Skip to main content

Full text of "Sitzungsberichte der königl. böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften in Prag"

See other formats


CJ?S~ 
J?83 



THE 

ACADEMY OF NATURAL SCIENCES 

OF 

PHILADELPHIA. 
EXCHANGE. 
Not to be loaned. 



SITZUNGSBERICHTE 

DER KÖNIGL. BÖHM. 




IN PR AGr. 



JAHRGANG 1883. 

Redigirt: Prof. Dr. ^OŘISTKA. 



Mit 12 Tafeln. 



— <h§3> 

jP R A G. 

VERLAG DER KÖNIGL. BÖHM. GESELLSCHAFT DER WISSENSCHAFTEN. 
1884. 



ZPRÁVY O ZASEDÁNI 

KRÁLOVSKÉ 

České společnosti nauk 



"V TP R A Z E. 



ROČNÍK 1883. 



Rediguje: prof. dr. <PG. JKOŘISTKA. 



S 12 tabulkami. 



— <^5>- 

Y j^RAZE. 

NÁKLADEM KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NAUK. 
1884. 



IV 



Bericht über die Sitzungen 

der königl. böhmischen 

Gesellschaft der Wissenschaften in Prag 

im Jahre 1883, 



A. Ordentliche Sitzungen. 

I. Sitzung am 10. Jänner. 

Der Vorsitzende bringt zur Kenntniss, dass die Gesellschaft 
durch den am 22. December v. J. erfolgten Tod ihres ausserordent- 
lichen Mitgliedes des Professors Dr. Karl Hornstein, Directors der 
Universitäts-Sternwarte, einen schmerzlichen Verlust erlitten habe, 
und fordert die Anwesenden auf, sich zum Zeichen ihrer Theilnahme 
von den Sitzen zu erheben, was auch sofort geschieht. Über Wunsch 
des Vereins für die Geschichte der Stadt Meissen tritt die Gesell- 
schaft mit diesem Vereine in Schriftenaustausch. Die ord. Mitglieder 
Dr. Emier und Dr. Studnička berichten über eine am 6. Jänner 1. J. 
über Antrag des Praesidenten und in Gegenwart des General-Secretärs 
vorgenommene Scontrirung der Gesellschaft-Cassa, welche in Ordnung 
befunden wurde. Der Cassier der Gesellschaft legt die Rechnung 
für das J. 1882 vor, mit deren Prüfung die beiden ■ ebengenannten 
Herren betraut werden. Der General-Secretär stellt folgenden Antrag : 
In Erwägung, dass in Folge der mit Gubernial-Decret vom 20. No- 
vember 1784 bestätigten Statuten am 4. December 1784 die erste 
Sitzung der k. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften stattfand, 
somit die Gesellschaft im J. 1884 das einhundertste Jahr ihres 



v 




Zprávy o zasedání 

královské České 

společnosti nauk v Praze 
roku 1883. 



A, Řádná sezení. 

I. Sezení dne 10. ledna. 

Předseda oznamuje, že společnost utrpěla dne 22. prosince r. p. 
bolestnou ztrátu úmrtím mimořádného člena professora dra. Karla 
Hornsteina, ředitele universitní hvězdárny a vyzývá přítomné, aby 
k projevení soustrasti povstali, což se ihned vykonalo. Ku přání spolku 
pro dějepis města Míšně vstoupí společnost ve spojení záměnné spisů. 
Řádní členové dr. Emler a dr. Studnička přehlédli dne 6. ledna t. r. 
pokladnici společnosti z uložení předsedy, a shledali ji v pořádku. 
Pokladník společnosti předložil účty za rok 1882, jež se odevzdaly 
oběma právě jmenovaným pánům k prozkoumání. Hlavní tajemník 
učinil tento návrh: V uvážení, že následkem stanov, výnosem guber- 
nialním ze dne 20. listopadu 1784 potvrzených, první zasedání král. 
české společnosti nauk dne 4. prosince 1784 zahájeno bylo, že tudíž 
společnost roku 1884 století svého trvání slaví , — nechať již nyní 
porady se konají k důstojnému oslavení této události. Společnost 
přijala tento návrh, a uložila toho času úřadujícím hodnostářům, aby 



VI 



Bestehens feiert — sollen schon jetzt Berathungen über eine würdige 
Feier dieses Ereignisses gepflogen werden. Die Gesellschaft nimmt 
diesen Antrag an und beauftragt das derzeitig bestehende Bureau 
mit der Berathung und Antragstellung über diesen Gegenstand. 
Über Antrag Dr. Emiers wird der Beginn der Drucklegung des III. 
Theiles der Regesten genehmigt. 

II. Sitzung am 7. Februar. 

Der Vorsitzende bringt zur Kenntniss, dass die Gesellschaft 
einen grossen Verlust durch den am 27. Jänner 1. J. erfolgten Tod 
ihres ausserordentlichen Mitgliedes des Regierungsrathes und Profes- 
sors Gustav Schmidt erlitten habe. Nachdem der Vorsitzende in 
warmen Worten die vorzüglichen Eigenschaften des Geistes und 
Gemüthes des Verstorbenen geschildert, fordert er die Anwesenden 
auf, zum Zeichen der Trauer sich von den Sitzen zu erheben, welcher 
Aufforderung die Anwesenden Folge leisten. Die Revisoren der 
Rechnung Dr. Emier und Dr. Studnička berichten, dass die Geld- 
gebahrung und die Cassa-Rechnung vollkommen richtig befunden 
wurde, und wird der Antrag derselben, dem Cassier der Gesellschaft 
Regierungsrath Matzka das Absolutorium zu ertheilen und den Dank 
der Gesellschaft auszusprechen, angenommen. Hierauf wird der 
Schriftenaustausch beschlossen mit der Gesellschaft „Vitterhets Hi- 
storie och Antiquitets Akademien" in Stockholm. Auf Grund des 
Gutachtens der Mitglieder Dr. Krejčí und Dr. Fric wird die Abhand- 
lung des Philipp Počta: Beiträge zur Kenntniss der Spongien der böhm. 
Kreideformation I. Abtheilung in den Actenband aufgenommen, Dr. 
Fric legt eine von Professor Škorpil in Bulgarien verfasste geolo- 
gische Karte von Bulgarien als Geschenk vor. Die Gesellschaft 
drückt dem Verfasser den Dank aus. Über Antrag Dr. Emiers wird 
beschlossen, dass der III. Band der Regesten in 500 Exemplaren zu 
drucken sei, und dass mit dem II. Bande alle jene Gesellschaften 
betheilt worden sollen, welche den I. Band erhielten. 

III. Sitzung am 7. März. 

Als Geschenk ist eingelangt von der naturforschenden Gesell- 
schaft in Danzig ein Exemplar des von ihr herausgegebenen Werkes : 
Goeppert und Menge: Die Flora des Bernsteins, wofür der Dank aus- 
gedrückt wird. Beschlossen wird über Wunsch der historischen 
Section des Instituts de Luxembourg mit derselben in Schriftenaus- 
tausch zu treten, ebenso mit der Academia Romana in Bukarest und 



VII 



o věci té se poradivše další návrhy učinili. K návrhu dra. Emlera 
schváleno, aby se smělo začíti tiskem 3. dílu Regest. 



II. Sezení dne 7. února. 

Předseda oznámil, že společnost velkou utrpěla ztrátu dne 
27. ledna t. r. úmrtím člena mimořádného, vládn. rady a professora 
Gustava Schmidta. Vylíčiv vřelými slovy výborné vlastnosti ducha 
i povahy zesnulého vyzval předseda přítomné, aby k projevení své 
soustrasti povstali, kterémuž vyzvání přítomní vyhověli. Revisorové 
účtů dr. Emler a dr. Studnička podali zprávu, že účty pokladny 
a naložení s penězi pokladničnými nalezeny byly úplně správnými, 
pročež přijal se jich návrh, aby pokladníkovi c. kr. vládn. radovi 
Matzkovi i uděleno absolutorium i díky vzdány byly. Pak usnešeno 
zaměnovati si spisy se společností „Vitterhets historie och anti- 
qvitets akademien" v Stockholmě. Na základě dobrozdání členů 
dra. Krejčího a dra. Friče přijata práce Filipa Počty: Příspěvky ku 
vědomostem o spongiích českého křídového útvaru I. odděl, v něm. 
řeči mezi pojednání společnosti. Dr. Frič předložil geologickou mapu 
Bulharska, shotovenou od prof. Škorpila v Bulharsku jako dar téhož 
pána, začež jemu společnost vyslovila dík. Podle návrhu dra. Emlera 
usnešeno, aby III. díl regest v 500 výtiscích se tiskl, a aby druhý 
díl všem společnostem byl zaslán, které první díl obdržely. 



III. Sezení dne 7. března. 

Přírodozkumná společnost v Gdánsku zaslala jeden exemplář 
jí vydaný: Goeppert und Menge: Die Flora des Bernsteins začež 
vysloveny byly díky. Podle přání historické sekce vědecké spo- 
lečnosti: Institut de Luxembourg usnešeno, aby se vstoupilo s ní 
ve spojení záměnné , taktéž se společností : Academia Romana 
v Bukurešti a s hvězdárnou v Rio Janeiro. Dr. Gindely navrhl, 
aby se strany Společnosti nauk k vysoké vládě žádost byla podána, 



VIII 



mit dem Observatorium in Rio Janeiro. Dr. Gindely beantragt, an 
die hohe Regierung die Bitte zu richten, einer hiezu geeigneten 
Persönlichkeit eine entsprechende Subvention zu dem Behufe zu ver- 
leihen, dass dieselbe im Vaticanischen Archive in Rom von allen für 
die böhmische Geschichte wichtigen Urkunden Abschriften machen 
dürfe. Dieser Antrag wird einer Commission bestehend aus dem 
Antragsteller, dann den Herren Dr. Tomek und Dr. Emier zur Bericht- 
erstattung in der nächsten Sitzung übergeben. Hierauf wurden Vor- 
schläge zur Wahl eines ordentlichen und eines auswärtigen Mitgliedes 
vorgelegt und motivirt. 

IV. Sitzung am 4. April. 

Der Oberhessischen Gesellschaft für Natur- und Heilkunde in 
Giessen ist zu ihrem 50jährigen Stiftungsfest ein Glückwunschschreiben 
zu senden. Der böhmischen Sparkassa, welche für die Zwecke der 
Gesellschaft den Betrag von 400 fl. widmet, wird der Dank ausge- 
sprochen. Das h. k. k. Ministerium für Cultus und Unterricht hat 
mit Erlass vom 17. Februar 1. J. der böhm. Gesellschaft der Wissen- 
schaften zur Herausgabe des III. Bandes der Regesta diplomatica eine 
Subvention von 2400 fl. in vier Jahresraten ä 600 fl. bewilligt, was 
mit Dank zur erfreulichen Kenntniss genommen wird. Der Eintritt 
in den Schriftenaustausch mit dem k. k. milit. geograph. Institut 
in Wien, mit dem Westfälischen Pro vincial- Verein für Wissenschaft 
und Kunst und mit der Gesellschaft Irmischia wird beschlossen. 
Eine von Prof. Dr. Jarník vorgelegte Arbeit unter dem Titel Beiträge 
zur Kenntniss der Albanesischen Sprachen (in böhm. Spr.) wird zur Pu- 
blication unter die Abhandlungen der Gesellschaft aufgenommen. Der 
in der ord. Sitzung vom 7. März gestellte Antrag Dr. Gindely's wird 
in Folge des Berichtes des hiefür niedergesetzten Comités ange- 
nommen, und weiters beschlossen als geeignete Persönlichkeit für 
die Reise nach Rom den Scriptor der Universitätsbibliothek Herrn 
Ferd. Tadra vorzuschlagen. Hierauf werden Vorschläge zur Wahl 
ausserordentlicher und correspondirender Mitglieder vorgelegt und 
motivirt. Endlich wird beschlossen, dass im heurigen Jahre die Wahlen 
neuer Mitglieder nicht in der Sitzung im Mai, sondern erst im Juni 
vorgenommen werden sollen, da voraussichtlich am Tage der Mai- 
sitzung viele ord. Mitglieder von Prag abwesend sein werden. 

V. Sitzung am 2. Mai. 

Vom mährischen Landesausschusse wurde der X. Band von 
Dudiks Allgemeiner Geschichte von Mähren übersendet, wofür der 



IX 



aby osobě k tomu způsobilé poskytnuta byla přiměřená subvence 
k tomu účelu, aby tato ve Vatikánském archivu v Ěímě učinila 
opisy všech pro dějepis český důležitých listin. Tento návrh odevzdán 
byl kommissi, sestávající z podavatele návrhu, pak z dra. Tomka a dra. 
Emlera, aby o tom v příštím sezení zprávu podali. Pak podány 
a odůvodněny byly návrhy k volbě jednoho řádného a jednoho přes- 
polního člena. 

IV. Sezení dne 4. dubna. 

Hornohessenské společnosti pro porodnictví a léčitelství v Gies- 
senu má k 501eté slavnosti založení zaslán býti list blahopřejný. 
České spořitelně, která k účelům Společnosti obnos 400 zl. věnuje, 
vysloví se díky. Vys. c. k. ministerstvo kultu a vyučování povolilo 
výnosem ze dne 17. února t. r. české Společnosti nauk k vydávání 
Regest diplomatických subvenci 2400 zl. ve čtyřech lhůtách ročních 
po 600 zlatých, což vzato bylo k potěšitelné vědomosti. Usneseno, 
aby se vstoupilo ve spojení záměnné s c. k. vojensko-zeměpisným 
ústavem ve Vídni, s Westfalským krajinským spolkem pro vědu 
a umění a se společností Irmischií. Předložená práce od prof. dra. 
Jarníka pod titulem : Příspěvky ku poznání nářečí Albánských (v české 
řeči) přijme se mezi pojednání Společnosti. Návrh, jejž dr. Gindely 
v řád. sezení dne 7. března byl předložil, příjme se následkem zprávy 
komitétu k tomu účelu jmenovaného a dále usneseno, aby se co 
způsobilá osobnost k cestě do Říma navrhl skriptor knihovny univer- 
sitní pan Ferd. Tadra. Dále podány a odůvodněny byly návrhy k volbě 
mimořádných a dopisujících členů. Konečně usneseno, aby letos volby 
nových členů se nevykonaly v sezení květnovém, nýbrž teprve v červ- 
novém, jelikož předvídati lze, že v den sezení květnového mnoho 
řádných členů od Prahy vzdáleno bude. 

V. Sezení dne 2. května. 

Od moravského zemského výboru zaslán byl X. svazek Budí- 
kových dějin všeobecných Moravy, začež se vyslovují díky. Na zá- 



X 



Dank ausgesprochen wird. Auf Grundlage der Gutachten von den 
hiezu niedergesetzten Commissionen wird die Aufnahme folgender 
vorgelegter Arbeiten unter die Abhandlungen der Gesellschaft be- 
schlossen: F. Vejdovský, Die Süsswasserschwämme Böhmens; Karl 
Feistmantel, Über Araucaroxylon ; und Velenovský: O medových 
žlázkách rostlin. Hierauf folgten Berathungen über ökonomische 
Gegenstände. 

VI. Sitzung am 6. Juni. 

Einladung des Fest-Comités in Časlau zur feierlichen Enthül- 
lung einer Gedenktafel des Botanikers und Gesellschaftsmitgliedes 
Philipp Maximilian Opiz. Mit der Vertretung der Gesellschaft bei 
dieser Feier werden die Herren Dr. Krejčí und Dr. Lad. Čelakovský 
betraut. Eintritt in den Schriftenverkehr mit dem Vereine für Ge- 
schichte der Deutschen in Böhmen, mit der Naturforscher-Gesell- 
schaft in Dorpat. mit der histor. antiquarischen Gesellschaft von 
Graubündten und mit der Philosophical society in Cambridge. Über 
Antrag des Praesidenten der Gesellschaft wird in Erwägung des Um- 
standes, dass oft werthvolle ihr vorgelegte Arbeiten wegen Mangel 
der nöthigen Geldmittel nicht in Druck gelegt werden können, be- 
schlossen, an den hohen Landtag des Königreiches Böhmen die Bitte 
um eine Erhöhung der jährlichen Subvention zurichten. Hierauf wird 
die Wahl neuer Mitglieder der Gesellschaft vorgenommen und zwar 
werden gewählt: Dr. Johann Gebauer, ord. Professor an der k. 
k. böhmischen Universität in Prag zum ordentlichen Mitgl. der phil. 
histor. Classe; Dr. Leopold Pfaundler, ord. Professor an der 
k. k. Universität in Innsbruck zum auswärtigen Mitgl. der math. na- 
turw. Classe; Dr. Ottokar Hostinský Privatdozent (derzeit a. o. 
Professor) und Dr. Urban Jarník, a. o. Professor, beide an der k. 
k. böhm. Universität in Prag zu ausserordentlichen Mitgliedern der 
phil. histor. Classe; Dr. Karl Vrba, o. Professor an der k. k. böhm. 
Universität in Prag und Dr. Wilhelm Waagen, o. Professor an 
der k. k. deutschen technischen Hochschule in Prag zu ausserordent- 
lichen Mitgliedern der mathem. naturw. Classe; Friedrich Kur- 
schat, Professor an der Universität in Königsberg und Director des 
litthauisch. Seminars, Franz Mareš, Archivsbeamter im fürstl. 
Schwarzenbergischen Archive in Wien und Dr. VladislavNehring, 
Professor an der Universität Breslau zu correspondirenden Mitgliedern 
der philos. histor. Classe, endlich Josef S. Vaněček, Professor an 
der Lehrerbildungsanstalt in Jičín zum correspond. Mitgliede der 



XI 



kládě dobrozdání jednotlivých kommissí k tomu účelu ustanovených 
usneseno, aby následující předložené práce mezi pojednání a sice od 
F. Vejdovského: O sladkovoclních houbách Českých; od Karla Feist- 
mantla: O Araucoroxylon ; od Velenovského : O medových žlázkách 
rostlin přijaty byly. Pak následovaly porady o hospodářských 
věcech. 

VI. Sezení dne 6. června. 

Pozvání slavnostního komitétu v Čáslavi k slavnostnímu od- 
halení pamětní desky botanika a člena společnosti Filipa Maxmiliána 
Opize. Usneseno, aby pánové dr. Krejčí a dr. Ladislav Čelakovský 
společnost při této slavnosti zastupovali. Usneseno, aby se vstoupilo 
ve spojení záměnné se spolkem pro dějepis Němců v Čechách, se 
společností přírodozpytců v Derptě, se společností historicko-anti- 
quarní Grandbündenskou, a se společností : Philosophical Society 
v Cambridgi. Předseda společnosti uvažuje, že často cenná pojednání 
společnosti předložená pro nedostatek peněžitých prostředků se ne- 
mohou tiskem vydati, navrhuje, aby se vysokému sněmu království 
Českého předložila prosba za zvýšení roční subvence, který návrh se 
přijme. Potom přikročuje se k volbě nových členů společnosti, a sice 
jsou zvoleni: dr. Jan Gebauer ř. professor na c. kr. české univer- 
sitě v Praze za řádného člena filos. histor. třídy, dr. Leopold 
Pfaundler, ř. professor na c. kr. universitě v Inomostí za přes- 
polního člena math. přír. třídy, dr. Otakar Hostinský, soukromý 
docent (nyní m. ř. professor) a dr. Urban Jarník m. ř. professor, 
oba na c. kr. české universitě v Praze za mimořádné členy filos. 
histor. třídy, dr. Karel Vrba, ř. professor na c. kr. české univer- 
sitě v Praze a dr. Yilém Waagen, ř. professor na c. kr. německé 
vysoké škole v Praze za mimořádné členy math. přír. třídy, Bedřich 
Kurs chat, professor na universitě v Královci a ředitel litevského 
semináře, Frant. Mareš, úředník archivu v knížecím Schwarzen- 
bergském archivu ve Vídni a dr. Vladislav Nehring, professor 
na universitě ve Vratislavi za dopisující členy filos. histor. třídy, ko- 



XII 



mathem. naturw. Classe. Beschluss, dass den Abhandlungen über 
Wunsch des Autors ein kurzes Resumé in einer zweiten Sprache 
hinzugefügt werden dürfe. 

Am 9. Juni fand die Jahressitzung statt, worüber der aus- 
führliche Bericht im Jahresbericht für 1883 enthalten ist. 

VII. Sitzung am 4. Juli. 

In dieser Sitzung fanden Verhandlungen statt und wurden be- 
ziehungsweise Berichte erstattet über die Aufforderung zur Beitrags- 
leistung für ein in Mantua zu errichtendes Monument für den Dichter 
Virgil, über die an die elektrische Ausstellung in Wien zu übersen- 
denden Publicationen der Gesellschaft, über einige zur Publication 
vorgelegte Manuscripte und über eine ökonomische Angelegenheit. 

VIII. Sitzung am 10. October. 

Der Praesident theilt mit, dass die Gesellschaft durch den 
am 5. October in Frohsdorf erfolgten Tod ihres ordentlichen Mit- 
gliedes, des berühmten Geologen Joachim Barrande einen grossen 
Verlust erlitten habe, und fordert die Anwesenden auf, ihre Theil- 
nahme durch Erheben von den Sitzen auszudrücken, was sofort ge- 
schieht. Hierauf schildert Prof. Dr. Krejčí in warmen Worten die 
grossen wissenschaftlichen Verdienste Barrandes um unser Vaterland, 
seine Vorliebe für das letztere sowie seinen edlen Character, was 
mit Beifall aufgenommen wird. In Folge des glücklichen Ereignisses 
in der kaiserlichen Familie hat der Praesident mit dem General- 
Secretär dem Herrn Vice-Praesidenten der k. k. Statthalterei den 
Glückwunsch der k. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften ausge- 
drückt, wofür der letzteren der Dank Sr. kais. Hoheit des Kronprinzen 
Rudolf und Seiner hohen Gemalin ausgesprochen wurde. Zuschrift 
des k. k. Statthalterei Praesidiums, in welchem mitgetheilt wird, dass 
Sr. k. k. Majestät mit allerhöchster EntSchliessung vom 15. August 
1. J. der k. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften zur Förderung ihrer 
wissenschaftlichen Zwecke eine jährliche Subvention von 5000 fl. 
vom J. 1885 vorbehaltlich der verfassungsmässigen Genehmigung zu 
bewilligen geruht habe, womit zugleich das Majestätsgesuch der Ge- 
sellschaft vom 14. März 1880 erledigt erscheint. Die Gesellschaft 
ersucht den Praesidenten, an betreffender Stelle den ehrerbietigsten 
Dank hiefür auszusprechen. Zuschrift des h. Landesausschusses vom 
26. September 1. J., in welchem mitgetheilt wird, dass der h. Landtag 



XIII 



nečně Josef S. Vaněček, professor na učilišti učitelském v Jičíně 
za dopisujícího člena math. přír. třídy. Konečně usnešeno, že se po- 
jednáním ku přání spisovatele krátký soubor obsahu (resumé) ještě 
v jiné řeči přidati smí. 

Dne 9. června odbývalo se výroční sezení, o kterém se 
obšírná zpráva nalézá ve výroční zprávě na rok 1883. 

VII. Sezení dne 4. července. 

V tomto sezení jednáno bylo a potažmo předloženy byly zprávy 
o vyzvání k přispění k pomníku, jenž se básníku Virgilovi v Mantově 
vystavěti má, o publikacích společnosti, jež by k elektrické výstavě 
do Vídně zaslány býti měly, o některých rukopisech společnosti před- 
ložených, a o jedné hospodářské záležitosti. 

VIII. Sezení dne 10. října. 

Pan předseda oznamuje, že společnost dne 5. října úmrtím svého 
řádného člena, slovutného geologa Jáchyma Barrande-a ve Frohs- 
dorfě velikou utrpěla ztrátu, i vyzval přítomné, aby povstáním pro- 
jevili svou soustrast, což se ihned stalo. Prof. dr. Krejčí potom vy- 
ličuje vřelými slovy velké zásluhy vědecké Barrandovy o naši vlast, 
jeho příchylnost k ní, jakož i šlechetnou povahu jeho, což přijato 
s pochvalou. Následkem šťastné události v císařské rodině projevili 
předseda s hlavním tajemníkem panu místopředsedovi místodržitelstva 
blahopřání král. české společnosti nauk, začež jí od Jeho cis. Vý- 
sosti korunního prince Eudolfa, jakož i Jeho vznešené choti díky 
vysloveny byly. Připiš c. kr. praesidia místodržitelského, kterým se 
sděluje, že Jeho c. k. Veličenstvo nejvyšším rozhodnutím ze dne 
15. srpna t. r. kr. české společnosti nauk v Praze k podpoře její 
účelů vědeckých roční subvencí 5000 zl. rokem 1885 počínaje s vy- 
hražením ústavního schválení povoliti ráčil, čímž zároveň žádost 
společnosti k J. Veličenstvu ze dne 14. března 1880 vyřízena jest. 
Společnost žádá předsedu, aby na patřičném místě nejuctivější díky 
společnosti vyslovil. Připiš výboru zemského ze dne 26. září t. r., 
kterýmž se sděluje, že vys. sněm království Českého roční dotaci 
král, České společnosti nauk od r. 1884 na 4000 zvýšil, kteréžto 



XIV 



des Königreiches Böhmen die jährliche Dotation der k. böhm. Gesell- 
schaft der Wissenschaften vom J. 1884 an auf 4000 fl. erhöht habe, 
was zur freudigen Kenntniss genommen wird. Eintritt in den Schriften- 
verkehr mit dem königl. sächs. meteorol. Institut, mit der „Societa 
italiana delle scienze", und mit dem „Ohio mechanics Institute". Er- 
neuerung der älteren Beschlüsse über das Honorar von Autoren, die 
nicht Mitglieder der Gesellschaft sind. Dr. Emier zeigt an, dass er 
den III. Band der Regesten in Druck gegeben habe. 

IX. Sitzung am 7. November. 

Der Praesident theilt mit, dass er Sr. Excellenz dem Herrn 
Statthalter den Dank der Gesellschaft für die von Sr. Majestät der- 
selben in Aussicht gestellte Subvention von 5000 fl. ausgesprochen, 
wobei Sr. Excellenz erklärte, dass er gerne jederzeit die wissenschaft- 
lichen Zwecke der Gesellschaft fördern wolle. Über die Einladung 
des Museum Francisco-Carolinum in Linz zur Feier seines 50jährigen 
Jubiläums wird beschlossen, ein Glückwunschschreiben dahin abzu- 
senden. Über Einladung des Svatobor wird in die Jury behufs Ver- 
leihung des Čermakschen Preises aus dem Gebiete der schönen Lite- 
ratur das ausserordentliche Mitglied, Prof. Dr. Ottokar Hostinský 
gewählt. Eintritt in den Schriftenverkehr mit der geographischen 
Gesellschaft in Greifswald. Eine von Prof. Dr. Lad. Čelakovský vor- 
gelegte Abhandlung unter dem Titel: Neue Beiträge zur Foliolar- 
theorie des Ovulums wird in den Actenband aufgenommen. Bericht 
des General-Secretärs im Namen des Praesidiums über die Veran- 
staltung einer würdigen Feier des einhundertjährigen Bestandes der 
k. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften. Die in dem Berichte 
enthaltenen Anträge werden angenommen. 

X. Sitzung am 5. December. 

Die in der letzten Sitzung behufs Verfassung einer Geschichte 
der Gesellschaft gewählten Herren Prof. Dr. Kalousek und Prof. Dr. 
Krejčí erklären, diese Wahl anzunehmen. Das ord. Mitgl. Prof. Dr. 
A. Fric übergibt der Gesellschaft ein Exemplar seines so eben publi- 
cirten Werkes „Fauna der Gaskohle und der Kalksteine der Perm- 
formation Böhmens" I. Bd. 4. Heft, wofür der Dank ausgesprochen 
wird. Beschluss die „Société botanique de France" in Paris einzu- 
laden, mit der Gesellschaft in Schriftenaustausch zu treten. Be- 
rathung über ökonomische Angelegenheiten. 



XV 



sdělení vzato k radostné vědomosti. Ve spojení záměnné vstoupeno 
s král. saským meteorologickým ústavem, se společnostmi „Societa 
italiana delle scienze" a „Ohio meckanics Institute." Obnovilo se 
starší usnesení stran honoráře pro takové spisovatele, kteří nejsou 
členy společnosti. Dr. Emler oznamuje, že III. svazek Regest do 
tisku dal. 

IX. Sezení dne 7. listopadu. 

Pan předseda sděluje, že Jeho Excellenci panu místodržiteli 
díky společnosti vyslovil za subvencí od Jeho Veličenstva případně 
přiřknutou v obnosu 5000 zl., při které příležitosti J. Excellenci 
ujistil, že každého času rád podporovat! chce vědecké účely společ- 
nosti. K pozvání musea Lineckého „Francisco-Carolinum" k slavnosti 
jeho 501etého jubilea usneseno, aby se tam odeslal list blahopřejný. 
K pozvání Svatoboru zvolen byl jako zástupce při soudu pro udělení 
ceny Čermákovy z oboru pěkné literatury mimořádný člen prof. dr. 
Otakar Hostinský. Usneseno, aby se vstoupilo ve spojení záměnné se 
zeměpisnou společností v Gryfiswaldě. Předložené od prof. dra. Ladisl. 
Čelakovského pojednání s titulem ; „Neue Beiträge zur Foliolartheorie 
des Ovulum" přijímá se mezi pojednání společnosti. Zpráva hlavního 
tajemníka jménem praesidia o zařízení slavnosti důstojné stoletého 
trvání král. české společnosti nauk. Návrhy ve zprávě obsažené se 
přijímají. 

X. Sezení dne 5. prosince. 

Pánové prof. dr. Kalousek a prof. dr. Krejčí, jenž v posledním 
sezení zvoleni byli, aby sepsali dějiny společnosti, vyslovují se, že 
přijímají tuto volbu. Řád. člen prof. dr. A. Frič odevzdává společ- 
nosti své právě vydané dílo: „Fauna der Gaskohle und der Kalk- 
steine der Permformation Böhmens" I., 4., začež se jemu vyslovují 
díky. Usneseno, aby se vyzvala společnost: Société botanique de 
France v Paříži, aby vstoupila ve spojení záměnné s českou společ- 
ností nauk. Porada o hospodářských věcech. 



XVI 



B. Sitzungen der Classe für Philosophie, Geschichte und 

Philologie. 

1. Am 8. Jänner. 

Jos. Jireček: Wie im Altböhmischen das lateinische „nullus, nemo" 
ausgedrückt wurde. 

2. Am 22. Jänner. 

Jos. Kolář: Über die Beugung der slavischen Hauptwörter. 
Ferd. Menčík: Nekrolog der Chotikauer Pfarrey, vorgelegt von Jos. 
Emier. 

A. Eezek: Drei historische Lieder über den Prager Aufstand im 
J. 1524. 

3. Am 19. Februar. 

J. Kalousek : Über die Ausdehnung des böhmischen Reiches zur Zeit 
Beleslav II. 

4. Am 5. März. 

Řežábek: Über den Galicisch-lodomerischen Fürsten Georg III. 

5. Am 30. April. 

Wagner: Über Smilek von Krems, vorgelegt von Jos. Emier. 

6. Am 21. Mai. 

Jaromír Čelakovský: Über die Vorträge über böhmisches Recht an 
der Prager und Olmüzer Universität in den Jahren 1740 bis 1824. 

7. Am 4. Juni. 

Jos. Jireček: Über eine pharmaceutische Schrift des Mathias von 
Hohenmauth. 

Ant. Rybička: Über die wappenfähigen und patricischen Familien in 
Chrudim vom 15. bis zum 17. Jahrhundert, vorgelegt von Jos. 
Emier. 

8. Am 2. Juli. 

Johann Gebauer: Einige literar-historische Daten über Štítný und 
seine Schriften. 

W. W. Tomek : Über die neuesten Beiträge zur Biographie des Johann 
Kolda von Zampach, welche von Perwolf aufgefunden wur4e$. 



XVII 

B. Sezení třídy pro filosofii, dějepis a filologii, 

1. Dne 8. ledna. 

Jos. Jireček: O tom, jak ve staré češtině latinské „nullus, nemo" 
bývalo pronášeno. 



2. Dne 22. ledna. 

Jos. Kolář: O sklonění podstatných jmen slovanských. 

Ferd. Menčík: Nekrolog fary Chotikovské, předkládá A. Rezek. 

A. Rezek: Tři písně historické o bouři Pražské 1524. 

3. Dne 19. línora. 

J. Kalousek: O rozsahu říše za Boleslava II. 

4. Dne 5. března. 

Řežábek: O knížeti Haličsko-Vladimírském Jiřím II. 



5. Dne 30. dubna. 

Wagner: O Smilkovi z Křemže, předkládá Jos. Emier. 



6. Dne 21. května. 
Jaromír Čelakovský: O přednáškách o právě českém na universitě 
Pražské a Olomoucké od r. 1740 až do r: 1824. 



7. Dne 4. června. 

Jos. Jireček: O lékárnickém spise Matěje z Vysokého Mýta. 
Ant. Rybička: O erbovních a patricijských rodinách usedlých v Chru- 
dimi v 15. až 17. století, předkládá Jos. Emier. 



8. Dne 2. července. 
Jan Gebauer: Některá literárně historická data o Štítném a jeho 
spisech. 

V. V. Tomek: O nejnovějších příspěvcích k životopisu Jana Koldy 
z Žampachu, objevených Perwolfem. 

B 



XVIII 



9. Am 15. October. 

Ant. Rybička: Über den Kriegszug der Mährer nach Ober-Ungarn 
in den J. 1530—1532, vorgelegt von Jos. Emier. 

10. Am 29. October. 

Jarosl. Göll: Über die Anfänge der Brüder-Gemeinde. 

11. Am 12. November. 

Jos. Kalousek : Die zweite Copie der kaiserl. Urkunde bezüglich der 
Vereinigung der Olmüzer mit der Prager Diöcese (1086). 

12. Am 26. November. 

Jos. Jireček: Beiträge zur Geschichte der Prager Universität. 
Jos. Kolář: Beiträge zur polnischen Lautlehre. 

13. Am 10. December. 

Jarosl, Göll: Über die Anfänge der Brüdergemeinde (Fortsetzung). 



XIX 

9. Dne 15. října. 

Ant. Kybička: O válečné výpravě Moravanů na Slovensko v letech 
1530—1532, předkládá Jos. Emier. 

10. Dne 29. října. 

Jaroši. Göll: O počátcích jednoty bratrské. 

11. Dne 12. listopadu. 

Jos. Kalousek: Druhá kopie císařské listiny na sjednocení diecese 
Olomoucké s Pražskou (1086). 

12. Dne 26. listopadu. 

Jos. Jireček: Příspěvky k dějinám university Pražské. 
Jos. Kolář: Příspěvky k hláskosloví polskému. 

13. Dne 10. prosince. 

Jaroši. Göll: O počátcích jednoty bratrské (Pokračování). 



B* 



XX 



C, Sitzungen der mathematisch-naturwissenschaftlichen 

Classe. 

1. Am 12. Jänner. 

A. Hansgirg: Über 25 neue Algen. 

Jos. Solin: Über die Construction der Osculationshyperboloide zu 

windschiefen Flächen. 
J. Janošík: Über partielle Dotterfurchung bei den Knochenfischen, 

vorgelegt von F. Vejdovský. 
Jul. Stoklasa: Beiträge über die Verbreitung der phosphorführenden 

Gesteine in Böhmen, vorgelegt von J. Krejčí. 
J. S. Vaněček: Über Inversions-Linien und Flächen der 2. Ordnung, 

vorgelegt von F. Studnička. 

2. Am 26. Jänner. 

Lad. Čelakovský: Resultate der botanischen Durchforschung Böhmens 
Fr. Šafránek: Über den Granatfelsen bei Tabor, vorgelegt von K. 
Kořistka. 

3. Am 9. Februar. 

J. Palacký: Kritische Übersicht der Ornys Egyptens. 

4. Am 23. Februar. 

Jos. Dědeček: Über böhmische Torfmoose. 
Otokar Ježek: Über Sektorien, vorgelegt von Ed. Weyr. 
A. Pelíšek: Über die Normalen der Kegelschnitte, vorgelegt von 
Ed. Weyr. 

J. Kušta: Über die fossile Flora des Rakonitzer Steinkohlenbeckens, 
vorgelegt von K. Kořistka. 

5. Am 9. März. 

Lud. Kraus: Über rational umkehrbare Substitutionen. 
Karl Feistmantel: Araucaroxylon. 
F. Vejdovský: Über böhmische Süsswasser- Schwämme. 
A. Hansgirg: Über einige neue Algen in Böhmen. 
J. Kušta: Über einige neue böhmische Blattinen, vorgelegt von K. 
Kořistka. 

6. Am 6. April. 

A. Seydler: Über das Princip der Energie in seiner Anwendung auf 
die Wirkungen des elektrischen Stromes. 



XXI 



C. Sezení třídy mathematicko-přírodovědecké, 

1. Dne 12. ledna. 

Ant. Hansgirg: O 25 druzích nových řas. 

Josef Šolin: O konstrukci oskulačního hyperboloidu ku plochám 
sborceným. 

J. Janošík: O partialném rýhování vajíček u ryb kostnatých, před- 
kládá F. Vejdovský. 

Jul. Stoklasa: Příspěvky k rozšíření fosforečnanu v Čechách, před- 
kládá J. Krejčí. 

J. S. Vaněček: O čarách a plochách inversních 2. stupně, předkládá 
F. Studnička. 

2. Dne 26. ledna. 

Lad. Čelakovský: O výsledcích botanického proskoumání Čech. 

Fr. Šafránek: O granátové skále Táborské, předkládá K. Kořistka. 

3. Dne 9. února. 

J. Palacký: Kritický přehled ptactva v Egyptě. 

4. Dne 23. února. 

Jos. Dědeček: O českých rašelinníkách. 
Otakar Ježek: O sektoriích, předkládá Ed. Weyr. 
A. Pelíšek: O normálech kuželoseček, předkládá Ed. Weyr. 
J. Kušta: O zkamenělé floře kamenoúhelné pánve Kakovnické, před- 
kládá K. Kořistka. 

5. Dne 9. března. 

Lud. Kraus: O substitucích na vzájem racionalných. 
Karel Feistmantel: Araucaroxylon. 
F. Vejdovský. O sladkovodních houbách českých. 
Ant. Hansgirg: O některých nových řasách v Čechách. 
J. Kušta: O některých nových českých Blattinech, předkládá K. 
Kořistka. 

6. Dne 6. dubna. 

A. Seydler: O upotřebení principu energie na působení proudu 
elektrického. 



XXII 



F. Vejdovský: Revision der böhmischen Oligochaeten. 
«Tos. Kořenský: Über die diluviale Fauna der St. Prokops Höhle. 
Derselbe: Über Kristalldrusen im Kieselschiefer der Šárka bei Prag. 
J. S. Vaněček: Über eine besondere Fläche der 4. Ordnung, vorge- 
legt von K. Kořistka. 

7. Am 4. Mai. 

J. Palacký: Über die Fische Indiens und Nord-Americas. 
K. J. Taránek : Über einige Übergangsformen im Reiche der Protozoen. 
F. Wurm: Über zwei neue Fundorte von Porphyr im nördlichen 
Böhmen, vorgelegt von K. Kořistka. 

8. Am 19. Mai. 

Ant. Hansgirg: Über 30 neue Algen. 

9. Am 1. Juni. 

J. Palacký: Über die geologische Entwickelung der Coniferen. 

10. Am 15. Juni. 

V. Strouhal: Über Stahl vom galvanischen und therm o elektrischen 
Standpunkte. 

J. Palacký: Über die geologische Entwickelung der Coniferen. 
Fr. Wurm: Über das Vorkommen von Melilith-Basalt zwischen B. 
Leipa und B. Aicha, vorgelegt von J. Krejčí. 

11. Am 6. Juli. 

J. Palacký: Neue Beiträge zur Flora Australiens. 
Aug. Bělohoubek : Über den Verkohlungsprocess an lebenden Pflanzen. 
J. Woldřich: Beiträge zur diluvialen Fauna von Sudslavic, vorgelegt 
von J. Krejčí. 

F. Šafránek: Über Kersanton, vorgelegt von J. Krejčí. 

12. Am 12. October. 

Lad. Čelakovský: Über die Wachsthumsverhältnisse rebenartiger 
Gewächse. 

Derselbe: Neue Belege zur Foliolartheorie des Pflanzeneies. 

F. Vejdovský: Beiträge zur Kenntniss der Süsswasser-Schwämme. 

13. Am 26. October. 

J. S. und M. N. Vaněček: Bemerkung zur allgemeinen Inversion, 
vorgelegt von J. Krejčí. 



XXIII 



F. Vejdovský: Revise Oligochaetů Českých. 

Jos. Kořenský: O diluvialní zvířeně jeskyně Svato-Prokopské. 

O křišťálové sluji v buližníku v Šárce u Prahy. 

J. S. Vaněček: O zvláštní ploše 4. řadu, předkládá K. Kořistka. 

7. Dne 4. května. 

J. Palacký: O rybách Indických a severoamerických. 
K. J. Taránek: O některých přechodních formách v říši prvoků. 
F. Wurm : Dvě nová naleziště porfyru v severních Čechách, předkládá 
K. Kořistka. 

8. Dne 19. května. 

Ant. Hansgirg: O 30 nových řasách. 

9. Dne 1. června. 

J. Palacký: O geologickém vývoji konifer. 

10. Dne 15. června. 

Čeněk Strouhal : O oceli ze stanoviska galvanického a thermoelektri- 
ckého. 

J. Palacký : O geologickém vývoji bylin z oddělení Thalamiflora. 
Fr. Wurm: O melilithových čedičích mezi Českou Lípou a Českým 
Dubem, předkládá J. Krejčí. 

11. Dne 6. července. 

J. Palacký: Nové příspěvky k floře Australské. 
Aug. Bělohoubek: O zuhelnění na živé bylině. 
J. Woldřich: Dodatky k diluvialní fauně u Sudslavic , předkládá 
J. Krejčí. 

Fr. Šafránek : O kersantonu, předkládá J- Krejčí. 

12. Dne 12. října. 

Lad. Čelakovský: O zrůstných poměrech révo vitých rostlin. 
Tentýž: Nové doklady k foliolarní theorii vaječka bylinného. 
F. Vejdovský: Příspěvky k známostem o houbách sladkovodních. 

13. Dne 26. října. 

J. S. a M. N. Vaněček: Poznámka ku všeobecné inversi, předkládá 
J. Krejčí, 



XXIV 



F. Šafránek: Über einige Mineralien aus der Umgebung von Tabor, 
vorgelegt von J. Krejčí. 

A. Hansgirg: Neue Beiträge zur Kenntniss böhmischer Algen. 

Ph. Počta: Über isolirte Kiesel-Spongien-Nadeln in der böhm. Kreide- 
formation, vorgelegt von A. Frič. 

V. Zahálka: Die Verbreitung des Pyropen führenden Schotters im 
böhm. Mittelgebirge, vorgelegt von A. Frič. 

14. Am 9. November. 

Lad. Čelakovský: Über das alte Herbar des Johann Beckovský. 
J. Palacký: Über die phytogenetischen Hypothesen von Kuntze. 

15. Am 23. November. 

J. Palacký: Über versteinerte Pflanzen von Japan und Tonkin. 
F. Vejdovský: Über das Excretionssystem der Hirudineen. 
J. Krejčí: Über den geologischen Bau des Třemošna-Gebirges bei 
Příbram. 

16. Am 7. December. 

K. Kořistka: Ein neuer Beitrag zur Seehöhe von Prag. 
A. Seydler : Über die Spannungstheorie der elektrostatischen Erschei- 
nungen vom Standpunkte der Elasticitätstheorie. 
J. Palacký: Über die Verbreitung der Monocotyledonen. 

17. Am 21. December. 

F. Studnička: Neuer Beweis des Satzes, dass das Product aus der 
Summe von 8 Quadraten mit der Summe von 8 Quadraten gleich 
ist der Summe von 8 Quadraten. 

M. Lerch: Über die Bestimmung der kanonischen Formen binärer 
Ausdrücke. 

F. Vejdovský: Zur Lehre von der Symbiose. 
F. Štolba: Über neue chemische Arbeiten. 

J. S. und M. N. Vaněček : Über windschiefe und Kegelschnitts-Flächen, 

vorgelegt von J. Krejčí. 
V. Zahálka: Über die den Pyrop begleitenden Gesteine im böhm. 

Mittelgebirge, vorgelegt von J. Krejčí. 



XXV 

F. Šafránek: O některých minerálech okolí Táborského, předkládá 
J. Krejčí. 

A. Hansgirg: Nové příspěvky k známosti českých řas. 
F. Počta: O jehlicích mořských hub v českém křídovém útvaru, před- 
kládá A. FriČ. 

Č. Zahálka: Rozšíření pyropových štěrků v českém středohoří, před- 
kládá A. Fric. 

14. Dne 9. listopadu. 

Lad. Čelakovský: O starém herbáři Beckovského. 

J. Palacký: O fytogenetických domyslech Kuntze-ových. 

15. Dne 23. listopadu. 

J. Palacký: O skamenělých bylinách ze Žapanu a Tonkinu. 

F. Vejdovský: Exkreční soustava Hirudineí. 

J. Krejčí: O geologickém slohu Třemošenských hor u Příbrami. 

16. Dne 7. prosince. 

K. Kořistka: Nový příspěvek k nadmořské výšce Prahy. 
A. Seydler: O theorii napjatí elektrostatického ze stanoviska theorie 
pružnosti 

J. Palacký: O rozšíření bylin jednoděložných. 

17. Dne 21. prosince. 

F. Studnička: Nový důkaz poučky, že součin součtu 8 čtverců se 

součtem 8 čtverců představuje součet 8 čtverců. 
M. Lerch: O stanovení kanonických tvarů binárních výrazů. 
F. Vejdovský: K nauce o symbiosi. 
F. Štolba: O nových chemických prácech. 

J. S. a M. N. Vaněček: O plochách zborcených a kuželoseČkových ; 

předkládá J. Krejčí. 
C. Zahálka: O horninách pyrop sprovázejících v Českém Středohoří, 

předkládá J. Krejčí. 



c 



PŘEDNÁŠKY 

■v sezienioih: TBÍ DT" 

PRO 

FILOSOFII, DĚJEPIS k FILOLOGII. 



VORTRÄGE . 

IN DEN 

SITZUNGEN DER CLASSE 

FÜR 

PHILOSOPHIE, GESCHICHTE UND PHILOLOGIE. 



Nákladem král, čeeké spol. nauk. — Tiskem dra. Edv, Grégra t Praze 1883. 



1. 



0 tom, jak ve staré češtině latinské nullus, nemo 

bývalo pronášeno. 

Četl Jos. Jireček dne 8. ledna 1883. 

Každý živoucí jazyk má své dějiny, již proto, že i on jako 
každý organismus prodlením času podléhá jistým proměnám. Vždyť 
novějším skoumáním zjištěno, že i jazyk čínský nemá do sebe té 
nehybnosti, jakož se dosud za to mělo. *) Proměny ty dotýkají se 
všech čtyř částí mluvnických, totiž hláskosloví i tvarosloví, skladby 

1 slovníka. Hlásky, ježto prvotně v celém oboru jistého jazyka byly 
obvykly, mizejí a jinými se nahrazují, jako ku př. v češtině g zz 7ž, 
r' zz ř, tu = i atd. ; flexe se zjinačuje, pády jednotlivé i čísla, časy 
i spůsoby slovesné vytrácejí se, že druhdy v pozdější době leda ve 
vzácných zbytcích bývalost jejich stopovati lze; vazby starší za své 
berou a ustupují jiným, ježto jmenovitě stykem s jazyky cizími se 
vnášejí, jakož u nás vliv latinské syntaxí položiti sluší právě za roz- 
hodující; slova i tvary slov rovněž vycházejí z obyčeje, ba tou měrou 
upadají v nepaměť, že pozdější doba naprosto za cizí je pokládá a jen 
učeným skoumáním někdejší jejich obvyklost se dotvrditi může. 

Český jazyk v té příčině na změny nepoměrně bohatší jest, nežli 
kterýkoliv jiný slovanský. Jestiť v samé povaze jeho jakási podivně 
čilá proměnlivost, ježto zvláště do XIV věku postupuje krokem i roz- 
měrem ovšem převelice rychlým. Nad to v češtině dostatek starých 
památek písemných dopouští, že se změny ty i co do povahy své 
a doby snáze i v celé přehlednosti stopovati dají, kteréžto výhody 
u žádné jiné řeči slovanské není. Staroslověnský jazyk záhy pod- 



*) Die sprachgeschichtliche Stellung des Chinesischen von Dr. W. Grube 
(Leipzig 1881). 

1* 



4 



léhal vlivu těch řečí, v jejichž oboru nedlouho po ustálení svém byl 
pěstován, zejména bulharštiny, ruštiny a srbštiny; čistě chorvatské 
památky nepřesahují XIV věku; památky polské též starší nejsou 
a nad to stojí pod vlivem češtiny; ruské, srbské a bulharské starší 
spisy psány jsou staroslovanštinou vlivem řečí těch zproměněnou, 
a čistá mluva národní pozdě spisovně jest ustálena. 

Úplné vylíčení dějin jazyka českého předpokládá dokonalý pro- 
skum všech tvarův, slov a vazeb aspoň do XV věku se všelikými 
obměnami, jakéž se při nich postoupně udály. K tomu jest ještě 
cesta daleka, i nezbývá nám jiné rady, než kus po kuse snášeti 
historický materiál. *) 

§. 1. Za staré doby až do konce XIII věku nenalézá se, aby 
se zvláštním nějakým slovem vyjadřovalo to, co znamenáno latin- 
ským slovem null us. Prostý negativní tvar slovesa úplně k tomu 
dostačil. Ku př. v Rkr. : „Nenie pércě, nenie blánky, bych pisala 
lístek"; tu by se později bylo řeklo: „Nemám žádného péra, ani 
žádné blánky". Anebo v Alexandreidě: „Čtvrté věci smyslem ne- 
mohu dosieci" m. pozdějšího „žádným smyslem". Prostý tento, 
vlastně slovanský spůsob nejdéle zachoval se ve příslovích. Tak 
čteme u Flašky: „Nehrad sě plotem, ale přátely", kdežto by se po- 
zději bylo řeklo: „Nehrad se žádným plotem, ale přátely", a u Blaho- 
slava: „Vlk leže netyje" (pozd. „žádný vlk"). Přísloví české „Strom 
nepadne pö první třísce" dobře se shoduje s chorvatským „Dub od 
jedné nepadá", ačkoli Čelakovský (str. 127) již podle obecného vý- 
slovu položil: „Žádný strom atd." 

Zvláštní osobitný výraz za latinské nullus v češtinu uveden 
jest latinou, i jest tedy latinismem. První pokus v té příčině shle- 
dáváme ve Zlomcích evangelia svatojanského, kde překladatel, jak 
známo, otrocky sledoval slova latinského originálu. Latině čte se 
tam (16, 29): „Et proverbium null um dicis", což zčeštěno: „i po- 
řekadla nikakégo nedieši". 

*) Jaký taký počátek sám sem v tom učinil v „Rozpravách" i O účincích pří- 
dechův a zvláště joty v řeči české (ve Vídni 1860), v Časopise Českého 
Musea rozpravami 1861: o příponě lokálu jednot, čísla joto váných a-kmenů v 
mž. a stř. rodu (Kriteria jazykoslovná), pak o zvláštnostech staročeské pro- 
sodie; 1863: o některých momentech v rozpravě o podřečí východních 
Čech; 1864: o pronášení českém latinského genitivu množného, o slovech 
pop a kněz v rozboru českého překladu Starého Zákona, pak o slože- 
ných číslovkách staročeských; 1867 o rozličné povaze hlásky l v češtině; 
1870 v Nákresu mluvnice staročeské; později Alter des čechischen h für 
g und ř für r' v Jagicově „Slav. Archiv" (sv. II. str. 333 sld.). 



5 



Latinské nemo za nej starší doby vždy pronášeno českým 
nik to, nikte. Tak čteme v Rkr. (Záboj 26): Otčík zajide . . . 
i neřeČe nikomu. A v Alexandreidě SVít. : Jakož juž nikte ne- 
bieše 508. Nečije sě nikte jiný 864. Kto by mlátil, nikte ne- 
bieše 2250. Jak jich (kol) nikte nemožieše rozebrati, ni umieše 1152. 

V Bud. IL: A mezi tiem nikte nevie 22. Nikomu věděti nedav 76. 

V Pláči svaté Mářie: Nikte neosta u něho, nikte jemu nepomože 
261—2. V Desateru: Snad tebe nikte nesprostí 442. Neotpustí 
ni kornému 913. U Dalimila: Neb sě nemože nikohého dovo- 
lati 38, 11. Že ni korné mu věřiti nesměl 39, 30. V legendě o Panně 
Marii (Ö. Č. M. 1879 str. 118 sld.) : Nikte nemohl byl vzvěděti 7. 

Ani v rukopise kralodvorském ani v jiné staré původní české 
památce žádná stopa po zástupnici latinského nu Hus se nenachází. 

§. 2. Ku konci XIII věku nicméně nastala potřeba stálého slova 
za lat. „ nullus Z počátku bylo v tom dosti kolísání. Zajímavý 
toho doklad naskýtá se v Homiliáři Opatovském (Č. Č. M. 1880 
str. 117), kde k latinskému textu: „nulla erit perturbatio, nulla 
tristitia, nulla amaritudo, nullus fletus, nullus pavor, nulla fames, 
nulla sitis, nulla nuditas, nulla debilitas, nulla deformitas" 
přidány jsou tyto české glossy: „. . . zámutek, . . . truchíosť, . . . hoř- 
kosti, ni jeden pláč, ... užasenié, ani který hlad, ani která 
žéžesť, i jedna nahota, ani která mdlosf, ani která netvarnost" 

Ponenáhlu nicméně vrch obdrželo i jeden, ježto se, mimo právě 
dotčené glossy, nej dávnějšími, ač vždy ještě velmi nečetnými příklady 
vyskýtá v Alexandreidě a v MastiČkáři. Později není památky, aby 
se v ní výraz i jeden neopakoval, a to čím dále, tím hojněji. 

§. 3. K vysvětlení tohoto úkazu především zřetel obrátiti sluší 
ke spojce i, která ve staré češtině mimo posavadní význam zastá- 
vala několik zdánlivě vespolek nesrovnatelných úkolův. Z těch vy- 
tknouti sluší: 

Význam spojovací, po celém oboru slovanském rozšířený, 
ačkoliv v novější době od proslaveného slavisty co zbytečnost za- 
mítaný*), zejména 

a) na počátku vět prostých i tázacích: I vzchopi sě vz hóru 
jako jelen. / tažechu přěd sluncem záhé, i tažechu přěs veš den. Rkr. 
/ by Judáš mocen dvoru. Ep. Zl. 171, 28. / byl jeden král tu kdasi 
Ib. 175, 26. / vzmluvi k svým liudem jeda Ib. 176, 27. / bra sě do 



*) Miklošič Chronica Nestoris (Vindobona 1860 p. IX). Srov. Č. Č. M. 1872, 
str. 311 sld. 



6 



jednoho lesa LPr. 165. 1 což ty, žebráče chudý? Mast. 82, 7. / kam, 
milý muži hádáš? / co pášeš sám nad sobů? Ib. 80, 10 a 14. Ó ne- 
múdří ludé, i čím sě smútíte LKat. 3275? I ten-li med pije, ježto 
na brti leze? Flaška Přísl. 111 (Nákres §. 399); 

b) ve souvětích, předchází-li příčestí ve větě přední: 
Řka to, i poče Hospodina prošiti Paš. 579. Všedši v sad, i je sě 
plakati JMI. 389, 37. Koráb sě o skálu rozraziv, i potopi Pass. 
266, 26. Ale vstávši, i poče žebrati Ib. 267, 14. Později i tehdá, 
když vazba příčestní rozvinuta: Když sem to viděl očima svýma, 
i uvěřii jsem. Mandevilla, Jungm. sub v. i. (Nákres §. 359.) 

§. 4. Dalším úkolem spojky i jest naznačování důrazu: 
I vezřěch, nali-t i s nebe jeden krásný člověk sstúpi Alex. SVít. 886. 
Jak sě i dnes v Litvě děje AI. J. H. 287. Až pak po tom (měsiec) i po- 
bledě. Ib. 390. Voda, ježto i dnes pod klášter píove LPr. 170. Na-li-t 
i bude hoře jim Des. 294. Až ta i mine sváda Dal. 17, 14. A po 
hřiechu puol lesa i ukráti. JMI. 411, 18. Nes česnek, kam chceš, 
česnek i bude Flaška Přísl. 80. Malá-li-j' moc i najmenší věc z ni- 
čehož uČiniti? Veliká (jest) moc, ježto by i jedinú věc, a najmenší, 
mohla z ničehož učiniti. Štítný ŘBes. 649, 10 a 15. (Nákres §. 399.) 

Právě touto důrazoznačnou úlohou spojky i vysvětluje se po- 
někud, jak k tomu došlo, že jí užíváno i ve smyslu záporčivém. 
Sama o sobě zajisté spojka i nikdy neznačila negaci, nýbrž shledává 
se tak jen tehdá, když se i nahraditi dá nynějším ani anebo ni, 
tedy jen v těch případech, když v téže větě následuje sloveso zá- 
porné, anebo, jinak řečeno, jen tehdá, kde se podle obecného nyní 
běhu dvojím výrazem negativným vyjadřuje zápor. Příklady: Však 
i člověka na něm (t. j. hradě) nebieše Dal. 38, 18. Tu úsilé mnoho 
podjesta, i přěd Horníky bezpečna nebiesta Ib. 100, 19. I za pól 
druhého léta nepřijide Ib. 109, 4. / slova n e promJuviece LPr. 
1008. Však proto i h— na nejmáš Mast. 70, 16. Pro to jsem 
i nechtěl přijíti JMI. 393, 25. Pro to sú sě ke mně i nevrátili 
Ib. 400, 24. Tak jak skrzě plášč i krópě neprojide Ib. 409, 12. 
Město, jehož i dnes jest nezbylo Ep. Zl. 175, 15. / kámen sě na 
jednom miestě ne obalí Flaška Přísl. 27. Vzvazují na lid břemena, 
jichž nésti nemohú, a snad i prstem dotknúti sě nechtie toho Štít. 
Nkřest. 305, 13. Takový i komu-t dá pokoj? Né i sobě-ť neučiní 
pokoje Ib. 158, 15. 

§. 5. Nejčastěji se záporné i vyskýtá ve spojení se slovem 
jeden. Příklady. Alex. Bud. I: Hijedenz vás nevěř tomu 318. 
Alex. SVít. : By netbat i j e d n ě ch vojen. 365. — Mastičkář : Nechce 



7 



k náma i jeden kupec přijíti 74, 27. — Leg. o sv. Prokopu: Ne- 
tbal i jedné kratochvíle 78. / jednoho pokoje nehledajě 105. 
Nebieše i jednomu člověku znám 195. Neosta i jednoho s ním 
218. — Ski. o MMagdaleně: / jednoho nevzě k sobě 336. /je- 
dnoho nevynímá miesta 785. A nikdy i v jednej strasti ne- 
ostavíš žádné vlasti 903. — Pašije: Nejmaje na-ň i jedné viny. 
Jezus jemu i jednoho slova neotpovědě. Nemohl by nade mnú 
i jedné moci jmieti. Že jemu i jeden vody nepodadieše 443, 461, 
467, 605. — Dalimil: Tehdy i jedna žena mužem jista nebieše 2, 
49. Súdcie i jednoho nejmějiechu 2, 53. Rady i jedné nevzemše 
3, 36. /jeden múdrý neraď se s ciuzími 4, 24 a tak napořád. — 
Anselm (St. Ski. III): Nejmějiechu i jedné moci 119. Neznati bylo 
i jedné rány 352. Nejměl by moci i jedné nade mnú 491. — 
Kniha Rožmberská (List. fil. a paed. 1880) : Nemóž viece držěti i j e- 
dnoho u póhoniech 88. Nebo nelze i jedné nevěry ni čímž po- 
stihnuti. Nelzě i jednomu ni ciež cti zbaviti přísahami 129. Pakli 
popravcie umřel, tehdá nemóž své viny na i jednoho přěvesti 
i jedni em právem 131. — Ježíšovo Mládí (Výb. I): Neb tu i je- 
dnoho hřiecha nenie 389, 14. Neb v ráji i jednoho úsilé nenie 
407, 18. O niejž i jednomu známosti nenie 403, 3 a tak na- 
pořád. — Život Krista Pána (Výb. I): Ten, ježto . . . i jedniem 
rozumem neobklíčen jest 352, 10. — Skládaní o Podkoní a Žáku 
(mého vydání): V světě ten i jeden nenie 50. 

Druhdy vyškytá se prostě jeden bez i : Z těch ze všěch jeden 
nebieše AI. SVít. 385. Jeden člověk živ neosta Ib. 500. Neby jeden 
tu nepyčě ib. 833. A jedné viny k němu nejměli Paš. 446. 

§. 6. V polovici XIV, ba snad i několik let před tím, začíná 
za null us vystupovati i žádný. 

Jungmann vykládá složku tuto těmito slovy: „Et optatus, quem 
velis, ullus; ni žádný nec optatus, ne ullus quidem, nullus; modo 
žádný." Miklošič v rozpravě své Die Negation in den slavischen 
Sprachen (Wien 1869) vykládá ji takto: „Im kleinruss., cech., pol., 
oserb. und nserb. findet sich ein den anderen Sprachen fehlender 
Ausdruck für nullus, dessen Ursprung zweifelhaft ist: žadnyj, žáden, 
žáden, žadyn, žeden. Die bei Jungmann verzeichnete Ansicht . . . ist, 
abgesehen von der Schwierigkeit von dem Begriff „et optatus" zu 
dem Begriff „nullus" zu gelangen, aus lautlichen Gründen zu ver- 
werfen, da in diesem Falle das Wort im pol. den Nasal haben 
müsste, wie in der That dem Čech. žádný cupidus, exoptatus, pol. 
ž^dny acceptus gegenübersteht, von asi. ž^dati, cech. žádati 



8 



und pol. ž^dac. Einer meiner Zuhörer, der Kleinrusse A. Seme- 
novič, leitete das Wort von asi. níže jedLnt für nijedLnB ne 
unus quidem ab, gegen welche Ableitung begrifflich nichts ein- 
gewendet werden kann. Lautlich ist sie kaum ganz unan- 
fechtbar, denn wenn man auch asl. von nižejedBnL zu nižaden 
ebenso gelangt, wie von nejesmt zu nesmi, — und nach z geht e auch 
sonst in a über — so scheint doch diess in den anderen Sprachen 
nicht so ausgemacht zu sein." 

Proti tomuto náhledu Miklošičovu vyslovil se prof. J. Kvíčala 
(Sitzungsber. der phil. hist. Classe der k. Akad. d. W. 1870, Ex- 
cursus III p. 151— -155). Kvíčala dovozuje takto. Potíž dostati se 
od významu exoptatus k nullus neDÍ větší nežli nesnáze u vý- 
kladu záporné funkce slov vlastně positivných personne, rien, 
pas, jamais, kein atd. Všakt se záporná platnost významu ex- 
optatus nevyvinula vnitřně, nýbrž prvotně se slova žádný užívalo 
ve významu vlastně jemu příslušejícím a negace jinak se naznačo- 
vala; později teprv citem jazykovým záporný moment přenesen byl 
na žádný samo, jakož pak se podobně událo při dotčených slovech 
románských a jakož i důmyslný, ač nikoli správný výklad Seme- 
novičův sám na témž základě spočívá. Prof. Kvíčala porovnává vý- 
znam exoptatus carus s lat. qui-1 i b e t, qui-v i s, kdež prvotní význam 
lib et, vis rovněž oslábl. Žádný nejprvé přijalo na se platnost 
zájmeně neurčitého, jakož viděti z dokladův Jungmannem uve- 
dených. Syr. 29, 14: Poklad ten lepší bude nežli žádné zlato 
(quam quodvis aurum). Pronikavější jest (řeč) nežli žádný meč 
z obou stran ostrý (quam quilibet gladius anceps, Štelcar o čárách). 
A to stojí více nežli žádné malování (quam quaevis pictura. Prefát 
z Vlkanova 165). Důležitá je i stará složka i žádný, kdež i jest 
stupňujícím ~ etiam. — Co do druhého důvodu, jejž Miklošič béře 
od nosovky, že by slovo to v polštině zníti mělo ž^den, jakož 
ž^den acceptus v skutku zní, ukazuje prof. Kvíčala ku kolísání, 
ježto se shledává mezi samohláskami čistými a nosovými, i dí dále: 
„Von entscheidendem Gewicht ist aber in dieser Frage der Umstand, 
dass im Altbulgarischen neben z§dati auch die Form žadati sich 
findet. Man darf auch für das polnische ža^dač eine Nebenform 
žadač annehmen, von welcher eben pol. žáden herstammt." Tázati 
prý se sluší, jak by se polské žádny (šeredný) vykládati mělo, jakož 
prý by mysliti lze bylo, že se význam ten vyvinul z „nullus"; však 
i v latině nullus druhdy znamená vilis levis. Ku konci připo- 
míná prof. Kvíčala, že Schleicher v Glossáři uvozuje litevské žědnas 



9 



ve smyslu „špatný, ošklivý", což prý nepochybně z pol. žádny, a žě- 
dnas = kožnas = jeder. K tomu ovšem Mielke (a i Nesselmann) 
dodává, že slovo to je zastaralé, ale nicméně zdá se, že žédnas, 
když od Lityanů z polštiny bylo přejato, v této řeči ještě znamenalo 
quilibet. 

Já sám jsem v „Nákrese mluvnice staročeské", na podzim 1869 
vydaném, §. 384 ukázal k zápornému významu částice % na * jeden, 
i žádný a i žádúcí, pozdější nižádný, „až pak v XVI věku prosté 
žádný zůstalo, pravým opakem vlastního svého smyslu. Žádný za- 
jisté tolikéž jest co žádoucí, žadatelný, jakož za starodávna tak 
i užíváno". 

Podle spůsobu v celém „Nákrese" zachovávaného podal jsem 
tu jednoduchý výsledek svých studií, ale právě tato stručnost vedla 
k odporům, ježto by obšírným odůvodněním bývaly jistě zaplašeny. 

Euský učenec Jan Baudouin de Courtenay v úvaze, kterou 
v Kuhnových „Beiträge zur vergleich. Sprachforschung" (sv. VIII, 
Berlin 1874 str. 234) vydal o „Nákrese", takto se vyslovuje: „Die 
Erklärung von žádný (keiner) als žádúcí (wünschend — sic!), 
žadatelný (wünschenswert) scheint mir zweifelhaft zu sein." 

A když pan Prusík ve „Příspěvcích k nauce o tvoření kořenův" 
slovo žádný vykládal týmž spůsobem, jako jsem já byl učinil, tu se 
prof. V. Jagic takto ozval ve Slav. Archiv (V str. 162): „Das Čech. 
žádný, wofür in den älteren Sprachdenkmälern gewöhnlich i žádný, 
nižádný begegnet, wird zwar auch von Prusík auf desideratus, also 
asi. ž§dBn r B ž§dBnyj zurückgeführt; dennoch muss ich an der 
üblichen Auffassung und Deutung ižádný, nižádný = * i že- 
jediný, *niže-jediný =z i-žejdný — i-žédný festhalten. Für 
mich ist das ob. serb. žadyn-žana-žano (kein) zum Unterschiede von 
žadny-žadna-žadno (begierig), ferner das nserb. žeden, žedna (žena), 
žedno (ženo), namentlich aber das poln. žáden beweisend, welches 
eben nun aus „že-jeden" d. h. „i-že-jeden" abgeleitet werden kann 
und natürlich mit ž^dny nichts gemein hat. Es stellt sich also 
heraus, dass alle nordwestl. Sprachen in derselben Weise „kein" 
und „Niemand" durch „i" oder „ne u mit „že" und „jedyn" oder 
„jedyny" ausdrücken; nichts von „Verlangen" oder „Begehren" kann 
in diesem Worte gesucht werden." 

Vypsal jsem tu do podrobná posavadní náhledy, které se ostatně 
mezi sebou potírají (Jagic ku př. neznal Kvíčalovy rozpravy), ne 
proto, abych mezi nimi sobě osoboval rozsudství, ale proto, aby se 
vidělo, na jaké scestí vede nehistorické rozbírání záhady, která 



10 



jen historickým výskumem dojiti může svého rozhadu, a to výskumem 
na poli nikoli staroslovanském, nýbrž jediné na českém a polském. 

§. 7. Předně není nikteraké pochybnosti, že slovo žádný 
prvotně užíváno bylo ve smyslu žádostnosti a to buď a) subjek- 
tivné anebo b) objektivně: desiderans, optans >■ desideratus, optatus. 

a) Kdo chová svého, nebude žáden cizieho. Přísl. (Jungm.). 
On je časem cheba žáden. Rosa. 

b) Zde sluší na to upozorniti, že vedle žádný co desideratus 
stále vyskytuje se rovnomocné žádúcí, pročež v následujících tuto 
dokladech i k tomuto přihlédáno. 

Alex. Mus.: Proněž mi život ne žáden 4. Jede před král čsná 
kměticě, a řkúci: Mój žádný králiu 38. — Mastičkář: E žádný 
mistře 74, 18 a 31. Králů žádúcí 75, 26. — Ježíšovo Mládí: 
Když to žádné dietě chodieše 391, 3. V dóm vnidú, v němžto 
žádné dietě v jesléch ležieše 400, 15. — Na nebe vzetí (St. 
ski. II): Tuť jsú chromí, němí, slepí, nic jsú jim ne žádni s sbo- 
žím sklepi 404 sld. — Vzdechnutí k Panně Marii (tamtéž): 
Byť mi popřál, v niež bych činil skutky svaté i vsel na sled žádné 
ženy, řkúce svatej Magdaleny 23. — Sedmero radostí P. Marie 
(tamtéž): Jáz pak člověk nedomyslný, v tej žádnej chvále ne- 
smyslný 32. Donovadž to žádné dietě 134. Přišlo to dietě žá- 
dácie 138. Nelitujíc jej chopichu našeho žádného tvórcě 315. 
Pokáza sě žádnej ženě, svatej Máří Magdaleně 419. Vítaj mój 
přěžádný kvietku 443. Potom svej milej matcě ovšem žádná 
slova vecě: „Má žádná matičko milá" 536 sld. Na česť té krá- 
lovně žádnej 621. Z hložie róžě žádúcie 629. Pospěš ke mně, 
žádná máti 658. Veseléť sě všickni kóři pro tě, žádná svatá 
Máří 732. Projev sě, žádná světlosti 363. — Alan (St. Ski. I): 
Kde's sě vzala, žádná hosti? 950. — Vypravivši to pořádně, poče 
prošiti té žádně, by ji ráčila zpraviti 963 sld. Tvórče žádný, 
co-ť spomáhá, že tvá milost k nim dosáhá 1256. Protož, milý žádný 
synu, rač shíaditi jeho vinu 1364. — Anselmus (St. ski. III): Jeho 
líčko ovšem stvúcie, milé, žádné, přežádúcie 305. Věřila sem... 
pro jeho milé promluvenie i jeho žádné vezřenie (m. věřenie, jak 
Hanka čte) 424. Život mi nenie žáden 413. — Smrt (St. ski. III), 
Když mi srdce mysl probúzie . . . život mi žáden nenie 8. — Le- 
genda o sv. Alexiovi (č. Č. M. 1851 I. 142 sld.): Syna žádú- 
cí eh o jediného. Žádný synu, čím's ny vinil? — 

§. 8. Význam tento po různu dlouho se udržel přes polovici 
XIV věku, ba až do věku XVI. Tak zejména ve Lvovské Le- 



11 



gendě o sv. Dorotě (Č. Č. M. 1859, str. 22—27) čteme: Poslú- 
chajtež na počátcě o tom přežádném děťátce. Odplatu máte od 
tej přežádnej děvice. Mój miíý žádný Bože! Ta žádúcie dě- 
vice. Což muk chceš, ty já . . . chci mile trpěti pro žádného chotě 
mého. Tak v Stockholmské legendě o sv. Kateřině: A'na jde 
s tú žádnú dceří 190. I vece: Otčíku žádný 919. Prorazichu tu 
nevinnú žádnú kóži 2266. Nebeskej radosti dojdi, nic sobě ne- 
tesknúc, žádná 3424. Vedle toho: Ta milá panna žádúcí 116 
A jeho žádúcie viásky 732. V tom časi ten syn žádúcí 810. 
Vece: Mój synu žádúcí 1016. Tak ve spisech Štítného: Někomu 
by pak ta práce podle světa byla žádna (Nkřesť. 195, 20). 
V titulatuře se žádný ve smyslu žádoucí velmi dlouho drželo. 
Tak 1. 1410 Jindřich z Rožmberka psal králi Václavovi: „Služba má 
napřed Tvé milosti, králi žádný" a v jiném listu : „Osviecený knieže, 
králi žádný a pane milostivý" (Arch. III 291, 292). Podobně 1. 1415 
témuž panovníkovi Jan biskup Litomyšlský: „Najjasnější knieže, králi 
žádný a pane mój milostivý" (ib. 296). A Smil Flaška v Nové Radě 
píše: Levhart vece: Žádný králi 379. Žádný královice 1382. Ve 
příslovích: Komu cizie žádno, toho své mrzí (90). Byl sem, kde 
dobrý žáden (235). Po různu vyskytuje se ještě později. Tak u Pre- 
fáta 92: Sladké vody sme se napili, neb nám byla žádna. 

§. 9. Mezitím počalo, ač z počátku vždy ještě současně i vedle 
i jeden, ustálovati se i žádný; patrně, že spůsobem nám nyní 
nestižitelným bylo vešlo do módy a v krátce podle běhu, jenž za XIV 
století s dostatek dosvědčen jest, celé pole mluvy české opanovalo, 
samo pak po některé době zase ustoupilo výrazu nižádný a podne- 
šnímu prostému žádný. 

§. 10. Že v i žádný skutečně bytně a tělesně jest „žádný" 
= desiderabilis, i pak že jest znakem zápornosti, to nade všelikou 
pochybnost vyniká z legendy o sv. Kateřině, kdežto stejným, ba týmž 
významem nalézáme nejen i- žádný, ale též z-žádúcí: Aby tej 
panny nedávala i žádúciemu živému 200. Jeho múdrosti nemóž 
i žádúcí umem obklíčiti 518. Rozum i žádúcí nenie 1854. A t žá- 
dúcie j otpěry protiv jiej nemohl mieti 2239. A ten (anděl) íuči 
z toho jistého obiaka mocně silným lomem tak divokým prudkým 
hromem v tý mlzi mezi ta kola, jakž jich i žádúcie póla tu po 
hromadě neosta 2874 sld. — / za žádného nepojdu muže 346. 
Modlám obětí nechtíce dáti i žádnú odolí 1202 sld. Jeho moci 
i vlasti smysl i žádný sě nechopí 1844. Však těch (mistrův) 
i žádný nikdy nesměl pomysliti 2158. Nad to se i smyslový pře- 



12 



chod jasně zračí v některých případech. Tak ku př. ve skládaní 

0 Máří Magdaleně (Rkp. Hradecký vydání Paterová): V tom naj- 
věčší bolesť jměía, žádné útěchy nejměla" (25). Ó naděje má je- 
diná v světě a i žádná jiná (561). Zde všude žádný vyložiti se 
dá ve smyslu i žádoucnosti i nikterakosti. Ještě jasněji se to vidí 
ve přísloví 235 u Flašky: Byl sem, kde dobrý žáden, -t. j. kde 
dobrý žádoucím, kde dobrý nikdo. 

§.11. V legendě o sv. Kateřině i ve skládaní o Máří Magda- 
leně rovnoměrně, ba v onéno převahou, se vedle * žádný vyskýtá 
též i jeden. V leg. Kateřinské: Tak jakž neumře i jeden 495. 
Ale smysl i žádný jeho nevie i jednú vtipností, z čeho Bóh své 
sieni stvořil 1370. Buoh ten jest v i jednej vině nikdy nebyl za 
žádný vlas 1825. /jednoho nedostatka nejměí 1831. Protiv tejto 
dievce nenie £ jednoho pěvce 2167. Předen jide, jako by i jednej 
chvíle u vězení nesěděla 2650. Neměj i jedné péče 3317. Aby sě . . . 

1 j e d n e j škody nestalo 3372. Ve skládání o Maří Magd. : /jednoho 
nevzě k sobě utěšenie 367. 1 jednoho nevynímá miesta 785. 

Skládaní tato proto jsou zajímavá, jelikož obě pochodí asi z po- 
lovice XIV věku, kde patrně, co do i jeden a i žádný, udál se 
zmíněný převrat. 

Střídavé užívání z žádný a i jeden stopovati se dá v An- 
selmu, v Tandariáši (přep. Pinvičky), v Radě otcově, jakož i v jiných 
spisech, jichžto přepisy se nám z poloviny XIV věku dochovaly; ba 
potkáváme se s tím ještě u Štítného, jehožto jazyk vůbec na 
češtinu starší, aspoň z polovice XIV věku, se ponáší. Tak ku př. v kni- 
hách o obecných věcech křesťanských: Že j' zle napsáno, tak že by 
sě nemohlo i jednú stranú sjednati s sv. písmem (2, 9). Jdi za 
muž, nedadúc i jedné příčiny zlé do sebe (85, 25). — / žádný 
člověk nemóž jeho (Času) odvolati (273, 20). Aby vdovy .. . i žádné 
příčiny nedaly črtu ke zlému (85, 4). Rovněž tak v Řečech Besedních 
(Výb. I): Nenieť miesta i jednoho. Nenie na miestě i jednom 
644, 23, 26, 32. — Kromě něho nenie i žádná věc bez pohnutie 
642, 21. Tak ež neprojde i žádný rozbroje tohoto světa 646, 20. 

§. 12. Jak seniktoa i jeden nahrazovalo výrazem i žádný 
a později žádný, nejlépe spatřujeme v kronice Dalimilově, kde po- 
někud i po této zvláštnosti rozlišiti lze rukopisy starší od mladších. 
Starý text ku př. má 2, 53: „Súdcie i jednoho nejmějiechu" 
a kodex Zebererův klade „Súdcie žádného" 68, 26: „Neživte 
chudá ni bohatého, nemíjejte i jednoho", kdežto kodex Lobk. 
klade: „Neživte ni bohatá ni chudého, Němce zlého i žádného" 



13 



a Ješínovo vydání: „Neminujte i žádného". 70,17: „Nemáť nikte 
nic věrnějšieho", kdežto kodex Frant. klade: „Nemáť žádný". 100, 
29: „Tak i jeden dobrý pokoje nejměi", kdežto kodex Lobk. čte: 
„Tak i žádný dobrý atd." V textu starším dle rkp. Vídenského jen 
na jediném místě se mně i žádný vyskytlo (39, 34): „Až jeho 
i žádný člověk nezvěděl", ale to zdá se býti pozdější interpolace, 
rovněž jako n i žádný", které jedinékřát se čte ve knize starého 
pána z Rožmberka 278: „Při druhý všě pořád neminujíc i žádné" 
vedle obecného tam i jeden, anebo v Alanu (St. ski. I v. 833) 
/žádná těch neotpočine. Rovněž tak se má v jiných starších spi- 
sech, které nás došly ve přepisech z druhé polovice XIV století. 

V románu o Apollonu Tyrském pozdější přepis starší výraz 
i jeden též nahrazuje i žádným: „Dcery nedám i jednomu"; 
pozdější přepis má „i žádnému" (280). 

§. 13. Zajímavý v té příčině je Spor duše s tělem, jenž se- 
psán byl nedlouho po smrti českého dvorského kancléře a probošta 
Vyšehradského Petra z Aichspaltu, zemřelého 1320 co arcibiskupa 
Mohučského, jakož o smrti jeho v básni samé zmínka se děje 
(Výb. I 367, 4 sld.). Rukopis, v němž se spor nám zachoval, po- 
chází však z konce XIV věku (Rozbor I 146) a text básně v něm 
obsažený nese na sobě hrubé sledy zvůle písařovy. Mezi porouchaná 
místa náležejí též tyto dvě dvouverší: 

Jáz nevědě, co kam kíásti, 

nemohu i žádným údem vlásti (ib. 373, 32) 

Již mě hřieši ke dnu vážie, 

nebf jim i žádný nepřěkážie (ib. 376, 29). 

V obou případech verš s i žádný jest delší, než toho rozměr 
požaduje, v prvním o dvě stopy, v druhém o jednu, kterážto neshoda 
nepovstala ničím jiným, nežli že i žádný vloženo na místě prvotního 
i a nik to, tak že verše ty původně asi zněly: 

nemohu i údem vlásti 
nebť jim nik to nepřěkážie. 

Mimo Štítného ve všech spisech druhé polovice XIV věku jeví 
se i žádný co panující forma. Tak jmenovitě v Tristramu, ve kro- 
nice Trojanské, v Samomluvem' sv. Augustina (jehož překlad podle 
mého soudu nepravě Štítnému se přičítá), v kronice Pulkavově, ve 
knihách Alberta Velikého, v kronice o Alexandru Velikém, v kázá- 
ních Dzikowských, v Životech a v řečech otcův egyptských, v Pas- 
sipnalu, v Ranném lékařství Rhazesově. 



14 



§. 14. Mezitím, co v knihách takto se vedlo, vyvíjela se mluva 
obecná, pokud z listin souvěkých stopovati lze, svým během. Tu za- 
jisté současně shledáváme netoliko i žádný, ale i prosté žádný 
a nad to též ni žádný. 

Nejstarší doklady do 1400 a let nejblíže příštích sestavím, po- 
kud možno, úplně: 

a) Šlohařové nemají biti vlny i žádnému ani ze vsi ani 
z města. Aby i žádný nedělal osnovy atd. Práva soukenníkův 
Rychnovských 1378 (Č. Č. M. 1860 23 sld.). Proti tomu, abych ne- 
mohl jmieti i žádné pře ani žádného práva. Jan z Hradce 1384 
(Arch. II. 317). Těch závad i nechutí ... i žádným právem ani 
i žádnú řečí . . . obnovovati. Nevyjieždějíc na i žádné právo. Ol- 
dřich z Hradce 1388 (ib. 319). /žádných nepoostavujíc. Tak čtyři- 
krát v listu Jindřicha st. Berky z Dubé 1391 (ib. 47). Nezóstavuje 
i žádného práva. A my na i žádné právo nemáme vyjiti. Jin- 
dřich z Rožmberka 1395 (ib. 324 sld.). Nemají k tomu i žádného 
práva. Prokop markrabě moravský v Praze 1398 (Arch. ,111 271). 
Rač to ... i žádnému nepraviti. Bohuslav ze Švamberka, list na 
Boru daný 1400 (ib. 368;. 

b) Toho všeho jim všem pánóm ... ni žádnými řečmi ni 
skutky . . . slibujem ve zlém nezdvihati. Listina krále Václava 1394 
v Písku daná za dvorského kancléře Jana (Hanka Brunonova), biskupa 
Kaminského (Arch. I. 53). 

c) Aby v ty sirotky žádný mocí se neuvazoval. Listina krále 
Václava IV, daná 1395 na Žebráce (Arch. I 58). Žádný sě od dru- 
hých neděle. Země česká ot i žádné*) strany nemá hubena býti. 
A na žádné právo nevyjeli. Zápis Pražanův a pánův strany krá- 
lovské 1399 (Arch. I 61 sld.). Vzdvihati v žádné mieře. Zápis kr. 
Václava IV 1401 (ib. 68). Ale aby . . . prázden byl a žádnému 
z rady toho horším . . . zpomínaí. List pražský 1402 (Výb. I 1055. **) 

§. 15. S tímto trojitým užíváním shoduje se svědectví, jež v téže 
příčině Mr. Jan Hus vydává v přípisku ke své Postille, 1413 složené, 
an dí (Sebr. sp. II. 440): „Aby, ktož budeš čisti, rozuměl mé řeči 
české, věz, žeť sem psal tak, jakž obyčejně mluvím; neb 



*) Čteno „o ty žádné" v Archivu i ve Výboru, ač patrně omylem. 
**) Nejstarší stopy prostého žádný — nullus vyškytají se v legendách o sv. Ka- 
teřině (Ot žádného mistra vóle ... neslýchala čtúce v žádných knihách 
539 sld. Za žádný víásek 1826) a Lvovské o sv. Dorotě (Žádnej bolesti 
viděti nebieše 24. A žádné dřievie nedává ploda 27). I v Passionale prosté 
Žádný po různu se čte. 



15 



v jednom kraji Čechové jinak míuvie a v jiném jinak. U příkladě. 
Já píši: Nižádný nevie, a jiní nekají: Žádný nevie". O třetím 
výrazu, t. o n i žádný" Hus nezmiňuje se, jelikož patrně ve mluvě 
obecné za jeho času již byl zanikal, ačkoli v písemné řeči, jakož 
z listin vidno, ještě dosti dlouho se udržoval. 

V Praze nejdříve zobecnělo a z Prahy rychle se šířilo žádný. 
Potkáváme se s ním ve Výkladu na právo Ondřeje z Dubé, ve Sváru 
vody s vínem, v Popravčí knize Rožmberské, v Katonu, ve Tkadlečku, 
v kronice o Štilfridovi a Bruncvikovi, v Řádu práva zemského, ve 
právě horničím (Codex juris boh. tom. I), v Hájkově a Žižkově zří- 
zení vojenském atd. 

Hus výhradně píše nižádný, podobně tak Chelčický; dále 
se tak čte v evangelium Nikodémově, v Životě Adamově, v románu 

0 Josefovi a Asseneth, v Lékařských knihách Salicetových, v Gestech 
Romanorum, v Senekově spise o mravích, ve spisech Jana z Pří- 
bramě (f 1448), Prokopa z Plzně (f po 1477), Vavřince z Březové (f 
1455), Jana z Rokycan (f 1471), v Solfernu, v radě králi Jiřímu atd. 

Prvotnou vlastí výrazu nižádný kromě všeliké pochyby byla kra- 
jina u Husince a u Vodňan, jakožto rodná Mr. J. Husi a Petra Chel- 
čického. Vlivem Husovým udomácnilo se nižádný i v samé Praze, 
jakož zejména se shledává z listin pražských, kde se od 1. 1406 pro- 
měsmo čte žádný, ižádný a nižádný. 

§. 16. Nyní třeba přihlédnouti k polštině, která co do příčiny 
naší velmi příbuzná s češtinou, jakož při spisech staropolských, ježto 
na mnoze z originálův českých jsou tvořeny, jinak ovšem býti ne- 
mohlo. 

V starší polštině, rovněž jako v češtině za první doby XIV věku, 
k naznačování nullus též užíváno výrazu jeden s negací. L. 1395: 
Žešm Mikoíajowi dal rok, z tem ešm ni jednej szkody nieuczynil. 

1 že Siechna nie wz§la ot swe braci ni jednych pieni§dzi (Nehring 
ve Slav. Archiv IV 184). L. 1407: Niezabijaj ni jednego (Rkp. 
Krak. 1619, Wislocki 394). 

Polské ž^dny, rovněž českému žádný, značilo prvotně tolik, co 
žádoucí desiderabilis, žádoucnýzrdesiderans. Tak v Žalmu 18, 11: 
„Desiderabilia super aurum" v ŽWitt. přeloženo: „Žádnějšie nad 
zlato" a v žaltáři sv. Florianském (kr. Maígorzaty): „ža^dniejsza 
nad zloto". Taktéž 105, 24: „Et pro nihilo habuerunt terram desi- 
derabilem" zní v ŽW. „A za ničse nejměli země žádúcie", v Ž. 
sv. Flor.: „zemie ža^dna". Gen. 31, 30: „Et desiderio erat tibi do- 



16 



mus patris tui" v Bibli Olom.: „Bylo-t jest žádno jiti do domu otce 
svého", Bibl. král. Sofie: „A bylo-c ž^dno ku oécu twemu". *) 

Vedle těchto významův vyškytá se v biblí král. Sofie ve smyslu 
nullus obecně nižádný, nižádný; jen někdy žádny a nijeden. 
Gen. 19, 31: Et nullus virorum remansit in terra == A nižádný 
maz nie ostal w ziemi. Gen. 23, 6: Nullusque te prohibere poterit 
=; A žadny-č odbronič nie može. Gen. 31, 50: Nullus sermonis 
nostri testis est = Podlug smowy ni jednego swiadka nie. — 
Exod. 12, 16: Nihil operis facietis = Ni žadnego dziaía w nich 
czynié nie b§dzecie. Exod. 12, 22: Nullus vestrum egrediatur = 
Ni žádny z was niewychodž. Exod. 12, 39: Nullam facere sinen- 
tibus morám — A niedadža^c jim uczynic ni žadnego omieszkania. 
Z těchto a jiných dokladův, jichž počet by se zmnohonásobniti dal, 
viděti mimo jiné i to, že biblí král. Sofie přepsána byla z českého 
textu teprv po Mr. Janu Husi upraveného; v starších textech české 
bible totiž se ni žádný nevyskýtá. 

Z glossy super epistolas dominicales (pol. XV věku, vydané 
W. Wisíockým v Sprawozdani kom. j§z. ak. umiej. I str. 59): Ni 
žádnému czlowiekowi ztego za zle niewracajř^cy badžcie. 

Z modliteb Wacíawa, rkp. XV věku (Pami§tnik Akad. Krak. II) : 
I raczy dač, aby ... ku žádnému nieskionili byšmy si§ grzechowi 
(str. 52 b ). Z legendy o sv. Alexiovi, rkp. 1454 (Rozpr. filol. Akad. 
krak. sv. IV): Nie miai po sobie žádni ego plodu 28. A niepoznai 
ž^dny jego 139. 

Biblí král. Sofie mimo všelikou pochybnost přepsána je z textu 
Českého a v obou ostatních tuto jmenovaných památkách vliv češtiny 
stopovati se dá. Tudíž ovšem i pochopitelno, že nižádný a žádny 
jsou čechomluvy. Z počátku šetřeno i v těchto případech nosovky, 
jakož viděti z biblí kr. Sofie, kde Gen. 19, 31 psáno ni szpdni 
a z legendy^ o sv. Alexiovi, kde položeno ža^dny 139; později pak 
obecně se ujal tvar český nižádný, žádny. 

Kdo se koli zanášel starším písemnictvím polským, toho tajno 
není, jak četně se v polštině od XVI na mnoze až podnes vyskýtají 
podobné hláskoslovné čechomluvy, ano žet Poláci forem českých na- 
mnoze užívají k rozrůznění pojmuv, jako se to podobně s latinskými 
tvary děje ve frančtině (camp — champ, suspicion — soup$on, spirituel 
— esprit, spécieux — espěce atd.), ku př. kus, psi kus (kousek 
obmyslný, štrych: najlepszy kus w swym žiwocie udziaiaí) vedle k§s 



*) Četné na význam tento doklady viz ve Slovníku Lindeho pod slovem žádny. 



17 



(sousto, trochet). Podobně chutka, chutný, chutliwy, chutko, 
chutkošc vedle ch§tka, eh§tny, chutliwy, ch§tko, ch§tkošc; 
gubka, hubka (hubka zapalovací) vedle gebka (ústecka, hu- 
bička, houba mořská mycí), husto, hustém (hojně: Izy lej^c hu- 
stém, niewczas daj^c chleba husto) vedle g § s t o (hustě) ; kusy 
(ogon kusy) vedle k § s y ; kusič m. k § s i č, lada (neorané pole) 
m. l§da; luk (samostříl, kuše, oblouk) vedle l§k (oblouk zděný, 
luk usedla, sedlo); mu do vedle zastaralého rn^do; pupki, pup- 
kove futra (pobřišky drahých kožešin) a pe,pek (pupek) atd. Po- 
dobně se věc má i s nižádný, žádny, kde formy české užito 
právě k odrůznění pojmu, tak že ža^dny zůstalo za „žádoucí" 
a žáden za „nullus". 

Nynější polština v nominativu užívá nominalného tvaru žáden, 
čehož ve starší mluvě není; tam zajisté, jako u nás, čte se: Žádny 
czlowiek niema byc iman. Žádny rozum ludžki tego niedoscignie. 

Stejně znějící slovo žádny (ošklivý, hnusný) pochodí od slo- 
vesa žadzič (oškliviti, hnusiti se) a se žádný zz nullus nic nemá 
společného. 

Žadnyj, nižadnyj do maloruštiny přejato jest z polštiny, 
rovněž jako žědnas do litevštiny. 

Co se do týče lužické srbštiny, tu známe jazyk v nynějším útvaru, 
ale historický jeho rozvoj těžko, ba nemožno stopovati; jen tolik víme, 
že ještě snad silnější, než v polštině, byl tu vliv češtiny. 

§. 17. Co výsledek výskumu přítomného lze tedy ne bez práva 
položiti tyto tři kusy: 

a) Spůsob, jakým pojem latinského nemo, zvláště pak nullus 
v staré češtině postupem času býval vyjadřován, vedle jiných ná- 
znakův stanoviti může důležité kriterium k poznání toho, z které 
doby pochodí jednotlivé starověké památky. Až do konce XIII věku 
není ustáleného zvláštního výrazu českého pro pojem nullus. Od 
této doby až asi do polou XIV věku obecně se psalo i jeden. 

V polovici XIV věku vedle i jeden vyniká i žádný, kteréž 
pak ve druhé půlce téhož století úplně dostalo vrch. Současně 
s i žádný, ač z počátku jen po různu a zřídka, vyskýtá se prosté 
žádný, kteréž od počátku XV nad míru se rozmohlo a za XVI století 
výhradně panujícím se stalo. 

Od počátku XV věku ve spisech, které pod vlivem Husovým 
a Chelčického byly sepsány, vyniká ni žádný, ačkoli vždy vedle 
žádný. Vedle obou se až přes polovici XV věku v listinách udržuje 
také i žádný. 

Tř. ; Filosofie, dějepis a filologie. 2 



18 



b) Úplná shoda s tímto historickým rozvojem, jenž teprvé v této 
přítomné rozpravě úplně byl vyložen a doložen, ve starých našich pa- 
mátkách, zejména v rukopisu králodvorském, novým i vzácným jest 
důkazem přesnosti a pravosti jejich. Kdyby zajisté za druhého deseti- 
letí našeho věku byly bývaly sepsány, nebyl by se falsator uvaroval 
užívati slov ižádný, nižádný, žádný jakožto výrazův v češtině 
od XIV věku praobecně obvyklých a tím by útvarům svým bezděky 
byl vtiskl pečet pozdějšího původu. 

c) Výklad slov i žádný, nižádný a žádný, jak v .§. 384 
„Nákresu" byl podán, jest přesně historický a tudíž ovšem pravý*). 



2. 

Nekrolog fary Chotikovské. 

Sdělil Ferd. Menčík, předloženo prof. dr. Rezkem dne 22. ledna 1883. 

Fara na nynějším íideikommissu Schonbornském v Chotikově 
u Plzně připomíná se již ve XIV. století. Zdá se, že původ její ne- 
sahá do století XIII. Nebo zachoval se nám v rukopise dvorské 
knihovny č. 4940 zlomek, a sice dosti úplný, všech zemřelých při 
farnosti této jak duchovních správců tak i světských lidí, a řada 
zdejších farářů zdá se býti úplná. Zlomek tento pergamenový, činící 
přídeští řečeného rukopisu, na hoře jen málo, dole poněkud více při- 
říznutý pochází asi ze druhé polovice století XIV. ; písmo na prvním 
listu a první stránce druhého listu jest úhledné a pochází vesměs 
od jedné ruky; konec však psán jest od rozličných osob, asi ku 
konci toho století, možno též, že brzy na počátku století XV., kdy 
pergamenových těchto lístků použil již starý knihař ku vazbě. Po- 
dací právo náleželo dle Tinglových libri erectionum II. str. 37. mě- 
šťanovi z Nové Plzně Mikulášovi, jenž r. 1370 zadal faru knězi Miku- 
lášovi, jenž faru tuto směnil se zdejším farářem Petrem. Ale farář 
Mikuláš již asi 1371 zemřel, a proto zadal ji Mikuláš z Nové Plzně 
jinému, takéž Mikulášovi dne 13. října 1371 (Tingl 60). Tito dva 
faráři uvádějí se v nekrologu tomto jako zemřelí; bezpochyby zemřel 
druhý farář jménem Mikuláš před červnem r. 1376; neboť toho roku 



*) Verše z Alexandreidy cituji dle vydání pp. Patery i Hattaly, verše z le- 
gendy o sv. Prokopu, z Pašijí atd. dle Paterová vydání rukopisu Hrade- 
ckého* Ostatní prameny znalcům jsou na snadě. 



19 



ustanoven Mikulášem zde za faráře Svatoslav. Poněvadž tento Svato- 
slav jest jedna a tatáž osoba se Svatoněm, zemřelým r. 1394, jest 
pravdě podobno, že první tři stránky, pocházející od jedné ruky, 
napsány jsou asi mezi rokem 1371 — 1394, a sice před tímto posled- 
ním rokem, poněvadž ani Svatoň ani Mikuláš neuvádějí se mezi 
mrtvými. Co se ostatních v nekrologu uvedených farářů týče, nebyli 
oni faráři zdejšími, nýbrž byli nejspíše při kostele Chotikovském po- 
chováni aneb snad je skladatel nekrologu pojal, že blízké osady tyto 
faráři Chotikovskému jaksi přiděleny byly. Co se týče rodiny, jíž 
podací právo náleželo, uvádí se otec Mikulášův, Miloslav, již r. 1370 
zemřelý, se svou manželkou; syn jeho (?) Obrzvin již r. 1394 vyko- 
nával praesentační právo. Rodokmen rodiny jest asi tento: 

Miloslav de Nova Plzna 
Manželka Vele 

Henlin Mikuláš 

Manželka Elška 

Obrzvin 

Ostatní jména jsou nejspíše jména a příjmení poddaných. Uve- 
řejňujíce nekrolog tento jmény svými zajímavý a vedoucí k domněnce, 
že i u jiných větších far podobné úmrtní knihy vedeny byly, podo- 
týkáme, že počáteční písmeny jsou malovány červeně a modře, a nad- 
pisy červeně. Písmo samo dobře zachované, jen tu a tam v ohybech 
zlomku úplně se ztratilo; proto svoje doplňky do závorek klademe. 

l a Mortuus est die Assumptionis. *) 

Nomina plebanorum, mortuorum in Chot(ikow). 

Przybiflaus plebanus. Nicolaus plebanus. Nicolaus plebanus. 
Riwynus archidiaconus pylz(nensis). Mgr. Paulus ejus sororiüs. Bo- 
hunco decanus et plebanus in Ma(le)sicz. Marquardus plebanus in 
Oyprni(cz). Henricus plebanus in Wfferub. Johannes plebanus in 
Leftyan. 

Nomina vicariorum. 

Gallus natus Stoklafonis in ei(prnicz). Wenczefflaus dictus 
Czrch. Vernyerz dictus vicarius. Wenczefllaus de Oyprn(icz). Jo- 
hanko de Pylzna. Ottiko predicator de Wey(row)a. Laurencius vica- 
rius de Radn(i)cz. Johannes Nedwyedconis de (. . .) astra. 

Nomina patronorum ecclesiae in Chotikow. 

Dominus Myloflaus. Domina Wele, uxor ipsius. Dominus Hen- 
lynus filius ipsius. Domicellus Myka. Domina Adliczka. Elzka, uxor 
domini Nicolai(cum) filiabus ipsius. 

*) jinou rukou. 

2* 



20 



l b Nomina laicorura mortuorum in Chotikow. 

Blazius. Prziba, uxor ejus. Wachko, filius ipsorum. Marzye. 
Hodiflaus. Hoda. Jacobus. Katherina. Magdalena. Hele. Jan, Buda 
uxor ejus. C(on)radus, Petra uxor ejus. Nicolaus. Johannes clericus. 
Byetka. Jana uxor ejus. *) Matiey Liffecz. Nedka uxor ejus. Lyda. 
Weliflaus Zylowfki cum uxore. Lipoldus, Welka uxor ejus. Nedwyedek 
cum uxore. Jan Kozel cum uxore. Jan Wolek. Andreas dictus Nyemecz, 
cum filiis ipsius. Anežko de Krzymycz 

2 a Weliflaus dictus Ozrich. Urata uxor ejus. Andreas dictus 
Duran. Jacobus dictus Leton. Anka uxor ejus. Kaczye. Andreas 
faber. Pefco judex. Marufie uxor. Woityech. Janko. Bohuflaus. 
Janko fotna (?). Oldra, Kera uxor ejus. Hendl. Manye. Pauel, Mila 
uxor ejus. Nicolaus dictus Rykant. Marzye mater ejus. Mertl dictus 
Maderz. Jan Maderz **). Gita, uxor ejus. Marzye dicta Kralowiczk(a). 
Katherina. Margareta. Kuna uxor ejus Hofconis. Zdifflawa. Marga- 
reta. Woyka domestica. 

2 b Thoma. Machko de Diffyna. Hodina. Pani Swatha ***). Pa- 
wel. Quaffyenaf). Henzl Mynychl. Panna Wycha. Pany Raczka. 
Strniffcze. Jacub dictus Chomuth. Janye uxor ejus. Panna Woy- 
flawa. Pany Krzyfta. Anka. Swach. Waczlaw Rubatka. Gyta Za- 
gyeczkova Cub (. . .). Kaczye uxor Cunfonis fabri. Byeta. Jan dictus 
Stoklaffa. Kuneff judex. Vele uxor sua. (I)anka. Marzye Paczakowa. 
Margareta. Wanye dicta Madezrowa. . . . us. Gyta filia Maderi. Anka. 
(I)an. Katherzyna de Befdyekow. Wanye. . . . (Sva(ti). . . . Swata. 

3 a Jacub dictus Hrb pater ejus. Bohunko uxor ejus swob (. . .). 
Kera dicta Hostikowa. Panna Katra monya(lis). Kaczye. Mayczka. 
Anka. Kaczka. Pertolt. Gytka filia ejus. Mareta. Dominus Ste- 
phanus. Procopius filius. Nycolaus dictus Syryftye. Hodko de Plyzna. 
Nicolaus de Pylzna dictus . . . Blazias et uxor ejus Spyelka. Hanczyl 
dictus placzerz. Pe(trus). Wanye uxor ejus. Wenceslaus. Marzye 
Hostykowa. Marzye de Przyechow. Wawrzenecz Kliczka. Byeta uxor 
ejus. Waczlaw Eprnyczky. Vyt Erpnyczky. Katra. Zdenka z Br (. .) owa. 
Waczlaw. Machna Kla . . . va. Przybek. Andreas. Swyetyena. Petrus 
Kykant. 

3 b Petrus Sfyeff. Machna uxor ejus. Welim. Woyka sutrix. 
Pertolt. Gytka filia ejus. Martha filia Gytcze. Myker. Katra uxor 

*) jinou rukou. 
**) jinou rukou. 
***) jinou rukou, 
f) odtud rozličné ruce. 



21 



cum consanguineis. (Ol)drzych. Jan Swacha. Ma(t)yey cum consan- 
guineis. Gy(tka) Lefkowa. Sczyepan cum predecessoribus. Elzka. 
Waczlaw dictus Machonyk. 



3. 

Tři písně historické o bouři Pražské roku 1524. 

Sdělil Ant. Rezek dne 22. ledna 1883. 

Bartoš Písař i Paměti o bouři pražské mnou vydané několikráte 
vypravují o traktátech, pamfletech a písních, jimiž Paškovci a Hlav- 
sovci na sebe doráželi, ale dokladů bylo na to tvrzení až dosud po 
skrovnu. Tiskly se nepochybně tyto polemické věci v nevelikém počtu 
a od protivníků zajisté byly všelijak ničeny, tak že málo toho naší 
době se dochovalo. 

Tisk jeden starý, nyní již vetchý, i s notami, tři písně o po- 
hnutí Pražském obsahující, zachoval se v archivu Třeboňském 
(č. 3883), odkudž ho tuto podávám. *) 

Nadpis, všem třem písním společný, jest: O pohnutí Praž- 
ském, proč a kterak se jest stalo, k to neví z těchto po- 
znati muože písní a nevysokých věci smýšleti podlé 
raddy apoštola a nízkým povolovat i, obecními notami, 
aneb jakž teď notováno máš. — - Po té jsou noty, a sice pro 
tři hlasy: alt, tenor a bas. (Viz str. 22.) 

Píseň první. 

Nadpis: Když do Čech přinesen byl Luterů traktát o řízení 
služebníkuo atd. velmi bludný a příliš obecnému dobrému křesťan- 
skému a najviece městu Pražskému škodlivý, a i proto králem Lu- 
dvíkem atd. zapověděný**): proti tomu tato píseň sepsána a na jevo 
vydána jest, aby při starém náboženství stáli. 



*) Za laskavé skollacionování nesprávného přepisu musejního děkuju p. F. E. 

Zuboví, adjunktovi při archivu Třeboňském. 
*) Luterův spis de instituendis ministris jest z roku 1523. Že král Ludvík 

proti němu vystoupil, jest sic velmi pravděpodobno, ale kdy a jakým listem, 

neznámo. 



22 



s 



% 



AiTKí? 



4 



SI 







Čechové milí, Čechové, 

0 vás jdú noviny mnohé, 
žebyste nyní v té míře 
nebyli stálí u víře; 

že vás víře učí Němci, 
Pikharti, mnozí zpletenci, 
k nimž se o to utíkáte 
a na své předky netbáte. 
Chcete se Němci zpraviti. 
zákon boží opustiti 
a mistra Jana Hus také 

1 všecky doktory svaté. 



Otcové vaši předkové, 
byli stálí jako lvové 
a pro víru bojovali, 
v Brazílii ji pokázali; 
vedle zákona vždy stáli, 
pravdu boží milovali, 
protivníkóm odpírali, 
životuo nelitovali. 
Musili jich cizozemci, 
národové všickni, Němci, 
při jejich víře nechati, 
zjevné pravdě místo dáti; 



23 



jakož po všem světě pověst 
ta dávno rozhlášena jest. 
A to činila krev drahá, 
jenž nepřátely přemáhá. 
Lichva, lest neměla místa, 
sama byla pravda čistá ; 
kacířství plenili z země 
i všeliké bludné plémě. 
Čechové, Čechové milí! 
byšte vy takoví byli, 
cizozemci příklad na vás 
braliby v ten poslední čas. 
Ale naopak se děje, 
již se vám všecken svět směje, 



že doma víry nemáte, 

do Míšně se utíkáte 

k jednomu změtenci, mnichu, 

dopustili se se smíchu, 

zavrhli ste předkuo raddu, 

strach jest velikého pádu. 

Pane bože přispoř víry, 

nebť již není bludóm smíry, 

přicházejí pohoršení 

a od víry odstúpení. 

Prosímeť my hříšní tebe, 

když k nám doluo stúpíš s nebe, 

by na zemi nalezl víru 

v pokoji a v dobrém míru. — Amen. 



Píseň druhá. 

Nadpis: Když kněží, starého náboženství tupitelé a svornosti 
rušitelé, nemohouce své vuole pmvésti, z Prahy vyšli a dva z nich 
ještě byli pozůstali*), tato píseň udělána jest. Zpívá se jako: O svo- 
lání Konstanské. 



Zpikhartili se kněží 
a proto z Prahy běží, 
kněz Martínek z Betléma, 
Smakal Chlupáč zejména, 
s svými pomocníky. 

Wostalo jich plemeno, 
Miruše mnich má jméno, 
druhý slově Počátek, 
ti učinili zmatek 
v slavné obci Pražské. 

Ale půjdouť za nimi, 
za tovaryši svými; 
nebť ohen nepřestává, 
dokudž podnět zuostává, 
zápalu škodného. 



Nechtěli se srovnati 
a pravdě místa dáti, 
kterúž staří otcové 
vnesli v národy mnohé, 
z zákona božího. 

Dali se v zlá rúhání 
a búřivá kázání, 
potupujíce svátosti 
i všecky zřízenosti 
první církve svaté. 

Raddu měli s světskými 
Pikharty nevěrnými, 
od nich peníze brali 
a proto se v to dali 
hanění svátostí. 



*) Vznikla tudy tato píseň po 26. květnu 1524, a před 10. srpnem téhož léta. 
Prvého datum vyšli z Prahy Martinek Betlémský, Smakal a jich soudruzi 
v počtu 19 ; druhého datum ti, o nichž tato píseň jest složena. 



24 



O buď bohu chvála, čest, 
že ta již pikhartská les€ 
zjevně se vyjevila, 
co páchati mínila 
v této zemi České. 

Válce chtěli, neřádu, 
tou svou postranní raddú, 
píšíce i do Míšně, 
ať by Luter posměšně 
jim o víře napsal. 

Jakož jest dovedl toho, 
složiv jim velmi mnoho 
kacířství posměšného 
a křesťanstvu škodného 
Turkóm příjemného. 



Špikovanými nazval 
kněžstvo larvy jmenoval ; 
divnéť sú měli heslo, 
kteréž jim rychle kleslo, 
pravda oslavena. 

Ej nuž, Pražané milí, 
kteříž jste vždycky byli 
při pravdě boží stálí, 
ať se od vás ti vzdálí 
buřiči rouhaví: 

Miruše a Počátek, 
kteříž takový zmatek 
učinili v té obci; 
radímť já vám při konci 
této písně. Amen. 



Píseň třetí. 



Nadpis: O pohnutí 
neví-li kto, z této písně zví 
křesťanské varovati se bude 
nými notami. 
Aby všickni lidé znali 
řády, svornost milovali, 
co jest skrze rozdvojení 
přišlo tyto časy nyní, 
bude se tuto mluviti, 
zpívati také učiti: 
kteraké roty povstaly, 
na to se směle oddaly, 
činiti rúhání mnohá, 
nebojíc se Pána Boha; 
mluvili proti svátostem 
a křesťanským zřízenostem, 
dotýkajíce svátostí, 
jakús zbytečnú múdrosti 
bohu byt vyměřujíce 
rozumy dosahujíce. 



Pražském, proč sú zjímáni Luteriáni*), 
a výstupku z viery, jednoty a svornosti 
Zpívaj jako: Čechové milí, neb obec- 

Ej, pohleď na tu všetečnost, 
pyšnú mysl, drzú múdrost, 
co tím jiného zjednali? 
než příčinu válce dali; 
faleš vierou přikrývali 
pod tím k svému přimítali. 
Pod náboženstvím pokrytství 
krylo se, lícoměrnictví, 
ješto kdož haněti uměl, 
byť dobré pověsti neměl, 
odbýval za výborného, 
učeného a múdrého. 
Hověli mu, šonovali 
a první místo dávali; 
pravili, že poznal pravdu, 
dával spasitedlnú raddu; 



*) Povstala tudy tato píseň po 9. sípím 1524. 



25 



jako proroka nového 
velebili takového. 
Toho se pilně drželi, 
jiní je všickni mrzeli, 
kteřížby k starému řádu 
vedli, dávajíce raddu, 
by otcuo následovali, 
při víře nemudrovali, 
lásku, svornost zachovali, 
novinek se varovali; 
že bez lásky a svornosti 
spasení není v celosti; 
mnoho při víře smysli ti, 
nevěřiti než měřiti, 
byla by věc nebezpečná, 
všetečná, neužitečná. 
Nic, to mluvíc, neprospěli, 
velikú nelibost měli; 
zabráněna jim cesta, 
některým kázali z města*), 
o nich duotklivě mluvíce 
a lid obecný búříce, 
že by je vedli k neřádu 
a v městě kovali zrádu. 
Potom pak svobodu měli, 
haněli jakž sami chtěli, 
k netopýřóm rovnajíce 
k hadóra, tak se ruhajíce, 
qventíku spravedlivosti 
nedržíce, žádné cnosty; 
všemi hříchy oplývali, 
však za dobré odbývali. 
Rychle Pán Buoh z své milosti, 
nechtě trpěti té zlosti, 
zbudil obec Malostranská, 
že ona sektu Pikhartskú 
sama nejprve strestala, 
jiným cestu ukázala, 



by se tomu nedívali 
a ruhače vyzdvihali. 
To jest jim velmi schválil král 
svými listy a rozkázal 
psaním, posly obce Pražské, 
ať by Lutery pikhartské 
vyzdvihali a trestali, 
kteřížby v těch bludech stáli. 
V tom sú uposlechli krále, 
sobě ke cti, bohu k chvále. 
Christa pána narození 
léta našeho spasení 
tisícího pětistého 
dvadcátého a čtvrtého, 
jakž buoh ráčil zpuosobiti, 
den úterní vyvoliti, 
vigiljí Vavřince svatého; 
uposlechše pána svého, 
zjímali bludu póvody, 
nevážíc hrdel a škody, 
pro boha a krále svého 
netrpíc pikhartství zlého. 
Konšelé nezpikhartilí, 
zlým nelibí, dobrým milí 
s některými obecními 
pokojnými muži ctnými, 
Turkóm cestu zahrazdili, 
naděje jim umenšili, 
k hubení zemí křesťanských 
k zármutku lidí kacířských. 
Svolení pak učinili, 
kteřížby kolivěk byli 
rúhači, Luteři také, 
sekty bludné všelijaké, 
lidé řádu nechtějíce 
při víře jinak smýšlíce 
než všecka obec křesťanská, 
jakož jest sekta Luterská, 



*) Týká se vypovězení z Prahy mistra Matěje Koramba a jeho společníků, 
23. července 1523. 



26 



aby nebyli trpíui 
v slavné Pražské obci jmíni, 
kteřížby se nesrovnali 
a bluduo neodvolali. 
Bývalo hadruňku mnoho, 
dokudž se nestalo toho, 
kdež jest ktokolivěk vyšel 
nic jiného neuslyšel, 
když jedné chtěl poslúchati 
než vaditi se a rúhati. 
Z toho přišlo zkyselení, 
jedněch na druhé ježení. 
Ale jakž se jest to stalo, 
všecko pojednú přestalo, 



vada, všetečné mluvení, 
kteréž k ničemému (sic) není. 
Rač Pán Buoh svú pomoc dáti, 
byt se mohlo dokonati, 
což se dobrého začalo, 
ať by království povstalo 
zase k slávě z toho pádu, 
skrze pokoj, zdravu raddu, 
jednotu, svornost křesťanskú, 
vypleníc sektu Luterskú. 
Amen, Bože rač to dáti, 
abychom mohli zahnati 
Turky, hanebné pohany 
a k nim náchylné křesťany. Amen. 



Pod tím jest: Léta XXV., to jest, že r. 1525 písně ty byly vy- 
tištěny. 

Zvláštní zajímavost má první píseň proto, že staroutraquistický 
skladatel její napomíná krajany své, aby již proto, že Č e ch o vé jsou, 
nepřijímali víry od Němců, proti nimž tak často za válek husitských 
bylo bojováno. Z Bartošovy kroniky zase víme, že Luteráné čeští právě 
to za řízení z nebes měli, že Němci, „tito odvěcí nepřátelé pravdy 
boží", nyní sami stali se následovníky Husovými. 



Über den Umfang des böhmischen Reiches unter 

Boleslav II. 

Vorgetragen von Prof. Dr. J. Kalousek am 19. Februar 1883. 

Unter obigem Titel hat Herr Prof. J. Loserth in den Mit- 
theilungen des Instituts für österreichische Geschichtsforschung (red. 
von E. Mühlbacher, IL Bd. Innsbruck 1881, S. 17—28) einen Auf- 
satz veröffentlicht, welcher die Zahl der Bemängelungen, denen der 
in der Mainzer Urkunde K. Heinrichs IV. vom 29. April 1086 (Cosmas 
Prag. IL 37) enthaltene Überrest der Gründungsurkunde des Prager 
Bisthums von mehreren Seiten schon früher ausgesetzt war, um eins 
vermehrt. Herr Loserth kümmert sich darin gar nicht um die nahm- 
haften Forschungsresultate, durch welche die böhmischen Historiker 



4. 



27 



H. Jireček, W. W. Tomek u. a. in den letzten drei Decennien die 
historische Topographie des alten Böhmens überhaupt und die frag- 
liche Urkunde insbesondere beleuchtet, und die älteren Einwürfe 
Dümmler's und anderer Kritiker entkräftet haben *) ; alle seine Vor- 
gänger übertrifft er jedoch durch die Kühnheit seiner Folgerungen. 
Wir werden seine Behauptungen in derselben Reihenfolge, in welcher 
er sie vorträgt, anführen und sogleich kurz beantworten. 

1. Herr Loserth behauptet, es gebe keine gleichzeitigen 
Quellen, welche etwas von einer Ausdehnung der Macht Böhmens 
nach Osten über Krakau bis zum Tatragebirge zu vermelden wüssten ; 
Cosmas sei hiefür die einzige Quelle, und alle seine Notizen, die er 
hierüber bringt, habe er nirgendswo anders gefunden, als in „jenen 
Fälschungen, die man zu genau bestimmten Zwecken vorbereitet und 
der Versammlung in Mainz (1086) vorgelegt hat." — Diese Behaup- 



*) Was die Deutung der urkundlichen Angaben über die Prager Diöcesan- 
gränze betrifft, welche den Forschern grosse Schwierigkeiten darbot, so 
begnügt sich Loserth mit demjenigen, was er darüber bei Pertz SS. IX. 91 
von Köpke angemerkt fand, Köpke aber stützte sich dabei fast durch- 
gehends auf Dobner Ann. IV. 218 — 229. Durch neuere Forschungen 
über die ältesten historischen Zustände Böhmens wurden jedoch nicht 
nur die längst antiquirten Ansichten Dobneťs, sondern auch dasjenige 
wissenschaftliche Stadium wesentlich überholt, zu welchem P. J. Šafařík 
und F.Palacký fortgeschritten sind. Hieher gehören vornehmlich H. Jire- 
cek's Abhandlungen über die alten Gränzstege und ihre Bedeutung, im 
Časopis Českého Musea 1856 II. 114, III. 90; Studien über die Eintheilung 
Böhmens in Župen (Gaue) und die älteste Colonisation, in den Památky 
arch. II. Bd.; Slovanské právo, 2 Bände mit Karten. — W. W. Tomek's 
kritische Arbeiten: Über die Herrschaft der Slavnikiden, Č. Č. M. 1852, 
IV. 41; über die Gränzen Böhmens in den ältesten Zeiten, Č. Č. M. 1855, 
461; über die h. Ludmila und Böhmen in ihrem Zeitalter, Č. Č. M. 1860, 
263; Geschichte Prags, in deren erstem, auch deutsch erschienenen Bande 
sich manches hieher einschlagende findet; Apologie der ältesten Geschichte 
Böhmens gegen die neueren Anfechter derselben, deutsch in den Abhand- 
lungen der kön. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften 1863, böhmisch in 
Památky, díl IV. b, V.; über die alte Eintheilung Böhmens in Župen, 
Č. Č. M. 1858 und 1859, wo die alte Landeseintheilung in Decanate als 
ein Hilfsmittel zur Ermittelung der Župengranzen nachgewiesen und be- 
nützt wird. — Gleichsam als ein Anhang hiezu kann mein Aufsatz im 
Č. Č. M. 1874 (Neuer Beweis für die Coincidenz der Župen und Decanate 
im alten Böhmen) betrachtet werden. Zum Studium von Tomek's Abhand- 
lungen über die Župen eignet sich als Behelf die Historische Karte Böh- 
mens mit den vorhusitischen Decanaten, welche ich sammt Commentar in 
lateinischer Sprache in den Abh. d. k. böhm. Gesellschaft der Wissen- 
schaften 1876, böhmisch in Památky X. herausgegeben habe. 



28 



tungen sind jedoch unwahr. Für die erwähnte Ausdehnung des böh- 
mischen Reiches besitzen wir zunächst ein ganz gleichzeitiges Zeugniss 
von dem spanischen Juden Ibrahim ibn Jakub, welcher um das Jahr 
965 die nordostslavischen Länder bereist hat, und aus dessen Reise- 
bescbreibung uns der arabische Schriftsteller Al-Bekri (f 1094) nahm- 
hafte Excerpte erhalten hat ; darin heisst es nun einmal, Boleslav sei 
der König von Prag, Böhmen und Krakau ; und ein anderesmal wird 
gemeldet, Boleslav's Land erstrecke sich der Länge nach von der 
Stadt Prag bis zur Stadt Krakau, was eine Länge von drei Wochen 
sei. Ein zweiter gleichzeitiger Zeuge ist Thietmar von Merseburg 
(f 1018), welcher zum Jahre 990 (IV. 9) umständlich von einem' 
Kriege erzählt, welcher von Boleslav II. von Böhmen gegen Miesco 
von Polen südlich unweit von Krossen an der Oder deswegen geführt 
wurde, weil der letztere dem Böhmenherzog ein grosses Land weg- 
genommen hat (regnum sibi ablatum). Dieses grosse Land, welches 
vor dem Jahre 990 Boleslav II. besessen haben muss, kann man 
nirgendswo anders suchen, als östlich von Böhmen und südlich von 
Grosspolen. Die Gründungsurkunde des Prager Bisthums rechnet 
zur Prager Diöcese Böhmen, Mähren und den grössten Theil des 
späteren Schlesien und des jetzigen Galizien, östlich bis zu den 
Quellen der Flüsse Bug und Styr ; Cosmas erklärte diesen Bisthums- 
umfang für gleichbedeutend mit dem Umfange der Herrschaft Bole- 
slav's IL; diese Angaben werden nun durch Ibrahim und Thietmar 
hinlänglich unterstützt. 

2. „Unter der Regierung Otto's I. war eine so mächtige Aus- 
dehnung des Reiches nach Osten hin nicht möglich (behauptet 
Herr Loserth weiter); wenn daher der Bericht des Cosmas oder 
eigentlich seine Vorlage gerade auf die Zeit Otto's I. hinweist als 
auf jene, in der Böhmen diese Ausdehnung gewann, so trägt diese 
Vorlage schon den Stempel der Fälschung an sich." — Die Urkunde 
vom J. 1086 enthält gar keine Andeutung über den Zeitpunkt, in 
welchem Böhmen jene grosse Ausdehnung gewann, wohl aber schreibt 
Cosmas selbst dieses Verdienst dem Herzog Boleslav II. zu; diese 
Meinung des Chronisten ist jedoch bei seiner überspannten, obwohl 
erklärlichen Abneigung gegen Boleslav I. und bei seiner ebenso 
übertriebenen Prädilection für Boleslav II. durchaus nicht genau zu 
nehmen; die grosse Ausdehnung der böhmischen Herrschaft wird 
jedoch vor 973, also bei Lebzeiten Otto's L, als eine vollendete 
Thatsache von Ibrahim auf das bestimmteste bezeugt und das gegen- 
theilige aprioristische Unmöglichkeitsdictat Loserth's direct widerlegt. 



* 



29 



3. „Erst seit der Libitzer Katastrophe vom Jahre 995 (behauptet 
L. weiter) konnte die Alleinherrschaft der Přemysliden als begründet 
angesehen werden. Erst von jetzt ab konnten diese nach Osten hin 
weiter ausgreifen, wobei sie jedoch zunächst durch die aufstrebende 
Macht Polens gehindert wurden." Augenscheinlich hat sich Herr 
Loserth die (übrigens von Tomek schon längst widerlegte) These 
Dümmler's angeeignet, wonach die Oberhäupter der einzelnen Stämme 
Böhmens, also auch die Slavnikiden, von der Gewalt des böhmischen 
Fürsten unabhängig gewesen wären ; und da Slavnik's Besitzthum 
ganz Ost- und Südböhmen umfasste, so hätten weder Boleslav I. noch 
Boleslav II. an irgend welche Eroberungen in Schlesien und Mähren 
denken können, da sie von diesen Ländern vollkommen abgeschnitten 
wären. Dem gegenüber steht jedoch die durch Ibrahim, Thietmar und 
Cosmas bezeugte Thatsache fest, dass die böhmischen Boleslave Schle- 
sien so wie das übrige Süd-Polen und Mähren vor dem Jahre 995 
wirklich besessen haben, wodurch Dümmler's oberwähnte willkür- 
liche These sammt ihren Loserth'schen Folgerungen über den Haufen 
geworfen wird. Die Machtvollkommenheit der Slavnikiden muss ge- 
ringer gewesen sein, als Herr Loserth voraussetzt, wenn sie die Pře- 
mysliden an der Eroberung und Behauptung der jenseits im Osten 
gelegenen Länder nicht gehindert hat. Überhaupt ist hier so wie 
beim Punkte 2. dem vom Hrn. L. beliebten Verfahren gegenüber zu 
betonen, dass die Geschichte keine deductive, sondern eine inductive 
Wissenschaft ist und bleiben will. 

4. Ein weiterer Vorwurf lautet: „Noch in demselben Jahre, in 
welchem angeblich der Polenherzog die Stadt Krakau den Böhmen 
entriss, wird von ihm daselbst ein Bisthum gegründet, was sonst 
bekanntlich eine Sache längerer Vorbereitung ist." Herr Loserth 
beruft sich dabei auf Roepell; dieser jedoch führt an der ange- 
zogenen Stelle (I, 639) den Beweis, dass das Bisthum Krakau erst 
vom Kaiser Otto III. bei seiner Anwesenheit in Gnesen im Monate 
März 1000 gegründet wurde. Aus Cosmas weiss man, dass der 
Polenherzog dem böhmischen Fürsten Boleslav III. bald (mox) nach 
des letzteren Thronbesteigung, d. h. bald nach dem am 7. Februar 999 
erfolgten Ableben seines gleichnamigen Vaters die Stadt Krakau durch 
List entrissen hat. Daher verfloss von der polnischen Besitznahme 
Krakau's bis zur Gründung des Bisthums dortselbst beinahe ein 
volles Jahr. Thietmar berichtet (IV, 28) gewiss glaubwürdig, K. 
Otto III. habe, ohne die Einwilligung des Posener Bischofs Unger, 
der zu seiner Diöcese ganz Polen rechnen wollte, einzuholen, das 



30 



Erzbisthum Gnesen und die demselben untergeordneten Bischofsitze 
in Kolberg, Krakau und Breslau gegründet und besetzt. Diese Grün- 
dungen und Ernennungen hat der Kaiser in Gnesen vollzogen ; es ge- 
nügten ihm dazu die wenigen Tage, die er am Grabe seines Freundes, 
des h. Adalbert, zubrachte; er hatte keine anderen Vorbereitungen 
dazu nöthig, ausgenommen die Beibringung eines echt christlichen 
Wohlwollens gegen das slavische Nachbarvolk. Die Beischaffung der 
gehörigen Dotationen für die gegründeten Bisthümer blieb selbst- 
verständlich der Fürsorge des Landesfürsten Boleslav des Glorreichen 
anheimgestellt. 

Die bisherigen Behauptungen Loserth's leugneten die nicht nur 
durch Cosmas, sondern auch durch die gleichzeitigen Gewährsmänner 
Ibrahim und Thietmar beglaubigte Thatsache der Zugehörigkeit der 
östlicheren Länder Mähren und Süd-Polen mit Krakau im X. Jahr- 
hundert zum böhmischen Reiche; die weiteren vier Punkte sollen 
die Unechtheit der vom Prager Bischof Gebhard im Jahre 1086 in 
Mainz vorgelegten Urkunde beweisen. Zu diesem Behufe behauptet 
Herr Loserth: 

5. „Ganz ungehörig wird die Persönlichkeit des h. Adalbert 
hereingezogen, der in der Zeit der Gründung des Prager Bisthums 
noch in Magdeburg in die Schule gegangen ist." Dieser Einwurf 
gründet sich auf folgende schlecht stylisirte Aussage des Chronisten 
Cosmas (II. 37): „replicat (Gebhardus) coram omnibus privilegium 
olim a sancto Adalberto episcopo, suo antecessore, confirmatum, tam 
a papa Benedicto quam a primo Ottone imperatore." Diese dunkle 
Stelle hat schon vor Jahren Dümmler in ähnlicher Weise ausgebeutet, 
um unsere Urkunde zu verdächtigen; was Herr Tomek damals in 
seiner Apologie der ältesten Geschichte Böhmens (S. 22) darauf 
erwiderte, das gilt auch bei dem jetzigen identischen Anlasse und 
mag hier in Kürze wiederholt werden. Man kann dem Cosmas (so 
urtheilt H. Tomek) nicht die Blödigkeit zumuthen, „dass er sich 
den h. Adalbert bei der Gründung des Prager Bisthums betheiligt 
gedacht hätte, da er doch wusste, dass es vor Adalbert schon einen 
Bischof Dietmar gegeben hat, dass dieser der erste Prager Bischof 
war, und dass der h. Adalbert zur Zeit der Einsetzung Dietmaťs 
noch in die Schule gieng; denn das Alles erzählt Cosmas in dem- 
selben seinen Werke. Und so wie Cosmas, wusste man dies Alles 
auch beim Prager Domcapitel zu seiner zeit; bei einer beabsichtigten 
Unterschiebung einer falschen Urkunde hätte man es daher durchaus 
nicht gebraucht, sich die Blosse zu geben, dass man den h. Adalbert 



31 



zum Zeitgenossen Otto's I. gemacht hätte." H. Tomek's Erklärung 
der obcitirten Stelle geht davon aus, dass, da vom Bischof Gebhard 
nur Eine Urkunde vorgewiesen wurde, diese Urkunde nicht das Ori- 
ginal des Stiftungsbriefes war, sondern ein Vidimus des Bischofs 
Adalbert, welches dieser bei irgend einer Gelegenheit ausgestellt 
hat, und in welchem sowohl die Stiftungsurkunde K. Otto's L, als 
auch eine Bestätigung derselben vom Papst Benedict VI. oder Bene- 
dict VII. enthalten war. — Wer diese vollkommen befriedigende Er- 
klärung nicht entkräftet hat, der sollte den hiedurch widerlegten 
widersinnigen Einwurf Dümmler's nicht wiederholen. 

6. „In der Urkunde (sagt L.) wird unter anderen gesagt, dass 
das Prager Bisthum, welches ursprünglich für das ganze Herzogthum 
Böhmen und Mähren als eins und ungetheilt gestiftet und als solches 
vom Papste Benedict und dem K. Otto I. bestätigt, hernach dadurch 
verringert wurde, dass man innerhalb seiner Gränzen einen anderen 
Bischof eingesetzt habe. Nun ist die Existenz eines Bischofs in 
Mähren eben für das Gründungsjahr des Prager Bisthums erwiesen 
und wird hiedurch die in der Urkunde von 1086 enthaltene Angabe 
entschieden widerlegt." — Diese Erzählung ist zunächst dahin zu 
berichtigen, dass in der Urkunde von 1086 K. Heinrich IV. aussagt, 
der Bischof Gebhard habe sich über die eingeführte Verringerung 
der vormals einheitlichen böhmisch- mährischen Diöcese beklagt 
(conquestus est); das Vorhandensein dieser Klagen (und etwas An- 
deres spricht die Urkunde an dieser Stelle nicht aus) kann durch 
nichts widerlegt werden. Wohl aber könnte die Existenz eines mäh- 
rischen Bischofs im Jahre 976 so gedeutet werden, als stünde sie 
im Widerstreite mit den alten Gränzbestimmungen des Prager Bis- 
thums, welche der Urkunde von 1086 eingeschaltet sind. Von einem 
mährischen Bischof im J. 976 bringt uns die einzige Nachricht eine 
Urkunde des Mainzer Erzbischofs Willigis vom 28. April 976, worin 
derselbe eine kirchliche Censur ausspricht, astipulantibus quoque 
assessoribus nostris, venerabilibus episcopis Spirensi, Wormatiensi, 
Pragensi, Moraviensi (Gudenus Cod. dipl. Mogunt. I, 352). Demnach 
beruht unsere ganze Kenntniss von diesem Bischof auf dem einzigen 
Worte Moraviensi; in der Geschichte lassen sich jedoch mit Einem, 
ein einziges Mal geschriebenen Worte keine grossen Schlösser auf- 
bauen, beziehungsweise niederreissen. Wenn in dieser Mainzer Ur- 
kunde kein Fehler unterlaufen ist, so dürfte sich zur Beseitigung 
des erwähnten anscheinenden Widerspruchs am besten die Erklärung 
Dudik's (II. 45 — 50) anempfehlen, wornach es im J. 976 einen Bischof 



32 



nicht von, sondern in Mähren ohne festen Sitz gegeben hat, welcher 
so zu sagen als ein Weihbischof bloss zur Aushilfe dem Prager Bi- 
schöfe beigeordnet war, ohne dass deshalb für ihn eine eigene Diö- 
cese wäre errichtet worden. 

7. „Unter den Gränzen (des Prager Bisthums) werden auch jene 
gegen Norden hin angegeben; aber auch hier findet sich ein Wider- 
spruch, den auch das künstlichste Raisonnement nicht verhüllen kann ; 
denn aus dem Wortlaut der Urkunde von 1086 geht hervor, dass die 
angeblichen Gränzen des Prager Bisthums mit jenen der früher ge- 
gründeten Bisthümer Zeitz, Merseburg und Meissen nicht überein- 
stimmen." So behauptet Loserth, wobei er sich lediglich auf Zeiss- 
berg stützt, der sich wieder auf Dudík (II. 42) beruft; bei keinem 
dieser drei Historiker findet jedoch der Leser auch nur eine An- 
deutung darüber, in welcher Gegend eigentlich die Gränzen nicht 
übereinstimmen sollen, ausser dass Dudík (II. 41) ohne alle Begrün- 
dung die Ober- und Unter-Lausitz unter die in der Urkunde von 1086 
angegebenen Gränzen subsummirt. Gründliche Forschungen, welche na- 
mentlich H. Tomek und Herm. Jireček in der alten Topographie Böh- 
mens angestellt haben, ergeben jedoch ein anderes Resultat. Die 
Gränze Böhmens zog sich (mit einer Ausnahme gegen das Eger- 
land) in der Mitte eines sehr breiten Gränz-Urwaldes längs der 
Wasserscheide des böhmischen Elbestromgebiets. Hiemit stimmen 
die in der Urkunde von 1086 wiederbestätigten alten Diöcesangränzen 
vollkommen überein. Es sind die folgenden: Tugost quae tendit ad 
medium fluminis Chub bedeutet die Tauser Zupa (Gau) bis zur 
Wasserscheide des bayerischen Chambflusses. — Zelza, Zeyza, höchst 
wahrscheinlich richtiger Mysa, die Mieser Gränzzupa. — Zedlica 
sind Sedličané, Bewohner des späteren Elbognerkreises. (Das 
Egerland mit dem Oberlauf des Egerflusses gehörte nicht zu Böhmen 
und auch nicht zur Prager Diöcese.) — Liusena soll heissen Lučané, 
Bewohner der Saazer Gegend. — Lemuzi ist ein veralteter Name 
der Bíliner Župa. — Dacane, DěČané, die Tetschner Župa im 
Gebiete des Polzenflusses und des nördlicheren Kamenitzbaches. — 
Pšovane, Pšované, ein Volkstamm, dessen Sitze sich von der Elbe 
bei Melnik und Alt-Bunzlau bis zur alten Landesgränze im Jeschken- 
gebirge erstreckten. (Die Rumburger und Friedländer Gegend, sowie 
das obere Flussgebiet der Lausitzer Neisse gehörte nicht zu Böhmen, 
sondern zum Lande der Milčaner, welche unter der Botmässigkeit 
deutscher Markgrafen standen.) — Chrowati et altera Chrowati sind 
zwei Gaue der böhmischen Kroaten in der oberen Isergegend 



33 



— Boborane, Anwohner des oberen Boberflusses im jetzigen 
Schlesien. — Dedosane zwischen der unteren Bober und Oder. 

— Trebovane höchst wahrscheinlich im Gebiete des Flusses Katz- 
bach. — Slasane sind Slezané, Schlesier bei dem Flusse Lohe, 
böhm. Sleza. — Im weiten Osten enthielt die Prager Diöcese den 
grössten Theil des jetzigen Galizien mit Krakau und bis zur ge- 
meinschaftlichen Quellengegend der Flüsse Bug und Styr im Süden 
der jetzigen Stadt Brody. — Gegen Ungarn bildete die Gränze der 
mittlere Theil des Kárpathengebirges, dann das Tatragebirge, 
weiter der Fluss W a g, welcher damals als die östliche Gränze Mäh- 
rens galt, und im Süden von Mähren der mons Moure, d. h. das Ge- 
birge, welches sich in Österreich von Mailberg (=z Mouriberg im 
J. 1055 und noch später) westwärts mehrere Meilen lang hinzieht 
und die Wasserscheide zwischen der Donau und der Thaja bildet. 

Die Diöcesen Zeitz und Merseburg, welche im Jahre 968 ge- 
stiftet wurden, reichten bis zur böhmischen Landes- und Diöcesan- 
gränze im Erzgebirge, und zwar in seiner ganzen Ausdehnung von 
den Quellen der Elster bis zum Ausflusse der Elbe aus Böhmen. 
Sonst gränzte Zeitz und Merseburg nirgends mit der Diöcese Prag; 
und wenn bei dieser vollkommensten Übereinstimmung der beider- 
seitigen Gränzen dennoch eine Collision behauptet wird, so liegt es 
wohl am Tage, dass Diejenigen, welche es behaupten, nicht erwogen 
haben, was sie behaupten. 

Bei der Meissner Diöcese liegt die Sache nicht so einfach. Die 
drei Stiftungsurkunden dieses Bisthums von den J. 948 und 968, die 
an uns gekommen sind, sind sämmtlich erst nach dem J. 981 ge- 
fälscht worden; alle drei stimmen jedoch in der Angabe des Um- 
fanges des Meissner Bisthums überein, und zwar rechnen sie dazu 
in der Nachbarschaft Böhmens nicht nur die Stämme Dalaminza, 
Niseni und Milceni im späteren Meissen und in der Ober-Lausitz, 
sondern auch das ganze obere Stromgebiet der Oder am linken Ufer 
dieses Flusses bis zu seinen Quellen. Da unsere Prager Urkunde 
das linksseitige Schlesien ausdrücklich der Prager Diöcese zuschreibt, 
so liegt diesbezüglich wohl ein Widerspruch mit den Meissner Ur- 
kunden vor; mit Bezug auf die Ober- und Unter-Lausitz wurde 
jedoch eine Collision völlig ohne Grund behauptet, indem unsere 
Urkunde dortselbst dem Prager Bisthum gar nichts zuweist. Ob die 
ursprüngliche aber verloren gegangene Stiftungsurkunde des Bisthums 
Meissen dasselbe auch auf das linksseitige Schlesien ausdehnte, wie 
es die gefälschten Urkunden thun, ist zwar nicht erweisbar, aber 

Tř.: Filosofie, dějepis a filologie. 3 



34 



kaum zu bezweifeln; keinesfalls aber kann eine solche Bestimmung 
etwas mehr als einen theoretischen Anspruch, als ein Programm für 
die Zukunft bedeuten, weil Schlesien factisch nicht im Machtbereiche 
der deutschen Markgrafen lag, für welchen das Bisthum errichtet 
wurde. K. Otto I. schenkte im J. 970 dem Meissner Bisthum den 
Zehnten von dem Tribut, welches der Comes in fünf Provinzen zu 
erheben hatte, hoc est Dalaminza, Nisane, Diedesa et Milzsane et 
Lusiza (Cod. dipl. Sax. reg. I, pg. 11); hievon fällt bloss die Provinz 
Diedesa in das spätere Schlesien; es ist jedoch — abgesehen von 
unserer Prager Bisthumsurkunde — im Hinblick auf den von Thietmar 
zum J. 990 beschriebenen Feldzug Boleslav's II. mit Bestimmtheit an- 
zunehmen, dass die deutsche Herrschaft in Diedesa von keiner Dauer 
war. Denn der Böhmenfürst verheerte damals das linke Oderufer 
(etwa südlich von Krossen) und eroberte dortselbst eine Burg (unbe- 
kannten Namens), nachdem der am rechten Oderufer stehende Miesko 
von Polen die an ihn ergangene Ermahnung dahin beantwortet hatte, 
er werde das regnum ablatum an Boleslav nicht restituiren. Unter 
den von Thietmar geschilderten Umständen ist anzunehmen, dass 
diese böhmischen Feindseligkeiten durchaus nicht auf einem von 
Deutschen beherrschten Territorium, sondern in einem von dem 
Polenfürsten occupirten Gebiete stattfanden, also nicht im pagus 
Selpuli, links von der Bober, wo die deutsche Hilfstruppe stehen 
geblieben ist, sondern im Gau Diedesa rechts von der unteren Bober 
vor sich giengen. Höchstwahrscheinlich gehörte Diedesa mit zu dem 
regnum, welches Miesko vor 990 dem Böhmenfürsten entrissen hat. 
Ausser dem erwähnten Schenkungsbriefe von 970 kommt weder im 
X. noch im XI. Jahrhundert irgend eine Urkunde vor, durch welche 
dem Meissner Stift etwas im späteren Schlesien gewidmet worden 
w r äre, sondern alle geschenkten Güter liegen westlich von der Queiss 
und Bober. — Es bleibt jedoch noch eine, allgemein für echt ge- 
haltene Urkunde ddo. Frankfurt 6. Dec. 996 (995? Cod. dipl. Sax. 
reg. L 21) zu berücksichtigen, in welcher K. Otto III. die Gränzen 
der Diöcese Meissen in der nämlichen Weise bestimmt, wie es die 
drei unterschobenen Urkunden thun, also mit dem linksseitigen Oder- 
gebiet bis zur Quelle dieses Flusses. Da wir aber aus Ibrahim, 
Thietmar und Cosmas wissen, dass Schlesien früher und theilweise 
noch damals 996 zu Böhmen gehörte, theilweise seit 990 wahr- 
scheinlich dem polnischen Reiche einverleibt war, so können wir 
diesen offenen Widerspruch in den Quellen nicht anders lösen, als 
indem wir annehmen, man habe in der kaiserlichen Kanzlei auf Bitten 



35 



des Meissner Bischofs die Gränzbestimmungen in der hergebrachten 
Weise wiederholt, beziehungsweise einfach abgeschrieben, — was je- 
doch damals 996 bezüglich Schlesiens eben so wenig praktische Gel- 
tung hatte, wie wenig im Jahre 1086 Jemand daran dachte, durch 
die wörtliche Bestätigung der alten Prager Diöcesangränzen Schlesien 
und Kleinpolen dem Prager Sprengel thatsächlich einzuverleiben. 

In den folgenden Jahrhunderten bildete die Queiss, und nach 
ihrer Vereinigung mit der Bober der letztere Fluss die Gränzscheide 
sowohl zwischen den Diöcesen Meissen und Breslau, als auch zwischen 
den Ländern Lausitz und Schlesien. Wollte Jemand auf Grund der 
Meissner Urkunden einwenden, K. Otto I. habe im J. 973 West- 
Schlesien nicht dem Prager Bisthum zuweisen können, nachdem er 
dieses Land im J. 968 zum Meissner Bisthum schlug, so könnte die- 
selbe Einwendung mit demselben Kecht oder Unrecht auch gegen die 
Errichtung des Bisthums Breslau erhoben werden. So wie K. Otto III. 
im J. 1000 die Bisthümer Krakau und Breslau u. a. in Polen grün- 
dete, ohne eine Rücksicht auf die Rechte der Bischöfe von Posen, 
Prag, beziehungsweise Meissen zu nehmen, ebenso konnte K. Otto I. 
im J. 973 Schlesien der Prager Diöcese zusprechen, ohne daran durch 
die Dispositionen vom J. 968 gehindert zu werden. Die Schwierigkeit 
ist in beiden Fällen gleich gross, jedoch wohl auch in gleicher Weise 
überwindbar. 

8. Den letzten Einwand gegen die Echtheit unserer Überreste 
der Prager Stiftungsurkunde schöpft H. Loserth daraus, dass das 
Diplom vom J. 1086 K. Otto I, der am 7. Mai 973 gestorben ist, 
mit der Gründung des Prager Bisthums in Verbindung bringt. 
Dümmler hat früher beweisen wollen, das Bisthum Prag sei erst im 
J. 974 gegründet worden; neulich haben jedoch nach Loserth's Mei- 
nung Röpke und Dümmler (Otto der Grosse 503) den Beweis erbracht, 
wornach unser Bisthum erst 975 oder 976 gegründet worden wäre. 
Ein entscheidender Beleg hiefür soll sich in der Othlon'schen Le- 
gende vom h. Wolfgang befinden, wo medius Otto caesar (Otto II.) 
als Urheber des Prager Bisthums genannt wird. Dieser Ausspruch 
wurde von vielen Historikern mit unserer Urkunde in der Weise in 
Übereinstimmung gebracht, dass angenommen wurde, K. Otto II. habe 
als Mitregent seines Vaters die Unterhandlungen thatsächlich geführt, 
und K. Otto I. habe dann darüber die Urkunde erlassen. Es ergibt 
sich jedoch weiter, dass derselbe Othlon (c. 14) auch die Beförde- 
rung Wolfgang's auf den Bischofs-Stuhl von Regensburg, welche be- 
stimmt am 25. December 972 vollzogen wurde, Otto dem Zweiten 

3* 



36 



zuschreibt (Imperator Otto secundus); hierüber sagt Dümmler (Otto 
der Grosse 496), Othlons Angabe sei irrig und es sei darauf kein 
Gewicht zu legen. Nun wissen wir, dass die Gründung des Bis- 
thums Prag erst durch die Willfährigkeit des Bischofs Wolfgang 
ermöglicht wurde; die Nennung des medius Otto caesar aus diesem 
Anlasse bei Othlon ist also eine einfache Consequenz des Irrthums, 
welchen er bei der Wahl Wolfgangs begangen hat ; und es ist wirklich 
eigenthümlich und charakterisirt das kritische Verfahren Dümmler's 
recht grell, wenn auf diesen chronologischen Irrthum zwar in Regens- 
burg kein Gewicht zu legen ist, seine Consequenz jedoch für die Zeit- 
bestimmung der Prager Gründung entscheidend sein soll. „Zu der 
entscheidenden Stelle bei Otloh (schreibt L.) wurden noch zwei 
Hauptbelege angeführt, zunächst eine Notiz bei Wimpheling im Ka- 
talog der Bischöfe von Strassburg (34), nach welcher Dietmar, der 
erste Prager Bischof, von Willigis, der selbst erst am 25. Jänner 975 
Erzbischof wurde, und von Erchanbald von Strassburg geweiht wurde ; 
dann kommt eine Urkunde des Willigis vom 28. April 976 in Be- 
tracht, aus welcher hervorgeht, dass vor diesem Datum Dietmar die 
Weihe erhalten hat." Diese Beweisführung, dass das Bisthum Prag 
in der Zwischenzeit vom 25. Jänner 975 bis 28. April 976 gegründet 
wurde, stimmt mit dem von Dümmler zuletzt gesagten (Otto 503) 
wohl überein, widerstreitet jedoch einer Angabe bei Othlon, der 
zufolge Otto II. zu diesem frommen Werke vom Herzog Heinrich 
angespornt (interpellatus) wurde; dieser Herzog von Bayern wurde 
jedoch bekanntlich wegen seiner auf die Erlangung des deutschen 
Thrones gerichteten Pläne im Sommer 974 vom K. Otto II. ver- 
haftet, und seit diesem Zeitpunkte ist jede Einflussnahme Heinrich's 
beim Kaiser behufs der Prager Gründung ausgeschlossen. Diese 
Gründung muss also früher erfolgt sein. Sonst ist zu bemerken, 
dass die Beweisführung bei Köpke-Dümmler und Loserth nur dann 
concludent wäre, wenn die Gründung eines neuen Bisthums und die 
Weihe des ersten Bischofs ein einziger, oder zwei gleichzeitige 
Acte wären; denn durch den Katalog der Strassburger Bischöfe, 
seine Verlässlichkeit vorausgesetzt, ist bloss die Consecration Diet- 
mar^ nach dem 25. Januar 975 bezeugt. Wie viel Zeit verflossen 
ist zwischen der Ausstellung der Stiftungsurkunde und zwischen 
Dietmar's Wahl, dann zwischen dieser Wahl und der kaiserlichen 
Investitur dieses Bischofs, und endlich zwischen der Investitur und 
Consecration, davon sind wir nicht unterrichtet, denn unser einziger 
Bericht darüber beim Cosmas, der das Alles zum J. 967 erzählt, ist 



37 



eben bezüglich der Zeitbestimmung völlig werthlos. Wir wissen je- 
doch, dass unter Dietmaťs Nachfolgern die Zwischenzeit von der 
Wahl bis zur Consecration beim h. Adalbert und bei Severus volle 
sechszehn Monate, beim Bischof Cosmas sogar drei Jahre betragen 
hat. Demnach steht nichts im Wege, dass wir annehmen, die Bischofs- 
weihe Dietmaťs habe erst etwa zwei Jahre nach Erlassung der kaiser- 
lichen Stiftungsurkunde stattgefunden. 

Somit erweisen sich sämmtliche gegen die Echtheit der Urkunde, 
welche dem Diplom von 1086 zu Grunde lag, vorgebrachten Einwände 
als nicht stichhältig und grössten Theils vollkommen irrig. Dass aber 
das Substrat der Urkunde von 1086 nicht eine ad hoc gemachte Fäl- 
schung, wie Loserth meint, sondern eine etwa hundert Jahre alte 
Urkunde war, dafür spricht der folgende, schon von Boepell (641) 
gegen die Bedenken Bandtkie's berührte Umstand. Dem Prager 
Bischof Gebhard handelte es sich nämlich um nichts mehr und 
nichts weniger, als dass das Olmützer Bisthum cassirt und Mähren 
wieder zur Prager Diöcese geschlagen werde. Wollte er sich hiezu 
einen historischen Rechtsgrand durch Fälschung oder Unterschiebung 
verschaffen, so hätte er gewiss ein Diplom des Inhaltes verfertigen 
lassen, dass das Prager Bisthum für die beiden Länder Böhmen und 
Mähren errichtet wurde; — denn so motivirte er seine beständige 
Klage, und diese Motivirung wurde eben in dieser Art auch in den 
Unionsbrief von 1086 aufgenommen. Die Urkunde jedoch, welche er 
der Mainzer Versammlung vorlegte, bezeugte von dem ursprünglichen 
Umfang der Prager Diöcese bei weitem mehr 3 als Bischof Gebhard 
brauchte und mündlich selbst aussagte; ja die Einbeziehung Schle- 
siens und Kleinpolens in die Prager Diöcesangränzen konnte ihm 
nicht nur nicht nützen, sondern unter Umständen seinem eigentlichen 
Zwecke abträglich sein. Hätte Gebhard eine Fälschung vornehmen 
wollen,- er hätte ihr einen solchen Inhalt nicht gegeben. 

Die ganze ausführliche Abhandlung, wo namentlich auch das 
hier unter Nro. 7 summarisch Gesagte gehörig begründet und belegt 
wird, erscheint gleichzeitig in der böhmischen historischen Zeitschrift 
Sborník historický. 



38 



5. 

O lékárnickém spise Matěje z Vysokého Mýta. 

Ceti Jos. Jireček v sezení dne 4. června 1883. 

Jungmann ve druhém vydání své Historie Literatury České pod 
č. III 270 na str. 78 podává zprávu o knížkách, jenž šlovou „Světlo 
apatekářův", na základě spisu Mr. Jiříka z Augusty 1. 1496 od 
Matěje z Meyta česky sepsaných. Přívětivou laskavostí pana Jana 
rytíře z Neuberku byl mi rukopis ten, jejž po drahně let pokládáno 
za ztracený, k probrání a slovesnému ocenění zapůjčen, i ačkoli 
o něm v Časopise Českých Lékařův 1882 str. 574 sld. od pana Dr. 
Špotta stručná zpráva podána, nicméně myslím, že nebude nevděk, 
jestliže o něm ještě něco širšího oznámím k doplnění známostí našich 
o staročeském písemnictví lečitelském. 

Rukopis jest papírový i čítá v celku 281 číslovaných a napřed 
11 nečíslovaných listů, z nichž 7 — 9 jsou popsány, ostatní prázdny, 
pak v zadu 9 prázdných listů*) formátu dvanáctercového v dřevě- 
ných, kozí potažených, dobře zachovaných deskách z 1. 1590, které 
se prvotně svazovaly tkanicemi ze zeleného hedvábí. Na přední 
desce zlatem v oválu vtlačen jest obrněný rytíř drže štít na čtvero 
polí rozdělený (na němž se znaky dva opakují, totiž klín modrý ostřím 
dolů obracený, pole zlaté i bílé rozkrajující, a bílý vůl ve zlatém poli) 
s nápisem kolem se vinoucím „Arma Joannis Labunsky 1583". Na 
desce zadní též v oválu a zlatem vtlačen jest obraz větevnatého 
stromu olivového, pod nímž stojí žena oděná řásným rouchem, vzta- 
hujíc po větvi ruku a nad ní stuha s nápisem „Oleum sapere noli". 
Svrchu nad stromem je znamení božské Jehova a nad tím nápis 
„Romanorum XI"**), na opačné pak straně: „Oliva Johannis Lab." 
Majetníkem rukopisu tedy mimo všelikou pochybnost byl Jan Laboun- 
ský z Labouně a na Hradišti nad Jizerou, horlivý posluchač Jednoty 
Bratrské, Veleslavínův přítel, milovník literatury, jmenovitě sběratel 
rukopisův a kněh českých. Jiná kniha z knihovny Jana Labounského, 
týmiž vtlačenými ovály opatřená, jest exemplář Šturmova Rozsauzení 
Kancionálu Bratrského a Bratrské na to Obrany, kterýžto se chová 



*) I vnitř sou listy 75, 76 a 77 nepopsány, patrně proto, aby se další zápisky 

díti mohly. Rovněž 1. 123 a 124. 
*) Vlastně XI v. 17: „A ty byv planau olivau, vštípen jsi místo nich i učiněn 

jsi účastník kořene i tučnosti olivy". 



39 



v univ. knihovně Pražské sign. LIV. F. 2. Nepochybuji, že bedlivěj- 
ším prohlédáváním najde se více spisů z knihovny Jana Labounského. 

Rukopis psán jest trojí rukou, ale vše písmem, jakovéž za druhé 
polovice XVI. věku shledáváme ve spisech Bratrských s důsledným 
provedením dvojího Z, i jest podobno, že právě z uložení majetníkova 
byl zpořízen. Rukou první předmluva a 1. 1 — 80, druhou 1. 80—122, 
třetí 1. 125 — 281. Písař první a druhé ruky dosti pilně šetřil zvlášt- 
ností staré mluvy; od písaře třetího nehrubý k nim brán byl zřetel, 
také se u něho i sic jinak naskýtají omyly a poklésky, jež jediné 
porovnáním s originálem rozuzliti možno bývá. 

K sepsání vztahuje se předmluva (nečíslovaný 1. 7—9) a doslov 
(1. 249—251). Obé doslovně sem kladu. 

Předmluva: „Matěj z Mayta urozenému pánu, panu 
„Ladislavovi z Wattmberka službu a pokorné poddání za po- 
zdravení. Uložil si mi, urozený pane, ať bych knížky mistra Qui- 
„rika z Augusty, jenž stovau Světlo apatekářuovv náš jazyk 
„český přeložil Já, znaje Tvau velikau k sobě přízeň a lásku, 
„Tvému uložení, ačkoli dosti nesnadnému, vše jiné od sebe odloživ, 
„k tomu sem mysl svau obrátil a o to sem se pokusil, abych dosti 
„mohl učiniti ku potřebě všech skládaní v Apatéce, pokudž příleží 
„jazyku českému, opustiv výklad pohádek mezi doktory o rozličných 
„terminích řeckých a arabských. Než na čem sau se srovnali, zvlášť 
„Mesue a Matěj (tak) Silvaticus, a jakž obyčej jest dělati každá 
„složení u apatekářuov, zvlášť Benátských, to sem tuto uložil jazykem 
„českým položití, pokudž naj otevřeněji moci budu, nešetře v tom 
„ani terminuo latinských, abych slovo z slova vykládal, jakož termin 
„v latině zní, než více šetře rozumu, jakž rozum jest v latině, — 
„když toho nepochybí, kdož překládá jeden jazyk v druhý, dosti 
„tomu učiní, — aby netoliko Němci a Latiníci apatéce rozuměli a pří- 
„právám lékařským, ale i Čechové, komuž by se toho chtělo. Neb 
„také i chválu z toho míti budeš, kterýžto mne vospalého kté práci 
„u budil si, aby jazyk náš český i tudy se šířil, šlechtil a rozmáhal ; 
„neb není tak úzký, ani tak nehladký, jakž se některým zdá. Neb 
„cožkoli muož řecky povědíno býti, to také i latině, poněvadž la- 
„tina jest pošla z jazyku řeckého, a cožkoli latině, to také i česky. 
„Kdyby v tom jedné nedbánlivost a závist lidí učených nepanovala 
„a bychom se na to snažili a svuoj jazyk velebili, tudíž bychom hoj- 
„nost písem všech umění jím rozmnožili a cizozemcuov bychom, sami 
„se chudíce, ne tak obohacovali. Protož poslyš, když Quiricus Au- 
„gustský, doktor výborný všech umění svobodných a zvlášť lékařského, 



40 



„(vypsal) složení všecka, kteráž do apaték potřebná jsau a obecně 
„se připravují, osvítil jest terminy řecké i arabské, od starých do- 
„ktoruo zatměnými a nesnadnými slovy položené. Knížka zajisté 
„potřebná a užitečná jest pro uvarování mnohých bíuduov, kteříž se 
„v apatékách přiházejí pro nerozumění mnohých terminuov, a tak 
„páni lékaři i slavní doktorové pověst dobrau i jméno od lidu obec- 
ního tratí. Kteřížto, majíce za to, že přípravy hojení jsau právě 
„složené podle úmyslu Mesue, nemocnému za zhojení slibují, a oni 
„všetečně někdy terminu nerozumějíce anebo nákladuov litujíce, 
„jednu věc za druhau pokládají, a tak moc lékařství dvojí se, jakož 
„o tom Avicenna píše S. canonis de tiriaca. Měj se dobře v diauhém 
zdraví a štěstí!" 

Doslov: „Již máš konec Světla apaték y, urozený pane, 
„pane Ladislave na mne laskavý, vybrané z rozličných knih doktor- 
ských od výborného doktora lékařského, Mistra Jiříka z Augusty, 
„přeložené z latiny v náš jazyk český podle malého rozumu mého, 
„jakož sem na počátku položil, že, což můž býti povědíno řecky, to 
„také i latině, a což iatině, to také i česky. Tu kdo by mi se chtěl 
„posmívati, což sem předpověděl, že sem k tomu přivesti nemohl, 
„abych každý termin řecký neb latinský v český jazyk vyložil: to 
„jistě pravím, že by to býti mohlo. Ale poněvadž mnozí termínové 
„arabští i řečtí nejsau ani v latinu přeloženi, a pak ti někteří sau 
„(takoví, že) nečasto jich apatekáři i lékaři užívají, než obecně 
„se tak jmenují u apatekářův, a jinak v jiném jazyku by se jich 
„nesnadno doptal, někteří také pro kratší psaní, někteří pěknější 
„zvuk mají v latině nežli v češtině, a někteří zde v této zemi nám 
„známi nejsau, poněvadž sau mnohé věci, kterýchž potřebujem v slo- 
ženích, ježto v Čechách nerostau, jako Squinantum, Ireos, Capparis, 
„Tamariscus, Iuiubé, Myrtilli etc., a nejvíce poněvadž řemeslo lékařské 
„jest jedno z sedmerého umění svobodného a jest všemi obyčeji i mlu- 
vením i psaním oddělené od jiných: já, znaje Vás v tom zvyklejší 
„než sem sám, abych v tom nebyl vzat, jako bych Vás chtěl učiti, 
„než toliko žádostem Vašim abych povolil, protož toho žádám od dárce 
„nejvyššího všech maudrostí i umění, aby se dobře měl, v dtauhém 
„zdraví i štěstí na Matěje, služebníka svého, zpomínaje. Habes, 
„candidissime lector, istud [rk. apud] aureum scriptum in Myto Alto 
„terminatum Anno salutifere incarnacionis domini M. CCCC. XCVI." 

Celý spis rozdělen na 15 rozdílův: I. o přípravách vonných, 
II. o lektvařích hořkých, III. o lékařstvích počišťujících, IV. o tro- 
ciscích, V. o praších, VI. o lohot neb loch, VII. o siropích, VIII. 



41 



o mastech, IX. o flastřích, X. o cerátích, XI. o olejích, XII. o pří- 
pravě vosku řemeslně, XIII. o připravování cukru řemeslně, XIV. 
o vaření lékařství, XV. kterak která lékařství mají se tříti. 

Na 1. 251 b počíná se kus z Galena o tom, která sau znamení 
smrtedlná a která k zdraví, když člověk v pravé nemoci leží, od 1. 
255 pak následují předpisy o rozličných lékařstvích až do konce 
(1. 281). Toť obé patrně není psáno od Matěje z Meyta, nébrž pří- 
davek odkuds od jinud přejatý. Podobných receptů drahně se shledává 
v rukopisech té doby. 

Matěj z Mýta, tuším, že totožný jest štíra, jenž se v Liber 
Decanor. II 75 a 77 uvozuje, že za děkana Mr. Václava z Nové 
Plzně dne 20 února 1461 podstoupil zkoušku bakalářskou na filo- 
sofické fakultě Pražské a dne 16. června t. r. za rektora Mr. Jana 
z Menšího Města Pražského na hodnost bakalářskou byl povýšen. 
Slova, kterýmiž děkan Mr. Jan ze Stříbra zaznamenal povýšení toto, 
svědčí o neobyčejně dobrém výsledku zkoušky; dí zajisté Mr. Jan, 
že Matěj z Vysokého Mýta „palmu vítězství školního slavně uchvátil" 
(palmám victoriae palaestralis gloriose suscipiens). Druhý Matěj 
z Vysokého Mýta učiněn bakalářem za děkana Mr. Jana z Tábora 
dne 13. ledna 1472. I ten by mohl býti překladatelem „Světla 
apatekářův". Leč při spůsobu tehdejším, kde se bakaláři zapisovali 
prostě podle křestního jména a rodiště svého, těžko se dobrati něčeho 
určitého a v naší příčině bez nesnáze lze přestati na prvějším Matěji 
Vysokomýtském, jehož zkouška tak skvěle se byla vydařila. 

Že Matěj, vyučiv se umění lékařskému, v rodišti svém se usadil 
a tam podle tehdejšího obyčeje i lékařství i lekárnictví provozoval, 
o tom pochybovati nelze, ačkoliv v knihách městských Vys. Mýta 
nikde se o něm zmínka neděje. 

L. 1495 v Benátkách tiskem vyšel spis arabisty (jakož se na- 
zývají pozdější pěstovatelé lékařské nauky arabské) Quirica de 
Augustis de Tor tona „Lumen apothecariorum". Výtisky 
spisu toho rychle se rozešly po Evropě a jeden zavítal i do Čech. 
Pan Ladislav z Wartemberka, patrně mladší člen slavné té 
rodiny panské, o němž jsem se však nemohl dohledati jiné zprávy, 
nežli že v Brikcího Tituláři 1534 jménem svým se uvozuje, našeho 
Matěje ponoukl, aby spis Quiricův přeložil na český jazyk, čehož 
tento, jsa upřímný a horoucný ctitel národu svého, rád uposlechl; 
již po roce, t. r. 1496, překlad hotový připsal Maecenovi svému. 

Quiricus de Augustis, z něhož třetí přepisovač rukopisu našeho 
udělal „Jiříka z Augusty", byl syn lékařův a sám se obrátil k ušlech- 



42 



tilému povolání tomu. Jediné známé dílo jeho jest „Lumen apothe- 
caríorum," jež poprvé, jakož svrchu dotčeno, 1. 1495, potom pak 
několikráte tiskem bylo vydáno, zejména 1549 v Benátkách „apud 
Juntas", 1556 a 1566, pak v Lyoně 1503 a 1525. L. 1482 Quiricus 
působil co lékař při dvoře Filipa, vévody Savojského, jenž tehdá 
přebýval v Brescii, jakož sám o tom vypravuje. Quiricus v díle 
svém a Matěj z Mýta ve předmluvě ku překladu co k autoritám 
lékařským odvolávají se k Mesue a Matouši Silvaticovi. 
Mesue, výtečný lékař, za středověku, ba až do 16. století slavený, 
ve 12. stol. působil v Malé Asii, ač neurčito, zdali byl Muhamedanem 
či syrským křesťanem anebo Aethiopem; Mathaeus Sylvaticus byl 
lékařem Roberta, krále sicilského, i sepsal několik druhdy velmi 
velebených spisů o lékařství, zejména 1336 t. ř. „Pandectarius" 
(Opus pandectorum medicinalium), ježto tiskem vydán 1470 v Be- 
nátkách, 1474 v Bologni, 1498 opět v Benátkách a častěji potom. 

Co se překladu samého dotýče, tu přede vším připomenouti 
sluší, že jest věrný a po znalecku provedený. Matěj z Mýta 
šel po stopě originálu a nic nevynechal ani změnil mimo některé 
podrobnosti; jen dedikace, kterou Quiricus dílo své věnoval bratru 
svému „Joanni Francisco", Matěj zanechal nepřeložené, ačkoli z ní 
nejednu myšlénku doslovně přejal, jako zejména i ono „qui me so- 
pitum excitasti" (vospalého ubudil si). Překlad co do mluvy náleží 
k dobrým spisům staročeským v oboru lékařském. Mluva jest vytří- 
bena, s jakou se shledáváme ve všech starších rukopisech českých 
oboru toho: úsečná, mluvnicky správná, ba co do vazeb participial- 
ných přímo vzorná. Toť jedna z příčin, proč jsem neváhal připojiti 
větší výňatky z díla Matějova. Snad že poněkud k sobě obrátí zřetel 
i znalcův dějin lékařství u nás. 

Výňatky. 

Z rozdílu I. (1 — 19) o přípravách vonných (de confectionibus aro- 

niaticis). 

Diacorali magistralis ku posilnění srdce, žaludku, v umdlení 
od dlauhé a horké nemoci. Vezmi potřeb (species) z diarodon ab- 
batis 3 ni, koraluo obojích, drobtuo z drahého kamene ana 3 \, 
ztluc čistě na prach, a přidada 3V11 \ cukru rozpuštěného v ruožové 
vodě, uděíaj confecty. Znamenaj, co jest potřeb diarodon abbatis 
aneb potřeb trojích zandaíuo (specierum triasandalorum) neb jiných 



43 



potřeb, (že) o nich cele má rozumíno býti podle jejich celého složení od 
doktoruo; ne tak, jakž někteří nemaudří pravili, když nalezli psáno : 
„potřeb diarodon abbatis", kladli sau je bez pižma (sine musco), 
pravíce, že ten úmysl byl doktora (1. 8 — 9). 

Toto pilně znamenati sluší, že lékařství, kteráž se dávají k vy- 
žití materý, totiž vlhkosti té, kteráž neduh puosobí, a k otevření 
zacpání, aneb k posilnění audu, jakožto triasandali, mají dávána 
býti před jídlem asi mi hodiny, aby se mohla připraviti od přirození 
a přijíti do míst potřebných. Pakli pro žaludek neb pro zvrácení chuti 
dávají se, tehdy málo před jídlem mají dána býti. Pakli pro moc po- 
silující zažívání, ihned po obědě dána buďte. Pakli ku posilnění mozku 
a moci životné, po obědě neb po večeři asi dvě hodiny dána buďte. Pakli 
ku posilnění srdce, okoio puolnoci mají dána býti, a mají dlauho 
v ústech držána býti, aby se poznenáhlu rozpustila. Pakli k roz- 
puštění větrnosti, když žaludek jest prázdný od pokrmuo a zby- 
tečností. A při tom šetriti sluší, aby žádným obyčejem nebyla dávána 
ani dryak, ani žádná složení lékařství otvírající neb urinu vyvodící, 
dokudž by pokrm byl v žaludku, aneb kdy by byl naplněn zlými 
vlhkostmi. Protož obyčej některých, kteří dryak s ženným (t. žženým) 
vínem přijímají pro nechutenství, nechválí se, ovšem zlý obyčej 
Vlachuo, kteříž přijímají jej s malvazím. A toho rozum jest, že 
pokrm nezažitý a zbytkové zlých vlhkostí vedeni bývají čistotau 
(subtilitate) malvazí neb vína ženného do jater a zacpání činí, a v škod- 
livé neduhy lidé upadají. 

Obyčej, kterak mají brány býti kuory citrové a jiných jablek, 
která mají chutnau vuoni. Vybeř jablka, kteráž by měla větší kyse- 
lost vnitř, proto že kuory jejich sau vonnější, a musí býti taupena 
toho dne, kteréhož sau z stromu utržena. Vy tří ti je najprv ručníkem 
čistým a ostrým a oblaupiti nožem ostrým tence, aby nepřijímal 
masa k kuoře. Týmž obyčejem při kutnách (t. gdaulích) a jiných 
jablcích čin, a potom v stínu vysuš (1. 18—19). 

2é rozdílu IL (I. 20 — 47) o lektvařích hořkých (de electuariis amaris). 

Sklo pálí se tímto obyčejem. Zetřije dobře, potom je vlož do ně- 
jaké pánve železné a vstav na uhlí, vždycky dýmaje, až by červené bylo ; 
potom od ohně odstav. Jestližet zpopelí, dobřeť jest; pakli nic, opět 
vstav na uhlí a dýmej, nepřestávaje, až i zpopelí. 

Štírové se pálí tímto obyčejem. Vezmi štíruo živých, co chceš, 
a vlož v nový hrnec, zamaže jej těstem neb hlinau připravenau, 



44 



a vstav jej do peci horké a nechaj ho přes den a přes noc. Potom 
vyňmi a budeš míti popel. 

Zelí nepřesazované takto se pálí. Vytrhej koření z země 
a vymej od nečistoty, potom na kusy zkrájej a vklad do hrnce, 
a přikrej hrnec pokličkau provrtanau, tak aby pára mohla vyjiti, 
a vstav do peci a míchaj přes celý den; u večer odstav, nalezneš 
jako uhlé. Potom to uhlí zetři dobře a do malého hrnka překlad 
a přimaž jej hlinau a vstav do peci, a nech přes den a noc, a tak 
dlauho to dělaj, až uzříš uhlí v popel bílý obrácené. 

Zajíce v prach uvedení. Vezmi zajíce živého a setni mu hlavu 
a vlož do hrnce nového se vším, s krví i koží, a zacpej dobře hrnec. 
Potom vstav do peci a nech ho tam tak dlauho, až zpopelí. 

Skořepiny vaječné takto se v prach uvodí. Vezmi skořepin, 
z kterých se kuřata vyléhla, a dobře je z tluka vklaď do hrnce, a za- 
cpej dobře, a vstav do peci a nechaj přes noc zpopeliti dobře. Pakli 
nic, vstav znovu a nech, až zpopelejí. Čím se déle suší, tím bělejší. 

Krev kozlova k tomu složení takto se strojí. Vezmi kozla 
41etého ve dnech horka najvětšího po sv. Markete a krm jej saxi- 
fragau, koprem vlaským, opichem, petruželí, polejem, břečtanem, 
squinantem, janofítem, netíkem, chmelem a dávej mu piti víno vý- 
borné, zvlášť které by k čerstvosti nakloněno bylo, a chovej jej 
vždy na slunci. A tak jej krm za 40 dní. Potom když by počala 
urina jeho černati se, vezmi hrnec nový a nalej do něho vody 
a vař, až by odjata byla od ní zemnatost, kteráž při ní jest. Potom 
setni kozla a vezmi prostřední krve, kteráž z něho teče do hrnce, 
první pustě preč i poslední a neodstavuje jí, až se i srazí. Potom 
rozřež ji, na dvé, nechaje jí tam v hrnci, a přikrej ji šatem řídkým, 
a postav někde vně, ať na ni jdau paprslkové sluneční i měsícoví, 
a nech ji, až vyschne, ale šetř, ať jí neduojde mokrost z rosy. Kozel 
ať jest zdravý. Kdežkoli nalezneš psáno o krvi kozlové, o takové 
rozuměj (1. 37—39). 

Athanasia, Mesue, to jest lékařství od smrti záchovavající, uži- 
tečné proti bolesti jater a sleziny a jejich zacpání, proti bolesti žaludka, 
proti dýchavici, kašli starému, čistí prsy, proti toku břicha starému, proti 
črvené nemoci, toku krve, ukrocuje bolest jako i ffilonium, prospěšné 
(proti) bolesti ledvin a emorojd. Galiena v tom složení rozkázal při- 
měšovati jater vlčích, neb svau zvláštností hodí se proti neduhuom 
jater. Vezmi šafránu, opium, mirry, stroje bobrového, blénu, prostu, 
kmínu, máku černého semene, špiky, králova koření, jater vlčích, rohu 
pravého kozího neb jeleního ana 3 1. Ztluc na prach čistě všecko. 



45 



Medu vařeného lib. £ a udělaj lektvař. Játry vlčí připravují se 
a chovají takto: Najprv vymyti je čistě vínem bílým výborným a ode 
všech nečistot očistiti. Potom natluka čistě zandalu žlutého, pospi 
je tím prachem a vysuš; potom voblože pelyňkem, vložiž do kra- 
bičky suché na suché místo, každý týden novým pelyňkem obkládaje. 
Vlčí pak střevo tímto obyčejem se připravuje a chová. Vymyti je 
čistě vínem bílým, potom se nadýmá a na větru vysušuje; než šetřiti 
ho od dýmu a od prachu. Potom pelyňkem obložiti a schovatL Divně 
prospívá proti střevním bolestem (L 44—45.) 

Z rozdílu III. (I. 78—122) o lékařství vy vodících (de medicinis solutivis*). 

lera pigra, Mesue podle úmysla Galiena. Iera, id est, sacra, 
to jest svatá, pigra t. amara, to jest hořká, nebo má jméno hoř- 
kosti a jest lékařství slavné, v němž sau sebrány moci a puosobení 
ušlechtilá. Nebo jest čistící a rozpauštějící zlých vlhkostí hrubých 
a lepkých a vysušuje je. kteréž přídržejí se v pruoduších a těsných 
místech jakožto spongí, když do sebe mokrosti nabéře. A puosobí 
se od ní rozpuštění dobré a příhodné a jest zahřívající a otvírající 
zacpání a stírající. A moc toho lékařství přináší pomoci mnohé 
zkušené k nemocem hlavy, žaludku, jater, příhbí, ledví i matky 
a studenosti auduo. Vezmi skořice, masticis, kopytníku, špiky, se- 
mene balsamového, šafránu, dřeva balsamového, cassie lignee 3 1, 
aloes požlautlého 3 11, medu cezeného a opěňovaného 3 iij, a udělaj 
lektvař v dobré formě. Váha medu v tomto síožení má býti malá, 
totiž potřeb a medu za roveň jeduostajná míra, protože med přelomuje 
moc aloes. A netoliko v tomto složení má tak rozumíno býti, ale ve 
všech jiných, v nichžto aloes jest založení. Založení (basis) v lékařství, 
slově to lékařství prosté, jehožto puosobení zvláště šetří se v lékařství 
složeném ; anebo to slově základ v lékařství, skrze kteraužto věc lékař- 
ství chvála se dává. Protož dobře znamenaj. Iera nemá býti dávána 
ihned, jakž jest učiněna, a to jest proti neučeným lekařuom a neumělým 
apatekářuom. Nebo Albucasis tomu chce, že, když by byla udělána, aby 
byla zahrabána za 6 měsícuo v ječmeně, aby zkysala. A má se připravo- 
vati měsíce června neb července, a ne v kvasu; neb horkem letním 
a kvasem pokazila by se**). Kteréžto věci na odpor dělají apatekáři času 



*) Rozdíl tento omylem knihařovým vložen mezi rozdíl IV a VII. 

**) Lat. text 1549 má: „et debet confici in mense Julii vel Junii, et non in 

frumento, quia calore aestatis et frumenti corrumperetur", kdežto Matěj 

četl fermento a fermenti. 



46 



našeho. Znamenaj, že aloes epaticum jest více vyvozující, ale k jiným 
věcem, krom laxací, požlautíé jest lepší a zchválenější. A protož 
když naprosto bez výminky píši aloes, má býti rozumíno o požlautíém 
jako o lepším (1. 78—79). 

Z rozdílu IV. (I. 48— 64) o tr odscích (de trochiscis). 

Trocisci, totiž syrečkové, diarodon Mesue, jichžto pomoc jest 
veliká k zimnicím starým, k zimnicím zpleteným a k zimnicím vodo- 
krevným neb flegmovým a k zimnicím, kterýmiž se postava kazí 
Vezmi ruože červené 3 1111, špice 3 111, lékořice 3 1111 \, dřeva aloes 
3 111, kosti slonové pálené 3 i£, šafránu a 11 a gr. v, masticis 3 ii. 
Zetři dobře všechny věci a směs s vínem bílým výborným k zpuosobě 
pilulí, ale uprostřed udělaj roztlačené. Trociskus jest nějaké složení 
z mnohých prachuov a potřeb, s některau mokrostí spoiu zdělaný, 
a jest okrauhíý jako syrček (1. 48). 

Obyčej pečení gumi arabici i všech klovatin. Roztluc klovatiny 
na kausky jako zrní sočovice, potom vezmi pánvici neb pernici a roz- 
pal ji dobře; potom, odstavě s ohně, víožiž do ní klovatiny a bez 
přestání míšej. A na řečenau pánvici horkau vlože a míšeje jich 
nechaj, ažby počaly běleti. A jestli že to rozpálení k tomu nemuož 
vystačiti, rozpal z novu, výspa z ní klovatiny ; a potom, z novu roz- 
hřeje, opět klovatiny vespi a míšej, ažť zbělejí. A když zbělejí, sespiž 
je; nebo spečené sau. A tím obyčejem dělaj o všech klovatinách. 

Símě koryandrové tímto obyčejem se připravuje. Zpeř je dobře 
v vodě obecné, aby prach z něho se smyl. Potom vyňma z vody, 
nalejž na ně vocta velmi silného a nechaj ho v něm za 9 dní, 
každý den je proměšuje. A když mine 9 dní, oceď z něho vocet 
a na slunci vystav, ať vyschne. A tak slově připravené. Ale šetř, 
aby je z vocta dobře vysušil; jinak by zíau chut mělo. — Semeno 
koryandrové tímto obyčejem se praží. Rozhřej pánvici neb pernici 
na ohni prostředně, potom vespi semeno, kteréž chceš pražiti, a tak 
je válej a míšej sem i tam, až by je horko všudy proskočilo; potom 
odstav. A tím obyčejem semena praží se. — Připravuje se také 
semeno koryandrové, aby nějaká jedovatost, kteráž při něm jest, od- 
jata byla, ale praží se, aby kyselejší bylo. A pražení jest též moci, 
jako by bylo na poly vařené. 

Škrob peče se týmž obyčejem jako klovatiny, míšeje na plechu 
dobře rozhřítém. A když počne svau barvu přirozenau měniti, sespi 
dotův; upečen jest. (1. 52). 



47 



Z rozdílu V. (1. 65—69) o praších (de pulveribus). 

Prach pro ty, kteří v loži moči, Moutagnani, velmi mocný. 
Vezmi žaludkuo slepicích připravovaných 3 stařečku 3 i, prachu 
z ježka spáleného 3 iii, zetři na místo všecky věci. Dávaj neduži- 
vému 3 1 s málem vína neb polévky, když by měl spät jiti. Žalud- 
kové slepičí takto se připravují. Vezmi kaukosa tepiého (accipe aquam 
capitelli calidam, i. lixivii), coť se zdá, a nalí ho na žaludky slepičí 
neb kapaunové, nechať hodinu postojí. Potom vymej je dvakrát neb 
třikrát, potom slej luh, nalej na ně vína červeného, jakž povědíno 

0 luhu. A opět namoč v vodě kaukosné*) jako prv a opět v víně, 
jakož jest povědíno, vymni je. Potom vstav je do peci po pečení 
chleba, nechť vyschnau, a schovej k potřebě. Ježek pálen bývá týmž 
obyčejem jako zajíc. (1. 68). 

Z rozdílu VI. (I. 70—74) o lohot neb o lochu {de loch). 

Loch slově složení, kteréž se muož lízati jako dryak. — Loch 
de pino, Mesue, proti kašli starému a dusnosti, uplivání lepkému, 
zacpání oddychání. Vezmi granorum pini, to jest, jader z borovice, 
čistých a nových 3 xxx, mandlův sladkých obíaupených, ořechův 
vlaských pečených, draganti, gumi arabici, lékořice koření i mízky, 
anézu, netíku, yreos ana 3 |, dactilluo masitých 3 xxxv, mandluo 
hořkých obíaupených 3 iii, medu, řeckého vína, cukru bílého, másla 
nového ana 3 ^, medu bílého, kterýž s nebe spadá, lib. 1, 3 y£. 
Udělej loch, vaře med a vyčistě. Vořechy vlaské pekau se tak jako 

1 semena proto, neb pečení jich činí sežrání vozhřivky, a mají býti 
oblaupeny od svrchní kožky. — Dragant, který se vkládá v každý 
loch, takto se připravuje. Vezmi medu a vody za roven, co by dosti 
bylo, a namoč v tom dragant, a nech státi přes noc; ráno, nedosta- 
lo-li by se vody, přidej, potom tra skrze ruce, proceď skrze sítko 
a tak užívaj. A tak čiň o všech klovatinách, kteréž do těchto složení 
vcházejí. (1. 70.) 

Loch z liščích plic mistrovský, Mesue klade jej o sauchotinách, 
podle rozumu Galena lékařství divné pomoci, shromažďuje moc po- 
silování a čistění plic. Vezmi mízky lékořice, plic liščích připra- 
vených, semene kopru vlaského, netíku 3 1 medu lib. 1. Vař dobře 
vše a opěňuj a směs spolu, jiné věci prvé zetra. Plíce liščí takto 
se strojí a chovají. Vyčisť je od nečistoty, potom vymej (s) aquavite, 



r ) Kaukos — kalkus, z něm. Kalkguss, vápenný louh. 



48 



pospi cukrem výborným ztlučeným. Nechť pak vyschnau v peci ne- 
horké neb na kamnách. A když vyschnau, vlož je do suché pelyňky, 
chovaj v suše. Pelyněk zachovává od červuo. Jinak: Vezmi plíce 
liščí, rozřež je po žilách a potom vymej je vínem bílým, sladkým, 
teplým a vonným. Po 4. neb po 5. hodině jedno po druhém vysuš 
v peci teplé a schovaj v pelynku. To lepší (1. 73). 

Z rozdílu VII. (I. 125 — 159) o sir opích {de syropis). 

Sirop ze dvau kořenau mistrovský, silný a příhodný při vyží- 
vání materý smíšené z colory (tak) a z ílegmy; však užívání jeho 
jest více k vlhkostem vodokrevním. Také otvírá zacpání jater, sle- 
ziny i ledví. Vezmi koření petruželného, koření kopru vlaského ana 
M i vymej je dobře a od střeni očist a ostruž; potom je vař 
v vin lib. vody, až by polovice vy vřela, potom proceď a k tomu 
procezení přidej cukru clarificovaného lib. ii, a vař, až na místo 
uvře k formě siropu. V tomto siropu někteří kladau kořen opichový 
místo petruželného; ale že vopich má v sobě tu vlastnost, že pa- 
aucí nemoc zbuzuje, protož mně podezřín jest a místo něho velím 
kiásti petruželný (1. 125). 

Syropus de scabiosa mistrovský. O kaviášovi znamenej ver- 
šíky : 

Urban svatý sám od sebe hlízu také prolomuje 

chváliti neumí kaviáše. a mocí zkušenau ji obměkčuje. 

Neb čistí prsy, velmi čistě, Na flastru na vrch přiložený 
jež neduživá starost tiskne. antrax ve třech hodinách umoří. 
Čistí také plíce dobře Také vnitř v nápoji přijatý 

a neduh z boku odejme, hnis jím ven bude vyhnaný*). 

Vezmi ječmene čistého odřeného, M ij, koření kaviáše Mi, korálu 
červeného 3 ij, vody dešťové lib. x, vař vše spolu, ažť je ječmen 
počne pukati a koření uvře. Potom proceď vyždímaje a k procezení 
přidej mízky z kaviáše lib. 1, a opět vař, ažť se mízka vyčistí. 
Potom proceď a k těm věcem přidej cukru čištěného lib. ii, prachu 
korálu červeného 3 ii, vařiž až na místo a schovej. O vodě de- 



: ) Latinský text zní takto: 

Vrbanus per se nescit pretium scabiosg 
nam purgat pectus, comprimit §gra senectus, 
pulmonem lateris similiter et regionem. 
Rumpit apostemata, lenit virtute probata. 
Emplastrata foris necat antracem tribus horis. 
Intus potatur, et sic vulnus euacuatur. 



49 



šťové a o korálích v tomto siropu, poněvadž sau zastavující a sirop 
tento rozšiřující prsy, poví se v siropu z lékořice, kdežto klade se 
voda růžová; nebo týž jest rozum. (1. 135—136). 

Sirop z lékořice, Mesue, užitečný proti kašli starému a čistí 
prsy i plíce od materý vodokrevné, kteráž však nebyla by přílišně 
mnoho drželivá a lepká. Vezmi lékořice strauhané čistě 3 ii, ne- 
tíku 3 i, yzopu suchého 3 i, dej na to vody dešťové lib. 1111. a nechej 
přes den a přes noc, potom vař řemeslně, až by polovice vyvřela. Potom 
procedě přidejž medu vyčištěného, cukru clariíicovaného, penidij 
(penidiarum) ana 3 vin, vody růžové 3 vi. Vař až k formě siropu 
a schovej. Tuto znamenej, že nepodobné se to zdá, že skladatel 
(autor) v tomto siropu klade vodu růžovau, poněvadž vona stvrzuje, 
a sirop tento má rozšiřovati strany prsí. A netoliko to zdá se býti 
proti rozumu, ale také jest proti těm, kdož dělají ten sirop, proto 
že nižádného téměř není, kdo by do něho vodu růžovau kladl. 
K tomu můž býti povědíno, že pravě (recte) se vkládá, a kdož nevklá- 
dají, velmi blaudí. A toho rozum jest: Nebo k tomu, aby sirop 
tento prospíval proti kašli starému a plíce i prsy aby čistil, netoliko 
musí v něm býti ty věci, kteréž by prsy rozšiřovaly a obměkčovaíy 
a rýmu by k sežrání přivodily, jakož to bývá od lékořice, od netíku, 
od yzopu, ale také potřebí jest, aby v něm byly ty věci, které by 
strany roztažené zase spojovaly a moci vyhánějící posilovaly a obvla- 
žovaly. A to beyvá od vody růžové, protož rozumně se vkládá 
(1. 156—157). 

Z rozdílu Vlil. (I. 159— -180) o mastech (de unguentis). 

Mast žaludková z nálezku mistra otce mého*) posiluje žaludku 
a hodí se proti neduhům jeho studeným a bolestem, kteréž přichá- 
zejí od větrnosti (a ventositate) a k mdlé moci zažívání, chuť zbu- 
zuje a zažívání přivodí. Vezmi oleje z špiky nardi, oleje masticis, oleje 
rmenového, oleje z máty zahradní, oleje pelyňkového ana 3 ii, oleje 
kutnového 3 iii, oleje růžového 3 i£, květu muškátového, masticis, 
hřebíčkův, muškátu, cardamomi většího i menšího, galganu, dřeva 
aloes ana 3 ii, koralův červených, semene koryandrového připrave- 
ného, růže červené ana 3 n l / 2 , vrškův pelyňkových ana 3 1%, 
máty zahradní, květu rmenového, vrškův squinantu ana 3 i 1 /*, zetři 
na místo všecky věci velmi čistě a s málem vosku udělej mast, 
aby držala prostředek mezi tvrdostí a měkkostí, přidada chleba přes- 



f) Orig. Unguentum stomachicum inventione patris meí. 

ÍTt. : Filosofie, dějepis a filologie, 



4 



50 



ného prvé v octě rozmočeného a dobře vyždatého 3 V každé 
masti potřeby (species) mají je velmi dobře utříti; nebo kdyby dobře 
na prach nebyly utřeny, moc jejich nemohla by skrze průduchy pro- 
niknauti ani od horka se připravovati. Potřeba mastí a flastrův 
a olejův byla jest, aby některé věci byla moc přiložena, kteráž by 
se v podstatě své držaía a ne ihned aby se rozpustila; druhé, že 
lékařství prostá nečinívala sau užitku; třetí pro mdlobu lékařství 
prostých (1. 159—160). 

Z rozdílu IX. (I. 180 — 187) o flastřích (de émplastris). 

Flastr z komonice, obměkčující každau tvrdost, kteráž bývá 
v žaludku, v jatrách a v slezině i ve všech střevech*). Vezmi ko- 
monice 3 vi, květu rmenového, semene sena řeckého, bobkův, koření 
slezu vysokého, pelyňku, ana 3 iii, semene opichového, kmínu pol- 
ního, yreos, ostreyše, ameos, špice, cassie lignee ana 3 1%, majo- 
rány 3 iii, armaniaci (aromatici) 3 x, storacis, bdelii ana 3 v, tere- 
bentiny 3 i ! / 2 , loje kozího, pryskyřice ana 3 11 V 2 , vosku 3 Vi, oleje 
z maiorany, oleje špice ana lib. ii. Připrav takto: Z semene sena 
řeckého, z kořene slezu vysokého a z fíkův udělej matoliny (muci- 
lagines), vaře u vodě, v kteréž by prvé vařil jiné seno řecké, rmen 
a komonici, ana co by dosti bylo, a z řečeného zvaření také klovatiny 
předepsané ať sau rozpuštěny, jiné pak ztluc na prach, a přilože 
volej e, vosk a tuky, udělej flastr (1. 180 — 181). 

Z rozdílu X. (I. 187 — 198) o cerdtích (de cerotis). 

Cerát na ledví, mým vtipem nalezený, užitečný, divný k obraně 
potracení při ženě těhotné. Viděl jsem z něho užitečné zkušení 
a zvláště při nejjasnější někdy veyvodně (tak) Brixie, nejjasnějšího 
Filipa manželky, pána z Sabandij, kteráž jest měla dvoje potracení: 
a když byl přiložen cerát, za některý čas snosila jest ... A jednau 
když ho zanechala, opět jest potratila. A při mnohých jiných paních 
a ženách sem ho zkusil. A složil sem jej, když sem u Její Jasnosti 
slaužil léta MCCCLXXXII**) Vezmi mastixu vybraného 3 i, laudani 



*) Rkp. má: „i všecka střeva": orig. „in omnibus visceribus". 

=*) Original klade: „Cerotum pro renibus meo ingenio repertum: utile atque 
mirabile ad prohibendum abortům in muliere prsegnante: vidi de co utilia 
experiraenta, et maxime in illustrissima nunc quondam comitissa Brixiae, in 
partibus ultramontanis uxore illustrissimi Philippi domini de Sabaudia, 
quse habuit duos abortus. Approximato ceroto aliquo tempore portavit. 



51 



3 vi, vosku žlutého 3 hadového koření (bistorte), vořechův cy- 
přišových, ipoquintidos , agacie, sanguinis draconis, růže červené, 
korálu červeného, zandalův, máty suché, semene koryandrového při- 
praveného, gallie muscate, země pečeťované ana 3 ii, oleje dřevěnného 
lib. 11, zetři na prach, což má býti zetříno, a udělej cerát v dobré 
formě, a jestli že by nebyl pří držící se, přidej málo terebentiny. 
Cera jest vosk a tak cerát síove od vosku; neb do každého cerátu 
vosk vchází aneb nětco místo vosku, a jest některaký prostředek 
mezi mastí a flastrem, hustší nežli mast a měkčejší nežli fíastr 
(1. 191—192). 

Z rozdílu XL (l. 199—224) o olejích (de oleis.) 

Olej liščí, Mesue, jest lékařství ušlechtilé a poslední ke dně 
v klaubích a v nohách, a k bolestí ledví a hřbetu. Vezmi lišku 
celau a vyvrž z ní střeva se vším a vlož ji do nádoby, a nalej na 
ni vody studnicné a vody mořské ana lib. 111, oleje starého jasného 
lib. v, a vař vše z nenahla na tichém ohni, přidada soli 3 iii, a vař, 
ažť voda vyvře. Potom přelej do jiné nádoby a vlož do něho kopru 
polního, thymi ana lib. 1 a nalej na ně vody, v níž by vařil prvé ij 
lib. bylin pověděných, a vař jako prvé, až vyvře voda a maso od 
kosti se oddělí. Potom proceď vše, silně vyždímaje, a schovej. — 
O vodě mořské znamenej, jestliže jí nemůžeš míti, místo ní dej vodu 
dobře osolenau, a když by slaná byla, ještě k ni přidej soli míru 
napřed pověděnou. Voda mořská do čtvrtého dne zkazí se a zsmradí. 
Ale aby jí mohl chovati za měsíc, přiměs k ni málo aquamvite ; 
nebo aquavite dobře zachovává každau věc od porušení, a nadto za- 
chovává incaust, aby nezamrzí u veliký mráz. A toho sem já často 
zkusil (1. 205—206). 

Z rozdílu XII. (I. 224 — 227) o připravování vosku (de artificio cerce). 

Vosk černý takto se připravuje. Vezmi lib. 1 vosku, země 
třené (terrae tritsß), jakož svrchu, oleje dřevěnného ana 3 i, rozpusť 
vosk, a když poněkud vystydne, přidej země černé (terra nigra) 
a olej, a schovej. A chceš-li ten vosk jemný uděíati, přidej tere- 
bentiny (1. 226). 



Et illo semel relicto iterum ad abortům venit. In multisque aliis matronis 
et mulieribus. Illum composui, dum illustr. Suse Dominationi servirem 
anno 1480". 

4* 



52 



Z rozdílu XIII. (I. 228 — 242) o připravování cukru řemeslně (de ar* 

tificio zucchari). 

Kterak marzapanum máš zpravovati. Vezmi mandíův sladkých 
odřených a čistě zatřených lib. l / 2 , cukru také dobře na prach ztl lí- 
čeného lib. i, směsiž spolu obé dobře, vody růžové, což by dosti 
bylo, a udělej těsto, kteréž rozválej na prkéncích a upec v peci. 
Jsau také někteří, kteříž nevkládají mandíův než iiii 3 proti jedné 
každé libře cukru, někteří více, někteří méně, a to můž býti k li- 
bosti toho, ktož má přijímati nebo jisti. Mohau také býti bez pr- 
kenec mařapani (tak) tím obyčejem. Udělaje těsto, rozvalejž na dště, 
na kteréž máš krájeti, pospa cukrem, a vklad! na zemi čistau bez 
ohně, a na ně na vrch vstav střep s uhlím, a když se upeče svrchní 
strana, obratiž, a tak bude, že nepoznáš, která jest strana zpodní 
a která svrchní (1. 240). 

Z rozdílu XIV. (I. 243 — 245) o vaření lékařství (de decoctione medi- 

cinarum). 

Lékařství, kteráž mohau snésti dlouhé vaření, jsau tato: po- 
dražec, kopr vlaský kořen i bylina, oman, ireos, hořec, squinantum, 
colloquintida , vocún (hermodactylli), zeměžíuč každá (centaureae), 
hadové koření, kořen pivoňkový, slunečné proso (milium solis), šu- 
covice (tak), pýří, bodláčí každé, jitrocít, netřesk, přeslička, chřen, roh 
jelení, stroj bobrový, každé koření, kteréž vonné není, všecko, což jest 
vlhké a studené, všivé koření (staphisagria), chmel, semeno konopné, 
dráč (berberis) atd. 

Lékařství, kteráž málo vaření snésti mohau, tato jsou: syrovátka 
(aqua lactis), růže, fiola, plesnivec (stoechados), netík (capilli ve- 
neris), sémě chmelíků (semen psylii), list hřebíčkový (foliům indum), 
květ janoše (flores genestrse), černý kmín, komonice (mellilotum), 
rmen, mateří dauška (serpillum), dobrá mysl (origanum), květ stulíků 
(flores nenupharis), květ boráku (flores boraginis) atd. 

Rozdíl XV. (1. 246 — 249) jedná o tření lékařství (de contritione medi- 
cinarum) a vyčítává lékařství, jaké tření z nich které snáší. 



53 



6. 

O erbovních a patricij ských rodinách v XV. — XVII. 
století v m. Chrudimi usedlých. • 

Sepsal Antonín Rybička, a předložil prof. dr. Emler dne 4. června 1883. 

V Památkách arch. (d. X. str. 27 a násl.) vyčetli jsme rodiny 
šlechtické, kteréž v století XV. — XVII. při m. Chrudimi zboží šo- 
sovní držely a tam tytýž i přebývaly. Vyloučili jsme však z vypsání 
toho takzvané rodiny erbovní (Wappner) a patricijské, 
slíbivše, že o nich svým časem jinde o sobě a zevrubněji promluvíme. 
Abychom dostáli této své přípovědi, podáváme přítomné vypsání u ve- 
řejnost, jakožto pomůcku k domácímu rodo- a místopisu*). 

Po vzdání se m. Chrudimi r. 1420 Žižkovi a Pražanům a po 
vypuzení odtamtud obyvatelstva německého, převládal v městě tom 
výše 50 let veskrz živel demokratický, tak že, třeba tam již toho 
času někteří novoštítní panošové grunty šosovní drželi a také v radě 
obecní sedali**), nicméně nevychází na jevo, že by po celou tu dobu 
osoby nebo rodiny některé jakés přednosti a práv před ostatními 
obyvateli byly užívaly aneb i jen takových k sobě potahovati se po- 
koušely. Když však ku konci XV. a na začátku XVI. století řemesla 
a obchody městské, — jmenovitě sladovnictví, koželužství, kožešnictví, 
soukenictví, mydlářství a j. — v Chrudimi nemálo se rozmohly a po- 
zdvihly a z toho tamním průmyslníkům a obchodníkům nevšední užitky 
a výdělky vycházely, a když zároveň času toho mládež chrudimská 
hojněji nežli před tím učení pražské a jiné akademie zahraničně 



*) Prameny, z nichž jsme pomůcky k vypsání tomuto čerpali, jsou tyto : 
Městské knihy chrudimské, z r. 1439—1700, (Libri Contractuum, LL. Trans- 
actionum, LL. Testamentorum, LL. Nuptialium, LL. Orfanorum, LL. Vi- 
nitarum, LL. Memorabilium), Archiv ministeria vnitra, Zemský archiv český, 
Monumenta universitatis Prag. (Liber Decanor.), Sněmy zemské, Historie 
cirk. Pavla Skály, Náhrobní pomníky v chrámech chrud. a některé drobné 
spisky lat. a české. 

*) Od roku 1440—1500 drželi při městě Chrudimi grunty šosovní a tytýž se- 
děli v tamní radě obecní tito novoštítní panošové: Jan ze Škrovad, Václav 
Kuban z Chotěnic, Bartoš Krupín, Jiřík z Pouchobrad, Viktorín z Kunčího, 
Matyáš Hyndrák z Habrová, Jan Žoldán, Matěj Bezchleba z Koldína, Aleš 
z Meziklas, Šimon Koibář, Jan Stéblo z Lomnice, Prokop Kabát z Vlčího 
a j. v. 



54 



navštěvovati se jala a takto v m. Chrudimi počet mužů vzdělaných 
a zkušených den ode dne se množil a rozhojňoval; vyskytly se ne- 
dlouho na to osoby i rodiny rozličné, kteréž, vynikajíce jednak větším 
bohatstvím, jednak vyšším vzděláním, o to zasazovati se jaly, aby 
i ve veřejném životě větší platnosti a trvalejšího vlivu nabyly. 
Pročež usilovaly mimo jiné potahovati k sobě taktéž úřady městské, 
aby také věci obecní podle nich šly a domáhaly se erbů a titulů, 
aby takto i jakés vnější přednosti před ostatními spolusousedy poží- 
vati mohly. Při tom ovšem některé z osob a rodin těchto neroz- 
pakovaly se i takovéhoto vlivu a titule na ujmu obce zneužívati 
a nad spolusousedy svými se potřásati ; nic však méně většina rodin 
a osob těchto vůči obci, církvi, škole a ostatním sousedům zachovala 
se tak, že vším právem můžeme k nim vztahovati klassické povědění 
našeho Dan. Adama z Veleslavína: „Že se báli Boha, ctili svou 
vrchnost, milovali vlasť a pečovali o dobré obecné a žádali po- 
tomkům svým vlasť zanechati v lepším spůsobu, nežli ji od předků 
přijali!" Pročež máme za to, že zasluhují, aby se památka jejich 
obnovila a na budoucno zachovala, ano potomstvu za příklad vysta- 
vila! 

Toto předeslavše chceme vyčisti přední rodiny erbovní a patri- 
cijské, kteréž v době nadepsané při městě Chrudimi byly usedlé 
a tamtéž i držely zboží sošovní. 

Seznam rodin a osob erbovních. 



Bílkové z Bílenberku; 
Bohoufové z Polkensteinu, 
Daníkové a Boleslavští z Kočice, 
Francové z Liblic, 
Jahodkové a Loukové z Turova, 
Kochánkové z Kochánku, 
Korbdřové z Saxendorfu, 
Netorynové z Dražíce, 



Pachové z Dřevíce, 
Pětkové a Pivničkové z Radostic, 
Svéchinové z Paumberku, 
Šebestiánové z Öastalovic. 



Václav Lípa, 
Rodina Mydlářovská, 
Sam. Fontín Klatovský. 



Bílkové z Bílenberku. 

Jiří Bílek, rodič pražský (Pražák), — jak se podobá příbuzný 
rodiny Bílků (Albínů) Třeboňských — usadil se okolo r. 1570 při 
m. Chrudimi, koupil tam dům v ulici vysoké vedle domu Mydlařova 
a Šichova, r. 1575. a násl. seděl mezi staršími obecními, zastávaje 
při tom úřad rychtáře městského a žil ještě r. 1587. Jsa, jak se 



55 



podobá, jedním z těch málo sousedů chrud., kteří se tehdáž přiznávali 
k víře římsko-katolické, vychoval ve víře té i oba syny své: Jiřího 
a Václava. Tito vzdělavše se ve vyšších vědomostech literních, 
dosáhli hodnosti mistrů sv. umění na akademii Jezuitské v Praze. 
Jiří oddada se stavu kněžskému byl farářem na rozličných místech 
a jmenovitě od r. 1615 — 1620 v Chotěšově. Václav usadil se 
v Chrudimi na domě, jejž byl r. 1581 koupil od obce tamní a pojal 
za manželku Johanku dceru Augustina Branišovského z Kostelce nad 
Or. a seděl pod jménem Václava Pražáka delší čas jako starší obecní 
a konšel v radě městské. Když po vítězství bělohorském ponejprv 
zase r. 1622 byla obnovena radda městská v Chrudimi, jmenován 
jest Václav B. JMC. rychtářem tamtéž, kterýž úřad napotom až do 
r. 1631 spravoval. Jakož byl r. 1622. vypovězen z Chrudimi tamní 
děkan evangelický, Jiří Oeconomus Koudnický, působil Václav B. 
k tomu, že na místo jeho povolán do Chrudimi za děkana bratr Vá- 
clavův, Jiří B., který tam od r. 1623 — 1626 zůstával a společně 
s bratrem svým Václavem co nejhorlivěji o to se přičiňoval, aby 
obyvatelstvo chrudimské navráceno bylo do lůna samospasitedlné 
církve římsko-katolické; což se jim také z části podařilo. Z Chru- 
dimi přešel Jiří B. na arciděkanství do Hory Kutné, odtamtud pak 
do Staré Boleslavi a později jest přeložen za arcijáhna do Č. Krum- 
lova, kdež také zemřel. Pro své veliké zásluhy na poli náboženském 
a nemalé pronásledování, ježto mu snášeti bylo času „té ohavné re- 
belie", Jiří B. společně s bratrem Václavem a strýci svými Ji- 
říkem a Václavem Vykročilem majestátem lat. císaře Ferdi- 
nanda II., jehož dátum v Řezně dne 6. list. 1630, povýšen jest do 
stavu vladického s erbem a titulem z Bílenberku*). Václav B. 



*) Erb ten se vypisuje takto: Scutum perpendiculariter in duas partes divi- 
sum, dextra cerulea, in basi ejus mons triapex mixti viridi flavique 
coloris, ex quo ad lumbos usque senex canns, prolixam barbam et capellos 
ad humeros habens, sinistra manu ancoram deauratam cum acumine sini- 
stram versus circumflexam tenens, prorumpit. Altera vero fati seuti pars 
est tota dealbata, per cujus medium via rubra, in qua dictae anchorae 
acumen circumflexum apparet, transversim ducitur. Super scuto galea 
aperta equestris (tornearia) ex qua Corona aurea regia exornata apparet, 
teniis ex sinistro ceruleo et albo, ex altera latere albo et rubro colore va- 
riegatis; super Corona, e qua una ala aquilina albi coloris late explicata 
sursum versus ad dextram extenditur, in cujus medio laurea corona proprii 
coloris, inqua duae palmae virides in annullo quoque viridi spectabiles 
eminent, ita tarnen ut earum una ad dextram, altera ad sinistram trans- 
versim vergat. 



56 



přestěhoval se později z Chrudimi do Prahy, kdež byl registrátorem 
desk zemských a žil ještě r. 1641. Týž zůstavil syny Jana Vác- 
lava a Václava B. zB., kteří studovali na universitě pražské. 
Václav oddada se napotom stavu duchovnímu byl času svého 
jedním z předních hodnostářů církevních v Čechách. Byltě děkanem 
v Holohlavech, kanovníkem v Hradci Kr. (1665.), po odstoupení bis- 
kupa M. Zoubka z B., generálním vikářem biskupství královéhra- 
deckého (1669), děkanem u Všech Svatých na hr. Pr. (1670), a ko- 
nečně povolán za kanovníka do kapitoly metropolitanské tamtéž 
(1673.) Jan Václav B. byl doktorem práv, r. 1650. jmenován je 
raddou při apellacích na hr. pr., dne 10. dubna 1661. povýšen do 
stavu rytíř, a f 1657. V m. Chrudimi se napotom rodina ta více 
nepřipomíná, leč k roku 1656, kdež nadepsaný Jiří Vykročil zB., 
primás Kutnohorský, založil tam klášter Kapucínský. 

Bohoufové z Polkensteinu. 

Rodina tato pocházela z Třeboně a přistěhovala se teprv v druhé 
polovici století XVI. do Chrudimi. Jmenovitě byl Lukáš Bohouf 
k přímluvě pánů z Rožmberku, jichž byl úřadníkem, pro své služby 
věrné majestátem císaře Max. IL, úterý po letare r. 1570 vyšlým, 
nadán erbem a titulem z Polkensteinu*). Synové jeho, Adam 
a Václav B. k vyzvání Jiříka Bílka, byvše z Třeboně vyhoštěni, 
přistěhovali se do m. Chrudimi, kdež se oženili, grunty šosovní 
koupili a v radě sedali. Václav B. pojal totiž r. 1578 pannu Zu- 
zanu, dceru po Jiříkovi Hanykýřovi a Adam r. 1578 Annu vdovu 
po Ondřejovi Kaprovi za manželku. Onen zemřel již okolo r. 1582, 
načež vdova jeho paní Zuzana ukoupila dům pozůstalý a vdala se 
po druhé za Jiřího Boleslavského a později po třetí za Tomáše Vo- 
dičku. Adam B. koupil grunty rozličné při m. Chrudimi a seděl 
v radě městské od r. 1586—1617 jako starší nebo konšel, a přichází 
ještě r. 1619 v radě za krále Bedřicha obnovené. Když r. 1625—27 

*) Erb ten se vypisuje takto: Štít od svrchu pravé až dolu k levé straně 
pošíkem rozdělený; spodní polovice bílé barvy, v níž u spodku tři pa- 
hrbky neb trávníček zelený, druhá svrchní modré b., v kterémžto štítu 
pták noh, též v půli na přič rozdělený, stoje rozkročenýma zadníma nohama 
na trávníčku, spodní polovice jeho modré a svrchní bílé b., s ústy rozža- 
venými a červeným jazykem vyplazytým k pravé straně obrácený k skoku 
se maje, vzhůru stojí. Nad štítem kolčí heim, okolo něhož přikrývadla 
bílé a modré b. z obou stran dolu visí; nad tím točenice s rozletitými 
feflíky týchž barev, z níž půl ptáka noha modré b. S roztaženými křídly 
k pravé straně obráceného vyniká. 



57 



čásÉ obyvatelů chrudimských „pro religii" do ciziny se vystěhovala, 
byli mezi nimi také Daniel B. z P. s Ludmilou manželkou svou, 
kdežto ostatní členové rodiny té, vrátivše se do lůna církve katolické, 
při m. Chrudimi zůstali, z nichž Václav B. r. 1627—1637 přichází 
mezi staršími obecními a byl také času toho s Jiřím Marhounem 
úředníkem důchodů obecních. Zemřel r. 1638, načež vdova Markéta 
a poručníci sirotků Jana a Václava B. z P. prodali pozůstalý 
dům v městě „doktorovský" s dvorem na podměstí, aby nepřišel 
úplně k spuštění, Václavovi Píseckému za 1200 ÍP gr. m. V druhé po- 
lovici století XVII. připomíná se ještě mezi sousedy chrud. pan 
Jiří B. z P., který seděl drahně let v raddě městské, od r. 1662 byl 
primasem a r. 1680 JMC. rychtářem v Chrudimi. 

Baníkové a Boleslavští z Kočice a Ostrova. 

V druhé čtvrti století XVI. žil v m. Chrudimi p. Daník, vzdě- 
laný a zámožný soused a dobrý přítel Jiříka France a Václava 
Šacha, bakalářů a sousedů chrudimských*). Potomci jeho drželi to- 
likéž v druhé polovici století XVI. domy a grunty šosovní tamtéž, 
a to r. 1570 paní Johanka Daní ková dům v čtvrti klášterské, 
jejž zdědil po ní syn jediný Melichar D. Tento, vzdělav se na 
učení pražském ve vyšších vědomostech, dosáhl tamtéž hodnosti 
bakaláře a mistra svobodných umění, byl napotom správcem školním 
v rozličných místech a usadil se posléze v m. Brodu Českém. Zde 
nabyl nemalého zboží šosovního i poplužního a jsa takto muž zá- 
možný a rozšafný i dobrý hospodář — zakládal komoru král. a jiné 
osoby nemalými sumami a seděl v radě městské jako konšel a pri- 
mátor drahně let a pro své šlechetné zachování a služby platné ma- 
jestátem cis. Rudolfa II., jehož dátum na hr. praž. v pátek po ned. 
Invocavit 1. 1584, Mel. Daník nadán jest erbem a titulem, aby se 
psáti mohl z Kočice a Ostrova**). K erbu a tituli tomuto přijal 

*) Viz Čas. Č. Mus. 1845 Str. 364. 

**) Erb ten vypisuje se takto: „Štít na dvé na přič rozdělený, spodní polovice 
modré a horní bílé barvy, v níž pták papoušek popelaté b. od levé k pravé 
straně obrácený na větvičce sukovité stojící, zlaté nohy, pysk a řetízek na 
hrdle s kroužkem mající se vidí. Nad štítem kolci heim, na němž přikrý- 
vadla modré a bílé z obou stran dolu visí a nad tím koruna zlatá král., 
z níž dvé křídla orličí rozkřídlená, pravého spodní polovice bílé a svrchní 
modré, levého svrchní polovice bílé a dolní modré b. vynikají, mezi nimiž 
pak uprostřed papoušek tím vším spůsobem jako v štítu se spatřuje. — 
Při tom připomínáme, že „Kočice" byla osada nade vsí Kočím blíž Chru- 
dimi někdy ležící, avšak toho času již pustá. 



58 



napotom své přátely a známé J. Kříže, JMC. rychtáře českobrod- 
ského a Jiříka Boleslavského, souseda chrudimského. S man- 
želkou svou paní Dorotou Mel. Daník splodil syna Mauricia, pak 
dcery Kateřinu (provdanou Chebdovskou) a Magdalenu (prov. 
Müllerovou); syn Mauric stal se bakalářem svob. umění, žil nějaký 
čas v Brodě Českém, později však vyšel ze země, aniž se vědělo kam, 
obě pak sestry jeho žili ještě r. 1635. Melichar D. zemřel dne 
8. srpna 1. 1606 a pohřben jest v děkanském chrámu P. v Brodě 
českém. 

Nadepsaný Jiří Boleslavský, strýc erbovní Melichara Da- 
níka, byl synHavla Boleslavského souseda chrud., který v druhé 
polovici století XVI. držel při m. Chrudimi dům v čtvrti Domapi- 
lovské, dvůr na Novém městě a jiné grunty šosovní, a mimo syna 
Jiřího měl ještě dceru Martu. Jiří B. oženil se s Zuzanou, vdovou 
po Václavovi Bohoufovi, a jsa tak jako otec jeho pokládán mezi 
přední a zámožné sousedy chrud. seděl drahně let v radě městské 
(1588 — 1600) jako starší obecní, rychtář městský a konšel. Zemřel 
r. 1601 zůstaviv syna nezletilého Jiříka a dceru Dorotu; načež se 
vdova jeho po třetí provdala za Tomáše Vodičku, který pak držel 
veškeré zboží po Havlovi a Jiříkovi Boleslavských zůstalé, dům 
v městě, dvůr na předměstí, role, zahrady a j. v. 

Nadepsaná sestra Jiřího Boleslavského Marta Bol. byla čtyři- 
kráte provdána; ponejprv (r. 15Y2) za Buriána Kochánka, JMC. 
rychtáře, po němž zdědila dům v čtvrti domapilovské, později pro- 
daný Matoušovi Malíři ; po druhé (r. 1590) za Jana Němce, po třetí 
(r. 1592) za Jana Prokula Bydžovského a po čtvrté (r. 1610) za 
Jakuba Naxeru, jemuž porodila synáčka Daniele. Od otce svého 
Havla B. převzala známý dům Pachovský s pivovárem, jenž se dostal 
později Janu Felixovi, který jej prodal r. 1615 Samuelovi Kuchin- 
kovi za 1500 jflß gr. Paní Marta Naxerová zemřela r. 1612 odkázavši 
sumy jisté na skutky milosrdné a jmenovitě kopu záhonů role u sv. 
Jiří ke škole chrudimské, a pochována jest u sv. Michala, kdež se 
její tabule náhrobní až podnes spatřuje*). 

Sirotci po Jiřím Boleslavském Jiří a Dorota, zůstávali po čas 
své nezletilosti v domě otčima Tomáše Vodičky ; dospěv pak k letům 
Jiří B. uvázal se v statek otcovský a koupil r. 1617 dům v čtvrti 
Pachovské („v Boleslavi", kde nyní záložna) od sestry své Doroty, 
provdané za Samuele Fontina Klatovského; r. 1619 zvolen jest do 



*) Viz Čas. Č. Mus. 1848 I. str. 231. 



59 



raddy obecní, v níž seděl napotom jako konšel i JMC. rychtář 
drahně let, koupil nemálo gruntů v restech obecních zasedělých 
a opuštěných, r. 1637 společně s Kateřinou manželkou svou obdržel 
postupem od J. Hendricha z Levenfelsu, souseda Německobrodského, 
všeliký statek movitý i pozemský po Samuelovi Albrechtovi Fontínovi 
Klatovském pozůstalý, utrpěl však při tom tak jako jiní spolu- 
sousedé v tehdejších bězích válečných soldateskou švédskou a cí- 
sařskou i nehodami živelními*) nemalých ztrát a těžkostí a zemřel 
r. 1651 bez dědiců mužských, načež se vdova jeho paní Dorota 
r. 1652 provdala za Jana Mydláře, souseda chrudimského. Dědicem 
svým jmenoval Jana Máje, zetě svého, jemuž připadlo také všeliké 
výšepsané zboží po Sam. AI. Fontínovi zděděné, — jmenovitě dvůr 
a mlýn Švacháčkovský pod Vestcem, napotom Májovský zvaný, — 
a který r. 1650 po smrti první manželky byl se oženil po druhé 
s pannou Dorotou, dcerou nadepsaného Jana Hendricha z Levenfelsu. 

Francové z Liblic, 

drželi hojná zboží šosovní při m. Chrudimi a sedali v radě chru- 
dimské již v XV. století a napotom až do konce století XVII. a psali 
se z Liblic hned na začátku století XVI., ačkoliv teprv r. 1543 
jedné větvi rodiny té dostalo se erbu a titule vladyckého skrze krále 
Ferdinanda I. 

Nej starší známý člen rodiny té jest Zikmund Franc, který 
r. 1498 a násl. seděl mezi konšeli chrudimskými. V první čtvrti 
století XVI. drželi grunty při m. Chrudimi Jiří Franc, bakalář, 
pak synové Zikmuntovi, Jan a Vít F. z L, z nichž tento r. 1531 
odkázal kůru českých literátů, při vystaveném tehdaž chrámu sv. 
P. Kateřiny zřízeném, 10 fjp gr. č. Téhož času žili tolikéž v Chru- 
dimi a drželi tam zboží šosovní Šimon F. z L., bakalář a bratří 
jeho Jan a Václav F. z L. Šimon F. byl delší Čas členem raddy 
městské a vedl obchody s vladyky okolními, i držel dědiny poplužní 
v Mezilesicích, jež prodal Janovi Bošinskému z Božejova, jakož 
i prodal jiné své grunty šosovní Bartošovi Kydlinovi z Plotišt; Jan 
F. z L. byl veliký přítel školy chrud. (1550) a tolikéž muž zámožný 
i nemálo vzdělaný a tudíž jmenován prvním J. M. C. rychtářem v m. 



*) Jmenovitě r. 1641 dne 6. října, když se strojila veliká hostina ku poctivosti 
přítomného tu p. podkomořího, vyšel z domu Boleslavského oheň, kterým 
v krátké době tři čtvrtě vnitřního města i s domem radním jsou v popel 
a rum obráceny. 



60 



Chrudimi, (kterýžto úřad r. 1547 ve všech městech královských 
a věnných byl znovu zřízen) a přičinil se zvláště o obnovení a zve- 
lebení školy chrud. r. 1550; Václav F. z L., jenž 1. 1544—1552 
seděl v radě městské a byl tolikéž JMC. rychtářem, zemřev r. 1552, 
pochován jest u sv. Kateřiny. Týž zůstavil vdovu paní Barboru, 
která se r. 1553 provdala za Jana Pěčka z Radostic, jemuž páni 
prodali také dům, dvůr a grunty pozůstalé; r. 1560 dali páni Annu, 
nezletilou dceru někdy Václava France s přivolením máteře její, paní 
Barbory a strýců jejích Jana a Šimona France, za manželku Jiřímu 
Jurmanovi z Krásenska, sousedu Čáslavskému, kterýžto sňatek po- 
žehnal tehdejší děkan chrud. Jan Janovský. — Času toho připomíná 
se v Chrudimi ještě jiná větev Franců z L., totiž bratří Jiřík, ba- 
kalář a Vácslav Fr. z Liblic, jimžto král Ferdinandi, majestátem, 
daným na hr. pražském v neděli po sv. Petru v okovech r. 1543, 
propůjčil erb a titul z Liblic*), načež také na sněmu v sobotu po 
sv. Jiljí r. 1545 přijati jsou do stavu vlády ckého. Z bratří těchto 
držel Jiřík F. dům v městě a dvůr v Putrkasích s 18 pruty rolí za 
bránou Holubovskou ležícími (kterýž dvůr však r. 1548 prodal za 
950 ÍP gr. č. Jiříkovi Dřisickému z Pouchohrad) a seděl také delší 
čas v radě městské (r. 1534—42). — V druhé polovici století XVI. 
žil při m. Chrudimi Samuel F. z L., také Kantor zvaný, jsa muž 
vzdělaný a rozšafný, dobrý zpěvák, platný člen lat. kůru literátského 
a od r. 1562 — 1604 členem raddy obecní jako starší, konšel a pri- 
mas a r. 1598 po smrti Val. Březovského jmenován taktéž JMC. 
rychtářem; týž držel domy a grunty při m. Chrudimi a r. 1592 
koupil tolikéž mlýn klobasovský za 1600 ÍP gr. čes. Po smrti jeho 
(f 1612) stalo se r. 1614 rozdělení pozůstalých po něm statků a pe- 
něz mezi Václavem F. z L. měštěnínem Hor Kutných, Jiříkem 
Fr., sousedem a konšelem chrud., Tomášem Lvikem, Janem Mar- 
tinem a Václavem Polnenským, zeti a manželi dcer jeho Salo- 
meny, Anny a Kateřiny a Samuelem Vlčnovským z Vrbice, z nichž 
vzali sobě syn Jiřík dům v městě, Jan Mastík pole a ostatní dědi- 



*) Erb ten vypisuje se takto: Štít žluté barvy, v němž dva štrychy modré 
barvy pošíkmo dolů tažené, mezi nimiž kamzík své přirozené barvy zadními 
nohami na skále stojící a předními vzhůru spjatý k pravé straně štítu vy- 
niká. Nad štítem kolčí heim, nad nímžto točenice žluté a modré barvy, 
z níž z obou stran přikry vadla týchž barev dolu visí; nad tím vším dvě 
křídla orlova, pravé u spodku modré a na vrchu žluté, levé pak u spodku 
žluté a na vrchu modré b. a mezi nimi kamzík tím spůsobem jako v štítu 
se vidí. 



61 



cové sumy hotové i v šultbrifech na gruntech pojištěné a za mlýn 
klobásovský p. Václavovi Tluxovi prodaný stržené. — Poslední známý 
člen starožitné a bohaté rodiny této jest Jiřík F. z L., syn nebo 
vnuk výše jmenovaného Jiříka Fr. z L., který r. 1649—65 přichází 
mezi konšeli m. Chrudimi, kdež držel tehda dům v městě a grunty 
šosovní. 

Jahodkové a Loukové z Turova. 

V první polovici století XVI. čteme mezi předními sousedy m. 
Chrudimi Václava Jahodku, jenž tam společně s manželkou svou 
Annou držel dům a grunty šosovní a r. 1545 a násl. seděl tolikéž 
v tamní radě městské. Týž splodil syny Jana, Matěje a Víta 
kteřížto všickni vzdělali se ve vyšších vědomostech jednak v škole 
chrudimské, jednak na učení pražském. Nejstarší z nich Jan vstou- 
pil do služby státní, oženil a usadil se na Nov. M. Praž. a byl po- 
zději registrátorem desk zemských; Matěj oddal se stavu kněž- 
skému, byl správcem duchovním v rozličných místech a posléze 
děkanem v Novém Kolíně; Vít pak zůstal v Chrudimi na domě 
otcovském. Pro své služby platné Jan J. majestátem, daným na hr. 
pr. v sobotu po sv. Řehoři (17. martii) 1. 1571, nadán jest erbem 
a titulem z Turova*), kteréžto nadání později cis. Rudolf II. 
listem tolikéž na hr. pr. daným ve středu po sv. Kateřině 1. 1582, 
potvrdil a na stav vlády cký rozšířil, načež Jan J. na sněmu zemském 
úterý po letare 1585 přijat jest do stavu vladyckého zemí koruny 
České. K erbu a tituli tomuto připustil Jan J. své příbuzné Víta 
Jahodku a Timotea Louku, sousedy chrud., kteréžto k erbu 
připuštění cis. Rudolf II. majestátem, daným v pátek po sv. Duchu 
1. 1589 potvrdil, načež Jan J. později ještě přijal za strýce erbovního 
Cypriana Zahrádku, úředníka kněh městských na Nov. M. Pražs. 
Týž Jan J. prodal r. 1591 svým a svého bratra kněze Mat. Jahodky 
jmeném dům, v m. Chrudimi po matce jich Anně pozůstalý, Ondřejovi 
Walter o vi a žil v Praze ještě r. 1595. 

*) Erb ten vypisuje se takto: Štít, v němž u prostřed štrych od levé strany 
k pravé vzhůru pošíkem modré barvy a na něm tři jahody, stopkami pořad 
od vrchu dolu obracené; spodní díl téhož štítu červené b., svrchní pak 
žluté b. a v každém z nich po jednom lilium bílé b. se vidí. Nad štítem 
kolčí heim, na němž příkryvadla, po pravé straně zlaté a modré, po levé 
pak bílé a červené potažené dolu visí; nad tím dvě křídla orličí po pravé 
straně modré, po levé červené b. vzhůru stojí, mezi nimiž jedna jahoda na 
stopce, u níž dva lístky vzhůru obracené se spatřují. 



62 



Výše jmenovaný příbuzný Jahodküv Timoteus Louka, byl 
syn Václava Louky, který držel v m. Chrudimi dům a grunty 
pod fortnou pardubskou, byl drahně let (1542—1561) členem raddy 
městské a mimo syna Timotea měl ještě dceru Veroniku, která 
se r. 1563 provdala za Jana Pěčku z Radosti c, souseda chrud. 

Timoteus Louka, jenž byl taktéž r. 1572 a násl. zasedal v raddě 
městské, držel četné grunty a domy, jmenovitě dům nově vystaveDý 
s výstupkem (altánem) v čtvrti domapilovské (ulici Martiniho) a měl 
za manželku Ludmilu, příbuznou bohaté sousedky chrudimské Estery 
Šmarošky, kteráž r. 1585 jí odkázala skvostné šaty, klenoty od zlata 
a stříbra a manželu jejímu nemalé sumy peněžité. Timoteus L. 
zemřel bezdětek, byv na den nanebevzetí P. Marie t 1588. při 
hrozné bouři, trvaje pod výstupkem v dolejším podnebí domu svého, 
bleskem do smrti zabit; načež se pozůstalá vdova jeho ještě téhož 
roku provdala za Adama Vencelidesa Žlutického *). 

Kochánkové z Kocháním. 

Rodina tato kvetla v městě Chrudimi v XV. a XVI. století; kdy 
se jí však dostalo erbu a titule z Kochánku, nemohli jsme vy- 
hledati **). 

V první polovici století XVI. čteme zhusta v starých knihách 
chrud. Tobiáše Kochánka z K., který jmenovitě od r. 1543 — 57 
seděl v raddě a od r. 1553 byl primasem čili hospodářem městským. 
— Bratr jeho byl Burian ml. K. z K., který r. 1560 pojal za 
manželku Evu, dceru Jiřího Hanykyře, jež r. 1563 zdědila po otci 
dům a grunty, vzdavši zboží to manželi svému. — 



*) Na domě na náměstí chrud. na rohu do ulice Martiuího ležícím, spatřuje 
se krásný portal v způsobu renesančním řemeslně zhotovený, na kterémž 
viděti tolikéž dvé erbů, z nichž jeden jest týž, kteréhož užívali Jahodkové 
a Loukové z Turova; bohužel o starších držitelích a stavitelích domu toho 
nemáme zpráv širších. 
**) Erb, jehož užívala rodina ta, vypisuje se takto: „Štít celý černý, v němž 
na třech pahrbcích jednorožec zlatý k pravé straně postavený se spatřuje; 
nad štítem kolčí heim s přikryvadly zlatými a černými dolu okolo štítu 
potaženými, z něhož černá křídla orličí, 12 zlatými srdci posetá, vyni- 
kají". — Co se týče titule z Kochánku, připomínáme, že v druhé 
polovici století XV. v městských knihách přivádějí se rozličné grunty šo- 
sovní „v Kochánku" ležící, dle kteréž krajiny čili trati, rodina ta se 
snad psala; kup. R. 1497 dal Duchek pasíř synu svému Yiktorinovi dům s 
zahradou „v Kochánku" ležící. 



63 



Téhož času dižela jiná větev, vedle gruntů šosovních v Chrud., 
také zboží zemské; r. 1557 koupil totiž Tobiáš K. st. z K. statek 
Rohoznou a oženiv se r. 1563 s paní Alžbětou Sendražskou z Sendražic 
obvěnil jí 250 ÍP gr. m. na svých gruntech šosovních dotud, pokudby 
suma ta nebyla pojištěna na jeho zboží zemském. V titulaři z roku 
1556 připomíná se Burián K. z K. na Vruticích a v tit. z r. 1567 
přichází též Burián K. a vedle něho nadepsaný Tobiáš st. K. 
na Rohozné, po němž r. 1570 statek ten držela již bývalá manželka 
jeho paní Eližběta provd. Nekolanská z Sendražic. 

Burián st. K. byl r. 1563 JMC rychtářem v Chrudimi a po- 
jistil manželce své Kateřině věno její na svém domě. Výše při- 
vedený Burián ml. K. (bratr Tobiášův) přichází napotom v druhé 
polovici století XVI. velmi často mezi předními sousedy chrudim.; 
týž držel dům veliký v městě vedle Koců, pak dvůr a role, i provo- 
zoval nevšední obchod suknem; od r. 1563—81 seděl mezi konšely 
a od na to až do r. 1589 byl JMC. rychtářem, a mezi tím také 
několikráte berníkem krajským. R. 1572 oženil se po druhé s Mar tou, 
dcerou Havla Boleslavského, která po něm, když r. 1589 zemřel 
bezdětek, zdědila dům v čtvrti domapilovské a provdala se na to 
ještě třikráte, jakož k tomu ukazuje náhrobní tabule v chrud. 
chrámu P. sv. Michala až po dnes zachovalá*). 

P. Burián K. z K. byl poslední mužský člen rodiny té při m. 
Chrudimi; za to však kvetla rodina ta ještě napotom v jiných městech, 
jmenovitě přichází na začátku století XVII. Jan Albrecht K. 
z K., který držel zboží zemské „Braky" a zůstával na Nov. M. Prž., 
jehož syn Vilím Jiří K. z K. jest tamtéž při chrámu sv. Jindřicha 
pochován. 

Korbářové z Saxendorfu. 

Již ku konci století XV. a to r. 1492, čteme mezi předními 
sousedy chrudimskými Šimona Korbáře, panoše, kterýž sedal 
také v raddě městské a nad to od r. 1511 — 1514 byl primasem čili 
hospodářem obecním. Zemřev r. 1514 učinil odkazy na skutky mi- 
losrdné a k záduší chrámů chrud., načež jeho vdova Kateřina K. 
prodala r, 1519 dům svůj paní Noemě z Rokyc. — Syn nebo vnuk 
jejich Jan Korbář byl (v létech 1538—58) v držení domů a roz- 
ličných gruntů šosovních při m. Chrudimi, od r. 1539—53 členem 



*) Viz Čas. Č. Mus. 1848 I. str. 431. 



64 



raddy obecní a jmenovitě osudného roku 1547 primátorem ehr», 
kdež vedle jiných primátorů královských měst českých pohnán jest 
k soudu — při tak zvaném krvavém sněmu — na hrad pražský pro 
vzpouru měst těch proti králi Ferdinandu I. ve válce šmalkaldské na 
jevo danou a nucen jménem obce chrud. všechny jí tehdáž náležité 
statky zemské králi tomu postoupiti a všechny privilegie a nadání od 
předešlých císařů a králů městu udělené vydati a vrátiti. Do r. 1554 
Jan K. spravoval nějaký čas úřad prvního písaře městského a přiči- 
ňoval se tehdáž nemálo s jinými sousedy o obnovení a zvelebení 
školy chrudimské. — V druhé polovici století XVI. připomínají se 
Pavel, Fridrich a Zikmunt bratří vlastní Korbářové, jež 
byl krevní jich příbuzný, Jiřík Velvarský z Saxendorf u, přijal 
k erbu a tituli svému, kteréž k erbu přijetí cis. Max. II. listem, daným 
v Prešpurce v úterý po sv. Františku (7. oct.) 1. 1572, schválil a po- 
tvrdil.*) Z bratří těchto držel času toho Fridrich K. z S. dům 
rodinný (Korbařovský) v čtvrti klášterní v m. Chrudimi, jejž r. 1585 
prodal Krištofovi Soukeníkovi. Týž Fridrich K. jest poslední nám 
známý potomek rodiny té při m. Chrudimi, a nepřipomíná se více 
ani v tit. z r. 1589 ani v jiných pamětích veřejných. 

Netorynové z Dražíce. 

Jan Netorýn studoval na akademii pražské, kdež nabyl hod- 
nosti bakaláře a mistra svob. umění. Pro svou nevšední vzdělanost 
a své šlechetné zachování nadán jest společně s Janem Bartoškem 
a Pavlem Zipanským majestátem krále Ferdinanda I., jehož dátum 
na hr. Praž. v sobotu po sv. Jiří 1. 1556, erbem a titulem z Dra- 
žíce**). Nedlouho na to usadil se při m. Chrudimi, koupiv tam 

*) Erb ten vypisuje se takto: Štít na dvé zdélí rozdělený, pravá polovice 
barvy žluté; v níž jest hlava zvířete daniele i s krkem své přirozené barvy 
k pravé straně obrácená s dvěma parohy na hlavě, druhá pak polovice 
téhož štítu barvy blankytné čili modré, v kteréž uprostřed štrych černý od 
vrchu až k spodku jdoucí se spatřuje. Nad štítem kolčí heim, na kterémž 
točenice s rozletitými feflíky modré a žluté barvy, okolo něhož přikrývadla 
po pravé straně žlutou a černou b., po levé pak straně žlutou a modrou 
b. z obou stran potažené dolu visí; nad tím nade vším též hlava daniele 
zvířete tím vším způsobem jako v štítu vyniká." 
**) Erb ten se vypisuje takto: „Štít modré barvy, u spodku téhož štítu ra- 
tolest na přič jako oblouk sehnutá, na kteréž sedí papoušek červené b. 
s bílým krkem, držící v ústech prsten zlatý s rubínem; nad štítem kolčí 
heim s přikryvadly, modrou, červenou a bílou b. potaženými a nad tím 
dvě křídla orlova tolikéž modré, červené a bílé b. ; mezi nimiž papoušek 
tím způsobem jako v štítu se vidí." 



65 



sobě r. 1559 od paní Barbory Lhotské z Ronovce dům v městě vedle 
staré (pardubské) fortny a r. 1566 od Kateřiny Topolské dvůr se 
grunty šosovními. V městě Chrudimi požíval nemalé vážnosti, byl 
členem lat. kůru literátského, inspektorem škol a jiných ústavů mi- 
losrdných. S manželkou svou, paní Annou Křižanovskou z Ži- 
vanic, splodil syna Adama; kterýž rozmnožil dědictví své grunty 
šosovními r. 1597 přikoupenými a r. 1599 pojal za manželku Lud- 
milu, dceru Václava Sládka ; zemřel však na to bezdětek. Paní Anna 
Netorynová, která přežila manžela a syna svého, zemřela r. 1603, 
odkázavši statek svůj Janovi Pikhartovi ze Zeleného údolí, písaři 
důchodnímu na Pardubicích a Markétě manželce jeho, strýni své, 
avšak tak aby oni odvedli 100 ÍP gr. m. chrud. kůru literátskému a Pa- 
vlovi Langovi z Kranzendorfu, purkrabímu pardubskému, tolikéž 100 
jfp g r# — Jan Pikhart držel dvůr Netorynovský až do r. 1615, kdež 
jej prodal za 2700 fjp gr. m. Danielovi Scharf enberko vi z Lindenthalu. 

Pachové z Dřevíce. 

Tato bohatá rodina měšťanská kvetla v XV. a XVI. století v m. 
Chrudimi a Hradci Kr. ; v Chrudimi připomínají se Páchové již ku 
konci století XV., mezi předními sousedy; jmenovitě čteme Duchka 
Páchu r. 1490 mezi staršími obecními a od r. 1494 mezi konšely 
chrud.; týž držel tam veliký dům v městě, dle něhož jedna celá 
čtvrt se nazývala Páchovská, později Šiclrovská, a rozsáhlé 
grunty šosovní i provozoval výnosný obchod vínem, obilím a dobytkem 
a zemřel r. 1506*). Dědic jeho Jiří P. byl rovněž muž zámožný 
a vážený, seděl od r. 1510 — 1515 mezi konšely chr., a byl od r. 
1519—1529 hospodářem čili primasem městským a zemřel okolo 
r. 1542 zůstaviv několik domů, zahrad, vinic, rolí a nad to mnoho 
peněz hotových, nádobí cínového a klenotů od zlata a stříbra, kteréž 
zboží rozděleno mezi sirotky pozůstalé : Bohuslava, Jana, Pavla, 
Ludmilu, Annu a Mandalénu. Bohuslav P. měl za manželku 
paní Marketu ze Seči, dceru p. Hynka Kalvacha, souseda králové- 
hradeckého, kteráž zdědila po otci svém dvůr šosovní v Plotišti při 



*) Dle kšaftu r. 1506 zdělaného bylo mnoho sousedů a okolních panošů 
Duchkovi Páchovi povinno sumy nemalé za víno, obilí a jiné věci od něho 
koupené; taktéž obec chrudimská byla mu dlužna za víno od něho při 
rozličných příležitostech odebrané, jmenovitě za 61 pinet ku poctění p. 
podkomořího při sazení konšelů a za 65 pinet k hostině, když biskup 
Filip de Novavilla r. Í505 v Chrudimi světil kněze a oltáře. 

Tř, : Filosofie, dějepis a filologie, 5 



66 



in. Hradci Kr., jejž r. 1539 vzdala manželi svému. Bohuslav P., jenž 
držel nad to dům a grunty při m. Chrudimi po otci zděděné a r. 
1535 a násl. seděl v radě městské, byl společně s příbuzným svým 
Josefem Bartoněm Páchou, písařem úřadu purkrabského v Hr. Kr. 
a Adamem Kropáčem, JMC. rychtářem tamtéž, majestátem kr. Ferdi- 
nanda L, jehož datum v pondělí po sv. Zikmuntu r. 1556, nadán 
erbem a titulem z Dřeviče*). Jakož Bohuslav a Pavel Páchá ze- 
mřeli bezdětci, byl poslední mužský potomek rodiny této Jan Páchá z D. 
muž času svého v Chrudimi velmi vážený, bohatý a vůbec na slovo 
braný, jmenovitě byl jedním z těch sousedů, kteří r. 1554 na Pumbe- 
rcích na gruntech od obce obdržených, založili první vinice a zahrady ; 
od r. 1554 — 1575 seděl v radě jako starší obecní a konšel a od r. 
1575 spravoval úřad JMC. rychtáře i zemřel náhle dne 29. února 
1580, byv mrtvicí raněn. Jediná dcera jeho vdala se r. 1582 za M. 
Tomáše Lvíka Domažlického, jemuž vzdala veškeré dědictví otcovské, 
zemřela však již r. 1589, načež se Tomáš Lvík oženil po druhé r. 
1589 s Annou dcerou Petra Sokola a po třetí se Salomenou, sestrou 
Jiříka France z Liblic, kteráž zděděný po něm dům Páchovský 
r. 1616 odkázala Juditě, manželce Martina Blatnického, tetě své. 

Peckové a Pivnickové z Radostic. 

Mezi sousedy Chrudimskými, kteří v druhé polovici století 
XVI. svou vzdělaností, rozšafností a zámožností na slovo bráni byli, 
připomíná se zhusta Jan PěČek Smržický, dle rodiště svého — 
městy se Smržic na Moravě — tak zvaný. O jeho mladosti nemáme 
zpráv širších, avšak již záhy na začátku druhé polovice století XVI. 
držel hojné grunty při m. Chrudimi, seděl jako starší obecní a konšel 
v radě tamní (r. 1555 — 1569) a posléze spravoval tolikéž úřad JMC. 
rychtáře tamtéž. První jeho manželka byla paní Barbora, vdova 
po Václavovi Francovi z Liblic, s níž (r. 1553) dostal dům v městě, 
dvůr a role ; po druhé oženil se s Veronikou, dcerou Václava Louky, 
bohatého souseda chr., kteráž mu tolikéž přinesla nemalé věno, s níž 
pak učinil r. 1563 společné vzdání statku. Pro své služby platné 
a šlechetné zachování obdařil jej cis. Max. II. majestátem, jehož 
dátum na hr. praž. ve čtvrtek po ned. družebné (29. martii) 1. 1571, 

*) Erb ten se vypisuje takto: Štít celý zlatý, v němž dvě černé tlápy medvědí 
křížem přeložené; nad štítem kolčí heim s přikrývadly zlatými a černými 
po obou stranách a točenicí, z níž pět per pštrosích, od poli černých a od 
póli zlatých vyniká. 



67 



erbem a titulem z Rad o s ti c*), kteréž nadání rozšířeno jest i na 
jeho příbuzného a souseda chrud. Jiříka Pivničku, jejž byl on, 
Jan Peček, přijal za svého strýce erbovního. — Jan Peček, 
zemřev ve čtvrtek před 3 králi 1. 1576, zůstavil po sobě tré nezle- 
tilých synů, Jana, Daniele a Michala, z nadepsané druhé man- 
želky Veroniky mu narozených, kteráž se na to úterý po Jubilate 
r. 1577 provdala za Duchoslava Tugurina Čáslavského, tehdáž před- 
ního písaře rádního v Chrudimi**). 

Z jmenovaných třech synů Jana Peckových zemřeli Jan a Daniel 
v nezletilosti, ježto se napotom více nepřipomínají; nejmladšímu 
z nich Michalovi dostalo se, působením otčíma jeho Duchoslava 
Tugurina, pečlivého vychování a vyššího vzdělání na akademii praž- 
ské, tak že záhy zdělal a vydal několik básní latinských a jiných 
prací literárních a vydal tiskem tolikéž latinské nábožné básně, na- 
depsaného otčima svého ; později oddal se studiím právnickým a stal 
se prokurátorem při soudu zemském, oženiv a usadiv se takto 
v městech praž. a sepsav a vydav tam r. 1609 vůbec známý spis: 
„Akcí a rozepře mezi filosofem, doktorem lékařství a orátorem." 
Jakož byl z počátku stál k straně evangelické, přešel později do táboru 
katolického, pročež vypovězen jest r. 1618 od direktorů z měst praž- 
ských, kam se pak po vítězství bělohorském zase vrátil, jsa jmeno- 
ván perkmistrem kr. hor viničných; načež vystupoval pseudonymně 
pod jménem Rybalda Peruana proti straně evangelické a celému ná- 
rodu českému tak nestydatě a zlomyslně, že sami tehdejší cis. místo- 
držící dali spis jeho zabaviti a zničiti***). 



*) Znamení vladictví neboližto erb Janovi Peckovi a Jiříkovi Pivničkovi pro- 
půjčený, vypisuje se takto: „Štít červené barvy, v němě pštros hlavu 
s krkem zdvíhnutú mající a podkovu zlatou v ústech držící bílé b. stojí* 
Nad štítem kolčí heim, na němž přikrývadla červené a bílé b. z obou stran 
potažené dolu visí; nad tím nadevším točenice s feflíky rozletitými tolikéž 
červené a bílé b., z níž vynikají tři péra pštrosova, dvě po stranách čer- 
vené a třetí v prostředku bílé barvy. 
**) O Duchoslavovi Tugurinovi Čáslavském podali jsme širších zpráv životo- 
pisných do SI. N. IX. 626, k čemuž tuto ukazujeme, doplňujíce je tím, že 
D. Tugurin zůstavil po sobě syna z Veroniky manželky mu narozeného, 
Viktorina T., který vzdělav se na škole chr. v umění literním, držel 
později zděděný po rodičích dům a grunty v Chrudimi, od r. 1626—1640 
seděl v radě obecní, r. 1633 koupil od Šimona Štiky dům Gregorovský 
a podnikl všechny ty těžkosti a útrapy, s nimiž tehdejším obyvatelům chru- 
dimským bylo zápasiti a zemřel okolo r. 1649, nezůstaviv po sobě dědiců 
mužských. 

***) Viz SI. N. VI. st. 195 a J. Jirečka Rukověť II. st. 92. 

5* 



68 



Jiřík Pivnička, jejž — jakož nadepsáno — Jan Peček r. 1571 
přijal za strýce erbovního, byl syn Jiříka Pivničky a Anny manželky 
jeho, kteří drželi dům v městě Chrudimi, pak dvůr a vinice a jiné 
grunty šosovní tamtéž a nad to provozovali řemeslo barvířské. Po 
smrti rodičů těchto r. 1591 synové jejich Jiřík a Adam rozdělili 
se o statek pozůstalý tak, že Jiřík vzal sobě dům, barevnu, vinice 
a 362 ÍP gr. hotových, Adam pak dvůr na Nov. M., roli „Kak" 
a svrchky rozličné. Jiřík P. seděl nějaký čas (od r. 1592) v radě 
městské a zemřel r. 1595, zůstaviv syna Šimona, který r. 1602 
koupil dům Kolešovský, jejž však ještě téhož roku prodal Valenti- 
novi Ploucarovskému z Vinné hory, sousedu Poličskému. A d a m P. 
přečkav bratra svého Jiříka, oženil se s Annou, vdovou po Jiřím 
Gregorovi, koupil od poručníků sirotků po něm zůstalých dům 
Gregorovský s pivovárem v městě, a seděl drahně let (1600—1615) 
v městské radě chrudimské. 

Potomci bratří těchto připomínají se v druhé čtvrti století XVII. 
zhusta mezi sousedy a konšeli chrud., jmenovitě seděl v radě a věrně 
sdílel s ní všeliké tehdejší neřesti a útrapy válečné, Samuel P. 
(r. 1628 — 1649), který koupil od obce nejeden dům a grunt v „reš- 
tantech zasedělý", a to jmenovitě r. 1635 dům Šmidichovský vedle 
domu svého u horní brány za 90 XP gr. m. a to tak, že 30 ÍP gr. 
zaplatil na hotovosti, a 60 XP gr. vykázal za víno, „kteréž byl vydal 
do kuchyně nej vyššího p. Berky, p. podkomořího a jiných pánů 
a soldátův." 

V druhé polovici století XVII. čteme mezi sousedy chrud. 
Ezechiele P., který držel dům v městě a byl od r. 1648—1673 
starším obecním a konšelem a jest poslední nám známý potomek 
rodiny té, který ještě užíval erbu a predikátu výše připomenutého 

Svěchínové z Paumberku. 

Mezi rodinami erbovními, kteréž v XVI. a XVII. st. v m. Chru- 
dimi přebývalý a tam zboží šosovní držely, čteme také Svěchíny 
z Paumberku. O rodině této psali jsme zevrubně již r. 1862 
v Čas. Č. Mus. str. 258 — 268 a tudíž nevidí se nám zde vše to zase 
opakovati, anobrž toliko za příčinou jakéhos úplného vyčtení erbov- 
ních rodin chrudimských připomínáme zde jenom toto: První, kdo 
z rodiny S věchů čili Svěchínů v knihách chrudimských přichází, 
jest Václav Svěch z r. 1513, jehožto potomek — jak se podobá 
syn — byl Jiří S., který se vzdělal na akademii pražské y umění 



69 



literním a držel na to zboží při m. Chrudimi. Týž byl pro své šle- 
chetné zachování a ve vyšších uměních vzdělání majestátem krále 
Ferdinanda I. — jehož datum na hr. praž. ve středu den narození 
P. Marie 1. 1046 — s přáteli svými Vavřincem Kunstatem, 
perkmistrem hor viničných v Praze, M. Nikodémem Chotěbor- 
ským, pak Matyášem a Janem bratřími Orniusy, vše mě- 
štěníny pražskými, nadán erbem a titulem z Paujnb erku*). 

Jiří S. zemřev r. 1553 zůstavil po sobě syny Jana, Gabriele, 
Matyáše a Petra, z nichž Jan a Matyáš nedlouho na to zemřeli, 
tak že toliko Gabriel a Petr pozůstali. Gabriel S. (nar. r. 1516 
v m. Chrudimi) oddal se vyšším studiím a vzdělav se na akademii 
pražské v jazycích klassických a umění matematickém i fisikálním 
povýšen jest r. 1544 na hodnost bakaláře a r. 1545 mistra sv. umění 
tamtéž; na to zanášel se vychováním domácí mládeže šlechtické 
— jmenovitě také mladého Petra Voka z Rožemberku a bratří Fer- 
dinanda a Jindřicha sv. pp. Hoffmanů z Grinpichlu — s nimiž 
navštívil země zahraničně a zdržuje se delší čas ve Vlaších nabyl 
tam hodnosti doktora veškerých práv na universitě Bononské. Na- 
vrátiv se do vlasti své vyučoval nějaký čas na akademii pražské, 
r. 1577 jmenován jest raddou nad appellacími na hradě pražském, 
v kterémžto vysoce důležitém úřadě setrval za tří císařů (Ferdinanda L, 
Max. II. a Rudolfa II.) až do své smrti (f 20. května 1. 1587 v 71. 
roce věku svého), jsa pro svou všestrannou vzdělanost, nevšední práv- 
nickou spůsobilost a praktickou zkušenost času onoho vůbec na slovo 
brán. — 

Nejmladší bratr Gabrielův, Petr S. vycvičiv se v umění liter- 
ním a došed let dospělosti držel v Chrudimi dům v čtvrti Páchovské 
(Bonaventurovský) pak dvůr a grunty šosovní, i jsa muž rozšafný 
a vzdělaný spravoval rozličné úřady obecní a zemřev r. 1593 zůstavil 
tré synů po sobě: Gabriele, Jiřího a Václava, jež splodil 
s třetí manželkou svou Eližbětou Píseckou. Gabriel a Jiří Sv. 
vzdělavše se ve vyšších vědomostech literních stali se mistry sv. 
umění na akademii pražské, z nichž Gabriel napotom proslul co 
nevšední básník lat. a r. 1608 povolán jest za správce škol králové- 
hradeckých ; oženiv se a vzav tu pak právo městské stal se tamním 
písářem radním i spravoval na to rozličné úřady obecní; po bitvě 
bělohorské vystěhoval se však „pro religii" ze země do ciziny, kdež 
okolo r. 1628 zemřel. Jiří S. byl tolikéž nějaký čas správcem škol 



*) Erb ten vypsán jest v Č. Č. Mas. 1862 str. 259, k čemuž tuto ukazujeme. 



70 



králohradeckých, vystěhoval se pak r. 1625 do m. Jaroměře, kdež 
potomci jeho ještě ku konci století XVII. erbu a titule svého užívali. 
Nejmladší z bratří těch Václav S. zůstal při m. Chrudimi; avšak 
potomci jeho neřestmi válečnými, jimiž město to v letech 1623—1648 
tak hojně bylo zastiženo, zchudli docela, tak že na konci století 
XVII. již neužívali ani svého erbu a predikátu přirozeného, píšíce 
se již vůbec jenom: „Paumberko vé". 

Šebestiánové z Častolovic. 

Praotec této někdy vzácné rodiny erbovní byl Kristof Rou- 
povský, dle svého obchodu Soukeník zvaný, muž vzdělaný 
a zámožný, který v druhé polovici st. XVI. držel při m. Chrudimi 
domy, dvory a jiné grunty šosovní, provozoval rozsáhlý obchod sou- 
kennický a jsa pro své rozšafné a šlechetné zachování vůbec na 
slovo brán, seděl druhně let (1567 — 93) jako starší, konšel a primas 
v radě městské. Zemřev dne 16. února 1. 1595, pochován jest na 
hřbitově u sv. Michala, kdež mu synové jeho Šebestián a Daniel 
— jež byl splodil s manželkou paní Lidmilou (f 1589) — spůsobili 
náhrobník kamenný, který se tam až podnes spatřuje. 

Jmenovaní právě dva synové páně Kristofovi vzdělali se záhy 
v umění literním na škole chrud. a učení pražském, dosáhše tam 
hodnosti bakalářské. Daniel Kristof Chrudimský usadil se na 
to okolo r. 1580 na Nov. M. Praž. a nabyv tam domu ve čtvrti 
Jindřišské, seděl v radě obecní tamtéž, byl členem tamního kůru 
literátského a registrátorem desk zemských. Pro své šlechetné za- 
chování a služby platné majestátem císaře Rudolfa IL, jehož dátum 
v pondělí po sv. Trojici (10. Junii) 1. 1596, společně s Tomášem 
Šlemrem, Jiljím Pergerem a Pavlem Kalousovským, 
měšťany starého a nového měst pražských, nadán jest erbem a ti- 
tulem z Častolovic*), kterýžto erb a titul přešel později také na 
staršího jeho bratra Šebestiána Kristofa Chrudimského. 

*) Znamení vladictví neboližto erb ten vypisuje se takto: Štít na póli napříč 
rozdělený; v spodní polovici zeď, barvami žlutou a modrou na spůsob ša- 
chovnice rozdělená, při vrchu čtyři stínky mající, za níž půl zvířete kam- 
zíka své přirozené barvy po zadní kyty vzhůru vyzdviženého, přední nohy 
rozložené, [.ústa otevřená a jazyk vyplazitý majícího do svrchní polovice 
téhož štítu blankytné barvy vyniká. Nad štítem kolčí heim, na němž pří- 
kryvadla po pravé straně žluté a modré, po levé bílé a modré b. potažené 
dolů visí; nad tím nadevším koruna zlatá král., z níž dva rohy buvolova, 
oba barvami na přič rozdělené, jednoho po pravé straně polovice spodní 



71 



Sebastian Krištof Chrudimský usadil se při m. Chrudimi, 
kdež již za živnosti otce svého Krištofa od r. 1580 držel dům v městě 
i grunty na předměstí, jmenovitě od r. 1585 veliký „dům Korbařov- 
ský" na klášteře, jejž r. 1595 prodal maceše své paní Esteře. Týž 
vedl tak jako otec obchod rozsáhlý a byl starším obecním a rych- 
tářem městským a po smrti otce svého Krištofa konšelem a od r. 
1604 JMC. rychtářem. Ztrativ r. 1595 první manželku svou Kate- 
řinu Rosovou, oženil se podruhé s paní Barborou Kr., s níž splodil 
syny Daniele a Krištofa. Rozšafný a vůbec vážený muž tento zemřel 
dne 2. května 1. 1618*), poručiv pozůstalý statek v stejný díl své 
manželce paní Barboře a dítkam svým Danielovi a Krištofovi, kteří 
se napotom dle křestního jména otcova psali Šebestiánové (filii 
Šebestiáni) z Častolovic. 

Daniel Š. z Č. zůstal seděti na domě a gruntech při m. Chru- 
dimi, od nichž r. 1629 odprodal dvůr na Nov. Městě Františkovi 
Čichorskému, děkanu chrud. S manželkou svou paní Magdalenou, 
dcerou po Jindřichovi Vadasovi, měštěnínu kralohradeckém pozůstalou, 
již pojal r. 1640, splodil syny Daniele, Václava a Karla a jsa muž 
vzdělaný a rozšafný požíval v městě i u okolní šlechty veliké váž- 
nosti, seděl od r. 1631 jako starší, konšel a primas v radě městské 
a r. 1651 jmenován jest JMC. rychtářem. Konaje po ten celý čas 
v tehdějších bězích a neřestech válečných obci i okolním pánům 
služby platné a přinášeje nevšední oběti hmotné, zemřel dne 28. října 
1. 1652. — Druhý z nadepsaných synů Šebestianových Krištof Š. 
z Č. usadil se ve Vysokém Mýtě, držel tam dům a grunty šosovní, 
byl drahně let v radě městské i posléze tolikéž JMC. rychtářem, 
i byv 3kráte ženat (po druhé r. 1656 s Barborou, vdovou po Cyril- 
lovi Heinovi z Heinperku, úředníku na Nových Hradech) připomíná 
se tam ještě r. 1660**). 

Ze synů Daniele Š. z Č. přečkal toliko nejmladší Daniel 
otce svého, a držel zboží při m. Chrudimi po něm zděděné, byv 



modré a druhá vrchní žluté b. a druhého rohu polovice spodní bílé a vrchní 
modré b. a mezi těmi rohy u prostřed půl kamzíka své přirozené barvy po 
zadní kyty, týmž spůsobem jako v štítu vzhůru vyzdviženého se spatřuje. 

*) Tehdejší písař radní S. Lagarín zaznamenal o tom takto: „Šebestiáni Kri- 
štof f 2. maji 1618, ultimus Caes. judex, vir bonus et humanus." 

*) Cyrill Hain z Hainsperku založil oltář ke cti sv. p. Markety v dek. chrámu 
Páně chrud., kterýž však později byl zrušen; překrásný obraz votivní, na 
němž fundátor i s rodinou svou jest vyobrazen, spatřuje se však až podnes 
na oltáři P. Marie Porn. v témže chrámu P. Viz Č. Č. Mus. 1848 I. str. 429. 



72 



tolikéž od r. 1670—1695 členem tamní rady městské. Z potomků 
jeho připomínají se v minulém století v chr. knihách městských mezi 
tamními sousedy a úředníky tito: R. 1695 Samuel Š., 1713 Jan 
Š., 1730—1740 Jakub Š. konšel a primas, 1751—1767 Jan Š., 
1752—1763 Tadyáš Š., 1766—1769 Alois Š., který se napotom 
odebral do N. Bydžova k úřadu bernímu. 

Na začátku přítomného století žili Alois a František Še- 
bestiánové z Č., synové Tadyáše Š., František sloužil v cis. vojště 
a zemřel jako podplukovník r. 1807 v Hradci Kr.; Alois Š. vstoupil 
do služby státní a byl úředníkem při komorním výplatním úřadě 
v Praze i vymohl toho, že cis. reskriptem dne 8. ledna 1810 vyda- 
ným, obnoven a propůjčen mu byl stav šlechtický s titulem z Ca- 
stolovic a erbem jak ho předkové užívali a jak týž na rodinné tabuli 
náhrobní v chrud. chrámu P. sv. Michala ještě za naší paměti vy- 
obrazen byl. 



Jakož nám vždy bylo nemalou rozkoší, anobrž pokládali jsme 
to i za svou povinnost, vyhledávati a obnovovati pokud možná pa- 
mátky mužů o naši vlast aneb i jen o nějakou její část dobře zaslouži- 
lých, a vynesše jména mužů těchto z rumu zapomenutí na veřejnost, 
vystavovati je potomkům za příklad k následování; obracíme řádky 
těmito pozornost čtenářů našich na několik sousedů a rodin chru- 
dimských, kteréž, třeba že neužívali erbů a titulů šlechtických, nic 
méně proslavili se svou spanilomyslností a rozšafností aneb sice ji- 
nými skutky a předsevzetími vynikali nad své vrstevníky a působili 
na osudy a příběhy nejen obce chrudimské anobrž tytyž i jiných 
měst domácích. 

Z mužů těchto přivádíme zde předkem 

1. Václava Lipu, 

který svou spanilomyslností a dobrosrdečností proslul v té míře, že 
u věci té mezi sousedy chrudimskými i šlechtou okolní času svého 
neměl sobě rovného. — Václav Lipa narodil se okolo r. 1520 
v m. Chrudimi, a vzdělav se v mládí důkladně v umění literním 
i vyučiv se řemeslu soukenickému, podnikl cesty rozličnými zeměmi, 
čímž nabyl nemalých zkušeností a praktických vědomostí. Vrátiv se do 
rodiště svého vzal tam právo městské a oženiv se r. 1542 provozoval 
Obchod soukenický s dobrým účinkem a zdědiv i koupiv rozličná 
zboží pozemská, držel při m. Chrudimi několik domů — jmenovitě 



73 



veliký dům v čtvrti domapilovské na náměstí, kde nyní pošta pozů- 
stává — dvůr, zahrady, role a louku, jsa takto pokládán mezi nej- 
zámožnější sousedy chrudimské. Při tom měl po ten celý čas platné 
účastenství ve všem, co se týkalo veřejné správy městské i dobrého 
obecního, sedaje od r. 1552—1579 jako starší obecní nebo konšel 
a posléze od r. 1580 jako JMC. rychtář v radě městské; při tom 
byl horlivým členem lat. kůru literátského , bedlivým inšpektorem 
škol a špitálů chrudimských, jichž byl zvláštním dobrodincem, po- 
máhal taktéž chudším sousedům penězi a jinými potřebami a roz- 
dával ročně nemalé sumy na všeliké skutky a ústavy milosrdné. 
Spanilomyslný muž tento zemřel dne 28. srpna 1. 1587, nezůstaviv 
— ačkoliv byl čtyřikráte ženat — po sobě dědičů přirozených. Statek 
svůj poručil Matoušovi Kambouskovi, sousedu chrud. a manželce 
jeho Anně, své ujčině, učiniv však při tom velikých odkazů na 
skutky milosrdné ; jmenovitě odkázal soukenníkům chrudimským 
150 ÍP gr. m., aby cechmistři sumy ty každého roku chudším mi- 
strům bez úroku půjčovali; 20 IP gr. ke kostelu sv. Michala, 20 ÍP 
gr. lat. literátům, 20 fP gr. na dostavení rathouzu, pak 500 fP gr. 
na skutky milosrdné, z nichž 215 fP gr. m. obráceno ke škole chrud. 
tak, aby se za ně koupila role a vycházející z ní užitek aby se 
obracel na zapravení sobotálesu za dítky chudé, jichž rodiče plat 
školní nemohou zapravovati. — Mrtvé tělo tohoto nevšedního dobro- 
dince školy a chudiny chrudimské pohřbeno jest u sv. Michala na 
Nov. M. Chr., kdež manželé Eambouskovi zavěsiti dali náhrobní ta- 
buli, řemeslně uměním malířským zhotovenou a až po tuto dobu tam 
zachovanou, s řeckým a latinským čtení hodným nápisem.*) 



2. Rodina Mydlařovská. 

Rodina tato neužívala sice erbu a titule nějakého, avšak vyni- 
kala svou zámožností a měla působení na své spolusousedy a šlechtu 
okolní v té míře, že ji slušně můžeme pokládati mezi nej vzácnější 
rodiny v druhé polovici XVI. a první polovici XVII. století v Chru- 
dimi přebývající. Praotec rodiny té, Matěj My diář, byl času 
svého v držení tolika gruntů šosovních při m. Chrudimi a provozoval 
při tom obchody tak výnosné a rozsáhlé, že sotva který z spolusou- 



*) Náhrobní tabuli tuto, na níž vyobrazen V. Lípa s čtyřmi manželkami svými 
před křížem klečící, vypsali jsme šíře v Čas. Č. Mus. 1848 I. str. 430, 
k čemuž tuto ukazujeme. 



74 



sedů i šlechticů okolních u věci té dobře mohl s ním porovnán býti, 
pročež také vůbec jenom „M. My diář, Bohatý" času svého na- 
zýván byl. Při tom byl však i muž umění výtvarných a staveb 
nádherných nemálo milovný, jakož mimo jiné k tomu ukazuje až po- 
savade v Chrudimi v ulici vysoké stávající tak zvaný „dům Mydlá- 
řovský s hvězdárnou", Matějem Mydlářem r. 1577 vystavený a v Pa- 
mátkách archeol. I. d. str. 69. ar. 4. obšírně vypsaný a také vyobra- 
zený. Jakož jsme však již v Ďas. Č. Mus. 1848 I. str. 599 — 610 
šíře byli promluvili o rodině Mydlářovské, nevidí se nám vše to zde 
zase opakovati, anobrž smíme toliko laskavému čtenářstvu ukázati 
k tomu, co jsme v časopisu onom o K bohatém" Matějovi Mydlářovi 
a jeho potomcích byli již připomenuli. 

3. Samuel Fontinus Klatovský. 

Samuel Fontinus Klatovský vynikal nejen svou vzdě- 
laností, rozšafností a zámožností v první čtvrti století XVII. nade 
své spolusousedy, anobrž dal na jevo takovou znalost a ráznost 
v správě obecní, že téměř po dvadceti let všechny věci v obci chru- 
dimské dle něho šly a se řídily ; nad to svou politickou spůsobilostí 
a obezřelostí tytýž nemálo působil i na osud ostatních měst královských, 
jsa v tehdejších hnutích stavovských častokráte jich „prokurátorem 
a plnoraocníkem". Pročež vidí se nám o tomto vzácném, avšak až 
dosaváde ne dosti známém patriciovi chrudimském tuto poněkud ší- 
řeji promluviti. 

Samuel Fontin Klatovský narodil se v m. Klatovech okolo r. 
1560 z otce Bartoloměje.*) Studovav na akademii pražské podnikl 
tam r. 1583 24. čvna zkoušku, a jest povýšen na hodnost bakaláře 
svob. umění, načež dle tehdejšího způsobu vyučoval nějaký čas na 
školách venkovských a jmenovitě také na škole chrúdimské. Po r. 
1585 vzdal se však úřadu učitelského, usadil se v Chrudimi pojav 
tam r. 1587 za manželku Salome nu, dceru Petra Volejníčka a vdovu 
po Vítovi Hořínkovi, po němž zdědila dum, krám řeznický a grunty 
v čtvrti odpolní. Této své dceři a manželu jejímu Samuelovi Kl. 
Petr Volejníček postoupil t. r. 1587 všechen svůj statek: dvůr, pole, 
dvě vinice a jiné grunty s tím doložením, aby ho až do smrti u sebe 



*) Fontinové pokládáni byli mezi nejstarší rodiny Klatovské, ježto prý po- 
cházeli od těch osob, kteréž v Klatovech nejprvé byly k víře křesťanské 
přistoupily a z jedné tamní studánky (fons) pokřtěny byly. 



75 



chovali; načež pak i Salomena Klatovská, pozorujíc nestálost života 
lidského, všechen svůj statek po otci i prvním manželi zděděný dru- 
hému manželi svému k dědičnému vládnutí a užívání vzdala a po- 
stoupila, čímž se on v krátké době stal mužem nemálo zámožným. 

Samuel F. Kl. jsa velmi obezřelý, podnikavý a hospodářský, 
hleděl napotom jiných ještě zboží šosovních při m. Chrudimi koupiti 
nebo výměnou nabýti; jmenovitě r. 1592 sfrejmačil krám masný Ho~ 
řinkovský s Matiašem Maxantem za grunty v končinách ostřešanských ; 
koupil napotom dvůr po Evě Kotské, dvůr a mlýn pod Vestcem od 
sirotků Myškovských a jiné ještě pozemky ; tak že v několika letech 
pokládán byl mezi nejbohatší sousedy chrud. Že však při tako- 
vémto zboží nabývání Sam. Kl. nešetřil asi vždy náležité míry a slu- 
šnosti, byl proto nejedenkráte naříkán, anobrž známý nám písař 
městský Duchoslav Tuguryn, směl mu jedenkráte v hospodě i dávati 
„zlodějů a škůdců lidských", pročež také pohnán proto k soudu; 
avšak byvši věc ta potom přátelsky narovnána Sam. F. Klatovský 
proto na cti jest opatřen. 

Na začátku r. 1601 zemřela mu manželka Salomena, načež se 
ještě téhož roku úterý po Jubilate oženil po druhé s Eližbětou 
Kodešovou, vdovou po Janovi Březovském, synovi Valentina 
a Anny Březovských, po nichž zdědila dvorec s rolí v ceně 1118 ÍP 
gr. m, kterýžto statek vzdala ihned druhému manželovi svému. 
Téhož času Sam. F. Klatovský vzat jest tolikéž do rady městské, 
nejprv jako starší obecní, nato jako konšel a již r. 1607 den svat. 
Krišpína po smrti Jana Prokula Bydžovského psaním p. Adama 
z Valdsteina, podkomořího měst věnných, jmenován jest primasem 
a hospodářem m. Chrudimi, kterýžto důležitý úřad napotom až do 
r. 1620 spravoval. Mezi tím byl S. Kl. r. 1600, 1610 a 1615 ber- 
níkem krajským a r. 1610 — 1614 výběrčím posudního v kraji chrud. 
jakož i několikráte poslancem k sjezdům krajským a sněmům obec, 
a míval vůbec horlivé a platné účastenství v tehdejších bězích a je- 
dnáních zemských a krajských. Když r. 1608 arcikníže Matyáš 
s lidem uherským a moravským do Čech vtrhl, staral se o potřebnou 
defensí města i okolí chrudimského*), zakládal obec i komoru král. 
nemalými sumami hotovými (k p. r. 1600 půjčil obci chrud. 1 100 IP 
gr. m.), prohlížel k zachování, obnovení a zvelebení budov obecních 

*) K vydatnějšímu obhájení města Chrudimi přiveženo tehdáž několik větších 
kusů střelných na hradby městské z tvrze Stolanské, z nichž po skončeném 
běhu válečném jeden kus darován obci chr., z něhož Sam. Klatovský dal 
uliti zvon na věž „Trubačku". 



76 



školních a církevních, vůbec počínal sobě tak, jak to na bedlivého 
hospodáře městského náleželo. 

Při tom hleděl S. Klatovský i zboží své rozmnožiti, koupiv jme- 
novitě dva domy v městě vedle koců ležící, jeden v čtvrti Šíchóvské 
a druhý v čtvrti Domapilovské, oba v jeden dům spojené a napotom 
Fontinovské (později Pecoldovské) zvané, jakož i jiné ještě grunty 
a spravedlnosti; při tom počínal sobě v své domácnosti s nádherou 
opravdově patricijskou chovaje mnoho klenotů od zlata a stříbra, 
šatů, skvostných nádob drahých a jiných svrchků řemeslně zhotovených 
a to v takové míře, že se mu v tom sotva kdo z spolusousedů 
i okolních vladyků mohl vyrovnati. Jsa při tom muž klassicky vzdě- 
laný a umění krásných milovný, choval i velikou bibliotéku a byl 
v přátelském spojení se všemi tehdáž žijícími domácími učenci 
a umělci.*) Jsa pak takto, ať tak díme, nyní na vrcholi své plat- 
nosti a slávy občanské, avšak nemaje až dosaváde žádných dědiců 
přirozených, a při své ctižádosti přeje toho sobě, aby se památka 
jména i činnosti jeho předce také na budoucno zachovala, dal r. 1614 
sobě a dvěma svým manželkám zdělati pomník, na způsob oltáře 
uměním řezbářským a malířským řemeslně spůsobený s čtení hodnými, 
jim samým zhotovenými nápisy lat. a českým, kterýžto pomník s při- 
volením rady městské zavěšen jest na kůru literátském v chrud. 
děkan, chrámu P., kdež se až do nedávná spatřoval**). 

R. 1617 zemřela paní Eližběta druhá manželka Sam. Font. 
Klatovského***), načež se on ještě t. r. a to po třetí oženil s Dorotou 
Boleslavskou, nevlastní dcerou Tomáše Vodičky a sestrou Jiřího 
Boleslavského, jemuž r. 1617 prodala dům v čtvrti Pachovské po 
otčímovi na ni připadlý za 1400 IP gr. a porodila roku na to jdou- 
cího manželi svému syna Samuela Albrechta Font. Klatov- 
ského. 

V osudných a strastiplných hnutích stavovských, jichžto dě- 
jištěm r. 1618 — 1620, byly země česká a moravská — čili v tak 

*) K tomu ukazují latinské básně příležitostné, jež byl času svého sepsal 
a vydal (ku př. Báseň lat. k narození Jana Ludvíka syna Blažeje Borov- 
ského z Borovna, děkana chrud., r. 1607 v Praze vytištěna a jmenovitě ná- 
pisy latinské na pomníku, který byl sobě sám r. 1617 spůsobil. 

**) Povšimnutí hodný pomník tento vypsali jsme zevrubně v čas. C. Mus. 1848 
I. str. 425, k čemuž se zde táhneme. 

***) Smrt Eližběty Klatovské opěvovalo několik tehdejších básníků, a kněži 
Václav Štefan Teplický a Havel Žalanský sepsali a vydali „kázání a homi- 
lie pohřební nad smrtí paní Alžběty, manželky Samuele Fontina Klatov- 
ského." (Jungm. hist. lit. IV. č. 1686 a 1712). 



77 



zvané „ohavné rebelii"*) Samuel Font. Klatovský, jako primas 
chrudimský a napotom jako prokurátor čili plnomocník českých měst 
královských měl velmi horlivé a platné účastenství a to mnoho- 
stranným vyjednáváním a dopisováním, peněžitých i jiných hmotných 
pomůcek sbíráním a poskytováním zbraní a potřeb válečných dodá- 
váním, cest a poselství konáním a jinými k tomu podobnými, k de- 
fensí zemské se vztahujícími věcmi a předsevzetími, tak že sotva 
který z tehdejších defensorů a direktorů stavu městského u věci té 
dával najevo větší horlivost, nežli náš Samuel F. Klatovský. Co se 
pak týče defense a obrany samého města Chrudimi, tuť byl taktéž 
neobyčejně činným a bedlivým, při čemž mimo jiná opatření zvláště 
nařídil a spůsobil, že zdi městské, na mnohých místech docela po- 
bořené, téměř z gruntu byly vyzdviženy a opraveny, brány a fortny 
opevněny a věžmi znova opatřeny, celé město pak zbraní a střelbou 
hrubou a vůbec všelikými potřebami válečnými zásobeno**). 

Když r. 1619 zvolen a korunován byl na království České 
Fridrich kurfist Falcký, v městě Chrudimi působením Sam. Fon. Kl. 
odbývány jsou rozličné církevní slavnosti a veřejné průvody a na 
branách městských vymalovány podobizny krále Fridricha, načež 
když dne 23. prosince r. 1619 tehdejším podkomořím Jiřím Otou 
z Losu, po letech zase obnovena byla rada městská Sam. F. Kl. 
jmenován primátorem, jsa takto přední osobou v městě, ježto úřad 
JMC. rychtáře neměl napotom více býti obsazen. Bohužel Samuel 
Klatovský nedočkal se více druhého obnovení raddy chrud.; neboť 
ihned po vítězství na Bílé hoře (v prosinci r. 1620) povolán jest, 
tak jako primasové ostatních král. měst Českých na hrad pražský; 
načež boje se následků tohoto půhonu, ihned jak ho citací ta došla, 
vložil násilně ruku na sebe a zemřel náhle, uniknuv ovšem takto 
smutnému osudu, který by ho byl stihl v té krvavé míře, jako stihl 
všechny ty, kdož měli platné účastenství v „té ohavné rebelii!" 

Pozůstalá vdova Samuele Klatovského, paní Eližběta, provdala 
se napotom v neděli po 3 králích 1. 1622 za Tobiáše Felíxa souseda 



*) Sam. Lagarin, písař městský, líčí dobu onu takto: „R. 1617 úterý po nar. 
P. Marie obnovení konšele; od té doby pak usque ad an. 1619 23. Xbris 
nulla fuit renovatio propter turbas et bella; tehdaž byl právě honos 
onos; každý rozumný z potomkův bude moci posouditi, jak těžké a veliké 
práce po tří léta pořad tyto osoby nésti musely ; nikdy v Čechách hůře ne- 
bylo před tím ! M (L. Cont. 7. N. 23.) 

|í *) Všeliké stavby a opravy tyto řídil a k místu přivedl tehdáž a to velmi 
důkladně za 600 kop gr. m, Samuel Kuchinka, soused a konšel chrudimský. 



78 



Německobrodského. Téhož roku v den sv. Vavřince (10. srpna) uči- 
něno tolikéž rozdělení statku po Sam. Klatovském zůstalého, při 
čemž bibliotéka všechna zůstavena sirotkovi Sam. Albrechtovi, jiné 
věci movité: klenoty, šaty, svrchky a peníze hotové rozděleny mezi 
vdovu a sirotka, jemuž jmenovitě na penězích hotových (dukátech, 
tolařích a drobné minci) 1160 fjP 34 gr. m. připadlo, kteréž jsou 
však obci chrud. zapůjčeny a ihned kapitánovi Rosenzweigovi v Chrud. 
ubytovanému, na taxu mu povinnou odvedeny ; taktéž nemovité zboží 
šosovní mělo jednak sirotku, jednak vdově býti zůstaveno. R. 1630 
zemřela paní Dorota Felixová, po níž manžel její zdědil sladovnu, 
role, dvě vinice a 400 XP gr. m. ; vše to postoupil však ještě téhož 
roku Janovi Hendrichovi z Loevenfelsu, měštěnínu Německobrodskému, 
proti čemuž však JMC. rychtář odpor vložil, avšak později od toho 
upustil. — R. 1636 zemřel tehdáž ještě nezletilý Sam. Albr. Font. 
Klatovský, k jehož dědictví přihlásil se jmenovaný Jan Hendrich 
z Loevenfelsu a žádal aby suma 3700 ÍP gr. m., kteréž obec chrud. 
byla sirotku tomu povinna, na vsi Vestci byla pojištěna; čehož však 
neobdržel. Nic méně postoupil později všeliké movité i nemovité 
jmění Fontinovské, a jmenovitě také tak zvaný Švacháčkovský mlýn 
a dvůr pod Vestcem, svému zeti Jiříkovi Boleslavskému a manželce 
jeho Kateřině*). 

Takto přešlo veškeré zboží, kterého byl někdy Sam. Font. Kl. 
takřka po 30 let při m. Chrudimi spůsobem rozličným nabýti usiloval, 
do rukou na prosto cizích, čímž se bohužel i vyplnila předtucha 
a obávání jeho při spůsobování sobě a dvěma svým manželkám 
pomníku nahoře připomenutého, „že dědic, uvázav se v zboží pozů- 
stalé, nezpomene více na toho, kdo je byl nashromáždil" ! 



*) Viz co výše vypsáno o rodině Boleslavských z Kočice. 



79 



7. 

O sklonění podstatných jmen slovanských se stálým 
zřetelem k ostatním jazykům příbuzným. 

Přednášel prof. Josef Kolář due 22. ledna 1883. 

B. 0 sklonění podstatných jmen slovanských a jiných. 

Jako přídavná s členem a neb ja*) % sklánějí se i podstatná po- 
dobného „zákmení", jež i tu, jako u přídavných jednočlenných, není 
nic jiného, než rodové zájmeno čili člen, sloužíc i k označení rodu 
podstatných i za základ jich sklonění. 

Tedy jsou i podstatná buď prvočlennd (-a) neb vteročlennd (-ja) 
a obojí též buď jednotvard, t. j. pouze jednočlenná, aneb dvojtvard, 
t. j. jednočlenná i dvoučlenná, 

3. O sklonění podstatných dvojtvarých. 

Dvojtvará podstatná má jazyk staro- i novořecký, albánský, 
bulharský, rumunský a románská nářečí vůbec, gótský, staronordický 
a ostatní nářečí germánská, jakož částečně i slověnský. Ale jako 
přídavná, tak i podstatná řecká, germánská a románská (vyjma ru- 
munská) druhý člen předrážejí, ostatní pak jej přivěšují k prvnímu; 
stnordická podstatná mohou druhý člen buď předrazit nebo přivěsit. 

Dvoučlenná podstatná sklánějí též buď oba členy, aneb jen 
druhý, přivěšený nebo předražený. 

31. Staronordické nářečí má podstatná dvojtvará, a při dvou- 
členných může druhý člen (demonstrativní inn, in, it) buď předrazit 
nebo přivěsit; vždy pak se sklánějí oba členy, tak že sklonění staro- 
nordických podstatných s druhým členem přivěšeným nejvíce se po- 
dobá sklonění litevských a slověnských přídavných dvoučlenných 
(4, 19), jak ukazuje následující sestavení a) silných podstatných 
dvoučlenných (dag-r-inn der Tag, giöf-in die Gabe, fat-it das Fass) 
a jednočlenných (dag-r Tag, giöf Gabe, fat Fass) i zájmena inn, in, 
it (der, die, das) a b) slabých podstatných dvoučlenných (han-i-nn 



*) Viz mou rozpravu „O skloněni přídavných jmen slovanských a jiných 11 * 
V Praze 1882. 



80 



der Hahn, tung-a-n die Zunge, aug-a-t das Auge) a jednočlenných 
(han-i Hahn, tung-a Zunge, aug-a Auge) s týmž zájmenem inn, in, it. 



N. dag-r-inn 
A. — (t)inn 
G. — s-ins 



Mas. 
dag-r 

- w 

— s 



a) Sklonění silných. 

Sing. 



in-n 
in-n 
in-s 



giöf — in 

ina 

giaf-ar-innar 



Fem. 
giöf 



D. deg-i-num deg-i in-um giöf 



inni 



in 

in-a 
in-nar 



giaf-ar 
giöf-(u) in-ni 



N. dag-ar-nir 
A. — a-na 
G. — a-nna 
D. dög - u-num 



dag-ar in-ir 

— a in-a 

— a in- na 
um in-um 



Plur. 

giaf-ar-nar 

— ar-nar 

— a-nna 
giöf-u -num 



giaf-ar in-ar 

— ar in-ar 

— a in-na 
giöf-um in-um 



N.A.sg. fat-it fat it-(t) 
„ „ pl. föt-in föt in 



Neut. 

ostatně jako mas., jen D. 



-mu 



m. mum. 



N. han-i-nn 
A. — a-nn 
G. — a-ns 
D. — a- num 



Mas. 
han-i 
— a 



b) Sklonění slabých. 

Sing. 



in-n 
in-n 
in-s 
in-um 



Fem. 



tung-a-n 

— u-na 

— u-nnar 

— u-nni 



tung-a in 

— u in-a 

— u in-nar 

— u in-ni 



N. han-ar-nir 
A. — a-na 
G. — a-nna 



han-ar 



a 



Plur. 

in-ir tung-ur-nar 



m-a 
in-na 



D. hön-u-num hön-um in-um 



— ur-nar 

— na-nna 

— u - num 



tung-ur m-ar 

— ur in-ar 

— na in-na 

— um in-um 



N. A. sg. aug-a-t aug-a 
„ pl. — . u-n — u 



Neut. 

it-(t) j ostatně jako mas., ale D. sg. 



in 



-nu m. num. 



81 



Rozdíl ve sklonění druhého členu u silných a slabých podstat- 
ných je pouze ten, že u slabých po hláskách (v N. pl. m. a N. A. 
pl. f. i po r) prvního členu, sloučeného, kmenové i druhého členu, 
přivěšeného veskrz odpadá, což u silných se děje jen v pl. a D. sg. 
m. Cf. sklonění slovanských přídavných dvoučlenných (1.), kde také 
kmen ie členu přivěšeného odpadá. — V D. pl. odpadá -m prvního 
členu před následujícím n druhého členu, cf. D. pl. got. přídavných sla- 
bých, kde sesilující -n zaniká před -m koncovky (blind-a-m, blind-o-m). 
Též han-a (G. pl.) m. han-na a tudíž i han-a-nna m. han-na-nna cf. 
gum-na, tung-na, hairt-na a p. 

Ostatně se sklání druhý člen jako úkazné zájmeno, a též sklo- 
nění prvního členu silných podstatně se neliší, leč jen zdánlivě v N. 
A. D. sg. ; neb N. sg. m. in-n zz in-r zz in-s zz in-xs (dag-tr-in-ir : 
dag-xr, ÚHBr, cf. got., lit. a p.), A. sg. m. in-n zz in-^ni. zz in-ana 
(cf. adj. lang-an a got. jain-ana), a první člen má též -(s) = a 
(dag-s-in-irL : dag-t, in-ni), cf. G. pl. in-na (zz in-ra) : -a, G. sg. f. 
in-nar : -ar a j. Největší rozdíl je v D. sg. m. sesilené in-um 
(zz in-amai) proti prostému -i zz (a)i. 

Užívání druhého členu, přivěšeného, v stnordickém jazyku je 
prý původu pozdějšího, neb v Eddě je ještě velmi vzácné, kdežto 
v novonordických nářečích už velmi se rozšířilo (M. Heyne o. c. §. 150). 

32. Gotština a ostatní nářečí germánská druhý člen předrážejí 
podstatným silným i slabým, jako to činí přídavným slabým: a) silná: 
sa fisk-s (der Fisch), so gib-a (die Gabe), thata waúrd (das Wort); 
b) sa han-a (der Hahn), so tung-ö (die Zunge), thata hairt-ö (das 
Herz). Jednočlenná se liší jen tím, že nemají členu druhého před- 
raženého, proto je vynechám v následujícím obrazci. 

a) Sklonění silných. 

Bing. 

Mas. Fem. 



N. 


sa 


fisk-s 


is 


SO 


gib-a 


si 


A. 


thana 


- w 


ina 


thó 


— a 


ija 


G. 


this 


— is 


is 


thisós 


— OS 


isós 


D. 


thamma 


— a 


imma 


thisai 


— ai 


isai 








Flur. 








N. 


thai 


fisk-os 


eis 


thós 


gib-ós 


(ijós) 


A. 


thans 


— ans 


ins 


thós 


— os 


ijos 


G. 


thisé 


— é 


isé 


thisó 


— ö 


iso 


D. 


thaim 


am 


im 


thaim 


— om 


im 



Tř: Filosofie, dějepis a filologie. 6 



82 



Neutr. 

N. Atha. sg. ta waúrd ita 
„ „ pl. thó — a ija 



ostatně jako mas. 





b) Sklonění slabých. 








Mas. 


Sing. 














Fem. 




N. 


sa han- a 


is 


so 


tung-ö 


si 


A. 


thana — an 


ina 


thó 


— ön 


ija 


G. 


this — in-s 


is 


thisos 


— öns 


isös 


D. 


thamma — in 


imma 


thisai 


— ön 


isai 



Plur. 

N. thai han-ans eis thös tung-öns (ijos) 

A. thans — an-s ins thos — óns ijos 

G. thisé — an-é isé thisö — ön-ö isö 

D. thaim — am im thaim — öm im 



ostatně jako mase. 



Neutr. 

N. A. sg. thata haírt-o ita 
„ „ pl. thó — on-a ija 

Předražený člen sa, so, thata srovnán se zájmenem is, si, ita 
pod 6. a 21., kde vyloženo i slabé sklonění přídavných, s nímž pod- 
statná slabá úplně souhlasí. Zde tedy zbývá vyložit jen koncovky, 
t. j. sloučený člen podstatných silných. 

N. sg. m. fisk-s z=l fisk-i-s = fisk-a-s, (cf. han-a a lit. lot); A. 
sg. m. fisk = íisk-^ — fisk-a (cf. i-na, ťha-na a slov. -i) ; tak i N. 
A. sg. n. waúrd — waúrd-i m waúrd-a (cf. ita, thata a slov. -o) ; 
D. sg. m. -a (-ai) : imma (is-mai), jako D. sg. f. -ai:isai, jako G. 
sg. a N. A. pl. f. -os:isos (ijos), jako G. pl. m. -e:isé, f. -o: iso, 
jako A. sg. m. -z:i-na, N. A. sg. n. -5:i-ta, N. A. pl. n. a N. A. 
sg. f. a:i-ja, t. j. podstatné silné má tytéž koncovky, jako zájmeno 
neb člen, jen že prostší, starší, proti složeným koncovkám zájmen. 

N. pl. m. -os (z=zäs):eis (=ls) jako N. sg. m. -as:is, jako 
A. pl. m. -ans: ins a D. pl. m, -am: im. 

33. Albanština má též podstatná dvojtvará a druhý člen dvou- 
členných přivěšuje, jako u přídavných „určitých". Oba členy, slou- 
čený i přivěšený, sklánějí se tak, jako u přídavných (11, 26), jak 
ukazuje následující sklonění dvoučlenné : wjév-i (o xvcov) , %svv-cc 
(17 aslévrj) a jednočlenných ujev (uvav), %hv-z (úslévr]) a zájmena 
III. osoby: a-í, a-jó = (on, ona): 



83 



N. KJ£V-L 

A. — i-ve 
G.D. — L-T 



Mas. 

xjsy 



Sing, 



a- 1 

CC-TS 

a-xi-y 



%£vv-a 

— £-V£ 

— £-6£ 



Fem. 

%£VV~£ 



CC-JO 
CC'T£ 

cc-úccc-y 



Plur. 

N. A. wjsv-rs wjsy a-xá %ivv-a-x£ %évv-a cc-xó 

G.D. £-ߣ-X, £-fi£,CC-XV-Q£-ߣ-X) Ci-ß^X, CC-ߣ , Ci-XV-Q£-ߣ 

Ab. — £Ö — aä. 

N. A. sg. pl. xjsv (kj£v-ö) je místo fc/fV-f, cf. i [ilq-£, x£ fup-f, 
a N. A. pl. Kjév-x£ místo wjév-s-z£ cf. x£ ^líq-£~x£. Druhý člen pod- 
statných dvoučlenných je totožný s prvním členem v G. sg. podstat- 
ných jednočlenných (což je nejpatrnější při II. a III. dekl. Hahnově): 
xjév-L (xvv-óg can-is) : xjšv-i (o xvcov), [ilx-u (<píl-ov, amici) : [tix-u 
(o cpík-og) atd. G. D. sg. xjiv-i-x (xov xvv-óg) ~ xvv-óg-xov, píx-u-x 
(rov cpík-ov) =- (pík-ov-xov atd. cf. bulh. rumun. Jako člen -i je sta- 
žen z ja, tak člen -u je stažen z va. Ostatně viz 26. 

34. Řecká podstatná dvoučlenná, jako germánská, se liší od 
jednočlenných pouze tím, že mají ještě předražený člen: 6 vóp-og 
(das Gesetz), xi{i-?j (die Ehre), xo ócoq-ov (die Gabe). Ale řečtina 
oba členy, sloučený i předražený, sklání stejně, jako ukazné zájmeno 
o, tf, xo a vztažné os, fj, o. 









Sing. 










Mas. 






Fem. 




N. 


r 
0 


vóp-og 


ci 

og 


V 


xi\i-iq 


n 


A. 


xóv 


— ov 


et 

OV 


xr\v 


— rjv 


a 

r\v 


G. 


xov 


— ov 


r 
ov 


xijg 


— ns 


r 

ns 


D. 


XCO 


— co 
i 


r 
co 

i 


*V 


— v 


r 








Duál. 








A. 


xcó 


VÓ^-CO 


a 
CO 


xá 


xi^i-á 


Cl 

a 


D. 


xolv 


— OIV 


oiv 


xalv 


— alv 


alv 








Plur. 








N. 


ol 


VÓ{l-OL 


oí 


al 


xi\i-ai 


aí 


A. 


xovg 


— ovg 


ci 

ovg 


xág 


— ág 


Cl 

ag 


G. 


xcov 


— cov 


cov 


xcov 


— cov 


cov 


D. 


xolg 


— oig 


olg 


xatg 


— celg 


r 

ccig 



6* 



84 



Neut. 

N. A. Sg. TÓ ÓCOQ-OV o 

„ „ d. tcó — co co) ostatně jako mas. 
„ „ pl. tá — a i 

Nepatrný rozdíl v N. sg. m. a n. mezi členem předraženým 
a sloučeným i zájmenem vztažným vysvětlen pod č. 12. Ostatně viz 
i 27. Podobně i v novořečtině. 

35. Sklonění rumunských podstatných dvoučlenných i jedno- 
členných úplně souhlasí se skloněním přídavných (9, 24), neb i u pod- 
statných druhý člen se přivěsuje a oba členy se sklánějí, ale téměř 
jen dle rodu a čísla a proto ještě s pomocí předložek k rozeznání 
A. od N. a G. od D., jak ukazuje následující srovnání podstatných 
dvoučlenných: pom-u-1 (der Baum), cas-ä (das Haus) a jednočlenných : 
pom-ü (Baum), cas-ä (Haus) se zájmenem osobním el, ea (on, ona) 
a členem obyčejným U, la (ten, ta): 

Sing. 

Mas. Fem. 

N. pom-u-1 pom-ü el (le) cas-ä cas-ä ea (a, la) 

A. pe — u-1 pe — ü pe el (le) pe — ä pe — ä pe ea (a, la) 

G. a — u-luí de — ü a luí a — eí de — ä a eí 

D. — u-luí la — ů luí — eí la — ä eí 



Plur. 

N. pom-i-í pom-í ei (i) cas-e-le cas-e ele (le) 

A. pe — i-í pe — í pe ei (i) pe — e-le pe — e pe ele (le) 

G. a — i-lor de — í a lor a — e-lor de — e a lor 

D. — i-lor la — í lor — e-lor la — e lor 

Podstatná středního rodu se sklánějí v sg. jako mas. a v pl. 
jako fem.: lemn-u-1 (das Holz), lemn-e-le (die Hölzer) atd. Ostatně 
viz 9, 24. 

36. Ostatní (západní) nářečí románská podstatným, jako přídav- 
ným, druhý člen (původní (tile, illa) předrážejí (jako řec. a germ.). 
I tu se sklánějí oba členy, sloučený i předražený, ale pouze dle rodu 
a čísla, proto předražený člen zároveň se spojuje s předložkami de 
a ad k označení Gen. a Dat. Na př. vlasky: il dit-o (der Finger), 
lo spirit-o (der Geist), l'ann-o (das Jahr), la cos-a (die Sache)> 
Tanim-a (die Seele) : 



85 



Sing. 

Mas. Fem. 

N. A. il dit-o lo spirit-o l'ann-o la cos-a Panim-a 

G. del — o dello — o dell' — o della — a delP — a 

D. al — o allo — - o all' — o alla — a alP — a 



N. A. i dit-i gli spirit- 
G. dei — i degli — 
D. ai — i agli — 



Plur. 

gliann-i le cos-e le anim-e 

degli — i delle — e delle — e 

agli — i alle — e alle — e 



Střední rod zde splynul s mužským, protože z latinského členu 
rnas. -us (— u-s == o-s) a neut. -um (— u-m — o-m) odpadlo sesílající 
a rozlišující -s, -m (a sice m dřív a snáz, než -s, cf. provenc. a stfranc), 
tak že zbyl pouhý člen kmenu mas. rum. -w, rom. o, cf. got. N. fisk-s 
— stněm. N. visk ~ stněm. A. visk — got. A. fisk. Tak zv. normální 
neb generální pád, jejž někteří kladou =z lat Abl. (sg.), jiní — Akk. 
sg. i pl. (Diez. II. p. 5—13), je tedy vlastně = lat. Nom., alespoň 
vlas. a rumun. v sg. i pl. mas. i fem., jinde jen v sg. mas. fem. 
(vyjma provenc. a stfranc. mas.), a v pl. mas. fem. = lat. Akk. pl. 
(s přidaným s k N. sg. dle podstatných lat. III. dekl., jako zas 
vlaská podstatná lat. III. dekl. tvoří pl. bez s dle podstatných lat. 
II. dekl.): špan. sg. m. el an-o, pl. los an-os, sg. f. la coron-a, pl. 
las coron-as, port. sg. m. o ann-o, pl. os ann-os, sg. f. a coro-a, pl. 
as coro-as. Prov. a stfranc. rozeznávaly ještě Nom. a Akk., jenž 
sloužil i v Gen a Dat. sg. i pl. N. sg. m. Pan-s (— ann-us), A. 
Pan (z= ann-um), N. pl. m. los an (— ann-i), A. los an-s (= ann-os) ; 
ale franc. sg. m. Pan, pl. les an-s, tak že se pl. liší od sg. pouze 
přidaným tak zv. pluralním -s v prvním (sloučeném) i druhém (před- 
raženém) členě. Sr. ještě Diez. III. 231 — 245. 

37. Též bulharština má vlivem řečtiny, albanštiny a rumunštiny 
podstatná dvójtvará, a druhý člen (úkazné zájmeno mz, ma, mo) při- 
věšuje k prvnímu, jako stnord. alb. a rum. Totéž zájmeno (sesílené 
zájmenem ji, ja, je) slouží tam za Nom. osobního zájmena: moj, 
mu-ja (mfc), mo, v pl. ve všech rodech mu-je (me). Sklonění je zde 
velmi chatrné, jen dle rodu a čísla (proto G. D. s předložkou Ha), 
přece však určitější, starší (pl. n.), než u přídavných (10. 25.): 

Sing. 

Mas. Fem. Neut. 

N. A. syó-t-T 3y6-(i) nnji-i-Tt iieji-t* peóp-o-TO pe6p-o 

G. D. Ha — t-T, Ha — C&), Ha — i-tb, Ha — Ha — o-to, Ha — o 



86 



Flur, 

Mas. Fem. Neut. 

N. A. ay6-H-Te 3yó-H nnji-n-Te nni-H peöp-a-Ta pe(5p-a 
G. D. Ha — H-Te, Ha — h, Ha — n-Te, Ha — h, Ha — a-xa, Ha — a 

Vokativ zní vždy jen jednočlenné: 3y6, hhji-o, pe6p-o a v pl. 
jako Nom. cf. řec. germ. 

Zřídka se sklání první i druhý člen též dle pádův : y nona-Tero 
CTapero (Milad. 422) cf. Nosa-iero atd., spíše se sklání jen druhý člen 
a první zůstává neutrální, pouhý kmen: paTejn,a-Ta c paTaje-Toro 
(=z c% paTáĚ-Toro, Milad. 506), ji;a Ha(x)paHH KyMO-TOMy KOH-jo-T 
(=koh-l-tl ? Milad. 469) ap. cf. nob-o-mo^ atd. 

Též úkazné zájmeno m, na, ho slouží, ač zřídka, co druhý člen : 
cyx-o-HO rpo3je, cbhtji-o-ho 3JiaT-o, což Miklosich (Gr. IV. 128) vy- 
kládá jinak, ale cf. te n (= Tt-nt), o-nt», o-Na, o-no a mlrus. H0-fi, 
Ha-a, HO-e (Mikl. Gr. IIL §. 542) ap. cf. též stnord. člen: inn, in, it 
a slahou formu přídavných i podstatných germánských. 

Ostatně slověnština jen v Nom. sg. mas. pro větší důraz při- 
věšovala druhý člen : -tt» neb -ch : paborb (— paE-i-TT»), oTpon-o-TT», 
Mesoifr-o-Ti, ^chot'l (zz: fthN-h-rh), ro^-o-cb, rpa$-o-ch i rpaft-T» ch, MHp- 

0-Ch i MHp-T» Ch, NapOft-O-Ch, Obpa3-0-Ch, YilOBÜK-0-Cb, flhH-h-Ch í BT» Cb 

Äbnb, bt» tt» vach atd. (Mikl. lex. a Gr. IV. 112.); xphctoct» (vedle 
xpHďb) drží ovšem řecký člen -oct» ve všech pádech. Cf. ii:i;.\< mi 
euct» chh ott» YJiOBtKa cero sup. 130, 10, ott» $ovxa cero NCYHCTaaro 
sup. 131, 6, ii cnaccNa et»ictt» pkoiiíi ott» Yaca Toro Zogr. Mat. IX. 

22. H H3HftC BliCTh CH nO BCCH 3CMH TOH Zogr. Mat. IX. 26, 31, H3Ü 

äomoy an H3T» rpap Toro Zogr. Mat. X. 14. rpa^oy tomo^ Zogr. Mat. 
X. 15. bt» rpajvii ccMb Mat. X. 23. Yero pa^n rhiE'Kab ch; Morcaiue eo 
Mirpo ce npo^aHO exith Sav. kn. Mat. XXVI. 8, 9. BT»3aniaBT»uiHia ch Mvpo 
ce Na Ttiio moic (ib.), ropic ykobukov rouoif . . . ftOEpnic ET»iao et»i icmo\", 
auiTc ca eja Hcpo^Hai YaoBtiťh tt» (ib.), $a mhmo iiflCTh ott» iichc Yauia 
ch . . . auiTC ne BT»3MOffihiio iccTb YauiH cch mhmo iith ott» mchc (ib.), 

H YHOBTvKT» Ch KR Cb ÍHCOVCOMh tia3i\piiHHIIOMh ... NC MLWn YAOBUKa CCrO 

(ib.), chiN-h moh cb . . . EpaTit TBOii cb (O. E. L. XV. 24, 32), Na mícto 
to, Hj^cffic (supr. cod.) , iüi a skc ca í.i.Vwi.iv tt» . . . ApOY 1 " 1 ' B1í M*ash chjct» 
(supr. cod.) i^im xahei ch . . . kt»to cmi-hcti» ott» xatEa cero (O. E.), 
otjiiukuiio caoseca ch . . . ch raaroan . . . ch Boa^3Hh (O. E.), B'b 
MHpoy ceMb (supr. cod.) , bt» MHpn ceMb . . . MHpa cero (O. E.). 

Podobně ruština prostonárodní ráda sesiluje přivěšeným zá- 
jmenem mz, ma, mo, jež také sklání: xójim-o-t^, TOIobijk-o-tx, 

XBÓCT-0-Tt, npÓK-0-Tl, MÓCT-0-T*, ÓÍc-O-TX, ftÓM-0-Tl, ABÓp-0-TV» 



87 



hóc-o-tt, to-ti, cáM-o-T^, chjibh-o-ti, nápeH-ě-Ti i nápeH-b-TO, 
MaTL-Ta, MaTL-xy, CBáT-n-TÍ, i CBáT-H-TO, jho^h-tíí ; v novgorodském 

podřečí i OTélfB-TOTl, OTIjá-TOBO, ÓOJIBHÓĚ-TOfi JEeHÍ, JHO^éĚ-Tlto, 

^láM^-TÍM^ ap. (viz Mik). Gr. IV. 128). Jako prostonárodní nápeH- 
ě-Ti (=: nápeH-L-TO či nápeHB-OTi. ? cf. botb a pol. oř), tak i ^pyr- 
o-ěTi (z= Äpyr-o-i-OTi»), óoraT-o-ě-TO, KpHBOj^yniH-o-ě-Ti ap. (tamtéž). 
Cf. Buslajeva Gr. I. 120. 

Západní nářečí slovanská, zvláště h. a d. lužické a slovinské, 
vlivem němčiny, jmenovitě v městech, zvykla úkazné zájmeno ti, ta, to 
užívati co členu předraženého, jejž však nynější spisovný jazyk, dle 
zachovalejší řeči vesnického lidu hledí odstranit (Mikl. Gr. IV. 
126, 127). 

38. V slověnštině jsou jen velmi řídké stopy podstatných dvou- 
tvarých s oboučlenným skloněním, jako: Mas. N. sg. noraii-t a iio- 
rnti-'L-H : ch loiniorib, pcKiuc cl iioiwiiuml krmč. mih., iomiiioml h km: i; ml 
norAHOMB hom. mih., bt> iioiwiitj oc^THum ca ap. 2. 2. 282; Fem. N. 
sg. A-KB-a a ^tB-a-ra: G. sg. &m-ui a ps-y-ie (=: -ta-m) hom. mih., 
D. L. sg. äur-ü a jvub-híí, sup., hom. mih. A. sg. jveb-ä a #rr-oyio 
(= -a-iíft) hom. mih. N. A. pl. js^k-tj a a^b-uic (=z -xi-ki) hom. mih.; 
N. sg. Bi>AOB-A a BhftOK-a-iii, G. sg. Bb&OB-u a Bb^oB-uie (=: -xi-n) 
hom. mih., D. L. sg. ki^okt, a ki^okt.íí, A. sg. Bb^oB-ft a KbjoKoyio 
(=: -&-kk) dioptr.-lab., N. A. pl. bi^or-u a Bb^oBbiie (=z -xi-hi) ibid., 
D. pl. BbftOB-awL a Bb^OBbiiii (zz --Liint) prol.-mart., I. pl. kl,\ok-jmii 
a Bh^OBhiiiH men.-mih. ; Nent. Riur-o a Eiiar-o-ie: Bbcisxi Bact ciiamHA 
häclithtt» (Ic. Xc) sup. 21, 26 aj. viz Mikl. lex. Podobně se sklání 
KLccjiciim (universum), ale jen oboučlenně (a nikoliv i jednočlenné): 
A. sg. BtCÄ K'bcoioiin.i.n. G. sg. u \<<m<:m uia sup. 169, 12 atd. 

Že tato a podobná jména, jako #EBa, a tedy i ^r.iuiv nejsou 
přídavná ve vlastním, užším smyslu toho slova, dokazuje jich jedno- 
rodost, t. j. že přichází jen ftuRara (a nikoli také ^rih, ftHRore) at d., 
ač v ruštině je přídavné b^óbhh, aa, oe, lat. viduus, ua, uum. Jsou 
to ovšem taková podstatná, jako öpl^orB (březen, duben), óesjr^Ha, 
3JiaT0 aj., čes. světlo, teplo, parno, chladno, mračno, květen, červen, 
dobro, právo atd. S p^mm srov. pol. dziewoja (s prvním členem ne- 
skláněným) a srb. chorv. jrl&BOj (chlapec) a ^BOjKa (dívka) jež před- 
pokládá týž tvar jrÍBOja. Cf. též KpbCTHi&iiK a KpbCTHKiiiLiiiH sup. 99, 
26, (a nikoli k^kcthimu), a podobně norurraun (a nikoli noraua). 

Dvojtvará podstatná, se skloněním pouze vteročlenným, jsou 
častější, a sklánějí se jako přídavná b6khh, -his, -Hie (viz 3. pozn. cf. 
Mikl. Gr. III. §. 44): N. reu-LRäpb i f etrbRafmň, G. remRafua i TeM-L- 



88 



ßapHia atd., N. MapiTL i Mapímu, G. Mapna i MapLTim sup. 420 
atd., N. CeprHň i Ceprb, G. Coprtm i Ccprra atd., TpHropHň i rpHrop-L, 

G. FpHTOpHKl Í ťpHNipA atd., rB03ßb Í rBOS^HH, IKfMlGT» Í ffipUBHH, KOUlTb 
Í KOUITHH, Uli lili h Í NHUITHH, ll<]>pHKS Í A(]>pHKHU atd. VÍZ Mikl. lex. 

I podstatná jednotvará mají některé pády dvoučlenné složené, 
ale zřídka sklánějí oba členy, nobrž obyčejně jen druhý. Tak I. sg. 
f. je téměř vždy dvoučlenný, a to «J zřídka s oboučlenným sklo- 
něním: f>ü»K-x-Hi, 'iiftffiA-ft ^ a P-> ty obyčejně jen s druhým členem 
skláněným (jako rus.): p^k-o-kk, 110^-6-1», koct-h-kü atd., čímž se 
ten pád liší od Ak., zvláště u přídavných dvoučlenných; c) skráceně 
(m m. §€kr), zvláště po prvním členě i: cl EpaT-H-is sup. 271, 27, cl 
cbois BpaT-L-Hi, sup. 204, 23, cl íl 510-11-1«; sup. 34, 22, cl Koyi|in,Y> sup. 
92, 22. a p. d) Zřídka přichází ten pád jednočlenné: cl Oomä sup. 
392, 26 a 29, cl uuor& tioifffiA& su P- 30, 5, ot'i|6ml cbohml cotoiia sup. 
120, 10, cl boi€boa& sup. 52, 28 atd., či & zde staženo z neb oä, 
eia, cf. pí* ií sup. 394, 22, HKSKA&tf sup. 309, 14, (vedle ii^si^ei^ !), 
AHVKOm Assem. 25, 27, cl coboä Pat.-Mih. 142 ap. Cf. délku v pol. 
čes. a srb. wiar% věrou, BÍpoM atd. (proti Ak. wiar§, víru, B^py atd.). 

Dvoučlennost I. sg. f. je nutná, aby se rozeznával od A. sg. f.: 
I. K-m, TO-E&: A. ift, tä atd. u podstatných i přídavných. Též L sg. 
m. n. zájmen a přídavných i jednočlenných, jako přísvojných, zvláště 
v nynějších nářečích slovanských je obyčejně dvoučlenný (ovšem sta- 
žený), aby se lišil od L. sg. m. n. : I. h mu (=z h: hul, stč. jiem, nč. 
jím), Ttwb (— TO-HMb, stč. tiem, nč. tím, pol. tym): L. ic-iib, To-Mb, 
atd. rus. I. jifinQBUWb 1 L. jj'E.ii.obom'b atd. 

Též stará polština má zbytky dvoučlenných pádův, ale s prvním 
členem neskláněným: L sg. f. s dziedzine/a tw ojej% (Ps. Kr. M. 105 
5), nebo skráceně jako rus.: pospolu z Slawina, z Bosn$, z Rascya 
y z Botgane/ (Chwalcz. Wyp. pol. I. 56). — G. sg. f. wolej (Ps. Kr. 
M. 5, 15), niewolej (I. Koch. ps. 12), rolej (Ps. Kr. M. 49, 12). 
ží|dzej (ib. 77, 33), puszczej (ib. 101, 7), pracej (I. Koch. thr. 19), 
porodzil sya(n) od Maryey dzewicze (stpol. modl.); ano i szlachtej 
(Chwalcz. Wyp. pol. I. 54), slawej (Grz. Žarn. u Popi.), slawe (Ps. 
Kr. M. 91, 6), jako přídavná: taniej, nowej atd. — D. L. sg. f. 
lutniej (I. Koch. prop.), braciej (id. monom.), suszej (id. ps.), wladzej 
(id. ps. 135) aj. (viz Smith. Gram. 22—24.). Cf. stč. G. sg. mei 
pmiej dci vetčas mře (Ms. leg.) a D. sg. i jeden muž nedal své cnej 
pame/ zlé zlým užiti (Dal. Jir. XI); též slk. G. D. L. panej jako 
božej (viz Hatt. Gr. 196). Pam totiž z= pan : ;a (n. pan-je, m. pan-b), 
a tudíž pam == pan-já z= pan-ja-j^; pam (= pan-ja) : pan, jako rocnosn^a 



89 



(r. rocnojsa, s. rocnoija, sl. gospoja): rocno^-mit. Cf. králová, císa- 
řová ap. Dodej ještě hluž. I. pl. kónimi, ludžimi, hosčimi, voíymi, 
kruwymi, kurymi, husymi, sviními, džěčimi aj. (PfuL L. n. F. 43, 
54, 55), jako přídavná nowymi, tunimi. 

O jiných tvarech dvoučlenných viz níže u podstatných jedno- 
tvarých. 

4. O sklonění podstatných jednotvarých. 

Podstatná jednotvará jsou pouze jednočlenná a sklánějí tudíž 
pouze jeden člen, vždy sloučený, buď a neb ja. Jen některé pády 
mívají také dvoučlenné složené, ale i tu sklánějí jen druhý člen, 
vždy přivěšený, ja. Podstatná jednotvará má jazyk slovanský, litevsko- 
lotyšský, latinský, zendský a sanskrtský. 

39. Slověnská podstatná, nehledě k uvedené právě malé výjimce 
dvoutvarých (38), jsou jednotvará, t. j. pouze jednočlenná, a sice 
buď prvočlenná (a), neb vteročlenná (ja), a sklánějí se zcela jako 
podobná přídavná jednočlenná (1, 2, 16, 17), neb tu i tam se sklání 
vždy jen jeden člen, prvotní -x, -a, -o neb druhotní -b, -ra, -ie, jak 
ukazuje následující obrazec sklonění podstatných prvočlenných : paE-x, 
piiE-a, #na-o, i vteročlenných : KON-b, Eovp-ta, noa-ie. 





Mas. 


Sing. 


Fem. 




N. 


paE-X 


KON -b 


P'LIE- A 




V. 


— e 


10 


— 0 


— KI 


A. 


T» 


b 


h\ 


lh\ 


Gr. 


— a 


R 


XI 


1* 


D. 


— o\ 


— ÍO 


* 


II 


L. 


— fc 


H 


* 


H 


I. 


O-Ilb 


M3-Mb 

Dual. 




— ie- 


A. 


paE-a 


KON-tt 


PXIB-* 


Boyp-H 


L. 


— o V 


10 


°V 


— 10 


I. 


— o-iia 


— ie-Ma 


— a*iia 


IV 



Plur. 



V. 


paß 


-H 


KOtl-H 


pXIE-XI 


Eoyp 


IA 


A. 




7,1 


— ui 


XI 




m 


G. 




X 


h 


— X 




b 


D. 




O-MX 


— 16- MX 


— a-Mx 




ia-iix 


L. 




o-xx 


— i€-xx 


— a-?cx 




ia-xx 


I. 




XI 


H 


— a-MH 




ta-MH 



90 



Neut. 

Né Ví A. sg. rkh-o noa-i« 1 
„ „ „ d. — n — h / ostatně jako mas. 
n „ „ pl. — a — ra J 

Jak viděti, přichází jedna a táž koncovka často ve dvou i třech, 
ano i ve čtyřech a více rozličných pádech všech tří rodův, aniž tím 
povstává nesrozumitelnost, protože podstatná jsou pouze jednorodá, 
a tudíž v jednom a témž rodě jen dva až tři pády znějí stejně, li- 
šíce se pak jen syntakticky. V slověnštině totiž více než jinde pa- 
nuje nej větší prostota a ekonomie, pokud to dovoluje srozumitelnost, 
jak ukazuje následující sestavení koncovek podstatných: 

1. -x, -b : a) v N. sg. m., b) A. sg. m. a c) G. pl. m. f. n. 

2. -o, ~k: d) v N. V. A. sg. n., b) V. sg. f. a c) -e, -le V. sg. m. 

3. -a, -la: a) v N. sg. f., b) G. sg. m. n., c) N. V. A. d. m. 
a d) N. V. A. pl. n. 

4. -OY, -H): a) v D. sg. m. n., b) V. sg. m., c) G. L. d. m. f. 
n. a d) G. L. sg. m. . 

5. -% -H : a) v L. sg. m. n., 6) D. L. sg. f. a c) N. V. A. d. f. n. 

6. -H, -h: v N. pl. m. 

7. -ti, -h: v I. pl. m. n. 

8. -xi, -h: a) v A. pl. m., b) G. sg. f. a c) N. V. A. pl. f. 

9. -ä, -i&: a) v A. sg. f. a b) L sg. f. 

10. -o-Kü, -e-KÄ : a) v I. sg. f. 

Podobné si jsou též koncovky následující: 

11. a) -o-Mb, -i€-Mb: v I. sg. m. n. ; -a-iiH, -ki-iih: v I. pl. f. 

b) -o-Mx, -i€-mx: v D. pl. m. n.; -a-iix, -r-mx: v D. pl. f. 

c) -o-iia, -I6-M21 : v D. I. d. m. n. ; -a-iia, -ia-Ma: v D. I. d. f. 

12. a) -o-xx, -le-xx: v L. pl. m. n.; -a-xx, -ia-xx: v L. pl. f. 
b) -n-xx, -h-xx: v L. pl. m. n. 

Sklonění v slověnštině záleží v tom, že význaky rozličných pá- 
dův (o nichž níže u zájmen) ve všech rodech a číslech přistupují 
k pouhému kmenu člena (jak se jeví vždy v N. A. sg. neutrum), 
tedy -o, -re, slučujíce se s ním těsněji (viz výše 3—10) neb volněji 
(viz výše 11, 12), dle toho, jsou-li hláskové neb souhláskové. Tedy 
mas. -x, -b, zvláště před souhláskou koncovky se vrací v silnější 
-o, -i€, a fem« -ä (= a" = o-a) -la (pz m = i€-a) v ostatních pádech 
ztrácí a, tak že zbývá opět pouhý kmen -o, -re, s nímž se slučují 
význaky rozličných pádův. A podobně je to i v jiných příbuzných 
jazycích. 



91 



1. N. i A. sg. m., jakož i G. p\. m. f. n. mají stejnou kon- 
covku, totiž jen sesláblý kmen členu -% (=: ö = a), -b (= ie = ki), 
kterážto vnitřní proměna členu při syntaktické pomoci slověnštině 
úplně postačí k rozeznání těch pádův mezi sebou i od jiných, kdežto 
jiné jazyky tu mají obyčejně složitější koncovky, zevnější, a tudíž 
poměrně novější přívěsky k původnímu členu a, ja. 

a) V N. sg. m. jiné jazyky k členu a, ja přivěšují sesilující 
neb vytýkající -s (— sö neb s&, cf. skr. got. sa, slov. cb =z pro 
rozdíl od N. A. sg. n., tak skr. vrk-a-s, lit. vilk-a-s, řec. Ivx-o-g, 
lat. lup-u-s, got. vulf-s (=z vulf-i-s), při čemž původní člen a sesla- 
buje řec. a lit. v o, lat. v u a got. lit. lot. a j. docela v s, (jenž 
se tam ovšem nepíše, ale tím neméně tam je, pročež ho i tam při 
výkladě užívám) ; zd. tu místo -h (=z skr. s) má v (= v r B z= ť& atd.), 
jež s členem a splývá v o: vehrk-ö (= vehrk = a-vt). Cf. slov. G. 
L. d. -o^ : skr. -os. Původní člen ja tu obyčejně slábne v 10, iu, 
neb se stahuje v ji, ei, i a &: řec. nvg-io-g, lat. soc-iu-s, skr. sakh- 
-i-s a pat-i-s, zd. pait-i-s, řec. itÓG-i-s, lit. pat-s (= pat-L-s) , ale 
dalg-i-s, got. har-ji-s, haírd-ei-s atd. 

A tak to prý bylo i ve slovanštině, kde to -s prý odpadlo! 
Ale ve slovanštině takového s v N. sg. m. nikdy nebylo, protože ho 
tu není třeba, a v jazyku vládne taková moudrá ekonomie, jako 
v přírodě, že netvoří nic zbytečného. V slověnštině nebylo toho s 
v N. sg. m. třeba, proto že slov. rozeznává rod dostatečně vnitřní 
proměnou, dvoustupňovým seslabením původního členu a, ja v h 
(mas.) a v o, ie (ntr.). Jinak ovšem v jiných jazycích, kde je oby- 
čejně táž hláska v mas. i ntr. (a, o, u, i), a proto tam třeba ještě 
zevnějšího odznaku rodového, -s (mas.) a -m neb -v (ntr.) a p. A že 
to -s v N. sg. m. v slov. nikdy nebylo, tedy také neodpadlo, a ne- 
muselo též odpadnout, jak se obyčejně učí*), neb slov. zcela dobře 



*) Na ukázku, jak a čemu se tu učí, stůj zde citát z novějšího díla: „Kon- 
covka -as N. sg. m. musela (!) být kdysi i ve slovanštině (musste einmal 
auch für das Slavische gegolten haben) ... V srovnávacích mluvnicích 
(v Bopp. I. 3 , 539, Schleicher, Comp. 3 , 514) platí ü('e) za pravidelnou 
hláskoslovnou střídnici původního -as, jehož -s dle obecného pravidla (?) 
odpadio (!) a a sesláblo v ů. (Proč muselo odpadnout, nepovídá ani Bopp, 
ani Schleicher a j. Snad proto, že když člen a klesl v l (u v b), pak by 
na konci slova byly J2 (3) souhlásky: (>»Ei*c — f>aEtc — paßi, komrc — 
KOiihc — KOHh ? Ale cf. ßaMiKT,, OTbi|h a p. jako cizí khmlcl, Xoptci» 
a vlastní OBbCi, nbCT», ^HbCb atp., a nikde ani u zájm. žádné stopy po 



92 



snese s na konci slova, kde ho potřebuje, na př. netoliko wact, koce, 
nbcb, Bbct a p., ale i roft-o-cb, MHp-o-ch, rpaj-o-ch, lupoj-o-cb, oe(ki3~ 
o-ch, ßbn-b-cb, ?HM-oY-cb (=: 3Hii-a-čb) atd. (v. Mikl. lex. pod cb) ; 
ano i v cizích jménech: Hcoifc sup. 163, 168 a j. komhc' a komiicr 
i KOMiicb sup. 163, 162, MepcHC, MapHC, &khboc, Mapo^ac a j. sup. 
187 a p. rus. xaoct, rpájjyc*, nójnoct, KÓpnyct, HOTápiyci, apxHBá- 
piycb a j., čes. kustos, Herodes, Sokrates atd. 

Kdyby tedy i v slov. někdy bylo bývalo to -s v N. sg. m., 
proč by tu pak zas bylo odpadlo? a kdy by přec bylo odpadlo, tož 
by po něm snad přece také byla zbyla aspoň nějaká památka, dle 
díž by se mohlo soudit, že i tu někdy bylo, neb -s je přece silnější 
a tudíž stálejší, než a, ja, jež obyčejně i při -s sesláblo, jak jsme 
viděli, až v i, h (lit., got. a j.); ale v celé slovanštině, v žádném 
z četných nářečí slovanských, od nej starších dob až podnes, nikde 
a nikdy není po takovém s v N. sg. m. ani té nejmenší stopy. Slo- 
vanština tu ovšem užívá, když toho je třeba, zcela jiných živlův 
k sesílení a vytknutí, sr. stsl. ti, rus. TO-Tt, stč. te-t, čes. pol. te-n, 
hluž. polab. tó-n, mir. TO-j, srb. chor. Ta-j, se skr. lit. ta-s atd. nebo 
stsl. H-sue, stč. pol. je-n-ž a je-j, hluž. jó-n, polab. ja-n se skr. ja-s, 
lit. ji-s atd., aneb stsl. cb, ch-h, rus. ce-fi, stč. sje-n, polab. só-n se 
skr. sja-s, lit. ši-s atd. stsl. k-e, k^-to se skr. lit. ka-s, lat. qui-s atd. 

Proto i v cizích jménech, zvláště biblických, přijatých dílem 
z řečtiny, dílem z latiny, slovanština to -s, t. j. vlastně cizí člen, buď 
považovala ještě za kmen, k němuž teprv ještě přivěsila svůj člen 
-i, -b, co základ sklonění, aneb, což je obyčejnější, to -s i s před- 
cházející hláskou, t. j. celý cizí člen odmítla a nahradila svým vlastním 
členem -i, -b: Hco^c-i, G. Hcovc-a atd. aneb nesklonně Hcoy, llcoyo, 

nějakém s! Němčina ztratila to s, ale cf. got. a nord. ! a i něm. zájm. er—is, 
der — thas atd. Též román, (vlas.), ale cf. lat., fr., šp., port., lec v slov. 
zcela jinak). Toto poslední však v tomto postavení dle slovanského hlásko- 
sloví není možné (?)... Z nominativní koncovky -as (jež přešla prý i do 
slovanštiny [war ins Slavische übergegangen als -as (!), wie das Litauische 
und Deutsche beweisen] !) mohlo povstati jen buď -e, ale . . . (nepovstalo, 
jak skutečnost ukazuje), aneb -o, ale to zas — nom. acc. sg. n. ; pročež 
jazyk prý nechal zcela toho nominativu m. (die Sprache lies diese Nomi- 
nativform beim msc. ganz fallen!) a nahradil jej akkusativem, a odtud 
koncovka -ü. u Ale při tom se v spisovateli přece probudilo svědomí, 
a vynutilo mu poznámku: „Dieser Vorgang mag bei einer Sprache, die 
theils wirklich sehr alterthümlich ist, theils noch mehr dafür angesehen 
wird, als sie es thatsächlich ist (!), auffallend erscheinen." Ba ovšem. Tak 
píše p. Leskien v díle korunovaném, t. j. poctěném cenou! 



93 



(Iyigovq) ; X|)hctoc--l, G. XpHcroc-a atd. aneb Xjíhct-i, (XQiot-ó-g) G- 
XpHCT-a atd., Hosh-i. ('Imávv-Yis), íleTp-i (IlsTQ-o-g), KHptizi^, M6<o<oahh» 
M vn>cíi, Nhkomh, IIiiii, Noh, Mohchh, ícoprHň, Ooma, Aovka, Tokiiia, 
Au,\f>oiA, Iho.vv (pHflococjM, noii,v\ i,, nana, nom», ^a'mocl, ^Jfan'iioca sup 
53 vedle hcaa iil, iicaa ma, ßpopit (dQÓpog), ftrpHKOMH sup. 51, 2. 52, 
6. 56, 26. Bacoň sup. 45, 46. atd., cf. pol. Wirgiliusz, -sza, rus. Bnp- 
thjiíh, -.lia, čes. Virgil, -a, Pilát, Filip, Ondřej, Jidáš, Lukáš, Tomáš, 
Mojžíš, Tobiáš, Matouš, Mikoláš, Pius, Apolináříš i Apolinář atd., pol. 
Horacyusz, -sza, rus. ropanjn, -ia, čes. Horac, -ce atd. jako Ignác 
(Ignatius) ap. cf. též nanercb =: papa-s , rus. K0$efi, $HJtefl, roóofl, 
Tpo$e3, My3efi, KOJinaefi, rHMHá3k, raoccéa, 3a.iT>, 3á,na i sájio, koh- 
TÓpa (comptoir), BaTiifl, HoraĚ, KaBra^HH atd. Ano pouhým při- 
dáním členu, přivěšeného nebo předraženého, ze všeho se stane jméno 
podstatné: likvidatura, die Liquidatur (z lat. liquidätur), cf. das 
Exequatur a j. p. 

Avšak nejen slovanština, nýbrž i jiné jazyky nemají vždy t. 
zv. „nominativní" -s, na př. stpers. bhag-a =z Eor-i, zd. vehrk-ö, 
(zz ver'k-av) — rmk-i, lat. vir, puer ap. na -r i jiná : famul (viz 
Diez. Gr. IL 10) a všechna nynější nářečí románská (viz 35); ale 
i skr., zvláště védický, má často N. sg. m. bez -s, ano i úkazné zá- 
jmeno, jež (dle Boppa I. 280, 323 a Schlei chera Comp. 526) slouží 
za onen sesilující přívěsek v N. sg. m., zní skr. v mas. sa „er, dieser, 
jener", a nikoli sa-s!), got. člen mas. sa (der), zd. äö, jö, řec. člen 
mas. o, lat. hi-c, qui, iste, ille, ipse aj. v. 

Konečně to „osobní" -s i v jiných jazycích není ani jediný ani 
výhradní význak N. sg, m., neb často schází, jak jsme právě viděli, 
neb je zaměněno jiným živlem, cf. skr. aha-m (a3t) tva-m (tu) aja-m 
(dieser), asau, amü, (jener) aj., a pak totéž -s přichází ještě ve 
mnohých jiných pádech, též vedle jiných živlův, jak uvidíme dále. 

b) A. sg. m. má, jako N. sg. in., koncovku -0, -b, tedy pouze 
sesláblý kmen členu a, ja, (cf. Kt tt», ith ap.) a oba pády, N. i A. 
sg. m. se rozeznávají jen syntakticky, tak jako N. A. pl. f., N. A. 
d. m. f. n. a N. A. sg. pl. n. všech jazykův, a jako N. A. sg. m. 
mnohých nových, t. zv. analytických jazykův, jako vlas. franc. ap. 
a jako je to i v armen, (nehledě k předrážce z-). 

Jiné příbuzné jazyky tu obyčejně mají přivěšené -m neb -u, 
před nímž se původní člen a, ja seslabuje, jako v N. sg. m. před -s, 
a proto v těch jazycích A. sg. m. = N. A. sg. o. : skr. vrk-a-m zd, 
vehrk-e-m, řec. Xvx-o-v, lat. lup-u-m a podobně řec. kvq-io-v, lat. 
soc-iu-m atd. 



94 



A tak to prý někdy bylo i ve slovanštině, neb -i, v A. sg. m., 
jako -o, v N. A. sg. n., povstalo prý z původního -am, jak se vůbec 
učí*). Ale 1. kdyby tomu bylo tak, to by zajisté i v slov. jako v jiných 
jazycích A. sg. m. byl totožný s N. A. sg. n. (-o, -k) ; 2. koncovka 
-am však v slov. se nemění v -o, ani v -i, nýbrž moutí se v a, (cf. 
A. sg. f.). Ostatně viz A. pl. m. (-xi) zz A. sg. m. (-i) -f- *. 

Kdyby však přece i v A. sg. m. slov. někdy bylo bývalo -m, 
tož nemuselo odpadnout, jak se dále učí, neb slovanština dobře snese 
konečné -m (cf. apoifM-t, Koyiii atd., rus. ajiLoOMi, čes. museum, 
lyceum, gymasium), kde ho potřebuje, jak v I. sg. m. n., D. pl. m. 
f. n. aj., aneb je moutí s předcházející hláskou v ä, jako v A. sg. 
f. Jako tu, byla by to m nějak zachovala i v A. sg. m. i v N. A. 
sg. n. A kdyby bylo to -m přece odpadlo, tož by po něm ještě spíše, 
než po -s v N. sg. m. byla zůstala nějaká památka aspoň ve změněné 
hlásce členu jako" jinde (na př. uzaz am), po čemž ovšem v A. 
sg- m. v žádném nářečí slov. není ani stopy. Cf. mä, ta, cä, jako 
A. sg. f. 

Však i některé jiné jazyky tu nemají přivěšeného -m, a snad 
ho tu nikdy ani neměly, neb by ho jinak i zde, jako jinde, byly 
zachovaly, na př. got. A. sg. m. vulf-^), har-i, cf. bröthar a N. A. 
sg. n. juk-^), kun-i; lit. A. sg. m. vilk-a. pat-i, dalg-i (původní ja 
zde i v got. staženo v ť), a jinde, na př. arm. Schleicher (Lit. Gr. 
175) sice píše pón-a., ale hned dodává, že „a je zde krátké", (cí. 
tamtéž str. 171), t. j. je zde pouze krátké -a, i (zzja) bez přívěsku 
-m, jako v slov. a got. (cf. adv. géra zz N. A. sg. n. neb „nosové 
hlásky jsou v jazycích (jako franc. a pol.) dosti stále (ziemlich fest, 
píše sám Schleicher, tamtéž str. 7. pozn.), a když se ztratí (t. j. se- 
slábne) nosová výslovnost, nezůstane původní hláska bez proměny, 
tak v slov. z an, am, dm (?), povstalo prve q (& zz o n , u n ) a pak u. u 

I latina někdy nepřijímala m v A. sg, m., na př. vir-o zz vir-o-m 
a j. (viz Diez IL 10), a tak i ve všech nářečích románských se liší 
A. od N. syntakticky nebo předložkou, protože mají pouze původní 
člen a, ja nesesilený. Cf. §. 9. a 24. 

*) „V koncovkách povstává ü (l) z původního a jen před následující no- 
sovkou, jako (prý) v I. sg. aor simpl. (ů n am) a comp, (sü n. chü — sam, 
ale cf. řec. aor. -ool a lat. pf. -si!), acc. sg. m. (ü ~ am), gen. pl. (ú — am 
— äm !), dat. pl. (mü — mans !), part. praet. act. nom. sg. m. n. (ů =: ans !) ; 
pron. azü, praep. vü, sü (cf. saj, ků a část. nu (cf. na.); jen I. pl. (mü) tomu 
(prý) odporuje, když se klade zz masi (mas) ; proto (prý) se má klásti — 
mans(!), už k vůli řeckému -ptv a -(ie$ (í . (!) (Leskien Deci. 4.) 



95 



Také -m není ani výhradní ani jediný význak A. sg. m. (a N. 
A. sg. n.), neb někde schází docela (v slov. lit. got. aj.\ jinde zas 
přichází ještě v jiných pádech (na př. N. sg, m. f.), aneb místo něho 
stojí t, d, a j., zvláště v neutrum. Cf. skr. mä, tvä, řec. fis, ipe, 
lat. mě, tě, got. i-na, tha-na, mi-k, thu-k, si k atd. 

V nynějších nářečích slov. je A. sg. m. životných roven G. sg. 
m. (nový rozdíl); proč by tu nebylo pro ten rozdíl spíše posloužilo 
někdejší m, kdyby tu skutečně kdy bylo bývalo? 

c) Též G. pl, m. f. n. má v slov. koncovku -t», -h, což opět, 
dle jiných jazykův, vykládají za „zbytek původní koncovky skr. -am, 
zd. -mim, řec. -cw, lat. -um" atd., jako prý „ze (!) skr. sam povstalo 
cfi, coy, ci". Ale ci =: skr. sa, a c& = skr. sam!*) Ostatně skr. 
-am •=. a -f- a -\- m, cf. věd. G. pl. asmék-ct, jušmak-a a skr. as- 
muk-am, jušmék-ara. Též got. m. -ě, f. -o, oboje (!) prý původně -a, 
nepovstaly „z -am", nýbrž ě =s a -f- i, a ö z= ä z= a -f- a, a po -m tu 
není ani památky; cf. G. pl. unsar-a izvar-a. Lit. -« místo -a (viz 
A. sg. m.) by mohlo být ~uňz=. stprus. -an, ale spíše je také (jako 
lat. a rum.) — ä t. j. = slov. -i (cf. L. pl. -su, -se, -s) aneb lit. 
== -a-v — slov. -o-KTi, cf. I. sg. -u =z -a- v ~ arm. a řec. -o -qpt. 

V slov. i tu ovšem není té nej menší památky po nějakém -w, 
a dostačuje zde, jako v N. A. sg. m., pouze sesláblý kmen členu 
-% -L, beze všeho přívěsku. A proč by slov. to m byla přivěšovala, 
kdyby je pak zas bez památky byla odhodila? A proč by je byla 
také tak naprosto odhodila, když je nynější nářečí slov. mohla potře- 
bovat místo novější koncovky -obt», -igbi, -ieň a p., v luz. a často 
i v pol. a rus. i v neut. a fem., kdežto se často musí pomáhat vý- 
slovnosti „vsuvnou" hláskou o, e, ie, a: okoht», ceCTépt, p. matek, 
pamen, s. cecTap-a, pe6ap-a, 0Tan;-a atd. Slov. také proto nemohla 
mít zde -m, že je má v D. pl. Také přídavná vztažná, odvozena od 
Gen. pl. jmen druhových, dokazují, že slov. nikdy neměla v G. pl* 
koncovky -m: oolvauitl, MSTeph, is, ie (v. Mikl. lex.). 

Kdežto slověnština zde má co možná nejprostší koncovku, jedno- 
člennou, nestačí jiným jazykům ani původní -am (zu a-am = a-ma, 
tedy dvoučlenné), neb je sesilují skr. v -änäm: vrk-äoäm, zd. v -anam: 
vehrk-am i vehrk-anam, lat. v-orum — -o-sum: luporum atd., (tedy 



*) „I ve slovanštině i v litevštině ä (v původní koncovce -äm) vlivem konečné 

nosovky změněno v ü (!), jež se však ve slovanštině (prý) časně muselo 

skrátit, sice by bylo povstalo y (!), a nikoli skutečné -ů (!>)." Leskien 
Deci. 84. 



96 



podobně, jako u zájmen!), bezpochyby proto, že vrk-äm zz A. sg. f. 
a lup-um zz A. sg. m. ; což dokazuje, že se zde koncovky spíše dle 
potřeby rozmnožují, přivěšováním nových částí, a nikoli naopak, (že 
by se totiž zjednodušovaly), a proto slov. -t», -l původnější, neboť 
prostší, než -am ap. i než -h?tl -txi, -wt zájmen a přídavných. 

2. Koncovka -o t. j. pouhý kmen členu, je též několika 
pádům společná a sice: 

a) N. V. A. sg n.: Hr-o, #*2i-o, noa-ie, YO^T-H-ie, ntican-ii-ie atd. 
cf. to, ce, re a p. 

V rozlišených a změkčených souhláskách j zaniká a zbývá 
pouhé e: j\ojk-c, iiHi|-e, nneiiiT-e atd. 

Podobně v ostatních nářečích slov., ale koncovka -Hie se tam 
skracuje a stahuje, rus. v ie (zz ije), Le (zz Lje), slvn. a hluž. v íe 
(zz bi€), pol. v ie (z= Lie), čes. v í (zz lk) a srb. docela v je (zz ie, 
bez zaniklého l = h), a pak dluž. vždy a hluž. obyčejně rozšiřuje 
re v jo, jako rus. pod přízvukem: rus. 3jiopÓB-ie, *iyT-Lě, jrau,ě- atd. 
hluž. pol-o (zz pol-jo), strov-je, čuč-e atd. (slvn. zdrav-je, čut-je atd.) 
pol. zdrow-ie, czuc-ie atd., čes. zdrav-í, Čit-í atd. a srb. s.n.paBjB-e, 
Tiyfc-e atd. 

Některé jazyky indoevr. tu mají k členu ještě přivěšené -m: 
skr. jug-á-m, řec. £vy-ó-v, iteó-ío-v, lat. jug-u-m, fol-iu-m atd., čehož 
v slov. jistě nebylo nikdy*), jak vysvítá z důvodův, uvedených při 
A. sg. m. a hlavně z toho, že slov. takového -m zde nepotřebuje, 
protože pouhým kmenem členu o, ie s dostatek označuje i rod i pád, 
s pomocí syntaxe, jako jinde při -m) ; a kdyby to -m přec byla 

*) „Velmi podivná (ganz verwunderlich!) je (prý) slovanská koncovka (nom. 
acc. sg. n.) -o. Dle Schleichera Comp. 3 527, slovanština nom. acc. sg. n. -o 
rozlišuje od acc. sg. m. (-ü t. j. g); dle tvaru igo vysvětluje Schleicher 
i tvar nebo, jenž se však (prý) zcela dobře vykládá z povšechné evropské 
podoby kmenův na -as, kdežto je úplně nepochopitelné, jak z konečného 
-am ve slovanštině mohlo povstat -o. Nikde v indoCvropských jazycích není 
rozdílu mezi nom. acc. n. a acc. m. těchto kmenův (v -a). I ve slovanštině 
(prý) musel (!) nom. acc. sg. n. někdy se končit v -am neb v -an, a sice 
bezprostředně před tím, než nastal specielně slovanský vývoj zákonův zá- 
sloví (unmittelbar vor dem Eintritt der speciell slavischen Entwicklung der 
Auslautgesetze — jaká to byla slovanština bez specielně slovanského hlás- 
kosloví?!) a tato koncovka (-am n. -an) se mění pouze (!) v ů (t>). Proto je 
(prý) jen jeden (!) možný výklad koncovky -o, a sice ten, že (prý) všecky 
neutrální kmeny v -a Ýe slovanštině přijaly tvar nom. acc. kmenův v -as(\) 
což je (prý) zcela jednoduché (!) atd. Ale pron. to (prý) stěží možná vysvět- 
lovat jinak, než z původního ta-d\ z tad (prý) mohlo jen (!) povstat to. u 
Leskien Deci. 67—69 (cf. Stprus. s-ta a lit. tai tamtéž 109). 



97 



někdy měla, t. j. kdyby ho byla skutečně potřebovala, tož by je 
nebyla zas odhodila, ale byla by je i zde jako jinde, zajisté nějak 
zachovala, bud smoucené, jako v A, sg. f., neb nesmoucené, jako 
v I. sg. m. n. a D. pl., nikoli však, jak se píše a učí, že prý zde 
-o povstalo z „původního -am" (a v A. sg. m. -3 také z „původního 
-am!"), kdežto by v obou případech v slov. muselo povstat (při- 
rozené zákony jazyka nelze překrucovat). Konečně i mnohé jazyky 
indoevr. tu nemají toho „neutrálního" neb „neosobního" -m: got. 
juk (=z juk-s = juk-a), kun-i kun-jä) atd., a V. sg. n. i skr. júg-a, 
dén-a, zd. dat-a, jakož i N. V. A. sg. n. skr. var-i, řec. tág-i, lat. 
mar-e atd. 

V stslov. V. sg. n. někdy též na -e: 3MT-e, ociui-e, cnoB-e 
(Mik. Gr. 34). Vůbec se tu jeví povšechný princip, N. V. A. sg. n. 
označovat nejprostší a nejkratší koncovkou. Viz níž 2. c). 

h) V. sg. f. má též pouhý kmen členu: piiE-o, Eoiff>-i€, EpaT-H-ie 
atd. V rozlišených a změkčených souhláskách j ovšem zaniká a zbývá 
pouhé e: $o\"ui-e, &*BM|-e. 

V ostatních nářečích slov. podobně, ale v rus., luz. a slvn. 
V. sg. f. = N. sg. f . a v srb. chorv. u dvojslabičných jo m. je: Map-o 
(Map-jo = Map-njo), Pya:-o, 6pafc-o, flen^o atd. Též v ostatních jazycích 
indoevr. je tu pouhý kmen členu: věd. ásv-a, zd. hizv-a, řec. %áQ~cc, 
aóy-ia, lat. equ-a, fil-ia, lit. ašv-a, žól-e (zz žól-je = žól-ja), got. gib-a, 
sun-ja atd. Zdánlivá výjimka je skr. ášv-ě a zd. hizv-ě, kde ě = a-i 
= a-ja (cf. D. sg. m. skr. a zd. !), tedy dvojčlenné pro rozdíl od 
V. sg. m. 

c) Též poněkud úchylná koncovka V. sg. m. e (re) sem náleží, 
neb jiné příbuzné jazyky tu mají také jen pouhý kmen členu, pů- 
vodní a neb změněné, zúžené v e, beze všech přívěskův: skr. vřk-a 
zd. vehrk-a, řec. Mx-e, xvq-is, lat. lup-e, soc-ie, lit. vilk-e, brol-i 
(= brol-ja), got. vulf (vuUkb = vulf-a), har-i (har-ja) atd. 

V slov. ta koncovka přichází jen u prvočlenných a u jmen na 
-i|b a -3b, a je dvojí, pouhé, tvrdé e «0 = původnímu a): cxiN-e, Epa-r-e, 
pw-e atd. a jotové ie (zz původnímu ja), před nímž se, dle obecného 
zákona hrdelní r, k, x i *k a sykavé ty, 3 rozlišují: bojk-g, yjiob*y-€, 
^oyui-e, BzcBiiiB-e, ©tly-b, kihask-g (srb. i óím-e od ó:fcc) atd. Též V. sg. 
n. někdy na e<o. Viz výš 2. a). 

Podobně v nynějších nářečích slov., ale rus., slvn. a dluž. V* 
sg. m. = N. sg. m., a mor., pol., hluž. a čes. po hrdelních souhlás- 
kách volí raděj koncovku oif (viz tuto), aby se nemusely proměnit; 
pol. má místo e všude ie jež ovšem měkčí předcházející souhlásky: 

Tř. : Filosofie, dějepis a filologie. 7 



98 



chíop-ie, stol-e, dworz-e, swiec-ie, miodz-ie, les-ie atd. a hluž. vedle 
-e, -je má starší -o, -jo (cf. V. sg. f.) zvláště po hrdelních a podneb- 
ních: vjelk-o, duch-o, nan-o, syn-o, bož-o, muž-o atd., ale knjež-e, 
vótč-e, paň-je, pop-je (jako pol.) atd. (dluž. knjež-o). 

3. Koncovka -a, -la přichází v osmi rozličných pádech, (pročež se 
v G. sg. m. n. zájmen sesiluje pro rozdíl od v N. sg. f., N. V. A. d. m. 
a N. V. A. pl. n.) a etymologicky je všude původně -azzazza-f- 
s = o-f a, & i\ ~~íá — t\ -\- % — k ~\- 1\, t. j. kmen členu (o, ie) sesilený 
význakem pádu (a). 

a) N. sg. f. -a, -la: piiE-a, EOiff»-ra, Ef>aT-H-ia atd., cf. Ta, ia(rae) 

ap. a podobně i v jiných jazycích: skr. ášv-a, zd. hizv-a, řec. 
aoy-lä, lat. equ-a, fil-ia, lit. ášv-a, žol-é, (zz žol-je zz žol-ja), got. 
gib-a, sun-ja, arm. meg' (zz miag' zz mig-a, cf iibr-aa) atd., tedy got. 
lit., lat., a obyčejně i zd., arm., tak jako slov. zde mají už jen krátké 
a, ta. cf. Bopp Gr. I. 467, 468. 

V rozlišených a změkčených souhláskách j zaniká a zbývá 
pouhé a: ftoifiu-a (zz ^oyx-ia), Mf>tíK-a, nf>in"LY-a (-Ti»K-ia), o^era^a (-^e^-ia), 
nHWT-a (niiT-ia), ^BHi|-a, noah3-a atcl. V koncovce -hh je člen la stažen 
v h: N. V. sg. cä^-h-h (rus. cy^Líí), iiam-H-H (rus. MOJiH-ia), a j. 
(Mikl. Gr. §. 44). Ölen ia je stažen v h též v koncovce -ximh : N. V. 
A. sg. pae-'LiHH, Bor-xiMH (rus. óorÍHa), cbíit-xihh (rus. CBSTÍma), ro- 
cnoA-iiNH atd. V nynějších nářečích slov. koncovka -ma se skracuje 
a stahuje, jako -we (N. V. A. sg. n.), a čes. zúžuje ta v je, í: rus. 
ópáTBa, cy^Lá, pol. bracia, s§dzia, srb.-chor. ópafea, Jialja, hluž. bratřa 
(zz BpaTpHia), čes. bratří, sudí, paní, Máří atd. 

b) G, sg. m. n. -a, -la : Ba^K-a, rpa^-a, KOH-ia, Kpa-ta, MA2K-a, OThi|-a, 
jvna-a, noa-ia, am|-a, YOYT-H-ia atd. Tak i lit. vilk-o (o zz ä zz a -|- a), 
dálg-io (io — ja zz ja -f- a), lot. grék-a, věj-a, arm. serman. (zz sermn-a, 
cf. acht-i, drtad-a-j, mard-o-j) atd. Tento G. sg. m. n. na -a (slov. 
lit. lot.) se rovná Abi. sg. m. n. skr. zd. -ä-t: ášv-a-t, asp-ä-t, lat. 
equ-ö-(d), (cf. praep. ot-l, lat. a, a&, řec. d- priv. zz áv- atp.) ; v žen. 
rodě je skr. zd. G. sg. z- Abl. sg. Jiné jazyky se tu různí tím, že 
místo význaku a, pro rozdíl od jiných pádův, mají význak i, ja nebo 
s, aneb jako u zájmen -hě, sja cf. prakr sě (hujus Schl. Comp. 641.): 
lat. lup-i (-i zz i zz (o)i, cf. -w), jug-i, soc-ii (-ii zz i(o)-i), fol. -ii, 
řec. Ivk-ov (ou zz o-to), %vy-ov, kvq-iov, Tteó-íov; got. vulf-is (is zz 
ís zz (a)-is, cf. lat.), juk-is, har-jis, kun-jis; stprus. deiv-äs (N. deiv-as); 
zd. vehrk-a-hě, skr. vřk-a-sja (N. vřk-a-s), jug-á-sja atd. cf. Bopp. 
II. 134. (is-te). 



99 



Všecky tyto význaky jsou úkazná zájmena, sloužící zde co člen, 
cf. stpers. hja, zd. ja a t. zv. „i izafet" novopers., arab., tur. ap. 
(viz Bopp. I. 482—485, Max Müll. Vöries. I. 94, 98, 184, 263, Viri- 
lere Gr. pers. 164—172, 177—178, A. Hassan Arab. Gr. 76—81, 74). 

V nynějších nářečích slov. podobně, jako stsl., ale koncovka 
-ma známým spůsobem se skracuje a stahuje, a neživotná mas., zvláště 
jména dělitelných hmot a látek, času a místa, v rus., pol., čes. a luz., 
jako některá jednoslabičná v stsl. a slovin., mají obyčejně (ve smyslu 
Gen. partitiv.) koncovku -oif, -io (viz tuto), čes. však má u vtero- 
členných vždy jen přehlasované je (z= la): kon-ě (kon-je), kraj-e, meč-e, 
pol-e, čit-í {~í =jé- = bjé- =z ija\ rus. qyT-Lá, slvn. čut-ja, pol. czuc-ia, 
luž. čuč-a, srb. qyh-a. 

c) N. V. A. d. m. -a, -ta: Ef»aT-a, cim-a, po$HTea-ia, ii^ra-a, nwre- 
nhi|-a atd., cf. Ta, la-(rae) aj. Podobně i v jiných jazycích, jež mají 
dual: věd. vrk-ä, ubh-« asvin-ä (Bopp. Krit. Gr. 93), zd. vehrk-a, 
řec. Xvk-g), íívq-hú, lit. vilk-ů, dalg-iů (viz Schl. Ksl. 239); skr. 
vrk-äu má pro rozdíl od N. sg. f. (věd i L sg. m. i N. V. A. pl. n.) 
přivěšené u == v z=z vd =z vte, cf. A. d. näu : äväm aj. Podobně si vy- 
kládám i lít. u = avö == ava, cf. áu = dva ap. (cf. Bopp. II. 64), jako 
níže slovin. jež Miklosich (I. §. 276) nazval „auffallend". 

I v ostatních nářečích slov., jež mají dual, je zde -os, ;a, jen 
stč. a někdy i stsl. mají -u (=: 5 - n =z 5 -ja), jež se obyčejně vy- 
kládá z t. zv. „^-kmenův" (!): oca nou -u, cuti-u, bok-xi atd. stč. oba 
bratr-y Klenovica, zápolená zraky, krásná parohy atd.; slvn. sinu 
(u ■=. o - vd zz o - vd) cf. Mikl. I. §. 289, kde i bog-o-va aj., cf. G. 
sg. m. sin-a, sin-ú i sin-o-va (Levst. 12, 14), tat-a, tat-ú i tat-ova 
(Janež. 20, Metel. 178, 179.) Ostatně viz -oif, -k>, d). Hluž., kde A. d. 
životných -6. d. = G. pl. pro rozdíl od G. A. sg. m. k -a obyčejně 
přidává j {■=. ja), před nímž ja se ouží v je: N. V. d. pop-a-j, muž-e-j, 
N. V. A. d. dub-a-j, nož-e-j atd., cf. pol. dwaj a dwa ap. I rus. po 
číslovkách 2, 3, 4 zachovala N. A. d. m. na -a, -h, jenž se však 
obyčejně považuje za G. sg., s nímž formálně se shoduje i co do 
přízvuku: ,pa 6páTa, Tpn číma, ^eTÓpe TOiOBÍKa, ;pa 3mÍs atd., 
pročež se po těch číslovkách obdobně klade i G. sg. n. cf. ßßa OKHá, 
Tpn cecTpŘ atd. 

d) N. V. A. pl. n. -a, -ia : Ya^-a, noa-ia, aora-a, nHi|-a, 3Naiieii-Hta 
atd. cf. Ta, la-(stse) ap., což se opět úplně shoduje s ostatními jazyky 
příbuznými, jež mají ntr. : věd. jug-é, zd. dät-a, řec. %vy-á, ited-la, 
lat. jug-a, fol-ia, got. juk-a, kun-ja; skr. jug-a-ni má přivěšené -ni 

7* 



100 



pro rozdíl od N. sg. f. (věd. i N. V. A. d. m. a I. sg. m.). Zd. řec. 
lat. got. a slov. -a, -ra je zde zkrácené, jako v N. sg. f. (viz tento). 

Zcela tak i v ostatních nářečích slov., jen že -hki se tam skra- 
cuje a stahuje a v čes. -ja je vždy zúženo : pol-e, znamená (í z= jé =: Ljé) 
atd. V rus. se ten pád liší od G. sg. přízvukem, neb oxytona jsou 
v pl. paroxytona, a barytona jsou v pl. oxytona: trÍzr-ů, .nán,-a, 
ji^ji-á, noj-á, KOJiéc-a, ;n;epeB-á, BepeTéH-a atd. ; též -ďí, -n tu bývá ; 
trÍsk-u, Mii;-h atd,, cf. stsl. a stč. -xi v N. V. A. d. m. (3. c) a rus. 
-ďí, -u v N. pl. všech tří rodův u přídavných jednočlenných. 

4. Koncovka -o\, -k> přichází též ve více pádech (pročež se 
v D. sg. m. n. zájmen sesiluje, pro rozdíl od ostatních pádův po- 
dobných) : 

a) V D. sg. m. n., kde je -o\ staženo z -o-Bb = o-BH a io ■=. 
i€-Bb = i€-bh *), jež přichází, zvláště u jednoslabičných podstatných 
muž. (nikoli i stř. ani u přídavných), též nestaženě : pae-oif i (>ic-o-bii, 
isom-h) i koh-16-bh atd. Vostokov (Gr. 15, 22) praví, že v Ostr. Ev. 
první koncovka -oy, -w přichází s přídavným (přívlastkem): ciwoif 
YíioB-fiYbCKOifOYMOif, Eoroif Moreiioif, m^jko^ ii^poif atd. a druhá koncovka 
-OBH, -i€bh že přichází bez přídavného (přívlastku) na konci vět : epaioif 
iero mtBOBH, MHiiom cbokí f hwkobobh, a tak i jinde, na př. v Sav. kn. : 

HfHIOT/iJIIIIIIA OVYeííHlfH Wh ÍHCOVCOBII (ČaStO), H r.WO.M ÍHCOlfCl neTJiOBH, 

íHCOifc^i Be^ouiA wh m\m§% tip\Hic(>eoBn. ctöiäsjitoh fnniiíi neipoBH atd. 
(UyxL ine. . . npHm^h ki zipwiiepeoBH (Apošt.), h ob(>athiiiaca k% rocnojeBH... 

H i™03H BUpOBSUlÄ Kl rOCílO^Olf (ib.), ílOHIfb rOCllOfteBH (ExOd.), p IŽlBHTb 
Cl\ HSpSHMCBH . . . llfkHN6CKT6 Af^HTftHKAHNOBH . . . C;i;,\7» BbCb pcTb CTJI10BII . . . 

Bi;pm imwm MoeecoBH . . . luoifceoBH rnaroM Bon> . . . (pirnim, r<woi\a Mih- 

^peOBH . . . UHCH f í()0VT7» KeC«f>6BH (O. E.), cf. BBSpliBT* KL B€ßXOBH TOrO 

xpaina, Hcpovub iipiinvrj kt» BeperoBH (Nest.), cf. čes. panw Josefa Toma- 
novi ap. u sv. Jiří a u Jiřího, Jiřímu z Poděbrad atd. 

Přechodní tvar se zachoval v příslovci : ^om-o-bh \ $oii-o-Bb (též 
$OM-o-iib, otkccde) a Ron-oy (adv. xdtco Mikl. lex. a gr. I. 26, 179), 
slvn. dom-ó-v i dom-ú, stč. dom-ó-v a dot-ó-v, nč. domů a dolů, 
rus. ftOMÓi, JWJiófi (-Ě =:H = ji = BH), luž. dom-o-j, dol-o-j; cf. srb. 
Kyfefl, Dat. bez předložky, a podobně často srb. i u Nestora a j. 

Nynější nářečí slov. se tu zdánlivě rozcházejí tím, že mají jen 
staženou neb i nestaženou, skrácenou neb neskrácenou, změněnou 

*) Cf. slovesa VII. 1. (mého roztřídění, str. 29): hhk-o-bä-th : aHK-oif-is» 
(~ ÄttK-0-B-ift), BOie-BK-TH : BO-IO m (:= BO-i€-B-ift), rus. rop-e-Bá-TB : 
rop-ró-ro (~ rop-e-B-ro), pol. gotow-a-c:gotu-j§ (od gotów) atd., cf. fr. ouzzú, 
angl. ew ~ju a ow z=. někdy w, něm. Leuten: aiOftHie atd. 



101 



neb nezměněnou koncovku; tak rus. vždy jen -y, -w: ópáT-y, eoh-k 
atd., podobně srb.-chorv. ; pol. -u, -iu i -owi, -iowi (stpol. -iewi) : 
brat-u, kon-iu, i brat-owi, kon-iowi atd., podobně čes. bratr-u, kon-i 
(stč. kon-iu) i bratr-ovi, koň-ovi (stč. kon-ievi), a v prostomluvě 
i bratr-oj, koň oj atd., ale jen u životných; hluž. -ej — eji zu e-vi 
i starší -oj — oji =z ovi i u, zvláště u neživotných a víceslabičných : 
syn-ej, muž-ej atd., starší ps-eji. nož-eji, bratr-evi, knjez-evi, dom-oj, 
knjez-ovi, boh-u, zakon-u atd. (Pf. gr. 36, Mikl. Gr. 516—518); dluž. 
-ojzn-oju (cf. slvn. -ovu) i u, zvláště u neživotných: dom-oj, golc-oj, 
gréch-oju, jeleú-oju, baran-u, muž-u atd. (Mikl. Gr. 553 — 554); slvn. 
-w, -ju i -ovi, -jevi, ano i -ovu -jevu, zvláště u jednoslabičných: 
brat-u, kon-ju, ps-u i ps-ovi, trák-u i trak-ú, trak-óvi i trak-ovu, 
dn-u, dn-évi, dn-evu atd. (Levst. Gr. 12, Janež Slov. 20, Mikl. I. 183). 

V ntr., jako u neživotných mas., obyčejně jen staženě -oif, -io: 
ftuii-oif, non-io, 3NaMeN-H-io atd., výminkou 3naT-o-BH, \m\ g-bh, mo(>-i€-bh 
(Mikl. Gr. 34), cf. Ef^iieii-e-BH (živ. sv. Šim. Šaf. IX. 12), pol. ku 
poludniowi (bible 1632 kr. 7. 25), sloncowi, dzieci^tkowi, ziólkowi, 
imieniovi (Mikl. §. 807, 819), dluž. siyňco-ju, blid-o-j, koryt-o-j (Mikl 
555) a hluž. slow-e-j, vjek-e-j. . 

Jiné jazyky tu mají na pohled úchylnou, ale v podstatě touž 
koncovku: skr. vrk-ä-ja (ja=zi cf. zd. řec. aj.), zd. vehrk-ä-i, řec. 
kvx-cp kvq-iq?, lat. lup- ö (ö == stl. öi), soc-io, arm. G. D. mard-o-i 
(vysl. mard-ö Bopp I. 509), lit. vilk-ui (vysl. vilk-uj, ni — avi, cf. G. 
d. pl. N. d.), got. vulf-a (a m. a-i), har-ja, a tak i v ntr. V lotyš. 
D. (I.) sg. m. -m = mi =z vi zu bhi : kung-a-m , vé-ja-m , tév-a-mi, 
brál-a-mi atd. cf. Bielenst. Gr. §. 333. Bopp. Gr. II. pag. 2. Sr. též 
AOM-o-Mh — ^om o-Ki. (výš) a srb. I. sg. f. -ob zz -om. 

Všude totiž ku členu, původně a, přistupuje význak D. sg. i 
bud prostě, přičemž se hláska členu dlouží (-ä-i, -ä-ja, op) nebo 
s přídechem v, j (-vi, vb, ji, jt), oboje, dloužení členu a i přídech 
význaku i pro rozdíl od L. sg. m. n. (viz tento), aby totiž v silněj- 
ším Dat. význak nesplynul s členem v dvojhlásku, jako se to děje 
v slabším Lok. 

b) Totéž -ojf, -io, jako v D. sg. m. n. přichází i v L. sg. m. n. 
zvláště jednoslabičných podst. muž., nikoli i střed., ani přídavných, 
místo a vedle ~h (viz níže): o cim-oy {Iv za vép Ostr. 46. b), 
m cxiM-ov (h t(S nvQyop Sup. 451. 18), bi ^oii-oy (Sup. 95. 2), m 
A&b-ov (Sup. 261. 8) a j. Vost. Gr. 16., viz Mikl. Gr. 15. Uvedené 
tam též noa-o^: bi nono^ ftwie, m nono^ Ahne a nonoif houith je L. d , 
jako čes. v polou, na polou (cf. totéž slovo v G. d. pod d), t. j. mezi 



102 



oběma polovicema, tedy jaksi v obou polovicích, stč. mezu, srb. Me^y, 
rus. a stsl. MesK^oy také nemůže být než L. d. pol. miedzy, miedzy 
a rus. Meacn, mm> je L. sg. f. 

Ještě více v nynějších nářečích slov. netoliko u jednoslabičných, 
ale zvláště po hrdelních, aby se nemusily proměnit, i po jiných sou- 
hláskách přichází -oif, -h> i -OBH, -leRH, bud ještě vedle h (rus. jen 
mas.) anebo už výhradně (slov. srb. chorv ), tak že je L. sg. m. n. 
== D. sg. m. n. jako v fem. (viz níž). Pol., hluž. a dluž. u vtero- 
členných vždy, u prvočlenných však téměř jen po hrdelních jako 
čes., mívá L. = D. Rus. L. sg. m. na -ý, -ib, vedle se liší pří- 
zvukem, podobně prý v srb. (Dan. Obl. 7. a Glas. VIII,), což je 
ovšem vedlejší a novější rozdíl, neb v podstatě se neliší y v L. od 
y v D. (cf. D. -OMoy: L. -oml, lat. D. = Ab. m. aj.): rus. L. sg. m. 
bt> ca,n;-ý (i bi cás-í), bi Kpa-Ió (i bi Kpá-í) atd., čes. D. L. sg. m. 
n. bratru i bratrovi atd., ale v duchu, o bohu, v oku atd. podobně 
pol. a z části i luž., ale tam i D. L. sg. m. n. kon-iu, pol-u, zdrow-iu 
atd., slvn. D. L. sg. m. sin-u i sin-ovi, kon-ju, děl-u, pol-ju atd. 
a podobně srb., jen že tam je v D. L. sg. vždy jen y, jy. 

c) V G. L. d. m. f. n. je -oy — o-bi = o-b«, a -to zzz ic-b-e ~ 
i€-Ba: pne-oif, koii-io, pxiB-oy, non-io atd. cf. slvn. N. A. d. a G. A. 
sg. sin-u (Mild. Gr. §. 276. 290.) == sin-o-va ; clim-o-bo^ a cmtn-o-Bov 
(Mikl. Gr. 26) mají obdobnou koncovku (cf. slvn. D. sg. -ovu a dluž, 
-oju) jako dluž. G. (A.) d. pop-o-vu, muž-o-vu, ryb-o-vu, pol-o-vu 
atd., hluž. též jindy vjelk-o-vu, ale teď jako v G. pl. vjelk-o-v, muž- 
o-v, ryb-o-v, pol-o-v atd., a tak i slvn. G. d. = G. pl. slap-o-v, kon- 
je-v, rib, pol-j atd., (cf. i lit. G. d. = G. pl.); stpol. a stč. -ú nč. 
ou: w rek-u, v ruk-ou, na ramen-ou, na kolen-ou, do prs-ou, od 
polou atd. 

Jiné jazyky tu mají opět jen zdánlivě úchylnou koncovku: skr. 
ášv-a-jo-s , pát-jo-s , zd. asp-a-jö , (jö == ja-u — ja-VL = ja-va) , lit. 
vilk-ú (ú z=z a- vi zz a-va), pač-ú (zzpat-jú) cf. dva ap. Skr.-zd. -a-jö-\-s: 
slov.-lit, -oy, jako dvoučlenná koncovka k jednočlenné; podobně 
i -o-eoy: -oy, kdežto skr. jö + s = slov.-lit. w. 

d) Též v G. sg. m m (nikoli i ntr.), zvi, jednoslabičných podstatných 
(nikoli i přídavných) přichází -o\ = o-bi =z o-b» a -io = ic-bi = i€-Ba 
místo a vedle -a, -ra : Boa-oy cBoiero (Ostr. 105. b. a 236. b.), $o Bpb?c-oY 
(Ostr. 277, a.), Bhim j^oiioif (Sup. 38—19,) cziíurliiih iie^-oy (Sb. 1076) 
(Sup. 213. 17), Btiuie iinp-ov (Sup. 235. 17) a j. viz Mikl. Gr. §. 8. 
a Vost. Gr. 15. Uvedené tam též nonoif : nonoif, nonoy, oti noaoif 
je G. d., jako čes. do polou, z polou, od polou, cf. totéž slovo v L. d. 



103 



pod b) a noama (J. d. sup.). Slvn. tu má, zvi. u jednoslabičných, 
vedle -a buď -ú neb plné a nestažené -ova: sin-a, sin-ó-va i sin-ú, 
zvon-ó-va i zvon-ú, glas-ó-va i glas-ú atd., cf. čes. z dom-o-va i z domu, 
z venk-o-va i z venku. Cf. oTtK^oy zz otek&aoba. 

V některých nářečích slov., zvi. v čes. a pol. (méně v luz.) 
u neživotných zde zavládlo -o^, -10 na újmu -a, -la; v čes. však jen 
u prvočlenných : od mostu, do hradu, bez smyslu, u sloupu, s dubu 
atd. ale od kraje, do ohně (ě zz: je zz ja), bez pláště, u nože atd. 
V rus. nejvíce jména dělitelné hmoty a látky mají -y, -/o, když to 
je Gen. partitivus, jinak mají též -a, -n: MHÓro caíry ale nBita 
CH^ra, qániKa *iáio, EÓ$eio, KynÉTL aHncy ale npáHOCTt amica atd. 
Srb.-chorv. tu má jen -a, -ja. 

Toto -oif (zz o-Ba) : a (zz o-a) jako Dat. -oy (zz o-bh) : Lok. -* 
(zz o-h), t. j. význak a tu přistupuje ku členu (o) s přídechem, jako 
v Dat. sg., pročež se té koncovky užívá s jakýmsi důrazem (viz slvn. 
přízvuk jmen jednoslabičných muž. r. (nikde stř.). 

e) Ve V. sg. m. je -oif zz o-Bt zz o-Be, a -iozz i€-Bi zz i€-Be, jež 
sice nepřicházejí nestažené, leč čes. dom-o-ve! venk-o-ve! (slvn. 
V. zz N.). V starších památkách rozličných nářečí slov. je -oy u prvo- 
členných řídké vedle -e, le (viz toto pod 2. c): ctm-o\f i ciin-e, bez 
rozdílu v Ostr. sup. i j., ale nyní v některých nářečích slov, čes. 
pol. mir. zavládlo -o\, zvi. po hrdelních souhláskách, aby se nemu- 
sely rozlišit: čes. vrahu, hochu, kluku, i synu atd. pol. czieku vedle 
czlowiecze, duchu vedle dusze, ale wilku, szpiegu, ludu, dziadu, synu, 
(stp. syn-ie) aj. mir. CH^ry, óaTLBy, ByiÍKy atd. 

Koncovka 10 však je téměř jediná u vteročlenných, vyjma 
a -3b (viz 2. c) : koh-io, oifYHTea-io, ijnca|>-io, ii^ra-oif atd., ale i tiHKoaa-ie, 
aiiftpe-ie (Vost. 20). a kmä3-oi( sup. 119. 17. 

Toto -oy (zz o-Be) : e jako lit. V. sg. m. -iau (zz ja-ve) : i (zz ja) 
(Schl. Lit. Gr. 182.) neb jako -ai: e (zz ä Schl. Lit. Gr. 175.) cf. 
skr. V. sg. f. -ě (zza-i): ved. -a t. j. jako dvoučlenná koncovka 
k jednočlenné, a užívá se jí teď více, než dříve, aby kmenová sou- 
hláska zůstala nezměněna a tudíž kmen a slovo bylo jasné, srozumi- 
telné; cf. na př. čes. vlče V. sg. m. i N. A. V. sg. n. (ßa™i). 

5. Koncovka -h náleží také několika pádům (pročež se 
v L. sg. m. n, a D. L. sg. f. zájmen sesiluje pro rozdíl od ostatních 
pádův podobných), a všude je * zz o-i a ti (zz Tí) zz ie-i, t. j. kmen 
členu o, té s význakem pádu i stažen v % h: 

a) L. sg. m. n.: paB-n, kou-h, ftna-i;, noa-H atd. Že se mimo 
rus. a sic. před tímto n hrdelní souhlásky r, k, \ měkčí v 3, ij, c: 



104 



B03-«, ftoifc-*, b]\xi)-ťm oi|-«, o^c-K, Kn^cK-* atd., vyhýbají se tomu 
nynější nář. slov. tím, že tu volí koncovku o v, h>, jak jsme viděli 
výše (4. b.), t. j. význak toho pádu i přibírá přídech v a pak se 
skracuje a stahuje, jako v Dat. sg. m. n. Místo v některých ná- 
řečích slov. tu bývá pouze i (po sykavkách psáno y), před nímž se 
hrdelnice měkčí : cf. mir. a srb. u=z% a virus, bez přízvučné íziií! 
cm^Ítl, CBwjíÍTejiB, eojtÉhb, sbÍctm, 9Thmt> (proti tími), ÓTH (proti 
tí) atd., cf. čes. brzy (m. brzi = brzě), na buku v lesy (m. v lesi == 
v lese) a pod. více v nár. pís. mor., luž. v snéhu i v snézy, v klo- 
buku i v klobucy, v bruchu i v břušé, i ntr. v jabJuku a v jablucy 
atd. (Mikl. III. 516, 518, 521, 523). ftoMa, lat. domi je G. sg., cf. 
srb. ROß Kyfee. Jiné jazyky tu mají větším dílem touž koncovku Čili 
týž význak pádu: skr. ášv-ě (ě z: a-i), zd: ašp-ě", řec. wraf-oj (n—o-i 
cf. oiK-oi sr. Bopp. Gr. I. 401 !), lat. equ-ö, stlát, equ-öi (cf. Bopp. I. 
404, 405), lit. vilk-ě (ě = = a-i, cf. N. A. d. f., D. sg. f. a V. sg. 
m.), dalg-y-je i dalg-y (y = je-i = ja-i), got. vulf-a (a = a-(i)). V řec, 
lat. a got. L. z=z D., jako v slov. v fem. 

b) D. L. sg. f.: ftm-n. bo^-h atd.; rus. analogicky i m. u: 
6ýp-í atd., a srb. mir. zas analogicky u m. i: pnó-H atd. (cf. G. sg. 
a N. A. pl. f.). Před % se měkčí hrdelní souhlásky r, k, x v 3, q, c: 
1103-*, iioyc-* atd., jen ruské a sic. pyKÍ, HOrŽ, Mýxí, atd. 
též v srb. jednoduchá souhláska se tu obyčejně měkčí: pyipt, ho3h; 
CHacn atd., ale Ma^KH, nyniKH atd. Též. hluž. i (po sykavkách y) 
stojí místo a vedle é rucy, nozy, fidzy (N. íiga), kosy, vedle 
skále, pečé (oiti), vodž-é (Bo#t), muše atd. Jako v slov., tak i v ně- 
kterých jiných příbuzných jazycích má D. a L. jednu a touž kon- 
covku : řeč. %(ÓQ-a (a — a-t), cf. gaft-a-l, lat. Kom-ae (ae = a-i), equ-ae 
stlát, equ-ai (Bopp. I. 404, 405), got. gib-ai (viz L. sg. m. n. v týchž 
jazycích), veskrz jednočlenné, jako slovanský. 

Některé jazyky rozeznávají D. a L. a mají D. sg. f. skr. ásv-a- 
-jä-i, zd. hizv-a-jä-i a L. sg. f. skr. ášv-a-ja-m, zd. hizv-ä-ja, lit. 
ránk-o-je (proti D. rank-a-i) atd., veskrz dvoučlenné. 

c) N. V. A. d. f. n.: piiE-u, Boyp-H, ßtn-*, non-H atd., cf. t«, 
H-(sKe) a p. I zde ovšem * měkčí předcházející hrdelnice: 
H03-fc, MOYc-*, b*i|-*, (buko palpebra) atd. tak i slvin. roce atd. hluž. 
rucy, nozy atd. I příbuzné jazyky tu mají touž koncovku: skr. ásv-ě 
zd. hizv-ě, řec. %(óg-a (a = a z=. ai), lit. rank-i (« pouhý význak 
pádu, bez kmene členu. 

6. V N. pl m m. je koncovkou a) -h, -h, t. j. pouhý význak pádu 
i bez kmene členu : paB-H paB-^-H), kom-h (=: KOH-(h)-n) atd., 



105 



jako lat. lup-i (zz lup-(o)-i), amic-i (= amic-(o)-i) atd. To -h měkčí 
předcházející hrdelnice r, k, x v 3, !f, c: bos-h, bitích, ^oifc-H, bitlcbh 
atd., jako *, jež zde zastupuje (cf. slov. th (z= t(i)-h), skr. tě, lit. 
té, rus. t% got. tha-i) a s nímž se i jinde střídá (cf. imperativ f>bi|H : 
ßhi|HT€, noM03H: noii03*T€, KfiT.cn: KptctTe atd., rus. neKÓ: neKÉTe, no- 
Morn: HOMorÉTe atd., jakož i D. L. sg. zájmen osobních mh: mim*, 
th : tcb-b, ch i cge-k, skr. mě, tvě, řec. pol, rol, ol atd). Oné proměně 
kmenové souhlásky následkem změkčení vyhýbají se (zvláště nynější) 
nářečí slov., tím, že ku členu o, h> přidávají retní přídech r a kmen 
takto rozšířený (cf. čes. domov, venkov ap. stsl. cHijh a chi|6bt>, tük-l 
a TAKOKT» ap., jakož i i|f>i>KM a tipBKiBh, kamu a layetu» ap.) z části 
sklánějí jako kmeny t. zv. konsonantní, tedy zde s koncovkou -e 
(= skr. -as), čímž povstává 

b) koncovka -o-b€, -i€-Be: ^ap-o-Be, ca^-o-Be, c&^-o-Be, inoa-ie-Be, 
iihY-e-Be, 3mh-i€-b6 atd. (Mikl. I. 27.). Tou koncovkou, jež se oby- 
čejně vykládá z t. zv. „w-kmenův" (!), slověnština se zároveň vyhýbá 
nedorozumění, neb N. pl. m. a»(>-h, cci^-h, c^-h, mok-h atp. je též 

II. sg. imperativu, a N. pl. m. mi»yh, 3mhh ap. je též L. sg. m. 
Koncovka -o-Re, -re-Be se rovná skr. -a-vas : sun-á-vas (cimoBe), věd. 
-á-sas : dhüm-ä-sas (^-limobg) , zd. -š^n-ho : věhrk-^n-ho (BďEKOBe) , 
stper. -ä-ha : bag-ä-ha (ßoroBe) ap. cf. Bopp I. 460 Čeština u jedno- 
slabičných a po hrdelnicích volí -ová (=: ovLje, cf. slvn. luž. a rus. 
kollektiva): lvové, synové, svědkové, ženichové, soudruhové atd, 
hluž., jako pol., obyčejně u osobních: džedove, džedojo (-ojozzove, 
cf. skr. -a-ja-s), člověkově, řeznikojo atd. V srb. a slvn., zvi. u je- 
dnoslabičných, obdobné -o-bh, -m>-bh: rpaflOBH, flBOpoBH, Kpaj&eBH, 
KoaeBH, synovi, vétrovi, daževi atd* zřídka vétrove, zidove aj. (Mikl. 

III. 183). 

c) Některá nářečí slov., zvi. rus. a dílem i pol., význak i sta- 
hují s kmenem členu -o, v -ta (před nímž se hrdelnice ovšem také 
nemusejí měkčit), a s le v h; tak rus. u životných i neživotných 
má stejně, u prvočlenných -h (= w) a u vteročlenných -h: óóth 
(h po hrdelních iq, Hz: ti), bójikh, flýxH, paóá, flíflH, äomh atd. To 
-H ( — w) zde není, jak se obyčejně učí, A. pl., neb N. A. pl. Me*rá, 
H03KH atd dokazuje, že v rus. je neživotný A. pl. z= N. pl., jako 
v sing. cf. strus. A. pl. == N. pl. : bi> KopojiH, B'B yiHTeJiH, B'B CBnÍTem, 

BT» C0JI0BBÓ, BT> KVHD^I, B'B ^JieHŘ, B'B MOHáXH, BT> K03aKH, BT» CO-H^TÍI 

atp. Toto bi u) N. pl. m. (cf N. A. pl. f.) se rovná zd. -oi (töi), 
řec. ol (rol), fan-oi, lit. vilk-aí, jakož i got. vulf-ös (cf. gib-ös), skr. 
vrk-äs (cf. ášv-as N. pl. m. f.) atd, cf. rus. tí s lit. ťé, got. thai, skr. 



106 



zd. tě. Cf. Bopp. I. 455, 456. I pol. teď nejen u neživotných, nýbrž 
i u životných, ano často i u osobních má v N. pl. -y (= ta) : wilki 
(i = y), stp. wilcy (y zz i), Polacy i Polaki, anieli i anioíy, rycerze, 
towarzysze, konie, motýle atd, což se vykládá tak, že teď N. pl. = 
A. pl., když A. pl. — G. pl. a G. pl. — N. pl. Čeština té koncovky 
užívá jen u neživotných: duby (stč. dubi), mraky (stč. mraci), meče 
(stč. meči), koně (ě = ie = vk). 

d) Některá nářečí slov., zvláště rus., mají v N. pl. m. také 
touž koncovku, jako v G. sg. m. (cf. též lat. N. pl. = G. sg. m. f.), 
totiž -ta, jež se v rus. liší od G. sg. m. přízvukem vždy na kon- 
covce, jako v N. A. pl. n. (kdežto G. sg. těch jmen nemá přízvuk 
na poslední): rjia3-á, ropoji,-á, ,a;0M-á i .hóm-h, \ji$6-á xjtÍó-h, 
DiBÍT-á i ijdít-h, o6pa3-á i Ó6pa3-H, BOJioc-á i bójioc-h, Kpa-á i Kpá-n, 
JTÍKap-á, yqHTeji-á atd.; pol. tu má též -a vedle -y: okryta, puíka, 
urzeda, žywota, kamiona, je-czmiona, akta, fakta, statuta, talenta, do- 
kumenta aj. (Mikl. III. 453) ; čes. též -a vedle -y : vrcha, bora, hona, 
prsa, kamna, kouta, oblaka, Hradčana aj., i slvn. -a vedle -i: kamna, 
kóta, pöta (Mikl. III. 181). 

e) Osobní jména na -hni, odvozena od hromadných jmen tříd 
a národův na -a, -ra, -b (na spůsob přídavných přísvojných, cf. na- 
šmec, unser emer, espemrE, wnus de Hebrea atd.) v pl. ovšem nutně 
ztrácejí čili odvrhují singulární -hh-l a sklánějí se pak bud jako 
kollektiva žen. na -a, -ra, -h (pouze v sing.) aneb, končí-li se kmen 
na h, p, jako kmeny t. z v. konsonantní (na -Mb) s N. V. pl. na -e 
(srb. b), jež se rovná skr. řec. -sg, lat. es, lit. got. -s (=z -bs) : 
moknut - Hio^a, ftrftmrb - &rf>a, mo^khht» - nop\\ns, poifCHHi (i f>oifcmjK 
SI. v pl. Igor.) poifCh, Yea^HNi - YenA^h, rociio^iiHi - rocnop, kmctohm» - 
BaacTeaa, pol. szlachcic - szlachta, Litwin - Litwa atd., aneb chob-emhhi - 

C210BHN6, ^ROpířUIHMt - ^KOfiKIMe, TJTAplHIT. - T i\\TAf>C, EOKVfíHHL (EOí\ lř\(>H HT») - 

BOKipe (Eoaiape), c^bhm - cj>eh i cpÖJBH i koll. cpóa^ atd. 

Některá jména od N. pl. na -h tvoří kollektiv sg. žen. s Členem 
-w (životná, cf. N. sg. f.) neb neutr, s členem -ie (neživotná, cf. N. 
A. sg. n.) Efwr-H-K* i EftATp-H-ia, kiji,a3-h~ia, ähct-h-i€, i|b*t-h-i€ atd. 
rus. ópáTLa, KHH3Bá, ,n;py3Bá, JiócTBa, 3ýÓBa aj., pol. bracia, ksieza, 
srb. ópaha, ipeke, čes. bratří, kněží, listí, kvítí ap. cf. Bopp I. 457. 

7. V i. pl. m. n. je koncovka -w, -h: pae-üi, bmk-xi, kom-h, 
MbY-H, ^tn-w, noii-H, 3nam€hh-h atd., jež se rovná koncovkám toho 
pádu v jiných jazycích : lit. vilk-ai-s, dalg-ei-s, sveč-ei-s (=■ svet-jai-s), 
řec. Xvk-ol-s, íhn-oi-g, mjq-ioi-s, lat. lup-I-s, equ-í-s, soc-il-s. zd. ašp- 
äi-s, vehrk-äi-s, skr. ásv-ai-s, vrk-äi-s, neb -urzt-ii, a -h-l-h, t. j.: 



107 



ve slov. kmen členu (-x, -h) s význakem pádu (-h) stažen, kdežto 
v jiných jazycích k nestažené dvojhlásce ještě přivěšeno -s (zz si zz 
mi = bhis ap.) pro rozdíl od jiných pádův, čehož slov. patrně ne- 
měla zapotřebí. Cf. 11. b. c. d. e. 12. a. b. 

Zřídka v I. pl. m. n. přichází též -xmh, -mih : a^mii, qmx'uni, 
rB03^hiiH, ASKkMH atd. (viz níže), t. j. týž význak pádu (-h) s příde- 
chem nosovým (-m), tak že nemůže splynout se členem (-x, -b). Cf. 
věd. ásvěbhis, jemuž by se však rovnalo slov. -v\(>i;mh ap. (viz níž). 
Tento I. pl. m. n. by se mohl vysvětlovati také z I. sg. m. n., jako 
by -iiih, -bim bylo zz tiih-|-H, -biih-H, t. j. zzl. sg. m. n. + H (vý- 
znak plurálu), cf. arm. I. pl. mig-av-q c , mard-ov-qf ap. z= I. sg. + vý- 
znak plurálu Cq f ). 

V nynějších nářečích slov., jako rus., pol., luz. tu analogicky 
zavládla koncovka I. pl. f. (viz tento) a v srb. má I. D. a L. pl. 
jednu koncovku a to podobnou, ano touž, jako luž. D. L. I. dual 
(viz tuto). 

8. Koncovka -w, -ni náleží opět několika rozličným pádům, 
a všude je -xi zz o-h, -ia zz ic-h zz re-wh zz ig-mh ; tedy^-xi : -ra (zz mm) 
jako L. sg. -n (zz o-h) : D. sg. m. n. -o-bh (-0Rh), aneb jako L. sg. 

L. sg. m. n. -i€iib (zzh>-iih, zd. -jahmi), cf. bg^ii i kc^ä, k»mh 
i KAiiGHh, ko(»,a i KopeHh, i\pwu i íff^hK^Bk atp., t. j. je tu vždy týž význak 
pádu (h), jednou pouhý, po druhé s přídechem (-hh, jako -bh, -mh). 
Prvočlenná totiž přijímají tu pouhý význak pádu -h, jenž s kme- 
nem -o (x) splývá v xi, kdežto vteročlenná přijímají zde týž význak 
s předraženým h, tedy hh, slábnoucí v uh i pouhé n (cf. A. sg. h 
a Ki.ui, ap.), jež s kmenem členu ie se moutí v nosovku -hi (cf. uec-x 
ap., kde -ä zz oii zz o-ml zz skr. -ämi). Tento rozdíl byl bezpochyby 
nutný, neb kdyby i vteročlenná zde přijímala pouhý význak h, splynul 
by s členem ie v h (zz ií), jako v I. pl. m. L. sg. a m. j., a kdyby 
prvočlenná přijímala význak h s předraženým h, tedy -mh, slábnoucí 
v h, smoutilo by se s členem o v nosovku v jednom i druhém 
případě by tím povstávalo nedorozumění pro podobnost s koncov- 
kami jiných pádův, jak uvidíme dále. 

a) A. pl. m. : bivek-xi (zz bhxk-x -|- h) a koh-iä (zz koh-h>-h zz 
KOH-h -f Mb) se rovná lit. vilk-us (zz vilk-a. + s) , stpr. deiv-ans 
(zz deiv-an + s), got. vulf-ans (zz vulf-(an) + s, cf. thana), Xvk-ovq 
(=lvx-oo-\-g=zXvx-ov-{~g) i lat. lup os (zzlup-00 + s=hip-om-|-s), 
arm. měg'-s (zz mig-a -f s), mard-s (zz mard-o + s), varaz-s (zz va- 
raz-u + s) atd., t. j. A., pl. m. je všude zz A. sg. m. + význak plu- 
rálu s (před nímž m dle zákonův hláskosloví slábne v n i ti, t. j. 



108 



v pouhý nosový pahlas, ano i v pouhou délku předcházející hlásky), 
za něž má slověnština u prvočlenných Hau vteročlenných h =: Hh = mi. 
Střec. je A. pl. m. i rolg (zz tóvg) a dor. tag (= xoog ±z tovg), cf. 
Bopp. I. 476, 477. Zend. A. pl. m. asp-an = skr. ášv-an místo plu- 
ralního s (-ans) dlouží hlásku Členu A. sg. m. (zd. ašp-em, skr. 
ášv-am), pro rozdíl od A. pl. f. (viz tento), cf. Bopp. I. 476, 477. 

Nynější nářečí slov. vteročlenné -ra zaměnila střídnicí le (i stpol.), 
místo níž má rus. (dle prvočlenného -xi) analogické h; srb. chor. 
a slvn. za prvočlenné -ta zaměnily (dle vteročlenného ie — mi) analo- 
gickým -e; kromě toho rus. pol. a luz. u životných místo A. pl. m. 
užívají G. pl. m. (jako je to v sing, u životných i v ostatních ná- 
řečích): čes. vlky, duby, koně, meče, srb. ByKe, Jiy6e, K0H>e, Mane, 
pol. wilków, deby, koniów (koni), miecze, rus. bojikóbi, ftýóH, KOHéfi, 
uenŘ atd. 

b) G. sg. f.: piie-ii (zz (tlie-o-h z= pxiK-a-H) se rovná lat. equ-ae 
== stlát, equ-ä-i, famil-iae (= famil-iä-i), skr. zäjä-jäi (N. žaja žena, 
choť, viz Schl. Comp. 554. Pozn.), arm. mig-i (=mig-(a)-i, N. měg' 
= mig-a Mbr-iia), drtad-a-j (Petermann deci. I. p. 30) ap. ; vtero- 
členné eo^-kí (zz Boyp-ie-N zz eo^-ia-nb) se zas rovná lat. terr-äs, 
famil-iäs, řec. %coQ-äg, lit. ränk-ös, got. gib-ös ap., kdežto skr. ásv- 
ä-jäs a zd. hizv-a-ja jsou dvoučlenné, jakož i ža-ja-jai (jako by bylo 
slov. f>m-o-ra, bo^-k-ik, dle to-iä, re-H, cf. I. sg. f.). Střídáí se tu 
význak i s ra, s, h (cf. G. sg. m. n.), jež přistupují k členu 1. neb 
2., plnému neb sesláblému (kmenu). 

Nynější nářečí slov., držíce pevně prvočlennou koncovku -u, až 
na srb. chorv. a slvn., jež ji i zde zaměňují obdobným e (viz A. pl 
m.), vteročlennou koncovku m veskrz zaměnila střídnicí m> (i stpol. 
4e m. a vedle vzácného -«§), a rus. i nynější pol. ji docela nahra- 
zují (dle prvočlenného ~ta) analogickým -h (viz A. pl. m. rus.) : 
čes. ryby, bouře, země, pol. ryby, burzy (y zde == i), ziemi (stpol. 
ziemie, zřídka ziemi§), rus. póÓBi, óýpn, 3éMJiH, srb. chrv. slvn. 
pnóe, óype, 3eMj&e atd. 

c) V slov. je A. pl. /. = N. pl. f. == G. sg. f: f>wn m. eo^-m 
atd jako v goth., kdežto jiné příbuzné jazyky činí malý rozdíl mezi 
těmi pády, rozeznávajíce bud G. sg. f. od N. A. pl. f. (skr., zd.), neb 
N. pl. f. od G. sg. f. zz A. pl. f. (řec.) aneb A. pl. f. od G. sg. f. rz 
N. pl. f. (lat., lit.). Slov. N. A. pl. f. pue-xi se rovná lat. N. pl. f. 
equ-ae (zz equ-a-i) a řec. %(Áq-u-i ap., kdežto slov. N. A. pl. f. Bo^p-ra 
se zas rovná lat. equ-äs (A. pl.) a řec. %ÚQ-ccg (A. pl.), lit. ränk-ös 
(N. pl.) i rank-äs (A. pl.), got. gib-ös, skr. ásv-as, zd. hizv-|; věd. 



109 



N. pl. f. ášv-a-sa-s je opět dvoučlenný, jako G. sg. f. ášv-a-ja-s. 
Tedy i zde, jako v G. sg. f., se střídá význak i s n, s, h. 

Nynější nář. slov. si tu počínají podobně, jako v G. sg. f. (viz 
tento) ; jenom rus. tu činí dva rozdíly, u oxyton rozeznávajíc pří- 
zvukem N. (A.) pl. f. od G. sg. f . a u životných místo A. pl. užívajíc 
G. pl.: N. pl. b^óbii, n^ejiH, (G. sg. b^obú, ircejiú), A. pl. b^ob-b, 
nröB, N. A. pl. cjiě3H, 3ápn (G. sg. de3ú, 3apó) atd. 

9. A. sg. f. má koncovku -ä (— o-m — ä-iii) a -iä (=: jo -h = 
m-M%) : piiB-Ä, Eoiff>-ift atd., což se úplně rovná témuž pádu v příbuzných 
jazycích : lit. rank-^, stpr. gen-an, got. gib-a (-a =: ^), řec. %<ÁQ-av A 
lat. equ-am, zd. hizv-a, skr. ásv-am. 

Z nynějších nářečí slov. jediná pol. zde posud zachovala no- 
sovky, a to krátké a súžené, tvrdé § ( = a měkké (jotované) 
~ie ( = Kň) : ryb-§, ziem-i§ atd. Ostatní nářečí slov. tu mají čisté 
střídnice -y, -ro (v čes. přehl. v -i) : rus. pó6y, 6ýp-K, (oxytona tu 
obyčejně přenášejí přízvuk na první slabiku, jako v N. A. pl.: pýKy, 
3ápio atd.), srb. pnó-y, 3eMJBy, čes. rybu, zemi (stč. zemiu) atd. 

V A. sg. f. je tedy význak -m, -n (vlastně -rrw, -m = ma, wa, 
cf. got. A. sg. m. tha-na), jenž přistupuje bud ku členu plnému čili k N. 
sg. f. (skr. řec. lat. got.), nebo k pouhému kmeni členu, s nímž 
se moutí v nosovou hlásku (slov. lit. zd.). 

10. /. sg. f. má obyčejně dvoučlennou koncovku -o-kr, -re- 
-m: f>tiE-o-ijSi, Bo^-ie-ia atd., (s prvním členem neskláněným, pouhým 
kmenem -o, -re), snad aby se lišil od (jednočlenného) A. sg. f. 
Ostatně viz též I. sg. m. n. skr. podst. a zájmen i jinde. Zřídka 
přichází jednočlenný I. sg. f. (zdánlivě podobný A. sg. f.) -ä 
(= o-Mb), -M (zzjo-Mh): c% Ooiiä (sup. 392.), mä^ä, ßoifiu-Ä a j. 
(Mikl. III. 42.), neb to je snad=*, psáno i -ää ((wkkswK sup. 
394, H&fó^&ft sup. 309.) a staženo z -o-ä (cf. hhxboä Assem. Mat. 
25. 27. ch coEOft Pat. Mih. 142.) == o-kk. Cf. stpol. jednoo = jedna^ ap. 
Malecki Gr. wiek. 9. 

Nynější nářečí slov., vyjma rus. a z části slvn., mají zde oba 
členy stažené v jednu hlásku dlouhou (jako v A. I. sg. f. přídavných 
dvoučlenných), v pol. -q, -iq (cf. A. -e, -iej, čes. -ou, -í (stč. -ú, ~iú\ 
srb. chorv. -om, -joM, slvn. staženě -o {•=. -jo (z= m) i nestaženě 
ale skráceně (cf. rus.) -oj (= o-is), -joj (= tem), rus. nestaženě, jako 
stsl. -ok, -ero i skráceně (cf. slvn.) -oě, -efi: rus. pó6oio i pŘóoi, 
óýpeio i óýpefi, slvn. ribo i riboj, voljo i voljoj, srb. chrv. pnóOM, 
bojlom (co do m — ml cf. I. sg. HeceM ap.), čes. rybou, zemí (stč. ze- 
miú), pol. ryb^, ziemig, atd. Jen v luz. a částečně i v slvn. pro 



110 

nedostatek kvantity hlásek není patrný rozdíl mezi I. a A. sg. f.: 
slvn. ribo, voljo (I. i A.), a rovněž hluž. i dluž. rybu, rolu (I. i A. 
sg. f.). 

Stsl. (a rus.) nestažený (a neskrácený) I. sg. f. se rovná dvou- 
člennému I. sg. f. v skr. ášv-a-ja a v zd. hizv-a-jä, kdežto stažený 
I. sg. f. stsl. slvn. pol. čes. luž. se zas rovná jednočlennému věd. 
ášv-a, lat. (Ab.) equ-ä, fil-iä, lit. rank-ä, žol-ě (ä z= a, cf. got. A. sg. 
f., e ~ja =jq), arm. mig-a-v. 



Posud jsme rozbírali koncovky pádův, na pohled jednoduché, 
záležející totiž pouze z jedné hlásky, ovšem krátké neb dlouhé, čisté 
neb smoucené, pouhé neb jotované: b; o, ie; a, ta; oy, 10; h; 
h, h; u, h; ta, m; i%; a viděli jsme, že kromě t, h, o, le všecky 
jsou složené z kmene členu a význaku pádového, bud! čistě hlásko- 
vého a, i, nebo s přídechem retním a nosovým, jako bi, Bb, itb, Hb, 
mi, Mb, tak že význak pádu s kmenem členu ve všech těch případech 
splynul v jednu hlásku, vlastně dlouhou, čistou neb nosovou. 

V následujících koncovkách je však složení ze členu a význaku 
zřejmější, neb význak, vždy s předraženou souhláskou u neb x, ne- 
splynul s členem v jednu hlásku, protože tomu překážela konečná 
hláska význaku bud plná, neb i sesláblá v % b, ale patrně teprv po- 
zději sesláblá (než v G. A. a I. sg. N. A. pl. f. a A. pl. m.), jak 
svědčí příbuzné jazyky. 

11. I. sg., D. pl, D. I. d. m. n. a z části i I. pl. m. n., jakož 
i D. pl., D. I. d. a I. pl. f., mají podobné koncovky, a sice: 

a) I. sg. m n. : -o-Mb, -i€-Mb, řidčeji -i-Mb, -b-Mb : pas-o-Mh i paB- 
i-Mb, KOH-ie-Mb i Kou-b-Mb, fttn-o-Mb, iioa-ie-Mh atd., tedy k N. sg. m. 
-x, -b a ntr. -o, -ie (přistupuje význak -Mb (=z mh, cf. lit. sünu-mi), 
před nímž, jako před každou souhláskou, -b obyčejně oživuje 
v původní -o, -mí. 

Tak i ve všech nářečích slov., jen že v čes. a pol. -em (=. 0Mb, 
-iMb), snad vlivem následujícího b (-Mb, cf. D. pl.), a hluž. i dluž. 
zas -jom (= i€Mb, -bMb), rozšířené (cf. rus. pod přízvukem) : rus. 
paóÓMi, dáTewb, KOHěMX, flíiOMX, nÓJieMt, KontěarB ; srb. chor. a slvn. 
poóoM, KoaeM, ßftiOM, nojseM; čes. a pol. panem, koniem, slowem, 
polem; luž. popom, mužom, síovom, polom atd. S toutou koncovkou 
srovnej arm. I. sg. mig-a-v, mard-o-v, varaz-u (u = u-v) ; lit. I. sg. 
vilk-ů (ura-v? cf. D. sg., N. A. d., G. A. pl.); stněm. wolf-u; lat. 
(Abl.) lup-o, zd. ašp-a, věd. ásv-a; skr. ášv-ě-na je dvoučlenné slo- 



111 



ženo, jako u zájmen : těna zz slov. TUMb ; skr. a v těna ap. se rovná 
rus. 5 v tímx ap. 

V stslov. cizí jména na -hh mají pravidelně -hjcml, kdežto po- 
dobná na -eň mají raděj -eöMb : apweMb , oco^ociiicml , Marb^eoMb, 
THMO^eoMh, ale také eaeieMb i okcicmk (viz Mikl. Gr. I. §. 14). 

b) D. pl. rn. n. -o-mi, -i€-iit, řidčeji -i-iii, -b-Mi : paE-o-Mü 
i paE-i-Mi, KOM-ie-int i KOM-b-iii, jvek-o-mi, non-ie-Mi atd. Tedy opět 
k N. sg. m. n. přistupuje význak -mi (zz mo zz ija), jenž se rovná 
got., stněm. a lot. -m (zz mi), lit. -ms (zz mis zz mus), lat. -bus, zd. 
-bjo a skr. -bhjas s přidaným 5 (cf. D. I. d.): got. vulf-a-m, stněm. 
wolf-u-m, lot. grék-i-m, zel-i-m, lit. vilk-a-ms, lat. duo-bus, amici- 
bus (viz Schleich. Comp. 586) ; střec. vnit-o-ig, stir. fer-a-ib, zd. vehrk- 
febjo a skr. vrk-ěbhjas jsou dvoučlenné složené, jako u zájmen: skr. 
těbhjas zz slov. tiiji, cf. slvn. volcěm (Mikl. gr. L §. 278, 280) ; 
arm. mig-a-c, mard-o-c, varaz-u-c. V rozličných jazycích se tu stří- 
dají souhlásky m, b 9 bh, s, c s hláskami s, u, jo, ja, a k tomu ještě 
v některých přidáno s. Zd. tu má -bjä (zz -bi) a skr. -bhjä (zz -bhi) 
proti slov. -mi (zz Ma), kdežto v I. sg. m. n. skr. má zas -na proti 
slov. -Mb (lit. -mi), cf. rus. -Mt (zzMá). 

Z nynějších nářečí slovanských ruské, hluž. i dluž. zde přijaly 
obdobnou koncovku D. pl. f., pro rozdíl od I. sg. m. n., kdežto 
v pol. naopak koncovka D. pl. m. n. zavládla i v D. pl. f. ; srb. má 
v D. L, I. pl. m. n. stejnou koncovku -hm» (jako hluž. a dluž. v D. 
L. L d. : srb. poó-HMa, KpajB-HMa — po předložce neb po přívlastku 
i bez -Má (I. pl. zz N. pl. m.) : c jyHan;H, — ßüji-HMa, nojB-HMa (cf. 
zájm. HMa, H>HMa); slvn. a chorv. slap om, kon-jem, děl-om, pol-jem; 
čes. pán-ům (stč. pán-óm) , koň-ům (zz kon-jóm) i kon-ím (stč. 
kon-iem), slov-ům, pol-ím (ů m. o, náhradou zdloužené o; jů m. jo 
rozšířené a zdloužené je, jež se náhradou dlouží též v^ezzl); pol. 
chlop-om, król-om, siow-om, pol-om (stpol. bylo též zdloužené -om, 
a rozšířeně i zdloužené -tom); rus. paó-áMt, eoh-jímx, p$Ji-á,Wb, noJi- 
áMi>; luž. pop-am, muž-am, síow-am, pol-am. 

c) D. pl. f. -a-Mi, -ki-mi: piib-a-mi, bo\'()-i.\-mt» atd., tedy opět 
N. sg. f. s význakem -mx; či snad spíše a vlastně dvoučlenné: -km* z= 
ÄM-b zz -a-aMi (cf. no mmioiwuit» bhiumi Sbor. 1073. 209), t. j. opět 
jen kmen prvního členu (o, re) stažen s D. pl. f. druhého členu 
-m% neb -rmi (cf. D. pl. přídavných dvoučlenných)? Podobně ve 
všech příbuzných jazycích: got. gib-öm (zz-a-am), lit. ränk-öms 
(zz-a-amus), řec. %(6q-u-is, arm. G. D. pl. mig-a-c, stir. rann-a-ib, lat. 
equäbus, zd. hizv-äbjo, skr. ásv-abhjas. 



112 



I ostatní nářečí slov. mají touž koncovku, jen pol. má teď ob- 
dobnou, jako D. pl. m. n., kdežto stpol., jako čes. podnes, rozezná- 
vala a označovala i délku hlásky a\ srb. má opět v D. L. I. pl. f. 
-mcl\ čes. rybám, zemím (stč. zemiám); pol. rybom, ziemiom; srb. 
pHÓaMa, 3eMJtaMa atd. Čes. a stpol. tu náhradou dlouží. 

d) D. 1. d. m. n. -o-r.ia, -\£-m neb -i-iia, -h-iia: paB-o-iia i |>aE- 
i-iia, KOH-ie-Ma i KOH-h-MA, #i;a-o-iia, noa-rc-Ma atd. Zde, jako v I. pl., 
může člen klesnout až v t, h, protože plná hláska na konci význaku 
usnadňuje výslovnost. Tedy opět N. sg. m. n. s význakem -ina (zziiä, 
cf. N. A. d. m.); anebo D. I. d. zz D. pl. -f význak duálu -a? Slov. 
-ms se rovná zd. -hja (— bjä) a skr. -bhjäm (zz bhjä-m m. -bhjä-u % 
cf. hluž -ma-j), tak že slov. D. pl. -mx: D. I. d. -11a, jako zd. skr. 
D. pl. -bjo, -bhja-s: D. I. d. bja, -bhjä-m. Lit. vilk-ám (m zz mt zz 
má) se liší krátkou a sesláblou koncovkou, jakož i řec. G. D. d. m. 
n. iiťjt-o-iv ; zd. ašp-aebja, ale skr. D. I. d. m. n. zz D. I. d. f. 
ásv-a-bhja-m, t. j. význak -bhjäm při-pojen k věd. N. A. d. m. ásv-a. 
Zd. a řec. tvar je dvoučlenný, jako u zájmen: zd. tsebja zz slov. 
T%m atd., cf. slvn. tatěma (Mikl. Gr. I. §. 280). 

V ostatních nářečích slov., jež zachovala dual, jsou tytéž kon- 
covky s malou úchylkou: slvn. D. I. d. m. n. slap-oma, konj-ema. 
děl-oma, pol-jema; stč. bratr-oma, muž-ema, křídloma, plec-ema R. K. 
i plec-ma (zz plec-Lma) Ž. W. ; dluž. D. L. I. d. m. n. (cf. srb. D. 
L. I. pl.) pop-oma, muž-oma, slov-oma, pol-oma, a hluž. D. L. I. pl. 
m. n. pop-omaj, muž-omaj, siov-omaj, pol-omaj, s přidaným -j, cf. 
N. d. m., tak že hluž. D. L. I. d. m. n. -ma-j: N. d. m. -a-j, jako 
stslov., slvn. a stčes. D. I. d. m. n. -ria: N. A. d. m. -a. 

e ) D. I. d. f. -ania, -taiia : pxiB-aiia, i;ovf>-iuu atd., tedy zz N. sg. 
f. — | — Ma, či zzD. pl. f. + duální -a, v čemž se opět shoduje s příbuz- 
nými jazyky: zd. hizv-äbja a skr. ásv-abhjam, lat. duäbus, ambäbus, 
lit. ränk-öm, řec. G. D. d. %6q-a-iv. Cf. D. I. d. m. n. 

Ostatní nářečí slov., jež zachovala dual, mají touž koncovku 
s malou úchylkou: slvn. ribama, stč. rybama, dušama, někdy chybně 
stranoma (Květ 41), dluž. ryboma, roloma, hluž. D. L. I. rybomaj, 
rolomaj, s přidaným -j, jako v mas. 

/) 1. pl. m. n. se končí, jak jsme výše viděli, též -i-mh, -i»-mh : 
^ap-i-MH, rp^-x-MH, rB03ft-h-iiH, tfíK-h-MH, oExivafiiiiH (zz obyčaj-B-mi) 
atd. (viz Mikl. Gr. I. 16, 21, 34); tedy I. pl. m.zzN. sg. m. + im 
(význak I. pl.) : flap-i + MH > rR03$-b mh atd. anebo (-iih zz mh zz 
iih-H) I. pl. m. zzl. sg. m. + h (význak plurálu): rptx-Mih -(- h, äsk- 
LMh + M atd., jako arm. I. pl mig-a-v-q\ mard-o-v-q r , varaz-u-q c = 



113 



I. sg. mig-a-v, mard-o-v, varaz-u s význakem plurálu ~q\ Tedy I. 
pl. m. n. -i-MH, -b-iin : I. sg. m. n. -i-iib, -binb, jako D. I. d. m. n. 
-i-iia, -biia: D. pl. m. n. -i-iui, -b-iii. 

Vědické ásv-ěbhis je dvoučlenné složeno jako skr. zájmeno ěbhis 
a stper. bag-aibis f (Bopp. Gr. I. 440, 442), cf. slov. tsmh ap. a skr. 
I. sg. m. n. ásv-ěna. 

Nynější nář. slov. často mají podobnou koncovku --emh, -lmh 
(čes. pol. mir.) i -iiik, -um (srb. a prostě i čes.), aneb obdobnou, 
jako I. pl. f. -aiim, -RMH (rus., mir., pol, luz. i čes.) pro rozdíl od 
N. A. pl. m., zvláště není-li žádného přívlastku. Srb. má v í. D. 
L. pl. m. n. stejnou koncovku -m (jako luz. v D. L. I. d.), již při- 
pojuje jako k N. pl. m.: slvn. tat-mí, jezer-mi (Mikl. Gr. III. 181, 
184); čes. jen k uvarování nesrozumitelnosti zubami (obyč. zubama) 
skřípěti, robami (obyč. rohama) trkati, plot-mi (obyč. plotma) ohra- 
diti, šat-mi (obyč. šatma) zamétati, mužmi, kyjmi, koňmi i koňma 
atd; pol. koň-mi, król-mi, m§ž-mi, woz-mi, syn-mi, przyjaciol-mi 
(Mikl. Gr. III. 455), obyčejně wozami, m§žami atd. ; srb. 3yó-Ma i 3y6- 
HMa, ale jen KOitMa, cf. BeoMa (zz BeabMH), BehMa ap., též 3v6-mh 
a po3-MH (Danič. poslov. 143, 145), a po předložkách i pouhý N. pl. 
bez význaku -Ma: c Bjiacn, no xaj.nyu.H, c npHjaTeiBH; luž. pop-ami, 
mužemi (dluž. múzami), slovami, polemi (dluž. polami) ; rus. padáMH, 
n;apáMH, jjJjiáMH, iioMmh atd. 

j) Z pl. f. -a-MH, -ix- ti ii : (TLin-a-Mii, go^-r-mh atd., tedy opět 
N. sg. f. s význakem I. pl. -mh, jako lit. ränk-ömis, zd. hizv-äbis, 
skr. asv-äbhis, anebo (-zimh zz s -f- h zz m -f- " = »mb -j- h) I. pl. f. zz 
I. sg. f. -« (zz m — aijb cf. srb.) -f- význak plurálu -h : pm-su -J- " 
(zz puB-ft -|- ")> Boiffi-RM + h] (zz Boifp-Hi -|- »)' cf- arm. I. pl. mig-av-q c 
a I. sg. mig-av atd. Tedy I. sg. f. pxiBs: I. pl. f, pusaMH, jako N. 
A. sg. n. HiiA : D. L. sg. n. mmm atd. 

I všecka ostatní nářečí slov. mají touž koncovku beze vší 
úchylky; čes. a hluž. tu předposlední a ovšem nedlouží a tudíž 
mají: rybami, rolemi, zeměmi (e, ězzjezzja),^ a srb. má -im m. 
-mh: pnöaMa, 3eMj&aMa. 

12. Jinou, ale také příbuznou koncovku má též L. pl., a sice: 

a) L. pl. f. -s-\t>, -k\-\t> : pxiB-a-x-b, EOifp-ra-x-b atd., opět N. sg. 
f. s význakem L. pl. -jn», anebo (-m = m zz a-wt, cf. Bt Bnnaa^ 
(W3WB Sbor. 1073» 260) dvoučlenné: N. sg. f. -a, nebo pouhý 
kmen prvního členu, -o, -re stažen s L. pl. f. druhého členu -ws 
neb -iWL, což se shoduje i v ostatních příbuzných jazycích: lit. 
ränk-ös (-ose neb -ösu, -ösa), řec. %cóq-cc-is i %á$~a-iai, 'OXvpitíapt 

Tř,; Filosofie, dějepis a filologie, 8 



114 



(Bopp. I. 515), zd. hizv-ähva, skr. ásv-asu. Tu se střídá slov. x se 
zd. h a lit., řec, skr. s, jež má slov. v G. L. pl. naci, b»ce a stčes- 
strus. i v L. pl. Dolás (= Dolanech), Lužás (= Lužanech), Polás 
(= Polanech) ap. — Ostatní nářečí slov. tu mají touž koncovku, jen 
čes. ryb-ách, zem-ích (=z -jéch = -jách) a srb. paó-aMa, 3eMJB-aMa. 
Čes. tu náhradou dlouží. 

b) L. pl. m. n. má zřídka jednočlennou koncovku -oxi, -ic-xi 
neb -wi, -L-xx : jkh^-o-m (Sup. 380, 18), ^oii-i-xt (Ostr. E. a Sbor. 
1073), clihox-l (He XL), bt» rpeisojcL (HecT.); obyčejně má dvoučlen- 
nou koncovku (— -o-nxi), -hjsi (— re-iwi), kde je kmen 1. členu 
-o, -rc stažen s L. pl. 2. členu čili zájmena Hxt: (mb-kw, koii-hxt», 
A'tn-txi, non-Hxi atd., jako i v jiných příbuzných jazycích : řec. 
i7i7t-o-LCi, zd. ašp-a-išu neb asp-a-išva, skr. ášv-ěšu (= -a-išu), lit. 
vilk-ůs -ůsě, -ůsů, -ůsa = u-isa = a-isa), lat. lup-ís. — Před -nxt 
se měkčí hrdelní r, k, x v 3, ij, c a xb v cb: eo3OT, npopoi|u?cE, 
rpucuxi, BnicB^xt atd. L. pl. m. n. s dvoučlennou koncovkou -sxi, 
-HXT» vypadá jako L. sg. m. n. -f- ^ (význak L. pl.), což se shoduje 
i v některých jiných jazycích příbuzných : řec. Zitit-m (=z iim-o-C) 
a iiťJt-o-Lúi atd. 

Nynější nářečí slov. tu mají buď jednočlennou koncovku : čes. 
-ech, sic. -och, neb dvoučlennou : čes. -ich (— -nxt i -wi), aneb 
obdobnou: rus., pol., luž. -axö, -hxö, a srb. jako v D. a I. pl. -UMa: 
o jyHan,HMa, EpajLHMa, jrljJiHMa, nojbHMa ; chor. a slvn. posud -ih 
(— -Hxi i -nyh) ; rus. pol. a luž. pnóáxx, eohjix'L, jfiÄ&Yh, noMxi, 
pol. ještě w Prusiech, W^grzech, Wloszech ap. i o bogoch, konioch 
(cf. sic. a luž.); čes. dluzích, hříších, zubech, domech, letech atd., 
ale obecná čeština užívá zhusta také obdobné koncovky -ach, zvláště 
po hrdelnicích, aby je nemusela měkčiti: v hříchách, dluhách, o ptá- 
kách ap.; ve snách (in somnio), ale o snech (de somniis). 



8. 

Druhá kopie císařské listiny na sjednocení dioecese 
Olomoucké s Pražskou, dané 29. dubna 1086. 

Přednesl prof. dr. J. Kalousek dne 12. listopadu 1883. 

Dne 19. února 1883 mluvil jsem zde o rozsahu říše české za 
Boleslava II. Vědomosti naše o této věci pocházejí hlavně ze zbytku 
zakládací listiny biskupství Pražského, kterýž vložen byl do listiny 



115 



císaře Jindřicha IV. ze dne 29. dubna 1086. Tuto listinu Kosmas 
Pražský pojal do svého letopisu (II. 37); original její se nezacho- 
val, a také žádný jiný opis její až do nedávná nebyl povědom. Ka- 
rel Friedrich S t u m p f-B r e n t a n o, professor university Inšprucké, 
loni zemřelý, našel v říšském archivě Mnichovském jiný opis též 
listiny, kterýž pochodí ze 12. století, jako opis Kosmův, ale jest na 
Kosmovi nezávislý. Stumpf uveřejnil tuto kopii ve třetím svazku 
svého díla: Die Keichskanzler vornehmlich des X., XL und XII. Jahr- 
hunderts, kterýžto třetí svazek vyšel v Inšpruku 1 865— 1881, a má 
také zvláštní nápis: Acta imperii inde ab Heinrico I. ad Heinricum 
VI. usque adhuc inedita. Tam nachází se naše listina jakožto číslo 
76 na str. 79 — 81. Ježto naše listina jest v historii české velice dů- 
ležitá, a kopie Mnichovská obsahuje některé varianty, předkládám 
zde otisk Stumpfův celý; proloženým písmem vytknuta jsou zde ta 
slova, která nenacházejí se v opisu Kosmově. 



In nomine sanctg et individue. trinitatis. Henricus divina fa- 
vente dementia Romanorum tercius imperator augustus. Regio no- 
mini et imperatori§ dignitati congruere novimus, ut ecclesiarum dei 
utilitatibus ubique opitulantes, dampna vel iniurias earum quacum- 
que necesse fuerit propulsemus. Quapropter universis dei nostrique 
[u Kosmy je doloženo : regni] fidelibus tam futuris quam presentibus 
notum esse volumus. qualiter [u Kosmy stojí: fidelis] noster Bragen- 
sis episcopus Gebehardus sepe confratribus suis et coepiscopis c§- 
terisque principibus nostris ac novissime nobis conquestus est, quod 
Bragensis episcopatus, qui ab inicio per totum Bohemi§ ac Mora- 
vi§ ducatum unus et integer constitutus, et tam a papa Benedicto, 
quam a primo Ottone imperatore sic confirmatus est, postea sine 
antecessorum suorum suoque consensu, sola dominantium pote- 
state, subinthronizato intra terminos eius novo episcopo, divisus 
esset [et] imminutus. Qui cum Mogontin§ coram legatis apostolice, 
sedis, presentibus nobis ac plerisque regni nostri obtimatibus, ean- 
dem querimoniam intulisset, ab archiepiscopis Wezelino Mogontino, 
Sigewino Coloniensi, Eilberto Treverensi, Liemaro Bremensi, ab 
episcopis quoque Theoderico Wirdinensi [čti Wirdunensi], Conrado 
Traiectensi, Udalrico Eistetensi, Ottone Ratisponensi, cum assensu 
laicorum: ducis Boemiorum Wratizlai et fratris eius Cůnradi, ducis 
Fridrici, ducis Liudaldi, palatini comitis Rabodonis et omnium, qui 
ibidem convenerant, primitiva illa parochia cum omni terminorum 

8* 



116 



suorum ambitu Bragensi sedi est adiudicata. Termini autem eius 
occidentem versus hü sunt: Tugust qu§ tendit ad medium fluminis 
Chub, Zedlza et Lusane. et Dazana, Liutomerici, Lenuczi usque ad 
mediam silvam, qua Boemia limitatur. Deinde ad aquilonem hi 
sunt termini : Pssovane, Chrovati et altera Chrowati, Zlasane, Trebo- 
vane, Pobarane, Dedosize usque ad mediam silvam, qua Milcianorum 
occurrunt termini. Inde ad orientem hos fluvios habet terminos : Bug 
seilicet et Ztir cum Gracowa civitate provintiaque, cui Wag nomen 
est, cum omnibus regionibus ad predictam urbem pertinentibus, qu§ 
Gracowa est; inde Ungrorum limitibus additis usque ad montes, qui- 
bus nomen est Tri ti, dilatata procedit. Deinde in ea parte, qu§ 
meridiem respicit, addita regione Moravia usque ad flumen, cui no- 
men est Wag, et ad mediam silvam, cui nomen est More, et eiusdem 
montis eadem parrochia tendit, qua Bawaria limitatur. Mediantibus 
itaque nobis et communi principům aspirante suffragio peractum est, 
ut dux Boemie Wratizlaus et frater eius Cunradus supradicto Bra- 
gensi episcopo fratri suo parrochiam iudiciario ordine requisitam ex 
integro reprofiterentur et redderent. Proinde nos rogatu eiusdem 
episcopi racionabiliter inducti, Bragensis episcopatus redintegrationem 
nostre. impérialis auctoritatis edicto illi et successoribus eius confir- 
mamus et stabilimus, inviolabiliter decernentes, ne ulla post hac 
cuiuslibet condicionis persona vel ulla societas hominum Bragensi 
§cclesi§ quicquam sui iuris in prenotatis terminis alienare presumat. 
Cuius redintegrationis et confirmationis auctoritas, ut omni evo sta- 
bilis et inconvulsa permaneat, hanc cartam inde conscripsi [čti con- 
scribi], quam, sicut infra apparet, manu propria roborantes impres- 
sione sigilli nostri iussimus insigniri. 

Signum domini Henrici tercii Romanorum impe- 
ratoris augusti. 

Hermannus cancellarius vice Mecedonis [čti Weze- 
lonis] ar chicancellarii recognovit. 

Datum III kalendasJMaii, anno ab incarnatione domini MLXXXVI, 
indictione VIII, anno autem domini Heinrici regni quidem XXXII, 
imperii vero III. Act um Ratispon e, in Christi nomine f eli- 
citer Amen, 



Srovnáme-li tento text s opisem Kosmovým, kterýž tištěn jest 
ve Scriptores rerum Bohemicarum I. 168, a ve Pramenech dějin 
českých II. 115, shledáme značný počet rozdílů pravopisných zvláště 
ye vlastních jménech, i jiných odchylek písařských, na kterých hrubě 



117 



nezáleží, poněvadž se jimi nic věcného nemění. Však i rozličné 
rukopisy kroniky Kosmovy naskytují podobné varianty, rovněž tak 
četné. Dvě nebo tři slova (regni, fidelis, et) jsou ve Mnichovském 
opise patrně z nedopatření vynechána. Jsou však také mezi opisem 
Mnichovským a opisem Kosmovým někteří rozdílové věcní, jmeno- 
vitě tito: 

1. Dle Mnichovského opisu Morava byla oddělena od dioecese 
Pražské beze svolení předchůdcův Jaromírových v biskupství Praž- 
ském i beze svolení biskupa Jaromíra, pouhou mocí panujících (sine 
antecessorum suorum suoque consensu, sola dominantium 
potestate). To zní zajisté logičtěji, nežli slova v opisu Kosmově: 
antecessorum suorum consensu, sola dominantium potestate = se 
svolením jeho předchůdců, pouhou mocí panujících; neboť jestliže 
předchůdcové Jaromírovi v biskupství Pražském svolovali k odlou- 
čení Moravy od jejich dioecese, pak to odloučení nestalo se pouhou 
mocí světských panovníků. Nepochybuji, že opis Mnichovský 
v tom kuse jest věrnější, to jest že v originále stálo to zrovna tak. 
Kosmas však ve své kronice k roku 1067 (Pram. II. 95) netoliko 
výslovně podotýká, že biskup Pražský Šebíř svolil ke zřízení zvlášt- 
ního biskupství v Moravě, uprošen byv k tomu knížetem Vratisla- 
vem, nýbrž také vypravuje, jaká smlouva o to byla uzavřena, aby 
biskupům Pražským nahradila se škoda hmotná, kteráž jim nastala 
odloučením Moravy od jejich dioecese. Ze smlouvy této vznikly 
spory předlouhé, o nichž Kosmas i jinde se šíří. Jest teda zjevná 
nepravda, co o tom napsáno bylo do císařské listiny, že by Morava 
beze svolení biskupů Pražských byla odloučena ; k odůvodnění nároků 
Jaromírových byla ta officiální nepravda ovšem velmi příhodná. Po- 
dle toho mám za to, že Kosmas, opisuje tu listinu do své kroniky, 
úmyslně a schválně změnil nepravdivý výrok: sine antecessorum 
suorum suoque consensu, ve pravdivější slova: antecessorum suorum 
consensu. Potom ta věta vypadla jemu sice nelogicky, ale srovná- 
vala se lépe s pravdou a s jinými částmi kroniky Kosmovy. 

2. Ve výčtu nej starších hranic dioecese Pražské stojí ve Mni- 
chovském opisu: Chub, Zedlza; kdežto v některých rukopisech kro- 
niky Kosmovy mezi těma dvěma jmény stojí ještě jméno třetí, a sice 
Zelze nebo Zeyza; toto slovo s Palackým chtěli jsme čisti Myza = 
Mža a vykládati za župu Mežskou, kteráž ve 12. století skutečně 
tak slula, ležíc u nejhořejší Mže mezi župou Tuhošťskou aneb Doma- 
žlickou, a mezi župou Sedleckou v pozdějším Loketsku. Pelzel a 
Dobrovský ve Scr. r. B. I 169 vyslovili domněnku, že jména Zelza 



118 



a Zedlica nejsou než varianty jednoho jména. Nyní po objevení 
opisu Mnichovského musíme tuto domněnku uznati za pravou, tak 
sice, že jméno Zelza má se docela vypustit i, a župa Sed- 
lecká následuje hned po Tuhošťské ve výčtu nejstarších hranic dioe- 
cese Pražské. 

3. Největších změn dovolil si Kosmas v kancelářských formál- 
nostech při konci listiny. Slova Signum . . . augusti přestavil až 
na samý konec; za nimi docela vypustil oznámení, že kancléř Her- 
mann tuto listinu ověřil; na samém konci vypustil udání, že listina 
byla vyhotovena v Řezně, tedy ne v Mohuči, kdež byla ujednána. 
Indikce stojí v opise Mnichovském osmá, u Kosmy však devátá, což 
jest správné. 

Co tu vytčeno bylo pod číslem 1. a 3., těmi rozdíly liší se 
opis Mnichovský ode všech rukopisů kroniky Kosmovy a tudy doza- 
jista také od ztraceného autografu Kosmova. Z toho dlužno souditi, 
že opis Mnichovský nepochází z kroniky Kosmovy, nýbrž jest na 
ní nezávislý. Objevem Stumpfovým dostali jsme teda nového svědka 
k věci, o které dosud svědčil nám Kosmas samojediný. Nedovídáme 
se sice od toho nového svědka skoro nic nového, ale svědectví jeho 
má nemalou cenu, a sice ku posouzení hodno v ěrn os ti Kosmo- 
vy. Dosud sice nikdo z těch historiků, kteří pochybují o pravosti 
pozůstatku zakládací listiny biskupství Pražského, nevyslovil po- 
dezření, že by sama císařská listina ze dne 29. dubna 1086 u Kosmy 
byla podvržena. V posledních však létech tolik uvádí se s jisté 
strany k oslabení důvěry v pravdomluvnost Kosmovu, a podezření 
přednášené zakládává se z pravidla toliko na výkladech zjevně pře- 
mrštěných a tendenčních, tak že by nebylo divu, kdyby některý po- 
kračovatel v tom směru odvážil se také uváděti v pochybnost samu 
listinu Jindřicha IV. Nalezením opisu Mnichovského položena jest 
meze tomu počínání aspoň v tomto kuse. Zároveň dostalo se nám 
tím do ruky nového vítaného měřítka, podle kterého můžeme oceniti 
hodnověrnost nejstaršího letopisce českého, zejména pokud se týče 
citování listin. Srovnávajíce opis Mnichovský s opisem Kosmovým, 
můžeme říci, že Kosmas neopisoval diplomaticky věrně, jak toho 
žádá nynější dějezpyt, ba že i vědomě dovolil si učiniti některé 
změny. Se stanoviska kronikářského jest však jeho opis dostatečný, 
nevynechali v něm nic, co by obyčejnému čtenáři mohlo býti důle- 
žitým, a dokonce nic do něho nepostavil, co by si byl sám vymy- 
slil. Co vynechal v závěrečných formalitách, zdálo se mu býti nej- 
spíš nedůležitým a nezajímavým; netýkáť se to ovšem předmětu sa- 



119 



mého. Změna úmyslná, kterou jsem objasnil pod číslem 1., ukazuje 
způsobem velmi charakteristickým, že Kosmas nebyl sice zcela správ- 
ným a spolehlivým opisovačem, ale že byl pravdomluvným člověkem 
a myslícím letopiscem: udělalť změnu v opisované listině k tomu 
cíli a konci, aby jeho opis srovnával se s pravdou a zároveň s jinými 
místy jeho kroniky. 

9. 

Příspěvky k dějinám university Pražské. 

Četl dne 26. listopadu 1883 Jos. Jireček. 

Mr. Marek Bydžovský z Florentina byl pilný sběratel jak pa- 
mětí dějepravných vůbec, tak zejména i zpráv k historii university, 
na nížto sám s tolikerou láskou plných 37 let (1567— -1604) byl 
působil. 

Sborník jeho zpráv universitních, jenž nyní jest majetkem 
svěřenské knihovny J. J. Jiřího knížete z Lobkovic, jest foliový sva- 
zek pevného trvanlivého papíru z doby Mr. Markovy, čítající 375 
staropopsaných a 3 nověji psaných listů v. Vazba je z minulého 
století i zpořízena nepochybně od sběratele Emanuele Ferdinandi, 
jehož sbírka namnoze přešla v knihovnu Lobkovickou. Napřed mimo 
to položeny dva listy. Na jednom je současně rytá podobizna Mr. 
Marka, na druhém erb jeho v barvách provedený: štít na přič dvoj- 
dílný, svrchu se zlatou orlicí v modrém, dole s bílou lilií v červe- 
ném poli; nad ozdobou je páska s heslem Markovým: „Me beat alma 
fides." Okolo podobizny čte se nápis : „Sic mihi cuncta cadant, ut 
fert divina voluntas," pod ní : „Effigiem Marci germanam Bydzo- 
viensis a Florentino pieta tabella refert." Nad erbem je nápis: „Ar- 
ma M. Marci Bydzovini ä Florentino" a distichon: 
Praemia virtuti data sunt insígnia cultae: 
contulit haec Caesar Maximus Aemilius. 

v 

Pod erbem čtou se dvě epigrammata od Jana Rosina Žateckého, 
a „Symbolům" od Tomáše Mitise z Límuz. 

Na prvním z popsaných listův je titul sbírky: „Liber inti- 
mationum quarundam, publice in Alma Academia 
Pragensi aeditarum (sic), et Cl. vi ro rum de eadem 
ben e m e ritorum epitaphia." 

První zápis táhne se k r. 1348 (založení university Karlem IV), 
načež následuje: „Tabula chronologica annos quosdam vitae et guber- 



120 



nationis Caroli, ejus nominis IV Romm. Imp. Bohemiaeque Regis 
XI continens et memoriae causa oculis subjiciens M. P. L. ä H. (od 
Mr. Prok. Lupáče z Hlaváčova), pak (1. 3) jde „Epitaphium" Karlovi 
IV od Mr. M. Collina (1. 1—3). 

Na 1. 4—6 „Annotatiuncula quorundam annorum vitae et cur- 
sus M. Johannis Hussii, viri Dei, veritatis ejus angelicae martyris 
constantissimi" a pak „Epitaphium" Husovi složené a nápis „in icona 
J. Husii." Dále čtou se tu prvotním latinským textem tři intimace 
Husovy, ježto v „Palackého Monumenta" (p. 66—69 první latině, 
ostatní dvě česky s novým lat. překladem p. prof. Dr. Kvíčaly) jsou 
otištěny, pak ohrazení pana Jana z Chlumu, 24. pros. 1414 na dve- 
řích kostelních v Kostnici přibité. Potom „Intimatio" M. Jeronýma 1. 
1416 (zde č. I*), „Epitaphium" jemu (1. 7), osvědčení university „De 
ceremoniis et ritibus" 25 jan. 1417 a „De communione duplicis 
speciei" 10 martii 1417, zpráva o smrti Žižkově 1424, Mr. Jakoubka 
1429 (f. 9), Mr. Křišťana z Prachatic 1439, Petra z Mladenovic 1451, 
Mr. Jana z Rokycan 1471 s epitaphiemi, kn. Michala Poláka 1479 
(f. 10). Na 1. 11 počínají se vlastní intimace a zprávy universitní rek- 
torem Pavlem ze Žatce r. 1492. Pak jdou zápisy z 1. 1493, 1495, 
1499, 1505, 1509, 1513, 1515, 1516, 1517, 1518, 1519, 1520, 1521 
a tak pořád až do r. 1601. Poslední intimace je o bakalářích pri- 
mae classis od děkana fakulty artium Mr. Šimona Skaly z Kolince 
Klatovského. 

Hlavním obsahem sborníka jsou ohlášení universitní a zprávy nej- 
rozmanitějšího obsahu : návěští o čteních, zvaní k povinnostem, k be- 
ánii, ohlášení her divadelních, zprávy o zkouškách bakalářských a 
mistrských, kde všude uvedena jména graduátův spolu s otázkami, 
o kterých jim bylo disputovati, statuta universitní, pak náhrobní 
nápisy zemřelým dobrodincům university, částečně z Ephemerid Lupá- 
čových vzaté. 

Již výčet tento svědčí, že ve sborníku Markově je velmi bohatý 
materiál k seznání vnitřního života universitního. 

Všecko uveřejňovati se nehodí, ale mnohé zápisy zasluhují, 
aby širším kruhům staly se přístupny. Něco toho otiskl sem při vy- 
dání Koldínových Práv Městských, obecnější výběr rád bych postoupně 
vydal v zasedacích zprávách naší společnosti. Nynější malou snůškou 
v tom činím počátek. 



*) Intimace tato co do slovního textu posud byla neznámá. 



121 



0 Mr. Markovi něco sein napsal v Rukověti k děj. lit. české 
(I. 112), širší pak životopis jeho položil sem do Světozora 1876, kde 
se nalézá i podobizna Markova. 

Co do „ordines lectionum", č. IV (první ohlášení university 
jesuitské) poprvé se tuto vydává; totéž platí o č. VIII— XI (z L 
1577, 1580, 1581 a 1584), které jsou nejstarší všech, ježto se podnes 
zachovaly. Pravidelnější jich sbírka, ježto, ač ne úplně, zahrnuje 1. 
1597—1612, nalézá se v archivu universitním (Tomek, Gesch. der 
Prager Univ. Prag 1849, p. 199). 

I. 

Intimatio M. Rieronymi Pragensis, portis Constantiensis civitatis et 
januis ecclesiarum et monasteriorum ac dornibus cardinalium et aliorum 
nóbilium praelatorum affixa 1416 (f. 7.*). 

Serenissmo Principi et Domino, Domino Sigismundo, Dei gratia 
Romanorum Regi semper augusto et Hungariae etc. Regi, pariterque 
huic to ti venerando generali Concilio: ego Hieronymus de Praga, 
artium liberalium magister generalium studiorum Parisiensis videli- 
cet, Coloniensis, Heidelbergensis et Pragensis, literis praesentibus 
notiíico et, quod in me est, ad notitiam universorum et singulorum 
deduco, quod propter oblatratores et criminatores meos, diffamatores- 
que regni nostri dolosos paratus sum sponte et libere venire Con- 
stantiam et puritatem fidei meae orthodoxae innocentiamque meam 
non latenter in angulis aut coram privatis personis, sed aperte et 
publice coram toto Concilio ostendere. Proinde si qui sunt obtrectato- 
res mei cujuscunque nationis aut condicionis, qui contra me velint 
quodcunque crimen erroris aut haeresis objicere, hi aperte et publice 
in mei praesentia coram toto Concilio ex suis propriis nominibus ob- 
jiciant, et ego pro innocentia mea paratus sum aperte et publice 
coram toto Concilio, ut scripsi, respondere et puritatem fidei meae 
orthodoxae ostendere. Quodsi compertus fuero in aliquo errore aut 
haeresi, ex tunc non recuso publice poenam pati, prout erroneum 
seu haereticum decet. Quamobrem obsecro dominum Regem, pari- 
terque totum sacrum Concilium, ut habeam ad hoc, quod praefertur, 
salvum atque securum accessum. Quodsi mihi venienti et me tantae 
aequitati offerenti, ante probationem cujusquam culpae, quaequam 
attestatio, captivatio vel violentia fieret, ex tunc toti mundo patesce- 

*) R. 1416 naznačen ve sborníku Markově, ale není pochyby, že intimace 
tato vydána byla dne 7. dubna 1415 (Tomek, Děj. Prahy III 570). 



122 



ret, quod hoc generale Concilium non secundum justitiam atque 
aequitatem procederet, si me sponte et libere venientem a tam alta 
et rigida aequitate quovis modo repelleret. Quod utique longe a tam 
sacro sapientum Concilio puto relegatum. 

II. 

Nařízení o oděvu a mravech (If. llsq.) 
dané 12 nov. 1492 za rektora Pavla z Žatce*) 

Omnibus universitati nostrae suppositis et praecipue qui bonis 
universitatis gaudent, loca in collegiis privilegiatis sive etiam bur- 
salibus tenentes, districtius praecipitur, quatenus abhinc et deinceps 
omnem habitus deformitatem, quae philosophiae bonarumque artium 
professoribus non convenit, de se deponant, et praesertim habitům 
Ture or um, qui non modo disciplinatis, sed ne incompto quidem 
atque agrestiori vulgo Christianorum convenit, utpote hasucas cum 
propensis illis ac deformibus horificiis, supra humeros jacentibus et 
nimium extensis, quae vulgo farkass appellantur, item incisio- 
nes manicarum, item comisias serico var io ac etiam auro 
circum textas, item calciamenta distorta, curtata atque 
de form i a, item alias habituum deformitates omneš semoventes, ha- 
bitům atque tonsuram (secundum quod statuta universitatis obli- 
gant) deferant clericalem. Quodsi quis secus fecerit atque hanc no- 
stram universitatisque totius consilii admonitionem spreverit ac ni- 
hili duxerit, sed contumaciae magis insistere voluerit: contra talem 
rigore statutorum procedetur usque ad exclusionem etiam ab uni- 
versitate Item monemus omneš et singulos nostrae univer- 
sitati adseriptos . . ., ut diligentius sibi praeeaveant et sese de cae- 
tero et per amplius abstineant ab his, quae penitus sunt virtutum 
destitutiva et bonorum studiorum distractiva, imo omnino eradicativa, 
utpote a ludis capi Horum (sic, m. lapillorum), alearum, car- 
tarum et aliis quibusque illicitis et qui minime disciplinatis homi- 
nibus dinoseuntur convenire, a visitatione item tabernarum, a 
nefanda insuper conversatione, collocutione sive etiam havisatíone 
impudicarum mulierum et meretricum prostitutarum, a d i s c o 1 i a 
caeterum per vicos et plateas, et praecipue tempore nocturno. Item 
omneš et singuli prima hora noctis, post cujus pulsům disputationes 
et exercitia studentům et baccalaureorum per bursas et collegia isto 
hyemali tempore agi consueta sunt, unus quisque in domo sua, quam 



*) O něm viz Rukověť k dějinám liter, české II. str. 367. 



123 



inhabitat, permaneat et coiicludatur, prout quemque statuta propria 
per omnes bursas edita et conscripta obligant. Si enim legibus 
universitatis convenienter sancitum esse reputatur, ut nullus supposi- 
torum habitet in alio loco, quam cum magistris et baccalaureis uni- 
versitatis, et hoc pro scandali evitatione : non minus nobis aestiman- 
dum erit, ut locis honestis, in consortio videlicet magistrorum et 
aliorum honestorum virorum, habitantes nulli ad hanc libertatem 
vendicandam sibi admittantur, ut sese ad aliqua inhonesta resolvant. 

III. 

Pozvání k pamětním službám za dobrodince university*). 

M. Paulus de Zacz, rector universitatis Pratensis studii, man» 
dat omnibus et singulis magistris, baccalaureis, studentibus bursarum, 
atque etiam caeteris universitati nostrae adscriptis scholaribus et 
intitulatis, quatenus hodie hora 20 intersint vigiliis defunctorum, pro 
benefactorum dictae universitatis nostrae memoriam peragendis, in 
capella Corporis Christi, cras quoque missae celebrandae circa ho- 
rám 14 pariter et exhortationi, quae fiet ad clerum. Nec inde quis- 
piam recedat sine legitima causa, nisi singula finiantur. Quod si 
quispiam transgressus fuerit, poenam per rectorem et consilium suum 
constitutam se sciat incursurum. Datum rectoris sub sigillo 1493 
(f. 12). 

IV. 

Svolání mistrův^ studentův atd. od voleného rektora Mr. Havla Cahery. 

1527. M. Gallus dictus Czahera Zacensis, in sjpiritualibus Admini- 
strator^ in universitate Pragensi legitime electus rector, omnibus studio 
Pragensi addictis magistris, baccalaureis, studentibus caeteris deni- 
que scolaribus autoritate officii demandat, ut omnes ad hune locnm cele- 
berrimum feria 2. hora 18. conveniant confluantque ^ac publicae com- 
mendationi novi rectoris eleeti intersint, audituri insuper statuta uni- 
versitatis nostrae, tam superiores quam inferiores ac mediocres con- 
cernentia, ut omnes in hoc studio rite, honeste et secundum lineám 
justitiae in sua innocentia vivere possent, ne injusti, superbi, arro- 
gantes, contumaces ac contra alios sapientes vel sub pelle aliena 
extra latitantes dominentur in nobis, et ne iterum ditiores oppri- 
mant pauperes, potentiores debiles, ambitiosi humiles, malitiosi 
mites, injusti justos et omnes impii inique agentes innocuos ac rec- 

*) Pozvání takové dálo se každoročně, jakož se ho několik formulářů v knize 
Markově zachovalo; tak f. 38 za rektora Mr. Jana Hortensia ze dne 24. března 
1538 atd. 



124 



tos corde. Quod si quis contumaciter neglexerit aut contra mandá- 
tům nostrum fecerit, dignam animadversionis secundum legem sub- 
ibit poenam a nobis, pro suo deliquio unus quisque cum aequali pon- 
dere accipiet libram justam et affluentem, et hoc sine remissione 
et indulgentia (f. 26*). 

V. 

Návěští o čtení z r. 1533. 
M. Henricus Curius studiosis adolescentibus salutem. Pro 
hujus academiae consuetudine] ordine(que) hoc semestri mihi prae- 
lecturo ac cogitanti, ut id, quod vobis esset utillissimum, in ma- 
nus sumerem, visum mihi est, ut Posteriora Aristotelis enarrarem. 
Nam cum fere omnes in hanc scholam istis primum diebus acces- 
sistis, opus habetis, ut modum ac rationem discendi cognoscatis. 
Eam autem melius nulla ars, nulla disciplina tradit, quam hic A n a- 
lyticorum liber. Proinde vestrum erit, non oscitanter hanc prae- 
lectionem audire, si vultis in bonis artibus feliciter versari. Porro ut 
bona spe consequendi aliquid in eam incumbatis, institui primum ea 
vobis tradere, quae de eodem argumento continentur in libeliis dia- 
lecticis doctissimi viri Philippi Melanchthonis, qui vel 
suis commentariis nihil aliud, ut ex ipso saepe audivi, efficere vo- 
luit, quam imperitis viam sternere ad Aristotelem. Comparate itaque 
vobis Dialecticam Philippi et Jacobi Fabri Stapulen- 
sis. Philippi latinissima, elegantissima et facillima vili venditur 
precio; Stapulensis, qui Aristotelem graecum bene fecit vertendo 
latinům, quamvis nunc hic non sit venalis, tarnen propediem apud 
Lucam e regione Crucis aureae, cum ex hoc mercatu Lip- 
sensi domum redierit, eam reperietis; quam si non adferet, decrevi 
primum semper textům dictare, deinde, qua potero, fide et diligentia 
eadem interpretari. Sine libris, quanquam quidam ineptissime et 
sentiant et loquantur, nihil recte discitur. Inchoabimus a 13 Maii 
hora 12. (1. 33). 

VI. 

Nařízení o oděvu a mravích 1549 rektem Mr. Jana Hortensia či 

Zahrádky**). 

M. Joannes Hortensius, universitatis rector, salutem. Cum 
mihi demandatum sit officium statutorum autoritatem tueri et contra 

*) O Caherově rektorství charakteristický zápis tento je první zprávou. V knize 
rektorově (Mon. Un. Prag. III p. 96), kde dotčeno jiných^ nepořádkův Ca- 
herových, nic o tom nezmíněno. Srov. Rukověť k děj. lit. České (I 119 sld. 
a II 381). 

**) O něm viz Rukověť lit. české (II. 343). 



125 



ea delinquentes merita poena afficere, sed magnopere necessarium 
nunc esse videtur, ex quo vestitus ineptiae ultra modům apud omneš 
nostri ordinis homines excreverunt, revocare in medium statutům ve- 
tus de vestibus et incessu studiosorum; nam vestitus praecipue in- 
currit in oculos et offensiones hominum simplicium, et secundum hune 
fit fere Judicium de moribus. Quod statutům sic habet: „Anno D. 
1462 8. die aprilis, facta convocatione per M. Venceslaum de Wr- 
bno, rectorem universitatis, ubi de habitu decenti studiosorum con- 
fabulabatur, atque in eadem convocatione ab omnibus in hanc sen- 
tentiam est conclusum, ut ne quis studiosorum adeoque magistrorum 
et baccalaureorum aut curta supra talos vestě, aut varie 
secta, aut per ambitům praetexta, calceis item cornutis 
angular ib us, lanschnechticis (nos etiam addimus pileis 
sericis acuminatis et tibiali bus s u ff a r c in a t i s) pu- 
blice uteretur sub poena, ad arbitrium rectoris et consiliariorum uni- 
versitatis statuenda." Quam ob rem nos majorům nostrorum vesti- 
giis insistentes id statutům universitatis approbamus et hac nostra 
intimatione renovamus inhibemusque, ne quispiam studiosorum am- 
plius hujusmodi habitu inepto, in statuto expresso, ac sibi incon- 
gruenti publice utatur sub poena triům grossorum Bohemicorum etc. 
Datae 15 aprilis (1549) sub sigillo officii nostri. (f. 54 sq.) 

VII. 

Ordo lectionum, quae in collegio regio apud /S. dementem ad JESU 
CHRISTI gloriam et utilitatem publicam instituentur atque continua- 
buntur (f. 115), publ. m. julio 1556. 

JESU CHRISTI optimi maximi felicibus auspieiis et serenissimi 
Regis Romani, Bohemiae, Ungariae etc. D. Ferdinandi favente auto- 
ritate regia patres de societate nominis JESU et iidem doctissimi 
professores ad scholam novám regiam et catholicam instituendam 
primům ingredientur die Mercurii mane hora septima, peractis jam 
sacris in aeda sacra B. Clementis. 

Post pias precationes ad dicendum prodibit R. D. D. Henri- 
cus Blissemius, qui gratia divina fretus explicandam porro sus- 
eipiet Paulinam et vere apostolicam illam epištolám ad Romanos, 
hora nimirum quotidie octava. Tum idem Doctor Theologus a meri- 
die linguam sanctam et hebraeam ex Nicolai Clenardi grammatica 
proponet, paulo post enarraturus psalterium Davidicum ex fonti- 
bus hebraeis, cum auditores quidem ejus linguae prima impedimenta 



126 



utrumque superarint. Cui hebraicae lectioni hora quarta post pran- 
dium tribuetur. 

Proximo die Jovis orationem habebit R. D. D. Joannes Ti- 
1 a ii u s, philosophiae professor. Auspicabitur deinde Porphyrianam 
Isagogen et logicam Aristotelis, principis philosopborum, ut hinc via 
muniatur auditoribus ad capessandam rectius sublimiorem philoso- 
phiam ethicam, politicam, oeconomicam, physicam, metaphysicam. 
Quae lectio mane ad septimám instituetur. Accedet ejusdem profes- 
soris pomeridiana lectio in grammatica graeca Nicolai Clenardi, 
quod auditores ad graecum autorem ipsis enarrandum habiles vide- 
buntur. Ex mathematicis etiam lectio adjungetur, siquidem librorum 
et auditorům commoditas ita feret. 

Sequetur hosce professores duos Doctor Rhetorices M. Guil- 
helmus A n tue r pianu s, qui artem quidem dicendi ex libris ad 
Herennium, usum vero artis ex oratione Ciceronis pro Milone com- 
monstrabit. Accedet Horatius de arte poetica, aut simile quiddam 
ex voluntate et utilitate communi auditorům adjicietur. Ac initio 
laudem dicet eloquentiae. 

Inferiores classes a magistro Sylvio et aliis praeceptoribus 
bona fide curabuntur, ut habeant studiosi, quae magno cum fructu 
audiant et discant ex humanioribus literis et autoribus classicis, ex 
officiis et epistolis Ciceronis et grammatica utraque Despautenii*). 

De reliquis ad veram methodum et rationem in hac nova schola 
docendi discendique spectantibus, tum de classium distributione et 
disciplina instituenda, de disputationibus ibidem, repetitionibus ac 
exercitationibus scbolasticis hic observandis nunc admonendi ac sta- 
tuendi aliquid locus non est. Nam studiosorum ingenia primam om- 
nium experienda, pro captu autem discentium autores, libri, prae- 
ceptores, canones proponendi, omniaque diligenter in eum modum 
ordinemque constituenda esse videbantur, ut juventutis profectui 
quam maxime consuleretur. Nam quod ad professores ipsos attinet, 
hi gratis suas operas nulli non elocare, omnibusque ex animo ser- 
vire et prodesse modis omnibus adnitentur, quo ex officio illi suo 
et juventutis commodo et Serenissimi Regis sanctae voluntati et bo- 
norum omnium praeclarae expectationi non prorsus defuisse videan- 
tur. Tantum hisce coeptis Jesus Christus aspiret: illi omnis honor 
et gloria sempiterna. 

*) Srov. Tomkovy výpisky z pamětí kolleje jesuitské, kde Tilanus píše se 
Tillianus; tamní M. Vilém z Geldru totožným je s M. Guilhelmem Antwerp- 
ským; Sylvius pak slově tam M. Silvius z Flander. (Č. Č. M. 1844, 193). 



127 



VIII. 

Ordo lectionum in facultate philosophica, publ. die 25 octob. A. D. 

1577 (f. 196). 

Decanus facultatis, M. WenceslausZelotinus a Formoso 
Monte, pro usitata consuetudine trjv slgayooy^v Porphyrianam 
Ttegl tcov aévte Aóyav, mox tag Tcatrjyoglag Aristotelis, denique li- 
bros TtsQÍ £Q[ir]V£Íag eiusdem autoris, explicandum diebus Lunae et 
Martis horis přimis matutinis recepit. 

M. Petrus CodicillusaTulechowa Td dxQÓa^ata 
cpvGixd Aristotelis diebus Lunae hora 2. matutina enarrabit. Idem 
Homeri Ifoádog. A. diebus Martis 2. matutina cum exegesi rhetorica 
e graeco in latinům convertet. 

M. Marcus Bydziowinus a Florentino to ßlß. y. 
7C€q\ toov [istscÓQcov Aristotelis diebus Mercurii et Saturni horis při- 
mis matutinis scholiis illustrabit. Idem librúm I. officiorum Cicero- 
nis die Veneris hora 1. matutina explicabit. 

Adamus Huberus Mezrzicenus, Doctor Medicinae, 
librum de sensu et sensato ex parvis moralibus Aristotelis diebus 
Mercurii et Saturni secundis horis matutinis desumpsit explicandum. 
Idem anatomiam corporis humani secundum Andreám Vesalium die 
Veneris hora 2. mátat, demonstrabit. 

M. Traianus Herzmannomestece nus to ßlß. a. jtqo- 
t£Qav ávahvzíncov Aristotelis diebus Mercurii et Saturni horis 2. 
matutinis enarrabit. Idem ßlß. tn ^Eglóóov. a. toov egycov nai ^sqcov 
die Mercurii hora 1. pomeridiana cum enarratione latinitate do- 
nabit. 

M. Joannes Kanhonis Pragenus, collegii magni prae- 
positus, librum 2. rhetorices ad Herennium diebus Lunae et Martis 
horis 1. pomeridianis scholiis et exemplis illustrabit. 

M. Mathias Gryllus a Grylloua ßlß. ß. 7Csq\ trjg tl>v%rjs 
Aristotelis diebus Mercurii et Saturni horis 2. pomeridianis explica- 
bit. Idem Ciceronis pro Sexto Roscio Amerino die Veneris hora 2. 
matutina scholiis illustrabit. 

M. Joannes Mssenus ßlß. a. xal ßlß. ß. tcov lléy%oov Aristo- 
telis diebus Lunae et Martis horis 2. pomeridianis enarrabit. Idem 
methodum arithmeticae practicae, per D. Gemmam Frisium conscrip- 
tam, die Mercurii hora 1. pomeridiana declarabit. 

M. Wenceslaus Posthumius Bydzouinus librum 2. Ae- 
neidos Vergilii diebus Saturni et Veneris horis secundis pomeridianis 
explicabit. 



128 



IX. 

Ordo lectionurn, quae hoc semestre hiemali studiosae iuventuti pro- 
ponentur. Puhl, die calendarum novembrium 1580 (f. 219). 

M. Marcus Bydzouinus ä Florentino, artium facultatis 
decanus, secundum usitatam consuetudinem Isagogen Porphyrianam 
de quinque vocibus. Idem M. Tullii Ciceronis Laelium seu de ami- 
citia ad T. Pomponium Atticum diebus Lunae et Martis horis při- 
mis matutinis enarrabit. 

II. Petrus Cod.icillus a Tulechoua, praepositus Collegii 
Angelici, alias Omnium Sanctorum diebus Lunae et Martis horis 
secundis matutinis librum secundum Aristotelis de physico auditu, 
deducto prius ad finem 13. Iliados Homeri graece. 

M. Venceslaus Zelotinus a Formoso Monte librum 2. 
Aristotelis de anima, diebus Mercurii et Jovis horis přimis matutinis. 
Idem Aphorismos Hippocratis diebus Veneris et hora secunda matutina. 

Adamus Huberus Mezerzicenus, Philosophiae et 
Medicinae Doctor, anatomiam corporis humani secundum An- 
dreám Vesalium diebus Mercurii horis secundis pomeridianis. 

Mathias Molesinus Montano slatinus ä Dielenper- 
gko, I. U. Doctor, libros politicorum Aristotelis diebus Mercuriis 
horis secundis et diebus Veneris horis přimis matutinis. Idem Diui 
Justiniani Imp. S. S. Institutionum Juris ciuilis libros diebus Jovis 
horis secundis pomeridianis. 

M. Troianus Nigellus Herzmann omiestecenus libros 
rhetorices ad Herennium diebus Lunae et Martis horis secundis 
pomeridianis. Idem Theognidem graecum diebus Veneris horis se- 
cundis pomeridianis latinitate donabit. 

, M. Georgius Sussilius Rakonicenus, praepositus Col- 
legii Carolini, libros ethicorum Aristotelis ad Nicomachum diebus 
Lunae et Martis horis přimis pomeridianis. 

M. Joannes Pachaeus Budinensis libros elenchorum 
Aristotelis diebus Mercurii et Jovis horis přimis pomeridianis. Idem 
1. librum Eneidos Virgilii diebus Veneris horis přimis pomeridianis. 

M. Joannes Rosacius Suticenus poéticam Aristotelis 
diebus Jovis horis 2. matutinis. 

X. 

Ordo lectionurn publ. VI. calen. novembris 1581 (f. 230). 

Decanus facultatis M. Mathias Gryllus, Isagogen Porphy- 
rii de quinque vocibus et veterem Aristotelis artem explicabit die- 



129 



bus Lunae et Martis horis primis matutinis. Idem libros carminum 
Horatii Flacci die Mercurii hora secunda matutina. 

M. Petrus Codicillus aTulechova, praepositus collegii 
Angelici, alias Omnium Sanctorum, enarraturus est anteriores qua- 
tuor libros Aristotelis de auscultatione physica diebus Lunae et 
Martis horis secundis matutinis. Ac extraordinarie XIII librum Ili- 
adis Homeri propter exercitia graecae linguae interpretabitur. 

M. Venceslaus Zelotinus a Formoso Monte librum 
secundum Aristotelis de anima diebus Veneris et Jovis horis primis 
matutinis. 

M. Marcus Bydziovinus a Florentino librum Aristo- 
telis de meteoris. Idem librum Ciceronis de amicitia diebus Jovis 
hora secunda et Veneris hora prima matutina. 

M. Trojanus Hermannomiestecenus rhetorica ad He- 
rennium diebus Lunae et Martis horis secundis pomeridianis. Item 
Theognidem die Veneris hora secunda matutina. 

M. Joannes RosaciusS us sicenus, Collegii Carolini prae- 
positus, poeticam Aristotelis diebus Veneris et Jovis. Idem Georgi- 
corum Virgilii librum primum die Veneris horis primis pomeridianis. 

M. Georgius Sussilius Rakovnicenus librum ethicorum 
Aristotelis ad Nicomachum diebus Lunae et Martis horis primis po- 
meridianis. 

M. Joannes Pachaeus Budinensis librum Aristotelis de 
elenchis diebus Mercurii et Saturni horis secundis pomeridianis 
enarrabit. 

XL 

Ordo lectionum, puhl. die 2 nov. 1584 (/. 252 sq.) 

M. Marcus Bydžovinus a Florentino, artium faculta- 
tis decanus, Aristotelis Stagiritae categorias seu doctrinam de de- 
cem praedicamentis aut summis rerum generibus enarrabit diebus 
Lunae et Martis horis primis matutinis. 

M. Petrus Codicillus a Tullechova, praepositus collegii 
Angelici, alias Omnium Sanctorum, diebus Lunae et Martis horis se- 
cundis matutinis explicabit priores quatuor libros Aristotelis de phy- 
sico auditu, ubi de natura sive de rerum principiis docetur. Idem 
XIII Iiiados Homeri, ubi Poeta canit, Neptunům animasse utrum- 
que Aiacem et alios Graecos ad versus Trojanos atque utrosque gravi 
proelio diraicasse. 

Tř. : Filosofie, dějepis a filologie. 9 



130 



M. Venceslaus Zelotinus a Formoso Monte librum 
Aristotelis de anima ejusque facultatibus seu potentiis diebus Mer- 
curii et Jovis horis přimis matutinis. 

M. Trojanus Hermannomiestecenus Aristotelis topica 
seu de syllogismo dialectico, qui materia constat probabili, diebus 
Jovis horis secundis et Veneris horis přimis matutinis. 

M. Johanes Fortius e domo Hortensiorum principia 
sacrae hebraeae linguae proponet singulis diebus septimanae horis 
vespertinarum precum. 

M. Joannes Adami Bystrzicenus, praepositus collegii Ca- 
rolini, librum Aristotelis de elenchis sophisticis seu de syllogismo liti- 
gioso, qui falsa vel apparenti materia constat, diebus Veneris horis 
secundis pomeridianis. Idem officia M. T. Ciceronis diebus Mer- 
curii horis secundis matutinis. 

M. Martinus Bachacius Nau měrzi cenus III. librum 
Aristotelis de coelo et mundo seu de altero genere corporum sim- 
plicium, quatenus sunt mutationi obnoxia, diebus Lunae et Marlis 
horis přimis pomeridianis. 

M. Joannes Nepressius Bohémo trebo vinus rhetori- 
cen ad Herennium diebus Jovis horis přimis pomeridianis et Vene- 
ris horis secundis matutinis. Idem Hesiodi opera et dies diebus 
Martis horis secundis pomeridianis praeleget. 

M. Petrus Crispus Austinus librum XVII. Prisciani de 
structura linguae latinae diebus Mercurii et Veneris horis přimis po- 
meridianis. 

M. Matthaeus Mendicillus Zatecensis sphaericum libel- 
lum Joannis de Sacro Busto diebus Lunae horis secundis pomeridianis. 
Idem diebus Mercurii et Jovis horis secundis pomeridianis librum 
I. Aeneidos Virgilii, in quo exponitur Aeneam tempestate maris Tyr- 
rheni ab Aeolo excitata in Aphricam ejectum et a Didone, tunc 
Carthaginem tenente, hospitio acceptum esse. 



131 



10. 

Příspěvek k hláskosloví polskému. 

Četl prof. Jos. Kolář, dne 26. listopadu 1883. 

A. O písmenech. 

Poláci s křesťanstvím katolickým v X. století přijali též písmo 
latinské od Čechův a tudíž i se starým pravopisem českým. Že pak 
jazyk polský nad český vyniká hojností a rozmanitostí zvuků v, tož 
chudá poměrně abeceda latinská hodila se polštině ještě méně nežli 
češtině. Proto v polské abecedě tolik složených písmen latinských 
za jednoduché zvuky slovanské, zvláště když Poláci nepřijali pozděj- 
ších (Husových) oprav pravopisu českého. 

I. Hlásky. 

Jazyk polský má tyto hlásky (vocales): 

1. pouhé: a, e, i, o, u; 

2. j Otové: ia, ie, i, io, iu; 

3. dlouhé: é, 6; ié, ié; 

4. dvojhlásky: y; ie, ia; 

5. nosovky: e, q; ie, iq. 

Ale pravopisně (ne však hláskoslovně) splývá jotové i (=jV, 
stpol. gy) s pouhým í, a stará dvojhláska ie, ia (= stslov. %) 
s j Otovými hláskami ia, ie (= stslov. m, ie). Proto polština fone- 
ticky i graficky rozeznává vlastně jen těchto 18 hlásek: 

1. devět tvrdých: a, e, y, o, u; e, 6; e, q; 

2. tolikéž měkkých : ia, ie, i, io, iu; ié, ió; ie, iq, 
Podnební živel (i) hlásek j Otových v násloví a po hlásce i gra- 
ficky přechází vy: jade, (jedu), jésč (jisti), moja, moje, pij§, pija. 
atd. ; jen i se nikdy nejotuje : im, inny, moi (= moji), napoi (ná- 
poji) atd, 

IL Souhlásky. 

Jazyk polský má tyto souhlásky (consonae): 
1. retní: b, p, w, (f); 
2- nosové: m, n, n; 

9* 



132 



3. plynné: ?; r, rz; 

4. zubní: dz, dz; t, c, c; 

5. hrdelní: (Äj, Zc, ch; 

6. sykavé: 2, 2, s, s; 

7. podnební: 2, dz, cs, sz, j. 

Jak vidět, některé souhlásky přicházejí ve dvou i ve třech 
tvarech, což spočívá na jich větší neb menší schopnosti změkčení. 
Retní totiž b, p, w, (f) s nosovým m nejsou schopny žádného změk- 
čení, plynné l, r a nosové n jsou schopny jen jednoduchého změk- 
čení (v l, rz, n), kdežto zubní d, t, hrdelní g, k, ch a sykavé z, s se 
měkčí dvojím spůsobem: jinak vlivem následující hlásky měkké 
(úzké), a jinak vlivem následujícího j, t. j. hlásky jotové (rozlišování). 

Dle toho obdržíme následující obrazec všech možných souhlásek 
polských : 



Souhlásky 


tvrdé 


změkčené 


rozlišené 


1. retní: 


b, p 

w, (f) 






2. nosové: 


m 
n 


ň 




3. plynné: 


1 
r 


1 

rz 




4. zubní: 


d 

t 


dž 
c 


dz, (dž) 
c, (cz) 


5. hrdelní: 


g, 00 
ch 


dz, (ž) 
c 

s, (sz) 


ž 

cz 

sz 


6. sykavé: 


z 
s 


ž 
š 


ž 
sz 



V nynější polštině i podnební z, cz, sz se měkčí v z, 6, é. 

Ale graficky i foneticky splývají rozlišené zubní dz, c (stslov. 
ská, uit) s obměkčenými hrdelními dz, c (zz stslov. 3, změkčené 
hrdelní s se změkčenou sykavkou i podnební š, změkčená zubní c 
a sykavka z se změkčenými podnebními é 4 z, a konečně rozlišené 
hrdelní z, sz s rozlišenými sykavkami z, sz. 



133 



Proto polština rozeznává jen 30 souhlásek, jak výše udány. 
Souhlásky c, z a složené dz, dž, cz, sz, rz jsou tvrdé, g, k zas 
měkké. 

IIL Abeceda. 

Obyčejný pořádek písmen polských zná jen 40 písmen, shoduje 
se v celku s českým a je následující: 

a, q, b } c, cz, é, d, dz, dž, dz, e, é, /, g, h, cä, I, j, l, l, m, n, 
n, o, 6, p, r, rz, s, sz, s, t, u, w, y, z, ž, z. 
V této (obyčejné) abecedě polské není však 8 hlásek měkkých : 
ta, ie, io, iu; ié, ió; ie, iq, jež přece v jazyku polském nejen jsou 
a žijí, ale takřka bují (podobně a více než v ruštině s, e, h, ě, io 
a stslov. k, re, h. io, m, Proč ? Snad proto že jich nebylo v abecedě 
staročeské (latinské), kde jich ovšem netřeba. Též důsledně by mělo 
následovati é (zz čes. ť) až po t sl í po l. Ve slovníku od Linde 
přichází ch v písmeně c jako spřežka c-h)\ 

B. O výslovnosti a pravopise. 

I. Hlásky. 

fa Polské a (zz stslov. a, %) má nyní ve spisovné řeči jen jeden 
zvuk a znak; stará polština však foneticky i pravopisně rozeznávala 
a krátké (otwarte, lacinskie) a dlouhé (grübe, pochylone, polskie). 
Krátké a znělo jasně, jako latinské (české), a dlouhé a se nejen 
protahovalo, nobrž i klonilo k o, jak obecný lid mluví prý dosud, 
(cf. velkopolské ä zz o : sam vysl. som, pan vysl. pon atp. ; srv. kašub., 
lit., got o zz a). Proto v nejstarších rukopisech polských XIV. a XV. v. 
krátké a psáno jednoduše a dlouhé dvojitě (maa zz: mä), naas zz näs 
a p.) a v tiskopisech polských od začátku XVI. až do polovice XVIII. 
v. označováno (převráceně) krátké a čárkou a dlouhé nijak (lewa 
r§ká m. lewä reka, sam, sámá, bábá, bab a p.). V cizích slovích ná- 
slovné a mívá přídech h neb /: harmata (dělo), Halka (Alžběta), 
Hanka (Anna), jaimužna a p. 

Podobně se rozeznávalo měkké ia (zz stslov. w, t) krátké a ia 
(zz stslov. na, bta) dlouhé (pokoleniaa; miaí, miálá a p.). Když pak 
ke konci XVIII. v. rozdíl krátkého a dlouhého a, ia vymizel ve vý- 
slovnosti jazyka spisovného, zanedbán i v pravopise. 

2. Pouhé čili tvrdé e (zz stslov. o, i) je posud buď krátké 
(otwarte) neb dlouhé (scisnione). Dlouhé e zní obyčejně jako y (cf. 



134 



čes. okénko =: okénko, prstének z= prstýnek a p.) a psávalo se 
v rukopisech XIV. a XV. v. též dvojitě (zlee, w meem, o teem a p.) : 
od polovice XVI. v. (r. 1551.) však čárkováno a to jindy důsledněji 
(podobně čes. e)> než nyní, kde se už také víc a více zanedbává 
(w tém, o téj a. p., ale zle, zíego a p.). 

Podobně se rozeznává krátké ie (= stslov. b, e, i€, *) a dlouhé 
ie (= stslov. me, ue), jež obyčejně zní jako české í (cf. mluvmo, po- 
věděno a p.) a psávalo se též dvojitě (widzeniee a p.) proti krátkému 
(gen že gyesz na nyebyesyech a p.), později pak čárkováno (o niéra, 
u niéj, wiéra, umié a p.), což se teď už také často zanedbává. 

Ježto dlouhé é, ié zní jako i, tož se v několika slovích 
i píše e, ie (čárkované i nečárkované) místo y, i: sér (sýr), serwatka 
(syrovátka), stér (kormidlo, z něm. Steuerruder), cztery (čtyři), pa- 
stérz, bohatér, subtelny (subtilis), poselaé (posýlati), pérz (pýř), nie- 
toperz, szeroki (široký), szerszy, obszerny, szczery (upřímný, cf. čirý), 
trzej (tři), czterzej (čtyři), uprzejmy (upřímný, cf. č. zřejmý), Jerzy 
(Jiří) a p. 

Cizí e zní v polštině tvrdě, vyjma ovšem po g, k a po l, jež 
v cizích slovích obyčejně zní měkce : idea, teatr, anegdot, zegar (ho- 
diny, z něm. Zeiger), sekret (tajemství), cerkiew, reszta (ostatek, Rest), 
kréda (křída), giest (posuněk, Gest), Jagielío, Kiejstut, alkierz (vý- 
klenek, Erker), cukier (cukr), atd., ale Legat, legenda, Leon, Ale- 
ksander a p. 

Polština má čtvero e (tvrdé) : a) = stslov. o, b) = stslov. 1», 
c) = stslov. w, d) cizí, a šestero ie (měkké) : a) = stslov. l, b) = stslov. 
% (po h, g) y c) = stslov. e, d) z= stslov. ie, e) = stslov. n, f) z= stslov. 

Hl€, hl€* 

3. Úzké i zní a) jako české i a měkčí předcházející souhlásky : 
nic, dziw (div), cicho (ticho), zima, sila, lipa atd., b) v násloví a po 
hlásce zní jako^V; ich, im, inny, moi, kolei ap. (cf. stpol.gymyan z= imie. 
a p.), c) po c, z a složených cz, dz, rz, sz zní tvrdě jako y, jež se 
tu i píše: Polacy, oczy, uszy, žyw, grzyb, mi§dzy (mezi) a p. 

Při i polština pravopisně nikdy nerozeznávala kvantity, ač má 
také i stažením dlouhé (= ié, iéj, ij) : dziš (= dziéjs -= dziéns), 
dobrodzika m. a v. dobrodziejka, podskarbi (stč. podskrbie), pod- 
stoli (stč. podstolé), podkomorzy (stč. podkomořie), Antoni, Jerzy, 
Wazyli, Anatoli, tani atd. 

Cizí i zní v polštině tvrdě, vyjma po l a n\ proto po souhlá- 
skách (zubních, sykavých a r), schopných změkčení, se tu píše y 
místo i: kwestya, bestya, komedya, dyabel, konsylium, Sycylia, gymna- 



135 



zyum, poezya, pryncyp, kury er, krytyka, rys, Krystus, Marya, kuzyn, 
rycerz, rynek, sztych (cf. rus. iütket») atd., ale uniwersytet, synonim, 
biblia, linia, unia a j. Též ve slovích Krzysztóf, Pielgrzym (poutník 
z peregrinus, cf. čes. Pelhřimov), pielgrzymka (pouť, cesta), olbrzym 
(obr), olbrzymi (obrovský), Marcin (Martin) a j. cizí i zní měkce. 

4. Široké y zní a) tvrdě, jako ruské h (stslov. xi), neb to byla 
kdysi dvojhláska, složená ze slabé hlásky tvrdé (x, polsky e) a pod- 
nebního í, jež se zároveň vysloví: my, wy, ty, syn, dym, byl, byk, 
chyba, chytrý atd.; b) po hrdelních g, Jc (zřídka po ch) v polštině 
(jako v ruštině) zní měkce jako *, jež se tu i píše: nogi, rzeki, ubogi, 
wysoki, ginq,c, kinac a p. 

Též při y ani starší polština nerozeznávala kvantity, ač ovšem 
i polština má y stažením dlouhé (jako čeština): nowy, starý, Win- 
centy, Walery, Dmitry, Metody, Kanty, Aleksy, Ignacy, Alojzy a p. 

Jako se v několika slovích píše e (ie) místo y (i), tak se zas 
někdy píše dle výslovnosti y místo é: íyžka (lžíce, slez. ležka, rus. 
jiosKKa, starosl. nisuhKa), tygodnia, tygodnie, jedynašcie, blysn^č, kryslič 
(kresliti, cf. kres, kréska, čárka), szynkowac (schenken), kirn m. kiém, 
swywola a j. (cf. čes. pryč, m. preč). 

Za cizí y po retních, jež se neměkčí, po n a l, jež je v cizích 
slovích měkké, píše se i: bisior i bison (byssus,), piramida, Pirmont, 
fizyka, fizyologia, migdal (mandle), mirt, (ale mysteryum, mytologia), 
winszowac (wünschen), liceum, lira, liryczny, ninie (nyní), niniejszy, 
nimfa, nit (nýt, Niet) atd. 

Polštiná má patero i: a) = stsl. h, b) = stsl. híí, c) = stsl. w 
(po Ze, g), d) cizí i (po Z, w), e) cízi y (po b, p, w, f, l, w), a patero 
y : a) = stsl. w, b) = stsl. mh, c) = stsl. h (po c, ž a cz 3 dz, rz, sz), 
d) cizí y (po d, c, s, z, r), e) cizí i (po d, t, c, s, 2, r). 

5. Jako e, tak i o je buď krátké (otwarte), neb dlouhé (ácis- 
nione). Dlouhé o v rukopisech XIV. a XV. v. (jako stčes. té doby) 
psáno, jistě dle tehdejší výslovnosti, uo vedle 00 (guor, skutkuow, 
powood a p.), ale ód polovice XVI. v., kde bezpochyby nabylo ny- 
nější výslovnosti, jako u (cf. čes. ů), čárkováno (jako stčes.), a to 
jindy též důsledněji, než nyní, kde se víc a více zanedbává: bóg, 
ów, nóž, góra, panów a p., jindy i panóm atd. 

Podobně se rozeznává krátké io (= rus. ě, stslov. h, e, ie, 
a dlouhé ió, jež zní jako ju: košcióí (kostel), kosciola, wiódi (vedl), 
wiodla (vedla), wioska (víska), jodia (jedle), brzoza (bříza), lód (led), 
a p. (cf. stpol. wstanpil na nyebyosa atd.). 



136 



V několika slovích nesprávně se píše u místo o: nuta (nápěv), 
nucič (zpívati, notovati), but (bota), nurt (ponor), nurzyč (nořiti), 
kluč (kláti), pruc (párati), pulk (pluk), chustka (šátek cf. rus xoJiCTt, 
jako mówič a stpol. molwič), jaszczur, jaszczurka (ještěr, ještěrka) a j. 

6. Při výslovnosti a pravopise hlásky u a iu (zz rus. a stsl. w) 
není nic zvláštního; při u, jako při i, ani stará polština nerozezná- 
vala kvantity. Náslovné u dostává někdy podnební neb retní přídech : 
juž, jutro, jucha, južyna, wuj (ujec) a j. Někdy se zas též chybně 
píše o m. u: stróna (struna), dwoch (dvou), oboch (obou) a j. 

7. Nosové hlásky v polštině jsou též nejen tvrdé a měkké 
(jako stslov.), nobrž i krátké a dlouhé, ßukopisy XIV. v. mají za 
obě nosovky, tvrdou i měkkou, jen jeden znak, o, jejž k označení 
délky psáváno dvojitě (bodoo zz b§da, sood zz saji, jednoo zz jedn% 
przepowiedzoo zz przepowiedz^ a p.). V XV. v. kromě toho psáváno 
též an neb a (ano i an\) a yan, ya, před í a na konci slov též 
jen a, ya (oswyancze syan gymyan twe, bandz twa wolya, bog s tobam ; 
wierza w bog otca wschemoganczego, gen sya potczal duchem swyan- 
tim; ottwarasz ty raka twojan; prawem bandzie upominan a p.), 
z čehož tuším vysvítá, že tvrdá nosovka tehdáž polsky zněla o n 
(zz stslov. s») a měkká ja n (zz stslov. a), jak v některých krajinách 
lid polský prý podnes mluví (šwianty zz swi§ty, wyklanty zz wykl§ty 
a p., cf. Sandomierz vedle S^domierz, Kanty vedle K§ty) a jak to 
bylo též i v polabštině (viz Čas. Čes. Mus. 1875. IV. 417—426. 
a Kozpravu „O histor. srovn. mluv. pol." ve Zprávách kr. čes. spol. 
nauk 1881). Srov. též dosavádní polské ar (zz sx) a tax ( zz bx) : 
gardlo, ziaxno a p. (Viz níž.) 

Na rozhraní stol. XV. a XVI. původní nosovka tvrdá a n se roz- 
štěpila ve dvě tím, že skrácením zúžena v nynější e (zz e w ), jež od 
r. 1521 slouží za krátkou nosovku tvrdou, kdežto za dlouhou nosovku 
tvrdou podrženo staré písmeno a n s novou (sesláblou, cf. a y o y e y t>) 
výslovností (o w ): r§k§ zz p^kä, ruku, reka rukou, rak zz j^ki, b§de zz 
zz EÄflÄ budu, b§da zz k^^ti* budou, b^dž zz es^h buď a p. Podobně 
původní nosovka měkká ia n tehdáž zkrácením zúžena v ie (ie n ), jež 
značí krátkou nosovku měkkou, kdežto pro dlouhou nosovku měkkou 
podrženo staré písmeno iq s novou (sesláblou, cf. ja y jo y je y h) 
výslovností (io n ): piejé zz mih pět, pia.ty zz naT-EH pátý a p. Tak 
má nynější polština za stslov. nosovku tvrdou (ä) dvě nosovky tvrdé, 
krátkou e a dlouhou a, a za staroslov. nosovku měkkou (a) má 
též dvě nosovky měkké, krátkou ie a dlouhou iq, 



137 



Výslovnost a z části i pravopis těch nosovek vyplývá z jich 
původu. Ježto je ä == i» (sesláblá hláska široká se sesláblou sou- 
hláskou nosovou) a ä = bn (sesláblá hláska úzká se sesláblou sou- 
hláskou nosovou) na př. : j^th — ívlmth, jähi =z $hm% ; b^ath = 
— KTi3hMTH, BitfAKi = sitfkiiiťE atcl. ; a ježto je v polštině 1 = 0^ e 
(široká hláska o zúžena v e, tvrdé) a b — ie < io (měkká hláska ie 
rozšířena v zo), na př. ti — ten, teraz, przytomny, peíny, pólk ; £biib 
= dzieň < dzionek, Bbch = wies < wioska a p. : tož ze stslov. nosovek 
obdržíme polské, když v hořejších formulích za stslov. i a b polo- 
žíme jich střídnice polské: x = e n < o n (psáno a n ) a & = ie n (io n 
(psáno to*): dač, dal, d§la, wziac, wzial, wzi§la atd. 

Kde je buď hláska dlouhá, neb souhláska m, n chráněna hláskou 
(i sesláblou v b), tam nemohly povstati nosovky: jém, wiém, umiém, 
dam, mam, gram, wolam a p. 

Nosovosť těchto hlásek před rozličnými souhláskami má však 
čtyři rozličné stupně : a) před retními souhláskami 6, p zní e zz em, 
q=:om: za,b, zeby, tepy, skajry a p. ; b) před zubními zní ezzzen^ 
qzzon: s^d, se^dzia, piec, pia^ty, wiecéj a p.; c) před hrdelními, 
sykavými a podnebními zní e = e m q — o n t. j. e a o se slabým no- 
sovým pazvukem (jako franc. on, in a ten ve slovích mon, fin, bien 
a p.): meka, muka, maka, mouka, mi^so, wiazač, maž, mežny a p.; 
d) před l, w a na konci slov zní e z= e, q =z o, zcela bez nosovosti, 
jen že se hláska e, o poněkud protáhne: dal, dela, dawszy, wziai, 
wzieía, wziawszy, mie, sie, sa, mna a p. (cf. stpol. wierza w bog 
otca, gen sya potczal a p., srov. též lat. imbuere a induere, compo- 
nere a consilium atd. i jinde). Nosovky tvrdé (§, a) na začátku slov 
a slabik po hlásce dostávají vždy přídech retní (w), zřídka podnební 
(j): was, waž (had, t. užovka), w^zki (úzký), wegieí (uhel, roh) 
w^gorz (úhoř), pajak (pavouk), Jedrzej (Andrzej) atd. 

8. Měkké hlásky (s předraženým i) po rozličných souhlá- 
skách znějí a píší se též rozličně : a) po retních 6, p, w, f a m znějí 
jako jotované: biada = bjada, pi§č pj§č, wiazač = wjazač, miecz — 
ss mjecz a p. ; b) po zubních, sykavých a n psané i měkkých hlásek 
jen měkčí předcházející souhlásku a nevysloví se: dziad == džad, 
ciocia s čoča, siano t= šano, ziemia z= žemja, wonia — wona a p. ; 
c) po (změkčených) plynných, podnebních a po c, dz podnební živel 
(i) měkkých hlásek ani se nepíše : wola (stpol. wolya), burza (z buria, 
burja), dusza, wieža, t^cza (duha), šwieca, twierdza a p. Na začátku 
slov a slabik po hlásce se píše j místo i měkkých hlásek : ješc 
a jadlo (ale sniadač, obiad), przyjade, zajechač a p. 



138 



V několika slovích Poláci ted zanedbávají měkkost hlásek, 
zvláště po w a s: pierwéj (m. stpol. pierwiéj, cf. íatwiéj a p.), czer- 
wony (m. czerwiony, cf. czerwieňszy), wesoly (m. wiesioly), wesele 
(m. wiesiele), serce (m. stpol. sierce, cf. milosierny) a j. 

9. Nestálé hlásky má polština (jako ruština) dvě: tvrdé e 
(= rus. o, stslov. i) a měkké ie (zz rus. e, stslov. b) : a) sen (rus. 
cohs, stslov. cehi), lež (r. jioeb, stslov. kiíkl), a p.; b) dzien (rus. 
seHB, stslov. nwh), wies (r. BecB, stslov. Bhch) a p. Po g je ie 
místo e=z%: lokieč (r. jiókotb, stslov. äskitl), nogieč (r. HÓroTB, 
stslov. HortTh) a p. Jsou to hlásky bezpřízvučné, sesláblé, jež i úplně 
zanikají, t. j. klesají v němé hlásky t a l (v polštině ovšem ne- 
psané), když jich není třeba k výslovnosti (cf. sna, dnia a p.), a opět 
oživují a znějí plně, kde a kdykoliv toho vyžaduje výslovnost. To 
zřejmě dokazuje, že i v polštině jsou a posud žijí oba jery (i i b), 
ač se obyčejně učí, že tam prý všude venkoncem odpadly (protože 
nejsou psány!). Že to učení je mylné, vysvítá z následujícího: 

a) Posud, aČ nepsané, všude, kde toho třeba, nejen uvnitř, ale 
i na konci slov, znějí plnou hláskou e (zz t>) a ie (zz b) : ze mna 
(proti z tob$, ze zz zt> m. se zz si), jestem (— jeste-m zz jesti-m), 
bylém (zz byli -in), jakém (zz jakx-m zz jako-m), opakeš (= opakvs) 
to uczyniía, nimeš (zz ninrB-š), potémeš (zz potémi-s) odbiežaía, 
sk^desmy (zz skadi-smy), którychesmy (zz którychx-šmy), gotowem 
(gotówi-m), zárazem (zz zarazx-m) go zgluszyl, winieneš (z= winienB-š) 
atd.; bodaješ (zz bodajB-š), w którejes (= którejB-š), južem (zz juŽB-m), 
cóžeš (zz cóžb-š) , nižeš (nižB-š) si§ urodziía, ižescie (zz ižB-scie), 
chociem (chotB-m) katolik, dosyciem (zz dosytB-m) ja myslií atd.; 
matek (zz matek), jablek (zz jablek) a panien (zzpanBn), gumien 
(zz gumBn) atd. ; odejsé, (zz odiišč, cf. odchodzic), obejrzeč (zz obx-, 
cf. obzerač), wezmg m. wežme (zz wxzBme,, cf. wziac), bezecny (z= bez*B- 
cny, cf. bezcenný) atd. 

b) Posud, ač nepsané (leda co pajerek '), mají vliv, jako jiné 
hlásky, na jakost (tvrdost neb měkkost) předcházející souhlásky: 
pies (zz piesi zz iilc-l) a wies (zz wiesB zz Bhci»), wen (zz veni zz bimi) 
a wen (zz wenB zz bim»), éma (zz tBtna, cf. rus.) a tkač (zz ťBkač), 
lgnač (zz lBgnaé) a Igač (zz rtgac), wóz (zz wózi) a wož (zz wozb), 
nos (nosi>) a noš (zz nosB), rzut (zz rzuťB) a rzuč (zz rzutB), lew 
(zz lewB), lwa (zz lBwa) a paw (zz pawB), pawia atd. 

c) Posud, ač nepsané, s následujícím i splývá i v y (zu) a h 
v i (zzízzb-í): zdrowy (zz zdiWB-i) , zdrowym, zdrowych, tani 
(zz tant-i), tanim, tanich, obyč si§ (= obi ič si§, cf. obejšé sie,), zysk 



139 



(zz zx-isk zz sx-isk), zyskač, tyle (zz fcB-ile), tym (z= ťB-im), tych 
(zz tx-ich) atd. 

d) Posud, ač nepsané, ve slovích složených překáží t> vlivu ná- 
slovných hlásek měkkých i jotových na předcházející souhlásky před- 
ložek: ziscic (m. zyscič zz zt-iscic), zinaczyč (m. zynaczyč zz zx-ina- 
czyč), bezimienny (m. bezymienny zz bezB-imienny), zina^d (m. zyn^d 
zz zx-in^d), sk^dina.d (m. sk^dyn^d zz sk^dx-inad), zješc (zz ztjesc) 
podja^č (zz poďBj^c, cf. podejmowac), sródziemny (zz sródx-ziemny) 
rzna,č (z= rBzna^č) atd. 

e) Posud, ač ovšem nepsané, s následujícím m, n na konci 
slov a slabik před jinými souhláskami splývají v nosovky tvrdé (t) 
neb měkké (b) : da^č (zz dtmc), daj! (z= dtrnl), d§ty (zz dxmty), cia.c 
(zz tenc), ciajř (zz tBnl), ci§ty (tBnty), wzia^č (zz wzbiuč), wzia^l (zz wzBmí), 
wzi§ty (zzwzBmty) atd. 

f) Posud, ač ovšem nepsané, překážejí tvoření nosovek na konci 
slov: on (zz oni), ten (zztenx), žáden, któren, dworem, zi^ciem, 
panien (zz panienx) atd. 

j) Posud, ač ovšem nepsané, se stupňují, ivy(z w)abvt): 
dm§ (zz dxme) <nadymac, a tne (zz tBne) < wycinač, mgu^c (zz mBgn^č), 
< migač, a mkn^č (zz mikn^č) < smykač atd. 

h) Posud, ač ovšem nepsané, mají vliv na šíření (nat^ženie) 
a oužení (w^tlenie) hlásky předcházející : lot (zz loťB, JieTx) a leč 
(zz letB), swiat (zz šwiatx, cbítb) a swieč (zz swietB), niebios (zz nie- 
biosx, HeöecB) a niebieski (zz niebiesBski), s^siad (zz sasiadx) a s$- 
siedztwo (zz s^siedBstwo), królowač a królewski (zz królewBski), kró- 
lewstwo (zz królewBstwo), przyjaciel(B) a G. pl. przyjaciól^), sajseň(B) 
a stpol. G. pl. s§žon, iokieč(B) a stpol. G. pl. lokiet(x), jesieň(B) 
a jesion(x), j§czmieň(B) a jeczmion^B) atd. 

Ale nestálé hlásky sesláblé, němé (x, b) v polštině se nepíší 
bezpochyby proto, že jich nebylo v písmě latinském ani v pravopise 
staročeském. Přece však i v polštině jakž takž se označují, pokud 
mají vliv na výslovnost, a sice t jen při l (zz 1% znamením tvrdosti: 
byl zz byli, cf. bytem zz byli-m a p.), a h v podobě pajerka (') při 
zubních dz (zz dB), 6 (zz tB), sykavkách s (zz sb), z (zz zb) a při n 
(zz nB), na konci slov a slabik před souhláskou. Při ostatných měk- 
kých a tvrdých souhláskách nemá i a b žádného vlivu na výslovnost, 
a proto se tam též z praktických ohledův nepíše. Věda však je žádá 
všude, kde posud žijí a působí. (Viz mou rozpravu „O hist. srovn. 
mluvnici polské A. Maleckého" 9—14.). 



140 



II. Souhlásky. 

1. Souhláska / přichází jen v cizích slovích, neslovanských, za 
cizí/, p/, pÄ, a v několika slovích vlastních polských, kde stojí 
nesprávně místo w, pw, chw: farba, ofiara (oběť), falsz, trafic, fala 
(vlna, Welle), funt, parafia (fara, parochia) a j., obfity (m. obwity, cf. 
rus. a stsl. oehmjimh, čes. obalený — květem, ovocem, tedy hojný), ufac 
(m. upwač, cf. stpol. piva naděje, od čehož pewny nadějný, spolehlivý, 
tedy jistý), krotofila (kratochvíle), Bogufat (m. Boguchwai), Falczewski 
(m. Chwalczewski, cf. srb. $a;ia == XBaaa, dík), sforny wedle sworny, 
cofač si§ (m. sowač si§, jako čes.) a j.; naopak zuch, skráceno ze 
zuchwaly (m. zufaiy, odvážný). 

2. Též h není polský zvuk a přichází, místo polského g, jen 
v některých slovích, vzatých z češtiny a maloruštiny, aneb z něm- 
činy a latiny: hardy (hrdý, cf. franc. hardi, ale pogarda, gardzič), 
hanba (ale ganič, a stpol. gaňba), haslo (heslo vedle godlo), halas 
(hluk), hojny (štědrý), hulač (cf. mlrus.), wahač sie. (cf. čes.), ohyda 
(ohyzda), hydzic, hožy (mir. hezký), Sapieha a j., hrabia, hetman, 
hoíd, herb (znak), herbata (čaj), honor (čest), handel (obchod) a j. 

3. Tvrdé l zní tvrdě, z hrdla, na kořeně jazyka, tak že se blíží 
k w (zvláště velkopolsky, v Poznansku, cf. luž. a mir.), měkké l 
pak zní měkce, na špičce jazyka, jako Ij : byl, byla, bylo, byly, byli, 
las, lew, lud atd. Vlastně a důsledně by se nemělo označovati 
tvrdé č, ale ovšem měkké na konci slov a slabik před souhláskami, 
jako je to u n a p., tedy T jako n a j. Pak by též při l platila táž 
pravopisná zásada, jako při n a p., že se totiž tvrdé l píše, jen 
před tvrdými (širokými) hláskami a měkké l zas jen před měkkými 
(úzkými), neboť jakost (tvrdosť neb měkkost) té souhlásky (jako 
vůbec všech) se řídí vlastně následující hláskou, širokou neb úzkou. 
Ale měkké hlásky tak splývají s £, že jich podnební živel (i) v měk- 
kém l (jako v n a p.) zcela mizí (cf. čes. škole m. školě a p.): las 
(=z lias, čes. les. anci), lew (= liew, mbi), lot (= liot, let, nen), 
lód (= liód, led, nb#&), lud (=. liud, mojvl) a p. 

V cizích slovích Poláci, jako Rusové, píší měkké l: Londýn, 
Ludwik, Karol, Leon, malarz, lazur, lawa, laternia, lampa, larwa, 
lagier, los, loterya, loch (sklep), lad (země), lustr, lutnia, lira, liceum, 
handel, stepel, butela, sala, fala, cela, plama (skvrna), mila a j. 
Před souhláskou tu v Polštině však bývá tvrdé l: hold, žold, žol- 
nierz (voják), falsz, fald, gwaít (násilí), ksztaít (podoba), jaJmužna, 
malpa (opice, cf. Maulaff?) a j. Dodej dávno přijatá: laciňski, 



141 



pralat, lotr, Lukasz, Lucya, pila (míč), lot snad pro rozdíl od lot 
(let) a j. 

4. Též r před úzkými hláskami se měkčí v rz (zz ř), jež zní 
však jemněji, než české ř, spíše jako rz (jak je i píší Rusové v pol- 
ských a českých slovích), tak že Poláci rýmují „morze" a „bože" 
a p. Podnební živel (i) měkkých hlásek mizí v rz, tak jako v č, 
a kromě toho hláska i po rz zní tvrdě, pročež se i píše y : rzadko 
(zz riadko, p^iKo, zřídka), rzeka (zz rieka, (>hks, i čes. řeka), brzoza 
(— brioza, Epu3a, bříza), brzuch (zz briuch, Epioxo), wierz§ (zz wierie;, 
Ktfusi), trzy, Rzym atd. V několika slovích se vysloví rz jako české 
rz ve slově skrz: rzna^č (říznouti), marznač (mrznouti), mierzič 
(mrzeti) a p. 

5. Změkčené souhlásky zubní di, 6 se vysloví podobně jako 
české ď, £, jen že jazyk trochu více zavadí o přední zuby, tak že 
při tom zavzní i z, s; tedy dž jako dz a c jako fe, při čemž se pří- 
zvěna z, s nutně obměkčí: miedž (měď), b^dž (buď), niedžwiedž 
(medvěd), pič, dač, nič (nit), mač (mati) a p. 

Tyto a podobné změkčené souhlásky š, z, n se čárkují jen na 
konci slov a slabik před následující souhláskou, neb ta čárka je 
vlastně tak zvaný pajerek (cyrillský, ' zz b zz i), jenž se před i ovšem 
co zbytečný nepíše: chodzič, platič, nosič, wozič, bronič atd. Tytéž 
změkčené souhlásky se nečárkují též před ostatními měkkými hlá- 
skami (psanými s i), jichž podnební živel (i) s těmito souhláskami 
splývá sice foneticky, nikoli však graficky, t. j. i se tu sice píše, ale 
nevysloví se, měkčíc jen předcházející souhlásku (pročež by se to i 
i zde mohlo nahraditi řečeným pajerkem, jako je to v hornolužičtině) : *) 
dzialo (vyslov, džalo, dílo), dzieci (= džeci), cialo (zz ěaio), ciele. 
(zz čel§, tele), ziarno (zz žarno, zrno), siostra (zz sostra), siódmy 
(zz sódmy), niebo (zz nebo), zi§č (zz ž§č), ksiadz (zz ksa^dz) atd. 

6. Po změkčených a rozlišených souhláskách c, dz, cz, sz, z a rz 
měkké hlásky znějí tvrdě, neb jich podnební živel (i), těmi souhlá- 



*) Poláci by si velmi zjednodušili pravopis, kdyby měkké hlásky označovali 
tak, že by místo předraženého i psali jen jeho tečku nad hláskou (jako to 
činí Čech při ě — ie), tedy á (m. ia), ě (m. ie), o (m. io), ú (m. iu), e (m- 
i§), a (m. iq) a dlouhé e (m. ié), o (m. ió) : dzálo, dzéci, cálo, cél§, zárno, 
sostra, södmy, nébo, zgc, ks^dz atd., anebo kdyby v té příčině přijali pra- 
vopis hornolužický. Rovněž by jim velmi posloužilo, kdyby místo složených 
souhlásek rz, cz, sz psali jen ř, a, š, jak to činí při ň a š, a jak i Němci 
píší při transkripci cizích jazykův dle pravopisu českého (Husova): třy, 
Řym, cesto, škola, přyšedí, očy, usy. 



142 



skami jako pohlcený, mizí (a nepíše se); též i po nich zní jako y, 
jež se i píše: praca, serce, Polacy, zbože, božy, pieni^dze, miedzy, 
oczy, uszy, Kzym atd. 

Mazuři vyslovují cz jako c, z a rz jako z, sz jako s (cf. dluž., 
polab. a bělorus.): zadeu, zona, zaba, nasa, sabla, sanowano, cas, 
cerwona, capecka atd. 

7. Hrdelní souhlásky g, k v polštině znějí zase měkce (cf. dluž., 
polab., rus., švéd. a něm. k = kh před hláskou), tak že tvrdé eay 
po nich zní a píše se měkce (ie, i): kiedy (cf. tedy), ogien, cerkiew, 
chor^giew, lokieé, nogieč, cukier, wysoki, wysokiego. ubogi, ubo- 
giemu atd. 

8. Souhlásky plynné r, l, m, n a w po jiných souhláskách na 
konci slov a slabik téměř -oněmují (jako rus. a stč.), tak že netvoří 
zvláštní slabiky (jako v nynější češtině), nýbrž jen se přišeptnou 
k slabice předcházející: Piotr (jednoslabičně), wiatr, mistrz, mysl, 
wiódl (z= wiód), mógí (= móg), siedm, osm, pism, piesn, bitw, glupstw 
(vše jednoslabičně) atd. 

Plynné l, r, n mezi dvěma samohláskama uvnitř slov také téměř 
oněmují: krwi, brwi, plci (od krew, brew, plec), drwa, trwač, drgaé, 
držeč, kln§, brna.c (vše jednoslabičně), krwawy, trwoga, trwonic, krna^- 
brny (tvrdošijný), piosnka (vše dvouslabičně) ; rzemiešlnik, pomyslný, 
módlmy sie. (vše trojslabičně) atd. 

Některé nevyslovené souhlásky se ani nepíší, jako d před c, a l 
před w aj.: serce, córa, córka, mówa (m. moíwa), mówic (stpol. moíwič), 
rzetelny (čes. zřetelný), czwarty (čtvrtý), cnota, kuíawy (čes. kulhavý), 
królestwo, wež, wežcie (m. wežm, wežmcie, cf. przyjm, przyjmcie), 
Drezno (ale drezdenski), Gniezno (gnieznieúski) atd. 

0. Hláskosloví. 

Polština vyniká hojností a rozmanitostí hlásek, zvláště měkkých, 
jež dle jistých pravidel a zákonův (harmonie hlásek) ustavičně se 
proměňují a střídají, jaho v kaleidoskopě, vlivem svým proměňujíce 
též souhlásky, čímž povstává mnoho souhlásek měkkých, zvláště tak 
zvaných šiplavých, jež polštině dodávají rázu neobyčejné a téměř 
přílišné měkkosti a něžnosti. 

1. Co do hlásek. 

Hlásky polské se proměňují 1) z příčin vnitřních, při tvoření slov 
(kmenův), podobně jako v jiných nářečích slovanských, a 2) z příčin 



143 



vnějších, při flexi, čehož v té míře není v žádném jiném nářečí slo- 
vanském. V tom tedy spočívá zajímavá zvláštnosť polštiny. 

1, Proměny hlásek z příčin vnitřních. 

Takové vnitřní příčiny, jimiž se mění hlásky při tvoření slov 
(kmenův), jsou psychologické, neb spočívají pouze ve smyslu a vý- 
znamu slov, bez ohledu na jich hmotnou stránku (zvukovou). Toto 
proměňování hlásek sluje stupňováním (postajnenie neb pokraczanie), 
neb se tu k označení rozličných ponětí hláska jednoho a téhož kořene 
dle jisté stupnice sesiluje neb i seslabuje. 

a) Sesilování hlásek. 

Hlásky se sesilují stupňováním, když z kmene slovesa durativ- 
ního se tvoří nomen a denominativní verbum factitivum (na ic) nebo 
verbum iterativum (na -ač, -iac) a frequentativum (na -ywac), a to 
dle tří stupnic: 1. hlásek měkkých, 2. tvrdých a 3. nosových. 

1. Dle stupnice hlásek měkkých: 

a) (h) ( i, i < ie, ia (*), ie {%) ^ a; b) i (o (a : 
c) ie (rz e) ^ ie, ia (%) (a; d) ie (= e) ^ o ^ a: 

a) (b) <ť, t. j. sesláblá hláska měkká, b, ovšem nepsaný (proto 
v závorkách), se stupňuje v i: pne (= pLn§, stslov, nbMs) < spinac ; 
tn§ (ThHfi) < przecinač; kln§ (ku hii&) < wyklinač; pomniec (mlh) < 
wspominac) ; mgla (iibrna), mgnienie < migac ; poczn§ (YbN) < po- 
czynač; žm§ (subii) ^ zžymač ; žn§ (&bn) ^ požynac ; zastaralé czte 
(YbT) < czytac atd. Chybně se stupňuje rznac (p*3) < urzynač, jako 
gn§ (m) < naginac (cf. čes. usnu (cm) < usínati!). 

i(ie, ^(zzn), t. j. i se stupňuje v dvojhlásku ie (= *), jež 
se v polštině i rozšiřuje v ta: widzieč < wiedza, wiedziec, wiadomosc, 
dowiadywač si§; wisieč < wiesič, wieszac, wiecha; čichy < cieszyc, 
pociecha ; wič < wieniec, wianek, wiano, wiatr ; pič < piana, pienič 
(cf. lit. pena, mléko, peneti krmiti); bič<biada, biedny atd. 

ie (*) < a, t. j. ie (%) se stupňuje v a (tvrdé) : lez§ (a*3*) < 
przeiaz, íazič ; siedzieé (c^th) < sad, sadzic, sadzač; strzeg§ (cíptr*) 
< straž; rzezač (pusám) <raz, obraz, razie obraza, obrazič (uraziti) atd. 

b) i < o < a, *) t. j. i se stupňuje v o a to dále v a (tvrdé) : 
pič < napoj, napoič < upajac i napawač; bič <bój, bosé, bojazň < obawa, 

*) V tom se uchyluji od obecného učení, dle něhož se prý i stupňuje před- 
rážkou v oj, ajj. Mé důvody viz v mé rozpravě „O stupňování hlásky i a u u . 



144 



obawiaé si§, badac; neužívané poczyc (iioyhth) ^pokój, pokoic<^uspo- 
kajač; žyč (jkhth) < goič < gaj, gaič; rzynač ((hhi/útii) <^ roj, roič sie, 
zdroj, ronič, rod<raj 5 rana, rad; skrzydlo, skrzynia < skrowity (skrovný, 
skromný); zgrzyt (m. s-křit jako zgon m. skon) skřip (cf. uskrzynax, 
uskřipnouti) < kroic < kraj, ukrajac i zakrawac, krawiec (stč. krajčí), 
skrawek (skrojek) atd. 

c) ie {— stslov. e) < ie, ia (— %) < a> t. j. ie % jež se rovná 
stslov. e, se stupňuje v dvojhlásku ie (u), jež se v polštině i roz- 
šiřuje v ia, a takto stupňovaná hláska se dále stupňuje v a (tvrdé): 
gniesč (rweT) < gniatač (rmu) < gnat (hnát, stehno) ; miešč (iigt) 

< zmiatac (mit), (cf. motac) ; pleše (naei) < splatač (nam) < plat, plátek 
(šat, šátek, cf. rus.), plotno; leciec (aei)<latač (atT) < latwy (lehký), 
lacny (laciný) ; grzešč (rpeE) < pogrzebač (rptB) < grabiež ; ciec (tgk) 

< uciekač (tik) < przetak (sýto) ; lec (aer) < legac (aur) < Jagiew (cf. 
1 agier) atd. 

d) ie (— stslov. e) < o <( a : wiese (bci,) < wódz, wodzič, woje- 
woda < prowadzač; niešc (wec) < nosič < unaszac ; rzec (peis) < rok, od- 
roczyc < odraezač; ciec (tsk) < tok, toczyč < wytaczač; ciepío (Tenao) 

< topič < wytapiač ; grzešč (rpeß) < grob < grabie, grabač ; pleše (naei) 

< plot < platwa (vor, krov); lec (aer) < íože, poíožyc; mówié (rus. 
mojibhtl, stsl. iia-LBHTH) < rozmawiač; robic < przerabiač; zniewolic 
<^ zniewalac ; korzyc < karac ; pomnožyc < pomnažač ; powtórzyc ^ po- 
wtarzač ; kol§ < przekalam ; por$ < rozpárám atd. 

Jak vidět obě měkké hlásky i a ie (stslov. e) se stupňují stejně 
dvojím spůsobem a) v ie, ia (— %) a to dále v a (tvrdé) a b) v o 
a to dále v a. 

2. Dle stupnice hlásek tvrdých. 

a ) W<y # y C J W<«; $ w<°<« ; 

a) t. j. sesláblá hláska tvrdá, t», ovšem nepsaný 

(proto v závorkách), se stupňuje v t y, jež se rovná stslov. É: dm§ 

< dym, nadymac; tkac (tik) < dotykac ; ssač (clc) < wysysac ; 
spac (cm) <^ usypiac; pchač (n*E?í) < pychá, odpychac; zwac (ßiB), zowe 
(316*) < nazy wač ; rwač '(jub) < rozrywac ; dbac (a,™) < zdybac (při- 
stihnouti); poslac (cia) < posyíac; poíkn^c (ans) ^poiykač; pomknac 
(m-lk) < pomykac atd. 

ý <^u: tyč < tuk, tuczyč (činiti tučným) ; ginač <^ zguba, gubič; 
ryč < ruch (cf. ruchadlo), ruszyč, ruszač; síyszeč < siuch, sluchačí 
dychac < duch, duszyč atd. 



145 



b) #<o<a*): ryc<rów, równy, rola, robič < radí o ; kryč < po- 
krowiec, skromný < krase ; myč < mocz, omoezyč, mokry < maezač ; 
nyč < iiawa (cf. něm. Nachen), nawič ; byč < bawič (cf. stač a stawic), 
zabawa (cf. obawa od bič), pychaé < pachač (orati), chwycič < ehwa- 
tac atd. 

c) (i)(w: bdziec (eijO < budzié, obudzaé; chciec (xiiT)<chuč 
(cf. chex) ; dme. faiu) < duma (pýcha), dumny (pyšný) ; pchač (bw) 

< puch, puchn^c, ropucha atd. 

d) t*<o<a*): kuč < oków, podkowa ; truc < otrów, trocha < trawa, 
trawič, ztráta, tracič ; strumieú < ostrów, ostrog (cf. stromy, strmý, 
něm. Strom) ; sluč <siowo < slawa, slawič; pluc < píowac < plaw, píawic 
(cf. stawic), piakač atd. 

Jak vidět, stupňuje se i (v polštině ovšem nepsaný) dvojím 
spůsobem: a) v y a l) v u\ a obě hlásky tvrdé j/aiíse stupňují 
stejně : v o a to dále v a. 

3, Dle stupnice hlásek nosových. 

a) i$ (=»)<§ (=*>, q (==*)• n (=■)<$ (=*)i 2 = 

a) ie (zui)(e (= »), a (=z s), t. j. měkká nosovka krátká se 
stupňuje v tvrdou nosovku krátkou neb dlouhou: wi^dn^c (kä$) 

< w^dzic (*ä), w§dzone, swad (smoud, čmoud) ; si§d§ (cmn) < sad 
(c^i), s^dzič, s^dzia (cs^hbi) ; grz§zn^č (rf>si3) < gr§z, gr^zič (rpÄ3) ; 
zaprz§g§ (npíir) < pr§ga (n(>xr), pr^g; prze-de. (npAft) < prajl, pr§dki 
(npftft) ; trz§s§ (t(>m) < tr§sa (t(>äc), tr§zla, tracič, wstr§t, natr§tny ; 
mi§sič, mi§szač (mät) <( m§t (iust), m^cič atd. 

b) iq (zzfl)^e (= «), $ (= s), t. j. měkká nosovka dlouhá se 
stupňuje v tvrdou nosovku krátkou neb dlouhou; wia^zač (Em) <^w§zel 
(ä3); si^kna^ (cm) < s^ezyč (cäk); ci^gn^č (Tar)^t^gi (™), nat^žyč, 
wst^ga, wstajžka; miac (math, cf. miejdri, MM)<^m§ka (ii^na), m§czyč 
i m^ka; krza^tač si§ (Kpať) < kr§cič sie. (kp^t), kr§ty, okr§t, po- 
kratki atd. 

b) Seslabování hlásek. 

Hlásky se seslabují stupňováním, když ze jména neb ze slo- 
vesa trvacího se tvoří sloveso jednodobé (na -nqé) neb začínavé 

*) I v tom se uchyluji od obecného učení, dle něhož se prý y a u stupňuje 
předrážkou v ow, aw, wa. Mé důvody viz v mé rozpravě „O stupňování 
hlásky i a u. u 

Tř,: Filosofie, dějepis a filologie. 10 



146 



a podmětné (na -ieé) a vícedobé (na -ywac), a to dle následující 
stupnice zpětné: 

a) wayy, u > y > (i) ; h) ia, ie (¥) yiy (b) ; (stslov. e) > (b) : 

a) way y, t. j. původní slabika wa, někdy už stažená v u, 
slábne v ?/ : kwas, kwasič, kwašny y kisn^č, kisniec, kisač, kisíy ; 
kwap, kwapic, kwapliwy > kipieč ; nauka, uczyc (vak) > przy wykn^c, 
zwykiy, zwyczaj. 

uy yy (i) : rudy y rydzy y rdza (pira^a), rdzawiec ; suchy y usy- 
chac> sehnte (w-); duch y dychač y dech, tchu (w), westchnač 
(vzdechnouti), natchnienie (nadšení) ; duj§ y dme. (jv&m) ; sypač, usypiač 
y spac (cín), sen, snu; pluč > plynné ; sluc > síyn^č ; kuc^kinač; 
ruch y rychlý; strumien > Stryj atd. 

b) ia, ie (n)>z>(h): šwiatío, šwiat, swiecic y šwitňač (cBbť); 
ciasno (tuc) y císd^c (thck); lepič (nun) y lipnax; rzezač (f>*3) y rzna^č 
(f>b3) atd. 

ie (stslov. e)>(b): lec, legi (aer)^lgn^c (abr); žec, žegl (sběr) 
y žgn^č (ffibr) atd. 

2. Proměna hlásek z příčin vnějších. 

Takové vnější příčiny, jimiž se proměňují hlásky při flexi, jsou 
fysiologické, neb spočívají v mluvidlech a jeví se v tom, že hlásky 
se mění vlivem (výslovností) hlásky neb souhlásky následující, zřídka 
předcházející. 

a) Vliv hlásek na hlásky. 

Proměny hlásek při flexi povstávají z trojí příčiny složité, neb 
kromě hlásky následující zde působí vždy též souhláska následující, 
dopouštějíc nebo zamezujíc tu proměnu. První takovou příčinou slo- 
žitou hlásky se rozšiřují, druhou se dlouží a třetí se stahují. 

1. Rozšiřování hlásek. 

Hlásky úzké (měkké) před následující hláskou širokou (i skleslou 
v i, ovšem nepsaný, po souhlásce tvrdé) se rozšiřují (nateženie), ne- 
překáží-li tomu následující souhláska retní neb hrdelní, a sice takto: 



147 



a) ie (b, e) -f- 1*) = io (b, e) ; b) ie (u) -f- t = (*) ; c) i§ (ä) -f- % 

= za (íi) : 

(stslov. h, e)-!-^^* 0 (stslov. b, e), t. j. úzké (měkké) íe, 
jež se rovná stslov. b, e, před následující hláskou širokou, již ozna- 
čuji i, se rozšiřuje v 20, jež se rovná stslov. b, e: wies (ßbcb) 
< wioska ; dzieň (ftbMb) <( dzionek ; pien (nbMb) < pionek ; ziemia (3eiim) 
^ziomek, poziom; szesc (uiecTb) < szostak, szósty; pieršcieň \ pier- 
šcionek; kmieč < kmiotek ; miesc (iie-r) < miot§, miot^,, miotač, miotía; 
niesc (mcc) < nios§, nios^, niósi, niosla ; bierz (cep) < biore, biora, ; 
ziele < ziola ; nasienie < nasiona ; wesele (m. wiesiele) < wesola (m. 
wiesiola); przyjaciel < przyjaciolom; dzi^ciol, žywioí, wieczór, lód, lodu; 
macocha, požoga, siostra, žona, pszczoía, czolo, jezioro; wion^é (z= 
zz * BbNKTH, cf. rzn^c) ; zionac (3bii), chwionax, grzon^č (zz rpbM-, rpbim, 
cf. rus. rpáHVTfc), zgrzonac (zz cirpbH^TH, zgrzebnax) atd. ; ale niebo, 
ciepío; piek§, pieka,, pieklo; grzeb§, grzeba^ grzeblo atd. 

Též konečné ie (stslov. ie) v příslovcích se rozšiřuje v io (jako 
v ruštině pod přízvukem): tanio, dužo, chyžo, ra^czo, pieszo, gor^co, 
milcz^co, poprzednio, bezpošrednio, odpowiednio, zasadniczo, poje- 
dynczo atd. I ve složení taková příslovce mají konečné ie rozšířené 
v io : iloczas, iloraki (ale ilekroč), wieloryb, tyloletni, pierwszorz§dny, 
dalszolinijny, trzecioosobowy, teražniejszoczasowy atd^ 

b) ie («) -f- 1 zz ia (n) : wieniec (k*h) < wianek, wiano, wiatr; 
siesc, siedzieč (c*a) <( siedzial, siadac; wiedzieč (bh$) < wiedzial, po- 
wiadač, wiadomošc, šwiadek, dowiadywač si§; jesč («$) <sniadac, jadio, 
obiad; znalešc (a*3) <( znalazl; dojrzeč (3p*) < dojrzaly ; niedziela < po- 
niedzialek; niedžwiedž <niedžwiadek; strzelac < strzala ; caly, calowač; 
gwiazda, ciasto, ciaío, smialy, siano; szlachta, ofiara, pralat, prasa 
atd.; ale lewy, niemy; chleb, rzeka, snieg; sieke., siek^; strzeg§ atd. 

Výjimkou v několika slovích (jako v ruštině) rozšiřuje se ie 
(%) v io: siodío, piosnka, sionka, przysionek. Naopak zas miano 
(z mieno zz imeno, cf. luž. mjeno, slk. měno), mianowač, místo imiono, 
imionowac. 

c) ie (ai) -|~ % zz iq (si) : piec < pi^ty, piatek ; dziewi§č < dziewiaty ; 
dziesi^č < dziesi^ty, dziesi^tka, pi§ cdziesi^t atd. ; ale pi§ta, pi§tno, 
šwi^ty, swieto, je.zyk, grz§da, szczenie.ta (cf. čes.) atd. 



*) Ten -b znamená širokou (tvrdou) hlásku vůbec, i i, v polštině ovšem ne- 
psaný, ale tím neméně i tam v tvrdých, souhláskách bytně obsažený 
a působící. 

10* 



148 



Zúžování hlásek. 

Kozšířené hlásky se obyčejně zase zúžují (wa^tlenie), když ná- 
sleduje hláska úzká i h, nepsaný, po měkké souhlásce plynné, zubní 
neb sykavce, a sice takto : 

a) io-\-h*)=zie] h) ia-\-h-=zie; c) m + hzzze; d) a + bzze; 

a) io -f- h = ie: anioly > anieli, anielski (= anielBski) ; jezioro > 
w jezierze; wiosna > wiesenny (m. wiesienBny); wiod§ > wiedziesz ; 
wioze. y wieziesz ; bior£> bierzesz; czoío > w czele, czelny (rz czeltny), 
naczelnik; žona> žeňski (^zženLski); czerwony (m. czerwiony) y czer- 
wieňszy; wesoly (m. wiesioly) > weselszy (m. wiesiel&szy) ; uczony 
y uczeni, uczenie, uczeňszy; sioío > sielski ; lód, lodu y gololedž 
(náledí); niosly > niesli; wiodfy > wiedli, atd. 

b) ia + h zz: ie: las > w lesie, lešny ; lato > w lecie, letni : miasto 
y w miešcie, miejsce, miejski; wiara »ierze, wierzyč, wierny; dzial 
y dzielic; wiatr y powietrze; ciaío > cielesny, cielsko; biaíy > bieli, 
bieléj, bielszy, bielič; blady > bledziéj, bledszy; kolano > pokolenie; 
zwiercadío y zwiercedlič sie. ; widziat, widziala y widzieli ; cierpiaí, cier- 
piaíy y cierpieli atd. 

c) iq -j- b = |§: pieni^dze y maío pieni§dzy, pienie.žny ; zaja^c y ile 
zajecy, zajeczy; miesiax > pi§č miesie.cy, miesi§czny; m o sia^dz > mo- 
si§žny; paj^k > paj§czy, paj§czyna; zwi^zíy y zwiežlejszy atd. 

d) q + h — e : s^d y sedzia ; ma^dry > m§drzy, m§drzec, m§drszy ; 
w^zki y w§žszy ; skapy y ske.pszy ; gol^bek y goíebica, golebiec ; d^bek 
^> debiec atd. 

Nynější polština, proti staré, někdy zanedbává oužení hlásek: 
po czole, na jeziorze, o žonie, siostrze, siostrzenica, w sianie, na 
šcianie, ciašniéj, czeladž, czeladnik, tysi^czny, ocalié, želazny, królowie 
(ale bezkrólewie, królewski, królestwo), koniowi atd. 

2. Dloužení hlásek. 

Zanikne-li při flexi nebo při tvoření slov (deminutiv) hláska, 
nejčastěji konečná, bezpřízvučná (sesláblá v h, jež se ovšem v pol- 
štině nepíší), tak že slovo má o slabiku méně, pak se předcházející 
hláska náhradou dlouží (pochylenie), nepřekáží-li tomu souhlásky 
tupé (temné, okamžité, explosivní) a sice: 



*) Ten & znamená úzkou (měkkou) hlásku vůbec, i b, v polštině ovšem ne- 
psaný, ale tím neméně i tam v měkkých souhláskách bytně obsažený 
a působící. 



149 



a) e (== o, i) < é, ie (z= e, l, *) < »Y; b) o < tf, zo (= e) < ió\ c) e 

(*)< s, Ǥ <^ w: 

ö) e (stslov. o, teď jen v L. sg. m. n. a G. D. L. sg. 

f. zájmen a přídavných: o tém, nowém (cf. toml a ternu atd.), téj 
nowéj (cf. toiä, toh); stpol. i dészcz, iéžka (ted lyžka) a p. 

ie (stslov. e, l, *)<íe: nejvíce v L. sg. m. n. a G. D. L. sg. 
f. zájmen a přídavných: o niém, taniém (cf. wieiib a niemu atd.), 
u niéj, taniéj (cf. i€H); niesie < niéšč ; ciek§<ciéc; legn§<léc; 
leje < léj ; wiedza, < wiédz; zlodziéj ; dzis (m. dziéjš = dzienš, cf. luž.) ; 
mniéj, wi§céj, pierwéj (m. stp. pierwiéj, cf. žywiéj a p.), piérwszy atd.; 
stpol. také chléb, šniég, smiéch a p. 

b) o<(o: kolo < kol, kólko; glowa<gJów, gíówka; noga<nóg, 
nožka ; woda < wód, wódka ; dobro < dobr ; stodola < stodol ; koza < kóz ; 
szkoia < szkóí, szkólka; morze^mórz; rola<ról; znowu < znów ; 
cože^cóž; ktože^któž; oto<(otóž; od czego^od czegóž; spojrzec 
< spójrz. ; modlič si§ < módi si§, módlmy sie, mrówka atd. 

to (stslov. e) < ió : siostra < sióstr ; jezioro < jeziór, jeziórko ; 
ziola<zióJ, ziólko; pszczola < pszczóí, pszczóika atd. 

e (fi)<« (ä): reka < rak, raxzka; wst§ga < wstaj*, wstažka; 
b§d§ < b^dž, ba^džcie; k§dy <zk$d ; t§dy<zt^d; g§sty < ga^szcz ; g§s 
<ga,ska atd. 

ze (ä) < (ä) : šwi§to < swiaj; ; mi§so < mia^s, minsko ; ksiega 
ksi^g, ksiaika; grz§da < grzaji, grz^dka; si§d§ < sia.dž, si^džcie; žre- 
bi§ta < žrebiaj:, žrebi^tko atd. 

Někdy se zanedbává dloužení: dorn, kon, dzwon, Piotr, žywiol, 
popioí, (osioí), okr§t (koráb), or§ž (zbraň), szczek (třesk), džwiek 
(zvuk) a p. 

Krácení hlásek. 

Zdloužené hlásky se zase krátí čili vracejí v původní krátké, 
když v následující slabice přibude hláska plná: 

a) éy e, iéy%e\ b) óy o, ióyio; c) qye (fi), iq (a)>ze: 

a) éy e: tém > ternu (cf. tym a temi) , nowém > nowemu, 
dészcz > deszczu atd. 

iéy ie : koléj > kolei ; kléj > klejů ; oléj > olejů ; zlodziéj > zío- 
dzieja; mniéj > mni ejszy, šniég > sniegu atd. 

b) o>o: sól > soli; íódž > lodzi; stol > stolu, stolek, stolarz 
pokój > pokojů; bóg>bOga; bóbr > bobra; olów > olowia; ów> 
owa, owo; mój > moja, moje; zdrów > zdrowa, zdrowe atd. 



150 



ió y io : aniól > ariiola, anioíek ; kosciól > kosciota ; klasztór (m. 
klaszciór) > klasztora; wieczór y wieczora; miód > miodu, miodek; 
lód^lodu; niósí> niosla, niosío; plótí > plotia, plotío; wesói (m. 
wiesióí) > wesoly ; sród > šroda, šrodek ; przód > przodek atd. 

c) a (a) y e (&) : majž y m§ža ; da_b > d§bu ; zah > z§ba ; golab 
>goleJ)ia; gata^ž > gaí§zi ; wnatrz > wn§trzu ; dax, daj > d§ía, deh), 
d§ty; gina^č, ginai > gineja, gineH atd. 

iq (a) y ie (r) : ksia^dz y ksi§dza, ksi§ža ; rza^d y rz§du ; wzglad 
y wzgl§du ; wziač, wzial > wzieja, wzi§Io, wzi§ty ; poczač, poczaj y po- 
czefct, pocze,li, pocz§to atd. 

3. Stahování souhlásek. 
S dloužením náhradným částečně spadá i dloužení stažením dvou 
hlásek v jednu, přičemž nejprv zmizí přídechy (je dělící), pak se první 
hláska spodobí druhé (následující), načež splynou v jednu (původně 
dlouhou. 

a) ie '-{-je z=l ié; b) ie -{-ja ~ iä; c) o -\-ja — ä; d) a -f- je=z 
e) o~{-jez=2é; f) o + (j)i=zy, ie + (j)i=i; j) o+jezzzq, 
™ +Íf = ia / h ) 0 +J a *t= q, ie -\~jq = iq : 

a) ie-\-je-=.ié: šmiém, umiém, rozumiém atd. (cf. rus.), jinak 
i jém, wiém, powiém atd. 

b) ie -\-ja = iä: siač, siali; wiač, wianie; chwiač si§, chwiali 
si§; šmiač si§, šmiali si§; grzač atd., jakož i uczenia, žycia, otaoia 
a p. (cf. rus.). 

c) o-{-ja-=za: stač (stoječ), stal; bac si§, bal sie. (cf. bojazň), 
mä, twä, swä, nowä ap. 

d) a-{-je — ä: znäm, gräm, mäm, däm, woläm atd. (cf. rus.). 
Též stažením zdloužené hlásky se zase krátí čili vracejí v pů- 
vodní krátké, jakmile pomine stažení: 

ad a) smiej^, šmieja_c, umiej^, rozumieja.; jedza,, wiedza^ po- 
wiedzq, atd. 

ad b) siej§, wiej§, chwiej§ si§, smiej§ si§, grzej§ atd. 

iid c) stoj§, stoisz, stojaj boj§ si§, bojac si§ atd. 

ad d) znaj^, znajíc; grajř^, maja., dadz% wolaja^ atd. 

Nynější polština často zanedbává označovati délku netoliko a, ia, 
ale i é, ié, řidčeji o, ió. 

V některých slovích zůstává hláska dlouhá, zvláště o, ió, proti 
tomuto pravidlu (dílem ze stažení, dílem snad i vlivem přízvuku),: 
król, króla, który, wtóry, wtórzyč, córa, skóra, góra, róža, pióro, szósty, 
wrócié, póki, póty, Józef, nóta, nócič, norek, nórzyč, mówič, próba, 
stósunek, w ogóle, szczególowo a j. 



151 



b) Vliv souhlásek na hlásky. 

Některé souhlásky, jako plynné a nosové ?, r, m, n, působí na 
hlásky předcházející, a jiné, jako hrdelní a podnební g 9 c, dz, cz, 
sz, z a rz působí zas na hlásky následující. 

1. Při plynných ř, r mezi dvěma souhláskama děje se proměna 
a záměna hlásek (e zz s, ie zz &, h zzi, a zz a) poněkud jinak, než 
při obyčejném rozšiřování, dloužení a stupňování. Tak před r je e 
(tvrdé == i) zaměněno hláskou a a ie (měkké zz l) se tam rozšiřuje v ia 
(nikoli v w), cf. stpol. nosovky an (a) a ^an (iq); před č jsou ty po- 
měry zas jinaké. 

t a) ar zz ar; br -\- 5 zz iar (ar) ; br -\- b zz ier (er); b) rö zz r(e); 

n zz rz( e) : 

a) 5rzz ar (rus. op), t. j. za původní (indoevropskou) hlásku 
širokou (již označuji vůbec i) před plynnou souhláskou r má pol- 
ština a. Polština tedy zde (před r) zachovala i původní hlásku (a) 
i její postavení (před r), podobně jako ruština (kdežto čeština a srb- 
ština tu mají už jen t. zv. polohlásku r [t. j. r s tvrdou hláskou se- 
sláblou a nepsanou] a stslovenština t. j. p se širokou hláskou 
sesláblou a psanou, ale přesmyknutou) : garb, hardy, gardzic, gardío, 
kark, karkač, chart, targ, skarb, bark, bardzo, marchew, warkoc, barč, 
barszcz, garsč, garniec, karmia, karczma, tarcza (terč), warga (ret), 
warczeé, Warszawa (f. vrš a Vršovci) atd. 

w -|- 5 zz iar (ar, rus. ěp), t. j. za původní úzkou hlásku (již 
označuji vůbec b) před po němž následuje hláska široká (zde 
vůbec t), má polština ia (po změkčených souhláskách a po retnicích 
pouze a), kde má ruština pod přízvukem ěp (zz jor), tak že polština 
i zde (před r) zachovala nejen původní hlásku úzkou (ia), ale i její 
postavení (před r), jako ruština (kdežto čeština obyčejně a srbština 
vždy tu má už t. zv. polohlásku r [t. j. r s úzkou hláskou sesláblou 
a nepsanou] a staroslovenština f>h t. j. f> se sesláblou hláskou úzkou 
psanou, ale přesmyknutou) : ziarno, dziarski (drzý), čwiartowač (cf. 
čwierč), sarna, sarkač, czarny (cf. czernič), czart, žarl (žral), žart (Scherz); 
czwarty (cf. cwierč), martwy (cf. šmierč), twardy (cf. twierdza), warsta 
(cf. wiercieč), marznčic (cf. mierzič), naparstek (cf. pieršcieň); tarn (cf. 
ciernie), darn, tarif (třel), tarty (třen) atd. I v cizích slovích e před 
r, a někdy i po r, rozšířeno v a: karb (kerb), karbowač, wart (werth), 
warsztat (Werkstatt), warcaby (čes. vrchcaby, něm. Werf-Zabel=:Tafel), 



152 



bardo (čes. berdo, fr. vere ďeau), barlog (Bärloch ?) ; cf. prasa (Presse), 
prasowač, praíat, rachunek (Rechnung), centnar, kraj car, malarz, wach- 
larz (Fächer), cm^tarz (cimeterium), cal (Zoll), fala (Welle), žagiel 
(Segel) atd. 

w -f- J> = ier (er, rus. ep) t. j. za původní úzkou hlásku (již 
označuji vůbec b) před o\ po němž následuje opět úzká hláska, má 
polština ie (po změkčených souhláskách ovšem pouze e), tak že i zde 
zachovala hlásku i její postavení (před r\ jako ruština (kdežto če- 
ština obyčejně a srbština vždy i tu mají t. z, polohlásku r, a staro- 
slověnština f>h t. j. p s úzkou hláskou sesláblou a přesmyknutou) : 
cwierč (čtvrt), czernič, ciernie (trní), smierc, twierdza, wiercieč, mierzic, 
pierš, pieršc (stpol.), pieršcien, serce (stp. sierce, cf. miíosierny), sierp, 
zwiercadlo (m. wziercadlo, f. wzierac), wierzch (vrch), wierzba (vrba), 
wiersza (vrš) wierzgac (vrhati), dzieržec (držeti) pierwszy, cierpieč, 
pierszec, pierzchliwy (prchlivý), wiersz (verš) czerw, czerwony, czerwieň, 
czerpač, czerstwy, uszczerbek, szczerbina, žertwa, cerkiew, Serb a j. 

b) rs r(e) (rus. po), t. j. za původní hlásku širokou (zde i) 
jpo r má polština, jako jinde, e (tvrdé a nestálé), jež klesá v % (ne- 
psaný), když ho není třeba k výslovnosti (je-li totiž ještě jiná hláska 
na konci slova): brew (brva), G. brwi (jednoslab.), krew, G. krwi 
(jednoslab.), drwa, G. drew, drgač, držeč (vše jednoslabičně), kres 
(okres), kret (krtek), precz (pryč), trzcina (m. trscina), cf. cizí kreta 
(Kreide) a p. 

rb-zzrz(e) (rus. /?e), t. j. za původní hlásku úzkou (zde b) po r 
má polština, jako jinde, ie (nestálé e měkké, jímž se r měkčí v rz)\ 
chrzest, chrztu (m. chrzstu), grzbiec, grzmieč, brzmiec, trzmič (strměti), 
trznadel (m. trsnadel, čes. strnad), zgrzyt (m. skrzžyt, cf. rus. CKpeacéTi) 
a j., ale brnac (m. brzna^č, cf. břísti, zabřednouti) a Grek (m. Grzek), 
ač Grzegorz. 

IL a) ü = el) ot, (ul) i lo, lu; ü = fí; ü -\-ö zziol; b) h zz l(e); 

hzzl(e): 

a) dzzel, oč, (ul) i lo, lu (rus. oji), t. j. za původní hlásku 
širokou (zde i>) před l polština (úchylně od ruštiny, s níž jinak tak 
souhlasí co do hlásky i jejího postavení) má rozličné hlásky tvrdé 
(e, o, u) dílem před l (tvrdým), dílem také jpo něm (v několika slovích 
má tu i úzké i před l měkkým, kde ruština má oji) : welna (vlna, 
lana), Weítawa, Peltew, peíny, peízač (plaziti se, cf. oplzlý, plž, šplhati), 
Cheim (Chlum), kielb (pískoř), kielbasa (klobása), zgielk (shluknutí) ; 



153 



kolpak, koltun (plica polonica, cf. čes. klk, kluk, rus. kjíoki, něm. 
Flocke), puík (m. pólk), mówič (stp. molwič), chusta (m. chósta z= 
cholsta, cf. rus. xojictI)), síoňce, (m. solňce, cf. lsoic sie. i sinic si§); 
diug, dlugi (dlouhý), slup, díubač (dlabati), tluc, tíumacz (i tlómacz), 
tíusty atd. 

ü zz, il (rus. oji, ale luz. iel, lit. il), t. j. v několika slovích má 
polština po retnicích před následující hrdelnicí il (měkké) ve shodě 
s hornolužičtinou a litevštinou, proti ostatním nářečím slovanským: 
wilk (vlk, hluž. vjelk, lit. vilkas), wilga (vlha), wilgoc (vlhkost), wil- 
gotny (vlhký), milczec (mlčeti, hluž. mjelčec), pilch (plch, hluž. pjelsc 
plsť); ale puík (m. pólk). 

BÍ-f- ö zz iol (rus. ěji), t. j. před l (tvrdým) polština rozšiřuje ie, 
jako jinde v to, (po změkčených souhláskách se ovšem píše pouze 
o m. io): czoín (člun), czolg (plaz), czolgaé sie (klouzati se), žóíty, 
žólcz, žóíknac (žloutnouti), žóíw (želva), žolna (žluna) a p. 

b) h zz l{e) (rus. jio), t. j. za původní hlásku širokou (zde s) 
po l má polština, jako jinde, e (tvrdé a nestálé), jež klesá v 5 (ne- 
psaný), když ho není třeba k výslovnosti : plec, G. píci (jednosl.), iza 
(m. siza), G. pl. lez, lezka (slzička), jablko (dvousl.) G. pl. jablek, 
pchla (m. blcha, blecha), G. pl. pcheí (m. blech), lyžka (m. léžka, 
lžice), blysn^č (m. bíesn^č, blesknouti) a p. 

Uzzl(e) (rus. jie), t. j. za původní hlásku úzkou (zde b) po l 
má polština jako jinde, ie (nestálé e měkké), jehož i ovšem ve změk- 
čeném l zaniká: kln§ (jednosl.), klety (kletý), klwac (jednosl. klovati), 
plwac (jednosl., stč. plvati), lsnič si§ (lesknouti se) a p. 

Tatáž nápadná shoda mezi polštinou a ruštinou panuje i při 
stupňování hlásek^ úzkých i širokých, při plynných souhláskách r, l po 
jiné souhlásce: 

111. a) n < rza, w -f- & <^ rze, br -\- 0 (rzo; b) h < la, ü -f- b ^ le, 

bl 5 <^ lo : 

a) rb^rza (rus. p1>), t. j. původní hláska úzká (zde & — ie) po 
r se stupňuje, jako obyčejně (viz výš str. 15), v ie (= %), jež se 
však, bez ohledu na hlásku následující, vždy rozšiřuje v ia (=*): 
brzask (rozbřesk), drzazga (stč. dřezha), chrzan (křen), przasny (ne- 
kysaný, cf. stč. přesnice), strzaia, trzask, wrzask, krzak, krzaczek 
(keř, kříček, keříček), maígorzata (margareta) a p. 

br-\-b (rze (rus. epe), t. j. původní hláska úzká (zde & zz ie) 
před r se stupňuje přesmyknutím v rze (stslov. f>n), když následuje 



154 



hláska úzká (b) neb souhláska retní a hrdelní (jež překážejí roz- 
šíření): brzemi§, wrzeciono, umrzéč, trzéc, zawrzéc, oprzéč, cietrzew, 
trzežwy (střízlivý), brzeg, strzeg§, trzeba, drzewo, trzem (rus. TépeMt), 
trzewo, krzew (keř, křoví), trzemcha, srebro (m. šrzebro), sredni (m. 
šrzedni), sreniawa (jiní, cf. sron), žrebie. (m. žrzebi§), žrenica (zřítel- 
nice) a p. 

br -f- 5 <( rzo (rus. epe), t. j. původní hláska úzká (& zz ie) před 
r se stupňuje přesmyknutím v rze (stslov. pt), jež před následující 
hláskou širokou (zde i) se rozšiřuje v rzo (cf. piosnka a p. ? str. 147, 
nebo spíše wioska a p. tamtéž) : brzoza (bříza), brzost (břest), wrzócl, 
wrzos, žródío (m. žrzódlo), przód, šród (m. srzód), šroda (středa), 
šrodek, šron (m. šrzonx cf. sreniawa), trzoda (stádo, cf. třída, grex), 
trzonki (střenky), trzop (střep), trzos (váček na peníze), trzosía a p. 

b) h (la (rus. M), t. j. původní hláska úzká (p = ie) po l se 
stupňuje, jako obyčejně v ie {— -e), jež se vždy rozšiřuje v ia (= *), 
jehož i však mizí ve změkčeném l: blady, blask, slad, klatka (klec), 
klasnac (tlesknouti), oklaski (potlesk), platač, szlachcic, szlachta a p. 

Ü -\- b ( le (rus. ejie, ojio), t. j. původní hláska úzká (& ie) 
před l se stupňuje přesmyknutím v le (stslov. nu), když následuje 
hláska úzká (b) neb souhláska retní a hrdelní: plesň (plíseň), mléč 
(mlíti), pléč (pleti), mléko, plewa, slepý a p. 

bl -j- s <^ lo (rus. ejie, o jo), t. j. původní hláska úzká (& z= ie) 
před l se stupňuje přesmyknutím v le (stslov. Jit), jež před násle- 
dující hláskou širokou (%) se rozšiřuje v lo (cf. siodíoap.? str. 147, 
nebo spíše dzionek a p. tamtéž): mlon (klika ručního mlýnka), plon 
(plen), wloke, (vleku) a p. 

IV. a) rs^ra; zr(ro(ra; b) fo(la; ü(lo(la: 

a) rö(ra (rus. pa), t. j. původní hláska široká (s) po r se 
stupňuje v a: brat, drapač, grabič (loupiti), grad (kroupy, grando), 
gran, krašč, krakac, krása, pra-, prawo (zákon), strach a p. 

dr ( ro (rus. opo), t. j. původní hláska široká (i) před r se 
stupňuje přesmyknutím v ro (čes. srb., stsl. pa), jež se dále stupňuje 
vra: broda, brozda, brona (k vláčení), wróbel (vrabec), wróg, wróžyc 
(čarovati), powróz (provaz m. povraz), wrona, wrota, gród (hrad), 
groch, zdrów, droga (dráha, cesta), drogi, krobka (krabice), krowa (cf. 
karw starý vůl), król (cf. Karol, Karel), chróšciel (chřástal), -kroc 
(-krát), krótki, mrówka (mravenec), mroz, mrok, paproč (kapradí), 
próg, próžny (prázdný), promieň (paprsek, cf. pramen), prom, pro- 



155 



porzec, prosi§, proch, próc (párati), skowronek (skřivánek), skroň, 
smród, srogi (přísný), srom (styd), stróž (strážce), strona, chróst 
(chrastí), chrobry a p. 

b) fo(la (rus. m)\ gladki, klase, klaniac sie;, plawié, plakac 
(flere), platič, píaszcz, slabý, slawa a p. 

öl (lo (rus. ojio), t. j. původní hláska široká (t*) před l se stup- 
ňuje přesmyknutím v lo (čes., srb., stslov. ml), jež se dále stupňuje 
v la: bíogi, biona, bíoto, wtosč (krajina, stč. vlast), wlokno, wlok, 
oblok, wíos, Wíoch, glowa, gíownia, glód, glos, díon, dlóto, zloto, kíoda, 
kíos, klóč (kláti), klócič (míchati, cf. klátiti), mlody, plowy (modrý), 
plokač (oplakovati), plomieň, plonac, píony, plosa, plotno, plochy, 
síowik, slodki, sloma, slony, slonina, chíód, chlop, chlopiec a p. 

V několika slovích, po náslovné souhlásce podnební, má polština 
lo proti rus. ejio (čes., srb. a stsl. au, aa, ao): czlon (člen), czlonek 
(článek), czlowiek, zlob (žlab, cf. žleby), žlód (zmrzlý dešť) a mlokos 
(rus. mojiokócocí, holobrádek). 

c) Přesmyknutím stupňované slabiky ro, lo dále se stupňují, 
jako obyčejně (viz výš str. 144), v ra, la při tvoření iterativ (kde 
čeština dlouhé d krátí) : wrócič (vrátiti) < wracac (vraceti), bronic 
(brániti) <( zbraniac (zbraňovati), chronic (chrániti) < ochraniač (ochra- 
ňovati), skrócič (skrátiti) < skracac (skracovati), uzdrowic (uzdraviti) 
< uzdrawiač (uzdravovati) , slodzič (sladiti) < osladzač (oslazovati), 
oglosič (ohlásiti) < ogíaszač (ohlašovati), pozlocič < pozlacac, chlodzič 
<nachladzač, mlocic < míacač (cf. domlaceti, domlacovati), ploszyc < 
splaszač (splašovati), wíóczyč (vláčeti, smýkati, tahati) < uwlaczač 
(utrhati, utrhovati) a p. 

Brama proti brona a bronic je snad změněná česká brána (rus. 
BopÓTa). 

2. Před nosovými souhláskami m, n, na konci slov a slabik 
před jinými souhláskami, krátké hlásky se moutí, splývajíce s nimi 
v hlásky nosové (cf. franc. bon, fin, bien a p.). Při tom oba živly 
slábnou : původní hláska široká a v o a e (tvrdé tk i), původní hláska 
úzká ta v io a ie (— b), a souhlásky m i n v pouhý nosový pazvuk 
(n). Tak povstaly stpol. nosovky : tvrdá an =z a n (= tf) a měkká yan 
^zia n z nichž se v XVI. stol. kvantitavním zúžením vyvinuly 

nynější nosovky polské: tvrdé a (— o n ) y e (obě = *) a měkké iq 
(= io n ) y ie (obě = a), jež se střídají dle kvantity (Viz Oas. Čes. mus. 
1875 IV. 417— 426): dž*c (dimc), dal, de-Ia, d§lo, de^ty, geš (cf. Gans, 
anser), kat (cf. kante), traba (cf. tromba), trebacz, tepy (cf. stumpf), 
wazki (cf. enge, angustus), w§gieí (cf. angulus, Winkel), wegiel (skr. 



156 



angara, jako oharek), wegorz (cf. anguilla) ; wziac (zz: wz-Lm-č), wziaj, 
wzieía, wziejo, wziety, klac (=: klBn-č), klaj, klety, pi^č (kašubsky 
pinc), pi^ty (quintus), dziesieč (kašub. dzesinc, lit. dešimtis), dziesiaty 
(lit. dešimtas), swi§ty (got. svinthas, zend. špento), imi§ (nomen), ksiadz 
(lit. kuningas), pieniadz (pinnings, Pfennig), szel^g (shiling) atd., jako 
lad (Land), we.drowač (wandern), Freciszek (Franciscus), wegier (Hun- 
garus) a p. 

V několika slovích má polština nosovky proti čistým hláskám 
staroslověnským a naopak (vlivem ruštiny) : teskliwy (tkckutl), t§skno 
(cf. rus. TOCKa, stesk), tesknic, ksiega (Kiimra, cf. čes. G. pl. kněh 
vedle knih), miedzy (stp. miedzy, Mest^oif), s§dziwy (cujvl), mi^cherz 
(iiiOTph), mi^sič, mie.szač (müchth, miuiath), mi§szkač (cf. mhuilki) a p. ; 
zubr (3*Bf>i), kucza (k;kiiit»). 

V několika slovích zas má nynější polština vedle nosovek i čisté 
hlásky (vlivem češtiny a maloruštiny : lek (oblouk) a luk (ku střílení), 
smutek a smucič (rmoutiti) vedle staršího smetek a sm§cic, gušlarz 
(zpěvák, kouzelník) vedle g§šle (lyra), chuč (žádost) vedle chec (ná 
klonnosť), nudy a nudzič vedle n§dza (nouze), kniaginia (dle ruštiny) 
vedle ksia,ž§ atd. 

Též v některých koncovkách při sklonění polština zanedbává 
nosovky (jež se na konci slov bez toho vyslovují bez nosovosti), 
nahrazujíc je čistými hláskami: G. sg. f. jéj (rem), téj (tok), nowéj 
(iiokiihv), ziemi, stp. ziemie (3eiim), N. A. pl. f., A. pl. m. je (ra), nowe 
(nobiim), ziemie, konie (koum) atd. 

3. Po hrdelních souhláskách g, jež Polák (jako Kus) vyslo- 
vuje měkčeji (tvoře je mezi zadním a středním patrem), tvrdé e 
(:= g, o) a y (z= xi) se měkčí v ie a i, spodobujíc se tak předcháze- 
jící souhlásce, jež se nemůže spodobit (stvrdnout) následující hlásce 
tvrdé (e, y): gina^é, kiwač, ubogi, wysoki, nogi, rzeki; giez (střeček, 
cf. rLMi»3»TH, hmyz a gzié kousati), kiedy (cf. tedy,), chor^giew (xoptf- 
r&Bb), cerkiew (ijphKXBL), nogieč, íokiec, ogieň, okien, ubogiego, wyso- 
kiemu atd. Cf. dolnoluž. gjardlo; polab. tjenanz (kinmi*), tjeupac 
(Koifnujh), stjejbon (skýbu, chleb) atd. a něm. k před hláskou jako 
kh: Kind, kosen, Karl, kurz atd. 

4. Po c, z a složených cz, dz, dž, r#, sz, jež Polák (jako Rus) 
vyslovuje tvrději než my, zas všecky hlásky měkké (i, ie, ia, io, iu, 
i% iq) znějí a píší se tvrdě (y, <?, a, o, w, e, q), spodobujíce se tak 
předcházející souhlásce, jež se nemůže spodobit (změkčit) následující 
hlásce měkké: cyl n. cel, caly, žywot, ža^dza (žízeň), rzeczy (věci), 
trzy, cz^sto (často), szyč (šiti), szósty (šestý) atd. 



157 



II. Co do souhlásek. 

Též souhlásky, ač jsou stálejší hlásek, v polštině rozličně se 
proměňují a zaměňují, a to také buď z příčin vnitřních (psycho- 
logických), nebo zevnějších (fysiologických). 

1, Proměny souhlásek z 'příčin vnitřních. 

Sem počítám dosti četné a jinak nezávislé záměny souhlásek 
při tvoření slov (kmenů v), čímž jeden a týž kořen nabývá rozličných 
významův bud! v polštině samé, aneb v polštině vzhledem k ostatním 
nářečím slovanským. Někdy je příčinou takové záměny nepravá 
etymologie. 

Zaměňují pak se tím spůsobem a) souhlásky temné (tenues): 
kzzp — t; b) jasné (mediae): g žz b zz d\ c) temné s jasnými a na- 
opak: & zz p = t zz d\ d) nosové: m zz n a w ) j\ e) plynné: 
r zz l a w, j\ f) sykavé: s zz z a n\ j) podnebné: cz zz sz zz z a rz\ 
h) hrdelní : ch zz k a z. 

a) k—pz=.t\ kieň i pieň, knieja (hvozd, cf. stsl. iimiiiic), kielzač 
i pelzaé, krz^tac sie. (otáčeti se), krzej; (obrat) a sprz§t (nábytek, cf. 
rus. npáTaTB), skrzetny (obratný, potočitý, cf. onpáTHtifi), kudlatý (cf. 
pudel), wiekszy a stpol. wi§tszy, mi§tki vedle miekki, letki vedle 
lekki (m. legki, cf. stsl. ann» a íatwy), tryskač a pryskač (cf. dpŘ3raTL), 
pukač (ťukati, cf. rus. CTyKt, CTyqáTt), pi^tno (skvrna) a piekny 
(zz pestrý, cf. rus. KpácHHĚ zz červený), klasnač (tlesknouti), oklaski 
(potlesk), ockna^č si§ i ocucié si§ (procitnouti, cf. octnouti se), žóíkn^c 
(žloutnouti) a žóíty, blak (vybledlosť), blakna^č (cf. ÖJieKHyTT») a bladn^c 
(vedle bledna^), blikač (blouditi), szczupak (štika, mýKa) a uszczknax, 
uszczyknac i szczykač (štípati), okropny (ukrutný), re^tszy a raczy 
(roučí, rychlý), macač (hmatati) atd., 

b) g=:b=zd: stygn^c i stydn^č, ostygač i stydač sie. (cf. ostý- 
chati se), st^giew (štoudev), mgiy (mdlý), mgleč (omdlévati), grzmieč 
i brzmieč (zníti), giermek (páže) z maď. gyermek (vysl. dermek), ongi 
(ondy), przylgnač (přilnouti), drabie (žebřiny) a grabie (hrábě), dra- 
bina (schody, žebřík), drapič a grabic, drapiež a grabiež, drapiežnik 
a drabiežnik, 

c) k =.g, p zz 6, tz=:d: baczyč (hleděti) a sic. páčit, przebaczyc 
(přehlídnouti, prominouti) a rozpacz (zoufání, cf. rozpaky), d^žyč 
(toužiti), n§dza (nouze) vedle ne.eic (nutiti), pon§ta (nutná příčina) 
a nekač (ponoukati), trzymač (držeti), okwity (hojný) a obfity (m. 



158 



obwity, t. j. obalený — květem, ovocem), kobieta (ženská) z francouz, 
coquette, (proto ani kobiata dle powiat, ani kobiota dle przedmiot), 
gabinet (kabinet), gamrat (kamarád), gindžal (kindžal), krzak a krzew 
(keř a křoví), krzewič sie. (okřívati, cf. okřáti), zgon (skon), zgrzyt 
(skřip), grajcar, držec, drgač (trhati sebou), 

d) m — n a /: brama (brána) vedle brona a bronic, Mikolaj 
(Nikolaus), niedžwiedž (medvěd), pielgrzym (Pelegrin), olbrzym (obřin, 
obr), zolmirz vedle žoínierz, trzymač (m. drzywač), mniemac (m. 
mniewač, domnívati se), mniemanie (mínění), dzis (zz dziéjs zzdzieňš), 

e) r : zz 1 a % j : Maígorzata (Margareta), pielgrzym (peregrinus), 
jaskóíka (lastovka), bisurman (zz busurman zz musulman, úhlavní ne- 
přítel), mularz (zedník) vedle mur (zeď, fr. mur, něm. Mauer), mówič 
(= mowwič zz stp. molwié), cliusta (m. chósta zz chowsta zz cholsta), 
chlostač a chwostač, 

f) s zz z a r : ze mna^ z tobfy zemsta (pomsta), zebrac, przy- 
zwoity (cf. przyswoič), ksi§ga (kniha), ksi^dz (kněz), ksiaž§ (kníže), 
ksi§žyc (měsíc na nebi, cf. kněžic), Pomezania (Pomerania), 

j) sz zz z zz cz a rz : wyžszy (vyšší), wyžéj (výše), krztalt vedle 
ksztalt (postava, tvar, Gestalt), mlodzierz vedle míodziež, rusznica 
(ručnice), deszcz (stpol. deždž), dresz a dreszcz (m. drež, cf. rus. 
ÄpoaKB), nieborak (nebožák), orszag (zástup, průvod) z mad. orszag 
(čti orsag) a to ze stslov. poYcam (krajina), 

h) chzzkzzzž: ptacha i ptak, chrzest (křest), chrzan (křen), 
pacha (paže), krztoň (chřtán, hrtan, hltan), grzbiet a chrzebta; polské 
zwyciezca (vítěz, BHTíi3h) je patrně odvozeno od slovese wyciezyc (vy- 
těžiti, cf. ciezyč, wyciagn^č), jako mowca od mówič a p.. zolza m. 
žíoza (žláza, 2Ka*3a). 

Ale ovšem toto střídání souhlásek při tvoření slov není tak 
pravidelné a důsledné, jako stupňování hlásek, a také je zde jen 
částečně a neúplně sebráno a sestaveno. Je to zde první pokus toho 
druhu, jenž potřebuje ještě doplnění a tu a tam snad i opravení. 

2. Proměny souhlásek z 'příčin vnějších, 

čili fysiologických, t. j. vlivem následujících hlásek a souhlásek při 
tvoření slov i při flexi. 

a) Vliv hlásek na souhlásky. 

Ye spojení souhlásek s hláskami v slabiky a slova řídí se sou- 
hláska vždy dle hlásky následující, tak že před hláskou tvrdou (ši- 



159 



rokou) stojí a znějí jen souhlásky tvrdé, a bezprostředně před hláskou 
měkkou (úzkou) jen souhlásky měkké (změkčené). 

Pozn. 1. Někdy se dle pravopisu zdá, jakoby po změkčené sou- 
hlásce stála hláska tvrdá : czarny, žólty, szesč, trzy, ž^dza a p. ; ale 
srovnáním s příbuznými jazyky vychází na jevo, že tu je vždy hláska 
(etymologicky, původně) měkká, jejíž měkkost (předražené i) však je 
jako pohlcena předcházející souhláskou (cf. las, lesný, lód, lud a p.). 
Jen po g v polštině stojí měkké i± ie místo tvrdých y, e (viz výše). 

Pozn. 2. Někdy zas ve složených slovích, po tvrdých souhláskách 
se píší hlásky měkké neb jotové, aniž by se tím ty souhlásky nějak 
měnily (měkčily neb rozlišovaly): ziscič (zjistiti), zina^d (odjinud), 
zinaczyc, bezimienny (bezejmenný), sk^dina-d (od někud jinud), stp. 
odič (odejiti), zjesč (snísti), podj^č (zdvihnouti, podejmouti), odjechac 
(odejeti) a p. Ale i to je pouze zdánlivé a nepříčí se výš uvedenému 
zákonu, neb tu jsou ty tvrdé souhlásky od následujících hlásek od- 
děleny a jako chráněny pahláskou tvrdou (i, viz str. 141), jež se sice 
nepíše v nedokonalém písmě a pravopise polském (i českém a p.), 
ale píše se v těch případech posud v dokonalejším písmě a pravo- 
pise ruském, jakož i v nej dokonalejším písmě staroslověnském, cyril- 
ském i hlaholském (cf. rus. CT>HCKáTL, cxíctb, no^HMy, no^éMT), 
ora^t, 6e3T>HMGHHHH a p.. srv. i čes. bezejmenný, podejmu, pol. 
podejmowac a p. (kde e zz s). 

Vliv hlásek měkkých na souhlásky předcházející však je roz- 
dílný dle povahy i hlásek i souhlásek, jež se stýkají. Polský pravopis 
sice nerozeznává hlásek měkkých (úzkých) od jotových (po souhlásce 
píše i jotové s předraženým a v násloví a po hlásce zas i úzké 
hlásky píše jotovaně (viz str. 133, 139) ; ale v mluvnici se jeví jich rozdíl 
patrně, neb úzké hlásky působí na mnohé souhlásky jinak, než hlásky 
jotové. Na druhé straně zas ne všecky souhlásky v stejné míře pod- 
léhají vlivu hlásky měkké. Některých souhlásek (retních) se ten vliv 
ani netkne, jiné (plynné) zas jen více méně obměkčí, a ostatní (zubní, 
sykavé a hrdelní) dílem obměkčuje, dílem i více méně rozlišuje. 
Přitom na některé souhlásky (retní a plynné) všecky hlásky měkké 
i jotové, působí stejně, na ostatní (zubní, sykavé a hrdelní) pak pů- 
sobí jinak hlásky měkké a jinak hlásky jotové. 

Ze srovnání případův a spůsobův, kdy a jak se v polštině sou- 
hlásky měkčí na prvním i druhém stupni, t. j. vlivem hlásek měkkých 
i jotových, vychází na jevo, že nej citlivější čili nejschopnější změk- 
čení v polštině jsou !;. sykavky (s, z), 2. plynné (% {, r), 3. zubní 
fd, í), 4. hrdelní (k, g, ch), 5. retní (b, p, f a m). Ketnice totiž 



160 



nikdy, nikde a nijak se neměkčí, ani bezpostředním vlivem hlásky 
měkké neb jotové; hrdelnice před měkkými a jotovými hláskami ne- 
mohouce obstáti, nastrkají za sebe jiné souhlásky, čili zaměňují se 
jinými (zubními a sykavkami : c = ts m. ks, dz m. gz as); též zub- 
nice v obou případech berou ku pomoci sykavky (dz a cr ts), po- 
dobně i plynné r (xz)\ ale l a n se měkčí bez cizí pomoci (l % ú), 
jakož i sykavky fs, z). Kdežto pak hrdelnice, plynné a zubnice pod- 
léhají jen bezprostřednímu vlivu hlásek měkkých i jotových, měkčí 
se sykavky i nepřímým čili postředním vlivem hlásek měkkých, t. j. 
i před jinými souhláskami změkčenými: a kdežto změkčené plynné 
a zubnice z větší části ztrácejí svou měkkost před souhláskou pří- 
pony, tu změkčené sykavky obyčejně podržují svou měkkost. 

Měkčeni souhlásek. 

1. Souhlásky retní 6, w, f a příbuzné s nimi nosové m před 
hláskami měkkými i jotovými nijak se nemění (neměkčí), zůstávajíce 
jako netečné zcela netknuté, a nechávajíce tudíž hláskám jich měkkost 
nezkrácenou, tak že měkké hlásky po retnicích se píší úplně (s před- 
raženým i) a znějí, jako jotové: bič (skorö jako bfič), biada (= bjada), 
pies (== pjes), pi^ty (= pjaty), wiodro (== wjodro), wi§céj (= wjecéj), 
trafie. (= trafjej, ofiara (= ofjara), miód (= mjód), mi§so (z= mj§so) 
a podob. 

Proto též po těchto souhláskách na konci slov a slabik sesláblá 
hláska měkká (b), již někteří z důslednosti chtěli označovat čárko- 
váním (pajerkováním), nijak se neoznačuje, nemajíc žádného vlivu na 
jich výslovnost (jakost) : golab, kieíb (pískoř), drop, karp, paw, krew, 
karm, siedm, osm a p. 

Někdy, snad vlivem češtiny, polština zanedbává i měkkost hlásky 
po retních souhláskách: wesoiy (m. wiesioly)> czerwony (m. czerwiony), 
pierwéj (m. pierwiéj), bez (m. biez, cf. luž. miez m. biez), obec (stp. 
obiec), w obec (vůbec), obecný (přítomný,), a snad i Kopernik, byl-li 
českého původu (Koprník), ale cf. pol. koper (kopr). 

2. Souhlásky plynné: r, l a příbuzné s nimi nosové n nestejně 
podléhají vlivu následující hlásky měkké i jotové, neb l a n se vždy 
(v obojím případě) jen měkčí v l a a r se zas vždy jen rozlišuje 
v rz, při čemž podnební živel měkkých hlásek (i, j) s n splývá jen 
foneticky (n + ia = ni-a vysl. ňa), s l foneticky i graficky (1 + ia 
— li-a — la) a při r se zaměňuje sykavkou (r + ia = rj-a = rz-a): 



161 



wonia, niebo, koniec, konca, pani, pan; las, pole, pól, palec, palca; 
trzy, morze, mórz, rza^d, rzadko a p. 

Ve slově Grek, grecki zanedbává se měkčení r snad vlivem ru- 
štiny (cf. grzeczny zdvořilý, vlídný, k řeči). Podobně snad i ve tvarech 
tvreé, wrzesz, wre, zreč, žress^ zre atd., kde z překáží změkčení. Tak 
se též mluví a píše srebro neb šrebro, žrenica a p. místo srzebro, 
žrzenica a p., což se vysvětlí níže. 

3. Souhlásky sykavé s, z, se mění dvojím spůsobem: 

a) před měkkými hláskami se měkčí v š, z: siía, siedm, siódmy, 
siano, wies, prosba; zima, ziemia, ziomek, ziarno, paž, grožba atd. 

b) s jotovými hláskami se rozlišují v sz, s, splývajíce s jich j tak, 
že pak zbývají jen hlásky pouhé, tvrdé, i i po nich zní tvrdě a píše 
se y: nasz, nasza, nasze, dusza, nosz§, nosz^c, noszony, unaszač; 
nóž, rogoža, nižéj, wože, wožčic, wožony, nawažač atd. 

Ve slově wyžej, wyzszy je nesprávně z m. sz, cf. Wyszogrod. 
Měkčení sz před i v š je novopolské (starší, Zygmuntovská polština 
toho neznala): nasi starsi bracia a p. — Též po s se někdy zane- 
dbává měkkosť hlásky (snad vlivem češtiny): serce (m. sierce, cf. 
miíosierny), wesoly (m. wiesioíy), sarna, sarkac a p. 

4. Souhlásky zubní d, t se též mění dvojím spůsobem, čili 
v dvojím stupni, vždy však přitom berou ku pomoci sykavky: 

a) před měkkými hláskami se měkčí v dž, 6 (= ts) a 

b) před jotovými hláskami se rozlišují v dz, c (z= ts). 

V případě a) totiž, aby se připodobily měkkým (úzkým) hláskám 
spojují se, jako s odstínem nebo odleskem jich podnebního živlu (i), 
s j (■=. í) , zaměněným v z, s, jež se následující měkkou hláskou 
měkčí v z, š (d + ie = dí-ie z= dj-ie = dz-ie, t -f- ie = tí-ie = tj-ie 
= ts-ie = c-ie) : dziw, dzien, dziad, ba^dž ; cicho, cialo, dač, ciežki, 
ci^gn^č a p. 

Vlivem češtiny zanedbává se změkčení zubnice ve slovech : oby- 
watel (občan, cf. przyjaciel), smiertelny, rzetelny, obartel (obratel), 
serdeczny a p., jakož i ve jméně Matějko (cf. Maciej). 

V případě b) pak d, t spojují se s podnebním živlem (j) jo- 
tových hlásek, zaměněným v s, splývajíce s ním tak, že po roz- 
lišených dz, c (zz tsj, jako po rz, zbývají jen hlásky pouhé, tvrdé, 
i měkké i (= ji) zní po nich tvrdě a píše se y (d + ja =: dj-a = dz~a, 
t-\- ja = tj-a =. ts-a = c-a) : n§dza, wladza, wódz, rdza, mi§dzy, pr§dzéj, 
rodzony; šwieca, praca, píaca, zwierz^cy, wiexéj, placony, cudzy atd. 

V oblíbených spřežkách zd, st vždy obě souhlásky zároveň pod- 
léhají vlivu hlásky následující, a sice a) se měkčí v zdz, sé (z= stá) 

Tř, : Filosofie, dějepis a filologie. 11 



162 



a b) se rozlišují v zdz % szcz (m. ždz, szc): ježdzic, ježdže, ježdžač, ku 
gwiaždzie, gwoždž ; puscič, puszcz§, puszczac, w miescie, gošé atd. 

Ve slově klasztór (cf. košcióí) zanedbává se měkčení (snad 
vlivem češtiny), cf. proboszcz. 

5. Souhlásky hrdelní ft, g, ch se měkčí v c, dz, s (sz) a rozlišují 
se v cz, á, sz, tedy vždy (v obojím případě) tak, že se hrdelnice za- 
měňuje příbuznou zubnicí, jež přibírá ku pomoci příbuznou sykavku 
a) k-f-ie = t+je = tj-e zz ts-e =z c-e, g -f- ie zz d -f- je zz dj-e zz 
dz-e, ch -f- ie zz s-je zz sj-e = sz-e ; b) cz zz tsz zz ts + j, z (m. dž) 
zzdz-f-j, «*==s + j. 

Leč ty změny hrdelnic se dějí poněkud úchylně od ostatních 
souhlásek. 

a) Měkčení hrdelnic totiž má místo jen ve sklonění a to jen 
před i a ie (zz n), vyjma cä, jež se před ie (%) mění (rozlišuje) v sz 
(jako v češtině): Polacy, obie r^ce, na któréj r§ce, w Polsce; ubodzy, 
siudzy, na nodze, przy drodze, ksiadz, pieni^dz ; Czesi, Wíosi, mniši, 
gíusi, cisi, ale o musze, w skrusze atd. 

Takové c, dz, povstalé z h, g, před měkkou hláskou dále se 
měkčí (rozlišuje) v cz, z (m. dž): konieczny, konczyč, owieczka, ksieža, 
ksiaže, ksiežyc a p. 

b) Rozlišování hrdelnic se děje nejen před hláskami j Otovými, 
nýbrž i před měkkými ie (e, b), ie (a) a při tvoření slov i před i a ie 
(%) : rzecz (věc), oczy, milczec, la^czyč, wilczy, czJowiecze ; stróž, iože, 
lžéj, bože, božy, držeč, síužyc, ksiazka; roskosz, uszy, ciszéj, pastuszy, 
síyszeč, grzeszyc atd. 

6. V polštině se měkčí i podnební souhlásky cz, ž, sz a c, ale 
jen před změkčenými souhláskami, tedy vlivem postředním: czwarty 
a cwierč, čwiartka, čwik, čwiczyc si§, čwikla, čwiek (cvek) ; bližéj 
a bližni, ježeli a ježli, niželi a nižli, tak i žrebie. (m. žrzebi§), žródío 
a p. ; grosz a trzygrošniak, reszta (ostatek) a wrescie, przyszíy a przysli, 
posíač a posle, atd., myslíc a zamyšlony, zamyšlac, wejscie (staropol. 
weszcie m. weszscie, vchod) a p. ale szlachta. Srovnej výše o novo- 
polském měkčení sz v š (str. 161). 

b) Vliv souhlásek na souhlásky* 

Z původních slabik jednoduchých a otevřených (jako ma-li-na 
a p.) během času a rozvojem jazyka, přibýváním přípon a předpon 
(předložek), jakož i seslabováním původních hlásek bezpřízvučných 
(v 3 a &, jež se latinkou ani nepíší), povstaly namnoze slabiky slo- 



163 



žité a stažené s nahrnutými souhláskami, jež se vždy mezi sebou ne- 
snášejí, t. j. jichž současné vyslovení jest i pro jazyk obtížné i pro 
ucho nepříjemné. 

Tak i polština kdys ještě měla často dvě, ano i tři slabiky 
(hlásky) ve slovích, kde má nyní pouze jednu slabiku (hlásku) 
s dvěma, třemi ano i čtyřmi souhláskami: wielki (stpol. wieliki, cf. 
čes.), íacny (stp. laciný, cf. čes.), odpocza^č místo správnějšího od- 
poczníic (stpol. odpoczynax cf. čes.), grzmieč (z grzemieci, cf. rus.), 
pstry (prostronár. bestry m. piostry, cf. čes. a rus.), ždžblo (ze šcieblo, 
cf. čes., rus.) atd. 

V takových tedy případech, kde složením a stažením se shrnou 
souhlásky mezi sebou odporné, užívá se k docílení snadnější a la- 
hodnější výslovnosti bud pomoci hlásek nestálých aneb rozličných 
proměn souhlásek samých jedněch před druhými. 

A) Pomoc hlásek nestálých. 

Polština, jako nářečí slovanské, v násloví, před hláskou slabiky, 
dovoluje si mnoho souhlásek v nejrozmanitějších kombinacích, na př. 
v následujících jednoslabičných: brwi, krwi, píci (pleti, pohlaví), drzwi 
(dvéře), kln§, láni neb síni sie. (leskne se), pchía (blecha), brnač 
(břísti), drgač, drgnač (trhnouti sebou) a v dvouslabičných : mgnienie 
(mžik), trznadel (strnad), trzcina (třtina) a p. Polákům totiž nečiní 
přílišné obtíže vyšlo viti v násloví tři i čtyři nej rozmanitější souhlásky, 
jen když se jinak vedle sebe snášejí. 

Naopak i polština se vyhýbá podobnému shluku souhlásek po 
hlásce slabiky, v zásloví, kde snese nanejvýš jen dvě souhlásky, snadno 
vyslovitelné , na př. v následujících jednoslabičných: wiatr, tarn, 
mózg, plaszcz, miótl, niósl ap.; výrazy, jako sióstr (m. staršího sioster), 
bóstw, towarzystw (společností), dziwactw (podivínství) a p. s třemi 
souhláskami na konci slova (kde však st usnadňuje výslovnost) jsou 
vzácností. 

A i dvě souhlásky v zásloví zdají se obyčejně i polštině příliš 
tvrdými k vyslovení, pročež v N. sg. m. substantiv mezi nimi nechává 
(a dílem vsouvá) nestálé hlásky e (zz i) a ie (zz b) a v G. pl. f. n. 
substantiv a při tvoření jich deminutiv mezi dvěma záslovnýma 
souhláskama oživuje (a dílem i vsouvá) tytéž nestálé hlásky (sesláblé 
v 5 a 6, ovšem nepsané): zámek, šwiadek, pi^tek, wicher, iokiec, 
ogieú, cerkiew, orzeí, owies; matek, panien, mioteí, piosnek, widel, 
jablek, okien, gier; panienka, wiaderko, okieneczko, orzeíek, Lokietek 

n* 



164 



atd. Bez oživeného (vsutého) e (=z i), ie (= b) nalézáme na konci 
slov v G. pl. f. n. mimo st, zd (íniast měst, gwiazd hvězd a p.) 
ještě tyto souhlásky: serc (srdcí, stč. srdec), gróžb, prósb, mielizn 
(mělcin), nazwisk (názvův), pism, bóstw a p. 

Tak též obyčejně oživuje e (= t) po souhlásce předložky, 
spojené i nespojené, před dvěma souhláskama následujícího slova: 
ze mna, (cf z tobaj, pode mna., nade mn^, przede mn^, przeze mnie, 
beze mnie, ode mnie, ze dwora, we dworze, zebrac, rozebrac, odebrac, 
wzebrač sie> wezm§, westchn^č, obejrzec, oberzn^é (obříznouti), pode- 
jmowac (pozdvihovati), przezeň a p. Po předložce k vždy oživuje 
u (= %) : ku mnie, ku tobie, ku niemu, ku nim, ku sobie, ku panovi, 
ku ustom a p. 

B. Proměny souhlásek vlivem souhlásek. 

Často však k usnadnění výslovnosti nepostačí ani pomoc hlásek 
(nestálých), neboť mnohé souhlásky nikde a nijak vedle sebe se ne- 
snášejí, tak že jedna nebo druhá z nich se musí více méně změnit 
aneb zcela zaniknout. 

Tyto proměny souhlásek řídí se těmito zásadami: 
I. Setkají-li se v jedné a téže slabice souhlásky jasné (mediae) 
s temnými (tenues), tu předcházející souhláska se řídí vždy dle 
následující, spodobujíc se jí tak, že jasná před temnou se stane 
temnou, a temná před jasnou se mění v jasnou, a to buď úplně, ve 
výslovnosti i v pravopise, aneb neúplně, t. j. jen ve výslovnosti. 

1. Příklady spodoby úplné jsou: tchu (G. od dech), tchn^č 
(dechnouti), westchn^é (vzdechnouti), natchnienie (nadšení), wstr§t 
(odpor), wskórac (uspěti), spiew, spowiedž, lekki (lehký), bliski, šliski, 
pchía; zgon (skon), zgina^c, gdy, gdzie, gwoli (k vůli), grzeczny (pří- 
větivý, vlídný, affabilis, k řeči), zgrzyt (skřip, cf CKpeaKÓTi»), chrzypt 
(hřbet, cf. rus. G. xpeoTá), ždžMo (m. šcblo, cf. čes. zblo), gzío, 
gieslo, giezleczko (košilka), swadžba, izba (m. istba, cf. luz. stva, 
něm. stube), zdrów ap. Gdaňsk (cf Kodaň? Gedanum). 

Jasná souhláska w i po souhlásce temné ve výslovnosti a často 
i v pravopise přechází v temné /: sforny vedle sworny, Bogufaí 
(Boguchwal), krotofila (kratochvíle), ufac (m. upwač) obfity (m. obwity 
t. květem n. plodem) a p. 

2. Příklady spodoby neúplné jsou: prosba, sciežka (stezka), 
nožka, krówka, mrówka (mravenec), izdebka, radca, šwiadczyč a p. 
Sem náleží též největší část slov složených s předložkami souhlá- 



165 



skovými : wpašc (vpadnouti), wtorek (úterý) odpuscič, odsíonič, rozkaz, 
roztropny (rozšafný) a p., kde pravopis zachovává původní souhlásky 
z ohledův etymologických. 

II. Setkají-li se v jedné a téže slabice souhlásky tvrdé s měk- 
kými (změkčenými), tu se též předcházející souhláska řídí dle ná- 
sledující, spodobujíc se jí tak, že tvrdá před změkčenou se měkčí 
a změkčená před tvrdou zase ztrácí svou měkkost 

h Před změkčenými souhláskami zubními (dž, č), plynnými 
(l, rz ů) a retními (b 7 p, m) sykavky s, z, jež jsou ze všech sou- 
hlásek nejcitlivější, se měkčí v s ž: slad (sled), zle, snic, spi, šwiat, 
šmiaíy, šwiety, srebro, sroda, sciežka, mysl, koše, gwoždž, przyjažň 
(přízeň), bojažň (bázeň), piešú (píseň), osm (rus. oceML), rzemiešlník, 
puscič, ježdzič a p. I v některých složených slovích se obměkčuje 
s a z předložky v podobné poloze : wežmi, spiew, scisk, smierc, šcierac, 
šplatač, šcichn^č, a p. 

Příčinou toho měkčení zde, jako všude, je vlastně měkká hláska, 
plná nebo skleslá (l) po zubních, plynných a retních souhláskách, 
jež na sykavky působí i postředně. Retnice se ovšem ani zde neměkčí, 
ale svou netečností nepřekážejí plnému vlivu následující hlásky měkké. 

2. I zubnice d, t se měkčí před změkčenou zubnicí {dž č) a ret- 
nicí: pi§čdziesiat (50), dziewi§cdziesi^t (90), niedžwiedž (medvěd), 
Džwina (Dvina), džwign^č (zdvihnouti), džwierka (dvířka), oddžwierny 
(vrátný), džwi§k (zvuk), stp. i čwierdzič (tvrditi) a p. 

3. Též před podnebními cz, dz, sz, ž sykavky s, z se mění (spo- 
dobují) v sz, z: polszczyzna (polski jazyk), troszczyč si§ (troska, péče, 
starost), wszczač (wz-cz^č, počíti), szezejšcie (s-cz§šč), moždžek (mózg), 
roždžka (rózga) a p. Někdy i před změkčenou, plynnou neb zubnicí 
přechází s v sz: szez^t (s-ciej;, cf sci^c stíti, zetnej, Szl^sk (Slezsko, 
cf. Silingi), szlachta (pochází-li od lech, Lach). Ale ve složených 
slovích se nemění s, z předložky ani před podnebními (neb je tu 
chrání i, ač nepsaný), jako před změkčenými: zszyč (sešiti, rus. 
cmHTB), zž^c (smáčknouti), zžymac, rozczarowač atd., jako zmienič, 
zwiastowač, spisač, spieszyc, rozbiór, zbieg, zlač (sliti), rozcia^č (roz- 
títi), rozdzielič a p. 

4. I po podnebních bývají příklady podobné spodoby, neb po 
es, sz ) z se mění c, dz v cz, dž, ale jen v konjugaci a při tvoření 
slov : ezezy (m. tszci, cf. tiuitl), dždžy (m. dždzi, cf. jveh^htl) ; czcz§ 
(m, czc§ ctím, cf rus. wvy m. qqy), ezezony (m. ezeony, cf. rus. VTVWh 
m. qqeirB, čes. ctěn m. ccen), a tak i uezezenie (rus. noíTéme, čes. 
uctění); ježdž§ (m. ježdzej uježdžac (m. uježdzač, čes. ujížděti), 



166 



uježdžony; puszcze., puszczony (puštěn), opuszczač (opouštěti), puszcza 
(poušť), ga^szcz (houšt) a p. Klasztór je dle češtiny (místo klaszczór, 
klaszciór, cf. jaszczór ještěr, koscióí a p.). Ale při sklonění neplatí ta 
zásada: w raczce, na nóžce, kruszce, o róždžce, czesč, G. czci (cti), 
czcic (ctíti). 

5. Naopak, změkčené plynné (rz) a zubnice (č dz) před tvrdou 
(foneticky, třeba etymologicky měkkou,) souhláskou přípony větším 
dílem opět ztrácejí svou měkkost, což změkčené sykavky s, z a plynné 
Z, n činí jen před l: 

a) rz: orzel-oría, korzec-korca, marzec-marca, proporzec-pro- 
porca, gorzéj-gorszy, morze-morski, malarz-malarski atd., ale gorzki 
(rus. rópBKiĚ), burzliwy, jutrznia (rus. ýTpeHa), wnetrzny (rus. 
BHjTpeHHHH), wietrzny (větrný, rus. BÉTpeHiifl), opatrzny (opatrný); 

b) č, dz: kwiecien-kwietnia, grudzieň-grudnia, dzieň-dnia, kociel- 
kotia, che.c-ch§tny, míodziéj-mlodszy, króciéj-krótszy, piec-pi§tnašcie, 
dziewi§č-dziewi§tnascie atd., ale cma (tma, rus. TLMa), swadžba (rus. 
CBá^Bóa). 

c) l, n: lew-lwa, pole-polski, palec-palca, dzielny, bielszy, tylko, 
strzelba (ručnice); koniec-koňca, koň-koňski (i čes. koňský!), paňski, 
cygaúski, taňszy, honba atd., ale konny (jedoucí na koni), panna a p. 

d) s, z: osieí-osia (ale osle a p.), koziel-kozía (ale kozle a p.), 
ciesla (tesař), wrzesien-wrzesnia, prosba, grožba, abysmy, wežmy 
(vezměme), trzežwy, giošny, grožny, kwašny, przašny (nekysaný), 
wožny, póžny a p., ale jasny, ciasny, želazny, cielesny, wczesny a p. 

Po vysutém t (ze spřežky st) je s před tvrdým n vždy tvrdé: 
wíasny, radosny, zazdrosny (závistivý), milosny atd., ale ovšem miíošnie, 
miíošnik a p. 

III. Polština dle možnosti se vyhýbá bezprostřednímu styku 
souhlásek stejnozvučných. Některé souhlásky zdvojené, jako lt, ss, nn 
i kk možno ovšem snadno vyslovit na rozhraní dvou slabik a proto 
se též píše: Jagiello, melía (mlela), konny, panna, miekki, lekki (m. 
legki) a cizí: assessor, professor, missya a p. ; jiné pak, jako czcz, 
dždz jsou i v polštině vzácné: czczy (marný), czcz§ (ctím), dždžy 
(prší, deští). Styk však dvou němých (mutae) souhlásek téhož nebo 
podobného znění (ústrojí) náleží k řídkým výjimkám, neb i polština 
se mu brání všelikými spůsoby, jako 1. záměnou, 2. vysutím, 3. vsutím, 
4. přesmyknutím a 5. splynutím. 

1. Zaměňují se rozličné souhlásky rozličnými, a to bud prvá 
z dvou, nebo i druhá. 



167 



a) Záměnou prvé z dvou měkkých stojí j za c, dz, s, i před 
c, cz, s, rz: ojca (stp. očca), ojczyzna (vlasť), ojczysty (vlastenecký) 
a p. (z kosých pádův ojca atd. to j vešlo bez příčiny, zvykem, i do 
Nom. ojciec m. stp. ociec, cf. ociéc zz otéci) ; podobně kojec (m. ko- 
ciec, kotec), G. kojca (m. kočca), ogrojec vedle ogrodziec, G. ogrojca, 
rajca vedle radca, zdrajca (zrádce), wíajca (m. wladžca), swi§tokrajca, 
wiejski (m. wiesski, od wies), miejski (městský), miejsce (místo, 
dimin. od miastoj, Zamojski (od Zamoscie) ; dojrzeč (dozříti, dohléd- 
nouti), spojrzec podejrzenie (podezření), podejrzaly, dojrzaly (dozrálý), 
dziš (m. dziéjs za dzieňs, cf čes. vezdejší, Bbch ^lhl) atd. 

Dodej : wyžszy (vyšší) a od toho i wyžéj (výše), ližszy (od lichý 
špatný), wystarczyč (vystačiti m. vystatčiti, cf. důstatek), wiekszy 
(stp. wi^tszy m. wi§cszy), kde se prvá z dvou měkkých jinak za- 
měňuje. 

b) Záměnou druhé z dvou měkkých samohlásek stojí r za rz 
po z, z, é: žreč (zříti), žreč (žráti) srebro (m. srzebro, stříbro), šroda 
(středa), sród, šrodek, šredni (prostřední), sreniawa a šron (jiní), 
žrenica (zřítelnice), žródlo (m. žrzódlo, cf rus. raepjió, stsl. reptao), 
žrebie. (m. žrzebie, stsl. rapnEíi) a p. ; rzn^č (říznouti) má r m. rz 
před z. 

c) Záměnou též stojí s, é za d, dz, č, č, z, před c, lo\ wiéšč 
(wiode), pléšc (plote.), niewiasta, powiešc, oczywisty (patrný), rzeczy- 
wisty (skutečný), most, czešč, cz§sé, dwanascie a p., máslo, wiosío, 
obwi^slo, powi^sío, powroslo (cf. powróz), haslo (godío cf. gadac), jasía, 
pl. jasíy G. jaseí (jesle k nošení), g§sle, g^sleczki (housle, teď 
skrzypki) ; ale siodio, miotla atd. ; stpol. kst§ {~ kwt§, stč. ktvu), ksta 
(na swieto Elije, kiedy zaksta^ kije). Ve slovích : ksia.dz (kněz), ksiaže 
(kníže), ksi§ga (kniha) a p., cf. čes. všímati a p. m. vnímati) stojí s 
m. n před nosovkou, aby v jedné a téže slabice nezněla dvě n; cf. 
gia^č (m. gna.č hnouti, ohnouti), gi§tki (ohebný, hebký), zgi§cie (ohbí), 
kde je z téže příčiny n před nosovkou (tvrdou) zaměněno \j (psáno i}. 

2. Vysutí podléhají rozličné souhlásky ve shluku s jinými sou- 
hláskami. 

a) d, t mezi dvěma souhláskama : szía, szlo, (szedl), brna^č (m. 
brzdn^c, cf zabřednouti), žoínierz (žold), serce (serdeczny), izba (iz- 
debka), Drezno (Drážďany), drezdeňski, Gniezno, gnieznieňski, aniól 
(anděl, anjei), córa, córka, jeno (jenom, stp. jedno; czwarty, čwierč, 
cnota, zacny, bezecny, síup, slac (scielej, rosna^č (růsti), swisnač (šwist), 
szesnaácie (16), wlasny, radosny, milosny, szcz§sny (cz§sč), szcz§šliwy 



168 



zlosliwy, žalošliwy a p., ale chrzestny, istny (skutečný), istniec (exi- 
stovati), zawistny, stJumic a j. 

b) h, b mezi dvěma souhláskama a před n : prysna^č (pryskač), 
giasna.c (glaskač, hladiti), musnac (pomuskiwač), klasnac (cf. oklaski 
potlesk), cisnac (ciskac), plesna_c, Išnic si§ (lesk) a bíysna/í (blyskač) 
a p., ale ocknax sie (procitnouti), uszczkna/í (uštkuouti) ; usna^č (spac), 
uskrzyna^č (skrzypač), ginac (gubič), gne. a p. Ve grzonají (bouchnouti) 
je vysuto m (grzmieč, cf rpáHyTL), v garcarz (hrnčíř) garczek, garce 
je vysuto n. 

c) w mezi dvěma souhláskama po b: obina_c (wina^č), oblok 
(wlok), obalic (walič), obartel (obrtel), obrócič (wrócic), obracac (wracač), 
obiesič (wiesic), obód (wodzic), obora (cf zawora), obóz fwóz) atd.. 
ale obfity (m. obwity), obwinič, obwiewač a j. 

d) s, sz mezi dvěma souhláskama zvláště po cz, sz, rz : Iza (stp. 
slza a zlza), lez, lezka, rdzen (m. srdcen, cf. rus.), czesd-czci (m. 
czšci), czcič (ctíti), zaszcie (m. zaszscie, záští, cf stsl. uihcmie), weszcie 
(vchod), wyszcie (východ) a p., místo nichž se teď mluví a píše: wej- 
šcie, wyjšcie, przejšcie (přechod), chrzest-chrztu (m. chrzstu), chrzcič 
a pod. 

e) w a g před příponou ski stwo: Brandeburski, Marjenburski, 
Nowotarski (Nowy targ, Neumarkt), Peterburski, królestwo a p., ale 
królewski (ač se ani zde w nevysloví), Ostrogski, i Pragski! 

Ve slově zglisko je mezi (předložkou) z a g vysuto z (zžglisko 
= s-žLglisko spáleniště, cf sežehl == spálil). 

3. Vsouvání souhlásek se děje z příčin rozličných, dílem mezi 
hláskami k zamezení průzivu (u niego, ku niemu atd.), nebo k se- 
sílení souhlásky dle chybné obdoby: isc (m. ic,, jiti, cf stp. wynic, 
odic, najc a p., od id§, cf rus. h^th m. hth), wziajšc m. správného 
wziac (cf. ja^č, przyjac a p.), dílem mezi souhláskami k usnadnění 
výslovnosti. 

a) Nejvíce se vsouvá d mezi z a r: zazdrosč (závist, cf zajrzeč), 
zazdrosny, zdrada, zdradzič, zdrajca, zdrój (cf. rój), zdjac (m. a v. 
zjac, sníti), zdj§l (sňal), ždž^č (m. z-ž^č smáčknouti), ždžme, (m. z-žm§ 
smáčknu), pondraw, bardzo (stp. barzo), dzwon, džwiek (stp. zw^k), 
džbánek (stp. zban), dziarň (ziarno). Ve slovích strzec, strzeg§, stróž 
a p. je vsuto t (cf srogi, lit. sergas, sergeti). 

b) Polština ráda vsouvá a (po konečné hlásce) přisouvá,/: dwaj, 
trzej, czterzej, wczoraj, dzisiaj, tutaj, onegdaj, gdzieindziej, ujšcie 
(ústí), uprzejmy (upřímný), oznajmic (oznámiti), klejnot (stp. klenot), 
dmij (dni), tnij, džwignij atd. 



169 



c) Polština má v několika slovích, snad vlivem maloruštiny, též 
vsuvné l po retních souhláskách před jotovými hláskami : czapla 
(jeřáb, cf čáp), kropla (krůpěj), budowla (budova), niemowle (nemluvně), 
Trebowla a p. Cf čes. Podčaplí, Třebovle, típle a j. Olbrzym (obr) 
má vsuté l, a dlawic (rus. jjaBÉTB) má vsuté l. 

4. Přesmyhnutí čili přemístění souhlásek ve slabice v polštině 
není příliš časté: vedle lsnič sie. (lesk) přichází šlnič sie. (cf stonce), 
drzwi (m. stp. džwrzy, dveře, cf. džwierka, oddžwierny), pchJa (m. 
blcha), zwiercadlo (m. wziercadío, cf wzierac, wzrok a p.) zoíza, obyč. 
pí. zolzy (m. žloza, rus. a:ejie3á, žláza). 

5. Častější je splynutí dvou neshodných souhlásek v jedinou 
souhlásku, a to: 

a) č, c, cz s s splývá v c: co (z= czso), nic (= niczs, cf nikt), 
cnota (cf ^écTHOCTB), zacny, bezecny (cf óe3*iécTHHĚ), grecki (cf 
rpénecKH), niemiecki, swiecki (od swiat), bracki (bratski), bogactwo, 
Wroclaw (Vratislav), Bracíaw (Břetislav), Raclawice (z Ratislavice), 
Wacíaw (čes. m. Váceslav, pol. by bylo Wieceslaw). 

b) dz s s přípony ski, stwo splývá v dz : ludzki (lud), žmudzki 
(žmudž), szwedzki, sasiedzki (sa^siad), sadedztwo, Siemiradzki (= Se- 
dmihradský, to jméno svým ra m. ro prozrazuje, že není vlastně 
polské). 

c) z, ž s s týchž přípon splývá v z: bozki (božský), mezki 
(mužský), m§ztwo, zaporozki (Zaporože), Zaluzki (ZaJuže), papiezki 
(papiež), francuzki, zwycie^zki (vítězný), zwyci§ztwo (vítězství), prazki, 
mnóztwo (množství) a p. 

d) s, s, sz s s týchž přípon splývá v s (což vypadá tak, jako 
by se tu s, š, sz před s vysouvalo) : ruski, czeski, wíoski, towarzystwo 
(towarzysz), probostwo (proboszcz farář), przemyski (Przemysl) a j. 

e) t s sz, cz splývá v cz: czczy (m. tszczy, cf. tiuithh), žyczyč 
(m. žytczyč), požyczyč (půjčiti m. požitčiti, cf. požytek, požyteczny), 
ale wystarczyc (vystačiti m. vystatčiti). 

f) s s, z splývá v rz: trzcina (m. trscina, cf. rus. TpocTHHa), 
urzn^č (uříznout), trznadel (m. trsnadel, strnad). 

j) g s c splývá v c: infinitiv ciéc, piéc, siéc, tJuc, wléc, 
gtrzéc, biéc, žéc, léc a p, substantiva: noc, moc, pomoc, piec a p. 



Filosofie, dějepis a filologie. 



12 



170 



Dodatek. 

O kvantitě a přízvuku. 

Nynější polština, jakož i ostatní nářečí slovanská, zanedbává 
kvantitu hlásek ve prospěch přízvuku, jenž jedině vládne v prosodii, 
neb na něm výhradně spočívá rytmus jazyka polského. Staropolské 
hlásky, původně (náhradou i stažením) dlouhé, nejprv (v XIV. a XV, 
stol.) zdvojované, pak čárkované (á, iá, o, ió, é, ié, q, iq), nynější 
polština rozeznává a označuje jen potud, pokud mají vliv na výslov- 
nost. Proto spisovný jazyk při a, ia délky už nijak neoznačuje, 
ačkoliv lid v některých krajinách, zvláště velkopolských (jako Mazuři 
a j.) dlouhé a, ia posud vyslovuje jinak, než krátké a, ia, tak že 
zní téměř jako o, io. Nyní se tedy označuje délka jen při o, e, e 
a měkkých io, ie, i§, ale ani to ne vždy a důsledně, jako to bývalo 
v starší polštině. 

Přízvuk polský je t. zv. rytmický a spočívá vždy na předpo- 
slední slabice slov víceslabičných, ať je krátká nebo dlouhá, neboť 
přízvuk polský nemá s kvantitou nic společného, řídě se jedině 
počtem slabik. Proto se také mění, t. j. přechází se slabiky na sla- 
biku v té míře, jak slovo na konci roste, jak slovu na konci přibývá 
slabik: czlowiek, czlowieka, czlowiekowi, poíwdnie, poíudmowi, imiq, 
iimenia, dzietiq, dzieciecia, p&at, pisala, pisahsmy atd. Samo sebou 
se rozumí, že i slova jednoslabičná, kromě slůvek enklitických, mají 
svůj přízvuk. 

Úchylek od onoho pravidla v přízvuku polském je málo: 

a) Jména složená, jichž první čásť je dvouslabičná a druhá 
jednoslabičná, jako Kazimiérz, Stanislaw, Boguslaw a p. mají přízvuk 
v N. sg. buď na první nebo spíše na poslední (cf. rus.), pročež se 
dle možnosti i krátí (Kažmiérz), v ostatních pádech je přízvuk pra- 
videlně na předposlední: Kazimierza neb Kažimerza atd. 

b) Před enklitickými částicemi m, š, by, že, ci, li, jež se vždy 
skutečně bezprostředně přivěšují, a před zvratným si§ přízvuk se po- 
šinuje o slabiku dále, končí-li se slovo souhláskou: písal, pisalem, 
pisaleš, pisalby, (ale pisalaby), pisahsmy, pisalibr/šmy, wczyč, ycz?/č 
si§, uczyiem si§, uczylbi/m si§, ježeli, niželi, atoli (ale ježli, nežli) a p. 
Enklitiky to, kroč, set nemění přízvuku: tegoto, kilkakroé, elekroč, 
kilkaset, dz/ewiecset atd. 

c) Cizí slova na ia (ya) mají přízvuk (latinský) na třetí od 
konce (cf. rus.) : bablia, welia (~ vigilia), hnia, .ánglia, teorya, pro- 
wmcya, imaginacia a p. Proto někteří píší: b/blja, Gahcja atd. 



VORTRÄGE 

XIfcT X5 IE IST SITZtTNGEN 

DER 

MATHEMATISCH-NATURWISSENSCHAFTLICHEN CLASSE. 



PŘEDNÁŠKY 

"V SEZENÍCH T Ě í D "Z - 

MATHEMA.TICRO - PŘÍRODOVĚDECKÉ. 



Nákladem král. české spol. nauk. - Tiskem dra. Edy. Grégra v Praze 1883. 



1, 



Beiträge zur Kenntniss der böhmischen Algen. 

Vorgetragen von Prof. Dr. Anton Hansgirg am 12. Jänner 1883. 

I. 

Wie in einigen Theilen Deutschlands, so wurde auch in Oester- 
reich und insbesondere in Böhmen den Algen von Seite der Botaniker 
im Ganzen bisher noch wenig Aufmerksamkeit gewidmet, so dass 
unsere bisherigen Kenntnisse dieser im hohen Grade interessanten 
Kryptogamen noch immer, namentlich in systematischer Beziehung, 
sehr lückenhaft sind. 

. Im Anfange des gegenwärtigen Jahrhunderts hat zuerst Ph. 
M. Opic in seinen zwei Schriften „Deutschlands cryp togamische Ge- 
wächse" Prag, 1816 und „Böheims phanerogamische und cryptoga- 
mische Gewächse" Prag, 1823 alle theils von ihm theils von seinen 
Freunden in Böhmen gesammelten oder von früheren Botanikern 
daselbst beobachteten Algenarten aufgezählt.*) Späterhin haben na- 
mentlich einige in Carlsbad weilende Algologen werthvolle Beiträge 

*) Einige in diesen Schriften aus Böhmen angeführten Algenspecies verdienen 
hier namentlich hervorgehoben zu werden; es sind: Batrachospermum mo- 
niliforme Roth, Conferva fluviatilis (Lemanea fluviatilis ?), Conferva jolithus 
(Chroolepus jolithus?) Hydrodictyon utriculatum Roth, Botrydium argilla- 
ceum Wallr., Conferva intestinalis (Enteromorpha intestinalis), Linckia 
nostoc Roth (Nostoc commune Vauch.), Linckia granulata Roth (Nostoc 
granuläre Rbh?) Conferva annulina (Sphaeroplea annulina Ag.), Conferva 
rivularis (Cladophora fluitans Ktz.?), Conferva crispata (Cladophora cris- 
pata), Conferva capillaris (Cladophora fracta var. capillaris Rbh. ?), Conferva 
ericetorum Roth (Zygogonium ericetorum Ktz?) Conferva muralis Dillw. 
(Schizogonium murale?) Conferva vesicata Müll. (Oedogonium vesicatum?), 
Conjugata setiformis Roth (Spirogyra setiformis Ktz.?), Conferva fontinalis. 

Ausserdem sind in diesen ältesten Verzeichnissen böhmischer Algen 
noch folgende nicht zu bestimmende Algenarten angeführt: Conferva ve- 
lutina (in Bächen), arenaria, fenestralis, aurea, stellaris, mutabilis Roth, 
Flügii Roth, divaricata Roth, moniliformis Müll. 

l* 



4 



zur Kenntniss der böhmischen Algen geliefert und speciell die in den 
warmen Quellen von Carlsbad so wie in deren Abflüssen, in der Tepl 
und in der ganzen Umgebung dieser Stadt vorkommenden Algen recht 
eingehend systematisch bearbeitet. 

Ich führe hier vor Allem den um die Kenntniss der Algen 
überhaupt so hochverdienten C. A. Agardh an, welcher im Jahre 1827 
in der Regensburger „Flora" ein Verzeichniss der von ihm in ver- 
schiedenen Ländern Österreichs beobachteten und gesammelten neuen 
Algenarten veröffentlichte. Aus diesem Verzeichnisse wurden die bei 
Carlsbad vorkommenden, von Agardh selbst zuerst bestimmten, Algen- 
species auch im „Almanach de Carlsbad" J. 1834 mit detaillirter 
Angabe des Fundortes angeführt. 

Durch Agardh angeregt beschäftigte sich alsbald unser durch 
seine mikroskopischen Untersuchungen, vorzüglich der Pilze, wie 
durch sein tragisches Ende auch in weiteren Kreisen bekannte 
Landsmann J. C. Corda durch mehrere Jahre hindurch eifrig mit 
den böhmischen Algen, insbesondere mit den Desmidiaceen, Oscilla- 
riaceen und Protococcaceen. 

Die Hauptergebnisse seiner diesbezüglichen Studien wurden 
theils in dem oben erwähnten Almanach de Carlsbad (J. 1835—1840) 
theils in Sturm' s „Deutschlands Flora" niedergelegt und besitzen noch 
immer, trotzdem einige in diesen Schriften enthaltenen von Corda 
selbst verfertigten Abbildungen unvollkommen und nicht immer 
ganz naturgetreu sind, für jeden die böhmischen Algen näher studie- 
renden Botaniker einen nicht geringen Werth. 

Im J. 1835 des Almanachs von Carlsbad sind unter dem Titel 
„Observations sur les animalcules microscopiques , qu' on trouve 
auprés des eaux thermales de Carlsbad" neben echt thierischen 
Organismen und Bacillariaceen auch zahlreiche bei Carlsbad vorkom- 
mende Algen abgebildet und kurz beschrieben. 

Im J. 1836 sind im „Essai sur les Oscillatoires des Thermes 
de Carlsbad" nicht nur fast alle bei Carlsbad vorkommenden Oscilla- 
rien und Phormidienspecies verzeichnet, sondern auch noch andere an 
verschiedenen Orten Böhmens vorgefundenen, grössten Theils vom 
Verfasser als neu aufgestellten Oscillarienarten verzeichnet.*) 

*) Leider sind diese Arten von Corda so mangelhaft beschrieben und unvoll- 
kommen abgebildet worden, dass deren Sicherstellung nicht möglich ist; 
deshalb sind sie auch von anderen Phycologen, welche sich mit den Oscil- 
larien näher beschäftigten, unberücksichtigt geblieben. 



5 



Im Jahre 1838 werden in „Nouvelles observations microsco- 
piques" neben zwei neuen Eaphidienspecies (Ankistrodesmus fusi- 
formis et convolutus Corda) auch einige Scenodesmusarten angeführt. 

Im J. 1839 sind in „Observation sur les Euastrées et les Cos- 
mariées" ausser einigen Pediastrum- (Pediastrum etEuastrum Corda) 
und Cosmariumarten auch noch zahlreiche verwandten, meist aus der 
Umgegend von Prag, Reichenberg und Carlsbad stammenden Algen 
aufgezählt. 

Im J. 1840 werden in „Observations microscopiques sur les 
animalcules des eaux et des thermes de Carlsbad" einige bei Carlsbad, 
Eger, Prag, Reichenberg u. a. vorkommenden Desmidium-, Sphaero- 
zosma- und Cosmariumspecies nebst anderen Desmidiaceen ange- 
führt und ein neues Verzeichniss zahlreicher in die eben citirte 
Gruppe gehörigen Algen veröffentlicht. 

Auch in Sturm's „Deutschlands Flora" IL Abtheilung hat Corda 
unter anderen Algen Deutschlands auch einige seltenere, in Böhmen 
vom Verfasser selbst entdeckte Algen zuerst beschrieben und deren 
Fundorte angegeben. 

Nebst Agardh und Corda betheiligten sich an der Erforschung 
der Algenflora der berühmtesten böhmischen Kurorte (Carlsbad, 
Franzensbad, Teplitz und Marienbad) in hervorragender Weise noch 
F. J. Kützing,*) L. Rabenhorst, F. Cohn**) und Schwabe.***) Einige 
Arten von Diatomeen und anderen einzelligen Karlsbader Algen sind 
auch von Ch. G. Ehrenberg, Fischer u. a. beschrieben worden. 

Von einheimischen Botanikern wendeten den böhmischen Algen 
grössere Aufmerksamkeit nebst Ph. M. Opic, welcher mit einigen 
anderen älteren böhmischen Botanikern f) meist in der Umgebung 
von Prag Algen sammelte, Fried. Veselský, J. Peyl und J. Čeněk, 
welche im östlichen Böhmen botanisirten, ff) auch noch Hrabal, Karl, 
Langer und W. Siegmund, ff f) die im nördlichen Böhmen manche 



*) Tabulae phycologicae 1845—1866. Phycologia germanica 1845. Species al- 
garum 1859. 

**) Abhandlungen der schlesischen Gesellschaft für vater. Cultur. 1862. 
***) Über die Algen der Karlsbader warmen Quellen, Linnaea 1837. 

f) Kalmus, Schöbl Wondráček u. a. 
ff) Veselský und Peyl in der Umgebung von Kolin und Kuttenberg, Čeněk 
meist bei Purdubitz, Chvojno und Königgrätz. 
fff) Hrabal sammelte bei Böh. Kamnitz, Karl bei Fugau, Schluckenau und 
Teplitz, Siegmund und Langer um Reichenberg. Auch Schauta (bei Höflitz), 
Menzel (bei Grottau und Friedland) sammelten einiges. 



6 



interessante Art entdeckten. Viele von diesen eifrigen Pflanzen- 
sammlern, die sich insbesondere um Böhmens Phanerogamenflora 
nicht unerhebliche Verdienste erworben haben, sind nebst einigen 
anderen von Agardh, Welwitsch, Corda u. a. in Böhmen gesammelten 
Algen in der botanischen Sammlung des National-Museums in Prag 
aufbewahrt. 

Kecht interessante und werthvolle, meist von den vorher schon 
genannten Sammlern herrührende Beiträge zur Kenntniss unserer 
Algenflora sind enthalten auch in der von Dr. L. Rabenhorst ver- 
fasten „Flora europaea algarum etc." Leipzig., 1864—68 und in seiner 
„Kryptogamen-Flora von Sachsen, der Ober-Lausitz, Thüringen und 
Nordböhmen" Leipzig, 1863. Auch in der von Dr. Ferd. Cohn heraus- 
gegebenen „Kryptogamen-Flora von Schlesien : Algen bearbeitet von 
Dr. 0. Kirchner" sind viele in unserem Riesengebirge vorkommenden, 
meist von schlesischen Botanikern gesammelten, seltenen Algen an- 
geführt. 

Der Verfasser dieser Beiträge hat selbst binnen mehr als zwei 
Jahren, seitdem er sich mit dem Studium böhmischer Algen (mit 
Ausschluss der Diatomaceen) beschäftigt, eine nicht geringe Anzahl 
früher in Böhmen nicht beobachteten Algenarten, so wie neuer Fund- 
orte seltener böhmischen Algen constatiren können. 

Er sammelte bisher namentlich an vielen Orten der näheren 
Umgebung von Prag; in der weiteren Prager Umgegend bei Wran 
an der Moldau, um Smečno, Unhoscht, Kralup, Oužic, Kouřim und 
Zásmuk; im Elbethal meist in der Umgegend von Brandeis, Lissa, 
Sadska und Königgrätz ; im östlichen Böhmen bei Geiersberg, in der 
Umgegend von Wichstadtl, Lichtenau, an der wilden Adler bei Pastwin, 
Bärnwald, Kronstadt und am Kamme des böhmischen Adlergebirges 
oberhalb Friedrichswalde und Kronstadt. 

Aus dem Vorhergehenden ist zu ersehen, wie wenig Böhmen im 
Ganzen in phycologischer Hinsicht bisher durchforscht worden ist. 
Viele Theile Böhmens wurden von Algen sammelnden Botanikern noch 
gar nicht besucht, andere nur flüchtig. So ist z. B. die ganze süd- 
liche Hälfte Böhmens, die wegen den daselbst vorkommenden zahl- 
reichen nicht unbedeutenden Teichen und Torfmooren eine nicht 
geringe Ausbeute an Algen verspricht, was Algen anbelangt im wahren 
Sinne des Wortes noch terra incognita. Dasselbe gilt auch fast von 
allen Gebirgen Böhmens. Mit Ausnahme des Riesengebirges, welches 
wenigstens von der schlesischen Seite zum Theile schon erforscht 
worden ist, sind alle anderen böhmischen Gebirge und namentlich 



7 



der Böhmerwald von Phycologen noch gänzlich vernachlässigt worden, 
und es verbleibt eine gründlichere Durchforschung dieser Classe der 
Cryptogamen in Böhmen der Zukunft noch vorbehalten. 

IL 

Im nachfolgenden Verzeichnisse sind einige Algenarten angeführt, 
welche der Verfasser zum grössten Theile im letzten Sommer an den 
weiter unten angegebenen Standorten gesammelt hat. Von neuen 
bisher weder von ihm noch so viel er weiss von einem anderen Bota- 
niker aus Böhmen früher schon bekannt gemachten Algenarten sind 
zu nennen*): 

Gloeocapsa montana Ktz. a) Microcystis olivacea Ktz., Apha- 
nothece microspora Rbh., Hypheothrix gloeophila Rbh., Hypheotrix 
lateritia Ktz. b) rosea Ktz., Oscillaria gracillima Ktz., Oscillaria 
subfusca Vauch., Nostoc rupestre Ktz., Schizosiphon sabulicola A. 
Br., Chlorococcum gigas Ktz., Chlorococcum (?) protogenitum Rbh., 
Ophiocytium parvulum A. Br., Characium strictum A. Br., Chara- 
cium subulatum A. Br., Characium longipes Rbh., Spirogyra mira- 
bilis Ktz. c) inaequalis Sprée, Spirogyra rivularis Rbh., Conferva 
rhypophila Ktz., d) Hormiscia zonata Aresch., Ulothrix compacta 
Ktz., Ulothrix variabilis Ktz., Ulothrix stagnorum Rbh., Stigeoclo- 
nium tenue Ktz., Chaetophora pisiformis Ag., Chaetophora longi- 
pila Ktz. 

1. Phycochromophyceae Rbh. 

Chroococcus turgidus Näg. In stehenden Gewässern am 
Kamme des Adlergebirges oberhalb Kronstadt und Friedrichswalde 
auch bei Wichstadtl und in der nächsten Umgebung von Prag und 
Königgrätz unter anderen Algen nicht selten. 

Gloeocapsa montana Ktz. Zwischen Moosen an feuchten 
Sandsteinen des sog. Libuša-Bades bei Pankrác und an feuchten 
Sandsteinplatten an einem Brunnen an der Nordseite des Žižka- 
berges nächst Prag. 

Microcystis olivacea Ktz. In Elbetümpeln bei Houška nächst 
Brandeis an der Elbe unter anderen Algen. 



*) Ein Verzeichniss aller in Böhmen bis zu dieser Zeit vorgefundenen Algen- 
species sowie deren wichtigsten Fundorte, in wie fern sie mir bekannt ge- 
worden sind, werde ich späterhin an einem anderen Orte veröffentlichen. 



Aphanothece microspora Rbh. An feuchten Sandstein- 
mauern am sog. Libuša-Bade zwischen Moosen nicht häufig. 

Aphanothece stagnina A. Br. Im Teiche „u Farářství" nächst 
Königgrätz im J. 1881 recht zahlreich. 

Hypheothrix gloeophila Rbh. Im schleimigen Lager der 
oben erwähnten Gloeocapsa am sog. Libuša-Bade und an einem 
Brunnen an der Nordseite des Žižkaberges bei Prag in grosser 
Menge ebenso im Lager der Gloeotrichia u. ä. in Tümpeln bei Houška 
Dächst Brandeis an der Elbe. 

Hypheothrix lateritia Ktz. a) rosea Ktz. An nassen 
Steinen und steinernen Wasserbehältern in Wichstadtl an der Adler 
nicht sehr häufig. 

Oscillaria gracillima Ktz. In Wassergräben und in kleinen 
Tümpeln meist an todten Pflanzenüberresten auf der Kaiserwiese bei 
Prag und in den Sümpfen bei Oužic nächst Kralup stellenweise 
reichlich. 

Oscillaria aerugineo-coerulea Ktz. Auf feuchter Erde 
am sog. Libuša-Bade bei Pankrác und an einigen Felsblöcken am 
Teiche inv grossen Stadtparke von Prag, auch bei Pastwin und Kron- 
stadt an der wilden Adler häufig verbreitet. 

Oscillaria subfusca Vauch. Im schnell fliessenden Wasser 
an Steinen in Ober-Bärnwald und bei Kronstadt an der wilden Adler 
häufig. 

Oscillaria tenuis Ag. a) viridis Ktz. Im stehenden oder 
langsam fliessenden Wasser an feuchten Steinen in Lissa und Wich- 
stadtl und an feuchter Erde in der näheren und weiteren Umgebung 
von Prag mehrfach; z. B. hinter dem gew. Kornthor, im Heine'schen 
Garten, an der Nordseite des Žižkaberges u. a. bei Prag; bei Jene 
nächst Unhoscht, bei Kouřim, Zásmuk etc. 

Nostoc rupestre Ktz. Anfeuchten Mauern des sog. Libuša- 
Bades bei Pankrác nächst Prag spärlich. 

Sphaerozyga polysperma Ebh. Zerstreut unter anderen 
Algen in stagnirenden Gewässern bei Prag und bei Kronstadt an der 
wilden Adler. 

Gloeotrichia durissima Ktz. (Gloeotrichia pisum Thür. 
d) durissima Krch.). Scheint auch in stehenden Gewässern in der 
Umgebung von Prag nicht selten zu sein, wenigstens ist sie mir 
unter anderen Algen aus dieser Umgebung, welche ich über ein 
halbes Jahr im Zimmer cultivirte, einigemal vorgekommen. 



9 



Mastigonema aerugineumKrch. Zerstreut unter anderen 
Algen (Gloeotrichia, Sphaerozyga, Bulbochaete, Coleochaete orbicularis 
u. ä.) in stehendem Wasser aus der Umgebung von Prag und bei 
Chrbyně nächst Unhoscht. 

Schizosiphon sabulicola A. Br. (Calothrix sabulicola 
Krch.). An feuchten Sandsteinmauern des Wasserbassins am sog. 
Libuša-Bade bei Prag. 

II. Chlorophyllophyeeae Rbh. 

Khaphidium polymorphumFres. In stehenden Gewässern 
bei Wichstadtl und Lichtenau an der Adler unter anderen Algen 
stellenweise häufig, in der Umgebung von Prag an ähnlichen Stellen 
weniger zahlreich. 

Stichococcus bacillaris Naeg. An alten Baumstämmen 
in der nächsten Umgebung von Prag, z. B. im Nusler Thal u. a., an 
todten Pflanzenüberresten am Ufer der Sümpfe bei Oužic nächst 
Kralup. Meist var. minor, welche mit Pleurococcus vulgaris stellen- 
weise reichlich verbreitet ist. 

ChlorococcumgigasKtz. (Protococcus gigas Krch.) Kommt 
häufig in stehenden Gewässern bei Prag, Oužic nächst Kralup, Sadská, 
Brandeis an der Elbe, Königgrätz, Wichstadtl und Lichtenau unter 
anderen Algen vor. 

Chlorococcum (?) protogenitum Rbh. (Microcystis proto- 
genita Rbh. Flora europ. algar. II. p. 51). Unter anderen Algen aus 
der Umgebung von Prag, die ich längere Zeit im Zimmer cultivirte, 
sehr reichlich, ebenso unter Algen aus der Königgrätzer Umgebung. 

Scenedesmus obtusus Meyen. In stehenden Gewässern 
aus der Umgebung von Prag stellenweise recht zahlreich. 

ProtococcusviridisAg. (incl. Chlorococcum humicola Rbh.) 
An alten Baumstämmen, Brettern, nassem Boden, feuchten Mauern, 
Felsen, Steinen etc. wie Pleurococcus vulg. in und um Prag bei Wich- 
stadtl an der Adler u. a. sehr verbreitet. 

Ophiocytium parvulum A. Br. Im torfigen Wasser bei 
Lichtenau an der Adler unter anderen Algen (Staurastrum-Cosmarium 
u. ä.) nicht selten; weniger häufig unter anderen Algen aus den 
Elbetümpeln bei Houška nächst Brandeis und aus den Sümpfen bei 
Oužic nächst Kralup. 

Characium strictum A. Br. An einem Vaucheriafaden im 
Teiche bei Wolšan nächst Prag spärlich. 



10 

Characium subulatum A. Br. Mit vorigem im Teiche bei 
Wolšan in grösserer Menge. 

Characium longipes Rbh. An einigen Fadenalgen aus den 
Wassergräben längst der Eisenbahn nächst Königgrätz in wenigen 
Exemplaren. 

Spirogyra mirabilis Ktz. b) inaequalis Sprée. In 
stehendem Wasser aus der Umgebung von Prag in grosser Menge. 

Spirogyra rivularis Rbh. Wie vorige, doch scheinbar 
minder häufig. 

Vaucheria sessilis D. C. a) repens (V. repens Hassall). 
Bildet gelbgrünen Filz auf feuchter Erde in Gärten in und um Prag ; 
ich sammelte sie fructificirend z. B. im sog. Heine'schen Garten und 
auf der Kaiserwiese nächst Smichow. 

Microspora amoena Rbh. In Wassergräben bei Lissa und 
in der Umgebung von Prag hie und da unter anderen Fadenalgen 
zerstreut. 

Conferva rhypophila Ktz. In stehenden Gewässen in der 
Umgebung von Wichstadtl und Lichtenau an der Adler stellenweise 
verbreitet, auch unter anderen Algen aus der Umgegend von Königgrätz. 

Hormiscia zonata Arese h. (Ulothrix zonata Ktz.). Wie 
Conferva elongata Rbh. in Bächen, Wasserbehältern, Wasserleitungs- 
rinnen, an feuchten Steinen und zwischen nassen Moosen in der 
Umgegend von Wichstadtl, Lichtenau, Pastwin, Bärnwald, Kronstadt 
und selbst am Kamme des Adlergebirges oberhalb Friedrichswalde 
überall sehr häufig und stellenweise massenhaft verbreitet. In der 
Prager Umgegend wie es scheint viel seltener, so z. B. im sog. Libuša- 
Bade bei Pankrác, bei Kundratic und in einigen stehenden Gewässern 
um Prag unter anderen Algen nicht sehr zahlreich. Auch bei Kö- 
niggrätz. 

Ulothrix compacta Ktz. In einem kleinen Teiche bei 
Geiersberg. 

Ulothrix variabilis Ktz. (U. subtilis Ktz. c) variabilis 
Krch.). In stehendem und langsam iiiessendem Wasser in der Um- 
gebung von Prag meist nur zerstreut unter anderen Fadenalgen; so 
auch im Bache bei Zwol nächst Wran an der Moldau. Sehr reichlich 
verbreitet um Wichstadtl, Lichtenau, bei Kronstadt und am Kamme 
des Adlergebirges oberhalb Friedrichswalde, meist in Gesellschaft 
von Hormiscia zonata. 

Ulothrix stagnorum Rbh. (U. subtilis Ktz. d) stagnorum 
Krch.). Wie vorige bei Bärnwald, Kronstadt und am Kamme des 



11 



Adlergebirges oberhalb Friedrichswalde häufig und stellenweise in 
grosser Menge. Auch bei Chrbyně am Lodenitzer Bache nächst 
Unhoscht und in den Sümpfen bei Oužic nächst Kralup; bei Prag 
selbst bisher nur im sog. Libuša-Bade bei Pankrác unter anderen 
Algen nicht sehr reichlich. 

Ulothrix flaccida Ktz. Auch an feuchten Mauern, Steinen, 
alten Baumstämmen, nasser Erde in der Umgebung von Prag sehr ver- 
breitet, so z. B. im sog. Heine'schen Garten, auf der Kaiserwiese 
nächst Smichow, an Mauern hinter dem gew. Kornthor, an der Nord- 
seite des Žižkaberges, bei Slichow, Košíř, in Baumgarten u. a., ebenso 
in der Umgegend von Kralup gemein. 

Stigeoclonium tenueKtz. a) genuinum. In einem Bächlein 
nächst der Zuckerfabrik bei Lissa und bei Oužic nächst Kralup an 
Steinen in Menge. 

Chaetophora pisiformis Ag. In Elbetümpeln und Wasser- 
gräben bei Alt-Bunzlau, Sadska, Königgrätz an verschiedenen Wasser- 
pflanzen festsitzend; im Elbethal wohl noch mehr verbreitet. 

Chaetophora elegans Ag. Wie vorige in Wassergräben 
bei Chrbyně am Lodenitzer Bache nächst Unhoscht. 

Chaetophora longipilaKtz. In der Umgebung von König- 
grätz viel seltener als Ch. pisiformis; bei Prag kommt sie recht 
zahlreich vor in den Tümpeln auf der Kaiserwiese an verschiedenen 
Wasserpflanzen festsitzend. 

Coleochaete orbicularis Pringsh. Im stehenden Wasser 
aus der nächsten Umgebung von Prag, unter anderen Algen nicht 
sehr häufig. 



2. 

Über die Construction der Osculationshyperboloide zu 
windschiefen Flächen. 

Vorgetragen von Prof. Josef Šolín am 12. Januar 1883. 

Die Construction osculirender Hyperboloide zu windschiefen 
Flächen ist eine Aufgabe, welche für die Untersuchung der Krüm- 
mungsverhältnisse dieser Flächen sowie für die Darstellung von Be- 
leuchtungserscheinungen an denselben eine besondere Bedeutung hat. 
Für einzelne Flächenarten, wie z. B. die Schraubenflächen, sind ele- 



12 



gante Lösungen dieser Aufgabe bekannt, und ich selbst habe vor 
Jahren für die Normalenfläche zum dreiaxigen Ellipsoide längs einer 
Ellipse eines Hauptsystemes eine sehr einfache Construction des oscu- 
lirenden Hyperboloides angegeben. Es handelt sich jedoch um die 
allgemeine Lösung dieses Problems, wenn die windschiefe Fläche 
durch irgend drei Leitcurven gegeben ist. 

Professor Mannheim in Paris löst in seinem vorzüglichen 
„Cours de géométrie descriptive" die Aufgabe auf einem Umwege, 
indem er auf Grund von Ergebnissen seiner „géométrie cinématique" 
zu der Tangente jeder von den drei Leitcurven die conjugirte Tan- 
gente construirt und daraus mittels des Dupin'schen Theorems die 
zweite Erzeugende des osculirenden Hyperboloides ableitet. 

Eine directe Lösung hat mein geehrter College Prof. Eduard 
Weyr (Sitzungsberichte der kaiserl. Akademie der Wissenschaften 
in Wien, 1880) gegeben. Prof. Weyr construirt zunächst ein Hyper- 
boloid, welches die windschiefe Fläche in zwei Punkten (den Schnitt- 
punkten der gegebenen Erzeugenden mit zwei Leitcurven) osculirt; 
der Übergang zu dem noch in einem dritten Punkte und daher in 
sämmtlichen Punkten der gegebenen Erzeugenden osculirenden Hy- 
perboloide ist dann leicht zu bewerkstelligen. 

Die Weyr'sche Lösung, welche schliesslich auf die Construction 
des zweiten Doppelstrais zweier projectivischen Büschel hinausläuft, 
befriedigt in hohem Grade; dass dabei die Osculation gleich in zwei 
Punkten der gegebenen Erzeugenden angestrebt und erzielt wird, ist 
in theoretischer Beziehung als ein Vorzug derselben anzusehen. In 
praktischer Beziehung mehren sich aber eben dadurch die Schwierig- 
keiten, und die Darstellung wird ziemlich mühsam und langwierig. 
Ich habe nun versucht, unter Verfolgung des von Weyr eingeschla- 
genen directen Weges jene Schwierigkeiten dadurch zu umgehen, 
dass ich mich zunächst mit der Osculation in einem einzigen Punkte 
begnügte; auch sonst war ich bestrebt, die vorzunehmenden Opera- 
tionen möglichst einfach zu gestalten. 

Sei also eine windschiefe Fläche 2 durch irgend drei Leitcurven 
A, B, C gegeben ; die Erzeugende P, längs welcher das osculirende 
Hyperboloid IJ construirt werden soll, schneide jene Leitcurven be- 
ziehungsweise in den Punkten a, 6, c. Wir wollen zunächst ein Hy- 
perboloid n a darstellen, welches die Fläche 2 längs der Erzeu- 
genden P berührt und überdies in dem Punkte a osculirt. Dieses 
Hyperboloid wird die Schmiegungsebene k des Punktes a der Curve A 
in einem Kegelschnitte schneiden, welcher die Curve i in a oscu- 



13 



liren muss. Der gestellten Bedingung genügen unendlich viele Hyper- 
boloide 17« und somit unendlich viele Kegelschnitte in der Ebene x ; 
wir wählen nun den Krümmungskreis K von A in a als Leitcurve 
von n a . Sollte jedoch A selbst ein Kegelschnitt sein, so braucht 
man den Krümmungskreis nicht, sondern kann A selbst als Leit- 
curve des Hyperboloides ü a nehmen. Durch Annahme von K ist 
jedoch das Hyperboloid U a bestimmt; wir können für jeden belie- 
bigen Punkt von P die entsprechende Erzeugende des zweiten Sy- 
stemes von TI a ohne Weiteres darstellen. Dieses möge für die Punkte 
b und c wirklich durchgeführt werden. 

Die durch den Punkt b gehende Erzeugende zweiten Systemes 
liegt in der (beiden Flächen 27 und ü a gemeinschaftlichen) Berüh- 
rungsebene ß von b ; diese Ebene schneidet die Kreislinie K in dem 
Punkte a und einem zweiten Punkte \ ; b\ ist die gesuchte Erzeu- 
gende des zweiten Systemes. In analoger Weise wird die durch den 
Punkt c gehende Erzeugende cc A zweiten Systemes erhalten; c x ist 
wieder der zweite Schnittpunkt der Berührungsebene von c mit der 
Kreislinie K. 

Durch die Leitcurve K und die Leitgeraden b\, ist das 
Hyperboloid n a vollkommen bestimmt. 

Es könnte auf den ersten Blick als zweifelhaft erscheinen, ob 
das Hyperboloid U a die windschiefe Fläche 27 im Punkte a that- 
sächlich nach allen Richtungen osculirt, indem die Osculation zweier 
Flächen in einem gegebenen Punkte die Osculation dreier durch diesen 
Punkt gehenden Normalschnitte erfordert. Jedoch abgesehen davon, 
dass im vorliegenden Falle nach der Eichtung P nicht eine blosse 
Osculation, sondern eine Berührung von der Ordnung co stattfindet, 
kann man sich von der Sache durch folgende Betrachtung überzeugen. 
Denken wir uns das Hyperboloid 17, welches die windschiefe Fläche 27 
längs der ganzen Erzeugenden P osculirt; dasselbe schneidet die 
Ebene n in einem Kegelschnitte A 0 , welches mit den Curven A und 
K in a eine dreipunktige Berührung hat und daher die Kreislinie K 
noch in einem vierten Punkte e schneidet. Die Curven i£, A Q können 
in Folge dessen als centrisch collineare Figuren mit dem Collineations- 
centrum a und der Collineationsaxe ae betrachtet werden ; den Punkten 
b 1} c 15 ... von K entsprechen die in den Strahlen ab t , ac u . . . lie- 
genden Punkte b 0) c 0 , ... von A 0 . Die Strahlen ab x b 0 , ac^ ... er- 
scheinen als Schnittlinien der Ebene n mit den gemeinschaftlichen 
Berührungsebenen der Flächen ZT a , il in den Punkten 6, c, . . . der 
Erzeugenden P\ die Geraden 66 0 , cc 0 , . . . sind Erzeugende des zweiten 



14 



Systemes von 17. In Folge dessen erscheinen aber die Hyperboloide 
I7 a , 17 als centrisch collineare Gebilde mit dem Collineations- 
centrum a und der Collineationsebene Pe, wodurch die Osculation 
von IJ a und II und somit auch von ü a und 2 erwiesen ist. 

Da die Hyperboloide 17 a , U einander in a osculiren, so haben 
sie auch die zweite durch a gehende Erzeugende Q gemein, und es 
handelt sich somit darum, diese Gerade auf 17« zu construiren. Dazu 
braucht man noch zwei Erzeugende des Systemes P, . . ., und wir 
wählen jene, welche in den Berührungsebenen der Punkte b t und e t 
liegen. Die Berührungsebene /3 X des Punktes b t ist durch die Er- 
zeugende b\ und die Tangente von K in b x gegeben; um die in 
derselben enthaltene, durch \ gehende Erzeugende des Systemes 
P, . . . zu construiren, braucht man noch den Schnittpunkt von ß 1 
mit der Erzeugenden cc v Zu diesem Zwecke führe man durch cc L 
die Hilfsebene acc x und construire den Schnitt dieser Hilfsebene 
mit ß v Ein Punkt dieses Schnittes ist 6, welcher offenbar beiden 
Ebenen angehört ; einen zweiten Punkt i erhält man als Schnittpunkt 
der Spuren beider Ebenen auf d. h. der Tangente von K in b t und 
der Geraden ac^ Die so erhaltene Gerade bi schneidet die Erzeu- 
gende cc x in einem Punkte c 2 , und b t c 2 ist die verlangte Erzeugende 
des Systemes P, . . . In analoger Weise wird die in der Berührungs- 
ebene y l von c t liegende Erzeugende c x b 2 desselben Systemes erhalten. 

Schliesslich handelt es sich darum, eine Gerade zu construiren, 
welche durch den Punkt a geht und die Geraden & A c 2 , c Y b 2 schneidet; 
diese ist dann die verlangte Erzeugende Q des Hyperboloides n a und, 
wie selbstverständlich, auch des Hyperboloides 77. 

In derselben Weise können die durch 6, c gehenden Erzeu- 
genden Ä, S des Hyperboloides 17 aus den unmittelbar gegebenen 
Bestimmungselementen der Fläche 2?, also E unabhängig von Q, 
S unabhängig von Q und R abgeleitet werden. Man kann aber auch 
bei der Construction von R die bereits erhaltene Erzeugende Q, bei 
der Ableitung von S die schon dargestellten Erzeugenden R ent- 
sprechend verwenden. — 

Eine zweite Construction der Erzeugenden Q, P, S kann 
aus den bekannten Eigenschaften der Indicatrix durch entsprechende 
Benützung einer von Lamarle herrührenden Relation, nämlich 



abgeleitet werden. Hierin bedeuten r u r z die absoluten Längen der 
Hauptkrümmungsradien der windschiefen Fläche 2 in einem Punkte 




15 



z. B. c, ferner x die Entfernung dieses Punktes von dem Centrai- 
punkte o der Erzeugenden P, k den Parameter dieser Erzeugenden. 

Da die Berührungsebenen cc, ß, y der Punkte «, 6, c von P 
unmittelbar gegeben sind, kann man sowohl den Centraipunkt o als 
auch den Parameter k der Erzeugenden P leicht finden. Eine sehr 
elegante Construction besteht in der Verwendung der Mannheim'schen 
Hilfsgeraden („droite auxiliaire", Cours de géom. descr. p. 264). Sind 
nämlich % $8, G> die Normalen der Fläche 2J in den Punkten a, &, c 
der Erzeugenden P, und nimmt man die Ebene P(& als zweite Pro- 
jectionsebene, die erste durch den Punkt c rechtwinklig zu P, somit 
die Normale (E als Projectionsaxe X an, und stellt die Normalen % 
23 durch ihre zu X parallelen Aufrisse 2f 2 , $8 2 und ihre durch c 12 
gehenden Grundrisse Sti, 53 A dar, so bestimmen die Schnittpunkte 
a i.2' K.2 von ^i uü( * 2i 2 > von 53 x und 23 2 den Grund- und zugleich 
Aufriss $ 12 der Mannheim'schen Hilfsgeraden — der Schnittlinie 
des Normalenparaboloides (% ©,(£,.. .) mit der Halbirungsebene 
des zweiten und vierten Kaumquadranten. Dem Centraipunkte o 
kommt eine Normale O zu, deren Grundriss £) t rechtwinklig ist zu 
*>ß 12 und diese in einem Punkte o 12 schneidet; der Aufriss £) 2 geht 
durch o 1#2 parallel zu X und bestimmt auf P 2 den Aufriss o 2 des 
Centraipunktes ; die Strecke o 2 o 12 gibt die Grösse des Parameters k. 
Mit dieser Mannheim'schen Construction von o und k kann man nun 
unmittelbar die Construction des Ausdruckes 

x 2 + k* 
k 

verbinden ; errichtet man nämlich zu c x 2 o 1 2 die rechtwinklige Gerade 
c 12 d bis zu deren Schnittpunkte mit o 2 o 12j so ist offenbar 



welche Strecke wir kurz mit q bezeichnen wollen. Sodann kann die 
Lamarle'sche Gleichung in der Form 

r i r 2 = ť (1) 

geschrieben werden, worin q als bekannt anzusehen ist. 

Nun kennen wir für den Punkt c die Krümmungsradien r\ oo der 
Leitcurve C und der Erzeugenden P. Letztere kann als ein Normal- 
schnitt der Fläche 2 angesehen werden, während die Schmiegungs- 
ebene von G in der Regel einen schiefen Schnitt liefern dürfte; aus 
dem Krümmungsradius r ř eines schiefen Schnittes folgt jedoch der 



16 



Krümmungsradius r des berührenden Normalschnittes auf Grund des 
Satzes von Meusnier in sehr einfacher Weise. Die Krümmungs- 
radien zweier Normalschnitte reichen zwar zur Darstellung der 
Krümmungsverhältnisse einer Fläche in einem Punkte nicht hin; 
bei windschiefen Flächen tritt jedoch die Lamarle'sche Relation als 
dritte Bedingung hinzu, und die Aufgabe ist bestimmt. 

Die Indicatrix der windschiefen Fläche 2 für den Punkt c ist 
eine Hyperbel ; die Erzeugende P ist eine Asymptote derselben ; der 
Krümmungsradius r gibt die Länge des in die Tangente von C 
fallenden Durchmessers und Gleichung (1) das Product der beiden 
Axen — woraus die Hyperbel construirt werden kann. 

Die Halbaxen a, b und der in die Tangente von C fallende 
Halbdurchmesser m hängen mit den bezüglichen Krümmungsradien 
r ii r 2i r durch die Gleichungen zusammen: 

a 1 — ?^ c , b 2 zz ?2 c, m 2 zz rc, 

wo c eine beliebige constante Strecke bezeichnet, welche im vorlie- 
genden Falle am besten gleich r zu nehmen ist. Sodann 
a" zz r l r <) b 2 zz r 2 r , m 2 zz r 2 , 

woraus 

a 2 6 2 = r t r 2 r 2 
und durch Benützung der Gleichung (1) 

ab zz qr , « , . . » (2) 
sich ergibt. Denkt man sich nun irgend eine Hyperbel mit dem 
Mittelpunkte c, den Asymptoten P, Q, den Halbaxen 6, und führt 
man durch irgend einen Punkt m der Curve die Gerade mm 0 pa- 
rallel zu Q bis zu dem Schnittpunkte m 0 mit P, so ist bekanntlich 
der Flächeninhalt des Dreieckes cm 0 m für alle Punkte der Hyperbel 
constant und gleich \ab, in unserem Falle somit gleich \qr. 

Daraus folgt nun die folgende in der Berührungsebene y des 
Punktes c vorzunehmende Construction. Auf die Tangente T der 
Curve C werde der Krümmungsradius r zu beiden Seiten von c, also 
m'c zz cm zz r aufgetragen und sodann auf der Erzeugenden P der 
Punkt m 0 so bestimmt, dass der Flächeninhalt des Dreieckes cm 0 m 
gleich \qr sei. Zu diesem Zwecke trage man rechtwinklig zu m'm 
cü zz \ q auf und führe durch n eine Parallele zu m'rn. Schneidet 
diese die bekannte Asymptote P in m 0 , so ist dies der gesuchte 
Punkt und cm 0 m, aber auch cm 0 m' das gesuchte Dreieck vom Flä- 
cheninhalte \ qr. Die zweite Asymptote der Indicatrix hat somit 
entweder die Richtung m 0 m oder die Richtung m 0 m'. 



17 



Welche von den beiden Richtungen zu nehmen ist, kann in 
folgender Weise entschieden werden. Bewegt sich der Berührungs- 
punkt in der Erzeugenden P z. B. in dem Sinne cm 0 , so dreht sich 
die Berührungsebene in einem bestimmten Sinne. Die Erzeugende P 
scheidet die Berührungsebene y des Punktes c in zwei unendliche 
Theile (Pm) und (Pw/), von denen wir z. B. den ersteren in's Auge 
fassen wollen. Dreht sich nun dieser Theil (Pm) nach derselben 
Seite der Ebene j>, nach welcher die Leitcurve C im Punkte c ge- 
krümmt ist, so liegt zwischen m 0 und m die zweite Asymptote nicht, 
und dieselbe ist in diesem Falle parallel zu m Q m zu nehmen. Würde 
sich dagegen der Theil (Pm) nach der entgegengesetzten Seite drehen, 
so müsste zwischen m Q und m jedenfalls die zweite Asymptote liegen 
und daher die Richtung m 0 m' haben. 



3. 

O partiálním rýhování vajíček u ryb kostnatých. 

Sepsal Dr. /. Janošík. Předložil dne 12. ledna 1883 Dr. Fr. Vejdovský. 
(S tabulkou.) 

Když umožněn mi před dvěma roky přístup na c. L zoologickou 
stanici v Terstu, jakož i dána příležitost, po delší dobu studia embryo- 
logická na živém materiálu u moře konati, zabýval jsem se mimo 
jiné též pozorováním prvních počátků vývoje u ryb kostnatých. 

Chci se dotknouti v této práci jen některých bodů z vlastních 
pozorování a sice těch, o nichž mínění autorů nejvíce se rozcházejí. 
Různost náhledů v hlavních rysech podám dále v pojednání samém. 
Předně se zde chci zmíniti o způsobu pozorování svých, jakož 
i o konservaci materiálu a další s ním manipulaci. 

Zavedl jsem umělé oplození u Crenilabrus rostratus, 
Crenilabrus pavo a Tinea vulgaris. Ode druhu Gobius 
niger dostal jsem vejce již u vývoji se nalézající. U Bel on e 
acus se mi umělé oplození nikdy nezdařilo. 

Maje dosti materiálu, zkusil jsem skřížené oplozování a vzal 
za tím účelem vejce od Crenilabrus rostratus a sperma od Tinea 
vulgaris. Většina vajíček takto oplozených vyvíjela se až po dobu 
onu, kdy zárodek stává se ellipsoidním, čočkovitým. V dalším po- 
stupu mnohá zašla, jiná úplně nepravidelně se dále vyvíjela, některá 

Tř.: Mathematicko-přírodoyědecká. 2 



18 



vyvíjela se však tak daleko, že došlo až ku vytvoření očí u plodku. 
Dále jsem, maje jiné na mysli, toto sledovati nemohl. 

U Crenilabrus rostratus, Crenilabrus pavo a Tinea 
vulgaris se mi umělé oplození vždy vydařilo. 

Pozorování svá konal jsem vždy tak, že jsem několik vajíček 
po oplození ve zvláštní nádobě ku kontrolle dále vyvíjeti se nechal 
až ku dospělosti embrya. Z ostatních pak jsem bral ku konservo- 
vání některá, srovnav každé z nich dříve s oněmi, která mi ku kon- 
trolle sloužila. Tím měl jsem záruku, že nekonservuji vajíčka ne- 
pravidelně se vyvíjející. Vajíčka konservoval jsem v kyselině chromové 
0-25%) do níž jsem dal tolik kyseliny pikrové, až více se nerozpou- 
štěla, tedy roztok koncentrovaným se stal. Vajíčka nescvrkla se v této 
tekutině. Přidání kyseliny pikrové má tu znamenitou výhodu, že va- 
jíčka jakož i jiná pletiva vůbec v takové tekutině konservovaná nejsou 
pak křehká jak z kyseliny chromové samotné; mimo to se snadněji 
barví. Nechal jsem vajíčka v oné tekutině den a pak dále je kon- 
servoval v líhu a sice z počátku jen v 50°/ 0 - Za den neb za dva 
dny možno je směle vložiti do líhu silnějšího a dále uschová ti. 
Vlastní obtíže naskytly se mi teprv, když jsem chtěl vajíčko ku 
řezání připraviti. Barvivo obalem těžko pronikalo a rovně obtížné, 
ba nemožné bylo barvivo nepotřebné náležitě vyprati. Dal-li jsem 
některé do hřebíčkovébo oleje, tu scvrklo se a nebylo naprosto 
k ničemu. Zkusil jsem tedy obal vajíčka odstraniti, což se mi po- 
dařilo. Pracuje-li se pod lupou, ovšem s velkou pozorností, dvěma 
jehlami lze obal bez porušení vlastního vajíčka odstraniti a manipu- 
lace další jest pak snadná. 

Podávám zde, co částečně na živém, vyvíjejícím se vajíčku jsem 
pozoroval, částečně pak na řezech. První, co pozorovati lze na va- 
jíčku oplozeném, jest vystoupení protoplasmy čili žloutku tvořivého 
z dříve úplně jednotvárného obsahu vajíčka. V optickém průřezu 
viděti (zvláště dobře u Crenilabrus pavo, jehož vajíčka jsou úplně 
průhledná) jakoby kolem žloutku byl světlejší kroužek (tělesně tedy 
dutá koule uvnitř žloutek objímající). Kroužek ten jest úzký, při 
každém postavení vajíčka stejný a stává se pak ponenáhlu širším, 
zůstávaje však dosud na všech místech stejně silným. 

Později teprv viděti jest, že se stává nestejně silným, že na 
jednom místě nahromaduje se více protoplasmy. Zároveň s tímto 
hromaděním se protoplasmy na polu jednom stává se vrstva jeho 
tenčí na polu protějším, až úplně mizí. Protoplasma stále se sta- 
huje k onomu polu, kde silnějším se prvně objevila. Když tak da- 



19 



leko se stáhla, až obejímá jen asi třetinu žloutku, tehdy objeví se 
již první rýha. 

Balfour*) popisuje to rovněž tak. Kupffer**) popisuje tak 
u sledě jako něco od obyčejného pochodu se lišícího. Dle His a líčí 
to taktéž Gerbe***) u vajíček ryb kostnatých. 

Vystoupení protoplasmy tak jak shora popsáno, není žádný 
artefakt, poněvadž jest viděti je jen u vajíček oplozených a poně- 
vadž vždy na ono vystoupení následuje rýhování. U kterých vajíček 
nebylo ono vystoupení žloutku tvořivého pozorovati, ta se též dále 
nikdy nevyvíjela. Jádro nějaké v té masse protoplasmy dříve než 
rýhování nastalo, jak Oellacherf) ovšem jen na jednom konservo- 
vaném zárodku viděl a též vyobrazil, jsem nikdy neviděl. Kýhování 
děje se z počátku jen povrchně, rýhy nepronikají totiž protoplasmu 
v celé její tlouštce; část zůstává nerýhovaná, jak již Remakff) 
udává. 

Stricker ftt) udává zvláštní způsob, jak se děje rýhování 
u pstruha a sice pučením (Knospung). Na povrchu žloutku tvoři- 
vého vystupují vyvýšeniny (Knospen), které od massy základní se 
odštěpují a tak koule, které vůbec z rýhování povstávají, vytvořují. 
O e 1 1 a ch e r (loc. cit.) udává, že pozoroval na živém vajíčku pstruha 
ze žloutku tvořivého vystupovati podobné vyvýšeniny, jak je Stricker 
popisuje, ty však vždy že se opět ztrácejí a že nikdy z nich se ne- 
tvoří koule. Pouhé pozorování řezů mohlo by lehko svésti k onomu 
náhledu, jaký Stricker pronesl, jak snadno lze viděti na obr. 2. 
Tu se jeví koule, rýhováním vytvořené, skutečně jen jako vyvýšeniny, 
ale to neshoduje se se skutečností a jest jen následek konservace. 
His*) popisuje pochod rýhování v hlavních bodech souhlasně s ji- 
nými autory. O rýhách samých pak praví, že jsou úzké na povrchu 
žloutku tvořivého, ve hloubi že se však rozšiřují a vyobrazuje je 
také tak. Splynutím těchto rozšířenin rýh ve hloubi tvoří se dle 



*) Balfour, překlad od Vettera „Vergleichende Embryologie" str. 56. 
**) Kupffer: Leichen u. Entw. des Ostseehärings. Berlin 1878. 
***) Gerbe: Journal de PAnatomie et de la Physiol. Vol. VIII. 609. 
f) Oellacher: Beiträge zur Entwicklungsgesch. d. Knochenf. nach Beobacht. 
am Bachforellenei. Zeitschr. f. wissensch. Zoologie. Bd. 22. 
ff) Remak: Untersuch, über die Entwicklung der Wirbelthiere, pag. 131, §. 10. 
f f f ) Stricker : Untersuch, über die Entw. der Bachforelle. Sitzungsber. d. k. Aka- 
demie in Wien. 1865. Vol. 51 II. 
*) His: Untersuch, über die Entw. von Knochenfischen. Arch. f. Anal, und 
Entwickelungsgesch. 1876. 

2* 



20 



His a již tehdy, kdy vytvořeno rýhováním koulí osm, dutinka, již 
porovnává s Baerovou dutinkou rýhovací. Na živých vajíčkách jsem 
rozšířenin oněch nikdy neviděl, ani dutinky zmíněné. Na řezech 
konservovanými vajíčky jsem je někdy viděl, jindy opět neviděl 
(obr. Id) a mám za to, že to jest jen něco nahodilého, z konservo- 
vání povstalého. Na živých vajíčkách viděti rýhy právě na povrchu 
žloutku tvořivého rozšířenější než v hloubi, kam vlastně ostře zasa- 
hují. Na řezech viděti rýhy ty různé podoby a velikosti (obr. 2). 

His (loc. cit.) udává, že jádra v koulích rýhováním povstavších 
objevují se až dne druhého, tedy až více koulí již vytvořeno. Viděl 
jsem však určitě jádra již tehdy, kdy dvě koule byly vytvořeny a sice 
jak na živých, vyvíjejících se vajíčkách, taktéž i na řezech konservo- 
vanými vajíčky (obr. 1.). Při silném zvětšení viděti je tak, jak je 
Balfour*) vyobrazuje, totiž jak sestávala by z malých měchýřků. 
Jádrům buňky dorostlého individua ani dost málo nejsou podobná 
(obr. lb). Rovněž nejsou té podoby, jakou mají jádra buněk embryonál- 
ních a též dorostlých individuí před dělením. Neukazují oněch Straš s- 
burgerem a Flemingem aj. popsaných karyolytických figur. 

Než rýhování započalo, jeví se kontura žloutku tvořivého úplně 
okrouhlá, pozorujeme-li ji shora. S vystoupením rýhy první stává se 
delší ve směru na rýhu tuto kolmém. Když rýha tato jest úplně 
vytvořena, má žloutek celý podobu osmičky. Čím dále pak vystu- 
puje rýha druhá, kolmo na první směr stojící, tím více stává se 
kontura kraje žloutku tvořivého okrouhlejší. Když se bylo vytvo- 
řilo kulí osm, prodlužuje se však směrem tímže jak dříve. V dalším 
postupu rýhování nerýhují se koule všechny stejně rychle; ony totiž, 
které leží více uvnitř, rozpadávají se daleko rychleji než povrchní. 
Na povrchních též po nějakou dobu viděti, že jsou něco větší, než 
ony více uvnitř ležící. Čím dále rýhování postupuje, tím okrouhlejší 
stává se kontura. Lehko lze sobě představiti, že nerovnou tou rych- 
lostí rýhování na různých místech povstává pak tvar ellipsoidní. 

Když rýhování postoupilo tak daleko, že, zárodek stal se 
ellipsoidním, tu viděti již epidermoidální vrstvu, Balfourem tak 
pojmenovanou (Deckschichte dle Götte a Hisa), která vytvořila se 
z buněk zárodkových. Jest jedno vrstevná, z buněk kubických, sou- 
vislá, přesahuje okraj zárodku a přechází poněkud na žloutek. Tak 
popisují ji též autorové. Na praeparátech svých však vidím, že na 
kraji zárodku, mezi zárodkem a žloutkem jsou úplně ostře ohrani- 



*) Balfour: Devel. of Elasmobr. Fishes. London 1878. 



21 



čené buňky, které s buňkami oné epidermoidální vrstvy úplně sou- 
visí a stejného s nimi charakteru jsou. Buňky ty netvoří však v tomto 
stadiu souvislou vrstvu mezi zárodkem a žloutkem, nýbrž ztrácejí se 
čím blíže středu.*) Souvislost buněk těch, které mezi zárodkem 
a žloutkem výživným jsou, s vrstvou epidermoidální lépe viděti ve 
fig. 10. (loc. cit.), kreslené z téhož řezu jako fig. 9., jen při silnějším 
zvětšení. 

Poněvadž jiných buněk ani na žloutku ani ve žloutku nenachá- 
zím, mám za to, že to jsou ony buňky, o nichž autorové, kteří se 
vývojem ryb zanášeli, tvrdí, že samostatně se vytvořují ve žloutku. 
Na hranici žloutku a zárodku lze viděti na řezech dutinky, které 
povstaly konservací, poněvadž na živých vajíčkách není o nich žádné 
zmínky. Nějakých buněk jsem však nenašel. Dle pozorování svých 
nutno mi říci, že buňky ty téhož původu jsou jak ony epidermoidální 
vrstvy, totiž z buněk zárodkových. Buňky ty vytvořují později úplně 
souvislou vrstvu, jak viděti ve fig. 11. (loc. cit.) mezi žloutkem a zá- 
rodkem. Čím dále celý zárodek roste, žloutek obkličuje, tím dále 
sahají též ony buňky (vlastně jen protoplasma s jádry, poněvadž 
úplně určitě konturu buněk rozeznati nelze). Buňky ty na okraji 
blastodermu se nalézající souvisí s vrstvou epidermoidální a onou 
vrstvou mezi zárodkem a žloutkem a mají původ od oněch vrstev. 

Götte**) a v posledním čase Hoff mann***) udávají, že 
z oněch „samostatně se vy tvoři vších buněk" se později vytvořuje 
krev. Co se z oné vrstvy buněk mezi žloutkem a zárodkem dále 
vytváří, neměl jsem dosud příležitost pozorovati. 

Jak s hora řečeno, nepronikají rýhy celým žloutkem tvořivým, 
nýbrž zůstává část žloutku tvořivého z počátku nerýhována. Ve stadiu 
onom však, kdy zárodek celý má podobu ellipsoidní, nenašel jsem 
nic více ze žloutku tvořivého nerýhovaného. Co z ní se utvořilo, 
zda zvláštní nějaká vrstva buněk, které by bylo lze dále sledovati, 
udati nemohu. Oellacher (loc. cit.) srovnává onu basalní massu, 
kterou na řezech pozoroval u pstruhů a kuřat, s dolní polovicí va- 
jíčka u batrachií. Na řezech možno ji viděti vždy, avšak na vajíčku 
živém u Crenilabrus pavo, pokud se pamatuji, jsem ji neviděl, ne- 
popírám však, že by nebyla. 



*) Janošík: Beitrag zur Kenntniss d. Keimwulstes. Sitzungsber. d. k. Akad. 

der Wissensch. Wien 1881, Fig. 9. 
'*) Götte: Centraiblatt für med. Wissensch. 1869. S. 404. 
*) Hoffmann: Zoolog. Anzeiger. 1880. 



22 



Na zárodku čočkovitém popisuje His (loc. cit.) zvláštní systém 
mezer, které jsou jistě také jen následek konservace. V dalším po- 
stupu rýhování stává se zárodek plošším, pak mískovitým, z části 
žloutek výživný objímajícím. 

Co se týká vytváření dolní vrstvy zárodkové, pozoroval jsem, 
že se tvoří ohnutím se krajů zárodku, jak to Götte (loc. cit.) udává, 
a že na místě tom, kde prvně ono ohnutí se událo, počíná vytvářeti 
se plodek. Obr. 3. — 5. schematicky to naznačují. Hořejší jest vždy 
schéma optického průřezu, dolejší pak ukazuje, jak se jeví zárodek 
z dola pozorován. Na schematických obrazech jest též naznačena 
epidermoidální ona vrstva a pak ona vrstva mezi žloutkem a zárod- 
kem, aby viděti bylo její poměr k dutinkám v obr. 5. a 6. zobraze- 
ným. Ohnutí ono vychází z jednoho místa a na místě tom jest 
vrstva ona, ohnutím povstalá, vždy nej širší a povolně spadá na 
dolní vyhloubenou plochu zárodku, jak naznačeno v obrazcích 5. a 6. 
Odtud dále na celém okraji jest užší a užší, až pak na místě zrovna 
protějším jest nejužší a spadá ostře na plochu spodní. V dalším po- 
stupu stává se ono podhrnutí stále větším a větším na místě prvního 
se objevení, na ostatním pak okraji se stává tenčím. 

První objevení se nějaké dutinky nepozoroval jsem dříve, až 
v onom stadiu, jež zobrazeno v obr. 5. Dutinku tu nelze zváti rýho- 
vací. Byla by to spíše dutinka odpovídající t. zv. dutince zárodkové 
u ptáků (Keimhöhle). Dis se popírá vůbec jsoucnost nějaké takové 
dutinky u ptáků a zdá se mi, že právem. U ryb lze ji viděti jak 
na živém vajíčku, tak i na řezech vajíčkem konservovaným. Rozdíl 
však mezi dutinkou touto u ryb a onou všeobecně t. zv. dutinkou 
zárodkovou jest ten, že u ryb nehraničí na žloutek, nýbrž že onou 
vrstvou, dříve popsanou, která původ béře z vrstvy epidermoidální, 
jest od žloutku oddělena. Balfour (1. c.) cítí, že nelze dobře tuto 
dutinku zváti dutinkou rýhovací, nicméně však označuje všude na 
obrazech dutinku tu písmeny s. c, totiž segmentat. cavity. Dutinku 
rýhovací popisuje dle Oellacher-a (1. c.) Lereboullet při stadiu, 
kdy vyvinuto bylo asi 30 koulí. O el lach er ji popírá a já nenašel 
jsem rovněž žádnou v tak mladém stadiu. Balfour (1. c.) mluví 
o nějaké dutince a vyobrazuje ji na tab. III. obr. 1. a má tuto za 
dutinku v onom smyslu, jak mluví se o Baerově dutince rýhovací 
a poukazuje na zcela jiný charakter dutinky oné, která vůbec u ryb 
slově dutinka rýhovací a která asi naznačena v počátcích tu na obr 5. 
On našel dutinku onu, která se mu zdá míti ten vlastní charakter 
dutinky rýhovací jen u zárodku jednoho a ač, jak praví, mnoho k vůli 



J. Janošík Partiální rýhováni vajíček ryb kostnatých 




.Janošík Partialní rýhování vajíček ryb kostnatých 



i 



b :> x 1 




23 



tomu se napracoval, nenašel ji nikdy více. Má o ní dvoje mínění: 
buďto jest to ta vlastní dutinka a pak trvá jen dobu velmi krátkou, 
neb jest to v tom jeho případě něco pathologického; on kloní se 
ku náhledu prvnímu, že totiž jest to vlastní dutinka rýhovací, že 
však rychle zachází. 

Viděl jsem povstávati onu dutinku, již Balfour rýhovací zve 
a překvapila mne jako něco neznámého a zvláště překvapil mne další 
její osud. Objevuje se dosti ponenáhlu (Crenilabrus rostratus), do- 
stoupí jisté velikosti a dosti rychle pak, když krátkou dobu byla 
potrvala, spojuje se s dutinou onou, která vůbec u ryb slově rýho- 
vací (obr. 6.). Někdy viděl jsem utvořiti se dutinky dvě, které nej- 
dříve spolu splynuly. Zdá se mi, že nelze tuto otázku jinak, než 
na čerstvém materiálu rozřešiti a konservace že zde v pozadí ustou- 
piti musí, ač jistě na čerstvém chyb dosti se nadělá. 

Podotkl jsem jen některé body, nemoha prozatím důkladně celé 
thema propracovati, které jistě mnoho zajímavého a důležitého v sobě 
chová, zvláště beře-li se zřetel ku embryologii srovnávací. 



Vysvětlení vyobrazení. 

Obr. la. Řez vajíčkem, kdy vytvořeny dvě koule. Basalní nerýhovaná 

massa poněkud řidší než ona rýhovaná nalézá se dole. 
Obr. 16. Zvětšené jádro. 
„ 2. Řezy vajíčkem, kdy vytvořeno bylo osm koulí. 
„ 3. Naznačení podhrnutí se kraje blastodermu na vytvoření spodní 
vrstvy zárodkové, z níž se pak tvoří entoderm a mesoderm. 
Hoření výkres značí schéma optického průřezu, dolní po- 
hled ze spodu. 
„ 4. Další postup téhož. 

„ 5. Vytvoření se dutinky mezi vlastním zárodkem a onou vrstvou 
buněk b, které vrostly mezi žloutek a zárodek z vrstvy epi- 
dermoidalní ep. 

„ 6. Vlastní dutinka rýhovací; na obr. a v blastodermu, v obr. b 
spojená s dutinkou v obr. 5. zmíněnou. 
ep značí vrstvu epidermoidální 
b vrstva buněk mezi žloutkem a blastodermem 
c všeobecně zvaná dutinka rýhovací 
r vlastní dutinka rýhovací. 



24 



4. 

Příspěvky k rozšíření fosforečnanů v Čechách. 

Sepsal Julius Stoklasa a 'předložil prof. J. Krejčí dne 12. ledna 1883. 

I. Nové naleziště fosfátu u Blosdorfu nedaleko Lanškrouna. 

Rozkošné údolní brázdy na hranicích česko-moravských okolí 
Lanškrouna permským útvarem vyplněné, vroubené jsou příkře vy- 
zdviženými hřbety pískovce, jež dodávají krajině ráz nad míru pů- 
vabný. 

Pískovec kvádrový náleží ve své spodní části pásmu peruckému, 
na němž pak uloženy jsou vrstvy korycanské, a výše opuky bělo- 
horské a teplické. 

V Blosdorfské stráni láme se kvádrový pískovec pásma peru- 
ckého k účelům sochařským, a po blíže lomu odkryta byla značná 
flec uhelná. 

Na úpatí zalesněného vrchu směrem k Moravě odkryl jsem malé 
ložiště modrozeleného jílu, kterýž při bedlivějším prozkoumání spoře 
tajil drobounké krystallky Vivianitu. 

Hmota měla podobu jílovitou, byla měkká, barvy modrozelené, 
po uschnutí jevila slabý lesk kovový. 

V kolbičce zahřátá dávala znáti organickou látku. 

Hutnost stanovená při 17° C. z několika zkoušek shledána 
= 2-5804. 

Qualitativní rozbor objevil: 

S0 3 , Si0 2 , <70 2 , Cl, dále FeO, Fe 2 0 3 , Al 2 0 3 , CaO, MgO, 
K 2 0, Na 2 0 stopy manganu, vodu a organické látky. 

Quantitativní analyse vykázala: 

Ve 100 dílech dle váhy bylo obsaženo 



P 2 0 5 . . . 14702 

Si0 2 46-082 

S0 3 0-362 

K 2 0 1-634 

Na 2 0 2-436 

MgO 0-733 

CaO 2-154 

Fe 2 0 3 + Al 2 0 3 30-542 

Ztráta při pálení . 2-115 



100-760 



25 



Součástky v kyselině chlorovodíkové rozpustné : 

P 2 0 5 14-702 

8iO„ 5*384 

SOj . 0-362 

K 2 0 0504 

Na 2 0 . 0-936 

MgO 0-354 

CaO 1-871 

Fe 2 0 3 + Al 2 O s . 10-257 

34-370 

Součástky v kyselině chlorovodíkové nerozpustné: 

Si0 2 . 40-698 

K 2 0 1-130 

Na 2 0 . . • • . . . 1-500 

MgO 0-379 

CaO 0-283 

Fe 2 0 3 +Al 2 0 3 . 20-285 

64275 

Podíl v kyselině chlorovodíkové rozpustný 34*370 
„ „ „ nerozpustný 64*275 

ztráta žíháním . 2'115 

100-760 

Vidno, že kyseliny fosforečné značnou míru chová, avšak bohužel 
ve formě fosforečnanu železnatého, železitého a hlinitého, který ne- 
snadno upraviti lze v minerální hnojivo k assimilací rostlinné úplně 
schopné. 

K dosažení větších známostí o fosfátu Blosdorfském podnikl 
jsem na vyzvání prof. dr. rytíře z Moserů výlet do krajiny kolem 
Lanškrouna, Svitavy a Opatova, však neshledal jsem dosud větší 
vrstvy neb hnízda jílu kyselinou fosforečnou bohatého. 

II. Fosfát z trhlin čedičových tufů od Děčína. 

Pod vrchem čedičové homole Falkenberg (Sokolov) blíže Lieb- 
werdy nedaleko Děčína rozkládá se silnější vrstva čedičových tufů. 
V trhlinách těchto tufů nalezl jsem delším bedlivým pozorováním 
nažloutlé bílé hlízy s mastným leskem, jichž vnitřek protkán byl 
žilkami hmoty zemité. 

Qualitativní rozbor objevil značné množství kysličníka fosfo- 
rečného. 



26 



Hutnost stanovena při 15° C. = 2*805. 
Koncentrovaná kyselina chlorovodíková i za chladu rozložila 
úplně fosfát, že zbýval drobounký písek. 

Quantitativní rozbor mel následující výsledky: 

Ve 100 dílech dle váhy bylo obsaženo : 



P 2 0 5 36 162 

C0 2 1-044 

Si0 2 5-316 

£0 3 . . 0-750 

Cl stopy 

Fl stopy 

CaO 52432 

MgO 0*425 

Fe 2 0 3 +Al 2 0 2 2*000 

Voda a organické látky . 2 541 



100-670 

Z chemického rozboru jakož i mineralogických vlastností jest 
patrno, že jest fosfát osteolit. Dosud znám jest osteolit v Čechách 
z naleziště od Šénwaldu a od Válče, tím tedy objeveno nové uložení 
zajimavého fosfátu. 

III. Čedičové tuřy. 

Na úpatí čedičového vrchu „Sokolov" blíže Děčína zříme dvojí 
druh čedičových tufů: 

1. Desko vitý, žlutošedý, lomu hlinitého, na vzduchu se rozpadá 
v tenké deštičky. Tuf obsahuje četné otisky listů a vznikl z čediče 
fonolitového. 

2. Kulovitý, modrošedý, hrubozrný se sporými otisky listů, jenž 
povstal z čediče andesitového. 

a) Deskovitý tuf, jenž tajil hlízy osteolitu. 

Tuf nechal se velmi lehce rozmělniti, pálením s vápnem natro- 
novým vyvinul stopy NH 9 . Při digerování tufu kyselinou solnou za 
chladu i tepla rozkládá se jen částečně. Silným vařením s HCl roz- 
pustí se as Vá veškeré hmoty. 



27 



Analysí stanovené součástky v CIH rozpustné v % : 

P 2 0 b 0903 

Si0 2 5-322 

C0 2 stopy 

K 2 0 0893 

Na 2 0 1-940 

MgO ... 0543 

CaO 3241 

Fe 2 0 3 + Al 2 0 3 . ■ 16-213 

29-055 

V kyselině chlorovodíkové nerozpustné součástky v °/o : 

K 2 0 1-632 

Na 2 0 0-920 

MgO 0-363 

CaO . 0-760 

Fe 2 O z + Ál 2 0 3 12*243 

ßi0 2 . 48-003 

63921 

Podíl v CIH rozpustný 29-055 

„ „ nerozpustný 63-921 

Ztráta žíháním . . 7'923 

100899 



b) Kulovitý tuf. 

Kyselina chlorovodíková působí na tuf hrubozrný tvaru koulo- 
vitého mnohem rychleji než na deskovitý. Jemný prášek digerován 
kyselinou chlorovodíkovou za chladu rozložil se dosti značně. Jmeno- 
vitě Si0 2 se vyloučil. Qualitativním rozborem určen též Mn ; Cl a S0 3 
nalezen v stopách sotva dostižitelných. 

Analyst podroben tuf nezvetralý s výsledkem následujícím: 



Součástky v CIH rozpustné v °/ 0 : 

K 2 0 1-352 

Na 2 0 2*563 

MgO . . , 0-156 

CaO 3-042 

Al 2 0 3 + Fe 2 0 3 17-342 

Si0 2 6-401 

P 2 0 5 . MIO 



31-966 



28 



Součástky v CIH nerozpustné: 



K 2 0 . . 2010 

Na 2 0 0-635 

MgO 0*213 

CaO 0-366 

Al 2 0 3 + Fe 2 0 3 , 14-215 

Si0 2 . 44-121 

61-560 

Podíl v CIH rozpustný 31 966% 

„ „ nerozpustný 61-560°/ 0 

Ztráta žíháním 6.213% 

99739 



Pozoruj eme-li analysi tufu deskovitého i koulovitého, zříme 
patrný rozdíl různých charakterů chemických. 

Identická vlastnost rozpustnosti s původní horninou objevila se 
v plném světle. Zde vidíme, že theorie o větrání čedičů, jmenovitě 
fonolitových i andesitových nesrovnává se v mnohém ohledu s hypo- 
thésami Bischofem vyřknutými. — 

Kysličníka fosforečného tajil tuf kulovitý i deskovitý nepatrné 
quantum. 

K seznání rozšíření P 2 0 5 v českých tufech proskoumal jsem 
některá naleziště kolem Benešova, Malšovic a Velkého Března. 

Resultát byl následující: 
Kulovitý tuf barvy tmavohnědé od Benešova tajil P 2 0 5 . . 0*964% 
Deskovitý šedý tuf s četnými otisky listů od Malšovic tajil P 2 0 5 . 0*621% 

Při návštěvě uhelných dolů v Zálezlé nad Velkým Březnem byl 
jsem upozorněn p, ředitelem Castellim (již v roce 1877) na hlinitý 
tuf s krystally augitu a dutinami vyplněnými hraněným vápencem. Mi- 
kroskopickým ohledáním shledáno velké množství jehlic apatitu. 
Analysi konstatováno 3 7% kysličníka fosforečného. 

Z malé črty vidno jak bohatý materiál poskytují čedičové tufy 
v studiu geochemickém. 

5. 

O čarách a plochách inversních 2. stupně. 

Sepsal J. 8. Vaněček a předložil prof. dr. Studnička dne 12. ledna 1883. 

V mé transformaci prostorové, o níž pojednáno bylo v zaseda- 
cích zprávách francouzské akademie, *) zvolil jsem jakoukoliv plochu 

*) Comptes rendus, tome XCIV. 



29 



2. stupně za základnou, pak libovolnou plochu P řádu #-tého, čáru 
prostorovou M řádu m-tého a konečně čáru L neb plochu L řádu 
Z-tého. 

Čára L transformuje se vzhledem k M a P v čáru 4čmp-tého 
řádu, jinak plocha L v plochu taktéž řádu 4Zmp-tého. 

Dovoluji si podotknouti, že transformace pomocí reciprokých pro- 
vodičů jest prazvláštní případ mé transformace; neboť až když čára M 
stane se přímou ležící v ploše P, která je úběžnou rovinou, obdržíme 
tuto uvedenou transformaci provodičovou. 

V tomto článku chci ukázati, jak se dá mé transformace užiti 
ve zvláštních případech. První část zabírá křivé čáry a druhá plochy. 

I. 

Předpokládejme, že plocha P je rovinou, dále čára M přímou, 
která leží v rovině P, a že čára L jest taktéž přímou. Transformací 
povstalá křivá čára R je 4-ho řádu, avšak rozpadá se ve dvě přímé 
A, B a kuželosečku R. 

Ony přímé A, B procházejí body a, č>, ve kterých přímá M pro- 
niká průsečnou kuželosečku P roviny P s plochou základní Z, a jsou 
tečnami této poslední plochy. 

Kuželosečka pak prochází jak pólem p roviny P vzhledem k Z 
tak i oběma průsečnými body l u l 2 přímé L s plochou Z. Rovina její 
jest tudíž určená a protíná kuželosečku P ve dvou bodech c, d, jež 
náleží taktéž kuželosečce R. Tedy kuželosečku R máme určenou 
pěti body. 

Že body c, d náleží kuželosečce R, seznáme snadno. Z pólu p 
roviny P vzhledem ku ploše základní opišme této plochu kuželovou. 
Ta protíná přímou L ve dvou bodech c', ď. Přihlédněme k c'. Ten 
leží na povrchové přímé pc' plochy kuželové, kterážto přímá, nalé- 
zajíc se v rovině kuželosečky i?, protíná P v bodu c a dotýká se 
v něm plochy základní. 

Polární rovina C bodu c' prochází pak bodem c a protíná pří- 
mou M v určitém bodu í, jehož polární rovina T prochází bodem p 
a bodem c' a tudíž přímou pc'. Obě roviny C, T protínají se tedy 
v přímé P, která prochází bodem c a proniká v něm rovinu P. Po- 
lární rovina bodu c je tečná rovina v tomto bodu k základnici Z a 
protíná přímou F, která neleží všeobecně v této rovině tečné, v bodu c. 
Tento bod je následovně bodem čáry R, Právě tak se to má s bo- 
dem d. 



30 



Kovina kuželosečky R protíná plochu základní Z v kuželosečce Z 
V téže rovině leží přímé L a cd. Jedna vzhledem k druhé a kuželo- 
sečce Z přetvoří se dle rovinné transformace v kuželosečku R. Tím 
jest sestrojení této kuželosečky velmi zjednodušeno. 

Pozoruhodné při tom je, že pro kteroukoliv polohu přímé M 
v rovině P obdržíme tutéž kuželosečku R. Jen druhá část křivé čáry ič, 
t. j. ony přímé čáry A, B mění svou polohu. 

Úlohou naší budiž: určiti druh kuželosečky R. K tomu cíli 
užijeme pomocné plochy U, kterou obdržíme transformováním úběžné 
roviny, jejíž vytvoření vysvítá z druhé části tohoto článku. 

Poněvadž plocha U musí procházeti jak kuželosečkou P tak 
i průsečnou kuželosečkou U úběžné roviny s plochou základní, 
kterážto čára U je úběžnou a pomyslnou, tedy je plocha U podobnou 
a podobně položenou s plochou Z a prochází středem této. Každý 
bod plochy U, vyjma body kuželosečky F, transformuje se zpět v bod 
úběžný. 

Pomocí plochy U určíme tudíž snadno druh kuželosečky, po- 
vstalé z přímé L. Protíná-li L pomocnou plochu U ve dvou různých 
reálných, neb soumezných aneb konečně v pomyslných bodech pak 
jest odvozená kuželosečka buď hyperbolou, parabolou aneb ellipsou. 

Dle mé transformace stanoví se při hledání křivé čáry R polární 
roviny přímé L vzhledem k Z. Tyto roviny tvoří svazek (L ř ) prvního 
řádu, jehož osou jest reciproce polárná přímá U přímé L. K prů- 
sečným bodům svazku (U) na přímé M stanoví se taktéž polárné 
roviny, jež tvoří svazek (M) prvního řádu. Poněvadž přímé £, M 
jsou mimoběžné, a oba svazky (Ü) % (M) stanoví plochu 2. stupně H, 
která protíná rovinu P v kuželosečce H. 

Tato kuželosečka prochází body a, 6, c, d a průseky V, m' pří- 
mých L\ M s rovinou P. Bod mf je pólem přímé if, jež leží v ro- 
vině P, vzhledem ke kuželosečce P. Bod V je pólem přímé cd vzhle- 
dem k téže kuželosečce P, Neboť polárná rovina bodu V musí 
procházeti přímou L a pólem p roviny P. To jest však rovina kuželo- 
sečky R. 

Z mé rovinné transformace plyne, že kuželosečka H je inversní 
čarou přímé M vzhledem k řídící přímé cd a základní kuželosečce P. 

Následovně můžeme vysloviti tuto poučku: 

Polárný čt yrroh a,a 2 a 3 a 4 pohybuje se tak, že vrch ol «j 
probíhá jakoukoliv přímou X, dále vrchol a 2 přímou M 
ležící v rovině P, a třetí vrchol « 3 že probíhá kuželo- 
sečku 27, nalézající se taktéž v rovině P a odvozenou 



31 



z přímých M, cd vzhledem ke kuželosečce P, pak p o- 
pisuj e j eho čtvrtý vrchol a 4 kuželosečku i?, která leží 
v rovině (X, cd), a konečně dvě přímé, které se v bodech 
a, b dotýkají plochy základní Z. 

Stěna a Y a 2 a 2 tohoto čtyrrohu obaluje kuželovou 
plochu 2. stupně, která má, jak známo, svůj vrchol 
v pólu roviny, ve které leží kuželosečka ič, a za čáru 
řídící má kuželosečku v téže rovině, kterážto kuželo- 
sečka jest reciproce polárnou kuželosečky R vzhle- 
dem k průsečné čáře zmíněné roviny s plochou základ- 
nou Z. Vrchol této kuželové plochy leží vždyvroviněP. 

II. 

V této části přikročíme k transformaci roviny L vzhledem k ro- 
vině P a přímé M, jež leží v rovině P, a vzhledem k základní ploše Z 
druhého stupně. 

V dříve uvedeném článku francouzské akademie bylo dokázáno, 
že plocha odvozená z jiné L prochází průseky L, P plochy základní 
s plochami L, P. 

Určeme řád odvozené plochy. Poněvadž plochy L, P jsou rovi- 
nami a M přímou čarou, tedy odvozená plocha R jest všeobecně 
řádu 4-ho. 

Přímá M protíná kuželosečku P v bodech a, b. Tečné roviny 
A, B, sestrojené v těchto bodech k ploše základní Z, protínají rovinu 
L ve dvou přímých A, B. Každý bod přímé A transformuje se v pří- 
mou čáru. Veškeré tyto přímé procházejí bodem a a leží v rovině 
tečné A. Tedy přímé -á, B se transformují v ony tečné roviny A, B, 
jež tvoří jednu část odvozené plochy R. 

Tato část plochy R jest 2. řádu, tedy zbývající čásť jest též 
2. řádu. Můžeme tedy říci: 

Pohybuje-li se polárný čtyrroh a x a 2 a 3 a 4 vzhledem 
ku ploše 2. stupně tak, že vrchol a v probíhá rovinu L, 
vrchol a 2 přímou čáru M a vrchol a 3 rovinu P, v níž se 
přímá M nalézá, pak čtvrtý vrchol a 4 vytvořuje plochu 
R druhého stupně, která prochází kuželosečkami L, P, 
ve kterých prostupuje základní plocha roviny L, P. 

Mimo to probíhá vrchol a 4 dvě roviny, které se do- 
týkají plochy základní vprůsečných bodech této plochy 
s přímou M. 



32 



K určení druhu odvozené plochy R z roviny L potřebujeme 
následující úvahy. 

Pozorujme přímou T*, která leží v rovině P, ve které se již 
přímá M nalézá. Přímá T protíná kuželosečku základní P ve dvou 
bodech č, v. Transformujme kterýkoliv bod x přímé T, různý od t 
a v. Polárná rovina bodu x prochází pólem p roviny P a protíná 
přímou M v bodu, jehož rovina prochází taktéž bodem p. Jejich prů- 
sečnice prochází tudíž bodem p a proniká rovinu P v bodu, jehož 
polárná rovina prochází bodem p. Tento je tudíž pronikem oné prů- 
sečnice s touto poslední rovinou a náleží odvozenému útvaru z přímé T. 

Polárná rovina bodu t prochází bodem p a protíná M v určitém 
bodu ; polárná rovina tohoto, poněvadž leží v rovině P, prochází taktéž 
bodem p, ale též bodem t. Průsečnice obou rovin jest pt a proniká 
P v bodu t. Jeho polárná rovina dotýká se v tomto bodu základní 
plochy, a tudíž přímá pt leží v ní. — Následovně jest jejich průsek 
neurčitý. Takovéto přímé obdržíme čtyry: dvě pro body t, v a dvě 
pro body a, 6, ve kterých M protíná kuželosečku P 4 Z toho ná- 
sleduje: 

Každá přímá T roviny P vzhledem k přímé M v téže 
rovině ležící transformuje se ve čtyry přímé, jež pro- 
cházejí vesměs pólem p roviny P a z nichž každá pro- 
chází mimo to jedním z průsečných bodů přímých M 
se základní kuželosečkou P. 

Přihlédněme dále k přímé čáře X, jež má v prostoru polohu 
jakoukoliv a protíná základní kuželosečku P v libovolném bodu. 

Jak dříve pověděno bylo, transformuje se každá přímá X vzhle- 
dem k tomu, že přímá M leží v rovině P ve dvě přímé t a kuželo- 
sečku, jejíž rovina prochází bodem p a danou přímou. Pozorujme 
pouze tuto kuželosečku, poněvadž ony dvě přímé nalézají se již ve 
zprvu uvedených rovinách, jež jsou částí plochy 4. řádu. Tato kuželo- 
sečka X dá se však sestrojiti pomocí rovinné transformace. 

Eovina (p^ X) protíná plochu základní v kuželosečce Z a ro- 
vinu P v přímé B. Tato proniká kuželosečku Z v bodu a, kterým 
i přímá Z prochází. Jakmile procházejí oba tyto útvary, z nichž jeden 
vzhledem k druhému se má transformovati, základním bodem, pak 
se odvozená křivá čára, zde kuželosečka, rozpadá, a sice v tečnu 
v tomto bodu k základní kuželosečce Z a pak přímou, která pro- 
chází ostatními průsečnými body přímých B, X s kuželosečkou Z. 

V dané rovině L, která se má transformovati, můžeme vésti 
kdekoliv přímou čáru, která se pak transformuje v kuželosečku na- 



33 



lézající se na odvozené ploše. Svazek paprsků (s) prvního řádu 
transformuje se v soustavu kuželoseček, jež leží vesměs na ploše R. 
Všecky tyto kuželosečky procházejí bodem p. Střed s daného svazku 
se transformuje též v bod společný všem kuželosečkám. Z toho ná- 
sleduje, že roviny tuto odvozených kuželoseček se protínají v jediné 
přímé, t. j. tětivě plochy R. Pomocí této vlastnosti můžeme roz- 
hodnouti hned z polohy dané roviny o druhu plochy druhého stupně, 
která se z ní transformací dostane. 

Předpokládejme, že základní plocha Z je ellipsoid; pak se úběžná 
rovina transformuje též v ellipsoid U jemu podobný a podobně polo- 
žený. Protíná-li daná rovina L plochu U, pak má plocha R úběžnou 
kuželosečku, ve kterou se průsečná kuželosečka U roviny L a plochy 
U transformuje. 

Rovina L může k pomocné ploše U a k základní kuželosečce 
P zaujati následující polohy: 

1. Rovina L neprotíná U. 

Každá přímá této roviny transformuje se v kuželosečku, která 
nemá úběžuý bod, tedy v ellipsu. Jelikož na ploše R přicházejí jen 
samé ellipsy, tedy jest R ellipsoidem. 

2. Rovina L se dotýká plochy U. 

Považujeme-li dotýčný bod x za střed svazku paprsků, pak se 
každý paprsek tohoto svazku transformuje v parabolu. Všecky tyto 
paraboly mají společnou tětivu procházející bodem p. Ostatní přímé 
roviny L dávají ellipsy. 

Plocha druhého stupně, na které se nalézají pouze ellipsy a 
paraboly, jest elliptický paraboloid. 

3. Rovina L protíná plochu U v kuželosečce U aniž 
by protínala kuželosečku P. 

V rovině L nalézají se přímé, které kuželosečku L neprotínají, 
dále které se jí dotýkají, a konečně které ji protínají. Tyto přímé 
dávají pořadem ellipsy, paraboly a hyperboly. 

Nalézají-li se na ploše 2. stupně tyto tři druhy kuželoseček, 
pak jest známo, že jest tato plocha R hyperboloidem o dvou 
p o v r š í ch. 

4. Rovina L protíná též kuželosečku P ve dvou rů- 
zných reálných bodech c, d. 

Svazek paprsků, který má svůj střed v bodu c, transformuje se 
dle předešlého ve dvojiny přímých čar. Jedna část jejich sjednocuje 
se s přímou cp a druhé protínají postupně základní kuželosečku P 
a jsou mimoběžné. Jsou to přímé jedné soustavy. Pro druhý bod d 

Tř.: Mathematícko-přírodo vědecká. 3 



34 



obdržíme zase přímou dp a přímé čáry druhé soustavy na ploše R. 
Ostatní přímé čáry roviny L přecházejí v ellipsy, paraboly a hyperboly. 

Odvozená plocha R, obsahující řezy elliptické, parabolické a 
hyperbolické, jakož i dvě soustavy povrchových přímých, jest hyper- 
boloidem o jednom povrchu. 

5. Poloha roviny L zůstává tatáž až na to, že se do- 
týká základní kuželosečky P. 

Pak obdržíme povrchové přímé pouze jedné soustavy. Plocha 
druhého stupně R jest pak plochou kuželovou. 

Zbývá nám ještě : vyhledati vytvoření paraboloidu hyperbolického. 

Zvolme jakožto plochu základní hyperboloid o jednom povrchu. 
Pomocná plocha U jest pak také takovou plochou. 

Předpokládejme, že rovina L se dotýká této plochy U. Jak známo, 
protíná ji pak ve dvou povrchových přímých A, J5, které procházejí 
průsečnými body roviny L s kuželosečkou P. Tyto body jakožto středy 
svazků paprsků dávají po transformaci dvě soustavy přímek povr- 
chových plochy odvozené. Ony průsečné přímé A, B přecházejí pak 
v úběžné přímé plochy R a sice různých soustav. 

Každá přímá roviny L protíná obě přímé A, B ; tím dostáváme 
hyperboly. Veškeré přímé, které procházejí průsekem přímých A, B, 
transformují se v paraboly. 

Z toho je patrno, že odvozená plocha druhého stupně jest hy- 
perbolický paraboloid. 



6. 

Resultate der botanischen Durchforschung Böhmens im 

Jahre 1882. 

Vorgetragen von Prof. Dr. Lad. Čelakovský am 26. Jänner 1883. 

Das Pflanzenverzeichniss, welches ich als Gesammtresultat der 
im J. 1882 gemachten oder doch in diesem Jahre mir bekannt ge- 
wordenen botanischen Untersuchungen zahlreicher Beobachter dem 
botanischen Publicum übergebe, wird hoffentlich als ein erfreulicher 
Beleg zu der jüngsten floristischen Thätigkeit in Böhmen aufge- 
nommen werden. 

Ich selbst sammelte im Vorjahre vorzugsweise im Elbthale und 
im östlichen Gebiet, bei Wlašim, Pilgram, Bechyně, Moldautein, 



35 



Frauenberg; leider war die Ausbeute der ostböhmischen Bereisung 
nicht sehr ergiebig, theils wegen der bekannten Pflanzenarmuth der 
meisten dieser Gegenden, theils wegen der zur Zeit obwaltenden, 
höchst ungünstigen Witterungsverhältnisse. Viel bedeutender waren 
manche jener, theils in Pflanzen, theils in Verzeichnissen bestehenden 
Beiträge, die mir im verflossenen Jahre so zahlreich zugekommen 
sind, und gereicht es mir zu besonderem Vergnügen, den nachstehend 
aufgezählten Herren hiemit öffentlich zu danken. Es sind folgende: 
H. Bílek (B), Gymnasialprofessor in Schlan (botanisirte um Schlan), 
H. P. Conrath (C), Hörer der deutschen Technik in Prag (b. um 
Leitmeritz), H. AI. Částka (Č), Lehrer in Böhm. Brod (b. um 
Hlinsko), H. J. Drtina (D), Oberlieutenant in Selčan (b. um Selean 
und im benachbarten Moldauthale), H. Dr. Ed. Grégr in Prag (b. bei 
Prag u. a.), H. K. Handschke (Hke), Hörer der deutschen Technik 
in Prag (bot. meist in Gemeinschaft mit H. Conrad um Steinschönau, 
B. Kamnitz, Leipa, im Isergebirge, auch bei Prag), H. Dr. A. H a n s- 
girg (Hg), Gymnasialprofessor in Prag (b. im südlichen Prager 
Moldauthal bei Wran, bei Unhošt im Lodenicer Thale, bei Smečno, 
Sadská und Altbunzlau, Kouřím, Zásmuk und im östlichen Adler- 
gebirge), H. P. Häusler (Hs), Schlosskaplan in Adler-Kostelec 
(b. ebendaselbst), H. H o h b a ch (Hb), Wirthschaftscontrolor in Pürg- 
litz (b. um Pürglitz, Rentsch, Senftenberg), H. Hora (Ha), Assistent 
der Botanik an der deutschen Universität in Prag (b. namentlich um 
Pilsen), H. Klapá lek (Kl), Hörer der böhm. Universität in Prag 
(b. um Leitomyšl), H. Křížek, Gymnasialprofessor in Wittingau 
(b. ebendaselbst), H. Kušta (Ku), Realschulprofessor in Rakonitz 
(b. um Rakonitz), H. Joh. Mayer (M), pensionirter Lehrer in Peters- 
burg bei Jechnitz (b. um Braunau), H. Pečírka (Pč), Mediciner in 
Prag (b. um Prag, Leitmeritz), H. Karl Polák (Pk) in Prag (b. im 
Elbthal, bei Loučín), H. Fr. Sitenský (S), Professor an der land- 
wirtschaftlichen Lehranstalt in Tábor (b. bei Hirschberg, Po ten - 
stein, Jičín), H. Van das, Hörer der böhm. Universität in Prag 
(b. bei Smečno), H. Velenovský (V), Assistent der Botanik an 
der böhm. Universität in Prag (b. im Elbthal, um Rožmitál, Blatná, 
Strakonic, auch bei Sázava), H. Wurm, Professor in Böhm. Leipa 
(b. um Leipa). Zuletzt muss ich noch meines Sohnes Ladislav 
(Č. f.) gedenken, dem bei Prag und Chudenic mancher hübsche Fund 
geglückt ist. 

Als ganz neue Arten wurden im verflossenen Sommer zwei auf- 
gefunden: Hieracium barbatum Tausch und Ranunculus Ste- 

3* 



36 



ven i Andrz. (verschieden vom E. tuberosus Tausch == R. granatensis 
Boiss.), letzterer vielleicht nur eingeschleppt. Beinahe neu sind fol- 
gende 4 Arten: Carex secalina (früher nur einmal von Reuss 
gesammelt), Sideritis montana (früher auch nur einmal und vor- 
übergehend von Polák beobachtet), Teucrium scorodonia (vor 
Alters einmal von Uechtritz sen. gefunden), und Brassica elon- 
gata (früher von A. C. Mayer ohne Etikette eingesendet und für 
Leitmeritz fraglich geblieben; der Fund dieser zunächst in Ungarn 
wieder einheimischen Art ist besonders merkwürdig; eine neuere 
Ansiedelung ist kaum von der Hand zu weisen, doch ist die Pflanze 
am angegebenen Standort bei Prag bereits vollkommen einheimisch 
und sehr verbreitet). 

Mehrere Arten sind verwildert oder eingeschleppt beobachtet 
worden, die in Böhmen früher nachweislich noch nicht gastirt hatten, 
als Fumaria parviflora, Iberis umbellata, Medicago ma- 
culata, Tetragonolobus purpureus, Vicia grandiflora^ 
Lathyrus nissolia. Das curioseste Beispiel dieser Art ist der 
Fund der süd- und westeuropäischen Eufragia viscosa Benth. 
bei Chudenic im südwestlichen Böhmen. 

Besonders günstig war das letztvergangene Jahr der Entdeckung 
neuer böhmischer Pflanzenbastarte, indem ihrer 6 waren: Orchis 
coriophora X palustris (eigentlich neu, denn nur 0. coriophora 
X laxiflora ist bisher in Frankreich beobachtet gewesen), Salix 
cinerea X repens und Salix caprea X repens, Bidens ra- 
diatus X tripartitus (überhaupt neu aufgestellt), Carduus cris- 
pus X nutans und Cirsium lanceolatum X eriophorum. 

Ferner sind 7 im Prodromus noch nicht verzeichnete neue Ab- 
arten bemerkenswerth : Potamogeton gramineus y) oblongus, Cala- 
magrostis arundinacea ß) laxiflora, Orobanche arenaria ß) parvi- 
flora (an 0. ionantha Kern. ?), Diplotaxis muralis ß) angustisecta, 
Stellaria graminea y) micropetala, Silene nutans ß) gl ab r a und 
Rosa tomentosa ß) simplicidens. 

Schliesslich hebe ich noch folgende grössere Seltenheiten her- 
vor, welche an neuen, von den bisher bekannten Verbreitungsbezirken 
entfernten Punkten gefunden wurden und hiemit die Kenntniss der 
Pflanzenverbreitung in unserem Florengebiete ganz wesentlich be- 
reichern. Es sind folgende: Asplenium adiantum nigrum (Bürg- 
stein), Potamogeton Zizii (Blatna und Strakonic), Coleanthus sub- 
tilis (Blatna), Catabrosa aquatica (Leitomyšl), Euphorbia amygdaloides 
(Potenstein), Senecio campestris y) discoideus (Schlan), Lindernia 



37 



pyxidaria (Prager Moldauthal), Orobanche coerulescens (Leitmeritz, 
Prag), Orobanche coerulea (Mileschauer), Litorella juncea (Rožmitál), 
Pulsatilla vernalis (Pilsen), Arabis petraea (Smečno), Stellaria Frie- 
seana (Rožmitál), Dianthus silvaticus (Pilsen), Cerefolium nitidum 
(Deutschbrod), Bifora radians (Koliner Gegend), Bulliarda aquatica 
(Pilsen), Rubus amoenus (Blatna), Lathyrus heterophyllus (Böhm. 
Mittelgebirge, Schlan). 

Bemerken will ich noch, dass die neuen Funde dieses und des 
vorausgehenden Jahresberichts in der leider verspäteten, aber nun- 
mehr im Drucke vorgeschrittenen böhmischen Ausgabe des Supple- 
mentbandes meines Prodromus bereits enthalten sein werden. 

I. Cryptogamae vasculares. 

Equisetum maximum Lamk. Feuchte Wälder unweit Libušin bei 

Smečno zahlreich (Vs, Hg)! 
Equisetum hiemale L. Im Moldauthal bei Žebrákov oberhalb 

Kamejk gleich bei der Navigationsterrasse, steril (D)! 
Struthiopteris germanica Willd. Nördlich von Frauenberg in 

einem engen Querthal am rechten Moldauufer sehr zahlreich, 

üppig und reichlich fruchtend! 
Blech num spicant. Roth. Steinschönauer Berg, Schiefer Berg bei 

Kamnitz, Orteisberg bei Bürgstein (Hke)! Feuchter Wald bei 

Člupek nächst Leitomyšl (Kl)! 
Asplenium adiantum nigrům L. a) genuinum. Orteisberg bei 

Bürgstein (Hke)! 

Asplenium ruta muraria L. ß) cuneifolium. Kalkfelsen bei 
St. Prokop zahlreich (Hke) ! Felsritzen am Fussweg von Pürglitz 
nach Nezabudic (Hb). 

Asplenium germanicum Weiss. Steinschönauer Berg, Sonnen- 
berger Wald, Steinberg, Berg „Kamm" bei Steinschönau, Basalt- 
felsen bei Blottendorf und bei Sandau, Wüstes Schloss und 
Schlossberg bei B. Kamnitz, Orteisberg und Hutberg bei Zwickau, 
überall spärlich, aber stets mit A. trichomanes und septentrio- 
nale (Hke) ! Rakonitz : Waldschlucht hinter Häcek's Mühle gegen 
Chlum mit A. trich. und sept. (Ku)! Felsen „Vlčí doly" bei 
Zásmuk (Hg)! 

Asplenium viride Huds. Lischnitz bei Senftenberg nahe dem 
Strassenräumer, Mitteldorf bei Rokytnitz gegen Rynek zu (Hb). 
Gipfel des Osser (Ha)! 



38 



Aspidium lobatumSw. Sonneberger Wald und Scheiba'er Wald 
bei Steinschönau, Forst zwischen Steinschönau und B. Kamnitz 
(Hke)! Rakonitz: waldige Lehne über der Papierfabrik 1 Expl. 
(Ku)i Südabhang des Berges „Kazatelna" bei Pottenstein im 
Buchwald zwischen Gestein (S)! 

Aspidium oreopteris Sw. Im Isergebirge häufig, so am Hütten- 
berg bei Josephsthal, am Welschen Kamme, bei Wilhelmshöhe, 
Christiansthal u. a. (Hke)! Feuchter Wald bei Mandle, nächst 
Wildenschwert (Kl)! 

Aspidium thelypteris Sw. Sumpfwiesen vor dem Eingang in 
den Höllengrund bei B. Leipa (Hke)! 

Polypodium Robertianum Hoffm. Bei Hradečno nächst Smečno 
(Vs)! Strassenmauer in Bezděkovic bei Blatna, Strassenmauer 
bei Domanic nächst Strakonic (V)! 

Woodsiailvensis R. Br. Mittenberg bei Preschkau, Tscheschken- 
stein bei Steinschönau und auf einigen Basaltfelsen im Sonne- 
berger Walde (Hke)! 

Ophioglossum vulgatum L. Běchovic (V). 

Botrychium lunaria Sw. Hlinsko (Č). Bei Braunau häufiger: 
Schönauer Berge, Wälder gegen Dittersbach, auch hinter dem 
Schlegelhof (M)! St. Prokop bei Prag (V)! Rakonitz: Wald- 
wiese beim Luzna'er Bahnhofe, am Hlavačov, bei der Belšanka, 
bei Všetat (Ku)! St. Wolfgang bei Chudenic, bei der Kirche! 

Botrychium matricariaefolium A. Br. Braunau: nur über 
dem Schlegelteich (Lehrer Stonner nach M.). Berg Kleis (Hans 
nach Hke). Schattige Waldstelle im Sonnenberger Walde bei 
Steinschönau (Hke)! 

Botrychium ternatum Sw. Waldblösse bei Jansdorf nächst Lei- 
tomyšl 1 Expl. (Kl)! Waldhau am Südabhang der Kazatelna 
bei Potenstein (S)! 

Lycopodium selago L. Hlinsko: Fels gegenüber der Mühle 
„Podstránský mlýn" (Kalenský nach Č). Höllengrund bei B. 
Leipa, Wüstes Schloss bei B. Kamnitz (Hke)! 

Lycopodium inundatum L. Waldsumpf bei Grenzendorf nächst 
Reichenberg am Isergebirge (Hke)! 

Lycopodium annotinum L. Kaltenberg, Wüstes Schloss bei 
Kamnitz (Hke)! Pilsen: Waldmoor beim Senecer Teich (Ha)! 
Rožmitál: am Hengstberg (V). 

Lycopodium complanatum L. a) genuinum. Isergebirge: 
im jungen Fichtenwald bei Josephsthal, am Steinschönauer Berg, 



39 



am Orteisberg bei Bürgstein (Hke)! Hlinsko, häufiger um 
Skuteč (Č). Člupeker Wald bei Leitomyšl (Kl)! Thiergarten bei 
Smečno (Vs). Bei Rentsch im Buchwald auf Kalkmergel (Ku) ! 
Panzerberg bei Eisenstein (Ha)! 

IL Gynmospermae. 

Pinus montana Mill. h) pumilio (Haenke sp.). — An der 
böhmisch-sächsischen Grenze zwischen Rumburg und Georgs- 
walde böhmischerseits, Gersdorf und Seifhennersdorf sächsischer- 
seits in dem „Steckefichtel" genannten Waldtheile zu Tausenden 
(Aug. Weise nach 0. Drude). *) 

f Pinus laricio Poir. St. Prokop bei Prag (Hke). 

t Pinus strobus L. Im Walde um das Wüste Schloss bei B. 
Kamnitz, Bodenbach (Hke). 

III. Monocotyledoneae. 

Lemna trisulca L. Tümpel bei Alt-Bunzlau, Sadská, Lhota Ko- 
stelní (Hg). Am Lodenicer Bach bei Chrbyně unweit Unhošt (Hg). 
Weipernitzer Bach bei Pilsen (Ha) ! Tümpel bei Buzičky nächst 
Blatná (V), erster Standort der ganzen Gegend. 

Lemna polyrrhizaL. Theresienstadt (C). In den Teichen um 
Blatna und Alt-Smolivec, stellenweise in Menge (V). 

Zanichellia palustris L. Elbthal: Tümpel bei Všetat nächst 
der Nordwestbahn ! Schlan: Wassertümpel bei Hrdlivo(B)! Fa- 
sanerie bei Smečno (Hg)! Pilsen: Weipernitzer Bach (Ha)! 

Potamogeton pectinatus L. Prag: Moldautümpel bei Troja 
(Hke)! Bach Wejrowka bei Chotutic und bei Radim nächst 
Peček (Hg). „Faule Wiesen« bei Habstein (S)! 

Potamogeton trichoides Cham, et Schi. In Tümpeln an der 
Uslava bei Buzičky nächst Blatna, nicht fruchtend (V)! 

Potamogeton obtusifolius M. K. Blatna: im Teichel über 
dem grossen Turna'er Teich bei Sedlec, auch im Teiche Lapač 
in Menge u. a. (V)! 

Potamogeton acutifolius Link. Tümpel bei Alt-Bunzlau, bei 
Sadska mit P. perfoliatus (Hg). Im Bach, der aus dem Grossen 
Teiche bei Hirschberg auf die „Faulen Wiesen" herausfliesst (S) ! 



*) Siehe Berichte der Gesellsch. Isis in Dresden 1881, S. 102. Abh. 12, 



40 



Potamogeton lucens L. Hirschberger Teich, Tümpel im Stadt- 
park von B. Leipa (Hke). Teich Drahotina bei Pilsen (Ha)! 
Žitover Teich bei Rožmitál (V). 

Potamogeton Zizii M. K. Blatna : im Teichel über dem Turna'er 
Teich (Milava) bei Sedlic, mit lederartigen Schwimmblättern, 
zahlreich (V) ! in Teichen bei Bratronic und im Teichel bei Do- 
manic nächst Strakonic, hier ohne Schwimmblätter (V)! — 
Vielleicht doch als eigene Art zu betrachten. 

Potamogeton gramineus L. a) homoeophyllus. Elbthal : 
Tümpel bei Všetat nächst der Nordwestbahn gegen Dříš zu, mit 
P. lucens und pectinatus! y) oblongus m. Schwimmblätter 
zahlreich, länglich bis lanzettlich, sehr langgestielt, Blattstiele 
etwa 8mal länger als die Blattspreite, untergetauchte Blätter 
spärlicher, tieferstehend. — Die sonderbare Form erinnert ha- 
bituell sehr an P. oblongus Viv. So im kleinen Teiche über dem 
Turna'er Teich [Milava] bei Sedlic (V)! 

Calla palustris L. Torfmoor bei Grünwald nächst Gablonz (Hke) 1 

Arum maculatum L. Erlengebüsch am Südrande des Sonnenberger 
Waldes bei Steinschönau, selten (Hke)! 

Typha latifolia L. Manischer Teiche bei B. Leipa (Hke). „Faule 
Wiesen« bei Thammühle (S) ! Elbthal: bei Všetat! Teich Mokrý 
bei Čekanic nächst Blatna (V). 

Andropogon ischaemum L. Abhänge bei Radim, Chotutic bis 
gegen Kouřím und Zásmuk (Hg). Rakonitz: über dem Neuen 
Teich, mit Gnaphalium arenarium; bei Třebichowic nächst 
Smecno,- Lehne unterhalb Dobromeric bei Laun (Ku). 

Panicům sanguinaleL. Adler-Kostelec : in Blumen- und Ge- 
müse-Gärten (Hs) ! 

f Setaria italica P. B. Bei Habstein 1881 gebaut (Hke). 

Milium effusum L. Adler-Kostelec: im Parkgebüsch (Hs) ! Brau- 
nau (M). Steinschönau; Isergebirge: um Josephsthal reichlich 
(Hke)! Elbthal: Fasanerie bei Gross -Wosek! Molitorov bei 
Kouřim, Chrbyně bei Swárow (Hg). Skalka bei Mnišek (Ha)! 
Rožmitál : Wälder unter dem Berge Třemšín und bei Roželau (V) ! 
Berg Křemešník bei Pilgram ! 

Stipa pennata L. Prag: Modřaner Schlucht (Hke). Pürglitz: 
beim Paraplui ; Felsen der Mündung des Klučnathales bei Roztok 
mit Saxifraga aizoon (Hb). 

Coleanthus subtilis Seidl. Blatna: am grossen Rojicer Teich 
bei Sedlic, am Westende auf grossen Strecken in Menge, mit 



41 



Limoselk, Peplis, Spergularia rubra, Carex cyperoides, Scirpus 
ovatus, acicularis, Bidens radiatus (V)! Von Wittingau erhielt 
ich ihn von Prof. Křížek schon Anfangs Juni in voller Ausbil- 
dung und in Blüthe! 

Agrostis coarctata Ehrh. var. alba. Elbthal: torfige Wiesen bei 
Všetat, zahlreich! 

Agrostis canina L. Thořovicer Torfe bei Blatná (V). 

Calamagrostis epigejos Roth f. angustif olia. Noch auf 
dem Kamme des über 2400' hohen Křemešník bei Pilgram! 

Calamagrostis lanceolata Roth. Im Weidengebüsch am Padrť- 
bache bei Božmitál zahlreich (V)! 

Calamagrostis arundinacea Both. var. laxiflora, Haupt- 
zweige der Bispe verlängert, entfernt verzweigt, Zweiglein ab- 
stehend, ausgebreitet, Ährchen grösser (obere Hüllspitze fast 
3'" lang). So in Wäldern unter dem Berge Tremsin bei Bož- 
mitál (V)! 

f Alopecurus agrestis L. Grasplätze im Stadtpark von B. 
Leipa (Hke)! 

Phleum Boehmeri Wib. Elbthal: Wegstädtel (f. grandiflora Ha)! 
Netovic bei Schlan (B)! Smečno, Svárov bei Unhošt, Vlčí doly 
bei Zásmuk (Hg). Pilsen : Badbuzathal (f. parviflora Ha) ! Bukovec 
(Ha). Živohoušt im Moldauthal (D)! Moldautein! 

Anthoxanthum odoratum L. var. longearistatum. Biesen- 
gebirge: Torfmoor hinter dem Kesselberge (S)! Potenstein (S)! 
Anmerk. A. Puelii Lecoq unterscheidet sich von voriger Variet, 
nur durch 1jährige Dauer; da aber gewöhnliches A. odoratum 
im Süden (nach E. Hackel in Sardinien) auch 1 jährig vorkommt, 
so ist ersteres sicher keine eigene Art. 

Hierochloa australis B. et Sch. Schlan: „v ostrově" im Jedo- 
mělicer Thal (B)! Pilsen: bei Bukovec (Ha)! Blatna: Wald bei 
Klein-Turná (V)! 

Sesleria coerulea Ard. Schlan: Kalkhügel Bipec bei Královic 

(B)! und Plänerlehnen bei Libušin (Hg)! 
HolcusmoliisL. Steinschönau (Hke)! Potenstein (S) ! Wichstadtl, 

Klösterle, Bärnwald u. s. w. verbreitet (Hg). Živohouštbei Selčan 

(D)! Bei Eisenstein gemein (Ha). 
Ventenata avenacea Koel. Zwischen Skochovic und Davle in 

Menge (Hg). Živohoušť im Moldauthal : am Weg zur Kirche (D) ! 
Avena pratensis L. Sadská, Kouřím, Anhöhen oberhalb Svinařov 

bei Smečno (Hg)! 



42 



Aira caryophyllea L. Gegend von Blatná, gemein (V). Pilsen: 
Dominikanerwäldchen; am grossen Teich bei Bolevec (Ha)! 
Moldautein! 

Corynephorus canescens P.B. Přelič bei Smečno (Hg). Um 
Selčan häufig (D)! Pilsen: am grossen Teich, bei Račic (Ha)! 

Koeleria cristata Pers. Zásmuk (Hg)! Öekanic, um Strakonic 
gemein (V)! Moldautein! 

Koeleria gracilis Pers. Sadská, Kouřím (Hg)! Adlerkostelec, 
zerstreut (Hs)! 

Koeleria glauca DC. Elbthal: auch bei Sadská in Menge (Hg)! 

Melica uni flora Retz. Kost bei Jičín: „v Plakánku" (S)! 

MelicaciliataL. Hutberg bei Bürgstein (Hke). Elbthal: Kalklehne 
oberhalb Vsetat! Schanzmauern von Kouřím (Hg). Moldauthal: 
Wran, Trnová (Hg), bei Sejc u. a. häufig, noch im Vosečaner 
Parke (D)! 

Sclerochloa dura P.B. Elbthal: Jestřebí Lhota bei Gross-Wosek! 

Běchovic (V). Pilsen: Skurňan (Ha)! 
Poa bulbosa L. Adler-Kostelec (Hs)! Felsritzen des Vinařicer 

Berges bei Smečno (Hg). 
Poa palustris L. Roth. Potenstein (S) ! Selčan: Vojkov u. a. (D.)! 
Poa compressa L. ß) effusa. Felsen bei Kouřím und Zásmuk 

(Hg). 

Poa pratensis L. var. subcoerulea (Engl. Bot). Rožmitál: 

am Gipfel des Třemšín (V)! 
Catabrosa aquaticaP. B. Am Teiche Košíř bei Leitomyšl in 

Menge (Kl)! Šárka bei Prag (auch neuerdings Hora)! 
Atropis distans Gris. Gross-Wosek: bei Freudeneck und Lhota 

Jestřebí! Pilsen: Lobes, Strafhaus, Bahnhof u. a. (Ha). 
Glyceria plicata Fr. Adler-Kostelec (Hs)! Sadská (Hg). 
Festuca myurus L. Ehrh. Prag: Roztok, Kundraticer Wald (Ha). 

Moldauufer bei Kuchelbad (Hke)! und unterhalb Königsaal (Ha!) 

am Wege von Řevnic zur Skalka (Ha)! Schlan: Sandflur bei 

Knovíz (B)! Um Pilsen häufig (Ha). Chudenic: am Běle über 

dem Forsthause massenhaft, auch am Berge Tuhost! und bei 

der Lučicer Fasanerie (č. f.) ! Abhänge bei Bélčic zwischen Blatna 

und Rožmitál (V)! 
Festuca glauca Lam. a) genuina. Kouřím (Hg)! Felslehne bei 

Střimelic nächst Skalic a. d. Sázava (V). Vinařicer Berg bei Smečno 

(Hg)! Felsen von Bechyň! 



43 



Festuca heterophylla Lam. Sadská, Fasanerie bei Smečno, (phr- 
byně bei Unhošt! zwischen Trnová und Báně (Hg). 

Festuca arundinacea Schreb. Adler-Kostelec : Strassengraben 
gegen Doudleby (Hs)! „Vlčí doly" bei Zásmuk (Hg)! Blatná: 
Thal bei Klein-Turna am Bache, dann im Gestein des Neu-Teiches 
bei Čekanic reichlich und riesig (V)! 

Festuca silvatica Vill. Grulich: oberhalb Lichtenau gegen den 
Hohen Stein (Hg.) Sonneberger Wald bei Steinschönau (Hke)! 
Kožmitál : Wälder am Třemšín und Umgegend mit Bromus asper 
zahlreich (V)! Am Křemešník bei Pilgram zahlreich! 

Brachypodium silvaticum R. et Sch. Kouřím und Zásmuk (Hg). 
Wlasimer Park! 

Bromus commutatus Schrad. Sandfluren nördlich von Kolin! 
Chotutic bei Peček , Smečno (Hg) ! Parkgebüsch von Adler- 
Kostelec (Hs)! 

Bromus asper Murr. Adler-Kostelec : Lehne gegen Reichenau (Hs) ! 

Molitorov bei Kouřím, Fasanerie bei Smečno, Zabitá rokle bei 

Chrbyně im Unhošter Thal (Hg). — ß) serotinus (Beneken). 

Fasanerie von Gross-Chlumec bei Selčan (D)! 
Bromus erectus Huds. Prag: St-Prokop (cc glabriglumis, Kl) t 

Lissa (ß villosus Kunth, Ve) ! Sadská, Libušin bei Smečno (Hg) ! 
Triticum glaucum Desf. cc) glabrum. Libušin bei Smečno (Hg). 

ß) hirsutum. Kouřím (Hg)! 
Triticum caninumL. Sonnenberger Wald bei Steinschönau (Hke)! 

Vojkov bei Selčan reichlich (D)! Rožmitál häufig, Závěšín bei 

Blatná (V). 

Lolium multiflorum Lamk. Pilsen: Wiesen gegen Račic, Ho- 
molka (Ha)! 

Lolium remotum Schrank. Leinfelder bei Selčan (D)! 

Elymus europaeusL. Schirmdorf bei Böhm. Trübau (Kl)! Stein- 
schönau: im Forst, im Sonneberger und Schaiba' er Wald (Hke)! 
Unhošter Thal : Waldschlucht Zabitá rokle beim Forsthaus Chrbyně 
(Hg) ! Kaliwoder Buchwald, mit Erysimum odoratum (Hb) ! Königs- 
wart: im Walde gegen Marienbad (Ha)! 

Carex pulicaris L. Rožmitál: Wiesen oberhalb Bukova und Věšín 
mit C. Davalliana in Menge, dann bei Volenic; bei Čekanic 
„v Trchovech" zahlreich und bei Krašťovic (V)! Chudenic: auch 
auf Waldwiesen der Lehne über dem Ouňovicer Teiche mit Carex 
stellulata, panicea, Menyanthes, Drosera rotundif. (Č. f.)! 



44 



Carex Davalliana Sra. Sumpfwiesen vor dem Eingang in den 

Höllengrund bei B. Leipa (Hke). Rožmitál: oberhalb Buková und 

Věšín in Menge, auch bei Vranovic (V)! 
Carex teretiuscula Good. Ebene von Blatna, an Wässern häufig 

(V). Chudenic: am Teich Lotrow bei Slatina, auch im Teichel 

der Lučicer Fasanerie (C. f.)! 
Carex paniculata L. a) squarrosa. Höllengrund bei Leipa 

(Hke) ! Nächst Běchovic auf Wiesen (V) ! Sumpfwiese „u Zámku" 

bei Sadská (Hg). 

Carex paradoxa Willd. Adler-Kostelec: Wiesen bei Doudleb (Hs)! 
bei Přestavlk (Hs)! 

Carex canescens L. Kamm des Adlergebirges oberhalb Friedrichs- 
walde (Hg). Adler-Kostelec (Hs)! Selčan: am Hrádek, bei Hoch- 
Chlumec am Teiche „na jezeru" (D)! Čekanic: „v zákličí" und 

" im Dymák- Walde (V)! 

Carex elongataL. Adler-Kostelec (Hs)! Pilsen: Sumpf beim Liticer 
Bahnhof (Ha)! Rožmitál: Teichel bei Pinovic (V). 

Carex remota L. Adler-Kostelec (Hs) ! Um Steinschönau verbreitet 
(Hke). Wald „Kolihový les" bei Amschelberg (D)! Skalka bei 
Mnišek (Ha)! Zabitá rokle bei Chrbyně (Hg). Rožmitál (V). 

Carex cyperoides L. Leitomyšl (Kl)! Běchovic (V)! Selčan: Teich 
„na jezeře" bei Hoch-Chlumec (D)! Padrt-Teieh bei Rožmitál, 
um Blatna um die Teiche verbreitet (V). Teich Háj bei Pilgram ! 

Carex Schreberi Schrank. Anhöhen oberhalb Svinařov und Li- 
bušin bei Smečno (Hg). 

Carex curvata Knaf. Moldauthal: bei Živohoušť im Ufersande 
(D)! Wälder beim Padrťteich und Ebene von Blatna (V). 

Carex disticha Huds. Torfwiesen zwischen Hlavno Kostelní und 
Hlavenec bei Altbunzlau (Pk). Přelič bei Smečno (B)! Pilsen: 
grosser Teich bei Bolevec (Ha)! 

Carex stricta Good. Torfwiesen zwischen Hlavno Kostelní und 
Hlavenec (Pk). Blatna: Teiche bei Thořovic, Lažan und Mokrý- 
Teich bei Čekanic (V)! 

Carex caespitosa L. Běchovic (V). 

Carex digitata L. Čížkovka bei Chrbyně (Hg). Bei Čekanic: Wald 

„v Trchovech" (V). 
Carex humilis Leyss. Moldauthal: auch auf der Homole bei Wran 

in Menge (Hg). 

Carex montana L. Běchovic (V). Risuter Lehne bei Schlan (B)! 
Blatna: Wald bei Klein-Turna (V). 



45 



Carex pilulifera L. Um Blatna und Eožmitál verbreitet (V)! 
Carex tomentosa L. Běchovic, mit C. paniculata (V). Cibulka bei 
Prag (Hke.) 

Carex ericetorum Poll. Hodkovičky bei Prag (C)! Bei Běchovic 

in Waldschlägen zahlreich (V). Pilsen : beim Bahnhof Litic (Ha) ! 
Carex Buxbaumii Wahlbg. Sumpfwiesen „u zámku" bei Sadská 

(Hg). Běchovic: auf Waldwiesen zahlreich (V). Pilsen: am grossen 

Teich (Ha) ! Blatna : Wiesen bei Bratronic, zahlreich (V) ! 
Carex supina Wahlb. Schlan: Gipfel des Vinařicer Berges und 

sandige Lehne bei Sák (B)! 
Carex pseudocyperus L. Hirschberger und Neuschlosser Teich 

(Hke)! Genieübungsplatz bei Theresienstadt (C). Teichdamm an 

der Strasse von Strakonic nach Domanic (V)! 
Carex secalina Wahl. Elbthal: bei Všetat ostwärts auf einem 

Brachfelde zwischen der Nordwestbahn und dem Kalkhügelrücken 

in Menge! 

Carex Hornschuchiana Hoppe. Torfwiesen zwischen Hlavenec 
und Hlavno Kostelní bei Altbunzlau (Pk). Faule Wiesen bei 
Thammühle bei Hirschberg (S)! 

Carex distans L. Běchovic (V). Beim Walde Okrouhlík bei Alt- 
Bunzlau; „u zámku" bei Sadská (Hg). 

Carex flava L. b) lepidocarp a Tausch. Elbthal: Bei Všetat mit 
a)\ Torfwiesen zwischen Hlavenec und Hlavno Kostelní bei Alt- 
bunzlau (Pk). 

Carex riparia Curt. Teich Přelo v bei Adler-Kostelec (Hs)! Elbthal: 
bei Všetat häufig! auch bei Gross-Wosek ! „u zámku" bei Sadská 
(Hg). Blatna: nächst dem Hegerhaus gegen Čekanic (V). 

Carex filiformisL. Torf wiesen bei Běchovic vor dem Fiederholz- 
Wald, in der Nähe der Salix ambigua (Pk)! Blatná: Thořovicer 
Torflager, zahlreich, aber selten in Frucht (V)! 

Scirpuscompressus Pers. Potenstein : an der Adler (S) ! Schwora 
bei B. Leipa, Thammühle bei Habstein (Hke)! Schlan: Bachufer 
bei Želevčic nicht zahlreich (B)! Stadt Sázava (V). Kožmitál: 
bei Volenic und Nesvačil, Blatna : bei Kl.-Turna u. bei Thořovic 
an einem Teichel (V)! 

Scirpus maritimus L. Myšticer Teich bei Blatna (V). 

Scirpus radicans Schk. Insel und Moldauufer bei Wran mit Sc. 
maritimus (Hg). 

Scirpus holoschoenus L. Elbthal: bei Všetat an der Bahn 
nach Elbe-Kostelec! Sadská (Hg)! 



46 



Scirpus setaceus L. Forst bei Steinschönau, Südrand des Sonne- 
berger Waldes (Hke). Vojkov bei Selčan (D) ! Vranovic bei Rož- 
mitál, um Čekanic verbreitet (V). 

Scirpus pauciflorus Lightf. Schiessniger Teich bei B. Leipa, 
Thammühle bei Hirschberg (Hke). Bei Všetat an der Bahn gegen 
Dříš hin mit Scirp. uniglumis zahlreich! Sumpfwiese bei Bělčic 
nahe dem Weg auf die „Špalková hora", auch am moosigen Ufer 
eines Teiches bei Thořovic (V)! 

Scirpus uniglumis Link. Sumpfwiesen „u zámku" bei Sadská 
(Hg). 

Scirpus ovatus Roth. Pihler und Manischer Teiche bei B. Leipa 
(Hke). Teich Háj bei Pilgram! 

Eriophorum alpinum L. Torfmoor auf dem Adamsberg bei 
Wichstadtl mit Er. vaginatum [ein Theil des Moores bereits 
entwässert] (Hg)! Wiese bei Wittingau (Křížek)! 

Eriophorum vaginatum L. Adamsberg bei Wichstadtl und Adler- 
gebirge oberhalb Friedrichswalde (Hg). Pilsen: Teich Kamej 
(Ha)! 

Eriophorum gracile Koch. In Sümpfen an der Uslava in der 

Ebene von Blatna häufig (V). 
Schoenus ferrugineus L. Elbthal: auch zwischen Hlavno und 

Hlavenec Kostelní (Pk) und am Walde „Okrouhlík" bei Alt- 

Bunzlau (Hg). 

Cyperus fuscus L. Blatna: an Teichen, so am Rojicer Teich, am 
Kořenský, Teichel bei Vrbno und nächst dem Sedlicer Thiergarten 
in Menge (V)! 

Cyperus flavescens L. Blatna: am Teichel bei Vrbno und auf 

Triften bei Klein-Turna sehr zahlreich (V)l 
Juncus e ff usus L. ß) fu scatu s, Kapseln schwarzbraun; so am 

Kamme des Adlergebirges oberhalb Friedrichs walde und Kron- 
stadt mit Luzula sudetica (Hg) ! 
Juncus filiformis L. Am Adlergebirge und am Fusse desselben 

sehr verbreitet; bei Jelčan und Vavřinec nächst Zásmuk (Hg). 

Steinschönau häufig (Hke) ! Teich Háj bei Pilgram ! Selčan, auch 

bei Živohoušť am Moldauufer (D)! 
Juncus obtusiflorus Ehrh. Elbthal: auch am Walde Okrouhlík 

bei Alt-Bunzlau (Hg)! 
Juncus fuscoater Schreb. „U zámku" bei Sadská (Hg)! Pilsen: 

Teich Kamej bei Bolevec (Ha)! 
Juncus atratus Krock. Prag: Modřaner Thal (Hke)! 



47 



Luzula pallescens Wahl. Wichstadtl ; Chrbyně im Unhošter Thal 
(Hg)! 

Luzula sudetica Presl. Am Kamme des Adlergebirges nächst 

der Deschnayer Koppe (Hg) ! 
Tulipa silvestris L. Grasplätze im Park zu Reichstadt (Hke). 
Lilium bulbiferumL. Waldwiese im Sonneberger Walde bei 

Steinschönau auf beschränkter Stelle ziemlich zahlreich, aber 

nicht blühend (Hke) ! Adlergebirge : steiniger Acker bei Bärnwald ; 

soll auch auf einem Felde des Erbschulzen Mohaupt daselbst 

vorkommen (Hb). 

Lilium martagonL. Braunau (M). Senftenberg (Hb). Langenauer 
Berge, Schlossberg bei B. Kamnitz, Felsen bei Sandau (Hke) ! 
Chrbyně im Unhošter Thal (Hg). 

Gagea minima Schult. Sonneberg bei Steinschönau (Hke)! 

Gagea arvensis Schult. Schlan: im Getreide nicht selten (B)! 

Ornithogalum umbell a tum L. Braunau: Getreidefelder beim 
oberen Mühlbüschel (M)! 

Ornithogalum nutans L. Grasplätze im Schlosspark zu Reich- 
stadt (Hke)! 

Scilla bifolia L. Wird bei Kolin angegeben (Pírko). Auf Wiesen 

bei Tetschen sehr zahlreich (Wurm). 
Allium acutangulum Schrad. Elbthal: auch bei Sadská, Lissa 

(Hg). 

Allium montanum Schm. Felsen Vlčí doly bei Zásmuk, Vinařicer 
Berg bei Smečno (Hg). 

Allium schoenoprasumL. Moldauufer hinter Kuchelbad (Grégr) ! 

Allium vineale L. Sandfelder bei Sadská (Hg). Selčan (D)! 

Allium sphaerocephalum L. Thiergarten von Smečno (Vs)! 

Allium scorodoprasum L, Feldränder bei Steinschönau, B. 
Kamnitz, Manisch (Hke). 

Muscari tenuiflorum Tausch. Prag: Wilde Šárka (Hke); Moldau- 
felsen zwischen Husinec und Klecan (Č. f.). Elbthal : Felder auf 
Kalkmergel auf dem Hügelrücken von Všetat! Schlan: Feld am 
Abhang des Vinařicer Berges zahlreich (B)! 

Anthericum ramosum L. Wald Dolní a horní pece bei Alt- 
bunzlau; Smečno: Fasanerie, Anhöhen bei Svinařov und Libušin ; 
Felsen bei Chrbyně, Moldaufelsen bei Vran, Wälder zwischen 
Jíloviště und Všenor (Hg). 

Asparagus officinalis L. Sadská, Alt-Kouřím (Hg). Gebüsch 
einer Kalklehne bei Strakonic (V); um Blatna nirgends. 



48 



Polygonatum officinale All. Braunau (M.). Blatná: nur im 
Walde Dymák bei Čekanic (V). 

Polygonatum multiflorum All. Rváčov bei Hlinsko (Ö). Braunau 
(M). Mnichovic (V)! Wlašimer Park! 

Polygonatum verticill atum All. Um Hlinsko ziemlich häufig 
(Ö). Braunau: Heuscheuer, bei Halbstadt und hinter Hofebusch 
spärlich (M)! Sonnenberger Wald, Schaiba'er Wald, Steinschön- 
auer Berg (Hke). Wälder um Rožmitál häufig (V)! 

Paris quadrifolia L. Svinařov bei Smečno (B)! Klösterle, Bärn- 
wald, Wichstadtl (Hg). Hlinsko (Č). Am Křemešník bei Pilgram ! 

Colchicum autumnale L. Noch bei Kouřím und Zásmuk (Hg), 
f. vernalis. Wolfersdorf bei Steinschönau (Hke). 

Veratrum Lobelianum Bernh. Noch bei Pastvin und Klösterle 
an der Wilden Adler nur etwa 1600' hoch (Hg). 

Triglochin palustris L. Steinschönau (Hke). Pilsen: auch bei 
Malešic (Ha)! Rožmitál: bei Vranovic und Nesvačil, oberhalb 
Bělčic, bei Čekanic (V). 

Butomus umbellatus L. Prag: Moldautümpel bei Troja (Hke). 
Tümpel der Eger bei Laun (Ku). 

Sagittaria sagittaefolia L. Braunau: Weckersdorfer Teich u. 
a. (M). Nischburg: Beraunarm gegen Žloukovic mit Butomus 
(Hb). Moldauthal: St. Johanes-Stromschnellen (Pč)! Tümpel der 
Eger bei Laun (Ku). 

Hydrocharis morsus ranae L. Weipernitzer Bach bei Pilsen 
(Ha)! 

f Elodea canadensis Casp. Pilsen : auch bei Křimic und Malešic 

reichlich jedes Jahr 9 blühend (Ha)! 
Orchis purpurea Huds. Revier „Hlinský" bei Malkovic nächst 

Smečno, am Rande des Laubwaldes „Červené doly" (B)! 
Orchis militaris L. Fasanerie Báčov bei Gross-Wosek in grosser 

Menge ! 

Orchisustulata L. Senftenberg gegen Lischnitz mit 0. coriophora ; 
Pürglitz unter der Strasse nach Děč; Nischburger Wiesen (Hb). 

OrchiscoriophoraL. Senftenberg gegen Lischnitz (Hb). Elbethal : 
Fasanerie bei Gross-Wosek spärlich! Torfwiesen zwischen Hla- 
venec und Hlavno Kostelní bei Alt-Bunzlau (Pk). Bei Všetat 
nächst der Kreuzungsstelle beider Bahnen mit 0. palustris in 
Menge ! 

X Orchis Timbalii Velen. (0. coriophora X laxiflora b. palustris). 
Bei Všetat an obiger Stelle 1 Expl. unter den Eltern (V) ! 



49 



Orchis globosa L. Am Winterberg bei Babina (C)! 

OrchismasculaL. Braunau: hinter Hofebusch und bei Rupersdorf 
(M) ! Waldwiesen am Fuss des Tschachen bei Steinschönau (Hke) ! 

Orchis laxiflora Lamk. Torfwiesen zwischen Hlavenec und Hlavno 
Kostelní bei Altbunzlau (Pk). [Unsere Pflanze ist durchweg die 
Form Orch. palustris Jacq.] 

Orchis sambucinaL. Prag: am Mednik bei Hradištko (gelbblühend 
Grégr) ! Waldwiesen des Sonnenberger und Schaiba'er Waldes bei 
Steinschönau (Hke)! Braunau: am Biberstein und Rosenthaler 
Abhang (M). Wiesen „u Veselky" bei Hlinsko (Č). 

Orchis maculata L. Wald Deštná bei Selčan (D.)! Waldwiese bei 
Svinařov nächst Smečno (B)! 

Orchis incarnata L. Torf wiesen zwischen Hlavenec und Hlavno 
Kostelní bei Altbunzlau (Pk). 

Gymnadenia conopea R. Br. Hlinsko (Č). Zwischen Pastvin und 
Klösterle (Hg). Braunau : bei Hofebusch häufig u. a. (M) ! Stein- 
schönau häufig (Hke)! Bei Altbunzlau mit voriger Art (Pk). 
Svinařov bei Smečno (B)! 

Piatanthera chlorantha Curt. „Staré zámky" bei Libušin bei 
Smečno (Vs)! 

Cephalanthera rubra Rieh. Schlan: Neudorf bei Smečno (Vs)! 
Kalivoder Wald bei Rentsch (Hb)! 

Cephalanthera pallens Rieh. Leitmeritz: auch am Satanaberg 
(C)! Schlan: Laubwald bei Svinařov (Bk)! Kalivoder Wald bei 
Rentsch (Hb)! Strakonic: auch am Hradec bei Domanic (V). 

Epipactis atrorubens Schult. Schlan: im Jedomělicer Thal auf 
Kalkmergel bei Pozdeň und „v ostrově" (B)! Libušin und Svinařov 
bei Smečno (Hg, Vs, B)! Blatná: Wald bei Klein Turna auf 
Kalk, bei Strakonic auch am Hradec bei Domanic (V). 

Anmerk. Bei Libušin sammelte Hr. Hansgirg am Standort 
der E. atrorubens und der E. latifolia ein paar Exemplare, welche 
er für eine E. atrorubens X latifolia hält ; an den getrockneten 
Pflanzen hält es schwer, sich von der Richtigkeit dieser Ansicht 
zu überzeugen. 

Epipactis palustris Crantz. Braunau: feuchte Wälder am Schlegel- 
teich (M)! Sumpfwiese am Südrande des Sonnenberger Waldes 
bei Steinschönau (Hke)! „Faule Wiesen" bei Thammühle bei 
Hirschberg (S)! Elbethal: bei Všetat an der Kreuzungsstelle 
beider Eisenbahnen zahlreich! Sumpfwiesen beim Walde Okrouhlík 

Tř.: Mathematicko-přírodovědecká. 4 



50 



bei Altbunzlau reichlich (Hg). Torfige Wiese Stejskava bei Třtic, 
wenige Exempl. (Hb)! 

Neottia nidus a vis Kich. Braunau hie und da (M)! Kleis, Stein- 
schönau (Hke). Schlan: Jedomělicer Thal, auch bei Svinařov 
(B)! „Kazatelna" bei Chrbyně (Hg). Kobylník im Moldauthale 
(D)! Chudenic: am Ždár (Č. f.)! Roželov bei Rožmitál (V). 

Listera ovata R. Br. Braunau häufig (M)! Kumburg bei Jičín (S)! 

Goodyera repens R. Br. Braunau: häufiger in Wäldern des Holz- 
berges, dann oberhalb der Brettsäge bei Heinzendorf, Hofebusch 
u. a. (M)! . 

Spiranthes autumnalis Rieh. Deutschbrod: hinter der Ziegel- 
hütte beim Žabinec (J. Novák)! 

Coralliorhiza innata R. Br. Braunau: Hofebusch, Holzberg u. a. 
(M)! Laubwald bei Malkovic nächst Smečno (B)! 

Cypripedium calceolus L. Waldlehne „na mrázkové" bei Často- 
lovic (nach Hs. von einem Schüler ges.)! Schlaner Gegend: 
Laubwald bei Malkovic; dann im Jedomělicer Thal „v ostrově", 
und häufiger noch bei Svinařov (B) ! Kalivoder Wald bei Rentsch 
(Hb)! 

Iris bohemica Schm. Am Lobosch zahlreich; am Kelchberge bei 
Triebsch (C). 

Iris sibirica L. Rentsch: Wiese nahe der Schäferei unterhalb der 
Kornhauser Strasse spärlich (Hb)! 

Iris pseudacorus L. Riesel wiesen bei Obermohrau nächst Grulich ; 
Mühlteich bei Rakonitz (Hb). Lodenicer Bach bei Chrbyně (Hg). 

Gladiolus imbricatus L. Chlumec a. d. Cidl.: im Walde mrač- 
novka nahe der Agnesquelle (Hb)! 

f Crocus vernus Wulf. Braunau: am Abhang unter dem Schiess- 
haus, in einem ehemaligen Garten verwildert (M). 

t Narcissus pseudonarcissus L. Waldwiesen beim Dorfe Son- 
neberg bei Steinschönau, verwildert (Hke). 

Leucojum Vernum L. Braunau: unter der Heinzendorfer Brettsäge 
auf Moorwiesen (M) ! Sonneberger Wald bei Steinschönau (Hke) ! 
Rakonitz: Sumpfwiese bei der Rothen Mühle (Ku)! Heinrichschlag 
bei Neuhaus (Ku). 

IV. Dicotyledoneae. 

1. Apetalae. 

Ceratophyllum demersumL. Tümpel bei Buzičky nächst Blatná 

(V)! 



51 



Ceratophyllum submersum L. Tümpel ander Nordwestbahn bei 
Všetat gegen Elbe-Kostelec zu ! Chotutic und Radim nächst Peček 
(Hg). 

Hippuris vulgaris L. Elbthal: bei Všetat nahe der Nordwestbahn 
gegen Dříš zu nicht häufig! Egertümpel bei Laun (Ku). 

Callitriche stagnalis Scop. Im Wiesenbach zwischen Sonneberg 
und Langenau bei Heida (Hke)! Chudenic: auch bei Slatina 
(Č. f.)! 

Euphorbia exiguaL. Senftenberg (Hs)! Potenstein (S)! Braunau 
(M) ! Schlossberg bei B. Kamnitz (Hke). Kouřím, Zásmuk, Smečno 
(Hg). Felder bei Domanic nächst Strakonic auf Kalk häufig (V) ! 

Euphorbia dulcisL. Wilde Adler bei Pastvin und Klösterle; 
Altbunzlau (Hg). Georgiberg bei Braunau (M). Steinschönau 
(Hke). Rožmitál: unter dem Třemšín (V)! Am Pilský-Teich bei 
Čekanic (V). 

Euphorbia angulata Jacq. Gipfel des Felsen „v krupech" ge- 
genüber Wran in mehreren Expl. (Hg)! 

Euphorbia pilosaL. Bei Všetat auch an Grabenrändern längs 
der Nordwestbahn gegen Elbe-Kostelec hin ziemlich häufig! 

Euphorbia amygdaloides L. Waldrand im Adler-Thale unter- 
halb Litic gegen Potenstein zu (S)! 

Euphorbia lucida W.K. Elbthal: Waldränder und Sumpfwiesen 
„u zámku" und bei der Fasanerie nächst Hradištko bei Sadská 
(Hg)! Fasanerie bei Gr. Wossek am Wassergraben mit Carex 
riparia ! 

Alnus incana DC. Bei Grenzendorf im Isergebirge am Rande 
eines Basaltsteinbruchs (Hke)! B. Leipa: Wälder hinter dem 
Spitzberg, dann bei der sog. „Stange" am Bolzenflusse (Hke). 
Abhang „Chladná stráň" bei Rakonitz (Ku). 

Betula pubescens Ehrh. Gipfel des Třemšín bei Rožmitál, ziemlich 
grosse Bäume (V)! 

Salix pentandra L. Bärnwald im Adlergebirge (Hg)! Auf feuchten 
Wiesen zwischen Steinschönau und Pärchen einige Sträucher 
(Hke). 

Salix repens L. b) angustifolia. Pilsen: Bolevec nächst dem 

Teiche Kamej (Ha)! 
X Salix hippophaifolia Thuill. (S. amygdalina X viminalis). 

Zwischen Wran und Skochovic an der Moldau (Hg). 
X Salix rubra Huds. (S. viminalis X purpurea). Bei Selčan häufig 

(D)! 

4* 



52 



X Salix Doniana Srn. (S. purpurea X repens). Bei Hirschberg 
auch neuerdings am Nordrande des Grossen Teiches (S)! 

X Salix velutina Schrad. (S. cinerea X viminalis). Bei Wran hinter 
Königsaal (Hg)! 

X Salix subsericea Doli (S. cinerea x repens). Sandufer des 

Grossen Teichs nächst Heidemühle gegenüber Hirschberg (S) ! 
X Salix caprea x repens. Wie die vorige (S)! 
X Salix ambigua Ehrh. (S. aurita x repens). Waldwiesen 

„u zámku" bei Sadská (Hg)! 
Ulm us effusa Willd. Egerwiesen bei Laun (Ku). 
Ulmus montana W T ith. Wälder bei Steinschönau (Hke). 
Schizotheca rosea Čel. Bei Pilsen häufig (Ha)! Dorfplatz in 

Gross-Turná bei Blatná (V)! 
Chenopodium murale L. Lissa (V). Zásmuk (Hg)! Prag: vor 

dem Strahöver Thore an der Strasse (V); unter dem Vyšehrad! 
Kochia scoparia Schrad. Bei Schatzlar eingeschleppt (1881 Pax) ! 
Salsola kaliL. Sandfluren bei Kolin! 

Polycnemum arvense L. a) minus. Pilsen: bei Lobes an der 
Bahn (Ha)! b) majus (A. Br.) Feld bei Domanic nächst Stra- 
konic, auf Kalk (V)! 

Albersia blitum Kunth. Zásmuk (Hg). Gässchen in Sázava (V)! 
Moldautein ! 

Kumex maritimus S. 6) limosus (Thuill). Manischer Teiche 
bei Leipa (Hke)! Teich bei Frauenberg! 

Kumex obtusifolius L. b) agrestis Fries. Rožmitál: Wald- 
wiese bei Roželau unter dem Třemšín zahlreich (V)! 

Rumex sanguineus L. Sadská, Zásmuk, Chrbyně am Lodenicer 
Bache (Hg). 

Rumex hydrolapathum Huds. Altbunzlau, Sadská, Lodenicer 
Bach bei Chrbyně (Hg). 

Rumex aquaticus L. Pastvin an der Wilden Adler (Hg). Moldau- 
ufer bei Wran! 

Polygonům bistortaL. Hlinsko, sehr häufig (Č). Rakonitz (Ku) ! 
Wiese unterhalb Voltuš bei Rožmitál (V)j Chudenic! 

f Polygonům tataricum L. Alt-Kouřím: auf Felsen ver- 
wildert (Hg)! 

Polygonům dumetorum L. Um Steinschönau nicht selten (Hke). 
Sandinsel bei der Glashütte von Sázava (V). „Vlčí doly" bei 
Zásmuk (Hg). 



53 



Daphne mezereum L. Senftenberg (Hb). Braunau (M)! Stein- 
schönau häufig; am Kaltenberg bei Kreibitz mannshoch (Hke). 
Jedomělicer Thal bei Schlan (B)! Rakonitz (Ku). 

Loranthus europaeus L. Elbthal: Eichen bei Sadská an der 
sog. alten Elbe (Hg). 

Aristolochia clematitis L. B. Leipa: Polzenufer zwischen 
Nieder-Politz und Kl. Schockau (Wurm), dann Bachuferwiesen 
in Neuschloss (Hke). Leitmeritz: am Satanaberg auf einem 
Brachfelde zahlreich (C). 

2. Sympetalae. 

Phyteuma nigrum Schm. Erzgebirge: Grundthal unterhalb Petsch 

bei Komotau (Č. f.)! Moldauthal: Wälder gegenüber Kobylník 

von Sejc bis zu den Felsen häufig (D)! (Ph. spicatum L. in 

dortiger Gegend nirgends gesehen). 
Campanula cervicaria L. Bei Sadská mehrfach (Hg). 
Campanula glomerata L. Sadská, Alt-Bunzlau, Plänerlehnen 

oberhalb Svinařov und Libušin (Hg). Kuhberg bei Leipa (Hke). 

Potenstein (S)! Nischburg (Hb). Chudenic: nur auf der Lehne 

über dem Bache von Kaniček! 
Campanula latifolia L. Ostabhang des Buchbergs im Iserge- 

birge, zahlreich (Hke) ! Braunau : Heinzendorfer Brettsäge selten (M). 
f Specularia speculum A. DC. Braunau: bei Cölestin Kahlers 

Ziegelbrennerei im Getreide (M)! 
Xanthium strumarium L. Klein Kvice bei Schlan (B)! Sadská, 

Radim, Chotutic, Molitorov bei Kouřím (Hg). 
Xanthium spinosum L. Sadská und Kouřím, nicht häufig (Hg). 
Arnoseris pusilla Gärtn. Sandfelder beim Steinschönauer Berg 

(Hke). Lissa (V). 

Crepis rhoeadifolia MB. Bei Hirschberg an der Bahn (S)! 
Sadská, Chotutic bei Peček und bei Kouřím nicht selten (Hg). 
Libušin nächst Smečno (B)! 

Crepis praemorsa Tausch. Wiesen bei Hradečno nächst Smečno (B)\ 

Crepis succisaefolia Tausch ß)glabrata. Blatna: Wiese am 
Podoler-Teiche bei Mačkov (V)! 

Hieracium stolonifl orum Wimm, nec W. et K. (H. flagellare 
Willd.) Adlergebirge: im Thale der Wilden Adler bei Schwarz- 
wasser in Menge (Hg). 



54 



X Hieracium cymosum X pilosella. Am Sperlingstein bei 
Tetschen (Hippe nach Uechtritz). 

Hieracium pratense Tausch. Fasanerie bei Gross-Wosek (forma 
microcephala) ! Adlergebirge: auch bei Schwarzwasser, oberhalb 
Friedrichswalde (Hg). Dobříš, Selčan (D) ! Wälder bei Rožmitál (V). 

Hieracium Schmidtii Tausch. Modřaner Schlucht bei Prag (Hke). 
Nolde und Wüstes Schloss bei B. Kamnitz (Hke). 

Hieracium barbatum Tausch. Im Walde bei Potenstein (S)! 
erster Standort in Böhmen. 

Lactuca perennis L. Moldauthal: steiler Abhang am rechten Ufer 
unterhalb Živohoušť in Menge (D)! 

Lactuca quercina L. Felsen „v krupech" gegenüber Wran (Hg). 

Lactuca viminea Presl. Sázavalehnen bei der Stadt Sázava sel- 
tener (V)! 

Lactuca saligna L. Schlucht unterhalb Zvol bei Wran (Hg). 
Prenanthes purpureaL. An der Wilden Adler im Adlergebirge 

verbreitet (Hg). Braunau (M)! Chrbyně (Hg). Rožmitaler Wälder 

gemein (V). 

Chondrilla juncea L. Elbthal: bei Sadská spärlich, im Borek bei 

Altbunzlau häufig (Hg). 
Hypochoeris glabra L. Přelič bei Smečno, Chotutic bei Peček, bei 

Zásmuk spärlich, Sadská, Altbunzlau (Hg). Potenstein (S) ! Pilgram! 
Hypochoeris maculata L. Leitmeritz: auch am Gr. Radischken, 

dann zwischen Menthau und der Strasse (C). Kleiner Kalkhügel 

zwischen Feldern bei Domanic nächst Strakonic (V)! 
Leontodon autumnalis L. ß) trichocephalus Neilr. Bei Ro- 

kytnitz am Rand des Getraidefeldes (Hs)! 
Picris hieracioides L. Hecken bei Steinschönau, Hofberg bei 

Sandau (Hke). Radim bei Plaňan (Hg). 
Tragopogon major Jacq. Auf Kalkboden bei Strakonic gemein (V). 
Scorzonera purpurea L. Waldrand bei Bej chory unweit Kolín 

spärlich ! 

Scorzonera hispanica L. Rain bei Lhota Jestřebí und Wald- 
rand bei Bej chory! 

Scorzonera humilis L. Hlinsko (Č). Kuchler Berg bei Prag 
(Hke). Berg Křídle bei Sedlic, Kieferwald bei Střížovic bei 
Blatná (V)! 

Scorzonera laciniata L. Elbthal: bei Všetat häufig! 
Scorzonera Jacquiniana Čel. Felder am Bahndamm nächst 
dem Kahlenberge bei B. Leipa (Hke). 



55 



Aster alpinus L. Am Kleis schon im Mai und Juni blühend (Hke). 

Aster linosyris Bernh. Prag: Berglehne oberhalb Dvorce! Wald- 
rand bei Střebechovic bei Smečno (B)! 

Aster frutetorum Wim. Im Weidengestrüpp am linken Ufer des 
Kienicebaches zwischen der Civil- und Militärschiessstätte bei 
Jungbunzlau (Pavlousek) ! 

f Aster novi Belgii L. Beim Bahnhof von Mnichovic (Y)\ 

Solidago canadensis L. Miesufer bei Pilsen (Ha)! 

Solidago serotina Ait. Elbufer bei Tetschen (Ha)! 

lnula conyza DC. Geiersberg (Hg). Steinschönau, Sandau u. s. w. 
(Hke). Park bei Petersburg (Ha)! Kalklehne oberhalb Sázava 
(V). Pilsen: Radbuzaufer bei Doudlebec (Ha). Burg Netřeb bei 
Kanic! Strakonic: Hügel bei Domanic und Rovná häufig (V). 

Inula hirtaL. Leitmeritz: Grosser Radischken, Rabenstein bei 
Schüttenitz (C). Moldauthal: Felsen gegenüber Wran (Hg). 

Inula salicina L. Sonneberger Wald bei Steinschönau, Hofberg 
bei Sandau (Hke)! Berg Homole bei Libušin nächst Smečno (Vs)! 

Inula britanica L. ß) discoidea. Berglehne bei Pürglitz am 
Fussweg vom Hof zur Stadtler Wiese (Hb)! 

Inula helenium L. Bei Potenstein in Gärtchen gebaut und ver- 
wildert (S)! 

Bidens radiatus Thuill. Gräben des abgelassenen Teiches Háj 
bei Pilgram! Teiche um Blatna, sehr verbreitet (V)! 

X Bidens Polákii Velen. (B. radiatus x tripartitus). Am Pilský- 
Teich bei Čekanic nächst Blatna, zahlreich mit beiden Eltern 
(V)! Siehe Sitzungsb. d. böhm. Ges. d. Wiss. vom J. 1882. 

Galinsoga parviflora Cav. Prag: Schuttstellen beim Invaliden- 
hause (Kl.)! 

Achillea millefolium L. var. dentifera. Auch gegenüber 

Wran am Šlimberk zahlreich mit var. discoidea (Hg). Bei Selčan 

an schattigen Orten (D)! 
Achillea nobilis L. ß) ochroleuca. Am Vinařicer Berge bei 

Schlan (B) ! Forsthaus Chrbyně im Ünhoster Thal bei Svárov (Hg) ! 

Felsen „Litovsko" und bei Podkozi (Hg). 
Anthemis tinctoria L. Prag: Holešovicer Heide (Hke). Berg 

Homolka bei Chrbyně im Ünhoster Thal (radio albido Hg)! 

Schlan: bei Svinařov, Řisut, im Srbečer Thale (B)! Mariaschein 

öfter radio albo, z. B. bei Lochčic, Suchey (Dichtl). Pilsen: béi 

Bukovec (Ha) ! Berg Křídle bei Sedlic (V). 



56 



An tne mis ruthenicaMB. Charvátec bei Jabkenic (Pk). In Adler- 

Kostelec (Hs)! wohl eingeschleppt. 
Matricaria discoidea DC. Prag: an der Strasse vom Strahover 

Thor bis zum Stern, stellenweise zahlreich (V)! Tuschkau bei 

Pilsen (Jaksch)! 

Chrysanthemum corymbosum L. Kuhberg bei Leipa (Hke). 

Blatná, Čekanic (V). 
Artemisia scoparia W. K. Uferdamm bei der Papierfabrik bei 

Wran, zahlreich mit A. campestris, einzeln auch am Moldauufer 

zwischen Wran und Skochovic und bei Záběhlic (Hg) ! Strassen- 

mauer bei der Stadt Bechyně, zahlreich! 
Filago germanica L. var. alb i da. Sandige Felder bei Svinařov 

bei Schlan (B)! 

Gnaphalium luteo-album L. Teich Vavřiňák bei Zásmuk (Hg). 
Hněvšín bei Selčan (D) ! Teiche um Blatná und Sedlec häufig (V) ! 

Gnaphalium arenarium L. Hněvšín bei Selčan (D)! Unter dem 
Berge Křídle bei Sedlic mit Teucrium scorodonia, auf Gneis (V) ! 
einziger Standort der ganzen Gegend. 

Arnica montana L. Isergebirge: bei Friedrichswald massenhaft 
(Hke). Wiese Stejskava bei Třtic nächst Rentsch (Hb). Wald 
bei Skalka nächst Mnišek (Ha). Berg Ždár bei Chudenic! 

Doronicum austriacum Jacq. Adlergebirge : bei Schönwald gegen 
Neudorf an einer Krümmung der Wilden Adler in etwa 15 Expl. (Hb) ! 

Senecio barbareaef olius Krock. In der Ebene von Blatna häufig 
auf Wiesen (V)! Wiesen bei Sudoměřic und von da an der 
Strasse bis gegen Bechyně sehr häufig, dann bei Koloděj an der 
Lužnice zahlreich! 

Senecio nemorensisL. a) Jacquinianus (Rchb. sp.). Winter- 
berg bei Babina (C) ! Schlan : im Jedomělicer Thal mit Lathyrus 
heterophyllus (B)! Gipfel des Tremsin bei Rožmitál (V)! 

Senecio paludosus L. a) tomentosus. Elbthal : bei Sadská (Hg) ! 

Senecio campestris DC. y) discoideus (Cineraria capitata 
Wahl.). Schlan: „v ostrově" im Jedomělicer Thale ziemlich zahl- 
reich (B)I 

Senecio rivularis DC. Bei Hlinsko (Č). 

Homogyne alpina Gass. Im Adlergebirge an der Wilden Adler 
und auf dem Kamme überhaupt verbreitet (Hg). 

Petasites albus Gärtn. nebst P. officinalis Mch. in Wäldern bei 
Rváčov nächst Hlinsko (Č). 



57 



Eupatorium cannabinum L. Steinschönau häufig (Hke). Fasa- 
nerie bei Gross-Wosek spärlich! Radim, Sadská (Hg). Schlan: 
bei Střebichovic und Lehne hei Řisut (B)! auch unter dem Vi- 
nařicer Berge (Hg). Berg Žbán bei Rentsch (Ku). Senecer Mühle 
bei Pilsen (Ha)! Blatna: Waldschlag im Hradec bei Krašťovic 
spärlich (V)! 

Serratula tinctoria L. Pilsen: bei Bukovec, an der Mies bei 
Wenussen (Ha)! 

Jurinea cyanoides Rchb. Kieferwälder beim Bade Sadská, in 
grosser Menge (Pk)! Drabschitzer Wald bei Theresienstadt (C)i 

Centaurea jacea L. b) und c) Potenstein (S)! Wichstadtl (Hg)! 
Geiersberg, Lichtenau, Bärenwalde verbreitet (Hg). 

Centaurea phrygia L. a) cirrhata Rchb. Um Wichstadtl 
häufig (Hg). 

Centaurea paniculata Jacq. Kouřím, Smečno (Hg). Im Sázava- 
thal bei Sázava mehrfach (V). Felsen der Stadt Bechyně zahlreich ! 

Centaurea montana L. a) genuina. [Heuscheuer: Strasse von 
Karlsberg nach Kaltwasser beim Ausgange derselben bei Wün- 
schelburg (M)! also schon in Schlesien, vielleicht auch auf 
böhmischer Seite.] Auf Wiesen bei Falkenau nördl. von Haida 
hin und wieder vereinzelt (Wurm). 

b) axillaris (Willd). Um Smečno: oberhalb Libušin, am 
Vinařicer Berg, am Homolkaberg bei Chrbyně (Hg). Pilsen : bei 
Bukovec (Ha). 

Carduus nutans L. Braunau (M). Steinschönau selten (Hke). Bei 
Sázava selten (V). Um Blatna und Čekanic nur diese, nicht 
C. acanthoides (V). 

Carduus acanthoides L. Noch bei Geiersberg, bei Wichstadtl 
und höherhin nicht mehr (Hg). Braunau (M). Häufig bei Leipa 
(Hke). Um Sázava und Schwarz-Kostelec überall (V). Pilgram! 
Um Březnic häufig, aber nicht um Blatna (V). 

Carduus crispus L. Wäldchen gegenüber Radim bei Plaňan, Fa- 
sanerie bei Hradiště nächst Sadská (Hg). Sandinsel bei der Glas- 
hütte bei Sázava (V). Selčan bei Roth-Hrádek 3 Expl. (weiss- 
blühend, D) ! Blatná: Damm des Teiches Nový bei Schlüsselburg (V) ! 

X Carduus polyanthemus Schleich. (C. crispus X nutans). 
Damm des Teiches Nový unterhalb Schlüsselburg unter den 
Eltern (V)! 

Carduus persona ta Jacq. Bärnwald bei Rokytnic an der Wilden 
Adler zahlreich (Hg)! 



58 



Cirsium pannonicum Gaud. Leitmeritz: am Radischken, beson- 
ders Nordseite, dann zwischen dem Menthauer Forsthause und der 
Mühle (C). Schlan: „v ostrově" im Jedomělicer Thal (B)! und 
bei Libušin nächst Smečno (B, Hg, Vs)! 

Cirsium rivulare Link. Geht im Thale der Wilden Adler über 
Klösterle hinaus, noch zwischen Bärnwalde und Kronstadt (Hg). 

Cirsium acaule All. Bei Stadt Sázava und bei Mnichovic (V). 
Bei Rožmitál am kahlen Berg bei Pinovic und bei Alt-Smolivec, 
sonst nirgends in der Gegend (V)! 

Cirsium heterophyllum All. Isergebirge: bei Antoniwald sehr 
häufig; Hofberg bei Sandau (Hke)! 

X Cirsium intermedium Doli (C. lanceolatum x eriophorum). 
Menthau bei Leitmeritz mit den Eltern (C)! 

Cirsium rigens Wallr. (C. oleraceum X acaule). Wiesen bei 
Mandle bei Wildenschwert (Kl)! Leitmeritz: am Menthauer 
Bache ; am Fuss des Winterbergs gegen Babina (C) ! Smečno (Vs) ! 

X Cirsium hybridům Koch (C. palustre x oleraceum). Wiesen 
bei Mandle bei Wildenschwert (Kl)! Petersdorf bei Wichstadtl 
(Hg)! Waldwiese im Sonneberger Walde und am Steinschönauer 
Berg (Hke)! Eger: gegen Stein (Jaksch)! Unter dem Walde 
„Hradec" bei Čekanic (V)! 

X Cirsium praemorsum Michl. (C. oleraceum x rivulare). 
Bei Wichstadtl (Hg)! und an der Wilden Adler bis Kronstadt 
häufig (Hg). 

X Cirsium Freyerianum Koch (C. pannonicum x acaule). Li- 
bušin bei Smečno (B, Hg)! 

X Cirsium silesiacum Schultz (C. palustre x canum). Mandle 
bei Wildenschwert (Kl)! Alt-Bunzlau (Hg)! 

X Cirsium subalpinum Gaud. (C. palustre x rivulare). Luze 
bei Leitomischl (Kl)! Im Adlergebirge an der Wilden Adler 
verbreitet (Hg). 

X Cirsium Wankeiii Reichardt (C. heterophyllum x palustre). 

Ufer des Kamnitzbaches bei Josephsthal im Isergebirge 1 Expl. 

unter den Eltern (Hke)! 
Carlina vulgaris L. ß) umbrosa (ß longifolia Grab. ?). Synkower 

Lehne bei Adler-Kostelec (Hs)! 
Trichera silvatica Schrad. Wälder um Rožmitál häufig (V). 
Scabiosa columbaria L. Schlan: „v ostrově" im Jedomělicer 

Thal (B)! 



59 



Scabiosa ochroleuca L. Braunau häufig (M). Abhänge bei der 
Stadt Sázava (V). 

Scabiosa suaveolens Desf. Bei Hirschberg an der Bahn und 
bei Hirnsen (S)! Wald „Dolní pece" bei Alt-Bunzlau (Hg). 

Valeriana sambucifolia Mik. Wälder am Fusse des Kleis, 
Sonneberger und Schaiba'er Wald bei Steinschönau (Hke). Wilde 
Adler bei Pastvin und Bärnwalde (Hg). 

Valerianella Morisonii DC. ß) lasiocarpa. Felder bei Ko- 
stomlat bei Nimburg (Pk). 

Valerianella auricula DC. Pilsen: bei Myslinka in Kartoffel- 
feldern (Ha)! 

Asperula tinctoria L. Plänerkalklehne oberhalb Svinařov bei 
Smečno (Hg). 

Asperula gal i oi des M. B. Smečno: Lehne oberhalb Svinařov 
und Libušin, Vinařicer Berg, Felsen bei Chrbyně im Unhošter 
Thal (Hg). 

Galium aparine Wim. et Grab, y) spurium (L. sp.) Am Lo- 
denicer Bache bei Chrbyně (Hg). Feld bei Domanic nächst Stra- 
konic (V)! 

Galium tricorne With. Feld bei Lhota Jestřebí bei Gross- Wosek, 

mit Caucalis daucoides! 
Galium cruciata Scop. Pilsen: bei Doudlebce (Hora)! 
Galium rotundifolium L. Trhová Kamenice (Č). Steinschönau 

häufig (Hke). Pilsen: Weisser Berg; bei Bukovec (Ha)! Gemein 

zwischen Rožmitál und Bělčic (V). 
Adoxa moschatellina L. Braunau: häufig gegen Ottendorf im 

Gebüsch (M)! Rakonitz (Ku)! Nischburger Schlossgarten (Hb). 

Pilsen an mehreren Orten: Lochotín, Račicer Bach, Radbuza- 

thal u. a. (Ha)! 

Lonicera nigra L. Steinschönau häufig (Hke). Křemešník-Berg 
bei Pilgram! Häufig in den Rožmitáler Wäldern (V)! 

Sambucus racemosa L, Im Adlergebirge noch oberhalb Fried- 
richswalde, bei Wichstadtl (Hg). Steinschönau häufig (Hke). 
Moldauthal bei Wran, Unhošter Thal, Vinařicer Berg (Hg). Bei 
Blatná, Strakonic, Rožmitál, Březnic gemein (V). 

Sambucus ebulus L. Hofberg bei Sandau (Hke)! Lehnen bei 
Bělčic (V). Lužnicethal zwischen Bechyň und Koloděj! 

Viburnum opulus L. Braunau (M). Wald bei Hradiště bei 
Selčan (D)l 



60 



Vinca minor L. Scheiba'er Wald bei Steinschönau, nicht blühend 
(Hke). Rožmitál: unter dem Berge Třemšín zahlreich (V)! 

Menyanthes trifoliata L. Hlinsko (Č). Braunau (M) ! Torfmoor 
bei Grünwald bei Gablonz (Hke). Rakpnitz gegen Senomat (Ku) ! 

Gentiana asclepiadea L. Isergebirge: auch am Reitweg von 
Wilhelmshöhe nach Marienberg gegen den Welschen Kamm (Hke). 

Gentiana pneumonanthe L. Sadská (Hg). Nischburg gegen die 
Auerhahnbaude ; bei Všetat in der Karlsremise, an der Pürglitz- 
Rakonitzer Strasse nahe dem Maxhof (Hb). Pilsen: im Walde 
beim Bahnhof Litic; gegen den Sulkov (Ha)! Lásenic bei 
Platz (Khek). 

Gentiana verna L. Früher am Džbán bei Rentsch, wo jetzt Acker 
(Hb). Bei Příbram nur auf einer nassen Wiese nahe der Stadt 
zahlreich (Záběhlický) ! 

Gentiana ciliata L. Senftenberg häufig (Hb). Braunau häufig (M) | 
Vogelbusch und Koselberg bei Leipa, Sattelsberg bei B. Kam- 
nitz (Hke)! Leitmeritz: zwischen Hlinay und Kundratic, zwischen 
Černošek und Mallitschen reichlich ; Radischken Nordostseite (C). 
Kalklehne zwischen Řisut und Malkovic bei Schlan (B), auch 
oberhalb Libušin (Hg). Hutweide „v racích" bei Třtic; Zbečno 
in der Schlucht bei der Station einzeln (Hb). Am Kuřidlo bei 
Strakonic ! 

Gentiana amarella L. a) genuina. Kalklehne zwischen Řisut 
und Malkovic, zahlreich mit G. ciliata (B)! 
b) germanica (Willd.). Schlan: im Jedomělicer Thal „na 
ostrově" (B)! und bei Libušin (Hg). Pilgram! 

Gentiana campestris L. Braunau: Wiese „im Paradies" (M)! 
Steinschönau (Hke) ! Chudenic : auch über dem Schüttboden und 
unter dem Berge Krušec! 

Erythraea linariaefolia Pers. Elbthal: Bei Všetat nächst 
beiden Eisenbahnen ! Bei Lissa auf einer Wiese zwischen Feldern 
nahe der Elbe (V). Wiesen „u zámku" bei Sadská nicht viel (Hg)! 

Erythraea ramosissima Pers. Braunau: beim Wirthshaus zur 
Weiberkränke (M)! Schlan: Graben bei Klein-Kvíce (B)! Chu- 
denic: Trift unter dem Berge Tuhošt! Strakonic: bei Domanic, 
Droužetic, Černěkov im Gebiete des Kalkbodens (V). 

Asperugo procumbens L. Braunau: bei Niedersand an Garten- 
zäunen (M)! Um Laun (Ku). 

Echinospermumlappula Lehm. Radim bei Plaňan, Smečno, Felsen 
gegenüber Wran (Hg). Pilsen, Račic, spärlich (Ha). 



61 



Myosotiscaespitosa Schultz. Theresienstadt (C)! 
My o so tis hispida Schlecht. Braunau: im Paradies (M). 
Myosotis versicolor Smith. Braunau: z B. Hofebusch (M). Bei 

Selčan häufig (D)! Bukovec bei Pilsen (var. grandiflora, Ha)! 

Blatna! bei Buziček und Vrbno (V). 
Lithospermum officinale L. Von Welhotta gegen den Lobosch 

an einer Stelle reichlich (C). Georgsberg bei Raudnitz (Grégr) ! 

Revier Hanna bei Rakonitz (Hb). 
Cerinthe minor L. Elbthal: auch bei Všetat! Braunau: im Kleefeld 

bei der Weiberkränke, wohl eingeschleppt (M)! Smečno (Hg). 

Pilsen: bei Skurňan (Ha)! Blatna: Wald bei Klein-Tuma, auf 

Kalk (V). 

Nonnea pulla DC. Bei Rakonitz hinter dem Spital zahlreich (Hb), 
f Nonnea rosea Link. Im Klostergarten zu Braunau unter 
Unkraut (M)! 

Symphytum tuberosum L. Braunau: unter dem Holzberge 
einzeln (M). 

Polemonium coeruleumL. Bei Braunau, wahrscheinlich ver- 
wildert (M). 

Cuscuta major DC. ß) nefrensFr. Blatna: bei Kocelovic nächst 

Schüsselburg (V)! 
Solanum nigrům L. b) miniatum (Bernh.). Zlichov bei Prag 

(Hke). Bei Laun im einem Garten (Ku). 

c) villosum (Lamk. sp.) Auf einem Kartoffelfelde bei Wran 

in grosser Menge (Hg)l 
Atropa belladonna L. Braunau: am Holzberg (M). 
Datura stramonium L. Bei Braunau nur einzeln (M). Bei 

Pürglitz in Kartoffelfeldern nicht selten (Hb). Pilsen : im Radbu- 

zathal auf einem Composthaufen (Ha). 
Verbascum phlomoides L. genuinum. Frauenberg! 
Verbascum phoeniceum L. Prag: Lehne über dem Hofe Dol 

gegenüber Libčic (Č. f.) ! Drabšicer Wald bei Theresienstadt (C). 
Scrofularia alata Gil. a) Ehrharti (Stev.) Waldgräben bei 

Libušin nächst Smečno (Hg). 
Lindernia pyxidaria All. Prag: am Ufer der Moldau zwischen 

Wran und Skochovic mit Limosella an einer Stelle in Menge 

(Ende Juli 1882), später Mitte August überschwemmt (Hg)! 
Mimulus luteus L. Steinschönau: Wiese und Bach in Preschkau, 

zahlreich (Hke)! 



62 



f Linaria cymbalaria Mill. Verwildert in den Steinfugen eines 

aufgelassenen Teiches bei Althof bei Mariaschein (Dichtl). 
Linaria minor Desf. Braunau: Sandfelder gegen Weckersdorf u. 

a. (M)! Geiersberg, Chotutic bei Plaňan (Hg). 
Linaria arvensis Desf. Lissa (V). Sandfeld bei Svinařov bei 

Smečno (B)! Moldauthal: bei Wran mehrfach (Hg). 
Antirrhinum orontiumL. Haida (Hke)! Chotutic, Kouřím, Zvol 

bei Wran (Hg). Hrdlivo bei Schlan (B)! Domanic bei Strakonic (V)! 
f Antirrhinum majusL. An der Gartenmauer der Prosmiker 

Fabrik bei Leitmeritz zahlreich (C)! 
Digitalis ambigua Murr. Sadská, Homolka bei Chrbyně, Šlimberg 

gegenüber Wran (Hg). Wlasimer Park! Stadt Sázava (V). Blatná, 

Sedlic, Domanic, Bělčic (V). 
t Digitalis purpurea L. Verwildert am Wiesengraben bei 

Christiansthal im Isergebirge (Hke)! 
Veronica anagallis L. ß) pallidiflora. Bei Kolin am Wege 

nach Gross- Wosek! Týniště (Ha)! 
Veronica montana L. Ostabhang des Buchbergs im Isergebirge 

(Hke)! 

Veronica teucrium L. Smečno: Lehnen oberhalb Svinařov, Vi- 
nařicer Berg, Homolka bei Chrbyně, Moldaufelsen bei Wran 
(Hg). 

Veronica prostrataL. Sadská, Vinařicer Berg (Hg). 
Veronica opaca Fr. Lhota Jestřebí bei Gross-Wosek! 
Veronica agrestis Fr. Bei Selčan häufig (D)! 
Pedicularis palustris L. Prag: zwischen Černošic und Radotin 

nächst der Bahn (Grégr)! Braunau (M)! Hlinsko häufig (C). 

Pilsen: bei Lobes (Ha). 
Pedicularis silvatica L. Braunau häufig (M)! Hlinsko (Č). 

Pilsen: bei Lobes; Bolevecer Teiche (Ha). 
Bhinanthus serotinus Schönh. Am Mückeberg bei Mariaschein 

gar nicht selten (Dichtl). Am Walde Okrouhlík bei Altbunzlau 

(Hg). 

Rhinanthus hirsutus Lamk. Um Steinschönau häufig (Hke). 

Euphrasia lutea L. Badobýl bei Leitmeritz (C)! 

t Eufragia viscosa Benth. (Bartsia viscosa L.) fand ich, freilich 
nur in einem wohlentwickelten, wiewohl gracilen Exempl. auf 
einer vordem regulirten und mit fremdem Grassamen besäeten 
Wiese beim Košenicer Hof nächst Chudenic. 



63 



Melampyrum cristatum L. Prager Elbthal: Hain bei Převor 
Leitmeritz : auch bei Menthau, Welbine, am Uhuberg (C). Fasa- 
nerie bei Smečno (Vs)! 

Melampyrum nemorosum L. Pilsen: Berg Eadyně (Ha)! Blatna 
bei Öekanic gemein (V). Frauenberg! 

Melampyrum pratense L. var. aureum. Wälder zwischen 
Trnová und Baně hinter Königsaal (Hg). 

Melampyrum silvaticum L. Wald zwischen Potenstein und 
Litic (S); Wälder um Rožmitál verbreitet; bei Öekanic unterhalb 
Zavěšín (V)! 

Lathraea squamaria L, Braunau: gegen Märzdorf (M). Um 
Steinschönau häufig (Hke). 

Orobanche epithymum DC. Schlan: Sandige Lehne nächst dem 
Humboldtschachte bei Netovic, auf Thymus angustifolius (B)! 
Kreuzberg bei Leitmeritz (C, Pč)! 

Orobanche cary ophy llacea Sm. Am Gipfel des Lobosch zahl- 
reich, auch bei Skalic und am Langen Berge bei Leitmeritz (C) ! 
Anhöhe oberhalb Svinařov bei Smečno, Moldaufelsen gegenüber 
Wran (Hg). 

Orobanche Kochii F. Schultz. Schlan: Kalkhügel Řipec bei 
Královic, auf Centaur. scabiosa (B) ! Lehne oberhalb Libušin bei 
Smečno sehr zahlreich (Hg)! Fasanerie bei Chotěschau (C)! 

Orobanche picridis F. Schultz. Schüttenitz: am Kamejček und 
am Basalthügel Zadaná mit Aster amellus, Linum tenuifolium (Pč) t 
am Uhuberg daselbst, dann in der Chotěschauer Fasanerie (C)! 

Orobanche coerulescens Steph. Am Lobosch spärlich, am Ra- 
dobýl, Uhuberg bei Leitmeritz zahlreich (C) ! Prag : bei Kuchelbad 
(Gregor) ! 

Orobanche coerulea Vill. Südseite des Mileschauers auf Achillea 

millefolium 2 Exempl. (C)! 
Orobanche arenaria Borkh. Moldauthal: auch auf der Lehne 

gegenüber Třebenic bei St. Johannes (Pč)! Am Kamajčken bei 

Schüttenitz nächst Leitmeritz (in einer var. parviflora, oder 

vielleicht 0. ionantha Kerner ?) *) (Pč) ! 
Verbena officinalis L. Um Rakonitz seltener (Ku). Dörfer um 

Pilsen (Ha). 



*) Das Exemplar ist sehr verschrumpft und schwarz, der Blüthenfarbe ganz 
verlustig, daher eine sichere Entscheidung über etwaige Identität mit 0. 
ionantha, die ich von Kerner selbst erhielt, nicht möglich. 



64 



f Mentha viridis L. In einem Obstgärtchen von Adler-Kostelec 
seit Jahren ansässig (Hs) ! Bei Rožmitál unter der Žitecer Mühle 
(V)! 

f Mentha piperita L. Rožmitál: unter der Žitecer Mühle bei 
Nesvačil am Bache mit voriger (V) ! Gemüsegär tchen in Adler- 
Kostelec, vereinzelt (Hs)! Mauer in Chudenic! 

Mentha aquatica L. a) capitata. Smečno: bei Svinařov am 
Waldbache (B)! — b) subspicata (Whe). Rožmitál : am Teich- 
damm bei Pinovic (V)! 

Menthahortensis Tausch ß) c r i s p a. In Lhota bei Adler-Kostelec 
unter Zuckerrübe (Hs)! 

Thymus Marsch a 1 1 i anus Willd. (T. pannonicus Rchb.) ß) hir- 
sutus. Rothenhaus (Roth 1852)! 

Thymus augustifolius Pers. Smečno; bei Sadská und Brandeis 
gemein (Hg). 

Salvia verticillata L. Braunau: am Paterberge und an Mauern 
im Klostergarten (M) ! Sonneberger Wald bei Steinschönau, Hof- 
berg bei Sandau (Hke)! Elbthal: bei Všetat auf Kalkmergel! 
Chotutic bei Plaňan, Smečno, Chrbyně (Hg). Pürglitzer Schloss- 
berg (Hb)! Bei Hořovic am Bahndamm 1882 zahlreich, wohl 
eingeschleppt! Selčan: nur bei Solopisk (D)! 

Salvia silvestris L. Elbthal: bei Všetat auf Kalkmergel! Bei 
Vinaříc im Pochwalower Thale (Krejč). 

Salvia pratensis L. Braunau (M)! Rakonitz (Krejč). Bei Sázava 
nächst der Glashütte (V). Fehlt in der Klattauer und Chudenicer 
Gegend. 

Melittis melissophyllumL. Senftenberg (Hb). Leitmeritz: auch 
auf der Lehne gegenüber dem Satanaberg, am Hradischken, 
zwischen Menthau und Skalic; Mileschauer Südseite (C). Schlan: 
auf buschiger Kalkmergellehne „v ostrově" im Jedomělicer Thal 
(B)! und im Kalivoder Wald (Hb); im Laubwald bei Svinařov 
(B>! 

Galeopsis villosa Huds. (G. ochroleuca Lamk). Zahlreich am 
Eisenbahndamm bei Straden nächst Mariaschein (Dichtl). wohl 
eingeschleppt. 

Galeopsis angustifolia Ehrh. Bei Strakonic auf Kalk (V)! mit 

G. ladanum latifolia. 
Galeopsis versicolor Curt. Auch im Wlasimer Park, am 

Blaník! ß) parviflora Knaf. Chlumek bei Leitomyšl (Kl)! 

Orteisberg bei Bürgstein (Hke). 



65 



StachysgermanicaL. Luze bei Leitomyšl (Kl) ! Pürglitz : oberhalb 
Eostok; auch bei Vinaříc im Pochwalower Thale (Krejč). Smečno 
(Hg). 

Stachys annua L. Želevčic bei Schlan (B)! Prag: auch oberhalb 
Dvorec ! 

Stachys recta L. B. Leipa: am Bahndamm beim Kahlenberge 
(Hke)! Ruine Krašov an der Berounka (Krejč). Kouřím, Libušin 
bei Smečno, Homolkaberg bei Chrbyně (Hg). 

Sideritis montana L. Prag: oberhalb Dvorce auf der Höhe der 
Lehne auf einem bracheartigen verwahrlosten Felde unter Luzerner- 
klee zahlreich 1882! (von Č. f. zuerst gef.). 

Scutellaria hastifolia L. Elbthal: bei Čelákovic auf einem 
nassen Felde nächst Selčanek (V)! bei Lissa nächst der Elbe 
auf einer Waldblösse reichlich (V). 

Prunella laciniata L. ß) alba. Am Zaun des Jabkenicer Thier- 
gartens (Pk). 

Ajuga chamaepitys Schreb. Schlan: lehmiger Feldrand beim 
Judenfriedhof und Kalklehne bei Svinařov (B)! 

Teucrium scorodonia L. Prag: im Závister Thal nächst dem 
Denkmal NickerPs in 2 Ex. (1882 Grégr) ! wohl nicht ursprünglich. 
Blatna: auf dem Berg Křídle zwischen dem Pilský-Teich und 
Sedlic, Südabhang, zwischen jungen Kiefern auf sandigem Gneis- 
boden, etwa in 10 grossen Büschen, mit Epilobium Lamyi, La- 
tbyrus silvestris, Gnaphalium arenarium, augenscheinlich völlig 
wild (1882 V)l 

Teucrium chamaedrys L. Smečno: Berg Homole bei Libušin 

(Vs) ! Pürglitzer Beraunthal (Krejč). 
Teucrium botrys L. Schlan: Kalklehne bei Pozden und bei 

Svinařov und Libušin (B)! 
Litorella juncea Berg. Rožmitál: am sandigen Ufer des Žitecer 

Teiches bei Nesvačil (V)! 
Pinguicula vulgaris L. Katscher bei Rokytnic (Hb). Brandeis: 

Rest der Torfwiesen zwischen Hlavenec und Hlavno Kostelní 

(Pk). Sumpfwiese bei Hradečno nächst Schlan (B)! Chudenic: 

unter dem Herrnstein (Č. f.). 
Utricularia vulgaris L. Elbthal: in Gräben an der Bahn bei 

Vsetat, zahlreich blühend 1882 ! Teich bei Trhová Kamenice (Ö). 
Utricularia neglecta Lehm. Wiesengräben vor dem Eingang 

des Höllengrundes bei B. Leipa (Hke). Herzinsel bei Leitmeritz 

jfř.: Mathematicko-přírodovědecká. 5 



66 



(Conrath)! Pilsen: grosser Teich bei Bolevec, Weiperniizer Bach 

(Ha). 

Utricularia minor L. Torfmoor bei Gablonz, mit Calla (Hke) 
Wiesengräben am Walde Okrouhlík bei Altbunzlau (Hg). 

Centunculus minimus L. Pilsen: am grossen Teich in Masse 
(Ha)! 

Anagallis arvensis L. ß) coerulea. Elbthal: bei Všetat häufig ! 

Peček und Kadim bei Planan (Hg). Pilsen: bei Bolevec (Ha). 
Trientalis europaea L. Hlinsko: Wälder gegen Studnic (Č). B. 

Leipa: zwischen Sonneberg und Oberliebich; Teich zwischen B. 

Kamnitz und Hasel (Hke). Pilsen: am Teiche Kamej bei Bolevec 

(Ha)! 

Soldanella montana Mik. Frauenberg: nordwärts im engen 

Querthal am rechten Moldauufer, mit Struthiopteris ! 
Androsace elongata L. Bei der Nischburger Schäferei (Hb)! 

St. Ivan hinter der Fabrik (Hke). 
Hottonia palustris L. Alte Elbe bei Čelákovic (V). Sadská (Hg). 

Pilsen: Sumpfgraben bei den St. Johannes-Stromschnellen (Pc)l 

Pilsen: Sumpfgraben bei Lobes (Ha)! 
Ledum palustre L. Adersbacher Felsen (M)! 
Oxycoccospalustris Pers. Torfmoor nächst Grünwald bei Gablonz 

(Hke)! 

Monotropa hypopitys L. Braunau (M). Steinschönau häufig 
(Hke). Sadská, Bunzlau, Chrbyně (Hg). 

Pirola media Sw. Steinschönauer Berg (Hke)! 

Pirola rotundifolia L. Hlinsko (C). Wilde Adler bei Klösterle 
(Hg). Braunau (M). Sonnenberger Wald bei -Steinschönau (Hke)! 
Laubwald bei Svinařov (B) ! Rožmitál: Revier „beim Juden" (V)! 

Pirola chlorantha Sw. Braunau: am Holzberg (M)! Wälder des 
Hofberges bei Sandau (Wurm). Selčan: häufig in den Wäldern 
an der Moldau, bei Vymyšlenka, Wald Pačická (D) ! Pilsen : Bo- 
levecer Wald gegen den Krkavec (Ha)! 

Pirola uni flora L. Hlinsko (Č). Braunau: Paradies, Schönauer 
Berge (M)! Potenstein, Kumburg bei Jičín (S)! Leitmeritz: zwischen 
dem Jungfernstein und Kreuzberg ; bei Welbine (C). Steinschönau, 
Langenau, Leipa, Sandau, Kaltenberg bei Kreibiz (Hke) ! Pilsen : 
Teich Kamej bei Bolevec (Ha). Rožmitál: schattiger Wald unter 
dem Berge Třemšín (V)! 



67 



3. Choripetalae. 

ClematisrectaL. Schlan: auch „v ostrově" im Jedomělicer Thal 
und auf der Homole bei Libušin (B, Vs)! Pürglitz: Lehne gegen 
Dec, auch gegen Stadtel (Hb). Prag: Lehne oberhalb Dvorec (C. f.)! 

Clematis vi t alba L. Uferabhang östlich von der Glashütte bei 
Sázava (V). 

Thalictrum aquilegiaefolium L. Hlinsko (Ö). Rynek bei Ro- 
kytniz, bei Senftenberg „v dolech" (Hb), Klösterle an d. Wilden 
Adler (Hg). Braunau (M)l Schilfteich bei Steinschönau, Josephs- 
thal im Isergebirge (Hke). 

Thalictrum angustif olium L. p. Sadská (Hg). Rentsch: Wiese 
nahe beim Hofe (Hb). 

Pulsatilla vernalis Mill. Pilsen: Kiefernwald am Senecer Teich 
(Ha)! auch beim Bahnhof Litic (Hibsch nach Ha). 

Pulsatilla pratensis Mill. Vinařicer Berg bei Schlan, Podkozi 
unterhalb Svárov (Hg). Tlutzen bei Leitmeritz mit strohgelben 
Blumen (C). 

Pulsatillapatens Mill. Leitmeritz : auch am J ungfern- und Raben- 
stein (C). 

Anemone silvestris L. Berg Homole bei Libušin nächst Smečno 
(Vs)! Strakonic: auch am Hradec bei Domanic (V). 

Adonis aestivalisL. Feld bei Domanic nächst Strakonic (V)! 
um Blatna fehlend. 

Adonis flamm eus Jacq. Fuss des Vinařicer Berges bei Smečno (Hg). 

Myosurus minimus L. Prag : Festungsgräben unter dem Karlshof 
(Č. f.)! Rand des Bohnicer Wäldchens (Hke). Nischburg; Rako- 
nitz: an der Bahn gegen Pürglitz (Hb). Felder am Fusse des 
Spitzbergs bei Leipa (Hke). 

Ranunculus paucistamineus Tausch. Leitomyšl (f. terrestris) 
(Fleischer)! Potenstein (S) ! Freudeneck bei Gross-Wosek ! Chrbyně 
im ünhoster Thal (Hg) ! Um Blatna hie und da : Teich Milava, 
Teiche bei Skvořetic, Hněvkov, Teich Nový bei Čekanic (V)! 
ß) heterophyllus (R. radians Revel). Adler-Kostelec: seichte 
Tümpel bei der „Kaplička" (Hs)! 

Ranunculus Petiveri Koch. Prag: St. Prokop (V)! 

Ranunculus circinatus Sibth. Prag: Tümpel der Kaiserwiese 
(Hke)! Běchovic (V). Tümpel bei Houštka bei Brandeis (Hg)! 
Blatna: Tümpel an der Uslava bei Buzičky (V)! 

6* 



68 



Ranunculus fluitans Lamk. Elbe bei Čelákovic (V). 

Ranunculus illyricus L. Prag: Lehne über dem Hofe Dol ge- 
genüber Libčic (C. f.) !. auch bei Korycan (Jirsák) ! 

Kanunculus lingua L. Schiessniger Teich bei Leipa (Hke). 

Ranunculus Steveni Andrz. Bei Wittingau auf einer Wiese nächst 
der Stadt (Křížek)! wohl wie anderwärts nur eingeführt. 

Ranunculus nemorosus DC. Schlan: M v ostrově" im Jedomělicer 
Thal (B)! 

Ranunculus polyanthemus L. Berg Plešivec bei Karlstein (f. 
latisecta, Handschke)! Fasanerie bei Gr. Wosek! Adler-Kostelec : 
beim Steinbruch (Hs)! 

Ranunculus sardous Crantz. Felder hinter dem Spitzberg bei 
Leipa (Hke). Feld bei Střehom hinter Sobotka (a. S)! 

Trollius europaeus L. Wiese bei Neratovic a. d. Elbe (Pk). 
Wiesen bei Jelčan nächst Zásmuk (Hg). Svinařov bei Smečno 
(B)! Rentsch, Lišan (Hb). Von Rožmitál her bis Schlüsselburg, 
bei Blatna nur an einer Stelle nächst Sedlic (V). 

Helle borus viridis L. Bei Puschina auf der Kosel nächst B. 
Leipa, wahrscheinlich nur verwildert (Hke)! 

Nigella arvensis L. Elbthal: bei Sadská, Lissa, Altbunzlau (Hg). 
Zwischen Theresienstadt, Hrdly u. Voleško im Getreide massen- 
haft (C). Oberhalb Svinařov bei Smečno in Menge (Hg). Pilsen- 
Radbuza-Ufer (Ha)! 

Aquilegia vulgaris L. Geiersberg (Hg). Potenstein (S) ! Plänerkalk- 
lehnen oberhalb Svinařov bei Smečno (Hg). Kaliwoder Wald bei 
Rentsch (Hb). Blatna: im Wald bei Klein-Turná (V). 

Aconitum variegatumL. Senftenberg: an der Wilden Adler (Hb), 
Wiesen „u zámku" bei Sadská (Hg). Schlan: im Jedomělicer 
Revier auf einer Plänerkalklehne mit Lathyrus heterophyllus 
(B)! Pürglitz: Beraunlehne gegenüber Nezabudic (Hb). 

Berberis vulgaris L. Felsen von Bechyň, mit Ligustrum! 

Nymphaea Candida Presl. Teich bei Trhová Kamenice (Č), wo im 
Vorjahre H. Hansgirg die echte N. alba angegeben. 

Nuphar luteum Sm. Elbthal: auch bei Altbunzlau häufig! 

Papaver rhoeas L. ß) strigosum Bonn. Schlan: am Ufer nächst 
dem Wege bei Trpoměch (B)! 

Papaver argemone L. ß) leiocarpum. Košenic bei Chudenic! 

Corydalis cava Schw. Braunau: Bieberstein (M)! Steinschönau, 
Oberliebich (Hke). 

Corydalis digitata Pers. Prag: auch im Radotiner Thal (Hke). 



69 



Corydalis fabacea Pers. Braunau: gegen Märzdorf zu (M)! Stein- 
schönau mehrfach, Oberliebich (Hke). Pilsen: bei Doudlebec, 
Bukovic, Radyně (Ha)! 

Fumariarostellata Knaf. Als Gartenunkraut in Steinschönau, doch 
selten (Hke). 

Fumaria Vaillantii Lois. Prag: Podbabalehne (Ö. f.). 
f Fumaria parviflora Lamk. Im Klostergarten zu Braunau ver- 
wildert (M)i 

Fumaria Schleicheri Söy. Willem. Prag: Moldaufelsen zwischen 
Husinec und Klecan (Č. f.). 

f Iberis umbellata L. Auf Schutt und Mauern bei der Thalrestau- 
ration in B. Leipa verwildert (Hke). 

Thlaspi perfoliatum L. Lehne oberhalb Svinařov bei Smečno 
(Hg). 

ß) longipes čel. Strassenrand unter den Pappeln bei častolovic 
(Hb)! 

Thlaspi alpestre L. Prag: bei Hodkovičky (Hke). Pilsen: bei 
Bukovec an der Beraun in Menge (Ha)! Park von Bechyně! 

Thlaspi montanum L. Prag: St. Prokop Felsen im Walde spärlich 
(V)! 

Isatis tinctoria L. Bahndamm gegen Senomat, Rakonitz (Hb). 
Coronopus Ruellii All. Gross-Wosek: bei Freudeneck und Lhota 

Jestřebí häufig! Schlan: bei Střebichovic, Želevčic (B)! 
f Lepidium perfoliatum L. War auch auf der Keppel'schen Insel 

bei Prag an der Bahn nächst dem Nordwestbahnhof zahlreich 

(S); ob noch? 

Cardaria draba Desv. Schlosspark zu Neuschloss bei Leipa (Hke)« 
Draba vernaL. ß)rotundata. Bei Selčan, besonders gegen 
Vosečan (D)! 

Alyssum saxatileL. Pilsen: Beraunfelsen bei St. Georg (Ha)! 
Felsen von Bechyně! 

Alyssum incanum L. Sázawathal: um Sázava (V). Pilgram! 

Lunaria rediviva L. Am Gipfel des Křemešník bei Pilgram 
ziemlich zahlreich! (Bestätigung der alten PresFschen Angabe). 

Cardamine bulbiferaR. Br. Sonneberger Wald bei Steinschönau 
häufig (Hke). Unhošter Thal: W T ald Kazatelna beim Forsthaus 
Chrbyně (Hg). Buchwald auf der Krušná hora bei Neu-Joachims- 
thal und Buchwald beim Forsthaus Piska bei Pürglitz, mit Daphne 
mezereum (Hb). Rožmitál: am „Hraničný hřeben" und unter dem 
Hengstberg mit der folgenden (V)! 



70 



Cardamine enneaphylla R. Br. Braunau: unter der Elisabeth- 
höhe (M)! Prag: auch im Radotiner Thal gegenüber Kopa- 
nina (Hke)! 

Cardamine amara L. a) Um Selčan überall häufig (Dr)! 

ß) hirta Wim. Adler-Kostelec (Hs)! (eine Spielart mit zur 
Spitze hellpurpurn angelaufenen Blumenblättern). 

Cardamine impatiens L. Braunau: Rosenthal; am Bieberstein 
bei Schönau u. s. w. (M)! Kaltenberg, Schlossberg bei B. Kam- 
nitz, Steinschönau (Hke). Elbthal: Wälder an der Isermündung 
bei Brandeis, Sadská (Hg). Wald Kazatelna bei Chrbyně (Hg). 
Am Křemešník bei Pilgram! 

Arabis b rassicaef ormis Wallr. Vinařicer Berg bei Smečno, 
Berg Homolka bei Chrbyně; Moldauufer gegenüber Wran bei 
Trnová und Měchenic (Hg). 

Arabis arenosa Scop. Sopotnic bei Potenstein, auf Felsen des 
Adlerflusses (S)! Bechyně: Felsen im Schlosspark häufig! Frauen- 
berg: Wälder nächst der Moldau nordwärts! 

Arabis petraea Lamk. Mrákovlehne bei Srb nächst Smečno (Vs)! 

Barbarea vulgaris R. Br. d) pachycarpa. Moldauufer bei 
Wran; bei Sadská; bei Bärnwalde an der Wilden Adler (Hg), 
6) arcuata (Rchb). Bei Selčan und im Moldauthale nur diese, 
gemein (Dr)! Blatná: bei Kl. Turná, bei Sedlec, bei Strakonic 
häufig (V). 

Barbarea stricta Andrz. Moldauufer nächst Prag: gegenüber 
Letky (Č. f.) und bei Dvorce (Hke); südlicher bei Seje, Živo- 
houšť u. s. w. (D)! Blatná: bei Busic an der Uslava (V). 

Euclidium syriacum R. Br. Bei Běchovic auch 1882 an Weg- 
rändern mit Sclerochloa dura, und zwar zahlreich (Pk). 

Camelina foetida Fr. a) integerrima. Preschkau bei Stein- 
schönau (Hke)! Svinařov bei Smečno (Hg). 
ß) den tat a (Pers). Blatná: bei Lažánky im Flachs (V). 

Sisymbrium Loeselii L. Stadtmauern in Kouřím (Hg). 

Erysimum repandum L. Braunau: bei der Sandschenke (M)! 

Erysimum durum Presl. Smečno: im Thiergarten und auf der 
Homole bei Libušin (Vs)! 

Diplo taxis muralis DC. Prag: bei den Kalköfen oberhalb Dvorce 
häufig ! 

var. ß) angustisecta (Blätter alle fiederspaltig , schmal- 
zipfelig wie bei D. tenuifolia DC). — So bei Melnik (Grégr)! 



71 



Brassica elongata Ehrh. Prag: vollkommen wild auf der Lehne 
oberhalb Dvorce zwischen Gesträuch, auch oben auf dem Pla- 
teau auf Brachen, zwischen Erdäpfeln, in Menge und in be- 
trächtlicher Ausbreitung! (von Č. fil. entdeckt). 

t Sinapis alba L. Um Steinschönau öfters verwildert, bei Prag 
auch oberhalb Braník desgl. (Hke). 

Rapistrum perenne All. Von der Welleminer Strasse gegen den 
Lobosch; Fasanerie bei Chotěschau (C). 

Reseda luteola L. Bei Sadská und Kouřím zerstreut (Hg). 

Drosera rotundifolia L. Hlinsko häufig (Č). Häufig um Wich- 
stadtl, Klösterle, Bärnwald (Hg). Torfwiese Stejskava bei Třtic 
(Hb). Rožmitál, Thořovicer Torflager bei Schlüsselburg (V). 

Parnassia palustris L. Elbthal: bei Všetat! Zásmuk häufig (Hg). 

Viola odorata L. Alt-Rožmitál ; fehlt in der ganzen Gegend von 
Blatná (V). 

Viola collina Bess. Radim bei Peček; Svinařov bei Smečno, 
Chrbyně (Hg), Kalklehne bei Řisut nächst Schlan (B)! Bei Ro- 
žmitál am Třemšín (V). 

Viola arenaria DC. Pilsen: beim Liticer Bahnhof, Berg Chlum 
bei Dobraken (Ha)! 

Viola stagnina Kit. Wiesen unter dem Teiche beim Sedlicer Thier- 
garten zahlreich (V)! 

Viola pratensis M. K. Torfige Wiese bei Běchovic (Pk). 

Helianthemum chamaecistus Mill. Braunau: beim Birken- 
wäldchen hinter dem Olberge (M)! Um Selčan gemein (D)! 

Portulaca oleracea L. a) Gegenüber Štěchovic in Brunšov am 
Felsen des Dorfplatzes (Grégr)! Auf der Keppelschen Insel bei 
Prag, nächst der Bahn (S). 

Montia fontána L. (rivularis Gm.). Wichstadtl (Hg). Rieselbäch- 
lein am Berge Kazatelna bei Potenstein (S)! Vavřinec bei Zá- 
smuk (Hg). Glashütte Sázava] (V)! Thořovicer Torfmoor bei 
Schlüsselburg (V)! 

Scleranthus intermedius Kitt. Sandboden „na Mrzené" bei 
Čekanic nächst Blatna, mit den mutmasslichen Eltern (V)! 

Herniaria hirsuta L. Sandfeld nächst dem Thiergarten am Wege 
von Jabkenic nach Loučím zahlreich (Pk). 

Spergula Morisonii Bor. Adler-Kostelec : sandige Waldheide 
gegen Zdělov am Fahrwege beim Bilde St. Salvátor (Hs)! Prag: 
Moldaufelsen zwischen Husinec und Klecan (Č. f.)! 

Spergula arvensis L. h) leiosperma (sativa Bonn.). Blatna: 
an Teichen bei Vrbno in Menge (V)i 



72 



Sagina nodosa Mey. Braunau: im Ausstich bei der Bahn (M). 
Am Pihler Teich bei Leipa (Hke). Elbthal: Sadská (Hg)! Elbe- 
wiesen bei Lissa (V). 

Alsine tenuifolia Wahl, ß) viscosa. Elbthal: Sandfluren bei 
Lissa (V); Trift unter der Neratovicer Brücke (Pk). Sandige 
Triften bei der Schäferei Těhule bei Hrdlivo nächst Schlan (B) ! 

Arenaria serpyllifolia L. b) leptoclados. Mariaschein (nach 
Dichtl). 

Cerastium brachypetalum Desp. Berg Strážička bei Leitme- 
ritz (C)! Im Moldauthal nächst Selčan häufig (D)! 

Cerastium glomeratum Thuill. Wäldchen am Herrnstein bei 
Neugedein (Ö. f.)! Am Tuhost oberhalb Schwihau! Blatna: 
Wiese bei Lažánky und bei Gross-Turná sehr häufig (V)! 

Cerastium semidecandrum L. (a) scariosum Cel.). Bei Selčan 
zwischen Roth-Hrádek und Lhotka und bei der Burg bei Je- 
senic (D)! 

Cerastium glutinosum Fr. Um Selčan überall gemein (D)l Ra- 
dobýl bei Leitmeritz (C). 

Stellaria media Vill. b) apetala Tausch (S. pallida Piré). Prag: 
auch im Sázawathale nächst Davle! 

Stellaria Frieseana Ser. Am Padrť-Teiche zwischen Strašíc und 
Rožmitál an Sumpfstellen auf vermoderten Baumstrünken zahl- 
reich (V)! 

Stellaria palustris Ehrh. Sumpf beim Bahnhof von Leipa, 
Hirschberger Teich (Hke). 

Stellaria graminea L. y) micropetala, Blumenblätter viel 
kürzer als der Kelch. — So bei Čekanic nächst Blatna (V)! 

Kohlrausch ia prolifera Kunth. Homolkaberg bei Chrbyně (Hg). 
Zbečno, Všetat bei Rakonitz (Hb). Bei Selčan und im Moldau- 
thale häufig (D) ! Stadt Sázawa (V). Pilsen : Radbuzathal, Stein- 
brüche gegen den Weissen Berg (Ha)! Blatna: Felsen bei Kl. 
Turna (V). 

Dianthus armeria L. Potenstein (S)! Wald Karabina bei Chr- 
byně (Hg). 

Dianthus Carthusianorum L. Südböhmen: Felsen von Bechyň I 
Frauenberg ! 

Dianthus silvaticus Hoppe. Pilsen: im Bory- Wald, bei Bu- 
kovec (Ha)! 

Dianthus superbus L. Bei Sadská mehrfach (Hg). Pilsen: Mies- 
thal oberhalb Wenuschen (Ha)! 



73 



Silene gallica L. Bei Schönwald nächst der preussischen Grenze 
im Adlergebirge (Hg). Feld am Fussweg von Gross-Aurim nach 
Tanndorf (Hb). 

Silene nutans L. ß) glabra (S. glabra Schk., S. infracta W. K.). 

Bei Nimburg (Všetečka 1849, die vollkommen kahle Form) ! Die 

interessante, dem Melandryura silvestre ß) glaberrimum analoge 

Varietät ist neu für Böhmen. 
Silene italica Pers. Im Moldauthal noch in der Selčaner Gegend 

auf Felsen gegenüber Kobylník (D)! 
Silene otites Srn. Kouřím, Sadská, Altbunzlau (Hg). 
Melandryum noctiflorum Fr. Kouřím und Zásmuk (Hg), 
f Malva Mauritiana L. Auf Schuttplätzen hinter dem Stadtpark 

zu B. Leipa verwildert (Hke)! 
Lavatera thuringiaca L. Am Bache Kanovnice bei Sadská (Hg). 
Hypericum humifusumL. Klösterle an der Wilden Adler (Hg). 

Moldauthal: bei Živohoušt, Hněvšín, auch bei Selčan, nirgends 

häufig (D) ! Bolevec bei Pilsen (Ha) ! Chudenic : Trift unter dem 

Berge Tuhost! 

Hypericum hirsutumL. Steinschönau: im Scheiba'er und Sonne- 
berger Wald, Berg Sustrich (Hke). Sadská, Homolkaberg bei 
Chrbyně (Hg). 

Elatine triandra Schk. Prager Moldauthal: am Moldauufer 
zwischen Wran und Skochovic, mit Lindernia (Hg)! Blatna: in 
Wiesengräben der Ebene häufig, auch am Rojicer Teich bei 
Ssdlec und im Teich bei Pole nächst Thořovic in Menge (V)! 

Elatine hexandra DC. In der Gegend von Blatna häufig: Teich 
Nový und Teich v Trchovech bei Öekanic in Menge, Ufer des 
Turner Teiches [Milava] in Menge, Teich in Lažan, Teich bei 
Radomyšl nördlich von Strakonic (V)! 

Elatine hydropiperL. In Wiesengräben der Ebene von Blatna 
häufig, auch am Rojicer Teich bei Sedlec, am Teich Milava, am 
Teiche Velká Kuše bei Vrbno (V)! 

Oxalis strictaL. In Steinschönau als Gartenunkraut häufig (Hke). 
Moldauthal: um Wran verbreitet (Hg), unterhalb Živohoušt an 
der Moldau, in Selčan und Vosečan in Gärten (D)! Felsige Sá- 
zawaufer östlich von der Glashütte bei Sázawa (V)! Pürglitz: 
im Gebüsch der Stadtler Wiese (Hb). 

f Oxalis corniculata L. Im Schlossgarten zu Adler-Kostelec 
seit Jahren verwildert (Hs)! 



74 



Impatiens parviflora DC. In letzter Zeit im nördlicheren Böhmen 
mehrfach verbreitet. Am Eisenbahntunell bei Chotzen (Kl)! Ei- 
senbahndamm hinter der Brücke bei Čelákovic (V). Holešovicer 
Heide bei Prag (Hke). Hetzinsel bei Leitmeritz (C). Zahlreich 
an der Elbe bei Aussig, besonders am rechten Ufer gegen 
Schwaden hin (Dichtl). Elbufer bei Obergrund bei Tetschen bei 
der Eisenbahnbrücke der Nordwestbahn sehr zahlreich, auch auf 
Schuttplätzen in Steinschönau (Hke). 

Geranium columbinumL. Geiersberg, Vlčí doly bei Zásmuk, 
Vinařicer Berg, Chrbyně (Hg). Südböhmen : Wald bei Klein-Turná 
nächst Blatna, Berg „Červánky" [Morgenröthe] bei Strakonic 
(V). Bechyně! 

Geranium dissectum L. Jedomělic bei Schlan (B)! In Selčan 

als Gartenunkraut (D)! Bei Prušic nächst Schwarz-Kostelec im 

Kartoffelfelde (V). 
Geranium pyrenaicum L. Wüste Plätze im Schlosspark zu 

Reichstadt (Hke)! Um Graupen und Mariaschein an Zäunen 

und auf Grasplätzen nicht selten (Dichtl). 
Geranium sanguineum L. Höllengrund bei Neuschloss, dann bei 

Hirnsen (Hke). Im Moldauthal südwärts noch bei Živohoušť (D) ! 
Geranium silvaticum L. Isergebirge: Wiesen bei Josefsthal, 

Maxdorf, Antoniwald u. a. (Hke)! 
Geranium pratense L. Wegränder um Steinschönau; im Iser- 
gebirge bei Maxdorf (Hke). 
Geranium phaeum L. In einem Grasgarten bei Klösterle am 

Adlergebirge in Menge wild (Hg). 
Radiola linoides Gmel. Pilsen : am grossen Teich bei Bolevec in 

Menge (Ha)! auch am Waldsumpf gegen Záluží ebendort (Ha). 
Linum tenuifolium L. Leitmeritz: auch am Radobyl mit Eu- 

phrasia lutea (C) ! Berg Homole bei Libušin nächst Smečno (Vs) ! 
Polygala amara L. a) genuina. Schlan: Lehne bei Řisut und 

bei Svinařov (B)! 

b) austriaca (Crantz). Elbthal: Sadská (Hg)! Elbewiesen bei 
Lissa (V). Torfwiesen zwischen Hlavenec und Hlavno Kostelní 
nächst Altbunzlau; dann im feuchten Kiefernwalde beim Nera- 
tovicer Bahnhof (Pk). 
Chamaebuxus alpestris Spach (Ch. coriacea Opic). Schlan: 
Lehne bei Řisut (B)! Renčer Gemeindewald; bei Hředly in einem 
Kiefernwald gegen den BergŽbán; beiPürglitz: auf Sokolí, Niž- 



75 



bürg (Hb). Um Pilsen häufig; Kadyně bei Alt-Plzenec (Ha)! 

Blatna: Wald bei Klein-Turna (V). 
Dictamnus albus L. Schlan: auch im Jedomělicer Thal auf der 

Lehne „v Ostrově" (B)! 
Rhamnus catharticaL. Südböhmen: bei Blatna im Walde bei 

Vahlovic; auch am Berge Hradec bei Domanic (V). 
Oenothera biennis L. Wilde Adler bei Pastvin (Hg). Frauen- 
berg: bei dem Křešicer Forsthause! 
Epilobium hirsutum Jacq. Skuhrov bei Rožmitál (V). 
Epilobium Lamyi F. Schultz. Kalkhügel zwischen Strakonic und 

Domanic: am Hradec, Červánky, Kuřidlo u. s. w. sehr häufig; 

dann am Südabhang des Křídle bei Sedlic ziemlich häufig, und 

bei Klein-Turna im Waldschlage auf Kalkboden (V)! 
Epilobium tetragonum L. (E. adnatum Griseb.). In der Ebene 

von Blatna bisher nur auf einem Wiesendamme (V)! 
Epilobium obscurum Schreb. Um Čekanic und um Rožmitál 

häufig (V). 

Epilobium alpinum L. b) nutans Tausch. Bei Bärnwalde im 

Adlergebirge häufig, öfter mit E. obscurum (Hg)! 
X Epilobium aggregatum Čel. b) minus (E. obscurum X col- 

linum). Chudenic: bei St. Anna und im Schlage am Wege vom 

Bad nach der Baumschule (Č. f.)! 
X Epilobium Knafii Čel. (E. parviflorum X roseum). Radim bei 

Peček (Hg). 

X Epilobium phyllonema K. Knaf. (E. palustre X obscurum). 

Wiesen bei Vysoká nächst Milin im Graben mit den Eltern (V) i 
Circaea lutetiana L. Berg Kazatelna bei Potenstein (S)! 
Circaea intermedia Ehrh. Rožmitál: Wälder bei Roželau häufig 

(V). Steinschönau (Hke)! Hlinsko (Ö). 
Circaea alpina L. Pastvin an der Wilden Adler (Hg). Litic (S)l 

Braunau: Ringelkoppe, Faltengebirge (M) ! Isergebirge: auch 

am Weg zu den Bauden bei Josephsthal, bei Christiansthal (Hke)! 

Verbreitet in den Rožmitaler Wäldern (V)! 
Myriophyllum verticillatum L. Radim bei Peček, Sadská, Alt- 

bunzlau, Chrbyně am Loděnicer Bache (Hg). In Tümpeln der 

Ebene von Blatna ziemlich häufig (V) ! Die sterile Landform im 

Torfmoore von Thořovic (V)! 
MyriophyllumspicatumL. Teiche und Uslavafluss bei Blatna (V). 
Hydrocotyle vulgaris L. B. Leipa: auch am Pihler Teiche (Hke)! 



76 



Eryngium campestre L. Bei Zásmuk südlich der Elblinie schon 
selten (Hg). 

Sanicula europaea L. Hlinsko häufig (Č). Braunau (M)! Um 
Steinschönau verbreitet (Hke). Waldsümpfe bei Božkov nächst 
Pilsen (Hora)! 

Astrantia major L. Vlčí doly bei Zásmuk, Zabitá rokle bei Chr- 
byně nächst Unhošt (Hg). Schlan: in der Fasanerie bei Smečno 
(mit Sanicula) und bei Sviuařov, dann im Jedomělicer Thal (B) ! 
und im Kalivoder Wald, auch auf Wiese Stejskava bei Třtic (Hb). 

Cicuta virosa L. Alt-Bunzlau; Loděnicer Bach unter Svár o v (Hg). 
Lobes bei Pilsen (Ha)! 

Berula angustifolia Koch. Elbthal: bei Všetat! 

Falcaria vulgaris Bernh. Südböhmen: auch bei Březnic (V). 

Pimpinella magna L. Prag: Cibulka, Štěchovic (Grégr)! Alt- 
Smolivec bei Rožmitál (V). 

Bupleurum ro tundif olium L. Schlan: am Kalkhügel Řipec bei 
Královic im Haferfelde (B)! 

Bupleurum longif olium L. Wald Kazatelna bei Chrbyně im 
Unhošter Thal (Hg). Schlan: Waldlehne „v ostrově" im Jedo- 
mělicer Thal (B)! 

Bupleurum falcatumL. Elbthal bei Všetat auf Kalkmergel 
häufig! Kouřím und Molitorov, Vlčí doly bei Zásmuk, Radim 
bei Peček, Homolkaberg bei Chrbyně, Libušin bei Smečno (Hg). 
Wlaším: nur im Schlossparke! 

Seseli hippomarathrum L. Im Moldauthal auch bei Štěchovic 
(Grégr)! 

Seseli glaucum Jacq. Moldaufelsen südwärts noch bei Živohoušt, 
Trenčín, sehr häufig (D)! Felsen Alt-Kouřím bei Kouřím (Hg). 

Seseli coloratum Ehrh. Cibulka bei Prag (Grégr)! Wald Vostrák 
bei Kouřím, Elbauen bei Sadská (Hg). Blatna : nahe dem Turner 
Teich [Milava] bei Sedlic, auch beim Pilský-Teich bei Čekanic (V) ! 

Seseli libanotis Koch. Elbegebiet: auch bei Sadská auf Elbe- 
wiesen (Hg). 

Pastinaca opaca Bernh. Chudenic: auch bei Kaniček zahlreich! 
Rožmitál: bei Nesvačil und im Dorf Glashütten ; bei Blatna auch 
bei Gross- und Klein-Turná und bei Rojic ; Mühldamm bei Stra- 
konic (V). 

Peucedanum cervaria Cuss. Sadská, Svinařov bei Schlan (Hg). 
Neuhütten (Grégr)! Blatna: nur am Berge Křídle bei Sedlic (V). 



77 



Peucedanumoreoselinum Mönch. Am Grossen Teich bei Hirsch- 
berg (S)l B. Leipa: bei Schwora, Zuckmantel und Künast (Hke). 

Peucedanum palustre Mönch. Torfmoor bei Grünwald nächst 
Gablonz; Sumpfwiesen zwischen Sonneberg und Manisch (Hke)! 

Imperatoria ostruthium L. Wilde Adler bei Klösterle, Ober- 
Bärnwalde, Friedrichswalde im Adlergebirge (Hg). 

Archangelica officinalis Hoffm. Grosse Iserwiese im Iserge- 
birge, auch sonst häufig in Bauerngärtchen und daraus ver- 
wildert (Hke). 

Levisticum officinale Koch. Wilde Adler bei Schwarzwasser, 
Lichtenau (Hg). 

Laserpitium latifolium L, a) glabrum. Schlan: Rand des 

Waldes Ostrov im Jedomělicer Thal, nicht häufig (B)! 
Laserpitium prutenicum L. Elbthal: Sadská (Hg). Rožmitál: 

Weidengesträuch am Wege von Roželau nach Alt-Smolivec (ß V) ! 

Chudenic: auch auf Wiesen bei Košenic sehr zahlreich mit Se- 

linum carvifolia! 

Caucalis daueoides L. Radim bei Peček, Homolkaberg bei Chr- 
byně (Hg). 

Scandix pecten Veneris L. Elbthal: bei Všetat! bei Lhota Je- 
střebí nächst Gr. Wosek im Felde mit Bifora! 

Anthriscus vulgaris Pers. Häufig in den Dörfern nördlich von 
Kolin bis Gross- Wosek! In Alt-Bunzlau und umliegenden Dör- 
fern häufig (Pk). 

Cerefolium sativum Bess. Wüste Plätze im Schlosspark zu Reich- 
stadt (Hke). 

Cerefolium nitidum Čel. Im Walde Leithen bei Deutschbrod 
(J. Novák)! 

Chaer ophyllum bulbosum L. Sadská, Chrbyně am Lodenicer 
Bach (Hg). Schlan: Bakover Fasanerie am Bache (B)! Selčan: 
Rain über dem Teich Musik bei Dublovic (D)! 

Chaerophyllum aromaticum L. Im Gebiet der Wilden Adler 
verbreitet (Hg). Buda bei Sázawa, Wiesen bei Nesvačil gegen 
Pinovic bei Rožmitál reichlich (V)! 

Myrrhis odorata Scop. Wiesen bei Sonneberg nächst Stein- 
schönau (Hke)! 

Conium maculatum L. Alt-Rožmitál und bei Bělčic in Menge (V). 

Bifora radians MB. Weizenfeld hinter Opolan unter dem Woško- 
berge gegen Gross- Wosek zu, an der Cidlina (Grégr)! Auf Fel- 
dern des Höhenzuges zwischen Freudeneck und Lhota-Jestřebí 



78 



bei Gross-Wosek auf Weizen- und Gerstenfeldern in grosser 
Menge ! 

Ribes grossularia L. Steinschönau: im Sonneberger Wald, am 
Kitzberg und Tschoschkenstein ; am Koselberge bei B. Leipa, 
Orteisberg bei Zwickau, überall wildwachsend (Hke). Im Wald 
bei Chrbyně und im Walde unter der Kirche oberhalb Libušin 
wildwachsend (Hg). 

Ribes alpinum L. Sonneberger und Schaiba'er Wald, Forst, Stein- 
schönauer Berg (Hke). Wald Čížovka bei Chrbyně, Homole bei 
Wran (Hg). 

Ribes nigrům L. Ober-Erlitz bei Grulich (Hb). Wald bei Moli- 

torov nächst Kouřím (Hg). 
Saxifraga aizoon Jacq. Pürglitz: auch auf Felsen der Mündung 

des Klucnathals bei Roztok (Hb). Auf der Homole bei Wran 

auch in der steilen Bergschlucht mit Dianthus caesius in Menge 

(« und ß Hg)! 

Chrysosplenium alternifolium L. Um Steinschönau häufig 
(Hke). Hlinsko häufig (Č). Am Křemešník bei Pilgram! 

Chrysosplenium oppositifolium L. Isergebirge: bei Josephs- 
thal; in einem Bächlein zwischen Kottowitz und Haida, und im 
Erlbruch am Südrande des Sonneberger Waldes bei Steinschönau 
(Hke)! Rožmitál am Waldbach unter dem Berge Koubovka bei 
Roželau mit Ch. alternifol. zahlreich zusammen (V)! 

Bulliarda aquatica DC. Am Grossen Teiche bei Bolevec bei 
Pilsen (Ha)! 

Sedum rhodiola DC. Nach Handschke auch auf der Schneekoppe. 
Sedum purpureum Schult. Chudenic: Mauer in Slatina, spärlich 
(Č. f.)! 

Sedum album L. Steins chönauer Berg, Sonneberger Wald, Felsen 
bei Sandau (Hke). Libušin bei Smečno, Mauern in Zásmuk (Hg). 
Felsige Lehnen an der Sázawa östlich von der Glashütte zu 
Sázawa (V)! 

Sedum rupestreL. {ct. glaucum). Südböhmen: sandige Anhöhe 

bei Pačelic nächst Blatna, reichlich (V)! 
Semper vivumsoboliferum Sims. Bei Kouřím, auch blühend (Hg). 
Cotoneaster vulgaris Lindl. Wäldchen gegenüber Radim bei 

Peček, Lehnen oberhalb Svinařov und Libušin, Vinařicer Berg (Hg). 
Pirus malus L. a) glabra. Homole bei Wran (Hg). 

ß) tomentosa. Orteisberg bei Bürgstein, steril (Hke)! 



79 



Pirus aria Ehrh. Lehnen oberhalb Svinařov und Libušin bei 
Smečno (Hg). 

Pirus íorminalis Ehrh. Moldaufelsen gegenüber Wran (Hg). Berg 

Kuřidlo bei Strakonic (V). 
Rosa pimpinellaefolia L. Leitmeritz: auch auf dem Bergrücken 

zwischen Podewin [Podvini] und der Trnovaner Strasse (C). 
Rosa gallica L. Chlumec an d. Cidlina (Hb). Kouřím: Chrbyně 

bei Unhošt (Hg). Waldhau bei Svinařov nächst Smečno (B)! 

Rentsch gegen Kroučov (Hb). 
Rosa trachyphylla Rau. Schlan: Waldlehne „v ostrově" im Je- 

domělicer Thal (B)! Wald Litovsko bei Chrbyně, hochstämmig 

(Hg)! Moldauthal bei Wran (Hg). 
Rosa alpina L. Gipfel des Křemešník bei Pilgram! Wilde Adler 

bei Klösterle, Bärnwald u. s. w. (Hg). Sonneberger Wald bei 

Steinschönau (Hke)!j Isergebirge: auch bei Maxdorf, Josephs- 
thal, Antoniwald häufig (Hke). Ostabhänge des Berges Rabney 

bei Türmitz (Dichtl). 
Rosa cinnamomea L. Verwildert an Gartenmauern in Zásmuk 

und bei Geiersberg im Schlossgarten (Hg)! 
Rosa coriifolia Fr. Bärnwald an der Wilden Adler (Hg). Gross- 

Wossek! Sadská, Wald Vostrák bei Kouřím, Svinařow, Bad 

Sternberg (Hg). 

Rosa rubiginosa L. Adler-Kostelec (ß. setoso-hispida, Hs) ! Ober- 
liebich bei B. Leipa (Hke). Geiersberg, Zásmuk, Chrbyně (Hg). 
Vinařicer Berg bei Smečno (a. laevis B)! — Berg bei Pinovic 
nächst Rožmital und Wald oberhalb Bělčic (V)! 

Rosa tomentosa L. a) vulgaris (R. umbelliflora Sm.) Geiers- 
berg, Wichstadtl, Bärnwalde (Hg). Rokytnitz (Hs. ß scabriuscula) ! 
Jabkenicer Thiergarten (Pk). Gross-Wosek! Sadská (Hg). Svi- 
nařov bei Smečno (B)! 

b) simplicidens (R. tom. a) genuina Fiek FL v. Schles.). 
Blättchen einfach gesägt, nur einzelne Zähne mit einzelnen 
Nebenzähnchen. — So erst neuestens im nördlichsten Böhmen 
beobachtet: bei Steinschönau im Waldhau am Südabhang des 
Kitzberges und am Steinberge im Sonneberger Walde (Hke)! 

Agrimonia eupatoria L. Weder um Rožmitál, noch um Blatna; 
erst bei Strakonic (V). 

Agrimonia odorata MilL Bei Chudenic in Dörfern wohl nur 
verwildert: am Rande eines Grasgärtchens in Slatina! und früher 
ebenso in Chocomyšl! 



80 



Poterium sanguisorba L. Um Blatná mehrfach (V). Hlinsko (Č). 

Geum rivale L. Hlinsko (Č). Braunau (M)! 

Potentilla reptans L. var. erecta, Stengel aufrecht wachsend, 
Pflanze dichter behaart. — So am grasigen Damme am Ostrand 
der Fasanerie Baeov bei Gross-Wosek ! Bei Adler-Kostelec unter 
der Synkower Lehne (Hs)! 

Potentilla cinerea Chaix. Sadská, Smečno (Hg). 

Potentilla alba L. Sadská; Vestec an der Isermündung (Hg). 
Schlan: Waldrand bei Drnek (B)! Rakonitz, an der Bahn „u spra- 
vedlnosti" (Ku)! 

Potentilla canescens Bess. ß) fallax Uechtr. (s. Fiek Fl. 
v. Schles.) Am Riesengebirge: bei Schatzlar (Pax)! 

Potentilla recta L. Sonneberger Wald bei Steinschönau, Stein- 
bruch bei Hirnsen (Hke)! Adler-Kostelec: Feldhügel gegen Ča- 
stolovic (Hs)! 

Potentilla rupestris L. Leitmeritz: auch am Grossen Ra- 
dischken, Südostseite (C). Pürglitz : beim Paraplui und am Schloss- 
berg auf Felsen (Hb). 

Potentilla norvegica L. Am Thořovicer Teiche bei Schlüssel- 
burg (V). 

Potentilla supina L. Neuschloss (Hke)! 

Comarum palustre L. Teich bei Trhová Kamenice (Č). 

Rubus saxatilis L. Schlan: Kalklehne „v ostrově" im Jedomě- 

licer Thale und bei Svinařov (B)! Bei Kraštovic und unterhalb 

Zavěšín bei Čekanic (V). 
Rubus suberectus Anders. Pastvin an der Wilden Adler (Hg). 

Bei Gr. Wosek häufig mit seltenerem R. plicatus! Chrbyně bei 

Unhošt (Hg). Berg Blaník bei Wlaším, Křemešník bei Pilgram! 

Rožmitál (V). 

Rubus thyrsoideua Wimm. Laubwald bei Svinařov (B)! Von 
Schwarz-Kostelec zur Sázawa hin und wieder (V). Blaník bei 
Wlaším ! 

Rubus villicaulis Köhl, a) vulgaris. Krašťovic bei Čekanic 
zahlreich (V)! 

b) discolor (Whe). Kalkhügelrücken über der Stadt Sázawa 
(V). Unter dem Plešec nördl. von Rožmitál und in der Umge- 
bung der Špalková hora bei Bělčic reichlich (V)! bei Čekanic 
v „Zákličí" und bei dem Sedlecer Thiergarten (V)! 



81 



Eubus amoenus Port. (R. bifrons Vest nach Gremli). Im Wald- 
schlage bei Buziček an der Uslava nächst Blatná (V)! (Blätter 
fussförmig, Staubgef. lang). 

Rubus glandulosus Bernh. a) Koehleri (Whe). Wälder bei 
Člupek bei Leitomyšl (Kl) ! Kalkhügelrücken oberhalb der Stadt 
Sázawa (V). 

b) Sehl ei eher i (Whe). In den Rožmitáler sowie in den Stra- 
šicer Wäldern verbreitet (V). 

c) hirtus (Wk.). Am Křemešník bei Pilgram! 

Rubus tomentosus Borkh. Kost bei Sobotka (S)l Sonneberger 
Wald bei Steinschönau, Hofberg bei Sandau (Hke)! Lehnen 
oberhalb Svinařov, Vinařicer Berg (Hg). Neuhütten bei Beroun 
(Grégr)! Im Moldauthal hinter Závist am rechten Moldaufer 
häufig, auch bei Wran und gegen Davle zu! 

Spiraea salicifolia L. Sümpfe in der Niederung von Blatná (V). 

Spiraea aruneus L. Braunau: unter dem Georgiberg; bei der 
Sandschenke (M) ! Zabitá rokle bei Chrbyně (Hg), Čerchovfelsen 
bei Nischburg (Hb). St. Johannes hinter Štěchovic (Pč)! 

Prunus avium L. In Vorhölzern bei Steinschönau hin und 
wieder (Hke). 

Prunus chamaecerasus Jacq. Plänerkalk oberhalb Svinařov bei 
Smečno, Homole bei Wran (Hg). 

Cytisus nigricans L. Lehne im Schlosspark zu Bechyň ! 

Cytisus capitatus Jacq. Braunau: unter dem Bieberstein (M)! 
Wald „u zámku" bei Sadská (Hg). 

Genista germanica L. Rakonitz (Ku)! Hlinsko (Ö). 

t Lupinus luteus L. Bei Steinschönau gebaut; auf Feldern beim 
Horkaberg bei Leipa verwildert (Hke). 

Ononis procurrens Wallr. Elbthal : bei Sadská (Hg). Am Rande 
des Waldes Končiny bei Kornic nächst Leitomyšl (Kl)! Kalk- 
hügel bei Strakonic (V)! 

Medicago minima Desr. Pilsen: Radbuzathal (Ha)! 

fMedicago maculata Willd. (M. arabica All.). Am Rohlauer 
Bache bei Neudeck (Aug. 1881 Schiffner)! 

Melilotus albus Desr. Bei Frauenberg häufig! 

t Trigonella coerulea Ser, Bei Schwora nächst Leipa gebaut 
in einem Gärtchen und verwildert (Hke)! 

Trifolium spadiceum L. Hlinsko häufig (Č). Bei Dřevniště süd- 
östlich von Selčan häufig (D)! Grosser Teich bei Pilsen (Ha)! 

Tř. ; Mathematicko-přírodovědeoká. Q 



82 



Trifolium fragiferumL. Luze bei Leitomyšl (Kl) ! Bei Rentsch 
„na staré vsi" (Hb). Pilsen: am Malesicer Bach, bei Lobes (Ha) ! 

Trifolium striatum L. Rakonitz: trockene sandige Grasplätze 
gegen den Stadtwald (Hb)! Pilsen: im Radbuzathal (Ha)! 

f Trifolium incarnatum L. Jičín: an der Strasse nach Vo- 
haveč (S) ! Bahndamm bei Schasslowitz bei Leipa (Hke) ! Sadská, 
Kouřím (Hg). Lhotka bei Prag (Hke). Rakonitz stellenweise (Ku) ! 

Trifolium alpestre L. Bei Vestec an der Isermündung ; Wald 
Litovsko bei Chrbyně, Smečno (Hg). 

Trifolium rubens L. Podkozi bei Svárow nächst Unhoscht (Hg). 

Trifolium ochroleucum Huds. Schlan: buschige Lehne bei 
Řisut (B)! 

Anthyllis vulneraria L. Feldränder bei Steinschönau und Ma- 
nisch (Hke). Sadská, Svinařov bei Smečno (Hg). Kaliwoder Wald 
bei Rentsch, Nischburg, Beraunwiesen bei Pürglitz (Hb). Pavli- 
kover Hügel bei Rakonitz (ß Ku)! Kalkhügelrücken bei Stadt 
Sázawa (V)! 

Lotus uliginosus Schk. Mittleres Elbthal: bei Altbunzlau am 
Walde Okrouhlík, jedoch spärlich (Hg). 

f Tetragonolobus purpure us Mönch. Wird in Steinschönau 
in Küchengärten gebaut und findet sich bisweilen daraus ver- 
wildert (Hke). 

Galega officinalis L. Elbthal: bei Lissa gegen Čelákovic hin 
im Weidengebüsch (V). 

Astragalus cicer L. Bejchory bei Kolin! Am Egerufer zwischen 
Theresienstadt und Baušovic häufig (C). 

Hippocrepis comosaL. Wurde neuerdings auch von Hn. Con- 
rath, wahrscheinlich bei Leitmeritz, doch leider ohne Notirung 
des Standortes gesammelt. 

Coronilla vaginalis Lamk. Schlan : auch auf Plänerlehnen ober- 
halb Svinařov reichlich (Hg). 

Onobrychis viciaefolia Scop. Chotutic bei Peček, Molitorov 
bei Kouřím, Sadská, Svinařov, Chrbyně (Hg). 

Vicia lathyroides L. Prag: bei Hodko vičky (Hg). Gipfel der 
Hole bei Wran om(Hg). 

t Vicia grandi flora Scopoli ß. oblonga Neilr. (V. sordida W. 
Kit.) Bei Rakonitz nahe der Bahnbrücke über den Schwarzbach 
eingeschleppt (1877 Hb)! 

Vicia dumetorum L. Spitzberg bei B. Leipa (Hke)! Wald „Ka- 
zatelna" bei Chrbyně im Unhošter Thal (Hg)! 



83 



Vicia pisiformis L. Schlan: Rand des Laubwaldes bei Střebi- 
chovic (B)! Chrbyně (Hg)! Chudenic: auch beim Bade und am 
Berge Běle! 

Vicia silvatica L. Chrbyně (Hg). Wälder bei Sestrouň bei 
Selčan (D)! 

Vicia cassubica L. Schlan: auch bei Střebichovic (B)! Fasanerie 
bei Smečno, Wald Čížkovka bei Chrbyně (Hg)! Hodkovičky bei 
Prag (Hke). 

Vicia er a cca L. ß) alpestris Čel. Am Gipfel des Rehhorns im 
Riesengebirge in einer Mulde sehr zahlreich (1880) ! Der Stand- 
ort ist in den Nachträgen (Prodr. IV. Th.) durch ein Versehen 
weggeblieben. 

Vicia villosa Roth. Prag: Podbaba (Hke). Pilsen: bei Lobes (Ha) ! 

Vicia tetrasperma Mönch. Altbunzlau, Chrbyně (Hg). Um Stein- 
schönau ziemlich häufig (Hke). 

f Vicia monanthos Desf. Felder zwischen Mštětic und Brandeis 
und bei Kostomlat (Pk). Prag: zwischen Kuchelbadund König- 
saal bei der Beraunbrücke, oberhalb Modřan gebaut und ver- 
wildert; auch bei Karlstein beim Bahnhof (Hke)! 

t Lathyrus nissolia L. Zwischen dem Kahlenberge und der 
Bahnstrecke bei B. Leipa in vielen Exempl. (Wurm)! ohne 
Zweifel eingeschleppt. 

Lathyrus silvestris L. Altbunzlau, Chrbyně (Hg). Sázawathal 
bei Sázawa (V). 

Lathyrus het erophyllus L. Leitmeritz: am Rabenstein bei 
Schüttenitz (C)! Mileschauer, Südseite (C)! Schlau: buschige 
Kalklehne „v ostrově" im Jedomělicer Thale (B)! 

Lathyrus tuberosus L. Noch bei Braunau (M)! 

Lathyrus palustris L. Elbthal: im Weidengesträuch an der Bahn 
bei Čelákovic, unfern des Sisymbrium sinapistrum (V). Sumpf- 
wiesen beim Walde Okrouhlík bei Altbunzlau, spärlich (Hg). 
Fasanerie bei Libiš, mit Euphorbia palustris, spärlich (Pk), Be- 
stätigung der älteren Presl'schen Angabe. 

Lathyrus niger Bernh. Waldthal bei der Stadt Sázawa (V). 



6* 



84 



7. 

O granátové skále táborské. 

Sepsal prof. Fr. Šafránek, předložil prof. K. Kořistka dne 26. ledna 1883. 

(S 1 tabulkou.) 

Granátová skála táborská vystupuje jako neveliký balvan na 
jihozápadním svahu Tábora přímo proti mostu přes Lužnici. Má tvar 
klínovitý, shora dolů rozšířený a nad nejvyšším vrcholem jejím stojí 
chrám sv. Jakuba. Svisnou čarou obnáší výše její až k patě asi 20, 
šíře asi 10 metrů, mocnost její do hloubky však určiti nelze. Zdá 
se, že před časy do Lužnice přímo spadala, byla však časem vylá- 
mána a kamene různě použito. Nejpěkněji vyjímá se kámen z ní ve 
dlažbě táborské. Na ohlazených plochách jeho, jež zvláště po dešti 
krásně vynikají, pozorovati lze hmotu dvojí; totiž světlou s velikým 
množstvím granátův a temnou obyčejně bez granátů. Temná hmota 
tvoří ve hmotě světlé různě omezené ostrůvky. Vyskytne-li se však 
v této temné hmotě tu a tam nějaký granát, bývá vždy světlejším 
věnečkem objat. 

Prohlížejíce úlomek skály granátové pouze lupou, shledáme, že 
se hmota její skládá ze živce jednoklonného, ze slídy temné a z gra- 
nátův. 

Živec jest povahy dvojí: ve hmotě světlé jest hrubozrný, kry- 
staly jeho, šedé nebo namodralé, vynikají lesklými plochami štěpnými; 
ve hmotě temné jest však vesměs jemnozrný a množstvím lístků slídy 
pomíšený. Granáty objevují se i makroskopicky i mikroskopicky. 
Větší zrna tvaru mOm a co O . 2 0 2 dosahují velikosti až 5 cm. v prů- 
měru, jsou obyčejně dále od sebe položena a mají barvu na povrchu 
hnědou, uvnitř krásně ohnivě červenou; průměrná hutnost jest 3-78. 
Zrnka menší mají týž tvar, jsou však ostřeji vyvinuta a mají barvu 
světlejší, obyčejně višňovou. Místy hromadí se granáty v hnízda 
anebo tvoří zrnka granátová rovnoběžná pásma a menší shluky. Na 
místech, kde jest skála silně zvětralá, objevují se hnízda granátové 
hmoty beze všeho zevního tvaru jako ořech ano i jako pěst veliká 
a rozpadávají se malým uhozením v kousky krychlím podobné. Granát 
tento jest barvy temně hnědé, krvavě průhledný, na povrchu však 
žlutohnědou útlou pokožkou potažený. Pozorování tomuto odpovídají 
též průřezy pod drobnohledem. 



Fr. Šafránek: Granátová skála táborská. 





Ad. nat.del. Šafránek 



Lit.Ant.Vitek.Prah«. 736-11 



85 



Průřezy živcové jsou obyčejně kruhovité nebo eliptické i poly- 
gonální, nejvíce osmihranné a šestihranné, jakožto podélné průřezy 
vrostlic karlovarských. Jsou z největší části proniknuty šedou obláčko- 
vitou hmotou, která je kolkolem obklopuje a nejen trhlinami štěp- 
nými, leč i ve všech možných směrech do vnitra jejich vniká a tam 
se různě rozvětvuje. I bývá jí někdy množství takové, že překáží 
nejen zkoumání hmoty živcové ale i všech v ní obsažených vrostlic. 
Čím jest skála čerstvější, tím jest v živcích obláčkovité hmoty méně, 
tím jsou tudíž průřezy živcové čistší a jasnější, a naopak; lze tudíž 
důvodně souditi, že tvoření se hmoty této jest již výsledkem větrání 
živce. Průřezy živcové, ať průhledné ať zakalené, oplývají všude hoj- 
ností vzdušní ch pórů v, a to místy tou měrou, že se jich na IQ mm. 
až 600 napočísti dá. Velikost i tvar jejich jest rozmanitý; jsou buď 
kulaté buď oválné a řadí se buď v řádky nebo se kupí v houfce 
anebo tvořívají kolem většího póru úhledný věneček, jako očko perlo- 
očka. Vedle těchto pórův objevují se ve hmotě živcové roztroušená 
černá a neprůhledná zrnka různě omezená, z nichž se některá v ky- 
selině chlorovodíkové rozpouštějí a tudíž magnetovci náležejí, kdežto 
se ostatní nerozpustná zrnka jako železo titanové jeví. 

Slída není v hornině granátové stejně roztroušena. Světlé partie 
skály jsou buď úplně beze slídy nebo jí obsahují velmi po skrovnu; 
kdežto temné partie skály tolik slídy chovají, že se jí až na temno 
barví. Také lze říci, že čím jest hornina hrubozrnější, tím méně má 
slídy, a naopak. Ačkoliv se slída na pohled jen jako jediný druh jeví, 
má přece pod drobnohledem ráz dvojí: jest totiž žlutošedá a zeleno- 
hnědá. Obě tyto odrůdy objevují se sice velmi hojně pospolu, jsou 
však místa, která jedině slídu žlutošedou chovají. 

Lístky slídy žlutošedé objevují se v obojích průřezech, v příč- 
ných i podélných; příčné jsou šesterečné nebo oválné a lesklé, po- 
délné tvoří úzké pásky s úplně rovnoběžnými kraji a jsou zřejmě 
rovnoběžně rýhovány. Vynikají silným dichroismem a absorbují světlo 
tou měrou, že se až temnými jeví. Bývají na koncích svých šikmo 
nebo kolmo uťaty, nebo rozštěpeny anebo sahají rovnoběžné kraje 
jejich daleko přes konce průřezu, čímž tento jako vykrojený bývá. 
Dotýkajíce se svými kraji, řadí se jednotlivé tyto průřezy v klikaté 
řádky, nebo se kupí v snopkovité tvary anebo skládají celé vějíře; 
z největší části jsou však roztroušeny. Hmota jejich jest celkem 
velmi čistá, jen tu a tam objevují se v nich sporá zrnka magnetovce. 

Průřezy slídy zelenohnědé jsou mnohem větší a tvoří nepravi- 
delné hadrovité a na kraji často rozštěpené lístky, které se zřídka 



86 



kupí a řadí jako předešlé. Bývají rovněž rovnoběžně rýhovány a cho- 
vají často mezi rýhami sukům podobná místa. Hmota jejich obsahuje 
dosti často poměrně velká zrnka magnetovcová. 

Průřezy granátův, odpovídajíce tvarům svrchu vytčeným, jsou 
okrouhlé nebo šesti- i osmiboké. Větší bývají z pravidla osamoceny 
a jen někdy spatřujeme dva jedince jednou stranou srostlé. Menší 
kupí se pravidelně ve shluky nebo se řadí v pásky, při čemž bývají 
jedince obyčejně dle trigonální osy silně protaženy. Čím jsou prů- 
řezy menší, tím mají ostřejší omezení; větší průřezy jsou skoro vždy 
na obvodu rozežrány nebo vy hlodány. Barva jest většinou krvavě čer- 
vená, malé průřezy mají barvu světlejší; jsou však tu i granáty, jež 
v propadajícím světle téměř zcela bezbarvými se jeví a teprve pola- 
risovaným světlem se poznávají. Menší průřezy bývají ještě čistý, 
větší chovají však hojnost vrostlic a takové nerosty, které zvětráním 
hmoty granátové byly vznikly. 

Ku vrostlicím náležejí především černé jehlice, jichž množství, 
jak se zdá, s velikostí a s temnější barvou granátů přibývá. Při slabém 
zvětšení jsou tenké, vlasovité, silným zvětšením jeví se však jako 
sloupečky temnohnědé s velmi ostrým okrajem a obyčejně s neurčitým 
zakončením. Délka jejich jest různá; jsout mnohé až V-j 2 mm. dlouhé, 
mnohé však velice nepatrné. Z velké části bývají rozčlánkovány a 
jednotlivé články leží buď ve směru přímočarném, buď v obloukovitém 
a jsou pak hmotou granátovou stmeleny. Skupeny bývají velmi 
rozmanitě; tvoříť úhledné paprskovité a hvězdovité shluky nebo se 
hromadí v hustá hnízda anebo skládají pravidelné mřížování, v němž 
rovnoběžné jehlice ve třech směrech se protínajíce, samé rovnora- 
menné trojúhelníky tvoří. Někdy bývá toto mřížování tak husté, že 
se pod drobnohledem jediné rýhované ploše podobá. Jehlice, jež 
mřížování působí, pozoroval již Ochatz a Zirkel udává je za tur- 
malín. Všude, kdekoliv se tyto jehlice objevují, vynikají mezi nimi 
přemalé jednoklonné ale velmi ostře omezené mikrolity , barvy 
temnohnědé, jež se místy ve velikém množství vyskytují. Mimo to 
bývá ono mřížování obyčejně znečištěno černou práškovitou hmotou, 
která ve způsobě pásků ve mřížení uložena jest a toto mnohdy zcela 
zakaluje. Jinde nalézají se ve hmotě granátové poměrně veliká 
černá zrna tvaru neurčitého, zřídka čtverečná a šesterečná; tato 
bývají modravě průsvitavá, rozpouštějí se v kyselině chlorovodíkové 
a náležejí tudíž magnetovci, ostatní se v kyselině nemění a jsou 
železem titanovým. Magnetovec bývá však též uprostřed průřezů 
granátových jako přejemný píseček nakupen. Větší zrnka magne- 



87 



tovcová bývají hnědě obroubena, což již patrně ku porušení po- 
ukazuje. 

Poněvadž se granáty vždy pouze ve světlé hmotě skály obje- 
vují a poněvadž, kdykoliv se vyskytnou ve hmotě temné, vždy bílým 
věnečkem obroubeny bývají, jest domněnka na snadě, že jsou gra- 
náty ve skále naší nerosty druhotné. 

Tomu nasvědčuje i toto: některé temné partie skály přecházejí 
s přibývajícím granátem v pásky hmoty granátové ano i ve větší sku- 
piny ze samých zrn granátových; čím více skála větrá, tím větší 
a tím více granátů se v ní objevuje, až se téměř v úplně zvětralé 
skále dříve již popsaná hnízda hmoty granátové vyskytují. Granát 
náš jest hlavně křemičitan železnato-hlinitý, tvoří se tudíž nejspíše 
zrušením těch součástí skály, které tytéž prvky v sobě chovají; aspoň 
jsem shledal, že tam, kde v temnější hmotě granáty se nalézají, 
slída vesměs jest rozežrána a tou měrou porušena, že rýhování ani 
poznati nelze. 

Větrání skály granátové lze na třech různých místech pozoro- 
vati. Vedle skály na suchu, o níž právě řeč jest, obdržel jsem též 
úlomky vylovené z řeky a mimo to nalezl jsem tutéž skálu za řekou 
pod vesnicí Horkami. Z těchto tří míst jest skála u mostu poměrně 
nej čerstvější, z řeky jest již porušenější a z Horečka jest úplně 
zvětralá. 

Živec přechází známým způsobem vesměs v kaolin. První známka 
jeho porušení jest ona obláčkovitá hmota jím pronikající. Na prů- 
řezech ze skály, v řece ponořené, jest obláčkovité hmoty již tolik, 
že obrysy živce téměř ani znáti nejsou a jen tím vynikají, že jsou 
kysličníkem železitým, který kolem každého pěknou krvavou obrubu 
tvoří, označeny. Pod Horkami jest konečně živec úplně v kaolin 
přeměněn, tak že se tu skála nožem snadno krájeti dá. 

Granát větrá však rozmanitě. Kdežto ve skále na suchu bývá 
původcem nových nerostů, přechází tam, kde nan voda stále působí, 
jako v řece a pod Horkami, v hlínu hydrátem železitým a velmi 
drobnými lístky slídy proniknutou; tvar granátu se však úplně 
' zachoval. 

V jaké hmoty granát přechází, nejlépe lze pozorovati po klamo- 
tvarech. Kysličník železnatý, v granátu obsažený, přecházeje půso- 
bením kyslíku a vody v hydrát železitý, tvoří hlavně na povrchu 
krystalův a zrn granátových obal hnědý nebo hnědožlutý; mnohé 
granáty bývají však v obalu slídovém. Přechází tudíž granát dílem 
v hnědel dílem ve slídu. Tomu odpovídají i průřezy; porušené gra- 



88 



náty bývají na obrysech rozežrány a zaměňují nejprve pěknou svou 
barvu červenou za barvu pomerančovou nebo hnědou, která je kol- 
kolem objímá a do středu všemi možnými trhlinami a puklinami tou 
měrou vniká, že z původní hmoty granátové někdy jen nepatrné 
proužky zbývají. Jiné průřezy bývají objaty kolkolem lístky slídy 
zelenohnědé, které do vnitra jich se tlačí; místy přecházejí celé 
pásky granátů v slídu, jejíž lístky rovnoběžně se kladouce v těch 
místech sloh břidličnatý způsobují. Na takových místech nezbývá 
z granátů bud ani stopy anebo jen nepatrné zbytky, jako na důkaz 
přeměny této. 

V partiích, kde vody uhličité více mají přístupu, pozorovati lze 
granát přeměněný v chlovit nebo v zelený serpentin. Však i tyto ne- 
rosty ponenáhlu se ruší a konečný osud skály jest, že se mění 
v hmotu kaolinickou temnou slídou hojně proniklou, v níž tu a tam 
druhotné pásky křemenné se nalézají. 

Skála granátová nebyla asi dříve tak vztýčena jako nyní. Zdá 
se, že byla zdvižena hrubozrnou žulou, která také okolní diorit slíd- 
natý v uložení valně porušila. Z okolního kamení jest tudíž diorit 
nej starší, granátová skála mladší a žula hrubozrná nejmladší. 



8. 

Kritische Übersicht der Ornis Egyptens. 

Vorgetragen von Dr. Johann Palacký am 9. Februar 1883. 

Die folgende kritische Übersicht der Vögel Egyptens nach Shelley 
(Birds of Egypt), Heuglin (Ornis Nordostafrikas) und Gray (Handlist 
of Birds of British Museum) beabsichtigt vor Allem eine Sichtung 
des bereits vorhandenen Materials. Es wurden alle unsichern Spec. 
ausgeschlossen, bei den minder sichern der Grad der Glaubwürdigkeit, 
bei den muthmasslich versprengten Spec. die Exempl., auf denen die 
Angabe für Egypten beruht, angeführt, und ist hiebei dem Verf. Herrn 
Pelzeln für die gütige Durchsicht auf Grund der Wiener SammluDgen 
sehr verbunden. Es dürfte dies zu weiteren Forschungen anregen, so 
wegen der zweiten Nachtigallenart, der Frankoline, Ibis aethidopica, 
der Meeresvögel am Rothen Meere, die in anderer Beziehung so in- 
teressant, was den Standort betrifft, oft unsicher sind. 



89 



Die Hauptmasse ist palearktisch — die Zugvögel in der Majo- 
rität, wie es bei einem schattenlosen Küstenlande, in dem nur ein 
schmaler Streifen Culturlandes am Flusse übrig bleibt, selbstver- 
ständlich ist. Wenige tropische Vögel erreichen die Südgränze Egyp- 
tens, und dies wohl nur im Sommer (Argya, Nectarinia, ? Estrelda). 
Eine mit dem Nil herabgekommene Spec. ist wohl die Nilgans (Che- 
nalopex egyptiaca), die sonst das Todte Meer erreicht. Wie im ganzen 
palearktischen Gebiet ist Mangel an lokalen Spec, höchstens Cypselus 
pallidus — und der nicht allgemein anerkannte Turtur sharpii. Eigen- 
tümlich ist, dass die Wüsten im Westen den Vögeln unübersteiglich 
scheinen, westafrikanische Spec. scheinen zu fehlen. Dagegen hat das 
Rothe Meer eine tropische indische Ornis (Anous, Phaethon, Sula, 
Dromas) — das Mittelmeer behält nordische Formen (Colymbus septen- 
trionalis z. B.). Beide Meere scheinen hier ebenso im Gegensatze zu 
einander zu stehen, wie bei den Fischen, wo das Rothe Meer 243 
indische Formen (Day) zählt. 

Die Ornis Egyptens. 

Die Nummern der Handlist of Birds inthe Britisch Museum sind mit G. (Gray o. 
Hl.) gezeichnet, die Nummern Heuglins (Ornis Nordostafrikas) mit H., die von 
Shelley (Birds of Egypt) mit Sh. 

Gypaetos barbatus L. (1 Gr. 200 Sh.) H. 9. 
Vultur cinereus Gm. (3 Gr. 201 Sh.) H. 5. 

Otogyps auricularis Daud. (egyptius Temmink, Rüppell == nubicus Sm. 6 Gr.) 5 Gr. 

202 Sh. H. 4. 
Gyps fulva (Gm.) Hl. 8. Shelley 203. H. 1. 
Neofron percnopterus L. Hl. 21 Sh. 204 H. 7. 
Buteo vulgaris Bechst. Hl. 36 Sh. 188 H. 58 (2 Ex.). 

Buteo desertorum Daud. zz cirtensis Vaillant, tachardus Bprte etc. Hl. 39 Sh. 189 
H. 57 (3 Ex.). 

Buteo ferox Gm. rufinus Rüppell. Hl. 42 Sh. 190 H. 56. 
Aquila imperialis Bechst. Hl. 88 Sh. 194 p. H. 25. — heliaca Sav., mogilnik Gm. 
(ex Heuglin). 

Aquila fulva (L.) = chrysaetos L. (Hl. 87 — H. 24) ? 194 p. Sh. Unteregypten, 
selten, Heuglin. 

Aquila rapax Temm. (naevioides Cuv.) Hl. 89. — Heuglin 26. 
Aquila clanga Pall. (Hl. 91. — Sh. 196) Heuglin 949 a. 
Aquila naevia Gm. Hl. 92. — Sh. 194 Heuglin 27. 
Apuila pennata Cuv. Hl. 100. — Shelley 199 Heugl. 28. 
Aquila bonnellii Temm. Hl. 99. — Sh. 198 Heugl. 29. 
Circaetus gallicus Gm. Hl. 119 Sh. 191 H. 51. 
Pandion haliaetus L. Hl. 131 Sh. 193 H. 33. 



90 



Haliaetus albicilla L. Hl. 144 Sh. 192 H. 31. 
Falco peregrinus L. Hl. 163 Sh. 172 H. 10. 
Falco barbarus L. = peregrinoides. Temm. Hl. 174. — H. 11. 
Falco lanarius Schl. (biarmicus Rüpp ex Heugl.) Hl. 171 Sh. 174 H. 12. 
Falco saker Schleg. ex Heuglin ? 175 Sh. =z babylonicus Gurney (Hl. 173) Hl. 
176 Sh. 176 H. 13. 

Falco concolor Temm. horus Heuglin, eleonorae Heugl. Hl. 189 Sh. 179 H. 14. 

Falco subbuteo L. Hl. 180 (Sh. ?) H. 15. manchmal im Winter. 

Falco aesalon Gm. Hl. 192 Sh. 177 H. 17. 

Falco vespertinus L. Hl. 213 Sh. 180 H. 20. 

Falco tinnunculus L. zzrupicola Antinori Hl. 203 Sh. 181 H. 21. 

Falco cenchris Naum. Hl. 215 Sh. 182 H. 23. 

Pernis apivorus L. Hl. 237 Sh. 187 H. 62. 

Milvus regalis Bpte. Hl. 243 Sh. 183 H. 63. 

Milvus ater Gm. (migrans Bodd, aetolius V.) Hl. 245 — H. 64. 

Milvus forskalii Gm. (egyptius Gm.) Hl. 247 — H. 65. 

Elanus melanopterus Daud. zz caeruleus auct. Hl. 258 Sh. 186 H. 66. 

Astur palumbarius L. Hl. 268 Sh. 169 H. 37 (selten). 

Accipiter nisus L. (N. fringillarius Hl.) Hl. 299 Sh. 170 Hl. 41. 

Nísub gabar Daud. Hl. 342 Sh. 171 (Heuglin, bloss von Wadihalfa als Nordgränze). 

Circus aeruginosus L. Hl. 356 Sh. 165 H. 68. 

Circus cyaneus L. Hl. 364 Sh. 166 H. 69. 

Circus cinerascens Montagne (pygargus L.) Hl. 369 Sh. 168 H. 70. 
Circus swainsonii A. Srn. (pallidus Sykes non Hodgs — macrurus Gm.) Hl. 370 Sh. 
167 H. 71. 

Athene noctua Retz (var ? meridionalis, veterum) Hl. 378 Sh. 159 H. 83. 
Bubo maximus Sibb. Hl. 440 — H. 76 (1 Ex. Cairo). 
Bubo ascalafus Sav. Hl. 455 — H. 78 (Theben). 
Scops zorca Gm.zzgiu auct. Hl. 461 Sh. 160 H. 82. 

? (Syrnium aluco L. Hl. 500 wohl ein Irrthum Savigny's) wie S. funereum nach 
1 Ex. des britischen Museums (Nyctale temgmalmi Hl. 554). 

Otus vulgaris Flemm. Hl. 539 Sh. 161 Heuglin 72. 

Otus brachyotus L. Hl. 549 (162 Sh) Heuglin 73. 

Strix flammea L. H. 558 Sh. 156 Heuglin 89. 

Caprimulgus europeus L. Hl. 612 Sh. 154 H. 90. 

Caprimulgus egyptius Licht H. 615 Sh. 155 H. 93 nur im Sommer. 

Cypselus apus L. Hl. 717 Sh. 151 H. 103. 

Cypselus melba L. Hl. 719 Sh. 150 H. 101. 

Cypselus pallidus Shelley + (n. Sp.) Sh. 152. H. 109 bis 

Cypselus parvus Licht Hl. 732 Sh. 153 H. 105. 

Hirundo rustica L. Hl. 786 Heuglin 116 Sh. 79. 

Hirundo cahirica Licht (rioucourii Lav.) Hl. 789 Sh. 80 H. 117. 

? (Hirundo rufula Temm. zz alpestris zz daurica L. Hl. 805 H. 118. Pall. 1 ex. 
Shelley). 

Cotyle rupestris Scop. Hl. 872 Sh. 82 Hl. 122. 
Cotyle riparia L. Hl. 864 Sh. 84 Hl. 126. 
Cotyle minor Cab. Hl. 878 — Hl. 129. 
Chelidon urbica L. Hl. 880 — Hl. 129. 



91 



Coracias garrula L. Hl. 897 Sh. 146 Hl. 132. 

Alcedo ispida L. Hl. 1151 Sh. 143 Hl. 137. 

? (bengalensis Gm. Hl. 1152 nach Shelley 2 Ex. N. 144). 

Ceryle rudis L. Hl. 1180 Sh. 145 Hl. 144. 

Merops apiaster L. Hl. 1201 Sh. 147 H. 153. 

Merops superciliosus L. (egyptius Forsk ex Shell. Hl. 1205) Hl. 1204 Sh. 148 
Heuglin 154. 

Merops viridissimus Sw. egyptius Licht, ex Gray) Hl. 1211 Sh. 149 H. 157. 

Upupa epops L. Hl. 1250 Sh. 142 H. 164. 

Nectarinia metallica Licht Hl. 1334 auch Shelley in Filae. 

Tichodroma muraria L. H. 2520 Sh. 69 H. 186. 

Drymoica gracilis Rupp. (Sylvia textrix Descr. ď Eg.) Hl. 2832 Sh. 48 H. 188. 
Cisticola schoenicola Bpte. (? cursitans Frankl Hl. 2806 ex Heugl.) Hl. 2805 Sh. 47 
H. 211. 

Bradypterus cetti Gr. (Hl. 2954 ex Sharp. = sericea Natt.) — H. 216. 
Aedon galactodes Temm. Hl. 2979 Sh. 30 H. 218. 

Acrocefalus stentoreus Hempr. Ehr. Hl. 2930 = Hl. 2918 ex Sharp. Sh. 44. H. 226. 
Acrocefalus arundinaceus (Gm.) (Calamoherpe a. L.zz streperus V.) Hl. 2940 Sh. 42 
H. 220. 

Acrocefalus palustris Bechst. Hl. 2922 Sh. 43 H. 229. 

Acrocefalus turdoides L. Hl. 2917 Sh. 45 H. 227. 

Acrocefalus aquaticus Lath. Hl. 2965 Sh. 40 H. 232. 

Acrocefalus schoenobaenus L. Hl. 2964 Sh. 39 H. 233. 

Acrocefalus fluviatilis (Potamodus fl.) Meyer Hl. 2971 H. 234. 

Acrocefalus (? arabicus Heuglin Hl. 2917 a. ? (bloss ex Shelley 46). 

Acrocefalus luscinioides Savi Hl. 2953 Sh. 37 H. 235. 

Acrocefalus pallidus Schlegel Hl. 3044 (?) — H. 241. 

Calamodus melanopogon Temm. Hl. 2969 Sh. 41 H. 238. 

Chloropeta olivetorum Gould Hl. 3027 nur 1 Ex. Egypten ex Heugl. 242. 

Hypolais salicaria Bpte. (Hl. 2966 u. Hl. 3042) H. 243. 

Hypolais languida Hempr. Ehr. Hl. 2932 = 3046 (upcheri Trist, ex Sharpe — 3028 
elaica Sh.) H. 244. 

Phyllopneuste pallida Hemp. sibilatrix (Lath.) sylvicola Hl. 3016 — H. 239. 

Phyllopneuste trochilus L. Hl. 3032 Sh. 54 H. 245. 

Phyllopneuste bonellii V. Hl. 3033 Sh. 51 H. 249. 

Phyllopneuste rufa Lath. Hl. 3034 Sh. 53 H. 248. 

Phyllopneuste eversmanni Bpte. Hl. 3035 nur 1 Ex. Heuglin 24". 

Sylvia provincialis Gm. undata Bodd. Hl. 3003 H. 244. 

Sylvia sarda Gould Hl. 3004 Sh. 62 — 

Sylvia melanocefala Gm. Hl. 3001 (? = mystacea Ménétr. 3005, bowmanni 3002 Ex. 

Sharpe) — H. 246. 
Sylvia subalpina Born. Hl. 3006 Sh. 52 H. 247. 
Sylvia cinerea Bpte. Hl. 3012 H. 258. 
Sylvia curruca Lath. Hl. 3013 H. 250. 
Sylvia conspicillata G. Hl. 3007 H. 250. 
Sylvia hortensis Gm. Hl. 3025 H. 252. 
Sylvia atricapilla L. 3017 H. 253. 
Sylvia ruppellii Temm. 3019 H. 257. 



92 



Sylvia momus (nigricapilla Gr.) H. 251. 

Sylvia orfea Temm. Hl. 3021 H. 251. 

Luscinia filomela Bpte. izivera Sund. Hl. 8151 H. 282. 

? Luscinia major Brehm ? filomela Gould Hl. 3152 H. 283. 

Ruticilla phoenicura (L.) Hl. 3153 Sh. 27 H. 276. 

Ruticilla tithys Scop. Hl. 3154 Sh. 28 H. 278. 

Ruticilla semirufa Hempr. Ehr. Hl. 3155 (? mesoleuca Hempr. Hl. 3157) Sh. 29 
H. 279. 

Erithacus rubecula L. Hl. 3193 Sh. 32. H. 280. 

Cyanecula suecica L. (? — leucocyana Brehm. Hl. 3197) Hl. 3196 Sh. 81 H. 281. 
? (NB. Accentor modularis L. Hl. 3324 N. 33 Shelley 1 Ex., fehlt nach Heuglin). 
Saxicola oenanthe L. Hl. 3205 Sh. 11 Hgl. 295. 
Saxicola albicollis V. (aurita Temm.) Hl. 3206 Hl. 306. 

Saxicola xanthomelaena Hempr. Ehr. (libyca H.) Hl. 3206a apud Shelley = finschii 

Sh. 15 H. 308. 
Saxicola stapazina L. (non auct.) Hl. 3207 Hgl. 307. 

Saxicola eurymelaena Hempr. Ehr. =r? 3207 £= melanoleuca Güld ex Sharpe Hl. 

3218 Sh. 14 Hgl. 305. 
Saxicola homochroa Tristram (Cairo) H. 3227 Sh. 17 Hl. 291. 
Saxicola isabellina Ruppell {— saltatrix Ménétr. apud Shelley) Hl. 3216 Sh. 12 

H. 292. 

Saxicola amfileuca Hempr. Ehr. =z ? 3206 ex Gray. Hl. 3219 Sh. 13 H 307. 

Saxicola leucomela Pall. zrmorio Hempr. Hl. 3208 Sh. 20 H. 311. 

Saxicola libanotica Ehrenb. finschii Heugl. Hl. 3220 H. 310. 

Saxicola lugens Licht. Hl. 3210 (zz erythrea Hempr. ex Sharpe) Sh. 19 H. 313. 

Saxicola deserti Ruppell Hl. 3212 ex Shelley z= 3218. Sh. 16 H. 314. 

? (NB. S. filothamna Tristr. Hl. 3217 ein Irrthum, nach Heuglin nur in der Sahara^ 

Palestina ect. zu Hause. 
Saxicola moesta Licht. Hl. 3228 (ex Gray — 3217) Sh. 18 Hl. 317. 
Saxicola monacha Ruppell Hl. 3252 (ex Gr. = 3215) Sh. 21 H. 318. 
Saxicola leucocefala Brehm (Hl. 3254 ex Sh. = leucopyga Brehm Gr. H. 3253 

Sh. Ž3) Sh. 22 H. 321. 
? (syenitica Heugl. Hl. 3254a. Hgl. 320 nicht in Egypten, nur in Nubien H.). 
? gutturalis, salina Hgl. ? leucura Gm. Hl. 3250, nicht in Egypten, Sharpe. 
Monticola saxatilis L. Hl. 3800 Sh. 9 Hgl. 333. 
Monticola cyana L. Hl. 3805 Sh. 10 Hgl. 334. 
Pratincola rubetra L. Hl. 3275 — Hgl. 284. 
Pratincola rubicola L. Hl. 3274 — Hgl. 285. 
Pratincola hemprichii Ehr. Hl. 3278 Hgl. 286. 
Motacilla alba L. Hl. 3562 Sh. 87 H. 259. 

Motacilla vidua L. (Sund, excab. Hl. 3565) Sh. 88 H. Sh. 88 H. 260. 
Motacilla sulfurea Bechst. (boarula Pen. Gr.) (1 ex. Taylor ex Shelley) Hl. 3592 
Sh. 89 Hl. 261. 

Motacilla flava L. Hl. 3578 ex H.? = melanocefala Sh. 92 (Hl. 3579) z= cine- 

reocapilla Sh. 9 (Hl. 3580) Sh. 90, 87 H. 262. 
Motacilla (? capensis L. Hl. 3573 Sh. 90). — 
Anthus pratensis L. Hl. 3645 Sh. 94 H. 264. 
Anthus cervinus Pall. Hl. 3646 Sh. 95 H. 265. 



93 



Anthus campestris Best. Hl. 3635 Sh. 95 H. 268. 

Anthus spinoletta L. Hl. 3614 — H. 267. 

Anthus raalteni Bpte. ? end. (Fajum) Hl. 3616 277 H. 

Anthus arboreus Haup. (=: ? trivialis Gm. plumatus Mill. Hl. 3640) H. 266. 

Turdus viscivorus L. (ex Suez) Hl. 3667 Sh. 1 H. 339. 

Turdus pilaris L. Hl. 3673 (Zufall) Sh. 2 H. 340. 

Turdus musicus L. Hl. 3677 Sh. 3 H. 343. 1 

Turdus merula L. Hl. 3697 Sh. 4 H. 347. 

Turdus torquatus L. Hl. 3720 Sh. 5 H. 348. 

Pycnonotus arsinoe Licht. Hl. 3925 Sh. 6 H. 359. 

Pycnonotus xanthopygius Hempr. Hl. 3828 ? 3923 tristis Müll, z: nigricans 

Vieill., vallombrosae Bpte. Sh. 7 H. 360.] 
Argya acaciae Cal. Sfenura a. Hl. 4136 bei Syene blos Sh. 8 H. 337. 
Oriolus galbula L. Hl. 4299 Sh. 127 H. 349. 
Muscicapa atricapilla L. Hl. 4821 Sh. 77 H. 376. 
Muscicapa grisola L. Hl. 484 Sh. 76 H. 378. 
Muscicapa collaris Bechst. Hl. 4822 — H. 377. 
Lanius excubitor L. Hl. 5927 Sh. 70 H. 420. 
Lanius lahtora Sykes Hl. 5933 ex Shelley 71 H. 425. 
Lanius nubicus Licht. Hl. 5947 Sh. 73 H. 426. 
Lanius collurio L. Hl. 5965 Sh. 75 H. 417. 
Lanius minor Gm. Hl. 5966 Sh. 72 H. 419. 

Lanius rufus Briss (Bpte. = senátor L. Hgl. Hl. 5978 ? auriculatus) Sh. 74 H. 416. 

? Pyrrhocorax alpinus L. Hl. 6243 in Egypten nur von Hasselquist erwähnt. 

Corvus umbrinus Sund. Hl. 6199 Sh. 130 H. 442. 

Corvus monedula L. Hl. 6230 Sh. 134 H. 436. 

Corvus frugilegus L. Hl. 6201 Sh. 133 H. 437. 

Corvus cornix L. Hl. 6193 Sh. 132 H. 440. 

Corvus affinis Rüpp. Hl. 6197 Sh. 131 H. 441. 

Corvus minor Hgl. capensis auct. H. 425 in Egypten zweifelhaft Hl. 6209. 

Pastor roseus L. Hl. 6280 Sh. 129 H. 461. 

Sturnus vulgaris L. Hl. 6306 Sh. 128 H. 459. 

? Estrelda melanorhyncha in Egypten zweifelhaft. 

Fringilla coelebs L. Hl. 7166 Sh. 120 H. 545. 

Fringilla carduelis L. Hl. 7171 Sh. 121 H. 546. 

Fringilla serinus L. Hl. 7206 H. 562. 

Cannabina linota L. Hl. 7645 H. 562. 

? Aegiothus rufescens (Fr. linaria Temm. H. 563). 

Pyrrhula githaginea Licht. H. 7523 H. 547. 

Passer domesticus L. ? = italiae V. Hl. 7269 == rufipectus H. 536 7257 Hl. H. 535. 
Passer montanus L. 7258 Hl. H. 538. 

Passer (?) salicicola V. (ruppellii, hispaniolensis) Hl. 7260 H. 537. 
Coccothraustes vulgaris Pall. Hl. 7286 1 ex. Alexandrien Sh. 
Emberiza hortulana L. Hl. 7687 Sh. 112 H. 567. 
Emberiza miliaria L. Hl. 7697 Sh. 111 H. 564. 
Emberiza caesia Rüpp. 7719 Sh. 113 H. 568. 

Emberiza intermedia Mihahelles Hl. 7710 Selys 1 ex. Sh. 114. H. 572. 
Alauda arvensis L. Hl. 7744 Sh. 105 H. 579. 



94 



Alauda arborea L. Hl. 7760 (nur Brehm in Ünteregypten) Sh. 104 H. 583. 

Alauda reboudia Loche Hl. 7751 Sh. 197 H. 598. 

Alauda minor Cab. (? =r 7751 Hgl. Sh. 108 H. 598. 

Melanocoryfa calandra L. Hl. 7780 Sh. 109 H. 577. 

Melanocoryfa clotbey Temm. H. 7787 — H. 576. 

Certhilauda desertorum Bpte. Hl. 7794 Sh. 99 H. 595. 

Ammomanes deserti Licht, (lusitanica Gm). Hl. 7808 Sh. 100 H. 585. 

Ammomanes fraterculus Trist. (Asuan-Taylor) Hl. 7809 Sh. 101 H. 587. 

Ammomanes? arenicolor Sund. 7812 Hl. H. 584 a. 

Galerida cristata L. Hl. 7762 Sh. 103 H. 581. 

Galerida isabellina Bpte. Hl. 7767 Sh. 100 H. 583. 

Calandritis brachydactyla Temm. ? 7773 Hl. Sh. 106. H. 596. 

Jynx torquilla L. Hl. 8848 Sh. 137 H. 663. 

Cuculus canorus L. HL 8985 Sh. 138. H. 652. 

Coccystes glandarius L. Hl. 9060 Sh. 139 H. 656. 

Centropus egyptius Gm. = senegalensis L. Hl. 8945 Hl. 8946 Sh. 141. H. 661. 

Chrysococcyx cupreus H. nur tropisch Sh. 140. 

Columba oenas L. (im Berliner Museum Hgl.) Hl. 9241 H. 681. 

Columba livia Bpte. Hl. 9231 Sh. 206 H. 682. 

Turtur auritus L. Hl. 9311 Sh. 208 H. 690. 

Turtur ? sharpii Shelley 209 e. ('nach Heuglin = auritus). 

Turtur? isabellinus Bpte. Hl. 9322 (1 ex. Berlin) H. 691. 

Turtur ? senegalensis (= egyptius ex. Sh.) L. Hl. 9317 ex Sh. 212. 

Turtur? albiventris Gr. ob hier? Hl. 9326 H. 687. 

Pterocles alchata L. Hl. 9467 H. 696. 

Pterocles exustus Temm. Hl. 9469 Sh. 213 H. 697. 

Pterocles coronatus Licht. Hl. 9463 H. 700. 

Pterocles? senegalus L. Hl. 9470 nur Shelley 214. 

Pterocles ? tricinctus Sw. Hl. 9459 wohl nicht hier. 

Pterocles francoliuus vulgaris Stef. Hl. 9680 nur Shelley 216. 

Coturnix communis L. Hl. 9705 Sh. 218 H. 720. 

Turnix sylvatica Desf. Hl. 9727 Sh. 219 H. 722. 

Ammoperdix hayi Temm. Hl. 9813. Sh. 217 Syene Hgl. 725. 

Struthio camelus L. Hl. 9841 Tajům H. 729. 

Otis tetrax L. Hl. 9914 Sh. 221 H. 730. 

Otis arabs L. Hl. 9922 (versprengt) Sh. 252. H. 735. 

Otis hubara Desf. Hl. 9937 Sh. 220 H. 741. 

Oedicnemus crepitans Temm. Hl. 9939 Sh. 226 H. 751. 

Cursorius gallicus Gm. Hl. 10036 Sh. 225 H. 742. 

Pluvianus egyptiacus Hasselq. Hl. 10035 H. 747. 

Glareola pratiacola L. Hl. 10026 Sh. 223 H. 748. 

Glareola melanoptera Nord. = nordmanni T. nur Sh. 224 ex Gray Hl. 10027 H. 749. 
Glareola? nuchalis Gr. H. 750 blos Gordon, bei Gray blos Nubien Hl. 10028. 
Vanellus cristatus M. Hl. 9950 Sh. 227 H. 734. 
Chettusia gregaria Pall. Hl. 9953 Sh. 229 H. 736. 
Chettusia flavipes Sav. Hl. 9956 H. 738. 

Hoplopterus spinosus L. Hgl. als speciosus Licht. Hl. 9971 tectus Bodd. H. 742 
bei Büppel!, wohl Irrthum Hl. 9975 HL, 9969 Sh. 228 H. 760. 



95 



Squatarola helvetica L. Hl. 9980 Sh. 233 (Hgl. als Charadrius varius Br.) H. 744. 

Charadrius apricarius L. (pluvialis L.) Hl. 9982 Sh. 231 H. 745. 

Charadrius morinellus L. Hl. 9989 Sh. 234 selten Hgl. 746. 

Charadrius geoffroyi Wagl. Hl. 9993 Sh. 236 2 exempl. Hgl. 748. 

Charadrius mongolicus Pall. Hl. 9994. Sh. 237 1 ex. Hgl. 750. 

Charadrius hiaticula L. Hl. 9998 Sh. 240 Hgl. 770. 

Charadrius pecuarius Temm. Hl. 10015 Sh. 238. 

Charadrius cantianus Lath. zz alexandrinus H. 10020 Sh. 239 Hgl. 775. 
Charadrius tricollaris V. intermedius Ménétr ex Shelley zz Filippinus Lath. Hl. 10000 

zz indicus Hgl. 241. 
Charadrius? minor Meyer Shelley 242. 

Charadrius? fluviatilis Bechst. Hl. 9999 Hgl. 772 am Rothen Meer. 

Charadrius? asiaticus Pall. Sh. 235 (Hl. 9990) nicht bei Hgl. 

Haematopus ostralegus L. Hl. 10057 Sh. 243 Hgl. 777. 

Cinclus interpres L. Hl. 10068 Hgl. 776. 

Dromas ardeola L. Hl. 10237 Rothes Meer (?) Hgl. 779. 

Grus cinerea Bechst. Hl. 10079 Sh. 271 Hgl. 858. 

Grus virgo L. Hl. 10092 Sh. 272 Hgl. 860. 

Balearia pavonina L. Gr. Hl. 10094 Sh. 276 Hgl. 861. 

Ardea purpurea L. Hl. 10102 Sh. 277 Hgl. 781. 

Ardea cinerea L. Hl. 10099 Hgl. 782. 

Ardea gularis Bose. Hl. 11122 Suez (Hgl.) Hgl. 785. 

Ardea alba L. Hl. 10108 Sh. 278 Hgl. 786. 

Ardea garzetta L. Hl. 11113 Sh. 279 Hgl. 788. 

Ardea bubulcus (ibis L.) H. 10132 Hgl. 789. 

Ardea minuta L. Hl. 10148 Sh. 283 Hgl. 791. 

Ardea stellaris L. Hl. 10161 Hgl. 795. 

Ardea nyeticorax Lath. Hl. 10171 Sh. 282 Hgl. 796. 

Ardea? comata Pall. Hl. 10134 Shelley 281 nicht Hgl. 

Ciconia alba B. Hl. 10184 Sh. 274 Hgl. 800. 

Ciconia nigra L. Hl. 10186. Sh. 275 Hgl. 801. 

Platalea leucerodia L. Hl. 10199 Sh. 273 Hgl. 807. 

Tantalus ibis L. Hl. 10206 Sh. 270 Hgl. 809. 

Ibis falcinellus L. HL 10204 Sh. 269 Hgl. 810. 

Ibis aethiopica Lath. zz religiosa Sav. Hl. 10221 1 ex. Damiette Hgl. Sh. 268 nicht 

in Egypten (Cabanis). 
Numenius arquata L. Hl. 10239 Sh. 244 Hgl. 815. 

Numenius tenuirostris V. Hl. 10241 Sh. 246 1 ex. im Leydner Museum Hgl. 816. 

Numenius phaeopus L. Hl. 10249 Sh. 245 Hgl. 817. 

Limosa aegocefala L. Hl. 10258 Sh. 247 Hgl. 818. 

Totanus stagnalis Bechst. Hl. 10266 Sh. 262 Hgl. 821. 

Totanus ochropus L. Hl. 10267 Sh. 263 Hgl. 822. 

Totanus glareola L. Hl. 10268 Sh. 264 Hgl. 823. 

Totanus calidris L. Hl. 10273 Sh. 259 Hgl. 829. 

Totanus fuscus L. Hl. 10275 Sh. 266 Hgl. 825. 

Totanus glottis L. (canescens Gm. zz chloropus M. Hl. 10276 Sh. 261 Hgl. 826. 
Tringoides hypoleucos L. Hl. 10279 Sh. 265 Hgl. 827. 
Recurvirostra avocetta L. Hl. 10285 Sh. 267 Hgl. 828. 



96 



Himantopus autumnalis Hasselq. =s Candidus Bonnaterre Hl. 10293 Sh* 266 Hlg. 829. 
Philomachus pugnax L. Hl. 10299 Sh. 248 Hgl. 830. 
Tringa platyrhyncha Temm. Hl. 10305 nur Hedenborg Hgl. 832. 
Tringa cinclus L. Hl. 10310 Sh. 257 Hgl. 833. 
Tringa minuta Leisl Hl. 10311 Sh. 254 Hgl. 834. 
Tringa Temminkii Leisl HL 10315 Sh. 255 Hgl. 835. 
Tringa subarquata Leisl Hl. 10319 Sh. 258 Hgl. 836. 
Calidris arenaria L. Hl. 10324 Sh. 256 Hgl. 837. 
Gallinago major Gm. Hl. 10328 Sh. 250 Hgl. 838. 
Galinago scolopacina Bpte. Hl. 10329 (Sh. 251?) Hgl. 839. 
Gallinago gallinula L. Hl. 10342 Sh. 252 Hgl. 841. 
Scolopax rusticola L. Hl. 10352 Sh. 249 Hgl. 842. 
Rbynchaea capensis L. Hl. 10356 Damiatte, Cairo Hgl. 843. 
Fulica atra L. Hl. 10513 (cristata Gm. Hl. 10521 nur Sh. 294 Hgl.) Sh. 293 
Hgl. 845. 

Gallinula chloropus L. Hl. 10495 Sh. 290 Hgl. 847. 

Porfyrio hyacinthinus Temm. Hl. 10476 — veterum Gm. L. Sh. 292 Fajum ex 
Hgl. 850. 

Porfyrio alleni Thomp. Hl. 10487 Sh. 291 (1 ex. Lucca M. bei Heuglin?)- 

Porfyrio smaragdonotus Temm. Hl. 10480 Sh? Heuglin 849 Menzalehsee. 

Ortygometra pygmea Naum. Hl. 10461 Sh. 289 Hgl. 851. 

Ortygometra porzana L. Hl. 10451 Sh. 288 Hgl. 854. 

Ortygometra crex. L. Hl. 10450 Sh. 287 Hgl. 855. 

Rallus aquaticus L. Hl. 10408 Sh. 286 Hgl. 856 

Phoenicopterus antiquorum Temm. Hl. 10544 Sh. 285 Hgl. 862. 

Anser albifrons L. Hl. 10565 Sh. 298 Hgl. 866. 

Chenoloper egyptiacus Briss. Hl. 10557 Sh. 297 Hgl. 867. 

Bernicla brenta Pall. Hl. 10575 Sh. 299 Hgl. 868. 

Cygnus olor Gm. Hl. 10597 Sh. 295 Hgl. 870. 

Cygnus musicus Bechst. Hl. 10600 Sh. 296 Hgl. 871. 

Vulpanser tadorna L. Hl. 10618 Sh. 300 Hgl. 874. 

Casarca rutila Bpte. Hl. 10621 Sh. 301 Hgl. 875. 

Mareca penelope L. Hl. 10628 Sh. 308. Hgl. 876. 

Dafila acuta L. Hl. 10632 Sh. 304 Hgl. 877. 

Anas boschas L. Hl. 10638 Sh. 302 Hgl. 878. 

Querquedula circia L. Hl. 10656 Sh. 307 Hgl. 881. 

Nettion crecca L. Hl. 10661 Sh. 306 Hgl. 882. 

Chaulelasmus strepera L. Hl. 10674 Sh. 303 Hgl. 884. 

Chaulelasmus angustirostris Ménétr 10675 1 ex. Alexandrien Hgl. 885. 

Spatula clypeata L. Hl. 10674 Sh. 305 Hgl. 886. 

? Fuligula (rufina Pall. Hl. 10683 nur bei Brehm u. Schlegel Hgl. 887.) 

Fulix cristata Bpte Hl. 10684 Sh. 312 Hgl. 888. 

Fulix mařila L. Hl. 10686 Sh. 311 Hgl. 889. 

Fulix ferina L. Hl. 10689 Sh. 310 Hgl. 890. 

Fulix nyroca Guld. Hl. 10693 Sh. 309 Hgl. 891. 

? (Bucefala clanguia L. Hl. 10696 nur bei Brehm ex Hgl. 892.) 

Oidemia fusca L. Hl. 10714 Sh. 314 Hgl. 893. 

Erismatura leucocefala Scopol. Hl. 10718 Sh. 313 Hgl. 894. 



97 



? (Mergus senátor L. Hl. 10729 1 Ex. im Leydner Museum nicht Shelley) und 
Heuglin 895. 

Colymbus septentrionalís L, Hl. 10738 Sh. 351 H. 896, 
Podiceps cristatus L. Hl. 10739 Sh. 347 H. 897. 
Podiceps griseigena Bodd. Hl. 10747 — H. 898. 
Podiceps nigricollis Sund. Hl. 10753 (Suez Bitterseen) 899. 
Podiceps minor Lath. HL 10763 Sh. 350 H. 900. 

? (? auritus L. Hl. 10751. Quondam Heuglin Systems-Übersicht) wie subcristatus 

u. septentrionalís. 
Pufíinus Kuhlii B. HL 10832 Sh. 1 ex. Alexandrien HgL 901. 
Paffinus anglorum W. Hl. 10834 í ex. Sh. aus Egypten im brit. Museum Hgl 902. 
Larus marinus L. HL 10952. Sh. 333 u. 338 Hgl. 906 u. 911 (~ cachinnans Pall. 

ex Gray. 

Larus fuscus L. Hl. 10959 Sh. 334 Hgl. 907. 

I (glaucus Brun.) 10960 Hl. nur Brehm ex. Hgl. 908. 

Larus auduini Payr. HL 10967 Hgl. 909. 

Larus argentatus Brun. Hl. 10968 Sh. 336 Hgl. 910. 

Larus ichthyaetus Pall. HL 10980 Cairo, Suez (Hgl,) Sh. 340 Hgl. 914. 

Larus ridibundus L. Hl. 10981 Sh. 342 Hgl. 915. 

Larus melanocefalus Temm. (Natt.) Hl. 10993 Sh. 332 Hgl. 916. 

Larus minutus Pall. HL 11001 Sh. 341 Hgl. 917. 

Larus gelastes Licht. Hl. 11007 Sh. 339 Hgl. 918. 

? (Shelley N. 337 auch L. conus L. Hl. 10945 — Heuglin widerspricht (905). 
? L. leucofthalmus Licht (Sh. 311) hält Heuglin (912) für einen Irrthum. 
? (? Larus subroseus, brehmii, capistratus Hgl. Übersicht.) 
Rissa tridactyla L. Hl. 11017 Hgl. 919. 

Sterna (fluviatilis Naum 1 ex. Rüppel vom Rothen Meer Hgl. 920 HL 11021 Sh. 
336. 

Sterna hirundo L. Blas. Hl. 11020 Sh. 327 Hgl. 921. 
? (macroptera Temm. Hl. 11023. 1 ex. Rothes Meer) Hgl. 922. 
Sterna anglica M. (=z nilotica Hasselq.) HL 11040 ex Shelley et Gray, Sh. 322 HgL 
923. 

Sterna cantiaca Gm. FL 11044 Sh. 323 Hgl. 924. 

Sterna media Hossf. Hl. 11047 Rothes Meer (von Indien) 1 ex. Alexandrien Shelley 
Hgl. 925. 

Sterna caspia Pall. HL 11050 Sh. 321 HgL 926. 

Sterna bergii Licht (velox Rüpp.) Hl. 11057 Sh. 325 HgL 927. 

Sternula minuta (sp. HgL Übersicht) L. Hl. 11062 Sh. 327 Hgl. 928. 

Hydrochelidon fissipes L. Hl. 11069 Hgl. 929. 

Hydrochelidon nigra L. Hl. 11070 Hgl. 930. 

Hydrochelidon hybrida Pall. Hl. 11071 Hgl. 931. 

Hydrochelidon ? anaesthetus Scop. HL 11080 Rothes Meer Suez (pauayana Lath. 

Gm.) Hgl. 933. 
? (rzalbigena Licht 11077. (Rothes Meer) HgL 932. 
Anous stolidus L. HL 11084 Rothes Meer HgL 935. 
Rhynchops flavirostris V. Hl. 11094 Sh. 332 Hgl. 936. 

? (Phaethon aethereus L. (HL 10695) u. rubricaudus Bodd. (HL 10698) im Rothen 
Meere. 



Tř. : Matheruaticko-přírodovědecká. 



7 



98 



Sula fiber L, (D. brasiliensis ap. Hgl. System. Übersicht). Hl. 11109 — Rothes 

Meer bis Suez Hgl. 941. 
? (S. cyanops Sund. Sh. de 318 ? nicht bei Hgl.) 
Graculus carbo L. Hl. 11112 Sh. 319 Hgl. 942. 
Graculus pygmeus Pall. Hl. 11142 Sh. 320 Hgl 944. 
? (? lucidus Licht Hl. 11116 bei Tor. (Hgl.) 
Pelecanus onocrotalus L. Hl. 11151 (Edfu) Shell. 816 Hgl. 946. 
Pelecanus crispus Bruch. Hl. 11152 Sh. 315 Hgl. 945 (prius 929). 
? (? rufescens Gmel Hl. 11155 Rothes Meer Hgl. 947.) 

? minor Rüpp. Shelley 317 (Hl. 11153) bei Heuglin nur im Sudan = mitratus Licht 
335 excl. dub. 



9. 

O českých rašelinníkách (Sphagua bohemica). 

Přednesl prof. Jos. Dědeček 23. února 1883. 

Když jsem r. 1876 malé pojednání o rozšíření rašelinníků po 
Čechách uveřejniti se chystal,*) neměl jsem ani tolik materiálu po 
ruce, aby se z něho o zastoupení těchto mechů u nás pravý úsudek 
utvořiti mohl, ani nebyla dosavadní literatura té povahy, aby byla 
býti mohla spolehlivým rádcem, v jehož průvodu snadněji a bezpečně 
možným by bylo v oné ač na členy chudé na odrůdy ale velmi bo- 
haté rodině obeznámiti se. 

Zásoby tehdejší obohaceny od té doby více než dvojnásobným 
počtem pocházejícím z nalezišť, jichž získáno dílem sbírkami prof. 
Dr. v. Leonhardi-ho a Dr. K. Knaffa sen., dílem novými vý- 
skumy. Vedle prof. Dr. L. Čelakovského, jenž mi ze svých po 
Čechách cest již mnohý zvláštní druh mechu k volnému upotřebení 
laskavě odevzdal, snesl hlavní kontingent rašelinníků prof. Fr< Si- 
tenský z končin, kde mechy tyto od nepamětných dob již pracují 
na utvoření rašeliny horské, totiž z rybničnatého okrsku v obvodu 
města Doks, České Lípy, Kuřívod a Mimoně, potom z nejzápadněj- 
šího cípu Krkonošského mezi Novým Světem a severními hranicemi 
Českými. — Já sám též neopomenul od těch dob věnovati i těmto 
mechovým rostlinám pozornosti bdělé, čímž přibylo mi dílem ze se- 
verních, dílem z jižních hranic, zvláště ale ze Šumavských íilců 



) Prof. Jos. Dědeček: Die böhmischen Sphagna und ihre Gesellschafter. Ab- 
hdlg. der k. k. zool. bot. Gesellsch. Wien 1876. 



99 



nových hojných dokladů pro jejich topografické u nás zjištění. — Na 
všech těchto výskumech novějších a na opětném ohlédání sbírek ná- 
rodního musea zakládá se sepsání této zprávy* 

O některých zvláštnostech rašelinníků. 

Mnohé jsou vlastnosti, jež chudou rodinu rašelinníků nad ostatní 
mechovité rostliny ve zvláštní skupeninu povznášejí, a také ojedinělé 
jsou známky, dle nichž jednotlivé členy oné rodiny rozeznati možno. 
Mezi první náleží svazčité uspořádání dvojího druhu jejich větví, 
rozličná tvářnost i ústrojnosť listů lodyžních naproti větevním, při 
listech dále jejich dvojtvárnost pletiva i jeho porovitost ve spolku 
se spirálními sraženinami. Tobolka jejich vztýčena na zvláštním 
pseudopodiu, postrádajíc peristomu a mrštníků, nikoliv ale víčka, 
středního sloupečku a čepičky, vyniká dvojími výtrusy, většími te- 
traedrickými a klíčení schopnými t. zv. makrosporami a menšími 
polyedrickými mikrosporami, jichž účel ale dosud neznámý. 

Ku vlastnostem druhým specificky důležitým náleží hlavně po- 
vaha lodyhy a obojího druhu listů. Již Bridel ve své bryologii 
z r. 1826 přihlížel ku tvaru listů větevních, jako vytknul C. Müller 
v Synopsis muscorum z r. 1848 přítomnost nebo nedostatek sraženin 
v pletivu listovém za přední kriterium při třídění rašelinníků. Také 
L. Piré (Le Sphaignes de la floře de Belgique 1867) důvěřoval příliš 
objevování se vláknitých sraženin v listovém pletivu, ač zároveň vším 
právem důležitost téže okolnosti při korních buňkách větevních byl 
seznal. Podobně poznali záhy i jiní autorové, že u této obmezené 
rodiny mechů více třeba jest přihlížeti ku ústrojům vegetativním 
než ku poměrům pohlavním, ač se těmto v některých případech dů- 
ležitého rozhodujícího momentu upříti nesmí. Tím směrem řídil se 
Wilson (1855) i C. Hartmann (1861), anť první zakončení listů 
větevních, druhý zase lodyžních nemalé váhy přisuzoval. Podobně 
i Schliephacke i Russow (1865) přidělili poměrům listů vě- 
tevních rozhodujícího místa, ale okem nej opatrnějším skoumali ra- 
šelinníky Evropské — arci že nikoliv bez upotřebení pracně sbudo- 
vané starší literatury, W. Ph. Schimper a posléze C. Warnstorf. 

U obou — a také částečně i u Klinggraeffa 1872, jenž tedy 
Schimperovo dílo druhé : Synopsis Muscorum europaeorum 1876 znáti 
nemohl a který nešťastnou náhodou i barvě rašelinníků příliš důvě- 
řoval, — nezůstává nepovšimnutou pokožka lodyhy a barva jejího 
tkaniva dřevního, ani jimi nepodceňován zvláštní kraj listů obojích, 
ani větevních ani — a na tom nejvíce záleží — kraj listů lodyžních. 

7* 



100 



Že tvářnost obou těchto ústrojů veliké jest důležitosti speci- 
fické, poznáme níže obšírněji; přes to ale zmiňujeme se o těchto po- 
měrech napřed několika slovy zvláště. 

Pletivo korní (stratům corticale) může rozhod o vati při určování 
druhů příbuzných trojím spůsobem. Na prvním místě svou barvou, 
kteráž ale co na první pohled zřejmý znak s koloritem podloženého 
dřeva pomíchati se nesmí, a jížto dle dosavadních zkušeností jen 
při některých druzích důvěřovati se může. Prospívá též časem i ne- 
gativní její vlastnost, jako na př. při Sphagnum variabile 
Warnstorff (kteréž někdy se S p h. acutifolium Ehrh. o zevní tvář- 
nost zápasí), kde korní pletivo nikdy není — jak časem u tohoto — 
růžové. 

Více než tato první rozhoduje v některých záhadách druhá 
vlastnost pletiva korního, množství vrstev, z nichž složeno, se týka- 
jící. Tohoto rozdílu použiti ale možno pouze na základě dobrých 
řezů. což při tuhosti podloženého tkaniva dřevního a snadné poru- 
šitelnosti korních vrstev jednak zdlouhavou, jednak také jen při jisté 
dovednosti spolehlivou pomůckou, kterou ku potěše badatelů jinými 
ještě znaky podporovati můžeme a musíme. 

Mezi znaky tyto výpomocné nenáleží takou měrou tvar a po- 
měrná velikost svrchní vrstvy korního pletiva, ač bystrému pozoro- 
vateli i ony mohou býti dobrým vodítkem, jakou měrou spolehlivým 
stává se tu vůdcem přítomnost nebo nedostatek předně spirálních 
sraženin a za druhé průduchů. — Sraženiny vyznačují lodyhy i větve 
pouze u Sph. cymbifolium, a musím vyznati, že i při tomto, od 
jiných všech druhů obyčejně nápadným tvarem se lišícím mechu, ona 
známka rozhodla v jeho prospěch všude tam, kdy objevil se bud 
ve formě chabé, nebo příliš řídkolisté a chudovětvé nebo ve tvaru 
bizarrním a takovém, že nijaké ani zdánlivé příbuznosti ku typické 
formě neprozrazoval. 

Také průduchy (pory) nejsou obecným zjevem u rašelinníků, 
anat větší část jejich druhů v pletivu korním, — nikoliv ale ve tka- 
nivu listovém — jich postrádá. Porami vyznačuje se vždy lodyha 
u Sph. cymbifolium Hedw., u Sph. Girgensohnii Russow 
a u Sph. fimbriatum Wils., velmi pořídku objevují se též u Sph. 
acutifolium Ehrh. — Sph. rigidum Schpr., nemajíc v pletivu 
lodyhy pory žádné, vyvinuje jich zase mnoho v povrchním pletivu 
svých větví. 

U Sph. cymbifolium netřeba spoléhati na přítomnost prů- 
duchů, ačkoliv se tyto pro svou značnosť a přesnou obmezenosť sotva 



101 



přehlídnouti mohou, poněvadž se tento druh nápadnými sraženinami 
v korním tkanivu bez obtíží prozrazuje. Také Sph. rigidum ne- 
liší se snad pouhou přítomností průduchu na povrchu svých větví, 
stávajíc se buď již svou tvářností nebo spolehlivými drobnohlednými 
známkami proti ostatním dobře obmezeným druhem. Jinak to ale 
u Sph. Girgensohnii a Sph. fimbriatum, kde na rozeznání 
průduchů často spolehlivé určení závisí; ne v případech, kde by se 
mezi oběma těmito druhy rozhodnouti mělo, poněvadž při porovitosti 
jejich korního pletiva známky jiné, jako na př. tvar zakončení listo- 
vého mezi nimi přesné hranice tvoří, ale kdy jedná se o rozhod- 
nutí mezi Sph. fimbriatum a příbuzným Sph. Lindbergii 
Schpr., jemuž průduchy korní scházejí. — Připomenouti se 
ale musí, že u zmíněných druhů ohraničení porů, které co kruh 
nebo elipsa se jeví, nebývá vždy k našemu přání dosti ostré. Ano, 
stává se též zhusta, že při prvním nazírání na část sloupnuté po- 
kožky průduchů vůbec žádných nevidíme (jako nás rázem překva- 
puje jejich ostrá kontura u S. cymbifolium), a že po nějakou 
vteřinu oko uvykati musíme na rozměry ostatních blan, než se mu 
posléze i slabounké ohraničení průduchů, které málokterou buňku 
vynechávají, objevuje. Dále poznamenati třeba, že se pory nalézají 
vždy blíže příčných stěn, a to skoro u nich v buňkách Sph. Gir- 
gensohnii, dále od nich u Sph. fimbriatum, — a že objevují 
se pravidlem po jedné v každé delší buňce (v krátkých, a těch jen 
porůznu, i scházívají). U Sph. fimbriatum bývají odchylkou i dva 
pory v buňce jedné, a tu stojí jedna na obvyklém místě nedaleko 
jedné příčné stěny, druhá ale ve větší vzdálenosti od stěny druhé, 
asi ve třetině délky buňky celé. 

Záhadným úkazem jest vyskytování se průduchů u Sph. acu- 
tifolium, o nichž jako jen odchylkou se tam objevujících již také 
Schimper ve své Synopsis z r. 1876 se zmiňuje. A to tím záhadnější, 
poněvadž tento druh, co do bohatství na formy pravý to proteus 
mezi ostatními, často nejen habitu elně ale zejména i tvarem svých 
lodyžních listů i jejich pletivem na Sph. Girgensohnii příliš na- 
léhavě připomíná. Není to snad následek descendence, která, jak 
zdá se, také počet druhů rašelinníků v rozličných spisech též pod 
rozličným číslem klásti svádí? 

Mezi nejspolehlivější kriteria rašelinníků náleží pletivo listů 
lodyžních, při němž nejen poměrnou jeho velikost či světlost (lumen) 
jednotlivých buněk ale i obsah jejich na váhu klásti se musí. 



iÖ2 



Ačkoliv jest u rašelinníků pravidlem, že se listy jejich ze dvo- 
jího pletiva skládají, totiž z buněk čirých (hyalinních) větších a buněk 
zelení znamenaných menších, a že jednu větší buňku čirou 
více zelených buněk vroubí, odchylují se od tohoto obyčeje, 
jejž v listech větevních obecně zachovávají, v listech lodyžních mnohé 
druhy nápadně. Zejména u S. squarrosum, S. Lindbergii, 
S. Girgensohnii a S. fimbriatum jeví se býti pletivo hyalinní 
složitějším v tom směru, že ne jedna ale častěji dvě, tři, nebo i více 
jich jednou společnou obrubou buněk zelených vroubeno bývá. Úkaz 
tento, na nějž také již Schimper ve své Synopsis muscorum 
z r. 1876 tu a tam při popisování váhu kladl, vysvětluji si tím, že 
v jedné buňce čiré objevila se znenáhla bud jedna přepážka, kterouž 
tedy ona ve dvě buňky se rozdělila, aneb takovýchto přihrádek po- 
zději i více, čímž ty Schimperem nazvané buňky dělené (bi- tri- 
partitae), nebo jak je jinde i „septatae" čili přepažované nazývá, 
povstaly. 

Směr i počet přepážek jest libovolný a i v jednom listu téhož 
druhu nestálý. Celkem ale převládá u buněk spodině listů bližších 
a také směrem osy listové prodloužených směr podélný, u buněk 
koncových a u jmenovaných druhů zejména široce kosočtvereČných 
směr příčný. Ano, někdy objevují se v jedné z širších buněk ve 3 neb 
4 jiné rozdělených, oba směry zároveň; někdy zase, a to zejména 
u S. fimbriatum v koncových buňkách i více přepážek příčných 
směru téhož. 

Samo sebou se rozumí, že na počtu přepážek závisí i počet 
buněk jednu „složenou" hyalinní skládajících. Nej obecnějšími jsou 
buňky dvojdílné, méně často 3 — 4dílné a vzácnější odchylkou, zvláště 
v listech od S. fimbriatum pozorovanou, 5 — 8dílné. Kde přepážky 
objevují se v čirých buňkách velkých, nekladou pozorování žádných 
překážek, ale v pletivu úzkém a táhlém jsou při rozeznávání zvláště 
zeleňových buněk, jichž chlorofyll zejména v doleních končinách 
listů dílem vybledne, dílem jen řicřounce jest rozdělen, na velkou zá- 
vadu. Naskytuje se to v případu, kde se má urči ti rozměr obruby 
(limbus) listové. 

Obruba jest ne tak u listů větevních jako u lodyžních velmi 
rozhodujícím znakem. Vyrozumíváme tím jménem zvláště úzké a táhlé 
tkanivo po kraji listu rozložené a u rozličných druhů také nestejně 
širokou část plochy listové s ostatním pletivem skládající. U vě- 
tevních listů různí se obruba co úzká čirá páska velmi nápadně od 
sousedního jednak zeleného jednak sraženinami i porami ozdobeného 



103 



pletiva čirého a širokého. Ani u S. Lindbergii Schpr. není obruba 
větevních listů tak nápadně širokou, jakou by se dle udání Warns- 
torfa býti zdála, dosahujíc šířky nejvýše šesti buněk. Ne tak zřetelnou 
jest hranice mezi obrubou a ostatním pletivem u listů lodyžních, 
obzvláště v jejich dolení části, kdežto konec listů v úzkobuněčný 
kraj a šírobuněčné ostatní pletivo nápadněji rozlišovati se může. 
Přesnou hranici mezi obrubou a pletivem ostatním stanoviti můžeme 
jen u takových listů lodyžních, jichž buňky s obrubou se stýkající 
buď sraženinami nebo porami se vyznačují, aneb kde se nápadnější 
světlostí či šířkou od úzkobuněčného kraje různí, posléze i tam, kde 
zeleňové buňky menším rozměrem a barvou i od hyalinních i od 
obrubových zřetelně rozeznati možno. 

Zcela zřetelnou a slabou, sotva na čtyři buňky širokou obrubu 
nacházíme pouze u S. molle Sulliv. a uS. teres Ängstr. U tohoto 
jest ale veškeré ostatní spodinové pletivo u porovnání s ostatními 
druhy mnohem užší, nač při vyměřování šířky obruby s veškerou 
opatrností hleděti jest. Zcela neobroubenými jsou lodyžní listy 
u S. cymbifolium Hedw. U všech ostatních druhů domácích jest 
obruba zejména ku spodině listové nápadně rozšířena. — Pouze velko- 
listé formy od S. cavifolium Warnstorf odchylují se od toho pra- 
vidla a od drobnolistých jeho forem, neboť i při oněch pozorovati 
dole na 3 — 5 buněk zšíří úzkou obrubu kolem ostatního až ku spo- 
dině sraženinami závitkovitými ozdobeného pletiva. — Je-li obruba 
širokou, tu právě počítají se mezi její pletivo i takové široké buňky 
hyalinní, které hojnými podélnými přepážkami byvše roz- 
děleny, svou šířkou potom ani proti zeleňovým ani proti 
krajním obrubovým buňkám nijakž nevynikají. V případech 
těchto zůstává pak zcela uprostřed po délce listové několik nepře- 
pažených širších buněk, které až ku spodině listu se táhnou a od 
nichž k oběma krajům pletivo obruby rozkládati se počíná, vždy 
šikmo ke krajům na šířce ubývající. Pouze u S. rigidum táhne se 
širší obruba a stejně široká po celé délce listu. Poněvadž ale listy 
tyto k nejmenším všech náležejí, zdá se býti obruba jejich, na 6 až 
9 buněk široká, přece uzounkou, jest ale od ostatního, obyčejně sra- 
ženinami neb i sporými porami vyplněného, širšího a asi na 14 buněk 
zšíří rozloženého pletiva zřetelně obmezena. 

Krajní buňky obruby nebo zakončení listového vystupují časem 
v podobě brv nebo třásní přes okraj listu. Není-li zakončení listů 
zubaté, jest třásnité a u S. fimbriatum jest docela i kraj listu 
hluboko blíže ku spodině dlouhými třásněmi obrostlým, I široce za- 



104 



okrouhlený konec listů u S. Girgensohnii a u mnohé formy od 
S. acutifolium, dále zaokrouhlené konce listů uS. teres a široce 
uťaté u S. Lindbergii, ty a časem i jiné druhy mají po kraji 
v uzounká vlákna prodloužené aneb tam, kde stěny byly 
slabší ve třepení i protrhané buňky, jimž u druhů vytčených 
také nemalé pozornosti věnovati musíme. — Že by ale u S. rigidum 
Schpr. listy lodyžní po celém kraji brvitými byly, jak Warns- 
torf ve spisu „Die europäischen Torfmoose" 1881 pag. 97 udává, 
toho ani u forem již habituelně nápadných shledáno nebylo. Pravda 
sice, že konec listů oněch asi do třetiny délky třepením obložen, 
a že i konce buněk obrubu skládajících tu a tam co krátké zoubky 
vystupují, ale té podoby, která by jim jména brv přivlastniti mohla, 
na materiálu ohledávaném naprosto pozorováno nebylo. Také Schim- 
per ve své „Synopsis" o podobné vlastnosti se nezmiňuje. 

Že by se u rašelinníků rozličnému zbarvení do růžová, fijalova 
a j. nemělo přikládati žádné specifické důležitosti, domníval jsem se 
již před devíti lety, a ztvrdil by to každý sběratel, jenž vídá, že trsy 
na suchém a výslunném stanovisku rostoucí náchylnými bývají k zbar- 
vení do růžová, části těchže trsů ale do vlhka ponořené aneb pod 
vodou rostoucí že v barvy zelené vždy se odívají. Tuto domněnku 
nesdílí ale v. Klinggraeff, jenž v pojednání: „Beschreibung der 
in Preussen gefundenen Arten und Varietaeten der Gattung Sphagnum" 
Königsberg 1872. zbarvení listů pro každý druh za velmi značnou 
známku uvádí, a na př. S. fuscum Klinggraeff, jež po něm Schimper 
již jen co var. od acutifolium uvedl, zejména na barvitosti za 
samostatný druh odporučil. — Také Warnstorf připisuje barvě 
rašelinníků důležitosti jen podřízené a nejvýše pouze při tvoření va- 
riet jakési platnosti si zjednávající. 

Na přítomnosti porů a sraženin, z nichž často spirální i kru- 
hovité v jednom listu se spatřují, jen někdy možno si zakládati. 
U porů třeba jest porovnávati jejich velikost (ač, jsou-li vůbec v lo- 
dyžních listech vyvinuty) i jejich počet v jednotlivých buňkách, ať 
již v listech lodyžní ch nebo větevních. Zvláště Sphagnum cavi- 
folium Warnstorf vyniká hustě vedle sebe seřaděnými a v řady 
perlovým šňůrám podobné urovnanými pory v listech větevních. — 
Na přítomnost sraženin v tkanivu lodyžních listů nemožno se spo- 
léhati, poněvadž se mimo S. Girgensohnii a teres u každého 
jiného z devíti druhů sraženiny často až ke spodině listů vyskytovati 
mohou. 



105 



Rovněž nespolehlivým znakem jest umístění ústrojů pohlavních. 
Že zárodečníky nikoliv na konci lodyhy ale na pobočních větvích po- 
vstávají a tedy axillárními (na konci větví) jsou, jest věcí patrnou, 
a naše domácí sbírky z mnohých stanovisk toho dokládají. Budovati 
ale systém rašelinníků na jedno- nebo dvojdomosti pohlavní proto 
již radno není, poněvadž tyto rostliny právě v oné době v nejbuj- 
nějším vývinu pohlavním se nalézají, kdy pro sněhy a mrazy žádný 
pozorovatel do přírody vycházeti nemůže; z jara ale a v létě jsou 
známky zvláště po pelatkách častěji odstraněny již tak, že i jedno- 
domý druh za dvoudomý mylně by považován býti mohl. 

Návrh (klíč) k určování domácích rašelinníků. 

A. Pokožka lodyhy s porami. 

1. Buňky pokožní se závitkovými sraženinami a velkými 
porami . . . S. cymby foliům. 

2. Buňky pokož. bez sraženin, s porami někdy slabě ohra- 
ničenými. 

a) Lodyžní listy jazykovité, na zaokrouhleném konci třá- 
sni té, bez sraženin a porů . . . . S. Girgensohnii. 

b) Lodyžní listy skoro po celém kraji dlouze třásnité j. j. 
před S. fimbriatum. 

B. Pokožka lodyhy bez porů. 

1. Listy lodyžní na konci nej širší nebo velké, jazykovité. 

a) Listy na konci nej širší, tu široce uťaté a dlouže třá- 
snité, s obrubou širokou; často se spirálními sraže- 
ninami S. Lindbergii. 

b) Listy jazykovité, na okrouhlém konci třásnité, s ob- 
rubou úzkou; bez sraženin . . . S. teres. 

2. Listy lodyžní u spodiny nebo uprostřed nejširší; sraženiny 
zřetelné neb žádné. 

a) Listy uprostřed nejširší, na konci zubaté. Obruba 
uzounká . . . „ . * . . . , S. molle. 

b) Listy u spodiny nejširší, na konci více méně súženém 
zubaté neb třásnité. 

a) Obruba úzká. 
*) Listy pouze na konci třásnité nebo zubaté, někdy 
velké, někdy malé, častěji prohnuté s krajem ohrnutým 

S. cavifolium. 
**) Listy malinké, as do % od konce drobně třásnité 
a ploché . « . . . . ♦ . * S. rigid um. 
ß) Obruba ku spodině nápadně rozšířená. 



106 



*) Listy lodyžní nápadně velké a četné. Listy větevní 
řídké, prohnuté a daleko od konce po kraji ohrnuté. Rost- 
lina nejdrobnější S. m o Hus cum. 

**) Listy lodyžní řídce rozložené. Listy větevní jen na 
konci ohrnuté. 

f) Listy větevní z čeřené, obyčejně velmi dlouhé až 
čárkovité. Pokožka lodyhy 1— 2vrstevná, úzkobuněčná, 
stěny buněčné stloustlé . . . . S. variabile. 

tf ) Listy větevní kraje rovného', leda s koncem zpět 
ohnutým, ne-li k lodyze přitlačeným. Pokožka 3— 4vrstevná, 
šírobuněčná, stěny buň. tenké. (Zřídka jako u A po- 
rovitá) ♦ . . . S. acutifolium. 

1. Sphagnum cyrnbifolium (Ehrh.J Hedvo. (1782) rozšířil. 
Rašelinník tupolistý.*) 

Z nižin až na hory rozšířený v rozličných tvarech. 

Var. 1. vulgare (Michx.) Warnst. — Dle mohutnosti lodyh, 
dle délky a sblížení větví jakož i po barvě nebo docela vlastnostech 
anatomických rozeznává Warnstorf osmero forem, jichž určování jako 
u podobných odchýlek jiných druhů nevěnoval jsem zvláštní píle, maje 
to pevné přesvědčení, že postrádají oné nezbytné vlastnosti, jež stálostí 
se zove, a která by na př. některé krátkovětvé a husto trsé formě, jako 
jest S. cyrnbifolium var. vulgare congestum Schpr. zcela 
nebránila přejiti ve tvar štíhlejší, dlouho- a řídkovětvý, jakýmž jest 
S. cyrnbifolium ß) brachy cla dum Warnst; y) pycnocladum 
C. Müller; ó) lax um Warnst, a většina jiných, kdyby se dostaly 
do ústředí stále mokrého. — Tu a u všech rašelinníků platí zkušenost : 
čím sušší lokalita, tím zakrsalejší — a čím vlhčí, tím štíhlejší každá 
forma. Tomuto u rostlin všeobecnému zákonu ani mechovitá rostlina 
nemůže se protiviti. 

Odrůda nej obecnější ve všech vertikálních polohách. — Motoly 
u Prahy nad rybníkem (Děd.). — Západní konec Úvalského lesa směrem 
ku Běchovicům (Děd.). — Všetaty u Neratovic (Sitenský). — Kačina 
u Kutných hor (Peyl). — Královice dolní (Děd.). — Ronov (Peyl). 
Sušické lesy (Peyl). -— Nasavrky (Čeněk). — Černý Kostelec (Tuček). 
Blaník (Děd.). — Počátky a u Tábora (Bauše). — Veselí (Sit.). — 
Tučapy (Pohl). — Hůrky a j. u Písku (Děd.). — Strážské lesy (v. 



*) Dle větevních listů taktéž u Preala pojmenovaný. 



107 



Leonhardi). — České Vrbny u Budějovic (Děd.). — Blánský vrch 
(Děd.). — Šumava: na hoře sv. Tomáše, Fišer-a Ahornfilz u Prášil 
a svah Špičáku u Eisensteinu (Děd.). — Tepelský klášter (Konrád). 
Teplice (Winkler). — Litoměřice (Müller). — Č. Kamenice (Hrabal). 
Okolí Č. Lípy, Doks, Mimoně, Bezděze, Kuřívod, Bělé, Vartenberku 
a Č. Dubu vůbec u všech rybníků (Sit.). — Kurovodice u Mnich. 
Hradiště blíže Olšiny (Děd.). — Turnov: v lesích Valdštejnských, 
Hruboskalských a Rotštejnských (Děd.). — Jičín na Lorettě (Sit.). — 
Ještědské hory (Děd.). — Okolí Liberce (Siegmund). — V Jizerských 
horách (Limpricht). — Na mnohých místech severně Harrachovic 
v Krkonoších (Sit). — Labská louka (Děd. a j.). — Co S. helve- 
ticum z Krkonoš (Weitenweber). — Hradec Králové (Veselský). — 
Abršpach (Děd.). — Rokytnice (Weiss). — Králický Sněžník (Bayer) 
Okolí Králíků (Děd.). 

Var 2. papillosum (Lindberg spec). — Na Velké Jizerské 
louce r. 1867 objevil Gust. Limpricht; severovýchodně Tafelfichte 
r. 1873 Schumann. 

Var 3. Austini (Sulliv. spec). — Mezi Flinsberkem a Schwarz- 
bachem severovýchodně Tafelfichte u paty Jizerských hor r. 1873 
spolu s var. papillosum nalezl Dr. Schumann. 

2. Sphagnum Girgensohnii Russow 1865. — E. dlouhovětvý.*) 
(S. fimbriatum var. strictum Lindb.). 

Význačný pro subalpinské pásmo horské; řidčeji v rovině. 

Krkonoše : tam obecný na př. na Labské, Pančině a Bílé louce, 
u Rybníků a obou Sněžných jam. Mrtvý vrch (Sitenský). — Janské 
lázně (Milde). — Abršpach (Děd.). — Chudoba [Cudova] (Milde). — 
Na Braunem a Eschenberku pod Král. Sněžníkem (Děd.). ■ — V lese 
u Červeného potoka (Rothfloss) blíže Králíků (Děd.). — Králové Hradec 
co S. fimbriatum (Wurm, Veselský). — Turnov: u Vartenberka, 
Valdštejna, Rotšteina a na Kozákově (Děd.). — Jižní svah Ještědu 
(Děd.). — Jizerské hory (Limpricht). — Krušné hory co acutifolium 
(Eichler). — V Zákličí u Čekanic (Velenovský). — Šumava: u Černého 
jezera, na rašelinách Ahorn-a Fišerfilz u Prášil, na hoře Sv. Tomáše 
(Děd.). 

Var. 1. strictum Russ. — Ve skulinách skal v okolí Bílé 
vody v Krkonoších (dle Warnstorfa Schulze). — Bílá louka (Sitenský). 



*) Dle obyčejné jeho povahy. Jsou však také jemu nejvíce podobné druhy S. 
acutifolium a S. fimbriatum zhusta větví velmi štíhlých. 



108 



Var. 2. pumilum Angstr. — Svah Špičáku u Eisensteinu (Děd.). 
Neubruck u Mimoně (Sit.). 

3. Sphagnum fimbriatum Wils. (1847). — R. třásnitý. 

Nevystupuje na pohoří. Schimperovo o něm udání: „haud rarum 
sed praetervisum" nevztahuje se na Čechy, kde dosud jen porůznu 
byl sbírán. 

Praha: u Motol nad rybníkem na malém palouku velmi hojný 
ve spolku s podřízeným tam S. cymbifolium (Opic, Schöbl a j.) 
a rozesílaný co S. acutifolium nebo cuspidatum. — Jičín: 
v lesích u Loretty (Sitenský). — Seeheide u Neuhausu v Krušných 
horách (Knaff sen.). — Mariánské lázně co cuspidatum (v. Leon- 
hardi). Teplice co acutifolium (Winkler). — Nejvyšší stanovisko 
objeveno na „Mooswiese" u Janských lázní (Sitenský). 

K těmto udávají se ve spisech: Abhandlungen der k. k. zooL 
bot. Gesellschaft" Wien 1859 ještě tato stanoviště: Počátky, v čistém 
lesním potoku r. 1849 (Dr. Pokorný). — Melzergrund v Krkonoších 
na sever, svahu Sněžky r. 1839 (Sendtner). — Červený Hrádek v Kruš. 
horách (A. Roth). Tam uvedená presidentem Veselským rostlina od 
Král. Hradce jest S. Girgensohnii. — - V „Oesterr. bot. Zeitschrift" 
z r. 1861 uvádí jej Em. Weiss také od Rokytnice a z Abršpachu. 

4. Sphagnum Lindbergii Schimper (1858). — R. lesklolistý.*) 

Nahrazuje S. fimbriatum na rašelinách vyššího pohoří a i tu 
po skromnu. 

Krkonoše: Bílá louka, kdež r. 1838 Sendtnerem nalezen ale za 
zvláštní druh nepoznán. Týž objevil jej dle Schimpera r. 1843 též 
u Malého rybníka, odkud jej později i Milde přinesl. V Malé sněžné 
jámě, v Melzergrundu, na Labské, Pančině a Bílé louce, na Koppen- 
planu a u slapu Pančina (Milde, místem i Schulze). 

5. Sphagnum teres Angstr. (1862) rozšiř. — R. kostrbatý**) 

Var. 1. sqarrosum (Pers. spec). Převládá v hornatějších 
polohách, ač na pohoří jen porůznu. 

Blíže Hodkoviček u Prahy (Velenovský). — Stiřín u Jílového 



*) Dle listů větevnícb, které ale též u S. variabile zvláštním třpytem se 
vyznačují. 

ť *) Starší název Opicův pro S. squarrosnm. 



109 



(Sýkora, Kalmus). — Zákličf u Čekanic (Velenovs.). — Písek : v lesích 
k Jeníkovu (Děd.). — Tučapy (hr. Berchtold a Pohl). — Stráž: 
v lese Margaretině (v. Leonhardi). — Budějovické okolí (Veselský, 
Jechl). — Blánský vrch (Jungbauer, Děd.). — čertova stěna u Vyš- 
šího Brodu (Děd.). — Kožmberg (Děd.). — Březina v Plzeňsku (Opic). 
V Císařském lese (Pohl). — Krušné hory (Čelakovský) a u Eisen- 
berku (Knaff sen.) — Děčín (Malínský). — Česká Lípa Watzel). — 
Strossteich a Kummerteich u Mimoně (Sit.). — Ještěd (Děd.). — 
Turnov, v lesích Hruboskalských (Děd.). — Jičín, u Loretty (Sit.). 
Abršpach (Milde, Děd.). — Svatoňovice (Pastor). — Na Hejšovině 
(Milde). — Krkonoše: u Harrachovic na mnohých místech; u Pančice 
a Oxenbaude (Sitenský). — Bílá louka a docela až i na Velkém 
Šišáku (Děd.). — Špindlerova bouda (Limpricht). — Rehhorn (Josefina 
Kablíková co S. capillifolium). — V lesích u Ve[ké Moravy (Děd.). 
Kladský Sněžník (Milde, Bayer). 

ß) imbricatum Schimper. — Oxenbaude (Sit.). Nasavrky (Peyl). 
Některé kusy z Tučap, Blanského vrchu a Stiřína sem se přibližují. 

Var. 2. grácii e Warnst. (S. teres Angstr. — S. squarrosum 
var. teres Schpr.). — Význačný pro rašeliny temena Krkonošského, 
kde i souvislé rozsáhlejší prostory zaujímá. Tak na Bílé louce vedle 
S. rigidum a S. Lín db er gi i a u Malého rybníka se vzácným 
Mnium cinclidioides (Milde). — Strossteich, Hammersteich 
a Žizňkov v Českolipsku (Sit.). — Mariánské lázně (Kühlewein). — 
Motoly u Prahy (Schóbl). — Písek na Hůrkách (Děd.). — Též se 
uvádí z Čech (od Rokytnice?) u Weisse. 



6. Sphagnum molle Sulliv. (1845). — R. měkký. 

(S. molluscoides C. Müll.; S. Mülleri Schpr.). 

Objevuje se na rašelinných lukách často v sousedstvu S. ri- 
gidum, jehož některým formám se podobá a časem v hojnosti zvláště 
v polohách nižších. 

České Vrbny u Budějovic podél dráhy na lukách (Děd.). — - 
Oudraží u Písku na Blátě (Chadt). — Žizňkov (Schiessnig), Donzteich, 
Strossteich a Velký rybník mezi Ö. Lípou a Mimoni (Sitenský). — 
Faule W T iese nad Harrachovicemi (Sit.). — Boží dar v Kruš. horách 
(dle Rabenhorsta Weicker a Handtke). 



no 



7. Sphágnum cavifolium Warnstorf. — R. Člunkólistý.*) 

V tuto kollektivní specii zahrnul autor Sph. subsecundum 
N. et. H. a Sph. laricinum Spinee, jichž obou formy dle povahy 
listů lodyžních někdy velkých někdy malých stěží od sebe rozděliti 
možno. 

Var. 1. subsecundum (Nees et Hornsch. co spec). — S. 
contortum Schultz (var. subsecundum Wils.). — Poskromnu na kraji 
Úvalského lesa směrem k Běchovicům (Děd.). — Žizňkov, Kuhoersdorf, 
Strossteich a Neubruck mezi Lípou a Mimoni (Sitens.). Pod Bezděz. 
(Sít.). — Šluknov (Karl). — Veselí u Tábora (Sít.). — Dle Weisse 
u Eokytnice, dle Winklera v Sev. Čechách, dle Watzla u č. Lípy 
a dle dr. Pokorného u Počátek. 

a) molle Warnstorf. — Bílá louka na Krkonoších (Sit.). 

ß) contortum (Schpr.). — Krkonoše: u nižšího toku Bílé 
vody a u Malého rybníka (Milde a Limpricht). — Labská Louka 
(Sit ). — Č. Kamenice (Hrabal 1854). — Heideberg, Donzteich, Damm- 
mühle a Kuřívody (Sit.). 

Var. 2. laricinum (R. Spinee co spec). S. neglectum Angstr. ; 
S. curvifolium Wils.). — Žizňkov a Černý rybník u Č. Lípy (Sit.) 
Faule Wiese nad Harrachovicemi (Siten.). — Teplice (Winkler). — 
Poetsch u Chomutova (Knaff sen.). — Blánský vrch (Děd.). 

8. Sphagnum rigidum Schpr. (1858). — E. tuhý. 

(S. compactum ß) rigidum N. v. E. — S. ambiguum Hüben.). 

Roste i na suchých vřesovištích i v mokřadách a dle toho ve 
dvou rozličných od sebe dosti rozdílných odrůdách: 

Var. 1. squarrosum (Russ. a) strictum Warnst.) — Krkonoše: 
u Malého rybníka (Sitenský). — Na Braunem pod Král. Sněžníkem 
(Děd.). — Zvíkov v jižních Čechách v nedalekém lese (Děd.). 

Var. 2. compactum Schpr. (S. condensatum Schleich. — S. 
compactum DC. — S. praemorsum Zenker). — Velmi rozšířený 
na Krkonoších: na Bílé louce, Koppenplanu, u Velkého i Malého 
rybníka, na Kotli (Milde). — Labská Louka (Milde, Děd.) i u Labských 
pramenů nad L. boudou (Děd.). — Navorovská louka (Sitenský). — 
Oxenbaude (Sit.). — Králové Hradec (Wurm a Veselský). — V krajině 
Českolipské a Mimoňské u Žiznikova, Strossteichu, Velkého rybníka, 
Dammmühle a pod Bezdězi (Sit.). — V Krušných horách (Rabenhorst). 



*) Jest vlastně název Opicův pro S. cymbifolium. 



in 



U Nimburka v právo na silnici ku Mladé Boleslavi (Všetečka, Děd.). 
Na lukách u Semína v Pardubicku (Opic). — U Budějovic (Jechl). 

9. Sphagnum molluscum Bruch (1825). — R. Hdkólistý.*) 

(S. tenellum Ehrh. — S. obtusifolium var. tenellum W. 

et M.). 

Tento jinde na severu i v statnějších odrůdách objevující se druh 
roste u nás vzácně a to jen ve tvaru nej útlejším, jakého u ostatních 
typických forem našich rašelinníků nenacházíme. 

Jizerské hory : na obou Jizerských lukách (Limpricht). — Krko- 
noše: na Koppenplanu r. 1819 objevil Funck; Bílá louka (Limpricht, 
Sitenský) a temeno Silberberku (Sit.). — Saalfelder v Orlických horách 
(dle Kryptogamenflora von Schlesien). — Co vzácnost v dolině u Donz- 
teichu blíže Kuřívod (Sitenský). 

10. Sphagnum variabile Warnstorf. — E. dlouholistý. 

Jest jako S. acutifolium a S. cymbifolium druhem nej- 
obecnějším a tudíž dle místních poměrů velmi proměnlivým. Zejména 
vynikají nápadně odchýlnou tvářností rostliny stále pod vodou bytující 
proti formám souše. 

Var. 1. intermedium Hoffmann spec. (S. recurvum P. de B. 
S. albescens Hüben. — S. flexuosum Dozy et Molk. — S. Mongeotii 
Schpr.). 

a) speciosum Russow (S. riparium Ängstr. — S. spectabile 
Schpr. — S. obtusum Warnst.). — Jizerské hory : v lesních bařinách 
okolo rašelinišť na Jizerské louce (Limpricht). — Krkonoše : u Malého 
rybníka (Limpricht). 

ß) majus Angstr. non Russow. — Na kraji Uvalského lesa 
směrem ku Běchovicům (Děd.). — Jičín na Lorettě (Sit.). — Králové 
Hradec (Wurm co fimbriatum). — Chlumec (Peyl co acutifo- 
lium). — Turnov u Vartenberka (Děd.). — Liberec (Siegmund co 
nemorosum). — Mimoňské okolí: Kuřívody, Vavruškův rybník, 
Hammerteich, Černý rybník a u Doks (Sitenský). — Hauenstein (Opic). 
Krkonoše : Katzenstein, Mrtvý vrch, Muldenberg a Kahlenberg u Har- 
rachovic (Sit). — Labská louka, L. prameny a na Pančici (Děd., Sit.). 
Oxenbaude (Děd.). — Mooswiese u Janských lázní (Sit.). — Abršpach 
(Děd.). — Kladský Sněžník (J. Bayer). — Brauner nad Králíky (Děd.). 



*) Dle polohy listů větevních, 



112 



Krušné hory : Teplice (Winkler). — Červený Hrádek (Roth). — - See- 
heide u Neuhausu (Kuaff sen.). — Písek, na Hůrkách (Děd.). — 
Budějovice, na louce k Č. Vrbnům (Děd.). — Šumava: Poledník 
a Ahornbach u Prášil, u Vltavských pramenů a u Eisensteinu (Děd.). 

y) pulch rum Linb. — Komořany (Čelakovský). 

Var. 2. cuspidatum Ehrh. spec. (S. laxifolium C. Müll.). — 
Roste zejména v horských a podhorních vodách, předem ve stojatých, 
jež v hustých jasně zelených neb hnědozelených trsech vyplňuje. I tu 
dle rozličných poměrů od sebe nápadně odchýlné odrůdy odchovává. 

d) submersum Schpr. — Veselí u Tábora (Sit.). — Chlumec 
v Budějovicku (Jechl). — Bílý potok nedaleko Kašperských hor (Děd.). 
Teplice (Winkler). — Čes. Kamenice (Hrabal). — Pod Bezdězi a v okolí 
Vavruškova rybníku i dále u Muldenberku (Sit.). — Hauenstein (Opic). 
Krkonoše: na Pančici (Sit.). 

s) falcatum Russow. — Motoly u Prahy (Opic). — Boží dar 
(Reiss). — Pod Bezdězi, u Kuhnersdorťu, Heideberku a Velkého ryb- 
níka (Sit). — Na Krkonoších : Pančice (Sit). — V Šumavě : Ahornfilz 
blíže pily (Děd.). 

£) p 1 u m o s u m Schpr. — V obecním lese u Stráže (v. Leonhardi). 
Rindles v Budějovicku (Jungbauer). — Velký rybník u Doks, u Mimoně 
(Sit).) — Krkonoše : Bílý vrch, Navorská rovina a Jakšova bouda nad 
Harrachovicemi (Sit.). 

Sphag. laxifolium uvádí též Limpricht a Milde z Jizerské 
louky; Juratzka od Malého rybníka z Krkonoš; Watzel od Rodovic 
u Čes. Lípy. — Mimo to udává Opic z r. 1827. S. cuspidatum od 
Stiřína (Sýkora) a od Krumlova (Jungbauer). 

11. /Sphagnum acutifolium Ehrh. (1786). — R. ostrolistý. 
(S. capilifolium Ehrh. (1780). — S. capillaceum Sw. 1798.) 

Druh nejrůznotvárnější, jejž s většinou ostatních (až na S. cymbi- 
folium, S. teres var. squarrossum a S. rigidum) co do tvářnosti vždy 
porovnávati třeba. Bohatým jeho odchylkám věnoval zejména Warns- 
torf zvláštní péče ustanoviv se při něm na dvaceti třech, dílem ním, 
dílem staršími autory vytknutých odrůdách, jichž podrobné určení na 
ten čas nebylo mi z mnohých příčin možným. 

Bezpečně dají se uvésti pouze následující: 
a) var. alpinum Milde. — Na Krkonoších v Malé Sněžné jámě 

(Milde, Limpricht). 
/3) var. deflexum Schpr. — Na Blaníku (Děd.). — Kurovodice 

u Mnich. Hradiště (Děd.). 



113 



y) var. fallax. Warnst. — Písek na Hůrkách (Děd.). — Brauner 

a Ešenberk pod Král. Sněžníkem (Děd.), 
d) var. elegans Braithw. — Turnov: v lesích Valdštejnských 

(Děd.) 

s) var. Schimperi Warnst. — Karlovary (Děd.). 

g) var. squarrulosum Warnst. — Abršpach (Děd.). 

rj) var. rubellum Russow (Wilson spec). — Pod Krkonošemi: 

v Abršpachu (Milde). — Jizerské hory (Limpricht), na Velké 

Jiz. louce. 

O-) var. rose um Limpr. — Krkonoše: Malá Sněžná jáma (Limp- 
richt). — - Suchej u Rokytnice (dle Warnstorfa dr. Em. Weiss). 

i) var. strictum Warnst. — Krkonoše: Malá Sněžná jáma (Milde, 
Limpricht). 

«) var. plumosum Milde. — „Mooswiese" u Janských lázní 
(Sitenský). 

Mimo to poznán z míst následujících: 

Bažinná louka u Cibulky u Prahy (Velen.). — Pardubice (Čeněk) 
Semín v Chrudímsku (Opic). — Králové Hradec (Veselský). — Turnov : 
a Kozákově, pod Bukovinou a v lesích Hruboskalských (Děd.). — 
Jičín na Lorettě (Sit.). — Kurovodice u Mn. Hradiště (Děd.). — Zá- 
kličí u Čekanic (Velen.). — Jindřichův Hradec (Schöbl). — Stráž 
(v. Leonhardi). — Zvíkov (Děd.). — Budějovice (Jechl). — Blánská 
hora (Děd.). — Velký Zdíkov (Keller). — Šumava u Č. Jezera (Em. 
z Purkyňů). — Komořany u Mostu (Čelakovský). — Červený Hrádek 
(Roth). — Krušné hory (Roth). -— Šluknov (Karl). — Hauenstein 
(Opic). — Čes. Lípa (Watzel). — Žiznikov, Velký rybník, Donzteich 
a j. v okolí Lípsko-Mímoňském (Zouplna, Sitenský). — Liberec 
(Siegmund). — Témě Ještědu (Děd.). — Nad Harrachovicemi na mnoze 
(Sit.). — Abršpach a Petrovice (Děd.). — Velká Morava pod Král. 
Sněžníkem (Děd.). 



Ačkoliv, jak z hojných u některého druhu uvedených lokalit 
vysvítá, rašelinníkům u nás již dosti uspokojující pozornosti věnováno 
bylo, zdá se mi přece, že z práce této mé jen skromného názoru 
o jejich u nás zastoupení a rozšíření zjednati si můžeme, to z příčiny 
hlavní a jediné té, že dosud málo byly ohledány ty a takové 
lokality, kde by naděje byla na žeň nejúr odnější. 

A tento nedostatek má opět kořeny velmi rozptýlené. Hlavní 
kořen zabíhá u nás do velmi neúrodné půdy, tam totiž, kde botani- 
ckému a tedy také krypto-botanickému studiu jen podřízené důleži- 

Tř. : Muthematicko-přírodovědecká. g 



114 



tosti se přisuzuje, a objeví-li se skutečně nějaký pramínek, jehož 
blahodárnou silou znenáhla vzrůstati a okřívati by měla u nás veškerá 
věda botanická, tu zavlažuje se jím jen a jedině mohutně vzrostlý 
fanerogam, aniž by se aspoň několika krůpějemi přispělo také ku 
oživení studia kryptogamického, — dosud jen na vzácnou ochotu a na 
veliké sebezapírání se ochotníků odkázaného. 

A právě oněm podobné krůpěje vláhy provázejí a skoumání 
rašelinníků v přírodě badatele velmi obtěžují, poněvadž se mu staví 
měrou nepřekonatelnou na všech cestách v ústrety. Neboť, kdo seznati 
chce družinu mechů domácích, ten nemůže projiti vešken ten domov 
jejich nohou suchou; tomu hrozí svou kyprou, hlubokou až bezednou, 
a vodou prosáklou půdou nesčetná rašeliniště skutečným života ne- 
bezpečím — ano utonutím v bařině! 

Komu známy jsou „louky" Krkonošské a Jizerské, kdo brodil 
se po kolena a to jen po obvodu Bílé louky, u Studničné hory a Labské 
louky v oboru kolébky Labského veletoku v době počasí suchého, ten 
nejlépe pozná obtíže, které na závadu a velikou obtíž jsou svědomi- 
tému sběrateli mechové květeny, ten podobné botanisování nebude 
na roven klásti vycházce jinocha do blízkého okolí pražského. A luk 
takových jest po celé obrubě Čech mnoho porůznu: jsoutě bohatá 
sphagnecoeta Jizerského pohoří, velmi bohatá v obvodu rybničně 
krajiny Mimoňské, Českolipské, Kuřívodské a Dokesské; má své ra- 
šeliny i hranice Česko-Saská; oplývá bezednými „filzy" Šumava v oboru 
pramenů řeky Otavy a Vltavy, jako jsou Fišerfilz, Ahornfilz, Weit- 
fällenfilz jižně Poledníku a j. mnohé; oplývají rozsáhlými lukami ra- 
šelinnými i mnohé okresy v Budějovicku, Jindřichohradecku a Táborsku. 
To vesměs jsou dosud jen poskromnu vyčerpané doly, z nichž i při 
slušných dotacích vždy jen s velkým namáháním — také ale skvělých 
výsledků krypto-botanických vytěžiti se mohlo. 

Výsledky ty na místě, kde docíleny, zejména u rašelinníků ne- 
mohou býti zjištěny hned tak, jak toho u fanerogam, jichž tvářnost 
specifickou voda nekalí, možným jest. Každé Sphagnum a tak i většina 
mechů ostatních, vodou prosáklé, tají svou specifickou povahu ; žádné 
není na místě bažinném od jiného druhu k rozeznání ; celý trs a tak 
i celé rašeliniště má stejnou tvářnost jakoby z jediného pestrobarev- 
ného druhu bylo utkáno. A to nemalou jest nesnází při kolligování; 
za prvé proto, že se skromným materiálem ukládati se musí do torby 
hojnost těžkého kapalného břemene, za druhé ale a zejména, že nedá 
se nijakž spolehlivě na jednom rozsáhlém prostoru, — i kdyby již 



115 



i schůdným byl, — zjistiti ani množství druhů jej pokrývajících, ani 
poměr, v jakém některé druhy nad jinými tam převládají. 

Připoj íme-li k těmto nesnázím i samu povahu rašelinníků, která 
v jejich veliké náklonnosti ku proměnlivosti tvaru a barvy spočívá, 
tu nikdy nebudeme záviděti odborníku, jenž pozornost jim věnuje, 
rozkoší výletnických, které jedinou jsou náhradou za jeho přičinlivosť. 

Že tam, kde rašelinníky menší prostory (jako lesní palouky 
a doliny) zaujímají, jeden druh před ostatními u větším množství 
vyniknouti hledí, dokazují dvě malá sphagnecoeta v nejbližším okolí 
pražském. 

Jedno z nich známo bylo již Opicovi, Schöblovi a j. starším 
botanikům před šedesáti léty. Jest to malý, v poslední době odoráním 
ještě více zmenšený palouk, jenž se od dráhy mezi lesem ku rybníku 
Motolskému sklání. Tam (dle vlastního názoru) valně převládá 
a zejména příkop lučinu rozrývající ohražuje vzácné jinak Sphagnum 
fimbriatum Wils., letošního února se skromnými plody tam sbírané, 
kdežto S. cymbifolium Hedw. jen poskrovnu sem tam roste. Jiné 
obecné druhy jsem tam nespatřil. 

Druhé bližší rašeliniště jest na západním konci a kraji lesa 
Uvalského směrem ka Běchovicům mezi potokem a strážním domkem. 
Tu rozsáhlejší plochá lučina, místy hluboce bařinatá, na níž vedle 
hojného S. cymbifolium bujně se daří S. variabile var. inter- 

o 

medium (Hoffm. spec.) ß) majus Angstr. a opět jen po skromnu 
mezi tímto S. cavifolium var. subsecundum s) molle Warnst. 
Co věrný společník pohorských rašelinníků zdobí i tuto lučinu lepá 
Drosera rotundifolia. — Jako na dvou těchto místech tak převládá 
i na jiných menších rašelinách brzy S. cymbifolium, S. varia- 
bile, S. acutifolium nebo v menší rozsáhlosti i S. Girgensohnii 
a S. rigidum. Větší pak, zvláště horské rašelinné louky pokryty 
jsou celými širými komplexy jednotlivých obecnějších druhů, mezi 
něž se druhy vzácnější jen tu a tam vměstnávají. 



8* 



116 



Über Sektorien. 

Von Otokar Ježek, Assistent am k. k. böhm. Polytechnikum. Vorgelegt von Prof. 
Dr. Weyr am 23. Februar 1883. 

Anschliessend an die Abhandlung „Über Sektorien" *) will ich 
einige weiteren erwähnenswerthen Eigenschaften dieser Curven ableiten. 



Vor Allem sollen einige Ergebnisse der früheren Abhandlung 
über diesen Gegenstand analytisch bekräftigt werden. 

Gegeben seien die beiden Curven durch ihre Gleichungen: 

Cm =fi(x u y x ) == U' m + U' m . L + . * . + U' m - k + . . . U' 0 = 0 
und (1) 
Cn=f 2 (x 2} y 2 )=U n +U n ^ + . . . + tf«_*-f . . . tf 0 :z: 0 

bezogen auf den festen Punkt o als den Anfangspunkt eines recht- 
winkeligen Coordinatensysterns. Jeder durch o gelegte Strahl schneidet 
die Curven Qm\ Cn und die Sektorie in Punkten, deren Kadienvectoren 
durch r 1? r 2 und q bezeichnet seien; sind weiters a und ß die Rich- 
tungscosinuse des Strahls mit den beiden Achsen, so gelten bekannt- 
lich für die Coordinaten jedes Punktes der Curven Cm, Cn und der 
Sektorie die Gleichungen: 

= Vi=ß r i (2) 

x 2 = a r 2 , y 2 =ßr 2 (2') 
| =«p , q = ß 9 (2") 

wenn | und r\ die rechtwinkeligen Coordinaten der Punkte der Sek- 
torie bedeuten. 

Die Richtungscosinuse a und ß sind dabei durch die Relation 
verbunden : 

«* + /J* = l. (3) 
Endlich wird das Bildungsgesetz der Sektorien analytisch durch 
die Gleichung ausgedrückt: 

q t=z r x — r 2 . (4) 
Setzt man nun für x t , x 2 , y u y 2 aus (2) und (2') die Werth e 
in die Gleichungen (1) ein, so erhält man : 

fÁ" r i, ßrJ — O. (] 
f 2 (ar 2 , ßr 2 )=0. K } 



*) Mitgetheilt am 10. März 1882. 



117 



Die Ellimination der Grössen a, ß, r n r 2 und q aus (2"), (3), 
(4) und (1') liefert eine Relation zwischen | und v\ als Gleichung 
der Sektorie. 

Dabei ist folgender Weg der kürzeste: 

Aus (2") folgt: 

u= '± t ß = ^L, 
Dies in (1') eingesetzt gibt: 

Substituirt man endlich in die erste der beiden Gleichungen 
für r t den aus der Gleichung (4) bestimmten Werth, so nehmen die- 

selben, wenn noch der Kürze halber gesetzt wird, die Form an 

/líí + Afe = O 

/ a («, A*) = 0. 
Entwickelt man nach A, so erhält man: 

W, -f- . ;. .-J- 'iP* 2? (m - zV ž C^' m _ ž + • . • fl) = 0. (5) 

An t/„ + . . , + A n_z + . . . + U 0 = 0 . (6) 
Dabei sind ř7' m _ 2 - und Z7 M _ Ž homogene Funktionen in | und rj 
vom Grade (m — z), beziehungsweise (n — k) und (m — bezeich- 
net in der Gleichung (5) den entsprechenden Binominalcoefficienten. 
Sind weiter cci(i=z 1, 2, . . . ra) die Wurzeln der Gleichung (5), so 
kann das Elliminationsresultat in der Form geschrieben werden: 

n {a?U. + ... «r*OiL4> + ...ü 0 ) = 0. (7) 

Setzen wir voraus, dass die Multiplication in der Gleichung (7) 
ausgeführt wurde, so wird diese dann die Form annehmen: 

+ ^-i(l^) + ^(|^) = Ö. < 8 > 

Die Bedeutung der Funktionen ^ und ^ ist dabei leicht anzu- 
geben. Weil jedoch Z7 n z=0, die n Schnittpunkte der Curve Cn mit 
der unendlich fernen Geraden repräsentiren, so folgt aus der Glei- 
chung (8) unmittelbar, dass die n unendlich fernen Punkte der Curve 
Cn mfache Punkte der Sektorie sind. 



118 



Hätte man in die zweite der Gleichungen (1") den Werth für 
r 2 aus der Gleichung (4) eingesetzt, so hätte man ganz analog be- 
weisen können, dass die m aus der Gleichung: 

Um — O 

folgenden Schnittpunkte der Curve Cn mit der unendlich fernen Ge- 
raden, wfache Punkte der Sektorie sind. 

Lassen wir p der unendlich fernen, durch die Gleichung 

ü n =zo (9) 
repräsentirten Punkte der Curve Cn zusammenfallen, so wird der 
jppunktige Berührungspunkt der Curve Cn mit der unendlich fernen 
Geraden ein mfacher Punkt der Sektorie, und jeder der m Äste wird 
die unendlich ferne Gerade ppunktig berühren. Der Beweis aus der 
Gleichung (8) ist leicht zu erbringen, wenn vorausgesetzt wird, dass 
die Gleichung (9) eine pfache Wurzel hat.*) 

Der Grad der Sektorie ist 2mn, da die Gleichung (5) vom 
Grade m in f, ^ ist und deren Coefficienten in der n. Potenz im 
Elliminationsresultate auftreten, und ebenso die Gleichung (6) vom 
Grade n in |, rj ist, während deren Coefficienten in der m. Potenz 
im Elliminationsresultate vorkommen ; das Produkt der höchsten Co- 
efficienten beider Gleichungen im Elliminationsresultate wird somit 
vom Grade mn -\-nm — 2mn in f, rj sein, wie bereits bekannt ist. 
Die Ableitung des allgemeinen, aus der Nichtbenützung der Gleichung 
(3) während der Ellimination folgenden Bildungsgesetzes der Sekto- 
rien sei dem freundlichen Leser überlassen. 

IL 

Betrachten wir nun den Fall, dass die Curve Cm vom Grade 
m einen (m — l)fachen, die Curve Cn vom Grade n einen (n — 1)- 
fachen Punkt habe, dass die beiden singulären Punkte zusammen- 
fallen, und man für diese die Sektorie sucht; wie bekannt, ist die- 
selbe wieder eine rationale Curve vom Grade (ra-f-w) und besitzt 
einen (m + n — l)fachen, mit den singulären Punkten der Curven 
Cm und Cn zusammenfallenden Punkt. Die Rechnung bestätigt diese 
Resultate. 

Verlegt man den Anfangspunkt des rechtwinkeligen Coordinaten- 
systems in die singulären, zusammenfallenden Punkte beider Curven, 



*) Hiemit sei der Satz 14 der Abhandlung: „Über Sektorien" vom 10. Marz 
1882 richtig gestellt. 



119 



so bleiben bekanntlich nur die beiden höchsten Glieder in den Glei- 
chungen dieser Curven übrig, welche daher von der Form sein werden : 
Cm = T m (x t1 y x ) + T^^fa, y L ) = o 
Cn = U n (x 2 , y 2 ) -f 2/ 2 ) = 0 

führt man nun weiter die trigonometrische Tangente jenes Win- 
kels, den die einzelnen Strahlen des, durch den Anfangspunkt des 
Coordinatensystems gelegten Strahlenbüschels mit der Abscissenachse 
bilden, als veränderlichen Parameter in die Gleichungen der Curven 
Cm und Cn ein, so wird dann jede derselben durch die beiden Glei- 
chungen repräsentirt : 



Cm= 



Cn = 



x, ~ 



2/2 



T m (u) 
T m {u) 
ü n (u) 
U n (u) 



(1) 



(2) 



wobei natürlich die Gleichung des Strahlenbüschels lautet: 

y = ux. (3) 

Das Bildungsgesetz ist analytisch wieder ausgedrückt durch die 
Gleichung 

Q=zr L — r 2 , (4) 

welche jedoch mit Rücksicht auf die den Radienvectoren entspre- 
chenden Coordinaten die beiden Relationen liefert: 

x zz x x x 2 ^ 

y = Vi —Vi- 

Setzt man somit die Werthe für x u x 2 , y l und y 2 aus den 
Gleichungen (l),und (2) in die Relationen (4') ein, so erhält man nach 
kurzer Reduktion die Gleichungen der Sektorie von der Form: 
— (T m __i U n — - T m U n __i) 



x 



— u{T m ^ x U n — T m Z7 n _i) 

y — tu 

Die trigonometrischen Tangenten derjenigen Winkel, welche die 
Tangenten des vielfachen Punktes mit der Abscissenachse bilden, 
sind bestimmt durch die (m-{-n — l) aus der Gleichung: 
T m —\ U n — T m U n _i = 0 



120 



resultirenden Werthe des Parameters u. Die (m-\-ri) unendlich fernen 
Punkte der Sektorie sind gegeben durch die Gleichung 

T m U n =z o , 

woraus folgt, dass dieselben mit den unendlich fernen Punkten der 
Curven Cm und Cn zusammenfallen. 

Untersuchen wir nun näher den Fall, dass die Curve Cn eine 
gerade Linie, und parallel zu einer der m Assymptoten der Curve 
Cm ist. 

Die Curve Cm ist gegeben durch die Gleichung : 

T 



T 

m — 1 



«21 © 



Daher die trigonometrischen Tangenten der m Assymptoten be- 
stimmt sind durch die m ) aus der Gleichung 

T m — o (II) 
folgenden Werthe des Parameters u. 

Sind cc k (k — 1. 2 . . . m) die Wurzeln der Gleichung, so kann 
diese auch in der Form geschrieben werden: 

(u — «i) (u — • cc 2 ) . . . (u — a k ) . . . (u — a m ) z= 0 (II') 
Die Gerade ist gegeben durch die Gleichung 
— ax ~J- hy -|- c z= 0 
oder nach Einführung des Parameters n durch die beiden Gleichungen : 

X= JŮ an) 

y hu — a 

Soll also die Gerade (III) parallel sein mit der kten Assymp- 
tote der Curve Cm, so muss offenbar die Bedingung erfüllt sein: 

-j-=«* (IV) 

dies in die Gleichung eingeführt gibt: 

c 



y — 



b{u — a k ) (HP) 
cu 



b (u — a k ) 

Daher ist die Gleichung der Sektorie auf Grund der früheren 
Betrachtungen von der Form: 



121 



x — & {u — a k ) T m ^ — cT m 

(u — cc h ) T m 

— u \P & ~~ _*j "~ fZ*J 
V ~~ (u—a k )T m 

Wenn man noch im Zähler 

setzt, wobei natürlich T m das Produkt sämmtlicher Wurzelfaktoren 
bedeutet, mit Ausnahme des &ten, so erhält man 

h Tm — i cT m 



_ u (bT m _ r —cT m ) 

V rp 

also wieder eine Gleichung vom Grade m mit (m — l)fachem Punkte. 
Man kann somit den Satz aussprechen: 

„Die Sektorie einer rationalen Curve vom Grade m mit (m— 1)- 
fachem Punkte und einer Geraden, die zu irgend einer der m Assymp- 
toten derselben parallel ist, ist in Bezug auf diesen vielfachen Punkt 
wieder eine rationale Curve vom Grade m mit (m — - l)fachem Punkte. 
Die (m — 1) Tangenten in demselben sind bestimmt durch ihre Nei- 
gungswinkel gegen die Abscissenachse, welche als Wurzeln der Glei- 
chung (m — l)ten Grades : 

bT m ^ — cT m = o (V) 
des Parameters u erhalten werden. 

Die unendlich fernen Punkte der Sektorie sind gegeben durch 
die Gleichung: 

T m = o 

fallen somit zusammen mit den unendlich fernen Punkten der Curve Cm." 

Sucht man nun die Sektorien aller zu einer Assymptote paral- 
lelen Geraden, so ist aus der Form der Gleichung (V) ersichtlich, 
dass sich nur die Faktoren b und c ändern werden ; man kann somit 
den Satz aussprechen: 

„Sucht man die Sektorien einer rationalen Curve Cm wten 
Grades mit (m — l)fachem Punkte für diesen Punkt und die sämmt- 
lichen zu einer Assymptote dieser Curve parallelen Geraden, so bilden 
die (m — 1) Tangenten des (m — l)fachen Punktes derselben eine 
Involution (m — l)ten Grades, während die unendlich fernen Punkte 
aller Sektorien gemeinschaftlich und mit denen der Curve Cm zu- 
sammenfallend sind." 

Mit Bezug auf die in diesem Abschnitte entwickelten Sätze muss 
der letzte Satz der bereits citirten Abhandlung „Über Sektorien" 



122 



folgendermassen lauten: „Wählen wir zwei Gerade i? 0 , B x und einen 
Punkt o. Auf jedem durch diesen Punkt gezogenen Strahle S n machen 
wir die Strecken 

r 0 r l zz or 2 : zz or 3 , r 0 r 3 zz or 4 , = or 5 . . . r 0 r n ^ zz or n . 
Dann bilden die Punkte r 2 , r 3 . . . m aller Strahlen 8 t in ihrer Ge- 
sammtheit Hyperbeln, die den Punkt o und die unendlich fernen 
Punkte der Geraden E 0 und R t gemeinschaftlich haben." 

III. 

Suchen wir nun die Sektorie nur einer Curve Cm m. Grades 
und m (m — 1) Klasse für einen festen Punkt o. Jeder durch o ge- 
zogene Strahl schneidet die Curve Cm in m Punkten, die man m (m — 1)- 
mal zu zweien combiniren kann. Es ergeben sich daher auf diese 
Weise m (m — 1) Strecken, die vom Punkte o aus aufgetragen m(m— 1) 
Punkte der Sektorie liefern, von denen immer je zwei vom Punkte 
o gleich weit entfernt sind, jedoch auf verschiedenen Seiten desselben 
liegen. Wird weiter der durch den Punkt o willkürlich gezogene 
Strahl zu einer Tangente an die Curve Cm, so werden zwei der Schnitt- 
punkte einander unendlich nahe rücken, geben daher auch zwei in 
Bezug auf den Punkt o diametrale, diesem unendlich nahe Punkte 
der Sektorie. Solcher Tangenten gibt es m (m — 1), woraus folgt, 
dass die Sektorie m(m— l)mal durch den Punkt o hindurchgehen 
wird, wobei sie mit jeder der Tangenten im Punkte o [m(m — 1) + ^] 
unmittelbar aufeinander folgende Punkte gemeinschaftlich hat, daher 
m (m — 1) Inflexionstangenten im Punkte o besitzt. Der Grad der 
Sektorie ist also m{m — 1) -|- m{m — 1) zz 2m(m — 1). Jede Infi exions- 
tangente wird ferner in 2(m — 2) Punkten berührt und (m — 2)(m — 3) 
Punkten geschnitten, da der Berührungspunkt mit dem (m — 2) übrigen 
Punkte 2 (m — 2) Strecken gibt, die Berührungspunkte liefern, wäh- 
rend diese (m — 2) Punkte untereinander combinirt (m — 2) (m — 3) 
gewöhnliche Punkte der Sektorie geben. Betrachtet man endlich eine 
durch o zu einer der m Assymptoten der Curve Cm parallel ge- 
zogene Gerade, so ist klar, da man den unendlich fernen Punkt mit 
den (m — 1) übrigen Punkten der Curve Cm 2(m— l)mal combiniren 
kann und alle so erhaltenen Strecken unendlich gross sind, dass die 
Sektorie einen 2(m — l)fachen unendlich fernen Punkt haben wird, 
der mit dem entsprechenden unendlich fernen Punkte der Curve Cm 
zusammenfällt. Man kann somit den Satz aussprechen: 

„Die Sektorie einer Curve Cm mten Grades und m (m — l)ten 
Klasse für einen bestimmten Punkt o ist eine Curve 2m(m— l)ter 



123 



Grades. Der Punkt o ist ein m(m — l)facher Punkt der Sektorie 
und die von ihm aus zur Curve Cm möglichen m (m — 1) Tangenten 
sind die entsprechenden Inflexionstangenten der Sektorie im viel- 
fachen Punkte. Jede dieser Inflexionstangenten wird von der Sektorie 
in weiteren 2 (m — 2) Punkten berührt und (m — 2) (m — 3) Punkten 
geschnitten. Die Sektorie ist in Bezug auf den Punkt o vollkommen 
symmetrisch gebaut und besitzt m 2 (m — l)fache unendlich ferne 
Punkte, die mit denen der Curve Cm zusammenfallen." 

Lassen wir nun den Punkt o mit einem Wachen Punkte der 
Curve Cm zusammenfallen, dann schneidet jeder durch den Wachen 
Punkt gelegte Strahl die Curve Cm in (m — r) weiteren Punkten, 
die auf die bekannte Art (m — r) (m — r — 1) Punkte der Sektorie 
liefern. Da ferner von einem Wachen Punkte einer Curve Cm an 
diese nur [m (m — 1) — r (r + 1)] Tangenten möglich sind, so wird 
der Grad der Sektorie in diesem Falle 

(m — r) (m — r — 1) -|- [m (m — 1) — r (r ~\- 1)] — 2 m (m — 1) — 2 mr 

sein und man hat somit den Satz: 

„Die Sektorie einer Curve Cm mten Grades mit einem Wachen 
Punkte ist für diesen Punkt vom Grade [2 m (m — 1) — 2mr] und 
hat in demselben einen [m(m — 1) — r (r -f- l)]fachen Punkt. Die Tan- 
genten in diesem vielfachen Punkte sind Inflexionstangenten und 
identisch mit den vom Wachen Punkte der Curve Cm an diese mög- 
lichen Tangenten." 

Suchen wir nun die Sektorie einer Curve Cm, die aus den 
beiden Curven Cp ptm Grades und Cq qten Grades besteht. Es ist 
klar, dass man bei der Bestimmung von Punkten der Sektorie sowohl 
nur Punkte der Curve Cp beziehungsweise Cq zu zweien combiniren 
wird, als auch Punkte der einen Curve mit denen der anderen, so 
dass man den Satz erhält: 

„Die Sektorie einer degenerirten Curve Cm mten Grades, die 
aus den beiden Curven Cp pten Grades und Cq qten Grades besteht, 
für einen bestimmten Punkt o gesucht, ist ebenfalls degenerirt und 
setzt sich aus folgenden vier Curven zusammen: 1. Einer Curve 
% (P — !)• Grades mit p(p — l)fachem Punkte im Punkte o. 2. Einer 
Curve 2q(q — 1). Grades mit q (q — l)fachem Punkte im Punkte o. 
3. Einer Curve 2pq Grades mit pgfachem Punkte im Punkte o und 
endlich 4. Einer Curve, die von der vorigen nur durch ihre in Bezug 
auf den Punkt o vollkommen diametrale Lage verschieden ist." 



124 



IV. 

Der im vorigen Abschnitte nachgewiesene Satz gibt für den Fall, 
als r=zm — 2 gesetzt wird, folgendes Resultat: 

„Die Sektorie einer Curve Cm mten Grades mit (m — 2)fachem 
Punkte o für diesen Punkt bestimmt, ist vom Grade 2 m mit einem 
2{m — l)fachen Punkte im Punkte o, u 

Im Folgenden wollen wir nun diesen Satz durch die Rechnung 
prüfen, und daran einige Polgerungen knüpfen. 

Verlegt man wieder den Anfangspunkt eines rechtwinkeligen 
Coordinatensystems in den vielfachen Punkt der Curve Cm, so wird 
die Gleichung derselben von der Form sein: 

Cm = T m {x, y) + T^-i y) + T m-2 y)~ o. (1) 

Führt man nun wieder die trigonometrischen Tangenten der 
Neigungswinkel der einzelnen Strahlen, eines durch o gelegten Strahlen- 
büschels gegen die Abscissenachse als Parameter in die Gleichung 
der Curve ein, so erhält man: 

x 2 T n (u) + xT^ x) (u) + T m _ 2 (u) = o (2) 
wobei natürlich 

y — ux (3) 
die Gleichung des durch o gelegten Strahlenbüschels ist. 

Jeder Strahl schneidet die Curve Cm in 2 Punkten und wenn 
man die von denselben begranzte Strecke vom Punkte o aus aufträgt, 
erhält man Punkte der Sektorie. Sind somit x t und a? 2 die Abs- 
cissen der Schnittpunkte und X die Abscisse des entsprechenden 
Punktes der Sektorie, so ist das Bildungsgesetz derselben ausge- 
drückt durch die Gleichung: 

x l — x 2 =zX (4) 

Da aber weiter x x und x 2 Wurzeln der quadratischen Gleichung 
(2) sind, so gelten bekanntlich die Relationen : 

h + x % = — -% zl ( 5 ) 

x Y x 2 z=z —ňr- . (5') 

Elliminirt man somit aus den Gleichungen (4), (5) und (5') x v 
und a? 2 , so erhält man sofort die gesuchte Gleichung der Sektorie, 

V 

wenn man im Resultate der Ellimination u = - ,7 - einsetzt. 

x 

Dabei verfahre man, wie folgt: 

Aus den beiden Gleichungen (4) und (5') wird erhalten: 



125 

X T/n — T m — i 



w i — or 

-A- ■*■ m •*• m — 1 

Diese Werthe in die GleichuDg (5') eingesetzt, geben nach kurzer 
Reduktion : 

Tm—i — X 9 T m — * 4 T m —2 T m zu o . 

X 

Ersetzt man nun u durch den Quozienten -y , so erhält man : 
(jC-iiX, Y)Y _ X*[T m (X, Y)Y _ r m _ 2 (X, Y) T m (X % Y) 

Die Gleichung der Sektorie lautet daher: 

T m — T v ~l — i — j— 4 i^m—'l T-'m — - O . 

„Die Sektorie ist somit in der That vom Grade 2m, und hat 
m unendlich ferne Doppelpunkte, die mit den unendlich fernen Punkten 
der Curve Gm zusammenfallen. Endlich besitzt sie einen (2 m — 2)- 
fachen Punkt im Anfangspunkte des Coordinatensystems, dessen Tan- 
genten bestimmt sind durch die Gleichung: 
T m —i — 4 T m —2 T m ~ o . 
Ist nun die gegebene Curve ein Kegelschnitt, der durch seine 
allgemeine Gleichung gegeben ist: 

a iA 2 + 2öi2 m + a 22 y 2 + 2a 13 x -f 2a 23 y + a 33 = o, 
so lautet die Gleichung der Sektorie: 

(a, ! x 2 + 2a 12 xy + a 22 y 2 ) 2 ~\-Ax 2 (a lv a 33 — a l3 2 ) -f 
-\-Sxy(a l2 a 33 — a i3 a 23 )-f 4?r (a 22 a 33 — a 23 2 ) zz0. 
Man hat somit den Satz: 

„Die Sektorie eines Kegelschnittes für einen festen Punkt ist 
eine Curve 4ten Grades mit drei Doppelpunkten, daher eine rationale 
Curve. Die unendlich fernen Punkte sind imaginär oder reell, je 
nachdem der gegebene Kegelschnitt eine Ellipse oder Hyperbel ist, 
oder es gehen durch einen bestimmten Punkt der unendlich fernen 
Geraden 2 Äste der Curve 4ter Ordnung, deren jeder die unendlich 
ferne Gerade in diesem Punkte berührt, wenn der gegebene Kegel- 
schnitt eine Parabel ist. Ist endlich der Kegelschnitt ein Kreis, dann 
sind die imaginären Kreispunkte Doppelpunkte der Curve 4ter Ord- 
nung. Weiters besitzt die Curve einen Doppelpunkt im Endlichen, in 
Bezug auf welchen sie vollkommen symmetrisch gebaut ist, dessen Tan- 
genten Inflexionstangenten sind, und der entweder ein gewöhnlicher 
Knotenpunkt oder ein isolirter Punkt ist, jenachdem sich der ge- 
wählte feste Punkt ausserhalb oder innerhalb des Kegelschnittes 
befindet.« 



126 



„Fällt der Punkt o mit dem Mittelpunkte eines der beiden cen- 
tralen Kegelschnitte zusammen, dann ist die Sektorie in Bezug auf 
diesen Punkt ein ähnlicher, ähnlichliegender, concentrischer Kegel- 
schnitt." 

Denn betrachtet man die Asymptoten des Kegelschnittes, so 
liefern sie 1. Doppelpunkte in unendlicher Ferne, 2. sind sie auch 
Inflexionstangenten. Jede der Asymptoten besitzt somit mit der Curve 
4ter Ordnung fünf Punkte gemeinschaftlich, ist daher ein Theil der 
Curve selbst; die eigentliche Curve ist dann ein Kegelschnitt, der 
offenbar concentrisch, ähnlich und ähnlich liegend zum gegebenen ist. 



11. 

Über die Normalen der Kegelschnitte und damit ver- 
wandte Probleme. 

Von M. Pelíšek, Assistent am k. k. deutschen Polytechnikum, vorgelegt von Prof. 
Dr. Ed. Weyr am 23. Febr. 1883. 

(Mit 2 Figurentafeln.) 

Herr Chasles beweist in seinem Traíté des Sections Coniques 
pag. 145. §. 223. folgenden Satz: „Dreht man um einen festen Punkt 
der Ebene eines Kegelschnittes eine Transversale und fällt von ihrem 
Pole in Bezug auf den Kegelschnitt eine Senkrechte auf dieselbe, so 
hüllt die letztere eine Parabel ein, welche die Polare des festen 
Punktes und die Tangenten in den Fusspunkten der von jenem Punkte 
gefällten Normalen zu Tangenten hat." 

Diesen Satz wollen wir zum Ausgangspunkte unserer Betrach- 
tungen machen und zum Verständnis des Folgenden den Beweis in 
etwas veränderter Form wiedergeben. 

Beweis. Sei K (Fig. 1.) der Kegelschnitt, p der fixe Punkt 
und P seine Polare in Bezug auf K. Wir ziehen einen Strahl pT, 
der K in 1 und 2 schneidet, dann schneiden sich die Tangenten in 
1 u. 2 in einem Punkte t auf P, der von dem Schnittpunkte r der 
Geraden P und T harmonisch getrennt ist durch die Schnittpunkte 
m; n von P mit K. (Befindet sich p innerhalb des Kegelschnittes, 
dann bleiben t und t entsprechende Punkte der von K auf P erzeugten 
Involution und die folgenden Schlüsse behalten auch dann ihre Kich- 
tigkeit.) Fällt man nun ts ±_pT, so soll diese Gerade, während pT 



127 



den Büschel p durchlauft, eine Parabel einhüllen. Man sieht dies ein, 
wenn man folgende Projectivitäten betrachtet; 

1. Der Büschel der Geraden p[T.. . ist der Polreihe t proje- 
ctivisch. 

2. Die Punktreihe y m1 welche der Strahlenbüschel pT auf der 
unendlich fernen Geraden ausschneidet, ist der Punktreihe x Mi welche 
die Perpendikel ts auf der unendlich fernen Geraden bestimmen, 
projectivisch, weil x^ y M entsprechende Punkte der Involution sind, 
welche alle rechtwinkligen Strahleninvolutionen auf der unendlich 
fernen Geraden erzeugen. Deshalb ist die Punktreihe t projectivisch 
der Punktreihe y M und projectivisch der Punktreihe x M , so dass 
die Perpendikel ts als Verbindungslinien entsprechender Punkte zweier 
projectivischer Punktreihen erscheinen, somit in der That einen Kegel- 
schnitt einhüllen. Dieser muss die unendlich ferne Gerade als den 
Träger der einen Punktreihe berühren, ist somit eine Parabel, welche, 
wie man leicht sieht, auch die Gerade P zur Tangente hat. Fällt 
der Strahl pT mit einer Normale des gegebenen Kegelschnittes zu- 
sammen, dann ist offenbar das Perpendikel ts die Tangente im Fuss- 
punkte dieser Normalen an K, also eine gemeinschaftliche Tangente 
des gegebenen Kegelschnittes K und der Parabel IT; und umgekehrt : 
die vom Punkte p an die gemeinschaftlichen Tangenten gefällten 
Senkrechten sind die von p an K möglichen Normalen (gehen durch 
die Berührungspunkte jener Tangenten an K). Da zwei Kegelschnitte 
vier gemeinschaftliche Tangenten haben, so ist hiemit der Beweis 
erbracht, dass von jedem Punkte der Ebene vier Normalen an einen 
Kegelschnitt gefällt werden können. 

Es kann auch leicht nachgewiesen werden, dass die beiden 
Axen von K Tangenten der Parabel 77 sind. Ist nämlich t t der Schnitt- 
punkt der Polaren P mit der einen Axe, so steht seine Polare senk- 
recht auf dieser Axe und geht durch p\ somit fällt das Perpendikel 
t l s l mit dieser Axe zusammen und diese ist also eine Tangente 
unserer Parabel. Dasselbe kann man auch von der anderen Axe 
beweisen. 

Wenn von p reelle Tangenten an den Kegelschnitt gezogen 
werden können, so sind die Normalen in den Berührungspunkten m 
uud n ebenfalls Tangenten der Parabel 77; denn m ist der Doppel- 
punkt der auf P auftretenden Involution conjugirter Pole und Polaren, 
es ist somit in m die Senkrechte auf pm zu errichten, um das dem 
Strahle pm zugehörige Perpendikel zu erhalten. Dasselbe gilt von n. 



128 



Halbiert man den Winkel der beiden reellen Tangenten von p 
durch ph und seinen Nebenwinkel durch ph\ so sind dann pm, ph, 
pn, ph' vier harmonische Strahlen, und man sieht, dass zum Strahle 
ph das Perpendikel ph' gehört und umgekehrt zu h'p gehört die 
Senkrechte hp ; es sind somit hp, h'p weitere Tangenten der Parabel U. 

Befindet sich p innerhalb des Kegelschnittes, so wird es in der 
in p auftretenden Involution mit imaginären Doppelstrahlen ein recht- 
winkliges Paar geben, welches dieselbe Rolle spielt wie ph, ph'. 

Es ist also unter allen Umständen die Verbindungslinie des 
Punktes p mit dem Mittelpunkte o des gegebenen Kegelschnittes die 
Directrix der Parabel 71, weil sowohl von o als auch von p die 
Tangenten an K rechten Winkel einschliessen. 

Andere Ableitung der Parabel II. — Wir wollen die bisher 
gewonnenen Resultate auf anderem Wege ableiten und dadurch er- 
weitern. Nehmen wir an, dass reelle Tangenten von p auf K existiren. 
Dann lässt sich durch p und die Berührungspunkte m und n auf 
den letzteren ein Kreis $ legen, der auf der Polaren P von p die 
nämliche Polinvolution erzeugt wie K (deren Doppelpunkte m und n 
sind). Bestimme ich nun den zu p in der krummen Involution auf 
dem Kreise ® entsprechenden p\ indem ich den Pol p von P in 
Bezug auf den Kreis ermittele und $ mit p\> in p' schneide, dann 
ist folgendes bekannt: 

„Projiciert man die conjugirten Pole auf P bezüglich aus den 
Centren p und p' so erzeugen diese Büschel den Kreis $ und um- 
gekehrt, projiciert man die Punkte des Kreises bezüglich aus den 
Centren p und p' auf P, so erhält man wieder die Polinvolution." 

Wenn ich also irgend eine Transversale pT ziehe, welche P 
in a, R in ß schneidet, so erhalte ich ihren Pol, wenn ich ß aus p' 
nach a auf P projiciere. Es frägt sich nun wieder, was die Senkrechte 
von a auf pT einhüllt, während letztere chn Büschel p durchlauft. 
Bemerken wir, dass der Winkel bei ß als Peripheriewinkel über arc 
pp' constant ist, also auch der Winkel bei a, der ihn zu einem 
Rechten ergänzt. 

Nun ist aber folgender Satz allgemein bekannt: 

„Bewegt sich ein Winkel von constanter Grösse so, dass einer 
seiner Schenkel durch einen fixen Punkt geht, während der Scheitel 
eine fixe Gerade durchlauft, so hüllt der andere eine Parabel ein, 
welche den fixen Punkt zum Brennpunkte und die fixe Gerade zu 
einer Tangente hat." 



Pelíšek: Über 




129 



Somit hüllt das Perpendikel aa eine Parabel ein, welche P 
zur Tangente und p f zum Brennpunkte hat und offenbar mit 71 iden- 
tisch ist. Mann könnte auch hier leicht zeigen, dass die Axen, die 
Normalen in m und n und das rechtwinklige Paar der Involution in 
p Tangenten der Parabel sind. 

Liegt der Punkt p innerhalb des Kegelschnittes ist also die 
Polinvolution auf P mit imaginären Doppelpunkten, so lässt sich 
bekanntlich doch ein Kreis construiren, der durch p geht nnd auf P 
die nämliche Involution erzeugt. Bestimmt man wieder den zu p 
conjugirten p\ so findet alles genau so statt wie früher, die Parabel 
ist durch den Brennpunkt und das rechtwinklige Paar der Involution 
mp als Tangenten bestimmt. 

Wir wollen nun zeigen, dass die Parabel 17 dem Punkte p nicht 
nur in Bezug auf den Kegelschnitt K entspricht, sondern in Bezug 
auf jeden mit ihm confocalen. 

Wir legen zu diesem Zwecke durch p und die beiden Brenn- 
punkte f x und/ 2 einen Kreis W und bestimmen den Pol a von f t f 
in Bezug auf Dann ist der Schnittpunkt von ap mit der zu 
p entsprechende Punkt p f in der durch f x f 2 als Doppelpunkte be- 
stimmten Involution auf Projiciert man irgend einen Punkt x des 
letzteren aus den Centren p bezüglich p' auf die Axe A^ so erhält 
man ein Paar |g' der hier auftretenden Involution. Ziehen wir nun 
eine Transversale p£ und errichten auf sie das Perpendikel so 
hüllt dieses wieder eine Parabel ein, weil der Winkel bei x und also 
auch der bei g' constant ist. 

Diese Parabel hat p' zum Brennpunkte und die grosse Axe als 
Tangente und berührt auch die kleine Axe. Um das letztere zu zeigen, 
ziehen wir die Transversale durch p parallel zur grossen Axe; da 
in der Involution auf AA' dem unendlich fernen Punkte der Mittel- 
punkt o von K entspricht, so ist die kleine Axe das jener Transver- 
salen entsprechende Perpendikel. 

Ziehen wir die Transversale pf 1% so ist der entsprechende Pol 
wieder f t somit die Senkrechte in f x auf pf x ebenfalls eine Tangente 
dieser Parabel, ebenso die Senkrechte in f 2 auf pf 2 . 

Nehmen wir an, dass von p reelle Tangenten von K gezogen 
werden können pm und pi, die die Axe in [i und v schneiden, und 
errichten die Normalen in m und n an dann ist bekannt, dass 
die Schnittpunkte j»V der letzteren auf A entsprechende Punkte zu 
í*und v in der durch f x und/ 2 als Doppelpunkte bestimmten Involution 
sind ; somit sind diese Normalen ebenfalls Tangenten unserer Parabel 

Tř.: Mathematicko-přírodovědeoká, 9 



130 



und diese somit mit TT identisch, weil sie mit ihr vier Tangenten 
gemein hat. Zugleich haben wir zwei neue Tangenten, sowie neue 
Construction des Brennpunktes p' erhalten und eingesehen, dass p' 
zu p sowohl auf dem Kreise $ als auch bezüglich mn und f x f 2 
conjugirt ist 

Ersetzen wir den Kegelschnitt K durch einen zu ihm confocalen 
K', so bleibt die Parabel 77 durch die Axen als Tangenten und p r 
als Brennpunkt bestimmt, also auch in dem Falle, wenn wir K r so 
wählen, dass sich p innerhalb desselben befindet. 

Wir brauchen also den zweiten Fall nicht zu untersuchen. 

Weil das rechtwinklige Strahlenpaar in p sowohl den Winkel 
mpn als auch ^CfxPf^ halbieren muss, so folgt daraus, dass 9C/i V m 

Bisher haben wir sowohl über K als auch über besondere Lagen 
von p keine spezielle Annahme gemacht. 

Die letzte Ableitung der Parabel führt aber leicht zu folgenden 
Resultaten : 

Ist der angenommene Kegelschnitt ein Kreis, so zerfällt die dem 
Punkte p entsprechende Parabel in den Mittelpunkt o des Kreises 
und den unendlich fernen Punkt des zu op conjugirten Diameters. 

Ist der gegebene Kegelschnitt eine Ellipse, Hyperbel oder Pa- 
rabel, dann entspricht ihm eine eigentliche Parabel. 

Ist der gegebene Punkt p auf einer Axe von üT, so zerfällt die 
Parabel in den entsprechenden p' und den unendlich fernen auf der 
anderen Axe. 

Ist der Punkt p im Unendlichen, so zerfällt 77 in den Mittelpukt 
von K und den unendlich fernen Punkt auf dem conjugirten Diameter 

Fällt endlich p mit dem Mittelpunkte von K zusammen, so über- 
geht 71 in die unendlich ferne Gerade, die doppelt zu zählen ist. 



Aus dem Vorigen ergeben sich unmittelbar folgende bekannte 
Sätze über confocale Kegelschnitte: 

„Die Polaren eines Punktes p in Bezug auf ein System confo- 
caler Kegelschnitte hüllen eine Parabel TT ein," von welcher also alles 
Angeführte gilt. 

„Zieht man von einem Punkte p Tangenten an ein System con- 
focaler Kegelschnitte und errichtet Normalen in den Berührungs- 
punkten, so hüllen diese die nämlichen Parabel TT ein." 



131 



„Die Fusspunkte der von p an ein System confocaler Kegel- 
schnitte gefällten Normalen bilden die Fusspunktcurve dieser Parabel, 
für den angenommenen Punkt als Pol." 

Denn es ist eingangs gezeigt worden, dass die Normalen von p 
an einen Kegelschnitt K die gemeinschaftlichen Tangenten von K und 
17 in den Berührungspunkten auf IT treffen; zu jeder Tangente an IT 
gehört aber ein Kegelschnitt mit den Brennpunkten f x / 2 , der diese 
Gerade berührt, jede Tangente von IT ist also eine gemeinschaftliche 
Tangente für einen gewissen Kegelschnitt. 

Die Construction dieser Curve wollen wir wirklich durchführen, 
weil sie sich sehr vereinfachen lässt. 

Seien (Fig. 2.) f x f 2 die das System der Kegelschnitte bestim- 
menden Brennpunkte und p der Punkt, aus welchem die Normalen 
gefällt werden sollen. Legen wir durch pf x f 2 den Kreis h und be- 
stimmen auf ihm den vierten harmonischen Punkt p in Bezug auf 
fi/21 s0 dieser p f nach früherem der Brennpunkt, der Parabel JI, 
deren Directrix wir in der Verbindungslinie von p mit 0, dem ge- 
meinschaftlichen Mittelpunkte aller Kegelschnitte, erhalten. Ziehen 
wir die Axe p'd und im Halbierungspunkte s dieser Strecke die 
Scheiteltangente S 1 dann erhalten wir in folgender Weise eine be- 
liebige Tangente von 17: wir nehmen einen Punkt x auf D an, und 
beschreiben über xp' als Durchmesser einen Kreis, der S in a und ß 
schneidet, dann sind ax, ßx zwei Tangenten von x. Weil aber der 
Bogen da = ap' ist, so sehen wir, dass ccx und ßx den Winkel p 4 xd 
und seinen Nebenwinkel halbieren. Fälle ich nun das Perpendikel pq, 
so ist q ein Punkt des gesuchten Ortes und zwar liegt er auf dem 
über px als Durchmesser beschriebenen Kreise n. Man sieht nun 
leicht ein, dass der Fusspunkt q 4 auf xß diametral von q auf n liegt, 
ferner dass die Verbindungslinie qq 4 parallel zu xp* ist, weil die 
Winkel $Cq'[ip und ^Cp'xd gleich sind als doppelte der gleichen 
Winkel q'p'P un( i q'%p- 

Daraus geht aber hervor, dass alle Strahlen qq* durch den 
Halbierungspunkt 9 der Strecke pp 4 gehen. Es ergibt sich somit 
folgende höchst einfache Construction : man nehme auf der Directrix 
einen beliebigen Punkt [i an, beschreibe mit pp um [i einen Kreis 
und schneide denselben mit <p[i in q, q v 

Da der Ort der q das Erzeugniss des in p sich berührenden 
Büschels von Kreisen mit dem, wie man leicht erkennt, projectivisch 
darauf bezogenen Strahlenbüschel y ist, so ist er eine Curve dritter 
Ordnung, die in p einen Doppelpunkt hat. 

0* 



132 



Unsere Betrachtungen gestatten auch eine vortheilhafte Lösung 
der Aufgabe, den Ort der Berührungspunkte der von einem belie- 
bigen Punkte p der Ebene ausgehenden Tangenten zu construiren. 

Seien, wie bei der vorigen Aufgabe, / lt / 2 die Brennpunkte, p der 
angenommene Punkt, p 4 der Brennpunkt der p entsprechenden Pa- 
rabel II und po die Directrix derselben. Denken wir uns einen Ke- 
gelschnitt des Systems herausgenommen und an ihn die Tangenten 
pm, pn mit den Berührungspunkten m, n gezogen, dann wissen wir, 
dass der durch p mn gelegte Kreis durch p' gehen muss, dass ferner 
mn eine Tangente der Parabel 17 ist. Zieht man umgekehrt eine Tan- 
gente an 17, so kann man sie als Polare von p in Bezug auf einen 
Kegelschnitt des Systems ansehen und den Kreis bestimmen, somit 
den Ort von mn als das Erzeugniss des Kreisbüschels pp 4 und der 
Tangenten-Schaar der Parabel darstellen. 

Nehmen wir zu diesem Zwecke auf der Directrix einen Punkt sc 
an und construiren die beiden Tangenten der Parabel, indem wir 
den Winkel V' xo un d seinen Nebenwinkel halbieren. Betrachten wir 
zunächst die Tangente xt t (Fig. 3.) und suchen den zu ihr gehörigen 
Kreis. Der Mittelpunkt co desselben muss erstens in der senkrechten 
Halbierungslinie H der Strecke pp 4 sein, weil der Kreis durch p und 
p 4 gehen soll ; dann muss der Mittelpunkt in den Senkrechten liegen, 
welche man im Schnittpunkte von tx mit po auf die erstere errichtet, 
weil op der zur Sehnenrichtung tx in dem supponirten Kegelschnitte 
conjugirte Durchmesser ist, somit x die Mitte der Sehne. Jene Senk- 
rechte fällt aber, wie die Figur lehrt, in die Tangente Vx. Beschreiben 
wir also aus o mit cop einen Kreis und schneiden mit ihm tx, so 
erhalten wir m und n. Ebenso bestimmt der Kreis co 4 p auf ťx zwei 
Punkte; da die beiden Kreise orthogonal sind, so wird nothwendig, 
wenn der erste in reellen Punkten geschnitten hat, der andere ima- 
ginäre Schnittpunkte liefern. Diese stellen also die imaginären Be- 
rührungspunkte von p auf P für einen leicht zu bestimmenden Ke- 
gelschnitt des Systems. 

Bei der Construction sind folgende Umstände zu erwähnen: 
Variirt man x auf D von p bis nach o (dem Mittelpunkte aller K\ 
so erhält man die Theile pf^ pf 2 der Curve; während nun x die 
Strecke o oo in diesem Sinne durchlauft, strebt die Curve einerseits 
zu dem unendlich fernen Punkte der Scheiteltangente, andererseits 
durchlauft sie die Bahn / 2 qp, wobei cp der Schnittpunkt der Scheitel- 
tangente mit der senkrechten Halbierungslinie H ist. In diesem Theile 
haben nur jene Kreise, deren Mittelpunkte links von pp 4 liegen, 



133 



reelle Punkte geliefert, die rechts sämmtlich imaginäre. Nähert sich 
nun x aus dem Unendlichen dem Punkte p, so liefern nur die Kreise 
rechts von pp 4 reele Punkte der Curve, welche von <p und oo nach p 
verlauft. Die Curve hat in p einen Doppelpunkt und kann auch als 
das Erzeugniss der in p auftretenden Tangenteninvolution und der 
projectivisch darauf bezogenen Parabeltangentenschaar betrachtet 
werden; sie ist dritter Ordnung und mit der früher gefundenen sogar 
identisch, weil die Normalen von p durch die Berührungspunkte der 
gemeinschaftlichen Tangenten gehen müssen, was aber noch später 
deutlicher gezeigt wird. 

Hat man ein System doppelt berührender Kegelschnitte durch 
den gemeinschaftlichen Pol p (Fig. 4.) und Polare P, ferner die auf 
P auftretende gemeinschaftliche Polinvolution durch einen Kreis Zc, 
der durch p geht, gegeben, so kann man leicht zeigen, dass dem 
Punkte p in Bezug auf alle Kegelschnitte des so festgestellten 
Büschels in der bekannten Beziehung die nämliche Parabel II ent- 
spricht; denn irgend eine der möglichen Parabeln muss das recht- 
winklige Paar der Involution conjugirter Polaren inp nach Früherem 
zu Tangenten und den zu p entsprechenden Punkt p\ der durch P 
auf dem Kreise k bestimmten Involution zum Brennpunkt haben; 
somit sind sie alle identisch. 

Sind die Kegelschnitte in anderer Weise gegeben, so kann man 
den Fall bekanntlich auf den ersten Bestimmungsmodus zurückführen 
und ist in dem Vortheile, die Fälle der reellen und imaginären 
Berührung unter Einem behandeln zu können. 

Mit Rücksicht auf das frühere können wir sofort folgende Sätze 
aufstellen : 

„Die Mittelpunkte aller doppelt berührenden Kegelschnitte liegen 
auf einer Geraden, die durch den gemeinschaftlichen Pol geht" ; denn 
wir haben bewiesen, dass die Directrix der Parabel JT durch den 
Mittelpunkt des betreifenden Kegelschnittes gehen muss, also muss 
sie hier alle Mittelpunkte enthalten. 

„Die Axen aller doppelt berührenden Kegelschnitte hüllen eine 
Parabel ein, welche das rechtwinklige Paar der gemeinschaftlichen 
Involution im Pol die Normalen in den gemeinsamen Berührungs- 
punkten, und die gemeinschaftliche Polare zu Tangenten hat und 
deren Brennpunkt p 4 der vierte harmonische zu p in Bezug auf die 
Berührungspunkte auf dem durch die letzteren und p gelegten Kreis ist." 

„Die Fusspunkte der vom gemeinschaftlichen Pol p auf alle 
doppelt berührenden Kegelschnitte gefällten Normalen ist die Fuss- 



134 



punktcurve dieser Parabel II in Bezug auf den Pol p tl ; man erhält 
sie also, wenn man auf ihrer Directrix irgend einen Punkt [i annimmt, 
mit pp einen Kreis beschreibt, ferner die Strecke pp 4 in <p halbiert, 
und mit pup jenen Kreis schneidet. Sie ist dritter Ordnung, hat p 
zum Doppelpunkt und die Directrix zur Asymptotenrichtung. (Beweis 
wie bei den confocalen Kegelschnitten.) 

Fällt man vom gemeinschaftlichen Pole doppelt berührender 
Kegelschnitte Perpendikel auf die Axen der Kegelschnitte, so ist der 
Ort ihrer Fusspunkte die nämliche Curve, 

Endlich wollen wir uns die Aufgabe stellen, den Ort der Brenn- 
punkte sämmtlicher Kegelschnitte des Systems aufzusuchen und 
werden sehen, dass auch diese, wie alle vorhergehenden, analog 
einer gelösten über confocale Kegelschnitte ist. Sei p der gemein- 
schaftliche Pol, P die gemeinschaftliche Polare, k der die Involution 
auf P definierende Kreis, p 4 der zu p in der letzteren entsprechende 
Punkt, der Brennpunkt von IT. Wir wissen, dass jeder Kreis, welcher 
durch p und ein Paar Brennpunkte geht, auch p 4 enthalten muss, 
und dass die Verbindungslinie der Brennpunkte — die Axe — eine 
Tangente von IT ist. Wir sind aber im Stande zu jeder angenom- 
menen Axe den zugehörigen Kreis zu construiren und so den Ort 
der Brennpunkte als das Erzeugnis des Kreisbüschels pp 4 und der 
Tangentenschaar darzustellen. Wir fällen von p 4 die Senkrechte pq 
auf P und verlängern diese um gleiches Stück bis nach r, dann ist 
pr die Directrix, weil P ebenfalls eine Tangente von IT ist. Oder 
man hat auch nur von o eine Senkrechte auf P zu errichten. Nehmen 
wir auf derselben einen Punkt x an und halbieren den Winkel $Cpxp 4 , 
so können wir die Halbierungslinie xt als die Axe eines gewissen 
Kegelschnittes betrachten. Da der Punkt x der Mittelpunkt dieses 
Kegelschnittes sein muss, so liegt der Mittelpunkt des die Brenn- 
punkte und p enthaltenden Kreises einmal in der Senkrechten in sc, 
das heisst in der anderen Tangente, dann in der senkrechten Hal- 
bierungslinie von pp 4 . Man sieht, dass sich die Construction der 
Berührungspunkte bei den confocalen Kegelschnitten wiederholt, und 
es gelten über die Curve die an jener Stelle gemachten Bemerkungen. 
Interessant ist hiebei, dass man auch die imaginären Brennpunkte 
auf den zweiten Axen durch die entsprechenden Kreise definiert hat. 

Bei diesen Untersuchungen kommt man auf einen einfachen 
Zusammenhang zwischen dem Brennpunkte p 4 der Parabel II und 
dem Brennpunkte tp der einzigen Parabel, die unter den doppelt be- 
rührenden Kegelschnitten auftritt und die durch die Tangenten pb, pb 4 



135 



und ihre Berührungspunkte bb 4 bestimmt ist. Es ist nämlich <p der 
Halbierungspunkt der Strecke pp 4 . Denn, legen wir durch pbb 4 den 
Kreis O) (Fig. 5.), so wissen wir, dass p 4 durch bb 4 von p harmo- 
nisch getrennt ist, es liegt somit der Pol von pp' auf bb 4 und die 
Verbindungslinie q'[i halbiert in (p die Strecke pp' senkrecht. Pro- 
jiciert man b y b 4 aus cp nach ß, ß\ so ist: 

arc pß z=z arc p 1 b l und 
arcp l b — arcpß 4 somit auch 
<pbp zu ypb 1 und 

== p&'<p a * s zu gleichen 
Bogen gehörige Peripheriewinkel. 

Stellen wir uns nun vor, dass sich der Winkel ybp so bewegt, 
dass der eine Schenkel stets durch (p geht und der Scheitel auf bp 
gleitet, dann hüllt offenbar der andere Schenkel die Parabel, welche 
bp und pb f zu Tangenten und 6, b r zu Berührungspunkten auf den- 
selben hat; somit ist unsere Behauptung bewiesen. Man kann auch 
umgekehrt verfahren, indem man zu der durch pb, pb 4 als Tangenten 
und 5, b' als Berührungspunkte bestimmten Parabel den Brennpunkt 
bestimmt und zeigt, dass derselbe mit <p zusammenfällt. 

Das soeben gefundene Resultat setzt uns in den Stand, fol- 
gende bemerkenswerthe Sätze aufzustellen; 

„Die nach den Brennpunkten f,f x irgend eines Kegelschnittes 
gehenden Strahlen schliessen mit der Geraden pcp gleiche Winkel ein." 

„Das Produkt der Entfernungen des Punktes <p von den Brenn- 
punkten irgend eines Kegelschnittes des Systems ist constant 
und zwar gleich dem Quadrate von <#p." 

Um den ersten Satz zu beweisen, berücksichtigen wir, dass die 
Tangenten von einem beliebigen Punkte der Ebene, also auch <p, an 
einen Kegelschnittsbüschel, und einen solchen bilden doppeltbe- 
rührende Kegelschnitte, eine Involution bilden. Die Involution im 
Punkte <p muss aber senkrechte Doppelstrahlen haben, weil die Tan- 
genten von <p an die Parabel des Büschels die Doppelstrahlen der 
im Brennpunkte auftretenden rechtwinkligen Strahleninvolution sind, 
und diese nach den imaginären Kreispunkten gehenden Strahlen die 
Doppelstrahlen der Tangenteninvolution harmonisch trennen müssen. 
Man kann dies auch direct in der Figur zeigen. Wir erkennen 
nämlich folgende Paare jener Involution : 

1. (pb, (pb 4 als die Tangenten an die unendlich schmale Ellipse 
bb 4 (den einen zerfallenden Kegelschnitt). 



136 



2. <pp, doppelt zählend, als die Tangenten an den zweiten zer- 
fallenden Kegelschnitt pb t pb 4 (nach allgemein bekanntem Uberein- 
kommen). 

Da aber in den A 9#, und (pb 4 p zwei Winkel schon paarweise 
gleich sind, so müssen es auch die dritten sein, also 

Weil aber das Paar 96, yb 4 von den Doppelstrahlen harmonisch 
getrennt wird, und der eine Doppelstrahl die Winkelhalbierungslinie 
ist, so muss der andere den Nebenwinkel halbieren und somit auf <pp 
senkrecht stehen. Dann muss aber jedes Paar, weil es jene Senk- 
rechten harmonisch trennt, mit ihnen gleiche Winkel bilden. 

Wir haben aber früher bewiesen, dass die von einem Punkte 
der Ebene nach den Brennpunkten eines Kegelschnittes gehenden 
Strahlen mit den Tangenten, die aus dem Punkte an den Kegelschnitt 
gezogen werden können, bezüglich gleiche Winkel einschliessen ; da 
das eine Paar das andere nicht trennen kann, und die letzteren mit 
der Geraden cpp gleiche Winkel einschliessen, so müssen es auch 
jene thun, somit ist die erste Behauptung bewiesen. 

Was die zweite Behauptung anbelangt, so sieht man aus der 
Ähnlichkeit der Dreiecke ybp, yb'p, dass sich verhält q)b:<pp = <pp: <p&', 
woraus folgt (pb <pb l = <pp* ; da wir bekanntlich 6,6' als die Brenn- 
punkte der unendlich schmalen Ellipse bb 4 ansehen können, so sehen 
wir bei diesem speci eilen Kegelschnitt die Behauptung bestätigt. Um 
sie allgemein zu beweisen, legen wir durch pp 4 einen Kreis % auf 
welchem ein Paar Brennpunkte ff x und zwar durch pp 4 harmonisch 
getrennt liegen müssen, woraus folgt, dass die Verbindungslinie//' 
durch den Pol q t von pp t in Bezug auf $ gehen muss. Diese Ge- 
rade ist ferner an die Bedingung gebunden, dass die Strecke/,/! 
durch die Directrix Z>, welche der Ort der Mittelpunkte aller Kegel- 
schnitte ist, halbiert wird. 

Zieht man nun durch q t Strahlen und halbiert die auf den- 
selben von U aus geschnittenen Sehnen, so liegen die Halbierungs- 
punkte bekanntlich auf einem Kreis, der durch (p) (p 1 ), den Mittel- 
punkt von & und q l geht und in letzterem eine zu pp 4 parallele 
Tangente hat. Dieser Kreis schneidet die Directrix in zwei Punkten 
?/, welche mit q 4 verbunden Sehnen liefern, welche durch D hal- 
biert werden, und zwar liefert der Punkt x reelle Punkte ff x , 
während q}y zwei imaginäre Punkte auf ® bestimmt. 



137 



Verbindet man nun die erhaltenen fj x mit y und verlängert 
f x q> nach so ist nach dem bekannten Satz von Sehnen im Kreise : 

A<P X F<P — W 2 ' 
Wegen der Gleichheit der Winkel ist aber F<p ~fy, somit 

f<p .f l(p =5 w 2 i 
also ist der zweite Satz nachgewiesen. 

Es folgt daraus unter anderem die Ähnlichkeit der Dreiecke: 

Awf^ AfA und 

für alle Kegelschnitte des Systems. 

Bevor wir auf die übrigen Consequenzen der soeben gefundenen 
Eigenschaften eingehen, wollen wir zeigen, dass der Ort der Fuss- 
punkte aller Normalen von p auf die doppelt berührenden Kegel- 
schnitte identisch mit dem Orte der Brennpunkte dieser Kegel- 
schnitte ist. (Fig. 6.) 

Da beide Curven durch p und cp gehen, so werden wir offenbar 
zu zeigen haben, dass, wenn bei der ersteren et, b zwei Punkte sind, 
deren Verbindungslinien mit cp gleiche Winkel mit pcp einschliessen, 
das Produkt acp X bcp rz pqp 2 , ferner dass die Strecke ab durch D 
halbiert wird. Auf den Strahlen qpa, cpb kommen noch die Punkte a, ß 
der Curve vor und es lässt sich zunächst zeigen, dass 

acp . bcp čzz acp . ßcp ist. 

Verbinden wir nämlich a mit ß und b mit a, so müssen diese 
Geraden parallel sein. Denn aus dem Dreiecke rn^jp, in welchem der 
Winkel an der Spitze halbiert erscheint, schliessen wir 

ppi píp z= pm : mqp oder 
ß{i : [icp zz am : mqp, 
woraus folgt, dass aß \\ m^i ist. Schreibt man obige Proportion in 
der Form 

[icp — [ip: [ipzz: cpm — mp : mp oder 
cpb:b[i~ cpa: am i 

so sieht man, dass ba |] ist; somit ist auch aß || ab und wir 
können die Proportion schreiben: 

cpb : cpß = cpa : qpa, 
umwandeln wir diese in die Gleichung: 

cpa . cpb zz cpa . qpß, 
welche Gleichung offenbar nothwendige Vorbedingung für die Richtig- 
keit der oben ausgesprochenen Behauptung ist. 
Wir finden weiter nach bekanntem Satz 

cpa , cpa zz cpx . cpp und 

cpb .cpßzzcpy . cpp 



138 



und durch die Multiplikation beider Gleichungen 

cpa . cpb . cpa . cpß zz cpp 2 . cpx . cpy oder 
(cpa . cpb) 2 zz cpp 2 . cpx . (py. 
Aus der Figur erkennen wir aber folgende Ähnlichkeiten: 

1. A mcpx r>j A [icpp ; 

denn es ist a> zz ^ o und 

weil sie sich mit gleichen Winkeln auf 180° ergänzen. 
Wir können also schreiben: 

cpx : cpm zz cpp : cpp. 

2. Ebenso leicht erkennt man, dass 

A cpmp a wy 

ist, und somit sich verhält: 

cpm : cpp zz cpp : cpy. 
Bildet man aus den letzten Proportionen die Gleichungen: 
cpx . cpp z=z cpp . cpm 
cpy cpm zz cpp cpfi 
und multipliciert die letzteren, so erhält man: 

cpx . cpy zz cpp 2 . 
Setzt man diesen Ausdruck oben ein, so ist: 

(cpa . bb) 2 zz qpp 2 . cpp 2 also 
cpa .cpb zz. cpp 2 . 

Es erübrigt uns somit nur noch zu zeigen, dass ab oder aß 
durch D halbiert wird. 

Betrachten wir etwa das Dreieck A so sehen wir, dass D 
durch den Halbierungspunkt von bß parallel zu aß geht; sie hal- 
biert also auch ab. 

Damit ist die Identität beider in Rede stehenden Curven nach- 
gewiesen. 

Wir können also diese Curve betrachten als: 

a) den Ort aller Berührungspunkte der von einem Punkte an 
eine Schaar confocaler Kegelschnitte geführten Tangenten, 

b) den Ort der Brennpunkte aller in f x f 2 doppeltberührender 
Kegelschnitte, 

c) den Ort der Fusspunkte der von p an jene Schaar confo- 
caler Kegelschnitte gefällten Normalen, 

d) den Ort der Fusspunkte der von p an die doppelberührenden 
Kegelschnitte gefällten Normalen, 

e) somit als den Ort der möglichen Berührungspunkte der Ke- 
gelschnitte jenes Büschels und jener Schaar, 



139 



f) den Ort der Fusspunkte der von 2? auf die Axen der doppelt 
berührenden Kegelschnitte gefällten Normalen, 

g) den Ort der Fusspunkte der von p auf die Polaren der Ke- 
gelschnitte gefällten Normalen. 

Verwandtschaft zwischen p und p 4 . 

Lassen wir Fig. 7 p eine Gerade G durchlaufen, so werden die 
ihm entsprechenden Parabeln U die von dem Pole g jener Geraden 
auf dieselbe gefällte Senkrechte S sämmtlich zur Taugente haben. 
Nehmen wir nämlich einen beliebigen Punkt p in G an, so geht 
seine Polare P durch g und schneidet G in g\ der von g durch die 
Schnittpunkte von P mit K harmonisch getrennt ist; also ist 8 eine 
Tangente der dem Punkte p entsprechenden Parabel und somit aller. 
Da diese Parabeln sämmtlich die beiden Axen von K und die un- 
endlich ferne Gerade zu Tangenten haben, so bilden sie eine Schaar. 
Der Brennpunkt einer Parabel liegt bekanntlich auf dem durch die 
Schnittpunkte dreier Tangenten gelegten Kreise; somit durchlauft p' 
den durch den Mittelpunkt 0 und die Schnittpunkte von 8 mit den 
beiden Axen gelegten Kreis. 

Man könnte nun auf Grund dieses Resultates zeigen, dass 
zwischen p und p 4 die involutorische Kreisverwandtschaft besteht, 
die die Brennpunkte / und fi des Kegelschnittes zu selbstentspre- 
chenden Punkten hat; wir sehlagen aber folgenden Weg ein. 

Wir haben früher gesehen, dass p 4 auf dem durch pff x gelegten 
Kreise liegt und von p durch ff t harmonisch getrennt ist. 

Projicieren wir die Involution pp* aus dem Mittelpunkte 0, so 
erhalten wir eine Strahleninvolution, welche, wie man leicht gewahr 
wird, die Axen von dem ursprünglichen Kegelschnitte als ein Paar 
enthält. Daraus folgt, dass die Strahlen op, op 4 mit den Axen 
gleiche Winkel einschliessen. Verlängern wir op nach (p A ), so ist 
dieser Punkt symmetrisch zu p 4 in Bezug auf die eine Axe, es ist also 

o(p) =z op 4 . 

Nun findet folgende Gleichheit statt 
op.o(p) = qf 2 
op . op 1 zz of 2 . 

Die Gleichheit der Winkel und Gleichheit des Produktes der 
Strecken sind aber bekanntlich ausreichende Bedingungen für die 
erwähnte Kreisverwandtschaft. Darin entsprechen die Brennpunkte/,/!, 
die Axen, ferner jeder durch ff x gehende Kreis sich selbst, dem 
Mittelpunkte 0 die unendlich ferne Gerade,- jeder Geraden durch 0 



140 

eine in Bezug auf die Axen des Kegelschnittes symmetrische Gerade ; 
einer beliebigen Geraden ein durch o gehender Kreis; einem belie- 
bigen Kreise ein nicht durch o gehender Kreis, so dass die Ähnlich- 
keitspunkte auf den beiden Axen liegen. 

Es ist leicht zu zeigen, dass diese Verwandtschaft eine spezielle 
der Steiner'schen ist, in welcher einem Punkte der Schnittpunkt 
seiner Polaren in Bezug auf zwei feste Kegelschnitte entspricht, und 
zwar zerfällt hier der eine feste Kegelschnitt in die beiden Axen des 
ursprünglichen Kegelschnittes, der andere ist die gleichseitige Hy- 
perbel, welche die Excentricität ff x des ursprünglichen Kegelschnittes 
zur Hauptaxe hat. Dass p 1 auf der Polare von p in Bezug auf den 
zerfallenden Kegelschnitt liegt, sieht man unmittelbar. 

Dass p f aber auf der Polare von p in Bezug auf die gleichsei- 
tige Hyperbel liegt, überzeugt man sich in folgender Weise: 

Nimmt man die Strecke of als Einheit an, so lautet die Glei- 
chung dieser Hyperbel auf die Axen bezogen: 

x 2 — y 2 — 1 
und ihrer Polare von p (£ n) : 

Šx—rjyzz 1, 
wobei ř, rj die Coordinaten von p sind. 

Bezeichnet man ferner den Winkel, den op mit der Axe ein- 
schliesst, mit % so ist 

| ~ op sincp 
7] ~ op cosq). 
Somit die Gleichung der Polare 

1 

x costp — y smq) zz — . 

Sind ferner x* y 4 die Coordinaten von p\ so ist 
x' zz op' cosq) 

y' zz op f siny oder 

wegen der Gleichung 

op' .opzzl 

x <-- C0S( P 
op 

sinw 

y* zz 

r op 

Setzen wir diese Werthe für die laufenden Coordinaten ein, so 
wird die Gleichung befriedigt, also ist die Behauptung bewiesen. 

Die Verwandtschaft zwischen den Punkten p und <p ist von 
höherem Grade. Durchlauft p eine Gerade, so durchlauft q> eine 



141 



Curve, welche die Parallele durch o zur angenommenen Geraden zur 
Assymptote hat. Schneidet die angenommene Gerade G die Strecke^, 
so schneidet der Kreis, den der Punkt p 4 beschreibt, G in zwei reellen 
Punkten 1, 2 und es ist der Halbierungspunkt dieser Strecke der 
Doppelpunkt der Curve. 

In dem Falle aber, dass p einen Durchmesser von ^beschreibt, 
durchlauft der Punkt <p eine Hyperbel, welche mit K confocal ist, 
und deren Asymptoten die von p und p 4 durchlaufenen Geraden sind. 
Denn in diesem Falle ist das Dreieck opp\ weil op . op 4 constant ist, 
von constanter Fläche, somit bleibt die Gerade pp 4 Tangente der 
Hyperbel, die op . op' zu Asymptoten hat ; da aber der Halbierungs- 
punkt von pp' der Hyperbelpunkt selbst ist, so sieht man, dass <p 
diese Hyperbel durchlauft. Kommt hiebei p auf den über ff t be- 
schriebenen Kreis, so ist p 4 der symmetrische in Bezug auf of, pp' 
ist also die Scheiteltangente und somit ff die Brennpunkte. 

Es ist damit auch folgender Satz bewiesen: 

„Die Brennpunkte aller Parabeln, welche auf einer Geraden die- 
selbe Involution erzeugen, deren Pol aber eine Gerade beschreibt, 
die durch den Mittelpunkt der Involution geht, liegen auf einer Hy- 
perbel, welche die Doppelpunkte jener Involution zu Brennpunkten 
und jene Gerade zur Asymptote hat." 

Auch folgendes ist leicht zu erkennen: 

„Durchlauft p einen Kreis, der durch ff x geht, so durchlauft <p 
ebenfalls einen Kreis, der durch ff x und den Mittelpunkt des ursprüng- 
lichen Kreises geht." 

Zieht man nämlich die Tangenten in/ und f t an diesen Kreis, 
so schneiden sie sich in dem Pole der Involution, welche p und 
p 4 auf diesem Kreise bilden; da ferner cp der Halbierungspunkt von 
pp 1 ist, so steht die Verbindungslinie von <p mit dem Mittelpunkte o 1 
des angenommenen Kreises auf pp 1 senkrecht, es ist somit stets 
$C o 1 (pt = 90°, also beschreibt <p den erwähnten Kreis. 

Darin liegt wieder ein leicht zu erkennender Satz über ein 
specielles System von Parabeln. 

Polarfigur der Parabel II. 
Nehmen wir den ursprünglich angenommenen Kegelschnitt K 
als die Basis eines Polarsystems, so wird in demselben der Parabel U 
ein Kegelschnitt entsprechen. Da die Parabel U die Axen von K zu 
Tangenten hatte, diesen aber die unendlich fernen Punkte auf den 
anderen Axen als Pole entsprechen, so ist jener Kegelschnitt eine 



142 



gleichseitige Hyperbel, welche die Axen von K zu Asymptoten- 
richtungen hat. Dieselbe geht durch den Mittelpunkt o von K als 
den Pol der unendlich fernen Geraden, welche Tangente von 77 ist, 
ferner durch den ursprünglich angenommenen Punkt p, da dessen 
Polare P eine Tangente von 77 war. Als weitere Punkte dieser Hy- 
perbel erkennt man die Schnittpuukte des rechtwinkligen Paares der 
in p auftretenden Involution mit der Polare P. 

Diese Hyperbel H muss auch durch die Fusspunkte der von p 
zu dem Kegelschnitte K gefällten Normalen gehen; denn es wurde 
gezeigt, dass die Tangenten in denselben zugleich Tangenten von 77 
sind, und jeder Tangente von K entspricht im Polarsysteme ihr Be- 
rührungspunkt. 

Es ist leicht ersichtlich, dass jeder Schnittpunkt von H und K 
ein solcher Fusspunkt ist, somit ist dadurch ein neuer geometrischer 
Beweis, dass von einem Punkte der Ebene 4 Normalen zu einem 
Kegelschnitt geführt werden können und zugleich die Construction 
derselben gegeben. 

Wir können noch weitere Punkte angeben, durch welche H 
gehen muss. Verbinden wir nämlich p mit einem Brennpunkte und 
bestimmen auf diesem Strahle den 4 ten harmonischen zu demselben 
in Bezug auf die beiden Schnittpunkte des Strahles mit K. Denn 
dieser Punkt ist der Pol der auf fp in / senkrechten Geraden, die 
ebenfalls eine Tangente von 77 war. Ist endlich p ausserhalb von K, 
so müssen die Pole der Normalen in den Berührungspunkten der 
von p an K gehenden Tangenten ebenfalls Punkte von H sein. 

Wir sind zu dem merkwürdigen Resultat gekommen, dass wenn 
man einen Punkt in der Ebene eines Kegelschnittes annimmt, da- 
durch gleichzeitig 13 andere (reelle oder imaginäre) bestimmt sind, 
die mit ihm auf einer gleichseitigen Hyperbel liegen. 

Wir können die Hyperbel H auch in folgender Weise erzeugen : 
wir ziehen einen beliebigen Diameter ose, fällen von p das Perpen- 
dikel auf denselben und schneiden mit ihm den conjugirten Dia- 
meter oy in ß. Dann ist der Büschel p (q . . . .) *) congruent dem 

Büschel o (q ), weil sie den Kreis über dem Durchmesser op 

erzeugen ; der Büschel o (q . . .) ist involutorisch zu o(p.. .), somit 
ist der Büschel p ($ . . .) projectivisch dem Büschel o (p . . und es 
liegt also $ auf einem Kegelschnitt, der durch o und p geht. Fällt 
man von p eine Senkrechte auf die Axe, so schneidet sie die con- 



*) q ist der Schnittpunkt des Perpendikels mit dem Durchmesser ox. 



143 



jugierte im Unendlichen, der Kegelschnitt ist also eine gleichseitige 
Hyperbel. Fällt man von p eine Normale und zieht durch o den auf 
dieselbe senkrechten Durchmesser, so geht der conjugierte offenbar 
durch den Fusspunkt jener Normalen, also geht die Hyperbel durch 
die Fusspunkte der von p zu K gezogenen Normalen und ist mit 
der früheren identisch. Um die Tangente in o zu finden, hat man 
snur auf op in o die Senkrechte zu ziehen und dazu den conjugierten 
Diameter aufzufinden. 

Nimmt man den Punkt p auf dem Kegelschnitte K an, so erfähr; 
die Construction keine Änderung und wir erhalten die Hyperbel, die 
der Parabel, welche p entspricht, polar entspricht, woraus man be- 
stätigt findet, dass jene Parabel auch für den Grenzfall der parabo- 
lischen Involution auf der Polaren von p existirt. 



Wir haben gesehen (Fig. 7), dass, wenn p eine Gerade G durch- 
lauft, die Parabeln 77 eine Schaar bilden, deren Grundtangenten die 
beiden Axen von K, die unendlich ferne Gerade und endlich die 
Senkrechte welche man von dem Pole von G auf diese fällt, sind. 

Es werden also die Hyperbeln, welche dieser Schaar von Para- 
beln in Bezug auf K polar entsprechen, einen Büschel bilden, dessen 
Grundpunkte, die unendlich fernen Punkte der Axen von K, der 
Mittelpunkt 0 und endlich der Pol s der Geraden S sind. 

Es lässt sich leicht zeigen, dass die Mittelpunkte dieser Hy- 
perbel auf einer Geraden liegen. 

Ergänzen wir nämlich das Dreieck otftf', welches die Axen von 
K mit der Tangente S bilden (Fig. 8.), zu einem Rechtecke, so 
erkennen wir leicht, dass die Verbindungslinien der Berührungspunkte 
aller Parabeln auf den Axen von K durch die vierte Ecke c dieses 
Rechteckes gehen müssen, weil man mittels dieses Punktes c für 
alle Parabeln der Schaar nach der bekannten Construction die Tan- 
gente S ableiten kann. Zieht man also durch c irgend eine Gerade, 
welche die Axen in den Punkten 1 und 2 schneidet, so ist dadurch 
eine Parabel der Schaar bestimmt. 

Man erhält ihren Brennpunkt p l in dem Fusspunkte der von o 
auf 1 2 gefällten Senkrechten, wovon man sich überzeugt, wenn man 
nur die bereits angeführte Construction des Brennpunktes für diesen 
Fall durchführt. 

Jene Berührungspunkte 1, 2 bilden also zwei perspektivische 
Punktreihen, deren selbstentsprechender Punkt 0 ist. Den Axen 
von K als Tangenten von TT entsprechen aber polar die unendlich 



144 



fernen Punkte der Hyperbel; den Berührungspunkten 1, 2 auf den 
Axen von K werden also die Tangenten in den unendlich fernen 
Punkten von 17, also die Asymptoten entsprechen. Bestimme ich also 
zu 1 den vierten harmonischen 1' in Bezug auf die Endpunkte AA 4 
der grossen Axe von K und ebenso zu 2 den vierten harmonischen 2' 
in Bezug auf die Scheitel BB 4 der kleinen Axe von K, so gehen durch 
diese Punkte die Asymptoten der Hyperbel, welche jener Parabel 
polar entspricht, und der Mittelpunkt M derselben ist die vierte Ecke 
des Rechteckes 1'02' M. 

Da aber die Punktreihe (1 . , .) perspektivisch der Punktreihe 
(2 . . .) ist, ferner (1 . . .) involutorisch zu (1' . . .) und ebenso (2 . . .) 
involutorisch zu (2'...), so ist auch (1'...) projectivisch zu (2'...)» 
und zwar entsprechen sich in dieser Projectivität die unendlich fernen 
Punkte als die harmonischen von 0. Die Verbindungslinie 1' 2' hüllt 
also eine Parabel ein und der Mittelpunkt M durchlauft die Ver- 
bindungslinie der Berührungspunkte dieser Parabel mit den Axen. 

Man erhält diese Berührungspunkte in folgender Weise: zieht 
man den Strahl c<r, so erhält man als Berührungspunkte a auf der 
grossen Axe und den unendlich fernen auf der kleinen Axe ; der har- 
monische zu diesem ist 0, zu a sei construirt 27, ebenso ziehe man 
cď und construire 27' harmonisch zu 0\ dann sind 27, 2?' die Be- 
rührungspunkte und 2727' der Ort des Mittelpunktes M. 

Man sieht hieraus, dass der Punkt p und der Mittelpunkt M 
der ihm entsprechenden Hyperbel eine Collineation in der Ebene 
bilden und zwar sind die Axen von K und die unendlich ferne Ge- 
rade die selbstentsprechenden Elemente derselben. 

Nimmt man nämlich einen Punkt p auf einer Axe, etwa AA 4 
an, so zerfällt zwar die ihm entsprechende Parabel, aber der Punkt 
p 4 kann leicht gefunden werden als Schnittpunkt des durch pff t 
gehenden Kieises mit jener Axe. Die Senkrechte auf op 4 schneidet 
die Axen in p 4 und dem unendlich fernen Punkte, die harmonischen 
in Bezug auf die Scheitel sind der Pol p der Senkrechten in p é und 
der Mittelpunkt 0 ; wir sind also genöthigt p als Grenze von M zu 
betrachten und es ist also bewiesen, dass die Axen selbstentspre- 
chende Gerade sind. Wenn speciell p in einem Brennpunkte ange- 
nommen wird, so ist der entsprechende Punkt M der vierte harmo- 
nische zu demselben in Bezug auf die Scheitel der grossen Axe. 

Lässt man p mit dem Mittelpunkte von K zusammenfallen, so 
ist der unendlich ferne Punkt der grossen Axe, die Senkrechte 
darin die unendlich ferne Gerade, die Schnittpunkte derselben mit 



i 



Pelíšek: Über die Normalen der Kegelschnitte 




145 



den Axen die unendlich fernen Punkte auf den letzteren, die har- 
monischen zu den letzteren fallen in den Mittelpunkt o und somit 
auch der entsprechende Punkt M. Es ist somit o ein Hauptpunkt 
der Collineation. 

Nimmt man p im Unendlichen an, so nähert sich p 4 dem Mittel- 
punkte o, aber so, dass die Strahlen po, p'o mit den Axen gleiche 
Winkel einschliessen ; es ist also die Senkrechte bestimmt. Die har- 
monischen Punkte zu ihren Schnittpunkten mit den Axen sind die 
unendlich fernen Punkte auf den letzteren, somit ist auch M im 
Unendlichen, woraus hervorgeht, dass die unendlich ferne Gerade 
sich selbst entspricht. 

Specielle cubische Tangenten- und Punktinvolution auf K. 

Durchlauft der Punkt p eine Normale N des Kegelschnittes K 
(Fig. 10) etwa die in c, so entspricht dieser Geraden eine Schaar 
von Parabeln 17, welche die Axen, die unendlich ferne Gerade und 
die Senkrechte, welche man von dem Pole der Normalen auf dieselbe 
fällt und die in diesem Falle Tangente in c ist, zu Grundtangenten 
hat; andererseits ein Büschel von gleichseitigen Hyperbeln, welche 
den Mittelpunkt 0 von Z, die unendlich fernen Punkte der Axen 
und den Punkt c zu Grundpunkten hat. Ferner wissen wir, dass die 
gemeinschaftlichen Tangenten der einzelnen Parabeln der Schaar und 
des Kegelschnittes K den letzteren in den Fusspunkten der von dem 
Punkte p zu K gefällten Normalen berühren und dass die gemein- 
schaftlichen Schnittpunkte der Hyperbeln des Büschels mit K jene 
Fusspunkte selbst sind. 

Schliesst man den Punkt c aus, so bilden die übrigen Schnitt- 
punkte einer Hyperbel des Büschels mit R ein Tripel pqr, von 
welchem die beiden anderen bestimmt, sobald man einen derselben 
annimmt. 

Diese Gruppen bilden eine cubische Involution und es lässt sich 
zeigen, dass die Seiten der Involutionsdreiecke sämmtlich einen 
Kegelschnitt einhüllen. 

Wir wollen den Beweis allgemein führen. (Fig. 9.) 

Es liege ein Kegelschnitt K und ein Kegelschnittsbüschel mit 
den Grundpunkten ab cd vor, wovon a auf K liegt. Nimmt man auf K 
einen Punkt p an, so ist dadurch ein Kegelschnitt $ des Büschels 
{ab cd) bestimmt, der K noch in qr schneidet. Man kann diese Gerade 
in folgender Weise finden. 

Betrachtet man den Kegelschnittsbüschel (ap 6c), so weiss man. 
dass die Schnittpunkte xy der einzelnen Kegelschnitte desselben mit 

Tr. : Mathematícko-přírodovědecká. 10 



146 



25T, durch einen fixen Punkt o auf bc gehen, den man mittels der 
zerfallenden Kegelschnitte leicht erhalten kann. 

Ebenso gehen die Schnittpunkte des Kegelschnittsbüschels 
(ap bd) mit K durch einen benso leicht zu bestimmenden Punkt o' 
auf der Verbindungslinie bd. Da der Kegelschnitt $ beiden Büscheln 
angehört, so muss die Gerade qr offenbar mit oo' identisch sein. 

Durchlauft nun p den Kegelschnitt so durchlauft o und o' 
die Geraden bc und 6d, und da Projectivität zwischen dem Strahlen- 
büschel a(p) und den Punktreihen o und o' herrscht, so hüllt qr 
einen Kegelschnitt, der auch 6c, &d und wie man nach kleiner Über- 
legung findet, cd als Tangenten besitzt. 

Gelangt hiebei p nach g, so kommt qr nach rp, und kommt p 
nach so gelangt nach pq, woraus ersichtlich ist, dass sämmtliche 
Dreiecke pqr demselben Involutions-Kegelschnitt umschrieben sind. 

Da in unserem speziellen Falle zwei der angenommenen Grund- 
punkte die unendlich fernen Punkte der Axen sind, ihre Verbindungs- 
linie aber eine Tangente des Involutions-Kegelschnittes ist, so ist 
dieser eine Parabel ^ß, welche die Axen des ursprünglich angenommenen 
Kegelschnittes K als Tangenten besitzt (als Verbindungslinien der 
Grundpunkte o und der unendlich fernen Punkte auf diesen Axen). 
Man findet weitere Tangenten dieser Parabel mittels der zerfallenden 
Kegelschnitte des Büschels der Hyperbeln. Zieht man nämlich durch 
den Fusspunkt c der Normale eine Parallele zu einer Axe von K 
— etwa zur kleinen — so constituirt diese mit der anderen Axe 
einen zerfallenden Kegelschnitt des Systems und es sind also die 
Verbindungslinien der Scheitel A, A 4 der grossen Axe mit dem Durch- 
schnittspunkte c' jener Parallelen mit K Tangenten dieser Parabeln. 
Zieht man durch c eine Parallele zur grossen Axe, bis sie K in c" 
schneidet, so hat man in c"B, c 44 B 4 ebenfalls Tangenten dieser 
Parabel % 

Um die Berührungspunkte dieser Parabel auf den Axen von K, 
oder, was dasselbe ist, die Polare des Mittelpunktes o von K "in 
Bezug auf $ zu bestimmen, hat man bekanntlich folgenden Weg 
einzuschlagen : Man ergänzt das Dreieck A'o%\ welches die Tangente 
A é c é mit den Axen einschliesst, zum Rechtecke oA'Wm, dann ist die 
vierte Ecke m ein Punkt der Verbindungslinie jener Berührungs- 
punkte; verfährt man ebenso mit der Tangente Ac\ indem man das 
Dreieck oAty zum Rechtecke ergänzt, so ist dessen vierte Ecke n 
ebenfalls ein Punkt der Verbindungslinie jener Berührungspunkte. 
Man erhält also diese in den Schnittpunkten ab der Axen mit der 



147 



Verbindungslinie mn. Es lässt sich nun zeigen, dass die Verbindungs- 
linie mn den Kegelschnit K in dem diametralen Punkte c von c oder 
den symmetrischen von c' berührt. 

Leiten wir zu diesem Behufe folgende Construction der Tangente 
in einem gegebenen Punkte a eines Kegelschnittes ab. (Fig. 11.) 

Schneidet die Tangente die grosse Axe in p und ist die Polare 
dieses Punktes ap', dann sind die Punkte pAp'A* vier harmonische 
Punkte. Diese projicieren wir aus a durch vier harmonische Strahlen 
auf die Scheiteltangente in A 4 nach p, 21, o>, A'\ daraus folgt, dass 
p der Halbierungspunkt der Strecke Ä'% also auch o (a) — A'p ist. 
Um die Tangente in a zu erhalten, verbinde ich also a mit dem 
Scheitel -4, bis die andere Axe in (a) geschnitten wird; ziehe dann 
die Parallele, (a) p, bis die Scheiteltangente geschnitten wird und 
verbinde p mit a. Aus Symmetriegründen folgt aber, -dass (a) Ä 
den Kegelschnitt K in dem zu a symmetrischen Punkte trifft. 

Wir würden also auch die Tangente in a erhalten, wenn wir 
den symmetrischen a 4 mit dem anliegenden Scheitel A 1 der grossen 
Axe verbinden, durch den Schnittpunkt dieser Verbindungslinie mit 
der kleinen Axe eine Parallele zur grossen Axen ziehen und deren 
Schnittpunkt mit der Scheiteltangente und a miteinander verbinden. 
Projiciert man die vier harmonischen Punkte pAp 4 A 4 aus a auf die 
Tangente im Scheitel A, so erhält man auf dieselbe Weise einen 
Punkt der Tangente in a. Durch Vergleichung der Construction der 
Berührungspunkte der Parabel auf den Axen von K (Fig. 10.) und 
dieser Tangenten Construction (Fig. 11.) erkennt man, dass die Ver- 
bindungslinie jener Berührungspunkte in der That den Kegelschnitt 
K in dem Punkte c, der symmetrisch zu c x oder diametral zu dem 
Fusspunkte c ist, berührt. 

Wir sind also zu folgendem Resultate gelangt: 

„Durchlauft der Punkt p die Normale im Punkte c des Kegel- 
schnittes, so bilden die ihm entsprechenden Hyperbeln auf K eine 
cubische Punktinvolution, deren Involutionscurve eine Parabel ist, 
welche die Axen von K in den Schnittpunkten mit der Tangente in 
dem diametralen Punkte von c berührt." 

Aus dem Vorstehenden ergibt sich schon leicht die analoge 
Betrachtung für die Schaar der Parabeln II. Einem Punkte p x der 
Normalen in c entspricht eine Parabel ilj , welche ausser der Tangente 
G im Punkte c noch die Tangenten P, Q, R mit K gemeinschaftlich 
hat, deren Berührungspunkte das Tripel der Punkte pqr ist, welches 
die dem Punkte p x entsprechende Hyperbel H y auf K ausschneidet. 

10* 



148 



Daraus geht hervor, dass diese gemeinschaftlichen Tangenten PQB 
eine cubische Tangenteninvolution bilden und es ist leicht die Invo- 
iutionscurve derselben, das ist den Ort der Ecken sämmtlicher Invo- 
lutionsdreiseite PQR zu bestimmen. Der Schnittpunkt von P und Q 
ist der Pol der Geraden pq in Bezug auf K, und da diese Gerade 
eine Parabel *ß einhüllt, so muss jener Schnittpunkt den dieser Pa- 
rabel polaren Kegelschnitt, für K als Basis, durchlaufen. Derselbe 
ist wieder eine gleichseitige Hyperbel £>, welche die Axen zu Asympto- 
tenrichtungen hat und durch den Mittelpunkt O von K geht. 

Weil die Tangente in c, dem Diametralpunkte von c, die Polare 
des Mittelpunktes O von K ist, diesem aber die unendliche Gerade, 
während der Tangente der Berührungspunkt entspricht, so sieht man, 
dass c der Pol der unendlich fernen Geraden in Bezug auf § ent- 
spricht, also der Mittelpunkt von § ist. 

Dieses Resultat lässt sich in die Worte kleiden: „Durchlauft ein 
Punkt p die Normale in einem Punkte c eines Kegelschnittes, so 
bilden die Tangenten in den Fusspunkten der Normalen von p eine 
cubische TaDgenteninvolution, deren Involutionscurve eine gleich- 
seitige Hyperbel ist, welche die Axen jenes Kegelschnittes zu Asympto- 
tenrichtungen, den Diametralpunkt von c zum Mittelpunkte hat und 
durch den Mittelpunkt des gegebenen Kegelschnittes geht." 

Es ist von Interesse, dass man auf diese Weise immer vier 
Normalen eines Kegelschnittes, welche sich in einem Punkte schneiden, 
mit Hilfe von Lineal und Cirkel erhalten kann, während das umge- 
kehrte Problem nicht lösbar ist. 

Nimmt man nämlich einen Punkt a eines Kegelschnittes als den 
Mittelpunkt einer gleichseitigen Hyperbel an, welche durch den Mittel- 
punkt jenes Kegelschnittes geht und seine Axen zu Asymptotenrich- 
tungen hat; construirt die beiden Tangenten von einem Punkte x 
dieser Hyperbel an ÜT, welche K in a und ß berühren, und sucht die 
übrigen Schnittpunkte yz dieser Tangenten mit der Hyperbel: dann 
berührt die Verbindungslinie yz den gegebenen Kegelschnitt in einem 
Punkte und die Normalen in den Punkten a, ß, schneiden sich 
nothwendig in einem Punkte d der Normalen des Diametralpunktes et 
von a. Dabei sind die Seiten des Dreieckes ccßy Tangenten derjenigen 
Parabel, welche die Axen in den Schnittpunkten der Tangente in a 
berührt. 

Variiren wir die Normalen des Kegelschnittes K, dann werden 
sowohl die Hyperbeln § als auch die Parabeln $ sich ändern, wobei 
die ersteren fortwährend durch drei fixe Punkte, nämlich den Mittel- 



149 



punkt o und die unendlich fernen Punkte der Axen von K gehen 
und die letzteren die drei fixen Geraden, nämlich die unendlich ferne 
Gerade und die beiden Axen von K berühren. 

Es entsteht nun die Frage, welches der Ort der vierten Schnitt- 
punkte je zweier unendlich nahen Hyperbeln und welches die Envel- 
loppe der vierten gemeinschaftlichen Tangenten der unendlich nahen 
Parabeln ist. 

Um die erste Frage zu beantworten, wollen wir zunächst er- 
mitteln, wie viel Hyperbeln des Systems durch einen beliebigen 
Punkt x der Ebene gehen. Wir finden die Mittelpunkte der mög- 
lichen Hyperbeln, indem wir durch x Parallele zu den Axen von K 
ziehen und diejenige Diagonale des so erhaltenen Parallelogramms, 
welche nicht durch x geht, mit dem Kegelschnitt K zum Schnitte 
bringen. Durch jeden Punkt der Ebene gehen also zwei Hyperbeln. 

Umgekehrt, ziehe ich eine beliebige Gerade, welche K in [i und ja' 
schneidet, so ist die vierte Ecke des Rechteckes, welches durch diese 
Gerade und die Axen von K bestimmt ist, der vierte gemeinschaft- 
liche Punkt der Hyperbeln des Systems, welche \i und ^ zu Mittel- 
punkten haben. 

Die Hyperbeln werden im Allgemeinen endliche Entfernung haben. 
Ziehe ich aber eine Tangente an K, so stellt ihr Berührungspunkt 
die beiden unendlich nahen Mittelpunkte zweier unendlich nahen 
Hyperbeln des Systems dar und die Grenze des vierten Schnittpunktes 
derselben ist offenbar die vierte Ecke des Rechteckes, dessen Hälfte 
das von dieser Tangente und den Axen eingeschlossene Dreieck ist. 

Der Ort dieses Punktes ist eine Curve, welche, wenn der ge- 
gebene Kegelschnitt eine Ellipse ist (Fig. 12.), die vier Scheiteltan- 
genten zu Asymptoten hat, welche gleichzeitig die vier Wendepunkts- 
Tangenten sind ; ist der gegebene Kegelschnitt eine Hyperbel (Fig. 13), 
so ist der Mittelpunkt derselben ein Doppelpunkt der Curve, und die 
Asymptoten der Hyperbel die Wendetangenten in demselben, ausser- 
dem sind die Scheiteltangenten der Hyperbel zwei asymptotische 
Wendetangenten der Curve. Ist endlich K eine Parabel, so ist der 
Ort des Punktes x die unendlich ferne Gerade. 



Um die Enveloppe der Parabeln zu finden, führe ich eine analoge 
Betrachtung durch. Eine beliebige Gerade G werden zwei Parabeln 
des Systems berühren; denn, ergänze ich das Dreieck, welches G 
und die Axen einschliessen, zu einem Rechtecke, ziehe von der neuen 



150 



Ecke y die beiden möglichen Tangenten T u T 2 an JST, so ist G so- 
wohl eine Tangente der Parabel, welche die Schnittpunkte von T x mit 
den Axen zu Berührungspunkten auf den letzteren hat, als auch an 
die Parabel, welche in dieser Weise durch T 2 bestimmt. Diese 
zwei Parabeln werden unendlich nahe, wenn die Tangenten jT,, T 2 
unendlich nahe werden, wenn also y auf den Kegelschnitt kommt. 
Zieht man also durch einen Punkt y* des Kegelschnittes Parallele zu 
den Axen, so ist die Diagonale des entstandenen Eechteckes, die 
nicht durch y 4 geht, die Grenzlage der vierten gemeinschaftlichen 
Tangente zweier benachbarten Parabeln des Systems. 

Bedenkt man, dass diese Enveloppen den früher gefundenen 
Orten polar entsprechen müssen, so muss von ihnen folgendes gelten : 

Ist der Kegelschnitt K eine Ellipse (Fig. 12.), so ist die Enve- 
loppe symmetrisch zu den Axen und besitzt in allen Scheiteln Spitzen 
mit den Axen als Tangenten ; ist aber K eine Hyperbel (Fig. 13), so 
hat die Curve Spitzen in den Scheiteln der grossen Axe, in welchen 
die Axe Tangente ist, die anderen zwei Spitzen sind die unendlich 
fernen Punkte der Asymptoten und die unendlich ferne Gerade ist 
die Tangente in denselben. Wenn der gegebene Kegelschnitt eine 
Parabel ist, so zerfällt die Enveloppe in die Axe derselben und die 
unendlich ferne Gerade. 



Der ursprünglich gegebene Kegelschnitt K, die Parabel ^ und 
die zugehörige gleichseitige Hyperbel § stehen in dem Zusammen- 
hange, dass es unendlich viele Dreiecke gibt, welche dem ersten ein- 
geschrieben und dem zweiten zugleich umschrieben, oder dem ersten 
umschrieben und dem dritten eingeschrieben sind. 

Stellen wir eine centrale Collineation her, so werden den drei 
Kegelschnitten Z, ^3, § drei andere Kegelschnitte K\ *ß', £>' ent- 
sprechen, und es werden jene Eigenschaften dadurch offenbar nicht 
gestört werden. 

Wir erhalten so allgemeinere Bedingungen für die Lage zweier 
Kegelschnitte, denen Dreiecke zugleich eingeschrieben und umschrieben 
sind. Dabei wird sich der Mittelpunkt o von K als ein beliebiger 
Punkt o' der Ebene von K 4 abbilden, und da die Axen oa oo , ob co 
und die unendlich ferne Gerade von K ein Tripel conjugirter Polaren 
sind, so werden sie sich als solches nach o 4 a 4 b' abbilden. Die Tan- 
gente in einem Punkte p von K bildet sich als Tangente in p 4 an K 4 
ab, und ihre Schnittpunkte xy mit den Axen als Schnittpunkte x'y* 
auf oV, o 4 b 4 . Die Parabel hat dann zur collinearen Figur den 



151 



Kegelschnitt der oV und o'b' in x'y', und ausserdem noch a'b' 
berührt. Die collineare Figur der Hyperbel § ist ein Kegelschnitt 
der durch das Tripel conjugirter Pole o'a'b' geht und in den Punkten 
a'b' die Tangenten p'a', p'b' besitzt. 

Wir können mit Rücksicht darauf, dass § und $ in Bezug 
auf K polar entsprechende Kegelschnitte waren, folgende Sätze aus- 
sprechen : 

1) Haben zwei Kegelschnitte K, K' (Fig. 14) solche Lage, dass 
das Tripel conjugirter Polaren PQR des einen (K) Tangenten des 
anderen (K { ), und die Schnittpunkte einer Tangente T von K mit 
zweien jener Geraden (P, Q) die Berührungspunkte von K' sind, dann 
existiren unendlich viele Dreiecke, welche K eingeschrieben und K' 
gleichzeitig umschrieben sind, und zwar hüllen die Verbindungslinien 
der Berührungspunkte wieder einen Kegelschnitt ein, welcher durch 
die Ecken jenes Polardreieckes geht und die Verbindungslinien von 
zweien jener Ecken mit dem Berührungspunkte der Tangente T als 
Tangenten besitzt. 

2) Haben zwei Kegelschnitte K und M solche Lage, dass die 
Ecken p, q, r eines Poldreieckes von K drei Punkte von ® sind, und 
die Verbindungslinien eines Punktes x von K mit zweien jener Ecken, 
pq Tangenten von 8 sind, dann existiren unendlich viele Dreiecke, 
welche dem ersten Kegelschnitte umschrieben und dem zweiten ein- 
geschrieben sind, und zwar liegen die Schnittpunkte der Tangenten 
in den Ecken dieser Dreiecke auf einem Kegelschnitt, welcher die 
Seiten jenes Poldreieckes berührt und die Schnittpunkte der Tangente 
in x mit den Seiten qr, pr, zu Berührungspunkten hat. Endlich durch 
Zusammenfassung dieser Sätze: 

3) Haben drei Kegelschnitte üf, K v $ solche Lage, dass die 
Seiten pq, qr, rp des ersten (K) Tangenten des zweiten (2^) und die 
Ecken dieses Dreieckes Punkte des dritten $ sind; dass ferner die 
Verbindungslinien eines beliebigen Punktes x des ersten Kegelschnittes 
(K) mit zweien jener Punkte p, q Tangenten an den dritten Kegel- 
schnitt (®), während die Schnittpunkte der Tangente in x an (K) mit 
den Seiten qr, rp Berührungspunkte von K x sind, dann findet fol- 
gendes statt: Construirt man ein Dreieck a&c, welches dem ersten 
Kegelschnitte (K) eingeschrieben, und dem zweiten (K x ) umschrieben 
ist, so sind die Verbindungslinien der Berührungspunkte «, ß, y drei 
Tangenten des dritten Kegelschnittes, und die Verbindungslinien der 
Berührungspunkte -4, B, C sind Tangenten an den ersten Kegelschnitt 
und zwar für die Punkte abc. 



152 



Wir haben da also unendlich viele Dreiecksternen, abc, ccßy, 
ABC, welche so beschaffen sind, dass jedes Dreieck dem vorherge- 
henden eingeschrieben und dem nächsten umschrieben ist. 



Wir wollen nun dazu übergehen, unter der Voraussetzung, dass 
der angenommene Kegelschnitt eine Ellipse ist, solche Punkte der 
Ebene zu finden, von welchen alle vier Normalen gefällt werden 
können. 

Konstruiren wir 2 concentrische Kreise Ä", ® mit den Radien 
a-\-b, a — 6, dann ist folgender Satz bekannt: 

Wenn sich zwei Punkte p, p auf diesen Kreisen mit gleicher 
Winkelgeschwindigkeit in entgegengesetzter Richtung bewegen, so 
beschreibt der Halbierungspunkt der Strecke pp eine Ellipse mit 
den Halbaxen a und 6, während die Gerade pp Normale an jene 
Ellipse bleibt. 

Nehme ich also irgend einen Punkt n auf K ($) an, so wird 
diesem auf ® (K) ein Punkt v entsprechen, so dass on und ov gleiche 
Neigung gegen die Axen haben und die Gerade nv ist dann Normale 
für den Punkt c des Kegelschnittes. Diese Normale N schneidet den 
Kreis K (®) noch in einem Punkte ra, für welchen ich die Normale 
mp an einen gewissen Punkt x des Kegelschnittes in derselben Weise 
construiren kann. Durch den Punkt m gehen also schon zwei Nor- 
malen. Man findet die übrigen in folgender Weise: Man zieht in x 
die Tangente an die Ellipse, sucht ihre Schnittpunkte YZ mit der 
gleichseitigen Hyperbel §, die in der bekannten Beziehung der Nor- 
malen N entspricht und zieht von diesen die Tangenten ZZ, FZ, 
welche sich nach früherem in einem Punkte Z von § schneiden 
müssen. Errichtet man dann in den Berührungspunkten y y z der- 
selben die Normalen, so müssen diese durch den Punkt m gehen. 
Wir sind also im Stande, von jedem Punkte dieses Kreises alle vier 
Normalen zu construiren. 

Um den Durchschnitt der Geraden XY mit § zu vermeiden, 
kann man ein anderes Verfahren anwenden, bei welchem man auf 
sehr bemerkenswerthe Eigenschaften stösst und bei welchem folgende 
Sätze angewendet werden: 

I. Ist ABC ein dem Kegelschnitte K umschriebenes Dreieck 
(Fig. 15), und a, ß zwei Berührungspunkte desselben, dann hat man 
folgenden Weg zur Bestimmung des Mittelpunktes desselben. Sei XY 
die zu BC parallele Tangente, dann findet man den Berührungs- 
punkt p auf derselben, indem man das Brianchon'sche Sechsseit be- 



153 



trachtet, in welchem die Seite BC mit dem Berührungspunkte a für 
I und II, CA für III, XY mit p für IV und V, AB endlich für VI 
gezählt wird. Dann ist offenbar der Schnittpunkt o der Diagonalen 
des Viereckes BCXY der Brian chon'sche Punkt und cco liefert auf xy 
den Berührungspunkt^, ist also ein Durchmesser des Kegelschnittes 
und der Halbierungspunkt von ap ist der gesuchte Mittelpunkt. 

Projiciert man aber p aus A auf BC nach a, so hat man fol- 
gende Proportionen: 

1) aC:pYzz AC : AY, 

2) Ba : <pY =z Bb : bY, 

3) Bb : bY=zBC: XY - AC : AY. 
und somit aus 2 und 3 

4) Ba:pY=AC: AY; 
dann folgt aber aus 1 und 4 

Ba = Ca. 

Halbiert man nun die Strecke aa und zieht durch den Halbie- 
rungspunkt eine Parallele zu aA, so geht diese Gerade durch den 
Mittelpunkt des dem Dreiecke eingeschriebenen Kegelschnittes. 

II. Wir wollen jetzt die Bedingungen ermitteln, unter welchen 
Dreiecke einem Kreise eingeschrieben und einem mit demselben con- 
centrischen Kegelschnitte umschrieben sind. 

Wir schreiben zunächst dem Kreise (Fig. 16) $ ein gleich- 
schenkliges Dreieck xyz und dann das symmetrische p)i ein. Durch 
die Gruppen xyz, $5 ist auf $ eine cubische Involution bestimmt, 
deren Involutionscurve der Kegelschnitt ist, der die sechs Dreieck- 
seiten berührt. 

Aus I. folgt, dass dieser Kegelschnitt K ty, yz in den Halbie- 
rungspunkten A und 21 berührt und dass somit A% eine Axe des 
Kegelschnittes K ist und wir können das Dreieck immer so wählen, 
dass es die grosse Axe wird. Sind weiter g und y die Berührungs- 
punkte auf xy und xz, und macht man z x y = a?£, y x z z=xr], so stehen 
die Verbindungslinien yy } und zž t senkrecht auf den bezüglichen 
Dreieckseiten, weil sie nach I. parallel zu den Verbindungslinien 
des Mittelpunktes O mit den Halbierungspunkten der Sehnen xy, xz 
gehen müssen, und schneiden sich in einem Punkte M der gefundenen- 
Axe. Es müssen sich also auch die Normalen in i] und g in einem 
Punkte dieser Axe schneiden, so dass OM — OWi. Berücksichtigen 
wir, dass die Figur My%z ein Parallelogramm, also MA — A% ist, 
dass ferner x und ein Punktepaar der Involution ist, welche die 
Brennpunkte von K zu Doppelpunkten hat, so können wir schreiben : 
Ox . 0<m = 0$ . OM— a 2 — b 2 = (a + b){a — b). 



154 



Es ist aber 0$ =z OA + OM=OA — A$, 
somit auch 

(OA + A$(OA - A$ =z(a + b)(a - 6), 
woraus ersichtlich ist, dass A% die kleine Axe ist und der Radius 
von $ gleich ist der Summe der Halbaxen von K 

III. Die Mittelpunkte des Büschels gleichseitiger Hyperbeln, 
welche durch die Eckpunkte abc eines Dreieckes und den Schnitt- 
punkt h der Höhen gehen, liegen auf einem Kreise, der durch die 
Fusspunkte dieser Höhen bestimmt ist und durch die Halbierungs- 
punkte der Seiten a&, ac, bc und der Strecken aÄ, 6ä, ch geht. Dieser 
Kreis ist dem dem Dreiecke abc umschriebenen für h als Pol ähnlich 
und hat halbsogrossen Radius wie letzterer. 

Sei (Fig. 17) eine Ellipse K und der Kreis (a + b) construirt. 
Dann ist nach (II.) jede Tangente an K die Seite eines Dreieckes XFZ, 
welches dem Kreise ein- und der Ellipse umschrieben ist. Nimmt 
man aber die Tangente in c an, so gewahrt man, dass die gegenüber- 
liegende Ecke diametral von dem Punkte n der Normale cn liegt; 
denn macht man cy =z X(c), so ist nach (IL) (c)Z die Höhe, dann ist 
aber $C Z(%)n = R. Es folgt weiter daraus, dass die Höhe Z(£) 
durch den Diametralpunkt c von c geht, welcher bekanntlich der 
Mittelpunkt der der Normale in c entsprechenden gleichseitigen 
Hyperbel § ist. Man kann nun zeigen, dass diese Hyperbel durch 
den Punkt Z geht. Ergänzt man nämlich das Rechteck ZuOv, so 
geht dessen Diagonale durch c, also ist Z ein Punkt von §. Deshalb 
muss die Hyperbel $ den Kreis ® in noch einem Punkte P schneiden 
und dann ist P wieder eine Ecke eines Dreieckes P&W, welches dem 
Kreise ein- und K umschrieben ist. Nennen wir q, r die Be- 
rührungspunkte seiner Seiten auf ZT, so müssen sich nach (II.) die 
Normalen in denselben in einem einzigen Punkte v schneiden. Nun 
werden die Seiten PO, P$i die Hyperbel § in zwei Punkten Q, E 
schneiden, so dass PQR der Hyperbel eingeschrieben und der Ellipse 
umschrieben ist; es muss also v auf der Normale von c liegen. 
Es gehören also pqr zu der früher besprochenen cubischen Involution 
und RQ müssen mit 9iQ zusammenfallen. 

Dass hiebei p nicht mit c zusammenfallen kann, geht daraus 
hervor, dass P und Z verschieden angenommen wurden. 

Den Punkt v kann man nun in folgender Weise leicht be- 
stimmen : Macht man = es, dann ist nach (III.) s der Schnittpunkt 
der Höhen von PQR. 



155 



Die Gerade so schneidet dann die Normale von c in v. Da 
sem ein Parallelogramm ist, so folgt cv = 6n, mithin ov = os = a — b ; 
der Schnittpunkt der Normalen liegt also auf dem Kreise a — b, was 
mit dem Ausgangspunkte unserer Betrachtungen übereinstimmt. 



Zum Schlüsse wollen wir mit Benützung früher entwickelter 
Mittel folgende Aufgabe lösen. 

In der Ebene eines Kegelschnittes K ist ein Punkt p gegeben. 
Man zieht durch denselben einen Strahl, welcher K in a und b 
schneidet; errichtet in diesen Punkten die Normalen, welche sich in 
einem Punkte q schneiden; fällt von demselben die zwei übrigen 
Normalen qc, qd. Dann fragt man, welches die Enveloppe der Ver- 
bindungslinien der Fusspunkte cd ist. 

Wir können die Punkte abcd als die Basispunkte eines Kegel- 
schniltbüschels betrachten, zu welchem erstens der zerfallende Kegel- 
schnitt ab, cd, dann der Kegelschnitt K und endlich die gleichseitige 
Hyperbel, welche dem Punkte q entspricht, gehören. 

Dieser Büschel schneidet auf der grossen Axe eine Involution 
aus, zu welcher als Paare gehören : der Schnittpunkt s der ursprüng- 
lichen Transversale ab und der Schnittpunkt a des zugeordneten 
Strahles cd, ferner die Scheitel A und A 4 von K und endlich der 
Mittelpunkt O von K und der unendlich ferne Punkt von AA 4 
Variirt man nun die Transversale ab, so ändert sich s, q, a, aber so, 
dass s6 fortwährend ein Paar der durch AA 1 und 0, oo bestimmten 
Involution bleibt. Ist nun s 4 der Schnittpunkt von ab mit der kleinen 
Axe und ď der mit cd, so ist ebenfalls s 4 ď ein Paar derjenigen In- 
volution, welche durch die Scheitel B, B 4 , dann durch den Mittel- 
punkt 0 und den unendlich fernen Punkt der kleinen Axe bestimmt 
ist. Es ist also die Punktreihe s . . . perspektivisch s 4 . . . und pro- 
jectivisch a, die Punktreihe s 4 . . . projectivisch (?'..., deshalb auch 
die Punktreihe a . . . projectivisch (>'..., das heisst, die Verbindungs- 
linien 66 4 umhüllen einen Kegelschnitt, der aber eine Parabel sein 
muss, weil dem Punkte 0 auf beiden Axen die unendlich fernen 
Punkte entsprechen. 

Dem Punkte p entspricht also eine Parabel, welche die Axen 
von K berührt, aber mit der Parabel 17 nicht identisch ist; sie wird 
es, wenn wir p auf K annehmen. 

Variirt man die Transversale um p, so durchlauft der Punkt q 
eine Curve dritter Ordnung. 



156 



Um zu erfahren, in wie viel Punkten die Curve eine beliebige 
Gerade G schneidet, gehen wir in folgender Weise vor. Wir nehmen 
Punkte x auf G an, fällen von diesen die Normalen gegen K und 
fragen, wie viel Mal die Verbindungslinie der Fusspunkte durch p 
geht ; so viel Male muss offenbar der Ort von q G schneiden. Nach 
früherem liegen aber die Fusspunkte der von x gefällten Normalen 
auf einer gleichseitigen Hyperbel und alle letzteren constituiren einen 
Büschel, wenn x die Gerade G durchlauft. Jene Fusspunkte bilden 
also eine biquadratische Involution, und ihre Verbindungslinien hüllen 
eine Involutionscurve ein, welche von dritter Classe sein muss '; denn 
nimmt man einen Punkt a an, so sind die anderen bcd der Gruppe 
mit bestimmt und dann sind a&, ac, ad die einzigen Tangenten, 
welche an die Involutionscurve gezogen werden können. Da dies von 
allen Punkten des Kegelschnittes K gilt, so gilt es bekanntlich von 
jedem Punkte der Ebene. Es gehen also auch durch p drei solche 
Tangenten und ihnen entsprechen drei Punkte die auf G fallen. 
Die Curve ist also dritter Ordnung. Es unterliegt keiner Schwierig- 
keit, die Schnittpunkte derselben mit K sowie den Doppelpunkt der- 
selben zu finden. 

Zieht man nämlich durch p eine Normale gegen 2T, und zwar 
für den Punkt so ist ihr zweiter Schnittpunkt m mit K ein Schnitt- 
punkt denn in ihm schneiden sich in der That die Normalen in m 
und n. Ausser den vier Punkten, in welchen die Normalen von p 
K treffen, finden wir die zwei übrigen in den Berührungspunkten der 
Tangenten von p an K. Denn zieht man eine Transversale durch 
welche K in a und b schneidet, und ist q der Schnittpunkt der Nor- 
malen, q 4 der Schnittpunkt der Tangenten in a und 6, so liegen ab qq 4 
auf einem Kreise, übergeht man also zur Grenze, indem die Trans- 
versale Tangente wird, so fallen a, b und q 4 in dem Berührungspunkte 
zusammen, der Kreis degenerirt in den Berührungspunkt, es ist also 
auch q mit dem letzteren zusammengefallen. 

Dadurch sind die sechs Schnittpunkte, welche die Curve dritter 
Ordnung mit K gemein hat, ermittelt. 

Um den Doppelpunkt von ihr zu finden, ziehen wir von p die 
beiden Tangenten an die Parabel, welche cd einhüllt. Sind diese 
reel, schneidet z. B. T ± den Kegelschnitt K in x und y und schneiden 
sich die Normalen von x x und y x in Z>, dann ist D der Doppelpunkt. 
Denn fällt man von D die zwei übrigen Normalen, so muss die Ver- 
bindungslinie ihrer Fusspunkte sc 2 , y 2 eine Transversale von p sein, 
weil x x y y Tangente der Parabel ist. Fasst man aber x x y x als eine 



157 



Transversale auf, so muss x 2 y 2 eine Tangente der Parabel sein, also 
mit T 2 zusammenfallen. Es ergibt sich hieraus, dass man für beide 
Tangenten T x und T* 2 , als Transversalen gerechnet, denselben Punkt 
D erhält, der also der Doppelpunkt der Curve ist und dessen Realität 
von der Realität jener Tangenten abhängt. 

Befindet sich der Punkt p auf einer Axe, so zerfällt die Curve 
dritter Ordnung in diese Axe und einen Kegelschnitt. Liegt p im 
Unendlichen, so zerfällt die Curve in die unendlich ferne Gerade 
und eine Hyperbel. 



12. 

Über die fossile Flora des Rakonitzer Steinkohlen- 
beckens. 

Von Prof. J. Kušta, vorgelegt von Prof. K. Kořistka am 23. Februar 1883. 

Die Steinkohlenflora der Umgegend von Rakonitz erscheint 
namentlich im Vergleich mit jener der anderen mehr aufgeschlosse- 
nen carbonischen Gegenden Mittelböhmens sehr artenreich. Die 
bisherigen Verzeichnisse der fossilen Flora von Rakonitz weisen alle 
zusammen ca. 94 Arten auf, wovon die grösste Anzahl etwa 61 auf 
die Beobachtungen des Dr. Feistmantel entfallen 1 ). 

Meinen Aufsammlungen gelang es die Zahl der Rakonitzer 
Arten auf 177, also fast auf das Doppelte zu bringen, worunter 
164 Arten an verschiedenen Fundorten, deren Anzahl auch noch um 
17 vermehrt erscheint, zu sammeln und zu beobachten ich selbst 
die Gelegenheit hatte. 

Unsichere Arten und ebenso undeutliche Pflanzentrümmer wur- 
den ausser Acht gelassen. Der Satz „ex unque leonem" findet in 
der Phytopalaeontologie gewöhnlich keine glückliche Anwendung. 

Unter die Species sind wol auch einige Reste einbezogen, die 
noch allgemein als selbständig angeführt, mit der Zeit ihre Stelle im 

*) Vergl. folgende Werke und Abhandlungen: 0. Feistmantel: Die Verstei- 
nerungen der böhm. Kohlenablagerungen 1874. — Steinkohlen- u. Perm- 
ablagerungen 1874. — Stur in den Verh. der k. k. geol. R. Anst. 1860, 
1874. — Geinitz: D. Steinkohlen Deutschlands u. and. Länder Europas 
1865. — Krejčí in Živa 1853, Časopis Musea 1865 und Geologie čili nauka 
o útv. zemských 1877—1879. K. Feistmantel in Lotos 1872, 1879 und im 
Archiv f. L. Durchf.: D. Hangendflötzzug des Schlan-Rakon. Steinkohlen- 
beckens 1881. 



158 



Systeme einbüssen werden und umgekehrt ist eine Bereicherung der 
Rakonitzer fossilen Flora durch feststehende Arten noch zu erwarten. 

Die erweiterte Kenntniss der Verbreitung der einzelnen Arten 
wird wol auch einige Beiträge zu weiteren wissenschaftlichen Folge- 
rungen liefern. 

Das Hauptgewicht soll jedoch in diesem Aufsatze auf die ver- 
ticale Verbreitung der einzelnen Pflanzenarten gelegt werden. Die 
Art der Vertheilung der fossilen Flora an die vier im Rakonitzer 
Becken nachgewiesenen Schichtengruppen mit Rücksicht auf andere 
böhmische Steinkohlengegenden soll durch eine unten folgende Ta- 
belle übersichtlich gemacht werden. 

Derselben wird eine kurze Bemerkung über die einzelnen Schich- 
tengruppen, so weit dies in meinen früheren, das Rakonitzer Becken 
behandelnden Mittheilungen 1 ) nicht geschehen ist, vorausgeschickt 
und namentlich die für dieselben charakteristischen häufigen, seltenen 
oder neuen Pflanzen hervorgehoben werden. 

Zum Schlüsse folgen endlich kurze palaeontologische Notizen, 
welche einen kleinen Beitrag zur Kenntniss einiger bisher ungenau 
bekannten oder neuen Pflanzenreste liefern sollen. 

A. Pflanzenreste der einzelnen Schichtengruppen. 

Im Rakonitzer Becken gibt es vier verschiedene Verbreitungs- 
horizonte der Steinkohlenflora. Es sind dies die vier Kohlenflötze: 
das untere und obere Radnitzer Flötz, das Lubnaer und das Kou- 
nower Flötz und die dieselben begleitenden Gesteinslagen. Densel- 
ben reihen sich alle übrigen Schichten des Beckens an, so dass sich 
im Rakonitzer Becken vier Schichtengruppen unterscheiden lassen. 
Die beiden ersten lassen sich bekanntlich als blosse Unterabthei- 
lungen einer Gruppe ansehen. 



*) Vergl. meine Mittheilungen in den Verh. der k. k. geol. R. Anstalt (1878, 
1879, 1880) : D. Brandschiefer v. Herrendorf. Zur Kenntniss d. Steinkohlen- 
flora d. Rakonitzer Beck. Über die Schichtenreihen am süd. Rande des 
Rakon. Beck. Der Brandschiefer v. Velhota. Die Farbe d. Rothliegenden 
in d. versch. Form, bei Rakonitz u. Laun. Zur Geol. u. Palaeontologie 
des Rakon. St. Beck. — In d. Sitzungsber. der k. böhm. Gesel. d. Wiss. 
(1880, 1881, 1882): O geol. poměrech pánve Rakovnické. Koprolithen v. 
Křupá. Über d. geol. Niveau d. Steinkohlenflótzes v. Lubná. Zur Kenntniss 
d. Nyřaner Horizontes b. Rakonitz. Note über d. Auffindung d. Nyřan. 
Horiz. b. Lubná. Über d. Fund eines Arachnidenrestes im Carbon b. Pe- 
trovic. Über eine Blattina aus d. Lubnaer Gaskohle. 



159 



Hinsichtlich der Abgrenzung des Carbon von dem Rothlie- 
genden in Böhmen theilen sich noch die Ansichten. Doch könnten 
bei Kakonitz die Lubnaer Schichten und bei Pilsen die Nýřaner 
Schichten, da sie bei Rakonitz rothe pflanzenführende Letten und rothe 
Porphyrtuffe, welche denen aus dem sächsichen Rothliegenden ganz 
ähnlich sind, führen, in Nýřan, wahrscheinlich auch in Lubná, per- 
mische Thierreste beherbergen und auch Walchien und einige andere 
permische Pflanzenreste enthalten, schon zum Rothliegenden gestellt 
werden. 

Bei der palaeontologischen Charakterisierung der einzelnen Ho- 
rizonte soll auch die in denselben auftretende Individuenanzahl eine 
nähere Berücksichtigung finden. So ist z. B. Lepidodendron larici- 
num, welches in den Lubnaer Schichten als eine der gewöhnlichsten 
Abdrücke erscheint, in den Kounower Schichten nur einmal und 
zwar als ein unbedeutendes Decorticat vorgekommen. Sagenaria ri- 
mosa, die in unserer Übersichtstafel auch in der Columne der Kou- 
nower Schichten angeführt wird, ist in denselben eigentlich nur ein- 
mal zum Vorschein gekommen. Alethopteris Seriii, welche in der 
Kounower und Lubnaer Schichtengruppe zu den häufigsten Pflanzen- 
überresten gehört, ist in den Radnitzer Schichten eine ziemlich sel- 
tene Erscheinung u. s. w. 

1. Untere Radnitzer Schichten. 

Fundorte von Versteinerungen sind Belšanka (B), Moravia (M), 
Spravedlnost (#), Huřviny (ZT), Krčelák (TT), Hostokrej (H) und Pe- 
trovic (P). Die reichhaltigste Lagerstätte schön erhaltener Pflanzen 
sind die Schleifsteinschiefer, namentlich jene von Moravia. 



An den genannten Fundorten wurden von 


mir gefunden: 




. . M. 




, M, P, S, ü. 




. . M. 




. . M. 




. . M. 




. . M. 




. . M. 


Sphenophyllum microphyllum Stb. . . 


. . M. 


Sphenophyllum saxifragaefolium Stb. 


. .K,P. 




M, K. 




. . M. 




. . M. 



160 



Stachannularis tuberculata Weiss M. 

Huttonia spicata Pr. M. 

Volkmannia elongata Pr M. 

Volkmannia gracilis Stb M. 

Diplothmema cf. distans Stb. sp M. 

Diplothmema obtusilobum Bgt. sp B, M, H. 

Diplothmema irreguläre Rtb. sp M. 

Diplothmema macilentum L. & H. sp. . . . M. 

Diplothmema latifolium Bgt. sp M. 

Diplothmema muricatum Bgt. sp M, IT, H.. 

Sphenopteris meifolia Stb M. 

Sphenopteris minuta Bgt B. 

Sphenopteris Bronni Bgt B. 

Sphenopteris artemisiaefolia Bgt M. 

Sphenopteris tenuissima Stb M. 

Sphenopteris sp P. 

Calymmotheca tridactylites Bgt. sp B, M. 

Cyclopteris rhomboidea Et M. 

Cyclopteris sp U. 

Dictyopteris Brongniarti Gtb M, K. 

Dictyopteris neuropteroides Gtb M, H. 

Neuropteris acuriculata Bgt M, H. 

Neuropteris acutifolia Bgt M. 

Neuropteris angustifolia Bgt M. 

Neuropteris sp H. 

Alethopteris Pluckenetii Bgt P. 

Hawlea pulcherrima Cor K. 

Hawlea Miltoni Bgt. sp B, M. 

Cyatheites dentatus Bgt M, P. 

Oligocarpia quercifolia Göp. sp B. 

Oligocarpia coralloides Gutb. Gein. sp. . . . B. 

Oligocarpia lindsaeoides Ett. sp B. 

Oligocarpia Sternbergii Ett. sp M. K. 

Oligocarpia alethopteroides Ett. sp M. 

Oligocarpia crenata L. & H. sp M. 

Oligocarpia cf. radnicensis Stb. sp M. 

Hymenophyllites sp M. 

Schizopteris lactuca Stb M. 

Schizopteris adnascens L. & H M. 

Schizopteris Gutbieriana Gein M. 



161 



Megapbytum giganteurn Gld H. 

Megaphyturn cf. majus Pr M. 

Megaphytum sp M. 

Zippea disticha Cor M, P. 

Psaronius sp . . . M. 

Rhacopteris elegans Ett. sp M, K. 

Noeggerathia speciosa Ett M, P. 

Noeggerathia n. sp M, 

Noeggerathia intermedia K. Fst. . . . . . B, M. 

Noeggerathiaestrobus zu der vor. Art. . . . M. 

Noeggerathia foliosa Stb M. 

Noeggerathiaestrobus bohemicus (zu der vor. 

Art) 0. Fst . M. 

Lycopodites selaginoides Stb M. 

Lycopodites carbonaceus 0. Fst M. 

Lepidodendron dichotomum Stb. . . . . . K. 

Lepidodendron laricinum Stb B, M, K. 

Halonia punctata L. & H M. 

Sagenaria elegans L. & H. . M. 

Sagenaria microstigma 0. Fst M. 

Sagenaria obovata Stb M, H. 

Sagenaria aculeata Stb K, . 

Sagenaria rimosa Stb M. 

Aspidiaria undulata Stb M. 

Knorria sp . . . . K. 

Lepidophyllum majus Bgt M. 

Lepidophyllum horridum 0. Fst M, K. 

Lepidophyllum sp M. 

Lepidostrobus variabilis L. & H M, K. 

Sigillaria altern ans L. & H M. 

Sigillaria Knorri Bgt M. 

Sigillaria ornata Bgt M. 

Sigillaria Cortei Bgt M„ 

Sigillaria angusta Bgt. . . M. 

Sigillaria sp . . B, M, K. 

Stigmaria ficoides Bgt J5, M y K, H, P 

Sigillariaestrobus Feistmanteli 0. Fst. . . . M. 

Carpolithes coniformis Göp 5, M, Z, H. 

Araucarites carbonarius Göp K, M, B. 

Schizodendron raconicense Stur (?) . . . . K, 

Tř. : Muthematicko-přírodovědecká. 



162 



Antholithes glumaceus n. sp. . . . . . . P. 

Graminites cf. Volkmanni Gein. . . . . . M. 

Zamites Cordai Pr K. 

Artisia transversa Stb M. 

Cordaites borassifolius Stb. sp B, M, K, ü. 

Trigonocarpus sulcatus (?) Stb K 

Cardiocarpus orbicularis Ett M, K. 

Carpolithes lenticularis Stb K. 

Carpolithes contractus M. 

Baccillarites problematicus K. Fst. . . . . M. 



Unter den 101 in den unteren Radnitzer Schichten bei Rakonitz 
aufgefundenen Arten sind namentlich die Noeggerathien, welche bisher 
als Leitpflanzen der oberen Radnitzer Schichten galten, von beson- 
derem Interesse. So ist Noeggerathia foliosa, welche in der unteren 
Schichtengruppe bei Radnitz nur einmal vorkam, in den Schleifstein- 
schiefern der Moravia u. zwar sowohl in dem ehemaligen Abräume, 
als auch im Moritz- und im Johannschachte keine seltene Erschei- 
nung und die Noeggerathia intermedia, welche bisher nur mit der 
Lagerstätte der oberen Radn. Schichten angegeben wurde, kam mir 
in prächtigen Exemplaren öfters ebenfalls in den Schleifsteinschiefern 
der Moravia und in Belšanka vor. 

Auch die Fruchtstände von Noeggerathien, namentlich jene von 
N. intermedia habe ich in denselben Schichten gefunden. 

Eines an Noeggerathien reichen Schieferthones, der die un- 
terste Kohlenbank in Moravia überlagert, erwähnt schon Prof. 
Krejčí 1 ). 

Über die Noeggerathien und einige anderen Pflanzenreste folgen 
sub C. nähere Bemerkungen. 

Bemerkenswerth ist auch das spärliche Vorkommen des Baccil- 
larites problematicus in dem Grundflötze des Johannschachtes. 

Die untere pflanzenreiche Radnitzer Schichtengruppe wurde 
bisher bei Rakonitz nicht unterschieden und der ganze hiesige Lie- 
gendflötzzug ausdrücklich zu den oberen Radnitzer Schichten gestellt. 

Eine ganz neue Species ist Antholithes glumaceus und eine 
Noeggerathia. 

In dem Kladnoer Becken treten die unteren Radn. Schichten 
nicht in dem Masse zu Tage wie bei Rakonitz, auch sind da die- 
selben mit Ausnahme von Rapic wenig aufgeschlossen, obwol die auf 
manchen Halden z. B. am Amalien schachte bei Kladno, Mayrau- 

Krejčí: Geologie 1877—1879. 



163 



schachte bei Motyčín u. s. w. zerstreuten Schleifsteinstücke auf die 
allgemeine Verbreitung dieser Schichtengruppe hindeuten 1 ). 

Verkieselte Sagenarien, Sigillarien und Zippeen kommen in 
Belšanka, Krčelák und Petrovic vor. 

Folgende Arten scheinen bloss auf diese Schichtengruppe be- 
schränkt zu sein: Sphenopteris tenella, Bronni, rigida, artemisiae- 
folia und tenuissima, Noeggerathia speciosa, Noeggerathia n. sp., 
Zippea disticha, Antholithes glumaceus n. sp. und Cycadites Cordai. 

Ausserdem kommt da ziemlich häufig vor: Calamites approxi- 
matus, Sphenophyllum saxifragaefolium, Diplothmema obtusilobum, 
muricatum und niaeilentum, Sphenopteris meifolia, Cyatheites den- 
tatus, Dictyopteris Brongniarti, Oligocarpia lindsaeoides, Sternbergii 
und alethopteroides, Noeggerathia foliosa und intermedia, Lepido- 
dendron dichotomum, Sagenaria aculeata, gerippte Sigillarien, Stig- 
maria ficoides, Lepidophyllum majus, Carpolithes coniformis und 
Cordaites borassifolius. 

Die unteren Radn. Schichten haben einige Diplothmemaarten 
mit dem Culm gemeinsam. 

In einem hellen, an das unterste Zwischenmittel des oberen 
Radn. Kohlenflötzes erinnernden Gesteine der unteren Schichten- 
gruppe bei Petrowic wurde eine Arachnide — bisher der einzige, 
jedoch sehr interessante animalische Rest aus den Radn. Schichten 
bei Rakonitz — voriges Jahr gefunden. (Meine Notiz in d. Sitzb. 
d. h. b. Gesel. d. Wiss. 1882) % 

Von den Arachniden ist bereits aus dem Culm von Po In. 
Ostrau ein Pseudoscorpion : Euphrynus Salmi Stur bekannt. 

Zu den Spinnen- oder zu den Afterscorpionen wird wohl die 
Petro wicer Arachnide gehören. 

2. Obere Radnüzer Schichten. 

Fundorte: Moravia, Hostokrej und Petrovic. Indem ich hier 
auf meine früheren Mittheilungen und auf die unten eingeschaltete 
Übersichtstabelle hinzuweisen mir erlaube, führe ich bloss die vegeta- 
bilischen Einschlüsse des untersten, hellen, kaolinischen Zwischen- 
mittels des oberen Kohlenflötzes namentlich an. Dasselbe wird von 



*) S. die Profile in Krejčí und Helmhacker: Erläuterungen zur geolog. Karte 
etc. Archiv 1880. 

Ein dem Radnitzer Schleifsteinschiefer sehr ähnliches Gestein habe ich 
sogar im Bereiche des Lubnaer Kohlenflötzes nachgewiesen. 
2 ) In derselben soll stehen: Haspelschächte statt: Hauptschächte. 

11* 



164 

den Schleifsteinschiefern der unteren Schichtengruppe durch eine 
Kohlenbank getrennt und erscheint reich an Lycopodites selaginoides. 

Dieses Zwischenmittel führt in Moravia : Sphenophyllum Schlott- 
heimi, Stachannularia tuberculata, Volkmannia gracilis, Sphenopteris 
ruthaefolia und Höninghausi (?) Diplothmema irreguläre, acutilobum, 
elegans und obtusilobum, Oligocarpia alethopteroides, Noeggerathia 
intermedia und foliosa, Lycopodites selaginoides (sehr häufig), Sage- 
naria obovata, rimosa und microstigma, Bergeria rhombica, Sigilla- 
riaestrobus Feistmanteli , Lepidostrobus variabilis, Lepidophyllum 
majus, Sigillaria alveolaris, Cortei und sp., Stigmaria ficoides, Cor- 
daites borassifolius und Cardiocarpus orbicularis. 

In Hostokrej fand ich in demselben Letten : Sphenopteris ruthae- 
folia, Lycopodites selaginoides, Sagenaria microstigma, Bergeria 
rhombica und Sigillariaestrobus Feistmanteli. 

Auf Spravedlnost, (schon längst aufgelassen) : Sagenaria micro- 
stigma und in Petrowic Baccillarites problematicus. 

Ganz dasselbe Zwischenmittel ist in Kladno entwickelt und ent- 
hielt im Amalienschachte: Asterophyllites equisetiformis und foliosus, 
Sphenophyllum Schlottheimi, Pinnularia capillacea, Volkmannia gra- 
cilis, Sphenopteris ruthaefolia, Diplothmema acutilobum, Oligocarpia 
Sternbergii, alethopteroides, Cyatheites Oreopteridis und dentatus, 
Hawlea Miltoni und pulcherrima, Lycopodites selaginoides (sehr 
häufig), Bergeria rhombica, Lepidostrobus variabilis, Stigmaria 
ficoides und Cordaites borassifolius. 

Von den 82 in der ganzen oberen Schichtengruppe von mir bei 
Rakonitz beobachteten Arten erscheint namentlich Bacillarites proble- 
maticus für diesen Horizont charakteristisch. 

Ausserdem kommt da häufig oder ziemlich häufig vor : Calamites 
Suckowi und approximatus, Asterophyllites equisetiformis, Annularia 
radiata, Sphenopteris ruthaefolia, Oligocarpia lindsaeöides und aletho- 
pteroides, Noeggerathia foliosa, Lycopodites selaginoides, Bergeria 
rhombica, Sagenaria microstigma und obovata, Stigmaria ficoides, 
Lepidostrobus variabilis, Sigillariaestrobus Feistmanteli und Carpo- 
lithes coniformis. 

Alethopteris Seriii kam mir nur einmal vor. 

Ausserdem unterscheiden sich die beiden Radnitzer Schichten- 
gruppen durch mehrere negative palaeontologische Merkmale von 
den Lubnaer und namentlich von den Kounower Schichten, ebenso 
wie diese uud insbesondere die Kounower Schichten durch den Ab- 
gang mancher bisher nur in den tieferen Horizonten beobachteten 
Pflanzen sich kennzeichnen. 



165 



In den beiden Abtheilungen der Radnitzer Schichten wurden 
bei Rakonitz 128 Arten beobachtet. 

3. Lubnaer (Nýřaner) Schichten. 

Diese selbstständige Stufe weist bei Rakonitz 78 Arten auf, 
die ich namentlich in Lubná und in geringerem Masse in Krčelák, 
in Senec 1 ), Hostokrej, Hvozdná Moravia und anderen Orten gesam- 
melt habe. Moravia ist bezüglich dieses Horizontes heute unzu- 
gänglich und nicht genug sicher. Das Verzeichniss der Flora aus 
den einzelnen Fundorten enthalten meine Mittheilungen in den Sitzb. 
1881, 1882. 

Zu dem Lubnaer Horizont dürften auch die röthlichen pflan- 
zenführenden Letten in dem verlassenen Steinbruche beim schwarzen 
Bache mit ihren Einschlüssen: Sphenophyllum Schlottheimi, Hawlea 
Miltoni, Schizopteris sp. und Cordaites palmaeformis zu zählen sein. 

Den Lubnaer Horizont glaube ich endlich auch in dem Kunz'schen 
Steinbruche bei Přílep verfolgt zu haben, wo in einer bläulichen, zu- 
weilen röthlichen Letteneinlagerung, welche jener in Hvozdná, im 
Ausbisse des Lubnaer Kohlenflötzes, ganz ähnlich erscheint, folgende 
bereits permische Pflanzen gesammelt habe: Walchia piniformis, 
Odontopteris obtusiloba, Asterophyllites radiiformis Weiss, Odonto- 
pteris sp., Lepidophyllum horridum, Cordaites palmaeformis und 
Calamites Suckowi. Über diesen merkwürdigen Fundort hoffe ich 
mit der Zeit etwas näheres berichten zu können. 

Walchia piniformis wurde auch bei Nýřan von Dr. Feistmantel 
entdeckt. 

In Hvozdná wurde ausser den bereits früher (1882) angeführten 
Pflanzenresten noch Graminites Volkmanni gewonnen und ausserdem 
in einem grauen Letten kleine Platten grauen Barytes häufig beo- 
bachtet. 

Ein Repräsentant des Lubnaer Kohlenflötzes und namentlich 
die Hangendschiefer desselben gehen in Huřviny in drei Racheln zu 
Tage aus. Hier konnte bloss Lepidophyllum horridum und Stigmaria 
ficoides gesammelt werden. 

Ausserdem wird der Lubnaer Flötzzug in ganz Huřviny und 
Bulowna entwickelt sein; denn man trifft hier an clen meisten alten 

*) Hier bisher folgende: Calamites aproximatus, Asterophyllites equisetifor- 
mis, Sphenophyllum Schlottheimi, Hawlea Miltoni, Odontopteris sp., Stig- 
maria ficoides, Cardiocarpus orbicularis und Cordaites borassifolius. 



166 



Halden noch Stücke des characteristischen Brand Schiefers. Den 
Porphyrtuffen werden wohl auch die von Reuss (1858) angeführten 
„Sandsteine mit eingeschlossenen Quarzkry stallen" aus dem gewese- 
Žák'schen Bergbaue zu zählen sein. 

Auch in dem Eisenbahneinschnitte unter Hlavačov lässt sich 
der Lubnaer Horizont mit seinen röthlichen Letten und den Resten 
von Lepidophyllum horridum, Calamites Suckowi, Cordaites und 
Cyatheites sp. verfolgen. 

Den Lubnaer Brandschiefer habe ich endlich auf einer verwit- 
terten Halde bei Kletscheding (Klečetín), 3 Stunden westlich von 
Rakonitz beobachtet. Von den Pflanzenresten konnte da bloss Stig- 
maria ficoides und in dem Brandschiefer selbst Calamites Suckowi 
gewonnen werden. 

Auch der Lubnaer Horizont bei Rakonitz wurde bisher von 
allen Autoren für die obere Schichtengruppe gehalten. 

Ausser den Pflanzen aus Přílep: Walchia piriformis., Odonto- 
pteris obtusiloba und Asterophyllites radiformis sind noch folgende 
Arten aus den Lubnaer Schichten zu erwähnen: Sigillaria cf. micro- 
stigma, Trigonocarpus sp., Carpolithes sp. (aus Lubná und Hosto- 
krej), und Beinertia gymnogrammoides. (?) 

Häufig kommt vor: Calamites Suckowi, Asterophyllites equise- 
tiformis, Sphenophyllum saxifragaefolium, Stachannularia cf. tuber- 
culata, Diplothmema acutilobum, Alethopteris Seriii und Pluckenetii, 
Cyatheites dentatus, Hawlea Miltoni und pulcherrima, Lepidodendron 
laricinum, Lepidophyllum horridum, Lepidostrobus ^variabilis, Stig- 
maria ficoides, Carpolithes coniformis und Cordaites borassifolius. 

Von diesen wurden am häufigsten beobachtet: Calamites Suc- 
kowi, Diplothmema acutilobum, Alethopteris Pluckenestii, Oligocarpia 
dentata, Hawlea Miltoni, Lepidodendron laricinum, Lepidophyllum 
horridum, Stigmaria ficoides und Carpolithes coniformis. 

Nur einmal kam zum Vorschein: Oligocarpia quercifolia, Stern- 
bergii und alethopteroides (?) und undeutlich ist Noeggerathia in- 
termedia. 

In dem Lubnaer Horizonte gehen ein: die Noeggerathien, meh- 
rere Sphenopteriden und Baccillarites problematicus (das letztere wol 
nur ein petrographisches Merkmal). Ebenso sind die Sigillarien sehr 
untergeordnet. Auch die Sagenarien treten mit Ausnahme von Lepi- 
dodendron laricinum, Lepidostrobus variabilis und Lepidophyllum 
horridum bedeutend zurück. 



167 



Ein schön erhaltener Orthopterenflügel : Blattina (Anthracoblat- 
tina) Lubnensis Kšt. aus dem Brandschiefer von Lubná ist bisher 
der einzige animalische Überrest aus diesem Horizont bei 
Rakonitz. (M. Abhandlung in d. Sitzb. b. Wiss. 1882). Derselbe 
befindet sich sammt dem Spinnenthiere von Petrovic bereits im 
böhm. Museum 1 ). 

4. Kounover Schichten. 

Die Flora dieser Schichtungruppe, welche besonders im Schlaner 
Becken eine namhafte Ausdehnung findet, wurde neulich von Dir. 
K. Feistmantel mit 73 Arten, wovon 35 auf das Rakonitzer Becken 
entfallen, beschrieben. Mir selbst haben die Kounower Schichten 
in der Umgegend von Rakonitz 41 Arten geliefert. Von diesen ver- 
dienen folgende erwähnt zu werden: 

Sagenaria rimosa von Herrendorf. (Bisher aus diesen Schichten 
unbekannt). Sagenaria undulata von daselbst. Lepidodendron cf. 
laricinum, ein Docorticat, von Herrendorf. Bisher nur bei Schlau 
von Geinitz beobachtet. 

Lepidophyllum horridum (?) aus Mutejovic. 

Jordania moravica Helm, in einigen Exemplaren ca. 3 m. tief 
unter dem Kohlenflötze in Gutwirt's Stollen bei Mutejovic. Bisher 
nur im Bereiche der mittelböhmischen Steinkohlenablagerungen mit 
dem Fundorte Schelles angeführt. 

In Mutejovic kam auch Sigillaria denudata, Odontopteris obtusi- 
loba und Cyclopteris sp. vor. 

Pinnularia capillacea, bisher mit dem Fundorte Schlan angeführt, 
auch bei Mutejovic vorgefunden. 

Cordaites palmaeformis, nach Geinitz bei Lotouš im Schlaner 
Becken gefunden, kam mir auch bei Herrendorf vor. 

Ausserdem sei noch als Ergäuzung zu meinen früheren Mit- 
theilungen erwähnt: Annularia longifolia kam auch bei Mutejovic 
vor, Sphenophyllum emarginatum auch im Rakonitzer B. (bei Her- 
rendorf), Volkmannia gracilis im Brandschiefer von Herrendorf 
(bisher nur bei Kounová nach Dr. Feistmantel), Cyatheites argutus 
von Mutejovic erscheint, was die Form, Erhaltungsweise und das 
Gestein selbst anbelangt, identisch mit den Exemplaren aus der 
Richardzeche von Studnoves bei Schlan. 



x ) Neulich sind in Lubná wieder einige Blattinenreste zum Vorschein gekommen. 



168 



Aletbopteris Seriii auch bei Mutějovic Aleth. aquilina bei Kou- 
nová und Mutějovic. Alethopteris pteroides, Callipteris conferta und 
Odontopteris obtusiloba kam auch bei Mutějovic vor, Hymenophyl- 
lites cf. semialatus bei Mutějovic, Sigillaria Brardii auch bei Povlčín, 
Carpolithes membranaceus bei Herrendorf, Cardiocarpus orbicularis 
daselbst und bei Kounová. 

Endlich fand ich in den kalkhaltigen Schichten in dem Eisen- 
bahneinschnitte zwischen Křupá und Luzná Trigonocarpus sp. und 
einen neuen Carpolithen, den ich mit dem Namen Carpolithes crassus 
bezeichnen will und in demselben kalkhaltigen Sandsteine bei Hředl 
(„v háji") einen 20 cm. breiten und 60 langen Abdruck von Sigil- 
laria denudata. 

In der Schwarte von Záboř bei Schlan habe ich Cyatheites 
cf. unitus, in einem Letten bei Studhoves Calamites gigas, bei Schlan 
im Antonschacht Lepidodendron laricinum und in einem kalkhaltigen 
Sandsteine bei Třebichovic, ebenfalls im Bereiche der Kounower Sch. 
einen Fasciculites und ausserdem andere , aus den verschiedenen 
Fundorten des Schlaner Beckens bereits bekannte Arten gesammelt. 

Die schwarzen Araucariten beobachtete ich ausser bei Mutě- 
jovic, Hředl und Kounowá namentlich bei Povlčín, wo ein grösseres 
Stammstück im Steinbruche „na háji" unter dem Ausgehenden des 
Kohlenflötzes aus einer Lettenschichte in seiner ursprünglichen Lager- 
stätte herausragt. Auch ist ein in einer kleinen Sammlung im Gr. 
Cernin'schen Schlosse Petersburg aufbewahrtes, mit der Etiquette 
„Liboritz bei Saaz" versehenes schwarzes Araucaritenstück da zu 
erwähnen. 

Endlich ist noch Lepidophyllum cf. horridum aus dem gelben 
Letten von Kottiken bei Pilsen zu nennen. 

Leitpflanzen der Kounower Schichten sind: Calamites gigas, 
Annularia sphenophylloides, Callipteris conferta, Caulopteris pelti- 
gera, macrodiscus und angustata, Sigillaria Brardii und denudata, 
Carpolithes membranaceus, insignis und crassus und Jordania mora- 
vica. (Sehr characteristisch sind endlich viele Thierreste). 

Einige carbonische Pflanzen sind aus dieser Flora fast gänzlich 
verschwunden , namentlich die Sphenopteriden und Neuropteriden, 
wie Dir. K. Feistmantel (Hangendflötzzug etc.) erörtert und die Le- 
pidodendron erscheinen sehr selten. Auch die Sigillaiien verlieren 
sehr an Mannigfaltigkeit. 

Das Zurücktreten der Sphenopteriden und Dichotomeen ist 
schon in der Flora der Lubnaer Schichten bemerkbar. 



169 



Einen näheren Einblick in die unmittelbaren Liegendschichten 
des Kounower Kohlenflötzes gewähren ausser dem Stollen bei Mutě- 
jovic auch die kleinen Steinbrüche „bei St. Donat" bei Herrendorf 
und zwar der Riegl'sche und der Wachtl'sche. 

Knollen eines grünlichen oder grauen, radialstängligen Aragonits 
kommen in dem Kalklager von Kroschau (Chráštany) vor und ent- 
sprechen ganz denen von Klein-Palč in der Schlaner Gegend. 

Zu den Liegendschichten gehören die ebenfalls /kalkhaltigen, 
sandigen Schieferthone, welche mit festeren Sandsteinbänken wechsel- 
lagern und leibgrosse Sphaerosiderite mit eingeschlossenen Pflanzen- 
trümmern führen und die man in dem Eisenbahneinschnitte bei Křupá 
verfolgen kann. Ähnliche Verhältnisse zeigen sich in einem Stein- 
bruche an der Carlsbader Strasse bei Vilenz vor Jechnitz und bei 
Trebichovic. 

Zwischen Křupá und Kounová sind den erwähnten Schichten 
dunkle Schieferthone mit Coprolithenconcretionen unterlagert, ganz 
ähnlich jenen aus dem Liegenden des Liehner Flötzchens bei Pilsen. 

Dieselben Letten, braune Sphaerosideritplatten einschliessend, 
treten bei St. Donat zu Tage. In denselben kam Odontopteris obtu- 
siloba vor. 

Die eben angeführten Fundorte sind geeignet, über die Lage- 
rungsverhältnisse jener mächtigen, bisher wenig bekannten Schichten, 
welche das Kounower Flötz von dem Lubnaer trennen, uns näher zu 
unterrichten. Indem ich mich auf mein in den Sitzungsber. 1882 
gegebenes Profil des Rakonitzer Beckens berufe, will ich die zwischen 
den beiden genannten Kohlenflötzen beobachteten Schichten in abstei- 
gender Reihenfolge mit Angabe neuer Characteristica und Fundorte 
im Folgenden aufzählen. 

1. Kounower Kohlenilötz. 

2. „Jordania Schichten" : ein bräunlicher Letten, auch mit Sand- 
stein wechsellagernd. Führt Jordania moravica. Namentlich in Velhota 
(in einem Stollen) und bei Herrendorf im Riegl'schen Steinbruche. 

3. Grauer Sandstein bei Povlčín „na háji" und im Riegl'schen 
Steinbruche. 

4. „Vilenzer Sandstein". Kalkhaltig, grau mit vielen Pflanzen- 
trümmern und grauen, sandigen Sphaerosideriten. Enthält vor Allem 
Sigillaria denudata, Carpolithes crassus n. sp. und Trigonocarpus sp. 
Vilenz bei Jechnitz, Eisenbahneinschnitt bei Křupá und Kounová, 
Wachtfeuer Steinbruch bei Herrendorf, „v háji" bei Hředl, Trebi- 
chovic bei Schlau. 



170 



5. Dunkler und brauner Letten mit Coprolithenconcretionen 
und Sphaerosideritplatten mit Acanthodes, Ödontopteris obtusiloba, 
oft kalkhaltig. Křupá, Kounova, Hředl, Svojetin, St. Donat bei Her- 
rendorf, Jechnitz. 

6. Röthlicher, kalkhaltiger Sandstein. Zwischen, Luzná, Křupá 
und Kounová. Auch bei Studňoves bei Schlan. 

Bisher hat man die Kalkhältigkeit im Bereiche des mittelböhm. 
Carbons als ein ausschliessliches Merkmal der Hangendschichten des 
Kounower Flötzes angesehen. 

Die eben aufgezählten und characterisierten Gesteinslagen müssen 
noch zu den Kounower Schichten gezogen werden. 

Die darauf folgenden „Lubnaer-Schichten" bestehen in ihrer 
oberen Abtheilung aus meist rothen, kalklosen Sandsteinen und Letten 
und schliessen Äraucaritenstämme ein. Dieselben sind von den minder 
mächtigen, meist grauen, ebenfalls kalklosen Sandsteinen, die man im 
Hangenden des Kounower Flötzes, so z. B. in einem Steinbruche nördl. 
von Rakonitz antrifft, wohl zu unterscheiden. (Dass auch die letzt- 
genannten Sandsteine bei Rakonitz Araucariten einschliessen werden, 
ergibt sich aus den Analogien anderer Gegenden). 

Der untere Theil der Lubnaer Schichten besteht aus grauen 
Sandsteinen und Letten und im Bereiche des Lubnaer Kohlenflötzes 
selbst kehrt die rothe Färbung in einem pflanzenführenden Letten 
und in den Porphyrtuffen wieder. (M. Profil L c.) 

B. Verzeichniss der Pflanzenreste des Rakonitzer Steinkohlenbeckens. 



Dieses Verzeichniss enthält nur die von mir in der Umgegend 
von Rakonitz gefundenen Pflanzenreste. 





Arten 


Untere a g | 1 


litzer 
chten 

b 

<o 
u 
<x> 
X> 
O 


Lubnaer Schien. B II 


III. 

Á 

Ü 

m 
u 

CO 

o 

Ö 
PS 

o 
M 


Anmerkung 




A. Zellencryptogaineii. 
1. Pilze. 






+ 




Ähnliche Pilze in allen 
Horizonten anderorts. 



171 





I 




IL 


in. 






Radnitzer 


4 








Schichten 




ü 

OD 




Arten 




h 


gg 


U 

CD 


Anmerkung 




Untere s 


Obere < 


Lubnaer 


Kounow 




B. Gefässcryptogamen. 












1. Calamarien. 












et) Axentheile und Blätter. 












Calamitps Sur.lrowi Tieft 


+ 


+ 


+ 


+ 




Clal aiYiitPR nnTírftvÍTYlíiťnH fiplil 


+ 


+ 


+ 


+ 




Dal fl.mitps rannapfornniH Sphl 


+ 


+ 


+ 


+ 




Calamitps teniiifoliiis Fltt, 










Anpb in řípu SpTiipVitpn 

XXlXV'll III Vi \j Ii kJL/lllCillbCll 












T a bpi Třadníp 

J. > l/Cl XL<XUlJlly. 


Cvp.lonladia maior Ti Är. TT 


+ 


+ 


+ 





AiipTi in ílť»n TTnnnmirroT' 

XXUl/11 lil U.CI1 XX.UU.I1UWC1 












Sph /7TT ^ hpi Sfhlnn 

OL 11. ^xxl.^ Ucl Ol li Ulil , 


A ötoffiTili vili fpa cnnioöt ifnvm iö Ticrt 

XiOl/ClU^llijlULCo ClJ^lOCLllUlllllö UgL. 


+ 


+ 


+ 


+ 




ARtprfttiirvllitPfi ricrirTns Tieft 


+ 


x 




— 




A RtPríiTihvllif PH 1 r»n ocí fVili nH Ti frt. 


+ 


t 


_ 






ARtpronhvllitPH rflíHífortnÍR Wpírr 






i 

~r 




RídViPT* nnT* in rlťm Oft. 

J HSLItL 11 Ul 111 U.C11 LI 












wpilpt* n T /pV»si o\\ at* 
wciici u. xjcucUjIIci ooil. 












lipi ftťKívlivíinIríln 
uci nutil in in rvi li. 


Annularia radiata Bgt . 




1 

"T 


7 




Alirh TT T»pi ^ívříin 

XXUIjJU AX. UCl Xljla.ll. 


Annularía longifolia Bgt. .... 




I 

~r 


t 


i 

~r 


/i.ui/11 ni i. ti. d.iiiicrurLa. 


Annularia sphenophylloides Znk. . 








+ 




Sphenophyllum microphyllum Stb. 


+ 










Sphenophyllum saxifragaefolium Stb. 


4- 


4- 
i 


+ 






Sphenophyllum Schlottheimi Bgt. 


+ 


+ 


+ 


+ 




Sphenophyllum emarginatum Bgt. 




+ 


+ 


+ 




Pinnularia capillacea L. & H. . . 


+ 


+ 


+ 


+ 




b) Fruchtähren. 












otdLuannuidria lUDercuiata vv. . 


+ 


+ 


+ 




Auch III. anderorts. 






+ 








Huttonia spicata Presl .... 


+ 


+ 








Volkmannía elongata Presl . . . 


+ 


+ 










+ 


+ 


+ 








+ 






















Ein neuer Fruchtstand .... 


+ 










II. Farne. 












a) Wedelstücke. 












Diplothmema elegans Bgt. sp. . . 




+ 




r 


I. a. Radnitz, II. Nýřan, 












auch im Culm. 



172 





I. 


ii. 


in. 






Radoitzer 










Schichten 


la 


O 

CC 




Arten 


a 


b 


co 


Kounower 


Anmerkung 




Untere 


Obere 


Lubnaei 




Diplothmema acutilobum Stb. sp. 


— 


+ 


+ 


— 




Diplothmema cf. distans Stb. sp. . 


+ 


— 


— 


— 


Bereits im Culm. 


Diplothmema obtusilobum Bgt. sp. 


+ 


+ 


— 


— 


Auch II. Nýřan. 


Diplothmema irreguläre Stb. sp. . 


+ 


+ 


+ 


— 


Auch III. Kounova u. Schlan 


Diplothmema macilentum L. & H. sp. 


+ 




— 


— 


II. Nýřan. 


Diplothmema latifolium Bgt. sp. . 


+ 


+? 






II. Nýřan. Wahrscheinlich 
schon in den OstrauerSch. 


Diplothmema muricatum Bgt. sp. 


+ 


— 


— 


— 




Sphenopteris Höninghausi Bgt. . 


— 


+ 


— 


— 


II. Nýřan. 


Sphenopteris ruthaefolia Gtb. . . 


— 


+ 


— 


— 




Sphenopteris meifolia Stb. . . . 


+ 


+? 


— 


— 


II. Nýřan. 


Sphenopteris minuta Bgt. . . 


+ 


— 


— 


— 




Sphenopteris Bronni Bgt. . . . 


+ 


— 


— 






St"»Vi Pn/int pt*ig n vf ptyi í csiíl pfmi íl Rďt. 

O IJJ-1C11U U tCi lo Cum. LCIAllQlCiCl vílí* -l-^gl/. . 


+ 


— 


— 


— 




Sphenopteris tenuissima Stb. . 


+ 


— 


— 


— 






— 


— 


+ 


— 










+ 


— 




Calymmotheca tridactylites Bgt. sp. 


+ 


— 


— 


— 


II. Nýřan. Vielleicht schon 
im Culm. 


Cyclopteris rhomboidea Ett. 


+ 




— 


— 




Cyclopteris orbicularis .... 


— 


+ 


+ 


— 


I. a. in anderen Becken. 






— 


— 


— 






— 


— 


— 






Odontopteris obtusiloba Naum. 


— 


— 


+ 


+ 






— 


— 




— 






— 




+ 


— 


Auch im Perm b. Braunau. 










(Dioonopteris permica ?) 


Dictyopteris Brongniarti Gtb. . . 


+ 




+ 






Diety opteris neuropteroides Gtb . 


+ 










Neuropteris auriculaía Bgt. . . . 


4- 


+ 


+ 




Auch im Perm b. Braunau. 


Neuropteris acutifolia Bgt. . . . 


+ 








I. b. Radnitz, II. Nýřan. 


Neuropteris angustifolia Bgt. . . 


+ 








I. b. Radnitz, II. Nýřan. 


Neuropteris rubescens Stb. . . . 




+ 






I. a. anderorts. 








+ 




I. 6. anderorts. 


Neuropteris gigantea Stb. . . . 




+? 


+ 




I. a. b. Radnitz. 


Neuropteris flexuosa Stb. . . . 




+ 


+ 




I. b. Radnitz. 






+ 














+ 






Alethopteris pteroides Bgt. . . . 




+?:+ 




Auch I. a. 



173 





I. 


II. 


III. 






Raduitzer 


o 


4 






Schichten 


1 


m 




Arten 


a 


b 




u 


Anmerkung 




Untere 


Obere 


Lubnaei 


KounoT 




Alethopteris aquilina Bgt. . . . 




+ 


— 










+ 


+ 


+ 




Alethopteris Pluckenetii Bgt. . . 


+ 


+ 


4- 






Beinertia gymnogrammoides ? Göp. 




— 


+ 




Bisher in Schlesien. 


Hawlea pulcherrima Corda . . . 


+ 




+ 








4- 


+ 


+ 




Auch III. im Schlauer Beck. 


Cyatheites Oreopteridis Göp. . . 




+ 


+ 


+ 




Cyatheites arborescens Göp. . . 


— 


+ 


+ 


+ 




Cyatheites Candolleanus Bgt. . . 




+ 


+ 




III. im Schlaner B. 












III. im Schlaner B. 


Cyatheites argutus Bgt. .... 


— 


— 




+ 


Auch I. (?) anderortSj 












II. Nýřan. 




+ 


4- 


+ 


— 


III. im Schlaner B. 


Oligocarpia quercifolia Göp. sp. . 


+ 


— 




— 


Auch im Culm. 


Oligocarpiacoralloides Gutb. Gein. sp. 


+ 








II. Nýřan. 


Oligocarpia lindsaeoides Ett. sp. . 




+ 






II. Nýřan. 


Oligocarpia Sternbergii Ett. sp. . 


+ 






— 




^llgüvaipidi dltJmopitJIOlUea Jlilt. 8p. 


+ 


+ 


+? 


— 




Oligocarpia crenata L. & H. sp. . 


+ 




+ 


— 




Oligocarpia cf. radnicensis Stb. sp. 








— 




Hymenophyllites cf. semialatus Gein. 


— 


— 


— 


+ 








— 


— 


— 




b) Stipulargehilde. 












Schizopteris lactuca Stb 




— 


— 


— 


I. b. Radnitz. 


Schizopteris anomala Bgt. . . . 






+ 






Schizopteris Gutbieriana Gein. 






-f- 






Schizopteris adnascens L. & H. . 


+ 




+ 






c) JBarnstämme. 












Megaphytum giganteum Gld. . . 


+ 








I. b. Břas. II. Nýřan 


Megaphytum cf. majus Presl . . 


+ 








II. Nýřan. 




+ 










Zippea disticha Corda . . . . 


+ 










Piíinl Antpvís ripltiArpríi Titrt 








+ 




Caulopteris cf. macrodiscus Bgt. . 








+ 




Psaronius cf. radnicensis Cor. . . 






+ 




Vielleicht verschieden von 












jenen aus la. von Radnitz 




+ 











174 







I. 


II. 


III. 








Raduitzer 












Schichten 




O 

m 






Arten 


a 


b 


o 
m 


t-i 


Anmerkung 






Untere 


Obere 


Lubnaei 


Kouno\ 






1 

III. Noeggerathien. 














Rhacopteris elegans Ett. sp. . . 


+ 


— 


— 


— 


II. Nýřan. 




Noeggerathia speciosa Ett. . . . 


+ 


— ■ 


— 


— 








i 












Noeggerathia intermedia K. Fst. . 


i 

+ 


i 

+ 


1 0 








Noeggerathiaestrobus zu der vor. 














Art 


+ 








Snnsf nur píninal V»pi Třp- 














mošná bei Pilsen I. 6. 




Noeggerathia foliosa Stb. . . . 


i 












Noeggerathiaestrobus bohemicus 0. 














Fst. (zu der vor. Art.) 


i 

+ 


i 

+ 




~~~ 






IV. Dichotomeen. 














a) Axentheile. 














Lycopodites selaginoides Stb. . . 


+ 




1 

-f 




Auch III. im Schlaner B. 




Lycopodites carbonaceus 0. Fst. . 


i 

+ 












Lepidodendron dichotomum Stb. . 


•f 


i 






III. bei Kounová. 




Lepidodendron laricinum Stb. . . 


+ 


+ 


+ 


-r 






Halonia punctata L. & H. . . . 


+ 








II. Nýřan. 




Sagenaria elegans L. & H. . . . 


i 


i 

T" 


1 

-r 








Sagenaria microstigma 0. Fstm. . 


i. 

-T 


i 










Bergeria rhombica Presl .... 




r 

-r 






II. Nýřan. 






i 


+ 


+ 


~~~ 








l 

-r 


1 






II. Nýřan. 






-r 


+ 


i 


+ 








+ 




+ 


+ 








+ 




















+ 














+ 






Sigillaria alternans L. & H. . . 








+ 


In I. und III. wahrschein- 












lich verschiedene Arten. 




Sigillaria pyriformis Bgt. . . . 




+ 


+ 












+ 






II. Nýřan. 






+ 


+ 














+ 






Auch in Kounová (III.) 






+ 


+ 


+? 






Sigillaria cf. microstigma 0. Fstl. 






+? 










+ 











17 



5 





I. 


II. 


III. 






Kaduitzer 


o 








Schichten 




ü 




Arten 


a 


b 


o 

m 


S-i 

o 


Anmerkung 




CD 
f-i 
CD 


a> 
u 

<L> 


u 

a> 

eö 


O 




■ 


a 


O 


ES 


o 






— 


+ 


— 


— 


II. Nýřan. 


Sigillaria distaus Gein 


— 


+ 





— 


II. Nýřan. 




+ 












+ 


+ 


+ 


i 




6) Blätter. 












Lepidophyllum majus Bgt. . . . 




+ 


+ 


— 










+ 


— 




Lepidophyllum sp 


+ 


— 








Lepidophyllum nornclum 0. Ist. . 


+ 


+ 


+ 


+? 


Wahrscheinlich Blätter v. 












Lepidodendron laricinum 


c) Fruchtzapfen und Sporangien. 












Lepidostrobus variabilis L. & H. . 


4- 


4^ 


+ 






Sigülariaestrobus Feistmanteli 0. Fst. 


J_ 
i 


4- 








Carpolitbes coniformis Göp. . . 


J_ 
i 


■4- 


+ 






€. Nacktsamige. 












f OnnifpifPii 

1 • VUIII ■ Cl GH. 












Araucarites carbonarius Göp. . . 


+ 


i 


4- 
i 






Araucarites Scbrollianus Göpp. . 






+ 


+ 




Walchia piriformis Scbl. . . . . 


. 





-4- 




Auch im Kalkstein bei 












Klobuk (III.) 


Schizodendron raconicense Stur. (?) 






— 


— 




D. Ilonocotyledonen. 












1. Gräser (?). 












Antbolithes glumaceus n. sp. . . 




__ 








Graminites n. sp 




— 








Graminites Volkmanni Geiu. . . 






+ 


— 


Auch I. a Stradonitz 


E. Reste unsicherer System. 












{Stellung* 












a) Stämme. 












Zamites Cordai Presl . . . • . . 


+ 























176 





I. 


II. 


m. 






Raduitzer 


O 








Schichten 


'rS 


o 

CO 




Arten 


a 


b 


O 

02 


u 
% 


Anmerkung 




a> 
u 

<D 


u 

03 


u 

a> 
öS 
Ö 


© 
a 

53 






a 
U 


O 


.q 

53 


w 




b) Blätter. 












Cordaites borassifolius Stb. sp. 


I 


1 

T 




4- 
i 




Cordaites principalis Germ. . . . 










I. a. Lísek, III. Schlaner B 


Cordaites palmaeformis Göp. 






4 


4 




c) Früchte. 












Trigonocarpus sulcatus Stb. (?) . 


+ 





— 








— 







+ 




Jordania moravica Helmh. . . . 


— 


— 


— 


+ 




Cardiocarpus cf. marginatus Art. . 






+ 






Cardiocarpus orbicularis Ett. . . 


4- 


+ 
1 




+ 










+ 






Carpolithes insignis K. Fst. . . 








+ 




Carpolithes crassus n. sp. . . . 








4 




Carpolithes membranaceus Göp. . 








+ 










+ 






ClflmnUthpR sn 




+ 








Carpolithes lenticularis Stb. . . 


+ 










Carpolithes contractus Stb. . . • 


+ 










d) Andere. 












Solenites cf. farcatus L. & H. . . 






+ 




Auch I. b. bei Břas. 


Baccillarites problematicus K. Fst. 


+ 


+ 








(wahrscheinlich anorganisch). 












Zusammen 164 


101 


82 


78 


41 






128 









Wie sich schon aus der vorliegenden Tabelle ergiebt, besitzt 



jede der vier Schichtengruppen ihre palaeontologische Eigenthüm- 
lichkeiten. 

Die allen vier Horizonten der Carbon- und Permformation 
Mittelböhmens gemeinschaftlichen Arten dürften kaum die Zahl 50 
erreichen. 

C. Palaeontologische Notizen zu dem Vorhergehenden. 

Um Wiederholungen von Bekanntem zu vermeiden, will ich im 
Folgenden bloss die interessanteren Funde in Kürze be- 
sprechen. 



177 



1. Calamarien. 

Calamites approximatus mit namhaft entwickeltem Holz- 
körper fand ich in dem Schleifsteinschiefer in Moravia. An einem 
Stücke verhält sich die Dicke der Holzzone zu dem Radius des 
inneren Kernes (Zellengewebes) wie 1 : 4. Breite Holzzonen bei 
Calamiten sind nach Oberbergrath Stur 1 ) sehr selten erhalten. 

Auch ästige Calamitenstängel kamen mir in Moravia vor. Ein 
mit Astnarben versehener Calamit aus Lubná stimmt mit Calami- 
tes ramosus Bgt. 2 ) überein. 

Von Cyclocladia major besitze ich ein schönes Exemplar 
aus Lubná mit ausgebildeten, quirlförmig stehenden Astnarben, un- 
gleich langen Stängelgliedern und kettenförmig zusammenhängenden 
Blattnarben. In anderen Horizonten fand ich Exemplare, die von 
jenen aus Lubná etwas abweichend sind. 

Neu für Böhmen erscheint Asterophyllites radiiformis 
W. aus Přílep und entspricht der Abbildung und Diagnose nach 
Weiss 3 ): „Blätter ziemlich klein, 5 mm. bis viel kürzer, lanzett- 
förmig, 9 — 12 im Quirl, jederseits verschmälert, zugespitzt, flach 
ausgebreitet, Nerv fein." 

Die eingehenden Forschungen der Phytopalaeontologen über 
das Verhältniss der Cyclocladia, Asterophyllites, Annularia, Spheno- 
phyllum und das der zahlreichen Fruchtährenformen zu den einzelnen 
Calamites-Arten wurden noch nicht zum Abschluss gebracht. 

Zu den wichtigsten Ergebnissen dieser Forschungen gehört der 
Nachweis von zweierlei Sporen (Renault) und von der Heteromorphie 
der Äste an den fossilen Calamiten (Stur). Übrigens besitzen schon 
die lebenden Equisetaceen dioecische, wenn auch aus gleich grossen 
Sporen hervorkeimende Prothallien. Auch das Sphenophyllum ist 
nach Stur ein Calamitenast und keine selbstständige, schwimmende 
Wasserpflanze (Saporta) 4 ). 

2. Farne. 

Mehrere im Rakonitzer Becken gesammelte Exemplare von 
Diplothmema elegans, acutilobum, obtusilobum, irreguläre und 



*) Zur Morphologie der Calamarien. Denkschr. d. k. Acad. d. Wiss. 1881. 

2 ) Brongniart: Histoire des végétaux fossiles 1828, PI. 17, F. 5, 6. 

3 ) Weiss : Fossile Flora der jüngsten Steinkohlenformation und des Rothlie- 
genden 1869—1872, XII, 3. 

4 ) Saporta: Le monde fossil etc. 1881. 

Tř. : Matkeuiaticko-přírodovědecká. 12 



178 



auch macilentum zeigen deutlieh den Charakter dieser artenreichen, 
von Stur 1 ) gegründeten Gattung : nacktstielige und in zwei divergente 
Sektionen geth eilte Blattspreite. 

Diplothmema cf. distans aus Moravia besitzt Ähnlichkeit 
mit einer Abbildung bei Brongniart 2 ) und noch mehr mit Diplo- 
thmema distans 3 ) aus den Waldeburger Schichten. 

Sphenopteris minuta aus Belšanka entspricht dem von 
Brongniart 4 ) und Gutbier 5 ) dargestellten Farn. 

Odontopteris obtusiloba aus Přílep kommt auch in 
grossen Cyclopterisähnlichen Blättchen, wie sie bei Geinitz 6 ) darge- 
stellt werden, vor, mitunter auch in der Form von Odontopteris 
Stiehleriana Göp. 7 ), welche letztere nach Weiss zu Odont. obtusiloba 
zu ziehen ist. 

Eine Odontopteris, ähnlich der Dioonopteris permica ist 
bei Přílep in kleinen Bruchstücken vorgekommen. Göppert 8 ) führt 
diesen Farn auch in einem kleinen Bruchstücke mit dem Fundorte 
Braunau an. Nach Weiss gehört dieser Rest nur zu Odotopte- 
rides propriae. 

Für Beinert ia gymnogrammoides halte ich einen in 
Lubná gefundenen Farn, welcher mit der von Göppert 9 ) gegebenen 
Abbildung eine nähere Ähnlichkeit besitzt und an der Blattspitze in 
eine Art Lonchopteris übergeht. 

Dictyopteris neuropteroides kam in Moravia als ein 
aus 7 Fiederchen zusammengesetztes Blatt vor. Röhl lü ) bildet ein 
12blättriges Exemplar ab. Hieher gehört wahrscheinlich auch Neu- 
ropteris squarrosa Ett. Dagegen kennt man von Dictyopteris 
Brongniarti nur einzelne isolierte Blättchen. 

Von den verschiedenen Formen des Cyatheites Oreopte- 
ridis ist ein aus Lubná stammendes, an Sphenopteris flavescens 
Stb. n ) erinnerndes Exemplar zu erwähnen. 



1 ) Stur: Culmflora 1873—1877. 

2 ) Brongniart 1. c. PL 53 F. 4 

3 ) Stur 1. c. XXXII, 2, XXXIV, 1. 

4 ) 1. c. 137, 6 

5 ) Gutbier: Abdrücke und Versteinerungen etc. 

6 ) Geinitz: Dyas 1861—1862, XXIX, 10. 

')' Göppert: Fossile Flora d. Permform. 1865 XIV, 8—10. 

«) 1. c. XIII, 3. 

9 ) Göppert: Systema fil. foss. 1836, XVI, 4-5. 

10 ) Röhl: Foss. Flora d. St. Westphalens 1868. 

11 ) Sternberg: Flora der Vorwelt 1821—1838. 



179 



Cyatheites argutusin fast identischen Bruchstücken bei Mu- 
tějovic und Studňoves, stimmt mit der von Brongniart A ) und Germar 8 ) 
gegebenen Abbildung ganz überein. Weder in den Lubnaer Schichten 
noch in dem Radnitzer Horizonte, aus welchem diese Art dem Fund- 
orte Rakonitz angeführt wird, konnte ich dieselbe nachweisen, 

Oligocarpia quercifolia, zuerst von Göppert 3 ) gegründet 
und abgebildet, kam auch einmal in den Lubnaer Schichten vor. 
Diese Art fängt schon im Culm an. 

Hynienoph yllites cf. semialatus bei Mutejovic einmal 
vorgekommen. Schon von K. Feistmantel mit dem Fundorte Studno- 
ves angeführt und mit Hymenophyllites complanatus in Vergleich 
gebracht. Auch das Bruchstück von Mutejovic kommt der letztgenann- 
ten Art sehr nahe. 

Die Schizopteriden sind nach Stur's Untersuchungen keine 
Farnarten, sondern bloss Stipulargebilde der Oligocarpeen Stur und 
Angiopteriden Stur. Aus dem Schleifsteinschiefer von Moravia be- 
sitze ich Exemplare von Cyatheites dentatus, an deren Spindel 
eine Schizopteris in der Form von kleinen Haargebilden und zer- 
schlitzten Blättchen angewachsen ist, entsprechend ganz der Abbil- 
dung im Lindley & Hutton's 4 ) und im Schimper's 5 ) Werke. 

Caulopteris macrodiscus, in einem wolerhal tenen Exem- 
plare von K. Feistmantel G ) in den Kounower Schichten gefunden, 
kam mir in einem minder deutlichen Bruchstücke bei Povlčín vor. 
Zeiler 7 ) bezweifelt die Selbstständigkeit dieser Art, indem er die 
Frage aufwirft, ob nicht Caul. macrodiscus und peltigera zu einander 
gehören, indem die eine mehr der Basis, die andere dem oberen 
Theil des Stammes entsprechen könnte. 

Megaphytum giganteum am Hostokrej zeigt fünf hübsche 
5 cm. breite Blattnarben. 

Megaphytum cf. majus aus Mor. ist ähnlich der Abbildung 
nach Dr. 0. Feistmantel 8 ), wenn auch die Oberfläche der zweizeilig 
gestellten Blattnarben minder deutlich, weil verkohlt, erscheint. 

2 ) 1. c. PI. 108, 3, 4. 

2 ) Germar: Versteinerungen von Wettin u. Löbejün 1844—1853, XV. 
[i ) Göppert: D. foss. Farnkräuter F. XIV. 1. 

4 ) Lindley & Hutton: The fossil Flora of Great Britaiu PI. 100, 101. 

5 ) Schimper: Traité de Paléontologie végétale 1870. XL VIII, 1. 

e ) K. Feistuaantel: D. Hangeflötzzug im Schlan-Rakonitzer Steinkohlenbecken 
T. IV. 

7 ) N. Jahrb. f. Miner. 1876. 

8 ) 0. Feistmantel: Versteinerungen der böhm. Kohlenabi. 1874 I, XX, 1. 

12* 



180 



Zippe a dis ticha, die ich in Moravia und Petrovic gefunden 
habe, entsprechen der ursprünglich von Corda dargestellten Art 1 ), 
die von Dr. 0. Feistmantel Megaphytum Cordai benannt wurde. 

Psaronius cf. radnicensis aus Lubná, obwol nicht silifi- 
ciert, reiht sich wegen seiner starken 3 cm. dicken Wurzelhülle 
schon den echten Psaronien an und könnte vielleicht als eine neue 
Species eingeführt werden. Das Exemplar besitzt 13 cm. im Durch- 
messer, wovon fast die Hälfte auf das Luftwurzelgewebe entfällt. 
Der Kern ist bis auf die kohlige mittlere Parthie mit Sandstein 
ausgefüllt und zeigt undeutliche, ganz enge Gefässbänder, wogegen 
die Wurzelzone verkohlt, jedoch ziemlich fest erscheint, so dass 
sich dieselbe gut schleifen lässt und im Durchschnitte an jene des 
Psaronius radnicensis Corda 2 ) erinnert. Interessant ist auch der 
Fundort unseres Baumfarnes. Bekanntlich stammen alle carbonische 
Psaronien aus der unteren Schichtengruppe von Badnitz. 

Von der Lubnaer Art unterscheidet sich bedeutend der in den 
unteren Schichten der Moravia aufgefundener Psaronius, dem die 
Wurzelhülle wie dem Psaronius carbonifer u. a. fast gänzlich fehlt. 

3. Noeggerathien. 

Die Noeggerathien, namentlich Noeggerathia foliosa, zeigen 
gegen die Farne manche Eigenthümlichkeiten, namentlich im Baue 
ihrer Fruchtstände, so dass sie vorläufig als eine selbstständige Gruppe 
angesehen werden können. 

Auch verräth die Noeggerathia foliosa nach den neueren Unter- 
suchungen eine Verwandtschaft mit den Dichotomeen. 

Ich erlaube mir über diese merkwürdige Pflanzengruppe, welche 
bereits Gegenstand eingehender Untersuchung von Seite mehrerer 
Forscher gewesen ist (Stur, K. Feistmantel, Weiss, Geinitz, 0. Feist- 
mantel, Saporta u. a.), nur einige kurze, jedoch bemerkenswerthe 
Notizen im Nachstehenden anzuführen. 

Mit Rhacopteris elegans scheint die folgende Art mehr 
verwandt zu sein, als man anzunehmen bisher geneigt war. 

Noeggerathia speciosa, bloss von Geinitz mit dem Fund- 
orte Bakonitz verzeichnet, kam mir auf Moravia, im Moritz- und 
im Johannschacht öfters vor. Diese Art zeigt eine Polymorphie der 
Blätter, indem sie entweder mit der von Ettingshausen 3 ) gegründeten 

1 ) Corda: Beiträge zur Flora d. V. 1845, XXVI. 

2 ) Corda 1. c. XXX. l. 

3 ) Ettingshausen : Steinkohlenflora von Radnitz 1855, Taf. 13, F. 2. 



181 



Art übereinstimmt, oder an die Rhacopteris elegans erinnert oder 
endlieh sich den Schizopteriden nähert. (Schizopteris carytoides Stb. 
wurde von Ettingshausen sogar zu den Noeggerathien gestellt). Ein 
Exemplar fand sich in Moravia (Moritzschacht), welches 20 cm. lang 
ist und eine fast 1 cm. dicke Spindel besitzt. 

Noeggerathia speciosa aus Petrovic besitzt mehrfach dicho- 
tomisch getheilte Blättchen. 

Auch eine selbstständige Art, die zu Noeggerathia intermedia 
übergeht, jedoch doppelgegliedert ist und tief und ungleich geschlitzte, 
kleinere Fiederchen besitzt, kommt hier vor. 

Von Noeggerathia intermedia K. Fst. (Rhacopteris raco- 
nicensis Stur) besitze ich grosse und instructive Exemplare aus 
Moravia und Belšanka, fast ausschliesslich aus den unteren Rad- 
nitzer Schichten. 

Ein Blatt aus Moravia ist 31 cm. lang und zählt auf jeder 
Seite 28 Blättchen. Ein anderes Exemplar mit erhaltener Blatt- 
spitze, dem aber der mittlere Theil fehlt, ist ca. 35 cm. lang, dürfte 
aber ursprünglich bis 1 Meter Länge erreicht haben. (Beide stammen 
vom ehem. Abraum). Ein Exemplar aus Belšanka zeigt auch die 
ganze Blattspitze. In einer solchen Erhaltung ist die Noeggerathia 
intermedia bisher nicht bekannt. 

An der Blattspitze werden die Fiederchen schmal und zusam- 
mengedrängt, so dass hier das ganze Blatt abgesehen von der Ade- 
rung und der etwas zerschlitzten Spitze der Fiederchen im äusseren 
Habitus den lebenden Cycadeen nicht unähnlich erscheint. 

In der Mitte sind die Fiederchen länglich oval, gegen den 
Blattgrund werden sie keilförmig, kürzer, von einander abstehend 
und dabei von stärkeren, minder zahlreichen, mehr divergierend 
ausstrahlenden Nerven durchzogen. 

Noeggerathia intermedia besitzt immer dichotomisch gespaltene 
Nerven. 

In der Gruppe der unteren Radnitzer Schichten in Moravia 
(Abraum) habe ich weiter ein 9 cm. langes und S l / 2 cm. breites 
Ährenfragment entdeckt, welches mit dem bei Třemošná gefun- 
denen und von Dir. K. Feistmantel 1 ) zu Noeggerathia intermedia 
gestellten Fruchtstande ganz übereinstimmt. 

Noeggerathia folio sa scheint einen doppeltgefiederten 
Wedel gehabt zu haben. Dafür dürften drei auf einer Platte parallel 
nebeneinander liegenden Blätter derselben sprechen. 



l ) Sitzungsber. der k. b. Ges. d. Wiss. 1879. 



182 



Im Moritzschachte der Moravia kam ein Prachtexemplar vor, 
welches 29 cm. lang ist und zu jeder Seite der Spindel 13 Fieder- 
chen besitzt. 

Ein Fragment derselben Art zeigt gegen den Blattgrund kleine, 
kaum 1 cm. lange Fiederchen. 

Von dem zu Noeggerathia foliosa gehörigen Noeggerathiaestro- 
bus liegt mir ein grosses Exemplar vor, das ich aus dem Schleif- 
steinschiefer des Johannschachtes herausgeschlagen habe. Dasselbe 
ist 15 cm. lang und 3V 2 cm. breit und stellt eine zweizeilig beblät- 
terte und zwar mit dreireihig übereinander gestellten Fruchtblättern 
versehene Ähre, wie sie bereits in kleineren Exemplaren bekannt 
ist, dar. 

Die grossen Fruchtstände der Noeggerathien sind in ihrem 
Baue und Aussehen mehr den Fruchtzapfen anderer Gefässcrypto- 
gamen als denen der Farne resp. der Ophioglosseen des Culm und 
der Jetztzeit ähnlich. 

Nach Stur 1 ) befinden sich bei Noeggerathiaestrobus bohemicus 
die Anheftungspunkte für die Sporangien auf der äusseren oder 
unteren Fläche der Fruchtblätter, nach K. Feistmantel 2 ) und Weiss 3 ) 
dagegen auf der inneren oder oberen Fläche. An dem mir vorlie- 
genden grossen Noeggerathiaestrobus bemerke ich auf einigen Frucht- 
blättern einzelne runde und elliptische, 1 bis 2 mm. lange Inser- 
tionsnarben und zwar auf der äusseren Fläche der Fruchtblätter, 
durch welche die Sporangien selbst herausragen. 

Ein 3 cm. hohes und 3 cm. breites vereinzeltes Fruchtblatt, 
welches sichtlich von einem noch grösseren Strobus stammt (auch 
von dem Moritzschachte wie der obige Fruchtstand), zeigt auf der 
convexen (äusseren) Seite über 40 solche Fruchtnarben, wobei einige 
noch mit Kohlenrinde überzogen sind. Oberbergrath Stur hat bloss 
17 Sporangien an einem Fruchtblatte beobachtet. 

Noeggerathia foliosa, intermedia und speciosa und Rhacopteris 
elegans gehören zu den prächtigsten Pflanzenresten der unteren 
Schichten der Steinkohlenformation bei Rakonitz. Die Schönheit der 
Abdrücke wird noch durch die helle Unterlage der Schleifstein- 
schiefer erhöht. 

Nach diesen, wenn auch noch nicht vollständigen Überresten 
zu schliessen, waren die Noeggerathien stattliche, mit prächtigem 

1 ) Verh. der k. k. geol. R. Anst. 1878. 

2 ) Sitzungsberichte d. k. b. G. d. Wiss. 1879. 

3 ) Vergl. N. Jahrb. f. Min. 1881. 



183 

Wedel und grossen Fruchtzapfen versehene , sehr wahrscheinlich 
baumartige Pflanzen. 

4. Dichotomeen. 

Sagenaria microstigma, mit Sag. elegans nahe verwandt, 
scheint nach Dr. 0. Feistmantel nur einmal zu Corda's Zeiten und 
zwar bei Vranovic vorgekommen zu sein. Ich habe diese zierliche 
Art nicht selten in grossen] Exemplaren in Moravia, einigemal in 
Hostokrej uud auch in Spravedlnost gesammelt. Sie kommt, verbun- 
den oder vergesellschaft mit Lycopodites selaginoides, deren Asten- 
den auch knospentragend sind, öfter vor. 

Lepidophyllum majus einigemal mit angewachsenen Blatt- 
schuppen in Moravia vorgefunden. 

Lepidophyllum horridum. Nach einem Exemplare, an 
dem diese Blätter von den Blattnarben des Lepidodendron la- 
ricinum auszugehen scheinen, zu schliessen, dürfte diese Blattart 
von Lepidodendron laricinum stammen. Beide Abdrücke kommen in 
Lubná sehr häufig und nebeneinander vor. 

Sigillaria lineata. Diese von Weiss 1 ) aufgestellte Art, 
die ich in Mutejovic gefunden zu haben glaube, kann sich als eine 
selbstständige Art neben Sig. denudata und Brardii nicht lange 
erhalten. In obiges Verzeichniss wurde sie daher nicht aufgenommen. 

Sigillaria alternans. Mit diesem Namen werden wahr- 
scheinlich zwei verschiedene Species bezeichnet. Die eine mit Sigil- 
laria Brardii verwandte Form stammt aus den Kounower Schichten 
und die andere in den Radnitzer Schichten vorkommend, zeichnet 
sich durch schmale, gerade Blattnarben aus. Die letztere wurde in 
Moravia als zuckerhutförmige Stämme, welche denen von Röhl 2 ) 
unter clem Namen Sigillaria reniformis Bgt. abgebildeten Form ganz 
ähnlich erscheinen, zweimal vorgefunden. 

Stigmaria ficoides. Es gab seiner Zeit eine Stigmaria- 
frage. Doch ist dieselbe noch nicht völlig gelöst. Eigenthümlich 
ist die Ansicht Kuntze's 3 ), es seien die Stigmarien Schwimmorgane 
von Sigillarien und Lepidodendren, analog den Schwimmblättern der 
lebenden Wasserfarne, der Salvinien. 



1 ) 1. c. XV, 5. 

2 ) Röhl: foss. Flora der Steink. v. Westphal. etc. 

3 ) Zeitschrift Kosmos 1879. 



184 



Die oft dichotomisch getheilten, cylindrischen, dabei ungleich 
dicken und schlaffen Stigmaria-Auswüchse, wie man sie oft findet, 
sprechen für die Wurzelnatur der Stigmarien. 

Eine Stigmaria aus Lubná weicht durch ihr lepidendron- 
artiges Aussehen, grössere, hervorragende Höckerchen mit einge- 
drückten Narben von den gewöhnlichen Stigmarien nicht wenig ab. 

Neue Stigmaria-Arten hat namentlich Ludwig x ) beschrieben. 

Lepidodendron Osnaburgense Prst 2 ) erscheint einem 
Abdrucke von Herrendorf nicht unähnlich. Doch ist wenigstens der 
letztere nur die Spindel eines Lepidostrobus. 

Ein Sigillariaestrobus Feistmanteli aus Moravia be- 
trägt V2 Meter Länge 3 ). Auch kommen solche Bruchstücke desselben 
Zapfens vor, unter deren Bracteen die braunen Sporangien: Carpo- 
lithes coniformis sich erhalten haben. 

Bekanntlich ist es bisher nicht gelungen, die Zusammengehö- 
rigkeit von Sigillaria und Sigillariaestrobus durch Beobachtung eines 
günstigen Exemplares nachzuweisen. 

5. Coniferen. 

Walchia piniformis, ein 16 cm. langes, verzweigtes Exem- 
plar nebst kleineren Bruchstücken habe ich im Kunz'schen Stein- 
bruche bei Přílep — im Vertreter des Lubnaer Kohlenflötzes ? — 
gefunden. 

Schizodendron raconicense (?) mit sehr langen, jedoch 
nicht gespaltenen Narben versehen, aus den unteren Schichten von 
Krčelák. Nach Weiss erscheint es nicht unmöglich, dass die verkie- 
selten Araucariten entrindete Tylodendren (Schizodendren) seien. Auch 
von Walchien vermuthet man, sie seien Äste der Araucariten. 

6. Monocotyledonen. 

Antholithes glumaceus n. sp. Mit diesem Namen will 
ich schön erhaltene, kaum 4 mm. lange, aus mehreren zugespitzten, 
starren Deckblättchen zusammengesetzte und mit borstenförmigen 
Stützblättern (?) versehene, kurz gestielte Ährchen bezeichnen. 

Bloss zwei derselben sitzen an einem Rhachisfragment, die 
übrigen, über 10 an der Zahl, sind lose, in verschiedenen Lagen 



1 ) Ludvig: Zur Palaeontologie Urals. Palaeontogr. X. 

3 ) F. A. Römer: Zur geol. Ken. des nordw. Harzg. Palaeontogr. IX. 

2 ) Zeitschrift Vesmír 1880. 



185 



caus dem hellen Gesteine herausragend, mehr oder weniger von ein- 
ander entfernt. 

Auf derselben Platte ist auch ein Abdruck eines kaum 2 mm. 
dicken, gerieften, cylindrischen, zusammengedrückten Blattes erhal- 
ten. Solche hin und her gebogene Blätter, welche wahrscheinlich zu 
jenem Antholithes gehören, kamen auch auf einer anderen Platte 
desselben Gesteins vor. 

Der vorliegende Blüthenstand lässt sich mit keiner bisher be- 
schriebenen Antholithes-Art vereinigen, obwol er eine Ähnlichkeit mit 
einigen derselben besitzt, so vor Allem mit Noeggerathiaeanthus 
pauciflorus Weiss 1 ). Doch sind die Ährchen der letzteren Art 
kleiner und mit mehreren dachziegelartig angeordneten, gekielten 
Deckblättchen und mit wenigen Stützblättern versehen. Noch mehr 
unterscheidet sich diese Art von Antholithes gracilis K. Fstm. 3 ). 

Antholithes glumaceus habe ich bei Petrovic in den unteren 
Radnitzer Schichten gefunden. 

Graminites n. sp. Eine ca. 5 cm. lange und 4 mm. breite 
Ähre mit meist sich deckenden Bracteen, wenig entsprechend der 
Abbildung des Calamites Volkmanni Ett. 3 ). An unserem Fossil sind 
jedoch die Bracteen mehr balgartig, etwa der Abbildung VI, 5 bei 
Ettingshausen ähnlich. 

Dieser ährenartige Blüthenstand wurde von mir in den unteren 
Radnitzer Schichten in Moravia gefunden. 

Graminites Volkmanni, ähnlich clem Calamites Volk- 
manni (Ettingshausen Strad. V. 1—3), als diese Art, kam einmal in 
Hvozdná im Lubnaer Hor. vor. 

7. Reste unsicherer systematischer Stellung. 

Zamites Cordai aus Krčelák erscheint dem unter diesem 
Namen mit dem Fundorte Radnitz ebenfalls aus den unteren Schichten 
angeführten Stammstücke ähnlich 4 ,). 

Fa sei culit es sp., aus Luftwurzeln bestehend und in den 
kalkhaltigen Lagen der Kounower Sch. bei Třebichovic bei Schlan 
von mir gefunden. Ich hatte die Gelegenheit, denselben bloss mit 



*) 1. c. XVIII, 2. 

2 ) Hangendnotzug VII, 2. 

3 ) Steinkohlenflora von Stradonitz V., 5. 

4 ) Presl: Verh. d. Gesell, des vater. Museums 1836, I, 2. 



186 



der Abbildung des Fasciculites gronlandicus Heer 1 ), mit dem er 
jedoch eine nur entfernte Ähnlichkeit besitzt, zu vergleichen. 

Cordaites borassifolius kam in den Schleifsteinschiefern 
der Moravia bis in 14 cm. breiten Blättern vor. Aus derselben 
Schichtengruppe stammt auch die als Ausfüllung von dem Markcy- 
linder des Cordaites angesehene Artisia transversa. 

Solenites furcatus aus Lubná. Diese von Lindley und 
Hutton 2 ) aufgestellte Gattung lässt sich eher mit den Farnen als 
mit den Algen in Beziehung bringen. Vergl. die Farne mit dicho- 
tomischen Blättern, wie Rhodea gigantea Stur und mehrere tropische 
Arten der Jetzwelt 3 ). 

Was von den früheren Autoren als carbonische Algen aufge- 
fasst wurde, hat sich später als Schizopteris, Pinnularia u. s. w., ja 
sogar als Walchien und Graptholithen herausgestellt. Auch die per- 
mische Spongillopsis dyadica Gein. soll keine Alge, sondern nur 
eine anorganische Concretion sein 4 ). 

Carpolithes sp., ähnlich dem Carp. umbonatus Stb., [nicht 
aber dem Guilielmites umbonatus Stb. sp. 5 )], bis 7 mm. im Durch- 
messer, kommt in Lubná und Hostokrej (Hangendflötz) immer neben 
Lepidophyllum horridum vor, in deren Gesellschaft auch Carpol. 
umbonatus bei Sternb. 6 ) abgebildet wird. 

Jordania moravica, eine Flügelfrucht von Mutějovic, welche 
mit der Beschreibung Helmhackers ') und mit der von E. Geinitz 8 ) 
gegebenen Abbildung ganz übereinstimmt. (Vergleiche die bei Weitem 
grössere Form Jordania oblonga Göpp. u. Fied. 9 ). 

Carpolithes crassus n. sp. Mit diesem Namen bezeichne 
ich einen 2V 2 cm. langen, eiförmigen, an dem dickeren Ende gespal- 
tenen Fruchtkern, mit convexer, glatter Oberfläche, dessen Frucht- 
hülle bloss durch eine schwache kohlige Schichte angedeutet ist, 
Aus den Kounower Schichten im Eisenbahneinschnitte bei Křupá. 

*) Heer: Foss. Flora der Polarländer XLIV, 23. 

2 ) Lindley & Hutton 1. c. PI. 209. 

3 ) Ettingshausen: Farnkräuter der Jetztwelt. Tab. 19, G, Tab. 20, 20, T. 176, 2. 
*) Zittel u. Schimper: Handb. d. Palaeontologie I. 

5 ) Geinitz: Dyas XXV, 8. 

6 ) Sternberg: Flora d. Vorw. etc. 

7 ) Helmhacker: Sitzb. d. k. b. Gesel. 1871. — Berg- u. hüttenmän. Jahrb. 1874. 

8 ) N. Jahrb. f. Min. 1875, I. 10, 11. 

9 ) Fiedler: D. foss. Früchte der Steinkohleuf. N. Acta acad. c. L. Car. 1858. 

F. 28, 45. 



187 



13. 



Über rational umkehrbare Substitutionen. 



Vorgetragen von L. Kraus am 9. März 1883. 



Wenn ein Gleichungssystem 



n — F (xy\ 



wo G(xy) f F(xy) ganze rationale Functionen von y sind, die Eigen- 
schaft hat, dass x, y sich rational durch |, y\ ausdrücken lassen, so 
fragt es sich: Welche charakteristischen Eigenschaften haben die 
Formen dieser beiden Functionen? 

Diese Frage beantworte ich im Folgenden vollständig für den 
Fall, dass F(xy) von der Dimension drei, G(xy) von beliebig hoher 
Dimension ist und zwar auf Grund einer Methode, die auch mit 
Erfolg auf den allgemeinen Fall rational umkehrbarer Substitutionen 
angewendet werden kann. 

Die Beantwortung der Frage für den allgemeinen Fall will ich 
einer späteren Mittheilung vorbehalten. 

Angenommen, es sei das Gleichungssystem 



ein solches, wie es in der Einleitung charakterisirt ist und F von 
der Dimension 3, G von der Dimension n > 3 in Bezug auf rr, y. 
Durch Elimination von x aus (1) ergibt sich die Resultante: 



wo <jp 2 , <jp 3 ganze Functionen von ?/, v\ sind und in Bezug auf y 
vom ersten Grade. Ähnlich sei E 2 die Resultante, welche durch 
Elimination von y entsteht und zwar 



wo ^ 8 ganz und linear in x und ganz in r\ sind. 

Es ist zu bemerken, dass man die Function G und F schon 
derart annehmen kann (widrigenfalls lässt sich durch lineare Trans- 
formation in sc, y erreichen), dass der Coěfficient von y in R l bis 
auf einen constanten Factor gleich ist dem Coeftlcienten von x in Mn. 
dass also 



I = G{xy) 



(t) 



R i =y c i9(h)+0i(tn) 



(2) 



188 



Offenbar muss die Elimination von f aus R k uud R 2 zu einem 
Ausdrucke von der Form 

führen, wo / eine ganze, rationale Function von r\ allein ist. 

Nun kann man bekanntlich das Resultat der Elimination auch 
auf folgende Weise erhalten. Man ersetzt R { und R 2 durch drei 
andere ganze Functionen, von denen aber jede nur vom 2. Grade 
in | ist. Diese drei Functionen sind 

(I 2 + f *! + %)E, - (|* + i 9l + <p 2 )R 2 . 
Wir schreiben sie folgendermassen : 

«n£ 2 + «i 2 £ + «i3 

«2l| 5J + «22^ + « 23 ( 3 ) 
«3l£ 2 + «32^ + «33 ) 

WO: «ii = 9i — ti , a 12 =zq) 2 — i}> 2 , a^^:^—^, 

«22 = 93 — ^3 + 9>2*1 — 9l^2 5 «23 = ^l9>3 ~ <Pl^3 i 

«33 = ^2% — ^<Pt i a in = «™ • 

Diese Grössen a i% sind wegen der besonderen Form (2) der 
Resultanten von der Dimension eins in x % y, 

Sind x, ri ein beliebiges, die Gleichung 

F(xy)- v =zO (4) 
befriedigendes Werthsystem, so verschwinden R l und R 2 im Allge- 
meinen nur für einen bestimmten Werth von | gleichzeitig, wenn 
man jenes Werthsystem cc, y y k\ in B l , i? 2 einsetzt. Eine Ausnahme 
tritt nur für gewisse specielle Werthe von r\ ein; letztere sind aber 
nur in endlicher Anzahl vorhanden. 

Umgekehrt: Gibt man den Grössen a?, ?/, rj in den Functionen (3) 
bestimmte Werthe, so gibt es dann entweder keinen Werth von |, 
für welchen diese Functionen verschwänden oder nur einen. Im 
letzteren Falle befriedigen die angenommenen Werthe von řc, ?/, rj 
die Gleichung (4). 

Bezeichnet man mit a iyi die Adjuncte des Elementes a iyL in der 
Determinante 

\a {% \ (i, x = 1, 2, 3), 

so ist jener eine Werth von | gegeben durch die Gleichungen 

(5) l:i:£ 2 ~«tf}<r.«*l (*=!> 2 > 3 >- 

Ferner ist 

| a {K | = c(F- n )f{q). 



189 



Die Adj mieten cc iyt sind ganze, rationale Functionen von sc, tj 
und zwar höchstens von der Dimension 2 in Bezug auf as, 

Nun sind offenbar die aus (5) sich ergebenden Werthe von | 
resp. | 2 identisch mit den Werthen von G(xy) t G\xy), wenn man 
hierin eben die angenommenen Werthe von sc, ?/ einsetzt. Letztere 
befriedigen in Verbindung mit dem Werthe r) die Gleichung (4). 
Also folgt: 

«k3 • G ( x y) = a n2 

«*3 G \ XI J) = «Hl 1 

wo diese Congrueuzen, so wie auch alle folgenden mod. (F—rj) zu 
verstehen sind ; so dass die ganzen Functionen von ?/ r\ 

%$G(xy) — «x2 und <**?ß\ x y) ~ «*1 
beide durch — 17) theilbar sind. 

Für x =; 3 folgt 

«33^(^) =«32 
«33# 2 (^) = «3l 

und für ac _= 1 

<*^G{xy) =«i2 
cc 12 G\xy) = « n , 
woraus, wegen a ťjt = a KÍ - , « xi = cc iK 

^G\xy)~cc l2 
a^G\xy) ~ cc xl . 
Nun hatte R Y die Form: 

I 3 + ßit 2 + M. + ß 3 + yKI 3 + «*! + « 3 ) , 

wo *u , ganze, rationale Functionen von r\ allein sind. Aus der 
Bedeutung von R i geht hervor, dass durch Einsetzen von G(xy) 
für I und F(xy) für 1? in den Ausdruck von R x man eine Function 
von as, y erhält, die in diesen Variablen identisch verschwindet. 
Ersetzt man also | durch G(xy), lässt aber rj als Variable in 
so muss dieser so erhaltene Ausdruck durch F(xy) — y theilbar 
sein; also 

G* + ß,G* + ß 2 G + ß,+ y(a, G 2 + á 2 G + % ) = 0 . (6) 
Multiplicirt man diese Congruenz mit a 33 und berücksichtigt 
die früher erhaltenen Congruenzen, so erhält man: 

«12 + A «31 + Až«32 + ß* + y(<*lG 2 + « 2 # + « 3 )« 33 EEE 0 

oder 

«33(«l^ 2 + «2^ + «3) = KX + A # + Pl 

wo jí, A, ganze, rationale Functionen von r\ allein sind. 



190 



Denn man kann jede ganze rationale Function von cc, also 
auch den Ausdruck 

(«jtf 2 + a 2 G + « 3 )«33 
mod. (F(xy) — auf die Form bringen 

cicc 2 -f - hx -f- c , 

wo die a, 6, c von y und ^ ganz und rational abhängen. 

Da nun der Coefficient von x 3 in F(xy) nicht Null ist (wir 
können stets F(xy) so annehmen), so kann nicht 

a i2 + ßi a 3i + /V32 + 03 + y( ax * + hx-\-c)=za. d(F(xy) — y) 
sein. Es muss also a = 0 sein, und da die a ÍH von der zweiten 
Dimension in sc, ?/ sind, so kann 6 die Variable ?/ gar nicht, c da- 
gegen höchstens in der ersten Potenz enthalten. 

In derselben Weise lässt sich zeigen, dass 

a 3aK# 2 + + K d G ( x y) = vx + qv + 6 » 

wo v, <> ebenfalls blos von iq abhängen. Zu diesem Behufe ist es 
blos nöthig statt mit a 33 , mit cc 3 ^G(xy) die Congruenz (6) zu multi- 
pliciren und die früheren Congruenzen wieder zu berücksichtigen. 
Es ergibt sich also schliesslich die Congruenz: 
(xx -f ly +p)G(xy) ~vx + Qy + G. 
Dieses Resultat kann man auch so aussprechen: Es ist stets 
möglich, das Gleichungssystem (1) durch das Folgende zu ersetzen: 
n — F{xy) 

+ Qy + g (?) 

xx -\- Ix ~j- ft 

Gibt man |, ^ bestimmte Werthe, so darf es also nur ein 
mit |, ^ veränderliches Werthepaar x, y geben, das den Glei- 
chungen (7) genügt. Bedient man sich der geometrischen Ausdrucks- 
weise, so kann man sagen: 
Die durch die Gleichung 

(xx + + ft)| — (vx + Qy -f a) = 0 
definirte Gerade hat bei beliebigen |, fj im Allgemeinen nur einen 
Punkt im Endlichen mit der Curve dritter Ordnung 

F(xy) — r] — 0 

gemein. Es muss also die erwähnte Gerade parallel zu einer Asymptote 
der Curve dritter Ordnung sein. Ist die Gleichung dieser Asymptote 

x — wy 4~ w i — 0 , 

so ist also 

xx -\~ ly ~\- ii — x(x — wy) -f- [i 
vx -(- q y -j- ö — v(x — wy) -\- 6 



191 



x(x — wy) -j- ' 

tt£ — a 

x — wu — — — - . 

Nun hat F(xy) die Form: 

F(xy) =z(x — wy)f Q (xy) +/, (xy) +f 2 (xy) +/ 0 , 
wo /oi /i homogene, quadratische Formen in ?/ sind, / t eine 
lineare Form von sc, # bedeutet und / 3 eine Constante ist. 

Gibt man |, y bestimmte Werthe, so sei C der Werth von 

- -c. 

Kg — V 

Setzt man nun in F(xy) für x den Ausdruck 
x zzz wy — {— G 

ein, so darf, nach dem früher Gesagten, y nur mehr in der ersten 
Potenz dann erscheinen. Also muss 

C/oO*/, y) +fi(y>y, y) = : 0 
sein, bei beliebigem C; d. h. aber F(xy) hat die Form 
F(xy) =z (x — wy) 2 (iuc + vy) + (x — wy)(u t x + v l y)+ u 2 x + v 2 ý +/ 3 . 

Bezüglich der eingeführten Grössen ist zu bemerken, dass keine 
der Adjuncten identisch verschwinden kann. Denn würde etwa « xl 
identisch verschwinden, so würde dasselbe mit e^, a n3 der Fall sein, 
d. h. die Determinante der a i% , also auch die Determinante der a i% 
würde ebenfalls identisch verschwinden, was nicht sein kann. Es 
kann daher nicht 

<*33K& 2 + a 2 G + «a) = 0 
sein. Denn a 33 ist von der Dimension 2 (nicht identisch Null); es 
müsste also (F(xy) — ij) mit 

UiG 2 -(- a z G -\~ « 3 
stets für unendlich viele Werthepaare x, y verschwinden, was mit 
der charakteristischen Eigenschaft von F(xy) und G(xy) im Wider- 
spruche steht, nämlich, dass für jedes bestimmte Werthepaar |, v\ 
die Functionen 

F(xy)-n, Q(xy) — S 
im Allgemeinen nur für ein einziges bestimmtes Werthepaar sc, y 
gleichzeitig verschwinden. 

Es können also die Grössen n und v nicht gleichzeitig Null 
sein; und ebenso nicht die Grössen {i und a. 
Wir unterscheiden nun zwei Fälle: 
1) Es sei k zz 0; dann ist sicher k ^ 0 und selbstredend auch 



192 



Setzt man in 

(x — wy)v — — g) 
für 7} die Function F(xy\ für | die Function G(xy\ so muss der 
dann entstehende Ausdruck 3> offenbar identisch verschwinden, da 
er ja für jedes Werthepaar as, y verschwinden muss. 
Enthält nach dieser Einführung p etwa den Factor 

F(xy) — c, 

wo c eine Constante, so kann man v und tf, da letztere ursprünglich 
blos t\ enthielten, als ganze, rationale Functionen von 

F(xy) — c 

darstellen, wo die in diesen Functionen auftretenden Coefficienten 
blosse Constanten sind. Würden nun bei dieser Darstellung die 
Coefficienten der Null'ten Potenz von (F(xy) — c) in v und <? von 
Null verschiedene Constanten c 0 resp. c t sein, so müsste 

c 0 (x — wy) + c x 

durch F(xy) — c theilbar sein, was nicht möglich ist. Daraus ersieht 
man, dass sich der erwähnte Ausdruck <Ď schreiben lässt 

v> {(« — «vK — ( G — a i)} 1 

wo ft, v 1} tf x ganze, rationale Functionen von F(xy) sind, deren 
Coefficienten Constante sind. Da p nicht identisch Null ist, so folgt : 
Bei der gema ch ten Annahme muss G(xy) dieForm haben 

G(xy) = aIJ(F(xy) - a x ) - b(x - wy)ň(F(xy) - b x ) 

wo die a h b h a, b Constante sind, r und s irgend welche bestimmte 
ganze Zahlen. Bezeichnet, wie früher, n die Dimension der Function 
G(xy), so gilt entweder 

n=l (mod. 3) oder 

n = 0 (mod. 3). 

Im ersten Falle ist s — n ^ 1 ; im zweiten r — . 

Betrachten wir nun den zweiten Fall: 
2) Es sei k ^ 0. Setzt man in 
F(xy)—ri == (x— wy)\ux+vy) -f (x— wyX^x+v^) + ^ 2 ^+^+/ 3 — ^ 
für cc den Ausdruck 

^Ž — g 

^ x£ — v 
ein und multiplicirt sodann mit (k£ — v) 3 , so kommt 
y{^-v)[t{^ay^t v {^-a){^-v) + v a ] - 

K^-ör) 3 -i tl (^-(r) 2 (^-^) + . ..] = </>, 



193 



Dieser Ausdruck ý muss durch E x theilbar sein. Denn setzt 
man in # den aus 

E, —0 

sich ergebenden Werth von y ein, so erhält man eine Function, die 
blos | und r\ enthält. Nachdem keine algebraische Gleichung in |, y 
bestehen kann, so muss die erhaltene Function für jedes Werthe- 
paar |, k\ verschwinden, also identisch Null sein. 

Nun ist der Coěfficient von | 3 in R { , 1 : der Coefficient von | 3 
in ý aber 

y X [tp* — t lf ix -f t 2 x 2 ] — [uft* — u^x + u 2 nx 2 — (f 3 — ri)x*]. 
Somit ist: 

¥ 2 — t^x -\- t 2 x 2 zzz O (8) 
t}> zz — R y {u\l z — u^x -f- u 2 [ix 2 — (f 3 — q)x 3 ). 
Betrachten wir zuerst den Fall 

Ii = 0. 

Dann muss auch í 2 = 0 sein; also 

u 2 x -f- v 2 y = u 2 (x — wy) , woraus 
F ( x y) = l( x — wy){ux -j- vy) + u x x -f v x y + u 2 ](x — wy) +f 3 . 
Führt man in die Function 

(x — wy){x^ — v) — ú 
für rj die Function F(xy) % für £ die Function ein, so beweist 

man in derselben Weise, wie wir es früher für den Fall x z= 0 gethan 
haben, dass sich jene Function auf die Form bringen lässt 

K (( X W y)(ß — V x ) + Új) , 

wo jí , v x , ^ ganze, rationale Functionen von F(xy) sind, und die 
in diesen Functionen auftretenden Coěfficienten blosse Constante. 
Da x nicht Null ist, so ist 

(« — m)t&— v i) + ú i = 0 ' 

Es muss also 

^ = bn(F(xy)^b x ) 
X=l 

durch (x — wy) theilbar sein. 

(Es kann zu keinem Missverständniss führen, wenn wir für die 
hier auftretenden Constanten dieselben Bezeichnungen wählen, wie 
wir es sub 1) gethan haben.) 

Eine der Constanten b x muss also — f 3 sein; es sei 
& s +i= — / 3i so ist 

G(xy) = 

r s 

aII(F(xy) — a x ) — b((x -f wy) (ux -{- vy) + u t x -j- v t y + u 2 )II(F(xy) — &-) 

Tř.; Mathematicko-přírodovědecká. 13 



194 



In diesem Falle ist also entweder 

n = Z (mod. 3) oder 
n = 0 (mod. 3). 

Im ersten Falle ist s — ™~7^ , im zweiten r = ^~. 

o ó 

Es bleibt jetzt noch der Fall zu besprechen übrig, wo sowohl 
k als [i von Null verschieden sind. Aus der Gleichung (8) folgt dann 

— = const. = e. 

Führt man in den Ausdruck 

(x — wy)(%£ — v) + — 0 
wieder für rj die Function F(xy), für £ die Function G(xy) ein, so 
sieht man leicht wieder, dass der entstehende Ausdruck die Form hat 

x[(x — wy + e)G — ((x — wy)v v + tf,)] , 
wo v n ú n * ganze, rationale Functionen von F(xy) sind. Ersetzt 
man ferner (x — wy)v 1 -f- ä t durch 

(x — wy -f - e)v i -)- — ev l 
so sieht man, dass, da n nicht Null ist, die Function 

s+l 

0, ^ev 1 =zbn(F(xy) — b x ) 

x=i 

durch (x — wy-\-e) theilbar ist. Ist 

F(xy) — b 3+1 
durch {x — wy-\-e theilbar, also 

F(xy) — 6 S+1 = {% — wy + eJF^ajy) , 
wo F x (xy) eine ganze, rationale Function von a?, y von der Dimen- 
sion zwei ist, so ergibt sich: 

G(xy) ~ aň(F(xy) - a x ) + bF t (xy)h(F(xy) - b % ). 
X=l 1=1 

Die bisher erhaltenen Sätze lassen sich in den einen folgenden 
Satz zusammenfassen: 

Ist Í = G(xy) 

V = F(xy) w 
ein Gleichungssystem, wo die auf der rechten Seite des 
Gleichheitszeichens stehenden Functionen ganze, rationale Functionen 
von cc, y sind, und zwar F(xy) von der Dimension drei in Bezug 
auf sc, y\ G{xy) von einer beliebig hohen Dimension, und hat 
dieses Gleichungssystem die Eigenschaft, dass sich a?, y 
aus ihm als rationale Functionen von |, n ergeben, so 
besteht zwischen G{xy) und F(xy) die Relation: 



195 



G(xy) = an(F{xy) - a x ) + bF x {xy) II{F{xy) - 6J, 
1=1 1=1 

wo a , á x , a 2 . . . a r , b , & t , b 2 , . . . b s Constante u n d 2*\ (#ý) eine 
bestimmte ganze, rationale Function von a?, y ist, deren 
Dimension kleiner als 3 ist. 

Offenbar ergibt sich aus dem Gleichungssystem 

t] rz F(xy) 

ebenfalls, dass x sowohl wie y rational in | x , y ausdrückbar sind. 
Es ist 

| = aU{ n - a x ) + b^ňin - ty = « + I,/?, 

1=1 1=1 

wo a, ß ganze, rationale Functionen von fj allein sind. 

Eliminirt man x aus den Gleichungen (10), so hat die sich er- 
gebende Kesultante R± die Form 

% = IS + /VI, 2 + /Vli + & + 'Ii 2 + « 2 'Ii + « 3 ')i 

wo ß x \ a v * Constante sind, weil F Y {xy) von einer niedrigeren Dimen- 
sion ist als F{xy)\ die übrigen Grössen sind, allgemein zu reden, 
ganze, rationale Functionen von % Setzt man in 

R í = ť + ßtf + ßj + ß 3 + y(aj* + * 2 | + a 3 ) 
für | den Ausdruck a + ^/J 

ein, so geht R t in Ř L é über und es ist offenbar 

Ri' zz ß z R t , woraus: 
a t = cc^ß ; a 2 = ß(ßa 2 ' — 2«%') ; « 3 == /3(« 3 '/3 2 — aa 2 *ß + «V)- 
Nun ist offenbar *| — v ein Theiler von 

«il 2 + « 2 ! + <v 
Ist also «!^0, was dann und nur dann Statt hat, wenn 
a x 4 ^ 0 ist, so ist 

«ll 2 + « 2 I + = %(l + + "z") . 

wo c^, a 2 " ganze, rationale Functionen von?; sind. (Eventuell 
können diese Functionen, aber nicht alle gleichzeitig, Constante sein.) 
Ist ^' = 0, dagegen V^O, so ist 

= 0 ; cc 2 =: cc 2 'ß 2 ; cc 3 z=. ß\cc 3 'ß — cccc 2 ') , 
Es ist noch auch der Fall möglich, dass 

«! rz 0 , a 2 —0, cc 3 entweder eine ganze, 
rationale Function von rj oder eine von Null verschiedene Constante ist. 

Im letzteren Falle hat das Gleichungssystem (9) die charakte- 
ristische Eigenschaft der linearen Substitutionen, nämlich, dass 

13* 



196 



05, y sich als ganze, rationale Functionen von |, rj aus ihm ergeben. 
Hiebei hat F(xy) die specielle Form 

F(xy) = u(x — wyý + u y (x — wyf -f u 2 x -f v 2 y +/ 3 , 
wo v 2 ^ — ww 2 

und &i( x y) ~ x — W V i ferner 

dG_ dG_ 
dx 1 dy 
dF 

dx ' dy 

kaum erwähnt zu werden, dass im Gleichungs- 
system (10) zwischen F(xy) und F L (xy), wenn letztere Function von 
der Dimension 2 ist, die Beziehung besteht: 

F(xy) = dF x (xy) —d l + d 2 (x — wy^F^xy) — d 3 ) , 
wo d, d i , d 21 d z Constante sind. 



Es braucht wohl 



= const. 



14. 

Die Hornsteinbank bei Klobuk. 

Vorgetragen von Karl Feistmantel am 9. März 1883. 

Die Strasse von Klobuk (bei Schlan) nach Peruz wird zeitweilig 
mit einem Materiále beschottert, das ganz den Einduck hervorbringt, 
als sei es aus zerkleinerten Araucaritenstämmen, die in der Gegend 
in Hornstein umgewandelt vorkommen, gewonnen worden. 

Die Menge, die entlang der Strasse davon angetroffen wird, 
lässt indessen diese Vermuthung bald unwahrscheinlich werden, und 
man gelangt bei näherer Umsicht auch an den Ursprungsort desselben. 

Es ist diess eine zwischen Sandsteinschichten eingelagerte, 
durchaus aus Hornstein bestehende Gesteinsschichte, die sich zwi- 
schen Klobuk und Telec, nordwestlich von ersterer Ortschaft, mit 
einem Streichen von Südwest gegen Nordwest verbreitet, und rechts 
und links von der Strasse mittelst Ausgrabung an mehreren Stellen 
zu besagtem Zwecke gewonnen wird. 

Die Bank besitzt eine zwischen 0,25 bis 0,40 Mtr. wechselnde 
Mächtigkeit, liegt ein bis zwei Meter tief unter der Oberfläche an 
den durch die Ausbeutung zugängigen Punkten, scheint aber stellen- 
weise tiefer gelegen zu sein, und wird im Hangenden und im Lie- 
genden von gelblichem, etwas caolinischem Sandsteine begleitet. 



197 



Der Hornstein ist vorwaltend dunkel, bräunlich, seltener bläu- 
lichgrau gefärbt, dabei aber mannigfaltig gestreift, geflammt, von 
helleren gelblichen oder weisslichen Parthien durchsetzt, oder weiss, 
auch roth geflekt. Er spaltet vorwaltend senkrecht auf seine Mäch- 
tigkeit, und sind Schichtungsflächen paralell seiner Lagerung nicht 
entwickelt. 

Die Sandsteinschichten, denen er eingelagert ist, gehören der in 
der Gegend von Klobuk allgemein verbreiteten, dort, wo nicht Kreide- 
gebilde auflagern, die Oberfläche beherrschenden permischen For- 
mation an, und werden häufig mit solchen von braunrother Färbung, 
zwischen denen einzelne Kalksteinschichten eingeschaltet liegen, ab- 
wechselnd gefunden. 

Vielfach werden in denselben ebenfalls in Hornstein umgewan- 
delte Stammbruchstücke der Gattung Araucaroxylon angetroffen, und 
können in der Gegend von Klobuk, bei Třebiz, Kleinpaletsch und 
Lisowitz gesammelt werden. 

Die Hornsteinbank liegt sonach im Bereiche permischer Schich- 
ten, und ist ein Glied derselben. Ich habe derselben bei mehreren 
Besuchen Aufmerksamkeit gewidmet; die Hoffnung, unter den aus 
ihr abstammenden Gesteinsstücken irgend welche zu entdecken, die 
ihrer äusserer Gestaltung nach mit Araucaritenstämmen in Vergleich 
gebracht werden könnten, ging aber nicht in Erfüllung. 

Bei näherer Untersuchung des Gesteins zeigten sich indess 
mehrfach an dessen Bruchflächen Stellen, die Ähnlichkeit mit Pflan- 
zenresten besassen; namentlich kamen an solchen, einer Klüftung 
zugewendet gewesenen Flächen, die dann oft mit einem schwachen 
Überzuge eines weisslichen Kieselsinters versehen sind, die Spuren 
kleiner Stengelbruchstücke, unbedeutende Blattfragmente, darunter 
solche, welche deutlich parenchymatisches Zellengewebe erhalten be- 
sitzen, zum Vorschein, und ausserdem häufiger zu Bündeln vereinigte 
Fasern, aufgelöste Holzzellenparthien, theils mit unbewaffnetem Auge, 
besser mit Hilfe der Lupe in der quarzigen Masse eingebettet, und 
unregelmässig in ihr vertheilt zu erkennen. Ähnliche Erscheinungen 
wurden auch mehrfach auf frischen Bruchflächen im Innern des 
Gesteins beobachtet. 

Endlich gelang es auch, deutliche Abdrücke von Pflanzenresten 
im Gesteine zu entdecken. Sie müssen äusserst selten erhalten 
geblieben sein, da es trotz öfterem, lange fortgesetztem Nachforschen 
in dem an Ort und Stelle in genügender Menge vorräthigen Materiále 
bis jetzt bloss glückte, zwei solche heraus zu finden. 



198 



Der eine Abdruck ist ein kleines und wenig scharf erhaltenes 
Bruchstück einer Fieder von einem Farnwedel, dessen einzelne Blätt- 
chen auf gelblich grauer Quarz-Unterlage mit gut erkennbarem Mit- 
telnerve und theilweise noch unverletztem Umfange, aber nicht mehr 
mit sichtbaren Seitennerven sich darstellen, und der am wahrschein- 
lichsten einem Wedel von Cyatheites arborescens entstammen dürfte. 

Der zweite Abdruck ist ein grösseres, 5 Ctmr. langes, 2 Ctmr. 
breites Rindenstück, das in bräunlichen Hornstein umgewandelt, 
theilweise an seiner Oberfläche mit Eisenoxydhydrat überzogen sich 
zeigt. — 

Die ganze Oberfläche des Rindenstückes ist dicht mit spiral, 
im Quincux gestellten rundlichen Narben besetzt. Die Narben ragen 
merklich über die Rindenoberfläche hervor, wie kleine Knöpfchen, 
mit einem sehr kurzen schwächeren Stiele über dieselbe sich erhe- 
bend. Zwischen ihnen ist die Rinde stellenweise etwas wellig parallel 
gestreift, oder fein gerunzelt. Die Entfernung der Narben ist bei 
den zunächst benachbarten nach allen Seiten gleich weit, so dass 
je vier derselben in die Ecken eines gleichseitigen, ein wenig ver- 
schobenen Rechteckes fallen. Indessen schon so weit das Rinden- 
stück in dieser Beziehung deutlich erhalten vorliegt, ändert sich die 
Entfernung der einzelnen Narben von einander, und ist dieselbe aus 
einer grösseren allmälig in eine geringere übergehend. Einzelnweise 
sind die in der Richtung einer Parastyche über einander folgenden 
Narben durch eine schwach angedeutete, wenig hervorragende Linie 
mit einander in Verbindung gesetzt. 

So unvollkommen der ganze Abdruck ist, der sich als solcher 
der inneren Rindenschichte darstellt, so lässt er doch seine Zuge- 
hörigkeit zu den Selagineen nicht verkennen; und so wenig die 
Narben, die Überreste der in die Blattpolster der Rinde übertretenden 
Fibrovasalstränge, deutlich erhalten sind, so ist doch an mehreren 
derselben eine Gliederung aus zwei Theilen ersichtlich, und zeigt 
sich diese bei den übrigen nur durch den Verkieselungsprocess in 
eine einzige, ungegliedert sich darstellende unregelmässig rundliche 
Narbe verwischt. 

Diese Beobachtung, nachdem bei Lepidodendreen die Blattin- 
sertion auf der inneren Oberfläche der Rinde stets nur ein einfaches, 
meist länglich sich darstellendes Mal, bei Sigillarien aber ein dop- 
peltes zeigt, in Gemeinschaft mit der Anordnung der Narbe und der 
gerunzelten Oberfläche der Rinde lässt am wahrscheinlichsten in dem 



199 



gefundenen Abdrucke das Decorticat einer Sigillaria, und zwar aus 
der Gruppe der Leiodermaria erkennen. 

Ausserdem werden nicht selten einzelne Stellen an den Gesteins- 
stücken gefunden, die in ihrem Äussern, längsfasrig, ungleich bü- 
schelförmig überzogen, die einzelnen Fasern mit kleinen Quarzkörn- 
chen dicht besetzt, obwohl immer nur von beschränkter Ausdehnung, 
vielfach an ähnliche Erscheinungen bei verkieselten Araucariteu- 
Stämmen erinnern, und im gleichen Sinne gedeutet werden dürfen. 

Eine Untersuchung des Gesteins in Dünnschliffen gab noch wich- 
tigere Aufschlüsse. Dabei kamen, unter dem Mikroskope betrachtet, 
vorwaltend hin und her gewundene, unregelmässig eingelagerte, pa- 
ralell fasrige oder wirr durcheinander geflochtene Gebilde zum Vor- 
schein, die alle Ähnlichkeit mit in Auflösung begriffenem Holzgewebe 
zeigten, dabei häufig die Zellwände deutlich erhalten, und deren 
Ausfüllung durch dunklere Substanz erfolgt. Zumeist sind die ein- 
zelnen Gruppen derselben von bräunlicher amorpher Quarzmasse 
unterbrochen und von einander getrennt. 

Die Gruppen derartiger oft ziemlich umfangreicher Bündel be- 
sitzen zumeist das Ansehen gut erhaltener einfacher Prosenchym- 
zellen ; es fehlen aber zwischen ihnen solche nicht, in denen dieselben 
deutlich mit in Doppelreihen gelagerten, spiral gestellten, dicht an 
einander schliessenden Tüpfeln fast durchaus besetzt sind, die sonach 
ihre Natur als Coniferen-Tracheiden und zunächst von Araucariten 
abstammend erkennen lassen. 

Anderseits kamen nur unvollkommene, an jene, in verkieselten 
Araucariten-Stämmen mit mangelhaft erhaltener Struktur oft zu beo- 
bachtende mit Quarz ausgefüllte Zellen, erinnernde Gebilde zum 
Vorschein, oder es wurden in der mehr peluciden Hornsteinmasse 
dunklere, an den Rändern in unregelmässig auslaufende Fäder endi- 
gende, rundliche Gruppen beobachtet. 

Die Hornsteinbank von Klobuk schliesst sonach zahlreich, theils 
mit freiem Auge erkennbare, theils bei mikroskopischer Untersuchung 
sich kundgebende Pflanzenreste ein; durch die bestimmbaren Funde 
sind Vertreter der Farne, der Selagineen und der Gymnospermen, 
sämmtlich Landpflanzen, nachgewiesen. Letztere beiden Classen sind 
durch eine Sigillaria und eine nicht näher bestimmbare Art Arau- 
caroxylon angezeigt. 

Sämmtliche Pflanzenreste erscheinen zumeist in zerbröckeltem, 
verworrenen, theils in gewisser Weise in einem in Auflösung begrif- 
fenen Zustande, als Fragmente und Holzsplitter oder ausgelöste Fa- 



200 



serbündel unregelmässig und wirr im Gesteine eingehüllt, nicht pa- 
rallel schichtenweise gelagert. 

Eine in allmäliger Zerstörung und im Vermoderungsprocesse 
begriffene locale Anhäufung von Vegetabilien unter dem Einflüsse 
einer langsam fortschreitenden Kieselsäure-Infiltration scheint die 
Entstehung dieser Hornsteinbank vermittelt zu haben. 

In östlicher Kichtung ist die Verbreitung dieser Hornsteinbank 
wohl bis in die Nähe von Klobuk bekannt geworden, darüber hinaus 
aber ist sie nicht mehr weiter nachgewiesen. 

Dagegen geht östlich vom Dorfe, an dem Fahrwege von der 
dortigen Zuckerfabrik gegen Öeratic und in die daselbst befindliche 
Berglehne aufsteigend, eine schwärzliche Gesteinsschichte zwischen 
Sandsteinen eingeschaltet zu Tage, die ebenfalls bei einem Streichen 
von West gegen Ost ein etwas gegen Nordost gerichtetes geringes 
Verflächen besitzt. 

Bei näherer Untersuchung findet man, dass diese Schichte aus 
einzelnen schwachen Lagen einer meist mulmigen Kohle besteht, 
unterbrochen durch dünne Schichten einer vorwaltend quarzigen 
kohlehaltigen Materie, die sich gegen das Hangende der ganzen 
Schichte mehr concentrirt, und dieselbe hier etwas mächtiger ent- 
wickelt abschliesst. 

Diese kohlenhältigen Quarzlagen, am Stahle funkend, brechen 
sehr leicht senkrecht auf ihre Lagerfläche in kleine Stücke, sind 
nicht rein schwarz, sondern durchaus dunkelbraun gefärbt, und 
brennen sich im Feuer hellgrau. 

Im nächsten Hangenden, unmittelbar über der obersten quarzig- 
kohligen Schichte, tritt etwas kalkhältiger Schieferthon auf, in wel- 
chem Pflanzenreste zumeist verworren durcheinander liegend und in 
Bruchstücken vorkommen, unter welchen die Spuren von Calamiten 
und Fiederchen von Cyatheites arborescens bestimmbar waren, und 
zwischen denen einzelne zerstreute Fischschuppen erschienen; im 
Liegenden wird die kohlige Schichte, die im Durchschnitte eine 
0,25—0,30 Meter betragende Mächtigkeit besitzt, von wenig mächti- 
gen grauen Lettenschiefer begleitet, der eben so Spuren von Pflan- 
zenresten nur in Fragmenten eingeschlossen enthält. 

Auch die quarzigkohligen Lagen der Schichte lassen Spuren 
von Pflanzenresten häufig genug erkennen. Solche zeigen sich zu- 
nächst als dicht übereinander liegende, paralell gestreifte Bruch- 
stücke von Stengeln oder Blättern, und als unregelmässig ausgebrei- 
tetes Fasergewebe, das Gestein nach allen Kichtungen durchsetzend 



201 



und verworren eingelagert, und nur an einer Stelle gelang es, einen 
ziemlich deutlichen Abdruck einer Stigmaria zu finden. 

Die weitere Überlagerung besteht aus mehrere Meter mächtigen, 
etwas caolinischen, hellgelblich, oder grünlich gefärbten Sandsteinen, 
über denen eine schwache Lage plattig brechenden Kalksteins aus- 
gebreitet ist. 

Im Liegenden unter der grauen Lettenschichte treten ebenfalls 
Sandsteine auf, die aber bald in solche von rothbrauner Färbung 
und mit thonigen glimmerreichen Schichten wechselnd übergehen, 
und ebenfalls Kalk in zwei schwachen, etwas von einander entfernten 
Bänken zwischen sich einschliessen. 

Die kohligquarzige Gesteinslage befindet sich diesemnach eben- 
falls im höheren Niveau der permischen Schichten. 

Ihre Horizontalverbreitung ist sowohl im Verflächen gegen Nord, 
wie im Streichen gegen Ost auf grössere Entfernung nachgewiesen. 
Schürfarbeiten, durch dieselbe angeregt, wurden nördlich von Klobuk, 
in der Nähe des dortigen Bahnhofes, und östlich von Klobuk unter- 
nommen. Hier wurde nach Durchsinkung der zu oberst gelegenen 
Kreideschichten in einer Mächtigkeit von circa 4 Metern, abwechselnd 
in gelblichen und rothen Sandsteinen und Schieferthonen abgeteuft, 
und in nahezu 17 Metern Tiefe eine etwas kohlige Schichte erreicht, 
die aber wegen ihrer vorwaltend verquarzten Beschaffenheit nicht 
abbauwürdig war. Es ist kein Zweifel, dass die bei Klobuk zu Tage 
ausgehende Bank kohligen Gesteins angetroffen wurde. 

Die Fortsetzung derselben gegen West, in der Richtung gegen 
die dort verbreitete Hornsteinbank wurde nicht untersucht. Wenn 
man aber die kurze Entfernung beider von einander, und ihre Ein- 
lagerung zwischen gleich beschaffenen Sandsteinen in Erwägung 
zieht, so liegt die Vermuthung nahe, und ist niGht ganz ungerecht- 
fertigt, dass in beiden nur die in etwas abweichender Weise zur 
Entwickelung gelangten Parthieen einer und derselben Ablagerungs- 
schichte bestehen könnten. 

Es gewinnt diese Vermuthung an Wahrscheinlichkeit eben so 
durch die übereinstimmende Art und Weise, in welcher im Horn- 
steine und in der quarzigkohligen Schichte die Überreste von Pflan- 
zentheilen halb aufgelöst, zerfasert, in Splittern und mannigfaltigen 
Bruchstücken eingeschlossen vorkommen, unter denen Holzgefäss- 
bündel und zu einer Art Araucaroxylon zuzuzählende Zellengruppen 
sich zu erkennen geben, wie durch die bestehende Verkieselung aller 



202 



dieser vegetabilischen Theile selbst an beiden Punkten, und durch 
den gleichen Horizont, in welchem beide sich befinden.. 

Zwar werden bei der Hornsteinbank die im unmittelbaren Han- 
genden und Liegenden der kohligen Schichte bemerkten thonigen 
Gesteinslagen vermisst, waren wenigstens an den der Beobachtung 
zugängigen, geöffneten Stellen nicht zu erkennen, und bestand bei 
derselben sowohl die Überlagerung als Unterlagerung lediglich aus 
Sandstein; doch lehrt die Erfahrung häufig genug, dass derlei, na- 
mentlich wenig mächtig entwickelte Begleitschichten im Verfolge 
ihres Streichens nicht selten auskeilen, wie denn selbst die oft mäch- 
tigen Schieferthonlagen im Hangenden der tieferen carbonischen 
Kohlenflötze verschwindend, und das Kohlenflötz streckenweise un- 
mittelbar von den sonst erst höher lagernden Sandsteinen bedeckt 
angetroffen wird. 

Ferner ist bei der Hornsteinbank, die fast in einer Ebene in 
geringer Teufe erschlossen ist, und unter welche bei Gewinnung des 
Schotters nicht hinabgegangen wurde, ausser den sie einschliessenden, 
schon erwähnten Sandsteinen, die Schichtenreihe weder im weiteren 
Hangenden, noch in das Liegende hinab an Ort und Stelle zugängig. 

Eine Begehung der Umgebung jedoch in nördlicher und in 
südlicher Richtung führt bald zu der Überzeugung, dass auch über 
ihr, wie über der kohligen Schichte, wo diess durch günstigere Situa- 
tion fast mit einem Blicke zu übersehen ist, schwache Kalkbänke, 
und unter ihr rothgefärbte Sandsteine mit schwachen Kalkeinlage- 
rungen nicht fehlen, so dass auch in Bezug auf die Stellung der beiden 
Schichten zwischen anderen eine gewisse Übereinstimmung besteht. 

Die Hornsteinbank zu Klobuk und die östlich von ihr sich 
verbreitende verkieselte Kohlenbank scheinen sonach unter Einfluss 
und Mitwirkung zahlreicher in Auflösung und Zersetzung begriffener 
Vegetabilien entstanden, und unter Verhältnissen abgelagert zu sein, 
welche die Vermuthung unterstützen, dass sie eine, an den entge- 
gengesetzten Enden in abweichender Weise zur Ausbildung gelangte, 
zweierlei Facies darbietende Gesteinsschichte darstellen, worin ge- 
wissermassen ein Analogon zu den, in zweierlei Weise erhaltenen 
Stammresten von Araucarites, nämlich ausschliesslich in Hornstein 
oder zugleich mit Kohle imprägnirt, wie solche ebenfalls im Bereiche 
derselben Schichtengruppe bekannt sind, erkannt werden kann. 



203 



15. 

Neue Beiträge zur Algenkunde Böhmens. 

Vorgetragen von Prof. Dr. Ant. Hansgirg am 9. März 1883. 

Seitdem ich an dieser Stelle die ersten Beiträge dieser Art 
veröffentlicht habe, war ich bemüht, so viel als möglich böhmische 
Algen zu sammeln. Was an Ort und Stelle nicht richtig bestimmt 
werden konnte, wurde in Präparaten conservirt und abgebildet, so 
dass eine nachträgliche Bestimmung leicht möglich war. Dieses ältere 
Material habe ich nun zunächst bearbeitet, ausserdem war es mir 
aber auch noch möglich, in den letzthin verflossenen Monaten einige 
der nachstehend verzeichneten Algenarten zu sammeln. 

Wie vor zwei Jahren, so habe ich mich heuer abermals tiber- 
zeugt, dass viele Arten dieser Gryptogamen, trotzdem sie durch ihre 
feine Struktur zur Überwinterung wenig geeignet zu sein scheinen, 
dennoch selbst die strengste Winterkälte ertragen können. Ich liess 
nämlich die von mir im Zimmer kultivirten Algen einigemal gänzlich 
einfrieren und war nicht wenig überrascht, einzelne von den einge- 
frorenen, nachdem das Eis wieder geschmolzen war, weiter vegetiren 
zu sehen.*) 

Leider sind in der nächsten Prager Umgebung nicht viele Ört- 
lichkeiten zur Ansiedelung für seltenere Algen geeignet, weil aber 
selbst diese Lokalitäten zur Zeit noch nicht genügend erforscht 
worden sind, so war es mir möglich, hier auch im Winter nicht ganz 
ohne Erfolg zu sammeln. 

Wie die meisten Phanerogamen und Gryptogamen, so sind auch 
die Algen im Grossen und Ganzen an gewisse klimatische, physika- 
lische und chemische Bedingungen gebunden, so dass einige nur an 
der Luft, der überwiegend grösste Theil aber nur im Wasser vege- 
tiren kann. Die Mehrzahl dieser Wasseralgen lebt in klarem süssem 
Wasser, einige kommen aber nur in salzigem, eisenhaltigen, oder 
viel organische Substanzen enthaltendem Wasser vor; die meisten 
Wasseralgen leben im kaltem, einige (sog. Thermalalgen) in warmem 
Wasser. Manche Algen bevorzugen schnell fliessendes, klares Wasser, 



*) Am wenigsten schienen durch die Kälte angegriffen : Cladophora fracta, Spi- 
rogyra setiformis, Leptothrix aeruginea, Desmidium Schwartzii, Conferva 
bombycina, Zygnema, Mesocarpus, Vaucheria und andere gemeine Wasser- 
algen, die auch in der freien Natur im Eiswasser ganz gut vegetiren. 



204 



andere wieder stille und stagnirende Gewässer. Doch enthält fast 
jede Lache, jeder Teich, verschiedene Wassergräben, Tümpel, Sümpfe, 
Seen etc. ihre eigene Algenvegetation oder doch einzelne diese Loka- 
litäten charakterisirende Species. Viele Algenarten findet man nur 
zur bestimmten Jahreszeit, einige schon zeitlich im Frühjahre, die 
meisten im Hochsommer und manche noch im Herbste. Eine grosse 
Anzahl der überall verbreiteten Algenarten kann man zur jeden Zeit 
beobachten ; manche Species sind aber nicht nur an die Jahreszeiten 
gebunden, sondern erscheinen manchmal ebenso unerwartet, als sie 
wieder verschwinden. Wie in künstlichen Aquarien, so kann man 
auch in der Natur öfters beobachten, dass einzelne Algenarten kaum 
eine Dauer von einigen Wochen haben und rasch verschwinden, na- 
mentlich durch das Überhandnehmen einer anderen Art oder in Folge 
chemischer u. a. Einflüsse. 

Was nun die nachstehend verzeichneten Algenarten betrifft, 
welche ich an ihren betreffenden Standorten selbst gesammelt und 
meist im frischen Zustande untersucht und bestimmt habe, so will 
ich hier zuerst diejenigen selteneren Arten hervorheben, welche aus 
Böhmen bisher nicht bekannt geworden sind und durch welche auch 
einige Lücken meiner ersten drei Beiträge etwas ausgefüllt werden. 
Es sind: Chroococcus helveticus Näg., Hypheotrix subtilissima Rabh., 
olivacea Rabh., Beggiatoa leptomitiformis Trevis., Phormidium amoe- 
num Ktz , Chamaesiphon confervicola A. Br., Nostoc lacustre Ktz., 
coeruleum Lyngb., inundatum Ktz., Cylindrospermum riparium Ktz., 
Gloeotrichia angulosa Ag. Schizosiphon Meneghinianus Ktz., Eremo- 
sphaera viridis D. By., Pleurococcus dissectus Näg., Chlorochytrium 
Knyanum Cohn et Szymp., Dictiosphaerium reniforme Bulnh., Coela- 
strum microporum Näg., Sphaerozosma secedens D. By., Euastrum 
gemmatum Bréb., Staurastrum echinatum Bréb., aculeatum Menegh., 
Spirogyra inflata Rbh., communis Ktz. b) subtilis, condensata Ktz. 
b) Flechsigii, Mesocarpus gracilis Krch., parvulus Hass., Rhizoclonium 
salinum Ktz., Microthamnion Kützingianum Näg. 

Doch ist noch so manche Algengattung und viele Species, die 
in Böhmen wohl verbreitet sind, noch gar nicht in unserem Gebiete 
vorgefunden worden und es bleibt in dieser Hinsicht noch ein weites 
Feld für künftiges Sammeln, Beobachten und Forschen übrig. 

I. Phycochromophyceae Rbh, 

Chroococcus helveticus Näg. In den torfigen Sümpfen 
bei Běchovic unter anderen Algen. 



205 



Chroococcus minutus Näg. Unter anderen Algen in den 
Sümpfen bei Oužic nächst Kralup, nicht selten; ebenso in den Süm- 
pfen an der Bahn bei Ouval. 

Polycoccus punctiformis Ktz. (Microcystis punctiformis 
Krch.) Auf nasser Erde mit Oscillaria tenuis und einigen anderen, 
auf feuchtem, schattigem Boden vorkommenden Algen an der Nord- 
seite des Žižkaberges und im Baumgarten bei Prag, ebenso nächst 
Kralup hie und da zahlreich. 

Leptothrix rigidula Ktz. In stehenden Gewässern in der 
nächsten Umgebung von Prag nicht selten. So z. B. an verschie- 
denen Fadenalgen aus den Tümpeln auf der Kaiserwiese nächst 
Smichov und bei Košíř; an Algen aus dem sog. Libuša-Bade bei 
Pankrác nächst Vyšehrad, im sog. Kanal'schen Garten, bei Chuchel- 
bad u. a. Auch an verschiedenen Algen aus den Sümpfen bei Bě- 
chovic, Oužic nächst Kralup und an Spirogyra crassa aus den Elbe- 
Tümpeln bei Neratovic, Lobkovic und Houška nächst Brandeis; bei 
Klecánky an der Moldau. 

Diese Leptothrixart war an der Oberfläche verschiedener Faden - 
algen (Spirogyra, Oedogonium u. a.) entweder blos mit dem End- 
theile angeheftet oder sie war um diese mehr oder weniger spiral- 
förmig gewickelt. Auch an der Oberfläche von Gloiotrichia durissima 
beobachtete ich sie meist nur epiphytisch. Doch habe ich diese 
Leptothrixart auch in kleinen Bündeln (zu 4 — 5) in leeren Scheiden 
dieser schleimigen Alge halb endophytisch lebend vorgefunden. Auch 
im Lager verschiedener schleimigen Algen (Chaetophoreen, Diato- 
meen u. a.), sowie in der gallertigen, im Wasser aufquellenden Sub- 
stanz, in welcher die Eier der Amphibien eingeschlossen sind, oft 
mit Oscillaria gracillima und 0. aerugineo-coerulea, in den Intercellu- 
larräumen und im Innern von Parenchymzellen der Blätter verschie- 
dener Wasserpflanzen (Lemna, Carex, verschiedener Gräser) habe ich 
diese Alge meist überwinternd angetroffen. Bemerkenswerth scheint 
mir noch das völlig endophytische Vorkommen dieser Leptothrix im 
Innern von Zellen einiger Oedogoniumfäden. Ich beobachtete diese 
Alge, das ganze Lumen der Wirthzelle erfüllend, nur in den ober- 
sten vegetativen Zellen junger Oedogoniumfäden, die an der Spitze 
ein entleertes Oogonium trugen, durch welches, d. i. durch eine kleine 
Öffnung unter diesem Oogonium vermuthlich diese Leptothrixart in 
die oberste vegetative Zelle des ganzen Fadens leicht einschlüpfen 
konnte.*) 

*) Aus der lehrreichen Correspondenz mit H. Dr. Prof. Ferd. Cohn in Breslau 
sowie aus dessen Beiträgen zur Biologie I. 2. p. 105, habe ich erfahren, 



206 



Hypheotrix tenuissima Rbh. Auf feuchter Erde mit 
Chthonoblastus Vaucheri und Ulothrix flaccida an einigen Stellen 
nächst Kralup recht zahlreich. 

Hypheothrix subtilissima Rbh. An feuchten Mauern, 
Steinen meist mit Pleurococcus und Chlorococcum humicola in der 
Umgegend von Prag nicht selten, z. B. hinter dem gew. Kornthor 
nächst Bruskathor, bei Wolšan, an dem Viaduct der Staatsbahn auf 
der Hetzinsel, nächst Cibulka bei Chuchelbad u. a. 

Hypheothrix olivacea Rbh. In einem Brunnen in der 
sog. Jenerálka nächst Prag und bei Oužic nächst Kralup. 

Beggiatoa leptomitiformis Trevis. In stehenden Ge- 
wässern bei Oužic unter Oscillaria gracillima in grosser Menge, in 
einem Schanzgraben unter Lyngbya obscura Ktz. hinter dem gew. 
Kornthor bei Prag. 

Oscillaria tenerrima Ktz. In einem Bächlein mit ziemlich 
schmutzigem Wasser bei Oužic nächst Kralup nicht sehr häufig, auch 
unter verschiedenen Algen von Kundratic, Hlubočep, Troja u. a.bei Prag. 

Oscillaria gracillima Ktz. An verschiedenen Wasser- 
pflanzen in den Sümpfen bei Oužic nächst Kralup, bei Běchovic, im 
Wolšaner Teiche bei Prag, bei Lobkovic und Königgrätz an der Elbe. 

Oscillaria antliaria Jürg. An feuchtem Lehmboden 
nassen Mauern u. a. Stellen in der nächsten Umgebung von Prag 
verbreitet z. B. im botan. Garten am Smichow, häufig im Nusler 
Thale, nächst Lieben, im Baumgarten, bei Chuchelbad u. a., ebenso 
um Kouřím und in Lobkovic an der Elbe. 

Oscillaria tenuis Ag. a) viridis Ktz. In grosser Menge in 
den Tümpeln bei Podol und im Šárkathale. b) limicola Ktz. An 
feuchtem Lehmboden bei Wran an der Moldau, an Steinen in einem 
Bache im Walde bei Krč nächst Prag und an einem Wehr bei Hlubočep, 
in der Jenerálka bei Prag und nächst Kouřím reichlich. 

Oscillaria Frölichii Ktz. var. dubia. Unter anderen 
Algen aus der Umgebung von Königgrätz, Leitomyšl und Wichstadtl ; 
var. ornata bei Lichtenau an der Adler. 

Phormidium amoenum Ktz. In Pfützen und Gräben bei 
Prag und Pastvin nächst Wichstadtl nicht selten. 



dass einzelne endophytisch lebende Leptothrixarten schon von anderen 
Botanikern beobachtet worden sind. Cohn selbst beobachtete eine ähnliche 
Leptothrixart (wenn nicht dieselbe) in Lemna trisulca, wo sie auf der Innen- 
wand einer anderen Alge (Chlorochytrium Lemnae) knäuelartige Nester 
bildete. 



207 



Phormidium inundatum Ktz. An feuchten Mauern, na- 
mentlich in der Nähe der Wasserkästen in Prag hie und da reichlich, 
ebenso im Baumgarten bei Prag. 

Chthonoblas tus Vaucheri Ktz. (Microcoleus terrestris 
b) Vaucheri Krch.) Auf nackter, feuchter Erde, meist auf Lehmboden 
in der Prager Umgebung stellenweise sehr verbreitet, z. B. auf dem 
grossen Exercirplatz bei dem Invalidenhause nächst Karolinenthal. 
Auch in der Umgegend von Roztok und Kralup nicht selten. 

Chamaesiphon confervifola A. Br. An Chantransia bei 
Kronstadt an der wilden Adler spärlich, an Cladophora ridigula Ktz. 
aus dem Teiche im Walde bei Kundratic nächst Prag in grosser 
Menge. 

Nostoc lacustre Ktz. (N. piscinale Bor.) In einem Schanz- 
graben hinter dem gew. Kornthor bei Prag nicht sehr zahlreich. 

Nostoc coeruleumLyngb. An Wassermoosen bei Kačín 
nächst Kuttenberg mit Mastigonema aerugineum Krch., auch in den 
Sümpfen bei Ouval. 

Nostoc inundatum Ktz. In stagnirenden Gewässern bei 
Oužic nächst Kralup ziemlich reichlich, ebenso in den Sümpfen an 
der Bahn bei Ouval. 

Cylindro spermum riparium Ktz. In Wassergräben bei 
Houška nächst Brandeis an der Elbe, unter anderen Algen zerstreut ; 
auf feuchter Erde in Blumentöpfen im botan. Garten am Smichow 
mit Cyl. macrospermum. 

Gloiotrichia angulosaAg. Im gew. Čeperka-Teiche nächst 
Pardubic. 

SchizosiphonMeneghinianusKtz. (Calotrix Meneghiana 
Krch.) In den Salzwassersümpfen an der Bahn bei Oužic nächst 
Kralup nicht selten. 

Scytonema cinereum Menegh. Auf feuchtem Boden und 
Steinen an den Ufern der Salzwassersümpfe bei Oužic nächst Kralup 
stellenweise zahlreich, ebenso auch in der näheren Umgebung von 
Prag z. B. bei Wolšan, im Baumgarten bei Roztok u. a. oft mehr 
oder weniger vom Kalke incrustirt ; sehr reichlich an Wänden einiger 
Warmhäuser im botan. Garten am Smichow und im Prager Vereinsgarten. 

II. Chlorophyllophyeeae Rbh. 

Eremosphaera viridis D. By. In den Sümpfen bei Bě- 
chovic mit Chlorococcum infusionum, verschiedenen Desmidiaceen 
u. ä. recht zahlreich. 



208 



Pleurococcus minor Rbh. (Pleurococcus vulgaris) b) minor 
Krch. Scheint viel seltener als Pleurococcus vulgaris Menegh. bei uns 
verbreitet zu sein. Bei Prag z. B. bei Chuchelbad und hinter dem gew. 
Kornthore an feuchten Mauern und Brettern hie und da zerstreut. 

Pleurococcus dissectus Näg. An einigen feuchten Mauern 
an der Nordseite des Žižkaberges bei Prag häufig. 

Pleurococcus miniatus Näg. An den Wänden eines Warm- 
hauses im Prager Vereinsgarten und im botan. Garten am Smichow 
reichlich, ebenso in einem Warmhause im Garten am Hirschgraben. 

ChlorochytriumKnyanumCohn etSzym. In Lemna 
minor aus dem Teiche bei Wolšan, aus den Schanzgräben und aus 
dem sog. Libuša-Bade nächst Prag, auch bei Neratovic an der Elbe 
spärlich. 

Chlorococcum infusionum Menegh. (Protococcus in- 
fusionum Schrank.) In stehenden Gewässern bei Prag und Königgrätz 
zerstreut, bei Prag z. B. im sog. Libuša-Bade nicht selten; sehr 
zahlreich in den Sümpfen bei Běchovic und Ouval. 

Diety o sphaerium reniforme Bulnh. Unter anderen 
Algen aus den Sümpfen bei Oužic nächst Kralup und Neratovic an 
der Elbe nicht sehr zahlreich. 

Coelastrum microporum Näg. Unter Scenedesmus, Rha- 
phidium u. a. Algen aus der nächsten Umgebung von Prag, die ich 
längere Zeit im Zimmer bewahrte, nicht selten. 

Sphaerozosma secedens D. By. In den torfigen Sümpfen 
an der Bahn bei Ouval und in stehenden Gewässern aus der Um- 
gebung von Königgrätz unter anderen Algen zerstreut. 

Cosmarium margari tif erum Menegh. In Wassertüm- 
peln bei Prag, Běchovic, Ouval, Sadská, Neratovic u. a. unter an- 
deren Algen häufig. 

Euastrum ansatum Ralfs. (Euastrum Ralfsii Rbh.) Diese 
Enastrum-Art fand ich in torfigem Wasser bei Ouval und Běchovic 
nächst Prag und bei Lichtenau an der Adler recht zahlreich. 

Pleurotaenium baculum Bréb. In den torfigen Sümpfen 
an der Bahn bei Ouval und Běchovic viel zahlreicher als P. tra- 
becula Näg. 

Euastrum gemmatum Bréb. Inden torfigen Sümpfen an der 
Bahn bei Ouval mit E. verucosum u. a. recht zahlreich. 

Staurastrum aculeatum Menegh. In den torfigen Süm- 
pfen an der Bahn bei Ouval unter anderen Desmidiaceen. 



209 



Staurastrum echinatum Bréb. In sumpfigen Gewässern 
aus der Umgebung von Lichtenau an der Adler unter anderen Algen 
(Bulbochaete, Raphidium, Euastrum etc.) zerstreut. 

Spirogyra inflata Rbh. In stehenden Gewässern in der 
Umgebung von Königgrätz verbreitet. 

Spirogyra Weberi Ktz. ampl. b) elongata Rbh. Unter 
anderen Spirogyren im sog. Libuša-Bade bei Pankrác nächst Prag 
spärlich; a) genuina Krch. In den Wassergräben an der Bahn bei 
Neratovic. 

Spirogyra communis Ktz. b) subtilis Rbh. Im sog. Libuša- 
Bade bei Pankrác; a) genuina Krch. in den Sümpfen bei Vysočan. 

Spirogyra longata Ktz. a) genuina. In den Tümpeln an 
der Moldau bei Hlubočep, in stehenden Gewässern bei Oužic zahlreich. 

Spirogyra condensata Ktz. b) Flechsigii. In Wasser- 
gräben bei Lissa in Gesellschaft von anderen Fadenalgen ziemlich 
häufig. 

Zygnema cruciatum Ag. Im Elbthale bei Alt-Bunzlau, 
Lissa und Sadská sehr verbreitet ; ebenso auch in der nächsten Um- 
gebung von Prag. 

Zygnema stellinum Ag. (Z. stellinum a) genuinum Krch.) 
In Tümpeln bei Chrbyně am Lodenitzer Bache nächst Unhoscht, in 
den Sümpfen bei Běchovic, bei Brandeis, Neratovic, Königgrätz an 
der Elbe zahlreich verbreitet, ebenso bei Prag in den Sümpfen bei 
Vysočan u. a. 

Zygnema Vaucheri Ag. c) tenue und d) subtile (Z. stel- 
linum c) tenue und d) subtile Krch.) Bei Pastvin an der wilden Adler; 
d) auch in der Umgebung von Königgrätz. 

Mesocarpus gracilis Krch. (Mougeotia gracilis Ktz.) In 
der Umgebung von Prag, in stagnirenden Gewässern nicht selten, 
z. B. in den Sümpfen bei Vysočan, in den Schanzgräben u. a., aber 
nie fructificirend. 

Mesocarpus parvulus Hass. In den Sümpfen bei Bě- 
chovic und Ouval mit zahlreichen Desmidiaceen. 

S taurospermum gracillimum Ktz. In stehenden Ge- 
wässern in der nächsten Umgebung von Prag stellenweise reichlich, 
auch im sog. Libuša-Bade bei Pankrác unter anderen Fadenalgen 
und in den stagnirenden Gewässern bei Oužic nächst Kralup. 

Zygogonium ericetorumKtz. Auf feuchter Erde zwischen 
Moosen in einem Walde oberhalb Molitorov nächst Kouřím. 

Tř.: Mathematicko-přírodovědecká. 14 



210 



Conferva bombycina Ag. In der typischen Form auch bei 
Lissa an der Elbe, bei Königgrätz in einigen Wassertümpeln, in der 
Fasanerie bei Smečno, in stehenden Gewässern vieler Schanzgräben 
bei Prag, in den Sümpfen bei Vysočan, im Šárkathal, bei Podol, Roztok 
u. a. massenhaft. 

Conferva bombycina Ag. d) elongata Rbh. In Wasser- 
gräben, Bächen u. a. um Wichstadtl, Lichtenau, Bärnwald und Kron- 
stadt mit der typischen C. bombycina und var. pallida (C. pallida 
Ktz.) sehr verbreitet. 

Rhi zoclonium f ontinale Ktz. Unter Ulothrix und anderen 
Fadenalgen aus der Umgegend von Wichstadtl nicht sehr häufig ; an 
einem Brunnen im sog. Hirschgraben am Hradschin in Prag zahlreich. 

Rhizoclonium salin um Ktz. In den Salzwassersümpfen 
bei Oužic nächst Kralup in grosser Menge. 

Cladophora insignis Rbh. Im Bache in der wilden Šárka 
bei Prag mit Cladophora glomerata, in einem Bächlein in der Felsen- 
schlucht bei Závist und Zwol nächst Wran an der Moldau auch in 
dem Teiche bei Hloubětín, in der Umgebung von Peček und Kouřím 
nicht selten. 

Ulothrix subtilis Ktz. a) genuina. In einem Brunnen an 
der Nordseite des Žižkaberges bei Prag unter Oedogonien. b) sub- 
tilissima. In den Sümpfen bei Oužic nächst Kralup sehr zahlreich; 
in der Prager Umgebung z. B. nächst Podol, Wolšan, Košíř u. a. 
nicht selten. Auch an Fensterscheiben der Gewächshäuser im botan. 
Garten, im Vereinsgarten in Prag. 

Schizogonium Neesii Ktz. (Schiz. murale b) Neesii Krch.) 
Bei Cibulka nächst Prag und in der Umgebung von Reichenberg in 
Nordböhmen. 

Chroolepus aureum Ktz. An feuchten Mauern des Thier- 
gartens „Stern" nächst Prag nicht sehr häufig. 

Chroolepus umbrinum Ktz. a) vulgare. An der Rinde 
von Laubbäumen in der Umgebung von Prag hie und da verbreitet; 
sehr häufig an einigen alten Weidenstämmen am Ufer des Botič- 
baches nächst der Folimanka bei Nusle, auf der Rinde verschiedener 
Bäume im Walde bei Krč, auch an der Rinde einiger Bäume in Podol 
und Baumgarten, bei Vysočan, Liboc, Rusín, in der Šárka, Chuchel- 
bad, bei Roztok, Klecan, Neratovic an der Elbe, Běchovic u. a. 

Microthamnion Kützingianum Näg. In stehenden Ge- 
wässern an anderen Algen oder an in Wasser liegenden Pflanzen- 
überresten festsitzend bei Wichstadtl und Bärnwald an der wilden 



211 



Adler. In der Umgebung von Prag : in einem Brunnen an der Nord- 
seite des Zižkaberges, in einem Schanzgrabeu hinter dem gew. Korn- 
thor und in den Tümpeln an der Moldau, spärlich: in den Sümpfen 
bei Vysočan sehr zahlreich; auch in den Sümpfen bei Běchovic. 

III. Rhodophyceae Rbh. 

Porphyridium cruentum Näg. (Palmella cruenta Ag.) An 
feuchter Erde und an Mauern in der Umgebung von Prag zerstreut 
So z. B. im botan. Garten am Smichow (spärlich), im Heine'schen 
Garten in der Nähe der ersten und der zweiten Gartenrestauration, 
am Grunde von Gartenmauern nächst der Vyšinka, an Mauern eines 
kleinen Staatsbahnviaductes an der Nordseite des Žižkaberges und 
an einer Mauer nächst des grossen Gartenrestaurationsgebäudes in 
Baumgarten bei Prag. Auch an Gartenmauern im unteren Stadttheile 
von Kouřím, in Lobkovic an der Elbe und in Wichstadtl an der 
Adler stellenweise reichlich. 

Chantransia chalybea Fries. An Steinen und Moosen 
an einem Brunnen im sog. Hirschgraben am Hradčín in Prag reichlich 
mit Rhizoclonium fontinale Ktz. und Cladophora putealis Ktz. 



16. 

Über einige neue, böhmische Blattinen. 

Von Prof. J. Kušta, vorgelegt am 9. März 1883. 

An den ersten Fund von Blattina in dem Lubnaer Gasschiefer*) 
folgten bald mehrere neue nach, so dass beinahe zehn verschiedene 
Reste von Blattinenflügeln, alle in den das Lubnaer Kohlenflötz 
unterlagernden Brandschiefern von mir gefunden, worunter zwei ganze 
Exemplare, mir bereits vorliegen. 

Das erstgefundene, als Blattina (Anthracoblattina) Lub- 
nensis (1. c. Taf. 1, Fig. 1) beschriebene, 27 mm. lange und 10 mm. 
breite Exemplar ist das grösste von allen an dieser Lokalität vor- 
gekommenen Blattinenflügeln. 

Ausserdem besitze ich nebst mehreren Fragmenten einen anderen, 
fast ganzen Oberflügel von einer anderen Untergattung, welcher zwar 



*) Über eine Blattina aus der Lubnaer Gaskohle. Von J. Kušta. Sitzungsber. 
Ges. d. Wiss. v. 15. Decem. 1882. 

14* 



212 



dem Exemplare von Anthracoblattina Lubnensis in der Grösse bedeu- 
tend nachsteht, jedoch alle die fünf Hauptfelder und das Geäder fast 
vollständig zeigt. Namentlich das deutlieh abgesetzte Analfeld und 
ein zum Theil erhaltenes Randfeld waren die auffallenden Merkmale, 
durch welche sich dieses Fossil als ein Blattinaflügel kundgab. 

Mit diesem Flügelreste fand ich noch zwei ganz kleine Frag- 
mente, deren animalische Natur mir nicht ganz zweifellos zu sein 
schien. Herr Prof. Dr. Eug. Geinitz, dem ich die drei Objecte vor- 
legte, hatte die Güte mir über dieselben Folgendes zu schreiben: 
„Nr. 1 ist ein recht schöner, grosser Blattinenflügel, 2 ebenso, klein, 
wohl auch zu einem Vorderflügel gehörig, 3 ebenfalls unzweifelhafter 
Blattinarest." Die Blattinennatur der letzteren zwei Fragmente wurde 
ganz klar, nachdem dieselben vergrössert gezeichnet wurden. 

Später fand ich noch andere Bruchstücke von Blattinenflügeln, 
von denen einige namentlich mit Nr. 2 übereinstimmen. 

Diese Anzahl ist bei der nicht leichten Zugänglichkeit des Ma- 
terials als eine namhafte zu bezeichnen und deutet auf ein nicht 
seltenes Vorkommen dieser Thierreste in Lubná hin. 

Die Blattinen kommen da nicht nur in dem dunklen Brand- 
schiefer vor, sondern sind in den tieferen, mehr grauen bitumi- 
nösen Letten, die ich schon früher mit den gestreiften und grünen 
Calamiten-Platten (Secunda- und Tertiagaskohle) von Nýřan paralle- 
lisiert habe, auch vertreten. 

Die Zahl der Individuen und Arten von Blattinen — übrigens 
gibt es bisher noch wenige Arten, von denen mehrere Individuen 
bekannt sind — erreicht nach Scudder's Übersicht in der Mitte der 
carbon-permischen Formation (Annularienzone nach H. B. Geinitz) 
ihren Höhepunkt. Ganz selten kommen die Blattinen in den unteren 
Carbonschichten vor und auch in dem echten Rothliegenden nimmt 
die Zahl derselben erheblich ab. Somit liefert uns das Vorkommen 
von Blattina bei Lubná einen neuen Beweis für das höhere Niveau 
des Lubnaer Kohlenflötzes. 

Merkwürdiger Weise kamen in Nýřan bisher keine Blattinen 
zum Vorschein. 

Unter den neulich bei Lubná gefundenen Blattinen lassen sich 
weitere drei -Arten mit Sicherheit unterscheiden, von denen sich jedoch 
nur die erste vollständig bestimmen lässt. 



213 



Blattina (Etoblattina) bituminosa n. sp. 

Fig. 1. 

Dieser bloss an der Basis z. Th. zerstörter, jedoch mit deut- 
lichem Geäder versehener Oberflügel gehört der Gattung (Unter- 
gattung) Etoblattina Scudder*) an; denn das Randfeld reicht 
nicht einmal bis zur Mitte des ganzen 
Flügels, das Schulterfeld mündet vor der g>w 
Flügelspitze in den Aussenrand ein und JwhVx^ 
die Äste der vena externomedia sind sammt Ä/nl \\ I U 
denen der vena scapularis meist nach (Jíl M1V 
dem Aussenrande des Flügels gerichtet. 1/ ' \ \ |\\\| — 1 

Das mit Eisenkies schwach über- r /Í // A 
zogene Exemplar besitzt bei einer Länge V Iii l\w T 
von 12 mm. und einer Breite, von 5 mm. W M\W 
im Ganzen eine langovale Form, wobei Xi]\\x 
die kreisförmig abgerundete Blattspitze 
eine gegen den Innenrand etwas gerichtete Lage zeigt. 

Das Gestein selbst, ein dunkler Brandschiefer, ist namentlich 
im Analfelde, wie in der Fig. 1 angedeutet ist, etwas zerklüftet. 

Die einfache vena mediastina (Nebenrandader) mündet 
schon im Anfange des zweiten Drittels der ganzen Flügellänge in 
den Aussenrand eiu. Von den Ästen derselben sind bloss vier 
parall el und wenig schief verlaufende Stückchen erhalten. Das nicht 
breite Schulterfeld wird bloss von vier Ästen der doppeltgabelnden 
vena scapularis (Schulterader) durchzogen. Das äussere Mittel- 
feld nimmt einen beträchtlichen Theil des Flügels und namentlich 
die Spitze desselben ein. Die vena externomedia (äussere 
Mittelader) spaltet sich nahe an der Wurzel in zwei Hauptäste, von 
denen der äussere nach einer zweifachen Gabelung 4 und der innere, 
nachdem er sich in zwei Äste getheilt hatte, von denen der innere 
einfach, der äussere doppelt gabelt, 6 Nebenäste in den Flügelrand 
aussendet. Die vena internomedia (innere Mittelader), welche 
nahe vor der Blattspitze in den Innenrand einmündet, besteht aus 
zwei Hauptzweigen, von denen der innere einfach bleibt und eine 
plötzliche Biegung vor seiner Längenmitte zeigt, der äussere jedoch 

*) Scudder: Palaeozoic. cockroaches etc. Memoirs of the Boston Soc. of nat. 
hist. 1879. E. Geinitz: D. Blattinen v. Weissig. N. Acta Leop. Car. Acad. 
1880. Sterzel: Über zwei neue Insectenarten. N. Gesell, zu Chemnitz 1881. 
Deichmüller: Über einige Blattinen etc. Isis 1882. 



214 



durch eine doppelte Dichotomierung sich in 4 Äste theilt. Die etwas 
rinnenförmig vertiefte vena analis (Hinterad er) , welche auch 
plötzlich gebogen (wohl in Folge der Unebenheit des Gesteines), 
erscheint, divergiert unten mit dem angrenzenden Intermedial-Zweige 
und gränzt das von zwei oder drei einfachen Adern durchzogene 
Hinterfeld deutlich ab. 

Blattina (ligniperda n. sp.) 

Fig. 2. 

Mit diesem Namen will ich vorläufig ein in Fig. 2 abgebildetes 
Oberflügelfragment bezeichnen. Mit demselben stimmen drei andere 
Exemplare, welche theilweise aus dem dunklen 
Brandschiefer, theilweise auch aus einer tieferen, 
JL, lettigen Calamiten führenden Lage stammen, in 
dem Geäder sichtlich überein. Alle vier zeichnen 
sich durch hervorstehende Nerven aus, welche 
bei der Kleinheit der Art als stark zu bezeichnen sind und scheinen 
feine Queräderchen zu besitzen. (Diese Queräderchen sind in der 
Fig. nur schematisch und nicht naturgetreu gezeichnet). Das darge- 
stellte Bruchstück ist bloss 2 l / 2 mm. breit und beiläufig auch so 
hoch, ein anderes, mehr verdecktes Exemplar erscheint 4 mm. lang. 
Diese Form scheint einer neuen Art anzugehören. 

Blattina sp. 

Fig. 3. 

Unter den aus dem Lubnaer Brandschiefer stammenden Flügel- 
Fragmenten befinden sich auch zwei Stücke, welche zu keiner der 
vorigen Formen angehören, und deren Specia- 
lisierung erst nach vollständigeren Funden, 
als die heute vorliegen, erfolgen kann. Das 
abgebildete Exemplar ist 6 mm. lang und 2% 
mm. breit und zeigt einen schwachen Eisen- 
kiesüberzug. 

Der Lubnaer Brandschiefer hat somit Flügelreste von folgenden 
Blattinen geliefert: 

1. Anthracoblattina Lubnensis n. sp. (1. c.) 

2. Etoblattina bituminosa n. sp. 

3. Blattina (ligniperda n. sp.). 

4. Bl atti ti a sp. 





215 



Ausserdem scheinen noch andere Formen in Lubná vertreten 
zu sein. 

Erklärung der Figuren. 

Fig. 1. Blattina (Etoblattina) bituminosa n. sp. aus 
dem dunklen Brandschiefer von Lubná. Dreimal vergrössert. 
Es bedeutet: 

I. die Gränze zwischen dem Rand- und Schulterfelde ; 
H. „ „ „ „ Schulter- und dem äusseren Mittelfelde; 

III. „ » » » äusseren und dem inneren Mittelfelde; 

IV. „ „ „ „ inneren Mittelfelde und dem Hinterfelde. 
Fig. 2. Blattina (ligniperda n. sp.) aus dem lettigen 

Brandschiefer von daselbst. Sechsmal vergrössert. 

Fig. 3. Blattina sp. aus dem dunklen Brandschiefer von 
daselbst. Dreimal vergrössert. 



17. 

Revisio Oligochaetorum Bohemiae. 

Sepsal dr. Fr. Vejdovský a předložil dne 6. dubna 1883. 

Dokončiv studia svá o Annulatech v Čechách žijících a chystaje 
obsáhlejší dílo své jednající jak o anatomické, tak vývojepisné a sy- 
stematické stránce tohoto oddělení zvířectva, k uveřejnění, neváhám 
podati v tomto krátkém přehledu nástin systému Annulatů, založe- 
ného i na zevnějších i na anatomických znacích těla jejich. Práce 
ta vyžadovala doby téměř pětileté a byla přerušována pouze občas, 
hlavně, že předsevzal jsem v letech 1879 — 81 výskům fauny studnič- 
ných vod pražských a mimo to v roce 1880 ztrávil jsem letní měsíce 
na c. kr. zoologické stanici v Terstu, snaže se pro zdokonalení své 
práce poznati důkladněji povahu některých mořských Annulatův. 
Jakkoliv literatura o tomto oddělení živočišném dosti jest bohatá, 
předce setkal jsem se s nesmírnými obtížemi při srovnávání a určo- 
vání forem mnou objevených s oněmi jinde popsanými; musil jsem, 
zkrátka řečeno, počíti takřka od počátku, než nalezl jsem bod, 
z něhož bylo možno vyjiti k založení soustavy co možno přirozené. 
A že takováto pouze na výskumu komparativně anatomickém závisí, 



216 



snadno možno si vysvětliti onu drahnou dobu, po které, dokončiv 
dílo své, mohu je rukoum odborníkův odevzdati. Obsahuj eť stati 
následující : 

1. Seznam literatury dle času spořádaný. 

2. Náčrtek historický o dosavádních soustavách. 

3. System mnou navržený a provedený. 

4. O anatomii a vývoji Oligochaetů. 

5. Všeobecné úvahy. 

V tomto předběžném sdělení jedná se mi pouze o vyčtení 
veškerých v Čechách přicházejících druhů, synonyma uvádím jen 
v důležitějších případech a připojuji i kratičké diagnosy nově obje- 
vených rodův a druhův Formy odjinud mi zaslané, anebo mimo 
vlast naši mnou objevené, ač velice důležitý jsou pro celkový ráz 
soustavy Oligochaetův, neuvádím zde v pořadu. Jsou to hlavně přítelem 
mým Gustavem Eisenem v Americe severní pozorované a po- 
psané rody, dále od dra. Hatscheka z Lince mi zaslaný a u nás 
dosud nepozorovaný Criodrilus z Dunaje, posléze pak druhy 
mnou jednak v moři adriatickém, jednak v sladkých vodách v Pří- 
moří sbírané. 

Připomínám z předu, že jsem, jakož vytknuto mnou již o prvém 
sjezdu českých přírodozpytcův a lékařův r. 1880 (Viz : Nature, London 
1880), upustil úplně od rozdělení Claparédeova na „Terricola* 4 
a „Limicola", ježto není nijakž určitých mezí a znaků v pro rozezná- 
vání takovýchto dvou skupin. 

I. Familia: Amedullata Vejd. 

Diagnosa: Oligochaeta, měkkého, flexilního těla se 4 řadami 
štětin, s jedinou zauzlinou mozkovou, bez pásma břišního. Lalok 
Čelní na břišní straně brvami vířivými jest pokryt; po obou 
jeho stranách vířivé, čichové jamky. Hypodermis obsahuje ba- 
revné krůpěje olejné. Rozmnožování z největší části nepohlavní, 
dělením. 

i. Genus. Aeolosoma Ehbg. 

(Syn. Chaetodemus Leidy). 

1. Species. Aeol. quatemarium Ehbg. 

Naleziště: Potok Kouřimský, Třeboňské rybníky, Vltava u Prahy. 
Tůně na císařské louce. Ve studni na Spálené ulici č. 20. 



217 

2. Species. Aeol. Ehrenbergii Oerst. 
Syn. Aeolosoma quaternarium Lankester. 
Chaetodemus multisetosus Čerňavský. 

Naleziště: Po tisících v rašelinných vodách u Františkových Lázní 
a u Třeboně, v tůni na císařské louce u Prahy, ve studních 
pražských na Karlově, na Karlově náměstí č. 558 a 552, na Smí- 
chově č. 230. 

3. Species. Aeol. tenebrarurn Vejdovský. 
Naleziště: Ve studni Pražské na Karlově nám. č. 557 v ohromném 
množství. 

II. Familia: Naidomorpha Vejdovský. 

Syn: Naidea part. aut. 
Naidida part. Vejd. 

Diagnosa: Oligochaeta s normálními metamery, s hlavou z laloku 
čelního a ústního sestávající, s trupem mnohočlenným. Štětinky 
ve 4 řadách přicházející jsou nej rozličnější formy, háčkovité, 
rozklané, řídce špičaté, v hřbetních řadách s nimi v největším 
počtu případů s vlásko vitými se střídající. Na mnoze více než 
2 štětinky ve svazcích. — Za doby pohlavnosti nacházejí se var- 
lata v 5., vaječníky v 6. segmentu tělním. Chámovody ústí na 
6., zásobárny chámu (rec. sem.) v 5. segmentu. Vejcovodům 
odpovídají otvory mezi 6. a 7. segmentem. — Vedle pohlavního 
rozmnožování po celý rok množení dělením, jemuž předchází 
pučení. 

2. Genus. Ophidonais Gervais. 

4. Species. O. serpentina Gervais. 
Syn: Nais serpentina O. F. Müller. 
Serpentina quadristriata Oersted. 
Naleziště: Vltava u Prahy, cis. louka, rybník u Okoře, Labský 
Kostelec, potok Kouřimský, Třeboň, Oharka u Chebu, rybník 
u Doks atd. 

3. Genus. Dero Oken. 

5. Species. Dero óbtusa Udekern. 

Naleziště: Ve dvou exemplářích v hlenu na lastuře Anodonta 
cygnea z Běchovického rybníku. 



218 



4. Genus. Bohemilla n. g. 

6. Species. Bohemilla comata n. sp. 

Diagnosa: Vláskovité štětinky na hřbetní straně jsou ve velkém 
počtu přítomny, 4—7 v jednotlivém svazečku jednostranně 
pilovaných, dlouhých a mezi nimi tolikéž hladkých, ostnitých. 
Počínají teprvé na 6. segmente. Na břišní straně jsou krátké, 
slabě dvojklané, a mělce prohnuté háčky. Lalok čelní bez cho- 
botu, oči na hřbetní straně. Mozková zauzlina veliká, na zad 
ostře vykrojená. Céva hřbetní v předních segmentech ve 3, 
dichotomicky se větvící postranné cévy vybíhá. Krev okrově žlutá. 

Naleziště a pozorování: Žije patrně v nemalém množství ve 
Vltavě u Prahy, ježto v bývalých kašnách pražských za letních 
měsíců v množství značném s jinými Naidkami se objevovala. 
Roku 1878 nacházel jsem ji v basinu musejním po celý srpen. 
Jest to jeden menších druhů, dosahující 0'6 — 0 8 cm. a snad 
pro tuto nepatrnost byl dosud od autorů přehlednut. 

5. Genus. Nais O. F. Müller. 

7. Species. Nais elinguis O. F. Müller. 

Naleziště: Ve všech stojatých i tekoucích vodách, dobrých i zka- 
žených. Také ve studních Pražských. 

8. Species. Nais barbata O. F. Müller. 

Naleziště: Ve Vltavě u Prahy, v rybníku u Doks, u Třeboně 
a v tůních Tiché Orlice u Chocně. 

9. Species. Nais Josinae n. sp. 

Diagnosa: Malý druh 2 — 4 mm. dlouhý, bělostný, bez očních bodů, 
s červenavou tekutinou krevní; céva hřbetní tvoří velmi hustou 
síti v prvních 5 segmentech tělních, jako u žádného jiného druhu. 
Lalok čelní kuželovitý. Štětinky hřbetní vláskovité ; háčky, s tě- 
mito se střídající mají stejně dlouhé zoubky. Zauzlina moz- 
ková s velikými zadními laloky. Prvoledviny s dlouhými koneč- 
nými váčky výměšnými. 

Naleziště: Nais Josinae shledal jsem asi v 20 exemplářích v roz- 
mělněných látkách rostlinných na pobřeží Čertova jezera na Šu- 
mavě v srpnu r. 1881. Zdá se, že druh ten náleží k fauně hlu- 
binné, ješto postrádá očí a že jen náhodou vychází na povrch. 



219 



6. Genus. Slavína n. g. 

10. Species. Slavína appendiculata mihi. 
(Syn. Nais appendiculata Udekem). 
Diagnosa: Lalok čelní kratičký, tupý; body oční s 1 — 2 čočkami. 
Tělo obaleno rozložennými látkami rostlinými a živočišnými na 
způsob pochvy, z níž vláskovité štětiny vynikají. Tyto prvého 
páru jsou daleko (4 — 5krát) delší následujících. Na břišní straně 
obyčejné háčky rozeklané. Každý článek tělní jest pokryt v střed- 
ním svém obvodu řadou bradavek citových, z nichž vynikají 
hmatové brvy. 

Naleziště: Slavina appendiculata není řídkou v našich vodách, 
avšak pro svůj hnědavý obal snadno lze ji přehlednouti. Znám 
ji z Vltavy u Prahy, z bývalých kašen Pražských, z Třeboňských 
rybníků a potoku Kouřimského. 

7. Genus. Stylaria Lmk. 

11. Species. Stylaria proboscidea Lmk. 
Naleziště: V tekoucích i stojatých vodách obyčejný zjev s Nais 
elinguis. Hojná ve Vltavě. 

12. Species. Stylaria parasita O. Schmidt. 
Syn. Pterostylorides parasita Čerňavský. 
Naleziště: Ve Vltavě u Prahy řídce, v musejním basinu, pokud 
rozváděla se voda Vltavská nefiltrovaná, hojně, v rybnících 
jihočeských obyčejná. 

8. Genus. Pristina Ehbg. 

13. Species. Pristina longiseta Ehbg. 
Naleziště: U Prahy na císařské louce v tůni, v rybníčku u Vy- 
sočan; v Třeboni opatovický rybník. 

9. Genus. Naidium, O. Schmidt. 

14. Species. Naidium luteum O. Schm. 
Naleziště: Pouze z rašelinných vod u Františkových Lázní známo. 

III. Familia: Chaetogastridae Vejd. 

Syn. Naidea part. aut. 
Naididae part. Vejd. 
Diagnosa: Tělo odchylně článkované, hlava s trupem srostlá, lalok 
čelní slabě vyvinutý. Štětinky dlouhé, háčkovitě rozeklané ve 



220 



2 řadách na břiše; hřbetní štětinky scházejí. Prvý pár svazků 
štětinových na přídě těla, nesoucí uvnitř pharynx a požerák; 
zřetelné kroužkování pouze na zadní části těla vyznačené svazky 
štětin, zauzlinami nervovými a páry prvoledvin. Pharynx mo- 
hutný, Oesophagus slabě vyvinutý, střevo ve 2 odstavce silně 
naduřelé se členící. — V době pohlavní činnosti varlata v 6., va- 
ječníky v 7. segmentu (dle zauzlin nervových počítáno). Chámo- 
vody ústí na 7., zásobárny chámu na 6. segmentu. Otvory vejco- 
vodové mezi 7. a 8. segmentem (?). — Po většinu života dě- 
lením se množí, jemuž předchází pučení. — Žijí volně i cizopasně. 

10. Genus. Chaetogaster Baer. 

15. Species. Chaetogaster Limnaei Baer. 

Syn.: Chaetogaster furcatus Ehbg. Gervais. — Chaetogaster Linnei 
Gervais, Udekem — Mutzia heterodactyla Vogt. — Chaet. diapha- 
nus part. Oersted. — Chaetogaster vermicularis Grube, Johnston. 

Naleziště: Cizopasí na vodních měkkýších zevně i uvnitř. V po- 
sledním případě shledal jsem jej v jatrách Physa fontinalis, An- 
cylus fluviatilis, Bythinia tentaculata. Jindy zase v dutině dý- 
chací neb na povrchu těla. Tak u Limnaeus stagnalis, Limnaea 
peregra, Planorbis corneus. Plžové ti pocházeli bud! z Labe, 
bud z Vltavy neb rybníků jihočeských. 

16. Species. Chaetogaster diaphanus Gruiťhuisen. 

Syn.: Nais vermicularis O. F. Müller. — Nais diaphana Gruith. — 
Chaetogaster niveus Ehrenberg. — Blanonais vermicularis Gervais. 

— Ch. diaphanus part. Oersted. — Ch. vermicularis Grube, 
Johnston. — Chaet. diaphanus Leydy, Lankest, Tauber, Semper. 

— Non : Chaetog. diaphanus Udekem. 

Naleziště: Vltava u Prahy, tůně na Císařské louce, Pražské kašny, 
rybníky u Třeboně, z tůní labských u Neratovic. 

17. Species. Chaetogaster cristallinus n. sp. 
Diagnosa: Lalok čelní tupý; cévní soustava v segmentu jícnovém 
schází docela, kruh nervu sympatického na přídě oesophagu. 
Průsvitností těla nad jiné druhy význačný, štětinky málo zakřivlé. 
2 — 3 mm. délky. 

Naleziště: Dosti hojný druh ve vodách čistých potoků, řidčeji ve 
velkých řekách ve společnosti s Ch. diastrophus. Kouřimský 
potok, Vltava u Prahy, Labe u Brandýsa n. L., Orlice u Chocně, 
Jílava u Podmoklí. 



221 



18. Species. Chaetogaster diastrophus mihi. 

n. : Nais diastropha Gruithuisen, Chaetogaster Mülleri (?) Udekem. 

leziště: Nejobyčejnější to druh ve Vltavě, v tůních Vltavských 
na Cis. louce, v potoku Botiči, v musejním basinu, v Labi u Če- 
lákovic, Brandýsa, Kostelce nad Labem, Neratovic, Mělníka, Štětí, 
Děčína, v Ploučnici, v rybnících Třeboňských, Jizera u Turnova, 
potok Kouřimský, Ohře u Chebu, Teplá u Karlových Varů, ve 
3 studních Pražských. V jezerech Šumavských neshledal jsem jej. 

IV. Familia: Discodrilidae Vejd. 

agnosa: Lalok čelní a ústní splynulé v jediný celek; kolem úst 
příssavkovitý val, uvnitř úst chitinové čelisti. Počet zadních 
článkův přeměněný v příssavku. Segmenty bez štětinek. Hřbetní 
a břišní céva spojeny několika málo kličkami postranními. Na 
pohlavních segmentech v době dospělosti opasek. Varle v 6., 
vaječník v 8. segmentu; chámovod ústí na 7., receptaculum 
seminis na 6. segmentu; otvor místo vejcovodu mezi 8. a 9. 
segmentem. Cizopasící na racích. 

11. Genus. Branchiobdella. 

19. Species. Branchiobdella asíaci Odier. 
Syn.: Branchiobdella parasita Dorner. 

„ pentadonta Whitman. 

ileziště: Raci, ze všech mně známých míst v Čechách byli na- 
padeni tímto červem v hojném počtu; zvláště skoumal jsem 
Branchyobdelly ze Zlaté Stoky v Třeboni a z potoku Kouřim- 
ského; následkem těchto skoumání a pozorování dospěl jsem 
posléze k poznání, že dříve rozeznávané druhy Branchiobdella 
astaci, parasita a pentadonta nic jiného nejsou než jeden jediný 
druh, jejž označuji nejstarším jménem astaci. 

V. Familia: Enchytraeidae Vejd. 

i agnosa: Vodu i zemi obývající červi namnoze bělavé neb bílé 
barvy, tuhého těla, normálně členitého. — 4 řady jednoduchých, 
přímých neb prohnutých štětinek ve skupinách po 2 — 10; v říd- 
kých případech redukují se tyto štětiny ve jednobuněčné, veliké 
žlázy hypodermální. — Céva hřbetní pouze v prvních segmentech 



222 



vyvinuta; v střední a zadní části těla vytvořuje sinus ve stěnách 
střeva; břišní céva probíhá celým tělem a jest v předních se- 
gmentech 3 páry kliček postranních s hřbetní cévou spojena. — 
V dutině ústní jest pár lalůčků chutnacích vyvinuto; mohutně 
ztlustlá svrchní část jícnu jest vychlípitelna. V 3. — 6. segmentě 
táhnou se slinné žlázy ; nad to jsou tak zv. septální žlázy, účin- 
kující jakožto slizné žlázy, vytvořeny na bránicích předních se- 
gmentův. — Varlata v 16., vaječníky ve 12. segmentě. Chámo- 
vody ústí ve 12. segmentě; otvory působící jakožto vejcovody 
mezi 11/12. segmentem. Receptacula seminis mezi 4/5. segmentem. 

12. Genus. Pachydrilus Claparéde. 

20. Species. Pachydrilus fossor Vejd. 
Naleziště: Společně s Lambriculus variegatus v tůních u Turnova. 

21. Species. Pachydrilus sphagnetorum Vejd. 
Naleziště: Ve velkém množství v rašelinných vodách u Doks. 

22. Species. Pachydrilus Pagenstscheri Ratzel. 

Naleziště: V místnostech bohatých na ammoniak, hlavně v hno- 
jištích, smetištích atd. Kouřim; 2 studny Pražské. 

13. Genus. Enchytraeus Henle. 

23. Species. Enchytraeus appendiculatus Buchholz. 

Naleziště: Hojný druh ten ve vlhké půdě zahradní na všech 
místech. 

24. Species. Enchytraeus ventriculosus Vděkem. 
Naleziště: Ve vlhké půdě, jako ve vodě, v písku a mechu všudy 
rozšířen. 

25. Species. Enchytraeus leptodera Vejd. 
Naleziště: V květinových hrncích, v zahradní půdě (Kouřim, Praha, 

Sázava, Talmberk). 

26. Species. Enchytraeus Buchholzii Vejd. 
Naleziště: V hrncích květinových, v zahradní a polní půdě, v ba- 

řinách a stojatých vodách, v mechu atd. (Kanálská zahrada, 
Stromovka u Prahy). 



223 



27. Species. Enchytraeus humicultor Vejd. 
Naleziště: Obyčejný v místnostech ammoniak obsahujících, ve spo- 
lečnosti s Pachy drilus Pagenstecheri. 

28. Species. Enchytraeus lobifer Vejd. 
Naleziště: V písečnaté, vlhké půdě: Stromovka, Kouřim, Třeboň, 

Litoměřice. 

29. Species. Enchytraeus Perrieri Vejd. 
Naleziště: Na všech místech v značném množství. 

30. Species. Enchytraeus Leydigii Vejd. 
Naleziště: V tučných půdách u Prahy. Stromovka! 

31. Species. Enchytraeus galba Hoffm. 
Naleziště: Nej obyčejnější druh v okolí Pražském v látkách trouch- 
nivějících. 

32. Species. Enchytraeus Hegemon Vejd. 
Naleziště: V mechu a shnilém listí; hlavně z jara a na podzim. 
Stromovka, Roztoky, Chuchle, Kanálka, Kouřim, Sázava, Talm- 
berk, Třeboň. 

14. Genus, Anachaeta Vejd. 

33. Species. Anachaeta Eisenii Vejd. 
Naleziště: V málo vlhké půdě, dosud jen z musejní zahrady 
známa, avšak zde žije u velikém množství. 

34. Species. Anachaeta bohemica Vejd. 
Naleziště: S předešlým druhem společně v zahradě Musejní. 



VI. Familia: Tubificidae Vejd. 

Diagnosa: Normálně segmentovaní červi, barvy vždy červené 
s velkým počtem kroužků, jež nesou ve 4 řadách svazky ště- 
tinek; tyto ve skupinách 3 — 10 přítomné, z většiny háčkované, 
rozeklané, někdy vláskovité v hořeních řadách. Cévy hojně 
vyvinuté, kličky postranní dlouhé a vinuté. — Varlata v 9., 
vaječníky v 10. segmentu; chámovody jednoduché ústí na 10., 
receptacula seminis na 9. segmentě; vajíčka vycházejí, jak jest 
pravděpodóbno, mezi 9/10. segmentem. 



224 



V receptaculech vytvořují se zvláštní brylky chámové (spermato- 
phory). — Obyvatelé pouze vodní. 

15. Genus. Tubifex Lamk. 
Syn. : Saenuris part. Hoffmeister. 
Saenuris Grube, Čerňavský. 

35. Species. Tubifex rivulorum Lamk. 

Syn.: Saenuris variegata part. Hoffmeister; — Nais sanguinea part. 
Doyére. — Sanueris variegata Grube, Čerňavský. — Tubifex Bo- 
netti Claparěde. — Tubifex coccineus Vejdovský. 

Naleziště: Ve všech vodách stojatých i tekoucích, čistých i zka- 
žených. U Prahy: Ve Vltavě, v Botiči, v Rokytce u Libně, 
Kanálka atd. 

16. Genus. Psammoryctes Vejd. 

36. Species. Psammoryctes barbatus mihi. 
Syn.: Saenuris barbata Grube. — Saenuris (Naidina) umbellifera 

Kessler. — Tubifex umbellifer Lankester, Perrier. — Psammoryctes 

umbellifer Vejdovský, Čerňavský. 
Naleziště: V Čechách pouze na jediném místě, v malém potůčku 

vlévajícím se do Kouřimky (Kouřim). 

17. Genus. Limnodrilus Claparěde, 

Syn.: Saenuris variegata part. Hoffmeister. — Nais sanguinea part. 
Doyére. — Tubifex part. Budge, Udekem. — Acestus Leidy. — 
Lumbriculus Leidy. — Nais gigantea Kessler. — Clitellio Čer- 
ňavský. 

37. Species. Limnodrilus Hoffmeisteri Clap. 
Naleziště: Vltava u Prahy, Labské tůně u Kostelce nad Labem; 

Libušina lázeň u Pankráce, rybník Opatovický u Třeboně. 

38. Species. Limnodrilus Udekemianus Clap. 
Naleziště: Vltava u Prahy (Štvanice, Císařská louka); Kanálská 

zahrada, Libušina lázeň u Pankráce, Kouřim, Kněževes, Labe 
u Kostelce nad Labem a Neratovic, Čelákovice, Třeboň, Hlu- 
boká atd. 

39. Species. Limnodrilus Claparedianus PatzeL 
Naleziště: Botič u Prahy, Kouřimka u Kouřimi. Třeboň. 



225 



VII. Familia: Phreoryctidae Vejd. 

Diagnosa: Tvrdokožní Oligochaeti s velikým počtem článků, silně 
na pokožce doužkující, s prodlouženým lalokem čelním. Štětinky 
ve 4 řadách, na hřbetě i na břiše pouze po jedné. Prvoledviny 
ústí za štětinkami. Pohlavní apparát neznámý. 

18. Genus. Phreoryctes Hoffmeister. 

Syn.: Nemodrilus Claparěde. 

40. Species. Phreoryctes filiformis Vejd. 

Syn: Nemodrilus filiformis Claparěde. — Phreoryctes Heydeni Holi. 
Naleziště: Přítok do potoku Kouřimského u Kouřimi ; na Šumavě 
pod vrchem Pancéřem. 

VIII. Familia: Lumbriculidae Vejd. 

Diagnosa: Štětinky veskrze po 2 v jednotlivých svazcích, buď 
špičaté neb nezřetelně rozeklané. Srdce opatřeno jest v každém 
článku párem přívěsků cévních, jež nesouvisí s cévou břišní 
a na mnoze jsou ještě stromovitě rozvětvené. — Varlata u druhů 
mnou pozorovaných v 10., vaječníky v 11. segmentu. Podvojné 
chámovody ústí společně na 10., zásobárny chámu buď před neb 
za otvory chámovodů na venek ústí. Nevytvořují brylek chámo- 
vých (spermatophorů). Vejcovody mezi 11. a 12. segmentem, — 
Obyvatelé vodní. 

19. Genus. Stylodrilus Claparěde. 

41. Species. Stylodrilus Gabretae n. sp. 

Syn.:? Enchytraeus annellatus Kessler: MaTepiaiH, etc. Tab. VI. 
Fig. 3 a. 3 b. 

Diagnosa* Stylodrilus s krátkým lalokem čelním, žlaznatým, živě 
červený. Štětinky trojího tvaru : v hřbetních řadách a na zadních 
segmentech v řadách břišních jsou štětinky slabě rozeklané. Na 
přídě těla v řadách břišních jsou štětinky háčkovité, nerozeklané 
a v tom tvaru jdou až k segmentům genitálním. Za těmito ob- 
jevují se na volném konci háčků velmi nezřetelné zoubky, jichž 
velikosti pozvolna na zad přibývá. Zauzlina mozková tvoří mo- 
hutné laloky na zad, Receptacula seminis ústící za štětinkami 
břišními na 9. segmentu, postrádají onoho krystalovitého tělesa, 

Tř. : Mathematicko-přírodovědecká. -j^g 



226 



jež charakterisuje Styl. Heringianus Clap. Na 10. se- 
gmentu vznikají dlouhé, trubicovité pyje. Céva hřbetní tvoří 
v 6. segmentu slabý, v 7. silný nádor. 
Naleziště: Stylodrilus Gabretae žije v značném množství 
v bystřinách Šumavských, nejen ve vodě, nýbrž i ve vyschlých 
korytech potočních. Shledal jsem jej v značném množství ve 
společnosti s Phreoryctes filiformis na Šumavě pod Pancířem. 

20. Genus. Phreatothrix Vejd. 

42. Species. Phreatothrix pragensis Vejd. 

Naleziště: Dosud shledán pouze ve studnicích Pražských, avšak 
ve množství značném; mám zaznamenáno asi 30 nalezišť z Prahy. 

21. Genus. Lumbriculus Grube. 

Non: Lumbriculus Claparěde. 

43. Species. Lumbriculus variegatus Grube. 
Non: Lumbriculus variegatus Claparěde.*) 

Naleziště: Lumbriculus variegatus jest v Čechách značně rozšířen. 
Znám jej ze středních Čech (Brandýs n. Labem, Kostelec nad 
Labem, Neratovice, Stětí, Kouřim, Černý Kostelec, Turnov), 
z jižních Čech (od Třeboně a Budějovic), z východních Čech 
u České Třebové, ze severních Čech: z Ploučnice u Děčína 
a z rybníku u Doks, ze západních Čech: u Karlových Varů 
a posléze z Černého Jezera na Šumavě. 

44. Species. Lumbriculus Lankensteri Vejd. 
Naleziště: Pouze v jediném exempláři z hluboké studny zámecké 

v Poděbradech. 



*) Claparěde popisuje pod tímto jménem zcela jiný druh, než onen, jejž Grube 
založil. Potvrzuje mne v tomto náhledu nejen různost anatomických poměrů, 
jakéž líčí Claparěde u svého Lumbriculus variegatus a jakéž shledal 
jsem já u druhu toho jména v Čechách žijícího, nýbrž i ta okolnost, že 
jsem měl příležitost zkoumati přímo onen druh, jejž Claparěde za Lumbri- 
culus variegatus považoval. Shledal jsem jej totiž ve velikém množství 
zároveň ve společnosti s Psammoryctes barbatus žijícího v rybníku 
u Zaule, nedaleko Terstu r. 1877, a to dokonale pohlavně dospělého. Bližší 
poměry jeho vylíčím ve svém velkém díle a zovu jej Claparedilla me- 
ridionalis. 



227 



22. Genus. Rhynchelmis Hoffm. 

(Euaxes Grube.) 

45. Species. Rhynchelmis Limosella Hoffm. 

Naleziště: Labská tůně a Labe samo u Kostelce n. L. Ve 2 
exemplářích ve Vltavě na Štvanici u Prahy. 

IX. Familia. Lumbricidae Sav. 

Diagnosa: Tělo normálně členité. Štětinky po 2. Opasek v po- 
hlavní dospělosti buď před, neb za segmenty pohlavními, neb 
docela na nich vytvořený. Dvě cévy břišní. Prvoledviny v po- 
hlavních segmentech trvají vedle chámovodů, vejcovodů a záso- 
báren chámu. Obyvatelé zemští, sladkovodní i mořští. 

Sectio : Lumbricida praeclitellia. 
Diagnosa: Otvory samčí položeny jsou před opaskem. 

23. Genus Lumbricus Linné. 

46. Species. Lumbricus tetraéder Sav. 
Syn. Allurus tetraédrus Eisen. 

Naleziště: V každé bažině, hlavně na dně bahnitých rybníků, pod 
kameny v potocích (u Prahy: Chuchle, Závist, Radotín, Kopa- 
nina). 

47. Species. Lumbricus roseus Sovigny. 
Syn. Lumbricus puter Hoffmeister, Eisen. 

Dendrobaena Boeckii Eisen. 
Naleziště: Všudy v lesní a někdy i zahradní půdě. V okolí 
Prahy u Chuchle a na Závisti, Krč, Černý Kostelec, Česká Tře- 
bová, Šumava (Plockenstein a v okolí Eisensteinu), Krkonoše. 

48. Species. Lumbricus foetidus Sav. 
Syn. Allolobophora foetida Eisen. 

Naleziště: V místnostech na ammoniak bohatých, hlavně v hno- 
jištích a hnijící slámě. Kouřim. Braník. Z jedné studny 
v Praze (ovocný trh) mnoho exemplářů vyloveno. 

49. Species. Lumbricus submontanus Vejd. 
Naleziště: V strouchnivělém dřevě na několika místech v Krko- 
noších v značnějším množství sbíral B. Hellich. 

15* 



228 



50. Species. Lumbrieus carneus Sav. 

Syn.: Enterion carneum Sav. — Lumbrieus communis, var. carneus 
Hoffmeister, Eisen, Vejdovský. — Allolobophora mucosa Eisen. 
Naleziště: V každé orné půdě, v polích, na lukách, hojný. 

51. Species, Lumbrieus cyaneus Sav. 

Syn*: Enterion cyaneum Savigny. — Lumbrieus communis var. cya- 
neus Hoffmeister, Eisen, Vejdovský — Allolobophora turgida 
Eisen. 

Naleziště: V tučné půdě zahradní všudy. 

52. Species. Lumbrieus riparius Hoffm. 
Syn.: Allolobophora riparia Eisen. 

Naleziště: U Prahy: Braník a Podol, podél břehu Vltavy; břeh 
Jizery u Mladé Boleslavi a u Turnova podél Stebenky hojně, 
u Nových Dvorů. 

53. Species, Lumbrieus purpureus Eisen. 
Naleziště: Dosti četně objevující se v jistých krajinách. Tak na 

Šumavě v okolí Eisensteina v tučné půdě; Musejní zahrada 
v Praze. 

54. Species. Lumbrieus agrieola Hofmeister. 
Naleziště: Všudy obyčejný ; veliké exempláře z Poděbrad, Kouřimi, 
Kundratic atd. __ 

Druhy, jež v dřívějších svých sděleních jsem uvedl, jako L. 
rubellus Hoffmeister a L. aquatilis představují bezpochyby 
jakési odrůdy jiných druhů. Aspoň se mi u prvého nepodařilo zji- 
stit! stálé vlastnosti, jak je Hoffmeister a Eisen líčí, nýbrž 
četné přechody k L. agrieola. L. aquatilis naproti tomu zdá 
se, že představuje odrůdu L. carneus, jež životu vodnímu se při- 
spůsobila a na jisté pouze krajiny se obmezuje. Mimo dříve již 
ode mne zmíněné naleziště této formy (kaluž u Kněževsi) nepodařilo 
se mi L. aquatilis dosud jinde objeviti. 

Zjištěny tudíž až dosud v Čechách 54 druhy Oligochaetů, jež 
náležejí 23 rodům a dělí se v 9 čeledí. 

B. 1875 zjištěno 27 druhů (vlastně po odečtění L. rubellus 
a aquatilis jen 25 druhů) v 11 rodech. 

E. 1874 shledáno 22 druhů s 3 odrůdami ve dvou familiích: 
Naidea a Lumbricida. 



229 



18. 

O diluviální zvířeně jeskyně Svatoprokopské. 

Přednášel Josef Kořenský dne 6. dubna 1883. 

Znenáhlá mizí historická jeskyně Svatoprokopská (u Prahy), 
a za nedlouho nebude snad po ní památky. Zmizela již chaloupka 
z příkrého úbočí, která někdy stávala u samého vchodu skalní sloje, 
s jeskyní mizí též romantický ráz silurských skalin údolí Svato- 
prokopského. Za krátko zbyde pouze pověst, jež jediným bude 
ostatkem po zaniklé minulosti. 

Bývalý vchod jeskyně Svatoprokopské není již přístupným, po- 
čátek pak její stržen a s vůkolními skalisky rozstřílen. Již od něko- 
lika let lámal se kámen na blízku jeskyně, a když lom na všecky 
strany vnikal hlouběji, došlo až k samému domku a s chatrčí na 
skalní sluj, jejíž okraj se sřítil. 

Pokud mi známo, nikdo v jeskyni nekopal pátraje po nálezech 
diluvialních. Byloť pozadí j esky nové složeno s kostrbatého kamení, 
dno pak z pevného vápence. Prostranný vchod sloužil domkáři za 
kolnu. 

Teď ovšem nelze tímto vchodem dostati se do jeskyně, ale za 
to prodělán jest otvor nový (dveřmi opatřený) na straně protější 
v úvalu pod kostelem sv. Prokopa, kterýmž pohodlně projiti můžeme, 
světla užívajíce až k samému pokraji příkré stěny. 

S utrženým dnem objevil se na pokraji diluviální náplav 
a v něm několik kostí, jež byly mi dodány do školních sbírek. Mezi 
několika zuby z diluvialního koně ustanovil jsem několik stoliček 
a dva špičáky z medvěda j esky nového (Ursus spelaeus Blum.), 
jehož ostatky nalezeny byly posud jenom na dvou místech. 

Prof. Laube zmiňuje se o hlezenné kosti diluvialního medvěda, 
již odkryl ve starém náplavu řeky Labe nedaleko Ústí*), předloň- 
ského pak roku podal jsem o diluviální zvířeně ve sluje Tetínské 
zprávu v zasedání královské české společnosti nauk**). 

Diluviální náplavy jeskyně Svatoprokopské jsou třetím nale- 
zištěm fossilních zbytků z periody medvědů jeskyňových, čím dlužno 



*) Über einen Fund diluvialer Thierreste in Elblöss bei Aussig. Sitzungsberichte 

der math. naturwissenschft. Classe. 1874, p. 16. — 
**) O diluviální fauně jeskyňové v okolí Tetínském. Zasedací zprávy 1881, 
p. 395. 



230 



doplniti přehled diluvialních ssavců českých podaný p. Jos. Fricem 
ve zprávách o zasedání téže společnosti*). 

Byl-li medvěd jeskyňový pouze občasným hostem v Cechách, 
jakož prof. Laube se prošlo vuje**), nelze podle skrovných nálezů 
Svatoprokopských dostatečně tvrditi. Systematické kopání v náplavech 
této sluje ukáže snad k jiným vývodům. Nálezy ve sluji Tetínské 
alespoň odporují poněkud slovům „denn es liegt die Vermuthung 
nahe, dass sich die ganz vereinzelt dort gefundenen Individuen, 
nach Art dieser Thiere auf einem Streifzug durchs Land alt und 
dem Absterben nahe daher zurück gezogen haben können, um 
hier zu verenden", ježto zbytky ze sluje Tetínské náležely nejen 
medvědům dospělým než i také mláďatům, větší pak počet špičáků 
svědčí o skutečném pelechu medvědím. 

O krystalové sluji v buližníkové skále Šárecké. 

Přednesl Jos. Kořenský dne 6. dubna 1883. 

Na jihozápadním boku buližníkových skal Šáreckých u vrchu 
řečeného „Džbán" láme se od nějaké doby kámen na štěrkování 
silnice okresní. Lomy (náležejíce obecnímu starostovi p. Šestákovi 
z Liboce) založeny jsou tam na několika místech. Když pak skal- 
níci hlouběji vnikali do lomu krajního, duněla skála neobyčejně 
a ozvuk její ukazoval ke skalní dutině, jež potom skutečně se obje- 
vila majíc zdéli asi 6 metrů, 2 metry výšky a tolikéž zšíří. Nitro 
této dutiny poseto bylo na všech stěnách drůzami křemene, jehož 
krystaly měly do sebe velikost v našem vůkolí nikdy nevídanou. 
Vážilyť některé z nich i několik kilogramů, nejtěžší pak 3V 2 kg. 
maje barvu nahnědlou. Malé krystalky byly zcela průhledný, některé 
pak jakožto nejčistší křišťály. (Přednášející několik exemplářů před- 
kládá). Posud zbývá z této skalní dutiny asi polovice se sporými 
krystaly. Většina jich byla vylámána. 

O kallaitu v buližnících Šáreckých. 

Přednesl Josef Kořenský dne 6. dubna 1883. 

V lomu řečeném „Šestákově" přehojně objevuje se kalia i t, 
(podle Fischera kalait, podle Phillipsa Calait, u Plinia Callais 

*) Übersicht der diluvialen Säugethiere Böhmens. 1881, p. 493. 
**) Über Spuren des Menschen aus der Quartärzeit in der Umgebung von 
Prag. Lotos 1882. Bd. III. 



231 



[Hist. nat. 37. 8.]) jakožto povlak pokrývající bud buližníky nebo 
čisté křemeny z buližníků vyloučené jsa barvy namodralé (zbarven 
fosforečnanem měďnatým) nebo nazelenalé (zbarven fosforečnanem 
železitým). Podrobnou anály si vykoná co nejdříve p. prof. Štolba. 
Otisky kallaitu jsou velice omezeny, Šárka pak jediným je (pokud 
známo) českým nalezištěm vedle cizích nalezišť: Jordánův mlýn ne- 
daleko Steine ve Slezsku, Plauen a Reichenbach v Sasku. Orientalské 
kallaity (tyrkys) známy jsou ze severní Persie na rozsedlinách buli- 
žníků, a v porfyrech v Megarském údolí na hoře Sinai. 



19. 

O zvláštní ploše čtvrtého řádu. 

Napsal J. 8. Vaněček a předložil dne 6. dubna 1883. 

1. Plocha L řádu £-tého a plocha P řádu p-tého transformují 
se vzhledem k ploše 2. řádu Z a křivé čáře M řádu m-tého, jak 
známo, v plochu R řádu 4lmp-tého. 

Pozorujme kterýkoliv bod ra čáry M; jeho polárná rovina M 
protíná plochu L v čáře L, plochu P v čáře P a základní plochu 
Z v kuželosečce Z. 

Polárná rovina L kteréhokoliv bodu l čáry L prochází bodem 
m a protíná rovinu M v přímé L, která je polárnou bodu l vzhledem 
ke kuželosečce Z. Přímá čára L protíná čáru P v p bodech, jejichž 
polárné roviny procházejí vesměs bodem m a protínají rovinu M 
v p přímých čarách P. Tyto jsou polárami bodů p vzhledem ke 
kuželosečce Z a protínají přímou L v bodech odvozené plochy R. 

Z toho však následuje, že tyto body náležejí též křivé čáře le- 
žící v rovině M. Tuto čáru R obdržíme rovinnou transformací křivé 
čáry L vzhledem k čáře P a kuželosečce Z, jakožto základnici. 

Čára E je řádu 2Zp-tého. Jelikož rovinný řez plochy R má 
podávati čáru 4lmp-tého řádu, tedy je z toho patrno, že se průsečná 
křivá čára v rovině M rozpadá ve dvě části, z nichž jedna je řádu 
2lp-tého a má průsečné body čáry L s kuželosečkou Z za body 
p-násobné a průsečné body téže základnice Z s čárou P za body 
Z-násobné. 

Místem rovin M je rozvinutelná plocha jakožto polární útvar 
čáry M. Z toho následuje: 



232 



Roviny obalující plochu r oz vinu telnou, která je 
reciproce polárnou čáry M % protínají plochu R odvo- 
zenou zplochL, P, ježjsoupořademřáduZ-tého ap-tého, 
v čarách, které se rozpadají; jedna čásťje vždy křivá 
čára řádu 2čp-tého. 

2. Uvažujme plochu R, která povstane transformováním rovin 
L a P vzhledem k přímé čáře M a ploše druhého řádu Z. 

Tato plocha R je všeobecně řádu 4-ho. Prochází kuželosečkami 
la P, ve kterých roviny L, P protínají základní plochu Z. Prů- 
sečné body pomocné čáry M se Z jsou dvojnásobnými body plochy R. 

Můžeme dokázati, že odvozená plocha R prochází póly obou 
rovin L, P. 

Pozorujme průsek A přímé M s rovinou L. Polárná jeho ro- 
vina A protíná plochu základní Z v kuželosečce Z a roviny L, P 
v přímých Z, P. Kterákoliv z těchto přímých transformuje se 
vzhledem k druhé a kuželosečce Z v kuželosečku A, která prochází 
pólem l přímé L vzhledem ke kuželosečce Z. Avšak tento bod l je 
zároveň pólem roviny L vzhledem k základní ploše Z. Poněvadž 
však kuželosečka A leží na ploše R, tedy je patrno, že tato plocha 
prochází pólem l roviny L. Z průsečného bodu b přímé M s rovinou 
P obdržíme, že plocha R prochází též pólem p roviny P. 

Leží na bíledni, že můžeme dvojné body plochy R učiniti po- 
myslnými, zvolíme-li přímou M v takové poloze, aby základní plochu 
Z neprotínala v reálných bodech. 

3. Obě roviny L, P protínají se v přímé C, která proniká 
plochu základní Z v bodech c, d. Přiřaďme bod c rovině L. Po- 
lárná jeho rovina C je tečnou rovinou v tomto bodu ku ploše Z 
a protíná přímku M v bodu e, jehož polárná rovina E prochází 
bodem c. Obě roviny C, E protínají se tudíž v přímé F 1 která pro- 
chází základním bodem c. Přímá F protíná rovinu P v témž bodu 
c, a jeho polárná rovina, jsouc tečnou rovinou C, obsahuje přímou 
F místo aby ji protínala. 

Tato přímá leží na ploše R; neboť každá přímá, která bodem 
c prochází a v rovině L neb P leží, transformuje se v tuto přímou 
F a křivou čáru 3. řádu, kteréžto čáry obě leží na ploše R. 

Tytéž úvahy platí při bodu d. Z toho patrno, že na odvozené 
ploše 4. řádu R leží dvě přímé, které se mohou státi pomyslnými, 
zvolíme-li roviny L, P v takové poloze, že průsečnice jejich C ne- 
protíná plochu základní Z v reálných bodech. 

Mimo tyto dvě možné přímé O, D na ploše R leží ještě jedna 
přímá a sice reciproce polárná M' přímé M. 



233 



Má-li přímá M' ležeti na ploše odvozené R, musí ji probíhati 
čtvrtý vrchol a 4 polárního čtyřstěnu a x a 2 a % a^. 

Mysleme si danou přímou M proloženou jakoukoliv rovinu K, 
která má obsahovati ostatní tři rohy a u a 2 , a 3 . 

Rovina K protíná plochu Z v kuželosečce K, rovinu L v přímé 
G a rovinu P v přímé H. Ty se transformují vzhledem ke kuželo- 
sečce K v jinou kuželosečku K\ která protíná přímou M ve dvou 
bodech x, y. Leží-li bod a L na G či v rovině L a druhý a 2 na 
přímé JEZ či v rovině P, pak odpovídají těmto bodům dvě polohy 
x, y bodu « 3 . 

Z toho následuje, že každé rovině procházející přímou M odpo- 
vídají dva body na reciproce polárné M' dané přímé M, neb jinými 
slovy, že přímá M' leží na ploše odvozené a jest její dvojnou přímou. 

Přímá M je vždy reálnou na ploše R, jelikož jest daná přímá 
ilí, vzhledem ku které se transformace provádí, vždy reálnou. 

Můžeme tedy říci: 

Plocha 4. řádu R odvozená z rovin L, P vzhledem 
k jakékoliv přímé M a ploše Z druhého řádu, má dva 
dvojné body, jež mohou býti pomyslnými, pakdvě povr- 
chové přímé dotýkající se plochy Z v jejích průsečných 
bodech s přímou, která je průseč nicí rovin L, P; i tyto 
př ímémohoubýtipomyslnými; konečně obsah uje ploch a 
R jednu vždy reálnou dvojnou přímou M\ kteráje reci- 
proce polárnou dané přímé M, a všecky roviny jí prolo- 
žené protínají plochu v kuželosečkách. 

4. Zvolme za plochu základní plochu kulovou, roviny L, P nechť 
jsou s obou stran jejího středu s stejně vzdáleny a spolu rovnoběžný 
a dále ať v rovině M k nim kolmé a středem s procházející se na- 
lézá přímá M v nekonečnu. Tím obdržíme plochu 4. řádu, která je 
ku třem k sobě vzájemně kolmým rovinám symmetricky rozložena. 
Jedna z těchto rovin jest M, druhá je rovnoběžná s danými rovinami 
L, P, čímž je třetí stanovena. 

Všecky body, až na jeden, průsečnice C daných rovin L, P se 
transformují ve střed s plochy základní. Polární přímá W přímé 
M je rovnoběžná s rovinami L, P a protíná C v bodu m'. Jeho po- 
lárná rovina sjednocuje se s M; neobdržíme tudíž žádný určitý 
průsek této roviny s přímou M, 

Kteréhokoliv bodu a přímé M polárná rovina A prochází 
středem s a protíná rovinu M v přímé A taktéž středem procháze- 
jící. Přímá A protíná rovinu P v bodu 6, který leží na průsečnici 



234 



roviny M s P. Polárná rovina B bodu b protíná rovinu M v přímé 
J5, která je polárou bodu b vzhledem ke kružnici K, ve které ro- 
vina M protíná plochu základní. Průsek d přímých A, B náleží 
odvozené ploše R a leží v rovině M. 

Z toho je patrno, že body d můžeme obdržeti rovinnou trans- 
formací úběžné přímé M vzhledem k přímé P a kružnici K\ odvo- 
zená křivá čára je kuželosečkou podobnou a podobně položenou 
s kružnicí K a prochází jejím středem. Transformujeme li přímou 
M ještě vzhledem k přímé Z, ve které rovina M protíná rovinu L, 
obdržíme ještě jednu kružnici, která prochází středem s základní 
plochy Z. 

Obě tyto kružnice jsou vzhledem k daným podmínkám stejný; 
jedna prochází pólem l roviny L a druhá pólem p roviny P. Kruž- 
nice tyto podávají řez roviny M s plochou odvozenou R. 

Reciproce polárná přímá M přímé M prochází středem a jest 
dvojnou povrchovou přímou plochy R. Tato plocha má mimo ony 
dva kruhové řezy v rovině M ještě jiné takové v rovinách L, P, 
a sice jsou to průseky těchto rovin s plochou základní. 

Řezy rovin Symmetrie s odvozenou plochou R jsou následující. 
Rovina M protíná plochu R ve dvou kruhových čarách, které se ve 
středu s základnice dotýkají. Druhá rovina rovnoběžná s danými 
L, P, protíná R v nekonečně malé kuželosečce, to jest ve středu 
základnice, a pak ve dvojné přímé čáře M 4 . Třetí rovina protíná 
plochu R v nej větší kuželosečce, která se na této ploše nalézá. 

Shledáváme tudíž, že plocha R má střed, který se sjednocuje 
se středem s základnice. 

5. Zvolíme-li pomocnou přímou M v takové poloze, aby byla 
průsečnicí obou rovin L, P, pak plocha z těchto rovin odvozená 
přejde v plochu 2. řádu a ve dvě roviny dle této poučky: 

Jestliže vrcholy « 2 , a 3 polárného čtyrrohu a v a 2 
« 3 a 4 vzhledem k ploše 2. řádu Z probíhají pořadem 
plochuLřádu ř-tého, čáruiliřádu m-tého a plochuPřádu 
p-tého, kteréžto plochy procházejí čarou IT, pak popi- 
suje čtvrtý jeho vrchol a 4 plochu řádu 

2m (2lp — l—p-\-l) 
a 2m rovin (l+p — i) násobných, jež se dotýkají plochy 
Z v základních bodech čáry M. 

Jelikož v našem případu plochy L, P a čára M jsou řádu prv- 
ního, obdržíme z právě uvedeného vzorce druhý řád pro plochu R 
a pak dvě roviny tečné ku ploše základní v bodech, ve kterých přímá 
M protíná tuto plochu. 



235 



6. Předpokládejme plochu základní Z jakožto plochu rotační 
a roviny L, P kolmé k ose otáčení této plochy po obou stranách je- 
jího středu s stejně vzdáleny; pomocnou přímou M pak jakožto prů- 
sečnici rovin L, P. 

Poněvač jsou tyto roviny spolu rovnoběžné, tedy jejich průse- 
čnice M je úběžná; její průseky s plochou základní jsou pomyslné 
a následovně i tečné roviny v těchto bodech k základnici. 

Reciproce polárná přímá M 4 přímé M prochází středem s zá-