Sitzungsberichte der königl. böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften in Prag

THE

>

ACADEMY OF NATURAL SCIENCES |

OF

PHILADELPHIA.

EXCHANGE.

Jj b, : 9 t \

\ Nah
Kae

TZUNGSBERICHTE

DER KÖNIGL. BÖHM.

OELLSCHAFT DER WISENSG

IN PRAG:

JNIRGANG 188.

REDIGIRT: Pror. DR. K. KORISTKA.

Mit 12 Tafeln.

T R-A G

VERLAG DER KÖNIGL. BÖHM. GESELLSCHAFT DER WISSENSCHAFTEN, ©
! 1884. a

„ZPRÁVY 0 ZASEDÁNÍ

KRÁLOVSKÉ

TI NAUK O

S 12 tabulkami.

\ Praze.

NÁKLADEM KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NAUK.

1884.

Bericht über die Oitzungen

der königl. böhmischen

Gesellschaft der Wissenschaften in Prag

im Jahre 1883.

eg

A. Ordentliche Sitzungen,

I. Sitzung am 10. Jänner.

Der Vorsitzende bringt zur Kenntniss, Ihe die Gesellschaft
durch den am 22. December v. J. erfolgten Tod ihres ausserordent-
lichen Mitgliedes des Professors Dr. Karl Hornstein, Directors der
Universitäts-Sternwarte, einen schmerzlichen Verlust erlitten habe,
und fordert die Anwesenden auf, sich zum Zeichen ihrer Theilnahme
von den Sitzen zu erheben, was auch sofort geschieht. Über Wuns
des Vereins für die Geschichte der Stadt Meissen tritt die Gese
schaft mit diesem Vereine in Schriftenaustausch. Die ord. Mitglied
Dr. Emler und Dr. Studnicka berichten über eine am 6. Jánner L J. ©
über Antrag des Praesidenten und in Gegenwart des General-Secretärs
vorgenommene Scontrirung der Gesellschaft-Cassa, welche in Ordnung
befunden wurde. Der Cassier der Gesellschaft legt die Rechnung
für das J. 1882 vor, mit deren Prüfung die beiden: ebengenannten
Herren betraut werden. Der General-Secretär stellt folgenden Antrag
In Erwägung, dass in Folge der mit Gubernial-Decret vom 20. N
vember 1784 bestätigten Statuten am 4. December 1784 die erste
Sitzung der k. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften stattfand,
somit die Gesellschaft im J. 1884 das einhundertste Jahr ihre

eg
Ir

Zprávy o zasedání

královské České

společnosti nauk v Praze
| roku 1883.

A, Rádná sezení,

1. Sezení dne 10. ledna.

> Předseda oznamuje, že společnost utrpěla dne 22. prosince r. p.
olestnou ztrátu úmrtím mimořádného člena professora dra. Karla
rnsteina, ředitele universitní hvězdárny a vyzývá přítomné, aby
projevení soustrasti povstali, což se ihned vykonalo. Ku přání spolku
) dějepis města Míšně vstoupí společnost ve spojení záměnné spisů.
ní členové dr. Emler a dr. Studnička přehlédli dne 6. ledna t. r.
adnici společnosti z uložení předsedy, a shledali ji v pořádku.
Pokladník společnosti předložil účty za rok 1882, jež se odevzdaly
běma právě jmenovaným pánům k prozkoumání. Hlavní tajemník
| činil tento návrh: V uvážení, že následkem stanov, výnosem guber-
nialním ze dne 20. listopadu 1784 potvrzených, první zasedání král.
eské společnosti nauk dne 4, prosince 1784 zahájeno bylo, že tudíž

polečnost roku 1884 století svého trvání slaví, — nechať již nyní

2

porady se konají k důstojnému oslavení této události. Společnost
jala tento návrh, a uložila toho času úřadujícím hodnostářům, aby

VI

Bestehens feiert — sollen schon jetzt Berathungen über eine würdi
Feier dieses Ereignisses gepflogen werden. Die Gesellschaft nimm
diesen Antrag an und beauftragt das derzeitig bestehende Burea
mit der DBerathung und Antragstellung über diesen Gegenstand
Über Antrag Dr. Emlers wird der Beginn der Drucklegung des III
Theiles der Regesten genehmigt.

II. Sitzung am 7. Februar.

Der Vorsitzende bringt zur Kenntniss, dass die Gesellschaft
einen grossen Verlust durch den am 27. Jänner 1. J. erfolgten Tod
ihres ausserordentlichen Mitgliedes des Regierungsrathes und Profes-
sors Gustav Schmidt erlitten habe. Nachdem der Vorsitzende in
warmen Worten die vorzüglichen Eigenschaften des Geistes und
Gemüthes des Verstorbenen geschildert, fordert er die Anwesenden
auf, zum Zeichen der Trauer sich von den Sitzen zu erheben, welcher "8
Aufforderung die Anwesenden Folge leisten. Die Revisoren der. i
Rechnung Dr. Emler und Dr. Studnička berichten, dass die Geld- 3
gebahrung und die Cassa-Rechnung vollkommen richtig befunden
wurde, und wird der Antrag derselben, dem Cassier der Gesellschaf
Regierungsrath Matzka das Absolutorium zu ertheilen und den Danl
der Gesellschaft auszusprechen, angenommen. Hierauf wird de
Schriftenaustausch beschlossen mit der Gesellschaft „Vitterhets Hi
storie och Antiquitets Akademien“ in Stockholm. Auf Grund des
Gutachtens der Mitglieder Dr. Krejčí und Dr. Frič wird die Abhand- ©
lung des Philipp Počta: Beiträge zur Kenntniss der Spongien der böhm
Kreideformation I. Abtheilung in den Actenband aufgenommen, Dr.
Frič legt eine von Professor Škorpil in Bulgarien verfasste geolo
gische Karte von Bulgarien als Geschenk vor. Die Gesellschaf
drückt dem Verfasser den Dank aus. Über Antrag Dr. Emlers wird
beschlossen, dass der III. Band der Regesten in 500 Exemplaren zu
drucken sei, und dass mit dem II. Bande alle jene Gesellschaften
betheilt worden sollen, welche den I. Band erhielten. |

III. Sitzung am 7. März.

Als Geschenk ist eingelangt von der naturforschenden Gesell-
schaft in Danzig ein Exemplar des von ihr herausgegebenen Werkes
Goeppert und Menge: Die Flora des Bernsteins, wofür der Dank a
gedrückt wird. Beschlossen wird über Wunsch der historisch
Section des Instituts de Luxembourg mit derselben in Schriftenaus- ©
tausch zu treten, ebenso mit der Academia Romana in Bukarest und :

VII

II. Sezení dne %. února.

Předseda oznámil, že společnost velkou utrpěla ztrátu dne
7. ledna t. r. úmrtím člena mimořádného, vládn. rady a professora
ustava Schmidta. Vylíčiv vřelými slovy výborné vlastnosti ducha
povahy zesnulého vyzval předseda přítomné, aby k projevení své
ustrasti povstali, kterémuž vyzvání přítomní vyhověli. Revisorové
- účtů dr. Emler a dr. Studnička podali zprávu, že účty pokladny
4 a naložení s penězi pokladničnými nalezeny byly úplně správnými,
pročež přijal se jich návrh, aby pokladníkovi c. kr. vládn. radovi
atzkovi i uděleno absolutorium i díky vzdány byly. Pak usnešeno
iměnovati si spisy se společností „Vitterhets historic och anti-
_ gvitets akademien“ v Stockholmě. Na základě dobrozdání členů
dra. Krejčího a dra. Friče přijata práce Filipa Počty: Příspěvky ku
domostem o spongiích českého křídového útvaru I. odděl. v něm.
či mezi pojednání společnosti. Dr. Frič předložil geologickou mapu
Bulharska, shotovenou od prof. Škorpila v Bulharsku jako dar téhož
ána, začež jemu společnost vyslovila dík. Podle návrhu dra. Emlera
usnešeno, aby II. díl regest v 500 výtiscích se tiskl, a aby druhý
- všem společnostem byl zaslán, které první díl obdržely.

III. Sezení dne %. března.

Přírodozkumná společnost v Gdánsku zaslala jeden exemplář
jí -vydaný: Goeppert und Menge: Die Flora des Bernsteins začež
'sloveny byly díky. Podle přání historické sekce vědecké spo-
čnosti: Institut de Luxembourg usnešeno, aby se vstoupilo s ní
-ve spojení záměnné , taktéž se společností: Academia Romana
Bukurešti a s hvězdárnou v Rio Janeiro. Dr. Gindely navrhl,
ny se strany Společnosti nauk k vysoké vládě žádost byla podána,

ef < Tr.

VIII

mit dem Observatorium in Rio Janeiro. Dr. Gindely beantragt, an

die hohe Regierung die Bitte zu richten, einer hiezu geeigneten R
Persönlichkeit eine entsprechende Subvention zu dem Behufe zu ver- ©
leihen, dass dieselbe im Vaticanischen Archive in Rom von allen für ©

die böhmische Geschichte wichtigen Urkunden Abschriften machen
dürfe. Dieser Antrag wird einer Commission bestehend aus dem -©
Antragsteller, dann den Herren Dr. Tomek und Dr. Emler zur Bericht- —
erstattung in der nächsten Sitzung übergeben. Hierauf wurden Vor-

DE

= ee Kal

schläge zur Wahl eines ordentlichen und eines auswärtigen Mitgliedes

vorgelegt und motivirt.

IV. Sitzung am 4. April.

Der Oberhessischen Gesellschaft für Natur- und Heilkunde in

Giessen ist zu ihrem 5Ojáhrigen Stiftungsfest ein Glückwunschschreiben

zu senden. Der böhmischen Sparkassa, welche für die Zwecke der

Gesellschaft den Betrag von 400 fl. widmet, wird der Dank ausge-
sprochen. Das h. k. k. Ministerium für Cultus und Unterricht hat
mit Erlass vom 17. Februar l. J. der böhm. Gesellschaft der Wissen-

schaften zur Herausgabe des III. Bandes der Regesta diplomatica eine
Subvention von 2400 fl. in vier Jahresraten a 600 fl. bewilligt, was —
mit Dank zur erfreulichen Kenntniss genommen wird. Der Eintritt
in den Schriftenaustausch mit dem k. k. milit. geograph. Institut

in Wien, mit dem Westfälischen Provincial-Verein für Wissenschaft

und Kunst und mit der Gesellschaft Irmischia wird beschlossen.
Eine von Prof. Dr. Jarnik vorgelegte Arbeit unter dem Titel Beiträge
zur Kenntniss der Albanesischen Sprachen (in böhm. Spr.) wird zur Pu- ©
blication unter die Abhandlungen der Gesellschaft aufgenommen. Der
in der ord. Sitzung vom 7. März gestellte Antrag Dr. Gindely’s wird

in Folge des Berichtes des hiefür niedergesetzten Comités ange-

nommen, und weiters beschlossen als geeignete Persönlichkeit für P
die Reise nach Rom den Scriptor der Universitátsbibliothek Herrn
Ferd. Tadra vorzuschlagen. Hierauf werden Vorschläge zur Wahl

ausserordentlicher und correspondirender Mitglieder vorgelegt und

motivirt. Endlich wird beschlossen, dass im heurigen Jahre die Wahlen |

neuer Mitglieder nicht in der Sitzung im Mai, sondern erst im Juni

vorgenommen werden sollen, da voraussichtlich am Tage der Mai-

sitzung viele ord. Mitglieder von Prag abwesend sein werden.

V. Sitzung am 2. Mai.

Vom měhrischen Landesausschusse wurde der X. Band von 3
Dudiks Allgemeiner Geschichte von Mähren úbersendet, wofůr der ze

IX

k tomu účelu, aby tato ve Vatikanském archivu v Římě učinila
Disy všech pro dějepis český důležitých listin. Tento návrh odevzdán
byl kommissi, sestávající z podavatele návrhu, pak z dra. Tomka a dra.
Emlera, aby o tom v příštím sezení zprávu podali. Pak podány
a odůvodněny byly návrhy k volbě jednoho řádného a jednoho přes-
- polního člena.

IV. Sezení dne 4. dubna.

| Hornohessenské společnosti pro přírodnictví a léčitelství v Gies-
-senu má k 5Oleté slavnosti založení zaslán býti list blahopřejný.
- České spořitelně, která k účelům Společnosti obnos 400 zl. věnuje,
-vysloví se díky. Vys. c. k. ministerstvo kultu a vyučování povolilo
(výnosem ze dne 17. února t. r. české Společnosti nauk k vydávání
© Regest diplomatických subvenci 2400 zl. ve čtyrech lhůtách ročních
po 600 zlatých, což vzato bylo k potěšitelné vědomosti. Usneseno,
- aby se vstoupilo ve spojení záměnné s c. k. vojensko-zeměpisným
ústavem ve Vídni, s Westfalským krajinským spolkem pro vědu
a umění a se společností Irmischií. Předložená práce od prof. dra.
Jarníka pod titulem: Příspěvky ku poznání nářečí Albánských (v české
řeči) přijme se mezi pojednání Společnosti. Návrh, jejž dr. Gindely
v řád. sezení dne 7. března byl předložil, příjme se následkem zprávy
_ komitétu k tomu účelu jmenovaného a dále usnešeno, aby se co
nůsobilá osobnost k cestě do Říma navrhl skriptor knihovny univer-
- sitní pan Ferd. Tadra. Dále podány a odůvodněny byly návrhy k volbě
- mimořádných a dopisujících členů. Konečně usnešeno, aby letos volby
-nových členů se nevykonaly v sezení květnovém, nýbrž teprve v červ-
novém, jelikož předvídati lze, že v den sezení květnového mnoho
řádných členů od Prahy vzdáleno bude.

Ib

”

V. Sezeni dne 2. kvetna.

Od moravského zemského výboru zaslán byl X. svazek Dudí-
kových dějin všeobecných Moravy, začež se vyslovují díky. Na zá-

X

Dank ausgesprochen wird. Auf Grundlage der Gutachten von den
hiezu niedergesetzten Commissionen wird die Aufnahme folgender
vorgelegter Arbeiten unter die Abhandlungen der Gesellschaft be-

schlossen: F. Vejdovský, Die Sůsswasserschwámme Böhmens; Karl

Feistmantel, Über Araucaroxylon; und Velenovský: O medových —
žlázkách rostlin. Hierauf folgten Berathungen über Ökonomische

Gegenstände.

VI. Sitzung am 6. Juni.

Einladung des Fest-Comites in Časlau zur feierlichen Enthül-

lung einer Gedenktafel des Botanikers und Gesellschaftsmitgliedes —

Philipp Maximilian Opiz. Mit der Vertretung der Gesellschaft bei

dieser Feier werden die Herren Dr. Krejčí und Dr. Lad. Čelakovský
betraut. Eintritt in den Schriftenverkehr mit dem Vereine für Ge-

schichte der Deutschen in Böhmen, mit der Naturforscher-Gesell-

schaft in Dorpat, mit der histor. antiquarischen Gesellschaft von
Graubündten und mit der Philosophical society in Cambridge. Über
Antrag des Praesidenten der Gesellschaft wird in Erwägung des Um-

standes, dass oft werthvolle ihr vorgelegte Arbeiten wegen Mangel
der nöthigen Geldmittel nicht in Druck gelegt werden können, be-
schlossen, an den hohen Landtag des Königreiches Böhmen die Bitte

um eine Erhöhung der jährlichen Subvention zurichten. Hierauf wird
die Wahl neuer Mitglieder der Gesellschaft vorgenommen und zwar
werden gewählt: Dr. Johann Gebauer, ord. Professor an der k.
k. böhmischen Universität in Prag zum ordentlichen Mitgl. der phil.
histor. Classe; Dr. Leopold Pfaundler, ord. Professor an der

k. k. Universität in Innsbruck zum auswärtigen Mitgl. der math. na-
turw. Classe; Dr. Ottokar Hostinský Privatdozent (derzeit a. 0.
Professor) und Dr. Urban Jarník, a. o. Professor, beide an der k. ©
k. böhm. Universität in Prag zu ausserordentlichen Mitgliedern der ©

phil. histor. Classe; Dr. Karl Vrba, o. Professor an der k. k. böhm.

Universität in Prag und Dr. Wilhelm Waagen, o. Professor an —
der k. k. deutschen technischen Hochschule in Prag zu ausserordent- ©
lichen Mitgliedern der mathem. naturw. Classe; Friedrich Kur-
schat, Professor an der Universität in Königsberg und Director des ©

litthauisch. Seminars, Franz Mareš, Archivsbeamter im fürstl.

Schwarzenbergischen Archive in Wien und Dr. Vladislav Nehring, ©
Professor an der Universität Breslau zu correspondirenden Mitgliedern ©
der philos. histor. Classe, endlich Josef S. Vaněček, Professor an ©-
der Lehrerbildungsanstalt in Jičín zum correspond. Mitgliede der

XI

ě dobrozdání jednotlivých kommissí k tomu účelu ustanovených
nešeno, aby následující předložené práce mezi pojednání a sice od
Vejdovského: O sladkovodních houbách Českých; od Karla Feist-
antla: O Araucoroxylon; od Velenovského: O medových žlázkách
-rostlin přijaty byly. Pak následovaly porady o hospodářských
věcech.

VI. Sezení dne 6. června.

: Pozvání slavnostního komitétu v Čáslavi k slavnostnímu od-
‚haleni pamětní desky botanika a člena společnosti Filipa Maxmiliana
Opize. Usnešeno, aby pánové dr. Krejčí a dr. Ladislav Čelakovský
společnost při této slavnosti zastupovali. Usnešeno, aby se vstoupilo
ve Spojení záměnné se spolkem pro dějepis Němců v Čechách, se
společností přírodozpytců v Derptě, se společností historicko-anti-
(guarní Grandbůndenskou, a se společností: Philosophical Society
A ov Cambridgi. Předseda společnosti uvažuje, že často cenná pojednání
& společnosti předložená pro nedostatek peněžitých prostředků se ne-
. mohou tiskem vydati, navrhuje, aby se vysokému sněmu království
: "Českého předložila prosba za zvýšení roční subvence, který návrh se
přijme. Potom přikročuje se k volbě nových členů společnosti, a sice
Jsou zvoleni: dr. Jan Gebauer ř. professor na c. kr. české univer-
sitě v Praze za řádného člena filos. histor. třídy, dr. Leopold
Pfaundler, ř ř. professor na c. kr. universitě v Inomostí za přes-
polního člena n přír. třídy, dr. Otakar an soukromy
- docent (nyní m. ř. professor) a dr. Urban Jarník m. ř. professor,
„oba na c. kr. české universitě v Praze za mimořádné členy filos.
- histor. třídy, dr. Karel Vrba, f. professor na c. kr. české univer-
= site v Praze a dr. Vilém Waagen, ř. professor na c. kr. německé
a vysoké škole v Praze za mimořádné členy math. přír. třídy, Bedřich
Kursch at, professor na universitě v Královci a ředitel litevského

semináře, Frant. Mareš, úředník archivu v knížecím Schwarzen-
bergském archivu ve Vídni a dr. Vladislav Nehring, professor
na universitě ve Vratislavi za dopisující členy filos. histor. třídy, ko-

XII

mathem. naturw. Classe. Beschluss, dass den Abhandlungen über
Wunsch des Autors ein kurzes Resumé in einer zweiten Sprache
hinzugefügt werden dürfe.

Am 9. Juni fand die Jahressitzung statt, worüber der aus-

führliche Bericht im Jahresbericht für 1883 enthalten ist.

VII. Sitzung am 4. Juli.

In dieser Sitzung fanden Verhandlungen statt und wurden be-
ziehungsweise Berichte erstattet über die Aufforderung zur Beitrags-
leistung für ein in Mantua zu errichtendes Monument für den Dichter

Virgil, über die an die elektrische Ausstellung in Wien zu übersen-
denden Publicationen der Gesellschaft, über einige zur Publication

vorgelegte Manuscripte und über eine ökonomische Angelegenheit.

VIII. Sitzung am 10. October.

Der Praesident theilt mit, dass die Gesellschaft durch den
am 5. October in Frohsdorf erfolgten Tod ihres ordentlichen Mit-
gliedes, des berühmten Geologen Joachim Barrande einen grossen

Verlust erlitten habe, und fordert die Anwesenden auf, ihre Theil-
-© nahme durch Erheben von den Sitzen auszudrücken, was sofort ge-
schieht. Hierauf schildert Prof. Dr. Krejčí in warmen Worten die
grossen wissenschaftlichen Verdienste Barrandes um unser Vaterland,

seine Vorliebe für das letztere sowie seinen edlen Character, was —

mit Beifall aufgenommen wird. In Folge des glücklichen Ereignisses
in der kaiserlichen Familie hat der Praesident mit dem General-
Secretär dem Herrn Vice-Praesidenten der k. k. Statthalterei den
Glückwunsch der k. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften ausge-
drückt, wofür der letzteren der Dank Sr. kais. Hoheit des Kronprinzen
Rudolf und Seiner hohen Gemalin ausgesprochen wurde. Zuschrift

des k. k.-Statthalterei Praesidiums, in welchem mitgetheilt wird, dass

Sr. k. k. Majestät mit allerhöchster Entschliessung vom 15. August
l. J. der k. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften zur Förderung ihrer
wissenschaftlichen Zwecke eine jährliche Subvention von 5000 Al.
vom J. 1885 vorbehaltlich der verfassungsmässigen Genehmigung zu

bewilligen geruht habe, womit zugleich das Majestätsgesuch der Ge-

sellschaft vom 14. März 1880 erledigt erscheint. Die Geselischaft
ersucht den Praesidenten, an betreffender Stelle den ehrerbietigsten

Dank hiefür auszusprechen. Zuschrift des h. Landesausschusses vom —
26. September 1. J., in welchem mitgetheilt wird, dass der h. Landtag —

De en Yan uhr ET 21, RY, Dan MFH ge Tale 0, ESTER un BB PP a Pod Ke BEE p bn!
k RT TEE RE IE TAROT. er " x

En

XIII

ř nečně Josef S. Vaněček, professor na učilišti učitelském v Jičíně
za dopisujícího člena math. přír. třídy. Konečně usnešeno, že se po-
-jednáním ku přání spisovatele krátký soubor obsahu (resumé) ještě
-V jiné řeči přidati smí.

- Dne 9. června odbývalo se výroční sezeni, o kterém se
obšírná zpráva nalézá ve výroční zprávě na rok 1883.

VII. Sezení dne 4. července.

7

4 V tomto sezení jednáno bylo a potažmo předloženy byly zprávy

{ o vyzvání k přispění k pomníku, jenž se básníku Virgilovi v Mantově
: -vystavěti má, o publikacích společnosti, jež by k elektrické výstavě
do Vídně zaslány býti měly, o některých rukopisech společnosti před-
ložených, a o jedné hospodářské záležitosti.

VIII. Sezení dne 10. října.

| Pan předseda oznamuje, že společnost dne 5. října úmrtím svého
a řádného člena, slovůtného geologa Jáchyma Barrande-a ve Frohs-
+ „dorfě velikou utrpěla ztrátu, i vyzval přítomné, aby povstáním pro-
k: jevili svou soustrast, což se ihned stalo. Prof. dr. Krejčí potom vy-
- ličuje vřelými slovy velké zásluhy vědecké Barrandovy o naši vlast,
-jeho příchylnost k ní, jakož i šlechetnou povahu jeho, což přijato
s pochvalou. Následkem šťastné události v císařské rodině projevili
k předseda s hlavním tajemníkem panu místopředsedovi místodržitelstva
- blahopřání král. české společnosti nauk, začež jí od Jeho cís. Vý-
- sosti korunního prince Rudolfa, jakož i Jeho vznešené choti díky
A vysloveny byly. Přípis c. kr. praesidia místodržitelského, kterým se
sděluje, že Jeho c. k. Veličenstvo nejvyšším rozhodnutím ze dne
15. srpna t. r. kr. české společnosti nauk v Praze k podpoře její
* účelů vědeckých roční subvencí 5000 zl. rokem 1885 počínaje s vy-
„hražením ústavního schválení povoliti ráčil, čímž zároveň žádost
společnosti k J. Veličenstvu ze dne 14. března 1880 vyřízena jest.
Společnost žádá předsedu, aby na patřičném místě nejuctivější díky
© společnosti vyslovil. Přípis výboru zemského ze dne 26. září t. r.,
kterýmž se sděluje, že vys. sněm království Českého roční dotaci
král, České společnosti nauk od r. 1884 na 4000 zvýšil, kteréžto

a
k
A
jk,
4
Ar
>
rk
>=
m}
N
Z
n dě
a
E
če
k
VA

de]

PK eM a T PNC Bw V EN,
ry Aetia PRT z o PS KS O A
BT re ET da Vod Zk z

ER K o MÜNDEN

EN

XIV

des Königreiches Böhmen die jährliche Dotation der k. böhm. Gesell- —
schaft der Wissenschaften vom J. 1884 an auf 4000 fl. erhöht habe, —
was zur freudigen Kenntniss genommen wird. Eintritt in den Schriften- ©
verkehr mit dem königl. sächs. meteorol. Institut, mit der „Societä
italiana delle scienze“, und mit dem „Ohio mechanics Institute“. Er-
neuerung der älteren Beschlüsse über das Honorar von Autoren, die
nicht Mitglieder der Gesellschaft sind. Dr. Emler zeigt an, dass er
den III. Band der Regesten in Druck gegeben habe.

IX. Sitzung am 7. November.

Der Praesident theilt mit, dass er Sr. Excellenz dem Herrn
Statthalter den Dank der Gesellschaft für die von Sr. Majestát der- —
selben in Aussicht gestellte Subvention von 5000 fl. ausgesprochen,
wobei Sr. Excellenz erklärte, dass er gerne jederzeit die wissenschaft-
lichen Zwecke der Gesellschaft fördern wolle. Über die Einladung
des Museum Francisco-Carolinum in Linz zur Feier seines 5Ojährigen
Jubiläums wird beschlossen, ein Glückwunschschreiben dahin abzu- ©
senden. Über Einladung des Svatobor wird in die Jury behufs Ver- ©
leihung des Čermakschen Preises aus dem Gebiete der schönen Lite- ©
ratur das ausserordentliche Mitglied, Prof. Dr. Ottokar Hostinský ©
. gewählt. Eintritt in den Schriftenverkehr mit der geographischen
Gesellschaft in Greifswald. Eine von Prof. Dr. Lad. Celakovsky vor-

gelegte Abhandlung unter dem Titel: Neue Beiträge zur Foliolar-

theorie des Ovulums wird in den Actenband aufgenommen. Bericht

des General-Secretärs im Namen des Praesidiums über die Veran-

staltung einer würdigen Feier des einhundertjährigen Bestandes der

k. böhm. Gesellschafř der Wissenschaften. Die in dem Berichte‘

enthaltenen Anträge werden angenommen.

Ne) rl: ER i
ER EL Rn ph Bd

ČD, OMG pán "Paar hr a er

X. Sitzung am 5: December.

Die in der letzten Sitzung behufs Verfassung einer Geschichte
der Gesellschaft gewählten Herren Prof. Dr. Kalousek und Prof. Dr.
Krejčí erklären, diese Wahl anzunehmen. Das ord. Mitgl. Prof. Dr.
A. Frič übergibt der Gesellschaft ein Exemplar seines so eben publi-
cirten Werkes „Fauna der Gaskohle und der Kalksteine der Perm- ©
formation Böhmens“ I. Bd. 4. Heft, wofür der Dank ausgesprochen
wird. Beschluss die „Société botanigue de France“ in Paris einzu- 4
laden, mit der Gesellschaft in Schriftenaustausch zu treten. Be- ©
rathung über ökonomische Angelegenheiten. Pe

i s 2 j f
Z Dp dete dak PRE l r a 7 un Pen Me RR TER
PAS PRSY ve PRE 000100 4) BE A 3 E S10 71 Naga Le =
ť Bo os nooo RENT n bo 2 a a a Mařka Se ng bát po ny dbá yh

XV

F sdělení vzato k radostné vědomosti. Ve spojení záměnné vstoupeno
i (s král. saským meteorologickým ústavem, se společnostmi „Societa
= italiana delle scienze“ a „Ohio mechanics Institute.“ Obnovilo se
> starší usnešení stran honoráře pro takové spisovatele, kteří nejsou
& členy společnosti. Dr. Emler oznamuje, že EI. svazek Regest do
© tisku dal.

IX. Sezení dne 7%. listopadu.

Pan předseda sděluje, že Jeho Excellenci panu místodržitel
díky společnosti vyslovil za subvencí od Jeho Veličenstva případně
přiřknutou v obnosu 5000 zl., při které příležitosti J. Excellenci
ujistil, že každého času rád podporovati chce vědecké účely společ-
- nosti. K pozvání musea Lineckého „Francisco-Carolinum“ k slavnosti

pb 50leteho jubilea usnešeno, aby se tam odeslal list blahopřejný.
-K pozvání Svatoboru zvolen byl jako zástupce při soudu pro udělení
-ceny Čermákovy z oboru pěkné literatury mimořádný člen prof. dr.
E otar Hostinský. Usnešeno, aby se vstoupilo ve spojení záměnné se
- zeměpisnou společností v Gryfiswaldě. Předložené od prof. dra. Ladisl.
© Čelakovského pojednání s titulem: „Neue Beiträge zur Foliolartheorie
- des Ovulum“ přijímá se mezi pojednání společnosti. Zpráva hlavního
o jménem praesidia o zařízení slavnosti důstojné stoletého
a král. české společnosti nauk. Návrhy ve zprávě obsažené se
p přjimají

i A : i
= X. Sezení dne 5. prosince.

ov»

Pánové prof. dr. Kalousek a prof. dr. Krejčí, jenž v posledním

sezení zvoleni byli, aby sepsali dějiny společnosti, vyslovují se, že

- přijímají tuto volbu. Řád. člen prof. dr. A. Frič odevzdává společ-

: nosti své právě vydané dílo: „Fauna der Gaskohle und der Kalk-

3 steine der Permformation Böhmens“ I., 4., začež se jemu vyslovují

4 - díky. Usnešeno, aby se vyzvala A Poletnost“ Société botanigue de

E c10e v Paříži, aby vstoupila ve spojení záměnné s českou společ-
© ností nauk. Porada o hospodářských věcech.

4 73
o

KOP boby S VVN dno dd ae:
9 1
i

XVI

B. Sitzungen der Classe für Philosophie, Geschichte und
Philologie.

1. Am 8. Jänner.
Jos. Jireček: Wie im Altböhmischen das lateinische „nullus, nemo“
ausgedrückt wurde.

2. Am 22. Jänner.
Jos. Kolář: Über die Beugung der slavischen Hauptwörter.
Ferd. Menčík: Nekrolog der Chotikauer Pfarrey, vorgelegt von Jos.

Emler.
A. Rezek: Drei historische Lieder über den Prager Aufstand im

J. 1524.

3. Am 19. Februar. i
J. Kalousek: Über die Ausdehnung des böhmischen Reiches zur Zeit ©
Beleslav II.

4. Am 5. Márz. |
Řežábek: Über den Galicisch-lodomerischen Fürsten Georg IH.

5. Am 30: April.
Wagner: Über Smilek von Krems, vorgelegt von Jos. Emler.

6. Am 21. Mai. :
Jaromír Čelakovský: Úber die Vortráge úber bohmisches Recht an.
der Prager und Olmůzer Universität in den Jahren 1740 bis 1824.

7. Am 4. Juni.

Jos. Jireček: Über eine pharmaceutische Schrift. des Mathias von E

Hohenmauth. i

Ant. Rybička: Über die wappenfähigen und patricischen Familien in *

Chrudim vom 15. bis zum 17. Jahrhundert, vorgelegt von Jos.
Emler.

8. Am 2. Juli. | vě

Johann Gebauer: Einige literar-historische Daten über Štítný und ©
seine Schriften. |

W. W. Tomek: Über die neuesten Beiträge zur Biographie des J ohann
Kolda von Žampach, welche von Perwolf aufgefunden wurden. ©

XVII

B, Sezení třídy pro filosofii, dějepis a filologii.

se 1. Dne 8. ledna.
Jos. Jireček: O tom, jak ve staré češtině latinské „nullus, nemo“
bývalo pronášeno.

2. Dne 22. ledna.

© Jos. Kolář: O sklonění podstatných jmen slovanských.
k _ Ferd. Menčík: Nekrolog fary Chotikovské, předkládá A. Rezek.
FA Rezek: Tři písně historické o bouři Piko 1524.

A : 3. Dne 19. února. :
- J. Kalousek: O rozsahu říše za Boleslava II.

= 2 4. Dne 5. brezna.

# Rei abek: O knížeti Haličsko- Vladimírském Jiřím II.
E.

. Dne 50. dubna.
Wagner: 0 Smilkovi z Křemže, předkládá Jos. Emler.

a 6. Dne 21. května.
Jaromír Čelakovský: O přednáškách o právě českém na universitě
-© Pražské a Olomoucké od r. 1740 až do r: 1824.

7. Dne 4. června.

® Jos. Jireček: O lékárnickém spise Matěje z Vysokého Mýta.

- Ant. Rybička: O erbovních a patricijských rodinách usedlých v Chru-
= dími v 15. až 17. století, předkládá Jos. Emler.

x 8. Dne 2. července.
-Jan Gebauer: Některá literarně historická data o Štítném a jeho
i spisech. :

(W. V. Tomek: O nejnovějších příspěvcích k životopisu Jana Koldy
EZ Zampachu, objevenych Perwolfem.

P oa
BET ER ie et ‚a > 5

XVII

Ant. Rybička: Úber den Kriegszug der Máhrer nach Ober-Ung

9. Am 15. October. ie

in den J. 1530—1532, vorgelegt von Jos. Emler.

10. Am 29. October.
Jarosl. Goll: Über die Anfänge der Brüder-Gemeinde.

11. a 12. Deal

S romeunh der Olmůzer mit der R Diócese (1086). |

12. Am 26. November.
Jos. Jireček: Beiträge zur Geschichte der Prager Universität,
Jos. Kolär: Beiträge zur polnischen Lautlehre.

13. Am 10. December. Ne
Jarosl, Goll: Über die Anfänge der Brüdergemeinde (Fortsetzung

Rybička: 0 válečné výpravě Moravanů na Slovensko v letech

11. Dne 12. listopadu.
| Kalousek: Druhá kopie císařské listiny na siodnačení diecese

n ah 12. Dne 26. listopadu.
Jos. Jireček: Příspěvky k dějinám university Pražské.
Jos. Kolář: Příspěvky k hläskoslcvi polskému.

: 13. Dne 10. prosince.
sl. Goll: O počátcích jednoty bratrské (Pokračování).

a ER re © i
A VO B AE 1 8“ ER SKS CAD

E E ET re 600 PPR | P an >= r ly V. “ ý,
SKY Sny Z ění U nás o on
í : = Z PTEN aE ZERO OBA RE NEN?

XX

C. Sitzungen der mathematisch-naturwissenschaftlichen 3

Classe,

1. Am 12. Jánner.
A. Hansgirg: Über 25 neue Algen.

Jos. Solin: Über die Construction der Osculationshyperboloide zu

windschiefen Flächen.

J. Janošík: Über partielle Dotterfurchung bei den Knochenfischen,
vorgelegt von F. Vejdovsky.

Jul. Stoklasa: Beiträge über die Verbreitung der phosphůzměte
Gesteine in Böhmen, vorgelegt von J. Krejčí.

J. S. Vaněček: Über De und Flächen der 2. Ordnung,

vorgelegt von F. Studnicka.

2. Am 26. Jänner.
Lad. Čelakovský: Resultate der botanischen Durchforschung Böhmens
Fr. Safränek: Über den Granatfelsen bei Tabor, vorgelegt von K.
Koristka.

3. Am 9. Februar.

J. Palacký: Kritische Übersicht der Ornys Egyptens.

4. Am 23. Februar.
Jos. Dědeček: Über böhmische Torfmoose.
Otokar Ježek: Über Sektorien, vorgelegt von Ed. Weyr.
A. Pelíšek: Über die Normalen der En, vorgelegt von
Ed. Weyr.
J. Kušta: Über die fossile Flora des Rakonitzer Steinkohlenbeckens,
vorgelegt von K. Koristka.

5. Am 9. März.
Lud. Kraus: Über rational umkehrbare Substitutionen.
Karl Feistmantel: Araucaroxylon.
F. Vejdovsky: Über böhmische Süsswasser-Schwämme.
A. Hansgirg: Über einige neue Algen in Böhmen.

J. Kusta: Über einige neue böhmische Blattinen, vorgelegt von K.

Kořistka.

6. Am 6. April.

A. Seydler: Über das Princip der Energie in seiner Anwendung auf ©

die Wirkungen des elektrischen Stromes.

RR, Buelerı
RE Pre o a

a AT 9 C7

N RN

IRRE

AR
Be a LH ee ie

XXI

C. Sezení třídy mathematicko-přírodovědecké,

4 i 1. Dne 12. ledna-
Ant. Hansgirg: O 25 druzích nových řas.
Josef Šolin: O konstrukci oskulačního hyperboloidu ku plochám

sborceným.
I. Janošík: O partialném rýhování vajíček u ryb kostnatých, před-
kládá F. Vejdovský. —

_ Jul. Stoklasa: Příspěvky k rozšíření fosforečnanu v Čechách, před-
-© kládá J. Krejčí.
I. 8. Vaněček: O čarách a plochách inversních 2. stupně, předkládá
F. Studnička.

2. Dne 26. ledna.
© Lad. Čelakovský: O výsledcích botanického proskoumání Čech.
| Fr. Šafránek: O granátové skále Táborské, předkládá K. Kořistka.

p“ 3. Dne 9. února.
- J. Palacký: Kritický přehled ptactva v Egyptě.

4. Dne 23. února.
3 . Jos. Dědeček: O českých rašelinníkách.
> | Otakar Ježek: O sektoriích, předkládá Ed. Weyr.
- A, Pelíšek: O normalech kuželoseček, předkládá Ed. Weyr.
- J. Kušta: O zkamenělé floře kamenoúhelné pánve Rakovnické, před-
Kládá K. Kořistka.
= 5. Dne 9. března.
| Lud. Kraus: O substitucích na vzájem racionalnych.
Karel Feistmantel: Araucaroxylon.
- F, Vejdovský. O sladkovodních houbách českých.
- Ant. Hansgirg: O některých nových řasách v Čechách.
- J. Kušta: O některých nových českých Blattinech, předkládá K.
: Kořistka.

: 6. Dne 6. dubna.
BA: Seydler: O upotřebení principu energie na působení proudu
-© elektrického..

Zr EN ART EKO, EEE ENTE ot, n NE MAM ONV A
x o 3 Be ká Ano Add ky ;
i p- X o 9
n p a las

XXII

F. Vejdovsky: Revision der böhmischen Oligochaeten.

Jos. Kořenský: Úber die diluviale Fauna der St. Prokops Hóhle.

Derselbe: Úber Kristalldrusen im Kieselschiefer der Šárka bei Prag.

J. S. Vaněček: Úber eine besondere Fláche der 4. Ordnung, vorge-
legt von K. Koristka.

7. Am 4. Mai.
J. Palacký: Über die Fische Indiens und Nord-Americas.
K. J. Taränek: Über einige Übergangsformen im Reiche der Protozoen.
F. Wurm: Über zwei neue Fundorte von Porphyr im nördlichen
Böhmen, vorgelegt von K. Kořistka.

8. Am 19. Mai.
Ant. Hansgirg: Über 30 neue Algen.

9. Am 1. Juni.
J. Palacky: Über die geologische Entwickelung der Coniferen.

10. Am 15. Juni.
V. Strouhal: Über Stahl vom galvanischen und thermoelektrischen
Standpunkte.
J. Palacký: Über die geologische Entwickelung der Cosieren
Fr. Wurm: Über das Vorkommen von Melilith-Basalt zwischen B.
Leipa und B. Aicha, vorgelegt von J. Krejčí.

11. Am 6. Juli.
J. Palacký: Neue Beiträge zur Flora Australiens.
Aug. Bělohoubek: Über den Verkohlungsprocess an lebenden Pflanzen. ©
J. Woldřich: Beiträge zur diluvialen Fauna von Sudslavic, vorgelegt
von J. Krejčí. :
F. Šafránek: Über Kersanton, vorgelegt von J. Krejčí.

12. Am 12. October.
Lad. Čelakovský: Über die Wachsthumsverháltnisse rebenartiger ©
Gewáchse.
Derselbe: Neue Belege zur Foliolartheorie des Pflanzeneies.
F. Vejdovsky: Beiträge zur Kenntniss der Süsswasser-Schwämme.

13. Am 26. October. 1
J. S. und M. N. Vaněček: Bemerkung zur allgemeinen Inversion, ©
vorgelegt von J. Krejčí. |

a 9 aka

pR dá do PO DE Po ER See haut ES yo Sa KT KA
"> NU > ln Se v R 2
o fe a ; Y

XXIII

jE Vejdovský: Revise Oligochaetů Českých.
- Jos. Kořenský: O diluvialní zvířeně jeskyně Svato-Prokopské.
% -O křišťalové sluji v buližníku v Šárce u Prahy.
: = S. Vaněček: O zvláštní ploše 4. řadu, předkládá K. Kořistka.

2 7. Dne 4. května.
J. Palacký: O rybách Indických a severoamerických.
K. J. Taránek: O některých přechodních formách v říši prvoků.
F. Wurm: Dvě nová naleziště porfyru v severních Čechách, předkládá
K. Kořistka.

8. Dne 19. května.
Ant. Hansgirg: O 30 nových řasách.

9. Dne 1. června. |
© J. Palacký: O geologickém vývoji konifer.

10. Dne 15. června.
E Čeněk Strouhal: O oceli ze stanoviska galvanického a thermoelektri-
| ckého.
J. Palacký: O geologickém vývoji bylin z oddělení Thalamiflora.
- Fr. Wurm: O melilithových čedičích mezi Českou Lípou a Českým
: Dubem, předkládá J. Krejčí.

11. Dne 6. července.
;; Palacký: Nové příspěvky k floře Australské.
M Bělohoubek: O zuhelnění na živé bylině.
- J. Woldřich: Dodatky k diluvialní fauně u Sudslavic, předkládá
| J. Krejčí.
© Fr. Šafránek: O kersantonu, předkládá J. Krejčí.
12. Dne 12. října.
Lad. Čelakovský: O zrůstných poměrech révovitých rostlin.

- Tentýž: Nové doklady k foliolarní theorii vaječka bylinného,
: F. Vejdovsky: Příspěvky k známostem o houbách sladkovodních.

3 13. Dne 26. října.
- J. 5. a M. N. Vaněček: Poznámka ku všeobecné inversi, předkládá
Ň J. Krejčí,

RE ča 085 k a ET 23 Be ner ar zes a VB pro)
EEE ES a E p a ER
: i 5 : a

XXIV

F. Šafránek: Über einige Mineralien aus der Umgebung von Tabor, |

vorgelegt von J. Krejčí.
A. Hansgirg: Neue Beiträge zur Kenntniss böhmischer Algen.

Ph. Počta: Über isolirte Kiesel-Spongien-Nadeln in der böhm. Kreide-

formation, vorgelegt von A. Fric.

V. Zahälka: Die Verbreitung des Pyropen führenden Schotters im

böhm. Mittelgebirge, vorgelegt von A. Frič.

14. Am 9. November.
Lad. Čelakovský: Úber das alte Herbar des Johann Beckovský.
J. Palacký: Uber die phytogenetischen Hypothesen von Kuntze.

15. Am 23. November.
Palacký: Úber versteinerte Pflanzen von Japan und Tonkin.
. Vejdovský: Uber das Excretionssystem der Hirudineen.

==

Přibram.

16. Am 7. December.
K. Kořistka: Ein neuer Beitrag zur Seehöhe von Prag.
A. Seydler: Über die Spannungstheorie der elektrostatischen Brschei-
nungen vom Standpunkte der Elasticitätstheorie.
J. Palacky: Über die Verbreitung der Monocotyledonen.

17. Am 21. December.

Krejčí: Über den geologischen Bau des Třemošna-Gebirges bei 1

F. Studnička: Neuer Beweis des Satzes, dass das Product aus der —
Summe von 8 Quadraten mit der Summe von 8 Quadraten gleich —

ist der Summe von 8 Quadraten.

M. Lerch: Über die Bestimmung der kanonischen Formen binárer ©

Ausdrůcke.

F. Vejdovský: Zur Lehre von der Symbiose.

F. Štolba: Úber neue chemische Arbeiten.

J. S. und M. N. Vaněček: Úber windschiefe und Kegelschnitts-Fláchen,
vorgelegt von J. Krejčí.

V. Zahálka: Über die den Pyrop begleitenden Gesteine im. böhm.
Mittelgebirge, vorgelegt von J. Krejčí.

— — DL

=)
Vy z

(2% NER P! - : É p, k v y + x
ER Er ER + u 3 DE az
PŘES SO R ASE U S < o k oa, ha ah Pad baští T011

XXV

-E Šafránek: O některých mineralech okolí Táborského, předkládá
J. Krejčí.

A. Hansgirg: Nové příspěvky k známosti českých řas.

F, Počta: O jehlicích mořských hub v českém křídovém útvaru, před-
kládá A. Frič.

Č. Zahálka: Rozšíření pyropových štěrků v českém středohoří, před-
kládá A. Frič.

14. Dne 9. listopadu.
Lad. Čelakovský: O starém herbáři Beckovského.
J. Palacký: O fytogenetických domyslech Kuntze-ových.

15. Dne 23. listopadu.
Palacký: O skamenělých bylinách ze Žapanu a Tonkinu.
. Vejdovský: Exkreční soustava Hirudinei.
Krejčí: O geologickém slohu Třemošenských hor u Příbrami.

==

16. Dne %. prosince.
. Kořistka: Nový příspěvek k nadmořské výšce Prahy.
„Beydler: O theorii napjatí elektrostatického ze stanoviska theorie
pružnosti
‚ Palacký: O rozšíření bylin jednoděložných.

-HA

c

17. Dne 21. prosince.
F. Studnička: Nový důkaz poučky, že součin součtu 8 čtverců se
součtem 8 čtverců představuje součet 8 čtverců.

M. Lerch: O stanovení kanonických tvarů binarních výrazů.

E. Vejdovský: K nauce 0 symbiosi.

F. Štolba: O nových chemických prácech.

J. S. a M. N. Vaněček: O plochách zborcených a kuželosečkových ;
předkládá J. Krejčí.

Zahálka: O horninách pyrop sprovázejících v Českém Středohoří,
předkládá J. Krejčí.

CX

babi

PŘEDNÁŠKY

© SEZBABNÍCH TŘÍDY

x

FILOSOFII, DĚJEPIS A FILOLOGIL

„.NORTRÄGE.

IN DEN

FUR

=

U č k o ©
pře

7

Nákladem král, české spol. nauk, — Tiskem d

v2 S SVR go IE

a

1.

o tom, jak ve staré češtině latinské nullus, memo
bývalo pronášeno.

Četl Jos. Jireček dne 8. ledna 1883.

| Každý živoucí jazyk má své dějiny, již proto, že i on jako
- každý organismus prodlením času podléhá jistým proměnám. Vždyť
- novějším skoumáním zjištěno, že i jazyk čínský nemá do sebe té
-© nehybnosti, jakož se dosud za to mělo.*) Proměny ty dotýkají se
Erb čtyř částí mluvnických, totiž hláskosloví i tvarosloví, skladby
-i slovníka. Hlásky, ježto prvotně v celém oboru jistého jazyka byly
odk mizejí a jinými se nahrazují, jako ku př. v češtině g = A,
; opt = Ť, du = atd.; flexe se zjinačuje, pády jednotlivé i čísla, časy
ři ůsóby slovesné vytrácejí se, že druhdy v pozdější době leda ve
= E čícných zbytcích bývalost jejich stopovati lze; vazby starší za své
- berou a ustupují jiným, ježto jmenovitě stykem s jazyky cizími se
© vnášejí, jakož u nás vliv latinské syntaxí položiti sluší právě za roz-
- hodující; slova i tvary slov rovněž vycházejí z obyčeje, ba tou měrou
£ upadají v nepamet, že pozdější doba naprosto za cizí je pokládá a jen
-učeným skoumáním někdejší jejich obvyklost se dotvrditi může.

Český jazyk v té příčině na změny nepoměrně bohatší jest, nežli

- kterýkoliv jiný slovanský. Jestit v samé povaze jeho jakási podivně
-čilá proměnlivost, ježto zvláště do XIV věku postupuje krokem i roz-
_ měrem ovšem převelice rychlým. Nad to v češtině dostatek starých
j památek písemných dopouští, že se změny ty i co do povahy své
a doby snáze i v celé přehlednosti stopovati dají, kteréžto výhody

a žádné jiné řeči slovanské není. Staroslovensky jazyk záhy pod-

*) Die sprachgeschichtliche Stellung des Chinesischen von Dr. W. Grube
(Leipzig 1881).
i

léhal vlivu těch řečí, v jejichž oboru nedlouho po ustálení svém byl
pěstován, zejména bulharštiny, ruštiny a srbštiny; čistě chorvatské —
památky nepřesahují XIV věku; památky polské též starší nejsou
a nad to stojí pod vlivem češtiny; ruské, srbské a bulharské starší
spisy psány jsou staroslovanštinou en reci tech ZPTOINERERON,
a čistá mluva národní pozdě spisovně jest ustálena.

Úplné vylíčení dějin jazyka českého předpokládá dokonalý pro-
skum všech tvarův, slov a vazeb aspoň do XV věku se všelikými
obměnami, jakéž se při nich postoupně udály. K tomu jest ještě
cesta daleka, i nezbývá nám jiné rady, než kus po kuse snášeti
historický materiál. *)

S. 1. Za staré doby až do konce XIII věku nenalézá se, aby
se zvláštním nějakým slovem vyjadřovalo to, co znamenáno latin-
ským slovem nullus. Prostý negativní tvar slovesa úplně k tomu
dostačil. Ku př. v kr.: „Nenie perce, nenie blánky, bych pisala
lístek“ ; tu by se později bylo řeklo: „Nemám žádného péra, ani
žádné blánky“. Anebo v Alexandreidě: „Čtvrté věci smyslem ne-
mohu dosieci“ m. pozdějšího „žádným smyslem“. Prostý tento,
vlastně slovanský spůsob nejdéle zachoval se ve příslovích. Tak
čteme u Flašky: „Nehraď sě plotem, ale přátely“, kdežto by se po-
zději bylo řeklo: „Nehraď se žádným plotem, ale přátely“, a u Blaho-
slava: „Vlk leže netyje“ (pozd. „žádný vlk“). Přísloví české „Strom
nepadne po první třísce“ dobře se shoduje s chorvatským „Dub od
jedne nepada“, ačkoli Čelakovský (str. 127) již podle obecného vý-
slovu položil: „Žádný strom atd.“ |

Zvláštní osobitný výraz za latinské nullus v češtinu uveden ©
jest latinou, i jest tedy latinismem. První pokus v té příčině shle- ©
dáváme ve Zlomcích evangelia svatojanského, kde překladatel, jak
známo, otrocky sledoval slova latinského originálu. Latině čte se
tam (16, 29): „Et proverbium nullum dicis“, což zčeštěno: „1 po- —
rekadla nikak&go nedieši“.

*) Jaký taký počátek sám sem v tom učinil v „Rozpravách“: O účincích pří-
dechův a zvláště joty v řeči české (ve Vídni 1860), v Časopise Českého
Musea rozpravami 1861: o příponě lokálu jednot. čísla jotovaných a-kmenův
mž. a stř. rodu (Kriteria jazykoslovná), pak o zvláštnostech staročeské pro- ©
sodie; 1863: o některých momentech v rozpravě o podřečí východních ©
Čech; 1864: o pronášení českém latinského genitivu množného, o slovech ©
pop a kněz v rozboru českého překladu Starého Zákona, pak o slože- k
ných číslovkách staročeských; 1867 o rozličné povaze hlásky č v češtině; ©
1870 v Nákresu mluvnice staročeské; později Alter des Gechischen } für Ri
g und ř für r’ v Jagióově „Slav. Archiv“ (sv. II. str. 333 sld.).

5

-© Latinské nemo za nejstarší doby vždy pronášeno českým
_ nikto, nikte. Tak čteme v Rkr. (Záboj 26): Otčík zajide.
i neřeče nikomu. A v Alexandreidě SVít.: Jakož juž nikte ne-
- bieše 508. Nečije sě nikte jiný 864. Kto by mlátit, nikte ne-
: ‚biese 2250. Jak jich (kol) nikte nemožieše rozebrati, ni umieše 1152.
E V Bud. II.: A mezi tiem nikte nevie 22. Nikomu věděti nedav 76.
-V Pláči svaté Mářie: Nikte neosta u něho, nikte jemu nepomože
; 261—2. V Desateru: Snad tebe nikte nesprosti 442. Neotpusti
nikomö&mu 913. U Dalimila: Neb s& nemože nikohého dovo-
. dati 38, 11. Že nikomému věřiti nesměř 39, 30. V legendě o Panně
© Marii (č. Č. M. 1879 str. 118 sld.): Nikte nemohl byl vzvěděti 7.
Ani v rukopise kralodvorském ani v jiné staré původní české
památce žádná stopa po zástupnici latinského nullus se nenachází.
S. 2 Ku konci XIII věku nicméně nastala potřeba stálého slova
-za lat. „nullus“. Z počátku bylo v tom dosti kolísání. Zajímavý
- toho doklad naskýtá se v Homiliáři Opatovském (Č. Č. M. 1880
- str. 117), kde k latinskému textu: „nulla erit perturbatio, nulla
tristitia, nulla amaritudo, nullus fletus, nullus pavor, nulla fames,
- nulla sitis, nulla nuditas, nulla debilitas, nulla deformitas“
- přidány jsou tyto české glossy: „... zämutek, ... truchlost, ... hor-
© kosti, ni jeden pláč, ... užasenie, ani který hlad, ani která
- žéžesť, i jedna nahota, ani která mdiost, ani která netvarnosť.“
„' Ponenáhlu nicméně vrch obdrželo | i jeden, ježto se, mimo Fast

vov?

a?

: sokýtá v Alexandreidě a v Mastičkáři. Později není památky, aby
se V ní výraz i jeden neopakoval, a to čím dále, tím hojněji.
-$. 3. K vysvětlení tohoto úkazu především zřetel obrätiti sluší
- ke spojce i, která ve staré češtině mimo posavadní význam zastä-
-vala několik zdánlivě vespolek nesrovnatelných úkolův. Z těch vy-
tknouti sluší |
Význam spojovací, po celém oboru slovanském rozšířený,
-ačkoliv v novější době od proslaveného slavisty co zbytečnost za-
- mítaný *), zejmena
a) na počátku vět prostých i tázacích: Z vzchopi se vz hóru
| Er jelen. I tažechu přěd stuncem záhé, č tažechu pres veš deň. Rkr.
| T by Judáš mocen dvoru. Ep. Zl. 171,28. Z byt jeden král tu kdasi
m. 175, 26. I vzmluvi k svým denn jeda Ib. 176, 27. I bra se do

3 *) Miklošič Chronica Nestoris (Vindobona 1860 p. IX). ‚Srow ©. Č. M. 1872,
i str. 311 sld.

do E VAŘ RÁ ac o
Peta

18 PER K JE ET Sad - Nash E 4 "hy M K P l k a O Ak DE EIER U. 5 = N
ká : ARE N RE Tr ERRENE a & og

6

jednoho lesa LPr. 165. I což ty, žebráče chudý? Mast. 82, 7. I kam,

milý muži hádáš? I co pášeš sám nad sobů? Ib. 80, 10 a 14. Óne-
müdri ludé, © čím se smütite LKat. 3275? I ten-li med pije, ježto —

na brti leze? Flaška Přísl. 111 (Nákres $. 399);
b) ve souvětích, předchází-li příčestí ve větě přední:

Řka to, i poče Hospodina prositi Pas. 579. Všedši v sad, i je sě ©

plakati JMl. 389, 37. Koráb se o skálu rozraziv, © potopi Pass.
266, 26. Ale vstavši, © poče žebrati Ib. 267, 14. Později i tehdá,
když vazba příčestní rozvinuta: Když sem to viděl očima svýma,
z uvěřit jsem. Mandevilla, Jungm. sub v. %. (Nákres $. 359.)

S. 4. Dalším úkolem spojky č jest naznačování důrazu: ©

I vezřěch, nali-ť © s nebe jeden krásný člověk sstüpi Alex. SVít. 886.

Jak sě dnes v Litvě děje AL J. H. 287. Až pak po tom (mösiee) 4 po- ©

bledě. Ib. 390. Voda, ježto © dnes pod kfášter plove LPr. 170. Na-li-ť ©

Z bude hoře jim Des. 294. Až ta i mine sváda Dal. 17, 14. A po

hřiechu puol lesa 7 ukräti. JMl. 411, 18. Nes česnek, kam chceš,

česnek © bude Flaška Přísl. 80. Malá-li-j' moc © najmenší věc z ni-

čehož učiniti? Veliká (jest) moc, ježto by © jedinú věc, a najmenší,

mohla z ničehož učiniti. Štítný RBes. 649, 10 a 15. (Nákres $. 399.) ©

Právě touto důrazoznačnou úlohou spojky č vysvětluje se po-
někud, jak k tomu došlo, že jí užíváno i ve smyslu záporčivém.
Sama o sobě zajisté spojka © nikdy neznačila negaci, nýbrž shledává
se tak jen tehdá, když se © nahraditi dá nynějším ani anebo ni,
tedy jen v těch případech, když v téže větě následuje sloveso zá-
porné, anebo, jinak řečeno, jen tehdá, kde se podle obecného nyní

běhu dvojím výrazem negativným vyjadřuje zápor. Příklady: Však

i člověka na něm (t. j. hradě) nebieše Dal. 38, 18. Tu úsilé mnoho

podjesta, © přěd Horníky bezpečna nebiesta Ib. 100, 19. I za pól :
druhého léta nepřijide Ib. 109, 4. I slova nepromluviece LPr. ©

1008. Však proto 7 h—na nejmáš Mast. 70, 16. Pro to jsem

2 nechtěl prijiti JMI. 393, 25. Pro to sú sě ke mně č nevrátili ©
Ib. 400, 24. Tak jak skrz& plášč 7 krópě neprojide Ib. 409, 12. —
Město, jehož © dnes jest nezbylo Ep. Zl. 175, 15. I kámen se na ©
jednom miestě neobalí Flaška Přísl. 27. Vzvazují na lid břemena, -

jichž nésti nemohü, a snad % prstem dotknúti sč nechtie toho Štít.
Nkřest. 305, 13. Takový © komu-t dá pokoj? Né z sobě-ť neučiní
pokoje Ib. 158, 15.

S. 5. Nejčastěji se záporné © vyskýtá ve spojení se slovem ©
jeden. Příklady. Alex. Bud. I: Hi jeden z vás never tomu 318. —
Alex. SVit.: By netbal © jedněch vojen. 365. — Mastičkář: Nechce

a EN ne Ei ra ah ee a
RL ER e s u W a; < x

7

-k náma 7 jeden kupec přijíti 74, 27. — Leg. o sv. Prokopu: Ne-
tbal č jedné kratochvile 78. Z jednoho pokoje nehledaj& 105.

Nebiese % jednomu člověku znám 195. Neosta 7 jednoho s ním
je 218. — Skl o MMagdalen&: Z jednoho nevzě k sobě 336. I je-

m

= _ dnoho nevynímá miesta 785. A nikdy i v jednej strasti ne-
ť ostavíš žádné vlasti 903. — Pašije: Nejmaje na-ň © jedné viny.
- Ježuš jemu 7% jednoho slova neotpovědě. Nemohl by nade mnú

-© Z jedné moci jmieti. Že jemu ö jeden vody nepodadieše 443, 461,

5 467, 605. — Dalimil: Tehdy © jedna žena mužem jista nebieše 2,

- 49. Búdcie 7 jednoho nejmějiechu 2, 53. Rady © jedné nevzemše

3 3, 36. I jeden müdry nerad se s ciuzimi 4, 24 a tak napořád. —

Anselm (St. Skl. III): Nejmějiechu © jedné moci 119. Neznati bylo
o jedné rány 352. Nejměl by moci © jedné nade mnü 491. —
Kniha Rozmberskä (List. fil. a paed. 1880): Nemóž viece držéti © je-
dnoho u pöhoniech 88. Nebo nelzč © jedné nevěry ni čímž po-

- stihnuti. Nelze z jednomu ni ciež cti zbaviti přísahami 129. Pakli
. Popravcie umřěl, tehdá nemóž své viny na © jednoho přěvesti
it jedniem právem 131. — Ježíšovo Mládí (Výb. I): Neb tu © je-

dnoho hriecha nenie 389, 14. Neb v ráji 7 jednoho úsilé nenie
407, 18. O niejž © jednomu známosti nenie 403, 3 a tak na-
pořád. — Život Krista Pána (Výb. D: Ten, ježto... © jedniem
rozumem neobklíčen jest 352, 10. — Skládaní o Podkoní a Žáku

— (mého vydání): V světě ten i jeden nenie 50.

Druhdy vyskýtá se prostě jeden bez ©: Z těch ze vsech jeden

© nebieše Al. SVit. 385. Jeden člověk živ neosta Ib. 500. Neby jeden

© tu nepyčě ib. 833. A jedné viny k němu nejměli Paš. 446.

$. 6. V polovici XIV, ba snad i několik let před tím, začíná

R za nullus vystupovati © žádný.

Jungmann vykládá složku tuto těmito slovy: „Et optatus, guem
velis, ullus; ni žádný nec optatus, ne ullus guidem, nullus; modo
žádný.“ Miklošič v rozpravě své Die Negation in den slavischen
Sprachen (Wien 1869) vykládá ji takto: „Im kleinruss., čech., pol.,
oserb. und nserb. findet sich ein den anderen Sprachen fehlender
Ausdruck für nullus, dessen Ursprung zweifelhaft ist: žadnyj, žáden,

. Zaden, žadyn, žeden. Die bei Jungmann verzeichnete Ansicht... ist,

abgesehen von der Schwierigkeit von dem Begriff „et optatus“ zu
dem Begriff „nullus* zu gelangen, aus lautlichen Gründen zu ver-
werfen, da in diesem Falle das Wort im pol. den Nasal haben
müsste, wie in der That dem čech. žádný cupidus, exoptatus, pol.
zadny acceptus gegenůbersteht, von asl. žedati, čech. žádati

ER o ed de boa KOP V dd ER RR EEE TRUE

ŘEK

8

und pol. žadaé. Einer meiner Zuhörer, der Kleinrusse A. Seme- ©

novič, leitete das Wort von asl. niže jedpns für nijedpnp ne
unus guidem ab, gegen welche Ableitung begrifflich nichts ein-
gewendet werden kann. Lautlich ist sie kaum ganz unan-
fechtbar, denn wenn man auch asl. von nizZejedsnp zu nižaden
ebenso gelangt, wie von nejesmp zu něsm; — und nach ž geht 2 auch
sonst in a über — so scheint doch diess in den anderen Sprachen
nicht so ausgemacht zu sein.“

Proti tomuto náhledu Miklošičovu vyslovil se prof. J. Kvíčala
(Sitzungsber. der phil. hist. Classe der k. Akad. d. W. 1870, Ex-
cursus III p. 151—155). Kvíčala dovozuje takto. Potíž dostati se

od významu exoptatus k nullus není větší nežli nesnáze u vý-

kladu záporné funkce slov vlastně positivných personne, rien,

pas, jamais, kein atd. Všakť se záporná platnost významu ex-

optatus nevyvinula vnitřně, nýbrž prvotně se slova žádný užívalo
ve významu vlastně jemu přislušejícím a negace jinak se naznačo-
vala; později teprv citem jazykovým záporný moment přenešen byl

na žádný samo, jakož pak se podobně událo při dotčených slovech.

romanských a jakož i důmyslný, ač nikoli správný výklad Seme-
novičův sám na témž základě spočívá. Prof. Kvíčala porovnává vý-
znam exoptatus carus s lat. gui-libet, gui-vis, kdež prvotní význam

libet, vis rovněž osläbl. Žádný nejprvé přijalo na se platnost

zájmene neurčitého, jakož viděti z dokladův Jungmannem uve-
dených. Syr. 29, 14: Poklad ten lepší bude nežli žádné zlato
(guam quodvis aurum). Pronikavější jest (řeč) nežli žádný meč
z obou stran ostrý (guam quilibet gladius anceps, Stelcar o čárách).
A to stojí více nežli žádné malování (guam guaevis pictura. Prefát
z Vlkanova 165). Důležita je i stará složka © žádný, kdež 2 jest
stupňujícím = etiam. — Co do druhého důvodu, jejž Miklošič béře

od nosovky, že by slovo to v polštině zníti mělo žaden, jakož.

žaden acceptus v skutku zní, ukazuje prof. Kvíčala ku kolísání,
ježto se shledává mezi samohláskami čistými a nosovými, 1 dí dále:
„Von entscheidendem Gewicht ist aber in dieser Frage der Umstand,
dass im Altbulgarischen neben žedati auch die Form žadati sich
findet. Man darf auch für das polnische žadaé eine Nebenform
Zadad annehmen, von welcher eben pol. žaden herstammt.“ Tázati
prý se sluší, jak by se polské žadny (šeredný) vykládati mělo, jakož
prý by mysliti lze bylo, že se význam ten vyvinul z „nullus“; však
i v latině nullus druhdy znamená vilis levis. Ku konci připo-

míná prof. Kvíčala, že Schleicher v Glossáři uvozuje litevské žédnas ©

P z o Bet o k Oš de oa v i 2 o

E “g ké
Fu tk dv v n P:

OCD to ka

9

-ve smyslu „špatný, ošklivý“, což prý nepochybně z pol. žadny, a žč-
-© dnas = kožnas — jeder. K tomu ovšem Mielke (a i Nesselmann)

dodává, že slovo to je zastaralé, ale nicméně zdá se, že žědnas,

Y_we 0 A 2

A když od Litvanů z polštiny bylo přejato, v této řeči ještě znamenalo
— auilibet.

} Ja sam jsem v „Nákrese mluvnice staročeské“, na podzim 1869
vydaném, $. 384 ukázal k zápornému významu částice č, na č jeden,
izädnya č žádúcí, pozdější nižádný, „až pak v XVI věku prosté
žádný zůstalo, pravým opakem vlastního svého smyslu. Žádný za-
jisté tolikéž jest co žádoucí, žadatelný, jakož za starodävna tak
i užíváno“.

Podle spůsobu v celém „Nákrese“ zachovávaného podal jsem
tu jednoduchý výsledek svých studií, ale právě tato stručnost vedla
k odporům, ježto by obšírným odůvodněním bývaly jistě zaplašeny.

Ruský učenec Jan Baudouin de Courtenay v úvaze, kterou
v Kuhnových „Beitráge zur vergleich. Sprachforschung“ (sv. VIII,
Berlin 1874 str. 234) vydal o „Nákrese“, takto se vyslovuje: „Die
Erklärung von žádný (keiner) als žádúcí (wünschend — sic!),
žadatelný (wůnschenswerth) scheint mir zweifelhaft zu sein.“

A když pan Prusík ve „Příspěvcích k nauce o tvoření kořenův“
slovo žádný vykládal týmž spůsobem, jako jsem já byl učinil, tu se
- prof. V. Jagié takto ozval ve Slav. Archiv (V str. 162): „Das čech.
- žádný, wofür in den älteren Sprachdenkmälern gewöhnlich ižádný,
- nižádný begegnet, wird zwar auch von Prusík auf desideratus, also
asl. Zedsn% Zedsnyj zurückgeführt; dennoch muss ich an der
üblichen Auffassung und Deutung ižádný, nižádný = *i že-
jediný, *nize-jediny = i-žejdný = i-žédný festhalten. Für
mich ist das ob. serb. žadyn-žana-žano (kein) zum Unterschiede von
žadny-žadna-žadno (begierig), ferner das nserb. Zeden, žedna (žena),
žedno (Zeno), namentlich aber das poln. žaden beweisend, welches
eben nun aus „že-jeden“ d. h. „i-Ze-jeden“ abgeleitet werden kann
und natürlich mit Zadny nichts gemein hat. Es stellt sich also
heraus, dass alle nordwestl. Sprachen in derselben Weise „kein“
und „Niemand“ durch „i“ oder „ne“ mit „že“ und „jedyn“ oder
„jedyny“ ausdrücken; nichts von „Verlangen“ oder „Begehren“ kann
in diesem Worte gesucht werden.“

Vypsal jsem tu do podrobna posavadní náhledy, které se ostatně
- mezi sebou potírají (Jagié ku př. neznal Kvíčalovy rozpravy), ne
- proto, abych mezi nimi sobě osoboval rozsudství, ale proto, aby se
- vidělo, na jaké scestí vede nehistorické rozbírání záhady, která

10

jen historickým výskumem dojíti může svého rozhadu, a to výskumem
na poli nikoli staroslovanském, nýbrž jediné na českém a polském.
$. 7. Předně není nikteraké pochybnosti, že slovo žádný
prvotně užíváno bylo ve smyslu žádostnosti a to buď a) subjek-
tivné anebo d) objektivné: desiderans, optans >> desideratus, optatus.
a) Kdo chová svého, nebude žáden cizieho. Přísl. (Jungm.).
On je časem cheba žáden. Rosa. |
b) Zde sluší na to upozorniti, že vedle žádný co desideratus
stále vyskytuje se rovnomocné žádůcí, pročež v následujících tuto
dokladech i k tomuto přihlédáno.
Alex. Mus.: Proněž mi život ne žáden 4. Jede přěd král čsná
kměticě, a řkúci: Mój žádný králiu 38. — Mastičkář: E žádný
mistře 74, 18 a 31. Králu žádúcí 15, 26. — Ježíšovo Mládí:
Když to žádné dietě chodieše 391, 3. V dóm vnidú, v němžto
žádné dietě v jesléch ležieše 400, 15. — Na nebevzetí (St.
skl. ID: Tut jsú chromi, němí, slepí, nic jsü jim ne žádni s sbo-
žím sklepi 404 sld. — Vzdechnutí k Panně Marii (tamtéž):

Byť mi popřál, v niež bych činil skutky svaté i všet na sled žádné ©

ženy, řkúce svatej Magdaleny 23. — Sedmero radostí P. Marie
(tamtéž): Jáz pak člověk nedomyslný, v tej žádnej chvále ne-
smyslný 32. Donovadž to žádné dietě 134. Přišlo to dietě žá-
důcie 138. Nelitujíc jej chopichu našeho žádného tvörce 315.
Pokáza se žádnej ženě, svatej Máří Magdaleně 419. Vítaj mój
přěžádný kvietku 443. Potom svej milej. matcě ovšem žádná
slova vecě: „Má žádná matičko milá“ 536 sld. Na cest té krá-
lovne žádnej 621. Z hložie röze žádúcie 629. Pospěš ke mně,
žádná máti 658. Veselet se všickni kóři pro tě, žádná svatá
Máří 732. Projev sě, žádná světlosti 363. — Alan (St. Skl. I):

Kde's sě vzala, žádná hosti? 950. — Vypravivši to pořádně, poče

‚prositi té žádně, by ji ráčila zpraviti 963 sld. Tvórče žádný,
co-t spomáhá, že tvá milosť k nim dosähä 1256. Protož, milý žádný
synu, rač shladiti jeho vinu 1364. — Anselmus (St. skl. III): Jeho
líčko ovšem stvücie, milé, žádné, přežádúcie 305. Věřila sem...
pro jeho milé promluvenie i jeho žádné vezřenie (m. věřenie, jak
Hanka čte) 424. Život mi nenie žáden 413. — Smrt (St. skl. III),
Když mi srdce mysl probúzie ... život mi žáden nenie 8. — Le-
genda o sv. Alexiovi (Č. Č. M. 1851 L 142 sld.): Syna žádú-
cieho jediného. Žádný synu, čím's ny vinit? —

$. 8. Význam tento po různu dlouho se udržel přes polovici

XIV věku, ba až do věku XVI. Tak zejména ve Lvovské Le

„AMO a a I

a WE En Zr u en nn o Bo Iran o o Al dal) l O E bo B E Syn re o

cí Sb iin Ta u o o o na En A EL <

Satire zu
NE “

NETTE naka ORT ET ER NEE RTL

oj
Jo dy jd a ot a
EN Paní <
s ) Ban N ne o ”

#%

z Mask 387 ý di EEE RE Zp N EEE RT) IE RN 7 EHE rn DERO 1 SER BEE Era oo ARTE AOSEED TERRE EE
N 7 de PAY TOR ORER vy sy e NY: VO oa Prom RL Pl LER = ® > ALT

CR ya a ER jak C 38 N j k

ae Ra Een A s bb A o

ání
o,

11

gendě o sv. Dorotě (Č. Č. M. 1859, str. 22—27) čteme: Poslú-

- chajtež na počátcě o tom přežádném děťátce. Odplatu máte od
© tej přežádnej device. Mój milý žádný Bože! Ta zäduücie dě-
- vice. Což muk chceš, ty já... chci mile trpěti pro žádného chotě
- mého. Tak v Stockholmské legendě o sv. Kateřině: A’na jde

s tů zadnü deceří 190. I vece: Otčíku žádný 919. Prorazichu tu
nevinnü žádnů kóži 2266. Nebeskej radosti dojdi, nic sobě ne-
tesknüc, žádná 3424. Vedle toho: Ta milá panna žádúcí 116
A jeho žádúcie vlásky 732. V tom Ččasi ten syn Zädüci 810.
Vece: Mój synu žádúcí 1016. Tak ve spisech Štítného: Někomu
by pak ta práce podle světa byla žádna (Nkfest. 195, 20).
V titulatuře se žádný ve smyslu žádoucí velmi dlouho drželo.
Tak 1. 1410 Jindřich z Rožmberka psal králi Václavovi: „Služba má
napřed Tvé milosti, králi žádný“ a v jiném listu: „Osvieceny knieže,
králi žádný a pane milostivý“ (Arch. III 291, 292). Podobně 1. 1415
témuž panovníkovi Jan biskup Litomyšlský: „Najjasnější knieže, králi
žádný a pane mój milostivý“ (ib. 296). A Smil Flaška v Nové Radě
píše: Levhart vece: Žádný králi 379. Žádný kraloviče 1382. Ve
příslovích: Komu cizie žádno, toho své mrzí (90). Byl sem, kde
dobrý žáden (235). Po různu vyskytuje se ještě později. Tak u Pre-
fáta 92: Sladké vody sme se napili, neb nám byla žádna.

8. 9. Mezitím počalo, ač z počátku vždy ještě současně i vedle
i jeden, ustálovati se © žádný; patrně, že spůsobem nám nyní
nestižitelným bylo vešlo do módy a v krátce podle běhu, jenž za XIV

století s dostatek dosvědčen jest, celé pole mluvy české opanovalo,

samo pak po některé době zase ustoupilo výrazu nižádný a podne-
šnímu prostému žádný.

8.10. Že v č žádný skutečně bytně a tělesně jest „žádný“
— desiderabilis, © pak že jest znakem zápornosti, to nade všelikou
pochybnost vyniká z legendy o sv. Kateřině, kdežto stejným, ba týmž
významem nalézáme nejen z-žádný, ale též «-žádúcí: Aby tej
panny nedávala © žádúciemu živému 200. Jeho müdrosti nemóž
č žádůcí umem obklíčiti 518. Rozum © žádúcí nenie 1854. A žá-
düciej otpěry protiv jiej nemohl mieti 2239. A ten (anděl) uči
z toho jistého obřaka mocně silným lomem tak divokým prudkým
hromem v tý mlzi mezi ta kola, jakž jich ? žádúcie pöla tu po
hromadě neosta 2874 sld. — I za žádného nepójdu muže 346.
Modlám obětí nechtíce dáti © žádnů odoli 1202 sld. Jeho moci
1 vlasti smysl © žádný sě nechopi 1844. Však těch (mistrův)

- t žádný nikdy nesměl! pomysliti 2158. Nad to se i smyslový pře-

A
P
5

12

chod jasně zračí v některých případech. Tak ku př. ve skládaní
o Máří Magdaleně (Rkp. Hradecký vydání Paterova): V tom naj-
věčší bolest jměla, žádné útěchy nejměla“ (25). Ó naděje má je-

diná v světě a i žádná jiná (501). Zde všude žádný vyložiti se

dá ve smyslu i žádoucnosti i nikterakosti. Ještě jasněji se to vidí
ve přísloví 235 u Flašky: Byl sem, kde dobrý žáden,-t. j. kde
dobrý žádoucím, kde dobrý nikdo.
$. 11. V legendě o sv. Kateřině i ve skládaní o Máří Magda-
leně rovnoměrně, ba v onéno převahou, se vedle © žádný vyskýtá
též © jeden. V leg. Kateřinské: Tak jakž neumře © jeden 495.
Ale smysl © žádný jeho nevie č jednuü vtipností, z čeho Bóh své
sieni stvořil 1370. Buoh ten jest v © jednej vině nikdy nebyl za
žádný vlas 1825. Z jednoho nedostatka nejměl 1831. Protiv tejto
dievce nenie č jednoho pěvce 2167. Předeň jide, jako by © jednej
chvíle u vězení nesěděla 2650. Neměj č jedné péče 3317. Aby se...
1 jednej škody nestalo 3372. Ve skládání o Maří Magd.: I jednoho
nevzě k sobě utěšenie 367. / jednoho nevynímá miesta 785.
Skládaní tato proto jsou zajímava, jelikož obě pochodí asi z po-
lovice XIV věku, kde patrně, co do č jeden a % žádný, udál se
zmíněný převrat.
Střídavé užívání č žádný a % jeden stopovati se dá v An-
selmu, v Tandariáši (přep. Pinvičky), v Radě otcově, jakož i v jiných
spisech, jichžto přepisy se nám z poloviny XIV věku dochovaly; ba
potkáváme se s tím ještě u Štítného, jehožto jazyk vůbec na
češtinu starší, aspoň z polovice XIV věku, se ponáší. Tak ku př. v kni-
hách o obecných věcech křesťanských: Že j' zle napsáno, tak že by
se nemohlo © jednü stranü sjednati s sv. písmem (2, 9). Jdi za
muž, nedadüc č jedné příčiny zlé do sebe (85, 25). — I žádný
člověk nemóž jeho (času) odvolati (273, 20). Aby vdovy... 2 žádné
příčiny nedaly črtu ke zlému (85, 4). Rovněž tak v Řečech Besedních
(Výb. I): Neniet miesta © jednoho. Nenie na mieste % jednom
644, 23, 26, 32. — Kromě něho nenie © žádná věc bez pohnutie
642, 21. Tak ež neprojde 7 žádný rozbroje tohoto světa 646, 20.
$. 12. Jak se nikto a % jeden nahrazovalo výrazem 7 žádný
a později žádný, nejlépe spatřujeme v kronice Dalimilově, kde po-
někud i po této zvláštnosti rozlišiti lze rukopisy starší od mladších.
Starý text ku př. má 2, 53: „Súdcie 7 jednoho nejmějiechu“
a kodex Zebererův klade „Súdcie žádného“ 68, 26: „Neživte
chuda ni bohatého, nemíjejte © jednoho“, kdežto kodex Lobk.

klade: „Neživte ni bohata ni chudého, Němce zlého % žádného“ ©

Fe
sale a o Zune nn > un a un u au o o at al en Ad aan rang o o o nn all bo eh a in ge LE en

A unit

y $ ps“ he..
točny: Ao Anka
jo še O v

13

že

a Ješínovo vydání: „Neminujte 7 žádného“. 70,17: „Nemáť nikte
- "nic věrnějšieho“, kdežto kodex Frant. klade: „Nemät žádný“. 100,
- 29: „Tak G jeden dobrý pokoje nejměl“, kdežto kodex Lobk. čte:
© „Tak 7 žádný dobrý atd.“ V textu starším dle rkp. Vídenského jen
-na jediném místě se mně % žádný vyskytlo (39, 34): „Az jeho

Rt
a A AE

- 2 žádný člověk nezvěděl“, ale to zdá se býti pozdější interpolace,
-© rovněž jako „č žádný“, které jedinékrát se čte ve knize starého
- pana z Rožmberka 278: „Při druhý všě pořád neminujíc ? žádné“
-vedle obecného tam 7 jeden, anebo v Alanu (St. skl. I v. 833)
I žádná těch neotpočine. Rovněž tak se má v jiných starších spi-

- sech, které nás došly ve přepisech z druhé polovice XIV století.

-V románu o Apollonu Tyrském pozdější přepis starší výraz
‘jeden též nahrazuje © žádným: „Dcery nedám © jednomu“;
pozdější přepis má „% žádnému“ (280).

8.13. Zajímavý v té příčině je Spor duše s tělem, jenž se-
psán byl nedlouho po smrti českého dvorského kancléře a probošta
Vyšehradského Petra z Aichspaltu, zemřelého 1320 co arcibiskupa
Mohučského, jakož o smrti jeho v básní samé zmínka se děje
(Výb. I 367, 4 sld.). Rukopis, v němž se spor nám zachoval, po-
chází však z konce XIV věku (Rozbor I 146) a text básně v něm
obsažený nese na sobě hrubé sledy zvůle písařovy. Mezi porouchaná
místa náležejí též tyto dvě dvouverší:

Jáz nevědě, co kam klästi,

nemohu 7 žádným údem vlásti (ib. 373, 32)
Již mě hřieši ke dnu vážie,

nebť jim © žádný nepřěkážie (ib. 376, 29).

V obou případech verš s © žádný jest delší, než toho rozměr
požaduje, v prvním o dvě stopy, v druhém o jednu, kterážto neshoda
nepovstala ničím jiným, nežli že © žádný vloženo na místě prvotního
% a nikto, tak že verše ty původně asi zněly:

nemohu % údem vlásti

nebť jim nikto nepřěkážie.

Mimo Štítného ve všech spisech druhé polovice XIV věku jeví

- se G žádný co panující forma. Tak jmenovitě v Tristramu, ve kro-
nice Trojanské, v Samomluvení sv. Augustina (jehož překlad podle
mého soudu nepravě Štítnému se přičítá), v kronice Pulkavově, ve
knihách Alberta Velikého, v kronice o Alexandru Velikém, v káza-
ních Dzikowských, v Životech a v řečech otcův egyptských, v Pas-
sionalu, v Ranném lékařství Rhazesově.

v
k:
M

E

14

$. 14. Mezitím, co v knihách takto se vedlo, vyvíjela se mluva
obecná, pokud z listin souvěkých stopovati lze, svým během. Tu za-
jisté současně shledáváme netoliko © žádný, ale i prosté žádný
a nad to též ni žádný.
- Nejstarší doklady do 1400 a let nejblíže příštích sestavím, po-
kud možno, úplně:
a) Šlohařové nemají bíti vlny % žádnému ani ze vsi ani
z města. Aby © žádný nedělal osnovy atd. Práva soukenníkův
Rychnovských 1378 (Č. Č. M. 1860 23 sld.). Proti tomu, abych ne-
mohl jmieti © žádné pře ani žádného práva. Jan z Hradce 1384

(Arch. II. 317). Tech závad i nechutí... © žádným právem ani
o žádnú řečí ... obnovovati. Nevyjieždějíc na © žádné právo. Ol-

dřich z Hradce 1388 (ib. 319). I žádných nepoostavujíc. Tak čtyři-
krát v listu Jindřicha st. Berky z Dubé 1391 (ib. 47). Nezóstavuje
o žádného práva. A my na % žádné právo nemáme vyjíti. Jin-
drich z Rožmberka 1395 (ib. 324 sld.). Nemají k tomu % žádného
práva. Prokop markrabě moravský v Praze 1398 (Arch. III 271).
Rač to ... ď žádnému nepraviti. Bohuslav ze Švamberka, list na
Boru daný 1400 (ib. 368).

b) Toho všeho jim všem pánóm ... ni žádnými řečmi ni
skutky ... slibujem ve zlém nezdvihati. Listina krále Václava 1394
v Písku daná za dvorského kancléře Jana (Hanka Brunonova), biskupa
Kaminského (Arch. I. 53).

c) Aby v ty sirotky žádný mocí se neuvazoval. Listina krále
Václava IV, daná 1395 na Žebráce (Arch. I 58). Žádný sě od dru-
hých neděle. Země česká ot ? žádné) strany nemá hubena býti.
A na žádné právo nevyjeli. Zápis Pražanův a pánův strany kra-
lovské 1399 (Arch. I 61 sld.). Vzdvihati v žádné mieře. Zápis kr.
Václava IV 1401 (ib. 68). Ale aby ... prázden byl a žádnému
z rady toho horším... zpominal. List pražský 1402 (Vyb. I 1055. **)

S. 15. S tímto trojitým užíváním shoduje se svědectví, jež v téže
příčině Mr. Jan Hus vydává v přípisku ke své Postille, 1413 složené,
an dí (Sebr. sp. II. 440): „Aby, ktož budeš čísti, rozuměl mé řeči
české, věz, Zet sem psal! tak, jakž obyčejně mluvím; neb

*) Čteno „o ty žádné“ v Archivu i ve Výboru, ač patrně omylem.
**) Nejstarší stopy prostého žádný — nullus vyskýtají se v legendách o sv. Ka-
teřině (Ot žádného mistra vóle... nestýchala čtúce v žádných knihach

539 sld. Za žádný viäsek 1826) a Lvovské o sv. Dorotě (Žádnej bolesti

viděti nebieše 24. A žádné dřievie nedává ploda 27). I v Passionale prosté
žádný po různu se čte.

N p
n! A R
Ao an ol Fa un ed AS a JA

oak k- oky o O po o hn E Pí bo a oo o o o n o o Ba 2 Zoo dl

ři tě So v kp ko úkon B do td i ově dn EES

o S k od a v čo n n úl ia

15

: © v jednom kraji Čechové jinak miuvie a v jiném jinak. U příkladě.

=

A

Pr;

R-

„Já píši: Nižádný nevie, a jiní řlekají: Žádný nevie“. O třetím
© výrazu, t. © „z žádný“ Hus nezmiňuje se, jelikož patrně ve mluvě
-obecné za jeho času již byl zanikal, ačkoli v písemné řeči, jakož

-z listin vidno, ještě dosti dlouho se dával

E“

V Praze nejdříve zobecnělo a z Prahy rychle se šířilo žádný.

Potkáváme se s ním ve Výkladu na právo Ondřeje z Dubé, ve Sváru

vody s vínem, v Popravčí knize Rožmberské, v Katonu, ve Tkadlečku,

-v kronice o Štilfridovi a Bruncvikovi, v Řádu práva zemského, ve
- právě horničím (Codex juris boh. tom. I), v Hájkově a Zižkově zří-
- zení vojenském atd.

Hus výhradně píše nižádný, podobně tak Chelčický; dále
se tak čte v evangelium Nikodemově, v Životě Adamově, v románu
o Josefovi a Asseneth, v Lékařských knihách Salicetových, v Gestech
Romanorum, v Senekov& spise o mravích, ve spisech Jana z Pří-
bramě (+ 1448), Prokopa z Plzně ($ po 1477), Vavřince z Březové (%

© 1455), Jana z Rokycan (7 1471), v Solfernu, v radě králi Jiřímu atd.

- Prvotnou vlastí výrazu nižádný kromě všeliké pochyby byla kra-

© jina u Husince a u Vodňan, jakožto rodná Mr. J. Husi a Petra Chel-

čického. Vlivem Husovým udomácnilo se nižádný i v samé Praze,

© jakož zejména se shledává z listin pražských, kde se od 1. 1406 pro-
- měsmo čte žádný, ižádný a nižádný.

8. 16. Nyní třeba přihlédnouti k polštině, která co do příčiny

naší velmi příbuzna s češtinou, jakož při spisech staropolských, ježto

na mnoze z originálův českých jsou tvořeny, jinak ovšem býti ne-
© mohlo.

V starší polštině, rovněž jako v češtině za první doby XIV věku,
k naznačování nullus též užíváno výrazu jeden snegací. L. 1395:
Zesm Mikolajowi dal rok, z tem esm ni jednej szkody nieuczynil.
I že Siechna nie wzela ot swe braci ni jednych pieniedzi (Nehring
ve Slav. Archiv IV 184). L. 1407: Niezabijaj ni jednego (Rkp.
Krak. 1619, Wislocki 394).

Polské žadny, rovněž českému žádný, značilo prvotně tolik, co
žádoucí — desiderabilis, žádoucný — desiderans. Tak v Žalmu 18, 11:
„Desiderabilia super aurum“ v ŽWitt. přeloženo: „Žádnějšie nad
zlato“ a v žaltáři sv. Florianském (kr. Malgorzaty): „žadniejsza
nad zloto“. Taktéž 105, 24: „Et pro nihilo habuerunt terram desi-

3 derabilem“ zní v ŽW. „A za ničse nejměli země žádúcie“, v Ž.
® sv. Flor.: „zemie žadna“. Gen. 31, 30: „Et desiderio erat tibi do-

A

16

mus patris tui“ v Bibli Olom.: „Bylo-ť jest žádno jíti do domu otce
svého“, Bibl. král. Sofie: „A bylo-6é žadno ku oécu twemu“. *)
Vedle těchto významův vyskýtá se v biblí král. Sofie ve smyslu
nullus obecně nižadny, nižadny; jen někdy žadny a nijeden.
Gen. 19, 31: Et nullus virorum remansit in terra = A nižadny
maž nie ostal w ziemi. Gen. 23, 6: Nullusque te prohibere poterit

= A Žžadny-é odbronié nie može. Gen. 31, 50: Nullus sermonis

nostri testis est — Podlug smowy ni jednego swiadka nie. —
Exod. 12, 16: Nihil operis facietis = Ni Zadnego dziala w nich
czynié nie bedzecie. Exod. 12, 22: Nullus vestrum egrediatur =
Ni žadny z was niewychodz. Exod. 12, 39: Nullam facere sinen-
tibus moram = A niedadžac jim uczynié ni žadnego omieszkania.
Z těchto a jiných dokladův, jichž počet by se zmnohonásobniti dal,
viděti mimo jiné i to, že biblí král. Sofie přepsána: byla z českého
textu teprv po Mr. Janu Husi upraveného; v starších textech české
bible totiž se ni žádný nevyskýtá.

Z glossy super epistolas dominicales (pol. XV věku, vydané
W. Wislockým v Sprawozdani kom. jez. ak. umiej. I str. 59): Ni
zadnemu czlowiekowi zlego za zle niewracajacy badžcie. |

Z modliteb Waclawa, rkp. XV věku (Pamietnik Akad. Krak. II):
I raczy daé, aby ... ku žadnemu niesklonili bysmy sie grzechowi
(str. 52P). Z legendy o sv. Alexiovi, rkp. 1454 (Rozpr. filol. Akad.
krak. sv. IV): Nie mia! po sobie žadniego nodu 28. A niepoznal
žadny jego 139.

Biblí král. Sofie mimo všelikou pochybnost přepsána je z textu
českého a v obou ostatních tuto jmenovaných památkách vliv češtiny
stopovati se dá. Tudíž ovšem i pochopitelno, že nižadny a žadny
jsou čechomluvy. Z počátku šetřeno i v těchto případech nosovky,
jakož viděti z biblí kr. Sofie, kde Gen. 19, 31 psáno ni szodni
a z legendy :o sv. Alexiovi, kde položeno žadny 139; později pak
obecně se ujal tvar český nižadny, žadny.

Kdo se koli zanášel starším písemnictvím polským, toho tajno
není, jak četně se v polštině od XVI na mnoze až podnes vyskýtají
podobné hláskoslovné čechomluvy, ano žeť Poláci forem českých na-
mnoze užívají k rozrůznění pojmův, jako se to podobně s latinskými
tvary děje ve frančtině (camp — champ, suspicion — soupcon, spirituel
— esprit, specieux — espěce atd.), ku př. kus, psi kus (kousek
obmyslný, štrych: najlepszy kus w swym žiwocie udzialal) vedle kes

*) Četné na význam tento doklady viz ve Slovníku Lindeho pod slovem žadny, k

4

EN ků

Be Ov
kos t O n V

čo Ep a o po Nee oo ee K MRSN ON ds -
a Reizung K er VŠ A (M4 č Te vn 3
Er R C" 5

17

as trochet). Podobně chutka, chutny, chutliwy, chutko,
_ chutkosé vedle chetka, chetny, chetliwy, chetko, chetkosé;
3 gubka, hubka (hubka zapalovací) vedle gebka (üstecka, hu-
- bička, houba mořská mycí), husto, hustem (hojně: Izy lejac hu-
- stem, niewczas dajac chleba hnsto) vedle gesto (hustě); kusy
- (ogon kusy) vedle kesy; kusié m. kesié, lada (neorané. pole)
m. leda; luk (samostříl, kuše, oblouk) vedle lek (oblouk zděný,
-luk u sedla, sedlo); mudo vedle zastaralého ma do; pupki, pup-
kove futra (pobřišky drahých kožešin) a pepek (pupek) atd. Po-
dobně se věc má i s nižadny, žadny, kde formy české užito
- právě k odrůznění pojmu, tak že žadny zůstalo za „žádoucí“
a žaden za „nullus“.

Nynější polština v nominativu užívá nominalného tvaru žaden,
"čehož ve starší mluvě není; tam zajisté, jako u nás, čte se: Žadny
- ezlowiek niema byd iman. Žadny rozum ludžki tego niedoscignie.

Stejně znějící slovo žadny (ošklivý, hnusný) pochodí od slo-

vesa žadzié (oškliviti, hnusiti se) a se žádný = nullus nic nemá
- společného.

Žadnyj, nižadnyj do maloruštiny přejato jest z polštiny,
| rovněž jako žédnas do litevštiny.

Co se dotýče lužické srbštiny, tu známe jazyk v nynějším útvaru,

- ale historický jeho rozvoj těžko, ba nemožno stopovati; jen tolik víme,

- že ještě snad silnější, než v polštině, byl tu vliv češtiny.

k $. 17. Co výsledek výskumu přítomného lze tedy ne bez práva

_ položiti tyto tři kusy:

a) Spůsob, jakým pojem latinského nemo, zvláště pak nullus

-v staré češtině postupem času býval vyjadřován, vedle jiných ná-
znakův stanoviti může důležité kriterium k poznání toho, z které
doby pochodí jednotlivé starověké památky. Až do konce XIII věku
není ustáleného zvláštního výrazu českého pro pojem nullus. Od
této doby až asi do polou XIV věku obecně se psalo 7 jeden.

V polovici XIV věku vedle © jeden vyniká č žádný, kteréž

pak ve druhé půlce téhož století úplně dostalo vrch. Současně
„s č žádný, ač z počátku jen po různu a zřídka, vyskýtá se prosté
"žádný, kteréž od počátku XV nad míru se rozmohlo a za XVI století
- výhradně panujícím se stalo.
: Od počátku XV věku ve spisech, které pod vlivem Husovým
-a Chelčického byly sepsány, vyniká ni žádný, ačkoli vždy vedle
žádný. Vedle obou se až přes polovici XV věku v listinách udržuje
-také i žádný. | :
Ti: Filosofie, dějepis a filologie, 2

=

a.

ER
x

18

b) Úplná shoda s tímto historickým rozvojem, jenž teprvé v této

přítomné rozpravě úplně byl vyložen a doložen, ve starých našich pa- -

mátkách, zejmena v rukopisu králodvorském, novým i vzácným jest
důkazem přesnosti a pravosti jejich. Kdyby zajisté za druhého deseti-
letí našeho věku byly bývaly sepsány, nebyl by se falsator uvaroval
užívati slov ižádný, nižadný, žádný jakožto výrazův v češtině
od XIV věku praobecně obvyklých a tím by útvarům svým bezděky
byl vtiskl pečet pozdějšího původu.

c) Výklad slov č žádný, nižádný a žádný, jak v S. 384
„Nákresu“ byl podán, jest přesně historický a tudíž ovšem pravý *).

2.
Nekrolog fary Chotikovské.

Sdělil Ferd. Menčík, předloženo prof. dr. Rezkem dne 22. ledna 1883.

Fara na nynějším fideikommissu Schönbornskem v Chotikově
u Plzně připomíná se již ve XIV. století. Zdá se, že původ její ne-
sahá do století XII. Nebo zachoval se nám v rukopise dvorské
knihovny č. 4940 zlomek, a sice dosti úplný, všech zemřelých při

farnosti této jak duchovních správců tak i světských lidí, a řada ©

zdejších farářů zdá se býti úplná. Zlomek tento pergamenový, činící
přídeští řečeného rukopisu, na hoře jen málo, dole poněkud více při-

říznutý pochází asi ze druhé polovice století XIV.; písmo na prvním.

listu a první stránce druhého listu jest úhledné a pochází vesměs
od jedné ruky; konec však psán jest od rozličných osob, asi ku

konci toho století, možno též, že brzy na počátku století XV., kdy |

pergamenových těchto lístků použil již starý knihař ku vazbě. Po-

dací právo náleželo dle Tinglových libri erectionum II. str. 37. mě- ©

šťanovi z Nové Plzně Mikulášovi, jenž r. 1370 zadal faru knězi Miku- ©

lášovi, jenž faru tuto směnil se zdejším farářem Petrem. Ale farář
Mikuláš již asi 1371 zemřel, a proto zadal ji Mikuláš z Nové Plzně

jinému, takéž Mikulášovi dne 13. října 1371 (Tingl 60). Tito dva ©
faráři uvádějí se v nekrologu tomto jako zemřelí; bezpochyby zemřel
druhý farář jménem Mikuláš před červnem r. 1376; neboť toho roku |

*) Verše z Alexandreidy cituji dle vydání pp. Patery i Hattaly, verše z le- ©

gendy o sv. Prokopu, z Pašijí atd. dle Paterova vydání rukopisu a
ckého. Ostatní prameny znalcům jsou na snadě.

4

sd

F

k
>

19

- ustanoven Mikulášem zde za faráře Svatoslav. Poněvadž tento Svato-

slav jest jedna a tatáž osoba se Svatoněm, zemřelým r. 1394, jest

pravdě podobno, že první tři stránky, pocházející od jedné ruky,

napsány jsou asi mezi rokem 1371—1394, a sice před tímto posled-
ním rokem, poněvadž ani Svatoň ani Mikuláš neuvádějí se mezi

- mrtvými. Co se ostatních v nekrologu uvedených farářů týče, nebyli
- oni faráři zdejšími, nýbrž byli nejspíše při kostele Chotikovském po-
- chováni aneb snad je skladatel nekrologu pojal, že blízké osady tyto

faráři Chotikovskému jaksi přiděleny byly. Co se týče rodiny, jíž
podací právo náleželo, uvádí se otec Mikulášův, Miloslav, již r. 1370

_ zemřelý, se svou manželkou; syn jeho (?) Obrzvin již r. 1394 vyko-
- nával praesentační právo. Rodokmen rodiny jest asi tento:

Miloslav de Nova Plzna
Manželka Vele

Henlin Mikuláš
Manželka Elška
: 9 :

Obrzvin

Ostatní jména jsou nejspíše jména a přijmení poddaných. Uve-

řejňujíce nekrolog tento jmény svými zajímavý a vedoucí k domněnce,
ze i u jiných větších far podobné úmrtní knihy vedeny byly, podo-
- týkáme, že počáteční písmeny jsou malovány červeně a modře, a nad-

- pisy červeně. Písmo samo dobře zachované, jen tu a tam v ohybech
- zlomku úplně se ztratilo; proto svoje doplňky do závorek klademe.

1* Mortuus est die "Assumptionis. =)
Nomina plebanorum, mortuorumin Ohotilom
Przybillaus plebanus. Nicolaus plebanus. Nicolaus plebanus.

-© Riwynus archidiaconus pylz(nensis). Mgr. Paulus ejus sororius. Bo-

hunco decanus et plebanus in Ma(le)sicz. Marquardus plebanus in
Oyprni(cz). Henricus plebanus in Wlferub. Johannes plebanus in

- Leftyan.

Nomina vicariorum.

Gallus natus Stoklalonis in ei(prnicz). Wenczelllaus dictus
Czrch. Vernyerz dictus vicarius. Wenczelllaus de Oyprn(icz). Jo-
hanko de Pylzna. Ottiko predicator de Wey(row)a. Laurencius vica-

-rius de Radn(i)cz. Johannes Nedwyedconis de (...) astra.

bt caj is
lbs RE a

Nomina patronorum ecclesiae in Chotikow.

Dominus Myloflaus. Domina Wele, uxor ipsius. Dominus Hen-
Iynus filius ipsius. Domicellus Myka. Domina Adliczka. Elzka, uxor
© domini Nicolai(cum) filiabus ipsius.

%*) jinou rukou.
9%

t FD RE RN N a Zo ako

20

1 Nomina laicorum mortuorum in Chotikow.

Blazius. Prziba, uxor ejus. Wachko, filius ipsorum. Marzye.
Hodiflaus. Hoda. Jacobus. Katherina. Magdalena. Hele. Jan, Buda
uxor ejus. C(on)radus, Petra uxor ejus. Nicolaus. Johannes clericus.
Byetka. Jana uxor ejus.*) Matiey Liffecz. Nedka uxor ejus. Lyda.
Weliflaus Zylowfki cum uxore. Lipoldus, Welka uxor ejus. Nedwyedek
cum uxore. Jan Kozel cum uxore. Jan Wolek. Andreas dictus Nyemecz,
cum filiis ipsius. Anczko de Krzymycz.....

2° Weliflaus dictus Ozrich. Urata uxor ejus. Andreas dictus
Duran. Jacobus dictus Leton. Anka uxor ejus. Kaczye. Andreas
faber. Peflco judex. Marulie uxor. Woityech. Janko. Bohullaus.
Janko fotna (?). Oldra, Kera uxor ejus. Hendl. Manye. Pauel, Mila
uxor ejus. Nicolaus dictus Rykant. Marzye mater ejus. Mertl dictus
Maderz. Jan Maderz**). Gita, uxor ejus. Marzye dicta Kralowiczk(a).
Katherina. Margareta. Kuna uxor ejus Holconis. Zdil[lawa. Marga-
reta. Woyka domestica.

25 Thoma. Machko de Diffyna. Hodina. Pani Swatha ***). Pa-
wel. Quaffyena +). Henzl Mynychl. Panna Wycha. Pany Raczka. -
Strnilleze. Jacub dictus Chomuth. Janye uxor ejus. Panna Woy-
(lawa. Pany Krzylfta. Anka. Swach. Waczlaw Rubatka. Gyta Za-
gyeczkova Cub (...). Kaczye uxor Cunlonis fabri. Byeta. Jan dictus
Stoklalfa. Kunelf judex. Vele uxor sua. (Danka. Marzye Paczakowa.
Margareta. Wanye dicta Madezrowa. ...us. Gyta filia Maderi. Anka.
(Dan. Katherzyna de Befdyekow. Wanye. ...(Svalti). ... Swata.

3° Jacub dictus Hrb pater ejus. Bohunko uxor ejus swob (...).
Kera dicta Hostikowa. Panna Katra monyallis).. Kaczye. Mayczka.
Anka. Kaczka. Pertolt. Gytka filia ejus. Mareta. Dominus Ste-
phanus. Procopius filius. Nycolaus dictus Syryltye. Hodko de Plyzna.
Nicolaus de Pylzna dictus... Blazias et uxor ejus Spyelka. Hanczyl
dictus placzerz. Pe(trus). Wanye uxor ejus. Wenceslaus. Marzye
Hostykowa. Marzye de Przyechow. Wawrzenecz Kliczka. Byeta uxor
ejus. Waczlaw Eprnyczky. Vyt Erpnyczky. Katra. Zdenka z Br (..) owa.
Waczlaw. Machna Kla...va. Przybek. Andreas. Swyetyena. Petrus
Kykant.

3° Petrus Sfyel[. Machna uxor ejus. Welim. Woyka sutrix.

Pertolt. Gytka filia ejus. Martha filia Gyteze. Myker. Katra uxor

*) Jinou rukou.
**) jinou rukou.
***) jinou rukou.
+) odtud rozličné ruce.

21

cum consanguineis. (Ol)drzych. Jan Swacha. Ma(t)yey cum consan-

| guineis. Gy(tka) Lelkowa. Sczyepan cum predecessoribus. Elzka.
© Waczlaw dictus Machonyk.

8.
(Tři písně historické o bouři Pražské roku 1524.

Sdělil Ant, Rezek dne 22. ledna 1883.

Bartoš Písař i Paměti o bouři pražské mnou vydané několikráte
vypravují o traktatech, pamfletech a písních, jimiž Paškovci a Hlav-
sovci na sebe doráželi, ale dokladů bylo na to tvrzení až dosud po
skrovnu. Tiskly se nepochybně tyto polemické věci v nevelikém počtu
a od protivníků zajisté byly všelijak ničeny, tak že málo toho naší
době se dochovalo.

Tisk jeden starý, nyní již vetchý, i s notami, tři písně o po-
hnutí Pražském obsahující, zachoval se v archivu Třeboňském
(č. 3883), odkudž ho tuto podäväm. *)

Nadpis, všem třem písním společný, jest: O pohnutí Praž-

- ském, proč a kterak se jest stalo, kto neví z těchto po-

- znati muože písní a nevysokých věci smýšleti podlé

- raddy apoštola a nízkým povolovati, obecními notami,

- aneb jakž teď notováno máš. — Po té jsou noty, a sice pro
tři hlasy: alt, tenor a bas. (Viz str. 22.)

Re

z

Pisen prvni.

Nadpis: Když do Čech přinesen byl Luterů traktát o řízení
služebníkuo atd. velmi bludný a příliš obecnému dobrému křesťan-
skému a najviece městu Pražskému škodlivý, a i proto králem Lu-
dvíkem atd. zapověděný **): proti tomu tato píseň sepsána a na jevo

"vydána jest, aby při starém náboženství stáli.

*) Za laskavé skollacionování nesprávného přepisu musejního děkuju p. F, E.
Zubovi, adjunktovi při archivu Třeboňském.

**) Luterův spis de instituendis ministris jest z roku 1523. Že král Ludvík
proti němu vystoupil, jest sic velmi pravděpodobno, ale kdy a jakým listem,

neznámo.

22

Hee"
o ŠK n n MA

Fr TREE 7

& 2ER PT SPS oe
FM FEPRNRCE
7

I u =

Čechové milí, Čechové,

O vás jdü noviny mnohé,
žebyste nyní v té míře
nebyli stálí u víře;

že vás víře učí Němci,
Pikharti, mnozí zpletenci,
k nimž se 0 to utikäte
a na své předky netbáte.

Chcete se Němci zpraviti,

zákon boží opustiti
a mistra Jana Hus také
1 všecky doktory svaté.

o Pp pb

Otcové vaši předkové,
byli stálí jako lvové

a pro víru bojovali,

v Brazilii ji pokázali;
vedle zákona vždy stáli,
pravdu boží milovali,
protivníkóm odpírali,
životuo nelitovali.
Musili jich cizozemci,
národové všickni, Němci,
při jejich víře nechati,
zjevné pravdě místo dáti;

- jakož po všem světě pověst
ta dávno rozhlášena jest.
-A to činila krev drahá,

- jenž nepřátely přemahá.
Lichva, lest neměla místa,
-sama byla pravda čistá;
-kacířství plenili z země

i všeliké bludné plémě.
Čechové, Čechové milí!
byšte vy takoví byli,
cizozemci příklad na vás
braliby v ten poslední čas.
Ale naopak se děje,

již se vám všecken svět směje,

23

že doma víry nemáte,

do Míšně se utíkáte

k jednomu změtenci, mnichu,
dopustili se se smíchu,

zavrhli ste předkuo raddu,
strach jest velikého pádu.

Pane bože přispof viry,

nebť již není bludóm smíry,
přicházejí pohoršení

a od víry odstúpení.

Prosimet my hříšní tebe,

když k nám doluo stúpíš s nebe,
by na zemi nalezl víru

v pokoji a vdobrém míru. — Amen.

Píseň druhá.

Nadpis: Když kněží, starého náboženství tupitelé a svornosti
rušitelé, nemohouce své vuole provésti, z Prahy vyšli a dva z nich
ještě byli pozůstali *), tato píseň udělána jest. Zpívá se jako: O svo-

lání Konstanské.
Zpikhartili se kněží
a proto z Prahy běží,
kněz Martínek z Betlema,
Šmakal Chlupáč zejména,
S svými pomocníky.

Wostalo jich plemeno,
Miruše mnich má jméno,
druhý slove Počátek,

ti učinili zmatek

v slavné obci Pražské.

Ale půjdouť za nimi,

za tovaryši svými;

nebť oheň nepřestává,
dokudž podnět zuostává,
zápalu škodného.

Nechtěli se srovnati

a pravdě místa dáti,
kterúž staří otcové
vnesli v národy mnohé,
z zákona božího.

Dali se v zlá rúhání
a búřivá kázání,
potupujíce svátosti

i všecky zřízenosti
první církve svaté.

Raddu měli s světskými
Pikharty nevěrnými,

od nich peníze brali

a proto se v to dali
hanění svátostí.

*) Vznikla tudy tato píseň po 26. květnu 1524, a před 10. srpnem téhož léta.

Prvého datum vyšli z Prahy Martinek Betlemský, Šmakal a jich soudruzi
v počtu 19; druhého datum ti, o nichž tato píseň jest složena.

24

O buď bohu chvála, čest,
že ta již pikhartská lest
zjevně se vyjevila,

co páchati mínila

v této zemi České,

Válce chtěli, neřádu,

tou svou postranní raddů,
píšíce i do Míšně,

ať by Luter posměšně
jim o víře napsal.

Jakož jest dovedl toho,
složiv jim velmi mnoho
kacířství posměšného
a křesťanstvu škodného
Turkóm příjemného.

Špikovanými nazval
kněžstvo larvy jmenoval;
divnet sú měli heslo,
kteréž jim rychle kleslo,
pravda oslavena.

Ej nuž, Pražané milí,
kteříž jste vždycky byli

„při pravdě boží stálí,
ať se od vás ti vzdálí
buřiči rouhaví:

Miruše a Počátek,
kteříž takový zmatek
učinili v té obci;
radímť já vám při konci
této písně. Amen.

Pisen třetí.

Nadpis: O pohnutí Pražském, proč sú zjímáni Luteriáni *),
neví-li kto, z této písně zví a výstupku z viery, jednoty a svornosti
křesťanské varovati se bude. Zpivaj jako: Čechové milí, neb obec-

nými notami.

Aby vSickni lidé znali
řády, svornost milovali,
co jest skrze rozdvojení
přišlo tyto časy nyní,
bude se tuto mluviti,
zpívati také učiti:
kteraké roty povstaly,
na to se směle oddaly,
činiti rúhání mnohá,
nebojíc se Pána Boha;
mluvili proti svátostem
a křesťanským zřízenostem,
dotýkajíce svátostí,
jaküs zbytečnů múdrosti
bohu byt vyměřujíce
rozumy dosahujíce.

Ej, pohleď na tu všetečnost,
pySnü mysl, drzü müdrost,
co tim jiného zjednali?

než příčinu válce dali;

faleš vierou přikrývali

pod tím k svému přimítali.
Pod náboženstvím pokrytství
krylo se, lícoměrnictví,
ješto kdož haněti uměl,-
byť dobré pověsti neměl,
odbýval za výborného,
učeného a můúdrého.

Hověli mu, Sonovali

a první místo dávali;
pravili, že poznal pravdu,
dával spasitedlnú raddu;

*) Povstala tudy tato píseň po 9. srpnu 1524,

-jako proroka nového
© velebili takového. ©
© Toho se pilně drželi,
- jiní je všickni mrzeli,
- kteřížby k starému řádu

by
+

EIER

3
x

- vedli, dávajíce raddu,

- by otcuo následovali,
- při víře nemudrovali,

- lásku, svornost zachovali,
novinek se varovali;

- že bez lásky a svornosti

spasení není v celosti;
mnoho při víře smysliti,
nevěřiti než měřiti,

- byla by věc nebezpečná,

všetečná, neužitečná.
Nic, to mluvíc, neprospěli,

- veliků nelibost měli;

zabráněna jim cesta,
některým kázali z města *),
o nich duotklivě mluvíce

PVO

a lid obecný búříce,

- že by je vedli k neřádu

ja o o de a na id o p dy he ER k

a v městě kovali zrádu.
Potom pak svobodu měli,
haneli jakž sami chtěli,

k netopýřóm rovnajíce

k hadóm, tak se rúhajíce,
gventíku spravedlivosti
nedržíce, žádné cnosty;
všemi hříchy oplývali,
však za dobré odbývali.
Rychle Pán Buoh z své milosti,
nechtě trpěti té zlosti,
zbudil obec Malostränskü,
že ona sektu Pikhartsků
sama nejprve strestala,

- jiným cestu ukázala,

23, července 1523,

25

by se tomu nedívali

a rúhače vyzdvihali.

To jest jim velmi schválil král
svými listy a rozkázal

psaním, posly obce Pražské,
ať by Lutery pikhartské
vyzdvihali a trestali,

kterizby v těch bludech stáli.
V tom sú uposlechli krále,
sobě ke cti, bohu k chvále.
Christa pána narození

léta našeho spasení

tisícího pětistého

dvadcátého a čtvrtého,

jakž buoh ráčil zpuosobiti,
den úterní vyvoliti,

vigiljí Vavřince svatého ;
uposlechše pána svého,

zjímali bludu póvody,

nevážíc hrdel a škody,

pro boha a krále svého
netrpíc pikhartství zlého.
Konšelé nezpikhartilí,

zlým nelibí, dobrým milí

s některými obecními
pokojnými muži ctnými,
Turkóm cestu zahrazdili,
naděje jim umenšili,

k hubení zemí křesťanských
k zármutku lidí kacířských.
Svolení pak učinili,
kteřížby kolivěk byli
rúhači, Luteři také,

sekty bludné všelijaké,

lidé řádu nechtějíce

při víře jinak smýšlíce

než všecka obec křesťanská,
jakož jest sekta Luterská,

*) Týká se vypovězení z Prahy mistra Matěje Koramba a jeho společníků,

26

aby nebyli trpíni vada, všetečné mluvení,

v slavné Pražské obci jmíni, kteréž k ničemému (sic) není.
kteřížby se nesrovnali Rač Pán Buoh svü pomoc dáti,
a bluduo neodvolali. byť se mohlo dokonati,

Bývalo hadruňku mnoho, což se dobrého začalo,

dokudž se nestalo toho, ať by království povstalo

kdež jest ktokolivěk vyšel zase k slávě z toho pádu,

nic jiného neuslyšel, skrze pokoj, zdravů raddu,
když jedné chtěl poslúchati jednotu, svornost křesťanský,
než vaditi se a rúhati. vypleníc sektu Luterskü.

Z toho přišlo zkyselení, Amen, Bože rač to dáti,
jedněch na druhé ježení. abychom mohli zahnati

Ale jakž se jest to stalo, Turky, hanebné pohany. |
všecko pojednů přestalo, a knim nachylné křesťany. Amen.

Pod tím jest: Léta XXV., to jest, že r. 1525 písně ty byly vy-
tištěny.

Zvláštní zajímavost má první píseň proto, že staroutraguistický
skladatel její napomíná krajany své, aby již proto, že Čechové jsou,
nepřijímali víry od Němců, proti nimž tak často za válek husitských
bylo bojováno. Z Bartošovy kroniky zase víme, že Luteráné čeští právě
to za řízení z nebes měli, že Němci, „tito odvěcí nepřátelé pravdy
boží“, nyní sami stali se následovníky Husovými. |

4.

Über den Umfang des böhmischen Reiches unter
Boleslav II.

Vorgetragen von Prof. Dr. J. Kalousek am 19. Februar 1883.

Unter obigem Titel hat Herr Prof. J. Loserth in den Mit-
theilungen des Instituts für österreichische Geschichtsforschung (red.
von E. Můhlbacher, II. Bd. Innsbruck 1881, S. 17—28) einen Auf-
satz veröffentlicht, welcher die Zahl der Bemängelungen, denen der

A N er
e i Bi A p Rj Pre za NNN
šatní NEE “ a MM K a - Pie ší č tá A i ! k “ E E dn Zin o a ak u
o eh eh ut nd o A py VES oo Dani Zach V S od oD ěsšch oh bo kod Mm isn kdo k line HB nun eat Se ai = i

Kod o p ed o o od at ie or jo pe o ia dok dár tr

bg er)

N

in der Mainzer Urkunde K. Heinrichs IV. vom 29. April 1086 (Cosmas ©

Prag. II. 37) enthaltene Überrest der Gründungsurkunde des Prager

Bisthums von mehreren Seiten schon früher ausgesetzt war, um eins jí
vermehrt. Herr Loserth kümmert sich darin gar nicht um die nahm- ©
haften Forschungsresultate, durch welche die böhmischen Historiker ©

27

x -H. Jireček, W. W. Tomek u. a. in den letzten drei Decennien die

- historische Topographie des alten Böhmens überhaupt und die frag-

© liche Urkunde insbesondere beleuchtet, und die älteren Einwürfe

- Dümmler’s und anderer Kritiker entkräftet haben *); alle seine Vor-

- gänger übertrifft er jedoch durch die Kühnheit seiner Folgerungen.

© Wir werden seine Behauptungen in derselben Reihenfolge, in welcher
er sie vorträgt, anführen und sogleich kurz beantworten.

1. Herr Loserth behauptet, es gebe keine gleichzeitigen
Quellen, welche etwas von einer Ausdehnung der Macht Böhmens
‚nach Osten über Krakau bis zum Tatragebirge zu vermelden wůssten ;
| Cosmas sei hiefür die einzige Quelle, und alle seine Notizen, die er
hierüber bringt, habe er nirgendswo anders gefunden, als in „jenen
Fälschungen, die man zu genau bestimmten Zwecken vorbereitet und
der Versammlung in Mainz (1086) vorgelegt hat.“ — Diese Behaup-

*) Was die Deutung der urkundlichen Angaben über die Prager Diöcesan-
gränze betrifft, welche den Forschern grosse Schwierigkeiten darbot, so
begnügt sich Loserth mit demjenigen, was er darüber bei Pertz SS. IX. 91
von Köpke angemerkt fand, Köpke aber stützte sich dabei fast durch-
gehends auf Dobner Ann. IV. 218—229. Durch neuere Forschungen
über die ältesten historischen Zustände Böhmens wurden jedoch nicht
nur die längst antiquirten Ansichten Dobner’s, sondern auch dasjenige
wissenschaftliche Stadium wesentlich überholt, zu welchem P. J. Safařík
und F. Palacky fortgeschritten sind. Hieher gehören vornehmlich H. Jire-
Gek’s Abhandlungen über die alten Gränzstege und ihre Bedeutung, im
Časopis Českého Musea 1856 II. 114, III. 90; Studien über die Eintheilung
Böhmens in Zupen (Gaue) und die älteste Colonisation, in den Pamätky
arch. II. Bd.; Slovansk& prävo, 2 Bände mit Karten. — W. W. Tomek’s
kritische Arbeiten: Über die Herrschaft der Slavnikiden, Č. Č. M. 1852,
IV. 41; über die Gränzen Böhmens in den ältesten Zeiten, Č. Č. M. 1855,
461; über die h. Eudmila und Böhmen in ihrem Zeitalter, Č. ©. M. 1860,
263; Geschichte Prags, in deren erstem, auch deutsch erschienenen Bande
sich manches hieher einschlagende findet; Apologie der ältesten Geschichte
Böhmens gegen die neueren Anfechter derselben, deutsch in den Abhand-
lungen der kön. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften 1863, böhmisch in
Pamätky, díl IV. b, V.; über die alte Eintheilung Böhmens in Zupen,
C. C. M. 1858 und 1859, wo die alte Landeseintheilung in Decanate als
ein Hilfsmittel zur Ermittelung der Zupengränzen nachgewiesen und be-
nützt wird. — Gleichsam als ein Anhang hiezu kann mein Aufsatz im
C. €. M. 1874 (Neuer Beweis für die Coincidenz der Župen und Decanate
im alten Böhmen) betrachtet werden. Zum Studium von Tomek’s Abhand-
lungen über die Zupen eignet sich als Behelf die Historische Karte Böh-

' mens mit den vorhusitischen Decanaten, welche ich sammt Commentar in
lateinischer Sprache in den Abh. d. k. böhm. Gesellschaft der Wissen-
schaften 1876, böhmisch in Památky X. herausgegeben habe.

28

tungen sind jedoch unwahr. Fůr die erwáhnte Ausdehnung des boh- 1
mischen Reiches besitzen wir zunächst ein ganz gleichzeitiges Zeugniss ©

von dem spanischen Juden Ibrahim ibn Jakub, welcher um das Jahr
965 die nordostslavischen Länder bereist hat, und aus dessen Reise-

beschreibung uns der arabische Schriftsteller Al-Bekri (+ 1094) nahm-

hafte Excerpte erhalten hat; darin heisst es nun einmal, Boleslav sei
der König von Prag, Böhmen und Krakau; und ein anderesmal wird

gemeldet, Boleslav’s Land erstrecke sich der Länge nach von der

Stadt Prag bis zur Stadt Krakau, was eine Länge von drei Wochen
sei. Ein zweiter gleichzeitiger Zeuge ist Thietmar von Merseburg

(+ 1018), welcher zum Jahre 990 (IV. 9) umständlich von einem

Kriege erzählt, welcher von Boleslav II. von Böhmen gegen Miesco
von Polen südlich unweit von Krossen an der Oder deswegen geführt
wurde, weil der letztere dem Böhmenherzog ein grosses Land weg-

genommen hat (regnum sibi ablatum). Dieses grosse Land, welches

vor dem Jahre 990 Boleslav II. besessen haben muss, kann man

nirgendswo anders suchen, als östlich von Böhmen und südlich von

Grosspolen. Die Gründungsurkunde des Prager Bisthums rechnet
zur Prager Diöcese Böhmen, Mähren und den grössten Theil des

späteren Schlesien und des jetzigen Galizien, östlich bis zu den ©

Quellen der Flüsse Bug und Styr; Cosmas erklärte diesen Bisthums-

umfang für gleichbedeutend mit dem Umfange der Herrschaft Bole- ©

slav’s IL; diese Angaben werden nun durch Ibrahim und Thietmar
Kinlenglich unterstützt.

2. „Unter der Regierung Otto's I. war eine so mächtige Aus- ©
dehnung des Reiches nach Osten hin nicht möglich (behauptet ©
Herr Loserth weiter); wenn daher der Bericht des Cosmas oder ©
eigentlich seine Vorlage gerade auf die Zeit Otto's I. hinweist als ©
auf jene, in der Böhmen diese Ausdehnung gewann, so trägt diese 4
Vorlage schon den Stempel der Fälschung an sich.“ — Die Urkunde ©
vom J. 1086 enthält gar keine Andeutung über den Zeitpunkt, in ©
welchem Böhmen jene grosse Ausdehnung gewann, wohl aber schreibt ©

Cosmas selbst dieses Verdienst dem Herzog Boleslav II. zu; diese

Meinung des Chronisten ist jedoch bei seiner überspannten, obwohl
erklärlichen Abneigung gegen Boleslav I. und bei seiner ebenso i
übertriebenen Prádilection für Boleslav II. durchaus nicht genau zu ©
nehmen; die grosse Ausdehnung der böhmischen Herrschaft wird ©

jedoch vor 973, also bei Lebzeiten Otto's I, als eine vollendete

Thatsache von Ibrahim auf das bestimmteste bezeugt und das gegen-
theilige aprioristische Unmöglichkeitsdietat Loserth's direct widerlegt. ©

29

8. „Erst seit der Libitzer Katastrophe vom Jahre 995 (behauptet
et ten) konnte die Alleinherrschaft der Přemysliden als begründet
: ph werden. Erst von jetzt ab konnten diese nach Osten hin
- weiter ausgreifen, wobei sie jedoch zunächst durch die aufstrebende
Macht Polens gehindert wurden.“ Augenscheinlich hat sich Herr
> © Loserth die (übrigens von Tomek schon längst widerlegte) These
Důmmler's angeeignet, wonach die Oberhäupter der einzelnen Stämme
- Bohmens, also auch die Slavnikiden, von der Gewalt des böhmischen
- Fürsten unabhängig gewesen wären; und da Slavnik’s Besitzthum
ganz Ost- und Südböhmen umfasste, so hätten weder Boleslav I. noch
© Boleslav II. an irgend welche Eroberungen in Schlesien und Mähren
denken können, da sie von diesen Ländern vollkommen abgeschnitten
wären. Dem gegenüber steht jedoch die durch Ibrahim, Thietmar und
Cosmas bezeugte Thatsache fest, dass die böhmischen Bolesiave Schle-
sien so wie das übrige Süd-Polen und Mähren vor dem Jahre 995
- wirklich besessen haben, wodurch Dümmler’s oberwähnte willkůr-
liche These sammt ihren Loserth’schen Folgerungen über den Haufen
geworfen wird. Die Machtvollkommenheit der Slavnikiden muss ge-
ringer gewesen sein, als Herr Loserth voraussetzt, wenn sie die Pře-
mysliden an der Eroberung und Behauptung der jenseits im Osten
gelegenen Länder nicht gehindert hat. Überhaupt ist hier so wie
beim Punkte 2. dem vom Hrn. L. beliebten Verfahren gegenüber zu
betonen, dass.die Geschichte keine deductive, sondern eine inductive

Wissenschaft ist und bleiben will.

4. Ein weiterer Vorwurf lautet: „Noch in demselben Jahre, in
welchem angeblich der Polenherzog die Stadt Krakau den Böhmen
- entriss, -wird von ihm daselbst ein Bisthum gegründet, was sonst
bekanntlich eine Sache längerer Vorbereitung ist.“ Herr Loserth
beruft sich dabei auf Roepell; dieser jedoch führt an der ange-
zogenen Stelle (I, 639) den Beweis, dass das Bisthum Krakau erst
vom Kaiser Otto III. bei seiner Anwesenheit in Gnesen im Monate
März 1000 gegründet wurde. Aus Cosmas weiss man, dass der
Polenherzog dem böhmischen Fürsten Boleslav III. re (mox) nach
des letzteren Thronbesteigung, d. h. bald nach dem am 7. Februar 999
erfolgten Ableben seines gleichnamigen Vaters die Stadt: Krakau durch
List entrissen hat. Daher verfloss von der polnischen Besitznahme
Krakau's bis zur Griindung des Bisthums dortselbst beinahe ein
- volles Jahr. Thietmar berichtet (IV, 28) gewiss glaubwürdig, K.
Otto III. habe, ohne die Einwilligung des Posener Bischofs Unger,
der zu seiner Diöcese ganz Polen rechnen wollte, einzuholen, das

30
Erzbisthum Gnesen und die demselben untergeordneten Bischofsitze -
in Kolberg, Krakau und Breslau gegründet und besetzt. Diese Grůn- ©
dungen und Ernennungen hat der Kaiser in Gnesen vollzogen; es ge- ©
nügten ihm dazu die wenigen Tage, die er am Grabe seines Freundes, -
des h. Adalbert, zubrachte; er hatte keine anderen Vorbereitungen
dazu nöthig, ausgenommen die Beibringung eines echt christlichen ©
Wohlwollens gegen das slavische Nachbarvolk. Die Beischaffung der
gehörigen Dotationen für die gegründeten Bisthümer blieb selbst- ©
verständlich der Fürsorge des Landesfürsten Boleslav des Glorreichen i
anheimgestellt.

Die bisherigen Behauptungen Loserth’s leugneten die nicht nur
durch Cosmas, sondern auch durch die gleichzeitigen Gewährsmänner
Ibrahim und Thietmar beglaubigte Thatsache der Zugehörigkeit der
östlicheren Länder Mähren und Süd-Polen mit Krakau im X. Jahr- ©
hundert zum böhmischen Reiche; die weiteren vier Punkte sollen
die Unechtheit der vom Prager Bischof Gebhard im Jahre 1086 in ©
Mainz vorgelegten Urkunde beweisen. Zu diesem Behufe behauptet —
Herr Loserth: i

5. „Ganz ungehörig wird die Persönlichkeit des h. Adalbert ©
hereingezogen, der in der Zeit der Gründung des Prager Bisthums ©
noch in Magdeburg in die Schule gegangen ist.“ Dieser Einwurf ©
gründet sich auf folgende schlecht stylisirte Aussage des Chronisten ©
Cosmas (II. 37): „replicat (Gebhardus) coram omnibus privilegium
olim a sancto Adalberto episcopo, suo antecessore, confirmatum, tam
a papa Benedicto guam a primo Ottone imperatore.“ Diese dunkle ©
Stelle hat schon vor Jahren Důmmler in áhnlicher Weise ausgebeutet,
um unsere Urkunde zu verdáchtigen; was Herr Tomek damals in ©
seiner Apologie der ältesten Geschichte Böhmens (S. 22) darauf ©
erwiderte, das gilt auch bei dem jetzigen identischen Anlasse und ©
mag hier in Kürze wiederholt werden. Man kann dem Cosmas (so ©
urtheilt H. Tomek) nicht die Blödigkeit zumuthen, „dass er sich :
den h. Adalbert bei der Gründung des Prager Bisthums betheiligt ©
gedacht hätte, da er doch wusste, dass es vor Adalbert schon einen ©
Bischof Dietmar gegeben hat, dass dieser der erste Prager Bischof i
war, und dass der h. Adalbert zur Zeit der Einsetzung Dietmar's ©
noch in die Schule gieng; denn das Alles erzáhlt Cosmas in dem- 4
selben seinen Werke. Und so wie Cosmas, wusste man dies Alles ©
auch beim Prager Domcapitel zu seiner Zeit; bei einer beabsichtigten 1
Unterschiebung einer falschen Urkunde hätte man es daher durchaus j
nicht gebraucht, sich die Blösse zu geben, dass man den h. Adalbert 3

31

-zum Zeitgenossen Otto's I. gemacht hätte.“ H. Tomek’s Erklärung
-der obcitirten Stelle geht davon aus, dass, da vom Bischof Gebhard
-nur Eine Urkunde vorgewiesen wurde, diese Urkunde nicht das Ori-
oa des Stiftungsbriefes war, sondern ein Vidimus des Bischofs
© Adalbert, welches dieser bei irgend einer Gelegenheit ausgestellt
_ hat, und in welchem sowohl die Stiftungsurkunde K. Otto's I., als
such eine Bestátigung derselben vom Papst Benedict VI. oder Bone.
_ diet VIL enthalten war. — Wer diese vollkommen befriedigende Er-
© klárung nicht entkräftet hat, der sollte den hiedurch widerlegten
widersinnigen Einwurf Dümmler’s nicht wiederholen.
6. „In der Urkunde (sagt L.) wird unter anderen gesagt, dass
das Braber Bisthum, welches ursprünglich für das ganze Herzogthum
Böhmen und Mähren als eins und ungetheilt gestiftet und als solches
vom Papste Benedict und dem K. Otto I. bestätigt, hernach dadurch
verringert wurde, dass man innerhalb seiner Gränzen einen anderen
Bischof eingesetzt habe. Nun ist die Existenz eines Bischofs in
Mähren eben für das Gründungsjahr des Prager Bisthums erwiesen
und wird hiedurch die in der Urkunde von 1086 enthaltene Angabe
entschieden widerlegt.“ — Diese Erzählung ist zunächst dahin zu
- berichtigen, dass in der Urkunde von 1086 K. Heinrich IV. aussagt,
der Bischof Gebhard habe sich über die eingeführte Verringerung
der vormals einheitlichen böhmisch-mährischen Diöcese beklagt
- (conguestus est); das Vorhandensein dieser Klagen (und etwas An-
‚deres spricht die Urkunde an dieser Stelle nicht aus) kann durch
- nichts widerlegt werden. Wohl aber könnte die Existenz eines mäh-
- rischen Bischofs im Jahre 976 so gedeutet werden, als stünde sie
im Widerstreite mit den alten Gränzbestimmungen des Prager Bis-
thums, welche der Urkunde von 1086 eingeschaltet sind. Von einem
mährischen Bischof im J. 976 bringt uns die einzige Nachricht eine
Urkunde des Mainzer Erzbischofs Willigis vom 28. April 976, worin
derselbe eine kirchliche Censur ausspricht, astipulantibus quoque
assessoribus nostris, venerabilibus episcopis Spirensi, Wormatiensi,
Pragensi, Moraviensi (Gudenus Cod. dipl. Mogunt. I, 352). Demnach
beruht unsere ganze Kenntniss von diesem Bischof auf dem einzigen
Worte Moraviensi; in der Geschichte lassen sich jedoch mit Einem,
-ein einziges Mal geschriebenen Worte keine grossen Schlösser auf-
bauen, beziehungsweise niederreissen. Wenn in dieser Mainzer Ur-
5 kunde kein Fehler unterlaufen ist, so dürfte sich zur Beseitigung
des erwähnten anscheinenden Widerspruchs am besten die Erklärung
4 k (II. 45—50) anempfehlen, wornach es im J. 976 einen Bischof

32

nicht von, sondern in Mähren ohne festen Sitz gegeben hat, welcher 4

so zu sagen als ein Weihbischof bloss zur Aushilfe dem Prager Bi-
schofe beigeordnet war, ohne dass deshalb für ihn eine eigene Diö-
cese wäre errichtet worden.

7. „Unter den Gränzen {des Prager Bisthums) werden auch jene v

gegen Norden hin angegeben; aber auch hier findet sich ein Wider-
spruch, den auch das kůnstlichste Raisonnement nicht verhůllen kann;

denn aus dem Wortlaut der Urkunde von 1086 geht hervor, dass die 4

angeblichen Gränzen des Prager Bisthums mit jenen der früher ge-
gründeten Bisthümer Zeitz, Merseburg und Meissen nicht überein-
stimmen.“ So behauptet Loserth, wobei er sich lediglich auf Zeiss-

berg stützt, der sich wieder auf Dudik (II. 42) beruft; bei keinem ©

dieser drei Historiker findet jedoch der Leser auch nur eine An-

deutung darüber, in welcher Gegend eigentlich die Gränzen nicht ©

übereinstimmen sollen, ausser dass Dudik (II. 41) ohne alle Begrün-

dung die Ober- und Unter-Lausitz unter die in der Urkunde von 1086 4
angegebenen Gránzen subsummirt. Gründliche Forschungen, welche na- ©
mentlich H. Tomek und Herm. Jireček in der alten Topographie Böh- ©

mens angestellt haben, ergeben jedoch ein anderes Resultat. Die

Gränze Böhmens zog sich (mit einer Ausnahme gegen das Eger- :
land) in der Mitte eines sehr breiten Gränz-Urwaldes längs der ©

Wasserscheide des böhmischen Elbestromgebiets. Hiemit stimmen
die in der Urkunde von 1086 wiederbestätigten alten Diöcesangränzen
vollkommen überein. Es sind die folgenden: Tugost quae tendit ad
medium fluminis Chub bedeutet die Tauser Zupa (Gau) bis zur
Wasserscheide des bayerischen Chambflusses. — Zelza, Zeyza, höchst

wahrscheinlich richtiger Mysa, die Mieser Gränzzupa. — Zedlica ©

sind Sedličané, Bewohner des späteren Elbognerkreises. (Das
Egerland mit dem Oberlauf des Egerflusses gehörte nicht zu Böhmen

und auch nicht zur Prager Diöcese.) — Liusena soll heissen Lučané,
Bewohner der Saazer Gegend. — Lemuzi ist ein veralteter Name
der Biliner Župa. — Dacane, Děčané, die Tetschner Zupaim
Gebiete des Polzenflusses und des nördlicheren Kamenitzbaches. —
Psovane, Pšované, ein Volkstamm, dessen Sitze sich von der Elbe

bei Melnik und Alt-Bunzlau bis zur alten Landesgränze im Jeschken-

gebirge erstreckten. (Die Rumburger und Friedländer Gegend, sowie —

das obere Flussgebiet der Lausitzer Neisse gehörte nicht zu Böhmen,
sondern zum Lande der Milčaner, welche unter der Botmássigkeit
deutscher Markgrafen standen.) — Chrowati et altera Chrowati sind

zwei Gaue der böhmischen Kroaten in der oberen Isergegend

o R nh dní dán eo n A oo nd Ad do ny KE S

33

— Boborane, Anwohner des oberen Boberflusses im jetzigen
Schlesien. — Dedosane zwischen der unteren Bober und Oder.
Er Trebovane höchst wahrscheinlich im Gebiete des Flusses Katz-
bach. — Slasane sind Slezané, Schlesier bei dem Flusse Lohe,
böhm. Sleza. — Im weiten Osten enthielt die Prager Diöcese den
grössten Theil des jetzigen Galizien mit Krakau und bis zur ge-
meinschaftlichen Quellengegend der Flüsse Bug und Styr im Süden
der jetzigen Stadt Brody. — Gegen Ungarn bildete die Gränze der
mittlere Theil des Kärpathengebirges, dann das Tatragebirge,
weiter der Fluss Wag, welcher damals als die östliche Gränze Mäh-
rens galt, und im Süden von Mähren der mons Moure, d. h. das Ge-
birge, welches sich in Österreich von Mailberg (= Mouriberg im
J. 1055 und noch später) westwärts mehrere Meilen lang hinzieht
und die Wasserscheide zwischen der Donau und der Thaja bildet.
Die Diöcesen Zeitz und Merseburg, welche im Jahre 968 ge-
stiftet wurden, reichten bis zur böhmischen Landes- und Diöcesan-
gränze im Erzgebirge, und zwar in seiner ganzen Ausdehnung von
den Quellen der Elster bis zum Ausflusse der Elbe aus Böhmen.
Sonst gränzte Zeitz und Merseburg nirgends mit der Diöcese Prag;
-und wenn bei dieser vollkommensten Übereinstimmung der beider-
seitigen Gränzen dennoch eine Collision behauptet wird, so liegt es
_ wohl am Tage, dass Diejenigen, welche es behaupten, nicht erwogen
haben, was sie behaupten.
Bei der Meissner Diöcese liegt die Sache nicht so einfach. Die
-drei Stiftungsurkunden dieses Bisthums von den J. 948 und 968, die
an uns gekommen sind, sind sämmtlich erst nach dem J. 981 ge-
fälscht worden; alle drei stimmen jedoch in der Angabe des Um-
fanges des Meissner Bisthums überein, und zwar rechnen sie dazu
in der Nachbarschaft Böhmens nicht nur die Stämme Dalaminza,
Niseni und Milceni im späteren Meissen und in der Ober-Lausitz,
sondern auch das ganze obere Stromgebiet der Oder am linken Ufer
dieses Flusses bis zu seinen Quellen. Da unsere Prager Urkunde
das linksseitige Schlesien ausdrücklich der Prager Diöcese zuschreibt,
so liegt diesbezüglich wohl ein Widerspruch mit den Meissner Ur-
kunden vor; mit Bezug auf die Ober- und Unter-Lausitz wurde
jedoch eine Collision völlig ohne Grund behauptet, indem unsere
Urkunde dortselbst dem Prager Bisthum gar nichts zuweist. Ob die
: ursprůngliche aber verloren gegangene Stiftungsurkunde des Bisthums
- Meissen dasselbe auch auf das linksseitige Schlesien ausdehnte, wie
es die gefálschten Urkunden thun, ist zwar nicht erweisbar, aber
; Ti,: Filosofie, dějepis a filologie. 3

34

kaum zu bezweifeln; keinesfalls aber kann eine solche Bestimmung
etwas mehr als einen theoretischen Anspruch, als ein Programm für
die Zukunft bedeuten, weil Schlesien factisch nicht im Machtbereiche

der deutschen Markgrafen lag, für welchen das Bisthum errichtet

wurde. K. Otto I. schenkte im J. 970 dem Meissner Bisthum den
Zehnten von dem Tribut, welches der Comes in fünf Provinzen zu
erheben hatte, hoc est Dalaminza, Nisane, Diedesa et Milzsane et
Lusiza (Cod. dipl. Sax. reg. I, pg. 11); hievon fällt bloss die Provinz
Diedesa in das spätere Schlesien; es ist jedoch — abgesehen von
unserer Prager Bisthumsurkunde — im Hinblick auf den von Thietmar

zum J. 990 beschriebenen Feldzug Boleslav’s II. mit Bestimmtheit an-

zunehmen, dass die. deutsche Herrschaft in Diedesa von keiner Dauer
war. Denn der Böhmenfürst verheerte damals das linke Oderufer

(etwa südlich von Krossen) und eroberte dortselbst eine Burg (unbe- j

kannten Namens), nachdem der am rechten Oderufer stehende Miesko
von Polen die an ihn ergangene Ermahnung dahin beantwortet hatte,
er werde das regnum ablatum an Boleslav nicht restituiren. Unter
den von Thietmar geschilderten Umständen ist anzunehmen, dass
diese böhmischen Feindseligkeiten durchaus nicht auf einem von
Deutschen beherrschten Territorium, sondern in einem von dem
Polenfürsten occupirten Gebiete stattfanden, also nicht im pagus
Selpuli, links von der Bober, wo die deutsche Hilfstruppe stehen
geblieben ist, sondern im Gau Diedesa rechts von der unteren Bober
vor sich giengen. Höchstwahrscheinlich gehörte Diedesa mit zu dem
regnum, welches Miesko vor 990 dem Böhmenfürsten entrissen hat.
Ausser dem erwähnten Schenkungsbriefe von 970 kommt weder im
X. noch im XI. Jahrhundert irgend eine Urkunde vor, durch welche

dem Meissner Stift etwas im späteren Schlesien gewidmet worden -

wäre, sondern alle geschenkten Güter liegen westlich von der Queiss
und Bober. — Es bleibt jedoch noch eine, allgemein für echt ge-

haltene Urkunde ddo. Frankfurt 6. Dec. 996 (995? Cod. dipl. Sax.

reg. I. 21) zu berücksichtigen, in welcher K. Otto III. die Gránzen
der Diöcese Meissen in der nämlichen Weise bestimmt, wie es die

drei unterschobenen Urkunden thun, also mit dem linksseitigen Oder-.

gebiet bis zur Quelle dieses Flusses. Da wir aber aus Ibrahim,

Thietmar und Cosmas wissen, dass Schlesien früher und theilweise

noch damals 996 zu Böhmen gehörte, theilweise seit 990 wahr-

scheinlich dem polnischen Reiche einverleibt war, so können wir
diesen offenen Widerspruch in den Quellen nicht anders lösen, als
indem wir annehmen, man habe in der kaiserlichen Kanzlei auf Bitten

er a DE o as

Zah 2,
S a
Tun}
4 ER A
bi
M
i
fir

a vá Zo ná 6 db Le En nn n

=

o Eh ee

O 6: p to eo OZE zem ad AR, bod SOV Kokot N ok s AB bono doky or
FEN EEE TH I 2 ENTER y
a lé NES u ž P

35

des Meissner Bischofs die Gränzbestimmungen in der hergebrachten

Weise wiederholt, beziehungsweise einfach abgeschrieben, — was je-

- doch damals 996 bezüglich Schlesiens eben so wenig praktische Gel-

tung hatte, wie wenig im Jahre 1086 Jemand daran dachte, durch
die wörtliche Bestätigung der alten Prager Diöcesangränzen Schlesien
und Kleinpolen dem Prager Sprengel thatsächlich einzuverleiben.

In den folgenden Jahrhunderten bildete die Queiss, und nach
ihrer Vereinigung mit der Bober der letztere Fluss die Gränzscheide
sowohl zwischen den Diöcesen Meissen und Breslau, als auch zwischen
den Ländern Lausitz und Schlesien. Wollte Jemand auf Grund der
Meissner Urkunden einwenden, K. Otto I. habe im J. 973 West-

Schlesien nicht dem Prager Bisthum zuweisen können, nachdem er
dieses Land im J. 968 zum Meissner Bisthum schlug, so könnte die-
selbe Einwendung mit demselben Recht oder Unrecht auch gegen die
Errichtung des Bisthums Breslau erhoben werden. So wie K. Otto III.
im J. 1000 die Bisthümer Krakau und Breslau u. a. in Polen grün-
dete, ohne eine Rücksicht auf die Rechte der Bischöfe von Posen,
Prag, beziehungsweise Meissen zu nehmen, ebenso konnte K. Otto I.
im J. 973 Schlesien der Prager Diöcese zusprechen, obne daran durch

die Dispositionen vom J. 968 gehindert zu werden. Die Schwierigkeit

ist in beiden Fällen gleich gross, jedoch wohl auch in gleicher Weise
überwindbar.

8. Den letzten Einwand gegen die Echtheit unserer Überreste
der Prager Stiftungsurkunde schöpft H. Loserth daraus, dass das
-Diplom vom J. 1086 K. Otto I., der am 7. Mai 973 gestorben ist,

mit der Gründung des Prager Bisthums in Verbindung bringt.
Dümmler hat früher beweisen wollen, das Bisthum Prag sei erst im
J. 974 gegründet worden; neulich haben jedoch nach Loserth's Mei-
nung Köpke und Dümmler (Otto der Grosse 503) den Beweis erbracht,
wornach unser Bisthum erst 975 oder 976 gegründet worden wäre.
Ein entscheidender Beleg hiefür soll sich in der Othlon’schen Le-
gende vom h. Wolfgang befinden, wo medius Otto caesar (Otto IL)
als Urheber des Prager Bisthums genannt wird. Dieser Ausspruch
wurde von vielen Historikern mit unserer Urkunde in der Weise in
Übereinstimmung gebracht, dass angenommen wurde, K. Otto II. habe
‚als Mitregent seines Vaters die Unterhandlungen thatsächlich geführt,
und K. Otto I. habe dann darüber die Urkunde erlassen. Es ergibt

- sich jedoch weiter, dass derselbe Othlon (c. 14) auch die Beförde-

zung Wolfgang’s auf den Bischofs-Stuhl von Regensburg, welche be-

© stimmt am 25. December 972 vollzogen wurde, Otto dem Zweiten

vě 2

RT

thums Prag erst durch die Willfährigkeit des Bischofs Wolfgang

36

zuschreibt (imperator Otto secundus); hierüber sagt Dümmler (Otto
der Grosse 496), Othlons Angabe sei irrig und es sei darauf kein
Gewicht zu legen. Nun wissen wir, dass die Gründung des Bis-

ermöglicht wurde; die Nennung des medius Otto caesar aus diesem
Anlasse bei Othlon ist also eine einfache Consequenz des Irrthums,
welchen er bei der Wahl Wolfgangs begangen hat; und es ist wirklich
eigenthůmlich und charakterisirt das kritische Verfahren Dümmler’s
recht grell, wenn auf diesen chronologischen Irrthum zwar in Regens-
burg kein Gewicht zu legen ist, seine Consequenz jedoch für die Zeit-
bestimmung der Prager Gründung entscheidend sein soll. „Zu der
entscheidenden Stelle bei Otloh (schreibt L.) wurden noch zwei
Hauptbelege angeführt, zunächst eine Notiz bei Wimpheling im Ka-
talog der Bischöfe von Strassburg (34), nach welcher Dietmar, der

erste Prager Bischof, von Willigis, der selbst erst am 25. Jänner 975

Erzbischof wurde, und von Erchanbald von Strassburg geweiht wurde;
dann kommt eine Urkunde des Willigis vom 28. April 976 in Be-

i
3
b
E
P;
:
3
“
i

tracht, aus welcher hervorgeht, dass vor diesem Datum Dietmar die ©

Weihe erhalten hat.“ Diese Beweisführung, dass das Bisthum Prag
in der Zwischenzeit vom 25. Jänner 975 bis 28. April 976 gegründet
wurde, stimmt mit dem von Dümmler zuletzt gesagten (Otto 503)
wohl überein, widerstreitet jedoch einer Angabe bei Othlon, der
zufolge Otto II. zu diesem frommen Werke vom Herzog Heinrich
angespornt (interpellatus) wurde; dieser Herzog von Bayern wurde
jedoch bekanntlich wegen seiner auf die Erlangung des deutschen
Thrones gerichteten Pläne im Sommer 974 vom K. Otto II. ver-
haftet, und seit diesem Zeitpunkte ist jede Einflussnahme Heinrich's

beim Kaiser behufs der Prager Gründung ausgeschlossen. Diese

Gründung muss also früher erfolgt sein. Sonst ist zu bemerken,
dass die Beweisführung bei Köpke-Dümmler und Loserth nur dann
concludent wäre, wenn die Gründung eines neuen Bisthums und die
Weihe des ersten Bischofs ein einziger, oder zwei gleichzeitige

Acte wären; denn durch den Katalog der Strassburger Bischöfe, ©

seine Verlässlichkeit vorausgesetzt, ist bloss die Consecration Diet-
mar’s nach dem 25. Januar 975 bezeugt. Wie viel Zeit verflossen
ist zwischen der Ausstellung der Stiftungsurkunde und zwischen
Dietmar’s Wahl, dann zwischen dieser Wahl und der kaiserlichen
Investitur dieses Bischofs, und endlich zwischen der Investitur und
Consecration, davon sind wir nicht unterrichtet, denn unser einziger

Bericht darüber beim Cosmas, der das Alles zum J. 967 erzählt, ist

EN En .

a

FW) = šla : a % : >
ee Re

37

- eben bezüglich der Zeitbestimmung völlig werthlos. Wir wissen je-
doch, dass unter Dietmars Nachfolgern die Zwischenzeit von der
=: Wahl bis zur Consecration beim h. Adalbert und bei Severus volle
; - sechszehn Monate, beim Bischof Cosmas sogar drei Jahre betragen
hat. Demnach steht nichts im Wege, dass wir annehmen, die Bischofs-

weihe Dietmar’s habe erst etwa zwei Jahre nach Erlassung der kaiser-

lichen Stiftungsurkunde stattgefunden.
Somit erweisen sich sämmtliche gegen die Echtheit der Urkunde,
welche dem Diplom von 1086 zu Grunde lag, vorgebrachten Einwände

-als nicht stichhältig und grössten Theils vollkommen irrig. Dass aber

- das Substrat der Urkunde von 1086 nicht eine ad hoc gemachte Fäl-
schung, wie Loserth meint, sondern eine etwa hundert Jahre alte
© Urkunde war, dafür spricht der folgende, schon von Roepell (641)
- gegen die Bedenken Bandtkie’s berührte Umstand. Dem Prager
Bischof Gebhard handelte es sich nämlich um nichts mehr und

© nichts weniger, als dass das Olmützer Bisthum cassirt und Mähren

wieder zur Prager Diöcese geschlagen werde. Wollte er sich hiezu

-einen historischen Rechtsgrund durch Fälschung oder Unterschiebung
verschaffen, so hätte er gewiss ein Diplom des Inhaltes verfertigen
lassen, dass das Prager Bisthum für die beiden Länder Böhmen und
Mähren errichtet wurde; — denn so motivirte er seine beständige
Klage, und diese Motivirung wurde eben in dieser Art auch in den
- Unionsbrief von 1086 aufgenommen. Die Urkunde jedoch, welche er
- der Mainzer Versammlung vorlegte, bezeugte von dem ursprünglichen
Umfang der Prager Diöcese bei weitem mehr, als Bischof Gebhard
brauchte und mündlich selbst aussagte; ja die Einbeziehung Schle-
siens und Kleinpolens in die Prager Diöcesangränzen konnte ihm
nicht nur nicht nützen, sondern unter Umständen seinem eigentlichen
Zwecke abträglich sein. Hätte Gebhard eine Fälschung vornehmen
wollen,. er hätte ihr einen solchen Inhalt nicht gegeben.

Die ganze ausführliche Abhandlung, wo namentlich auch das
hier unter Nro. 7 summarisch Gesagte gehörig begründet und belegt
wird, erscheint gleichzeitig in der böhmischen historischen Zeitschrift
Sborník historický.

38

5.

O lekárnickém spise Matěje z Vysokého Mýta.

Četl Jos. Jireček v sezení dne 4. června 1883.

Jungmann ve druhém vydání své Historie Literatury České pod
č. III 270 na str. 78 podává zprávu o knížkách, jenž slovou „Světlo
apatekářův“, na základě spisu Mr. Jiříka z Augusty 1. 1496 od
Matěje z Meyta česky sepsaných. Přívětivou laskavostí pana Jana
rytíře z Neuberku byl mi rukopis ten, jejž po drahně let pokládáno
za ztracený, k probrání a slovesnému ocenění zapůjčen, i ačkoli
o něm v Časopise Českých Lékařův 1882 str. 574 sld. od pana Dr.
Špotta stručná zpráva podána, nicméně myslím, že nebude nevděk,
jestliže o něm ještě něco širšího oznámím k doplnění známostí našich
o staročeském písemnictví lečitelském.

Rukopis jest papírový i čítá v celku 281 číslovaných a napřed
11 nečíslovaných listů, z nichž 7—9 jsou popsány, ostatní prázdny,
pak v zadu 9 prázdných listů *) formátu dvanáctercového v dřevě-
ných, koží potažených, dobře zachovaných deskách z 1. 1590, které
se prvotně svazovaly tkanicemi ze zeleného hedvabí. Na přední
desce zlatem v oválu vtlačen jest obrněný rytíř drže štít na čtvero
polí rozdělený (na němž se znaky dva opakují, totiž klín modrý ostřím
dolů obracený, pole zlaté i bílé rozkrajující, a bílý vůl ve zlatém poli)
s nápisem kolem se vinoucím „Arma Joannis Labunsky 1583“. Na
desce zadní též v oválu a zlatem vtlačen jest obraz větevnatého
stromu olivového, pod nímž stojí žena oděná řásným rouchem, vzta-
hujíc po větvi ruku a nad ní stuha s nápisem „Oleum sapere noli“.
Svrchu nad stromem je znamení božské Jehova a nad tím nápis
„Romanorum XI“ **), na opačné pak straně: „Oliva Johannis Lab.“
Majetníkem rukopisu tedy mimo všelikou pochybnost byl Jan Laboun-
ský z Labouně a na Hradišti nad Jizerou, horlivý posluchač Jednoty
Bratrské, Veleslavínův přítel, milovník literatury, jmenovitě sběratel
rukopisův a kněh českých. Jiná kniha z knihovny Jana Labounského,
týmiž vtlačenými ovály opatřená, jest exemplář Šturmova Rozsauzení
Kancionálu Bratrského a Bratrské na to Obrany, kterýžto se chová

*) I vnitř sou listy 75, 76 a 77 nepopsány, patrně proto, aby se další zápisky
díti mohly. Rovněž I. 123 a 124.

**) Vlastně XI v. 17: „A ty býv planau olivau, vštípen jsi místo nich i učiněn
jsi účastník kořene i tučnosti olivy“.

F na B ud TÁ o ko 10 NĚ zk Po ný sj OR dá Ee Ele Se k“ Na a Pp 4 Mk“ 9 ie
čp Bánov su Mr Be 4 dok Tao oga POD so
Ka a Š ” U e Mage 2 :

39

-v univ. knihovně Pražské sign. LIV. F. 2. Nepochybuji, že bedlivěj-
- ším prohlédáváním najde se více spisů z knihovny Jana Labounského.
Rukopis psán jest trojí rukou, ale vše písmem, jakovéž za druhé
- polovice XVL věku shledáváme ve spisech Bratrských s důsledným
| provedením dvojího 7, i jest podobno, že právě z uložení majetníkova
byl zpořízen. Rukou první předmluva a 1. 1—80, druhou 1. 80—122,
třetí 1. 125—281. Písař první a druhé ruky dosti pilně šetřil zvlášt-
- ností staré mluvy; od písaře třetího nehrubý k nim brán byl zřetel,
také se u něho i sic jinak naskýtají omyly a poklésky, jež jediné
porovnáním s originálem rozuzliti možno bývá.

K sepsání vztahuje se předmluva (nečíslovaný I. 1—9) a doslov
(I. 249—251). Obé doslovně sem kladu.

Předmluva: „Matěj z Mayta urozenému pánu, panu
„Ladislavovi z Wattmberka službu a pokorné poddání za po-
„zdravení. Uložil si mi, urozený pane, ať bych knížky mistra © ui-
„rika z Augusty, jenž slovau Světlo apatekářuov v náš jazyk
„český přeložil, Ja, znaje Tvau velikau k sobě přízeň a lásku,
„Tvému uložení, ačkoli dosti nesnadnému, vše jiné od sebe odloživ,
„k toınu sem mysl svau obrátil a o to sem se pokusil, abych dosti
„mohl učiniti ku potřebě všech sklädani v Apatéce, pokudž příleží
„jazyku českému, opustiv výklad pohádek mezi doktory o rozličných
„terminích řeckých a arabských. Než na čem sau se srovnali, zvlášť
„Mesue a Matěj (tak) Silvaticus, a jakž obyčej jest dělati každá
„složení u apatekářuov, zvlášť Benátských, to sem tuto uložit jazykem
„českým položiti, pokudž najotevřeněji moci budu, nešetře v tom
„ani terminuo latinských, abych slovo z slova vykládal, jakož termin
„v latině zní, než více Setre rozumu, jakž rozum jest v latině, —
„když toho nepochybí, kdož překládá jeden jazyk v druhý, dosti
„tomu učiní, — aby netoliko Němci a Latiníci apatéce rozuměli a pří-
„pravám lekařským, ale i Čechové, komuž by se toho chtělo. Neb
„také i chválu z toho míti budeš, kterýžto mne vospalého k té práci
© „ubudil si, aby jazyk náš český i tudy se šířit, šlechtil a rozmáhal ;
„neb není tak úzký, ani tak nehladký, jakž se některým zdá. Neb
„cožkoli muož řecky povědíno býti, to také i tatině, poněvadž la-
„tina jest pošla z jazyku řeckého, a cožkoli latině, to také i česky.
„Kdyby v tom jedné nedbánlivost a závist lidí učených nepanovala
„a bychom se na to snažili a svuoj jazyk velebili, tudíž bychom hoj-
„nost písem všech umění jím rozmnožili a cizozemcuov bychom, sami
„se chudice, ne tak obohacovali. Protož poslyš, když Quiricus Au-
„gustsky, doktor výborný všech umění svobodných a zvlášť lekařského,

40

„(vypsal) složení všecka, kteráž do apaték potřebná jsau a obecně 4
„se připravují, osvítil jest terminy řecké i arabské, od starých do- ©
„ktoruo zatměnými a nesnadnými slovy položené. Knížka zajisté
„potřebná a užitečná jest pro uvarování mnohých břuduov, kteříž se ©
„v apatékách přiházejí pro nerozumění mnohých terminuov, a tak ©
„páni lekaři i sfavní doktorové pověst dobrau i jméno od lidu obec- ©
„ního tratí. Kteřížto, majíce za to, že přípravy hojení jsau právě —
„složené podle úmyslu Mesue, nemocnému za zhojení slibují, a oni
„všetečně někdy terminu nerozumějíce anebo näkladuov litujíce,
„jednu věc za druhau pokládají, a tak moc lekařství dvojí se, jakož
„0 tom Avicenna píše S. canonis de tiriaca. Měj,se dobře v dřauhém
zdraví a štěstí!“

Doslov: „Již máš konec Světla apatéky, urozený pane,
„pane Ladislave na mne laskavý, vybrané z rozličných knih doktor-
„ských od výborného doktora lekařského, Mistra Jiříka z Augusty,
„přeložené z latiny v náš jazyk český podle malého rozumu mého,
„jakož sem na počátku položil, že, což můž býti povědíno řecky, to
„také i latině, a což fatině, to také i česky. Tu kdo by mi se chtěl
„posmívati, což sem předpověděl, že sem k tomu přivesti nemohl,
„abych každý termin řecký neb fatinský v český jazyk vyložil: to
„jistě pravím, že by to býti mohlo. Ale poněvadž mnozí terminové
„arabští i řečtí nejsau ani v latinu přetoženi, a pak ti někteří sau
„(takoví, že) nečasto jich apatekáři i lekaři užívají, než obecně
„se tak jmenují u apatekářův, a jinak v jiném jazyku by se jich
„nesnadno doptal, někteří také pro kratší psaní, někteří pěknější
„zvuk mají v latině nežli v češtině, a někteří zde v této zemi nám
„známi nejsau, poněvadž sau mnohé věci, kterýchž potřebujem v slo-
„ženích, ježto v Čechách nerostau, jako Sguinantum, Ireos, Capparis,
„Tamariscus, Iuiubé, Myrtilli etc., a nejvíce poněvadž řemeslo lekařské
„jest jedno z sedmerého umění svobodného a jest všemi obyčeji i mlu-
„vením i psaním oddělené od jiných: já, znaje Vás v tom zvyklejší
„než sem sám, abych v tom nebyl vzat, jako bych Vás chtěl učiti,
„než toliko žádostem Vašim abych povolil, protož toho žádám od dárce
„nejvyššího všech maudrostí i umění, aby se dobře měl, v dlauhém ©
„zdraví i štěstí na Matěje, služebníka svého, zpomínaje. Habes, ©
„candidissime lector, istud [rk. apud] aureum seriptum in Myto Alto ©
„terminatum Anno salutifere incarnacionis domini M. CCCC. XCVL“

Celý spis rozdělen na 15 rozdílův: I. o přípravách vonných,

II. o lektvarich hořkých, III. o lekařstvích počišťujících, IV. o tro- —
ciscích, V. o praších, VI. o lohot neb loch, VII. o siropich, VIIL ©

VE ER ba aŠ bz

Br 70300 en V

u Brfnide ww = Bič zb KD" AN = la če a < er o De
Ve EEE PR ik o JK

41

-© mastech, IX. o flastřích, X. o cerátích, XI. o olejích, XII. o pří-
p lvě vosku řemeslně, XIII. o připravování cukru řemeslně, XIV.
-o vaření lekařství, XV. kterak která lekařství mají se triti.

Na L 251* počíná se Kus z Galena o tom, která sau znamení

-© smrtedlná a která k zdraví, když člověk v pravé nemoci leží, od 1.
-255 pak následují předpisy o rozličných lekařstvích až do konce
- (I. 281). Toť obé patrně není psáno od Matěje z Meyta, nébrž pří-
- davek odkuds od jinud přejatý. Podobných receptů drahně se shledává
-© v rukopisech té doby.
| Matěj z Mýta, tuším, že totožný jest s tim, jenž se v Liber
- Decanor. II 75 a 77 uvozuje, že za děkana Mr. Václava z Nové
- Plzně dne 20 února 1461 podstoupil zkoušku bakalářskou na filo-
sofické fakultě Pražské a dne 16. června t. r. za rektora Mr. Jana
-z Menšího Města Pražského na hodnost bakalářskou byl povýšen.
Slova, kterýmiž děkan Mr. Jan ze Stříbra zaznamenal povýšení toto,
- svědčí o neobyčejně dobrém výsledku zkoušky; dí zajisté Mr. Jan,
- že Matěj z Vysokého Mýta „palmu vítězství školního slavně uchvátil“
(palmam victoriae palaestralis gloriose suscipiens). Druhy Matěj
z Vysokého Mýta učiněn bakalářem za děkana Mr. Jana z Tábora
- dne 13. ledna 1472. I ten by mohl býti překladatelem „Světla
apatekářův“. Leč při spůsobu tehdejším, kde se bakaláři zapisovali
- prostě podle křestního jména a rodiště svého, těžko se dobrati něčeho
- určitého a v naší příčině bez nesnáze lze přestati na prvějším Matěji
- Vysokomýtském, jehož zkouška tak skvěle se byla vydařila.
Že Matěj, vyučiv se umění lekařskému, v rodišti svém se usadil
- a tam podle tehdejšího obyčeje i lekařství 1 lekárnictví provozoval,
- o tom pochybovati nelze, ačkoliv v knihách městských Vys. Mýta
nikde se o něm zmínka neděje.

L. 1495 v Benátkách tiskem vyšel spis arabisty (jakož se na-
zývají pozdější pěstovatelé lekařské nauky arabské) Quirica de
Augustis de Tortona „Lumen apothecariorum“. Výtisky
spisu toho rychle se rozešly po Evropě a jeden zavítal i do Čech.
Pan Ladislav z Wartemberka, patrně mladší člen slavné té
- rodiny panské, o němž jsem se však nemohl dohledati jiné zprávy,
nežli že v Brikcího Tituláři 1534 jménem svým se uvozuje, našeho
Matěje ponoukl, aby spis Guiricův přeložil na český jazyk, čehož
_ tento, jsa upřímný a horoucný ctitel národu svého, rád uposlechl;
: = po roce, t. r. 1496, překlad hotový připsal Maecenovi svému.
| Quiricus de Augustis, z něhož třetí přepisovač rukopisu našeho
= (udělal „Jiříka z Augusty“, byl syn lekařův a sám se obrátil k ušlech-

EE n nné Va
u a

49

tilému povolání tomu. Jediné známé dílo jeho jest „Lumen apothe-

cariorum,“ jež poprvé, jakož svrchu dotčeno, 1. 1495, potom pak

několikráte tiskem bylo vydáno, zejména 1549 v Benátkách „apud
Juntas“, 1556 a 1566, pak v Lyoně 1503 a 1525. L. 1482 Quiricus
působil co lekař při dvoře Filipa, vévody Savojského, jenž tehdá
přebýval v Brescii, jakož sám o tom vypravuje. Quiricus v díle
svém a Matěj z Mýta ve předmluvě ku překladu co k autoritám
lekařským odvolávají se k Mesue a MatouSi Silvaticovi.
Mesue, výtečný lekař, za středověku, ba až do 16. století slavený,
ve 12. stol. působil v Malé Asii, ač neurčito, zdali byl Muhamedanem
či syrským křesťanem anebo Aethiopem; Mathaeus Sylvaticus byl
lekarem Roberta, krále sicilského, i sepsal několik druhdy velmi
velebených spisů o lekařství, zejmena 1336 t. ř. „Pandectarius“
(Opus pandectorum medicinalium), ježto tiskem vydán 1470 v Be-
nátkách, 1474 v Bologni, 1495 opět v Benátkách a častěji potom.

Co se překladu samého dotýče, tu přede vším připomenouti
sluší, že jest věrný a po znalecku provedený. Matěj z Mýta
šel po stopě originálu a nic nevynechal ani změnil mimo některé
podrobnosti; jen dedikace, kterou Quiricus dílo své věnoval bratru
svému „Joanni Francisco“, Matěj zanechal nepřeložené, ačkoli z ni
nejednu myšlénku doslovně přejal, jako zejména i ono „qui me 80-
pitum excitasti“ (vospalého ubudil si). Překlad co do mluvy náleží
k dobrým spisům staročeským v oboru lekařském. Mluva jest vytří-

bena, s jakou se shledáváme ve všech starších rukopisech českých

oboru toho: úsečná, mluvnicky správná, ba co do vazeb participial-
ných přímo vzorná. Tot jedna z příčin, proč jsem neváhal připojiti
větší výňatky z díla Matějova. Snad že poněkud k sobě obrátí zřetel
1 znalcův dějin lekařství u nás.

výňatky.

Z rozdílu I. (1-—19) o přípravách vonných (de confectionibus aro-
maticis).

Diacorali magistralis ku posilnění srdce, žaludku, v umdleni
od dlauhé a horké nemoci. Vezmi potřeb (species) z diarodon ab-
batis 3 11, koraluo obojích, drobtuo z drahého kamene ana 3 4,
ztluc čistě na prach, a přidada 3vu 4 cukru rozpuštěného v ruožové
vodě, udělaj confecty. Zmamenaj, co jest potřeb diarodon abbatis
aneb potřeb trojích zandaluo (specierum triasandalorum) neb jiných

p po oa AVR o ray A na LSB Se RE V
" x ee a AP 0157 O “ . i i
SE BED AR > N x Mi

43

© potřeb, (Ze) o nich cele má rozumino býti podle jejich celého stožení od
doktoruo; ne tak, jakž někteří nemaudří pravili, když nalezli psáno:
„potřeb diarodon abbatis“, kladli sau je bez pižma (sine musco),
-pravíce, Ze ten úmys! byl doktora (I. 8—9).
| Toto pilně znamenati sluší, že lekařství, kteráž se dávají k vy-
"žití materý, totiž vlhkosti té, kteráž neduh puosobí, a k otevření
-zacpání, aneb k posilnění audu, jakožto triasandali, mají dávána
-býti před jídlem asi um hodiny, aby se mohla připraviti od přirození
-a přijíti do míst potřebných. Pakli pro žaludek neb pro zvrácení chuti
dávají se, tehdy málo před jídlem mají dána býti. Pakli pro moc po-
silující zažívání, ihned po obědě dána buďte. Pakli ku posilnění mozku
-a moci životné, po obědě neb po večeři asi dvě hodiny dána buďte. Pakli
ku posilnění srdce, okolo puolnoci mají dána býti, a mají dlauho
v ústech držána býti, aby se poznenáhlu rozpustila. Pakli k roz-
- puštění větrnosti, když žaludek jest prázdný od pokrmuo a zby-
- tečností. A při tom šetřiti sluší, aby žádným obyčejem nebyla dávána
ani dryak, ani žádná složení lekařství otvírající neb urinu vyvodící,
- dokudž by pokrm byl v žaludku, aneb kdy by byl naplněn zlými
vlhkostmi. Protož obyčej některých, kteří dryak s ženným (t. žženým)
vínem přijímají pro nechutenství, nechválí se, ovšem zlý obyčej
_ Vlachuo, kteříž přijímají jej S malvazím. A toho rozum jest, že
-pokrm nezažitý a zbytkové zlých vlhkostí vedení bývají čistotau
- (subtilitate) malvazí neb vína ženného do jater a zacpání činí, a v škod-
_ live neduhy lidé upadají.

Obyčej, kterak mají brány býti kuory citrové a jiných jablek,
„která mají chutnau vuoni. Vybeř jablka, kteráž by měla větší kyse-
lost vnitř, proto že kuory jejich sau vonnější, a musí býti laupena

- toho dne, kteréhož sau z stromu utržena. Vytříti je najprv ručníkem
"čistým a ostrým a oblaupiti nožem ostrým tence, aby nepřijímal
„masa k kuoře. Týmž obyčejem při kutnách (t. gdaulích) a jiných
jJableich čiň, a potom v stínu vysuš (l. 18—19).

+ Z rozdílu II. (1. 20—47) o lektvařích hořkých (de electuariis amaris).

Skto pálí se tímto obyčejem. Zetři je dobře, potom je vlož do ně-
jaké pánve železné a vstav na uhlí, vždycky dýmaje, až by červené bylo ;
potom od ohně odstav. Jestližeť zpopelí, dobret jest; pakli nic, opět

„vstav na uhlí a dýmej, nepřestávaje, až i zpopelí.
Štírové se pálí tímto obyčejem. Vezmi štíruo živých, co chceš,
-a vlož v nový hrnec, zamaže jej těstem neb hlinau připravenau,

AR TE ea a ké

44

a vstav jej do peci horké a nechaj ho přes den a přes noc. Potom |

vyhmi a budes miti popel.

Zelí nepřesazované takto se pálí. Vytrhej koření z země
a vymej od nečistoty, potom na kusy zkrájej a vklaď do hrnce,
a přikrej hrnec pokličkau provrtanau, tak aby pára mohla vyjíti,
a vstav do peci a míchaj přes celý den; u večer odstav, nalezneš
jako uhlé. Potom to uhlí zetři dobře a do malého hrnka překlad

a přimaž jej hlinau a vstav do peci, a nech přes den a noc, a tak ©

dlauho to dělaj, až uzříš uhlí v popel bílý obrácené.

Zajíce v prach uvedení. Vezmi zajíce živého a setni mu hlavu.
a vlož do hrnce nového se vším, s krví i koží, a zacpej dobře hrnec.

Potom vstav do peci a nech ho tam tak dlauho, až zpopelí.
Škořepiny vaječné takto se v prach uvodí. Vezmi škořepin,
z kterých se kuřata vyléhla, a dobře je ztluka vklaď do hrnce, a za-
cpej dobře, a vstav do peci a nechaj přes noc zpopeliti dobře. Pakli
nic, vstav znovu a nech, až zpopelejí. Čím se déle suší, tím bělejší.
Krev kozlova k tomu složení takto se strojí. Vezmi kozla
4letého ve dnech horka najvětšího po sv. Marketě a krm jej saxi-
fragau, koprem vlaským, opichem, petruzeli, polejem, břečtanem,
sguinantem, janofitem, netíkem, chmelem a dávej mu píti víno vý-
borné, zvlášť které by k čerstvosti nakloneno bylo, a chovej jej
vždy na slunci. A tak jej krm za 40 dní. Potom když by počala

;
i kde io

urina jeho černati se, vezmi hrnec nový a nalej do něho vody

a vař, až by odjata byla od ni zemnatost, kteráž při ní jest. Potom
setni kozla a vezmi prostřední krve, kteráž z něho teče do hrnce,
první pustě preč i poslední a neodstavuje jí, až se i srazí. Potom
rozřež ji, na dvé, nechaje jí tam v hrnci, a přikrej ji šatem řídkým,
a postav někde vně, ať na ni jdau paprslkové sluneční i měsícoví,
a nech ji, až vyschne, ale šetř, ať jí neduojde mokrost z rosy. Kozel
at jest zdravý. Kdežkoli nalezneš psáno o krvi kozlové, o takové
rozůměj (1. 37—39).

Athanasia, Mesue, to jest lekařství od smrti záchovavající, uži-

tečné proti bolesti jater a sleziny a jejich zacpání, proti bolesti žaludka,
proti dýchavici, kašli starému, čistí prsy, proti toku břicha starému, proti
črvené nemoci, toku krve, ukrocuje bolest jako i ffilonium, prospěšné

(proti) bolesti ledvin a emorojd. Galiena v tom složení rozkázal při-
měšovati jater vlčích, neb svau zvláštností hodí se proti neduhuom

jater. Vezmi šafránu, opium, mirry, stroje bobrového, blénu, prostu,
kmínu, máku černého semene, spiky, králova koření, jater vlčích, rohu
pravého kozího neb jeleního ana 3 1. Ztluc na prach čistě všecko.

45

© Medu vařeného lib. £ a udělaj lektvar. Jatry vlčí připravují se
-a chovají takto: Najprv vymyti je čistě vínem bílým výborným a ode

-všech nečistot očistiti. Potom natluka čistě zandalu žtutého, pospi
ie tím prachem a vysuš; potom voblože pelyňkem, vložiž do kra-
- bičky suché na suché místo, každý týden novým pelyňkem obkládaje.
_ Vlčí pak střevo tímto an se připravuje a chová. Vymyti je
- čistě vínem bílým, potom se nadýmá a na větru vysušuje; než šetřiti
ho od dýmu a od prachu. Potom pelyňkem obloziti a schovati. Divne
- prospívá proti střevním bolestem (1. 44—45.)

Z rozdílu LIT. (I. 78—122) o lekařstvé vyvodicich (de medicinis solutivis *).

Iera pigra, Mesue podle ümysla Galiena. Iera, id est, sacra,
to jest svatá, pigra t. amara, to jest hořká, nebo má jméno hor-

© kosti a jest lekařství slavné, v němž sau sebrány moci a puosobení

ušlechtilá. Nebo jest čistící a rozpauštějící zlých vlhkostí hrubých
a lepkých a vysušuje je, kteréž přídržejí se v pruoduších a těsných

- místech jakožto spongi, když do sebe mokrosti nabéře. A puosobi

se od ní rozpuštění dobré a příhodné a jest zahřívající a otvírající

zacpání a stírající. A moc toho lekařství přináší pomoci mnohé

-zkušené k nemocem hlavy, žaludku, jater, příhbí, ledví i matky
-a studenosti auduo. Vezmi skořice, masticis, kopytníku, spiky, se-
-mene balsamového, šafránu, dřeva balsamového, cassie lignee 3 1,

aloes požlautlého 3 1, medu cezeného a opěňovaného 3 iij, a udělaj

- lektvař v dobré formě. Váha medu v tomto stožení má býti malá,
- totiž potřeb a medu za roveň jednostajná míra, protože med přelomuje

moc aloes. A netoliko v tomto složení má tak rozumíno býti, ale ve
všech jiných, v nichžto aloes jest založení. Založení (basis) v lekařství,

- "slove to lekařství prosté, jehožto puosobení zvláště šetří se v lekařství

složeném ; anebo to slove základ v lekařství, skrze kteraužto věc lekař-
ství chvála se dává. Protož dobře znamenaj. Iera nemá býti dávána

- ihned, jakž jest učiněna, a to jest proti neučeným lekařuom a neumelym

: A

apatekářuom. Nebo Albucasis tomu chce, že, když by byla udělána, aby
byla zahrabána za 6 měsícuo v ječmeně, aby zkysala. A má se připravo-

-vati měsíce června neb července, a ne v kvasu; neb horkem letním
- a kvasem pokazila by se**). Kteréžto věci na odpor dělají apatekáři času

*) Rozdíl tento omylem knihařovým vložen mezi rozdíl IV a VIL
++) Lat, text 1549 má: „et debet confici in mense Julii vel Junii, et non in

frumento, quia calore aestatis et frumenti corrumperetur“, kdežto Matěj.
četl fermento a fermenti.

46

našeho. Znamenaj, že aloes epaticum jest více vyvozující, ale k jiným
věcem, krom laxaci, požlautlé jest lepší a zchválenější. A protož
když naprosto bez výminky píši aloes, má býti rozumíno 0 požlautlém
jako o lepším (1. 78—79).

Z rozdílu IV. (I, 48—64) o trociscích (de trochiscis).

Trocisci, totiž syrečkové, diarodon Mesue, jichžto pomoc jest
veliká k zimnicím starým, k zimnicím zpleteným a k zimnicím vodo-
krevným neb flegmovym a k zimnicím, kterýmiž se postava kazí
Vezmi ruože červené 3 nu, spice 3 11, lékořice 3 uu 1, dřeva aloes
3 n, kosti stonové pálené 3 13, šafránu 3 u a gr. v, masticis 3 ii.
Zetri dobře všechny věci a směs s vínem bílým výborným k zpuosobě
piluli, ale uprostřed udělaj roztlacene. Trociskus jest nějaké složení
z mnohých prachuov a potřeb, s některau mokrostí spolu zdělaný,
a jest okrauhlý jako syrček (1. 48).

Obyčej pečení gumi arabici 1 všech klovatin. Roztluc klovatiny
na kausky jako zrní sočovice, potom vezmi pánvici neb pernici a roz-
pal ji dobře; potom, odstavě s ohně, vložiž do ní klovatiny a bez
přestání míšej. A na řečenau pänvici horkau vlože a míšeje jich
nechaj, ažby počaly beleti. A jestli že to rozpálení k tomu nemuoz
vystačiti, rozpal z novu, vyspa z ní klovatiny; a potom, z novu roz-
hřeje, opět klovatiny vespi a míšej, ažť zbělejí. A když zbělejí, sespiž
je; nebo spečené sau. A tím obyčejem dělaj o všech klovatinách.

Símě koryandrové tímto obyčejem se připravuje. Zpeř je dobře
v vodě obecné, aby prach z něho se smyl. Potom vyňma z vody,
nalejž na ně vocta velmi silného a nechaj ho v něm za 9 dní,
každý den je proměšuje. A když mine 9 dní, oceď z něho vocet
a na slunci vystav, ať vyschne. A tak slove připravené. Ale šetř,
aby je z vocta dobře vysusil; jinak by zlau chut mělo. — Semeno
koryandrové tímto obyčejem se praží. Rozhřej pánvici neb pernici
na ohni prostředně, potom vespi semeno, kteréž chceš pražiti, a tak
je válej a míšej sem i tam, až by je horko všudy proskočilo; potom
odstav. A tím obyčejem semena praží se. — Připravuje se také
semeno koryandrové, aby nějaká jedovatost, kteráž při něm jest, od-
jata byla, ale praží se, aby kyselejší bylo. A pražení jest též moci,
jako by bylo na poly vařené.

Škrob peče se týmž obyčejem jako klovatiny, míšeje na plechu
dobře rozhřítém. A když počne svau barvu přirozenau měniti, sespi
dolüv; upečen jest. (1. 52).

#
£
$
ž
ii
(M
6
k:
}

ai a ls es E nn rin an ie

ad k

47

Z rozdilu V. (l. 65—69) o prastch (de pulveribus).

Prach pro ty, kteří v loži moči, Moutagnani, velmi mocný.
Vezmi Zaludkuo slepičích připravovaných 3 4, starečku 3 i, prachu
-z ježka spáleného 3 iii, zetři na místo všecky věci. Dävaj neduži-
- vému 3 1 s málem vína neb polévky, když by měl spat jíti. Žalud-
-kové slepičí takto se připravují. Vezmi kaukosa teplého (accipe aquam
capitelli calidam, i. lixivii), coť se zdá, a nalí ho na žaludky slepičí
neb kapaunové, nechat hodinu postojí. Potom vymej je dvakrát neb
- třikrát, potom slej luh, nalej na ně vína červeného, jakž povědíno
-o Juhu. A opět namoč v vodě kaukosné*“) jako prv a opět v víně,
jakož jest povědíno, vymni je. Potom vstav je do peci po pečení
- chleba, nechť vyschnau, a schovej k potřebě. Ježek pálen bývá týmž
obyčejem jako zajíc. (1. 68).

Z rozdilu VI. (I. 70—74) o lohot neb o lochu (de loch).

Loch slove složení, kteréž se muož lízati jako dryak. — Loch
de pino, Mesue, proti kašli starému a dušnosti, uplivání lepkému,
zacpání Oddychäni. Vezmi granorum pini, to jest, jader z borovice,
čistých a nových 3 xxx, mandlův stadkých oblaupených, ořechův
vlaských pečených, draganti, gumi arabici, lékořice koření i mízky,
- anézu, netiku, yreos ana 3 4, dactilluo masitých 3 xxxv, mandluo
- hořkých oblaupených 3 iii, medu, řeckého vína, cukru bílého, másla
- nového ana 3 3, medu bílého, kterýž s nebe spadá, lib. 1, 3 vš.
- Udělej loch, vaře med a vyčistě. Vořechy vlaské pekau se tak jako
1 semena proto, neb pečení jich činí sezrání vozhřivky, a mají býti
oblaupeny od svrchní kožky. — Dragant, který se vkládá v každý
loch, takto se připravuje. Vezmi medu a vody za roveň, co by dosti
- bylo, a namoč v tom dragant, a nech státi přes noc; ráno, nedosta-
lo-li by se vody, přidej, potom tra skrze ruce, proceď skrze sítko
a tak užívaj. A tak čiň o všech klovatinách, kteréž do těchto složení
vcházejí. (1. 70.)

Loch z liščích plic mistrovský, Mesue klade jej o sauchotinäch,
podle rozumu Galena lekařství divné pomoci, shromažďuje moc po-
silování a čistění plic. Vezmi mízky lékořice, plic lisčích připra-
venych, semene kopru vlaského, netíku 3 4, medu lib. ı. Var dobře
vše a opěňuj a směs spolu, jiné věci prvé zetra. Plíce liščí takto
- Se strojí a chovají. Vyčisť je od nečistoty, potom vymej (s) aguavite,

*) Kaukos — kalkus, z něm. Kalkguss, vápenný louh.

48

pospi cukrem výborným ztlučeným, Nechť pak vyschnau v peci ne-
horké neb na kamnách. A když vyschnau, vlož je do suché pelyňky,
chovaj v suše. Pelyněk zachovává od červuo. Jinak: Vezmi plíce
liščí, rozřež je po žilách a potom vymej je vínem bílým, sladkým,
teplým a vonnym.. Po 4. neb po 5. hodině jedno po druhém vysuš
v peci teplé a schovaj v pelyňku. To lepší (1. 73).

Z rozdílu VII (l. 125—159) o siropéch (de syropis).

Sirop ze dvau kořenau mistrovský, silný a příhodný při vyží-
vání matery smíšené z colory (tak) a z flegmy; však užívání jeho
jest více k vlhkostem vodokrevním. Také otvírá zacpání jater, sle-
ziny i ledví. Vezmi koření petruželného, koření kopru vlaského ana
M i vymej je dobře a od střeni olist a ostruž; potom je vař
v vi lib. vody, až by polovice vyvřela, potom proceď a k tomu
procezení přidej cukru elarificovaného lib. ii, a vař, až na místo
uvře k formě siropu. V tomto siropu někteří kladau kořen opichový
místo petruželného; ale že vopich má v sobě tu vlastnost, že pa-
aucí nemoc zbuzuje, protož mně podezrin jest a místo něho velím —
klásti petruželný (1. 125). |
Syropus de scabiosa mistrovský. O kaviäsovi znamenej ver-

šíky :
Urban svatý sám od sebe hlízu také prolomuje
chváliti neumí kaviáše. a mocí zkušenau ji obměkčuje.
Neb čistí prsy, velmi Čistě, Na flastru na vrch přiložený
jež neduživá starost tiskne. antrax ve třech hodinách umoří.
Čistí také plíce dobře Také vnitř v nápoji přijatý
a neduh z boku odejme, hnis jím ven bude vyhnaný *).

Vezmi ječmene čistého odřeného, M ij, koření kaviáše M 1, koralu
červeného 3 ij, vody dešťové lib. x, vař vše spolu, ažť je ječmen
počne pukati a koření uvře. Potom proceď vyždímaje a k procezení
přidej mízky z kaviáše lib. 1, a opět vař, ažť se mízka vyčistí.
Potom proceď a k těm věcem přidej cukru čištěného lib. ii, prachu
koralu červeného 3 ii, vařiž až na místo a schovej. O vodě de-

*) Latinský text zní takto:
Vrbanus per se nescit pretium scabiose
nam purgal pectus, comprimit egra senectus,
pulmonem lateris similiter et regionem. ©
Rumpit apostemata, lenit virtute probata.
Emplastrata foris necat antracem tribus horis.
Intus potatur, et sic vulnus euacuatur.

3 Po v a oo a aut o
u N EN j, Z SK Br, k ;

x

49

- šťové a o koralích v tomto siropu, poněvadž sau zastavující a sirop
-tento rozšiřující prsy, poví se v siropu z lékořice, kdežto klade se
voda růžová ; nebo týž jest rozum. (1. 135—136).

Sirop z lékořice, Mesue, užitečný proti kašli starému a čistí
prsy i plíce od materý vodokrevné, kteráž však nebyla by přílišně
mnoho drželivá a lepká. Vezmi lékořice strauhané čistě 3 ii, ne-
tiku 3 i, yzopu suchého 3 i, dej na to vody dešťové lib. mn. a nechej
-přes den a přes noc, potom vař řemeslně, až by polovice vyvřela. Potom
procedě přidejž medu vyčištěného, cukru clarificovan&ho, penidij
- (penidiarum) ana 3 vıu, vody růžové 3 vi. Var až k formě siropu
- a schovej. Tuto znamenej, že nepodobné se to zdá, že skladatel
(autor) v tomto siropu klade vodu růžovau, poněvadž vona stvrzuje,
a sirop tento má rozšiřovati strany prsí. A netoliko to zdá se býti
proti rozumu, ale také jest proti těm, kdož dělají ten sirop, proto
že nižádného téměř není, kdo by do něho vodu růžovau kladl.
K tomu můž býti povědíno, že pravě (recte) se vkládá, a kdož nevklá-
dají, velmi blaudi. A toho rozum jest: Nebo k tomu, aby sirop
tento prospíval proti kašli starému a plíce i prsy aby čistil, netoliko
musí v něm býti ty věci, kteréž by prsy rozšiřovaly a obměkčovaly
a rýmu by k sezrání přivodily, jakož to bývá od lékořice, od netíku,
od yzopu, ale také potřebí jest, aby v něm byly ty věci, které by
strany roztažené zase spojovaly a moci vyhánějící posilovaly a obvla-
- žovaly. A to beyvá od vody růžové, protož rozumně se vkládá
- (L 156—157). Í

Z rozdílu VII. (I. 159—180) o mastech (de unguentis).

| Mast žaludková z nálezku mistra otce mého*) posiluje žaludku
- a hodí se proti neduhům jeho studeným a bolestem, kteréž přichá-
- zejí od větrnosti (a ventositate) a k mdlé moci zažívání, chuť zbu-
- zuje a zažívání přivodí. Vezmi oleje z spiky nardi, oleje masticis, oleje
© rmenového, oleje z máty zahradní, oleje pelyňkového ana 3 ii, oleje
- kutnového 3 iii, oleje růžového 3 it, květu muškátového, masticis,
- hřebíčkův, muškátu, cardamomi většího i menšího, galganu, dřeva

- aloes ana 3 ii, koralův červených, semene koryandrového připrave-

ného, růže červené ana 3 u';, vrškův pelyňkových ana 3 1,
- máty zahradní, květu rmenového, vrškův sguinantu ana 3 1'/,, zetři
- na místo všecky věci velmi čistě a s málem vosku udělej mast,
aby držala prostředek mezi tvrdostí a měkkostí, přidada chleba přes-

*) Orig. Unguentum stomachicum inventione patris mei.
Tř.: Filosofie, dějepis a filologie, 4

BE tr DAS CK ET ee NPA na 0
: peca 3 FERNER er BY E 4) ps

ného prvé v octě rozmočeného a dobře vyžďatého 3 "/,„. V každé
masti potřeby (species) mají je velmi dobře utříti; nebo kdyby dobře
na prach nebyly utřeny, moc jejich nemohla by skrze průduchy pro-
niknauti ani od horka se připravovati. Potřeba mastí a flastrüv
a olejův byla jest, aby některé věci byla moc přiložena, kteráž by
se v podstatě své držala a ne ihned aby se rozpustila; druhé, že
lekařství prostá nečinívala sau užitku; třetí pro mdlobu lekařství
prostých (1. 159—160).

Z rozdílu IX. (I. 180—187) o flastřích (de emplastris).

ž
P
be 4
R.
=
A
ř
3

Flastr z komonice, obměkčující každau tvrdost, kteráž bývá —

v žaludku, v jatrách a v slezině i ve všech střevech*). Vezmi ko-
monice 3 vı, květu rmenového, semene sena řeckého, bobkův, koření
slezu vysokého, pelyňku, ana 3 ili, semene opichového, kmínu pol-
ního, yreos, ostreyše, ameos, spice, cassie lignee ana 3 1'/„, majo-
rany 3 iii, armaniaci (aromatici) 3 x, storacis, bdelii ana 3 V, tere-
bentiny 3 ı'/,, loje kozího, pryskyřice ana 3 ı1'/,, vosku 3 vı, oleje

z maiorany, oleje spice ana lib. ii. Připrav takto: Z semene sena -

řeckého, z kořene slezu vysokého a z fíkův udělej matoliny (muci-
lagines), vaře u vodě, v kteréž by prvé vařil jiné seno řecké, rmen
a komonici, ana co by dosti bylo, a z řečeného zvaření také klovatiny
předepsané at sau rozpuštěny, jiné pak ztluc na prach, a priloze
voleje, vosk a tuky, udělej flastr (I. 180—181).

Z rozdílu X. (l. 187—198) o cerdtich (de cerotis).

Cerát na ledví, mým vtipem nalezený, užitečný, divný k obraně
potracení při ženě těhotné. Viděl jsem z něho užitečné zkušení

a zvláště při nejjasnější někdy veyvodně (tak) Brixie, nejjasnějšího

Filipa manželky, pána z Sabandij, kteráž jest měla dvoje potracení:
a když byl přitožen cerät, za některý čas snosila jest... A jednau
když ho zanechala, opět jest potratila. A při mnohých jiných paních
a ženách sem ho zkusil. A složil sem jej, když sem u Její Jasnosti
slaužit léta MOCOLXXXII**) Vezmi mastixu vybraného 3 i, laudani

+) Rkp. má: „i všecka střeva“: orig. „in omnibus visceribus“.

**) Original klade: „Cerotum pro renibus meo ingenio repertum: utile atgue |

mirabile ad prohibendum abortum in muliere praegnante: vidi de co utilia ©

experimenta, et maxime in illustrissima nunc quondam comitissa Brixi, in
partibus ultramontanis uxore illustrissimi Philippi domini de Sabaudia,
gua habuit duos abortus. Approximato ceroto aliguo tempore portavit.

51

3 vi, vosku žlutého 3 "/„, hadového koření (bistorte), vořechův cy-
- příšových, ipoguintidos, agacie, sanguinis draconis, růže červené,
- koralu červeného, zandalův, máty suché, semene koryandrového při-
© praveného, gallie muscate, země pečeťované ana 3 ii, oleje dřevěnného
© lib. u, zetři na prach, což má býti zetříno, a udělej cerát v dobré
- formě, a jestli že by nebyt přídržící se, přidej málo terebentiny.
- Cera jest vosk a tak cerát slove od vosku; neb do každého cerátu
vosk vchází aneb nětco místo vosku, a jest některaký prostředek
mezi mastí a flastrem, hustší nežli mast a měkčejší nežli flastr
(I. 191—192).

Z rozdílu XI. (1. 199—224) o olejich (de oleis.)

bb..

-Olej liščí, Mesue, jest lekařství ušlechtilé a poslední ke dně
v klaubích a v nohách, a k bolestí ledví a hřbetu. Vezmi lišku
celau a vyvrz z ní střeva se vším a vlož ji do nádoby, a nalej na
ni vody studničné a vody mořské ana lib. n1, oleje starého jasného
lib. v, a vař vše z nenahla na tichém ohni, přidada soli 3 iii, a var,
- ažť voda vyvře. Potom přelej do jiné nádoby a vlož do něho kopru
polního, thymi ana lib. 1 a nalej na ně vody, v níž by vařit prvé ij
- lib. bylin pověděných, a vař jako prvé, až vyvře voda a maso od
-kosti se oddělí. Potom proceď vše, silně vyždímaje, a schovej. —
O vodě mořské znamenej, jestliže jí nemůžeš míti, místo ní dej vodu
- dobře osolenau, a když by slaná byla, ještě k ni přidej soli míru
- napřed pověděnou. Voda mořská do čtvrtého dne zkazí se a zsmradí.
_ Ale aby jí moh? chovati za měsíc, přiměs k ni málo aguamvite;
nebo aguavite dobře zachovává každau věc od porušení, a nadto za-
- chovává incaust, aby nezamızl u veliký mráz. A toho sem já často
© zkusit (1. 205—206).

- Z rozdílu XII (l. 224—227) o připravování vosku (de artificio cere).

Vosk černý takto se připravuje. Vezmi lib. 1 vosku, země
třené (terra trite), jakož svrchu, oleje dřevěnného ana 3 i, rozpust
vosk, a když poněkud vystydne, přidej země černé (terra nigra)
a olej, a schovej. A chceš-li ten vosk jemný udělati, přidej tere-
- bentiny (l. 226).

Et illo semel relicto iterum ad abortum venit. In multisgue aliis matronis
et mulieribus. Illum composui, dum illustr. Sue Dominationi servirem
anno 1480“.

4*

52

Z rozdílu XIII. (I. 228—242) o připravováné cukru řemeslně (de ar-
tificto zuccharit). |

Kterak marzapanum máš zpravovati. Vezmi mandlův sladkych
odřených a čistě zatřených lib. */;, cukru také dobře na prach ztlu-
čeného lib. 1, směsiž spolu obé dobře, vody růžové, což by dosti
bylo, a udělej těsto, kteréž rozválej na prkencích a upec v peci.
Jsau také někteří, kteříž nevkládají mandlův než iiii 3 proti jedné
každé libře cukru, někteří více, někteří méně, a to můž býti k li-
bosti toho, ktož má přijímati nebo jisti. Mohau také býti bez pr-
kenec mařapani (tak) tím obyčejem. Udělaje těsto, rozvalejž na dště,
na kteréž máš krájeti, pospa cukrem, a vklaď na zemi čistau bez
ohně, a na ně na vrch vstav střep s uhlím, a když se upeče svrchní ©
strana, obratiž, a tak bude, že nepoznáš, která jest strana zpodní ©
a která svrchní (1. 240).

Z rozdílu XIV. (l. 243 —245) o vařené lekařstvé (de decoctione medi-
cinarum).

Lekařství, kteráž mohau snésti dlouhé vaření, jsau tato: po-
dražec, kopr vřaský kořen i bylina, oman, ireos, hořec, squinantum,
colloguintida, vocün (hermodactylli), zeměžluč každá (centauree), ©
hadové koření, kořen pivoňkový, slunečné proso (milium solis), šu- ©
covice (tak), pýří, bodláčí každé, jitrocil, netřesk, přeslička, chřen, roh
jelení, stroj bobrový, každé koření, kteréž vonné není, všecko, což jest
vlhké a studené, všivé koření (staphisagria), chmel, semeno konopné,
dráč (berberis) atd.

Lekařství, kteráž málo vaření snésti mohau, tato jsou: syrovátka
(agua lactis), růže, fiola, plesnivec (stoechados), netík (capilli ve-
neris), sémě chmelíků (semen psylii), list hřebíčkový (folium indum), -
květ janoše (flores genestr&), černý kmín, komonice (mellilotum),
rmen, mateří dauška (serpillum), dobrá mysl (origanum), květ stulíků
(flores nenupharis), květ boráku (flores boraginis) atd. |

Rozdíl XV. (1. 246—249) jedná o třené lekařství (de contritione medi-
cinarum) a vyčítává lekařství, jaké tření z nich které snáší.

6.

© erbovních a patricijských rodinách v XV.—XVIÍ.
století v m. Chrudimi usedlých. »

Sepsal Antonín Rybička, a předložil prof, dr. Emler dne 4. června 1883.

V Památkách arch. (d. X. str. 27 a násl.) vyčetli jsme rodiny
šlechtické, kteréž v století XV.—XVIL při m. Chrudimi zboží šo-
sovní držely a tam tytýž i přebývaly. Vyloučili jsme však z vypsání
toho tak zvané rodiny erbovní (Wappner) a patricijské,
slíbivše, že o nich svým časem jinde o sobě a zevrubněji promluvíme.
Abychom dostáli této své přípovědi, podáváme přítomné vypsání u ve-
řejnost, jakožto pomůcku k domácímu rodo- a místopisu *),

Po vzdání se m. Chrudimi r. 1420 Žižkovi a Pražanům a po.
„vypuzení odtamtud obyvatelstva německého, převládal v městě tom
výše 50 let veskrz živel demokratický, tak že, třeba tam již toho
času někteří novoštítní panošové grunty šosovní drželi a také v radě
- obecní sedali**), nicméně nevychází na jevo, že by po celou tu dobu
osoby nebo rodiny některé jakés přednosti a práv před ostatními
obyvateli byly užívaly aneb i jen takových k sobě potahovati se po-
koušely. Když však ku konci XV. a na začátku XVI. století řemesla
- a obchody městské, — jmenovitě sladovnictví, koželužství, kožešnictví,
- soukenictví, mydlářství a j. — v Chrudimi nemálo se rozmohly a po-
zdvihly a z toho tamním průmyslníkům a obchodníkům nevšední užitky
a výdělky vycházely, a když zároveň času toho mládež chrudimská
- hojněji nežli před tím učení pražské a jiné akademie zahraničné

*) Prameny, z nichž jsme pomůcky k vypsání tomuto čerpali, jsou tyto :
Městské knihy chrudimské, z r. 1439—1700, (Libri Contractuum, LL. Trans-
actionum, LL. Testamentorum, LL. Nuptialium, LL. Orfanorum, LL. Vi-
nitarum, LL. Memorabilium), Archiv ministeria vnitra, Zemský archiv český,
Monumenta universitatis Prag. (Liber Decanor.), Sněmy zemské, Historie
círk. Pavla Skály, Náhrobní pomníky v chrámech chrud. a některé drobné
spisky lat. a české.

„$*) Od roku 1440—1500 drželi při městě Chrudimi grunty Sosovni a tytýž se-
děli v tamní radě obecní tito novoštítní panošové: Jan ze Škrovad, Václav
Kuban z Chotěnic, Bartoš Krupín, Jiřík z Pouchobrad, Viktorín z Kunčího,
Matyáš Hyndrák z Habrova, Jan Žoldán, Matěj Bezchleba z Koldína, Aleš
z Meziklas, Šimon Koıbäf, Jan Stéblo z Lomnice, Prokop Kabát z Vlčího
a). v.

YM os Ek

uch AIR u
a a N

54

navštěvovati se jala a takto v m. Chrudimi počet mužů vzdělaných
a zkušených den ode dne se množil a rozhojňoval; vyskytly se ne-
dlouho na to osoby i rodiny rozličné, kteréž, vynikajice jednak větším
bohatstvím, jednak vyšším vzděláním, o to zasazovati se jaly, aby
i ve veřejném životě větší platnosti a trvalejšího vlivu nabyly.
Pročež usilovaly mimo jiné potahovati k sobě taktéž úřady městské,
aby také věci obecní podle nich šly a domáhaly se erbů a titulů,
aby takto i jakés vnější přednosti před ostatními spolusousedy poží-
vati mohly. Při tom ovšem některé z osob a rodin těchto neroz-
pakovaly se i takovéhoto vlivu a titule na ujmu obce zneužívati
a nad spolusousedy svými se potřásati; nic však méně většina rodin
a osob těchto vůči obci, církvi, škole a.ostatnim sousedům zachovala
se tak, že vším právem můžeme k nim vztahovati klassické povědění
našeho Dan. Adama z Veleslavína: „Že se báli Boha, ctili svou
vrchnost, milovali vlasť a pečovali o dobré obecné a žádali po-
tomkům svým vlasť zanechati v lepším spůsobu, nežli ji od předků
přijali!“ Pročež máme za to, že zasluhují, aby se památka jejich
obnovila a na budoucno zachovala, ano potomstvu za příklad vysta-
vila!

Toto předeslavše chceme vyčísti přední rodiny erbovní a patri-
cijské, kteréž v době nadepsané při městě Chrudimi byly usedlé
a tamtéž i držely zboží sošovní.

Seznam rodin a osob erbovnich.

Bílkové z Bilenberku ; Páchové z Dřeviče,

Bohoufové z Polkensteinu, Pěčkové a Pivničkové 2 Radostic,
Daníkové a Boleslavstt z Kočice, © Svěchtnové z Faumberku,
Francové z Liblic, Šebestiánové z Častalovic.
Jahodkové a Loukové z Turova, Ba
Kochánkové z Kochánku, Václav Lípa,

Korbářové z Saxendorfu, Rodina Mydlářovská,

Netorynové z Dražice, Sam. Fontin Klatovský.

Bílkové z Bilenberku.

Jiří Bílek, rodič pražský (Pražák), — jak se podobá příbuzný
rodiny Bílků (Albínů) Třeboňských — usadil se okolo r. 1570 při

-m. Chrudimi, koupil tam dům v ulici vysoké vedle domu Mydlařova

a Šichova, r. 1575. a násl. seděl mezi staršími obecními, zastávaje E
při tom úřad rychtáře městského a žil ještě r. 1587. Jsa, jak se ©

55

- podobá, jedním z těch málo sousedů chrud., kteří se tehdáž přiznávali
k víře římsko-katolické, vychoval ve víře té i oba syny své: Jiřího
a Václava. Tito vzdělavše se ve vyšších vědomostech literních,
dosáhli hodnosti mistrů sv. umění na akademii Jezuitské v Praze.
Jiří oddada se stavu kněžskému byl farářem na rozličných místech
a jmenovitě od r. 1615—1620 v Chotěšově. Václav usadil se
v Chrudimi na domě, jejž byl r. 1581 koupil od obce tamní a pojal
-za manželku Johanku dceru Augustina Branišovského z Kostelce nad
Or. a seděl pod jménem Václava Pražáka delší čas jako starší obecní
a konšel v radě městské. Když po vítězství bělohorském ponejprv
zase r. 1622 byla obnovena radda městská v Chrudimi, jmenován
jest Václav B. JMC. rychtářem tamtéž, kterýž úřad napotom až do
r. 1631 spravoval. Jakož byl r. 1622. vypovězen z Chrudimi tamní
děkan evangelický, Jiří Oeconomus Roudnický, působil Václav B.
k tomu, že na místo jeho povolán do Chrudimi za děkana bratr Vá-
clavův, Jiří B., který tam od r. 1623—1626 zůstával a společně:
s bratrem svým Václavem co nejhorlivěji o to se přičiňoval, aby
obyvatelstvo chrudimské navráceno bylo do lůna samospasitedlné
církve římsko-katolické ; což se jim také z části podařilo. Z Chru-
dimi přešel Jiří B. na arciděkanství do Hory Kutné, odtamtud pak.
do Staré Boleslavi a později jest přeložen za arcijáhna do Č. Krum-
lova, kdež také zemřel. Pro své veliké zásluhy na poli náboženském
a nemalé pronásledování, ježto mu snášeti bylo času „té obavné re-
belie“, Jiří B. společně s bratrem Václavem a strýci svými Ji-
říkem a Václavem Vykročilem majestátem lat. císaře Ferdi-
nanda II., jehož dátum v Řezně dne 6. list. 1630, povýšen jest do
stavu vladického s erbem a titulem z Bilenberku*. Václav B.

*) Erb ten se vypisuje takto: Scutum perpendiculariter in duas partes divi-
sum, dextra cerulea, in basi ejus mons triapex mixti viridi flavique
coloris, ex quo ad lumbos usgue senex canns, prolixam barbam et capellos
ad humeros habens, sinistra manu ancoram deauratam cum acumine sini-
stram versus circumflexam tenens, prorumpit. Altera vero fati scuti pars
est tota dealbata, per cujus medium via rubra, in qua dictae anchorae
acumen circumflexum apparet, transversim ducitur. Super scuto galea
aperta equestris (tornearia) ex qua corona aurea regia exornata apparet,
teniis ex sinistro ceruleo et albo, ex altera latere albo et rubro colore va-
riegatis; super corona, e qua una ala aquilina albi coloris late explicata
sursum versus ad dextram extenditur, in cujus medio laurea corona proprii
coloris, ingua duae palmae virides in annullo quoque viridi spectabiles
eminent, ita tamen ut earum una ad dextram, altera ad sinistram trans-
versim vergat.

psi: zo bin doba v frěko
N

56

přestěhoval se později z Chrudimi do Prahy, kdež byl registratorem
desk zemských a žil ještě r. 1641, Týž zůstavil syny Jana Vác-
lava a Václava B. z B., kteří studovali na universitě pražské.
Václav oddada se napotom stavu duchovnímu byl času svého
jedním z předních hodnostářů církevních v Čechách. Byltě děkanem
v Holohlavech, kanovníkem v Hradci Kr. (1665.), po odstoupení bis-
kupa M. Zoubka z B., generálním vikářem biskupství královéhra-
deckého (1669), děkanem u Všech Svatých na hr. Pr. (1670), a ko-
nečně povolán za kanovníka do kapitoly metropolitanské tamtéž
(1673.) Jan Václav B. byl doktorem práv, r. 1650. jmenován je
raddou při apellacích na hr. pr., dne 10. dubna 1661. povyšen do
stavu rytíř. a + 1657. V m. Chrudimi se napotom rodina ta vice
nepřipomíná, leč k roku 1656, kdež nadepsaný Jiří Vykročil zB,
primás Kutnohorský, založil tam klášter Kapucinský.

Bohoufové z Polkensteinu.

Rodina tato pocházela z Třeboně a přistěhovala se teprv v druhé
polovici století XVI. do Chrudimi. Jmenovitě byl Lukáš Bohouf
k přímluvě pánů z Rožmberku, jichž byl úřadníkem, pro své služby
věrné majestátem císaře Max. II, úterý po letare r. 1570 vyšlým,
nadán erbem a titulem z Polkensteinu*). Synové jeho, Adam
a Václav B. k vyzvání Jiříka Bílka, byvše z Třeboně vyhoštěni,
přistěhovali se do m. Chrudimi, kdež se oženili, grunty Šosovní
koupili a v radě sedali. Václav B. pojal totiž r. 1573 pannu Zu-
zanu, dceru po Jiříkovi Hanykýřovi a Adam r. 1578 Annu vdovu
po Ondřejovi Kaprovi za manželku. Onen zemřel již okolo r. 1582,
načež vdova jeho paní Zuzana ukoupila dům pozůstalý a vdala se
po druhé za Jiřího Boleslavského a později po třetí za Tomáše Vo-
dičku. Adam B. koupil grunty rozličné při m. Chrudimi a seděl
v radě městské od r. 1586—1617 jako starší nebo konšel, a přichází
ještě r. 1619 v radě za krále Bedřicha obnovené. Když r. 1625—27

*) Erb ten se vypisuje takto: Štít od svrchu pravé až dolu k levé straně
pošíkem rozdělený; spodní polovice bílé barvy, v níž u spodku tři pa-
hrbky neb trávníček zelený, druhá svrchní modré b., v kterémžto štítu
pták noh, též v půli na příč rozdělený, stoje rozkročenýma zadníma nohama
na trávníčku, spodní polovice jeho modré a svrchní bílé b., s ústy rozža-
venými a červeným jazykem vyplazytým k pravé straně obrácený k skoku
se maje, vzhůru stojí. Nad štítem kolčí helm, okolo něhož přikrývadla
bílé a modré b. z obou stran dolu visí; nad tím točenice s rozletitými
feflíky týchž barev, z níž půl ptáka noha modré b. s roztaženými křídly
k pravé straně obráceného vyniká.

57

cast obyvatelů chrudimskych „pro religii“ do ciziny se vystěhovala,
byli mezi nimi také Daniel B. z P. s Ludmilou manželkou svou,
-kdežto ostatní členové rodiny té, vrátivše se do lůna církve katolické,
pri m. Chrudimi zůstali, z nichž Václav DB. r. 1627—1637 přichází
mezi staršími obecními a byl také času toho s Jiřím Marhounem
úředníkem důchodů obecních. Zemřel r. 1638, načež vdova Marketa
a poručníci sirotků Jana a Václava B. z P. prodali pozůstalý
dům v městě „doktorovský“ s dvorem na podměstí, aby nepřišel
úplně k spuštění, Václavovi Píseckému za 1200 (f gr. m. V druhé po-
lovici století XVIL připomíná se ještě mezi sousedy chrud. pan
Jiří B.z P., který seděl drahně let v raddě městské, od r. 1662 byl-
primasem a r. 1680 JMC. rychtářem v Chrudimi.

Daníikové a Boleslavští z Kočice a Ostrova.

V druhé čtvrti století XVI. žil v m. Chrudimi p. Daník, vzdě-
laný a zámožný soused a dobrý přítel Jiříka France a Václava
Šacha, bakalářů a sousedů chrudimských*). Potomci jeho drželi to-
likéž v druhé polovici století XVI. domy a grunty šosovní tamtéž,
a to r. 1570 paní Johanka Daníková dům v čtvrti klášterské,
jejž zdědil po ní syn jediný Melichar D. Tento, vzdělav se na
učení pražském ve vyšších vědomostech, dosáhl tamtéž hodnosti
bakaláře a mistra svobodných umění, byl napotom správcem školním
v rozličných místech a usadil se posléze v m. Brodu Českém. Zde
nabyl nemalého zboží šosovního i poplužního a jsa takto muž zá-
možný a rozšafný i dobrý hospodář — zakládal komoru král. a jiné
osoby nemalými sumami a seděl v radě městské jako konšel a pri-
mátor drahně let a pro své šlechetné zachování a služby platné ma-
jestátem cís. Rudolfa II., jehož dátum na hr. praž. v pátek po ned.
Invocavit I. 1584, Mel. Daník nadán jest erbem a titulem, aby se
psáti mohl z Kočice a Ostrova**). K erbua tituli tomuto přijal

*) Viz Čas. Č. Mus. 1845 str. 364. :

**) Erb ten vypisuje se takto: „Štít na dvé na pri rozdělený, spodní polovice
modré a horní bílé barvy, v níž pták papoušek popelaté b. od levé k pravé
Straně obrácený na větvičce sukovité stojící, zlaté nohy, pysk a řetízek na
hrdle s kroužkem mající se vidí. Nad štítem kolčí helm, na němž přikrý-
vadla modré a bílé z obou stran dolu visí a nad tím koruna zlatá král.,
z níž dvě křídla orličí rozkřídlená, pravého spodní polovice bílé a svrchní
modré, levého svrchní polovice bílé a dolní modré b. vynikají, mezi nimiž
pak uprostřed papoušek tím vším spůsobem jako v štítu se spatřuje. —
Při tom připomínáme, že „Kočice“ byla osada nade vsí Kočím blíž Chru-
dimi někdy ležící, avšak toho času již pustá.

AYA SRC 7 eo OUTP TP 000 be ao a Čj kal ENP 08 oční JEN MNO S OA
n 3 A Kod VP kap pe er ET VP RN R ASR,
44: 4 *, er šet? pz Ko a Vy r EZ x

58

Di

napotom své přátely a známé J. Kříže, JMC. rychtáře českobrod-
ského a Jiříka Boleslavského, souseda chrudimského. S man- -
želkou svou paní Dorotou Mel. Daník splodil syna Mauricia, pak
dcery Kateřinu (provdanou Chebdovskou) a Magdalenu (prov.
Můllerovou); syn Mauric stal se bakalářem svob. umění, žil nějaký
čas v Brodě Českém, později však vyšel ze země, aniž se vědělo kam,
obě pak sestry jeho žili ještě r. 1635. Melichar D. zemřel dne
8. srpna 1. 1606 a pohřben jest v děkanském chrámu P. v Brodě
Českém.

Nadepsaný Jiří Boleslavský, strýc erbovní Melichara Da-
níka, byl syn Havla Boleslavskéh o souseda chrud., který v druhé
polovici století XVI. držel při m. Chrudimi dům v čtvrti Domapi-
lovské, dvůr na Novém městě a jiné grunty Šosovní, a mimo syna
Jiřího měl ještě dceru Martu. Jiří B. oženil se s Zuzanou, vdovou
po Václavovi Bohoufovi, a jsa tak jako otec jeho pokládán mezi
přední a zámožné sousedy chrud. seděl drahně let v radě městské
(1588—1600) jako starší obecní, rychtář městský a konšel. Zemřel
r. 1601 zůstaviv syna nezletilého Jiříka a dceru Dorotu; načež se
vdova jeho po třetí provdala za Tomáše Vodičku, který pak držel
veškeré zboží po Havlovi a Jiříkovi Boleslavských zůstalé, dům
v městě, dvůr na předměstí, role, zahrady a j. v.

Nadepsaná sestra Jiřího Boleslavského Marta Bol. byla čtyři-
kráte provdána; ponejprv (r. 15/2) za Buriána Kochánka, JMC.
rychtáře, po němž zdědila dům v čtvrti domapilovské, později pro-
daný Matoušovi Malíři; po druhé (r. 1590) za Jana Němce, po třetí
(r. 1592) za Jana Prokula Bydžovského a po čtvrté (r. 1610) za
Jakuba Naxeru, jemuž porodila synáčka Daniele. Od otce svého
Havla B. převzala známý dům Pachovský s pivovárem, jenž se dostal
později Janu Felixovi, který jej prodal r. 1615 Samuelovi Kuchin-
kovi za 1500 ([ gr. Paní Marta Naxerová zemřela r. 1612 odkäzavsi
sumy jisté na skutky milosrdné a jmenovitě kopu záhonů role u sv.
Jiří ke škole chrudimské, a pochována jest u sv. Michala, kdež se
její tabule náhrobní až podnes spatřuje *).

Sirotci po Jiřím Boleslavském Jiří a Dorota, zůstávali po čas
své nezletilosti v domě otčima Tomáše Vodičky; dospěv pak k letům
Jiří B. uvázal se v statek otcovský a koupil r. 1617 dům v čtvrti
Pachovské („v Boleslavi“, kde nyní záložna) od sestry své Doroty,
provdané za Samuele Fontina Klatovského; r. 1619 zvolen jest do

—

*) Viz Čas. Č. Mus. 1848 I. str. 231.

po A pap oo o dění je der eo er a o o Sa n ee RN
ra: Abete k A Se

A r Er

59

raddy obecní, v níž seděl napotom jako konšel i JMC. rychtář
- drahně let, koupil nemálo gruntů v reštech obecních zasedelych
— a opuštěných, r. 1637 společně s Kateřinou manželkou svou obdržel
postupem od J. Hendricha z Levenfelsu, souseda Německobrodského,
všeliký statek movitý i pozemský po Samuelovi Albrechtovi Fontinovi
Klatovském pozůstalý, utrpěl však při tom tak jako jiní spolu-
sousedé v tehdejších bězích válečných soldateskou švédskou a cí-
sařskou i nehodami živelními *) nemalých ztrát a těžkostí a zemřel
r. 1651 bez dědiců mužských, načež se vdova jeho paní Dorota
r. 1652 provdala za Jana Mydláře, souseda chrudimského. Dědicem
svým jmenoval Jana Máje, zetě svého, jemuž připadlo také všeliké
výšepsané zboží po Sam. Al. Fontinovi zděděné, — jmenovitě dvůr
a mlýn Švacháčkovský pod Vestcem, napotom Májovský zvaný, —
a který r. 1650 po smrti první manželky byl se oženil po druhé
s pannou Dorotou, dcerou nadepsaného Jana Hendricha z Levenfelsu.

Francové z Liblic,

drželi hojná zboží šosovní při m. Chrudimi a sedali v radě chru-
dimské již v XV. století a napotom až do konce století XVII, a psali
se z Liblic hned na začátku století XVI, ačkoliv teprv r. 1543
jedné větvi rodiny té dostalo se erbu a titule vladyckého skrze krále
- Ferdinanda I. |

Nejstarší známý člen rodiny té jest Zikmund Franc, který
r. 1498 a násl. seděl mezi konšeli chrudimskými. V první čtvrti
století XVI. drželi grunty při m. Chrudimi Jiří Franc, bakalář,
pak synové Zikmuntovi, Jan a Vít F. z L., z nichž tento r. 1531
odkázal kůru českých literátů, při vystaveném tehdaž chrámu sv.
P. Kateřiny zřízeném, 10 (P gr. č. Téhož času žili tolikéž v Chru-
dimi a drželi tam zboží šosovní Šimon F. z L., bakalář a bratří
jeho Jan a Václav F.z L. Šimon F. byl delší čas členem raddy
městské a vedl obchody s vladyky okolními, i držel dědiny poplužní
v Mezilesicích, jež prodal Janovi Bošinskému z Božejova, jakož
i prodal jiné své grunty šosovní Bartosovi Kydlinovi z Plotišt; Jan
F. z L. byl veliký přítel školy chrud. (1550) a tolikéž muž zámožný

© i nemálo vzdělaný a tudíž jmenován prvním J. M. C. rychtářem v m.

*) Jmenovitě r. 1641 dne 6. října, když se strojila veliká hostina ku poctivosti
přítomného tu p. podkomořího, vyšel z domu Boleslavského oheň, kterým
v krátké době tři čtvrtě vnitřního města i s domem radním jsou v popel
a rum obráceny.

60

Chrudimi, (kterýžto úřad r. 1547 ve všech městech královských
a věnných byl znovu zřízen) a přičinil se zvláště o obnovení a zve-
lebení školy chrud. r. 1550; Václav F. z L., jenž 1. 1544—1552
seděl v radě městské a byl tolikéž JMC. rychtářem, zemřev r. 1552,
pochován jest u sv. Kateřiny. Týž zůstavil vdovu paní Barboru,
která se r. 1553 provdala za Jana Pěčka z Radostic, jemuž páni
prodali také dům, dvůr a grunty pozůstalé; r. 1560 dali páni Annu,
nezletilou dceru někdy Václava France s přivolením máteře její, paní
Barbory a strýců jejích Jana a Šimona France, za manželku Jiřímu
Jurmanovi z Krásenska, sousedu Čáslavskému, kterýžto sňatek po-
žehnal tehdejší děkan chrud. Jan Janovský. — Času toho připomíná
kalář a Vácslav Fr. z Liblic, jimžto král Ferdinand I. majestátem,
daným na hr. pražském v neděli po sv. Petru v okovech r. 1543,
propůjčil erb a titul z Liblic*), načež také na sněmu v sobotu po
sv. Jiljí r. 1545 přijati jsou do stavu vladyckého. Z bratří těchto
držel Jiřík F. dům v městě a dvůr v Putrkasích s 18 pruty rolí za
bránou Holubovskou ležícími (kterýž dvůr však r. 1548 prodal za
950 (P gr. č. Jiříkovi Dřisickému z Pouchohrad) a seděl také delší
čas v radě městské (r. 1534—42). — V druhé polovici století XVI.
žil při m. Chrudimi Samuel F. z L., také Kantor zvaný, jsa muž
vzdělaný a rozšafný, dobrý zpěvák, platný člen lat. kůru literátského
a od r. 1562—1604 členem raddy obecní jako starší, konšel a pri-
mas a r. 1598 po smrti Val. Březovského jmenován taktéž JMC.
rychtářem; týž držel domy a grunty při m. Chrudimi a r. 1592
koupil tolikéž mlýn klobasovský za 1600 ([ gr. čes. Po smrti jeho
(+ 1612) stalo se r. 1614 rozdělení pozůstalých po něm statků a pe-
něz mezi Václavem F. z L. měštěnínem Hor Kutných, Jiříkem
Fr., sousedem a konšelem chrud., Tomášem Lvikem, Janem Mar-
tinem a Václavem Polnenským, zeti a manželi dcer jeho Salo-
meny, Anny a Kateřiny a Samuelem Vlčnovským z Vrbice, z nichž
vzali sobě syn Jiřík dům v městě, Jan Mastík pole a ostatní dědi-

*) Erb ten vypisuje se takto: Štít žluté barvy, v němž dva štrychy modré
barvy pošíkmo dolů tažené, mezi nimiž kamzík své přírozené barvy zadními
nohami na skále stojící a předními vzhůru spjatý k pravé straně štítu vy-
niká. Nad štítem kolčí helm, nad nímžto točenice žluté a modré barvy,

z níž z obou stran přikryvadla týchž barev dolu visí; nad tím vším dvě
křídla orlova, pravé u spodku modré a na vrchu žluté, levé pak u spodku
žluté a na vrchu modré b. a mezi nimi kamzík tím spůsobem jako v štítu \
se vidi. |

ENLENT p EEE Sp ET Re N ZB SH 7 vědy a RT SE Er Ba
“al T O v, A s dě TE Ma Re 1 akad B Ps P Bl ý x
RR Re ER N Ne NDK + EN :
5 $ i Bp

61

cové. sumy. hotové i v Sultbrifech na gruntech pojištěné a za mlýn
klobásovský p. Václavovi Tluxovi prodaný stržené. — Poslední známý
člen starožitné a bohaté rodiny této jest Jiřík F. z L., syn nebo
vnuk výše jmenovaného Jiříka Fr. z L., který r. 1649— 65 prichäzi
mezi konšeli m. Chrudimi, kdež držel tehda dům v městě a grunty
šosovní,

Jahodkové a Loukové z Turova.

V první polovici století XVI. čteme mezi předními sousedy m.
Chrudimi Václava Jahodku, jenž tam společně s manželkou svou
Annou držel dům a grunty šosovní a r. 1545 a násl. seděl tolikéž
v tamní radě městské. Týž splodil syny Jana, Matěje a Víta
kteřížto všickni vzdělali se ve vyšších demosteoh jednak v škole
chrudimské, jednak na učení pražském. Nejstarší z nich Jan vstou-
pil do služby státní, oženil a usadil se na Nov. M. Praž. a byl po-
zději registrátorem desk zemských; Matěj oddal se stavu kněž-
skému, byl správcem duchovním v rozličných místech a posléze
děkanem v Novém Kolíně; Vít pak zůstal v Chrudimi na domě
otcovském. Pro své služby platné Jan J. majestátem, daným na hr.
pr. v sobotu po sv. Řehoři (17. martii) I. 1571, nadán jest erbem
a titulem z Turova*), kteréžto nadání později cís. Rudolf II.
listem tolikéž na hr. pr. daným ve středu po sv. Kateřině 1. 1582,
potvrdil a na stav vladycký rozšířil, načež Jan J. na sněmu zemském
úterý. po letare 1585 přijat jest do stavu vladyckého zemí koruny
české. K erbu a tituli tomuto připustil Jan J. své příbuzné Vita
Jahodku a Timotea Louku, sousedy chrud., kteréžto k erbu

„připuštění cís. Rudolf II. majestátem, daným v pátek po sv. Duchu
1.1589 potvrdil, načež Jan J. později ještě přijal za strýce erbovního
Cypriana Zahrádku, úředníka kněh městských na Nov. M. Pražs.
Týž Jan J. prodal r. 1591 svým a svého bratra kněze Mat. Jahodky
jmeném dům, v m. Chrudimi po matce jich Anně pozůstalý, Ondřejovi
Walterovi a žil v Praze ještě r. 1595.

9 Erb ten vypisuje se takto: Štít, v němž u prostřed štrych od levé strany
k pravé vzhůru pošíkem modré barvy a na něm tři jahody, štopkami pořad
od vrchu dolu obracené; spodní díl téhož štítu červené b., svrchní pak
žluté b. a v každém z nich po jednom lilium bílé b. se vidí. Nad štítem
kolčí helm, na němž příkryvadla, po pravé straně zlaté a modré, po levé
pak bílé a červené potažené dolu visí; nad tím dvě křídla orličí po pravé
straně modré, po levé červené b. vzhůru stojí, mezi nimiž jedna a0 na

- stopce, u níž dva lístky vzhůru obracené se spatřují.

Po

Výše jmenovaný příbuzný Jahodkův Timoteus Louka, byl
syn Václava Louky, který držel v m. Chrudimi dům a grunty
pod fortnou pardubskou, byl drahně let (1542—1561) členem raddy
městské a mimo syna Timotea měl ještě dceru Veroniku, která
se r. 1563 provdala za Jana Pěčku z Radostic, souseda chrud.

Timoteus Louka, jenž byl taktéž r. 1572 a násl. zasedal v raddě
městské, držel četné grunty a domy, jmenovitě dům nově vystavený

s výstupkem (altanem) v čtvrti domapilovské (ulici Martiniho) a měl

za manželku Ludmilu, příbuznou bohaté sousedky chrudimské Estery
Šmarošky, kteráž r. 1585 jí odkázala skvostné šaty, klenoty od zlata
a stříbra a manželu jejímu nemalé sumy peněžité. Timoteus L.
zemřel bezdětek, byv na den nanebevzetí P. Marie I 1588. při
hrozné bouři, trvaje pod výstupkem v dolejším podnebí domu svého, ©
bleskem do smrti zabit; načež se pozůstalá vdova jeho ještě téhož

roku provdala za Adama Vencelidesa Žlutického *).

Kochánkové z Kochánku.

Rodina tato kvetla v městě Chrudimi v XV. a XVL století; kdy
se jí však dostalo erbu a titule z Kochánku, nemohli jsme vy-
hledati **).

V první polovici století XVI. čteme zhusta v starých knihách
chrud. Tobiáše Kochänka zK,, který jmenovitě od r. 1543—57
seděl v raddě a od r. 1553 byl primasem čili hospodářem městským.
— Bratr jeho byl Burian ml. K. z K., který r. 1560 pojal za ©
manželku Evu, dceru Jiřího Hanykyře, jež r. 1563 zdědila po otci
dům a grunty, vzdavši zboží to manželi svému. —

*) Na domě na náměstí chrud. na rohu do ulice Martiního ležícím, spatřuje
se krásný portal v způsobu renesančním řemeslně zhotovený, na kterémž
viděti tolikéž dvé erbů, z nichž jeden jest týž, kteréhož užívali Jahodkové
a Loukové z Turova; bohužel o starších držitelích a stavitelích domu toho
nemáme zpráv širších.

**) Erb, jehož užívala rodina ta, vypisuje se takto: „Štít celý černý, v němž
na třech pahrbcích jednorožec zlatý k pravé straně postavený se spatřuje;
nad štítem kolčí helm s přikryvadly zlatými a černými dolu okolo štítu
potaženými, z něhož černá křídla orličí, 12 zlatými srdci posetá, vyní-
kají“. — Co se týče titule z Kochánku, připomínáme, že v druhé
polovici století XV. v městských knihách přivádějí se rozličné grunty šo-
sovní „v Kochánku“ ležící, dle kteréž krajiny čili trati, rodina ta se
snad psala; ku p. R. 1497 dal Duchek pasíř synu svému Vastorino dům 8
zahradou „v Kochánku“ ležící.

Sr ak Ba Sr az ROCE oh A EEE A
Ve k A, BETTER A “ ké :

63

(Téhož času držela jiná větev, vedle gruntů šosovních v Chrud.,
také zboží zemské; r. 1557 koupil totiž Tobiáš K. st. z K, statek
Rohoznou a oženiv se r. 1563 s paní Alžbětou Sendražskou z Sendražic
- obvěnil ji 250 ([ gr. m. na svých gruntech šosovních dotud, pokudby
suma ta nebyla pojištěna na jeho zboží zemském. V titulaři z roku
‚1556 připomíná se Burián K. z K. na Vruticích a v tit. z r. 1567
přichází též Burián K. a vedle něho nadepsaný Tobiáš st. K.
na Rohozné, po němž r. 1570 statek ten držela již bývalá manželka
jeho paní Eližběta provd. Nekolanská z Sendražic.

Burián st. K. byl r. 1563 JMC rychtářem v Chrudimi a po-
jistil manželce své Kateřině věno její na svém domě. Výše při-
- vedený Burián ml. K. (bratr Tobiášův) přichází napotom v druhé
polovici století XVI. velmi často mezi předními sousedy chrudim.;
týž držel dům veliký v městě vedle Koců, pak dvůr a role, i provo-
zoval nevšední obchod suknem; od r. 1563—81 seděl mezi konšely
a od na to až do r. 1589 byl JMC. rychtářem, a mezi tím také
několikráte berníkem krajským. R. 1572 oženil se po druhé sMartou,
dcerou Havla Boleslavského, která po něm, když r. 1589 zemřel
bezdětek, zdědila dům v čtvrti domapilovské a provdala se na to
ještě třikráte, jakož k tomu ukazuje náhrobní tabule v chrud.
chrámu P. sv. Michala až po dnes zachovalä*).

P. Burián K. z K. byl poslední mužský člen rodiny té při m.
- Chrudimi; za to však kvetla rodina ta ještě napotom v jiných městech,

jmenovitě přichází na začátku století XVII. Jan Albrecht K.
z K., který držel zboží zemské „Brnky“ a zůstával na Nov. M. Prž.,
- jehož syn Vilím Jiří K. z K. jest tamtéž při chrámu sv. Jindřicha
pochován.

Korbářové z Saxendorfu.

Již ku konci století XV. a to r. 1492, čteme mezi předními
sousedy chrudimskými Šimona Korbáře, panoše, kterýž sedal
„také v raddě městské a nad to od r. 1511—1514 byl primasem čili
- hospodářem obecním. Zemřev r. 1514 učinil odkazy na skutky mi-
losrdné a k záduší chrámů chrud., načež jeho vdova Kateřina K.
prodala r. 1519 dům svůj paní Noemě z Rokyc. — Syn nebo vnuk
- jejich Jan Korbář byl (v létech 1538—58) v držení domů a roz-
- ličných gruntů šosovních při m. Chrudimi, od r. 1539—53 členem

> WZ Čas. Č. Mus. 1848 I. str. 431.

Kl‘ 1 09 5 a T VY ke yl spotř Pe ly EN es z PR T NE JE Kae k al Se ph V zdr jee a . AR
rl - PR, i z V : B dáš aj Vie tk v TEN VV Ya (3 ROPA REN IR
; > 3 \ i RE V NS dns oa Pk

“ 4

=

SER

64

raddy obecní a jmenovitě osudného roku 1547 primátorem chr.,
kdež vedle jiných primatorů královských měst českých pohnán jest

k soudu —- při tak zvaném krvavém sněmu — na hrad pražský pro

vzpouru měst těch proti králi Ferdinandu I. ve válce šmalkaldské na

jevo danou a nucen jmenem obce chrud. všechny jí tehdáž náležité

statky zemské králi tomu postoupiti a všechny privilegie a nadání od

předešlých císařů a králů městu udělené vydati a vrátiti. Do r. 1554

Jan K. spravoval nějaký čas úřad prvního písaře městského a přiči-
ňoval se tehdáž nemálo s jinými sousedy o obnovení a zvelebení

školy chrudimské. — V druhé polovici století XVI. připomínají se
Pavel, Fridrich a Zikmunt bratří vlastní Korbářové, jež

byl krevní jich příbuzný, Jiřík Velvarský z Saxendorfu, přijal

k erbu a tituli svému, kteréž k erbu přijetí cís. Max. II. listem, daným
v Prešpurce v úterý po sv. Františku (7. oct.) 1. 1572, schválil a po-

tvrdil.*) Z bratří těchto držel času toho Fridrich K. z 8. dům

rodinný (Korbařovský) v čtvrti klášterní v m. Chrudimi, jejž r. 1585

prodal Krištofovi Soukeníkovi. Týž Fridrich K. jest poslední nám

známý potomek rodiny té při m. Chrudimi, a nepřipomíná se více

ani v tit. z r. 1589 ani v jiných pamětích veřejných.

Netorynové z Dražice.

Jan Netorýn studoval na akademii pražské, kdež nabyl hod-
nosti bakaláře a mistra svob. umění. Pro svou nevšední vzdělanost
a své šlechetné zachování nadán jest společně s Janem Bartoškem
a Pavlem Žipanským majestátem krále Ferdinanda I., jehož dátum
na hr. Praž. v sobotu po sv. Jiří 1. 1556, erbem a titulem z Dra-
žice**), Nedlouho na to usadil se při m. Chrudimi, koupiv tam

*) Erb ten vypisuje se takto: Štít na dvé zdélí rozdělený, pravá polovice
barvy žluté; v níž jest hlava zvířete daniele i s krkem své přírozené barvy
k pravé straně obrácená s dvěma parohy na hlavě, druhá pak polovice
téhož štítu barvy blankytné čili modré, v kteréž uprostřed štrych černý od
vrchu až k spodku jdoucí se spatřuje. Nad štítem kolčí helm, na kterémž
točenice s rozletitými feflíky modré a žluté barvy, okolo něhož přikrývadla
po pravé straně žlutou a černou b., po levé pak straně žlutou a modrou
b. z obou stran potažené dolu visí; nad tím nade vším též hlava daniele
zvířete tím vším způsobem jako v štítu vynikä.“
**) Erb ten se vypisuje takto: „Štít modré barvy, u spodku téhož štítu ra-
‘ tolest na příč jako oblouk sehnutä, na kteréž sedí papoušek červené b.
s bílým krkem, držící v ústech prsten zlatý s rubínem; nad štítem kolčí
helm s přikryvadly, modrou, červenou a bílou b. potaženými a nad tím
dvě křídla orlova tolikéž modré, červené a bílé b.; mezi nimiž papoušek
tím způsobem jako v štítu se vidi.“

i Ra ae AE o
M At ny VT Po pro

65

| úshě r. 1559 od paní Barbory Lhotské z Ronovce dům v městě vedle

-staré (pardubské) fortny a r. 1566 od Kateřiny Topolské dvůr se

(s,

orunty šosovními. V městě Chrudimi požíval nemalé vážnosti, byl
členem lat. kůru literátského, inspektorem škol a jiných ústavů mi-

_ losrdných. S manželkou svou, paní Annou Křižanovskou z ži
© vanic, splodil syna Adama; kterýž rozmnožil dědictví své grunty

šosovními r. 1597 přikoupenými a r. 1599 pojal za manželku Lud-
milu, dceru Václava Sládka; zemřel však na to bezdětek. Paní Anna
Netorynová, která přežila manžela a syna svého, zemřela r. 1603,
odkäzavsi statek svůj Janovi Pikhartovi ze Zeleného údolí, písaři
důchodnímu na Pardubicích a Marketě manželce jeho, strýni své,
avšak tak aby oni odvedli 100 ([ gr. m. chrud. kůru literátskému a Pa-
vlovi Langovi z Kranzendorfu, purkrabímu pardubskému, tolikéž 100
(P gr. — Jan Pikhart držel dvůr Netorynovský až do r. 1615, kdež

-jej prodal za 2700 (P gr. m. Danielovi Scharfenberkovi z Lindenthalu.

Páchové z Dřeviče.

Tato bohatá rodina měšťanská kvetla v XV. a XVI. století v m.
Chrudimi a Hradci Kr.; v Chrudimi připomínají se Páchové již ku
konci století XV., mezi předními sousedy; jmenovitě čteme Duchka
Páchu r. 1490 mezi staršími obecními a od r. 1494 mezi konšely
chrud.; týž držel tam veliký dům v městě, dle něhož jedna celá

-čtvrt se nazývala Páchovská, později Sichovskä, a rozsáhlé

grunty šosovní i provozoval výnosný obchod vínem, obilím a dobytkem

a zemřel r. 1506*). Dědic jeho Jiří P. byl rovněž muž zámožný

a vážený, seděl od r. 1510—1515 mezi konšely chr., a byl od r.
1519—1529 hospodářem čili primasem městským a zemřel okolo

© r. 1542 zůstaviv několik domů, zahrad, vinic, rolí a nad to mnoho

peněz hotových, nádobí cínového a klenotů od zlata a stříbra, kteréž
zboží rozděleno mezi sirotky pozůstalé: Bohuslava, Jana, Pavla,

(Ludmilu, Annu a Mandalénu. Bohuslav P. měl za manželku

paní Marketu ze Šeči, dceru p. Hynka Kalvacha, souseda králové-
hradeckého, kteráž zdědila po otci svém dvůr šosovní v Plotišti při

*) Dle kšaftu r. 1506 zdělaného bylo mnoho sousedů a okolních panošů
Duchkovi Páchovi povinno sumy nemalé za víno, obilí a jiné věci od něho
koupené; táktéž obec chrudimská byla mu dlužna za víno od něho při
rozličných příležitostech odebrané, jmenovitě za 61 pinet ku poctění p.
podkomořího při sazení konšelů a za 65 pinet k hostině, když biskup
Filip de Novavilla r. 1505 v Chrudimi světil kněze a oltáře.

Tř,: Filosofie, dějepis a filologie, 8)

nák dě Pod ak 3 O 2 A o oa FY ole aVý v,
RE TEE RICH NER ROK C Ke
:

66

m. Hradci Kr., jejž r. 1539 vzdala manželi svému. Bohuslav P., jenž ©
držel nad to dům a grunty při m. Chrudimi po otci zděděné ar.
1535 a násl. seděl v radě městské, byl společně s příbuzným svým ©
Josefem Bartonem Páchou, písařem úřadu purkrabského v Hr. Kr.
a Adamem Kropáčem, JMC. rychtářem tamtéž, majestátem kr. Ferdi-
nanda I., jehož datum v pondělí po sv. Zikmuntu r. 1556, nadán
erbem a titulem z Dřeviče*). Jakož Bohuslav a Pavel Pácha ze-
mřeli bezdětci, byl poslední mužský potomek rodiny této Jan PächazD.
muž času svého v Chrudimi velmi vážený, bohatý a vůbec na slovo ©
braný, jmenovitě byl jedním z těch sousedů, kteří r. 1554 na Pumbe-
rcích na gruntech od obce obdržených, založili první vinice a zahrady;
od r. 1554—1575 seděl v radě jako starší obecní a konšel a od r.
1575 spravoval úřad JMC. rychtáře i zemřel náhle dne 29. února
1580, byv mrtvicí raněn. Jediná dcera jeho vdala se r. 1582 za M..
Tomáše Lvíka Domažlického, jemuž vzdala veškeré dědictví otcovské,
zemřela však již r. 1589, načež se Tomáš Lvík oženil po druhé r.
1589 s Annou dcerou Petra Sokola a po třetí se Salomenou, sestrou -
Jiříka France z Liblic, kteráž zděděný po něm dům Páchovský
r. 1616 odkázala Juditě, manželce Martina Blatnického, tetě své.

Pěčkové a Pivničkové z Radostic.

Mezi sousedy Chrudimskými, kteří v druhé polovici století
XVI. svou vzdělaností, rozšafností a zámožností na slovo bráni byli,
připomíná se zhusta Jan Pěček Smržický, dle rodiště svého —
městyse Smržic na Moravě — tak zvaný. O jeho mladosti nemáme.
zpráv širších, avšak již záhy na začátku druhé polovice století XVI.
držel hojné grunty při m. Chrudimi, seděl jako starší obecní a konšel
v radě tamní (r. 1555—1569) a posléze spravoval tolikéž úřad JMC.
rychtáře tamtéž. První jeho manželka byla paní Barbora, vdova
po Václavovi Francovi z Liblic, s níž (r. 1553) dostal dům v městě,
dvůr a role; po druhé oženil se s Veronikou, dcerou Václava Louky,
bohatého souseda chr., kteráž mu tolikéž přinesla nemalé věno, s níž
pak učinil r. 1563 společné vzdání statku. Pro své služby platné:
a šlechetné zachování obdařil jej cís. Max. II. majestátem, jehož.
dátum na hr. praž. ve čtvrtek po ned. družebné (29. martii) 1. 1571,

*) Erb ten se vypisuje takto: Štít celý zlatý, v němž dvě černé tlápy medvědí
křížem přeložené; nad štítem kolčí helm s přikrývadly zlatými a černými.
po obou stranách a točenicí, z níž pět per pštrosích, od póli černých a od
póli zlatých vyniká. 4

o

erbem a titulem z Radostic*), kteréž nadání rozšířeno jest i na

py a k M VAM R: Dad" gm č ACT VRT ap A zj, Fe 1 Ayo dd Pp RE. RR TAT A Va
p dle * BEER a PŘ ya E dd Sn ARO
Ne ně ša: ft - prů x i s

ry

67

-jeho příbuzného a souseda chrud. Jiříka Pivničku, jejž byl on,
- Jan Pěček, přijal za svého strýce erbovního. — Jan Pěček,

N
Si

zemrev ve čtvrtek před 3 králi 1. 1576, zůstavil po sobě tré nezle-

- tilých synů, Jana, Daniele a Michala, z nadepsané druhé man-

želky Veroniky mu narozených, kteráž se na to úterý po Jubilate

: r. 1577 provdala za Duchoslava Tugurina Čáslavského, tehdáž před-

ního písaře rádního v Chrudimi**).

Z jmenovaných třech synů Jana Pěčkových zemřeli Jan a Daniel
v nezletilosti, ježto se napotom více nepřipomínají; nejmladšímu
z nich Michalovi dostalo se, působením otčíma jeho Duchoslava -
Tugurina, pečlivého vychování a vyššího vzdělání na akademii praž-

| ské, tak že záhy zdělal a vydal několik básní latinských a jiných

prací literárních a vydal tiskem tolikéž latinské nábožné básně, na-
depsaného otčima svého; později oddal se studiím právnickým a stal
se prokurátorem při soudu zemském, oženiv a usadiv se takto
v městech praž. a sepsav a vydav tam r. 1609 vůbec známý spis:
„Akcí a rozepře mezi filosofem, doktorem lékařství a oratorem.“

© Jakož byl z počátku stál k straně evangelické, přešel později do táboru

katolického, pročež vypovězen jest r. 1618 od direktorů z měst praž-

- ských, kam se pak po vítězství bělohorském zase vrátil, jsa jmeno-
- ván perkmistrem kr. hor viničných; načež vystupoval pseudonymně

pod jménem Rybalda Peruana proti straně evangelické a celému ná-
rodu českému tak nestydatě a zlomyslně, že sami tehdejší cís. místo-

© držící dali spis jeho zabaviti a zničiti***),

*) Znamení vladictví neboližto erb Janovi P&ckovi a Jiříkovi Pivničkovi pro-
půjčený, vypisuje se takto: „Štít červené barvy, v němě pštros hlavu
s krkem zdvíhnutů mající a podkovu zlatou v ústech držící bílé b. stojí-
Nad štítem kolčí helm, na němž přikrývadla červené a bílé b. z obou stran
potažené dolu visí; nad tím nadevším točenice s feflíky rozletitými tolikéž
červené a bílé b., z níž vynikají tři péra pštrosova, dvě po stranách čer-
vené a třetí v prostředku bílé barvy.

**) O Duchoslavovi Tugurinovi Čáslavském podali jsme širších zpráv životo-
pisnych do Sl. N. IX. 626, k čemuž tuto ukazujeme, doplňujíce je tím, že
D. Tugurin zůstavil po sobě syna z Veroniky manželky mu narozeného,
Viktorina T., který vzdělav se na škole chr. v umění literním, držel
později zděděný po rodičích dům a grunty v Chrudimi, od r. 1626—1640
seděl v radě obecní, r. 1633 koupil od Šimona Štiky dům Gregorovský
a podnikl všechny ty těžkosti a útrapy, s nimiž tehdejším obyvatelům chru-
dímským bylo zápasiti a zemřel okolo r. 1649, nezůstaviv po sobě dědiců
mužských.

Z
PF) Viz SI. N. VI. st. 195 a J. Jirečka Rukověť II. st. 92.

5*

68

Jiřík Pivnička, jejž — jakož nadepsáno — Jan Pěček r. 1571
přijal za strýce erbovního, byl syn Jiříka Pivničky a Anny manželky

jeho, kteří drželi dům v městě Chrudimi, pak dvůr a vinice a jiné ©

grunty Sosovni tamtéž a nad to provozovali řemeslo barvířské. Po
smrti rodičů těchto r. 1591 synové jejich Jiřík a Adam rozdělili
se o statek pozůstalý tak, že Jiřík vzal sobě dům, barevnu, vinice
a 362 (P gr. hotových, Adam pak dvůr na Nov. M., roli „Rak“
a svrchky rozličné. Jiřík P. seděl nějaký čas (od r. 1592) v radě
městské a zemřel r. 1595, zůstaviv syna Šimona, který r. 1602
koupil dům Kolešovský, jejž však ještě téhož roku prodal Valenti-
novi Ploucarovskému z Vinné hory, sousedu Poličskému. Adam P.
přečkav bratra svého Jiříka, oženil se s Annou, vdovou po Jiřím
Gregorovi, koupil od poručníků sirotků po něm zůstalých dům
Gregorovský s pivovárem v městě, a seděl drahně let (1600—1615)
v městské radě chrudimské.

Potomci bratří těchto připomínají se v druhé čtvrti století XVII.
zhusta mezi sousedy a konšeli chrud., jmenovitě seděl v radě a věrně
sdílel s ní všeliké tehdejší neřesti a útrapy válečné, Samuel P.
(r. 1628—1649), který koupil od obce nejeden dům a grunt v „reš-
tantech zasedělý“, a to jmenovitě r. 1635 dům Šmidichovský vedle
-domu svého u horní brány za 90 (P gr. m. a to tak, že 30 (P gr.
zaplatil na hotovosti, a 60 (P gr. vykázal za víno, „kteréž byl vydal
do kuchyně nejvyššího p. Berky, p. podkomořího a jiných pánů
a soldatův.“ |

V druhé polovici století XVII. čteme mezi sousedy chrud.
Ezechiele P., který držel dům v městě a byl od r. 1648—1673

starším obecním a konšelem a jest poslední nám známý potomek

rodiny té, který ještě užíval erbu a predikatu výše připomenutého

Svěchínové z Paumberku.

Mezi rodinami erbovními, kteréž v XVI. a XVII. st. v m. Chru-
dimi přebývalý a tam zboží šosovní držely, čteme také Svěchíny

z Paumberku. O rodině této psali jsme zevrubně již r. 1862
v Čas. Č. Mus. str. 258—268 a tudíž nevidí se nám zde vše to zase
opakovati, anobrž toliko za příčinou jakéhos úplného vyčtení erbov-
ních rodin chrudimských připomínáme zde jenom toto: První, kdo ©

z rodiny Svěchů čili Svěchínů v knihách chrudimských přichází,
jest Václav Svěch z r. 1513, jehožto potomek — jak se podobá
syn — byl Jiří S., který se vzdělal na akademii pražské v umění

i N |
F 2
ran
Da 2 Vo koa

E Ody E Sn 5 ee 3 KKC
pode TREE S EU á RE K dbá ků

69

- Jiternim a držel na to zboží při m. Chrudimi. Týž byl pro své šle-
- chetné zachování .a ve vyšších uměních vzdělání majestátem krále
- Ferdinanda I. — jehož datum na hr. praž. ve středu den narození
-P. Marie 1. 1046 — s přáteli svými Vavřincem Kunstatem, .
perkmistrem hor viničných v Praze, M. Nikodemem Chotěbor-
ským, pak Matyášem a Janem bratřími Orniusy, vše mě-
štěníny pražskými, nadán erbem a titulem z Paumberku“).
Jiří S. zemřev r. 1553 zůstavil po sobě syny Jana, Gabriele,
Matyáše a Petra, z níchž Jan a Matyáš nedlouho na to zemřeli,
tak že toliko Gabriel a Petr pozůstali. Gabriel 8. (nar. r. 1516
v m. Chrudimi) oddal se vyšším studiím a vzdelav se na akademii
„pražské v jazycích klassických a umění matematickém i fisikálním
povýšen jest r. 1544 na hodnost bakaláře a r. 1545 mistra sv. umění
tamtéž; na to zanášel se vychováním domácí mládeže šlechtické
— jmenovitě také mladého Petra Voka z Rožemberku a bratří Fer-
dinanda a Jindřicha sv. pp. Hoffmanü z Grinpichlu — s nimiž
navštívil země zahraničné a zdržuje se delší čas ve Vlaších nabyl
tam hodnosti doktora veškerých práv na universitě Bononské. Na-
vrátiv se do vlasti své vyučoval nějaký čas na akademii pražské,
© r. 1577 jmenován jest raddou nad appellacími na hradě pražském,
v kterémžto vysoce důležitém úřadě setrval za tří císařů (Ferdinanda IL.,
Max. II. a Rudolfa II.) až do své smrti ($+ 20. května 1. 1587 v 71.
- roce věku svého), jsa pro svou všestrannou vzdělanost, nevšední práv-
- nickou spůsobilost a praktickou zkušenost času onoho vůbec na slovo
- brán. —
Nejmladší bratr Gabrielův, Petr 8. vycvičiv se v umění liter-
-ním a došed let dospělosti držel v Chrudimi dům v čtvrti Páchovské
- (Bonaventurovský) pak dvůr a grunty šosovní, i jsa muž rozšafný
a vzdělaný spravoval rozličné úřady obecní a zemřev r. 1593 zůstavil
tré synů po sobě: Gabriele, Jiřího a Václava, jež splodil
s třetí manželkou svou Eližbětou Píseckou. Gabriel a Jiří Sv.
vzdělavše se ve vyšších vědomostech literních stali se mistry sv.
umění na akademii pražské, z nichž Gabriel napotom proslul co
nevšední básník lat. a r. 1608 povolán jest za správce škol králové-

hradeckých ; oženiv se a vzav tu pak právo městské stal se tamním
- písářem radním i spravoval na to rozličné úřady obecní; po bitvě
bělohorské vystěhoval se však „pro religii“ ze země do ciziny, kdež
- okolo r. 1628 zemřel. Jiří S. byl tolikéž nějaký čas správcem škol

*)-Erb ten vypsán jest v ©. Č. Mus. 1862 str, 259, k čemuž tuto ukazujeme.

70

králohradeckých, vystěhoval se pak r. 1625 do m. Jaroměře, kdež ©
potomci jeho ještě ku konci století XVII. erbu a titule svého užívali.
Nejmladší z bratří těch Václav 8. zůstal při m. Chrudimi; avšak
potomci jeho neřestmi válečnými, jimiž město to v letech 1623—1648 —
tak hojně bylo zastiženo, zchudli docela, tak že na konci století ©
XVII. již neužívali ani svého erbu a predikatu přirozeného, píšíce
se již vůbec jenom: „Paumberkové“.

Šebestiánové z Častolovic.

Praotec této někdy vzácné rodiny erbovní byl Kristof Rou-
povský, dle svého obchodu Soukeník zvaný, muž vzdělaný
a zámožný, který v druhé polovici st. XVI. držel při m. Chrudimi
domy, dvory a jiné grunty Šosovní, provozoval rozsáhlý obchod sou-
kennický a jsa pro své rozšafné a šlechetné zachování vůbec na ©
slovo brán, | konšel a primas ©
v radě městské. Zemřev dne 16. února I. 1595, pochován jest na
hřbitově u sv. Michala, kdež mu synové jeho Šebestian a Daniel
— jež byl splodil s en paní Lidmilou (+ 1589) — SPAN
náhrobník kamenný, který se tam až podnes spatřuje.

Jmenovaní právě dva synové páně Kristofovi vzdelali se záhy
v umění literním na škole chrud. a učení pražském, dosáhše tam —
hodnosti bakalářské. Daniel Kristof Chrudimský usadil se na
to okolo r. 1580 na Nov, M. Praž. a nabyv tam domu ve čtvrti
Jindřišské, seděl v radě obecní tamtéž, byl členem tamního kůru
literátského a registratorem desk zemských. Pro své šlechetné za-
chování a služby platné majestatem císaře Rudolfa II., jehož dátum
v pondělí po sv. Trojici (10. Junii) 1. 1596, společně s Tomášem
Šlemrem, Jiljím Pergerem a Pavlem Kalousovským,
měšťany starého a nového měst pražských, nadán jest erbem a ti-
tulem z Častolovic*), kterýžto erb a titul přešel později také na
staršího jeho bratra Šebestiána Kristofa Chrudimského.

*) Znamení vladictví neboližto erb ten vypisuje se takto: Štít na póli na příč
rozdělený; v spodní polovici zeď, barvami žlutou a modrou na spůsob ša-
chovnice rozdělená, při vrchu čtyři stínky mající, za níž půl zvířete kam- -
zíka své přirozené barvy po zadní kyty vzhůru vyzdviženého, přední nohy
rozložené, [ústa otevřená a jazyk vyplazitý majícího do svrchní polovice —
téhož štítu blankytné barvy vyniká. Nad štítem kolčí helm, na němž pří- ©
kryvadla po pravé straně žluté a modré, po levé bílé a modré b. potažené
dolů visí; nad tím nadevším koruna zlatá král., z níž dva rohy bůvolova,
oba barvami na příč rozdělené, jednoho po pravé straně polovice spodní

=
+
4

11

Sebastian Krištof Chrudimský usadil se při m. Chrudími,
- kdež již za Živnosti otce svého Krištofa od r. 1580 držel dům v městě
Ei grunty na předměstí, jmenovitě od r. 1585 veliký „dům Korbařov-
- ský“ na klášteře, jejž r. 1595 prodal maceše své paní Esteře. Týž
- vedl tak jako otec obchod rozsáhlý a byl starším obecním a rych-
- tářem městským a po smrti otce svého Krištofa konšelem a od r.
1604 JMC. rychtářem. Ztrativ r. 1595 první manželku svou Kate-
řinu: Rosovou, oženil se podruhé s paní Barborou Kr., s níž splodil
syny Daniele a Krištofa. Rozšafný a vůbec vážený muž tento zemřel
dne 2. května 1. 1618*), poručiv pozůstalý statek v stejný díl své
manželce paní Barboře a dítkam svým Danielovi a Krištofovi, kteří
se napotom dle křestního jména otcova psali Šebestiánové (filii
© Sebestiani) z Častolovic.

Daniel Š. z Č. zůstal seděti na domě a gruntech při m. Chru-
dimi, od nichž r. 1629 odprodal dvůr na Nov. Městě Františkovi
Čichovskému, děkanu chrud. S manželkou svou paní Magdalenou,
dcerou po Jindřichovi Vadasovi, měštěnínu kralohradeckém pozůstalou,
již pojal r. 1640, splodil syny Daniele, Václava a Karla a jsa muž
vzdělaný a rozSafny požíval v městě i u okolní šlechty veliké váž-
- nosti, seděl od r. 1631 jako starší, konšel a primas v radě městské
- a r. 1651 jmenován jest JMC. rychtářem. Konaje po ten celý čas
v tehdějších bězích a neřestech válečných obci i okolním pánům
služby platné a přinášeje nevšední oběti hmotné, zemřel dne 28. října
-1 1652. — Druhý z nadepsaných synů Šebestianových Krištof Š.
-z Č. usadil se ve Vysokém Mýtě, držel tam dům a grunty šosovní,
-byl drahně let v radě městské i posléze tolikéž JMC. rychtářem,
1 byv 3kráte ženat (po druhé r. 1656 s Barborou, vdovou po Cyril-
_ Jovi Heinovi z Heinperku, úředníku na Nových Hradech) připomíná
se tam ještě r. 1660**).

Ze synů Daniele Š. z Č. přečkal toliko nejmladší Daniel
otce svého, a držel zboží při m. Chrudimi po něm zděděné, byv

modré a druhá vrchní žluté b. a druhého rohu polovice spodní bílé a vrchní
modré b. a mezi těmi rohy u prostřed půl kamzíka své přirozené barvy po
zadní kyty, týmž spůsobem jako v Štítu vzhůru vyzdviženého se spatřuje.
*) Tehdejší písař radní S. Lagarin zaznamenal o tom takto: „Sebestiani Kri-
štof + 2. maji 1618, ultimus Caes. judex, vir bonus et humanus.“
**) Cyrill Hain z Hainsperku založil oltář ke cti sv. p. Markety v děk. chrámu
Páně chrud., kterýž však později byl zrušen; překrásný obraz votivní, na
němž fundátor i s rodinou svou jest vyobrazen, spatřuje se však až podnes
na oltáři P. Marie Pom. v témže chrámu P. Viz Č. Č. Mus. 1848 I. str. 429.

vy m

P od FEN EEE FE N REN ET) 37, 3 a KT 14 SE: VE pravý RN 5.
% i ší AYA PD, S = 2
% x Hr

72.

tolikéž od r. 1670—1695 členem tamní rady městské. Z potomků
jeho připomínají se v minulém století v chr. knihách městských mezi
tamními sousedy a úředníky tito: R. 1695 Samuel Š., 1713 J an
S 1730—1740 Jakub Š. konšel a primas, 1751— 1767 Jan Š.,
1752—1768 Tadyáš Š., 1766—1769 Alois Š., který se k oto
odebral do N. Bydžova k úřadu bernímu.

Na začátku přítomného století žili Alois a František Še-
bestianové z Č., synové Tadyáše Š., František sloužil v cís. vojště
a zemřel jako podplukovník r. 1807 v Hradci Kr.; Alois $. vstoupil
do služby státní a byl úředníkem při komorním výplatním úřadě
v Praze i vymohl toho, že cís. reskriptem dne 8. ledna 1810 vyda-
ným, obnoven a propůjčen mu byl stav šlechtický s titulem z Č a-
stolovic a erbem jak ho předkové užívali a jak týž na rodinné tabuli
náhrobní v chrud. chrámu P. sv. Michala ještě za naší paměti vy-
obrazen byl.

Jakož nám vždy bylo nemalou rozkoší, anobrž pokládali jsme
to i za svou povinnost, vyhledávati a obnovovati pokud možná pa-
mátky mužů 0 naši vlasť aneb i jen o nějakou její čásť dobře zaslouži-
lých, a vynesše jména mužů těchto z rumu zapomenutí na veřejnost,
vystavovati je potomkům za příklad k následování; obracíme řádky
těmito pozornost čtenářů našich na několik sousedů a rodin chru-
dimských, kteréž, třeba že neužívali erbů a titulů šlechtických, nic
méně proslavili se svou spanilomyslností a rozšafností aneb sice ji-
nými skutky a předsevzetími vynikali nad své vrstevníky a působili
na osudy a příběhy nejen obce chrudimské anobrž tytyz i jinych
mest domácích.

Z mužů těchto přivádíme zde předkem

1. Václava Lipu,

který svou spanilomyslností a dobrosrdečností proslul v té míře, že
u věci té mezi sousedy chrudimskými i šlechtou okolní času svého
neměl sobě rovného. — Václav Lipa narodil se okolo r. 1520
v m. Chrudimi, a vzdělav se v mládí důkladně v umění literním
i vyučiv se řemeslu soukenickému, podnikl cesty rozličnými zeměmi,
čímž nabyl nemalých zkušeností a praktických vědomostí. Vrátiv se do
rodiště svého vzal tam právo městské a oženiv se r. 1542 provozoval
obchod soukenický s dobrým účinkem a zdědiv i koupiv rozličná ©
zboží pozemská, držel při m. Chrudimi několik domů — jmenovitě ©

-78

veliký dům v čtvrti domapilovské na náměstí, kde nyní pošta pozů-
stává — dvůr, zahrady, role a louku, jsa takto pokládán mezi nej-

bd M.A

zámožnější sousedy chrudimské. Při tom měl po ten celý čas platné
- účastenství ve všem, co se týkalo veřejné správy městské i dobrého

obecního, sedaje od r. 1552—1579 jako starší obecní nebo konsel

-a posléze od r. 1580 jako JMC. rychtář v radě městské; při tom

byl horlivým členem lat. kůru literátského, bedlivým inšpektorem
škol a špitálů chrudimských, jichž byl zvláštním dobrodincem, po-
mahal taktéž chudším sousedům penězi a jinými potřebami a roz-
dával ročně nemalé sumy na všeliké skutky a ústavy milosrdné.
Spanilomyslný muž tento zemřel dne 28. srpna 1. 1587, nezüstaviv
— ačkoliv byl čtyřikráte ženat — po sobě dědičů přirozených. Statek
svůj poručil Matoušovi Rambouskovi, sousedu chrud. a manželce
jeho Anně, své ujčině, učiniv však při tom velikých odkazů na
skutky milosrdné; jmenovitě odkázal soukenníkům chrudimskym
150 (P gr. m., aby cechmistři sumy ty každého roku chudším mi-
strům bez úroku půjčovali; 20 (P gr. ke kostelu sv. Michala, 20 (
gr. lat. literátům, 20 (P gr. na dostavenf rathouzu, pak 500 (P gr.
na skutky milosrdné, z nichž 215 (P gr. m. obráceno ke škole chrud.
tak, aby se za ně koupila role a vycházející z ní užitek aby se
obracel na zapravení sobotálesu za dítky chudé, jichž rodiče plat
školní nemohou zapravovati. — Mrtvé tělo tohoto nevšedního dobro-
dince školy a chudiny chrudimské pohřbeno jest u sv. Michala na
Nov. M. Chr., kdež manželé Rambouskovi zavěsiti dali náhrobní ta-
buli, řemeslně uměním malířským zhotovenou a až po tuto dobu tam

zachovanou, s řeckým a latinským čtení hodným nápisem. *)

2. Rodina Mydlařovská.

Rodina tato neužívala sice erbu a titule nějakého, avšak vyni-
kala svou zámožností a měla působení na své spolusousedy a šlechtu
okolní v té míře, že ji slušně můžeme pokládati mezi nejvzácnější
rodiny v druhé polovici XVI. a první polovici XVII. století v Chru-
dimi přebývající. Praotec rodiny té, Matěj Mydlář, byl času
svého v držení tolika gruntů šosovních při m. Chrudimi a provozoval
při tom obchody tak výnosné a rozsáhlé, že sotva který z spolusou-

*) Náhrobní tabuli tuto, na níž vyobrazen V. Lípa s čtyřmi manželkami svými
před křížem klečící, vypsali jsme šíře v Čas. Č. Mus. 1848 I. str. 430,
k čemuž tuto ukazujeme.

74

sedü 1 šlechticů okolních u věci té dobře mohl s ním porovnán býti,
pročež také vůbec jenom „M. Mydlář, Bohatý“ času svého na-
zýván byl. Při tom byl však i muž umění výtvarných a staveb
nádherných nemálo milovný, jakož mimo jiné k tomu ukazuje až po-
savade v Chrudimi v ulici vysoké stávající tak zvaný „dům Mydlá-
řovský s hvězdárnou“, Matějem Mydlářem r. 1577 vystavený a v Pa-
mátkách archeol. I. di str. 69. ar. 4. obšírně vypsaný a také vyobra-
zený. Jakož jsme však již v Čas. Č. Mus. 1848 I. str. 599—610
šíře byli promluvili o rodině Mydlářovské, nevidí se nám vše to zde
zase opakovati, anobrž smíme toliko laskavému čtenářstvu ukázati
k tomu, co jsme v časopisu onom 0 „bohatém“ Matějovi Mydlärovi
a jeho potomcích byli již připomenuli.

3. Samuel Fontinus Klatovský.

Samuel Fontinus Klatovský vynikal nejen svou vzdě-
laností, rozšafností a zámožností v první čtvrti století XVII. nade
své spolusousedy, anobrž dal na jevo takovou znalost a ráznost
v správě obecní, že téměř po dvadceti let všechny věci v obci chru-
dimské dle něho šly a se řídily; nad to svou politickou spůsobilostí
a obezřelostí tytýž nemálo působil i na osud ostatních měst královských,
jsa v tehdejších hnutích stavovských častokráte jich „prokurátorem
a plnomocníkem“. Pročež vidí se nám 0 tomto vzácném, avšak až
dosaváde ne dosti známém patriciovi chrudimském tuto poněkud ší-
řeji promluviti.

Samuel Fontin Klatovský narodil se v m. Klatovech okolo r.
1560 z otce Bartoloměje.*) Studovav na akademii pražské podnikl
tam r. 1583 24. čvna zkoušku, a jest povýšen na hodnost bakaláře
svob. umění, načež dle tehdejšího způsobu vyučoval nějaký Čas na
školách venkovských a jmenovitě také na škole chrudimské. Po r.
1585 vzdal se však úřadu učitelského, usadil se v Chrudimi pojav
tam r. 1587 za manželku Salomenu, dceru Petra Volejníčka a vdovu
po Vítovi Hořínkovi, po němž zdědila dům, krám řeznický a grunty
v čtvrti odpolní. Této své dceři a manželu jejímu Samuelovi Kl.
Petr Volejníček postoupil t. r. 1587 všechen svůj statek: dvůr, pole,
dvě vinice a jiné grunty s tím doložením, aby ho až do smrti u sebe

*) Fontinové pokládáni byli mezi nejstarší rodiny Klatovské, ježto prý po-
cházeli od těch osob, kteréž v Klatovech nejprvé byly k víře křesťanské
přistoupily a z jedné tamní studánky (fons) pokřtěny byly.

15

chovali; načež pak i Salomena Klatovská, pozorujíc nestálost života
lidského, všechen svůj statek po otci i prvním manželi zděděný dru-
hému manželi svému k dědičnému vládnutí a užívání vzdala a po-
stoupila, čímž se on v krátké době stal mužem nemálo zámožným.
Samuel F. Kl. jsa velmi obezřelý, podnikavý a hospodářský,
-hleděl napotom jiných ještě zboží šosovních při m. Chrudimi koupiti
nebo výměnou nabýti; jmenovitě r. 1592 sfrejmačil krám masný Ho-
řinkovský s Matiašem Maxantem za grunty v končinách ostřešanských ;
koupil napotom dvůr po Evě Kotské, dvůr a mlýn pod Vestcem od
pokládán byl mezi nejbohatší sousedy chrud. Že však při tako-
vémto zboží nabývání Sam. Kl. nešetřil asi vždy náležité míry a slu-
šnosti, byl proto nejedenkráte naříkán, anobrž známý nám písař
městský Duchoslav Tuguryn, směl mu jedenkráte v hospodě i dávati
„zlodějů a škůdců lidských“, pročež také pohnán proto k soudu;
avšak byvši věc ta potom přátelsky narovnána Sam. F. Klatovský
proto na cti jest opatřen. |
Na začátku r. 1601 zemřela mu manželka Salomena, načež se
ještě téhož roku úterý po Jubilate oženil po druhé s Eližbětou
Kodešovou, vdovou po Janovi Březovském, synovi Valentina
a Anny Březovských, po nichž zdědila dvorec s rolí v ceně 1118 fß
gr. m, kterýžto statek vzdala ihned druhému manželovi svému.
Téhož času Sam. F. Klatovský vzat jest tolikéž do rady městské,
nejprv jako starší obecní, nato jako konšel a již r. 160% den svat.
Krišpína po smrti Jana Prokula Bydžovského psaním p. Adama
z Valdsteina, podkomořího měst věnných, jmenován jest primasem
a hospodářem m. Chrudimi, kterýžto důležitý úřad napotom až do
r. 1620 spravoval. Mezi tím byl S. Kl. r. 1600, 1610 a 1615 ber-
níkem krajským a r. 1610—1614 výběrčím posudního v kraji chrud.
jakož i několikráte poslancem k sjezdům krajským a sněmům obec.,
a míval vůbec horlivé a platné účastenství v tehdejších bězích a je-
dnáních zemských a krajských. Když r. 1608 arcikníže Matyáš
s lidem uherským a moravským do Čech vtrhl, staral se o potřebnou
defensí města i okolí chrudimského*), zakládal obec i komoru král.
nemalými sumami hotovými (k p. r. 1600 půjčil obci chrud. 1100 (p
gr. m.), prohlížel k zachování, obnovení a zvelebení budov obecních

*) K vydatnějšímu obhájení města Chrudimi přiveženo tehdáž několik větších
kusů střelných na hradby městské z tvrze Stolanské, z nichž po skončeném
běhu válečném jeden kus darován obci chr., z něhož Sam. Klatovský dal
uliti zvon na věž „Trubačku“.

KB S O hs RE RE RE O o nooo A ao oo a o po
x > wi DE 3 OY WX V oa ý

16

školních a církevních, vůbec počínal sobě tak, jak to na bedlivého
hospodáře městského náleželo.

Při tom hleděl S. Klatovský i zboží své rozmnožiti, koupiv jme-
novitě dva domy v městě vedle koců ležící, jeden v čtvrti Šíchovské
a druhý v čtvrti Domapilovské, oba v jeden dům spojené a napotom
Fontinovské (později Pecoldovské) zvané, jakož i jiné ještě grunty
a spravedlnosti; při tom počínal sobě v své domácnosti s nádherou
opravdově patricijskou chovaje mnoho klenotů od zlata a stříbra,
šatů, skvostných nádob drahých a jiných svrchků řemeslně zhotovených
a to v takové míře, že se mu v tom sotva kdo z spolusousedů
i okolních vladyků mohl vyrovnati. Jsa při tom muž klassicky vzdě-
laný a umění krásných milovný, choval i velikou biblioteku a byl
v přátelském spojení se všemi tehdáž žijícími domácími učenci
a umelci.”) Jsa pak takto, ať tak díme, nyní na vrcholi své plat-
nosti a slávy občanské, avšak nemaje až dosaváde žádných dědiců
přirozených, a při své ctižádosti přeje toho sobě, aby se památka
jména i činnosti jeho předce také na budoucno zachovala, dal r. 1614
sobě a dvěma svým manželkám zdělati pomník, na způsob oltáře
uměním řezbářským a malířským řemeslně spůsobený s čtení hodnými,
jim samým zhotovenými nápisy lat. a českým, kterýžto pomník s při-
volením rady městské zavěšen jest na kůru literátském v chrud.
děkan. chrámu P., kdež se až do nedávna spatřoval**).

R: 1617 zh paní Eližběta druhá manželka Sam. Font.
Klatovského***), načež se on ještě t. r. a to po třetí oženil s Dorotou
Boleslavskou, nevlastní dcerou Tomáše Vodičky a sestrou Jiřího
Boleslavského, jemuž r. 1617 prodala dům v čtvrti Pachovské po
otčímovi na ni připadlý za 1400 (P gr. a porodila roku na to jdou-
cího manželi svému syna Samuela Albrechta Font. Klatov-
ského.

V osudných a strastiplných bnutích stavovských, jichžto dě-
jištěm r. 1618—1620, byly země česká a moravská — čili v tak

*) K tomu ukazují latinské básně příležitostné, jež byl času svého sepsal
a vydal (ku př. Báseň lat. k narození Jana Ludvíka syna Blažeje Borov-
ského z Borovna, děkana chrud., r. 1607 v Praze vytištěna a jmenovitě ná-
pisy latinské na pomníku, který byl sobě sám r. 1617 spůsobil.

**) Povšimnutí hodný pomník tento vypsali jsme zevrubně v Čas. Č. Mus. 1848
L str. 425, k čemuž se zde táhneme.

+) Smrt Eližběty Klatovské opěvovalo několik tehdejších básníků, a knezi
Václav Štefan Teplický a Havel Žalanský sepsali a vydali „kázání a homi-
lie pohřební nad smrtí paní Alžběty, manželky Samuele Fontina Klatov-
ského.“ (Jungm. hist. lit. IV. č, 1686 a 1712).

K VO OV lat RÁ o ELP OKA Zo Re 7
Z A Zákon A OVO Čo o Po JBEN =
RE M ER Een h :
&

7
Sub

77

„zvané „ohavné rebelii“.*) Samuel Font. Klatovský, jako primas
chrudimský a napotom jako prokurátor čili plnomocnik českých měst
královských měl velmi horlivé a platné účastenství a to mnoho-
stranným vyjednáváním a dopisováním, peněžitých i jiných hmotných
pomůcek sbíráním a poskytováním zbraní a potřeb válečných dodá-
váním, cest a poselství konáním a jinými k tomu podobnými, k de-
fensí zemské se vztahujícími věcmi a předsevzetími, tak že sotva
který z tehdejších defensorů a direktorů stavu městského u věci té
dával na jevo větší horlivost, nežli náš Samuel F. Klatovský. Co se
pak týče defense a obrany samého města Chrudimi, tuť byl taktéž
neobyčejně činným a bedlivým, při čemž mimo jiná opatření zvláště
nařídil a spůsobil, že zdi městské, na mnohých místech docela po-
bořené, téměř z gruntu byly vyzdvíženy a opraveny, brány a fortny
opevneny a věžmi znova opatřeny, celé město pak zbraní a střelbou
hrubou a vůbec všelikými potřebami válečnými zásobeno **).

Když r. 1619 zvolen a korunován byl na království České
Fridrich kurfist Falcký, v městě Chrudimi působením Sam. Fon. Kl.
odbývány jsou rozličné církevní slavnosti a veřejné průvody a na
branách městských vymalovány podobizny krále Fridricha, načež
když dne 23. prosince r. 1619 tehdejším podkomořím Jiřím Otou
z Losu, po letech zase obnovena byla rada městská Sam. F. Kl.
jmenován primátorem, jsa takto přední osobou v městě, ježto úřad
JMC. rychtáře neměl napotom více býti obsazen. Bohužel Samuel
Klatovský nedočkal se více druhého obnovení raddy chrud.; neboť
ihned po vítězství na Bílé hoře (v prosinci r. 1620) povolán jest,
tak jako primasové ostatních král. měst českých na hrad pražský;
načež boje se následků tohoto půhonu, ihned jak ho citací ta došla,
vložil násilně ruku na sebe a zemřel náhle, uniknuv ovšem takto
smutnému osudu, který by ho byl stihl v té krvavé míře, jako stihl
všechny ty, kdož měli platné účastenství v „té ohavné rebelii!“

Pozůstalá vdova Samuele Klatovského, paní Eližběta, provdala
se napotom v neděli po 3 krälich 1. 1622 za Tobiáše Felixa souseda

*) Sam. Lagarin, písař městský, líčí dobu onu takto: „R. 1617 útery po nar.
P. Marie obnovení konšele; od té doby pak usgue ad an. 1619 23. Xbris
nulla fuit renovatio propter turbas et bella; tehdaž byl právě honos
onos; každý rozumný z potomkův bude moci posouditi, jak těžké a veliké
práce po tří léta pořad tyto osoby nésti musely; nikdy v Čechách hůře ne-
bylo před tím !“ (L. Cont. 7. N. 23.)

**) Všeliké stavby a opravy tyto řídil a k místu přivedl tehdáž a to velmi
důkladně za 600 kop gr. m, Samuel Kuchinka, soused a konšel chrudimský,

18

Německobrodského. Téhož roku v den sv. Vavřince (10. srpna) uči- ©
něno tolikéž rozdělení statku po Sam. Klatovském zůstalého, při ©
čemž biblioteka všechna zůstavena sirotkovi Sam. Albrechtovi, jiné
věci movité: klenoty, šaty, svrchky a peníze hotové rozděleny mezi
vdovu a sirotka, jemuž jmenovitě na penězích hotových (dukátech,
tolařích a drobné minci) 1160 (P 34 gr. m. připadlo, kteréž jsou
však obci chrud. zapůjčeny a ihned kapitánovi Rosenzweigovi v Chrud.
ubytovanému, na taxu mu povinnou odvedeny; taktéž nemovité zboží
Sosovni mělo jednak sirotku, jednak vdově býti zůstaveno. R. 1630
zemřela paní Dorota Felixová, po níž manžel její zdědil sladovnu,
role, dvě vinice a 400 ([ gr. m.; vše to postoupil však ještě téhož
roku Janovi Hendrichovi z Loevenfelsu, měštěnínu Německobrodskému,
proti čemuž však JMC. rychtář odpor vložil, avšak později od toho
upustil. — R. 1636 zemřel tehdáž ještě nezletilý Sam. Albr. Font.
Klatovský, k jehož dědictví přihlásil se jmenovaný Jan Hendrich
z Loevenfelsu a žádal aby suma 3700 ([ gr. m., kteréž obec chrud.
byla sirotku tomu povinna, na vsi Vestci byla pojištěna; čehož však.
neobdržel. Nic méně postoupil později všeliké movité i nemovité
jmění Fontinovské, a jmenovitě také tak zvaný Švacháčkovský mlýn
a dvůr pod Vestcem, svému zeti Jiříkovi Boleslavskému a manželce
jeho Kateřině*).

Takto přešlo veškeré zboží, kterého byl někdy Sam. Font. Kl.
takřka po 30 let při m. Chrudimi spůsobem rozličným nabýti usiloval,
do rukou na prosto cizích, čímž se bohužel i vyplnila předtucha
a obávání jeho při spůsobování sobě a dvěma svým manželkám
pomníku nahoře připomenutého, „že dědic, uvázav se v zboží pozů-
stalé, nezpomene více na toho, kdo je byl nashromáždil“ !

*) Viz co výše vypsáno o rodině Boleslavských z Kočice.

79

o

-© sklonění podstatných jmen slovanských se stálým
zřetelem k ostatním jazykům příbuzným.

Přednášel prof. Josef Kolář dne 22. ledna 1883.

B. O sklonění podstatných jmen slovanských a jiných.

Jako přídavná s členem a neb ja*), sklánějí se i podstatná po-
dobného „zákmení“, jež i tu, jako u přídavných jednočlenných, není
nic jiného, než rodové zájmeno čili člen, sloužíc i k označení rodu
podstatných i za základ jich sklonění.

Tedy jsou i podstatná buď prvočlenná (-a) neb vteročlenná (-ja)
a obojí též buď jednotvará, t. j. pouze jednočlenná, aneb dvojtvará,
t. j. jednočlenná i dvoučlenná.

3. O sklonění podstatných dvojtvarých.

Dvojtvará podstatná má jazyk staro- i novořecký, albanský,
bulharský, rumunský a románská nářečí vůbec, gotský, staronordický
a ostatní nářečí germanská, jakož částečně i slověnský. Ale jako
přídavná, tak i podstatná řecká, germánská a románská (vyjma ru-
- munská) druhý člen předrážejí, ostatní pak jej přivěšují k prvnímu;
stnordická podstatná mohou druhý člen buď předrazit nebo přivěsit.

Dvoučlenná podstatná sklánějí též buď oba členy, aneb jen
druhý, přivěšený nebo předražený.

31. Staronordick& nářečí má podstatná dvojtvará, a při dvou-
členných může druhý člen (demonstrativní čnn, in, ot) buď předrazit
nebo přivěsit; vždy pak se sklánějí oba členy, tak že sklonění staro-
nordických podstatných s druhým členem přivěšeným nejvíce se po-
dobá sklonění litevských a slověnských přídavných dvoučlenných
(4, 19), jak ukazuje následující sestavení a) silných podstatných
dvoučlenných (dag-r-inn der Tag, giöf-in die Gabe, fat-it das Fass)
a jednočlenných (dag-r Tag, giöf Gabe, fat Fass) i zájmena inn, in,
it (der, die, das) a 5) slabých podstatných dvoučlenných (han-i-nn

*) Viz mou rozpravu „O skloneni přídavných jmen slovanských a jiných“,
V Praze 1882. :

ad va Dny TEE LT

EVEN. PROP I Sa EBENE LEE
a : ENB

80

der Hahn, tung-a-n die Zunge, aug-a-t das Auge) a jednočlenných
(han-i Hahn, tung-a Zunge, aug-a Auge) s týmž zäjmenem inn, in, it.

FRA Vak vd NE 1m, SR
NETTE » BEE E DVE AC p a a o0

a) Sklonění silných.

Sing.
Mas. Fem.
N. dag-r-inn dag-r in-n giöf — in gióf in
A. — (s)inn — (%) in-n — — ina -— in-a
G. — s-ins —s in-s giaf-ar-innar giaf-ar in-nar
D. deg-i-num deg-i in-um giöf — inni giöf-(u) in-ni
Plur.
N. dag-ar-nir dag-ar in-ir giaf-ar-nar giaf-ar in-ar
A. — a-na — a ina — ar-nar — ar in-ar
G. — ann —a in-na — a-nna — a in-na
D. dog -u-num dög-um in-um giöf-u -num gióf-um in-um
Neut.
N.A.sg. fat-it fat it-(t) ostatně jako mas., jen D. sg. -inu
„ » pl föt-in föt in m. inum.
b) Sklonění slabých.
Ding.
Mas. Fem.
N. han-i-nn han-i in-n tung-a-n tung-a in
A. — a-mn — 4 in-n — u-na — u ima
G. — a-ns — a in-S — u-nnar — u in-nar
D. — a-num — a in-um — u-nni — u in-ni
Plur.
N. han-ar-nir han-ar in-ir tung-ur-nar tung-ur in-ar
A —a-m — a in-a — ur-nar — ur in-ar
G. — a-nna — a in-na — na-nna — na in-na
D. hón-u-num hön-um in-um — u-num — um in-um
Neut.
N. A. sg. aug-a-t aug-a it-(t) | ostatně jako mas., ale D. sg.
sonpl —-—un —u in -nu m. num.

£

f

i
a
+
JA
á
k
1

* 4

V

Pa
M
Er
v
lad
>

81

-© Rozdíl ve sklonění druhého členu u silných a slabých podstat-
ných je pouze ten, že u slabých po hláskách (v N. pl. m. a N. A.
pl. f. i po 7) prvního členu, sloučeného, kmenové © druhého členu,
přivěšeného veskrz odpadá, což u silných se děje jen v pl. a D. sg.

m. Cf. sklonění slovanských přídavných dvoučlenných (1.), kde také

© kmen te členu přivěšeného odpadá. — V D. pl. odpadá -m prvního
- členu před následujícím » druhého členu, cf. D. pl. got. přídavných sla-
— bých, kde sesilující -n zaniká před -m koncovky (blind-a-m, blind-0-m).

- Též han-a (G. pl.) m. han-na a tudíž i han-a-nna m. han-na-nna cf.
- gum-na, tung-na, hairt-na a p.

Ostatně se sklání druhý člen jako úkazné zájmeno, a též sklo-

- nění prvního členu silných podstatně se neliší, leč jen zdánlivě v N.
— A, D. se.; neb N. sg. m. nn =in-r =in-s=in-ss (dag-br-in-br:

dag-pr, in-br, cf. got., lit. a p.), A. Sg. m. %n-n = in-5n5 = in-ana
(cf. adj. lang-an a got. jain-ana), a první člen má též -(6)—a
(dag-b-in-n$ : dag-B, in-np), cf. G. pl. čn-na (= in-ra):-a, G. sg. f.

in-nar:-ar a j. Největší rozdíl je v D. sg. m. sesilené in-um

(E In-amai) proti prostému - = (aji.

Užívání druhého členu, přivěšeného, v stnordickém jazyku je
prý původu pozdějšího, neb v Eddě je ještě velmi vzácné, kdežto
v novonordických nářečích už velmi se rozšířilo (M. Heyne o. c. 8. 150).

32. Gotština a ostatní nářečí germánská druhý člen předrážejí

> podstatným silným i slabým, jako to činí přídavným slabým: a) silná:
-sa fisk-s (der Fisch), sö gib-a (die Gabe), thata waürd (das Wort);

- b) sa han-a (der Hahn), so tung-6 (die Zunge), thata haírt-0 (das

| Herz). Jednočlenná se liší jen tim, že nemají členu druhého před-
"raženého, proto je vynechám v následujícím obrazci.

a) Sklonění silných.

Ding.
Mas. Fem.
N. sa fisk-s 18 só- gib-a si
A. thana — (») ina thó — a ija
G- this — is is thisos — 08 1SÖS
D. thamma — a imma -© thisai — ai isai
Plur.
N. thai fisk-ös eis thös gib-ös (1jös)
A. thans — ans ins thós — 08 ij0s
G. thise — č isé thisó — 0 150
D. thaim am im thaiim — 0m im

Tr: Filosofie, dějepis a filologie, 6

82
Neutr.
N. Atha. sg. ta waúrd | ita kk
A E ostatně jako mas.
boni Dl LO — a ja |
b) Sklonění slabých.
Sing.
Mas. Fem.
N. Sa han-a is so tung-Ö si
A. thana — an ina thó — ön ija
G. this. — in-8 is thisöos —- Öns isós
D. thamma — in imma thisaii — Ón isai
Plur
N. thai han-ans eis thös tung-Öns © (ij0s)
A. thans -—-an-s ins thös — öns jjös
G. thise — an-é isé thisó © — 0n-0 iso
D. thaim — am im thaim — 6m im
Neutr.
N. A. sg. thata hairt-ö ita in
A x k ostatně jako masc.
„o plssto — Ón-a ja

Předražený člen sa, sö, thata srovnán se zájmenem is, si, da ©
pod 6. a 21., kde vyloženo i slabé sklonění přídavných, s nímž pod-
statná slabá úplně souhlasí, Zde tedy zbývá vyložit jen koncovky,
t. j. sloučený člen podstatných silných.

N. sg. m. fisk-s = fisk-5-s = fisk-á-s, (cf. han-a a lit. lot.); A
sg. m. fisk = fisk-e — fisk-á (cf. i-na, tha-na a slov. -1); tak i N.
A. sg. n. waürd = waürd-B = waürd-ä (cf. ita, thata a slov. -o);
-D. sg. m. -a (-ai): imma (is-mai), jako D. sg. f. -ai:ťsai, jako G.
sg. a N. A. pl. £. -ös:isös (ijös), jako G. pl. m. -E:ise, £. -0 2150, ©
jako A. sg. m. -s:i-na, N. A. sg. n. -6:-ťa, N. A. pl. n. a N-A.8
sg. f. a:i-ja, t. j. podstatné silné má tytéž koncovky, jako zájmeno ©
neb člen, jen že prostší, starší, proti složeným koncovkám zájmen.

N. pl. m. -ós (=äs):eis (=is) jako N. sg. m. -äs:is, jako
A. pl. m. -ans:ins a D. pl. m. -am: im.

33. Albanština má též podstatná dvojtvará a druhý člen dvou- ©
členných přivěšuje, jako u přídavných „určitých“. Oba členy, slou- ©
čený i přivěšený, sklánějí se tak, jako u přídavných (11, 26), jak ©
ukazuje následující sklonění dvoučlenné: wjév-u (0 xúov), yevv-« ©
(7 osAčvy) a jednočlenných xjev (xveov), yčvv-e (Gehévy) a zájmena ©
III. osoby: «-i, e-jó = (on, ona): |

AL A m 5
et “

83

Ding.
Mas. Fem.
N. jev-i njev a-í AEVV-@ xěvv-e — 0-j0
A. — ve — U-TĚ — e-vě — € «-T€
G.D. — ur — < &-Ti-y — 8-08 — č 0-601-Y
Plur.
N. A. ujev-te ujsv a-Tů AčvV-a-TE YEVV-& | G-TO

G.D. — s-ße-r, — e-fBe, a-rÚ-0e-Be-r, — a-Be-r, — a-Be, a-tŮ-ee-Be

= Ab. — 86 — 00.

N. A. se. pl. #jev (xjev-o) je místo «jev-e, cf. ı ulo-e, TE Ulo-e,
a N. A. pl. «jév-re místo ujěv-e-re cf. ve ulo-e-re. Druhý člen pod-
statných dvoučlenných je totožný s prvním členem v G. sg. podstat-
ných jednočlenných (což je nejpatrnější při II. a III. dekl. Hahnově):
Kjev-ı (KUV-05 Can-iS) : xjěv-u (0 númv), uťx-u (fA-ov, amici): wix-u
(0 piA-os) atd. G. D. sg. #jEv-ı-T (r0Ů "VvV-09) — XVV-0g-r00, WIR-U-T
(roĎ pťA-ov) — gťů-ov-toť atd. cf. bulh. rumun. Jako člen -ı je sta-
žen z ja, tak člen -u je stažen z va. Ostatně viz 20.

34, Řecká podstatná dvoučlenná, jako germanská, se liší od
jednočlenných pouze tím, že mají ještě předražený člen: O vóu-og
(das Gesetz), 1) rıu-n (die Ehre), ro O©$0-ov (die Gabe). Ale řečtina
oba členy, sloučený i předražený, sklání stejně, jako ukazné zájmeno

C

S € v 2 c C
0, 1), vo a vztažné 09, 1%, 0.

| Sing.
Mas. Fem.
N. O. vou-os ög N Tun n.
A. vv —ov dv nv — nv NV
i G. iv — ov 0Ď mis © — S NS
D. ro — © M) nn —Ť
Dual.
N.A. zo vou-o Ó TÁ Tuu-c ů
G. D. roly: — ow ow av — aiv aiv
Plur.
N. of vou-ou o ob: cal 0
A. TVs — ovg 0vVs Tas — ds ög
G. Těv — v dv Tv — v ov
D. role. —ow 0ig Tales -—— ale wis

6*

ENT TEN Fe SE K EN I OA 7 pe?) Te a det 94

84

Neut.

N. A. sg. zo OG0-0v 0
pom d WW — ©. © )ostatne jako mas.

/ C/

9 9 pl. TU —— (U a

Nepatrný rozdíl v N. sg. m. a n. mezi členem předraženým
a sloučeným i zájmenem vztažným vysvětlen pod č. 12. Ostatně viz
1 27. Podobně i v novořečtině.

95. Skloneni rumunských podstatných dvoučlenných i jedno-

členných úplně souhlasí se skloněním přídavných (9, 24), neb i u pod-
statných druhý člen se přivěsuje a oba členy se sklánějí, ale téměř
jen dle rodu a čísla a proto ještě s pomocí předložek k rozeznání

A. od N. a G. od D., jak ukazuje následující srovnání podstatných

dvoučlenných: pom-u-l (der Baum), cas-á (das Haus) a jednočlenných :
pom-ů (Baum), cas-á (Haus) se zájmenem osobním el, ea (on, ona)
a členem obyčejným de, la (ten, ta):

Ding.
k Mas. : Fem.
N. pom-u-l pom-ü el (le) cas-A cas-a ea (a, la)
A. pe — ul pe — ü peel(le) pe —ä pe—ä pe ea (a, la)
G. a — u-luí d—ü a lu a —el d—ä ae
D. — u-luí la — ů lui —ei la—ä ei
Plur.

A. pe — i-i pe
G. a — i-lor de
D. —»1-lör . Ja

Podstatná středního rodu se sklánějí v sg. jako mas. a v pl.
jako fem.: lemn-u-l (das Holz), lemn-e-le (die Hölzer) atd. Ostatně
viz 9, 24. |

36. Ostatní (západní) nářečí románská podstatným, jako přídav-
ným, druhý člen (původní (čle, illa) předrážejí (jako rec. a germ.).
I tu se sklánějí oba členy, sloučený i předražený, ale pouze dle rodu
a čísla, proto předražený člen zároveň se spojuje s předložkami .de
a ad k označení Gen. a Dat. Na př. vlasky: il dit-o (der Finger),
lo spirit-o (der Geist), l’ann-o (das Jahr), la cos-a (die Sache),
Vanim-a (die Seele):

a lor a — e-lor de—e alor

N. pom-i-i pom-i ei (i) cas-e-le cas-e ele (le)
— I lor — e-lor la— e lor

ny s A a hs a etl koa úovosaáě

V a oka z va

iz

er sc
BE SEN Ea de

Aa en

!
4

i peei(i) pe— ele pe-—e peele (le) ;

PET P 4,

85
Sing.
Mas. Fem.

N. A. il dit-o lo spirit-o l’ann-o la cos-a l’anim-a
G. del — o dello — o del’ —o della —a del’ — a
D. al —o allo — 0 all’ — o ala —a al’ —a

Plur.
A. I dit-i gli spirit-i gliann-i le cos-e leanim-e
G. dei —i degli — i degli — i delle —e delle — e
D. ai —i ai — 1. ai —i alle —e alle — e

Střední rod zde splynul s mužským, protože z latinského členu
mas. -us (= U-S = 0-8) a neut. -um (= u-m zz 0-m) odpadlo sesilujici

a rozlišující -s, -m (a Sice m dřív a snáz, než -s, cf. provenc. a stfranc.),

tak že zbyl pouhý člen kmenu mas. rum. -ů, rom. 0, cf. got. N. fisk-s
= stněm. N. visk = stněm. A. visk = got. A. fisk. Tak zv. normální
neb generální pád, jejž někteří kladou = lat. Abl. (sg.), jiní = Akk.
sg. i pl. (Diez. II. p. 5—13), je tedy vlastně = lat. Nom., alespoň
vlas. a rumun. v sg. i pl. mas. i fem., jinde jen v sg. mas. fem.
(vyjma provenc. a stfranc. mas.), a v pl. mas. fem. = lat. Akk. pl.
(s přidaným s k N. sg. dle podstatných lat. III. dekl., jako zas
vlaská podstatná lat. III. dekl. tvoří pl. bez s dle podstatných lat.
II. dekl.): špan. sg. m. el aň-o, pl. los aň-os, sg. f. la voron-a, pl.

— las coron-as, port. sg. m. 0 ann-o, pl. os ann-os, sg. f. a coro-a, pl.

as coro-as. Prov. a stfranc. rozeznävaly jeste Nom. a Akk., jenz
sloužil i v Gen a Dat. sg. i pl. N. sg. m. Van-s (=ann-us), A
Van (= ann-um), N. pl. m. los an (= ann-i), A. los an-s (= ann-os);

ale franc. sg. m. Van, pl. les an-s, tak že se pl. liší od sg. pouze

přidaným tak zv. pluralním -s v prvním (sloučeném) i druhém (před-
raženém) členě. Sr. ještě Diez. III. 231—245.

37. Též bulharština má vlivem řečtiny, albanštiny a rumunštiny
podstatná dvojtvará, a druhý člen (úkazné zájmeno ms, ma, mo) při-
věšuje k prvnímu, jako stnord. alb. a rum. Totéž zájmeno (sesílené
zájmenem j?, ja, je) slouží tam za Nom. osobního zájmena: moj,
mu-ja (m6), mo, v pl. ve všech rodech mu-je (me). Sklonění je zde
zehni Ano jen dle rodu a čísla (proto G. D. S en na),

WV ov s

Sing.
Mas. Fem. Neut.

; N. A. 3y6-5-T | 3y6-($) — NHT-6-TE.— NHI-P.— peóp-0-TO Pe6p-o
MU. D.na — 5-7, Ha— (5), HA — 4-16, HA — 3, HA — 0-T0, HA — 0

86
Plur.
Mas. Fem. Neut.
N.A. 2y6-H-Te 3y6-H IIHI-H-Te NHI-M | peóp=a-TA | peóp-a
G. D. Ha — H-Te, HA — AH, HA — H-T6, HA — H, Ha — Aa-Ta, HA — a

Vokativ zní vždy jen jednočlenně: 3y6, IHI-0, peóp-o a v pl.
jako Nom. cf. řec. germ.

Zřídka se sklání první i druhý člen též dle pádův: y nona-Tero
crapero (Milad. 422) cf. noga-ıero atd., spíše se sklání jen druhý člen
a první zůstává neutralní, pouhý kmen: paTejua-Ta © paTaje-Toro
(— (s parTáň-Toro, Milad. 506), ma Ha(x)paHH KYMO-TOMY EOH-j0-T
(= K0OH-b-TP, Milad. 469) ap. cf. nog-o-mov atd.

Též úkazné zájmeno n, na, no slouží, ač zřídka, co druhý člen:
CYX-0=H0 TP03je, CBHTA-0-HO 31aT-0, což Miklosich (Gr. IV. 128) vy-
kládá jinak, ale cf. te-n (= rr-ms), 0-um, o-na, 0-no a mlrus. HO-Ů,
Ha-4, H0-e (Mikl. Gr. III. S. 542) ap. cf. též stnord. člen: čnn, in, t
a slabou formu přídavných i podstatných germanských.

Ostatně slověnština jen v Nom. sg. mas. pro větší důraz při-
věšovala druhý člen: -rs neb -ch: pABOTE (IZ paE-B-TE), OTPOK-O-TR,
NEKOVI-0-TE, ACHETL (IZ AbN-b-Th), FOX-0-Cb, FPAR-O-Ch i TPAT-L Ch, MHp-
0-Ch i MHP-T Ch, NAPOT-0-Ch, OBPA3-O-Ch, YAOREK-0-Ch, AbH-h-Ch i KE Ch
Abuk, ER TE vace atd. (Mikl. lex. a Gr. IV. 112.); xpueroce (vedle
xpners) drží ovšem řecký člen -oc» ve všech pádech. Cf. nazenn
BECK CHH OTE YAORSKA cero Sup. 130, 10, OTL JOVXA CErO NEYHCTAACO
sup. 131, 6, m cnacena REICTK mena oTm yaca Toro Zogr. Mat. IX.
22. H H3HXE RECTR -CH MO Bcen 3emn Ton Zogr. Mat. IX. 26, 31, u3%
Aomoy am u3% rpaza Toro Zogr. Mat. X. 14. rpagoy Tomoy Zogr. Mat.
X. 15. gm rpans cemn Mat. X. 23. vero payn TEIBERK CH; MOZANE KO
urpo ce nporano sıırn Sav. kn. Mat. XXVI. 8, 9. gI3ÄAnARBLWnA ch MYpo
ce ua TENO moie (ib.), ropie YROREKOY TOMOY .. . ZOBPEIG BEINO BEI IEMOY,
MUTE CA BEI NEPOXUNK YAOREKÉ TT (ib.), AA MHMO HXETL OTT MENE Yamın
CH... AMTE NE REIMOZEBNO IECTR Yalın CCH MHMO HTH OTE Mene (ib.),
H YRORTKT Ch BR Ch IHCOVCOML NA3APENHNOMK . . . NE 3NAkK YAOREKA CEFO
(ib.), CENT mon cn... sparn ron ca (O. E. L. XV. 24, 32), na m&cTo
TO, nee (SUDY. COd.), KAA me CA MAb Th... APOVIE BE Mh CHXT
(supr. COd.) ZYIH XXŘBE Ch . . . KBTO CRNECTK OTR xTEBA cero (O. E.),
CHEINARLINE CHOKECA CH . . < CH FAATORH ... CH BonzsHh (O. E.), ET
Mupoy ceMmb (SUpr. COd.), RE Mup& cemh . . . mHpa cero (O. E.). 3

Podobně ruština prostonárodní ráda sesiluje přivěšeným zá- ©
jmenem ms, ma, mo, jež také sklání: XÓIM-0-T5, UCTOBŠE-0-T5, ©
XBÖCT-0-Tb, IIDÓK-0-TP, MÖCT-0-TB, Óbc-0-TB, JIÓM=0-TB, IBÓD-0-TP,; ©

kz dá daní Soc a an ad spo dk
PEN

87

-- HÓC-0=-TP, TO-Tb, CAM-0-Tb, CÚJIPH-0-TP, NápeH-Č-TP 1 NápeH-B-T0,

MaTb-TA, MATb-TY, CBÄT-H-TF, i CBÁT-N-TO, IÓTH-TÉ; V novgorodském
podřečí i OTÉH5-T0TP, OTNÁ-T0BO, ÓOJIPHÓŮ-TOŇ zent, AGNEH-TEXE,
A6IAMG-TEMB ap. (viz Mikl. Gr. IV. 128). Jako prostonärodni nápeH-
&-Tb (= NápeH-b-T5 Či NÁpeHP-0TB? cf. BOTB a pol. ot), tak i ApyT-
0-6T5 (Z Ipyr-0-Ň-0TP), ÓOraT-0-6-TP, EPHBONYIIH-0-&-TB ap. (tamtéž).
Cf. Buslajeva Gr. I. 120.

Západní nářečí slovanská, zvláště h. a d. lužické a slovinské,
vlivem němčiny, jmenovitě v městech, zvykla úkazné zájmeno rt, ra, To

užívati co členu předraženého, jejž však nynější spisovný jazyk, dle

zachovalejší řeči vesnického lidu hledí odstranit (Mikl. Gr. IV.
126, 127).

38. V slověnštině jsou jen velmi řídké stopy podstatných dvou-
tvarých s oboučlenným skloněním, jako: Mas. N. sg. norau-% a no-
raN-E-H 2 Ch IEAHNOMB, PEKMC ch Moran Krmě. mih., KEXHNOML m KLCEML
noranoms hom. mih., Rx noranzı opparuma ca ap. 2. 2. 282; Fem. N.
SG. AEK-A A AEB-a-M: (X. Sg. FEK- A AEK-hI-W6 (IZ -u-ma) hom. mih.,
D. L. sg. g68-x a AzR-zň, Sup., hom. mih. A. SG. AEK-ň% A AEK-ovto
(= -a-m) hom. mih. N. A. pl. aue-nı a zzR-me (Z -nı-m) hom. mih.;
N. Sg. KbXOK-A A ELXOR-A-M, (X. SG. REAOR-TI A KLAOR-bIE (IZ -H-H)
hom. mih., D. L. sg. KbxoR% A KbroBmŮ, A. SG. KBXOK-% A KLAOROYIO
(= -4-m) dioptr.-lab., N. A. pl. kpxoK-m a EBXOK-NE (Z -u-m) ibid.,
D. pl. gıgog-ann a KbzoKNME (Z -mmr) prol-mart., I. pl. Koxog-auu
a K-XORMIMH Men.-mih.; Neut. Bmar-0 A BRAF-0-16: RRCENE BACK KAAFKIHXT
nachırurs (Ic. Xc) sup. 21, 26 aj. viz Mikl. lex. Podobně se sklání
RTcerienam (Universum), ale jen oboučlenně (a nikoliv i jednočlenně):
A. Sg. Kbeň Rreenienam, G. SS. nacemenmm sup. 169, 12 atd.

Že tato a podobná jména, jako jaka, a tedy i magam, nejsou
přídavná ve vlastním, užším smyslu toho slova, dokazuje jich jedno-
rodost, t. j. že přichází jen zskam (a nikoli také azkEu, zzkom) atd.,
ač v ruštině je přídavné BTÓBNŮ, aa, 0e, lat. viduus, ua, uum. Jsou
to ovšem taková podstatná, jako Ópb30k5 (březen, duben), 6e3TEHa,
81aT0 aj., čes. světlo, teplo, parno, chladno, mračno, květen, červen,
dobro, právo atd. S askam srov. pol. dziewoja (s prvním členem ne-
skláněným) a srb. chorv. 15B0j (chlapec) a TbBojka (dívka) jež před-
pokládá týž tvar TBBoja. CA. též uprerumum a npsernanznn sup. 99,
26, (a nikoli kpaerumna), a podobně noranzıun (a nikoli norana).

Dvojtvará podstatná, se skloněním pouze vteročlenným, jsou
častější, a sklánějí se jako přídavná kenuu, -ni, -me (viz 3. pozn. cf.
Mikl. Gr. III. S. 44): N. Teuneapn i Tenzkapnů, G. Tenzeapn i Deux-

88

kapum atd., N. Mapzrz i Maprrnň, G. Maprra i Mapsrum sup. 420 M

atd., N. Cepruň i Ceprs, G. Geprum i Čeprm atd., Ipnropnü i [ouropr,
G. Ipnropna i Ipnropa atd., rRo3ik 1 rROSTHŘ, SPEER I ZKPREHŘ, KOTEL
i KOITHŇ, UHMTER I nnwrun, AĎpuka 1 Adpnknma atd. viz Mikl. lex.

I podstatná jednotvará mají některé pády dvoučlenně složené,
ale zřídka sklánějí oba členy, nobrž obyčejně jen druhý. Tak L sg.

f. je téměř vždy dvoučlenný, a to a) zřídka s oboučlenným sklo- :

něním: pák-á-m, názy-a-m ap., b) obyčejně jen s druhým členem
skláněným (jako rus.): pak-0-m, novax-€-t, KOCT-H-tm atd., čímž se
ten pád liší od Ak., zvláště u přídavných dvoučlenných; c) skráceně
(im m. sem), zvláště po prvním členě ©: cs upaT-H-t sup. 271, 27, cz
CBO BPAT-h-Im, SUp. 204, 23, cz Nnc-n-ın sup. 34, 22, CZ koyyn SUD.
92, 22. a p. d) Zřídka přichází ten pád jednočlenně: cz Bomx sup.

392, 26 a 29, cz muorá novazá Sup. 30, 5, oTIHeME CKOHMT COTONA SUD. 3

120, 10, cz Bomwroga Sup. 52, 28 atd., či a zde staženo z za neb 0%,

em, CÍ. panaa sup. 394, 22, manıam sup. 309, 14, (vedle naazem!),
anxgom Assem. 25, 27, cn cosom Pat.-Mih. 142 ap. Cf. délku v pol.
čes. a srb. wiara, věrou, BĚpom atd. (proti Ak. wiare, víru, BĚpy atd.).

Dvoučlennost I. sg. f. je nutná, aby se rozeznával od A. sg. f.:
I. te-iŘ, To-m: A. m, TA atd. u podstatných i přídavných. Též I. sg.
m. n. zájmen a přídavných i jednočlenných, jako přísvojných, zvláště
v nynějších nářečích slovanských je obyčejně dvoučlenný (ovšem sta-
žený), aby se lišil od L. sg. m. n.: I. nm (= re-Hun, stě. jiem, nd.
jím), rm (= T0-nmk, stě. tiem, ně. tim, pol. tym): L. 16-Mb, TO-Mb,
atd. rus. I. IBX0BNHMB: L. TÉTOBOMST atd.

Též stará polština má zbytky dvoučlenných pádův, ale s prvním
členem neskláněným: I. se. f. s dziedzineja tw ojeja (Ps. Kr. M. 105
5), nebo skráceně jako rus.: pospolu z Slawina, z Bosna, z Rascya
y z Bolgariej (Chwalcz. Wyp. pol. I. 56). — G. sg. f. wolej (Ps. Kr.
M. 5, 15), niewolej (I. Koch. ps. 12), rolej (Ps. Kr. M. 49, 12).
žadzej (ib. 77, 33), puszczej (ib. 101, 7), pracej (I. Koch. thr. 19),
porodzil sya(n) od Maryey dzewicze (stpol. modl.); ano i szlachtej
(Chwalcz. Wyp. pol. I. 54), slawej (Grz. Žarn. u Popl.), slawe (Ps.
Kr. M. 91, 6), jako přídavná: taniej, nowej atd. — D. L. sg. £
lutniej (I. Koch. prop.), braciej (id. monom.), suszej (id. ps.), wladzej
(id. ps. 135) aj. (viz Smith. Gram. 22—24.). Cf. ste. G. sg. mei
pančej dei vetčas mře (Ms. leg.) aD. sg. i jeden muž nedal své cnej
pančej zlé zlým užiti (Dal. Jir. XL); též slk. G. D. L. paňej jako
božej (viz Hatt. Gr. 196). Pane totiž = pan-ja (n. pan-je, m. pan-b),
a tudíž pané = pan-já = pan-ja-ja; pane (= pan-ja): pan, jako rocnompa

*
P
x
N
M

89

ž = TOCHORA, s. rocnoba, sl. gospoja): rocnox-uum. Cf. králová, císa-
= řová ap. Dodej ještě hluž. I. pl. kónimi, ludzimi, hoscimi, volymi,
° kruwymi, kurymi, husymi, svinimi, džěéimi aj. (Pful. L. n. F. 43,
54, 55), jako přídavná nowymi, tunimi.

| O jiných tvarech dvoučlenných viz níže u podstatných jedno-
* trarých

4. O sklonění podstatných jednotvarých.

Podstatná jednotvará jsou pouze jednočlenná a sklánějí tudíž
pouze jeden člen, vždy sloučený, buď a neb ja. Jen některé pády
mívají také dvoučlenně složené, ale i tu sklánějí jen druhý člen,
vždy přivěšený, ja. Podstatná jednotvará má jazyk slovanský, litevsko-
lotyšský, latinský, zendský a sanskrtský.

99. Slověnská podstatná, nehledě k uvedené právě malé výjimce
dvoutvarých (38), jsou jednotvará, t. j. pouze jednočlenná, a sice
- buď prvočlenná (a), neb vteročlenná (ja), a sklánějí se zcela jako
- podobná přídavná jednočlenná (1, 2, 16, 17), neb tu i tam se sklání
vždy jen jeden člen, prvotní -z, -a, -o neb druhotní -k, -m, -ıe, jak
ukazuje následující obrazec sklonění podstatných prvodlennych: pas-r,
pLIG-a, ARX-0, 1 vteročlenných: KOW-b, BOVP-M, NOT-IE.

Sing.
Mas. Fem.
N. pas- KON-b PRE-A Boyp-m
V. —e — W = — K
A. — E: — + — A — Óm
G. — 1 — n — — m
Dow — W — * — Hi
L. —x — H — * — H
I. — 0-01 — 16-Mb — (-K 7 — K-ň
Dual.
N. V. A. pas-a KON-M PEIG-% BOVP-H
G. L. — ov — 10 — 0y SH
D. I. — o-m — 16-MA — A-MA — R-MA
Plur
N. V. pas-u KON-H (PREZ BOYp-M
A. — m — HW — M — KH
G. — IT — 4 — * — +-
D. — o-ms — I6-MT — A-ME — H-MK
L. — 0-x1 — MEN — a-XK — -M5
L — u — 4 — 1-24. — -MH

Va ER a nad 7 1270,
WR Ve k o ba

BINNEN 7 on PTE JE RO OPTA A, OBORU PTS TR L, POR OKKP Z NEKONÁ SK
35 i EAN) vr O de kom VT ODE SA a

90
Neut.
N. VL A. Sg. gEn-0o noz-ie
sa n U. =- = n p Oslatné. jak0 as
2». 9 pl. et Zn

Jak viděti, přichází jedna a táž koncovka často ve dvou i třech,
ano i ve čtyřech a více rozličných pádech všech tří rodův, aniž tím ©
povstává nesrozumitelnost, protože podstatná jsou pouze jednorodá, ©
a tudíž v jednom a témž rodě jen dva až tři pády znějí stejně, li- ©
Sice se pak jen syntakticky. V slověnštině totiž více než jinde pa- ©
nuje největší prostota a ekonomie, pokud to dovoluje srozumitelnost, ©
jak ukazuje následující sestavení koncovek podstatných:

1..-3, -::0) v N. sg: m, b); A, sg. m, ac) (3. pl m En
2. -0, -e: a) v N.V. A. sg. n., b) V. sg. £ a c) -e, -16 V. sc. m. A
3. -1 -m:, a) v.N. sg. £, d) G. se. m. ne) NOM A dem:
a d) N. V. A. pl. n.
4. -oy, -t0::a) v D. sg. m. n.,-b) V. šg.-m, oGE I mL
m a d)G E. sg. m.»
5. -5, -n: a) v L. sg. m. n., b) D. L. sg. £. a c) N. V. A.d.£ n.
6. -n, -n: v N. pl. m.
7. -wo pl nm.
8. -u, -8: 0) v A. pl m., 6). G. se. Ec) N.V A
9.5, -m: a) A. 88, La db) L.'ss £
10. -o-m, -e-m: a) v L sg. £.
Podobné si jsou též koncovky následující :
11. a) -0-mb, -te-mMb: v I. sg. m. n.; -a-mu, -n-mn: vIpl.f
b) -o-ux, -ıe-mG: v D. pl. m. n.; -a-mx, -m-ue: v D. pl. f.
c) -o-ma, -1e-ma: v D. I. d. m. n.; -a-ma, -m-ma: v D. I. d. f.
12. a) -0-xe, -te-xe: v L. pl. m. n.; -a-xs, -m-x8: v L. pl. £
b) -x-xt, -n-xk: v L. pl. m. n.
Sklonění v slověnštině záleží v tom, že význaky rozličných pá- ©
dův (o nichž níže u zájmen) ve všech rodech a číslech přistupují ©
k pouhému kmenu člena (jak se jeví vždy v N. A. sg. neutrum),
tedy -o, -1e, slučujíce se s ním těsněji (viz výše 3—10) neb volněji
(viz výše 11, 12), dle toho, jsou-li hláskové neb souhláskové. Tedy ©
mas. -z, -», zvláště před souhláskou koncovky se vrací v silnější ©
-0, -w, a fm -a (72 470-4) -m (= m = -a) v ostatních pádech
ztrácí a, tak že zbývá opět pouhý kmen -o, -ıe, S nimž se slučují
význaky rozličných pádův. A podobně je to i v jiných příbuzných ©
jazycích.

91

1. N. i A. sg. m., jakož i G. pj. m. £. n. mají stejnou kon-
- covku, totiž jen sesláblý kmen členu -s (Z0—A), m (zen),
— kterážto vnitřní proměna členu při syntaktické pomoci slověnštině
© úplně postačí k rozeznání těch pádův mezi sebou i od jiných, kdežto
- jiné jazyky tu mají obyčejně složitější koncovky, zevnější, a tudíž
- poměrně novější přívěsky k původnímu členu a, ja.

a) V N. sg. m. jiné jazyky k členu a, ja přivěšují sesilující
neb vytýkající -s (= so neb so, cf. skr. got. sa, slov. a == TR) pro
rozdíl od N. A. sg. n., tak skr. vrk-a-s, lit. vilk-a-s, řec. Avx-o-s,
lat. lup-u-s, got. vulí-s (== vulí-b-s), při čemž původní člen a sesla-
ine rec. a lit. v 0, lat. v u a got. lit. lot. a j. docela v 5, (jenž
se tam ovšem nepíše, ale tím neméně tam je, pročež ho i tam při
výkladě užívám) ; zd. tu místo -A (— skr. s) má v (= v5 = t5 atd.),
jež s členem a splývá v 0: vehrk-o (= vehrk = a-vb). Cf. slov. G.
L. d. -oy : skr. -os. Původní člen ja tu obyčejně slábne v co, iu,
neb se stahuje v jr, et, © a 5: řec. xťo-10-g, lat. soc-iu-s, skr. sakh-
-i-S a pat-i-s, zd. pait-i-s, řec. 00-1-5, lit. pat-s (= pat-b-s), ale
dalg-i-s, got. har-ji-s, haírd-ei-s atd.

A tak to prý bylo i ve slovanštině, kde to -s prý odpadlo!
Ale ve slovanštině takového s v N. sg. m. nikdy nebylo, protože ho
tu není třeba, a v jazyku vládne taková moudrá ekonomie, jako
v přírodě, že netvoří nic zbytečného. V slověnštině nebylo toho s
v N. sg. m. třeba, proto že slov. rozeznává rod dostatečně vnitřní
proměnou, dvoustupňovým seslabením původního členu a, ja V T, h
(mas.) a v 0, te (ntr.). Jinak ovšem v jiných jazycích, kde je oby-
čejně táž hláska v mas. i ntr. (a, 0, u, 5), a proto tam třeba ještě
zevnějšího odznaku rodového, -s (mas.) a -m neb -v (ntr.) a p. A že
to -s v N. sg. m. v slov. nikdy nebylo, tedy také neodpadlo, a ne-
muselo též odpadnout, jak se obyčejně učí*), neb slov. zcela dobře

*) Na ukázku, jak a čemu se tu učí, stůj zde citat z novějšího díla: „Kon-
covka -as N. sg. m. musela (!) být kdysi i ve slovanštině (musste einmal
auch für das Slavische gegolten haben)... V srovnávacích mluvnicích

(v Bopp. I. *, 539, Schleicher, Comp. *, 514) platí ů(=) za pravidelnou.

hláskoslovnou střídnici původního -as, jehož -s dle obecného pravidla (?)
odpadio (!) a a sesláblo v ů. (Proč muselo odpadnout, nepovídá ani Bopp,
ani Schleicher a j. Snad proto, že když člen A klesl v % (m v h), pak by
na konci slova byly i2 (3) souhlásky: pABAC — paBRC — PaBB, KONRC —
KONKC — KONh ? Ale cf. 3AMEKE, OThijh a p. jako cizí KHNECE, XOPpTCK
a vlastní OE—CT, MLCT, AbNhCb atp., a nikde ani u zájm. žádné stopy po

P

ZN a Ben ER Fe al RE AG ods Vel Ano A eD VRAM E ek) EN, 7
ge Von RUN hy art a ao ol
a, a ae Be ER a Re RENNER % :
běh RR > i P o z

92

snese s na konci slova, kde ho potřebuje, na př. netoliko uacz, kocz,

NbCE, EbCK A P., ale i rox-0-Cb, MHP-O-Ch, FrpAX-0-Cb, NAPOX-0-Cb, OBPA3-

0-Cb, AbN-b-Ch, ZHM-0V-C6 (Z 3um-ň-cb) atd. (v. Mikl. lex. pod ca);

ano i v cizích jménech: Hcove sup. 163, 168 a j. komuc a KOMHCE
1 komuce sup. 163, 162, Mepene, Mapne, Agugoc, Mapooac a j. sup.

187 a p. rus. XxA0C5, TPAAlyCh, NÓJIOCH, RÓPNYCH, HOTÁPIVCH, ApXuBä-

piyce a j., čes. kustos, Herodes, Sokrates atd. |
Kdyby tedy i v slov. někdy bylo bývalo to -s v N. sg. m.,
proč by tu pak zas bylo odpadlo? a kdy by přec bylo odpadlo, tož

by po něm snad přece také byla zbyla aspoň nějaká památka, dle

sní Ren S o N ag MN kk

ae EV s ré EN HE ESTER NE

Euer!

níž by se mohlo soudit, že i tu někdy bylo, neb -s je přece silnější ©

a tudíž stálejší, než a, ja, jež obyčejně i při -s sesláblo, jak jsme
viděli, až v =, » (lit., got. a j.); ale v celé slovanštině, v žádném
z četných nářečí slovanských, od nejstarších dob až podnes, nikde

a nikdy není po takovém -s v N. sg. m. ani té nejmenší stopy. Slo- ©

vanština tu ovšem užívá, když toho je třeba, zcela jiných živlův
k sesílení a vytknutí, sr. stsl. rm, rus. T0-T$, stě. te-t, čes. pol. te-n,

hluž. polab. tó-n, mlr. T0-j, srb. chor. Ta-j, se skr. lit. ta-s atd. nebo ©

stsl. n-me, stě. pol. je-n-ž a je-j, hluž. jó-n, polab. ja-n se skr. ja-s,

lit. ji-s atd., aneb stsl. ch, cH-H, rus. ce-A, stě. sje-n, polab. só-n se -

skr. sja-s, lit. ši-s atd. stsl. km, Km-ro se skr. lit. ka-s, lat. gui-s atd.
Proto i v cizích jménech, zvláště biblických, přijatých dílem

z řečtiny, dílem z latiny, slovanština to -s, t. j. vlastně cizí člen, buď ©

považovala ještě za kmen, k němuž teprv ještě přivěsila svůj člen
-8, -b, co základ sklonění, aneb, což je obyčejnější, to -s is před-
cházející hláskou, t. j. celý cizí člen odmítla a nahradila svým vlastním
členem -5, -k: Hcovc-z, G. Hcoyc-a atd. aneb nesklonně Hcoy, Hcove,

nějakém s! Němčina ztratila to s, ale cf. got. a nord.! a i něm. zájm. er —is,
der — thas atd. Též román. (vlas.), ale cf. lat., fr., šp., port., leč v slov.
zcela jinak). Toto poslední však v tomto postavení dle slovanského hlásko-

sloví není možné (?)... Z nominativní koncovky -as (jež přešla prý i do

«

slovanštiny [war ins Slavische übergegangen als -as (!), wie das Litauische ©

und Deutsche beweisen]!) mohlo povstati jen buď -e, ale... (nepovstalo,

jak skutečnost ukazuje), aneb -o, ale to zas — nom. acc. 8g. n.; pročež —

jazyk prý nechal zcela toho nominativu m. (die Sprache lies diese Nomi-
nativform beim msc. ganz fallen!) a nahradil jej akkusativem, a odtud
koncovka -ů.“ Ale při tom se v spisovateli přece probudilo svědomí,
a vynutilo mu poznámku: „Dieser Vorgang mag bei einer Sprache, die

theils wirklich sehr alterthůmlich ist, theils noch mehr dafür angesehen ©
wird, als sie es thatsächlich ist (!), auffallend erscheinen.“ Ba ovšem. Tak ©

píše p. Leskien v díle korunovaném, t. j. poctěném cenou!

9

- (Imsoös); Xpueroc-1, G. Xpneroc-a atd. aneb Xpuer-z, (Xorcr-0-g) G-
- Xpuer-x atd., Hoan-z (Todvv-ns), Nerp-s (IlEro-o-5), Kupuas, Meeoxnň,
Maren, uronaň. Nun, Non, Moňcnň, Teoprun, Ooma, Noyua, Tosunm,
_ Anzpen, Hıoya, Beulen MONAXT, nana, nonm, Yan’mocr, Wan’noca sup,
53 vedle ncan’us, mean’ma, Apoymn (d800u09), Arpukonaň sup. 51, 2. 52,
6. 56, 26. Bacon sup. 45, 46. atd., cf. pol. Wirgiliusz, -sza, rus. Bap-
umä, -1i4, čes. Virgil, -a, Pilát, Filip, Ondřej, Jidáš, Lukáš, Tomáš,
Mojžíš, Tobiáš, Matouš, Mikoláš, Pius, Apolináříš i Apolinär atd., pol.
- Horacyusz, -sza, rus. Topaniä, -ia, čes. Horac, -ce atd. jako Ignác
(Ignatius) ap. cf. též manemn — papa-S, rus. Koseh, smIeh, TOÓVŇ,
Ppoďeň, Mys€ů, KOTHSCŇ, THMHÁSÍA, MOCCÉA, 321, Bája i 3410, KOH-
rópa (comptoir), Barmů, Horaň, KapBrarmů atd. Ano pouhým při-
- dáním členu, přivěšeného nebo předraženého, ze všeho se stane jméno
podstatné: likvidatura, die Liguidatur (z lat. liquidätur), cf. das
Exeguatur a j. p.

Avšak nejen slovanština, nýbrž i jiné jazyky nemají vždy t.
zv. „nominativní“ -s, na př. stpers. bhag-a = zor-s, zd. vehrk-0,
(= ver'k-av) = gask-s, lat. Vir; puer ap. na -r i jiná: famul (viz
Diez. Gr. II. 10) a všechna nynější nářečí románská (viz 35);

-i skr., zvláště vědický, má často N. sg. m. bez -s, ano i úkazné zá-
jmeno, jež (dle Boppa I. 280, 323 a Schleichera Comp. 526) slouží
za onen sesilující přívěsek v N. se. m., zní skr. v mas. sa „er, dieser,
- jener“, a nikoli sa-s!), got. člen mas. sa (der), zd. ho, jo, řec. člen
mas. 0, lat. hi-c, gui, iste, ille, ipse aj. v.

| Konččně to „osobní“ -s i v jiných jazycích není ani jediný ani
výhradní vyznak N. sg. m., neb často schází, jak jsme právě viděli,
neb je zaměněno jiným živlem, cf. skr. aha-m (ass) tva-m (Tm) aja-m
(dieser), asáu, amü, (jener) aj., a pak totéž -s přichází ještě ve
mnohých jiných pádech, též vedle ar: zivlüv, jak uvidime däle.

b) A. sg. m. má, jako N. sg. m., koncovku -z, -o, tedy pouze
sesláblý kmen členu a, ja, (cf. 8% rn, KE mm ap.) a oba pády, N.i A.
sg. m. se rozeznávají jen syntakticky, tak jako N. A. pl. f., N. A.
d. m. f. n. a N. A. sg. pl. n. všech jazykův, a jako N. A. sg. m.
« mnohých nových, t. zv. analytických jazykův, jako vlas. franc. ap.
a jako je to 1 v armen. (nehledě k předrážce z-).

Jiné příbuzné jazyky tu obyčejně mají přivěšené -m neb -v,
před nímž se původní člen a, ja seslabuje, jako v N. sg. m. před -s,
a proto v těch jazycích A. sg. m.=N. A, sg. n.: skr. vrk-a-m zd.
vehrk-e-m, řec. Avx-o-v, lat. lup-u-m a podobně řec, «Úo-to-v, lat.
- s0c-iu-m atd.

p a lé

A tak to prý někdy bylo i ve slovanštině, neb -z, v A. sg. m.,
jako -o, v N. A.sg. n., povstalo prý z původního -am, jak se vůbec
učí“). Ale 1. kdyby tomu bylo tak, to by zajisté i v slov. jako v jiných
jazycích A. sg. m. byl totožny s N. A. sg. n. (-o, -«); 2. koncovka
-am však v slov. se nemění v -o, ani v -z, nýbrž moutí se v a, (cf.
A. se. £.). Ostatně viz A. pl. m. (-m) = A. sg. m. (-=s) +.

„Kdyby však přece i v A. sg. m. slov. někdy bylo bývalo -m,

tož nemuselo odpadnout, jak se dále učí, neb slovanština dobře snese

konečné -m (cf. npoyms, koyms atd., rus. A1BÓ0MT, Čes. museum,
lyceum, gymasium), kde ho potřebuje, jak v I. sg. m. n., D. pl. m.
f. n. aj., aneb je moutí s předcházející hláskou v x, jako v A. sg.
f. Jako tu, byla by to m nějak zachovala i v A, se. m. i v N. A.
sg. n. A kdyby bylo to -m přece odpadlo, tož by po něm ještě spíše,
než po -sv N. sg. m. byla zůstala nějaká památka aspoň ve změněné
hlásce členu jako jinde (na př. u = a = am), po čemž ovšem v A.

sg. m. v žádném nářečí slov. není ani stopy. Cf. ma, Ta, ca, jako —

A. se. f. |
Však i některé jiné jazyky tu -nemají přivěšeného -m, a snad

ho tu nikdy ani neměly, neb by ho jinak i zde, jako jinde, byly ©
zachovaly, na př. got. A. sg. m. vulf-(p), har-i, cf. bröthar a N. A.

sg. n. juk-(p), kun-i; lit. A. sg. m. vilk-a, pat-i, dalg-i (původní ja

zde i v got. staženo v ?), a jinde, na př. arm. Schleicher (Lit. Gr.

175) sice píše pón-a, ale hned dodává, že „a je zde krátké“, (cí.
tamtéž str. 171), t. j. je zde pouze krátké -a, © (== ja) bez přívěsku
-m, jako v slov. a got. (cf. adv. géra = N. A. sg. n. neb „nosové
hlásky jsou v jazycích (jako franc. a pol.) dosti stále (ziemlich fest,
píše sám Schleicher, tamtéž str. 7. pozn.), a když se ztratí (t. j. se-
slábne) nosová výslovnost, nezůstane původní hláska bez proměny,

tak v slov, z an, am, dm (?), povstalo prve a (8 — 01, Un) a pak u."

I latina někdy nepřijímala m v A. sg. m., na př. vir-0 = vir-0-m

a j. (viz Diez II. 10), a tak i ve všech nářečích románských se liší

A. od N, syntaktický nebo předložkou, protože mají pouze původní -

člen a, ja nesesilený. Of. 8. 9. a 24.

*) „V koncovkách povstává ů (%) z původního a jen před následující no- ;

sovkou, jako (prý) v I. sg. aor simpl. (ů == am) a comp. (sů n. chů = sam,
ale cf. řec. aor. -ce a lat. pf. -si/), acc. sg. m. (ů == am), gen. pl. (ů = am
—äm!), dat. pl. (mů = mans!), part. praet. act. nom. sg. m. n. (ü=ans!);

pron. azü, praep. vů, sů (ef. sa), ků a část. nů (cf. na); jen I. pl. (mů) tomu ©

(prý) odporuje, když se klade = masi (mas); proto (prý) se má klásti =
mans (!), už k vůli řeckému -wev a -wes“. (!) (Leskien Decl. 4.)

5 l

APEK BR od OS a v or dno coby Vo 6 o shoe Bd o RER ER RE EAS A Z BA o one?
ZASE MOP LAS) ee nl nánCk 3 ; k h
jg J 5 Ř 4

95

Také -m není ani výhradní ani jediný význak A. sg. m. (a N.
A. sg. n.), neb někde schází docela (v slov. lit. got. aj.), jinde zas
- přichází ještě v jiných pádech (na př. N. sg. m. f.), aneb místo něho
-stojí č, d, a j., zvláště v neutrum. Cf. skr. má, tvá, řec. we, čue,
© lat. mě, tě, got. i-na, tha-na, mi-k, thu-k, si-k atd.

| V nynějších nářečích slov. je A. sg. m. životných roveň G. Sg.
m. (nový rozdíl); proč by tu nebylo pro ten rozdíl spíše posloužilo
někdejší m, kdyby tu skutečně kdy bylo bývalo?

c) Též G. pl. m. f. n. má v slov. koncovku -=, -k, což opět,
dle jiných jazykův, vykládají za „zbytek původní koncovky skr. -am,
zd. -anm, řec. -wv, lat. -um“ atd., jako prý „ze (!) skr. sam povstalo
ců, coy, er“. Ale cn — skr. sa, a ca = skr. sam!“) Ostatné skr.
-am—=a-ta-tm, cf. věd. G. pl. asměk-a, jušměk-a a skr. as-
mák-am, jušmák-am. Též got. m. -e, f. -0, oboje (!) prý původně -a,
nepovstaly „z -am“, nýbrž e=za+i, a 0 G=a-+- A, a po -m tu
není ani památky; cf. G. pl. unsar-a izvar-a. Lit. -u místo -a (viz
A. sg. m.) by mohlo být = un = stprus. -an, ale spíše je také (jako
it. a rum.) —ä t. j.= slov. -x (cf. L. pl. -su, -se, -s). aneb lit.
-u — -a-v — slov. -0-Bz, cf. I. sg. -u — -a-v = arm. a řec. -0 -pı.

V slov. i tu ovšem není té nejmenší památky po nějakém -m,
a dostačuje zde, jako v N. A. sg. m., pouze sesláblý kmen členu
-5, -h, beze všeho přívěsku. A proč by slov. to m byla přivěšovala,
-kdyby je pak zas bez památky byla odhodila? A proč by je byla
také tak naprosto odhodila, když je nynější nářečí slov. mohla potře-
- bovat místo novější koncovky -ogm, -ieRT, -eň a p., v luž. a často
-1 v pol. a rus. i v neut. a fem., kdežto se často musí pomahat vý-
- slovnosti „vsuvnou“ hláskou 0, e, ie, a: ÓROH, CeCTÉpP, p. matek,
panzen, s. cecTap-a, pe6ap-a, oTaı-a atd. Slov. také proto nemohla
mít zde -m, že je má v D. pl. Také přídavná vztažná, odvozena od
Gen. pl. jmen druhových, dokazují, že slov. nikdy neměla v G. pl.
koncovky -m: ochiauTh, MATEPR, m, te (v. Mikl. lex.).

Kdežto slověnština zde má co možná nejprostší koncovku, jedno-
člennou, nestačí jiným jazykům ani původní -Gm (= a-am = a-ma,
tedy dvoučlenné), neb je sesilují skr. v -anam: vrk-ánám, zd. v -anam:
vehrk-am i vehrk-anam, lat. v-orum — -o-sum: luporum atd., (tedy

*) „I ve slovanštině i v litevštině a (v původní koncovce -äm) vlivem konečné
nosovky změněno v ü (!), jež se však ve slovanštině (prý) časně muselo.
skrátit, sice by bylo povstalo y (!), a nikoli skutečné -ů (»).“ Leskien
Decl. 84,

vý o a o O a o

96
podobně, jako u zäjmen!), bezpochyby proto, Ze vrk-ám = A. se. f. °
a lup-um = A. sg. m.; což dokazuje, že se zde koncovky spíše dle 3
potřeby rozmnožují, přivěšováním nových částí, a nikoli naopak, (že ©
by se totiž zjednodušovaly), a proto slov. -1, -k původnější, neboť ©
prostší, než -@m ap. i než -HXE -EXL, -MXE zäjmen a přídavných. x

2. Koncovka -o -ie, t. j. pouhý kmen členu, je též několika ©
pádům společná a Sice: !

a) N.V. A. sg n.: ur-o, 161-0, NOT-IE, YOYT-H-IE, NHCAN-H-IE atd.
cf. TO, ce, e A p.

V rozlišených a změkčených souhláskách 7 zaniká a zbývá ©
pouhé e: nom-e, anı)-e, nnemT-e atd. A

Podobně v ostatních nářečích slov., ale koncovka -mie se tam ©
skracuje a stahuje, rus. v če (= ije), be (— bje), slvn. a hluž. v če ©
(= me), pol. v ie (ne), Čes. vi (= me) a srb. docela v je (=,
bez zaniklého =), a pak dluž. vždy a hluž. obyčejně rozšiřuje
te v jo, jako rus. pod přízvukem: rus. 370póB-ie, 4yT-bě, Tuné- atd. ©
hluž. pol-o (= pol-jo), strov-je, čuč-e atd. (slvn. zdrav-je, čut-je atd.) —
pol. zdrow-ie, czuc-ie atd., čes. zdrav-í, čit-í atd. a srb. 3IpaBmB-e, ©
yyh-e atd.

Některé jazyky indoevr. tu mají k členu ještě přivěšené -m:
skr. jug-á-m, řec. &vy-o-v, med-io-v, lat. jug-u-m, fol-iu-m atd., čehož
v slov. jistě nebylo nikdy*), jak vysvítá z důvodův, uvedených při —
A. sg. m. a hlavně z toho, že slov. takového -m zde nepotřebuje,
protože pouhým kmenem členu o, te s dostatek označuje i rod i pád,
S pomocí syntaxe, jako jinde při -m); a kdyby to -m přec byla

rede

č
Ž.

*) „Velmi podivná (ganz verwunderlich!) je (prý) slovanská koncovka (nom.
acc. sg. n.) -o. Dle Schleichera Comp.* 527, slovanstina nom. acc. sg. n. -0 ©
rozlišuje od acc. sg. m. (-ů t. j. >); dle tvaru %go vysvětluje Schleicher ©
i tvar nebo, jenž se však (prý) zcela dobře vykládá z povšechné evropské

: podoby kmenův na -as, kdežto je úplně nepochopitelné, jak z konečného
-am ve slovanštině mohlo povstat -o. Nikde v indoevropských jazycích není —
rozdílu mezi nom. acc. n. a acc. m. těchto kmenův (v -a). I ve slovanštině ©
(prý) musel (!) nom. acc. sg. n. někdy se končit v -am neb v -an, a sice ©
bezprostředně před tím, než nastal specielně slovanský vývoj zákonův zá-
sloví (unmittelbar vor dem Eintritt der speciell slavischen Entwicklung der
Auslautgesetze — jaká to byla slovanština bez specielně slovanského hlás- ©
koslovi?!) a tato koncovka (-am n. -an) se mění pouze (!) v ů (p). Proto je 3
(prý) jen jeden (!) možný výklad koncovky -o, a sice ten, že (prý) všecky ©
neutrální kmeny v -a ve slovanštině přijaly tvar nom. acc. kmenův v -as(!)
což je (prý) zcela jednoduché (!) atd. Ale pron. čo (prý) stěží možná vysvět-
lovat jinak, než z původního ča-d; z tad (prý) mohlo jen (!) povstat to.“
Leskien Decl. 67—69 (cf. stprus. s-ta a lit. tai tamtéž 109).

X

97

k: někdy měla, t. j. kdyby ho byla skutečně potřebovala, tož by je
- nebyla zas odhodila, ale byla by je i zde jako jinde, zajisté nějak
- zachovala, buď smoucené, jako v A. sg. f., neb nesmoucené, jako

v I. sg. m. n. a D. pl., nikoli však, jak se píše a učí, že prý zde

-0 povstalo z „původního -am“ (a v A. sg. m. -o také z „původního
-am!*), kdežto by v obou případech v slov. muselo povstat x; (při-

- rozené zákony jazyka nelze překrucovat). Konečně i mnohé jazyky

indoevr. tu nemají toho „neutrálního“ neb „neosobního“ -m: got.

juk (= juk-o = juk-č), kun-i (= kun-jä) atd., a V. sg. n. i skr. júg-a,
děn-a, zd. dát-a, jakož i N. V. A. sg. n. skr. vär-i, řec. /00-r, lat.
mar-e atd.

V stslov. V. sg. n. někdy též na -e: 31aT-6, :0CH1-€, CNOB-E

(Mik. Gr. 34). Vůbec se tu jeví povšechný princip, N. V. A. sg. n,

označovat nejprostší a nejkratší koncovkou. Viz níž 2. c).

b) V. sg. f. má též pouhý kmen členu: pris-0, BoYp-ie, spaT-u-te
atd. V rozlišených a změkčených souhläskäch j ovšem zaniká a zbývá
pouhé e: zovu-e, KEEHY-E.

V ostatních nářečích slov. podobně, ale v rus., luž. a slvn.
V. sg. £.— N. sg. £. a v srb. chorv. u dvojslabičných jo m. je: map-o
(map-jo = map-ujo), Pyx-0, Ópak-0, zen-o atd. Též v ostatních jazycích

-indoevr. je tu pouhý kmen členu: věd. ásv-a, zd. hizv-a, řec. 100-«,

Gog-ia, lat. egu-a, fil-ia, lit. ašv-a, žól-e (= žól-je = žól-ja), got. gib-a,
sun-ja atd. Zdánlivá výjimka je skr. ásv-é a zd. hizv-ě, kde č = a-i
= a-ja (cf. D. sg. m. skr. a zd.!), tedy dvojčlenně pro rozdíl od
V. sg. m.

c) Též poněkud úchylná koncovka V. sg. m. e (we) sem náleží,
neb jiné příbuzné jazyky tu mají také jen pouhý kmen členu, pů-
vodní a neb změněné, zúžené v e, beze všech přívěskův: skr. výk-a
zd. vehrk-a, řec. AÚx-e, «úeo-ie, lat. lup-e, soc-ie, lit. vilk-e, brol-i
(= brol-já), got. vulf (vulf-5 = vulf-ä), har-i (har-jä) atd.

V slov. ta koncovka přichází jen u prvočlenných a u jmen na
-jh A —3b, a je dvojí, pouhé, tvrdé e (<o = původnímu a): CHm-e, BpAT-e,
pas-e atd. a jotové we (= původnímu ja), před nímž se, dle obecného
zákona hrdelní r, k, x i xg a sykavé uw, 3 rozlišují: EO%-6, YzoRBY-e,

KOVIM-E, KVEMIR-€, OTKY-E, KENAK-€ (Srb. 1 Óbm-e od Ó5c) atd. Též V. sg.

n. někdy na e<io. Viz výš 2. a).

Podobně v nynějších nářečích slov., ale rus., slvn. a dluž. V.

| sg. m.=N. sg. m., a mor., pol., hluž. a čes. po hrdelních souhläs-
-kách volí raděj koncovku oy (viz tuto), aby se nemusely proměnit ;

- pol. má místo e všude če jež ovšem měkčí předcházející souhlásky:

Tř.: Filosofie, dějepis a filologie. '!

98

chlop-ie, stol-e, dworz-e, Swiec-ie, miodz-ie, les-ie atd. a hluž. vedle

-e, -je má starší -o, -jo (cf. V. sg. f.) zvláště po hrdelních a podneb-

ních: vjelk-o, duch-o, nan-o, syn-o, bož-o, muž-o atd., ale knjež-e,
vótě-e, pan-je, pop-je (jako pol.) atd. (dluz. knjez-o).

3. Koncovka -a, -m přichází v osmi rozličných pádech, (pročež se
v G, sg. m. n. zájmen sesiluje pro rozdíl od v N. sg. f., N. V. A. d. m.
a N. V. A. pl. n.) a etymologicky je všude původně -a = a =4—-
AZ 0-—-a, am n = ň--AZ E-+-a, t.j. kmen členu (0, 1) sesileny
význakem pádu (a). |

a) N. sg. f. -A, -R: pEB-A, BOYp-M, Bpar-n-m atd., cf. Ta, m(xe)
ap. a podobně i v jiných jazycích: skr. ásv-á, zd. hizv-a, Tec. 400-0,
cog-iů, lat. equ-a, fil-ia, lit. ášv-a, Zol-&, (= Zol-je = žol-ja), got.
gib-a, sun-ja, arm. meg’ (= miag’ = mig-a, cf ubr-na) atd., tedy got.
lit., lat., a obyčejně i zd., arm., tak jako slov. zde mají už jen krátké
a, m. cf. Bopp Gr. I. 467, 468. -

V rozlišených a změkčených souhláskách j zaniká a zbývá
pouhé a: zovm-a (Z xovx-n), MmpEa-A, NPHTEY-A (-TEK-R), OXEKTA (-Ker-M),
NHT-A (nuT-M), AKENY-A, NOTh3-X atd. V koncovce -nň je člen m stažen
vu: N. V. sg. cay-H-H. (rus. CYTBÁ), MWEU-H-H (TuS. MOJIH-i4), Aa j.
(Mikl. Gr. 8. 44). Člen m je stažen v m též v koncovce -uun: N. V.
A. Sg. PAB-NNH, BOT-BINH (TUS. ÓOTÍHA), CBAT-TINn (TUS. CBATMHA), ro-
enos-zınn atd. V nynějších nářečích slov. koncovka -um se skracuje
a stahuje, jako -me (N. V. A. se. n.), a Čes. zúžuje m v je, 6: rus.

ÓpáTr4, CyAbä, pol. bracia, sedzia, srb.-chor. Opaha, Taha, hluž. bratřa |

(= uparpum), čes. bratří, sudí, paní, Máří atd.

b) G. sg. m. m. -A, -M: KVEK-U, FPAX-A, KON-M, KpA-M, MARM-A, OTBI-A,
AEA-A, non-m, any-a, Yoyr-n-m atd. Tak i lit. vilk-o (0—=á = a--a),
dalg-io (io = já — ja +- a), lot. grék-a, v&j-a, arm. serman. (= sermn-a,
cf. acht-i, drtad-a-j, mard-o-j) atd. Tento G. sg. m. n. na -a (slov.
lit. lot.) se rovná Abl. sg. m. n. skr. zd. -ä-t: ásv-á-t, asp-á-t, lat.
equ-0-(d), (cf. praep. or, lat. a, ab, řec. ©- priv. = dv- atp.); v žen.
rodě je skr, zd. G. sg. = Abl. se. Jiné jazyky se tu různí tím, že
místo význaku a, pro rozdíl od jiných pádův, mají význak č, ja nebo
s, aneb jako u zájmen -he, -sja cf. prakr se (hujus Schl. Comp. 641.):
lat. lup-i (i=i=(o)Ji, cf. -m), jug-i, soc-ii (i=i(o)-i), fol. -ii,
řec. Aux-ov (ov — 0-10), EvY-od, «Ve-wov, med-iov; got. vulf-is (is =
18 = (a)-is, cf. lat.), juk-is, har-jis, kun-jis; stprus. deiv-äs (N. deiv-as);
zd. vehrk-a-he, skr. vík-a-sja (N. vrk-a-s), jug-á-sja atd. cf. Bopp.
II. 134. (is-te).

99

Všecky tyto význaky jsou úkazná zájmena, sloužící zde co člen,
cf. stpers. Aja, zd. ja a t. zv. „i izafet“ novopers., arab., tur. ap.
(viz Bopp. I. 482—485, Max Müll. Vorles. I. 94, 98, 184, 263, Vul-
lers Gr. pers. 164—172, 177—178, A. Hassan Arab. Gr. 76—81, 74).

V nynějších nářečích slov. podobně, jako stsl., ale koncovka
-Hm známým spůsobem se skracuje a stahuje, a neživotná mas., zvláště
jména dělitelných hmot a látek, času a místa, v rus., pol., čes. a luž.,
jako některá jednoslabičná v stsl. a slovin., mají obyčejné (ve smyslu
Gen. partitiv.) koncovku -ov, -to (viz tuto), ces. však má u vtero-
členných vždy jen přehlasované je (Z m): kon-& (kon-je), kraj-e, meč-e,
pol-e, čit-í (-2 = Jé- = sjé- = %ja), rus. UyT-bä, slvn. čut-ja, pol. czuc-ia,
luž. čué-a, srb. uyh-a.

c) N. V. A. d. m. -, -M: BPAT-A, CTIN-A, POXHTEN-M, MAK-A, NETE-
uny-a atd., cf. Ta, m-(me) aj. Podobně i v jiných jazycích, jež mají
dual: věd. vrk-ä, ubh-ě asvín-á (Bopp. Krit. Gr. 93), zd. vehrk-a,
řec. AÚu-w, xvo-ıo, lit. vilk-ů, dalg-iů (viz Schl. Ksl. 239); skr.
vrk-áu má pro rozdíl od N. sg. £. (věd i I. sg. m. i N. V. A. pl. n.)
přivěšené v=v—=vs=va, cf. A. d. náu: vám aj. Podobně si vy-
kládám i lit. w — avá = ava, cf. du == dva ap. (cf. Bopp. II. 64), jako
níže slovin. u, jež Miklosich (I. S. 276) nazval „auffallend“.

I v ostatních nářečích slov., jež mají dual, je zde -a, ja, jen
stě. a někdy i stsl. mají -u (=5-n=5-ja), jež se obyčejně vy-
kládá z t. zv. „u-kmenův“ (N): osa nox-m, erın-n, KBOX-m atd. stě. oba

bratr-y Klenovica, zapolená zraky, krásná parohy atd.; slvn. sinu
(w=0o-v=o-va) cf. Mikl. I. $. 289, kde i bog-o-va aj., cf. G.
sg. m. sin-a, Sin-ú i sin-o-va (Levst. 12, 14), tat-a, tat-ü i tat-ova
(Janež. 20, Metel. 178, 179.) Ostatně viz -ov, -w, d). Hluž., kde A.d.
životných — G. d. — G. pl. pro rozdíl od G. A. sg. m. k -a obyčejně
přidává j (— ja), před nímž ja se ouží v je: N.V. d. pop-a-j, muž-e-j,
N. V. A. d. dub-a-j, nož-e-j atd., cf. pol. dwaj a dwa ap. I rus. po
číslovkách 2, 3, 4 zachovala N. A. d. m. na -a, -4, jenž se však
obyčejně považuje za G. sg., s nímž formalně se shoduje i co do
přízvuku: IBA ÓpáTa, TPE CHHA, ueTHpe UCTOBĚKA, IBA SMĚX atd.,
pročež se po těch číslovkách obdobně klade i G. sg. n. cf. 184 OBH
Tpu ceCTPM atd.

d) N. V. A. pl. m. -ů, -W Yag-a, NOX-H, NOZ-A, AHY-A, ZNAMEN-HI
atd. cf. Ta, m-(me) ap., což se opět úplně shoduje s ostatními jazyky
příbuznými, jež mají ntr.: věd. jug-ů, zd. dát-a, řec. 6vy-a, ned-in,
- lat. jug-a, fol-ia, got. juk-a, kun-ja; skr. jug-%-ni má přivěšené -ně
T*

100

pro rozdíl od N. sg. £. (věd. i N. V. A. d. m. a L. sg. m.). Zd. řec.
lat. got. a slov. -a, -m je zde zkrácené, jako v N. sg. f. (viz tento).

Zcela tak 1 v ostatních nářečích slov., jen že -um se tam skra-
cuje a stahuje a V Čes. -Ja je vždy zúženo: pol-e, znamení (í— jé = Bjé)
atd. V rus. se ten pád liší od G. sg. přízvukem, neb oxytona jsou
v pl. paroxytona, a barytona jsou v pl. oxytona: TAŠ3T-a, Min-a,
IB- á, IIOT-Á, KOIÉ0-a, MepeB-ä, BEpeTÉH-a atd.; též -w, -u tu bývá:
THŠ3I-HN, ÁŘI-H atd., cf. stsl. a std. -m v N. V. A. d. m. (3. c) a rus.
-51, -u v N. pl. všech tří rodův u přídavných jednociennych.

4. Koncovka -ov, -ıo přichází též ve více pádech (pročež se
v D. sg. m. n. zájmen sesiluje, pro rozdíl od ostatních pádův po-
dobných):

a) V D. sg. m. n., kde je -oy Staženo Z -0-BBZ0-BH a |
I6-Bh Z I6-EH ”), jež přichází, zvláště u jednoslabičných podstatných
muž. (nikoli i stř. ani u přídavných), též nestaženě: pas-oy i pas-o-En,
Kou-to 1 kon-ıe-sn atd. Vostokov (Gr. 15, 22) praví, že v Ostr. Ev.
první koncovka -oy, -to přichází s přídavným (přívlastkem): czınoy
YAOREYLCKOYOYMOY, BOTOY MOIEMOY, MAOV Mňipov atd. a druhá koncovka
-0BH, -IeBn Ze přichází bez přídavného (přívlastku) na konci vět: sparov
IErO FREBORH, MHROCTE CBOW HIAKOBORN, A tak i jinde, na př. v Sav. kn.:
NPHCTANHA | OVYCHHYH KE IHCOVCOBN (ČASTO), H FAAFORA IHCOVCE NETPOKH,
ÍNCOVCA REKOMÁ KT KAHRĎT UPKHIEPEORH, CTOMUITEH PEMA NETPOBH Atd,
Cayan ne... NPHNAVE KR APXHIEPEORH (APOSt.), H OBPATHUIACH KE FOCHOXEEH...
H MENO3N BEPOBAMA KT FOCHOAOY (ib.), onum rocnogern (Ex0d.), ZA EHTE
CA H3PAHNIEBH .. . NPHNECETE APXHTPHKAHNORH ... CHYB BhCh JACTL CHINOBH...
BEPR HMEAH MOCEOEH... MOVCEORH FTAFONÁ BOTK... DHTHNE FAACONA AHL-
AP608H... NECH Apoyrz kecapenn (O. E.), CÍ. KK3PEER KK KEPKORH TOrO
XPAMA, NEPOVNÉ NPHNTEI KB Beperoku (Nest.), cf. čes. panu Josefu Toma-
nov? ap. u sv. Jiří a u Jiřího, Jiřímu z Poděbrad atd.

Přechodní tvar se zachoval v příslovci: zom-o-En i Z0M-0-Eh (též
Kou-0-Mb, olxade) a zox-ov (adv. «ore Mikl. lex. a gr. I. 26, 179),
slvn. dom-ó-v i dom-ü, ste. dom-6-v a dol-ó-v, ně. domů a dolů,
rus. JOMÓŇ, TONÓŇ (-Ň —H = jiz By), luž. dom-o-j, dol-o-j; cf. srb.
kyku, Dat. bez předložky, a podobně často srb. i u Nestora a j.

Nynější nářečí slov. se tu zdánlivě rozcházejí tím, že mají jen
staženou neb i nestaženou, skrácenou neb neskrácenou, změněnou

*) Of. slovesa VII. 1. (mého roztřídění, str. 29): AHK-O-BA-TH * AHK-OY-IM
= IHK-0-E-t), ROIG-BA-TH * BO-I0-M (= BO-IE-R-I), rus. TOP-e-Bä-Tp :
rop-$-P (= TOP-e-B-w), pol. gotow-a-6: gotu-je (od gotów) atd., cf. fr. ou = ů,
angl. ew —ju a ow-= někdy u, něm. Leute= MIOAHIE atd.

101

£ neb nezměněnou koncovku; tak rus. vždy jen -y, -70: ÓpáT-y, KOH-
- atd., podobně srb.-chorv.; pol. -u, -tu i -owi, -t0w% (stpol. -vewi):
- brat-u, kon-iu, i brat-owi, kon-iowi atd., podobně čes. bratr-u, kon-i

© (stě. kon-iu) i bratr-ovi, koň-ovi (stě. kon-ievi), a v prostomluve

i bratr-oj, koň-oj atd., ale jen u Zivotnych; hluž. -ej = eji = e-vi
-i starší - — oji — ově i u, zvláště u neživotných a víceslabičných:
- syn-ej, muž-ej atd., starší ps-eji, nož-eji, bratr-evi, knjez-evi, dom-oj,
- knjez-ovi, boh-u, zakon-u atd. (Pf. gr. 36, Mikl. Gr. 516—518); dluž.
-oj = -oju (cf. slvn. -ovu) 1 w, zvláště u neživotných: dom-oj, golc-oj,
gréch-oju, jeleh-oju, baran-u, muž-u atd. (Mikl. Gr. 553—554); slvn.
-u, -ju i -ovi, -jevt, ano i -ovu -jevu, zvláště u jednoslabičných:
- brat-u, kon-ju, ps-u i ps-ovi, trák-u i trak-ü, trak-óvi i trak-ovu,

dn-u, dn-évi, dn-evu atd. (Levst. Gr. 12, Janež Slov. 20, Mikl. I. 183).

V ntr., jako u neživotných mas., obyčejně jen staženě -oy, -ı0:
ATA-0V, NOX-I0, 3NAMEN-H-10 Atd., VÝMINKOU 3NAT-0-KH, AHIJ-E-RH, MOP-IE-EH
(Mikl. Gr. 34), cf. spumen-e-kn (živ. sv. Sim. Saf. IX. 12), pol. ku
potudniowi (bible 1632 kr. 7. 25), sloncowi, dzieciatkowi, ziólkowi,
- imieniovi (Mikl. $. 807, 819), dluž. sIyůco-ju, blid-o-j, koryt-o-j (Mikl.
555) a hluž. slow-e-j, vjek-e-j. .

Jiné jazyky tu mají na pohled úchylnou, ale v podstatě touž
koncovku: skr. vrk-á-ja (ja ==% cf. zd. řec. aj.), zd. vehrk-ä-i, řec.
Aúx-o #vo-ı@, lat. lup-0 (0-—stl. Di), soc-io, arm. G. D. mard-o-i
© (vysl. mard-o Bopp I. 509), lit. vilk-ui (vysl. vilk-uj, we = avi, cf; G.
d. pl. N. d.), got. vulf-a (a m. a-?), har-ja, a tak i v ntr. V lotyš.
- D. (©) sg. m. -m = mě — vě = bhi : kung-a-m , ve-ja-m, těv-a-mi,
brál-a-mi atd. cf. Bielenst. Gr. $. 333. Bopp. Gr. II. pag. 2. Sr. též
XOM-0-Mk — 30M-0-Bh (výš) a srb. 1. sg. f. -0B = »0M.

Všude totiž ku členu, původně a, přistupuje vyznak D. sg. v
buď prostě, přičemž se hláska členu dlouží (-á-i, -&-ja, ©) nebo
s přídechem v, j (-vi, vb, ji, jb), oboje, dloužení členu a i přídech
význaku z pro rozdíl od L. sg. m. n. (viz tento), aby totiž v silněj-
ším Dat. význak nesplynul s členem v dvojhlásku, jako se to děje
v slabším Lok.

b) Totéž -oy, -w, jako v D. sg. m. n. přichází i v L. sg. m. n.
zvláště jednoslabičných podst. muž., nikoli i střed., ani přídavných,
místo a vedle -z, -m (viz níže): © Cmn-oy (2v zo vo Ostr. 46. b),
NA CHIN-0V (&v TG Tvoym Sup. 451. 18), 8% zom-oy (Sup. 95. 2), ma
A&B-oy (Sup. 261. 8) a j. Vost. Gr. 16., viz Mikl. Gr. 15. Uvedené
- tam též non-oy: KT% NONOY Anne, na nozoy Abne a nozoy nomru je L. d.,
-jako čes. v polou, na polou (cf. totéž slovo v G. d. pod d), t. j. mezi.

102

oběma polovicema, tedy jaksi v obou polovicích, stě. mezu, srb. meby,
rus. a stsl. memxoy také nemůže být než L. d. pol. miedzy, miedzy
a rus. MeXH, Mexb je L. sg. f.

Ještě více v nynějších nářečích slov. netoliko u jednoslabičných,
ale zvláště po hrdelních, aby se nemusily proměnit, i po jiných sou-
hláskách přichází -oy, -to i -oen, -iegn, buď ještě vedle x, u (rus. jen
mas.) anebo už výhradně (slov. srb. chorv.), tak že je L. sg. m. n.
— D. sg. m. n. jako v fem. (viz níž). Pol., hluž. a dluz. u vtero-
členných vždy, u prvočlenných však téměř jen po hrdelních jako
čes., mívá L. -= D. Rus. L. sg. m. na -Y, -», vedle —6, se liší pří-
zvukem, podobně prý v srb. (Dan. Obl. 7. a Glas. VIII), což je
ovšem vedlejší a novější rozdíl, neb v podstatě se neliší y v L. od
y v D. (cf. D. -omov: L. -om, lat. D. — Ab. m. aj.): rus. L. sg. m.
BP Caj-Ý (i BP CAN-b), BP Kpa-Ď (i BP Kpá-E) atd., čes. D. L. sg. m.
n. bratru i bratrovi atd., ale v duchu, o bohu, v oku atd. podobně
pol. a z části i luž., ale tam i D. L. sg. m. n. kon-iu, pol-u, zdrow-iu
atd., slvn. D. L. sg. m. sin-u i sin-ovi, kon-ju, del-u, pol-ju atd.
a podobně srb., jen že tam je v D. L. sg. vždy jen y, Jy.

c) V G. L. d. m. f. n. je -oy = 0-BR = 0-M, a -0 — E-BK ==
IE-RA: PAB-OY, KON-I, PTIB-0V, non-ıo atd. cf. slyn. N. A. d. a G. A.
sg. sin-u (Mikl. Gr. $. 276. 290.) = sin-0-va; CHN-0-BOy A CTAKN-O-BoY
(Mikl. Gr. 26) mají obdobnou koncovku (cf. slvn. D. sg. -ovu a dluž.
-oju) jako dluž. G. (A.) d. pop-o-vu, muž-o-vu, ryb-o-vu, pol-o-vu
atd., hluž. též jindy vjelk-o-vu, ale teď jako v G. pl. vjelk-o-v, muž-
0-v, ryb-o-v, pol-o-v atd., a tak i slvn. G. d. = G. pl. slap-o-v, kon-
je-v, rib, pol-j atd., (cf. i lit. G. d. = G. pl.); stpol. a stě. -ú ně.
ou: w rek-u, v ruk-ou, na ramen-ou, na kolen-ou, do prs-ou, od
polou atd.

Jiné jazyky tu mají opět jen zdánlivě úchylnou koncovku: skr.
asv-a-jö-s, pät-jö-s, zd. asp-a-jó, (jo — ja-u = ja-vp = ja-va), lit.
vilk-ú (úz a-vb— a-va), pač-ú (== pat-jú) cf. dva ap. Skr.-zd. -a-j0 +s:
slov.-lit. -oy, jako dvoučlenná koncovka k jednočlenné; podobně
1 -0-60y : -oy, kdežto skr. jo — s = slov.-lit. 70.

d) Též v G. sg. m. (nikoli i ntr.), zvl. jednoslabičných podstatných
(nikoli i přídavných) přichází -oy = 0-8% = 0-Ra a -10 Z I6-KB T -EA
místo a vedle -a, -m : Bon-oy cBotero (Ostr. 105. b. a 236. b.), 70 Rpbx-0V. ©
(Ostr. 277, a.), Bbnz zomoy (Sup. 38—19,) enaanum mer-oy (Sb. 1076)
(Sup. 213. 17), Rmmme mnp-oy (Sup. 235. 17) a j. viz Mikl. Gr. $. 8.
a Vost. Gr. 15. Uvedené tam též nonoy : 10 nonoy, H3% Noxov, OT% NOROY
je G. d., jako čes. do polou, z polou, od polou, cf. totéž slovo v L. d.

105

pod 5) a nonzma (J. d. sup.). Slvn. tu má, zvl. u jednoslabičných,
vedle -a buď -ú neb plné a nestažené -ova: Sin-a, Sin-Ó-va i sin-ü,
zvon-ó-va i zvon-ú, glas-Ó-va 1 glas-u atd., cf. čes. z dom-o-va i z domu,
z venk-o-va i z venku. Üf. oTEKAAOV Z OTEKAKOKA.

V některých nářečích slov., zvl. v čes. a pol. (méně v luž.)
u neživotných zde zavládlo -ov, -10 na újmu -a, -m; v čes. však jen
u prvočlenných: od mostu, do hradu, bez smyslu, u sloupu, s dubu
atd. ale od kraje, do ohně (ě -= je = ja), bez pláště, u nože atd.
V rus. nejvíce jména dělitelné hmoty a látky mají -y, -ro, když to
je Gen. partitivus, jinak mají též -a, -4: Muöro enbry ale 1BŠTS
catra, uámra YAW, KÓSCDM, RYOÚTP AHŇCY ale UPsIHOcTR anhca atd.
Srb.-chorv. tu má jen -a, -ja.

Toto -oy (= o-sa) :a (= 0-a) jako Dat. -oy (= 0-sn): Lok. -x
(= o-n), t. j. vyznak a tu přistupuje ku členu (0) s přídechem, jako
-v Dat. sg., pročež se té koncovky užívá s jakýmsi důrazem (viz slvn.
přízvuk jmen jednoslabičných muž. r. (nikde sťř.).

e) Ve V. sg. m. je -0 = 0-R% = 0-K6, a -10 — -ET 7 IE-K€, jež
sice nepřicházejí nestažené, leč čes. dom-o-ve! venk-o-ve! (slvn,
V.=N.). V starších památkách rozličných nářečí slov. je -oy u prvo-
členných řídké vedle -e, w (viz toto pod 2. c): cmu-oy i cmu-e, bez
rozdílu v Ostr. sup. i j., ale nyní v některých nářečích slov, čes.
pol. mir. zavládlo -oy, zvl. po hrdelních souhláskách, aby se nemu-
sely rozlišit: čes. vrahu, hochu, kluku, i synu atd. pol. czleku vedle
czlowiecze, duchu vedle dusze, ale wilku, szpiegu, ludu, dziadu, synu,
(stp. syn-ie) aj. mir. cHŠry, ÓarTpkY, Byüry atd.

Koncovka w však je téměř jediná u vteročlenných, vyjma -14k
A -3h (VÍZ 2. C): KON-IO, OVYHTET-I0, HECAP-10, Mam-oy Atd., ale i uHKONU-IE,
anzpe-te (Vost. 20). a kua3-0y sup. 119. 17.

Toto -ov (= 0-se) : e jako lit. V. sg. m. -tau (= ja-ve): č (— ja)
(Schl. Lit. Gr. 182.) neb jako -ať:e (=ä Schl. Lit. Gr. 115.) cf.
skr. V. sg. £. -č (= a-i): ved. -a t. j. jako dvoučlenná koncovka
k jednočlenné, a užívá se jí teď více, než dříve, aby kmenová sou-
hláska zůstala nezměněna a tudíž kmen a slovo bylo jasné, srozumi-
telné; cf. na př. čes. vlče V. sg. m. i N. A. V. se. n. (grava).

5. Koncovka -4, -m náleží také několika pádům (pročež se
v L. sg. m. n, a D. L. sg. f. zájmen sesiluje pro rozdíl od ostatních
- pádův podobných), a všude je £—o-i a u (— n) = «-i, t. j. kmen
členu 0, te s význakem pádu i stažen v x, M:

a) L. sg. m. m.: pag-k, KON-H, ABI-K, non-n atd. Ze se mimo
rus. a slc. před tímto x hrdelní souhlásky r, x, x měkčí v 3, 4, ©:

ER om oa doo Re S a A o sad) Sdot ta u plod o V09, dy, obo zatě SAME dr: > ao nz
p op voe) E Pozná SE ka BE u PR Se 6, ks er k PAv SR, zda dolin k k ee Ako ER I dění S 968
3 rt 0 460 da + A He DE ER bo) SV j > Nas

104

E03-E, OVC=E, EXKIJek, Oij-k, OYC-k, EBNECE-K atd., vyhýbají se tomu

nynější nář. slov. tím, že tu volí koncovku or, w, jak jsme viděli
výše (4. b.), t. j. význak toho pádu 7 přibírá přídech v a pak se
skracuje a stahuje, jako v Dat. sg. m. n. Místo -x v některých ná-
řečích slov. tu bývá pouze č (po sykavkách psáno y), před nímž se

- hrdelnice měkčí: cf. mlr. a srb. w — $, a vlrus. bez přízvučné 6 —u:

CunbTB, eBunbrens, KONŠHU, MBŠCTU, ŠTAMY (proti TĚME), Ira (proti
Tb) atd., cf. čes. brzy (m. brzi = brzě), na buku v lesy (m. v lesi —
v lese) a pod. více v nár. pís. mor.. luž. v snéhu i v snézy, v klo-
buku i v klobucy, v břuchu i v břušé, i ntr. v jabluku a v jablucy
atd. (Mikl. III. 516, 518, 521, 523). /Ioma, lat. domi je G. sg., cf.
srb. ROT Kybe. Jiné jazyky tu mají větším dílem touž koncovku čili
týž význak pádu: skr. ásv-é (č — a-i), zd: asp-e, řec. íxmw-© (w— 0
cf. očx-ot sr. Bopp. Gr. I. 4011), lat. egu-0, stlat. equ-0i (cf. Bopp. I.
404, 405), lit. vilk-ě (č — $ = a-i, cf. N. A, d. f, D. sg. f. a V. sg.
m.), dalg-y-je i dalg-y (y = je-i — ja-i), got. vulf-a (a — a-(i)). V řec.,
lat. a got. L. -= D., jako v slov. v fem.

b) D. L. sg. f.: pus-r, soyp-n atd.; rus. analogicky 6 m. u:
Gyp-% atd., a srb. mlr. zas analogicky u m. 6: pHó=H atd. (cf. G. sg.
a N. A. pl. f.). Před x se měkčí hrdelní souhlásky r, k, x V 3, y, c:
N03-%, pňij-E, moyc-z atd., jen ruské a slo. DYRŠ, HODŠ, Mýxš, atd.
též v srb. jednoduchá souhláska se tu obyčejně měkčí: PYNH, HO3H;
CHacH atd., ale MaukH, nymRE atd. Též. hluž. © (po sykavkách )
stojí místo a vedle é (72 6): rucy, nozy, fidzy (N. figa), kosy, vedle
skale, pečé (mars), vodZ-& (Roxs), muše atd. Jako v slov., tak i v ně-
kterých jiných příbuzných jazycích má D. a L. jednu a touž kon-
covku: řeč. zoo-e (© — «-ı), cf. yau-a-ı, lat. Rom-ae (ae — a-i), egu-ae
stlat. egu-ai (Bopp. I. 404, 405), got. gib-ai (viz L. sg. m. n. v týchž
jazycích), veskrz jednočlenně, jako slovanský.

Některé jazyky rozeznávají D. a L. a mají D. sg. £. skr. ásv-á-
-já-i, zd. hizv-a-já-i a L. sg. £. skr. ásv-A-já-m, zd. hizv-á-ja, lit.
ránk-o-je (proti D. ránk-a-i) atd., veskrz dvoučlenně.

c) N. V. A. d. f. m.: (ME-X, BOVP-H, WET-x, Mox-H atd., cf. TK,
n-(ze) a p. I zde ovšem « měkčí předcházející hrdelnice: pay-s,
103-5, MOVC-E, REI-E, (KEKO palpebra) atd. tak i slvin. rocé atd. hluž.
rucy, nozy atd. I příbuzné jazyky tu mají touž koncovku: skr. äsv-€
zd. hizv-ě, řec. xöo-« (© = « = as), lit. rank- (© pouhý význak
pádu, bez kmene členu. A

6. V N. pl. m. je koncovkou a) -n, -H, t.j. pouhý význak pádu
% bez kmene členu: pas-n (= pas-(z)-n), kon-n (= xon-(k)-n) atd., ©

105

jako lat. lup-i (= lup-(0)-i), amic-i (= amic-(0)-i) atd. To -m měkčí
předcházející hrdelnice r, k, X V 3, W, €: 503-H, EXTI-H, KOVC-H, BALCEH
atd., jako x, jež zde zastupuje (cf. slov. Tm (= T(1)-n), skr. te, lit.
tě, rus. TĚ, got. tha-i) a s nímž se i jinde střídá (cf. imperativ pnym:
PRIJETE, NOMO3H: NOMOZETE, BPECH: BPECETE Atd., TUS. INCKÁ: MEKÁTE, ITO-
Morú: MomorýTe atd., jakož i D. L. sg. zájmen osobních mu: mens,
TH: TEBE, CH: ce, Skr. mě, tvě, řec. wot, rot, oč atd). Oné proměně
„kmenové souhlásky následkem změkčení vyhýbají se (zvláště nynější)
nářečí slov., tim, že ku členu 0, te přidávají retní přídech x a kmen
takto rozšířený (cf. ces. domov, venkov ap. stsl. CHyk a CHIERT, TAKT
a TAKORE Ap., jakož 1 UPpbKRI A UPhKRKL, KAMR A KAMENL ap.) Z Části
sklánějí jako kmeny t. zv. konsonantní, tedy zde s koncovkou -e
(= skr. -as), čímž povstává

b) koncovka -0-Re, -le-K6€: AAP-0-K€, CAN-O-RE, CXT-0-KE, MOR-IE-BE,
MbY-€-R€, 3MH-te-Be atd. (Mikl. I. 27.) Tou koncovkou, jež se oby-
čejně vykládá z t. zv. „u-kmenův“ (!), slověnština se zároveň vyhýbá
nedorozumění, neb N. pl. m. zap-n, can-n, C%y-H, mon-n atp. je též
II. sg. imperativu, a N. pl. m. Mbyn, 3uuu ap. je též L. sg. m.
Koncovka -0-Re, -ie-Ke se rovná skr, -a-vas : sün-ä-vas (CMNOKE), věd.
-A-sas : dhum-&-sas (NmımoRe),, zd. -äh-ho : vährk-an-hö (Rınnose) ,
stper. -ä-ha: bag-ä-ha (soroge) ap. cf. Bopp I. 460. Čeština u jedno-
slabičných a po hrdelnicích volí -ové (= ovbje, cf. slvn. luž. a rus.
kollektiva): lvové, synové, svědkové, ženichové, soudruhové atd,
hluž., jako pol., obyčejně u osobních: džedove, džedojo (-0j0 = ove,
cf. skr. -a-ja-s), človekove, feznikojo atd. V srb. a slvn., zvl. u je-
dnoslabičných, obdobné -o-en, -I6-RH: TDATOBE, JIBODOBH, KPälbeBH,
KOBEBH, synovi, větrovi, daževi atd. zřídka vetrove, zidove aj. (Mikl.
III. 183).

c) Některá nářečí slov., zvl. rus. a dílem i pol., význak % sta-
hují s kmenem členu -0, v -m (před nímž se hrdelnice ovšem také
nemusejí měkčit), a S te v u; tak rus. u životných i neživotných
má stejně, u prvočlenných -M (== m) a u vteročlenných -H: Góra
(a po hrdelních m. H— m), BÓTEH, TÝXE, pa6ú, TĚTN, nöms atd. To
-M (= m) zde není, jak se obyčejně učí, A. pl., neb N. A. pl. mení,
HOXKŮ atd dokazuje, že v rus. je neživotný A. pl =N. pl., jako
v sing. cf. strus. A. pl. = N. pl.: B5 KODOJÚ, BE VTATEJH, BE CBAJÓTENH,
BT COJIOBBŮ, Bb RYNNM, BP UJCHÁ, BE MOHÁXU, BE KO3AKŮ, BE COANATH
atp. Toto u (== mw) N. pl. m. (cf N. A. pl. f.) se rovná zd. -oč (t0i),
řec. oi (rot), iz-0w, lit. vilk-aí, jakož i got. vulf-ös (cf. gib-0s), skr.
vik-äs (cf. ásv-ás N, pl. m. f.) atd, cf. rus. TB s lit. dě, got. thai, skr.

106

zd. te. Cf. Bopp. I. 455, 456. I pol. teď nejen u neživotných, nýbrž
i u životných, ano často i u osobních má v N. pl. -y (=m): wilki
(i=y), stp. wiley (y=i), Polacy i Polaki, anieli i anioly, rycerze,
towarzysze, konie, motyle atd, což se vykládá tak, že teď N. pl. =
A. pl, když A. pl.=G. pl. a G. pl. = N. pl. Čeština té koncovky
užívá jen u neživotných: duby (stě. dubi), mraky (stě. mraci), meče
(stě. meči), koně (č — ie = m). |

d) Některá nářečí slov., zvláště rus., mají v N. pl. m. také
touž koncovku, jako v G. sg. m. (cf. též lat. N. pl. — G. sg. m. f.),
totiž -a, -m, jež se v rus. liší od G. sg. m. přízvukem vždy na kon-
covce, jako v N. A. pl. n. (kdežto G. sg. těch jmen nemá přízvuk
na poslední): r1xa3-á, ropojm-á, TOM-á i AÖM-B, —xI$Ó-á XIŠÓ-H,
MBĚT-Á i IBĚT-H, 0Ópa3-á i ÓÓPA8-B, BO.IOC-A i BÖNOC-E, KPA-Á i EDÁ-H,
Abkap-A, yaurTen-á atd.; pol. tu má též -a vedle -y: okreta, pulka,
- urzeda, Zywota, kamiona, jeczmiona, akta, fakta, statuta, talenta, do-
kumenta aj. (Mikl. IIT. 453); čes. též -a vedle -y: vrcha, bora, hona,
prsa, kamna, kouta, oblaka, Hradčana aj., i slvn. -a vedle -©: kamna,
kóta, póta (Mikl. III. 181).

e) Osobní jména na -uux, odvozena od hromadných jmen tříd
-a národův na -a, -m, -» (na spůsob přídavných přísvojných, cf. na-
Šinec, unser einer, EBDEHNE, unus de Hebrea atd.) v pl. ovšem nutně
ztrácejí čili odvrhují singularni -nnı a sklánějí se pak buď jako
kollektiva žen. na -a, -m, -k (pouze v sing.) aneb, končí-li se kmen
na H, p, jako kmeny t. zv. konsonantní (na -m) s N. V. pl. na -e
(srb. z), jež se rovná skr. -as, Tec. -eg, lat. es, lit. got, -s (= -bs):
HIOTHNE — HIOAA, ATPHNE - ATpA, MOPEABHNE — MOPLABA, POVCHHE (i POvCHIYh
Sl. v pl. Igor.) poych, verazunn — VERAKL, TOCHOSHNL - TOCHOAA, BRACTEAHNE -
BnacTena, pol. szlachcic - szlachta, Litwin - Litwa atd., aneb cnogzunuz -
CAORENE, AROPHMNHNE — AKOPIANE, TATAPHNE - TATAPE, EOMPHNE (BOXAPHNE) -
Bompe (EOXIAPE), CPEHN - cpsH i CPÓJBH 1 Koll. cp6an atd.

Některá jména od N. pl. na -n tvoří kollektiv sg. žen. s členem
-m (životná, cf. N. sg. f.) neb neutr. s členem -1 (neživotná, cí. N.
A. sg. M.) EPAT-H-M ij BPATP-H-M, KENA3-H-M, AHCT-H-IE, UEET-H-I6 ALA.
rus. ÓPÁTBA, KHA3BÁ, Apy3bá, NÚCTKA, BÝÓBA aj., pol. bracia, ksieža,
srb. Ópaka, MBeke, čes. bratří, kněží, listí, kvítí ap. cí. Bopp I. 457.

T. V I pl. m. n. je koncovka -m, -H: pAE-H, ETEK-K, KON-H,
MRY-H, AEA-L, NOX-H, 3NAMENH-H atd., jež se rovná koncovkám toho
pádu v jiných jazycích: lit. vilk-ai-s, dalg-ei-s, sveč-ei-s (= svet-jai-s),
řec. AUx-0u-, Úm70-01-9, xÚo-101-9, lat. lup-i-s, egu-i-s, soc-ii-s. zd. asp-
ái-s, vehrk-äi-s, skr. ä$v-äi-s, vrk-äi-s, neb -u==1-n, a -MZ h-H, £. js:

107

ve slov. kmen členu (-%, -k) s význakem pádu (-n) stažen, kdežto
v jiných jazycích k nestažené dvojhlásce ještě přivěšeno -s (= si =
mi = bhis ap.) pro rozdíl od jiných pádův, čehož slov. patrně ne-
měla zapotřebí. Cf. 11. b. c. d. e. 12. a. b.

Zřídka v I. pl. m. n. přichází též -smn, -bMH: AAPEMH, rpPEXEMH,
rEO3AbMH, mann atd. (viz níže), t. j. týž význak pádu (-u) s příde-
chem nosovým (-m), tak že nemůže splynout se členem (-=, -n). Cf.
věd. äsvebhis, jemuž by se však rovnalo slov. zapzmn ap. (viz níž).
Tento I. pl. m. n. by se mohl vysvětlovati také z I. sg. m. n., jako
by -EMH, -sun bylo = sun 4 u, -bMb-H, £. j. =L sg. m. n.—-H (vý-
znak pluralu), cf. arm. I. pl. mig-av-g', mard-ov-q ap. == I. sg. + vý-
znak pluralu (q‘).

V nynějších nářečích slov., jako rus., pol., luž. tu analogicky
zavládla koncovka I. pl. f. (viz tento) a v srb. má I. D. a L. pl.
jednu koncovku a to podobnou, ano touž, jako luž. D. L. I. dual
(viz tuto).

8. Koncovka -m, -m náleží opět několika rozličným pádům,
a Všude je -M = 0-H, -M = KE-N — 16-14 — 1e-un; Úedy;-M : -m (Z teuu)
jako L. sg. -z (= 0-u): D. sg. m. n. -0-gH (-ogb), aneb jako L. sg.
-#: L. sg. m. n. -emn (Z e-mu, zd. -jahmi), cf. KEXM i REX, KAMEI
1 KAMENb, KOA i KOPENL, NPRKEI I PhKBEK Atp., t. j. je tu vždy týž význak
pádu (n), jednou pouhý, po druhé s přídechem (-nu, jako -ku, -mu).
Prvočlenná totiž přijímají tu pouhý význak pádu -n, jenž s kme-
nem -o (z) splývá v m, kdežto vteročlenná přijímají zde týž význak
S předraženým u, tedy un, slábnoucí V m i pouhé m (cf. A. sg. u
a RENR ap.), jež s kmenem členu te se moutí v nosovku -m (cf. nec-ň
ap., kde -a = ou — 0-m4 — skr. -ámi). Tento rozdíl byl bezpochyby
nutný, neb kdyby i vteročlenná zde přijímala pouhý význak u, splynul
by s členem te v u (= n), jako v I. pl. m. L. sg. a m. j., a kdyby
prvočlenná přijímala význak n s předraženým u, tedy -un, slábnoucí
V u, smoutilo by se s členem o v nosovku x; v jednom i druhém
případě by tím povstávalo- nedorozumění pro podobnost s koncov-
kami jiných pádův, jak uvidíme dále.

a) A. pl. m.: RVEK-M (IZ RXEK-K 4 H) a KON- (TZ KON-IE-N Z
KoH-h—- Nb) se rovná lit. vilk-us (=vilk-a—+-s), stpr. deiv-ans
(= deiv-an + s), got. vulf-ans (= vulf-(an) -- s, cf. thana), Avx-ovs
(= 4Úx-00 + s = AÚx-ov-+ 5), lat. lup-0s (= lup-00 + s =lup-om--S),
arm. měg"-s (= mig-a -+ s), mard-s (= mard-o + s), varaz-s (= va-
raz-u + s) atd., t. j. A. pl. m. je všude — A. sg. m.-+- význak plu-
ralu s (před nímž m dle zákonův hláskosloví slábne v » i n, t.j.

ae TE 9 2 -> Zš ny: 76 edn soy alk S 15 pe R Mě PMI en > ER V E by E = wann OUT,
RENTEN “ x u A A En, RER FE k BE; BE Eh, 26 a ne
ja] r R cd a 3 - “ pí 2 Ná (m y +. = 7 EI

108

v pouhý nosový pahlas, ano i v pouhou délku předcházející hlásky),
za něž má slověnština u prvočlenných n a u vteročlenných n = u — mn.
Střec. je A. pl. m. i rois (== rövg) a dor. Tes (— t009 — tovs), cf.
Bopp. I. 476, 477. Zend. A. pl. m. asp-an = skr. ásv-án místo plu-
ralního s (-ans) dlouží hlásku členu A. sg. m. (zd, asp-em, skr.
ásv-am), pro rozdíl od A. pl. f. (viz tento), cf. Bopp. I. 476, 477.

Nynější nářečí slov. vteročlenné -m zaměnila střídnicí re (i stpol.),
místo níž má rus. (dle prvočlenného -u) analogické n; srb. chor.
a slvn. za prvočlenné -m zaměnily (dle vteročlenného te — m) analo-
gickým -e; kromě toho rus. pol. a luž. u životných místo A- pl. m.
užívají G. pl. m. (jako je to v sing. u Zivotnych i v ostatních ná-
řečích): čes. vlky, duby, koně, meče, srb. ByKe, Ty6e, KOBe, Mane,
pol. wilków, deby, koniów (koni), miecze, rus. BOARÖBB, YO, KOHÉŮ,
meuú atd.

b) G. sg. f.: pmas-m (ZZ puE-0-H — pris-a-n) se rovná lat. equ-ae
— stlat. egu-á-i, famil-iae (= famil-iá-i), skr. Zäjä-jai (N. žájá žena,
choť, viz Schl. Comp. 554. Pozn.), arm. mig-i (= mig-(a)-i, N. meg’
= mig-a Mar-na), drtad-a-j (Petermann decl. I. p. 30) ap.; vtero-
členné Koyp-H (IZ BoYp-ie-n — soYp-mn-m) se zas rovná lat. terr-äs,
famil-iás, řec. yeeo-čs, lit. ränk-ös, got. gib-0s ap., kdežto skr. äsv-
ä-jäs a zd. hizv-a-ja jsou dvoučlenné, jakož i ža-já-jái (jako by bylo
slov. plis-o-M, Boyp-ie-a, dle To-m, ıe-m, cf. I. sg. £.). Stridät se tu
význak 7 s n, s, h (cf. G. sg. m. n.), jež přistupují k členu 1. neb
2., plnému neb sesláblému (kmenu).

Nynější nářečí slov., držíce pevně prvočlennou koncovku -m, až
na srb. chorv. a slvn., jež ji i zde zaměňují obdobným e (viz A. pl.
m.), vteročlennou koncovku m veskrz zaměnila střídnicí te (i stpol.
-ie m. a vedle vzácného -če), a rus. i nynější pol. ji docela nahra-
zují (dle prvočlenného -m) analogickým -m (viz A. pl. m. rus.):
čes. ryby, bouře, země, pol. ryby, burzy (y zde=i), ziemi (stpol.
ziemie, zřídka ziemie), rus. půóm, Óýpu, 3émmu, srb. chrv. slyn.
puóe, Óype, 3eMmise atd. £

c) V slov. je A. pl. f.=N. pl. f. = G. sg. f: pms-1, BOVP-H
atd jako v goth., kdežto jiné příbuzné jazyky činí malý rozdíl mezi
těmi pády, rozeznávajíce buď G. sg. f. od N. A. pl. f. (skr., zd.), neb
N. pl. f. od G. se. f.— A. pl. f. (řec.) aneb A. pl. £ od G. sg. £. =
N. pl. £. (lat., lit). Slov. N. A. pl. f. pms-m se rovná lat. N. pl. f.
egu-ae (= egu-a-i) a řec. Yoo-a-ı ap., kdežto slov. N. A. pl. £. soyp-m
se zas rovná lat. equ-äs (A. pl.) a řec. xwo-ag (A. pl.), lit. rank-0s
(N. pl.) i rank-ás (A. pl.), got. gib-0s, skr. ásv-ás, zd. hizv-3; věd.

Je

KO RY adr DY Ku x o PD DP Z AO Se A vál, plk yo Sha Fa sie P A - m . rt Fam “
= A c S ší PS n er 2

109

N. pl. f. äsv-ä-sa-s je opět dvoučlenný, jako G. sg. f. äsv-ä-jä-s.

© „Tedy i zde, jako v G. sg. f., se střídá význak % s n, s, h.

Nynější nář. slov. si tu počínají podobně, jako v G. sg. f. (viz
tento); jenom rus. tu činí dva rozdíly, u oxyton rozeznávajíc pří-
zvukem N. (A.) pl. f. od G. sg. f. a u životných místo A. pl. užívajíc
G. pl.: N. pl. BXÓBN, NMUČIN, (G. SG. BXOBH, Muens), A. pl. BTOB,
myeıp, N. A. pl. cxé3m, 3ápu (G. sg. CIe3H, 3apú) atd.

9. A. sg. f. má koncovku -a (Z 0- Z á-ue) a -m (= jo =
H-M5): PRE-%, BOYp-im atd., což se úplně rovná témuž pádu v příbuzných
jazycích: lit. ránk-a, Apr. gen-an, got. gib-a (a=a) řec. X00-üv,
lat. egu-am, zd. hizv-a, skr. ásv-ám.

Z nynějších nářečí slov. jediná pol. zde posud zachovala no-
sovky, a to krátké a súžené, tvrdé e (= 2) a měkké (jotované)
-Je (== m): ryb-e, ziem-ie atd. Ostatní nářečí slov. tu mají čisté
střídnice -Y, -W (v čes. přehl. v -2): rus. půóy, OYyp-mw, (oxytona tu
obyčejně přenášejí přízvuk na první slabiku, jako v N. A. pl.: pýkY,
sápr atd.), srb. PHÖ-Y, 36Mby, čes. rybu, zemi (stě. zemiu) atd.

V A. sg. f. je tedy význak -m, -n (vlastně -ma, -na = ma, na,
cf. got. A. sg. m. tha-na), jenž přistupuje buď ku členu plnému čili k N.
sg. f. (skr. řec. lat. got.), nebo k pouhému kmeni členu, s nímž
se moutí v nosovou hlásku (slov. lit. zd.).

10. L sg. f. má obyčejně dvoučlennou koncovku -0-m, -1-
-W : (MB-0-M, BOYp-Ie-ım atd., (s prvním členem neskláněným, pouhým
kmenem -o, -ıe), snad aby se lišil od (jednočlenného) A. sg. f.
Ostatně viz též I. sg. m. n. skr. podst. a zájmen i jinde. Zřídka
přichází jednočlenný I. sg. f. (zdánlivě podobný A. sg. f.) -a
(= 0-mb), -m (=jo-m): cz Ooux (sup. 392.), ums, zovm-ň a j.
(Mikl. III. 42.), neb to -m je snad —%, psáno i -ax (pňkax sup.
394, namaam sup. 309.) a staženo z -o0-m (cf. anxgox Assem. Mat.
25. 27. cn cosox Pat. Mih. 142.) = 0-m. Cf. stpol. jednee — jedna ap.
Malecki Gr. wiek. 9.

Nynější nářečí slov., vyjma rus. a z části slvn., mají zde oba
členy stažené v jednu hlásku dlouhou (jako v A. I. sg. f. přídavných
dvoučlenných), v pol. -a, -ťa (ef. A. -e, -ie), čes. -ou, - (stě. -ú, -0ú),
srb. chorv. -om, -jom, slvn. staženě -0 (— a), -jo (— m) i nestaženě
ale skráceně (cf. rus.) -07 (= 0-m), -joj (= ei), rus. nestaženě, jako
stsl. -0F0, -em i skráceně (cf. slvn.) -of, -eii: rus. púóor i púóoů,
6ypemw i Óýpeň, slvn. ribo i riboj, voljo i voljoj, srb. chrv. puóom,
BOBOM (co do m— un cf. I. sg. Hecem ap.), čes. rybou, zemí (stě. ze-
miú), pol. ryba, ziemia atd. Jen v luž. a částečně i v slvn, pro

RSK do do oo o E RO ae ha oo a a A dnb yan dt
7 do: FR ř N? ee Ň m re Ada P 40 pola 3

110

nedostatek kvantity hlásek není patrný rozdíl mezi LaA.sg. f:

slvn. ribo, voljo (I. i A.), a rovněž hluž. i dluž. rybu, rolu (I. i A. :

sg. £.). i
Stsl. (a rus.) nestažený (a neskräceny) I. sg. f. se rovná dvou-

člennému I. sg. f. v skr. äsv-a-jä a v zd. hizv-a-já, kdežto stažený

I. sg. f. stsl. slvn. pol. čes. luž. se zas rovná jednočlennému věd.

ásv-á, lat. (Ab.) egu-á, fil-ia, lit. rank-a, žol-ě (a — a, cf. got. A. sg.

f., č ja = ja), arm. mig-a-v.

Posud jsme rozbírali koncovky pádův, na pohled jednoduché,
záležející totiž pouze z jedné hlásky, ovšem krátké neb dlouhé, čisté
neb smoucené, pouhé neb jotované: %, k; 0, 8; A, m; 0y, 10; %, u;
H, H3 EI, H3 BI, 3, Mi; a viděli jsme, že kromě =, 1, 0, te všecky
jsou složené z kmene členu a význaku pádového, buď čistě hlásko-
vého a, i, nebo s přídechem retním a nosovým, jako K%, Eh, NE, Wh,
uz, Mb, fak že význak pádu s kmenem členu ve všech těch případech
splynul v jednu hlásku, vlastně dlouhou, čistou neb nosovou.

V následujících koncovkách je však složení ze členu a význaku
. zřejmější, neb význak, vždy s předraženou souhláskou m neb x, ne-
splynul s členem v jednu hlásku, protože tomu překážela konečná
hláska význaku buď plná, neb i sesláblá v =, », ale patrně teprv po-
zději sesláblá (než v G. A. a I. sg. N. A. pl. £. a A. pl. m.), jak
svědčí příbuzné jazyky. |

11. L 89., D. pl., D. L.d.'m. .n. a z části i L pl. mén., jakož
i D. pl., D. I d. al pl. f., mají podobné koncovky, a sice:

a) I. sg. m n.: -0-Mb, -IE-Mh, řídčeji —E-Mk, -b-Mh: PAB-O-Mh Í PAE-
b-Mb, KON-IE-Mb j KON-b-Mb, GET-0-Mb, NOR-IE-Mh atd., tedy k N. sg. m.
-E, -b a ntr. -0, -le (přistupuje význak -mk (== mu, cf. lit. sunu-mi),
před nímž, jako před každou souhláskou, -=, -k obyčejně oživuje
v původní -0, -ıe.

Tak i ve všech nářečích slov., jen že v Čes. a pol. -em (= om,
-1Mk), snad vlivem následujícího k (-mk, cf. D. pl.), a hluž. i dluž.
zas -jom (= emp, -hMb), rozšířené (cf. rus. pod přízvukem): rus.
Pa60MT, 3ÁTEMT, KOHČME, NŠIOMT, NÓIOME, KONBĚME; srb. chor. a slvn.
PO60M, KOBeM, TŠĚNOM, IIOIBeM; Čes. a pol. panem, koniem, slowem,
polem; luž. popom, mužom, stovom, polom atd. S toutou koncovkou
srovnej arm. I. sg. mig-a-v, mard-o-v, varaz-u (u=u-v); lit. I. sg.
vilk-ů (u = a-v? cf. D, se., N. A. d., G. A. pl.); stněm. wolf-u; lat.
(Abl.) lup-o, zd. asp-a, věd. ásv-á; skr. ásv-é-na je dvoučlenně slo-

/

*

vaz

k a

J m

: STA o
x N N

14

ženo, jako u zájmen: těna — slov. tun; skr. a v těna ap. se rovná
rus. 6 V TEMB ap.

V stslov. cizí jména na -nň mají pravidelně -niem:, kdežto po-
dobná na -eň mají raděj -eoms : apmıemb , COXOCHIEML, | MATEOCOML,
THMO9c0ub, ale také eneremn 1 onerema (viz Mikl. Gr. I. 8. 14).

b) D. pl. m. m. -0-M6, -I6-M%, řídčeji -E-ME, -b-M% : PAB-O-ME
ji pAß-L-ME, KON-IE-MT 1 KON-b-MB, AEN-O-ME, Non-le-mÉ atd. Tedy opět
k N. sg. m. n. přistupuje význak -ms (== mo = ma), jenž se rovná
got., stněm. a lot. -m (= mp), lit. -ms (= mps = mus), lat. -bus, zd.
-bjo a skr. -bhjas s přidaným s (cf. D. I. d.): got. vulf-a-m, stněm.
wolf-u-m, lot. grék-i-m, zel-i-m, lit. vilk-a-ms, lat. duo-bus, amici-
bus (viz Schleich. Comp. 586); střec. ürx-o-ıs, stir. fer-a-ib, zd. vehrk-
x&bjo a skr. vrk-ebhjas jsou dvoučlenně složené, jako u zájmen: skr.
tebhjas = slov. rzur, cf. slvn. volcem (Mikl. gr. I. $. 278, 280);
arm. mig-a-c, mard-o-c, varaz-u-c. V rozličných jazycích se tu stří-
dají souhlásky m, b, bh, s, c s hláskami a, u, jo, ja, a k tomu ještě
v některých přidáno s. Zd. tu má -bja (= -bi) a skr. -bhja (= -bhi)
proti slov. -mx (= ma), kdežto v I. sg. m. n. skr. má zas -na proti
slov. -mk (lit. -mö), ef. rus. -MB (== Mě). |

Z nynějších nářečí slovanských ruské, hluž. i dluž. zde přijaly
obdobnou koncovku D. pl. f., pro rozdíl od I. sg. m. n., kdežto
v pol. naopak koncovka D. pl. m. n. zavládla i v D. pl. f.; srb. má
v D. L. L pl. m. n, stejnou koncovku -uma (jako hluž. a dluž. v D.
L. I. d.: srb. po6-Hma, Kpa;-Hma — po předložce neb po přívlastku
i bez -ma (I. pl. = N. pl. m.): © jyHanu, — AŠI-HMa, N0-Hma (cf.
zájm. HMa, PHMa); slvn. a chorv. slap-om, kon-jem, děl-om, pol-jem;
čes. pán-ům (stě. pán-óm), koň-ům (= kon-jóm) i kon-ím (ste.
kon-iem), slov-ům, pol-ím (& m. 6, náhradou zdloužené 0; jů m. jó
rozšířené a zdloužené je, jež se náhradou dlouží též vje=?); pol.
chlop-om, król-om, slow-om, pol-om (stpol. bylo též zdlouženě -óm,
a rozšířeně i zdlouženě -t6m); rus. pa6-ÁMT, KOH-ÁMB, IŠI-ÁM5, 10.1-
mb; luž. pop-am, muž-am, slow-am, pol-am.

c) D. pl. f. -m-uz, -RA-MG: PHB-A-MT, BOvp-m-ME atd., tedy opět
N. sg. £ s význakem -us; či snad spíše a vlastně dvoučlenně: -amx =
AMT — -A-AMT (CÍ. no MEHOrRAME EHNaME Sbor. 1073. 209), t. j. opět
jen kmen prvního členu (0, «) stažen s D. pl. f. druhého členu
-aus neb -mms (cf. D. pl. přídavných dvoučlenných)? Podobně ve
všech příbuzných jazycích: got. gib-om (— -a-am), lit. ränk-oms
(= -a-amus), řec. 1080-0-ig, arm. G. D. pl. mig-a-c, stir. rann-a-ib, lat.
equäbus, zd. hizv-äbjo, skr. ásv-ábhjas.

s“

Ve pos ad eo tíha ce Sr RE z
cd ER RT Ů

112

I ostatní nářečí slov. mají touž koncovku, jen pol. má teď ob-
dobnou, jako D. pl. m. n., kdežto stpol., jako čes. podnes, rozezná-
vala a označovala 1 délku hlásky a; srb. má opět v D. L. I. pl. f.
-na: čes. rybám, zemím (stě. zemiám); pol. rybom, ziemiom; srb.
puóama, semsana atd. Čes, a stpol. tu náhradou dlouží.

d) D. I d. m. n. -0-ma, -ie-ma neb -L-MA, -h-MA: pAB-O-MA I PAE-
b-MA, KON-IE-MA 1 KON-h-MA, ER-O-MA, non-ıe-ma atd. Zde, jako v I. pl.,
může člen klesnout až V %, », protože plná hláska na konci význaku
usnadňuje výslovnost. Tedy opět N. sg. m. n. s význakem -ma (mi,
cf. N. A. d. m.); anebo D. I d. = D. pl.--význak dualu -a? Slov.
-ma se rovná zd. -8ja (— bjá) a skr. -bhjčm (= bhjá-m m. -bhja-u,
cf. hluž -ma-j), tak že slov. D. pl. -ux: D. I. d. -ma, jako zd. skr.
D. pl. -bjo, -bhja-s: D. I. d. dja, -bhja-m. Lit. vilk-ám (m = me =
má) se liší krátkou a sesláblou koncovkou, jakož i řec. G. D. d. m.
n. Črzx-0-ww; zd. asp-abja, ale kr. D. I. d. m. n. =D. L d. £
asv-ä-bhjä-m, t. j. význak -bhjam při-pojen k věd. N. A. d. m. äsv-ä.
Zd. a řec. tvar je dvoučlenný, jako u zájmen: zd. t&bja = slov.
rsua atd., cf. slvn. tatema (Mikl. Gr. I. S. 280).

Y ostatních nářečích slov., jež zachovala dual, jsou tytéž kon-
covky s malou úchylkou: slvn. D. I. d. m. n. slap-oma, konj-ema.
del-oma, pol-jema; stě. bratr-oma, muž-ema, kridloma, plec-ema R. K.
i plec-ma (= plec-sma) Ž. W.; dluž. D. L. I. d. m. n. (cf. srb. D.
L. I. pl.) pop-oma, muž-oma, slov-oma, pol-oma, a hluž. D. L. I. pl.
m. n. pop-omaj, muž-omaj, slov-omaj, pol-omaj, s přidaným -j, cí.
N. d. m., tak že hluž. D. L. I d. m. n. -ma-j: N. d. m. -a-j, jako
stslov., slvn. a stčes. D. I. d. m. n. -ma: N. A. d. m. -a.

e) D. I d. f. -ama, -mma: pms-ama, šovp-mma atd., tedy — N. sg.
f.-—--ma, či = D. pl. f.— dualní -a, v čemž se opět shoduje s příbuz-
nými jazyky: zd. hizv-ábja a skr. äsv-äbhjäm, lat. duäbus, ambäbus,
lit. ränk-om, řec. G. D. d. goo-e-w. Cf. D. I d. m. n.

Ostatní nářečí slov., jež zachovala dual, mají touž koncovku
s malou úchylkou: slvn. ribama, stě. rybama, dušama, někdy chybně
stranoma (Květ 41), dluž. ryboma, roloma, hluz. D. L. I. rybomaj,
rolomaj, s přidaným -j, jako v mas.

f) 1. pl. m. m. se končí, jak jsme výše viděli, též —K-mu, -b-Mu:
AAP-E-MN, FPRX-B-MH, TEO3A-B-MN, -6-MH, ORTIVAŇMH (Z obyčaj-b-mi)
atd. (viz Mikl. Gr. I. 16, 21, 34); tedy I. pl. m. = N. sg. m. -un
(význak I. pl.): aap-s + um, rgoag-n + un atd. anebo (-un = ui =
ma-H) I pl. m.—=I sg. m.—+ u (význak plurálu): TPEK-Mk - H, A
kun + m atd., jako arm. I. pl. mig-a-v-g“, mard-0-v-d', varaz-u-d' =

p a oko gy oa U Pr Br ABO OSA

115

I. sg. mig-a-v, mard-o-v, varaz-u s význakem plurálu -g. "Tedy I.
pl. m. n. -z-un, -#-un: I. sg. m. n. -8-Mb, -sum, jako D. I. d. m. n.
-B-MA, -hma: D. pl. m. N. -E-MT, -b-ML.

Vědické ásv-ebhis je dvoučlenně složeno jako skr. zájméno &bhis
a stper. bag-aibis“ (Bopp. Gr. I. 440, 442), cf. slov. rsun ap. a skr.
I. sg. m. n. ásv-čna.

Nynější nář. slov. často mají podobnou koncovku -zuu, -hun
(čes. pol. mlr.) i —sma, -nma (srb. a prostě i čes.), aneb obdobnou,
jako I. pl. f. -amu, -mun (rus., mir., pol., luž. i čes.) pro rozdíl od
N. A. pl. m., zvláště není-li žádného přívlastku. Srb. má v I D.
L. pl. m. n. stejnou koncovku -ma (jako luž. v D. L. I. d.), již při-
© pojuje jako k N. pl. m.: slvn. tat-mí, jezer-mi (Mikl. Gr. III. 181,
184); čes. jen k uvarování nesrozumitelnosti zubami (obyč. zubama)
skřípěti, rohami (obyč. rohama) trkati, plot-mi (obyč. plotma) ohra-
diti, šat-mi (obyč. šatma) zamétati, mužmi, kyjmi, koňmi i koňma
atd; pol. kon-mi, król-mi, mež-mi, woz-mi, syn-mi, przyjaciol-mi
(Mikl. Gr. III. 455), obyčejně wozami, mežami atd.; srb. 3y6-Ma i 3y6-
uma, ale jen KOBMa, cf. Be0MA (= Benumn), BehMa ap., též 3y6-MH
a poa-mu (Danič. poslov. 143, 145), a po předložkách i pouhý N. pl.
bez význaku -ma: C BIacH, no xajmynu, c upujaresu; luž. pop-ami,
mužemi (dluž. mužami), slovami, polemi (dluž. polami); rus. paGámu,
Napámu, JIŠNÁME, NOJÁMH atd.

j) I pl. f. -n-un, -m-un : pus-a-mn, Boyp-m-un atd., tedy opět
N. sg. f. s vyznakem I. pl. -un, jako lit. ránk-omis, zd. hizv-ábis,
© skr. asv-abhis, anebo (-amu — a tn = au -| n = am: -+ u) I. pl. f=
I sg. £ -a (Z am==amb cf. srb.)— význak plurálu -n: pus-an — u
(= pu-ň + 4), sovp-mu + uj (Z novp-t — n), cf. arm. I. pl. mig-av-d“
a I. sg. mig-av atd. Tedy I. sg. f. pmsm: I. pl. £ pmsauu, jako N.
A. sg. n. uma: D. L. sg. n. nmenn atd.

I všecka ostatní nářečí slov. mají touž koncovku beze vší
úchylky; čes. a hluž. tu předposlední a ovšem nedlouží a tudíž
mají: rybami, rolemi, zeměmi (e, č — je = ja), a srb. má -ım m.
-MN: PHÓAMA, 3EMIBaMa.

12. Jinou, ale také příbuznou koncovku má též L. pl., a sice:

a) L. pl. f. -a-X8, -m-XT: PLIB-A-NG, BOyp-m-xn atd., opět N. se.
Í. s význakem L. pl. -x1, anebo (-axz = anı = a-axz, cf. RE BEMAKE
puaaxe Sbor. 1073, 260) dvoučlenně: N. sg. f. -a, -m, nebo pouhý
kmen prvního členu, -o, -ıe stažen s L. pl. f. druhého členu -axx
neb -mxz, což se shoduje i v ostatních příbuzných jazycích: lit.
rank-0s (-0se neb -Osu, -0sa), řec. gao-a-ig i yo0-a-101, OAvumiacı

Ti,: Filosofie, dějepis a filologie, 8

KOR k o a dak ea olo ok ho a aš v o N a oaB
$ + 5x Ra, AR; 9 > nát NE oa Kar. PL 35 7
P : = c I VA ed e I

r

114

(Bopp. I. 515), zd. hizv-áhva, skr. ásv-ásu. Tu se střídá slov. x se
zd. h a lit., řec., skr. s, jež má slov. v G. L. pl. nacs, sach a stčes-
strus. i v L. pl. Dolás (= Dolanech), Lužás (= Lužanech), Polás
(= Polanech) ap. — Ostatní nářečí slov. tu mají touž koncovku, jen
čes. ryb-ách, zem-ích (= -jéch — -jách) a srb. pH6-ama, 30MID-AMA,
Čes. tu nähradon dlouží.

b) L. pl. m. n. má zřídka jednočlennou koncovku -0xs, -1e-xx
neb -L-X%, -4-XE : mı7-0-Xk (Sup. 380, 18), gom-s-xn (Ostr, E. a Sbor.
1073), cmnoxe (Ic. XI.), km rpekoxs (Hecr.); obyčejně má dvoučlen-
nou koncovku -8x8 (— -0-HX%), -Hx% (= 1e-nxG), kde je kmen 1. členu
-0, -ie stažen s L. pl. 2. členu čili zájmena HXE: pPAB-EXE, KON-HKE,
AKA-EXB, nox-Hxm atd., jako i v jiných příbuzných jazycích: řec.
Ú77-0-161, Zd. asp-a-isu neb asp-a-iSva, skr. ásv-éšu (= -a-išu),
vilk-ůs (= -üse, -Úsů, -Ůsá — u-isa — a-isa), lat. lup-is. — Před -zx%
se měkčí hrdelní r, m X V 3, W, € A XB V CE: BO3EXE, NPOPOUJEKE,
FPECEKE, BWBCBBNE atd. L. pl. m. n. s dvoučlennou koncovkou -5xz,
-uxs vypadá jako L: sg. m. n. —- xs (význak L. pl.), což se shoduje
i v některých jiných jazycích příbuzných: řec. inz-» (= inz-o-ı)
a U7070-0-161 atd.

Nynější nářečí slov. tu mají buď jednočlennou koncovku : čes.
-ech, sle. -och, eb dvoučlennou: Čes. -éch (= -sx% i -nxr), aneb
obdobnou: rus., pol., luž. -aro, -4xo, a srb. jako-v D. a I pl. -uma:
O jyHanuma, EPabuMa, IEIHMA, NOPBUMA; chor. a slvn. posud -ch
(Z -nxT i -5x6); rus. pol. a luž. pmÓáx$, EOHAXT, WBIÁXP, MOJÁXK,
pol. ještě w Prusiech, Wegrzech, Wloszech ap. i o bogoch, Konioch
(cf. sle. a luž.); čes. dluzích, hříších, zubech, domech, letech atd.,
ale obecná čeština užívá zhusta také obdobné koncovky -ách, zvláště
po hrdelnicích, aby je nemusela měkčiti: v hříchách, dluhách, o ptá-
kách ap.; ve snách (in somnio), ale o snech (de somniis).

8.

Druhá kopie císařské listiny na sjednocení dioecese
Olomoucké s Pražskou, dané 29. dubna 1086.

Přednesl prof. dr. J. Kalousek De 12. listopadu 1883.

DALA

Dne 19. února 1883 mluvil jsem ke o rozsahu říše české za
Boleslava II. Vědomosti naše o této věci pocházejí hlavně ze zbytku
zakladací listiny biskupství Pražského, kterýž vložen byl do listiny

A
„

é

f

av

=

2

H

„aky Pad váhy a © aa td in RE Sky Bra a vodí < opel věk oa Salon Ze

115

císaře Jindřicha IV. ze dne 29. dubna 1086. Tuto listinu Kosmas
Pražský pojal do svého letopisu (II. 37); original její se nezacho-
val, a také žádný jiný opis její až do nedávna nebyl povědom. Ka-
rel Friedrich Stumpf-Brentano, professor university Inšprucké,
loni zemřelý, našel v říšském archivě Mnichovském jiný opis též
listiny, kterýž pochodí ze 12. století, jako opis Kosmův, ale jest na
Kosmovi nezávislý. Stumpf uveřejnil tuto kopii ve třetím svazku
svého díla: Die Reichskanzler vornehmlich des X., XI. und XII. Jahr-
hunderts, kterýžto třetí svazek vyšel v Inšpruku 1865—1881, a má
také zvláštní nápis: Acta imperii inde ab Heinrico I. ad Heinricum
VI. usque adhuc inedita. Tam nachází se naše listina jakožto číslo
76 na str. 79—81. Ježto naše listina jest v historii české velice dů-
ležita, a kopie Mnichovská obsahuje některé varianty, předkládám
zde otisk Stumpfův celý; proloženým písmem vytknuta jsou zde ta
slova, která nenacházejí se v opisu Kosmově.

In nomine sancte et individue trinitatis. Henricus divina fa-
vente clementia Romanorum tercius imperator augustus. Regio no-
mini et imperatorie dignitati congruere novimus, ut ecclesiarum dei
utilitatibus ubique opitulantes, dampna vel iniurias earum quacum-
que necesse fuerit propulsemus. Quapropter universis dei nostrigue
[u Kosmy je dolozeno: regni] fidelibus tam futuris quam presentibus
notum esse volumus, qualiter [u Kosmy stoji: fidelis] noster Bragen-
sis episcopus Gebehardus sepe confratribus suis et coepiscopis ce-
terisque principibus nostris ac novissime nobis conquestus est, quod
Bragensis episcopatus, qui ab inicio per totum Bohemie ac Mora-
vie ducatum unus et integer constitutus, et tam a papa Benedicto,
guam a primo Ottone imperatore sic confirmatus est, postea sine
antecessorum suorum suoque consensu, sola dominantium pote-
state, subinthronizato intra terminos eius novo episcopo, divisus
esset [et] imminutus. Qui cum Mogontine coram legatis apostolice
sedis, presentibus nobis ac plerisque regni nostri obtimatibus, ean-
dem querimoniam intulisset, ab archiepiscopis Wezelino Mogontino,
Sigewino Coloniensi, Eilberto Treverensi, Liemaro Bremensi, ab
episcopis quoque Theoderico Wirdinensi [čti Wirdunensi], Cónrado
Traiectensi, Udalrico Eistetensi, Ottone Ratisponensi, cum assensu
laicorum: ducis Boemiorum Wratizlai et fratris eius Cünradi, ducis
Fridriei, ducis Liudaldi, palatini comitis Rabodonis et omnium, qui
ibidem convenerant, primitiva illa parochia cum omni terminorum

8*

116

suorum ambitu Bragensi sedi est adiudicata. Termini autem eius
occidentem versus hii sunt: Tugust que tendit ad medium fluminis
Chub, Zedlza et Lusane et Dazana, Liutomerici, Lenuczi usque ad
mediam silvam, qua Boemia limitatur. Deinde ad aquilonem hi
sunt termini: Pssovane, Chrovati et altera Chrowati, Zlasane, Trebo-
vane, Pobarane, Dedosize usque ad mediam silvam, qua Milcianorum
oceurrunt termini. Inde ad orientem hos fluvios habet terminos: Bug
scilicet et Ztir cum Gracowa civitate provintiague, cui Wag nomen
est, cum omnibus regionibus ad predictam urbem pertinentibus, que
Gracowa est; inde Ungrorum limitibus additis usque ad montes, qui-
bus nomen est Triti, dilatata procedit. Deinde in ea parte, que
meridiem respicit, addita regione Moravia usque ad flumen, cui no-
men est Wag, et ad mediam silvam, cui nomen est More, et eiusdem
montis eadem parrochia tendit, qua Bawaria limitatur. Mediantibus

itague nobis et communi principum aspirante suffragio peractum est, ©-

ut dux Boemie Wratizlaus et frater eius Cunradus supradicto Bra-
gensi episcopo fratri suo parrochiam iudiciario ordine reguisitam ex
integro reprofiterentur et redderent. Proinde nos rogatu eiusdem
episcopi racionabiliter inducti, Bragensis episcopatus redintegrationem
nostre impěrialis auctoritatis edicto illi et successoribus eius confir-
mamus et stabilimus, inviolabiliter decernentes, ne ulla post hac
cuiuslibet condicionis persona vel ulla societas hominum Bragensi
ecclesie guicguam sui iuris in prenotatis terminis alienare presumat.
Cuius redintegrationis et confirmationis auctoritas, ut omni evo sta-
bilis et inconvulsa permaneat, hanc cartam inde conseripsi [čti con-
scribi], guam, sicut infra apparet, manu propria roborantes impres-
sione sigilli nostri iussimus insigniri.

Signum domini Henrici tercii Romanorum impe-
ratoris augusti.

Hermannus cancellarius vice Mecedonis [čti Weze-
lonis] archicancellarii recognovit.

Datum III kalendas, Maii, anno ab incarnatione domini MLXXXVI,
indictione VIII, anno autem domini Heinrici regni guidem XXXII,
imperii vero III. Actum Ratispone,in Christi nomine feli-
citer Amen,

Srovnáme-li tento text s opisem Kosmovým, kterýž tištěn jest
ve Scriptores rerum Bohemicarum I. 168, a ve Pramenech dějin

českých II. 115, shledáme značný počet rozdílů pravopisných zvláště ©

ve vlastních jmenech, i jiných odchylek písařských, na kterých hrubě

E EZS NOK Re 1228 790 E, VOP RER TR SE Te dp T O ADO ae ORJ DR BE

vě pr Er

117
nezáleží, poněvadž se jimi nic věcného nemění. Však i rozličné
rukopisy kroniky Kosmovy naskytují podobné varianty, rovněž tak
četné. Dvě nebo tři slova (regni, fidelis, et) jsou ve Mnichovském
opise patrně z nedopatření vynechána. Jsou však také mezi opisem
Mnichovským a opisem Kosmovým někteří rozdílové věcní, jmeno-
vitě tito:

1. Dle Mnichovského opisu Morava byla oddělena od dioecese
Pražské beze svolení předchůdcův Jaromírových v biskupství Praž-
ském i beze svolení biskupa Jaromíra, pouhou mocí panujících (sine
antecessorum suorum suogue consensu, sola dominantium
potestate). To zní zajisté logičtěji, nežli slova v opisu Kosmově:
antecessorum suorum consensu, sola dominantium potestate = se
svolením jeho předchůdců, pouhou mocí panujících; neboť jestliže
předchůdcové Jaromírovi v biskupství Pražském svolovali k odlou-
čení Moravy od jejich dioecese, pak to odloučení nestalo se pouhou
mocí světských panovníků. Nepochybuji, že opis Mnichovský
v tom kuse jest věrnější, to jest žev originále stálo to zrovna tak.
Kosmas však ve své kronice k roku 1067 (Pram. II. 95) netoliko
výslovně podotýká, že biskup Pražský Šebíř svolil ke zřízení zvlášt-
ního biskupství v Moravě, uprošen byv ktomu knížetem Vratisla-
vem, nýbrž také vypravuje, jaká smlouva o to byla uzavřena, aby.
biskupům Pražským nahradila se škoda hmotná, kteráž jim nastala
odloučením Moravy od jejich dioecese. Ze smlouvy této vznikly
spory předlouhé, o nichž Kosmas i jinde se šíří. Jest teda zjevná
nepravda, co o tom napsáno bylo do císařské listiny, že by Morava
beze svolení biskupů Pražských byla odloučena; k odůvodnění nároků
Jaromírových byla ta officiální nepravda ovšem velmi příhodná. Po-
dle toho mám za to, že Kosmas, opisuje tu listinu do své kroniky,
úmyslně a schválně změnil nepravdivý výrok: sine antecessorum
suorum suoque consensu, ve pravdivější slova: antecessorum suorum
consensu. Potom ta věta vypadla jemu sice nelogicky, ale srovná-
vala se lépe s pravdou as jinými částmi kroniky Kosmovy.

2. Ve výčtu nejstarších hranic dioecese Pražské stojí ve Mni-
chovském opisu: Chub, Zedlza; kdežto v některých rukopisech kro-
niky Kosmovy mezi těma dvěma jmény stojí ještě jméno třetí, a Sice
Zelze nebo Zeyza; toto slovo s Palackým chtěli jsme čísti Myza =
Mža a vykládati za župu Mežskou, kteráž ve 12. století skutečně
tak slula, ležíc u nejhořejší Mže mezi župou Tuhošťskou aneb Doma-
žlickou, a mezi župou Sedleckou v pozdějším Loketsku. Pelzel a
Dobrovský ve Ser. r. B. I 169 vyslovili domněnku, že jména Zelza

=

n tk kec zh er Br Ib N HL re bb okny ler Sl a dd brna < ra a kon 146 BER be FEN FT A tn © 1 REN k ho
če en € PIE er R ER ri ET EEE u vě EN Pe NE SR
j i RICH s „8 ir ; 3 s a py ER pohon 0 Ses

118

a Zedlica nejsou než varianty jednoho jména. Nyní po objevení
opisu Mnichovského musíme tuto domněnku uznati za pravou, tak
sice, že jmeno Zelza má se docela vypustiti, a župa Sed-
lecká následuje hned po Tuhošťské ve výčtu nejstarších hranic dioe-
cese Pražské.

9. Největších změn dovolil si Kosmas v kancelářských formál-
nostech při konci listiny, Slova Signum ... augusti přestavil až
na samý konec; za nimi docela vypustil oznámení, že kancléř Her-
mann tuto listinu ověřil; na samém konci vypustil udání, že listina
byla vyhotovena v Řezně, tedy ne v Mohuči, kdež byla ujednána.
Indikce stojí v opise Mnichovském osmá, u Kosmy však devátá, což
jest správné,

Co tu vytčeno bylo pod číslem 1. a 3., těmi rozdíly liší se
opis Mnichovský ode všech rukopisů kroniky Kosmovy a tudy doza-
jista také od ztraceného autografu Kosmova. Z toho dlužno souditi,
že opis Mnichovský nepochází z kroniky Kosmovy, nýbrž jest na
ní nezávislý. Objevem Stumpfovým dostali jsme teda nového svědka
k věci, o které dosud svědčil nám Kosmas samojediný. Nedovídáme
se sice od toho nového svědka skoro nic nového, ale svědectví jeho
má nemalou cenu, a sice ku posouzení hodnověrnosti Kosmo-
vy. Dosud sice nikdo z těch historiků, kteří pochybují 0 pravosti
pozůstatku zakladací listiny biskupství Pražského, nevyslovil po-
dezření, že by sama císařská listina ze dne 29. dubna 1086 u Kosmy
byla podvržena. V posledních však létech tolik uvádí se s jisté
strany k oslabení důvěry v pravdomluvnost Kosmovu, a podezření
přednášené zakládává se z pravidla toliko na výkladech zjevně pře-
mrštěných a tendenčních, tak že by nebylo divu, kdyby některý po-
kračovatel v tom směru odvážil se také uváděti v pochybnost samu
listinu Jindřicha IV. Nalezením opisu Mnichovského položena jest
meze tomu počínání aspoň v tomto kuse. Zároveň dostalo se nám
tím do ruky nového vítaného měřítka, podle kterého můžeme oceniti
hodnovernost nejstaršího letopisce českého, zejména pokud se týče
citování listin. Srovnávajíce opis Mnichovský s opisem Kosmovym,
můžeme říci, že Kosmas neopisoval diplomaticky věrně, jak toho
žádá nynější dějezpyt, ba že 1 vědomě dovolil si učiniti některé
změny. Se stanoviska kronikářského jest však jeho opis dostatečný,
nevynechalt v něm nic, co by obyčejnému čtenáři mohlo býti důle-
žitým, a dokonce nic do něho nepostavil, co by si byl sám vymy-
slil. Co vynechal v závěrečných formalitách, zdálo se mu býti nej-
spíš nedůležitým a nezajímavým; netykät se to ovšem předmětu sa-

119

mého. Změna úmyslná, kterou jsem objasnil pod číslem 1., ukazuje
způsobem velmi charakteristickým, že Kosmas nebyl sice zcela správ-
- ným a spolehlivým opisovačem, ale že byl pravdomluvným člověkem
a myslícím letopiscem: udelalt změnu v opisované listině k tomu
cíli a konci, aby jeho opis srovnával se s pravdou a zároveň s jinými
místy jeho kroniky.

9
Příspěvky k dějinám university Pražské.

Četl dne 26. listopadu 1883 Jos. Jireček.

Mr. Marek Bydžovský z Florentina byl pilný sběratel jak pa-
mětí dějepravných vůbec, tak zejmena i zpráv k historii university,
na nížto sám s tolikerou láskou plných 37 let (1567—1604) byl
působil. |

Sborník jeho zpráv universitních, jenž nyní jest majetkem
svěřenské knihovny J. J. Jiřího knížete z Lobkovic, jest foliový sva-
zek pevného trvanlivého papíru z doby Mr. Markovy, čítající 375
staropopsaných a 3 nověji psaných listův. Vazba je z minulého
století i zpořízena nepochybně od sběratele Emanuele Ferdinandi,
jehož sbírka namnoze přešla v knihovnu Lobkovickou. Napřed mimo
to položeny dva listy. Na jednom je současně rytá podobizna Mr.
Marka, na druhém erb jeho v barvách provedený: štít na příč dvoj-
dílný, svrchu se zlatou orlicí v modrém, dole s bílou lilií v červe-
ném poli; nad ozdobou je páska s heslem Markovým: „Me beat alma
fides.“ Okolo podobizny čte se nápis: „Sie mihi cuncta cadant, ut
fert divina voluntas,“ pod ní: „Effigiem Marci germanam Bydzo-
viensis a Florentino picta tabella refert.“ Nad erbem je nápis: „Ar-
ma M. Marci Bydzovini a Florentino“ a distichon:

Praemia virtuti data sunt insignia cultae:
contulit haec Caesar Maximus Aemilius.

Pod erbem čtou se dvě epigrammata od Jana Rosina Žateckého,
a „Symbolum“ od Tomáše Mitise z Límuz.

Na prvním z popsaných listův je titul sbírky: „Liber inti-
mationum guarundam, publice in Alma Academia
Pragensi aeditarum (sic), et Cl. virorum de eadem
benemeritorum epitaphia.“

První zápis táhne se k r. 1348 (založení university Karlem IV),
načež následuje: „Tabula chronologica annos guosdam vitae et guber-

Noe okná ada děr dn OB ty VAŠA sn V s ASA 7 BR a A a B AKO MDA o PE a o ooo EN Vir
re p- v r V "4 i N č i xy pe x

120

nationis Caroli, ejus nominis IV Romm. Imp. Bohemiaegue Regis
XI continens et memoriae causa oculis subjiciens M. P. L. a H. (od
Mr. Prok. Lupáče z Hlavačova), pak (1. 3) jde „Epitaphium“ Karlovi
IV od Mr. M. Collina (1. 1—3).

Na I. 4—6 „Annotatiuncula quorundam annorum vitae et cur-
sus M. Johannis Hussii, viri Dei, veritatis ejus angelicae martyris
constantissimi“ a pak „Epitaphium“ Husovi složené a nápis „in icona
J. Husii.“ Dále čtou se tu prvotním latinským textem tři intimace
Husovy, ježto v „Palackého Monumenta“ (p. 66—69 první latině,
ostatní dvě česky s novým lat. překladem p. prof. Dr. Kvíčaly) jsou
otištěny, pak ohrazení pana Jana z Chlumu, 24. pros. 1414 na dve-
rich kostelních v Kostnici přibité. Potom „Intimatio“ M. Jeronyma |.
1416 (zde č. I*), „Epitaphium“ jemu (1. 7), osvědčení university „De
ceremoniis et ritibus“ 25 jan. 1417 a „De communione duplicis
speciei“ 10 martii 1417, zpráva o smrti Žižkově 1424, Mr. Jakoubka
1429 (£. 9), Mr. Křišťana z Prachatic 1439, Petra z Mladenovic 1451,
Mr. Jana z Rokycan 1471 s epitaphiemi, kn. Michala Poláka 1479
(f. 10). Na I. 11 počínají se vlastní intimace a zprávy universitní rek-
torem Pavlem ze Žatce r. 1492. Pak jdou zápisy z l. 1493, 1495,
1499, 1505, 1509, 1513, 1515, 1516, 1517,:1518, 1519. 1520, 1521
a tak pořád až do r. 1601. Poslední intimace je o bakalářích pri-
mae classis od děkana fakulty artium Mr. Šimona Skaly z Kolince
Klatovského.

Hlavním obsahem sborníka jsou ohlášení universitní a zprávy nej-
rozmanitějšího obsahu: návěští o čteních, zvaní k povinnostem, k be-
anii, ohlášení her divadelních, zprávy o zkouškách bakalářských a
mistrských, kde všude uvedena jména graduátův spolu s otázkami,
o kterých jim bylo disputovati, statuta universitní, pak náhrobní
nápisy zemřelým dobrodincům university, částečně z Ephemerid Lupá-
čových vzaté.

Již výčet tento svědčí, že ve sborníku Markově je velmi bohatý
materiál k seznání vnitřního života universitního.

Všecko uveřejňovati se nehodí, ale mnohé zápisy zasluhují,
aby širším kruhům staly se přístupny. Něco toho otiskl sem pri vy-
dání Koldínových Práv Městských, obecnější výběr rád bych postoupně
vydal v zasedacích zprávách naší společnosti. Nynější malou snůškou
v tom činím počátek.

*) Intimace tato co do slovního textu posud byla neznámá.

121

O Mr. Markovi něco sem napsal v Rukověti k děj. lit. české
(I. 112), širší pak životopis jeho položil sem do Světozora 1876, kde
se nalézá i podobizna Markova.

Co do „ordines lectionum“, č. IV (první ohlášení university
jesuitské) poprvé se tuto vydává; totéž platí o č. VIII—XI (z L
1577, 1580, 1581 a 1584), které jsou nejstarší všech, ježlo se podnes
zachovaly. Pravidelnější jich sbírka, ježto, ač ne úplně, zahrnuje 1.
1597—1612, nalézá se v archivu universitním (Tomek, Gesch. der
Prager Univ. Prag 1849, p. 199).

L

Intimatio M. Hieronymi Pragensis, portis Constantiensis civitatis et
januis ecclesiarum et monasteriorum ac domibus cardinalium et aliorum
nobilium praelatorum affıca 1416 (f. 7.*).

Serenissmo Principi et Domino, Domino Sigismundo, Dei gratia
Romanorum Regi semper augusto et Hungariae etc. Regi, pariterque
huic toti venerando generali Concilio: ego Hieronymus de Praga,
artium liberalium magister generalium studiorum Parisiensis videli-
cet, Coloniensis, Heidelbergensis et Pragensis, literis praesentibus
notifico et, quod in me est, ad notitiam universorum et singulorum
deduco, quod propter oblatratores et criminatores meos, diffamatores-
que regni nostri dolosos paratus sum sponte et libere venire Con-
stantiam et puritatem fidei meae orthodoxae innocentiamgue meam
non latenter in angulis aut coram privatis personis, sed aperte et
publice coram toto Concilio ostendere. Proinde si gui sunt obtrectato-
res mei cujuscungue nationis aut condicionis, gui contra me velint
guodcungue crimen erroris aut haeresis objicere, hi aperte et publice
in mei praesentia coram toto Concilio ex suis propriis nominibus ob-
jiciant, et ego pro innocentia mea paratus sum aperte et publice
coram toto Concilio, ut scripsi, respondere et puritatem fidei meae
orthodoxae ostendere. Quodsi compertus fuero in aliquo errore aut
haeresi, ex tunc non recuso publice poenam pati, prout erroneum
seu haereticum decet. Quamobrem obsecro dominum Regem, pari-
terque totum sacrum Concilium, ut habeam ad hoc, quod praefertur,
salvum atque securum accessum. Quodsi mihi venienti et me tantae
aequitati offerenti, ante probationem cujusquam culpae, guaeguam
attestatio, captivatio vel violentia fieret, ex tunc toti mundo patesce-

*) R. 1416 naznačen ve sborníku Markově, ale není pochyby, Ze intimace
tato vydána byla dne 7. dubna 1415 (Tomek, Děj. Prahy III 570).

122

ret, quod hoc generale Concilium non secundum. justitiam atque
aeguitatem procederet, si me sponte et libere venientem a tam alta
et rigida aeguitate guovis modo repelleret. Quod utigue longe a tam
sacro saplentum Concilio puto relegatum.

II. |
Nařízení o oděvu a mravech (if. 11sg.)
dané 12 nov. 1492 za rektora Pavla z Zatce*)

Omnibus universitati nostrae suppositis et praecipue gui bonis
universitatis gaudent, loca in collegiis privilegiatis sive etiam bur-
salibus tenentes, districtius praecipitur, guatenus abhinc et deinceps
omnem habitus deformitatem, quae philosophiae bonarumque artium
professoribus non convenit, de se deponant, et praesertim habitu m
Turcorum, gui non modo disciplinatis, sed ne incompto guidem
atgue agrestiori vulgo Christianorum convenit, utpote hasucas cum
propensis illis ac deformibus horificiis, supra humeros jacentibus et
nimium extensis, quae vulgo farkass appellantur, item incisio-
nes manicarum, item comisias serico vario ac etiam auro
circumtextas, item calciamenta distorta, curtata atque
deformia, item alias habituum deformitates omnes semoventes, ha-
bitum atgue tonsuram (secundum quod statuta universitatis obli-
gant) deferant clericalem. Quodsi quis secus fecerit atgue hanc no-
stram universitatisgue totius consilii admonitionem spreverit ac ni-
hili duxerit, sed’ contumaciae magis insistere voluerit: contra talem
rigore statutorum procedetur usque ad exclusionem etiam ab uni-
versitate. .... . Item monemus omnes et singulos nostrae univer-
sitati adscriptos . . ., ut diligentius sibi praecaveant et sese de cae-
tero et per amplius abstineant ab his, quae penitus sunt virtutum
destitutiva et bonorum studiorum distractiva, imo omnino eradicativa,
utpote a ludis capillorum (sic, m. lapillorum), alearum, car-
tarum et aliis guibusgue illicitis et qui minime disciplinatis homi-
nibus dinoscuntur convenire, a visitatione item tabernarum, a
nefanda insuper conversatione, collocutione sive etiam havisatione
impudicarum mulierum et meretricum prostitutarum, a discolia
caeterum per vicos et plateas, et praecipue tempore nocturno. Item
omnes et singuli prima hora noctis, post cujus pulsum disputationes
et exereitia studentum et baccalaureorum per bursas et collegia isto
hyemali tempore agi consueta sunt, unus quisque in domo sua, quam

*) O něm viz Rukověť k dějinám liter. české II. str. 367.

P k o ENTE

123

- inhabitat, permaneat et concludatur, prout quemque statuta propria
per omnes bursas edita et conscripta obligant. Si enim legibus
© universitatis convenienter sancitum esse reputatur, ut nullus supposi-
torum habitet in alio loco, guam cum magistris et baccalaureis uni-
versitatis, et hoc pro scandali evitatione: non minus nobis aestiman-
dum erit, ut locis honestis, in consortio videlicet magistrorum et
aliorum honestorum virorum, habitantes nulli ad hanc libertatem
vendicandam sibi admittantur, ut sese ad aligua inhonesta resolvant,

III.

Pozvant k pamětním službám za dobrodince university”).

M. Paulus de Zacz, rector universitatis Pragensis studii, man-
dat omnibus et singulis magistris, baccalaureis, studentibus bursarum,
atgue etiam caeteris universitati nostrae adscriptis scholaribus et
‚ intitulatis, quatenus hodie hora 20 intersint vigiliis defunctorum, pro
benefactorum dictae universitatis nostrae memoriam peragendis, in
capella Corporis Christi, cras guogue missae celebrandae circa ho-
ram 14 pariter et exhortationi, guae fiet ad clerum. Nec inde guis-
piam recedat sine legitima causa, nisi singula finiantur. Quod si
quispiam transgressus fuerit, poenam per rectorem et consilium suum
constitutam se sciat incursurum. Datum rectoris sub sigillo 1493
(f. 12).

IV.

Svolání mistrüv, studentův atd. od voleného rektora Mr. Havla Cahery.

1527. M. Gallus dictus Czahera Zacensis, in spiritualibus Admini-
strator, in universitate Pragensí legitime electus rector, omnibus studio
Pragensi addictis magistris, baccalaureis, studentibus caeteris deni-
que scolaribus autoritate officii demandat, ut omnes ad hunc locnm cele-
berrimum feria 2. hora 18. conveniant confluantque ac publicae com-
mendationi novi rectoris electi intersint, audituri insuper statuta uni-
versitatis nostrae, tam superiores guam inferiores ac mediocres con-
cernentia, ut omnes in hoc studio rite, honeste et secundum lineam
justitiae in sua innocentia vivere possent, ne injusti, superbi, arro-
gantes, contumaces ac contra alios sapientes vel sub pelle aliena
extra latitantes dominentur in nobis, et ne iterum ditiores oppri-
mant pauperes, potentiores debiles, ambitiosi humiles, malitiosi
mites, injusti justos et omnes impii inique agentes innocuos ac rec-

*) Pozvání takové dälo se každoročně, jakož se ho několik formulářů v knize

Markově zachovalo; tak f. 38 za rektora Mr. Jana Hortensia ze dne 24. března
1538 atd.

124

tos corde. Quod si guis contumaciter neglexerit aut contra manda-
tum nostrum fecerit, dignam animadversionis secundum legem sub-
ibit poenam a nobis, pro suo deliguio unus guisgue cum aeguali pon-
dere accipiet libram justam et affluentem, et hoc sine remissione
et indulgentia (f. 26*).

V.
Návěští o čtení z r. 1533.

M. Henricus Curius studiosis adolescentibus salutem. Pro
hujus academiae consuetudine; ordine(gue) hoc semestri mihi prae-
lecturo ac cogitanti, ut id, quod vobis esset utillissimum, in ma-
nus sumerem, visum mihi est, ut Posteriora Aristotelis enarrarem.
Nam cum fere omnes in hanc scholam istis primum diebus acces-
sistis, opus habetis, ut modum ac rationem discendi cognoscatis.
Eam autem melius nulla ars, nulla disciplina tradit, quam hic Ana-
lyticorum liber. Proinde vestrum erit, non oscitanter hanc prae-
lectionem audire, si vultis in bonis artibus feliciter versari. Porro ut
bona spe consequendi aliguid in eam incumbatis, institui primum ea
vobis tradere, quae de eodem argumento continentur in libellis dia-
lecticis doctissimi viri Philippi Melanchthonis, qui vel
suis commentariis nihil aliud, ut ex ipso saepe audivi, efficere vo-
luit, quam imperitis viam sternere ad Aristotelem. Comparate itaque
vobis Dialecticam Philippi et Jacobi Fabri Stapulen-
sis. Philippi latinissima, elegantissima et facillima vili venditur
precio; Stapulensis, qui Aristotelem graecum bene fecit vertendo
latinum, quamvis nunc hic non sit venalis, tamen propediem apud
Lucam e regione Crucis aureae, cum ex hoc mercatu Lip-

sensi domum redierit, eam reperietis; quam si non adferet, decrevi

primum semper textum dictare, deinde, qua potero, fide et diligentia
eadem interpretari. Sine libris, guanguam quidam ineptissime et
sentiant et loguantur, nihil recte discitur. Inchoabimus a 13 Mail
hora 12. (1. 33).
VI.
Narizent o oděvu a mravich 1549 rektera Mr. Jana Hortensta či
Zahrádky **).

M. Joannes Hortensius, universitatis rector, salutem. Cum
mihi demandatum sit officium statutorum autoritatem tueri et contra

*) O Caherově rektorstvi charakteristický zápis tento je první zprávou. V knize
rektorově (Mon. Un. Prag. III p. 96), kde dotčeno jiných nepořádkův Ca-
herových, nic o tom nezmíněno. Srov. Rukověť k děj. lit. České (I 119 sld.
a II 381).

**) O něm viz Rukověť lit. české (II. 343).

M
R
=
k

N

4

125

ea delinguentes merita poena afficere, sed magnopere necessarium

-© nunc esse videtur, ex quo vestitus ineptiae ultra modum apud omnes

nostri ordinis homines excreverunt, revocare in medium statutum ve-
tus de vestibus et incessu studiosorum; nam vestitus praecipue in-
currit in oculos et offensiones hominum simplicium, et secundum hunc
fit fere judicium de moribus. Quod statutum sic habet: „Anno D.
1462 8. die aprilis, facta convocatione per M. Venceslaum de Wr-
bno, rectorem universitatis, ubi de habitu decenti studiosorum con-
fabulabatur, atgue in eadem convocatione ab omnibus in hanc sen-
tentiam est conclusum, ut ne guis studiosorum adeogue magistrorum
et baccalaureorum aut curta supra talos veste, aut varie
secta, aut per ambitum praetexta, calceis item cornutis
angularibus, lanschnechticis (nos etiam addimus pileis
seriecisacuminatisettibialibus suffarcinatis) pu-
blice uteretur sub poena, ad arbitrium rectoris et consiliariorum uni-
versitatis statuenda.“ Quam ob rem nos majorum nostrorum vesti-
giis insistentes id statutum universitatis approbamus et hac nostra
intimatione renovamus inhibemusque, ne quispiam studiosorum am-
plius hujusmodi habitu inepto, in statuto expresso, ac sibi incon-
gruenti publice utatur sub poena trium grossorum Bohemicorum etc.
Datae 15 aprilis (1549) sub sigillo officii nostri. (f. 54 sa.)

VII.

Ordo lectionum, guae in collegio regio apud 9. Clementem ad JESU
CHRISTI gloriam et utilitalem publicam instituentur atgue continua-
buntur (f. 115), publ. m. julio 1556.

JESU CHRISTI optimi maximi felicibus auspiciis et serenissimi
Regis Romani, Bohemiae, Ungariae etc. D. Ferdinandi favente auto-
ritate regia patres de societate nominis JESU et iidem doctissimi
professores ad scholam novam regiam et catholicam instituendam
primum ingredientur die Mercurii mane hora septima, peractis jam
sacris in aeda sacra B. Clementis,

Post pias precationes ad dicendum prodibit R. D. D. Henri-
cus Blissemius, qui gratia divina fretus explicandam porro sus-
cipiet Paulinam et vere apostolicam illam epistolam ad Romanos,
hora nimirum quotidie octava. Tum idem Doctor Theologus a meri-
die linguam sanctam et hebraeam ex Nicolai Clenardi grammatica
proponet, paulo post enarraturus psalterium Davidicum ex fonti-
bus hebraeis, cum auditores quidem ejus linguae prima impedimenta

126

utrumque superarint. Cui hebraicae lectioni hora quarta post pran-
dium tribuetur.

Proximo die Jovis orationem habebit R. D. D. Joannes Ti-
lanus, philosophiae professor. Auspicabitur deinde Porphyrianam
Isagogen et logicam Aristotelis, principis philosophorum, ut hinc via
muniatur auditoribus ad capessandam rectius sublimiorem philoso-
phiam ethicam, politicam, oeconomicam, physicam, metaphysicam.
Quae lectio mane ad septimam instituetur. Accedet ejusdem profes-
soris pomeridiana lectio iu grammatica graeca Nicolai Clenardi,
quod auditores ad graecum autorem ipsis enarrandum habiles vide-
buntur. Ex mathematicis etiam lectio adjungetur, siguidem librorum
et auditorum commoditas ita feret.

Sequetur hosce professores duos Doctor Rhetorices M. Guil-
helmus Antuerpianus, qui artem quidem dicendi ex libris ad
Herennium, usum vero artis ex oratione Ciceronis pro Milone com-
monstrabit. Accedet Horatius de arte počtica, aut simile quiddam
ex voluntate et utilitate communi auditorum adjicietur. Ac initio
laudem dicet eloguentiae.

Inferiores classes a magistro Sylvio et aliis praeceptoribus
bona fide curabuntur, ut habeant studiosi, guae magno cum fructu
audiant et discant ex humanioribus literis et autoribus classicis, ex
officiis et epistolis Ciceronis et grammatica utrague Despautenii*).

De religuis ad veram methodum et rationem in hac nova schola
docendi discendigue spectantibus, tum de classium distributione et
disciplina instituenda, de disputationibus ibidem, repetitionibus ac
exercitationibus scholasticis hic observandis nunc admonendi ac sta-
tuendi aliguid locus non est. Nam studiosorum ingenia primam om-
nium experienda, pro captu autem discentium autores, libri, prae-
ceptores, canones proponendi, omniague diligenter in eum modum
ordinemque constituenda esse videbantur, ut juventutis profectui
guam maxime consuleretur. - Nam quod ad professores ipsos attinet,
hi gratis suas operas nulli non elocare, omnibusque ex animo Ser-
vire et prodesse modis omnibus adnitentur, quo ex officio illi suo
et juventutis commodo et serenissimi Regis sanctae voluntati et bo-
norum omnium praeclarae expectationi non prorsus defuisse videan-
tur. Tantum hisce coeptis Jesus Christus aspiret: illi omnis honor
et gloria sempiterna.

*) Srov. Tomkovy výpisky z pamětí kolleje jesuitské, kde Tilanus píše se
Tillianus; tamní M. Vilém z Geldru totožným je s M. Guilhelmem Antwerp-
skym; Sylvius pak slove tam M. Silvius z Flander. (C. C. M. 1844, 193).

127

VIII.
Ordo lectionum in facultate philosophica, publ. die 25 octob. A. D.
1577 (f. 196).

Decanus facultatis, M. Wenceslaus Zelotinus a Formoso
Monte, pro usitata consuetudine rv eisayoynv Porphyrianam
zegl věv měvre AÓymv, mox Tag xarmyopias Aristotelis, denique li-
bros zeoi čoumvelag eiusdem autoris, explicandum diebus Lunae et
Martis horis primis matutinis recepit.

M. Petrus Codicillus aTulechowa Tu «axooauer«
ovoixe Aristotelis diebus Lunae hora 2. matutina enarrabit. Idem
Homeri IArédog. A. diebus Martis 2. matutina cum exegesi rhetorica
e graeco in latinum convertet.

M. Marcus Bydziowinus a Florentino zo ßiß. y.
megi TV uereoewv Aristotelis diebus Mercurii et Saturni horis pri-
mis matutinis scholiis illustrabit. Idem librům I. officiorum Cicero-
nis die Veneris hora 1. matutina explicabit.

Adamus Huberus Mezrzicenus, Doctor Medicinäe,
librum de sensu et sensato ex parvis moralibus Aristotelis diebus
Mercurii et Saturni secundis horis matutinis desumpsit explicandum.
Idem anatomiam corporis humani secundum Andream Vesalium die
Veneris hora 2. matat. demonstrabit.

M. Traianus Herzmannomestecenus ro Piß. «. 100-
teowv avaAvrınav Aristotelis diebus Mercurii et Saturni horis 2.
matutinis enarrabit. Idem ßiß. vš Eowódov. a. těv Eoywv naı Nucowv
die Mercurii hora 1. pomeridiana cum enarratione latinitate do-
nabit.

M. Joannes Kanhonis Pragenus, collegii magni prae-
positus, librum 2. rhetorices ad Herennium diebus Lunae et Martis
horis 1. pomeridianis scholiis et exemplis illustrabit.

M. Mathias Gryllus a Grylloua ßiß. B. meor Tis duyns
Aristotelis diebus Mercurii et Saturni horis 2. pomeridianis explica-
bit. Idem Ciceronis pro Sexto Roscio Amerino die Veneris hora 2.
matutina scholiis illustrabit.

M. Joannes Mssenus fiß. «. xaı Biß. B. av čAčyxev Aristo-
telis diebus Lunae et Martis horis 2. pomeridianis enarrabit. Idem
methodum arithmeticae practicae, per D. Gemmam Frisium conscrip-
tam, die Mercurii hora 1. pomeridiana declarabit.

M. Wenceslaus Posthumius Bydzouinus librum 2. Ae-
neidos Vergilii diebus Saturni et Veneris horis secundis pomeridianis
explicabit.

128

IX.

Ordo lectionum, quae hoc semestre hiemali studiosae vuventuti pro-
ponentur. Publ. die calendarum novembrium 1580 (f. 219).

pí

M. Marcus Bydzouinus a Florentino, artium facultatis
decanus, secundum usitatam consuetudinem Isagogen Porphyrianam
de guingue vocibus. Idem M. Tullii Ciceronis Laelium seu de ami-
citia ad T. Pomponium Atticum diebus Lunae et Martis Mons pri-
mis matutinis enarrabit.

M. Petrus Codicillus a Tulechoua, praepositus Collegii
Angelici, alias Omnium Sanctorum diebus Lunae et Martis horis
secundis matutinis librum secundum Aristotelis de physico auditu,
deducto prius ad finem 13. Iliados Homeri graece.

M. Venceslaus Zelotinus a Formoso Monte librum 2.
Aristotelis de anima, diebus Mercurii et Jovis horis primis matutinis.
Idem Aphorismos Hippocratis diebus Veneris et hora secunda matutina.

Adamus Huberus Mezerzicenus, Philosophiae et
Medicinae Doctor, anatomiam corporis humani secundum An-
dream Vesalium diebus Mercurii horis secundis pomeridianis.

Mathias Molesinus Montano slatinus a Dielenper-
gko, I. U. Doctor, libros politicorum Aristotelis diebus Mercuriis
horis secundis et diebus Veneris horis primis matutinis. Idem Diui
Justiniani Imp. S. S. Institutionum Juris ciuilis libros diebus Jovis
horis secundis pomeridianis.

M. Troianus Nigellus Herzmannomiestecenus libros
rhetorices ad Herennium diebus Lunae et Martis horis secundis
pomeridianis. Idem Theognidem graecum diebus Veneris horis se-
cundis pomeridianis latinitate donabit.

„ M. Georgius Sussilius Rakonicenus, praepositus Col-
legii Carolini, libros ethicorum Aristotelis ad Nicomachum diebus
Lunae et Martis horis primis pomeridianis.

M. Joannes Pachaeus Budinensis libros elenchorum
Aristotelis diebus Mercurii et Jovis horis primis pomeridianis. Idem
1. librum Eneidos Virgilii diebus Veneris horis primis pomeridianis.

M. Joannes Rosacius Suticenus počticam Aristotelis
diebus Jovis horis 2. matutinis.

X.
Ordo lectionum publ. VI. calen. novembris 1581 (f. 230).

Decanus facultatis M. Mathias Gryllus, Isagogen Porphy-
rii de guingue vocibus et veterem Aristotelis artem explicabit die-

129

bus Lunae et Martis horis primis matutinis. Idem libros carminum
- Horatii Flacci die Mercurii hora secunda matutina.
-© M. Petrus Codicillus a Tulechova, praepositus collegii
- Angelici, alias Omnium Sanctorum, enarraturus est anteriores qua-
- tuor libros Aristotelis de auscultatione physica diebus Lunae et
- Martis horis secundis matutinis. Ac extraordinarie XIII librum Ili-
- adis Homeri propter exercitia graecae linguae interpretabitur.
M. Venceslaus Zelotinus a Formoso Monte librum
- secundum Aristotelis de anima diebus Veneris et Jovis horis primis
matutinis.
M. Marcus Bydziovinus a Florentino librum Aristo-
- telis de meteoris. Idem librum Ciceronis de amicitia diebus Jovis
- hora secunda et Veneris hora prima matutina.
| M. Trojanus Hermannomiestecenus rhetorica ad He-
rennium diebus Lunae et Martis horis secundis pomeridianis. m
— Theognidem die Veneris hora secunda matutina,
= M. Joannes Rosacius Sussicenus, Collegii Carolini prae-
positus, poeticam Aristotelis diebus Veneris et Jovis. Idem Georgi-
corum Virgilii librum primum die Veneris horis primis pomeridianis.
M. Georgius Sussilius Rakovnicenus librum ethicorum
— Aristotelis ad Nicomachum diebus Lunae et Martis horis primis po-
© měridianis.
: M. Joannes Pachaeus Budinensis librum Aristotelis de
- elenchis diebus Mercurii et Saturni horis secundis pomeridianis
enarrabit.

a
kt

Z

a PLN
are

XL
Ordo lectionum, publ. die 2 nov. 1584 (f. 252 sg.)

M. Marcus Bydžovinus a Florentino, artium faculta-
tis decanus, Aristotelis Stagiritae categorias seu doctrinam de de-
cem praedicamentis aut summis rerum generibus enarrabit diebus
Lunae et Martis horis primis matutinis.

M. Petrus Codicillus a Tullechova, praepositus collegii
Angelici, alias Omnium Sanctorum, diebus Lunae et Martis horis se-

_ cundis matutinis explicabit priores quatuor libros Aristotelis de phy-
- sico auditu, ubi de natura sive de rerum principiis docetur. Idem
XII Iliados Homeri, ubi Poeta canit, Neptunum animasse utrum-
- que Aiacem et alios Graecos adversus Trojanos atque utrosque gravi
- proelio dimicasse.
= Pi: Filosofie, dějepis a filologie, ; 9

130

M. Venceslaus Zelotinus a Formoso Monte librum.

Aristotelis de anima ejusque facultatibus seu potentiis diebus Mer-
curii et Jovis horis primis matutinis.

M. Trojanus Hermannomiestecenus Aristotelis topica
seu de syllogismo dialectico, qui materia constat probabili, diebus
Jovis horis secundis et Veneris horis primis matutinis.

M. Johanes Fortius e domo Hortensiorum principia
sacrae hebraeae linguae proponet singulis diebus septimanae horis
vespertinarum precum.

M. Joannes Adami Bystrzicenus, praepositus collegii Ca-
'rolini, librum Aristotelis de elenchis sophisticis seu de syllogismo liti-
gioso, qui falsa vel apparenti materia constat, diebus Veneris horis
secundis pomeridianis. Idem officia M. T. Ciceronis diebus Mer-
eurii horis secundis matutinis.

M. Martinus Bachacius Nauměrzicenus Il. librum

Aristotelis de coelo et mundo seu de altero genere corporum sim-

plicium, quatenus sunt mutationi obnoxia, diebus Lunae et Martis

horis primis pomeridianis.

M. Joannes Nepressius Bohemotrebovinus rhetori-
cen ad Herennium diebus Jovis horis primis pomeridianis et Vene-
ris horis secundis matutinis. Idem Hesiodi opera et dies diebus
Martis horis secundis pomeridianis praeleget.

M. Petrus Crispus Austinus librum XVII. Prisciani de
structura linguae latinae diebus Mercurii et Veneris horis primis po-
meridianis. |

M. Matthaeus Mendicillus Zatecensis sphaericum libel-
lum Joannis de Sacro Busto diebus Lunae horis secundis pomeridianis.
Idem diebus Mercurii et Jovis horis secundis pomeridianis librum

I. Aeneidos Virgilii, in quo exponitur Aeneam tempestate maris Tyr-

‘rheni ab Aeolo excitata in Aphricam ejectum et a Didone, tunc
Carthaginem tenente, hospitio acceptum esse.

Ý
=
br

131

10.
Příspěvek k hláskosloví polskému.

Četl prof. Jos. Kolář, dne 26. listopadu 1883.

A. O písmenech.

Poláci s křesťanstvím katolickým v X. století přijali též písmo
latinské od Čechův a tudíž i se starým pravopisem českým. Že pak
jazyk polský nad český vyniká ‚hojnosti a rozmanitosti zvuküv, toz
češtině. Proto v polské abecedě tolik složených písmen latinských
za jednoduché zvuky slovanské, zvláště když Poláci nepřijali pozděj-
ších (Husových) oprav pravopisu českého.

I. Hlásky.

Jazyk polský má tyto hlásky (vocales):

1. pouhé: a, e, %, 0, u;

2. jotové: da, ve, %, 10, wu;

3. dlouhé: &, 0; ie, %é;

4. dvojhlásky: y; ve, ia;

5. nosovky: e, G; ie, iq.

Ale pravopisně (ne však hláskoslovně) splývá jotové © (=,
stpol. gy) S pouhým 7, a stará dvojhláska ve, ia (= stslov. «)
s jotovymi hläskami ia, vie (= stslov. m, w). Proto polština fone-
ticky i graficky rozeznává vlastně jen těchto 18 hlásek:

1, devět tyrdých: a, e, y, 0, u; &, ds e, aj

2. tolikéž měkkých : ia, de, 4, 80, du; (6, 163 ie, iq.

Podnební živel (%) hlásek jotových v násloví a po hlásce i gra-
ficky přechází v j: jade (jedu), jésé (jísti), moja, moje, pije, pija
atd.; jen © se nikdy nejotuje: im, inny, moi (= moji), napoi (na-
poji) atd.

IL Souhlásky.

Jazyk zd) má tyto souhlásky (consonae):

£Oretnís 0, p, w ()s
2. nosové: m, n, %;

9*

a p až jk = EEE S N E k SS
x s

132

3. plynné: 2, l; r, rz; 3
4. zubní: d, de, dz; 1,6, c; E
5. hrdelní: 9, (h), k, ch; 3
6. sykave: z, 2, 8, 6; 2
7. podnebni: 2, dž, cz, :sz, j. 3
Jak vidět, některé souhlásky přicházejí ve dvou i ve třech i
tvarech, což spočívá na jich větší neb menší schopnosti změkčení. ©
Retní totiž 8, p, w, (f) s nosovým m nejsou schopny žádného změk- |
čení, plynné 7, r a nosové » jsou schopny jen jednoduchého změk- :
čení (v Z, rz, 4), kdežto zubní d, t, hrdelní g, k, ch a sykavé z, s se ©
měkčí dvojím spůsobem: jinak vlivem následující hlásky měkké ©
(úzké), a jinak vlivem následujícího j, t. j. hlásky jotové (rozlišování). ©
"Dle toho obdržíme následující obrazec všech možných souhlásek ©
polských: 2
ET o EEE k o 0 EEE)
| Souhläsky | tvrde změkčené rozlišené

1. retní: | DR |

; : w, (f) |

2. nosové: zá |

| n n

3. plynne: : 3
rz 3
4, zubní: 9 = O) :
t é c, (cz) =
E 3
: 8, (h) dz, (2) 2 >
5. hrdelni: „k | c cz :
$
m | 5 (sz) BZ Ä
. sykave: x 3
6. sykave sz :
V nynější polštině i podnební ž, cz, sz se měkčí v 4 6 6. :
Ale graficky i foneticky splývají rozlišené zubní dz, c (stslov. :
a, ur) s obměkčenými brdelními dz, e (= stslov. 3, y), změkčené ©
hrdelní $ se změkčenou sykavkou i podnební s, změkčená zubní é ©
a sykavka ž se změkčenými podnebními 6, Z, a konečně rozlišené 8
hrdelní ž, sz s rozlišenými sykavkami ž, sz. © g

133

Proto polština rozeznává jen 30 souhlásek, jak výše udány.
Souhlásky c, ž a složené dz, dž, cz, sz, rz jsou tvrdé, g, k zas

- měkké.

III. Abeceda.

Obyčejný pořádek písmen polských zná jen 40 písmen, shoduje
se v celku s českým a je následující: |
Wa 0, c Cz, 6 d, dz, dž, dž, e, 6, e, f, g, h, ch, t, j, k, ©, ©, m m,

20,0, P) F, Vž, 9 87 8, E U, W, MINE

V této (obyčejné) abecedě polské není však 8 hlásek měkkých:
da, Ve, vo, iu; ie, 10; ie, da, jež přece v jazyku polském nejen jsou
a žijí, ale takřka bují (podobně a více než v ruštině 4, e, u, €, P
a stslov. m, te, H, 10, ma, im)! Proč? Snad proto že jich nebylo v abecedě
staročeské (latinské), kde jich ovšem netřeba. Též důsledně by mělo
následovati 6 (=ces. ť) až po č a č po ď. Ve slovníku od Linde
přichází ch v písmeně c jako spřežka c-h)!

B. O výslovnosti a pravopise.

I. Hlásky.

1. Polské a (= stslov. a, =) má nyní ve spisovné řeči jen jeden
zvuk a znak; stará polština však foneticky i pravopisně rozeznävala
a krátké (otwarte, laciňskie) a dlouhé (grube, pochylone, polskie).
Krátké a znělo jasně, jako latinské (české), a dlouhé « se nejen
protahovalo, nobrž i klonilo k o, jak obecný lid mluví prý dosud,
(cf. velkopolské č — 0: sam vysl. som, pan vysl. pon atp.; srv. kašub.,
lit., goto — č). Proto v nejstarších rukopisech polských XIV. a XV. v.
krátké a psáno jednoduše a dlouhé dvojitě (maa = má), naas = nás
a p.) a vtiskopisech polských od začátku XVI. až do polovice XVIII.
v. označováno (převráceně) krátké a čárkou a dlouhé nijak (lewa
reká m. lewa reka, sam, sámá, bábá, bab a p.). V cizích slovích ná-
slovné a mívá přídech A neb j: harmata (dělo), Halka (Alžběta),
Hanka (Anna), jalmužna a p.

Podobně se rozeznávalo měkké ča (= stslov. m, x) krátké a a
(= stslov. um, km) dlouhé (pokoleniaa; mial, miálá a p.). Když pak
ke konci XVIII. v. rozdíl krátkého a dlouhého a, ia vymizel ve vý-
- slovnosti jazyka spisovného, zanedbán i v pravopise.

2. Pouhé čili tvrdé e (= stslov. 0, =) je posud buď krátké
(otwarte) neb dlouhé (Scisnione). Dlouhé e zní obyčejně jako y (cf.

134

čes. okénko — okynko, prstének = prstynek a p.) a psávalo se

v rukopisech XIV. a XV. v. též dvojitě (zlee, w meem, o teem a p.):
od polovice XVI. v. (r. 1551.) však čárkováno a to jindy důsledněji
(podobně čes. €), než nyní, kde se už také víc a více zanedbává
(w tém, o téj a. p., ale zle, zlego a p.).

Podobně se rozeznává krátké ie (= stslov. u, €, te, «) a dlouhé
ie (= stslov. nte, nie), jež obyčejně zní jako české 4 (cf. mluvéno, po-
vědéno a p.) a psávalo se též dvojitě (widzeniee a p.) proti krátkému
(gen Ze gyesz na nyebyesyech a p.), později pak čárkováno (0 niém,
u niéj, wiém, umié a p.), což se teď už také často zanedbává.

Ježto dlouhé & %é zní jako y, 7, tož se v několika slovích
i píše e, če (čárkované i nečárkované) místo y, ©: ser (sýr), serwatka
(syrovátka), stér (kormidlo, z něm. Steuerruder), cztery (čtyři), pa-
stérz, bohatér, subtelny (subtilis), poselaé (posylati), pérz (pýř), nie-
toperz, szeroki (široký), szerszy, obszerny, szezery (upřímný, cí. čirý),
trzej (tři), czterzej (čtyři), uprzejmy (upřímný, cí. č. zřejmý), Jerzy
(Jiří) a p.

Cizí e zní v polštině tvrdě, vyjma ovšem po g, k a po U, jež
v cizích slovích obyčejně zní měkce: idea, teatr, anegdot, zegar (ho-
diny, z něm. Zeiger), sekret (tajemství), cerkiew, reszta (ostatek, Rest),
kreda (křída), giest (posuněk, Gest), Jagiello, Kiejstut, alkierz (vý-
klenek, Erker), cukier (cukr), atd., ale Legat, legenda, Leon, Ale-
ksander a p.

Polština má čtvero e (tvrdé): a) = stslov. 0, b) = stslov. =,
c) — stslov. m, d) cizí, a šestero če (měkké): a) = stslov. a, b) = stslov.
» (po k, g), c) = stslov. e, d) = stslov. te, e) = stslov. x, f) = stslov.
HIE, hiE.

3. Úzké č zní a) jako české ď a měkčí předcházející souhlásky :
nic, dziw (div), cicho (ticho), zima, sila, lipa atd., b) v násloví a po
hlásce zní jako je: ich, im, inny, moi, kolei ap. (cf. stpol. gymyan = imie
a p.), ©) po c, ž a složených cz, dz, rz, sz zní tvrdě jako y, jež se
tu i píše: Polacy, oczy, uszy, žyw, grzyb, miedzy (mezi) a p.

Při č polština pravopisně nikdy nerozeznávala kvantity, ač má
také © stažením dlouhé (== 1é, iéj, ij): dzis (= dziéjs = dziens),
dobrodzika m. a v. dobrodziejka, podskarbi (stě. podskrbie), pod-
stoli (stě. podstolé), podkomorzy (stě. podkomořie), Antoni, Jerzy,
Wazyli, Anatoli, tani atd.

Cizí © zní v polštině tvrdě, vyjma po Z a 1; proto po souhlá-

skách (zubních, sykavých a r), schopných změkčení, se tu píše y

místo ©: kwestya, bestya, komedya, dyabel, konsylium, Sycylia, gymna-

#.

135

: zyum, poezya, pryncyp, kuryer, krytyka, rys, Krystus, Marya, kuzyn,
rycerz, rynek, sztych (cf. rus. MTNEP) atd., ale uniwersytet, synonim,

biblia, linia, unia a j. Též ve slovich Krzysztöf, Pielgrzym (poutník

-z peregrinus, cf. čes. Pelhřimov), pielgrzymka (pouť, cesta), olbrzym

- (obr), olbrzymi (obrovský), Marcin (Martin) a j. cizí © zní měkce.

4. Široké y zní a) tvrdě, jako ruské m (stslov. m), neb to byla
kdysi dvojhláska, složená ze slabé hlásky tvrdé (=, polsky e) a pod-
nebního 2, jež se zároveň vysloví: my, wy, ty, syn, dym, byl, byk,
chyba, chytry atd.; b) po hrdelních g, k (zřídka po ch) v polštině
(jako v ruštině) zní měkce jako z, jež se tu i píše: nogi, rzeki, ubogi,
wysoki, ginge, kinaé a p.

Též při y ani starší polština nerozeznávala kvantity, ač ovšem
i polština má y stažením dlouhé (jako čeština): nowy, stary, Win-
centy, Walery, Dmitry, Metody, Kanty, Aleksy, Ignacy, Alojzy a p.

Jako se v několika slovích píše e (te) místo y (%), tak se zas
někdy píše dle výslovnosti y místo &: lyzka (lžíce, slez. lezka, rus.
J0xKA, starosl. auızoKa), tygodnia, tygodnie, jedynascie, blysnaé, kryslié
(kresliti, cf. kres, kréska, čárka), szynkowaé (schenken), kim m. kiém,

© swywola a j. (cf. čes. pryč, m. preč).

Za cizí y po retních, jež se neměkčí, po » a U, jež je v cizích
slovích měkké, píše se ©: bisior i bison (byssus), piramida, Pirmont,
fizyka, fizyologia, migdal (mandle), mirt, (ale mysteryum, mytologia),
Winszowaé (wünschen), liceum, lira, liryczny, ninie (nyní), niniejszy,

- nimfa, nit (nýt, Niet) atd.

Polštiná má patero ©: a) — stsl. u, b) — stsl. ni, c) — stsl. m
(po K, 9), d) cizí i (po 7, »), e) cízi y (po 8, p, w, f, l, n), a patero
y: a) —stsl. m, b) — stsl. mň, c) — stsl. mn (po c, ž a cz, dz, rz, sz),
d) cizí y (po d, ť, c, s, z, r), e) cizí % (po d, ť, c, s, 2 r).

5. Jako e, tak i o je buď krátké (otwarte), neb dlouhé ($cis-
nione). Dlouhé o v rukopisech XIV. a XV. v. (jako stčes. té doby)
psáno, jistě dle tehdejší výslovnosti, uo vedle 00 (guor, skutkuow,
powood a p.), ale od polovice XVI. v., kde bezpochyby nabylo ny-
nější výslovnosti, jako u (cf. čes. ů), čárkováno (jako stčes.), a to
jindy též důsledněji, než nyní, kde se víc a více zanedbává: bóg,
Ów, nóž, góra, panów a p., jindy i panóm atd. |

Podobně se rozeznává krátké 10 (= rus. č, stslov. k, e, te, «)
a dlouhé 0, jež zní jako ju: kosciót (kostel), kosciola, wiódi (vedl),
wiodla (vedla), wioska (víska), jodta (jedle), brzoza (bříza), lód (led),
a p. (cf. stpol. wstanpil na nyebyosa atd.).

A v RE O p S o E ET N er de E Va ny A, o B 00 SE a ka Er Po
a ee N,

136

V několika slovích nesprávně se píše u místo o: nuta (nápěv),
nucié (zpívati, notovati), but (bota), nurt (ponor), nurzyé (nořiti),
kluč (kláti), prué (párati), pulk (pluk), chustka (šátek cf. rus x010T5,
jako mówié a stpol. molwič), jaszczur, jaszezurka (ještěr, ještěrka) a j.

6. Při výslovnosti a pravopise hlásky u a «u (= rus. a stsl. 1)
není nic zvláštního; při u, jako při ©, ani stará polština nerozezná-
vala kvantity. Náslovné u dostává někdy podnební neb retní přídech:
juz, jutro, jucha, južyna, wuj (ujec) a j. Někdy se zas též chybně
píše 6 m. u: stróna (struna), dwoch (dvou), oboch (obou) a j.

7. Nosové hlásky v polštině jsou též nejen tvrdé a měkké
(jako stslov.), nobrž i krátké a dlouhé. Rukopisy XIV. v. mají za
obě nosovky, tvrdou i měkkou, jen jeden znak, 0, jejž k označení
délky psáváno dvojitě (bodee — beda, seed — sad, jedno — jedna,
przepowiedzoo — przepowiedza a p.). V XV. v. kromě toho psáváno
též an neb @ (ano i an!) a yan, ya, před 2a na konci slov též
jen a, ya (oswyancze syan gymyan twe, bandz twa wolya, bog s tobam;
wierza w bog otca wschemoganczego, gen sya potezal duchem swyan-
tim; ottwarasz ty raka twojan; prawem bandzie upominan a p.),
z čehož tuším vysvítá, že tvrdá nosovka tehdáž polsky zněla a,
(= stslov. «) a měkká ja, (= stslov. a), jak v některých krajinách
lid polský prý podnes mluví ($wianty = swiety, wyklanty = wyklety
a p., cf. Sandomierz vedle Sedomierz, Kanty vedle Kety) a jak to
bylo též i v polabštině (viz Čas. Čes. Mus. 1875. IV. 417—426.
a Rozpravu „O histor. srovn. mluv. pol.“ ve Zprávách kr. čes. spol.
nauk 1881). Srov. též dosavádní polské ar (= or) a car (=or):
gardio, ziarno a p. (Viz níž.)

Na rozhraní stol. XV. a XVL původní nosovka tvrdá a, se roz-
štěpila ve dvě tím, že skrácením zúžena v nynější e (Z e,), jež od
r. 1521 slouží za krátkou nosovku tvrdou, kdežto za dlouhou nosovku ©
tvrdou podrženo staré písmeno a, s novou (sesläblou, cL a> o >e> T) ©
výslovností (0,): reke — páka, ruku, reka rukou, rak = paws, bede = ©
— sa budu, beda = sayarı budou, badž = sau buď a p. Podobně
původní nosovka měkká a, tehdáž zkräcenim zúžena v ie (ie), jež
značí krátkou nosovku měkkou, kdežto pro dlouhou nosovku měkkou
podrženo staré písmeno %a s novou (sesláblou, cf. ja > jo > je > h)
výslovností (%0,): pie = nar: pet, piaty = narın pátý a p. Tak
má nynější polština za stslov. nosovku tvrdou (x) dvě nosovky tvrdé, ©
krátkou e a dlouhou a, a za staroslov. nosovku měkkou In má ©-

©

též dvě nosovky měkké, krátkou ie a dlouhou ie,

137

-Výslovnost a z části i pravopis těch nosovek vyplývá z jich
původu. Ježto je a — z, (sesläblä hláska Široká se sesláblou sou-
hláskou nosovou) a A 7=b, (sesläblä hláska úzká se sesláblou sou-
hláskou nosovou) na př.: AATH Z WRUTH, AXNE Z WKMAR; RE3ATH Z
— RE3BMTH, RE3ANK — RT3KMVK aLd.; a ježto je v polštině n=oYe
(široká hláska o zúžena v e, tvrdé) an —ie<io (měkká hláska ve
rozšířena V zo), na př. rn = ten, teraz, przytomny, pelny, pölk; zum
— dzieů < dzionek, Race — wies < wioska a p.: tož ze stslov. nosovek
obdržíme polské, když v hořejších formulích za stslov. n a m polo-
žíme jich střídnice polské: m == e, < 0, (psáno ap) a AZ 7 ( 00,
(psáno ia,): dad, dal, dela, wzia6, wzial, wziela atd.

Kde je buď hláska dlouhá, neb souhláska m, n chráněna hláskou
(i sesláblou v 5, 4), tam nemohly povstati nosovky: jém, wiém, umiém,
dam, mam, gram, wolam a p.

Nosovost těchto hlásek před rozličnými souhláskami má však
čtyři rozličné stupně: a) před retními souhláskami 6, p zní e = em,
a — om: zab, zeby, tepy, skapy a p.; b) před zubními zní e = en,
a = on: sad, sedzia, piec, piaty, wiecéj a p.; c) před hrdelními,
sykavými a podnebními zní e = ex, a = 0, t. j. e a o se slabým no-
sovým pazvukem (jako franc. on, in a den ve slovích mon, fin, bien
a p.): meka, muka, maka, mouka, mieso, wiazaé, maž, mežny a p.;
d) před č, w a na konci slov znie=e, a=o, zcela bez nosovosti,
jen že se hláska e, o poněkud protáhne: dal, dela, dawszy, wzial,
wziela, wziawszy, mie, sie, sa, mna a p. (cf. stpol. wierza w bog
otca, gen sya potezal a p., srov. též lat. imbuere a induere, compo-
nere a consilium atd. i jinde). Nosovky tvrdé (e, a) na začátku slov
a slabik po hlásce dostávají vždy přídech retní (w), zřídka podnební
(j): was, waž (had, t. užovka), wazki (úzký), wegiel (uhel, roh)
wegorz (úhoř), pajak (pavouk), Jedrzej (Andrzej) atd.

8. Měkké hlásky (s předraženým ©) po rozličných souhlá-
skách znějí a píší se též rozličně: a) po retních 0, p, w, fa m znějí
jako jotované: biada = bjada, pieé = pjed, wiazad — wjazaé, miecz =
= mjecz a p.; b) po zubních, sykavých a » psané č měkkých hlásek
jen měkčí předcházející souhlásku a nevyslovi se: dziad — džad,
ciocia = Coca, siano = $ano, ziemia — Zemja, wonia = wona a p.;
c) po (změkčených) plynných, podnebních a po c, dz podnební živel
(9) měkkých hlásek ani se nepíše: wola (stpol. wolya), burza (z buria,
burja), dusza, wieža, tecza (duha), Swieca, twierdza a p. Na začátku
slov a slabik po hläsce se píše j místo © měkkých hlásek: jese
a jadlo (ale sniadač, obiad), przyjade, zajechaé a p.

138

V několika slovích Poláci teď zanedbávají měkkost hlásek,
zvláště po w a s: plerwéj (m. stpol. pierwiéj, cf. fatwiéj a p.), czer-
wony (m. czerwiony, cf. czerwiehszy), wesoly (m. wiesioly), wesele
(m. wiesiele), serce (m. stpol. sierce, cf. milosierny) a j.

9. Nestálé hlásky má polština (jako ruština) dvě: tvrdé e
(= rus. 0, stslov. =) a měkké če (= rus. e, stslov. »): a) sen (rus.
COHT, stslov. czus), lež (r. IOXB, stslov. was), a p.; b) dzien (rus.
MeHb, stslov. Ab), wies (r. BeCB, stslov. such) a p. Po k, g je če
místo e -= 4: lokieé (r. TÓKOTB, stslov. AAKKTL), nogieé (r. HÖTOTE,
stslov. norsta) a p. Jsou to hlásky bezpřízvučné, sesláblé, jež i úplně
zanikají, t. j. klesají v němé hlásky = a a (v polštině ovšem ne-
psané), když jich není třeba k výslovnosti (cf. sna, dnia a p.), a opět
oživují a znějí plně, kde a kdykoliv toho vyžaduje výslovnost. To
zřejmě dokazuje, že i v polštině jsou a posud žijí oba jery (ni b),
ač se obyčejně učí, že tam prý všude venkoncem odpadly (protože
nejsou psány!). Že to učení je mylné, vysvítá z následujícího:

a) Posud, ač nepsané, všude, kde toho třeba, nejen uvnitř, ale
i na konci slov, znějí plnou hláskou e (= 5) a ve (=B5): ze mna
(proti z toba, ze = 2% m. se =sp), jestem (= jeste-m = jestG-m),
© bytem (= byl»-m), jakem (= jaks-m = jako-m), opakes (= opak5-$)
to uczynila, nimes (= nim5-$), potémes (= potém?-$) odbiezala,
skadesmy (= skadb-Smy), ktörychesmy (= którychs-ámy), gotowem
(gotöwb-m), zarazem (= Zarazb-m) go zgluszyl, winiene$ (= winien5-$)
atd.; bodajes (— bodajb-$), w ktörejes (= ktörejb-$), južem (= južp-m),
cöZes (= cóŽb-$), nizes (nižb-$) sie urodzila, ižescie (= iäb-Scie),
chociem (chotp-m) katolik, dosyciem (= dosytb-m) ja myšlii atd.;
matek (= matsk), jablek (= jablek) a panien (= pansn), gumien
(= gumbn) atd.; odejsé, (= odmisé, cf. odchodzié), obejrzeč (= ob5-,
cf. obzeraé), wezme m. wežme (= W5zbme, cí. wziaé), bezecny (= bezb-
cny, cf. bezcenny) atd.

b) Posud, ač nepsané (leda co pajerek ’), mají vliv, jako jiné
hlásky, na jakost (tvrdost neb měkkost) předcházející souhlásky:
pies (= piesb = mach) a wies (= wiesb = Ebch), wen (= Venb Z KANE)
a weh (= wenb = 1m), éma (—=tbma, cf. rus.) a tkad (= tskač),
lgnač (= Ibgnaé) a Igaé (= Isgaé), wóz (= wóz5) a wož (= wozb),
nos (nosp) a no$ (== nosb), rzut (== rzutb) a rzuč (= rzuts), lew
(= lewp), lwa (= Iswa) a paw (= paws), pawia atd.

c) Posud, ač nepsané, s následujícím 7 splývá Ev y (= m ah
vie (=Zi=s-i): zdrowy (== zdrow5-i), zdrowym, zdrowych, tani
(= tanp-i), tanim, tanich, obyé sie (= ob5 jé sie, cf. obejsé sie), zysk

139

(= z#-isk = st-isk), zyskač, tyle (= tr-ile), tym (= te-im), tych
(= te-ich) atd.

-d) Posud, ač nepsané, ve slovích složených překáží 5 vlivu ná-
slovných hlásek měkkých i jotových na předcházející souhlásky před-
ložek: ziscié (m. zyscié = zb-iscié), zinaczyé (m. zynaczyč = zm-ina-
czyc), bezimienny (m. bezymienny = bezp-imienny), zinad (m. zynad
= zb-inad), skadinad (m. skadynad = skads-inad), zjese (= zmjesé)
podjač (= podrjaé, cf. podejmowaé), Srödziemny (= Srödt-ziemny)
rznaé (= rbznač) atd.

e) Posud, ač ovšem nepsané, s následujícím m, » na konci
slov a slabik před jinými souhláskami splývají v nosovky tvrdé (7)
neb měkké (6): da (= drmé), dal (== dzml), dety (= drmty), cia6
(= tbn6), cial (= tl), ciety (tenty), wziaé (= wzbmé), wzial (= wWzbmd),
wziety (= Wzbmty) atd.

f) Posud, ač ovšem nepsané, překážejí tvoření nosovek na konci
slov: on (== 0n5), ten (== tens), Zaden, któren, dworem, zieciem,
© panien (= panient) atd.

j) Posud, ač ovšem nepsané, se stupňují, 8 Vy (Z m) aa vo):
dme (= dpme) < nadymaé, a tne (= tbne) < wycinač, mgnaé (= měgnaé),
< migať, a mknaé (= msknaé) < smykaé atd.

h) Posud, ač ovšem nepsané, mají vliv na šíření (nateženie)
a oužení (watlenie) hlásky předcházející: lot (== lotr, meTP) a leč
(= lets), swiat (= $wiats, CBĚTP) a Swieé (= Swietp), niebios ( nie-
bioss, He6ecr) a niebieski (= niebiespski), sasiad (= sasiade) a 84-
siedztwo (= sasiedbstwo), królowaé a królewski (= krölewsski), kró-
lewstwo (= krölewbstwo), przyjaciel(p) a G. pl. przyjaciól($), saZeh(b)
a stpol. G. pl. sažon, lokieé(p) a stpol. G. pl. Iokiet(B), jesieň(b)
a jesion($), jeczmieů(p) a jeczmion(p) atd.

Ale nestálé hlásky sesláblé, němé ($, b) v polštině se nepíší
bezpochyby proto, že jich nebylo v písmě latinském ani v pravopise
staročeském. Přece však i v polštině jakž takž se označují, pokud
mají vliv na výslovnost, a sice % jen při # (= Is znamením tvrdosti:
byž = byls, ef. bylem = byls-m a p.), a » v podobě pajerka (’) při
zubních dž (= db), € (— te), sykavkách s (= sb), 4 (= zb) a při 4
(= nb), na konci slov a slabik před souhláskou. Při ostatných mek-
kých a tvrdých souhláskách nemá = a » žádného vlivu na výslovnost,
a proto se tam též z praktických ohledův nepíše. Věda však je žádá
všude, kde posud žijí a působí. (Viz mou rozpravu „O hist. srovn.
mluvnici polské A. Maleckého“ 9—14.).

140

II. Souhlásky.

1. Souhläska f přichází jen v cizích slovích, neslovanských, za
cizí f, pf, ph, a v několika slovích vlastních polských, kde stojí
nesprávně místo w, pw, chw: farba, ofiara (oběť), falsz, trafié, fala
(vlna, Welle), funt, parafia (fara, parochia) a j., obfity (m. obwity, cf.
rus. a stsl. osuannen, Čes. obalený — květem, ovocem, tedy hojný), ufac
(m. upwaé, cf. stpol. pwa naděje, od čehož pewny nadějný, spolehlivý,
tedy jistý), krotofila (kratochvíle), Bogufal (m. Boguchwal), Falczewski
(m. Chwalczewski, cf. srb. #418 = xBa1a, dík), sforny wedle sworny,
cofač sie (m. sowad sie, jako Čes.) a j.; naopak zuch, skräceno ze
zuchwaty (m. zufaly, odvážný).

2. Též A není polský zvuk a přichází, místo polského 9, jen
v některých slovích, vzatých z češtiny a maloruštiny, aneb z něm-
činy a latiny: hardy (hrdý, cí. franc. hardi, ale pogarda, gardzié),
hanba (ale ganié, a stpol. gaúba), haslo (heslo vedle godlo), hafas
(hluk), hojny (štědrý), hulač (cf. mlrus.), wahaé sie (cf. čes.), ohyda
(ohyzda), hydzic, hožy (mir. hezký), Sapieha a j., hrabia, hetman,
hold, herb (znak), herbata (čaj), honor (čest), handel (obchod) a j.

3. Tvrdé 7 zní tvrdě, z hrdla, na kořeně jazyka, tak že se blíží
k u, w (zvláště velkopolsky, v Poznahsku, cf. luž. a mlr.), měkké I
pak zní měkce, na špičce jazyka, jako čj: byl, byla, bylo, byly, byli,

las, lew, lud atd. Vlastně a důsledně by se nemělo označovati.

tvrdé 7, ale ovšem měkké na konci slov a slabik před souhláskami,
jako je to u » a p., tedy 7 jako % aj. Pak by též při č platila táž
pravopisná zásada, jako při » a p., že se totiž tvrdé l píše, jen
před tvrdými (širokými) hláskami a měkké 7 zas jen před měkkými
(úzkými), neboť jakost (tvrdost neb měkkosť) té souhlásky (jako
vůbec všech) se řídí vlastně následující hláskou, širokou neb úzkou.
Ale měkké hlásky tak splývají s 7, že jich podnební živel (7) v měk-
kém Z (jako v % a p.) zcela mizí (cf. čes. škole m. školé a p.): las
(= lias, čes. les. azcr), lew (— liew, auer), lot (= liot, let, ners),
lód (= liód, led, m4=), lud (= liud, axs) a p.

V cizích slovích Poláci, jako Rusové, píší měkké 4: Londyn,
Ludwik, Karol, Leon, malarz, lazur, lawa, laternia, lampa, larwa,
lagier, los, loterya, loch (sklep), lad (země), lustr, lutnia, lira, liceum,
handel, stepel, butela, sala, fala, cela, plama (skvrna), mila a j.
Před souhláskou tu v Polštině však bývá tvrdé 2: hold, žold, žol-
nierz (voják), falsz, fald, gwalt (násilí), ksztalt (podoba), jaimužna,
malpa (opice, cf. Maulaff?) a j. Dodej dávno přijatá: laciůski,

v
m
-M

M
&
E;
®
=
je
R

steny sob ění Čoko oo

POV © dě i be i
ee Br jak o nky o tz r jl FE IR PIE IURR

Li taby EB en dk ch

PE BEN

141

- pralat, lotr, Lukasz, Lucya, pila (míč), lot snad pro rozdíl od lot
- (det) a j.

4. Též r před úzkými hláskami se měkčí v rz (zz Ť), jež zní
však jemněji, než české ř, spíše jako rž (jak je i píší Rusové v pol-
ských a českých slovích), tak že Poláci rýmují „morze“ a „bože“
a p. Podnební živel (7) měkkých hlásek mizí v 7z, tak jako v 7,
a kromě toho hláska © po rz zní tvrdě, pročež se i píše y: rzadko
(= riadko, pzýtko, zřídka), rzeka (== rieka, pssa, i Čes. řeka), brzoza
(= brioza, spzsa, bříza), brzuch (= briuch, sproxo), wierze (= wierie,
Bzpim), trzy, Rzym atd. V několika slovích se vysloví 7z jako české
rz ve slově skrz: rznač (říznouti), marznaé (mrznouti), mierzié
(mrzeti) a p.

5. Změkčené souhlásky zubní dž, € se vysloví podobně jako
české ď, ť, jen že jazyk trochu více zavadí o přední zuby, tak že
při tom zavzní i z, s; tedy dž jako dz a € jako ťs, při čemž se pří-
zvěna z, s nutně obměkčí: miedz (měď), badž (buď), niedäwiedz
(medvěd), pic, dač, nic (nit), maé (mati) a p.

"Tyto a podobné změkčené souhlásky s, Z, % se čárkují jen na
konci slov a slabik před následující souhláskou, neb ta čárka je
vlastně tak zvaný pajerek (cyrillsky, =» =i), jenž se před © ovšem
co zbytečný nepíše: chodzié, placic, nosié, wozic, bronié atd. Tytez
změkčené souhlásky se nečárkují též před ostatními měkkými hlá-
skami (psanými s 2), jichž podnební živel (%) s těmito souhláskami
splývá sice foneticky, nikoli však graficky, t. j. © se tu sice píše, ale
nevysloví se, měkčíc jen předcházející souhlásku (pročež by se to ©
i zde mohlo nahraditi řečeným pajerkem, jako je to v hornolužičtině): *)
dzialo (vyslov. dzalo, dílo), dzieci (= džeci), cialo (= aio), ciele
(= cele, tele), ziarno (== Žarno, zrno), siostra (= Sostra), siódmy
(= sódmy), niebo (= nebo), zieé (== žec), ksiadz (= ksadz) atd.

6. Po změkčených a rozlišených souhláskách c, dz, cz, sz, ž a rz
měkké hlásky znějí tvrdě, neb jich podnební živel (@), těmi souhlá-

*) Poláci by si velmi zjednodušili pravopis, kdyby měkké hlásky označovali
tak, že by místo předraženého č psali jen jeho tečku nad hláskou (jako to
činí Cech při 6 — ze), tedy á (m. ia), é (m. ie), o (m..io), ú (m. iu), € (m-
ie), « (m. ig) a dlouhé € (m.ie), o' (m. iö): dzálo, dzéci, cáto, cele, zárno,
vopis hornolužický. Rovněž by jim velmi posloužilo, kdyby místo složených
souhlásek rz, cz, sz psali jen 7, č, š, jak to činí při % az, a jak i Němci
píší při transkripci cizích jazykův dle pravopisu českého (Husova): třy,
Řym, često, škota, přyšedl, očy, ušy.

142

skami jako pohlcený, mizí (a nepíše se); též © po nich zní jako y,
jež se i píše: praca, serce, Polacy, zbože, božy, pienigdze, miedzy,
oczy, uszy, Rzym atd.

Mazuři vyslovují cz jako c, ž a rz jako z, sz jako s (cf. dluž.,
polab. a bělorus.): zaden, zona, zaba, nasa, sabla, sanowano, cas,
cerwona, capecka atd.

7. Hrdelní souhlásky g, k v polštině znějí zase měkce (cf. dluž.,
polab., rus., švéd. a něm. k=kh před hläskou), tak že tvrdé ea y
po nich zní a píše se měkce (te, ?): kiedy (cf. tedy), ogieň, cerkiew,
choragiew, lokieé, nogiec, cukier, wysoki, wysokiego, ubogi, ubo-
giemu atd. ©

8. Souhlásky plynné 7, č, m, n a w po jiných souhláskách na
konci slov a slabik téměř -oněmují (jako rus. a stě.), tak že netvoří
zvláštní slabiky (jako v nynější češtině), nýbrž jen se přišeptnou
k slabice předcházející: Piotr (jednoslabičně), wiatr, mistrz, mysl,
wiódl (= wiód), mög! (= mög), siedm, osm, pism, piesh, bitw, glupstw
(vše jednoslabičně) atd. |

Plynné Z, r, n mezi dvěma samohláskama uvnitř slov také téměř
oněmují: krwi, brwi, plei (od krew, brew, pleč), drwa, trwač, drgaé,
držeé, klne, brnač (vše jednoslabičně), krwawy, trwoga, trwonic, krna-
brny (tvrdošijný), piosnka (vše dvouslabicne); rzemieslnik, pomysly,
módlmy sie (vše trojslabičně) atd.

Některé nevyslovené souhlásky se ani nepíší, jako d před c, a ď
před w aj.: serce, córa, córka, mówa (m. molwa), mówié (stpol. molwié),
rzetelny (čes. zřetelný), czwarty (čtvrtý), cnota, kulawy (čes. kulhavý),
królestwo, wež, wežcie (m. wežm, wežmcie, cf. przyjm, przyjmcie),
Drezno (ale drezdeúski), Gniezno (gnieznieúski) atd.

C. Hláskosloví.

Polština vyniká hojností a rozmanitostí hlásek, zvláště měkkých,
jež dle jistých pravidel a zákonův (harmonie hlásek) ustavičně se
proměňují a střídají, jaho v kaleidoskopě, vlivem svým proměňujíce
též souhlásky, čímž povstává mnoho souhlásek měkkých, zvláště tak
zvaných šiplavých, jež polštině dodávají rázu neobyčejné a téměř
přílišné měkkosti a něžnosti.

I. Co do hlásek.

Hlásky polské se proměňují 1) z příčin vnětřnách, při tvoření slov
(kmenův), podobně jako v jiných nářečích slovanských, a 2) z příčin

143

vnějších, při flexi, čehož v té míře není v žádném jiném nářečí slo-

vanském. V tom tedy spočívá zajímavá zvláštnost polštiny.

1. Proměny hlásek z příčin vnitřnách.

M PD

Takové vnitřní příčiny, jimiž se mění hlásky při tvoření slov
(kmenův), jsou psychologické, neb spočívají pouze ve smyslu a vý-
znamu slov, bez ohledu na jich hmotnou stránku (zvukovou). Toto
proměňování hlásek sluje stupňováním (postapienie neb pokraczanie),
neb se tu k označení rozličných ponětí hláska jednoho a téhož kořene
dle jisté stupnice sesiluje neb i seslabuje.

a) Sesilování hlásek.

Hlásky se sesilují stupňováním, když z kmene slovesa durativ-
ního se tvoří nomen a denominativní verbum factitivum (na zé) nebo
verbum iterativum (na -ad, -ta6) a freguentativum (na -ywaé), a to
dle tří stupnic: 1. hlásek měkkých, 2. tvrdých a 3. nosových.

1. Dle stupnice hlásek měkkých:

a) (k)< 1, i<ie, ta(x), te(1)Ca; b) ilola;

c) ie (=e) (ie, ia (1)Ca; d) ie (= e) Coca:

a) (1) C1, t. j. sesláblá hláska měkká, », ovšem nepsaný (proto
v závorkách), se stupňuje v ©: pne (Z pbne, stslov, mau) < spinaé ;
tne (rum) < przecinac; klne (sauna) < wyklinaé; pomnieé (man) <
wspominaé); mgla (mkrm), mgnienie < migaé; poczne (van) < po-
czynac; žme (aku) < zžymac; žne (bu) < požynac; zastaralé czte
(vaT) < czytac atd. Chybně se stupňuje rznaé (px3) < urzynac, jako
gne (rss) < naginaé (cf. čes. usnu (czn) < usinati!).

i<ie, ča (= x), t. j. © se stupňuje v dvojhlásku če (Z s), jež
se v polštině i rozšiřuje v ča: widzieé < wiedza, wiedzieé, wiadomosé,
dowiadywad sie; wisieé < wiesié, wieszaé, wiecha; cichy < cieszyé,
pociecha; wid < wieniec, wianek, wiano, wiatr; pié < piana, pienié
(cf. lit. pena, mleko, peneti krmiti); bié < biada, biedny atd.

ie (s) <a, t. j. te (x) se stupňuje v a (tvrdé): leze (13%) <
przelaz, lazic; siedzieé (ckyxTu) < sad, sadzié, sadzac; strzege (crpxra)
< straž; rzeza6 (pssarn) < raz, obraz, razié obraza, obrazič (uraziti) atd.

b) i<o<a,*) t.j. ď se stupňuje v oa to dále v a (tvrdé):
pic < napój, napoié < upajač i napawaé; bie < bój, bosé, bojazů < obawa,

*) V tom se uchyluji od obecného učení, dle něhož se prý © stupňuje před-
rážkou v 0j, aj. Mé důvody viz v mé rozpravě „O stupňování hlásky i a u“,

144

obawiad sie, badaé; neužívané poczyé (novyuru) ( pokój, pokoié < uspo-
kajač; žyč (awru) < goié € gaj, gaié; rzynaé (puuaru) < roj, rolé Sie,
zdrój, ronié, rod < raj, rana, rad; skrzydlo, skrzynia < skrowity (skrovný,
skromny); zgrzyt (m. s-křit jako zgon m. skon) skřip (cf. uskrzynaé,
uskřipnouti) < kroié < kraj, ukrajaé i zakrawaé, krawiec (stě. krajčí),
skrawek (skrojek) atd.

o) ie (= stslov. e) < če, ia (— x) <a, t. js te“ jez se rovna
stslov. e, se stupňuje v dvojhlásku če («), jež se v polštině i roz-
Siruje v ča, a takto stupňovaná hláska se dále stupňuje v a (tvrdé):
oniesé (rmer) < gniatad (rusr) gnat (hnát, stehno); miese (mer)
< zmiataé (mar), (cf. motaé) ; plesé (mer) < splatač (mr) < plat, platek
(šat, šátek, cf. rus.), plótno; lecieé (ner) < latad (1sr) < latwy (lehký),
lacny (laciný); grzesé (rpes) € pogrzebač (rpss) < grabiez; ciec (Tex)
< uciekaé (Tak) < przetak (sýto); lec (ner) < legac (ir) < lagiew (cf.
lagier) atd.

d) ie (=stslov. e)(o<a: wiesé (ker) < wódz, wodzié, woje-
woda < prowadzaé; niesé (nec) < nosié < unaszac; rzec (pen) < rok, od-
roczyé < odraczaé; ciec (Ten) < tok, toczyc < wytaczaé; cieplo (Temno)
< topié < wytapiac; erzešé (rpes) < grob X grabie, grabad; plesé (mer)
< plot < platwa (vor, krov); lec (ner) < lože, položyé; mówié (rus.
MOJIBATP, Stsl. masentn) © rozmawiac; robié < przerabiač; zniewolié
< zniewalaé; korzyé < karad; pomnožyé < pomnažaé; powtórzyé < po-
wtarzac; kole < przekalam ; pore < rozparam atd.

„Jak vidět obě měkké hlásky 7 a če (stslov. e) se stupňují stejně
dvojím spůsobem a) v ie, ia (=) a to dále va (tvrdé) a db) vo
a to dále v a.

2. Dle stupnice hlásek tvrdých.

a) (»)<Cy (1, y<u; b) y<oca;e) (1)Cu; d) ucoca:
a) (£)<y (m), t. j. sesláblá hláska tvrdá, 1, ovšem nepsany
(proto v závorkách), se stupňuje V %, jež se rovná stslov. m: dme
(vama) < dym, nadymaé; tkaé (Tmk) < dotykac; ssaé. (cxc) < wysysaé ;
Sspaé (enn) < usypiac; pchač (mx) < pycha, odpycha6; zwa6 (3x8), zowe
(31ER) < nazywac; rwaé (pıe) < rozrywac; dbač (115) X zdybaé (při-
stihnouti); poslač (esn) < posylac; polknaé (ak) < polykac; pŘskude
(uns) < pomykaé atd.
y Cu: tyč < tuk, tuczyé (činiti tučhým); ginaé < zguba, gubic;
ryé < ruch (cf. ruchadlo), ruszyč, ruszac; slyszeé < sluch, sluchaé;
‚dycha6 < duch, duszyé atd, |

145

3) yloLa"): ryé Crów, równy, rola, robié < radto; kryč < po-
krowiec, skromny < krašé; myé < mocz, omoczyé, mokry < maczaé;
nyé < nawa (cf. něm. Nachen), nawié; byc < bawié (cf. stad a stawic),
zabawa (cf. obawa od bié), pychaé < pachaé (orati), chwycié < chwa-
taé atd.
| c) (s)<u: bdzieé (sex) < budzié, obudzad; chcieé (x) < chué
(ef. cheé); dme (zsu) < duma (pýcha), dumny (pyšný); pchaé (mx)
< puch, puchnaé, ropucha atd.

d) u<o<a*): kuč < oków, podkowa; trué < otrów, trocha < trawa,
trawic, ztrata, tracié; strumieů < ostrów, ostrog (cf. stromy, strmý,
něm. Strom); stué < slowo < slawa, slawié; plué < přowaé < plaw, plawic
(cf. stawic), plakac atd.

Jak vidět, stupňuje se s (v polštině ovšem nepsaný) dvojím
spůsobem: a) v y ab) v u; a obě hlásky tvrdé y a u se stupňují
stejně: v 0 a to dále v a.

> 3. Dle stupnice hlásek nosovjch.

a) ig (Za) Ce (a), a (=a); d) ta (=) Ce (=3), a (Zr):

a) ie (ma) ce (a), a (= a), t. j. měkká nosovka krátká se
stupňuje v tvrdou nosovku krátkou neb dlouhou: wiednač (Kay)
< wedzié (a1), wedzone, swad (smoud, čmoud); siede (can) < sad
(cer), sadzič, sedzia (emyum); grzeznat (rpa3) < graz, grazié (rpx3);
zaprzege (npar) < prega (npár), prag; przede (npax) < prad, predki
(npmx); trzese (Tpac) < tresa (Tpac), trezla, tracič, wstret, natretny;
miesic, mieszaé (mar) < met (mar), macié atd.

b) ia (==za) (e (= a), a (zn), t.j. měkká nosovka dlouhá se
stupňuje v tvrdou nosovku krátkou neb dlouhou: wiazaé (Em3) < wezel
(33); siaknaé (cak) < saczyč (cmk); ciaenaé (rar) < teci (rar), natežyé,
wstega, wstažka; miaé (maru, cf. miekki, mak) < meka (uňka), meczyé
1 maka; krzataé sie (kpar) < krecié sie (spart), krety, okret, po-
kratki atd.

b) Seslabování hlásek.

Hlásky se seslabují stupňováním, když ze jména neb ze slo-
vesa trvacího se tvoří sloveso jednodobé (na -naé) neb začínavé

*) I v tom se uchyluji od obecného učení, dle něhož se prý y a u stupňuje
předrážkou v ow, aw, wa. Mé důvody viz v mé rozpravě „O stupňování
hlásky i a u“

Tř,: Filosofie, dějepis a filologie, 10

o še os A A A jára dl aka u, EEE 1 Pal ET a
p AD Tr ’ a ný sr VA

146

a podmětné (na -čeť) a vícedobé (na -ywaé), a to dle následující
stupnice zpětné:

a) wa) y, u>y>(1); 6) ia, ie (£) > (> (1); če (stslov. e)> (b):

a) way, t. j. původní slabika wa, někdy už stažená v u,
slábne vy: kwas, kwasič, kwasny > kisnaé, kisnieé, kisaé, kisly;
kwap, kwapié, kwapliwy > kipieé; nauka, uczyé (vak) > przywyknaé,
zwykly, zwyczaj. I {

u»y> (8): rudy > rydzy > rdza (pra), rdzawiec; suchy > usy-
chač > schnaé (czx-); duch > dychaé > dech, tchu (asx), westchnaé
(vzdechnouti), natchnienie (nadšení); duje > dme (xswu); sypaé, usypiač
> spaé (cum), sen, snu; pluc > plynaé; slué > slynaé; kué > kinaé;
ruch > rychly; sehurahl> Stryj atd. | ©

b) ia, ie («) >> (u): Swiatlo, Swiat, Swiecid > switnaé (CEBT);

ciasno (Txc) > cisnaé (rmek); lepié (tan) > lip, rzezaé (px) > rznaé
(ps3) atd.

ve (stslov. e)? (n): lec, legl (ner) > lgng€ (ner); žec, žegl (zer)
> ženaé (ar) atd. ; s

2. Proměna hlásek z příčin vnějších.

Takové vnější příčiny, jimiž se proměňují hlásky při flexi, jsou
Fysiologicke, neb spočívají v mluvidlech a jeví se v tom, že hlásky
"se mění vlivem (výslovností) hlásky neb souhlásky následující, zřídka
předcházející.

o Vliv hlás ek na Tásvý.

Prářičný hlásek při flexi povstávají z trojí příčiny složité, neb
kromě hlásky následující zde působí vždy též souhláska následující,
dopouštějíc nebo zamezujíc tu proměnu. První takovou příčinou slo-
žitou hlásky se rozšiřují, druhou se dlouží a třetí se stahují.

1. Rozšiřování hlásek,
Hlásky úzké (měkké) před následující hláskou širokou (i skleslou

V 2, ovšem nepsaný, po souhlásce tvrdé) se rozšiřují (nateženie), ne-
prelkáří: li tomu následující souhláska retní neb hrdelní, a sice takto:

&
»
A
:

r kg o v dá n ká Soho db a an Anl halle aus čá ea ba

sz toda yeah AM imyá ed

141

af ve (+, e)—-1*) 00 (ne); 6) če (£) Hr =ia (1); c) ie (a) -1

= V (A):

a) ie (stslov. 1, e) +5 = io (stslov. 1, e), t. j. úzké (měkké) ze,
jež se rovná stslov. », e, před následující hláskou širokou, již ozna-
čuji z, se rozšiřuje v ?o, jež se rovná stslov. n, e: wies (KhCh)
< wioska; dzieů (gun) < duhele pien (maus) X pionek; ziemia (geman)
< ziomek, poziom; szesé (mecrk) < szostak, szósty; pierscieh < pier-
Scionek ; kmieé < kmiotek; miesé (mer) < miote, miota, miotaé, miotla;
niese (nec) X niose, niosa, niósi, niosla; bierz (sep) < biore, biora;
ziele < ziola; nasienie < nasiona; wesele (m. wiesiele) < wesola (m.
wiesiola) ; przyjaciel < przyjaciolom ; dzieciol, žywiol, wieczór, lód, lodu ;
macocha, požoga, siostra, Zona, pszczola, czolo, jezioro; wionge (=
— * nuaTH, cf. rznaé); zionaé (sun), chwionaé, grzonaé (= rpan-, rpaum,
cf. rus. TPDÁHYTB), zerzonaé (= enrpanarn, Zgrzebnaé) atd.; ale niebo,
cieplo; pieke, pieka, pieklo; grzebe, grzeba, grzeblo atd. |

Též konečné ze (stslov. te) v příslovcích se rozšiřuje v io (jako
v ruštině pod přízvukem): tanio, dužo, chyžo, raczo, pieszo, goraco,
milezaco, poprzednio, bezposrednio, odpowiednio, zasadniczo, poje-
dynezo atd. I ve složení taková příslovce mají konečné ze rozšířené
v 00: iloczas, iloraki (ale ilekroé), wieloryb, tyloletni, pierwszorzedny,
otezatinýny: trzecioosobowy, teraZniejszoczasowy atd.

b) ie (£)—- 1 =ia (3): wieniec (kzu) < wianek, wiano, wiatr;
siesc, siedzieé (ex7) < siedzial, siadad; wiedzieé (k1x) < wiedzial, po-
wiadac, wiadomosé, swiadek, dowiadywaé sie; jesé (z1) < sniadaé, jadlo,
obiad; znalesc (1K3) < znalazl; dojrzeé (3ps) < dojrzaly; niedziela < po-
niedzialek ; niedáwiedž < niedžwiadek; strzelaé < strzala; caly, calowaé ;
gwiazda, ciasto, cialo, smialy, siano; szlachta, ofiara, pralat, prasa
atd.; ale lewy, niemy; chleb, rzeka, Snieg; sieke, sieka; strzege atd.

Výjimkou v několika slovích (jako v ruštině) rozšiřuje se ze
(8) V 20: siodlo, piosnka, sionka, przysionek. Naopak zas miano
(z mieno = imeno, cf. luž. mjeno, slk. měno), mianowaé, místo imiono,
imionowaé.

c) ie (a)—- 1 = 0 (a): pieé < piaty, piatek; dziewieé < dziewiaty ;
dziesieé < dziesiaty, dzlesiatka, pieédziesiat atd.; ale pieta, pietno,
$wiety, swieto, jezyk, grzeda, szezenieta (cf. čes.) atd.

*) Ten » znamená širokou (tvrdou) hlásku vůbec, i », v polštině ovšem ne-
psaný, ale tím neméně i tam v tvřdých souhläskäch bytně obsažený
a působící. |
10*

148

- Zúžováné hlásek.

Rozšířené hlásky se obyčejně zase zúžují (watlenie), když ná-
sleduje hláska úzká i », nepsaný, po měkké souhlásce plynné, zubní
neb sykavce, a sice takto:

a) i0—-1*)—1e; db) a pı=i; ©) 1a-|-1=1e; d) alı—e:

a) ion» =ie: anioly > anieli, anielski (= anielpski); jezioro >
w jezierze; wiosna > wiesenny (m. wiesiensny); wiode > wiedziesz;
wioze > wieziesz; biore > bierzesz; czolo > w czele, czelny (= czelsny),
naczelnik; žona > žeúski (Z ženpski); czerwony (m. czerwiony) > czer-
wienszy; wesoly (m. wiesioly) > weselszy (m. wiesielbszy); uczony
> uczeni, uczenie, uczenszy; siolo > sielski; löd, lodu > gololedz
(náledí); niosly > niesli; wiodly > wiedli, atd.

b) ia +1 = ie: las > wlesie, lesny ; lato > w lecie, letni: miasto
> w miescie, miejsce, miejski; wiara > wierze, wierzyé, wierny; dzial
> dzielié; wiatr > powietrze; cialo > cielesny, cielsko; bialy > bieli,
bieléj, bielszy, bielié; blady > bledziéj, bledszy; kolano > pokolenie;
zwiercadlo > zwiercedlié sie; widzial, widziala > widzieli; cierpiař, cier-
pialy > cierpieli atd. |

c) iq +» =ie: pienigdze > malo pieniedzy, pieniežny; zajac > ile
zajecy, zajeczy; miesiac > pie& miesiecy, miesieczny; mosiadz > mo-
siezny; pajak > pajeczy, pajeczyna; zwigzly > zwiežlejszy atd.
d)a-+-n=e: sad > sedzia; madry > medrzy, medrzec, medrszy ;
wazki > wežszy; skapy > skepszy; golabek > golebica, golebiec; dabek
> debiec atd.

Nynější polština, proti staré, někdy zanedbává oužení hlásek:
po czole, na jeziorze, 0 Zonie, siostrze, slostrzenica, w sianie, na
Scianie, ciasniéj, czeladž, czeladnik, tysiaczny, ocalié, Zelazny, królowie
(ale bezkrólewie, królewski, królestwo), koniowi atd.

2. Dloužené hlásek.

Zanikne-li při flexi nebo při tvoření slov (deminutiv) hláska,
nejčastěji konečná, bezpřízvučná (sesláblá V %, k, jež se ovšem v pol-
Stine nepíší), tak že slovo má o slabiku méně, pak se předcházející
hláska náhradou dlouží (pochylenie), nepřekáží-li tomu souhlásky
tupé (temné, okamžité, explosivní) a sice:

*) Ten s znamená úzkou (měkkou) hlásku vůbec, i 5, v polštině ovšem ne-
psaný, ale tím neméně i tam v měkkých souhláskách bytně obsažený
a působící.

ER
#
k.
k
y
c

s
v
X
k.
+
k

(149

a) e (= 0, 1) <4 če (= € 1, «) C6; b) oC 60,10 (= e) < 10; c) e
<a, te Cia (a):

a) e (stslov. 0, s)<é: teď jen v L. sg. m. nm. a G. D. L. sg.
f. zájmen a přídavných: o tém, nowém (cf. Toms a temu atd.), téj
nowéj (cf. Tom, Ton); stpol. i dészcz, léžka (teď lyžka) a p.

ve (stslov. e, &, «) < 0é: nejvíce v L. sg. m. n. a G. D. L. sg.
f. zájmen a přídavných: o niém, taniém (cf. mem: a niemu atd.),
u niéj, tanjej (cf. tem, ten); niesie < niésé; cieke < ciéc; legne < léc;
leje < léj; wiedza < wiédz; zlodziéj ; dzi$ (m. dziéjs — dziens, cf. luž.);
mniej, wiecéj, pierwéj (m, stp. pierwiéj, cf. žywléj a p.), piérwszy atd.;
stpol. také chléb, sniég, smiéch a p.

b) o<6: kolo < kól, kólko; glowa < glów, glówka; noga < nóg,
nóžka ; woda < wód, wödka; dobro < dóbr; stodola < stodól; koza < kóz;
szkola < szkól, szkólka; morze< mórz; rola < ról; znowu < znów ;
cože < cóž; ktože < któž; oto < otóž; od czego Lod czegóž; spojrzeé
< spójrz; modlié sie < módl sie, módlmy sie, mrówka atd. |

io (stslov. e) < :0: siostra < sióstr; jezioro € jeziör, jeziórko ;
- ziola < ziöl, ziólko; pszczola < pszczól, pszezólka atd.

c) e (a)<a (a): reka< rak, raczka; wstega < wstag, wstažka;
bede < badž, badžcie; kedy < zkad; tedy < ztad; gesty < gaszez; ges
< gaska atd.

ie (a)< tg (a): Swieto < swiat; mieso < mias, miasko; ksiega
ksiag, ksiažka; grzeda < grzad, grzadka; siede < siadz, siadácie; Zre-
bieta < zrebiat, žrebiatko atd.

Někdy se zanedbává dloužení: dom, kon, dzwon, Piotr, žywiol,
popiol, (osiol), okret (koráb), orež (zbraň), szezek (třesk), dáwiek
(zvuk) a p.

Krácení hlásek.

Zdloužené hlásky se zase krátí čili vracejí v původní krátké,
když v následující slabice přibude hláska plná:

a) 6>e, ié> ie; b) 6) 0, i6> 10; e) ae (a), da (a) Ne:

a) E)e: tém > temu (cf. tym a temi), nowém > nowemu,
dészcz > deszezu atd. : |

té» %e: koléj > kolei; kléj > kleju; oléj > oleju; zlodziéj > zlo-
dzieja; mniéj > mniejszy, sniég > Sniegu atd. ;

db) 6>0: söl > soli; lódž > lodzi; stól > stolu, stolek, stolarz
pokój > pokoju; bóg > boga; bóbr > bobra; olöw > olowia; ów>
0wa, 0W0; mój > moja, moje; zdrów > zdrowa, zdrowe atd.

Z P "M ek S K Ra A Lhal KE ke Sn Vb mala ša
SIE HE 226 ee x SE ei ER PER
“ er, á A BR 20 N 4

150

06 > to: aniöl > aniola, aniolek; kosciól > kosciofa;-klasztór (m.
| klaszciór) > klasztora; wieczör > wieczora; miód > miodu, miodek;
lód > lodu; niösl > ale, niosto; plötl > plotla, plotlo; wesöl (m.
. wiesiöl) > wesoly; sród > Sroda, Srodek; przód > przodek atd.

c) a (a))e (x): maž > meža; dab) debu; zab > zeba; golab
> golebia; galaž > galezi; wnatrz > wnetrzu; dad, dal > dela, delo,
dety ; ginaé, ginal > ginela, gineli atd. :

iq (m) Die (a): ksiadz > ksiedza, ksieža; rzad > rzedu; wzglad
> wzgledu ; wziaé, wzial > wziela, wzielo, wziety; poczac, poczal > po-
czela, poczeli, poczeto atd.

3. Stahování souhlásek.

S dloužením náhradným částečně spadá i dloužené stažením dvou
hlásek v jednu, přičemž nejprv zmizí přídech 7 (je dělící), pak se první
hláska spodobí druhé (následující), načež splynou V js (původně
dlouhou.

a) ie — je = V; b) ie—-jaz=WG; c) o—-Ja—= a; d) a-+je= 4;
e) o-+-Jje—=é; J) o+(Di=y, er (Di=1; j) o+je= a, |
ietje=vw; h) 0o— jaa, ve +je=ia:

a) ie- je = ie: Smiem, umiém, rozumiém atd. (cf. rus.), jinak
i jém, wiém, powiém atd.

b) ie -ja=ia: slaé, siali; wiad, wianie; chwiaé sie, chwiali
sie; $miaé sie, smiali sie; grzaé atd., jakož i uczenia, Zycia, otania
a p. (cf. rus.).

c) o+ja=a: stač > stal; bad sie, bal sie (cf. bojazů),
má, twä, swa, nowä ap.

d) a+je=a: znám, grám, mám, dám, woläm atd. (ef. rus.).

Též stažením zdloužené hlásky se zase krátí čili vracejí v pů-
vodní krátké, jakmile pomine stažení:

ad a) Smieja, smiejac, umieja, rozumieja; jedza, wiedza, po-
wiedza atd. |

ad 5) sieje, wieje, chwieje sie, Smieje sie, grzeje atd.

ad c) stoje, stoisz, stoja; boje sie, bojac sie atd.

ad d) znaja, znajac; graja, maja, dadza, wolaja atd.

Nynější polština často zanedbává označovati délku netoliko a, ca,
ale i 6, 26, řídčeji 0, 20.

V některých slovích zůstává nei dlouhá, zvláště 6, io, proti
tomuto pravidlu (dílem ze stažení, dílem snad i vlivem přízvuku),:
król, króla, który, wtóry, wtórzyé, ta skóra, góra, róža, pióro, szósty,
wrócié, póki, póty, Józef, nóta, nócié, nórek, nórzyé, mówié, próba,
stósunek, w ogóle, szczególowo a j.

F.
3
:

k V dak k,

151

b) Vliv souhlásek na hlásky.

Některé souhlásky, jako plynné a nosové 7, r, m, n, působí na
hlásky předcházející, a jiné, jako hrdelní a podnební k, 4 © dz, cz,
sz, ž a rz působí zas na hlásky následující.

1. Při plynných 7, r mezi dvěma souhláskama děje se proměna
a záměna hlásek (e — o, de =%, 42726, a z=a) poněkud jinak, než
při obyčejném rozšiřování, dloužení a stupňování. Tak před r je e
(tvrdé — s) zaměněno hläskou a a te (měkké = v) se tam rozšiřuje v ia
(nikoli v io), cf. stpol. nosovky an (a) a yan (ia); před 2 jsou ty po-
měry zas jinaké.

I a) or— ar; or +5 — War (ar); br—- o — ter (er); b) rá — r(e);
ro —rz(e):

a) or ar (rus. op), t. j. za původní (indoevropskou) hlásku
širokou (již označuji vůbec =) pred plynnou souhláskou r má pol-
ština a. Polština tedy zde (před r) zachovala i původní hlásku (a)
i její postavení (před r), podobně jako ruština (kdežto čeština a srb-
Stina tu mají už jen t. zv. polohlásku r [t. j. 7 s tvrdou hláskou se-
sláblou a nepsanou| a stslovenština pr t. j. p se širokou hláskou
sesláblou a psanou, ale přesmyknutou): garb, hardy, gardzid, gardlo,
kark, karkač, chart, targ, skarb, bark, bardzo, marchew, warkoé, baré,
barszcz, garsé, garniec, karmia, karczma, tarcza (terč), warga (ret),
warczeé, Warszawa (f. vrš a Vršovci) atd.

br —- 6 = dar (ar, rus. Ep), t. j. za původní úzkou hlásku (již
označuji vůbec wm) přeď r, po němž následuje hláska široká (zde
vůbec =), má polština ča (po změkčených souhláskách a po retnicích
pouze a), kde má ruština pod přízvukem &p (= jor), tak že polština
1 zde (před r) zachovala nejen původní hlásku úzkou (ta), ale i její
postavení (před r), jako ruština (kdežto čeština obyčejně a srbština
vždy tu má už t. zv. polohlásku r [t.j. r s úzkou hláskou sesláblou
a nepsanou] a staroslovenština pk t. j. p se sesláblou hláskou úzkou
psanou, ale přesmyknutou): ziarno, dziarski (drzý), éwiartowaé (cf.
čwieré), sarna, sarka, czarny (cf. czernié), vzart, Zarl (žral), Zart (Scherz);
czwarty (cf. éwieré), martwy (cf. smieré), twardy (cf. twierdza), warsta
(cf. wiercieé), marznaé (cf. mierzié), naparstek (cf. pierscieh); tarn (ef.
ciernie), darn, tar! (třel), tarty (třen) atd. I v cizích slovích e před
r, a někdy i po r, rozšířeno v a: karb (kerb), karbowaé, wart (werth),
warsztat (Werkstatt), warcaby (čes. vrchcaby, něm. Werf-Zabel=Tafel),

152

bardo (čes. berdo, fr. vere d’eau), barlog (Bärloch ?); cf. prasa (Presse),
prasowaé, pralat, rachunek (Rechnung), centnar, krajcar, malarz, wach-
larz (Fácher), cmetarz (cimeterium), cal (Zoll), fala (Welle), žagiel
(Segel) atd.

br — 6 Z če (er, rus. ep) t. j. za původní úzkou hlásku (již
označuji vůbec a) před r, po němž následuje opět úzká hláska, má
polština ze (po změkčených souhläskäch ovšem pouze e), tak že i zde
zachovala hlásku i její postavení (před r), jako ruština (kdežto če-
ština obyčejně a srbština vždy i tu mají t. z., polohläsku r, a staro-
slověnština pk ft. j. p s úzkou hläskou sesláblou a presmyknutou):
úwieré (čtvrt), czernié, ciernie (trní), Smierc, twierdza, wiercieé, mierzié,
piers, piersé (stpol.), pierscieů, serce (stp. sierce, cf. milosierny), sierp,
zwiercadlo (m. wziercadlo, f. wzieraé), wierzch (vrch), wierzba (vrba),
wiersza (vrš) wierzgaé (vrhati), dzieržeé (držeti) pierwszy, dierpieé,
pierszeé, pierzchliwy (prchlivý), wiersz (verš) czerw, czerwony, czerwien,
czerpaé, czerstwy, uszczerbek, szczerbina, žertwa, cerkiew, Serb a j.

b) raz=r(e) (rus. po), t. j. za původní hlásku širokou (zde =)
po r má polština, jako jinde, e (tvrdé a nestálé), jež klesá v zn (ne-
psaný), když ho není třeba k výslovnosti (je-li totiž ještě jiná hláska
-na konci slova): brew (brva), G. brwi (jednoslab.), krew, G. krwi
(jednoslab.), drwa, G. drew, drgaé, držeé (vše jednoslabičně), kres
(okres), kret (krtek), precz (pryč), trzcina (m. tr$cina), cí. cizí kreta
(Kreide) a p.

ro —rz(e) (rus. pe), t.j. za původní hlásku úzkou (zde a) po r
má polština, jako jinde, ze (nestálé e měkké, jímž se r měkčí v 72):
chrzest, chrztu (m. chrzstu), grzbieé, grzmieé, brzmieé, trzmi6 (strměti),
trznadel (m. trsnadel, čes. strnad), zgrzyt (m. skrzžyt, cf. rus. CEPOXÉTBR)
a j., ale brnaé (m. brznaé, cf. bristi, zabřednouti) a Grek (m. Grzek),
ač Grzegorz.

II a) ol = el, ol, (u) i to, du; ob = W; +5 id; b) bh = Le);
b=l(y:

a) ob— eť, ol, (ul) % do, tu (rus. 04), t. j. za původní hlásku
širokou (zde =) před 7 polština (úchylně od ruštiny, s níž jinak tak
souhlasí co do hlásky i jejího postavení) má rozličné hlásky tvrdé
(e, 0, u) dílem před 2 (tvrdým), dílem také po něm (v několika slovích
má tu i úzké © před I měkkým, kde ruština má 01): welna (vlna,
lana), Weltawa, Peltew, pelny, pelzaé (plaziti se, cf. oplzlý, plž, Splhati),
Chelm (Chlum), kielb (pískoř), kielbasa (klobasa), zgielk (shluknuti);

pb EO A

="

(k en ně P U 3,

o p ee ee)

Sg Te

ši
Ďe
č
+%
3
k
k

€
+

153

kolpak, koltun (plica polonica, cf. čes. klk, kluk, rus. EIOKB, něm.
Flocke), pulk (m. pölk), mówié (stp. molwié), chusta (m. chósta =
cholsta, cf. rus. xoIcTp), sloňce, (m. solůce, cf. Isnié sie i slnid sie);

- dlug, dlugi (dlouhý), slup, dřubač (dlabati), tluc, tlumacz (i tlómacz),

Uusty atd.
ol — U (rus. 0, ale luž. čel, lit. 27), t. j. v několika slovích má
polština po retnicích před následující hrdelnicí 27 (měkké) ve shodě

- s hornolužičtinou a litevštinou, proti ostatním nářečím slovanským:
wilk (vlk, hluž. vjelk, lit. vilkas), wilga (vlha), wilgoc (vlhkosť), wil-

gotny (vlhký), milczeé (mlčeti, hluž. mjelčeé), pilch (plch, hluž. pjelsé
plsť) ; ale pulk (m. pólk).

ob —- 6 008 (rus. ča), t. j. před ď (tvrdým) polština rozšiřuje ze,
jako jinde v %0, (po změkčených souhläskäch se ovšem píše pouze
o m. %0): czoln (člun), czolg (plaz), czolgaé sie (klouzati se), žólty,
zölez, žólknaé (žloutnouti), žólw (želva), Zolna (Zluna) a p.

b) la = d(e) (rus. 40), t. j. za původní hlásku širokou (zde >)
po č má polština, jako jinde, e (tvrdé a nestálé), jež klesá v o (ne-
psaný), když ho není třeba k výslovnosti: pleé, G. pici (jednosl.), Iza
(m. stza), G. pl. lez, lezka (slzička), jablko (dvousl.) G. pl. jablek,

- pchla (m. bicha, blecha), G. pl. pchel (m. blech), lyžka (m. léžka,

lžice), blysnaé (m. blesnaé, blesknouti) a p.

lo = le) (rus. je), t. j. za původní hlásku úzkou (zde 4) po l
má polština jako jinde, če (nestálé e měkké), jehož 7 ovšem ve změk-
čeném Z zaniká: klne (jednosl.), klety (kletý), klwaé (jednosl. klovati),

- plwaé (jednosl., stě. plvati), lnié sie (lesknouti se) a p.

Tatáž nápadná shoda mezi polštinou a ruštinou panuje i při
stupňování hlásek, úzkých i širokých, při plynných souhláskách r, l po
Jiné souhlásce: -

III. a) ro <rza, br-|- 6 £ rze,or —- 0 € rz0; b) lb L la, oi- £ le,
bi- ac lo:

a) ro {rza (rus. pě), t. j. původní hláska úzká (zde o =ie) po
r se stupňuje, jako obyčejně (viz výš str. 15), vi (= 4), jež se
však, bez ohledu na hlásku následující, vždy rozšiřuje v ia (=r):
brzask (rozbřesk), drzazga (stě. dřezha), chrzan (křen), przasny (ne-
kysaný, cf. stě. přesnice), strzala, trzask, wrzask, krzak, krzaczek
(keř, kříček, keříček), malgorzata (margareta) a p.

br — 5 < rze (rus. epe), t. j. původní hláska úzká (zde o = ie)
před r se stupňuje přesmyknutím v rze (stslov. px), když následuje

154

hláska úzká (s) neb souhláska retni a hrdelní (jež překážejí roz-
šíření): brzemie, wrzeciono, umrzéé, trzéé, zawrzéé, oprzed, cietrzew,
trzežwy (střízlivý), brzeg, strzege, trzeba, drzewo, trzem (rus. Tépem=),
trzewo, krzew (keř, křoví), trzemcha, srebro (m. srzebro), Sredni (m.
$rzedni), Šreniawa (jiní, cf. ron), Zrebie (m. Zen zrenica (zřítel-
nice) a p.

br —- a < rzo (rus. epe), t. j. původní hláska úzká (s = ie) před
r se stupňuje přesmyknutím v rze (stslov. px), jež před následující
hláskou širokou (zde «) se rozšiřuje v 720 (cf. piosnka a p.? str. 147,
nebo spíše wioska a p. tamtéž): brzoza (bříza), brzost (břest), wrzód,
wrzos, Zrödlo (m. žrzódlo), przód, sród (m. srzód), Sroda (středa),
$rodek, $ron (m. $rzon® cf. Sreniawa), trzoda (stádo, cf. třída, grex),
trzonki (střenky), trzop (střep), trzos (váček na peníze), trzosla a p.

b) vo<la (rus. 46), t. j. původní hláska úzká (5 =ie) po l se
stupňuje, jako obyčejně vie (— x), jež se vždy rozšiřuje v ia (= =),
jehož © však mizí ve změkčeném č: blady, blask, slad, klatka (klec),
klasnaé (tlesknouti), oklaski (potlesk), plataé, szlachcic, szlachta a p.

3 N 2
i PP : ai i * i dok
ar kc pá prásk K o a S o č dB o oh o v o n dě o pal DS s (xl

4 k n

oů — o < le (rus. ee, 010), t. j. původní hláska úzká (6 — ce) ©

před l se stupňuje přesmyknutím v le (stslov. ax), když následuje
hláska úzká (Kk) neb souhláska retní a hrdelní: plesů (plíseň), mléč
(mlíti), pléé (pleti), mleko, plewa, Slepy a p.

dt + a £ lo (rus. exe, 010), t. j. původní hláska úzká (5 = ie)
před I se stupňuje presmyknutim v le (stslov. nz), jež před näsle-
dující hláskou širokou (=) se rozšiřuje v lo (cf. siodlo a p.? str. 147,
nebo spíše dzionek a p. tamtéž): mlon (klika ručního. mlýnka), plon
(plen), wloke (vleku) a p.

IV. a) ro<ra; or < ro l ra; b) la la; ol l do Cla:

a) rá < ra (rus. pa), t. j. původní hláska široká (5) po r se
stupňuje v a: brat, drapaé, grabié (loupiti), grad (kroupy, grando),
gran, krasé, krakad, krasa, pra-, prawo (zákon), strach a p.

or L ro (rus. opo), t. j. původní hláska široká (=) před r se
stupňuje přesmyknutím v ro (čes. srb., stsl. pa), jež se dále stupňuje

v ra: broda, brozda, brona (k vláčení), wróbel (vrabec), wrög, wróžyé 4
(čarovati), powröz (provaz m. povraz), wrona, wrota, gród (hrad), ©

groch, zdrów, droga (dráha, cesta), drogi, krobka (krabice), krowa (cf,

karw starý vůl), król (cf. Karol, Karel), chrósciel (chřástal), -kroé ©
(-krát), krótki, mrówka (mravenec), mroz, mrok, paproé (kapradí), ©
prög, próžny (prázdný), promien (paprsek, cf. pramen), prom, pro- 2

155

porzec, prosie, proch, próé (pärati), skowronek (skřivánek), skron,
- smród, srogi (přísný), srom (styd), stróž (strážce), strona, chróst
- (chrastí), chrobry a p. | Pt

b) la< ta (rus. aa): gladki, klasc, klaniaé sie, plawié, plakaé
(flere), placié, plaszcz, slaby, slawa a p.

ol < to (rus. 040), t. j. původní hláska široká (s) před I se stup-
ňuje přesmyknutím v čo (čes., srb., stslov. aa), jež se dále stupňuje
v da: blogi, bžona, břoto, wlosé (krajina, stě. vlasť), wlokno, wlok,
obtok, wlos, Wloch, glowa, glownia, glód, glos, dion, dlóto, zloto, kloda,
ktos, klóé (kláti), klócié (michati, cf. klátiti), mlody, plowy (modrý),
plokaé (oplakovati), plomien, plonaé, plony, ptosa, plótno, plochy,
slowik, slodki, sloma, stony, stonina, chlöd, chlop, chlopiec a p.

V několika slovích, po náslovné souhlásce podnební, má polština
to proti rus. e10 (čes., srb. a stsl. as, na, no): czlon (člen), czlonek
(článek), czlowiek, žlob (žlab, cf. žleby), žlód (zmrzlý dest) a mlokos
(rus. MOTORÓCOCH, holobrádek).

©) Přesmyknutím stupňované slabiky ro, do dále se stupňují,
jako obyčejně (viz výš str. 144), v ra, ta při tvoření iterativ (kde
čeština dlouhé krátí): wrócié (vrátiti) < wracaé (vraceti), bronic
(brániti) < zbraniad (zbraňovati), chronié (chrániti) < ochraniaé (ochra-
ňovati), skrócié (skrátiti) < skracad (skracovati), uzdrowié (uzdraviti)
< uzdrawiať (uzdravovati), stodzié (sladiti) < osladzad (oslazovati),
oglosic (ohläsiti) < oglaszaé (ohlašovati), pozlocié < pozlacaé, chlodzié
<nachladzaé, mlocié < mlacač (cf. domlaceti, domlacovati), ploszyé <
splaszaé (splasovati), wlóczyé (vláčeti, smýkati, tahati) < uwlaczaé
(utrhati, utrhovati) a p. |

Brama proti brona a bronid je snad změněná česká brána (rus.
BOpóTa). |

2. Před nosovými souhláskami m, n, na konci slov a slabik
před jinými souhláskami, krátké hlásky se moutí, splývajíce s nimi
v hlásky nosové (cf. franc. bon, fin, bien a p.). Při tom oba živly
slábnou: původní hláska široká a v 0 ae (tvrdé — s), původní hláska
úzká ia v io a če (= u), a souhlásky m, » v pouhý nosovy pazvuk
(n). Tak povstaly stpol. nosovky: tvrdá an = a, (=x) a měkká yan
= ia, (==A), z nichž se v XVL stol. kvantitavním zúžením vyvinuly
nynější nosovky polské: tvrdé a (Z 0,) > e (obě = x) a měkké iq
(= 10) > te (obě — a), jež se střídají dle kvantity (Viz Čas. Čes. mus.
1875 IV. 417—426): dad (demé), dal, dela, delo, dety, ges (cf. Gans,
anser), kat (cf. kante), traba (cf. tromba), trebacz, tepy (cf. stumpf),
wazki (cf. enge, angustus), wegiel (cf. angulus, Winkel), wegiel (skr.

156

angara, jako oharek), wegorz (cf. anguilla); wziaé (= wz-bm-C), wzial,
wziela, wzielo, wziety, klač (= klpn-é), klal, klety, pieé (kašubsky
pinc), piaty (guintus), dziesied (kašub. dzesinc, lit. dešimtis), dzieslaty

(lit. dešimtas), Swiety (got. svinthas, zend. Spentö), imie (nomen), ksiadz.

(lit. kuningas), pieniadz (pinnings, Pfennig), szelag (shiling) atd., jako
lad (Land), wedrowaé (wandern), Freciszek (Franciscus), wegier (Hun-
garus) a p.

V několika slovích má polština nosovky proti čistým hláskám
staroslověnským a naopak (vlivem ruštiny): teskliwy (Tzeksns), teskno
(cf. rus. Tocka, stesk), tesknič, ksiega (kmunra, cf. čes. G. pl. kněh
vedle knih), miedzy (stp. miedzy, mexxov), sedziwy (cem), miecherz
(mzxzpk), miesié, mieszad (MECHTH, MEMATH), Mieszkaé (cf. MEIILKE) a D.;
zubr (3ä6pr), kucza (kamra).

V několika slovích zas má nynější polština vedle nosovek i čisté
hlásky (vlivem češtiny a maloruštiny: lek (oblouk) a luk (ku střílení),
smutek a smucié (rmoutiti) vedle staršího smetek a smecié, guslarz
(zpěvák, kouzelník) vedle gesle (lyra), chué (žádost) vedle cheé (ná
klonnosť), nudy a nudzié vedle nedza (nouze), kniaginia (dle ruštiny)

vedle ksiaže atd.
| Též v některých koncovkách při sklonění polština zanedbává
nosovky (jež se na konci slov bez toho vyslovují bez nosovosti),
nahražujíc je čistými hláskami: G. sg. f. jéj (tem), téj (rom), nowéj
(norsım), ziemi, stp. ziemie (3emam), N. A. pl. f., A. pl. m. je (m), nowe
(nogsım), ziemie, konie (konm) atd.

3. Po hrdelnich souhláskách g, k, jež Polák (jako Rus) vyslo-
vuje měkčeji (tvoře je mezi zadním a středním patrem), tvrdé e
(= 5, 0) a y (= w) se měkčí v če a i, spodobujíc se tak předcháze-
jící souhlásce, jež se nemůže spodobit (stvrdnout) následující hlásce
tvrdé (e, y): ginad, kiwaé, ubogi, wysoki, nogi, rzeki; giez (střeček,
ch, rsussarn, hmyz a gzié kousati), kiedy (cf. tedy), choragiew (xopň-
FEEL), cerkiew (upkKTZEL), nogieé, lokieé, ogieú, okien, ubogiego, Wyso-
kiemu atd. Cf. dolnoluž. gjardlo; polab. tjenanz (KENA3k), tjeupac
(soynsıp), stjejbon (skýbu, chleb) atd. a něm. k před bláskou jako
kh: Kind, kosen, Karl, kurz atd.

4. Po c, ž a složených cz, dz, dž, re, sz, jež Polák (jako Rus)
vyslovuje tvrději než my, zas všecky hlásky měkké (%, ie, va, io, du,
de, iq) znějí a píší se tvrdě (y, e, a, 0, u, e, a), spodobujíce se tak
předcházející souhlásce, jež se nemůže spodobit (změkčit) následující
hlásce měkké: cyl n. cel, caly, žywot, žadza (žízeň), rzeczy (věci),
trzy, czesto (často), szyč (šíti), szósty (šestý) atd.

ptz V

se ký če na ok RE;

jl

„v
RES-
Nd
4
po:
F:
:
"
E:
ne
be!
A-

157

I. Co do souhlásek.

Též souhlásky, ač jsou stálejší hlásek, v polštině rozličně se
proměňují a zaměňují, a to také buď z příčin vnitřních (psycho-
logických), nebo zevnějších (fysiologických).

1. Proměny souhlásek z příčin vmitřnách.

Sem počítám dosti četné a jinak nezávislé záměny souhlásek
při tvoření slov (kmenův), čímž jeden a týž kořen nabývá rozličných
významův buď v polštině samé, aneb v polštině vzhledem k ostatním
nářečím slovanským. Někdy je příčinou takové záměny nepravá
etymologie. |

Zaměňují pak se tim spüsobem a) souhlásky temné (tenues):
k=p=t; b) jasné (mediae): 9=b=d; c) temné s jasnými a na-
dpik np b,t=d;, d) nosové: m —=n a w, 7; e) plynné:
7: a 0,7; f) re s=zan;)]) Re zig 2 and:
h) hrdelní: ch = k a ž.

a) k=p=t: kieůi pieů, knieja (hvozd, cf. stsl. nauure), kielzač
i pelzač, krzataé sie (otáčeti se), krzet (obrat) a sprzet (nábytek, cf.
Trus. NpáTaTb), skrzetny (obratný, potočitý, cf. onpárTumů), kudlaty (cf.
pudel), wiekszy a stpol. wietszy, mietki vedle miekki, letki vedle
lekki (m. legki, cf. stsl. are a žatwy), tryskač a pryskaé (cf. ÓpsraTB),
pukaé (tukati, cf. rus. CTYKB, CTYJÁTPR), pietno (skvrna) a piekny
(= pestrý, cf. rus. EpácHmů — červený), klasna6 (tlesknouti), oklaski
(potlesk), ocknaé sie i ocucié sie (procitnouti, cf. octnouti se), Žólknač
(zloutnouti) a žolty, blak (vybledlosť), blaknaé (cf. ÓréRHyTP) a bladnac
(vedle blednaé), blakaé (blouditi), szczupak (štika, mrýka) a uszczknaé,
uszezyknaé i szczykaé (štípati), okropny (ukrutny), retszy a raczy
(roučí, rychlý), macaé (hmatati) atd.,

b) g=b=d: stygnaé i stydnaé, ostygač i stydac sie (cf. ostý-

- chati se), stagiew (Stoudev), mgly (mdlý), mgled (omdlévati), grzmieč

i brzmieé (zniti), giermek (páže) z mad. gyermek (vysl. dermek), ongi
(ondy), przylgnaé (přilnouti), drabie (žebřiny) a grabie (hrábě), dra-
bina (schody, žebřík), drapié a grabié, drapiež a grabiež, drapiežnik
a drabiežnik,

c) k=g, pb, t=d: baczyé (hleděti) a slc. páčiť, przebaczyé
(přehlídnouti, prominouti) a rozpacz (zoufání, cf. rozpaky), dažyé
(toužiti), nedza (nouze) vedle necié (nutiti), poneta (nutná příčina)
a nekaé (ponoukati), trzymaé (držeti), okwity (hojný) a obfity (m.

E SE 2 BER o = > A Pau po BC tě k L O O our 0 Aby o: ny] odk et Tofu dává Poa S En!
a a A o EIERN ER o jaa dy =

158

obwity, t. j. obaleny — kvetem, ovocem), kobieta (Zenskä) z francouz.
coguette, (proto ani kobiata dle powiat, ani kobiota dle przedmiot),
gabinet (kabinet), gamrat (kamarad), gindžal (kindžal), krzak a krzew
(ker a křoví), krzewié sie (okřívati, cf. okřáti), zgon (skon), zgrzyt
(skrip), grajcar, držeč, drgač (trhati sebou),

d) m==n a w, j: brama (brána) vedle brona a bronié, Mikolaj
(Nikolaus), niedáwiedž (medvěd), pielgrzym (Pelegrin), olbrzym (obřin,
obr), zolmirz vedle Zolnierz, trzymaé (m. držywač), mniemaé (m.
mniewač, domnívati se), mniemanie (mínění), dzis (== dziejs =dziens),

e)r=Ttaw, j: Malgorzata (Margareta), pielgrzym (peregrinus),
jaskölka (lastovka), bisurman (= busurman = musulman, úhlavní ne-
přítel), mularz (zedník) vedle mur (zed, fr. mur, něm. Mauer), möwic
(= mowwié = stp. molwié), chusta (m. chósta = chowsta = cholsta),
chlostaé a chwostaé,

f) sz a n, r: ze mna, z toba, zemsta (pomsta), zebrač, przy-
zwoity (cf. przyswoié), ksiega (kniha), ksiadz (kněz), ksiaže (kníže),
ksiežyc (měsíc na nebi, cf. kněžic), Pomezania (Pomerania), :

j) 2 =2Z= cz a rz: wyžszy (vyšší), wyžéj (výše), krztalt vedle
ksztalt (postava, tvar, Gestalt), mlodzierz vedle mlodziež, rusznica
(ručnice), deszcz (stpol. deždž), dresz a dreszcz (m. drež, cf. rus.
Apoxb), nieborak (nebožák), orszag (zástup, průvod) z mad. orszag
(čti orsag) a to ze stslov. povcarm (krajina),

h) ch=k=2: ptacha i ptak, chrzest (křest), chrzan (křen),
pacha (paže), krztoů (chřtán, hrtan, hltan), grzbiet a chrzebta; polské

zwyciežca (vítěz, gHTA3L) je patrně odvozeno od slovese wyciežyé (vy- ©

těžiti, 'cf. ciežyč, wyciagnaé), jako mowca od mówié a p. zolza m,
žloza (žláza, a1x3a).

Ale ovšem toto střídání souhlásek při tvoření slov není tak
pravidelné a důsledné, jako stupňování hlásek, a také je zde jen
částečně a neúplně sebráno a sestaveno. Je to zde první pokus toho
druhu; jenž potřebuje ještě doplnění a tu a tam snad i opravení.

2. Proměny souhlásek z příčin vnějších,

čili fysiologických, t. j. vlivem následujících hlásek a souhlásek při
tvoření slov i při flexi.

a) Vliv hlásek na souhlásky.

„Ve spojení souhlásek s hláskami v slabiky a slova řídí se sou-
hláska vždy dle hlásky následující, tak že před hláskou tvrdou (Si-

2
i
k
:
=
4
;
3
„B
4
®
5
A
k:
p

159

- rokou) stojí a znějí jen souhlásky tvrdé, a bezprostředně před hläskou
měkkou (úzkou) jen souhlásky měkké (změkčené).

Pozn. 1. Někdy se dle pravopisu zdá, jakoby po změkčené sou-
hlásce stála hláska tvrdá: czarny, Zölty, szesé, trzy, žadza a p.; ale
srovnáním s příbuznými jazyky vychází na jevo, že tu je vždy hláska
© (etymologicky, původně) měkká, jejíž měkkost (předražené ť) však je
jako pohlcena předcházející souhláskou (cf. las, lesny, lód, lud a p.)
Jen po k, g v polštině stojí měkké v, če místo tvrdých y, e (viz výše).
-© Pozn. 2. Někdy zas ve složených slovich, po tvrdých souhláskách
se píší hlásky měkké neb jotové, aniž by se tím ty souhlásky nějak
měnily (měkčily neb rozlišovaly): ziscié (zjistiti), zinad (odjinud),
zinaczyc, bezimienny (bezejmenný), skadinad (od někud jinud), stp.
odié (odejiti), zjesé (snisti), podjaé (zdvihnouti, podejmouti), odjechad
(odejeti) a p. Ale i to je pouze zdánlivé a nepříčí se výš uvedenému
zákonu, neb tu jsou ty tvrdé souhlásky od následujících hlásek od-
děleny a jako chráněny pahláskou tvrdou (=, viz str. 141), jež se sice
nepíše v nedokonalém písmě a pravopise polském (i českém a p.),
ale píše se v těch případech posud v dokonalejším písmě a pravo-
pise ruském, jakož i v nejdokonalejším písmě staroslověnském, cyril-
ském i hlaholském (cf. rus. CbHCKÁTP, CHĚCTP, NOTPÁMY, IONBEML,
OTBĎB3I5, ÓCSPŮMĚHENŮ a p.. srv. i čes. bezejmenný, podejmu, pol.
podejmowaé a p. (kde e =). :
| Vliv hlásek měkkých na souhlásky předcházející však je r0z-
dílný dle povahy i hlásek i souhlásek, jež se stýkají. Polský pravopis
sice nerozeznává hlásek měkkých (úzkých) od jotových (po souhlásce
píše i jotové s předraženým 7, a v násloví a po hlásce zas i úzké
hlásky píše jotovaně (viz str. 133, 139); ale v mluvnici se jeví jich rozdíl
patrně, neb úzké hlásky působí na mnohé souhlásky jinak, než hlásky
jotové, Na druhé straně zas ne všecky souhlásky v stejné míře pod-
lehají vlivu hlásky měkké. Některých souhlásek (retních) se ten vliv
ani netkne, jiné (plynné) zas jen více méně obmekdi, a ostatní (zubní,
sykavé a hrdelní) dílem. obměkčuje, dílem i více méně rozlišuje.
Přitom na některé souhlásky (retní a plynné) všecky hlásky měkké
-1 jotové, působí stejně, na ostatní (zubní, sykavé a hrdelní) pak pů-

sobí jinak hlásky měkké a jinak hlásky jotové.

Ze srovnání případův a spůsobův, kdy a jak se v polštině sou-
hlásky měkčí na prvním i druhém stupni, t. j. vlivem hlásek měkkých
-1 jotových, vychází na jevo, že nejcitlivější čili nejschopnější změk-
čení v polštině jsou 1. sykavky (8, z), 2. plynné (n, £, r), 3. zubní
-(d,t), 4. hrdelní (k, g, ch), 5. retní (b, p, w, f a m). Retnice totiž

160

nikdy, nikde a nijak se neměkčí, ani bezpostředním vlivem hlásky
měkké neb jotové; hrdelnice před měkkými a jotovými hláskami ne-
mohouce obstáti, nastrkují za sebe jiné souhlásky, čili zaměňují se
jinými (zubními a sykavkami: c — ts m. ks, dz m. gz a s); též zub-
nice v obou případech berou ku pomoci sykavky (dz a c = ts), po-
dobně i plynné r (12); ale 2a n se měkčí bez cizí pomoci (7, 4),
jakož i sykavky (5, 2). Kdežto pak hrdelnice, plynné a zubnice pod-
lehají jen bezprostřednímu vlivu hlásek měkkých i jotových, měkčí
se sykavky i nepřímým čili postředním vlivem hlásek měkkých, t. j.
i před jinými souhláskami změkčenými: a kdežto změkčené plynné
a zubnice z větší části ztrácejí svou měkkost před souhláskou pří-
pony, tu změkčené sykavky obyčejně podržují svou měkkost.

Měkčení souhlásek.

1. Souhläsky reine b, p, w, f a příbuzné s nimi nosové m před
hláskami měkkými i jotovými nijak se nemění (neměkčí), zůstávajíce
jako netečné zcela netknuté, a nechávajíce tudíž hláskám jich měkkost
nezkrácenou, tak že měkké hlásky po retnicích se píší úplně (s před-
raženým 2) a znějí, jako jotové: bie (skoro jako bjic), biada (= bjada),
pies (Z pjes), piaty (= pjaty), wiodro (= wjodro), wiecéj (= wjecéj),
trafie (= trafje), ofiara (= ofjara), miód (= mjód), mieso (= mjeso)
a podob.

Proto též po těchto souhláskách na konci slov a slabik sesláblá
hláska měkká (k), již někteří z důslednosti chtěli označovat čárko-
váním (pajerkováním), nijak se neoznačuje, nemajíc žádného vlivu na ©
jich výslovnost (jakost): golab, kielb (piskor), drop, karp, paw, krew,
karm, siedm, osm a p. :

Někdy, snad vlivem češtiny, polština zanedbává i měkkosť hlásky
po retnich souhláskách: wesoly (m. wiesioly), czerwony (m. czerwiony), ©
pierwéj (m. pierwiéj), bez (m. biez, cf. luž. miez m. biez), obec (stp.
obiec), w obec (vůbec), obecný (přítomný), a snad i Kopernik, byl-li ©
českého původu (Koprník), ale cf. pol. koper (kopr).

2. Souhlásky plynné: r, ? a příbuzné s nimi nosové » nestejně
podléhají vlivu následující hlásky měkké i jotové, neb ď an se vždy
(v obojím případě) jen měkčí v Z a ú, a r se zas vždy jen rozlišuje ©
V 72, při čemž podnební živel měkkých hlásek (?, I) S n splývá jen
fonéticky (n + ia = ni-a vysl. ha), s č foneticky i graficky (i — ia
= li-a = la) a při r se zaměňuje sykavkou (r + ia = rj-a = rz-a):

(161

wonia, niebo, koniec, koúca, pani, pan; las, pole, pól, palec, palca;
trzy, morze, mórz, rzad, rzadko a p.

Ve slově Grek, grecki zanedbává se měkčení 7 snad vlivem ru-
štiny (cf. grzeczny zdvořilý, vlídný, k řeči). Podobně snad i ve tvarech
- wreé, wrzesz, wre, Zred, äresz, žre atd., kde ž překáží změkčení. Tak
se též mluví a píše srebro neb Srebro, Zrenica a p. místo Srzebro,
žrzenica a p., což se vysvětlí níže.

3. Souhlásky sykavé s, z, se mění dvojím spůsobem:

a) před měkkými hláskami se měkčí v 5, 4: sila, siedm, siódmy,
siano, wies, prosba; zima, ziemia, ziomek, ziarno, paž, grožba atd.

b) s jotovými hläskami se rozlišují v sz, ž, splývajíce s jich / tak,
- že pak zbývají jen hlásky pouhé, tvrdé, i © po nich zní tvrdě a píše
se y: nasz, nasza, nasze, dusza, nOSZe, NOSzZac, noszony, unaszaé;
nóž, rogoža, nižéj, wože, woZac, wožony, nawažaé atd.

Ve slově wyžej, wyzszy je nesprávně ž m. sz, cf. Wyszogrod.
Měkčení sz před © v $ je novopolské (starší, Zygmuntovská polština
toho neznala): nasi starsi bracia a p. — Též po s se někdy zane-
dbává měkkosť hlásky (snad vlivem CeStiny): serce (m. sierce, cf.
milosierny), wesoly (m. wiesioly), sarna, sarka a p.

4, Souhläsky zubní d, t se též mění dvojím spůsobem, čili
v dvojím stupni, vždy však přitom berou ku pomoci sykavky:

a) před měkkými hláskami se měkčí v dž, é (= ) a

b) před jotovými hláskami se rozlišují v dz, c (= ts).

V případě a) totiž, aby se připodobily měkkým (úzkým) hláskám
- spojují se, jako s odstínem nebo odleskem jich podnebního živlu (9),
S j (=), zaměněným v z, s, jež se následující měkkou hláskou
měkčí v 4 $ (d-+-ie = di-ie = dj-ie = dz-ie, tie = ti-ie = tj-ie
— ts-ie = c-ce): dziw, dzien, dziad, badž; cicho, cialo, dad, ciežki,
ciagnaé a p. !

Vlivem češtiny zanedbává se změkčení zubnice ve slovech: oby-
watel (občan, cf. przyjaciel), Smiertelny, rzetelny, obartel (obratel),
serdeczny a p., jakož i ve jméně Matejko (cf. Maciej).

V případě b) pak d, ť spojují se s podnebním živlem (j) jo-
tových hlásek, zaměněným v z, s, splývajíce s ním tak, že po roz-
lišených dz, c (— ts), jako po rz, zbývají jen hlásky pouhé, tvrdé,
i měkké č (=ji) zní po nich tvrdě a píše se y (d—- ja — dj-a — dz-a,
t— ja — tj-a = ts-a = c-a): nedza, wladza, wódz, rdza, miedzy, predzéj,
rodzony; swieca, praca, placa, zwierzecy, wiecéj, placony, cudzy atd.

V oblíbených spřežkách zd, st vždy obě souhlásky zároveň pod-
léhají vlivu hlásky následující, a sice a) se měkčí v ždá, se (= stý)

Tř,: Filosofie, dějepis a filologie, 11

162

a b) se rozlišují v žďě, szez (m. ždz, szc): ježdzié, ježdže, ježdžaé, ku ©

gwiaždzie, gwoždá; puscié, puszcze, puszczac, w miescie, gosé atd.

Ve slově klasztór (cf. kosciöl) zanedbává se měkčení (snad
vlivem češtiny), cf. proboszez.

5. Souhläsky hrdelnz k, g, ch se měkčí v ce, dz, $ (sz) a rozlišují
se v cz, ž, sz, tedy vždy (v obojím případě) tak, že se hrdelnice za-
měňuje příbuznou zubnicí, jež přibírá ku pomoci příbuznou sykavku
a) k- ie — t—-je = tj-e = ts-e — ce, g-+-ie = d-- je = dj-e =
dz-e, ch -+ ie — s-je — sj-e — sz-e; b) cz — tsz — ts — j, 2 (m. dž)
= dz—-j, 5222 8—-].

Leč ty změny hrdelnic se dějí poněkud úchylně od ostatních
souhlásek.

a) Měkčení hrdelnic totiž má místo jen ve sklonění a to jen
před 7 a ie (== x), vyjma ch, jež se před e (x) mění (rozlišuje) v sz
(jako v češtině): Polacy, obie rece, na któréj rece, w Polsce; ubodzy,
studzy, na nodze, przy drodze, ksiadz, pieniadz; Czesi, Wlosi, mnisi,
glusi, cisi, ale o musze, w skrusze atd.

Takové c, dz, povstalé z k, g, před měkkou hláskou dále se
měkčí (rozlišuje) v cz, ž (m. dž): konieczny, konczyé, owieczka, ksieža,
ksiaže, ksležyc a p.

b) Rozlišování hrdelnic se děje nejen před hláskami jotovými,
nýbrž i před měkkými če (e, »), če (a) a při tvoření slov i před 7 a če
(5): rzecz (věc), oczy, milczeé, laczyé, wilezy, czlowiecze ; stróž, lože,
lžéj, bože, božy, držeé, stuzyc, ksiažka; roskosz, uszy, ciszéj, pastuszy,
slyszeč, grzeszyé atd.

6. V polštině se měkčí i podnební souhlásky cz, 2, sz a c, ale

jen před změkčenými souhláskami, tedy vlivem postředním: czwarty
a cwierc, čwiartka, éwik, čwiczyé sie, éwikla, éwiek (cvek); bližéj
a bližni, ježeli a ježli, niželi a nižli, tak i Zrebie (m. Zrzebie), žródlo
a p.; grosz a trzygrosniak, reszta (ostatek) a wrescie, przyszly a przyšli,
poslaé a posle atd., myslié a zamyslony, zamyslač, wejscie (staropol.
weszcie m. weszscie, vchod) a p. ale szlachta. Srovnej výše 0 novo-
polském měkčení sz v $ (str. 161). Er

b) Vliv souhlásek na souhlásky.

Z původních slabik jednoduchých a otevřených (jako ma-li-na :
a p.) během času a rozvojem jazyka, přibýváním přípon a předpon ©

(předložek), jakož i seslabováním původních hlásek bezpřízvučných

[>40

(V 5 a 5, jež se latinkou ani nepíší), povstaly namnoze slabiky slo- i

u D0 hl k o od

aso ET Rn

163

žité a stažené s nahrnutými souhláskami, jež se vždy mezi sebou ne-
snášejí, t. j. jichž současné vyslovení jest i pro jazyk obtížné i pro
-ucho nepříjemné.
Tak i polština kdys ještě měla často dvě, ano i tři slabiky
© (hlásky) ve slovích, kde má nyní pouze jednu slabiku (hlásku)
s dvěma, třemi ano i čtyřmi souhláskami: wielki (stpol. wieliki, cf.
- čes.), lacny (stp. daciny, cf. čes.), odpoczaé místo správnějšího od-
pocznaé (stpol. odpoczynaé cf. čes.), grzmieé (z grzemieci, cf. rus.),
pstry (prostronär. bestry m. piostry, cf. čes. a rus.), ždáblo (ze Scieblo,
cf. čes., rus.) atd.

V takových tedy případech, kde složením a stažením se shrnou
souhlásky mezi sebou odporné, užívá se k docílení snadnější a la-
hodnější výslovnosti buď pomoci hlásek nestálých aneb rozličných
proměn souhlásek samých jedněch před druhými.

A) Pomoc hlásek nestálých.

Polština, jako nářečí slovanské, v násloví, před hláskou slabiky,
dovoluje si mnoho souhlásek v nejrozmanitějších kombinacích, na př.
v následujících jednoslabičných: brwi, krwi, plci (pleti, pohlaví), drzwi
(dvéře), klne, Isni neb slni sie (leskne se), pchla (blecha), brnaé
(břísti), drgac, drgnaé (trhnouti sebou) a v dvouslabičných: mgnienie
(mžik), trznadel (strnad), trzcina (třtina) a p. Polákům totiž nečiní
přílišné obtíže vysloviti v násloví tři i čtyři nejrozmanitější souhlásky,
-jen když se jinak vedle sebe snášejí.

Naopak i polština se vyhýbá podobnému shluku souhlásek po
hlásce slabiky, v zásloví, kde snese nanejvýš jen dvě souhlásky, snadno
vyslovitelné, na př. v následujících jednoslabičných: wiatr, tarn,
mózg, plaszcz, miötl, niósl a p.; výrazy, jako sióstr (m. staršího sioster),
bóstw, towarzystw (společností), dziwactw (podivínství) a p. s třemi
souhláskami na konci slova (kde však st usnadňuje výslovnost) jsou
vzácností.

A 1 dvě souhlásky v zásloví zdají se obyčejně i polštině příliš
tvrdými k vyslovení, pročež v N. sg. m. substantiv mezi nimi nechává
(a dílem vsouvá) nestálé hlásky e (-Z5) a če (=) a v G. pl. f n.
substantiv a při tvoření jich deminutiv mezi dvěma záslovnýma
souhláskama oživuje (a dílem i vsouvä) tytéž nestálé hlásky (sesláblé
-V 6 a », ovšem nepsané): zamek, swiadek, piatek, wicher, lokieé,
-ogieú, cerkiew, orzel, owies; matek, panien, miotel, piosnek, widel,
jablek, okien, gier; panienka, wiaderko, okieneczko, orzelek, Lokietek

11*

164

atd. Bez oživeného (vsutého) e (—5), ie (= 5) nalézáme na konci

slov v G. pl. f. n. mimo st, zd (miast měst, gwiazd hvězd a p.)

ještě tyto souhlásky: serc (srdcí, stě. srdec), gróžb, prósb, mielizn.

(mělčin), nazwisk (názvův), pism, bóstw a p.

Tak též obyčejně oživuje e (= 5) po souhlásce předložky,
spojené i nespojené, před -dvěma souhläskama následujícího slova:
ze mna (cf z toba), pode mna, nade mna, przede mna, przeze mnie,

beze mnie, ode mnie, ze dwora, we dworze, zebraé, rozebrač, odebrac,

wzebrač sie, wezme, westchnaé, obejrzed, oberznad (obříznouti), pode-
jmowa@ (pozdvihovati), przezen a p. Po předložce k vždy oživuje
u (== 5): ku mnie, ku tobie, ku niemu, ku nim, ku ae ku panovi,
ku ustom a p.

B. Proměny souhlásek vlivem souhlásek.

Často však k usnadnění výslovnosti nepostačí ani pomoc hlásek
(nestálých), neboť mnohé souhlásky nikde a nijak vedle sebe se ne-
snášejí, tak že jedna nebo druhá z nich se musí více méně změnit
aneb zcela zaniknout.

Tyto proměny souhlásek řídí se těmito zásadami:

I. Setkaji-li se v jedné a téže slabice souhlásky jasné (mediae)
s temnými (tenues), tu předcházející souhláska se řídí vždy dle
následující, spodobujíc se jí tak, že jasná před temnou se stane
temnou, a temná před jasnou se mění v jasnou, a to buď úplně, ve
výslovnosti i v pravopise, aneb neúplně, t. j. jen ve výslovnosti.

1. Příklady spodoby úplné jsou: tchu (G. od dech), tchnač

(dechnouti), westchnad (vzdechnouti), natchnienie (nadšení), wstret
(odpor), wskóraé (uspěti), Spiew, spowiedž, lekki (lehký), bliski, sliski, ©

pchla; zgon (skon), zginaé, gdy, gdzie, gwoli (k vůli), grzeczny (pří-

větivý, vlídný, affabilis, k řeči), zgrzyt (skřip, cf czpexérs), chrzypt

(hřbet, cf. rus. G. xpeórá), ždáblo (m. sčblo, cf. čes. zblo), gzlo,

gieslo, giezleczko (košilka), swadzba, izba (m. istba, cf. luž. stva,

nem. stube), zdrów ap. Gdansk (cf Kodaň? Gedanum).

Jasná souhláska w i po souhlásce temné ve výslovnosti a často

i v pravopise přechází v temné f: sforny vedle sworny, Bogufal

(Boguchwal), krotofila (kratochvile), ufaé (m. upwaé) obfity (m. obwity

t. květem n. plodem) a p.

2. Příklady spodoby neúplné jsou: prosba, Sciezka (stezka),
nóžka, krówka, mrówka (mravenec), izdebka, radca, $wiadezyé a p.
Sem náleží též největší čásť slov složených s předložkami souhlá-.

ka v P 1, 0 š bí m
OC EEE Leg

a

165

3 - skovými: wpasé (vpadnouti), wtorek (úterý) odpuscié, odslonic, rozkaz,

roztropny (rozšafný) a p., kde pravopis zachovává původní souhlásky

-z ohledův etymologických.

‚I. Setkají-li se v jedné a téže slabice souhlásky tvrdé s měk-
kými (změkčenými), tu se též předcházející souhláska řídí dle ná-
sledující, spodobujíc se jí tak, že tvrdá před změkčenou se měkčí
a změkčená před tvrdou zase ztrácí svou měkkosť.

1. Před změkčenými souhláskami zubními (dž, €), plynnými
(l, rz n) a retními (9, p, w, m) sykavky s, z, jež jsou ze všech sou-
hlásek nejcitlivější, se měkčí v $ 4: slad (sled), žle, Snic, spi, $wiat,
Smialy, Swiety, Srebro, Sroda, sciežka, mysl, kost, gwoždž, przyjažů
(přízeň), bojažů (bázeň), piesů (píseň), osm (rus. oceMb), rzemieslnik,
pušcié, jezdzic a p. I v některých složených slovích se obměkčuje
s a z předložky v podobné poloze: wežmi, Spiew, Scisk, smieré, Scierat,
Splatad, scichnaé, a p. Ä

Příčinou toho měkčení zde, jako všude, je vlastně měkká hláska,
plná nebo skleslá (p) po zubních, plynných a retních souhláskách,
jež na sykavky působí i postředně. Retnice se ovšem ani zde neměkčí,
ale svou netečností nepřekážejí plnému vlivu následující hlásky měkké.

2. I zubnice d, t se měkčí před změkčenou zubnicí (dž 6) a ret-
nicí: pieédziesiat (50), dziewieddziesiat (90), niedžwiedž (medvěd),
Džwina (Dvina), džwignaé (zdvihnouti), dáwierka (dvířka), oddžwierny
(vrátný), dzwiek (zvuk), stp. i wierdzié (tvrditi) a p.

3. Též před podnebními cz, dž, sz, ž sykavky s, z se mění (spo-
dobují) v sz, 2: polszezyzna (polski jazyk), troszczy6 sie (troska, péče,
starost), wszezaé (wz-czaé, počíti), szczescie (s-vzešé), moždžek (mözg),
roždžka (rözga) a p. Někdy i před změkčenou, plynnou neb zubnicí
přechází s v sz: szczet (s-ciet, cf sciaé stíti, zetne), Szlask (Slezsko,
cf. Silingi), szlachta (pochází-li od lech, Lach). Ale ve složených
slovích se nemění s, z předložky ani před podnebními (neb je tu
chrání =, ač nepsaný), jako před změkčenými: zszyé (sešíti, rus.
CHATB), zžaé (smáčknouti), zžymaé, rozezarowaé atd., jako zmienié,
zwiastowaé, spisaé, spieszyé, rozbiór, zbieg, zlaé (sliti), rozciaé (roz-
títi), rozdzielié a p.

4. I po podnebních bývají příklady podobné spodoby, neb po
cz, 82, ž se mění c, dz v cz, dž, ale jen v konjugaci a při tvoření
slov: czezy (m. tszci, cf. rum), dždžy (m. dádzi, CÍ. AEaxuTK); czeze
(m, czce ctím, cf rus. vty m. yyy), czczony (m. czcony, cf. rus. UTEHP
m. yyeHt, čes. ctén m. ccen), a tak i uczczenie (rus. NogTéHie, Čes.
uctění); ježdže (m. ježdze) uježdžač (m. uježdzač, čes. ujížděti),

166

uježdžony ; puszcze, puszczony (puštěn), opuszczaé (opouštěti), puszcza
(poušť), gaszcz (houšt) a p. Klasztór je dle češtiny (místo klaszezór,
klaszciór, cf. jaszczór ještěr, kosció! a p.). Ale pri sklonění neplatí ta
zásada: w raczce, na nóžce, kruszce, o róždžce, ezesé, G. czci (cti),
ezeic (ctíti). |

5. Naopak, změkčené plynné (rz) a zubnice (6 dž) před tvrdou
(foneticky, třeba etymologicky měkkou) souhláskou přípony větším
dílem opět ztrácejí svou měkkost, což změkčené sykavky s, Za plynné
l, ú činí jen před ď:

a) rz: orzel-orla, korzec-korca, marzec-marca, proporzec-pro-
porca, gorzéj-gorszy, morze-morski, malarz-malarski atd., ale gorzki
(rus. róppkiů), burzliwy, jutrznia (rus. YTpeHa), wnetrzny (rus.
BHYTPeHHMÄ), wietrzny (větrný, rus. BěrpenmŮ), opatrzny (opatrný);

b) 6, dž: kwiecieh-kwietnia, grudzien-grudnia, dzieú-dnia, kociel-
kotla, cheé-chetny, mlodziéj-mlodszy, króciéj-krótszy, pieé-pietnascie,
dziewied-dziewietnascie atd., ale Cma (tma, rus. Tbma), swadzba (rus.
CBÁ T564).

c) I, ú: lew-lwa, pole-polski, palec-palca, dzielny, bielszy, tylko,
strzelba (ručnice); koniec-kohca, kon-konski (i čes. koňský !), panski,

cygaúski, tanszy, honba atd., ale konny (jedoucí na koni), panna a p.

d) s, 4: osiel-osla (ale osle a p.), koziel-kozla (ale kožle a p.),
ciesla (tesař), wrzesieh-wrzesnia, prosba, grožba, abysmy, wežmy
(vezměme), trzežwy, glosny, grožny, kwasny, przasny (nekysaný),
wožny, póžny a p., ale jasny, ciasny, želazny, cielesny, wczesny a p.

Po vysutém č (ze spřežky st) je s před tvrdým n vždy tvrdé:
wlasny, radosny, zazdrosny (závistivý), milosny atd., ale ovšem milosnie,
milosnik a p.

III. Polština dle možnosti se vyhýbá bezprostřednímu styku
souhlásek stejnozvučných. Některé souhlásky zdvojené, jako dť, ss, nn
i kk možno ovšem snadno vyslovit na rozhraní dvou slabik a proto
se též píše: Jagiello, mella (mlela), konny, panna, miekki, lekki (m.
legki) a cizí: assessor, professor, missya a p.; jiné pak, jako czcz,
dždž jsou i v polštině vzácné: czezy (marný), czeze (ctim), dždžy
(prší, deští). Styk však dvou němých (mutae) souhlásek téhož nebo
podobného znění (ústrojí) náleží k řídkým výjimkám, neb i polština
se mu brání všelikými spůsoby, jako 1. záměnou, 2. vysutim, 3. vsuťím,
4. přesmyknutím a 5. splynutím.

1. Zaměňují se rozličné souhlásky rozličnými, a to buď prvá
z dvou, nebo i druhá.

o o oa Co o k SEK r

167

a) Záměnou prvé z dvou měkkých stojí j za 6, dž, $, 4 před
c, cz, s, rz: 0jca (stp. oéca), ojezyzna (vlasť), ojezysty (vlastenecký)
a p. (z kosých pádův ojca atd. to j vešlo bez příčiny, zvykem, i do
Nom. ojciec m. stp. ociec, cf. ociéc — otéci); podobně kojec (m. ko-
ciec, kotec), G. kojca (m. kocca), ogrojec vedle ogrodziec, G. ogrojca,
rajca vedle radca, zdrajca (zrádce), wlajca (m. wladzca), swietokrajca,
wiejski (m. wiesski, od wies), miejski (městský), miejsce (místo,
dimin. od miasto), Zamojski (od Zamoscie); dojrzeé (dozříti, dohléd-
nouti), spojrzeé podejrzenie (podezření), podejrzaly, dojrzaly (dozrálý),
dzis (m. dziéjs za dziens, cf čes. vezdejší, knch zum) atd.

Dodej: wyžszy (vyšší) a od toho i wyžéj (výše), ližszy (od lichy
špatný), wystarczyé (vystačiti m. vystatčiti, cf. düstatek), wiekszy
(stp. wietszy m. wiecszy), kde se prvá z dvou měkkých jinak za-
měňuje.

b) Záměnou druhé z dvou měkkých samohlásek stojí 7 za rz
po 2,2, $: Zre6 (zříti), žreé (Zräti) srebro (m. Srzebro, stříbro), Sroda
(středa), sród, srodek, sredni (prostřední), sreniawa a ron (jiní),
zrenica (zřítelnice), Zrödlo (m. Zrzödlo, cf rus. xepx0, stsl. mpsno),
zrebie (m. ärzebie, stsl. apksa) a p.; rzna6 (říznouti) má r m. 72
před z.

c) Záměnou též stojí s, $ za d, dž, t, €, z, před ť, €, do: wiéšé
(wiode), plésé (plote), niewiasta, powiesc, oczywisty (patrný), rzeczy-
wisty (skutečný), most, ezešé, czešé, dwanascie a p., maslo, wioslo,
obwiaslo, powiasio, powroslo (cf. powróz), haslo (godlo cf. gadaé), jasla,
pl. jasly G. jasel (jesle k nošení), gesle, gasleczki (housle, teď
skrzypki); ale siodlo, miotla atd.; stpol. kste (= kwte, stě. ktvu), ksta
(na swieto Elije, kiedy zaksta kije). Ve slovích: ksiadz (kněz), ksiaže
(kníže), ksiega (kniha) a p., cf. čes. všímati a p. m. vnímati) stojí s
m. » před nosovkou, aby v jedné a téže slabice nezněla dvě n; cf.
giac (m. gnaé hnouti, ohnouti), gietki (ohebný, hebký), zgiecie (ohbí),
kde je z téže příčiny » před nosovkou (tvrdou) zaměněno v 7 (psáno %).

2. Vysuti podlehají rozličné souhlásky ve shluku s jinými sou-
hláskami.

a) d, t mezi dvěma souhláskama : szla, szlo, (szedl), brnaé (m.
brzdnaé, cf zabřednouti), Zolnierz (žold), serce (serdeczny), izba (iz-
debka), Drezno (Drážďany), drezdenski, Gniezno, gnieznienski, aniól
(anděl, anjel), cöra, cörka, jeno (jenom, stp. jedno; czwarty, @wierd,
-cnota, zacny, bezecny, stup, slaé (Sciele), rosnaé (růsti), Swisnge ($wist),
szesnascie (16), wlasny, radosny, milosny, Szczesny (czes6), szezesliwy

ea AA dh Te Zb aaa ee P kl P+ Dyk ose
Re, MER, ná EM N “on a] č
\ M 2 i

168

zlosliwy, Zalosliwy a p., ale chrzestny, istny (skutečný), istnieé (exi-
stovati), zawistny, stlumié a j.

b) k, p, b mezi dvěma souhláskama a před 2: prysnaé (pryska6),
olasnaé (glaskaé, hladiti), musnaé (pomuskiwaé), klasnaé (ef. oklaski
potlesk), cisnaé (ciskaé), plesnaé, lsnié sie (lesk) a blysnaé (blyskaé)
a p., ale ocknaé sie (procitnouti), uszezknaé (uStknouti); usnaé (spaé),
uskrzynač (skrzypaé), ginaé (gubic), gne a p. Ve grzonaé (bouchnouti)
je vysuto m (grzmieé, cf TpáHyTB), v garcarz (hrnčíř) garczek, garce
je vysuto n. | Ä

c) w mezi dvěma souhläskama po 5b: obinaé (winač), oblok
(wlok), obalié (walié), obartel (obrtel), obrócié (wrócié), obracaé (wracač),
obiesié (wiesic), oböd (wodzié), obora (cf zawora), obóz (wóz) atd..
ale obfity (m. obwity), obwinié, obwiewaé a j. |

d) s, sz mezi dvěma souhláskama zvláště po cz, sz, rz: Iza (stp.
siza a zlza), lez, lezka, rdzen (m. srdceů, cf. rus.), czešé-czci (m.
czsci), czcié (ctíti), zaszcie (m. zaszácie, záští, cf stsl. mnernie), Weszcie
(vchod), wyszcie (východ) a p., místo nichž se teď mluví a píše: wej-
Scie, wyjScie, przejscie (přechod), chrzest-chrztu (m. chrzstu), chrzeic
a pod.

e) w a g před příponou ski stwo: Brandeburski, Marjenburski,
Nowotarski (Nowy targ, Neumarkt), Peterburski, krölestwo a p., ale
królewski (ač se ani zde w nevyslovi), Ostrogski, i Pragski!

Ve slově zglisko je mezi (předložkou) z a g vysuto ž (zžglisko
— s-žpglisko spáleniště, cf sežehl = spálil).

3. Vsouvání souhlásek se děje z příčin rozličných, dílem mezi
hláskami k zamezení průzivu (u niego, ku niemu atd.), nebo k se-
sílení souhlásky dle chybné obdoby: isé (m. ic, jíti, cf stp. wynié,
odié, najé a p., od ide, cf rus. WITH m. HT), wziasc m. správného
wziaé (cf. jač, przyjaé a p.), dílem mezi souhláskami k usnadnění
výslovnosti.

a) Nejvíce se vsouvá d mezi z a 7: zazdrosé (závist, ef zajrzec),
zazdrosny, zdrada, zdradzié, zdrajca, zdrój (cf. rój), zdja6 (m. a v.
zjac, sníti), zdjal (sňal), ždžaé (m. z-ža6 smáčknouti), ždžme (m. z-žme
smäcknu), pondraw, bardzo (stp. barzo), dzwon, dzwiek (stp. zwak),
dzbanek (stp. zban), dziarh (ziarno). Ve slovích strzec, strzege, stróž
a p. je vsuto ď (cf srogi, lit. sergas, sergeti).

b) Polština ráda vsouvá a (po konečné hlásce) přisouvá j: dwaj,
trzej, czterzej, wezoraj, dzisiaj, tutaj, onegdaj, gdzieindziej, ujscie
(ústí), uprzejmy (upřímný), oznajmié (oznámiti), klejnot (stp. klenot),
dmij (dni), tnij, dáwignij atd.

169

c) Polština má v několika slovích, snad vlivem maloruštiny, též
vsuvné Ž po retnich souhláskách před jotovými hláskami: czapla
(jeřáb, cf čáp), kropla (krůpěj), budowla (budova), niemowle (nemluvně),
Trebowla a p. Cf čes. Podčaplí, Třebovle, típle a j. Olbrzym (obr)
má vsuté 7, a dlawié (rus. IaBÁTP) má vsuté d.

4. Přesmyknutí čili přemístění souhlásek ve slabice v polštině
není příliš časté: vedle Isnic sie (lesk) přichází slnié sie (cf slonce),
drzwi (m. stp. dZwrzy, dveře, cf. däwierka, oddžwierny), pchla (m.
blcha), zwiercadlo (m. wziercadlo, cf wzierac, wzrok a p.) zolza, obyč.
pl. zolzy (m. žloza, rus. xemesá, žláza).

5. Častější je splynutí dvou neshodných souhlásek v jedinou
souhlásku, a to:

a) ť, c, cz s s splývá v c: co (=czso), nic (= niczs, cf nikt),
cnota (cf YECTHOCTB), zacny, bezecny (cf GÓeauécrumů), grecki (cf
Tpeueckn), niemiecki, swiecki (od swiat), bracki (bratski), bogactwo,
Wroclaw (Vratislav), Braclaw (Břetislav), Raclawice (z Ratislavice),
Waclaw (čes. m. Väceslav, pol. by bylo Wieceslaw).

b) d, dás s přípony ski, stwo splývá v dz: ludzki (lud), žmudzki
(žmudž), szwedzki, sasiedzki (sasiad), sasiedztwo, Siemiradzki (= Se-
dmihradský, to jméno svým ra m. ro prozrazuje, že není vlastně
polské).

c) z, ž s s týchž přípon splývá v z: bozki (božský), mezki
(mužský), meztwo, zaporozki (Zaporože), Zaluzki (Zaluže), papiezki
(papiež), francuzki, zwyciezki (vítězný), zwycieztwo (vítězství), prazki,
mnóztwo (množství) a p.

d) s, $, sz s s týchž přípon splývá v s (což vypadá tak, jako
by se tu s, $, sz před s vysouvalo): ruski, czeski, wloski, towarzystwo
(towarzysz), probostwo (proboszcz farář), przemyski (Przemysl) a j.

e) č s sz, ez splývá v cz: czczy (m. tszezy, cf. Tawrnň), žyczyé
(m. Zytezy6), požyczyé (půjčiti m. požitčiti, cf. požytek, požyteczny),
ale wystarczyé (vystačiti m. vystatčiti).
f) r S s, z splývá v rz: trzcina (m. trscina, cf. rus. TPocTiHa),
urznač (uříznout), trznadel (m. trsnadel, strnad).
j) k, g s 6 splývá v c: infinitiv ciéc, piéc, siéc, tluc, wlee,
strzéc, biéc, žéc, léc a p, substantiva: noc, moc, pomoc, piec a p.

Filosofie, dějepis a filologie, 12

oo aky a Da obe svodu Ob RK) OB Ze

170

Dodatek.

O kvantitě a přízvuku.

Nynější polština, jakož i ostatní nářečí slovanská, zanedbává

kvantitu hlásek ve prospěch přízvuku, jenž jedině vládne v prosodii,
neb na něm výhradně spočívá rytmus jazyka polského. Staropolské

hlásky, původně (náhradou i stažením) dlouhé, nejprv (v XIV. a XV,

stol.) zdvojované, pak čárkované (d, id, Ó, 16, é, ie, a, ta), nynější
polština rozeznává a označuje jen potud, pokud mají vliv na výslov-
nosť. Proto spisovný jazyk při a, ia délky už nijak neoznačuje,

ačkoliv lid v některých krajinách, zvláště velkopolských (jako Mazuři
a j.) dlouhé a, ia posud vyslovuje jinak, než krátké «, ča, tak že

zní téměř jako 0, %0. Nyní se tedy označuje délka jen při 0, e, e
a měkkých :o, ve, ie, ale ani to ne vždy a důsledně, jako to bývalo
v starší polštině.

Přízvuk polský je t. zv. rytmický a spočívá vždy na předpo-
sledné slabice slov víceslabičných, ať je krátká nebo dlouhá, neboť
přízvuk polský nemá s kvantitou nic společného, řídě se jedině
počtem slabik.. Proto se také mění, t. j. přechází se slabiky na sla-
biku v té míře, jak slovo na konci roste, jak slovu na konci přibývá
slabik: cztowiek, czlowieka, czlowiekowi, poludnie, poludnzowi, čmie,
imčenia, dziecie, dziecrecia, pisal, pisala, pisalésmy atd. Samo sebou

se rozumí, že i slova jednoslabičná, kromě slüvek enklitických, mají ©

svůj přízvuk.

Úchylek od onoho pravidla v přízvuku polském je málo:

a) Jména složená, jichž první čásť je dvouslabičná a druhá
jednoslabičná, jako Kazimiérz, Stanislaw, Boguslaw a p. mají přízvuk
v N. sg. buď na první nebo spíše na poslední (cf. rus.), pročež se
dle možnosti i krátí (Kažmiérz), v ostatních pádech je přízvuk pra-
videlně na předposlední: Kazimzerza neb Kažmeerza atd.

b) Před enklitickými částicemi m, $, by, že, ci, li, jež se vždy
skutečně bezprostředně přivěšují, a před zvratným sie přízvuk se po-

DE RENTE

šinuje o slabiku dále, končí-li se slovo souhláskou: pisal, pisalem, ©

pisales, pisalby, (ale pisalaby), pisalésmy, pisalibyšmy, uczyé, yczyé
sie, uczylem sie, uczylbym sie, ježeli, niželi, atoli (ale jezli, nzzli) a p.
Enklitiky to, kroé, set nemění přízvuku: tegoto, kolkakroé, člekroé,
kolkaset, dziewiecset atd.

c) Cizí slova na ča (ya) mají přízvuk (latinský) na třetí od
konce (cf. rus.): boblia, welia (= vigilia), lénia, Anglia, teorya, pro-
wincya, imaginacia a p. Proto někteří píší: beblja, Galecja atd.

—— DEE =

ER by V OBR Va Bo oba
2 ný a Čo ká VER BLZ Bi, M Er
+ 4 2 „Je ver" ň 3 2

De

nn

Bin 4% Fe

VORTRAGE
mf DEN SITZUDNGEN

m MATHEMATISCH-NATURWISSENSCHAFTLICHEN CLASSE.

PŘEDNÁŠKY
BE OH SEN LOSI TŘÍDY

MATHEMATICKO - PŘÍRODOVĚDECKÉ,

1.

Beiträge zur Kenntniss der böhmischen Algen.

Vorgetragen von Prof. Dr. Anton Hansgirg am 12. Jänner 1883.

I.

Wie in einigen Theilen Deutschlands, so wurde auch in Oester-
reich und insbesondere in Böhmen den Algen von Seite der Botaniker
im Ganzen bisher noch wenig Aufmerksamkeit gewidmet, so dass
unsere bisherigen Kenntnisse dieser im hohen Grade interessanten
Kryptogamen noch immer, namentlich in systematischer Beziehung,
sehr lückenhaft sind.

. Im Anfange des gegenwärtigen Jahrhunderts hat zuerst Ph.
M. Opic in seinen zwei Schriften „Deutschlands cryptogamische Ge-
wächse“* Prag, 1816 und „Böheims phanerogamische und cryptoga-
mische Gewächse“ Prag, 1823 alle theils von ihm theils von seinen
Freunden in Böhmen gesammelten oder von früheren Botanikern
daselbst beobachteten Algenarten aufgezählt.*) Späterhin haben na-
mentlich einige in Carlsbad weilende Algologen werthvolle Beiträge

*) Einige in diesen Schriften aus Böhmen angeführten Algenspecies verdienen
hier namentlich hervorgehoben zu werden; es sind: Batrachospermum mo-
niliforme Roth, Conferva fluviatilis (Lemanea fluviatilis?), Conferva jolithus
(Chroolepus jolithus?) Hydrodictyon utriculatum Roth, Botrydium argilla-
ceum Wallr., Conferva intestinalis (Enteromorpha intestinalis), Linckia
nostoc Roth (Nostoc commune Vauch.), Linckia granulata Roth (Nostoc
granulare Rbh?) Conferva annulina (Sphaeroplea annulina Ag.), Conferva
rivularis (Cladophora fluitans Ktz.?), Conferva crispata (Cladophora cris-
pata), Conferva capillaris (Cladophora fracta var. capillaris Rbh. ?), Conferva
ericetorum Roth (Zygogonium ericetorum Ktz?) Conferva muralis Dillw.
(Schizogonium murale?) Conferva vesicata Müll. (Oedogonium vesicatum?),
Conjugata setiformis Roth (Spirogyra setiformis Ktz.?), Conferva fontinalis.

Ausserdem sind in diesen ältesten Verzeichnissen böhmischer Algen
noch folgende nicht zu bestimmende Algenarten angeführt: Conferva ve-
lutina (in Bächen), arenaria, fenestralis, aurea, stellaris, mutabilis Roth,
Flügii Roth, divaricata Roth, moniliformis Müll. .

1*

vah ad stah E OD S GO BAR A kk Ko ak FE Dr RE) Er záp a E vy O ey Bob va ký
Ba ER TOK V, a ne M EN N urn Sa

4

zur Kenntniss der böhmischen Algen geliefert und speciell die in den
warmen Quellen von Carlsbad so wie in deren Abflůssen, in der Tepl
und in der ganzen Umgebung dieser Stadt vorkommenden Algen recht
eingehend systematisch bearbeitet.

Ich führe hier vor Allem den um die Kenntniss der Algen
überhaupt so hochverdienten C. A. Agardh an, welcher im Jahre 1827
in der Regensburger „Flora“ ein Verzeichniss der von ihm in ver-
schiedenen Ländern Österreichs beobachteten und gesammelten neuen
Algenarten veröffentlichte. Aus diesem Verzeichnisse wurden die bei
Carlsbad vorkommenden, von Agardh selbst zuerst bestimmten, Algen-
species auch im „Almanach de Carlsbad“ J. 1834 mit detaillirter
Angabe des Fundortes angeführt.

Durch Agardh angeregt beschäftigte sich alsbald unser durch
seine mikroskopischen Untersuchungen, vorzüglich der Pilze, wie
durch sein tragisches Ende auch in weiteren Kreisen bekannte
Landsmann J. C. Corda durch mehrere Jahre hindurch eifrig mit
den böhmischen Algen, insbesondere mit den Desmidiaceen, Oscilla-
riaceen und Protococcaceen,

Die Hauptergebnisse seiner diesbezüglichen Studien wurden
theils in dem oben erwähnten Almanach de Carlsbad (J. 1835 — 1840)
theils in Sturm’s „Deutschlands Flora“ niedergelegt und besitzen noch
immer, trotzdem einige in diesen Schriften enthaltenen von Corda
selbst verfertigten Abbildungen unvollkommen und nicht immer
ganz naturgetreu sind, für jeden die böhmischen Algen näher studie-
renden Botaniker einen nicht geringen Werth. |

Im J. 1835 des Almanachs von Carlsbad sind unter dem Titel
„Observations sur les animalcules microscopigues, qu’ on trouve
aupres des eaux thermales de Carlsbad“ neben echt thierischen
Organismen und Bacillariaceen auch zahlreiche bei Carlsbad vorkom-
mende Algen abgebildet und kurz beschrieben.

Im J. 1836 sind im „Essai sur les Oscillatoires des Thermes
de Carlsbad“ nicht nur fast alle bei Carlsbad vorkommenden Oscilla-
rien und Phormidienspecies verzeichnet, sondern auch noch andere an
verschiedenen Orten Böhmens vorgefundenen, grössten Theils vom
Verfasser als neu aufgestellten Oscillarienarten verzeichnet. *)

*) Leider sind diese Arten von Corda so mangelhaft beschrieben und unvoll-
kommen abgebildet worden, dass deren Sicherstellung nicht möglich ist;
deshalb sind sie auch von anderen Phycologen, welche sich mit den Oscil-
larien näher beschäftigten, unberücksichtigt geblieben.

BEE ED re

N RĚ nn Re a PRESSEN r) a I > N TR TS SEN ur N NR a REN Pan og wit
BEER. a ví yn Zd i
vě A ie Key N ER ’ ú y S

5

Im Jahre 1838 werden in „Nouvelles observations microsco-
pigues“ neben zwei neuen Raphidienspecies (Ankistrodesmus fusi-
formis et convolutus Corda) auch einige Scenodesmusarten angeführt.

Im J. 1839 sind in „Observation sur les Euastrées et les Cos-
mariées“ ausser einigen Pediastrum- (Pediastrum et Euastrum Corda)
und Cosmariumarten auch noch zahlreiche verwandten, meist aus der
Umgegend von Prag, Reichenberg und Carlsbad stammenden Algen
aufgezählt.

Im J. 1840 werden in „Observations microscopigues sur les
animalcules des eaux et des thermes de Carlsbad“ einige bei Carlsbad,
Eger, Prag, Reichenberg u. a. vorkommenden Desmidium-, Sphaero-
zosma- und Cosmariumspecies nebst anderen Desmidiaceen ange-
führt und ein neues Verzeichniss zahlreicher in die eben citirte
Gruppe gehörigen Algen veröffentlicht.

Auch in Sturm’s „Deutschlands Flora“ II. Abtheilung hat Corda
unter anderen Algen Deutschlands auch einige seltenere, in Böhmen
vom Verfasser selbst entdeckte Algen zuerst beschrieben und deren
Fundorte angegeben. |

Nebst Agardh und Corda betheilisten sich an der Erforschung
der Algenflora der berühmtesten böhmischen Kurorte (Carlsbad,
Franzensbad, Teplitz und Marienbad) in hervorragender Weise noch
F. J. Kützing,*) L. Rabenhorst, F. Cohn**) und Schwabe. ***) Einige
Arten von Diatomeen und anderen einzelligen Karlsbader Algen sind
auch von Ch. G. Ehrenberg, Fischer u. a. beschrieben worden.

Von einheimischen Botanikern wendeten den böhmischen Algen
grössere Aufmerksamkeit nebst Ph. M. Opic, welcher mit einigen
anderen älteren böhmischen Botanikern) meist in der Umgebung
von Prag Algen sammelte, Fried. Veselský, J. Peyl und J. Čeněk,
welche im östlichen Böhınen botanisirten, ff) auch noch Hrabal, Karl,
Langer und W. Siegmund, ff) die im nördlichen Böhmen manche

*) Tabulae phycologicae 1845—1866. Phycologia germanica 1845. Species al-
garum 1859.
Fr Abhandlungen der schlesischen Gesellschaft für vater. Cultur. 1862.
***) Uber die Algen der Karlebader warmen Quellen, Linnaea 1837.
+) Kalmus, Schöbl Wondráček u. a.
++) Veselský und Peyl in der Umgebung von Kolín und Kuttenberg, Čeněk
meist bei Purdubitz, Chvojno und Königgrätz.
+11) Hrabal sammelte bei Böh. Kamnitz, Karl bei Fugau, Schluckenau und
Teplitz, Siegmund und Langer um Reichenberg. Auch Schauta (bei Höflitz),
Menzel (bei Grottau und Friedland) sammelten einiges.

Br N a r a be TORE eny u ar 3 JE p rt ee ET

6

interessante Art entdeckten. Viele von diesen eifrigen Pflanzen-
sammlern, die sich insbesondere um Böhmens Phanerogamenflora
nicht unerhebliche Verdienste erworben haben, sind nebst einigen
anderen von Agardh, Welwitsch, Corda u. a. in Böhmen gesammelten
Algen in der botanischen Sammlung des National-Museums in Prag
aufbewahrt. | |

Recht interessante und werthvolle, meist von den vorher schon
genannten Sammlern herrührende Beiträge zur Kenntniss unserer
Algenflora sind enthalten auch in der von Dr. L. Rabenhorst ver-
fasten „Flora europaea algarum etc.“ Leipzig., 1364—68 und in seiner
„Kryptogamen-Flora von Sachsen, der Ober-Lausitz, Thüringen und
Nordböhmen“ Leipzig, 1863. Auch in der von Dr. Ferd. Cohn heraus-
gegebenen „Kryptogamen-Flora von Schlesien: Algen bearbeitet von
Dr. O. Kirchner“ sind viele in unserem Riesengebirge vorkommenden,
meist von schlesischen Botanikern gesammelten, seltenen Algen an-
geführt.

Der Verfasser dieser Beiträge hat selbst binnen mehr als zwei
Jahren, seitdem er sich mit dem Studium böhmischer Algen (mit
Ausschluss der Diatomaceen) beschäftigt, eine nicht geringe Anzahl

früher in Böhmen nicht beobachteten Algenarten, so wie neuer Fund-
orte seltener böhmischen Algen constatiren können.

Er sammelte bisher namentlich an vielen Orten der näheren
Umgebung von Prag; in der weiteren Prager Umgegend bei Wran
an der Moldau, um Smečno, Unhoscht, Kralup, Oužic, Kouřim und
Zasmuk; im Elbethal meist in der Umgegend von Brandeis, Lissa,
Sadska und Königgrätz; im östlichen Böhmen bei Geiersberg, in der
Umgegend von Wichstadtl, Lichtenau, an der wilden Adler bei Pastwin,
Bärnwald, Kronstadt und am Kamme des böhmischen Adlergebirges
oberhalb Friedrichswalde und Kronstadt.

Aus dem Vorhergehenden ist zu ersehen, wie wenig Böhmen im
Ganzen in phycologischer Hinsicht bisher durchforscht worden ist.
Viele Theile Böhmens wurden von Algen sammelnden Botanikern noch
gar nicht besucht, andere nur flüchtig. So ist z. B. die ganze süd-
liche Hälfte Böhmens, die wegen den daselbst vorkommenden zahl-
reichen nicht unbedeutenden Teichen und Torfmooren eine nicht
geringe Ausbeute an Algen verspricht, was Algen anbelangt im wahren
Sinne des Wortes noch terra incognita. Dasselbe gilt auch fast von
allen Gebirgen Böhmens. Mit Ausnahme des Riesengebirges, welches
wenigstens von der schlesischen Seite zum Theile schon erforscht
worden ist, sind alle anderen böhmischen Gebirge und namentlich

EFT od s ” : : 2 =
EIER drop a br ee Bee zo Poe dá Sa ARTEN ER TUE

a P x 54 6 = je Zee u Er oc zk, S ro Bier ano SK ba ERS A r os
Se V ooo kan DES oi doo na A DoS BOS ee at ka Ana l
ve ET en Kr; © NET RR < rn ZN
- EEE 2 -> u u - l

der Böhmerwald von Phycologen noch gänzlich vernachlässigt worden,
und es verbleibt eine gründlichere Durchforschung dieser Classe der
Cryptogamen in Böhmen der Zukunft noch vorbehalten.

IL

Im nachfolgenden Verzeichnisse sind einige Algenarten angeführt,
welche der Verfasser zum grössten Theile im letzten Sommer an den
weiter unten angegebenen Standorten gesammelt hat. Von neuen
bisher weder von ihm noch so viel er weiss von einem anderen Bota-
niker aus Böhmen früher schon bekannt gemachten Algenarten sind
zu nennen *):

Gloeocapsa montana Ktz. a) Microcystis olivacea Ktz., Apha-
nothece microspora Rbh., Hypheothrix gloeophila Rbh., Hypheotrix
lateritia Ktz. b) rosea Ktz., Oscillaria gracillima Ktz., Oscillaria
subfusca Vauch., Nostoc rupestre Ktz., Schizosiphon sabulicola A.
Br., Chlorococcum gigas Ktz., Chlorococcum (?) protogenitum Rbh.,
Ophiocytium parvulum A. Br., Characium strictum A. Br., Chara-
cium subulatum A. Br., Characium longipes Rbh., Spirogyra mira-
bilis Ktz. c) inaegualis Spree, Spirogyra rivularis Rbh., Conferva
rhypophila Ktz., d) Hormiscia zonata Aresch., Ulothrix compacta
Ktz., Ulothrix variabilis Ktz., Ulothrix stagnorum Rbh., Stigeoclo-
nium tenue Ktz., Chaetophora pisiformis Ag., Chaetophora longi-
pila Ktz.

1. Phycochromophyceae Rbh.

Chroococcus turgidus Näg. In stehenden Gewässern am
Kamme des Adlergebirges oberhalb Kronstadt und Friedrichswalde
auch bei Wichstadtl und in der nächsten Umgebung von Prag und
Königgrätz unter anderen Algen nicht selten.

Gloeocapsa montana Ktz. Zwischen Moosen an feuchten
Sandsteinen des sog. Libusa-Bades bei Pankrac und an feuchten
Sandsteinplatten an einem Brunnen an der Nordseite des Žižka-
berges nächst Prag.

Microcystis olivacea Ktz. In Elbetümpeln bei Houska nächst
Brandeis an der Elbe unter anderen Algen.

*) Ein Verzeichniss aller in Böhmen bis zu dieser Zeit vorgefundenen Algen-
species sowie deren wichtigsten Fundorte, in wie fern sie mir bekannt ge-
worden sind, werde ich späterhin an einem anderen Orte veröffentlichen.

Z ká eo Poa R O o o SOVA o bav r o ab N 2 Pa PO
ň x „s EN $ 2 EBEN A ei SUN TE EEE n 1
č vé ď > ,

Aphanothece microspora Rbh. An feuchten Sandstein-
mauern am sog. Libuša-Bade zwischen Moosen nicht häufig.

Aphanothece stagnina A. Br. Im Teiche „u Farářství“ nächst
Königgrätz im J. 1881 recht zahlreich.

Hypheothrix gloeophila Rbh. Im schleimigen Lager der
oben erwähnten Gloeocapsa am sog. Libuša-Bade und an einem
Brunnen an der Nordseite des Žižkaberges bei Prag in grosser
Menge ebenso im Lager der Gloeotrichia u. ä. in Tümpeln bei Houska
nächst Brandeis an der Elbe.

Hypheothrix lateritia Ktz. a) rosea Ktz. An nassen
Steinen und steinernen Wasserbehältern in Wichstadtl an der Adler
nicht sehr häufig.

Oscillaria gracillima Ktz. In Wassergräben und in kleinen
Tümpeln meist an todten Pflanzenüberresten auf der Kaiserwiese bei
Prag und in den Sümpfen bei Ouzic nächst Kralup stellenweise
reichlich.

Oscillaria aerugineo-coerulea Ktz. Auf feuchter Erde
am sog. Libusa-Bade bei Pankrac und an einigen Felsblöcken am

. Teiche im-grossen Stadtparke von Prag, auch bei Pastwin und Kron-

stadt an der wilden Adler häufig verbreitet.

Oscillaria subfusca Vauch. Im schnell fliessenden Wasser
an Steinen in Ober-Bárnwald und bei Kronstadt an der wilden Adler
häufig.

Oscillaria tenuis Ag. a) viridis Ktz. Im stehenden oder
langsam fliessenden Wasser an feuchten Steinen in Lissa und Wich-
stadtl und an feuchter Erde in der näheren und weiteren Umgebung
von Prag mehrfach; z. B. hinter dem gew. Kornthor, im Heine’schen
Garten, an der Nordseite des Zizkaberges u. a. bei Prag; bei Jenč
nächst Unhoscht, bei Kouřim, Zasmuk etc.

Nostoc rupestre Ktz. An feuchten Mauern des sog. Libuša- ©

Bades bei Pankrac nächst Prag spärlich.

Sphaerozyga polysperma Rbh. Zerstreut unter anderen
Algen in stagnirenden Gewässern bei Prag und bei Kronstadt an der
wilden Adler.

Gloeotrichia durissima Ktz. (Gloeotrichia pisum Thur.
d) durissima Krch.). Scheint auch in stehenden Gewässern in der

Umgebung von Prag nicht selten zu sein, wenigstens ist sie mir ©

unter anderen Algen aus dieser Umgebung, welche ich über ein
halbes Jahr im Zimmer cultivirte, einigemal vorgekommen.

Peka v

: Be
$ ny er NN Pe £ in a
o a rn A 5 ný ee o ká ot BI ky Sk Z Bun a op ose c boa ů

z Neko RE zh

2 jp se ač BR ak cí EEE, k

9

Mastigonema aerugineum Krch. Zerstreut unter anderen
Algen (Gloeotrichia, Sphaerozyga, Bulbochaete, Coleochaete orbicularis
u. á.) in stehendem Wasser aus der Psobine von Prag und bei
Chrbyně náchst Unhoscht.

Schizosiphon sabulicola A. Br. (Calothrix sabulicola
Krch.). An feuchten Sandsteinmauern des Wasserbassins am sog.
Libuša-Bade bei Prag.

II. Chlorophyllophyceae Rbh.

Rhaphidium polymorphumFres. In stehenden Gewässern
bei Wichstadtl und Lichtenau an der Adler unter anderen Algen
stellenweise häufig, in der Umgebung von Prag an ähnlichen Stellen
weniger zahlreich.

Stichococcus bacillaris Naeg. An alten Baumstämmen
in der nächsten Umgebung von Prag, z. B. im Nusler Thal u. a., an
todten Pflanzenüberresten am Ufer der. Sümpfe bei Oužic nächst
Kralup. Meist var. minor, welche mit Pleurococcus vulgaris stellen-
weise reichlich verbreitet ist.

Chlorococcum gigas Ktz. (Protococcus gigas Krch.) Kommt
häufig in stehenden Gewässern bei Prag, Ouzic nächst Kralup, Sadska,
Brandeis an der Elbe, Königgrätz, Wichstadtl und Lichtenau unter
anderen Algen vor.

Chlorococcum (?) protogenitum Rbh. (Microcystis proto-
genita Rbh. Flora europ. algar. II. p. 51). Unter anderen Algen aus
der Umgebung von Prag, die ich längere Zeit im Zimmer cultivirte,
sehr reichlich, ebenso unter Algen aus der Königgrätzer Umgebung.

Scenedesmus obtusus Meyen. In stehenden Gewässern
aus der Umgebung von Prag stellenweise recht zahlreich.

Protococcus viridis Ag. (incl. Chlorococcum humicola Rbh.)
An alten Baumstämmen, Brettern, nassem Boden, feuchten Mauern,
Felsen, Steinen etc. wie Pleurococcus vulg. in und um Prag bei Wich-
stadtl an der Adler u. a. sehr verbreitet. |

Ophiocytium parvulum A. Br. Im torfigen Wasser bei
Lichtenau an der Adler unter anderen Algen (Staurastrum-Cosmarium
u. 4.) nicht selten; weniger häufig unter anderen Algen aus den
Elbetůmpeln bei Houška nächst Brandeis und aus den Sümpfen bei
Oužic nächst Kralup.

Characium strictum A, Br. An einem Vaucheriafaden im
Teiche bei Wolšan náchst Prag spárlich.

Characium subulatum A. Br. Mit vorigem im Teiche bei
Wolšan in grösserer Menge.

Characium longipes Rbh. An einigen n Fadenileca aus den
Wassergräben längst der Eisenbahn nächst Königgrätz in wenigen
Exemplaren. |

Spirogyra mirabilis Ktz. b) inaegualis Sprée. In
stehendem Wasser aus der Umgebung von Prag in grosser Menge.

Spirogyra rivularis Rbh. Wie vorige, doch scheinbar
minder häufig.

Vaucheria sessilis D. C. a) repens (V. repens Hassall).
Bildet gelbgrünen Filz auf feuchter Erde in Gärten in und um Prag;
ich sammelte sie fructificirend z. B. im sog. Heine’schen Garten und
auf der Kaiserwiese nächst Smichow. |

Microspora amoena Rbh. In Wassergräben bei Lissa und
in der Umgebung von Prag hie und da unter anderen Fadenalgen
zerstreut.

Conferva rhypophila Ktz. In stehenden Gewässen in der
Umgebung von Wichstadtl und Lichtenau an der Adler stellenweise
verbreitet, auch unter anderen Algen aus der Umgegend von Königgrätz.

Hormiscia zonata Aresch. (Ulothrix zonata Ktz.). Wie
Conferva elongata Rbh. in Bächen, Wasserbehältern, Wasserleitungs-
rinnen, an feuchten Steinen und zwischen nassen Moosen in der
Umgegend von Wichstadtl, Lichtenau, Pastwin, Bärnwald, Kronstadt
und selbst am Kamme des Adlergebirges oberhalb Friedrichswalde
überall sehr häufig und stellenweise massenhaft verbreitet. In der
Prager Umgegend wie es scheint viel seltener, so z. B. im sog. Libuša-
Bade bei Pankrac, bei Kundratic und in einigen stehenden Gewässern
um Prag unter anderen Algen nicht sehr zahlreich. Auch bei Kö-
niggrätz.

Ulothrix compacta Ktz. In einem kleinen | Teiche bei
Geiersberg.

Ulothrix variabilis Ktz. (U. subtilis Ktz. c) variabilis
Krch.). In stehendem und langsam fliessendem Wasser in der Um-
gebung von Prag meist nur zerstreut unter anderen Fadenalgen; so
auch im Bache bei Zwol nächst Wran an der Moldau. Sehr reichlich
verbreitet um Wichstadtl, Lichtenau, bei Kronstadt und am Kamme
des Adlergebirges oberhalb Friedrichswalde, meist in Gesellschaft
von Hormiscia zonata.

Ulothrix stagnorum Rbh. (U. subtilis Ktz. d) stagnorum

Krch.). Wie vorige bei Bärnwald, Kronstadt und am Kamme des ©

PS 00 SE k El RN RE PAE AVL VR TA MSL MLO K LN
= ua Pee ne o pe) ae ET Tr > n. PaM Va TBA sj ri
a a R M < hn me Pa a s x ? A
ern 2 ® ze

11

- Adlergebirges oberhalb Friedrichswalde häufig und stellenweise in
grosser Menge. Auch bei Chrbyn& am Lodenitzer Bache nächst
- Unhoscht und in den Sümpfen bei Oužic nächst Kralup; bei Prag
- selbst bisher nur im sog. Libuša-Bade bei Pankrac unter anderen
Algen nicht sehr reichlich.

Ulothrix flaccida Ktz. Auch an feuchten Mauern, Steinen,
alten Baumstämmen, nasser Erde in der Umgebung von Prag sehr ver-
breitet, so z. B. im sog. Heine’schen Garten, auf der Kaiserwiese
nächst Smichow, an Mauern hinter dem gew. Kornthor, an der Nord-
seite des Žižkaberges, bei Slichow, Košíř, in Baumgarten u. a., ebenso
in der Umgegend von Kralup gemein.

Stigeoclonium tenue Ktz. a) genuinum. In einem Bächlein
náchst der Zuckerfabrik bei Lissa und bei Oužic náchst Kralup an
Steinen in Menge.

Chaetophora pisiformis Ag. In Elbetůmpeln und Wasser-
gráben bei Alt-Bunzlau, Sadska, Königgrätz an verschiedenen Wasser-
pflanzen festsitzend ; im Elbethal wohl noch mehr verbreitet.

Chaetophora elegans Ag. Wie vorige in Wassergráben
bei Chrbyně am Lodenitzer Bache náchst Unhoscht.

Chaetophora longipila Ktz. In der Umgebung von König-.
grátz viel seltener als Ch. pisiformis; bei Prag kommt sie recht
zahlreich vor in den Tůmpeln auf der Kaiserwiese an verschiedenen
Wasserpflanzen festsitzend.

Coleochaete orbicularis Pringsh. Im stehenden Wasser
aus der náchsten Umgebung von Prag, unter anderen Algen nicht
sehr häufig. |

2.
Über die Construction der Osculationshyperboloide zu
windschiefen Flächen.

Vorgetragen von Prof. Josef Šolín am 12. Januar 1888.

Die Construction osculirender Hyperboloide zu windschiefen
Flächen ist eine Aufgabe, welche für die Untersuchung der Krüm-
mungsverhältnisse dieser Flächen sowie für die Darstellung von Be-
leuchtungserscheinungen an denselben eine besondere Bedeutung hat.
Für einzelne Flächenarten, wie z. B. die Schraubenflächen, sind ele-

12

gante Lösungen dieser Aufgabe bekannt, und ich selbst habe vor
Jahren für die Normalenfläche zum dreiaxigen Ellipsoide längs einer
Ellipse eines Hauptsystemes eine sehr einfache Construction des oscu-
lirenden Hyperboloides angegeben. Es handelt sich jedoch um die
allgemeine Lösung dieses Problems, wenn die windschiefe Fläche
durch irgend drei Leitcurven gegeben ist.

Professor Mannheim in Paris löst in seinem vorzüglichen
„Cours de géométrie descriptive“ die Aufgabe auf einem Umwege,
indem er auf Grund von Ergebnissen seiner „géométrie cinématigue“
zu der Tangente jeder von den drei Leitcurven die conjugirte Tan-
gente construirt und daraus mittels des Dupin’schen Theorems die
zweite Erzeugende des osculirenden Hyperboloides ableitet.

Eine directe Lösung hat mein geehrter College Prof. Eduard

Weyr (Sitzungsberichte der kaiserl. Akademie der Wissenschaften
in Wien, 1880) gegeben. Prof. Weyr construirt zunächst ein Hyper-
boloid, welches die windschiefe Fläche in zwei Punkten (den Schnitt-
punkten der gegebenen Erzeugenden mit zwei Leitcurven) osculirt;
der Übergang zu dem noch in einem dritten Punkte und daher in
sämmtlichen Punkten der gegebenen Erzeugenden osculirenden Hy-
perboloide ist dann leicht zu bewerkstelligen.

Die Weyr’sche Lösung, welche schliesslich auf die Construction
des zweiten Doppelstrals zweier projectivischen Büschel hinausläuft,
befriedigt in hohem Grade; dass dabei die Osculation gleich in zwei
Punkten der gegebenen Erzeugenden angestrebt und erzielt wird, ist
in theoretischer Beziehung als ein Vorzug derselben anzusehen. In
praktischer Beziehung mehren sich aber eben dadurch die Schwierig-
keiten, und die Darstellung wird ziemlich mühsam und langwierig.
Ich habe nun versucht, unter Verfolgung des von Weyr eingeschla-
genen directen Weges jene Schwierigkeiten dadurch zu umgehen,

dass ich mich zunächst mit der Osculation in einem einzigen Punkte

begnügte; auch sonst war ich bestrebt, die vorzunehmenden Opera-
tionen möglichst einfach zu gestalten.

Sei also eine windschiefe Fläche & durch irgend drei Leitcurven
A, B, C gegeben; die Erzeugende P, längs welcher das osculirende
Hyperboloid II construirt werden soll, schneide jene Leitcurven be-
ziehungsweise in den Punkten a, b, c. Wir wollen zunächst ein Hy-
perboloid II, darstellen, welches die Fläche Z längs der Erzeu-
genden P berührt und überdies in dem Punkte a osculirt. Dieses
Hyperboloid wird die Schmiegungsebene « des Punktes a der Curve A
in einem Kegelschnitte schneiden, welcher die Curve A in a oscu-

kody BE re es

13

= liren muss. Der gestellten Bedingung genügen unendlich viele Hyper-

ke

boloide II, und somit unendlich viele Kegelschnitte in der Ebene «;

wir wählen nun den Krümmungskreis X von A in a als Leitcurve

von IT,. Sollte jedoch A selbst ein Kegelschnitt sein, so braucht

man den Krümmungskreis nicht, sondern kann A selbst als Leit-

curve des Hyperboloides II; nehmen. Durch Annahme von K ist
jedoch das Hyperboloid FI, bestimmt; wir können für jeden belie-
bigen Punkt von P die entsprechende Erzeugende des zweiten Sy-
stemes von ZI, ohne Weiteres darstellen. Dieses möge für die Punkte
b und c wirklich durchgeführt werden.

Die durch den Punkt 5 gehende Erzeugende zweiten Systemes
liegt in der (beiden Flächen Z und ZI, gemeinschaftlichen) Berüh-
rungsebene $ von 5b; diese Ebene schneidet die Kreislinie X in dem
Punkte a und einem zweiten Punkte b,; bd, ist die gesuchte Erzeu-
sende des zweiten Systemes. In analoger Weise wird die durch den
Punkt c gehende Erzeugende cc, zweiten Systemes erhalten; c; ist
wieder der zweite Schnittpunkt der Berührungsebene von c mit der
Kreislinie K.

Durch die Leitcurve X und die Leitgeraden dd,, ec, ist das
Hyperboloid 77, vollkommen bestimmt.

Es könnte auf den ersten Blick als zweifelhaft erscheinen, ob
das Hyperboloid II, die windschiefe Fläche Z im Punkte a that-
sächlich nach allen Richtungen osculirt, indem die Osculation zweier
Flächen in einem gegebenen Punkte die Osculation dreier durch diesen

Punkt gehenden Normalschnitte erfordert. Jedoch abgesehen davon,

dass im vorliegenden Falle nach der Richtung P nicht eine blosse
Osculation, sondern eine Berührung von der Ordnung & stattfindet,
kann man sich von der Sache durch folgende Betrachtung überzeugen.
Denken wir uns das Hyperboloid II, welches die windschiefe Fläche X

längs der ganzen Erzeugenden P osculirt; dasselbe schneidet die
Ebene « in einem Kegelschnitte A,, welches mit den Curven A und

K in a eine dreipunktige Berührung hat und daher die Kreislinie X
noch in einem vierten Punkte e schneidet. Die Curven X, A, können
in Folge dessen als centrisch collineare Figuren mit dem Collineations-
centrum a und der Collineationsaxe ae betrachtet werden; den Punkten
D1, %, <.. von K entsprechen die in den Strahlen ab,, ac, . .. lie-
genden Punkte d,, cx, ... von Ag. Die Strahlen ab,b,, @CyCy - - - EL-
scheinen als Schnittlinien der Ebene « mit den gemeinschaftlichen
Berührungsebenen der Flächen /Z,, IT in den Punkten b, c,... der
Erzeugenden P; die Geraden bb,, cc, . .. sind Erzeugende des zweiten

14

Systemes von ZI. In Folge dessen erscheinen aber die Hyperboloide
II,, IT als centrisch collineare Gebilde mit dem Collineations-
centrum a und der Collineationsebene Pe, wodurch die Osculation
von If; und II und somit auch von II, und Z erwiesen ist.

Da die Hyperboloide II;, II einander in a osculiren, so haben
sie auch die zweite durch a gehende Erzeugende Q gemein, und es
handelt sich somit darum, diese Gerade auf II, zu construiren. Dazu

braucht man noch zwei Erzeugende des Systemes P,..., und wir

wählen jene, welche in den Berührungsebenen der Punkte db, und c,
liegen. Die Berührungsebene 9, des Punktes d, ist durch die Er-
zeugende bo; und die Tangente von X in 5, gegeben; um die in
derselben enthaltene, durch db, gehende Erzeugende des Systemes
P,... zu construiren, braucht man noch den Schnittpunkt von ß,
mit der Erzeugenden cc,. Zu diesem Zwecke führe man durch ce,
die Hilfsebene acc, und construire den Schnitt dieser Hilfsebene
mit ß,. Ein Punkt dieses Schnittes ist b, welcher offenbar beiden
Ebenen angehört; einen zweiten Punkt © erhält man als Schnittpunkt
der Spuren beider Ebenen auf x, d. h. der Tangente von X in d, und
der Geraden ac,. Die so erhaltene Gerade bi schneidet die Erzeu-
gende cc, in einem Punkte c,, und d,c, ist die verlangte Erzeugende
des Systemes P,... In analoger Weise wird die in der Berührungs-
ebene y, von c, liegende Erzeugende c,b, desselben Systemes erhalten.

Schliesslich handelt es sich darum, eine Gerade zu construiren,
welche durch den Punkt a geht und die Geraden d,c,, c,b, schneidet;
diese ist dann die verlangte Erzeugende © des Hyperboloides IT, und,
wie selbstverständlich, auch des Hyperboloides II

In derselben Weise können die durch d, c gehenden Erzeu-
senden R, S des Hyperboloides IT aus den unmittelbar gegebenen
Bestimmungselementen der Fläche Z, also R unabhängig von A,
S unabhängig von A und R abgeleitet werden. Man kann aber auch
bei der Construction von R die bereits erhaltene Erzeugende ©, bei
der Ableitung von 9 die schon dargestellten Erzeugenden ©, R ent-
sprechend verwenden. —

Eine zweite Construction der Erzeugenden O, R, S kann
aus den bekannten Eigenschaften der Indicatrix durch entsprechende
Benůtzung einer von Lamarle herrihrenden Relation, námlich

7 | k2y?

77 —( = )
abgeleitet werden. Hierin bedeuten r,, r, die absoluten Längen der
Hauptkrümmungsradien der windschiefen Fläche Z in einem Punkte

15

ť

z. B. c, ferner © die Entfernung dieses Punktes von dem Central-
punkte o der Erzeugenden P, £k den Parameter dieser Erzeugenden.

Da die Berührungsebenen «, B, y der Punkte a, d, c von P
- unmittelbar gegeben sind, kann man sowohl den Centralpunkt o als
auch den Parameter k der Erzeugenden P leicht finden. Eine sehr
elegante Construction besteht in der Verwendung der Mannheim’schen
Hilfsgeraden („droite auxiliaire“, Cours de géom. descr. p. 264). Sind
nämlich A, 8, € die Normalen der Fläche Z in den Punkten a, b, c
der Erzeugenden P, und nimmt man die Ebene PG als zweite Pro-
jectionsebene, die erste durch den Punkt c rechtwinklig zu F, somit
die Normale © als Projectionsaxe X an, und stellt die Normalen U,
© durch ihre zu X parallelen Aufrisse W,, 8, und ihre durch c,,
sehenden Grundrisse A,, 5, dar, so bestimmen die Schnittpunkte
0,2, D4, von A, und Y,, von B, und ©, den Grund- und zugleich
Aufriss ®,, der Mannheim’schen Hilfsgeraden $ — der Schnittlinie
des Normalenparaboloides (A, $, &,...) mit der Halbirungsebene
des zweiten und vierten Raumquadranten. Dem Centralpunkte o
kommt eine Normale © zu, deren Grundriss ©, rechtwinklig ist zu
P,, und diese in einem Punkte o,, schneidet; der Aufriss ©, geht
durch o,, parallel zu X und bestimmt auf P, den Aufriss 0, des
eos, die Strecke 0,0, gibt die Grösse des Parameters k.
Mit dieser Mannheim’schen ah von o und £ kann man nun
unmittelbar die Construction des Ausdruckes

ge? > k?
k
verbinden; errichtet man námlich zu ax „2 die rechtwinklige Gerade
c,„d bis zu deren Schnittpunkte mit 0, „ so ist offenbar
Erree ge? Et
dv, = Ach ne b)

welche Strecke wir In mit q Be wollen. Sodann kann die
Lamarle’sche Gleichung in der Form

P 9008)
geschrieben werden, worin g als bekannt anzusehen ist.

Nun kennen wir für den Punkt c die Krůmmungsradien r’, & der
Leiteurve C und der Erzeugenden P. Letztere kann als ein Normal-
schnitt der Fläche & angesehen werden, während die Schmiegungs-
ebene von C in der Regel einen schiefen Schnitt liefern dürfte; aus
dem Krümmungsradius r’ eines schiefen Schnittes folgt jedoch der

joy a BE Pe o oz A eh a EN BE
0 RE DY I book E AS NA P Zur ey 40 Poe v nee = : u
j x ZA E k k ne Pře o] > ” k

BB BERNER N M ERENTO NE VA VOC TK l S x VE P
SAS o En Ba rá OS z m dp odk bo B Ad LO a do od o
le zku VŠ NE av ka ze: es X N KU pěn
5 : . n VE, >

16

Krümmungsradius 7 des berührenden Normalschnittes auf Grund des
Satzes von Meusnier in sehr einfacher Weise. Die Krümmungs-
radien zweier Normalschnitte reichen zwar zur Darstellung der

Krümmungsverhältnisse einer Fläche in einem Punkte nicht hin;

bei windschiefen Flächen tritt jedoch die Lamarle’sche Relation als
dritte Bedingung hinzu, und die Aufgabe ist bestimmt.

Die Indicatrix der windschiefen Fläche Z für den Punkt c ist
eine Hyperbel; die Erzeugende P ist eine Asymptote derselben; der
Krümmungsradius r gibt die Länge des in die Tangente von C
fallenden Durchmessers und Gleichung (1) das Product der beiden
Axen — woraus die Hyperbel construirt werden kann.

Die Halbaxen a, 5 und der in die Tangente von C fallende
Halbdurchmesser m hängen mit den bezüglichen Krümmungsradien
74, Tg, r durch die Gleichungen zusammen:

dne bar, Mm —= 06,
wo c eine beliebige constante Strecke bezeichnet, welche im vorlie-
senden Falle am besten gleich r zu nehmen ist. Sodann
= Tr bí MIT;
woraus
aba:
und durch Benützung der Gleichung (1)
add en
sich ergibt. Denkt man sich nun irgend eine Hyperbel mit dem
Mittelpunkte c, den Asymptoten P, ©, den Halbaxen a, b, und führt
man durch irgend einen Punkt m der Curve die Gerade mm, pa-
rallel zu Q bis zu dem Schnittpunkte m, mit P, so ist bekanntlich
der Flächeninhalt des Dreieckes cm, m für alle Punkte der Hyperbel
constant und gleich Lab, in unserem Falle somit gleich Igr.

Daraus folgt nun die folgende in der Berůhrungsebene y des.
Punktes e vorzunehmende Construction. Auf die Tangente 7 der
Curve C werde der Krümmungsradius r zu beiden Seiten von c, also

me = em = r aufgetragen und sodann auf der Erzeugenden P der
Punkt m, so bestimmt, dass der Flächeninhalt des Dreieckes cm, m
gleich L gr sei. Zu diesem Zwecke trage man rechtwinklig zu m’m
en = Lg auf und führe durch » eine Parallele zu m’m. Schneidet
diese die bekannte Asymptote P in m, so ist dies der gesuchte
Punkt und cm,m, aber auch cm,m’ das gesuchte Dreieck vom Flä-
cheninhalte 4 gr. Die zweite Asymptote der Indicatrix hat somit
entweder die Richtung mom oder die Richtung m, m’.

dod P DB bo ga a BBC S ŽO OSKAR
Ah l > / u - z k « u PJ : jd
W KAP m x RK:

hl

17

Welche von den beiden Richtungen zu nehmen ist, kann in
folgender Weise entschieden werden. Bewegt sich der Berührungs-
- punkt in der Erzeugenden F z. B. in dem Sinne cm, so dreht sich
die Berührungsebene in einem bestimmten Sinne. Die Erzeugende P
scheidet die Berührungsebene v des Punktes ec in zwei unendliche
Theile (Pm) und (Pm’), von denen wir z. B. den ersteren in’s Auge
fassen wollen. Dreht sich nun dieser Theil (Pm) nach derselben
Seite der Ebene v, nach welcher die Leitcurve C im Punkte c ge-
krümmt ist, so liegt zwischen m, und m die zweite Asymptote nicht,
und dieselbe ist in diesem Falle parallel zu m,m zu nehmen. Würde
sich dagegen der Theil (Pm) nach der entgegengesetzten Seite drehen,
so müsste zwischen m, und m jedenfalls die zweite Asymptote liegen
und daher die Richtung m,m’ haben.

3.

O partiálním rýhování vajíček u ryb kostnatych.
Sepsal Dr. J. Janosik. Předložil dne 12. ledna 1883 Dr. Fr. Vejdovský.
(S tabulkou.)

Když umožněn mi před dvěma roky přístup na c. k, zoologickou
stanici v Terstu, jakož i dána příležitost, po delší dobu studia embryo-
logická na živém materiálu u moře konati, zabýval jsem se mimo
jiné též pozorováním prvních počátků vývoje u ryb kostnatých.

Chci se dotknouti v této práci jen některých bodů z vlastních
pozorování a sice těch, o nichž mínění autorů nejvíce se rozcházejí.
Různost náhledů v hlavních rysech podám dále v pojednání samém.
Předně se zde chci zmíniti o způsobu pozorování svých, jakož
1 o konservaci materiálu a další s ním manipulaci.

Zavedl jsem umělé oplození u Crenilabrus rostratus,
Crenilabrus pavo a Tinca vulgaris. Ode druhu Gobius
niger dostal jsem vejce již u vývoji se nalézající. U Belone
acus se mi umělé oplození nikdy nezdařilo.

Maje dosti materiálu, zkusil jsem skřížené oplozování a vzal
za tím účelem vejce od Crenilabrus rostratus a sperma od Tinca
vulgaris. Většina vajíček takto oplozených vyvíjela se až po dobu
onu, kdy zárodek stává se ellipsoidním, čočkovitým. V dalším po-
stupu mnohá zašla, jiná úplně nepravidelně se dále vyvíjela, některá

Tř,: Mathematicko-přírodovědecká, 2

r
Le
4 -by

Ba,
SE RE A

18

vyvíjela se však tak daleko, že došlo až ku vytvoření očí u plodku.
Dále jsem, maje jiné na mysli, toto sledovati nemohl.

U Crenilabrus rostratus, Crenilabrus pavo a Tinca
vulgaris se mi umělé oplození vždy vydařilo.

Pozorování svá konal jsem vždy tak, že jsem několik vajíček
po oplození ve zvláštní nádobě ku kontrolle dále vyvíjeti se nechal
az ku dospělosti embrya. Z ostatních pak jsem bral ku konservo-
vání některá, srovnav každé z nich dříve s oněmi, která mi ku kon-
trolle sloužila. Tím měl jsem záruku, že nekonservuji vajíčka ne-
pravidelně se vyvíjející. Vajíčka konservoval jsem v kyselině chromové
0259/5, do níž jsem dal tolik kyseliny pikrové, až více se nerozpou-
štěla, tedy roztok koncentrovaným se stal. Vajíčka nescvrkla se v této
tekutině. Přidání kyseliny pikrové má tu znamenitou výhodu, že va-
jíčka jakož i jiná pletiva vůbec v takové tekutině konservovaná nejsou
pak křehká jak z kyseliny chromové samotné; mimo to se snadněji
barví. Nechal jsem vajíčka v oné tekutině den a pak dále je kon-
servoval v líhu a sice z počátku jen v 50°/,. Za den neb za dva
dny možno je směle vložiti do líhu silnějšího a dále uschovati.
Vlastní obtíže naskytly se mi teprv, když jsem chtěl vajíčko ku
řezání připraviti. Barvivo obalem těžko pronikalo a rovně obtížné,
ba nemožné bylo barvivo nepotřebné náležitě vyprati. Dal-li jsem
některé do hřebíčkového oleje, tu scvrklo se a nebylo naprosto
k ničemu. Zkusil jsem tedy obal vajíčka odstraniti, což se mi po-
dařilo. Pracuje-li se pod lupou, ovšem s velkou pozorností, dvěma
jehlami lze obal bez porušení vlastního vajíčka odstraniti a manipu-
lace další jest pak snadná. |

Podávám zde, co částečně na živém, vyvíjejícím se vajíčku jsem
pozoroval, částečně pak na řezech. První, co pozorovati lze na va-
jíčku oplozeném, jest vystoupení protoplasmy čili žloutku tvořivého
z dříve úplně jednotvárného obsahu vajíčka. V optickém průřezu
viděti (zvláště dobře u Crenilabrus pavo, jehož vajíčka jsou úplně
průhledná) jakoby kolem žloutku byl světlejší kroužek (tělesně tedy
dutá koule uvnitř žloutek objímající). Kroužek ten jest úzký, při
každém postavení vajíčka stejný a stává se pak ponenáhlu širším,
zůstávaje však dosud na všech místech stejně silným.

Později teprv viděti jest, že se stává nestejně silným, že na
jednom místě nahromaďuje se více protoplasmy. Zároveň s tímto
hromaděním se protoplasmy na polu jednom stává se vrstva jeho
tenčí na polu protějším, až úplně mizí. Protoplasma stále se sta-
huje k onomu polu, kde silnějším se prvně objevila. Když tak da-

19

'leko se stáhla, až obejímá jen asi třetinu žloutku, tehdy objeví se
již první rýha.

Balfour*) popisuje to rovněž tak. Kupffer**) popisuje tak
u sledě jako něco od obyčejného pochodu se lisiciho. Dle Hisa líčí
to taktéž Gerbe***) u vajíček ryb kostnatých.

Vystoupení protoplasmy tak jak shora popsáno, není žádný
artefakt, poněvadž jest viděti je jen u vajíček oplozených a poně-
vadž vždy na ono vystoupení následuje rýhování. U kterých vajíček
nebylo ono vystoupení žloutku tvořivého pozorovati, ta se též dále
nikdy nevyvíjela. Jádro nějaké v té masse protoplasmy dříve než
rýhování nastalo, jak Oellacher +) ovšem jen na jednom konservo-
vaném zárodku viděl a též vyobrazil, jsem nikdy neviděl. Rýhování
děje se z počátku jen povrchně, rýhy nepronikají totiž protoplasmu
v celé její tlouštce; čásť zůstává nerýhovaná, jak již Remak fr)
udává.

Strickerftf) udává zvláštní způsob, jak se děje rýhování
u pstruha a sice pučením (Knospung). Na povrchu žloutku tvoři-
vého vystupují vyvýšeniny (Knospen), které od massy základní se
odštěpují a tak koule, které vůbec z rýhování povstávají, vytvořují.
Oellacher (loc. cit.) udává, že pozoroval na živém vajíčku pstruha
ze žloutku tvořivého vystupovati podobné vyvýšeniny, jak je Stricker
popisuje, ty však vždy že se opět ztrácejí a že nikdy z nich se ne-
tvoří koule. Pouhé pozorování řezů mohlo by lehko svésti k onomu
náhledu, jaký Stricker pronesl, jak snadno lze viděti na obr. 2.
Tu se jeví koule, rýhováním vytvořené, skutečně jen jako vyvýšeniny,
ale to neshoduje se se skutečností a jest jen následek konservace.
His*) popisuje pochod rýhování v hlavních bodech souhlasně s ji-
nými autory. O rýhách samých pak praví, že jsou úzké na povrchu
žloutku tvořivého, ve hloubi že se však rozšiřují a vyobrazuje je
také tak. Splynutím těchto rozšířenin rýh ve hloubi tvoří se dle

*) Balfour, překlad od Vettera „Vergleichende Embryologie“ str. 56.
**) Kupffer: Leichen u. Entw. des Ostseehärings. Berlin 1878.
+**) Gerbe: Journal de l’Anatomie et de la Physiol. Vol. VIII. 609.
+) Oellacher: Beiträge zur Entwicklungsgesch. d. Knochenf. nach Beobacht.
am Bachforellenei. Zeitschr. f. wissensch. Zoologie. Bd. 22.
++) Remak: Untersuch. über die Entwickelung der Wirbelthiere, pas. 131, S. 10.
+11) Stricker: Untersuch. über die Entw. der Bachforelle. Sitzungsber. d. k. Aka-
demie in Wien. 1865. Vol. 51 II.
*) His: Untersuch. úber die Entw. von Knochenfischen. Arch. £ Anal. und
Entwickelungsgesch. 1876.

2

20

Hisa již tehdy, kdy vytvořeno rýhováním koulí osm, dutinka, již
porovnává s Baerovou dutinkou rýhovací. Na živých vajíčkách jsem
rozSirenin oněch nikdy neviděl, ani dutinky zmíněné. Na řezech
konservovanými vajíčky jsem je někdy viděl, jindy opět neviděl
(obr. 1a) a mám za to, Ze to jest jen něco nahodilého, z konservo-
vání povstalého. Na živých vajíčkách viděti rýhy právě na povrchu
žloutku tvořivého rozšířenější než v hloubi, kam vlastně ostře zasa-
hují. Na řezech viděti rýhy ty různé podoby a velikosti (obr. 2).
His (loc. cit.) udává, že jádra v koulích rýhováním povstavších
objevují se až dne druhého, tedy až více koulí již vytvořeno. Viděl
jsem však určitě jádra již tehdy, kdy dvě koule byly vytvořeny a sice
jak na živých, vyvíjejících se vajíčkách, taktéž i na řezech konservo-
vanými vajíčky (obr. 1.). Při silném zvětšení viděti je tak, jak je
Balfour*) vyobrazuje, totiž jak sestávala by z malých měchýřků.
Jádrům buňky dorostlého individua ani dost málo nejsou podobná
(obr. 15). Rovněž nejsou té podoby, jakou mají jádra buněk embryonál-
ních a též dorostlých individuí před dělením. Neukazují oněch Strass-
burgerem a Flemingem a j. popsaných karyolytických figur.
Než rýhování započalo, jeví se kontura žloutku tvořivého úplně
© okrouhlá, pozorujeme-li ji shora. 8 vystoupením rýhy první stává se
delší ve směru na rýhu tuto kolmém. Když rýha tato jest úplně
vytvořena, má žloutek celý podobu osmičky. Čím dále pak vystu-
puje rýha druhá, kolmo na první směr stojící, tím více stává se
kontura kraje žloutku tvořivého okrouhlejší. Když se bylo vytvo-
řilo kulí osm, prodlužuje se však směrem tímže jak dříve. V dalším
postupu rýhování nerýhují se koule všechny stejně rychle; ony totiž,
které leží více uvnitř, rozpadávají se daleko rychleji než povrchní.
Na povrchních též po nějakou dobu viděti, že jsou něco větší, než
ony více uvnitř ležící, Čím dále rýhování postupuje, tím okrouhlejší
stává se kontura. Lehko lze sobě představiti, že nerovnou tou rych-
lostí rýhování na různých místech povstává pak tvar ellipsoidní.
Když rýhování postoupilo tak daleko, že. zárodek stal se
ellipsoidním, tu viděti již epidermoidální vrstvu, Balfourem tak
pojmenovanou (Deckschichte dle Gótte a Hisa), která vytvořila se
z buněk zárodkových. Jest jednovrstevná, z buněk kubických, sou-
vislá, přesahuje okraj zárodku a přechází poněkud na žloutek. Tak
popisují ji též autorové. Na praeparátech svých však vidím, že na
kraji zárodku, mezi zárodkem a žloutkem jsou úplně ostře ohrani-

*) Balfour: Devel. of Elasmobr. Fishes. London 1878.

RE n a S oko S o a o o und E o P no o P ho do ola o o o o ONE

21

čené buňky, které s buňkami oné epidermoidální vrstvy úplně sou-
visí a stejného s nimi charakteru jsou. Buňky ty netvoří však v tomto
stadiu souvislou vrstvu mezi zárodkem a žloutkem, nýbrž ztrácejí se
čím blíže středu. *) Souvislost buněk těch, které mezi zárodkem
a žloutkem výživným jsou, s vrstvou epidermoidální lépe viděti ve
fig. 10. (loc. cit.), kreslené z téhož řezu jako fig. 9., jen při silnějším
zvětšení.

Poněvadž jiných buněk ani na žloutku ani ve žloutku nenachá-
zím, mám za to, že to jsou ony buňky, 0 nichž autorové, kteří se
vývojem ryb zanášeli, tvrdí, že samostatně se vytvořují ve žloutku.
Na hranici žloutku a zárodku lze viděti na řezech dutinky, které
povstaly konservací, poněvadž na živých vajíčkách není o nich žádné
zmínky. Nějakých buněk jsem však nenašel. Dle pozorování svých
nutno mi říci, že buňky ty téhož původu jsou jak ony epidermoidální
vrstvy, totiž z buněk zárodkových. Buňky ty vytvořují později úplně
. souvislou vrstvu, jak viděti ve fig. 11. (loc. cit.) mezi žloutkem a zá-
rodkem. Čím dále celý zárodek roste, žloutek obkličuje, tím dále
sahají též ony buňky (vlastně jen protoplasma s jádry, poněvadž
úplně určitě konturu buněk rozeznati nelze). Buňky ty na okraji
blastodermu se nalézající souvisí s vrstvou epidermoidální a onou
vrstvou mezi zárodkem a žloutkem a mají původ od oněch vrstev.

Gotte**) a v posledním čase Hoffmann*"“) udávají, že
z oněch „samostatně se vytvořivších buněk“ se později vytvořuje
krev. Co se z oné vrstvy buněk mezi žloutkem a zárodkem dále
vytváří, neměl jsem dosud příležitost pozorovati.

Jak s hora řečeno, nepronikají rýhy celým žloutkem tvořivým,
nýbrž zůstává část žloutku tvořivého z počátku nerýhována. Ve stadiu
onom však, kdy zárodek celý má podobu ellipsoidní, nenašel jsem
nic více ze žloutku tvořivého nerýhovaného. Co z ní se utvořilo,
zda zvláštní nějaká vrstva buněk, které by bylo lze dále sledovati,
udati nemohu. Oellacher (loc. cit.) srovnává onu basalní massu,
kterou na řezech pozoroval u pstruhů a kuřat, s dolní polovicí va-
jíčka u batrachií. Na řezech možno ji viděti vždy, avšak na vajíčku
živém u Crenilabrus pavo, pokud se pamatuji, jsem ji neviděl, ne-
popírám však, že by nebyla.

*) Janošík: Beitrag zur Kenntniss d. Keimwulstes. Sitzungsber. d. k. Akad.
der Wissensch. Wien 1881, Fig. 9.
**) Götte: Centralblatt für med. Wissensch. 1869. S. 404.
***) Hoffmann: Zoolog. Anzeiger. 1880,

Na zárodku čočkovitém popisuje His (loc. cit.) zvláštní system
mezer, které jsou jistě také jen následek konservace. V dalším po-

- stupu rýhování stává se zárodek plošším, pak mískovitým, z části

žloutek výživný objimajicim.

Co se týká vytváření dolní vrstvy zárodkové, pozoroval jsem,
že se tvoří ohnutím se krajů zárodku, jak to Götte (loc. cit.) udává,
a že na místě tom, kde prvně ono ohnutí se událo, počíná vytvářeti
se plodek. Obr. 3.—5. schematicky to naznačují. Hořejší jest vždy
schema optického průřezu, dolejší pak ukazuje, jak se jeví zárodek
z dola pozorován. Na schematických obrazech jest též naznačena
epidermoidální ona vrstva a pak ona vrstva mezi žloutkem a zárod-
kem, aby viděti bylo její poměr k dutinkám v obr. 5. a 6. zobraze-
ným. Ohnutí ono vychází z jednoho místa a na místě tom jest
vrstva ona, ohnutím povstalá, vždy nejširší a povolně spadá na

„dolní vyhloubenou plochu zárodku, jak naznačeno v obrazcích 5. a 6.

Odtud dále na celém okraji jest užší a užší, až pak na místě zrovna
protějším jest nejužší a spadá ostře na plochu spodní. V dalším po-
stupu stává se ono podhrnutí stále větším a větším na místě prvního
se objevení, na ostatním pak okraji se stává tenčím.

První objevení se nějaké dutinky nepozoroval jsem dříve, až
v onom stadiu, jež zobrazeno v obr. 5. Dutinku tu nelze zváti rýho-
vací. Byla by to spíše dutinka odpovídající t. zv. dutince zárodkové
u ptáků (Keimhöhle). Disse popírá vůbec jsoucnosť nějaké takové
dutinky u ptáků a zdá se mi, že právem. U ryb lze ji viděti jak
na živém vajíčku, tak i na řezech vajíčkem konservovaným. Rozdíl
však mezi dutinkou touto u ryb a onou všeobecně t. zv. dutinkou
zárodkovou jest ten, že u ryb nehraničí na žloutek, nýbrž že onou
vrstvou, dříve popsanou, která původ béře z vrstvy epidermoidalní,
jest od žloutku oddělena. Balfour (1. c.) cítí, že nelze dobře tuto
dutinku zváti dutinkou rýhovací, nicméně však označuje všude na
obrazech dutinku tu písmeny s. c., totiž segmentat. cavity. Dutinku
rýhovací popisuje dle Oellacher-a (1. c.) Lereboullet při stadiu,
kdy vyvinuto bylo asi 30 koulí. Oellacher ji popírá a já nenašel
jsem rovněž žádnou v tak mladém stadiu. Balfour (l. c.) mluví
o nějaké dutince a vyobrazuje ji na tab. III. obr. 1. a má tuto za
dutinku v onom smyslu, jak mluví se o Baerově dutince rýhovací
a poukazuje na zcela jiný charakter dutinky oné, která vůbec u ryb
slove dutinka rýhovací a která asi naznačena v počátcích tu na obr 5.
On našel dutinku onu, která se mu zdá míti ten vlastní charakter
dutinky rýhovací jen u zárodku jednoho a ač, jak praví, mnoho k vůli

C

:
E

3 ‚Janosik Partiäln

iček ryb kostnatých

sr

oj

vání vaj

I rýho

/2

r

Rejsek del.

23

tomu se napracoval, nenašel ji nikdy více. Má o ní dvoje mínění:

© budto jest to ta vlastní dutinka a pak trvá jen dobu velmi krátkou,

neb jest to v tom jeho případě něco pathologického; on kloní se
ku náhledu prvnímu, že totiž jest to vlastní dutinka rýhovací, že
však rychle zachází.

Viděl jsem povstávati onu dutinku, již Balfour rýhovací zvé

a překvapila mne jako něco neznámého a zvláště překvapil mne další

její osud. Objevuje se dosti ponenáhlu (Crenilabrus rostratus), do-
stoupí jisté velikosti a dosti rychle pak, když krátkou dobu byla
potrvala, spojuje se s dutinou onou, která vůbec u ryb slove rýho-
vací (obr. 6.). Někdy viděl jsem utvořiti se dutinky dvě, které nej-
dříve spolu splynuly. Zdá se mi, že nelze tuto otázku jinak, než
na čerstvém materialu rozřešiti a konservace že zde v pozadí ustou-
piti musí, ač jistě na čerstvém chyb dosti se nadělá.

Podotkl jsem jen některé body, nemoha prozatím důkladně celé
thema propracovati, které jistě mnoho zajímavého a důležitého v sobě
chová, zvláště beře-li se zřetel ku embryologii srovnávací.

Vysvětlení vyobrazení.

Obr. 1a. Řez vajíčkem, kdy vytvořeny dvě koule. Basalní nerýhovaná
massa poněkud řidší než ona rýhovaná nalezá se dole.

Obr. 15. Zvětšené jádro.

» 2. Rezy vajíčkem, kdy vytvořeno bylo osm koulí. |

» 3 Naznačení podhrnutí se kraje blastodermu na vytvoření spodní
vrstvy zárodkové, z níž se pak tvoří entoderm a mesoderm.
Hoření výkres značí schema optického průřezu, dolní po-
hled ze spodu.

„ 4 Další postup téhož.

„ 5. Vytvoření se dutinky mezi vlastním zárodkem a onou vrstvou
buněk db, které vrostly mezi žloutek a zárodek z vrstvy epi-
dermoidalní ep.

„ 6. Vlastní dutinka rýhovací; na obr. a v blastodermu, v obr. 5
spojená s dutinkou v obr. 5. zmíněnou.
ep značí vrstvu epidermoidální
b vrstva buněk mezi žloutkem a blastodermem
c všeobecně zvaná dutinka rýhovací
r vlastní dutinka rýhovací.

be be a lo od ooo dě co Rn at ví
STREIT: L Nr ur v ARTS a Mi RE RAN ER SSR
5. +6 at A En le >

24

4.

Příspěvky k rozšíření fosforečnanů v Čechách.
Sepsal Julius Stoklasa a "předložil prof. J. Krejčí dne 12. ledna 1883.

I. Nové naleziště fosfätu u Blosdorfu nedaleko Lanškrouna.

Rozkošné údolní brázdy na hranicích česko-moravských okolí
Lanškrouna permským útvarem vyplněné, vroubené jsou příkře vy-
zdviženými hřbety pískovce, jež dodávají krajině ráz nad míru pů-
vabný.

Pískovec kvádrový náleží ve své spodní části pásmu peruckému,
na němž pak uloženy jsou vrstvy korycanské, a výše opuky bělo-
horské a teplické.

V Blosdorfské stráni láme se kvádrový pískovec pásma peru-
ckého k účelům sochařským, a po blíže lomu odkryta byla značná
flec uhelná.

Na úpatí zalesněného vrchu směrem k Moravě odkryl jsem malé
ložiště modrozeleného jílu, kterýž při bedlivějším prozkoumání spoře
tajil drobounké krystallky Vivianitu.

Hmota měla podobu jílovitou, byla měkká, barvy modrozelené,
© po uschnutí jevila slabý lesk kovový.

V kolbičce zahřátá dávala znáti organickou látku.

Hutnost stanovená při 17° C. z několika zkoušek shledána
= 25804.

Oualitativné rozbor objevů :

P,0., 80,, SiO,, CO,, Cl, dále FeO, Fe,0,, Al,O,, CaO, Mg0,
K„O, Na,O stopy manganu, vodu a organické látky.

Quantitativnt analyse vykázala:

Ve 100 dílech dle váhy bylo obsaženo
BON ee
SO, DEE
Bee
ROBERT EN
N0,0 uw Dee
M90 en ee a aa MDS ARNÉ
CADSES en ee
Pa,0, 4 ALOE UN ET
Ztráta při pálení - 20.000,00 De

100760

Rn LEUTE SER:

Ab - ČC%
f' P
MĚL Et nová

É dr x REINE WEN RE Zo nič
TR el : IT p o

25

G a al dáme nt ek 14'702
en leere 5'384
SIR So ae? . 0'362
A RR Ar re oánskí m 0'504
a ee na get JA 0:936
EO a ee aa a dane 0'354
ale RN a OR 1'871
BARON. da 10'257
34.370
Součástky v kyselině chlorovodíkové nerozpustné

PR o ua ne 40-698
PR o oo ET dne 1'130
ne er 1500
o ha Nee „ 0379
RE ISA 0'283
Bo MANOR. de des 00 ne 20-285
64275

Podíl v kyselině chlorovodíkové rozpustný 34'370
š i n nerozpustny 64'275
ZL a ZAMANĚM ehren 2:115
100:760

Vidno, že kyseliny fosforečné značnou ıniru chová, avšak bohužel
ve formě fosforečnanu železnatého, železitého a hlinitého, který ne-
snadno upraviti lze v minerální hnojivo k assimilací rostlinné úplně
schopné.

K dosažení větších známostí o fosfátu Blosdorfském podnikl
jsem na vyzvání prof. dr. rytíře z Moserů výlet do krajiny kolem
Lanškrouna, Svitavy a Opatova, však neshledal jsem dosud větší
vrstvy neb hnízda jílu kyselinou fosforečnou bohatého.

II. Fosfát z trhlin čedičových tufů od Děčína.

Pod vrchem čedičové homole Falkenberg (Sokolov) blíže Lieb-
werdy nedaleko Děčína rozkládá se silnější vrstva čedičových tufů.
V trhlinách těchto tufů nalezl jsem delším bedlivým pozorováním
nažloutlé bílé hlízy s mastným jeěkení jichž vnitřek protkán byl
žilkami hmoty zemité,

Oualitativní rozbor objevil značně množství kysličníka fosfo-
rečného.

Hutnost stanovena při 15° C, = 2'805.

Koncentrovaná kyselina chlorovodíková i za chladu rozložila
úplně fosfát, že zbýval drobounký písek.

Ouantitativné rozbor měl následující výsledky :

Ve 100 dílech dle váhy bylo obsaženo :
z P n o O
EO S Sa S 2 0007 =
SO V 0
SO SAS P ea ee

OBSE ee ee A S RSL
PE a ee nee 2 POE
CAD 8 ZÁ (S an
MgO N ee
Fe,0, + Al,0 aa a ae a
Voda a a látky „4 4945 O

100°670

Z chemického rozboru jakož i mineralogických vlastností jest
patrno, že jest fosfát osteolit. Dosud znám jest osteolit v Čechách
z naleziště od Šénwaldu a od Valče, tím tedy objeveno nové uložení
zajimavého fosfátu.

III. Čedičové tufy.

Na úpatí čedičového vrchu „Sokolov“ RUE Dec ina zříme dvojí
druh čedičových tufü:

1. Deskovitý, žlutošedý, lomu hlinitého, na vzduchu se rozpadá
v tenké deštičky. Tuf obsahuje četné otisky listů a vznikl z čediče
fonolitového.

2. Kulovitý, modrošedý, hrubozrný se sporými otisky listů, jenž. ; |

povstal z čediče andesitového.

a) Deskovitý tuf, jenž tajil hlízy osteolitu.

Tuf nechal se velmi lehce rozmělniti, pálením s vápnem natro- ©

novým vyvinul stopy NH,. Při digerování tufu kyselinou solnou za

chladu i tepla rozkládá se jen částečně. Silným vařením s HCl roz- 2

pustí se as '/,„ veškeré hmoty.

p jn o yo ee

oů a ate Map
PS deo mia

BO... 71 0903

mem ee er 5322
ea - stopy
mo o en 0:893
O O O S a 1'940
2 a 0 o 0'543
0 na rate 3241
BEE AO ee 16213
29'055
V kyselině chlorovodíkové nerozpustné součástky v 9%:

DM o 1'632
B ee ee A 0920
Nun RE 0363
U 24 2 0760
eM A0 nee era 12-243
Be... KC 48003
63-921

Pod x Old zozpustny -4.4 2... 29-055
5 SDBELOZPUSEHNY . 0 ern 63921
ZULAl8 VINANÍM. -2054 en. 1923
100:899

b) Kulovitý tuf.

Kyselina chlorovodíková působí na tuf hrubozrný tvaru koulo-
vitého mnohem rychleji než na deskovitý. Jemný prášek digerován
kyselinou chlorovodíkovou za chladu rozložil se dosti značně. Jmeno-
vitě 970, se vyloučil. Oualitativním rozborem určen též Mn; Cl a SO,

nalezen v stopách sotva dostižitelných.

Analysi podroben tuf nezvětralý s výsledkem následujícím :

Součástky v CIH rozpustné v %:

KO a r R 1'352
Nas En un 2563
Moe aa 0.156
N er 3042
A0 -Be een a. 17'342
OLO EA N 6401
E OV S er En Se ee 1'110

RR V kn don
Z &

a A SA AA ve a a Běl oč ea
k SP ii + 5:6 Bl: AR a Er so BEE RT

28
Součástky v CZH nerozpustné :
MO
NO
MIO... 22.2: ne
GO
2,0,-E.868,0,.-:. 2 sata
MO er
61560
Podfl v-CIH rozpustný -+000 31'966°/,
3 „nerozpustný 2: 2... , 615609,
Ztráta ŽIháním a. Bean. oh
99:739

Pozorujeme-li analysi tufu deskovitého i koulovitého, zříme
patrný rozdíl různých charakterů chemických.

Identická vlastnost rozpustnosti s původní horninou objevila se
v plném světle. Zde vidíme, že theorie o větrání čedičů, jmenovitě
fonolitových i andesitových nesrovnává se v mnohém ohledu s hypo-
thésami Bischofem vyřknutými. —

Kysličníka fosforečného tajil tuf kulovitý i deskovitý nepatrné
quantum. |

K seznání rozšíření P,O, v českých tufech proskoumal jsem
některá naleziště kolem Benešova, Malšovic a Velkého Března.

Resultát byl následující:

> Kulovitý tuf barvy tmavohnědé od Benešova tajil P,O, . . 09649,

Deskovitý šedý tuf s četnými otisky listů od Malšovic tajil P,0, . 06219,

Při návštěvě uhelných dolů v Zálezlé nad Velkým Březnem byl
jsem upozorněn p. ředitelem Castellim (již v roce 1877) na hlinitý
tuf s krystally augitu a dutinami vyplněnými hraněným vápencem. Mi-
kroskopickým ohledáním shledáno velké množství jehlic apatitu.
Analysí konstatováno 3'7°/, kysličníka fosforečného.

Z malé črty vidno jak bohatý material poskytují čedičové tufy
v studiu geochemickem.

5.
O čarách a plochách inversních 2. stupně.
Sepsal J. S. Vaněček a předložil prof. dr. Studnička dne 12. ledna 1883.

V mé transformaci prostorové, o níž pojednáno bylo v zaseda-
cích zprávách francouzské akademie, *) zvolil jsem jakoukoliv plochu

+) Comptes rendus, tome XCIV,

ke ze a Be Boy

29

2, stupně za základnou, pak libovolnou plochu P řádu p-tého, čáru
prostorovou M řádu m-tého a konečně čáru L neb plochu L řádu
.I-teho.

Čára L transformuje se vzhledem k WM a P v čáru 4imp-tého
řádu, jinak plocha L v plochu taktéž řádu 4imp-tého.

Dovoluji si podotknouti, že transformace pomoc rectprokých pro-
vodičů jest prazvláštní případ mé transformace; neboť až když čára M
stane se přímou ležící v ploše P, která je úběžnou rovinou, obdržíme
tuto uvedenou transformaci provodičovou.

V tomto článku chci ukázati, jak se dá mé transformace užiti
ve zvláštních případech. První čásť zabírá křivé čáry a druhá plochy.

T

Předpokládejme, že plocha P je rovinou, dále čára M přímou,
která leží v rovině P, a že čára L jest taktéž přímou. Transformací
povstalá křivá čára R je 4-ho řádu, avšak rozpadá se ve dvě přímé
A, B a kuželosečku A.

Ony přímé A, B procházejí body a, b, ve kterých přímá WM pro-
niká průsečnou kuželosečku P roviny P s plochou základní Z, a jsou
tečnami této poslední plochy.

Kuželosečka pak prochází jak pólem p roviny P vzhledem k Z
tak i oběma průsečnými body 4,, č, přímé L s plochou Z. Rovina její
-jest tudíž určená a protíná kuželosečku P ve dvou bodech c, d, jež
náleží taktéž kuželosečce R. Tedy kuželosečku & máme určenou
pěti body.

Že body c, d náleží kuželosečce R, seznáme snadno. Z pólu p
roviny P vzhledem ku ploše základní opišme této plochu kuželovou.
Ta protíná přímou Z ve dvou bodech c, d’. Přihlédněme k c. Ten
leží na povrchové přímé pc’ plochy kuželové, kterážto přímá, nalé-
zajíc se v rovině kuželosečky R, protíná P v bodu c a dotýká se
v něm plochy základní.

Polární rovina C’ bodu c’ prochází pak bodem c a protíná pří-
mou WM v určitém bodu ť, jehož polární rovina T prochází bodem p
-a bodem © a tudíž přímou pc’. Obě roviny C’, T protínají se tedy
-v přímé V, která prochází bodem c a proniká v něm rovinu P. Po-
lární rovina bodu c je tečná rovina v tomto bodu k základnici Z a
protíná přímou V, která neleží všeobecně v této rovině tečné, v bodu c.
Tento bod je následovně bodem čáry R. Právě tak se to má s bo-
dem d.

Rovina kuželosečky R protíná plochu základní Z v kuželosečce Z
V téže rovině leží přímé L a cd. Jedna vzhledem k druhé a kuželo-
sečce Z přetvoří se dle rovinné transformace v kuželosečku R. Tím ©
© jest sestrojení této kuželosečky velmi zjednodušeno.
v rovině P obdržíme tutéž kuželosečku R. Jen druhá čásť křivé čáry R,
t. j. ony přímé čáry A, B mění svou polohu.

Úlohou naší budiž: určiti druh kuželosečky R. K tomu cíli
užijeme pomocné plochy U, kterou obdržíme transformováním úběžné ©
roviny, jejíž vytvoření vysvítá z druhé části tohoto článku. |

Poněvadž plocha U musí prochäzeti jak kuželosečkou P tak ©
i průsečnou kuželosečkou U úběžné roviny s plochou základní, ©
kterážto čára U je úběžnou a pomyslnou, tedy je plocha U podobnou ©
a podobně položenou s plochou Z a, prochází středem této. Každý ©
bod plochy U; vyjma body kuželosečky P, transformuje se zpět v bod
úběžný. | i
Pomocí plochy U určíme tudíž snadno druh kuželosečky, po-
vstalé z přímé Z. Protíná-li Z pomocnou plochu U ve dvou různých ©
reálných, neb soumezných aneb konečně v pomyslných bodech pak
jest odvozená kuželosečka buď hyperbolou, parabolou aneb ellipsou. ©

Dle mé transformace stanoví se při hledání křivé čáry X polární
roviny přímé L vzhledem k Z. Tyto roviny tvoří svazek (L’) prvního ©
řádu, jehož osou jest reciproce polárná přímá L’ přímé L. K prů-
sečným bodům svazku (L’) na přímé W stanoví se taktéž polárné
roviny, jež tvoří svazek (M) prvního řádu. Poněvadž přímé Z, M.
„jsou mimoběžné, a oba svazky (L’), (M’) stanoví plochu 2. stupně H,
která protíná rovinu P v kuželosečce H.

Tato kuželosečka prochází body a, b, c, d a průseky /, m’ pří-
mých L', M' s rovinou P. Bod m’ je pólem přímé M, jež leží v ro-
vině P, vzhledem ke kuželosečce P. Bod 7 je pólem přímé cd vzhle-
dem k téže kuželosečce P. Neboť polárná rovina bodu 7 musí.
procházeti přímou L a pólem p roviny P. To jest však rovina kuželo- ©
sečky R. i
Z mé rovinné transformace plyne, Ze kuželosečka HZ je inversni
čarou přímé W vzhledem k řídící přímé cd a základní kuželosečce F.

Následovně můžeme vysloviti tuto poučku:

Polárnýčtyrroh a,a,a,a, pohybujesetak,ževrchola,.
probíhá jakoukoliv přímou Z, dále vrchol a, přímou M.
ležící v rovině P, a třetí vrchol a, že probíhá kuželo-.
sečku H, nalézající se taktéž v rovině P a odvozenou.

al

Z přímých M, cd vzhledem ke kuželosečce f, pak po-
pisuje jeho čtvrtý vrchol a, kuželosečku A, která leží
-v rovině (Z, cd), a konečně dvě přímé, které se v bodech
a, b dotýkají plochy základní Z.

Stěna aaa, tohoto čtyrrohu obaluje kuželovou
plochu 2. stupně, která má, jak známo, svůj vrchol
-v pólu roviny, ve které leží kuželosečka A, a za čáru
řídící má kuželosečku v téže rovině, kterážto kuželo-
sečka jest reciproce polärnou kuželosečky X vzhle-
dem k průsečné čáře zmíněné roviny s plochou základ.
nou Z. Vrchol této kuželové plochy leží vždy v rovině P.

II.

V této části přikročíme k transformaci roviny L vzhledem k ro-
vině P a přímé WM, jež leží v rovině P, a vzhledem k základní ploše Z
druhého stupně.
| V dříve uvedeném článku francouzské akademie bylo dokázáno,
že plocha odvozená z jiné L prochází průseky Z, P plochy základní
s plochami L, P.

Určeme řád odvozené plochy. Poněvadž plochy L, P jsou rovi-
nami a M přímou čarou, tedy odvozená plocha R jest všeobecně
řádu 4-ho.

Přímá M protíná kuželosečku P v bodech a, b. Tečné roviny
A, B, sestrojené v těchto bodech k ploše základní Z, protínají rovinu
L ve dvou přímých A, B. Každý bod přímé A transformuje se v pří-
mou čáru. Veškeré tyto přímé procházejí bodem a a leží v rovině
tečné A. Tedy přímé A, B se transformují v ony tečné roviny A, B,
jež tvoří jednu čásť odvozené plochy R.

Tato čásť plochy R jest 2. řádu, tedy zbývající čásť jest též
2. řádu. Můžeme tedy říci:

Pohybuje-li se polärny čtyrroh a,a,aa, vzhledem
ku ploše 2. stupně tak, že vrchol a, probíhá rovinu L,
vrchol a, přímou čáru W a vrchol a, rovinu P, v níž se
přímá M nalézá, pak čtvrtý vrchol a, vytvořuje plochu
R druhého stupně, která prochází kuželosečkami Z, P,
ve kterých prostupuje základní plocha roviny L, P.
| Mimo to probíhá vrchol a, dvě roviny, které se do-

týkají plochy základní v průsečných bodech této plochy
s přímou W.

Ve ko dno A P bí dobís A
er 5 - i

32

K určení druhu odvozené plochy R z N L potrebujeme
následující úvahy,

Pozorujme přímou T, která leží v rovině P, ve které se již
přímá M nalézá. Přímá 7 protíná kuželosečku základní P ve dvou
bodech £, v. Transformujme kterýkoliv bod x přímé 7, různý od ť
a v. Polárná rovina bodu e prochází pólem p roviny P a protíná
přímou M v bodu, jehož rovina prochází taktéž bodem p. Jejich prů-
sečnice prochází tudíž bodem p a proniká rovinu P v bodu, jehož
polárná rovina prochází bodem p. Tento je tudíž pronikem oné prů-
sečnice s touto poslední rovinou a náleží odvozenému útvaru z přímé T.

Polárná rovina bodu č prochází bodem p a protíná M v určitém
bodu; polárná rovina tohoto, poněvadž leží v rovině P, prochází taktéž
bodem p, ale též bodem č. Průsečnice obou rovin jest pt a proniká
P v bodu č. Jeho polárná rovina dotýká se v tomto bodu základní
plochy, a tudíž přímá pt leží v ní. — Následovně jest jejich průsek
neurčitý, Takovéto přímé obdržíme čtyry: dvě pro body č, v a dvě
pro body a, b, ve kterých M protíná kuželosečku P, Z toho ná-
sleduje:

Každá přímá 7 roviny P vzhledem k přímé Mvteze
rovině ležící transformuje se ve čtyry přímé, jež pro-
cházejí vesměs pólem » roviny P a z nichž každá pro-
chází mimo to jedním z průsečných bodů přímých T, M
se základní kuželosečkou F. |

Přihlédněme dále k přímé čáře X, jež má v prostoru polohu
jakoukoliv a protíná základní kuželosečku P v libovolném bodu.

Jak dříve pověděno bylo, transformuje se každá přímá X vzhle-
dem k tomu, že přímá WM leží v rovině P ve dvě přímé „a kuželo-
sečku, jejíž rovina prochází bodem p a danou přímou. Pozorujme
pouze tuto kuželosečku, poněvadž ony dvě přímé nalézají se již ve
zprvu uvedených rovinách, jež jsou částí plochy 4. řádu. Tato kuželo-
sečka X dá se však sestrojiti pomocí rovinné transformace.

Rovina (p, X) protíná plochu základní v kuželosečce Z a ro-
vinu P v přímé B. Tato proniká kuželosečku Z v bodu a, kterým —
i přímá X prochází. Jakmile procházejí oba tyto útvary, z nichž jeden ©
vzhledem k druhému se má transformovati, základním bodem, pak
se odvozená křivá čára, zde kuželosečka, rozpadá, a Sice v tečnu
v tomto bodu k základní kuželosečce Z a pak přímou, která pro-
chází ostatními průsečnými body přímých B, X s kuželosečkou Z.

V dané rovině L, která se má transformovati, můžeme vésti
kdekoliv přímou čáru, která se pak transformuje v kuželosečku na-

x JAn boj R r r

S T O aa n se E a B N a ee O a) Ao Yan alla, o 388009 Rd Nr Aa,
Bazar N nb stín dak so EM, a FT Baa p, PLM x dá pá y =
s B) Ban a BETT ET, ore
N N oka 2 " ; Me Ka - 4 s

33

lézající se na odvozené ploše. Svazek paprsků (s) prvního řádu
transformuje se v soustavu kuželoseček, jež leží vesměs na ploše R.
Všecky tyto kuželosečky procházejí bodem p. Střed s daného svazku
se transformuje též v bod společný všem kuželosečkám. Z toho ná-
sleduje, že roviny tuto odvozených kuželoseček se protínají v jediné
přímé, t. j. tetivě plochy R. Pomocí této vlastnosti můžeme roz-

hodnouti hned z polohy dané roviny o druhu plochy druhého stupně,
- která se z ní transformací dostane.

Předpokládejme, že základní plocha Z je ellipsoid; pak se úběžná
rovina transformuje též v ellipsoid U jemu podobný a podobně polo-
žený. Protíná-li daná rovina L plochu U, pak má plocha R úběžnou
kuželosečku, ve kterou se průsečná kuželosečka U roviny L a plochy
U transformuje.
| Rovina L může k pomocné ploše U a k základní kuželosečce

P zaujati následující polohy:

1. Rovina L neprotíná U.

Každá přímá této roviny transformuje se v kuželosečku, která
nemá úběžný bod, tedy v ellipsu. Jelikož na ploše R přicházejí jen
samé ellipsy, tedy jest R ellipsoidem.

2. Rovina L se dotýká plochy U.

- Považujeme-li dotýčný bod « za střed svazku paprsků, pak se
každý paprsek tohoto svazku transformuje v parabolu. Všecky tyto
paraboly mají společnou tetivu procházející bodem p. Ostatní přímé
roviny L dávají ellipsy.

Plocha druhého stupně, na které se nalézají pouze ellipsy a
paraboly, jest elliptický paraboloid.

3. Rovina L protíná plochu U v kuželosečce U aniž
by protínala kuželosečku P.

V rovině L nalézají se přímé, které kuželosečku Z neprotínají,
dále které se jí dotýkají, a konečně které ji protínají. Tyto přímé
dávají pořadem ellipsy, paraboly a hyperboly.

Nalézají-li se na ploše 2. stupně tyto tři druhy kuželoseček,
pak jest známo, že jest tato plocha R hyperboloidem o dvou
površích.

4. Rovina L protíná též kuželosečku P ve dvou rů-
zných reálných bodech c, d.

Svazek paprsků, který má svůj střed v bodu c, transformuje se
dle předešlého ve dvojiny přímých čar. Jedna čásť jejich sjednocuje
se s přímou cp a druhé protínají postupně základní kuželosečku P
a jsou mimoběžné. Jsou to přímé jedné soustavy. Pro druhý bod d

Tř.: Mathematicko-přírodovědecká, 3

7
T 3
m 2

94

obdržíme zase přímou dp a přímé čáry druhé soustavy na ploše R. ©

Ostatní přímé čáry roviny L přecházejí v ellipsy, paraboly a hyperboly.

Odvozená plocha R, obsahující řezy elliptické, parabolické a
hyperbolické, jakož i dvě soustavy povrchových přímých, jest hyper-
boloidem o jednom povrchu.

5. Poloha roviny L zůstává tatáž až na t0, že se do-
týká základní kuželosečky F.

Pak obdržíme povrchové přímé pouze jedné soustavy, Plocha
druhého stupně R jest pak plochou kuželovou.

Zbývá nám ještě: vyhledati vytvoření paraboloidu hyperbolického.

Zvolme jakožto plochu základní hyperboloid © jednom povrchu.
Pomocná plocha U jest pak také takovou plochou.

Předpokládejme, že rovina L se dotýká této plochy U. Jak známo,
protíná ji pak ve dvou povrchových přímých A, B, které procházejí
průsečnými body roviny L s kuželosečkou P. Tyto body jakožto středy
svazků paprsků dávají po transformaci dvě soustavy přímek povr-
chových plochy odvozené. Ony průsečné přímé A, B přecházejí pak
v úběžné přímé plochy R a sice různých soustav.

Každá přímá roviny L protíná obě přímé A, B; tím dostáváme

| hyperboly. Veškeré přímé, které procházejí průsekem přímých A, B,

transformují se v paraboly. |
Z toho je patrno, že odvozená plocha druhého stupně jest hy-
perbolický paraboloid.

6.

Resultate der botanischen Durchforschung Böhmens im

Jahre 1882.

_Vorgetragen von Prof. Dr. Lad. Čelakovský am 26. Jänner 1883.

Das Pflanzenverzeichniss, welches ich als Gesammtresultat der

im J. 1882 gemachten oder doch in diesem Jahre mir bekannt ge-

wordenen botanischen Untersuchungen zahlreicher Beobachter dem
botanischen Publicum übergebe, wird hoffentlich als ein erfreulicher
Beleg zu der jüngsten floristischen Thätigkeit in Böhmen aufge-
nommen werden. | |

Ich selbst sammelte im Vorjahre vorzugsweise im Elbthale und

im östlichen Gebiet, bei Wlašim, Pilgram, Bechyně, Moldautein, i

kosí All Mol věk oa Luna Šk nn sku za

Šk T p ko Ná < ok o a a a el c O n kn B o oj

NÝ

šk dj Bah

ško ee ao a dh Ph bb o A : : :
DR ený Čl KED o SVG Věčně RE od p

%
>
be

=

*
,

} Ea E R O o MR

35

Frauenberg ; leider war die Ausbeute der ostbohmischen Bereisung
nicht sehr ergiebig, theils wegen der bekannten Pflanzenarmuth der
meisten dieser Gegenden, theils wegen der zur Zeit obwaltenden,
höchst ungünstigen Witterungsverhältnisse. Viel bedeutender waren
© manche jener, theils in Pflanzen, theils in Verzeichnissen bestehenden
Beiträge, die mir im verflossenen Jahre so zahlreich zugekommen
sind, und gereicht es mir zu besonderem Vergnügen, den nachstehend
aufgezählten Herren hiemit Öffentlich zu danken. Es sind folgende:
H. Bilek (B), Gymnasialprofessor in Schlan (botanisirte um Schlan),
H. P. Conrath (C), Hörer der deutschen Technik in Prag (b. um
Leitmeritz), H. Al. Částka (Č), Lehrer in Böhm. Brod (b. um
Hlinsko), H. J. Drtina (D), Oberlieutenant in Selcan (b. um Selcan
und im benachbarten Moldauthale), H. Dr. Ed. Grégr in Prag (b. bei
Prag u. a.), H. K. Handschke (Hke), Hörer der deutschen Technik
in Prag (bot. meist in Gemeinschaft mit H. Conrad um Steinschönau,
B. Kamnitz, Leipa, im Isergebirge, auch bei Prag), H. Dr. A. Hans-
girg (Hg), Gymnasialprofessor in Prag (b. im südlichen Prager
Moldauthal bei Wran, bei Unhošt im Lodenicer Thale, bei Smečno,
Sadska und Altbunzlau, Kouřím, Zäsmuk und im östlichen Adler-
gebirge), H. P. Häusler (Hs), Schlosskaplan in Adler-Kostelec
(b. ebendaselbst), H. Hohbach (Hb), Wirthschaftscontrolor in Pürg-
litz (b. um Pürglitz, Rentsch, Senftenberg), H. Hora (Ha), Assistent
der Botanik an der deutschen Universität in Prag (b. namentlich um
Pilsen), H. Klapälek (Kl), Hörer der böhm. Universität in Prag
(b. um Leitomyšl), H. Křížek, Gymnasialprofessor in Wittingau
(b. ebendaselbst), H. KuSta (Ku), Realschulprofessor in Rakonitz
(b. um Rakonitz), H. Joh. Mayer (M), pensionirter Lehrer in Peters-
burg bei Jechnitz (b. um Braunau), H. Pečírka (P&), Mediciner in
Prag (b. um Prag, Leitmeritz), H. Karl Poläk (Pk) in Prag (b. im
Elbthal, bei Loučín), H. Fr. Sitenský (S), Professor an der land-
wirthschaftlichen Lehranstalt in Tábor (b. bei Hirschberg, Poten-
stein, Jičín), H. Vandas, Hörer der böhm. Universität in Prag
(b. bei Smečno), H. Velenovský (V), Assistent der Botanik an
der böhm. Universität in Prag (b. im Elbthal, um Rožmitál, Blatna,
Strakonic, auch bei Sázava), H. Wurm, Professor in Böhm. Leipa
(b. um Leipa). Zuletzt muss ich noch meines Sohnes Ladislav
(©. £.) gedenken, dem bei Prag und Chudenic mancher hübsche Fund

geglückt ist.
Als ganz neue Arten wurden im verflossenen Sommer zwei auf-
gefunden: Hieracium barbatum Tausch und Ranunculus Ste-

3*

36

veni Andrz. (verschieden vom R. tuberosus Tausch = R. granatensis
Boiss.), letzterer vielleicht nur eingeschleppt. Beinahe neu sind fol-
gende 4 Arten: Carex secalina (frůher nur einmal von Reuss
gesammelt), Sideritis montana (früher auch nur einmal und vor-
übergehend von Polák beobachtet), Teucrium scorodonia (vor
Alters einmal von Uechtritz sen. gefunden), und Brassica elon-
sata (früher von A. C, Mayer ohne Etikette eingesendet und für
Leitmeritz fraglich geblieben; der Fund dieser zunächst in Ungarn
wieder einheimischen Art ist besonders merkwürdig; eine neuere
Ansiedelung ist kaum von der Hand zu weisen, doch ist die Pflanze
am angegebenen Standort bei Prag bereits vollkommen einheimisch
und sehr verbreitet).

Mehrere Arten sind verwildert oder eingeschleppt beobachtet
worden, die in Böhmen früher nachweislich noch nicht gastirt hatten,
als Fumaria parviflora, Iberis umbellata, Medicago ma-

culata, Tetragonolobus purpureus, Vicia grandiflora,

Lathyrus nissolia. Das curioseste Beispiel dieser Art ist der
Fund der süd- und westeuropäischen Eufragia viscosa Benth.
bei Chudenic im südwestlichen Böhmen.

Besonders günstig war das letztvergangene Jahr der Entdeckung
neuer böhmischer Pflanzenbastarte, indem ihrer 6 waren: Orchis

coriophora X palustris (eigentlich neu, denn nur O. coriophora

x laxiflora ist bisher in Frankreich beobachtet gewesen), Salix
cinerea X repens und Salix caprea X repens, Bidens ra-
diatus X tripartitus (überhaupt neu aufgestellt), Carduus cris-
pus X nutans und Cirsium lanceolatum X eriophorum.

Ferner sind 7 im Prodromus noch nicht verzeichnete neue Ab-
arten bemerkenswerth: Potamogeton gramineus 9) oblongus, Cala-
magrostis arundinacea 6) laxiflora, Orobanche arenaria B) parvi-
flora (an O. ionantha Kern. ?), Diplotaxis muralis B) angustisecta,
Stellaria graminea v) micropétala, Silene nutans B) glabra und
Rosa tomentosa ß) simplicidens.

Schliesslich hebe ich noch folgende grössere Seltenheiten her-
vor, welche an neuen, von den bisher bekannten Verbreitungsbezirken
entfernten Punkten gefunden wurden und hiemit die Kenntniss der
Pflanzenverbreitung in unserem Florengebiete ganz wesentlich be-
reichern. Es sind folgende: Asplenium adiantum nigrum (Bürg-

stein), Potamogeton Zizii (Blatna und Strakonic), Coleanthus sub-

tilis (Blatna), Catabrosa aquatica (Leitomyšl), Euphorbia amygdaloides

(Potenstein), Senecio campestris 7) discoideus (Schlan), Lindernia

%
«
5
A
?

37

pyxidaria (Prager Moldauthal), Orobanche coerulescens (Leitmeritz,
Prag), Orobanche coerulea (Mileschauer), Litorella juncea (Rožmitál),
Pulsatilla vernalis (Pilsen), Arabis petraea (Smečno), Stellaria Frie-
seana (Rožmitál), Dianthus silvaticus (Pilsen), Cerefolium nitidum
(Deutschbrod), Bifora radians (Kolíner Gegend), Bulliarda aguatica
(Pilsen), Rubus amoenus (Blatna), Lathyrus heterophyllus (Bóhm.
Mittelgebirge, Schlan).

Bemerken will ich noch, dass die neuen Funde dieses und des
vorausgehenden Jahresberichts in der leider verspäteten, aber nun-
mehr im Drucke vorgeschrittenen böhmischen Ausgabe des Supple-
mentbandes meines Prodromus bereits enthalten sein werden.

I. Cryptogamae vasculares.

Equisetum maximum Lamk. Feuchte Wälder unweit Libusin bei
Smečno zahlreich (Vs, Hg)!

Equisetum hiemale L. Im Moldauthal bei Zebräkov oberhalb
Kamejk gleich bei der Navigationsterrasse, steril (D)!

Struthiopteris germanica Willd. Nördlich von Frauenberg in
einem engen Querthal am rechten Moldauufer sehr zahlreich,
üppig und reichlich fruchtend!

Blechnum spicant. Roth. Steinschönauer Berg, Schiefer Berg bei
Kamnitz, Ortelsberg bei Bürgstein (Hke)! Feuchter Wald bei
Člupek nächst Leitomysl (Kl)!

Asplenium adiantum nigrum L. a) genuinum. Ortelsbere bei
Bürgstein (Hke)!

Asplenium ruta muraria L. ß) cuneifolium. Kalkfelsen bei
St. Prokop zahlreich (Hke)! Felsritzen am Fussweg von Pürglitz
nach Nezabudic (Hb).

Asplenium germanicum Weiss. Steinschönauer Berg, Sonnen-
berger Wald, Steinberg, Berg „Kamm“ bei Steinschönau, Basalt-
felsen bei Blottendorf und bei Sandau, Wůstes Schloss und
Schlossberg bei B. Kamnitz, Ortelsberg und Hutberg bei Zwickau,
überall spärlich, aber stets mit A. trichomanes und septentrio-
nale (Hke)! Rakonitz: Waldschlucht hinter Háček's Mühle gegen
Chlum mit A. trich. und sept. (Ku)! Felsen „Vlčí doly“ bei
Zásmuk (Hg)!

R lenium viride Huds. Lischnitz bei Senftenberg nahe dem
Strassenráumer, Mitteldorf bei Rokytnitz gegen Rynek zu (Hb).
Gipfel des Osser (Ha)!

38

Aspidium lobatum Sw. Sonneberger Wald und Scheiba’er Wald
bei Steinschönau, Forst zwischen Steinschönau und B. Kamnitz
(Hke)! Rakonitz: waldige Lehne über der Papierfabrik 1 Expl.
(Ku)! Südabhang des Berges „Kazatelna“ bei Pottenstein im
Buchwald zwischen Gestein (S)!

Aspidium oreopteris Sw. Im Isergebirge häufig, so am Hütten-
berg bei Josephsthal, am Welschen Kamme, bei Wilhelmshöhe,

Christiansthal u. a. (Hke)! Feuchter Wald bei Mandle, nächst

Wildenschwert (Kl)!

Aspidium thelypteris Sw. Sumpfwiesen vor dem Eingang in
den Höllengrund bei B. Leipa (Hke)!

Polypodium Robertianum Hoffm. Bei Hradečno nächst Smečno
(Vs)! Strassenmauer in Bezděkovic bei Blatna, Strassenmauer
bei Domanic nächst Strakonic (V)!

W oodsia ilvensis R. Br. Mittenberg bei Preschkau, Tscheschken-
stein bei Steinschönau und auf einigen Basaltfelsen im Sonne-
berger Walde (Hke)!

Ophioglossum vulgatum L. Běchovic (V).

Botrychium lunaria Sw. Hlinsko (Č). Bei Braunau häufiger:

Schönauer Berge, Wälder gegen Dittersbach, auch hinter dem

Schlegelhof (M)! St. Prokop bei Prag (V)! Rakonitz: Wald-

wiese beim Lužna'er Bahnhofe, am Hlavačov, bei der Belšanka,

bei VSetat (Ku)! St. Wolfgang bei Chudenic, bei der Kirche!

Botrychium matricariaefolium A. Br. Braunau: nur über
‘dem Schlegelteich (Lehrer Stonner nach M.). Berg Kleis (Hans
nach Hke). Schattige Waldstelle im Sonnenberger Walde bei
Steinschönau (Hke)!

Botrychium ternatum Sw. Waldblósse bei Jansdorf nächst Lei-

tomyšl 1 Expl. (K1)! Waldhau am Südabhang der Kazatelna

bei Potenstein (8)!

Lycopodium selago L. Hlinsko: Fels gegenüber der Mühle
„Podstránský mlýn“ (Kalenský nach Č). Höllengrund bei B.
Leipa, Wůstes Schloss bei B. Kamnitz (Hke)!

Lycopodium inundatum L. Waldsumpf bei Grenzendorf nächst
Reichenberg am Isergebirge (Hke)!

Lycopodium annotinum L. Kaltenberg, Wüstes Schloss bei

Kamnitz (Hke)! Pilsen: Waldmoor beim Senecer Teich (Ha)! -

Rožmitál: am Hengstberg (V).
Lycopodium complanatum L. a) genuinum. Isergebirge:
im jungen Fichtenwald bei Josephsthal, am Steinschönauer Berg,

Bu POR E EN I A

39

am Ortelsberg bei Bürgstein (Hke)! Hlinsko, häufiger um
Skuteč (©). Člupeker Wald bei Leitomyšl (Kl)! Thiergarten bei
Smečno (Vs). Bei Rentsch im Buchwald auf Kalkmergel (Ku)!
Panzerberg bei Eisenstein (Ha)!

II. Gymnospermae.

Pinus montana Mill. 5) pumilio (Haenke sp... — An der
böhmisch-sächsischen Grenze zwischen Rumburg und Georgs-
walde böhmischerseits, Gersdorf und Seifhennersdorf sächsischer-
seits in dem „Steckefichtel“ genannten Waldtheile zu Tausenden
(Aug. Weise nach O. Drude). *) |

+ Pinus laricio Poir. St. Prokop bei Prag (Hke).

+ Pinus strobus L. Im Walde um das Wüste Schloss bei B.
Kamnitz, Bodenbach (Hke).

III. Monocotyledoneae.

Lemna trisulca L. Tümpel bei Alt-Bunzlau, Sadskä, Lhota Ko-
stelni (Hg). Am Lodenicer Bach bei Chrbyn& unweit Unhost (Hg).
Weipernitzer Bach bei Pilsen (Ha)! Tümpel bei Buzicky nächst
Blatna (V), erster Standort der ganzen Gegend.

Lemna polyrrhiza L. Theresienstadt (C). In den Teichen um.
Blatna und Alt-Smolivec, stellenweise in Menge (V).

Zanichellia palustris L. Elbthal: Tümpel bei Všetat nächst
der Nordwestbahn! Schlan: Wassertimpel bei Hrdlivo (B)! Fa-
sanerie bei Smečno (Hg)! Pilsen: Weipernitzer Bach (Ha)!

Potamogeton pectinatus L. Prag: Moldautůmpel bei Troja
(Hke)! Bach Wejrowka bei Chotutic und bei Radim nächst
Peček (Hg). „Faule Wiesen“ bei Habstein (S)!

Potamogeton trichoides Cham. et Schl. In Tůmpeln an der
Uslava bei Buzičky nächst Blatna, nicht fruchtend (V)!

Potamogeton obtusifolius M. K. Blatna: im Teichel über
dem grossen Turna'er Teich bei Sedlec, auch im Teiche Lapač
in Menge u. a. (V)!

© Potamogeton acutifolius Link. Tümpel bei Alt-Bunzlau, bei

Sadska mit P. perfoliatus (Hg). Im Bach, der aus dem Grossen

Teiche bei Hirschberg auf die „Faulen Wiesen“ heraustfliesst (S) !

*) Siehe Berichte der Gesellsch. Isis in Dresden 1881. S. 102. Abh, 12,

vaně. do ae Jo br Ve o

BR
x“
&:

40

Potamogeton lucens L. Hirschberger Teich, Tümpel im Stadt-
park von B. Leipa (Hke). Teich Drahotina bei Pilsen (Ha)!
Zitover Teich bei Rožmitál (V). ©

Potamogeton Zizii M.K. Blatna: im Teichel über dem Turna’er
Teich (Milava) bei Sedlic, mit lederartigen Schwimmblättern,
zahlreich (V)! in Teichen bei Bratronic und im Teichel bei Do-
manic nächst Strakonic, hier ohne Schwimmblätter (V)! —
Vielleicht doch als eigene Art zu betrachten.

Potamogeton gramineus L. «) homoeophyllus. Elbthal:
Tümpel bei Všetat nächst der Nordwestbahn gegen Dříš zu, mit
P. lucens und pectinatus! 9) oblongus m. Schwimmblätter
zahlreich, länglich bis lanzettlich, sehr langgestielt, Blattstiele
etwa 8mal länger als die Blattspreite, untergetauchte Blätter
spárlicher, tieferstehend. — Die sonderbare Form erinnert ha-
bituell sehr an P. oblongus Viv. So im kleinen Teiche über dem
Turna’er Teich [Milava| bei Sedlic (V)!

Calla palustris L. Torfmoor bei Grünwald nächst Gablonz (Hke)!

Arum maculatum L. Erlengebüsch am Südrande des Sonnenberger
Waldes bei Steinschönau, selten (Hke)!

Typha latifolia L. Manischer Teiche bei B. Leipa (Hke). „Faule

Wiesen“ bei Thammühle (S)! Elbthal: bei VSetat! Teich Mokrý
bei Čekanic nächst Blatna (V).

Andropogon ischaemum L. Abhänge bei Radim, Chotutic bis
gegen Kouřím und Zäsmuk (Hg). Rakonitz: über dem Neuen
Teich, mit Gnaphalium arenarium; bei Třebichowic nächst
Smečno; Lehne unterhalb Dobroměřic bei Laun (Ku).

Panicum sanguinale L. Adler-Kostelec: in Blumen- und Ge-
müse-Gärten (Hs)!

+ Setaria italica P. B. Bei Habstein 1881 gebaut (Hke).

Milium effusum L. Adler-Kostelec: im Parkgebůsch (Hs)! Brau-
nau (M). Steinschönau; Isergebirge: um Josephsthal reichlich
(Hke)! Elbthal: Fasanerie bei Gross-Wosek! Molitorov bei
Kouřim, Chrbyně bei Swárow (Hg). Skalka bei Mnišek (Ha)!
Rožmitál: Wálder unter dem Berge Třemšín und bei Roželau (V)!
Berg Křemešník bei Pilgram !

Stipa pennata L. Prag: Modřaner Schlucht (Hke). Půrglitz:
beim Paraplui; Felsen der Mündung des Klučnathales bei Roztok
mit Saxifraga aizoon (Ib),

Coleanthus subtilis Seidl. Blatna: am grossen Rojicer Teich
bei Sedlic, am Westende auf grossen Strecken in Menge, mit

ří k SO E p ny OL p apo p Vo ku

41

Limosella, Peplis, Spergularia rubra, Carex cyperoides, Scirpus
ovatus, acicularis, Bidens radiatus (V)! Von Wittingau erhielt
ich ihn von Prof. Křížek schon Anfangs Juni in voller Ausbil-
dung und in Blüthe!

Agrostis coarctata Ehrh. var. alba. Elbthal: torfige Wiesen bei
VSetat, zahlreich !

Agrostis canina L. Thořovicer Torfe bei Blatna (V).
Calamagrostis epigejos Roth f. angustifolia. Noch auf
dem Kamme des über 2400' hohen Křemešník bei Pilgram!
Calamagrostis lanceolata Roth. Im Weidengebůsch am Padrt-

bache bei Rožmitál zahlreich (V)!

Calamagrostis arundinacea Roth. var. laxiflora, Haupt-
zweige der Rispe verlángert, entfernt verzweigt, Zweiglein ab-
stehend, ausgebreitet, Ahrchen grósser (obere Hůllspitze fast
8"" lang). So in Wäldern unter dem Berge Třemšín bei Rož-
mitál (V)!

+ Alopecurus agrestis L. Grasplätze im Stadtpark von B.
Leipa (Hke)!

Phleum Boehmeri Wib. Elbthal: Wegstädtel (f. grandiflora Ha)!
Netovic bei Schlan (B)! Smečno, Svárov bei Unhošt, Vlčí doly
bei Zásmuk (Hg). Pilsen: Radbuzathal (f. parviflora Ha)! Bukovec
(Ha). Zivohoust im Moldauthal (D)! Moldautein!

Anthoxanthum odoratum L. var. longearistatum. Riesen-
gebirge: Torfmoor hinter dem Kesselberge (S)! Potenstein (S)!

Anmerk. A. Puelii Lecog unterscheidet sich von voriger Variet.
nur durch 1jährige Dauer; da aber gewöhnliches A. odoratum
im Süden (nach E. Hackel in Sardinien) auch 1jährig vorkommt,
so ist ersteres sicher keine eigene Art.

Hierochloa australis R. et Sch. Schlan: „v ostrově“ im Jedo-
mělicer Thal (B)! Pilsen: bei Bukovec (Ha)! Blatna: Wald bei
Klein-Turná (V)!

Sesleria coerulea Ard. Schlan: Kalkhügel Ripec bei Kralovic
(B)! und Plänerlehnen bei Libušín (Hg)!

Holcus mollis L. Steinschönau (Hke)! Potenstein (S)! Wichstadtl,
Klösterle, Bärnwald u. s. w. verbreitet (Hg). Živohoušť bei Selčan
(D)! Bei Eisenstein gemein (Ha).

Ventenata avenacea Koel. Zwischen Skochovic und Davle in
Menge (Hg). Zivohoust im Moldauthal: am Weg zur Kirche (D)!

Avena pratensis L. Sadská, Kouřím, Anhöhen oberhalb Svinařov
bei Smečno (Hg)!

eu a E VAE NS: ea VR an oa At VLT tato B pon 0137 ee pb o ee vad 2 DD RER, B Si ale,
RER aM REN ER TEL o RN N en
é v . & . „ - PM k

42

Aira caryophyllea L. Gegend von Blatna, gemein (V). Pilsen:
Dominikanerwáldchen; am grossen Teich bei Bolevec (Ha)!
Moldautein! |

Corynephorus canescens P.B. Přelic bei Smečno (Hg). Um
Selčan häufig (D)! Pilsen: am grossen Teich, bei Račic (Ha)!

Koeleria cristata Pers. Zäsmuk (Hg)! Čekanic, um Strakonic
gemein (V)! Moldautein !

Koeleria gracilis Pers. Sadská, Kouřím (Hg)! Adlerkostelec,
zerstreut (Hs)! A

Koeleria glauca DC. Elbthal: auch bei Sadská in Menge (Hg)!

Melica uniflora Retz. Kost bei Jičín: „v Plakánku“ (S)!

Melica ciliata L. Hutberg bei Bürgstein (Hke). Elbthal: Kalklehne
oberhalb Všetat! Schanzmauern von Kouřím (Hg). Moldauthal:
Wran, Trnová (Hg), bei Sejc u. a. häufig, noch im Vosečaner
Parke (D)! |

Sclerochloa dura P. B. Elbthal: Jestřebí Lhota bei Gross-Wosek !
Běchovic (V). Pilsen: Skurňan (Ha)! |

Poa bulbosa L. Adler-Kostelec (Hs)! Felsritzen des Vinařicer
| Berges bei Smečno (Hg).

Poa palustris L. Roth. Potenstein (S)! Selčan: Vojkov u. a. (D.)!

Poa compressa L. ß) effusa. Felsen bei Kouřím und Zásmuk
(Hg).

Poa pratensis L. var. subcoerulea (Engl. B Rožmitál:
am Gipfel des Třemšín (V)! |

Catabrosa aguatica P.B. Am Teiche Košíř bei Leitomyšl in
Menge (Kl)! Šárka bei Prag (auch neuerdings Hora)! ;

Atropis distans Gris. Gross-Wosek: bei Freudeneck und Lhota ©
Jestřebí! Pilsen: Lobes, Strafhaus, Bahnhof u. a. (Ha).

Glyceria plicata Fr. Adler-Kostelec (Hs)! Sadská (Hg).

Festuca myurus L. Ehrh. Prag: Roztok, Kundraticer Wald (Ha).
Moldauufer bei Kuchelbad (Hke)! und unterhalb Königsaal (Ha!)
am Wege von Revnic zur Skalka (Ha)! Schlan: Sandflur bei
Knovíz (B)! Um Pilsen häufig (Ha). Chudenic: am Bělč über
dem Forsthause massenhaft, auch am Berge Tuhošť! und bei
der Lučicer Fasanerie (Č. £.)! Abhänge bei Bělčic zwischen Blatna

-und Rožmitál (V)! |

Festuca glauca Lam. a) genuina. Kourim (Hg)! Felslehne bei
Střimelic náchst Skalic a. d. Sázava (V). Vinařicer Berg bei se
(Hg)! Felsen von Bechyň!

KB V P VON VPN AD BT vě la Mint R OOP r HE o 9 0 PRONA: SE Ya EN Ed aa, <
RETTEN NE NER den RENT RENT ne N N Jnd Pe
BK VANĚ A 0 ABAP NE ht i

k: N

43

Festuca heterophylla Lam. Sadská, Fasanerie bei Smečno, Chr-
byně bei Unhošt! zwischen Trnová und Báně (Hg).

Festuca arundinacea Schreb. Adler-Kostelec: Strassengraben
gegen Doudleby (Hs)! „Vlčí doly“ bei Zäsmuk (Hg)! Blatna:
Thal bei Klein-Turna am Bache, dann im Gestein des Neu-Teiches
bei Čekanic reichlich und riesig (V)! |

Festuca silvatica Vill. Grulich: oberhalb Lichtenau gegen den
Hohen Stein (Hg.) Sonneberger Wald bei Steinschönau (Hke)!
Rožmitál: Wälder am Třemšín und Umgegend mit Bromus asper
zahlreich (V)! Am Křemešník bei Pilgram zahlreich!

Brachypodium silvaticum R. et Sch. Kouřím und Zásmuk (Hg).
Wlašimer Park!

Bromus commutatus Schrad. Sandfluren nördlich von Kolín!
Chotutic bei Peček, Smečno (Hg)! Parkgebůsch von Adler.
Kostelec (Hs)! |

Bromus asper Murr. Adler-Kostelec: Lehne gegen Reichenau (Hs)!
Molitorov bei Kouřím, Fasanerie bei Smečno, Zabitá rokle bei
Chrbyn& im Unhošter Thal (Hg). — P) er otians (Beneken).
Fasanerie von Gross-Chlumec bei Selcan (D)!

Bromus erectus Huds. Prag: St-Prokop (« glabriglumis, Kl)t
Lissa (6 villosus Kunth, Ve)! Sadská, Libušín bei Smečno (Hg)!

Triticum glaucum Desf. «) glabrum. Libušín bei Smečno (Hg).
B) hirsutum. Kouřím (Hg)!

Triticum caninum L. Sonnenberger Wald bei Steinschönau (Hke)!
Vojkov bei Šelčan reichlich (D)! Rožmitál häufig, Závěšín bei
Blatna (V).

Lolium multiflorum Lamk. Pilsen: Wiesen gegen Au Ho-
molka (Ha)!

Lolium remotum Schrank. Leinfelder bei Selčan (D)!

Elymus europaeus L. Schirmdorf bei Böhm. Trübau (Kl)! Stein-
schönau: im Forst, im Sonneberger und Schaiba’ er Wald (Hke)!
Unhoster Thal: Waldschlucht Zabitä rokle beim Forsthaus Chrbyně
(Hg)! Kaliwoder Buchwald, mit Erysimum odoratum (Hb)! Königs-
wart: im Walde gegen Marienbad (Ha)! |

Carex pulicaris L. Rožmitál: Wiesen oberhalb Bukova und Věšín
mit C. Davalliana in Menge, dann bei Volenic; bei Čekanic
„v Trchovech“ zahlreich und bei Krašťovic (V)! Chudenic: auch
auf Waldwiesen der Lehne über dem Ouňovicer Teiche mit Carex:
stellulata, panicea, Menyanthes, Drosera rotundif. (Č. £.)!

ET 29 0 ER EEE R Eon 2 řěnA č)
žá L DA

A Ea POR o A U OE RE REN hr BE Cl Z 0er 9 PR VP VJSNETÝ, bon, zí n (000 SSP
BERN ARK be Be a SE Boo es:
6 ER m Rn = RR,

44

Carex Davalliana Sm. Sumpfwiesen vor dem Eingang in den 4

Höllengrund bei B. Leipa (Hke). Rozmitäl: oberhalb Bukova und
Věšín in Menge, auch bei Vranovic (V)!

Carex teretiuscula Good. Ebene von Blatna, an Wässern häufig
(V). Chudenic: am Teich Lotrow bei Slatina, auch im Teichel
der Lučicer Fasanerie (Č. £.)!

Carex paniculata L. «) squarrosa. Hollengrund bei Leipa
(Hke)! Náchst Běchovic auf Wiesen (V)! Sumpfwiese „u Zámku“
bei Sadská (Hg).

Carex paradoxa Willd. Adler-Kostelec: Wiesen bei Doudleb (Hs)!
bei Přestavlk (Hs)!

Carex canescens L. Kamm des Adlergebirges oberhalb Friedrichs-
walde (Hg). Adler-Kostelec (Hs)! Selčan: am Hrádek, bei Hoch-

Chlumec am Teiche „na jezeru“ (D)! Čekanic: „v zákličí“ und-

im Dymák-Walde (V)!

Carex elongata L. Adler-Kostelec (Hs)! Pilsen: Sumpf beim Liticer

Bahnhof (Ha)! Rožmitál: Teichel bei Pinovic (V).

Carex remota L. Adler-Kostelec (Hs)! Um Steinschönau verbreitet

(Hke). Wald „Kolihový les“ bei Amschelberg (D)! Skalka bei
Mnišek (Ha)! Zabitá rokle bei Chrbyně (Hg). Rožmitál (V).
Carex cyperoidesL. Leitomysl (Kl)! Běchovic (V)! Selčan: Teich

„ha jezeře“ bei Hoch-Chlumec (D)! Padrt-Teich bei Rožmitál,
um Blatna um die Teiche verbreitet (V). Teich Háj bei Pilgram!
Carex Schreberi Schrank. Anhöhen oberhalb Svinařov und Li-
bušín bei Smečno (Ho).
Carex curvata Knaf. Moldauthal: bei Živohoušť im Ufersande
(D)! Wälder beim Padrtteich und Ebene von Blatna (V).

Carex disticha Huds. Torfwiesen zwischen Hlavno Kostelni und

Hlavenec bei Altbunzlau (Pk). Přelic bei Smečno (B)! Pilsen:
grosser Teich bei Bolevec (Ha)!

Carex stricta Good. Torfwiesen zwischen Hlavno Kostelní und
Hlavenec (Pk). Blatna: Teiche bei Thořovic, Lažan und Mokrý-
Teich bei Čekanic (V)!

Carex caespitosa L. Běchovic (V).

Carex digitata L. Čížkovka bei Chrbyně (Hg). Bei Čekanic: Wald ;

„v Trchovech“ (V).
Carex humilis Leyss. Moldauthal: auch auf der Homole bei Wran
in Menge (Hg).

Carex montana L. Běchovic (V). Řisuter Lehne bei Schlan (B)! '

Blatna: Wald bei Klein-Turna (V).

S 6 A Zr et ek a S S né hi
“ Čl p vy a s TE ER
> ERS BAD PU “
3

45

© Carex pilulifera L. Um Blatna und Rožmitál verbreitet (V)!

Carex tomentosa L. Běchovic, mit C. paniculata (V). Cibulka bei
Prag (Hke.)

Carex ericetorum Poll. Hodkovičky bei Prag (C)! Bei Běchovic
in Waldschlágen zahlreich (V). Pilsen: beim Bahnhof Litic (Ha)!

Carex Buxbaumii Wahlbg. Sumpfwiesen „u zámku“ bei Sadská
(Hg). Běchovic: auf Waldwiesen zahlreich (V). Pilsen: am grossen
Teich (Ha)! Blatna: Wiesen bei Bratronic, zahlreich (V)!

Carex supina Wahlb. Schlan: Gipfel des Vinařicer Berges und
sandige Lehne bei Sák (B)!

Carex pseudocyperus L. Hirschberger und Neuschlosser Teich
(Hke)! Genieübungsplatz bei Theresienstadt (C). Teichdamm an
der Strasse von Strakonic nach Domanic (V)!

Carex secalina Wahl. Elbthal: bei Všetat ostwárts auf einem
Brachfelde zwischen der Nordwestbahn und dem Kalkhügelrücken
in Menge!

Carex Hornschuchiana Hoppe. Torfwiesen zwischen Hlavenec
und Hlavno Kostelni bei Altbunzlau (Pk). Faule Wiesen bei
Thammühle bei Hirschberg (8)!

Carex distans L. Böchovic (V). Beim Walde Okrouhlik bei Alt-
Bunzlau; „u zámku“ bei Sadská (Hg).

Carex flava L. 9) lepidocarpa Tausch. Elbthal: Bei Všetat mit
a)! Torfwiesen zwischen Hlavenec und Hlavno Kostelní bei. Alt-
bunzlau (Pk).

Carex riparia Curt. Teich Přelov bei Adler-Kostelec (Hs)! Elbthal:
bei Všetat háufig! auch bei Gross-Wosek! „u zámku“ bei Sadská
(Hg). Blatna: nächst dem Hegerhaus gegen Čekanic (V).

Carex filiformis L. Torfwiesen bei Běchovic vor dem Fiederholz-
Wald, in der Náhe der Salix ambigua (Pk)! Blatná: Thořovicer
Torflager, zahlreich, aber selten in Frucht (V)!

Scirpuscompressus Pers. Potenstein: an der Adler (S)! Schwora
bei B. Leipa, Thammühle bei Habstein (Hke)! Schlan: Bachufer
bei Želevčic nicht zahlreich (B)! Stadt Säzava (V). Rozmitäl:
bei Volenic und Nesvačil, Blatna: bei Kl.-Turna u. bei Thořovic
an einem Teichel (V)!

Scirpus maritimus L. Myšticer Teich bei Blatna (V). |

Scirpus radicans Schk. Insel und Moldauufer bei Wran mit Se.
maritimus (Hg).

Scirpus holoschoenus L. Elbthal: bei Všetat an der Bahn
nach Elbe-Kostelec! Sadská (Hg)!

46

Scirpus setaceus L. Forst bei Steinschönau, Südrand des Sonne- ;
berger Waldes (Hke). Vojkov bei Selčan (D)! Vranovic bei Rož- ©

mitál, um Čekanic verbreitet (V).
Scirpus pauciflorus Lightf. Schiessniger Teich bei B. Leipa,
Thammühle bei Hirschberg (Hke). Bei Všetat an der Bahn gegen

Dříš hin mit Scirp. uniglumis zahlreich! Sumpfwiese bei Bělčic -

nahe dem Weg auf die „Špalková hora“, auch am moosigen Ufer
eines Teiches bei Thořovic (V)!

Scirpus uniglumis Link. Sumpfwiesen „u zámku“ bei Sadská
(Hg).

Scirpus ovatus Roth. Pihler und Manischer Teiche bei B. Leipa
(Hke). Teich Haj bei Pilgram!

Eriophorum alpinum L. Torfmoor auf dem Adamabers bei
Wichstadtl mit Er. vaginatum [ein Theil des Moores bereits
entwässert] (Hg)! Wiese bei Wittingau (Křížek)!

Eriophorum vaginatum L. Adamsberg bei Wichstadtl und Adler-

gebirge oberhalb Friedrichswalde (Hg). Pilsen: Teich Kamej ©

(Ha)!

Eriophorum gracile Koch. In Sůmpfen an der Uslava in der ©

Ebene von Blatna háufig (V).
Schoenus ferrugineus L. Elbthal: auch zwischen Hlavno und

Hlavenec Kostelní (Pk) und am Walde „Okrouhlík“ bei Alt- ©

Bunzlau (Hg).

Cyperus fuscus L. Blatna: an Teichen, so am Rojicer Teich, am :

Kořenský, Teichel bei Vrbno und nächst dem Sedlicer Thiergarten
in Menge (V)!

Cyperus flavescens L. Blatna: am Teichel bei Vrbno und auf
Triften bei Klein-Turna sehr zahlreich (V)!

Juncus effusus L. p) fuscatus, Kapseln schwarzbraun; so am
Kamme des Adlergebirges oberhalb Friedrichswalde und Kron-
stadt mit Luzula sudetica (Hg)!

Juncus filiformis L. Am Adlergebirge und am Fusse desselben
sehr verbreitet; bei Jelčan und Vavřinec nächst Zásmuk (Hg).
Steinschönau häufig (Hke)! Teich Háj bei Pilgram! Selcan, auch
bei Zivohoust am Moldauufer (D)!

Juncus obtusiflorus Ehrh. Elbthal: auch am Walde ni
bei Alt-Bunzlau (Hg)!

Juncus fuscoater Schreb. „U zámku“ bei Sadská (He)! Pilsen:
Teich Kamej bei Bolevec (Ha)!

Juncus atratus Krock, Prag: Modřaner Thal (Hke)!

-

47

Luzula pallescens Wahl. Wichstadtl; Chrbyně im Unhošter Thal
„S

Luzula. sudetica Presl. Am Kamme des Adlergebirges nächst
der Deschnayer Koppe. (Hg)!

Tulipa silvestris L. Grasplätze im Park zu Reichstadt (Hke).

Lilium bulbiferum L. Waldwiese im Sonneberger Walde bei
Steinschönau auf beschränkter Stelle ziemlich zahlreich, aber
nicht blühend (Hke)! Adlergebirge: steiniger Acker bei Bärnwald;
soll auch auf einem Felde des Erbschulzen Mohaupt daselbst
vorkommen (Hb).

Lilium martagonL. Braunau (M). Senftenberg (Hb). Langenauer
Berge, Schlossberg bei B. Kamnitz, Felsen bei Sandau Er
Chrbyně im Unhošter Thal (Hg).

Gagea minima Schult. Sonneberg bei Steinschönau (Eike)!

Gagea arvensis Schult. Schlan: im Getreide nicht selten (B)!

Ornithogalum umbellatum L. Braunau: Getreidefelder beim
oberen Můhlbůschel (M)! ©

Ornithogalum nutans L. Grasplátze im Schlosspark zu Reich-
stadt (Hke)!

Scilla bifolia L. Wird bei Kolín angegeben (Pirko). Auf Wiesen
bei Tetschen sehr zahlreich (Wurm).

Allium acutangulum Schrad. Elbthal: auch bei Sadská, Lissa

(Hg).

Allium montanum Schm. Felsen Vlčí doly bei Zásmuk, Vinařicer.
Berg bei Smečno (Hg).

Allium schoenoprasum L. Moldauufer hinter Kuchelbad (Grégr) !

Allium vineale L. Sandfelder bei Sadská (Hg). Selčan (D)!

Allium sphaerocephalum L. Thiergarten von Smečno (Vs)!

Allium scorodoprasum L, Feldránder bei Steinschönau, B.
Kamnitz, Manisch (Hke).

Muscari tenuiflorum Tausch. Prag: Wilde Šárka (Hke); Moldau-
felsen zwischen Husinec und Klecan (Č. f.). Elbthal: Felder auf
Kalkmergel auf dem Hůgelrůcken von Všetat! Schlan: Feld am
Abhang des Vinařicer Berges zahlreich (B)!

Anthericum ramosum L. Wald Dolní a horní pece bei Alt-
bunzlau; Smečno: Fasanerie, Anhöhen bei Svinařov und Libušín ;
Felsen bei Chrbyně, Moldaufelsen bei Vran, Wälder zwischen
Jiloviste und Všenor (Hg).

© Asparagus officinalis L. Sadská, Alt-Kouřím (Hg). Gebüsch

einer Kalklehne bei Strakonic (V); um Blatna nirgends.

48

Polygonatum officinale All. Braunau (M.). Blatna: nur im
Walde Dymák bei Čekanic (V). |

Polygonatum multiflorum All. Rváčov bei Hlinsko (Č). Braunau ©

(M). Mnichovic (V)! Wlašimer Park!

Polygonatum verticillatum All. Um Hlinsko ziemlich häufig
(C). Braunau: Heuscheuer, bei Halbstadt und hinter Hofebusch
spärlich (M)! Sonnenberger Wald, Schaiba’er Wald, Steinschön-
auer Berg (Hke). Wälder um Rozmitäl häufig (V)!

Paris guadrifolia L. Svinařov bei Smečno (B)! Klösterle, Bärn-
wald, Wichstadtl (Hg). Hlinsko (©). Am Křemešník bei Pilgram !

Colchicum autumnale L. Noch bei Kouřím und Zásmuk (Hg).
f. vernalis. Wolfersdorf bei Steinschönau (Hke).

Veratrum Lobelianum Bernh. Noch bei Pastvín und Klósterle
an der Wilden Adler nur etwa 1600“ hoch (Hg).

Triglochin palustris L. Steinschönau (Hke). Pilsen: auch bei
Malesic (Ha)! Rožmitál: bei Vranovic und Nesvačil, oberhalb
Bělčic, bei Čekanic (V). |

Butomus umbellatus L. Prag: Moldautümpel bei Troja (Hke).
Tümpel der Eger bei Laun (Ku).

Sagittaria sagittaefolia L. Braunau: Weckersdorfer Teich u.
a. (M). Nischburg: Beraunarm gegen Žloukovic mit Butomus
(Hb). Moldauthal: St. Johanes-Stromschnellen (P&)! Tümpel der
Eger bei Laun (Ku). |

Hydrocharis morsus ranae L. Weipernitzer Bach bei Pilsen
(Ha)!

+ Elodea canadensis Casp. Pilsen: auch bei Křimic und Malesic
reichlich jedes Jahr © blůhend (Ha)!

Orchis purpurea Huds. Revier „Hlinský“ bei Malkovic náchst
Smečno, am Rande des Laubwaldes „Červené doly“ (B)!

Orchis militaris L. Fasanerie Báčov bei Gross-Wosek in grosser
Menge!

Orchis ustulata L. Senftenberg gegen Lischnitz mit O. coriophora;
Pürglitz unter der Strasse nach Děč; Nischburger Wiesen (Hb).

OrchiscoriophoraL. Senftenberg gegen Lischnitz (Hb). Elbethal:
Fasanerie bei Gross-Wosek spärlich! Torfwiesen zwischen Hla-
venec und Hlavno Kostelní bei Alt-Bunzlau (Pk). Bei Všetat
náchst der Kreuzungsstelle beider Bahnen mit O. palustris in
Menge!

< Orchis Timbalii Velen. (0. coriophora X laxiflora b. palustris).
Bei Všetat an obiger Stelle 1 Expl. unter den Eltern (V)!

S EE er re te ee SSS SSS oo

r

NÝ bi ký A vaky te

ne

49

Orchis globosa L. Am Winterberg bei Babina (C)!
Orchis mascula L. Braunau: hinter Hofebusch und bei Rupersdorf
(M)! Waldwiesen am Fuss des Tschachen bei Steinschönau (Hke)!

"Orchis laxiflora Lamk. Torfwiesen zwischen Hlavenec und Hlavno
Kostelní bei Altbunzlau (Pk). [Unsere Pflanze ist durchweg die
Form Orch. palustris Jacg.|

Orchis sambucina L. Prag: am Medník bei Hradištko (gelbblůhend
Gregr)! Waldwiesen des Sonnenberger und Schaiba’er Waldes bei
Steinschönau (Hke)! Braunau: am Biberstein und Rosenthaler

_ Abhang (M). Wiesen „u Veselky“ bei Hlinsko (Č).

Orchis maculata L. Wald Deštná bei Selčan (D.)! Waldwiese bei
Svinařov nächst Smečno (B)!

Orchis incarnata L. Torfwiesen zwischen Hlavenec und Hlavno
Kostelní bei Altbunzlau (Pk).

Gymnadenia conopea R. Br. Hlinsko (Č). Zwischen Pastvín und
Klösterle (Hg). Braunau: bei Hofebusch häufig u. a. (M)! Stein-
schönau häufig (Hke)! Bei Altbunzlau mit voriger Art (Pk).
Svinařov bei Smečno (B)!

Platanthera chlorantha Curt. „Staré zámky“ bei Libušín bei
Smecno (Vs)!

Cephalanthera rubra Rich. Schlan: Neudorf bei Smečno (Vs)!
Kalivoder Wald bei Rentsch (Hb)!

Cephalanthera pallens Rich. Leitmeritz: auch am Satanaberg
(C)! Schlan: Laubwald bei Svinařov (Bk)! Kalivoder Wald bei
Rentsch (Hb)! Strakonic: auch am Hradec bei Domanic (V).

Epipactis atrorubens Schult. Schlan: im Jedomělicer Thal auf
Kalkmergel bei Pozdeň und „v ostrově“ (B)! Libušín und Svinařov
bei Smečno (Hg, Vs, B)! Blatná: Wald bei Klein Turna auf
Kalk, bei Strakonic auch am Hradec bei Domanic (V).

Anmerk. Bei Libušín sammelte Hr. Hansgirg am Standort
der E. atrorubens und der E. latifolia ein paar Exemplare, welche
er für eine E. atrorubens X latifolia hält; an den getrockneten
Pflanzen hält es schwer, sich von der Richtigkeit dieser Ansicht
zu überzeugen.

Epipactis palustris Crantz. Braunau: feuchte Wälder am Schlegel-
teich (M)! Sumpfwiese am Südrande des Sonnenberger Waldes
bei Steinschönau (Hke)! „Faule Wiesen“ bei Thammühle bei
Hirschberg (S)! Elbethal: bei Všetat an der Kreuzungsstelle
beider Eisenbahnen zahlreich! Sumpfwiesen beim Walde Okrouhlik

Tř.: Mathematicko-přírodovědecká, 4

50

bei Altbunzlau reichlich (Hg). Torfige Wiese Stejskava bei Titie, 3

wenige Exempl. (Hb)! |

Neottia nidus avis Rich. Braunau hie und da (M)! Kleis, Stein-
schönau (Hke). Schlan: Jedomělicer Thal, auch bei Svinařov
(B)! „Kazatelna“ bei Chrbyně (Hg). Kobylník im Moldauthale
(D)! Chudenic: am Ždár (Č. £.)! Roželov bei Rožmitál (V).

Listera ovata R. Br. Braunau häufig (M)! Kumburg bei Jičín (S)!

Goodyera repens R. br. Braunau: häufiger in Wäldern des Holz-
berges, dann oberhalb der Brettságe bei Heinzendorf, Hofebusch
u. a. (M)!

Spiranthes autumnalis Rich. Deutschbrod: hinter der Ziegel-
hůtte beim Žabinec (J. Novák)!

Coralliorhiza innata R. Br. Braunau: Hofebusch, Holzberg u. a.
(M)! Laubwald bei Malkovic nächst Smečno (B)!

Cypripedium calceolus L. Waldlehne „na mrázkově“ bei Často-
lovic (nach Hs. von einem Schüler ges.)! Schlaner Gegend:
Laubwald bei Malkovic; dann im Jedomelicer Thal „v ostrově“,
und häufiger noch bei Svinařov (B)! Kalivoder Wald bei Rentsch
(Hb)!

Iris bohemica Schm. Am Lobosch zahlreich; am Kolchbirie bei ©
Triebsch (C). :

Iris sibirica L. Rentsch: Wiese nahe der Schäferei unterhalb der
Kornhauser Strasse spärlich (Hb)!

Iris pseudacorus L. Rieselwiesen bei Obermohrau nächst Grulich;
Můhlteich bei Rakonitz (Hb). Lodenicer Bach bei Chrbyně (Hg).

Gladiolus imbricatus L. Chlumec a. d. Cidl.: im Walde mrač-
novka nahe der Agnesguelle (Hb)! :

+ Crocus vernus Wulf. Braunau: am Abhang unter dem Schiess- ©
haus, in einem ehemaligen Garten verwildert (M).

+ Narcissus pseudonarcissus L. Waldwiesen beim Dorfe Son- ©
nebere bei Steinschönau, verwildert (Hke).

Leucojum vernumL. Braunau: unter der Heinzendorfer Brettságe ©

auf Moorwiesen (M)! Sonneberger Wald bei Steinschönau (Hke)! ů
Rakonitz: Sumpfwiese bei der Rothen Můhle (Ku)! Heinrichschlag
bei Neuhaus (Ku).
IV. Dicotyledoneae.
1. Apetalae.

Ceratophyllum demersumL. Tümpel bei Buzicky nächst Blatna ;
(mi 7

51

Ceratophyllum submersum L. Tümpel an der Nordwestbahn bei
Všetat gegen Elbe-Kostelec zu! Chotutic und Radim nächst Peček
(Hg).

Hippuris vulgaris L. Elbthal: bei Všetat nahe der Nordwestbahn
gegen Dříš zu nicht háufig! Egertůmpel bei Laun (Ku).

Callitriche stagnalis Scop. Im Wiesenbach zwischen Sonneberg
en Langenau bei Heida (Hke)! Chudenic: auch bei Slatina
(C. £.)! Í

Euphorbia exigua L. Senftenberg (Hs)! Potenstein (S)! Braunau
(M)! Schlossberg bei B. Kamnitz (Hke). Kouřím, Zásmuk, Smečno
(Hg). Felder bei Domanic nächst Strakonic auf Kalk häufig (V)!

Euphorbia dulcis L. Wilde Adler bei Pastvín und Klösterle;
Altbunzlau (Hg). Georgiberg bei Braunau (M). Steinschönau
(Hke). Rožmitál: unter dem Třemšín (V)! Am Pilský-Teich bei
Čekanic (V).

Euphorbia angulata Jacq. Gipfel des Felsen „v krupech“ ge-
genůber Wran in mehreren Expl. (Hg)!

Euphorbia pilosa L. Bei Všetat auch an Grabenrándern lángs
der Nordwestbahn gegen Elbe-Kostelec hin ziemlich häufig!
Euphorbia amygdaloides L. Waldrand im Adler-Thale unter-

halb Litic gegen Potenstein zu (S)!

- Euphorbia lucida W.K. Elbthal: Waldränder und Sumpfwiesen
„u zámku“ und bei der Fasanerie nächst Hradištko bei Sadská
(Hg)! Fasanerie bei Gr. Wossek am Wassergraben mit Carex
riparia!

Alnus incana DC. Bei Grenzendorf im Isergebirge am Rande
eines Basaltsteinbruchs (Hke)! B. Leipa: Wälder hinter dem

Bpitzberg, dann bei der sog. „Stange“ am Bolzenflusse (Hke).
Abhang „Chladná stráň“ bei Rakonitz (Ku). |

Betula pubescens Ehrh. Gipfel des Třemšín bei Rožmitál, ziemlich
grosse Báume (V)!

Salix pentandra L. Bärnwald im Adlergebirge (Hg)! Auf feuchten
Wiesen zwischen Steinschönau und Parchen einige Sträucher
(Hke). |

Salix repens L. 5) angustifolia. Pilsen: Bolevec nächst dem
Teiche Kamej (Ha)!

= Salix hippophaifolia Thuill. (S. amygdalina X viminalis).
Zwischen Wran und Skochovic an der Moldau (Hg).

= Salix rubra Huds. (S. viminalis X purpurea). Bei Selčan häufig
(D)!

4*

s s Koa GE Se ne CA SE

ne P CT
M ae re l

59

< Salix Doniana Sm. (8. purpurea X repens). Bei Hirschberg
auch neuerdings am Nordrande des Grossen Teiches (S)!

< Salix velutina Schrad. (S. cinerea X viminalis). Bei Wran hinter

Königsaal (Hg)!

< Salix subsericea Doll (S. cinerea x repens). Sandufer des
Grossen Teichs nächst Heidemůhle gegenüber Hirschberg (S)!

< Salix caprea x repens. Wie die vorige (S)!

< Salix ambigua Ehrh. (8. aurita x repens). Waldwiesen
„u zámku“ bei Sadská (Hg)!

Ulmus efusa Willd. Egerwiesen bei Laun (Ku).

Ulmus montana With. Wälder bei Steinschönau (Hke).

Schizotheca rosea Čel. Bei Pilsen háufig (Ha)! Dorfplatz in
Gross-Turná bei Blatna (V)!

Chenopodium murale L. Lissa (V). Zásmuk (Hg)! Prag: vor
dem Strahöver Thore an der Strasse (V); unter dem Vysehrad!

Kochia scoparia Schrad. Bei Schatzlar eingeschleppt (1881 Pax)!
Salsola kali L. Sandfluren bei Kolin!

Polyenemum arvense L. a) minus. Pilsen: bei Lobes an der
Bahn (Ha)! 5) majus (A, Br.) Feld bei Domanic nächst Stra-
konic, auf Kalk (V)!

Albersia blitum Kunth. Zásmuk (Hg). Gässchen in Sázava m)!
Moldautein !

Rumex maritimus S. b) limosus (Thuill.). Manischer Teiche
bei Leipa (Hke)! Teich bei Frauenberg!

Rumex obtusifolius L. 8) agrestis Fries. Rožmitál: Wald-
wiese bei Roželau unter dem Třemšín zahlreich (V)!

Rumex sanguineus L. Sadská, Zásmuk, Chrbyně am Lodenicer
Bache (Hg). |

Rumex hydrolapathum Huds. Altbunzlau, Sadská, Lodenicer
Bach bei Chrbyně (Hg). |

Rumex aquaticus L. Pastvin an der Wilden Adler (Hg). Moldau-
ufer bei Wran!

Polygonum bistorta L. Hlinsko, sehr häufig (Č). Rakonitz (Ku)!
Wiese unterhalb Voltuš bei Rožmitál (V)! Chudenic!

+ Polygonum tataricum L. Alt-Kouřím: auf Felsen ver-
wildert (Hg)!

Polygonum dumetorum L. Um Steinschönau nicht selten (Hke).

Sandinsel bei der Glashütte von Sázava (V). „Vlčí doly“ bei 7

Zásmuk (Hg).

V o ků o- “ 2 se kc? 2
ON R 00 O S rn

4
4

-58

Daphne mezereum L. Senftenberg (Hb). Braunau (M)! Stein-
schönau häufig; am Kaltenberg bei Kreibitz mannshoch (Hke).
Jedomělicer Thal bei Schlan (B)! Rakonitz (Ku).

Loranthus europaeus L. Elbthal: Eichen bei Sadská an der
sog. alten Elbe (Hg).

Aristolochia clematitis L. DB. Leipa: Polzenufer zwischen
Nieder-Politz und Kl. Schockau (Wurm), dann Bachuferwiesen
in Neuschloss (Hke). Leitmeritz: am Satanaberg auf einem.
Brachfelde zahlreich (C). |

2. Sympetalae.

Phyteuma nigrum Schm. Erzgebirge: Grundthal unterhalb Petsch
bei Komotau (C. £.)! Moldauthal: Wälder gegenüber Kobylnik
von Seje bis zu den Felsen häufig (D)! (Ph. spicatum L. in
dortiger Gegend nirgends gesehen).

Campanula cervicaria L. Bei Sadská mehrfach (Hg).

Campanula glomerata L. Sadská, Alt-Bunzlau, Plänerlehnen
oberhalb Svinařov und Libušín (Hg). Kuhberg bei Leipa (Hke).
Potenstein (S)! Nischburg (Hb). Chudenic: nur auf der Lehne
über dem Bache von Kaniček!

Campanula latifolia L. Ostabhang des Buchbergs im Hore.
birge, zahlreich (Hke)! Braunau : Heinzendorfer Brettsäge selten (M),

T Specularia speculum A. DC. Braunau: bei Cölestin Kahlers
Ziegelbrennerei im Getreide (M)!

Xanthium strumarium L. Klein Kvíce bei Schlan (B)! Sadská,
Radim, Chotutic, Molitorov bei Kouřím (Hg).

Xanthium spinosum L. Sadská und Kouřím, nicht häufig (Hg).

A rnoseris pusilla Gártn. Sandfelder beim Steinschönauer Berg
(Hke). Lissa (V).

Crepis rhoeadifolia MB. Bei Hirsehhiere an der Bahn (S)!
Sadská, Chotutic bei Peček und bei Kouřím nicht selten (Hg).
Libušín náchst Smečno (B)!

Crepis praemorsa Tausch. Wiesen bei Hradečno náchst Smečno (B)!

Crepis succisaefolia Tausch ß) glabrata. Blatna: Wiese am
Podoler-Teiche bei Mačkov (V)!

Hieracium stoloniflorum Wimm. nec W. et K. (H. flagellare
Willd.) Adlergebirge: im Thale der Wilden Adler bei Schwarz-
wasser in Menge (Hg).

s

j
“ 4 :
BEC r &
o S ať že bor

54

< Hieracium cymosum X pilosella. Am Snoningsleh bei
Tetschen (Hippe nach Uechtritz).

Hieracium pratense Tausch. Fasanerie bei Gross-Wosek (forma
microcephala)! Adlergebirge: auch bei Schwarzwasser, oberhalb
Friedrichswalde (Hg). Dobříš, Selcan (D)! Wälder bei Rožmitál (V).

Hieracium Schmidtii Tausch. Modřaner Schlucht bei Prag (Hke).
Nolde und Wůstes Schloss bei B. Kamnitz (Hke).

Hieracium barbatum Tausch. Im Walde bei Potenstein (S)!
erster Standort in Böhmen. |

Lactuca perennis L. Moldauthal: steiler Abhang am rechten Ufer
unterhalb Zivohoust in Menge (D)!

Lactuca quercina L. Felsen „v krupech“ gegenüber Wran (Hg).

Lactuca viminea Presl. Säzavalehnen bei der Stadt Sázava sel-
tener (V)!

Lactuca saligna L. Schlucht unterhalb Zvol bei Wran (Hg).

Prenanthes purpurea L. An der Wilden Adler im Adlergebirge
verbreitet (Hg). Braunau (M)! Chrbyně (Hg), Rožmitaler Wälder
gemein (V).

| Chondrilla juncea L. Elbthal: bei Sadská spärlich, im Borek bei

Altbunzlau häufig (Hg).
Hypochoeris glabra L. Přelic bei Smečno, Chotutic bei Peček, bei
Zásmuk spärlich, Sadská, Altbunzlau (Hg). Potenstein (S)! Pilgram!
Hypochoeris maculata L. Leitmeritz: auch am Gr. Radischken,
dann zwischen Menthau und der Strasse (C). Kleiner Kalkhůgel
zwischen Feldern bei Domanic náchst Strakonic (V)!

Leontodon autumnalis L. ß) trichocephalus Neilr. Bei Ro-
kytnitz am Rand des Getraidefeldes (Hs)!

Picris hieracioides L. Hecken bei Steinschönau, Hofberg bei
Sandau (Hke). Radim bei Plaňan (Hg).

Tragopogon major Jacg. Auf Kalkboden bei Strakonic gemein (V).

Scorzonera purpurea L. Waldrand bei Bejchory unweit Kolín
spärlich!

Scorzonera hispanica L. Rain bei Lhota Jestřebí und Wald-
rand bei Bejchory!

Scorzonera humilis L. Hlinsko (Č). Kuchler Berg bei Prag
(Hke). Berg Křídle bei Sedlic, Kieferwald bei Štřížovic bei
Blatna (V)!

Scorzonera laciniata L. Elbthal: bei Všetat háufig!

Scorzonera Jacguiniana Čel. Felder am Bahndamm náchst
dem Kahlenberge bei B. Leipa (Hke).

Ya
Bis;
BE
V
R
V
7
EL
F
4
“
a
PE
r
„S
5
M
+

55

Aster alpinus L. Am Kleis schon im Mai und Juni blůhend (Hke).

Aster linosyris Bernh. Prag: Berglehne oberhalb Dvorce! Wald-
rand bei Strebechovic bei Smečno (B)!

Aster frutetorum Wim. Im Weidengestrůpp am linken Ufer des
Klenicebaches zwischen der Civil- und Militárschiessstátte bei
Jungbunzlau (Pavlousek)!

+ Aster novi Belgii L. Beim Bahnhof von Mnichovic (V)!

Solidago canadensis L. Miesufer bei Pilsen (Ha)!

Solidago serotina Ait. Elbufer bei Tetschen (Ha)!

Inula conyza DC. Geiersberg (Hg). Steinschönau, Sandau u. s. w.
(Hke). Park bei Petersburg (Ha)! Kalklehne oberhalb Sázava
(V). Pilsen: Radbuzaufer bei Doudlebec (Ha). Burg Netřeb bei
Kanic! Strakonic: Hügel bei Domanic und Rovná häufig (V).

Inula hirta L. Leitmeritz: Grosser Radischken, Rabenstein bei
Schüttenitz (C). Moldauthal: Felsen gegenüber Wran (Hg).
Inula salicina L. Sonneberger Wald bei Steinschönau, Hofberg

bei Sandau (Hke)! Berg Homole bei Libušín nächst Smečno (Vs)!

Inula britanica L. ß) discoidea. Berglehne bei Pürglitz am
Fussweg vom Hof zur Stadtler Wiese (Hb)!

Inula helenium L. Bei Potenstein in Gärtchen gebaut und ver-
wildert (S)!

Bidens radiatus Thuill. Gräben des abgelassenen Teiches Háj
bei Pilgram! Teiche um Blatna, sehr verbreitet (V)!

< Bidens Polákii Velen. (B. radiatus x tripartitus). Am Pilsky-
Teich bei Cekanic nächst Blatna, zahlreich mit beiden Eltern
(V)! Siehe Sitzungsb. d. böhm. Ges. d. Wiss. vom J. 1882.

Galinsoga parviflora Cav. Prag: Schuttstellen beim Invaliden-
hause (Kl.)!

Achillea millefolium L. var. dentifera. Auch gegenüber

| Wran am Slimberk zahlreich mit var. discoidea (Hg). Bei Selčan
an schattigen Orten (D)!

Achillea nobilis L. 9) ochroleuca. Am Vinařicer Berge bei
Schlan (B)! Forsthaus Chrbyně im Unhošter Thal bei Svárov (Hg)!
Felsen „Lítovsko“ und bei Podkozí (Hg).

Anthemis tinctoria L. Prag: Holešovicer Heide (Hke). Berg
Homolka bei Chrbyně im Unhošter Thal (radio albido Hg)!
Schlan: bei Svinařov, Řisut, im Srbečer Thale (B)! Mariaschein
öfter radio albo, z. B. bei Lochčic, Suchey (Dichtl). Pilsen: béi
Bukovec (Ha)! Berg Křídle bei Sedlic (V).

56

Anthemis ruthenica MB. Charvátec bei Jabkenic (Pk). In Adler-
Kostelec (Hs)! wohl eingeschleppt.

Matricaria discoidea DC. Prag: an der Strasse vom Strahover

Thor bis zum Stern, stellenweise zahlreich (V)! Tuschkau bei
Pilsen (Jaksch)!

Chrysanthemum corymbosum L. Kuhberg bei Leipa (Hke).
Blatná, Čekanic (V).

A rtemisia scoparia W. K. Uferdamm bei der Papierfabrik bei
Wran, zahlreich mit A. campestris, einzeln auch am Moldauufer
zwischen Wran und Skochovic und bei Záběhlic (Hg)! Strassen-
mauer bei der Stadt Bechyně, zahlreich!

Filago germanica L. var. albida. Sandige Felder bei Svinařov
bei Schlan (B)!

Gnaphalium luteo-album L. Teich Vavrinäk bei Zásmuk (Hg).
Hněvšín bei Selčan (D)! Teiche um Blatná und Sedlec háufig (V)!

Gnaphalium arenarium L. Hněvšín bei Selčan (D)! Unter dem
Berge Křídle bei Sedlic mit Teucrium scorodonia, auf Gneis (V)!
einziger Standort der ganzen Gegend.

© Arnica montana L. Isergebirge: bei Friedrichswald massenhaft
(Hke). Wiese Stejskava bei Třtic nächst Rentsch (Hb). Wald
bei Skalka nächst Mnišek (Ha). Berg Žďár bei Chudenic!

Doronicum austriacum Jaca. Adlergebirge: bei Schönwald gegen
Neudorf an einer Krümmung der Wilden Adler in etwa 15 Expl. (Hb)!

Senecio barbareaefolius Krock. In der Ebene von Blatna häufig
auf Wiesen (V)! Wiesen bei Sudoměřic und von da an der
Strasse bis gegen Bechyné sehr häufig, dann bei Koloděj an der
Lužnice zahlreich !

Senecio nemorensisL. a) Jacquinianus (Rchb. sp.). Winter-

berg bei Babina (C)! Schlan: im Jedomělicer Thal mit Lathyrus
heterophyllus (B)! Gipfel des Třemšín bei Rožmitál (V)!

SeneciopaludosusL.«a) tomentosus. Elbthal: bei Sadská (Hg)!

Senecio campestris DC. y) discoideus (Cineraria capitata
Wahl.). Schlan: „v ostrově“ im Jedomělicer Thale ziemlich zahl-
reich (B)!

Senecio rivularis DC. Bei Hlinsko (Č). ©

Homogyne alpina Cass. Im Adlergebirge an der Wilden Adler
und auf dem Kamme überhaupt verbreitet (Hg).

Petasites albus Gärtn. nebst P. officinalis Mch. in Wäldern bei
Rváčov nächst Hlinsko (Č).

: 5 p
se oo oč kar ně sc 0553 kon yb ee ee Gob oo KS SS KS

a 2;

BETTER

P:
$
i
3
u
ž
a
W
*
Z
Y A
k- 4
*
:
au
&
„a
4
x

57

© Bupatorium cannabinum L. Steinschönau häufig (Hke). Fasa-
nerie bei Gross-Wosek spárlich! Radim, Sadská (Hg). Schlan:
bei Střebichovic und Lehne hei Řisut (B)! auch unter dem Vi-
nařicer Berge (Hg). Berg Žbán bei Rentsch (Ku). Senecer Můhle
bei Pilsen (Ha)! Blatna: Waldschlag im Hradec bei Krašťovic
spárlich (V)!

Serratula tinctoria L. Pilsen: bei Bukovec, an der Mies bei
Wenussen (Ha)!

Jurinea cyanoides Rchb. Kieferwálder beim Bade Sadská, in
grosser Menge (Pk)! Drabschitzer Wald bei Theresienstadt (C)!

Centaurea jacea L. b) und c) Potenstein (S)! Wichstadtl (Hg)!
Geiersberg, Lichtenau, Bárenwalde verbreitet (Hg).

Centaurea phrygia L. a) cirrhata Rchb. Um Wichstadtl
häufig (Hg).

Centaurea paniculata Jacq. Kouřím, Smečno (Hg). Im Sázava-
thal bei Sázava mehrfach (V). Felsen der Stadt Bechyně zahlreich !

Centaurea montana L. a) genuina. [Heuscheuer: Strasse von
Karlsberg nach Kaltwasser beim Ausgange derselben bei Wün-
schelburg (M)! also schon in -Schlesien, vielleicht auch auf
böhmischer Seite] Auf Wiesen bei Falkenau nördl. von Haida
hin und wieder vereinzelt (Wurm).

b) axillaris (Willd). Um Smečno: oberhalb Libušín, am
Vinařicer Berg, am Homolkaberg bei Chrbyně (Hg). Pilsen: bei
Bukovec (Ha).

Carduus nutans L. Braunau (M). Steinschönau selten (Hke). Bei
Sázava selten (V). Um Blatna und Čekanic nur diese, nicht
C. acanthoides (V). Ä

Carduus acanthoides L. Noch bei Geiersberg, bei Wichstadtl
und höherhin nicht mehr (Hg). Braunau (M). Häufig bei Leipa
(Hke). Um Säzava und Schwarz-Kostelec überall (V). Pilgram!
Um Březnic häufig, aber nicht um Blatna (V).

Carduus crispus L. Wäldchen gegenüber Radim bei Plaňan, Fa-
sanerie bei Hradiště náchst Sadská (Hg). Sandinsel bei der Glas-
hütte bei Sázava (V). Selčan bei Roth-Hrädek 3 Expl. (weiss-
blühend, D)! Blatná: Damm des Teiches Nový bei Schlüsselburg (V)!

< Carduus polyanthemus Schleich. (C. crispus X nutans).
Damm des Teiches Nový unterhalb Schlůsselburg unter den
Eltern (V)!

- Garduus personata Jacg. Bärnwald bei Rokytnic an der Wilden

Adler zahlreich (Hg)!

v Pe TŘETÍ VO VY by 009 vd 2 VP BTO NN ah
+ "M "«* (aji Fer ar 3 AA a ed a REN a

58

Cirsium pannonicum Gaud. Leitmeritz: am Radischken, beson-
ders Nordseite, dann zwischen dem Menthauer Forsthause und der
Mühle (C). Schlan: „v ostrově“ im Jedomělicer Thal (B)! und
bei Libušín nächst Smečno (B, Hg, Vs)!

Cirsium rivulare Link. Geht im Thale der Wilden Adler über
Klösterle hinaus, noch zwischen Bärnwalde und Kronstadt (Hg).

Cirsium acaule All. Bei Stadt Sázava und bei Mnichovic (V).
Bei Rožmitál am kahlen Berg bei Pinovic und bei Alt-Smolivec,
sonst nirgends in der Gegend (V)!

Cirsium heterophyllum All. Isergebirge: bei Antoniwald sehr
häufig; Hofberg bei Sandau (Hke)!

< Cirsium intermedium Doll (C. lanceolatum x eriophorum).
Menthau bei Leitmeritz mit den Eltern (O)!

Cirsium rigens Wallr. (C. oleraceum X acaule). Wiesen bei
Mandle bei Wildenschwert (Kl)! Leitmeritz: am Menthauer
Bache; am Fuss des Winterbergs gegen Babina (C)! Smečno (Vs)!

< Cirsium hybridum Koch (C. palustre x oleraceum). Wiesen
bei Mandle bei Wildenschwert (Kl)! Petersdorf bei Wichstadtl
(Hg)! Waldwiese im Sonneberger Walde und am Steinschönauer
Berg (Hke)! Eger: gegen Stein (Jaksch)! Unter dem Walde
„Hradec“ bei Čekanic (V)!

=< Cirsium praemorsum Michl. (C. oleraceum x rivulare).
Bei Wichstadtl (Hg)! und an der Wilden Adler bis Kronstadt
häufig (Hg).

< Cirsium Freyerianum Koch (C. pannonicum x acaule). Li-
bušín bei Smečno (B, Hg)! |

< Cirsium silesiacum Schultz (C. palustre x canum). Mandle
bei Wildenschwert (Kl)! Alt-Bunzlau (Hg)! |

< Girsium subalpinum Gaud. (C. palustre x rivulare). Luže
bei Leitomischl (Kl)! Im Adlergebirge an der Wilden Adler
verbreitet (Hg).

< Girsium Wankelii Reichardt (C. heterophyllum X palustre).
Ufer des Kamnitzbaches bei Josephsthal im Isergebirge 1 Expl.
unter den Eltern (Hke)!

Carlina vulgaris L. B) umbrosa (ß longifolia Grab. ?). Synkower
Lehne bei Adler-Kostelec (Hs)!

Trichera silvatica Schrad. Wälder um Rožmitál häufig (V).

Scabiosa columbaria L. Schlan: „v ostrově“ im Jedomělicer
Thal (B)!

59

Scabiosa ochroleuca L. Braunau háufig (M). Abhánge bei der
Stadt Sázava (V).

Scabiosa suaveolens Desf. Bei Hirschberg an der Bahn und
bei Hirnsen (S)! Wald „Dolní pece“ bei Alt-Bunzlau (Hg).
Valeriana sambucifolia Mik. Wälder am Fusse des Kleis,
Sonneberger und Schaiba'er Wald bei Steinschönau (Hke). Wilde

Adler bei Pastvín und Bárnwalde (Hg).

Valerianella Morisonii DC. ß) lasiocarpa. Felder bei Ko-
stomlat bei Nimburg (Pk).

Valerianella auricula DC. Pilsen: bei Myslinka in Kartoffel-
feldern (Ha)!

© Asperula tinctoria L. Plánerkalklehne oberhalb Svinařov bei
Smečno (Hg).

Asperula galioides M. B. Smečno: Lehne oberhalb Svinařov
und Libušín, Vinařicer Berg, Felsen bei Chrbyně im Unhošter
Thal (Hg).

Galium aparine Wim. et Grab. y) spurium (L. sp.) Am Lo-

- denicer Bache bei Chrbyně (Hg). Feld bei Domanic nächst Stra-
konic (V)!

Galium tricorne With. Feld bei Lhota Jestřebí bei Gross- Wosek,
mit Caucalis daucoides!

Galium cruciata Scop. Pilsen: bei Doudlebce (Hora)!

Galium rotundifolium L. Trhová Kamenice (Č). Steinschönau
háufig (Hke). Pilsen: Weisser Berg; bei Bukovec (Ha)! Gemein
zwischen Rožmitál und Bělčic (V).

Adoxa moschatellina L. Braunau: háufig gegen Ottendorf im
Gebüsch (M)! Rakonitz (Ku)! Nischburger Schlossgarten (Hb).
Pilsen an mehreren Orten: Lochotín, Račicer Bach, Radbuza-
thal u. a. (Ha)!

Lonicera nigra L. Steinschönau häufig (Hke). Kremesnik-Berg
bei Pilgram! Häufig in den Rozmitäler Wäldern (V)!

DSambucus racemosa L. Im Adlergebirge noch oberhalb Fried-
richswalde, bei Wichstadtl (Hg). Steinschönau häufig (Hke).
Moldauthal bei Wran, Unhoster Thal, Vinaricer Berg (Hg). Bei
Blatna, Strakonic, Rožmitál, Breznic gemein (V).

Sambucus ebulus L, Hofberg bei Sandau (Hke)! Lehnen bei
Bělčic (V). Lužnicethal zwischen Bechyň und Koloděj!

Viburnum opulus L. Braunau (M). Wald bei Hradiště bei
Selčan (D)!

60

Vinca minor L. Scheiba'er Wald bei Steinschónau, nicht blůhend j
(Hke). Rožmitál: unter dem Berge Třemšín zahlreich (V)! A

Menyanthes trifoliata L. Hlinsko (Č). Braunau (M)! Torfmoor

bei Grůnwald bei Gablonz (Hke). Rakonitz gegen Senomat (Ku)!

Gentiana asclepiadea L. Isergebirge: auch am Reitweg von
Wilhelmshóhe nach Marienberg gegen den Welschen Kamm (Hke).

Gentiana pneumonanthe L. Sadská (Hg). Nischburg gegen die
Auerhahnbaude; bei Všetat in der Karlsremise, an der Půrglitz-
Rakonitzer Strasse nahe dem Maxhof (Hb). Pilsen: im Walde
beim Bahnhof Litic; gegen den Sulkov (Ha)! Lásenic bei
Platz (Khek).

Gentiana verna L. Früher am Džbán bei Rentsch, wo jetzt Acker
(Hb). Bei Příbram nur auf einer nassen Wiese nahe der Stadt
zahlreich (Záběhlický)l

Gentiana ciliata L. Senftenberg häufig (Hb). Braunau häufig (M)1
Vogelbusch und Koselberg bei Leipa, Sattelsberg bei B. Kam-
nitz (Hke)! Leitmeritz: zwischen Hlinay und Kundratic, zwischen
Černosek und Mallitschen reichlich; Radischken Nordostseite (C).
Kalklehne zwischen Risut und Malkovic bei Schlan (B), auch
oberhalb Libušín (Hg). Hutweide „v racích“ bei Třtic; Zbečno
in der Schlucht bei der Station einzeln (Hb). Am Kuřidlo bei -
Strakonic! |

Gentiana amarella L. a) genuina. Kalklehne zwischen Risut
und Malkovic, zahlreich mit G. ciliata (B)! |
b) germanica (Willd.). Schlan: im Jedomělicer Thal „na
ostrově“ (B)! und bei Libušín (Hg). Pilgram!

Gentiana campestris L. Braunau: Wiese „im Paradies“ (M)!
Steinschönau (Hke)! Chudenic: auch über dem Schüttboden und
unter dem Berge Krušec! :

Erythraea linariaefolia Pers. Elbthal: Bei Všetat náchst
beiden Eisenbahnen! Bei Lissa auf einer Wiese zwischen Feldern
nahe der Elbe (V). Wiesen „u zámku“ bei Sadská nicht viel (Hg)!

Erythraea ramosissima Pers. Braunau: beim Wirthshaus zur
Weiberkránke (M)! Schlan: Graben bei Klein-Kvíce (B)! Chu-
denic: Trift unter dem Berge Tuhošť! Strakonic: bei Domanic,
Droužetic, Černěkov im Gebiete des Kalkbodens (V).

Asperugo procumbens L. Braunau: bei Niedersand an Garten-
záunen (M)! Um Laun (Ku).

Echinospermum lappula Lehm. Radim bei Plaňan, Smečno, Felsen
gegenůber Wran (Hg). Pilsen, Račic, spárlich (Ha).

V en x E A 6,5 by eh
REST: SR Ba IE NET M

61

Myosotis caespitosa Schultz. Theresienstadt (CO)!

Myosotis hispida Schlecht. Braunau: im Paradies (M).

Myosotis versicolor Smith. Braunau: z B. Hofebusch (M). Bei
Selčan häufig (D)! Bukovec bei Pilsen (var. grandiflora, Ha)!
Blatna! bei Buziček und Vrbno (V).

Lithospermum officinale L. Von Welhotta gegen den Lobosch
an einer Stelle reichlich (C). Georgsberg bei Raudnitz (Grégr)!
Revier Hanna bei Rakonitz (Hb).

Cerinthe minorL. Elbthal: auch bei Všetat! Braunau: im Kleefeld
bei der Weiberkränke, wohl eingeschleppt (M)! Smečno (Hg).
Pilsen: bei Skurňan (Ha)! Blatna: Wald bei Klein-Turna, auf
Kalk (V).

Nonnea pulla DC. Bei Rakonitz hinter dem Spital zahlreich (Hb).

+ Nonnea rosea Link. Im Klostergarten zu Braunau unter
Unkraut (M)!

Symphytum tuberosum L. Braunau: unter dem Holzberge
einzeln (M).

Polemonium coeruleum L. Bei Braunau, wahrscheinlich ver-
wildert (M).

Cuscuta major DC, ß) nefrens Fr. Blatna: bei Kocelovic nächst
Schüsselburg (V)!

Solanum nigrum L. b) miniatum (Bernh.). Zlichov bei Prag
(Hke). Bei Laun im einem Garten (Ku).

c) villosum (Lamk. sp.) Auf einem Kartoffelfelde bei Wran
in grosser Menge (Hg)!

Atropa belladonna L. Braunau: am Holzberg (M).

Datura stramonium L. Bei Braunau nur einzeln (M). Bei
Pürglitz in Kartoffelfeldern nicht selten (Hb). Pilsen: im Radbu-
zathal auf einem Composthaufen (Ha).

Verbascum phlomoides L. genuinum. Frauenberg!

Verbascum phoeniceum L. Prag: Lehne über dem Hofe Dol
gegenüber Libčic (Č. f.)! Drabšicer Wald bei Theresienstadt (O).

Scrofularia alata Gil. a) Ehrharti (Stev.) Waldgráben bei
Libušín náchst Smečno (Hg).

Lindernia pyxidaria All. Prag: am Ufer der Moldau zwischen
Wran und Skochovic mit Limosella an einer Stelle in Menge
(Ende Juli 1882), später Mitte August überschwemmt (Hg)!

Mimulus luteus L. Steinschönau: Wiese und Bach in Preschkau,
zahlreich (Hke)!

62

+ Linaria cymbalaria Mill. Verwildert in den Steinfugen eines
aufgelassenen Teiches bei Althof bei Mariaschein (Dichtl).

Linaria minor Desf. Braunau: Sandfelder gegen Weckersdorf u.
a. (M)! Geiersberg, Chotutic bei Plaňan (Hg).

Linaria arvensis Desf. Lissa (V). Sandfeld bei Svinařov bei
Smečno (B)! Moldauthal: bei Wran mehrfach (Hg).

Antirrhinum orontium L. Haida (Hke)! Chotutic, Kouřím, Zvol
bei Wran (Hg). Hrdlivo bei Schlan (B)! Domanic bei Strakonic (V)!

+ Antirrhinum majus L. An der Gartenmauer der Prosmiker
Fabrik bei Leitmeritz zahlreich (C)!

Digitalis ambigua Murr. Sadská, Homolka bei Chrbyně, Šlimberg
gegenůber Wran (Hg). Wlašimer Park! Stadt Sázava (V). Blatná,
Sedlic, Domanic, Bělčic (V).

+ Digitalis purpurea L. Verwildert am Wiesengraben bei
Christiansthal im Isergebirge (Hke)!

Veronica anagallis L. B) pallidiflora. Bei Kolín am Wege
nach Gross-Wosek! Týniště (Ha)!

Veronica montana L. Ostabhang des Buchbergs im Isergebirge

| (Hke)!

Veronica teucrium L. Smečno: Lehnen oberhalb Svinařov, Vi-
nařicer Berg, Homolka bei Chrbyně, Moldaufelsen bei Wran
(Hg).

Veronica prostrata L. Sadská, Vinařicer Berg (Hg).

Veronica opaca Fr. Lhota Jestřebí bei Gross-Wosek!

Veronica agrestis Fr. Bei Selčan háufig (D)!

Pedicularis palustris L. Prag: zwischen Černošic und Radotín
nächst der Bahn (Grögr)! Braunau (M)! Hlinsko häufig (Č).
Pilsen: bei Lobes (Ha).

Pedicularis silvatica L. Braunau háufig (M)! Hlinsko (Č).
Pilsen: bei Lobes; Bolevecer Teiche (Ha).

Rhinanthus serotinus Schónh. Am Můckeberg bei Mariaschein
gar nicht selten (Dichtl). Am Walde Okrouhlik bei Altbunzlau
(Hg). | |

Rhinanthus hirsutus Lamk. Um Steinschönau häufig (Hke).

Euphrasia lutea L. Radobyl bei Leitmeritz (C)!

+ Eufragia viscosa Benth. (Bartsia viscosa L.) fand ich, freilich
nur in einem wohlentwickelten, wiewohl gracilen Exempl. auf
einer vordem regulirten und mit fremdem Grassamen besäeten
Wiese beim Košenicer Hof nächst Chudenic. ©

63

Melampyrum cristatum L. Prager Elbthal: Hain bei Převor
© Leitmeritz: auch bei Menthau, Welbine, am Uhuberg (C). Fasa-
nerie bei Smečno (Vs)!
Melampyrum nemorosum L. Pilsen: Berg Radyně (Ha)! Blafna
bei Čekanic gemein (V). Frauenberg!
Melampyrum pratense L. var. aureum. Wälder zwischen
Trnová und Baně hinter Kónigsaal (Hg).

Melampyrum silvaticum L. Wald zwischen Potenstein und
Litic (S); Wálder um Rožmitál verbreitet; bei Čekanic unterhalb
Zavěšín (V)!

Lathraea squamaria L. Braunau: gegen Märzdorf (M). Um
Steinschönau häufig (Hke).

Orobanche epithymum DC. Schlan: Sandige Lehne nächst dem
Humboldtschachte bei Netovic, auf Thymus angustifolius (B)!
Kreuzberg bei Leitmeritz (C, Pč)! |

Orobanche caryophyllacea Sm. Am Gipfel des Lobosch zahl-
reich, auch bei Skalic und am Langen Berge bei Leitmeritz (C)!
Anhöhe oberhalb Svinařov bei Smečno, Moldaufelsen gegenüber
Wran (Hg).

Orobanche Kochii F. Schultz, Schlan: Kalkhůgel Ripec bei
Kralovic, auf Centaur. scabiosa (B)! Lehne oberhalb Libušín bei
Smečno sehr zahlreich (Hg)! Fasanerie bei Chotěschau (C)!

Orobanche picridis F. Schultz. Schüttenitz: am Kamejček und
am Basalthügel Zadaná mit Aster amellus, Linum tenuifolium (Pč) ı
am Uhuberg daselbst, dann in der Chotěschauer Fasanerie (C)!

Orobanche coerulescens Steph. Am Lobosch spärlich, am Ra-
dobýl, Uhuberg bei Leitmeritz zahlreich (C)! Prag: bei Kuchelbad
(Gregor)!

Orobanche coerulea Vill. Südseite des Mileschauers auf Achillea
millefolium 2 Exempl. (C)!

Orobanche arenaria Borkh. Moldauthal: auch auf der Lehne
gegenüber Třebenic bei St. Johannes (Pč)! Am Kamajčken bei
Schůttenitz náchst Leitmeritz (in einer var. parviflora, oder
vielleicht O. ionantha Kerner ?)*) (Pč)!

Verbena officinalis L. Um Rakonitz seltener (Ku). Dörfer um
Pilsen (Ha).

*) Das Exemplar ist sehr verschrumpft und schwarz, der Blůthenfarbe ganz
verlustig, daher eine sichere Entscheidung über etwaige Identität mit O.
ionantha, die ich von Kerner selbst erhielt, nicht möglich.

64

+ Mentha viridis L. In einem Obstgártchen von Adler-Kostelec

seit Jahren ansássig (Hs)! Bei Rožmitál unter der Žitecer Můhle
(V)!

+ Mentha piperita L. Rožmitál: unter der Žitecer Mühle bei

Nesvačil am Bache mit voriger (V)! Gemüsegärtchen in Adler-
Kostelec, vereinzelt (Hs)! Mauer in Chuděnic!

Mentha aguatica L. a) capitata. Smečno: bei Svinařov am
Waldbache (B)! — d) subspicata (Whe). Rožmitál: am Teich-
damm bei Pinovic (V)!

Mentha hortensis Tausch P) crispa. In Lhota bei Adler-Kostelec
unter Zuckerrůbe (Hs)!

Thymus Marschallianus Willd. (T. pannonicus Rchb.) B) hir-
sutus. Rothenhaus (Roth 1852)!

Thymus augustifolius Pers. Smečno; bei Sadská und Brandeis
gemein (Hg).

Salvia verticillata L. Braunau: am Paterberge und an Mauern
im Klostergarten (M)! Sonneberger Wald bei Steinschönau, Hof-
berg bei Sandau (Hke)! Elbthal: bei Všetat auf Kalkmergel!
Chotutic bei Plaňan, Smečno, Chrbyně (Hg). Pürglitzer Schloss-
berg (Hb)! Bei Hořovic am Bahndamm 1882 zahlreich, wohl
eingeschleppt! Selčan: nur bei Solopisk (D)!

Salvia silvestris L. Elbthal: bei Všetat auf Kalkmergel! Bei
Vinařic im Pochwalower Thale (Krejč).

Salvia pratensis L. Braunau (M)! Rakonitz (Krejč). Bei Sázava
náchst der Glashůtte (V). Fehlt in der Klattauer und Chudenicer
Gegend.

Melittis melissophyllum L. Senftenberg (Hb). Leitmeritz: auch
auf der Lehne gegenüber dem Satanaberg, am Hradischken,
zwischen Menthau und Skalic; Mileschauer Sůdseite (C). Schlan:
auf buschiger Kalkmergellehne „v ostrově“ im Jedomělicer Thal
(B)! und im Kalivoder Wald (Hb); im Laubwald bei še
(B)!

Galeopsis villosa Huds. (G. ochroleuca Lamk). Zahlreich am
Eisenbahndamm bei Straden nächst Mariaschein (Dichtl), wohl
eingeschleppt.

Galeopsis angustifolia Ehrh. Bei Strakonic auf Kalk (V)! mit
G. ladanum latifolia.

Galeopsis versicolor Curt. Auch im Wlašimer Park, am
Blaník! 8) parviflora Knaf. Chlumek bei Leitomyšl (Kl)!
Ortelsberg bei Bůrgstein (Hke).

65

© Stachysgermanica L. Luže bei Leitomysl (Kl)! Pürglitz: oberhalb

Rostok; auch bei Vinařic im Pochwalower Thale (Krejč). Smečno

| (Hg).

- Stachys annua L. Želevčic bei Schlan (B)! Prag: auch aber

| Dvorec!

- Stachys recta L. B. Leipa: am Bahndamm beim Kahlenberge

(Hke)! Ruine Krašov an der Berounka (Krejč). Kouřím, Libušín

bei Smečno, Homolkaberg bei Chrbyně (Hg).

- Sideritis montana L. Prag: oberhalb Dvorce auf der Höhe der

| Lehne auf einem bracheartigen verwahrlosten Felde unter Luzerner-

klee zahlreich 1882! (von Č. f. zuerst gef.).

© Scutellaria hastifolia L. Elbthal: bei Čelakovic auf einem

nassen Felde náchst Selčánek (V)! bei Lissa náchst der Elbe

| auf einer Waldblösse reichlich (V).

Prunella laciniata L. B) alba. Am Zaun des Jabkenicer Thier-

: gartens (Pk).

- Ajuga chamaepitys Schreb. Schlan: lehmiger Feldrand beim

; Judenfriedhof und Kalklehne bei Svinarov (B)!

Teuerium scorodonia L. Prag: im Zävister Thal nächst dem
Denkmal Nickerl's in 2 Ex. (1882 Grégr)! wohl nicht ursprünglich.
Blatna: auf dem Berg Křídle zwischen dem Pilsky-Teich und
Sedlic, Südabhang, zwischen jungen Kiefern auf sandigem Gneis-
boden, etwa in 10 grossen Büschen, mit Epilobium Lamyi, La-
thyrus silvestris, Gnaphalium arenarium, augenscheinlich a:
wild (1882 V)!

Teucrium chamaedrys L. Smečno: Berg Homole bei Libušín
(Vs)! Pürglitzer Beraunthal (Krejč).

Teucrium botrys L. Schlan: Kalklehne bei Pozdeň und bei

Svinařov und Libušín (B)!

© Litorella juncea Bere. Rožmitál: am sandigen Ufer des Žitecer
Teiches bei Nesvačil (V)!

Pinguicula vulgaris L. Katscher bei Rokytnic (Hb). Brandeis:
Rest der Torfwiesen zwischen Hlavenec und Hlavno Kostelní
(Pk). Sumpfwiese bei Hradečno náchst Schlan (B)! Chudenic:
unter dem Herrnstein (Č. £.).

> Utricularia vulgaris L. Elbthal: in Gräben an der Bahn bei

| Všetat, zahlreich blůhend 1882! Teich bei Trhová Kamenice (Č).

© Utricularia neglecta Lehm. Wiesengráben vor dem Eingang
des Höllengrundes bei B. Leipa (Hke). Herzinsel bei Leitmeritz

Tř.: Mathematicko-přírodovědecká, 5

66

(Conrath)! Pilsen: grosser Teich bei Bolevec, Weipernitzer Bach E
(Ha).

Utricularia minor L. Torfmoor bei Gablonz, mit Calla (Hke)
Wiesengräben am Walde Okrouhlík bei Altbunzlau (Hg).

Centunculus minimus L. Pilsen: am grossen Teich in Masse
(Ha)!

Anagallis arvensis L. B) coerulea. Elbthal: bei Všetat häufig!
Peček und Radim bei Plaňan (Hg). Pilsen: bei Bolevec (Ha).
Trientalis europaea L. Hlinsko: Wálder gegen Studnic (Č). B
Leipa: zwischen Sonneberg und Oberliebich; Teich zwischen B.
Kamnitz und Hasel (Hke). Pilsen: am Teiche Kamej bei Bolevec

(Ha)!

Soldanella montana Mik. Frauenberg: nordwärts im engen
Ouerthal am rechten Moldauufer, mit Struthiopteris!

Androsace elongata L. Bei der Nischburger Scháferei (Hb)!
St. Ivan hinter der Fabrik (Hke).

Hottonia palustris L. Alte Elbe bei Čelakovic (V). Sadská (Hg).
Pilsen: Sumpfgraben bei den St. Johannes-Stromschnellen (ri!
Pilsen: Sumpfgraben bei Lobes (Ha)!

Ledum palustre L. Adersbacher Felsen (M)!

Oxycoccospalustris Pers. Torfmoor nächst Grünwald bei Gablonz
(Hke)! | 3

Monotropa hypopitys L. Braunau (M). Steinschönau häufig ©

— (Hke). Sadská, Bunzlau, Chrbyně (Hg).

Pirola media Sw. Steinschönauer Berg (Hke)!

Pirola rotundifolia L. Hlinsko (Č). Wilde Adler bei Klósterle
(Hg). Braunau (M). Sonnenberger Wald bei-Steinschönau (Hke)!
Laubwald bei Svinařov (B)! Rožmitál: Revier „beim Juden“ (V)!

Pirola chlorantha Sw. Braunau: am Holzberg (M)! Wälder des
Hofberges bei Sandau (Wurm). Selčan: häufig in den Wäldern
an der Moldau, bei Vymyšlenka, Wald Pačická (D)! Pilsen: Bo-
levecer Wald gegen den Krkavec (Ha)!

Pirola uniflora L. Hlinsko (Č). Braunau: Paradies, Schönauer
Berge (M)! Potenstein, Kumburg bei Jičín (S)! Leitmeritz: zwischen
dem Jungfernstein und Kreuzberg; bei Welbine (C). Steinschönau,
Langenau, Leipa, Sandau, Kaltenberg bei Kreibiz (Hke)! Pilsen: _
Teich Kamej bei Bolevec (Ha). Rožmitál: schattiger Wald unter
dem Berge Třemšín (V)!

„oje ;° oa ozývat ET Pál AT JENSEN vně a ES SBOOĚO dost TEN)
RE, k iM NE M ee: BR ER RE TE a 135 PRSVA ENG
N EEE HERE EHEN M £ x
RL 2 EEE Reg BT m r
Kn soudě iR Wh

67

3. Choripetalae.

Clematis recta L. Schlan: auch „v ostrově“ im Jedomělicer Thal
und auf der Homole bei Libušín (B, Vs)! Půrglitz: Lehne gegen
Det, auch gegen Stadtel (Hb). Prag: Lehne oberhalb Dvorec (Č. £.)!

Clematis vitalba L. Uferabhang östlich von der Glashütte bei
Sázava (V). © | |

Thalictrum aguilegiaefolium L. Hlinsko (Č). Rýnek bei Ro-

kytniz, bei Senftenberg „v dolech“ (Hb), Klósterle an d. Wilden

Adler (Hg). Braunau (M)! Schilfteich bei Steinschönau, Josephs-

thal im Isergebirge (Hke). |

Thalictrum angustifolium L. p. Sadská (Hg). Rentsch: Wiese
| nahe beim Hofe (Hb).

Pulsatilla vernalis Mill. Pilsen: Kiefernwald am Senecer Teich
(Ha)! auch beim Bahnhof Litic (Hibsch nach Ha).

Pulsatilla pratensis Mill. Vinařicer Berg bei Schlan, Podkozi
unterhalb Svärov (Hg). Tlutzen bei Leitmeritz mit strohgelben
Blumen (C).

© Pulsatilla patens Mill. Leitmeritz: auch am Jungfern- und Raben-
stein (C).

Anemone silvestris L, Berg Homole bei Libušín nächst Smečno
(Vs)! Strakonic: auch am Hradec bei Domanic (V). |

Adonis aestivalis L. Feld bei Domanic náchst Strakonic (V)!
um Blatna fehlend.

Adonis flammeus Jacg. Fuss des Vinařicer Berges bei Smečno (Hg).

Myosurus minimus L. Prag: Festungsgráben unter dem Karlshof

: (©. £)! Rand des Bohnicer Wäldchens (Hke). Nischburg; Rako-
nitz: an der Bahn gegen Pürglitz (Hb). Felder am Fusse des
Spitzbergs bei Leipa (Hke).

Ranunculus paucistamineus Tausch. Leitomysl (f. terrestris)
(Fleischer)! Potenstein (S)! Freudeneck bei Gross-Wosek! Chrbyně
im Unhoster Thal (Hg)! Um Blatna hie und da: Teich Milava,
Teiche bei Skvoretic, Hněvkov, Teich Nový bei Čekanic (V)!
B) heterophyllus (R. radians Revel). Adler-Kostelec: seichte
Tůmpel bei der „Kaplička“ (Hs)!

©- Ranunculus Petiveri Koch. Prag: St. Prokop (V)!

© Ranunculus circinatus Sibth. Prag: Tůmpel der Kaiserwiese

(Hke)! Běchovic (V). Tůmpel bei Houštka bei Brandeis (Hg)!

Blatna: Tümpel an der Uslava bei Buzičky (V)!

bř

ZO O Be N re ER ee RATE ee PNY

68

Ranunculus fluitans Lamk. Elbe bei Čelakovic (V).

Ranunculus illyricus L. Prag: Lehne über dem Hofe Dol ge- ©
genüber Libčic (Č. £.)! auch bei Korycan (Jirsák) !

(Ranunculus lingua L. Schiessniger Teich bei Leipa (Hke).

© Ranunculus Steveni Andrz. Bei Wittingau auf einer Wiese nächst
der Stadt (Krizek)! wohl wie anderwärts nur eingeführt.

Ranunculus nemorosus DC. Schlan: „v ostrově“ im Jedomělicer
Thal (B)!

Ranunculus polyanthemus L. Berg Plešivec bei Karlstein (f.
latisecta, Handschke)! Fasanerie bei Gr. Wosek! Adler-Kostelec:
beim Steinbruch (Hs)!

Ranunculus sardous Crantz. Felder hinter dem Spitzberg bei
Leipa (Hke). Feld bei Strehom hinter Sobotka («. S)!

Trollius europaeus L. Wiese bei Neratovic a. d. Elbe (Pk).
Wiesen bei Jelčan nächst Zäsmuk (Hg). Svinařov bei Smečno
(B)! Rentsch, Lišan (Hb). Von Rožmitál her bis Schlůsselburg,
bei Blatna nur an einer Stelle nächst Sedlic (V).

Helleborus viridis L. Bei Puschina auf der Kosel náchst B.
Leipa, wahrscheinlich nur verwildert (Hke)!

Nigella arvensis L. Elbthal: bei Sadská, Lissa, Altbunzlau (Hg).
Zwischen Theresienstadt, Hrdly u. Voleško im Getreide massen-
haft (C). Oberhalb Svinařov bei Smečno in Menge (Hg). Pilsen:
Radbuza-Uíer (Ha)!

A guilegia vulgaris L. Geiersberg (Hg). Potenstein (S)! Plánerkalk-
lehnen oberhalb Svinařov bei Smečno (Hg). Kaliwoder Wald bei
Rentsch (Hb). Blatná: im Wald bei Klein-Turná (V).

Aconitum variegatum L. Senftenberg: an der Wilden Adler (Hb),
Wiesen „u zámku“ bei Sadská (Hg). Schlan: im Jedomělicer ©
Revier auf einer Plánerkalklehne mit Lathyrus heterophyllus
(B)! Pürglitz: Beraunlehne gegenüber Nezabudic (Hb).

Berberis vulgaris L. Felsen von Bechyň, mit Ligustrum!

Nymphaea candida Presl. Teich bei Trhová Kamenice (Č), wo im ©
| Vorjahre H. Hansgirg die echte N. alba angegeben.

Nuphar luteum Sm. Elbthal: auch bei Altbunzlau häufig!

Papaver rhoeas L. B) strigosum Bönn. Schlan: am Ufer nächst
dem Wege bei Trpoměch (B)!

Papaver argemone L. ß) leiocarpum. Košenic bei Chudenic!

Corydalis cava Schw. Braunau: Bieberstein (M)! en ä
Oberliebich (Hke). |

EoETORTıE digitata Pers. Prag: auch im Radotiner Thal (Hke).

A

A MŽ JF OY P E P UN: Z T V TA T v ny A p VR A
M T 0 A
» u Ä len & J “

69

Corydalis fabacea Pers. Braunau: gegen Märzdorf zu (M)! Stein-
schönau mehrfach, Oberliebich (Hke). Pilsen: bei Doudlebec,
Bukovic, Radyně (Ha)!

Fumaria rostellata Knaf. Als Gartenunkraut in Steinschönau, doch
selten (Hke).

Fumaria Vaillantii Lois. Prag: Podbabalehne (Č. £.).

+ Fumaria parviflora Lamk. Im Klostergarten zu Braunau ver-
wildert (M)!

| Fumaria Schleicheri Soy. Willem. Prase: Moldaufelsen zwischen
Husinec und Klecan (Č. £.).

+ Iberis umbellata L. Auf Schutt und Mauern bei der Thalrestau-
ration in B. Leipa verwildert (Hke).

Thlaspi perfoliatum L. Lehne oberhalb Svinařov bei Smečno
(Hg).

B) longipes Čel. Strassenrand unter den Pappeln bei Častolovic
(Hs)!

Thlaspi alpestre L. Prag: bei Hodkovičky (Hke). Pilsen: bei
Bukovec an der Beraun in Menge (Ha)! Park von Bechyně!
Thlaspi montanum L. Prag: St. Prokop Felsen im Walde spärlich

(V)!

Isatis tinctoria L. Bahndamm gegen Senomat, Rakonitz (Hb).

Coronopus Ruellii All. Gross-Wosek: bei Freudeneck und Lhota
Jestřebí häufig! Schlan: bei Střebichovic, Želevčic (B)!

„+ Lepidium perfoliatum L. War auch auf der Keppel’schen Insel
bei Prag an der Bahn lod dem Nordwestbahnhof zahlreich
(5); ob noch?

Cardaria draba Desv. Schlosspark zu Neuschloss bei Leipa (Hke).

_ Draba verna L. ß) rotundata. Bei Selčan, besonders gegen
Vosečan (D)!

Alyssum saxatile L. Pilsen: Beraunfelsen bei St. Georg (Ha)!
Felsen von Bechyně!

Alyssum incanum L. Sázawathal: um Sázava (V). Pilgram!

Lunaria rediviva L. Am Gipfel des Křemešník bei Pilgram
ziemlich zahlreich! (Bestätigung der alten Presl’schen Angabe).

Cardamine bulbifera R. Br. Sonneberger Wald bei Steinschönau
häufig (Hke). Unhoster Thal: Wald Kazatelna beim Forsthaus
Chrbyně (Hg). Buchwald auf der Krušná hora bei Neu-Joachims-
thal und Buchwald beim Forsthaus Piska bei Pürglitz, mit Daphne
mezereum (Hb). Rožmitál: am „Hraničný hřeben“ und unter dem
Hengstberg mit der folgenden (V)!

IE NE
MEN RN

70

Cardamine enneaphylla R. Br. Braunau: unter der Elisabeth-
höhe (M)! Prag: auch im Radotiner Thal gegenüber Kopa-
nina (Hke)! |

Cardamine amara L. a) Um Selcan überall häufig (Dr)!
B) hirta Wim. Adler-Kostelec (Hs)! (eine Spielart mit zur ©
Spitze hellpurpurn angelaufenen Blumenblättern). |

Cardamine impatiens L. Braunau: Rosenthal; am Bieberstein ©
bei Schönau u. s. w. (M)! Kaltenberg, Schlossberg bei B. Kam-
nitz, Steinschönau (Hke). Elbthal: Wälder an der Isermündung -©
bei Brandeis, Sadská (Hg). Wald Kazatelna bei Chrbyn& (Hg). ©
Am Křemešník bei Pilgram! | |

Arabis brassicaeformis Wallr. Vinařicer Berg bei Smečno,
Berg Homolka bei Chrbyně; Moldauufer gegenůber Wran bei
Trnová und Měchenic (Hg). :

Arabis arenosa Scop. Sopotnic bei Potdnskth. auf Felsen des
Adlerflusses (S)! Bechyně: Felsen im Schlosspark häufig! Frauen- ©
berg: Wälder nächst der Moldau nordwärts! Š

Arabis petraea Lamk. Mrákovlehne bei Srb nächst Smečno (Vs)! ©

Barbarea vulgaris R. Br. a) pachycarpa. Moldauufer bei ©
Wran; bei Sadská; bei Bárnwalde an der Wilden Adler (Hg).

b) arcuata (Rchb). Bei Selčan und im Moldauthale nur diese,

gemein (Dr)! Blatná: bei Kl. Turná, bei Sedlec, bei Strakonic

häufig (V).

Barbarea stricta Andrz. Moldauufer nächst Prag: gegenüber
Letky (©. f.) und bei Dvorce (Hke); südlicher bei Seje, Živo- ©
houšť u. s. w. (D)! Blatná: bei Busic an der Uslava (V). |

Euclidium syriacum R. Br. Bei Běchovic auch 1882 an Weg- —
rándern mit Sclerochloa dura, und zwar zahlreich (Pk).

Camelina foetida Fr. «) integerrima. Preschkau bei Stein-
schónau (Hke)! Svinařov bei Smečno (Hg).

B) dentata (Pers). Blatná: bei Lažánky im Flachs (V). ž
Sisymbrium Loeselii L. Stadtmauern in Kouřím (Hg). ž
Erysimum repandum L. Braunau: bei der Sandschenke (M)! 4
Erysimum durum Presl. Smečno: im Thiergarten und auf der ©

Homole bei Libušín (Vs)! si
Diplotaxis muralis DC, Prag: bei den Kalköfen oberhalb Dvorce ©

häufig! i

var. G) angustisecta (Blätter alle fiederspaltig, schmal- ©

zipfelig wie bei D. tenuifolia DC.). — So bei Melnik (Grégr)! ©

11

Brassica elongata Ehrh. Prag: vollkommen wild auf der Lehne
‘oberhalb Dvorce zwischen Gesträuch, auch oben auf dem Pla-
teau auf Brachen, zwischen Erdápfeln, in Menge und in be-
tráchtlicher Ausbreitung! (von Č. fil. entdeckt).

+ Sinapis alba L. Um Steinschönau öfters verwildert, bei Prag
auch oberhalb Branik desgl. (Hke).

Rapistrum perenne All. Von der Welleminer Strasse gegen den
Lobosch; Fasanerie bei Chotěschau (C).

Reseda luteola L. Bei Sadská und Kouřím zerstreut (Hg).

Drosera rotundifolia L. Hlinsko häufig (Č). Häufig um Wich-
stadtl, Klösterle, Bärnwald (Hg). Torfwiese Stejskava bei Třtic
(Hb). Rozmitäl, Thorovicer Torflager bei Schlüsselburg (V).

Parnassia palustris L. Elbthal: bei Všetat! Zásmuk häufig (Hg).

Viola odorata L. Alt-Rožmitál; fehlt in der ganzen Gegend von
Blatna (V). |

Viola collina Bess. Radim bei Peček; Svinařov bei Smečno,
Chrbyně (Hg), Kalklehne bei Řisut náchst Schlan (B)! Bei Ro-
žmitál am Třemšín (V).

Viola arenaria DC. Pilsen: beim Liticer Bahnhof, Berg Chlum
bei Dobraken (Ha)!

Viola stagnina Kit. Wiesen unter dem Teiche beim Sedlicer Thier-
garten zahlreich (V)! i

Viola pratensis M, K, Torfige Wiese bei Běchovic (Pk).

Helianthemum chamaecistus Mill. Braunau: beim Birken-
wäldchen hinter dem Olberge (M)! Um Selčan gemein (D)!

Portulaca oleracea L. a) Gegenüber Štěchovic in Brunšov am
Felsen des Dorfplatzes (Gregr)! Auf der Keppelschen Insel bei
Prag, nächst der Bahn (S).

Montia fontana L. (rivularis Gm.). Wichstadtl (Hg). Rieselbäch-
lein am Berge Kazatelna bei Potenstein (S)! „Vavřinec bei Zá-
smuk (Hg). Glashütte Sázavaj (V)! Thořovicer Torfmoor bei
Schlüsselburg (V)!

Scleranthus intermedius Kitt. Sandboden „na Mrzeně“ bei
Cekanic nächst Blatna, mit den muthmasslichen Eltern (V)!
Herniaria hirsuta L. Sandfeld nächst dem Thiergarten am Wege

von Jabkenic nach Loučím zahlreich (Pk).

Spergula Morisonii Bor. Adler-Kostelec: sandige Waldheide
gegen Zdelov am Fahrwege beim Bilde St. Salvator (Hs)! Prag:
Moldaufelsen zwischen Husinec und Klecan (Č. £.)!

Spergula arvensis L. 5b) leiosperma (sativa Bönn.). Blatna:
an Teichen bei Vrbno in Menge (V)!

a a.
u d vt

12

Sagina nodosa Mey. Braunau: im Ausstich bei der Bahn (M).

Am Pihler Teich bei Leipa (Hke). Elbthal: Sadská (Hg)! Elbe-
wiesen bei Lissa (V).
Alsine tenuifolia Wahl. B) viscosa. Elbthal: Sandfluren bei

Lissa (V); Trift unter der Neratovicer Brücke (Pk). Sandige

Triften bei der Schäferei Těhule bei Hrdlivo nächst Schlan (B)!

Arenaria serpyllifolia L. 0) leptoclados. Mariaschein (nach
Dicht]).

Cerastium brachypetalum Desp. Berg Strážička bei Leitme-
ritz (C)! Im Moldauthal nächst Selčan häufig (D)!

Cerastium glomeratum Thuill. Wäldchen am Herrnstein bei
Neugedein (©. £)! Am Tuhost oberhalb Schwihau! Blatna:
Wiese bei Lazänky und bei Gross-Turnä sehr häufig (V)!

Cerastium semidecandrum L. (a) scariosum Čel.). Bei Selčan
zwischen Roth-Hrädek und Lhotka und bei der Burg bei Je-
senic (D)!

Cerastium glutinosum Fr. Um Selčan überall gemein (D)! Ra-
dobyl bei Leitmeritz (C).

Stellaria media Vill. 0) apetala Tausch (S. pallida Piré). Prag:
auch im Säzawathale nächst Davle!

Stellaria Frieseana Ser. Am Padrt-Teiche zwischen Strašic und
Rozmitäl an SD een auf vermoderten Baumstrünken zahl-
reich (V)!

Stellaria palustris Ehrh. Sumpf beim Bahnhof von Leipa,
Hirschberger Teich (Hke).

Stellaria graminea L. y) micropetala, Blumenblätter viel
kürzer als der Kelch. — So bei Čekanic nächst Blatna (V)!

Kohlrauschia prolifera Kunth. Homolkaberg bei Chrbyně (Hg).

Zbečno, Všetat bei Rakonitz (Hb). Bei Selčan und im Moldau-
thale häufig (D)! Stadt Sázawa (V). Pilsen: Radbuzathal, Stein-
brůche gegen den Weissen Berg (Ha)! Blatna: Felsen bei Kl.

Turna (V).

Dianthus armeria L. Poteniiéli (S)! Wald Karabina bei Chr-
byně (Hg).

Dianthus Carthusianorum L. Südböhmen: Felsen von Bechyň!
Frauenberg!

Dianthus silvaticus Hoppe. Pilsen: im Bory-Wald, bei Bu-
kovec (Ha)!

Dianthus superbus L. Bei Sadská mehrfach (Hg). Pilsen: Mies- k

thal oberhalb Wenuschen (Ha)!

. $ Jy P
BP
= a. A ” EN IN ek
Ba p 5 er ee Ki

db ee TREE Far

ee Im an z 2 ř s Kia
EEE ERTL EEE er TEE ER z úkon s o Tr

RÁM PŘ r kk bo a

BEL

rege

13

Silene gallica L. Bei Schönwald nächst der preussischen Grenze
im Adlergebirge (Hg). Feld am Fussweg von Gross-Auřim nach

| Tanndorf (Hb).

Silene nutans L. ß) glabra (8. glabra Schk., S. infracta W. K.).
Bei Nimburg (Všetečka 1849, die vollkommen kahle Form)! Die
interessante, dem Melandryum silvestre 6) glaberrimum analoge
Varietát ist neu für Böhmen.

Silene italica Pers. Im Moldauthal noch in der Selčaner Gegend
auf Felsen gegenüber Kobylnik (D)!

Silene otites Sm. Kouřím, Sadská, Altbunzlau (Hg).

Melandryum noctiflorum Fr. Kouřím und Zásmuk (Hg).

+ Malva Mauritiana L. Auf Schuttplätzen hinter dem Stadtpark
zu B. Leipa verwildert (Hke)!
Lavatera thuringiaca L. Am Bache Kanovnice bei Sadská (Hg).

Hypericum humifusum L. Klösterle an der Wilden Adler (Hg).
' Moldauthal: bei Zivohoust, Hněvšín, auch bei Selčan, nirgends
háufig (D)! Bolevec bei Pilsen (Ha)! Chudenic: Trift unter dem
Berge Tuhošť!

Hypericum hirsutumL. Steinschönau: im Scheiba’er und Sonne-
berger Wald, Berg Sustrich (Hke). Sadská, Homolkaberg bei
Chrbyně (Hg).

Elatine triandra Schk. Prager Moldauthal: am Moldauufer
zwischen Wran und Skochovic, mit Lindernia (Hg)! Blatna: in
Wiesengräben der Ebene häufig, auch am Rojicer Teich bei
Sedlec und im Teich bei Pole nächst Thořovic in Menge (V)!

Elatine hexandra DC. In der Gegend von Blatna häufig: Teich
Nový und Teich v Trchovech bei Čekanic in Menge, Ufer des
Turner Teiches [Milava] in Menge, Teich in Lažan, Teich bei
Radomyšl nördlich von Strakonic (V)!

Elatine hydropiper L. In Wiesengräben der Ebene von Blatna
häufig, auch am Rojicer Teich bei Sedlec, am Teich Milava, am
Teiche Velká Kuše bei Vrbno (V)!

Oxalis stricta L. In Steinschönau als Gartenunkraut häufig (Hke).
Moldauthal: um Wran verbreitet (Hg), unterhalb Živohoušť an
der Moldau, in Selčan und Vosečan in Gärten (D)! Felsige Sá-
zawaufer östlich von der Glashütte bei Sázawa (V)! Půrglitz:
im Gebüsch der Stadtler Wiese (Hb).

+ Oxalis corniculata L. Im Schlossgarten zu Adler-Kostelec
seit Jahren verwildert (Hs)!

R!
N

74.

ER 120 a” co RSC aß
= = BERN ie re Ense
i v PRA TR še

Impatiens parviflora DC. In letzter Zeit im nördlicheren Böhmen — 4

mehrfach verbreitet. Am Eisenbahntunell bei Chotzen (Kl)! Ei-
senbahndamm hinter der Brücke bei Čelakovic (V). Holešovicer
Heide bei Prag (Hke). Hetzinsel bei Leitmeritz (C). Zahlreich
an der Elbe bei Aussig, besonders am rechten Ufer gegen
Schwaden hin (Dichtl). Elbufer bei Obergrund bei Tetschen bei
der Eisenbahnbrücke der Nordwestbahn sehr zahlreich, auch auf
Schuttplätzen in Steinschönau (Hke).

Geranium columbinum L. Geiersberg, Vlčí doly bei Zásmuk,
Vinařicer Berg, Chrbyně (Hg). Südböhmen: Wald bei Klein-Turná
nächst Blatna, Berg „Červánky“ [Morgenröthe] bei Strakonic
(V). Bechyně!

Geranium dissectum L. Jedomělic bei Schlan (B)! In Selčan
als Gartenunkraut (D)! Bei Prušic nächst Schwarz-Kostelec im
Kartoffelfelde (V).

Geranium pyrenaicum L. Wüste Plätze im Schlosspark zu
Reichstadt (Hke)! Um Graupen und Mariaschein an Zäunen
und auf Grasplátzen nicht selten (Dichtl).

© Geranium sanguineum L. Höllengrund bei Neuschloss, dann bei

Hirnsen (Hke). Im Moldauthal südwärts noch bei Živohoušť (D)!

Geranium silvaticum L. Isergebirge: Wiesen bei Josefsthal,
Maxdorf, Antoniwald u. a. (Hke)!

Geranium pratense L. Wegránder um Steinschönau; im Iser-
gebirge bei Maxdorf (Hke).

Geranium phaeum L. In einem Grasgarten bei Klósterle am
Adlergebirge in Menge wild (Hg).

Radiola linoides Gmel. Pilsen: am grossen Teich bei Bolevec in
Menge (Ha)! auch am Waldsumpf gegen Záluží ebendort (Ha).

Linum tenuifolium L. Leitmeritz: auch am Radobyl mit Eu-
phrasia lutea (C)! Berg Homole bei Libušín náchst Smečno (Vs)!

Polygala amara L. a) genuina. Schlan: Lehne bei Risut und
bei Svinařov (B)!
b) austriaca (Crantz). Elbthal: Sadská (Hg)! Elbewiesen bei
Lissa (V). Torfwiesen zwischen Hlavenec und Hlavno Kostelni
nächst Altbunzlau; dann im feuchten Kiefernwalde beim Nera-
tovicer Bahnhof (Pk).

Monananznz alpestris Spach (Ch. coriacea Opie). Schlan:
Lehne bei Risut (B)! Renčer Gemeindewald; bei Hředly in einem
Kiefernwald gegen den Berg Zbän; bei Pürglitz: auf Sokolí, Niž-

NETZ

15

burg (Hb). Um Pilsen häufig; Radyně bei Alt-Plzenec (Ha)!
Blatna: Wald bei Klein-Turna (V).

Dictamnus albus L. Schlan: auch im Jedomělicer Thal auf der
Lehne „v Ostrově“ (B)!

-Rhamnus cathartica L. Südböhmen: bei Blatna im Walde bei

Vahlovic; auch am Berge Hradec bei Domanic (V).

Oenothera biennis L. Wilde Adler bei Pastvin (Hg). Frauen-
berg: bei dem Křešicer Forsthause!

Epilobium hirsutum Jacg. Skuhrov bei Rožmitál (V).

Epilobium Lamyi F. Schultz. Kalkhügel zwischen Strakonic und
Domanic: am Hradec, Červánky, Kuřidlo u. s. w. sehr háufig;
dann am Sůdabhang des Křídle bei Sedlic ziemlich háufig, und
bei Klein-Turna im Waldschlage auf Kalkboden (V)!

Epilobium tetragonum L. (E. adnatum Griseb.). In der Ebene
von Blatna bisher nur auf einem Wiesendamme (V)!

Epilobium obscurum Schreb. Um Čekanic und um Rožmitál
häufig (V).

Epilobium alpinum L. 5) nutans Tausch. Bei Bärnwalde im
Adlergebirge häufig, öfter mit E. obscurum (Hg)!

= Epilobium aggregatum Čel. b) minus (E. obscurum X col-
linum). Chudenic: bei St. Anna und im Schlage am Wege vom
Bad nach der Baumschule (©. £.)!

< Epilobium Knafii Cel. (E. parviflorum X roseum). Radim bei
Peček (Hg).

< Epilobium phyllonema K. Knaf. (E. palustre X obscurum).
Wiesen bei Vysoká nächst Milín im Graben mit den Eltern (V)1.

Circaea lutetiana L. Berg Kazatelna bei Potenstein (S)!

Circaea intermedia Ehrh. Rozmitäl: Wälder bei Rozelau häufig
(V). Steinschönau (Hke)! Hlinsko (Č).

Circaea alpina L. Pastvín an der Wilden Adler (Hg). Litic (S)!
Braunau: Ringelkoppe, Faltengebirge (M)! Isergebirge: auch
am Weg zu den Bauden bei Josephsthal, bei Christiansthal (Hke)!
Verbreitet in den Rožmitaler Wáldern (V)!

Myriophyllum verticillatum L. Radim bei Peček, Sadská, Alt-
bunzlau, Chrbyně am Loděnicer Bache (Hg). In Tümpeln der
Ebene von Blatna ziemlich háufig (V)! Die sterile Landform im
Torfmoore von Thořovic (V)!

Myriophyllum spicatum L. Teiche und Uslavafluss bei Blatna (V).

Hydrocotyle vulgaris L. B. Leipa: auch am Pihler Teiche (Hke)!

ESP
ou ET otys

16

Eryngium campestre L. Bei Zásmuk südlich der Elblinie schon
selten (Hg). | |

Sanicula europaea L. Hlinsko häufig (©). Braunau (M)! Um

-© Steinschónau verbreitet (Hke). Waldsümpfe bei Božkov nächst
Pilsen (Hora)!

Astrantia major L. Vlčí doly bei Zásmuk, Zabitá rokle bei Chr-
byně náchst Unhošt (Hg). Schlan: in der Fasanerie bei Smečno
(mit Sanicula) und bei Svinařov, dann im Jedomělicer Thal (B)!
und im Kalivoder Wald, auch auf Wiese Stejskava bei Třtic (Hb).

Cicuta virosa L. Alt-Bunzlau; Loděnicer Bach unter Svárov (He).
Lobes bei Pilsen (Ha)!

Berula angustifolia Koch. Elbthal: bei Všetat!

Falcaria vulgaris Bernh. Südböhmen: auch bei Břežnic (V).

Pimpinella magna L. Prag: Cibulka, Štěchovic (Grégr)! Alt-
Smolivec bei Rožmitál (V).

Bupleurum rotundifolium L. Schlan: am Kalkhůgel Řipec bei
Kralovic im Haferfelde (B)!

Bupleurum longifolium L. Wald Kazatelna bei Chrbyně im
Unhoster Thal (Hg). Schlan: Waldlehne „v ostrově“ im Jedo-
mělicer Thal (B)!

Bupleurum falcatum L. Elbthal bei Všetat auf Kalkmergel
häufig! Kouřím und Molitorov, Vlčí doly bei Zásmuk, Radim
bei Peček, Homolkaberg bei Chrbyně, Libušín bei Smečno (Hg).
Wlaším: nur im Schlossparke! |

Seseli hippomarathrum L. Im Moldauthal auch bei Štěchovic
(Grégr)!

Seseli glaucum Jacq. Moldaufelsen südwärts noch bei Živohoušť,
Trenčín, sehr häufig (D)! Felsen Alt-Kouřím bei Kouřím (Hg).

Seseli coloratum Ehrh. Cibulka bei Prag (Gregr)! Wald Vosträk
bei Kouřím, Elbauen bei Sadská (Hg). Blatna: nahe dem Turner
Teich [Milava] bei Sedlic, auch beim Pilský-Teich bei Cekanie(V\)}!

Seseli libanotis Koch. Elbegebiet: auch bei Sadská auf Elbe- ©
wiesen (Hg).

Pastinaca opaca Bernh. Chudenic: auch bei Kaniček zahlreich |
Rožmitál: bei Nesvačil und im Dorf Glashůtten; bei Blatna auch
bei Gross- und Klein-Turná und bei Rojic; Mühldamm bei Stra- ©
konic (V).

Peucedanum cervaria Cuss. Sadská, Svinařov bei Schlan (Hg).
Neuhůtten (Grégr)! Blatna: nur am Berge Křídle bei Sedlic (V).

kroji

Peucedanum oreoselinum Mönch. Am Grossen Teich bei Hirsch-
berg (S)! B. Leipa: bei Schwora, Zuckmantel und Künast (Hke).

Peucedanum palustre Mönch. Torfmoor bei Grünwald nächst
Gablonz; Sumpfwiesen zwischen Sonneberg und Manisch (Hke)!

Imperatoria ostruthium L. Wilde Adler bei Klösterle, Ober-
Bärnwalde, Friedrichswalde im Adlergebirge (Hg).

Archangelica officinalis Hoffm. Grosse Iserwiese im Iserge-
birge, auch sonst häufig in Bauerngärtchen und daraus ver-

„wildert (Hke).

Levisticum officinale Koch. Wilde Adler bei Schwarzwasser,
Lichtenau (Hg).

Laserpitium latifolium L. «) glabrum. Schlan: Rand des
Waldes Ostrov im Jedomělicer Thal, nicht häufig (B)!

Laserpitium prutenicum L. Elbthal: Sadská (Hg). Rožmitál:
Weidengestráuch am Wege von Roželau nach Alt-Smolivec (B V)!
Chudenic: auch auf Wiesen bei Košenic sehr zahlreich mit Se-
linum carvifolia!

Caucalis daucoides L. Radim bei Peček, Homolkaberg bei Chr-
byně (Hg). |

Scandix pecten Veneris L. Eibthal: bei Všetat! bei Lhota Je-
střebí náchst Gr. Wosek im Felde mit Bifora!

Anthriscus vulgaris Pers. Häufig in den Dörfern nördlich von
Kolin bis Gross-Wosek! In Alt-Bunzlau und umliegenden Dör-
fern häufig (Pk).

Cerefolium sativum Bess. Wüste Plätze im Schlosspark zu Reich-
stadt (Hke).

Cerefolium nitidum Čel. Im Walde Leithen bei Deutschbrod
(J. Novak)!

Chaerophyllum bulbosum L Sadská, Chrbyně am Lodenicer
Bach (Hg). Schlan: Bakover Fasanerie am Bache (B)! Selcan:
Rain úber dem Teich Musík bei Dublovic (D)!

Chaerophyllum aromaticum L. Im Gebiet der Wilden Adler
verbreitet (Hg). Buda bei Sázawa, Wiesen bei Nesvačil gegen
Pinovic bei Rožmitál reichlich (V)!

- Myrrhis odorata Scop. Wiesen bei Sonneberg nächst Stein-
schönau (Hke)!

Conium maculatum L. Alt- Rožmitál und bei Bělčic in Menge (V).

Bifora radians MB. Weizenfeld hinter Opolan unter dem Woško-
berge gegen Gross-Wosek zu, an der Cidlina (Grégr)! Auf Fel-
dern des Höhenzuges zwischen Freudeneck und Lhota-Jestřebí

78

bei Gross-Wosek auf Weizen- und Gerstenfeldern in grosser

Menge!
Ribes grossularia L. Steinschönau: im Sonneberger Wald, am
. Kitzberg und Tschoschkenstein; am Koselberge bei B. Leipa,
Ortelsbere bei Zwickau, überall wildwachsend (Hke). Im Wald
bei Chrbyně und im Walde unter der Kirche oberhalb Libušín
wildwachsend (Hg).
Ribes alpinum L. Sonneberger und Schaiba’er Wald, Forst, Stein-

schönauer Berg (Hke). Wald Čížovka bei Chrbyně, Homole bei

Wran (Hg).
Ribes nigrum L. Ober-Erlitz bei Grulich (Hb). Wald bei Moli-
torov nächst Kourim (Hg).

Saxifraga aizoon Jacg. Pürglitz: auch auf Felsen der Mündung
des Klučnathals bei Roztok (Hb). Auf der Homole bei Wran
-auch in der steilen Bergschlucht mit Dianthus caesius in Menge
(« und 8 Hg)!

Chrysosplenium alternifolium L. Um Steinschönau häufig
(Hke). Hlinsko häufig (©). Am Křemešník bei Pilgram!

Chrysosplenium oppositifolium L. Isergebirge: bei Josephs-
thal; in einem Báchlein zwischen Kottowitz und Haida, und im
Erlbruch am Südrande des Sonneberger Waldes bei Steinschönau
(Hke)! Rožmitál am Waldbach unter dem Berge Koubovka bei
Roželau mit Ch. alternifol. zahlreich zusammen (V)!

Bulliarda aguatica DC. Am Grossen Teiche bei Bolevec bei
Pilsen (Ha)!

Sedum rhodiola DC. Nach Handschke auch auf der Schneekoppe.

Sedum purpureum Schult. Chudenic: Mauer in Slatina, spärlich
(C. £.)!

Sedum album L. Steinschönauer Berg, Sonneberger Wald, Felsen
bei Sandau (Hke). Libušín bei Smečno, Mauern in Zásmuk (Hg).
Felsige Lehnen an der Säzawa östlich von der Glashütte zu
Sazawa (V)!

Sedum rupestre L. («. glaucum). Südböhmen: sandige Anhöhe
bei Pačelic nächst Blatna, reichlich (V)!

Sempervivumsoboliferum Sims. Bei Kouřím, auch blühend (Hg).

Cotoneaster vulgaris Lindl. Wäldchen gegenüber Radim bei
Peček, Lehnen oberhalb Svinařov und Libušín, Vinařicer Berg (Hg).

Pirus malus L. «) glabra. Homole bei Wran (Hg).

B) tomentosa. Ortelsberg bei Bürgstein, steril (Hke)!

19

Pirus aria Ehrh. Lehnen oberhalb Svinařov und Libušín bei
Smečno (Hg).

Pirus torminalis Ehrh. Moldaufelsen gegenüber Wran (Hg). Berg
Kuřidlo bei Strakonic (V).

Rosa pimpinellaefolia L. Leitmeritz: auch auf dem Bergrůcken
zwischen Podewin [Podviní] und der Trnovaner Strasse (C).
Rosa gallica L. Chlumec an d. Cidlina (Hb). Kouřím: Chrbyně
bei Unhošt (Hg). Waldhau bei Svinařov náchst Smečno (B)!

Rentsch gegen Kroučov (Hb).

Rosa trachyphylla Rau. Schlan: Waldlehne „v ostrově“ im Je-
domělicer Thal (B)! Wald Litovsko bei Chrbyně, hochstámmig
(Hg)! Moldauthal bei Wran (Hg).

Rosa alpina L. Gipfel des Křemešník bei Pilgram! Wilde Adler
bei Klósterle, Bárnwald u. s. w. (Hg). Sonneberger Wald bei
Steinschönau (Hke)! Isergebirge: auch bei Maxdorf, Josephs-
thal, Antoniwald häufig (Hke). Ostabhänge des Berges Rabney
bei Türmitz (Dicht)).

Rosa cinnamomea L. Verwildert an Gartenmauern in Zásmuk ©
und bei Geiersberg im Schlossgarten (Hg)!

Rosa coriifolia Fr. Bärnwald an der Wilden Adler (Hg). Gross-
Wossek! Sadská, Wald Vostrák bei Kouřím, Svinafow, Bad
Sternberg (Hg).

Rosa rubiginosa L. Adler-Kostelec (B. setoso-hispida, Hs)! Ober-
liebich bei B. Leipa (Hke). Geiersberg, Zásmuk, Chrbyně (Hg).
Vinařicer Berg bei Smečno («. laevis B)! — Berg bei Pinovic
náchst Rožmital und Wald oberhalb Bělčic (V)!

Rosa tomentosa L. a) vulgaris (R. umbelliflora Sm.) Geiers-

‚berg, Wichstadtl, Bärnwalde (Hg). Rokytnitz (Hs. B scabriuscula) !

Jabkenicer Thiergarten (Pk). Gross-Wosek! Sadská (Hg). Svi-
nařov bei Smečno (B)!
b) simplicidens (R. tom. a) genuina Fiek Fl. v. Schles.).
Blättchen einfach gesägt, nur einzelne Zähne mit einzelnen
Nebenzähnchen. — So erst neuestens im nördlichsten Böhmen
beobachtet: bei Steinschönau im Waldhau am Südabhang des
Kitzberges und am Steinberge im Sonneberger Walde (Hke)!

Agrimonia eupatoria L. Weder um Rožmitál, noch um Blatna;
erst bei Strakonic (V).

Agrimonia odorata Mill. Bei Chudenic in Dörfern wohl nur
verwildert: am Rande eines Grasgärtchens in Slatina! und früher
ebenso in Chocomyšl!

v sd ta 0 B

N EEE RE Cd a Maa RE ada vy bono 3 Caha: N yo 0 V k Fee data, ŘEC E. yo
EEE ar FE

DR,

80

Poterium sanguisorba L. Um Blatna mehrfach (V). Hlinsko (Č).

Geum rivale L. Hlinsko (Č). Braunau (M)!

Potentilla reptans L. var. erecta, Stengel aufrecht wachsend,
Pflanze dichter behaart. — So am grasigen Damme am Ostrand ©
der Fasanerie Bačov bei Gross-Wosek! Bei Adler-Kostelec unter ©
der Synkower Lehne (Hs)!

Potentilla cinerea Chaix. Sadská, Smečno (Hg).

Potentilla alba L. Sadská; Vestec an der Isermůndung (Hg).
Schlan: Waldrand bei Drnek (B)! Rakonitz, an der Bahn „u spra-
vedlnosti“ (Ku)!

Potentilla canescens Bess. $) fallax Uechtr. (s. Fiek Fl.
v. Schles.) Am Riesengebirge: bei Schatzlar (Pax)!

Potentilla recta L. Sonneberger Wald bei Steinschönau, Stein-
bruch bei Hirnsen (Hke)! Adler-Kostelec: Feldhügel gegen Ča-
stolovic (Hs)!

Potentilla rupestris L. Leitmeritz: auch am Grossen Ra-
dischken, Sůdostseite (C). Pürglitz: beim Paraplui und am Schloss-
berg auf Felsen (Hb).

| Potentilla norve gica L. Am Thořovicer Teiche bei Schlůssel-

burg (V).

Potentilla supina L. Neuschloss (Hke)!

Comarum palustre L. Teich bei Trhová Kamenice (Č).

Rubus saxatilis L. Schlan: Kalklehne „v ostrově“ im Jedomě-
licer Thale und bei Svinařov (B)! Bei Krašťovic und unterhalb
Zavěšín bei Čekanic (V).

Rubus suberectus Anders. Pastvín an der Wilden Adler (Hg).
Bei Gr. Wosek häufig mit seltenerem R. plicatus! Chrbyně bei
Unhošt (Hg). Berg Blaník bei Wlaším, Křemešník bei Pilgram !
Rožmitál (V).

Rubus thyrsoideus Wimm. Laubwald bei Svinařov (B)! Von
Schwarz-Kostelec zur Sázawa hin und wieder (V). Blaník bei
Wlaším !

Rubus villicaulis Köhl. a) vulgaris. Krašťovic bei Čekanic

zahlreich (V)!
b) discolor (Whe). Kalkhügelrücken über der Stadt Sázawa
(V). Unter dem Plešec nördl. von Rožmitál und in der Umge-
bung der Špalková hora bei Bělčic reichlich (V)! bei Čekanic
v „Zákličí“ und bei dem Sedlecer Thiergarten (V)!

I

z Er I z ot oak ae ob Zoe ONO E ooo a
zrát o, ony záměna šk EN o BA N ET :
bo eko > s s : * M Y

91

| Rubus amo enus Port. (R. bifrons Vest nach Gremli). Im Wald-

schlage bei Buzicek an der Uslava nächst Blatna (V)! (Blätter
fussförmig, Staubgef. lang).

© Rubus glandulosus Bernh. a) Koehleri (Whe), Wälder bei

Ölupek bei Leitomyšl (Kl)! Kalkhügelrücken oberhalb der Stadt
Sázawa (V).

b) Schleicheri (Whe). In den Rožmitáler sowie in den Stra-
šicer Wáldern verbreitet (V).

c) hirtus (Wk.). Am Křemešník bei Pilgram!

Rubus tomentosus Borkh. Kost bei Sobotka (S)! Sonneberger

Wald bei Steinschönau, Hofberg bei Sandau (Hke)! Lehnen
oberhalb Svinařov, Vinařicer Berg (Hg). Neuhůtten bei Beroun
(Grégr)! Im Moldauthal hinter Závist am rechten Moldaufer
häufig, auch bei Wran und gegen Davle zu!

- Spiraea salicifolia L. Sümpfe in der Niederung von Blatna (V).
| Bpiraea aruncus L. Braunau: unter dem Georgiberg; bei der

Sandschenke (M)! Zabitá rokle bei Chrbyně (Hg), Čerchovfelsen
bei Nischburg (Hb). St. Johannes hinter Štěchovic (Pč)!

-© Prunus avium L. In Vorhölzern bei Steinschónau hin und

wieder (Hke).

- Prunus chamaecerasus Jaca. Plánerkalk oberhalb Svinařov bei

Smečno, Homole bei Wran (Hg).

5 Cytisus nigricans L. Lehne im Schlosspark zu Bechyň!

-Cytisus capitatus Jacg. Braunau: unter dem Bieberstein (M)!

Wald „u zámku“ bei Sadská (Ho).

Genista germanica L. Rakonitz (Ku)! Hlinsko (Č).

+ Lupinus luteus L. Bei Steinschönau gebaut; auf Feldern beim
Horkaberg bei Leipa verwildert (Hke).

& Ononis procurrens Wallr. Elbthal: bei Sadská (Hg). Am Rande

des Waldes Končiny bei Kornic nächst Leitomysl (Kl)! Kalk-
hügel bei Strakonic (V)!
Medicago minima Desr. Pilsen: Radbuzathal (Ha)!

- $+ Medicago maculata Willd. (M, arabica All... Am Rohlauer

Bache bei Neudeck (Aug. 1881 Schiffner)!

_Melilotus albus Desr. Bei Frauenberg häufig!
-+ Trigonella coerulea Ser. Bei Schwora nächst Leipa gebaut

Ars

in einem Gärtchen und verwildert (Hke)!

Trif olium spadiceum L, Hlinsko häufig (©). Bei Dřevniště sůd-
östlich von Selčan häufig (D)! Grosser Teich bei Pilsen (Ha)!

Tř.: Mathematicko-přírodovědecká, 6

82

Trifolium fragiferumL. Luže bei Leitomyšl (Kl)! Bei Rentsch

„na staré vsi“ (Hb). Pilsen: am Malesicer Bach, bei Lobes (Ha) !

(Trifolium striatum L. Rakonitz: trockene sandige Grasplätze

gegen den Stadtwald (Hb)! Pilsen: im Radbuzathal (Ha)!

+ Trifolium incarnatum L. Jičín: an der Strasse nach Vo-

haveč (S)! Bahndamm bei Schasslowitz bei Leipa (Hke)! Sadská,
Kouřím (Hg). Lhotka bei Prag (Hke). Rakonitz stellenweise (Ku)!

Trifolium alpestre L. Bei Vestec an der Isermündung; Wald
Litovsko bei Chrbyně, Smečno (Hg).

Trifolium rubens L. Podkozi bei Svárow nächst Unhoscht (Hg).

Trifolium ochroleucum Huds. Schlan: buschige Lehne bei
Risut (B)!

Anthyllis vulneraria L. Feldränder bei Steinschönau und Ma-
nisch (Hke). Sadská, Svinařov bei Smečno (Hg). Kaliwoder Wald
bei Rentsch, Nischburg, Beraunwiesen bei Půrglitz (Hb). Pavlí-
kover Hügel bei Rakonitz (8 Ku)! Kalkhügelrücken bei Stadt
Sazawa (V)!

Lotus uliginosus Schk. Mittleres Elbthal: bei Altbunzlau am
Walde Okrouhlik, jedoch spärlich (Hg).

+ Tetragonolobus purpureus Mönch. Wird in Steinschönau
in Küchengärten gebaut und findet sich bisweilen daraus ver-
wildert (Hke).

Galega officinalis L. Elbthal: bei Lissa gegen Čelakovic hin
im Weidengebůsch (V).

Astragalus cicer L. Bejchory bei Kolín! Am Egerufer zwischen
Theresienstadt und Baušovic häufig (C).

Hippocrepis comosa L. Wurde neuerdings auch von Hn. Con-

rath, wahrscheinlich bei Leitmeritz, doch leider ohne Notirung

des Standortes gesammelt.

Coronilla vaginalis Lamk. Schlan: auch auf Plänerlehnen ober-
halb Svinařov reichlich (Hg).

Onobrychis viciaefolia Scop. Chotutic bei Peček, Molitorov
bei Kouřím, Sadská, Svinařov, Chrbyně (Hg).

Vicia lathyroides L. Prag: bei Hodkovičky (Hg). Gipfel der
Hole bei Wran om(Hg).

+ Vicia grandiflora Scopoli B. oblonga Neilr. (V. sordida W.
Kit.) Bei Rakonitz nahe der Bahnbrücke über den Schwarzbach
eingeschleppt (1877 Hb)!

Vicia dumetorum L. Spitzberg bei B. Leipa (Hke)! Wald „Ka-
zatelna“ bei Chrbyně im Unhošter Thal (Hg)!

*
“
ky
5
4
E
N
i
v
bs
6%)
=
a
E
;
h
n a
E-
j

a ní IE S N en ER En. Re en dl 18 PEP 7 a CA NEMA all RL ke
Br a Kt er ER ag AKO ER, kvád FH BL P
Re 3 s Pe 4 P Pr 4

83

Vicia pisiformis L. Schlan: Rand des Laubwaldes bei Strebi-
chovic (B)! Chrbyně (Hg)! Chudenic: auch beim Bade und am
Berge Bělč!

Vieia silvatica L. Chrbyně (Hg). Wälder bei Sestrouň bei
Selčan (D)! |

Vicia cassubica L. Schlan: auch bei Střebichovic (B)! Fasanerie
bei Smečno, Wald Čížkovka bei Chrbyně (Hg)! Hodkovičky bei
Prag (Hke).

Vicia eracca L. B) alpestris Čel. Am Gipfel des Rehhorns im
Riesengebirge in einer Mulde sehr zahlreich (1880)! Der Stand-
ort ist in den Nachtrágen (Prodr. IV. Th.) durch ein Versehen
weggeblieben.

Vicia villosa Roth. Prag: Podbaba (Hke). Pilsen: bei Lobes (Ha)!

Vicia tetrasperma Mönch. Altbunzlau, Chrbyně (Hg). Um Stein-
schönau ziemlich häufig (Hke).

+ Vicia monanthos Desf. Felder zwischen Mštětic und Brandeis
und bei Kostomlat (Pk). Prag: zwischen Kuchelbadund König-
saal bei der Beraunbrücke, oberhalb Modřan gebaut und ver-
wildert; auch bei Karlstein beim Bahnhof (Hke)!

+ Lathyrus nissolia L. Zwischen dem Kahlenberge und der
Bahnstrecke bei B. Leipa in vielen Exempl. (Wurm)! ohne
Zweifel eingeschleppt.

Lathyrus silvestris L. Altbunzlau, Chrbyně (Hg). Säzawathal
bei Sázawa (V).

Lathyrus heterophyllus L. Leitmeritz: am Rabenstein bei
Schůttenitz (C)! Mileschauer, Südseite (C)! Schlan: buschige
Kalklehne „v ostrově“ im Jedomělicer Thale (B)!

Lathyrus tuberosus L. Noch bei Braunau (M)!

Lathyrus palustris L. Elbthal: im Weidengestráuch an der Bahn
bei Čelakovic, unfern des Sisymbrium sinapistrum (V). Sumpf-
wiesen beim Walde Okrouhlík bei Altbunzlau, spárlich (Hg).
Fasanerie bei Libiš, mit Euphorbia palustris, spárlich (Pk), Be-
stätigung der älteren Presl’schen Angabe.

Lathyrus niger Bernh. Waldthal bei der Stadt Bázawa (V).

6*

K to al

84

T.

O granátové skále táborské.

Sepsal prof. Fr. Šafránek, předložil prof. K. Kořistka dne 26. ledna 1883.
(S 1 tabulkou.)

Granátová skála táborská vystupuje jako neveliký balvan na
jihozápadním svahu Tábora přímo proti mostu přes Lužnici. Má tvar
klínovitý, shora dolů rozšířený a nad nejvyšším vrcholem jejím stojí
chrám sv. Jakuba. Svisnou čarou obnáší výše její až k patě asi 20,
šíře asi 10 metrů, mocnost její do hloubky však určiti nelze. Zdá
se, že před časy do Lužnice přímo spadala, byla však časem vylá-
mána a kamene různě použito. Nejpěkněji vyjímá se kámen z ní ve
dlažbě táborské. Na ohlazených plochách jeho, jež zvláště po dešti
krásně vynikají, pozorovati lze hmotu dvojí; totiž světlou s velikým
množstvím granátův a temnou obyčejně bez granátů. "Temná hmota
tvoří ve hmotě světlé různě omezené ostrůvky. Vyskytne-li se však
v této temné hmotě tu a tam nějaký granát, bývá vždy světlejším
věnečkem objat.

Prohlížejíce úlomek skály granátové pouze lupou, shledáme, že
se hmota její skládá ze živce jednoklonného, ze slídy temné a z gra-
nátův.

Živec jest povahy dvojí: ve hmotě světlé jest hrubozrný, kry-
staly jeho, šedé nebo namodralé, vynikají lesklými plochami Stepnymi;
ve hmotě temné jest však vesměs jemnozrný a množstvím lístků slídy
pomíšený. Granäty objevují se i makroskopicky i mikroskopicky.
Větší zrna tvaru mOm a ©0O.,0, dosahují velikosti až 5 cm. v prů-
měru, jsou obyčejně dále od sebe položena a mají barvu na povrchu
hnědou, uvnitř krásně ohnivě červenou; průměrná hutnost jest 3:18.
Zrnka menší mají týž tvar, jsou však ostřeji vyvinuta a mají barvu
světlejší, obyčejně višňovou. Místy hromadí se granáty v hnízda
anebo tvoří zrnka granátová rovnoběžná pásma a menší shluky. Na
místech, kde jest skála silně zvětralá, objevují se hnízda granátové
hmoty beze všeho zevního tvaru jako ořech ano i jako pest veliká
a rozpadávají se malým uhozením v kousky krychlím podobné. Granát
tento jest barvy temně hnědé, krvavě průhledný, na povrchu však
žlutohnědou útlou pokožkou potažený. Pozorování tomuto odpovídají
též průřezy pod drobnohledem.

a

U

ATOVA SKALA TABORSKA.

.

GRANA

w

FR.SAFRÄNEK

736-1

U

lit Ant Vitek Praha

"©
—

„nat.

Ad

85

Průřezy živcové jsou obyčejně kruhovité nebo eliptické i poly-
gonální, nejvíce osmihranné a šestihranné, jakožto podélné průřezy
vrostlic karlovarských. Jsou z největší části proniknuty šedou obláčko-
vitou hmotou, která je kolkolem obklopuje a nejen trhlinami štěp-
nými, leč i ve všech možných směrech do vnitra jejich vniká a tam
se různě rozvětvuje. I bývá jí někdy množství takové, že překáží
nejen zkoumání hmoty živcové ale i všech v ní obsažených vrostlic.
Čím jest skála čerstvější, tím jest v živcích obláčkovité hmoty méně,
tím jsou tudíž průřezy živcové čistší a jasnější, a naopak; lze tudíž
důvodně souditi, že tvoření se hmoty této jest již výsledkem větrání
živce. Průřezy živcové, ať průhledné ať zakalené, oplývají všude hoj-
ností vzdušních pórův, a to místy tou měrou, že se jich na 1[] mm.
až 600 napočísti dá. Velikost i tvar jejich jest rozmanitý; jsou buď
kulaté buď oválné a řadí se buď v řádky nebo se kupí v houfce
anebo tvořívají kolem většího póru úhledný věneček, jako očko perlo-
očka. Vedle těchto pórův objevují se ve hmotě živcové roztroušená
černá a neprůhledná zrnka různě omezená, z nichž se některá v ky-
selině chlorovodíkové rozpouštějí a tudíž magnetovci náležejí, kdežto
se ostatní nerozpustná zrnka jako železo titanové jeví.

Slída není v hornině granátové stejně roztroušena. Světlé partie
skály jsou buď úplně beze slídy nebo jí obsahují velmi po skrovnu;
kdežto temné partie skály tolik slídy chovají, že se jí až na temno
barví. Také lze říci, že čím jest hornina hrubozrnější, tím méně má
slídy, a naopak. Ačkoliv se slída na pohled jen jako jediný druh jeví,
má přece pod drobnohledem ráz dvojí: jest totiž žlutošedá a zeleno-
hnědá. Obě tyto odrůdy objevují se sice velmi hojně pospolu, jsou
však místa, která jedině slídu žlutošedou chovají.

Lístky slídy žlutošedé objevují se v obojích průřezech, v příč-
ných i podélných; příčné jsou šesterečné nebo oválné a lesklé, po-
délné tvoří úzké pásky s úplně rovnoběžnými kraji a jsou zřejmě
rovnoběžně rýhovány. Vynikají silným dichroismem a absorbují světlo
tou měrou, že se až temnými jeví. Dývají na koncích svých šikmo
nebo kolmo uťaty, nebo rozštěpeny anebo sahají rovnoběžné kraje
jejich daleko přes konce průřezu, čímž tento jako vykrojený bývá.
Dotýkajíce se svými kraji, řadí se jednotlivé tyto průřezy v klikaté
řádky, nebo se kupí v snopkovité tvary anebo skládají celé vějíře;
z největší části jsou však roztroušeny. Hmota jejich jest celkem
velmi čista, jen tu a tam objevují se v nich sporá zrnka magnetovce.

Průřezy slídy zelenohnědé jsou mnohem větší a tvoří nepravi-
delné hadrovité. a na kraji často rozštěpené lístky, které se zřídka

86

kupí a řadí jako předešlé. Bývají rovněž rovnoběžně rýhovány a cho-
vají často mezi rýhami sukům podobná místa. Hmota jejich obsahuje
dosti často poměrně velká zrnka magnetovcová.

| Průřezy granátův, odpovidajice tvarům svrchu vytčeným, jsou
okrouhlé nebo šesti- i osmiboké. Větší bývají z pravidla osamoceny
a jen někdy spatřujeme dva jedince jednou stranou srostlé. Menší
kupí se pravidelně ve shluky nebo se řadí v pásky, při čemž bývají
jedince obyčejně dle trigonální osy silně protaženy. Čím jsou prů-
řezy menší, tím mají ostřejší omezení; větší průřezy jsou skoro vždy
na obvodu rozežrány nebo vyhlodány. Barva jest většinou krvavě čer-
vená, malé průřezy mají barvu světlejší; jsou však tu i granáty, jež
V propadajícím světle téměř zcela bezbarvými se jeví a teprve pola-
risovaným světlem se poznávají. Menší průřezy bývají ještě čisty,
větší chovají však hojnost vrostlic a takové nerosty, které zvětráním
hmoty granátové byly vznikly.

Ku vrostlicím náležejí především černé jehlice, jichž množství,
jak se zdá, s velikostí a s temnější barvou granátů přibývá. Při slabém
zvětšení jsou tenké, vlasovité, silným zvětšením jeví se však jako
sloupečky temnohnědé s velmi ostrým okrajem a obyčejně s neurčitým
zakončením. Délka jejich jest různá; jsouť mnohé až 1"/, mm. dlouhé,
mnohé však velice nepatrné. Z velké části bývají rozčlánkovány a
jednotlivé články leží buď ve směru přímočarném, buď v obloukovitém
a jsou pak hmotou granátovou stmeleny. Skupeny bývají velmi
rozmanitě;. tvoříť úhledné paprskovité a hvězdovité shluky nebo se
hromadí v hustá hnízda anebo skládají pravidelné mřížování, v němž
rovnoběžné jehlice ve třech směrech se protínajíce, samé rovnora-
menné trojúhelníky tvoří. Někdy bývá toto mřížování tak husté, že
se pod drobnohledem jediné rýhované ploše podobá. Jehlice, jež
mřížování působí, pozoroval již Ochatz a Zirkel udává je za tur-
malín. Všude, kdekoliv se tyto jehlice objevují, vynikají mezi nimi
přemalé jednoklonné ale velmi ostře omezené mikrolity, barvy
temnohnědé, jež se místy ve velikém množství vyskytují. Mimo to
bývá ono mřížování obyčejně znečištěno černou práškovitou hmotou,
která ve způsobě pásků ve mřížení uložena jest a toto mnohdy zcela
zakaluje. Jinde nalézají se ve hmotě granátové poměrně veliká
černá zrna tvaru neurčitého, zřídka čtverečná a šesterečná; tato
bývají modravě průsvitavá, rozpouštějí se v kyselině chlorovodíkové
a náležejí tudíž magnetovci, ostatní se v kyselině nemění a jsou
železem titanovým. Magnetovec bývá však též uprostřed průřezů
granätovych jako přejemný píseček nakupen. Větší zrnka magne-

87

tovcová bývají hnědě obroubena, což již patrně ku porušení po-
ukazuje.

Poněvadž se granáty vždy pouze ve světlé hmotě skály obje-
vují a poněvadž, kdykoliv se vyskytnou ve hmotě temné, vždy bílým
věnečkem obroubeny bývají, jest domněnka na snadě, že jsou gra-
náty ve skále naší nerosty druhotné.

"Tomu nasvědčuje i toto: některé temné partie skály přecházejí
s přibývajícím granátem v pásky hmoty granátové ano i ve větší sku-
piny ze samých zrn granátových; čím více skála větrá, tím větší
a tím více granátů se v ní objevuje, až se téměř v úplně zvětralé
skále dříve již popsaná hnízda hmoty granátové vyskytují. Granát
náš jest hlavně křemičitan železnato-hlinitý, tvoří se tudíž nejspíše
zrušením těch součástí skály, které tytéž prvky v sobě chovají; aspoň
jsem shledal, že tam, kde v temnější hmotě granáty se nalézají,
slída vesměs jest rozežrána a tou měrou porušena, že rýhování ani
poznati nelze.

Větrání skály granátové lze na třech různých místech pozoro-
vati. Vedle skály na suchu, o níž právě řeč jest, obdržel jsem též
úlomky vylovené z řeky a mimo to nalezl jsem tutéž skálu za řekou
pod vesnicí Horkami. Z těchto tří míst jest skála u mostu poměrně
nejčerstvější, z řeky jest již porušenější a z Horecka jest úplně
zvětralá.

Živec přechází známým způsobem vesměs v kaolin. První známka
jeho porušení jest ona obláčkovitá hmota jím pronikající. Na prů-
řezech ze skály, v řece ponořené, jest obláčkovité hmoty již tolik,
že obrysy živce téměř ani znáti nejsou a jen tím vynikají, že jsou
kysličníkem železitým, který kolem každého pěknou krvavou obrubu
tvoří, označeny. Pod Horkami jest konečně živec úplně v kaolin
přeměněn, tak že se tu skála nožem snadno krájeti dá.

Granát větrá však rozmanitě. Kdežto ve skále na suchu bývá
původcem nových nerostů, přechází tam, kde naň voda stále působí,
jako v řece a pod Horkami, v hlínu hydrátem železitým a velmi
drobnými lístky slídy proniknutou; tvar granátu se však úplně
zachoval.

V jaké hmoty granát přechází, nejlépe lze pozorovati po klamo-
tvarech. Kysličník železnatý, v granátu obsažený, přecházeje půso-
bením kyslíku a vody v hydrát železitý, tvoří hlavně na povrchu
krystalův a zrn granátových obal hnědý nebo hnědožlutý; mnohé
granáty bývají však v obalu slidovem. Prechäzi tudíž granát dílem
v hnědel dílem ve slídu. Tomu odpovídají i průřezy; porušené gra-

"288

barvu červenou za barvu pomerančovou nebo hnědou, která je kol-
kolem objímá a do středu všemi možnými trhlinami a puklinami tou

měrou vniká, že z původní hmoty granátové někdy jen nepatrné

proužky zbývají. Jiné průřezy bývají objaty kolkolem lístky slídy

zelenohnědé, které do vnitra jich se tlačí; místy přecházejí celé

pásky granátů v slídu, jejíž lístky rovnoběžně se kladouce v těch
místech sloh břidličnatý způsobují. Na takových místech nezbývá
z granátů buď ani stopy anebo jen nepatrné zbytky, jako na důkaz
přeměny této.

V partiích, kde vody uhličité více mají přístupu, pozorovati lze
granát přeměněný v chlovit nebo v zelený serpentin. Však i tyto ne-
rosty ponenáhlu se ruší a konečný osud skály jest, Že se mění
v hmotu kaolinickou temnou slídou hojně Dr OBEREN, v níž tu a tam
druhotné pásky křemenné se nalézají.

Skála granátová nebyla asi dříve tak vztýčena jako nyní. Zdá
se, že byla zdvižena hrubozrnou žulou, která také okolní diorit slíd-
natý v uložení valně porušila. Z okolního kamení jest tudíž diorit

nejstarší, granátová skála mladší a žula hrubozrná nejmladší.

——

8.
Kritische Úbersicht der Ornis Egyptens.

Vorgetragen von Dr. Johann Palacký am 9. Februar 1883.

-náty bývají na obrysech rozežrány a zaměňují nejprve pěknou svou ©

Die folgende kritische Übersicht der Vögel Egyptens nach Shelley i

(Birds of Egypt), Heuglin (Ornis Nordostafrikas) und Gray (Handlist
of Birds of British Museum) beabsichtigt vor Allem eine Sichtung

des bereits vorhandenen Materials. Es wurden alle unsichern Spec. ©
ausgeschlossen, bei den minder sichern der Grad der Glaubwürdigkeit,

bei den muthmasslich versprengten Spec. die Exempl., auf denen die
Angabe für Egypten beruht, angeführt, und ist hiebei dem Verf. Herrn
Pelzeln für die gütige Durchsicht auf Grund der Wiener Sammlungen
sehr verbunden. Es dürfte dies zu weiteren Forschungen anregen, so

wegen der zweiten Nachtigallenart, der Frankoline, Ibis aethidopica, ©

der Meeresvögel am Rothen Meere, die in anderer Beziehung so in-

teressant, was den Standort betrifft, oft unsicher sind.

n pá S

T OK S O o VRE O p P OA

re

STEN EEE EEE er Non Be ri er Ah ae
W Kür x > k dk a ai pa 3
: ? p i

89

Die Hauptmasse ist palearktisch — die Zugvögel in der Majo-
ritát, wie es bei einem schattenlosen Kůstenlande, in dem nur ein
schmaler Streifen Culturlandes am Flusse übrig bleibt, selbstver-

‚ständlich ist. Wenige tropische Vögel erreichen die Südgränze Egyp-

tens, und dies wohl nur im Sommer (Argya, Nectarinia, ? Estrelda).
Eine mit dem Nil herabgekommene Spec. ist wohl die Nilgans (Che-
nalopex egyptiaca), die sonst das Todte Meer erreicht. Wie im ganzen
palearktischen Gebiet ist Mangel an lokalen Spec., höchstens Cypselus
pallidus — und der nicht allgemein anerkannte Turtur sharpii. Eigen-
thümlich ist, dass die Wüsten im Westen den Vögeln unübersteiglich
scheinen, westafrikanische Spec. scheinen zu fehlen. Dagegen hat das
Rothe Meer eine tropische indische Ornis (Anous, Phaethon, Sula,
Dromas) — das Mittelmeer behält nordische Formen (Colymbus septen-
trionalis z. B.). Beide Meere scheinen hier ebenso im Gegensatze zu
einander zu stehen, wie bei den Fischen, wo das Rothe Meer 243
indische Formen (Day) zählt.

Die Ornis Egyptens.

Die Nummern der Handlist of Birds inthe Britisch Museum sind mit G. (Gray o.
Hl.) gezeichnet, die Nummern Heuglins (Ornis Nordostafrikas) mit H., die von
Shelley (Birds of Egypt) mit Sh.

Gypaetos barbatus L. (1 Gr. 200 Sh.) H. 9.

Vultur cinereus Gm. (3 Gr. 201 Sh.) H. 5.

Otogyps auricularis Daud. (egyptius Temmink, Růppell — nubicus Sm. 6 Gr.) 5 Gr.
202 Sh. H. 4.

Gyps fulva (Gm.) Hl. 8. Shelley 203. H. 1.

Neofron percnopterus L. Hl. 21 Sh. 204 H. 7.

Buteo vulgaris Bechst. Hl. 36 Sh. 188 H. 58 (2 Ex.).

Buteo desertorum Daud. — cirtensis Vaillant, tachardus Bprte etc. Hl. 39 Sh. 189
H. 57 (8 Ex.). |

Buteo ferox Gm. — rufinus Růppell. Hl. 42 Sh. 190 H. 56.

Aguila imperialis Bechst. Hl. 88 Sh. 194 p. H. 25. —heliaca Sav., mogilnik Gm.
(ex Heuglin). |

Aguila fulva (L.) = chrysaetos L. (Hl. 87 — H, 24) ? 194 p. Sh. Unteregypten,
selten, Heuglin.

Aquila rapax Temm. (naevioides Cuv.) Hl. 89. — Heuglin 26.

Aguila clanga Pall. (Hl. 91. — Sh. 196) Heuglin 949 a.

Aquila naevia Gm. Hl. 92. — Sh. 194 Heuglin 27.

Apuila pennata Cuv. Hl. 100. — Shelley 199 Heugl. 28.

Aguila bonnellii Temm. HI. 99. — Sh. 198 Heugl. 29.

Circaetus gallicas Gm. Hl. 119 Sh. 191 H. 51.

Pandion haliaetus L. Hl. 131 Sh. 193 H. 33.

Bahn Be Da Bl V KO EA Ze Hz dně AE V ol DY od Fa ae r a S O bo DEN pze to O
< 4 s v ki E k o
Sohn

90

Haliaetus albicilla L. Hl. 144 Sh. 192 H. 31.

Falco peregrinus L. Hl. 163 Sh. 172 H. 10.

Falco barbarus L. — peregrinoides. Temm. Hl. 174. — H. 11.

-Falco lanarius Schl. (biarmicus Růpp ex Heugl.) Hl. 171 Sh. 174 H. 14.

Falco saker Schleg. ex Heuglin ? 175 Sh. babylonicus Gurney (HL 173) HL ©
176 Sh. 176 H. 13.

Falco concolor Temm. — horus Heuglin, eleonorae Heugl. Hl. 189 Sh. 179 H. 14.

Falco subbuteo L. Hl. 180 (Sh. ?) H. 15. manchmal im Winter.

Falco aesalon Gm. Hl. 192 Sh. 177 H. 17.

Falco vespertinus L. Hl. 213 Sh. 180 H. 20.

Falco tinnunculus L. = rupicola Antinori Hl. 203 Sh. 181 H. 21.

Falco cenchris Naum. Hl. 215 Sh. 182 H. 23.

Pernis apivorus L. Hl. 237 Sh. 187 H. 62.

Milvus regalis Bpte. Hl. 243 Sh. 183 H. 63.

Milvus ater Gm. (migrans Bodd, aetolius V.) Hl. 245 — H. 64.

Milvus forskalii Gm. (egyptius Gm.) Hl. 247 — H. 65.

. Elanus melanopterus Daud. = caeruleus auct. Hl. 258 Sh. 186 H. 66.

Astur palumbarius L. Hl. 268 Sh. 169 H. 37 (selten).

Accipiter nisus L. (N. fringillarius Hl.) Hl. 299 Sh. 170 Hl. 41.

Nisus gabar Daud. Hl. 342 Sh. 171 (Heuglin, bloss von Wadihalfa als Nordgränze).

Circus aeruginosus L. Hl. 356 Sh. 165 H. 68.

Circus cyaneus L. Hl. 364 Sh. 166 H. 69.

Circus cinerascens Montagne (pygargus L.) Hl. 369 Sh. 168 H. 70.

Circus swainsonii A. Sm. (pallidus Sykes non Hodgs — macrurus Gm.) Hl. 370 Sh.
167 H. 71. |

Athene noctua Retz (var ? meridionalis, veterum) Hl. 378 Sh. 159 H. 83.

Bubo maximus Sibb. Hl. 440 — H. 76 (1 Ex. Cairo).

Bubo ascalafus Sav. Hl. 455 — H. 78 (Theben).

Scops zorca Gm.—giu auct. Hl. 461 Sh. 160 H. 82.

? (Syrnium aluco L. Hl. 500 wohl ein Irrthum Savigny’s) wie S. funereum nach
1 Ex. des britischen Museums (Nyctale temgmalmi Hl. 554).

Otus vulgaris Flemm. Hl. 539 Sh. 161 Heuglin 72.

Otus brachyotus L. Hl. 549 (162 Sh) Heuglin 73.

Strix flammea L. H. 558 Sh. 156 Heuglin 89.

Caprimulgus europeus L. Hl. 612 Sh. 154 H. 90.

Caprimulgus egyptius Licht H. 615 Sh. 155 H. 93 nur im Sommer.

Cypselus apus L. Hl. 717 Sh. 151 H. 103.

Cypselus melba L. Hl. 719 Sh. 150 H. 101. a

Cypselus pallidus Shelley —- (n. Sp.) Sh. 152. H. 109 bis +

Cypselus parvus Licht Hl. 732 Sh. 153 H. 105. j

Hirundo rustica L. Hl. 786 Heuglin 116 Sb. 79.

Hirundo cahirica Licht (rioucourii Lav.) Hl. 789 Sh. 80 H. 117.

? (Hirundo rufula Temm. = alpestris = daurica L. Hl. 805 H. 118. Pall. 1 ex.
Shelley).

Cotyle rupestris Scop. Hl. 872 Sh. 82 Hl. 122.

Cotyle riparia L. Hl. 864 Sh. 84 Hl. 126.

Cotyle minor Cab. Hl. 878 — Hl. 129.

Chelidon urbica L. Hl. 880 — Hl. 129.

„
ň
M
=
ED
28k
4

= pe $ 3 Kal Se E Eu

dl

Coracias garrula L. Hl. 897 Sh. 146 Hl. 132.

Alcedo ispida L. Hl. 1151 Sh. 143 Hl. 137.

? (bengalensis Gm. Hl. 1152 nach Shelley 2 Ex. N. 144).

Ceryle rudis L. Hl. 1180 Sh. 145 Hl. 144.

Merops apiaster L. Hl. 1201 Sh. 147 H. 153.

Merops superciliosus L. (egyptius Forsk ex Shell. Hl. 1205) Hl. 1204 Sh. 148
Heuglin 154.

Merops viridissimus Sw. (= egyptius Licht. ex Gray) Hl. 1211 Sh. 149 H. 157.

Upupa epops L. Hl. 1250 Sh. 142 H. 164.

Nectarinia metallica Licht Hl. 1334 auch Shelley in Filae.

Tichodroma muraria L. H. 2520 Sh. 69 H. 186.

Drymoica gracilis Rupp. (Sylvia textrix Descr. d’ Eg.) Hl. 2832 Sh. 48 H. 188.

Cisticola schoenicola Bpte. (? cursitans Frankl Hl. 2806 ex Heugl.) Hl. 2805 Sh. 47
H. 211.

Bradypterus cetti Gr. (Hl. 2954 ex Sharp. =sericea Natt.) — H. 216.

Aedon galactodes Temm. Hl. 2979 Sh. 30 H. 218.

Acrocefalus stentoreus Hempr. Ehr. Hl. 2930 = Hl. 2918 ex Sharp. Sh. 44. H. 226.

Acrocefalus arundinaceus (Gm.) (Calamoherpe a. L. streperus V.) Hl. 2940. Sh. 42
H. 220.

Acrocefalus palustris Bechst. Hl. 2922 Sh. 43 H. 229.

Acrocefalus turdoides L. Hl. 2917 Sh. 45 H. 227.

Acrocefalus aguaticus Lath. Hl. 2965 Sh. 40 H. 232.

Acrocefalus schoenobaenus L. Hl. 2964 Sh. 39 H. 233.

Acrocefalus Auviatilis (Potamodus fl.) Meyer Hl. 2971 H. 234.

Acrocefalus (? arabicus Heuglin Hl. 2917 a. ? (bloss ex Shelley 46).

Acrocefalus luscinioides Savi Hl. 2953 Sh. 37 H. 235.

Acrocefalus pallidus Schlegel Hl. 3044 (?) — H. 241.

© Calamodus melanopogon Temm. Hl. 2969 Sh. 41 H. 238.

Chloropeta olivetorum Gould Hl. 3027 nur 1 Ex. Egypten ex Heugl. 242.
Hypolais salicaria Bpte. (Hl. 2966 u. Hl. 3042) H. 243.

- Hypolais languida Hempr. Ehr. Hl. 2932 — 3046 (upcheri Trist. ex Sharpe — 3028

elaica Sh.) H. 244.
Phyllopneuste pallida Hemp. sibilatrix (Lath.) sylvicola Hl. 3016 — H. 239.
Phyllopneuste trochilus L. HI. 3032 Sh. 54 H. 245,
Phyllopneuste bonellii V. Hl. 3033 Sh. 51 H. 249.
Phyllopneuste rufa Lath. Hl. 3034 Sh. 53 H. 248.

- Phyllopneuste eversmanni Bpte. Hl. 3035 nur 1 Ex. Heuglin 24".

Sylvia provincialis Gm. undata Bodd. Hl. 3003 H. 244.
Sylvia sarda Gould Hl. 3004 Sh. 62 —

Sylvia melanocefala Gm. Hl. 3001 (? = mystacea Ménétr. 3005, bowmanni 3002 Ex.

Sharpe) — H. 246.

-Sylvia subalpina Bom. Hl. 3006 Sh. 52 H. 247.

Sylvia cinerea Bpte. Hl. 3012 H. 258.
Sylvia curruca Lath. Hl. 3013 H. 250.
Sylvia conspicillata G. Hl. 3007 H. 250.
Sylvia hortensis Gm. Hl. 3025 H. 252.
Sylvia atricapilla L. 3017 H. 253.

-© Sylvia ruppellii Temm. 3019 H. 257.

92

Sylvia momus (nigricapilla Gr.) H. 251.

Sylvia orfea Temm. Hl. 3021 H. 251.

Luscinia filomela Bpte. — vera Sund. Hl. 3151 H. 282.

? Luscinia major Brehm ? filomela Gould Hl. 3152 H. 283.

© Ruticilla phoenicura (L.) Hl. 3153 Sh. 27 H. 276,

Ruticilla tithys Scop. Hl. 3154 Sh. 28 H. 278.

Ruticilla semirufa Hempr. Ehr, Hl. 3155 (? mesoleuca Hempr. Hl. 3157) Sh. 29

H. 279.

Erithacus rubecula L. Hl. 3193 Sh. 32. H. 280.

Cyanecula suecica L. (? — leucocyana Brehm. Hl. 3197) Hl. 3196 Sh. 81 H. 281.

? (NB. Accentor modularis L. Hl. 3324 N. 33 Shelley 1 Ex., fehlt nach Heuglin).

Saxicola oenanthe L. Hl. 3205 Sh. 11 Hgl. 295.

Saxicola albicollis V. (aurita Temm.) Hl. 3206 Hl. 306.

Saxicola xanthomelaena Hempr. Ehr. (libyca I.) Hl. 3206a apud Shelley = finschii
Sh. 15 H. 308. |

Saxicola stapazina L. (non auct.) Hl. 3207 Hgl. 307.

Saxicola eurymelaena Hempr. Ehr. =? 3207 — melanoleuca Güld ex Sa Hl.
3218 Sh. 14 Hgl. 305.

Saxicola homochroa Tristram (Cairo) H. 3227 Sh. 17 Hl. 291.

Saxicola isabellina Ruppell (— saltatrix Ménétr. apud Shelley) Hl. 3216 Sh. 12
H. 292.

Saxicola amfileuca Hempr. Ehr. =? 3206 ex Gray. Hl. 3219 Sh. 13 H 307.

Saxicola leucomela Pall. = morio Hempr. Hl. 3208 Sh. 20 H. 311.

Saxicola libanotica Ehrenb. — finschii Heugl. Hl. 3220 H. 310.

Saxicola lugens Licht. Hl. 3210 (— erythrea Hempr. ex Sharpe) Sh. 19 H. 313.

Saxicola deserti Ruppell Hl. 3212 ex Shelley — 3218. Sh. 16 H. 314.

? (NB. S. filothamna Tristr. Hl. 3217 ein Irrthum, nach Heuglin nur in der Sahara,
Palestina ect. zu Hause.

Saxicola moesta Licht. Hl. 3228 (ex Gray — 3217) Sh. 18 Hl. 317.

Saxicola monacha Ruppell Hl. 3252 (ex Gr. — 3215) Sh. 21 H. 318.

Saxicola leucocefala Brehm (Hl. 3254 ex Sh.=leucopyga Brehm Gr. H. 3253
Sh. 23) Sh. 22 H. 321.

? (syenitica Heugl. Hl. 3254a. Hgl. 320 nicht in Egypten, nur in Nubien H.).

? gutturalis, salina Hgl. ? leucura Gm. Hl. 3250, nicht in Egypten, Sharpe.

Monticola saxatilis L. Hl. 3800 Sh. 9 Hgl. 333.

Monticola cyana L. Hl. 3805 Sh. 10 Hgl. 334.

Pratincola rubetra L. Hl. 3275 — Hgl. 284.

Pratincola rubicola L. Hl. 3274 — Hgl. 285.

Pratincola hemprichii Ehr. Hl. 3278 Hgl. 286.

Motacilla alba L. Hl. 3562 Sh. 87 H. 259.

Motacilla vidua L. (Sund. excab. Hl. 3565) Sh. 88 H. Sh. 88 H. 260.

Motacilla sulfurea Bechst. (boarula Pen. Gr.) (1 ex. Taylor ex Shelley) Hl. 3592
Sh. 89 Hl. 261.

Motacilla flava L. Hl. 3578 ex H.? = melanocefala Sh. 92 (Hl. 3579) = cine-

reocapilla Sh. 9 (Hl. 3580) Sh. 90, 87 H. 262.
Motacilla (? capensis L. Hl. 3573 Sh. 90). —
Anthus pratensis L. Hl. 3645 Sh. 94 H. 264.
Anthus cervinus Pall. Hl. 3646 Sh. 95 H. 265.

i

do o p šk

o ná P O p ny EEE

93

Anthus campestris Best. Hl. 3635 Sh. 95 H. 268.
Anthus spinoletta L. Hl. 3614 — H. 267.
Anthus raalteni Bpte. ? end. (Fajum) Hl. 3616 277 H.
Anthus arboreus Haup. (— ? trivialis Gm. plumatus Mill, Hl. 3640) H. 266.
Turdus viscivorus L. (ex Suez) Hl. 3667 Sh. 1 H. 339.
Turdus pilaris L. Hl. 3673 (Zufall) Sh. 2 H. 340.
Turdus musicus L. Hl. 3677 Sh. 3 H. 343. —
Turdus merula L. Hl. 3697 Sh. 4 H. 347.
Turdus torguatus L. Hl. 3720 Sh. 5 H. 348.
Pycnonotus arsinoe Licht. Hl. 3925 Sh. 6 H. 359. ;
Pycnonotus xanthopygius Hempr. Hl. 3828 ? = 3923 tristis Müll. = nigricans
Vieill., vallombrosae Bpte. Sh. 7 H. 360.
Argya acaciae Cal. Sfenura a. Hl. 4136 bei. Syene blos Sh. 8 H. 337.
Oriolus galbula L. Hl. 4299 Sh. 127 H. 349.
Muscicapa atricapilla L. Hl. 4821 Sh. 77 H. 376.
Museicapa grisola L. Hl. 484 Sh. 76 H. 378.
Muscicapa collaris Bechst. Hl. 4822 — H. 377.
- Lanius excubitor L. Hl. 5927 Sh. 70 H. 420.
© Lanius lahtora Sykes Hl. 5933 ex Shelley 71 H. 425.
© Lanius nubicus Licht. Hl. 5947 Sh. 73 H. 426,
- Lanius collurio L. Hl. 5965 Sh. 75 H. 417.
Lanius minor Gm. Hl. 5966 Sh. 72 H. 419.
Lanius rufus Briss (Bpte. = senator L. Hgl. Hl. 5978 ? auriculatus) Sh. 74 H. 416.
? Pyrrhocorax alpinus L. Hl. 6243 in Egypten nur von Hasselquist erwähnt.
Corvus umbrinus Sund. Hl. 6199 Sh. 130 H. 442.
Corvus monedula L. Hl. 6230 Sh. 134 H. 436.
Corvus frugilegus L. Hl. 6201 Sh. 133 H. 437.
- Corvus cornix L. Hl. 6193 Sh. 132 H. 440.
- Corvus affinis Rüpp. Hl. 6197 Sh. 131 H. 441.
- Corvus minor Hgl. capensis auct. H. 425 in Egypten zweifelhaft Hl. 6209.
Pastor roseus L. Hl. 6280 Sh. 129 H. 461.
- Sturnus vulgaris L. Hl. 6306 Sh. 128 H. 459.
? Estrelda melanorhyncha in Egypten zweifelhaft.
© Fringilla coelebs L. Hl. 7166 Sh. 120 H. 545.
© Fringilla carduelis L. Hl. 7171 Sh. 121 H. 546.
© Fringilla serinus L. Hl. 7206 H. 562.
© Cannabina linota L. Hl. 7645 H. 562.
e ? Aegiothus rufescens (Fr. linaria Temm. H. 563).
- Pyrrhula githaginea Licht. H. 7523 H. 547.
= Passer domesticus L.? = italiae V. Hl. 7269 — rufipectus H. 536 7257 Hl. H. 535.
_ Passer montanus L. 7258 Hl. H. 538.
-Passer (?) salicicola V. (ruppellii, hispaniolensis) Hl. 7260 H. 537.
Coccothraustes vulgaris Pall. Hl. 7286 1 ex. Alexandrien Sh.
Bmberiza hortulana L. Hl. 7687 Sh. 112 H. 567.
— Emberiza miliaria L. Hl. 7697 Sh. 111 H. 564.
Emberiza caesia Rüpp. 7719 Sh. 113 H. 568.
- Emberiza intermedia Mihahelles Hl. 7710 Selys 1 ex. Sh. 114. H. 572.
Alauda arvensis L. Hl. 7744 Sh. 105 H. 579.

94

Alauda arborea L. Hl. 7760 (nur Brehm in Unteregypten) Sh. 104 H. 583,

Alauda reboudia Loche Hl. 7751 Sh. 197 H. 598.

Alauda minor Cab. (? = 7751 Hgl. Sh. 108 H. 598.

Melanocoryfa calandra L. Hl. 7780 Sh. 109 H. 577.

Melanocoryfa clotbey Temm. H. 7787 — H. 576.

Certhilauda desertorum Bpte. Hl. 7794 Sh. 99 H. 595. —

Ammomanes deserti Licht. (lusitanica Gm). Hl. 7808 Sh. 100 H. 585.

Ammomanes fraterculus Trist. (Asuan-Taylor) Hl. 7809 Sh. 101 H. 587.

Ammomanes? arenicolor Sund. 7812 Hl. H. 584 a.

Galerida cristata L. Hl. 7762 Sh. 103 H. 581.

Galerida isabellina Bpte. Hl. 7767 Sh. 100 H. 583.

Calandritis brachydactyla Temm. ? 7773 Hl. Sh. 106. H. 596.

Jynx torquilla L. Hl. 8848 Sh. 137 H. 663.

Cuculus canorus L. Hl. 8985 Sh. 138. H. 652.

Coccystes glandarius L. Hl. 9060 Sh. 139 H. 656.

Centropus egyptius Gm. — senegalensis L. Hl. 8945 Hl. 8946 Sh. 141. H. 661.

Chrysococcyx cupreus H. nur tropisch Sh. 140.

Columba oenas L. (im Berliner Museum Hgl.) Hl. 9241 H. 681.

Columba livia Bpte. Hl. 9231 Sh. 206 H. 682.

Turtur auritus L. Hl. 9311 Sh. 208 H. 690.

Turtur? sharpii Shelley 209 e. (nach Heuglin = auritus).

Turtur ? isabellinus Bpte. Hl. 9322 (1 ex. Berlin) H. 691.

Turtur ? senegaleusis (= egyptius ex. Sh.) L. Hl. 9317 ex Sh. 212.

Turtur? albiventris Gr. ob hier? Hl. 9326 H. 687.

Pterocles alchata L. Hl. 9467 H. 696.

Pterocles exustus Temm. Hl. 9469 Sh. 213 H. 697.

Pterocles coronatus Licht. Hl. 9463 H. 700.

Pterocles ? senegalus L. Hl. 9470 nur Shelley 214.

Pterocles ? tricinctus Sw. Hl. 9459 wohl nicht hier.

Pterocles francolinus vulgaris Stef. Hl. 9680 nur Shelley 216.

Coturnix communis L. Hl. 9705 Sh. 218 H. 720.

Turnix sylvatica Desf. Hl. 9727 Sh. 219 H. 722.

Ammoperdix hayi Temm. Hl. 9813. Sh. 217 Syene Hgl. 725.

Struthio camelus L. Hl. 9841 Tajum H. 729.

Otis tetrax L. Hl. 9914 Sh. 221 H. 730.

Otis arabs L. Hl. 9922 (versprengt) Sh. 252. H. 735.

Otis hubara Desf. Hl. 9937 Sh. 220 H. 741.

Oedicnemus crepitans Temm. Hl. 9939 Sh. 226 H. 751.

Cursorius gallicus Gm. Hl. 10036 Sh. 225 H. 742.

Pluvianus egyptiacus Hasselg. Hl. 10035 H. 747.

Glareola pratiacola L. Hl. 10026 Sh. 223 H. 748.

Glareola melanoptera Nord. = nordmanni T. nur Sh. 224 ex Gray Hl. 10027 H. 749.

Glareola? nuchalis Gr. H. 750 blos Gordon, bei Gray blos Nubien Hl. 10028.

Vanellus cristatus M. Hl. 9950 Sh. 227 H. 734.

Chettusia gregaria Pall. Hl. 9953 Sh. 229 H. 736.

Chettusia flavipes Sav. Hl. 9956 H. 738.

Hoplopterus spinosus L. Hgl. als speciosus Licht. Hl. 9971 tectus Bodd. H, 742
bei Růppell. wohl Irrthum Hl. 9975 Hl., 9969 Sh. 228 H. 760.

Zadny

CIKO

A VPA 2 : : vé N
AU ZE FE i x 7 Pe i R, KES

95

Squatarola helvetica L. Hl. 9980 Sh. 233 (Hgl. als Charadrius varius Br.) H. 744,
Charadrius apricarius L. (pluvialis L.) Hl. 9982 Sh. 231 H. 745.

Charadrius morinellus L. Hl. 9989 Sh. 234 selten Hgl. 746.

Charadrius geoffroyi Wagl. Hl. 9993 Sh. 236 2 exempl. Hg]. 748.

Charadrius mongolicus Pall. Hl. 9994. Sh. 237 1 ex. Hgl. 750.

Charadrius hiaticula L. Hl. 9998 Sh. 240 Hgl. 770.

-| Charadrius pecuarius Temm. Hl. 10015 Sh. 238.

Charadrius cantianus Lath. — alexandrinus H. 10020 Sh. 239 Hgl. 775.

Charadrius tricollaris V. intermedius Ménétr ex Shelley — Filippinus Lath. Hl. 10000
= indicus Hgl. 241.

Charadrius? minor Meyer Shelley 242.

Charadrius? fluviatilis Bechst. Hl. 9999 Hol. 772 am Rothen Meer.

Charadrius? asiaticus Pall. Sh. 235 (Hl. 9990) nicht bei Hgl.

Haematopus ostraleous L. Hl. 10057 Sh. 243 Hgl. 777.

Cinclus interpres L. Hl. 10068 Hgl. 776.

Dromas ardeola L. Hl. 10237 Rothes Meer (?) Hgl. 779.

Grus cinerea Bechst. Hl. 10079 Sh. 271 Hgl. 858.

Grus virgo L. Hl. 10092 Sh. 272 Hgl. 860.

Balearia pavonina L. Gr. Hl. 10094 Sh. 276 Hgl. 861.

Ardea purpurea L. Hl. 10102 Sh. 277 Hgl. 781.

Ardea cinerea L. Hl. 10099 Hol. 782.

Ardea gularis Bose. Hl. 11122 Suez (Hgl.) Hgl. 785.

Ardea alba L. Hl. 10108 Sh. 278 Hgl. 786.

Ardea garzetta L. HI. 11113 Sh. 279 Hgl. 788.

Ardea bubulcus (ibis L.) H. 10132 Hol. 789.

Ardea minuta L. Hl. 10148 Sh. 283 Hgl. 791.

Ardea stellaris L. Hl. 10161 Hol. 795.

Ardea nycticorax Lath. Hl. 10171 Sh. 282 Hgl. 796.

Ardea? comata Pall. Hl. 10134 Shelley 281 nicht Hgl.

Ciconia alba B. HI. 10184 Sh. 274 Hgl. 800.

Ciconia nigra L. HI. 10186. Sh. 275 Hol. 801.

Platalea leucerodia L. Hl. 10199 Sh. 273 Hol. 807.

Tantalus ibis L. Hl. 10206 Sh. 270 Hgl. 809.

Ibis falcinellus L. Hl, 10204 Sh. 269 Hgl. 810.

Ibis aethiopica Lath. — religiosa Sav. Hl. 10221 1 ex. Damiette Hgl. Sh. 268 nicht
in Egypten (Cabanis).

Numenius arguata L. Hl. 10239 Sh. 244 Hgl. 815.

Numenius tenuirostris V. Hl. 10241 Sh. 246 1 ex. im Leydner Museum Hgl. 816.

Numenius phaeopus L. Hl. 10249 Sh. 245 Hgl. 817.

Limosa aegocefala L. Hl. 10258 Sh. 247 Hgl. 818.

Totanus stagnalis Bechst. Hl. 10266 Sh. 262 Hgl. 821.

Totanus ochropus L. Hl. 10267 Sh. 263 Hgl. 822.

Totanus glareola L. Hl. 10268 Sh. 264 Hgl. 823.

Totanus calidris L. Hl. 10273 Sh. 259 Hgl. 829.

Totanus fuscus L. Hl. 10275 Sh. 266 Hgl. 825.

Totanus glottis L. (canescens Gm. — chloropus M. Hl. 10276 Sh. 261 Hgl. 826.

Tringoides hypoleucos L. Hl. 10279 Sh. 265 Hgl. 827.

Recurvirostra avocetta L. Hl. 10285 Sh. 267 Hgl. 828.

RZ Mg Sl er a s E M
A o RE
ee:

96

Himantopus autumnalis Hasselg. — candidus Bonnaterre Hl. 10293 Sh. 266 Hlg. 829.
Philomachus pugnax L. Hl. 10299 Sh. 248 Hgl. 830.
Tringa platyrhyncha Temm. Hl. 10305 nur Hedenborg Hgl. 832.

‘ Tringa cinclus L. Hl. 10310 Sh. 257 Hgl. 833.

Tringa minuta Leisl Hl. 10311 Sh. 254 Hgl. 834.

Tringa Temminkii Leisl Hl. 10315 Sh. 255 Hgl. 835.

Tringa subarquata Leisl Hl. 10319 Sh. 258 Hgl. 836.

Calidris arenaria L. Hl. 10324 Sh. 256 Hgl. 837.

Gallinago major Gm. Hl. 10328 Sh. 250 Hol. 838.

Galinago scolopacina Bpte. Hl. 10329 (Sh. 251?) Hgl. 839.

Gallinago gallinula L. Hl. 10342 Sh. 252 Hgl. 841.

Scolopax rusticola L. Hl. 10352 Sh. 249 Hgl. 842.

Rbynchaea capensis L. Hl. 10356 Damiatte, Cairo Hgl. 843.

Fulica atra L. Hl. 10513 (cristata Gm. Hl. 10521 nur Sh. 294 Hgl.) Sh. 293
Hgl. 845.

Gallinula chloropus L. Hl. 10495 Sh. 290 Hgl. 847.

Porfyrio hyacinthinus Temm. Hl. 10476 — veterum Gm. L. Sh. 292 Fajum ex
Hgl. 850.

Porfyrio alleni Thomp. Hl. 10487 Sh. 291 (1 ex. Lucca M. bei Heuglin?)-

Porfyrio smaragdonotus Temm. Hl. 10480 Sh? Heuglin 849 Menzalehsee.

Ortygometra pygmea Naum. Hl. 10461 Sh, 289 Hgl. 851.

Ortygometra porzana L. Hl. 10451 Sh. 288 Hgl. 854.

Ortygometra crex. L. Hl. 10450 Sh. 287 Hol. 855.

Rallus aguaticus L. Hl. 10408 Sh. 286 Hgl. 856

Phoenicopterus antiguorum Temm. Hl. 10544 Sh. 285 Hgl. 862.

Anser albifrons L. Hl. 10565 Sh. 298 Hgl. 866.

Chenoloper egyptiacus Briss. Hl. 10557 Sh. 297 Hgl. 867.

Bernicla brenta Pall. Hl. 10575 Sh. 299 Hgl. 868.

Cygnus olor Gm. Hl. 10597 Sh. 295 Hgl. 870.

Cygnus musicus Bechst. Hl. 10600 Sh. 296 Hgl. 871.

Vulpanser tadorna L. Hl. 10618 Sh. 300 Hgl. 874.

Casarca rutila Bpte. Hl. 10621 Sh. 301 Hgl. 875.

Mareca penelope L. Hl. 10628 Sh. 308. Hgl. 876.

Dafila acuta L. Hl. 10632 Sh. 304 Hgl. 877.

Anas boschas L. Hl. 10638 Sh. 302 Hgl. 878.

Querquedula circia L. Hl. 10656 Sh. 307 Hgl. 881.

Nettion crecca L. Hl. 10661 Sh. 306 Hgl. 882.

Chaulelasmus strepera L. Hl. 10674 Sh. 303 Hgl. 884.

Chaulelasmus angustirostris Ménétr 10675 1 ex. Alexandrien Hgl. 885.

Spatula clypeata L. Hl. 10674 Sh. 305 Hgl. 886.

? Fuligula (rufina Pall. Hl. 10683 nur bei Brehm u. Schlegel Hgl. 887.)

Fulix cristata Bpte Hl. 10684 Sh. 312 Hgl. 888.

Fulix marila L. Hl. 10686 Sh. 311 Hgl. 889.

Fulix ferina L. Hl. 10689 Sh. 310 Hol. 890.

Fulix nyroca Guld. Hl. 10693 Sh. 309 Hol. 891.

? (Bucefala clanguia L. Hl. 10696 nur bei Brehm ex Hgl. 892.)

Oidemia fusca L. Hl. 10714 Sh. 314 Hgl. 893.

Erismatura leucocefala Scopol. Hl. 10718 Sh. 313 Hgl. 894.

97

- 9 (Mergus senator L. Hl. 10729 1 Ex. im Leydner Museum nicht Shelley) und
| Heuglin 895.
© Colymbus septentrionalis L. Hl. 10738 Sh. 351 H. 896.
P Podiceps cristatus L. Hl. 10739 Sh, 347 H. 897.
3 Podiceps griseigena Bodd. Hl. 10747 — H. 898.
© Podiceps nigricollis Sund. Hl. 10753 (Suez Bitterseen) 899.
3 Podiceps minor Lath. Hl. 10763 Sh. 350 H. 900.
- 9? (? auritus L. Hl. 10751. Quondam Heuglin Systems- Úbersicht) wie subcristatus
i u. septentrionalis.
-Puffinus Kuhlii B. Hl. 10832 Sh. 1 ex. Alexandrien Hol. 901.
© Puffinus anglorum W. Hl. 10834 1 ex. Sh. aus Egypten im brit. Museum Hgl. 902.
© Larus marinus L. El. 10952. Sh. 333 u. 338 Hgl. 906 u. 911 (= cachinnans Pall.
Ex Gray.
Larus fuscus L. Hl. 10959 Sh. 334 Hol. 907.
+? (glaucus Brun.) 10960 Hl. nur Brehm ex. Hgl. 908,
"Larus auduini Payr. Hl. 10967 Hgl. 909.
| Larus argentatus Brun. Hl. 10968 Sh. 336 Hgl. 910.
Larus ichthyaetus Pall. Hl. 10980 Cairo, Suez (Hgl.) Sh. 340 Hgl. 914.
Larus ridibundus L. Hl. 10981 Sh. 342 Hgl. 915.
- Larus melanocefalus Temm. (Natt.) Hl. 10993 Sh. 332 Hgl. 916.
© Larus minutus Pall. Hl. 11001 Sh. 341 Hgl. 917.
© Larus gelastes Licht. Hl. 11007 Sh. 339 Hgl. 918.
- ? (Shelley N. 337 auch L. conus L. Hl. 10945 — Heuglin widerspricht (905).
© 2 L. leucofthalmus Licht, (Sh. 341) hält Heuglin (912) für einen Irrthum.
- ? (2 Larus subroseus, brehmii, capistratus Hgl. Úbersicht.)
© Rissa tridactyla L. Hl. 11017 Hol. 919.
- Sterna (fluviatilis Naum 1 ex. Růppel vom Rothen Meer Hgl. 920 Hl. 11021 Sh.
336.
© Sterna hirundo L. Blas. Hl. 11020 Sh. 327 Hgl. 921.
©? (macroptera Temm. Hl. 11023. 1 ex. Rothes Meer) Hgl. 922.
© Sterna anglica M. (= nilotica Hasselg.) III. 11040 ex Shelley et Gray, Sh. 322 Hgl.
923.
- Sterna cantiaca Gm. Fl. 11044 Sh. 323 Hol. 924.
- Sterna media Hossf. Hl. 11047 Rothes Meer (von Indien) 1 ex. Alexandrien Shelley
Hel. 925.
- Sterna caspia Pall. Hl. 11050 Sh. 321 Hol. 926.
Sterna bergii Licht (velox Růpp.) Hl. 11057 Sh. 325 Hgl. 927.
© Sternula minuta (sp. Hgl. Übersicht) L. Hl. 11062 Sh. 327 Hgl. 928.
Hydrochelidon fissipes L. Hl. 11069 Hol. 929.
‚Hydrochelidon nigra L. Hl. 11070 Hgl. 930.
‚Hydrochelidon hybrida Pall. Hl. 11071 Hol. 931.
‚Hydrochelidon ? anaesthetus Scop. Hl. 11080 Rothes Meer Suez (panayana Lath.
= Gm.) Hol. 933.
"2 (= albigena Licht 11077. (Rothes Meer) Hgl. 932.
| Anous stolidus L. Hl. 11084 Rothes Meer Hol. 935.
E flavirostris V. Hl. 11094 Sh. 332 Hel. 936.
? (Phaethon aethereus L. (Hl. 10695) u. rubricaudus Bodd. (Hl. 10698) im Rothen
j Meere.

Tř.: Mathematicko-přírodovědecká, T

P já

A u
ET Ki

-© Graculus carbo L. Hl. 11112 Sh. 319 Hgl. 942.

98

Sula fiber L. (D. brasiliensis ap. Hgl. System. Übersicht). Hl. 11109 — Rotheg —
Meer bis Suez Hol. 941.
? (S. cyanops Sund. Sh. de 318 ? nicht bei Hol.)

Graculus pygmeus Pall. Hl. 11142 Sh. 320 Hol, 944.

? (© lucidus Licht Hl. 11116 bei Tor. (Hgl.)

Pelecanus onocrotalus L. Hl. 11151 (Edfu) Shell. 816 Hgl. 946.

Pelecanus crispus Bruch. Hl. 11152 Sh. 315 Hol. 945 (prius 929).

? (? rufescens Gmel Hl. 11155 Rothes Meer Hgl. 947.)

? minor Růpp. Shelley 317 (HI. 11153) bei Heuglin nur im Sudan — mitratus Licht
335 excl. dub.

N př
Du
4

%

I “
v
2
„M

2

A

ý

3

P

jn" Be ově ee oc

9.
O českých rašelinníkách (Sphagna bohemica),

Přednesl prof. Jos. Dědeček 23. února 1883.

Když jsem r. 1876 malé pojednání o rozšíření rašelinníků po
Čechách uveřejniti se chystal,*) neměl jsem ani tolik materiálu po ©
ruce, aby se z něho 0 zastoupení těchto mechů u nás pravý úsudek -
utvořiti mohl, ani nebyla dosavadní literatura té povahy, aby byla
býti mohla spolehlivým rádcem, v jehož průvodu snadněji a bezpečně
možným by bylo v oné ač na členy chudé na odrůdy ale velmi bo- ©
haté rodině obeznámiti se. o

Zásoby tehdejší obohaceny od té doby více než dvojnásobným ©
počtem pocházejícím z nalezišť, jichž získáno dílem sbírkami prof.
Dr. v. Leonhardi-ho a Dr. K. Knaffa sen., dílem novými vý-
skumy. Vedle prof. Dr. L. Čelakovského, jenž mi ze svých po
Čechách cest již mnohý zvláštní druh mechu k volnému upotřebení 3
laskavě odevzdal, snesl hlavní kontingent rašelinníků prof. Fr. Si- j
tenský z končin, kde mechy tyto od nepamětných dob již pracují 3
na utvoření rašeliny horské, totiž z rybničnatého okrsku v obvodu N
města Doks, České Lípy, Kuřívod a Mimoně, potom z nejzápadněj- ©
šího cípu Krkonošského mezi Novým Světem a severními hranicemi 4
Českými. — Já sám též neopomenul od těch dob věnovati i těmto ©
mechovým rostlinám pozornosti bdělé, čímž přibylo mi dílem ze se- ©
verních, dílem z jižních hranic, zvláště ale ze Šumavských lodí

*) Prof. Jos. Dědeček: Die böhmischen Sphagna und ihre Gesellschafter. Ab-
hdlg. der k, k, zool. bot. Gesellsch. Wien 1876. =

99

: nových hojných dokladů pro jejich topografické u nás zjištění. — Na
- všech těchto výskumech novějších a na opětném ohlédání sbírek ná-
rodního musea zakládá se sepsání této zprávy.

O některých zvláštnostech rašelinníků.

Mnohé jsou vlastnosti, jež chudou rodinu rašelinníků nad ostatní
mechovité rostliny ve zvláštní skupeninu povznášejí, a také ojedinělé
jsou známky, dle nichž jednotlivé členy oné rodiny rozeznati možno.
© Mezi první náleží svazčité uspořádání dvojího druhu jejich větví,
rozličná tvářnost i ústrojnosť listů lodyžních naproti větevním, při
listech dále jejich dvojtvärnost pletiva i jeho porovitost ve spolku
se spirálními sraženinami. Tobolka jejich vztýčena na zvláštním
- pseudopodiu, postrádajíc peristomu a mrštníků, nikoliv ale víčka,
- středního sloupečku a čepičky, vyniká dvojími výtrusy, většími te-
traedrickými a klíčení schopnými t. zv. makrosporami a menšími
polyedrickými mikrosporami, jichž účel ale dosud neznámý.

Ku vlastnostem druhým specificky důležitým náleží hlavně po-
vaha lodyhy a obojího druhu listů. Již Bridel ve své bryologii
z r. 1826 přihlížel ku tvaru listů větevních, jako vytknul C. Můller
v Synopsis muscorum z r. 1848 přítomnost nebo nedostatek sraženin
v pletivu listovém za přední kriterium při třídění rašelinníků. Také
L. Piré (Le Sphaignes de la flore de Belgique 1867) důvěřoval příliš
objevování se vláknitých sraženin v listovém pletivu, ač zároveň vším
právem důležitosť téže okolnosti při korních buňkách větevních byl
seznal. Podobně poznali záhy i jiní autorové, že u této obmezené
rodiny mechů více třeba jest přihlížeti ku ústrojům vegetativním
než ku poměrům pohlavním, ač se těmto v některých případech dů-
ležitého rozhodujícího momentu upříti nesmí. Tim směrem řídil se
Wilson (1855) i C. Hartmann (1861), ant první zakončení listů
větevních, druhý zase lodyžních nemalé váhy přisuzoval. Podobně
i Schliephacke i Russow (1865) přidělili poměrům listů vě-
tevních rozhodujícího místa, ale okem nejopatrnějším skoumali ra-
šelinníky Evropské — arci že nikoliv bez upotřebení pracně sbudo-
vané starší literatury, W. Ph. Schimper a posléze C. Warnstorf.

U obou — a také částečně i u Klinggraeffa 1872, jenž tedy
Schimperovo dílo druhé: Synopsis Muscorum europaeorum 1876 znáti
nemohl a který nešťastnou náhodou i barvě rašelinníků příliš důvě-
- foval, — nezůstává nepovšimnutou pokožka lodyhy a barva jejího
tkaniva dřevního, ani jimi nepodceňován zvláštní kraj listů obojích,

ani větevních ani — a na tom nejvíce záleží — kraj listů lodyžních.
| 2.

100

Že tvářnost obou těchto ústrojů veliké jest důležitosti speci-
fické, poznáme níže obšírněji; přes to ale zmiňujeme se 0 těchto po-
měrech napřed několika slovy zvláště.

Pletivo korní (stratum corticale) může rozhodovati při určování
druhů příbuzných trojím spůsobem. Na prvním místě svou barvou,
kteráž ale co na první pohled zřejmý znak s koloritem podloženého
dřeva pomíchati se nesmí, a jížto dle dosavadních zkušeností jen
při některých druzích důvěřovati se může. Prospívá též časem i ne-
gativní její vlastnosť, jako na př. při Sphagnum variabile
Warnstorff (kteréž někdy se Sph. acutifolium Ehrh. 0 zevní tvář-
nost zápasí), kde korní pletivo nikdy není — jak časem u tohoto —
růžové.

Více než tato první rozhoduje v některých záhadách druhá
vlastnost pletiva korního, množství vrstev, z nichž složeno, se týka- ©
jící. Tohoto rozdílu použiti ale možno pouze na základě dobrých -
řezů, což při tuhosti podloženého tkaniva dřevního a snadné poru- -
šitelnosti korních vrstev jednak zdlouhavou, jednak také jen při jisté ©
dovednosti spolehlivou pomůckou, kterou ku potěše badatelů jinými ©
ještě znaky podporovati můžeme a musíme. k

Mezi znaky tyto výpomocné nenáleží takou měrou tvar a po-
měrná velikosť svrchní vrstvy korního pletiva, ač bystrému pozoro-
vateli i ony mohou býti dobrým vodítkem, jakou měrou spolehlivým
stává se tu vůdcem přítomnost nebo nedostatek předně spirálních
sraženin a za druhé průduchů. — Sraženiny vyznačují lodyhy 1 větve-
pouze u Sph. cymbifolium, a musím vyznati, že i při tomto, od
jiných všech druhů obyčejně nápadným tvarem se lišícím mechu, ona ©
známka rozhodla v jeho prospěch všude tam, kdy objevil se buď
ve formě chabé, nebo příliš řídkolisté a chudovětvé nebo ve tvaru
bizarrním a takovém, že nijaké ani zdánlivé příbuznosti ku typické
formě neprozrazoval.

Také průduchy (pory) nejsou obecným zjevem u rašelinníků,
anat větší čásť jejich druhů v pletivu korním, — nikoliv ale ve tka-
nivu listovém — jich postrádá. Porami vyznačuje se vždy lodyha
u Sph. cymbifolium Hedw., u Sph. Girgensohnii Russow
a u Sph. fimbriatum Wils., velmi pořídku objevují se též u Sph. 3
acutifolium Ehrh. — Sph. rigidum Schpr., nemajíc v pletivu ©
lodyhy pory žádné, vyvinuje jich zase mnoho v povrehnim pletivu ©
svých větví. x

U Sph. cymbifolium netřeba spoléhati na přítomnost prů-
duchů, ačkoliv se tyto pro svou značnosť a přesnou obmezenost sotva

sy jl da u
sr ee az
o o ke eh Mg pod ao db rad Ga Brain oc Dei ne cd Le ITEM,

er SR
DE ET ORG RT) WEN R EER

dk RE

Üch fh

LTE a a) sk k j

101

přehlídnouti mohou, poněvadž se tento druh nápadnými sraženinami
- v korním tkanivu bez obtíží prozrazuje. Také Sph. rigidum ne-
"liší se snad pouhou přítomností průduchu na povrchu svých větví,
- stávajíc se buď již svou tvářností nebo spolehlivými drobnohlednými
-známkami proti ostatním dobře obmezeným druhem. Jinak to ale
u Sph. Girgensohnii a Sph. fimbriatum, kde na rozeznäni
průduchů často spolehlivé určení závisí; ne v případech, kde by se
mezi oběma těmito druhy rozhodnouti mělo, poněvadž při porovitosti
jejich korního pletiva známky jiné, jako na př. tvar zakončení listo-
vého mezi nimi přesné hranice tvoří, ale kdy jedná se o rozhod-
nutí mezi Sph. fimbriatum a příbuzným Sph. Lindbergii
Schpr., jemuž průduchy korní scházejí. — Připomenouti se
ale musí, že u zmíněných druhů ohraničení porů, které co kruh
nebo elipsa se jeví, nebývá vždy k našemu přání dosti ostré. Ano,
stává se též zhusta, že při prvním nazírání na čásť sloupnuté po-
kožky průduchů vůbec žádných nevidíme (jako nás rázem překva-
puje jejich ostrá kontura u 9. cymbifolium), a Ze po nějakou
vteřinu oko uvykati musíme na rozměry ostatních blan, než se mu
posléze i slabounké ohraničení průduchů, které málokterou buňku
vynechávají, objevuje. Dále poznamenati třeba, že se pory nalézají
vždy blíže příčných stěn, a to skoro u nich v buňkách Sph. Gir-
gensohnii, dále od nich u Sph. fimbriatum, — a Ze objevují
se pravidlem po jedné v každé delší buňce (v krátkých, a těch jen
porůznu, i scházívají). U Sph. fimbriatum bývají odchylkou i dva
- pory v buňce jedné, a tu stojí jedna na obvyklém místě nedaleko
-jedné příčné stěny, druhá ale ve větší vzdálenosti od stěny druhé,
asi ve třetině délky buňky celé.

Záhadným úkazem jest vyskytování se průduchů u Sph. acu-
tifolium, o nichž jako jen odchylkou se tam objevujících již také
Schimper ve své Synopsis z r. 1876 se zmiňuje. A to tim záhadnější,
poněvadž tento druh, co do bohatství na formy pravý to proteus
mezi ostatními, často nejen habituelně ale zejména i tvarem svých
lodyžních listů i jejich pletivem na Sph. Girgensohnii příliš na-
lehavě připomíná. Není to snad následek descendence, která, jak
zdá se, také počet druhů rašelinníků v rozličných spisech též pod
rozličným číslem klásti svádí?

; Mezi nejspolehlivější kriteria rašelinníků náleží pletivo listů
- lodyžních, při němž nejen poměrnou jeho velikosť či světlost (lumen)
jednotlivých buněk ale i obsah jejich na váhu klásti se must.

PAS OPR P pak moa) SR M AOR EEE RE Bas NY, a CVS, 5 Sed 01 Band 03 V
Ý dk . % SET 49 Ne No Czk RE pak ks
4 i Be < P:

102

Ačkoliv jest u rašelinníků pravidlem, že se listy jejich ze dvo-

jího pletiva skládají, totiž z buněk čirých (hyalinních) větších a buněk

„zelení znamenaných menších, a že jednu větší buňku čirou

více zelených buněk vroubí, odchylují se od tohoto obyčeje,

jejž v listech větevních obecně zachovávají, v listech lodyžních mnohé.

druhy nápadně. Zejména u 8. squarrosum, 8. Lindbergii,
S. Girgensohnii a 8. fimbriatum jeví se býti pletivo hyalinní
složitějším v tom směru, že ne jedna ale častěji dvě, tři, nebo i více
jich jednou společnou obrubou buněk zelených vroubeno bývá. Úkaz
tento, na nějž také již Schimper ve své Synopsis muscorum
z r. 1876 tu a tam při popisování váhu kladl, vysvětluji si tím, že
v jedné buňce čiré objevila se znenáhla buď jedna přepážka, kterouž
tedy ona ve dvě buňky se rozdělila, aneb takovýchto přihrádek po-
zději i více, čímž ty Schimperem nazvané buňky dělené (bi- tri-
_ partitae), nebo jak je jinde i „septatae“ čili přepažované nazývá,
povstaly.

Směr i počet přepážek jest libovolný a i v jednom listu téhož
druhu nestálý. Celkem ale převládá u buněk spodině listů bližších
a také směrem osy listové prodloužených směr podélný, u buněk
koncových a u jmenovaných druhů zejména široce kosočtverečných
směr příčný. Ano, někdy objevují se v jedné z širších buněk ve 3 neb

4 jiné rozdělených, oba směry zároveň; někdy zase, a to zejména ©

u S. fimbriatum v koncových buňkách i více přepážek příčných
směru téhož.

Samo sebou se rozumí, že na počtu přepážek závisí i počet
buněk jednu „složenou“ hyalinní skládajících. Nejobecnějšími jsou
buňky dvojdílné, méně často 3—4dílné a vzácnější odchylkou, zvláště
v listech od S. fimbriatum pozorovanou, 5—8dílné. Kde přepážky
objevují se v čirých buňkách velkých, nekladou pozorování žádných
překážek, ale v pletivu úzkém a táhlém jsou při rozeznávání zvláště
zeleňových buněk, jichž chlorofyll zejména v doleních končinách
listů dílem vybledne, dílem jen řiďounce jest rozdělen, na velkou zá-
vadu. Naskytuje se to v případu, kde se má určiti rozměr obruby
(limbus) listové.

Obruba jest ne tak u listů větevních jako u lodyžních velmi
rozhodujícím znakem. Vyrozumíváme tím jménem zvláště úzké a táhlé
tkanivo po kraji listu rozložené a u rozličných druhů také nestejně
širokou čásť plochy listové s ostatním pletivem skládající. U vě-
tevních listů různí se obruba co úzká čirá páska velmi nápadně od
sousedního jednak zeleného jednak sraženinami i porami ozdobeného

103

pletiva čirého a širokého. Ani u S. Lindbergii Schpr. není obruba
větevních listů tak nápadně širokou, jakou by se dle udání Warns-
torfa býti zdála, dosahujíc šířky nejvýše šesti buněk. Ne tak zřetelnou
jest hranice mezi obrubou a ostatním pletivem u listů lodyžních,
obzvláště v jejich dolení části, kdežto konec listů v úzkobuněčný
- kraj a šírobuněčné ostatní pletivo nápadněji rozlišovati se může,
- Přesnou hranici mezi obrubou a pletivem ostatním stanoviti můžeme
jen u takových listů lodyžních, jichž buňky s obrubou se stýkající
- buď sraženinami nebo porami se vyznačují, aneb kde se nápadnější
světlostí či šířkou od úzkobuněčného kraje různí, posléze i tam, kde
zeleňové buňky menším rozměrem a barvou i od hyalinních i od
obrubových zřetelně rozeznati možno.

Zcela zřetelnou a slabou, sotva na čtyři buňky širokou obrubu
nacházíme pouze u S. molle Sulliv. a u S. teres Ängstr. U tohoto
jest ale veškeré ostatní spodinové pletivo u porovnání 8 ostatními
druhy mnohem užší, nač při vyměřování šířky obruby s veškerou
opatrností hleděti jest. Zcela neobroubenými jsou lodyžní listy
u S. cymbifolium Hedw. U všech ostatních druhů domácích jest
obruba zejména ku spodině listové nápadně rozšířena. — Pouze velko-
isté formy od 8. cavifolium Warnstorf odchylují se od toho pra-
vidla a od drobnolistých jeho forem, neboť i při oněch pozorovati
dole na 3—5 buněk zšíří úzkou obrubu kolem ostatního až ku spo-
dině sraženinami závitkovitými ozdobeného pletiva. — Je-li obruba
širokou, tu právě počítají se mezi její pletivo i takové široké buňky
- hyalinní, které hojnými podélnými přepážkami byvše roz-
děleny, svou šířkou potom ani proti zeleňovým ani proti
krajním obrubovým buňkám nijakž nevynikají. V případech
těchto zůstává pak zcela uprostřed po délce listové několik nepře-
pažených širších buněk, které až ku spodině listu se táhnou a od
nichž k oběma krajům pletivo obruby rozkládati se počíná, vždy
šikmo ke krajům na šířce ubývající. Pouze u 8. rigidum táhne se
širší obruba a stejně široká po celé délce listu. Poněvadž ale listy
tyto k nejmenším všech náležejí, zdá se býti obruba jejich, na 6 až
9 buněk široká, přece uzounkou, jest ale od ostatního, obyčejně sra-
ženinami neb i sporými porami vyplněného, širšího a asi na 14 buněk
zšíří rozloženého pletiva zřetelně obmezena.

Krajní buňky obruby nebo zakončení listového vystupují časem
v podobě brv nebo třásní přes okraj listu. Není-li zakončení listů
zubaté, jest třásnité a u 8. fimbriatum jest docela i kraj listu
hluboko blíže ku spodině dlouhými třásněmi obrostlým. I Široce za-

DE ER A r NE jo EST doo

š x

104

okrouhleny konec listů u S. Girgensohnii a u mnohé formy od
S. acutifolium, dále zaokrouhlené konce listů u S. teres a široce

utaté u S. Lindbergii, ty a časem i jiné druhy mají po kraji

ov uzounká vlákna prodloužené aneb tam, kde stěny byly

slabší ve třepení i protrhané buňky, jimž u druhů vytčených.

také nemalé pozornosti věnovati musíme. — Že by ale u S. rigidum
Schpr. listy lodyžní po celém kraji brvitými byly, jak Warns-
torf ve spisu „Die europäischen Torfmoose“ 1881 pag. 97 udává,
toho ani u forem již habituelně nápadných shledáno nebylo. Pravda
sice, že konec listů oněch asi do třetiny délky třepením obložen,
a že i konce buněk obrubu skládajících tu a tam co krátké zoubky
vystupují, ale té podoby, která by jim jména brv přivlastniti mohla,
na materiálu ohledávaném naprosto pozorováno nebylo. Také Schim-
per ve své „Synopsis“ o podobné vlastnosti se nezmiňuje.

Že by se u rašelinníků rozličnému zbarvení do růžova, fijalova
a j. nemělo přikládati žádné specifické důležitosti, domníval jsem se
již před devíti lety, a ztvrdil by to každý sběratel, jenž vídá, že trsy
na suchém a výslunném stanovisku rostoucí náchylnými bývají k zbar-
‚veni do růžova, části těchže trsů ale do vlhka ponořené aneb pod
vodou rostoucí že v barvy zelené vždy se odívají. Tuto domněnku
nesdílí ale v. Klinggraeff, jenž v pojednání: „Beschreibung der

in Preussen gefundenen Arten und Varietaeten der Gattung Sphagnum“

Königsberg 1872. zbarvení listů pro každý druh za velmi značnou
známku uvádí, a na př. S. fuscum Klinggraeff, jež po něm Schimper
"již jen co var. od acutifoliu m uvedl, zejména na barvitosti za
samostatný druh odporučil. — Také Warnstorf připisuje barvě
rašelinníků důležitosti jen podřízené a nejvýše pouze při tvoření va-
riet jakési platnosti si zjednávající.

Na přítomnosti porů a sraženin, z nichž často spirální i kru-
hovité v jednom listu se spatřují, jen někdy možno si zakládati.
U porů třeba jest porovnávati jejich velikost (ač, jsou-li vůbec v lo-
dyžních listech vyvinuty) i jejich počet v jednotlivých buňkách, ať
již v listech lodyžních nebo vetevnich. Zvláště Sphagnum cavi-
folium Warnstorf vyniká hustě vedle sebe seřaděnými a v řady
perlovým šňůrám podobné urovnanými pory v listech větevních. —
Na přítomnosť sraženin v tkanivu lodyžních listů nemožno se Spo-
léhati, poněvadž se mimo 8. Girgensohnii a teres u každého
jiného z devíti druhů sraženiny často až ke spodině listů vyskytovati
mohou. |

: sh TEN SKY"
dd o p ee k ROA Soon dk

%: weg BE

‘

i s rka ků : dec \
o k n ký bo SR ně Z PTE 305 po BÁL p

ih

ei MOO i s
Ko ŘAS bd v a

105

-© Rovněž nespolehlivým znakem jest umístění ústrojů pohlavních.
Že zárodečníky nikoliv na konci lodyhy ale na pobočních větvích po-
© vstávají a tedy axillárními (na konci větví) jsou, jest věcí patrnou,
a naše domácí sbírky z mnohých stanovisk toho dokládají. Budovati
ale systém rašelinníků na jedno- nebo dvojdomosti pohlavní proto
- již radno není, poněvadž tyto rostliny právě v oné době v nejbuj-
nějším vývinu pohlavním se nalézají, kdy pro sněhy a mrazy žádný
pozorovatel do přírody vycházeti nemůže; z jara ale a v létě jsou
známky zvláště po pelatkách častěji odstraněny již tak, že 1 jedno-
domý druh za dvoudomý mylně by považován býti mohl.
Návrh (kláč) k určování domácích rašelinnáků.
A. Pokožka lodyhy s porami.
1. Buňky pokožní se závitkovými sraženinami a velkými

poramikí 4. RR ZK draze Oe symby folium
2. Buňky pokož. ko: sraženin, S porami někdy slabě ohra-
ničenými.

a) Lodyžní listy jazykovité, na zaokrouhleném konci třá-
snité, bez sraženin a porů . . . . 8. Girgensohnii.
b) Lodyžní listy skoro po celém kraji dlouze třásnité j. j.
PROG 4 Fire i (hud, fim b.ria tm
B. Pokožka lodyhy hoz ne

1. Listy lodyžní na konci nejširší nebo velké, jazykovité.
a) Listy na konci nejširší, tu široce uťaté a dlouze třá-
snité, s obrubou širokou; často se spirälnimi sraže-

MEMAME AN oz ala ee ora O Bindherei
b) Listy jazykovité, na okrouhlém konci třásnité, s ob-
rubou úzkou; bez sraženin . . . 8. teres.

2. Listy lodyžní u spodiny nebo uprostřed nejširší; sraženiny
zřetelné neb žádné.
a) Listy uprostřed nejširší, na konci zubaté. Obruba
mzeunkd.. . .:, 2 er kole,
b) Listy u spodiny nejširší, na konci více méně súženém
zubaté neb třásnité.
«) Obruba úzká.
*) Listy pouze na konci třásnité nebo zubaté, někdy
velké, někdy malé, častěji prohnuté s krajem ohrmutym
S. cavifolium.
**) Listy malinké, as do '/, od konce drobně třásnité
a-plóché <= 2 BE EN: el
PB) Obruba ku ně nápadné rozšířená

ke
ER a SKO

*) Listy lodyžní nápadně velké a četné. Listy větevní
řídké, prohnuté a daleko od konce po kraji ohrnuté. Rost-
lina nejdrobnější. . . . « . « « 9. molluscum.

**) Listy lodyžní řídce rozložené. Listy větevní jen na

konci ohrnuté.

+) Listy větevní zčeřené, obyčejně velmi dlouhé až
čárkovité. Pokožka lodyhy 1—2vrstevnä, úzkobuněčná,
stěny buněčné stloustlé. . . . 8. variabile.

11) Listy větevní kraje rovného, leda s koncem zpět
ohnutým, ne-li k lodyze přitlačeným. Pokožka 3—4vrstevná,
šírobuněčná, stěny buň. tenké. (Zřídka jako u A po-
rovitá) -+ © B, 0 Pan.

1. Sphagnum cymbifolum (Ehrh.) Hedw. (1782) rozšířil.
Rašelinník tupolistý.*)

YPN

Z nižin až na hory rozšířený v rozličných tvarech.

Var. 1. vulgare (Michx.) Warnst. — Dle mohutnosti lodyh,
dle délky a- sblížení větví jakož i po barvě nebo docela vlastnostech
anatomických rozeznává Warnstorf osmero forem, jichž určování jako
u podobných odchýlek jiných druhů nevěnoval jsem zvláštní píle, maje
to pevné přesvědčení, že postrádají oné nezbytné vlastnosti, jež stálostí
se zove, a která by na př. některé krátkovětvé a hustotrsé formě, jako
jest 5. cymbifolium var. vulgare congestum Schpr. zcela
nebránila přejíti ve tvar štíhlejší, dlouho- a řídkovětvý, jakýmž jest
S.cymbifolium B) brachycladum Warnst.; 7) pyenocladum
C. Můller; ©) laxum Warnst. a většina jiných, kdyby se dostaly
do ústředí stále mokrého. — Tu a u všech rašelinníků platí zkušenost:

čím sušší lokalita, tím zakrsalejší — a čím vlhčí, tím štíhlejší každá

forma. Tomuto u rostlin všeobecnému zákonu ani mechovitá rostlina
nemůže se protiviti. -

Odrůda nejobecnější ve všech vertikálních polohách. — Motoly
u Prahy nad rybníkem (Děd.). — Západní konec Úvalského lesa směrem
ku Běchovicům (Děd.). — Všetaty u Neratovic (Sitensky). — Kačina
u Kutných hor (Peyl). — Královice dolní (Děd.). — Ronov (Peyl).
Sušické lesy (Peyl). — Nasavrky (Čeněk). — Černý Kostelec (Tuček).
Blaník (Děd.). — Počátky a u Tábora (Bauše). — Veselí (Sit.). —
Tučapy (Pohl). — Hůrky a j. u Písku (Děd.), — Strážské lesy (V.

*) Dle větevních listů taktéž u Presla pojmenovaný.

3 4
j
4
3
4
A
{
4
k
4
bí
{
N
:
ü

a

107

Leonhardi). — České Vrbny u Budějovic (Ded.). — Blänsky vrch
(Děd.). — Šumava: na hoře sv. Tomáše, Fišer-a Ahornfilz u Prášil
© a svah Špičáku u Eisensteinu (Děd.). — Tepelský klášter (Konrad).
Teplice (Winkler). — Litoměřice (Müller). — Č. Kamenice (Hrabal).
Okolí Č. Lípy, Doks, Mímoně, Bezděze, Kuřívod, Bělé, Vartenberku
a Č. Dubu vůbec u všech rybníků (Sit.). — Kurovodice u Mnich.
Hradiště blíže Olšiny (Děd.). — Turnov: v lesích Valdštejnských,
Hruboskalskych a Rotštejnských (Děd.). — Jičín na Lorettě (Sit.). —
Ještědské hory (Děd.). — Okolí Liberce (Siegmund). — V Jizerských
horách (Limpricht). — Na mnohých místech severně Harrachovic
v Krkonoších (Sit.). — Labská louka (Děd. a j.). — Co S. helve-
ticum z Krkonoš (Weitenweber). — Hradec Králové (Veselský). —
Abršpach (Děd.). — Rokytnice (Weiss). — Králický Sněžník (Bayer)
Okolí Králíků (Děd.).

Var 2. papillosum (Lindberg spec.). — Na Velké Jizerské
louce r. 1867 objevil Gust. Limpricht; severovýchodně Tafelfichte
r. 1873 Schumann.

Var 3. Austini (Sulliv. spec.). — Mezi Flinsberkem a Schwarz-
bachem severovýchodně Tafelfichte u paty Jizerských hor r. 1873
spolu s var. papillosum nalezl Dr. Schumann.

2. Sphagnum Girgensohnit Russow 1865. — R. dlouhovětvý.*)
(S. fimbriatum var. strictum Lindb.).

Význačný pro subalpinské pásmo horské; řídčeji v rovině.

Krkonoše: tam obecný na př. na Labské, Pančině a Bílé louce,
u Rybníků a obou Sněžných jam. Mrtvý vrch (Sitensky). — Janské
lázně (Milde). — Abršpach (Děd.). — Chudoba [Cudova] (Milde). —
Na Brauneru a Eschenberku pod Král. Sněžníkem (Děd.). — V lese
u Červeného potoka (Rothfloss) blíže Králíků (Děd.). — Králové Hradec
co 8. fimbriatum (Wurm, Veselský). — Turnov: u Vartenberka,
Valdštejna, Rotšteina a na Kozákově (Děd.). — Jižní svah Ještědu
(Děd.). — Jizerské hory (Limpricht). — Krušné hory co acutifolium
(Eichler). — V Zákličí u Čekanic (Velenovský). — Šumava: u Černého
jezera, na rašelinách Ahorn-a Fišerfilz u Prášil, na hoře Sv. Tomáše
(Děd.).

Var. 1. strictum Russ. — Ve skulinách skal v okolí Bílé
vody v Krkonoších (dle Warnstorfa Schulze). — Bílá louka (Sitenský).

*) Dle obyčejné jeho povahy. Jsou však také jemu nejvíce podobné druhy S.
acutifolium a 8. fimbriatum zhusta větví velmi štíhlých.

TE, m Peka =

NE,

Dr a ee
Re A ER I

108

Var. 2. pumilum Anostr. — Svah Špičáku u Eisensteinu (Děd.).
Neubruck u Mímoně (Sit.).

3. Sphagnum fimbriatum Wüs. (1847). — R. třásnitý.

Nevystupuje na pohoří. Schimperovo o něm udání: „haud rarum
sed praetervisum“ nevztahuje se na Čechy, kde dosud jen porůznu
byl sbírán.

Praha: u Motol nad rybníkem na malém palouku velmi hojný
ve spolku s podřízeným tam 8. cymbifolium (Opic, Schöbl a j.)
a rozesílaný co 9. acutifolium nebo cuspidatum. — Jičín:
v lesích u Loretty (Sitensky). — Seeheide u Neuhausu v Krušných
horách (Knaff sen.). — Marianské lázně co cuspidatum (v. Leon-
hardi). Teplice co acutifolium (Winkler). — Nejvyšší stanovisko
objeveno na „Mooswiese“ u Janských lázní (Sitensky).

K těmto udávají se ve spisech: Abhandlungen der k. k. zool.
bot. Gesellschaft“ Wien 1859 ještě tato stanoviště: Počátky, v čistém
lesním potoku r. 1849 (Dr. Pokorný). — Melzergrund v Krkonoších
na sever. svahu Sněžky r. 1839 (Sendtner). — Červený Hrádek v Kruš.
horách (A. Roth). Tam uvedená presidentem Veselským rostlina od
Král. Hradce jest S. Girgensohnii. — V „Oesterr. bot. Zeitschrift“
z r. 1861 uvádí jej Em. Weiss také od Rokytnice a z Abršpachu.

4. Sphagnum Lindbergii Schimper (1858). — R. lesklolistý. *)

ww

Nahrazuje 9. fimbriatum na rašelinách vyššího pohoří a i tu
po skromnu. |

Krkonoše: Bílá louka, kdež r. 1838 Sendtnerem nalezen ale za
zvláštní druh nepoznán. Týž objevil jej dle Schimpera r. 1843 též
u Malého rybníka, odkud jej později i Milde přinesl. V Malé sněžné
jámě, v Melzererundu, na Labské, Pančině a Bílé louce, na Koppen-
planu a u slapu Pančina (Milde, místem i Schulze).

5. Sphagnum teres Ängstr. (1862) rozšíř. — R. kostrbatý.**)

Var. 1. sgarrosum (Pers. spec.). Převládá v hornatějších
polohách, ač na pohoří jen porůznu.
Blíže Hodkoviček u Prahy (Velenovský). — Stirin u Jilového

*) Dle listů větevních, které ale též u S. variabile zvláštním třpytem se
vyznačují.
**) Starší název Opicův pro 8. squarrosum.

3

109

(Sýkora, Kalmus). — Zákličí u Čekanic (Velenovs.). — Písek: v lesích
k Jeníkovu (Děd.). — Tučapy (hr. Berchtold a Pohl). — Stráž:
- v lese Margaretině (v. Leonhardi). — Budějovické okolí (Veselský,
Jechl). — Blánský vrch (Jungbauer, Děd.). — Čertova stěna u Vyš-
šího Brodu (Ded.). — Rožmberg (Děd.). — Březina v Plzeňsku (Opice). —
V Císařském lese (Pohl). — Krušné hory (Čelakovský) a u Eisen-
berku (Knaff sen.) — Děčín (Malinský). — Česká Lípa Watzel). —
Strossteich a Kummerteich u Mímoně (Šit.). — Ještěd (Ded.). —
Turnov, v lesích Hruboskalských (Děd.). — Jičín, u Loretty (Šit.).
Abrspach (Milde, Ded.). — Svatoňovice (Pastor). — Na Hejšovině
(Milde). — Krkonoše: u Harrachovic na mnohých místech; u Pančice
a Oxenbaude (Sitensky). — Bílá louka a docela až i na Velkém
Šišáku (Děd.). — Spindlerova bouda (Limpricht). — Rehhorn (Josefina
Kablíková co 8. capillifolium). — V lesích u Vejké Moravy (Děd.).
Kladský Sněžník (Milde, Bayer).

8) imbricatum Schimper. — Oxenbaude (Sit.). Nasavrky (Peyl).
Některé kusy z Tučap, Blánského vrchu a Štiřína sem se přibližují.

Var. 2 gracile Warust. (S. teres Ängstr. — S. squarrosum
var. teres Schpr.). — Význačný pro rašeliny temena Krkonošského,
kde i souvisl& rozsählejsi prostory zaujima. Tak na Bil& louce vedle
S. rigidum a S. Lindbergii a u Malého rybníka se vzácným
Mnium cinclidioides (Milde). — Strossteich, Hammersteich
a Žizňkov v Öeskolipsku (Sit.). — Marianské lázně (Kühlewein). —
Motoly u Prahy (Schöbl). — Pisek na Hürkäch (Ded.). — Tez se
uvädi z Cech (od Rokytnice?) u Weisse.

6. Sphagnum molle Sulliv. (1845). — R. měkký.
(S. molluscoides C. Můll.; S. Mülleri Schpr.).

Objevuje se na rašelinných lukách často v sousedstvu S. ri-
gidum, jehož některým formám se podobá a časem v hojnosti zvláště
v polohách nižších.

České Vrbny u Budějovic podél dráhy na lukách (Děd.). —
Oudraží u Písku na Blatě (Chadt). — Zizňkov (Schiessnig), Donzteich,

—— Strossteich a Velký rybník mezi Č. Lípou a Mimoni (Sitensky). —

Faule Wiese nad Harrachovicemi (Sit.). — Boží dar v Kruš. horách
(dle Rabenhorsta Weicker a Handtke).

r BER ER ER okid ako

K ke MR aky SU Be Se Aa 09 Pů Aare a re Ey a, a n Ds DE ST VR aky 7 NY Kr me AO Pr ehe a AR ln del at a TE PT M K DY,
NE E son a o PJ od ET Ra AKO VO ar ODO a in

110

7. Sphagnum cavifolium Warnstorf. — R. člunkolistý. *)

V tuto kollektivní specii zahrnul autor Sph. subsecundum
‘N. et. H. a Sph. laricinum Spinee, jichž obou formy dle povahy

listů lodyžních někdy velkých někdy malých stěží od sebe rozděliti
možno.

Var. 1. subsecundum (Nees et Hornsch. co spec.). — S
contortum Schultz (var. subsecundum Wils.). — Poskromnu na kraji
Úvalského lesa směrem k Běchovicům (Děd.). — Žizňkov, Kuhnersdorf,
Strossteich a Neubruck mezi Lípou a Mímoní (Sitens.). Pod Bezděz.
(Sit.). — Šluknov (Karl). — Veselí u Tábora (Sit.). — Dle Weisse
u Rokytnice, dle Winklera v Sev. Čechách, dle Watzla u Č. Lípy
a dle dr. Pokorného u Počátek.

©) molle Warnstorf. — Bílá louka na Krkonoších (Sit.).

B) contortum (Schpr.). — Krkonoše: u nižšího toku Bile
vody a u Malého rybníka (Milde a Limpricht). — Labská Louka
(Sit.). — Č. Kamenice (Hrabal 1854). — Heideberg, Donzteich, Damm-
mühle a Kuřívody (Sit.).

Var. 2. laricinu m (R. Spinee co spec.). S. neglectum Angstr.;
S. curvifolium Wils.). — Žizňkov a Černý rybník u Č. Lípy (Sit.)
Faule Wiese nad Harrachovicemi (Siten.). — Teplice (Winkler). —
Poetsch u Chomutova (Knaff sen.). — Blánský vrch (Děd.).

8. Sphagnum rigidum Schpr. (1858). — R. tuhý.

(S. compactum B) rigidumN. v. E.— S. ambiguum Hůben.).

Roste i na suchých vřesovištích i v mokřadách a dle toho ve
dvou rozličných od sebe dosti rozdílných odrůdách:

Var. l.sguarrosum (Russ. «) strictum Warnst.) — Krkonoše:
u Malého rybníka (Sitensky). — Na Brauneru pod Král. Sněžníkem
(Děd.). — Zvíkov v jižních Čechách v nedalekém lese (Děd.).

Var. 2 compactum Schpr. (S. condensatum Schleich. — 8.
compactum DC. — 8. praemorsum Zenker). — Velmi rozšířený
na Krkonoších: na Bílé louce, Koppenplanu, u Velkého i Malého
rybníka, na Kotli (Milde). — Labská Louka (Milde, Děd.) i u Labských
pramenů nad L. boudou (Děd.). — Navorovská louka (Sitensky). —
Oxenbaude (Sit.). — Králové Hradec (Wurm a Veselský). — V krajině
Českolípské a Mímoňské u Žiznikova, Strossteichu, Velkého rybníka,
Dammmühle a pod Bezdězí (Sit.). — V Krušných horách (Rabenhorst).

*) Jest vlastně název Opicův pro S. cymbifolium.

ju A u Free
K eo

111

-U Nimburka v pravo na silnici ku Mladé Boleslavi (Všetečka, Děd.).
Na lukách u Semína v Pardubicku (Opic). — U Budějovic (Jechl).

2 9. Sphagnum molluseum Bruch (1825). — R. řídkolistý. *) |
© (S. tenellum Ehrh. — 8. obtusifolium var. tenellum W.
k et M.).

Tento jinde na severu i v statnějších odrůdách objevující se druh
x roste u nás vzácně a to jen ve tvaru nejútlejším, jakého u ostatních
z typických forem našich rašelinníků nenacházíme.
5 Jizerské hory: na obou Jizerských lukách (Limpricht). — Krko-
-© noše: na Koppenplanu r. 1819 objevil Funck; Bílá louka (Limpricht,
Sitenský) a temeno Silberberku (Sit.). — Saalfelder v Orlických horách
© (dle Kryptogamenflora von Schlesien). — Co vzäcnost v dolině u Donz-
1 teichu blíže Kuřívod (Sitenský).

10. Sphagnum variabile Warnstorf. — R. dlouholistý.

Jest jako S. acutifolium a S. cymbifolium druhem nej-
obecnějším a tudíž dle místních poměrů velmi proměnlivým. Zejména
vynikají nápadně odchýlnou tvářností rostliny stále pod vodou bytující
proti formám souše.

Var. 1. intermedium Hoffmann spec. (SŠ. recurvum P. de B.
S. albescens Hüben. — S. flexuosum Dozy et Molk. — S. Mongeotii
Schpr.).

«) speciosum Russow (8. riparium Angstr. — 8. spectabile
Schpr. — 8. obtusum Warnst.). — Jizerské hory: v lesních bařinách
okolo rašelinišť na Jizerské louce (Limpricht). — Krkonoše: u Malého
rybníka (Limpricht).

S V vak VĚ.
3 brk: i

B) majus Ängstr. non Russow. — Na kraji Uvalsk&ho lesa

-© směrem ku Běchovicům (Ded.). — Jičín na Lorettě (Sit.). — Králové
bh Hradec (Wurm co fimbriatum). — Chlumec (Peyl co acutifo-
© hum). — Turnov u Vartenberka (Ded.). — Liberec (Siegmund co

nemorosum). — Mímoňské okolí: Kuřívody, Vavruškův rybník, —
Hammerteich, Černý rybník a u Doks (Sitensky). — Hauenstein (Opic).
Krkonoše: Katzenstein, Mrtvý vrch, Muldenberg a Kahlenberg u Har-
rachovic (Sit.). — Labská louka, L, prameny a na Pančici (Děd., Sit.).
Oxenbaude (Děd.). — Mooswiese u Janských lázní (Sit.). — Abršpach
-© (Děd.). — Kladský Sněžník (J. Bayer). — Brauner nad Králíky (Děd.).

*) Dle polohy listů vetevnich.

112

p ká
n ý
št

-a Ahornbach u Prášil, u Vltavských pramenů a u Eisensteinu (Děd.). |

č K B a en
r c, z = Be ER 25 VERSA Pha

Krušné hory: Teplice (Winkler). — Červený Hrádek (Roth). Bee-
heide u Neuhausu (Kuaff sen.). — Písek, na Hůrkách (Děd.). —
Budějovice, na louce k Č. Vrbnům (Ded.). — Šumava: Poledník

v) pulchrum Ik — Komorany (Čelakovský).

Var. 2. cuspidatum Ehrh. spec. (8. laxifolium C. Müll.). —
Roste zejména v horských a podhorních vodách, předem ve stojatých,
jež v hustých jasně zelených neb hnědozelených trsech vyplňuje. I tu
dle rozličných poměrů od sebe nápadně odchýlné odrůdy odchovává.

©) submersum Schpr. — Veselí u Tábora (Sit.). — Chlumec
v Budějovicku (Jechl). — Bílý potok nedaleko Kašperských hor (Děd.).
Teplice (Winkler). — Čes. Kamenice (Hrabal). — Pod Bezdězí a vokolí ©
Vavruškova rybníku i dále u Muldenberku (Sit.). — Hauenstein 2 :
Krkonoše: na Pančici (Sit.). c

e) falcatum Russow. — Motoly u Prahy (Opie). — Boží dar ©
(Reiss). — Pod Bezdězí, u Kuhnersdorfu, Heideberku a Velkého ryb- —
níka (Sit). — Na Krkonoších: Pančice (Sit.). — V Šumavě: Ahornfilz »
blíže pily (Děd.). V

č) plumosum Schpr. — V obecním lese u Stráže (v. Leonhardi). ©
Rindles v Budějovicku (Jungbauer). — Velký rybník u Doks, u Mímoně
(Sit).) — Krkonoše: Bílý vrch, Navorská rovina a Jakšova bouda nad
Harrachovicemi (Sit.).

Sphag. laxifolium uvádí též Limpricht a Milde z Jizerské
louky; Juratzka od Malého rybníka z Krkonoš; Watzel od Rodovic
u Čes. Lípy. — Mimo to udává Opic z r. 1827. S. cuspidatum od
Stiřína (Sýkora) a od Krumlova (Jungbauer).

{ i; PN A c
nr s ur a 1. he a R24 ola
va vá AV S rěP pok pop P ahřesí Dim sc pre ok

»

11. Sphagnum acutifolium Ehrh. (1786). — Ji ostrolisty.
(S. capilifolium Ehrh. (1780). — S. capillaceum S w. 1798.)
Druh nejrůznotvárnější, jejž s většinou ostatních (až na S. cymbi-
folium, 9. teres var. sguarrossum a S. rigidum) co do tvářnosti vždy
porovnávati třeba. Bohatým jeho odchýlkám věnoval zejména Warns-
torf zvláštní péče ustanoviv se při něm na dvaceti třech, dílem ním,
dílem staršími autory vytknutých odrůdách, jichž podrobné určení na
ten čas nebylo mi z mnohých příčin možným.
Bezpečně dají se uvésti pouze následující:
©) var. alpinum Milde. — Na Krkonoších v Malé Sněžné jmé
(Milde, Limpricht).
B) var. deflexum Schpr. — Na Blaníku (Děd.). — Kurovodice
u Mnich. Hradiště (Děd.).

Ad

kk « P, Ar
EDDIE I EEE

BIETEN

ER
He hr A "P
En = "M 74 „4 Bu ih Be
BEI AIR

113

9) var. fallax. Warnst. — Písek na Hůrkách (Ded.). — Brauner
a Ešenberk pod Král. Sněžníkem (Děd.).
©) var. elegans Braithw. — Turnov: v lesích Valdštejnských

(Děd.)

e) var. Schimperi Warnst. — Karlovary (Děd.).

6) var. squarrulosum Warnst. — Abršpach (Děd.).

n) var. rubellum Russow (Wilson spec.). — Pod Krkonošemi:
v Abršpachu (Milde). — Jizerské hory (Limpricht), na Velké
Jiz. louce.

9) var. roseum Limpr. — Krkonoše: Malá Sněžná jáma (Limp-

richt). — Suchej u Rokytnice (dle Warnstorfa dr. Em. Weiss).
L) var. strictum Warnst. — Krkonoše: Malá Sněžná jáma (Milde,

Limpricht).
x) var. plumosum Milde — „Mooswiese“ u Janských lázní

(Sitensky).

Mimo to poznán z mist následujících :

Bažinná louka u Cibulky u Prahy (Velen.). — Pardubice (Čeněk)
- Semín v Chrudimsku (Opic). — Králové Hradec (Veselský). — Turnov:
a Kozákově, pod Bukovinou a v lesích Hruboskalských (Ded.). —
- Jičín na Lorettě (Sit.). — Kurovodice u Mn. Hradiště (Děd.). — Zá-
- kličí u Čekanic (Velen.). — Jindřichův Hradec (Schöbl). — Stráž
(v. Leonhardi). — Zvíkov (Ded.). — Budějovice (Jechl). — Blánská
- hora (Děd.). — Velký Zdíkov (Keller). — Šumava u Č. Jezera (Em.
- z Purkyňů). — Komořany u Mostu (Čelakovský). — Červený Hrádek
© (Roth). — Krušné hory (Roth). — Šluknov (Karl). — Hauenstein
© (Opice). — Úes. Lípa (Watzel). — Žiznikov, Velký rybník, Donzteich
- a j. v okolí Lípsko-Mímoňském (Zouplna, Sitensky). — Liberec
(Siegmund). — Témě Ještědu (Děd.). — Nad Harrachovicemi na mnoze
© ($it.). — Abršpach a Petrovice (Děd.). — Velká Morava pod Král.

Sněžníkem (Děd.).

i Ačkoliv, jak z hojných u. některého druhu uvedených lokalit
© vysvítá, rašelinníkům u nás již dosti uspokojující pozornosti věnováno
- bylo, zdá se mi přece, že z práce této mé jen skromného názoru
-0 jejich u nás zastoupení a rozšíření zjednati si můžeme, to z příčiny
hlavní a jediné té, že dosud málo byly ohledány ty a takové
lokality, kde by naděje byla na žeň nejúrodnější.

A tento nedostatek má opět kořeny velmi rozptýlené. Hlavní
- kořen zabíhá u nás do velmi neúrodné půdy, tam totiž, kde botani-
ckemu a tedy také krypto-botanickému studiu jen podřízené důleži-

Tř.: Mathematicko-přírodovědecká. 8

114

tosti se přisuzuje, a objeví-li se skutečně nějaký pramínek, jehož
blahodárnou silou znenáhla vzrůstati a okřívati by měla u nás veškerá

© věda botanická, tu zavlažuje se jím jen a jedině mohutně vzrostlý

fanerogam, aniž by se aspoň několika krůpějemi přispělo také ku
oživení studia kryptogamického, — dosud jen na vzácnou ochotu a na
veliké sebezapírání se ochotníků odkázaného.

A právě oněm podobné krůpěje vláhy provázejí a skoumání
rašelinníků v přírodě badatele velmi obtěžují, poněvadž se mu staví
měrou nepřekonatelnou na všech cestách v ústrety. Neboť, kdo seznati
chce družinu mechů domácích, ten nemůže projíti vešken ten domov
Jejich nohou suchou; tomu hrozí svou kyprou, hlubokou až bezednou,
a vodou prosáklou půdou nesčetná rašeliniště skutečným života ne-
bezpečím — ano utonutím v bařině!

Komu známy jsou „louky“ Krkonošské a Jizerské, kdo brodil
se po kolena a to jen po obvodu Bile louky, u Študničné hory a Labské
louky v oboru kolébky Labského veletoku v době počasí suchého, ten
nejlépe pozná obtíže, které na závadu a velikou obtíž jsou svědomi-
tému sběrateli mechové květeny, ten podobné botanisování nebude
na roveň klásti vycházce jinocha do blízkého okolí pražského. A luk
takových jest po celé obrubě Čech mnoho porůznu: jsoutě bohatá
sphagnecoeta Jizerského pohoří, velmi bohatá v obvodu rybničné
krajiny Mímoňské, Českolípské, Kuřívodské a Dokesské; má své ra-
šeliny i hranice Česko-Saská ; oplývá bezednými „filzy“ Šumava v oboru
pramenů řeky Otavy a Vltavy, jako jsou Fišerfilz, Ahornfilz, Weit-
fällenfilz jižně Poledníku a j. mnohé; oplývají rozsáhlými lukami ra-
šelinnými i mnohé okresy v Budějovicku, Jindřichohradecku a Táborsku.
To vesměs jsou dosud jen poskromnu vyčerpané doly, z nichž i při
slušných dotacích vždy jen s velkým namaháním — také ale skvělých
výsledků krypto-botanických vytěžiti se mohlo.

Výsledky ty na místě, kde docíleny, zejména u rašelinníků ne-
mohou býti zjištěny hned tak, jak toho u fanerogam, jichž tvářnost
specifickou voda nekalí, možným jest. Každé Sphagnum a tak i většina
mechů ostatních, vodou prosáklé, tají svou specifickou povahu; žádné
není na místě bažinném od jiného druhu k rozeznání; celý trs a tak
i celé rašeliniště má stejnou tvářnost jakoby z jediného pestrobarev-
ného druhu bylo utkáno. A to nemalou jest nesnází při kolligování;
za prvé proto, že se skromným materiálem ukládati se musí do torby
hojnost těžkého kapalného břemene, za druhé ale a zejména, že nedá
se nijakž spolehlivě na jednom rozsáhlém prostoru, — i kdyby již

i
: _ poměr, v jakém některé druhy nad jinými tam převládají.

115

i schůdným byl, — zjistiti ani množství druhů jej pokrývajících, ani

Připojíme-li k těmto nesnázím i samu povahu rašelinníků, která ©
v jejich veliké náklonnosti ku proměnlivosti tvaru a barvy spočívá,

- tu nikdy nebudeme záviděti odborníku, jenž pozornost jim věnuje,

rozkoší výletnických, které jedinou jsou náhradou za jeho přičinlivosť.

Že tam, kde rašelinníky menší prostory (jako lesní palouky

- a doliny) zaujímají, jeden druh před ostatními u větším množství

vyniknouti hledí, dokazují dvě malá sphagnecoeta v nejbližším okolí
pražském. |

Jedno z nich známo bylo již Opicovi, Schöblovi a j. starším
botanikům před šedesáti léty. Jest to malý, v poslední době odoráním

- ještě více zmenšený palouk, jenž se od dráhy mezi lesem ku rybníku
> Motolskému sklání. Tam (dle vlastního názoru) valně převládá

a zejména příkop lučinu rozrývající ohražuje vzácné jinak Sphagnum

. fimbriatum Wils., letošního února se skromnými plody tam sbírané,
- kdežto S. cymbifolium Hedw. jen poskrovnu sem tam roste. Jiné
- obecné druhy jsem tam nespatřil.

Druhé bližší rašeliniště jest na západním konci a kraji lesa
Uvalského směrem ka Bechovicüm mezi potokem a strážním domkem.

Tu rozsáhlejší plochá lučina, místy hluboce bařinatá, na níž vedle

- hojného S. cymbifolium bujně se daří S. variabile var. inter-

medium (Hoffm. spec.) 6) majus Angstr. a opět jen po skromnu

- mezi tímto S. cavifolium var. subsecundum e) molle Warnst.
- Co věrný společník pohorských rašelinníků zdobí i tuto lučinu lepá
© Drosera rotundifolia. — Jako na dvou těchto místech tak převládá
-1 na jiných menších rašelinách brzy S. cymbifolium, Š. varia-
- bile, S. acutifoliu m nebo v menší rozsáhlosti i S. Girgensohnii

;

-a S rigidum. Větší pak, zvláště horské rašelinné louky pokryty

-jsou celými širými komplexy jednotlivých obecnějších druhů, mezi
-něž se druhy vzácnější jen tu a tam vměstnávají.

g*

116

Úber Sektorien.

Von Otokar Ježek, Assistent am k. k. böhm. Polytechnikum. Vorgelegt von Prof.
: Dr. Weyr am 23. Februar 1883. |

Anschliessend an die Abhandlung „Über Sektorien“ *) will ich
. einige weiteren erwähnenswerthen Eigenschaften dieser Curven ableiten.

L

Vor Allem sollen einige Ergebnisse der früheren Abhandlung
über diesen Gegenstand analytisch bekräftigt werden.

Gegeben seien die beiden Curven durch ihre Gleichungen:

Cmzf(an W)EUnt Un-ıt... U... U, =0

und (1)

GHz, 4) = Un Dara ce n Un
bezogen auf den festen Punkt o als den Anfangspunkt eines recht-
winkeligen Coordinatensystems. Jeder durch o gelegte Strahl schneidet
die Curven Cm, Cn und die Sektorie in Punkten, deren Radienvectoren —
durch 74, r, und © bezeichnet seien; sind weiters « und ß die Rich- ©
tungscosinuse des Strahls mit den beiden Achsen, so gelten bekannt- —
lich für die Coordinaten jedes Punktes der Curven Om, Cn und der
Sektorie die Gleichungen: |

B == 02T, Ve =P (2)
W207, „Y=Ppr (2“)
=00, n=bo 2“)

wenn & und » die rechtwinkeligen Coordinaten der Punkte der Sek-
torie bedeuten.
Die Richtungscosinuse © und B sind dabei durch die Relation

verbunden:
e®—+-P=1. \ | (3)
Endlich wird das Bildungsgesetz der Sektorien analytisch durch
die Gleichung ausgedrückt: ?
ern — 7. (A ;

Setzt man nun für 2, %, Y1, Y, aus (2) und (2) die Werthe ©
in die Gleichungen (1) ein, so erhält man: 2

Fler, Pr)=0.

lan Br 0, =

*) Mitgetheilt am 10. März 1882.

117

- Die Ellimination der Grössen ©, B, 7,, 7, und e aus (2°), (3),
(4) und (1°) liefert eine Relation zwischen & und n als Gleichung
der Sektorie.

Dabei ist folgender Weg der kürzeste:

Aus (2”) folgt:

Dies in (1’) eingesetzt gibt:
( " "1 4
la &n)=0.

7

Fe a a)=o:

Substituirt man endlich in die erste der beiden Gleichungen
fůr 7, den aus der Gleichung (4) bestimmten Werth, so nehmen die-

(1")

- selben, wenn noch der Kürze halber nn — A gesetzt wird, die Form an

Jalé + Aš, 1+ 41) =0
J2(AS, An) = 0.
Entwickelt man nach A, so erhált man:

PUmoh ob Em) Up +lén=0. ©)
BU EAU ce Up 0. (6)

Dabei sind U, ; und U, ; homogene Funktionen in & und 9
vom Grade (m —?), beziehungsweise (7— k) und (mŤ—1)z—; bezeich-
net in der Gleichung (5) den entsprechenden Bincminalcoefficienten.
Sind weiter a(i1— 1, 2,...m) die Wurzeln der Gleichung (5), so
kann das Elliminationsresultat in der Form geschrieben werden:

TI (GPU, a0, -+...0)=0. (7)
vl

Setzen wir voraus, dass die Multiplication in der Gleichung (7)

ausgeführt wurde, so wird diese dann die Form annehmen:

TplED) + Pl) +... Un’Pn-2(&, 1) +
+ Upnlš, 1) + vě, 1) = 0. ©)
Die Bedeutung der Funktionen 9; und » ist dabei leicht anzu-
geben. Weil jedoch U,=0, die » Schnittpunkte der Curve Cr mit
der unendlich fernen Geraden repräsentiren, so folgt aus der Glei-
chung (8) unmittelbar, dass die n unendlich fernen Punkte der Curve
Cn mfache Punkte der Sektorie sind.

118

Hätte man in die zweite der Gleichungen (1”) den Werth für
r, aus der Gleichung (4) eingesetzt, so hätte man ganz analog be-
weisen können, dass die m aus der Gleichung:

BD%
folgenden Schnittpunkte der Curve Cr mit der unendlich fernen Ge-
raden, nfache Punkte der Sektorie sind.

Lassen wir p der unendlich fernen, durch die Gleichung

UN (9)
repräsentirten Punkte der Curve Cn zusammenfallen, so wird der
ppunktige Berührungspunkt der Curve Cr mit der unendlich fernen
Geraden ein mfacher Punkt der Sektorie, und jeder der m Äste wird
die unendlich ferne Gerade ppunktig berühren. Der Beweis aus der
Gleichung (8) ist leicht zu erbringen, wenn vorausgesetzt wird, dass
die Gleichung (9) eine pfache Wurzel hat.*)

Der Grad der Sektorie ist 2 mn, da die Gleichung (5) vom
Grade m in &, n ist und deren Coefficienten in der n. Potenz im
Elliminationsresultate auftreten, und ebenso die Gleichung (6) vom
Grade » in &, n ist, während deren Coefficienten in der m. Potenz
im Elliminationsresultate vorkommen; das Produkt der höchsten Co-
efficienten beider Gleichungen im Elliminationsresultate wird somit
vom Grade mn — nm = 2 mn in č, n sein, wie bereits bekannt ist.
Die Ableitung des allgemeinen, aus der Nichtbenützung der Gleichung
(3) während der Ellimination folgenden Bildungsgesetzes der Sekto-
rien sei dem freundlichen Leser überlassen.

IL.

Betrachten wir nun den Fall, dass die Curve Cm vom Grade
m einen (m — I)fachen, die Curve Cn vom Grade n einen (n—1)-
fachen Punkt habe, dass die beiden singuláren Punkte zusammen-
fallen, und man für diese die Sektorie sucht; wie bekannt, ist die-
selbe wieder eine rationale Curve vom Grade (m-—-») und besitzt
einen (m-- n— 1)fachen, mit den singulären Punkten der Curven
Cm und Cn zusammenfallenden Punkt. Die Rechnung bestätigt diese
Resultate.

Verlegt man den Anfangspunkt des rechtwinkeligen Coordinaten-
systems in die singulären, zusammenfallenden Punkte beider Curven,

*) Hiemit sei der Satz 14 der Abhandlung: „Über Sektorien“ vom 10. März
1882 richtig gestellt.

N URS RE IN Ne ej hen E DL Rey, p dh
> + ]
ve

119

| so bleiben bekanntlich nur die beiden höchsten Glieder in den Glei-
chungen dieser Curven übrig, welche daher von der Form sein werden:

Cm = Tale) + Im yı) = 0

Cn = Uj(2, 4) + Ua-1(%2, 4.) = 0

- führt man nun weiter die trigonometrische Tangente jenes Win-
kels, den die einzelnen Strahlen des, durch den Anfangspunkt des
Coordinatensystems gelegten Strahlenbüschels mit der Abscissenachse
bilden, als veränderlichen Parameter in die Gleichungen der Curven
Cm und Cr ein, so wird dann jede derselben durch die beiden Glei-
Aungen reprásentirt:

| a Tu)
: M== T,(u) (1)

Fe Un(u)
O | Er u Un) (2)

= k uU,1(u)
ap U,(u)
wobei natürlich die Gleichung des Strahlenbüschels lautet:

y = uz. (3)

Das Bildungsgesetz ist ee wieder ausgedrückt durch die
Gleichung
e— T — 7, (4)
welche jedoch mit Růcksicht auf die den Radienvectoren entspre-
chenden Coordinaten die beiden Relationen liefert:
LZ A — M% ;
ry A 7.99: (©)
Setzt man somit die Werthe für ©, %, %, und y, aus den
Gleichungen (1) und (2) in die Relationen (4) ein, so erhält man nach
kurzer Reduktion die Gleichungen der Sektorie von der Form:
KEE (Im U, En V U)
i m U
— um Un — T, U)
P SS JA
Die trigonometrischen Tangenten derjenigen Winkel, welche die
Tangenten des vielfachen Punktes mit der Abscissenachse bilden,
sind E upmě durch die (mn — 1) aus der Gleichung:
Tr On — Im U o

Im

sf ke oc BT ae AL De o
P, : v i

STO, u

Bee ;

- gerade Linie, und parallel zu einer der m Assymptoten der Curve

woraus folgt, dass dieselben mit den kneniilých fernen Punkten der.

120

resultirenden Werthe des Parameters u. Die (m-|- m) unendlich fernen
Punkte der Sektorie sind gegeben durch die Gleichung
1500,

6 o a
re re |

Curven Cm und Cn zusammenfallen.
Untersuchen wir nun näher den Fall, dass die Curve On eine ©

Cm ist. ž
"Die Curve Cm ist gegeben durch die Gleichung: :
N: Zei ,
re: | |
uT„—ı () :
Re

Daher die trigonometrischen Tangenten der m Assymptoten be-
stimmt sind durch die m, aus der Gleichung :
T,=o (ID 4
folgenden Werthe des Parameters w.
Sind az(k:-= 1. 2...m) die Wurzeln der Gleichung, so kann
diese auch in der Form geschrieben werden:
(u — a)(u— %)...(u — %)... (u — an) =O (IV)
Die Gerade ist gegeben durch die Gleichung
— ac +by+c=0

oder nach Einführung des Parameters « durch die beiden Gleichungen:

= (G ©
T =

bu — a
er (III)
I bu— a

Soll also die Gerade (III) parallel sein mit der kten Assymp-
tote der Curve Cm, so muss offenbar die Bedingung erfüllt sein:

= = m | (IV)

dies in die Gleichung eingeführt gibt:
2 ===
(IT)

Daher ist die Gleichung der Sektorie auf Grund der frůheren A
Betrachtungen von der Form:

121

Te b (u Solar“ Uz) I CT,

Hr (u SER, 0) Im
ee C U [d (u Kae? Uz) i V SE CH]
en (u — «) T,

Wenn man noch im Zähler
Tun = T, (u — «)
setzt, wobei natürlich 7, das Produkt sámmtlicher Wurzelfaktoren
' bedeutet, mit Ausnahme des kten, so erhält man
= pPT„i— cT
= m eo
u (bTx1— cT",)
SERA m
also wieder eine Gleichung vom Grade m mit (m — 1)fachem Punkte.
Man kann somit den Satz aussprechen:

„Die Sektorie einer rationalen Curve vom Grade m mit (m—1)-
fachem Punkte und einer Geraden, die zu irgend einer der m Assymp-
toten derselben parallel ist, ist in Bezug auf diesen vielfachen Punkt
wieder eine rationale Curve vom Grade m mit (m — 1)fachem Punkte.
Die (m — 1) Tangenten in demselben sind bestimmt durch ihre Nei-
gungswinkel gegen die Abscissenachse, welche als Wurzeln der Glei-
chung (m — l)ten Grades:

bIm-ı — cTm = 0 (V)
des Parameters « erhalten werden.

Die unendlich fernen Punkte der Sektorie sind gegeben durch
die Gleichung:

==

o)
fallen somit zusammen mit den unendlich fernen Punkten der Curve Cm.“
Sucht man nun die Sektorien aller zu einer Assymptote paral-
lelen Geraden, so ist aus der Form der Gleichung (V) ersichtlich,
dass sich nur die Faktoren 5 und c ändern werden; man kann somit
den Satz aussprechen: E
„Sucht man die. Sektorien einer rationalen Curve Cm mten
Grades mit (m — 1)fachem Punkte für diesen Punkt und die sämmt-
lichen zu einer Assymptote dieser Curve parallelen Geraden, so bilden
die (m — 1) Tangenten des (m — 1)fachen Punktes derselben eine
Involution (m — 1)ten Grades, während die unendlich fernen Punkte
aller Sektorien gemeinschaftlich. und mit denen der Curve Cm zu-
sammenfallend sind.“
Mit Bezug auf die in diesem Abschnitte entwickelten Sätze muss
der letzte Satz der bereits eitirten Abhandlung „Über Sektorien“

Be, 7;
en nich
Je 2 L T
K 0

122

folgendermassen lauten: „Wählen wir zwei Gerade %,, A, und einen

Punkt o. Auf jedem durch diesen Punkt gezogenen Strahle S, machen
wir die Strecken

— _— 1) rm

Tor, 05: Try 075, Tora — 074, IT, = 07, one,

Dann bilden die Punkte r,, 73...7» aller Strahlen S; in ihrer Ge-

sammtheit Hyperbeln, die den Punkt o und die unendlich fernen
Punkte der Geraden %&, und R, gemeinschaftlich haben.“

III.

Suchen wir nun die Sektorie nur einer Curve Cm m. Grades
und m (m — 1) Klasse für einen festen Punkt o. Jeder durch o ge-
zogene Strahl schneidet die Curve Cm in m Punkten, die man m (m—1)-
mal zu zweien combiniren kann. Es ergeben sich daher auf diese
Weise m(m — 1) Strecken, die vom Punkte o aus aufgetragen m(m—1)
Punkte der Sektorie liefern, von denen immer je zwei vom Punkte
o gleich weit entfernt sind, jedoch auf verschiedenen Seiten desselben
liegen. Wird weiter der durch den Punkt o willkürlich gezogene
Strahl zu einer Tangente an die Curve Cm, so werden zwei der Schnitt-
punkte einander unendlich nahe rücken, geben daher auch zwei in

- Bezug auf den Punkt o diametrale, diesem unendlich nahe Punkte

der Sektorie. Solcher Tangenten gibt es m (m — 1), woraus folgt,
dass die Sektorie m (m — 1)mal durch den Punkt o hindurchgehen
wird, wobei sie mit jeder der Tangenten im Punkte o [m (m — 1)—+2]
unmittelbar aufeinander folgende Punkte gemeinschaftlich hat, daher
m (m — 1) Inflexionstangenten im Punkte o besitzt, Der Grad der

Sektorie ist also m(m — 1) + m(m — 1) =2m(m — 1). Jede Inflexions-

tangente wird ferner in 2(m —2) Punkten berührt und (m— 2) (m — 5)
Punkten geschnitten, da der Berührungspunkt mit dem (m — 2) übrigen
Punkte 2 (m — 2) Strecken gibt, die Berührungspunkte liefern, wäh-
rend diese (m — 2) Punkte untereinander combinirt (m — 2) (m — 5)
gewöhnliche Punkte der Sektorie geben. Betrachtet man endlich eine
durch o zu einer der m Assymptoten der Curve Om parallel ge-
zogene Gerade, so ist klar, da man den unendlich fernen Punkt mit
den (m —1) übrigen Punkten der Curve Cm 2 (m — 1)mal combiniren
kann und alle so erhaltenen Strecken unendlich gross sind, dass die
Sektorie einen 2 (m — 1)fachen unendlich fernen Punkt haben wird,
der mit dem entsprechenden unendlich fernen Punkte der Curve Cm
zusammenfällt. Man kann somit den Satz aussprechen:

„Die Sektorie einer Curve Cm mten Grades und m (m — 1)ten
Klasse für einen bestimmten Punkt o ist eine Curve 2 m (m — 1)ter

ee

EEE

125

Grades. Der Punkt o ist ein m (m — 1)facher Punkt der Sektorie
und die von ihm aus zur Curve Cm möglichen m (m — 1) Tangenten

sind die entsprechenden Inflexionstangenten der Sektorie im viel-

fachen Punkte. Jede dieser Inflexionstangenten wird von der Sektorie
in weiteren 2(m — 2) Punkten berührt und (m — 2) (m — 3) Punkten
geschnitten. Die Sektorie ist in Bezug auf den Punkt o vollkommen
symmetrisch gebaut und besitzt m 2 (m — 1)fache unendlich ferne
Punkte, die mit denen der Curve Cm zusammenfallen.“

Lassen wir nun den Punkt o mit einem rfachen Punkte der
Curve Cm zusammenfallen, dann schneidet jeder durch den rfachen
Punkt gelegte Strahl die Curve Om in (m— r) weiteren Punkten,
die auf die bekannte Art (m — 7) (m —r — 1) Punkte der Sektorie
liefern. Da ferner von einem rfachen Punkte einer Curve Cm an
diese nur [m (m — 1) — r (r + 1)] Tangenten möglich sind, so wird
der Grad der Sektorie in diesem Falle
(m —r) (m — r — 1) + [m (m — 1) — r (r +1)] = 2m (m — 1) — 2 mr
sein und man hat somit den Satz:

„Die Sektorie einer Curve Cm mten Grades mit einem rfachen
Punkte ist für diesen Punkt vom Grade [2m (m — 1) — 2 mr] und
hat in demselben einen [m (m — 1) — r (r 4 1)|fachen Punkt. Die Tan-
senten in diesem vielfachen Punkte sind Inflexionstangenten und
identisch mit den vom rfachen Punkte der Curve Cm an diese mög-
lichen Tangenten.“

Suchen wir nun die Sektorie einer Curve Cm, die aus den
beiden Curven Cp pten Grades und Cg gten Grades besteht. Es ist
klar, dass man bei der Bestimmung von Punkten der Sektorie sowohl
nur Punkte der Curve Cp beziehungsweise Cg zu zweien combiniren
wird, als auch Punkte der einen Curve mit denen der anderen, so
dass man den Satz erhält:

„Die Sektorie einer degenerirten Curve Cm mten Grades, die
aus den beiden Curven Cp pten Grades und Cg gten Grades besteht,
für einen bestimmten Punkt o gesucht, ist ebenfalls degenerirt und
setzt sich aus folgenden vier Curven zusammen: 1. Einer Curve
2p(p—1). Grades mit p(p— 1)fachem Punkte im Punkte o. 2. Einer
Curve 2g(g— 1). Grades mit g(g-— l)fachem Punkte im Punkte o.
3. Einer Curve 2pg Grades mit pgfachem Punkte im Punkte o und
endlich 4. Einer Curve, die von der vorigen nur durch ihre in Bezug
auf den Punkt o vollkommen diametrale Lage verschieden ist.“

Der im vorigen Abschnitte nachgewiesene Satz gibt für den Fall,
als r = m— 2 gesetzt wird, folgendes Resultat: i |

„Die Sektorie einer Curve Cm mten Grades mit (m — 2)fachem
Punkte o für diesen Punkt bestimmt, ist vom Grade 2m mit einem
2(m — I)fachen Punkte im Punkte 0,“

Im Folgenden wollen wir nun diesen Satz durch die Rechnung
prüfen, und daran einige Folgerungen knüpfen.

Verlegt man wieder den Anfangspunkt eines rechtwinkeligen
Coordinatensystems in den vielfachen Punkt der Curve Cm, so wird
die Gleichung derselben von der Form sein:

Cm = T, (w,y) + T (x,y) + In (@,y)= 0. (D
Führt man nun wieder die trigonometrischen Tangenten der
Neigungswinkel der einzelnen Strahlen, eines durch o gelegten Strahlen-
büschels gegen die Abscissenachse als Parameter in die Gleichung
der Curve ein, so erhält man:
Tu) + oT (u) 4 Tu (u) = o (2)
wobei natůrlich
yzux (3)
die Gleichung des durch o gelegten Strahlenbüschels ist.
Jeder Strahl schneidet die Curve Cm in 2 Punkten und wenn
man die von denselben begranzte Strecke vom Punkte o aus aufträgt,
erhält man Punkte der Sektorie. Sind somit «, und @, die Abs-
cissen der Schnittpunkte und X die Abscisse des entsprechenden
Punktes der Sektorie, so ist das Bildungsgesetz derselben ausge-
drückt durch die Gleichung: :
u —- m Z=ÄX (4)
Da aber weiter z, und z, Wurzeln der quadratischen Gleichung
(2) sind, so gelten bekanntlich die Relationen:

m |
+, = (5)

p (5")

Elliminirt man somit aus den Gleichungen (4), (5) und (9) © — 8

und &,, so erhält man sofort die gesuchte Gleichung der Sektorie,

wenn man im Resultate der Ellimination « = 2 einsetzt.

Dabei verfahre man, wie folgt:
Aus den beiden Gleichungen (4) und (5°) wird erhalten:

125
er ží č XT, — TA
"n 2 T,
—X Vin EEEH Ti (6)
o n

Diese Werthe in die Gleichung (5’) eingeseizt, geben nach kurzer

Reduktion:
I VABEY x? ba — 4 / Linn — 0.

: X
Ersetzt man nun « durch den Quozienten v: 50 erhält man:

[TK XTAKY T (ZDT _
m -m cm.
Die Gleichung der Sektorie lautet daher:
T— Tia + 4Ta- Tn=0.

„Die Sektorie ist somit in ‘der That vom Grade Zm, und hat
m unendlich ferne Doppelpunkte, die mit den unendlich fernen Punkten
der Curve Cm zusammenfallen. Endlich besitzt sie einen (2m — 2)-
fachen Punkt im Anfangspunkte des Coordinatensystems, dessen Tan-
genten bestimmt sind durch die Gleichung:

a — 4 =,

Ist nun die gegebene Curve ein Kegelschnitt, der durch seine
allgemeine Gleichung gegeben ist:

97% T 202 Ly T dr Y + 203% + 2a, yta,=o,
so lautet die Gleichung der Sektorie: |

(a, 2° + 204, Ly +0, Y7)" + da? (a, a3; — %3") +
—+8%Y (Ai 2 Az — A3 A3) + 4y" (Ay, A33 — M37) 0.

Man hat somit den Satz:

„Die Sektorie eines Kegelschnittes für einen festen Punkt ist
eine Curve 4ten Grades mit drei Doppelpunkten, daher eine rationale
Curve. Die unendlich fernen Puukte sind imaginär oder reell, je
nachdem der gegebene Kegelschnitt eine Ellipse oder Hyperbel ist,
oder es gehen durch einen bestimmten Punkt der unendlich fernen
Geraden 2 Äste der Curve 4ter Ordnung, deren jeder die unendlich
ferne Gerade in diesem Punkte berührt, wenn der gegebene Kegel-
schnitt eine Parabel ist. Ist endlich der Kegelschnitt ein Kreis, dann
sind die imaginären Kreispunkte Doppelpunkte der Curve 4ter Ord-
nung. Weiters besitzt die Curve einen Doppelpunkt im Endlichen, in
Bezug auf welchen sie vollkommen symmetrisch gebaut ist, dessen Tan-
genten Inflexionstangenten sind, und der entweder ein gewöhnlicher
Knotenpunkt oder ein isolirter Punkt ist, jenachdem sich der ge-
wählte feste Punkt ausserhalb oder innerhalb des Kegelschnittes
befindet.“

A T o, N
R

126

„Fállt der Punkt o mit dem Mittelpunkte eines der beiden cen-
tralen Kegelschnitte zusammen, dann ist die Sektorie in Bezug auf
diesen Punkt ein ähnlicher, ähnlichliegender, concentrischer Kegel-

- schnitt.“

Denn betrachtet man die Asymptoten des Kegelschnittes, so
liefern sie 1. Doppelpunkte in unendlicher Ferne, 2. sind sie auch
Infiexionstangenten. Jede der Asymptoten besitzt somit mit der Curve
4ter Ordnung fünf Punkte gemeinschaftlich, ist daher ein Theil der ©
Curve selbst; die eigentliche Curve ist dann ein Kegelschnitt, der
offenbar concentrisch, ähnlich und ähnlich liegend zum gegebenen ist.

11.

Über die Normalen der Kegelschnitte und damit ver-
wandte Probleme.

Von M. Pelíšek, Assistent am k. k. deutschen Polytechnikum, vorgelegt von Prof.
Dr. Ed. Weyr am 23. Febr. 1883.

(Mit 2 F igurentafeln .)

Herr Chasles beweist in seinem Traité des Sections Conigues
pag. 145. 6. 223. folgenden Satz: „Dreht man um einen festen Punkt
der Ebene eines Kegelschnittes eine Transversale und fällt von ihrem
Pole in Bezug auf den Kegelschnitt eine Senkrechte auf dieselbe, so
hůlit die letztere eine Parabel ein, welche die Polare des festen
Punktes und die Tangenten in den Fusspunkten der von an Punkte
gefállten Normalen zu Tangenten hat.“

Diesen Satz wollen wir zum Ausgangspunkte unserer Betrach-
tungen machen und zum Verständnis des Folgenden den Beweis in
etwas veränderter Form wiedergeben.

Beweis. Sei X (Fig. 1.) der Kegelschnitt, p der fixe Punkt

und P seine Polare in Bezug auf K. Wir ziehen einen Strahl pT, :

der X in 1 und 2 schneidet, dann schneiden sich die Tangenten in
1 u. 2 in einem Punkte č auf P, der von dem Schnittpunkte z der
Geraden P und 7 harmonisch getrennt ist durch die Schnittpunkte
m; m von P mit K. (Befindet sich p innerhalb des Kegelschnittes,
dann bleiben č und z entsprechende Punkte der von K auf P erzeugten
Involution und die folgenden Schlüsse behalten auch dann ihre Rich-
tigkeit.) Fällt man nun ts | pT, so soll diese Gerade, während pí

121

-den Bůschel p durchlauft, eine Parabel einhüllen. Man sieht dies ein,
wenn man folgende Projectivitäten betrachtet;

1. Der Büschel der Geraden p/T... ist der Polreihe č proje-
ctivisch.

| 2. Die Punktreihe y,, welche der Strahlenbůschel pT' auf der
unendlich fernen Geraden ausschneidet, ist der Punktreihe z , welche
die Perpendikel is auf der unendlich fernen Geraden bestimmen,
projectivisch, weil &,, y, entsprechende Punkte der Involution sind,
welche alle rechtwinkligen Strahleninvolutionen auf der unendlich
fernen Geraden erzeugen. Deshalb ist die Punktreihe č projectivisch
der Punktreihe y, und projectivisch der Punktreihe ©., so dass
die Perpendikel is als Verbindungslinien entsprechender Punkte zweier
projectivischer Punktreihen erscheinen, somit in der That einen Kegel-
schnitt einhüllen. Dieser muss die unendlich ferne Gerade als den
Träger der einen Punktreihe berühren, ist somit eine Parabel, welche,
wie man leicht sieht, auch die Gerade P zur Tangente hat. Fällt
„der Strahl 97 mit einer Normale des gegebenen Kegelschnittes zu-
sammen, dann ist offenbar das Perpendikel ts die Tangente im Fuss-
punkte dieser. Normalen an K, also eine gemeinschaftliche Tangente
des gegebenen Kegelschnittes K und der Parabel IT; und umgekehrt:
die vom Punkte p an die gemeinschaftlichen Tangenten gefällten
Senkrechten sind die von p an K möglichen Normalen (gehen durch
die Berührungspunkte jener Tangenten an K). Da zwei Kegelschnitte
vier gemeinschaftliche Tangenten haben, so ist hiemit der Beweis
erbracht, dass von jedem Punkte der Ebene vier Normalen an einen
Kegelschnitt gefällt werden können.

Es kann auch leicht nachgewiesen werden, dass die beiden
Axen von K Tangenten der Parabel IT sind. Ist nämlich 2, der Schnitt-
punkt der Polaren P mit der einen Axe, so steht seine Polare senk-
recht auf dieser Axe und geht durch p; somit fällt das Perpendikel
ts, mit dieser Axe zusammen und diese ist also eine Tangente
unserer Parabel. Dasselbe kann man auch von der anderen Axe
beweisen.

Wenn von p reelle Tangenten an den Kegelschnitt gezogen
werden können, so sind die Normalen in den Berührungspunkten m
und n ebenfalls Tangenten der Parabel I; denn m ist der Doppel- *
punkt der auf P auftretenden Involution conjugirter Pole und Polaren,
es ist somit in m die Senkrechte auf pm zu errichten, um das dem
- Strahle pm zugehörige Perpendikel zu erhalten. Dasselbe gilt von n.

Pí Are NY O ey ERS

Pay OTK a I E ER ERTL Ehren
IE Se DSR ER Re 5 je er Zu

128

Halbiert man den Winkel der beiden reellen Tangenten von p E
durch ph und seinen Nebenwinkel durch ph’, so sind dann pm, ph, ©
pn, ph’ vier harmonische Strahlen, und man sieht, dass zum Strahle

. ph das Perpendikel ph’ gehört und umgekehrt zu A’p gehört die

Senkrechte hp; es sind somit hp, h’p weitere Tangenten der Parabel II.
Befindet sich p innerhalb des Kegelschnittes, so wird es in der

in p auftretenden Involution mit imaginären Doppelstrahlen ein recht-

winkliges Paar geben, welches dieselbe Rolle spielt wie ph, ph’.

Es ist also unter allen Umständen die Verbindnngslinie des
Punktes p mit dem Mittelpunkte o des gegebenen Kegelschnittes die
Directrix der Parabel II, weil sowohl von o als auch von p die
Tangenten an X rechten Winkel einschliessen.

Andere Ableitung der Parabel II. — Wir wollen die bisher
gewonnenen Resultate auf anderem Wege ableiten und dadurch er-
weitern. Nehmen wir an, dass reelle Tangenten von p auf K existiren.
Dann lässt sich durch p und die Berührungspunkte m und n auf
den letzteren ein Kreis 6 legen, der auf der Polaren P von p die
námliche Polinvolution erzeugt wie X (deren Doppelpunkte m und n
sind). Bestimme ich nun den zu p in der krummen Involution auf
dem Kreise © entsprechenden p’, indem ich den Pol p von Pin
Bezug auf den Kreis ermittele und £ mit pp in p" schneide, dann
ist folgendes bekannt: |

„Projiciert man die conjugirten Pole auf F bezüglich aus den
Centren p und p’ so erzeugen diese Büschel den Kreis £ und um-
gekehrt, projiciert man die Punkte des Kreises bezüglich aus den
Centren p und p’ auf P, so erhält man wieder die Polinvolution.“

Wenn ich also irgend eine Transversale p97' ziehe, welche P
in ©, 6 in B schneidet, so erhalte ich ihren Pol, wenn ich ß aus p’
nach a auf P projiciere. Eis frägt sich nun wieder, was die Senkrechte
von a auf pT einhüllt, während letztere den Büschel p durchlauft.
Bemerken wir, dass der Winkel bei G als Peripheriewinkel über arc
pp’ constant ist, also auch der Winkel bei a, der ihn zu einem
Rechten ergänzt.

Nun ist aber folgender Satz allgemein bekannt:

„Bewegt sich ein Winkel von constanter Grösse so, dass einer

- seiner Schenkel durch einen fixen Punkt geht, während der Scheitel

jee 7 ap
SERIEN TEE

eine fixe Gerade durchlauft, so hüllt der andere eine Parabel ein,
welche den fixen Punkt zum Brennpunkte und die fixe Gerade zu
einer Tangente hat.“

i -+ FE
P, Ca x
Ya R De} = f
% n Ť 4 [6
. ——
i
V
i .
k l úd
4 b i
k
i F u
1
i ň i
4 ji
\ +
s P
; |
i V
Ů i
i Ů
= 5
pe j
i =. i 4 i
I 3 u :
£ -
A s 4 " v u !
1 s . = Er i
A I k
l
; |
n = \ :
4
U
\
h
i A
Ů
. E
: hi
B D

č o dý ork o o Bot ubo NE RS don zl aa

ni

129

Somit hüllt das Perpendikel aa eine Parabel ein, welche P
zur Tangente und p' zum Brennpunkte hat und offenbar mit IZ iden-

‚tisch ist. Mann könnte auch hier leicht zeigen, dass die Axen, die
Normalen in m und » und das rechtwinklige Paar der Involution in
-p Tangenten der Parabel sind.

Liegt der Punkt p innerhalb des Kegelschnittes K, ist also die
Polinvolution auf P mit imagináren Doppelpunkten, so lásst sich
bekanntlich doch ein Kreis construiren, der durch p geht nnd auf P
die nämliche Involution erzeugt. Bestimmt man wieder den zu p
conjugirten p', so findet alles genau so statt wie früher, die Parabel
ist durch den Brennpunkt und das rechtwinklige Paar der Involution
mp als Tangenten bestimmt.

Wir wollen nun zeigen, dass die Parabel IZ dem Punkte p nicht
nur in Bezug auf den Kegelschnitt X entspricht, sondern in Bezug
auf jeden mit ihm confocalen.

Wir legen zu diesem Zwecke durch p und die beiden Brenn-
punkte f, und f, einen Kreis 6" und bestimmen den Pol a von ff
in Bezug auf 6. Dann ist der Schnittpunkt von ap mit 6" der zu
p entsprechende Punkt p" in der durch /, f, als Doppelpunkte be-
stimmten Involution auf ®. Projiciert man irgend einen Punkt x des
letzteren aus den Centren p bezüglich p’ auf die Axe A, so erhält
man ein Paar && der hier auftretenden Involution. Ziehen wir nun
eine Transversale pš und errichten auf sie das Perpendikel &’n, so
hüllt dieses wieder eine Parabel ein, weil der Winkel bei « und also

auch der bei &’ constant ist.

Diese Parabel hat p' zum Brennpunkte und die grosse Axe als
Tangente und berührt auch die kleine Axe. Um das letztere zu zeigen,
ziehen wir die Transversale durch p parallel zur grossen Axe; da
in der Involution auf AA’ dem unendlich fernen Punkte der Mittel-
punkt o von X entspricht, so ist die kleine Axe das jener Transver-
salen entsprechende Perpendikel.

Ziehen wir die Transversale pf,, so ist der entsprechende Pol
wieder f, somit die Senkrechte in /, auf pf, ebenfalls eine Tangente
dieser Parabel, ebenso die Senkrechte in f, auf pf.

Nehmen wir an, dass von p reelle Tangenten von K gezogen
werden können pm und pn, die die Axe in w und v schneiden, und
errichten die Normalen in m und » an K, dann ist bekannt, dass
die Schnittpunkte w’v’ der letzteren auf A entsprechende Punkte zu
#und v in der durch f, und f, als Doppelpunkte bestimmten Involution
sind; somit sind diese Normalen ebenfalls Tangenten unserer Parabel

Tř.; Mathematicko-přírodovědecká, 9

und diese somit mit IZ identisch, weil sie mit ihr vier Tangenten
gemein hat. Zugleich haben wir zwei neue Tangenten, sowie neue

Construction des Brennpunktes p’ erhalten und eingesehen, dass p ©

zu p sowohl auf dem Kreise 8 als auch ® bezüglich mn und fıf,
conjugirt ist.

Ersetzen wir den Kegelschnitt X durch einen zu ihm confocalen
K', so bleibt die Parabel II durch die Axen als Tangenten und p'
als Brennpunkt bestimmt, also auch in dem Falle, wenn wir X’ so
wählen, dass sich p innerhalb desselben befindet.

Wir brauchen also den zweiten Fall nicht zu untersuchen.

Weil das rechtwinklige Strahlenpaar in p sowohl den Winkel
mpn als auch X f,pf, halbieren muss, so folgt daraus, dass If, pm
= xf,pn.

Bisher haben wir sowohl über X als auch über besondere Lagen
von p keine spezielle Annahme gemacht.

Die letzte Ableitung der Parabel führt aber leicht zu folgenden
Resultaten:

Ist der angenommene Kegelschnitt ein Kreis, so zerfällt die dem
Punkte p entsprechende Parabel in den Mittelpunkt o des Kreises
und den unendlich fernen Punkt des zu op conjugirten Diameters.

Ist der gegebene Kegelschnitt eine Ellipse, Hyperbel oder Pa-
rabel, dann entspricht ihm eine eigentliche Parabel.

Ist der gegebene Punkt p auf einer Axe von K, so- zerfállt die
Parabel in den entsprechenden p’ und den unendlich fernen auf der
anderen Axe.

Ist der Punkt p im Unendlichen, so zerfällt IT in den Mittelpukt
von K und den unendlich fernen Punkt auf dem conjugirten Diameter ©

Fällt endlich p mit dem Mittelpunkte von K zusammen, so über-
geht II in die unendlich ferne Gerade, die doppelt zu zählen ist.

Aus dem Vorigen ergeben sich unmittelbar folgende bekannte
Sätze über confocale Kegelschnitte:

„Die Polaren eines Punktes p in Bezug auf ein System confo- ©

caler Kegelschnitte hüllen eine Parabel II ein,“ von welcher also alles
Angeführte gilt. |

„Zieht man von einem Punkte p Tangenten an ein System con-
focaler Kegelschnitte und errichtet Normalen in den Berührungs-
punkten, so hüllen diese die nämlichen Parabel II ein.“

131

„Die Fusspunkte der von p an ein System confocaler Kegel-
schnitte gefällten Normalen bilden die Fusspunktcurve dieser Parabel,
für den angenommenen Punkt als Pol.“
| Denn es ist eingangs gezeigt worden, dass die Normalen von p
an einen Kegelschnitt X die gemeinschaftlichen Tangenten von K und
II in den Berührungspunkten auf K treffen; zu jeder Tangente an JI
gehört aber ein Kegelschnitt mit den Brennpunkten f, f;, der diese
Gerade berührt, jede Tangente von IT ist also eine gemeinschaftliche
Tangente für einen gewissen Kegelschnitt.

Die Construction dieser Curve wollen wir wirklich durchführen,
weil sie sich sehr vereinfachen lässt.

Seien (Fig. 2.) fi /, die das System der Kegelschnitte bestim-
menden Brennpunkte und p der Punkt, aus welchem die Normalen
gefällt werden sollen. Legen wir durch pf, f, den Kreis k und be-
stimmen auf ihm den vierten harmonischen Punkt p in Bezug auf
fifa, so ist dieser p" nach frůherem der Brennpunkt, der Parabel IT,
‚deren Directrix wir in der Verbindungslinie von p mit 0, dem ge-
meinschaftlichen Mittelpunkte aller Kegelschnitte, erhalten. Ziehen
wir die Axe p’d und im Halbierungspunkte s dieser Strecke die
Scheiteltangente 9, dann erhalten wir in folgender Weise eine be-
liebige Tangente von II: wir nehmen einen Punkt & auf D an, und
beschreiben über «p' als Durchmesser einen Kreis, der S in « und ß
schneidet, dann sind «x, Be zwei Tangenten von x. Weil aber der
Bogen da = ap’ ist, so sehen wir, dass «x und Be den Winkel p’xd
und seinen Nebenwinkel halbieren. Fälle ich nun das Perpendikel pg,
so ist g ein Punkt des gesuchten Ortes und zwar liegt er auf dem
über pz als Durchmesser beschriebenen Kreise «+. Man sieht nun
leicht ein, dass der Fusspunkt g“ auf © diametral von g auf « liegt,
ferner dass die Verbindungslinie gg“ parallel zu «p“ ist, weil die
Winkel X g'up und Xp’xd gleich sind als doppelte der gleichen
Winkel X g“p'p und X g’ep.

Daraus geht aber hervor, dass alle Strahlen gg“ durch den
Halbierungspunkt @ der Strecke pp’ gehen. Es ergibt sich somit
folgende höchst einfache Construction: man nehme auf der Directrix
einen beliebigen Punkt u an, beschreibe mit up um wu einen Kreis
und schneide denselben mit gu in g, 91.

Da der Ort der g das Erzeugniss des in p sich berührenden
Bůschels von Kreisen mit dem, wie man leicht erkennt, projectivisch
darauf bezogenen Strahlenbüschel ist, so ist er eine Curve dritter
Ordnung, die in p einen Doppelpunkt hat.

9*

Unsere Betrachtungen gestatten auch eine vortheilhafte Lösung
der Aufgabe, den Ort der Berührungspunkte der von einem belie-
bigen Punkte p der Ebene ausgehenden Tangenten zu construiren.

Seien, wie bei der vorigen Aufgabe, f, f, die Brennpunkte, p der
angenommene Punkt, p“ der Brennpunkt der p entsprechenden Pa-
rabel IT und po die Directrix derselben. Denken wir uns einen Ke-
gelschnitt des Systems herausgenommen und an ihn die Tangenten
pm, pn mit den Berührungspunkten m, » gezogen, dann wissen wir,
dass der durch pmn gelegte Kreis durch p“ gehen muss, dass ihrer
mn eine Tangente der Parabel II ist. Zieht man umgekehrt eine Tan-
gente an II, so kann man sie als Polare von p in Bezug auf einen
Kegelschnitt des Systems ansehen und den Kreis bestimmen, somit

den Ort von mn als das Erzeugniss des Kreisbüschels pp’ und der

Tangenten-Schaar der Parabel darstellen.

Nehmen wir zu diesem Zwecke auf der Directrix einen Punkt z
an und construiren die beiden Tangenten der Parabel, indem wir
den Winkel X p‘xo und seinen Nebenwinkel halbieren. Betrachten wir
zunächst die Tangente et, (Fig. 3.) und suchen den zu ihr gehörigen
Kreis. Der Mittelpunkt ® desselben muss erstens in der senkrechten
© Halbierungslinie 7 der Strecke pp“ sein, weil der Kreis durch p und
p“ gehen soll; dann muss der Mittelpunkt in den Senkrechten liegen,
welche man im Schnittpunkte von tx mit po auf die erstere errichtet,
weil op der zur Sehnenrichtung tz in dem supponirten Kegelschnitte
conjugirte Durchmesser ist, somit © die Mitte der Sehne. Jene Senk-
rechte fällt aber, wie die Figur lehrt, in die Tangente tx. Beschreiben
wir also aus © mit ep einen Kreis und schneiden mit ihm tx, so

erhalten wir m und n. Ebenso bestimmt der Kreis op auf čr zwei

Punkte; da die beiden Kreise orthogonal sind, so wird nothwendig,
wenn der erste in reellen Punkten geschnitten hat, der andere ima-
ginäre Schnittpunkte liefern. Diese stellen also die imaginären Be-
rührungspunkte von p auf P für einen leicht zu bestimmenden Ke-
gelschnitt des Systems. |

Bei der Construction sind folgende Umstände zu erwähnen:
Variirt man x auf D von p bis nach o (dem Mittelpunkte aller K),
so erhält man die Theile p/,, pf, der Curve; während nun & die
Strecke oo in diesem Sinne durchlauft, strebt die Curve einerseits
zu dem unendlich fernen Punkte der Scheiteltangente, andererseits
durchlauft sie die Bahn f,p, wobei @ der Schnittpunkt der Scheitel-
tangente mit der senkrechten Halbierungslinie JF ist. In diesem Theile
haben nur jene Kreise, deren Mittelpunkte links von pp‘ liegen,

Se

133

reelle Punkte geliefert, die rechts sämmtlich imaginäre. Nähert sich

nun z aus dem Unendlichen dem Punkte p, so liefern nur die Kreise
rechts von pp‘ reele Punkte der Curve, welche von und w nach p
verlauft. Die Curve hat in p einen Doppelpunkt und kann auch als
das Erzeugniss der in p auftretenden Tangenteninvolution und der

- projectivisch darauf bezogenen Parabeltangentenschaar betrachtet

werden; sie ist dritter Ordnung und mit der früher gefundenen sogar

identisch, weil die Normalen von p durch die Berührungspunkte der

gemeinschaftlichen Tangenten gehen müssen, was aber noch später
deutlicher gezeigt wird.

Hat man ein System doppelt berührender Kegelschnitte durch
den gemeinschaftlichen Pol p (Fig. 4.) und Polare P, ferner die auf
P auftretende gemeinschaftliche Polinvolution durch einen Kreis k,
der durch p geht, gegeben, so kann man leicht zeigen, dass dem
Punkte p in Bezug auf alle Kegelschnitte des so festgestellten
Büschels in der bekannten Beziehung die nämliche Parabel II ent-
spricht; denn irgend eine der möglichen Parabeln muss das recht-
winklige Paar der Involution conjugirter Polaren in p nach Früherem
zu Tangenten und den zu p entsprechenden Punkt p‘, der durch P
auf dem Kreise % bestimmten Involution zum Brennpunkt haben;
somit sind sie alle identisch.

Sind die Kegelschnitte in anderer Weise gegeben, so kann man
den Fall bekanntlich auf den ersten Bestimmungsmodus zurückführen
und ist in dem Vortheile, die Fälle der reellen und imaginären
Berührung unter Einem behandeln zu können,

Mit Rücksicht auf das frühere können wir sofort folgende Sätze
aufstellen:

„Die Mittelpunkte aller doppelt berührenden Kegelschnitte liegen
auf einer Geraden, die durch den gemeinschaftlichen Pol geht“; denn
wir haben bewiesen, dass die Directrix der Parabel IT durch den
Mittelpunkt des betreffenden Kegelschnittes gehen muss, also muss
sie hier alle Mittelpunkte enthalten.

„Die Axen aller doppelt berührenden Kegelschnitte hüllen eine
Parabel ein, welche das rechtwinklige Paar der gemeinschaftlichen
Involution im Pol p, die Normalen in den gemeinsamen Berührungs-.
punkten, und die gemeinschaftliche Polare zu Tangenten hat und.
deren Brennpunkt p“ der vierte harmonische zu » in Bezug auf die

© Berihrungspunkte auf dem durch die letzteren und p gelegten Kreis ist.“

„Die Fusspunkte der vom gemeinschaftlichen Pol p auf alle
doppelt berührenden Kegelschnitte gefällten Normalen ist die Fuss-

ER
SE VOS

punktcurve dieser Parabel IT in Bezug auf den Pol p“; man erhält
sie also, wenn man auf ihrer Directrix irgend einen Punkt u annimmt,

mit up einen Kreis beschreibt, ferner die Strecke pp’ in @ halbiert,

und mit up jenen Kreis schneidet. Sie ist dritter Ordnung, hat p
zum Doppelpunkt und die Directrix zur Asymptotenrichtung. (Beweis
wie bei den confocalen Kegelschnitten.)

Fällt man vom gemeinschaftlichen Pole doppelt berührender

Kegelschnitte Perpendikel auf die Axen der Kegelschnitte, so ist der
Ort ihrer Fusspunkte die nämliche Curve. |

Endlich wollen wir uns die Aufgabe stellen, den Ort der Brenn-
punkte sämmtlicher Kegelschnitte des. Systems aufzusuchen und
werden sehen, dass auch diese, wie alle vorhergehenden, analog
einer gelösten über confocale Kegelschnitte ist. Sei p der gemein-
schaftliche Pol, P die gemeinschaftliche Polare, % der die Involution
auf P definierende Kreis, p“ der zu p in der letzteren entsprechende
Punkt, der Brennpunkt von II. Wir wissen, dass jeder Kreis, welcher
durch p und ein Paar Brennpunkte geht, auch p“ enthalten muss,
und dass die Verbindungslinie der Brennpunkte — die Axe — eine
Tangente von IT ist. Wir sind aber im Stande zu jeder angenom-

„menen Axe den zugehörigen Kreis zu construiren und so den Ort

der Brennpunkte als das Erzeugnis des Kreisbüschels pp’ und der
Tangentenschaar darzustellen. Wir fällen von p“ die Senkrechte pg
auf P und verlängern diese um gleiches Stück bis nach r, dann ist
pr die Directrix, weil P ebenfalls eine Tangente von IF ist. Oder
man hat auch nur von o eine Senkrechte auf P zu errichten. Nehmen
wir auf derselben einen Punkt © an und halbieren den Winkel X pxp‘,
so können wir die Halbierungslinie et als die Axe eines gewissen
Kegelschnittes betrachten. Da der Punkt © der Mittelpunkt dieses
Kegelschnittes sein muss, so liegt der Mittelpunkt des die Brenn-
punkte und p enthaltenden Kreises einmal in der Senkrechten in «,
das heisst in der anderen Tangente, dann in der senkrechten Hal-
bierungslinie von pp‘. Man sieht, dass sich die Construction der
Berührungspunkte bei den confocalen Kegelschnitten wiederholt, und

‚es gelten über die Curve die an jener Stelle gemachten Bemerkungen.

Interessant ist hiebei, dass man auch die imaginären Brennpunkte
auf den zweiten Axen durch die entsprechenden Kreise definiert hat.

Bei diesen Untersuchungen kommt man auf einen einfachen

Zusammenhang zwischen- dem Brennpunkte p‘ der Parabel IT und
dem Brennpunkte der einzigen Parabel, die unter den doppelt be-
rührenden Kegelschnitten auftritt und die durch die Tangenten pb, pb“

ee ee vl

Ke p AO p k ak ENG

> Saar VV 8 02
ER en

und ihre Berührungspunkte bb“ bestimmt ist. Es ist nämlich p der
— Halbierungspunkt der Strecke pp‘. Denn, legen wir durch pb“ den
Kreis (u) (Fig. 5.), so wissen wir, dass p“ durch bd“ von p harmo-
nisch getrennt ist, es liegt somit der Pol von pp’ auf bd“ und die
Verbindungslinie g“u halbiert in w die Strecke pp’ senkrecht. Pro-
jiciert man 5, b’ aus p nach B, ß', so ist:
| are pß = arc p*b! und

arcp!b = arepB“ somit auch

X pbp = X gppb* und

X bpp = X pb'eg als zu gleichen
Bogen gehörige Periph eriewinkel.

Stellen wir uns nun vor, dass sich der Winkel bp so bewegt,
dass der eine Schenkel stets durch geht und der Scheitel auf bp
gleitet, dann hüllt offenbar der andere Schenkel die Parabel, welche
bp und pb’ zu Tangenten und d,d' zu Berührungspunkten auf den-
selben hat; somit ist unsere Behauptung bewiesen. Man kann auch
umgekehrt verfahren, indem man zu der durch pd, pb“ als Tangenten
und 5,b’ als Berührungspunkte bestimmten Parabel den Brennpunkt
bestimmt und zeigt, dass derselbe mit 9 zusammenfällt.

Das soeben gefundene Resultat setzt uns in den Stand, fol-
sende bemerkenswerthe Sätze aufzustellen:

„Die nach den Brennpunkten f, f} irgend eines Kegelschnittes
- gehenden Strahlen schliessen mit der Geraden pp gleiche Winkel ein.“

„Das Produkt der Entfernungen des Punktes 9 von den Brenn-
punkten f,f, irgend eines Kegelschnittes des Systems ist constant
und zwar gleich dem Quadrate von gp.“

Um den ersten Satz zu beweisen, berücksichtigen wir, dass die
Tangenten von einem beliebigen Punkte der Ebene, also auch ©, an
einen Kegelschnittsbüschel, und einen solchen bilden doppeltbe- _
rührende Kegelschnitte, eine Involution bilden. Die Involution im
Punkte g muss aber senkrechte Doppelstrahlen haben, weil die Tan-
genten von © an die Parabel des Büschels die Doppelstrahlen der
im Brennpunkte auftretenden rechtwinkligen Strableninvolution sind,
und diese nach den imaginären Kreispunkten gehenden Strahlen die
Doppelstrahlen der Tangenteninvolution harmonisch trennen müssen.
Man kann dies auch direct in der Figur zeigen. Wir erkennen
nämlich folgende Paare jener Involution :

-1. ob, gb" als die Tangenten an die unendlich schmale Ellipse
bb‘ (den einen zerfallenden Kegelschnitt).

2. op, doppelt záhlend, als die Tangenten an den zweiten zer-

fallenden Kegelschnitt pů, pbr (nach allgemein De Überein-

kommen).

Da aber in den A odp, und pb‘p zwei Winkel schon paarweise
gleich sind, so müssen es auch die dritten sein, also

X pob = X pob..

Weil aber das Paar ob, pb“ von den Doppelstrahlen harmonisch
getrennt wird, und der eine Doppelstrahl die Winkelhalbierungslinie
ist, so muss der andere den Nebenwinkel halbieren und somit auf pp
senkrecht stehen. Dann muss aber jedes Paar, weil es jene Senk-
rechten harmonisch trennt, mit ihnen gleiche Winkel bilden.

Wir haben aber früher bewiesen, dass die von einem Punkte
der Ebene nach den Brennpunkten eines Kegelschnittes gehenden
Strahlen mit den Tangenten, die aus dem Punkte an den Kegelschnitt
gezogen werden können, bezüglich gleiche Winkel einschliessen; da
das eine Paar das andere nicht trennen kann, und die letzteren mit

der Geraden ep gleiche Winkel einschliessen, so müssen es auch

jene thun, somit ist die erste Behauptung bewiesen.

Was die zweite Behauptung anbelangt, so sieht man aus der
Ähnlichkeit der Dreiecke gbp, yb’p, dass sich verhält ob : pp = ep: pb‘,
woraus folgt gb gb" — op”; da wir bekanntlich 6,0“ als die Brenn-
punkte der unendlich schmalen Ellipse bd“ ansehen können, so sehen
wir bei diesem speciellen Kegelschnitt die Behauptung bestätigt. Um
sie allgemein zu beweisen, legen wir durch pp“ einen Kreis 8, auf
welchem ein Paar Brennpunkte ff, und zwar durch pp“ harmonisch
getrennt liegen müssen, woraus folgt, dass die Verbindungslinie ff
durch den Pol g, von pp, in Bezug auf 8 gehen muss. Diese Ge-
rade ist ferner an die Bedingung gebunden, dass die Strecke f,fı
durch die Directrix D, welche der Ort der Mittelpunkte aller Kegel-
schnitte ist, halbiert wird.

Zieht man nun durch g, Strahlen und halbiert die auf den-
‚selben von 8 aus geschnittenen Sehnen, so liegen die Halbierungs-
punkte bekanntlich auf einem Kreis, der durch (p) (p), den Mittel-
punkt von 8 und g* geht und in letzterem eine zu pp’ parallele
Tangente hat. Dieser Kreis schneidet die Directrix in zwei Punkten
«, y, welche mit g“ verbunden Sehnen liefern, welche durch D hal-
biert k šat und zwar liefert der Punkt x reelle Punkte ff},
während g'y zwei imaginäre Punkte auf 6 bestimmt.

vo do Fi Be Ad ap ooo oo oo dk do,

131

Verbindet man nun die erhaltenen f,f, mit o und verlängert
Jıy nach F, so ist nach dem bekannten Satz von Sehnen im Kreise:
Hp X Fy = pp”. |
Wegen der Gleichheit der Winkel ist aber Fy = fy, somit
fo IP = 9P?,
also ist der zweite Satz nachgewiesen.
Es folgt daraus unter anderem die Ähnlichkeit der Dreiecke:
Aypf © Aypf, und
A pdf v A ybf,
fůr alle Kegelschnitte des Systems.

Bevor wir auf die übrigen Conseguenzen der soeben gefundenen
Eigenschaften eingehen, wollen wir zeigen, dass der Ort der Fuss-
punkte aller Normalen von p auf die doppelt berührenden Kegel-
schnitte identisch mit dem Orte der Brennpunkte dieser Kegel-
schnitte ist. (Fig. 6.)

Da beide Curven durch p und 9 gehen, so werden wir offenbar

zu zeigen haben, dass, wenn bei der ersteren a, b zwei Punkte sind,

deren Verbindungslinien mit w gleiche Winkel mit pe einschliessen,
das Produkt ag X by — p?, ferner dass die Strecke ab durch D
halbiert wird. Auf den Strahlen ga, gb kommen noch die Punkte «, B
der Curve vor und es lässt sich zunächst zeigen, dass

ag by = ag. By ist.

Verbinden wir nämlich a mit 6 und 5 mit «, so müssen diese
Geraden parallel sein. Denn aus dem Dreiecke mug, in welchem der
Winkel an der Spitze halbiert erscheint, schliessen wir

Pu: up = pm: mp oder
Bu: up = am: my,
woraus folgt, dass «£ || mu ist. Schreibt man obige Proportion in
der Form
up — up: up = gm — mp: mp oder
yb:bu = gu: em,
so sieht man, dass da || mw ist; somit ist auch aß || eb und wir
können die Proportion schreiben:
pb: pb = Ya: Ya,
umwandeln wir diese in die Gleichung:
ga. gb = gu. vf,
welche Gleichung offenbar nothwendige Vorbedingung fůr die Richtig-
keit der oben ausgesprochenen Behauptung ist.

Wir finden weiter nach bekanntem Satz

94.9 = pe .pp und
pd . yb = gy op

a
v
Be

Kegelschnitte,

138

und durch die Multiplikation beider Gleichungen ne
ga.gb.gu.ob—= Yp’.Ypx.py i oder
(pa. pb) — pp".gx.gy. _

Aus der Figur erkennen wir aber folgende Ahnlichkeiten:

1. Amy v A ugp;
denn es ist Ka=zXo und

X upy = X map
weil sie sich mit gleichen Winkeln auf 180° ergänzen.
Wir können also schreiben:
Pr: pm — PP: pu.
2. Ebenso leicht erkennt man, dass
A ypmp vw A yuy
ist, und somit sich verhält:
ym:pp—= gu: gy.
Bildet man aus den letzten Proportionen die Gleichungen:
YT. pu 9p.pm
py PMI 9p Yu
und multipliciert die letzteren, so erhált man:
gx.gy = pp”.
Setzt man diesen Ausdruck oben ein, so ist: :
(pa. bb)’ — op*. pp" also
pa. pb — pp”.

Es erübrigt uns somit nur noch zu zeigen, dass ab oder af
durch D halbiert wird.

Betrachten wir etwa das Dreieck A aßb, so sehen wir, dass D
durch den Halbierungspunkt von 5ß parallel zu aß geht; sie hal- :
biert also auch ab. 5

Damit ist die Identität beider in Rede stehenden Curven nach- ©
gewiesen.

Wir können also diese Curve betrachten als:

a) den Ort aller Berührungspunkte der von einem Punkte an
eine Schaar confocaler Kegelschnitte geführten Tangenten,

b) den Ort der Brennpunkte aller in /,/, doppeltberůhrender ©

s > Tee N E ší oj s SEO a a a an Le GB há Ya ae dh o o ee ee ie ACS č Fan Sr ach ší toa
A PAS AE A AŠ ŘAS rue

c) den Ort der Fusspunkte der von p an jene Schaar confo- ©
caler Kegelschnitte gefällten Normalen,

d) den Ort der Fusspunkte der von p an die doppelberührenden.
Kegelschnitte gefállten Normalen,

e) somit als den Ort der möglichen Berührungspunkte der Ke-
gelschnitte jenes Büschels und jener Schaar,

Be

f) den Ort der Fusspunkte der von p auf die Axen der doppelt

"berührenden Kegelschnitte gefällten Normalen,

9) den Ort der Fusspunkte der von p auf die Polaren der Ke-
gelschnitte gefällten Normalen.
Verwandtschaft zwischen p und p..
Lassen wir Fig. 7 p eine Gerade G durchlaufen, so werden die

ihm entsprechenden Parabeln Z7 die von dem Pole g jener Geraden

auf dieselbe gefällte Senkrechte S sämmtlich zur Tangente haben.
Nehmen wir nämlich einen beliebigen Punkt p in @ an, so geht

-seine Polare P durch g und schneidet @ in g“, der von g durch die

Schnittpunkte von P mit X harmonisch getrennt ist; also ist S eine

- Tangente der dem Punkte p entsprechenden Parabel und somit aller.
Da diese Parabeln sámmtlich die beiden Axen von X und die un-

endlich ferne Gerade zu Tangenten haben, so bilden sie eine Schaar.
Der Brennpunkt einer Parabel liegt bekanntlich auf dem durch die
Schnittpunkte dreier Tangenten gelegten Kreise; somit durchlauft p’

den durch den Mittelpunkt o und die Schnittpunkte von S mit den

beiden Axen gelegten Kreis.

Man könnte nun auf Grund dieses Resultates zeigen, dass
zwischen p und p“ die involutorische Kreisverwandtschaft besteht,
die die Brennpunkte f und f; des Kegelschnittes zu selbstentspre-
chenden Punkten hat; wir sehlagen aber folgenden Weg ein.

Wir haben früher gesehen, dass p“ auf dem durch pff, gelegten
Kreise liegt und von p durch ff, harmonisch getrennt ist,

Projicieren wir die Involution pp“ aus dem Mittelpunkte o, so
erhalten wir eine Strahleninvolution, welche, wie man leicht gewahr

wird, die Axen von dem ursprünglichen Kegelschnitte als ein Paar

enthält. Daraus folgt, dass die Strahlen op, op“ mit den Axen
gleiche Winkel einschliessen. Verlängern wir op nach (p), so ist
dieser Punkt symmetrisch zu p“ in Bezug auf die eine Axe, es ist also

o(p) == op".

Nun findet folgende Gleichheit statt

op .0(p) = of*
op, 09° = 0f”.

Die Gleichheit der Winkel und Gleichheit des Produktes der
Strecken sind aber bekanntlich ausreichende Bedingungen für die
erwähnte Kreisverwandtschaft. Darin entsprechen die Brennpunkte f,f},
die Axen, ferner jeder durch ff, gehende Kreis sich selbst, dem
Mittelpunkte o die unendlich ferne Gerade; jeder Geraden durch o

eine in Bezug auf die Axen des Kegelschnittes symmetrische Gerade;
einer beliebigen Geraden ein durch o gehender Kreis; einem belie-
bigen Kreise ein nicht durch o gehender Kreis, so dass die Ähnlich-
. keitspunkte auf den beiden Axen liegen.

Es ist leicht zu zeigen, dass diese Verwandtschaft eine spezielle
der Steiner’schen ist, in welcher einem Punkte der Schnittpunkt
seiner Polaren in Bezug auf zwei feste Kegelschnitte entspricht, und
zwar zerfällt hier der eine feste Kegelschnitt in die beiden Axen des

ursprünglichen Kegelschnittes, der andere ist die gleichseitige Hy-

perbel, welche die Excentricitát ff, des ursprünglichen Kegelschnittes
zur Hauptaxe hat. Dass p! auf der Polare von p in Bezug auf den
zerfallenden Kegelschnitt liegt, sieht man unmittelbar.

Dass p’ aber auf der Polare von p in Bezug auf die gleichsei-
tige Hyperbel liegt, überzeugt man sich in folgender Weise:

Nimmt man die Strecke of als Einheit an, so lautet die Glei-
chung dieser Hyperbel auf die Axen bezogen:

w*—y*—1
und ihrer Polare von p (& n):
Ex — yz=l,

wobei &,n die Coordinaten von p sind.
Bezeichnet man ferner den Winkel, den op mit der Axe ein-
schliesst, mit ©, so ist
Š = 0p sing
n = 0P cos.
Somit die Gleichung der Polare

ag C0sp — ysinp = 35“

Sind ferner «’y’ die Coordinaten von p!, so ist
x = op“ cosp
y' = op! sing oder
wegen der Gleichung
op“.op—=1
cos
op
stup
op“
Setzen wir diese Werthe für die laufenden Coordinaten ein, so
wird die Gleichung befriedigt, also ist die Behauptung bewiesen.

ai —

4 —

Die Verwandtschaft zwischen den Punkten p und p ist von k-
höherem Grade. Durchlauft p eine Gerade, so durchlauft p eine ©

NEE o o o TEN ELITE JA

vý
Fl
an
+
„
M
pu:
a
"4
ar
09
Kap
Bu
E
vé
Ad

© Curve, welche die Parallele durch o zur angenommenen Geraden zur
Assymptote hat. Schneidet die angenommene Gerade G die Strecke ff; ,
- so schneidet der Kreis, den der Punkt p“ beschreibt, G in zwei reellen
Punkten 1, 2 und es ist der Halbierungspunkt dieser Strecke der
-Doppelpunkt der Curve.

In dem Falle aber, dass p einen Durchmesser von K beschreibt,
durchlauft der Punkt ge eine Hyperbel, welche mit K confocal ist,
- und deren Asymptoten die von p und p“ durchlaufenen Geraden sind.

Denn in diesem Falle ist das Dreieck opp“, weil op. op’ constant ist,

von constanter Fläche, somit bleibt die Gerade pp‘ Tangente der
Hyperbel, die op. op‘ zu Asymptoten hat; da aber der Halbierungs-
punkt von pp“ der Hyperbelpunkt selbst ist, so sieht man, dass @
diese Hyperbel durchlauft. Kommt hiebei p auf den über ff, be-
schriebenen Kreis, so ist p“ der symmetrische in Bezug auf of, pp’
ist also die Scheiteltangente und somit ff“ die Brennpunkte.

Es ist damit auch folgender Satz bewiesen:

„Die Brennpunkte aller Parabeln, welche auf einer Geraden die-
selbe Involution erzeugen, deren Pol aber eine Gerade beschreibt,
die durch den Mittelpunkt der Involution geht, liegen auf einer Hy-
perbel, welche die Doppelpunkte jener Involution zu Brennpunkten
und jene Gerade zur Asymptote hat.“

Auch folgendes ist leicht zu erkennen:

„Durchlauft p einen Kreis, der durch ff, geht, so durchlauft @
ebenfalls einen Kreis, der durch ff, und den Mittelpunkt des ursprüng-
lichen Kreises geht.“

Zieht man nämlich die Tangenten in f und f, an diesen Kreis,
so schneiden sie sich in č, dem Pole der Involution, welche p und
- p“ auf diesem Kreise bilden; da ferner e der Halbierungspunkt von
pp“ ist, so steht die Verbindungslinie von g mit dem Mittelpunkte o*
des angenommenen Kreises auf pp! senkrecht, es ist somit stets
X 0'gt = 90°, also beschreibt o den erwähnten Kreis.

Darin liegt wieder ein leicht zu erkennender Satz über ein
specielles System von Parabeln.

Polarfigur der Parabel II.

Nehmen wir den ursprünglich angenommenen Kegelschnitt K
als die Basis eines Polarsystems, so wird in demselben der Parabel II
ein Kegelschnitt entsprechen. Da die Parabel IŤ die Axen von K zu
Tangenten hatte, diesen aber die unendlich fernen Punkte auf den
anderen Axen als Pole entsprechen, so ist jener Kegelschnitt eine

zd

ŘE 7
a ,
ad NE ne ý

142

gleichseitige Hyperbel, welche die Axen von K zu Asymptoten-
richtungen hat. Dieselbe geht durch den Mittelpunkt o von K als
den Pol der unendlich fernen Geraden, welche Tangente von IT ist,
‚ferner durch den ursprünglich angenommenen Punkt p, da dessen
Polare P eine Tangente von II war. Als weitere Punkte dieser Hy-
perbel erkennt man die Schnittpuukte des rechtwinkligen Paares der
in p auftretenden Involution mit der Polare P.

Diese Hyperbel ZZ muss auch durch die Fusspunkte der von p
zu dem Kegelschnitte K gefällten Normalen gehen; denn es wurde

gezeigt, dass die Tangenten in denselben zugleich Tangenten von II ©

sind, und jeder Tangente von X entspricht im Polarsysteme ihr Be-
rührungspunkt.

Es ist leicht ersichtlich, dass jeder Schnittpunkt von Z und X
ein solcher Fusspunkt ist, somit ist dadurch ein neuer geometrischer
Beweis, dass von einem Punkte der Ebene 4 Normalen zu einem
Kegelschnitt geführt werden können und zugleich die Construction
derselben gegeben.

Wir können noch weitere Punkte angeben, durch welche JH
gehen muss. Verbinden wir nämlich p mit einem Brennpunkte und
bestimmen auf diesem Strahle den 4® harmonischen zu demselben
in Bezug auf die beiden Schnittpunkte des Strahles mit X. Denn
dieser Punkt ist der Pol der auf fp in f senkrechten Geraden, die
ebenfalls eine Tangente von II war. Ist endlich p ausserhalb von K,
so müssen die Pole der Normalen in den Berührungspunkten der
von p an K gehenden Tangenten ebenfalls Punkte von H sein.

Wir sind zu dem merkwürdigen Resultat gekommen, dass wenn

man einen Punkt in der Ebene eines Kegelschnittes annimmt, da-

durch gleichzeitig 13 andere (reelle oder imaginäre) bestimmt sind,
die mit ihm auf einer gleichseitigen Hyperbel liegen.

Wir können die Hyperbel Z auch in folgender Weise erzeugen:
wir ziehen einen beliebigen Diameter ox, fällen von p das Perpen-

dikel auf denselben und schneiden mit ihm den conjugirten Dia- Re

meter oy in p. Dann ist der Büschel p (g....)*) congruent dem

. Büschel o (g....), weil sie den Kreis über dem Durchmesser op M

erzeugen; der Bůschel o(g...) ist involutorisch zu o(p...), somit
ist der Büschel p(p...) projectivisch dem Bůschel o (p...), und es

liegt also p auf einem Kegelschnitt, der durch o und p geht. Fällt —

man von p eine Senkrechte auf die Axe, so schneidet sie die con-

*) g ist der Schnittpunkt des Perpendikels mit dem Durchmesser ox.

n
F
a
dě
Pe
5
p
3 N
Bi
p
M
B“
vý
M
pe
„dě
3
ra
re
ně
z 3Mě
ji
2
ae
Ž
MR,
š
1 24
+
ty
R
2

P O oo a r o o v Rod . Ya dee So
EEE EBENE REDE

»

Em ke k S
1% 2

jugierte im Unendlichen, der Kegelschnitt ist also eine gleichseitige

Hyperbel. Fállt man von p eine Normale und zieht durch o den auf

- dieselbe senkrechten Durchmesser, so geht der conjugierte offenbar
durch den Fusspunkt jener Normalen, also geht die Hyperbel durch

die Fusspunkte der von p zu K gezogenen Normalen und ist mit
der früheren identisch. Um die Tangente in o zu finden, hat man

- snur auf op in o die Senkrechte zu ziehen und dazu den conjugierten

Diameter aufzufinden.
Nimmt man den Punktp auf dem Kegelschnitte K an, so erfähry

die Construction keine Änderung und wir erhalten die Hyperbel, die

der Parabel, welche p entspricht, polar entspricht, woraus man be-
stätigt findet, dass jene Parabel auch für den Grenzfall der parabo-
lischen Involution auf der Polaren von p existirt.

Wir haben gesehen (Fig. 7), dass, wenn p eine Gerade @ durch-
lauft, die Parabeln II eine Schaar bilden, deren Grundtangenten die
beiden Axen von X, die unendlich ferne Gerade und endlich die
Senkrechte S, welche man von dem Pole von G auf diese fällt, sind.

Es werden also die Hyperbeln, welche dieser Schaar von Para-
beln in Bezug auf K polar entsprechen, einen Büschel bilden, dessen
Grundpunkte, die unendlich fernen Punkte der Axen von K, der
Mittelpunkt O und endlich der Pol s der Geraden S sind.

Es lässt sich leicht zeigen, dass die Mittelpunkte dieser Hy-
perbel auf einer Geraden liegen.

Ergänzen wir nämlich das Dreieck 006°, welches die Axen von
K mit der Tangente S bilden (Fig. 8.), zu einem Rechtecke, so
erkennen wir leicht, dass die Verbindungslinien der Berührungspunkte
aller Parabeln auf den Axen von X durch die vierte Ecke c dieses
Rechteckes gehen müssen, weil man mittels dieses Punktes e für
alle Parabeln der Schaar nach der bekannten Construction die Tan-
gente S ableiten kann. Zieht man also durch c irgend eine Gerade,
welche die Axen in den Punkten 1 und 2 schneidet, so ist dadurch
eine Parabel der Schaar bestimmt.

Man erhält ihren Brennpunkt p! in dem Fusspunkte der von o
auf 1 2 gefällten Senkrechten, wovon man sich überzeugt, wenn man
nur die bereits angeführte Construction des Brennpunktes für diesen
Fall durchführt. |

Jene Berührungspunkte 1, 2 bilden also zwei perspektivische
Punktreihen, deren selbstentsprechender Punkt O ist. Den Axen

von K als Tangenten von I entsprechen aber polar die unendlich

144

fernen Punkte der Hyperbel; den Berührungspunkten 1, 2 auf den ©
Axen von X werden also die Tangenten in den unendlich fernen
Punkten von ZH, also die Asymptoten entsprechen. Bestimme ich also
© zu 1 den vierten harmonischen 1“ in Bezug auf die Endpunkte AA“
der grossen Axe von K und ebenso zu 2 den vierten harmonischen 2“
in Bezug auf die Scheitel BB“ der kleinen Axe von X, so gehen durch
diese Punkte die Asymptoten der Hyperbel, welche jener Parabel
polar entspricht, und der Mittelpunkt M derselben ist die vierte Ecke
des Rechteckes 102“ W. í

Da aber die Punktreihe (1...) perspektivisch der Punktreihe
(2...) ist, ferner (1...) involutorisch zu (1“...) und ebenso (2...)
involutorisch zu (2“...), so ist auch (1“...) projectivisch zu (2“...),
und zwar entsprechen sich in dieser Projectivitát die unendlich fernen
Punkte als die harmonischen von O. Die Verbindungslinie 1“ 2“ hůllt
also eine Parabel ein und der Mittelpunkt M durchlauft die Ver-
bindungslinie der Berührungspunkte dieser Parabel mit den Axen.

Man erhält diese Berührungspunkte in folgender Weise: zieht
man den Strahl co, so erhält man als Berührungspunkte © auf der
grossen Axe und den unendlich fernen auf der kleinen Axe; der har-
monische zu diesem ist O, zu 6 sei construirt Z, ebenso ziehe man
co’ und construire Z“ harmonisch zu 0°, dann sind Z, =“ die Be-
růhrungspunkte und ZZ“ der Ort des Mittelpunktes M. -

Man sieht hieraus, dass der Punkt p und der Mittelpunkt M
der ihm entsprechenden Hyperbel eine Collineation in der Ebene
bilden und zwar sind die Axen von K und die unendlich ferne Ge-
rade die selbstentsprechenden Elemente derselben.

Nimmt man nämlich einen Punkt p auf einer Axe, etwa AA“
an, so zerfällt zwar die ihm entsprechende Parabel, aber der Punkt
p“ kann leicht gefunden werden als Schnittpunkt des durch pff1
gehenden Kıeises mit jener Axe. Die Senkrechte auf op“ schneidet
die Axen in p‘ und dem unendlich fernen Punkte, die harmonischen
in Bezug auf die Scheitel sind der Pol p der Senkrechten in p“ und
der Mittelpunkt O; wir sind also genöthigt p als Grenze von W zu
betrachten und es ist also bewiesen, dass die Axen selbstentspre-
chende Gerade sind. Wenn speciell p in einem Brennpunkte ange-
nommen wird, so ist der entsprechende Punkt M der vierte harmo-
nische zu demselben in Bezug auf die Scheitel der grossen Axe.

Lässt man p mit dem Mittelpunkte von X zusammenfallen, so
ist p“ der unendlich ferne Punkt der grossen Axe, die Senkrechte
darin die unendlich ferne Gerade, die Schnittpunkte derselben mit

i a hu
a N

=

v

řadě

n
B

f

Fig: 17.a.) Ausführung der Construction. Kr

ER
SV,

|
|
|

ler E Olimention.
Nimmt man p im Unendlichen an, so nähert sich p“ dem Mittel-

_Unendlichen, woraus hervorgeht, dass die unendlich ferne Gerade
-sich selbst entspricht.
Specielle cubische Tangenten- und Punktinvolution auf K.

(Fig. 10) etwa die in c, so entspricht dieser Geraden eine Schaar
-von Parabeln IZ, welche die Axen, die unendlich ferne Gerade und
- die Senkrechte, welche man von dem Pole der Normalen auf dieselbe
fällt und die in diesem Falle Tangente in c ist, zu Grundtangenten
hat; andererseits ein Büschel von gleichseitigen Hyperbeln, welche
-den Mittelpunkt O von K, die unendlich fernen Punkte der Axen
- und den Punkt c zu Grundpunkten hat. Ferner wissen wir, dass die
© gemeinschaftlichen Tangenten der einzelnen Parabeln der Schaar und
des Kegelschnittes X den letzteren in den Fusspunkten der von dem
Punkte p zu K gefällten Normalen berühren und dass die gemein-
A: poho Schnittpunkte der Hyperbeln des Büschels mit X jene

© Schliesst man den Punkt e aus, so bilden die übrigen Schnitt-
= punkte einer Hyperbel des Büschels mit K ein Tripel pgr, von
© welchem die beiden anderen bestimmt, sobald man einen derselben

k Diese Gruppen bilden eine cubische Involution und es lásst sich
zeigen, dass die Seiten der Involutionsdreiecke sámmtlich einen
Kegelschnitt einhüllen.

Wir wollen den Beweis allgemein führen. (Fig. 9.)

Es liege ein Kegelschnitt X und ein Kegelschnittsbüschel mit
den Grundpunkten abeced vor, wovon a auf K liegt. Nimmt man auf X
= einen Punkt p an, so ist dadurch ein Kegelschnitt 8 des Bůschels
© (abcd) bestimmt, der K noch in gr schneidet. Man kann diese Gerade
in folgender Weise finden.

Betrachtet man den Kegelschnittsbüschel (ap be), so weiss man,

10

Durchlauft der Punkt p eine Normale N des Kegelschnittes K a

146

K, durch einen fixen Punkt o auf bc gehen, den man mittels der | R

zerfallenden Kegelschnitte leicht erhalten kann.

Ebenso gehen die Schnittpunkte &7 des Kegelschnittsbüschels
(ap bd) mit K durch einen benso leicht zu bestimmenden Punkt o’
auf der Verbindungslinie dd. Da der Kegelschnitt © beiden Büscheln
angehört, so muss die Gerade gr offenbar mit oo’ identisch sein.

Durchlauft nun p den Kegelschnitt X, so durchlauft o und o“
die Geraden dc und dd, und da Projectivitát zwischen dem Strahlen-
büschel a(p) und den Punktreihen o und o“ herrscht, so hüllt gr
einen Kegelschnitt, der auch dc, bd und wie man nach kleiner Über-
legung findet, cd als Tangenten besitzt.

Gelangt hiebei p nach g, so kommt gr nach rp, und kommt p
nach r, so gelangt gr nach pg, woraus ersichtlich ist, dass sämmtliche
Dreiecke pgr demselben Involutions-Kegelschnitt umschrieben sind.

Da in unserem speziellen Falle zwei der angenommenen Grund-
punkte die unendlich fernen Punkte der Axen sind, ihre Verbindungs-
linie aber eine Tangente des Involutions-Kegelschnittes ist, so ist
dieser eine Parabel $, welche die Axen des ursprünglich angenommenen
Kegelschnittes X als Tangenten besitzt (als Verbindungslinien der

Grundpunkte o und der unendlich fernen Punkte auf diesen Axen).

Man findet weitere Tangenten dieser Parabel mittels der zerfallenden
Kegelschnitte des Büschels der Hyperbeln. Zieht man nämlich durch
den Fusspunkt c der Normale eine Parallele zu einer Axe von K
— etwa zur kleinen — so constituirt diese mit der anderen Axe
einen zerfallenden Kegelschnitt des Systems und es sind also die
Verbindungslinien der Scheitel A, A“ der grossen Axe mit dem Durch-
schnittspunkte c“ jener Parallelen mit X Tangenten dieser Parabeln.
Zieht man durch c eine Parallele zur grossen Axe, bis sie X in c“

schneidet, so hat man in c“B, c“B“ ebenfalls Tangenten dieser

Parabel $.

Um die Berührungspunkte dieser Parabel auf den Axen von X,

oder, was dasselbe ist, die Polare des Mittelpunktes o von K in
Bezug auf $ zu bestimmen, hat man bekanntlich folgenden Weg

einzuschlagen: Man ergänzt das Dreieck 4/0‘, welches die Tangente

A'e' wit den Axen einschliesst, zum Rechtecke oA’W’m, dann ist die

‚vierte Ecke m ein Punkt der Verbindungslinie jener Berührungs-

punkte; verfährt man ebenso mit der Tangente Ac“, indem man das
Dreieck oAYX zum Rechtecke ergänzt, so ist dessen vierte Ecke n
ebenfalls ein Punkt der Verbindungslinie jener Berührungspunkte.

Man erhält also diese in den Schnittpunkten ab der Axen mit der ©

< 5 G s i & 3 j

EINER N hn BŠk o she lé da vod PARTNER | PANÍ 0 SAR 6 ! svá Šp P ač PASTE OLO E ší

Der De BR REN: a in ké er RER PAL: FERNE by Ka a a u
Y RER lak l; Ad ck bo o ar EB Vale a ch ann aby sna datu a ze 4 E

3 M « A, + ř vr
fa“ = r a Z £ ich
K VE Rou Ake oa zelo A Bat

ke

jk
adí

ee ee dns

Ba An 3 Sp ky N LETTER
a RO Eee

147

Verbindungslinie mn. Es lässt sich nun zeigen, dass die Verbindungs-
linie mn den Kegelschnit X in dem diametralen Punkte c von c oder
den symmetrischen von c“ berührt.

Ex Leiten wir zu diesem Behufe folgende Construction der Tangente
- in einem gegebenen Punkte a eines Kegelschnittes ab. (Fig. 11.)

= Schneidet die Tangente die grosse Axe in p und ist die Polare
dieses Punktes ap‘, dann sind die Punkte pAp‘4‘ vier harmonische
- Punkte. Diese projicieren wir aus a durch vier harmonische Strahlen
auf die Scheiteltangente in A“ nach p, A, oo, 4; daraus folgt, dass
© p der Halbierungspunkt der Strecke A’Q, also ch o (a)= 4“ ist.
Um die Tangente in a zu erhalten, verbinde ich also a mit ae
Scheitel A, bis die andere Axe in (a) geschnitten wird; ziehe dann
die Parallele, (a) p, bis die Scheiteltangente geschnitten wird und
verbinde p mit a. Aus Symmetriegründen folgt aber, ‚dass (a) A“
den Kegelschnitt X in dem zu a symmetrischen Punkte trifft.

© Wir würden also auch die Tangente in a erhalten, wenn wir
— den symmetrischen a“ mit dem anliegenden Scheitel A“ der grossen
-Axe verbinden, durch den Schnittpunkt dieser Verbindungslinie mit
der kleinen Axe eine Parallele zur grossen Axen ziehen und deren
Schnittpunkt mit der Scheiteltangente und a miteinander verbinden.
_ — Projiciert man die vier harmonischen Punkte pAp“A“ aus a auf die
Tangente im Scheitel A, so erhält man auf dieselbe Weise einen
Punkt der Tangente in a. Durch Vergleichung der Construction der
Berührungspunkte der Parabel auf den Axen von X (Fig. 10.) und
dieser Tangenten Construction (Fig. 11.) erkennt man, dass die Ver-
bindungslinie jener Berührungspunkte in der That den Kegelschnitt
K in dem Punkte c, der symmetrisch zu c, oder diametral zu dem
Fusspunkte c ist, berührt.

Wir sind also zu folgendem Resultate gelangt:

„Durchlauft der Punkt p die Normale im Punkte c des Kegel-
schnittes, so bilden die ihm entsprechenden Hyperbeln auf X eine
cubische Punktinvolution, deren Involutionscurve eine Parabel ist,
welche die Axen von K in den Schnittpunkten mit der Tangente in
dem diametralen Punkte von c berührt.“

Aus dem Vorstehenden ergibt sich schon leicht die analoge
Betrachtung für die Schaar der Parabeln IZ. Einem Punkte p, der

Normalen in c entspricht eine Parabel IT,, welche ausser der Tangente

© Cim Punkte c noch die Tangenten P, A, R mit K gemeinschaftlich

- hat, deren Berührungspunkte das Tripel der Punkte pgr ist, welches

die dem Punkte p, entsprechende Hyperbel 7, auf X ausschneidet.
10*

a ee al a N Da ná
ET Ped 30
X Er

by a EEE Pap N A AED, ha dr k vada Poor. Krane DUM v Ara „Bann o el Jy Bir v a a OV dý ST
Par S oo Kood A o ke oo oo oo a bobo R a Ei
REIN Vy et +5 : r Be Nd; SOE Ne, er,

148

Daraus geht hervor, dass diese gemeinschaftlichen Tangenten PÓR ©
eine cubische Tangenteninvolution bilden und es ist leicht die Invo- ©
lutionscurve derselben, das ist den Ort der Ecken sämmtlicher Invo- ©
lutionsdreiseite POR zu bestimmen. Der Schnittpunkt von PundQ ©
ist der Pol der Geraden pg in Bezug auf K, und da diese Gerade ©
eine Parabel $ einhüllt, so muss jener Schnittpunkt den dieser Pa- ©
rabel polaren Kegelschnitt, für X als Basis, durchlaufen. Derselbe —
ist wieder eine gleichseitige Hyperbel 5, welche die Axen zu Asympto-
tenrichtungen hat und durch den Mittelpunkt O von X geht.

Weil die Tangente in c, dem Diametralpunkte von c, die Polare
des Mittelpunktes O von X ist, diesem aber die unendliche Gerade,
während der Tangente der Berührungspunkt entspricht, so sieht man,
dass c der Pol der unendlich fernen Geraden in Bezug auf © ent-
spricht, also der Mittelpunkt von 9 ist.

Dieses Resultat lässt sich in die Worte kleiden: „Durchlauft ein
Punkt p die Normale in einem Punkte c eines Kegelschnittes, so
bilden die Tangenten in den Fusspunkten der Normalen von p eine
cubische Tangenteninvolution, deren Involutionscurve eine gleich-
seitige Hyperbel ist, welche die Axen jenes Kegelschnittes zu Asympto-
tenrichtungen, den Diametralpunkt von c zum Mittelpunkte hat und
durch den Mittelpunkt des gegebenen Kegelschnittes geht.“ :

Es ist von Interesse, dass man auf diese Weise immer vier
Normalen eines Kegelschnittes, welche sich in eenem Punkte schneiden,
mit Hilfe von Lineal und Cirkel erhalten kann, während das umge-
kehrte Problem nicht lösbar ist.

Nimmt man nämlich einen Punkt a eines Kegelschnittes als den
Mittelpunkt einer gleichseitigen Hyperbel an, welche durch den Mittel-
punkt jenes Kegelschnittes geht und seine Axen zu Asymptotenrich-
tungen hat; construirt die beiden Tangenten von einem Punkte x
dieser Hyperbel an X, welche X in e und ß berühren, und sucht die
übrigen Schnittpunkte yz dieser Tangenten mit der Hyperbel: dann
berührt die Verbindungslinie yz den gegebenen Kegelschnitt in einem
Punkte y, und die Normalen in den Punkten «a, B, y, schneiden sich.
nothwendig in einem Punkte 4 der Normalen des Diametralpunktes a
von a. Dabei sind die Seiten des Dreieckes «ßy Tangenten derjenigen
Parabel, welche die Axen in den Schnittpunkten der Tangente in a
berührt.

Variiren wir die Normalen des Kegelschnittes X, dann werden
sowohl die Hyperbeln © als auch die Parabeln ® sich ändern, wobei
die ersteren fortwährend durch drei fixe Punkte, nämlich den Mittel-

ERBETEN

ÄRA o bo A ooo
KV OR x SK zb ee A Eee > o : S x 3

149

punkt o und die unendlich fernen Punkte der Axen von K gehen
und die letzteren die drei fixen Geraden, nämlich die unendlich ferne
Gerade und die beiden Axen von XK berühren.

Es entsteht nun die Frage, welches der Ort der vierten Schnitt-
punkte je zweier unendlich nahen Hyperbeln und welches die Envel-
loppe der vierten gemeinschaftlichen Tangenten der unendlich nahen
Parabeln ist. |

Um die erste Frage zu beantworten, wollen wir zunächst er-
mitteln, wie viel Hyperbeln des Systems durch einen beliebigen
Punkt © der Ebene gehen. Wir finden die Mittelpunkte der mög-
lichen Hyperbeln, indem wir durch « Parallele zu den Axen von K
ziehen und diejenige Diagonale des so erhaltenen Parallelogramms,
welche nicht durch & geht, mit dem Kegelschnitt X zum Schnitte
bringen. Durch jeden Punkt der Ebene gehen also zwei Hyperbeln.

Umgekehrt, ziehe ich eine beliebige Gerade, welche X in u und u‘
schneidet, so ist die vierte Ecke des Rechteckes, welches durch diese
Gerade und die Axen von K bestimmt ist, der vierte gemeinschaft-
liche Punkt der Hyperbeln des Systems, welche w und u“ zu Mittel-
punkten haben. |

Die Hyperbeln werden im Allgemeinen endliche Entfernung haben.
Ziehe ich aber eine Tangente an K, so stellt ihr Berůhrungspunkt
die beiden unendlich nahen Mittelpunkte zweier unendlich nahen
Hyperbeln des Systems dar und die Grenze des vierten Schnittpunktes
derselben ist offenbar die vierte Ecke des Rechteckes, dessen Hálfte
das von dieser Tangente und den Axen eingeschlossene Dreieck ist.

Der Ort dieses Punktes ist eine Curve, welche, wenn der ge-
gebene Kegelschnitt eine Ellipse ist (Fig. 12.), die vier Scheiteltan-
genten zu Asymptoten hat, welche gleichzeitig die vier Wendepunkts-
Tangenten sind; ist der gegebene Kegelschnitt eine Hyperbel (Fig. 13),
so ist der Mittelpunkt derselben ein Doppelpunkt der Curve, und die
Asymptoten der Hyperbel die Wendetangenten in demselben, ausser-
dem sind die Scheiteltangenten der Hyperbel zwei asymptotische
Wendetangenten der Curve. Ist endlich K eine Parabel, so ist der
Ort des Punktes « die unendlich ferne Gerade.

Um die Enveloppe der Parabeln zu finden, führe ich eine analoge
Betrachtung durch. Eine beliebige Gerade @ werden zwei Parabeln
des Systems berühren; denn, ergänze ich das Dreieck, welches @
und die Axen einschliessen, zu einem Rechtecke, ziehe von der neuen

ne o lé 0 vý 4 u ZR re 2 M "l 9 + i ME ey O)

150

Ecke y die beiden möglichen Tangenten 7%, 7, an K, so ist G so-
wohl eine Tangente der Parabel, welche die Schnittpunkte von 74 mit
-den Axen zu Berührungspunkten auf den letzteren hat, als auch an
die Parabel, welche in dieser Weise durch 7, bestimmt. Diese
-zwei Parabeln werden unendlich nahe, wenn die Tangenten T', 1,
unendlich nahe werden, wenn also y auf den Kegelschnitt kommt.
Zieht man also durch einen Punkt y“ des Kegelschnittes Parallele zu
den Axen, so ist die Diagonale des entstandenen Rechteckes, die
nicht durch y“ geht, die Grenzlage der vierten gemeinschaftlichen
Tangente zweier benachbarten Parabeln des Systems.

Bedenkt man, dass diese Enveloppen den früher gefundenen
Orten polar entsprechen müssen, so muss von ihnen folgendes gelten:

Ist der Kegelschnitt X eine Ellipse (Fig. 12.), so ist die Enve-
loppe symmetrisch zu den Axen und besitzt in allen Scheiteln Spitzen -
mit den Axen als Tangenten; ist aber X eine Hyperbel (Fig. 13), so
hat die Curve Spitzen in den Scheiteln der grossen Axe, in welchen
die Axe Tangente ist, die anderen zwei Spitzen sind die unendlich
fernen Punkte der Asymptoten und die unendlich ferne Gerade ist
die Tangente in denselben. Wenn der gegebene Kegelschnitt eine
Parabel ist, so zerfällt die Enveloppe in die Axe derselben und die
unendlich ferne Gerade.

i

Der ursprünglich gegebene Kegelschnitt X, die Parabel $ und
die zugehörige gleichseitige Hyperbel Ó stehen in dem Zusammen-
hange, dass es unendlich viele Dreiecke gibt, welche dem ersten ein-
geschrieben und dem zweiten zugleich umschrieben, oder dem ersten
umschrieben und dem dritten eingeschrieben sind.

Stellen wir eine centrale Collineation her, so werden den drei
Kegelschnitten K, $, 5 drei andere Kegelschnitte X’, PB, Ó“ ent-
sprechen, und es werden jene Eigenschaften dadurch offenbar nicht
gestört werden. | 7

Wir erhalten so allgemeinere Bedingungen für die Lage zweier ©
Kegelschnitte, denen Dreiecke zugleich eingeschrieben und umschrieben
sind. Dabei wird sich der Mittelpunkt o von K als ein beliebiger
Punkt 0“ der Ebene von X“ abbilden, und da die Axen 04 0, obw
und die unendlich ferne Gerade von K ein Tripel conjugirter Polaren
sind, so werden sie sich als solches nach o‘a’b‘ abbilden. Die Tan-
gente in einem Punkte p von K bildet sich als Tangente in p“ an A“
ab, und ihre Schnittpunkte &y mit den Axen als Schnittpunkte «'‘y‘
auf o‘a‘, o‘b‘. Die Parabel $ hat dann zur collinearen Figur den

Kegelschnitt $“, der 0“a“ und 0%“ in x’y‘, und ausserdem noch a'd'
berührt. Die collineare Figur der Hyperbel 9 ist ein Kegelschnitt 5,
der durch das Tripel conjugirter Pole 0“a'b“ geht und in den Punkten
a“d“ die Tangenten p'a“, p'b“ besitzt. |

Wir können mit Rücksicht darauf, dass 5 und $ in Bezug
auf X polar entsprechende Kegelschnitte waren, folgende Sätze aus-
sprechen :

1) Haben zwei Kegelschnitte X, X‘ (Fig. 14) solche Lage, dass
das Tripel conjugirter Polaren POR des einen (K) Tangenten des
anderen (X,), und die Schnittpunkte einer Tangente T von K mit
zweien jener Geraden (P, ©) die Berührungspunkte von K“ sind, dann
existiren unendlich viele Dreiecke, welche X eingeschrieben und K“
gleichzeitig umschrieben sind, und zwar hüllen die Verbindungslinien
der Berührungspunkte wieder einen Kegelschnitt ein, welcher durch
die Ecken jenes Polardreieckes geht und die Verbindungslinien von
zweien jener Ecken mit dem Berührungspunkte der Tangente 7 als
Tangenten besitzt.

2) Haben zwei Kegelschnitte X und & solche Lage, dass die
Ecken p, g, r eines Poldreieckes von K drei Punkte von 6 sind, und
die Verbindungslinien eines Punktes © von K mit zweien jener Ecken,
pa Tangenten von 8 sind, dann existiren unendlich viele Dreiecke,
welche dem ersten Kegelschnitte umschrieben und dem zweiten ein-
geschrieben sind, und zwar liegen die Schnittpunkte der Tangenten
in den Ecken dieser Dreiecke auf einem Kegelschnitt, welcher die
Seiten jenes Poldreieckes berührt und die Schnittpunkte der Tangente
in © mit den Seiten gr, pr, zu Berührungspunkten hat. Endlich durch
Zusammenfassung dieser Sätze:

3) Haben drei Kegelschnitte X, Ki, 6 solche Lage, dass die
Seiten pg, gr, rp des ersten (K) Tangenten des zweiten (K,) und die
Ecken dieses Dreieckes Punkte des dritten 6 sind; dass ferner die
Verbindungslinien eines beliebigen Punktes z des ersten Kegelschnittes
(K) mit zweien jener Punkte p, g Tangenten an den dritten Kegel-
schnitt (8), während die Schnittpunkte der Tangente in © an (K) mit
den Seiten 97, rp Berührungspunkte von K, sind, dann findet fol-
gendes statt: Construirt man ein Dreieck abc, welches dem ersten
Kegelschnitte (K) eingeschrieben, und dem zweiten (K;) umschrieben
ist, so sind die Verbindungslinien der Berührungspunkte «, B, y drei
Tangenten des dritten Kegelschnittes, und die Verbindungslinien der
Berührungspunkte A, B, C sind Tangenten an den ersten Kegelschnitt
und zwar für die Punkte abe.

henden eingeschrieben und dem nächsten umschrieben ist.

152

Wir haben da also unendlich viele Dreiecksternen, abc, afy,
ABO, welche so beschaffen sind, dass jedes Dreieck dem vorherge-

Wir wollen nun dazu übergehen, unter der Voraussetzung, dass
der angenommene Kegelschnitt eine Ellipse ist, solche Punkte der
Ebene zu finden, von welchen alle vier Normalen gefällt werden
können.

Konstruiren wir 2 concentrische Kreise K, £ mit den Radien
a —- b, a — b, dann ist folgender Satz bekannt:

Wenn sich zwei Punkte p, p auf diesen Kreisen mit gleicher
Winkelgeschwindigkeit in entgegengesetzter Richtung bewegen, so
beschreibt der Halbierungspunkt der Strecke pp eine Ellipse mit
den Halbaxen a und b, während die Gerade pp Normale an jene
Ellipse bleibt.

Nehme ich also irgend einen Punkt » auf X (8) an, so wird
diesem auf 6 (K) ein Punkt v entsprechen, so dass on und ov gleiche
Neigung gegen die Axen haben und die Gerade nv ist dann Normale
für den Punkt c des Kegelschnittes. Diese Normale N schneidet den
Kreis K (8) noch in einem Punkte m, für welchen ich die Normale
mu an einen gewissen Punkt x des Kegelschnittes in derselben Weise
construiren kann. Durch den Punkt m gehen also schon zwei Nor-
malen. Man findet die übrigen in folgender Weise: Man zieht in z
die Tangente an die Ellipse, sucht ihre Schnittpunkte YZ mit der
gleichseitigen Hyperbel 9, die in der bekannten Beziehung der Nor-

malen N entspricht und zieht von diesen die Tangenten XZ, YZ,

welche sich nach früherem in einem Punkte Z von $ schneiden ©
müssen. Errichtet man dann in den Berührungspunkten y, z der- ©
selben die Normalen, so müssen diese durch den Punkt m gehen.
Wir sind also im Stande, von jedem Punkte dieses Kreises alle vier
Normalen zu construiren. ©

Um den Durchschnitt der Geraden XY mit H zu vermeiden,
kann man ein anderes Verfahren anwenden, bei welchem man auf
sehr bemerkenswerthe Eigenschaften stösst und bei welchem folgende
Sätze angewendet werden:

I. Ist ABC ein dem Kegelschnitte X umschriebenes Dreieck
(Fig. 15), und «, B zwei Berührungspunkte desselben, dann hat man
folgenden Weg zur Bestimmung des Mittelpunktes desselben. Sei XY
die zu BC parallele Tangente, dann findet man den Berührungs-
punkt p auf derselben, indem man das Brianchon’sche Sechsseit be-

sd: BEE SEIRER IR A 20,

n De

RST

155

trachtet, in welchem die Seite BC mit dem Berührungspunkte « für
I und II, CA für IN, XY mit p für IV und V, AB endlich für VI
gezählt wird. Dann ist offenbar der Schnittpunkt o der Diagonalen
des Viereckes BCXY der Brianchon’sche Punkt und «o liefert auf xy
den Berůbrunespunkt 9, ist also ein Durchmesser des Kegelschnittes
und der Halbierungspunkt von ep ist der gesuchte Mittelpunkt.

Projiciert man aber p aus A auf BC nach a, so hat man fol-
gende Proportionen:

L sol: pr = ACLAVY,
22. Ba: py = hbb,0bY,
DI B0908 = BU AX AU AMY.
und somit aus 2 und 3 ji
4)= BezpY— ACL AY;
dann folgt aber aus 1 und 4
| Be = u.

Halbiert man nun die Strecke ae und zieht durch den Halbie-
rungspunkt eine Parallele zu «4, so geht diese Gerade durch den
Mittelpunkt des dem Dreiecke eingeschriebenen Kegelschnittes.

II. Wir wollen jetzt die Bedingungen ermitteln, unter welchen
Dreiecke einem Kreise eingeschrieben und einem mit demselben con-
centrischen Kegelschnitte umschrieben sind.

Wir schreiben zunächst dem Kreise (Fig. 16) 8 ein gleich-
schenkliges Dreieck xyz und dann das symmetrische rt; ein. Durch
die Gruppen «yz, xp; ist auf © eine cubische Involution bestimmt,
deren Involutionscurve der Kegelschnitt ist, der die sechs Dreieck-
seiten berührt.

Aus I. folgt, dass dieser Kegelschnitt X 5, yz in den Halbie-
rungspunkten A und A berührt und dass somit AA eine Axe des
Kegelschnittes X ist und wir können das Dreieck immer so wählen,
dass es die grosse Axe wird. Sind weiter & und n die Berührungs-
punkte auf xy und z, und macht man 2,y — 46, y‚2 = x, so stehen
die Verbindungslinien yy, und zz, senkrecht auf den bezüglichen
Dreieckseiten, weil sie nach I. parallel zu den Verbindungslinien
des Mittelpunktes O mit den Halbierungspunkten der Sehnen xy, «z
gehen müssen, und schneiden sich in einem Punkte W der gefundenen-
Axe. Es müssen sich also auch die Normalen in 7 und & in einem
Punkte M dieser Axe schneiden, so dass OM = OM. Berücksichtigen
wir, dass die Figur Myrz ein Parallelogramm, also MA = At ist,
dass ferner und M ein Punktepaar der Involution ist, welche die
Brennpunkte von X zu Doppelpunkten hat, so können wir schreiben:

Ox. OW = 0r.OM=a?— b?’=(a—+b)(a —b).

EN aky a ona ke TE NOE E37 NE a SEE TE © lp, BARU a 5 a S ET RE ar Er 2 FREE Seb
BERNER ER EER U RE Er PAR S OB a one EHE
“ A SI : Ž NEE

154

Es ist aber Or — 0A— Ar, OM=OA— Ar,
somit auch
(0A + A1)(04 — At) = (a + b)(a —b),
woraus ersichtlich ist, dass Ar die kleine Axe ist und der Radius
von 4 gleich ist der Summe der Halbaxen von KX.

II. Die Mittelpunkte des Bůschels gleichseitiger Hyperbeln,
welche durch die Eckpunkte abc eines Dreieckes und den Schnitt-
punkt A der Höhen gehen, liegen auf einem Kreise, der durch die
Fusspunkte dieser Höhen bestimmt ist und durch die Halbierungs-
punkte der Seiten ab, ac, be und der Strecken ah, bh, ch geht. Dieser
Kreis ist dem dem Dreiecke abc umschriebenen für A als Pol ähnlich
und hat halbsogrossen Radius wie letzterer.

Sei (Fig. 17) eine Ellipse X und der Kreis (a —-b) construirt.
Dann ist nach (II.) jede Tangente an X die Seite eines Dreieckes XYZ,
welches dem Kreise ein- und der Ellipse umschrieben ist. Nimmt
man aber die Tangente in c an, so gewahrt man, dass die gegenůber-
liegende Ecke diametral von dem Punkte » der Normale cn liegt;
denn macht man cy= X(c), so ist nach (II.) (c)Z die Höhe, dann ist
aber X Z(3)n = R. Es folgt weiter daraus, dass die Höhe Z(3)
durch den Diametralpunkt c von c geht, welcher bekanntlich der
Mittelpunkt der der Normale in c entsprechenden gleichseitigen
Hyperbel $ ist. Man kann nun zeigen, dass diese Hyperbel durch
den Punkt Z geht. Ergänzt man nämlich das Rechteck ZuOv, so
geht dessen Diagonale durch c, also ist Z ein Punkt von $. Deshalb
muss die Hyperbel $ den Kreis 8 in noch einem Punkte FP schneiden
und dann ist P wieder eine Ecke eines Dreieckes PO%, welches dem
Kreise ein- und X umschrieben ist. Nennen wir p, g, 7 die Be-
rührungspunkte seiner Seiten auf X, so müssen sich nach (II.) die
Normalen in denselben in einem einzigen Punkte v schneiden. Nun

werden die Seiten PO, P% die Hyperbel Ó in zwei Punkten O, R.

schneiden, so dass POR der Hyperbel eingeschrieben und der Ellipse
umschrieben ist; es muss also v auf der Normale von c liegen.
Es gehören also pgr zu der früher besprochenen cubischen Involution
und RG müssen mit RO zusammenfallen.

Dass hiebei p nicht mit c zusammenfallen kann, geht daraus
hervor, dass P und Z verschieden angenommen wurden.

Den Punkt v kann man nun in folgender Weise leicht be-
stimmen: Macht man 3c= cs, dann ist nach (III.) s der Schnittpunkt
der Höhen von PQR. |

is 2

vd:

s ihn 4 MER MN dan nabis i O sy
Ga ba A A Taten cda ah LE ar Anh B ná ooo dk EM A 7 aa ae o čoko n čs ná od bo Dun Sea

SS

K A ka pán

2
gi
01

"
8
B
Ed

ře PS ER NEE ARTE DE TE TEE r
KE EK Y Ran 7 k NU
« h Mi v

155

er Die Gerade so schneidet dann die Normale von e inv. Da
scen ein Parallelogramm ist, so folgt cv = en, mithin v=os=a—b;
-der Schnittpunkt der Normalen liegt also auf dem Kreise a—b, was
2 -mit dem Ausgangspunkte unserer Betrachtungen übereinstimmt.

: Zum Schlusse wollen wir mit Benützung früher entwickelter
Mittel folgende Aufgabe lösen.

In der Ebene eines Kegelschnittes X ist ein Punkt p gegeben.

Man zieht durch denselben einen Strahl, welcher X in a und d

schneidet; errichtet in diesen Punkten die Normalen, welche sich in

einem Punkte g schneiden; fällt von demselben die zwei übrigen

Normalen ge, gd. Dann fragt man, welches die Enveloppe der Ver-
bindungslinien der Fusspunkte cd ist.

Wir können die Punkte abed als die Basispunkte eines Kegel-
schniitbüschels betrachten, zu welchem erstens der zerfallende Kegel-
schnitt ad, cd, dann der Kegelschnitt X und endlich die gleichseitige
Hyperbel, welche dem Punkte g entspricht, gehören.

Dieser Büschel schneidet auf der grossen Axe eine Involution
aus, zu welcher als Paare gehören: der Schnittpunkt s der ursprüng-
lichen Transversale ab und der Schnittpunkt 6 des zugeordneten
Strahles cd, ferner die Scheitel A und A“ von K und endlich der
Mittelpunkt O von XK und der unendlich ferne Punkt von 44’
Variirt man nun die Transversale ab, so ändert sich s, g, G, aber so,
dass so fortwährend ein Paar der durch AA’ und 0, bestimmten
Involution bleibt. Ist nun s“ der Schnittpunkt von ab mit der kleinen
Axe und o“ der mit cd, so ist ebenfalls s’o’ ein Paar derjenigen In-
volution, welche durch die Scheitel B, B‘, dann durch den Mittel-
punkt O und den unendlich fernen Punkt der kleinen Axe bestimmt
ist. Es ist also die Punktreihe s... perspektivisch s’... und pro-
jectivisch 6, die Punktreihe s“... projectivisch 6“..., deshalb auch
die Punktreihe 6... projectivisch 6“..., das heisst, die Verbindungs-
linien 66“ umhüllen einen Kegelschnitt, der aber eine Parabel sein
muss, weil dem Punkte O auf beiden Axen die unendlich fernen
Punkte entsprechen.

Dem Punkte p entspricht also eine Parabel, welche die Axen
von K berührt, aber mit der Parabel 72 nicht identisch ist; sie wird
es, wenn wir p auf K annehmen.

Variirt man die Transversale um p, so durchlauft der Punkt g
eine Curve dritter Ordnung.

z ky P RE RE FR EEE OY ke AP UO noo SR are
BEN ER Ä

2 m: : <

je 203 2)

x i

156

Um zu erfahren, in wie viel Punkten die Curve eine beliebige
Gerade @ schneidet, gehen wir in folgender Weise vor. Wir nehmen

-Punkte « auf G an, fällen von diesen die Normalen gegen K und

fragen, wie viel Mal die Verbindungslinie der Fusspunkte durch p
geht; so viel Male muss offenbar der Ort von g G schneiden. Nach
frůherem liegen aber die Fusspunkte der von « gefällten Normalen
auf einer gleichseitigen Hyperbel und alle letzteren constituiren einen
Büschel, wenn © die Gerade G durchlauft. Jene Fusspunkte bilden
also eine biquadratische Involution, und ihre Verbindungslinien hüllen
eine Involutionscurve ein, welche von dritter Classe sein muss; denn
nimmt man einen Punkt a an, so sind die anderen bed der Gruppe
mit bestimmt und dann sind ab, ac, ad die einzigen Tangenten,
welche an die Involutionscurve gezogen werden können. Da dies von
allen Punkten des Kegelschnittes X gilt, so gilt es bekanntlich von
jedem Punkte der Ebene. Es gehen also auch durch p drei solche
Tangenten und ihnen entsprechen drei Punkte g, die auf @ fallen.
Die Curve ist also dritter Ordnung. Es unterliegt keiner Schwierig-
keit, die Schnittpunkte derselben mit X sowie den Doppelpunkt der-
selben zu finden.

Zieht man nämlich durch p eine Normale gegen X, und zwar
für den Punkt n, so ist ihr zweiter Schnittpunkt m mit K ein Schnitt-
punkt g, denn in ihm schneiden sich in der That die Normalen in m
und n. Ausser den vier Punkten, in welchen die Normalen von p
K treffen, finden wir die zwei übrigen in den Berührungspunkten der
Tangenten von p an K. Denn zieht man eine Transversale durch p,
welche K in a und 5 schneidet, und ist q der Schnittpunkt der Nor-
malen, g“ der Schnittpunkt der Tangenten in a und 5, so liegen ab gg‘
auf einem Kreise, übergeht man also zur Grenze, indem die Trans-
versale Tangente wird, so fallen a, d und g“ in dem Berührungspunkte
zusammen, der Kreis degenerirt in den Berührungspunkt, es ist also
auch 9 mit dem letzteren zusammengefallen. |

Dadurch sind die sechs Schnittpunkte, welche die Curve dritter
Ordnung mit K gemein hat, ermittelt.

Um den Doppelpunkt von ihr zu finden, ziehen wir von p die
beiden Tangenten an die Parabel, welche cd einhüllt. Sind diese
reel, schneidet z. B. 7, den Kegelschnitt X in x und y und schneiden
sich die Normalen von x, und y, in D, dann ist D der Doppelpunkt.
Denn fällt man von D die zwei übrigen Normalen, so muss die Ver-
bindungslinie ihrer Fusspunkte «,, y, eine Transversale von p sein,
weil x,y, Tangente der Parabel ist. Fasst man aber x,y, als eine

M

B E OE

Bea TO O Zee

157

ransversale auf, so muss %,y, eine Tangente der Parabel sein, also

© mit T, zusammenfallen. Es ergibt sich hieraus, dass man für beide
Tangenten 7, und 77, als Transversalen gerechnet, denselben Punkt
- D erhált, der also der Doppelpunkt der Curve ist und dessen Realität

von der Realität jener Tangenten abhängt.

Befindet sich der Punkt p auf einer Axe, so zerfällt die Curve
dritter Ordnung in diese Axe und einen Kegelschnitt. Liegt p im
Unendlichen, so zerfällt die Curve in die unendlich ferne Gerade
und eine Hyperbel.

12.
Über die fossile Flora des Rakonitzer Steinkohlen-
beckens.
Von Prof. J. Kušta, vorgelegt von Prof. K. Kořistka am 23. Februar 1883.

Die Steinkohlenflora der Umgegend von Rakonitz erscheint
namentlich im Vergleich mit jener der anderen mehr aufgeschlosse-
nen carbonischen Gegenden Mittelböhmens sehr artenreich. Die
bisherigen Verzeichnisse der fossilen Flora von Rakonitz weisen alle

zusammen ca. 94 Arten auf, wovon die grösste Anzahl etwa 61 auf

die Beobachtungen des Dr. Feistmantel entfallen *).

Meinen Aufsammlungen gelang es die Zahl der Rakonitzer
Arten auf 177, also fast auf das Doppelte zu bringen, worunter
164 Arten an verschiedenen Fundorten, deren Anzahl auch noch um
17 vermehrt erscheint, zu sammeln und zu beobachten ich selbst
die Gelegenheit hatte.

Unsichere Arten und ebenso undeutliche Pflanzentrümmer wur-
den ausser Acht gelassen. Der Satz „ex ungue leonem“ findet in
der Phytopalaeontologie gewöhnlich keine glückliche Anwendung.

Unter die Species sind wol auch einige Reste einbezogen, die
noch allgemein als selbständig angeführt, mit der Zeit ihre Stelle im

1) Vergl. folgende Werke und Abhandlungen: O. Feistmantel: Die Verstei-
nerungen der böhm. Kohlenablagerungen 1874. — Steinkohlen- u. Perm-
ablagerungen 1874. — Stur in den Verh. der k. k. geol. R. Anst. 1860,
1874. — Geinitz: D. Steinkohlen Deutschlands u. and. Länder Europas
1865. — Krejčí in Živa 1853, Časopis Musea 1865 und Geologie čili nauka
o útv. zemských 1877—1879. K. Feistmantel in Lotos 1872, 1879 und im
Archiv f. L. Durchf.: D. Hangendflötzzug des Schlan-Rakon. Steinkohlen-
beckens 1881.

N JNěší ch

158

Systeme einbůssen werden und umgekehrt ist eine Bereicherung der
Rakonitzer fossilen Flora durch feststehende Arten noch zu erwarten.
Die erweiterte Kenntniss der Verbreitung der einzelnen Arten

wird wol auch einige Beiträge zu weiteren wissenschaftlichen Folge-

rungen liefern.

Das Hauptgewicht soll jedoch in diesem Aufsatze auf die ver-
ticale Verbreitung der einzelnen Pflanzenarten gelegt werden. Die
Art der Vertheilung der fossilen Flora an die vier im Rakonitzer
Becken nachgewiesenen Schichtengruppen mit Rücksicht auf andere
böhmische Steinkohlengegenden soll durch eine unten folgende Ta-
belle übersichtlich gemacht werden.

Derselben wird eine kurze Bemerkung über die einzelnen Schich-
tengruppen, so weit dies in meinen früheren, das Rakonitzer Becken
behandelnden Mittheilungen!) nicht geschehen ist, vorausgeschickt
und namentlich die für dieselben charakteristischen häufigen, seltenen
oder neuen Pflanzen hervorgehoben werden.

Zum Schlusse folgen endlich kurze palaeontologische Notizen,
welche einen kleinen Beitrag zur Kenntniss einiger bisher ungenau
bekannten oder neuen Pflanzenreste liefern sollen.

A. Pflanzenreste der einzelnen Schichtengruppen.

Im Rakonitzer Becken gibt es vier verschiedene Verbreitungs-
horizonte der Steinkohlenflora. Es sind dies die vier Kohlenflötze:
das untere und obere Radnitzer Flötz, das Lubnaer und das Kou-
nower Flötz und die dieselben begleitenden Gesteinslagen. Densel-
ben reihen sich alle übrigen Schichten des Beckens an, so dass sich
im Rakonitzer Becken vier Schichtengruppen unterscheiden lassen.
Die beiden ersten lassen sich bekanntlich als blosse Unterabthei-
lungen einer Gruppe ansehen.

1) Vergl. meine Mittheilungen in den Verh. der k. k. geol. R. Anstalt (1878,
1879, 1880): D. Brandschiefer v. Herrendorf. Zur Kenntniss d. Steinkohlen-
flora d. Rakonitzer Beck. Über die Schichtenreihen am sůd. Rande des
Rakon. Beck. Der Brandschiefer v. Velhota. Die Farbe d. Rothliegenden
in d. versch. Form. bei Rakonitz u. Laun. Zur Geol. u. Palaeontologie
des Rakon. St. Beck. — In d. Sitzungsber. der k. böhm. Gesel. d. Wiss.
(1880, 1881, 1882): O geol. poměrech pánve Rakovnické. Koprolithen v.
Krupá. Über d. geol. Niveau d. Steinkohlenflótzes v. Lubná. Zur Kenntniss
d. Nyřaner Horizontes b. Rakonitz. Note über d. Auffindung d. Nyřan.
Horiz. b. Lubná. Über d. Fund eines Arachnidenrestes im Carbon b. Pe-
trovic. Über eine Blattina aus d. Lubnaer Gaskohle.

á ee SE
ee au

Poj © ee Er k n Je) l, E re o py T dl o E ky S O o Er VE A Pe RE P 38 něko, V

K Son 1 en RK V PAT SY 1 dt) NDO VOTE, r E he K Ta OR ME ae
POMO ee R Zoo S eo US o ? h ‘ I: = :

Ars Narr š é i P jd A % Ex % 1 5

Hinsichtlich der Abgrenzung des Carbon von dem Rothlie-

i genden in Böhmen theilen sich noch die Ansichten. Doch könnten
bei Rakonitz die Lubnaer Schichten und bei Pilsen die Nýřaner
Schichten, da sie bei Rakonitz rothe pflanzenführende Letten und rothe

2 -Porphyrtuffe, welche denen aus dem sächsichen Rothliegenden ganz

_ ähnlich sind, führen, in Nýřan, wahrscheinlich auch in Lubná, per-
— mische Thierreste beherbergen und auch Walchien und einige andere
permische Pflanzenreste enthalten, schon zum Rothliegenden gestellt

be ej ee? er" Hs
RR Ned 79: u: DER, Ar * je

werden.

Bei der palaeontologischen Charakterisierung der einzelnen Ho-
rizonte soll auch die in denselben auftretende Individuenanzahl eine
nähere Berücksichtigung finden. So ist z. B. Lepidodendron larici-

num, welches in den Lubnaer Schichten als eine der gewöhnlichsten

Abdrücke erscheint, in den Kounower Schichten nur einmal und
zwar als ein unbedeutendes Decorticat vorgekommen. Sagenaria ri-

- mosa, die in unserer Übersichtstafel auch in der Columne der Kou-

- nower Schichten angeführt wird, ist in denselben eigentlich nur ein-
mal zum Vorschein gekommen. Alethopteris Serlii, welche in der
© Kounower und Lubnaer Schichtengruppe zu den häufigsten Pflanzen-

überresten gehört, ist in den Radnitzer. Schichten eine ziemlich sel-
tene Erscheinung u. S. W.

1. Untere Radnitzer Schichten.

Fundorte von Versteinerungen sind Belsanka (B), Moravia (M),
Spravedlnost (9), Hufviny (U), Krčelák (K), Hostokrej (H) und Pe-
trovic (P). Die reichhaltigste Lagerstätte schön erhaltener Pflanzen

-sind die Schleifsteinschiefer, namentlich jene von Moravia.

An den genannten Fundorten wurden von mir gefunden:
Palamnes Suckowt Bet... 4.4, M
Calamites approximatus Šchl. . . . . . . M, P, 8, Ú.
Calamites cannaeformis Schl.
Cyclocladia major L. & H.
Asterophyllites equisetiformis Bet.
Asterophyllites rigidus Bgt. .
Asterophyllites longifolius Bgt.
Sphenophyllum microphyllum Stb.

© Sphenophyllum saxifragaefolium Stb.
Sphenophyllum Schlottheimi Bet. .
Sphenophyllum emarginatum Bst.
Pinnularia capillacea L.& H. .

SR

-

S BEARRREBEE

160

Stachannularis tuberculata Weiss.
Huttonia spicata Pr. .

Volkmannia elongata Pr..
Volkmannia gracilis Stb. .
Diplothmema cf. distans Stb. sp. .
Diplothmema obtusilobum Bst. sp.
Diplothmema irregulare Rtb. sp.
Diplothmema macilentum L. & H. sp.
Diplothmema latifolium Bst. sp.
Diplothmema mnricatum Bst. sp..
Sphenopteris meifolia Stb.
Sphenopteris minuta Bgt.
Sphenopteris Bronni Best.
Sphenopteris artemisiaefolia Bet...
Sphenopteris tenuissima Stb.
Sphenopteris sp. i
Calymmotheca ridaotylites Bet. Sp..
Cyclopteris rhomboidea Et.
Cyclopteris sp.

Dictyopteris rosa Gtb.
Dictyopteris neuropteroides Gtb. .
Neuropteris acuriculata Bgt.
Neuropteris acutifolia Bot. .
Neuropteris angustifolia Bot.
Neuropteris sp. :

Alethopteris Pluckenetii Bat.

Hawlea pulcherrima Cor..

Hawlea Miltoni Bst. sp.

Cyatheites dentatus Bgt. .
Oligocarpia quercifolia Göp. sp.
Oligocarpia coralloides Gutb. Gein. sp. .
Oligocarpia lindsaeoides Ett. sp.
Oligocarpia Sternbergii Ett. sp.
Oligocarpia alethopteroides Ett. sp..
Oligocarpia crenata L. & H. sp.
Oligocarpia cf. radnicensis Stb. sp.
Hymenophyllites sp.

Schizopteris lactuca Stb. .
Schizopteris adnascens L. & H.
Schizopteris Gutbieriana Gein. .

SERSSSEEHHHEHANERERERARK TER U ER ER EH SER ER
ne DERAS E

Megapbytum giganteum Gld.

SR N
N

i »
R:
P »
M,
TE
Ar
=
z:
3
ken
M
Ho.
A
Pr
een
Sr
Ge;
=
k
=
Sr
I
Kr
3
O

SO s okáč

Megaphytum cf. majus Pr.
Megaphytum sp..

Zippea disticha Cor.
Psaronius sp..

Rhacopteris elegans Ett. =
Noeggerathia speciosa Ett.

. Noeggerathia n. sp.

Noeggerathia intermedia K. Fst.

Noeggerathiaestrobus zu der vor. Art.

Noeggerathia foliosa Stb..

Noeggerathiaestrobus bohemicus (zu dar vor.

Art) O. Fst.
Lycopodites selaginoides Stb.

Lycopodites carbonaceus O. Fst. .

Lepidodendron dichotomum Stb.
Lepidodendron laricinum Stb. .
Halonia punctata L. & H.
Sagenaria elegans L. & H. .
Sagenaria microstigma O. Fst. .
Sagenaria obovata Stb.
Sagenaria aculeata Stb.
Sagenaria rimosa Stb. .
Aspidiaria undulata Stb. .
Knorria sp. :
Lepidophyllum Dar: Bat.

Lepidophyllum horridum O. Fst. .

Lepidophyllum sp.

Lepidostrobus variabilis E & H.

Sigillaria alternans L. & H..
Sigillaria Knorri Bot..
Sigillaria ornata Bet. .
Sigillaria Cortei Bgt. .
Sigillaria angusta Be
Sigillaria sp.

Stigmaria ficoides Bet

Sigillariaestrobus Feistmanteli O. Est,

Carpolithes coniformis Göp. .

© Araucarites carbonarius Göp.
Schizodendron raconicense Stur (?)
Tř.: Mathematicko-přírodovědecká,

SERBRARRERD ABRA ie

SEBE

-+

ESR Dm

=

HASRSSBERRERE

ERST

S

+

a

mA

SS
RR

N
as

SR
SR

N

N

ER ug PAK, SIR, Ei ER a a eh bd RN RE U er “ yd Pi Ag tvé k KEE
RE he ET a VK PE &

162

Antholithes glumaceus n. sp.
Graminites cf. Volkmanni Gein.
Zamites Cordai Pr..

Artisia transversa Stb.

Cordaites borassifolius Stb. sp. M K, U
Trigonocarpus sulcatus (?) Stb.
Cardiocarpus orbicularis Ett. K.

Carpolithes lenticularis Stb.

Carpolithes contractus ;

Baccillarites problematicus K. Ft.

Unter den 101.in den unteren Radnitzer Schichten bei Rakonitz
aufgefundenen Arten sind namentlich die Noeggerathien, welche bisher
als Leitpflanzen der oberen Radnitzer Schichten galten, von beson-
derem Interesse. So ist Noeggerathia foliosa, welche in der unteren
Schichtengruppe bei Radnitz nur einmal vorkam, in den Schleifstein-
schiefern der Moravia u. zwar sowohl in dem ehemaligen Abraume,
als auch im Moritz- und im Johannschachte keine seltene Erschei-
nung und die Noeggerathia intermedia, welche bisher nur mit der
Lagerstätte der oberen Radn. Schichten angegeben wurde, kam mir
in prächtigen Exemplaren öfters ebenfalls in den Schleifsteinschiefern
der Moravia und in Belšanka vor.

Auch die Fruchtstände von Noeggerathien, namentlich jene von
N, intermedia habe ich in denselben Schichten gefunden.

Eines an Noeggerathien reichen Schieferthones, der die un-
terste Kohlenbank in Moravia überlagert, erwähnt schon Prof.
Krejčí *).

Über die Noeggerathien und einige anderen Pflanzenreste folgen
sub C. nähere Bemerkungen.

Bemerkenswerth ist auch das spärliche Vorkommen des Baccil-
larites problematicus in dem Grundflötze des Johannschachtes.

Die untere pflanzenreiche Radnitzer Schichtengruppe wurde
bisher bei Rakonitz nicht unterschieden und der ganze hiesige Lie-
gendflötzzug ausdrücklich zu den oberen Radnitzer Schichten gestellt.

Eine ganz neue Species ist Antholithes glumaceus und eine ©
Noeggerathia. |

In dem Kladnoer Becken treten die unteren Radn. Schichten
nicht in dem Masse zu Tage wie bei Rakonitz, auch sind da die-
selben mit Ausnahme von Rapic wenig aufgeschlossen, obwol die auf
manchen Halden z. B. am Amalienschachte bei Kladno, Mayrau-

1) Krejčí: Geologie 1877—1879.

SB
„M
s

„M
SB;
SR

M,
R

M
.M.

u,

u:

N
M

163

ee
- schachte bei Motyčín u. s. w. zerstreuten Schleifsteinstücke auf die
‚allgemeine Verbreitung dieser Schichtengruppe hindeuten ?).

Verkieselte Sagenarien, Sigillarien und Zippeen kommen in

3 Belšanka, Krčelák und Petrovic vor.

Folgende Arten scheinen bloss auf diese Schichtengruppe be-
schránkt zu sein: Sphenopteris tenella, Bronni, rigida, artemisiae-
folia und tenuissima, Noeggerathia speciosa, Noeggerathia n. Sp.,
Zippea disticha, Antholithes glumaceus n. sp. und Cycadites Cordai.

Ausserdem kommt da ziemlich häufig vor: Calamites approxi-

i matus, Sphenophyllum saxifragaefolium, Diplothmema obtusilobum,

muricatum und macilentum, Sphenopteris meifolia, Cyatheites den-
tatus, Dictyopteris Brongniarti, Oligocarpia lindsaeoides, Sternbergii
und alethopteroides, Noeggerathia foliosa und intermedia, Lepido-
dendron dichotomum, Sagenaria aculeata, gerippte Sigillarien, Stig-
maria ficoides, Lepidophyllum majus, Carpolithes coniformis und
Cordaites borassifolius.

Die unteren Radn. Schichten haben einige Diplothmemaarten
mit dem Culm gemeinsam.

In einem hellen, an das unterste Zwischenmittel des oberen ©-

Radn. Kohlenflötzes erinnernden Gesteine der unteren Schichten-
gruppe bei Petrowic wurde eine Arachnide — bisher der einzige,
jedoch sehr interessante animalische Rest aus den Radn. Schichten
bei Rakonitz — voriges Jahr gefunden. (Meine Notiz in d. Sitzb.

- dh. b. Gesel. d. Wiss. 1882) ?).

Von den Arachniden ist bereits aus dem Culm von Poln.
Ostrau ein Pseudoscorpion: Euphrynus Salmi Stur bekannt.

Zu den Spinnen- oder zu den Afterscorpionen wird wohl die
Petrowicer Arachnide gehören.

2. Obere Radnitzer Schichten.

Fundorte: Moravia, Hostokrej und Petrovic. Indem ich hier
auf meine früheren Mittheilungen und auf die unten eingeschaltete
Übersichtstabelle hinzuweisen mir erlaube, führe ich bloss die vegeta-
bilischen Einschlüsse des untersten, hellen, kaolinischen Zwischen-
mittels des oberen Kohlenflötzes nameutlich an. Dasselbe wird von

1) S. die Profile in Krejčí und Helmhacker: Erläuterungen zur geolog. Karte
etc. Archiv 1880.
Ein dem Radnitzer Schleifsteinschiefer sehr ähnliches Gestein habe ich
sogar im Bereiche des Lubnaer Kohlenflötzes nachgewiesen.
2) In derselben soll stehen: Haspelschächte statt: Hauptschächte.
11*

EA NE do Ta BE a at A Te A o o on o 2 o VY doo
a Fu 26 E El T A A N er = ’ a 4 ih gu
Pe RE K Fe Nb vlea K N 2 > x é

AH
3 >

BERN IN TREE
fow) ı RER ee

vr

= v : M a = č pk “ a dý SOS L ZS
: Ba od N TE

164

den Schleifsteinschiefern der unteren Schichtengruppe durch eine
Kohlenbank getrennt und erscheint reich an Lycopodites selaginoides,
Dieses Zwischenmittel führt in Moravia: Sphenophyllum Schlott-

oheimi, Stachannularia tuberculata, Volkmannia gracilis, Sphenopteris

ruthaefolia und Höninghausi (?) Diplothmema irregulare, acutilobum,
elegans und obtusilobum, Oligocarpia alethopteroides, Noeggerathia
intermedia und foliosa, Lycopodites selaginoides (sehr häufig), Sage-
naria obovata, rimosa und microstigma, Bergeria rhombica, Sigilla-
riaestrobus Feistmanteli, Lepidostrobus variabilis, Lepidophyllum
majus, Sigillaria alveolaris, Cortei und Sp., Seien ficoides, Cor-

- daites borassifolius und Cardiocarpus orbicularis.

In Hostokrej fand ich in demselben Letten: Sphenopteris ruthae-
folia, Lycopodites selaginoides, Sagenaria microstigma , Bergeria
rhombica und Sigillariaestrobus Feistmanteli.

Auf Spravedlnost, (schon längst aufgelassen) : Sagenaria micro-
stigma und in Petrowic Baccillarites problematicus.

Ganz dasselbe Zwischenmittel ist in Kladno entwickelt und ent-
hielt im Amalienschachte: Asterophyllites eguisetiformis und foliosus,
Sphenophyllum Schlottheimi, Pinnularia capillacea, Volkmannia gra-
cilis, Sphenopteris ruthaefolia, Diplothmema acutilobum, Oligocarpia

‚Sternbergii, alethopteroides, Cyatheites Oreopteridis und dentatus,

Hawlea Miltoni und pulcherrima, Lycopodites selaginoides (sehr
häufig), DBergeria rhombica, Lepidostrobus variabilis, Stigmaria
ficoides und Cordaites borassifolius.

Von den 82 in der ganzen oberen Schichtengruppe von mir bei
Rakonitz beobachteten Arten erscheint namentlich Bacillarites proble-
maticus für diesen Horizont charakteristisch.

Ausserdem kommt da häufig oder ziemlich häufig vor: Calamites
Suckowi und approximatus, Asterophyllites eguisetiformis, Annularia
radiata, Sphenopteris ruthaefolia, Oligocarpia lindsaeoides und aletho-
pteroides, Noeggerathia foliosa, Lycopodites selaginoides, Bergeria
rhombica, Sagenaria microstigma und obovata, Stigmaria ficoides,
Lepidostrobus variabilis, Sigillariaestrobus Feistmanteli und Carpo-
lithes coniformis.

Alethopteris Serlii kam mir nur einmal vor.

Ausserdem unterscheiden sich die beiden Radnitzer Schichten-
gruppen durch mehrere negative palaeontologische Merkmale von
den Lubnaer und namentlich von den Kounower Schichten, ebenso
wie diese uud insbesondere die Kounower Schichten durch den Ab-
gang mancher bisher nur in den tieferen Horizonten beobachteten
Pflanzen sich kennzeichnen.

u

165

In den beiden Abtheilungen der Radnitzer Schichten wurden
bei Rakonitz 128 Arten beobachtet.

9. Lubnaer (Nýřaner) Schichten.

Diese selbstständige Stufe weist bei Rakonitz 78 Arten auf,
- die ich namentlich in Lubná und in geringerem Masse in Krčelák,

5

a

2. in Senec), Hostokrej, Hvozdná Moravia und anderen Orten gesam-
5 melt habe. Moravia ist bezüglich dieses Horizontes heute unzu-
—— gánglich und nicht genug sicher. Das Verzeichniss der Flora aus
> den einzelnen Fundorten enthalten meine Mittheilungen in den Sitzb. ©
1881, 1889. |
ra Zu dem Lubnaer Horizont dürften auch die röthlichen pflan-
zenführenden Letten in dem verlassenen Steinbruche beim schwarzen
© Bache mit ihren Einschlüssen: Sphenophyllum Schlottheimi, Hawlea
2 Miltoni, Schizopteris sp. und Cordaites palmaeformis zu zählen sein.
4 Den Lubnaer Horizont glaube ich endlich auch in dem Kunz’schen
É: Steinbruche bei Přílep verfolgt zu haben, wo in einer bláulichen, zu-

weilen röthlichen Letteneinlagerung, welche jener in Hvozdná, im
Ausbisse des Lubnaer Kohlenflötzes, ganz ähnlich erscheint, folgende
bereits permische Pflanzen gesammelt habe: Walchia piniformis,
Odontopteris obtusiloba, Asterophyllites radiiformis Weiss, Odonto-
pteris sp., Lepidophyllum horridum, Cordaites palmaeformis und
Calamites Suckowi. Über diesen merkwürdigen Fundort hoffe ich
mit der Zeit etwas näheres berichten zu können. | |
: Walchia piniformis wurde auch bei Nýřan von Dr. Feistmantel
entdeckt.

In Hvozdná wurde ausser den bereits früher (1882) angeführten
Pflanzenresten noch Graminites Volkmanni gewonnen und ausserdem
in einem grauen Letten kleine Platten grauen Barytes häufig beo-

-— bachtet.

Ein Repräsentant des Lubnaer Kohlenflötzes und namentlich

die Hangendschiefer desselben gehen in Huřviny in drei Racheln zu
Tage aus. Hier konnte bloss Lepidophyllum horridum und Stigmaria
- ficoides gesammelt werden.
: Ausserdem wird der Lubnaer Flótzzug in ganz Huřviny und
Bulowna entwickelt sein; denn man trifft hier an den meisten alten

EINE EIER,
M3 4 A v

ee nn Ba 2
a Bl AIR,

1) Hier bisher folgende : Calamites aproximatus, Asterophyllites equisetifor-
mis, Sphenophyllum Schlottheimi, Hawlea Miltoni, Odontopteris sp., Stig-
maria ficoides, Cardiocarpus orbicularis und Cordaites borassifolius.

Kk S (35,
Ke

„p "M
ER

BF 37 dal ŠK Z AE M E z eD V ASZ VU PZ ER M ky Za Z ke 4 ká 0. Pla A
py P GR po pí So P odb ne JA PK a Já we PE Ae K STR | ER reNtg, In

166

Halden noch Stücke des characteristischen Brandschiefers. Den
Porphyrtuffen werden wohl auch die von Reuss (1858) angeführten
„Sandsteine mit eingeschlossenen Quarzkrystallen“ aus dem gewese-

-Zäk’schen Bergbaue zu zählen sein.

Auch in dem Eisenbahneinschnitte unter Hlavacov lässt sich
der Lubnaer Horizont mit seinen röthlichen Letten und den Resten
von Lepidophyllum horridum, Calamites Suckowi, Cordaites und
Cyatheites sp. verfolgen.

Den Lubnaer Brandschiefer habe ich endlich auf einer verwit-
terten Halde bei Kletscheding (Klecetin), 3 Stunden westlich von
Rakonitz beobachtet. Von den Pflanzenresten konnte da bloss Stig-
maria ficoides und in dem Brandschiefer selbst Calamites Suckowi
gewonnen werden.

Auch der Lubnaer Horizont bei Rakonitz wurde bisher von
allen Autoren für die obere Schichtengruppe gehalten.

Ausser den Pflanzen aus Přílep: Walchia piniformis, Odonto-
pteris obtusiloba und Asterophyllites radiformis sind noch folgende
Arten aus den Lubnaer Schichten zu erwähnen: Sigillaria cf. micro-

stigma, Trigonocarpus sp., Carpolithes sp. (aus Lubná und Hosto-

krej), und Beinertia gymnogrammoides. (?)

Háufig kommt vor: Calamites Suckowi, Asterophyllites eguise-
tiformis, Sphenophyllum saxifragaefolium, Stachannularia cf. tuber-
culata, Diplothmema acutilobum, Alethopteris Serlii und Pluckenetii,
Cyatheites dentatus, Hawlea Miltoni und pulcherrima, Lepidodendron
laricinum, Lepidophyllum horridum, Lepidostrobus ;variabilis, Stig-
maria ficoides, Carpolithes coniformis und Cordaites borassifolius.

Von diesen wurden am häufigsten beobachtet: Calamites Suc-
kowi, Diplothmema acutilobum, Alethopteris Pluckenestii, Oligocarpia
dentata, Hawlea Miltoni, Lepidodendron laricinum, Lepidophyllum
horridum, Stigmaria ficoides und Carpolithes coniformis.

Nur einmal kam zum Vorschein: Oligocarpia guercifolia, Stern-
bergii und alethopteroides (?) und undeutlich ist Noeggerathia in-
termedia. |

In dem Lubnaer Horizonte gehen ein: die Noeggerathien, meh-
rere Sphenopteriden und Baccillarites problematicus (das letztere wol
nur ein petrographisches Merkmal). Ebenso sind die Sigillarien sehr
untergeordnet. Auch die Sagenarien treten mit Ausnahme von Lepi-
dodendron laricinum, Lepidostrobus variabilis und Lepidophyllum
horridum bedeutend zurück.

o De P

le ih
k Pb: At
n“

EEE ee ní aloe oa SAL vy CE oko pily o ge
3 MOB po kone a jk FE © Ao“ ry n SE Me ý
ne de Šaj, SSE r SEK s a
k + S '

ky

167
Ein schön erhaltener Orthopterenflügel: Blattina (Anthracoblat-
tina) Lubnensis Kst. aus dem Brandschiefer von Lubná ist bisher
der einzige animalische Überrest aus diesem Horizont bei
Rakonitz.. (M. Abhandlung in d. Sitzb. b. Wiss. 1882). Derselbe

befindet sich sammt dem Spinnenthiere von Petrovic bereits im
böhm. Museum“).

4. Kounover Schichten.

Die Flora dieser Schichtungruppe, welche besonders im Schlaner
Becken eine namhafte Ausdehnung findet, wurde neulich von Dir.

- K. Feistmantel mit 73 Arten, wovon 35 auf das Rakonitzer Becken

entfallen, beschrieben. Mir selbst haben die Kounower Schichten
in der Umgegend von Rakonitz 41 Arten geliefert. Von diesen ver-
dienen folgende erwähnt zu werden:

Sagenaria rimosa von Herrendorf. (Bisher aus diesen Schichten
unbekannt). Sagenaria undulata von daselbst. Lepidodendron_ cf.
laricinum, ein Docorticat, von Herrendorf. Bisher nur bei Schlau
von Geinitz beobachtet.

Lepidophyllum horridum (?) aus Mutějovic.

Jordania moravica Helm. in einigen Exemplaren ca. 3 m. tief
unter dem Kohlenflötze in Gutwirt’s Stollen bei Mutějovic. Bisher
nur im Bereiche der mittelböhmischen Steinkohlenablagerungen mit
dem Fundorte Schelles angeführt.

In Mutějovic kam auch Sigillaria denudata, Odontopteris obtusi-
loba und Cyclopteris sp. vor.

Pinnularia capillacea, bisher mit dem Fundorte Schlan angeführt,
auch bei Mutějovic vorgefunden.

Cordaites palmaeformis, nach Geinitz bei Lotouš im Schlaner
Becken gefunden, kam mir auch bei Herrendorf vor.
| Ausserdem sei noch als Ergänzung zu meinen früheren Mit-
theilungen erwähnt: Annularia longifolia kam auch bei Mutějovic
vor, Sphenophyllum emarginatum auch im Rakonitzer B. (bei Her-
rendorf), Volkmannia gracilis im Brandschiefer von Herrendorf
(bisher nur bei Kounovä nach Dr. Feistmantel), Cyatheites argutus
von Mutějovic erscheint, was die Form, Erhaltungsweise und das
Gestein selbst anbelangt, identisch mit den Exemplaren aus der
Richardzeche von Studňoves bei Schlan.

t) Neulich sind in Lubnä wieder einige Blattinenreste zum Vorschein gekommen.

168

Alethopteris Serlii auch bei Mutějovic Aleth. aguilina bei Kou-
nová und Mutějovic. Alethopteris pteroides, Callipteris conferta und
Odontopteris obtusiloba kam auch bei Mutějovic vor, Hymenophyl-

„lites cf. semialatus bei Mutějovic, Sigillaria Brardii auch bei Povlčín,

Carpolithes membranaceus bei Herrendorf, Cardiocarpus orbicularis
daselbst und bei Kounová.

Endlich fand ich in den kalkhältigen Schichten in dem Eisen-
bahneinschnitte zwischen Krupá und Lužná Trigonocarpus sp. und
einen neuen Carpolithen, den ich mit dem Namen Carpolithes crassus
bezeichnen will und in demselben kalkháltigen Sandsteine bei Hředl
(„v háji“) einen 20 cm. breiten und 60 langen Abdruck von
laria denudata.

In der Schwarte von Zäbor bei Schlan habe ich Cyatheites
cf. unitus, in einem Letten bei Studňoves Calamites gigas, bei Schlan
im Antonschacht Lepidodendron laricinum und in einem kalkháltigen
Sandsteine bei Třebichovic, ebenfalls im Bereiche der Kounower Sch.
einen Fasciculites und ausserdem andere, aus den verschiedenen
Fundorten des Schlaner Beckens bereits bekannte Arten gesammelt.

Die schwarzen Araucariten beobachtete ich ausser bei Mute-
jovic, Hředl und Kounowä namentlich bei Povlčín, wo ein grösseres
Stammstück im Steinbruche „na háji“ unter dem Ausgehenden des
Kohlenflótzes aus einer Lettenschichte in seiner ursprünglichen Lager-
stätte herausragt. Auch ist ein in einer kleinen Sammlung im Gr.
Černin'schen Schlosse Petersburg aufbewahrtes, mit der Etiquette
„Liboritz bei Saaz“ versehenes schwarzes Araucaritenstück da zu
erwähnen.

Endlich ist noch Lepidophyllum cf. horridum aus dem gelben
Letten von Kottiken bei Pilsen zu nennen.

Leitpflanzen der Kounower Schichten sind: Calamites gigas,
Annularia sphenophylloides, Callipteris conferta, Caulopteris pelti-
gera, macrodiscus und angustata, Sigillaria Brardii und denudata,
Carpolithes membranaceus, insignis und crassus und Jordania mora-
vica. (Sehr characteristisch sind endlich viele Thierreste).

Einige carbonische Pflanzen sind aus dieser Flora fast gänzlich
verschwunden, namentlich die Sphenopteriden und Neuropteriden,
wie Dir. K. Feistmantel (Hangendflötzzug etc.) erörtert und die Le-
pidodendron erscheinen sehr selten. Auch die Sigillarien verlieren
sehr an Mannigfaltigkeit.

Das Zurücktreten der Sphenopteriden und Dichotomeen ist
schon in der Flora der Lubnaer Schichten bemerkbar.

169

Einen náheren Einblick in dié unmittelbaren Liegendschichten

- des Kounower Kohlenflötzes gewähren ausser dem Stollen bei Mutě-

jovic auch die kleinen Steinbrüche „bei St. Donat“ bei Herrendort
und zwar der Riegl’sche und der Wachtl’sche.

Knollen eines grünlichen oder grauen, radialstängligen Aragonits
kommen in dem Kalklager von Kroschau (Chrášťany) vor und ent-
sprechen ganz denen von Klein-Palč in der Schlaner Gegend.

Zu den Liegendschichten gehören die ebenfalls kalkhältigen,
sandigen Schieferthone, welche mit festeren Sandsteinbäuken wechsel-
lagern und leibgrosse Sphaerosiderite mit eingeschlössenen Pflanzen-

trümmern führen und die man in dem Eisenbahneinschnitte bei Krupá

- verfolgen kann. Ähnliche Verhältnisse zeigen sich in einem Stein-

bruche an der Carlsbader Strasse bei Vilenz vor Jechnitz und bei
Trebichovic.

Zwischen Krupá und Kounová sind den erwáhnten Schichten
dunkle Schieferthone mit Coprolithenconcretionen unterlagert, ganz
ähnlich jenen aus dem Liegenden des Liehner Flötzchens bei Pilsen.

Dieselben Letten, braune Sphaerosideritplatten einschliessend,
treten bei St. Donat zu Tage. In denselben kam Odontopteris obtu-
siloba vor.

Die eben angeführten Fundorte sind geeignet, über die Lage-
rungsverhältnisse jener mächtigen, bisher wenig bekannten Schichten,
welche das Kounower Flötz von dem Lubnaer trennen, uns näher zu
unterrichten. Indem ich mich auf mein in den Sitzungsber. 1882

gegebenes Profil des Rakonitzer Beckens berufe, will ich die zwischen

den beiden genannten Kohlenflötzen beobachteten Schichten in abstei-
gender Reihenfolge mit Angabe neuer Characteristica und Fundorte
im Folgenden aufzählen.

1. Kounower Kohlenflötz.

2. „Jordania-Schichten“: ein bräunlicher Letten, auch mit Sand-
stein wechsellagernd. Führt Jordania moravica. Namentlich in Velhota
(in einem Stollen) und bei Herrendorf im Riegl’schen Steinbruche.

3. Grauer Sandstein bei Povlčín „na háji“ und im Riegl’schen
Steinbruche.

4. „Vilenzer Sandstein“. Kalkhältig, grau mit vielen Pflanzen-
trümmern und grauen, sandigen Sphaerosideriten. Enthält vor Allem
Sigillaria denudata, Carpolithes crassus n. sp. und Trigonocarpus sp.
Vilenz bei Jechnitz, Eisenbahneinschnitt bei Krupá und Kounovä,
Wachtl’scher Steinbruch bei Herrendorf, „v háji“ bei Hředl, Třebi-
chovic bei Schlan.

5. Dunkler und brauner Letten mit Coprolithenconcretionen
und Sphaerosideritplatten mit Acanthodes, Odontopteris obtusiloba,
oft kalkhältig. Krupá, Kounova, Hředl, Svojetin, St. Donat bei Her-
-rendorf, Jechnitz.

6. Röthlicher, kalkhältiger Sandstein. Zwischen, Lužná, Krupá
und Kounovä. Auch bei Studhoves bei Schlan.

Bisher hat man die Kalkhältigkeit im Bereiche des mittelböhm.
Carbons als ein ausschliessliches Merkmal der Hangendschichten des
Kounower Flötzes angesehen.

Die eben aufgezählten und characterisierten Gesteinslagen müssen
noch zu den Kounower Schichten gezogen werden.

Die darauf folgenden „Lubnaer-Schichten“ bestehen in ihrer
oberen Abtheilung aus meist rothen, kalklosen Sandsteinen und Letten
und schliessen Araucaritenstämme ein. Dieselben sind von den minder
mächtigen, meist grauen, ebenfalls kalklosen Sandsteinen, die man im
Hangenden des Kounower Flötzes, so z. B. in einem Steinbruche nördl.
von Rakonitz antrifft, wohl zu unterscheiden. (Dass auch die letzt-
genannten Sandsteine bei Rakonitz Araucariten einschliessen werden,
ergibt sich aus den Analogien anderer Gegenden).

Der. untere Theil der Lubnaer Schichten besteht aus grauen
Sandsteinen und Letten und im Bereiche des Lubnaer Kohlenflötzes
selbst kehrt die rothe Färbung in einem pflanzenführenden Letten
und in den Porphyrtuffen wieder. (M. Profil ]. c.)

B. Verzeichniss der Pflanzenreste des Rakonitzer Steinkohlenbeckens.

Dieses Verzeichniss enthält nur die von mir in der Umgegend
von Rakonitz gefundenen Pflanzenreste.

Fu ‚7. |
Radnitzer = = |
Schichten = an
Arten ads 0108 Anmerkung
21; 5
vo jo
[3 31:
=) =)
Sale Er
A. Zelleneryptogamen. |
I. Pilze.
Xylomides sp.. 2.2... « |—|— |-+|—| Ähnliche Pilze in allen
| Horizonten anderorts.

Br,

Arten

==
-=
=-

Lubnaer Schich. 5
Kounower Sch.

Anmerkung

B. Gefässeryptogamen.
I. Calamarien.

a) Axentheile und Blätter.
Calamites Suckowi Bgt. .
Calamites approximatus Schl. .
Calamites cannaeformis Schl. .
Calamites tenuifolius Ett.

Gyclocladia major L. &H..

Asterophyllites equisetiformis Bgt.

Asterophyllites rigidus Bgt. .
Asterophyllites longifolius Bgt.

Asterophyllites radiiformis Weiss

Annularia radiata Bgt.
Annularia longifolia Bgt..

Annularia sphenophylloides Znk..
Sphenophyllum microphyllum Stb.
Sphenophyllum saxifragaefolium Stb.
Sphenophyllum Schlottheimi Best.
Sphenophyllum emarginatum Bgt.

Pinnularia capillacea L. & H..

b) Fruchtähren.
Stachannularia tuberculata W.
Stachannularia sp. .

Huttonia spicata Presl
Volkmannia elongata Presl .
Volkmannia gracilis Stb. .
Volkmannia sp. .
Volkmannia sp... . .

Ein neuer Fruchtstand

JI. Farne.
a) Wedelstücke.
Diplothmema elegans Bgt. sp..

|+++
| +++
| +++

|+++ +
+++ + ++++
++ +

|

| ++
(+

+++++ |

++++ |
++-++|

rm a

+ ++++1+
|+i+++++

—

Auch in den Schichten
I. a. bei Radnic.
Auch in den Kounower
Sch. (III.) bei Schlan.

Bisher nur in den Ott-
weiler u. Lebacher Sch.
bei Saarbrůcken.
Auch II. bei Nýřan.
Auch in I. a. anderorts.

Auch III. anderorts.

|—| 1.a. Radnitz, II. Nýřan,

auch im Culm,

Arten

u

Lubnaer Schich.

Obere

Untere a

Anmerkung

Diplothmema acutilobum Stb. sp.
Diplothmema cf. distans Stb. sp..
Diplothmema obtusilobum Bgt. sp.
Diplothmema irregulare Stb. sp..

Diplothmema macilentum L. &H. sp.

Diplothmema latifolium Bst. sp..

Diplothmema muricatum Bgt. sp.
Sphenopteris Höninghausi Bgt.
Sphenopteris rathaefolia Gtb. .
Sphenopteris meifolia Stb. .
Sphenopteris minuta Bgt.
Sphenopteris Bronni Bgt.
Sphenopteris artemisiaefolia Bgt..
Sphenopteris tenuissima Stb.
Sphenopteris sp..

Sphenopteris $p.. . :
Calymmotheca thidádtyditeš Bet“ sp.

Cyclopteris rhomboidea Ett.
Cyclopteris orbicularis
Cyclopteris sp.

Cyclopteris sp. :
Odontopteris obtnsiloba mo
Odontopteris sp..

Odonpteris sp.

Dictyopteris Brongniarti Gtb. .
Dictyopteris neuropteroides Gtb..
Neuropteris auriculata Bet..
Neuropteris acutifolia Bot. .
Neuropteris angustifolia Dgt.
Neuropteris rubescens Stb. .
Neuropteris Loshii Bgt. .
Neuropteris gigantea Stb.
Neuropteris flexuosa Stb.
Neuropteris sp.

Neuropteris sp.

| Alethopteris pteroides Bet.

re

eg

ee

|

+ +++++1

|+++++|
BEL ETÍEKÍ

I+1+ +1

a er

++ +++ 1 1 1 +++ +++ 1 I +1

II+++++ |

PI++31 +1 1 +++

|

Bereits im Culm.
Auch II. Nýřan.
Auch Ill. Kounova u. Schlan

II. Nýřan.

II. Nýřan. Wahrscheinlich
schon in den Ostrauer Sch.

II. Nýřan.

II. Nýřan.

II. Nýřan. Vielleicht schon

im Culm.

I. a. in anderen Becken.

Auch im Perm b. Braunau.
(Dioonopteris permica ?)

Auch im Perm b. Braunau.
I. d. Radnitz, II. Nýřan.
I. d. Radnitz, II. Nýřan.
I. a. anderorts.

I. b. anderorts.

I. a. b. Radnitz.

I. 5. Radnitz.

Auch I. a.

ee on č oa SOE kon od oj ov BE še P dě s ooo bo „ké

s RE N

io áčko en

Arten

Alethopteris aguilina Bgt.
Alethopteris Serlii Bgt.
Alethopteris Pluckenetii Bgt.

Beinertia gymnogrammoides ? Göp.

Hawlea pulcherrima Corda .
Hawlea Miltoni Bgt. sp. .
Cyatheites Oreopteridis Göp.
Cyatheites arborescens Göp.
Cyatheites Candolleanus Bet. .
Cyatheites unitus Bgt.

| Cyatheites argutus Bgt.

Cyatheites dentatus Bgt..

Oligocarpia quercifolia Göp. sp. .
Oligocarpia coralloides Gutb. Gein. sp.
Oligocarpia lindsaeoides Ett. sp..

Oligocarpia Sternbergii Ett. sp.

Oligocarpia alethopteroides Ett. sp.
Oligocarpia crenata L. & H. sp...
Oligocarpia cf. radnicensis Stb. sp.
Hymenophyllites cf, semialatus Gein.

Hymenophyllites sp.

b) Stipulargebilde.
Schizopteris lactuca Stb..
Schizopteris anomala Bgt.
Schizopteris Gutbieriana Gein.

| Schizopteris adnascens L. © H. .

c) Farnstämme.
Megaphytum giganteum Gld.
Megaphytum cf. majus Presl
Megaphytum sp.. :
Zippea disticha Corda
Caulopteris peltigera Bgt.

Caulopteris cf, macrodiscus Bgt. .

Psaronius cf. radnicensis Cor. .

Psaronius sp..

| 11 ++1+|
|I+++++| +++

|

+ ++++++++

+++

|++++

|

|

—

=

|++++ 1!

IL |II.

= |a

U | Anmerkung

„IE

s|s

s 5

= IS

5 (M

er +|

++

s

-+ |— | Bisher in Schlesien.

=

+ | — |Auch III. im Schlaner Beck.

++

++

+/—| HL im Schlaner E.

--?/|— | IH. im Schlaner B.

— /-+| Auch I. (?) anderorts,
II. Nýřan.

+ |— III. im Schlaner B.

+|— Auch im Culm.

— |— II. Nýřan.

— | — II. Nyran.

+

+

+ |—

jn

— | — I. 5. Radnitz.

+|—

I

+ —

—|— |. Lb. Břas. IL Nýřan

—ı— II. Nýřan.

=|+

—+ | — [Vielleicht verschieden von

| jenen aus Ia. von Radnitz

ge

Arten

Lubnaer Schich. =

Kounower Sch.

Ill. Noeggerathien.
Rhacopteris elegans Ett. sp.
Noeggerathia speciosa Ett. .
Noeggerathia n. Sp.

Noeggerathia intermedia K. a :
Noeggerathiaestrobus zu der vor.

Art.

Noeggerathia foliosa Stb.

Noeggerathiaestrobus bohemicus 0.

Fst. (zu der vor. Art.)

IV. Dichotomeen.

a) Axentheie.
Lycopodites selaginoides Stb. .

Lycopodites carbonaceus O. Fst..
Lepidodendron dichotomum Stb. .

Lepidodendron laricinum Stb. .
Halonia punctata L. © H. .
Sagenaria elegans L. G H..

Sagenaria microstigma O. Fstm. .

Bergeria rhombica Presl.
Sagenaria obovata Stb.
Sagenaria aculeata Stb. .
Sagenaria rimosa Stb.
Aspidaria undulata Stb. .
Knorria sp.

Sigillaria de Góp..
Sigillaria Brardii Bgt..
Sigillaria alternans L. & H.

Sigillaria pyriformis Bgt.
Sigillaria alveolaris Bgt..
Sigillaria Knorri Bgt. .
Sigillaris ornata Bgt.
Sigillaria Cortei Bgt.

Sigillaria cf. microstigma O. Fstl.

Sigillaria angusta Bgt..

|+++++ | +++++++

zp

+ +++

—

+

+ bh +++++1++I+
Ppr er Pe T

| + +++-
PE
|

Anmerkung

Il. Nyran.

Sonst nur einmal bei Tře-
mošná bei Pilsen I. b.

ky S o ER a T ep AT

Auch II. im Schlaner B.
III. bei Kounovä.

II. Nýřan.

II. Nýřan.

II. Nýřan.

In I. und III. wahrschein-
lich verschiedene Arten.

í
5 ra any k Dekra Zu A pace

II. Nýřan.

Auch in Kounová (III.)

Zum DĚ n a a zál nn Sun

Arten

Sigillaria elongata Bgt.
Sigillaria distaus Gein.
Sigillaria sp. .
Stigmaria ficoides Bgt.

b) Bläiter.
Lepidophyllum a Bst: |
Lepidophyllum sp.

Lepidophyllum sp. :
Lepidophyllum onen: 0. Pest..

c) Fruchtzapfen und Sporangien.
Lepidostrobus variabilis L. © H. .

Sigillariaestrobus Feistmanteli O. F'st.

Carpolithes coniformis Góp.

C. Nackísamige.

I. Coniferen.

Araucarites carbonarius Góp.
Araucarites Schrollianus Göpp.
Walchia piniformis Schl..

Schizodendron raconicense Stur. (?)

D. Monocotyledonen.

I. Gräser (?).

Antholithes glumaceus n. sp.
Graminites n. sp. :
Graminites Volkmanni cm.

E. Reste unsicherer system.
Stellung.

a) Stämme.

Zamites Cordai Presl .
Artisia transversa Stb.

1. IE Hl
Radnitzer| S | <
Schichten = a
er
s/5/5|8
ae (CA Eda
|
all
a
+1-|1—-|—
+++
+++-
Pb A
+ |— | — | —
+++
+ +++
++-
+ +++
+|+|++
=- ++
E
En
+ | — —
+ |— —
— | — | —
av eo
Mole

| .
|
|
|

Anmerkung

II. Nyran.
II. Nýřan.

+?) Wahrscheinlich Blätter v.

Lepidodendron laricinum

Auch im Kalkstein bei
Klobuk (III)

Auch I. a Stradonitz

EIN DI
Radnitzer = Ss
Schichten 3 | ©
Arten Ban 2 B Anmerkung
a 5 E
2 SICH FI:
b) Blätter.
Cordaites borassifolius Stb. sp. + | ++
Cordaites principalis Germ.. — [— |- |— La. Lisek, III. Schlaner B.
Cordaites palmaeformis Göp. . . | — | — | ++
c) Früchte.
Trigonocarpus sulcatus Stb. (?) +1—|—|—
Trigonocarpus Sp. -< -sc | 71 |+
Jordania moravica Helmh. . . . |—|— || +
Cardiocarpus cf. marginatus Art.. |— | — | +1 —
Cardiocarpus orbicularis Ett. . . + +!+|+
Bardiocarpusiep. X. ne
Carpolithes insignis K. Fst. . -|—|— —| +
Carpolithes crassus n. Sp. . . . |—|— | —| T
Carpolithes membranaceus Góp. . |—|— | — | +
Carpolithes Bp. s = 8 ooo | od
Cůrpolithes 8p.54 -14 —+|1|—
"Carpolithes lenticularis Stb. + | —-|—|—
Carpolithes contractus Stb. . +1—-|—-|—
d) Andere.

Solenites cf. farcatus .&H.. .—|—|+/—| Auch L b. bei Bfas.
Baccillarites problematicus K. Fst. + | + | —
(wahrscheinlich anorganisch).

Zusammen 164 |101| 82 | 78 | 41
128

Wie sich schon aus der vorliegenden Tabelle ergiebt, besitzt
jede der vier Schichtengruppen ihre palaeontologische Eigenthüm-
lichkeiten.

Die allen vier Horizonten der Carbon- und Permformation
Mittelböhmens gemeinschaftlichen Arten dürften kaum die Zahl 50
erreichen.

C. Palaeontologische Notizen zu dem Vorhergehenden.

Um Wiederholungen von Bekanntem zu vermeiden, will ich im
Folgenden bloss die interessanteren Funde in Kürze be-
sprechen. |

"

1. Calamarien.

Calamites approximatus mit namhaft entwickeltem Holz-

: por fand ich in dem Schleifsteinschiefer in Moravia. An einem
Stücke verhält sich die Dicke der Holzzone zu dem Radius des

inneren Kernes (Zellengewebes) wie 1:4. Breite Holzzonen bei
Eiamiten sind nach Oberbergrath Stur?!) sehr selten erhalten.
Auch ästige Calamitenstängel kamen mir in Moravia vor. Ein

- mit Astnarben versehener Calamit aus Lubná stimmt mit Calami-

m

tes ramosus Bgt.*) überein.
Von Cyclocladia major besitze ich ein schönes Exemplar

aus Lubná mit ausgebildeten, quirlförmig stehenden Astnarben, un-

gleich langen Stängelgliedern und kettenförmig zusammenhängenden
Blattnarben. In anderen Horizonten fand ich Exemplare, die von

jenen aus Lubná etwas abweichend sind.

Neu für Böhmen erscheint Asterophyllites radiiformis

-W. aus Přílep und entspricht der Abbildung und Diagnose nach

Weiss): „Blätter ziemlich klein, 5 mm. bis viel kürzer, lanzett-
fórmig, 9—12 im Quirl, jederseits verschmälert, zugespitzt, flach

ausgebreitet, Nerv fein.‘

Die eingehenden Forschungen der Phytopalaeontologen über
das Verhältniss der Cyclocladia, Asterophyllites, Annularia, Spheno-
phyllum und das der zahlreichen Fruchtährenformen zu den einzelnen

© Calamites-Arten wurden noch nicht zum Abschluss gebracht.

Zu den wichtigsten Ergebnissen dieser Forschungen gehört der

- Nachweis von zweierlei Sporen (Renault) und von der Heteromorphie

der Äste an den fossilen Calamiten (Stur). Übrigens besitzen schon

die lebenden Equisetaceen dioecische, wenn auch aus gleich grossen

Sporen hervorkeimende Prothallien. Auch das Sphenophyllum ist
nach Stur ein Calamitenast und keine selbstständige, schwimmende

_ Wasserpflanze (Saporta) ?).

2. Farne.

Mehrere im Rakonitzer Becken gesammelte Exemplare von
Diplothmema elegans, acutilobum, obtusilobum, irregulare und

!) Zur Morphologie der Calamarien. Denkschr. d. k. Acad. d. Wiss. 1881.
2) Brongniart: Histoire des végétaux fossiles 1828, Pl. 17, F. 5, 6.
3) Weiss: Fossile Flora der jüngsten Steinkohlenformation und des Rothlie-
genden 1869—1872, XII, 3. Ä
4) Saporta: Le monde fossil etc. 1881.
Tř.: Mathematicko-prirodovedeckä. 12

TERN O Ae VK Be sj RAT edk u RÁ ho SA REN bg N Re hu,

178

Fe
slzy ’

auch macilentum zeigen deutlich den Charakter dieser artenreichen, ©
von Stur!) gegründeten Gattung: nacktstielige und in zwei diversente u
Sektionen getheilte Blattspreite. 4

Diplothmema cf. distans aus Moravia besitzt Ähnlichkeit ©
mit einer Abbildung bei Brongniart ?) und noch mehr mit Sp) =
thmema distans“) aus den Waldeburger Schichten.

Sphenopteris minuta aus Belšanka entspricht dem von
Brongniart*) und Gutbier*) dargestellten Farn.

Odontopteris obtusiloba aus Přílep kommt auch in ©
grossen Cyclopterisähnlichen Blättchen, wie sie bei Geinitz“) darge- ©
stellt werden, vor, mitunter auch in der Form von Odontopteris ©

Stiehleriana Göp. ”), welche letztere nach Weiss zu Odont. obtusiloba ©

zu ziehen ist.
Eine Odontopteris, ähnlich der Dioonopteris permica ist ©

-bei Přílep in kleinen Bruchstücken vorgekommen. Góppert“) führt

diesen Farn auch in einem kleinen Bruchstůcke mit dem Fundorte ©
Braunau an. Nach Weiss gehört dieser Rest nur zu Odotopte-
rides propriae.

Für Beinertia gymnogrammoides halte ich einen in
Lubná gefundenen Farn, welcher mit der von Göppert?) gegebenen ©
Abbildung eine nähere Ähnlichkeit besitzt und an der Blattspitze in
eine Art Lonchopteris übergeht. *

Dictyopteris neuropteroides kam in Moravia als ein
aus 7 Fiederchen zusammengesetztes Blatt vor. Röhl!") bildet ein
12blättriges Exemplar ab. Hieher gehört wahrscheinlich auch Neu- ©
ropteris squarrosa Ett. Dagegen kennt man von I UNE OD Re
Brongniarti nur einzelne isolierte Blättchen.

Von den verschiedenen Formen des Cyatheites Oreopte- ©
ridis ist ein aus Lubná stammendes, an Sphenopteris flavescens ©
Stb. Kes erinnerndes Exemplar zu erwähnen.

D) Star: Chimdors 1873—1877., x
2) Brongniart I. c. Pl. 53 F. 4

s) Stur l. c. XXXII, 2, XXXIV, 1.

2) L c. 137, 6

5) Gutbier: Abdrůcke und Versteinerungen etc.

6) Geinitz: Dyas 1861—1862, XXIX, 10.

') Göppert: Fossile Flora d. Permform. 1865 XIV, 8—10.
8) L-c XII, 3.

9) Góppert: Systema fil. foss. 1836, XVI, 4—5.

o) Röhl: Foss. Flora d. St. Westphalens 1868..

11) Sternberg: Flora der Vorwelt 1821—1838.

179

| CGyatheitesargutusin fast identischen Bruchstücken bei Mu-
_ tějovic und Studňoves, stimmt mit der von Brongniart !) und Germar?)
9 gegebenen Abbildung ganz überein. Weder in den Lubnaer Schichten
-noch in dem Radnitzer Horizonte, aus welchem diese Art dem Fund-
orte Rakonitz angeführt wird, konnte ich dieselbe nachweisen.

Ri Oligocarpia quercifolia, zuerst von Göppert ?) gegründet
- und abgebildet, kam auch einmal in den Lubnaer Schichten vor.

„Diese Art fängt schon im Culm an.

Hymenophyllites cf. semialatus bei Mutějovic einmal
vorgekommen. Schon von K. Feistmantel mit dem Fundorte Studňo-
-ves angeführt und mit Hymenophyllites complanatus in Vergleich
gebracht. Auch das Bruchstück von Mutějovic kommt der letztgenann-

ten Art sehr nahe.
Die Schizopteriden sind nach Stur’s Untersuchungen keine
Farnarten, sondern bloss Stipulargebilde der Oligocarpeen Stur und
- Angiopteriden Stur. Aus dem Schleifsteinschiefer von Moravia be-
sitze ich Exemplare von Cyatheites dentatus, an deren Spindel
eine Schizopteris in der Form von kleinen Haargebilden und zer-
schlitzten Blättchen angewachsen ist, entsprechend ganz der Abbil-
dung im Lindley & Hutton’s®) und im Schimper’s °) Werke.

Caulopteris macrodiscus, in einem wolerhaltenen Exem-
plare von K, Feistmantel“) in den Kounower Schichten gefunden,
kam mir in einem minder deutlichen Bruchstücke bei Povlčín vor.
Zeiler ) bezweifelt die Selbstständigkeit dieser Art, indem er die
Frage aufwirft, ob nicht Caul. macrodiscus und peltigera zu einander
gehören, indem die eine mehr der Basis, die andere dem oberen
Theil des Stammes entsprechen könnte.

Megaphytum giganteum am Hostokrej zeigt fünf hübsche
5 cm. breite Blattnarben.

Megaphytum cf. majus aus Mor. ist ähnlich der Abbildung
nach Dr. O. Feistmantel *), wenn auch die Oberfläche der zweizeilig
gestellten Blattnarben minder deutlich, weil verkohlt, erscheint.

k CPL. 108, 3, 4.

?) Germar: Versteinerungen von Wettin u. Löbejün 1844—1853, XV.

5) Göppert: D. foss. Farnkráuter F. XIV. 1.

+) Lindley & Hutton: The fossil Flora of Great Britain Pl. 100, 101.

5) Schimper: Traité de Paléontologie végétale 1870. XLVIII 1.

S) K. Feistmantel: D. Hangeflötzzug im Schlan-Rakonitzer Steinkohlenbecken
T. IV.

7) N. Jahrb. f. Miner. 1876.

*) O. Feistmantel: Versteinerungen der böhm. Kohlenabl. 1874 I, XX, 1.

12*

a en RE vo od Vy SEE a 2 5 Be SE ODRA Ako oonk o dc So oba ROP SVC coo p © O a oba
r . T = Mě FH TR 3

180

Zippea disticha, die ich in Moravia und Petrovic gefunden -©
habe, entsprechen der ursprünglich von Corda dargestellten Art),
die von Dr. O, Feistmantel Megaphytum Cordai benannt wurde. |

Psaronius cí. radnicensis aus Lubná, obwol nicht silifi-
ciert, reiht sich wegen seiner starken 3 cm. dicken Wurzelhůlle
schon den echten Psaronien an und könnte vielleicht als eine neue
Species eingeführt werden. Das Exemplar besitzt 13 cm. im Durch-
messer, wovon fast die Hälfte auf das Luftwurzelgewebe entfällt.
Der Kern ist bis auf die kohlige mittlere Parthie mit Sandstein
ausgefüllt und zeigt undeutliche, ganz enge Gefässbänder, wogegen
die Wurzelzone verkohlt, jedoch ziemlich fest erscheint, so dass
sich dieselbe gut schleifen lässt und im Durchschnitte an jene des
Psaronius radnicensis Corda?) erinnert. Interessant ist auch der
Fundort unseres Baumfarnes. Bekanntlich stammen alle carbonische
Psaronien aus der unteren Schichtengruppe von Radnitz..

Von der Lubnaer Art unterscheidet sich bedeutend der in den
unteren Schichten der Moravia aufgefundener Psaronius, dem die
Wurzelhülle wie dem Psaronius carbonifer u. a. fast gänzlich fehlt.

3. Noeggerathien.

Die Noeggerathien, namentlich Noeggerathia foliosa, zeigen
gegen die Farne manche Eigenthümlichkeiten, namentlich im Baue
ihrer Fruchtstände, so dass sie vorläufig als eine selbstständige Gruppe
angesehen werden können.

Auch verräth die Noeggerathia foliosa nach den neueren Unter-
suchungen eine Verwandtschaft mit den Dichotomeen.

Ich erlaube mir über diese merkwürdige Pflanzengruppe, welche
bereits Gegenstand eingehender Untersuchung von Seite mehrerer
Forscher gewesen ist (Stur, K. Feistmantel, Weiss, Geinitz, O. Feist-
mantel, Saporta u. a.), nur einige kurze, jedoch bemerkenswerthe
Notizen im Nachstehenden anzuführen.

Mit Rhacopteris elegans scheint die folgende Art mehr
verwandt zu sein, als man anzunehmen bisher geneigt war.

Noeggerathia speciosa, bloss von Geinitz mit dem Fund-
orte Rakonitz verzeichnet, kam mir auf Moravia, im Moritz- und
im Johannschacht öfters vor. Diese Art zeigt eine Polymorphie der
Blätter, indem sie entweder mit der von Ettingshausen *) gegründeten

1) Corda: Beiträge zur Flora d. V. 1845, XXVI.

2) Corda I. c. XXX. 1.
3) Ettingshausen: Steinkohlenflora von Radnitz 1855, Taf. 13, F. 2.

181

-Art übereinstimmt, oder an die Rhacopteris elegans erinnert oder
endlich sich den Schizopteriden . nähert. (Schizopteris carytoides Stb.
-wurde von Ettingshausen sogar zu den Noeggerathien gestellt). Ein
Exemplar fand sich in Moravia (Moritzschacht), welches 20 em. lang
ist und eine fast 1 cm. dicke Spindel besitzt.

| Noeggerathia speciosa aus Petrovic besitzt mehrfach dicho-
© tomisch getheilte Blättchen. |

| Auch eine selbstständige Art, die zu Noeggerathia intermedia
_ übergeht, jedoch doppelgegliedert ist und tief und ungleich geschlitzte,
kleinere Fiederchen besitzt, kommt hier vor.

Von Noeggerathia intermedia K. Fst. (Rhacopteris raco-
nicensis Stur) besitze ich grosse und instructive Exemplare aus
| Moravia und Belšanka, fast ausschliesslich aus den unteren Rad-
nitzer Schichten.

Ein Blatt aus Moravia ist 31 cm. lang und zählt auf jeder
Seite 28 Blättchen. Ein anderes Exemplar mit erhaltener Blatt-
spitze, dem aber der mittlere Theil fehlt, ist ca. 35 cm. lang, dürfte
aber ursprünglich bis 1 Meter Länge erreicht haben. (Beide stammen
-vom ehem. Abraum). Ein Exemplar aus Belšanka zeigt auch die
ganze Blattspitze. In einer solchen Erhaltung ist die Noeggerathia
„intermedia bisher nicht bekannt.
| An der Blattspitze werden die Fiederchen schmal und zusam-
-mengedrängt, so dass hier das ganze Blatt abgesehen von der Ade-
rung und der etwas zerschlitzten Spitze der Fiederchen im äusseren
Habitus den lebenden Cycadeen nicht unähnlich erscheint.

In der Mitte sind die Fiederchen länglich oval, gegen den
Blattgrund werden sie keilförmig, kürzer, von einander abstehend
und dabei von stärkeren, minder zahlreichen, mehr divergierend
ausstrahlenden Nerven durchzogen.

Noeggerathia intermedia besitzt immer dichotomisch gespaltene
Nerven.

In der Gruppe der unteren Radnitzer Schichten in Moravia
(Abraum) habe ich weiter ein 9 cm. langes und 3"/, cm. breites
Ährenfragment entdeckt, welches mit dem bei Třemošná gefun-
denen und von Dir. K. Feistmantel!) zu Noeggerathia intermedia
gestellten Fruchtstande ganz übereinstimmt.

Noeggerathia foliosa scheint einen doppeltgefiederten
Wedel gehabt zu haben. Dafür dürften drei auf einer Platte parallel
nebeneinander liegenden Blätter derselben sprechen.

4

1) Sitzungsber. der k. b, Ges. d. Wiss. 1879.

ga

182

Im Moritzschachte der Moravia kam ein Prachtexemplar vor,

„welches 29 cm. lang ist und zu jeder Seite der Spindel 13 Fieder- ©

chen besitzt.

Ein Fragment derselben Art zeigt gegen den Blattgrund kleine,
kaum 1 cm. lange Fiederchen.

Von dem zu Noeggerathia foliosa gehörigen Noeggerathiaestro-
bus liegt mir ein grosses Exemplar vor, das ich aus dem Schleif-
steinschiefer des Johannschachtes herausgeschlagen habe. Dasselbe
ist 15 cm. lang und 3"/, cm. breit und stellt eine zweizeilig beblät-
terte und zwar mit dreireihig übereinander gestellten Fruchtblättern
versehene Ähre, wie sie bereits in kleineren Exemplaren bekannt
ist, dar.

Die grossen Fruchtstände der Noeggerathien sind in ihrem
Baue und Aussehen mehr den Fruchtzapfen anderer Gefässerypto-
gamen als denen der Farne resp. der Ophioglosseen des Culm und
der Jetztzeit ähnlich.

Nach Stur?) befinden sich bei Noeggerathiaestrobus bohemicus
die Anheftungspunkte für die Sporangien auf der äusseren oder
unteren Fläche der Fruchtblätter, nach K. Feistmantel”?) und Weiss *)
dagegen auf der inneren oder oberen Fläche. An dem mir vorlie-
genden grossen Noeggerathiaestrobus bemerke ich auf einigen Frucht-
blättern einzelne runde und elliptische, 1 bis 2 mm. lange Inser-

tionsnarben und zwar auf der äusseren Fläche der Fruchtblätter,

durch welche die Sporangien selbst herausragen.

Ein 3 cm. hohes und 5 cm. breites vereinzeltes Fruchtblatt,
welches sichtlich von einem noch grösseren Strobus stammt (auch
von dem Moritzschachte wie der obige Fruchtstand), zeigt auf der
convexen (äusseren) Seite über 40 solche Fruchtnarben, wobei einige
noch mit Kohlenrinde überzogen sind. Oberbergrath Stur hat bloss
17 Sporangien an einem Fruchtblatte beobachtet.

Noeggerathia foliosa, intermedia und speciosa und Rhacopteris
elesans gehören zu den prächtigsten Pflanzenresten der unteren
Schichten der Steinkohlenformation bei Rakonitz. Die Schönheit der
Abdrücke wird noch durch die helle Unterlage der Schleifstein-
schiefer erhöht.

Nach diesen, wenn auch noch nicht vollständigen Überresten
zu schliessen, waren die Noeggerathien stattliche, mit prächtigem

') Verh. der k. k. geol. R. Anst. 1878.
2) Sitzungsberichte d. k. b. G. d. Wiss. 1879.
5) Vergl. N. Jahrb. f. Min. 1881.

183

© Wedel und grossen Fruchtzapfen versehene, sehr wahrscheinlich
- baumartige Pflanzen.

4. Dichotomeen.

Sagenaria microstig ma, mit Sag. elegans nahe verwandt,

scheint nach Dr. O. Feistmantel nur einmal zu Corda’s Zeiten und

zwar bei Vranovic vorgekommen zu Sein. Ich habe diese zierliche
Art nicht selten in grossen; Exemplaren in Moravia, einigemal in
Hostokrej uud auch in Spravedlnost gesammelt. Sie kommt, verbun-
den oder vergesellschaft mit Lycopodites selaginoides, deren Asten-
den auch knospentragend sind, öfter vor.

Lepidophyllum majus einigemal mit angewachsenen Blatt-
schuppen in Moravia vorgefunden.

Lepidophyllum horridum. Nach einem Exemplare, an
dem diese Blätter von den Blattnarben des Lepidodendron la-
ricinum auszugehen scheinen, zu schliessen, dürfte diese Blattart
von Lepidodendron laricinum stammen. Beide Abdrücke kommen in
Lubnä sehr häufig und nebeneinander vor.

Sigillaria lineata. Diese von Weiss!) aufgestellte Art,
die ich in Mutějovic gefunden zu haben glaube, kann sich als eine
selbstständige Art neben Sig. denudata und Brardii nicht lange
erhalten. In obiges Verzeichniss wurde sie daher nicht aufgenommen.

Sigillaria alternans. Mit diesem Namen werden wahr-
scheinlich zwei verschiedene Species bezeichnet. Die eine mit Sigil-
laria Brardii verwandte Form stammt aus den Kounower Schichten
und die andere in den Radnitzer Schichten vorkommend, zeichnet
sich durch schmale, gerade Blattnarben aus. Die letztere wurde in
Moravia als zuckerhutförmige Stämme, welche denen von Röhl?)
unter dem Namen Sigillaria reniformis Bgt. abgebildeten Form ganz
ähnlich erscheinen, zweimal vorgefunden.

Stigmaria ficoides. Es gab seiner Zeit eine Stigmaria-
frage. Doch ist dieselbe noch nicht völlig gelöst. Eigenthümlich
ist die Ansicht Kuntze's“), es seien die Stigmarien Schwimmorgane
von Sigillarien und Lepidodendren, analog den Schwimmblättern der
lebenden Wasserfarne, der Salvinien.

ko XV, 5.
2) Röhl: foss. Flora der Steink. v. Westphal. etc.
3) Zeitschrift Kosmos 1879.

184

Die oft dichotomisch getheilten, cylindrischen, dabei ungleich
dicken und schlaffen Stigmaria-Auswüchse, wie man sie oft findet,

-sprechen für die Wurzelnatur der Stigmarien.

Eine Stigmaria aus Lubná weicht durch ihr lepidendron-
artiges Aussehen, grössere, hervorragende Höckerchen mit einge-
drückten Narben von den gewöhnlichen Stigmarien nicht wenig ab.

Neue Stigmaria-Arten hat namentlich Ludwig !) beschrieben.

Lepidodendron Osnaburgense Prst?) erscheint einem
Abdrucke von Herrendorf nicht unähnlich. Doch ist wenigstens der
letztere nur die Spindel eines Lepidostrobus.

Ein Sigillariaestrobus Feistmanteli aus Moravia be-
trägt Y/, Meter Länge ?). Auch kommen solche Bruchstücke desselben
Zapfens vor, unter deren Bracteen die braunen Sporangien: Carpo-
lithes coniformis sich erhalten haben.

Bekanntlich ist es bisher nicht gelungen, die Zusammengehö-
rigkeit von Sigillaria und Sigillariaestrobus durch Beobachtung eines
günstigen Exemplares nachzuweisen.

5. Coniferen.

Walchia piniformis, ein 16 cm. langes, verzweigtes Exem-
plar nebst kleineren Bruchstücken habe ich im Kunz’schen Stein-
bruche bei Přílep — im Vertreter des Lubnaer Kohlenflötzes ? —
gefunden.

Schizodendron raconicense (?) mit sehr langen, jedoch
nicht gespaltenen Narben versehen, aus den unteren Schichten von
Krčelák. Nach Weiss erscheint es nicht unmöglich, dass die verkie-

© selten Araucariten entrindete Tylodendren (Schizodendren) seien. Auch ©

von Walchien vermuthet man, sie seien Äste der Araucariten.

6. Monocotyledonen.

Antholithes glumaceus n, sp. Mit diesem Namen will
ich schön erhaltene, kaum 4 mm. lange, aus mehreren zugespitzten,

starren Deckblättchen zusammengesetzte und mit borstenförmigen -

Stützblättern (?) versehene, kurz gestielte Ährchen bezeichnen.
Bloss zwei derselben sitzen an einem Rhachisfragment, die
übrigen, über 10 an der Zahl, sind lose, in verschiedenen Lagen

») Ludvig: Zur Palaeontologie Urals. Palaeontogr. X. |
9) F. A. Römer: Zur geol. Ken. des nordw. Harzg. Palaeontogr. IX.
7) Zeitschrift Vesmír 1880.

Ě
M

‚185

aus dem hellen Gesteine herausragend, mehr oder weniger von ein-
ander entfernt.

Auf derselben Platte ist auch ein Abdruck eines kaum 2 mm.
dicken, gerieften, eylindrischen, zusammengedrückten Blattes erhal-
ten. Solche hin und her gebogene Blätter, welche wahrscheinlich zu
jenem Antholithes gehören, kamen auch auf einer anderen Platte
desselben Gesteins vor.

Der vorliegende Blüthenstand lässt sich mit keiner bisher be-
schriebenen Antholithes-Art vereinigen, obwol er eine Ähnlichkeit mit
einigen derselben besitzt, so vor Allem mit Noeggerathiaeanthus
pauciflorus Weiss!). Doch sind die Ährchen der letzteren Art
kleiner und mit mehreren dachziegelartig angeordneten, gekielten
Deckbláttchen und mit wenigen Stützblättern versehen. Noch mehr
unterscheidet sich diese Art von Antholithes gracilis K. Fstm. °).

Antholithes glumaceus habe ich bei Petrovic in den unteren
Radnitzer Schichten gefunden.

Graminites n. sp. Eine ca. 5 cm. lange und 4 mm. breite
Ähre mit meist sich deckenden Bracteen, wenig entsprechend der
Abbildung des Calamites Volkmanni Ett.*). An unserem Fossil sind
jedoch die Bracteen mehr balgartig, etwa der Abbildung VI, 5 bei
Ettingshausen ähnlich.

Dieser ährenartige Blüthenstand wurde von mir in den unteren
Radnitzer Schichten in Moravia gefunden.

Graminites Volkmanni, ähnlich dem Calamites Volk-
manni (Ettingshausen Strad. V. 1—3), als diese Art, kam einmal in
Hvozdná im Lubnaer Hor. vor.

7. Reste unsicherer systematischer Stellung.

Zamites Cordai aus Krčelák erscheint dem unter diesem
Namen mit dem Fundorte Radnitz ebenfalls aus den unteren Schichten
angeführten Stammstücke ähnlich ®). |

Fasciculites sp., aus Luftwurzeln bestehend und in den
kalkhältigen Lagen der Kounower Sch. bei Třebichovic bei Schlan
von mir gefunden. Ich hatte die Gelegenheit, denselben bloss mit

Le XVII, 2.

2) Hangendflötzug VII, 2.

S) Steinkohlenflora von Stradonitz V., 5.

4) Presl: Verh. d. Gesell. des vater. Museums 1836, I, 2.

a er RE TE ee ohe o PRO SBE Vádí. je Pe ar Re BE A Vys
RE 38 IR R A + : be:

Ba

186

der Abbildung des Fasciculites gronlandicus Heer'), mit dem er
jedoch eine nur entfernte Ähnlichkeit besitzt, zu vergleichen.

Cordaites borassifolius kam in den Schleifsteinschiefern
der Moravia bis in 14 cm. breiten Blättern vor. Aus derselben
Schichtengruppe stammt auch die als Ausfüllung von dem Markey-
linder des Cordaites angesehene Artisia transversa.

Solenites furcatus aus Lubná. Diese von Lindley und
Hutton *) aufgestellte Gattung lässt sich eher mit den Farnen als
mit den Algen in Beziehung bringen. Vergl. die Farne mit dicho-
tomischen Blättern, wie Rhodea gigantea Stur und mehrere tropische
Arten der Jetzwelt ?).

Was von den früheren Autoren als carbonische Algen aufge-
fasst wurde, hat sich später als Schizopteris, Pinnularia u. s. w., ja
sogar als Walchien und Graptholithen herausgestellt. Auch die per-
mische Spongillopsis dyadica Gein. soll keine Alge, sondern nur
eine anorganische Concretion sein *).

Carpolithes sp., ähnlich dem Carp. umbonatus Stb., [nicht

aber dem Guilielmites umbonatus Stb. sp. °)], bis 7 mm. im Durch-
messer, kommt in Lubná und Hostokrej (Hangendflötz) immer neben

‚Lepidophyllum horridum vor, in deren Gesellschaft auch Carpol.

umbonatus bei Sternb. °) abgebildet wird.

Jordania moravica, eine Flügelfrucht von Mutějovic, welche
mit der Beschreibung Helmhackers ’) und mit der von E. Geinitz °)
gegebenen Abbildung ganz übereinstimmt. (Vergleiche die bei Weitem
grössere Form Jordania oblonga Göpp. u. Fied. “).

Carpolithes crassus n. sp. Mit diesem Namen bezeichne
ich einen 2"/, cm. langen, eiförmigen, an dem dickeren Ende gespal-
tenen Fruchtkern, mit convexer, glatter Oberfläche, dessen Frucht-
hülle bloss durch eine schwache kohlige Schichte angedeutet ist.
Aus den Kounower Schichten im Eisenbahneinschnitte bei Krupá.

1) Heer: Foss. Flora der Polarländer XLIV, 23.

2) Lindley & Hutton 1. c. Pl. 209.

3) Ettingshausen: Farnkräuter der Jetztwelt. Tab. 19, 6, Tab. 20, 20, T. 176, 2.
+) Zittel u. Schimper: Handb. d. Palaeontologie I.

5) Geinitz: Dyas XXV, 8.

6) Sternberg: Flora d. Vorw. etc.

7) Helmhacker: Sitzb. d. k. b. Gegel, 1871. — Berg- u. hüttenmän. Jahrb. 1874.

8) N. Jahrb. f. Min. 1875, I. 10, 11.
9) Fiedler: D. foss. Früchte der Steinkohlenf. N. Acta acad. c. L. Car. 1858.

F. 28, 45.

ví Shih LMD DT ha zn

187

15)
Úber rational umkehrbare Substitutionen.

Vorgetragen von L. Kraus am 9. März 1885.

Wenn ein Gleichungssystem
&=2G(ey)
n = Kw),
wo G(xy), F(ay) ganze rationale Functionen von x, y sind, die Eigen-
schaft hat, dass &, y sich rational durch č, 7 ausdrücken lassen, so
fragt es sich: Welche charakteristischen Eigenschaften haben die
Formen dieser beiden Functionen ?
Diese Frage beantworte ich im Folgenden vollständig für den
Fall, dass F(xy) von der Dimension drei, G(zy) von beliebig hoher

Dimension ist und zwar auf Grund einer Methode, die auch mit

Erfolg auf den allgemeinen Fall rational umkehrbarer Substitutionen
angewendet werden kann. |
Die Beantwortung der Frage für den allgemeinen Fall will ich
einer späteren Mittheilung vorbehalten.
Angenommen, es sei das Gleichungssystem
š = ey) (1)
n = Fm)
ein solches, wie es in der Einleitung charakterisirt ist und F von
der Dimension 3, G von der Dimension n >35 in Bezug .auf x, y.
-Durch Elimination von x aus (1) ergibt sich die Resultante:

R=8+ mě“ -+ P T 9,
WO 9,, 95, P; ganze Functionen von y, n sind und in Bezug auf y
vom ersten Grade. Ähnlich sei R, die Resultante, welche durch
Elimination von y entsteht und zwar

DEE ni,
wo Vy, %,, V; ganz und linear in © und ganz in n sind.

Es ist zu bemerken, dass man die Function G und F schon
derart annehmen kann (widrigenfalls lässt sich durch lineare Trans-
formation in z, y erreichen), dass der Coöfficient von y in R, bis
auf einen constanten Factor gleich ist dem Coäfficienten von x in R,
dass also |

R, = yaglen) + 91(&n) (9)
R, = xc,g(&n) + 9,(&n).

EO P VS Zoe Re a RE er áno M ae ce PER Ehe LET RR an l: you AE Void VK ET N ee RE 1009
d i. u ve En u i JZ E pe Ne u
ER SNK ý . u M k

188

Offenbar muss die Elimination von & aus X und R, zu einem
Ausdrucke von der Form

(=

führen, wo f eine ganze, rationale Function von 9 allein ist.

Nun kann man bekamntlich das Resultat der Elimination auch

auf folgende Weise erhalten. Man ersetzt R und R, durch drei
andere ganze Functionen, von denen aber jede nur vom 2. Grade
in & ist. Diese drei Functionen sind
R, ZP R,,
E+t)Rh —-(E+Yp)R,
(67 + 84 + W)řů — (8* + še + PR.

Wir schreiben sie folgendermassen:

HE tat A3
FAR Du I daaŠ — 43 (5)
At At 33)
wo: 4, = nd, HR — hd, ©3793
O3 Z 93 —d T MY — Pb, A3 = dp — P,
I; = dp, — V;Q; ; An — M-

Diese Gróssen a;, sind wegen der besonderen Form (2) der
Resultanten von der Dimension eins in x, w.

Sind ©, y, n ein beliebiges, die Gleichung

Fay) —n=0 a!
befriedigendes Werthsystem, so verschwinden R, und R, im Allge-
meinen nur für einen bestimmten Werth von & gleichzeitig, wenn
man jenes Werthsystem &, y, n in R, R, einsetzt. Eine Ausnahme
tritt nur für gewisse specielle Werthe von n ein; letztere sind aber
nur in endlicher Anzahl vorhanden.

Umgekehrt: Gibt man den Grössen «, y, n in den Functionen (3)
bestimmte Werthe, so gibt es dann entweder keinen Werth von č,
für welchen diese Functionen verschwänden oder nur einen. Im
letzteren Falle befriedigen die angenommenen Werthe von ©, 4, 9
die Gleichung (4).
| Bezeichnet man mit «;, die Adjuncte des Elementes a;, in der
Determinante |

| a; | (x — 1, 2 9),
so ist jener eine Werth von $ gegeben durch die Gleichungen
(5) V m R (4— 42:8

Ferner ist
Ay | = (F — nf (m).

s
k
:
|
2
|
3

189

Die Adjuncten «;, sind ganze, rationale Functionen von %, 4,4
und zwar höchstens von der Dimension 2 in Bezug auf ©, y.

Nun sind offenbar die aus (5) sich ergebenden Werthe von č
resp. &* identisch mit den Werthen von G(zy), G*(xy), wenn man
hierin eben die angenommenen Werthe von &, y einsetzt. Letztere
befriedigen in Verbindung mit dem Werthe 7 die Gleichung (4).
Also folgt: !

Aug. Gay) — 0,49
0 Pay) = 01,
wo diese Congruenzen, so wie auch alle folgenden mod. (— 4) zu
verstehen sind; so dass die ganzen Functionen von ©, y 4
Hy) — a, und a,,@’(ay) — 01
beide durch (F(xy) — n) theilbar sind.
Für «=3 folgt
0,(xy) = 02
033 G*(vy) = 051
und für 4-21
U3(xy) =,
0,G(vy) = 4,
woraus, wegen O BR Ku: = U
03,G*(xy) = 02
A3, G*(xy) = 41.
Nun hatte R, die Form:

s T PE bs Lu r 65 p 6)
wo or, Pr ganze, rationale Functionen von » allein sind. Aus der
Bedeutung von AR, geht hervor, dass durch Einsetzen von G@(xy)
für $ und F(xy) für n in den Ausdruck von A, man eine Function .
von &, y erhält, die in diesen Variablen identisch verschwindet.
Ersetzt man also $ durch G(xy), lässt aber n als Variable in Z,
so muss dieser so erhaltene Ausdruck durch říxy) —n theilbar
sein; also
6. 9 BC, ty rn, + +)=0. (6

Multiplicirt man diese Congruenz mit ©; und berücksichtigt

die früher erhaltenen Congruenzen, so erhält man:

042 + B1831 + Paz + B3 + 4la G" + m, + 0), =0

oder
2, |- aE 03) = ne dy + 4,
wo %#, A, u ganze, rationale Functionen von 7 allein sind,

auch den Ausdruck

en EA ed P JB V a S n ER Ei
59 Le ige o vě LS o a

190

Denn man kann jede ganze rationale Function von ©, y, also

(0,G* + 0,6 + 0,)0;;
mod. (F(xy) — 9) auf die Form bringen
ae? + be c,

wo die a, d, c von y und n ganz und rational abhängen.

Da nun der Coěfficient von «* in Fígy) nicht Null ist (wir
können stets F(xy) so annehmen), so kann nicht

O3 + Pıazı + Pays + By + ylan? —- ba + c) = a.d(Flay) — 9)

sein. Es muss also a-—0 sein, und da die «;, von der zweiten
Dimension in &, y sind, so kann d die Variable y gar nicht, c da-
gegen höchstens in der ersten Potenz enthalten.

In derselben Weise lässt sich zeigen, dass

Osla (G + 4, G7 0;)G(wy) = ve + eye,

wo v, o, G ebenfalls blos von 7 abhängen. Zu diesem Behufe ist es
blos nöthig statt mit «,,, mit «,,G(xy) die Congruenz (6) zu multi-
pliciren und die früheren Congruenzen wieder zu berücksichtigen.

Es ergibt sich also schliesslich die Congruenz:

(nz + Ay +-wG(xy) Eve + oy + 6.
Dieses Resultat kann man auch so aussprechen: Es ist stets
měglich, das Gleichungssystem (1) durch das Folgende zu ersetzen:

„= Hwy)
p ROY (7)
ec trc tu

Gibt man &, n bestimmte Werthe, so darf es also nur ein
mit & n veränderliches Werthepaar ©, y geben, das den Glei-
chungen (7) genügt. Bedient man sich der geometrischen Ausdrucks-
weise, so kann man sagen:

Die durch die Gleichung

Re + Ay T u)š — (va 0y +9) —0
definirte Gerade hat bei beliebigen š, 7 im Allgemeinen nur einen
Punkt im Endlichen mit der Curve dritter Ordnung
Fay)—n=0
gemein. Es muss also die erwähnte Gerade parallel zu einer Asymptote
der Curve dritter Ordnung sein. Ist die. Gleichung dieser Asymptote
s—- wy+-w=ß0,
so ist also
nač + Ay + w= le — wy) + u
ve + 0y + = ve — wy) + 6

191

Me) te

x(z — wy) tu '
&E— 6
0 — WY — — ar

- Nun hat (xy) die Form:
Fay) = (© — wyYfo(ey) + (24) + (xy) + Fo;
-wo fo, fi homogene, quadratische Formen in «, y sind, /, eine
lineare Form von &, y bedeutet und f, eine Constante ist.
Gibt man š, n bestimmte Werthe, so sei ČC der Werth von
ug — 6
Ey u
Setzt man nun in (gy) für © den Ausdruck
ezzwy+- C
ein, so darf, nach dem früher Gesagten, y nur mehr in der ersten
Potenz dann erscheinen. Also muss
Co(wy, y) +Fı(wy, y) = 0
sein, bei beliebigem C; d. h. aber F{xy) hat die Form
Fey) = (© — wy)*(ux + vy) + (@— wy)ua + 09) +- tt- +A-
Bezüglich der eingeführten Grössen ist zu bemerken, dass keine
der Adjuncten identisch verschwinden kann. Denn würde etwa 0,4
identisch verschwinden, so würde dasselbe mit ©, &,, der Fall sein,
d. h. die Determinante der «;,, also auch die Determinante der a;,
würde ebenfalls identisch verschwinden, was nicht sein kann. Es
kann daher nicht
(1,0? + 0, (+ 0) = 0
sein. Denn a,, ist von der Dimension 2 (nicht identisch Null); es
müsste also (F(ay) — 9) mit
UG — aE- 0,
stets für unendlich viele Werthepaare x, y verschwinden, was mit
-der charakteristischen Eigenschaft von Fixy) und G(xy) im Wider-
spruche steht, nämlich, dass für jedes bestimmte Werthepaar č, 9
die Functionen
Foyy—n, |. Glwy)—
im Allgemeinen nur für ein einziges bestimmtes Werthepaar ©, y
gleichzeitig verschwinden.
Es können also die Grössen « und v nicht gleichzeitig Null
sein; und ebenso nicht die Grössen u und ©.
Wir unterscheiden nun zwei Fälle:
1) Es sei « = 0; dann ist sicher « = 0 und selbstredend auch

u = 0.

ROPA VRS VR SMA kop op RE a oo S a od ER IE
a A
p A en SE ý z = Ko ee > ER E

Setzt man in
(0 — wy)v — (uE— 0)

-für 9 die Function F(zy), für & die Function G(xy), so muss der
dann entstehende Ausdruck ® offenbar identisch verschwinden, da
er ja für jedes Werthepaar &, y verschwinden muss.

Enthält nach dieser Einführung u etwa den Factor

Flay) — e, |
wo c eine Constante, so kann man v und 6, da letztere ursprünglich
blos 3 enthielten, als ganze, rationale Functionen von
Fay) — c 3
darstellen, wo die in diesen Functionen auftretenden Co&ffhicienten ©
blosse Constanten sind. Würden nun bei dieser Darstellung die
Coöfficienten der Null’ten Potenz von (F(zy) — ce) in v und c von
Null verschiedene Constanten c, resp. c, sein, so müsste
o9(£ — wy) T- 4
durch F(zy) — c theilbar sein, was nicht möglich ist. Daraus ersieht
man, dass sich der erwähnte Ausdruck ® schreiben lässt
law —(@—a)l;

wo U, Vy, 6, ganze, rationale Functionen von Przy) sind, deren
Coefficienten Constante sind. Da u nicht identisch Null ist, so folgt:
Bei der gemachten Annahme muss G(gy) dieForm haben

Gay) = al (vy) — 4) — ble — vy) ICH (©) — by)

wo die aj, dy, a, b Constante sind, r und s irgend welche bestimmte
ganze Zahlen. Bezeichnet, wie früher, » die Dimension der Function
G(xy), so gilt entweder
n=1 (mod. 3) oder
n=0 (mod. 3).
: n— 1.. | N
Im ersten Falle ist s= —g o dm zweiten 7 — 3:
Betrachten wir nun den zweiten Fall:
2) Es sei « > 0. Setzt man in
Fvy)—n = (a—vy)*(ux+-vy) + (3—wy)(ua--"y) + 48T-UYT—1

fůr © den Ausdruck
uš — G

ně — v

ein und multiplicirt sodann mit (xs — v)?, so kommt

y(ně—v)[t(uě—6)*—4 (kě—o)(K6—v) + t,(ně—v*— |
Tao)’ —u (wor) +.. =

we tzw-H»,, zw tv; bawmwtn.

wy —

193

Dieser Ausdruck 4 muss durch R, theilbar sein. Denn setzt

man in 4 den aus
pa,

sich ergebenden Werth von y ein, so erhält man eine Function, die
blos č und n enthält. Nachdem keine algebraische Gleichung in &, 7
bestehen kann, so muss die erhaltene Function für jedes Werthe-
paar &, n verschwinden, also identisch Null sein.

Nun ist der Coöfficient von $* in R , 1: der Coěfficient von s?
in V aber

yxliu“ — tun + 12%? ] — [uu“ — uu*u + uz — (fg — n)#2].

Somit ist:
iu? — tur tn? = (8)
ý — — Ruy“ — un T uz — (3 — 4)n?).
Betrachten wir zuerst den Fall
==. 0%
Dann muss auch ti, = 0 sein; also
UX- Wy Z u (X— wy), woraus
Flwy) = [(e — wy)(ux T vy) T 2 T ny T ulíe — wy) +.
Führt man in die Function
(e — wy)(xě — v) — 6
für n die Function F(xy), für & die Function G(xy) ein, so beweist
man in derselben Weise, wie wir es früher für den Fall « = 0 gethan
haben, dass sich jene Function auf die Form bringen lässt
1 (a — vwy)G— u)+ 4),
wo %, v,, G, ganze, rationale Functionen von Fízy) sind, und die
in diesen Functionen auftretenden Cočěfficienten blosse Constante.
Da « nicht Null ist, so ist
(© — wy)jlG— v) T 4, =0.
Es muss also
s+1
0 — u (xy) — by)

durch (© — wy) theilbar sein.

(Es kann zu keinem Missverständniss führen, wenn wir für die
hier auftretenden Constanten dieselben Bezeichnungen wählen, wie
wir es sub 1) gethan haben.)

Eine der Constanten 5, muss also — f, sein; es sei
bhuz=—f,, 50 ist

al Fy) — a) de Hy) Ger tw) + at He),

Tř.: Mathematicko-přírodovědecká, 13

Zoo O v i ŠL OVA A Ve AOR B ně a o nár 209 obj ne ER Sie 8 n P sí k ob

194

In diesem Falle ist also entweder
n=2 (mod. 3) oder
n==0 (mod. 3).
I i nm 2 . : n
m ersten Falle ist s= go, m zweiten =.
Es bleibt jetzt noch der Fall zu besprechen übrig, wo sowohl
x als u von Null verschieden sind. Aus der Gleichung (8) folgt dann

en ZZCORSt. = 2:
K

Führt man in den Ausdruck

(z — wy)(ně — v) + (us — 0)

wieder für n die Function P(zy), für é die Function G(zy) ein, so

sieht man leicht wieder, dass der entstehende Ausdruck die Form hat ©

x[e — wy + 9G— ((e— wy)u +0)],

wo v,, 6,, % ganze, rationale Functionen von Flxy) sind. Ersetzt

man ferner (2 — wy)v, + 6, durch |
@—uy-t ev, +0, — er,

so sieht man, dass, da « nicht Null ist, die Function

s+1
6, — 0, = láva (xy) — by)

durch (z — wy--e) theilbar ist. Ist
Fey) — dstı
durch (© — wy —- e theilbar, also
Flvy) bs = (z— vy + JF (vy),
wo Fi(xy) eine ganze, rationale Function von «, y von der Dimen-
sion zwei ist, so ergibt sich:

Gay) = all Play) — 05) 4 BF, (vy) M(Foy) — by.

Die bisher erhaltenen Sátze lassen sich in den einen folgenden
Satz zusammenfassen:

Ist &= G(xy)

„= Fw) ©

ein Gleichun Sssystem, wo die auf der rechten Seite des
Gleichheitszeichens stehenden Functionen ganze, rationale Functionen
von x, y sind, und zwar F(xy) von der Dimension drei in Bezug
auf x, y; G(xy) von einer beliebig hohen Dimension, und hat
dieses Gleichungssystem die Eigenschaft, dass sich «,y
aus ihm als rationale Functionen von é, n ergeben, so
besteht zwischen @(xy) und F(zy) die Relation:

oe
yo a a FE a AA A

> %
S nez 9 2 0M s & 5
k l N N

byv von hohen Res ee det ode Uno l FE Te novo AR RSD Ro OA ASO
+) Be SITES Ser in er, a tů o)

195

Goy) = 4 u (Fly) — a) +P, ey) (Fey) =

Wo a, A1, dz... ar, db, bi, d,,...5, Constante und (xy) eine
bestimmte ganze, rationale Function von «, y ist, deren
Dimension kleiner als 3 ist.
Offenbar ergibt sich aus dem Gleichungssystem
&, = Brzy)
n = Hwy) 0
ebenfalls, dass © sowohl wie y rational in 6,, 7 ausdrückbar sind.
Es ist

$= aby ma) bě, 110 —b)=za+äıß,
wo «, B ganze, rationale Functionen von 7 allein sind.
Eliminirt man & aus den Gleichungen (10), so hat die sich er-
gebende Resultante R, die Form :
Re, 9,5, Rath Ya rar),
wo ß,‘, a,‘ Constante sind, weil F,(xy) von einer niedrigeren Dimen-

sion ist als Flxy); die übrigen Grössen sind, allgemein zu reden,
ganze, rationale Functionen von 9. Setzt man in

R — 8" + Mě* + B8 + ty +ms+ 0)

für $ den Ausdruck a 54b
ein, so geht R, in A,‘ über und es ist offenbar
in B woraus:

.,=0; 0,=P(ße,’ —2aa,); 0, = Bla;/B* — au/B—- a?a,‘).

Nun ist offenbar x&—v ein Theiler von

Mm T 4-

Ist also a, < 0, was dann und nur dann Statt hat, wenn

0“ Z 0 ist, so ist
08" T- Oš T 4 — Ul- 4")(6 + «“),

wo 04, €“, ©,‘ ganze, rationale Functionen von n sind. (Eventuell
können diese Functionen, aber nicht alle gleichzeitig, Constante sein.)

It a,“==0, dagegen ©,’=0, so ist

1=0; = mp’; 0, = Bla;'b— aa‘).
Es ist noch auch der Fall möglich, dass
a4 —0,"a4—0, a; entweder eine ganze;

rationale Function von 3 oder eine von Null verschiedene Constante ist.

Im letzteren Falle hat das Gleichungssystem (9) die charakte-
ristische Eigenschaft der linearen Substitutionen, nämlich, dass

13*

Ze 5

Z 0 3 Beh Goo RE EEE Vodka kc Pogo VN ra OBP Go
já u a Ň A k Ž ! h
je KČ

196

x, y sich als ganze, rationale Functionen von č, 9 aus ihm ergeben.
Hiebei hat F(xy) die specielle Form

Fy) = u(e — wy)’ T le — wy)? we T vy T,

wo Vy > — wu,
und F,(ey) =» — uwy, ferner
aG G
PO DY |
Jr dr = Const.
o "304

Es braucht wohl kaum erwáhnt zu werden, dass im Gleichungs-
system (10) zwischen F(xy) und Fi(xy), wenn letztere Function von
der Dimension 2 ist, die Beziehung besteht:

F(wy) = dFi(vy) — dy + dole — wy)(F(vy) — dz),
wo d, d,, dz, d, Constante sind.

—

14.
Die Hornsteinbank bei Klobuk.

Vorgetragen von Karl Feistmantel am 9. Márz 1883.

Die Strasse von Klobuk (bei Schlan) nach Peruz wird zeitweilig
mit einem Materiale beschottert, das ganz den Einduck hervorbringt,
als sei es aus zerkleinerten Araucaritenstámmen, die in der Gegend
in Hornstein umgewandelt vorkommen, gewonnen worden.

Die Menge, die entlang der Strasse davon angetroffen wird,
lässt indessen diese Vermuthung bald unwahrscheinlich werden, und
man gelangt bei näherer Umsicht auch an den Ursprungsort desselben.

Es ist diess eine zwischen Sandsteinschichten eingelagerte,
durchaus aus Hornstein bestehende Gesteinsschichte, die sich zwi-
schen Klobuk und Telec, nordwestlich von ersterer Ortschaft, mit
einem Streichen von Südwest gegen Nordwest verbreitet, und rechts
und links von der Strasse mittelst Ausgrabung an mehreren Stellen
zu besagtem Zwecke gewonnen wird.

Die Bank besitzt eine zwischen 0,25 bis 0,40 Mtr. wechselnde
Mächtigkeit, liegt ein bis zwei Meter tief unter der Oberfläche an
den durch die Ausbeutung zugängigen Punkten, scheint aber stellen-
weise tiefer gelegen zu sein, und wird im Hangenden und im Lie-
genden von gelblichem, etwas caolinischem Sandsteine begleitet.

a wg

ZAP

Der Hornstein ist vorwaltend dunkel, bráunlich, seltener bláu-
lichgrau gefärbt, dabei aber mannigfaltig gestreift, geflammt, von
helleren gelblichen oder weisslichen Parthien durchsetzt, oder weiss,
auch roth geflekt. Er spaltet vorwaltend senkrecht auf seine Mäch-
tigkeit, und sind Schichtungsflächen paralell seiner Lagerung nicht
entwickelt.

Die Sandsteinschichten, denen er eingelagert ist, gehören der in
der Gegend von Klobuk allgemein verbreiteten, dort, wo nicht Kreide-
gebilde auflagern, die Oberfläche beherrschenden permischen For-
mation an, und werden háufig mit solchen von braunrother Fárbung,
zwischen denen einzelne Kalksteinschichten eingeschaltet liegen, ab-
wechselnd gefunden.

Vielfach werden in denselben ebenfalls in Hornstein umgewan-
delte Stammbruchstücke der Gattung Araucaroxylon angetroffen, und
können in der Gegend von Klobuk, bei Trebiz, Kleinpaletsch und
Lisowitz gesammelt werden.

Die Hornsteinbank liegt sonach im Bereiche permischer Schich-
ten, und ist ein Glied derselben. Ich habe derselben bei mehreren
Besuchen Aufmerksamkeit gewidmet; die Hoffnung, unter den aus
ihr abstammenden Gesteinsstücken irgend welche zu entdecken, die
ihrer äusserer Gestaltung nach mit Araucaritenstämmen in Vergleich
gebracht werden könnten, ging aber nicht in Erfüllung.

Bei näherer Untersuchung des Gesteins zeigten sich indess
mehrfach an dessen Bruchflächen Stellen, die Ähnlichkeit mit Pflan-
zenresten besassen; namentlich kamen an solchen, einer Klůftung
zugewendet gewesenen Flächen, die dann oft mit einem schwachen
Überzuge eines weisslichen Kieselsinters versehen sind, die Spuren
kleiner Stengelbruchstücke, unbedeutende Blattfragmente, darunter
solche, welche deutlich parenchymatisches Zellengewebe erhalten be-
sitzen, zum Vorschein, und ausserdem häufiger zu Bündeln vereinigte
Fasern, aufgelöste Holzzellenparthien, theils mit unbewaffnetem Auge,
besser mit Hilfe der Lupe in der quarzigen Masse eingebettet, und
unregelmässig in ihr vertheilt zu erkennen. Ähnliche Erscheinungen
wurden auch mehrfach auf frischen Bruchflächen im Innern des
Gesteins beobachtet.

Endlich gelang es auch, deutliche Abdrücke von Pflanzenresten
im Gesteine zu entdecken. Sie müssen äusserst selten erhalten
geblieben sein, da es trotz öfterem, lange fortgesetztem Nachforschen
in dem an Ort und Stelle in genügender Menge vorräthigen Materiale
bis jetzt bloss glückte, zwei solche heraus zu finden.

P Ass Z;
en

ET RER
&

Der eine Abdruck ist ein kleines und wenig scharf erhaltenes
Bruchstück einer Fieder von einem Farnwedel, dessen einzelne Blätt-
chen auf gelblich grauer Quarz-Unterlage mit gut erkennbarem Mit-
telnerve und theilweise noch unverletztem Umfange, aber nicht mehr
mit sichtbaren Seitennerven sich darstellen, und der am wahrschein-
lichsten einem Wedel von Cyatheites arborescens entstammen dürfte.

Der zweite Abdruck ist ein grösseres, 5 Ctmr. langes, 2 Ctmr.
breites Rindenstück, das in bráunlichen Hornstein umgewandelt,
theilweise an seiner Oberfläche mit Eisenoxydhydrat überzogen sich
zeigt. —

Die ganze Oberfläche des Rindenstückes ist dicht mit spiral,
im Quincux gestellten rundlichen Narben besetzt. Die Narben ragen

» merklich über die Rindenoberfläche hervor, wie kleine Knöpfchen,
mit einem sehr kurzen schwächeren Stiele über dieselbe sich erhe-
bend. Zwischen ihnen ist die Rinde stellenweise etwas wellig parallel
gestreift, oder fein gerunzelt. Die Entfernung der Narben ist bei
den zunächst benachbarten nach allen Seiten gleich weit, so dass
je vier derselben in die Ecken eines gleichseitigen, ein wenig ver-

schobenen Rechteckes fallen. Indessen schon so weit das Rinden-
stück in dieser Beziehung deutlich erhalten vorliegt, ändert sich die
Entfernung der einzelnen Narben von einander, und ist dieselbe aus
einer grösseren allmälig in eine geringere übergehend. Einzelnweise
sind die in der Richtung einer Parastyche über einander folgenden
Narben durch eine schwach angedeutete, wenig hervorragende Linie
mit einander in Verbindung gesetzt.

So unvollkommen der ganze Abdruck ist, der sich als solcher
der inneren Rindenschichte darstellt, so lässt er doch seine Zuge-
höriekeit zu den Selagineen nicht verkennen; und so wenig die
Narben, die Überreste der in die Blattpolster der Rinde übertretenden
Fibrovasalstränge, deutlich erhalten sind, so ist doch an mehreren
derselben eine Gliederung aus zwei Theilen ersichtlich, und zeigt
sich diese bei den übrigen nur durch den Verkieselungsprocess in
eine einzige, ungegliedert sich darstellende unregelmässig rundliche
Narbe verwischt. |

Diese Beobachtung, nachdem bei Lepidodendreen die Blattin-
sertion auf der inneren Oberfläche der Rinde stets nur ein einfaches,
meist länglich sich darstellendes Mal, bei Sigillarien aber ein dop-
peltes zeigt, in Gemeinschaft mit der Anordnung der Narbe und der
gerunzelten Oberfläche der Rinde lässt am wahrscheinlichsten in dem

199

gefundenen Abdrucke das Decorticat einer Sigillaria, und zwar aus
der Gruppe der Leiodermaria erkennen.

Ausserdem werden nicht selten einzelne Stellen an den Gestein:
stücken gefunden, die in ihrem Äussern, längsfasrig, ungleich bü-
schelförmig überzogen, die einzelnen Fasern mit kleinen Quarzkörn-
chen dicht besetzt, obwohl immer nur von beschränkter Ausdehnung,
vielfach an ähnliche Erscheinungen bei verkieselten Araucariten-
Stämmen erinnern, und im gleichen Sinne gedeutet werden dürfen.

Eine Untersuchung des Gesteins in Dünnschliffen gab noch wich-
tigere Aufschlůsse. Dabei kamen, unter dem Mikroskope betrachtet,
vorwaltend hin und her gewundene, unregelmässig eingelagerte, pa-
ralell fasrige oder wirr durcheinander geflochtene Gebilde zum Vor-
schein, die alle Ähnlichkeit mit in Auflösung begriffenem Holzgewebe
zeigten, dabei häufig die Zellwände deutlich erhalten, und deren
Ausfüllung durch dunklere Substanz erfolgt. Zumeist sind die ein-
zelnen Gruppen derselben von bräunlicher amorpher Quarzmasse
unterbrochen und von einander getrennt.

Die Gruppen derartiger oft ziemlich umfangreicher Bündel be-
sitzen zumeist das Ansehen gut erhaltener einfacher Prosenchym-
zellen; es fehlen aber zwischen ihnen solche nicht, in denen dieselben
deutlich mit in Doppelreihen gelagerten, spiral gestellten, dicht an
einander schliessenden Tüpfeln fast durchaus besetzt sind, die sonach
ihre Natur als Coniferen-Tracheiden und zunächst von Araucariten
abstammend erkennen lassen.

Anderseits kamen nur unvollkommene, an jene, in verkieselten
Araucariten-Stämmen mit mangelhaft erhaltener Struktur oft zu beo-
bachtende mit Quarz ausgefüllte Zellen, erinnernde Gebilde zum
Vorschein, oder es wurden in der mehr peluciden Hornsteinmasse
dunklere, an den Rändern in unregelmässig auslaufende Fäder endi-
gende, rundliche Gruppen beobachtet.

Die Hornsteinbank von Klobuk schliesst sonach zahlreich, theils
mit freiem Auge erkennbare, theils bei mikroskopischer Untersuchung
sich kundgebende Pflanzenreste ein; durch die bestimmbaren Funde —
sind Vertreter der Farne, der Selagineen und der Gymnospermen,
sämmtlich Landpflanzen, nachgewiesen. Letztere beiden Classen sind.
durch eine Sigillaria und eine nicht näher bestimmbare Art Arau-
caroxylon angezeigt.

Sämmtliche Pflanzenreste erscheinen zumeist in zerbröckeltem,
verworrenen, theils in gewisser Weise in einem in Auflösung begrif-
fenen Zustande, als Fragmente und Holzsplitter oder ausgelöste Fa-

aan = ee 2
er oak R 1

REIT EM VK Já DY AJ UN RR Mal 28 ER EEE, IRRE eh Aral Fr has u
ký © : 3 ‚ R U : SUDER
ef r x * k S né 1 Vy

200

serbůndel unregelmässig und wirr im Gesteine eingehůllt, nicht pa-
rallel schichtenweise gelagert.
Eine in allmäliger Zerstörung und im Vermoderungsprocesse

begriffene locale Anhäufung von Vegetabilien unter dem Einflusse

einer langsam fortschreitenden Kieselsäure-Infiltration scheint die
Entstehung dieser Hornsteinbank vermittelt zu haben.

In östlicher Richtung ist die Verbreitung dieser Hornsteinbank
wohl bis in die Nähe von Klobuk bekannt geworden, darüber hinaus
aber ist sie nicht mehr weiter nachgewiesen.

Dagegen geht östlich vom Dorfe, an dem Fahrwege von der
dortigen Zuckerfabrik gegen Čeratic und in die daselbst befindliche
Berglehne aufsteigend, eine schwärzliche Gesteinsschichte zwischen
Sandsteinen eingeschaltet zu Tage, die ebenfalls bei einem Streichen
von West gegen Ost ein etwas gegen Nordost gerichtetes geringes
Verflächen besitzt.

Bei näherer Untersuchung findet man, dass diese Schichte aus
einzelnen schwachen Lagen einer meist mulmigen Kohle besteht,
unterbrochen durch dünne Schichten einer vorwaltend quarzigen
kohlehältigen Materie, die sich gegen das Hangende der ganzen

> Schichte mehr concentrirt, und dieselbe hier etwas mächtiger ent-

wickelt abschliesst.

Diese kohlenhältigen dire am Stahle funkend, brechen
sehr leicht senkrecht auf ihre Lagerfläche in kleine Stücke, sind
nicht rein schwarz, sondern durchaus dunkelbraun gefärbt, und
brennen sich im Feuer hellgrau.

Im nächsten Hangenden, unmittelbar über der obersten quarzig-
kohligen Schichte, tritt etwas kalkhältiger Schieferthon auf, in wel-
chem Pflanzenreste zumeist verworren durcheinander liegend und in
Bruchstücken vorkommen, unter welchen die Spuren von Calamiten
und Fiederchen von Cyatheites arborescens bestimmbar waren, und
zwischen denen einzelne zerstreute Fischschuppen erschienen; im
Liegenden wird die kohlige Schichte, die im Durchschnitte eine
0,25—0,30 Meter betragendie Mächtigkeit besitzt, von wenig mächti-
gen grauen Lettenschiefer begleitet, der eben so Spuren von Pflan-
zenresten nur in Fragmenten eingeschlossen enthält.

Auch die quarzigkohligen Lagen der Schichte lassen Spuren
von Pflanzenresten häufig genug erkennen. Solche zeigen sich zu-
nächst als dicht übereinander liegende, paralell gestreifte Bruch-
stücke von Stengeln oder Blättern, und als unregelmässig ausgebrei-
tetes Fasergewebe, das Gestein nach allen Richtungen durchsetzend

201

und verworren eingelagert, und nur an einer Stelle gelang es, einen
ziemlich deutlichen Abdruck einer Stigmaria zu finden.

Die weitere Überlagerung besteht aus mehrere Meter mächtigen,
etwas caolinischen, hellgelblich, oder grünlich gefärbten Sandsteinen,
über denen eine schwache Lage plattig brechenden Kalksteins aus-
gebreitet ist.

Im Liegenden unter der grauen Lettenschichte treten ebenfalls
Sandsteine auf, die aber bald in solche von rothbrauner Färbung
und mit thonigen glimmerreichen Schichten wechselnd übergehen,
und ebenfalls Kalk in zwei schwachen, etwas von einander entfernten
Bänken zwischen sich einschliessen.

Die kohligquarzige Gesteinslage befindet sich diesemnach eben-
falls im höheren Niveau der permischen Schichten.

Ihre Horizontalverbreitung ist sowohl im Verflächen gegen Nord,
wie im Streichen gegen Ost auf grössere Entfernung nachgewiesen.
Schurfarbeiten, durch dieselbe angeregt, wurden nördlich von Klobuk,
in der Nähe des dortigen Bahnhofes, und östlich von Klobuk unter-
nommen. Hier wurde nach Durchsinkung der zu oberst gelegenen
Kreideschichten in einer Mächtigkeit von circa 4 Metern, abwechselnd
in gelblichen und rothen Sandsteinen und Schieferthonen abgeteuft,
und in nahezu 17 Metern Tiefe eine etwas kohlige Schichte erreicht,
die aber wegen ihrer vorwaltend verquarzten Beschaffenheit nicht
abbauwürdig war. Es ist kein Zweifel, dass die bei Klobuk zu Tage
ausgehende Bank kohligen Gesteins angetroffen wurde.

Die Fortsetzung derselben gegen West, in der Richtung gegen
die dort verbreitete Hornsteinbank wurde nicht untersucht. Wenn
man aber die kurze Entfernung beider von einander, und ihre Ein-
lagerung zwischen gleich beschaffenen Sandsteinen in Erwägung
zieht, so liegt die Vermuthung nahe, und ist nicht ganz ungerecht-
fertigt, dass in beiden nur die in etwas abweichender Weise zur
Entwickelung gelangten Parthieen einer und derselben Ablagerungs-
schichte bestehen könnten.

Es gewinnt diese Vermuthung an Wahrscheinlichkeit eben so
durch die übereinstimmende Art und Weise, in welcher im Horn-
steine und in der quarzigkohligen Schichte die Überreste von Pflan-
zentheilen halb aufgelöst, zerfasert, in Splittern und mannigfaltigen
Bruchstücken eingeschlossen vorkommen, unter denen Holzgefäss-
bündel und zu einer Art Araucaroxylon zuzuzählende Zellengruppen
sich zu erkennen geben, wie durch die bestehende Verkieselung aller

ee 2
ae a

202

dieser vegetabilischen Theile selbst an beiden Punkten, und durch
den gleichen Horizont, in welchem beide sich befinden..

Zwar werden bei der Hornsteinbank die im unmittelbaren Han-
genden und Liegenden der kohligen Schichte bemerkten thonigen
Gesteinslagen vermisst, waren wenigstens an den der Beobachtung
zugängigen, geöffneten Stellen nicht zu erkennen, und bestand bei
derselben sowohl die Überlagerung als Unterlagerung lediglich aus
Sandstein; doch lehrt die Erfahrung häufig genug, dass derlei, na-
mentlich wenig mächtig entwickelte Begleitschichten im Verfolge
ihres Streichens nicht selten auskeilen, wie denn selbst die oft mäch-
tigen Schieferthonlagen im Hangenden der tieferen carbonischen
Kohlenflötze verschwindend, und das Kohlenflötz streckenweise un-
mittelbar von den sonst erst höher lagernden Sandsteinen bedeckt
angetroffen wird.

Ferner ist bei der Hornsteinbank, die fast in einer Ebene in
geringer Teufe erschlossen ist, und unter welche bei Gewinnung des
Schotters nicht hinabgegangen wurde, ausser den sie einschliessenden,
schon erwähnten Sandsteinen, die Schichtenreihe weder im weiteren
Hangenden, noch in das Liegendé hinab an Ort und Stelle zugängig.

Eine Begehung der Umgebung jedoch in nördlicher und in
südlicher Richtung führt bald zu der Überzeugung, dass auch über
ihr, wie über der kohligen Schichte, wo diess durch günstigere Situa-
tion fast mit einem Blicke zu übersehen ist, schwache Kalkbänke,
und unter ihr rothgefärbte Sandsteine mit schwachen Kalkeinlage-
rungen nicht fehlen, so dass auch in Bezug auf die Stellung der beiden
Schichten zwischen anderen eine gewisse Übereinstimmung besteht.

Die Hornsteinbank zu Klobuk und die östlich von ihr sich
verbreitende verkieselte Kohlenbank scheinen sonach unter Einfluss
und Mitwirkung zahlreicher in Auflösung und Zersetzung begriffener
Vegetabilien entstanden, und unter Verhältnissen abgelagert zu sein,
welche die Vermuthung unterstützen, dass sie eine, an den entge-
gengesetzten Enden in abweichender Weise zur Ausbildung gelangte,
zweierlei Facies darbietende Gesteinsschichte darstellen, worin ge-
wissermassen ein Analogon zu den, in zweierlei Weise erhaltenen
Stammresten von Araucarites, nämlich ausschliesslich in Hornstein
oder zugleich mit Kohle imprägnirt, wie solche ebenfalls im Bereiche
derselben Schichtengruppe bekannt sind, erkannt werden kann.

203

15.

Neue Beiträge zur Algenkunde Böhmens.

Vorgetragen von Prof. Dr. Ant. Hansgirg am 9. März 1883.

Seitdem ich an dieser Stelle die ersten Beiträge dieser Art
veröffentlicht habe, war ich bemüht, so viel als möglich böhmische
Algen zu sammeln. Was an Ort und Stelle nicht richtig bestimmt
werden konnte, wurde in Präparaten conservirt und abgebildet, so
dass eine nachträgliche Bestimmung leicht möglich war. Dieses ältere
Material habe ich nun zunächst bearbeitet, ausserdem war es mir
aber auch noch möglich, in den letzthin verflossenen Monaten einige
der nachstehend verzeichneten Algenarten zu sammeln.

Wie vor zwei Jahren, so habe ich mich heuer abermals über-
zeugt, dass viele Arten dieser Cryptogamen, trotzdem sie durch ihre
feine Struktur zur Überwinterung wenig geeignet zu sein scheinen,
dennoch selbst die strengste Winterkälte ertragen können. Ich liess
nämlich die von mir im Zimmer kultivirten Algen einigemal gänzlich
einfrieren und war nicht wenig überrascht, einzelne von den einge-
frorenen, nachdem das Eis wieder geschmolzen war, weiter vegetiren
zu sehen.*)

Leider sind in der náchsten Prager Umgebung nicht viele Órt-
_ lichkeiten zur Ansiedelung für seltenere Algen geeignet, weil aber
selbst diese Lokalitäten zur Zeit noch nicht genügend erforscht
worden sind, so war es mir möglich, hier auch im Winter nicht ganz
ohne Erfolg zu sammeln.

Wie die meisten Phanerogamen und Cryptogamen, so sind auch
die Algen im Grossen und Ganzen an gewisse klimatische, physika-
lische und chemische Bedingungen gebunden, so dass einige nur an
der Luft, der überwiegend grösste Theil aber nur im Wasser vege-
tiren kann. Die Mehrzahl dieser Wasseralgen lebt in klarem süssem
Wasser, einige kommen aber nur in salzigem, eisenhaltigen, oder
viel organische Substanzen enthaltendem Wasser vor; die meisten
Wasseralgen leben im kaltem, einige (sog. Thermalalgen) in warmem
Wasser, Manche Algen bevorzugen schnell fliessendes, klares Wasser,

*) Am wenigsten schienen durch die Kälte angegriffen: Cladophora fracta, Spi-
rogyra setiformis, Leptothrix aeruginea, Desmidium Schwartzii, Conferva
bombycina, Zygnema, Mesocarpus, Vaucheria und andere gemeine Wasser-
algen, die auch in der freien Natur im Eiswasser ganz gut vegetiren.

204

andere wieder stille und stagnirende Gewässer. Doch enthält fast
jede Lache, jeder Teich, verschiedene Wassergräben, Tümpel, Sümpfe,
Seen etc. ihre eigene Algenvegetation oder doch einzelne diese Loka-

. litäten charakterisirende Species. Viele Algenarten findet man nur

zur bestimmten Jahreszeit, einige schon zeitlich im Frühjahre, die
meisten im Hochsommer und manche noch im Herbste. Eine grosse
Anzahl der überall verbreiteten Algenarten kann man zur jeden Zeit
beobachten; manche Species sind aber nicht nur an die Jahreszeiten
gebunden, sondern erscheinen manchmal ebenso unerwartet, als sie
wieder verschwinden. Wie in künstlichen Aquarien, so kann man
auch in der Natur öfters beobachten, dass einzelne Algenarten kaum
eine Dauer von einigen Wochen haben und rasch verschwinden, na-
mentlich durch das Überhandnehmen einer anderen Art oder in Folge
chemischer u. a. Einflüsse.

Was nun die nachstehend verzeichneten Algenarten betrifft,
welche ich an ihren betreffenden Standorten selbst gesammelt und
meist im frischen Zustande untersucht und bestimmt habe, so will
ich hier zuerst diejenigen selteneren Arten hervorheben, welche aus
Böhmen bisher nicht bekannt geworden sind und durch welche auch
einige Lücken meiner ersten drei Beiträge etwas ausgefüllt werden.
Es sind: Chroococcus helveticus Näg., Hypheotrix subtilissima Rabh.,
olivacea Rabh., Beggiatoa leptomitiformis Trevis., Phormidium amoe-
num Ktz, Chamaesiphon confervicola A. Br., Nostoc lacustre Ktz.,
coeruleum Lyngb., inundatum Ktz., Cylindrospermum riparium Ktz.,
Gloeotrichia angulosa Ag. Schizosiphon Meneghinianus Ktz., Eremo-
sphaera viridis D. By., Pleurococcus dissectus Näg., Chlorochytrium
Knyanum Cohn et Szymp., Dictiosphaerium reniforme Bulnh., Coela-
strum microporum Näg., Sphaerozosma secedens D. By., Euastrum
gemmatum Bréb., Staurastrum echinatum Breb., aculeatum Menegh.,
Spirogyra inflata Rbh., communis Ktz. b) subtilis, condensata Ktz.
b) Flechsigii, Mesocarpus gracilis Krch., parvulus Hass., Rhizoclonium.
salinum Ktz., Microthamnion Kůtzingianum Nág.

Doch ist noch so manche Algengattung und viele Species, die
in Böhmen wohl verbreitet sind, noch gar nicht in unserem Gebiete
vorgefunden worden und es bleibt in dieser Hinsicht noch ein weites
Feld für künftiges Sammeln, Beobachten und Forschen übrig.

I. Phycochromophyceae Rbh.

Chroococcus helveticus Näg. In den torfigen Sümpfen
bei Bechovic unter anderen Algen.

205

Chroococcus minutus Näg. Unter anderen Algen in den
' Sümpfen bei Oužic nächst Kralup, nicht selten; ebenso in den Sim-
pfen an der Bahn bei Ouval.

Polycoccus punctiformis Ktz. (Microcystis punctiformis
-© Krch.) Auf nasser Erde mit Oscillaria tenuis und einigen anderen,
auf feuchtem, schattigem Boden vorkommenden Algen an der Nord-
seite des Žižkaberges und im Baumgarten bei Prag, ebenso nächst
Kralup hie und da zahlreich.

Leptothrix rigidula Ktz. In stehenden Gewässern in der
nächsten Umgebung von Prag nicht selten. So z. B. an verschie-
denen Fadenalgen aus den Tümpeln auf der Kaiserwiese nächst
Smichov und bei Košíř; an Algen aus dem sog. Libuša-Bade bei
Pankrac nächst VySehrad, im sog. Kanal’schen Garten, bei Chuchel-
bad u. a. Auch an verschiedenen Algen aus den Sümpfen bei Bě-
chovic, Oužic nächst Kralup und an Spirogyra crassa aus den Elbe-
Tůmpeln bei Neratovic, Lobkovic und Houška náchst Brandeis; bei
Klecánky an der Moldau.

Diese Leptothrixart war an der Oberfláche verschiedener Faden-
algen (Spirogyra, Oedogonium u. a.) entweder blos mit dem End-
theile angeheftet oder sie war um diese mehr oder weniger spiral-
förmig gewickelt. Auch an der Oberfläche von Gloiotrichia durissima
beobachtete ich sie meist nur epiphytischh Doch habe ich diese
Leptothrixart auch in kleinen Bündeln (zu 4—5) in leeren Scheiden
dieser schleimigen Alge halb endophytisch lebend vorgefunden. Auch
im Lager verschiedener schleimigen Algen (Chaetophoreen, Diato-
meen u. a.), sowie in der gallertigen, im Wasser aufquellenden Sub-
stanz, in welcher die Eier der Amphibien eingeschlossen sind, oft
mit Oscillaria gracillima und O. aerugineo-coerulea, in den Intercellu-
larräumen und im Innern von Parenchymzellen der Blätter verschie-
dener Wasserpflanzen (Lemna, Carex, verschiedener Gräser) habe ich
diese Alge meist überwinternd angetroffen. Bemerkenswerth scheint
mir noch das völlig endophytische Vorkommen dieser Leptothrix im
Innern von Zellen einiger Oedogoniumfáden. Ich beobachtete diese
Alge, das ganze Lumen der Wirthzelle erfüllend, nur in den ober-
sten vegetativen Zellen junger Oedogoniumfäden, die an der Spitze
ein entleertes Oogonium trugen, durch welches, d. i. durch eine kleine
Öffnung unter diesem Oogonium vermuthlich diese Leptothrixart in
die oberste vegetative Zelle des ganzen Fadens leicht einschlüpfen
konnte.*“)

*) Aus der lehrreichen Correspondenz mit H. Dr. Prof. Ferd. Cohn in Breslau
sowie aus dessen Beitrágen zur Biologie I. 2. p. 105, habe ich erfahren,

P BE a Se o c RZ dB rin K a 7 LO K0 ot RE aj ob Zar k r p
a Zoo es Mb s k
4 : ta

206

Hypheotrix tenuissima Rbh. Auf feuchter Erde mit
Chthonoblastus Vaucheri und Ulothrix flaccida an ul Stellen
nächst Kralup recht zahlreich.

Hypheothrix subtilissima Rbh. An feuchten Mauern,
Steinen meist mit Pleurococcus und Chlorococcum humicola in der
Umgegend von Prag nicht selten, z. B. hinter dem gew. Kornthor
nächst Bruskathor, bei Wolsan, an dem Viaduct der Staatsbahn auf
der Hetzinsel, nächst Cibulka bei Chuchelbad u. a.

Hypheothrix olivacea Rbh. In einem Brunnen in der
sog. Jeneralka nächst Prag und bei Oužic nächst Kralup.

Beggiatoa leptomitiformis Trevis. In stehenden Ge-
wässern bei Oužic unter Oscillaria gracillima in grosser Menge, in
einem Schanzgraben unter Lyngbya obscura Ktz. hinter dem gew.
Kornthor bei Prag.

Oseillaria tenerrima Ktz. In einem Bächlein mit ziemlich
schmutzigem Wasser bei Oužic nächst Kralup nicht sehr häufig, auch
unter verschiedenen Algen von Kundratic, Hlubocep, Troja u.a. bei Prag.

Oscillaria gracillima Ktz. An verschiedenen Wasser-
pflanzen in den Sůmpfen bei Ouzic nächst Kralup, bei Běchovic, im
Wolsaner Teiche bei Prag, bei Lobkovic und Königgrätz an der Elbe.

Oscillaria antliaria Jürg. An feuchtem Lehmboden
nassen Mauern u. a. Stellen in der nächsten Umgebung von Prag
verbreitet z. B. im botan. Garten am Smichow, häufig im Nusler
Thale, nächst Lieben, im Baumgarten, bei Chuchelbad u. a., ebenso —
um Kouřím und in Lobkovic an der Elbe. |

Oscillaria tenuis Ag. a) viridis Ktz. In grosser Menge in
den Tümpeln bei Podol und im Šárkathale. b) limicola Ktz. An
feuchtem Lehmboden bei Wran an der Moldau, an Steinen in einem
Bache im Walde bei Krč nächst Prag und an einem Wehr bei Hlubočep,
in der Jenerälka bei Prag und nächst Kourim reichlich.

Oscillaria Frölichii Ktz. var. dubia. Unter anderen
Algen aus der Umgebung von Königgrätz, Leitomyšl und Wichstadtl;
var. ornata bei Lichtenau an der Adler.

Phormidium amoenum Ktz. In Pfützen und Gräben bei
Prag und Pastvin nächst Wichstadtl nicht selten.

dass einzelne endophytisch lebende Leptothrixarten schon von anderen
Botanikern beobachtet worden sind. Cohn selbst beobachtete eine ähnliche
Leptothrixart (wenn nicht dieselbe) in Lemna trisulca, wo sie auf der Innen-
wand einer anderen Alge (Chlorochytrium Lemnae) knäuelartige Nester

bildete.

207

— Phormidium inundatum Ktz. An feuchten Mauern, na-
- mentlich in der Nähe der Wasserkásten in Prag hie und da reichlich,
_ ebenso im Baumgarten bei Prag.
| Chthonoblastus Vaucheri Ktz. (Microcoleus terrestris
b) Vaucheri Krch.) Auf nackter, feuchter Erde, meist auf Lehmboden

in der Prager Umgebung stellenweise sehr verbreitet, z. B. auf dem
grossen Exereirplatz bei dem Invalidenhause nächst Karolinenthal.
_ Auch in der Umgegend von Roztok und Kralup nicht selten.
Chamaesiphon confervifola A. Br. An Chantransia bei
- Kronstadt an der wilden Adler spärlich, an Cladophora ridigula Ktz.
aus dem Teiche im Walde bei Kundratic nächst Prag in grosser
Menge.

Nostoc lacustre Ktz. (N. piscinale Bor.) In einem Schanz-
graben hinter dem gew. Kornthor bei Prag nicht sehr zahlreich.

Nostoc coeruleum Lyngb. An Wassermoosen bei Kačín

nächst Kuttenberg mit Mastigonema aerugineum Krch., auch in den

- Sůmpfen bei Ouval.

: Nostoc inundatum Ktz. In stagnirenden Gewässern bei
Ouzic nächst Kralup ziemlich reichlich, ebenso in den Sümpfen an
der Bahn bei Ouval.

| Cylindrospermum riparium Ktz. In Wassergräben bei
Houska nächst Brandeis an der Elbe, unter anderen Algen zerstreut;
auf feuchter Erde in Blumentöpfen im botan. Garten am Smichow
mit Cyl. macrospermum.

Gloiotrichia angulosa Ag. Im gew. Čeperka-Teiche nächst
Pardubic.

Schizosiphon MeneghinianusKtz. (Calotrix Meneghiana
Krch.) In den Salzwassersümpfen an der Bahn bei Oužic nächst
Kralup nicht selten. |

Scytonema cinereum Menegh. Auf feuchtem Boden und
Steinen an den Ufern der Salzwassersümpfe bei Oužic nächst Kralup
stellenweise zahlreich, ebenso auch in der näheren Umgebung von
Prag z. B. bei Wolsan, im Baumgarten bei Roztok u. a. oft mehr
oder weniger vom Kalke incrustirt; sehr reichlich an Wänden einiger
Warmhäuser im botan. Garten am Smichow und im Prager Vereinsgarten.

II. Chlorophyllophyceae Rbh.
Eremosphaera viridis D. By. In den Sümpfen bei Bě-

- chovic mit Chlorococcum infusionum, verschiedenen Desmidiaceen

u. ä. recht zahlreich.

no Z O KAY 1 "PR En. Mall ra ans land a) 70) ově © V py MPT Nák sí nr ig PRSY RE m N Ep ER ho
RS NE TEN Až o RE Un past Aero by zo ET T ER
% R & ká A 1 ER: V RN ke 9 EEE Bi ke ZA K a A 2
- . z ba « i r

208

Pleurococcus minor Rbh. (Pleurococcus vulgaris) 5) minor ©
Krch. Scheint viel seltener als Pleurococeus vulgaris Menegh. bei uns
verbreitet zu sein. Bei Prag z. B. bei Chuchelbad und hinter dem gew.
Kornthore an feuchten Mauern und Brettern hie und da zerstreut.

Pleurococcus dissectus Näg. Aneinigen feuchten Mauern
an der Nordseite des Žižkaberges bei Prag häufig.

Pleurococcus miniatus Näg. Anden Wänden eines Warm-
hauses im Prager Vereinsgarten und im botan. Garten am Smichow
reichlich, ebenso in einem Warmhause im Garten am Hirschgraben.

Chlorochytrium Knyanum Cohn et Szym. In Lemna
minor aus dem Teiche bei Wolšan, aus den Schanzgräben und aus
dem sog. Libuša-Bade nächst Prag, auch bei Neratovic an der Elbe
spärlich.

Chlorococcum infusionum Menegh. (Protococcus in-
fusionum Schrank.) In stehenden Gewässern bei Prag und Königgrätz
zerstreut, bei Prag z. B. im sog. Libuša-Bade nicht selten; sehr
zahlreich in den Sümpfen bei Běchovic und Ouval.

Dictyosphaerium reniforme Bulnh. Unter anderen
Algen aus den Sümpfen bei Oužic nächst Kralup und Neratovic an
der Elbe nicht sehr zahlreich.

Coelastrum microporum Nág. Unter Scenedesmus, Rha-
phidium u. a. Algen aus der náchsten Umgebung von Prag, die ich
lángere Zeit im Zimmer bewahrte, nicht selten.

Sphaerozosma secedens D. By. In den torfigen Sümpfen
an der Bahn bei Ouval und in stehenden Gewässern aus der Um-
gebung von Königgrätz unter anderen Algen zerstreut.

Cosmarium margaritiferum Menegh. In Wassertüm-
peln bei Prag, Běchovic, Ouval, Sadská, Neratovic u. a. unter an-
deren Algen háufig.

Euastrum ansatum Ralfs. (Euastrum Ralfsii Rbh.) Diese
Enastrum-Art fand ich in torfigem Wasser bei Ouval und Běchovic
nächst Prag und bei Lichtenau an der Adler recht zahlreich.

Pleurotaenium baculum Bréb. In den torfigen Sümpfen
an der Bahn bei Ouval und Běchovic viel zahlreicher als P. tra-
becula Näg.

Euastrum gemmatum Bréb. In den torfigen Sümpfen an der
Bahn bei Ouval mit E. verucosum u. a. recht zahlreich.

Staurastrum aculeatum Menegh. In den torfigen Süm-
pfen an der Bahn bei Ouval unter anderen Desmidiaceen.

i MO BOS i ný
P Da NR oo O a

209

Staurastrum echinatum Bréb. In sumpfigen Gewässern
aus der Umgebung von Lichtenau an der Adler unter anderen Algen

— (Bulbochaete, Raphidium, Euastrum etc.) zerstreut.

Spirogyra inflata Rbh. In stehenden Gewässern in der
Umgebung von Königgrätz verbreitet.

Spirogyra Weberi Ktz. ampl. 5b) elongata Rbh. Unter
anderen Spirogyren im sog. Libusa-Bade bei Pankrac nächst Prag
spärlich; a) genuina Krch. In den Wassergráben an der Bahn bei
Neratovic.

Spirogyra communis Ktz. b) subtilis Rbh. Im sog. Libuša-
Bade bei Pankrac; a) genuina Krch. in den Sümpfen bei Vysočan.

Spirogyra longata Ktz. a) genuina. In den Tümpeln an
der Moldau bei Hlubočep, in stehenden Gewässern bei Oužic zahlreich.

Spirogyra condensata Ktz. b) Flechsigii. In Wasser-
gráben bei Lissa in Gesellschaft von anderen Fadenalgen ziemlich
häufig.
Zygnema cruciatum Ag. Im Elbthale bei Alt-Bunzlau,
© Lissa und Sadská sehr verbreitet; ebenso auch in der nächsten Um-
gebung von Prag.

Zygnema stellinum Ag. (Z. stellinum a) genuinum Krch.)
In Tümpeln bei Chrbyně am Lodenitzer Bache nächst Unhoscht, in
den Sümpfen bei Běchovic, bei Brandeis, Neratovic, Königgrätz an
der Elbe zahlreich verbreitet, ebenso bei Prag in den Sůmpfen bei
Vysočan u. a.

Zygnema Vaucheri Ag. c) tenue und d) subtile (Z. stel-

linum ce) tenue und d) subtile Krch.) Bei Pastvín an der wilden Adler;

d) auch in der Umgebung von Königgrätz.

| Mesocarpus gracilis Krch. (Mougeotia gracilis Ktz.) In
der Umgebung von Prag, in stagnirenden Gewássern nicht selten,
z. B. in den Sůmpfen bei Vysočan, in den Schanzgráben u. a., aber
nie fructificirend.
Mesocarpus parvulus Hass. In den Sůmpfen bei Bě-
chovic und Ouval mit zahlreichen Desmidiaceen.
Staurospermum gracillimum Ktz. In stehenden Ge-
wássern in der náchsten Umgebung von Prag stellenweise reichlich,
auch im sog. Libuša-Bade bei Pankrac unter anderen Fadenalgen
und in den stagnirenden Gewássern bei Oužic náchst Kralup.
Zygogonium ericetorum Ktz. Auf feuchter Erde zwischen
Moosen in einem Walde oberhalb Molitorov náchst Kouřím.
Tř.: Mathematicko-přírodovědecká. 14

s fe, dej o boy SK dod ES ee di, RST, RR N ED Ye Fa Ta a ka O M zd
v ; + 3 sa ki

210

Conferva bombycina Ag. In der typischen Form auch bei
Lissa an der Elbe, bei Königgrätz in einigen Wassertümpeln, in der
Fasanerie bei Smečno, in stehenden Gewässern vieler Schanzgräben
bei Prag, in den Sümpfen bei Vysočan, im Särkathal, bei Podol, Roztok
u. a. massenhaft.

Conferva bombycina Ag. d) elongata Rbh. In Wasser-
gráben, Bächen u. a. um Wichstadtl, Lichtenau, Bärnwald und Kron-
stadt mit der typischen C. bombycina und var. pallida (C. pallida
Ktz.) sehr verbreitet.

Rhizoclonium fontinale Ktz. Unter Ulothrix und anderen
Fadenalgen aus der Umgegend von Wichstadtl nicht sehr häufig; an
einem Brunnen im sog. Hirschgraben am Hradschin in Prag zahlreich.

Rhizoclonium salinum Ktz. In den SAIRESERERDENER
bei Ouzie nächst Kralup in grosser Menge.

Cladophora insignis Rbh. Im Bache in der wilden Šárka
bei Prag mit Cladophora glomerata, in einem Báchlein in der Felsen-
schlucht bei Závist und Zwol náchst Wran an der Moldau auch in
dem Teiche bei Hloubětín, in der Umgebung von Peček und Kouřím
nicht selten.

Ulothrix subtilis Ktz. a) genuina. In einem Brunnen an
der Nordseite des Žižkaberges bei Prag unter Oedogonien. b) sub-
tilissima. In den Sümpfen bei Oužic nächst Kralup sehr zahlreich;
in der Prager Umgebung z. B. náchst Podol, Wolšan, Košíř u. a.
nicht selten. Auch an Fensterscheiben der Gewáchsháuser im botan.
Garten, im Vereinsgarten in Prag.

Schizogonium Neesii Ktz. (Schiz. murale 5) Neesii Krch.)
Bei Cibulka náchst Prag und in der Umgebung von Reichenberg in
Nordbohmen.

Chroolepus aureum Ktz. An feuchten Mauern des Thier-
gartens „Stern“ náchst Prag nicht sehr háufig.

Chroolepus umbrinum Ktz. a) vulgare. An der Rinde
von Laubbáumen in der Umgebung von Prag hie und da verbreitet;
sehr häufig an einigen alten Weidenstámmen am Ufer des Botič-
baches náchst der Folimanka bei Nusle, auf der Rinde verschiedener
Báume im Walde bei Krč, auch an der Rinde einiger Báume in Podol
und Baumgarten, bei Vysočan, Liboc, Rusín, in der Šárka, Chuchel-
bad, bei Roztok, Klecan, Neratovic an der Elbe, Běchovic u. a.

Microthamnion Kützingianum Näg. In stehenden Ge-
wässern an anderen Algen oder an in Wasser liegenden Pflanzen-
überresten festsitzend bei Wichstadtl und Bärnwald an der wilden

211

© Adler. In der Umgebung von Prag: in einem Brunnen an der Nord-

seite des Žižkaberges, in einem Schanzgrabeu hinter dem gew. Korn-
thor und in den Tümpeln an der Moldau, spärlich: in den Sümpfen
bei Vysočan sehr zahlreich; auch in den Sümpfen bei Běchovic.

III. Rhodophyceae Rbh.

Porphyridium cruentum Näg. (Palmella cruenta Ag.) An
feuchter Erde und an Mauern in der Umgebung von Prag zerstreut.
So z. B. im botan. Garten am Smichow (spärlich), im Heine’schen

Garten in der Nähe der ersten und der zweiten Gartenrestauration,

am Grunde von Gartenmauern nächst der Vyšinka, an Mauern eines
kleinen Staatsbahnviaductes an der Nordseite des Žižkaberges und
an einer Mauer nächst des grossen Gartenrestaurationsgebäudes in
Baumgarten bei Prag. Auch an Gartenmauern im unteren Stadttheile
von Kourim, in Lobkovic an der Elbe und in Wichstadtl an der
Adler stellenweise reichlich.

Chantransia chalybea Fries. An Steinen und Moosen
an einem Brunnen im sog. Hirschgraben am Hrad£in in Prag reichlich
mit Rhizoclonium fontinale Ktz. und Cladophora putealis Ktz.

16.

Über einige neue, böhmische Blattinen.

Von Prof. J. Kusta, vorgelegt am 9. März 1883.

An den ersten Fund von Blattina in dem Lubnaer Gasschiefer*)
folgten bald mehrere neue nach, so dass beinahe zehn verschiedene
Reste von Blattinenflügeln, alle in den das Lubnaer Kohlenflötz
unterlagernden Brandschiefern von mir gefunden, worunter zwei ganze
Exemplare, mir bereits vorliegen.

Das erstgefundene, als Blattina (Anthracoblattina) Lub-
nensis (l. c. Taf. 1, Fig. 1) beschriebene, 27 mm. lange und 10 mm.

breite Exemplar ist das grösste von allen an dieser Lokalität vor-

gekommenen Blattinenflügeln.
Ausserdem besitze ich nebst mehreren Fragmenten einen anderen,
fast ganzen Oberflügel von einer anderen Untergattung, welcher zwar

*) Über eine Blattina aus der Lubnaer Gaskohle. Von J. Kušta. Sitzungsber.
Ges. d. Wiss. v. 15. Decem. 1882.
14*

ER 2. e Tan hie) ea Er ESTER be ee EEE? ATS s ží Be Eule ER a m : ední NIE FOL Fer EN IE"
= - EN Se hr RE”.
E a x “ EV

Re

212

dem Exemplare von Anthracoblattina Lubnensis in der Grösse bedeu-
tend nachsteht, jedoch alle die fünf Hauptfelder und das Geäder fast
vollständig zeigt. Namentlich das deutlich abgesetzte Analfeld und
ein zum Theil erhaltenes Randfeld waren die auffallenden Merkmale,
durch welche sich dieses Fossil als ein Blattinaflügel kundgab.

Mit diesem Flügelreste fand ich noch zwei ganz kleine Frag-
mente, deren animalische Natur mir nicht ganz zweifellos zu sein
schien. Herr Prof. Dr. Eug. Geinitz, dem ich die drei Objecte vor-
legte, hatte die Güte mir über dieselben Folgendes zu schreiben:
„Nr. 1 ist ein recht schöner, grosser Blattinenflügel, 2 ebenso, klein,
wohl auch zu einem Vorderflügel gehörig, 3 ebenfalls unzweifelhafter
Blattinarest.“ Die Blattinennatur der letzteren zwei Fragmente wurde
ganz klar, nachdem dieselben vergrössert gezeichnet wurden.

Später fand ich noch andere Bruchstücke von Blattinenflügeln,
von denen einige namentlich mit Nr. 2 übereinstimmen.

Diese Anzahl ist bei der nicht leichten Zugänglichkeit des Ma-
terials als eine namhafte zu bezeichnen und deutet auf ein nicht
seltenes Vorkommen dieser Thierreste in Lubná hin.

Die Blattinen kommen da nicht nur in dem dunklen Brand-
schiefer vor, sondern sind in den tieferen, mehr grauen bitumi-
nösen Letten, die ich schon früher mit den gestreiften und grünen
Calamiten-Platten (Secunda- und Tertiagaskohle) von Nyran paralle-
lisiert habe, auch vertreten.

Die Zahl der Individuen und Arten von Blattinen — übrigens
gibt es bisher noch wenige Arten, von denen mehrere Individuen
bekannt sind — erreicht nach Scudder’s Übersicht in der Mitte der
carbon-permischen Formation (Annularienzone nach H. B. Geinitz)
ihren Höhepunkt. Ganz selten kommen die Blattinen in den unteren
Carbonschichten vor und auch in dem echten Rothliegenden nimmt
die Zahl derselben erheblich ab. Somit liefert uns das Vorkommen
von Blattina bei Lubná einen neuen | Beweis für das höhere Niveau
des Lubnaer Kohlenflötzes.

Merkwůrdiger Weise kamen in Nýřan bisher keine Blattinen
zum Vorschein.

Unter den neulich bei Lubná gefundenen Blattinen lassen sich
weitere drei-Arten mit Sicherheit unterscheiden, von denen sich jedoch
nur die erste vollständig bestimmen lässt.

MP > P "7" A FR PW) NA TPA 00 7 B Po A va
jÁ N i B : a > 9 ya i BT r E n

213

N

Blattina (Etoblattina) bituminosa n. sp.
Fig. 1.

Dieser bloss an der Basis z. Th. zerstörter, jedoch mit deut-
lichem Geäder versehener Oberflügel gehört der Gattung (Unter-
gattung) Etoblattina Scudder*) an; denn das Randfeld reicht
nicht einmal bis zur Mitte des ganzen
Flügels, das Schulterfeld mündet vor der
Flügelspitze in den Aussenrand ein und
die Äste der vena externomedia sind sammt
denen der vena scapularis meist nach
dem Aussenrande des Flügels gerichtet.

Das mit Eisenkies schwach über-
zogene Exemplar besitzt bei einer Länge
von 12 mm. und einer Breite von 5 mm.
im Ganzen eine langovale Form, wobei
die kreisfórmig abgerundete Blattspitze
-eine gegen den Innenrand etwas gerichtete Lage zeigt.

Das Gestein selbst, ein dunkler Brandschiefer, ist namentlich
im Analfelde, wie in der Fig. 1 angedeutet ist, etwas zerklüftet.

Die einfache vena mediastina (Nebenrandader) mündet
schon im Anfange des zweiten Drittels der ganzen Flügellänge in
den Aussenrand ein. Von den Ästen ‘derselben sind bloss vier
parallel und wenig schief verlaufende Stückchen erhalten. Das nicht
breite Schulterfeld wird bloss von vier Ästen der doppeltgabelnden

- vena scapularis (Schulterader) durchzogen. Das äussere Mittel-

feld nimmt einen beträchtlichen Theil des Flügels und namentlich
die Spitze desselben ein. Die vena externomedia (äussere
Mittelader) spaltet sich nahe an der Wurzel in zwei Hauptäste, von
denen der äussere nach einer zweifachen Gabelung 4 und der innere,
nachdem er sich in zwei Äste getheilt hatte, von denen der innere
einfach, der äussere doppelt gabelt, 6 Nebenäste in den Flügelrand
aussendet. Die vena internomedia (innere Mittelader), welche
nahe vor der Blattspitze in den Innenrand einmündet, besteht aus
zwei Hauptzweigen, von denen der innere einfach bleibt und eine
plötzliche Biegung vor seiner Längenmitte zeigt, der äussere jedoch

*) Scudder: Palaeozoic. cockroaches etc. Memoirs of the Boston Soc. of nat.
hist. 1879. E. Geinitz: D. Blattinen v. Weissig. N. Acta Leop. Car. Acad,
1880. Sterzel: Über zwei neue Insectenarten. N. Gesell. zu Chemnitz 1881.
Deichmüller: Über einige Blattinen etc. Isis 1882.

Se

[vo

214

durch eine doppelte Dichotomierung sich in 4 Äste theilt. Die etwas
rinnenförmig vertiefte vena analis (Hinterader), welche auch
plötzlich gebogen (wohl in Folge der Unebenheit des Gesteines),
erscheint, divergiert unten mit dem angränzenden Intermedial-Zweige
und gränzt das von zwei oder drei einfachen Adern durchzogene
Hinterfeld deutlich ab.

Blattina (ligniperda n. sp.)
Fig. 2.

Mit diesem Namen will ich vorläufig ein in Fig. 2 abgebildetes
Oberflügelfragment bezeichnen. Mit demselben stimmen drei andere

Exemplare, welche theilweise aus dem dunklen

Brandschiefer, theilweise auch aus einer tieferen,
L lettigen Calamiten führenden Lage stammen, in

dem Geäder sichtlich überein. Alle vier zeichnen

sich durch hervorstehende Nerven aus, welche
bei der Kleinheit der Art als stark zu bezeichnen sind und scheinen
feine Queräderchen zu besitzen. (Diese Queräderchen sind in der
Fig. nur schematisch und nicht naturgetreu gezeichnet). Das darge-
stellte Bruchstück ist bloss 2'/, mm. breit und beiläufig auch so
hoch, ein anderes, mehr verdecktes Exemplar erscheint 4 mm. lang.
Diese Form scheint einer neuen Art anzugehören.

FA
=
FF
Sam).

©

TILL
U

nutil!

K)
ut,
I
=
M n

Blattina sp.
Fig. 3.

Unter den aus dem Lubnaer Brandschiefer stammenden Flůgel-
Fragmenten befinden sich auch zwei Stücke, welche zu keiner der
vorigen Formen angehören, und deren Specia-
lisierung erst nach vollständigeren Funden,
T als die heute vorliegen, erfolgen kann. Das
abgebildete Exemplar ist 6 mm. lang und 2"),
mm. breit und zeigt einen schwachen Eisen-
kiesüberzug.
Der Lubnaer Brandschiefer hat somit Flügelreste von folgenden
Blattinen geliefert:
1. Anthracoblattina Lubnensis n. sp. (l. c.)
2. Etoblattina bituminosa n. sp.
3. Blattina (ligniperda n. sp.).
4. Blattina sp.

(215

Ausserdem scheinen noch andere Formen in Lubná vertreten
zu Sein.

Erklárung der Figuren.

Fig. 1. Blattina (Etoblattina) bituminosa n. sp. aus
dem dunklen Brandschiefer von Lubná. Dreimal vergróssert.
Es bedeutet:
I. die Gränze zwischen dem Rand- und Schulterfelde ;

Bi... a ä „ Schulter- und dem äusseren Mittelfelde;
Ill... 3 ý „ äusseren und dem inneren Mittelfelde;
IV. >, : „ Inneren Mittelfelde und dem Hinterfelde.

Fig. 2. Blattina (ligniperda n. sp.) aus dem lettigen
Brandschiefer von daselbst. Sechsmal vergrössert.

Fig. 5. Blattina sp. aus dem dunklen Brandschiefer von
daselbst. Dreimal vergrössert.

; 17.

Revisio Oligochaetorum Bohemiae.

Sepsal dr. Fr. Vejdovský a předložil dne 6. dubna 1883.

Dokončiv studia svá o Annulatech v Čechách žijících a chystaje
obsáhlejší dílo své jednající jak o anatomické, tak vývojepisné a sy-
stematické stránce tohoto oddělení zvířectva, k uveřejnění, neváhám
podati v tomto krátkém přehledu nástin systému Annulatů, založe-
ného i na zevnějších i na anatomických znacích těla jejich. Práce
ta vyžadovala doby téměř pětileté a byla přerušována pouze občas,
hlavně, že předsevzal jsem v letech 1879—81 výskum fauny studnič-
ných vod pražských a mimo to v roce 1880 ztrávil jsem letní měsíce
na c. kr. zoologické stanici v Terstu, snaže se pro zdokonalení své
práce poznati důkladněji povahu některých mořských Annulatův.
Jakkoliv literatura o tomto oddělení živočišném dosti jest bohata,
předce setkal jsem se s nesmírnými obtížemi při srovnávání a určo-
vání forem mnou objevených s oněmi jinde popsanými; musil jsem,
zkrátka řečeno, počíti takřka od počátku, než nalezl jsem bod,
z něhož bylo možno vyjíti k založení soustavy co možno přirozené.
A že takováto pouze na výskumu komparativně anatomickém závisí,

« N LO r
Su s 3) x

216

snadno možno si vysvětliti onu drahnou dobu, po které, dokončiv
dílo své, mohu je rukoum odborníkův odevzdati. Obsahujet stati
následující:

1. Seznam literatury dle času spořádaný.

2. Náčrtek historický o dosavádních soustavách.

3. System mnou navržený a provedený.

4. O anatomii a vývoji Oligochaetů.

5. Všeobecné úvahy.

V tomto předběžném sdělení jedná se mi pouze o vyčtení
veškerých v Čechách přicházejících druhů, synonyma uvádím jen
v důležitějších případech a připojuji i kratičké diagnosy nově obje-
vených rodův a druhův © Formy odjinud mi zaslané, anebo mimo
vlast naši mnou objevené, ač velice důležity jsou pro celkový ráz
soustavy Oligochaetův, neuvádím zde v pořadu. Jsou to hlavně přítelem
mým Gustavem Eisenem v Americe severní pozorované a po-
psané rody, dále od dra. Hatscheka z Lince mi zaslaný a u nás
dosud nepozorovaný Criodrilus z Dunaje, posléze pak druhy
mnou jednak v moři adriatickém, jednak v sladkých vodách v Pří-
moří sbírané.

Připomínám z předu, že jsem, jakož vytknuto mnou již o prvém
sjezdu českých přírodozpytcův a lékařův r. 1880 (Viz: Nature, London
1880), upustil úplně od rozdělení Claparédeova na „Terricola“
a „Limicola“, ježto není nijakž určitých mezí a znakův pro rozezná-
vání takovýchto dvou skupin.

I. Familia: Amedullata Vejd.

Diagnosa: Oligochaeta, měkkého, flexilního těla se 4 řadami
štětin, s jedinou zauzlinou mozkovou, bez pásma břišního. Lalok
čelní na břišní straně brvami vířivými jest pokryt; po obou
jeho stranách vířivé, čichové jamky. Hypodermis obsahuje ba-
revné krůpěje olejné. Rozmnožování z největší části nepohlavní,
dělením.

1. Genus. Aeolosoma Ehbg.
(Syn. Chaetodemus Leidy).
1. Species. Aeol. guaternartum Ehbg.

Naleziště: Potok Kouřimský, Třeboňské rybníky, Vltava u Prahy.
Tůně na císařské louce. Ve studni na Spálené ulici č. 20. |

217

2. Species. Aeol. Ehrenbergii Oerst.
Syn. Aeolosoma quaternarium Lankester.
Chaetodemus multisetosus Cerhavsky.
© Naleziště: Po tisících v rašelinných vodách u Františkových Lázní
a u Třeboně, v tůni na císařské louce u Prahy, ve studních
pražských na Karlově, na Karlově náměstí č. 958 a 552, na Smí-
chově č. 230.

3. Species. Aeol. tenebrarum Vejdovský.

Naleziště: Ve studni Pražské na Karlově nám. č. 557 v ohromném
množství.

I. Familia: Naidomorpha Vejdovský.

Syn: Naidea part. aut.
Naidida part. Vejd.

Diagnosa: Oligochaeta s normálními metamery, s hlavou z laloku
| čelního a ústního sestávající, s trupem mnohočlenným. Štětinky
ve 4 řadách přicházející jsou nejrozličnější formy, háčkovité,
rozklané, řídce špičaté, v hřbetních řadách S nimi v největším
počtu případů s vläskovitymi se střídající. Na mnoze více než
2 štětinky ve svazcích. — Za doby pohlavnosti nacházejí se var-
lata v 5., vaječníky v 6. segmentu tělním. Chämovody ústí na
6., zásobárny chámu (rec. sem.) v 5. segmentu. Vejcovodüm

odpovídají otvory mezi 6. a 7. segmentem. — Vedle pohlavního
rozmnožování po celý rok množení dělením, jemuž předchází
pučení.

2. Genus. Ophidonais Gervais.

4. Species. O. serpentina (Gervais.
| Syn: Nais serpentina O. F. Můller.
Serpentina guadristriata Oersted.
Naleziště: Vltava u Prahy, cís. louka, rybník u Okoře, Labský

Kostelec, potok Kouřimský, Třeboň, Oharka u Chebu, rybník
u Doks atd.

3. Genus. Dero Oken.

5. Species. Dero obtusa Udekem.

Naleziště: Ve dvou exemplářích v hlenu na lasture Anodonta
cygnea z Běchovického rybníku.

218

4. Genus. Bohemilla n. g.
6. Species. Bohemilla comata n. sp.

Diagnosa: Vläskovite štětinky na hřbetní straně jsou ve velkém
počtu přítomny, 4—7 v jednotlivém svazečku jednostranně

© pilovaných, dlouhých a mezi nimi tolikéž hladkých, ostnitých.
Počínají teprvé na 6. segmentě. Na břišní straně jsou krátké,
slabě dvojklané, a mělce prohnuté háčky. Lalok čelní bez cho-
botu, oči na hřbetní straně. Mozková zauzlina veliká, na zad
ostře vykrojená. Céva hřbetní v předních segmentech ve 3,
dichotomicky se větvící postranné cévy vybíhá. Krev okrově žlutá.
Naleziště a pozorování: Žije patrně v nemalém množství ve

Vltavě u Prahy, ježto v bývalých kašnách pražských za letních

měsíců v množství značném Ss jinými Naidkami se objevovala.
Roku 1878 nacházel jsem ji v basinu musejním po celý srpen.
Jest to jeden menších druhů, dosahující 0:6—0:8 cm. a snad
pro tuto nepatrnost byl dosud od autorů přehlednut.

5. Genus. Nais O. F. Müller.

7. Species. Nais elinguis O, F. Müller.

Naleziště: Ve všech stojatých i tekoucích vodách, dobrých i zka-
žených. "Také ve studních Pražských.

8. Species. Nais barbata O. F. Müller.

Naleziště: Ve Vltavě u Prahy, v rybníku u Doks, u Třeboně
a v tůních Tiché Orlice u Chocně.

9. Species. Nais Josinae m. sp.

Diagnosa: Malý druh 2—4 mm. dlouhý, bělostný, bez očnéch bodů,
s cervenavou tekutinou krevní; céva hřbetní tvoří velmi hustou
séťi v prvních 5 segmentech tělních, jako u žádného jiného druhu.
Lalok čelní kuželovitý. Štětinky hřbetní vláskovité; háčky, s tě-
mito se střídající mají stejně dlouhé zoubky. Zauzlina moz-
ková s velikými zadními laloky. Prvoledviny s dlouhými koneč-
nými váčky výměšnými.

Naleziště: Nais Josinae shledal jsem asi v 20 exemplářích v roz-
mělněných látkách rostlinných na pobřeží Čertova jezera na Šu-
mavě v srpnu r. 1881. Zdá se, že druh ten náleží k fauně hlu-
binné, ješto postrádá očí a že jen náhodou vychází na povrch.

ee

219

6. Genus. Slavina n. g.
10. Species. Slavina appendiculata miht.
(Syn. Nais appendiculata Udekem).

Diagnosa: Lalok čelní kratičký, tupý; body oční s 1—2 čočkami.
Tělo obaleno rozložennými látkami rostlinými a živočišnými na
způsob pochvy, z níž vláskovité štětiny vynikají. "Tyto prvého
páru jsou daleko (4—5krát) delší následujících. Na břišní straně
obyčejné háčky rozeklané. Každý článek tělní jest pokryt v střed-
ním svém obvodu řadou bradavek citových, z nichž vynikají
hmatové brvy.

Naleziště: Slavina appendiculata není řídkou v našich vodách,
avšak pro svůj hnědavý obal snadno lze ji přehlednouti. Znám
ji z Vltavy u Prahy, z bývalých kašen Pražských, z Třeboňských
rybníků a potoku Kouřimského.

7. Genus. Stylaria Lmk.
11. Species. Stylaria proboscidea Lmk.

Naleziště: V tekoucích i stojatých vodách obyčejný zjev s Nais
elinguis. Hojná ve Vltavě.

12. Species. Stylaria parasita O. Schmidt.
Syn. Pterostylorides parasita Čerňavský.

Naleziště: Ve Vltavě u Prahy řídce, v musejním basinu, pokud
rozváděla se voda Vltavská nefiltrovaná, hojně, v rybnících
jihočeských obyčejná.

| 8. Genus. Pristina Ehbg.
13. Species. Pristina longiseta Ehbg.

Naleziště: U Prahy na císařské louce v tůni, v rybníčku u Vy-
sočan; v Třeboni opatovický rybník.

9. Genus. Naidium, ©. Schmidt.
14. Species. Natdium luteum O. Schm.
Naleziště: Pouze z rašelinných vod u Františkových Lázní známo.

il. Familia: Chaetogastridae Vejd.
Syn. Naidea part. aut.
Naididae part. Vejd.
Diagnosa: Tělo odchylně článkované, hlava s trupem srostlá, lalok
čelní slabě vyvinutý. Štětinky dlouhé, háčkovitě rozeklané ve

2 řadách na břiše; hřbetní štětinky scházejí. Prvý pár svazků
štětinových na přídě těla, nesoucí uvnitř pharynx a požerák;
zřetelné kroužkování pouze na zadní části těla vyznačené svazky
štětin, zauzlinami nervovými a páry prvoledvin. Pharynx mo-
hutný, oesophagus slabě vyvinutý, střevo ve 2 odstavce silně
naduřelé se členící. — V době pohlavní činnosti varlata v 6., va-
ječníky v 7. segmentu (dle zauzlin nervových počítáno). Chámo-
vody ústí na 7., zásobárny chámu na 6. segmentu. Otvory vejco-
vodové mezi 7. a 8. segmentem (?). — Po většinu života dě-
lením se množí, jemuž předchází pučení. — Žijí volně i cizopasně.

10. Genus. Chaetogaster Baer.
15. Species. Chaetogaster Limnaei Baer.

Syn.: Chaetogaster furcatus Ehbg. Gervais. — Chaetogaster Linnei
Gervais, Udekem — Mutzia heterodactyla Vogt. — Chaet. diapha-
nus part. Oersted. — Chaetogaster vermicularis Grube, Johnston.

Naleziště: Cizopasí na vodních měkkýších zevně i uvnitř. V po-
sledním případě shledal jsem jej v jatrách Physa fontinalis, An-
cylus fluviatilis, Bythinia tentaculata. Jindy zase v dutině dý-
chací neb na povrchu těla. Tak u Limnaeus stagnalis, Limnaea
peregra, Planorbis corneus. Plžové ti pocházeli buď z Labe,
buď z Vltavy neb rybníků jihočeských.

16. Species. Chaetogaster diaphanus Gruithuisen.

Syn.: Nais vermicularis O. F. Můller. — Nais diaphana Gruith. —
Chaetogaster niveus Ehrenberg. — Blanonais vermicularis Gervais.
— Ch. diaphanus part. Oersted. — Ch. vermicularis Grube,
Johnston. — Chaet. diaphanus Leydy, Lankest., Tauber, Semper.
— Non: Chaetog. diaphanus Udekem.

Naleziště: Vltava u Prahy, tůně na Císařské louce, Pražské kašny,
rybníky u Třeboně, z tůní labských u Neratovic.

17. Species. Chaetogaster cristallinus m. sp.

© Diagnosa: Lalok čelní tupý; cevní soustava v segmentu jícnovém

schází docela, kruh nervu sympatického na přídě oesophagu.
Průsvitností těla nad jiné druhy význačný, Stetinky málo zakřivlé.
2—3 mm. délky.

Naleziště: Dosti hojný druh ve vodách čistých potoků, řídčeji ve
velkých řekách ve společnosti s Ch. diastrophus. Kouřimský
potok, Vltava u Prahy, Labe u Brandýsa n. L., Orlice u Chocně,
Jílava u Podmokli.

tě yh dě zoo dg bz Ao eh ŽE

> ked Sde doky Jani Ma k Ao pás
re ER

221

18. Species. Chaetogaster diastrophus miht.

- Syn.: Nais diastropha Gruithuisen, Chaetogaster Můlleri (?) Udekem.
Naleziště: Nejobyčejnější to druh ve Vltavě, v tůních Vltavských
na Cís. louce, v potoku Botiči, v musejním basinu, v Labi u Če-
lakovic, Brandýsa, Kostelce nad Labem, Neratovic, Mělníka, Štětí,
Děčína, v Ploučnici, v rybnících Třeboňských, Jizera u Turnova,

potok Kouřimský, Ohře u Chebu, Teplá u Karlových Varů, ve

3 studních Pražských. V jezerech Šumavských neshledal jsem jej.

IV. Familia: Discodrilidae Vejd.

Diagnosa: Lalok čelní a ústní splynulé v jediný celek; kolem úst
příssavkovitý val, uvnitř úst chitinové čelisti. Počet zadních
článkův přeměněný v příssavku. Segmenty bez štětinek. Hřbetní
a břišní céva spojeny několika málo kličkami postranními. Na
pohlavních segmentech v době dospělosti opasek. Varle v 6.,
vaječník v 8. segmentu; chámovod ústí na 7., receptaculum
seminis na 6. segmentu; otvor místo vejcovodu mezi 8. a 9.
segmentem. Cizopasici na racich.

11. Genus. Branchiobdella.

19. Species. Branchtobdella astaci Odier.

Syn.: Branchiobdella parasita Dorner.
= pentadonta Whitman.

Naleziště: Raci, ze všech mně známých míst v Čechách byli na-
padeni tímto červem v hojném počtu; zvláště skoumal jsem
Branchyobdelly ze Zlaté Stoky v Třeboni a z potoku Kouřim-
ského; následkem těchto skoumání a pozorování dospěl jsem
posléze k poznání, že dříve rozeznávané druhy Branchiobdella
astaci, parasita a pentadonta nic jiného nejsou než jeden jediný -
druh, jejž označuji nejstarším jmenem astaci.

V. Familia: Enchytraeidae Vejd.

Diagnosa: Vodu i zemi obývající červi namnoze bělavé neb bílé
barvy, tuhého těla, normalně členitého. — 4 řady jednoduchých,
přímých neb prohnutých štětinek ve skupinách po 2—10; v říd-
kých případech redukují se tyto štětiny ve jednobuněčné, veliké
žlázy hypodermální. — Céva hřbetní pouze v prvních segmentech

222

vyvinuta; v střední a zadní části těla vytvořuje sinus ve stěnách
střeva; břišní céva probíhá celým tělem a jest v předních se-
gmentech 3 páry kliček postranních s hřbetní cévou spojena. —
V dutině ústní jest pár lalůčků chutnacích vyvinuto; mohutně
ztlustlá svrchní část jícnu jest vychlípitelna. V 3.—6. segmentě
táhnou se slinné žlázy; nad to jsou tak zv. septální žlázy, účin-
kující jakožto slizné žlázy, vytvořeny na bránicích předních se-
gmentův. — Varlata v 16., vaječníky ve 12. segmentě. Chämo-
vody ústí ve 12. segmentě; otvory působící jakožto vejcovody
mezi 11/12. segmentem. Receptacula seminis mezi 4/5. segmentem.

12. Genus. Pachydrilus Claparede.
20. Species. Pachydrilus fossor: Vejd.

Naleziště: Společně s Lambriculus variegatus v tůních u Turnova.

21. Species. Pachydrilus sphagnetorum Vejd.

Naleziště: Ve velkém množství v rašelinných vodách u Doks.

22. Species. Pachydrilus Pagenstscheri Ratzel.

Naleziště: V místnostech bohatých na ammoniak, hlavně v hno-
jištích, smetištích atd. Kouřim; 2 studny Pražské.

15. Genus. Enchytraeus Henle.
23. Species. Enchytraeus appendiculatus Buchholz.

Naleziště: Hojný druh ten ve vlhké půdě zahradní na všech
místech. |

24. Species. Enchytraeus ventriculosus Udekem.
Naleziště: Ve vlhké půdě, jako ve vodě, v písku a mechu všudy
rozšířen.
25. Species. Enchytraeus leptodera Vejd.
Naleziště: V květinových hrncích, v zahradní půdě (Kouřim, Praha,
Sázava, Talmberk).

26. Species. Enchytraeus Buchholziů Vejd.

Naleziště: V hrncích květinových, v zahradní a polní půdě, v ba-
řinách a stojatých vodách, v mechu atd. (Kanálská zahrada,
Stromovka u Prahy).

: er
4 RS

EEE R pa dý

223

27. Species. Enchytraeus humcultor Vejd.

- Naleziště: Obyčejný v místnostech ammoniak obsahujících, ve spo-

lečnosti s Pachydrilus Pagenstecheri.

28. Species. Enchytraeus lobifer Vejd.
Naleziště: V písečnaté, vlhké půdě: Stromovka, Kouřim, Třeboň,
Litoměřice.
29. Species. Enchytraeus Perrieri Vejd.
Naleziště: Na všech místech v značném množství.

30. Species. Enchytraeus Leydigü Vejd.
Naleziště: V tučných půdách u Prahy. Stromovka!

31. Species. Enchytraeus galba Hoffm. |
Naleziště: Nejobyčejnější druh v okolí Pražském v látkách trouch-
nivějících.
32. Species. Znchytraeus Hegemon Vejd.
Naleziště: V mechu a shnilém listí; hlavně z jara a na podzim.

Stromovka, Roztoky, Chuchle, Kanálka, Kouřim, Säzava, Talm-
berk, Třeboň.

14. Genus. Anachaeta Vejd.

33. Species. Anachaeta Eisenü Vejd.

Naleziště: V málo vlhké půdě, dosud jen z musejni zahrady
známa, avšak zde žije u velikém množství.

34. Species. Anachaeta bohemica Vejd.
Naleziště: S předešlým druhem společně v zahradě Musejní.

VI. Familia: Tubificidae Vejd.

Diagnosa: Normálně segmentovaní červi, barvy vždy červené
s velkým počtem kroužků, jež nesou ve 4 řadách svazky ště-
tinek; tyto ve skupinách 3—10 přítomné, z většiny háčkované,
rozeklané, někdy vláskovité v hořeních řadách. Cévy hojně
vyvinuté, kličky postranní dlouhé a vinuté. — Varlata v 9.,
vaječníky v 10. segmentu; chámovody jednoduché ústí na 10.,
receptacula seminis na 9. segmentě; vajíčka vycházejí, jak jest
pravděpodobno, mezi 9/10. segmentem,

z S 4
= :
a

224

V receptaculech vytvofuji se zvláštní brylky chámové (spermato-
phory). — Obyvatelé pouze vodní.

15. Genus. Tubifex Lamk.

Syn.: Saenuris part. Hoffmeister.
Saenuris Grube, Čerňavský.

35. Species. Tubifex rivulorum Lamk.

Syn.: Saenuris variegata part. Hoffmeister; — Nais sanguinea part.
Doyére. — Sanueris variegata Grube, Čerňavský. — Tubifex Bo-
netti Claparede. — Tubifex coccineus Vejdovský.

Naleziště: Ve všech vodách stojatých i tekoucích, čistých i zka-
žených. U Prahy: Ve Vltavě, v Botiči, v Rokytce u Libně,
Kanálka atd.

16. Genus. Psammoryctes Vejd.

36. Species. Psammoryctes barbatus miht.

Syn.: Saenuris barbata Grube. — Saenuris (Naidina) umbellifera
Kessler. — Tubifex umbellifer Lankester, Perrier. — Psammoryctes
umbellifer Vejdovsky, Čerňavský.

Naleziště: V Čechách pouze na jediném místě, v malém potůčku
vlévajícím se do Kouřimky (Kouřim).

17. Genus. Limnodrilus Claparede.

Syn.: Saenuris variegata part. Hoffmeister. — Nais sanguinea part.
Doyere. — Tubifex part. Budge, Udekem. — Acestus Leidy. —
Lumbriculus Leidy. — Nais gigantea Kessler. — Clitellio Öer-
ňavský. |

37. Species. Limnodrius Hoffmeisteri Clap.

Naleziště: Vltava u Prahy, Labské tůně u Kostelce nad Labem;
Libušina lázeň u Pankráce, rybník Opatovický u Třeboně.

38. Species. Limnodrius Udekemianus Clap.

Naleziště: Vltava u Prahy (Štvanice, Císařská louka); Kanálská
zahrada, Libušina lázeň u Pankráce, Kouřim, Kněževes, Labe
u Kostelce nad Labem a Neratovic, Čelakovice, Třeboň, Hlu-
boká atd.

39. Species. Limnodrilus Claparedianus Patzel.
Naleziště: Botič u Prahy, Kouřimka u Kouřimi. Třeboň.

as K B sk RN art ooo zalo Ä
4 ? A = 2 , i

225

VII. Familia: Phreoryctidae Vejd.

" Diagnosa: Tvrdokožní Oligochaeti s velikým počtem článků, silně
na pokožce doužkující, s prodlouženým lalokem čelním. Štětinky
ve 4 řadách, na hřbetě i na břiše pouze po jedné. Prvoledviny
ústí za štětinkami. Pohlavní apparát neznámý.

18. Genus. Phreoryctes Hoffmeister.
Syn.: Nemodrilus Claparede.

40. Species. Phreoryetes filiformis Vejd.

Syn: Nemodrilus filiformis Claparede. — Phreoryctes Heydeni Holl.
Naleziště: Přítok do potoku Kouřimského u Kouřimi; na Šumavě
pod vrchem Pancéřem.

VII. Familia: Lumbriculidae Vejd.

Diagnosa: Štětinky veskrze po 2 v jednotlivých svazcích, buď
špičaté neb nezřetelně rozeklané. Srdce opatřeno jest v každém
článku párem přívěsků cévních, jež nesouvisí s cévou břišní
a na mnoze jsou ještě stromovitě rozvětvené. — Varlata u druhů
mnou pozorovaných v 10., vaječníky v 11. segmentu. Podvojné
chámovody ústí společně na 10., zásobárny chámu buď před neb
za otvory chámovodů na venek ústí. Nevytvořují brylek chámo-
vých (spermatophorů), Vejcovody mezi 11. a 12. segmentem. —
Obyvatelé vodní. |

19. Genus. Stylodrilus Claparede.

41. Species. Stylodrilus Gabretae m. sp.

Syn.:? Enchytraeus annellatus Kessler: Marepiarm. etc. Tab. VI.
Fig. 3 a. 3 b.

Diagnosa, Stylodrilus s krátkým lalokem čelním, žlaznatým, živě
červený. Štětinky trojího tvaru: v hřbetních řadách a na zadních
segmentech v řadách břišních jsou štětinky slabě rozeklané. Na
přídě těla v řadách břišních jsou štětinky háčkovité, nerozeklané
a v tom tvaru jdou až k segmentüm genitálním. Za těmito ob-
jevují se na volném konci háčků velmi nezřetelné zoubky, jichž
velikosti pozvolna na zad přibývá. Zauzlina mozková tvoří mo-
hutné laloky na zad. Receptacula seminis ústící za štětinkami
břišními na 9. segmentu, postrádají onoho krystalovitého tělesa,

Tř.: Mathematicko-přírodovědecká. 15

z zá Fe la a a a ola Boa o oo o da ao ora o v bi
E PÁR A

226

jež charakterisuje Styl. Heringianus Clap. Na 10. se-
gmentu vznikají dlouhé, trubicovité pyje. Ceva hřbetní tvoří
v 6. segmentu slabý, v 7. silný nádor.

Naleziště: Stylodrilus Gabretae žije v značném množství
v bystřinách Šumavských, nejen ve vodě, nýbrž i ve vyschlých
korytech potočních. Shledal jsem jej v značném množství ve
společnosti s Phreoryctes filiformis na Šumavě pod Pancířem.

20. Genus. Phreatothrix Vejd.
42. Species. Phreatothrix pragensis Vejd.

Naleziště: Dosud shledán pouze ve studnicích Pražských, avšak
ve množství značném; mám zaznamenáno asi 30 nalezišť z Prahy.

21. Genus. Lumbriculus Grube.
Non: Lumbriculus Claparede.

43. Species. Lumbriculus variegatus Grube,
Non: Lumbriculus variegatus Claparede.*)

Naleziště: Lumbriculus variegatus jest v Čechách značně rozšířen.
Znám jej ze středních Čech (Brandýs n. Labem, Kostelec nad
Labem, Neratovice, Stětí, Kouřim, Černý Kostelec, Turnov),
z jižních Čech (od Třeboně a Budějovic), z východních Čech
u České Třebové, ze severních Čech: z Ploučnice u Děčína
a z rybníku u Doks, ze západních Čech: u Karlových Varů
a posléze z Černého Jezera na Šumavě.

44, Species. Lumbriculus Lankensteri Vejd.

Naleziště: Pouze v jediném exempláři z hluboké studny zámecké
v Poděbradech.

*) Claparéde popisuje pod tímto jmenem zcela jiný druh, než onen, jejž Grube
založil. Potvrzuje mne v tomto náhledu nejen různost anatomických poměrů,
jakéž líčí Claparěde u svého Lumbriculus variegatus a jakéž shledal
jsem já u druhu toho jmena v Čechách žijicího, nýbrž i ta okolnost, že
jsem měl přiležitost zkoumati přímo onen druh, jejž Claparede za Lumbri-
culus variegatus považoval. Shledal jsem jej totiž ve velikém množství
zároveň ve společnosti s Psammoryctes barbatus žijícího v rybníku
u Zaule, nedaleko Terstu r. 1877, a to dokonale pohlavně dospělého. Bližší
poměry jeho vylíčím ve svém velkém díle a zovu jej Claparedilla me-
ridionalis.

221

22. Genus. Rhynchelmis Hoffm.
(Euaxes Grube.)

45. Species. Rhynchelmis Limosella Hojffm.

Naleziště: Labská tůně a Labe samo u Kostelce n. L. Ve 2
exemplářích ve Vltavě na Štvanici u Prahy.

IX. Familia. Lumbricidae Sav.

Diagnosa: Tělo normálně členité. Štětinky po 2. Opasek v po-
hlavní dospělosti buď před, neb za segmenty pohlavními, neb
docela na nich vytvořený. Dvě cévy břišní. Prvoledviny v po-
hlavních segmentech trvají vedle chámovodů, vejcovodů a záso-
báren chámu. Obyvatelé zemští, sladkovodní i mořští.

Sectio: Lumbricida praeclitellia.
Diagnosa: Otvory samčí položeny jsou před opaskem.

23. Genus Lumbricus Linné.

46. Species. Lumbricus tetračder Sav.
Syn. Allurus tetračdrus Eisen.
Naleziště: V každé bažině, hlavně na dně bahnitých rybníků, pod
kameny v potocích (u Prahy: Chuchle, Závist, Radotín, Kopa-
nina).

47. Species. Lumbricus roseus Sovigny.
Syn. Lumbricus puter Hoffmeister, Eisen.
Dendrobaena Boeckii Eisen.
Naleziště: Všudy v lesní a někdy i zahradní půdě. V okolí
Prahy u Chuchle a na Závisti, Krč, Černý Kostelec, Česká Tře-
bová, Šumava (Plóckenstein a v okolí Eisensteinu), Krkonoše.

48. Species. Lumbricus foetidus Sav.
Syn. Allolobophora foetida Eisen.
Naleziště: V místnostech na ammoniak bohatých, hlavně v hno-
jištích a hnijící slámě. © Kouřim. Braník. Z jedné studny
v Praze (ovocný trh) mnoho exemplářů vyloveno.

49, Species. Lumbricus submontanus Vejď.

Naleziště: V strouchnivělém dřevě na několika místech v Krko-

noších v značnějším množství sbíral B. Hellich.
15*

pš Zdic OOM DERO n SY ooo o O ba a SČ E o ee
PR PE A En o dá o oa dokon odk EN ER VÍ

228

50. Species. Lumbricus carneus Sat.

Syn.: Enterion carneum Sav. — Lumbricus communis, var. carneus

Hoffmeister, Eisen, Vejdovský. — Allolobophora mucosa Eisen.
Naleziště: V každé orné půdě, v polích, na lukách, hojný.

de Te Se

51. Species, Lumbricus cyaneus Sav.

Syn.: Enterion cyaneum Savigny. — Lumbricus communis var. cya- ©
neus Hoffmeister, Eisen, Vejdovský — Allolobophora turgida ©
Eisen. |

Naleziště: V tučné půdě zahradní všudy.

52. Species. Lumbricus riparius Hoffm.
Syn.: Allolobophora riparia Eisen.

Naleziště: U Prahy: Braník a Podol, podél břehu Vltavy; břeh
Jizery u Mladé Boleslavi a u Turnova podél Stebenky hojně,
u Nových Dvorů.

53. Species. Lumbricus purpureus Eisen.
Naleziště: Dosti četně objevující se v jistých krajinách. Tak na
Šumavě v okolí Eisensteina v tučné půdě; Musejní zahrada
v Praze.

54. Species. Lumbricus agricola Hoffmeister.
Naleziště: Všudy obyčejný; veliké exempláře z Poděbrad, Kouřimi, —
Kundratic atd.

viovwß#

Druhy, jež v dřívějších svých sděleních jsem uvedl, jako L.
rubellus Hoffmeister a L. aguatilis představují bezpochyby
jakési odrudy jiných druhů. Aspoň se mi u prvého nepodařilo zji-
stiti stálé vlastnosti, jak je Hoffmeister a Eisen líčí, nýbrž
četné přechody k L. agricola. L. aguatilis naproti tomu zdá
se, že představuje odrudu L. carneus, jež životu vodnímu se při-
spůsobila a na jisté pouze krajiny se obmezuje. Mimo dříve již
ode mne zmíněné naleziště této formy (kaluž u Kněževsi) nepodařilo
se mi L. aguatilis dosud jinde objeviti.

Zjištěny tudíž až dosud v Čechách 54 druhy Oligochaetů, jež
náležejí 23 rodům a dělí se v 9 čeledí.

R. 1875 zjištěno 27 druhů (vlastně po odečtění L. rubellus
a aguatilis jen 25 druhů) v 11 rodech.

R. 1874 shledáno 22 druhů s 3 odrudami ve dvou familiich:
Naidea a Lumbricida.

229

O diluviální zvířeně jeskyně Svatoprokopské.

Přednášel Josef Kořenský dne 6. dubna 1883.

Znenáhlá mizí historická jeskyně Svatoprokopská (u Prahy),
a za nedlouho nebude snad po ní památky. Zmizela již chaloupka
z příkrého úbočí, která někdy stávala u samého vchodu skalní sloje,
s jeskyní mizí též romantický ráz silurských skalin údolí Svato-
prokopského. Za krátko zbyde pouze pověsť, jež jediným bude
ostatkem po zaniklé minulosti.

Bývalý vchod jeskyně Svatoprokopské není již přístupným, po-
čátek pak její stržen a s vůkolními skalisky rozstřílen. Již od něko-
lika let lámal se kámen na blízku jeskyně, a když lom na všecky
strany vnikal hlouběji, došlo až k samému domku a Ss chatrčí na
skalní slůj, jejíž okraj se sřítil.

Pokud mi známo, nikdo v jeskyni nekopal pátraje po nálezech
diluvialních. Bylot pozadí jeskyňové složeno s kostrbatého kamení,
dno pak z pevného vápence, Prostranný vchod sloužil domkáři za
kolnu.

Teď ovšem nelze tímto vchodem dostati se do jeskyně, ale za
to prodělán jest otvor nový (dveřmi opatřený) na straně protější
v úvalu pod kostelem sv. Prokopa, kterýmž pohodlně projíti můžeme,
světla užívajíce až k samému pokraji příkré stěny. |

S utrženým dnem objevil se na pokraji diluvialni náplav
a vněm několik kostí, jež byly mi dodány do školních sbírek. Mezi
několika zuby z diluvialního koně ustanovil jsem několik stoliček
a dva špičáky z medvěda jeskyňového (Ursus spelaeus Blum.)
jehož ostatky nalezeny byly posud jenom na dvou místech.

Prof. Laube zmiňuje se o hlezenné kosti diluvialního medvěda,
již odkryl ve starém náplavu řeky Labe nedaleko Ústí*), předloň-
ského pak roku podal jsem o diluvialní zvířeně ve sluje Tetínské
zprávu v zasedání královské české společnosti nauk **).

Diluvialní náplavy jeskyně Svatoprokopské jsou třetím nale-
zíštěm fossilních zbytků z periody medvědů jeskyňových, čím dlužno

*) Úber einen Fund diluvialer Thierreste in Elblóss bei Aussig. Sitzungsberichte
der math. naturwissenschft. Classe. 1874, p. 16. —

**) O diluvialní fauně jeskyňové v okolí Tetínském. Zasedací zprávy 1881,
p. 395. !

230

doplniti přehled diluvialních ssavců českých podaný p. Jos. Fričem
ve zprávách o zasedání téže společnosti*).
Byl-li medvěd jeskyňový pouze občasným hostem v Čechách,

jakož prof. Laube se proslovuje**), nelze podle skrovných nálezů

Svatoprokopských dostatečně tvrditi. Systematické kopání v náplavech
této sluje ukáže snad k jiným vývodům. Nálezy ve sluji Tetínské
alespoň odporují poněkud slovům „denn es liegt die Vermuthung
nahe, dass sich die ganz vereinzelt dort gefundenen Individuen,
nach Art dieser Thiere auf einem Streifzug durchs Land alt und
dem Absterben nahe daher zurück gezogen haben können, um
hier zu verenden“, ježto zbytky ze sluje Tetínské náležely nejen
medvědům dospělým než i také mláďatům, větší pak počet špičáků
svědčí o skutečném pelechu medvědím.

O krystalové sluji v buližníkové skále Šárecké.
Přednesl Jos. Kořenský dne 6. dubna 1883.

Na jihozápadním boku buližníkových skal Šáreckých u vrchu
řečeného „Džbán“ láme se od nějaké doby kámen na štěrkování

- silnice okresní. Lomy (náležejíce obecnímu starostovi p. Sestäkovi

z Liboce) založeny jsou tam na několika místech. Když pak skal-
níci hlouběji vnikali do lomu krajního, duněla skála neobyčejně
a ozvuk její ukazoval ke skalní dutině, jež potom skutečně se obje-
vila majíc zdéli asi 6 metrů, 2 metry výšky a tolikéž zšíří. Nitro
této dutiny poseto bylo na všech stěnách drůzami křemene, jehož
krystaly měly do sebe velikosť v našem vůkolí nikdy nevídanou.
Vážilyť některé z nich i několik kilogramů, nejtěžší pak 3V, ke.
maje barvu nahnědlou. Malé krystalky byly zcela průhledny, některé
pak jakožto nejčistší kříšťály. (Přednášející několik exemplářů před-
kládá). Posud zbývá z této skalní dutiny asi polovice se sporými
krystaly. Většina jich byla vylámána.

O kallaitu v buližnících Šáreckých.
Přednesl Josef Kořenský dne 6. dubna 1883.

V lomu řečeném „Šestákově“ přehojně objevuje se kallait,
(podle Fischera kalait, podle Phillipsa Calait, u Plinia Callais

+ Úbersicht der diluvialen Sáugethiere Böhmens. 1881, p. 493.
**) Uber Spuren des Menschen aus der Quartärzeit in der Umgebung von
Prag. Lotos 1882. Bd. III.

231

[Hist. nat. 37. 8.]) jakožto povlak pokrývající buď buližníky nebo
čisté křemeny z buližníků vyloučené jsa barvy namodralé (zbarven
fosforečnanem měďnatým) nebo nazelenalé (zbarven fosforečnanem
železitým). Podrobnou analysi vykoná co nejdříve p. prof. Stolba.
Otisky kallaitu jsou velice omezeny, Šárka pak jediným je (pokud
známo) českým nalezištěm vedle cizích nalezišť: Jordanův mlýn ne-
daleko Steine ve Slezsku, Plauen a Reichenbach v Sasku. Orientalské
kallaity (tyrkys) známy jsou ze severní Persie na rozsedlinách buli-
žníků, a v porfyrech v Megarském údolí na hoře Sinai.

—

19.
O zvláštní ploše čtvrtého řádu.

Napsal J. S. Vaněček a předložil dne 6. dubna 1883.

1. Plocha L řádu /-tého a plocha P řádu p-tého transformují
se vzhledem k ploše 2. řádu Z a křivé čáře M řádu m-tého, jak
známo, v plochu R řádu 4!/mp-tého.

Pozorujme kterýkoliv bod m čáry M; jeho polárná rovina M
protíná plochu L v čáře L, plochu P v čáře P a základní plochu
Z v kuželosečce Z.

Polárná rovina L kteréhokoliv bodu č čáry L prochází bodem
m a protíná rovinu M v přímé Z, která je polárnou bodu Z vzhledem
ke kuželosečce Z. Přímá čára L protíná čáru P v p bodech, jejichž
polárné roviny procházejí vesměs bodem a protínají rovinu M
v p přímých čarách P. Tyto jsou polárami bodů p vzhledem ke
kuželosečce Z a protínají přímou L v bodech odvozené plochy R.

Z toho však následuje, že tyto body náležejí též křivé čáře le-
žící v rovině M. Tuto čáru R obdržíme rovinnou transformací křivé
čáry L vzhledem k čáře P a kuželosečce Z, jakožto základnici.

Čára R je řádu 2/p-tého. Jelikož rovinný řez plochy R má
podávati čáru 4lmp-teho řádu, tedy je z toho patrno, že se průsečná
křivá čára v rovině M rozpadá ve dvě části, z nichž jedna je řádu
2bp-tého a má průsečné body čáry L s kuželosečkou Z za body
p-násobné a průsečné body téže základnice Z s čárou P za body
Z-násobné.

Místem rovin M je rozvinutelná plocha jakožto polární útvar
čáry M. Z toho následuje:

7 re er N 8 C 5 er

Roviny obalující plochu rozvinutelnou, která je
reciproce polárnou čáry W, protínají plochu R odvo-
zenou zplochLL, P, ježjsou pořademřádul-tého a p-tého,
v čarách, které se rozpadají; jedna čásť je vždy krivä
čára řádu 2/p-tého.

2. Uvažujme plochu R, která povstane transformováním rovin ©

L a P vzhledem k přímé čáře M a ploše druhého řádu Z.
Tato plocha R je všeobecně řádu 4-ho. Prochází kuželosečkami
L a P, ve kterých roviny L, P protínají základní plochu Z. Prů-
sečné body pomocné čáry M se Z jsou dvojnásobnými body plochy R.
Můžeme dokázati, že odvozená plocha R prochází póly obou
rovin L, P.

Pozorujme průsek A přímé M s rovinou L. Polárná jeho ro-

vina A protíná plochu základní Z v kuželosečce Z a roviny L, P
v přímých £, P. Kterákolív z těchto přímých transformuje se
vzhledem k druhé a kuželosečce Z v kuželosečku A, která prochází
pólem Z přímé L vzhledem ke kuželosečce Z. Avšak tento bod Z je
zároveň pólem roviny L vzhledem k základní ploše Z. Poněvadž
však kuželosečka A leží na ploše R, tedy je patrno, že tato plocha
prochází pólem č roviny L. Z průsečného bodu 5 přímé M s rovinou
P obdržíme, že plocha R prochází též pólem p roviny P.

Leží na biledni, že můžeme dvojné body plochy R učiniti po-
myslnými, zvolíme-li přímou W v takové poloze, aby základní plochu
Z neprotínala v reálných bodech.

3. Obě roviny L, P protínají se v přímé C, která proniká
plochu základní Z v bodech c, d. Přiřaďme bod c rovině L. Po-
lárná jeho rovina C je tečnou rovinou v tomto bodu ku ploše Z
a protíná přímku M v bodu e, jehož polárná rovina E prochází
bodem c. Obě roviny C, E protínají se tudíž v přímé F, která pro-
chází základním bodem c. Přímá F protíná rovinu P v témž bodu
c, a jeho polárná rovina, jsouc tečnou rovinou C, obsahuje přímou
F místo aby ji protínala. :

Tato přímá leží na ploše R; neboť každá přímá, která bodem
© c prochází a v rovině L neb P leží, transformuje se v tuto přímou
F a křivou čáru 3. řádu, kteréžto čáry obě leží na ploše R.

Tytéž úvahy platí při bodu d. Z toho patrno, že na odvozené
ploše 4. řádu R leží dvě přímé, které se mohou státi pomyslnými,
zvolíme-li roviny L, P v takové poloze, že průsečnice jejich C ne-
protíná plochu základní Z v reálných bodech.

Mimo tyto dvě možné přímé C, Dna ploše R leží ještě jedna
přímá a sice reciproce polárná M“ přímé W.

|
: i s de 7
: id z v č s kon c SS
s bo k OE P S eo M by 3
-prd er een ně a octu Adec SY 20 ons

ae

n 233

Má-li přímá M’ ležeti na ploše odvozené R, musí ji probíhati
čtvrtý vrchol a, polárního čtyrstěnu a,0,0;0,.

3 Mysleme si danou přímou M proloženou jakoukoliv rovinu K,
která má obsahovati ostatní tři rohy a, @, 44.

Rovina K protíná plochu Z v kuželosečce K, rovinu L v přímé
-G a rovinu P v přímé H. Ty se transformují vzhledem ke kuželo-
sečce K v jinou kuželosečku K“, která protíná přímou M ve dvou
bodech «, y. Leží-li bod a, na G či v rovině L a druhý a, na
přímé H či v rovině P, pak odpovídají těmto bodům dvě polohy
-© y bodu az.

Z toho následuje, že každé rovině procházející přímou M odpo-
vídají dva body na reciproce polárné M“ dané přímé W, neb jinými
slovy, že přímá WM“ leží na ploše odvozené a jest její dvojnou přímou.

Přímá M’ je vždy reálnou na ploše R, jelikož jest daná přímá
M, vzhledem ku které se transformace provádí, vždy reálnou.

Můžeme tedy říci:

Plocha 4 řádu R odvozená z rovin L, P vzhledem
k jakékoliv přímé W a ploše Z druhého řádu, má dva
dvojné body, jež mohou býti pomyslnými, pak dvě povr-
chové přímé dotýkající se plochy Z v jejích průsečných
bodech s přímou, která je průsečnicí rovin L, P; i tyto
přímé mohoubýtipomyslnými;konečněobsahujeplocha
R jednu vždy reálnou dvojnou přímou W, která je reci-
proce polárnou dané přímé W, a všecky roviny jí prolo-
žené protínají plochu v kuželosečkách.

4. Zvolme za plochu základní plochu kulovou, roviny L, P nechť
jsou s obou stran jejího středu s stejně vzdáleny a spolu rovnoběžny
a dále ať v rovině M k nim kolmé a středem s procházející se na-
lézá přímá W v nekonečnu. Tim obdržíme plochu 4, řádu, která je
ku třem k sobě vzájemně kolmým rovinám symmetricky rozložena.
„Jedna z těchto rovin jest M, druhá je rovnoběžná s danými rovinami

L, P, čímž je třetí stanovena. |

Všecky body, až na jeden, průsečnice ČC daných rovin L, P se
transformují ve střed s plochy základní. Polární přímá M“ přímé
M je rovnoběžná s rovinami L, P a protíná ČC v bodu m‘. Jeho po-
lárná rovina sjednocuje se s M; neobdržíme tudíž žádný určitý
průsek této roviny s přímou W.

Kteréhokoliv bodu a přímé M polárná rovina A prochází
středem s a protíná rovinu M v přímé A taktéž středem procháze-
jící. Prima A protíná rovinu P v bodu d, který leží na průsečnici

234

roviny M s P. Polárná rovina B bodu 5 protíná rovinu M v přímé
B, která je polárou bodu 5 vzhledem ke kružnici K, ve které ro-
vina M protíná plochu základní. Průsek d přímých A, B náleží
© odvozené ploše R a leží v rovině M. |
Z toho je patrno, že body d můžeme obdržeti rovinnou trans-

formací úběžné přímé M vzhledem k přímé P a kružnici K; odvo-

zená křivá čára je kuželosečkou podobnou a podobně položenou
s kružnicí K a prochází jejím středem. Transformujeme li přímou
M ještě vzhledem k přímé L, ve které rovina M protíná rovinu L,
obdržíme ještě jednu kružnici, která prochází středem s základní
plochy Z.

Obě tyto kružnice jsou vzhledem k daným podmínkám stejny;
jedna prochází pólem č roviny L a druhá pólem p roviny P. Kruž-
nice tyto podávají řez roviny M s plochou odvozenou R.

Reciproce polárná přímá M’ přímé M prochází středem a jest
dvojnou povrchovou „přímou plochy R. Tato plocha má mimo ony
dva kruhové řezy v rovině M ještě jiné takové v rovinách L, P,
a sice jsou to průseky těchto rovin s plochou základní. =

Řezy rovin symmetrie s odvozenou plochou R jsou následující.
Rovina M protíná plochu R ve dvou kruhových čarách, které se ve
středu s základnice dotýkají. Druhá rovina Eorcb s danymi
L, P, protíná R v nekonečně malé kuželosečce, to jest ve středu
základnice, a pak ve dvojné přímé čáře M‘. Třetí rovina protíná
plochu R v největší kuželosečce, která se na této ploše nalézá.

Shledáváme tudíž, že plocha R má střed, který se sjednocuje
se středem s základnice.

5. Zvolíme-li pomocnou přímou M v takové poloze, aby byla

průsečnicí obou rovin L, P, pak plocha z těchto rovin odvozená
přejde v plochu 2. řádu a ve dvě roviny dle této poučky:
Jestliže vrcholy a, 4, a, polárného čtyrrohu a, a;

a; a, vzhledem k ploše 2. řádu Z probíhají pořadem.

plochu Lřádu l-tého, čáru Wřádu m-tého a plochu Přádu
p-tého, kteréžto ech procházejí čarou W, pak popi-
suje čtvrtý jeho vrchol a, plochu řádu

2m (2ip——p+ 1)
a 2m rovin ($—-p— 1) násobných, jež se dotýkají plochy
Z v základních bodech čáry M.

Jelikož v našem případu plochy L, P a čára M jsou řádu prv-
ního, obdržíme z právě uvedeného vzorce druhý řád pro plochu R
a pak dvě roviny tečné ku ploše základní v bodech, ve kterých přímá
M protíná tuto plochu.

235

6. Předpokládejme plochu základní Z jakožto plochu rotační

a roviny L, P kolmé k ose otáčení této plochy po obou stranách je-
jího středu s stejně vzdáleny; pomocnou přímou M pak jakožto prů-
- sečnici rovin L, P.

Poněvač jsou tyto roviny spolu rovnoběžné, tedy jejich průse-
čnice M je úběžná; její průseky s plochou základní jsou pomyslné
a následovně i tečné roviny v těchto bodech k základnici.

Reciproce polárná přímá M“ přímé WM prochází středem s zá-
- kladnice a sjednocuje se s osou otáčení plochy Z. Všecky roviny
procházející přímou M’ protínají plochu R v kuželosečkách, které
jsou vesměs shodné a tedy plocha odvozená R je též plochou rotační.

20.

© Das Princip der Energie in seiner Anwendung auf die
ponderomotorischen und elektromotorischen Wirkungen
des elektrischen Stromes.

Von Dr. A. Seydler, vorgelegt am 6. April 1883.

1.

Mit der Abfassung des zweiten Theiles meines Lehrbuches der
theoretischen Physik *) beschäftigt, sah ich mich veranlasst zu über-
legen, in welcher Weise am besten die nicht ganz einfachen und
übersichtlichen Beziehungen der elektrodynamischen Erscheinungen
zum Prineip der Erhaltung der Energie auseinander zu setzen wären.
Ich fand wenig Übereinstimmung in den verschiedenen diesen Gegen-
stand behandelnden Schriften, dagegen manche Unklarheiten und
stellenweise auch Unrichtigkeiten. Der Grund derselben mag theil-
weise darin liegen, dass in der Bezeichnung der für die diesbezüg-
liche Untersuchung wesentlichen Grössen, und namentlich in der
Anwendung des Plus- und Minus-Zeichens keine Übereinstimmung
herrscht; zweitens ist aber auch von Helmholtz in seiner Schrift:
„Die Erhaltung der Kraft“ (1847) in Bezug auf den vorliegenden
Gegenstand ein Versehen begangen worden, welches in viele andere
Bücher selbst aus der neuesten Zeit übergegangen ist. Aus dem

*) Základové theoretické fysiky (I. Theil 1880 erschienen).

en PŘ k l ME BC l ha oba Urge N
a a n E eg
S SY et ?

x r

s A ké

236

letzteren Umstande schliesse ich, dass es bis jetzt unbemerkt ge- k

blieben ist.

Wenn nun auch in anderen Schriften (Neumann, Riemann, ©

Clausius, Briot) die vorliegende Frage von einem anderen Stand-
punkte behandelt und dadurch Unrichtigkeiten vermieden worden
sind, so halte ich eine kurze Bemerkung über diesen Gegenstand
doch nicht für überflüssig. Namentlich wünschte ich festzustellen,
ob eine Ableitung der pondero- und elektromotorischen Wirkungen

elektrischer Ströme aus dem Principe der Energie oder umgekehrt

eine induktive Bestätigung dieses Principes durch jene Wirkungen
logisch zulässiger ist.

Zunächst mögen einige Bemerkungen über das Princip der
Energie Platz finden. Dasselbe kann kurz so ausgedrückt werden*):

Die Summe der Energie in der Welt ist. constant.

-Die Anwendung auf ein einzelnes System führt dann zu fol-
sender Form:

Die bei irgend welchen Vorgängen in einem Mas-
sensystem verbrauchte Energie (aufgewendete Arbeit)
muss gleich sein der in anderen Formen gewonnenen

Energie, wobei es gleichgültig bleibt, ob die verbrauchte oder ©

gewonnene Energie zum Theil oder ganz dem System angehört oder

Ihren Ursprung resp. Abfluss anderswo hat.

Wollte man diesen Satz genau in der gegebenen Form mathe-
matisch ausdrücken, so müsste man auf einer Seite der Gleichung
alle negativen, auf der anderen alle positiven Änderungen der
Energie sammeln. Statt dessen treffen wir folgende Anordnung.
Schliesslich pflegen alle anderen Formen der Energie in der kineti-
schen Form aufzugehen, und zwar entweder als sichtbare oder als
unsichtbare kinetische Energie (lebendige Kraft oder Wärme), die
anderen Formen können füglich als Arbeitsleistungen mechanischer,
chemischer, elektrischer etc. Kräfte aufgefasst werden. Wir wollen
daher die kinetische Energie 7 und die thermische U auf die eine,
die verschiedenen Arbeitsleistungen L auf die andere Seite der
Gleichung bringen, und mit 4 die Änderungen dieser Grössen bei
irgend einer Reihe von Zustandsänderungen des Systems bezeichnen,
so dass wir schreiben: |

(14) ADEATI:AU.

*) Clausius: Abhandlungen über die mechanische Wármetheorie, Bd. IL.
Abh. IX.

>

ar znat esse ee Dr

a A kok aa K u 0 n na SEAC a bob

231

| Dabei wird es allerdings vorkommen, dass auf der linken oder
„rechten Seite auch negative Grössen enthalten sind; in Bezug auf
negative Glieder im Ausdrucke 4 L ist zu bemerken, dass man
Arbeitsabnahme oder gewonnene Energie auch als Zunahme der po-
tentiellen Energie aufzufassen pflegt, man daher auch, diese
Form der Energie mit P bezeichnet, statt (1) schreiben könnte:
(1) OZ AP+ AT- AU.
Denken wir uns nun das System isolirt, d. h. mit einer fůr
- äussere Kraftwirkungen und Wärme undurchdringlichen Hülle um-
geben; ferner denken wir uns das System aus einem gewissen Zu-
stande (A) in einen anderen (B) auf verschiedenen Wegen, d. h.
- durch verschiedene Reihen von Mittelzustánden übergeführt. Ist der
Anfangszustand (A) stets derselbe, so muss auch der im System dabei
vorhandene Inhalt an lebendiger Kraft und an Wärme derselbe sein;
dasselbe gilt auch vom Endzustande (5), und es werden daher die
Unterschiede 4T und AU bei verschiedenen Übergängen aus einem
in den anderen Zustand stets denselben Werth haben. Ein gleiches
ist von dem Unterschiede /L ä priori nicht einzusehen; und es
ist eben das Princip der Energie, welches auf Grund
der Gleichung (1) behauptet, dass auch diese Unter-
schiede nur von dem Anfangs- und End-Zustande ab-
hängig sind.
Daraus folgt dann weiter, dass es eine Function L gibt, nur
von dem augenblicklichen Zustande des Systems abhängig und so
beschaffen, dass die Unterschiede ihrer Werthe für zwei Zustände
des Systems die Arbeit bezeichnen, welche bei beliebiger Überfüh-
rung von einem zum anderen Zustande von den inneren Kräften
geleistet worden ist.

Dies gilt zunächst von allen inneren Kräften zusammenge-
nommen; es folgt daraus nicht die Existenz von Functionen £,,
L,, L,... für die verschiedenen im System zur Geltung kommenden
Kräftearten; und man kann höchstens sagen: hat man für alle Kräfte
bis auf eine die Existenz einer solchen Function nachgewiesen, so
folgt sie auch für die letzte Kräfteart aus dem Principe der Energie
von selbst, ohne besonderen Nachweis.

In diesem Sinne pflegt man die Existenz eines Potentials
für elektrodynamische Kräfte (ponderomotorische sowohl als elektro-
motorische) aus dem Princip der Energie abzuleiten. Indessen ist
diesbezüglich zu bemerken:

POOL OZ REN TE Z ad Paka n Alí vk TEHER N ete Gp dtacy s PRI A K o da dl aš ká CK te AA Lk kon S Ra N pay dí
ER: v4 N a Tr “ T 6- Fine a SA: RN a ee a sáu Ar Ý N Aa ee ENT

:

-

238

1. Ob wirklich fůr ein System, welches neben elektrodynamischen
noch andere Kráfte besitzt, in Bezug auf alle diese Kráfte stets
der Nachweis der Existenz der Function L geführt werden kann?

2. Ob eine Ausdehnung des gewonnenen Resultates auf den in
Wirklichkeit allein realisirbaren Fall eines nicht isolirten Sy-
stems ohne weiteres zulässig ist? In diesem Falle brauchen näm-
lich die Änderungen der lebendigen Kraft und der Wärme bei ver-
schiedenen Zustandsänderungen trotz gleichem Anfangs- und End-Zu-
stand nicht gleich zu sein, indem z. B. bei gleichem Wärmeinhalt
die Wärmeabgabe nach aussen eine verschiedene sein kann.
Ebenso wird auch die Arbeit der äusseren Kräfte verschieden gross
ausfallen können. Es ist nun gar nicht so selbstverständlich, dass
auch in diesem Falle die inneren Kräfte die oben definirte Function
L bedingen; es könnte ganz gut eine Eigenthümlichkeit der isolir-
ten Systeme sein, dass sich nur bei diesen eine solche Function
ergibt. Es wäre z. B. wenigstens denkbar, dass auf dem einen
Änderungswege bei gleichen Grenzlagen (A, B) mehr Arbeit ver-
braucht, gleichzeitig aber mehr Wärme erzeugt würde als auf dem
anderen. Das Princip der Energie würde dadurch nicht verletzt.
Man denke an den Carnot’schen Kreisprocess. Oder wie soll man
es dem Zustande (B) nach zwei verschiedenen Änderungen ansehen,
dass in dem System in beiden Fällen gleich viel Wärme erzeugt
wurde? Es ist möglich, ja nach dem, was wir von anderer Seite
wissen, sicher, dass das Plus an lebendiger Kraft und Wärme in
dem einen Falle durch das Plus an Arbeit äusserer Kräfte
erzeugt wird; es aber direkt durch allgemeine Betrachtungen nach-
zuweisen, dürfte wohl schwierig sein *).

*) ©. Neumann stellt sich in seiner Schrift: Die elektrischen Kräfte (1873)
die Aufgabe, die Existenz und die Form des elektrodynamischen Potentials
(oder „Postulats“, 1. c. p. 19 und 21) aus dem Principe der Energie abzu-
leiten mit Zuhilfenahu.e dessen, was uns über das Potential anderer Kräfte
schon bekannt ist. Seine Untersuchung ist ein Muster an mathematischer
Eleganz und Übersichtlichkeit, soweit solche bei der sehr ausgedehnten
Anlage der ganzen Untersuchung möglich ist; gegen die Schärfe und Be-
weiskraft seiner Ausführungen scheinen mir manche Bedenken erlaubt.
Der Gang seiner Untersuchung führt ihn zu denselben Schwierigkeiten,
welche in diesem Aufsatze nur kurz angedeutet werden, in jener Schrift
jedoch zu weitläufigen Betrachtungen Veranlassung geben, weshalb ich auf
dieselbe behufs eingehender Orientirung hinweise, vorzüglich auf die $$. 2
bis 4, 8. 22. In dem letzteren $. wird das Princip der Energie — Neumann
spricht allgemein von „universellen Ideen, welche allmählig einen hohen
Grad von Wahrscheinlichkeit erlangt haben“ — offenbar ist darunter das

239

3. Die beiden ersten Punkte zugegeben, entsteht noch die
Frage, wie man die Identität eines Zustandes (nach zwei ver-
schiedenen Änderungen) definiren und wie man sie constatiren
kann. Damit hängt die weitere Frage zusammen, durch welche
Grössen oder Umstände die Function Z, und durch welche die ein-
zelnen Theile derselben Z,, Z,, L; ... bestimmt werden. Darüber
kann uns nur specielle Erfahrung belehren.

4. Selbst die Möglichkeit verschiedener Übergangsarten zwischen
denselben Grenzlagen ist nicht gegen jeden Einwurf gesichert. Wenn

sie auch in solchen Fällen, wo nur bekannte Kräfte in’s Spiel kom-

men, als ausgemacht betrachtet werden kann, so ist dies für erst
zu untersuchende (also z. B. für die elektrodynamischen) Kräfte
-nicht mehr der Fall. Möglicherweise würde es sich ergeben, dass
man von einer Grenzlage zur zweiten, wenn der Zustand beider
genau definirt würde, nur auf einem einzigen Wege gelangen könnte.
Dann verliert aber die Anwendung des Princips der Energie ihre
beweisende Kraft.

Princip der Energie gegenüber dem speciellen Princip der lebendigen Kraft
gemeint — in der Form von zwei Grundsätzen gebracht, von denen der
zweite also lautet:

„Dasjenige Quantum von kinetischer und thermischer Energie, welches
dem System von Aussen her zuzuführen ist, damit dasselbe, von einem
gegebenen Anfangszustande aus, irgend welche Reihe von Zuständen durch-
laufe, schliesslich aber in jenen anfänglichen Zustand wieder zurückkehre,
ist immer gleich Null.“ Die Anwendung dieses Satzes setzt die Möglichkeit
der Rückkehr zu demselben Zustande voraus, bei der grossen Unbestimmt-
heit, welche derlei Betrachtungen anhaftet, ist eine solche Möglichkeit kei-
neswegs erwiesen. Ich halte es daher für nothwendig, sich auf verschie-
dene Übergänge zwischen identischen Zuständen zu beschränken. Der Fall
elektrischer Ströme ist gerade ein solcher, wo man sich kaum die Wieder-
herstellung des früheren Zustandes vorstellen kann. Die Möglichkeit der
Rückkehr in den vorherigen Zustand zugegeben, bleibt es doch noch frag-
lich, ob der obige Grundsatz mit dem Principe der Energie zusammenfällt.
Es käme wieder darauf an, worauf weiter oben hingewiesen wird, in
welchem Sinne die Identität eines Zustandes zu verstehen ist.

Wenn aber der Übergang vom Zustande A zum Zustande B nicht
umkehrbar ist, so bedeutet eine grössere Wärmeproduktion bei einem ge-
wissen Übergange nach dem Principe der Energie eine grössere Abnahme
der potentiellen Energie. Da man jedoch das System nicht in den vorigen
Zustand bringen kann, so kann man auch nicht unendlich oft die Operation
wiederholen, also auch nicht das System als unerschöpfliche Quelle an
Energie betrachten, wodurch man allein mit dem Princip der Energie in
Widerspruch gerathen würde.

Aus dem Gesagten dürfte sich ergeben, dass es misslich ist 3

das Princip der Energie zum Beweise der Existenz des elektro- ©

dynamischen Potentials zu machen. Dagegen bleibt der
heuristische Werth dieses Princips in der vorliegenden wie in
allen wichtigeren Fragen der Physik unbestritten, d. h. man kann
die Existenz eines solchen Potentials zur Voraussetzung machen
und daraus Folgerungen ziehen, welche die Gesetze vereinzelter Er-
scheinungen als Consequenz eines allgemeinen Gesetzes darstellen.
Namentlich kann man aus der ponderomotorischen Wechselwirkung
elektrischer Ströme auf die Wahrscheinlichkeit (aber kaum
auf etwas mehr als blosse Wahrscheinlichkeit) der elektromotorischen
Wechselwirkung schliessen, wenn man die Existenz jenes Potentials,
und zugleich für dasselbe eine besondere Form voraus-
setzt. Mehr scheint mir das Princip: der Energie in dieser Frage
nicht leisten zu können.

Denken wir uns der Einfachkeit wegen in unveränderlichen
Stromleitern zwei lineare Ströme J, und J,, durch elektromotorische
Kräfte E,, E, bei Widerstánden R,, R, erzeugt. Nach der Erfah-
rung wirken auf dieselben gewöhnlich: mechanische Kräfte, elektro-
motorische (elektrostatische) Kräfte und elektrodynamische Kräfte,
deren Arbeiten wir der Reihe nach mit Z,, L,, £, bezeichnen, das
Resultat ihrer Thätigkeit zeigt sich in Änderungen der lebendigen
Kraft J und des Wärmeinhalts U. Suchen wir die Form, welche
die Gleichung (1) jetzt annimmt. Zunächst machen wir eine An-
nahme über die Form der Function Z,, welche negativ genommen,
das elektrodynamische Potential (potentielle Energie) bedeutet. Wir

wollen voraussetzen, diese Function, auf die blosse Wechselwir- -

kung beider Ströme bezogen, sei in jedem Momente den gleichzei-
tigen Stromintensitäten proportional, sonst aber nur von der gegen-
seitigen Lage der Stromkreise abhängig (wir können nachweisen
dass diese Annahme wahrscheinlich, nicht aber dass sie nothwendig
ist). Unter V eine Function dieser Lage verstanden, können wir
für diesen Theil der Function setzen *):

(2) L$=—J J, V

*) In der Wahl der Bezeichnung, namentlich des Plus- und Minus-Zeichens
schliesse ich mich möglichst an die durch Clausius in seinem trefflichen
Buche: Die mechanische Behandlung der Elektricitát (1879; s. besonders
Abschn. VIII.) eingeführten Formen an. Bei dieser Gelegenheit sei es mir
erlaubt nochmals mit Bedauern auf den Mangel an Übereinstimmung hin-
zuweisen, der in dieser Beziehung in den einschlägigen Schriften herrscht

241

Dann ist die elementare Arbeit, welche aus der Wechselwirkung

© der beiden Ströme hervorgeht:

(3.) Bed IjadV— Va —=J VAJ,
oder
x (3) dL, = Jhd aV —J, UJ, VJ, d(J, V)

Die elementare Arbeit der gewöhnlichen elektromotorischen

Kraft ist
(4) dL,=EJ d-+ E, J, dt

Die beiden Glieder der rechten Seite der Gleichung (4) sind
nämlich offenbar die in dem Zeittheilchen dt von den elektromoto-
rischen Kräften E, und E, geleisteten Arbeiten. Die gleichzeitige
Arbeit der mechanischen Kräfte ist dL,. Die vom Systeme gewon-
nene lebendige Kraft dT' theilen wir in zwei Theile: dTi ist die
durch die Arbeit der mechanischen, dT; die durch die Arbeit der
elektrodynamischen (ponderomotorischen) Kräfte gewonnene lebendige
Kraft. Letztere kann bekanntlich in ihrer Abhängigkeit von den
Stromintensitäten und von der Lage der Stromleiter bestimmt wer-
den. Setzen wir:

(5) w = Pr = en ds, ds,,

so wissen wir, dass die Arbeit der ponderomotorischen Kräfte also
auch die gewonnene lebendige Kraft gegeben ist durch:
(6) dl —=.J, J,.dw.

Die Arbeit der elektromotorischen Kräfte, dL, und ein Theil
von dL,, setzt sich nicht (wenigstens nicht direkt) in lebendige
Kraft, sondern in Wärme um, deren Betrag durch das Joule’sche
Gesetz gegeben ist:

(7) dU = J: R, dt +- J; R, dí.

und ein vergleichendes Studium derselben änsserst erschwert. Bei Clau-
sius ist Potentialfunction und Potential (ein Unterschied, der trotz
seiner Wichtigkeit auch nicht immer beachtet wird!) positiv oder vielmehr
absolut; bei der Gravitation ist das Potential der geleisteten, bei elektrischen
und magnetischen Kräften der noch zu leistenden Arbeit (potentiellen Energie)
aequivalent. Dieser einfachen Feststellung steht gegenüber die Wahl des
negativen Zeichens für das elektrische und magnetische Potential, welches
dann wie bei der Gravitation der geleisteten Arbeit aequivalent wird. An-
dere machen umgekehrt das Potential stets zum Aequivalent der poten-
tiellen Energie usw. Bedenkt man, dass das weiter oben mit w bezeich-
nete Integral selbst je nach der Form, auf welche man es bringen kann,
mit dem Plus- oder Minus-Zeichen versehen ist, so wird man die Unüber-
sichtlichkeit der diesbezüglichen Entwickelungen ebenso begreiflich als be-
dauerlich finden.
Tř.: Mathematicko-přírodovědecká. 16

S p a Da PB a SB o ho - REN "Ta Vše by T PTY pět oje pa AOR WS.
RR n ER, u” MB a ale u k bová \ ň Peu ERS TA One nr yh daj) FRE D6
A ih k a K VV dkg ATA VY hd v RE FE Pach děd et ta. padlé dy Pěny ok pe koz ah
“ = A „+ “ + P 5 k
ne / h 4 : T

242

Durch Substitution aller dieser Ausdrücke, nachdem sie durch dt F
dividirt worden sind, erhält man, je nachdem man die Gleichung (3,) E
oder (3,) in Anwendung bringt, eine von den beiden Gleichungen: ©

Mangan art |

en

BY dd o bh 0

P sna A
Sollen nun daraus die Wirkungen der einzelnen Kráfte getrennt
abgeleitet werden, so muss eine der vorliegenden Gleichungen in
eine Reihe einzelner Glieder aufgelöst werden können; zunächst ist
aber nur so viel ausgemacht, dass man setzen muss:
(9) ae ae
dt dt
Ob aber z. B. das zweite Glied auf der einen Seite der Glei-
chungen genau dem zweiten Gliede auf der anderen Seite entspricht,
ist a priori nicht zu entscheiden, vielmehr werden wir eine solche
Annahme nur versuchsweise machen důrfen und můssen darauf ge-
fasst sein, dass sie sich nicht bewáhrt. Dies ist in der That bei
Form (8,) der Fall; wir wollen zunächst die Annahme machen:
dV dw
Tata em may: dt’
folglich (ohne Rücksicht auf den möglichen hier aber unwesent-
lichen constanten Unterschied):

n UD
Der Rest der Gleichung lásst sich dann, mit Růcksicht darauf,
dass es für jede mögliche Combination der Intensitáten J, und J,
gelten muss, in folgende Gleichungen zerfállen:
E— VŠI, R

E, — pů z
worin linker Hand nach dem Ohm’schen Gesetze die ganze elektro-
motorische Kraft der beiden Ströme steht. Die zweiten Glieder
würden also die inducirten elektromotorischen Kräfte in beiden
Kreisen bedeuten. Diese Ausdrücke sind jedoch nicht richtig; denn
bei constanten Strömen würde dann, auch bei Lagenänderungen, keine
elektromotorische Kraft inducirt, was der Erfahrung widerspricht.

Lem

243

Wenden wir uns zur zweiten Form (8). Die Gleichung (9)
behält ihre Gültigkeit. Setzen wir ferner:

dV dw

(10) Ih =D kg, Yu,

so zerfällt der Rest der Gleichung in die beiden ersten Gleichungen

„des Systems:

er V) =

(11) -ku n=: J, B

Ly dVdT
= A SE edn,

Die letzte Gleichung schreiben wir deswegen hin, um die
kůnstliche Trennung der Anderung der lebendigen Kraft dT in die
zwei Theile dT; und dT, wieder aufzuheben. Wir können es z. B.
so einrichten, dass kein (positiver oder negativer) Zuwachs an leben-
diger Kraft bei einer Lagenänderung beider Stromkreise eintritt;
dann steht in der letzten Gleichung rechter Hand Null, und die
Arbeiten der gewöhnlichen und der elektrodynamischen Kräfte heben
sich gegenseitig auf, was allerdings auch so aufgefasst werden kann,
als ob von der einen Art ein positiver, von der anderen ein gleicher
negativer Zuwachs an lebendiger Kraft erzeugt worden wäre.

Nach den beiden ersten Gleichungen (11) hängt die inducirte
elektromotorische Kraft in beiden Stromkreisen auch von blossen
Lagenänderungen ab, was mit der Erfahrung übereinstimmt. Die
Erfahrung bestätigt ferner die besonderen Ausdrücke für die indu-
cirten Kräfte, nämlich:

und

Es existirt also in der That ein elektrodynami-
sches Potential von der Form:

(12) — L, =PR, =—- A Jw,
worin w durch die Gleichung (5) definirt wird.

Die Annahme eines solchen Potentials ist uns also durch das
Princip der Energie nahe gelegt, wenn auch, wie ich nachgewiesen
zu haben glaube, nicht zwingend vorgeschrieben. Eine solche An-
nahme führt dann auf Grund der Gleichung (3) zu der Überzeugung,

16*

ze N PU 7 A0 EI W
SPV Fl Vo AES 1209

aš rt Fr v ší V: ké Di % RR so LINE TEE REDEN RER f k SRNÍ BEN vd ký Sen SHE, DIE N BE NE ee m hin 4
N R - y . 5 " 2 EDER Be % Ra Ě :
P ON aa k p ER

244

dass die ponderomotorische Wirkung allein nicht die ganze Leistung #
der elektrodynamischen Kräfte ausmachen kann; denn diese Wirkung, ©
durch den Ausdruck: |
J, J, dw 3
gegeben, lässt sich auf die, durch die Gleichungen (3) gegebene -©
Form nicht bringen oder mit anderen Worten: ist nicht ein voll- ©
ständiges Differential. Insofern kann man allerdings sagen, dass die
Inductionswirkungen elektrischer Ströme aus den ponderomotorischen ©
auf Grund des Princips der Energie zwar nicht folgen, aber ©
wenigstens sehr wahrscheinlich gemacht werden. Auch der ©
Ausdruck für die inducirten elektromotorischen Kräfte kann auf ©
diesem Wege abgeleitet werden. :
In einer Beziehung ist die vorstehende Ableitung noch man-
gelhaft; sie gibt nicht Rechenschaft von der inducirenden Wirkung
der Ströme auf sich selbst. Den Grund davon findet man leicht —
in der Annahme des Ausdrucks (2) für Z,; dieser Ausdruck gibt, ©
wie auch an der betreffenden Stelle bemerkt wurde, nicht die ganze
elektrodynamische Arbeit, sondern nur den Theil derselben, welcher ©
sich auf die Wechselwirkung beider Ströme bezieht. Nachdem ©
nun, wie die Erfahrung lehrt, jeder Strom auch auf sich selbst indu-
cirende Wirkung ausübt, wird ein Theil der elektrodynamischen
Arbeit auf Rechnung dieser Wirkung kommen. Analogie gibt uns
den vollständigen Ausdruck für ZL, oder für die gleiche negative
Grösse P,, das elektrodynamische Potential:
ee ea JW
wo V, und V, Functionen der Gestalt der beiden Stromleiter sind, ©
ähnlich der Function V=w, nämlich:

nf LL a, day
[4
eh a ds, day.

Für Stromleiter von unveränderlicher Gestalt sind diese Aus- ©
drücke Constanten.
Es ist nun anstatt der Gleichung (3,) zu setzen:

dl, = E 2V, Aa dv 43 PdV,

FR Ji U, V +) V) u J; Hd, „+5 V,).
Substituirt man diesen Ausdruck in (1) und bildet so die allge- ©
meinere Gleichung, welche jetzt (8°) vertritt, so kann man diese ©

(14)

(15)

245

Gleichung wiederum in drei andere zerfállen, welché an Stelle von
(11) zu setzen sind, nämlich:

d
E, zah V, TJ, VZ, Ry,

d
(16) er (JV J,V)=J, Ry,
dk ya AV AV SEX dVyc d7
rue aeg
Beschränkt man sich auf den praktisch einzig wichtigen Fall
unveränderlicher Stromleiter, so vereinfacht sich das vorliegende
System bedeutend, indem

wird; dasselbe reicht dann ohne weiters hin zur Bestimmung der
Grössen J,, J,, V als Functionen der Zeit, vorausgesetzt, dass die
Grössen E, E,, Rx, Re, Ly, T gegeben sind. In der Regel ist dies
jedoch nicht der Fall, und das Problem ein sehr complicirtes, da
man die Coordinaten einführen muss, welche die Lage der beiden
Stromleiter bestimmen. Ein verhältnissmässig einfacher Fall ist der,
wo die relative Bewegung beider Leiter, also auch V als Function
der Zeit gegeben ist; dann handelt es sich nur noch um die Inte-
gration der beiden ersten Gleichungen (16) um J, und J, zu be-
stimmen. Doch es ist nicht die Aufgabe dieses kurzen Aufsatzes
auf die Discussion des Gleichungssystems (16) näher einzugehen.

II.

In ähnlicher Weise können wir das elektrodynamische Petential
eines Systems von Strömen und Magneten ableiten. Beschränken
wir uns auf den Fall eines einzigen Stromes und Magneten; Strom-
leiter und Magnet seien unveránderlich. Analog der Formel (15)
können wir dann setzen:

(17) A
Hier hat V, dieselbe Bedeutung wie frůher; z" ist das Po-

tential des Magneten selbst, also wenn unter M seine Potential-
function im Punkte (x, y, z), verstanden wird:

(18) V, = | Man.

246

Das Integral erstrekt sich über den vom Magnet eingenom-
menen Raum, dessen Differential die Menge dm des Magnetismus
enthält.

JV ist das Potential der Wechselwirkung des Stromes und
des Magneten; V hängt sowohl von der Vertheilung des Magnetismus
in letzterem, als auch von der beiderseitigen Lage ab, man findet
dafür (wenigstens im Falle linearer Ströme) den Ausdruck

pr aM‘ aM aM
(19) Z u — do.

Hier erstreckt sich das Integral über eine beliebige, vom Strom-
leiter begrenzte Fläche; «, A, u sind die Richtungscosinuse derselben
für das Theilchen do.

An die Stelle des vorliegenden Ausdruckes liesse sich ein an-
derer (jedoch weniger einfacher) setzen, worin sich die Integration
direkt auf die Stromcurve beziehen würde.*)

Die Veränderung von V wird zum Theil durch Lagenänderung,
zum Theil durch Änderung des magnetischen Zustandes (im Magnet)
bedingt; wir wollen erstere durch den Index r, letztere durch den
Index m andeuten und demgemäss schreiben:

(20) dV— d,V—-daV.

*) Es seien A, B, C, die Componenten des magnetischen Moments eines
Raumtheils as, nh diesen Raumtheil dividirt (Componenten der Bene:
tisation). Dann ist:

u= f(a (43+8% 2 +05) as

wo p den reciproken Werth von r bedeutet. Setzen wir ferner

so kann man statt des obigen Ausdruckes für V schreiben

V=— S(aF-+PßG-+ yH) ds
wo sich die Integration um die Stromcurve erstreckt, und «, (B, y die
Richtungscosinuse von ds bedeuten. Man kann diese Transformation durch
blosse Substitution in die folgende Gleichung, welche der Ausdruck eines
geometrischen Satzes ist, beweisen:

M) 1) 5 Be oF
JtG-3)+ (5-3) +(5- 3)

S. Maxwell, wo Nr. 405 —423,

:

247
Der Gleichung (15) analog erhalten wir dann (mit Růcksicht

auf die oben gemachten Annahmen) zunáchst:

dL, = Jd,V + $J*AV, — JAIV) — JAV — VAJ — JV a.

Ferner ist:
dL, — EJdt.

In Bezug auf die rechte Seite der Gleichung (1) ist jetzt fol-
gendes zu bemerken. In dem System kommt eine Anderung der
sichtbaren kinetischen Energie dT' zum Vorschein, ferner im Strom-

- kreise die Wärmezunahme J?kdt. Im Magnet wird man (in der

Regel) auch eine Erwärmung wahrnehmen, ausserdem ist jedoch noch
irgend eine Änderung der inneren Energie anzunehmen, über deren
Natur wir zur Zeit noch nicht im Klaren sind. Vom Standpunkte
der Ampěre'schen Theorie hat man nämlich eine Änderung des
magnetischen Zustandes als Zu- oder Abnahme von Molecularströmen
aufzufassen, welche mit einer dauernden Zu- oder Abnahme der
elektrokinetischen Energie verbunden ist. Der Unterschied zwischen
der Induction von endlichen Strömen und von Magneten ist eben nur
der, dass in den ersteren die elektrokinetische Energie sich schliess-
lich völlig in Wärme umsetzt, in Magneten nur insoferne, als in
denselben Molecularvorgänge stattfinden, welche durch innere Rei-
bung Wärme erzeugen. Auch wenn man an der Ampere’schen Theorie
nicht festhält, sieht man sich auf Grund mancher Erscheinungen
(Drehung der Polarisationsebene) veranlasst, den Magnetismus an
sich als einen Zustand von (kinetischer?) Energie aufzufassen. Jeden-
falls wird es gut sein, für dasjenige Glied, welches im vorliegenden
Falle die gewonnene und durch dU dargestellte Energie im Magneten
bedeuten soll, zu schreiben:
(21) Qdt+dT

wo Qdt die fůhlbare gewonnene (im Magnet erzeugte) Wärme, dT’
eine Energieänderung bedeutet, über deren Natur wir noch im Un-
klaren sind, wenn wir auch mit einiger Wahrscheinlichkeit die Be-
zeichung: kinetische (elektrokinetische) Energie für sie in Anspruch
nehmen können.

Wenn wir nun aus den hier einzeln entwickelten Ausdrücken
die Gleichung (1) zusammensetzen, so erhalten wir eine ähnliche

© Gleichung wie (&), und die Analogie legt es uns nahe, dieselbe in

folgende drei Gleichungen zu zerlegen:

A =

248
d,V daV,_dT
L,
“+5 +, P = Fr:
(22) zun)- == JE

1 Z dT
jE s tr dt *|=0+%

Darüber, ob wir ‚berechtigt sind, die ganze Gleichung gerade
auf die durch (22) dargestellte Art zu spalten, bleiben wir aller-
dings einigermassen in Ungewissheit. Für transversal magnetisirte
Flächen (Scheiben), welche wir in bekannter Weise durch Strom-
curven ersetzen können, ist dies offenbar erlaubt; auf die Zulässig-
keit des allgemeinen Falls können wir durch Induction schliessen.

Die beiden ersten Gleichungen (22) sagen uns bekanntes; na-
mentlich zeigen sie, welches der Antheil der Wechselwirkung von
Strom und Magnet an der ponderomotorischen Arbeit, und welches
die im Stromkreise inducirte elektromotorische Kraft ist. Die letzte
Gleichung belehrt uns, welcher Theil der ganzen Änderung der
elektrodynamischen Potentials*) die Änderung der inneren Energie
des Magnets veranlasst. i

Wir können die letzte Gleichung auch so umformen, dass sie
auf der rechten Seite nur die Wärmeänderungen enthält, wodurch
die Analogie mit dem früheren Falle noch mehr hervortritt. Wir

bringen = auf die linke Seite und setzen.

1 1
(23) Sn=SNnH+T.

Dann können wir in (22) und (17) V, statt V, schreiben;
z% ist jetzt, anstatt z" die eigene Energie des Magne-

ten. Sie ist jedoch nicht mehr durch (18) definirt, sondern durch

(23), dh. die gesammte Energie des Magneten setzt sich
zusammen:

. *) Ich sage hier absichtlich elektrodynamisches statt elektromagne-
tisches Potential, um die Analogie mit dem vorhergehenden Falle fest-
zuhalten und um nicht das Zeichen ändern zu müssen. Gewöhnlich pflegt
man dem Potential der Wechselwirkung zwischen Strömen und Magneten
das entgegengesetzte Zeichen zu geben; für die so bezeichnete Grösse
könnte der zweite Name: elektromagnetisches oder bloss magne-
tisches Potential behalten werden. Übereinstimmung im Gebrauche
des Wortes Potential habe ich nicht finden können, halte mich daher an

die von Clausius vorgeschlagene Bezeichnungsweise auch im vorliegenden
Falle (s. Anm. p. 6).

249

a) aus jenem Theile, welcher gewöhnlich seine Energie genannt
- und durch die gebräuchliche Formel ausgedrückt wird (potentielle
Energie); er geht aus der Wechselbeziehung der einzelnen magne-
_ tischen Molecule hervor;

b) aus einem zweiten Theile, welcher durch die Summe der
Energien dargestellt wird, die jedes magnetische Molecul für sich
enthält; also im Sinne der Ampere’schen Theorie aus der gesammten
elektrokinetischen Energie des Systems von Molecularströmen, welches
an Stelle des Magnets gesetzt werden kann.

III.

Betrachten wir'nun, auf welchem Wege Helmholtz in seiner
berühmten Abhandlung: Über die Erhaltung der Arbeit (1847), aus
den gegenseitigen ponderomotorischen Wirkungen zweier Ströme ihre
elektromotorischen Wirkungen ableitet. Er sagt (p. 67): „Werden
zwei geschlossene Stromleiter gegen einander bewegt, so kann die
die Intensität des Stromes in beiden verändert werden. Ist V ihr
Potential*) für die Stromeinheit gegen einander, so muss wie in den
vorigen Fällen und aus denselben Gründen sein: **)

AK
(H,) By Ji + B Ja = JRT Ji Ry T JJ

Ist nun die Stromintensitát in dem einen Leiter R, sehr viel
geringer als in dem anderen R,, so dass die elektromotorische In-
ductionskraft, welche von R, in R, erregt wird, gegen die Kraft 4;
verschwindet, und wir:

E
A

*) Helmholtz nennt Potentiál jene Function, deren Zunahme der Zunahme der
lebendigen Kraft gleich ist, also das Aequivalent der Arbeit oder der ne-
gativ genommenen potentiellen Energie (l. c. p. 39. 61). Hier wird nach
Clausius die mit entgegengesetzten Zeichen genommene Grösse Potential
genannt. Dass trotzdem im Zeichen der Grösse V hier und bei Helmholtz
Übereinstimmung stattfindet, hat seinen Grund in dem eigenthümlichen
Umstande, dass der auf die ponderomotorischen Kräfte bezügliche Theil
der elektrodynamischen Arbeit in der Form (3p) wirklich ein solches Vor-
zeichen hat, als ob nicht das Differential der Arbeit Z,, sondern des Po-
tentials P, = —L, genommen würde.

**) An Stelle der im Urtexte angewandten Buchstaben (nicht Zeichen!)
wurden die in diesem Aufsatze gewählten gesetzt, um die Vergleichung
leichter zu machen.

250

setzen kónnen, so erhalten wir aus der Gleichung:
dv
Be a Hi Bel
I,
Offenbar fehlt in der Gleichung (H,), wenn wir sie mit (8,) ver- ©
gleichen, linker Hand die elektrodynamische Arbeit:

dL d s av
z (A V= s Vy Jar NA Gr de

Das letzte Glied rechter Hand in der Gleichung (H,) bedeutet
die gewonnene lebendige Kraft bei freier Bewegung, oder die über-
wundene Arbeit gewöhnlicher Kräfte, denn nach der letzten Glei-
chung (11) ist: |

AV ‚dl: de
ren

Die Constanz der Intensitäten auch vorausgesetzt, fehlt doch
in der Gleichung (H) auf der linken Seite das Glied
dV

dasselbe soll, wenn man das gleichlautende positive Glied auf der
rechten Seite auf die linke überträgt, daselbst doppelt erscheinen,
so dass die Gleichung (H) in diesem Sinne verbessert und umge-
formt, folgende Gestalt annimmt:
V
BY A (B < AŠ) + A (E, — A )=F R

Man sieht, dass hier die elektromotorischen Kräfte in beiden
Stromleitern geändert erscheinen, was auch den Thatsachen ent-
p richt, ferner, dass zwar die Änderungen dieser Kräfte ungleich,
die entsprechenden Arbeitsgrössen jedoch gleich sind.

Wegen des fehlenden Ausdruckes in der Gleichung (H) hat
Helmholtz nur eine solche Arbeitsgrösse:

zur Verfügung; er gebraucht daher die Wendung, die Intensität J,
gegen J, sehr klein anzunehmen, was bei der jetzigen Betrachtungs-
weise sich als überflüssig erweist, ausserdem aber auch nicht hin-
reicht das begangene Versehen gut zu machen. Denn ist auch J,

gegen J,, folglich auch

dV dV
— I — Fi gegen —J, z

251

© verschwindend, so ist doch die erstere Grösse in der Grundgleichung
mit J, die zweite mit J, multiplicirt, und beide Producte daher
- gleich. Aus der Helmholtz’schen Betrachtungsweise würde folgen,
dass (wenigstens im Falle einer sehr kleinen Intensität J,) die
- elektromotorischen Kräfte im ersten Stromleiter gar keine Arbeit
leisten, während aus der Gleichung (H*) folgt, dass im Falle
constanter Intensitáten die Arbeiten dieser Kräfte in
beiden Stromkreisen dieselben sind.

Einem Einwurfe muss ich noch begegnen, so unwahrscheinlich
es auch ist, dass er mir gemacht werden würde. Man könnte sagen,
das elektrodynamische Potential sei ein blosser mathematischer Hilfs-
begriff, und alle Quelle der Energie liege, ausser der Arbeit ordinárer
Kräfte, in der verbrauchten elektrokinetischen Energie &, J/, + E, Jg.
Letzteres ist wahr, insofern man den ganzen Vorgang von der
Strombildung bis zu einem gewissen Momente in’s Auge fasst.
beim Beginn der Ströme (J, =0, J,=0) ist ja das elektrodyna-
mische Potential gleich Null, und insoferne ist alle zur Gewinnung
anderer Energieformen verbrauchte Energie durch:

(24) EHE Ta

. gegeben. Ein Theil dieser Energie dient in der That zur Erzeugung
„des elektrodynamischen Potentials, wie ja auch aus den Gleichungen
(16) ersichtlich ist. So lange in diesen Gleichungen alle Differen-
tialquotienten positiv sind, dient die oben angeführte Energie (24)
nicht nur dazu, um ein elektrodynamisches Potential zu erzeugen,
sondern (der letzten Gleichung zufolge) um sichtbare kinetische
Energie, nämlich Bewegung der Stromleiter hervorzubringen. Hat
aber das elektrodynamische Potential einen gewissen positiven Werth
erreicht, so kann es allerdings durch seine Abnahme wieder dazu
dienen, kinetische Energie oder Wärme zu erzeugen. Dasselbe ist
also keine mathematische Fiction, sondern eine physikalische Grösse,
der Ausdrück für potentielle Energie, gerade so wie ähnliche Aus-
drücke für Kräfte anderer Art. Dass es seinen Ursprung aus der
Energie (24), eventuell aus anderen Formen der Energie, z. B. bei
der Induction durch Magnete ableitet, ist völlig irrelevant. Doch es
wäre überflüssig bei diesem Punkte länger zu verweilen.

Eine ähnliche Bemerkung, wie in Bezug auf die Gleichung (H,)
gilt in Bezug auf diejenige Gleichung, durch welche Helmholtz die
Magnet-Induction als Consequenz der ponderomotorischen Wechsel-
wirkung zwischen Strom und Magnet darstellt, nämlich:

N ER RE ea 7 Peka

252

(EL) EJ =

Diese Gleichung ist zwar richtig, vorausgesetzt, dass man
unter dV die ganze während dt stattgefundene Änderung von V,
nicht etwa nur den aus der Lagenänderung resultirenden Theil d,V
versteht; sie ist jedoch nicht vollständig. Die vollständige Gleichung
ergibt sich, insoferne man von der Selbstwirkung des Stromes und
des Magnets, sowie von der Wirkung äusserer Kräfte absieht, durch
Addition der Gleichungen (22) nachdem man die mittlere mit J
multiplicirt, und L,, V,, V, weggelassen hat:

dV da dT dT
el ers = FR
oder wegen: al. Ju V
dt at.
: d ER d,V dT’
(H,) E — 7 (JV) = PRE JT 8-

Es fehlt also in Helmholtz’s Gleichung wieder linker Hand
die Änderung des gesammten elektrodynamischen Potentials, rechter
Hand die im Magnet erzeugte innere Energie.

Unter den wichtigeren Werken, welche Helmholtz’s Betrachtungs-
weise reproduciren , seien Maxwell’s Treatise on Electricity and
Magnetism (I. Aufl. 1873, II. Aufl. 1881) und G. Wiedemann’s: Die
Lehre vom Galvanismus und Elektromagnetismus; (II. Aufl. 1874)
hervorgehoben. Maxwell wiederholt fast in gleichen Worten und
unter Anwendung derselben Formel (Z) die Betrachtungsweise Helm-
holtz’s (1. c. Nr. 544) *).

Wiedemann stellt die Sache etwas anders dar, aber auch in
seine Betrachtungweise hat sich ein Versehen eingeschlichen, so dass
er zu demselben Resultate gelangt wie Helmholtz. Er sagt (1. c.
Nr. 1158. 1159): „Werden ebenso zwei unveränderliche Stromesleiter
A, und A, bewegt, in denen die electromotorischen Kräfte Z, und
E, thätig sind, so induciren sie gegenseitig in einander Ströme. Wir
wollen annehmen, dass die Änderungen der Intensität in ihnen durch

die Induction so klein sind, dass die dabei in ihnen inducirten Extra-

ströme zu vernachlässigen sind.
Die Intensität der Ströme in ihnen mit Ausschluss der Indu-
ctionsströme sei J, und J,, mit denselben 7, und %; ihr Potential

*) Dasselbe gilt von der Übersetzung des Maxwell’schen Werkes von Dr. B.
Weinstein (1883).

253

aufeinander in einer bestimmten Lage, wenn beide von einem Strome
- Eins durchflossen gedacht werden, sei gleich V; ihre Widerstände
seien R, und R,. Dann ergibt sich die in beiden in der Zeit dt
- erzeugte Nebenarbeit, welche der bei der Bewegung der Leiter ver-
brauchten Arbeit gleich ist:

(W) RAU) + B, (J, — 4) tzdt 44 E dí.

Hier ist ©, und 7, den im vorliegenden Aufsatz mit J, und J,
bezeichneten Grössen aequivalent, und die in (W) mit J, und J,
bezeichneten Grössen durch:

R = Ee BR =
definirt. Man sieht sofort, dass nicht der Ausdruck linker Hand
in (W) die erzeugte Nebenarbeit (erzeugte Nebenwárme) bedeutet,
sondern vielmehr der mit entgegengesetztem Zeichen genommene
Ausdruck:
č? Rdt— 1? R,dt — Ei, dt — Eyiydt

indem die positiven Glieder desselben die wirklich erzeugte, die ne-
gativen die im Falle der Abwesenheit von Inductionswirkungen erzeugte
Wärme darstellen, der Unterschied beider also den Gewinn im Falle
der Induction ist.

Auch ist das nicht alle erzeugte Nebenarbeit, sondern nur der
Theil, welcher auf Rechnung der elektromotorischen Kräfte fällt. Es
ist noch die durch ponderomotorische Kräfte erzeugte Arbeit oder
gewonnene lebendige Kraft hinzu zufügen, also die Grösse:

. dV
% er

Und die Summe dieser Grössen muss der von den elektrodyna-

mischen Kräften gelieferten Arbeit:

dt.

%

db © de
Eraser (1, V)
gleich sein. Die verbesserte Gleichung (W) wird folglich lauten:

dv
dt
und wir sehen, dass bei Wiedemann wie bei Helmholtz die ganze
Arbeit der elektrodynamischen Kráfte ausgefallen ist.

In Nr. 1160 des oben citirten Werkes folgen einige weitere
Entwickelungen, welche zwar auch nicht völlig einwurfsfrei sind
(e und e, werden die inducirten elektromotorischen Kräfte genannt,
kommen jedoch in den weiteren Formeln umgekehrt als die inneren

(W) Be R(J 5 %) 1, dt Sy BR, (Jz 5 2) 1, dt SF Už d=— d (4% V)

VR Se: Zato hl dns ki: | Ak Ek a je 24 AU A 50 se bj r
EA od A u a a bobo N a a
OR- ed ye - E i EN k: PR s FOREN x

254

elektromotorischen Kräfte vor, wenigstens wenn die Formeln ver- 3

stándlich sein sollen), aber schliesslich zu folgenden Gleichungen 3

führen, welche mit den Gleichungen (16) identisch werden, wenn ©

man die Buchstaben entsprechend abändert, also z. B.
P=3J

setzt:

ci = Bě +i 2 @iP+iM)

ča B- ee :
A = ti Züfı nN,

dA—+-?dP+i?dP—-ii dV—=dL.

(Hier bedeutet dA die Arbeit äusserer Kräfte, dL den Gewinn
an lebendiger Kraft). Man setze:

PB |
dh. vernachlässige die Selbst-Induction der Ströme und addire die ©
beiden ersten Gleichungen, so erhält man die Gleichung (W). Zu-
‚gleich zeigt die dritte Gleichung, dass dann im Falle der Abwesen-
heit äusserer Kräfte:

"dB 70V
ist. |

Lichtvoll sind die Entwickelungen von Clausius in seiner oben ©
eitirten Schrift; der Ausgangspunkt ist jedoch ein von dem hier
gewählten völlig verschiedener. Indem nämlich die einzelnen Bei-
träge, welche die ponderomotorischen und die inducirten elektro-
motorischen Kräfte zur Gesammtarbeit liefern, gesammelt werden,
zeigt es sich, dass man die in dem Ausdrucke der letzteren noch
unbestimmt gelassene sog. Inductionsconstante der Einheit gleich
setzen muss, um ein vollständiges Differential, welches das Princip
der Energie postulirt, zu erhalten. Es ist also hier mehr auf die
numerische Bestimmung jener Constante in mechanischem Maass mit
Hülfe des Princips abgesehen. Ähnliches gibt von Riemann’s Schrift:
Schwere, Elektricität und Magnetismus (1880; VII. Abschn: Indu-
ction). Auf Neumann’s Schrift wurde schon in der Anmerkung
auf Seite 4. hingewiesen.

Es braucht wohl kaum ausdrücklich bemerkt zu werden, dass
das Verdienst Helmholtz’s, in seiner epochalen Schrift zuerst auf den
Zusammenhang des Princips der Energie mit den auf elektrodyna-
mische Wirkungen bezüglichen Entwickelungen hingewiesen zu haben,
durch den Hinweis auf ein zufällig dabei begangenes Versehen nicht
geschmálert wird.

255

20.

Úber die Fische Indiens und Nordamerikas in geolo-
gischer Hinsicht.

Vorgetragen von Dr. Johann Palacky am 4. Mai 1883.

Der Vortragende erwähnte die Schlüsse, die sich aus der von
Günther durchgeführten Trennung der Meerfische in Uferfische,
Hochseefische und Tiefseefische auf die Gestaltung des ehemaligen
Meeres früherer geologischen Perioden ziehen lassen. Speziell zeigt
die Abwesenheit der älteren Formen (Ganoiden), Seltenheit der
älteren Chondropterygier (nur 4 sp. und die in geringen Tiefen) und
die Anwesenheit der (nach Günther postpliocenen) Salmoniden in der
Tiefseeichthys (2 Bathylagus — bis 2040° faden) ein jüngeres Alter
derselben, wobei die eigenen Formen (Halosauriden, Alepocefaliden)
fossil ganz unbekannt sind.

Auch die Hochseeichthys ist weder reich noch besonders eigen-
thümlich — wenn man von den räthselhaften Leptocefalen und Pla-
gusien absieht.

Wenn man das von Günther gesammelte geologische Material
durchsieht, so zeigt sich, dass in den ältesten Fischen Meeres- und
Süsswasserformen der Gegenwart (Selachier und Ganoiden — die jetzi-
gen Ganoiden sind bekanntlieh exclusiv Süsswasserfische) durchein-
ander vorkommen — wie es jetzt in Südamerika noch häufig.

Die antarktische Hälfte ist arm an Süsswasserfischen, — so ist
Australien arm und hat nur indische Formen, dagegen den alten
Ceratodus, der sich in Europa, Amerika und Indien nicht erhielt,
wo er früher nachgewiesen.

Der Vortragende wies darauf hin, dass die nordamerikanische
Ichthys, die uns durch Jordan (665 sp.) gut bekannt, einen sehr
alten Typus habe — Ganoiden (Amia, Lepidosteus, der zur Tertiär-
zeit in Europa war, aber ausstarb, die von Günther für die geolo-
gisch jüngsten Ganoiden erklärten Acipenseriden (in Zusammenhang
mit Asien — Scaflrhynchus, Polyodon) Siluriden und Cypriniden,
auch Cobitiden (seit dem Tertiär Diastichus), viele isolirte einhei-
mische Formen (Afridoderus, Percopsis, Hyodon — die interessanten
Hohlenfische (Amblyopsis) — neben den arktischen Salmoniden,
Esox, Gasterosteus, Cottiden — wohin die wenigen Europa und
Amerika gemeinen Formen der Jetztzeit (Hecht, Aal, Stichling, Lota

vulgaris) meist gehören, so dass sich auch hier der circumpolare ©

frühere Zusammenhang nachweisen lässt.

Interessant ist, dass während die Siluriden, Cypriniden in der
alten und neuen Welt andere Geschlechter zeigen, die Cyprino-
donten und von den Siluroiden die Bagrinnen (Amiuriden) dem

Er ET

Mittelmeere und Indien mit Amerika gemein sind, während Europa

nur eine arme nordische Ichthys seit der Eiszeit besitzt, und

der Cyprinodon dispar des Rothen Meeres nur in Quellen, speziell

Warmbädern des umliegenden Festlandes (von den Sahara Ammons-
rose, Ain Musa etc. bis Indien) sich erhielt, der Jordan aber bekannt-
lich tropisch blieb. Indien hat eine relativ reiche Süsswasserichthys
bei Günther 625 sp. (gegen 255 in Afrika, 672 im tropischen
Amerika, 36 Australien, 360 der altweltlichen und 339 der neuwelt-
lichen gemässigten, Zone (und 18 sp. antarktischer Süsswasser-
fische — aber nur 12 Familien von den 39 der Süsswasserfische
sind hier vertreten, und die Cypriniden (330 sp.) und Siluriden (200)
haben schon *£ aller.

Es hat die grösste Ähnlichkeit mit Afrika (von Australien ab-
gesehen), doch fehlen ihm die (afrikanischen) Dipnoi, die Mormy-
riden etc., die Chromiden, die Amerika und Afrika gemein, sind
schwach vertreten (2 Etroplus), sowie die Cyprinodonten (4 sp.).
Günther erklärt die Masse der Cypriniden durch ihren Ursprung im
Himalaja, von wo sie sich nach allen Seiten also auch nach Europa
ausgebreitet haben. Die eigenthümlichen indischen Formen sind meist
in Vorderasien und Afrika (Labyrinthici, Ophiocefali, Mastacembeliden),
Afrika hat ältere Formen erhalten. — China hat eine selbstständige
obwohl verwandte Ichthys. |

Es scheint nun, dass die Eiszeit, welche in Europa die sub-
tropischen Formen der Tertiärzeit vernichtet und in Nordamerika,
besonders im Missisipithal milder auftrat — in Indien wieder mehr
Spuren hinterlassen hat, wenigstens durch die Vernichtung der älteren
Formen, die wie Ceratodus bereits nachgewiesen sind.

Leider ist uns Hinterindien noch sehr wenig bekannt, ebenso
Malaisien, das sich, wie es scheint, ganz an Indien anschliesst. Von
Madagaskar wissen wir noch wenig — der dortige Chromide Pare-
troplus (Bleeker) ist verwandt dem letzten indischen Chromiden (Ost-
gränze der Familie) Etroplus (Ceylon und Nordindien).

Am natürlichsten würden sich alle dieser Erscheinungen er-
klären lassen nachstehenderweise:

251

1. Ein seichtes Meer verband in alter Zeit die tropischen Re-
gionen von Asien und Amerika via Europa, welche Verbindung spáter

aufhörte.

2. Aus diesem Meere kamen erst spät die Süsswasserfische

ständig an ihre jetzigen Wohnorte.

3. die geringe Tiefe der alten Meere erklärt die Abwesenheit
aller Tiefseefische, die durch ihren besonderen Bau gewiss aufgefallen
wären und sich wohl erhalten hätten, da wir schon vom Silur an
eine reiche Menge von Fischversteinerungen kennen.

4. Die Eiszeit wirkte verheerend auf die ältere Ichthys von
Europa und Indien, sie hatte keinen Einfluss auf Afrika und den Jordan
(der wohl mit südlichen Meeren damals zusammenhing), Südamerika
— und einen geringen auf Nordostamerika.

5. Australien scheint bis in die Neuzeit keine Süsswasserichthys
besessen zu haben, da die wenigen einheimischen Fische theils Brack-
wasserfische (wie Ceratodus), theils indischen Charakters sind, wie
die nördliche tropische Flora Australiens.

6. Die tropischen Teleosteer scheinen mesozoisch zu sein (Be-
ryciden) — die obere Gránze (Lias ?) ist noch unsicher.

7. Die Tertiärzeit ist durch das Vorwalten moderner Formen
unter den Teleosteern auffällig (Cypriniden z. B. in Sumatra,
Idaho etc). © |

8. Die Verbreitung der Salmoniden ist eine circumpolare —
und wahrscheinlich späte.

9. Die Cypriniden haben die grösste Spezieszahl und daher
wohl auch Variabilität — mit zwei grossen Abtheilungen — asiatisch
und amerikanisch, wobei die asiatischen Formen Afrika und Europa
bevölkerten. In Australien gibt Castelnau einen (sehr problematischen)
Leuciscus australis an.

10. Die Acipenseriden erhielten sich nur stellenweise im Maxi-
mum in Nordwestasien und Nordeuropa, schwächer in Nordamerika
und China.

22.

Uiber einige Zwischenformen unter den Protozoen. —
Vorgetragen von Assist.: K. J. Taranek am 4. Mai 1883.

Es ist allgemein bekannt, dass die verschiedenen Thier- oder

Pflanzengruppen, welche die Systematik unterscheidet, nie so scharf
Tř.: Mathematicko-přírodovědecká, 17

charakterisirte und begránzte Abtheilungen darstellen, um eine jede ©

Gattung, ihrer Beschaffenheit und den wichtigsten Merkmalen nach, in ©
diese Gruppen sicher einreihen zu können. Die Grenze, welche die ein- ©

zelnen Thiergruppen von einander trennt, tritt nur in seltenen Fällen ©

klar und deutlich hervor, sondern eine Familie oder Ordnung, Klasse
und so w. geht allmählig und oft unmerkbar in die andere über;
die Grenze zwischen denselben wird durch zahlreiche Uibergangs-
formen, in deren Charakteristik die Merkmale beider benachbarten
Gruppen vereint sind, immer mehr und mehr undeutlich, bis sie
ndlich gan „ verschwindet.

Je künstlicher die Systematik aufgestellt ist, dest schwerer

ist die Bestimmung der Gattung; je tiefer man in das System hin-
eindringt, desto geringer erscheinen die Merkmale der einzelnen
Gruppen.

Die Zwischen- oder Uibergangsformen liefern einen überzeugen-
den Beweis für die allmählige, allgemeine Entwicklung der unzähl-
baren Formen (die schon die heutige Systematik kennt), einer aus
der anderen, und in den höheren Thierklassen hat schon vor allem
die Palaeontologie mit zahlreichen Beispielen zur Aufstellung einer
natürlichen, systematischen Eintheilung beigetragen.

Bei den niederen Organismen, von denen sich in den Forma-

FEN

p okap vý N PÁS R

dy Fotos pěkní

tionen keine Spuren erhalten haben, treten zahlreiche Zwischen- :

formen lebendig auf. Besonders in der Klasse der Protozoen gibt es
eine grosse Anzahl von Arten, welche die Kluft zwischen einzelnen
Thiergruppen mehr und mehr verdrängen und die lange Kette der
Thiere in der Natur nach ihrer Entwicklungsstufe ergänzen. Bei den

Rhizopoden und Infusorien sind zwei solche Protozoenarten gefunden

worden, welche besonders schön ausgeprägte Beispiele der Existenz
von Thierformen liefern, die man weder zur einen, noch zur anderen
Gruppe in der Systematik sicher einreihen kann.

Die erste hat Dr. Gruber*) entdeckt und unter dem Namen
Dimorpha mutans beschrieben.

Dimorpha mutans scheint die Rhizopoden (Heliozoen) mit den
Infusorien zu verbinden. Ich habe diese Form zwischen Sphagnum in
der torfreichen Umgebung von Soběslau (in den sogen. Blatta unweit
von Borkowitz) in Südboehmen gefunden.

*) Dr. A. Gruber: Dimorpha mutans; Eine Mischform von Flagellaten und
Heliozoen. Zeitschr. f. w. Zool. Band XXXVI. 1881.

259

In dem Heliozoenstadium zeigt Dimorpha mutans die sámmt-

- lichen Eigenschaften eines wahren „Sonnenthierchen's“ und steht am

nächsten einer kleinen Actinophrysart oder der Cienkowski’s Ciliophrys

infusionum. In der Beschaffenheit des Thierchens stimmen meine

Beobachtungen ziemlich genau mit der Beschreibung Gruber’s; auch
mir war lange Nucleus in-diesem Heliozoenstadium nicht bekannt
und erst durch Karmintinktion konnte ich einen kleinen ovalen, etwas:
- excentrischen Kern wahrnehmen.

In diesem Zustande sind die Geisseln der Dimorpha entweder
ganz unter dem Körper verborgen, oder man kann bald eine oder
beide Geisseln seitlich entspringen sehen. Die beiden Geisseln ruhen
bei dem Heliozoenstadium ganz bewegungslos, oft zusammengerollt,
und das Thier ruht mit den ausgestreckten Pseudopodien still. Bald
beobachtet man eine zitternde, fast oscillirende Bewegung des ganzen
Körpers, welche durch die Vibration der Geisseln verursacht wird
und die Protoplasmafäden (welche auch die Körnchenströmung schön
zeigen), werden krumm, verkürzen sich, nehmen in der Dicke zu, zer-
fliessen bei der zitternden Bewegung des Thieres 2 oder 3 zusammen
u. s. w. Dadurch entstehen eigenthümliche oft bizarre Thierformen,
deren eiförmiger Körper vorne zwei sich rasch bewegende Geisseln
trägt, nach hinten sich verengert und zahlreiche auch verästelte
Sarkodefortsátze, als Reste der fadenförmigen Pseudopodien trägt.
Diese Fortsätze sind an der Oberfläche ziemlich klebrig; das Thier
hält sich mittelst derselben fest auf verschiedenen fremden Gegen-
ständen.

In Folge der drehenden Bewegung des Körpers verbinden sich
die gebliebenen Protoplasmafortsätze endlich vollständig zusammen,
bis sich der früher strahlenförmige Körper in einen spindelförmigen
hinten zugespitzten verwandelt, der in der ganzen Beschaffenheit
einem wahren Flagellaten entspricht.

Dieses Flagellatenstadium dient zur Ortsbewegung, während
das Heliozoenstadium zur Nahrungsaufnahme und vielleicht auch zur
Theilung bestimmt zu sein erscheint.

Hier ist also der Dimorphismus in einem und demselben Thiere
genau entwickelt. Das Thier ruht in dem Heliozoen- und bewegt
sich im Flagellatenzustande.

Die zweite Übergangsform, welche ich im J. 1882 in dem Mu-
seumsbasin in der Gesellschaft von verschiedenen Algen gefunden,
verbindet die Charaktere der Amoeben und Acineten. (Siehe die
Abbildung.)

17*

Das Thier besitzt einen plattgedrůckten vielfach gelappten Sar-
kodekörper, welcher wie die Amoeben seine Gestalt ändern kann.

Durch ein fortdauerndes Strömen der Sarkode entstehen an
verschiedenen Stellen des Kórpers dicke und breite Pseudopodien-
ähnliche Ausstülpungen, welche analog mit den Amoeben zum Ort-
wechsel dienen.

Amoebophrya macropodia Tar. ?%.

Die Formveränderlichkeit des Sarkodekörpers, sowie der innere
Bau desselben stellen das Thier, dem ich den Namen Amoebo-
phrya macropodia beifüge, in die nächste Verwandtschaft mit
den Rhizopoden, und zwar den Amoeben, allein die übrige Chara-
kteristik desselben lässt diesen Organismus nicht von den Infusorien
und zwar von den Acinetinen trennen. Der Körper besitzt nämlich
auf seiner Oberfläche eine äusserst feine und elastische Membran,
welche auch die langen Saugröhren überzieht. Diese tentakelähnliche
Röhren sind aber nicht auf der ganzen Oberfläche des Körpers zer-

261

streut, wie dies bei Podophrya fixa und anderen Acineten der Fall
ist, sondern gruppenweise auf kleinen, gelappten Ausstůlpungen des
Körpers in Zahl von 3, 5 bis 10 (12) zusammengestellt. Ihre Länge
(bis 0-12 mm.) trifft den Durchmesser des Körpers, welcher circa

0:05—0:07 mm. beträgt weit über, ihr Durchmesser ist überall gleich.
- Das kopfartig aufgetriebene Ende der Röhren scheint mit einer Po-
© renoffnung versehen, durch welche die Nahrung in den Körper ge-
führt wird.

Die Sarkode ist körnig, mit einem hyalinen Saum [Ektosark)
umgeben und enthält einen kleinen rundlichen Nucleus und 2—4
contractile Vakuolen.

Amoebophrya macropodia steht der Claparede-Lachmann’s Gat-
tung Trichophrya sehr nahe, da die unbestimmte Körperform
und gruppenartig gestellte Tentakeln auch hier vorkommen; doch
die Länge der Tentakeln, die Form des Kernes und die Zahl der
Vakuolen sind bei beiden Gattungen verschieden.

Sie lebt unter verschiedenen Algen, Diatomeen, Desmidiaceen
u. a., deren Inhalt sie mittelst der Tentakeln aussaugt.

23.

Über zwei neue Fundorte von Porphyr im nördlichen
Böhmen.

Vorgelegt von Fr. Wurm, Professor in Böhmisch-Leipa am 4. Mai 1883.

Der der Wissenschaft allzufrüh entrissene Prof. Dr. Boricky
hat in seinem posthumen Werke über die Porphyre Böhmens, das
sein Assistent H. J. Klvana zum Abschlusse brachte, die Porphyre
von etwa 130 Fundstätten Böhmens untersucht und beschrieben.
Seit dieser Zeit ist mancher neue Fundort des Porphyrs aufgedeckt
worden.

So habe ich in der Nähe des Daubitzer Jurakalkbruches, dessen
Kalkstein in seinen Klüften und Rissen verschiedene Minerale, als
Azurit, Malachit, Psilomelan und silberhältigen Bleiglanz birgt, ver-
flossene Ferien einen mächtigen Porphyrgang bemerkt, der sich schon
an der-von Daubitz nach Schönlinde führenden Strasse durch seine
rothe Farbe bemerkbar macht. Etwa 5 Minuten vom Kalkbruche
gegen Schönlinde zu nimmt man links und rechts von der Strasse

262

einen auffallend rothen Boden wahr; die Ursache dieser Färbung ist
links in einem grösseren Graben leicht aufzufinden. Der Porphyr
ist da anstehend und erscheint in einem etwa 100 Schritte breiten
Gange, der von S90 gegen NW streicht. Gegen Osten grenzt er an
einen sehr glimmerarmen Granit, gegen Westen aber tritt er mit dem
Quadersandsteine in Berührung.

Der Porphyr ist von einer röthlichbraunen Farbe mit minder
zahlreichen, mittelgrossen Körnern eines graulichweissen Quarzes, die
mit weissen, weichen Feldspathkrystallen, die sich mit einer Messer-
spitze leicht herausnehmen lassen, abwechseln. Der Feldspath ent-
hält zum grössten Theil Kalium und nur geringe Spuren von Natrium.
Sein spez. Gewicht ist 2.50.*)

Im Mikroskope nimmt man ein im polarisirten Lichte deutlich
erkennbares Gemenge von Quarz und Feldspath wahr. Die in der
bräunlichen Grundmasse ausgeschiedenen Quarzkrystalle sind farblos
und die Grundmasse dringt an manchen Stellen in die Quarzkry-
stalle ein, wodurch sie wie ausgenagt erscheinen; an einzelnen
Stellen sind in ihnen Wasserporen deutlich zu beobachten, die 'ein
Bläschen einschliessen, ausserdem auch hin und wieder Reihen und
Fleckchen der Grundmasse. Der Feldspath ist stellenweise auch fast
farblos, doch ist er etwas mehr trübe und seine Begrenzung nicht
so scharf, wie die des Quarzes. In der Grundmasse sind beide
ziemlich gleichmässig vertheilt; die porphyrisch ausgeschiedenen Kry-
stalle des Quarzes sind in grösserer Anzahl als die des Feldspathes.

Eine andere Porphyrader habe ich auf dem unweit von Hirsch-
berg gelegenen Kortschnerberge mit Prof. Zimmerhackel aufgedeckt;
diese zieht sich über die nördliche, nordwestliche und westliche
Lehne des genannten Berges hin. Man bemerkt nämlich beim Be-
steigen des Berges im Dorfe Kortschen selbst, sowie oberhalb : des-
selben an einzelnen Stellen einen auffallend rothen Boden, der von
dem lichten, sandigen und tiefer gelegenen und dem dunklen Basalt-
boden der höhergelegenen Stellen absticht. Beim Scharren kommen
verschieden grosse Stücke eines rothbraunen Gesteins zu. Tage,
das stark nach Thon riecht und an der Oberfläche mit vielen Ver-
tiefungen, entstanden durch Verwitterung der in der rothbraunen
Masse eingebetteten Mineralkörner, versehen ist. An einer frischen
Bruchstelle erblickt man in der rothbraunen Grundmasse zahlreiche,
farblose, bis erbsengrosse Quarzkörner, nicht minder zahlreiche

+) Bestimmt von H. Prof. Zimmerhackel,

Be
Sr
k
i k
k

a a ne VRE TEE VE EU RY dj poli Gay 1" TR Mk pos TE SE TE EEE a EEE HEN re
ea a što NT Ao ok So ton op Se ER Be hy a dk r 7
a BERN. : x re ER bel 8 ý f

263

weisse und gelblichweisse Krystalle des Feldspathes, die keine
besondere Härte zeigen, sowie kupferrothe Glimmerblättchen, die
sehr an Rubellan erinnern. Die chemische Analyse lässt die weissen
und gelblichweissen, leicht ausschälbaren Krystalle als dem Natron-
feldspath angehörig erkennen, wie denn auch die Grundmasse sich
als sehr natronreich erweist. Kalium konnte selbst im Spectrum
nicht mit Sicherheit constatirt werden. Das spez. Gewicht dieses
Porphyres ist nach Prof. Zimmerhackel 2.55.

Die mikroskopische Untersuchung lässt bei einer 100X Ver-
srösserung eine felsitische Grundmasse wahrnehmen, in welcher zahl-
reiche, farblose Quarzkörner, ebenso viel Löchern gleichend, einge-
bettet sind. In denselben sind keine Flüssigkeitseinschlüsse, wohl
aber zahlreiche, sehr schöne, hexagonal und rhombisch begrenzte
Glaseinschlüsse, sowie Einschlüsse der Grundmasse wahrzunehmen.
Die Feldspathschnitte sind zahlreich und im polarisierten Lichte fast
gänzlich ungestreift. Stellenweise erblickt man tiefbraune Durch-
schnitte, die wohl einem etwas veränderten Biotit angehören. Hin
und wieder sieht man Anlage zur Sphaerolithstructur.

Während das bei Daubitz gefundene Gestein dem Quarzporphyr
angehört, dürfte das Gestein des Kortschnerberges dem Quarzpor-
phyrit zuzuzählen sein.

24.
Neue Beiträge zur Kenntniss böhmischer Algen.

-Vorgetragen von Prof. Dr. Anton Hansgirg am 19. Mai 1883.
(Mit 1 Tafel).

Im nachstehenden Verzeichnisse befinden sich unter anderen
auch folgende für Böhmen neue seltenere Algenarten, welche der
Verfasser selbst an den weiter unten angegebenen Standorten ge-
sammelt hat. Es sind: Chroococcus fusco-ater Rbh., Merismopedia
glauca Naeg., Leptothrix parasitica Ktz., Hypheothrix vulpina Ktz.,
rufescens Rbh., Phormidium membranaceum Ktz., b) inaequale Naeg.
v. rivularioides Grun., Lyngbya obscura Ktz., Coleospermum Goep-
pertianum Krch., Scytonema cincinnatum Thur. em. Bor., Glaucothrix
putealis Krch., Clathrocystis roseo-persicina Cohn, Schizosiphon pa-

ET o yl 3 VE o ASO 30 al > ER cn" R O)
N Vy běl hd nb,
Fe

264

rietinus Näg., Characium Naegelii A. Br., Chlorochytrium Lemnae
Cohn, Endosphaera biennis Klebs, Palmodactylon varium Näg., sub-
ramosum Näg., simplex Näg., Protococcus umbrinus Ktz., Ophiocytium
cochleare A. Br., Staurogenia rectangularis A. Br., Palmogloea mi-
crococca Ktz., Closterium parvulum Näg., setaceum Ehrb., Tetme-
morus minutus D. By., Cosmarium Meneghinii Breb., Sirogonium
sticticum Ktz., Bolbochaete elatior Pringsh., Ulothrix oscillarina Ktz.,
Chroolepus odoratum Ktz., lageniferum Hild., Stigeochnium flagelli-
ferum Ktz., Aphanochaete repens A. Br.

I. Phycochromophyceae Rbh.

Chroococcus minor Nág. Bildet zarte Úberzůge an feuchten
Steinen und Brettern, meist in der Náhe von Wasserleitungen, so
stellenweise in Prag und in Chuchelbad náchst Prag. |

Chroococcus fusco-ater Rbh. Auf vom Wasser bespülteu
Steinen an einem Brunnen in Chuchelbad mit dem vorigen in grosser
Menge.

Chroococcus macrococcus Rbh. Auf feuchtem Huila-
boden, zwischen Moosen mit Gloeocystis rupestris in einem Wäldchen
oberhalb Jeneralka und im Walde bei Kundratic nächst Prag nicht
sehr zahlreich. |

Gloeocapsa muralis Ktz. An den Wánden eines Warm-
hauses im botan. Garten am Smichow mit Hypheothrix calcicola und
Pleurococcus miniatus gesellig; ebenso in den Warmhäusern im
Kinsky’schen Garten.

Merismopedia glauca Nás. Unter anderen Algen aus
einem Moldau-Tümpel bei Branik nächst Prag, ebenso in den torfigen
Sümpfen an der Bahn bei Ouval und bei Lichtenau an der Adler.

Leptothrix parasitica Ktz. An verschiedenen Fadenalgen,
im Wasser an untergetauchten Pflanzentheilen in den Schanzgräben
hinter dem gew. Kornthor, ebenso (auch an alten Potamogetonblät-

. tern häufig) im sog. Lihuši-Bade bei Prag.

Hypheothrix calcicola Rbh. . An den Wänden der
Warmhäuser im Kinsky’schen Garten, im Prager Vereinsgarten und
im botan. Garten am Smichow mit Nostoc parietinum Rbh. (N. hu-
mifusum Carm.) und Pleurococcus miniatus reichlich. |

Hypheothrix rufescens Rbh. An feuchten Wänden in
der Nähe eines Brunnens in Chuchelbad nächst Prag. ;

Hypheothrix aeruginea Rbh. An dem St. Wenzels-
Brunnen im Katzen Gässchen, im Vereinsgarten in Prag u. a.

265

Hypheothrix vulpina Ktz. (Lyngbya vulpina Krch.) Auf
Steinen in einem Bächlein bei Brnky gegenüber Roztok.
| Oscillaria brevis Ktz. Auf feuchter Erde bei Dobřichovic
und in den Sümpfen an der Bahn bei Ouval reichlich.

Oscillaria subsalsa Ag. 5b) duleis Ktz. (O. anguina Bory
b) duleis Krch.). In einigen Tümpeln an der Moldau bei Smichow
und Branik nächst Prag mit O. Frölichii Ktz. c) dubia Rbh. und O.
gracillima Ktz., ebenso in den Elbetümpeln bei Neratovic und Lob-
kovic und bei Lissa an der Elbe.

Oscillaria Frölichii Ktz. c) dubia Rbh. v. fusca. In einem
Wassertůmpel zwischen Pankrac und Podol bei Prag in grosser
Menge (im April); auch im botan. Garten am Smichow. a) genuina
Krch. In dem Bache im Särkathale, in den Sümpfen bei Hloubětín;
c) dubia Rbh. An den Ufern der Moldau in der näheren und wei-
teren Umgebung von Prag gemein, auch in den Tümpeln an der
Elbe sehr verbreitet so z. B. bei Neratovic, Brandeis u. a.

Oscillaria princeps Vauch. In dem Teiche bei der Mühle
in Kundratic nächst Prag reichlich.

Phormidium membranaceum Ktz. 5) inaeguale Naeg.
Auf Steinen unter der Wasserschleusse bei der Mühle im Kundraticer
Walde mit entwickelten Heterocysten (Lyngbya membranacea Thur.),
ohne diese auch an Steinen, Holz u. a. unter einer Wasserrinne bei
der Mühle in Chuchelbad; var. rivularioides Grun. Auf Steinen
in einem Bächlein bei Klecänky und Brnky sehr reichlich, minder
zahlreich im oberen Laufe des Baches bei Roztok an der Moldau.

- Phormidium Joannianum Ktz. An Wänden eines Wasser-
bassins in Baumgarten bei Prag zahlreich. |

Phormidium obscurum Ktz. (Lyngbya Pilz insiann Kreh.).
Auf Strohdáchern in Gross-Chuchel, in Ober-Roztok, Všenor bei Prag,
ebenso in Lobkovic an der Elbe cí mit Ulothrix varia, Pleurococ-
cus tectorum und Phormidium vulgare Ktz. (Lyngbya vulgaris Krch.)

Lyngbya obscura Ktz. In einem Schanzgraben hinter dem
gew. Kornthor bei Prag reichlich; var. salina Krch. (L. salina Ktz.)
In den Salzwassersümpfen bei Oužic nächst Kralup nicht selten.

Coleospermum Goeppertianum Krch. Diese von Kirchner
in Schlesien zuerst beobachtete und in dessen „Algen v. Schlesien“
p. 239 beschriebene Alge fand ich mit Nostoc lacustre Ktz., Lyngbya-
obscura u. á. in einem Schanzgraben hinter dem gew. Prager Korn-:
thor in grösserer Menge. Da die veget. Zellen der von mir be-
obachteten Fäden in der Regel nur 3'/,— 4 u. breit, die Scheiden

ao daB k u ko ae

266

meist nur 5—6 u. dick waren, könnte unsere Pflanze auch als var. _ :
minor der typischen von Kirchner entdeckten Form angeführt werden.
[Die in den Notes algologiques II. p. 129 Tab. 30 beschriebene und
abgebildete Microchaete tenera Thur. ist mit Coleospermum wohl
identisch]. |

Nostoc sphaericum Vauch. ampl. (N. lichenoides Vauch.
ampl. a) genuinum Krch.). Auf feuchter Erde in Blumentöpfen im -
botan. Garten am Smichow mit Phormidium vulgare reichlich; ebenso
mit Scytonema cinereum und Microcoleus Vaucheri bei Brnky nächst
Roztok.

Nostoc parietinum Rbh. (N. humifusum Carmich.) An
den Wänden eines Warmhauses im Prager Vereinsgarten und im
botan. Garten am Smichow.

Nostoc sphaeroides Ktz. Am Grunde alter Bäume, auf
Dächern bei Roztok und bei Oužic nächst Kralup.

Scytonema cincinnatum Thur. em. Bor. (Lyngbya cincin-
nata Ktz., Chrysostigma cincinnatum Krch.). In den Tümpeln an
der Adler bei Königgrätz mit Sphaerozyga polysperma u. ä. reichlich.

Diese auch in Schlesien, Sachsen, Frankreich u. a. beobachtete

. Schizophycee wnrde zuerst von Kützing als Lyngbya cincinnata

(Phyc. gener. p. 226, Tab. phycol. I. T. 89. f. V.) beschrieben und
abgebildet; unter diesem Namen wurde sie auch spáter von Raben-
horst (Krypt. Fl. v. Sachsen p. 92., Flora eur. alg. p. 136.) unter
anderen Oscillariaceen angeführt, noch später von Bornet und Thuret
(Essai de classific. des Nostochinees Ann. d. Sc. nat. Bot. 6 ser.
1875. t. I. p. 380.) zu den Scytonemeen als Scytonema cincinnatum
zugetheilt von Kirchner (Kryp. Flora v. Schlesien, Algen p. 238.)
jedoch als Chrysostigma cincinnatum zu den Nostocaceen gezählt.
Im 2. Theile der Notes algologiques p. 146—147 hat Bornet die
ursprüngliche Thuret’sche Art Scytonema cincinnatum in zwei S. stu-
posum Bor. et. S. cincinnatum Thur. em. zerlegt und den Kirchner’schen
Namen Chrysostigma zur Bezeichnung einer Gruppe der Scytonema-
Arten gebraucht; ausser einer kurzen Definition dieser Art und der
wortkargen Bemerkung, dass S. cincinnatum von Plectonema mira-
bile Thur., welchem es habituell gleicht, durch das nicht Vorhanden-
sein der Grenzzellen oder Heterocysten sich wesentlich unterscheide,
hat der Autor weder eine nähere Auskunft über die Verbreitung
noch auch eine erläuternde Abbildung dieser von den Systematikern
hin und her gezerrten Art geliefert. |

267-

-Da weder von Kůtzing noch von Kirchner verzweigte Exem-

—— plare dieser Alge beobachtet wurden, so scheint es, dass solche ent-

© weder nur unter sehr günstigen Umständen oder nur zu gewisser

RR

Jahreszeit (ich sammelte verästelte Fäden dieser Alge Anfangs No-

3 vember) entstehen. Auf der beiliegenden Tafel ist ein Theil solchen

verzweigten, mit vollkommen entwickelten Grenzzellen versehenen,
Fadens abgebildet (siehe die Erklärung). Nachdem nun für Lyngbya
cincinnata Ktz. erwiesen ist, dass sie zeitweise Aeste hervorbringt
und Lyngbia obscura Ktz. nebst L. salina Ktz., welche nur eine im
Salzwasser lebende Varietát der ‘ersteren ist čí Struktur nach dem
Scytonema cincinnatum sehr nahe stehen, so glaube ich, dass auch
diese Lyngbya-Arten, sobald man sie verzweigt vorfinden wird, bald
zu Scytonema zugetheilt werden. *) |

Tolypothrix muscicula Ktz. (Taegagropila f. muscicola
Krch.). An Wassermoosen in den Sümpfen bei Vysočan nächst Prag
nicht sehr häufig; var. pygmaea (Tol. pygmaea Ktz.) in den Sümpfen
an der Bahn zwischen Klomin und Oužic, bei Běchovic und Ouval
in grösserer Menge. |

Glaucothrix putealis Krch. Diese von Kirchner in Schle-
sien entdeckte und in seinen Algen p. 229. beschriebene Alge sam-
melte ich bei Branik nächst Prag in Gesellschaft von anderen N
in grösserer Menge.

Schizosiphon parietinus Näg. (Calothrix parietina Thur.).

An einer Mauer in der Nähe der Gartenrestauration im Baumgarten
nächst Weg

II. Chlorophyllophyceae Rbh.

Pleurococcus tectorum Trev. (P. angulosus b) tectorum
Krch.). Auf Strohdächern in Gross-Chuchel und Roztok bei Prag,
ebenso in Lobkovic an der Elbe.

Pleurococcus roseo-persicinus Rbh. (Clathrocystis
roseo-persicina Cohn.). Auf abgestorbenen Pflanzentheilen meist Cha-
raceen in den Sümpfen an der Bahn bei Oužic nächst Kralup nicht
selten; ebenso in den torfigen Sümpfen an der Bahn bei Ouval.

*) Wie Lyngbya obscura u. a. so findet man auch häufig einzelne Scytonema-
Arten unverästelt und ohne Grenzzellen. Auch A. Borzi, dessen classische
Arbeit „Note alla morfologia e biologia delle alghe ficocromaceé“ mir erst.
bei der Correctur dieser Beiträge zugekommen ist, hat Lynbya obscura Ktz.
zu Scytonema als S. obscurum Borzi zugetheilt.

Er ra
N

268

Characium Nägelii A. Br. An Cladophora rigidula ‘ Ktz.
mit Chamaesiphon confervicola, Leptothrix rigidula u. ä. aus dem
Teiche bei Kundratic nächst Prag.

Chlorochytrium Lemnae Cohn. Im Grundgewebe von
Lemna trisulca aus den Sümpfen bei Ouzic nicht sehr selten.

Endosphaera biennis Klebs. (Bot. Zeitg. 1881. Nro 17.).
In dem Gewebe der abgestorbenen überwinterten Blätter verschie-
dener Monocotyledoneen; so'in einem Schanzgraben hinter dem gew.
Kornthor bei Prag und in den Sümpfen bei Oužic nächst Kralup.

Palmella botryoides Ktz. Am Grunde alter Bäume auf
feuchtem Holz bei Zävist.

Tetraspora gelatinosa Desv. In der Umbgebung von Prag
sehr verbreitet. Z. B. im sog. Libusa-Bade bei Pankrac, in den
Tümpeln an der Moldau, in den Sümpfen bei Vysočan, in den Schanz-
gräben hinter dem gew. Kornthor; auch in den Elbetümpeln bei Ne-
ratovic und in den Sümpfen bei Běchovic und Ouval.

Tetraspora lubrica Ag. In den Sümpfen bei Klomin nächst
Neratovic mit Chaetopora tuberculata u. ä. sehr zahlreich; auch in
einem Bache bei Zävist an der Moldau und Klecänky nächst Roztok.

Botryococcus Braunii Ktz. In den Sümpfen bei Běchovic
und Ouval unter anderen Algen reichlich, in dem Teiche bei Kun-
dratic spärlich.

Palmodactylon varium Näg. Unter anderen Algen (Stau-
rastrum, Euastrum, Micrasterias, Tetmemorus u. ä.) in torfigen Ge-
wässern bei Lichtenau an der Adler.

Palmodactylon simplex Näg. In den torfigen Sümpfen an
der Bahn bei Ouval unter anderen Algen spärlich.

Palmodactylon subramosum Näg. Unter anderen Algen
(Coleochaete orbicularis, Sphaerozosma secedens u. ä.) in stagniren-
dem Wasser bei Königgrätk,

Rhaphidium polymorphum Fres. An von Moldau-Wasser
bespülten Wänden einiger Wasserleitungen in Prag in grosser Menge,
auch in den Tümpeln an der Moldau bei Troja u. a. nächst Prag.

Oocystis Nägelii A. Br. In stehenden Gewässern bei
Houška nächst Brandeis, Lissa, Sadska, Oužic nächst Kralup und
Königgrätz unter anderen Algen zerstreut.

Pediastrum Boryanum Menegh. In einem Tümpel auf
der Kaiserwiese nächst Smichow mit P. pertusum Ktz., P. Ehren-
bergii A. Br., Scenedesmus quadricauda Breb., Staurastrum dilatatum

. Ehrb., echinatum Breb u. a.

ee
71 07277000 ZONA Meky

269

Pediastrum pertusum Ktz. An der unteren Fläche von
Hydrocharis-Bláttern im Teiche bei Hloubětín nächst Prag spärlich

auch im Teiche bei Kundratic.

| Staurogenia rectangularis A. Br. In dem Teiche bei

Kundratic nächst Prag mit Scenedesmus acutus Meyen und 8. guadri-

cauda Bréb.

Palmogloea micrococca Ktz. (Mesotaenium micrococcum
Krch.). Auf feuchtem Haideboden meist zwischen Moosen in den
Wäldern bei Dobřichovic, Krč, Kundratic, Chuchelbad, Šárka, Ouval
u. a. verbreitet.

Protococcus botryoides Ktz. (Chlorococcum botryoides
Rbh.). In den Schanzgräben hinter dem gew. Kornthor bei Prag
und in den Sümpfen bei Běchovic mit Pleurococcus palustris Ktz.
nicht selten; diese letztere Alge auch an Steinen u. ä. im Bache in
Klein-Chuchel u. a. häufig.

Protococcus umbrinus Ktz. (Ehlördesckim umbrinum
Rbh.). An feuchten Sandsteinmauern des Staatsbahnviaduktes auf
der Hetzinsel in Prag.

Hydrodictyon utriculatum Roth. In dem Teiche bei
Kundratic in grosser Menge.

Ophyocytium cochleare A. Br. In einem Schanzgraben
hinter dem gew. Kornthor bei Prag und in den Sümpfen bei Běchovic
und Ouval zahlreich.

Penium annulatum Arch. (Calocylindrus annulatus Näg.)
in den torfigen Sümpfen bei Běchovic mit Cosmarium Nägelianum
Breb. u. ä.

Penium digytus Bréb. Bei Lichtenau und Pastvin an der
Adler unter anderen Desmidiaceen ; ebenso in den Sümpfen bei Ouval.

Penium truncatum Ralfs. In Gräben auf dem Kamme des
Adlergebirges oberhalb Kronstadt.

Penium navicula Breb. In den torfigen Sümpfen bei Bě-
chovic mit Pleurotaenium baculum D. By. u. ä.

Closterium Cornu Ehrb. Unter anderen Algen aus den
Schanzgräben bei Prag selten.

Closterium acerosum Ehrb. In den Schanzgräben, hinter
dem gew. Kornthor, in den Tümpeln an der Moldau bei Prag und
bei Neratovic an der Elbe unter anderen Algen.

Closterium parvulum Näg. In stagnirenden Gewässern in
der Umbgebung von Prag, Neratovic und bei Königgrätz.

C. subtile Bréb, Im Teiche bei Kundratic unter anderen Algen.

ha

n a Vs a SPADA Sale pa BM ee PDK E P doo ER oo dá odhad ho
ng 074 i Er v ” TE fe: x u a v mě A a0 ý
PT” « i : RER ‚ Se x vo eh 4 = : dea REN
RER x - „
3

210

Closterium monili ferum Ehrb. In stehenden Gewässern
in der nächsten Prager Umgebung nicht selten; so z. B. in den
Schanzgräben hinter dem gew. Kornthor, im sog. Libuša-Bade u. a.;

auch bei Brnky nächst Roztok und in den Sümpfen bei Kundratic .

und Oužic nächst Kralup.

Closterium setaceum Ehrb. In den Sümpfen an der Bahn
bei Ouval nicht selten. |

Tetmemorus Brébisonii Ralfs. In torfigem Wasser in
der Umgebung von Lichtenau an der Adler unter anderen- Algen
viel häufiger als T. minutus D. By.; ebenso in den Sümpfen an der
Bahn bei Ouval. |

Hyalotheca dissiliens Bréb. In Wassergráben an der
Bahn bei Neratovic und auf den torfigen Wiesen bei Běchovic und
in der Umgebung von Lichtenau an der Adler und bei Königgrätz
unter anderen Algen.

Hyalotheca mucosa Ehrb. Mit der vorigen bei Lichtenau.

Arthrodesmus convergens Ehrb. In den torfigen Süm-
pfen bei Běchovic und Ouval mit Cosmarium bioculatum b) crenu-
latum Naeg., Closterium acuminatum u. ä.

Desmidium cylindricum Grev. (Didymoprium Grevillei
Ktz.). In den Sümpfen bei Běchovic und Ouval nicht selten.

Staurastrum denticulatum Arch. In den torfigen Sümp-
fen bei Běchovic und Ouval mit S. polymorphum Breb., punctulatum
Brév., dilatatum Ehrb. u. ä. gesellig.

Cosmarium Meneghinii Bréb. In stehenden Gewássern
unter anderen Algen in der Prager Umgebung nicht selten; auch be
Lichtenau an der Adler.

Cosmarium botrytis Menegh. In den Schanzgráben bei
Prag, im sog. Libuša-Bade, im Bache in Chuchelbad, bei Brnky náchst
Roztok, in Sümpfen bei Běchovic, in den Elbetümpeln bei Lobkovic,
in einem grossen Wassertiimpel bei Smečno am Kamme des Adler-
gebirges oberhalb Kronstadt und bei Lichtenau an der Adler meist
mit Cos. margaritiferum unter anderen Algen zerstreut.

Euastrum elegans Ktz. In den torfigen Sümpfen bei 2

Bechovic mit dem folgenden.

Euastrum oblongum Ralfs. In Wassergräben auf den tor-
figen Wiesen bei Lichtenau an der Adler und in den Sümpfen bei
Běchovic zahlreich.

Micrasterias rotata Ralfs. Bei Lichtenau mit dem vor.
unter anderen Algen nicht selten. |

vf

271

Micrasterias crux Melitensis Ralfs. In den torfigen
Sümpfen an der Bahn bei Ouval mit der vorigen reichlich.
| Spirogyra laxa Ktz. In einem kleinen Teiche náchst Chuchel-
bad bei Prag in grosser Menge.

Spirogyra Jůrgensii Ktz. Mit der vorigen bei Chuchelbad
reichlich; auch in dem Teiche bei Kundratic.

- Bpirogyra subaegua Ktz. In den Tůmpeln an der Moldau
bei Hlubočep und bei Chuchelbad náchst Prag.

Spirogyra nitida Link. In den Tiimpeln an der Moldau
bei Troja, im Teiche bei Hloubětín, bei Chuchelbad u. a.

Zygogonium ericetorum D. By. b) terrestre Krch. Auf
Haideboden in Wäldern sehr verbreitet; so bei Chuchelbad, Krč,
Kundratic, Särka nächst Prag; auch bei Neratovic an der Elbe.

Sirogonium sticticum Ktz. In dem Teiche bei Kundratic
reichlich.

Mesocarpus gracilis Krch. (Mougeotia gracilis Ktz.). Mit
entwickelten Zygosporen aus den Wassergráben bei Neratovic an der
Elbe, und in’ Gräben bei Dobřichovic an der Beraun.

Vaucheria sessilis D. C. In stehenden und fliessenden
Gewässern in der Umgebung von Prag sehr verbreitet; mit jungen
Oogonien und Antheridien schon Anfangs April in den Sümpfen bei
Vysočan und bei Chuchelbad nächst Prag.

Conferva tenerrima Ktz. In den Tümpeln an der Moldau,
im Libuša-Bade nächst Pankrac und in den Sümpfen bei Vysočan
nicht selten.

Conferva rhypophila Ktz. Oft mit der vor. beisammen.
Bei Prag: im sog. Libuša-Bade, in einem kleinen Wassertümpel bei
Dvorce, in den Wassergráben bei Jeneralka, nächst Vysočan, bei
Hodkovicka, Dobrichovic u. a.

Cladophora crispata Ktz. a) vitrea Rbh. In den Salz-
wassersümpfen zwischen Klomin und Oužic mit Cl. rigidula Ktz. und
Cl. gossypina Ktz.; b) virescens Rbh. In stehenden Gewässern in
der nächsten Umgebung von Prag z. B. bei Hloubětín u. a. spärlich;
in den Wassergräben an der Bahn bei Oužic und Neratovic an der
Elbe zahlreich. |

Cladophora putealis Ktz. An einem Brunnen am Hradčín
in Prag reichlich.

Oedogonium echinospermum A.Br. In torfigem Wasser

in der Umgebung von Wichstadtl und Lichtenau sehr häufig; auch

in den Moldautümpeln bei Hodkovicka nächst Prag.

FIRE Ge
er N

272

Oedogonium capillare Ktz. In dem grossen Teiche
Vavřiňák bei Vavřinec náchst Zasmuk massenhaft.

Oedogonium fonticola A. Br. In offenen Brunnen und
deren Abflüssen bei Prag mehrfach: am Žižkaberg, bei Podol, in der
Jeneralka bei Roztok u. a.; auch in Báchen in Wichstadtl an der
Adler sehr verbreitet.

Bolbochaete elatior Pringsh. In Wassergráben an den
Torfwiesen bei Lichtenau an der Adler mit Oedog. echinospermum
u. ä. reichlich.

Hormiscia zonata Aresch. b) attenuata Rbh. (Ulothrix
zonata Krch.). An Steinen, untergetauchten Pflanzentheilen u. ä. fest-
sitzend an den Ufern und in den Tůmpeln an der Moldau sei Prag,
Chuchelbad, Roztok u. a. gemein; ebenso in der Elbe bei Neratovic.

Ulothrix oscillarina Ktz. In einem Waldbache bei Kun-
dratic nächst Prag mit Oscillaria tenuis var. limicola reichlich.

Ulothrix varia Ktz. Auf Erde, zwischen Moosen, an Stroh-
dächern sehr verbreitet. Bei Prag: auf Strohdächern bei Gross-
Chuchel, Liboc, Ober-Roztok (bei Lobkovic an der Elbe); auf Wald-
boden meist zwischen Moosen in der Šárka, bei Krč, Chuchelbad,
bei Neratovic u. a.

Ulothrix tenerrima Ktz. (U. subtilis Ktz. var. tenerrima
Krch.). In Bächen, Brunnen u. ä. Bei Prag: in Chuchelbad, in der
Jeneralka, bei Klecänky nächst Roztok u. a.

Chroolepus lageniferum Hild. An den Wänden einiger
Warmháuser im Kinsky’schen Garten in Prag mit Porphyridium
cruentum reichlich.

Chroolepus odoratum Ag. An der Rinde von Populus
nigra bei Klecänky an der Moldau mit Ch. umbrinum spärlich in
einem Warmhause des Prager Vereinsgartens an Holz und an der
Oberfläche harter Blätter der Bilbergia Rohani reichlich.

Stigeoclonium tenue Ktz. a) genuinum Krch. Auf Steinen
in einem kleinen Brunnen bei der Mühle in Kundratic ebenso auch
bei Klomín; auch in den Elbetümpeln bei Lobkovic an der Elbe;
b) lubricum Rbh. Im sog. Libuša-Bade und im Bache bei Všenor
nächst Prag in grósserer Menge.

Stigeoclonium flagelliferum Ktz. An den Ufern und

in den Tůmpeln an der Moldau bei Prag an Steinen, Holz, unter-

getauchten Pflanzentheilen oft mit Ulothrix zonata var. attenuata Rbh,
gesellig z. B. bei Slichow, Branik u. a,

PDU n

m m m My m or zoom

irg delin.

Hansg

ri

273

Draparnaldia glomerata Ag. c) acuta Ag. An Steinen
in einem Bache im Kundraticer Walde bei Prag reichlich, ebenso (auch
an verschiedenen Pflanzentheilen) in einem Bache bei Běchovic.

Draparnaldia plumosa Ag. Bei Leitomysl in den Nedo-
Siner Quellen.

Chaetophora pisiformis Ag. In einem Brunnen in der
Jeneralka, im Walde bei Klecan in der Nähe der Brauerei und bei
der Mühle in Kundratic; auch in dem sog. Libusa-Bade bei Prag,
in den Tümpeln und Wassergräben bei Ouval, Neratovic und Lob-

- kovic an der Elbe meist an Pflanzen festsitzend.

Chaetophora tuberculosa Ag. An Wasserpflanzen, Holz
u.ä. in den Wassergräben an der Bahn bei Klomin nächst Nerogz
und im Teiche bei Běchovic reichlich.

Chaetophora endiviaefolia Ag. b) ramosissima Rbh. In
kleinen Moldautümpeln bei Hodkovicka nächst Prag an halb abge-
storbenen Blättern (meist von Sparganium) mit Ch. longipila Ktz.
reichlich, ebenso in dem Teiche und in den Sümpfen bei Běchovic.

Gongrosira sclerococcus Ktz. Auf Steinen in einem

© Bache bei Hlubočep und bei Klecänky nächst Roztok nicht sehr häufig.

Aphanochaete repens A. Br. An Blättern verschiedener
Wasserpflanzen, an den Wurzeln von Lemna minor und trisulca u. ä.
aus einem Wassergraben hinter dem gew. Kornthor bei Prag mit
Chaetophora longipila Ktz. spärlich; häufiger in den Sümpfen bei
Oužic nächst Kralup.

Birklärung der Tafel.

Fig. 1. Bruchtheil eines verzweigten Fadens von Scytonema cincin-
natum Thur., stark vergróssert. An dem durch Druck aus
seiner Scheide gehobenen Hauptfaden (rechts), sowie an dem
nebenliegenden Seitenaste (links) sind Grenzzellen (h) ent-
wickelt; ein Theil des rechts liegenden Hauptfadens ist in
scheibenförmige Zellen zerfallen.

Fig. 2. Theil eines unverzweigten Thallusfadens mit 1 Grenzzelle.

Fig. 3. Theil eines ähnlichen Fadens mit 2 ungleich grossen Grenzzellen.

Fig. 4. Theil eines älteren unverzweigten Fadens, der in kürzere und
längere Hormogenien zerfallen ist.

Fig. 5. Theil eines ähnlichen, etwa 300mal vergrösserten Fadens,
dessen Hormogonien und Grenzzellen, die sie umschliessende
Gallertscheide eben verlassen haben.

Tř.: Mathematicko-přírodovědecká, 18

zac:

z Čo a da a 0 SOS om og ed OAK SEE BOI Na oo, ou ee odb RE ie
Tan Kod A va kb v a, k | a = re! ! Kac A DK: vd 4 Ps Se A 50% We
i wi TH 4 k " N k ” . “Rs 3 ir TR , k 7

274

25.
Über die geologische Entwickelung der Coniferen.

Vorgetragen von Dr. Johann Palacký am 1. Juni 1883,

Derselbe entwickelte in einem anderthalbstündigen Vortrag die
geologischen Entwickelungsgesetze der Coniferen, — wovon hier das
hauptsächlichste auszugsweise mitgetheilt wird. Die Schimperschen
drei Perioden dieser Entwickelung — Araucarien, Cupressineen und
Pineen als Ausgangspunkt nehmend, zeigte er im Detail, wie nur
die Ettingshausen’sche Theorie der ursprünglichen Gleichheit aller
Floren die meisten Anomalien erklären könne. |

So sind die angeblich ältesten Coniferen nicht blos Arauca- —
rien — sondern eventuell der Prototaxites logani, und in der Kohle ©
z. B. Pinites bathursti Heer, anthracius u. s. w. Thuytes paryana ©
Heer (Melville), Walchia ete. — Thatsachen, auf denen Heer seine
Ansicht über den arktischen Ursprung von Pinus u. s. w. gründete,
die heutzutage als theilweise widerlegt angenommen werden muss,
nachdem z. B. Sequoia tournalii in Chile, Palissya braunii, Schizolepis
in Argentinien, Salisburia in Australien (Saporta) bereits aufgefunden
wurden, trotz der geringen Zahl antarktischer Versteinerungen.

Der Vortragende zeichnete ein Bild der allgemeinen Gesetze
der Coniferen, die Dürre leichter ertragen als Nässe und wegen ihres
geringern Kalibedůrfnisses, der kleineren Blattoberfläche, der meist
kleinen Samen in unfruchtbareren Böden besser fortkommen als Laub-
hölzer — erwähnte der wichtigen Knospenvorbildung fürs nächste
Jahr (aoüter der Franzosen), und der Thatsache, dass die tropischen
Gegenden dieselben meist nur in Gebirgen erhalten haben (Ausnahme
z. B. Sumatra, Luzon, Norfolk) — was jedoch mehr durch das Über-
wuchern der rascher wachsenden Laubhölzer, sowie das Ausdauern in
Sandböden wieder durch die tiefe Pfahlwurzel erklärt wurde, die
wieder ihr Fortkommen in den meisten Sümpfen hindert, die durch
undurchlässigen Untergrund entstehen. Die Ausnahme in Nordost-
Amerika z, B. bei Taxodium, das in Mexiko auf den Bergen, in Nord-
Amerika in Sümpfen fortkömmt, wurde durch allmähliges Sinken
und Adaptation erklärt.

Eine spezielle Aufmerksamkeit widmete er dem gen. Kronen
als dem wichtigsten der paleozoischen (Góppert? — Dana), wobei
seine gegenwärtige Verbreitung mit der früheren (Spitzbergen, Eu-

215

ropa, Kerguelen, Indien, Neuschottland, Westasien, Karkaraensk,
Sinai, Egypten (Dadoxylon egyptiacum Ung.) verglichen wurde.

Es wurde speziell der vielleicht ältesten Araucarienwälder in
Südbrasilien und den argentinisch-chilenischen Anden gedacht, endlich
des Artenmaximums in den Resten Altoceaniens von Norfolk und
- Queensland bis Neucaledonien und Neu-Guinea, welches nach der
alten Ansicht den Ursprung dort vermuthen liesse. Gleichzeitig mit
Araucarien wuchsen aber in den verschiedenen Perioden Coniferen
der verschiedensten Gattungen — z. B. auf Spitzbergen Phyllocla-
dites, in der nordamerikanischen Kreide (Nebraska) Sequoien (Lesque-
reux), ebenso in England (Carrither), Phyllocladus, Glyptostrobus etc.

Die mesozoische Periode ist im Ganzen ärmer an Coniferen in
der Masse der Exemplare, und reicher an Formen — ja relativ
‘scheinen sie hier am bedeutendsten gewesen zu sein, — weil hier
nicht blos wie in der Kohlenzeit die Sumpfvegetation erhalten blieb.
Ausser den ausgestorbenen Formen (Walchia, Woltzia, Ullmania,
Palissya ete. einer Seltenheit in der Paleophytologie) kommen alle
paleontologisch bekannten Coniferenformen vor, und zwar meist
allgemein verbreitet. Damarites ist in England, Belgien und Böhmen,
Salisburia in Grönland, Nordamerika, Spitzbergen, Australien, Sibi-
rien, Japan, Palissya in Argentinien, Schweden, Indien, Phyllocladus
in Nordamerika (jetzt Tasmanien, Borneo, Neuseeland, Spitzbergeu,
Cunninghamites in Böhmen, Deutschland, Sequoia fast überall —
wo bisher gesammelt (ausser Australien) — Grönland, Makenzienfluss
und Chile.

Die interessantesten Formen sind Widdringtonia und Widdring-
tonites, die jetzt mit Frenella und den australischen Callitrisarten
in eine Gattung gestellt werden (Hooker u. Bentham), die vom Cap
über Madagaskar bis Australien reicht — die in der Vorwelt in Eu-
ropa (Apolda), Grönland (Kreide), vielleicht in Australien (? Spon-
dylostrobus smythii) fossil war, und deren eine Art Callitris brongni-
artii Saporta für die typische Pflanze des westeuropäischen Eozens
hielt, die sich in der verwandten nordafrikanischen Callitris quadri-
valcis erhalten (? Widdringtonia complanata Lesquereux). Auch Libo-
cedrus ist nicht uninteressant, jetzt Chile — Californien, Yunnan,
sonst Spitzbergen, Radoboj, Bilin, Wetterau, im Bernstein, Sini-
gaglia etc.

Die von Saporta erwähnte Glyptostrobusepoche (der feuchte
Miozen) wurde als ein lokales Faktum gedeutet, da in anderen Län-
18*

ky R V ae T ONA ŘE PO aa 7 1 nes BAR" re 9 ee 00 TH Z KUP NE Are ČPP el ehe N re PT V
7 N RR IR ae Po re NE META: SEN a en Ey a a
ni er e h She Ka ST eat a et. TH M . ng: i E
> 5 PR VA Maa Bee ee a SM eo

276

dern sich dies nicht gleichmässig nachweisen lässt, z. B. Kumi, Al-
jaška, und welches wohl mit klimatischen Änderungen zusammenhängt.

Schliesslich wurde die neueste Periode geschildert, die seit dem
Pliozen dauert, und durch das Aussterben der südlichern Formen im
Norden karakterisirt ist. Noch im Pliozen von Mezimieux waren z. B.
Glyptostrobus und Torreya. Die grosse Verbreitung der Coniferen,
speziell der Kiefernwälder im europäischen Flachlande erscheint eben-
falls jüngeren Datums — da noch der Bernstein andere Formen zeigt.
Die Beziehung zwischen Abies tsuga und Pinus omorika Pančič (Ser-
bien) ist auf eine alte Remanenz zurückzuführen. Die frühere An-
wesenheit zahlreicher jetzt amerikanischer Pinussippen (Strobus, Taeda)
im tertiáren Europa wurde z. B. mit Comptonia parallelisirt. Das
Vorkommen des Pinus canariensis in Murcia ist karakteristisch. Das
vorherrschende pacifische Schopfungscentrum der Coniferen, wo alle
genera vertreten sind, die meisten fast exclusiv, die áltesten am
reichsten, wurde nach mehreren Seiten hin besprochen — speziell
auch auf das Fehlen der Coniferen in östlichen Oceanien, selbst
auf den Sandwichsinseln hingewiesen. Als eigentlich tropische ubi-
quitäre Gattung wurde Podocarpus skizzirt (Jamaika, Guinea-
inseln, Abessynien, Chile, Brasilien, Cap, Australien, Neucaledonien,
Fitschiinseln, Neu-Guinea, Java, Borneo-Amboina, China, Japan,
Korea — eine ganz eigenthümliche Gruppirung.

Es sind auch in Europa Podocarpusarten (z. B. eocenica 5 allein
in Aix) aufgefunden worden, die gut zu der Verbreitung in Abys-
sinien und den Antillen stimmen. Die älteste unverändert gebliebene
Art — wenn man von der Kleinheit der Differenzen bei den Se-
quoiaarten auf Grund der behaupteten Filiation absieht, ist wohl Ta-
xodium distichum, dessen Übrigbleiben in Nordamerika — wie der
Seguoia, aus nicht so grosser Strenge der Eiszeit erklärt wurde. In
der Miozenzeit scheint Europa im genus Pinus die Polymorphie be-
sessen zu haben, jetzt hat Mexiko den grössten Reichthum an spec.
— z. B. am Berge Anganguio. Es wurden die ältesten Bäume Ta-
xodium von Oaxaca,. Cedern, Taxus, Wellingtonien, — sowie das
allmählige Verschwinden von Taxus in Europa und der säkuläre
Essenzenwechsel der europäischen Wälder erwähnt, welcher aus forst-
lichen Gründen zu erklären gesucht wurde.

Speziell machte Vortragender aufmerksam auf die fysiologische
Rolle des Harzgehaltes als Vorrathsventils der Natur, die noch zu
wenig bekannt ist, und wünschte eingehende Beobachtungen in Forst-
instituten über den Harzgehalt, seine Veränderungen und deren Ein-

277

fluss bei den Nadelhölzern, ebenso wie über das Lichtbedürfniss der
Unterhölzer (z. B. Wachholder) — zu paleontologisch-geographischen
Zwecken.

26.

Über das Vorkommen von Melilithbasalt zwischen
Böhmisch-Leipa und Böhmisch-Aicha.

Von Prof. Fr. Wurm in Böhmisch-Leipa, vorgelegt von Prof. Dr. J. Krejčí am

15. Juni 1883.

Bekanntlich sind die auf den Hügeln, welche in Mähren längs
der von Freiberg nach Neutitschein führenden Strasse gegen SW zu
sehen sind, theils zerstreut herumliegenden, theils aus der Erde
hervorragenden Steinblöcke, die durch ihre schwarze Farbe sehr an
den Basalt erinnern, ja längere Zeit für denselben gehalten wurden,
von Prof. Dr. G. Tschermak mit dem Namen Pikrit belegt worden*).
Derselbe besteht zum grössten Theile aus Olivin, dem sich noch ein
feldspathartiger Bestandtheil nebst etwas Magnetit zugesellt. Prof.
Dr. E. Bořický hatte einige Stücke eines ähnlichen Gesteins in den
Sammlungen des böhmischen Museums vorgefunden und untersucht,
und da er dieses mit dem bei Freiberg gefundenen Pikrite in seinem
Hauptbestandtheil, dem Olivin, übereinstimmend, den feldspathartigen
Bestandtheil jedoch durch Nephelin ersetzt fand, so hatte er für
dasselbe schon im Jahre 1876 den Namen Nephelinpikrit vorge-
schlagen**). A. Stelzner hat jedoch einen grossen Theil des für Ne-
phelin gehaltenen Minerals als Melilith erkannt, in Folge dessen
den Namen Nephelinpikrit verworfen und hiefür den Namen Melilith-
basalt in Vorschlag gebracht***).

Bereits im Jahre 1880 habe ich bei Begehung der Teufelsmauer
zwischen Oschitz und Böhm. Aicha beim Dorfe Vesetz einen Melilith-
basalt in Form eines etwa 1000 Schritte langen Ganges gefunden.
Bei der Untersuchung der Basalt- und Phonolithkuppen in der Um-

*) Sitzungsber. d. k. Akademie d. Wiss. in Wien (8, März 1866) LIII. B.
pag. 260.
**) Sitzungsber. d. k. Gesellsch. der Wissensch. in Prag 1876.
*%*#) Neues Jahrbuch f. Mineral. Geol. u. Pal. von E. W. Baeneke C. Klein und
H. Rosenbusch. 1882. 2. Beilageband, 2. Heft, pag. 369.

i SVD

in.

0
Pe

278

gebung von Böhmisch-Leipa 1882 wurden gleichfalls ähnliche Ge-
steine auf dem Spitzberge bei Hammer, auf dem Döwin, und auf dem
Krassaberge bei Oschitz gefunden. Und im heurigen Frühjahre habe
ich dasselbe Gestein auf dem schwarzen Berge bei Brenn unweit
Böhmisch-Leipa entdeckt.

Der Melilithbasalt der erwähnten fünf Fundorte ist theils un-
regelmässig säulenförmig abgesondert, theils kommt er in vielen
losen Blöcken und Stücken vor. Seine Farbe. ist im frischen Bruche
graulichschwarz mit einem Stich ins Grüne, während sie bei Stücken,
die längere Zeit kosmischen Einflüssen ausgesetzt bleiben, stark ge-
bleichť ist und blassgrůn wird. Die meisten Stücke sind stellenweise
mit einer weissen Kruste überzogen, wie denn auch das Gestein
zahlreiche weisse Adern aufweist. Der Melilithbasalt ist mittelfein-
körnig, zähe und enthält viele hirsekorngrosse, im schwarzen Berge
noch viel grössere Olivinkörner eingesprengt. Sein spezifisches Ge-
wicht, bestimmt von Prof. P. Zimmerhackel, schwankt zwischen 298
und 2°96; er ist polarmagnetisch. Mit Salzsäure behandelt gelatiniert
er stark. Wird eine Fläche eben geschliffen und darauf mit Salz-
säure begossen, so nimmt man eine starke Kohlensäureentwickelung
wahr, wobei das Gestein seine Farbe ändert; fast die ganze Fläche
erscheint lichter, nur die Olivinparthien bleiben dunkler. Die mikro-
skopischen Bestandtheile dieses Melilithbasaltes sind: Melilith, Olivin,
Nephelin, Magnetit, Perowskit, Biotit, Apatit, Chromit und Picotit;
auffallenderweise fehlt der augitartige Bestandtheil gänzlich.

I. Melilithbasalt vom schwarzen Berge bei Brenn.

Schlägt man vom Dorfe Brenn aus den gegen Niemes sich zie-
henden Fahrweg ein, so erblickt man, nachdem man die letzten
Häuser von Brenn passirt hatte, eine grosse Parthie Felder vor sich,
die gegen SW vom Polzenflusse, gegen NO von einer bewaldeten
Anhöhe, dem alten Berge, und gegen Ó von einer grösseren Kiefer-
waldung, aus der sich der Schäferberg erhebt, begrenzt ist. Schon
vom weiten wird der Beobachter eine diese Felder von NO gegen
SW durchziehende, sehr mässige Bodenanschwellung bemerken, über
welche sich die Felder erstrecken und die im Busche beim erwähnten
alten Berge beginnt und fast in gerader Richtung gegen SW bis in
die Büsche am Polzen sich zieht. Die Bodenanschwellung lässt einen
alten Damm vermuthen, welche Vermuthung die tiefer liegenden, _
feuchten Wiesen und Felder noch zu bestätigen scheinen. Kommt

Áda ša ká ee a Fe, dat PÁ „AE Zákl E21 Br v EAN Sl ET ne BEETLE ah En Pl nl a Re SEE
ah še i za. 4 ER oka “ ER pá ae : FRE * Ay TER < P ? E RY ER é

279

man jedoch, an den Fahrweg sich haltend, in die unmittelbare Nähe

dieses Dammes, so wird man dort, wo derselbe vom Wege durch-
brochen ist, Basaltfelsen treffen. Dieser Basaltfelsen, ein 3 m. breiter
Basaltgang, bildet die Mitte der Bodenanschwellung, während die
allmählich sich senkenden Contactpartien vom Basalttuffe ausgefüllt
sind. Etwa hundert Schritte rechts von dem Niemeser Wege wurde
jüngst der Basalt aufgeschlossen; er ist in unregelmässigen Säulen
abgesondert, welche der Quere nach vielfach gesprungen sind und
iu kugelförmige Gebilde zerfallen; er ist von einer grünlichschwärzen
Farbe mit sehr zahlreichen, weissen Adern versehen und weist auf den
Bruchflächen grosse und kleine Olivinkörner auf. Die Kugelgebilde
zeigen einen ausgezeichnet muschligen Bruch.

Die Hauptmasse der mikroskopischen Dünnschlifisbilder dieses
Melilithbasaltes besteht zum grössten Theile aus farblosen Leisten
des Melilithes, die stellenweise etwas bräunlichgelb gefärbt sind;
auch vierseitige, sehr schön ausgebildete Blättchen oder auch kry-
-stallinnische Aggregate dieses Minerals trifft man häufig an. Die
Begrenzung der Melilithkrystalle ist eine sehr deutliche, doch nicht
scharf geradlinige; an einzelnen Stellen sind die Krystalle dicht
sedrängt und lassen sehr schöne Fluctuationen wahrnehmen. Die
zwischen den einzelnen Krystallen vorkommende Masse ist vorwaltend
in Zersetzung begriffener Melilith von bräunlichgelber Farbe, wie
denn auch die farblosen Stäbchen desselben Minerals selbst an ein-
zelnen Stellen bräunlichgelbe Partien aufweisen, die den Schnitt
trüben und auf beginnende Zersetzung des Minerals hinweisen, In
diesen bemerkt man hin und wieder eine schöne radialfaserige Struktur,
die vielleicht von der Bildung von Zeolithen herrührt. Einzelne Me-
lilithkrystalle, wie auch einzelne Aggregate zeigen eine sehr schöne,
gröbliche Streifung, die bei den ersteren parallel der kürzeren Seite
verlauft. Der zwischen den Melilithkrystallen zerstreut herumliegende
Nephelin ist gleichfalls farblos, doch von grösserer Klarheit und
theils in quadratischen Formen, theils auch von nicht deutlich wahr-
nehmbarer Umgrenzung; im polarisirten Lichte erscheint derselbe
graublau und bräunlichgelb, während der Melilith indigoblau ist. Im
auffallenden Lichte und bei abgewendetem Spiegel erscheinen die
Melilithe kreideweiss. Minder zahlreich als der Melilith ist der
Olivin, der oft in ringsherum schön ausgebildeten, fast farblosen
Hexagonen, zum Theil in unregelmässigen Körnern vorkommt; diese
© sind an der charakteristischen Zerklüftung und Serpentinisierung

leicht kenntlich. Ein für den Melilithbasalt eigenthümliches Mineral,

280

das von Prof. Dr. E. Bořický entdeckt wurde, ist der Perowskit,
der verháltnissmássig zahlreich im Důnnschliffe zu sehen ist. Er
erscheint meist in quadratischen, weniger in unregelmässigen, scharf
begrenzten Schnitten; dieselben sind an den Rändern impellucid und
von schwarzer Farbe, welche je weiter ins Innere des Schnittes,
immer mehr ins Braunlichgraue übergeht, so dass die Mitte des-
selben bräunlichgrau und durchscheinend ist. Sehr zahlreich ist der
Magnetit vertreten, der mittelgrosse Parthien bildet, zwischen welchen
kleine, bei dünnen Schliffen etwas durchscheinende Körner (Picotit?)

U freifen sind; hin und wieder nimmt man unter den impelluciden,

schwarzen Durchschnirten kleine sehr scharf begrenzte, regelmässige
Hexagone wahr, die dem Titaneisen anzugehören scheinen. Längere,
sehr zierliche, quer gegliederte, grelle Nadeln gehören dem Apatit
an, die gleich wie dessen sechsseitigen Durchschnitte, oft mit einem
Magnetitkern versehen, nicht gar spärlich im mikroskopischen Bilde
anzutreffen sind. Als Einschlüsse sind im Melilith und Olivin kleine
Körner von Magnetit wie auch Perowskit zu sehen.

2. Melilithbasalt vom Spitzberge bei Hammer.

Der malerisch gelegene Hammerteich zwischen Wartenberg und
Oschitz wird gegen S vom Berge Döwin, theilweise aber auch vom
Spitzberge begrenzt. Beide Berge sind auf dem von der Brettsäge
am Teichrande führenden Fusswege ohne grosse Mühe zu erreichen.
Der Spitzberg ist eine regelmässig kegelförmige, nach allen Seiten
mit bedeutendem Böschungswinkel abfallende, ganz bewaldete Kuppe,
die aus Sandstein, der den Iserschichten angehört, besteht. Derselbe
ragt fast bis zum Gipfel des Berges empor und ist gegen NO durch
einen Steinbruch aufgeschlossen. Auf der nordöstlichen und südwest-
lichen Lehne sind in geringen Entfernungen von: einander Metertiefe
Löcher zu bemerken, Reste von ehemaligen Schächten, aus denen
Brauneisenstein gefördert worden sein soll, wie denn auch eine
zweite über 1” mächtige Brauneisensteinader am Schächtenstein
vorbei gegen Ziegenrücken, am Fusse des kleinen Hirschberges bis
gegen Grossroll wahrzunehmen ist. Am Gipfel, wo man einen über
1” tiefen Graben, einem Wallgraben ähnlich, bemerkt, ist ebenso
wie an den Lehnen nichts vom anstehenden Eruptivgestein zu sehen.
Nur hie und da liegen Stücke theils einzeln, theils haufenweise
herum, die ein grünlichschwarzes Aussehen haben; sie gehören dem
Melilithbasalte an.

Z Br pe
v NÉ RE N

|

k- hi

}

we
A

i

“

Er.

281

Das mikroskopische Bild dieses Gesteins weist eine grosse
Menge von Melilithkrystallen auf, die meistens in stäbchenartigen
Gebilden, zum Theil auch in Vierecken auftreten; häufig bilden sie
sehr schöne Fluctuationen, die am häufigsten zwischen die zahlreichen,
grossen Olivinkrystalle gedrängt und mehrfach der Quere nach zer-
trümmert sind. Sie haben keine scharfkantigen Ränder. Als Einschluss
kommen in ihnen zahlreiche Körner von theils ganz schwarzer, theils
schwarzbrauner Farbe vor, von denen einige ganz impellucid sind,
andere jedoch ein mehr oder weniger durchscheinendes Centrum
haben; erstere gehören dem Magnetit, letztere dem Perowskit an.
Ausser diesen Einschlüssen findet man in der Mitte einzelner Meli-
lithkrystalle Streifen, die von graulicher, stellenweise bräunlichgrauer

- Farbe sind und sich auch zwischen die einzelnen Melilithkrystalle

einschieben ; es ist dies in Zersetzung begriffener Melilith. Der Ne-
phelin, der in fast quadratischen Formen auftritt, ist minder zahl-
reich, durchwegs farblos und dort, wo er neben Melilith zu liegen
kommt, an seiner wasserhellen Farbe zu unterscheiden; einige Durch-
schnitte sind weniger regelmässig. Der dritte Bestandtheil, der dem
Melilith an Menge mindestens gleichkommt, wenn er ihn nicht über-
trifft, ist der Olivin; derselbe erscheint in grösseren und kleineren,
schwachgrünlichen, fast farblosen Schnitten, die vielfache Sprünge
aufweisen. Die Klüftchen und Sprünge sind mit einer bräunlich-
grauen, serpentinisierten Masse ausgefüllt, die gegen die Mitte der
Schnitte dunkler ist. Hin und wieder scheint die bräunlichgraue
Melilithmasse in die Olivinkrystalle einzudringen, wobei sich die in
derselben enthaltenen Magnetitkörnchen an der Grenze zwischen
Melilith und Olivin lagern. Auch Perowskit trifft man als Einschluss
im Olivin an. An einzelnen Stellen nimmt man blassbräunlichgelbe,
unregelmässig und minder deutlich conturierte Partien wahr, die
dichroitisch sind und dem Biotit anzugehören scheinen. Der Ma-
gnetit ist sehr zahlreich und tritt sowohl in kleinen Körnern, wie
in grösseren Partien auf; letztere sieht man besonders um die Oli-
vinschnitte herum gruppirt. Einzelne dunkle Schnitte gehören dem
Picotit an. Die Perowskitschnitte sind zahlreich und in ihrer
Grösse ziemlich gleich ; nur einzelne haben einen Durchmesser von
mehr als 001*",

3. Melilithbasalt vom Döwin.

Der Děwin ist eine vom Spitzberge gegen NO gelegene und
von demselben durch einen Sattel getrennte, mit einer ausgedehnten

z ee NLK dd p oak a AR a a de a o A6 RER de dou Be EEE Be u no da sh odk Po
ae, . p br ee a a BE i kv vr X j i r Re >
a 3 £ muss e N ; ví ’ ,

ua RA Fr > er nd © M0 DÁM, 1020 k ike kal An vážka S o hod a Kana V Re JEN, kal DD gl dob dáš cod Sedna Lid DE o r

DH = C7 r - © k “ v : D ER nz

ky £ i 4 i koz VĚ dy / ? RR ZE ZTS viní o Pá
a : : un * 7 M ER R

O 6 JP

282

Ruine gekrönte Kuppe. Er besteht bis zum äussersten Gipfel hinauf
ganz aus Sandstein, dessen Wände an einzelnen Stellen mehrere
Meter hoch emporragen. Hin und wieder erblickt man zwischen den
zahlreichen, herumliegenden Sandsteinstücken Fragmente des Meli-
lithbasaltes. Sucht man nach dem anstehenden Felsen, so wird man
ihn nach längerem Suchen bloss an einer Stelle auffinden. Dort, wo
der zur Ruine führende Weg rechts in die sogenannte Reitschule
abbiegt, nimmt man linkerseits einen etwa 3” breiten Riss im Sand-
steine wahr, der von dem Melilithbasalte ehemals ganz ausgefüllt
war, jetzt aber bloss in der Mitte desselben anzutreffen ist. Die an-
srenzenden Sandsteinwände sind mit einem mehrere cm. mächtigen,
eisenschüssigen Bestege überzogen, das sich in Folge der atmosphä-
rischen Einflüsse abbláttert. Der Melilithbasalt tritt hier in Form
von dicken, unregelmässigen, horizontalliegenden Säulen auf.

Der Hauptbestandtheil des mikroskopischen Bildes dieses Ba-
saltes ist Melilith, der in Schnitten auftritt, die auf begonnene
Zersetzung hinweisen. Fast ebenso zahlreich ist der Olivin, welcher
in sehr zahlreichen, regelmässig vertheilten, frischen, fast durch-
wegs farblosen Schnitten auftritt, die theils Krystallumrisse zeigen,
theils unregelmässig, rundlich oder eckig erscheinen. Sie sind gleich-

falls von vielen unregelmässig sich verzweigenden Spältchen und

Rissen durchzogen, die grünlichgrau und trüb erscheinen. Die Grund-
masse, in der die Olivin- und Melilithkrystalle eingelettet zu sein
scheinen, ist minder deutlich umgrenzter Melilith, der von den ihn
begleitenden Mineralen seine Umrisse zu bekommen scheint; er ist
von einer bräunlichgrauen Farbe. Der Nephelin ist farblos, un-
regelmässig begränzt oder eigenthümlich geformte Partien zwischen
den Melilithkrystallen bildend. Die Biotite sind auch hier anzu-
treffen und es zeichnen sich einige von ihnen durch eine scharf ge-
radlienige, feine Riefung aus. Mit einem Nicol geprüft erscheinen
sie braun und blassgelb, während andere keine Farbenschwankungen
aufweisen; die letzteren sind parallel der Spaltebene geschnitten.
In einigen Biotitpartien habe ich grosse Magnetitaggregate gefunden.
Der Perowskit ist in zahlreichen, verschieden geformten Körnern
vorhanden; seine Schnitte sind an den Rändern impellucid, im
Innern dunkelgrau. Vom Magnetit nimmt man sehr zahlreiche
kleine Körner, wie auch grössere Partien wahr; letztere sind beson-
ders um zahlreiche, braune, fast ganz undurchsichtige Chromit-
schnitte gruppirt. Auch einzelne spärliche Apatitnadeln und Pi-
cotitkörner trifft man an.

283

4. Melilithbasalt vom Krassaberge.

Dieser Berg, an dessen Morgenseite das Dorf Krassa liegt, ist
kegelförmig und ganz mit Wald bedeckt. Er lauft in einem schmalen
Rücken, ansteigend von NO gegen SW, fort. Dieser schmale Rücken
wird von einem etwa 3” breiten Basaltgange gebildet, der an manchen
Stellen die ihn umgebenden Sandsteinwände überragt. Auf der nord-
östlichen Seite befindet sich ein Steinbruch, in welchem der Melilith-
basalt gebrochen wird. Hier kann man auch den Contact desselben
mit dem Sandstein deutlich wahrnehmen; der Sandstein ist ebenso
wie auf dem Děwin mit einem eisenschüssigen Bestege überzogen.
Die Absonderungsform ist eine unregelmässig säulenförmige.

Im mikroskopischen Bilde tritt der Melilith im Vergleiche
zum Olivin etwas in den Hintergrund. Der letztere ist in sehr
zahlreichen, durchaus farblosen Schnitten zu sehen, die beginnende
Serpentinisierung zeigen. Der Melilithbasalt des Krassaberges ist dem
vom schwarzen Berge sehr ähnlich, unterscheidet sich aber von dem
der anderen Berge durch die in den Klüftchen wie auch an den
Rändern der Olivinkrystalle vorkommenden Stellen, die sehr zart-
faserig und von bläulichschwarzer Farbe sind. Der Melilith bildet
auch die Grundmasse und ist zum grösseren Theile ohne deutliche
Conturen und ohne scharfe Ränder, von gelblichgrauer Farbe; die
minder häufigeren, leistenförmigen Melilithkrystalle sind fast farblos.
Auch farblose Nephelinschnitte sind häufig zu sehen. Chromit
ist in zahlreichen, braunen, nur wenig pelluciden Partien zu sehen,
die grösstentheils zur Gänze oder nur theilweise vom Magnetit um-
geben sind. Bräunliche Biotitpartien sind hie und da wahrzu-
nehmen und weisen sehr feine Riefung auf. Der Magnetit ist zahl-
reich. Der Perowskit tritt in viel zahlreicheren Krystallen auf;
dieselben erreichen eine bedeutende Grösse, einige bis 0'1"". Apa-
titnadeln sehr spärlich.

5. Melilithbasalt von Vesetz.

Geht man von Vesetz auf der nach Böhmisch-Aicha führenden
Strasse fort, se bemerkt man bald eine starke Biegung derselben
gegen O. Hier trifft man auf der rechten Seite einen mässig erha-
benen Kamm, der aus lauter Gesteinsfragmenten von grünlichschwarzer
Farbe besteht; dieselben sind meterhoch aufgeschichtet. Vor Jahren
war das Gestein anstehend und ragte nach Aussage mehrerer Ge-

MY I I 3 EEE ot OP Př Sullou PNA" NK, „ne ER PRED "77 OR SA ka o AŤ. p OB EEE = by pe 20
R K A a a on a o p ooo hn ran.
k i 2 a 3 2 ” a f EN pe sky

284

währsmänner in Form einer über 2% breiten Mauer aus der Erde
empor; es wurde aber zu verschiedenen Zwecken ausgebrochen.

Der Kamm hat die Richtung von NO gegen SW und ist gegen
"1000 Schritte weit leicht zu verfolgen; hierauf verliert er sich in
einem Thale gänzlich. Der Melilithbasalt dieses Ganges steht nicht
mit der einige hundert Schritte gegen O sich befindenden Kuppe,
Husova Horka genannt, in Verbindung; diese ist eine regelmässig
kegelförmige Basaltkuppe, deren Gestein aus Augit, Nephelin, Olivin,
Magnetit und Apatit besteht.

Im Dünnschliffe des Melilithbasaltes von Vesetz sieht man sehr
viel Olivin, der farblos, nur an den sehr zahlreich verzweigten
Sprüngen etwas grau ist und zahlreiche Magnetit, Picotit und Pe-
rowskitkörnchen einschliesst. Um die Olivinkrystalle ist eine grau-
liche, stellenweise bräunlichgelbe Masse, in Zersetzung begriffener
Melilith, zu sehen, dazwischen hin und wieder farblose Nephe-
linkrystalle. Die braunen Partien des Chromits sind seltener, stets
aber von Magnetit begleitet. Perowskit ist in ganz kleinen und wenig
zahlreichen Krystallen wahrnehmbar. Biotit sehr spärlich. Der
Magnetit bildet theils kleinere, theils grössere Partien, von denen
die letzteren auffallend häufig eine verschieden geformte, grelle Stelle
‘haben, so dass die Magnetitpartie wie ausgefressen erscheint. Die
vom Magnetit eingeschlossenen, farblosen Partien gehören einem
doppeltbrechenden Minerale an.

Was schliesslich das geologische Alter des Melilithbasaltes an-
belangt, so geschah dessen Eruption nach Ablagerung der Isersand-
steine, da dieselben von ihm durchbrochen erscheinen. Und berück-
sichtigt man noch die gleiche, fast ganz parallele Richtung von NO
gegen SW der Melilithbasaltgänge, so dürfte der Melilithbasalt zu-
gleich mit den Leucit-, Nephelin- und Magmabasalten oder unmittelbar
nach diesen zum Ausbruche gelangt sein.

m

27.
Neue Beiträge zur Flora von Australien.
Mitgetheilt von Dr. Joh. Palacky am 6. Juli 1883.

Die neue Flora von Australien (Systematic census of Australian
Plants Melbourne 1882) von dem unermüdlichen Regierungsbotaniker

285

von Viktorin Baron Ferdinand von Můller schliesst mit 8419 Fane-
rogamen (1522 Monokotyledonen) und 227 Farren ab — gegen die
Flora Australiensis ein —- von 612 sp. Fan., ein Minus von 2 Farren sp.
Der Zuwachs ist ungleich nach Familien: Leguminosen 1058 gegen
916 (+ 142 oder fast /,), Myrtaceen 651 gegen 607 (44 oder fast '/;3),
Proteaceen 586 gegen 575 (+11 — kaum !/,,), Compositen 529
gegen 500 (fast '/,,), 372 Cyperaceen gegen 366 (6 sp. oder 0,02),
Gräser nur 346 gegen 370 der Fl. (durch Contraktion), 273 Epa-
crideen gegen 266, 255 Orchideen gegen 225 (fast '/),), 224 Euphor-
biaceen gegen 213 (11 sp., nicht einmal !/,.), 212 Goodeniaceen
gegen 191 (21 — fast '/, „), 185 Rutaceen gegen 146 (39 — über !/, resp.
V, Contraktion der Familien), 161 Liliaceen statt 111 (50 — fast '/;),
124 Labiaten statt 133 (Contraktion), 124 Rubiaceen statt 110
(14 —!/,), 123 Sterculiaceen statt 104 (19 — !/, resp. "/;), 112 Cheno-
podiaceen statt 109 (3 — 0,03), 105 Malvaceen statt 75 (30 — ?/,)‘
103 Umbelliferen statt 93 (10 — "/,,), 100 Sapindaceen (82 — 18 — !/,),
95 Stylidieen (bei Müller Candolleaceen — statt 91), 95 Dilleniaceen
(statt 88), 94 Amaranthaceen (statt 96), 93 Restiaceen (71), 89 Rha-
mneen (statt 84), 8€ Amaryllideen (statt 87), 80 Solaneen (statt 54),
18 Scrofularineen (statt 100), 78 Myoporineen (statt 60), 77 Verbe-
naceen (64), 74 Thymeleen (72), 67 Convolvulaceen (=), 63 Urti-
ceen (59), 60 Halorageen (56), 60 Asclepiadeen (56), 54 Cruciferen
(52), 53 Asperifolieen (55), Tiliaceen 52 (36), 51 Loganiaceen (50), 48
Apocyneen (43), 46 Droseraceen (43), Santalaceen (43), Pittosporeen
38 (41), 37 Lauraceen (37 =), 36 Meliaceen (22 +14 = ?/,), Saxi-
frageen 35 (26), 34 Campanulaceen (32), 32 Polygalaceen (36), 32
Portulaceen (35), 30 Acanthaceen (22 — 8 über !/,), Coniferen 29
(26), 29 Fluviales (=), 27 Combretaceen (24), 27 Ficoideen (23),
26 Palmen (22), 25 Polygoneen (29), 25 Loranthaceen (27), 25 Iri-
deen (33), 24 Caryophylleen (23), 23 Capparideen (19), 23 Casua-
rinen (19), 23 Cucurbitaceen (14), 23 Gentianeen (22), 23 Lentibula-
rineen (22), 21 Araliaceen (14), 20 Zygophylleen (10), 20 Jasmineen
(17), 19 Sapoteen (14), 19 Commelynaceen (17), 18 Viniferae (15),
18 Eriocauloneen (20), 17 Ranunculaceen (18), 17 Tremandreen (21),
17 Rosaceen (=), 16 Anonaceen (8 + 0,5), 16 Lythrarineen (14), 16
Junceen (17), 15 Monimieen (=), 15 Celastrineen (12), 15 Olaci-
neer (10), 15 Ebenaceen (=), 14 Menispermeen (8), 13 Stakha-
usieen (10), 15 Cycadeen (7), 12 Violac. (=), 12 Myrsineen (10), 11
Phytolacceen (10), 11 Scitamineen (9), 10 Piperaceen (8), 10 Aroi-
„deen (=), 10 Pandaneen (7), 9 Anacardiaceen (6), 9 Hydrochari-

PAKA >-
RER.»
Er ar \

a + A

l $

296

deen (=), 9 Xyrideen (=), 9 Rhizospermeen (8), 8 Bixineen (=),
T Simarubeen (=), 7 Bignon. (=), 7 Frankeniaceen (=), 7 Gera-
niac. (8), 6 Crassulaceen (4), 6 Rhizophoreen (5), 6 Melastomac. (5),
6 Primulac. (5), 6 Lemnac. (=), 6 Alismac. (8), 5 Aristolochieen (=),
Nyctagineen (=), Onagrar. (11), Passifloreen (4), Ericaceen (=),
4 Nympheac. (3), Magnoliac. (2), Samyd. (=), Elatineen (5), Lineen
(= 4), Cupuliferen (3), Plumbagineen (3), Plantagineen (8), Diosco-
rideen (=), 3 Gesneriaceen (2), Pedalineen (=), Philydreen (=),
Nepenthaceen 2 (1), Guttiferen (1), 2 Malpighiaceen (=), 2 Bur-
seraceen (=), 2 Connaraceen (neu), 2 Caprifoliaceen (=), 2 Aquifo-
liac. (1), Styrac. (2), 2 Hydrofyllac. (=), Burmanniae. (1), Typhac. (=),
1 Myristic. (=), Hyperic. (2), Papaverac. (=), Ochnac. (neu), Podo-
stemon. (neu), Balanofor. (==), Hamamelid. (neu), Eleagn. (=), Cor-
nac. (=), Orobanch. (=), Tacca (=), Roxburghiac. (=), Ponteder. (=).

Es haben somit die tropischen Familien am meisten zuge-
nommen, einerseits durch die Einbeziehung von Norfolk und Lord
Howe’s Island, anderseits durch neue Entdeckungen. Von den 148
Familien Müllers sind 4 neu — 86 steigen, 22 fallen, 35 sind gleich
der Fl. Austral.

Die grosse Armuth des innern Australiens zeigt sich in der ge-
zingen Anzahl neuer Species. Trotzdem dieses Verzeichniss zuerst
die Pflanzen Inneraustraliens (Giles, Forrest etc.) enthält, sind die
meisten neuen Pflanzen aus dem Norden und Osten. Queensland hat
309 sp., Neusüdwales 173, 182 Nordaustraliens, der Süden hat wenig
Victoria 45, Südaustralien 128, der Westen mehr (198) — obwohl
hier die Gränze arbiträr, aber das Innere hat kaum einige Dutzend spec.

Wir erwähnen aus dem Norden: Nymphea stellata Willd.,
Ochna brakenridgeana, Cananga odorata Hook., Hugonia jenkinsii,
2 neue Gossypium, 3 Sloanea, 5 Eleocarpus, Ulmus parviflora Jacquin.,
Balanops australiana (eine neucaledonische Sippe), die unbeschrie-
bene Podostemonacee und Hamamelidee, Leea aculeata Bl., Gano-
fyllum falcatum Bl., Evonymus australianus FM., Salacia Gr. noides
DC., 12 neue sp. Cupania! beide Comaraceen, Afzelia bijuga Apr.,
4 monotype gen. der Saxifrageen (Cuttsia, Colmeiroa (Nordost) Gilbea,
Davidsonia), die bekannte Lagerströmia indi ca, flos reginae (Queens
land), Terminalia catappa L., Dallachya vitiensis, 2 Gouania, Oenanthe
javanica DC, Ilex peduncularis FM, Embothrium wikhami (interessant,
weil aus einem amerikanischen genus), 3 Zanonien, Momordica cha-
rantia, 2 Thunbergien, Areca alicae etc.

287

Das Innere bringt: Malcolmia africana, 2 neue Zygophylium,
Statice salicorniacea, Polycnemon mesembrianthemum FMüll., Aizoon
- zygofylloides, Pomathotheca humillima FM?, Tetragonia diptera etc.
| Im Ganzen ist die Gleichförmigkeit des Nordostens mit der
sundaischen Vegetazion noch schärfer hervorgetreten. Wenn man auf
das langsame Erscheinen der Flora Australiensis Rücksicht nimmt,
so ist es begreiflich, dass die älteren Familien d. h. die früher be-
schriebenen mehr neue sp. haben als die im Prodromus und in der
Flora Austral. später erwähnten. Aber abgesehen hievon ist der Zu-
wachs bei Anonaceen, Meliaceen, Sterculiaceen, Orchideen, Legumi-
nosen z. B. auffällig — ebenso, trotzdem bekanntlich die neueren
englischen botanischen Werke den Speciesbegriff erweitert auffassen
— die geringe Zunahme oder Abnahme bei Compositen, Gräsern,
Labiaten, Chenopodiaceen, Amaranthaceen, Laurineen, Euphorbia-
ceen etc.

Die eigentlich für Australien typischen Familien, wie Protea-
ceen, Epacrideen, Stylidieen, Fremandeen haben meist einen geringen
Zuwachs — eher grösser ist er bei Myoporineen, Restiaceen, Stak-
-chausieen, Myrtaceen. Bei Rutaceen macht es die Verschmelzung mit
anderen Familien (Aurantiaceen etc.), wie bei Liliaceen (wo FMüller
Xerotes, Kingia, Xantorrhoea anführt), dass sie scheinbar so zunehmen.
Es zeigt sich, dass der Norden allein etwas Neues bieten kann,
während aus dem übrigen A. höchstens noch einige sp. aus bekannten
Gattungen vorkommen dürften, doch ist die Mehrzahl der nordaustra-
lischen Formen indisch oder den indischen ähnlich. Die Auffindung von
Embothrium, Evonymus, Ilex, Balanops, von Hamameliden und Podo-
stemoneen ist auch geologisch interessant, weil sie die Ettingshausen’-
sche Theorie der früheren Gleichmässigkeit aller Floren stützt.

Wenn man aus der Häufigkeit einer Familie Schlüsse ziehen
könnte, so dominirt in der Familienreihe die tropische Familie der
Leguminosen — das Zurücktreten der Compositen auf die vierte
Stelle ist (da der Zuwachs derselben unbedeutend), ebenso wie bei
Gräsern und Cyperaceen auffällig. Wenn man Australien mit anderen
Ländern vergleichen will, so eignen sich nur Neucaledonien (Bron-
gniart) uud da die Flora Indiae batavae hinzu (die Fl. Ind. brit. ist
unvollständig, wie die Fl. Capensis, Biologia centraliamericana etc.)
Neucaledonien hat nur '/, der spec. (2026 Phanerogamen) — hier
dominiren aber Rubiaceen (219) und Myrtaceen (160), ja Euphor-
biaceen (121) vor den Leguminosen (106) — und die Compositen
mit 33 haben nicht einmal die Zahl der Proteaceen (34), geschweige

288

der Cyperaceen (86), Gräser (60), Orchideen (76) — ja der Apocy-
neen (54), Myrsineen (41), Sapotaceen (47), Saxifrageen (58), Ara-
liaceen (52) — und gleichen den Rutaceen und Tiliaceen (dreizehnter
Platz) — was schon Bentham auffáliig fand. Neucaledonien ist übri-
gens ganz anomal.

Auch in der Flora Ind. batavae sind die Leguminosen am ersten
Platz (632), stehen aber um die Hälfte hinter Australien zurück. Die
Zahl der Leguminosen ist nur in der Fl. Orientis grösser (1556) und
in Brasilien (Fl. Br. 1439) als in Australien, steht sonst in Europa
(852 Nyman.) am Cap 796 (Fl. Cap. — 700 Harvey Gen.), in Indien
(846 — Fl. brit. Ind.) und in Centralamerika zurück (918 Biologia)
— von- den kleineren Floren abgesehen. Aber die Fl. Ind. batavae
hat am zweiten Platz die Orchideen (616), die Rubiaceen (594). —
Ähnlichkeit mit Neu-Caledonien, Fl. Ind. brit. 649. (Centralame-
rika 497, Trop. Afrika 466). Dann Gräser und Cyperaceen — hierauf
die Artocarpeen (262) — während in Australien die Epacrideen an
diese Stelle treten. — Hierauf folgen in der Fl. Ind. bat. die Acan-
thaceen 257 (Brasilien 344) und dann erst die Compositen (250). Die
Euphorbiaceen (234) treten zurück, fast an die Laurineen und Palmen
(je 234), während z. B. in Brasilien die Euphorbiaceen mit 828 sp.
das Doppelte von Indien (400 sp. bei Royle) erreichen und wieder
die gesammten Urticeen nur 241 gegen 437 der Fl. Ind. bat. betragen.
Dagegen sind die Laurineen in Brasilien nur 327 stark. Leider fehlt
noch die Zahl der Rubiaceen und Compositen in Brasilien (Bentham
hat 972 — gegen 1661 der Flora Orientis). Erst nach Abschluss der
grösseren Floren wird man aus solchen Vergleichen Schlüsse ziehen
können.

29.

Třetí zpráva o fauně diluviální u Sudslavie pod Vim-
perkem v Šumavě. |

Sepsal prof. dr. Jan Nep. Woldřich a předložil prof. dr. J. Krejčí dne 6. července 1883.

Přehled.

Během prázdnin r. 1881 a 1882 jsem pokračoval místnost sud-
slavickou důkladně dále prozkoumat a sice dílem pomocí subvence
cís. akademie nauk vídeňské, dílem podporou Jeho Jasnosti p. kní-

289

žete AdolfazeSchwarzenbergů, dílem na své útraty. Výsledek
byl znamenitý. Dovoluji si nyní třetí zprávu přehlednou 0 důležité
fauně sudslavické předložiti“).

Při dalším kopání a trhání skal došlo se nejen nové bohaté a
důležité zásoby kostí (přes 6000 kusů bez zubů), ale umožnilo se
také zjistiti, že v této zajímavé krajině pošumavské žil
diluvialní člověk; což jsem dotud pouze byl tušil, ale pro ne-
dostatek důkazů v obojích svých dřívějších zprávách nevyslovil.

Nalezl jsem nejen výrobky lidské kamenné a kostěné a ohniště, ale
1 zbytky člověčí lebky. Důkladným prozkoumáním místnosti vychází
na jevo, že sudslavická skála asi před 30 lety, kdež založily se vní
lomy na štěrk, dále k Volínce sáhala, a že byla po stranách a na
úpatí svém hlinou pokryta.

Dle výroku starého dělníka v lomech, člověka klidného a roz-
vážného, nacházela se zde, když se lomy začaly, hezky široká dutina
sama sebou povstalá, v předu s úzkým vchodem (bylať to asi roz-
puklina široká, shora uzavřená), v níž pak se lámat začalo. Tato
jeskyně dílem trháním zmizela, dílem byla do skály prohloubena,
čímž povstal onen umělý výklenek, v němž jsem nalezl dvě rozse-
dliny I. a II. v první zprávě popsané. Když pak z onné původní du-
tiny kamení a hlína vymizely, přišlo prý se na mnoho větších kostí,
které obyčejně dělníci rozdrtili. Na jistém místě před dutinou tou
v jakési jámě bylo obzvláště mnoho rozbitých kostí.

Výpovědi ty souhlasí úplně s místností. Že diluviální člověk
se zde zdržoval, o tom nelze pochybovati, jak uvidíme; měl tedy zde

-asi své útočiště, obydlí, čímž asi byla ona jeskyně. „Sudslavská díra“,

o níž jsem v 1. a 2. zprávě mluvil, leží níže na sever a za obydlí
lidské se nehodí; rovněž tak se k tomu nehodí dutá skulina v lomu
objevená. K objasnění zjevů dole uvedených nelze se obejíti bez před-
pokládání této původní jeskyně, kterážto asi již od prvopočátku
s rozsedlinou II. souvisela, sotva ale s rozsedlinou I., ačkoliv i to
možno.

Dal jsem neporušenou vrchní vrstvu ze stráně a z úpatí jižně
od místa původní jeskyně skopati, a nalezl jsem, že na vápenci žlutá
hlína leží 05—1'5 m., v níž sem tam hranaté kameny se nacházejí

*) Viz zprávu první: „Fauna diluvialní u Sudslavic pod Vimperkem v Šu-
mavě,“ král. česká spol. nauk, Praha 1880; zprávu druhou: tamt. 1881.
Pak: Diluviale Fauna von Zuzlawitz bei Winterberg im Böhmerwalde mit
4 Tafeln Sitzb. d. k. Akad. d. Wiss. I. Abth. B. LXXXII Wien 1880; druhá
zpráva: tamtéž 4 Tateln B. LXXXIV. 1881.

Ti,: Mathematicko-přírodovědecká, 19

290

a zbytky zvěřeny, jakáž v rozsedlině II. se objevila. Na této žluté
hlíně se mi poštěstilo najíti ohniště průměru něco přes metr a 40 cm.
mocné, obehnané opálenými kameny, vyplněné popelem a drobným
uhlím, mezi tím na uhel shořelé ořechy lískové a kaménky lidskou
rukou roztlučené; přes to zpukřelá země, která se pod ohništěm
stávala mocnější a mocnější a až k úpatí se táhla. Na této vrstvě
ležel hlinitý rum nebo hranatý drobný vápenec; vrstva ta byla 1—15
m. mocná.

Zdá se býti nade vši pochybnost, že vrstva hlíny, s ohništěm
a s černou vrstvou (kulturní?) patří do diluvia a sice do jeho po-
slední doby, — doby pastvin a lesů; — avšak vrstva hořejší jest
asi stáří alluvialního, není ale náplav, nýbrž produkt eluvialní dílem,
dílem ale jsou to sesutiny zvětralých nerostů. Netřeba připomenouti,
že každá ryčka hlíny byla pozorně prohlédnuta. aby se nic neztratilo.
Nápadným mi bylo, že jsem v černé, spukřelé vrstvě, na kterou jsem
kladl velkou naději, mimo několik přitesaných kamenů a řídké zbytky
kostí nic nenalezl; ano, diluvialní člověk mělť ještě málo k potracení.

Na úpatí lomů dal jsem na dvou místech až na dva metry
hloubky kopati a sice před hromadou naházené hlíny a v levo
vedle u velkého balvanu. Na onom místě byl nasypaný rum, pod ním
černá země s drobným kamením a velkými na hranách otrenymi
balvany, pod tím sledoval písek, jaký se na úpatí údolí Volinky ve
vůkolí všude naskytuje. Na druhém místě byla žlutavá hlína, v které
mimo nástroje na jednom místě množství rozbitých kostí se znaky
dávného roztlučení, a sice koňských a sobích leželo, v levo se nic
nenašlo a v hloubi 05 metru byla již skála vápencová; v pravo Se
táhla, jak se zdálo, původní hlína až pod onu hromadu. Domnívám
se, že místo to jest dno a poslední zbytek jámy na kosti shora
zmíněné.

Hromada, která obsahovala dle výpovědi dělníků sem přehá-
zenou, odstraněnou hlínu a zem, jenž se během času dílem shora,
dílem z rozsedlin nashromáždila, musila býti skopána a odstraněna,
abychom se dostali k původní vrstvě hlíny pod ní ležící. Mimo to jsem
doufal, že v ní najdu fosilní zbytky sem přeházené. Laskavostí pana
nadlesního Aloisa Nedobitého z Vimperka mohl jsem s prací
hbitě pokračovati a získal jsem velkou zásobu kostí pocházejících
dílem z rozsedliny I., dílem z II. a ze svahu. Arcit bylo zde vše
mezi sebou, a jelikož mimo to zbytky z rozsedliny II. svůj pěkně
žlutý zevnějšek ztrácejí, když zmoknou a na slunci zůstanou, což se
stalo, když byly zde nahromaděny, nebylo by možno kosti zde nale-

291

zené na zvěřeny skupenin I. a IL rozděliti, kdyby již nebyly zvěřeny
oněch rozsedlin zjištěny. Přes to mají i vybledlé kosti z rozsedliny I.
tak zvláštní, lesklý a tuhý zevnějšek proti mladším zbytkům rozse-
dliny II. a ze svahu, že většinou bez obtíže líšeny býti mohou.

Po odstranění hromady skutečně původní hlína se objevila
sem tam s kamením hranatým, a v té ležely zbytky člověčí lebky, ka-
mení a kosti lidskou rukou rozbité vedle nástrojů a kosti nosorožce.

Když ku konci doby ledovců vody, které stékaly s jižních hor
sněhem i ledem pokrytých, naplňovaly celé údolí volinské a se pod
Sudslavicemi v jezeru nashromažďovaly, byla rozsedlina I. proti údolí
otevřena a liškám i lasicím, jakož i dravým ptákům vítána, aby vní
svou kořisť klidně mohly požírati. Na každý pád byla jim místnost
ta nejen jistá ale i vhodná. Neb hřbet rulový s jihu se táhnoucí byl
i se skálou pravápencovou na západ s vodou volinskou, na východ
vodnatým též v prohlubině velké tekoucím potokem Nahočem a na
sever jezerem tvořeným spojením se obou a potoka Spulky obklopen.
Tehdy nemohlo býti o rozsedlině II. ještě ani zmínky; teprv když
fauna stepní z kraje zmizela, se tu asi skála proti údolí sesedla
a rozsedlinu II. vytvořila. Tato se naplnila zbytky zvěřeny pastvin
a lesů, nalezající se také v diluvialní hlíně vápenec pokrývající. Roz-
sedlina I. byla buď úplně naplněna nebo pošinutím skal se stala
nepřístupnou, při čemž asi kosti v ní obsažené na mnoze se roz-
drtily a polámaly. Také v rozsedlině II. požírali dravci a sice lišky
a kočky svou kořist, zanechajíce kosti, kdežto člověk, bydlící v přední
dutině rovněž množství obzvlášť větších zvířat k pokrmu snášel
a jejich kosti asi do oné jámy, dílem také, jak se pravdě podobá,
do zadní rozsedliny II. házel aneb většinou roztloukl, ne toliko jen
pro morek, ale aby si z nich vhodné nástroje a zbraň zhotovoval.

Zbytky pak lebky člověka toho jsou: kost temenná, levá (Os
parietale), díl této kosti pravé strany rukou pračlověka porušené,
díl kosti tylné (Os occipitale) a zub lícní (pramolar) hořejší zadní.
Zbytky ty náleží mladíku nejvýš 20 let starému. Zajímavá jest kost
temenná, kteráž vyznamenána jest krátkostí a nízkostí; v místě tuber
parietale jest málo vyklenutá, tlouštka kosti však obyčejná. Prsemolar
tvaru obyčejného vyznamenává se jen velikostí svou. Ve sbírce
lebek prof. dra. Langera na universitě vídeňské nalezl jsem tak
silný zub jen u lebky čudské. Nápadná jest velikost zubu zvláště
v poměru k malé lebce, ku které bez pochyby náleží.

Ze zbytků těch dá se o diluvialnim mladíku sudslavickém pra-
málo souditi, totiž: že měl malou, a nikoliv abnormálně vyvinutou

19*

292

lebku a silné zuby; slabé vyboulené kosti temenné nechají souditi
na nízký stupeň vývinu; míry kosti té dovolují souditi, že nepatří
druhu krátkolebému. |

Jelikož pravá kosť temenní pod lineou temperalis starý schválný
lom ukazuje, vedle něhož jsou zatesané vroubky, byla lebka rozdrcena
člověkem diluviálním a poškození jest takové, že nelze z něho souditi
k tomu, jako by se bylo stalo k vůli dobytí mozku.

Výrobky kamenné. Mnohé pocházejí z ohniště, jiné z jámy na

kosti a z hromady. Kámen, který v krajině většinou rulovité nej-

snáze na nástroje kamenné zpracovati by se dal, jest vápenec množ-
ství křemene obsahující, který v ostré hrany se láme a kteréhož se
toho času pro svou tvrdost za štěrk na cesty užívá, a pak křemenec
(Quarzit). Tento pro svou tvrdost láme se ale těžko a nestejně. Pazourek
se v krajině té nenajde. Nezbyvalo tedy člověku diluvialnímu, než
užiti dle možnosti těchto dvou druhů, a z nalezených nástrojů, nad
pochybnost lidského původu, jsou větší z vápence, menší z křemence.
Čistého křemene, který se v žilách rulovych naskytuje, nalezl se
jediný zakulacený kus. Podotýkám, že kamenné nástroje z vápence
i v cizích krajinách již známy jsou. |

Tvar těchto nástrojů jest velmi rozličný, však při větších se dá
účel uhodnouti; při menších špičatých jest označení to těžké jako
všude. Hodlám z 150 kusů, které mám, a mezi nimiž snad i nahodilé
tvary se nacházejí, nejdůležitější dát vyobraziti.

Jsou mezi nimi přitesané sekery, které upamatují na tvary
dánské, nástroje na spůsob toporü, kopí, šípů, dlátek, nožů, šídla,
dále malé sloupky, slouživší nejspíš za hračku nebo ve větším počtu
za ozdobu.

Výrobky kostěné, Poměrně jest mnohem více těchto než ka-
menných, nejspíš pro nedostatek vhodného kamene. Jako všude, kde
měl diluviální člověk při ruce soba, dělal většinu svých nástrojů
z kostí tohoto zvířete, tak je 1 zde více takových, pak s kostí koňských
a jen v podřízeném počtu z hovězích, ovčích a kostí menších zvířat.
Samo sebou se rozumí, že zlomky kostí diluvialním člověkem rozbitých
nelze beze všeho za nástroje považovati; na jednotlivých jest to
z upotřebených hran po jedné straně zřejmě vidno, že se jich k hra-
bání, škrabání a podobným věcem užívalo. Špičatých zlomků ná-
hodou při štípání velkých kostí povstalých bylo rádo upotřebeno, často
byly tyto ještě lépe obroušeny, aby byly špičatější a ostřejší, nebo
aby byly příručnějšími. Na jednotlivých konečně jest zřejmo, že byly
namahavě přitesány neb přiřezány, jako zvláště na př. nástroje Sipo-

2
|
a

293

vité a několik šídlovitých. Z toho že sudslavický člověk diluviální
zpracovával parohy sobí t. j. z řezů na nich, vychází na jevo, že
měl vedle zmíněných kamenných nástrojů také pazourkové. Pouze
ostrým pazourkem se mi podařilo uříznouti takto paroh sobí, jak se

-© nalezl, nebo obdržeti takové řezy, jaké ukazuje jedno malé podroží.

V celku jsou nalezené kostěné nástroje velmi nedokonalé a sbírka
jejich obsahuje vůbec ty samé tvary jako kamenné až na sekery
a topory. Mám k rukoum přes 200 nástrojů kostěnných, z nichž
dám zobraziti nejdůležitější. Jsouť mezi nimi bezpochyby šípovité
zbraně, na nichž nejen schválná zašpičatění ale jmenovitě namahavé
vřezy na dolejším konci snadno poznat, sloužící k upevnění (asi líkem
na šipiště). Jiní představují silnější oštěpovité zbraně s těmiž znám-
kami práce lidské, pak zbraně tak řečené kyrovité, nože nebo píly
s ostrým okrajem, šídla z kost? roubíčkové atd.

Účel malých neprasidelných předmétů se vřezy na jednom konci,
těžko určit, nejspíš se za ony vřezy asi na líko přivazovaly a slou-
-žily zároveň s podlouhlými kaménky shora uvedenými za ozdobu *).
Týž účel asi měla kost k navlečení provrtaná. Jeden sloupek má
podlouhlé čtverhranné, zatesané vřezy, nepocházející od zubů, a vy-
padající jako ony vřezy na člověčí pravé kosti temenné. Zvláštního
tvaru jest nástroj háčkovitý zhotoven z kosti jugalní malého ssavce.
Také spodního tesáku malého prasete užívalo se za nástroj, nikoli
ale jeho špičky, kteráž se držela v ruce, nýbrž pracovalo se plochým
koncem po jedné straně vylomeným.

Mimo to jest při tom celá řada dlátkovitých nástrojů a ná-
strojů k škrabání. Velkých kostěných nástrojů jest několik špičatých,
okrouhlých nebo zřejmo upotřebených, podobné sloužily tak dobře
k hrabání jakož za vydatnou zbraň. Konečně se našly z kostí rou-
rovitých velkých zvířat vytesané dýkovité nástroje, které ještě byly
nebezpečnou zbraní, a snad byly upevněny na silnějším, rozštípeném
klacku.

*) Mezi zlomky kostí mi před 3 lety panem prof. K. Maškou z jeskyň stram-
berských : Čertové díry a Šipky k prozkoumání v množství a v původním
stavu ještě zaslanými, úplně podobné tvary zbraní jsem nalezl, na mnoze
okreslil a vynálezce na tuto vlastnost jejich, jakož na stupeň kulturní člo-
věka s Šipky upozornil. Tehdy jsem ještě nevěděl, že v Sudslavicích člo-
věka na témž stupni s těmiž nástroji a zbraní naleznu.

K OVA Le A O E V E ae dr S, ao 2 a on Soda ová ON A k, EB r aa on a l bo bye
z R : ; AN DR IS p x

Vysledky zoogeograficke.

I. Smisend fauna glacialné a stepní.

Ku zbytkům rozsedliny I. již popsaným nutno následující nové
neb s jistotou určené připočítati: Vespertilio murinus Schreb., Vulpes
moravicus Woldř., Foetorius minutus Woldř., Spermophilus (rufescens
K. a. Bl.), Arvicola subterraneus De Selys?, Cricetus (phaeus Pallas).
Alactaga jaculus Brdt., Lepus timidus Lin., Eguus cab. foss. minor
Woldr., Asinus Gray, Aquila chrysaötes Lin.?, Sturnus vulgaris Lin.?
Alauda Lin.?, Perdix cinerea Lin., Coturnix M.?, Annas crecca Lin.?,
Rana nor Lin., Rana eseiohth Lin.? Naopak vzesel v pochyb-
nost: Foetorius Tolrenn Keys. a. Bl.

Připojíme-li zbytky v obou prvních zprávách popsané, patří
k této zvěřeně smíšené následující zvířata v počtu vedle připojeným
nalezené:

Vesperugo serotinus Keys. a. Blas.. .... 2 jednotlivá zvířata
% Nilsonii ROD PV A 2 h
Plecotus auritus, Blasius. ... .... .. . 10—13 =
„Synotus Barbastellus, Keys. a. Blas. . . . 1 jednotlivé zvíře
Vespertilio dasycneme Boie? ...... 1 3
k Daubentonii, Leisler?. . .. . 1 =
a murinus, OChreb. -3.8 2 jednotlivá zvířata
Chiroptera: 21 kusů zbytků lebky, 127 kusů čelistí, 550 kusů
okončin.
Sorex: pyemaeus, Pallas==.-... . +... 1 jednotlivé zvíře
Talpa europea, Lin- z5s< 5% 5704 6 jednotlivá zvířata
Canis. Mikii: Woldřich.. z s s 3 x
Vulpes vulgaris fossilis Woldřich . . . . 5—6 2
„| meridionalis R sa re DO h
„| Moravicus j ae ir &
Leucocyon lagupus fossilis „ ca, s
Mustela (Foina Briss?) < © < « « 2... 4 1 jednotlivé zvíře
Foetorius Lutreola, Keys. a. Blas.?. . . . © 2—3 jednotlivá zvířata
5 Putorius.:. pl Se. 2 s 11 :
k Ermiea ra A k:
s Krejčit Woldfich. 4, 18 k
k vulgaris Keys. a, Blas. .... ... 12 .
minutus Woldrich (novy druh) . 3 M
ie kmonkitus (rufescens Krys. u. Bl.) . . 3 n

295

Myodes torguatus, Pallas . . . . . . « « 211-+ jednotlivá zvířata

„. lemmus N I A be 11 5
Arvicola glareolus, Blasius . ...... 9 &
k amphibius „ A Pak TA 14 A
5 mivalis Martias 2,5, 4,074. BOA %
(Var.: Arv. leucurus Gerb.? . .... 1 jednotlivé zvíře
„ petrophilus Wagner?). 2 jednotlivá zvířata
: ratticeps, Keys. a. Blas.. ... 6-+ ň
5 Jsmestis Dlasius .,. -2:0 DY x
n arvalis 3 a ee 5
: SAUIDESIIS 3.93, ira eee A 2
5 subterraneus, De Selys? .... 2 Á
„gregalis, Desm. . ............ 42— k

avičnldae: 210 kusů lebky, 298 kusů čelistí, asi 7500 kusů tře-
novců, patřící hlavně Myodes torguatus, Arvicola nivalis, a Arv.
gregalis, asi 5500 kusů řezáků a asi 2190 kusů okončin.

Cricetus frumentarius, Pallas.. . . . ... 7 jednotlivá zvířata

5 (Dhacus.-Pahas) < 2... 2:22. 7 k
Alsetapa Jaculus Brdt. . . : ... ... E 1 jednotlivé zvíře
Mus.-malý druh =... 2.2.2.2... 12 jednotlivá, zvířata
Lagomys pusillus, Desm. . i 10 :
Lepus variabilis Pallas. . . . . . . . . 150-— y

„ . timidus, Linné . : ET 3 i
Glires, dva malé druhy. . 2 F
Rangifer tarandus, Jard. 2 =
Capra Ibex, Linné . . 1 jednotlivé zvíře
Antilope, Lin. sp. . . N 1 2
Equus Cab. fossilis minor Woldřich*) ARE 2 jednotlivä zvirata
SEUS GAY. SBEL. . « s « 2 ee ce 8 o 1 jednotlivé zvíře
samá- chrysaetos, Lin.? (6. < . 2... 1 i
Naerea nivea Daudn „ . . 2 2... . l! :
Dix Hammea, Lin? . . « « « « « 44 1—2 jednotlivá zvířata
Falconidae, dva malé druhy... ..... 2 :
Corvus eorax, Linné.. . . . .. 4- +. 455 ž

M bm opera... 2 5

er 8 PAK EKO M B o 1 jednotlivé zvíře
Sturnus vulgaris, Linné? . . ...... 1 x

*) Srovnej spis můj: Beiträge zur Fauna der Breccien etc. mit besonderer
Berücksichtigung des Pferdes. Jahrb. d. k. k. geol. Reichsanstalt. Wien 1882.
B. 32. Heft 4.

296
Zurdus (plans im... ... 35 2—3 jednotlivá zvířata
Furdus, Lin., spec. ve a ae 1 jednotlivé zvíře
Alaúda; Ein? kun 1 ie
Oseines:actyry dauhy . 2:0... . ...4-+ jednotlivá zvířata
Lagopus alpinus Nilss. . . . . 2... „40 k
„ albus-VieHl, „..... ,.. © ERREHT 17

Perdix.cinerea; Linn .... 0... S 3 M
Columx, MP Nee ee ee 1 jednotlivé zvíře
Phasianidae: jeden druh . . . ... ..... 2 jednotlivá zvířata
Anas creca AIM: 0 4 534 50 See au je 2 s

n- DOBCNhAS, Knob 3 veena BESTE 2 a
Anser (cinereus, Meyer)... 244 S2. 3 =
ABS tH-drußyss 3500 ae nade „8 5
Ophidia: dva druhy ....... Pe 5
Rana temporaria, Lin. ©. z ...7. 2:2. 10 — 5

3 eBoulenta, AML 91% 2 S04 VEN 10 >
280, LindWa drůhy =. 44.26 2 n
Tisces: tri druhy . wre ca de ves: . 3 9
Helix) Irutieum, Müll. 2222.22. 0 3 :

APIC LN 355 © 2.0 0 09s 180000 5 á

so rTotundata MU 1% ae. ag Ce 0. a 3 5
Helix strigella, .-Diapiz 1. era =, 1 jednotlivé zvíře

=N0l0Serlta,. DÍL- 51 ka sl Ve. ne 3 jednotlivá zvířata
Hyalina pseudo-hydatina Bourg. . . . . . 15

Co do počtu mají nad jiné převahu význační zástupcové fauny
glacialní svým množstvím; tak Myodes torguatus s 211 jednotlivci,
Arvicola nivalis s 50, A. gregalis s 42, Lepus variabilis s 150 a Lago-
pus alpinus se 40 jednotlivci. Množství zbytků těchto vyžaduje pod-
mínky životní této zvěři velmi příznivé a vysvětluje se tím, že tato
zvířata blíže naleziště žila a tak častěji dravci požírána byla, kdežto
ostatní, zvláštně stepní zvěř z prvu z větší dálky přinášena byla, až
1 okolí samé, když sníh a led byl zmizel, na step se změnilo, t. j.
půdou bezstromou, travou, křovím a p. pokrytou a dílem holou, asi
jako dnes alpinská step v západní Asii.

Ku fauně glacialní patří v seznamu shora uvedeném od-
počítaje cheiroptery a mollusky (viz druhou zprávu): Leucocyon lagopus,
Foetorius erminea, Myodes torguatus, M. lemmus, Arvicola nivalis,
A. gregalis, Lepus variabilis, Rangifer tarandus, Capra ibex, Nictea
nivea, Lagopus alpinus, L. albus.

ee

297

Ku zvěřeně stepní můžeme počítati všechny ostatní na onom
-© seznamu. Tato zvěřena stepní se svými Arvicoly, tchoři a liškami,
-© s malým koněm stepním a orlem charakterovaná jest nově nalezenými
zvířaty východní Rusi a Asie, totiž: Alactaga jaculus, Spermophilus
rufescens a Cricetus phaeus pravou zvířenou stepní, ano uvádí nás
vzhledem ku místnosti, kde jest nalezena, zrovna do bezlesých step,
příhoří a do horských step asiatských.

Mezi měkkýši nejčetnější jest Hyalina pseudohydatina Bourg.,
nyní v jihozápadní Evropě, a hodí se k tomu, že můžeme souditi
o horkých letech za doby stepní.

II. Smíšená fauna pastvin a lesná.

Ku zbytkům z rozsedliny II. a z tvarů k ní patřících v druhé
zprávě uvedeným nutno následující nové neb s jistotou určené při-
pojiti: Erinaceus europeus Lin., Felis catus Bourg., Leo (spelaeus
Filhol), Canis ferus Bourse., Canis intermedius Woldř., Gulo borealis
Nilss.?, Fetorius Putorius Keys. « Blas., Ursus arctos L., Arvicola
glareolus Blas. Mus rattus foss. Cornalia, Sus (palustris Růtim), Sus
‘(serofa Lin.), Ovis malého druhu, Capra Lin. malého druhu?, Eguus
Cab. foss. Růtim., Eguus Cab. fossil minor Woldř., Strix aluco Lin.,
Picus (medius Lin.), Columba Lin., Tetrao urogallus Lin., T. tetrix
Lin., Scolopax Lin.?, Anas boschas Lin., Anas Lin., Anser (cinereus
Lin.), Rana temporaria Lin.

Připojíme-li zbytky v obou prvních zprávách popsané patří

zd

k této zvěřeně smíšené následující zvířata v počtu přiloženém nalezené:

- Chiroptera, čtyry až pět druhů ....... 6—8 jednotlivá zvířata
MBE was, Lim... 2.000. 86 2 1
POBEM alpımS, Schinz. :;.... Hear. 1 jednotlivé zvíře
Falwg europaes, Ein... 2%- o aura 60 1 P
Erinaceus europaeus Lin.. . 2» .....« «. 1 A
Pehs nimuta, Bonrzuis: 7.41. 22 6—7 jednotlivá zvířata
5 AMS vý a ea er AT 5
„o fera, 5 Re VD R
„ magna e PETE a a 6 4 3
Bea (apelaeus, Eilhdl) -. 2... +.: .n « 1 jednotlivé zvíře
Vulpes vulgaris fossilis Woldř. ...... 1 „eh
Canis derus Bourguign.. =... 027.2. 1 M
Ganis intermedius Woldr. . -<5.:.4". "4" 1

n

- =hereynicus Woldr. =... 27. ara 3 jednotlivá zvířata

298

Gulo- borealis, Nilss. na N 1 jednotlivé zvíře

Mustela Martes, Briss. 9.255 42 aa 1 a |
Fetorius Putorius Keys. a. Blas. . ..... 2 jednotlivá zvířata
Ursus, aretos, Lin. 1.222.222. I 1 jednotlivé zvíře
Sciurus; vulgaris, Lin. 15 68 20% 1—2 jednotlivá zvířata ©
Myoxus Glis, „Blasius s zná ole. Ab . 14 i p;
ss QUETEINUS- 4 82 Sean Eé 3—4 5 3
Aswicola glareolüs +... nl děje cat 1 jednotlivé zvíře ©
Mus rattus fossilis Cornalia. . . . 2... 3—4 jednotlivá zvířata ©
Mus sylvaticus, Lin... Ss 2 ar :
lepus: timidus, Lit.. <.. -2 re ;
5 CHDICHIUS, N et sada ee a eks 3 >
BUS. Lin. rn Ne Loko zdě ek uj. Ode s 5 :
(Sus palustris, Růtim.? 1
Sus scropha, Lin.? 4)
Bison priscus Rütimeyer . . . 2. 22... 2 4
Bos; die hin an Bra Je B 1 jednotlivé zvíře
Ovis,okin © ne ele oc dy ek RE 8 jednotlivá zvířata
(Velkosti O. aries 6
malý druh 2)
Capra, Lin.? malý druh.. ...... ag 1 jednotlivé zvíře
Alces palmatus fossilis, Nordmann. .... 1 jednotlivé zvíře
Rangifer Tarandus, Jard. . . . . 2.2... 3 jednotlivá zvířata
Cervus (elaphus, Lim). < 3) 1 jednotlivé zvíře
Eguus Cab. fossilis, Růtim. ©. . . . . « « 2—3 jednotlivá zvířata
2 minor. WMWoldi- 1a. Reken 4—5 %
Rhinoceros tichorhinus, Čuvier . . . « « « 1 jednotlivé zvíře
(nix aluco; Tit G4 35 sol adsl ac AK Mae k 1 '%
Picus: (mediusisLin.) 02 12 a. 1 já
Gorvus“ £0rax, DIR... 30.2.0 TEE 1 ;
» (pica, Lin.) Seb el -eseje Rac Sled (ka ae ale 1 A:
Corvus, Lin., spec.. . . . . SPESEN ie 1 u
Tordus (platis, 1m.) ec 00 eee ne 1 t
urdus, Lin, specs.-E nn. 0 Us as, ve 1 ;
Mlada, DN vhs. ax ee ee 1 i
Oscines: „tři druhy 1. © WEN . 83- jednotlivá zvířata
Columba, Lin. 215 2a 248 ča, ale s 3+ 9
Tetrao: urogallus. Lin.» 2:22. 80 1—2 š
„0 tebrix 5 Sk u ae er ODA 3 i
Gallus, Briss., tři až čtyry druhy . . . . . 27 5

V
0
B M o “ k di run

Ta
bí

299

(Malý druh 8

Menší středodruh 5

Větší středodruh 6

Velký druh souhlasici s Gall. dome-

sticus 8-+)
Peolopak, Ein.? .« .:... REEL EBENEN 1 jednotlivé zvíře
nus-bosehas, Bin.. 4, 3 jednotlivá zvířata
Anas, Lin. sp... .... a o lo 1 jednotlivé zvíře
Anser (einereus Meyer). . ..... . .„2—3 jednotlivá zvířata
Aves: dva až tři druhy prostřední velikosti. 3 — i
Rana temporaria, Lin. . .. ..«... Sos 4
Bato bin. Speer 2 M
PP O N Re « . „1 jednotlivec
Výrobky kamenné oo dě o oo ee er A a a 150 kusü
Výrobky kosteme .. 2... .... MR EN 200° 77,
Všeliké lidskou rukou rozbité kosti si ...... 400 „

Co do počtu mají zase převahu zvířata za korist dravcům slou-
žící, jakož Gallus s 27 jednotlivci, Ovis s 8, Lepus timidus s 6—7
a Bus s 5 jednotlivci. Mezi dravci nejčetnější jest Felis minuta, avšak
jest i sama kořistí větším dravcům.

Zvěřenu pastvin té době přislušící, která počíná nenáhlým pře-
chodem krajiny stepní na lučiny a lesy, podoby parku, a sahá až
k pravé době lesní, vyznačujíť v tomto seznamu následující zvířata:
Rhinoceros tichorhinus, (Mamuth tu schází), Bison priscus, Eguus
Cabal. foss. minor, ne tak hojně se objevující Eguus Cab. foss.,
Rangifer tarandus, a snad malá ovce a malé prase, pak nejspíš Leo
spelaeus, Canis ferus a konečně — člověk. Která z ostatních zvířat
této smíšené fauny, o níž pojednávám, i mezi ssavci, i mezi ptáky,
již za času pastvin se dostavila, nedá se lehko rozhodnouti, jisto zdá
se býti, že ku konci doby diluvialní, když v střední Evropě nastala
pravá doba lesní, a pravá zvěřena lesní se rozšířila, jak jest v se-
znamu tomto označena, kdežto žili: Felida, Ursus arctos, Sciurus,
Myoxus, Sus scropha, Alces palmatus, Cervus elaphas, Tetrao urogallus,
T. tetrix, Galius atd.: velcí zástupcové fauny pastvin, obzvlášť Elephas
primigenius a Rhinoceros tichorhinus se odstěhovali do severovýchodní
Evropy, kamž před nimi dříve středoevropská fauna stepní ustoupla *).

*) Srov. můj spis: Die diluviallen Faunen Mitteleuropas etc. Mittheilg. der
anthropolg. Gesellsch. B. XI. Heft 3. u. 4. Wien 1882.

300

V Sudslavicich vídíme pomocí hojných zbytků, jak se tyto
změny během doby diluvialní v střední Evropě po sobě dějí. Závěrky
z toho všeho jistě nejsou bez důležitosti. Seznam smíšené fauny
glacialni a stepní obsahuje 100 tvarů, seznam fauny pastvin a lesní
10 tvarů, mezi těmi pouze 11 snad 15 tvarů oběma společných.
Jaké znenáhlé změny podnebí prodělala od doby glacialní až do doby
diluviälniho lesa střední Evropa, že poskytla podmínky životní tak
rozmanitým zvěřenám, a jaká doba mezi tím vypršela! Rozsáhlé
vrstvy tak zvaného „Lóssu“ místy velmi mocné, padající do této
doby, podají asi v této příčině jakési rozluštění.

Avšak i přes to, že tato poglacialní doba diluvia tak dlouho
trvala, zdá se jistým býti, že není ani jedno sto tísíc let zapotřebí
k vyměření času od diluvialní doby středoevropské, ano od doby
pastvin, čili od zmizení mamutha a nosorožce z našich krajin *).

Pohledneme-li ku př. na zevnějšek a zachovalost jednotlivých
kostí, zvlášť metatarsu sobího sudslavického, vypadajících tak čerstvě,
jako by byli ze zvířete receniniho, ač tvar, z něhož pocházejí, v celém
alluviu od historických až do předhistorických dob u nás nežil,
nutno přistoupiti k tomu, že sob sudslavický buď předce žil přes
čas diluvia neb že konec diluvia v našich krajích vyznačen vymřením
Felidů, Phasinidů, a trochu rannějším odstěhováním se nosorožce
a koně na severovýchod, nesahá tak nazad, jak se všeobecně domní-
váme. Pro tuto domněnku svědčí i jiné příčiny a čerstvě vypadající
kosti diluvialních zvířat. K tomu se hodí zjev, že sob dle Struck-
manna**) v severním Německu za 52. a často za 53. rovnoběžníkem
v alluviu se nacházívá z doby patřící v jížní Evropě do dějin, a že
v předhistorické době ještě v Skythii Herodotově (ve volínské a čer-
nigovské gubernii) a v severním Skotsku nejspíše ještě v první po-
lovici 12. století žil.

V jedné své práci***) jsem poukázal k tomu, Ze za oné doby.
diluvia, když u nás fauna pastvin (Lóss) velikány Elephas primig.
a Rhinoceros tichor. významně zastoupena byla, severní Rus byla
ještě končina ledovcová, jižní však již přijala naši středoevropskou
faunu stepní, že tutéž na onu sledovala fauna pastvin, když u nás
pravá zvěřena lesní se usadila, a že v té době také půda severní

*) Viz praci mou: Die diluv. Faunen Mitteleuropas atd.

**) Ueber die Verbreitung des Rennthieres in der Gegenwart und in älterer
Zeit. Zeitschr. d. deutsch. geolog. Gesell. 1880.

**=*) Die diluvialen Faunen Mitteleuropas atd. viz napřed.

301

© Rusi roztála, kamž jakož i do Sibiře fauna pastvin se stěhovala.

Zde našli pak velcí tlustokožci náplavem glacialním svou smrť
v době, náležící u nás alluviu a která se dá snad označiti několika
tisíci let.

Poznámky phylogenetické.

Již v úvodu v mé první zprávě o fauně sudslavické jsem pou-
kázal k tomu, jak důležitým jest porovnání morphologických vla-
stností zvěře diluviální s jejími nynějšími potomky, obzvlášt s ohledem
na to, že nynější fauna i v jednotlivostech nám jest přístupná, a di-
luviální následkem hojných nálezů to očekávati dává. Při tom jsem
ani netušil, že mi sudslavické naleziště samo takové množství fossilních
zbytků poskytne, že tato sbírka po čtyrech letech asi 9000 kusů kostí
a 13000 zubů asi v 160 tvarech obsahovati a nejbohatší zvěřenu di-
luviální v Evropě repraesentovati bude. Tehdy jsem neočekával, že
mně samému v brzku celé řady tvarů jednotlivých rodů diluvialních
k podrobnému spracování se nahodí, že potřebná látka recentní na
opak nebude tou měrou mi při ruce, i při zdejších museích i při
vlastních zaopatřeních, jakou by bylo zapotřebí.

Popis nalezených kostí, obsažený v správách mych*), podává
již mnohé morphologické veledůležité zvláštnosti, obzvlášť co do
tvaru lebek a zubů, na mnoze jsou též osteologická porovnání s ny-
nějšími tvary vpletena, dokud látka dovolovala, kterou jsem si za0-
patřiti mohl. Na okončinách mohlo ale, dílem pro krátkost času,
podrobné spracování jen zřídka provedeno býti. Celá obšírná a hojná
fossilní látka zadá jistě v mnohém směru příčinu k zvláštním po-
drobným pracím.

Zatím poukazuji na to, že jednotlivé rody obsahují celé řady
druhů všech velikostí, jakož na př. rody: Foetorius, Vulpes, Lagopus,
Corvus, z prvního seznamu, a Felis, Canis, Gallus z druhého; jiné
rody podávají důvody k též domněnce a že všechny stupně jejich
velkosti se nenalezly, má asi příčinu v tom, že okolnosti jejich na-
shromaždění se nebyly příznivé. O jiném diluviálním rodu totiž Lupus,
podal jsem důkaz o takové řadě v monographii své: „Uiber die Ca-
niden des Diluviums“ **) a že taková řada v rodu Ursus obsažena

*) Sitzungsb. d. kais. Akad. d. Wissen. math. nat. Kl. Wien. B LXXXII
1880, B LXXXIV, 1881.
**) Denkschrf. d. kais. Akad. d. Wiss. Wien. B. XXXIX, 1878.

k oo ALA VP 3 5 as ge gd NOSNÉ a ená koa dý po ra o Pod oo dí dob a a re re naš
% VD > x u RR A jm n NER N a 9 :

302

jest, každému známo, kdož se určováním diluvialnich medvědů za-
městknával.

Tento zjev potvrzuje nejen můj i dříve i častěji pronešený
náhled, že dravci ze diluvia byli zastoupeni větším počtem tvarů
(druhů) než nyní, ale i, že tomu bylo tak i při mnohých rostlino-
žroutech. Mezi dravci pak se mnohé malé rody podnes udržely, na
př. Foetorius, jelikož pro svou malost úkladům člověka snadněji
ušly, a v dosavádním množství hlodavců snadněji výživu nacházejí;
z větších dravců, vyžadujících širšího okresu pro své lovy a více
ohrožených útoky lidskými, pouze několik tvarů z diluvia se v našich
krajích udrželo, ku př. z rodu Ursus, Lupus, a částečně i Vulpes;
velcí kočkovití dravci odtud úplně zmizeli. Psovité tvary (Canis
Gray) pouze v krotkém stavu po boku člověka vytrvaly.

Nedá se dosud určitě rozhodnouti, zdali tvary těchto řad již
ustálené druhy v našem smyslu byly, čili zdali v těchto rozdílech jen
rod obsažen byl a druhy spolu splývaly, jak se tomu býti zdá.
Dále se domnívám, že v těchto řadách jisté středy se naskytují,
kolem nichž na obě strany se tvary odlišují a zase se přibližují,
kterýmž středním tvarům pak by druhy podiluviální odpovídaly, buď
nyní ještě žijící nebo již vymřelé. Rovněž by byly vymřely všechny
neurčité tvary mezi oněmi středy se pohybující.

Pohledme na zajímavou řadu souvislou druhu Foetorius od ma-
lounkého Foetorius minutus velikosti myši do největšího Foetorius
putorius, předčícího o třetinu velikosti našeho tchoře, a budeme mi-
movolně souditi, že při těchto rozdílech velikosti příroda i tím rod
zachovati chtěla, že mu co nejrozmanitější velikost udělila, hodící se
do rozličných zevnějších podmínek výživy.

Konečně nemohu zamlčeti svou domněnku o původu našich do-
mácích zvířat, kterou jsem dílem již častěji pronesl, totiž že předky
většiny našich domácích zvířat nesmíme hledati mezi žijícími nýbrž
„mezi diluviálními tvary; to platí, jak se zdá, i o naší kočce a našem
kohoutu. Další zkoumání v této příčině budou předmětem příštích
mých prací, které se budou nejvíc zakládati na látce co nejroz-
sáhlejší.

KO VY ESA CES

303

29.

- © kersantonu čili slídnatém dioritu augito-křemenném
| z Tábora.

"Sepsal prof. Fr. Šafránek a předložil prof. dr. J. Krejčí dne 6. července 1883.
(S 1 tabulkou).

Veliký středočeský ostrov žulový vysýlá k jihu a jihovýchodu
několik půlostrovů do vůkolních krajin rulových, z nichž jeden až
k Táboru sahá. Cíp půlostrova táborského tvoří asi 1"/, míle veliký
balvan, jehož hranice označuje čára od Tábora přes Slapy, Příběnice,
Dražice, Makov, Radkov, Košín, Náchod k Tábořu. Na celém okraji
svém jest balvan tento celistvý, netvoří žádných rozvětvení a jest
ověnčen, jak obyčejně na hranicích bývá, různými odrůdami žulovými,
z nichž zejména žula turmalinová celý věnec vysokých a příkrých
kopců na jihu, západu a severu tvoří. Od Tábora až po Příběnice
proráží jím řeka Lužnice hlubokým příkrým a divoce romantickým
údolím a od Náchoda na jih až k Lužnici protéká jím silný potok
Košínský, dříve Tisměnice zvaný, který 'r. 1492 zahražen byv, nynější
rozsáhlý rybník Jordán vytvořil. Údolím tohoto potoka odtržen jest
od celého balvanu neveliký však příkrý kopec, na němž nyní město
Tábor stojí. Jinak rozbrázděn jest tento balvan četnými hlubokými
a velmi krásnými údolími, která se vesměs kolmo na směr Lužnice
táhnou.

Hornina, balvan tento tvořící, vyniká všude na stráních ve způ-
sobu zřícenin skalních anebo bývají balvany a úlomky její v údolích
v divoké skupiny nahromaděny. Na povrchu jest všude zvětralá,
barvy šedé a ukazuje pravé jádro své teprve na čerstvém lomu. Tu
jeví se jako drobnozrná až jemnozrná hornina barvy celkem temně
modré a proto lidu vůbec modrákem sluje. Jest velmi pevna a uho-
díme-li na tenký úlomek její kladivem, zní. V nižinách a pak tam, kde
větším množstvím vody proniknuta jest, obsahuje ve hmotě jemno-
zrné porfýricky vynikající lístky temné slídy, které, dosahujíce značné
velikosti, na vzájem se pronikají a příčinou bývají, že se skála při
uhození drobí. Pro tuto vlastnosť nazývána dosud „pamätnou
žulou täborskou“.

Na vybroušených lupencích drobnohledných jeví se však hornina
tato jako zrnitá směs plagioklasu, orthoklasu, temné slídy a augitu,
k nimž se křemen magnetovec, vápenec a apatit druží.

vis
P S s i
ES as JA lomené if A

8, Pak oj > A ER Bin OF P eh IR | "i NER, a PET Kr ER ? Ro B oa Ab EEE RE an 7
E p- nk BI m x z RE: EEE ERS ERTER pí Ne in

Slída a augit způsobují modravou barvu její.

Průřezy plagioklasové náležejí buď krystalům a pak jsou
tabulkovité nebo úzce páskovité (odrůdy drobnozrné) buď zrnům
a pak mají obmezení různé (odrůdy jemnozrné). Průřezy tabulkovité
vynikají obyčejně jako průřezy srostličné a jeví namnoze již v oby-
čejném světle zřejmé rovnoběžné rýhování, svědčící srostlicím poly-
synthetickým anebo nemají žádného patrného rýhování a srostličný
ráz jejich objevuje se teprve ve světle polarisovaném, v němž se
oboje zmíněné průřezy v nejkrásnějších barvách stkví. Vedle toho
vyskytují se tu průřezy tabulkovité, které ani ve světle obyčejném
rýhování nejeví ani v polarisovaném zjevů barevných nepodávají; toť
průřezy vedené rovnoběžně s © P%.

Kdežto průřezy tabulkovité místy celá mikroskopická pole sklá-
dají, objevují se průřezy páskovité v nejrozmanitějších skupeních,
objímají často průřezy orthoklasové nebo se k nim přikládají anebo
jimi objaty bývají.

Hmota plagioklasová není všude stejně čista; vedle úplně prů-
hledných objevují se průřezy jako pomačkané, nebo bílou Supinatou
hmotou zastřené anebo hnědou práškovitou hmotou proniklé, která
buď střed jejich vyplňuje anebo v páscích mezi rýhami srostličnými
se hromadí, takže mnohdy z celého průřezu plagioklasového pouze
světlé rýhy srostličné vynikají. Hmota tato jest patrně výtvor po-
kročilého větrání.

Památno jest, že čím má hornina zrno hrubší, tím více a tím
větší plagioklasy chová a naopak. Proto jeví se plagioklas v od-
růdách jemnozrných v množství mnohem menším a průřezy jeho jsou
nezřetelny a tou měrou porušeny, že i ve světle polarisovaném jen
málo vynikají.

Vedle plagioklasu vyniká všude orthoklas.

Tabulkovité průřezy jeho objevují se obyčejně jako průřezy
srostlic podle zákona karlovarského a ustupují v odrůdách hrubozr-
nějších plagioklasu, kdežto v odrůdách jemnozrných převládají.

Všecky průřezy orthoklasové mají tu památnou vlastnost, že
jsou proniknuty nepatrnými ale velmi četnými tělísky tvaru válcovi-
tého nebo vřeténkovitého, která světlo silněji lámou a místy tak
hustě směstnána jsou, že v průřezech orthoklasových, charakteristickou
vláknitosť způsobují a jim takového třpytu dodávají, jakým bronzit
nebo diallag vyniká. Uložení tělísek těchto jest velmi rozmanité.
Jednou vyplňují střed průřezu a ku krajům se počet jich ztenčuje,
jindy směstnána jsou na okraji průřezů nejhustěji, do vnitra jich

Lit Ant Vitek 736-1 Praha.

305

suk ubývá a opět jindy vyplňují celý průřez, činíce jej kalným.

V průřezech šestiúhelných rovnoběžných s plochou M tvoří s okrajem
průřezu ostře omezené koncentrické pásky, které střídajíce se s rovněž
ostrými průhlednými pásky, tělísek těchto prostými, soustřednou
vrstevnatost způsobují.

I zdá se, že orthoklas tento náleží k oněm odrůdám, jež Becke *)

| mikroperthitem nazval a ktery dosud pouze v horninäch vrstev-
_ natych objeven byl; jest to totiž orthoklas, proniklý jemnými välco-

vitými a vřeténkovitými tvary živce vápenato-sodnatého.

Průřezy slídy temné jsou buď široce tabulkovité nebo pás-
kovité, mají tvar zřídka pravidelný a bývají na okraji svém různě
vyhlodány, rozežrány a roztrhäny. Průřezy páskovité bývají buď
roztroušeny, nebo se kupí ve tvary snůpkovité a vějířovité anebo
se řadí v pásky delší. :

« Lupénky vybroušené kolmo na oP vynikají velmi patrným rý-
hováním, vyznačují se silným dichroismem a absorbují světlo tou
měrou, že se až černými jeví, kdežto lupénky vybroušené rovnoběžně

- s oP nemají rýhování a v křižujících se nikolech zůstávají temnými.

Podle barvy jest slída dvojí: světle žlutozelená a hnědá. Obojí
vyskytuje se hojně pospolu a to tak, že se často různobarevné pásky
na vzájem pronikají nebo svými konci na sobě leží anebo se svými
roztřepenými kraji dotýkají.

Hmota slídová bývá celkem čista; z vrostlic jsou nejobyčejnější
jehlice apatitové a magnetit.

Všecka slída horniny této se ponenáhlu rozkládá. Celé tabulky
a pásky rozpadávají se v Šupinky, jež někdy tak hustě nahromaděny
jsou, že se drobnohledné pole podobá křídlu motýlovému známými
úhlednými šupinkami pokrytému. Jindy rozpadávají se lupénky slí-
dové v úzké pásečky, které pak buď rovnoběžně uloženy jsou nebo
se vějířovitě sestupují a opět jinde lze pozorovati, kterak střed větších
tabulek rozežrán a jen okraj zachován jest. V odrůdách jemnozrných
zvláště porušenějších, nabývá slída značné převahy; jednotlivé lu-
pénky, dosahujíce 2—3 cm. délky a 1 cm. šířky pronikají se na
vzájem anebo vyplňují v hornině jemné trhliny na způsob žilek, jež
se pak pod úhlem 40°—60° křižují.

Skoro stejně hojně jako slída rozšířen jest v hornině naší augit,
V odrůdách drobnozrných objevuje se v širokých příčných a v úzkých
podélných průřezech, na jichž koncích tu a tam jednoklonný ráz ještě

*) Über die Gesteine des niederöst. Waldviertels, Tschermak Mr. M. 4 Bd. 1881.
Tř.: Mathematicko-přírodovědecká, 20

hr A
K nd
li,

ur f
ie

h Fi -
p m „P

bay Pa d
Zn 2
a V

“ "9 ; : Jů i ’

k el; Re BER Fu en
a Pee oa U Gr = a A n a Be

pozorovati lze; v odrůdách jemnozrných vyskytuje se v podobě zrnek
a proto mají průřezy jeho obrysy úplně nahodilé. Jednotlivé prů-
řezy jsou buď roztroušeny buď ve vějířovité a hřebenité shluky sku-
peny anebo leží rovnoběžně vedle sebe i přes sebe. Na podélných
průřezích rovnoběžných s oo Fm vyniká velmi ostré rovnoběžné rý-
hování, vedle něhož se někdy jistě šikmé rýhování objevuje.

Hmota augitová jest celkem barvy šedé, místy úplně průhledná
až bezbarvá, obyčejně však pro množství vrostlic téměř neprůhledná.
V průřezech rovnoběžných s 0 Po převládají vrostlice hnědé tabul-
kovité, v průřezech rovnoběžných s o Po vynikají vrostlice tyčinko-
vité; obojí křižují se v úhlech pravých nebo kosých a způsobují mří-
žení. Vedle nich vyskytují se tu černé kratičké tyčinky zrnka magne-
titová a lístky a Supinky temné slídy. V některých průřezech jsou
vrostlice nahromaděny hlavně uprostřed, kdežto kraje poměrně čisty
bývají, jindy vyplňují celý průřez stejnoměrně. Podle vytčených vlast-
ností jest augitovy nerost tento diallag.

Augit podlehá dvojí změně. Některé průřezy naplňují se hmotou

šedou, která se zvláště uprostřed hromadí, načež se průřezy četnými:

trhlinami buď kolmo na hlavní osu buď v rozmanitých směrech
v dílce rozpadávají, které ale rýhování neztrácejí. V trhlinách usa-
zuje se jednak černá neprůhledná rudní hmota, jednak se tu vylučuje
vápenec. Konečně rozpadá se celý průřez v houfec zatemnělých zrnek.
Jiné průřezy augitové přecházejí ve slídu temnou, která je buď objímá,
vnikajíc do nich ze všech stran, nebo ve spůsobě Supinek a pásků
střed jejich vyplňuje.
Přechodů augitu v amfibol jsem nikde nepozoroval.

Křemen vyskytuje se mnohem hojněji v odrůdách jemnozrných
než v odrůdách drobnozrných. Tvoří buď malá hnízda, která svou
světlou barvou a mastným leskem vynikají anebo osamělá zrnka, která
prostory mezi ostatními součástkami vyplňují; z té příčiny mají prů-
řezy jejich obrysy neurčité. Ostatně má zde křemen touž povahu
jako v žule.

A patit objevuje se jednak v příčných, ostře omezených, šeste-
rečných průřezech, jednak a to nejčastěji jako dlouhé a útlé jehličky,
jež místy řídce jsou roztroušeny, místy však v husté sítě se hromadí
a z jednoho nerostu do druhého prostupují. Největší množství je-
hliček těchto bývá ve hmotě živcové.

Magnetit tvoří malá černá zrnéčka, která buď v menší shluky

se kupí, buď porůznu roztroušena jsou.

+

M N KR 22 a NE a BEER okay ee R REPW: Pol at Ta Shy ET EU a is Se ká bo „ ME RITA le bk
ir 7 Eh, e ET + 5 A V 1) p ph r. v
4 :

Vápenec objevuje se v podobě velmi útlých povlaků, jemných
žilek a nepatrných zrneček, která jen tím se zjevnými stávají, že se
v kyselině chlorovodíkové rozpouštějí. Jest vůbec druhotný, rozkladem
augitu vzniklý.

Z nerostného složení tohoto vychází na jevo, že jest hornina
naše od žuly, jako dosud nazývána byla, naprosto rozdílná. Ačkoliv
by pro množství orthoklasu (mikroperthitu) zvláštního jména zasluho-
vala, stavím ji předce ku horninám, které se jí složením svým
podobají, totiž ku kersantonům čili slídnatým dioritům augito-
křemenným.

Kersanton táborský větrá celkem velmi zvolna a rozpadá se
v koule, jež mají sloh soustředně miskovitý a nezřídka pevné jádro
u vnitru svém chovají. Vody uhličité, rozkládajíce křemičitany, vy-
luhují z nich žíraviny jako dvojuhličitany a usazují je pak na trhlinách
jako uhličitany. Této činnosti vody lze připsati vznik dvou dosti mocných
vápenných žil, z nichž jedna na vodopádu táborském, druhá u mostu,
přes Lužnici vedoucího, se nalézá. Konečně rozpadá se kersanton
v hlinitou jemnými šupinkami slídy a hojnými žilkami vyloučeného
křemene proniklou drť.

Kersanton táborský přijímá a podržuje hojnost vody, čehož dů-
kazem jest, že mnohé sklepy táborské, v hornině této vytesané,
téměř po celý rok vodu chovají a že se na úpatí strání vodou touto
přečetné studánky vyživují.

Co se týče stáří, tož jest kersanton táborský ze všech okolních
balvanitých hornin nejstarší; tomu nasvědčuje, že jím horniny tyto
v četných žilách pronikají a pak že v některých z nich jako v hru-
bozrné žule kusy jeho jako vrostlice uzavřeny jsou.

u P I

30.

Die geologische Verbreitung der Thalamifloren.

Vorgetragen von Dr. Johann Palacky am 15. Juni 1883.

Von den 58 Familien der Thalamifloren (incl. Cyrillaceen und
Vochysiaceen) sind fossil 34 bekannt, von denen aber 3 nur in Au-
stralien vorkommen (Tremandreen?) wenn Trematocaryon wirklich
hieher und nicht zu den Olacineen gehört, Capparideen (Plesiocap-
paris prisca), Olacineen (Xylocaryon Cookii). Die fehlenden Familien

20*

307

Be G do o o O k A ee o pod ooo oo dý o
S EM v o skt re ye P eo B aja P hey ad 2 vad Sona = RE, ER er
i = = i x : oka: PT ER

sind entweder lokal (Humiriaceen, Chlenaceen, Sarraceniaceen, Stakhau -
siaceen, Sabiaceen, Cyrillaceen, Canellaceen, Resedaceen) oder weiche
Kräuter, die sich vielleicht nicht erhalten haben (Caryophylleen, Pa-
paveraceen, Geraniaceen, Elatineen, Polygaleen). Die fehlenden Gutti-
feren, Ochnaceen, Bixineen ete. dürften wohl noch aufgefunden werden.
Die Disterocarpeen, jetzt indisch, haben einen tertiären Repräsentanten
auf Sumatra (D. verbeckii), der die Constanz der lokalen Familien
andeutet.

Die Anwesenheit der Mehrzahl (19) der fossilen Thalamifloren
in Europa und Nordamerika (Sp. 30) stimmt mit der Gegenwart —
so bei Cruciferen, Ranunculaceen, Magnoliaceen, Nympheaceen, Ber-
berideen, Cistineen, Celastrineen, Rhamneen, Ilicineen, Sapindaceen
(Acer z. B.), Anacardiaceen, Malvaceen, Coriaria — doch sind häufig
die fossilen Formen auch aus den tropischen Repräsentanten der Fa-
milie genommen z. B. bei Violarineen (Anchietea), Tiliaceen (Eleo-
carpeen), Rutaceen (Zanthoxylum), Ampelideen, Simarubeen, Malva-
ceen (Bombax) etc. Eigentlich tropische Familien (11), die jetzt sich
nur im Süden erhielten, sind Dilleniaceen, Anonaceen, Menispermeen,
Pittosporeen, Ternstremiaceen, Sterculiaceen, Malpighiaceen, Burse-
raceen, Meliaceen, Vochysiaceen und Connaraceen.

Von diesen 11 tropischen Familien ist bei zweien bloss ein
Repräsentant bekannt — Salvertia (Siebenbürgen) aus den Vochy-
siaceen (Brasilien), und Omfalobium relictum (Kumi) aus den Conna-
raceen. Die Meliaceen sind in Europa (Cedrela europea Ung. Radoboj)
und Australien vertreten (Rhytidotheca). Die Dilleniaceen (Dillenia
Leipoldi, Schumacheria weberiana) sind ebenfalls schwach vertreten.

Von den 670 fossilen spec. Thalamifloren, die uns bekannt, sind
die zahlreichsten Sapindaceen (63), Rhamnceen (81), Celastrineen (80),
Hicineen (57), Malpighiaceen (31), Magnoliaceen (25), Nympheaceen
21, Tiliaceen 33, Ampelideen 31, 16 Stereuliaceen, 45 Malvaceen
(Schimper) 9 Pittosporeen, 12 Anonaceen, 10 Ranunculaceen etc.
doch sind die Zahlen etwas unsicher, wie denn z. B. Engler die Ana-
cardiaceen (72 Schimper) reduziert hat. Die schwáchsten sind Cruci-
feren (2 Öningen), Cistineen (2) ete.

Ein Theil der jetzt tropischen Familien erhielt sich im Westen
von Europa noch im Pliozen — so hat Mezimieux Anona earteti,
Coceulus latifolius neben Magnolia fraterna und Ilex canariensis —
und neben Acer laetum, populifolium, Tilia expansa etc. Das Ver-
schwinden der in Ostasien und Nordamerika erhaltenen Magnoliaceen
ist durch die Spätfröste zu erklären, die ja noch bei uns in Gärten

ng čt dou jí o Aro o o do Photo ka z) S o oo oo o eo vn o oh k

309

die Blüthen dem Verderben aussetzen. Keine dieser tropischen fos-
silen Familie ist jetzt lokal — ausser den Vochysiaceen (Südame-
rika 97 Fl. Brasil.), doch wäre hier eine Irrung möglich. Die Tern-
strömiaceen haben heute ihr relatives Maximum in Ostasien: 56 Fl.
Ind. brit. (noch 18 sp. in Japan), sind aber stark in Amerika. Die
Burseraceen haben bei Engler 247 sp. (Suites au prodrome), wovon
94 neotropisch sind, die fossilen europäischen Formen scheinen
ähnlicher den afrikanisch-arabischen, doch ist dies noch schwer zu
entscheiden.

Die Meliaceen haben bei De Candolle 455 sp. (Suites au Pro-
drome), in den Tropen, 127 Fl. Brasil., 113 Fl. Ind. bat., 64 Fl. Ind.
brit., 22 Fl. Austral., 18 Fl. trop. Afr., ausserhalb derselben in
Australien. Cedrela ist in Amerika und Indien bis Australien (C. au-
stralis FMüller). Die Dilleniaceen sind stark in Australien 88 Fl. A.
FMüll. Conspectus 94, Indien (33 Fl. Ind. brit.) und Südamerika (Fl.
Brasil. 54, Prodr. 100 sp. Gen. Pl. 185, Hooker 200).

Die Pittosporeen (eine gerontogeische Familie) sind stark in Aus-
tralien Fl. Austral 41, FMüller 38 (Prodromus nur 26 sp. Gen. Pl. 90
sp.) und bilden auch nach dem negativen Urtheil über die Anwesen-
heit der Proteaceen im alten Europa ein Bindeglied mit Australien.

Am eigenthümlichsten ist Coriaria: heute wie sonst noch medi-
terran in Südamerika, bis Japan und Neuseeland verbreitet.

Von den Simarubeen ist der nördlichste Repräsentant Ailanthus
(excelsa bis Peking, Sarkand) auch fossil (Schimper 8 spec.). — Das
Verschwinden desselben zur Eiszeit ist durch den Winter von 1880
genügend erklärt — andererseits hat er in geschützten Lagen doch
ausgehalten, so dass sein Vorkommen zur Tertiärzeit nur geringere
Kälteextreme heischt. Cneorum ist heute noch mediterran so wie Koeber-
linia in Texas.

Die Connaraceen sind heute rein tropisch, und gerade das gen.
Connarus (= Omfalobium Gärtner ex Gen. Pl.) ist ein tropisch ubiqui-
täres — (bis Oceanien) — sie sind stark in Ostindien (7 gen. 35
sp. in der Fl. Ind. brit., 37 Fl. Indiae bat. (Miguel) gegen 12 g.
135 sp. der Gen. Pl. oder 29 sp. der Fl. Brasil. — oder 28 der Fl.
trop. Africae von Oliver — auch hat Indien 4 endemische genera,
4 mit Afrika gemein, während Afrika nur 2 endemisch gen. wie
Amerika besitzt. Aus der Anwesenheit der fossilen Menispermeen

'in-arktischen Gegenden lässt sich noch nicht viel deduciren — denn

Menispermum dauricum erreicht von Japan aus (Savatier) heute noch
in Sibirien den Jenisej und Baikalsee — Gegenden, die man gewiss

Pk K K V T BEE ao kon u 10 BGA ka a FE no plo > rádu M 2 Ko ne tn + PR A Er ER VV Vyd rd obr
P PAE ESS ROKA jb ER HE ed s: a zob NE o i BEK O do
en Sy : = 9 RT

310

-nicht für tropisch oder subtropisch erklären wird. Es bedarf eben
nur der höhern Sommerwärme des kontinentalen Asiens, ebenso wie
der Abwesenheit der Spätfröste.

Interessant ist, dass die Capparideen in Australien fossil nach-
gewiesen sind, nicht in Europa oder Nordafrika, obwohl sie jetzt
relativ in Afrika am typischesten sind (Fl. Austral. 19: 7807 — Fl.
Ind. brit. 54, Fl. Brasil. 84, Fl. trop. Afr. 62. Schweinfurth Cata-
logus Niloticus 49 — Biologia centraliamericana 39 (28 in Mexiko).
Es mag dies der zufälligen besseren Erhaltung dieser xerofilen
Sträucher etwa unter einer Basaltdecke — zuzuschreiben sein, während
in der Mehrzahl der Lokalitäten in Europa und Amerika nur Sumpf-
pflanzen erhalten blieben. Weiter ist sehr interessant: Stuartia eine
Bernsteinpflanze, deren Verwandte in Japan (1) und Nordamerika (2)
sich erhalten haben — so wie heute noch z. B. Eurya japonica über
den Himalaja bis Ceylon und auf die Fičiinseln reicht, Actinidia Kolo-
mikta von Amur über die Khasiaberge zum Himalaja! Neben ihr
erhielt sich Ilex (prussica) — als Ilex aguifolium in Westeuropa,
wenn auch diese Pflanze jetzt äuszusterben scheint, und Rhamnus
(apiculata), es hatte daher schon der Bernstein Formen, die unsern
jetzigen ähneln neben Sabalites, Persoonia und Dalbergia.

In Nordamerika ist der Sprung vom Pliocen zur Neuzeit noch
geringer, wie wir schon erwähnt haben. Interessant wird die Be-
arbeitung der Japanischen Tertiärpflanzen, die Nordenskiöld gesam-
melt, ob z. B. Acer mono sich wirklich erhalten. Leider hat Richt-
hofen keine Tertiärpflanzen aus China noch veröffentlicht, ebenso sind
aus Indien nur wenige und unsichere Tertiärpflanzen bekannt. Es
wäre dies für die Entwickelungsgeschichte der Pflanzenwelt höchst
wichtig.

—

31.

Nové doklady sympodiälniho složení kmene révovitých |

rostlin. |

Přednášel prof. dr. Ladislav Čelakovský dne 12. října 1883.
S tabuli.

Sympodiální složení révového kmene bývá od oněch morfologü
popíráno, kteří všeliké tvarozpytné poznatky z vývoje odvozují. Podle
theorie sympodiální jsou úponky révy pravé konce po sobě jdoucích

„+

c Bra a OE dán pon BONA a B oo OA S av hon BK VON Ro Ro nh z VY četa S a vo Běla kon NEE
EN NA N V N '? RT ná Vo x u en . E FIRE u v <

311

os čili prýtů, ze kterýchž se kmen na zdání jednoduchý skládá,
avšak mohütnym úžlabním 'prytem jest každá úponka z polohy ko-
nečné vytlačena do polohy poboční protilistní. Vývoj však ukazuje,
že úponka na kmenu hned prvopočátečně po straně pod vrcholkem
kmen prodlužujícím vzniká, pročež dogmatičtí vývojezpytci (jako Sachs,
Naegeli) tvrdí, že jsou úponky révy větevky postranní, avšak nikoliv
úžlabní jak obyčejně, nýbrž mimoúžlabní (extraaxillární). Zastan-
cové sympodiálního složení révy vysvětlují však poboční vznik úponky
slabostí tohoto útvaru u porovnání s mohütnym úžlabním prytem
vedle úponky; zejména já sám již před více léty ve svém článku:
„Über terminale Ausgliederungen“, ve zprávách naší české společ-
nosti r. 1876 uveřejněném zcela všeobecně odůvodnil. jsem zákon,
dle kteréhož ze dvou na konci kteréhokoliv údu rostlinného se tvo-
řících jakýchkoli částí rostlinných vždy silnější čásť v prodlouženém
směru onoho údu (a dříve), a slabší vždy od počátku postranně (a po-
zději) se tvořiti musí; čehož doklady ze všech morfologických kate-
gorií uvésti možná. Nazval jsem zákon ten zákonem převrá-
ceného vývoje v čase i prostoře (Gesetz der zeiträumlichen
Verkehrung), poněvadž při tom konečný vznik některého údu v po-
boční vznik a naopak se převrací, a co jindy později, tuto dříve se
tvoriti počíná. Vegetační vrchol čili bod (též vzrůstním kuželem
zvaný) některého prýtu a úžlabní pupen hned vedle toho bodu vege-
tačního se zakládající jsou takové dvě soubytné části výtvarné, které
tedy rovněž řečenému zákonu morfologické statiky podléhají. Oby-
čejné jest vegetační vrchol (v na obr. 8.) mohútnější nežli úžlabní
prýt p (v úžlabí listu 7) v prvním jich obou stadiu, proto též sku-
tečně konečnou polohu zachovává a pupen úžlabní ve směru poboč-
ném co hrboulek vzniká. Avšak výminkou může poměrná mohútnost
obou těchto částí zvrhnouti se v pravý opak; úžlabní prýt může ihned
z větší části prvotního vzrůstného kužele se tvořiti, takže tomuto
jen menší část zbude z prvotní jeho objemnosti. To však nemůže
se nikdy díti dle vzorce obr. 7., takže by mohútnější prýt úžlabní
opět v postranní poloze vznikal, nýbrž dle statiky morfologické musí
úžlabní prýt vyklenouti se v poloze konečné, jak obr. 10. ukazuje,
seslabený pak vegetační bod v musí v poloze postranní jako odkloněn
dále rüsti; to jest pak ten tak zvaný prýt poboční mimoúžlabní,
Úponka révy a révovitých rostlin vůbec jest pak takovýto nápadně
seslabený vrchol vegetační; seslabení kmenového prýtu v úponce
jest samo sebou patrno, zvláště také se jeví tím, že úponka toliko
malé šupinkovité lístky tvoří, kdežto dolejší část téhož prýtu v sou-
noží kmene obsažená mohútné lupeny vytvořuje.

a os
F u dí V x

vos

KON ee o o da nao ab Mě re Fe dno
£ 2» Me PSA PE Ba AR REF
jE 3 o 5 ie V Bi N

Můžeť se posléze také státi, Ze úžlabní prýt a vegetační bod

od prvopočátku stejnou velikost a stejnou mohútnost mají; dle zá-

kona statického drží pak mezi sebou rovnováhu; žádný z jich obou
nezůstává pak v prodlouženém směru předešlém mateřského prýtu,
nýbrž oba stejným úhlem od něho odkloněny vznikají, jak ukazuje
obrazec 9. Jest to pak skutečná dichotomie, vidlicovité rozvětvení.
Jak měnivý jest poměr mohútnosti mezi úponkou a pupenem úžlab-
ním již při prvním počátku vývoje, prokázal již Warming, dle jehož
pozorování při Vitis vulpina skutečně úponka a úžlabní prýt takovouto
dichotomií dle obr. 9. vznikají, poněvadž tam úponka zprvu méně
než u révy vinné (Vitis vinifera) seslabena jest, kdežto pro vývin
révy obecné (Vitis vinifera) a loubince (Ampelopsis) platí obrazec 10.

Dogmatický vývojezpytec, který seslabený vrcholek v za něco
nového, za prýt zvláštní mimoúžlabní, a konečný pupen úžlabní, proto
že konečný jest, za pravý vegetační bod považuje, stojí tudíž na sta-
novisku pouhé bezmyšlénkové empirie, která povrchností svou tím
více se odsuzuje, čím domýšlivěji sebe za tu pravou vědeckou in-
dukcí vydává. Empirie tato neví totiž ničeho o zákonech morfolo-
gické statiky.

Z vývoje nelze proto též o morfologické povaze úponky vinných

rév ničeho, ale praničeho souditi a pronáší-li se předce dle povrch-

ního zdání, dle konečného neb pobočního vzniku, morfologický úsudek,
musíť on nevyhnutedlně klamným býti. Pravá povaha úponek těch
jakožto pobočně odkloněných vrcholků prýtových a platnost zákona
morfostatického prokáže se toliko pozorováním odchylných případů,
ve kterých mohütnost a tudíž i směr a postavení úponek a prýtů
úžlabních způsobem pro vrcholek a úžlabní pupen obyčejným, dle
vzorce obr. 8., změněny jsou. To se může státi buď tím, že úponka
sesílí, stanouc se lupenatým, vegetativním prýtem a do konečného
postavení se navrátí, buď naopak tím, že svršek kmene se oslabí
a povahu rozvětvené úponky na se vezme, čímž taktéž úponka, ač
nesesílena positivně, v konečnou polohu přejíti musí.

Případy prvnějšího způsobu, ze sbírky morfologické Al. Brauna
pocházejíci, vydal a vyobrazil Eichler v prvním ročníku svého „Jahr-
buch des k. botan. Gartens zu Berlin“. Úponka na révách tam vylí-
čených nabyla více méně dokonalé povahy vegetativního kmene, a v té
míře, ve které mohútnosti její přibylo a ona místo šupinek lupeny
byla vytvořila, v též míře více méně dokonale rostla též v prodlou-
ženém směru předcházející části kmene a prýt úžlabní v též míře
více do poboční polohy, jakou obyčejně mívá, se navracel. Vyrovná-

m: = a a 100 Er Ve EEE 07 a A Re = > SR Zei, RE Keen Da IR

313

vajíce pak se vespolek statnosti svou, rozcházely se obě větve dicho-
tomicky, čehož příklad jsem též vyobrazil v obr. 11., k němuž se
na konec ještě vrátiti hodlám.

Druhý opačný případ pozoroval jsem již před dvěma roky na
-jednom velmi slabém výhonku loubince (Ampelopsis quinquefolia)
také jsem o lonském sjezdu lékařů a přírodozpytců českých v Praze
-o něm přednášel, vyobrazení a popsání toho případu však jsem posud
neuveřejnil (leda stručně ve zprávách sjezdových), pročež na tomto
místě o předmětu tom v morfologickém ohledu dosti zajímavém po-
drobněji pojednati hodlám *).

Pozoruhodná odchylka vyobrazeného v obr. 1. kmenového vý-
honku od Ampelopsis od obyčejného jeho vytváření spočívala v tom,

- - že byl vrcholek velmi slaboučkého, tenkého toho sounoží ku podobě

úponky metamorfován.

Listy toho výhonku, čím výše a blíže vrcholku jeho, tím doko-
naleji jsou přeměněny z tvaru lupenového ve tvar Šupin, poznenáhlým
zakrňováním a posléze úplným vymizením čepele lupenové, takže
toliko palisty, čím výš tím více srostající, Šupinový tvar nejvyšších
-listů toho výhonku představují. Listy č" a 2? ukazují ještě dosti vyvi-
nuté lupenovité čepele, listy 2? a U* však toliko zakrnělé, oblému
tenkému hrotu podobné čepelky, 4? má toliko malinkou špičku mezi
krátkými cípy vysoko srostlých palistů, ostatní listy pak IF, 27 a U*
jsou pouhé již více nerozeklané šupiny, jakové se na vidlovitých rozvět-
veních úponek obecných nalézají. Z úponek protilistních jest nejstarší
a nejdolejší v! několikrát sympodiálně rozvětvena, skládajíc se z pěti
posloupných os /+-T"', W-+-WU", OU —II", IV/— IV" a V. Ná-
sledující úponka v!! skládá se již jen ze 3 os, z nichž toliko první
osa prodloužena, osy druhého a třetího stupně však již velmi skrá-
ceny zůstaly. Ostatní úponky na našem výhonku, jichžto 6, „U! až „VI
spatřujeme již jednoduché, jednoosé; zdajíť se býti zcela bez šupiny,
avšak ohledáme-li trochu ohnutý koneček takové úponky silnou lupou,
spatříme tam, jakož i na konečkách všech ramen rozvětvených úponek,
malinké často velmi zakrnělé a málo znatelné šupinky okolo vegetač-
ního bodu osy úponkové.

Vyobrazený výhonek loubince skládá se tedy, pokud jej vidíme,
dle náhledu sympodiální theorie z osmi posloupných os, které jsme

*) Podobnou přeměnu vrcholku kmene révy vinné (Vitis vinifera) v úponku
vyobrazil a pojednal O. Penzig v Nuovo Giornale Botanico Italiano, Vol,
XV. N. 2. roku letošního 1883.

KE PKS O AR U 12 PRD, vd ah ler ABRNER N rin "3 5 BR a rar hg LA Ah Aa od 19090 ee FEN Are Sn
NAT. Naar eh) v Noste UVKÍ N BEL VAM „ Re ae 4 sh R er SY eb IE SER REN

NR P
K

914

číslicemi I—VIII poznamenali, a které se úponkami v! až vYIN končí.
Z těchto os má toliko osa II pod úponkou v" dva články osní se
dvěma listy 2?, a 2%,, ostatní hořejší osy tohoto sounoží III až VIII
jsou jednočlenné, majíce každá po jednom listu: 13, 1%... Z.

Toliko dolejší z obou listů osy II (7*,) chová v úžlabí svém
uzavřený, Supinou obestřený pupen; v úžlabí všech ostatních listů
takové pupeny, kteréž by tam byly pupeny vedlejšími (a které na
statných výhonkách se místy spatřují), seslabenému výhonku našemu
scházejí.

Poněvadž osy po sobě jdoucí v jediné, ovšem poněkud klikatě
zprohýbané souosí sestaveny jsou, musí úponky těch os odstávati
stranou; toliko na vrcholku celého výhonku jest to jináče: úponka
vv stojí již v prodlouženém směru článku souosí VII a tudíž i celého
výhonku, v paždí šupinky 4" pak zřejmě postranní osa VII vyniká,
jakožto osa poslední generace. Zde jest tedy nade vši pochybnost
jasný a očividný význam úponky vYN, že totiž není ničím jiným než
ukončením osy VII, nikoli však nějakou postranní, mimoúžlabní osou
zvláštní. Jest-li že však prýt VIII jest patrně úžlabní výhonek listu
1’, tedy musí dle analogie makavé a nepopíratelné též osa VII býti
úžlabním vyhonkem listu 2° na ose VI, osa VI úžlabní k listu 2? na
ose V atd., čímž sympodiální složení celého výhonku jest dokázáno.

Příčina však, pro kterou pouze poslední osa VIII patrně po-
bočně v úžlabí vyniká a úponka VII konečnou polohu jeví, předchozí
však osy všecky, ač také úžlabní jsou, předce v jednom směru ze
sebe vynikají a úponky po stranách mají, jest též velice patrná.

Dolejší štíhlé úponky jsou totiž valně slabší než úžlabní jich,
v souosí se řadící prýty; toliko na konci celého výhonku, kde osla-
bení nejvyššího stupně dosahuje, jeví se poslední úžlabní prýt slabším
než-li úponkový konec mateřského jeho prýtu, pročež také patrně
postranní vznik má a tím pravou povahu svou zřetelněji než ostatní
mohutnější prýty na jevo dává. |

Vývoj vyobrazeného výhonku ovšem není znám, leč nelze po-
chybovati, že postranní úponky dolejší vznikly jako obyčejně více
postranně neb skoro dichotomicky, a též to jest věruhodno, že
úponka vYU v terminální poloze, ve které ji spatřujeme, také po-
vstala, poněvadž nelze se domysliti příčiny, proč by povstavší po-
bočně poslední část výhonku, osu VIII, byla vzpřímíc se zatlačila na
stranu. Kdyby se tento rozličný vývoj téhož morfologického údu dal
přímým pozorováním dokázati, byl by to nejpádnější důvod na vy-
vrácení onoho náhledu, jenž toliko z vývoje tvarozpytnou povahu

“ s A NE El

315

úponky revovitych (jakož i jiných dílů rostlinných) poznatelnou
býti míní.

Kdyby ale i ještě někdo pochyboval, zda-li üponka v“! také
z konce prýtu VII vyrostla, odpadává všecka možná pochybnost
ohledně osy VIII, která Supinku /* nese a pak úponkovitou ovšem
krátkou částí se končí, kterážto musí být i původem konečná, po-
něvadž v paždí šupinky /* ani úžlabní výhonek více vytvořen nebyl.

Poznavše najisto úžlabní vznik prýtu posledního VIII, jsme
úplně oprávněni anobrž rozumně nuceni uznati též pryt VII, pak
1 VI, V atd. za úžlabní pryty posloupných generací, nesoucích tak
jako prýt VIII po jediném listu Supinovitem, bez ohledu na jich
poboční neb konečný vznik a vývin. Neboť kdybychom pouze dle
vývinu soudili, museli bychom úponku vY považovati za ukončení
jednoosého, mnoholistého výhonku a ostatní úponky v! až v“! za
zvláštní protilistní, mimoúžlabní prýty; kdežto pak by listy 7*, 7?
až 49 v paždí svém neměly žádného prýtu, měl by pojednou právě
poslední list č" úžlabní prýt VIII a právě naproti témuž listu by
scházel úponkový prýt mimoúžlabní. To však jest představa přímo
absurdní, protože celému výhonku patrně ku konci více a více síly
a mohütnosti, tudíž i produktivnosti ubývá, tak že by list 27 tim
méně mohl vytvořiti v úžlabí svém nový výhonek, kdyby již před-
cházející listy 2°, až 2° schopnosti té byly pozbyly. Tedy nejen
patrná analogie všech jednolistých a jednoúponkových prýtů III až
VIII, nýbrž i fysiologický důvod nutí nás k názoru sympodiálního
složení celého výhonku našeho.

Sympodiální složení tohoto kmenového listorodného výhonku
čili prutu vinného vysvítá dále též z porovnání jeho s rozvětvenými
úponkami protilistnimi. Pravilt jsem již, že vrcholek toho prutu jest
celý na způsob složité úponky přeměněný. Pohled na úponku v! to
dosvědčuje. Tato úponka má taktéž složení sympodiální, jsouc ze 5
posloupných os složena. Každá osa její nese jeden šupinkovitý list,
z jehož paždí osa vyššího stupně vyniká, a pak jednoduchým ramenem
úponkovým se končí. Tot jest úplně tvar a složení vrcholku celého
našeho prutu dle názoru sympodiálního. Také na rozvětvené takové
úponce jest koncové rameno každé osy na stranu odbočeno, basální
články všech os dohromady pak v přímočárném spojení nápodobí
jedinou hlavní osu, kteráž však opět jest souosí. © sympodiálním
tomto složení rozvětvené úponky nejde mezi morfology žádný spor,
a předce by bylo jen důsledno, kdyby vývinozpytečtí zastáncové
mimoúžlabních prýtů na hlavních prutech vinných též jednotlivá

ko gd ed u aa p a S a ooo dn

ramena úponky za mimoúžlabní protilistní prýty vyhlásili. Vyvin
úponky by se k tomu hodil, neboť jak jsem se sám přesvědčil, tato
ramena úponky též jsou postranního původu na tvořícím se souosi
úponkovém. Jest mi s podivením, že dogmatičtí vývinozpytci vývoj
úponky dosud úplně zanedbali. Co platí o prutu neb kmenu vinném,
to by tedy musilo platit též o rozvětvené jeho úponce. Leč i na
konci úponek možná pozorovati týž úkaz, jaký na konci neobyčejně
úponkovitého prutu loubincového jsme shledali. Tak na př. úponka
v" našeho obrazu ukazuje nepopíratelně složení sympodiální. Konec
její jest obrazcem 2. podán více zvětšený. První osa té úponky vy-
bíhá zcela patrně v konečné rameno úponkové ť; z paždí její šupinky
n, vyniká rovněž zřetelně poboční osa druhá, nesoucí Supinkn n,,
a v paždí této šupinky konečně malá osa třetího stupně. -Úžlabní
postavení druhé osy v paždí šupinky », jest tím patrnější, poněvadž
šupinka ta, jak obr. 2. ukazuje, kromobyčejně až na basis konečného
ramene č zasahuje.

Jsou-li však na úponce v" dojista úžlabní prýty posloupných
generací, musí totéž platiti o úponkách ostatních jako v; ani tam
nelze mluviti o nějakých prýtech mimoúžlabních.

U obecné Ampelopsis guinguefolia s nemnohými (3—5), namnoze
dlouhými a rozkročenými rameny úponkovými jest ovšem úžlabní po-
stavení prýtů jen výminkou tak patrné jak na naší úponce vl. Jest
však jiný druh Ampelopsis,*) jejž jsem viděl v tak zvané amerikánské

*) Druh ten má zcela habitus jak Amp. quinquefolia, liší se však některými
znaky velmi podstatně od loubince obyčejného. P. nadlesní Basel v Chu-
děnicích přinesl jej ze Štýrska a sice od Retzhofu, kdežto zdi tamního
zámku popíná. Nemohu se nižádného popsaného druhu rév neb loubinců
dopátrati, jenž by se štýrskou rostlinou se shodoval. C. Koch a Lauche
ve svých dendrologiích uvádějí vůbec jen ještě jeden druh s listy pěti-
listečnými, jenž se v zahradách střední Evropy ještě pěstuje, totiž Vitis
capreolata Royle, kteráž se však dle nedokonalých popisů u Walpersa,
Kocha a Lauche jak tvarem listů a květů, tak dobou květní (květe prý
v květnu), tak svou zimomřivostí patrně liší. Obrátil jsem se též na před-
stavené několika botanických zahrad, leč i těm byla tato réva neznáma.
Považuji tedy rostlinu štýrskou za nový ještě nepopsaný druh, jemuž dávám
název Vitis (Ampelopsis) polybrachia. Její znaky jsou tyto. Listy prstnate
pětičetné, lístky řapíkaté, široce vejčité, na zpodu často zaokrouhlené,
dlouze zakončité, hrotité pilovité, světle, živě zelené, vezpod sivozelené
a rovné (s nevynikajícími nervy). Úponky 8—12ramenné, ramen krátkých
dvouřadých. Roste-li na zdi, tedy většina ramen na konci v ssací desky
se rozšíří a jimi rostlina tak pevně přilne, že nemá potřebí, býti uvazo-
vána. Květenství jako u loubince obecného, leč často víceramenně sym-

BE ee rl re RE EEE ETIRENE OŘ vo o PS op aha REN

ER

317

stromovce Chuděnické, kterýž má úponky složené z 8 až 12 08 po-
měrně krátkých a krátkoramenných, jichž nejhořejší asi 2 bývají
z pravidla tak seslabené, že úžlabní postranní postavení jich právě
tak do očí bije, jak na úponkovitém prutu loubince obecného obr. 1
úžlabní postavení osy VIII. V obr. 5. jsem takovou úponku mnoho-
ramennou vyobrazil, kteráž se vůbec velmi podobá svršku na obr. 1.

Jiný nepochybný doklad pro to, že na üponkäch révovitých
rostlin panuje jako jinde zákon úžlabnosti prýtů (nikoli však domnělá
mimoúžlabnost) poskytuje obrazec 12. na tab. II., představující kmen
révy, na němž viděti též jednu üponku trojvidlovou r"". Úponky
révy obecné bývají obyčejně dvouosé, o jednom rameni konečném
a jednom úžlabním k Supince. Úponka vyobrazená však má dvě
Šupinky v stejné výšce a dvě k nim úžlabní postranní ramena. Ko-
nečné rameno tu tedy naprosto nelze vydávati za prýt „mimoúžlabní“.
Ty dvě šupinky sedí zrovna jen pod svými úžlabními prýty a jako
na nich, na druhé straně úponky, jak obr. 6. na tab. I. ukazuje,
nezasahujíce až na basis hlavního ramene úponky.

Tutéž proměnlivost co do postavení konečného neb pobočného,
jakouž úponky a ramena úponková se vyznamenávají, možná též po-
zorovati na květenstvích v rodu Ampelopsis. Slabší obmezené vč-
tevky květní končívají se nad nejhořejším svým lupenem Ž v obr.
3. a 4. květenstvím, a jinou větevku květnou přechovávají v úžlabí
svého lupenu. — Obyčejně nalézáme konečné květenství odbočené
a úžlabní větevku v prodloužení větevky, jak na obr. 3., zvláště
když tato silněji vyvinuta jest. Pozoroval jsem však také případy,

podiální. Koruna namnoze ščetná odpadává jak u révy vinné obriznuta
na způsob čepičky, spolu s 5 tyčinkami. Nitka tyčinky se vtéká na hřbetě
štítovitého prašníka do zvláštní poduškovité napuchliny, kolkolem rýhou
oddělené od ostatního prašníka. Žláznatý terč okolo semeníka není vyvinut.
Opadávání čepiček korunních děje se pozdě, až na konci září a v říjnu,
když Amp. guinguefolia už dávno odkvětla. Zimomřivou rostlina nikterak
není, nýbrž snáší naše zimy beze všeho přikrytí. Listy se v říjnu zbarví
pěkně jak šarlát červeně.

Původní vlast není známa, snad též Severní Amerika neb Asie.

Vitis polybrachia, s Ampel. guinguefolia zajisté nejblíže příbuzná, na-
svědčuje těm, kdož nověji rody Vitis a Ampelopsis (a ovšem i Cissus)
stahují do jednoho roda Vitis, neboť dle obříznuté koruny patří do rodu
Vitis v užším smyslu, a dle habitu, též dle nedostatku žlázek okolo seme-
níka patří do rodu Ampelopsis. Nejlépe tudíž činí ti, kteří Ampelopsis
(dle 5cetnych listů) pouze co sekcí rodu Vitis připouštějí, pročež jsem také
chuděnickou Ampelopsis pojmenoval Vitis polybrachia. Řádné novější mo-
nografie Ampelideí se posud nedostává.

318

ve kterých větevka úžlabní slabá postranně vynikala a konečně kvě-
tenství také skutečně v konečném směru se nalézalo, jak obrazec 4.
ukazuje.

Nepochybuji, že též odkloněné květenství obr. 3. již v prvním
stadiu rozvětvení vrcholku větevkového pobočně vzniká, a nepochybně
i v samém květenství při každém jednotlivém větvení se to opakuje,
poněvadž i tam konečné větevky odkloněné a posloupné osy v rovno-
čárná Souosí spojené spatřujeme (viz JA v obr. 3.)*). Dogmatičtí
vývinozpytci měli by tedy své mimoúžlabní prýty důsledně také
i v květenství samém vyhledávati, čehož posud neučinili. České
botaniky však doufám, že výklad můj uchrání tvarozpytného bludu
prýtů mimoúžlabních, takže pochopí, že všude, jak na prutech tak
i na úponkách i ve květenstvích révovitých rostlin jako i při jiných
rostlinách nejsou žádné jiné než toliko vrcholní a úžlabní prýty, které
však dle morfostatického zákona převráceného vývoje, totiž dle po-
měrné své mohútnosti hned v konečném, hned v pobočném postavení
se nalézati a třebas hned od počátku vývoje se tak objevovati mohou.

Nágeli, nejzávažnější stoupenec mimoúžlabních prýtů u révy
vinné, namítal proti sympodiálnímu složení jejich prutů krom vývoje
také přítomnost spících pupenů (z nichž hubené výstřelky, něm.
ge1ze zvané raší) v paždí všech jejich listů, netoliko těch, naproti
nimž není úponka, ale i těch, jimž úponka oproti postavena. Kdyby
peň révy byl sympodium — tak rozumoval Nágeli — tedy by pupen

v paždí bezúponkového listu byl úžlabním pupenem hlavním, v paždí
-listu protiúponkového, jehož hlavní prýt úžlabní má býti článek sou-

noží, mělby ten pupen povahu pupene vedlejšího, přídavného; prýt

sympodiální jakožto hlavní úžlabní produkt by se však rovnal spí-

címu pupenu v paždí bezúůponkového listu, jehožto též hlavním
a ovšem i jediným výrodkem jest. Avšak sympodiální prýty se mor-
fologicky nesrovnávají se spícími oky a z nich se rodícími chudob-
nými výstřelky, neboť výstřelky ty mají 1) dva první listy napříč
(transversálně) k listu mateřskému postavené a 2) první těch dvou
listů jest šupinovitý. Jináče se chová sympodiální prýt (ve smyslu
sympodiální theorie), neboť jeho první list jest jako všecky listy na
celém pni lupen a ten stojí naproti listu, jenž dle sympodiální theorie

*) Mimochodem budiž připomenuto, že jest rozvětvená úponka toliko meta-
morfosí květenství. Kdyby na př. v obr. 3. JA malé květní vrcholíčky oko-
líčkům podobné zakrněly, povstala by sympodiální pětiramenná úponka,

a skutečně, jak již řečeno, nalézáme na konci ramen úponkových zakrnělé

Šupinky a hrbolky jako rudimenta těch malých vrcholíčků.

EN 76 en ©

- 319

má býti jeho listem mateřským. Kdyby článek osní nad úponkou
stojící — praví Nágeli — náležel úžlabnímu prýtu v paždí listu proti-
úponkovému, jak učí theorie sympodiální, musel by jeho první list,
tak jako na úžlabním prýtu listu bezuponkoveho, býti Supinovity
-a v postavení transversálním; poněvadž tomu tak není, nemůže článek
takový náležeti prýtu úžlabnímu, nemůže tedy peň révy býti sounožím.

Na tuto argumentací sám Eichler potud přistoupil, že k zachrä-
nění theorie sympodiální vyslovil fikcí, že prý výstřelky Supinou
počínající nejsou vůbec nikdež hlavními úžlabními výhonky, nýbrž
všude přídavními, že však v paždí bezuponkovych listů hlavní výhonky
jsou potlačeny.

Lichost a nedostatečnost této hypothesy bije sama sebou do
očí; takto se theorie sympodiální hájiti nedá. Já však naproti argu-
mentaci Naegeli’'ho pouze připomínám a tvrdím, že není podstatné
příčiny, aby všecky hlavní výhonky úžlabní na též rostlině musily
býti stejně vyvinuty, stejně metamorfovány; aneb aby hlavní a ve-
dlejší pupeny musely vytvářením svým se podstatně lišiti. Vždyť
u tak mnohých rostlin (Lonicera atd.) hlavní a vedlejší pupeny a vý-
honky úplně se srovnávají. Pupen hlavní a přídavný jsou pojmy čistě
relativní, žádným positivním znakem nutně nevymezené.

Nestejné vytvoření hlavních úžlabních prýtů révy dle theorie
sympodiální a naopak stejnost pupenů přídavných v paždí listů
protiüponkovych a pupenů hlavních v paždí listů bezúponkových
snadno můžeme pochopiti jednak co následek různé funkce jednak
různého postavení. Každý uznává v jiných případech působení ne-
stejných poměrů prostorových a různých funkcí na vytvoření neboli
metamorfosu, proč tedy zde ne? Hubené výstřelky révy (a révovitých
rostlin vůbec), ať hlavní ať přídavné, jsou určeny často k delšímu
odpočinku, pročež pochopitelno, že jich první list, jenž mimo to
kryje ještě úžlabní pupen, ve způsobě krycí šupinky vytvořen jest,
a poboční postavení v těsném úžlabí mateřského listu má za následek,
že se listy, zejména první, příčně vyhýbají na stranu největšího pro
ně místa a nejmenšího tlaku, jak to při pobočních úžlabních pupenech
rostlin dvouděložných vůbec pravidlem jest. Co však se týče prýtů
sympodiálních, tyto tvoří se nepřetržitým vzrůstem celého pně, bez
doby odpočinku, a činí dohromady co sympodium vegetativní celek
tak jako jednotlivý prýt by ho tvořil, pročež není divno, když pouze
lupeny vytvořují, ale žádných šupin. Poněvadž pak tyto sympodiální
prýty v konečném postavení vznikají, tak jako jindy vlastní konečný
- vrcholek lodyhy, jest přirozeno, že první list jich s největším vybo-

J POMÝNNE PE Ey UP E V a Fi ka NOT ZONE, AS 20) baroko
PAY B NEBEN S S A = >

BEL ie

čením od mateřského listu, tedy zrovna naproti listu matersk&mu
vzniká. Vůbec nesmí se přehlédnouti, že jest takové sounoží jako
by (složitý) prýt vyšší kategorie.

Ostatně u loubince (Ampelopsis) i na hubenych výstřelkách
nejsou první dva listy přísně transversální, zejména první Šupinovitý ©
list stojí skoro naproti mateřskému listu, jen z části na stranu jsa ©
pošinut.

Že pak pupen přídavný toliko v úžlabí listu protiúponkového
vedle prytu sympodiálního se tvořívá, vysvětluje se právě termi-
nálním postavením tohoto prýtu, pro kteréž úžlabí jeho listu mateř-
ského prázdným se zdá a dosti místa pro pupen přídavný poskytuje,
který když výživa prutu dost výdatná, u révy také pravidelně se
tvoří. U Ampelopsis však jsou pupeny přídavné méně stálé, na
slabších prutech částečně scházívají (tak všude na obr. 1.); ale
tytéž výstřelky co hlavní pupeny v paždí listů bezúponkových nikdy
nescházejí. Již tato nestálost pupenů přídavných svědčí o jejich po-
vaze mimořádné.

U révovitých rostlin panuje tedy dle všeho, co zde vyloženo
bylo, sympodiální složení zajisté ve všech oborech; nejrozmanitější
větevky jsou takto složeny, předně hlavní mohůtné výhonky neboli
pruty, potom i slabé chudé výhonky čili výstřelky, neméně též
úponky více méně rozvětvené a též i slabší květenství. Úponky pak,
ramena úponek složitých i postranní vrcholíčky sympodiálních kvě-
tenství, byť i původně pobočně vznikaly, nejsou předce ničím jiným
než skutečné vrcholky předcházejících článkův osních. Tak zvané
„mimoúžlabní prýty“, jimiž se míní právě tyto odbočené vrcholky, -
jsou však pouhým přeludem pochybené, nerozvážlivé indukce.

Na obecné révě vinné jsem dále pozoroval zvláštní odchylky
od vzrůstu obecného. V sounoží révy vinné střídají se pravidelně
prýty se 2 a s jedním listem, čehož následek ten jest, že vždy dvě
po sobě jdoucí úponky na jedné straně nad sebou stojí, pak zase
taktéž dvě na straně opačné atd., jak vidíme na hořejšku obou
vidlových větví obr. 11. na tab. II.

Jedna odchylka od obyčejného vzrůstu záleží v tom, že na
místo úponky některé vyvine se listnatá a úponkonosná větev (sou-
noží), podobná hlavnímu kmenu révy, čímž kmen jako ve dvě ramena
neb vidle rozdělený vyhlíží (obr. 11.). © takovýchto vidlačkách
(v Dolních Rakousích jim říkají „Gabler“ neb „Zwiewipfler“) již

ht a 3 ae

Zoe ost PENN zon n

M + = x

S ZA ye SAY ob ray Tý NA 7 A ee en. Ch Z S Z AS SNN dě OMÁN BROM < MUS K ší DÍL V z RES ake" on né oky:
ko : KOREA S VEM p O Kr en ná 2 ČT KOB re o Mne táto 103, Pod zed Zo +
ERO Ve Ma RE 1059. FE TE ; : %

- nejednou v botanické literature více méně obšírná zmínka se stala.

pí u

2

© Zejména vyobrazil, jak jsem již na začátku této své zprávy pozna-
"menal, Eichler podobné kmeny vinné ze sbírky Braunovy a nejnověji
© pojednal o nich dosti obšírně Emerich Räthay.*)

Náš obrazec 11. ukazuje následující zvláštnosti. Nad nejdo-
lejším listem ještě vyobrazeným, jenž jest druhý (Z,) nad předchozí
úponkou, tedy na prýtu I, jenž tu ještě kreslen jest, stojí větev vi-
dličná II, která tedy z obou větví vidlových musí býti úžlabní k listu

- L,, toliko jeden list ZU nese a úponkou r" se končí; následující

prýt III má opět dva listy LU" a ZU; potom následující prýt IV
zase jeden list atd. Videti z toho, že souosí I, II, III, IV atd. sku-
tečně zachovává pravidlo, dle něhož se střídají stále prýty jednolisté
a dvoulisté po sobě.

Jest-li však prýt II úžlabní k listu Z,, tedy jest druhá větev

- vidlová I konečnou částí prýtu I., a sice jest s úžlabním prýtem II

srostlá od listu Z, počínajíc až blízko pod list Z,, pod nímž se
teprva obě osy téměř pod stejným úhlem od posavadního směru
svého společného vzrůstu od sebe oddělují.

Tato druhá větev vidlová (I) stojí tudíž na místě úponky, kte-

| rouž by u listu Z, končiti měla osa I. Uponka tato, jejíž pravidelné

místo by bylo u znaménka *, jest tedy přeměněna v listnatou větev,
a sice opět v sounoží, skládající se z os I, IV, III’ atd.
Kdežto obyčejná úponka vůbec toliko jeden šupinkovitý lístek

| mívá, z jehož úžlabí větevka úponková vyrůstá, takže úponka oby-

čejně dvouramenná se spatřuje — vidíme prýt, jenž na místě tako-
véto úponky zde povstal (R), zmohútnělý, nesoucí ještě 2 lupeno-
vité listy Z, a L,, dříve nežli zase úponkou r! se končí. Pryt I
nese tedy celkem 4 střídavě postavené lupeny a pak teprvé Supinku
na úponce r!. Z paždí posledního lupenu Z, na tomto prýtě I vyniká
v prodlouženém jeho směru pryt II' dvoulupenný, po tom následuje
zas prýt jednolupenný IIT', dvoulupenný IV’ atd. dle řečeného pravidla.

Jaká jest toho příčina, že prýt I (to jest tedy přeměněná
úponka R) s prýtem II nad listem Z, tak značně vysoko srostlým
se spatřuje?

Srüstäni dvou dílů rostlinných děje se vždy tehdá, když díly
ty velmi těsně pospolu rostou, takže není místa dostatečného pro
jich volný vývin. Tak jest to i zde.

*) Über die in Nieder-Österreich als Gabler oder Zwiewipfler bekannten Reben.
Tř.: Mathematicko-přírodovědecká, 21

Zmohútnělá úponka R, poněvadž jest vlastně konečným výhon-
kem prýtu I, chce růsti v prodlouženém směru osy I (pod listem
L,), v témže směru ale chce i prýt úžlabní II, velmi mohútný růsti,
tudíž si oba tyto prýty v těsném styku vespolek vadí, což má za
následek jejich srůstání. Kde pak konečně oba prýty od sebe se
dělí, odpuzují se vzájemně a sice, poněvadž jsou stejně silny, pod
stejným úhlem odbočným, totiž co větve vidlové (dichotomické).

Jest tedy i tato odchylka od obyčejného vzrůstu révy platným
dokladem onoho zákona, dle něhož směr prýtu od poměrné mohút-
nosti jeho závisí; jest tudíž i novým dokladem pro theorii sympo-
diální.

Ostatně jsem také pozoroval případ, že i obyčejná úponka
s úžlabním prýtem sympodiálním srostlá a tedy na prýtu tom jako
pošinutá byla asi k témuž místu, kde se na našem obr. 11. úponka
u větev vegetativní přeměněná Z“ odděluje. V případě takovém byla
úponka v dolejší části své mohütnä a tudíž s úžlabní větví srostlá,
pak ale náhle seslabena jsouc; jako poboční větevka od mohútné
a tudíž také v prodlouženém směru předešlém dále rostoucí větve
úžlabní se oddělila.

Jinou zvláštní odchylku od obecného vzrůstu kmene révového
představuje náš obr. 12. Tuto se také kmen nahoře ve dvě větve
vidličné dělí, avšak při tom znamenáme ještě jiné odchylné úkazy.
Tam totiž, kde ty dvě větve se od sebe dělí, sedí vedle sebe dva
listy LU a LY a naproti nim vybíhají vedle sebe rovnoběžně dvě
úponky r!! a +. U předcházející níže stojící úponky r! vidíme též
dva listy Z, a L,, tam kde jindy toliko jeden list v postavení £,
se nalézá. |

Kterak možná vyrozuměti této odchylce? Pod oním bodem,
kde dvě větevky III a II, pak dva listy ZU a L a dvě úponky
rl! a +" se rozcházejí, jest kmen zrovna mezi těmito úponkami
a mezi oběma listy směrem dolů dvěma rýhami rozdělen, které až
k níže stojícímu listu ZU sledovati možná. Vysvítá z toho, že i tuto
dvě větve jsou srostlé, a sice větve úplně stejně vyvinuté, srostlé
až po úponky a listy jim naproti stojící.

Nezcela snadna jest odpověď na otázku, jaké to větve srostlé
jsou a kam až srostnutí dolů sáhá. Zdät se na první pohled, že
jest tu modifikace téhož případu jako v předešlém obr., že jest totiž
větev II—- III-—- IV atd. úžlabní k listu ZU a větev IU —- IV —+-IV'
atd. přeměněná úponka, obě pak že jsou od listu LT až po obě
úponky rl! a rl“ srostlé. Avšak s tím se neshoduje předně postavení

323

© listu ZU a jeho pupenu vedlejšího, kteréž nestojí právě pod větví
© II—-IMI atd., nýbrž zrovna pod rýhou, která obě srostlé větve od
— sebe odznačuje. Pak by také osy II a III byly obě jednolisté, cez
odporuje pravidlu, dle něhož dvou- a jednolisté osy v souosích révy
se střídají. Musíme tedy hledati jiného výkladu. Poněvadž osy III
i II jsou jednočlenné a jednolisté, možno očekávati, že předchá-
zející srostlé osy II a IV jsou obě dvoučlenné a dvoulisté, že tedy
srostnutí obou větví sahá až dolů po úponku r!, ačkoliv doleji pod
listem ZU jest tak dokonalé, že článek ten vyhlíží jako jednoduchý.
Poněvadž pak uzlina, z níž úponka 7" vychází, právě touto úponkou,
jakožto konečnou částí osní, se ukončuje, tedy by obě větve srostlé
II a IV’ musely též obě býti úžlabní. A skutečně vidíme vedle listu
L, více na zad ještě jeden list Z,, kterýž od onoho úhlem menším
než 180° odstává, tak že větévka IU — IIT' atd. dle postavení svého
může dobře býti úžlabní k listu Z,. Máme zde tedy dvě úžlabní
větve sympodia celými dvěma články osními srostlé, dolejšími články
až po ZU úplně a nerozeznatelně, hořejšími nad LT tak, že rýhami
ještě oddělené se spatřují. Srostnuti opět vysvětluje se tím, že obě
větve těsně vedle sebe kolmo vzhůru v jednom směru rostly a tudíž
ve volném samostatném vývinu si překážely.

Toliko jedna věc zdá se tomuto výkladu státi v cestě. Měla by
totiž každá z obou srostlých větví mezi zpodem svým a mezi listem
hořením protiüponkovym L" a ZW míti po jednom listu; zatím spa-
třujeme tam pouze jeden list LT.

Tento list jest ale tak postaven, že stojí na společné basi obou
srostlých větví, právě pod rýhou, která hořeji obě větve dělí. On
tedy zastupuje vlastně dva listy, v něm jsou tyto dva listy tak nero-
zeznatelně v jedno splynulé, jak ve květech nezřídka mohou dva listy
tak splynouti, že představují jediný list, na př. hoření pysk koruny
některých Labiát, nebo též palisty vstříčných listů.

Tento výklad potvrzuje se též pozorováním podobného srostnutí
dvou úžlabních prýtů révy, které v pojednání svrchu spomenutém
učinil O. Penzig. Týž vyobrazuje větevku (obr. 1. A), na které se
poloha úponky 7" (tam ovšem v listnaté sounoží přeměněné), listů Z,,
L, a ZU úplně shoduje s naším obrazcem, avšak naproti listu ZU vy-
cházejí ze srostlého sounoží dvě úponky na obě strany, poněvadž
prýty srostlé a úponkami těmi zakončené pouze jednočlenné jsou.
Jediný list ZU také tam zastupuje dva listy a jest oběma úponkám
současně co nejvíce možná vstříčný.

21*

4.: L Dl 4 A

ot še raná jí DS on l dno M čpí PŘ o oa: vapo RODÁK K oP Kar EV han ur a7 21 ra A Aa dbá Sac aj P ný aky V Boa Ve V aa L
BE nl op O oko ko O ir

Vysvětlení obrazů.

Obr. 1—4. Ampelopsis guinguefolia Michx. |
Obr. 1. Svršek kmene, úponkovitě přeměněný; I—VIII články sou-
noží, 4 listy, v úponky. !

Obr. 2. Konec úponky v!! předešlého obrazce s druhé strany, zvětšený.
Obr. 3. a 4. Větévky květné. IT (infiorese. terminalis) květenství

konečné, ZA (infl. axillaris) květenství úžlabní.
Obr. 5. Uponka desítiramenná od Vitis (Ampelopsis) polybrachia.
Obr. 6. Částka úponky révy vinné trojvidličná. | |
Obr. 7—10. Různé poměry mohütnosti mezi vrcholkem kmene v
a pupenem p, úžlabním k listu 2.

Obr. 11. Kmen révy vinné dvouvidličný. % úponka (ručička), v list- -

natou větev přeměněná a s hlavním sounožím dole srostlá.
I, II, III atd. články hlavního sounoží. I, II, ITV atd. články
sounoží úponky A.

Obr. 12. Jiný kmen révy vinné dvouvidličný; obě větve, doleji mezi
úponkami 7" a I, r!V srostlé, jsou úžlabní k listům L, a L,.

PIV

Neue Nachweise des sympodialen Aufbaues der Ampe-
lideenstámme.

Résumé des böhmischen Textes.

Die Entwickelungsgeschichte ist ungeeignet, die morphologische
Natur der Ampelideenranke zu erweisen; sie kann nur -zeigen, ob
die Ranke lateral oder terminal angelegt wird, woraus aber nichts
zu schliessen ist. Denn auch eine sonst laterale Achselknospe kann
und muss, wenn sehr kräftig, terminal und der abgeschwächte Gipfel-
trieb des Sprosses daneben lateral auftreten*). (Morphostatisches
Gesetz der zeiträumlichen Verkehrung.) Darum ist die Beobachtung
von aussergewöhnlichen Wachsthumsvariationen nothwendig, in denen
die Ranke die dem Gipfeltrieb sonst gehörige terminale Stellung

/) In den schematischen Fig. 8—10 ist v der Vegetationspunkt des Haupt-
sprosses, p die Anlage des Achselsprosses, Z dessen Mutterblatt. In Fig. 8

ist der Achselspross schwächer als der Vegetationspunkt, daher lateral, in.

Fig. 10 ist er grösser, kräftiger, daher terminal, in Fig. 9 sind beide gleich
stark, daher gegen die terminale Richtung gleich geneigt (Dichotomie) ;
Fig. 7, wo der kräftigere Achselspross lateral angelegt wäre, ist unmöglich,

en

+

M

o

m
an

Fy 3.

19.1234. Ampelopsis quunguefolia Miche [ig.5. Ampelopsis (Vitis) polybrachta (Gel, Fig, 6. Vitis vinifera L. Fig. 7- 10. Schemata. | P Vitis vinifera * Lith. Farský v Praze,
m “ P

325

erhält und der abgeschwächte Achselspross (Sympodialspross) in la-
terale und deutlich axilläre Stellung einrückt. Solche Variationen sind
doppelter Art: entweder wird die Ranke gekräftigt als Laubtrieb
(s. Eichler im „Jahrbuch des k. bot. Gartens zu Berlin“ 1882) oder
wird das Laubtriebsympodium abgeschwächt, zur Spitze rankenartig
begränzt. Letzteres habe ich bei Ampelopsis quinquefolia beobach-
tet. (Fig. 1.)

In Fig. 1 ist der Gipfeltheil eines Laubstengels von Ampelopsis
rankenartig abgeschwächt, die Laubblätter allmählich unter Reduction
der Spreite in Niederblätter umgewandelt; die oberen Sympodialsprosse
III bis VII sind ganz einfach, bestehend aus einem Sympodial-
gliede, dem Schuppenblatt oder Übergangsblatt (ohne axilläre Bei-
knospe) und der ganz einfachen Ranke. Aın stark abgeschwächten,
sich begränzenden Gipfel des Sympodiums ist die Ranke v“ schon
terminal, in Verlängerung des Sympodialgliedes VII, und der Achsel-
spross VIII des Niederblattes 27 vollkommen seitlich und deutlich
axillár, das bereits leere Schuppenblatt /® tragend. Der Schluss
hieraus auf die sympodiale Zusammensetzung des ganzen Triebes
(Lotte) ist zwingend, bedarf wohl für den Morphologen keiner weiteren
Erläuterung *).

Dieselbe sympodiale Zusammensetzung wie die Lotte hat auch
die mehrarmige Ranke (und auch der ärmere Blüthenstand, aus dem
die Ranke unter Verkümmerung oder Ablast der Doldenträubchen
metamorphosirt ist, siehe JA in Fig. 3). Ich habe gesehen, dass
die Arme der Ranke (wie I”, I’) gewöhnlich auch lateral (alswie
„extraaxilläre Sprosse) entstehen. Doch hat Abschwächung der Ranke

auch wieder deutlich axilläre seitliche Stellung ihrer Sympodialsprosse

zur Folge. So die Ranke v!! (Fig. 1), deren primärer Arm vollkom-
men terminal ist und deren zwei folgende Sympodialsprosse (zu n,
und », axillär) deutlich seitlich entspringen. (In Fig. 2 ist der End-
theil von v" vergrössert).

Dieselbe Erscheinung zeigen ganz regelmässig die vielarmigen
(8—12armigen) Ranken einer in der Chudenicer Baumschule gepflanz-

*) Bei Vitis vinifera hat O. Penzig im Nuovo Giornale Botanico Italiano, Vol.
XV., N. 2. Aprile 1883, eine ähnliche Umbildung des Endtheiles einer Lotte
in eine Ranke beobachtet (seine Fig. 2). Meine Beobachtung an Ampe-
lopsis habe ich schon 1881 gemacht, in der Versammlung böhmischer Ärzte
und Naturforscher im Mai 1882 besprochen und im böhmischen Tagesbe-
richte der Versammlung auch kurz, aber ohne Abbildungen veröffentlicht,

326

ten Ampelopsis-Art (Fig. 5)*). Die Ranke Fig. 5 besteht aus 10
consecutiven Sympodialsprossen I—X; die unteren Arme sind deutlich
lateral abgelenkt („extraaxillár“), die zwei obersten aber terminal,
und die zwei obersten kleinen Sympodialsprosse IX und X entschie-
den seitlich und axillär.

Die morphologische Übereinstimmung dieser vielarmigen Ranken
mit dem oberen rankenartigen Theile der Lotte in Fig. 1 ist evident.

Dass auch bei der verzweigten Ranke von „extraaxillären Sei-
tensprossen“ keine Rede sein kann, zeigt zum Überfluss noch die
3zinkige Ranke von Vitis vinifera (Fig. 12 r), deren zwei seitliche
Arme axillär sind zu den 2 schuppenförmigen Blättern der Hauptaxe.
Fig. 7 zeigt, dass die 2 Schuppenblätichen auf der entgegengesetzten
Seite der Ranke über ihre Achselsprosse hinaus auf die Basis des
Terminalarmes nicht herübergreifen, so wie auch einzeln stehende
Blätter zu der ihnen opponirten Ranke oder Ran kenarm sich verhalten.

Begränzte Blüthensprosse von Ampelopsis quinquefolia endlich
zeigen ebenfalls die Variation in der terminalen und lateralen Stel-
lung des Gipfeltriebs und des Achelzweigs. In Fig. 3 ist, wie so
häufig, der Achselspross JA (inflor. axill.) wieder terminal und der
Gipfeltrieb JT' (inflor. termin.) seitlich abgelenkt, in Fig. 4 aber ist
die Achselinflorescenz, weil schwach, wirklich seitlich und die Gipfel-
inflorescenz auch de facto terminal.

Entwickelungsgeschichtlich ist JZ in Fig. 3 wahrscheinlich auch
ein „extraaxillärer Spross* und die schraubelartig sympodiale Inflo-

+) Sie stammt aus Steiermark, von Retzhof bei Leibnitz, wo sie die Schloss-
wand nach Aussage des H. Forstmeisters Basel überzieht. Da ich keine
Art beschrieben finde, mit der sie identifizirt werden könnte, so halte ich
sie für noch unbeschrieben, vielleicht irrthümlich für eine Form von Amp.
quinquefolia betrachtet, und nenne sie

Vitis (Ampelopsis) polybrachia. Folia digitato-quinata, foliolis pe-
tiolatis, late ovatis, basi plerumgue rotundatis, longe acuminatis, mucronato-
serratis, laete viridibus, subtus subglaucis, planis (nervis non eminentibus).
Cirrhi 8—12brachi, brachiis brevibus, bilateralibus, per hapteres (haustoria)
muris saepe adfixis. Flores saepissime pentameri, petalis coalitis, basi cir-
cumscisse una cum staminibus deciduis, toro glanduloso sub germine nullo
(obsoleto).

Dem Habitus nach eine richtige Ampelopsis, der Corolle nach eine
Vitis DC., daher wohl Ampelopsis, wie bereits mehrfach geschieht, mit
Vitis zu vereinigen und nur als Section beizubehalten. Vaterland unbe-
kannt. Blüht spät, Ende September; das Laub röthet sich im October hell
carminfarben. Haftet mit den zahlreichen Saugscheiben sehr fest den
Wänden an. Braucht im Winter keine Bedeckung.

-

zk
a r za sh Nd o ee

hy ŘE kopaná nam hodí en" oo S o < lodní

en

STE en

s AU ah a a es ee en k n

a

nz ato ao nák jo ida dB hd EC ENT 1 DR EN so JACK oa RUS E TE RENTEN ob zhe o záka O AJ Sc a OMD S dle ap dát E pla SEN
„* K pr ni u. ur - M s 7 ká er
2 u

327

rescenz JA derselben Fig. 3 wäre darnach wohl auch ein „Mono-
podium“ mit „extraaxilláren“ Sprossen.

Nägeli’s Einwand gegen die sympodiale Zusammensetzung des
Stammes der Weinrebe (s. dessen „Mikroskop“), dass die Sympodial-
sprosse nicht die Stellung und Ausbildung der ersten Blätter der
sicheren Achselsprosse (Geize) in den Achseln rankenloser Blätter
haben, also auch nicht die axillären Hauptsprosse in den Achseln
- rankenbegleitender Blätter sein können, ist nichtig und Eichler’s
- rein hypothetische Annahme, dass die Geize überall Beiknospen seien
und dass in den Achseln rankenloser Blätter die Hauptknospen

unterdrückt seien, ist überflüssig. Denn es ist nicht nothwendig,

dass die primären Achselsprosse (Hauptknospen) überall dieselbe

Ausbildung haben müssten. Die verschiedene Funktion und ver-
- schiedene räumliche Stellung der Sympodialsprosse und der Geize
-© (selen diese nun aus Haupt- oder Beiknospen entstanden) erklärt
-© binlánglich auch deren verschiedene Ausbildung und abweichende
- Stellung der ersten Blätter. Die Sympodialsprosse bilden zusammen
eben eine höhere morphologische Einheit, die Sprosskette, welche

allerdings einem Einzelnsprosse analog, aber nicht ihm gleich-

werthig ist.
Die Fig. 11 und 12 stellen noch abweichende Wuchsverhält-
nisse der Weinrebe (Vitis vinifera) dar. In Fig. 11 ist die Ranke

R in eine Lotte umgewandelt, sie sollte bei * entspringen, ist aber

der Mutterlotte angewachsen und trennt sich von ihr höherhin in

dichotomer Weise. Also ein Exempel der Braun-Eichler’schen Spross-
bildung *). In Fig. 12 sind zwei Blätter am selben Knoten Z, und

L, (zwei Laubblätter am Sprosse I gingen voraus) genähert. Zu

diesen Blättern axillär sind die beiden Lotten II -III —-IV usw.

und I —- II’ -- IV’ usw., sie sind aber, weil in gleicher Richtung ter-
minal zu I gewachsen, bis zu den Blättern ZU und LU verwachsen.

Das Blatt ZU auf beiden verwachsenen Lotten zugleich stehend,

vertritt 2 Blätter, die in ihm total verschmolzen sind. Ähnliches hat

auch O. Penzig 1. c. Fig. 1 beobachtet.

*) Siehe auch E. Räthay’s Abhandlung: Über die in Nieder-Österreich als
„Gabler* oder „Zwiewipfler“ bekannten Reben.

u — za,

32.
Příspěvky k známostem o houbách sladkovodních.

© Přednášel dr. Fr. Vejdovský dne 12. října 1883.
(S tabulkou.)

Ve své monografii „Die Süsswasserschwämme Böhmens“*) kladu
zvláštní váhu při rozeznávání jednotlivých druhů vedle tvaru jehlic
a amfidisků, taktéž na obaly gemmulí č. zimních schránek. Činím
tak hlavně oprotiv mínění Dybowského, kterýž má za to, že je-
diná Spongilla sibirica Dyb. má mimo vnitřní chitinovou blánu, ještě
zvláštní zevnější měkký, buněčný obal, jenž jsem ve své zmíněné práci
označil jmenem „blány parenchymové.“ U druhův, jež Dybowski po-
zoroval, totiž Spongilla lacustris a Meyenia (Ephydatia) fluviatilis
schází prý dle řečeného autora ona zevnější parenchýmová vrstva.

Naproti tomuto tvrzení dokázal jsem již jasně, že parenchy-
mový obal přichází, tu ve značnější, onde v slabší vrstvě na druzích
v Čechách pozorovaných, totiž na

Spongilla (Euspongüla) lacustris aut.
1 na její odrudě .. . var. makrotheca Vejd.
Spongilla (Euspongilla) Jordanensis Vejd.
Spongilla (Ephydatia) fluviatilis aut.

Dybowski pozoroval četné druhy bezpochyby jen v suchém
stavu, kdy obyčejně zevnější vrstva parenchymová odpadává, a gem-
mule jeví se zdánlivě býti obaleny pouze blanou chitinovou. Zda
i u ostatních druhův českých objevuje se na gemmulích ona paren-

chymová vrstva, nemohl jsem dosud rozřešiti, ješto se mi nedostávalo

materiálu příznivého a byl jsem nucen ony druhy popisovati a vy-
obrazovati jen dle suchých exemplářů. Tak to u Spongilla (Euspon-
güla) Jordanensis, var. druliaeformis, dále u Spongilla (Ephydatia)
Mülleri, Forma A, Forma B a var. astrodiscus, rovněž jako u Spongilla
(Trochospongilla) erinaceus.

Během letošních prázdnin dostalo se mi nového a hojného
materiálu některých druhů v Čechách žijících a v líhu dobře uscho-
vaných, takže mohu nyní ještě mnohé dodatky k své, výše vytčené
práci, připojiti a mezery tam se nacházející, vyplniti.

*) Abhandlungen d. böhm. Gesellschaft d. Wissenschaften in Prag 1883.

K k Arm an 2 o Ol o a o o o be ni -

329

„Ephydatia Můlleri.“
(Obraz 1—2).

Pod tímto jmenem uvedl jsem ve své monografii houbu v Čechách
patrně velmi rozšířenou a dle dosavádních zkušeností v rozličných
formách se vyskytující. Označil jsem ji jakožto Forma A, Forma B
a var. astrodiscus, vysloviv i domněnku, že snad v každé z těchto
forem možno hledati zvláštní, samostatný druh. Jak dalece jest mí-
nění toto oprávněné, mohou jen nová pozorování na četnějším a v líhu
konservovaném materiálu potvrditi; dle nynějšího svého pozorování
zdá se skutečně pravdě podobnějším, že ve zmíněných formách dlužno
uznávati dobré druhy.

Dostalo se mi příležitosti skoumati lihové exempláře řečené
houby Forma B. Dříve byla již tato houba objevena prof. Dudou
v rybníku „Nadýmači“ u Soběslavi a prof. Bártou v rybníku „Košíři
Velkém“ u Litomyšle, *) kteřížto pánové mi laskavě své suché exem-
pláře k, skoumání přenechali; dle nich také sestavena diagnosa
v mé monografii.

Pan Čeněk Šandera, gymnasiální studující v Praze, sbíral na
mou pobídku houby sladkovodní v okolí osady Sobčic u Ostroměře.
Mezi třemi druhy, jež mi v líhu i suché odevzdal, a o nichž níže zmínka
učiněna, nalezl jsem i pěkné kusy druhu Ephydatia Mülleri Forma B
z potoku Javorky.

Jsou to hlízky a polštářky na pařezu narostlé, v líhu šedožluté,
za sucha hnědošedé, s převelikým množstvím malých, žlutých a hně-
dých gemmulí. Jehlice skeletové slabě zakřivlé, ostře špičaté, roz-
ličné délky a tlouštky. |

Možno zde shledati stejně veliké slabě drsné i hladké jehlice
v stejném množství. Gemmule jsou úplně neprůsvitné, možno shledati
pouze, že z temného obalu zevnějšího vynikají malé, hvězdovité dvoj-
štítky, Povahu a tvar těchto posledních lze dobře sledovati na zbyt-
cích spálených gemmulí. Osa jich jest totiž štíhlá, všudy stejné
tlouštky a asi téže délky jako průměr štítků. Paprsky těchto po-
sledních jsou úplně hladké, čímž se líší od amfidisků houby od Sobě-
slavi a Litomyšle, jichž paprsky jsou buď jemně vroubkované, bud
z části hladké a z části vroubkované. :

*) Jinak obdržel jsem ji od Dra. Wierzejského v Krakově z jezer tatranskych,
takže se zdá, že tato forma značného má zeměpisného rozšíření.

Z popisu tohoto vidno, že i exempláře houby Ephydatia Mülleri
Forma B z Javorky od Sobšic souhlasí podstatně s houbami téhož
druhu od Litomyšle a Soběslavi.

Líhové exempláře poskytly příležitost poznati i poměr posta-
vení amfidiskü na gemmulích. Obr. 1. naznačuje tvar gemmulí při
velmi slabém zvětšení; obr. 2. představuje naproti tomu podélný řez
gemmulí při zvětšení Zeiss V. oc. 2, obj. E. Viděti tu sestavení
amfidiskü ve spůsobě, jako dosud neshledáno ani u domácích, ani
cizozemských druhů hub sladkovodních. |

Zárodečné těleso buněčné (obr. 2. e) skládá se z velikých buněk,
se zřetelnými jádry; tělo to vychází v cípek, jenž v neporušené

gemmuli vybíhá do nálevkovitého otvoru zárodečné schránky. Těleso ,

toto jest uzavřeno ve zvláštní schránku, skládající se z následu-
jících vrstev: :

1) z pevné, ohebné chitinové blány, hnědé neb žlutavé, (obr. 2. d),
již objímá

2) tlustá, zrnitá parenchymová vrstva (obr. 2. b), v níž uloženy
jsou ve dvou vrstvách amfidisky. Spodní jich vrstva leží přímo v paren-
chymovém obalu, dotýkajíc se proximálními štítky blány chitinové
(obr. 2. c). Druhá vrstva amfidisků vyčnívá osami a distálními štítky
volně z obalu parenchymového (obr. 2. a), kdežto proximalní štítky
zapuštěny a tak upevněny jsou v parenchymu.

Tímto sestavením amfidisků na gemmulích stává se Ephydatia
Mülleri Forma B jedním z nejvýznačnějších druhů,

Mohlo by se sice namítati, že houba od Sobčic jest jen zvláštní
jakousi místní odrudou, na jejíž gemmulích vyvinuly se 2 zony amfi-
disků. Abych zjistil úplně poměry exemplářů od Soběslavi a Litomyšle
předsevzal jsem nové skoumání suchých gemmulí těchto hub. Pro
spolehlivé vyšetření povahy těchto zárodečných schránek nedostačuje
ovšem pouhé pálení na plíšku platinovém, kteréžto methody z vět-
Siny užíváno při skoumání křemitých hub. Bylo nutno použiti mo-
derní methody skoumání řezů podélných, jako jsem již dříve sledoval
druhy Ephydatia fluviatilis a Euspongilla Lacustris.“)

*) Při skoumání suchých exemplářů odporučuji následující, osvedäivsi se
methodu: Suché exempláře hub i s gemmulemi vloží se do láhve s vodou

a ponechají se tu asi 24 hodin. Pletiva veškerá naduří, zvláště pak dříve

scvrkl& gemmule nabudou přirozeného tvaru. Po té vloží se gemmule do

chromové kyseliny, až ztvrdnou, v čemž se dále postupně pokračuje v líhu

459, 90%, a absolutním alkoholu. Na to ponoří se do terpentinového oleje
a proniklé tímto, založí se do rozpuštěného parafinu. Pak lze břitvou

N VRRTR RE tý

331

Touto cestou zjistil jsem, že gemmule hub od Soběslavi a Lito-
myšle i ohledně uspořádání amfidisků úplně souhlasí; i zde po-
krývají dvojštítky povrch gemmuli ve 2 vrstvách.

Jest tudíž zjevno, že houba dříve ode mne označena jakožto
Ephydatia Mülleri Forma B, stálými charakteristickými znaky nad
ostatní 2 formy vyniká a že za „dobrý“ druh považovati ji možno.
Navrhuji tudíž pro ni jmeno

Ephydatia amphizona n. sp.

Diagnosa její:

Trsy polštářkovité, s jehlicemi značně ostnitými, zároveň i hlad-
kými. Gemmule velmi malé, žlutavé neb hnědavé, tvořené z vnitřní
chitinové blány, již pokrývá zevnější vysoký parenchymový obal.
V tomto umístěny jsou amfidisky ve 2 vrstvách, z nichž spodní po-
nořena úplně v zrnitém parenchymu, takže štítky opírají se přímo
o chitinovou blánu. Druhá vrstva amfidisků, zevnější, vězí proximal-
ními štítky v povrchní vrstvě parenchymu, kdežto osy a distální štítky
trčí z obalu volně ven. Osy amfidisků jsou štíhlé, téže délky jako
průměr štítků. Paprsky štítkové pravidelně hvězdovité, buď hladké,
bnď jemně vroubkované.

Naleziště v Čechách : 1) Rybník Nadýmač u Soběslavi (prof. Duda).

2) Rybník Košíř Velký u Litomyšle (prof.
Bárta).

3) Potok Javorka u Sobčic nedaleko Ostro-
měře (Č. Šandera).

Ve své monografii rozeznávám pod Ephydatia Miller Forma A,
Forma B a var. astrodiscus. Vyjmeme-li Formu B jakožto samostatný
druh, HBphydatia amphizona, zbývá Forma A a var. astrodiscus.
Uvážíme-li však, že Lieberkůhn pod jmenem Ephydatia Můlleri
mínil druh, jehož jehlice veskrze jsou drsné, právě tak, jako vylíčil
jsem u var. astrodiscus, můžeme za to míti, že tato odruda byl vlastní
onen druh, jejž Lieberkůhn stanovil. Zbude pouze Forma A, již znám
dosud z jediného naleziště, z potoku Kouřimského, jež ohledně tvaru
amfidiskü zcela se liší od ostatních druhů s jehlicemi drsnými. Bu-
doucí skoumání čerstvých, neb v líhu zachovaných exemplářův —

zhotoviti řízků s dostatek, načež uvolní se z parafinu pomocí terpentinu,
zjasní se hřebíčkovým olejem a založí do kanadského balsamu v benzinu
rozpuštěném. Dle této methody jsou zhotoveny praeparaty výkresů na ta-
bulce přiložené,

BR: 000 ea

hlavně gemmulí — rozhodne, máme-li zde co činiti s druhem samo-
statným, geograficky rozšířenějším.

Pokud jsem sledoval na líhových a suchých exemplářích
Ephydatia Mülleri, naznačuji její diagnosu:

Ephydatia Mülleri Lbkn.

Syn. Ephydatia Mülleri var. astrodiscus Vejdovsky, Die Süss-
wasserschwämme Böhmens, Prag 1883 pag. 24. Tab. I. Fig. 11—13,
15—17.

Meyenia Nro. 3. Dybowski; Studien üb. die Süsswasserschwämme
d. russischen Reiches pag. 18. Tab. I. Fig. 1 a—c, 2 ad.

Ephydatia parůžkovitě rozvětvená, barvy za živa smaragdově
zelené, v líhu špinavě žlutavá, jehlice skeletové slabě zakřivlé neb
vřeténkovité s rovnými konci, povrch špičatými osténky pokrytý.
Gemmule jedinou vrstvou amfidisků pokrytá, jež vězí ve slabém
obalu porenchymovém. Amfidisky s hvězdovitými štítky s 5—8 hlu-
boce vyříznutými paprsky.

Hlavní rozdíly: Veskrze ostnité jehlice a jediná vrstva amfidisků
ve slabém obalu parenchymovém.
Naleziště v Čechách: Přítok potoku Stebenky u Turnova (Prof.
Dědeček).

Trochospongilla erinaceus Ehbg. .
(Fig. 3—6.).

Jeden z nejzajímavějších našich domácích a vůbec Europských
druhů jest Trochospongilla erinaceus. Objevil ji 1846 poprvé Ehren-
berg a popsal její jehlice. Lieberkůhn upozornil na zvláštnost
její amfidisků. Od časův Lieberkůhnových nebyla houba ta v Europě
pozorována až do r. 1876, kdy jsem ji nalezl v tůni labské u Čela-
kovic a r. 1877 podrobněji popsal. Dle udání Dybowského byla
tato houba i na Rusi Černayem objevena.

Carter ve své monografii hub ze všech dílův světa*) uvádí

_ druh Ehbrenbergův pod jmenem Meyenia erinaceus, a aniž by jej sám

skoumal, připomíná, že se ohledně struktury san podobá (?) Mayema
Auviatslis.

Tuto domněnku vyvrátil jsem sice již ve své monografii 0 če- ©
ských houbách sladkovodních r. 1883, sám však dosud byl jsem v po- ©

*) H.J. Carter: History and Classification of the known Species of Spongilla.
Ann. Mag. nat. hist. Ser. V. Vol. 7 1881 pag. 77—101. Pl. V. and VL.

k ER a doo A RE n Fan rá dela ap oo l BL DS nd kor
ER a Be W377 a au ir

339

chybnostech, zda-li gemmule toho druhu mají vedle pokrývky chiti-
nové i obal parenchymový čili nic. Tuto otázku mohu nyní úplně
zodpovídati.

O letošních prázdninách nalezl jsem v hluboké tůni u Neratovic

malý trsek této houby narostlý na stonku rákosí ve spůsobě tenkých
_ Jupenkü ve více vrstvách nad sebou. Barvy byla houba ta za živa
bělavé, rozryta nepravidelně, a jevila na povrchu velmi malé, téměř
pichovité otvůrky (oscula). Svrchní lamelly obsahují jen velmi spoře
tu a tam roztroušené gemmule. Za to spodní a nejspodnější lupénky
jsou úplně proniklé řečenými tělísky zárodečnými.

Každá lamella nese v jediné vrstvě hustě podle sebe sedící
gemmule, jichž měkké, voštinovité obaly k sobě se těsně přikláda-
jíce, tvoří šesti a víceboká políčka, v jichž nitru obsaženy pěkné, na
zdání kulaté, hnědožluté schránky chitinové. Ústí jich směřuje do
pletiva houby (Obr. 3.).

Uschne-li taková lamella i s gemmulemi, vyloupne se snadno
vnitřní schránka chitinová z tlustého svého obalu voštinovitého, aniž
by ovšem ztratila ze svého povrchu pokryvku amfidisků. Skoumaje
(drive jen suché exempláře a spálený obsah gemmuli, měl jsem za to,
že zárodkové schránky skutečně jen z chitinového obalu a pokrývky
amfidisků sestávají; zůstalo mi neznámým, že i tlustý parenchymový
obal na povrchu existuje. Poslední pozorování na dobře zachovaných
exemplářích líhových poučila mne o jiném.

Povrch čerstvých, neb v líhu konservovanych gemmulí jeví
ozdobné šesti neb pětiboké políčkování, jež těsně na spůsob parenchy-
matických buněk rostlinných k sobě se přikládají (Obr. 4).

Vlastní poměr těchto políček k stěnám gemmule poznati lze
dobře na podélných průřezech, jakož znázorňuje obr. 5. Zárodečné
těleso vyplňuje úplně vnitřní prostoru gemmule d, chitinová blána
vnitřní jest velmi tlustá a pevná, ze zřetelných vrstev se skládající (c).
Na této chitinové vrstvě nalepeny jsou proximalními štítky amfidisky
velmi kratičké (9), povahy, jak již sděleno v mé monografii.

Nejvýznamnějším jest zevnější obal parenchymový, zakrývající
úplně vrstvu amfidisků. Tento obal zevnější liší se povahou a stavbou
svou od parenchymových vrstev všech ostatních europských druhův
a upomíná na stejné zařízení, jaké shledáváme na Spongilla Carteri
(Bombay) a jí příbuzné Sp. nitens.

Zevnější obal u Trochospongilla erinaceus skládá se ze samých
dutých sloupečků, jež kolmo ku bláně chitinové stojí a tisknouce se
stěnami k sobě, vyvolávají ono výše zmíněné poličkování na povrchu

gemmulí. Tenké průřezy ukazují, že vnitřní dutina sloupečků není
jednoduchá, nýbrž příčnými přehrádkami v počet nad sebou stojících
prostůrků — vzdušných komůrek — jest rozdělena. Stěny jsou ve-
skrze dosti pevné, málo ohebné, tuhé a lesklé (obr. 6). Celkem od-
povídá tento obal plovacímu prstenci statoblastův u sladkovodních
bryozoův.

Nastává ovšem otázka, jaký význam má složité to zařízení
na gemmulích tohoto vzácnějšího druhu v Europě? Zajisté lze před-
pokládati, že vytvořil se voštinovitý zevnější obal s dutinkami z té
příčiny, aby gemmulím sloužil k ulehčení jich váhy, aby tudíž schránky
ty snáze mohly se cestou passivní přenášeti z místa na místo. Dle
všeho jsou dutinky v obalu uspůsobení ačrostatické, takže se mohou
naplňovati vzduchem a zmenší tudíž přirozenou váhu poměrně těžké
chitinové schránky s její obsahem buněčným.

Trochospongilla erinaceus byla u nás dosud objevena na třech
stanovištích, vesměs ve stojatých vodách hlubokých tůní u Poděbrad,
Čelakovic a Neratovic. Nedostatek proudu v takovýchto vodách měl by
za následek, že by druh ten málo mohl se rozšířiti, kdyby houba
sama nepřispůsobila své gemmule k snadnějšímu pohybu.

Takovéto zařízení má také dle mých zkušeností Spongilla
Cartert z Indie, již mi laskavě pan Carter k porovnání zaslal.
U té nacházíme však na příčných řezech, že chitinová vnitřní blána
pokryta jest především obyčejnou parenchymovou vrstvou a pak te-
prvé následuje vysoká vrstva voštinovitá. Mají tudíž gemmule tohoto
druhu přispůsobení i hydrostatické i ačrostatické.

Trochospongilla erinaceus jest zajímavou pro povahu svých
amfidisků, majíc své příbuzné v sladkých vodách sev. Ameriky.
Pan H. J. Carter (Budleigh, Salterton, Devon v Anglii) zaslal mi
pro porovnání jím popsanou Meyenia Leidyi z řeky Schnylkill River
(Philadelphia) a z jezera Fairmount-Lacks a Dam; i shledal jsem, že
tato houba má zrovna tytéž amfidisky, jako naše Troch. erinaceus.
Jehlice amerického druhu jsou však úplně hladké, kdežto u naší
české houby jsou hrubě ostnité. Avšak pokud tomu dovoloval suchý
exemplář americké houby, nenalezl jsem na její gemmulích zevnějšího
obalu voštinovitého; k tomu cíli bylo by nutno skoumati buď čerstvé,
buď líhové exempláře.

Bylo by záhodno, veškeré druhy s okrouhlými amfidisky sjedno-
titi ve zvláštní rod Trochospongělla, kamž by náležely:

1) Trochospongilla erinaceus Ehrbg. — Europa.
2) 3 Leidyi Bwbk. — Sev. Amerika.
3) : gregaria Bwbk. — Sev. Amerika.

aš sea Bash Ale RD až Apr 0 Adk re VAM AOK DNE oo a VO Sa 3 KON a oko os nák VODKA NS

335

Ephydatia Huviatilis aut.

Tento druh nad jiné charakteristický svými veskrze hladkými
jehlicemi a dlouhými amfidisky zjistil jsem z Čech dosud ze tří na-
lezišť, totiž:

1) Z okolí Hradce Králové, kde jej Dr. Hansgirg v mnoha
exemplářích nalezl.

2) Prof. Duda zaslal mi jiný exemplář z okolí Písku.

3) Z jara 1883 dodány mi živé trsy skvostně zelené barvy
z Vltavy u Bränika.

Veškeré houby z jmenovaných nalezišť souhlasí bez úchylky
ve svých znacích.

Jakožto čtvrté naleziště tohoto druhu zaznamenávám nyní tak
zvané Mezihorské údolí u Ostroměře, kde ve stojaté vodě v tůni
objevena Ephydatıa Juvtatilis, ve velmi četných exemplářích na po-
nořených větvích vrb p. Č. Šanderou r. 1883.

Trsy ty jsou veskrz nerozvětvené, v líhu barvy šedozelené,
poměrně s velikými a četnými otvůrky (oscula), okrouhlými neb šesti-
bokými a s velikým množstvím malých, žlutých neb hnědavých gem-
mulí. Ani tato houba neliší se ve svých znacích od exemplářův
z výše jmenovaných nalezišť českých.

Jehlice jsou veskrze hladké, poměrně dlouhé, málo ohnuté, nej-
rozmanitější tlouštky, mnohé z nich uprostřed naduřelé.

Gemmule úplně neprůsvitné, poněkud hrbolaté na povrchu.
Amfidisky těchže poměrů, jako vylíčeno v mé monografi.

Co se týče souhlasnosti naší české Ephydatia fluviatilis s an-
glickou Meyenta fluvtatilis, jak ji totiž Carter uvádí, mohu nyní po
srovnání anglických exemplářův s našimi českými*) tvrditi, že není
rozdílu nijakého mezi nimi. Carter sice praví ve své monografii, že
vedle hladkých jehlic často přicházejí 1 drsné; ohledal jsem tyto po-
slední jehlice pouze jako výjimku jednotlivé a po dlouhém hledání.

Dlužno ještě zmíniti se 0 užívání jmena Ephydatia a Meyenta.
Jmeno Zphydatia navrhl pro náš druh již r. 1815 Lamouroux,
takže jest ono patrně starší než Carterovo Meyenia. Nad to pak
sjednocuje anglický badatel pod toto jmeno veškeré druhy hub
s hladkými i hvězdovitými dvojštítky.

*) Pan Carter zašlal mi výměnou za naše české druhy hub veškeré téměř
od něho, Bowerbanka, Graye a Pottsa popsané europské, asijské
a americké houby sladkovodní.

; Ra ? Pe V ie

336

Euspongilla lacustris aut.

Jako nová naleziště tohoto v Čechách nejrozšířenějšího druhu
dlužno uvésti:

1) Potok Javorku u Sobčic nedaleko Ostroměře.

2) Stojaté vody v Mezihorském údolí u Ostroměře,

Z obou těch nalezišť obdržel jsem Euspongilla lacustris od

p. Č. Šandery.
| 3) Z klášterního rybníku u Zeliva.

4) Z Kopetkova rybníku u Počátek.

Na těchto dvou posledních stanovištích sbíral řečené houby
stud. rer. nat. p. F. Petr.

Houba ze želivského rybníku, v líhu šedavá, obrůstající stonky
vodních rostlin, dle udání p. Petra sbíraná 11. srpna, neobsahuje
nižádných gemmulí, kdežto houba z rybníku Počáteckého, nalezená
29. srpna, proniklá jest úplně gemmulemi. Exempláře mně dodané
jsou tuhé, mohutné, živě zelené barvy a rovnají se oněm z Vltavy
u Prahy.

I ohledné stavby gemmulí souhlasí obojí houby, neboť Euspon-
gilla lacustris z Počátek obsahuje rovněž hnědě a žlutězeleně zbar-
vené gemmule. Shledávám zde veškerá stadia vývoje těchto zimních
schránek a potvrzuje se v monografii mé vyslovený náhled, že jen
mladé gemmule tohoto druhu jsou úplně nahé, kdežto úplně dospělé,
zralé schránky jsou obaleny dvěma blanami.

Nejmladší gemmule jsou barvy zelenavěžluté, velmi tenkou
chitinovou blanou obdané, obsahujíce hrubozrnitou, neprůsvitnou
hmotu. Starší gemmule obdány jsou již pevnější blanou chitinovou,
kdežto dospělé a úplně vyvinuté gemmule hnědé, neb hnědozelené
barvy jeví tutéž stavbu, jak jsem naznačil v mé monografii. Chitinová
schránka jest obdána totiž ještě parenchymovým zrnitým obalem,
v němž uloženy ve větším neb menším počtu jehlice ostnité, silně
zakrivle. |

Vysvětlení vyobrazeni.

Fig. 1. Ephydatia amphizona n. sp., gemmule velmi slabě zvětšená.
Fig. 2. Týž druh. Podélný řez gemmulí, při zvětšení Zeiss V. oc. 2.
obj. C.

BB.

'

—a

—
=
\

S
&
SS

NT

(| Vejovský ad nař .del. mE | 27° DiakadseyFraze:

Ag; Ir 2 Ephydatia: amphizona. ly 3.6. an erinaceus.

337

a) zevnější vrstva amfidisků, volně vynikajících ze
b) zrnitého parenchymového obalu, v němž uložena
c) vnitřní vrstva amfidisků.
d) chitinový obal.
e) zárodečné těleso.
Fig. 3—6. Trochospongilla erinaceus Ehbg.
Fig. 3. Seradeni gemmulf v nejspodnější vrstvě lamelly houbové.
a) Vzdušný obal, odpovídající plovacímu prstenci stato-
blastův sladkovodních Bryozoů.
b) chitinová schránka,
c) otvor gemmulí.
Fig. 4. Struktura parenchymového obalu na povrchu.
Fig. 5. Podélný střední řez gemmulí, při zvětšení Zeiss V., oc. 2.,
Obj. C.
0) otvor,
a) zevnější parenchymový obal.
b) vrstva amfidisků,
c) chitinová schránka,
d) zárodečné těleso.

Fig. 6. Průřez vzdušného obalu gemmule. Zvětšení Zeiss Oc. 2. Obj. E.

LO VV VO VO VY

EV es U mé.

In meiner Monographie der Süsswasserschwämme Böhmens liess
ich u. A. zwei Fragen offen, die den zukünftigen Untersuchungen zur
Beantwortung überlassen wurden.

Die erste Frage betrifft die formenreiche „Ephydatia Můlleri“,
von welcher ich „Forma A“, „Forma B“ und „var. astrodiscus* un-
terscheide. Nach den in der letzten Zeit am frischen Materiale ange-
stellten Beobachtungen an der „Forma B* muss man dieselbe als
eine selbstständige, „gute“ Art anerkennen, für welche ich den Namen
Ephydatia amphizona vorschlage.

Die andere Frage betrifft die äussere Parenchymhülle der Gem-
mulae. Dieselbe fand ich früher bei den meisten einheimischen
Arten, Euspongilla lacustris, Eusp. Jordanensis und Ephydatia fluvia-
tilis. Es blieb noch nicht entschieden, ob auch bei „Ephydatia Mül-
leri“ und Trochospongilla erinaceus entsprechende Hüllen an den

Gemmulis vorhanden sein dürften.

5
k

Tř.: Mathematicko-prirodovödeckä, 22

AT hy ek RP AE TR © Sky KEY PCO N a T EDA 1 SS O ně ký ir PB a RE "S O S ae N

338

Nachdem ich im Laufe der letzten Ferien die genannten Form n
im frischen Zustande untersuchen konnte, kann ich gegenwärtig auch
über diese Frage befriedigende Aufschlüsse mittheilen.

I. Ephydatia amphizona (syn. Eph. Mülleri Forma B) erhielt
ich aus dem Javorka-Bache bei Sobčic (Ostroměř) mit denselben
Merkmalen, wie ich in meiner Monographie dargestellt habe. Dagegen
ist der Bau der Gemmulae ganz verschieden und abweichend von
allen verwandten Formen. Fig. 2 veranschaulicht einen fast media-
nen Längsschnitt durch eine Gemmula. Man sieht hier nachfolgende
Schichten:

1) Zu äusserst eine äussere Schichte von Amphidisken (a), die
mit ihren Achsen und distalen Endscheiben frei aus der Parenchym-
schicht (d) hinausragen, während die proximalen Endscheiben in der
oberen Parenchymhülle eingesenkt sind.

2) Eine ziemlich hohe Parenchymschicht (d) enthält in ihrer
Basis die andere Amphidisken-Schicht (c), welche

3) der braunen Chitinmembran (d) dicht anliegt.

4) Der innere Raum der Gemmula enthält den Keimkörper (e).

Durch die doppelte Amphidiskenschicht in der Parenchymhůlle
der Gemmulae unterscheidet sich demnach Zph. amphizona vornehm-
lich von Eph. Mülleri var. astrodiscus, die, wie ich mich neuerdings
überzeugt habe, nur eine einzige Amphidisken-Lage in einer schwachen
Parenchymschicht besitzt. Da nun diese Form auch durch die Ge-
stalt und Habitus der ausschliesslich rauhen Skelettnadeln charak-
terisirt ist, so kann man sie mit dem ursprünglichen Lieberkühnschen
Namen — Ephydatia Můllert — bezeichnen.

Ob die in meiner Monographie als „Eph. Mülleri Forma A“
bezeichnete und durch die eigenthümlich geformten Amphidisken
sich auszeichnende Form als eine Varietät der genannten Arten oder
als eine selbstständige Species aufzufassen sei, kann ich gegenwärtig
nicht mit Bestimmtheit entscheiden.

II. Trochospongilla erinaceus fand ich in einigen polsterartigen
Stöcken in einem tiefen Altwasser der Elbe bei Neratovic. Die un-
teren Schichten der Lamellen enthalten ungemein zahlreiche Gem-
mulen, die neben einander sitzen, wie Fig, 3 veranschaulicht. Der
Längsschnitt durch eine Gemmula (Fig. 5) bietet nachfolgende inter-
essante Verhältnisse dar:

1) Die innere Chitinmembran ist sehr dick und geschichtet
(Fig. 5 c).

339

2) Die sehr niedrigen Amphidisken (5) sind in direktem Zu-
sammenhange mit der Chitinmembran.

3) Die der Parenchymhülle der übrigen Spongilliden entspre-
chende Schicht ist bei Trochospongilla eigenthümlich modificirt. Bei
der Betrachtung der Oberfläche der Gemmulae erscheint sie als eine
aus 5—6seitigen walzenartigen Räumen zusammengesetzt (Fig. 5).
Die Längsschnitte zeigen dagegen, dass diese Schicht aus hohen,
hohlen Säulchen besteht (Fig. 6), die durch Querwände in eine
Anzahl von Luftkammern getheilt sind. Die Wandungen sind fest,

wenig biegsam, glänzend und wahrscheinlich aus einer chitinartigen
Substanz bestehend. Der Innenraum füllt sich mit der Luft.

Diese ganze äussere Umhüllung stellt offenbar einen aörosta-
tischen Apparat als leichteres Transportmittel der Gemmulae dar
und entspricht vollkommen dem Schwimmringe des Statoblasten der
Süsswasserbryozoen.

Dieselbe Einrichtung sehe ich auch an Spongilla Carteri, deren
Chittinmembran dagegen von einer niedrigen körniger Parenhym-
schicht umgeben wird; auf der letzteren steht aber eine hohe Schicht.
von Luftkammern.

Ob auch die nordamerikanischen Arten mit glattrandigen Amphi-
disken — Meyenia Leydi und M. gregaria — entsprechende Hüllen
besitzen, muss man am frischen Materiale sicherstellen. An den
Gemmulen der mir durch die Güte des Herrn H. J. Carter zum
Vergleiche übersandten trockenen Meyenia Leydir kann ich die Luft-
kammerschicht nicht wiederfinden.

III. Ephydatia fluviatilis aut. habe ich ebenfalls aus der Um-
gebung von Sobčic (Ostroměř) aus den dortigen stehenden Wässern
erhalten und gefunden, dass sie in ihren Merkmalen mit den Schwám-
men derselben Art, die ich in meiner Monographie dargestellt habe,
durchaus übereinstimmt.

Durch die freundliche Sendung des H. H. J. Carter wurde
mir ermöglicht, die englischen Exemplare dieser Art mit unseren
einheimischen zu vergleichen, wobei es sich herausstellt, dass die
englische „Meyenia fluviatilis“ Carter mit meiner Ephydatia fluviatilis
identisch ist. |

Tafelerklärung.

Fig. 1. Ephydatia amphizona nm. sp.; Gemmula sehr schwach ver-
grössert.
22*

Fig. 2. Dieselbe Art. Beinahe medianer Längsschnitt (vergrös. Zeiss
V.:0e. 2..0bj ©):
a) äussere Amphidiskenschicht,
b) körnige Parenchymschicht,
c) innere Amphidiskenlage,
d) Chitinmembran,
e) Keimkörper.
Fig. 3—6. Trochospongilla erinaceus Ehbg.
Fig. 3. Anordnung der Gemmulae in den mittleren Schichten der
Lamellen.
a) Luftkammerschicht, dem Schwimmringe der Statoblasten
der Süsswasserbryozoen entsprechend,
b) Chitinkapsel,
c) Offnung der Gemmula.
Structur der Luftkammerschicht von der Oberfláche.
Medianer Längsschnitt durch eine Gemmula (vergrös. Zeiss
V. Oc. 2. Obj. ©).
0) Öffnung,
a) äussere Luftkammerschicht,
5) Amphidiskenschicht,
c) Chitinkapsel,
d) Keimkörper. |
Fig. 6. Längsschnitt der Luftkammerschicht (vergrös. Zeiss. Oc. 2.
Obj. E).

Fig.
Fig.

S

39.

Anthracomartus Krejčii, eine neue Arachnide aus dem
böhmischen Carbon.

Von Prof. Johann Kusta in Rakonitz, vorgelegt von Prof. Dr. J. Krejčí in der
Sitzung am 12. October 1883.

Mit 1 Tafel.

In den verflossenen Ferien widmete ich dem hellgrauen Schie-
ferthon im ehemaligen Abraume des Kohlenbergwerks „Moravia“ bei
Rakonitz aufs Neue meine volle Aufmerksamkeit. Ich besuchte
täglich diese Localität und gewann daselbst eine schöne Pflanzen-
suite. Am 22. August wurde ich da aber besonders angenehm über-

341

rascht, als mir die Söhnchen des Herrn Ingenieur Stranecky aus

= Prag ihren Fund: eine fossile Spinne, im positiven und negativen

ný ve Ka ae te
5 >)
Čen nr SRO EEE

mý- ©

yn Ain nn 2707

dan a rn

et m S = anne

Abdrucke deutlich erhalten, zeigten und mir dieselbe übergaben.
Der eigentliche Finder dieses wichtigen Petrefactes war der acht-
jährige Oscar Stranecky.

Es ist somit kaum ein Jahr seit der Entdeckung des Petrovicer
Spinnenthieres vergangen, als schon wieder ein neues ähnliches Fossil
in der Rakonitzer Gegend gefunden wurde.

Auch das Spinnenthier von Moravia stammt aus den unteren
Radnitzer Schichten.

Dieser neue Thierrest ist im Ganzen günstig erhalten. Ausser-
dem liegt derselbe in zwei Abdrücken vor, deren Detaile sich vor-
theilhaft ergänzen. |

Das zu beschreibende Fossil ist auf der einen Platte, die das

- positive Bild desselben trägt, schwarz und besteht aus einer schwa-

chen Kohlenschichte. (In Fig. 1 in anderthalbmaliger Vergrösserung.)

Das Thier, evident eine Arachnide, besteht aus zwei Hauptabschnit-

ten: aus dem minder vollkommen erhaltenen Cephalothorax, von dem
die Füsse ausgehen und aus dem vollständig überlieferten Abdomen.

Das Bild der Gegenplatte dagegen (Fig. 3) ist concav in das
Gestein eingeprägt, nicht gefärbt und zeigt nur undeutlich die Füsse,
dafür lässt es aber einen scharfen Umriss des ganzen Abdomens,
eine deutliche Segmentierung desselben und eine fein erhaltene
Structur der Körperoberfläche gut erkennen.

Das Exemplar scheint die Bauchseite darzustellen. Die Kör-
perlänge desselben beträgt 17 mm.

Sowohl der Hinterleib als auch das Kopfbruststück ist mit
kleinen, gleichen, runden Höckern sehr dicht besetzt. Dieselbe Ver-
zierung zeigen auch die Füsse.

Der Cephalothorax ist ungegliedert, 6 mm. lang und an
seiner Basis, wo er von dem Hinterleibe durch eine etwas gebogene
Furche getrennt wird, 8 mm. breit. Dieser Hauptabschnitt, der an
der linken Seite und am oberen Rande mit Letten verdeckt ist,
nähert sich einer viereckigen, oben abgerundeten Form an.

Von dem Cephalothorax gehen zu beiden Seiten je vier Füsse
aus oder convergieren wenigstens gegen denselben. An der rechten
Seite (Fig. 1) sind die Füsse besser erhalten. (In Fig. 2 für sich
und in dreimaliger Vergrösserung dargestellt).

Das kleine Bruchstück des ersten Fusses ist fast 2 mm. breit
und somit ziemlich stark. Der zweite und dritte Fuss 7 mm. und ©

342

9 mm. lang, hängt mit der Brust zusammen; von denselben scheint
der letztgenannte wenigstens fünfgliedrig zu sein. Das hinterste
Fussfragment ist mit drei Gliedern versehen.

Zur linken Seite sind die Füsse sehr fragmentarisch erhalten
und der zweite derselben nur durch eine kleine Grube in der Ge-
steinsplatte angedeutet.

Noch ist zu bemerken, dass zwischen den beiden Füssen des
ersten Paares, in einer Entfernung von 7 mm., beziehungsweise
11 mm. von dem Vorderrande des Körpers, zwei sehr kleine chagri-
nierte Partien auftreten, welche vielleicht als Reste von Tastern
angesehen werden können. (Von denselben wurde nur die untere,
rechts liegende in die Fig. 1 aufgenommen).

Das Abdomen hat bei einer Länge von 11 mm. und der
grössten Breite von 10 mm. einen elliptischen, fast Kreisförmigen
Umriss und ist auf seiner ganzen Oberfläche dicht granuliert. Bloss
am Hinterende des negativen Abdruckes bemerkt man eine nicht
chagrinierte Stelle, welche der Aftergegend zu entsprechen scheint.
Das Abdomen ist gegliedert und zwar besteht dasselbe aus sieben
Segmenten. Von diesen erscheint das erste vorne schwach ringförmig
verdickt.

Die Segmente sind mit Ausnahme des letzten und zugleich
grössten Abschnittes von einer ziemlich gleichen Breite. In der
Mitte des siebenten Segmentes scheint auch eine Afteröffnung ange-
deutet zu sein. |

In der Mittellinie ist das Abdomen etwas gewölbt, so dass von
dem ersten Abdominalringe bis zu dem letzten Segmente in der
Längsachse eine deutliche Wulst sich hinzieht. Das letzte Segment
lässt eine solche Wölbung nicht erkennen.

Das Rakonitzer Spinnenthier zeichnet sich noch durch eine
andere Zusammensetzung des Abdomens aus. Das Abdomen desselben
ist nämlich durch zwei schwach nach Aussen gebogene Längslinien
in ein Mittelfeld und zwei Randfelder eingetheilt. Durch diese linien-
förmigen Eindrücke, welche unter dem Cephalothorax, nahe an den
Seitenrändern des Abdomens, entspringen und gegen das Hinterende
convergierend verlaufen, zerfällt jedes Segment mit Ausnahme des
letzten, wo die Quertheilung kaum bemerkbar ist, in drei geschie-
dene Theile: zwei Randplatten und eine Mittelplatte. Die Trennungs-
linien der einzelnen Mittelplatten, namentlich die vorletzten zwei,
sind nach vorn sattelförmig gebogen.

9 bl =
a Jdi RER,
EEE EIERN

343

Ähnliche Quertheilung ist einigen fossilen Arachniden eigen,
bei den recenten Formen kommt sie dagegen sehr selten vor.

Unser Spinnenthier gehört zu den athrogastrischen, postabdo-
minallosen Arachniden. Nach Karsch sind alle carbonischen Arachni-
denformen arthrogastrisch oder vermitteln den Übergang zu denselben.
(Protolycosa anthracophila Römer, Jahr. Min. 1866).

Bis jetzt sind folgende arthrogastrische, schwanzlose Spin-
nenthiere aus der Steinkohlenformation (und zwar alle aus den unteren
Schichten derselben) bekannt geworden:

Architarbus rotundatus Scudder!) aus dem Carbon
von Illinois.

Architarbus subovalis Woodward?) aus dem Kohlen-
gebirge von Lancashire.

Architarbus Silesiacus Römer?) aus Schlesien und
zwar von Dortmund. |

Eophrynus Prestvici Woodward *) (Curculioides Prestvici
Buckland) aus dem Kohlengebirge von Dudley und von Coalbrook-
dale (1840).

Eophrynus Salmi Stur’) aus dem Culm von Polnisch-
Ostrau.

Kreischeria Wiedei H. B. Geinitz“) aus der Sigilla-
rienzone der Steinkohlenformation von Zwickau.

Anthracomartus Völkelianus Karsch’) aus den
Schatzlarer Schichten von Neurode in Preus.-Schlesien.

Die neue Arachnide aus dem Carbon von Petrovic),
über die ich voriges Jahr eine Mittheilung gemacht habe.

Die neueste, eben beschriebene Arachnide von Rakonitz unter-
scheidet sich mehr oder weniger von allen eben aufgezählten, bisher
bekannten palaeozoischen Arten.

Von dem Genus Architarbus, ‘dessen Hinterleib auch in
drei Längszonen geschieden ist, weicht das vorliegende Fossil sowohl

1) Geol. Survey of Illinois 1868.
2) Geol. Magazine 1872. — Lethaea geognostica von Römer 1876.

5) 56. Jahresber. der Schles. Gesell. für vaterl. Cultur 1878.

3) Geol. Magazine 1871. — Lethaea geognostica 1876.

°) Culmflora II. 1877.

6) Zeitschrift der deutschen geolog. Gesellschaft 1882.

7) Zeitschrift der deutschen geolog. Gesellschaft 1882. Man vermisst hier:

Eophrynus Salmi u. Palaranea borassifoliae Frič, Arch. Böhm. 1874.
8) Sitzungsberichte der königl. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften 1882.

: 5 er ER ce : Een 3 $ nn P ou

344

durch die Kórperform, als auch durch die Gliederung und andere
Merkmale bedeutend ab.

Eophrynus Prestvici zeigt wieder ausser der gewöhnlichen
Granulierung noch grössere Höcker auf seiner Oberfläche, besitzt
eine grössere Anzahl und eine andere Form der Abdominalsegmente,
vier Fortsätze am Hinterende und andere Köperdimensionen.

Auch der Eophrynus Salmi zeigt im Vergleich mit unserer
Form, namentlich in der Zusammensetzung des Hinterleibes und des
Kopfbruststückes, in der Ornamentik, in der bedeutenderen Grösse
u. s. w. viele Unterschiede.

Mit Kreischeria Wiedei stimmt das vorliegende Exemplar
in einigen Merkmalen, namentlich was die Hautverzierung und die
Eintheilung des Hinterleibes in drei Längsgürtel betrifft, ziemlich
überein. Bedeutend sind dagegen die Unterschiede: die sächsische
Arachnide ist dreimal grösser, besitzt einen anderen Bau des Cepha-
lothorax, acht Segmente, eine andere Form der Hinterleibsplatten
und ist am unteren Rande mit spitzen Fortsätzen versehen.

Das Spinnenthier von Petrovic liegt mir zwar nicht mehr
vor; so viel aber ergibt sich schon aus meiner I. c. gegebenen Notiz,
- dass dieses Thier von dem Rakonitzer Exemplare, welches letztere
übrigens günstiger erhalten ist, verschieden ist. Man vermisst bei
dem Petrovicer Abdrucke die Granulierung des Integumentes, die Quer-
theilung und eine deutliche Segmentierung des Hinterleibes. Wäre
auch das Petrovicer Spinnenthier etwa mit umgekehrter Körperseite
erhalten, so zeigt es manche Eigenthümlichkeiten. Namentlich er-
Scheint es auch um etwa 3 mm. länger und um 2 mm. breiter und
ist endlich am Hinterende mit vier Anhängseln versehen.

Die grösste Ähnlichkeit besitzt unsere fossile Spinne, was die
äussere Form, Anzahl der Abdominalsegmente, Quertheilung des
Hinterleibes, das Verhältniss der Körperdimensionen anbelangt, mit
dem ventralen Abdrucke des Anthracomartus Völkelianus
Karsch (l. c. p. 556 Taf. XXI. f. 1), so dass man, abgesehen von dem
von Karsch für die Fam. Architarboideen, zu denen die Gattung
Anthracomartus Karsch gezogen wird, aufgestellten Merkmale: „In-
tegument glatt“, beide Formen mit Recht für generisch gleich an-
sehen kann.

Doch gewahrt man leicht zwischen den beiden verwandten
Arten auch wichtige Unterschiede. Das letzte Segment des Rako-
nitzer Exemplares unterscheidet sich namentlich durch etwas grössere
Dimension von dem Analsegmente der schlesischen Art, wogegen

J. KuSTa: ANTHRACOMARTUS KREJČIL.

č
:

ENavrátii ad nat. delin. Lith.Farsky Pragae.

tr EEE a kov

en | adí s
jh B » TR

345

das erste Segment der Rakonitzer Art etwas kleiner als das ent-
sprechende an jener Art erscheint. Auch die zwei Längsnäthe haben
einen etwas abweichenden Verlauf, so dass die Randplatten am Ra-
konitzer Abdrucke gegen das Hinterende zunehmen, wogegen die
an jener Art gegen das Analende kleiner werden. Dazu tritt noch
die Körnelung, durch die sich unser Exemplar auszeichnet, als der
wichtigste Unterschied hinzu. Auch die in der Mittellängslinie lau-
fende Wulst und die sattelfórmig gebogenen Trennungslinien der
Mittelplatten, die man an dem Rakonitzer Exemplare bemerkt, sind
noch erwähnenswerth. Endlich erscheint der letztgenannte Abdruck
um etwa 1 mm. länger als Anthracomartus Völkelianus.

Das Rakonitzer Spinnenthier gehört somit einer neuen Species
an, die am passendsten zu der Gattung Anthracomartus Karsch zu
ziehen ist.

Ich erlaube mir diese merkwürdige Art nach meinem hoch-
geehrten Lehrer Herrn Univ. Prof. Dr. J. Krejčí Anthracomar-
tus Krejčii zu benennen.

Erklärung der Tafel.

Fig. 1. Anthracomartus Krejčii n. sp. aus dem hellgrauen
Schieferthon der unteren Radnitzer Schichten von dem Koh-
lenbergwerke „Moravia“ bei Rakonitz, Positiver Abdruck.
Bloss ein- und einhalbmal vergrössert.

Fig. 2. Die vier rechten Füsse von dem Exemplare Fig. 1. Dreimal
vergrössert.

Fig. 3. Gegenabdruck zum Exemplare Fig. 1. Ein- und einhalb-
mal vergrössert.

34.

Poznámka ku všeobecné inversi. (0 vytvoření čar
a zvláštních ploch sborcených.

Napsali J. S. a M. N. Vaněček, předloženo v sezení dne 26. října 1883.

1. Při všeobecné inversi prostorové užívá se, jak známo, polár-
ného čtyrstěnu, jehož tři vrcholy jsou vázány na tři geometrické

346

obrazce, a čtvrtý zůstává volným; pak vytvořuje tento bod buď čáru
neb plochu určitého řádu závislého na řádech daných obrazcův.

Avšak při pohybu takového čtyrstěnu tvoří i jeho hrany sou-
stavy přímých čar, jichžto povahu chceme v této práci probrati.

2. Jsou-li ony tři útvary dvě prostorové čáry L, M a všeobecná
plocha P postupně řádu /, m, p, pak čtvrtý vrchol 7, polárného čtyr-
stěnu popisuje čáru (l,) řádu Zimp-teho.

Stěny A), Ag, A, tohoto čtyrstěnu obalují pořadem plochy roz-
vinutelné (A,), (4,) třídy 2 a m-té a plochu všeobecnou (A,) třídy
p-té. Volná stěna A, obaluje rozvinutelnou plochu (A,) třídy 4ťmp-té.
Tím máme vyčerpány jak rohy tak i stěny polárného čtyrstěnu. Při
hranách jest již věc složitější.

3. Přihledněme nejprvé ku hraně Z, !,, která vytvořuje určitou
plochu, když bod č, probíhá čáru L. Určeme řád této plochy (47.).
K tomu cíli hledejme, v kolika bodech ji protíná libovolná přímá D.

Kteréhokoliv bodu č, čáry L polárná rovina A, protíná plochu
P v křivé čáře F, řádu p-tého. Bodem U, a čarou F, stanovena
plocha kuželová, jejíž p povrchových přímých Z, protíná přímou D.
Stanovme poláry ZL‘, těchto přímých Z,. Když bod 7, probíhá čáru
L, pak přímé L‘, vytvořují určitou plochu (Z“,), jež je polární plochou
plochy (Z,).

Plocha (ZL‘,) protíná čáru M v bodech, které podávají povrchové
přímé plochy (7,7;), jež protínají přímou D. Plochy (Z,), (L‘,) jsouce
sborcené a reciproké, jsou téhož řádu jedna jako druhá. Určíme-li
tedy řád plochy (Z,), máme tím určen též řád plochy (L), a ten
se určí tak, že se vyhledá: v kolika bodech ji protíná jakákoliv
přímá £. :

Kterýmkoliv bodem p plochy P provedeme přímou pp‘, která
protíná obě přímé D, E. Polárná rovina x bodu p protíná přímou
pp“ v bodu p‘.

Když pak necháme bod p proběhnouti plochou P, tedy p“ vy-
tvoří plochu (p“) určitého řádu, a ta protíná čáru L v bodech, jež
dávají přímé čáry plochy (Z,), které protínají přímou E.

Jde nám tudíž poznovu 0 stanovení řádu pomocné plochy (p“),
který se opět stanoví tak, že se vyšetří, v kolika bodech ji protíná
nějaká přímá /.

Libovolným bodem / přímé / proloží se přímá ff‘, která pro-

tina přímé D, K. Na ní stanoví se bod f“ jakožto pronik této přímé —

s polárnou rovinou @ bodu f. Pracujeme-li takto se všemi body

347

přímé F, shledáme, že bod f“ vyplňuje křivou čáru prostorovou (f),
která je třetího řádu. |

Že jest třetího řádu, vysvítá z následující úvahy. Roviny 9,
jakožto polárné bodů f přímé F tvoří svazek, jehož osou jest přímá
F', t.j. polára přímé F. Na F“ leží vždy dva body f‘ křivé čáry (f“),
a sice jsou to ony, ve kterých tato přímá proniká hyperboloid určený
přímými D, E, F. Na každé rovině © leží pak vždy jediný bod J“.
Z toho je patrno, že čára (f“) je třetího řádu.

Jdeme-li nyní postupně zpět, shledáváme, že pomocná plocha
(p“) jest 3p-tého řádu, a tedy druhá pomocná plocha (Z,) Stmp-tého
řádu. Z toho konečně plyne, že sborcená plocha (7,7;) jest Simp-
tého řádu.

4. Přihlížíme-li ku hraně 7,7, polárného čtyrstěnu, shledáváme,
že bod 7, probíhá čáru W, a 7, určitou křivou čáru na téže ploše P,
jako se to dělo při hraně č,/,. Z toho je patrno, že též tato hrana
l,l, vytvořuje sborcenou plochu stupně 3!mp-teho.

5. Zbývá nám ještě probrati plochu (7/,), kterou vytvořuje
hrana ,!,. Tuto dostáváme tak, že libovolného bodu 7, čáry L sta-
novíme rovinu polárnou 4,, která protíná čáru M v m bodech 4.
Spojíme-li 2, s L,, obdržíme žádanou přímou. Stanovme řád této
plochy (7,7) pomocí libovolné přímé D.

Kterýmkoliv bodem 7, čáry L a přímou D je stanovena rovina,
kterou protíná polárná rovina A, bodu 7, v přímé £,. Tato přímá
vytvořuje novou plochu (Z,), probíhá-li bod 7, čáru L. Plocha (Z,)
protíná čáru W v několika bodech, a tyto podávají žádoucí přímé
čáry plochy (2,7,), které protínají přímou D. Jde tudíž o stanovení
řádu plochy (Z,).

Hledejme, v kolika bodech ji protíná libovolná přímá E. Ne-
kterým bodem e přímé E a přímou D proložme rovinu a protněme
ji polárnou rovinou e bodu e v přímé Z’. Pro všecky body e přímé
E vytvoří přímá Z’ plochu (Z). Poněvadž na rovině (e, D) obdržíme
vždy jedinou přímou E“ a poněvadž přímá D jest jednoduchou přímou
plochy (4), tedy jest tato přímkovou plochou druhého stupně.

Plocha (B) protíná tudíž čáru L ve 27 bodech, či jinými slovy,
plocha (Z,) jest 2/-t&ho stupně. Jakožto taková protíná křivou čáru
M ve 2im bodech. Z toho je patrno, že plocha (7,7,) jest 2Im-tého
stupně.

6. Probrali jsme takto řady ploch vytvořených hranami 4,7,
b,l,, 2,1, polárného čtyrstěnu 7,470,

348

Poněvadž pak hrana 7,7, je polärou hrany /,!,, a hrana U;7, je
polárou hrany č,/,, tedy je z toho patrno, že jsme tím řešili řády
všech ploch vytvořených hranami polárného čtyrstěnu.

Můžeme tedy říci:

Pohybuje-li se polärny čtyrstěn 4l,!, vzhledem

k určité ploše F druhého stupně tím způsobem, že

jeho vrchol Z probíhá čáru Lřádu č-tého, druhý vrchol
l, probíhá čáru Mřádu m-tého a třetí vrchol 7, se po-
hybuje po všeobecné ploše P řádu p-tého, pak jeho
čtvrtý vrchol, popisuje čáru (7) řádu 4/mp-tého ajemu
protilehlá stěna A, obaluje rozbalitelnou plochu (A,)
třídy 4/mp-té; dále vytvořují:

hrany Zd, a L,l, plochy sborcené řádu 2/m-tého;

hrany Ul, a 4, plochy sborcené řádu 3l!mp-teho;

hrany 7,7, a Ul, plochy sborcené řádu Simp-tého.

7. Když jsme seznali řády ploch vytvořených hranami polárného
čtyrstěnu, můžeme těchto výsledků užíti i k stanovení řádu křivé čáry
odvozené (l,) z čar £, M a pomocné plochy P.

Předpokládejme, že jest dána plocha sborcená 3!mp-t&ho řádu

- (popsaná hranou 4;7,), a na ní že se nalézá čára M řádu m-tého,

která jest s plochou (7,,) již v určitém vztahu.

Na této ploše (7,7,) nalézá se též odvozená čára (7,). Obdržíme
ji tím způsobem, že na povrchové přímé /,7,, která protíná W v bodu
l,, stanovíme pronik 7, této přímé s polárnou rovinou A,. Bod 7, vy-
plňuje čáru (l,), jejíž řád chceme tuto stanoviti.

Hledejme, kolik bodů má tato čára s libovolnou rovinou ©
společných. Libovolná povrchová přímá plochy (l,l,) proniká rovinu
© v bodu g, a polárná rovina A, bodu č, protíná tutéž rovinu
v přímé L,.

Vytkněme si kterékoliv dva body s, s“ v prostoru a z těch pro-
mítejme jak body g tak přímé L, a sice z s body ga z s“ přímé L,.
Paprsek sg protíná rovinu (s’Z,) v bodu v nové křivé čáry (v), jejíž
průsečné body s rovinou Q budou zároveň průsečnými body čáry (2,)
s toutéž rovinou.

Řád křivé čáry (v) se stanoví takto. Určitému bodu g odpovídá
jediná přímá L,, avšak určité přímé L, odpovídá 2/p bodů g, jak se
krátkou úvahou dá odvoditi.

Rovina Q protíná plochu (7,7,) v křivé čáře (g) řádu S/mp-tého
a proto též jakákoliv rovina S bodem s vedená protíná (g) ve 3imp
bodech g; promítneme-li tyto body z s, obdržíme na každé přímé

3
vů
i

k
R:
k
Ä
:
x

an? Yo dě A

349

sg pouze jediný bod v. Máme tudíž v rovině S bodů v v počtu S7mp

v

čáry (v). Zbývá ještě vyhledati kolikanásobný je bod s čáry (v).

Bod s náleží čáře (v) v tom případu, když jím prochází rovina
(s‘L,). Přímá ss“ protíná rovinu Q v bodu s“ a tím prochází m přímých
L,, protože jím prochází m rovin A,. Poněvadž každé přímé Z, od-
povídá Zp bodů g, tedy každá rovina (s'L;,) procházející bodem s pro-
tíná Zp přímých sg v bodu s. Poněvadž rovin těch je m, tedy bod s
je Imp-násobným čáry (v). Shledäväme tudíž, že čára (v) je řádu
4imp-tého a následovně i čára (7,).

8. Jako se čára L vzhledem k M a P transformovala v jinou
čáru (2,) řádu 4imp-tého, tak zase možno tuto poslední transformovati
vzhledem k jedné z ostatních a vzhledem k téže ploše P, při čemž
plocha základní F zůstává tatáž.

Zajímavá je při tom ta okolnost, že transformuje-li se čára (7)
vzhledem k W a ploše P, obdržíme čáru původní L jakožto mp ná-
sobnou a mimo to ještě jednu čásť odvozené nové křivé čáry; tato
poslední čásť se opěť rozpadá a sice v různé křivé čáry a některé
přímé. :

Jak se toto rozpadávání obdržené části děje, vysvítá ze článků
našich „Sur un mode de transformation des figures dans
Vespace“, uveřejněných v zasedacích zprávách Pařížské Akademie
ze dne 27. listopadu a 4. prosince 1882.

Celkem má býti odvozený útvar v tomto případu všeobecně řádu
4*[m*p*-tého a to ať již byla transformována čára L aneb plocha L.

Poněvadž se takovouto zpáteční cestou dostane zase kterýkoliv
původní útvar, ze kterého se vyšlo, byl tento způsob transformace
nazván všeobecnou inversi. Vlastnosť takovéhoto si odpovídání
platí ovšem i při transformaci v rovině, jakož i při transformaci
pomocí reliprokych provodičů či inverse, jak také nazvána byla
a zvláštním případem všeobecné inverse jest.

Při této zvláštní transformaci v rovině jest, jak známo, základní
kuželosečka kružnicí a jedna z čar na př. M je úběžnou přímou ro-
viny v níž kružnice základní leží. Tu se obecně praví, že přímé čáře
L odpovídá kružnice procházející středem základní kružnice; a naopak
že kružnici středem inverse procházející odpovídá jediná přímá. Po-
dobně i pro prostor. Ze tomu tak není, jest patrno z předešlého.*)

*) Jednotlivé nedostatky a chybné rčení obyčejné inverse opraveny byly
v článku čteném na sjezdu francouzských mathematiků v Rouenu, 1883.

-

350

9. V odstavcích 3.—5. byly probrány řády ploch vytvořených
hranami 4,8, 2,2,, 0,0, polárného čtyrstěnu.

Nyní chceme poukázati jak se podobným způsobem dají vy-
tvořiti plochy vůbec.

Kteréhokoliv bodu 7, čáry L polárná rovina vzhledem ku ploše
F protíná M v m bodech Z,, které když spojíme s 7, obdržíme po-
vrchové přímé plochy sborcené, která je 2/m-t&ho řádu.

Zároveň je patrno, že čára L je na této ploše čarou m-násobnou,
a zrovna tak čára M že je !-näsobnou této plochy.

Co se týče plochy sborcené (7,/,), jsme našli, Ze se vytvořuje
tim, že polárné roviny A,, A, sdružených bodů nalézajících se na
čarách L, M protínají se vždy v přímé čáře, která protíná danou
plochu P v bodu Z; a ten se vždy spojí s příslušným €,. Body l,
a l, jsou též sdružené body vzhledem k F.

Body 4, tvoří čáru M řádu m-tého a body č; vyplňují čáru P
řádu 2/mp-t&ho. Kdybychom vytvořili plochu sborcenou tím způsobem,
jako jsme to učinili při předešlé ploše (2, 2,), obdrželi bychom plochu

4im*p-tého řádu. Plocha (7,7) je řádu d/mp-tého a je částí této vše-

obecné plochy (M, P).

Že nedostáváme takto plochu (2,2,) samotnou, plyne z toho, že
křivá čára P je již odvislá od čar L, M, což u čar L a W nebylo.

Na ploše (2,!,) čára M jest Zp-näsobnou čarou, kdežto F jest
jednoduchou. Na oné všeobecné ploše (M, P) čára M je Zimp-ná-
sobnou a čára P je čarou m-násobnou.

Body U, čáry P jsou sdruženými bodů 7, čáry (l,) a v určitém
pořádku seřaděny. Toto seřadění má za následek, že obdržíme plochu
Zim-tého řádu. Kdybychom však chtěli uziti té vlastnosti, že body
4, a I, jsou sdruženými a chtěli sestrojiti plochu po způsobu jako
jsme to učinili při ploše (7,7), obdrželi bychom plochu (4imp)"-tého
řádu, jejížto částí jest plocha (;0,).

Čáry Pa (!,) jsou jednoduchými čarami plochy, kdežto na ploše
[(C,„) P] čára P jest 4imp-násobná a čára (l,) je 2lmp-násobná.

Plocha (/;7,) má mnohonásobné tečné roviny, jež obalují roz-
vinutelné plochy ZL‘, M“, které jsou reciproce polárnými plochami
čar L, M vzhledem ku ploše F. Roviny plochy L“ jsou m-násobnými
a roviny plochy M jsou Z-násobnými rovinami tečnými plochy (2,1,).

10. Z předešlého odstavce plyne sestrojení zvláštních ploch
sborcených čtvrtého a třetího řádu pro ten případ, že čáry L, M
přejdou v přímé a plocha P v rovinu.

č
%
ši

„i

951

Čára P na rovině P jakožto místo bodů U, jest kuželosečka
odvislá od přímých L, M. Zvolíme-li na přímé M bod a a stanovíme
jeho polárnou rovinu «, pak tato protíná P ve dvou bodech a‘, a“.
Přímé čáry aa‘, aa” vytvořují plochu A, když bod a probíhá přímou
M. Tato plocha je 4-tého řádu.

Jest-li že však některému bodu 5 přímé L stanovime polärnou
rovinu, tedy tato protíná rovinu P v přímé B a přímou M v bodu
a. Polárná rovina tohoto protíná rovinu P v přímé A. Přímé A, B
protínají se v bodu a‘. Spojime-li tento bod s bodem a, obdržíme
sborcenou plochu třetího řádu, kterou rovina P protíná v kuželo-
sečce P a vurčité přímé procházející stopou m přímé W na rovině P.

11. Konečně přihlédněme ještě ku čáře (f‘) a plochám (Z,),
(p“) odstavce 3., pak ku ploše (Z,) odstavce 5., pokud se všeobecnými
býti jeví.

Při sestrojení čáry (f“) vedla se z libovolného bodu f přímé F
přímá čára ff‘, která protínala jiné dvě přímé D, E; polárná rovina
© bodu f vzhledem ku základní ploše F protínala přímou ff’ v bodu
f čáry (f).

Nahraďme všecky přímé čáry D, E, F křivými čarami prostoro-
vými postupně řadu d, e, f-tého. Pak obdržíme všeobecnou čáru (f‘)
a její řád stanovíme tento.

Užijme k tomu libovolné roviny R, která protíná čáru (f‘)
v určitém počtu bodů, jež podávají řád této čáry. Rovina R protíná
přímé (ff“) v bodech f, a polární roviny @ bodů f v přímých F.
Patrno, že určité přímé F, odpovídá de bodů f,, a určitému bodu
f, odpovídá jediná přímá F,. Promítněme soustavu bodů /, z libo-
volného bodu s v prostoru a soustavu přímých F, z jiného bodu s“.

Promítací paprsky sf, protínají příslušné promítací roviny (s’F,)
3 bodech f,, které vytvořují novou prostorovou křivou čáru, a ta
proniká rovinu R právě v týchž bodech jako čára (f). Urcime-li
aedy řád pomocné čáry (f‘,), máme zároveň stanoven řád čáry (f“).

Rovina R protíná plochu sborcenou (D, E, F) v křivé čáře R
čádu 2def-tého. Libovolná rovina Q středem s procházející protíná
táru R ve 2def bodech. Každému z nich odpovídá jediná přímá 7;
ředy obdržíme na rovině © bodů 2def, které náležejí čáře (f,).
Zbývá ještě určiti, kolikanásobným této čáry jest bod s.

Přímá ss“ protíná rovinu R v bodu s“, a tím prochází f přímých
Fx, jejichž promítací roviny procházejí bodem s. Poněvadž pak jedné
F, odpovídá de bodů f,, tedy z toho následuje, Ze jest bod s bodem
def-násobným čáry (f‘,). Tudíž čára (f,) jest 3def-tého řádu.

Be o JR de dn A do Ak dada TREE K k 0 N a EO PP l
i = 1. LER: er

352

Z toho následuje tato poučka:

Když jest dána plocha sborcená třemi čarami
D, E, F postupně řádů d, e, f, pak můžeme kteroukoliv
z řídících křivých čar přetvořiti v jinou křivou čáru
řádu 3def-tého, ležící na této ploše sborcené, když
kterýmkoliv bodem té řídící čáry procházející povr-
chovou přímou plochy sborcené protneme polárnou
rovinou téhož bodu vzhledem k nějaké ploše dru-
hého stupně.

12. Vypustíme-li čáru F předešlého odstavce z našich üvalı
a přihlédneme-li pouze k čarám D, E, pak musíme změniti i chod

Bodem d čáry D a křivou čarou E je stanovena kuželová ploc'
řádu e-tého. Polárná rovina © bodu d vzhledem k nějaké ploše
2. řádu F protíná tuto kuželovou plochu v čáře e-tého řádu. Nech“-
me-li bod d probíhati čáru D, pak tato průsečná čára vyplňu c
plochu, která jest 2de-tého řádu, což zde ani vyvozovati nebudem-

Plochy takovéto můžeme užiti k určení počtu bodů průsečnýc'
čáry (f“) odvozené z F na ploše (DeF) s čarou D neb s čarou “

Čarami EZ, F stanovená plocha, jsouc řádu 2ef-tého, protíná
čáru D ve 2def bodech, kterými prochází i odvozená čára (f“).
Zrovna tak se stanoví i průsečné body čáry této s Z; počet jejich je
taktéž 2def.

Křivá čára (f“) může míti s čarou původní F jen ty body spo-
lečné, ve kterých 7" protíná plochu druhého stupně F. Těchto bodů
jest 2f a jsou ed-násobné.

13. Když jsme takto stanovili řád všeobecné křivé čáry (/“),
máme tím určen i řád všeobecné plochy (p“), která byla vytvo-
řena takto.

Na dané ploše P se zvolil bod p a jím se provedla přímá pp“
protínající přímé D, E. Polárná rovina x bodu p vzhledem k zá-
kladní ploše 2. řádu F proťala přímou pp“ v bodu p' plochy (p“).

Nahradíme-li přímé D, E křivými čarami prostorovými postupně
řádu d, e, obdržíme všeobecnou plochu (p“). Řád její stanovíme takto.

Zvolíme libovolnou přímou F, ze které dle odstavce 11. ob-
držíme čáru (f‘) řádu 3de, jež proniká plochu P ve 3dep bodech
dávajících body plochy (p“), které se nalézají na přímé F. Plocha
(p‘) jest tudíž 4dep-tého řádu.

Jest patrno, že čáry D, E jsou pořadem ep- a dp- ee
čarami plochy (p“).

353

14. Pomocí řádu plochy (p“) můžeme snadno určiti řád plochy
(L,) ze všeobecněné oné, která byla probrána v odstavci 3.

Tuto všeobecnou plochu vytvoříme následovně. Dány jsou čáry
prostorové D, L řádů d, !, a plocha P řádu p-tého.

Na čáře L zvolí se bod 7; jím a čarou D se proloží kuželová
plocha, která protíná plochu P v křivé čáře. Tuto čáru protíná po-
lárná rovina bodu č vzhledem ku ploše F v bodech, jež určují
s bodem Z povrchové přímé všeobecné plochy sborcené (ZL,).

Řád její plyne z odstavce předešlého. Hledejme proniky libo-
volné přímé E s touto plochou. Plocha P a čáry D, E stanoví, dle
téhož odstavce, plochu (p‘) řádu 3dp-tého. Ta proniká čáru L v bodech,
které dávají ony povrchové přímé plochy (Z,), jež protínají přímou E,
Plocha (Z,) jest následovně řádu 3dlp-tého.

Odvodíme-li z čáry L pomocí D, dle odstavce 12., plochu, pak _
tato protne plochu P v čáře řádu 2dip-tého. Tato čára náleží, jak
patrno, ploše (Z,) a tvoří tudíž čásť průsečnice plochy (Z,) s plochou
P a sice onu čásť, kterou při konstrukci plochy (Z,) přímo dostä-
váme. Plocha (Z,) jsouc řádu 3děp-tého protíná plochu P v čáře řádu
3dlp”; druhá čásť průsečné čáry jest tedy řádu dlp(3p-2)-tého.

Pro p=1 jest druhá čásť řádu dl-tého a skládá se z přímých,
které spojují průsečné body čáry L a roviny F s průsečnými body
téže roviny a čáry D.

15. Zbývá nám ještě, abychom zevšeobecnili plochu (L,) odstavce 5.
Jedno zevšeobecnění jest uvedeno již v odstavci 12, když považujeme
čáry D, E za čáry nahražující čáru L a přímou D odstavce 5. Tuto
podáváme druhé zevšeobecnění plochy (Z,). |

Budiž dána prostorová křivá čára L řádu /-tého a rozbalitelná
plocha D třídy d-té. Libovolným bodem č čáry L prochází d rovin
tečných ku ploše D; polárná rovina A bodu č protíná tyto roviny
v přímých IZ, plochy (Z,). Řád této plochy stanovíme opět pomocí
libovolné přímé X.

Tuto přímou čáru protíná každá tečná rovina D“ plochy D
v bodu d, a polárná rovina A příslušného bodu Z v bodu 7. Když
bod d, splyne s příslušným bodem č, pak jím prochází i přímá Zx,
a tedy přímá K proniká v něm plochu (Z,).

Jelikož bodu d, odpovídá jak patrno dě bodů č, a tolikéž bodů
d, odpovídá jednomu bodu /,, tedy se to splynutí bodů d, al, stane
2di-kráte. Plocha (Z,) jest následovně stupně 2dl-tého.

Tř.: Mathematicko-přírodovědecká, 23

RR 3 p a
„ p +

354

Roviny tečné plochy D jsou U-násobnými rovinami tečnými
plochy (L,), a body, ve kterých čára L proniká základní plochu F,
jsou jejími d-násobnými body.

16. Jako jsme v předešlém odstavci nahradili křivou čáru plochou
rozvinutelnou, tak bychom to mohli učiniti i v odstavci 11., kde by
se D nahradila plochou rozvinutelnou d-té třídy.

I zde platí pro vytvoření křivé čáry (f“), jako jsme to v onom
odstavci učinili, týž chod s příslušnou malou změnou. Čára (f‘) jest
opět řádu 3def-tého, kdež d značí třídu rozbalitelné plochy D.

Provede-li se podobná změna i v odstavcích 13. a 14., pak
obdržíme plochy (p“) a (Z,) řádu tam vytčeného, jen že musíme
činiteli d dáti pravý význam, t. j. dbáti toho, že značí třídu roz-
balitelné plochy D.

17. Konečně dlužno zmíniti se ještě o zvláštním případu plochy
(!, 1,) odstavce 5.; když totiž čára M stotožní se s L.

Vytvoření plochy jest pak následující. Kteréhokoliv bodu č,
čáry L polárná rovina A,, vzhledem ku ploše základní F, protíná
čáru L v 7 bodech 7,, které když spojíme s bodem /,, obdržíme po-
vrchové přímé plochy sborcené (Ž,), která se vytvoří, když 7, pro-
běhne Z.

Chceme-li stanoviti řád této plochy, užijeme opět libovolné
přímé K.

Zvolme na L bod 7,, který stanoví s K rovinu, kterou protíná
polárná rovina A, bodu č, v přímé čáře L,. Tato vytvořuje, jak
z dřívějšího je známo, plochu řádu 2/-t&ho, když bod 7, proběhne L.

Tato pomocná plocha protíná čáru L v bodech, jež dávají po-
vrchové přímé plochy (7, č), kteréžto přímé protínají přímou K.
Tyto průsečné body mají tu vlastnost, že vždy dva dávají jedinou
takovou povrchovou přímou plochy (7, L,).

Z toho, že pomocná plocha (Z,) prochází průsečnými body čáry
L s plóchou základní F, můžeme odvoditi, že tečné roviny, v těchto
bodech ku ploše F vedené, tvoří čásť plochý (7, 7). Z toho všeho
plyne, že plocha (l, 7,) je stupně Z(l-1)-ho.

18. Přehlédneme-li plochy probrané v poslední části tohoto
článku, shledáme trojí vytvoření ploch a sice: pomocí bodů, pomocí
přímých a konečně pomocí křivých čar. |

Pro snažší přehled podáváme zde příslušné poučky.

Když se polárná rovina nějakého bodu pvzhledem
k určité ploše druhého řádu protne v bodu p‘ přímou
procházející bodem pa protínajícídvě pevnékřivé čáry

355

D, E řádů d, e, a když bod » probíhá plochu P řádu
p-tého, pak vytvořuje bod p' plochu (p“) řádu 3dep-tého.

Proloží-li se bodem přímá čára U tak, aby protínala
pevnou čáru D řádu d-tého a bodu č sdružený bod č
vzhledem kurčité ploše Přádu p-tého, pak, jakmile bodl
„probíhá čáru Lřádu U-tého, přímá Ul vytvořuje sborcenou
plochu řádu 3 dp-tého.

Z libovolného bodu č proložená plocha kuželová ří-
dící čarou D řádu d-tého protne se polárnou rovinou
bodu 2 vzhledem k dané ploše F druhého řádu v určité
křivé čáře L, probíhá-li bod č čáru L řádu č-tého, tedy
čára L“ vytvořuje plochu (Z‘) řádu 2 dl-tého.

Dána je sborcená plocha S čarami D, E, Fřádů d, ef
aneb čarou D řádu d-tého a rozbalitelnými plochami
E, F tříd e, f; stanoví-li se bodu d čáry D na povrchové
přímé procházející tímto bodem sdružený bod ď vzhle-
dem kdané ploše druhéhostupně F, pakvyplňuje tento
bod ď na ploše S čáru (ď) řádu Jdef-téhó.

35.
O některých mineralech okolí táborského.

Sepsal prof. Fr. Šafránek a předložil prof. dr. Krejčí dne 26. října 1883.

Procházeje za účelem petrografickým okolí táborské, byl jsem
upozorněn důst. p. P. Jos. Hejnou, farářem v Opařanech a horlivým
sběratelem mineralii, že se v krajině opařanské chalcedony hojně vy-
skytují. Z té příčiny prošel jsem několikráte okolí opařanské a dospěl
jsem k těmto výsledkům:

Panující horninou zdejší jest rula, ověnčená na severu a na
západu mohutnými hřbety a kopci žuly turmalinové, která četnými
žilami se rozvětvujíc, rulou proráží a místy u prostřed ruly v menších
ložích vyniká. K jihu a jihozápadu pokryta jest rula výběžkem bechyň-
ského ostrova třetihorního, jenž se již kolem Opařan hojnými sle-
penci prozrazuje a za Starým Sedlem červený pískovec obsahuje.
Pískovec tento jest drobnozrný a nevyniká nikde nad povrch půdy,
nýbrž nalézá se velmi často hned pod ornicí, tak že kusy jeho při
orbě velmi snadno se vylamují. V lese „Borečný“ leží v tomto pís-

23*

SŠ S POR BoSS o S k ET PE a S BE OR oa o oi S ob de p bt vo ONE ao V S en
as n i Mi a re ge Z Zur N 6 ssh kto SE 8 30 P

356

kovci veliké lože bílého písku a jílu. Hranice tohoto výběžku táhne ©
se od Starého Sedla přes Rataje k Raděticům a Zběšicům. Od severu
k jihu proráží tímto útvarem potok Ratajský, jenž v hořejším svém
toku v okolí Bozetic náplavem až 5 metrů mocným protéká. Na
východ od Opařan uložena jest v rule břidlice amfibolová, provázejíc
hlavně v okolí voltynském černý, amfibolem místy i tuhou bohatý vá-
penec prahorní, jenž značnou tvrdostí vyniká. Touto krajinou pro-
téká potok voltyňský.

Jdeme-li od Opařan směrem severním po okresní silnici ku
Skrýchovu, nalezneme na hromádkách štěrku po krátkém hledání
mezi úlomky obecného křemene některé zajímavé nerosty, jež sem
hospodáři každoročně ze svých polí svážejí. Poněvadž tu křemene
obecného hojnost se nalézá a nerosty, o nichž právě řeč býti má,
na povrchu svém hnědou nebo šedou korou potaženy bývají, všimne
si jich málokdo a proto se jich také každoročně velké množství zničí
a vůčihledě i na polích jich ubývá. Ze zajímavých těchto nerostů
budiž uveden:

1) rohovec. Objevuje se tu v podobě koulí a hlíz na povrchu
rozmanitě vyhlodaných a šedou nebo hnědou korou potažených.
Hmota jeho, která se teprvé na čerstvém lomu objevuje, jest šedá
nebo nažloutlá, v tenkých třístkách však skoro bezbarvá, průsvitavá
a velmi ostře od vrstvy kůry oddělená. Kůra sama není všude stejně
tlusta. Místy zasáhá hluboko do neporušené hmoty rohovcové ve
způsobě chobotu a skládá se ve zpod z nažloutlého křemene, na
povrchu pak z hmoty křemenné, hydrátem železitým silně pronikle;
místy tvoří jen tenký povlak tvaru ledvinitého. Ve vnitřní hmotě
rohovcové nalézají se dosti hojně větší a menší pecičky nažloutlým
zrnitým nebo krystalickým křemenem úplně vyplněné. Je-li rohovec
prostoupen puklinami, jsou stěny puklin pokryty pěkným, sd
lým, ledvinitým chalcedonem.

2) Jaspis vyskytuje se v kusech jako maso červených, které
tu a tam na povrchu shluky ledvinitého chalcedonu obsahují.

3. Chalcedon jest velmi hojný. Tvoří buď koule buď desky
buď struskovité kusy nebo hroznovité a krápníkovité nápodobeniny.
Některé úlomky bývají zcela čisty, jiné jsou potaženy bílou nebo
žlutou vrstvou cachalongu. Vnitro jejich bývá obyčejně rozežráno
a v dutinách objevují se pak buď namodralé, nažloutlé i bezbarvé
povlaky téhož nerostu anebo jemné drůzy krystalů křemenných.

4. Velmi krásné -jsou křemeny pisolitické. Objevují se _
ve hlízách, koulích, v deskách a v kusech rozežraných; a bývajt

De a
N En ee a ee

357

na povrchu vždy vrstvou měkčí pokryty. Na čerstvém lomu jesí
hmota jejich rohovci velmi podobna, jest šedě nebo hnědě zbarvena
a na hranách prosvitava. Bedlivějším zkoumáním shledáme však, že
se skládá ze samých soustředně miskovitých zrnek a kuliček, jež
velmi pevně dohromady souvisejí. Nejpěkněji lze pozorovati toto
složení pod drobnohledem v tenkých průřezech. I jest tu patrno, že
se kuličky tyto ze tří hmot skládají, totiž z křemene, z opálu a kre-
velu nebo hnědelu, Krevel jest v největším množství nahromaděn ve
středu a tvoří tam, jako ve všech částkách tohoto nerostu, žlutá,
ostře omezená, kulatá zrnka, která se tu v husté, neprůhledné řádky
kupí a sitoväni tvoří. Proto bývá střed jejich vždy hnědý nebo
žlutý. Kolem tohoto středu ukládají se velmi tenké vrstvičky kře-
mene v podobě vlnitých rovnoběžných kruhů, s nimiž se pak Širší
vrstvy hmoty opálové střídají. V křižujících se nikolech vynikají
velmi jasně; neboť křemen jeví známé pěkné barvy, vrstvy opálu
však zůstávají temnými. Ve vrstvách křemenných bývá krevel na-
mnoze úplně v hnědel přeměněn, čímž vrstvy tyto vždy na hnědo
zbarveny bývají, kdežto ve vrstvách opálových skoro vždy kulatá
zrnka krevele pěkně vynikají, pročež se vrstvy tyto více méné prů-
hlednými jeví.

Mnohem jasněji vynikají kuličky a zrnka, jsou-li úlomky kře-
mene poněkud porušeny. Voda, působíc s povrchu do vnitra napadá
nejprve nejsvrchnější vrstvy kuliček; krevel v nich obsažený změní
- se v hnědel a vrstvy tyto zbarví se na hnědo nebo na žluto. Působí-li
voda déle, zkypřuje tyto vrstvy kuliček a odplavuje znenáhla tmel je
spojující; čímž se souvislost kuliček ruší, tyto se osamocují a souvisejí
jen tam s neporušenou hmotou celku, kam voda se posud nedostala.
Tím přechází na pohled celistvý křemen v pěkný hrachovec. Dalším pů-
sobením vody se též soustřední vrstvičky kolem do kola kuliček kypří,
kuličky ztrácejí pak souvislosť docela a vypadávají, zanechávajíce po
sobě důlek, na jehož vnitřním povrchu ještě vrstvička hnědelu lpí.
Obsahoval-li střed kuličky jen nepatrné množství krevelu, nepronikne
voda až do středu, nýbrž napadá vrstvy kolem středu; tím se vrstvy
tyto zbarví a uprostřed vyniká pak neporušené jádro. Celý právě
popsaný pochod rušení se křemene pisolitického lze ve všech stupních
pouhým okem na různých úlomcích pozorovati.

5) Neméně zajímavé jsou též úlomky, jež na čerstvém lomu
pěknou mozaikou vynikají. Mozaika tato vzniká tím, že malé úlomky
žlutohnědého opálu objaty a stmeleny jsou hmotou chalcedonovou.
Opál poznává se velmi snadno po svém mastném lesku a jsoucnost

358

jeho potvrzuje i to, Ze se prášek jeho v žíravém drasle snadno roz-
pouští. Chalcedon vyniká všude na trhlinách a puklinách jako hmota
skoro průhledná nebo namodralá v ledvinitých povlacích a na četných
místech lze velmi dobře pozorovati, kterak kousky opálu kolkolem
objímá. Na povrchu, kde jest chalcedonové hmoty více, přechází tato
v cacholong, jenž se svou pěkně namodrale bílou barvou prozrazuje.
Jest pravdě podobno, že tu původně byl opál trhlinami proniknutý,
načež hmota chalcedonová ve stavu tekutém trhlinami pronikla
a úlomky opálové objala a uzavřela.

6) Však i achäty se tu objevují; jsou to kusy neshledne;
však vybrousí-li se, jeví se vesměs, pokud jsem je pozorovati mohl,
jako acháty torzové.

Jaká by byla matičná hornina nerostů těchto, nelze s určitostí
říci, poněvadž žádný z nich nemá ani stopy po ní. Zdaleka však
pocházeti nemohou; a poněvadž se tu na blízku a právě v místech,
kde se nalézají, vyskytuje hlavně rula a žula turmalinová a apli-
tická, lze souditi, že se utvořily vesměs rozkladem živců v dutinách
a na trhlinách hornin těchto. Jedině vznik opálu mohl býti zá-
- hadný; povážíme-li však, že i na jiných místech v rule opál na-
lezen a i to, že u Tábora samého na rudních žilách v rule na Horkách
opál objeven, jest vznik jeho i na tomto místě možný.

Jak lid vypravuje, odvezlo se nejvíce nerostů těchto z lesa
„Březovice“ a od vesnice Jezvin z polí; tédy právě z rozhraní žuly
a ruly. Na Březovici lze posud při hlubším zakopání zvláště na
východním svahu kousky nalézti, kdežto západní svah z velikého
lože sněhobílého křemene se skládá.

Pěkné chalcedony lze však též nalézti přímo v rule u Voltyně.
Tvoří tu koule, jako hlava dětská veliké, uzavřené kolkolem šedým
zrnitým křemenem nebo tvoří desky až 6 ctm. tlusté. Takové kusy
vyorány byly na poli a pohozeny do potoka. Hmota chalcedonů těchto
jest celkem čistá, barvy voskové, však skrz na skrz trhlinami pro-
niklá, na jichž stěnách ve více méně bílou hmotu cacholongu pře-
chází. Jindy bývají pukliny vyplněny pěkným ledvinitým nebo KráBnY
kovitým chalcedonem nebo achátem.

V tétéž rule vyskytují se na trhlinách překrásné druzy křemene
krystalického, jenž jest buď bezbarvý, buď čistě citronově zbarven,
a na pravém břehu potoka voltyňského pod Řepčí objevují se hnizda
turmalinu, slídy a křemene, záhnědy se zarostlými krystaly granáto-
vými, obsahující jako vlaský ořech i větší pecky a shluky zeleného
průsvitavého apatitu.

1» EURE ee, ”

359

Krásný krystalický apatit objevuje se též v loži hrubozrné
žuly turmalinové u Podboří. V partiích, kde žula tato vyniká veli-
kými krystaly orthoklasu, vyskytují se až 2 ctm. dlouhé krystaly
zeleného apatitu ve spojce © P. P.o P. Jinde ve skále této nalézá
se apatit ve větších nebo menších zelených zrnkách a jest vždy
makroskopický.

V tétéž žule objevují se také velmi pěkné, ostře omezené kry-
staly turmalinu (škorylu) velikosti a tlouštky různé. Některé z nich
jeví spojku o P2. = — 1, R.o R. Plochy — Y, R bývají male,
plochy & lesklé, a plochy 00 P2 jsou jemně a hustě rýhovány. Ze
skály lze je dosti snadno vytlouci.

Vedle turmalinu do skal vrostlého, objevuje se tu ještě turmalin
v jiném spůsobu. Jsou to hnědé těžké koule, na povrchu obyčejně
do hlíny zaobalené, jež se po polích, hlavně v okolí Opařan, Řepče
a Sepekova povalují. Umejeme-li takovou kouli, shledáme podle
konců krystalů; jež z povrchu jejího vynikají, že jest tvořena samými
sloupkovitými krystaly turmalinovými.

Krystaly turmalinové, jak se na lomu snadno přesvědčiti lze,
jsou paprskovitě uloženy a pevně dohromady stmeleny, čímž vzniká
na příčném lomu dojem, jakoby hřebíky do pevné hmoty zatlučeny
byly. Střed koule však úplně vyplněn není. Krystaly na povrchu
jsou dosti čerstvé, čím však dále do středu, tím jsou porušenější.
Hmota jejich jest z největší části přeměněna na hnědel.

Původ těchto koulí dlužno hledati v žule turmalinové, zvláště
hrubozrné, kdež se podobné shluky a hnízda turmalinová dosti často
vyskytují; když pak se kolkolem hornina rozpadla, osvobodily se
a byly dílem se štěrkem vodou odplaveny, dílem zůstaly v ornici.
S těmito koulemi velmi hojně objevují se pecky velmi tvrdého,
jemnozrného pískovce křemitého, který v třetihorách není nic neoby-
čejného, a kusy slepence, jehož oblásky rovněž kyselinou křemičitou
stmeleny jsou.

Porušování se koulí turmalinových dělo se zajisté teprve od té
doby rychleji, když se koule v ornici byly octly. Působením vody
rozkládá se turmalin, při čemž se buď všecky látky až na kysličník
železitý v roztoku odvádějí, a tento se pak na hnědel přeměňuje,
anebo se rozkladem turmalinu tvoří slída, která jako perimorfosy
krystaly turmalinové obaluje. Takto porušený turmalin ztrácí svůj
pěkný lesk a podobá se velice krevelu. Později pukají turmalinové

ň

300

koule v různých směrech, jimiž voda u větší míře do vnitra jejich
se dere a větrání turmalinu dokonává.

Koule takové pak se rozpadávají při sebe menším nárazu
v kousky, na jichž lomných plochách všude hnědel spatřiti lze, jenž
mnohdy pěknými duhovými barvami nabíhá. Konečně mění se
v hnědou hlinitou hmotu, v níž úlomky krystalů turmalinových se
nacházejí. Celý pochod tento dokazují pěkné klamotvary hnědelu po
turmalinu, které v koulich nic zvláštního nejsou.

36.

Neue Beiträge zur Kenntniss der böhmischen Algenflora.
Vorgetragen von Prof. Dr. Anton Hansgirg am 26. October 1883.

Im nachfolgenden Verzeichnisse werden unter anderen auch
folgende seltenere aus Böhmen bisher nicht bekannte Algenarten
angeführt: Chroococcus cohaerens Näg., Gloeocapsa livida Ktz., Collos-
phaerium Kützingianum Näg., Gomphosphaeria aponina Ktz., Cha-
© maesiphon incrustans Grun., Ophiothrix Thuretiana Bzi., Oscillaria
subtilissima Ktz., natans Ktz., Symploca Rabenhorstii Zeller, elegans
Ktz., Flotowiana Ktz., Spirulina (?) ferruginea Krch., Microcoleus
anguiformis Harv., Cylindrospermum comatum Wood., leptocephalum
A. Br., Sphaerozyga Ralfsii Thw., Rivularia radians Thur., Schizo-
siphon salinus Ktz., Mastigonema pluviale A. Br., Scytonema fasci-
culatum Ktz., Tolypothrix tenuis Ktz., Stigonema ocellatum Thur.,
Protococcus cinnamomeus Ktz.,}Wimmeri Hilse, Polyedrium tetraedricum
Näg., Sciadium arbuscula A. Br., Scenedesmus caudatus Corda, So-
rastrum spinulosum Nág., Nephrocytium Agardhianum Nág., Closterium
obtusum Bréb., Calocylindrus palangula Krch., Pleurotaenium nodu-
losum D. By., coronatum Rbh., Staurastrum furcigerum Bréb., Bambu-
sina Brebisonii Ktz., Spirogira gracilis Ktz., majuscula Ktz., Auviatilis
Hilse, tenuissima Ktz., Zygogonium pectinatum Ktz., Craterospermum
laetevirens A. Br., Vaucheria geminata D. C., Schizogonium Boryanum
Ktz., Stigeoclonium longipilus Ktz., Oedogonium undulatum A. Br.,
Coleochaete pulvinata A. Br., Batrachospermum vagum Ag. |

Diese und alle anderen im nachstehenden Verzeichnisse ent-
haltenen Algenarten habe ich meist in den Sommermonaten ]. J. an
verschiedenen Orten der süd- und nordwestlichen Hälfte Böhmens
sowie in der näheren und weiteren Umgebung von Prag gesammelt.

361

Phycochromophyceae Rbh.

Chroococcus minutus Näg. In den Teichen bei Brüx,
Lomnic bei Wittingau, am Spitzberg bei Eisenstein, im grossen
Arber-See, bei Kunratic nächst Prag.

Chroococcus cohaerens Näg. An feuchten Mauern in
den Warmhäusern im gräfl. Kinsky’schen Garten und im Botanischen
Garten am Smichow.

Chroococcus helveticus Näg. In den torfigen Sümpfen
bei Habstein und Franzensbad, bei Rosic nächst Pardubic.

Chroococcus macrococcus Rbh. Bei Herrnskretschen in
Nord-Böhmen, bei Frauenberg nächst Budweis.

Gloeocapsa livida Ktz. Zwischen Moosen und Lichenen
bei Weisswasser und in Böhm. Leipa.

Gloeocapsa magma Ktz. In der böhm. Schweiz von Herrns-
kretschen bis Prebischthor, bei Tetschen; im Böhmerwalde am Spitz-
berg, bei dem Schwarzen-See u. a.

Coelosphaerium Kützingianum Näg. In den Tümpeln
an der Moldau bei Troja u. a. nächst Prag, bei Brüx, im Jordan-
Teiche bei Tábor und in den Teichen bei Lomnic und Miltinenu
sehr verbreitet.

Gomphosphaeria aponina Ktz. Wie vor. in den Tümpeln
an der Moldau bei Prag, bei Hirschberg, Weisswasser, Franzensbad,
Mies, Lomnic und Wittingau.

Ophiothrix Thuretiana Bzí. (Borzi „Note alla morfologia
e biologia delle alghe ficocromacee“ I. p. 274—275 Tab. X. fig. 11—15.
Diese winzige Leptothrixartige Schizophycee, welche blos mit dem
einen Ende ihres Fadens auf anderen Algen (meist Phycochromo-
phyceen) festsitzt, und von diesen leicht (z. B. durch blossen Druck
auf das Deckgläschen) getrennt werden kann, habe ich nicht nur an
den Heterocysten einiger Cylindrospermum-Arten sondern auch an
den Grenzzellen von Sphaerozyga polysperma Rbh. und zwar an ver-
schiedenen Orten Böhmens beobachtet.

Auch die sog. Cilien, welche an den Endzellen vieler Oscillaria-
und Phormidium-Arten festsitzen und die, wie ich mich neulich über-
zeugt habe, selbstständige ophiothrixartige Organismen sind, gehören
wohl noch zu der oben angeführten Ophiothrix-Art. Wenigstens habe
ich bei einer fast 700X Vergrösserung dieser Organismen weder in
der Struktur noch in den Dimmensionen irgend welche bemerkens-
werthe Unterschiede von der Ophiothrix Thuretiana entdecken können.

362

Bewimperte oder Cilien- tragende Oscillaria- und Phormidium-Arten
(ich bediene mich hier noch der früher üblichen Nomenclatur) habe
ich fast überal in Böhmen, wo ich diese Algen gesammelt habe, an-
getroffen, und zwar Öfters in sehr grosser Menge.

Hypheothrix olivacea Rbh. An einem Brunnen in der
Pintovka bei Täbor.

Hypheothrix calcicola Rbh. An Sandsteinfelsen in Liboc,
an den meist aus Sandstein gebauten Bahn-Viaducten bei Bubenč,
Podbaba u. a. nächst Prag und bei Spitzberg nächst Eisenstein, an
der Mündung des Tunnels.

Hypheothrix compacta Rbh. In Teplitz an einer Mauer
unter dem Fenster des grossen Wasserreservoirs im Stadtbade; bei
Kolin an der Elbe am Abflusse des warmen Wassers aus der Dampf-
säge; bei Prag auf den Mauern der Smichower Kattunfabrik an der
Moldau und an der Papierfabrik in der Kaisermühle bei Bubenč;
in Kralup an den Mauern im Hofe der chemischen Fabrik, wo heisser
Dampf und warmes Wasser an die Luft hervordrigt; bei Königgrätz
am Abflusse des warmen Wassers aus der Maschinenfabrik gegen-
über dem Bahnhofe.

Hypheothrix laminosa Rbh. var. symplociformis m. Am
Abflusse des warmen Wassers unter dem Curhause in Carlsbad in
ziemlich grosser Menge.

Chamaesiphon incrustans Grun. Bei Pisek an Ulothrix
valida, bei Mies an Cladophora rigidula, bei Neu-Straschitz an ver-
hre Jonem Fadenalgen.

Oscillaria subtilissima Ktz. Im Heideteich bei u
an abgestorbenen Acorusstengeln.

Oscillaria chlorina Ktz. (incl. Phormidium amoenum Ktz.).
Im Jordan-Teiche bei Tábor, in den Tůmpeln an der Moldau bei
Budweis, in den Teichen bei Lomnic und Wittingau.

Oscillaria leptotricha Ktz. Bei Tábor, Budweis, Frauen-
berg, Lomnic, Mies, Franzensbad, Brüx, Dux, Habstein, Hirschberg,
Žiželic náchst Chlumec, bei Pardubic n Rosic; bei Kolín an der
Elbe auch im warmen Wasser aus der Dampfságe; in dem Teiche
bei Kunratic náchst Prag.

Oscillaria brevis Ktz. Bei Žiželic, Chlumec, Habstein, Brůx,
Dux, Eichwald bei Teplitz, Frauenberg bei Budweis.

Oscillaria tenuis Ag. ampl. var. limicola Ktz. Hořín bei
Melnik, Chlumec an der Cidlina, Beneschau, Tábor, Lomnic, Wittingau,
Budweis, Eisenstein.

363

Oscillaria subfusca Vauch. (incl. Phormidium subfuscum
Ktz.) Im Böhmerwalde am Spitzberg, bei Eisenstein, am Arber.

Oscillaria natans Ktz. In den Tümpeln an der Moldau bei
Hlubočep, Troja u. a. bei Prag, in den Teichen bei Dux, Brüx.

Oscillaria limosa Ag. var. animalis Ktz. Bei Kolín an der
Elbe in dem Ausflusse des warmen Wassers aus der Dampfságe; bei

© Kralup an der Moldau im Hofe der chemischen Fabrik in der Nähe

des Dampfkessels mit Hypheothrix compacta u. a.

Phormidium inundatum Ktz. Bei Kralup an der Moldau,
Weisswasser, Hirschberg, Dux, Eichwald, Teplitz, Carlsbad, Tábor,
Lomnic, Wittingau, Budweis, Horažďovic, Klattau.

Phormidium vulgare Ktz. var. publicum Ktz. In Prag z. B.
in den grossen Parkanlagen, am Hradčín, auf der Hetzinsel, bei Troja,
Kaisermühle, Krč, bei Liboc u. a. Ebenso bei Písek, Horažďovic,
Lomnic, Wittingau, Frauenberg nächst Budweis, Pardubic, Königgrätz.

Phormidium membranaceum Ktz. var. inaequale Näg.
Bei Kralup an der Moldau, Kolín, Chlumec, Weisswasser, Habstein,
Hirschberg, Neu-Straschitz, Beneschau, Tábor, Písek, Lomnic, Wit-
tingau, Frauenberg, Horažďovic, Klattau; var. biforme Ktz. Bei
Kolín an der Elbe am Rande des Grabens, durch welchen des warme
Wasser aus der Dampfsäge in die Elbe geleitet wird, an Mauern,
auf feuchter Erde und an den Wänden des Reservoirs des warmen
Wassers im Hofe dieser Fabrik. Bei Prag an einer Mauer der Smi-
chower Kattunfabrik, ebenso an der Papierfabrik in der Kaisermühle
bei Bubenč; bei Königgrätz am Abflusse des warmen Wassers aus
der Maschinenfabrik gegenüber dem Bahnhofe in grosser Menge, bei
Teplitz im Stadtbade an einer Mauer unter dem Fenster des grossen
Wasserreservoir mit Hypheotrix compacta spärlich.

Spirulina ferruginea Krch. (Gloeosphaera ferruginea Rbh. )
In den Sümpfen bei Püllna nächst Brüx recht zahlreich.

Microcoleus terrestris Desm. 5) Vaucheri Krch. Bei
Kunratic nächst Prag, Beneschau, Tábor, Lomnic, Wittingau, Bud-
weis, Horažďovic, Klattau. a) repens Krch. Bei Liboc nächst Prag,
Chlumec an der Cidlina, Weisswasser, Hirschberg, Teplitz, Rosic
nächst Pardubic. |

Mierocoleus anguiformis Harv. Auf feuchter Erde am
Rande der Salzwassersümpfe bei Oužic nächst Kralup, und bei den
Bitterwasserbrunnen bei Saidschitz nächst Bilin.

Symploca Rabenhorstii Zeller. An Moosen in Blumentöpfen
im botan. Garten am Smichow, an Moosen bei Oužic nächst Kralup.

364

Symploca elegans Ktz. In Carlsbad an dem kleinen Sprudel
mit Phormidium smaragdinum Ktz.

Symploca Flotowiana Ktz. Auf feuchter Erde an Wald-
wegen bei Seegrund nächst Zinnwald und am Spitzberg nächst
Eisenstein.

Nostocsphaerroides Ktz. Bei Oužic nächst Kralup, Chlumec
an der Cidlina, Bilín, Mies, Beneschau, Tábor, Budweis, Lomnic,
Písek, Klattau.

Nostoc sphaericum Vauch. ampl. Bei Oužic nächst Kralup,
Weisswasser, Libňoves, Žiželic an der Cidlina, Neu-Straschitz, Mies,
Franzensbad, Täbor, Pisek, Frauenberg, Eisenstein, Eichwald bei
Teplitz, Beneschau, Kolin an der Elbe.

Nostoc coeruleum Lyngb. Bei Hirschberg, Libhoves, Zi-
Zelic, Dux, Brüx, Franzensbad, Písek, Lomnic, Wittingau.

Nostoc commune Vauch. Bei Sauerbrunn nächst Bilín, Brüx,
Püllna, Hirschberg und Weisswasser, bei Kunratic nächst Prag.

Anabaena circinalis Rbh. Im Jordán-Teich bei Tábor, in
den Teichen bei Písek, Lomnic, Wittingau, Frauenberg nächst Budweis
und bei Franzensbad.

Cylindrospermum leptocephatum A. Br. In den Süm-
pfen an der Bahn bei Rosic náchst Pardubic ziemlich zahlreich.

Cylindrospermum comatum Wood. Im botan. Garten
am Smichow, in den Schanzgräben hinter dem gew. Kornthor,
bei Pisek.

Sphaerozyga Ralfsii Thw. In den Tümpeln an der Moldau
bei Prag z. B. auf der Kaiserwiese u. a., ebenso bei Budweis; im
Lager der Schizochamys gelatinosa und an Wasserpflanzen in den
Sümpfen bei Rosic nächst Pardubic.

Gloeotrichia durissima Ktz. (incl. G. parvula Ktz.). Ba
Radotín an der Beraun, bei Libňoves und Žiželic an der Cidlina, bei
Frauenberg und bei Budweis in den Tümpeln an der Moldau, bei
Kolín und Pardubic an der Elbe.

Gloeotrichia Brauniana Rbh. In den Teichen bei Žehuň
nächst Chlumec und bei Frauenberg nächst Budweis.

Rivularia radians Thur. In den Teichen bei Hirschberg
(insbesondere im Heideteich), bei Weisswasser, Lomnic, Wittingau,
Frauenberg, Franzensbad. |

Schizosiphon salinus Ktz. Am Rande der Salzwasser-
Sümpfe bei Oužic auf Lehmboden unter Moosen und Lichenen, selte-
ner auch auf Plänerkalksteinen, ebenso bei Saidschitz nächst Bilin.

365

Mastigonema aerugineum Krch. Bei Kolín an der Elbe,
- Žiželic an der Cidlina, Hirschberg, Brůx, Dux, Franzensbad, Mies,
Budweis, Lomnic, Wittingau; im Schwarzen-Teufels- und Arber-See

im Batrachospermum vagum.

Mastigonema pluviale A. Br. Bei Eichwald u. Seegrund
nächst Zinnwald, bei Habstein; am Schwarzen-See und am Arber
im Böhmerwalde.

Mastigonema caespitosum Ktz. Auf der Schwimmschule
und im botan. Garten am Smichow, bei Hirschberg, Chlumec an der
Cidlina, Horažďovic, Wittingau.

Scytonema cinereum Menegh. Bei Žehuň und Chlumec an
‘der Cidlina, bei Hirschberg, Mies und Lomnice.

Seytonema fasciculatum Ktz. Im Böhmerwalde bei Eisen-
'stein, am Spitzberg, Arber, bei dem Teufels- und Schwarzen-See.

Tolypothrix tenuis Ktz. Bei Oužic nächst Kralup, bei
Pisek, Lomnic, Frauenberg und Budweis.

u. hrix putealis Krch. Bei Písek, Eichwald und See-
"grund náchst Zinnwald.

Hapalosiphon pumilus Krch. In den Teichen bei Lomnic
sehr verbreitet, bei Frauenberg, Franzensbad und im grossen Arber-See.

Stigonema ocellatum Thur. In den torfigen Sümpfen bei
Seegrund und Zinnwald im Erzgebirge, bei Franzensbad und bei
Frauenberg nächst Budweis.

Sirosiphon coralloides Ktz. Im Böhmerwalde bei Eisen-
stein, am Arber, Spitzberg, am Schwarzen- und Teufels-See.

Chlorophyllophyceae Rbh.

Protococcus cinnamoneus Ktz. (Chroococcus cinnamo-
neus Rbh.). An einigen Blumentöpfen im botan. Garten am Smichow.

Protococcus Wimmeri Hilse. In dem Teiche „pod Hon-
zickem“ bei Pisek unter anderen Algen nicht selten.

Polyedrium tetraedricum Näg. In den Teichen bei Franzens-
bad und bei Frauenberg nächst Budweis.

Sciadium arbuscula A. Br. Bei Vysočan nächst Prag, bei
Dux, Písek.

Scenedesmus acutus Meyen. Bei Saaz, Franzensbad, Mies
Pisek, Lomnic, Wittingau, Hirschberg, Weisswasser.

Scenedesmus caudatus Corda. In den Tümpeln an der
Moldau bei Prag, Kralup, Melnik, bei Kolin, Zizelic, Chlumee, Sauer-

366

brunn bei Bilin, Dux, Brüx, Saaz, Carlsbad, Mies, Klattau, Budweis,
Lomnic, Wittingau, im grossen Arber-See, bei Tábor, Weisswasser,
Hirschberg.

Sorastrum spinulosum Näg. Im grossen Teich bei Hirsch-
berg, in den Sümpfen an der Bahn bei Žiželic nächst Chlumec.

Pediastrum Boryanum Menegh. Bei Kolin an der Elbe,
Zizelic, Weisswasser, Habstein, Hirschberg, Sauerbrunn bei Bilin,
Brůx, Franzensbad, Mies, Tábor, Frauenberg bei Budweis, Lomnic.

Pediastrum pertusum Ktz. Im grossen Teich bei Hirsch-
berg, bei Weisswasser, Franzensbad, Saaz, Tábor, Písek, im grossen
Arber-See nächst Eisenstein.

Pediastrum Ehrenbergii A. Br. Bei Hirschberg, Weiss-
wasser, Franzensbad, Lomnic, Wittingau.

Pediastrum Rotula A. Br. Bei Brüx, Franzensbad, Hirsch-
berg, Weisswasser.

Hydrodictyon utriculatum Roth. Bei Kolín an der Elbe,
bei Chlumec an der Cidlina.

Eremosphaeraviridis D.By. Bei Dux, Zinnwald, Franzensbad.

Botryococcus Braunii Ktz. Bei Oužic nächst Kralup,
Žaželic nächst Chlumec, Hirschberg, Saidschitz bei Bilín, Dux, Brůx,
Franzensbad, Tábor, Lomnic, Wittingau, Arber-See bei Eisenstein.

Nephrocytium Agardhianum Näg. In den torfigen
Sůmpfen bei Frauenberg náchst Budweis.

Porphyridium cruentum Nág. Bei Kralup an der Moldau.
Kolín, Weisswasser, Beneschau, Tábor, Pilsen, Gutwasser bei Bud-
weis, Písek, Lomnic, Mies, Franzensbad, Teplitz.

Schizochlamys gelatinosa A. Br. Bei Rosic nächst
Pardubic; Žiželic náchst Chlumec und bei Franzensbad. |

Staurogenia rectangularis A. Br. Im grossen Teiche bei
Hirschberg, bei Lomnic nächst Wittingau.

Palmodactylon varium Näg. In den Sümpfen bei Franzens-
bad, Brüx, Lomnic.

Paudorina morum Bory. Bei Hirschberg, Žiželic an der
Cidlina, Saidschitz, Dux, Brüx, Franzensbad, Mies, Täbor, Frauen-
berg bei Budweis, Lomnic, Wittingau.

Penium digytus Bréb. Bei Habstein, Franzensbad, Lomnic,
Spitzberg nächst Eisenstein.

Closterium striolatum Ehrb. Bei Zizelic nächst Chlumec,
Habstein, Brůx, Seegrund bei Zinnwald, Franzensbad, Lomnic, Z
stein, am ní See u. a. im Böhmerwalde.

367

Closterium obtusum Breb. Bei Herrnskretschen in der
böhm. Schweiz, bei Lomnic nächst Wittingau.

Closterium gracile Breb. Bei Žiželic an der Cidlina,
Habstein, Franzensbad, Pisek, bei Lomnic, Wittingau, am grossen
Arber-See.

Closterium parvulum Näg. Bei Habstein, Hirschberg,
Zizelic an der Cidlina, bei Dux, Brüx, Franzensbad, Täbor, Pisek,
Lomnic, Wittingau, Budweis.

Closterium setaceum Ehrb. Bei Lomnic, Wittingau ,
Frauenberg bei Budweis, im grossen Arber-See.

Calocylindrus palangula Krch. (Cosmarium palangula
Breb.) Bei Habstein, Seegrund nächst Zinnwald, im Böhmerwalde
am Spitzberg und am grossen Arber-See.

Pleurotaenium baculum Bréb. Bei Brüx, Franzensbad,
Pisek, Lomnic, Wittingau, Hirschberg, Habstein.

Pleurotaenium nodulosum D. By. Bei Žiželic an der
Cidlina häufig, bei Lomnic nächst Wittingau.

Pleurotaenium coronatum Rbh. Bei Dux, Lomnic,
Wittingau.

Tetmemorus minutus D. By. In den Torfsümpfen bei
Habstein; am Spitzberg am Schwarzen See u. a. im Böhmerwalde.

Cosmarium margaritiferum Menegh. Bei Libňoves, Zi-
zelic an der Cidlina, bei Weisswasser, Hirschberg, Brüx, Dux, Fran-
zensbad, Mies, Klattau, am Spitzberg bei Eisenstein, bei Písek,
Tábor, Budweis, Frauenberg, Lomnic, Wittingau.

Euastrum verucosum. In den Sůmpfen bei Brůx, Lomnic,
Wittingau, Hirchberg.

Euastrum oblongum Ralfs. Bei Habstein, Žiželie an der
Cidlina, Franzensbad, Dux.

Euastrum ansatum Ralfs. In den torfigen Sümpfen bei
Habstein, Franzensbad, Lomnic, Wittingau.

Micrasterias crux Melitensis Ralfs. In den Teichen
bei Hirschberg, Lomnic nächst Wittingau.

Staurastrum muticum Breb. Bei Weisswasser, Tábor,
Pisek, Frauenberg bei Budweis, Lomnic, Wittingau, im Böhmerwalde
am Spitzberg und im grossen Arber-See.

Staurastrum furcigerum Breb. Bisher nur in den Sümpfen
an der Nord-West-Bahn in den Wäldern zwischen Žiželic und Chlu-
mec reichlich.

368

Desmidium Schwartzii Ag. Bei Habstein, Dux, Franzens-
bad, Frauenberg bei Budweis, Lomnic, Wittingau, in dem Mühlteiche
bei Kunratic nächst Prag.

Bambusina Brébisonii Ktz. In den Torfsümpfen bei Fran-
zensbad und Lomnic nächst Wittingau nicht selten.

Hyalotheca dissiliens Breb. Bei Žiželic an der Cidlina,
Franzensbad, Frauenberg bei Budweis, Lomnic, Wittingau.

Hyalotheca mucosa Ehrb. Bei Habstein, Brüx, Dux, See-
grund bei Zinnwald, Franzensbad, bei Lomnic, Wittingau und im
grossen Arber-See im Böhmerwalde.

Spirogyra gracilis Ktz. In den Tümpeln an der Moldau
bei der Kaisermühle u. a. nächst Prag, bei Hirschberg, Libňoves an
der Cidlina, bei Saidschitz nächst Bilin, Franzensbad, Lomnic nächst
Wittingau.

Spirogyra quinina Ktz. ampl. a) genuina Krch. Bei Teplitz, ©
Mies, Písek, Eisenstein. 5) Jürgensii Krch. (S. Jürgensii Ktz.) bei ©
Oužic náchst Kralup, Chlumec an der Cidlina, Dux, Eichwald bei
Teplitz, Carlsbad, Lomnic, Wittingau, Tábor, Písek, Eisenstein,
Spitzberg.

Spirogyra majuscula Ktz. Bei Neratovic an der Elbe,
Zizelic an der Cidlina, Dux, Lomnic nächst Wittingau.

Spirogyra n z Hilse. Bei Carlsbad am Ufer der
Eger, bei Písek am Ufer der Otava, bei Be in der Uhlava,
bei Mies.

Spirogyra crassa Ktz. Bei Kolin an der Elbe, im Jordan-
Teiche bei Täbor und in den Teichen bei Lomnic und Wittingau
sehr verbreitet; im grossen Teiche bei Kunratic nächst Prag.

Spirogyra tenuissima Ktz. In den Tümpeln an der Moldau
bei Prag verbreitet, auch bei Hirschberg, Lomnic und Wittingau.

Zygogonium pectinatum Ktz. ampl. In den Sümpfen an
der Bahn bei Frauenberg nächst Budweis, bei Libňoves an der Cidlina.

Craterospermum laetevirens y. Br. Bei Franzensbad,
Lomnic und Wittingau.

Botrydium granulatum Grev. Bei Prag auf der Hetzinsel,
in den Schanzgräben hinter dem gew. Kornthore, am Ufer der Beraun
bei Radotín u. a.; bei Beneschau, Tábor, Budweis, Písek, Lomnic,
Wittingau, Pilsen, Franzensbad, Carlsbad, Bilín, Dux ; am Ufer der Elbe
bei Kolín, Melnik, Tetschen, Herrnskretschen, Pardubic, Königgrätz.

Vau čista geminata D. C. Bei Oužic > Kralup am
Rande der Salzwassersůmpfe reichlich. :

E

369

Hormiscia zonata Aresch. (Ulothrix zonata Ktz. incl. rigi-
dula Ktz.). Bei Weisswasser, Hirschberg, Herrnskretschen, Eichwald
nächst Teplitz, Mies, Frauenberg bei Budweis, Eisenstein, Spitzbere ;
var. valida (Ulothrix valida Näg.) am Ufer der Otava bei Pisek recht
zahlreich.

Ulothrix parietina Ktz. Bei Franzensbad, Mies, Täbor,
Horazdovic, Klattau, Hirschberg, Herrnskretschen, Püllna nächst Brüx.

Schizogonium murale Ktz. Bei Hirschberg, Pisek, Lomnic,
Wittingau, am Spitzberg nächst Eisenstein.

Schizogonium Boryanum Ktz. Bisher blos in Südböhmen
bei Wittingau.

Rhizoclonium hieroglyphicum Ktz. Bei Prag in den
Schanzgräben hinter dem gew. Kornthore; var. salinum (R. salinum
Ktz.). An den Bitterwasserquellen bei Saidschitz nächst Bilin und
am Rande eines Teiches bei Libhoves an der Cidlina (auf Plänerkalk).

Chroolepus aureum Ktz. An bemoosten Sandsteinfelsen
bei Liboc nächst Prag, bei Weisswasser (sehr verbreitet), am Schwar.
zen-See im Böhmerwalde auf alten Holzstämmen.

Chroolepus umbrinum Ktz. Bei Neu-Straschitz, Kolin,
Voškobrd, Chlumec an der Cidlina. Habstein, Hirschberg, Weiss-
wasser, Bilin, Püllna bei Brüx, Saaz, Eichwald bei Teplitz, Carlsbad,
Franzensbad, Mies, Beneschau, Tábor, Gutwasser bei Budweis, Frauen- :
berg, Lomnic, Wittingau, Písek, Horažďovic, Klattau.

Gongrosira sclerococcus Ktz. Bei Melnik an der Elbe,
bei Saidschitz nächst Bilin,

Draparnaldia plumosa Ag. Bei Weisswasser, Lomnic
nächst Wittingau.

Stigeoclonium tenue Ktz. Bei Melnik, Kolín, Weisswasser,
Hirschberg, Habstein, Saidschitz bei Bilin, Franzensbad, Carlsbad,
Mies, Beneschau, Täbor, Gutwasser bei Budweis, Lomnic, Pisek.

Stigeoclonium longipilus Ktz. Dei Písek in einem
Teiche an Acorusblättern.

Chaetophora pisiformis Ag. Bei Weisswasser, Hirsch-
berg, Franzensbad, Pisek, Mies, Lomnic.

Microthamnion Kützingianum Näg. Bei Hirschberg,
Seegrund nächst Zinnwald, Carlsbad, Mies, Franzensbad, Frauenberg
bei Budweis, Lomnic, Pisek.

Aphanochaete repens A. Br, Bei Kolin an der Elbe, Lib-
ňoves an der Cidlina, Hirschberg, Saidschitz bei Bilin, Brůx, Dux,
Tábor, Písek, Lomnic, Wittingau, im grossen Arber-See.

Tř. Mathematicko-přírodovědecká, 24

Prasiola crispa Ktz. Bei Půllna náchst Brůx, Eichwald
bei Teplitz, Franzensbad, Carlsbad, Písek, Lomnic.

Oedogonium capillare Ktz. Bei Kolín an der Elbe,
Hirschberg, Chlumec an der Cidlina, Weisswasser, Saaz, Carlsbad,
Mies, Horažďovic, Klattau, Lomnic, Písek, Tábor.

Oedogonium fonticola A. Br. Bei Dux, Eichwald náchst
Teplitz, Herrnskretschen, Hirschberg, Weisswasser, Tabor, Gutwasser
bei Budweis, Písek, Lomnic, Wittingau, Mies, Franzensbad, Carls-
bad, Saaz.

Oedogonium undulatum A. Br. In den Teichen bei Brůx,
Dux, Lomnic náchst Wittingau, Libňoves an der Cidlina.

Coleochaete pulvinata A. Br. Bei Prag in den Tůmpeln
an der Moldau z. B. auf der Kaiserwiese u. a., bei Vysočan, Kolín
an der Elbe, Franzensbad, Lomnic nächst Wittingau, im grossen
Arber-See bei Esenstein sehr reichlich.

Coleochaete orbicularis Pringsh. Bei Pardubic, Libno-
ves an der Cidlina, bei Habstein, Hirschberg, Weisswasser, Brüx,
Dux, Franzensbad, Täbor, Frauenberg bei Budweis.

Rhodophyceae Rbh.

Chantransia Hermanni Desv. In Gebirgsbächen bei Pre-
bischthor nächst Herrnskretschen in der böhm. Schweiz, bei Gut-
wasser nächst Budweis, im Ausflusse des Schwarzen-Sees, in einigeu
Bächen bei Eisenstein, am Spitzberg u. a. im Bohmerwalde.

Chantransia chalybea Fries. In Prag an einigen Brunnen

z. B. bei St. Wenzel, im botanischen Garten am Smichow (spärlich)

u. a.; bei Kunratic, Radotin an der Beraun; bei Weisswasser, Pisek,
bei Gutwasser nächst Budweis; bei Wittingau var. radians Ktz,

Batrachospermum moniliforme Roth. Bei Prag z. B.
in den Schanzgräben hinter dem gew. Kornthore u. a.; bei Neu-
Straschitz, Weisswasser, daselbst auch var. atrum Harv., bei Hirsch-
berg; var. confusum Rbh. in einem Gebirgsbache zwischen Herrns-
kretschen und Prebischthor in der böhm. Schweiz massenhaft.

Batrachospermum vagum Ag. Im Böhmerwalde im Aus-
flusse des Schwarzen- und Teufels-Sees, im grossen Arber-See sehr
üppig und in überaus grosser Menge.

Lemanea fluviatilis Ag. In Gebirgsbächen bei Herrns-
kretschen in der böhm. Schweiz stellenweise reichlich, bei Täbor

1 Die č o yn an re a hun ut ga beanstanden A a o s

371

t unter dem Wasserfall „Pod skálou“ bei der städt. Wasserleitung
spärlich, im Böhmerwalde in den Bächen am Wege von Eisenstein
gegen den Arber.

4

37.

Uiber isolirte Kieselspongiennadeln aus der böhm.
Kreideformation.

Vorgetragen von Philipp Počta am 26. October 1883.
Mit einer Tafel.

I.
1. Einleitung.

Bei der Untersuchung von Spongien aus verschiedenen Schichten
-der böhm. Kreideformation bin ich öfters auf isolirte Kieselelemente
gestossen und habe auch in der letzteren Zeit diesen zierlichen Ge-
bilden eine grössere Aufmerksamkeit gespendet.

Dass ich in nachstehenden Zeilen das Resultat dieser Studien
anführe, geschieht aus dem Grunde, weil ich zur Kenntnis dieser
Fossilien und auch bei dem Umstande, als bisher aus Böhmen isolirte
Spongiennadeln weder beschrieben noch angeführt worden sind, zur
Kenntnis der Fauna unserer Kreide beitragen zu können glaube.

Nebstdem bildet die gegenwärtige kleine Abhandlung ein mehr
in’s Detail ausgeführtes Supplement zu den „Beiträgen zur Kenntnis
der Spongien der böhm. Kreideformation,“ deren I. Abtheilung Hexa-
ctinellidae in den Abhandlungen der. k. böhm. Gesellschaft der Wissen-
schaften erschienen ist.

Die fossilen Spongiennadeln sind erst seit Kurzem bekannt.
Der erste Beobachter, dem sie nicht entgiengen, war Ch. Ehrenberg,
welcher dieselben unter dem Namen „Spongiolithen“ schon in den
Jahren 1841, 1844 in den Abhandl. und Monatsberichten der k. Akad.
der Wiss. zu Berlin und dann 1845 in seiner „Microgeologie“ ab-
bildete und beschrieb, wobei ihm jedoch die geringste Abweichung
von der Form einer schon bekannten Nadel zur Errichtung einer
neuen Gattung oder wenigstens einer neuen Art Anlass gab. In
seiner tabellarischen: Übersicht der Namen und Synonyme
der rücksichtlich ihrer Abstammung bis jetzt be-

247

zen O

312

kannten 118 Spongiolithen*) unterscheidet er nachstehende
Gattungen:

Amphidiscus mit 26 Arten Solenoplaea mit 1 Art

Assula a Spongolithis „ 62 „ 9 Abarten
Dendrohthis 5.7, Geolithium 5 a
Lithasteriscus „ 8 „ Goniasterium „ 3 „
Lithosphaera „ 2 4. % ‚Goniocampyla, 0

Im Jahre 1871 veröffentlichte H. J. Carter in den Annals
and Magaz. of nat. hist. Ser. IV. Vol. 7. eine eingehende Abhandlung:
On fossil Sponge spicules compared with those of exi-
sting Species über isolirte Kieselspongiennadeln aus dem Upper
Greensand von Haldon und bildete auf 4 Tafeln 79 dieser Elemente ab.

In diesem wichtigen Aufsatze verglich er die fossilen Kiesel-
körper mit den von recenten Spongien stammenden und stellte auf
Grund dieser komparativen Methode 11 Arten auf: |

Dactylocalycites Vicaryi Stelletites haldonensis
3 ellipticus Esperites haldonensis
3 callodiscus k giganteus
Gomphites Parfitii Monilites haldonensis
: parviceps 3 quadriradiatus

Geodites haldonensis

Nebstdem fügte er bei Beschreibung einzelner Nadeln viele, sehr
wichtige Bemerkungen über ihre Verwandtschaft mit den recenten
Spongien bei.

J. E. Gray theilt in seiner Abhandlung: Notes on the Ši-
liceous Spicules of Sponges and their Division in to
Types**) recente Spongiennadeln in 7 Gruppen und zwar nur der
äusseren Form nach, wobei er den Axenkanal nicht berücksichtigt:

1. Needle like spicules, cylindrisch, zuweilen mit Höckern.

2. Hamate spicules, einseitig an beiden Enden gekrümmt,
cylindrisch oder mehr oder weniger ausgebreitet.

3. Quinqueradiate spicules. Aus dem Mittelpunkt diver-
giren seitlich von der mehr oder weniger verlängerten Axe drei Strahlen.

4. Sexradiate spicules. Aus dem Mittelpunkt divergiren
seitlich von der mehr oder weniger verlängerten Axe 4 gleich von
einander entfernte Strahlen.

*) Verhandl. der k. preuss. Akad. der Wiss. 1861 zur pag. 452.
**) Annals and Magaz. of nat. histor, 1873 Ser. IV. Vol. 12 pag. 205.

873

5. Multiradiate or stellate spicules, mit 5 oder mehr
aus gemeinschaftlichem Mittelpunkte divergirenden Strahlen.

6. Spicular spherules, solid von kugeliger oder länglich
ovalen Form aus mehreren einfachen Nadeln bestehend mit Grübchen
auf der Oberfläche.

7. Birotulatae spicules, bestehen aus einer cylindrischen
Axe, welche auf beiden Enden eine mehr oder weniger rundliche
Scheibe trägt.

Den Grundstein zur Kenntnis fossiler Spongien und auch der
isolirten Kieselelemente legte K. A. Zittel mit seiner Monographie
„Über Coeloptychium“*, wo er 191 isolirte Nadeln abbildete
und beschrieb. Er betrachtete sie zuerst als der Gattung Coelopty-
chium zugehörig, kam jedoch bei späterer Untersuchung**) zu der
allein richtigen Anschauung, dass diese Elemente nur zufällig in
das Gittergerüst dieser Schwämme gelangten und mit ihnen nichts
gemein haben.

Er theilte auf Grund des von dem ausgezeichneten Kenner
recenter Spongien O. Schmidt aufgestellten Prinzipes (die Zahl und
Beschaffenheit des Axenkanals) in dieser Abhandlung die isolirten
Kieselelemente in nachstehende Gruppen:

1. Kieselkörper mit einem Axenkanal.

a) Spiessnadeln ;

b) einerseits zugespitzte, andererseits abgerundete Stabnadeln;
c) beiderseits zugespitzte Nadeln ;

d) beiderseits zugespitzte Klammern ;

e) dornige Nadeln;

f) walzenförmige Nadeln?

2. Kieselkörper mit eh denen die 4 Asen einer drei-
seitigen Pyramide zu Grunde liegen.

a) Vierstrahler (spanische Reiter)
b) sechs- und achtstrahlige Anker und Sterne;

3. Schirmnadeln mit 5 Axenkanälen.

4. Sechsstrahler, denen drei rechtwinklich sich kreuzende Axen
zu Grunde liegen.

5. Vielaxige Kieselkörper von scheibenähnlicher Form.

6. Dichte Kugeln.

*) Abhandl. d. k. bayer. Akad. der Wiss. II. Cl. XII. Bd. 1877.
**), Studien über foss. Spongien Abh. der k. b. Akad. d. Wiss. IL Cl. XIII.
Bd. 1878 pg. 7.

z RC TE oo o ooo oo PAA o Se So O o o OAK ADR SOON ee
a Br» Who 1a we P a 0 een ar ze VE res x = p OSR N zd nn V

In seinem „Handbuch der Palaeontologie“ I. Bd. pag.
135 hált Zittel im Ganzen diese Eintheilung aufrecht, nur hat er die
Schirmnadeln zu den Vieraxigen gestellt und unterscheidet demnach
nur 5 grössere Abtheilungen.

Dr. G. J. Hinde beschreibt und bildet in seiner vortrefflichen :
Inaugural-Dissertation zur Erlangung der akad. Doctorswürde betitelt:
FossilSponge spicules 1880 aus dem Upper Chalk von Horstead
in Norfolk 167 Gebilde ab und theilt sie mehreren Gattungen und
Arten zu, wobei er streng das von Zittel errichtete System einbält.

Aus den Monactinelliden zählt er nachfolgende Arten auf:

1. Reniera sp, 2. Reniera sp. 3. Scolioraphis sp.

Aus der Ord. der Tetractinelliden deutet er mehrere Gebilde
als zur Gatt. Geodia und and. gehörend und führt nebstdem an:

1. Geodia clavata, 2. G. coronata, 3. G. Wrightii,
1.0.8). 9. G..sp, 6. G. s
1 G. sp. 8. Tisiphonia sp. 9, Caminus sp.
10. Pachastrella sp. 1i. P. Carteri, 12. P. primaeva Zitt.
13. P. sp. 14. Stelleta sp. 15. SC- sy.
16, Theiya sp. 17. Th: sp: 18. Th. sp.
19. Th. sp. 20. Th. sp.

Aus den Lithistiden werden angeführt
1. Lyidium Carteri, 2. L. cretacea, 3. Carterella sp.
4. Radioscula sp. 5. Phintosella squamosa. 6. Ragidinia annulata.

Die Hexactinelliden sind vertreten aus der Unterord. Dicty-
onina durch:

1. Leptophragma sp. 2. L. sp. 3. Craticularia sp.
4. Cystispongia sp. 5. Coseinopora sp. 6. Ventriculites sp.

Aus der Unterord. Lyssakina:

1. Stauractinella cretacea, 2. Hyalostelia fusiformis.

W. J. Sollas berichtet im Aufsatze: On the Flint Nodu-
les of the Trimmingham Chalk*) über die Flintknollen aus
der Kreide von Trimmingham und zählt viele Spongiennadeln auf,
die er auch in der Anzahl von 69 abbildet.

Er stellt für diese Formen meist durchwegs neue Genera ein
und führt aus den Lithistiden (?) die Arten:

1. Discodermites cretaceus, 2. Rhagadinia Zitteli,
3. Eurydiscites irregularis, 4. Nanodiscites parvus,
5. Compsapsis cretacea, 6. Podapsis cretacea,

‘ *) Annals and Mag. of nat. hist. Ser. V. Vol. 6 1880 pg. 384.

< ee ee Tee

315

7. Corallistes cretaceus, 8. Macandrewittes Vicaryi,

9, Corallistites? © 10. Pachastrellites fusifer,

11. P. globiger, 12. Tethylites cretaceus,

13. Triphylactis elegans, 14. Dercitites haldonensis,

15. Geodites cretaceus, 16. Rhophaloconus tuberculatus,
17. Pachaena Hindi, 18. Scolioraphis sp.

Aus der Ordnung der Hexactinelliden werden einige Formen
angeführt, ohne einer Gattung untergestellt zu werden, andere als zu
Foraminiferen gehörend gedeutet.

Ich werde zuerst die einzelnen Elemente beschreiben und dann
am Schlusse dieses kleinen Aufsatzes dieselben zu deuten und zu
vergleichen versuchen.

Da beide in Betreff der einzelnen Nadeln aufgestellte Systeme,
nämlich das von Gray eingeführte, so wie jenes von Schmidt zuerst
erbaute und von Zittel für fossile Spongien angenommene einander
sehr verwandt sind, habe ich mir in nachstehenden Zeilen beider
bedient und sie mit einander in Einklang zu bringen getrachtet.

Was den Erhaltungszustand unserer Gebilde betrifft, so bietet
er wenig Verschiedenheiten. Die Nadeln sind in der Regel hell und
. auf der Oberfläche immer etwas rauh, seltener jedoch stark zerklüftet.

Bemerkenswerth ist hier der Umstand, dass viele im Canada-
balsam nicht verschwinden, wogegen wieder andere obzwar von dem-
selben Äusseren gleich nach Einschluss in dieses Verwahrungsmedium
ihre Contouren verlieren. Obzwar sie in Glycerin niemals verschwinden,
so ermatten doch bei vielen auch da die Contourslinien so, dass
man die schärfsten Bilder erhält, so lange die Elemente noch im
Wasser liegen. |

Wir finden jedoch neben den grossen isolirten Nadeln noch hie
und da Körperchen, die sich meist durch ihren abweichenden Er-
haltungszustand auszeichnen.

Sie sind nämlich von schwach weisslichgrüner oder gelblich grüner
Farbe, die sehr oft in ziemlich tiefes Grün übergeht und auf der Ober-
fläche ungewöhnlich glatt. Bemerkenswerth ist, dass dieser Zustand
nur Selten bei grossen Elementen vorkömmt (P, Nr. 20), wo er dann
auch den Kieselkörper so undurchsichtig macht, dass man den Axen-
kanal nie bemerken kann. Bei den winzigen Nadeln, wurde nie, auch
wenn sie hell und durchsichtig waren, ein Axenkanal beobachtet,

Was nun die Ursache dieses Phaenomens betrifft, so hat die
mikrochemische Analyse (Methode des $ Prof. Bořický), welche mir

376

freundlichst Herr Klvaňa durchführte, ergeben, dass solche Nadeln
aus amorpher, durch Eisen gefärbten Kieselerde bestehen. 3
Die Abbildungen habe ich in Vergr. 110 mittelst Camera ©

lucida gezeichnet.

Probe Nro.

2. Verzeichniss der untersuchten Gesteinsproben.

Korycaner Schichten.

Glaukonitischer Sandstein von Prosek b. Prag.
R s „ Hloubětín.
5 Sand „ Korycan.

„ Holubic „u sbořené huti.“

2

. Grober Sand von Starý Svojanov.

. Band von Holosmetky.

. Grober Sandstein von Kuttenberg.

. Grober Sand von Mezholes.

. Feinerer Sand von Kuttenberg.

. Mergel aus einer Gneissbank von Zbyslav.
. Mergel von Skuticko.

. Plaňany, Ostreenbank unterste Schichte.

. Kalkstein von Zbyslav.

. Kalkstein von Kamajk.

. Horany, zwischen Perutzer und Weissenberger Schichten.

Weissenberger Schichten.

. Grober Sandstein vom Weissen Berg oberste Schichte.

n n » a „ hinter dem Kinsky’schen
Garten.

. Kugel aus dem obersten Quader vom Weissen Berg.

. Spongienknollen v. Weissen Berg.

. Lůže, Bruch bei der Mühle gegenüber der Kirche.

. Brandýs nad Orlicí, Semitzer Mergel.

. Manderschein b. Kaunitz, Sem. Mergel.

. Kuttenberg, Bruch „na spravedlnosti.“

. Mergel von Labská Týnice.

. Durch Wasser erweichter Pláner am Wege von Velteš nach
‘Premyslan.

. Trippel von Třebešic bei Čáslau.

9 „ Weissen Berg.

®
x
š
:
č
=
3

j 377
Probe Nro. ž
28. Pláner von Renčov.

E 2; „ Gastdorf.

30. Anhöhe bei Přerov, unterste Schichte am östlichen Ende.
31. Anhöhe bei Dřínov, erste feste Schichte.
?32. Dobřichov unter der Kirche.

33. Hrádek unter Rannay, unterste glaukonit. Schichte,
34. Hrädek, Übergangsschichten.

35. Am Wege von Hrädek nach Vebran.

36. Vrchlabí oberhalb Bezděkov bei Roudnice.

37. Schelesen bei Michelob, grůnliche Schichte.

38. Liboritz bei Michelob, Mergel aus dem Quader.
39. Černoseky.

40. Louny unterhalb der Fabrik.

41. Louny, Tropfstein.

Malnicer Schichten.

49. Am Wege zwischen Tuchořic und Drahomyšl.
43. Malnice.
44. Pláner von Brandýs nad Orlicí.

Iser Schichten.
45. Kalkstein von Dolanka bei Turnov.

46. Höhlungen nach Plocoscyphia labyrinthica von Choceň.
47. Bryozoenschichte von Kanina.

Teplitzer Schichten.
48. Mergel von Kostice.
49, Pläner von Lenešice.

Priesener Schichten.
50. Pläner von Priesen.

3. Beschreibung einzelner Nadeln,

Wir schreiten zunächst zur Be earsinlng der einfachsten For-
men die durch

I. Einaxige Kieselkörperchen

vertreten werden. In dieser von Schmidt eingeführten DE
können wir einige Gruppen unterscheiden:
1. einfache Nadeln (needle like spicules)

378

A) mů glatter Oberfläche.

Hieher gehören vor anderen die grossen, spiessförmigen
Stabnadeln, deren Bruchstücke nicht selten bei uns insbesondere
in den Weissenberger Schichten Prob. Nro. 26, 28, seltener in den
Iser-Schichten Pr. Nro. 45 gefunden werden (Fig. 1.).

Sie erreichen eine beträchliche Grösse, sind gerade oder wenig
verbogen und enden einerseits mit einer Spitze. Das andere Ende
wird als „abgestutzt“ angegeben, obzwar man bei dem Umstande,
als eben dieses „abgestutzte* Ende in allen Fällen mehr einer
Bruchfläche gleicht, zu der Annahme verleitet wäre, dass die bis
jetzt abgebildeten Nadeln abgebrochen sind und vielleicht durchwegs
beiderseits zugespitzt waren. Für diese Deutung scheint auch der
Umstand zu sprechen, dass man nicht selten ziemlich grosse auf
beiden Enden zugespitzte Nadeln antreffen kann, die, nach dem gegen
beide Enden ziemlich erweiterten Axenkanal zu schliessen uns junge
Stadien vorstellen (Fig. 2). |

Carter scheint derselben Meinung zu sein, indem er (l. c.)
Plate X. Fig. 76 von einer solchen Nadel eine Partie aus der Mitte
und beide, zugespitzte Enden abbildet. Auch Hinde (l. c. pag. 21
© PL I. Fig. 1—2) sind beiderseits zugespitzte Nadeln von sehr bedeu-
tenden Dimensionen (— 29 mm.) bekannt, die er als zur Gattung
Geodia gehörend deutet.

In unserer Kreide erreichen jedoch die Nadeln niemals jene
von Zittel, Carter und Hinde angegebenen Dimensionen*). Das abge-
bildete Exemplar (Fig. 1) ist das grösste, das bisher gefunden wurde,

Neben diesen kolosalen Nadeln kommen die kleineren For-
men verhältnissmässig häufiger vor (Fig. 2—4).

Was die Verhältnisse der Axenkanäle anbelangt, so herrscht
hier eine ziemlich grosse Verschiedenheit. Von dem engsten haar-
feinen (Fig. 4), jenem der von lebenden Spongien stammenden Nadeln
ähnlichen Kanal angefangen, sieht man Abstufungen bis auf den
weitesten ein Drittel der Nadelbreite überschreitenden Kanal (Fig. 3).

Auch hier findet man öfters schwache Biegungen. Seltener
kommen feine, äusserst dünne, mit sehr engem Kanale versehene
Nadeln (Fig. 6) vor. Diese Form ist in unserer Kreide die häufigste;

+) Bezeichnend ist hier die Bemerkung Carter’s in der Explanation of the
Plates, wo derselbe (pg. 141) sagt: „The limits of the plate are not suf-
ficient to allow of the spicule being represented in its entire length...“

ul
v

23
a,
>
3

"V č
3
k
C

319

ř ich habe sie in den Proben Nr. 2, 4, 9, 13, 14, 19, 20, 26, 28, 29,
44 und 45 gefunden.

Wie Carter nachgewiesen, sind ähnliche Nadeln, obzwar von
geringeren Dimensionen den Pachytragiern eigen,

Beiderseits zugespitzte Spindeln (Fig. 10—14) unter-
scheiden sich von den vorgehenden durch die verhältnissmässig be-

© deutendere Dicke und die rascher erfolgende Zuschärfung an beiden

Enden. Sie sind bei uns ziemlich selten in Pr. Nr. 9, 13, 19, 26,
28 u. 45 und gewöhnlich gebogen. Der enge Axenkanal ist an beiden
Enden offen, seltener ist er nicht vorhanden (Fig. 11). Aus Pr. Nr. 19
ist mir ein Gebilde dieser Art bekannt, bei welchem die Biegung
eine so bedeutende Höhe erreicht hat, dass es wie geknückt einen
stumpfen Winkel mit geraden Seiten bildet (Fig. 13).

Von den lebenden Spongien besitzen die Halichondrien ähnliche
Elemente.

Eine weitere Modifikation der einfachen Form bieten uns Na-
deln, welche an einem Ende abgerundet sind und am
anderen in eine Spitze auslaufen (Fig. 5). Der Axenkanal
tritt in der Spitze frei zu Tage und endet vor dem abgerundeten
Ende blind. Diese, bei den recenten Spongien sehr häufig vorkom-
mende Nadeln sind beinahe immer gebogen und verhältnissmässig
dick. Bei uns werden sie recht selten in Pr. Nr. 19 u. 28 gefunden.

Hinde bildet einige hieher gehörige Formen Pl. I. Fig. 11—13,
15 ab und stellt sie zu den Monactinelliden. Sollas hatte sie auch
in Trimminghamer Flintenkugeln gefunden Pl. XIX. Fig. 6 u. 9.

Beiderseits zugerundete Nadeln. Der gewöhnlich ziem-
lich weite Axenkanal tritt an beiden zugerundeten Enden frei zu
Tage (Fig. 7—9). Bei kleineren Exemplaren erscheinen die beiden
Enden etwas wenig verdickt. Diese Formen scheinen bis jetzt nicht
bekannt zu sein und nur die in Zittels „Coeloptychium“ Taf. IV.
Fig. 26 abgebildete lange Nadel zeigt in Betreff der Beschaffenheit
des Axenkanals etwas Ähnlichkeit. Bei uns findet man jedoch solche
langen, mehrfach gekrümmten Formen nicht.

In Pr. Nr. 19 ist diese Art in ganzen und gebrochenen Exem-.
plaren nicht selten; spärlicher tritt sie in Nr. 28 auf.

In die Vergleichung mit lebenden Spongien konnte ich mich
bei dem dürftigen mir vorliegenden Material recenter Schwämme
nicht einlassen, jedoch glaube ich, so weit mir die Litteratur über
diese Classe des Thierreiches bekannt ist, dass bisher noch keine
ähnliche Formen abgebildet worden sind.

380

Abgerundete Walzen mit keinem oder öfters sehr engen ©

Axenkanal, der niemals frei zu Tage tritt, sondern an beiden Enden
blınd endet (Fig. 16—20). In unserer Kreideformation sind diese
Gebilde nicht häufig; mir sind nur wenige Exemplare aus Pr. Nr. 4,
9, 13, 28 & 29 bekannt, worunter einige ohne Axenkanal sind.

Hinde bildet diese Formen Pl. I. Fig. 16, 17 ab und stellt sie
zur Reniera sp., Sollas (Pl. XIX. Fig. 7.) zu Corallistes cretaceus.
Mit diesen Gebilden kommen häufig runde Kugeln ohne jede Struktur
vor *), welche Carter Geodites Haldonensis nennt. Zittel vergleicht
ähnliche Kügelchen, so wie die längeren Walzen mit jenen bei Su-
berites arciger O. Schm. und auch bei Geodia vorkommenden
Elementen.

B) Einaxige Nadeln mit höckeriger Oberfläche.

Ich habe einige Bruchstücke seltsamer, grosser Nadeln in
Pr. Nro. 19 gefunden und das grösste Stück (Fig. 21.) abgebildet.
Diese Nadel ist ziemlich stark und aus dem Bruchstücke zu schliessen
auch ziemlich lang mit einem weiten Axenkanal. Die Oberfläche ist
mit nicht sehr hohen, konischen Höckern besetzt.

Eine ähnliche Nadel jedoch von grösseren Dimensionen bildet
Hinde Pl. V. f. 27 ab und stellt sie zu den Hexactinelliden.

Her wäre vielleicht auch die aus Pr. Nro. 19 stammende Form
eines Kieselelementes, welches auf der Oberfläche mit grossen beulen-
fórmigen Höckern (Fig. 22) bedeckt ist, zu stellen. Es ist aber die
Möglichkeit nicht ausgeschlossen, dass wir es mit einem Bruchstücke
eines Vierstrahlers, wie ihn Zittel I. c. T. VII. Fig. 14 abbildet, z
thun haben. '

Noch will ich hier ein eigenthümliches, keulenförmiges Gebilde
mit höckeriger Oberfläche und einfachem Axenkanal (Fig. 23) erwähnen.

Kleinere, doppelt zugespitzte, dornige Nadeln,
welche jenen unserer Spongillaarten ungemein ähnlich sind, findet
man in unserer Kreide äusserst selten. Ich kenne nur wenige, hieher

gehörige Elemente aus Pr. Nro. 13, von denen ich eins unter Fig,

15 abbilde. |

2 Hamate spicules Gray (bihamate Carter) gleichen den
von Zittel „beiderseits zugespitzte Klammern“ genannten Nadeln.
Carter stellte diese Formen unter zwei Arten Esperites haldonensis

*) Zittel 1. C. T. N. f. 52—66. Carter 1. C. Pl. IX. f. 53, 56.

381

und Esp. giganteus. Ich habe bisher nur ein einziges Bruchstůck in
Pr. Nro. 21 gefunden, das ich in der Hoffnung bei weiterem Suchen
ein besseres zu erhalten nicht fixirte. Aber trotz lángerem Nachsuchen
konnte ich kein zweites Exemplar antreffen, so das ich mich vor der
Hand damit begnügen muss, die Gattung Experites, wenn auch aus
einem einzigen Bruchstücke in Böhmen konstatiren zu können.

83. Birotulatespicules Gray. Her kann man wohl ausserdem
von Gray hieher gerechneten „an beiden Enden mehr oder weniger
rundliche Scheiben besitzenden Nadeln“ noch das von Zittel*) be-
schriebene Gebilde „mit an beiden Enden grabscheitähnlich ausge-
breitetem Kopf und eingekrümmten Schnabel“ stellen.

Diese Elemente sind äusserst selten, ich selber habe keines
beobachten können. Zittel stellt sie zugleich mit oben erwähnten zu-
gespitzten Klammern zu Esperites Carteri.

Am Schlusse der einaxigen Kieselelemente will ich einige Be-
merkungen über die Jugendzustände der Nadeln folgen lassen.
Wie schon Kölliker bewiesen und Zittel an den fossilen Kiesel-
körperchen bestätigt hat, beginnen die Spongienuadeln dadurch, dass
um einen organischen, aus Sarkode gebildeten Centralfaden sich die
Kieselsubstanz langsam ablagert. Mit der Zeit wird dieser Central-
faden immer dünner und muss der sich ablagernden Masse weichen.
Darum finden wir auch bei allen jungen Spongiennadeln einen weiten,
meist an beiden Enden trompetenartig erweiterten Axenkanal. Zittel
hat mehrere Stadien beobachten können, von denen gewiss die anein-
ander gereihten am Interessantesten sind.

In unserer Kreideformation herrscht jedoch eine solche Manig-
faltigkeit nicht; es sind hier nur wenige Formen, die an einen Ju-
gendzustand deuten (Fig. 24, 25). Ein grösseres Interesse dürfte
jedoch ein junges Stadium finden, das an dem einen Ende zuge-
rundet und am zweiten trompetenartig sich öffnet (Fig. 26). Es
dürfte dies ein Jugendzustand der einerseits zugerundeten, anderer-
seits aber zugespitzten Stabnadeln sein.

1I. Formen, denen die 4 Axen einer dreiseitigen Pyramide
‚ zu Grunde liegen.

Die einfachsten sind die Vierstrahlen oder spanischen
Reiter (quadrifide spicules, Hinde), deren Arme in einem Winkel

*) Zittel 1. c. pag. 39. Taf. IV. Fig. 29.

t K dd l RAN > K AR TE S K ZT "R P ří Ta Sl Sot ZA VE P 77 AE
U E dat bak o AVS ie a A TE a Want var Be NEBEN, IE VE P
P a a en

382

von 120° zusammentreffen. Die Axenkanäle treten entweder frei zu 3
Tage oder sie enden blind, sind oft ziemlich eng und in einzelnen,
jedoch seltenen Fällen gegen das Ende trompetenartig erweitert
(Fig. 27—29). Die Oberfläche dieser Elemente ist entweder glatt
oder rauh bis höckerig uneben (Fig. 27). Die spanischen Reiter
sind in unserer Kreide ziemlich selten, mir sind sie aus Pr. Nr. 19
und 28 bekannt.

Carter gab den einfachen, glatten Vierstrahlern den Namen
Dercites haldonensis, Zittel wies sie jedoch als ziemlich häufig bei
der recenten Gattung Stelleta und bei den Hexactinelliden Farrea
occa und Dorvilia agariciformis nach. Hinde bildet mehrere ähnliche
Formen Pl. III. F. 24, 25, 29—31 unter dem Namen Pachastrella
sp. und P. Carteri. Bei uns vorkommende Formen (Fig. 27—29)
sind zunächst den von Hinde Pach. Carteri benannten Elementen
ähnlich. Sollas bildet unter dem Namen Dercitites haldonensis zwei
solche Nadeln aus dem Trimminghamer Chalk ab (p. 391, Pl. XX.
Fig. 41 und 47).

Wir schreiten nun zur Schilderung der Umänderungen, die wir
bei den Vierstrahlern antreffen können.

Aus der typischen Form eines regelmässigen Vierstrahlers er-
halten wir durch Verlängerung, Bifurkation oder Verkümmerung ein-
zelner Arme verschiedene, abgeleitete Modifikationen. Wir werden
zunächst die durch

a) Verlängerung hervorgebrachten Umwandlungen näher in
Betracht ziehen. Durch unbedeutende Verlängerung eines Armes
entstehen vorerst wenig unregelmässige Formen (Fig. 30). Erreicht
aber diese Verlängerung eines Armes einen höheren Grad, so ent-
stehen dreizinkige Anker (simple trifide spicules, Hinde), bei
denen die drei zuweilen auf unbedeutende Höcker reduzirten Arme
von dem zum Stiele verlängerten vierten Arme schief nach Unten —
abzweigen (Fig. 31—33). Diese schönen Formen, die ziemlich häufig
bei den lebenden Spongien (Geodia, Ancorina und Stelleta) vorkom-
men, rechnet Carter zu seiner neu aufgestellten Art Geodites hal-
donensis. -

In böhm. Kreide findet man sie nicht selten in Prob. Nr. 28,
ein einziges, (Fig. 32) abgebildete Exemplar stammt aus Pr. Nr. 45
und sehr selten und nur in Bruchstücken kommen sie auch in Pr.
Nr. 10 vor. Aus Pr. Nr. 28 stammt ein prachtvolles, grosse Stück
von bedeutender Dicke des Stieles, bei welchem die nicht zur gänz-
lichen Entwickelung gelangten 3 Arme in ziemlich dünne Spitzen

383

auslaufen (Fig. 31). Carter bildet Pl. X. F, 61 ein ähnliches Exem-
plar ab. Hinde bildet zahlreiche hieher gehörige Exemplare, die
durch verschiedene Dimensionen variiren. Unseren am ähnlichsten
wären die Pl. II. F. 17, 18 abgebildeten, welche unter dem Namen
Geodia sp. angeführt werden. Auch Sollas führt mehrere dreizinkige
Anker unter verschiedenen Namen wie Geodites cretaceus, Pachaena
Hindi und Dercitites haldonensis an.

Auffallender Weise fehlen, wie es scheint in unserer Kreide,
die mit drei oder auch mehreren zum Widerhacken zurückgekrümmten
Armen versehene Anker, welche von allen Autoren angeführt werden,
gänzlich.

Andere Modifikationen entstehen durch

b) Bifurkation der Arme. Wenn alle 4 Arme eines spani-
schen Reiters dichotomiren, so entstehen achtzinkige Sterne.
Zittel hat in dem reichen, ihm zu Gebote Materiale solche Formen
gefunden, ich konnte aber keine beobachten. Auch Carter, Hinde
und Sollas haben solche Elemente nicht aufgefunden. Das seltene
Auftreten von ganzen Exemplaren dieser zierlichen Elemente dürfte
mehr in der Zerbrechlichkeit als in dem seltenen Auftreten desselben
seinen Grund haben. So ist z. B. möglich, dass Fig. 36 uns viel-
leicht ein Bruchstück solcher Nadel vorstellt.

Die Verzweigung nur einzelner 1 oder 2 Arme eines Vierstrah-
lers kommt auch vor, ist jedoch seltener.

Die Bifurkation kann auch auf dem durch Verlängerung zum
Anker herangebildeten Vierstrahler auftreten und entweder auf allen
‘dreien, rudimentären Armen vorkommen, wodurch sechszinkige
Anker (compound trifid spicules, Hinde) entstehen (Fig. 34, 36)
oder sie kann sich auf einen oder 2 Arme beschränken (Fig. 35, 37).
Im letzteren Falle entstehen dann öfters bizare Formen, die nebst-
dem ihre Gestalt auch dem Umstande zu verdanken haben, dass die
Verzweigung an einzelnen Armen nicht in gleicher Entfernung vom
Mittelpunkt stattfindet.

Auch diese in der Rindenschicht der recenten Gattungen Stelleta,
Pachymatisma u. and. sich befindenden Nadeln stellt Carter zu Geo-
dites haldonensis. Sollas stellt eine unserer (Fig. 36) ähnliche Form
zu Corallites cretaceus (Fig. 4), kleine sechszinkige Anker zu Podapsis
cretacea (Fig. 19), grössere Formen endlich zu Triphyllactis elegans
(Fig. 42) und Pachaena Hindi (Fig. 64). Hinde bildet kleinere, un-
seren (Fig. 35) ähnliche Formen unter Geodia sp. (Pl. II. f. 14) ab.

384

Důnne und lange, so wie wiederum kurze und dicke Anker stellt er
zu Tisiphonia (Pl. III. Fig. 16—23).

Birklärung der Abbildungen.

Fig. 1—4. Einfache Spiessnadeln, Fig. 2 u. 3 aus Pr. Nr. 45.
Fig. 5. Einerseits zugerundete, andererseits zugespitzte Stabnadel
Pr; Nr. 49.
Fig. 6. Kleine Nadel mit feinem Axenkanal.
Fig. 7—9. An beiden Enden zugerundete Stabnadeln Pr. Nr. 19.
Fig. 10—17. Beiderseits zugespitzte Spindeln. Fig. 12 aus Pr. Nr.
13. Fig. 13 aus Pr. Nr. 19.
Fig. 15. Kleine dornige Nadel, Pr. Nr. 13.
Fig. 16—20. Abgerundete Walzen. Fig. 17 aus Pr. Nr. 13.
Fig. 21—23. Grössere, dornige Nadeln. Pr. Nr. 19.
Fig. 24—26. Junge Nadeln, Fig. 26 aus Pr. Nr. 19.
Fig. 27—30. Vierstrahler oder spanische Reiter.
Fig. 31—33. Anker mit drei Zinken, Fig. 32 aus Pr. Nr, 45,
Fig. 34—37. Anker mit verzweigten Zinken.
Fig. 58. Achtstrahler ?
Alle Exemplare, bei denen der Fundort nicht speciell angegeben
ist, stammen aus Pr. Nr. 28.

38.

Untersuchungen von Ebenholz und dessen Farbstoff.
Eine Pflanzenphysiologische Studie.
Vorgetragen von Dr. August Bělohoubek am 6. Juli 1883.
Mit 1 Tafel.

Eine bisher noch nicht hinreichend gewürdigte und deshalb nur

spärlich studirte Parthie der Pflanzenphysiologie bilden die farbigen
Hölzer, von denen das Ebenholz schon vor Jahren meine ganze Auf-
merksamkeit insbesondere deshalb auf sich zog, weil mir über dessen
schwarze Farbe uud die Muttersubstanz, aus welcher sie entstand,
weder die pharmakognostische noch die chemische Literatur noch
die Literatur über technische Waarenkunde, so weit sie mir zugäng-

Ro a
u Vonta

UIBER ISOLIRTE KIESELSPONGIENNADELN. I.

PH. POČTA

ší

K oním

rů I
TE
en

y Pragae.

„Farsk

Lith

ur

del

i

m

čta ad nat

Pr.Po

be, R dny V on kot S Rko
p Kor p O L en a“
F ET

lich war, Auskunft zu geben vermochte. Selbst in A. Vogl’s *)
„Farbehölzer* ist nur von Farbstoffliefernden Hölzern die Rede.
Das schwarze Kernholz des Ebenbaumes von Diospyros Ebenum
aus der Familie der Ebenaceen rührt aus Indien und den Inseln
des indischen Archipels her und wird in grossen Mengen aus der
Heimath nach Europa geschafft.

Es bildet in gewählten schönen Stücken mit freiem Auge be-
trachtet, eine gleichförmig schwarz aussehende Holzmasse von 1'187
Dichte. Das lufttrockene Holz gibt bei mehrstündigem Erhitzen auf
130—140° C. 8:75°/), Wasser etc. ab. Bei höherer Temperatur er-
hitzt entweicht erst eine schwach balsamisch riechende Substanz, die
sogar zum Theil sublimirt, worauf beim weiteren Einäschern eine
weisse stark alkalisch reagirende Asche im Betrage von 5'32°/, be-
rechnet auf das lufttrockene Holz zurückbleibt. Violett fand beim
Trocknen des Ebenholzes bei 150° einen Verlust von 8399, und
erhielt aus diesem getrockneten Holz beim Erhitzen auf 3009 54-30
Prozent Kohle.

An grösseren Stücken findet man das Holz nicht der ganzen
Axe nach in allen Parthien gleichartig gefärbt, es kommen neben
schwarzbraunen auch hellbraun gefärbte Parthien vor. Zuweilen
zeigt das Holz offenbar durch Trocknen desselben freiwillig entstan-
dene Risse und Spalten, deren Wände bedeckt sind mit einem grauen

krümmeligen Belag, der sich unter dem Mikroskop als eine krystal-

linische Masse herausstellte. Diese Substanz sublimirt schon bei
verhältnissmässig niedriger Temperatur in farblosen zu Flocken ver-
einigten Nadeln, die in Wasser nicht, wohl aber in Alkohol und
Äther löslich sind. Die graue Masse enthält Kalk und hinterlässt
beim Verbrennen Asche.

Mit der Lupe betrachtet, lassen sich auf einer frischen Spalt-
fläche des Holzes kleine braune glänzende Partikelchen wahrnehmen,
die abgekratzt unter dem Mikroskop betrachtet, aus formlosen harz-
artigen Bruchstücken bestehen, und erhitzt unter Hinterlassung von
Kohle eine trockene Destillation durchmachen.

Das Mikroskop zeigt am Querschnitte (siehe A. der beiliegenden
Tafel nach) des Holzes die Libriformfasern unterbrochen durch ge-
tüpfelte Gefässe, Markstrahlen und Holzparenchym. Die Gefässe er-
scheinen zuweilen dem Durchmesser nach ganz, zuweilen nur theilweise

*) August Vogl: Über Farbehölzer, Naturwissenschftl. Ztschft. Lotos. 28. Je.
S. 49 etc. 1873.
Tř.: Mathematicko-prirodovödeckä, 25

SE o pv ae

380

mit einer Materie angefůllt, die an verschiedenen auf einander folgen-
den Schnitten auch eine verschiedene Färbung besitzen. So erscheint
der Inhalt zuweilen lichtgelb, zuweilen braun, zuweilen ganz schwarz,
oder man findet den allmäligen Übergang der gelben Substanz in
die schwarze oder aber schwarze Massen in die helle Substanz ein-
gebettet. Wiesner*) gibt die Breite der Gefässe bis 0:88 Mm., die
ihrer Tüpfel auf 0'003 Mm. an, die Dimensionen der Markstrahl-
zellen zu 7720040 Mm., ?=0:024 Mm. und A=0'026 Mm. an;
die Höhe der Markstrahlen zeigt bis 0- 48 Mm. an; die Holzzellen
haben eine mittlere Dicke von 0'016 Mm.

Die Libriformfasern sind dem ganzen Durchmesser nach mit
dem schwarzen Farbstoff gefüllt. Die Markstrahlen und das Holz-
parenchym selbst, so wie die gesammten Zellwände der Libriform-
fasern, Gefässe, Holzparenchym und Markstrahlzellen sind dagegen
ungefärbt. Der Farbstoff macht nur den Inhalt der angegebenen
Gewebselemente aus.

Die angezeigte Vertheilung des Farbstoffes tritt am tangentialen
Längsschnitt (siehe B. der beiliegenden Tafel nach) in den getüpfelten
Gefässen recht deutlich hervor, wogegen die Libriformfasern der
ganzen Länge und dem Durchmesser nach vollständig von einem
schwarzen Inhalte angefüllt sind. Auch hier stechen die ungefärbten
Zellwände stark von dem schwarzen Inhalt derselben ab. Die Mark-
strahlen präsentiren sich meist aus nur einer Zellreihe bestehend,
zuweilen jedoch enthalten sie auch 2 Zellen neben einander (siehe
B, a'", « B). In den Radialschnitten werden zahlreiche Krystalle
von oxalsaurem Kalk oft in ganzen Reihen sichtbar.

Mikrochemische Untersuchung.

Nach Ausführung dieser Untersuchung der anatomischen Ver-
hältnisse, welche ich im pflanzenphysiologischen Institute des Pro- |
fessors Gustav Adolf Weiss zu Prag studirte, befasste ich mich ins-
besondere mit der Frage nach der Wesenheit der farbigen Masse

-im Ebenholz, welche zu nachstehenden Versuchen und Resultaten

führte. Es wurden einzelne Důnnschnitte abwechselnd in der Wärme
oder Kälte mit diversen Reagentien, namentlich mit koncentrirter
oder verdůnnter wässeriger und alkoholischer Kalilauge**), dann

*) J. Wiesner. Die Rohstoffe des Pflanzenreiches, Leipzig 1873, 8. 586.
**) Das Holz von Diospyros Ebenaster, dessen Farbstoff gleichfalls den Zell-
inhalt der Holzzellen ausmacht, unterscheidet sich unter dem Mikroskop

387

verdünnter und stärkerer Schwefelsäure, mit Alkohol und
Schwefelsäure, mit Salzsäure, Salpetersäure, Wasser,
Ammon, Glycerin, Salicylaldehyd, Anisöl, Xylol, To-
luol, dann mit Terpentinöl behandelt, der Farbstoff löste sich
jedoch in keinem dieser Stoffe auf. Königswasser machte den Ge-
fässinhalt blassgelb, der Inhalt der Holzzellen blieb aber unver-
ändert schwarz.

Concentrirte kalte Chromsäurelösung löste nach ungefähr
3 Tagen die gesammten Zellmembranen auf, der schwarze Inhalt
derselben blieb jedoch selbst nach 10tägigem Stehen ungelöst zurück.

Cuoxamflüssigkeit erweichte zwar nach 70 Tagen den
Dünnschnitt, der Libriformfasserinhalt war aber dessenungeachtet
von den Wänden nicht zu trennen. Wurde ein Dünnschnitt durch
24 Tage in Cuoxamflüssigkeit kalt stehen gelassen, so wurde das
Gewebe nur in den dünnsten Schichten strukturlos und der Verlauf
des Gewebes war nur mehr durch den schwarzen ungelösten faden-
förmigen Inhalt der Libriformfasern angezeigt. Auch der Gefäss-
inhalt blieb unverändert, jenachdem schwarz oder gelb zurück. Wurde
hierauf unter das Deckglas Salzsäure hinzugefügt, so wurde auch
in den dickeren Schichten des Schnittes der fadenfórmige Holzzell-
inhalt blossgelegt,

Bald merkte ich jedoch, dass eine derartige mikrochemische
Untersuchung, welche Behrens *) besser mikroskopische Analyse nennt,
von einer makroskopischen begleitet sein muss, wenn man Irrthümer
namentlich mit Bezug auf Farben- und Lösungserscheinungen ver-
mieden wissen will, wie diess auch schon Rochleder**) seiner Zeit
jedoch mit anderen Worten sagte.

In der That ergab die mikroskopische Analyse in diesem Falle
blos dürftige Daten, der Farbstoff löste sich in keinem der ange-
wandten Mittel, und das einzig werthvolle Resultat der Arbeit war
die Erkenntniss, dass die Gewebselemente mittelst concentrirter
Chromsäure in Lösung gehen, während der schwarze Farbstoff zurück-
blieb. Man hätte demnach den Farbstoff auf diese Weise gewinnen

auch dadurch vom Ebenholz, dass von einem Dünnschnitt der Farbstoff in
Kalilauge sich grüngelblich auflöst. Das untersuchte Holz stammt aus
der Sammlung des Prof. G. A. Weiss her.

*) Wilh. Behrens, Hilfsbuch zur Ausführung mikroskopischer Untersuchungen,
Braunschweig Bruhn 1883. S. 220.

**) Fr. Rochleder, Anleitung zur Analyse von Pflanzen und Pflanzentheilen,
Würzburg 1858. 5. 107.

25*

388

können, wenn uns nicht die heftig oxydirende Wirkung der Chrom-
säure bekannt gewesen wäre, welche jedenfalls auch die schwarze
Masse angegriffen und chemisch verändert haben musste.

Makrochemische Untersuchung.

Behufs des weiteren Studiums wurde nun das Holz geraspelt
und damit die nachfolgenden Versuchungen angestellt:

1. Beim Kochen des Ebeuholzes mit absolutem Aethylalko-
hol färbt sich derselbe dichroistisch, im durchfallenden Lichte gelb,
im reflectirten grün. Die Lösung wird durch Ammon lichtgelb, Salz-
säure lässt sie unverändert, mit Wasser trübt sie sich durch ausge-
schiedenes Harz. Wird der Alkohol bei gewöhnlicher Temperatur
verdampft, so bleibt eine harzartige braune Masse zurück, die mit-
unter eine Tendenz zur Krystallisation zeigte. Der Geschmack der-
selben ist brennend, der Geruch balsamisch angenehm. In Ammon
ist dieselbe mit blasser Farbe löslich, Salpetersäure färbt sie gold-
gelb bis orange, Schwefelsäure löst sie schwarzbraun auf.

2. Äthyläther färbt sich durch Ebenholz nicht.

3. Amylalkohol verhält sich wie Athylalkohol und zeigt
_ ebenfalls Dichroismus.

4. Glycerin wird gleichfalls braungelb gefärbt, zeigt jedoch
keinen Dichroismus.

5. Wurde jedoch etwas geraspeltes Holz mit Wasser gekocht,
so färbt sich letzteres ein wenig unter Lösung einer sehr geringen
Menge des Farbstoffes braungelb. Der Farbstoff wird aus der
wässerigen Lösung durch Essigsäure nur theilweise gefällt, Sal-
petersäure hellt die Färbung auf, Salzsäure bewirkt eine allmälige
Abscheidung des Farbstoffes in Form von Flocken, Schwefelsäre ver-
hält sich wie die Salzsäure.

Ammon und Kali- oder Natronlauge färbt die wässerige Lösung
dunkler und der Farbstoff bleibt gelöst.

Die wässerige Lösung scheidet mittelst Ammoniumoxalat Kalk,
welcher mit dem Farbstoff verbunden war, aus.

Dass das Holz viel Kalkoxalat enthält, ist bekannt, ausserdem
kommt aber der Kalk auch noch andersgebunden und zwar in grös-
serer Menge, in demselben vor und kann aus dem Holz mittelst
Essigsäure extrahirt und nachgewiesen werden.

Die Verbindung des Kalks mit dem Farbstoff geht in geringer
Menge in die wässerige Lösung über, und der Farbstoff scheidet

A
Bi
As
4
E
ir

če

389

sich daraus sofort ab, sobald ihm der Kalk durch Säuren entzogen
wird. Der Nachweis dieser Kalkverbindung wurde später auch noch
so geführt, dass man den erhaltenen reinen Farbstoff im Wasser mit.
Hilfe eines Tropfens Ammon löste und mit Chlorcalcium oder Kalk-
wasser versetzte, worauf ein brauner flockiger Niederschlag entsteht,
welcher, wie nachgewiesen wurde, eine Verbindung mit Kalk darstellt,
die sich nur in geringer Menge in Wasser löst, und den Farbstoff
dann wieder durch Salzsäure abscheidet.

6. Diese Erfahrung, dass der im Holz enthaltene Farbstoft
an Kalk gebunden und diese Verbindung schwer löslich ist, wurde
dahin ausgenützt, dass man den Farbstoff an ein Alkali binden und
durch anhaltendes Kochen in Lösung bringen wollte. Die Flüssigkeit
färbte sich mit dem Alkali zwar sehr dunkel, aber das Holz zeigte
unter dem Mikroskop die Zellen noch immer ganz mit Farbstoff
angefüllt. Das extrahirte Holz wurde darauf behufs Entfernung von
Kalk mit Salzsäure behandelt und hierauf nochmals alkalische Lauge
einwirken gelassen, welche sich neuerdings stark tingirte. Die alka-
lischen Flüssigkeiten mit Salzsäure versetzt, schieden den braunen
Farbstoff in Flocken ab, der nach dem Auswaschen und Trocknen
zur weiteren Prüfung teshobon wurde.

Der im Holz zurückgebliebene Farbstoff ne neuerdings auf
seine Löslichkeit in diversen Lösungsmitteln versucht, nachdem durch
Entfernung der Kalkverbindung der übrige Farbstoff nun ein vom
früheren verschiedenes Verhalten zeigen konnte, und zwar wurde
Chloroform, Schwefelkohlenstoff, Athyl und Amylalkohol, Propylelykol,
Glycerin, Benzol, Toluol, Terpentinöl, fette Öle, geschmolzenes Pa-
raffın, Cacaofett und Anthracen angewandt, es löste sich aber
durchaus nichts davon auf. Blos Ammon und Kalilauge brachten
immer noch Spuren des Farbstoffes in Lösung. Diese Vorversuche
den Farbstoff zu gewinnen führten hierauf dazu zuerst den Kalk —
mittelst verdünnter Salzsäure in Lösung zu bringen und zu entfernen,
und hierauf erst die löslichen Antheile des Farbstoffs mittelst Am-
monflüssigkeit zu extrahiren. Aus der filtrirten Lösung wurde dann
der Farbstoff mittelst Salzsäure gefällt, gewaschen und getrocknet.

Die Holzzellen des extrahirten Holzes blieben dem ganzen
Längs- und Querdurchmesser nach noch immer mit dem Farbstoff
angefüllt, als ob gar keine Auslaugung stattgefunden hätte.

390

Der Farbstoff.

Aus allen den beobachteten Erscheinungen, namentlich den
Lösungsversuchen, dem Verhalten gegen Basen und Säuren, gegen
Wasser, Alkohol etc. ergibt sich, dass die braune Materie im Eben-
holz weder die Natur von Eiweisskörpern besitzt, denn diese sind
in Alkalien leicht löslich, noch von Harzen, denn diese lösen sich
den bisherigen Erfahrungen namentlich Hirschsohn’s zu Folge in
Äther oder Alkohol, Fetten und ätherischen Ölen oder im Petroläther
auf, oder sie verseifen und lösen sich mit den Carbonaten und Hy-
droxyden der Alkalien. Die braune Materie besitzt aber auch nicht die
Natur von gummiartigen Körpern oder Zuckern, denn diese quellenauf
oder sind im Wasser löslich, auch nicht die Natur von gerbstoff-
artigen Materien, denn diese lösen sich in Alkohol, Äther, Alkalien
ete. auf. Wären diese Körper basischer Natur, so würden sie im
Wasser mit Hilfe irgend einer der augewandten Säuren in Lösung
gegangen sein, der Farbstoff löste sich jedoch in Säuren nicht auf.
Wäre der Farbstoff irgend eine Fettmasse oder ein den Fetten phy-
sikalisch ähnlicher Körper wie Wachs oder Phytostearin, Spermacet
etc., so würde er im warmen Alkohol, Äther, Schwefelkohlenstoff,
Chloroform, Toluol, Xylol, Anisöl, Terpentinöl in Lösung gegangen
sein, oder er hätte sich mit Alkalien verseifen müssen, aber auch

diess alles war nicht der Fall. Die schwarze farbige Masse war.
vielmehr noch resistenter als verholzte Cellulose, denn selbst die
Chromsäure griff den farbigen Körper, wie aus dem mikrochemischen
Verhalten hervorging, noch nicht an, als es schon die verholzte
Cellulose gelöst hatte. Wollten wir dem entgegen einwenden, dass
sich die schwarze Masse nur deshalb nicht lösen konnte, weil sie
an Kalk gebunden war, nun so hätte sie sich ja nach mehrmaligem
Behandeln mit kalter und kochender Salzsäure, d. h. nach Entfer-
nung des Kalkes in den obangeführten zahlreichen je nach den ein-
zelnen Körperklassen ausgewählten Lösungsmitteln lösen müssen.

Diese schwarzbraune amorphe Masse besitzt demnach ein von
den in den Pflanzentheilen insbesondere in den Holzzellen gewöhnlich
vorkommenden Stoffen vollständig abweichendes Verhalten. Wir
wissen, dass das Holz der jüngeren Pflanzen von Diospyros Ebenum
ungefärbt ist und dass das Dunkel- beziehungsweise Schwarzwerden
desselben mit der Bildung des Kernholzes zusammenfällt, während
das Splintholz auch weiterhin unverändert bleibt. Wie jeder Vorgang
in der Natur, erfolgt auch diese Veränderung des ursprünglichen

991

'Inhaltes in den Holzzellen und den Gefássen nur allmálig und diesem

Vorgange kann es auch zuzuschreiben sein, dass der Gefássinhalt
zum Theil schwarz, zum Theil aber noch gelb ist und der kleinere
Theil der schwarzen Masse im Holze noch in Alkalien löslich ist,
wáhrend das meiste schon derart verándert ist, dass es den Lósungs-
mitteln den energischesten Widerstand entgegensetzt.

Im jungen Holze pflegt man im Allgemeinen Zucker oder Stárke,
eiweissartige Stoffe, Gerbstoff, pectinartige Kórper, Gummi auch Harze
oder den genannten ähnliche Körper vorzufinden, welche mit der Zeit
unter besonderen Verhältnissen sich verwandeln können, z. B. in
Bitterstoffe, wie bei Quassia amara und Simaruba excelsa, oder in
besondere Harze wie bei Guajakum, oder harzartige Farbstoffe wie
in Pterocarpus Santalinus oder in Farbstoffe wie Haematoxylon Cam-
pechianum etc. etc., und vergleichen wir nur die Formeln einzelner
davon mit der Formel der Stärke, des Gummi, Cellulose C,H, .O;,
so erkennnen wir, dass diese Körper

Faemamoxyln "154 «4 « 4.4 087 CEO
DELETE RE Sa sníh 61,0;
Kohlenstoff reicher und Sauerstoff-Wasserstoff ärmer sind. Die Ent-
stehung dieser Körper ist nur eine weitere Phase des allmäligen aber
mächtigen Reduktionsprozesses, der mit dem Leben der Pflanze innigst

. verknüpft ist und der je nach der Familie, ja zuweilen selbst je nach
dem Individuum der Pflanze, stets andere Kohlenstoff reichere und

Wasserstoff-Sauerstoff ärmere Verbindungen erzeugt.

Etwas verschieden, das heisst weitergehend, als der eben ge-
schilderte bekannte Vorgang, der bis zur Bildung von Kohlenstoff
reichen chemischen Individuen führte, muss jener sein, der sich in
dem Zellinhalt des Ebenholzes vollzieht.

Diese schwarze Masse, wenigstens der lösliche Theil derselben,
ist an Kalk gebunden, dem Holze lassen sich nur höchst unbedeu-
tende Mengen einer harzartigen Materie entziehen, aber die Haupt-
masse derselben bleibt unberührt und wir stehen nun direkt vor
der Frage nach der Wesenheit des schwarzen Zellinhaltes?

Wenn sich der ursprünglich ungefärbte Zellinhalt bis zum
Schwarzwerden (oder Schwarzbraunwerden) modificirte, wenn die
gebildete schwarze Masse kohlenstoffhaltig und: deshalb verbrennbar
ist, und wenn davon nur der kleinste Theil in Alkalien löslich ist,
die übrige schwarze Substanz sich aber in den diversesten Lösungs-
mitteln nicht auflöst, so werden wir mit aller Macht zu der Annahme

392

gedrängt, dass hier ein Reduktionsprozess vor sich ging, der bis zur
Carbonisation, das ist bis zur Bildung von Kohle führte.

Auf den ersten Blick kann es vielleicht befremden von der
Verkohlung des Zellinhaltes einer lebenden Pflanze zu hören, indem
man allgemein gewohnt ist sich die Verkohlung nur in solchen
Pflanzentheilen vorzustellen, die dem Lebensvorgange schon entzogen
sind. Der chemisch Gebildete dagegen nennt jede Anhäufung von
Kohlenstoff im Molekül bei gleichzeitiger Verarmung an Sauerstoff
und namentlich Wasserstoff, wenn diess bis zum Schwarzwerden
führt, eine Verkohlung, mag diess nun einen künstlich dargestellten
oder pflanzlichen oder thierischen Stoff betreffen.

Diese Verkohlung kann hier vor sich gegangen sein

1. durch eine Art Fäulnissprozess im Sinne Karstens*),
welcher annimmt, dass der Humus kein reines Oxydationsprodukt
ist, sondern das Erzeugniss der mehr oder weniger vollkommenen
Fäulniss der abgestorbenen Pflanzensubstanz; oder |

2. durch eine Art torfiger Gährung, wie sie Fremy in seinen
Untersuchungen über „Bildung von Steinkohle“ sich vorstellt; oder

3. in der Art, dass die betreffende organische Substanz des
. Zellinhaltes aus einer uns bisher noch unbekannten Ursache zerfällt
einerseits in Reduktionsprodukte (d. i. Kohle als der unlös-
liche Antheil) andererseits im Oxydationsprodukte (das sind
die in alkalischen Flüssigkeiten löslichen Antheile mit den Funktionen
einer Säure) ungefähr in der Art wie Glycerin**) gleichzeitig
Propylenglykol und Säuren liefert; oder

4. es kann die Verkohlung auch ohne Fäulniss denkbar sein
durch eine allmälige Oxydation bloss des Wasserstoffes
der Zellsubstanz und Abspaltung als Wasser, worauf man gewisse
Antheile schon verkohlt finden muss, während andere Antheile erst
die einzelnen Phasen der Verkohlung durchmachen.

Dann müssen freilich neben unlöslicher Kohle auch noch hu-
musartige Stoffe wie in der Braunkohle zu finden sein, die in Alka-
lien löslich und durch Salzsäure wieder fällbar sind.

Die Carbonisation von Pflanzentheilen geht bei Gegenwart wie
bei Abschluss von Sauerstoff der Luft bei höherer wie bei gewöhn-
licher Temperatur vor sich. Bei Gegenwart von Luft schon bei der

*) H. Karsten: Beitrag zur Bildung des Verwesungsprozesses Poggendorfs Ann,
d. Chemie & Physik. 1860. Bd. 109. S. 347. |

**) August Bělohoubek: Über eine direkte Darstellung des Propylenglykols
aus Glycerin. Berichte d. d. chem. Gesellsch. 1879. XII. — 8. 1874.

LIKE Já slozky FE 0 VAPRAVA re

393

Darstellung von Schnupftabak, wenn die verkleinerten Tabakblátter
feucht einer Temperatur bis (wenn ich nicht irre) über 40° durch
mehrere Stunden einer Art Gährung ausgesetzt werden und sich zu
humificiren beginnen. Bei Abschluss von Luft, wenn man nach
Göppert verschiedene Pflanzentheile mit Wasser in Büchsen ein-
schliesst und durch 5 Monate auf 60—80° erwärmt, wodurch die
Pflanzentheile in eine braunkohlenartige Masse verwandelt wurden,
oder wenn man nach Göppert Pflanzentheile und Stärkemehl ohne
Wasser in zugeschmolzene Glasröhren oder hermetisch verschlossene
Büchsen 2, 5 und 7 Monate lang bei gewöhnlicher Temperatur und
im Digestorium stehen liess, wobei Bräunung in verschiedenem Grade
vor sich ging.

Der Ebenholzfarbstoff verhält sich nun auch in der That ähn-
lich der Braunkohle und einem verkohlten Eichenholz, das aus einem
ehemaligen Waldbestand bei Klavar (bei Kolin) in der unmittelbar-
sten Nähe der Elbe herrührt und bedeckt mit feuchtem Erdreich
mehrere Hundert Jahre schon dem Mineralisirungs- und Verkohlungs-
prozess unterliegt. |

Vergleichen wir das Verhalten dieser drei Kórper zu gewissen
Lösungsmitteln: so ergibt sich deren weitgehende Ähnlichkeit.

An farbiger Sub pe öhmisch
h s jd % aan aus ehemaligem a er ige Ebenholz
öst sich aus chanhelz. raunkohle
im Wassel, . 4 2. o 0 | fast 0 äusserst wenig

mAIkohol. © + © ... 0 äusserst wenig | äusserst wenig

viel, Lösung viel, Lösung

schwarz in schwarz in ganz wie bei
in alkalischer Lauge . . . | dünnen Lagen | dünnen Lagen Braunkohle
blutroth gelbbraun |

Der Farbstoff wird durch Säuren in Flocken ausgeschieden.

Löst sich so viel, dass die Flüssigkeiten un-

durchsichtig schwarzbraun sind, der Farb-

stoff wird durch Säuren in Flocken ausge-
schieden.

nach dem Auskochen mit
Salzsäure und nachherigem
Behandeln mit Ammon ..,

394

Der auf die oben angegebene Weise gewonnene lósliche Antheil
des Ebenholzfarbstoffes stellt eine braune, pulverige amorphe Masse
dar, die in Schwefelkohlenstoff, Toluol, Xylol und Äther gar nicht
löslich ist, in Wasser und Alkohol beim Kochen mit Wasser nur in
sehr geringer Menge, dagegen leichter in Propylenglykol und voll-
kommen in Glycerin, Ammon und alkalischen Laugen sich auflöst.

Dass der lösliche Farbstoff im Holz an Kalk gebunden ist,
wurde schon erwähnt, ebenso, dass man diese Kalkverbindung wie-
derum künstlich erzeugen kann, woraus sich weiter ergibt, dass der
Körpe die Natur einer Säure besitzt. |

Um über das Verhalten des Farbstoffes noch Weiteres zu er-
fahren, wurde etwas fein geraspeltes Holz mit Zink und Salzsäure
behandelt, aber selbst nach 2 Tagen zeigte der Farbstoff keine Ver-
änderung. Wurde feingeraspeltes Holz mit Natriumamalgam im
Wasser traktirt und nach 2 Tagen abfiltrirt, so schied sich mittelst
Salzsäure nur der gewöhnliche braune Farbstoff aus, ein parallel
angestellter Versuch mit Eichenholz gab unter gleichen Umständen
eine weisse Fällung. Auch ein mit dem Farbstoff und Natrium-
amalgam bei Gegenwart von Wasser direkt angestellte Versuch zeigte,

. dass der nascirende Wasserstoff keine sichtbare Einwirkung ausübte,
denn der Farbstoff fällte sich durch Säuren wiederum braun. Diese
nur nebenbei ausgeführten Versuche weisen dennoch darauf hin, dass |
die schwarzbraune Materie den sogenannten Chromogenen nicht an- ©
gehört. :

Die gualitative Analyse konstatirte in der schwarzbüätnen
Masse: Kohlenstoff, Wasserstoff, Sauerstoff und etwas Stickstoff neben
0'586°/, Asche.

Zur quantitativen Dosti une wurde angewandt 00576 gr.
— 00003 Asche = 00573 grm. bei 135° getrockneter Substanz,
welche 0:0332 H,O und 0:1338 CO, lieferte, welche Zahlen 644%,
Wasserstoff und 63:689/, Kohlenstoff entsprechen. Diese Verháltniss-
zahlen von Wasserstoff und Kohlenstoff kommen denen von Herz in
der Carbohuminsäure*) gefundenen am Nächsten. Dort heisst es
nämlich: „Kocht man Braunkohlenpulver zur Entfernung von Harz
mit Weingeist, dann anhaltend mit Natronlauge aus, und fällt das
tiefbraune Filtrat mit Salzsäure, so entstehen dunkelbraune Flocken,
aus welchen Weingeist Carboulminsäure aufnimmt, während. Carbo-
huminsäure ungelöst bleibt“. |

*) Herz: Humussubstanzen aus der Braunkohle. Gmelin's Handbuch der org.
Chemie 4. Aufl., 4. Bd., 2. Th., S. 1869 aus N. Rep. 10—496.

1 ek A
N en 29

895

| Schwarze Masse
aus Braunkohle |- Ebenholz nach
| nach Herz Bělohoubek
>, |
00 "689
| Carbohuminsäure bei 130—1409 ae = a ň
getrocknet gibt Be i

30-269, 0.

Herz rechnet die ganze Differenz d. i. 30209, für Sauerstoff,
was nicht vollends richtig sein mag, denn in 2 parallel mit Braun-
kohle und Ebenholz angestellten Extraktionsversuchen mittelst reiner
Natronlauge und Ausfällung mittelst Salzsäure erhielt ich in beiden
Fällen braune Materien, die etwas Stickstoff enthalten.

Diese Humussubstanz aus Ebenholz lässt sich auch mit der
Ulminsäure Braconnot’s und Peligot’s vergleichen, welche 6457 bis
66°3°%, C und 62—639, H enthält und welche durch Einwirkung

von Kali auf Holzfaser entsteht.

i der Kohle aus
Die durch Ammon gelöste

ehemaligem PON Ebenholz
Humussubstanz aus Bichenholz Braunkohle

löst sich in Alkohol .... unbedeutend

löst sich in Alkalilaugen,
Ammon oder Glycerin

mit brauner Farbe

Nach dem Lösen der Humus-
substanzen in- Wasser mit |
Hülfe 1 Tropfens Ammon
wird dieselbe mit CaCI, oder
CAM A A 640 8 20

stets als Kalkverbindung in braunen Flocken
wieder gefällt siehe 8. 7.

Alle 3 extrahirten Humussubstanzen sind in
der Muttersubstanz an Kalk gebunden.

Kurz die aus dieser Tabelle sich ergebende Analogie zwischen
dem schwarzbraunen Inhalt der Libriformfasern und der Gefässe im
Ebenholz und den Humussäuren aus natürlich verkohltem Holz und der

Braunkohle gehen so weit, dass man den lóslichen schwarzen Inhalt 3
des Ebenholzes als Humussubstanz und speziell als Humus- ©
sáure bezeichnen, den in Alkalien unlöslichen Antheil, der voll- ©

kommen verbrennbar ist und hiebei Kohlensáure liefert als ange-
háuften Kohlenstoff, als Kohle ansprechen muss.

Die Humifikation wurde schon in Pflanzentheilen als patholo- 3

gischer Prozess nicht selten angetroffen, so schwitzt z. B. aus alka-
lischen Geschwůren kranker Báume besonders Ulmen eine schwarze
Masse, Klapproth's Ulmin *) aus, welche Smithson als eine Verbin-
dung von Humussubstanzen mit Kali erkannte.

Der schwarze Farbstoff des Ebenholzes aber muss
nach allen seinen Eigenschaften als Kohle betrachtet
werden, deren Muttersubstanz wegen Mangel an jun-
sem Ebenholzmaterial bisher noch nicht sichergestellt
werden konnte, und welche Kohle insbesondere da-
durch an Interesse gewinnt, dass ihre Bildung, das
ist die Carbonisation pflanzlicher Stoffe physiolo-
gisch in einer lebenden Pflanze vor sich geht.

Erklärung zur beiliegenden Tafel: Lignum Ebeni.

Bild A. stellt einen Querschnitt des Ebenholzes vor.
Bild B. einen tangentialen Längsschnitt des Ebenholzes vor.
Auf Bild A. und B. sind
a, a', a”, a'""—a"H Markstrahlzellen,
b’, db’, b'" Holzparenchymzellen,
c’, ce’, c”’ ete. Libriformfasern,
d’ etc. getüpfelte Gefásse.

a m

L

39.
Rozšíření pyropových štěrků v českém středohoří.
Sepsal Čeněk Zahálka, předloženo dne 26. října 1883.
Ku geologüm, kteří pyropovému štěrku středohorskému větší

pozornost věnovali, náleží A. E. Reuss v první řadě, Ve svém díle:
„Die Umgebungen von Teplitz u. Bilin, Prag 1840“, uvádí, že pyro-

*) Gmelin, 1. c. 9. 1856.

ve ri ira ko bh an cn han re Nut na ht A o, ka K dr Er AB

Lit. Ant.Vitek 7361.

2.)

EBENUM. EBENACEAL

LIGNUM EBENI

(DIOSPYROS

a ee ern
(a Sl S Oo“

NS 1
ER a

v

Ad. nat del. J. Slechta.

A r,
ta

397

pový štěrk u Třiblic a Podsedic vyplňuje tři od sebe oddělené pánve.
Z těchto západní pod Šepetely počíná a v tamním údolí až přes
- Leskou a Staré se rozprostírá; prostřední sahá od Třiblic k Semči
-a Děčanům ; východní, jest ohraničena Dřeničicemi, Chrášťany, Dlaž-
kovicemi a Podsedicemi.

Tentýž rozsah štěrku pyropového udává prof. Krejčí, ve sv
„Geologii, Praha 1877 str. 1001.“

Vzav si již r. 1881. za úkol, prostudovati geologické poměry
krajiny granátonosné v Českém Středohoří, shledal jsem záhy, že py-
ropové štěrky v uvedených pánvích nejsou ještě ohraničeny, nýbrž,
že mezi sebou souvisí a rozšíření jejich daleko větších zaujímá roz-
měrů, jak v údolích, tak v nejvýšších polohách teplických a březen-
ských vrstev okolí toho, jak z následujícího bude patrno.

Význačné horniny a nerosty útvaru tohoto, jež na prvý pohled
v každém štěrku shledáme, jsou: hojný čedič, pískovec třetihorní
(obyčejně v podobě žlutavého křemene, neb pískovce jemno až hrubo-
zrného často s tmelem Zelezitym), a sferosiderit. Pyrop, méně cirkon,
bedlivějším hledáním, zvláště po dešti nalezneme. Ostatní, velmi roz-
manité nerosty z oboru prahorního, křidového a třetihorního jádra
zemského, jakož i skameněliny, hlavně ve vrstvách teplických a bře-
zenských svůj původ mající, konečně pozůstatky zvířenv z doby dilu-
viální, nalezeny byly, tu více, tam méně, ponejvíce vypláknutím, jak
se to při vyhledávání pyropu v okolí Třiblickém a Podsedickém děje.

V každém z níže uvedených míst, rozsah štěrku pyropového
udávajících, zjištěn především pyrop, s nímž vždy čedič, žlutý
křemen a pískovec tmelu železitého co nejvěrnější průvodcové se je-
vily. Při tom vždy u pat čedičového horstva bedlivě srovnány ssutiny
čedičového kamení, z různých dob s homolí čedičových svalené, od
onoho, ve štěrku pyropovém uloženého; jakož vzat ohled k té okol-
nosti, že pískovec třetihorní, jenž se ostatně také za Chlomecký
stupeň útvaru křidového považovati může,*“) pokrýval druhdy nej-
vyšší polohy zdejších vrstev březenských, jak o tom zachovalé po
nich úlomky a balvány křemenné, ano i zachovalé dosud skalnaté
útesy svědčí.

Pyropové štěrky počínají na severu u souvislého čedičového
horstva, od Libčevsi, Starého a Chrášťan, a rozšiřují se odtud po
údolích a hřbetech ve směru 1 úklonu jihovýchodním, končíce se na

[ar

*) Z důvodů, jež prof. Krejčí v pojednání o útvaru křidovém v archivu pro
přírodovědecké prozkoumání Cech, díl I. str. 69, uvedl.

398°

výšinách údolí Oharky omezujících, od Koštic k Libochovicům a Bu-
dyni. Hřbety ony mají, až na malou výminku, západní strany příkré
a často holé, takže sled vrstev v nich se objevujících jest pro stu-
dium geologické dobře přístupný. Po těchto příkrých stráních svaluje
se štěrk pyropový s vrcholů jich dolů a mnohdy dosti daleko od
původního ložiště přívalem vod zanešen bývá, čímž vysvětlují se
mnohé nálezy pyropů na místech diluviálnímu štěrku pyropovému ©
nepříslušných. Východní pak strany hřbetů těch svažují se povlovně ©
v údolí, v něž přechází, nesouce štěrky pyropové. !

Co se týče mocnosti štěrku, ta jest všude velmi proměnliva.
Nejmocnější vrstvy jsou průměrně na severu, u paty souvislého Cedi-
čového horstva, kdež místy až 6 m. dosahuje. Na jihu u Oharky
jest menší mocnosti až 1 m. Jinak jest ale mocnost i na témže poli
velmi rozmanita. Jsou místa, kdež mocnosť štěrku několik metrů ob-
náší (jako u Chrášťan na př. a j.) a ve vzdálenosti jen několika kroků
úplně se vytrácí a dále opět mocnosti přibývá.

Chtějíce vymeziti rozsah štěrků našich, počněme od západu.

a M

I.

U jižní paty Křižové hory (u Libčevsi), mezi Židovicemi a če-
dičem Mlýnského vrchu, počíná štěrk pyropový, jenž mocnou ornicí
jest pokryt. Táhne se odtud směrem jihových. ku hřbetu Srne. Na
západní straně omezen jest úhlednými čedičovými kopci Strumpflo-
vými a Velkým kamenem, zachovalým to skaliskem křemenným z dob
třetihorních, na březenských jílech spočívajícím. Nejlépe objevuje se
štěrk na západních mocně rozrytých stráních, kdež na březenských
vrstvách spočívá, z pod ornice vypadává a dolů po stráních v údolí
se splakuje. Zvláště rozryto a tím i züZeno jest štěrkoviště severo-
východně od Křtěnova. Povlovně svažuje se pak do údolí Hnojnic-
kého, jsouc částečně hlínou diluviální pokryto. Největší mocnost, as

"/„ m., pozorována na západních výchozech. (Obr. 1.).

Údolí Vrsky Velký 8
Krtenovske Strumpfiouy kamen Honojnice

u

ZEN

ii BA

= en ZB:

Obraz 1. Průřez příčný od Velkého kamene ku Hnojnicům. d=vrstvy teplické,
b = vrstvy březenské, k — křemen třetihorní, p = = pyropovy štěrk, A=hlina dilu-
viální, o — ornice.

ee z
pr

z

399

Pokračování tohoto štěrku nalezáme na hřbetu Srně, jenž ku
Ohárce u Kostic*) se svažuje. Voda údolí Dobročky vybrázdila si
-cestu při ústí svém do Ohře, částí tohoto štěrku, čímž oddělena jest
malá čásť jeho, as v délce 1 Km., kteráž po pravé straně (jižní)
údolí Dobročky jest vyvinuta. Nejlépe jest odkryt v severozáp. části
Srny, kdež jej silnice proráží. Zde chová pyropů hojně a dosti vel-
kých. Jest až dosud zcela nepovšimnut,

a) Sled vrstev na vrcholu Srny u Křtěnova (Króndorf).
Ornice černá, štěrkem pomíšena m 05.
Štěrk pyropový s tmelem šedým, jilovitým 1—2.
Jíl březenský.
Na straně východní kloní se do údolí Třiblicko - Koštického
a jest zde jakož i na jihu až ku příkrým stěnám břehů Oháreckých
u Koštic pokryt hlínou diluviální. (Obr, 2, 3.)

3 Cesta
Údolí ku Křiénské
Dobročka vode

DE >

| | | -A 5 A jse
Ba Er] est uw |
ee PETIT

Obraz 2. Příčný průřez údolím Dobročky při Ohři. t—teplické vrstvy, p—py-
ropový štěrk, A — hlína diluviální, a — alluviální náplav, o= ornice.

II.

Rovnoběžně s předešlým táhne se kratší hřbet s pyropovým
štěrkem, jenž vzniká u jihových. paty Křižového vrchu a svažuje se,
povlovně v údolí Suchého potoka přecházejíc. Západně od Malých
Vunic se končí. Hřbet tento jest rovněž na západě příkřejší a v něm
vycházejí opět vrstvy jeho na povrch, s těmitéž poměry geologickými
jak v předešlém odstavci byly vytčeny. U cihelny Hnojnické omezen

*) Přítomnost pyropového štěrku u Koštic zjistil též prof. Dr. Ant, Frič. Schůze
pyrop 1
přírod. sboru musea král, Českého, dne 15. prosince 1882.

400

jest slepencem čedičovým. Od Semče a Děčan k jihu, pokryt jest
štěrk mocnou hlinou diluviální, E 8

© Obraz 3. Průřez kolmý ku stěně Ohárecké, po pravé (jižní) straně Dobročky
u Koštic. £-— teplické vrstvy, p pyropový štěrk, 2 — hlína diluv., o — ornice.

b) Sled vrstev v cihelně Děčanské.

Ornice s popelnicemi m 05.
Hlína diluviální 4.
Štěrk pyropový 1.
Jíl šedý, mastný.

c) Dled vrstev jámy granátové „Na rovindch.“ Na poli Holečkově,
již. od Semče.

Ornice černá m 05.

Hlína diluviální s váp. cicváry 8.

Štěrk pyropový s tmelem šedým, jilovitým 15.
Mastný jíl březenský.

III.

Nad následujícím hřbetem, štěrkem pyropovým pokrytým, zdvihá
se čedičový vrch Baba. Počíná se štěrkem jihových. od Želkovic,

401

mezi čedičovými kopci zvanými Lomky a mezi Třiblicemi, kdež
uprostřed rozdělen jest údolím ve dvé. Až ku cestě Třiblicko-Zido-
vické spočívají štěrky pyropové, s ornicí již valn& smíšené, na opukách
Vehlovických. V jižní části spočívá na březenských jílech. Nejmoc-
-nější jest štěrk pyropový východně od Semče a v okolí Baby, kdež
- ode dávna vyhledává se pyrop.

Reuss uvádí sice rozsáhlost jeho od Třiblic k Semči a Děčanům
(pánev prostřední), však i jihovýchodně od Baby, na návrší mezi Dě-
čany a Malými Vunicemi (jež jest pokračování hřbetu předešlého),
štěrk pyropový menší mocnosti se nalezá. Také tento hřbet jest na
straně západní srázný a na východní se povlovně v údolí Třiblické
svažuje. (Viz d, e, f).

d) Sled vrstev v jámě granátové u 50. záhonu. na poli Zemanově,
vých. od Semče.

Ornice černá, štěrkem p. pomíšená m 1.
Pyrop. štěrk s tmelem šedým, jilovitým m 1.
Vrstva jílu žlutošedého m 05.

Pyrop. štěrk s tmelem šedým, jilovitým m 1,
Modravý, mastný, březenský jíl. |

e) Sled vrstev v jámě granátové na poli Zunkovského, vedle předešlé,
Ornice s čedič. úlomky m 0'2.
Zlutá hlína diluvialní 0%.
Pyrop. štěrk s tmelem šedým jilov. 0:2.
Mastný březenský jíl.

f) Postup vrstev jámy granátové mezi Šibenicí a Babou,
Ornice černá m 07.
Žlutá hlína diluvialní 15.

Pyropový štěrk 1.

Jil brezensky.

IV.

A. E. Reuss uvádí co západní pánev pyropového štěrku onu,
jež pod Šepetely počíná a v tamějším údolí až přes Leskou a Staré
se rozprostírá,

Stopuje velmi bohaté štěrky tyto, od Leské a Staré počínaje
na jih, mezi Sepetely a potokem Kuzovským (kdež při potoce mocnou

Ti.; Mathematicko-přírodovědecká, 26

402

místy hlínou diluviální jsou pokryty) pozoroval jsem v četných mezi
Šepetely, Granátkou a Třiblicemi otevřených právě jamách graná-

tových, že Reussova pánev tato úplně s onou prostřední souvisí. ©
(Viz g, hi k, I, m).

9) Postup vrstev granátové jámy jižně od Starého, západně od Kuzova.
Ornice černá s úlomky čediče m 05.
Šedobílý, mastný jíl s pyrop. štěrkem 2.
Pyropový štěrk 1.
Jíl mastný.

h) Sled vrstev jámy granátové na poli Zemanově, záp. od Dřeměie,
po pravé str. Kuzovského potoka.
Ornice černá m 04.
Žlutá hlína diluv. s väp. cicváry 0:8—16.

Štěrk pyropový s tmelem nahoře žlutým, hlinitym, dole šedým,
jilovitým 47.

i) Sled vrstev jámy granátové na křižovatce cesty z Dřeměic do Šepetel
a silnice z Třiblic do Staré. |

Ornice s úlomky čediče m 1.
ŽI. hlína diluv. s cicváry 0%5.
Štěrk pyropový, s tmelem žl., hlinitým 4.

k) Postup vrstev v jámě granátové sev. Grandtky, při cestě z Dřeměte
do Triblic.
Ornice, štěrkem pyrop. pomíšená m 0%.
Sterk pyrop. s hnědým hlinitým tmelem 075.
Stěrk pyrop. s šedým jilovitým tmelem 2.
Jíl.

l) Postup vrstev v granátové jámě na vršku vých. u Šepetel,
Ornice se štěrkem pyropovým m 0%.
Sterk pyropový s tmelem šedým jilovitým 1.
Jíl.
m) Postup vrstev v granátové jámě mezi Granátkou a Triblicemi
(U potoka).
Ornice černá se štěrkem pyropovým m 1.

Štěrk pyropový nahoře s šedým, dole s hnědým jílem 4.
Žlutavá opuka Vehlovická,

403

Štěrk prochází Třiblicemi, kdež v nemenší mocnosti a bohatství
jest vyvinut. Otevřen jest v četných granátových jamách kolkolem
Třiblic, v obci po zahradách ano i pod potokem v hlubokých a ne-
bezpečných podmolech. (Viz n, 0, p).

n) Sled vrstev granátové jámy u severních domků Třiblických, na ná-
vrší mezi Třiblicemi a cestou do Šepetel.
Ornice m 0%2.
ZI. hlína diluviální 6.
Štěrk pyropový 1.
Žlutavá opuka Vehlovická.

0) Sled vrstev granátové jámy v zahradě Hořejšího mlýna v Třiblicích.
(U samého potoka).
Ornice černá m d.
Štěrk z opuk Vehlovických 1.
Pyropový štěrk 1.
Modrá opuka.

d) Sled vrstev jámy granátové u Hořejšího mlýna, v panské zahradě,
v Trriblicich. j
Ornice černá 1 m.
Bělavý a žlutohnědý vápenný tuf 03.
Štěrk pyropový 1.
Modrá opuka.

vv,

Z Třiblic postupuje štěrk v tamějším údolí k Solanům. Nejlépe
jest zjevný v jamách u prostředního a dolního mlýna.

g) Sled vrstev granátové jámy v Prostředním mlýně u Třiblie. (U sa-
mého potoka). Totožný s Dolním mlýnem.

Ornice m 28.

Štěrk pyrop. s tmelem zažloutlým, jilovitým 17,

Jil.

Naleznuv pyropový štěrk mezi Třiblicemi a Solany, mohl jsem
tušiti, že pyropový štěrk údolím Třiblickým až ku Košticům se pro-
dlužuje. A to tím více, an i u samých Koštic od lidu nalezen bývá,
což mně též z „Orographie d. nordwest. Mittelgeb. in Böhmen od
F. A. Reusse“ známo bylo, kdež tentýž místo ono co náleziště če-
ského granátu uvádí,

26%

Bylo tedy úlohou mou zjistiti pyropový štěrk v dálším postupu

svém mezi Solany a Košticemi. Ačkoliv jest pyropový štěrk v těchto
místech mocnou hlínou diluviální pokryt, přede podařilo se mi štěrk
v nejdůležitějších bodech odkrýti. Především v jámě u křížku jižně
Solan (viz 7), pak v cihelnách Vunických (viz s), a konečně v zá-
řezu nové silnice z Koštic do Vunic vedoucí. (Obr. 4.).

m. Silnice z Kostic d> Vunic.

=== Úaolá
| u u = E : Třiblicko- Košťické.

Z. 0
Obraz 4. Průřez při silnici mezi cihelnami Vunickými a Košticemi. č — tep. op.,
p=Sterk pyrop., A zžl. hlína diluv., o— ornice.

r) Sled vrstev jámy granátové (na zkoušku) u křížku, jižně od Solan.
Ornice černá m 1.
Zl. hlína diluviální 4.
Stěrk pyropový 15.
Opuka teplická.

s) Sled vrstev v cihelndch jihozáp. Vumic.

Ormice černá m 0:4.

Z1. hlína diluviální (v Jiráskově cihelně — 3 m., v Jelínkově
cihelně — 8 m.) 3—8, : | Ä

Štěrk pyropový 15.

Opuka teplická modrá.

V Košticích znám jest štěrk pyropový pod hlínou diluviální.

Veškeren štěrk v údolí tomto popisovaný, od Staré přes Třiblice

a Vunice ke Košticům, souvisí se štěrky v odstavcích I. II. a III.
uvedených, v místech, kde se tyto do údolí Třiblicko- Koštického
svažují,

o >

ký
=
F

405

Ri M

Ku předešlému druží se pyropový štěrk na vysočině mezi místy
Loukořany, Velké a Malé Vunice, Koštice, Klapý a Lkáň (Wlkan).
Tyto štěrky spočívají vesměs na březenských jílech; místy, zvláště ku
Klapýmu, mocnou ornicí jsou pokryty. Stávají se patrny v některých
jamách, roklích, v zářezech silnic a na výchozech jejich. Poslední,
jsou nejlépe přístupny při temenech příkrých strání od Loukořan až
ku Košticům.- Zejmena „Na stráni“, „Vinici“, a „Nikelsberku“, kdež
uložení jich, na K henělny bohatých jílech březenských, jest patrno,
I zde svalují se se svahů příkrých dolů, takže se tu pyrop, zvláště
po dešti, snadno najde. (Obr. 2

Údolí
Kosticko-

Třiblické. © Vinice. V Hlubokem, Nikelsberk,
2. + 22 g » i \ Z 2 9 V
P, PZ : a ; P, — = © Z u
2 = =
: ——————— = = —— b A
l i

170 E HIT TI 770 m. n[m.
Obraz 5. Průřez od Vinic k Nikelsberku. £=tepl. op., b—březenský jíl,
p—Störk pyropový.

Též nalezneme štěrky v zářezu cest z Vunic a z Klapého do
Lkáně. Na východní straně svažuje se vysočina, pokryta štěrkem py-
ropovým do údolí Klapského, na severní straně přechází v dolinu
Lkaňskou. Štěrk doliny Lkaňské souvisí u Solan s oným údolí Tře-
blického. Ve štěrku Lkáňském a západně od Klapého učiněny byly
nejednou pokusy na vyhledávání pyropu. . Tentýž sice nalezen, však
pro malé množství jeho i malou velikost kopání granátu českého se
nevyplácelo.

K tomu sluší připojiti čásť pyropového štěrku mezi čedičovým
Jeřetínem a sv. Vavřincem u Libochovic, kdež v jámě severozáp. sv.
Vavřince nejlépe odkrytý se jevil. (Viz s).

š) Sled vrstev jámy, 30 m soverozápadně od sv. Vavřince. (U Libochovic).
Ornice černá m 0%.
Štěrk pyropový s tmelem jilov., žl. a šedým 0'2—0'6,
Opuka teplická šedá.

VL

Známost pyropového štěrku, jenž mezi Dřemčicemi, Chrášťany,
Podsedicemi a Dlažkovicemi se nalézá (Reussova pánev východní),

406

sahá do dávnověkosti, jak o tom staré podmoly granátové svědčí, na
něž se při novějším dolování přichází. Avšak, ani tento štěrk není
co zvláštní pánev na uvedená místa omezen a od předešlých oddělen,
nýbrž znamenitého rozšíření má ještě od Dlažkovic až k výšinám
Budyňským po levé straně Ohárky, jakož souvisí též mezi Kuzovem,
Granátkou a Dřemčicemi s předešlým (v odstavci V. uvedeným), ano
i po celé západní jeho rozloze, kterouž v následujícím vymeziti
hodlám. (Viz ť, u, v).

t) Sled vrstev jámy granátové mezi čedičovým Květelem a silnicí
u Chrášťan,

Ornice štěrkem pomíšená m 03.
Štěrk pyropový s váp. cicváry, tmelem žlutavě-bílým 0-9.
Jíl žlutý a šedý, diluviální, s váp. cicváry.

u) Štěrk pyropový v „panských jamách“ u Chrášťan.

Ornice, štěrkem pomíšena m 0'6.

Štěrk pyropový, s tmelem jílovitým, bílým 2.
Štěrk pyropový, s tmelem jílovitým žlutohnědým 4.
Mastný jíl.

v) Štěrk pyropový v granátové jámě na návrší vjv. od Dlažkovic.

Ornice černá m 1.

Zl. hlína diluviální 12.

Štěrk pyropový s tmelem žlutým jílovitým 1-2.

Jíl.

Pyropový štěrk od Podsedic a Dlažkovic rozšiřuje se též k jihu
na tak zvané Roviny, pláni to mezi Doly, Dlažkovicemi a vrchem
Květelem. Pokračuje pak směrem jihovýchodním k Hasenburku, v šířce
mezi Chodovlicemi a Lkání. (Viz «).

x) Sled vrstev vrcholu stráně jihozáp. Chodovlič, v zářezu cesty z Cho-
dovlic do Lkáně.

Ornice se štěrkem m 15,
Žlutošedá hlína diluviální 3.
Štěrk pyropový 2.

Mastný březenský jíl.

APV,

E;
&

sk
s
A
k

M
.

4
E
z

NEN. Ser

407

Před čedičovým vrchem Planikem rozděluje se na dvě části.
Jedna přechází do údolí Klapského a souvisí se štěrkem předešlým
— (v odstavci V. uvedeným). Nejdále zjištěn jest v cihelně u Klapského
potoka mezi Klapým a Libochovicemi. (Viz y).

4) Sled vrstev v cihelně u Klapského potoka, mezi Klapým a Libochovicemt,

Ornice černá m 1.

ZI. hlína. diluvialní 4.

Štěrk pyropový 0:75.

Šedý, mastný jíl.

Druhá čásť, mnohem rozsáhlejší, jde po severním úpatí Hasen-
burku, podle Sedlce, v šířce mezi strání opukovou údolí potoka
Modly a mezi strání Sedleckou (viz z), ano i na výšině mezi Pla-
níkem a Sedlcem se nachází.

Mezi místy Dlažkovice, Lkáň a Sedlec, rovněž v údolí Klapském
jest všude štěrk hlínou diluviální pokryt, až východně od Sedlce opět
zpod hlíny vychází a stává se patrným již v ornici a v zářezu cesty
z Úpohlav do Slatin. (Viz ž). Odtud po třech rovnoběžných hřbetech
vine se k Černivě. Mezi Slatinou a Černivem, pak severozápadně od
Černiva, zvláště ale v zářezu dráhy Lovosicko-Libochovické mezi
místy Černiv a Úpohlavy jest dobře odkryt. V těchto místech jakož
i severně Černiva na svahu k Úpohlavům jest pyrop dosti četný, tak
že svah ten „Na Granátce“ se zove.

2) Sled vrstev půdy Sedlecké,
Ornice černá m 0'3.
ZL. hlína diluviální 55.
Sterk pyropový s tmelem žl. jílov. 0%8.
Jil.

ž) Sled vrstev v zářezu cesty na tement stráně jižně Upohlav.

Ornice černošedá m 0%.

Štěrk pyropový s tmelem šedoži. NE 0:3.
Sedy jil.

Vytvoření se údolí Chotěšovského, mělo za následek zrušení
štěrku pyropového, jenž mezi Chotěšovem, Černivem a Slatinami se
druhdy rozkládal, tak že pokračování štěrku Černivského, nalézáme
na výšině mezi Chotěšovem, Radovesicemi a Žabovřesky. Zvláště jest

408

četný pyrop kolem Hájku (u Chotěšova), na Spravedlivé (na Šibenici)

a na východním temeni Křivánčí hory.
Východní a střední čásť vysočiny mezi Lovosicemi a Budyní,

kolem níž Ohárka se vine, pokryta jest mohutným štěrkem diluvi-

álním, z kamení prahorního a silurského Složený a po většině pol
diluviální pokrytým.

Věčáře od Vrbičan k Čeřnívu, od Černiva k Chotěšovu a odtud
na Žabovřesky, pomíšen jest štěrk pyropový se štěrkem oným tak,
že na některých místech přesného oddělení jednoho od druhého
ani není.

Na hřbetu od Žabovřesk k Břežanům zjistil jsem štěrk pyro-
© pový severovýchodně Žabovřesk pod rozoranou ornici. Ostatní čásť
hřbetu jest hlínou diluviální pokryta a základ její nepřístupný. Te-
prve severně od Břežan, v hlubokém zářezu cesty, u bývalé cihelny,
pozorován štěrk pod hlínou diluviální, valně štěrkem z kamení pra-
horního a silurského smíšený, v němž neměl jsem příležitosti sice
pyropu nalézti, jenž ale podle ostatního složení svého i polohy na
štěrk pyropový ukazuje a svědčí o tom, že až v tato místa se štěrk
pyropový rozprostírá.

Ustanoviti vzájemný poměr uložení mezi oběma druhy jmeno-

vaných štěrků, což ze stanoviska geologického jest poho bude vy-

žadovati ještě dálšího skoumání,

Levá strana údolí Oháreckého neobsahuje štěrk pyropový, jsouc
pokryta od Koštic přes Libochovice až k Břežanům (u Budyně)
štěrkem, jehož původ v západním pořičí Ohárky hledati sluší. Rovněž
pravá strana údolí i výšiny nad ním strmící prosty jsou pyropového
štěrku, což úplně souhlasí s geologickým vývinem údolí er
i ern pyropového.

Z toho, co zde 0 rozšíření pyropových štěrků a bylo,
jest patrno, že dříve všímáno bylo jen oněch, v nichž český granát
pro větší vyskytování své kopán byl. Povrch ten pak obnášel as
7 čtverečných kilometrů, kdežto pyropové štěrky vůbec, tuto popsané,
zaujímají povrch as 70 čtverečných kilometrů. |

Výsledky, jichž docíleno při vyhledávání rozlohy štěrků pyro-
pových, mají nejen praktické ceny, uvážíme-li, že některé z nich ještě
zcela neznámy, bohaty jsou pyropy, nýbrž i poměry geologické Če-

ského Středohoří a jeho úpatí v zcela zvláštní světlo staví, 0 čemž

dovolím si později zprávu podati.

3,

TR
4
A
i
"i

&

409

40.
© starém herbáři Jana Beckovského.

Četl prof. dr. Lad, Čelakovský dne 9. listopadu 1883.

Již r. 1878 zmínil se p. prof. Dr. Ant. Rezek v Časopise mu-
sejním na str. 156 o tom, že pozůstavil Jan Beckovský, kněz někdy
řádu křižovnického a spisovatel různých kněh latinských i českých,
historických a náboženských, také sbírku sušených rostlin „Herbarium
vivum“, která se až dosud chová v knihovně řádu křižovníkův.
Zmínku tuto p. Dr. Rezek opakoval též v předmluvě k Beckovského
„Poselkyni“, od něho vydávané, r. 1880.

Tato zpráva o starém herbáři však nepřišla tehdy k mé vědo-
„mosti a teprva před nedávnem zpravil mne o něm pan Dr. Spot,
jenž si na novo Beckovského sbírky povšimnul, probíraje se taktéž
v knihovně křižovnické. To mn& bylo pohnútkou, abych zajímavou
tu památku botanickou ohledal a o ní se stanoviska botanického
zprávu do veřejnosti podal. Díky musím při tom vzdáti panu biblio-
tékáři P. Reinlovi, jenž mi herbář ochotně na nějaký čas k pohodlněj-
šímu prozkoumání domů zapůjčil.

O starých předlinnéjských herbářích v Německu již nejednou po-
dána zpráva od pozdnějších jich soukmenovců, jakž toho podobné
památky jak pro starobylosť svou, tak pro osobnost sběratelovu
-a někdy též z ohledu na názvosloví své doby zajisté zasluhují. O po-
zůstalosti českého herbáře z doby před Linnéem až do výše spome-
nutého oznámení v Musejníku však nic nebylo známo, a vůbec po-
drobnějšího vypsání takové sbírky posud nebylo, pročež trvám, že
obšírnější znalecká zpráva o herbáři Beckovského jakožto příspěvek
k historii botaniky v Čechách bude v kruzích našich botaniků a též
znalců a ctitelů spisovatele Beckovského vítána.

O životě Beckovského stůj zde toliko několik stručných dát.
Beckovský narodil se r. 1658, vstoupil v 26. roce do řádu křižovníků,
spravoval 11 let hospodářství a potom špitál křižovnický u sv. Anežky,
při čemž měl ovšem také příležitosť, všímati si též rostlinných léků
té doby užívaných, a tím byl nepochybně i veden ku snaze, ziskati
si sbíráním rostlin jakýchsi vědomostí botanických. Beckovský zemřel
r, 1725, maje věku svého 67 let.

Ve kterých létech svého života Beckovský herbář sestavoval
a kdy ho ukončil, ani z předmluvy ani na jiném místě herbáře není

oD SA N "O ods es a ET TERN Re De S m dá ooo N EN RE ET vad T So PBA PU a ML o on EEE hand i
ee R Z : % = : SS OR SV AUB 96
i Er G ER,

410

patrno. Dle biografických dát výše uvedených musí ten herbář vice
než 160 let a snad až i ke 200 let stár býti; pravdě podobno, že
právě na počátku 18. věku založen byl v době čilého mužského věku
Beckovského a jeho činnosti správcovské.

Přikročme již k ohledání této zajímavé starobylosti botanické.
Rostliny toho herbáře jsou nalepeny celou šířkou a délkou na listy
statného foliantu v kožené vazbě s mosaznou sponou, na zámeček
uzavřitelnou. Na hřbetě toho foliantu nalézá se nápis: Joannis Becz-
kowsky Herbarium vivum. Signatura knihovny jest X. 56, později
XXVII E. 14.

Z vředu nalézají se tři oddělené rejstříky jmen latinských, českých
a německých s tituly: Syllabus praesentis herbarii seu no-
menclationum in hodiernis officinis usitatarum index,
pak: Poznamenanj wssech Bylin w teto knjze ktere se.
nachazegj podle gmen Cžeskych. (švabachem, jako jsou
vůbec jména česká Svabachem psána), posléze: Register dieses
Kráuterbuchs.

Pak následuje latinská předmluva, ze kteréž první čásť pro vý-
znamnost její tuto podávám. !

Ad benevole patientem praesentis Voluminis Spectatorem, Lec-
torem, Contemplatorem. Praesentis libri benevole Spectator, Lector,
Contemplator, scias, velim, praevie: me, qui hocce Volumen concin-
naveram, non fuisse unguam nec Pharmacopolam, nec Medicinae cul-
torem, nec Seplasiarium, nec ullum de professione mea Botanicum ;
solummodo Tibi veraciter persuasum habe: has a me, ut a Symplicysta,
praesentes herbas fuisse collectas tunc, dum colles, valles, sylvas,
prata, vineas, aliague tum avia tum devia vacabundus vagabundo
metiebar pede; et quidem eandem feci herbaceam collectam ideo,
ne immetata viderer metiri jugera, imo potius ac utilius aliguam
herbarum notitiam pro mea adminus modica, ac privata scientia,
ut caperem.

Si quae hic sunt (omnino sunt multa) menda, Tu industria ac
benevolentia Tua, industrior me, benevole emenda. Coepi opus, Tu
compleas, ut etiam justum mereri tuum habeas; saltem ego, ut vides,
etiam palpas, nec in ambulando, nec in otiando (si tamen ambulatio
talis est otium) fui otiosus.

Následuje pak poněkud mnohomluvná, k posledu blahopřejná
další apostrofa ku čtenáři, končící se řecký psaným podpisem Jo.
Betskowský ovdauas BorevoAovos.

k.

411

Z této předmluvy vysvítá, že Beckovský jen jako dilettant na
svých vycházkách sbíráním a určováním rostlin do svého herbáře se

© zabýval a že si byl sám toho vědom, že určení jeho nejsou veskrze

podařená. Z té příčiny nesluší též přísnějšího měřítka klásti k jeho
vědomostem botanickým.

Herbář Beckovského záleží ve 117 listech, za nimiž ještě prázdné
listy jako do reservy pro pozdější nálezy následují, na každém listu
pak přilepeno gummou po 1, 2, 3 a někdy i 4 rostlinách, částečně
též na zadní straně listu, pořádkem úplně nahodilým, nejspíš tak,
jak právě po sobě sbírány jsou. Rostliny ty jsou částečně dosti za-
chovány, částečně ovšem od hmyzu poškozeny, zřídka jsou sbírány

v celosti, většinou toliko menší neb větší kusy lodyhy a nezřídka

spokojil se sběratel i s jednotlivými listy bez květu. Celkem nalézá
se tam 234 rostlin neb dílů rostlinných, avšak druhů rostlinných jest
něco méně, poněvadž se některé pod těmiže jmény a jiné pod jiným
chybným určením opakují, takže jest tam druhů ani ne docela 200. .

Pod každou rostlinou stojí psáno rukou méně vypsanou jméno
české; nad rostlinami však rukou pevnější a pěknější, která se s rukou
předmluvy Beckovského shoduje, připsána jsou jména latinská, česká
a německá.

Podpisy české jsou patrně dřívější a byly, jak se dle rozdílného
rukopisu vidí, od kohosi jiného připsány a soudím, že Beckovský
podle nich vyhledával synonymy české, latinské a německé v Matthiolu
neboť ty rostliny, jejichž podepsaná jména v Matthiolu nejsou (toten,
čistec, markytka, pompliška), od Beckovského také nejsou latinskými
a německými jmény opatřeny.

Očekával jsem, že snad názvosloví české z herbáře toho bude
moci těžiti, avšak prvotní očekávání mé se nesplnilo. Záhy jsem totiž
poznal, že všecka jména rostlin čerpána jsou z herbáře Matthiolova,“)
kterýž Beckovskému patrně za knihu pomocnou byl sloužil. Toliko
nemnoho českých, avšak většinou i jinak známých jmen jsem tam
nalezl, která v Matthiolu českém se nenalézají, totiž devaterník
(Helianthemum), čistec (Stachys recta), toten (Sanguisorba offici-
nalis). Galium silvaticum slove v herbáři Beckovského mistr lesní,
což patrně překlad z něm. Waldmeister, k nepravé rostlině vztaho-
vaný. Galium verum má název markytka, jinak neznámý, Inula
britanica slove telnicek.

*) Ku porovnání použil jsem druhého úplnějšího vydání z r. 1595, překladem
Adama Hubera z Riesenpachu a Daniele Adama z Veleslaviny dle něm. vy-
dání Joach. Kameraria upraveného.

412

Co správnosti určení se dotýče, musím ovšem vytknouti, že
dobrá třetina všech rostlin jest chybně určena, Uväzime-li, že Be-
ckovský, jak sám o sobě praví, byl dilettantem v botanice, a uváží-
me-li dále nedostatečnost pomůcky, kterou k určování svému měl po
ruce, nebudeme se tomu diviti. Beckovský sbíral, jak se zdá dílem
v okolí pražském, dílem na svých cestách po Čechách, leckterou rost-
linu, která se v Matthiolu ani nenachází, nicméně byl toho mínění, Ze
se všecky v Matthiolu nalézti musí a tím se již stalo, že názvy zcela
jiných rostlin vztahoval ku svým rostlinám. Krom toho o nějaké
nomenklatuře morfologické, o nějaké znalosti složení květů nemůže:
býti při Matthiolu a ovšem pak i při Beckovském ani řeči, pravé rody
rostlin, které teprva Tournefourt, současník Beckovského, ponekud
lépe pojímal a teprva Linné řádně obmezil a ustálil, v Matthiolu ještě.
neexistují, místo nich toliko prostonárodní ponětí rodová, ne dle slo-
žení květů, nýbrž dle nápadných znakův jakýchkoli, listů, kořenů,
anobrž i en dojmů, jako chuti atd. vytvořená. Tak na př.
Oxalis acetosella slove u Matthiola Trifolium acetosum, a stojí vedle
pravých jetelů, poněvadž rod jetelů pouze dle trojčetných listů bez
ohledu na povahu květů stanoven byl.

| Beckovský nemohl tudíž rostliny svého herbáře urcoyaki jinak,
nežli že je s obrázky v Matthiolu porovnával a mnohdy patrně jen
tak, že český název, který, jak již řečeno, jinak zvěděl, vyhledal
v rejstříku herbáře Matthiolova a pak latinské a německé názvy
připsal, neohlížeje se mnoho, zdali rostlina jeho s rostlinou Matthio-
lovou také skutečně se shoduje.

Nemohl jsem na př. zprvu pochopiti, kterak mohl Beckovský
pod název Gladiolus segetalis, Schwertlkraut, položiti Helianthemum
vulgare. Až český název mi to vysvětlil. Beckovsky Helianthemum .
jmenuje správně devaterník, kteréž jméno český Matthiol nezná,
nazývaje tuto rostlinu slunečný květ. Gladiolus však slove u Mat-
thiola devatero odění; příbuznost obou jmen stačila tudíž Be-
ckovskému, že položil ann pod Gladiolus. |

Na P dohném omylu zakládá se určení stračky (Delphinium
consolida) za Tragopogon minus, kozí brádka menší, což.
u Matthiola znamená Tragopogon L. U lidu však slove též Delphinium.
kozí brádka, což však překladatelům Matthiola známo nebylo. Jda.
po jménu českém dostal se tedy Beckovský k latinskému jménu Tra- :
gopogon. Matthiol praví o Valerianě (kozliku), že slove německy
Katzenkraut, a kočky že rády ke kořenu voní, i položil tedy Be-

o ckovský k jménu Valeriana šantu kočičí (Nepeta cataria), patrně

N jd E .

Z SČS) Vs a
aso v j

vob o bát

413

proto, že i tato rostlina pro svou oblíbenost prý u koček obdržela
název kočičí (Katzenkraut). |
Jiný příklad: Známo, Ze růží z Jericha nazývá se jednak Ana-

-© statica hierochuntica, jednak Lonicera caprifolium a podobné druhy.

Matthiol rozumí růží z Jericha jen Caprifolium, k němuž patří co
staré synonymy Periclymenum, Matrisilva, lesní lilium. Beckovsky
však obdržel neb sbíral někde v zahradě pravou růži jeřišskou, Ana-
statica, nerozpakoval se ale připsati k ní všecky názvy patřící
k Lonicera Caprifolium, ačkoliv obě rostliny, již dle obrázku Matthio-
lova, nemají ani nejmenší podobnosti. Podobně se mu vedlo s Hepa-
tikou, kteráž po česku tak jako Primula nazývá se podléštkou, pročež
-jí připsal jména (paralysis herba, primula veris, Himmel-
schlůssel atd.), která u Matthiola správně stojí u Primula officinalis.
Lamium album, u lidu hluchou kopřivou zvané a od Matthiola též ke
kopřivám počítané, u Beckovského slove Urtica communis.

Že Beckovský rostliny své s obrazci a znaky Matthiolem uda-
nými příliš pilně nevždy porovnával a že totožnost rostlin stejných neb
různost rostlin někdy málo podobných nepoznával, o tom též herbář
jeho podává nejeden doklad.

Předně tedy nalézáme tam častěji tutéž rostlinu několikrát různě
- určenu, někdy správně, jindy nesprávně, jak právě se událo. Tak
na př. tutéž Hepatiku, kteráž jednou co Primula veris se představuje,
podruhé správně pojmenoval Nobilisepatica,Trinitas,jatrník
trojlistý. Astrantia major nalézá se u Beckovského též dvakrát,
jednou jakožto Tormentilla, Septifolium (u Matth. vskutku
Tormentilla), podruhé jako Imperatoria, Ostruthium, což jest
u Matth. — Aegopodium podagraria. Salvia verticillata jednou nazvána
Matrisalvia, sclarea, což u Matth. jest Salvia sclarea; rod tedy
správně, toliko druh mylně pojat, podruhé však slove Bellis, ma-
tečník, což u Matthiola jest Bellis, též Leucanthemum.

Na ukázku, jak druhdy pod jedním a tímže jménem v různých
nepochybně dobách různé rostliny zahrnuty jsou, tyto příklady:
Angelica, Engelwurz znamená jednou Aegopodium podagraria,
pak zase Ranunculus auricomus. Řečená Paralysis herba, pri-
mula veris jest u Beckovského jméno jednou pro jaterník (Hepa-
tica), podruhé ale pro Silene armeria, která ovšem Matthiolu ještě
známa nebyla! Pod jménem Osyris, Linaria, matky boží len,
položena jednou dobře Linaria vulgaris, podruhé však Hieracium
umbellatum. Za Hypoglossum, bislingua, listnatec, což zna-
mená u Matthiola správně Ruscus hypoglossum, určeny v herbáři

414

našem Saponaria officinalis a zase Chenopodium botrys, dvě rostliny,
které ani mezi sebou ani s listnatcem (Ruscus) nemají ani dosti
malou podobnost.

To jsou omyly ovšem velmi zlé. K nim se řadí na př. též Se-
necio minor = Bupleurum falcatum! Balsamita, balšám za-
hradní (druh máty) = Laserpitium latifolium! Bonus Henricus
(druh merlíka, Chenopodium) = Aristolochia clematitis! bavlník
z Asclepias Gornuti atd.

Vedle takových omylů málo váží, že autor herbáře blízko po-
dobné druhy v jednom rodu nelišil, což mu nejméně vytýkati budeme.
Tak na př. Senecio minor jest také jednou Senecio vulgaris, po-
druhé Senecio viscosus. Kmín černý zahradní jest u Matthiola.
Nigella sativa, u Beckovského jest pod tím jménem Nigella damas-
cena. Místo obecné routičky čili zemědýmu (Fumaria officinalis) sbíral
Beckovský mnohem vzácnější Fumaria rostellata Knaf.

Zmíniti se chci ještě o tom, že Beckovský samčí rostlinu ba-
zanky (Mercurialis annua) vskutku dobře za Mercurialis samce usta-
novil, liše se tím od Matthiola, jenž statnější samici tak jako při ko-
nopí dle chybné analogie se ssavci za samce považoval, což již učený
Zalužanský svým předchůdcům za chybu vytýkal. Toto podstatné
uchýlení se od Matthiola bude však spíše nahodilé než uvědomělé,
poněvadž se dle všeho nelze do Beckovského nadíti, že by byl měl
již správného ponětí o pohlavnosti rostlin.

Byloby od místa, kdybych všecky omyly v herbáři Beckovského
tuto chtěl opravovati. Dostačí, že jsem ku povšechnému rázu a pů-
odu jejich poukázal. Více zajímati může následující výčet druhů,
ježto v herbáři tom jsou snešeny.

Z rostlin tajnosnubných nalézají se tam pouze některé cévnaté,
které i v moderních květenách spolu s rostlinami jevnosnubnými bý-
vají pojednávány. Jsoutě to následující:

Asplenium trichomanes, Asplenium ruta muraria, Aspidium filix
mas, Polypodium vulgare, Pteris aguilina, Botrychium lunaria, Lyco-
podium clavatum.

Rostliny jevnosnubné v Čechách a sice i v okolí pražském samo-

-rostlé v herbáři Beckovského abecedním pořádkem jsou tyto:

Ajuga chamaepitys, Anchusa officinalis, Asarum europaeum,
Achillea millefolium, Ach. ptarmica, Astragalus glycyphyllos, Aristo-
lochia clematitis, Astrantia major, Artemisia vulgaris, Artemisia ab-
synthium, Agrimonia eupatoria, Aguilegia vulgaris, Anthemis arvensis,

415

Angelica silvestris, Atriplex nitens, Asparagus officinalis, Alchemilla
vulgaris.

Bupleurum falcatum, Betonica officinalis, Bellis perennis (fi. pleno).

Cuscuta major, Cerastium arvense, Calamintha acinos, Cal. clinopo-
dium, Chelidonium majus, Centaurea scabiosa, Cynoglossum officinale.

Daucus carota, Delphinium consolida, Dictamnus albus, Drosera
rotundifolia.

Echinospermum lappula, Echium vulgare, Euphrasia officinalis,
Euphorbia dulcis, Euphorb. cyparissias, Eupatorium cannabinum,
Erodium cicutarium, Eryngium campestre, Erythraea centaurium.

Fragaria vesca, Fumaria rostellata !

Geum urbanum, Geranium Robertianum, Galeopsis tetrahit, Ge-
nista germanica, Galium silvaticum, Gal. verum.

Hepatica triloba, Heracleum sphondylium, Hieracium pilosella,
Hier. praealtum?, umbellatum, laevigatum, Hypericum perforatum.

Inula britanica.

Lathyrus tuberosus, Laserpitium latifolium, Leontodon hispidus,
Leonurus cardiaca, Lithospermum officinale, Lysimachia vulgaris,
Lysim. nummularia, Lamium album, Lotus corniculatus, Lycopus
europaeus, Lythrum salicaria.

Malva alcea, Malva silvestris, Majanthemum bifolium, Melilotus
officinalis, Mentha arvensis, M. silvestris, M. pulegium, Mercurialis
annua, Myosotis intermedia.

Neslia paniculata, Nepeta cataria.

Ononis procurrens, Origanum vulgare, Oxalis acetosella.

Plantago media, Pimpinella saxifraga, Pirola minor, Prunella
vulgaris, Polygala vulgaris et comosa, Poterium sanguisorba, Peuce-
danum cervaria, Potentilla anserina, Pot. alba, Pot. argentea, Poly-
gonatum officinale, Physalis alkekengi.

Ranunculus bulbosus, Ran. repens, Rubus corylifolius B. tomen-
tosus, Rumex crispus.

Senecio vulgaris, Sen. viscosus, Sen. Jacobaea, Sen. Fuchsii,
Solanum nigrum, Silene noctiflora, Sil. inflata, Scabiosa arvensis,
Scrofularia nodosa, Symphytum officinale, Salvia verticillata, Sanguis-
orba officinalis, Saponaria officinalis, Sanicula europaea, Spiraea fili-
pendula, Stachys recta, Stachys germanica, Saxifraga granulata,

Tanacetum vulgare, Thalictrum minus, Thlaspi arvense, Thymus
chamaedrys, Teucrium scordium, Trifolium alpestre, Trif. arvense,
Trif. aureum, Tussilago farfara.

Re P bo o A oo Z AŠ lom o n Nák o doo E hrob S ln
a ole re ZA S S R do o ge nd a v vat kok M EA E ka

416

Verbena officinalis, Veronica chamaedrys, Ver. beccabunga, Ver.
prostrata, Ver. officinalis, Valeriana officinalis, Vaccinium myrtillus,
Vicia sepium, Vincetoxicum officinale, Vinca minor.

Povšimnutí zasluhuje v tomto vyčtení druhů Fumaria rostellata,
kterou Beckovský, ovšem za obyčejný zemědým neb routičku ji maje,
téměř před dvěma stoletími sbíral a ktérá právě v Čechách za našich
dob od Knafa byla jako nový druh poznána a pojmenována.

Rostliny k účelům lékařským, hospodářským a j. a pro okrasu
v zahradách a na polích pěstované, jsou v herbáři Beckovského dosti
četně zastoupeny druhy následujícími,

Anastatica hierochuntica, Althaea rosea, Asclepias Cornuti,*)
Archangelica officinalis, Atriplex hortensis.

Celosia cristata, Cannabis sativa, Calendula officinalis, Chei-
ranthus Cheiri, Chenopodium botrys, Cnicus benedictus, Cicer arie-
tinum, Cochlearia officinalis, Coriandrum sativum,

Dracocephalum moldavica.

Euphorbia lathyris.

Helleborus niger, Hyssopus officinalis.

Inula Helenium.

Lavandula vera, Lupinus sp.

Medicago orbicularis.

Nicotiana tabacum, Nigella damascena.

Origanum majorana, Ocymum basilicum.

Raphanus sativus, Rosmarinus officinalis, Ruta graveolens.

Santolina chamaecyparissus, Satureja hortensis, Silene armeria,
Sinapis alba.

Tanacetum balsamita, Trigonella foenum graecum.

Byloby zajisté zajímavo, kdyby byl Beckovsky poznamenával
místa neb stanoviska, na nichž rostliny svého herbáře sbíral. Stano-
viska však se tam nenalézají, čemuž se nedivíme, ježto význam topo-
grafických neb geografických dát teprva v našem věku náležitě seznán
a oceněn jest, a ježto i nyní jsou ještě tací sběratelové rostlin, kteří
rostliny své bez žádoucích etiket a bez zaznamenaných stanovisk na-
polo bezcenně do herbáře ukládají.

*) Beckovsky ji určil dle čuprynatých semen za bavlník, který přede u Matthi-
ola dobře vyobrazen.

16.

Tř.:

417

41.

Exkreční soustava Hirudineí.
Předložil Dr. Fr. Vejdovsky dne 23. listopadu 1883.
(S tabulkou.)

Literatura.

Brand a Ratzeburg, Medicinische Zoologie.

Moguin-Tandon A., Monographie de la famille des Hirudinées.
Nouv. édition. Paris 1846.

Gratiolet, Ann. sc. nat. Ser. IV. Zool.

— Sur la circulation d. 1. S. med. 1850.

Leuckart R., Die menschlichen Parasiten und die davon herrüh-
renden Krankheiten. Vol. I. pag. 272.

Leydig F., Histologie des Menschen und der Thiere 1857.

— Zur Anatomie von Piscicola. Z. f. w. Z. Bd. I. 1849.
Whitman Ch. O., The embryology of Clepsine. Quart. Journ. Micr.
se. 1878. p. 277. |
Gegenbaur C., Grundriss der vergleich. Anatomie. p. 189.
Lankester E. Ray., Observations on the Microse. anatomy of the.
Leech. Zoolog. Anzeiger. 1880. Nro. 49.

„ Bourne A. G., On the Structure of the Nephridia of the Medi-

cinal Leech. Quart. Journ. Microsc. Se. Vol. XX. 1880.
Hoffmann C. K., Untersuch. über den Bau und die Entwicklung
d. Hiriduneen. Haarlem 1880.

Lang A., Der Bau von Gunda segmentata und die Verwandt-
schaft der Plathelminthen mit Coelenteraten und Hirudineen. —
Mittheil zoolog. Station in Neapel. III. Bd. 1882. Taf. XII—XIV.

. — Sur les’ relations des platyelmes avec les coelenterés d'un

coté et les Hirundiées de l’autre. — Archives de Biologie, publiées
par Ed. Van Beneden et Ch V. Bambeke. Tom. II. 1881. ©
Vejdovský F., Prvoledviny rodů Clepsine a Nephelis. (Předběžné
poznámky.) Zprávy o zasedání král. č. spol. nauk v Praze 1882.
pag. 410—413.

Schultze Oscar, Beiträge zur Anatomie des Exkretionsapparates.
(Schleifenkanále der Hirudineen.) — Arch. f. mikr. Anatomie.
Bd. XXII. 1883.

Mathematicko-přírodovědecká. 27

REN NEE ET Ba ona u Eee HT a ET a Du B
TEL TE NEE SUR i 120 } a A ER č m iny
5 TEN

O výměšných žlazách pijavek uveřejněno jak v starší, tak zvláště
v novější době mnoho více méně zdařilých prací, jež se týkají hlavně
pijavky lékařské. Není zde třeba uváděti, co soudili o těchto ústro-
jích v starší době De Blainville, Brandt a Ratzeburg (1) a Moguin
Tandon (2), aniž rozepisovati se podrobně o udáních, jež o tomto
předmětě uveřejnili Gratiolet (3, 4), Leuckart (5), Leydig (6) a Gegen-
baur (9). Dále se rozšířil o těchto pracích A. G. Bourne, jenž rovněž
podrobněji snažil se poznati stavbu a úkon velmi zajímavých těch
orgánův u pijavky lékařské, Dostačí nám zde, když uvedeme zkrátka
náhledy, jakéž vysloveny o fysiologickém úkonu prvoledvin pijavek.
Schlacht a Bibiena měli je za trachey, tudíž za dýchací orgány, Thomas,
Duges a Audonin viděli v nich plíce. Naproti tomu již v starší době
Gratiolet, Blainville, Brandt a Moguin Tandon správně vyložili dotčené
ústroje jakožto exkreční apparät.

VOV?

V době nejnovější věnována však hlubší pozornost našim orgá-
nům tak jako vůbec apparátu exkrečnímu všech nižších i vyšších
zvířat. Známy jsou v této příčině skoumání A. G. Bourne-ho (11)
o prvoledvinách pijavky lékařské a Arnolda Langa (13) o těchže
ústrojích rodů Aulostoma a Clepsine. Poněvadž mnohá udání
dotčených autorů o exkrečním apparátu pijavek a zvláště úvahy the-
oretické, jež na těchto výsledcích založil Lang, nezdála se odpovídati
resultatům mých výzkumů o fylogenetické příbuznosti pijavek s oligo-
chaety, předsevzal jsem r. 1882 nová pozorování hlavně o prvoledvi-
nách četných domácích druhův rodu Clepsine a pak Nephelis, jichž
výsledky uveřejnil jsem ve formě předběžného sdělení ve spisech
král. č. spol. nauk (15). Nedlouho po vyjití mé práce podal i Oscar
Schultze (16) zprávy o prvoledvinách některých domácích druhů pijav-
kovitých; a že jeho udání v mnohém souhlasí, v mnohém odporují
výsledkům mých pozorování, vidím se nucena opětně a obšírněji
o tomto předmětu pojednati.

A. G. Bourne, zkoumaje prvoledviny pijavky lékařské v čerstvém
stavu, t. j. vypraeparované ze živého zvířete, aneb barvené Renviero-
vým pikrokarminem a haematoxylinem, jakož i pomocí jiných moder-
ních reagencií, dospěl k následujícím výsledkům. |

1. Nephridium pijavky skládá se ze žlázy a míšku, kteréžto obě
části spojeny jsou vývodem míškovým,

2. Žláza jest křivolaká, dělíc se v 4 za sebou ležící laloky. (1.
main lobe; 2. apical lobe; 3, testis lobe; 4. recurrent lobe.)

419

3. Buňky, z nichž skládá se žláza, jsou provrtané ehodbičkami
(ductules), jež se často i rozvětvují; ductuly různí se v rozličných
lalocích žlázy. |

4. Osu každého laloku tvoří široký vývod, oddělený od buněk
prvoledviny tlustou cuticulou; otvírá se do vývodu míškového, avšak
nezdá se, že by měl jakousi souvislost s ductuly.

5. Cevy krevní soustavy (s červenou tekutinou) tvoří složitý
plexus ve žláze, ježto každá buňka jest objata kličkou plexu.

6. Není žádného vnitřního otvoru v soustavě vývodu či chod-
biček.

7. Není brv v žádné části žlázy, vyjma míšek, jenž jest vyložen
vířivým epithelem.

8. Stěna míšku jest svalnatá; stěna však žlázy nikoliv, nýbrž
sestává ze vláknitého barevného obsahu.

A. Lang, který bezpochyby jen na průřezech rozličných pijavek
zkoušel poměry prvoledvinné soustavy, podává následující zprávu
o svých nálezech: |

„Exkreční orgány pijavek jsou dle segmentüv uspořádány; jich
pásovité zevní otvůrky leží na břišní straně po obou stranách střední
čáry. Počínají buď bez naduření, jako u Clepsine, anebo s velikým
naduřelým míškem, jako u větší části pijavek kousavých.“ „Jsou to
silně vinuté kanály, jež u pijavek kousavých, u nichž jen v řídkých
případech mohla se dokázati přítomnost vnitřních otvorů — vířivých
nälevek — rozpadävaji se v čásť vnitřní a zevnější, Kanálky zevnější
čásť tvořící představují buňky k sobě se řadící a provrtané, jak typi-
čtěji ani mysliti nelze. Vnitřní čásť sice skládá se rovněž z buněk
rozvětvených, její kanálky však nejsou rozvětveny, nýbrž rozvetvuji
se a vysílají čas od času jemné postranní kanálky, jichž četné vět-
vičky objimaji hlavní kanálek na spůsob jakéhosi sítiva. Také tyto
druhotní vlásečnaté větévky sestávají z buněk provrtaných.“

Dále praví: „U pijavek jícnatých ... přichází k oběma řečeným
částem exkrečního systemu ještě třetí... Kapillární čásť exkrečních
orgánův u Clepsine přechází ještě v třetí čásť, jež u Gunda nemá
nijakého homologa. Tato třetí čásť sestává z kanálku, jenž se jeví
jakožto přímé spojení vinutého hlavního kanálku části druhé. Tento
kanálek jest tvořen rovněž z buněk provrtaných; oproti kanálkům
ostatních částí víří vždy. Otvira se jednou neb dvěma rozšířenými
nálevkami v krevní lakuny tělní a sice na rozličných místech. Shledal
jsem tyto vířivé nálevky, jež se zavřenými vířivými buňkami exkreč-
ními u Plathelminthů nic nemají společného, jednou v lakunách, jež

27%

K A ME aha o PEN SE oo a B Z k a Ba EN c r LAD
& “ x i DR DR 5 RE, N BE ne z p) Sr o a kaj k)

420

objimaji gangliove pásmo břišní, jindy více méně stranou -v lymfati-
ckých krevních prostorách těla.“ 1

O. Schultze-ova práce vrcholí v zodpovídání dvou otázek, totiž ©
1. zdali chodbičky provrtaných buněk souvisejí přímo s hlavním ka-
nálkem a 2. zdali exkreční system pijavek z apparätu se skládá, v němž
exkret od počátku systemu až k místu vyměšování ubírá se jedinou
určitou cestou, aneb zdali jest jakýsi „recurrent duct“, jak Bourne
naznačuje. |

Schultze odpovídá na tyto otázky: Veškeré postranní, jemné
i nejjemnější chodbičky rozvětvené v buňkách provrtaných ústí ve-
skrz v hlavním kanálku. Jinak zakládají se pozorování dotčeného
autora na kombinacích a schematických obrazcích exkrečního appa-
rátu druhů Clepsine complanata, bioculata, Aulostoma
gulo, Nephelis vulgaris. Mnohé nedostatky a odpory shledané
v práci Schultze-ově vytkneme níže.

Vlastní pozorování.

Jak již ve zprávě mé předběžné poznamenáno, provedl jsem
zkoumání prvoledvin na Nephelis octoculata, Clepsine bio-
culata, Clepsine hyalina, Hemiclepsis (Clepsine) mar-
ginata a Hemiclepsis (Clepsine) tessulata. K uvarování všech
umělých produktů, jež snadno se mohou objeviti na vypraeparova-
ných orgánech, a zvláště tak jemných, jako jsou prvoledviny pijavek,
volil jsem pozorovací methodu jinou, novou, jakou aspoň neuvádí
žádný z jmenovaných autorů. Sledoval jsem totiž exkreční system
pijavek v přirozené poloze, v těle za Živa, k čemuž ovšem voliti
nutno exempláře s dostatek a spolehlivě průsvitné. Takové jsou bez
odporu mladistvé pijavky rodu Clepsine a Hemiclepsis, jež ještě se
přidržují těla matčina, Nephelis pak, jež vězí dosud v kokonech.
Volně již žijící pijavky nelze pro neprůsvitnost a značný vývoj pojné
hmoty s úplnou spolehlivostí studovati. Avšak pro pohodlnější a bez-
pečnější skoumání i mladistvých exemplářův odporučuji pro dosažení
dokonalé průsvitnosti, aby se pijavky, sňaté s břišní plochy mateč-
ných zvířat, ponechaly 1—2 dny v zajetí, t. j. v isolované láhvi beze
vší potravy, Následkem úplného vyhladovění zjasní se pletiva tělní
a lze pak mimo jiné exkreční soustavu v celém jejím průběhu a uspo-
řádání bezpečně sledovati.

Zprávy tudíž o prvoledvinách pijavek, jež v této práci sdílím,
týkají se pouze mladých zvířat; avšak mám za to, že ani v dospělých

eg a ae
1 ra 9 č ata OSN

421
pijavkách neliší se poměry dotyčných ústrojů v podstatné míře a zvláště
ne v ohledě morfologickem.

Hemiclepsis tessulata O. F. Müll.')
(Tab. obr. 4—10.)

Exkreční orgány u mladých, matečného těla se přidržujících
pijavek jsou veskrze po 14 párech přítomny; z těchto prvé 3 páry
shledal jsem nezřetelně vyvinuté, kdežto následujících 10 párů nalezalo
se v úplném a dokonalém vývoji. Každá prvoledvina jevila se jakožto
hustě vinuté a těžce sledovatelné klubko jasných kanálkův. Poslední
však, čtrnáctý pár, skládající se z těchže součástí, jako předešlých 10
párů, jest u mladých pijavek velmi zkrácený a méně vinutý, takže
lze jednotlivé části jeho zřetelně po celé délce sledovati.

- Každá taková prvoledvina z následujících tří podstatných částí
se skládá, jež ovšem jedna do druhé přímo přechází:

1. Zevnější stažitelný míšek (tab. obr. 4 D) souvisí

2. s kanálkem jednoduchým, nerozvětveným (obr. 4 C), který
přechází |

3. ve žláznatý dlouhý silně křivolaký provazec (obr. 4 B), jenž
čím dále do dutiny tělesné, tím více se zúžuje a na celé délce své
proniknut jest centrálním, mohutně rozvětveným kanálkem.

Vířivá nálevka vůbec zde schází.

Řečené částky každé prvoledviny charakteristické jsou svými
podrobnostmi histologickými.

1. Stažitelné konečné míšky ústí po obou stranách nervové sou-
stavy. Jsou nesnadno k nalezení a teprv při delším pozorování a hlavně
v době, kdy nejvíce naduřují, objevují se jako hruškovité, jasnou
tekutinou naplněné váčky (obr. 4 D). Stěny jich jsou velmi tenké,
buněčná jádra nesnadno k nalezení. Nitro jest vyloženo velmi krati-
čkými, téměř nezřetelnými tuhými barvami, jež na stěně objevují se
jako husté vedle sebe sestavené body. Brvy ty jsou nehybné. Staho-

) Druhy pijavek rozeznävane jmeny Clepsine tessulata a Cl. margi-
nata uvádím v této práci novým rodovým jmenem Hemiclepsis; roze-
znävajit se pijavky ty jak v zevnějších znacích tak v anatomickém ohledě
od rodu Clepsine, že radno jest již pro pohodlí systematické formy ty od-
děliti od řečeného na druhy bohatého rodu. V monografii o pijavkách

00

jímavé organisaci řečených druhův,

ZZO YP PATA W de ZA OVA aa 5 1 OR De A ARR ee ee |

422

vání míškův dějé se bezpochyby zvláštními vlákny svalovými, jichž
přítomnost se mi však dokázati nepodařilo.

2. Kanálek, jenž souvisí přímo s míškem a na druhé straně
spojuje se se Zlaznatou rozvětvenou částí prvoledviny (obr. 4 C), jest
velmi rozdílně dlouhý a vinutý. U prvoledvin více v předu těla, kde
jednotlivé exkreční orgány vůbec jsou daleko vyvinutější, nalezá se
řečený kanálek zprvu jakožto volná čásť, dále však přechází i v žlaz-
natou stěnu prvoledviny (obr. 6 a). Avšak v prvoledvinách posledního
páru vine se řečený kanálek zcela samostatně, nepřecházeje do žlaz-
naté stěny části následující. |

V ohledě histologickém liší se tento kanálek úplně od posled-
ního žlaznaté části prvoledviny. Stěny jeho jsou tenké, průsvitné,
ze zrnité protoplasmy se skládající, v níž tu a tam objeví se malé,
podlouhlé, stlačené jadérko (obr. 10. 5).

Centrální chodbička jeví veskrze stejné lumen, jež tedy není na
určitých místech naduřelé. Brvy uvnitř veskrze scházejí, rovněž tak
jako v části následující.

3. Rozvětvená čásť kanálku vystupuje na posledním páru prvo-
ledvin velmi zřetelně, ješto stěny její na rozhraní mezi nerozvetve-
ným a rozvětveným kanálkem již svou tlouštkou se liší (fig. 4 B).
„Vidno zde, že kanálek s částí C přechází do křivolaké, čas od času
kulovitě naduřelé chodbičky. V každém tom nádoru vychází do stěny
prvoledviny po jednom páru stromovitě rozvětvených kanálků druhot-
ných. Tu a onde shledati možno pouze na jedné straně rozvětvené —
kanálky (fig. 7). Žlaznatá tato čásť prodlužuje se v dlouhý provazec,
který čím dále dovnitř, tím více se súžuje, až končí posléze tenkým
slepým vlákenkem (fig. 5). Stěny této třetí části výměšného orgánu
jsou daleko tlustší, než druhé části C. Skládají se z buněk úplně
splynulých, tak že není lze na živých orgánech znamenati stěn mezi-
buněčných. V hrubozrné protoplasmě viděti pouze v jistých odstavcích
od sebe uložená kulatá ostře konturovaná a jasným obsahem naplněná
jádra s excentricky ležícím jadérkem. Na počátku prvoledviny leží
jádra hustě k sobě seřaděná (fig. 8), kdežto v tlustších částech jsou
tato jádra více od sebe oddělena (fig. 9), z čehož souditi lze, že
buňky původně na počátku prvoledviny byly menší než později. Celé
toto syncytium jest tedy provrtané předně centrálním silně křivolakým
kanálkem, kterýž, jak se zdá, v každé buňce vysílá po dvou párech po-
stranních rozvětvených kanálků. Některé z těchto posledních vychá-
zejí až ku stěně prvoledviny, kdežto jiné ztrácejí se pozvolna v proto-
plasmě (fig. 7).

423

V středních částech těla jsou, jak již řečeno, poměry prvoledvin
více složitější, tak totiž, že jedno a totéž pásmo buněk provrtané
jest současně dvěma kanálky, jedním nerozvětveným a druhým roz-
větveným, kteréž do sebe přecházejí (fig. 6).

Na stěně žlaznaté části viděti tu a onde jasné spolštělé buňky,
kteréž namnoze prodlužují se na vlákna. Jsou to vůbec elementy
pletiva pojného (fig. 6 pt), jímž upevněny jsou prvoledviny ku stě-
nám těla.

Hemiclepsis marginata O. F. Müll.
(Fig. 11—14.)

Podobné poměry lze sledovati i u tohoto druhu; jsouť tu však
prvoledviny daleko delší a v průběhu svém obtížněji k sledování;
za to podávají mnohé zajímavé podrobnosti, jež napomáhají vysvět-
liti proces vyměšování.

Slepý provazec (bez vířivé nálevky) *) v dutině tělesné jest silně
křivolaký a tenký s velmi nejasným středním kanálkem (fig. 11 A).
Teprvé po delší době pozorování objeví se, že i kanálek rozvětvuje
se v teničké postranní kanálky, jež v značných vzdálenostech od sebe
se nalezají (fig. 12).

Další čásť žlaznaté chodby (fig. 11 B) poznenáhla naduřuje,
při čemž také rozšiřuje se více střední, křivolaký kanálek, rovněž
tak čas od času naduřelý kulovitě, jako u H. tessulata. Z těchto
míst vycházejí opět postranní větve rozvětvené. Tyto liší se podstatně
od druhotných kanálků H. tessulata. Fig. 13 naznačuje nám zajímavé
ty poměry; druhotné kanálky představují jakési laločnaté neb stromo-
vité rozvětvení lakuny, jež občas mění původní svou podobu, patrně
dle toho, jak naplňuje se výměšnou tekutinou vnitřní jejich prostor.

Avšak i tyto postranní lakuny nezakončují slepě v žlaznaté stěně
prvoledviny, nýbrž opět rozvětvují se v kanálky třetího stupně. Při
silných zvětšeních lze velmi jasně znamenati, že každá postranní
lakunka větví se v nad míru četné vlásečnaté chodbičky, jež jdou až
ku kraji stěny prvoledvinné (obr. 14). Sten vlastních tyto jemné
kanálky nemají, nýbrž povstávají jako dutinky v protoplasmě.

*) Whitman (8, pag. 63) praví sice, že existuje skutečně vířivá nálevka „a ciliated
funnel“, avšak je-li tomu skutečně tak, musí se řečený orgán objeviti ve
velmi mladistvém stadiu, a snad později úplně degeneruje. Já však po-

- chybuji vůbec, že se zde vyvíjí jakýs otvůrek, jímž komunikuje prvoledvina
8 dutinou tělesnou. |

ERT R ee FE ea Can K. ZOO KA OVV a a RT Ven DAS SSD. Ei
3 ATA ol ho : F ESEL LEERE

424

Rozvětvená část prvoledviny přechází v kanálek nerozvětvený,
jenž jeví úplně souhlasné poměry, jako u H. tessulata. Fig. 11 C
ukazuje nám, že tento kanálek jest hladkostěnný, bez brv, a posléze,
že jediná řada buněk jest třemi parallelně podél sebe běžícími kanálky
provrtána. Část D přechází teprvé v míšek stažitelný, jenž jest nad
míru těžce k nalezení.

Clepeine bioculata O. F. Müll.
(Fig. 15—16.)

Ani zde není vířivé nálevky, aniž jakéhokoli otvůrku, jímž by
prvoledviny souvisely přímo s dutinou tělesnou. Tenká provazovitá
čásť (fig. 15 A) přechází v mohutně naduřelou laločnatou žlázu (B).
Část A jest provrtána středním kanálkem, jenž rozvětvuje se na pravo
1 na levo v kanálky druhotné. V nadu ae casti D rozvetvuje se
střední kanálek v pěknou sit kanálkův (fig. 16).

Kanálky postrádají veskrze brv; vnitřní jsou širší, kdežto čím
dále k obvodu tím více se súžují, tak že pod okrajem stěny nachá-
zíme kanálky téměř vlásečnaté. Tyto poslední odpovídají opět vláseč-
natým chodbičkám třetího stupně u H. marginata.

Žlaznatá a laločnatá čásť prvoledviny přechází v tenkostěnný
vývod C, jenž odpovídá úplně těmže částem (C) u H. marginata
a tessulata. Konečný míšek stažitelný jest nad míru nepatrný a velmi.
nesnadno k objevení.

Clepsine hyalina jeví tytéž poměry jako CI bioculata.
U Gl. complanata nenalezl jsem rovněž vířivé nálevky.

Nephelis octoculata.
(Fig. 123.)

Není rozdílu v poloze a stavbě prvoledvin tohoto rodu od pijavek
předešlých. Fig. 1 naznačuje nám tytéž části jako u H. tessulata,
marginata a Cl. bioculata. Teničký provazcovitý díl žlaznatý (fig. 1.4).
postrádá vůbec nálevky vířivé, tloustne ponenáhlu (B) a přechází.
v nerozvětvený vývod C, jenž 1—2 kanálky současně jest provrtán.
Konečný míšek D jest však vždy zřetelný, láhvicovitý a velmi pravi-
delně se stahující a roztahující. Stěny jeho jsou rovněž tenké, sval-
natá vrstva nezřetelná, nitro vyložené dlouhými, jehlicovitými, ne-
hybnými, tuhými brvami.

Rozvětvená část prvoledviny skládá se z buněk velikých, s lesk-
Jym obsahem, v němž za živa nepodařilo se mi nalézti jádra. Teprvé

425
barvením objeveno veliké kulaté neb podlouhlé jádro (fig. 3). Každá
buňka jest provrtána dvěma páry postranních, stromovitě rozvetve-
ných chodbiček, jež ponenáhlu se ztrácejí v lesklé protoplasmě bu-
něčné. Kanálky třetího stupně objeviti se mi nepodařilo.

Počátečná část prvoledviny skládá se z menších buněk a kanálek

centrální rozvětvuje se v síť podobnou, jako vylíčeno při laločnaté
žláze u Cl. bioculata (fig. 2).

Výsledky těchto mých pozorování souhlasí velmi podstatně se
zprávami A. H. Bourne o prvoledvinách pijavky lékařské. Bourne
ovšem nemá plné jistoty, zda postranní rozvětvené kanálky souvisejí
přímo s hlavní střední chodbou, avšak zajisté i u pijavky lékařské
tomu tak bude, jako u druhů, jež jsem pozoroval, jen že poměry
u Hirudo medicinalis jsou složitější a tudíž spojení postranních chod-
biček se středním kanálkem obtížněji k dokázání. Oprotiv udáním
Lang-ovým a Schultze-ovým seznali jsme, že žádné z pijavek skouma-
ných nemají vířivých nálevek na počátku prvoledvin. Lang mimo to
má za to, že i postranní kanálky sestávají z řad provrtaných buněk,
kdežto obrazy naše dokazují jasně, že každý postranní kanálek vine
se pouze těmitéž buňkami, jež současně prochází střední kanálek.
Vířivé nálevky, jakož i čásť prvoledviny, jež s nimi má souviseti,
a rovněž dle Langa vířivými brvami jest vyložena, neexistují u našich.
pijavek, neboť ani Schultze neshledal u Cl. complanata nálevek
vířivých.

Schultze klade zvláštní váhu na složitost prvoledvin, rozeznávaje
zvláštní oddíly prvoledvin (D), jež vinou se mimo hlavní kanál. Vy-
tknul jsem, že vývoj prvoledvin v jednotlivých částech těla jest roz-
dílný a že nejjednodušší prvoledviny posledního páru odpovídají obra-
zům, jaké shledali jsme u H. marginata a tessulata. Vířivá.
nálevka, jakou Schultze popisuje u Cl. bioculata, rozhodně ne-
existuje. Schultze správně porovnává prvoledviny pijavek se „segmen-
tovými orgány“ Lumbricidů.

Všeobecné vysledky a theoretické úvahy.

Dle dosavadních zkoumání lze souditi, že prvoledviny pijavek
dle jednoho společného plánu jsou upraveny, skládajíce se ze tří
podstatných částí.

1. Ze stažitelného konečného míšku (fig. 1 4 D),

426

2. Z tenkostěnného, nerozvětveného vývodu (fig. 1. 11. 15. C).

3. Z tlustostěnného, rozvětveného křivolakého a značně pro-
dlouženého kanálku (fig. 1. 11. A, B).

Co do stavby histologické jde na jevo, že

1, Stažitelný míšek vyložen jest uvnitř (Nephelis, Hemiclepsis)
tuhými, nehybnými brvami (fig. 1 D. fig. 4 D).

2. Vývodný kanál nerozvětvuje se, v tenkých stěnách v znač-
ných vzdálenostech nalezají se stlačená jádra (fig. 10 j).

3. Prvoledviny představují řady buněk provrtaných, buď jedním
neb 2—3 parallelně podle sebe ležícími kanálky. (Fig. 6. Fig. 11 C.

4. Rozvětvená čásť prvoledvin skládá se z buněk žlaznatých,
velikých, jež buď svými blanami k sobě se řadí (Nephelis fig. 3),
aneb ztrativše svých stěn, tvoří syncytium, v němž jen jádra zřetelně
vystupují. (fig. 8, 9.)

5. Tyto žlaznaté buňky jsou provrtány osním, křivolakým ka-
nálem, jenž v každé buňce rozvětvuje se na pravo a levo ve 1 neb

2 páry druhotných kanálků, jež slabšími větévkami ztrácí se pone-

náhlu v žlaznatém obsahu buněk (Hemiclepsis tessulata fig. 7), aneb

jeví se jakožto laločnaté, více méně rozvětvené lakuny (Hemiclepsis
marginata fig. 13).

6. Tyto lakunky rozvětvují se opět ve velmi četné vlásečnaté

chodbičky, jenž ztrácejí se v žlaznatém obsahu buněk. (Fig. 14).

7. U Clepsina bioculata, a snad i u Hirudo medici-
nalis a Aulostoma gulo rozvětvuje se osní kanál v určitých na-
duřelých částech ve velmi jemnou síť kanálků (fig. 15 B, fig. 16),
a tyto konečně rozbíhají se na obvodu žlázy ve velmi jemné vláseč-
naté chodbičky.

8. Ani v kanálku vývodním, ani v žlaznatém není brvy vířivých,
rovněž jako u všech druhů schází vířivá nálevka.

9. U Hirudo medicinalis a Aulostoma gulo sprovázeny
jsou exkreční orgány velmi ozdobnými sítěmi cevními, kteréž u Ne-
phelis, Clepsine a Hemiclepsis scházejí.

10. Prvoledviny tyto jsou v dutině tělesné upevněny pomocí

vláken pojných ku stěnám tělním.

Nastává otázka, jakým způsobem děje se při nedostatku vířivé
nálevky proces vyměšovací. K vysvětlení toho podává Hemiclepsis
marginata nejspolehlivější dáta. Shledali jsme, že postranní laku-
novité, laločnaté větvičky druhotní mění každou dobu svůj zevnější

u PT ak

j

427

- tvar, což patrně souvisí s naplňováním a vyprazdňováním se výměšné
tekutiny. Již z tohoto fakta dalo by se souditi, že jsou to stěny žlaz-
natého toho orgánu, jež onu tekutinu vyměšují a vyprazdňují pomocí
druhotných kanálků do centrálního vývodu.

Avšak vlásečnaté kanálky v protoplasmě buněk u Hemiclepsis
marginata a Clepsine bioculata ještě pádněji potvrzují, že
pouze ze stěn rozvětveného orgánu toho přechází výměšná tekutina
pomocí oněch vlásečnatých chodbiček do druhotných kanálků a odtud
osním kanálem ubírá se do stažitelného míšku.

Je-li dokázána genetická příbuznost pijavek s hlisty plochými?

NN

Dříve se všeobecně přijímalo, že pijavky nejbližší příbuzné mají

v trematodech, kterážto theorie hlavně Leuckartem a Gegenbaurem
blíže byla odůvodněna následkem souhlasné podobnosti muskulatury
obou skupin. Karel Vogt (Zoologische Briefe) poukazoval naproti
tomu, že pijavky mají podobný vývoj jako planarie (?).

Avšak v nové době byly tyto náhledy i samým Leuckartem *)
správně zamítnuty a v pijavkách uznáni následkem cizopasení degene-
rovaní annulati.

Teprvé zase v poslední době snaží se Arnold Lang následkem
svých studií mořské planarie Gunda segmentata navrátiti se
k starším náhledům a uznává, že v anatomii pijavek a řečené pla-
narie nápadný zavládá souhlas, a hlavně že jsou to jícnaté pijavky
(tedy Clepsine a Hemiclepsis), jež v nejbližší jsou příbuznosti s Gun-
dou. Mezi jinými vede Lang také jako důkaz parallelu mezi exkreč-
ním systemem pijavek a planarií, což považujem již z předu za úplně
pochybené s to z následujících důvodů:

Rozvětvení prvoledvin pijavek nelze uvésti na ono, jímž vyzna-
čuje se Gunda a planarie sladkovodní; větévky postranní neodpoví-
dají nikterak teničkým kanálkům u jmenovaných hlístů plochých,
zakončeným vířivými buňkami. U pijavek náleží každý pár postran-
ních větévek právě jen téže jediné buňce, již provrtává současně
střední, hlavní kanálek, kdežto u planarií odpovídá každá větévka
postranní zvláštní buňce. |

Zvláště však rozdělení prvoledvin pijavek po segmentech mluví
vůbec proti každému pokusu uvádění prvoledvin hirudineí v parallelu

*) Leuckart, Die menschlichen Parasiten und die von ihnen herrührenden Krank-
heiten. 2 Auflage, I. Bd. 1879.

428

s výměšnými kanálky plethelminthů. Uvádí sice Lang za doklad pro
tento svůj náhled proces tvoření se „segmentových orgánů“ u Poly-
gordia, jak je líčí Hatschek, avšak zdá se mi, že dobře neuvážil,
zdali vůbec jest takový vývoj možný, jak jej posledně jmenovaný
pozorovatel líčí. To správně aspoň již Balfour (Vergleich. Embryo-
logie II. pag. 618) vytknul. Hatschekův výklad o tvoření se prvo-
ledvin Polygordia odpovídá jen intencím tohoto pozorovatele a jest
vůbec pochybený.

Naproti tomu však dle skladby a stavby prvoledvin pijavek jest
nade vše jasno, že tyto ústroje možno uvésti pouze na exkreční or-
gány oligochaetů. Zde máme především zevnější stažitelný váček,
a dále mohutně vinutý kanál, jenž v dissepimentu mezi 2 segmenty
upevněn trčí do dutiny tělesné vířivou nálevkou. U pijavek, jak výše
řečeno, schází nálevka vířivá, za to však nahražen zběrný apparát
četnými postranními kanálky rozvětvujícími se v žlaznaté stěně prvo-
ledviny. :

V kanálech exkrečních orgánů oligochaetův shledáváme v nej-
větším množství případův vířivé brvy, jež úplně scházejí v prvoledvi-
nách pijavek. Ale i zde jsou aspoň rudimenty v konečných míšcích
stažitelných, ovšem modifikované brvy nehybné. i

Zkrátka považujeme exkreční orgány pijavek jakožto modifiko-
vané segmentové orgány oligochaetů, jako pijavky vůbec za degene-
rované následkem cizopasení annulaty. Jaké však mechanické příčiny
mohly působiti na tuto přeměnu segmentových orgánů, nesnadno ještě
naznaciti.

Je-li však výklad tento správný, nutno uvésti za doklad někte-
rého z oligochaetů, jenž by se svými exkrečními orgány v ohledě
morfologickém aspoň poněkud blížil prvoledvinám pijavek. Není nám
nesnadno takový doklad podati. Jest celá familie Oligochaetů, Chaeto-
gastridae, jichž segmentové orgány postrádají rovněž vířivých ná-
levek, jichž kanálky nemají vůbec vířivých brv, tak že odpovídají
úplně prvoledvinám pijavek. Zda-li i zde jsou hlavní kanálky roz-
větvené, nemohu s jistotou udati.

Chaetogastridi jsou však již v značné míře degenerovaní, polo

vie.

anatomických odpovídají úplně ostatním zástupcům tohoto řádu. Pouze

v ohledě exkrečního apparátu blíží se pijavkám.

je
o še,
: js Sola
SONA ol Nee
PR ša 25 x
ER Eee bo Paka ee Se

Fig.

Fig.
Fig.

Fig.
Fig.
Fig.

Fig.

Fig.

Fig.

Fig.
Fig.

Fig.

Fig.

b.

15.

= 10.

429

Vysvetleni vyobrazeni.
Obr. 1-3. Nephelis octoculata.

. Prvoledvina v mladé pijavce, v přirozené poloze; zvětšení 30°.

A zúžená čásť, B rozšířená čásť rozvětveného kanálku.
C vývodní kanálek.

D konečný, stažitelný míšek.

E zevnější otvůrek.

. Počátek prvoledviny, znázorňující rozvětvenou síť chodbieek.
. Rozšířená čásť žlázy, jevící osní kanálek a v každé buňce

po páru kanálků postranních.

. Fig. 4—10. Hemiclepsis tessulata.

. Exkreční orgán posledního páru, v přirozené poloze.

B žláza s rozvětveným kanálkem.

C vývod žlázy, s kanálkem nerozvětveným.
D konečný stažitelný míšek.

Počátek prvoledviny v přirozené poloze.

J jádra.

. Přechod kanálku nerozvětveného a do rozvětveného 5.

pt buňky pletiva pojného, jímž jsou upevněny prvoledviny
k stěnám tělním.

. Část žlázy s centrálním kanálkem a postranními větvičkami.
. Počátek žlázy s hustě sestavenými jádry v protoplasmě.

. Dálší čásť, tlustší, s jádry řídčeji sestavenymi.

„ Vývod žlázy, s jádry stlačenými j.

Fig. 11—14. Hemiclepsis marginata.

. Zláza počíná úzkým provazcem A, který dále stává se objem-

nějším B a přichází ve vývod nerozvětvený C; D jest volný
kanálek, pojící se s míškem stažitelným.

. Počátek žlázy; postranní větévky jsou velmi řídké a ne-

zřetelné.

. Tlustá čásť žlázy s postranními laločnatými lakunkami a cen-

trálním kanálem.

. Cäst silně zvětšená, znázorňující centrální kanálek, postranní

lakunky a z nich vycházející vlásečnaté chodbicky.

Fig. 15, 16. Clepsine bioculata.
Počátek žlázy A jest ztenčený, dále naduřuje v laločnatý
orgán B, jenž jest proniknut hustou sítí jemných kanálkův;
přechází v tenkostěnný vývod C.
Laločnatá čásť žlázy, silně zvětšená.

EN RE SN V En AR o oa had Om R EN ao RA CR op dí zákon LE ARVA OP
= PR RAR TR RT STINE : RN a a SA o DA S e NE zv Dt EL dá vě PSN < E ň
7 x x 1 > 5 je j

430

KLesume.

Die Exkretionsorgane der von mir untersuchten Hirudineen
bestehen aus drei wesentlichen Theilen: |
| 1. Einer contractilen Endblase (Fig. 1. 4. D).

2. Einem dünnwandigen, nicht verästelten Ausführungsgang (Fig.
11.19. C).

3. Einer dickwandigen, durch einen verästelten Kanal durch-
bohrten Drüse.

Aus den voranstehenden Untersuchungen ergiebt sich ferner:

1. Die Wandungen der Endblase sind mit starren, unbeweg-
lichen Härchen ausgestattet. (Nephelis Fig. 1.D, Hemiclepsis
Fig. 4. D).

2. Der unverästelte Ausführungsgang enthält in seinen dünnen
Wandungen kleine Kerne. (Fig. 10).

3. Die Drüse besteht aus grossen Drüsenzellen, deren Grenz-
membranen bei Nephelis bestehen (Fig. 3.), bei Hemiclepsis (Fig. 8. 9.)
und Clepsine sich resorbiren.

4. Diese Drüsenzellen sind durch einen geschlängelten Achsen-
kanal durchbohrt, der sich in jeder Zelle links und rechts in 1—2
Paare von secundären Kanälchen verästelt, deren seitliche Ästchen
sich bald allmälich in dem Plasma der Zellen verlieren (Hemiclepsis
tessulata Fig. 7.), bald als lappenartige, mehr oder weniger ver-
ästelte Lakunen erscheinen. (Hem. marginata Fig. 13).

5. Die lakunenartigen Verästelungen von H. marginata ver-
zweigen sich in äusserst feine Capillargänge, die sich im Plasma
verlieren. (Fig. 14).

6. Bei Clepsine bioculata und vielleicht auch bei Hirudo
medicinalis und Aulostoma gulo löst sich der Achsenkanal in
besonderen aufgeschwollenen Theilen der Drüse in ein feines Kanäl-
chennetz auf (Fig. 15. B, Fig. 16.), das sich wieder in äusserst feine
Capillargänge verzweigt.

7. Sowohl der Ausführungsgang als auch die Drüse entbehrt

© jeder Bewimperung. Der Wimpertrichter fehlt bei allen untersuchten
Hirudineen. *) |

*) Whitman (8) constatirt zwar das Vorhandensein eines Wimpertrichters
bei Cl. marginata; meiner Ansicht nach muss aber dieses Organ, wenn
es überhaupt zur Entwickelung gelangt, nur in sehr jungen Stadien fungiren
und degenerirt dann vollständig:

431

8. Bei Hirudo medicinalis und Aulostoma gulo sind
die Exkretionsorgane von einem zierlichen Blutgefässnetz begleitet,
welches bei Nephelis, Clepsine und Hemiclepsis fehlt.

9. Bei dem Mangel an einem Wimpertrichter ist wohl anzu-
nehmen, dass die feinsten verästelten Gänge das Secret der Drüsen-
wandungen in den Achsenkanal überführen.

10. Die seitlichen Verzweigungen in den Drüsenwandungen der
Hirudineen sind mit den secundären Capillarverästelungen der Ex-
kretionsorgane von Gunda und der Planarien überhaupt nicht vergleich-
bar, da diese letzteren selbstständige Wandungen besitzen, während
jene denselben Zellen, welche vom Achsenkanale durchbohrt sind,
angehören.

Ueberhaupt lassen sich die Exkretionsorgane der Hirudineen
auf jene der Anneliden zurückführen, indem sie durch Degene-
ration eines Wimpertrichters entbehren und anstatt dessen jene seit-
lichen Verästelungen in den Wandungen des drüsigen Anfangstheiles
entwickelt haben. Der Ausführungsgang und die kontraktile End-
blase entsprechen vollständig jenen Bestandtheilen der Oligochaeten.
Mit der Degeneration des Wimpertrichters fällt auch der vollständige
Mangel der Wimpern in den Exkretionskanälen der Hirudineen zu-
sammen.

Aus diesen Gründen muss man die Exkretionsorgane der Hiru-
dineen als modificirte „Segmentalorgane“ der Oligochaeten be-
trachten, wie die genannten Würmer überhaupt nur als in Folge des
Parasitismus degenerirte Oligochaeten aufzufassen sind.

Kennt man doch auch eine besondere Familie der Oligochaeten
— die Chaetogastriden — deren Exkretionsorgane morpholo-
gisch jenen der Hirudineen wesentlich entsprechen. Auch hier kommt
der Wimpertrichter der Exkretionsorgane niemals zur Entwicklung,
sowie der Ausführungsgang der Wimpern vollständig entbehrt. Der-
selbe schwillt ebenfalls Zeit zur Zeit auf, der drüsige Theil ist aber
bedeutend reducirt. Ob auch hier der Kanal verástelt ist, konnte
ich bisher nicht sicherstellen.

Die Chaetogastriden sind aber in hohem Maasse degenerirte,
theils parasitische, theils frei lebende Oligochaeten, die also in
Bezug auf die Exkretionsorgane den Hirudineen nahe verwandt sind,
während sie in der übrigen Organisation mit den Oligochaeten über-
einstimmen.

A. Lang, welcher die direkten Verwandtschaftsbeziehungen
zwischen Gunda und Hirudineen, namentlich auch in Bezug auf

die Exkretionsorgane durchzuführen versucht, beruft sich auf die
Angaben Hatschek’s über die Entwicklung der „Segmentalorgane“
bei Polygordius. Indessen hat schon Balfour (Vergleichende
Embryologie p. 618) richtig auf die Unmöglichkeiten der aus rein
theoretischen Anschauungen resultirenden und nach meinen Er-
fahrungen ganz irrigen Darstellung Hatschek’s von der Entwicklung
der Exkretionsorgane von Polygordius hingewiesen.

Andererseits kann ich schon jetzt vorläufig mittheilen, dass die |

Bildungsweise der Exkretionskanale der Hirudineen — wenigstens
der Rhynchobdelliden — dieselbe ist, wie bei den Oligochaeten. Es
entsteht zunächst ein zelliger mesodermaler Strang,*) der sich nach-
träglich mit der durch die Einstülpung des Ectordemes entstandenen
Endblase verbindet und von einem Achsenkanal durchbohrt wird.

Auch die ganze embryonale Entwicklung, die Bildung der Keim-
blätter und Metameren entspricht vollinhaltlich jener bei Rhyn-
chelmis (Euaxes Kovalevsky), wie ich sie neuerdings verfolgen
konnte.

Tafelerklärung.

Fig. 1-3. Nephelis octoculata.
Fig.

bm

. Exkretionsorgan einer jungen (aus dem Cocon herausge-
nommenen) Nephelis, in der natürlichen Lage. (Vergröss. ?9°).

A verjüngter, B erweiterter Theil der Drüse, C Ausführungs-

gang, D contractile Endblase, Z äussere Öffnung.
Fig. 2. Anfangstheil des Exkretionsorganes, mit einem Kanälchennetz.
Fig. 3. Erweiterter Theil der Drüse, mit dem Achsenkanal und in
jeder Zelle mit seitlichen Verástelungen.

Fig. 4—10. Hemiclepsis tessulata.

Fig. 4. Exkretionsorgan des letzten Paares. (14. Paar der jungen
Thiere).
B Drůse mit verásteltem Achsenkanal.
C nicht verástelter Ausfůhrungsgang.
D contractile Endblase.
Fig. 5. Anfangstheil des Exkretionsorganes in der nat. Lage.
j Kerne.

*) Die ersten Entwickelungsstadien der Exkretionsorgane von Clepsine hat
Whitman (8) richtig erkannt.

2
E:
„Je
A
z
3
nV.
ň
|

c.
o ří m

+
l
i
!

P >

E ‚Clepsine bioculata. ©
i se A

438

Fig. 6. Uebergang des unverástelten (a) in das verástelte Kanál-
chen (5).
pt Bindegewebszellen und Fasern auf der Oberfläche der
> Drůse. |
Fig. 7. Theil der Drüse mit dem Achsenkanal und seitlichen Ver-
zweigungen. |
Fig. 8. Anfangstheil der Drüse mit dicht angehäuften Kernen.
- Fig. 9. Mittlerer Theil der Drůse; die Kerne sind mehr von ein-
ander entfernt. =
Fig. 10, Ausführungsgang mit kleinen Kernen.

Fig. 11—14. Hemiclepsis marginata.

Fig. 11. Die Drüse beginnt mit einem dünnen Strange A, welcher

| später voluminöser wird (B) und in den unverästelten Aus-
führungsgang C übergeht. D verbindet sich mit der contra-

ctilen Endblase.

Fig. 12. Anfangstheil der Drüse; seitliche Verästelungen sind sehr
spärlich und undeutlich.

Fig. 13. Dicker Theil der Drůse mit seitlichen gelappten „Lakunen“
und Achsenkanal.

Fig. 14. Stark vergrösserter Theil der Drüse mit dem Achsenkanal,
mit seitlichen „Lakunen“ und feinen Capillargángen.

Fig. 15., 16. Clepsine bioculata.

Fig. 15. Anfangstheil der Drůse A ist fadenförmig, weiter schwillt er
zu einem gelappten Organ B auf, in welchem sich der Ach-
senkanal in ein feines Kanälchennetz auflöst.

Fig. 16. Gelappter Theil der Drüse mit dem Kanälchennetz, stark
vergrössert.

Tř.: Mathematicko-přírodovědecká. 28

(o Eon l PRA ENÉ TOPO OT oa TE ONE JR kn EEE TE folk ný VBR sedě VALO E.: RA NT booá Vko E u ar NNN NNN
> 5 a ba 3 sg - eh, sur v TE" a a." BL As

434

42.

Über die Spannungstheorie der elektrostatischen Er-
scheinungen vom Standtpunkte der Elastieitätstheorie.

Vorgetragen von Prof. Dr. A. Seydler am 7. December 1883.

U —

T

In einem vorjáhrigen Aufsatze *) habe ich das Verháltniss der
älteren Theorie der Elektrostatik, welche die Erscheinungen vom
Standtpunkte der (dreidimensionalen) Kräfte auffasst, zur jüngeren
Theorie Faraday-Maxwell’s, welche (zweidimensionale) Drucke
oder Spannungen zu Grunde legt, zu skizziren, namentlich aber
nachzuweisen versucht, dass der Unterschied zwischen beiden nur
ein formeller ist, ein Unterschied in der Auffassung, nicht in der
Sache selbst. Auch wurde darauf hingewiesen, dass ein wesentlicher
Gewinn von der neueren Auffassung hauptsächlich dann zu erwarten
wäre, wenn die Spannungsvertheilung im ganzen Raume durch die
in einer oder mehreren Flächen gegebene Spannung unzweideutig
bestimmt würde, wie dies schon von Maxwell angedeutet, zugleich
auch vorausgesetzt wurde, dass ein derartiger Vortheil wirklich existirt
(Treatise, Nr. 105). Dies trifft nun im allgemeinen nicht zu; z. B. in
dem Falle nicht, wenn dielektrische Medien mit elektrischen Ladungen
behaftet sind. Dagegen trifft es zu, wenn derartige Ladungen nur an
Leitern vorhanden sind, indem dann wirklich durch bestimmte Span-
nungen an den Oberflächen der Leiter die Spannungsvertheilung im
ganzen vom Dielektricum erfüllten Raume mitbedingt sind. **)

*) Poznámky k Maxwellově máthematickému spracoväni Faradayovy theorie ;
elektrické indukce (Sitz. Ber. 1882); vergl. auch Wiedemann's Bei- 3
blätter, Bd. VII. S. 551.

**) Die Möglichkeit einer solchen Bestimmung hängt ab vom Verschwinden der
Kraftcomponenten AX, hY, hZ in den Grundgleichungen, welche das Gleich- 4
gewicht eines gleichzeitig Spannungen und Kräften uuterworfenen Systems
bedingen. Im obigen Falle ist % (die Dichte) überall im Dielektricum gleich |
Null. Es ist übrigens zu bemerken, dass in demselben Falle der älteren ©“ *
(Kraft-) Theorie gemäss die Potentialfunction der elektrischen Kräfte im
ganzen Raume durch Flächenintegrale ausgedrückt ist; daher bietet jene
Theorie (mathematisch) eigentlich denselben Vortheil, wie die jüngere Span-
nungstheorie, nämlich Bestimmung der Verhältnisse im ganzen Raume

2 "
Ap 20 SA =
I

k

435

Das Charakteristische dieser Spannungsvertheilung besteht darin,
dass die eine Hauptspannung (wenigstens in elektrisch isotropen
Medien) senkrecht zu den Niveauflächen und positiv ist, während die
beiden übrigen, gleich grossen aber negativen Hauptspannungen
(Drucke) in den Niveauflächen liegen. Eine solche Vertheilung kann
in einer (idealen) Flüssigkeit nicht bestehen, ebenso wenig aber
in einer isotropen starren Substanz. Diese Schwierigkeit ist
Maxwell nicht entgangen; nach einer Bemerkung, durch welche die
Schwierigkeit einer ungleichen Druckvertheilung in flüssigen dielek-
trischen Substanzen gehoben werden soll, fährt er (l. c. Nr.) fort:
„Es ist mir nicht gelungen den zweiten Schritt (in der Theorie der
vermittelten, von Theilchen zu Theilchen fortgepflanzten Wirkung) zu
thun, nämlich durch mechanische Vorgänge jene Spannung in dielek-
trischen Substanzen zu erklären.“ *)

durch Data, welche nur für gewisse Flächen gegeben sind (oder gegeben
gedacht werden). Doch hat in diesem Falle die jüngere Theorie gegen die
ältere das Übergewicht, einmal wegen ihrer grösseren Anschaulichkeit, dann
aber auch wegen der einfacheren Art, wie die specifische Wirkung ver-
schiedener Medien eingeführt und erklärt wird.

*) Die oben erwähnte Bemerkung lautet folgendermassen: „Die Hypothese,
dass ein Zustand der Spannung von dieser Art in einem flüssigen Dielek-
tricum existirt, wie etwa in der Luft und im Terpentinöl, mag auf den
ersten Blick dem feststehenden Satze zu widersprechen scheinen, dass der
Druck in irgend einem Punkte einer Flüssigkeit in allen Richtungen der
gleiche ist. Aber bei der Ableitung dieses Satzes aus den Be-
dingungen der Beweglichkeit und des Gleichgewichts der
Theilchen einer Flüssigkeit wird als zugestanden angenom-
men, dass keine derartige Wirkung, wie sie hier in der
Richtung der Kraftlinien bestehend angenommen wird, in
der Flüssigkeit existirt. Der Zustand von Spannung, welchen wir so
eben untersucht haben, ist völlig verträglich mit der Beweglichkeit und
mit dem Gleichgewicht der Flüssigkeit, denn wir haben gesehen, dass wenn
irgend ein Theil der Flüssigkeit von (elektrischer) Ladung frei ist, es auch
keiner aus den Spannungen an seiner Oberfläche resultirenden Kraft unter-
liegt, mögen diese Spannungen auch noch so intensiv sein. Nur wenn ein
Theil der Flüssigkeit (elektrisch) geladen ist, wird sein Gleichgewicht. durch
die Spannungen an seiner Oberfläche gestört, und wir wissen, dass sich in
diesem Falle die Flüssigkeit wirklich zu bewegen sucht. Es ist daher der
angenommene Zustand von Spannungen nicht unverträglich mit. dem Gleich-
gewichte eines flüssigen Dielektricums.“ (Treatise, 110).

Ich zweifle, ob sich Jedermann durch die hier angestellten Betrachtungen
befriedigt fühlen wird. Der das hydrostatische Grundgesetz betreffende, oben
hervorgehobene Satz wenigstens wird kaum Zustimmung finden. Bis jetzt

28*

oj a od

436

Dass die Elasticitátstheorie, auf isotrope starre Sub-
stanzen angewandt, zur Grundlage der elektrischen Spannungs-
theorie ebenso wenig wie die Hydrostatik gewählt werden kann, ist
zwar nicht (wie bei der letzteren) auf den ersten Blick einleuchtend,
kann aber an jedem beliebigen Beispiele nachgewiesen werden.

Denken wir uns z. B. eine isotrope starre Substanz in Form
einer unendlichen Platte, von zwei parallelen Ebenen begrenzt, auf
welche in senkrechter Richtung ein constanter Druck P wirkt. Ist
die XY-Ebene den Grenzebenen der Platte parallel gewählt, so
sind u, v, w, die durch den Druck bewirkten Änderungen der Coordi-
naten, gegeben durch:

u=0,v=0), wv=ea-+b
und die Spannungscomponenten *) durch:
X,= Y,= Z ans
(1 -+ u)(1—2 u)
B u):o js
a W1—2y 7
Vs AW.

Die Constante 5 bleibt willkürlich, für c folgt aus dem Aus-
drucke für Z,:

Z —

(1+ WU—2Y £

ae (1—u) "B

hat man Gleichheit des Druckes nach allen Richtungen stets und zwar be-
dingungslos als charakteristiche Eigenschaft der Flüssigkeiten, so zu
sagen als ihre Definition angenommen.

Diese Einwendung entfällt nur dann, wenn man der Bemerkung Max-
well’s den Sinn unterlegt, dass die elektrisch geladene Flüssigkeit ihre ge-
wöhnliche, jene Gleichheit des Druckes bedingende Structur verliert, dass
sie beispielsweise in den Zustand der oben näher untersuchten symme-
trischen Anisotropie übergeht. In diesem Falie verliert sie jedoch streng
genommen das Recht auf die Bezeichnung einer Flüssigkeit im üblichen
(hydrodynamischen) Sinne des Wortes, sie ist eine Substanz anderer Art
geworden. Eine weitere Discussion läuft dann offenbar auf blossen Wortstreit
hinaus.

*) Die Bezeichnungen sind hier meist so gewählt, wie sie in Clebsch's
Theorie der Elasticitát fester Körper (1862) vorkommen; s. daselbst S. 48
u. f. Nur statt der von ihm gebrauchten Bezeichnungen č;,, 22, 33) Lass Ča13
ti, für die Spannungscomponenten sind die von Kirchhoff eingeführter über-

sichtlicheren Bezeichnungen X, u Z, 3, Y, Z, gewählt worden.

PE r R A

437

daher weiter für X, und Y,:
k u Sr
Dagegen findet man für eine dielektrische, von parallelen ebenen
Leitern begrenzte unendliche Platte für die zu den Grenzflächen senk-
rechte Richtung die constante elektrische Spannung:

K
Du = 6x R?
und für die Richtungen, welche den Grenzflächen parallel sind
(2) Pax — Pyy — 77 Prr-

Um diese Gleichungen mit den analogen Gleichungen (1) in
Übereinstimmung zu bringen, müsste man die offenbar widersinnige
Annahme machen: |

a,
1—u

Es ist daher unmöglich, die elektrischen Spannungsverthei-
lungen als elastische Spannungsvertheilungen in einem iso-
tropen Medium aufzufassen; dagegen liest es nahe, zu unter-
suchen, ob eine solche Zurückführung auf die (mechanischen) Ela-
sticitátserscheinungen durch die Annahme einer gewissen Anisotropie
des als Träger der elektrischen Erscheinungen fungirenden Mediums
(sei es die Materie selbst, im engeren Sinne des Wortes, oder irgend
ein besonderes „Fluidum“) ermöglicht wird. Ja man wird zu einer
solchen Annahme durch eine nähere Betrachtung des vorliegenden
Problems, etwa der beiden oben erwähnten Beispiele geradezu ge-
drängt.

Denken wir uns jene isotrope, ebene Platte einem senkrecht
zu den beiden Grenzflächen wirkenden gleichmässigen Drucke aus-
gesetzt; ihre Isotropie wird offenbar schon durch diesen Umstand
gestört, indem in der Richtung des Druckes die Theilchen der Platte
einander näher rücken, in den dazu senkrechten Richtungen dagegen
ihre Entfernung nicht ändern.*) |

Die (strenge) Elasticitätstheorie hat sich allerdings bisher auf
unendlich kleine Deformationen beschränkt, und für. solche wird die

Sl wc

*) Die bekannte Erscheinung der Doppelbrechung in gepressten Glasplatten
bietet den unzweideutigsten Beweis für die Existenz einer solchen Aniso-
tropie. Man vergleiche damit die in der neuesten Zeit eifrig untersuchten
elektrooptischen Erscheinungen, denen Gordon eine eigene Abtheilung
seines Physical Treatin on Electricity (unter dem Titel Electrooptics)
widmet.

438

Abweichung der ursprünglich isotropen.Substanz vom Zustande. voll-
kommenener Isotropie ebenfalls als unendlich klein angenommen, ob
mit vollem Rechte, bleibt allerdings dahingestellt: Jedenfalls scheint
mir durch die Annahme einer durch die wirkenden Kräfte selbst
herbeigeführten, wahrscheinlich veränderlichen, durch eine genauere
Analyse des Vorgangs näher zu bestimmenden Anisotropie die Möglich-
keit geboten, die strenge Elasticitätstheorie über die Annahme un-
endlich kleiner Deformationen hinaus zu erweitern, und so die Kluft,
welche jene Theorie von der Empirie trennt, wenigstens zum Theil
auszufüllen. Es ist also schon von diesem Gesichtspunkte aus ge-
boten, der Anisotropie mehr Aufmerksamkeit zuzuwenden, als es
bisher geschah, indem man ihre Anwendbarkeit auf krystallinische
Substanzen beschränkte.

In meinem heutigen Vortrage will ich mich jedoch nur auf die
oben angedeutete Untersuchung beschränken, nämlich die Frage zu
beantworten versuchen: ob bei irgend einer Form der Anisotropie
die Vertheilung der elastischen gleich wird der Vertheilung der elek-
trischen Spannungen.

II.

Betrachten wir zunáchst wieder die beiden oben angezogenen
Beispiele. Die Anisotropie, welche durch einen auf die Seitenfláche
der Platte ausgeůbten Druck erzeugt wird, ist offenbar in Bezug auf

die Richtung dieses Druckes symmetrisch; dh. die Substanz der

Platte hat wohl in allen zu den Seitenflächen parallelen Rich-

tungen dieselbe Beschaffenheit, ebenso in allen zu den Seitenflächen
gleichgeneigten Richtungen, aber von einer Neigung zur andern.

ändert sich diese Beschaffenheit stetig, so dass die Richtung des

Druckes, oder die Normale der Seitenflächen die Symmetrie-Axe

der so gearteten Anisotropie darstellt.
Betrachtet man das entsprechende elektrische Problem, so er-

kennt man sogleich dieselbe Symmetrie in Bezug auf die Normale
der Grenzebenen; man wird also von vornerein zu der Annahme

einer symmetrischen Anisotropie gedrängt.

Auch kann man diesen, zunächst nur für eine geradlinige Axe

(oder besser gesagt Kenne abgeleiteten Begriff bedeutend
verallgemeinern. Man denke sich Leiter von beliebiger Gestalt, mit
Elektricitát geladen und von einem dielektrischen Medium umgeben.
Dies bedingt ein System von Niveaufláchen und ein System von

v OVO Room tm

439

Kraftlinien. In allen von demselben Punkte ausgehenden in einer
Niveaufläche liegenden Richtungen ist die Spannung gleich. Es liegt
also nahe eine Anisotropie anzunehmen, welche um die Kraftlinien
herum symmetrisch wäre (wenn auch vielleicht, wegen der von Punkt
zu Punkt veränderlichen Spannung, mit variablen Elasticitátscoeffi-
cienten).

Beschränken wir uns zunächst auf den einfacheren Fall einer
in Bezug auf Axe und Ebene symmetrischen Anisotropie. Wir gehen
von dem bekannten Ausdrucke für die potentielle Energie f der
Raumeinheit an einem Punkte (x, y, z) der Substanz aus, nämlich
von der Gleichung *):

(3) F= m1 Re" 2012 Fx Yy + 2013 Wy 22 + 2014 We Yet 205 Wa Ze
T 2046 Kr Wy T Gy y + : Yy Ze 4 2024 Yy Yet 29,5 Yy 2
+20, Yy T-

Hier bedeuten X, Yy, 22 Yz 2 s die 6 beranaken Deforma-
tionscomponenten, welche aus den Änderungen u, v, w der Coordi-
naten durch Gleichungen von der Form:

du w v
abgeleitet werden; die 21 Coefficienten am, sind die sog. Con-
stanten der Elasticität. Wie ihre Zahl vermindert werden
kann, wenn die Substanz Symmetrien darbietet, hat Kirchhoff an
der citirten Stelle gezeigt.

Wählt man ein Coordinatensystem, in welchem die Z-Axe pa-
rallel ist zur Richtung der Symmetrieaxe (in den angezogenen Bei-
spielen zur Richtung des Druckes oder der elektrischen Kraftlinien),
so sind die drei Coordinaten-Ebenen Symmetrie-Ebenen, und die
Function f wird einfacher: |

(4) F = M1 Bo" 4 A9 Yo? 4: 2° 4 A4 Ye" T 055 Z" te Vy"
+ 2023 Yy 2:4 2031 2, By + 20, We Yy.
Weil die X-Axe und die Y-Axe mit einander vertauschbar sind,
so folgt zunächst noch:
(5) Pri ©) Ua ins, Gar Ze 923-
Man kann aber auch das Coordinatensystem um einen be-
liebigen Winkel w drehen, ohne dass der Ausdruck f sich ändern

*) S, Kirchhoff’s: Vorlesungen über math. Physik: XXVII. Vorl. Die Be-
deutung von f ist, dass das über den Rauminhalt der untersuchten Sub-
stanz ausgedehnte Raumintegral /fdr das Potential der inneren Kräfte

7 dieser Substanz darstellt.

440

wůrde. Dies fůhrt zu einer weiteren Bedingung neben (5). Man
setze:
Š — £ 0089 — y sing, 1 = x sing 4 y cosp
u — a cosp —- B sing, v = — asiny + B cose,
so dass &, n die neuen Coordinaten, e, B ihre (den Grössen u, v

analogen) Anderungen bedeuten. Ferner setze man (mit Festhaltung
der Analogie):

2 di L v AU dp 8
een
dB dw da dw

né —— ==

Substituirt man in den, durch (5) vereinfachten Ausdruck (4)
von f statt ©, Yy Yo» Ze, %y: jene linearen Functionen von Šé, 9n,
N. 2&, &n, welche aus den eben gemachten Annahmen folgen, so
wird f zu einer Function von Šé, 77, 2, Nz, ZE, &n, welche in Bezug
auf diese Grössen genau von derselben Form sein muss, wie die ur-
sprüngliche Function (4) in Bezug auf %, Yy, 2% W 21 Xy. Dies hat
eine Anzahl von Bedingungsgleichungen zur Folge, welche jedoch
‚alle mit der einzigen Gleichung:

(6) A1 — 2%6 m O0
identisch sind.*)

*) Man hat nämlich:

v, = É & cos?p +, sinp cosp |- " sin?p
=- 5 sin2p 4-8, c0s2p ne sin2p
4 sí E sine — 5, sinp cosp |- N cos?p
« = JM cosp |- N, sing

= 5, sinp + 7, cos

Nach vollbrachter Substitution in (4) kann man f folgende Form geben &
aš Berůcksichtigung der Gleichungen 5)

Í = (6;" T 4 7) Te + M6 &,, 5

+ 9; = ? 04 V Pade sl 2) + 205, 2 KO I

+1 1 sin? 20 (Mx + 2866 — m, — 5 + Fu) 2: — 51)
+4 sin AP (042 © 2066 — 20 SR Er &

Soll der neue Ausdruck für f mit pt a toa in (4) zoněh M der
Form nach übereinstimmen, so müssen die beiden letzten Glieder desselben,
für alle Werthe von g gleich Null sein, welche Bedingung E eben die Glei-
chung (6) zur Folge hat.

441

-Wir wollen nun einfachere Bezeichnungen einführen, mittelst
der Gleichungen:
(7) P — 3055 =4,, 2015 do, 2034 — 20, = 4,
| 2033 = A) 204 = 2055 = A5) 2056 — 2 (dı — 0)
woraus sich zunächst für f folgender Ausdruck ergibt: |
8) 2f = a (%" + Yv“) -T Za, % Yy -T 2a; (& + Yy) 2 4 2°
+ a (y? + 22?) + 3 (a — 4) 9”. !
-Die den Deformationscomponenten %,, Yy; 2 Yz Zu %y ent-
‚sprechendenn Spannugscomponenten X,, Y,, Z, Yz, Z X, sind be-
kanntlich partielle Differentialquotieuten der Function f; man findet
fůr dieselben im vorliegenden Falle aus (8):
Xp = Be ty 03% ELY,
(9) Y, — a, 22 —- 0Yy | %2%, X. = 4,%
Z, 0% A3Yy + 42 A, = 30 — 4,)e,

Diese Gleichungen bilden die allgemeine Grundlage für eine
Elasticitátstheorie solcher Substanzen, welche eine (in Bezug auf
eine gewisse Richtung) symmmetrische Anisotropie besitzen. Eine
solche Anisotropie ist durch fünf Constanten charakterisirt, während
isotrope Substanzen in ihrem Verhalten von nur zwei Coefficienten
abhängig sind.

Wir wollen uns auf das oben gewählte Beispiel einer in der Rich-
tung der Symmetrie-Axe zusammengedrückten Platte beschränken.
Ohne die Differentialgleichungen, welche u, v, w bestimmen, nieder-
zuschreiben, sehen wir, dass die Lösung im vorliegenden Falle (mit

Weglassung der unwesentlichen Constanten) so wie früher gegeben
ist durch:

Daraus folgt:
2 = Jy — Us — du —_i—0 24 C
(10) I ac Z:=a6 K — A, = A, 0
Sollen diese Resultate mit den Resultaten (2) für die analoge
elektrische Spannungsvertheilung in Übereinstimung stehen, so muss
die einfache Relation zwischen zwei Elasticitätsconstanten:
(11) az a, =0
gelten.
Die ersten drei Gleichungen des Systems (9) verwandeln sich in:
A, Alt AYy + 32;
(12) Y,= 0% +a Yy + 432;
Z, 43% + dy — 32;
während die letzten drei Gleichungen ungeändert ann

442

Es lassen sich folglich (in dem untersuchten Falle)
elastische Spannungsvertheilungen rein mechani-
scher Art aufstellen, welche den elektrischen Span-
nungsvertheilungen ganz analog sind, wenn man sich
die Substanz in einen Zustand symmetrischer Aniso-
tropie versetzt denkt, welcher durch die Bedingung
(11) näher bestimmt wird.

Leider ist es mir nicht gelungen, einen einfachen mechanischen
Grund für diese beschränkende Bedingung aufzufinden, was die vor-
liegende Untersuchung erst zu einem gewissen Abschluss bringen
würde.*) Immerhin muss es als ein Gewinn angesehen werden, die
Überzeugung gewonnen zu haben, dan für die elektrische Spannungs-
theorie eine mechanische Basis angenommen werden darf, ohne mit
der (gewöhnlichen) Elasticitátstheorie in Widerspruch zu gerathen.
Nach den früher gegebenen Entwickelungen ist eine solche Annahme
von vornherein ausgeschlossen, so bald man sich darauf beschränkt,
dem Substrat der elektrischen Erscheinungen (sei es das Dielektricum
selbst, oder eine besondere dasselbe erfüllende Substanz, etwa der
Aether) die Eigenschaften starrer oder flüssiger isotroper Substanzen
zuzuschreiben.

*) Die gewöhnliche isotrope Substanz ist durch zwei Constanten (E, u) cha-
rakterisirt. Würden wir nun in einem bestimmten Falle eine Relation
zwischen beiden Grössen gefunden haben, welche die Anzahl der Constanten
auf eins herabsetzt, so wäre dies gleich bedeutend mit einer Eigenthüm-
lichkeit der Structur, welche wir uns anschaulich zu machen versuchen
würden. In gleicher Weise haben wir uns den oben untersuchten Fall sym-
metrischer Anisotropie durch eine ursprünglich isotrope, durch Druck
modificirte Substanz veranschaulicht. Eine solche Substanz ist durch fünf
Constanten characterisirt; wenn zwischen ihnen eine Relation (z. B. die
Gleichung 11) existirt, so muss dies wiederum als eine Structureigenthüm-
lichkeit jener symmetrisch anisotropen Substanz aufgefasst werden. Liesse
sich dieselbe irgend wie veranschaulichen, so wäre dies insofern von Vor-
theil, als man die betreffende Structureigenthümlichkeit vielleicht geradezu

als Folge der besondern Wirksamkeit elektrischer Spannungen darstellen

könnte. So lange dies nicht gelingt, bleibt die wichtige Frage offen, warum
die dielektrischen Medien sich elektrischen Spannungen gegenüber nicht
wie isotrope oder allgemeiner wie symmetrisch anisotrope Substanzen ver-
halten (welches letztere Verhalten durch Oberflächen-spannungen oder -drucke
sich erklären liesse), sondern wie derartige Substanzen, welche ausserdem
mit einer durch die Gleichung (11) charakterisirten Struktureigenthümlichkeit
behaftet sind.

Die Frage nach der „Natur“ der Elektricität, nach der „Ursache“ der

elektrischen Spannungen wird dadurch natürlich nicht berührt; eine solche

Frage liegt ausserhalb der Grenzen der Wissenchaft.

445

III.

Das vorliegende Resultat ist mit Rücksicht auf die Beschrän-
kung gewonnen worden, welche uns bei einer Parallelisirung elektri-
scher Spannungen mit mechanischen durch den dermaligen Zustand
der Elasticitátstheorie auferlegt wird. Mit Berücksichtigung dieses
Umstandes können wir uns etwas allgemeiner etwa folgendermassen
ausdrücken: |

Der Versuch, elektrische Spannungen als gewöhn-
liche mechanische Spannungen*)indielektrischen Me-
dien aufzufassen, misslingt, wenn wir diese Medien
(eventuell das Substrat, welchesin ihnen elektrischen
Erscheinungen zu Grunde liegt) als isotrope, starre
oder flüssige Substanzen auffassen, und aufdieselben
die Resultate der gewöhnlichen Elasticitätstheorie
anwenden.

Darnach bleiben uns folgendedrei Möglichkeiten:

1. Entweder haben wir die elektrischen Spannun-
gen als Spannungen eigenthümlicher Art, die sich von
den gewöhnlichen wesentlich unterscheiden, aufzu-
fassen, und müssen daher (wenigstens vorderhand) auf
die Benützung der Resultate der Elasticitátstheorie
in der Elektrostatik verzichten **).

2. Oder haben wir die dielektrischen Medien (we-
nigstens elektrischen Spannungen gegenüber) als Sub-
stanzen aufzufassen, welche sich von isotropen Sub-
stanzen wesentlich unterscheiden, indem sie z. B. den

*) Dh. als durch Eigenthümlichkeiten der molekularen Structur bedingte Re-
actionen gegen gewöhnliche Kräfte, wie sie uns in Schwere, Spannkraft der
Gase, Muskelkraft u. s. w. gegeben sind.

**) Unter dieser Annahme können wir elektrische Spannungen nicht nach der
Analogie gewöhnlicher mechanischer Spannungen auffassen, mit anderen
Worten, die entsprechenden molekularen Vorgänge entziehen sich unserer
Vorstellung, lassen sich nicht unter dem Begriff der in der Elasticitátstheorie
behandelten Deformationen subsumiren. Damit soll nicht behauptet werden,
dass gewisse allgemeine Sätze der Mechanik in Beziehung auf elektrische
Kräfte keine Geltung haben. Etwas ähnliches findet in der Thermodynamik
statt: die von ihermischen Vorgängen ausgelösten molecularen Vorgänge
sind so eigenthümlicher Art, dass aus der Elastieitätstheorie wenig Belehrung
über sie zu schöpfen ist, trotzdem viele Sätze der abstracten Mechanik auch
auf die Thermodynamik Anwendung finden,

444

oben näher charakterisirten Zustand symmetrischer ©-
Anisotropie annehmen. "4

3. Oder müssen wir versuchen, die bisher gewon-
nenen Resultate der Elasticitätstheorie, welche als
die erste Näherung an die wirklichen mechanischen
Vorgänge zu gelten haben, zu erweitern und von den
zahlreichen beschränkenden Annahmen zu befreien,
worauf es uns dann möglicherweise gelingen würde,
auch ohne Annahme der zweiten Alternative die elekt-
rischen Spannungen als mechanische aufzufassen, dh.
die Elektrostatik auf Grund der Elasticitätstheorie
zu behandeln.

Die letzte Alternative müssen wir jedoch vorläufig ausschliessen,
denn die in ihr geforderte Erweiterung der Elasticitätstheorie über-
steigt die uns auf dem heutigen Standpunkte der Wissenschaft zu
Gebote stehenden Mittel, ganz abgesehen davon, dass wir gar nicht
wissen, ob überhaupt eine solche Erweiterung der Plektros te zu
Gute káme.

Beschránken wir uns daher auf die beiden ersten Alternativen,
-und berücksichtigen wir dabei das Verhältniss der correlaten Begriffe
Kraft und Stoff, so können wir jene Alternativen auch so aus-
drücken:

1. Entweder sind die elektrischen Spannungen
(Kräfte) eigenthümlicher Art, von anderen (mechani-
schen) Spannungen esenihirh, nämlich derart ver-
schieden, dass uns das Verhalten der letzterenin den
uns zugänglichen Stoffen über das Verhälten der er-
steren in denselben Stoffen nicht belehrt. |
2. Oder es sind die Stoffe als Träger elektrischer
Vorgängeeigenthümlicher Art, von den Stoffen, welche
als Träger gewöhnlicher mechanischer Vorgänge die-
nen, wesentlich verschieden, nämlich so dass uns das
Verhalten dieser letzteren Stoffe mechanischen Kräf-
ten gegenüber keine Aufklärung gibt über das Ver-
halten der ersteren Stoffe denselben Kräften gegen-
über (dh. über die Auslösung jener Vorgänge in ihnen
durch gewöhnliche mechanische Kräfte, welche wir als
elektrische bezeichnen).

In den elektrischen Erscheinungen bleibt also stets ein Resi-
duum, welches die Zurückführung dieser Erscheinungen auf uns ge-

= | 445

läufige mechanische Vorgänge hindert. Entweder sind es die elektri-
schen Kräfte, deren Natur räthselhaft bleibt, oder ist es das
Substrat, der Stoff, in welchem diese Kräfte ihr Spiel treiben. Denn
gegenüber gewöhnlichen Spannungen verhalten sich die meisten di-
elektrischen Substanzen (Glas, Flüssigkeiten und s. w.) wie isotrope
Stoffe; sollen mittelst derselben (mechanischen) Spannungen (in ge-
wissen Flächen) solche Spannungsvertheilungen erzielt werden, wie
sie die Elektrostatik ergibt, so muss sich, wie oben bewiesen wurde,
die den Spannungen unterworfene Substanz nicht wie ein isotroper,
sondern wie ein symmetrisch anisotroper Stoff verhalten, Wenn es
nicht gelingt, dieses Verhalten als die Folge einer durch die elektri-
schen Kräfte selbst bewirkten Modification der ursprünglich isotropen
dielektrischen Substanz darzustellen (was nur auf Grund der in der
dritten Alternative verlangten Erweiterung der Elasticitätstheorie ge-
schehen könnte), so ist man gezwungen anzunehmen, dass der Sitz
elektrischer Erscheinungen nicht das dielektrische Medium, als sol-
ches, sondern eine dasselbe erfüllende Substanz (etwa der Licht-
äther?) sei.

Wir können, mit einem Worte, das Eigenthümliche der elektri-
schen Kräfte nicht beseitigen, ohne das Eigenthümliche eines den
elektrischen Erscheinungen zu Grunde liegenden Substrates einzu-
führen. *)

Mit Bezug auf die über die Elektricität aufgestellten Hypothesen
ergibt sich dabei folgendes. Auf den ersten Blick scheint es, als
würde die ältere Hypothese zweier elektrischer Fluida mehr zu der
zweiten Alternative, die neuere Hypothese elektrischer, von Theilchen
zu Theilchen fortgepflanzter Spannungen mehr zu der ersten Alter-
native hinneigen.**) In der That verhält es sich aber umgekehrt.
Die Fluida der älteren Hypothese haben nur Geltung als Träger
eigenthümlicher Kräfte, polarer Anziehungen und Abstossungen; an.
und für sich spielen sie keine Rolle. Jene Hypothese setzt also in
der That Kräfte besonderer Art voraus, welche in gewöhnlichen
Substanzen wirksam sich erweisen. Die neuere Hypothese sucht eben
diese Kräfte besonderer Art zu verdrängen durch Annahme von

*) In der That hat Maxwell als Substrat der elektrischen Erscheinungen den
Lichtäther aufgestellt; s. Treatise. Part. IV. Chapt. XXL

**) Mit andern Worten: die ältere Hypothese scheint eigenthümliche elektrische
Substanzen, die neuere Hypothese eigenthümliche elektrische Kräfte
(Spannungen) zum Behufe der Erklärung elektrischer Erscheinungen auf-
zustellen.

NEE. 0
Be c:

446

Spannungen gewöhnlicher Art; sollen nun solche Span-
nungen zur Erzeugung elektrischer Erscheinungen wirksam sich er-
weisen, so müssen sie als Schauplatz ihrer Thätigkeit Substanzen
besonderer Art haben, die von den gewöhnlichen (isotropen)
Substanzen verschieden sind, und weil sie doch in diesen Substanzen
wirken, so sehen wir uns zu der Annahme eines besonderen,
diese. Substanzen durchdringenden Substrats gedrängt.

Wollte man dieser Annahme entgehen, so würde man zu der
andern Annahme gezwungen, dass die in der Regel im gewöhnlichen
Zustande isotropen Substanzen (Luft, Glas) durch elektrische Kräfte
in den Zustand der Anisotropie versetzt werden, aber so, dass die-
selben auch andern Kräften gegenüber sich anisotrop verhalten
(denn der dieser Ansicht zu Grunde liegenden Annahme nach sind
elektrische Kräfte von mechanischen nicht verschieden). Dahin zie-
lende Versuche sind nun allerdings nicht angestellt worden (die
elektrooptischen Versuche beweisen höchstens Anisotropie in optischer,
nicht aber in mechanischer Beziehung, und wenn auch mechanisch —

z. B. durch Druck — anisotrope Substanzen auch optisch anisotrop

sind, so sind wir durch nichts berechtigt den Satz umzukehren).

© Eine einfache Überlegung macht jedoch jene Annahme höchst un-
wahrscheinlich. Die durch elektrische Kräfte bedingte Modifikation

der Substanz, dh. der dieselbe charakterisirenden Constanten kann
bei der geringen Intensität jener Kräfte nur unbedeutend sein. Im
unelektrischen Zustande kennen wir den Werth dieser Constanten
(z. B. des Elasticitátsmoduls) für viele Substanzen sehr genau. Im
elektrischen Zustande kommen neue das Verhalten der Substanz
gegenüber elektrischen Kräften charakterisirende Constanten (namen-
tlich die specifische inductive Capacitát) zum Vorschein, und diese
müssten sich, wenn jene Annahme richtig wäre, als unbedeutende
Modificationen der Elasticitätsconstanten darstellen.
Dies ist nun bekanntlich durchaus nicht der Fall. |
Bis jetzt bleibt uns also doch nur die Wahl zwischen speci-

fischen elektrischen Kräften und specifischen Trägern

gewöhnlicher, die elektrischen Erscheinungen bedingender Kräfte.

441

43.
a 0 stanovení kanonických tvarů binarních forem.

Přednášel Matyáš Lerch dne 21. prosince 1883.

V následujícím dovoluji si poukázati na Cayleyovo stanovení
tvarů kanonických, jež uvedl v Crelle-Borchardtově Journalu, sv. 54,
str. 48, při čemž budu míti příležitost oceniti výhody, jaké tu po-
skytuje zkrácená symbolika Aronholdova.

1. Buti? o 4: — — k? =! symbolem libovolně dané bi-
narní formy Jichého stupně“ nz 2m —1, kterou uvésti chceme na
tvar kanonický ;

a) bn NÍ o a
kde A,, Uz, <.: 7, značí m linearných forem binarních. Stanovení těchto
provede se určením koefficientů formy

(2) a ZA, UT
Symbolický výraz («A)" mizí identicky. Neboť obdržíme jej z (2),
nahradimeli &,, «, resp. hodnotami A,, — A,, takže pak
(eA)" = — (AA) (vd). u (DÁ) — 0

poněvadž prvý činitel mizí.
Z rovnice (1) obdržíme tedy identitu

(aaa = (aaa + (ua... + (ot,
která se rozpadá v m rovnic
(o. (caj'az *—0 (aa)"ara, —=0uaj"ař a} — 0,... (aa)"a” 10,
z nichž stanoviti lze řešením poměry koefficientů formy (2); dosa-
zením obdržíme pak (až na stálý faktor) následující výsledek:
De a abotazi 207 7až, ONO 47

= a Pu a JE: Bas, RT Kuna Cab. ah Cz
Tyler Ansta l
my, mým, , mim, , m;
kde třeba klásti m, =%,,m, = —ı.
Výraz tento se nezmění, provedemeli v něm libovolnou záměnu
liter a, d, e,...2; provedemeli tedy všech možných m! záměn, a se-

čtemeli, ln o

m agm—1 m—2 4? m
ar! a"—2a a"?—3až a"—1 a, 9 G do 9 a, a, 9 0000. a,
a, = 202 bm bm—1b. bm—2)2 bm
bm—1 bm—2h bm—3h? bm—1 19 1 2) 1 2 90000 2
= La zı 1 227 2 C. eR—Le, , CH—2c2 em
A o m—1 m—2 m—3n2 m—1 W 29 Ví 23 0600000 a
mie Verri,c 0,65 nee
s.. . . . . . .é . . .
Be A TE JK dar Peš Jena] m m za) o Ei
Im—-1 ]/m—2], Im—3]2 Im—ı Ir 9 in b, 9 Ir 2: A 000000000 l 5
1 ı 1 2% 1 pá pao kce 2 m" m"—im mm—2m? m”
1) 1 2) 1 2) ... 2

Užijemeli tu známého rozkladu determinantu složeného z mocnin
řady prvků v součin rozdílů těchto, obdržíme patrně součin výrazů
napsaných v následujícím schematu :

(ab) (ac) (ad) .... (al) | (ab) (ac) (ad)... . (al) (am)
(bc) (bd).... (bl) (be) (bd) .. .. (bl) (bm)

(cd) ....(cl) (cd)....(cl) (cm)
ER (kl) k (kl) (km)
(Im)

Spojímeli stejné činitele v mocnost a vrátímeli se k původ- ©
nímu významu liter m,, m,, obdržíme nehledíce k stálému faktoru
patrně |

(4) a, = (ab)*(ac)*(ad)*.... (al)?
(be)?(bd)?.... (bl)?
(64)? ..... (C)2 | audi a
(Al)?
2. Jeli předložená forma a,” stupně sudého, uvedeme ji na tvar
kanonický stanovením součinu linearních faktorů |
PSA U, 2,
a určením formy m-tého stupně $/, tak aby
(5) ent o" a. By
Položme
(6) V =% B
a stanovme hodnotu m-tého přesmyku (vaj“ v, forem e a y. Tento
obdržíme z m-té poláry v, », výrazu (6) substitucí @,, — ©% 2a 4;
resp. %,. Indukcí nalezneme pro tuto poláru symbolický výraz
(2m) pr v = (maß, u m, B) ,
kde v pravo dlužno klásti mı = m; = mě = mím—1)...(m—r+1.
Uvedenou substitucí obdržíme odtud vzhledem k identitě (ee) = 0
následující výsledek

-
4
%
iR
i
4
je

449
« == a) &,
následkem čehož redukuje se m-ty přesmyk forem (5) a (6) na
nom mmm («6)"
(8) (za) a, = Em), (Be, re, a Om),

z kteréžto rovnice plyne soustava jiných

p aaa? — ar, (va)"or a, — nat az ,. < (aa)"a” — uam.
Rozvedením závorek a elliminací « obdržíme odtud rovnici ve

tvaru determinantním, v níž značí a; —aMm-iai, a sice

A9, A 3d2) ee e..e „8 0: ee. a 1048. e Am—2 ; Am—1 1dm—— 4
X
(a a a al ezet a lBelherief e Le An—1, 4 ee A
192038) m 3 TG nt
= a
a a er serie je 60 e eee On R 1 a 2
9 290307004 m (m), * m1 4m
( ) OD . . U o 4 o o DO . + U o . Ý d o o =0,
UAm—1; Im (m) + Am; Agm—3 , U2m—2 5; Yam—1
m—1
© DPu
Am — 777377 y Amt; Amt25 © «+ « A2m—2 9 B2m—1 3 A2m
(M)m

která rozvedenim obdrží tvar

62) o K+ K+ + Ka "t!=0,
v němž jsöu koefficienty K různé invarianty dané formy. Jakmile
tyto určíme, můžeme rovnici tuto řešiti, a ke každému kořenu « sta-
noviti skupinu hodnot koefficientů «; formy a/.

Z rovnice (7) pak plyne identita

(10) (ay)"y, — x“ ;
jež poskytuje soustavu rovnic
(10") (ay)”yr = xe, (ay)"yt p, = maria, ,... (ey)"yy = na,
z nichž možno ustanoviti koefficienty formy y, a z nich známým
a jednoduchým způsobem koefficienty formy p.

Lu (R

44.
O plochách sborcených a kuželosečkových.

Napsali: J. S. a M. N. Vaněček a předložil prof. dr. J, Krejčí dne 21. prosince 1883

1. V předešlém článku „Poznámka ku všeobecné inversi.
O vyšetření čar a zvláštních ploch sborcených“, který
Ti,: Mathematicko-přírodovědecká, 29

450

jsme měli česť této osvícené společnosti zaslati, bylo v 18. odstavci.

podáno vytvoření zvláštní plochy:

Z libovolného bodu č proložená kuželová plocha
řídící čarou D řádu d-tého protne se polárnou rovinou
bodu č vzhledem k dané ploše F druhého řádu, vurčité

g
|
E

křivé čáře L'; probíhá-li bod / čáru L řádu U-tého, tedy ©

čára L’ vytvořuje plochu (7') řádu 2dl-tého.
Nahradíme-li čáru D plochou rozbalitelnou D, můžeme říci:

Polárná rovina A kteréhokoliv bodu č čáry Lřádu.
-t&ho protíná tečné roviny, z bodu 7 k rozvinutelné ©
ploše D třídy d-té vedené, v přímých čarách, které vy-

bvořují sborcenou plochu řádu 2dl-tého, když č pro-
těhne čáru L.

V tomto článku probereme všeobecné vlastnosti jakož i některé
zajímavé zvláštní případy těchto ploch. Pro snažší porozumění na-

zveme první plóchu vytvořenou křivými čarami K a druhou sbor- ©

cenou nazveme SŠ.

2. Přihledněme nejprve ku ploše S a hledejme: kolik její po-

vrchových přímek dotýká se plochy F druhého řádu, vzhledem ku
které se sestrojují polárné roviny.

Čára L protíná F ve 21 bodech 7. Z jednoho takového bodu Z
tečné roviny vedené ku ploše D jsou v počtu d. Polárná rovina A

bodu č protíná tyto tečné roviny v přímých, jež vesměs procházejí

bodem 4 a dotýkají se plochy F.
Společných rovin tečných plochám F a D jest 2d. Každá ta-

ková rovina protíná čáru L v 7 bodech. Jejich polárné roviny pro- ©

cházejí dotyčným bodem na F společné roviny tečné a protínají tuto
-v přímkách, které tím bodem procházejí a plochy druhého stupně
se dotýkají.

Výsledky tyto můžeme shrnouti v následující poučce:

Sborcenä plocha S má v průsečných bodech čáry L
s plochou základní 2/ bodů d-násobných jakož i tolik rovin
tečných d-násobných; v každém takovém bodu dotýká se
d povrchových přímek plochy F,

Dále má se základní plochou 2ď bodů společných
a sice Z-násobných, které jsou dotyčnými body společ-
ných rovin tečných plochám F, D; tyto roviny jsou Z-nä-
sobnými rovinami tečnými plochy 8 s plochou F. V kaž-
dém takovém dotyčném bodu dotýká se 7 povrchových
přímek plochy F. | |

451

Úhrnem 4dl povrchových přímek plochy S dotýká se
plochy základní F.

3. Čára L, jsouc třídy A, má. s plochou D třídy d-té dA spo-
lečných rovin ečných.

Taková jedna společná rovina tečná dotýká se čáry Z ve dvou
soumezných bodech. Jejich polárné roviny jsou též soumezné a pro-
tínají onu rovinu tečnou ve dvou soumezných povrchových přímkách
plochy S. Poněvadž leží obě přímky v jedné rovině, jest tato rovina
obratnou rovinou plochy Š.

Takových rovin jest dA na počet. Čára L protíná plochu D,
která je řádu O-tého, v 07 bodech.

Jedním takovým průsečným bodem 7 prochází jedna povrchová
přímka plochy rozvinutelné D, ve kteréž přímce protínají se dvě
soumezné tečné roviny této plochy. Polárná rovina bodu 2 protíná
-tyto soumezné tečné roviny ve dvou soumezných povrchových přím-
kách plochy S. Následkem toho jest tato polárná rovina obratnou
-rovinou plochy S. Rovin těch je di.

Z toho následuje:

Sborcená plocha S odvozená z čáry L řádu J-tého
a třídy A a z rozvinutelné plochy D řádu d-tého a třídy
d-té vzhledem k dané ploše F druhého stupně má

dl F dA |
obratných rovin. Jsou to společné roviny tečné oběma
útvarům Z, D apolárné roviny jejich průsečných bodů.

4. Budiž zde uveden jeden zvláštní případ plochy 8.

Předpokládejme přímou čáru L a kuželovou plochu D druhého
stupně. Z kteréhokoliv bodu 7 přímky L možno ku ploše D vésti dvě ©
tečné roviny, které procházejí přímkou čs spojující bod č se středem
s plochy D. Všecky přímky čs vytvořují rovinný svazek paprsků (s)
prvního řádu. Polárné roviny bodů Z tvoří promětný svazek (Z') se
svazkem s. Oba svazky, nejsouce perspektivné, protínají se na rovině
(sL) v kuželosečce K, která je dvojnou čarou plochy odvozené 8.
Kuželosečka tato prochází bodem s a bodem 7, ve kterém polára Z’
přímky L protíná rovinu (sL).

Dále má tato plocha S dvě (reálné, sjednocené aneb pomyslné)
roviny obratné, jež jsou rovinami polárnými průsečných bodů přímky
L s plochou D.

5. Přihlédněme nyní ku ploše K vytvořené křivými čarami.

Kterýkoliv bod d čáry D můžeme považovati za pól určité ro-
viny D; ta protíná čáru L v I bodech, jejichž polárné roviny pro-

29*

STERNEN ké TER | W

452

cházejí vesměs bodem d; a poněvadž tímto bodem a oněmi, na L se
nalézajícími body prochází Z přímek ploch kuželových, tedy je bod d ©
bodem Z-násobným plochy odvozené. Jelikož má tuto vlastnost každý ©
bod čáry D, tudíž je tato čára l-násobnou plochy K. i

Body čáry L neleží všeobecně na ploše odvozené. Výjimku činí ©
body průsečné této čáry s plochou základní F. Z takového bodu Z ©
křivkou D proložená kuželová plocha je protata polárnou rovinou A ©
bodu č, která jest v 7 tečnou ku ploše F, v d přímkách, které pak ©
leží na odvozené ploše a způsobují, že bod Z je jejím bodem d-ná- ©
sobným. Obdržíme takto na ploše K 27 bodů d-násobných. :

Z libovolného bodu č čáry L ploše F opsaná kuželová plocha ©
protíná čáru D ve 2d bodech d. Přímky ld dotýkají se v bodech a ©
plochy F. Čára (a) je průsečnicí plochy K s F; základní body čáry
L jsou d-násobnými a ony D jsou U-násobnými čáry (a).

6. Plocha K odvozená z čar L, D řádů Z, d jest 2dl-tého řádu. ©
Pro zvláštní polohy daných čar Z, D tato plocha se rozpadá ve ©
vlastní plochu a roviny. Takovéto roviny, jakožto části plochy K, po- |
dávají společné body křivých čar L, D. ;

Uvažujme o jednom takovém průsečném bodu 7. Kuželová plocha -©
jím a křivkou D proložená obsahuje též prostorový svazek paprsků
mající svůj střed v bodu /; neboť povrchová přímka kuželové plochy,
která má procházeti bodem č a s ním se sjednocujícím bodem d čáry
D, stává se neurčitou a tvoří onen svazek. Polärnä rovina bodu č
protíná mimo plochu kuželovou též tento svazek prostorový a náleží
tudíž v celé své rozsáhlosti odvozené ploše.

Tímto způsobem můžeme po jistou míru zmenšiti řád vlastní
plochy odvozené.

7. Velmi zajímavé vlastnosti shledáme na ploše tuto uvedeným
způsobem vytvořené, zvolíme-li místo křivky přímku Z. Tu pak dle
polohy přímky této vzhledem k základní ploše F a pak dle polohy
jakož i dle druhu čáry D obdržíme různé plochy, které se mohou
i jinak známými způsoby vytvořiti. Ač plochy ty jsou různých druhů
dle dosavádního obvyklého vytvořování, nicméně shledáme takto, že
podléhají témuž zákonu výtvarnému, když na ně z tohoto našeho
stanoviska pohlizime. Rozumí se, že se tímto Ann vytvoří i jiné,
pokud víme, dosud neznámé plochy.

8. Uvažujme o ploše K odvozené z přímky L a čáry D řádu
d-tého vzhledem ku ploše F druhého stupně.

Plochu K takto vytvořenou můžeme považovati jaksi za vše-
obecnou ploch zvláštních, o kterých pak ihned promluvíme.

dos tý S ao
-il Kk een zona V

ES kV Te SAKO T
doo

1: ;

ved

Sr
+

453

Jak z předešlého vysvítá, jest tuto uvedená plocha K řádu 2d-
tého. Kterákoliv rovina procházející polárou Z“ přímky L protíná
plochu K v čáře d-tého řádu. Příčinu toho shledáme ihned.

Proložme přímkou L rovinu R a prozkoumejme řez této roviny
s plochou K. Rovina R protíná čáru D v d bodech. Kterymkoliv
bodem č přímky L a čarou D proloženou kuželovou plochu protíná
rovina R v ď povrchových přímkách.

Pro všecky body č přímky L tvoří tyto přímky d promětných

- svazků, jež mají své středy v oněch průsečných bodech d. Polárné

roviny bodů přímky L tvoří svazek rovin (L’): rovina R jej protíná
ve svazku přímek, který má svůj střed v průsečném bodu č“ přímky
L“ s Ra jest promětný s každým svazkem paprsků (d).

Z toho následuje, že svazek (7) vytvořuje s každým ze svazků
(d) kuželosečku, která, jak známo, prochází bodem (a bodem d,,
jež jsou středy těchto svazků. Každá takto vytvořená kuželosečka
prochází bodem //,

Jak z konstrukce samé vysvítá, procházejí všecky tyto kuželo-
sečky též základními body m, » přímky L, to jest body, ve kterých
přímka L protíná plochu základní F.

Čtvrtý průsečný bod vždy dvou takových kuželoseček můžeme
sestrojiti lineárně takto.

Nechť jsou to kuželosečky, které odpovídají bodům d,, d,. Jimi
procházející přímka d,d, jakožto společný paprsek obou svazků (dj),
(d,) protíná přímku L v bodu 5. Jeho polára B protíná přímku d,d;
v hledaném čtvrtém průsečném bodu tuto uvedených kuželoseček.

Poněvadž v každé rovině svazku (Z) obdržíme bod 7, kterým
prochází d kuželoseček, tedy je tento bod d-násobný, a to platí pro
všecky body přímky L'.

Z toho následuje, že přímka L" je d-násobnou odvozené plochy K.

9. Zvláště pozoruhodnou se jeví poloha přímky Z, když prochází
středem s základní plochy F.

V tomto případu leží polára L' přímky L v nekonečnu, a každá
kuželosečka plochy K kterékoliv sečné roviny svazku (L) má na ní
body můžeme sestrojiti takto:

Bodem d vedený sdružený běh přímky L dává běh jedné asym-
ptoty (bod 7’); druhá asymptota má běh ds.

Když oba úběžné body splývají, dostává se parabola, a to se
stává v tom případu, když přímka sdružená běhu L a bodem d ve-
dená prochází středem s. Všeobecně tedy protíná rovina sdružená

Kg EEE Be RN EEE GE ER a K ně N TEEN TER ENTE ENT AN WTORETERRR, SCHE BEL TUR We. A BE Aa RE k Pá
SE JA EA TRA © ne: NE N A ZEITEN B ET a a a er: : SE ok TREKY en ROPVSNÍM, ses n

454

běhu L a středem s základní plochy procházející čáru D v d bodech,
které dávají paraboly.

Poněvadž kuželosečka průsečná kterékoliv roviny svazku (Z)
s plochou K musí procházeti základním bodem m čáry L, bodem 7
a pak bodem d, tedy se rozpadá ve dvě přímky v tom případu, když
bedy d, , m leží v přímce. Body d dávající přímky obdržíme takto.

V základním bodu m tečná rovina k F vedená obsahuje přímku
L' a protíná čáru D v d bodech, kterými když procházejí roviny
svazku (ZL), obdržíme vždy dvojinu přímek.

Průsečné body čáry v rovině svazku (L) se základní kuželo-
sečkou F, t. j. kuželosečkou, ve které tato rovina plochu F proniká,
jsou ony dva základní body m, » přímky Z, a druhé dva jsou do-
tyčné body tečen vedených z bodu d k základní kuželosečce.

10. Když jest D kuželosečkou ve všeobecné poloze k přímce
L, která prochází středem s základní plochy F, pak je plocha K
čtvrtého řádu, která má úběžnou přímku Z’ za dvojnou. Mimo tu
má ještě průsečnici Á roviny D (v níž D leží) a polárné roviny bodu,
ve kterém L protíná rovinu D, za dvojnou přímku. Obě tyto dvojné
přímky A, L“ plochy K leží v jedné rovině.

Roviny svazku (L) podávají řezy skládající se vždy ze dvou hy-
perbol, dva řezy z hyperboly a paraboly, čtyry řezy pak vždy z páru
přímek a hyperboly (dle předešlého odstavce).

V rovinách M, N svazku (Z‘) tečných v bodech základních m, n
přímky Ž ku ploše F obdržíme po dvou přímkách. Roviny tohoto
svazku dotýkající se kuželosečky D pronikají přímku L v bodech
l, 2; v polárných rovinách těchto bodů jsou příslušné kuželosečky
parabolami, které dělí elliptické řezy od hyperbolických na ploše K,
jako body U,, !, podávají takovéto rozdělení již na přímce £.

Zmínky zasluhuje zvláštní případ, když úběžná přímka L“ do-
týká se kuželosečky D, či jinými slovy, když je D parabolou; -pak
všecky řezy svazku (L‘) jsou parabolické, kdežto řezy svazku (Z)
jsou samé hyperboly až na dvě rovnoběžné přímky, které tvoří řez
parabolický a odvozují se z úběžného bodu dotyčného čar D, L‘.

11. Předpokládejme, že čára D je kuželosečka, která leží v ro-
vině sdružené běhu L, a že ostatní podmínky zůstávají tytéž.

Je-li D kuželosečkou mající dva reálné úběžné body, tedy ro-

vina diametrálná (středem s plochy F procházející) jakož i obě ro-

viny M, N jsouce vesměs rovnoběžné, protínají D v těchto úběžných
bodech, a ty stanoví dvě roviny svazku (Z), v nichž v každé obdrží ©

se z takového úběžného bodu dvě rovnoběžné přímky.

455

Řezy svazku (Z“) jsou všecky podobny $ kuželosečkou D.
Nalézá-li se D v rovině středem s základní plochy procházející
-a sdružené běhu £, pak roviny svazku (L) obsahují vždy dvě para-
boly až na tečné roviny k D, jež jsou též tečnými ku ploše K, a každá
z nich obsahuje dvě sjednocené paraboly.

Řezy přímkou L' vedené jsou opět podobné kuželosečky s danou D.

12. Přímka L prochází středem s plochy F a D leží v rovině M.

Kuželová plocha z bodu m kuželosečkou D proložená sjedno-
- cuje se s rovinou M, která je tedy dvojnásobnou. Polárnou rovinou
bodu m jest sama rovina M a následovně jest tato dvojná rovina
částí plochy K. Zbývající čásť je plochou druhého stupně.

Středem s základní plochy F a kuželosečkou D proložená ku-
želová plocha jest protata polárnou rovinou 6 bodu s v úběžné kuželo-
sečce, jež jest řídící čarou kuželové plochy K, která má svůj
střed v bodu ». Jest to tedy jen jiná poloha plochy (sD), která se
posouvla dle běhu L tak, že její střed s přišel do bodu n.

13. Plocha základní F budiž kulovou a přímka L nechť pro-
chází jejím středem s. Rovina kružnice D je rovnoběžná s L a do-
týká se plochy F v bodu c, jenž je středem čáry D mající poloměr
týž jako plocha /.

Odvozená plocha K je čtvrtého řádu a má v rovině (sL“) dvě
dvojné přímky a sice známou A a úběžnou L‘.

Řez této plochy s rovinou (cZ) skládá se ze dvou párů přímek.
Dvě přímky z různých párů procházejí základními body m, » čáry L
rovnoběžně s cs, a druhé dvě bodem c a body m, n.

Dvě roviny svazku (L) dotýkají se kruhové čáry D a jsou zá-
roveň tečnými rovinami plochy K, každá podél paraboly; obě tyto
paraboly jsou shodné.

Roviny svazku (L‘) obsahují kuželosečkové řezy plochy K.

Plocha takto vytvořená má dvě k sobě kolmé roviny symmetrie:
rovinu (eL) a rovinu středem koule k L kolmo postavené či (sL').

14. Všecky podmínky zůstávají tytéž a jen kruhová čára D má
střed c na Z, a její rovina je kolmá k L.

Roviny svazku (ZL) protínají plochu čtvrtého řádu K vždy ve
dvou shodných hyperboläch, jež jsou k L symmetricky rozloženy
a mají jednu společnou asymptotu kolmou k Z.

Roviny svazku (L’) protínají K v kruhových čarách rovnoběž-
ných s D; jejich středy leží na L.

Poněvadž jsou všecky hyperboly v rovinách přímkou Z procháze-
jících shodny a k této přímce souměrně rozloženy, a poněvadž vrcholy

456

jejich leží na dvou kruhových čarách majících své středy na Laro-

viny své kolmé k Z, tedy je z toho patrno, že

plocha K je plochou otáčení čtvrtého řádu, po-
vstalou otáčením meridiálné hyperboly, jejíž jedna
asymptota je kolmá k ose otáčení L.

15. Zvolí-li se kruhová čára D v rovině polárné úběžného bodu
přímky L a střed její ve středu s plochy základní, pak jest K plochou
povstalou otáčením paraboly kolem přímky L, neboť řezy vedené
přímkou L jsou samé shodné paraboly a osy jejich vyplňují rovinu
kruhové čáry D.

16. Čára D je kruhovou a sice v nekonečnu, jako taková je

stanovena kuželovou plochou, která budiž kruhovou přímou mající
L za osu. Ostatní podmínky transformace zůstávají neproměněny.

Řezy proložené přímou Z“ jsou kruhové a mají své středy na
přímce L.

Roviny svazku (L) protínají plochu K vždy ve dvou shodných
hyperbolách, které mají tuto zvláštní polohu, ku přímce L: jedna
asymptota jedné z nich prochází středem s plochy základní F a má
běh povrchové přímky kuželové plochy řídící; druhá asymptota její
prochází též středem s a je kolmá k L. Při druhé hyperbole opětuje
se totéž souměrně dle přímky L.

Poněvadž jsou všecky tyto řezy stejné, tedy z toho vysvítá, že

K je plochou rotační, povstalou otáčením hyper-
boly kolem průměru kolmého k jedné asymptotě.

Plocha tato má, jak patrno, asymptotický kužel, jakož i střed,
který je ve středu s plochy základní.

17. Žádná z předešlých podmínek se nemění až na onu, že D
leží v rovině M a má svůj střed v bodu m.

Odvozená plocha K se rozpadá ve dvounásobnou rovinu

čáry Da vkuželovou plochu rotační, mající svůj střed v dru-

hém základním bodu » a kruhovou čáru D za řídící.

18. Předpokládejme, že čáry D a L jsou přímky a sice mimo-
běžné a že L prochází středem s všeobecné plochy základní F dru-
hého stupně. |

Sečné roviny svazku (Z) s plochou K dávají: jednu parabolu,
dva páry přímek z bodů, ve kterých roviny M, N protínají D; ro-
viny těchto dvojin přímek jsou tečnými rovinami plochy K; konečně
samé hyperboly.

x r
- u)
k! REN.
Free ar ER KR
MA 0004 DJE M Ak KE

PE v 1
RR Pan

457

Roviny svazku (L‘) podávají přímky, jež protínají přímku ZL‘,
která je úběžnou. Druhá úběžná přímka plochy K je průsečnice ro-
viny (sD) s rovinou úběžnou, |

- Poněvadž jest tato plocha druhého řádu a má dvě úběžné přímky,
tedy je hyperbolickým paraboloidem.

19. Přímka L prochází středem plochy F a D je úběžná přímka.

Odvozená plocha K má tudíž dvě úběžné přímky D, L“. Bod
d, ve kterém D protíná rovinu procházející bodem s a mající běh
sdružený přímce L, jest úběžný a dává dvě přímky, jež procházejí
základními body m, n přímky L a tímto bodem d.

Ostatní řezy přímkou Z proložené jsou hyperboly. Plocha K je
tedy hyperbolický válec, a běh jeho povrchových přímek je sta-
noven přímkami md, nd.

20. Když jest D přímkou v rovině (sL“), pak jsou řezy přímkou
L vedené samé paraboly mající své vrcholy na D a druhé vrcholy
na L‘. Pro úběžný bod přímky D dostanou se dvě přímky rovno-
běžné s D a procházející body m, n.

Plocha K je tudíž parabolický válec.

21. Předpokládejme, že D se sjednocuje s přímkou L“, která
jsouc polárou přímky LZ, jež prochází středem plochy základní, je
úběžnou.

Pro všecky body přímky L dostává se přímka L’; jen body
m, m dávají roviny tečné v těchto bodech ku ploše F. Tyto roviny
M, N tvoří rozpadlou plochu K. |

22. Konečně poukäzeme ještě k jednomu zvláštnímu případu,
když přímka L prochází bodem s. Čára D je šroubovice mající
přímku L za osu. i

Každá rovina svazku (Z) protíná plochu K v hyperbolické
spirále.

Roviny svazku (Z) podávají tu zajímavou vlastnost, že průsek
každé z nich s plochou K je složen ze samých hyperbol.

Pouze v jedné takové rovině přichází ještě parabola a ve dvou,
všeobecně různých, přichází po dvou přímkách.

Polovina kuželoseček jednoho takového řezu prochází čtyřmi
pevnými body: m, n, 7 a p. Tento poslední bod je průsečným bodem
povrchové přímky válce, na němž je šroubovice D vedena, v oné
sekoucí rovině ležící, s rovinou středem základní plochy kulové
k přímce Z kolmo postavené.

Druhá polovina kuželoseček téhož řezu má opět body m, n !’, p“
společné, kdež p“ je právě tak obdržený bod jako p.

458

Body p, p“ vyplňují na ploše K kruhovou čáru, která tvoří
s přímkou Z“ úplný pronik plochy K s rovinou (sZ‘). Obě tyto čáry
jsou rovnomocné.

23. Nyní proberme několik případů, ve kterých je přímka L
úběžnou. Především uvažujme o takovém případu, když F je vše-
obecnou plochou druhého stupně a čára D všeobecnou prostorovou
aneb rovinnou křivkou.

Přímka L“ prochází středem s plochy F. Prozkoumejme řez
plochy K s některou rovinou svazku (Z). Tato rovina R protíná D
v d bodech d, plochu F v kuželosečce F a přímku L“ ve středu /‘
této kuželosečky; konečně protíná kuželovou plochu z bodu č přímky
L čarou D proloženou v d spolu rovnoběžných přímkách.

Právě takovým způsobem jako v odstavci 8. lze dokázati, že
každý bod d na roviné R dává kuželosečku, která prochází bodem

U, bodem d a základními body m, » přímky L. Z toho je patrno,
že všecky takto obdržené kuželosečky na R procházejí třemi pevnými

body. Jelikož dva z nich, a sice m, n, dle podmínky jsou úběžnými,
tedy jsou tyto kuželosečky podobnými a podobně položenými se zá-
kladní kuželosečkou £.

Jestliže bod d leží na asymptotě základní kuželosečky takového
řezu, tedy odpovídající mu kuželosečka rozpadá se ve dvě přímky
a sice: v asymptotu, na níž d leží a pak v rovnoběžku s druhou
asymptotou, kterážto rovnoběžka prochází dotýčným bodem tečny
z bodu d k základní kuželosečce vedené. Případ tento nastává pro
průsečné body d čáry D s rovinami M, N.

24. Dosadíme-li do předešlého odstavce místo všeobecné čáry
D kuželosečku, obdržíme plochu čtvrtého řádu K, která má jak ve
svazku rovin (L) tak i v rovinách procházejících přímkou L’, tedy
ve dvou polárně sdružených svazcích, řezy kuželosečkové.

Kdežto roviny svazku (Z) podávají vždy dvě kuželosečky sečné,
roviny (Ž“) podávají pouze po jediné kuželosečce, poněvadž obsahují
dvojnou přímku Z’ plochy K; v jedné poloze takové roviny leží i dvě
dvojné přímky: L“ a známá A.

25. Plochy zajímavých vlastností obdržíme, zvolíme-li F plochou

kulovou, přímku Z úběžnou a čáru D kruhovou, která by měla zvláštní

polohy ku poláře L' přímky L.
Předpokládejme, že rovina čáry D je rovnoběžná s L a že D
má svůj střed c na kolmici z bodu s k její rovině vedené.
Odvozená plocha K má řezy přímkou L procházející vždy dvě
shodné kruhové čáry, které se protínají na Z' a na poláře A prů-

a n de o ate u ná n k ao ooo
jl zk dd Sej obyč aš č Ar bebe epika s.

Me
4

459

sečného bodu přímky L s rovinou D; dva z těchto řezů jsou mezné,
a každý obsahuje dvě sjednocené kruhové čáry.

Roviny svazku (Z‘) jsou ellipsy, které mají velikou onu stejnou
a sice rovnou průměru křivky D; jeden řez jsou ony dvě rovno-
běžné dvojné přímky plochy.

- 26. Ponechme všecky podmínky předešlého odstavce až na tu,
aby rovina kruhové čáry D procházela přímkou L“ a D aby byla
soustřednou s plochou F.

Povahu plochy této seznáme opět nejsnáze ze řezů obou svazků
(L) i (Z), které v těchto případech vůbec na sobě kolmo stojí, po-
něvadž se předpokládá, že je F plochou kulovou.

Řezy plochy K přímkou Z proložené jsou vždy dvě shodné kru-
hové čáry, které se na přímce L' zevnitř dotýkají, až přejdou po
obou stranách roviny rovníkové pro vzdálenost rovnou poloměru kru-
hové čáry D od středu koule ve dva kruhové (pupkové) body. Středy
všech těchto řezů leží na ellipse, mající velkou osu rovnou pr
kruhové čáry D a malou osu, rovnou jejímu poloměru.

Rovinné řezy svazku (L“) jsou jako při předešlé ploše ellipsy
soustředné a mající společnou velikou osu na přímce L. Jedna z těch
ellips je sama čára D a jedna je přímkou L’, která je tudíž čtyr-
násobnou, neboť se s ní ona dvojná A předešlé plochy sjednotila.

Plocha K má dva pláště, jež se podél přímky L’ dotýkají. Dále
má střed, a sice ve středu s plochy kulové F, a tři roviny souměr-
nosti na sobě kolmostojící: jedna je D a druhá kolmá k Z.

27. Rovina kruhové čáry D opět prochází přímkou LZ', a D se

„dotýká této přímky. |

Obdržená plocha K je obdobná předešlé, jen že kruhové řezy
přímkou L vedené dotýkají se v bodu č“ uvnitř.

Nejvyšší řez tvoří dvě sjednocené kruhové čáry o průměru
rovném poloměru čáry D. Odtud dolů se rozdělují, a sice 0 co se
poloměr jedné zmenšuje (vnitřní), o to poloměr druhé roste, až pak
v rovině procházející středem c kruhové čáry D stává se jodha bo
c a druhá R je tak veliká jako čára D.

Místem středů těchto kruhových řezů je ellipsa mající střed
v c, velkou osu rovnu průměru a malou poloměru čáry D.

Roviny svazku (Z“) protínají K opět v ellipsách, které mají
stejnou velikou osu, a z nichž největší je sama kruhová čára D a nej-
menší je přímka L’, která je čtyrnásobnou plochy K. Rovina, která
pouze ji obsahuje, dotýká se plochy.

460

Do této plochy dá se vepsati kulová plocha, která se jí dotýká
v kruhových čarách D, R, jichž roviny stojí k sobě kolmo; tyto ro-
viny jsou rovinami souměrnosti plochy K.

28. Předpokládejme, že D je přímka v nekonečnu, kdežto L je
v konečnu.

Zaujímá-li D všeobecnou polohu k přímce Z', tedy plocha K je

hyperboloid o jednom povrchu; neboť řezy svazku (Z) jsou

kuželosečky a svazku (Ž') jsou páry přímek, z nichž jedna jedné
soustavy je stálá L“, do kteréž soustavy náleží i přímka A, kdežto
D je povrchovou přímkou druhé soustavy.

Když jest F plochou kulovou, tedy v rovinách (Z) obdržíme
kruhové řezy odvozeného hyperboloidu.

29. Když D protíná L“ v d, pak všecky přímky odvozené ze
svazku rovin (Ž“) procházejí bodem d a tvoří následovně kuže-
lovou plochu.

30. Základní plocha F budiž kulová, přímka Ž v nekonečnu
a čára D šroubovicí, která má přímku L“ za osu.

Každá rovina svazku (Z) protíná šroubovici D vždy v jednom
bodu d a přímku L“ v 7. Bodu ď odpovídá kružnice popsaná nad
průměrem di’. Poněvadž pak tyto délky dl“ jsou ve všech takovýchto
rovinách stejné, tedy jsou i všecky tyto kruhové řezy shodny.

Plocha K mohla by se tedy též vytvořiti posouváním kruhové
čáry po šroubovici D tím způsobem, že jedním koncem svého prů-
měru by se šinula po šroubovici a druhým po ose Z’ této šroubovice.

Stredy této posuvné kruhové čáry leží na Sroubovici souosé
s D, avšak mající dvakráte tak veliký krok jako má D.

Prokládají-li se roviny přímkou L‘, tedy jsou jejich průsečné
čáry S plochou K samé shodné sinusoidy.

Z toho jde, že plocha K může se vytvořiti též otáčením sinu-
soidy kolem její osy a stoupáním stejnoměrným tomuto otáčení.

31. Ku konci tohoto článku ukážeme ještě příklad rozpadání
odvozené plochy.

Plocha základní F je všeobecná plocha druhého stupně, £ je
přímka a D kuželosečka, která protíná L v bodu ď, jinak jsou
všecky útvary ve všeobecné vzájemné poloze.

Bod d dává rovinu R, jež tvoří čásť odvozené plochy K, jejíž
druhá čásť jest tudíž plocha třetího řádu. Rovinu R vypustme pro-
zatím z našich úvah.

Kterákoliv rovina proložená přímkou L protíná plochu třetího
řádu v této přímce a pak v kuželosečce, která opět protíná přímku

k“
$
k:
6 bb

kat, 28, 4 v aké

461

L', a naopak rovina přímkou L’ procházející protíná plochu tuto
v přímce L“ a v kuželosečce, která protíná zase přímku L.

Rovina R svrchu uvedená protíná plochu v přímé L“, pak v A,
jež je průsečnicí roviny D s polárnou rovinou proniku a přímky L
s rovinou D kuželosečky D, a konečně z přímky, jež je odvozena ze
soumezného bodu ď bodu d, ve kterém rovina proložená přímkou
L se dotýká kuželosečky D,

45.

O horninách pyrop sprovázejících v Českém Středohoří.
Sepsal Čeněk Zahálka a předložil prof. dr. Krejčí dne 21. prosince 1888.

Horniny sprovázející pyrop v útvaru třetihorním a diluvialním
Českého Středohoří, mají původ svůj v různých útvarech zemských.
V nich jeví se horniny vrstev prahornich : rula, granulit, žula, hadec,
svor a různé některých proměny. K nim druží se porfýr. Tento pro-
stupuje v četných místech rulu, jak o tom pospolité vyskytování
v četných erupcích čedičových okolí toho svědčí, kteráž s uvedenými
horninami a prahorní břidlicí tvoří ukrytý zrakům našim základ kůry
zemské v okolí Měrunic, Třiblic a Podsedic. Na rule spočívají vrstvy
útvaru křidového. Útvar křídový množství hmoty poskytl ku vzniku
útvarů, v nichž pyrop se nalezá. Čedičový slepenec s pyropem, se-
stává hlavně z rozdrobených, slepených úlomků opuk a jílu, přede-
vším z Teplických a Brezenskych vrstev, spousty proměněné opuky,
hlavně Teplické. Proměněné opuky ve štěrku pyropovém zjevné svě-
dectví dávají o jich původu z horstva čedičového a jich slepenců.
K nim druží se úlomky opuky podlé okolností rozmanité. Tu pře-
vládají úlomky opuky Teplické, tam Bělohorské. Pro pyropové štěrky
význačné jest velké množství čediče a předčedičového pískovce.

Znělec, nikde nenalezen v ložiskách pyropových, ač bedlivě po
něm pátráno. Okolnost to, pro vysvětlení vzniku pyropových štěrků
závažná.

Různé mineraly, jež shledáváme v ložiskách pyropových, jsou
prvotnými neb druhotnými nerosty hornin tamtéž se vyskytujících,
z čehož i na původ nerostů těch souditi lze.

Za velmi důležitou vlastnost hornin sluší uvážiti jich tvar
a uložení ve štěrku pyropovém. Tvar hornin jest tu všeobecně hra-
natý, buď ostrohranný neb tupohranný. Plochy někdy uhlazené, ja-
koby obroušeny byly, buď na jedné neb více stranách, zvláště tam

462

kde horniny vzdálenější jsou původu svého. Kulovitost tu a tam se © 3

objevivšího čediče dlužno připsati ku jeho známému tvaru, jejž zvět-
ráním nabývá. Nikde nenalezl jsem štěrk pyropový tou měrou okula-
cený (oblázkovitý), jako u silurských neb některých jiných štěrků
diluvialních v Čechách se objevuje. Také není uložení hornin těch
„v pyropovém štěrku vrstevnaté jako ku př. u sousedního štěrku silur-
ského mezi Lovosicemi a Budyní. V tomto nalezáme jisté uspořádání
oblázků neb písku v podobě vrstev. Tento způsob uložení však
u pyropových štěrků diluvialních úplně pohřešujeme. Zde jsou hor-
niny na sobě v nepořádku nahromaděné, beze vší vrstevnatosti. Ve-
likost hornin na témže místě jest velmi rozmanita. Od jemného
písku až do velikosti balvanův. Horniny různé takto velikosti jsou
mezi sebou promíchány a často mastným, jilovitým tmelem spojeny.
Rozsählost pak do délky, šířky a výšky jest pozoruhodna. Tam, kde
kopání pyropového štěrku v posledních letech, za účelem vybírání
granátového písku z téhož, ve větších rozměrech se dělo, jako v Tři-
blicku, u Semče, Chrášťan, Podsedic, Dlažkovic a Chodovlic, takže
uložení štěrku dobře pozorovati se dalo, shledal jsem, že štěrk pyro-
pový tvoří hráze a pruhy kamenné, často několik metrů mocné, po-
> dobné morénám v ledových krajinách horských. Mocnost a šířka jich
jest proměnliva. Mimo pruhy ty jest štěrk slabý, roztroušený neb
se vyträci.*) Místy bývají tyto pruhy kamení do měkkého základu
vrstev Březenských vbrázděné.

Zmíněné uložení pyropového štěrku jest zkušeným horníkům
velmi dohře známo. Nazyvajit místo, jímž se pruh štěrkový vine,
„granátový proud“ (Chrášťany a Podsedice). Vyvýšeniny a sníženiny
proudem v základu Březenských jílů povstalé: „valachy“ a „koryta“
.(Sem£), neb „břehy“ a „žlaby“ (Dlažkovice, Chodovlice, Sedlec).

Z uvedeného jest patrno, že mineralogické vlastnosti hornin,
slepenec a štěrk pyropový skládající, jich zjištění v různých ložiskách
pyropových, jakož i vzájemné a s horninami okolních útvarů srov-
nání, na vysvětlení jich původu, spůsobu vytvoření, tím i na geolo-
gické poměry Českého Středohoří velkého vlivu mají.

Horninám v oboru útvarů pyrop obsahujících, nebylo ještě větší
pozornosti věnováno. K těm, kdož o nich zmínku činí, náleží:

F. A. Reuss. (Orographie d. Nordwestl. Mittelgeb. in Böhmen.
Dresden, 1790: „Die Granatengruben.“ Mineralogische Geographie
v. Böhmen. Dresden, 1793. I.: „Doplňky a opravy ku Orographii“).

*) O rozšíření štěrků pyropových sdělil jsem dne 26. října t. r. schůzi král,
české spol. nauk.

463

Humboldt u. Freiesleben. (Bergmännisches Journal 1792: Geogno-
"stische Beobachtungen auf einer Reise durch einen Theil des böhm.
Mittelgebirges“).

A. E. Reuss. (Geognostische Skizzen a. Böhmen. I. Prag 1840:
„Das Pyropenführende Gerölle v. Triblitz u. Podseditz“ a „Das Py-
ropenlager v. Meronitz.“ Tatáž pojednání v Karsten’s Archiv. Berlin,
1838: „Ueber d. Vorkommen des Pyrops in Bohmen“).

J. Krejčí. (Geologie. Praha, 1877: Slepenec pyropový u Měrunic,“
str. 908. a „Granátový písek u Třiblic a Dlažkovic,“ str 1001.).

1. Rula.

Rula v slepenci Boty jest bělavá, v nepravidelných kusech ostro-
hraných neb s hranami otupenými. Skládá se ze směsi bezbarvého
křemene a bílého živce, z černého, místy do hněda jdoucího biotitu
v silně lesklých Supinkäch, místy v šestibokých tvarech. Nejméně
přimíšen bývá bledě červený granát. Množství jednotlivých nerostů
se mění. Tak převládá někdy křemen a granát na ujmu slídy tou
měrou, že se rula mění v rulu granulitovou. Ano, lze pozorovati na
témže kusu přechod této v granulit. V posledním případě vytratí se
slída a ku převládajícímu křemenu, živci a granátu přidruží se zrnka
cyanitu.

Rula v slepenci Linhorky a jejího okolí vyskytuje se v po-
dobných poměrech jako u Měrunic, Má tvar kulovitý, obyčejně co
hlava velký a dá se v tenké desky rozděliti. Též v malých úlomkách
jest v slepenci roztroušena. Křemen a živee má šedý. Ku drobnému
biotitu pojí se množství větších šupinek stříbrolesklého muskovitu.
Také jest viděti na některých kusech přechod ruly do granulitové
ruly a granulit. V takovém případě ubude slídy a přibude množství
hnědého granátu a spoře cyanitu.

Na Šibenici u Semče objevuje se čedič na povrchu velmi zvě-
tralý, v jakousi drobivou, zemitou látku proměněný, kteráž jest barvy
tmavohnědé a tvar kulovitý, čediči vlastní, dosud udržela. V té nale-
záme vedle vzácného hadce granátonosného a jiných hornin i nerostů,
rulu, těch samých vlastností jak na Linhorce.

Na Syslíku (Velký vrch) u Křtěnova, nalezá se v slepenci čedi-
čovém, na pyrop bohatém, rula šedohnědá s převládajícím biotitem.
Slohu jest břidličnatého. Tvaru kulovitého a nepravidelného.

V pyropovém štěrku diluvialním shledal jsem rulu v celém oboru
jeho, četněji však blíže třetihorních vrstev pyropových. Tato rula se

464

od oné na Linhorce ničím neliší. Obsahuje obyčejně obojí slídu. Vy-
skytuje se v kulovitých neb deskovitých branatých kusech. Zejmena
uvádím rulu ze štěrku západně Kuzova, v okolí Linhorky, Šepetel,
na vrcholu Srny, mezi Košticemi a Vunicemi; na výšině mezi Semčí
a Třiblicemi, mezi Šibenicí u Semče a Babou. Vzácnější jest rula ve
štěrku pyropovém u Chrášťan, Podsedic, Dlažkovic, nad Úpohlavy
a na Spravedlivé (Šibenice) u Libochovic.

Rula jest na mnohých místech (Linhorka, Bota, u Kuzova, Třiblic
atd.) proměněna. Proměnu tuto hlavně spůsobuje slída. Okyslico-
váním a působením vody mění se tato v hnědel, jenž tvoří v rule
vrstvičky. Tím se stává, že rula někdy žlutohnědě zbarvena jest, aneb
má na povrchu kůru žlutohnědého limonitu.

2 Granulit.

V slepenci Boty, jak již uvedeno bylo, mění se rula v granulit
tím spůsobem, že ztrácí slídu (biotit) a přibude granátu s cyanitem.
Posledních dvou nerostů přibude někdy tou měrou, že se zdá hornina
modře a červeně kropenatou. Granulit objevuje se v nepravidelných
kusech ostrohranných, někdy s hranami otupenými. Zvětrá-li granát,
drobí se a vypadává, takže povrch stane se dirkovitým. Někdy vy-
stupuje granát porfyricky a v takovém množství v bílé základní hmotě
křemitoživcové, že tím povrch pěkného barevného zjevu nabývá.

Také granulit Linhorky jeví se co přechod z ruly. Vyskytuje
se v slepenci u velikém množství spolu s rulou v podobě koulí.
Hlavní součástí jeho jest jemnozrnný, bezbarvý křemen, bílý živec,
zrnka neb dvanáctistěny hnědého granátu, průměrně co mák velká
a dosti stříbrolesklého muskovitu. Spore obsahuje sloupečky lesklého,
modrého neb bledě modrého cyanitu, jenž zřídka délky 1 mm. dosa-
huje. Cyanit tento shoduje se úplně s oným, jejž ve štěrku pyro-
povém nalezáme.

Granulit na Šibenici u Semče jest ve vlastnostech svých totožný
s Linhoreckým. |

V pyropovém štěrku patří granulit mezi řidčí horniny. Blíže
třetihorních vrstev nalezne se častěji. Ku př. v pyropovém štěrku
mezi Linhorkou a Třiblicemi. Nalezl jsem jej však i v dosti vzdá-
lených odtud místech. Ku př. „Na vinicích“, severových. Koštic,
v hranatých, uhlazených deštičkách s četným granátem a sporým
cyanitem. Proměna slídy jak u ruly,

5

: N S né a“ |
n o de Het os o o č k

E ší u

key

465

3. Zula.

A. E. Reuss*) uvádí v slepenci Boty u Měrunic kusy hrubo-
zrnné žuly, sestávající z šedobílého aneb žlutavého živce, šedého kře-
mene a černého biotitu.

V pyropovém štěrku pozoroval jsem Zulu na hřbetu jihový-
chodně Hnojnic (v Třiblicku). Tato žula má bezpochyby původ svůj
v slepenci čedičovém, jenž omezuje částečně východní stráň hřbetu
u Hnojnic, poněvadž kol něho častěji se nalezne. Obsahuje šedý
křemen, černý biotit, někdy v šestibokých destičkách; hojnost červe-
ného orthoklasu, jenž žule barvy červené dodává. Přichází v kusech
nepravidelných až co hlava velkých.

4 Hadec.

Serpentin, matice českého granátu, jest ve třetihorních vrstvách
pyropových velmi hojný. V slepenci Měrunickém vyskytuje se v po-
době nepravidelných kusů a balvanů, velmi zvětralých. Snadno se
drobí. Barvy jest šedozelené až šedé. Vryp bílý. Hutnost velmi
zvětralého, drobivého, zelenavého hadce = 19. Hadec tento obsahuje
veliké množství pyropů, jichž proměna valně pokročila. Dosahují
velikosti hráchu až lískového ořechu. Hadec v slepenci Boty mění
se u velké míře v talek. Nalezáme kusy jak hlava velké i větší úplně
z talku, též hadec, na němž přechod jeho v talek pozorovati jest.
V takovém, v talek proměněném hadci, shledáváme i pyrop v talek
proměněný. Talek z hadce povstalý měl hutnost = 26. Jest barvy
bílé, šedé, žlutavé, kdežto onen z pyropu, více méně zelenavý. Jest
stříbrolesklý z Šupinek ohebných, na omak velmi mastných. Zajímavá
jest též proměna hadce v opal. Přechod serpentinu v opal na jednot-
livých kusech často jest pozorovati. Pyrop v něm se vyskytující jest
velmi rozpukaný, místy v talek proměněný, Kusy opalu dosahují veli-
kosti hlavy i malých balvanův. Hutnost šedozeleného hadce, částečně
v zelenavý opal se měnícího byla 2:1, hutnost pak opalu černozele-
ného 2:2. Tvrdost = 6. Barva zelená, od bledě zelené až do černo-
zelené, hnědé a černohnědé. Lom lasturový. Bývá pokryt odrudou či-
rého hyalithu v podobě kůr a opal mléčný v žilkách jej prostupuje.**
Podle rozboru Dr. C. Rammelsberga obsahuje:

*) Geognostische Skizzen a. Böhmen. I. Prag, 1840. str. 157.
**) A. E. Reuss: tamtéž, str. 158.
Tř.: Mathematicko-přírodovědecká 30

465
v čerstvém ve zvětralém

Si0, 83:73 73-45

Fe,0, 3:58 9:95

Ca0 0-67 213

Mg0 157 121

H,0 11:46 1289

10101 99:63

A. E. Reuss*) a F. A. Reuss**) uvádí v pyropovém slepenci ©
Boty olivově zelený, zelenavě šedý a žlutošedý tuček v hnízdech neb ©
žilkách s tumpachově hnědými sloupky slídy. Tento nerost nalezl ©
jsem v nejednom exemplaru hadce. Hadec, jenž obsahoval hojně 4

zvětralého pyropu, proniknut byl množstvím protínajících se vrstviček ©

bílého a šedého tučku. Tvrdost jeho jest větší obyčejného tučku,
totiž 4. Vlastnost tato shoduje se s onou tučku, jejž uvádí Schlotheim.***)

V slepenci Linhorky a okolí objevuje se hadec v nepravidel-
ných kusech okulacených neb hranatých, jež dosahují někdy rozměry
velkých balvanův. Hadec tento není tak proměněný jak na Bote u Mě-
runic. Jest tvrdší, vrypu bílého, barvy zelenavé, šedé, do hněda až
do černa, zřídka rudé. Pyropy jsou po většině zachovalé, takže se
vytlouci mohou a upotřebení dojdou. Dosahují velikosti hráchu i větší-
Často nalezneme v nich průřezy čtvercové krychlí. Proměna hadce

-a pyropu v talek jest malá. Na jediném kousku, z velkého množství

prohlednutých, nalezl jsem přechod jeho v stříbrolesklý talek, při
čemž pyrop proměněn byl v talek zelenavý v podobě kulovité. Hutnost
některých hadců shledána tato:

Hadec zelenavý, do hněda zvětralý . .. . ..... 2
„© šedohnědý, zvětralý ... . ... eno
a PRAOZOJONÝ ... 2.005 en
„ rudý, měkký (vyňatý z kusu, na němž pro-

měna v talek pozorována) . < « <. = + «= 26

Hadec na Šibenici u Semče jest zelený až šedozelený a šedý. 4
V kusech nepravidelných, z nichž některé jsou měkké a drobivé. ©-
V jednom šedém exemplaru shledal jsem pyropy drobné a po vět-
šině zvětralé.

V pyropovém štěrku kol Linhorky mezi Starou, Šepetely a Tři-
blicemi naleznou se hádce granátonosné zvláště v menších kouskách
dosti často. Jinde jsou dosti vzácné. Co naleziště uvádím zvláště

*) Tamtéž, str. 157. |
**) Mineral. Geographie v. Böhmen. I.
***) Hoff's Mag. für die Mineral. 1801. Bd. I. S. 157.

90 Ono s
Ir NR
; „9 nr

467

: okolí Šibenice u Semče, panské jámy u Chrášťan, Dlažkovice, Chodov-
- Jice, „Na granatce“ u Černiv. Hadce tyto mají nepravidelný hranatý
tvar s hranami otupenými a plochami často uhlazenými. Obal had-

covy na pyropu nalezne se téměř všude, kde pyrop se nalezá.

Ve zvětralejších hadcích Linhorky a Boty, jmenovitě na místě
druhém, jeví se velká proměna pyropu v talek. Proměnu tuto po-
stupnou pozorovati jest na mnohých exemplarech hadců. Na některých
jeví se zrna pyropu v nejrozmanitějších směrech rozštípána. Plochy
štěpné potaženy jsou jemnou vrstvičkou lesklého, bílého, šedého neb
zelenavého talku. Pyrop stává se tím víc a vice křehčím a ztrácí
svou ohnivě červenou barvu, měníc ji vždy více v bledočervenou. Čím
více proměna hadce v talek pokročila, tím více postoupila též pro-
měna pyropů. Lístků talkových přibude a tyto rozdělují pyrop ve
velké množství malých dílků, jež talek stmeluje. Pyrop jest již tak
proměněn, že jej lze již mezi prsty snadno v prášek rozetříti. S při-
bývajícím množstvím lístků talkových béře na se pyrop ráz talku
Tu nalezneme polovici, tam celé zrno pyropu v talek proměněno.,

- Barva talku co pseudomorfosy po pyropu jeví barvu zelenější než

talek ze serpentinu povstalý. Též složení šupin se od onoho liší,
Talek z pyropu má složení paprskovité neb rovnoběžně, přímo neb
křivočarně nashromažděné. Hutnost pyropu bleděčerveného, velmi
rozpraskaného, ze zvětralého hadce Měrunického vyňatého, velikosti
větší hráchu, byla 3:7, kdežto hutnost proměněného v talek stříbro-
lesklý, 25.

Proměnu zrn pyropových v talek pozoroval jsem však nejen
v hadcích a jeho proměnách, nýbrž i v osamocených zrnech v celém
oboru pyropových štěrků, jmenovitě u Staré, Šepetel, Třiblic, Semče,
na Srně u Koštic, Vunic, Děčan, Chrášťan, Podsedic, Dlažkovic, Cho-
dovlic, Sedlce, Černiva a Radověsic.

Nápadno jest, že všude s granulitem objevuje se v třetihorním
slepenci hadec. (Na Linhorce, Botě, Šibenici). Známo jest, že hadec
není nikdy horninou původní, nýbrž proměněnou. Nenalezl jsem sice
nikde přechod jedněch v druhé; jsou však známy proměny granulitu
v serpentin.*) Není hadec náš také proměnou granulitu ?

5. Svor.

V slepencích Boty a Linhorky objevují se kusy svoru s obecným
granátem. V Měrunickém zelenošedém svoru jsou granáty velmi čisté,

*) Bischof: Lehrbuch d. chem. u. phys. Geologie II. 791.
30*

468

co hrách velké a krystalují ve dvanáctistěnech. U Staré nalezne se ©
někdy granát železitý, kulovitý až o 2 cm. v průměru, jenž na po-

vrchu nese stopy svoru.

6 Porfyr.

Porfýr jest řidčí z hornin pyrop sprovázejících. Častěji jej na-
lezneme v třetihorách a blíže nich. Náleží porfýrům křemenným.
Prostupuje rulu pod útvarem křídovým uloženou. Tam, kde čedič
prorazil při výstupu svém porfyr, vynesl jej na povrch zemský. Proto
setkáváme se s ním hojně v oboru čedičů, jich tufů a slepenců.
Odtud i do štěrků pyropových se dostal.

Porfýr v slepenci Syslíku a Malého vrchu u Křtěnova jest hojně
křemitý. Již základní hmota jest více z křemene než z orthoklasu
složená. V té vězí pak zrnka čistého, bezbarvého křemene, jak sklo
lesklého. Haematit prostupuje živcové součástky porfýru dodávajíc jim
barvu červenavou. Místy mění se v limonit barvy žluté. Zřídka mění
se živec v bílý, práškovitý kaolin. Kusy porfýru v slepenci čedičovém
složené jsou velmi pevné, obyčejně nepravidelné, ostrohranné neb
s hranami otupenými. V slepenci obou vrchů nalezáme v některých
místech velké množství bezbarvých, lesklých zrnek křemenných,
mnohdy s orthoklasem spojených. Zrnka ta pochází z rozdrceného
porfýru. :

ri v
DE n
jr 9
BR
M

VB

M
K
Mo \
"8
iv?
u
Ei
‚a
3
č
=
u
k
P
3
"M
%
Jj
3
4

Vyvržený porfýr čedičem Šibenice u Semče, jest valně promě-

něný, v nepravidelných úlomcích ostrohranných neb okulacených, se
zrnky bezbarvého křemene a krystaly orthoklasu haematitem pronik-

nuté. Místy jest poslední v kaolin proměněn, v němž prozrazuje se

též barvou proměna haematitu v limonit.

Vedle těchto sluší připomenouti porfýry, které ve vrstvách
třetihorních se nalezají, v nichž až dosud pyrop nalézti se mné ne-
poštěstilo, jež ale podobného jsou složení jak předešlé a na skladbu
pyropových štěrků podstatný měly vliv. Jsou to:

Porfýr v čedičovém slepenci u Hnojnic. Má tytéž vlastnosti co ©

předešlý. Přispěl u veliké míře ku složení slepence čedičového. Sle-
penec ten chová totiž vedle jiných velké množství zrnek křemenných,
živcových a úlomků porfýrových.

Bílý neb začervenalý křemenný porfýr, vynešený čedičem u Vel-
kého kamene mezi Hnojnicemi a Křtěnovem, má veškerou živcovou

součást v kaolin proměněnou. Zrnka křemenná snadno vypadávají. ©

Vyskytuje se v hranatých kusech.

o a (E

o :
sí oa nn P DC% SE

ob

"cd ee ZM ) % ho
RD N
2 pi LME vy
=
Bi

469

Čedičem vyvržený porfýr na kopci mezi Třiblicemi a Semčí
(při jižní straně cesty z Třiblic do Židovic) jest červený, hojně
haematitem proniknutý. Živec v kaolin proměněný a třpytivá zrnka
průhledného křemene.

Východně Solan, ve vzdálenosti 1 km, nalezl jsem nepatrný ko-
peček čedičový, ornicí pokrytý, jenž chová v sobě vedle jiných hornin
hlavně porfýr s bezbarvým jako sklo křemenem, haematitem pronik-
nuté větší krystaly orthoklasu a zrnka v kaolin proměněného živce.

Porfýry uvedených nalezišť rozšířily se v době diluvialní i ve
štěrk pyropový. Zvláště uvádím křemenný porfyr s úplnou proměnou
orthoklasu v kaolin a haematitu v limonit jižně Chrášťan, východně
Děčan (jižně Solan), 1 km záp. Židovic (u kříže) ano i na návrší
mezi Chotěšovém a Hájkem (východně kříže, u Libochovic) porfýr
červený i šedý v pyropovém štěrku se nalezá.

7. Opuka.

Opuka v oboru útvarů pyropových má původ svůj ve vrstvách
Bělohorských a Teplických, jež v okolí tom jsou vyvinuty. Úlomky
posledních jsou mnohem četnější, an Teplické vrstvy v Českém
Středohoří hojně jsou odkryty. Proto je nalezáme téměř všude, kde
štěrky pyropové jsou rozšířeny, Jinak jest s Bělohorskými. Úlomky
těchto omezeny jsou hlavně na okolí těch míst, kdež vrstvy ty vy-
vinuty jsou aneb s nimi souvisí, jako: okolí Třiblické a s ním sou-
visející údolí Třiblicko-Koštické; v okolí Chrášťan (panské jámy a j.).

Opuky mají ve štěrku diluvialním, jsou-li blíže původu svého,
tvar nepravidelných kusů ostrohranných neb uhlazených, zřídka okula-
cených, jsou-li vzdálenější původu svého. Opuka Bělohorská jest šedá
neb zažloutlá, velmi jemně písčitá, se stříbrolesklými šupinkami musko-
vitu. Opuka Teplická jest šedá, vápnitá. Oba druhy lze snadno od
sebe rozeznati. S opukami Teplickými dostaly se do pyropových štěrků
skameněliny, pro vrstvy ty význačné.

Vedle těchto opuk, jež se s uloženými dosud opukami v útvaru
křídovém srovnávají, nalezáme v čedičových slepencích pyropových
a bezpyropových proměněné opuky, následkem vyvření čediče vzniklé,
jež se odtud i do pyropových štěrků rozšířily. Jsou to především
žlutavé jako okr, neb žlutohnědé, měkké, odbarvující kuličky. Hutnost
jedné takové z jam granätovych jihozáp. Kuzova, 2'6. Žlutohnědé až
červené, jinak těchže vlastností, nalezáme u velkém množství v pan-

CONE n nu a Bee Be SW mc EB Fe DE a Joo A TE Ja o kk Et en a: 0

470

ských jamách u Podsedic, jež pyropovému štěrku místy zvláštní barvu

udělují.

Na Linhorce nalezáme v slepenci pyropovém tytéž proměněné
opuky. Mimo to ale větší, velikosti pěstě až hlavy, tvaru koulí neb
ellipsoidů, slohu soustředně miskovitého. Misky jednotlivé se v minera-
logickém složivu mění. Obyčejně jest jedna žlutohnědá, měkká, hli-
nitá (hutnost —= 2:6), druhá sferosideritická, tmavohnědá až černá
(hutnost = 3:8). Bývají potaženy jemnou vrstvičkou černého lesklého
limonitu. Misky se střídají buď až k samému středu aneb až k jádru
střednímu. Toto bývá bělavé, podobající se úplně opuce, aneb žluto-
hnědé, hlinité, též pevné sferosideritické neb tmavošedé, dolomitické.

c
„a

%

7

čá
3
ři
de

Horníci nazývají tyto koule „bukoviny“, lišíce je od tak zvaných :

„pecek granátových“, jež jsou čedičem rozdrcené, proměněné, šedé
neb žlutohnědé opuky, velmi snadno se na moučku drobící. V těch
roztroušeny jsou pyropy obyčejně rozdrobené, z nichž zřídka vybrati
lze pevné, cenné zrno. Proměněná opuka v drobných kouskách tvoří
též součást čedičového slepence pyropového na Linhorce.

Tytéž úkazy proměněné opuky pozoroval jsem v slepenci čedi-
čovém, pyrop obsahujícím, severně od Linhorky, kdež tvoří několik
pahrbků v šířce mezi Leskou a Granátovým potokem severně od
Staré, zvláště po západním břehu potoka, kdež sahá as 1 km od
Staré k severu. |

V slepenci Boty, jehož hlavní součástí jest též proměněná opuka,
jeví se u veliké míře proměna opuky Teplické. Tvoří nepravidelné
neb kulovité kusy. Barvy jest šedé, zřídka. žlutošedé neb žlutavě
hnědé. Hustota = 2:8. Chová dosti uhličitanu vápenatého a mimo to
podle A. E. Reusse 25'4°/, uhličitanu hořečnatého. Tvoří kulovité
kusy slohu soustředně miskovitého. Tu a tam obsahuje pyrit. Uvnitř

jest rozpukaná. Pukliny jsou potaženy tenkou vrstvou z malých :

rhomboedrů dolomitu aneb jemnou vrstvičkou hyalithu *); zřídka
jsou krystaly sádrovce posety. Barva bývá u soustředných misek

šedá a hnědá. V takovém případě se též obsah uhličitanu železna- ©

tého zvětšuje, takže se sferosideritu blíží. Místy jest pyrop do hor-
niny té vtlačen, jakoby vrostlý.

Na Syslíku a Malém vrchu, kdež čedičový slepenec pyropový
hojné má součástky opuky, vyskytují se velké koule až 1 m. v prů-
měru mající, barvy žluté až hnědé, soustředné miskovité, při čemž
se též střídají vrstvy hlinité se sfefOsideritickými.

*) A. E. Reuss: Geognost. Skizzen v. Böhmen. Prag. I. str. 156.

471

Tytéž úkazy objevují se na Šibenici u Semče.

K tomu sluší podotknouti, že jmenované úkazy čedičem pro-
měněných opuk, jeví se v celém oboru okolního horstva čedičového.
Jmenovitě na Blešně, Kuzově, Babě, u Hnojnic, na Květeli atd., odkudž
rozšířily se v dobách diluvialních s předešlými i do štěrků pyropo-
vých. Zvláště poblíž horstva toho jsou hojné.

Rovněž hojná jest proměna opuky v cicváry. Jsou to pecky na
povrchu bílé, měkké. Uvnitř duté, rozpraskané, šedé a tvrdé. Na
povrchu viděti jest někdy přechod v opuku. V kyselině solné vře
i ve větších kusech. Kobaltovým roztokem navlaženy a páleny stanou
se bledě růžové. Jsou tedy cicváry tyto dolomitické. Vyskytují se na
Linhorce, Botě a Šibenici u Semče. Ve štěrkách pyropových poblíž
čedičového horstva objevují se více. Jmenovitě mezi Starou, Kuzovem,
Šepetely a Třiblicemi, pak od Dřemčic ku Chrášťanům a v panských
jamách. Jinde jsou řidčí.

Na dvou místech a sice v pyropovém slepenci Boty a ve štěrku
diluvialním na vrcholu Stráně u Vunic, nalezl jsem mezi jinými
horninami známé čedičem proměněné opuky v tak zvaný „porcelan
jaspis“, jenž v čedičovém horstvu okolí našeho, jmenovitě na Kuzově
velmi hojný jest. Na Botě jsou kusy bělavé, fialové, šedé, šedomodré
a červenavé, místy s vícero barvami a přechody v opuku. Na Stráni
u Vunic byly žluté, fialové, fialově šedé a červenavé. Tvar na obou
místech jest nepravidelný, hranatý. |

V slepencích pyropovych Linhorky, Boty, Syslíku a Malého vrchu
nalezäme co součást proměny opuky neb jílu křídového v bol. Barvu
má šedou až černohnědou. Lpi silně na jazyku. Na omak mastný.
Na plochách řezu mastný lesk. Velmi měkký. V kouskách nepravi-
delných.

8. Jil.

V některých místech pyropového štěrku nalezáme velmi mastný,
vodu nepropouštějící šedý jíl, jenž někdy v takovém množství jest
vyvinut, že tvoří tmel pyropového štěrku. V takových místech se
dobývání pyropu velmi stěžuje. Jil nadržuje vodu v jamách graná-
tových, takže někdy, zvláště v létech mokrých, práci nemožnou činí.
Nalézáme jej více neb méně v celém oboru pynopových štěrků, hlavně
ale mezi Starou, Leskou a Třiblicemi. Třetihorních slepenců tvoří
podstatnou součást (Bota, Linhorka a okolí, Syslík a Malý vrch).

472

Jím dostalo se do štěrku a slepenců pyropových množství
skamenělin a sferosideritu, význačných pro vrstvy Březenské.

9. Piskovec třetihorní.

Druhdy pokrýval pískovec s četnými shluky křemitými vrstvy
Březenské našeho kraje. Na Syslíku jest čedičem vyzdvižen a obejmut.
Z té příčiny počítati jest stáří pískovců těch mezi dobu Březenských
vrstev útvaru křídového a v dobu předčedičovou českého neogenu.
Skamenělin v okolí našem, ač bedlivě po nich pátráno, v něm ne-
nalezeno. Možno jej tedy, pokud skamenělin význačných v něm na-
lezeno nebude, považovati buď za nejmladší stupeň útvaru křídového

— vrstvy Chlomecké — aneb za nejstarší vrstvy českého neogenu.*)

Uložení jeho na Březenských vrstvách nejlépe jest viděti na Velkém —

kamenu, zachovalém to skalisku křemenném, u Křtěnova. Jinak shle-
dáváme se s pozůstatky jeho po celém rozsahu štěrku diluvialního,
an v podobě ohromných balvanův, často až 3 m. dlouhých na Bře-
zenských jílech spočívají a ze štěrků pyropových vyčnívají. Balvany
tyto mají povrch hladký, s hlubokými, rozmanitě zkřivenými rýhami
a obyčejně polokulovitými prohlubinami, jež zvětráním a vypadá-
váním měkčích částí jeho vznikly, jak se o tom na Sysliku přesvěd-
čiti možno. Zde postup tohoto zvětrání na útesech křemenných, če-
dičem vyzdvižených sledovati lze.

S poměrným uložením jmenované horniny souvisí vyskytování
se úlomků jejích v oboru slepenců, zvláště ale štěrků pyropových.
V posledních jest po čediči nejvěrnějším a nejčetnějším průvodcem
pyropu. Vyskytuje se ve dvou zjevech. Předně, co pevný, stvrdlý
pískovec, z jehož základní, celistvé, šedé, žlutavé, hnědé neb červené
hmoty málokdy vyčnívají větší zrnka křemenná. Za druhé, co pí-
skovec drobno- neb hrubozrnný s tmelem železitým. Základní hmota
celistvá, železitá, jest tmavohnědá až hnědočerná, v níž vězí menší
co mák, neb větší, co hrách až lískový ořech, zrna okulacená neb
hranatá, barvy bílé, šedé, žlutavé, hnědé neb červené. Tato zrna
křemenná, zvláště ona bílá, svou barvou v základní hmotě tmavější
zvláště se odráží. Zvětší-li se množství zrnek křemenných na ujmu
základní hmoty, nabývá pískovec rázu slepence. Přechodů mezi kře-
meny a pískovci železitými nalézáme dosti mnoho, tak jako na bal-

*) Prof. Krejčí: O útvaru křídovém. Archiv pro přírod. proskoumání Čech.
I. str. 69.

475

vanech křemenných výše uvedených, takže sluší oba druhy z jedné
vrstvy geologické odvozovati. Vyskytuje se ve tvarech hranatých.
V pyropovém štěrku mimo to v kusech někdy tak pěkně uhlazených
(zvláště u pískovců železitých), jakoby obroušeny byly.

10. Čedič.

V slepencích pyropových objevuje se čedič skrovně. Na př.
v slepenci Boty, aneb Syslíku a Malého vrchu. Jest pak více méně
zvětralý. Ulomky zvětralého čediče Boty mají barvu šedočernou
s krystaly olivinu valně v žlutohnědý limonit proměněného.

Ve štěrku pyropovém jest však čedič nejčetnějším ze všech hornin
a nechybí mu nikdy. Důležitý jest tvar, ve kterém se objevuje. Mezi
Leskou, Starou, Šepetely a Třiblicemi objevuje se čedič v hranolech,
obyčejně šestibokých až 1 m. dlouhých a '/, m. širokých. Rovněž
takové objevují se v panských jamách u Podsedic. Také jsou známy
tvary kulovité, jež následkem zvětrání čediče povstaly. Mají sloh
soustředně miskovitý. Nejhojnější jest čedič v podobě nepravidelných
balvanův a úlomkův větších neb menších, jež jsou hranaté a nepra-
videlné. Tento tvar udržuje čedič i v nejvzdálenějších od původu
svého místech. Čedič kulovitý jest zvětralejší, kdežto hranatý bývá
-pevnější a zachovalejší. V základní hmotě vystupují porfyricky hlavně
olivin, augit, amfibol a biotit. Srovnävaje čediče štěrků pyropových
s čediči vrchů čedičových shledal jsem, že možno přibližně ustano-
viti, kde které čediče původ svůj vzaly. Tak na př. shoduje se čedič
panských jam u Chrášťan s čediči Plešenskými; čedič okolí Kuzova
s čedičem téhož vrchu; čediče západně od Třiblic s čediči Srbska ;
čediče jihovýchodně Březníku s čediči téhož vrchu a p.

Veškery nerosty, jež hojny jsou v čedičích okolních vrchů, na-
lézáme spolu s čedičem ve štěrku a slepenci pyropovém. Jmenuji
zejmena: augit, amfibol, olivin, bronzit, titanové železo, aragonit.

11. Čedičový slepenec pyropovy.

Slepence čedičové v oboru čedičového horstva jsou dosti četné.
Tam, kde čedič prorazil prahorní ložisko s hadcem pyropovým, dostal
se pyrop i do slepence čedičového. Čedičové slepence pyropové jsou
vlastně směsí z rozmělněných hornin, jež čedič rozdrtil a z vnitra
zemského na povrch vynesl.

Slepenec, jenž skládá kopec Botu u Měrunic, obsahuje hlavně

úlomky opuky barvy bílé neb šedé, tmavošedé kousky bolu, zrna
pyropu, šedozeleného až šedého hadce s pyropy. Místy jest hadec
v opal neb talek změněn. Četné šupinky tumpachově hnědého bio-
titu jsou místy v talek změněné. Vedle těchto nalézáme místy hoj-
ného dolomitického vápence, kusy ruly, granulitu, žuly, svoru a celou
řadu nerostů a skamenělin v slepenci roztroušených.

Mezi Starou a Leskou skládá slepenec několik kopců a strání,
z nichž nejznámější jest Linhorka, západně od Staré. Veskery sle-
pence tyto podobají se oněm z Boty. Obsahují hojnost úlomků opuky
valně změněné, bolu, zrna pyropu, hadce s pyropy, ruly a jiné již
dříve uvedené horniny. Tvoří tenké desky na způsob opuky, mezi
nimiž hojně jest vyloučen limonit, v podobě žlutohnědé kůry. Úklon
desek na Linhorce, na straně k Leské jest ku severovýchodu s úhlem
na povrchu 45°, hlouběji téměř 90°. Směr vrstev od jihových. ku se-
verozáp. Na čerstvém lomu jest šedivý, strakatý, dosti pevný. Na
povrchu však snadno zvětrá, zvláště po deštích a mrazech. Rozpadne
se, načež stává se spůsobilým ku pláknutí pyropů. Při tom nalezne
se též množství skamenělin význačných pro Teplické a Březenské
-© vrstvy.

U Křtěnova objímá slepenec patu Syslíku a skládá Malý vrch.
U paty Syslíku povalují se kusy slepence toho, složené z úlomků

opuky, zrnek křemene a orthoklasu (z porfýru). V slepenci vloženy

jsou kusy porfýru a koule proměněné opuky se slohem soustředně
miskovitým. Slepenec Malého vrchu složen jest téměř ze samých
úlomků opuky, která místy až na moučku jest rozdrcena a na po-
vrchu snadno se rozpadá. Obsahuje koule proměněné opuky slohu
miskovitého, které dosahují až 1 m. v průměru. Slepenec ten barvy
šedé místy bílé jest tu velmi dobře odkryt. Slepence obou vrchů
chovají dosti pyropů, jež se po dešti vyhledávají.

Slepencům jmenovaným velmi se podobá slepenec čedičový
u Hnojnic, v němž však pyropü nalézti se mně nepodařilo.

12. Obsidian.

Ve štěrku pyropovém v okolí Kuzova a Staré, objevuji se ne-
pravidelné, ostrobranné kusy obsidianu.*) Jsou malé až co pest
velké s plochami lomu lasturového, barvy černé, neprůhledné. Teninké

*) Srovnej: Humboldt u. Freiesleben, Bergm. Journal, 1792. S. 254. F. A.
Reuss, Mineral. Geographie v. Böhmen 1793. Doplňky ku Orographii str. 150.

ER

ee 5 Z S o S di, vc ae 6 U

I i
DR

475

jak slabý papír úlomky jsou průzračné, barvy hnědozelené. Tlustší
destičky jsou jen na hranách prosvitavé s touže barvou. Povrch
hladký. Skelny lesk. Na jednom černém dirkovitém exemplaru po-
zoroval jsem modrou hru barev. Tvrdost jest o málo menší křemene,
6:5. Hutnost obsidianu bez dutin = 22—23, dirkovitého = 2. Křehký.
Lom lasturový. Vryp bílý. V kyselině solné se nemění. Dmuchavkou
roztavily se těžce hrany tenkých kousků ve sklo tmavé. V místech
jemně natržených jeví se krásná hra barev duhových. Místy jest
obsidian barvy šedé neb šedozelené v základní hmotě tmavé obsažen,
jenž tvoří buď větší nepravidelné kousky neb jest tvaru kulovitého.
Tento obsahuje kulovité dutinky. V pyropovém štěrku bývá obsidian
tento těžce k poznání. Bývá totiž jako ostatní horniny obalen kůrou
vápnitou, takže se na prvý pohled od ostatních hornin nerozezná. ©

V Třebenickém museu besedním nalézají se exemplary obsidi-
anu z pyropových jam u Staré, velikosti a tvaru švestek, s drsným,
rozbrázděným povrchem, právě tak jako u obsidianu okolí Budějo-
vického, Vltavci. Na pohled jest začernalý, proti světlu zelený po-
loprůzračný. |

46.

Neuer Beweis des Satzes, dass das Produkt der Summe
von acht Quadratzahlen mit der Summe von acht
Quadratzahlen sich als Summe von acht Quadratzahlen
darstellen lasse.

Vorgetragen von Prof. Dr. Franz Studnička am 21. Dezember 1883.

Bekanntlich waren Quadratzahlen von je her beliebte Objekte
zahlentheoretischer Untersuchungen und Spielereien, so dass man im
Laufe der Zeit gar mannigfaltige Eigenschaften derselben erkannt.
Schon des berühmten Zahlenphilosophen Pythagoras einfacher
Lehrsatz, dessen Ursprung noch weiter in die Vergangenheit zurück-
reicht, sowie seine Bildung der dov9uot rero«ywvor durch Sum-
mirung der zxe9r6Goť beweist das hohe Alter und die Beliebtheit der
Quadratzahlen, wie denn auch in der Folgezeit die ihnen zugewen-
dete Aufmerksamkeit nur eine Steigerung erfahren.

Ohne zu erwähnen, welche Rolle sie bei Nikomachos von
Gerasa, Theon von Smyrna u. v. A. spielen, wollen wir nur hervor-

je Odo Sake

476

heben, dass bereits Diofantos von Alexandria den Satz aufgestellt, ©

dass sich das Produkt der Summe von zwei Quadratzahlen mit der
Summe von zwei Quadratzahlen auf zweifache Weise wieder
durch die Summe von zwei Quadratzahlen ausdrücken lasse, was
durch sein Beispiel
?’+-°=4-+7°=(2?-+ 17) (8°-+2°)

und durch unsere Buchstabensymbolik in der Form

(ac + bd)? + (ad F be)? = (a? +-b?) (2 + d?)
dargestellt erscheint.

Dieser für die damalige Zeit merkwürdige Satz wurde später
von Fibonacci (Leonardo von Pisa) in seinem „Liber guadratorum“
reproducirt, weiter verbreitet und erst im vorigen Jahrhundert durch
Euler*) erweitert, indem dieser unermüdliche und allseitige Forscher
die Summandenzahl zwei durch ihr Quadrat vier ersetzt und so
die Summe von vier Quadratzahlen als Produkt der Summe von
vier Quadratzahlen mit der Summe von vier Quadratzahlen dar-
gestellt hat.

Unser Jahrhundert hat nun eine Verallgemeinerung dieses Satzes
zu Stande gebracht, indem Genocchi**) die in Betreff der Sum-

© mandenzahl von seinem berühmten Landsmanne Brioschi***) auf

die dritte Potenz von zwei erweiterte Geltung obigen Satzes durch
die n-te Potenz von zwei ersetzt und bewiesen hatte, dass

21 on an

2 2 —
2,0 ab, —3c., (1)
k—1 k—1 kl

*) Comment. Acad. Petrop. T. VIII.
**) Ann. d. Mat. da Tortolini. T. III.
***) Crelle’s Journ. Bd. 52. Die hier gegebene Lösung, dass

8
tu 34:
kl 183
wenn tzao?+b?+...+hu=za3 +b?--...+h},

A, Zaa, + dd, + 60, + dd, + 8% + A +99, + kn

Az = ba — ab, + de, — cd, + fa — ef + hy, — gh

As = ea — db, — ae, + bd, + 98 — kf, — 1 +- fh

A, = da, + cb, — be, — ad, + he, + 90 — fa — eh,

A, = 60 — fd +gc + hd, + 08 + Bf + eg + ah,

A, Z fa, — eb, + he, — gd, + be, — aji + dgı — dn

Ar = ga, — hb, — ec, fd, + ce, — df, — 09 > bh,

A, = ha, + 90, — fa, — ed, + da, — 1 — d9ı — ah,
enthält die analoge Formel Eulers, wenn man sie auf die vier ersten Glieder
der ersten vier Werthe restringirt. — Dass hier Versehen in der Zeichen-
gebung vorkommen, zeigt schon der Vergleich der ersten und fünften Zeile.

hJ
”
2
%
R:
k:

477

Die Beweisführung kann verschiedene Wege einschlagen, ist aber
bekanntlich dann am kürzesten, wenn sie die natürlichsten Praemissen
und zweckdienlichsten Operationen verwendet. Im vorliegenden Falle
ist es die Anwendung von konjugirten Idealzahlen und des
Determinantenproduktes.

Bezeichnet man nämlich mit

“= ar (k = 1,2,3, 4) (2)

u=ne“, (3)

so dass sich daraus ergibt
NUT (4)

vier Paare von konjugirten Idealzahlen und stellt aus denselben das
Produkt von zwei Determinanten zweiten Grades
U, E]
E40
zusammen, so erhält man nach bekannter Regel, wenn die Werthe

der einzelnen Determinanten unter Verwendung der Formel (4) multi-
plicirt werden,

Uz, U,

4 d, =

— 04, 0

dd = (ri T "2) (rs T 14), (5)
wenn jedoch das Produkt der Determinanten in Determinantenform
dargestellt wird,

Uz E 4944 — ud, E40;
+ U T U, E VT 4 |

Hiebei gelten, wie im folgenden, gleichzeitig entweder nur die
oberen oder nur die unteren Zeichen. Fůhren wir nun die Werthe,
wie sie durch die Annahmen (2) und (3) bestimmt sind, in dieses
Produkt ein, so erhalten wir 4,4, =

M4, =

(9, T 94) (9, T 94)? (9 — 94) (92 — Pa)i

UE ea 2 „—T ze +776

—(a—9)i _ —(9— 9,)? —(AT9;) —(e +9.)
7,78 -+ 727,6 „1736 EWR
Setzen wir daher weiter
(Pt 92) ( Ji Bi

7726 Han 3 + 5 ge 9,1% — Re U (6)

EL Ji = i — Si
9: (9 T 9 ve (Br 94)E Be | (7)

woraus sich durch beiderseitige Multiplikation ergibt
vr Hanna, (px — 9 T $3— P) = R (8
und ganz analog

(91— 94) (92— 9)? BD,
ern. K TORO Re, (9)

02 ae on oD Sy and se ne "ra dk v n ET EN o EN a okay VT a sage sd a
2 e. u. FT ge dk P FRE FE k sur u fe v RE oN

(A 94)? — (P,— 9,)i —B,i
— me note z Pí = (10)

woraus sich durch beiderseitige Multiplikation ganz ähnlich ergibt =

nr, + Arrorzr, 008 (py — Px + 9 — 94) + 12r3= Rž (11)
so erhalten wir aus dem letzten Determinantenprodukte
B,i
Be, ab
py a 6 ZR R. (12)

hd =

Vergleichen wir nun dieses Ergebnis mit der Formel (5), so

finden wir unmittelbar, dass |
(03 +r)(r+r)=R+R. (18)
Diese Fundamentalrelation hat eine mannigfaltige Bedeutung,
die von der Wahl der durch Formel (2) und (3) festgesetzten Gróssen
ux und v; abhängt.
1. Sind diese Zahlgrössen reell, also
, —0/(k=1 20,4)
so findet man aus Formel (8)
R = (13 Erar,)?
und ebenso aus Formel (11)
R = (n Frrz)?,
worauf sich aus der Relation (13) ergibt
(r Fr) (rá br) = (0 En) Doms
also die schon von Diofantos erwáhnte Doppelsumme von zwei
Quadratzahlen dargestellt durch ein Produkt von Quadratsummen.
2. Stellen diese Zahlgrössen Gaussische komplexe Zahlen
vor, ist also
Uz Z -bi,(k=1,2,3,4)

v, = az— Di,

wo č die imaginäre Einheit bezeichnet, welche der einzigen Be- _
dingung |

i=V-1 | (14)
entspricht, so wird bekanntlich
O n=“%Tů
die Norm der komplexen Zahl u; bedeuten, worauf auch
B=4+B

folgt; aus der Formel (6) und (9) ergibt sich für diese neuen Grössen

A nr, cos? (py 9) F 27,777, cos (9, + 93) cos (p, — 94)
— rírí c0s* (9, + 94),

Aj = rirí 008° (9, — 94) TF 27477374 608 (py — P) c0s (Pa — 93)
-Hrzr c0s* (9, — 93),

EEE A N
J

re Fr.

E ony 1 sl tbc

v
P
3
F
;
a
E
M

479

B? = rirý sin’ (p,+ pz) F 2ryr,r,7, sin (py + 9) sin (py-T 94)
: +37, sin? (9, 94),
z mrir; sin? (py— 94) + 27172737, sin (py — 94) sin (Pr — 93)
+r?r2 sin? (9, — 9),
woraus wieder die Formeln (8) und (11) sich zusammensetzen lassen.
Führt man also diese Quadratsummen statt r? und Až in die
Relation (13) ein, so erhält man sofort
(až +3 až +B2)(a +- b34-a +b2)= A+B +42 B:
also die oben erwáhnte Eulersche Formel, betreffend das Produkt
von vier Quadratzahlen mit vier Quadratzahlen in Form einer Summe
von vier Quadratzahlen.
3. Stellen jedoch die Idealzahlen uz, v„ Hamiltons Quater-
nionen*) vor, ist also
Ur Z dk dal, — Cent, — dily ,
% Z ar — (byt, — Orig + dis) ,
wo 4, %, % besondere ideale Einheiten vorstellt, so gilt vor Allem
Re 0, 1 G1
ausserdem kann man diese Quaternionen ebenfalls in reducirter Form
durch

B

*) Mit ihrer Hilfe lässt sich der vorangehende Satz ohne Benützung des
Determinantenproduktes sehr einfach ableiten, wie die folgende,
leicht begreifliche Schlussfolge zeigt:

aky,
K(ef)—K(y),
ap. Klaß)—=y.K(y),
@.K(0).ß.K(P)=y.K(y)

N(e). NA)=NW),
wobei a, B, y Quaternionen sind und N ihre Norm bedeutet, die eine Summe
von vier Quadraten darstellt. Sieh Hankel „Vorlesungen über die kom-
plexen Zahlen und ihre Functionen“ I. Th. pag. 145. — Dieser Schluss
behält seine Richtigkeit, wenn «, B, y Gaussische komplexe Zahlen be-
deutet, wobei die Norm als Summe von zwei Quadraten auftritt, daher
hiedurch der Satz des Diofantos bewiesen erscheint. Es ist dann nämlich,
wenn wir die frühere Symbolik bei Seite lassen,

af = (a— bi) (c + di) —ac—bd-+tiladb)=y,
K(0fB) = (a — bi) (c — di) — ac — bd— i(ad+ bo = Kly),
Ne.NB= (a* + d*)(c? + d?) — (ac — bd)* — (ad + be? = Ny),
wie denn úberhaupt aus Sátzen der Auaternionenarithmetik durch die Speciali-
sirung
wei V-1,,—=06,,.,—0

Sätze hervorgehen, welche Gaussens komplexe Zahlen betreffen.

480

Zk
4 E

= Pi
V, ZZ 746

darstellen, wenn
„=Vg‘+b -+ dž
den Tensor als Analogon des Moduls der komplexen Zahlen vor-
stellt und
„Buty T ly T dd
BE = = 55
VE +a+d
gesetzt wird, woraus bekanntlich analog der Bedingung (14)
= —1
folgt. In diesem Falle erhalten wir auch dem entsprechend
Rž = Až + Bi + G- DB,
wo Az, Bx Cr, Dr sich ähnlich berechnen lassen, wie früher, so dass
nunmehr die Formel (13) die Gestalt

Zlab-hdi hod- d).Zad + +d+d) (18)

2
= 2 (4 + Bž + G Di)
annimmt und somit die von Brioschi durchgeführte Erweiterung
des früher genannten Eulerschen Satzes darstellt.
Die auf Grund des bekannten Produktes zweier Quaternionen
entwickelten Werthe der mit grossen Buchstaben bezeichneten acht
Grössen sind folgende:

A, = 443 —bb, — 6103 — did; — aa, — bb, — 0,0, — dad,
B, = ab; + bxa; — Ady — dyt; + 46, +bza, + %d, — dee,
C, = 40 — bydy +00, + db; I 420 — bad, + 6,04 + doby

D, = ady + bye; — 05, T dia; T ad, + byo — 05, — dou,
A, = 44 +55, + 40, + dd, — 9a, — by, — 020; — d,d;
By — ad, — bya, — dy — dy0, — a,d3 + 6505 — 0,d; T da0

C, = 404 — did, — 0,0, + Ady — 490; + Bydy + 0203 — db;
D, = ad, + 8,0, — 0,dy — da, — Aydz — By; + dy + dans. ©
Dass hierin Euler's speciellere Formel enthalten ist, sieht man
auf den ersten Blick, wenn man z. B. die vier ersten oder letzten
Zeilen auf die vier ersten oder letzten Glieder restringirt,

Anmerkung. Die Möglichkeit auf diesem Wege fortzu-
schreiten, hängt offenbar davon ab, ob sich die weiter anzuneh-
menden Idealzahlen in Cauchy’s reducirter Form (2) darstellen
lassen oder nicht. |

481

Von methodischem Interesse erscheint hiebei die Bemerkung,
dass allgemeinere Idealzahlen ohne Zugrundelegung des Determi-
nantenproduktes einfachere Relationen, die in Formel (13) enthalten
sind, direkt bieten, wie die komplexen den Satz von Diofantos,
die Quaternionen den Satz von Euler und daher die nächst allge-
meineren analogen Idealzahlen den Satz von Brioschi u. s. £

Wie die letzteren zu diesem Behufe zusamengesetzt sein müssten,
darüber belehrt uns auch die Analogie, die offenbar konjugirte Aug-
drücke von der allgemeinen Form

2"—1
= do - Z au 9

haben müssten, voraussetzt Die Anzahl der idealen Einheiten
ae. 93, 2)

führt nämlich für a=0 zu reellen Zahlen,

„ n=1 „ komplexen Zahlen,

„ n=2 „ Quaternionen,
allgemein zu Kirkmans Plusquaternionen, womit wir jedoch,
die Grenzen einer blossen „Anmerkung“ einhaltend, uns nicht weiter
beschäftigen wollen, zumal die ältere englische Literatur in Prag
sehr schwer zu beschaffen ist.

47.

Chemische Mittheilungen.

Vorgetragen von Professor Fr. Stolba in Prag am 21. December 1883.

I. Zur Analyse des Kalium- und Ammonium - Platinchlorids.

Das Kalium- und Ammonium-Platinchlorid sowie die analogen Ver-
bindungen des Caesiums und Rubidiums bieten eine wichtige Form, in
welcher die entsprechenden Verbindungen quantitativ bestimmt werden.
Diese Verbindungen können nach meinen Erfahrungen ausserordentlich
schnell und bequem unter Abscheidung des entsprechenden Alkali-

metall-Chlorids zersetzt werden, wenn man sie bei Anwesenheit von
Tř. Mathematicko-přírodovědecká, 31

SARA BE AJE koho a EEE ES en
— > Ý \ rt k v a u ně- az +

482

Wasser mit einer hinreichenden Menge feinzertheilten Silbers zu-
sammenbringt. Hiebei wird das Platinchlorid unter Abscheidung von ©
feinzertheiltem Platin zersetzt und das Alkalimetall- Chlorid voll- ©
ständig abgeschieden. Ist die Lösung koncentrirt, so kann hiebei ©
eine Spur Chlorsilber gelöst werden, was aber nicht der Fall ist,
wenn die Lösungen verdünnt sind. Hat man nun aber das entspre-
chende Alkalimetallchlorid vollständig und rein abgeschieden, so lässt
‚sich seine Menge auf Gewichts- oder schneller maasanalytischem
Wege bestimmen, und ist hiedurch eine Methode zur quantitativen Be-
stimmung gegeben, die unter Umständen sehr gute Dienste leisten kann.

Ich will nunmehr nach diesen einleitenden Bemerkungen auf die
Methode näher eingehen. |

Die Zersetzung der Doppelchlorids erfordert ein Silber, welches
zwei Bedingungen entsprechen muss, es muss nämlich rein und fein- ©
zertheilt sein. Die Reinheit ist erforderlich, damit insbesondere
keine fremden Chloride entstehen können, wie es z. B. bei An- ©
wesenheit von Kupfer, Eisen, Blei, Zink etc. der Fall wäre. Die feine
Zertheilung ist nothwendig, weil nur alsdann der Prozess schnell ver-
lauft und die geringste Menge von Silber erfordert.

Reines und feinzertheiltes Silber lässt sich bekanntlich nach
manchen Methoden beschaffen, wenn man vom Chlorsilber ausgehet.
Am raschesten erhält man aus dieser Verbindung feinzertheiltes und
reines Silber durch Kochen mit Aetzlauge und Invertzucker oder
Traubenzucker, welches Verfahren so bekannt ist, dass es überflüssig
erscheint auf dasselbe hier näher einzugehen. Übrigens lässt sich
auch das mittelst reinen Eisens abgeschiedene Silber gut verwenden,
wenn es nur vorher mit verdünnter Schwefelsäure behandelt und gut
ausgesüsst wurde. |

Ehe man das betreffende Silber verwendet, ist es uohodinní :
nothwendig, dasselbe zu průfen. ;

Dies geschieht, indem man eine Probe mit reinem Wasser an- ©
haltend schüttelt, und die dekantirte Flüssigkeit mit Silberlösung ©
prüft. Eine zweite Probe schüttelt man mit Chlorsilber, und prüft die
abgegossene Lösung mit Silberlösung. In beiden Fällen darf die
Flüssigkeit durch Silberlösung keine Veränderung erleiden. Würde
die erstere Lösung keine Veränderung erleiden, wohl aber die zweite,
so enthält das Silber fremde Metalle, und ist unbrauchbar.

Man kann das feinzertheilte Silber trocken oder unter reinem ©
Wasser aufbewahren,

aw

483

Will man das entsprechende reine Platindoppelchlorid zersetzen,
so verfährt man zweckmässig in folgender Art. Man bringt zu dem-
selben, falls keine Lösung vorliegt, etwa 40 C. C. (Cubikcentimetre)
Wasser und diejenige Silbermenge, die zur Zersetzung zu genůgen
scheint und schwenkt oder rührt mit Vermeidung jeden Verlustes
vorsichtig um. Hienach ist es angezeigt die Zersetzung in einem be-
deckten Gefässe vorzunehmen. Ist das gelbe Doppelsalz vollständig
verschwunden und die Flüssigkeit ganz farblos geworden,
so war hinreichend viel Silber vorhanden, ist dieses aber nicht der
Fall, so fehlt es an Silber, und man fügt dieses vorsichtig zu, schwenkt
um u. S. W.

Hat man Lösungen und hinreichend viel Silber, so erfordert
die Zersetzung einige Minuten Zeit.

Unter Umständen muss dieselbe durch Erwärmen beschleunigt
werden, namentlich bei schwerlöslichen Verbindungen. Nach vollen-
deter Zersetzung trennt man die Lösung des betreffenden Chlorids
durch Filtration von dem Unlöslichen und schreitet zur Bestimmung

. desselben.

Das einmal verwendete Silber, welchem nunmehr Platin und
Chlorsilber beigemengt erscheint, kann nochmals verwendet werden,
wenn man das gebildete Chlorsilber abscheidet oder zersetzt, was
durch Behandlung mit Ammoniak oder durch Behandlung mit u
lauge und Invertzucker geschehen kann.

Hat sich jedoch in der Folge zuviel Platin dem Silber beige-
mengt, so behandelt man es mit Königswasser in der Wärme bis zur
Lösung allen Platins und zersetzt das rückständige ausgesüsste Chlor-
silber in bekannter Art.

Die quantitative Bestimmung des abgeschiedenen Chlorids kann,
wie bereits wähnt, wenn die Lösung verdünnt also frei von Chlor-
silber war, auf gewichtsanalytischem Wege erfolgen, was allerdings
gegenüber der Bestimmung als Platindoppelsalz in der Regel keinen
praktischen Werth, wohl aber wissenschaftliches Interesse hätte, Prak-
tische Bedeutung hat aber die maasanalytische Bestimmung nach der
Methode von Mohr, da sie schnell zum Ziele führt und sehr genau ist.

Damit ist aber ein neues Verfahren gegeben zur Analyse von

‚Kalium, Caesium, Rubidium und Ammoniumverbindungen nach vor-

hergehender Umsetzung. in das entsprechende Platindoppelchlorid.
Es mögen nun als Belege einige Versuchsreihen folgen, wobei

‚bemerkt wird, dass die betreffende Verbindung im Zustande völliger
‚Reinheit verwendet wurde.

ji"

484

a) Versuche mit Kaliumplatinchloridlösung.

Kaliumplatinchlorid Chlorkalium
berechnet gefunden
inLösung Gramm Gramm Gramm
1. 004415 0:013493 0:01342
2. 0088290 0:026986 0021704
3. 0132444 0040479 0:04039
4. 0176592 0:053972 0:05410
5. 0220740 0:0674065 0:06780

Die betreffende Lösung ete durch Audien von Kaliumpkitin-
chlorid in Wasser zu einem bestimmten Volum bereitet und wurden
gemessene Antheile dieser Lösung zu den Versuchen verwendet. Da
das verwendete Kaliumplatinchlorid trotz des anhaltenden Trocknens
hartnäckig Wasser zurückhielt, musste der ermittelte Wassergehalt
in Abzug gebracht werden.

Die Zersetzung der Lösung mittelst des Silberpulvers erfolgte
beim Schütteln in einigen Minuten, wie sich aus der rasch eintre- ©
tenden vollständigen Entfärbung ergab. Die Reaction der Lösung
war neutral.

b) Versuche mit Kaliumplatinchlorid als solchem. |

Bei diesen wurden gewogene Mengen der Verbindung, deren
Wassergehalt in Rechnung gebracht worden war mit dem Silber-
pulver und einer entsprechenden Wassermenge bei kleinen Mengen
in der Kälte bei grösseren Mengen unter gelindem Erwärmen zersetzt.

Kaliumplatinchlorid Chlorkalium
Gramm berechnet gefunden
1. 04365 0.13339 0:1340
2. 1:1397 034729 0'3463
3. 11460 0:3506 0:3491

c) Versuche mit Ammoniumplatinchloridlösung.
Ammoniumplatinchlorid in Lösung

Chlorammonium

gefunden :

Gramm berechnet
1. 0320626 0076938 . . 007704-
2. 0256501 0.061548 . . 00613
3. 0192376 004616 . . 0:0460
4. "612825 0.030774 . . 00310
5. 012825 0030774 . . 00309
6. 0064125 0015387 . . 00155
T. 0064125 0015387.. . 00154
8. 0064125 0:015387 . . 00154

|:

485

Diese gesättigte Lösung wurde schon in der Kälte und ebenso
schnell zersetzt wir jene des Kaliumplatinchlorids, sie war neutral.

d) Versuche mit Ammoniumplatinchlorid als solchem.
Die Einwirkung musste durch Erwärmen unterstützt werden,
um sie zu beschleunigen, nachdem sich das Ammoniumplatinchlorid
bei gewöhnlicher Temperatur zu langsam löste,

Ammoniumplatinchlorid Chlorammonium
Gramm berechnet gefunden
1. 00513 0:012307 001227
2. 01026 0:024614 002465
3. 02565 0:06153 0:0616
4. 04318 0:10358 0:1030
5. 1,2260 02941 02920

e) Versuche mit Rubidiumplatinchlorid.

Ähnlich wie das Kaliumplatinchlorid hielt das Rubidiumplatin-
chlorid trotz anhaltenden Trocknens hanträckig etwas Wasser zurück,
welches in Rechnung gebracht werden musste. Die Einwirkung musste
bei der Schwerlöslichkeit der Verbindung in Wasser durch Er-
wärmen unterstützt werden, welches im Wasserbade erfolgte, Die
Zersetzung etwas grösserer Mengen von 1 Gramm an, erforderte
ziemlich viel Zeit, bis zu einer halben Stunde.

Rubidiumplatinchlorid Rubidiumchlorid
Gramm berechnet gefunden
1. 01173 0:04901 00488
2. 03208 0:13407 01330
3. 10843 045312 04522
4. 10560 043217 0.4311
5. 05400 022569 02250

Bezůglich des ooo nlaunehlotů muss ich bemerken, dass
sich auch bei diesem die Anwendbarkeit der Methode ergeben hat.

Schliesslich möchte ich hervorheben, dass ich bei allen Ver-
suchen die Möglichkeit des Auftretens von kleinen Mengen freier
Alkalien, durch Zersetzung der Chloride durch Silber bei Luftzutritt
im Auge behielt, und demnach von dem Zusatze der titrirten Silber-
lösung die Reaction mit Phenolphtalein untersuchte. Ich fand die
Reaction neutral, und hienach war eine Correction der gewonnenen
Resultate nicht nothwendig.

Sie wäre es jedoch in den Fällen, wo freies Alkali auftreten
würde, und bestände einfach in einem sehr vorsichtigen Neutralisiren

- mit sehr verdünnter Salzsäure, wonach sich alles weitere gleich bliebe,

486

II. Zur Aufschliessung des Zirkons.

Feingeriebener Zirkon wird merkwürdig schnell aufgeschlossen,
wenn er mit einer passenden Mischung von Borfluorkalium und kohlen- ©

saurem Kalium geschmolzen wird.

Ich nehme auf 2 Theile Borfluorkalium 3 Theile kohlensaures
Kalium und bereite eine innige feinzertheilte Mischung, welche vor-
räthig gehalten wird. |

Von diesem Gemische nehme ich 4 Theile auf einen Theil Zirkon,
vermenge innig und schmelze in einem Platintiegel bei Rothglůhhitze.

Die Masse geräth sehr leicht in Fluss, entwickelt anfänglich unter

Schäumen Gasblasen und fliesst endlich ang gruhig zu einer dünn-
flüssigen Masse.

Zur Aufschliessung genügen bei feingeriebenem Zirkon 15 Mi-

nuten Schmelzzeit, wobei die Masse einen Gewichtsverlust von 15%,
erleidet. Dieser Gewichtsverlust wird durch lángeres Schmelzen nur
unbedeutend vermehrt, so beim weiteren selbsständigen Schmelzen nur

f

um weitere 0'5°/,, und entspricht derselbe nahezu dem Gehalte des

kohlensauren Kalium an Kohlensäure-Anhydrid.

Weil bei diesem Schmelzen stechend riechende Dämpfe auftreten,
wird die Operation zweckmässig unter einem Dunstabzuge vorgenom-
men. Wie energisch dieses Gemische den Zirkön beim Schmelzen
angreift, ergab folgender Versuch. Zwei Zirkonkrystalle von je 1, Gr.

Gewicht wurden in das schmelzende Gemisch eingetragen und an-

haltend erhitzt.
Schon binnen Kurzem konnte man bemerken, wie die Krystalle
an Grösse abnahmen, später zerfielen sie je in 2 Stücke und waren

binnen einer Stunde bis auf einen geringen Rest aufgelöst. Behufs

der weiteren Verarbeitung der geschmolzenen Masse giesst man die-

selbe auf ein trockenes Metallblech aus und wirft sie nach dem Er-

starren ins Wasser, wodurch sie von zahlreichen Rissen durchsetzt wird —

welche das Pulverisiren sehr erleichtern. Dieses Pulverisiren der ge-
schmolzenen Masse ist umsomehr angezeigt, nachdem die Masse in

Stücken vom Wasser und selbst von kochendem nur langsam ange- <
griffen wird. Man kocht das Pulver mit vielem Wasser aus, um das ©
Lösliche auszulaugen und erhält so eine schwach alkalisch reagi- ©
rende Lösung neben einem im Wasser unlöslichen Bodensatze. Aus ©

der filtrirten Lösung fällen Alkalien eisenfreies Zirkonhydroxyd,
welches nach dem Aussüssen weiter verarbeitet werden kann. |

Der im Wasser unlösliche Rückstand löst sich mit Leichtigkeit

in Flusssäure und wird zweckmässig auf Fluorzirkonkalium verar-

Ne =

MPR aan ar i o di Sn Das Fl re Eh > A ana ha eb a ne ea
M o o an 5 Booka č nn há since den u ATS gi 5 P RES

B oa or da V eh

x

i M
a ki ie Sa 3

2 ň + P
Br s kot dd dok

487

beitet. Die Hauptmasse des Zirkoniums befindet sich in der wässerigen
© Lösung in Form von Doppelfluoriden, wohl von Fluorzirkonkalium.

Beim Aufschliessen wird der Platintiegel nicht im geringsten
angegriffen, ja es empfiehlt sich sogar behufs der Reinigung unreiner
> Platintiegel ein Schmelzen derselben mit der angegebenen Mischung.
Bei dieser Gelegenheit möchte ich auch auf eine Beobachtung
aufmerksam machen, die möglicherweise zu einer sehr praktischen
Methode der Aufschliessnng des Zirkons führen könnte. Wird nämlich

feinzertheilter Zirkon mit Aetzlaugen anhaltend gekocht so wird er
© auffallend angegriffen.

Es ist sehr wahrscheinlich, dass die Einwirkung bei höherem
Drucke von etwa 10 Athmosphären den Zirkon mehr oder weniger
vollständig aufschliessen würde, ein Versuch, den ich vorläufig bis zur
Beschaffung eines passenden Apparates (um mit etwas grösseren Zirkon-
mengen arbeiten zu können) aufschieben musste.

Zum Schlusse möchte ich mit Bezug auf das Borfluorkalium
> darauf aufmerksam machen, dass man diese Verbindung nach dem
von mir in diesen Sitzungsberichten angegebenen Verfahren leicht
und bequem aus Kryolith darstellen kann.

Weiters möchte ich auch bezüglich der Anwendung ätzender
Alkalien zum Aufschliessen des Zirkons, der von ihnen sehr energisch
angegriffen wird, anführen, das sich hiezu nach meinen Erfahrungen
Nickeltiegel ganz vorzüglich eignen, da sie wiederholt verwendet
werden können.

III. Zur Darstellung Arsenfreien Zinkes.

Arsen- und nahezu Eisenfreies Zink erhält man leicht aus dem
käuflichen Metall, wenn man es gleichzeitig der Einwirkung von
Schwefel- und Wasser-Dampf aussetzt, so zwar dass das geschmol-
zene Metall vom Boden des Schmelztiegels aus mit den Dämpfen der
genannten Stoffe in Berührung kommt.

Um den gewünschten Zweck mit den einfachsten Hilfsmitteln
erreichen zu können, bediente ich mich früher (Listy chemické 1882
pag. 11) der Kölner Thonpfeifen, schloss den hohlen Stiel des Pfeifen-
rohres mit Thon und brachte in die Pfeife erbsengrosse Stücke von
krystallisirtem Gyps und Schwefel zu gleichen Theilen, so dass sie
den hohlen Raum ganz anfüllten. Wurde die Pfeife entsprechend be-
lastet und die Öffnung an den Boden des Schmelztiegels gebracht,
- während das Zink im Schmelzen erhalten wurde, so entwickelten sich

EEE CE EV PROV So

488

Dämpfe von Schwefel und Wasserdampf, welche das Zink in Wallung 3

bringen, und auf dasselbe einwirken.

Ich pflegte je nach dem Grade der Verunreinigung des Zinkes :
eine oder mehrere Pfeifenfüllungen anzuwenden, und in letzterem 4
Falle vor jeder neuen Operation die obere Rinde vom geschmolzenen ©
Metalle abzusondern. Bei dem Umstande, dass diese Operation sehr

oft ausgeführt wird, umgehe ich neuerdings die Anwendung der Kölner
Thonpfeifen vorfheilhäft auf folgende Art.
Gebrannter Gyps wird mit etwa '/, seines Gewichtes groben

Schwefelpulvers gemengt und die innige Mischung mit der nothwen- 4

digen Wassermenge zu einem dicken Teige angemacht. Aus diesem
werden Kugeln von etwa 5 Centimetre Durchmesser geformt und noch
feucht an entsprechend lange und starke Holzstäbe befestigt, so dass
sie nach dem Erstarren der Mischung am Ende derselben fest haften,
Nachdem die Kugeln trocken geworden sind, sind sie zum Gebrauche
vorgerichtet.

Die Anwendung bestehet darin, dass man die Kugeln durch ge-
eignete Belastung bis auf den Boden des Schmelztiegels in das ge-
schmolzene Metall einsenkt, wobei sich sofort reichlich Schwefel- und
Wasser-Dämpfe entwickeln, welche das geschmolzene Metall in leb-
hafte Bewegung bringen, so dass hiebei einige Vorsicht angezeigt ist.
Hört die Bewegung auf, so nimmt man die Kugel heraus, beseitigt

die obere Kruste und wiederholt die Operation nach Bedarf und je
nach der Menge des zu reinigenden Metalles. Man nimmt zu einer.

Operation zweckmässig nur etwa 1 Kilogramm Zink, um einer ener-

gischen Wirkung sicher zu sien. Das in dieser Art gereinigte Zink

war gänzlich Arsenfrei und enthielt nur ganz geringe Spuren von
Eisen, auch die Bleimenge hatte merklich abgenommen, wiewohl ein
sehr unreines Zink in Gebrauch genommen worden war. Hienach
lasse ich von diesem Verfahren sehr oft Gebrauch machen.

Bezüglich der Beseitigung des Arsens machte ich weiters die
Erfahrung, dass die Behandlung des Zinkes beim Schmelzen mit den
Wasserdämpfen allein, oder auch mit dem Schwefel allein sicher zum -
Ziele führt, bezüglich der Abscheidung des Eisens erhält man jedoch

kein so gutes Resultat, als wenn man beide Stoffe gleichzeitig in

Anwendung bringt.

er ie a En l ké k
DIE 0 VAM OS Sb PETA

ER

= Sn “ «DER EN

Verzeichnis ana SPÍ

der vom 1. Januar bis Ende Decem- zamenou a darem od 1. ledna
ber 1883 zum Tausche und als Ge- až do Konce prosince 1883
schenk eingelangten Druckschriften. došlých,

Alger Société des scienses physigues, naturelles et climatologigues:
Bulletin, année XVIII. (1881).

Amsterdam, Koninklijke Akademie van Wetenschappen : Jaarboek 1881.
— Verslagen en Mededeelingen. Afd. Letterkunde, Deel 11.;
Naam-en Zaakregistr op de Verslagen en Mededeelingen, Deel
1.—XI. — Verslagen en Mededeelingen. Afd. Naturkunde. Deel
17. — Processen-Verbaal 1881—1883. — Verhandelingen, Afd.
Letterkunde, D. 15; Afd. Naturkunde D. 22. — Carmina latina;
Petri Esseiva „Tobiae jun. peregrinatio“. „Joh. van Leeuwen:
Ad veteres commilitones“. „Jos. Albini: Sponsa nautae.“. 1882.

Altenburg, Historischer Verein für Schwaben u. Neuburg: Zeitschrift,
Jahrgang X: 1.—3. Heft.

Bamberg, Historischer Verein für Oberfranken: 28.29.34. 45. Bericht.

Batavia, Bataviaasch Genootschap van Kunsten en Wetenschappen:
Notulen, D. XX: 1—4. — Tijdschrift voor indische Taal-Land
en Volkenkunde, D. XXVIL: 6., XXVIII: 1—3. — Verhandelingen.
D. XLII: 2 Stuk. — Francken & De Grijs, Chineesch-Hollandsch
Woordenboek van het Emoi Dialekt. Batavia 1882. — Catalogus
der numismatische Afdeeling van het Museum van het B. G.
Batavia 1877.

Batavia, Koninklijke Natuurkundige Vereeniging in Nederlandsch In-
dě: Natuurkundig Tijdschrift Deel XLI. (8. Ser. II. D.)

Berlin, Kónigl. preuss. Akademie der Wissenschaften: Abhandlungen
1882. — Sitzungsberichte 1883: No. 1—37.

Berlin, Deutsche geologische Gesellschaft: Zeitschrift Bd. XXXIV:
3. 4, XXXV: 1.—3.

490

| Bern, Allgemeine geschichtsforschende Gesellschaft der Schweiz: Jahr- |

buch. Neue Reihe, 8. Bd. — Quellen zur Schweizer Geschichte
III. Bd. 2. Abth.
Bonn, Verein von Alterthumsfreunden im Rheinlande: Fahr
Heft 13.—15.
Bonn, Naturhistorischer Verein der preuss. Rheinlande u. Westphalens :
Verhandlungen, Jahrg. 39: 2. Hft., 40: 1. Hft.
Bordeaux, Societe des sciences physiques et naturelles: Mémoires,
II. sér., tome V.: 1. a 2. cah.
Boston, American Academy of arts and sciences: Proceedings, New
Series, vol. IX. — Memoirs, vol. X. p. 2.
Boston, B. Society of Natural History: memoirs, vol. III.: No. 4. 5.
— Proceedings vol. XXI: p. 2. 3.
Bremen, Naturwissenschaftlichér Verein : Abhandlungen, VIII. Ba. 1. Hft.
Bremen, Historische Gesellschaft des Künstlervereins: Bremisches
ahrbuch 12. Bd.
Breslau (Vratislav), Verein für Geschichte und Alterthum Schlesiens:
Zeitschrift, 17. Bd. — Scriptores rerum Silesiacarum 12. Bd.
Breslau (Vratislav), Schlesische Gesellschaft für vaterländische Cultur:
_ Jahresbericht, Jahrg. 59.
Brünn (Brno), K, k. mähr.-schles. Gesellschaft zur Beförderung des
Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde: Mittheilungen, Jahrg.
62. (1882). |
Brünn (Brno), Naturforschender Verein: Verhandlungen, Bd. XX.
(1881). — Bericht der meteorologischen Commission über die
Ergebnisse der meteorolog. Beobachtungen in J. 1881.
Brüssel, Acad&mie royale des sciences, des lettres et des beaux-arts
de Belgique: Mémoires des membres (in- 4°), tome 43: 2. partie,
44. — Mémoires couronnés et des savants (in- 4°), tome 44. —
Mémoires couronnés et autres Mémoires (in- 8°), tome 31. 33.
34. 35. — Bulletins de I’ Académie, 3. série, tomes L—V. —

Annuaire 1882 & 1883. — Tables générales du recueil des Bul-
letins II. serie, tome XXI. & L. (1867—1880.)

Brüssel, Société entomologigue de Belgique: Annales, tome 25.

Budapest, K. Magyar tudomänyos Akadémia: Ungarische Revue 1882:
1—10, 1883: 1—3. — Pesty Fr., A magyarországi várispánságok
törtenete kulönösen a 13. században. 1883. — Dr. Ortvay T,
Magyarország régi vizrajza a 13—ik szápad vegeig. 1. 2. kötet.
— Vámbéry A., A Magyarok eredete. Ethnologiai tanulmány

k es
i y Ě REES pb kz
3 : a o a a ER RE
: ; : S a E Tj p Paz če P = i
REF 2! M A a Van dár ká pe u le U k l odk S o od o k o oh oo OK K Eee :
DE ann dd adoptoval o o oo bo ag a oa ká a o o oo o Su BE anal 5 a o Sin Ze Be EEE, : : NW : ; aké

1882. — Körösi J., Budapest nemzetiségi állapota és magyaro-

491

sodása az 1881 népszámlálás eredményei szerint. — Lenhossék
J., A Szeged-Öthalmi äsatäsokröl. 1882. — Monumenta Hungariae
bistorica. Diplomataria: Okirattär. — Emlékbeszédek 1862: 1—5.
— Almanach 1883. — Értekezések a társadalmi tudományok kö-
reböl. VII: 1—6. — Evkönyvei XVI: 8. |
K oapos Magyar kir. földtani intézet: Földtani közlöny: VI: 3—6,
XII: 1-6. — 18 geolog. Karten von Ungarn.

Buffalo, B. Society of natural sciences: Bulletin, vol. IV.: No. 2. 3.

Cambridge, Philosophical Society: Transactions, vol. XIII.: p. 2. —
Proceedings, vol. IV.: p. 5. |

Cambridge Mass., Museum of comparative Zoölogy: Bulletin vol.
X: No. 2—6, vol. XI: No. 1—4. Memoirs, vol. VII. No. 2., p. 3,
VIII: 2., IX: 1. 2. — Annual Report of the trustees 1881—82.

Cambridge Mass, American Association for the Advancement of Sci-
ence: 30. meeting.

Carlsruhe, Naturwissenschaftlicher Verein: Verhandlungen, 9. Heft

Chemnitz, Naturwissenschaftliche Gesellschaft: 8. Bericht.

Chemnitz, Königl. sáchsisches meteorologisches Institut: Jahrbuch
1883, 1. Lieferg.

Cherbourg, Société nationale des sciences naturelles et mathématigues :
Mémoires, tome XXIII. — Catalogue de la bibliothěgue de la
Société, I. partie, 2. Edition, 1882.

Christiania, Kong. Norske Fredriks Universitet: Universitetsprogram

1881: 1, 1882: 1. 2., 1883: 1. 2. — Aarsberetning 1878— 1882. —

Fortegnelse over den Tilvaext, som det Kgl. Fr. Univ.-Bibliothék

har erholdt i Aarene 1880—81. Dr. L. B. Stenersen, Myntfundet

fra Graeslid i Thydalen. Festprogram. 1881. — S. Laache, die Anámie

1883. Dr. C. P. Caspari, Kirchenhistorische Anecdota. 1883. — B.

Dahl, Die lateinische Partikel Ut. 1882, — A. Torp, Die Flexion des

Päli in ihrem Verhältnisse zum Sanskrit 1881. — H. Siebke,

Enumeratio insectornm Norvegicorum Fasc. V. — Statistique

internationale. Navigation maritime. I. II. —, a) Norges officielle

Statistik. Udgiven i Aaret 1877—1880. 5b) Ny Raekke Udgiven

i Aaret 1882—83. — A. No. 1., B. No 1. 2. — Index scholarum

in universitate Fredericiana ao. 1883 (143 sem.). — Cantate ved

det K. Norske Frederiks-Universitets Jubelfest til Erindring om

Martin Luther 400-aarige Fodselsdag 10. Nov. 1883. — „Saa fest

en Borg er os vor Gud“ afsunget ved det K. Norske Universi-

tets Jubeifest den 10. Nov. 1883.

Christiania, Videnskabs Selskab: Forhandlingar 1879— 1882,

492

Christiania, Physiographiske Forening: Nyt Magazin for Naturvidens- 3

kaberne 24. Bd. 4. Hít., 25: 1—4., 26: 1—4, 27: 1—4, 28: 1.

Chur, Naturforschende Gesellschaft Graubůndens: Jahresbericht, Neue 3

Folge. XXVI. Jahrgang (1881—82).
Chur, Historisch-antiguarische Gesellschaft: Jahresbericht, XI. XII
(1881—82).

Cincinnati, Ohio Mechanics Institute: Scientific Proceedings, vol. II. JM

No. 2. 3.

Córdoba, Academia nacional de ciencias de la república Argentina:
Boletin, tomo V.: entrega 2. 3.

Danzig (Gdansko), Naturforschende Gesellschaft: Schriften. Neuer
Folge, V. Bd.. 4. Heft.

Dresden (Drážďany), Naturwissenschaftliche Gesellschaft „Isis“ in

Dresden : Sitzungsberichte und Abhandlungen 1882 : 1. 2., 1883: 1.

Dresden (Drážďany), Verein fůr Erdkunde in Dresden: Jahresbericht
XVIII. XIX. XX.
Dresden (Drážďany), Gesellschaft fůr Natur- und Heilkunde: Jahres-
bericht 1882—1883.
Dublin, Royal Irish Academy: Proceedings, Ser. II.: vol. II. No. 4.
_ (polite lit. and. antiqu.); ser. II. vol. III., No. 9. 10. (science).
— Transactions, science vol. XXVII: 5, XXVIII: 11—13.

Dublin, Royal Dublin Society: The scientific proceedings, new series,

vol. III: p. 5. — The scientific Transactions, new series, vol I:
15—19, II: 2.

Edinburgh, Royal Society: Proceedings, session 1880 — 81, 1881—82.
—- Transactions, vol. XXIX. p. 1. 2.

Erlangen, ach med Societät: Sitzungsberichte, 14.
Heft.

Frankfurt a. M., Physikalischer Verein: Jahresbericht J. 1881—82.

Freiburg i. Br., Naturforschende Gesellschaft: Berichte über die Ver-
handlungen. Suppl. zu Bd. VIII: Festschrift der 56. Versammlung
deutscher Naturforscher und Ärzte, gewidmet von der Naturf.
Gesellsch. zu Freiburg i. Br.

St. Gallen (Sv. Havel), Bericht über die Thätigkeit 1880—1881.

Genf (Ženeva), Société d’ Histoire & d’ Archéologie: Mémoires et
documents. II. série, tome I.

Genf (Ženeva), Société de physique et d' histoire naturelle: Mé-
moires, Tome XXVIII: p. 1.

Giessen, Oberhessische Gesellschaft für Natur- und Heilkunde: 22.
a und Festschrift zur Feier des 25jährigen Bestehens
der Gesellschaft.

g
=
E

2
=,
5
p:
Ir
A

TE něž oko Cod 7 pávy M

a V RR alá
Re Hi čty ky PVR

RE, eb oh cc £
NE 0D AZM are lb bn RA)

493

Glasgow, Natural History Society: Proceedings, vol. V. 2.
Görlitz (Zhořelec), Oberlausitzische Gesellschaft der Wissenschaften:
Neues Lausitzisches Magazin, Bd. 58: 2 Heft, 59: 1. Heft.
Göttingen, Königl. Gesellschaft der Wissenschaften: Nachrichten 1882.
Graz (St. Hradec), Historischer Verein für Steiermark: Mittheilungen,
Heft XXXI. Beilage dazu: Stiria illustrata, Bg. 5—8. — Beiträge
19. Jahrgang — Dr. F. Krones Ritt. v. Marchland, Festrede
aus Anlass der 600jähr. Habsburgfeier der Steiermark den 30.
Juni 1883.

Graz (St. Hradec), Naturwissenschaftlicher Verein für Steiermark :
Mittheilungen, 1882.

Greifswald, Naturwissenschaftlicher Verein von Neu- -Vorpommerů und
Rügen: Mittheilungen, 14. Jahrgg.

Greifswald, Geographische Gesellschaft: Jahresbericht I. (1882—83.)

Halle a. S., Kais. Leop.- Carol. Deutsche Akademie der Naturforscher:
Verhandlungen (Nova acta), 44. Bd. — Leopoldina Heft XIX.

Halle a. S., Verein fůr Erdkunde: Mittheilungen 1882.

Halle a. S., Naturforschende Gesellschaft: Bericht über die Sitzun-
gen: 1882. — Abhandlungen Bd. XVI: 1. Heft.

Hannover, Historischer Verein für Niedersachsen: Zeitschrift, Jahr-
gang 1883.

Hannover, Naturhistorische Gesellschaft: Jahresbericht 31/32.

Harlem, Hollandsche Maatschappij der Wetenschappen: Archives Néer-
landaises des Sciences exactes et naturelles tome XVII: 3—5,

XVIII: 1.
Harlem, Teylers Stichting: Archives du musée Teyler, II serie. III. p.

Heidelberg, Naturhistorisch-medicinischer Verein: Verhandlungen, neuer
Folge Bd. III.: 2. Heft.

Helsingfors, Finska Vetenskaps-Societet: Acta Societatis scientiarum
Fennicae: T. XII. — Öfversigt af S. Förhandlingar, XXIV.
(1881--82). — Bidrag till Kánnedom af Finlands Natur och
Folk, Hft. 37. 38. — Observations météorologigues, vol. VII.
(1880).

Helsingfors, Societas pro Fauna et Flora Fennica: Notiser, Ny Serie,
8. Heft.

Hohenleuben, Vogtländischer alterthumsforschender Verein: Jahres-
bericht, 52, 53.

Innsbruck (Inomosti), Ferdinandeum: Zeitschrift, 27. Hft.

Jena, Medicinisch naturwissenschaftliche Gesellschaft: Jenaische Zeit-
schrift, Bd. XVI: 1.—4. Hft.

IE l bl oh da js dB ah O a Po
a REN,

M

Kassel, Verein fůr hessische Geschichte und Landeskunde: Zeitschrift, ©
Suppl. zu Bd. VIII., IX: 3. 4. Heft. — Duncker Dr. A., Denk- ©
mahl Johann Winckelmann’s. Eine ungekrönte Preisschrift Joh. ©

Gottfr. Herders aus d. J. 1778. Festeabe. Kassel 1882.
Kassel, Verein für Naturkunde: Bericht XXIX, und XXX.

Kiel, Königliche Universität: Schriften, Bd. XXVIII. — 15 Disserta- a

tionen.
Kiel, Gesellschaft für Schleswig-Holstein-Lauenburgische Geschichte:
Zeitschrift, XII. Bd.

Kiel, Naturwissenschaftlicher Verein für Schleswig-Holstein: Schriften, 3

Ba. V:: 1° HIC

Kopenhagen (Kodan), Kong. Danske Videnskabernes Selskab: Oversigt i

1882: No. 3, 1883: No. 1.

Kopenhagen (Kodaň), Kong. Nordiske Oldskrift-Selskab: Aarboger, ©

for nordisk Oldkyndighet og Historie 1882: 3. 4., 1883: 1.—

Mémoires de la Société royale des antiguaires du Nord 1882—84.

Kopenhagen (Kodaň), Naturhistorisk Forening: Videnskabelige Med- —

delelser for Aarene 1879—82.

Krakau (Kraków), C. k. Akademie umiejetnosei: Rocznik 1882. —

Rozprawy i sprawozdania z posiedzen wydzialu historyczno-filo-
soficznego t. XVI — Rozpr. wydz. mat.-przyrod. t. X. — Spra-
wozdanie komisyi fizyograf. t. XVII. — Sprawozdanie komisyi

do badania historyi sztuki w Polsce. T. II.: 3. 4. — Starodawne -
prawa polskiego pomniki t. VII: 2. — Monumenta medii aevi

historica res gestas Poloniae illustrantia t. VIII. — Pamietnik,
wydz. mat.-przyrod. t. VIII. — Zbiör wiadomosci do antropologii
krajowéj. T. VII. — Acta historica res gestas Poloniae illustrantia
t. VI.: fasc. 1. — T. Korzona: Wewnetrzne dzieje Polski za
Stanislawa Augusta t. II. — Dr. T. Žebrawski, Slownik wyrazów
technicznych tyczacych sie budownictva. 1883. —

Leiden, Maatschappij der nederlandsche Letterkunde: Handelingen
en Mededeelingen 1882. — Levensberichten 1882.

B. Leipa (©. Lípa), Nordböhmischer Exeursions-Club: Mittheilungen,

Jahrgang. V: 4, VI: 3.

Leipzig (Lipsko), Königl. sächs. Gesellschaft der Wissenschaften:

Berichte über die Verhandlungen phil.-hist. Classe 1881: 1. 2.;
math.-naturw. Cl. 1881. — Abhandlungen, phil.-hist. Cl. VIH: 4;
math.-naturw. Cl. XII: 7. 8.

‚Leipzig (Lipsko), Naturforschende Gesellschaft: Sitzungsberichte 1882.

Lemberg (Lvov), Zaklad narodowy imienia Ossolihskich: Sprawozda- |

-

495

nie z czynnosci 1882—83. — Ketrzynski. dr. W., Catalogus
codicum mss. bibliothecae Ossolinianae Leopoliensis. I.
Láěge (Lutych), Société royale des sciences: Mémoires, II. sér. t. X.
Liege (Lutych), Société géologigue de Belgique: Adresse aux Chambres
Legislatives au sujet de la carte géologigue de la Belgique. 1883.

-Linz (Linec), Museum Francisco-Carolinum: Festschrift zur Feier

des fůnfzigjáhrigen Bestandes des Museum Fransisco-Carolinum
in Linz an der Donau. 1883.

London (Londýn), Royal Society: Proceedings, vol. XXXIV. XXXV.
(No. 221—226). — Philosophical Transactions, vol. 173: p.2.—4,
174: p. 1. — The Royal Society (Fellows) 1882.

London (Londýn), Royal Historical Society: Transactions, new series,
vol. I. p. 1-3,

London (Londýn), Royal Microscopical Society: Journal, ser. II., vol.
II. p. 1—3. 5. 6.

London (Londyn), Publishing office of „Nature“: Nature 1883: No.
688— 740.

St. Louis, Academy of Science: Transactions IV. 2.

Lund, Kong. Carolinska Universitet: Acta universitatis Lundensis.
Philosophi, Spräkvetenskap och Historia, Tom. XV. XVL XVII.
1878—81). — Mathem. och Naturvetenskap, Tom. XV.—XVII.
— Theologi, T. XVII. — Festskrift till Kgl. Universitetet i Köpen-
hamn vid dess fyrahundra Ars Jubileum i Juni 1879 frán Kgl.
Carolinska Univ. i Lund 1879.

Luxembourg, Institut Royal-Grandducal, section historigue: Publi-
cations in 4", t. 12. 13. 17—30; in 8°, t. 31—36.

Luxembourg, Société botanigue du Grand-Duché de Luxembourg:
Recueil des mémoires et des travaux No. VL—VIII.

Lyon, Académie des sciences, belles lettres & arts: Mémoires, classe
des sciences t. 25; classe des lettres t. 20. — Dr. St. Lager,
Table des matieres contenues dans les Mémoires publiés de 1845

- A 1881 suivie d’un catalogue des recueils académigues recus
en échange. 1882.

Lyon, Société Linnéenne: Annales 1881.

Lyon, Société d' Agriculture, d Histoire naturelle et des Arts utiles:
Annales, V. série, t. IV. (1881).

Madison, Wisconsin Academy of Sciences, Arts and Letters: Trans-
actions, vol. V. (1877—81).

Mailand (Milán), Accademia fisio-medico-statistica: Atti. anno XXXIX.
(ser. IV: vol. 1.).

496

Mailand (Milán), R. Istituto Lombardo di scienze e lettere: Rendi- ©
conti, II. serie, vol. XIV. — Memorie, classe di sc. mat. e natur. A

vol. XIV: 3.
Marienwerder, Historischer Verein: Zeitschrift, Heft 5—8.
Meissen (Míšeň), Verein für die Geschichte der Stadt: Heft. 1.

Modena, R. Accademia di scienze, lettere ed arti: Memoire, serie ©

II. tomo I.

Montpellier, Académie des Sciences et Lettres: Mémoires, section des 3

Lettres, t. VII: fasc. 1.
Moskou (Moskva), Société impériale des Naturalistes: Bulletin 1882:

No. 3. 4.: 1883: 1. — Nouveaux Mémoires XIV: 4 — B.E. ©
Bachmetieff, Meteorologische Beobachtungen an der landwirtsch.

Akademie zu Moskau. 1883.

München (Mnichov), Königl. bayer. Akademie der Wissenschaften:
Sitzungsberichte der phil,-hist. Cl. 1882: II. 1. 2. 1883: 1—2.
Hft. — Sitzungsber. d. mathem.-phys. Cl. 1882: 4. 5., 1883: 1.

2. — Abhandlungen der histor. Cl. Bd. XVI: 2. 3. XVII: 1. ©
Abth.; Abth. der philos.-philolog. Cl. Bd. XVI: 3.; Abth. der 4
math.-phys. Cl. Bd. XIV: 2. Abth. — Ed. Wólfflin, Gedächtniss-

rede auf Karl von Halm. 1883. — E. Kuhn, Über Herkunft und ©

Sprache der transgangetischen Vólker 1883.

München (Mnichov), Königl. Sternwarte: Meteorologische und magne- E

tische Beobachtungen der k. Sternwarte bei München. Jahrg. 1882,

Münster, Westphälischer Provinzial-Verein für Wissenschaft u. Kunst:
11. Jahresbericht pro 1882.

Nancy, Société des Sciences: Bulletin, Serie II, année 1881 (t. VI.
fasc. XIII).

Neuchatel, Société Murithienne du Valais: Bulletin des travaux
Années 1881. 1882. :

New Haven Ct., Office of „The American Journal of Science“: Ame- E

rican Journal of Science 1883 January—Decemb.

New-York, New-York Academy of Sciences: Annals, vol. II: No. I

7—9. — Transactions, vol. I.: No. 2—8. -

Offenbach, Verein für Naturkunde: Berichte über die Thätigkeit 22/23. i

Osnabrück, Naturwissenschaftlicher Verein: 5. Jahresbericht.

Pamplona (Navarra), Asociation Euskara: Revista Euskara, Ano VI. N

Paris (Paříž), Ecole Polytechnigue: Journal cah. 51. 52.
Paris, Société zoologigue de France: Bulletin, année 1876—1882,
1869% Do. 2, | Ya

ers
ER

1

ri
N

Paris, Société g6ologique de France: Bulletin, ser. III., tome VIII:

497
M2: 2—6, XI: 1—4.

Paris, Société mathématigue de France: Bulletin, t. X: No. 7, XL:
No. 1—4.

_ Paris, Congrčs international des Orientalistes: Compte-rendu de la

I. session 1873. Tome I—IIl. Paris 1876. 1878.

St. Petersburg, Académie imp. des sciences: Bulletin, t. XXVIII: No.

34, XXIX: No. 1. — Mémoires, t. XXX: No. 6—11, t. XXXI.
No. 1—8. — A. Auwers, Neue Reduction der Bradlev'schen
Beobachtungen aus den Jahren 1750—62. II. Band 1882.

St. Petersburg, Jardin impérial de botanique: Acta horti petropolitani.
Tpyxm. Tomp VIII. Buruyere. 12.

St. Petersburg, Observatoire physigue central: Annalen des physika-
lischen Central-Observatoriums Jahrg. 1881: 2. Thl.

Philadelphia, Academy of Natural Sciences: Proceedings, 1883 p. 1.

Pisa, Societa Toscana di scienze naturali: Atti (memorie) V: 2 —

Processi verbali 1883.

Plauen, Alterthumsverein im sächsischen Vogtlande: Mittheilungen
I-III. Jahresschrift. k

Prag (Praha), Museum království českého; odbor pro řeč a literaturu
Českou: Časopis mušea král. česk. 1882: seš. 1—4. — Biblio-
grafie česká 1881. — Novočeská bibliothéka XXV : Bílka dějiny
konfiskace I. — Odbor archaeologicky: Památky archaeologické
XI: seš. 13. 14, XII: 1—7.

Prag (Praha), K. k. deutsche Karl-Ferdinands Universitát: Ordnung
der Vorlesungen. Wintersemester 1883—84.

Prag (Praha), C. k. Česká vysoká škola technická: Program na
studijní rok 1883—84.

Prag (Praha), K. k. Deutsche technische Hochschule: Programm fůr
das Studienjahr 1883— 84.

Prag (Praha), Statistische Commission der k. Hauptstadt Prag sammt
Vororten: Statist. Handbuch der k. Hauptstadt Prag u. d. Vor-
orte. Neue Folge. I. Jahrg. 1. allgem., 2. specieller Theil. —
Statistická knížka král. hl. města Prahy a spojených obcí. Nové
řady roč. I., 1. díl všeobecný, 2. díl zvláštní. V Praze 1882.

Prag (Praha), K. k. Landesculturrath von Böhmen: Bericht über: die
Thätigkeit 1882. — Zpráva o činnosti 1882. — Úřední věstník 1883.

Prag (Praha), Naturwissenschaftlicher Verein „Lotos“: Lotos, Zeit-
schrift für Naturwissenschaften, neuer Folge III. IV. Bd.

Prag (Praha), Verein zur Ermunterung des Gewerbfleisses in Böhmen:

= © Tř.: Mathematicko-přírodovědecká, 32

50. Jahresbericht. — Denkschrift über Regulirung und Schiff- ©
barmachung der Flüsse im Königr. Böhmen. — Pamětný spis ©
o upravení a splavnění řek v království Českém 1883.

Prag (Praha), Verein für Geschichte der Deutschen in Böhmen
Bibliothek der mittelhochdeutschen Litteratur in Böhmen, Bd.
I.— III. — Deutsche Chroniken aus Böhmen Bd. I. IT. — Beiträg
zur Geschichte Böhmen’s: Abth. I.: Bd. 1. 2., Abth. II.: No. 1. 2.
Abth. III: Bd. II., Abth. IV: Bd. I. — A. Horawitz, Caspar Bruschius
Prag und Wien 1874. — Festschrift zur Erinnerung an die Feier
des 10. Gründungsjahres im J. 1871. — Dr. L. See 2
Geschichte Böhmens. 2. Aufl. Prag 1870. =

Prag (Praha), Spolek chemikův českých: Listy chemické, roč. VIII. ©

Prag (Praha), K. k. Sternwarte: Astronomische Beobachtungen, Jahr- ©
gang 43. | s

Prag (Praha), Vydavatelstvo „Osvěty“: Osvěta, listy pro rozhled
v umění, vědě a politice. Roč. XI. :

Regensburg (Řezno), Königl. Bayer. Botanische Gesellschaft: Flora,
allg. botan. Zeitung, neuer Reihe 41. Jahrg. |

Rio de Janeiro, Observatoire impérial: Bulletin astronomique et méte-
orologique. 1883: No. 1—8. — Annales de V observatoire tome —
I. 1982. par Em. Liais.

Rom (Rim), R. Accademia dei Lincei: Transunti, serie terza, vol. VE
No. 2—15. — Memorie, serie II: vol. VIII., ser. III.: Cie di
scienze morali, storiche, plose o vol. VD. IX.; classe di scienze ©
fisiche, matematiche e naturali, vol. X—XII. ř

Rom (Řím), Societa italiana delle scienze (detta dei XL): Memorie, ©
serie II: tomo 1. 2., ser. III: tomo: 1..a) b), 2. 3.45 ee

Rom (Rim), R. Comitato geologico d’Italia: Bolletino, an. XIII. 1882.

Schwerin (Zvěřín), Verein für meklenburgische Geschichte und Alter-
thumskunde: Jahrbücher und Jahresberichte, Jahrg. 47. — Me
klenburgisches Urkundenbuch, Bd. XI.

Sophia (Srědec), BrEITApCKO EHHEOBHO APyXeCTBO: opzonzn=c. M
cnmcanne. Kunzea IV. V. VI. — H. BonuoBs, Tapacs Byzóa. ©
IoBšerTs oT H. Torona. 1882. 3

Stade, Verein für Geschichte und Alterthimer der Herzogthůmer ©
Bremen und Verden und des Landes Hadeln: Das älteste Stader <
Stadtbuch von 1286 I. — Archiv 8. 9. Heft. | E

Stockholm, Kongl. Vitterhets Historie och Antigvitets Akadeni E.
oa Tidskrift för Sverige, Delen I. II. III: 1—4, zb

1—4, V: 1-3, VL: 1-4, VII: 1—3. Hft. — Mänadsblad, Am

499

gangen 1—10. — B. E. och H. Hildebrand, Teckningar ur

Svenska Statens Historiska Museum. 1. 2. Hft. — B. E. Hilde-

brand, Svenska Sigiller frán Medeltiden. 1. 2. Hft. — B. E. Hil-

debrand, Sveriges och Svenska Konungahusets Minnespenningar

Praktmynt och Belónings medaljer. 1. 2. Delen. — B. E. Hilde-

-© brand, Minnespenningar ófver enskilda Svenska Män och Avinnor.

Stockholm, Entomologiska Fórening: Entomologiska Tidskrift Arg. III:

153. Hit.

tockholm, Byrán fór Sveriges geologiska undersökning: Sveriges
geol. undersökning, ser. A. Kartblad med beskrifningar a) 70.
80—83. 85. 86. — Ser. B. b. Specialkartor med beskrifningar.

1.2. — Ser. C. Afhandlingar och uppsatser. 42. 45—52. —

6: Stunde Häftet (Kartbl.).

Sydney, Royal Society of New South Wales: Journal and Proceedings,
vol. XV. (1881). — Annual report of the departement of mines
for 1880. 1881. — A. Liversidge, The minerals of New South

Wales. 2. edition. 1882. — New South Wales in 1881. Compiled

© and edited by Th. Richard. 2. issue. 1882.

Toronto, The Canadian Institute: Proceedings, new series, vol. I: 3.5.

Trient, Biblioteca e museo comunale: Archivio Trentino, anno I:

| ee 1:2. BM: t,

Tromse, Museum: Aarshefter I—V. — Aarsberetning (1882).

Ulm, Verein für Kunst und Alterthum in Ulm und Oberschwaben:

= Münster-Blätter 3. u. 4. Hft. — Württembergische Vierteljahrs-
hefte für Landesgeschichte V. Jahrg.

- Upsala, Regia Societas scientiarum Upsaliensis: Nova acta, vol. XI: 2.

- Washington, D. C., Smithsonian Institution: Annual report of the
Bureau of ethnology to the Secretary of the Smithsonian Insti-
tution. By J. W. Powell. I. (1879— 80).

Washington, Treasury Departement: J. J. Knox, Report of the compt-
roller of the currency. 1881.

Wernigerode, Harz-Verein für Geschichte u. Alterthumskunde: Zeit-
schrift, 15. Jahrg. und Register über die ersten 12 Jahrgänge
der Zeitschrift.

Wien (Viden), Kais. Akademie der Wissenschaften: Sitzungsberichte,
pb histor- Classe; Bd. 100: 1. 2, Wi: 1.-2.. 102: 1. 2,108-
1. 2; Register zum Bande 91—100. — Sitzungsberichte der
math.-naturw. Classe, I. Abth. Bd. 85: 1—5, 86: 1—5, 87:

1-5; I. Abth. Bd. 85: 3—5, 86: 1—5, 87: 1—5; III. Abth.
Bd, 85: 1—5, 86: 1—5, 87: 1—3, Register zum Bde. 81— 85.
32*

RE AE Be ri ES ADO k DEE SE p Rod SE Re oa r NA 2
. SERIE ae z -06b RER P se en a Be RL: DE ELBE I RT i ;
zá ko sd $ SER re s s S 3 < ER
k X 2 že -

— Archiv für österreichische Geschichte, Bd. 64: 1. 2. Hálít
— Denkschriften: Phil.-histor. Classe. Bd. 33. — Denkschrifte
der math.-naturw. Classe Bd. 45. 46 — Almanach 1883. E

Wien (Vídeň), K. k. Central-Anstalt für Meteorologie und Erdmagne- |
tismus: Jahrbücher, Neue Folge, Bd. XVI. XVII. XVII (1879-81). ©

Wien (Vídeň), K. k. Geographische Gesellschaft: Mittheiiuneye XXV. M
Bd. (1882). <

Wien (Vídeň), K. k. Militär-Geographisches Institut: Mithoumissů
3. Bd. zu

Wien (Vídeň), Anthropologische Gesellschaft: Mittheilungen, Neue
Folge, II. Bd. 3. 4. Hft., III. Bd. 1. Hft. u

Wien (Vídeň), K. k. Bee che Reichsanstalt: Jahrbuch, Bd. XXXII:
No. 4, XXXIII: 1—3. — Verhandlungen 1883: No. 1—18..

Wien (Vídeň), K. k. zoologisch-botanische Gesellschaft: Verhandlungen,
Bd. XXXII. — Dr. Friedr. Brauer, Offenes Schreiben als Ant-
wort auf Herrn Baron Osten- Enckans „Critical Review“ meiner

| Arbeit über die Notacanthen. 1883.

Wien (Vídeň), Verein zur Verbreitung naturwissenschaftlicher Kennt-
nisse: Schriften, 23. Bd.

Wien (Vídeň), Verein für Landeskunde von Niederösterreich: Blätter, =
neuer Folge, Jahrg. XVI. No. 1—12. — Register zu den Blät- —
tern des Vereines Jahrg. 1865—-1880. — Festschrift zur 600- ©
jáhrigen Gedenkfeier der Belehnung des Hauses Habsburg mit
Österreich. 1882. — Topographie von Niederösterreich, Bd. II:
it. 12... Heit. Be

Wien (Vídeň), Historische Vereine Wiens: Festschrift zur 600jähri- ©
gen Gedenkfeier der Belehnung des Hauses Habsburg mit Öster- i
reich 1882. Er

Wiesbaden, Verein für Naturkunde Nassau’s: Jahrbücher, 35. Jahrg. ©

Zagreb (Záhřeb), Jugoslavenska Akademija znanosti i umjetnosti:
Rad 63. 64. 66. (III. 2), 67 (V). — Monumenta spectantia hi-
storiam Slavorum meridionalium, vol. XIII. XIV. — Stari pisci -
hrvatski XII. — Monumenta historico-juridica Slavorum meri- —
dionalium pars I., vol. VIII. — Starine XIV. — Dr. L. Geitler,
Euchologium glagolski spomenik manastira Sinai brda. U Za- :
grebu 1882. |

Zagreb (Záhřeb), Hrvatsko Arkeologičko Druztvo: Viestnik, g N 1-4.

Zürich (Curych), Antiquarische Gesellschaft: Mittheilungen LVM.

&
a

P polka M. A., Topographie von Niederösterreich. 8. Heft. 4°.
3 Brauer Dr. Eiche, Offenes Schreiben als Antwort auf Herrn Baron
Osten-Sacken's „Critical Review“ meiner Arbeit über die Nota-
- canthen. Wien 1883. 8°.
Caligny Mis., Anatole de, Recherches théorigues et expérimentales

liguides oscillantes, avec huit planches. 1. 2. partie. Paris 1883.

_ mation Böhmens. Bd. I.: 4. Heft. 1884. 4°.

_ Harkness H. W., Footprints Found at the Carson State Prison. Kali- s

s fornia 1882. 8°
-Hostinský Dr. O., Über die Bedeutung der praktischen Ideen Herbarts
für die allgemeine Aesthetik. Prag. 1883. 8°.
Ignatius K. E. F., Le Grand-Duché de Finlande. Notice statistique.
(Exposition universelle de 1878. a Paris). Helsingfors 1878. 8°.
-Jireček Jos., Slovanský katalog bibliografický za rok 1878. 1879.
-Knox John Jay, Annual Report of the Comptroller of the Currency
| to the II. session of the fortyseventh congress of the United
| States. Washington 1882. 5°.
- JH Landesausschuss der Markgrafschait Mährens: Dr. B. Dudik’s allge-
meine Geschichte von Mähren. X. Band. Brünn 1883.
Lehner F. I., 1. Cyrill. Časopis pro katolickou hudbu posvátnou IX.
roč. 1882. — 2. Method. Časopis věnovaný umění křesťanskému
VIII. ročník. 1882. 8°
L2 Paige Dr. C., Essais de Géometrie supérieure du troisieme ordre.
Bruxelles. 1885. 4“
Lewis K. C., The Great terminal moraine across Pennsylvania. 1882.
H. k. k. Ministerium des Innern: Reichsgesetzblatt 1883.
Mueller Bar. Ferd. von, Systematic census of Australian plants, with
chronologic, literary and geographic annotations. Part I. Vascu-
| lares. Melbourne 1882. 4°.
Preudhomme de Borre Alfr., Liste des Mantides du musée royal
d’histoire naturelle de Belgique. Bruxelles. 1883.
Prossliner JUDr. K., Das Bad Ratzes in Südtirol. 1883. 8°,
Henevier E., 1. Tableau des terrains sédimentaires formés pendant
les épogues de la phase organigue du globe terrestre. 1873—74.
2. Orographie de la partie des Hautes-Alpes calcaires comprise
entre le Rhöne et le Rawyl. Berne 1881. 8°. 3. Nouveau Gisement
de Marbre saccharoide sur Brancon. 1882. 89%. 4. Decouverte
$: d’un Silicate gelatineaux naturel, 1881. 8°. 6. Partie culminante

501

-sur les oscillations de l’eau et les machines hydrauligues a colonnes

nie Dr. Ant., Fauna der Gaskohle und der Kalksteine der Permfor- |

a

de ancienne moraine frontale du glacier du Rhöne sur
flancs du Jura. 1881. 8°. 6. Rapport sur la marche du musee
géologigue Vaudois en 1879, Lausanne 1880. 8°. 7. Le musé
géologigue de Lausanne en 1882. Rapport adresse 4. la commis
sion des musées. 1883. 8°. 8. Notices géologigues et paléon
tologigues sur les Alpes Vaudoises et les régions environnantes
1882. 8°. 9. Société géologigue Suisse: Extrait de procěs-ver
baux de Assemblée constitutive 1882, statuts ete. 1882. 8%
10. Notices géolog. et paléontolos. sur les Alpes Vaudoises. L
Infralias et zöne a Avicula Contorta. 11. Notice sur les Marbres
de Saillon par E. Guinand. 1883. 8°. 12. Note sur la géologie.
des environs de Loněche-les-Bains par le Dr. Phil. De La Harpc
1877. 8°. 13. Quelques roches des Alpes Vaudoises étudiées ai
microscope par M. Arthur Wm. Waters 1883. 8°. 14. Le Congre
géologigue international de Bologne. Septembre et Octobre 1881
8°. 15. Revue pour V aunée 1882 par Ernest Favre. XIII. 1883
89. 16. Une echelle des Nummulites ou tableau de la distribu
tion stratigraphigue des espěces de Nummulites par le Dr. Ph.
De La Harpe. 1879. 8°, 17, I. & II. Compte-Rendu de la Com-
mission géologigue internationale pour V unification des procédés.
graphiques. 1879. 89%. 18. Etude géologigue sur le nouvcau
projet de Tunnel Condé transversant le massif du Simplon. 1883. 89.

H. k. k. Statthalterei in Böhmen: Landesgesetzblatt 1883. |

Studnieka Dr. Fr. J., Nederlandsch Meteorologisch Jaarboek. 1881.
1882. ee

Thun-Hohenstein, Leo Graf, v., Eichhorn’s Geschichte der letzten
drei Jahrhunderte. 1.—6. Bd. Hannover 1817—18. =

Wistockt Dr. Wi., 1. Przewodnik bibliograficzny 1883. (VD. — 2.
Piesů Bernardyhska o naležytem przestrzeganiu Dziesieciorga
przykazan božych wiersz E z poczatku wieku XVI. W Kra- :
kowie 1883.

Woldřich Dr. J. N., 1. Beiträge zur Fauna der Breccien und N: i
Dilovialgensine| Österreichs mit besonderer Berücksichtigung des
Pferdes. Mit 2 Taf. Wien 1883. 2. Beiträge zur Urgeschichte
Böhmens. Mit 8 Tafeln. Wien 1883. 4°.

Zahradník Dr: K., 1. Teorija parabole na temelju racionalnoga para
metra. U Zagrebu 1882. 2. O krivuljach u ravnini I. U Zagr.
1882. 3. Vlastitosti nekih trojina točaka na eisoidi. U Zagrebu 1882.

— Ser

Inhalt — Obsah.

Sitzungsberichte. Zprávy 0 zasedání.

Ordentliche Sitzungen . . . . . . © A. Řádná sezení. .....
a Sitzungen der philos., histor. und © B. Sezení třídy pro filos., dějep.
re Glasse < <... 6. a fiTotosit 3214: 4
Sitzungen der mathem.-naturwissen- — C. Sezení třídy mathem.-přírodo-
Paehattl: Glasse, 1. - <. < +. vědecké 5.4 ší

I.

Přednášky v sezeních třídy pro filosofii, dějepis a filologii.
Vortráge in den Sitzungen der Classe für Philosophie, Geschichte
und Philologie.

1. Jos. Jireček: O tom, = ve staré češtině latinské nullus, nemo bývalo
pronášeno . . . . i s a tj RE cn.
Ferd. Menčík: Nekrolog k Ehotikoysks en u Be
Ant. Rezek: Tří písně historické o bouři Pražské roku 1524 k
Prof. Dr. J. Kalousek: Über den Umfang des böhmischen Reiches unter
Bolesiw IL... ..:, : né 3 Pe. drn
Jos. Jireček: O Tekisnickenn ie Matěje z X sokého Mýta HERE
Antonín Rybička: O erbovnich a patricijských rodinách v XV. XVII.
polehí © m, Chrudimi. usedlých“ En fe c 8 ee E
Prof. Josef Kolář: O sklonění podstatných jmen slovanských se stálým
© zřetelem k ostatním jazykům příbuzným . . . . P P
Prof. dr. J. Kalousek: Druhá kopie císařské a na sjednocení dioe- ©
cese Olomoucké s Pražskou, dané 29. dubna 1086... . « + « © „114
Jos. Jireček: Příspěvky k dějinám university Pražské . . . ode ee
„ Prof. Jos. Kolář: Příspěvek k hláskosloví polskému . . . . . Be.

V U

>
er
P ly
M
>

Vorträge in den Sitzungen der mathematisch-naturwissenschaftlichen

Pag.

1. Prof. Dr. Anton Hansgirg: Beiträge zur Kenntniss der böhmischen Algen
2. Prof. Josef Solin: Über die Construction der er zu

windschiefen Flächen . . . . . jis
8. Dr. J. Janošík: O partiálním prhování a u jh kostnatých 17
4. Julius Stoklasa: Příspěvky k rozšíření fosforečnanů v Čechách. . 24
5. J. 8. Vaněček: O čarách a plochách inversnich 2. stupně . 28.
6. Prof. Dr. Lad. Čelakovský: Resultate der botanischen urchfomeh 3 |

Böhmens im Jahre 1882 : ; 34
7. Prof. Fr. Šafránek: O granátové skále Úběrské. : 84.
8. Dr. Johann Palacký: Kritische Übersicht der Ornis Eemten: 88
9. Prof. Jos. Dědeček: O českých rašeliníkách (Sphagna bohemica) ;
10. Otokar Ježek: Über Sektorien . „116
11. M. Pelíšek: Über die Normalen der Kegelschnitte and daanie ee ří

Probleme . ... ‚126
12. Prof. J. Kusta: Über die fossile Flóra de Rakonikor Stelnkohlenbene. s 157
13. L. Kraus: Über rational umkehrbare Substitutionen . : 18738
14. Karl Feistmantel: Die Hornsteinbank bei Klobuk . i „119655
15. Prof. Dr. Ant. Hansgirg: Neue Beiträge zur Algenkunde Böhmen: 203
16. Prof. J, Kušta: Über eirige neue, böhmische Blattinen . „a
17. Dr. Fr. Vejdovský: Revisio Oligochaetorum Bohemiae . 215
18. Josef Kořenský: O diluviální zvířeně jeskyně Svatoprokopské „220

Josef Kořenský: O krystalové sluji v buližníkové skále Šárecké

Josef Kořenský: O kallaitu v buližnících Šáreckých . „230

„ J. S. Vaněček: O zvláštní ploše čtvrtého řádu .

. Dr. Johann Palacký: Neue Beiträge zur Fiora von Aalen
. Prof. dr. Jan Nep. Woldřich: Třetí zpráva o fauně diluviální u Sudslavic s
. 288

. Prof. Fr. Šafránek: O kersantonu čili slídnatém dioritů úzko: křeseníelí 4
„30808

Rn EN ee oo Re

ER

10

Classe.
Přednášky, v sezeních třídy mathematicko-přírodovědeckých.

Dr. A. Seydler: Das Princip der Energie in seiner Anrandune en Ar
ponderomotorischen und elektromotorischen Wirkungen des elektrischen
Stromes .

. Dr. Johann Polar: Über Air: Inser Indiens ind Nordamoniic in Bedla“

gischer Hinsicht .

. K. J. Taränek: Über einige Zyischenformen ialer den Protoen ;
. Prof. Fr. Wurm: Über zwei neue Fundorte von Porphyr im nördlichen E
„261 m

Böhmen .
Prof. Dr. Anton Hansgirg: N eue Beilagen zur Kendkeien höhmikeken Alten

. Dr. Johann Palacký: Über die geologische Entwickelung der Coniferen .
. Prof. Fr. Wurm: Über das Vorkommen von Melilithbasalt zwischen
„27100

. pa

Böhmisch-Leipa und Böhmisch-Aicha

pod Vimperkem v Šumavě

z Tábora.

S

„280 8

. 231

263
274

Pag.
„ Dr. Johann Palacký: Die geologische Verbreitung der Thalamifloren . . 307
. Prof. dr. Ladislav Čelakovský: Nové doklady rn slozeni kmene
révovitých rostlin.. . . . 310
Dr. Fr. Vejdovsky: Přispěníy k ost 0 houbách) sladkovodřích . 328
. Prof. Joh. Kušta: Anthracomartus Krejčii, eine neue Araci ide aus dem

böhmischen Carbon. . . . a o
. J. 9. a M. N. Vaněček: Poznámka n eohecné. inversi. O vytvoření
čar a zvláštních ploch sborcených . . o o

. Prof. Fr. Šafránek: O některých mneralech úkolí käborskcho, oe a
. Prof. Dr. Anton Hansgirg: Neue Beiträge zur Kenntniss der böhmischen

en ee ne U
37. Philipp Počta: Über isolirte Ben aus der böhmischen
Kreideformation . . . . 371
38. Dr. August Bělohoubek: een von BDekhole ina lasse. ar
stoff. Eine Pflanzenphysiologische Studie. . . . .. . 384
39. Čeněk Zahálka: Rozšíření pyropových štěrků v českém Seřodonore. „8905
40. Prof. dr. Lad. Čelakovský: O starém herbáři Jana Beckovského . . . 409
41. Dr. Fr. Vejdovský: Exkreční soustava Hirudineí . . . 0
42. Prof. Dr. A. Seydler: Über die Spannungstheorie der elektrostatiächen
Erscheinungen vom Standpunkte der Elasticitátstheorie. . . » . . . 434
43. Matyáš Lerch: O stanovení kanonických tvarů binarních forem. . . . 447

44. J. 8. a M. N. Vaněček: O plochách sborcených a kuželosečkových . . 449

45. Čeněk Zahálka: O horninách pyrop sprovázejících v Českém Středohoří 461

46. Prof. Dr. Fr. Studnička: Neuer Beweis des Satzes, dass das Prodůkt der
Summe von acht Quadratzahlen mit der Summe vou acht Quadra*zahlen

sich als Summe von acht Quadratzahlen darsiellen lasse . . . . . . 475

47. Prof. Fr. Stolba: Chemische Mittheilungen . . . : . 481
_ Verzeichniss der vom 1. Januar bis Ende December 1883 zum Tausche und

als Geschenk eingelangten Druckschriften . . . . . 489

Seznam spisů záměnou a darem od 1. ledna až do konce ons 1883 došlých 489

— I —

ť
li
IN

IN N N

V