Skip to main content

Full text of "Ueber die Foraminiferen des Böhmischen Cenomans"

See other formats


HARVARD UNIVERSITY. 




LIBRARY 

OF THE 

MUSEUM OF COMPARATIVE ZOÖLOGY. 



lim 




vu 






CESKÄ AKADEMIE CISARE FRANTISKA JOSEFA 

PRO VEDY, SLOVESNOST A UMENI V PRAZE. 



TRtDA IL 



FORAMINIFERY 

ceskEho cenomanu. 



PODAVA 



JAROSLAV FERNER, 

ASSISTENT MUSEA KRAL. CESKEHO. 



(S TABULEMI I.— X. A 6 VYOBRAZENIMI V TEXTU.) 



(PALAEONTOGRAPHICA BOHEMIAE NR. I.) 



(PftEDLOZENO DNE Iß. ftl'jNA 1891.) 



V PRAZE. 

NÄKLADEM CESKE AKADEMIE CISAfiE FRANTISKA JOSEFA PRO Vp.DY. SLOVESNOST A UMfiNI. 

■ 1892. 



CESKÄ AKADEMIE CISARE FRANTISKA JOSEFA 

PRO VEDY, SLOVESNOST A UMENI V PRAZE. 

TRlDA IL 



FORAMINIFERY 

CESKEHÜ cenomanu. 



PODAVA 



JAROSLAV FERNER, 

ASSISTEXT MUSEA KRAL. CESKEHO. 



(S TABULEMTi.— X. A 6 VYOBRAZENIMI V TEXTU.) 



(PALAEONTOGRAPHICA BOHEMIAE NR. I ,) 



(PftEDLO:^ENO DNE 16. ftlJNA 1891.) 



- V PRAZE. 

NÄKLADEM CESK6 AKADEMIE CISAftE FRANTISKA JOSEFA PRO V£DY, SLOVESNOST A UMfeNI. 






TISKEM J. OTTY V PRAZE. 



PREDMLUVA. 

JTxsi pfed 3 roky byl mi svefen laskavosti meho ucitele prof. Dra. Ant. Frice vzäcny 
material foraminifer z celeho ceskeho ütvaru kfidoveho ku vedeckemu zpracoväni, za tim ücelem, 
by tim vyplnena byla citelnä mezera v palaeontologü Cech. Jiz skoro vsechny skupiny zkameneleho 
tvorstva v ceskem ütvaru kfidovem se naskytujiciho byly nove bud' monograficky zpracoväny neb 
existuji o nich pfedbezne Studie, ktere podävaji o nem jasny obraz; pouze foraminifery dosud 
cinily vyjimku^ ac bylo mnoho duvodü, by se vzhledem ku velkolepym pokroküm, jez se staly v teto 
skupine tvorstva behem poslednich dvou desitileti, veskerä neüplnä Reussova ') badäni o ceskych 
foraminiferäch znovu provedla se zvlästnim zfetelem k nyni panujicim nähledüm. I podjal jsem se 
te präce, a orientovav se povsechne a zvläste v kfidovych foraminiferäch, rozhodl jsem se, ze 
pokusim se o jicti seznäni systematicky a sice die vrstev od zpoda vzhüru. Vedly mne k tomu 
rüzne pficiny ; jednak ze dosud byly foraminifery z korycanskych vrstev skoro üplne neznämy 
(Reuss uvädi z techto vrstev pouze vetsi 4 druhy: Cristellaria rotulata Lamck., Flabellina elliptica 
Nils., Frondicularia angusta Nils, sp,, Globigerina cretacea d'Orb., kterez vsude v celem ütvaru se 
vyskytuji), jednak ze pouze timto zpüsobem Ize rychle seznati geologicke rozsifeni jednotlivych 
druhü a promeny, jakych nektery druh behem cele doby kfidove doznal. Dosud se mi podafilo 
V korycanskych vrstväch zjistiti 50 druhü foraminifer, jez v celku souhlasi s foraminiferami ze Ceno- 
manu jinych zemi; znacny jest pocet novych druhü, jez se podstatne lisi ode vsech jiz, znämych 
foraminifer. 

Co se tyce nalezist, tu jsem se omezil pouze na dve: Kamajk u Cäslavi a Kank u Kutne 
Hory, a sice z toho düvodu, ze na jinych mistech, kde korycanske vrstvy vyvinuty jsou^ jejich 
rüznä mineralogickä povaha") nikterak nepfipousti, by se tam tak ütle skofäpky techto drobnych 
prvokü zachovaly. 

Neminim tuto pousteti se do obsirnejsich vykladü, nybrz toliko chci o dülezitem nalezisti 
Kamajku pfipomenouti^ ze jest to zätoka kfidoveho mofe, jez tam na rulovy bfeh vyvrhovalo 



') Reuss, Die Versteinerungen der böhmischen Kreideformation. Stuttgart, 1845. 

■^) Blizäi objasnfini tächto geologickych a palaeontologickych pomärü nachäzi se v dükladne monografii prof. Dra. Friäe o ceno- 
manskych vrstväch kfidovych, uvefejnäne v Archivu pro vyzkum Öech. I. svazek. 

1* 



odumfele zivocichy, jichz skofäpky tarn nyni ve slojich ruly nachäzime. Zkusil jsem sice tez, zdali by 
se nezachovaly aspon stopy po foraminiferäch v glaukonitickem pisku') z okoli Prosika a Hloube- 

tina. lec bez vysledku. 

Co se tyce rozsifeni foraminifer v korycanskych vrst- 
väch smerem horizontalnim, tu jest toto dosti skrovne, po- 
rovnäme-li je rozsifenim jich v jinych vrstväch. Nejlepe to 
ukazuje tenky vybrus horniny {üg. c. 1. vtextu), kdez vidime 
nejcastejsi zjev v takovem vybruse, osamele komurky Globi- 
gerin, a prufezy ostny Cidarltü. 

Pfi popisu druhü hledel jsem vzdy pfedeslati u kazdeho 
rodii vseobecny charakter, a pokud mozno i jemnou struk- 
■1 turu, o ktere jsem se pfesvedcil vzdy na exempläfich jen 
z techto vrstev .'pochäzejicich. Jen v mälo pfipadech, kde 
nedostatek materialu z techto vrstev tomu bränil, pouzil 
jsem foraminifer z vrstev vyssich k prüfezüm, vnitfni struk- 




Konecne mi zbyvä uciniti milou povinnost vysloviti 



Fig. i. 1. Prhfez apuky z Kamajku. 1. Osten Cidarita. 

2. Globigerina cretacea d'Orbigny. 3. Bulimina sp. turu objasnujicim. 

4. Discorbina sp. 5. Züa krystalinickeho väpence. 

6. Osamfile komürky Globigeriny. — Zvätäeni 20/1. 

vfely dik vsem, kdoz mi byli v teto präci näpomocni, 
zvläste pak prof. Dru. Ant. Fricovi , jenz me radou i skutkem pfi mnohem podporoval, däle 
p. Dru. F. Poctovi za laskave pfenechäni drobneho plaveneho materialu z Kanku, a p. Fr. Blazkovi 
za jeho ocliotne pfispeni pfi kresleni nekterycli obtiznych objektü. 



V Labske Tynici, v zäfi 1891. 



Spisovatel. 



') Jak znamo, nalezl Ehrenberg v glaukonitickem pisku silurskeho stiiii z okoli Petrohradu glaukonitovä jddra, vyplnujici 
dutiny komürek foraminifer. V na'Sich bfezenskych vrstväch Ize na prüiezech opukou dobfe pozorovati, kterak glaukonit vyplfiuje 
komürky foraminifer. 



U V O D. ) 

Olovo foraminifera bylo püvodne navrzeno d'Orbignym pro vsechny drobne, komürkate 
zivocichy, jez se za jeho casu stavely k Cephalopodüm'^) jakozto mikroskopicke mollusky. A roz- 
deloval d'Orbigny Cephalopody na 3 fäd>'^ I. Cryptodibranchia, IL Siphonifera, III. Foraminifera,. 
Posledni dve skupiny se rozeznävaly tim, ze Siphonifera mela komürky spojene rourkou, siplionem, 
jako Nautilus, kdezto u Foraminifer byly komürky spojeny pouhym otvorem (foramen). Pozdeji 
kdyz Dujardin^) seznal pravou povahu jich jakozto prvokü, zustal näzev ten v platnosti, a do dnes 
vetsina pfirodozpytcü ho uzivä. Bylo sice navrzeno po tomto objevu Dujardinove, jenz navrhl 
näzev Rliizopoda, mnozstvi näzvü jinych, jako: RJiizostonies, Trematophores , Asiphonides, Polytha- 
lamnia (tohoto posledniho zvläste Max Schultze a Ehrenberg hojne uzivali), lec neudrzely se 
trvale ; taktez i sprävny näzev Rliizopoda reticulosa neb Reticularia, pfijaty Carpentrem a mnohymi 
jinymi badateli 

Avsak jiz dävno pfed d'Orbignym mnozi se zabyvali foraminiferami, ovsem pod jinym 
näzvem, nejvice za drobne mollusky neb cervy je povazujice, jako ku pf. na pocätku 18. stoletl 
Beccarius *), Breyn') (jenz jiz tenkrate navrhoval jmeno Polythalamnia), Plancus ") (Bianchi), jenz 
prvni vykresy jich uvefejnil, Gualtieri ''), Ledermüller*). Ovsem kdybychom chteli jiti do staroveku, 
musili bychom jmenovati obligatniho Plinia aneb Strabona'"*), jenz skutecne jiz skofäpky nummulitidü 
znal; lec spisy jich vsech maji jen historickou cenu. Nähled d'Orbignyho shledäväme tez jeste 
u Linnea*"), Gmelina, Spenglera"), Schrödera ^"), Gronovia"). 

Popisy a vykresy uvedenych spisovatelü jsou velmi chatrne, tak ze ani se nedä urciti nekdy 
rod. Mnohem dülezitejsi jsou popisy a vyobrazeni spisovatelü pozdejsi doby, jako byli : Boys 



') V näsledujicich fädeich opomiji'm vypisovati dobfe jiz znäme väeobecne vlastnosti foraminifer, jich strulctury a zivot, odl^azuje 
na hojnost piiruönich knih, Icdez to väe obäirnfe jest vyliäeno. Podäväm zde jen vice historick;^ üvod, pokud to slouziti müze k posou- 
zeni popsanych foraminifer, v nfimz uvädfm toliko nSktere zajimavgjäi nove zjevy u foraminifer vübec. 

") Tableau methodique de la classe des Ceplialopodes. An. d. sc. nat. T. VII. 1826. p. 26, 245. 

") Dujardin, Observations nouvelles s. 1. pretend. Cephalopodes microscop. Ann. d. sc. nat. Zool. 2. emer. Ser. T. III. p. 108, 312. 

*) Beccarius, De Bonnonensi arena quodam 1731. Commentarii de Bonnon scient. et art. instituto. T. I. p. 68. 

■') Breyn J. P., Dissertacio physica de Polythalamniis, nova testac. classe. Gedani 173'2, 

") Plancus Jan., D. conchis minutis notis. 1 ed. Venetiis 1789. 2. ed. Romae 1760. 

') Gualtieri Nie, Index Testarum. — Conchyl. quae adversant. in mus. suo. Florentinae 1742. 

') Ledermüller M. F., Mikroskop. Augen- u. Gemüthsergötzungen. Nürnberg 1768. 

") Viz D. Archiac et Haine Descript. des anim. foss. d. grouppe Nummulitique de ! Inde. Paris 1S58. 
'") Linne, Systema naturae etc. edit. XII. reform. Holmiae 1 766 — 68. T. I. 

") Spengler Lor., Beskrivelser ov. nagle i Havsand nyl op dag. Rohilier. Nye Saml of de kong. Danske Vidensk. Selsk. Skrifter. 
Kjöbenhavn. Vol I. 1781. 

'-) Schröder, Einleitung in die Conchyliologie. Halle 1783 — 86. I. Th. 

'^) Gronovius L. Th., Zoophylacium Gronovianum. Fase. III. Lugd. Batavor. 1781. 



a Walker'), ktefi popsali celou fadu druhü z anglickeho pobfezi, Batsch"), jenz mnoho vybornych 
vykresü podal, Soldani'), jenz 228 tabuli (medirytin) vyborne provedenych uvefejnil, z jehoz pfe- 
mnohe vykresy a popisy druhü italskych tertiernich foraminifer jsou dosud platny k jich Studium ; 
pak Fichtel a MolP), Montagu''), Lamarck*^,), kteryzto se pokusil o jich systematiku, ovsem 
nestastnou, rozdehv je mezi koräle a Cephalopody, a nove dosud stävajici rody utvofil. Mene 
sfastni byH Denis de Montfort, Blainville a Defrance, jichz nove rody a druhy se jen z male 
cästi udrzely. 

Aleide d'Orbigny byl prvy, jenz svou tfidu Foraminifer se pokusil deliti systematicky 
a sice die zpusobu vzrüstu skofäpky, hlavne jen vicekomürkatych druhü, pfi cemz struktura sko- 
fäpky necinila zädneho rozdilu, a rozdelil je v 7 oddeleni : 

1. Monostegia s jednou kumürkou. 

2. Stichostegia, s komürkami v 1 cäfe (ne spinälne) sestavenymi (representant : Nodosaria). 

3. Enallostegia, s komürkami, ve dvou neb tfech osäch se stfidajicimi (representant: Texiularia). 

4. Helicostegia, s komürkami sefadenymi ve spiräle (Cristellaria, Rotalia). 

5. AgatJiistegia (nase Miliolidy), s komürkami objimavymi die 1 osy. 

6. Entonwstcgia (nase Nummulitidy), s komürkami, rozdelenymi na mensi komürky. 

7. Cyclostegia , kruhovite formy v dfivejsich oddelenich nepopsane (Orbitolites, Orbitoides 
a Orbitolina). 

Tento System zalozeny na takovych nestälych, nepodstatnych znacich udrzel se dosti dlouho 
z nedostatku znämosti vnitfni struktury skofäpky, jez byla zanedbaväna rovnez tak jako mekke 
soucästi zvifete. I slavny Ehrenberg'), jenz na zäklade rozsählych zkoumäni häjil povahu foraminifer 
jako mechovek®), nepfihlizel ku strukture skofäpky; az teprve Carpenter'l, Williamson '") a Carter") 
pomoci tenkych mikroskopickych vybrusü seznali tu velkou rozmanitost ve stavbe skofäpky 
a Carpenter prvni na vedeckych zäkladech zalozeny system zbudoval. On rozdelil veskere fora- 
minifery na 2 oddeleni : I Perforata se skofäpkou porovitou, II. Imperforata se skofäpkou bez 
porü. Perforata rozdelil na: a) Lagenidac, jemne dirkovane, b) Globigcrinidac, hrube dirkovane, 
c) Nnvimiilinidac s komplikovanym kanalsystemein. Imperforata delil na Milwlidae se skofäpkou 
väpnitou a Lituolidae se skofäpkou piscitou. Jeho system velmi dlouho se udrzel a dosud jest 
vedle Bradyho systemu nejvice v platnosti; jednak ze rozdeleni toto vyhovovalo zoologüm i pa- 
laeontologüm, bylo snadno prakticky pouzitelne, a po nem mälo badatelü pokracovalo v jeho 
smeru. ßyly ovsem jine systemy navrzeny, jako: Schultzüv, Heri-wigüv, Wallichüv, Bütschliho, ale 
ty meh' vetsinou ohled jen na povahu protoplasmy. Jinä rozdeleni podali Reuss, Schwager, Zittel, 



') Ws. Boys et G. Walker, Testacea minuta rariora nnp. defecta in arena littor. Sandvicensis. London 1784. (Analj-su druhü 
viz: Parker, Jones, Brady on the Nomenclature of Foram.) 

") A. J. Batsch, Sechs Kupfertafeln mit Conchylien des Seesandes. Jena ITl)]. (Analysu druhii viz: Parker and Janes 1. c.) 

•■') Arab. Soldani: a) Saggio orittografico overa osservazioni sopra le terre nautiliche della Foscana. Siennae 1780. — *) Testaceo- 
graphiae ac zoophyticae parvae et microscopicae. Senis 1789 — 98. (Analysu druhü viz Parker a Janes 1. c.) 

'l Fichtel at Moll. Testacea microscopica alique minuta etc. Wien 180:3. 

") G. Montague, Testacea brittanica. London 180:3 — ^8 Suppl. 1808. 

°) Lamark J. B. de, Suite des Memoires sur les Coquilles fossiles des environ de Paris. Annales du Museum. Tom V. — IX. IHOl— 7. 

') C. G. Ehrenberg, Die Infusionsthierchen als vollkommene Organismen. Leipzig 18:)8 — Tyz. Mikrogeologie. Das Wirken 
des unsichtbaren kk Lebens auf die Erde. Leipzig 186-1. 

') T^'z. Über jetzt noch zahlreich lebende Thierarten der Kreidebildung und den Organismus d. Polythalamnien. Abh. d. berl. 
Akad. 1839, pg. 81—174. 4 Tafeln. 

'') W. B. Carpenter assisted by Parker and Jones, Introduction to the study of Foraminifera Roy Soc. London 18G2. 

'") C. W. Williamson, On the stucture of the shell and roft animal of PolystomoUa etc. Trans, of microscop. Soc. 1 ser. Vol II. 

") H. C. Carter, Descript. of s. of the langer forms of fossil Foraminifera in Scinde etc. Ann. Mag. nat. bist. "2. s. Vol. XI. 1853. 



ktefi zase vice ku fossilnim formäm pfihlizeli, ale vetsinou se zaklädä jejich rozdeleni v hlavnich 
rysech jen na jednom znaku, bud jen na chemickem slozeni skofäpky, neb jen na strukture; tim 
leckdy byly pfirozene skupiny roztrhäväny a docela heterogenni typy byly slucoväny v jedno. 

Mimo to behem casu nove vyzkumy pfivädely systematiky do velikych rozpakü, pfinäsejice 
formy, jez nebylo moznä s dobrym svedomim ve stävajicl, charakterisovane jiz skupiny vfaditi. 
Tak na pf. nalezeny recentni formy se skofäpkou chitinesni, v niz byla zatmelena zrnka pisku 
(Diaphoradon, Shepeardella), neb formy podivneho tvaru, jichz skofäpka jen z pi'sku slozena byla 
(bez jakehokoliv cementu) velmi jemneho, neb zase velmi hrubeho (Botellina, Jacullela, Astrorhiza, 
Pelosina, Marsipella, Aschemonella, Rliizammina, Sagenella, RJiabdamina), neb docela formy, jichz 
skofäpka stavena z diatomacei neb jehlic hub (Pillulina, Bathysiphon), ano byly zcela urcite 
nalezeny Milioly, Qtdnqueloculiny , jez dosud byly jako eiste väpenite znämy, neb nanejvyse 
drobnym piskem pokryte, zijici ve velkych hloubkäch az pfes 6000 in. se skofäpkou eiste kfe- 
mitou (Ophthalmidium) ; a tyz ükaz shledän u rodü väpnitych Nonionina, Diocorbina, Rotalina. 
O techto faktech pravi Schlumberger '), ze maji ten velky vyznam, ze näm podävaji moznost 
videti, „kterak tyz rod modifikuje vnitfni slozeni skofäpky ehemicky, die hloubky mofe a okolnosti 
mist, kterä obyvä". 

Mimo to seznäny formy, ktere dfive staveny byly do tehoz rodu, z nichz nektere per- 
foroväny, jine zase nikoliv, ano ze v mlädi komurky maji pory a v stäfi ze je zträeeji (Bradyina, 
Endothyra). Vüci temto faktüm stävä se Carpentrovo oddeleni Lituolidae neudrzitelne, jezto v nem 
jsou slouceny zcela rüzne typy, a jest zjevno nyni, ze se i ostatni jeho oddeleni museji jinak 
uspofädati a jinak charakterisovati, by pfirozene skupiny byly sjednoceny. Tomuto pozadavku 
z nejvetsi cästi vyhovuje system nedävno zvecneleho, slavneho badatele anglickeho, B. Bradyho, 
jehoz System ze vsech dosud znämych systemu nejlepe dosud vyplnuje pozadavky vedecke a pfi 
tom prakticky pouzitelne klassifikace. 

System Bradyho. 

Jak z pfedesleho vysvitä, pfihlizeli systematikove pfi foraminiferäch obycejne k jednomu 
znaku, die nehoz delili tyto tak promenlive organismy, aneb vzali-li za zäklad nekolik kriterii, tu 
pfece se pozdeji seznävalo, ze nove objevy cini dosavadni zpusob systematiky nemoznym; nektere 
formy nebylo moznä dobfe vfaditi do zädneho oddeleni, ano nektere druhy tehoz rodu by, nälezely 
die dfivejsich systemu do velice rüznych skupin. Takovemuto tfisteni pfirozenych skupin odpomohl 
Brady rozdeliv vsechny foraminifery v 10 celedi, a to na zäklade vice znakü ; jak chemickeho 
slozeni skofäpky tak i die jeji jemne struktury, tak ze pfirozene skupiny se tim nerusi, a zäroveä 
toto rozdeleni i prakticky i u fossilnich druhü jest pouzitelne, coz vse o jinych systemech fici 
se nedalo. 

V näsledujicich fädeich podäväm toto rozdeleni se strucnymi charakteristikami celedi a pod- 
celedi, i tech, jez v nasem cenomanu nepfichäzeji, by tak rozdily tohoto systemu, jimiz se od 
jinych lisi, tim, patrneji vynikly. Zvläste vyhodnym se toto rozdeleni stävä tim, ze Ize v ne dobfe 
zafaditi ony rü^ne eiste piscite a cästecne porovite agglutinujiei formy fossilnich i recentnich 
foraminifer, jez v posavadnich systemech v jedno oddeleni Lituolidae byly smesoväny, ac zjevy 
poLikazovaly k naproste jich rozdilnosti. Vsechny rody uvedene pod jednotlivymi celedmi a pod- 



') Schlumberger, Les foraminiferes (Note extraite de la Feuille des jeunes Naturalistes l'2me ann6e.) p. 12. 



8 

celedmi charakterisovati poklädal jsem na tomto miste za nepfilezite, ale uvedl jsem pfi kazdem rodu 
cislo stränky dila Bradyho, kdez se podrobnä Charakteristika nachäzi. Ostatne vsechny rody v korycan- 
skych vrstvach se objevujici jsou v popisne cästi taktez! hlavne die Bradyho systemu charakterisoväny. 

I. Celed: Gromidae. 

Skofäpka chitinesni, hladkä neb pokrytä cizimi telesy s otvorem pro pseudopodie bud jen 
na jednom neb na obou koncich; pseudopodie dlouhe a rozvetvene. 
Lieberkuehnia, Clap. et Lachman. 
Gromia, Dujardin. 
Microgromia, Herlwig. 
Diaphorodon, Archer. 
Spepheardella, Siddal. 
II. Celed: Miliolidae. 

Skofäpka bez porü, obycejne väpnitä, vzhledu porcelänoviteho, nekdy piskem pokrytä, za 
zvlästnich okolnosti (ku pi^. v brakickych vodäch) stävä se chitinesni neb chitinesne piscitou ; 
formy ve velkych hloubkäch zijici maji skofäpku sestävajici z tenke, homogenni, neporovite 
kfemite blanky. 

A. Podceled: A'iihcciilarinae. 

Skofäpka volnä neb casteji pfirostlä, velmi rüzneho nepravidelneho tvaru a otvoru. 
Squammulina, Schnitze. 
Nubecularia, Defrance. 

B. Podceled: Aliliolinae. 

Komürky vzäjemne se objimajici, sefadene v jedne rovine die 1 osy symetricky na 
kazde strane. Usti stfidave na obou koncich skofäpky. 
Biloculina, d'Orbigny. 
Fabularia, Defrance. 
Spiroloculina, d'Orbigny. 
Miliolina, Wiliamson. 
III. Celed: Astrorhizae. 

Skofäpka stäleho tvaru, slozenä obycejne z jedne velike komürky, jez byvä rozvetvena 
neb paprskovitä, nekdy züzenim sten segmentovanä, nikdy v pravä septa nerozdelenä. Formy 
z vice komürek slozene jsou vzdy nesym.etricke, tlustostenne. 

A. Podceled: Astror/nzinac. 

Skofäpka slozenä z volnych zrnek pisku neb bläta, slabe cementem spojenych. 

Astrorhiza, Sandahl. 

Pelosina, Brady. 

Stortosphaera, Brady. 

Dendrophrya, Str. Wright. 

Syringamina Brady. 

B. Podceled: Pillulinae. 

Skofäpka slozenä z 1 komürky tlustostenne, slozene z ülomkü jehlic, hub a jemneho 
pisku bez cementu spojovaci'ho. 
Pillulina, Carpenter. 
Technitella, Norman 
Bath)siphon, Sars. 



9 

C. Podceled: Saccaminidae. 

Komürky skoro kulate, tlustostenne, slozene ze zrnek pisku , spojenych hojnym 
cementem. 

Psammosphaera, Schultze. 
Sorosphaera, Brady. 
Saccamina, M. Sars. 

D. Podceled: Rhabdamininae. 

Skofäpky ze zrnek pisku, promichaneho jehlicemi hub, spojenych hojnym cementem ; 
volne neb pfisedle, rourovite neb paprskovite, nepravidelne, s dvema neb vice otvory, 
zfidka segmentovane. 

Jaccullela, Brady. Rhizammina, Brady. 

Hyperamina, Brady. Sagenella, Brady. 

Marsipella, Norman. Botellina, Carpenter. 

Rhabdamina, Sars. Haliphysema, Bowerbank. 

Aschemonella, Brady. 

E. Podceled : Hauerinae. 

Skofäpka dimorfni ; komürky cästecne stfidave jako u Milioly, cästecne spirälni aneb 
pfimo sefadene. 

Articulina, d'Orbigny. 
Vertebralina, d'Orbigny. 
Ophthalmidium, Kubier. 
Hsuerina, d'Orbigny. 
Planispirillina, Sequenza. 

F. Podceled: Pcneroplidac. 

Skofäpky spirälni neb kruhovite, v jedne rovine vinute, nekdy skfizene, bilaterälne 
symetricke. 

Cornuspira, Schultze. 

Peneroplis, Montfort. Subgenera : Archiacina . , 

Broeckina I Munier Chalmas. 

Broeckella 
Orbiculina, Lamarck 
Orbitolites, Lamarck. 

G. Podceled: Alvcolininac. 

Skofäpka spirälni, die jedne osy prodlouzenä a kol ni stocenä, komürky rozdelene 
na mensi pfihrädky. 
Alveolina, d'Orbigny. 
H. Podceled: Keramosphaerinae. 

Skofäpka kulovitä, komürky ve soustfednych vrstväch ulozene. 
Keramosphaera, Brady. 

IV. Celed: Lituolidae. 

Skofäpka piscitä, obycejne pravidelnych obrysü ; septa u mnohokomürkatych forem casto 
nedokonalä; komürky casto labyrinticke. Zahrnuje tez piscite isomorphni typy s jednoduchymi, 
porcelanovitymi a hyalinnimi skofäpkami a nekolik pfisedlych druhü. 

Jar. Ferner: Foraminifery ceskeho cenomanu. O 



10 

A. Podceled' : Litnolinae. (Challenger p. 65, 289.) 

Skofäpka slozenä z hrubych zrnelc pisku, na povrchu hrbolatä. 

1. Komürky bez labyrintickych zähybü. 
Reophax, Montf. 
Haplophragmium, Reuss. 
Coscinolina, Stäche. 
Placopsilina, ci'Orb. p. 315. 

2. Komürky 1 aby ri n t i cke. 
Haplostische, Reuss. p. 317. 
Lituola, Lamarck. p. 289. 
Bdelloidina, Carpenter. 

B. Podceled': Trochaviininac. (Challenger p. 66, 321.) 

Skofäpka tenkostennä, slozenä z jemnych pisecnych zrnek, setmelenych vapnicym neb 
jinym anorganickym cementem, neb vlozenych do chitinesni bläny, vne jemne a hladke, 
uvnitf bud hladke neb zfidka sifovite. 

Thurammina, Brady 

(et subgenus Thuraminopsis Haeusler). 

Hippocrepina, Parker 

Hormosina, Brady. 

Ammodiscus, Reuss. 

Trochammina, Parker and Jones, p. 386. 

Carterina, Brady. 

Webbina, d'Orbigny. 

C. Podceled: Endothyrinae^) (Challenger p. 66, 550.) 

Skofäpka vetsinou väpnitä, z mensi cästi piscitä, nekdy pory opatfenä; se zfetel- 
nymi pfickami. 
Nodosinella, Brady. Endothyra, Phillips. 

Polyphragma, Reuss. p. 66. Bradyina, Möller. 

Involutina, Terquem. Stacheia, Brady. 

D. Podceled: Loftusinae. 

Skofäpka znacnych rozmerü, cockovite kulovitä neb vfetenovitä, v jedne rovine spi- 
rälne neb v koncentrickych kruzich tocenä. Velika dutina uvnitf skofäpky, opatfenä 
piscitymi mfizovite prolamovanymi stenami. 
Cyclammina, Brady. 
Loftusia. Brady. 
Parkeria, Carpenter. 
V. Celed: Textularidae. (Challenger p. 67, 354.) 

Skofäpka vetsich forem piscitä, bud se zäkladni hmotou porovitou nebo bez pörü, mensi 
formy maji skofäpku hyalinni, hrube dirkovanou. Komürky sefadeny ve dvou neb vice fadäch 
alternujicich, nekdy spirälnych nebo spletenych ; casto dirnorfni. 



') V teto podöeledi jsou zahrnuty rody, zajimave tim, ze nfiktere druhy jich v mlädi jsou porovite, vice väpnit6, v stäfi väak 
Jen pis£it6, bez porü; ano u rodu Bradyina kazdä jednotlivä komürka svüj za£ätek ma porovity, ostatni Oäst ale bez porä. O tfchto 
zvldätnich pomgrech byla vedena prudkä polemika mezi Schwagerem a Möllerem, z nichz jeden dokazoval piitomnost porü, druhy 
väak ji upiral. 



11 

A. Podceled' : Textularidae. 

Typicky dvoj- az trojfade; s castym dimorphismem neb triaiorphismem. 

Textularia, Defr. p. 355. Pavonia, d'Orbigny. 

Cuneolina d'Orbigny. Spiroplecta, Ehbg. 

Verneuillina, d'Orbigny. Gaudryina, d'Orbigny. 

Tritaxia, Reuss. Valvulina, d'Orbigny. 

Chrysalidina, d'Orbigny. Clavulina, d'Orbigny. 
Bigenerina, d'Orbigny. 

B. Podceled: Bulimininae. 

Typicky spirälni, starsi formy vice mene pravidelne dvoufade. 
Bulimina, d'Orbigny p. 397. 
Virgulina, d'Orbigny p. 405. 
Bifarina, Parker and Jones. 
Bolivina, d'Orbigny. 
Pleurostomella, Reuss. 

C. Podceled': Cassidulinae. 

Skofäpka jako u Textularidae, se stfidajicimi se segmenty, vice mene kol sebe vinutä. 
Cassidulina d'Orbigny. 
Ehrenbergina Reuss. 

VI. Celed: Chillostomellidae. 

Skofäpka väpnitä, jemne porovitä, vicekomürkatä, segmenty näsleduji pfimo za sebou neb 
stfidave z dvou koncü, neb v cyklech po tfech komürkäch. 
Ellipsoidina, Sequenza. 
Chillostomella, Reuss. 
Allomorphina, Reuss. 

VII. Celed: Lagenidae. 

Skofäpka väpnitä, velmi jemne porovitä jednokomürkatä aneb mnohokomürkatä; v tomto 
pfipadu jsou komürky sefadeny bud' v pfimce, bud ve vice mene involutni spiräle. Otvor 
jednoduchy neb paprskovity na konci. Zädnä pfidavnä hmota aniz kanälovy System. 

A. Podceled: Lageninac. 

Skofäpka o jedne komürce. 
Lagena, Walker and Boys p, 440. 

B. Podceled: Nodosarinac, p. 488. 

Skofäpka vicekomürkatä, rovnä neb spirälne zakfivenä v 1. rovine. 

1. Fo rmy u n i m orf ni. 2. Fo r m)' di m o r f n i. 

Nodosaria, Lamarck p. 488. Amphicoryne, Schlumberger. 

Lingulina, d'Orbigfny. ^ ■ v • n 

„ ^ ^ Lmgulmopsis, Reuss. 

Frondicularia, Defr. 518 ^, f „. ^ 

„1 , j . T-> Flabellma, Reuss p. 520. 

Knabdogonium, Reuss. ^ 

Marginulina, d'Orbigny p. 534. Amphimorphina, Neugelb. 

Vaginulina, d'Orbigny p. 529. Dentalinopsis, Reuss. 

Rimulina, d'Orbigny. 

Cristellaria, Lamarck p. 534, 

2* 



12 

C. Podceled: Polymorphininac. 

Segmenty sefadeny spirälne aneb nepravidelne, kol dlouhe osy; zfidka dvoufade 
neb stfidave. 

Polymorphina, d'Orbigny p. 557. 
Dimorphina, d'Orbigny. 
Uvig-eritia, d'Orbigny. 
Sagraina, Parker and Jones. 

D. Podceled: Ramiilinac. 

Skofäpka jemne porovitä, nepravidelne rozvetvenä. 
Ramulina, R. Jones. 

VIII. Celed: Globigerinidae. 

Skofäpka väpnitä, porovitä, o mälo vypuklych komürkäch, sefadenych ve sroubovite spiräle. 

Usti jednoduche neb mnohonäsobne Pfidavnä hmota a sousiava chodeb schäzi. (Vsecliny 
velke formy jsoii vyhradne pelagicke.) 

Globigerina, d'Orbigny pag. 589. PuUenis, Parker and Jones. 

Orbulina, d'Orbigny. Sphaeroidina, d'Orbigny. 

Hasügerina, W. Ttiompson. Candeina, d'Orbigny. 

IX. Celed: Rotalidae. 

Skofäpka väpnitä, porovitä, spirälni (bud üplne evolutni neb na jedne strane üplne involutni), 
tak ze na jedne plose (svrchni) vsechny segmenty jsou patrny, na druiie spodni Jen posledni 
zävitek (rotaliform), jenz byvä nekdy konkävni, nekdy konvexni. U nekterych byvaji komürky 
pouze nakupene (acervulineform) neb i nepravidelne. Steny komürek jsou dvojite, samo- 
statne, maji pfidavnou hmotu a soustavu chodeb (canalsystem). 

A. Podceled: Spirillinidae. 

Skofäpka spirälni, bez segmentovanych komürek. 

Spirillina, Ehbg. 

B. Podceled : Rotalinae. (Challenger pag. 72.) 

Skofäpka spirälni, obycejne jen na jedne strane involutni, na druhe evolutni (rotali- 
form) velmi zfidka nepravidelnä. 

Patellina, Williamson. Carpenteria, Gray. 

Cymbalopora, Hagenow. Rupertia, Wallich. 

Discorbina, Parker and Jones p. 640. Pulvinulina Parker and Jones. 

Planorbulina d'Orbigny. Rotalia, Lamarck. 

Truncatulina, d'Orbigny. Calcarina d'Orbigny. 

Anomalina, Parker and Jones. 
C. Podceled: Tinoporidac. 

Skofäpka sestavenä z nepravidelnych nakupenych komürek, pocätecni cästi byvaji 
nekdy spirälni; hlavni otvor schäzi. 

Tinoporus, Carpenter. 
Gypsoina, Carpenter. 
Aplirosina, Carpenter. 
Thalamopora, Roemer. 
Polytrema, Risso. 



13 

X. Celed': Nummulitidae. 

Skofäpka väpnitä, jemnymi trubickami prostoupenä, volnä, mnohokomürkatä, spirälni ; vyssi 
formy maji pfidavnou hmotu a soustavou chodeb vice mene slozitou. 

A. Podceled: Fusulinidae. 

Skofäpka bilaterälne symetrickä, komürky od jednoho polu k druhemu se rozsifuji. 
Fusulina, Fischer. 
Fusulinella, Möller. 
Hemifusulina, Möller. 
Schwagerina, Möller. 

B. Püdceled: Polystomellidae. 

Skofäpka bilaterälne symetrickä, nautiloidickä (^ üplne involutni), nizsi formy bez 
pfidavne hmoty a soustavy chodeb v prostof e mezi pfickami ; vyssi se soustavou 
chodeb v pravidelnych intervallech podel vnejsich zäfezü. 

Nonionina, d'Orbigny. 

Polystomella, Lamarck. 

Faujasina, d'Orbigny. 

C. Podceled : Nummulitidae. 

Skofäpka cockovitä, stlacene nizsi formy s jemne rourkovitym, komürkovanym valem 
okrajnim bez intermiatni kostry, se slozitou soustavou chodeb 

Archaediscus, Brady. Heterostegina, d'Orbigny. 

Amphistegina, d'Orbigny. Nummulites, Lamarck. 

Operculina, d'Orbigny. Assilina, d'Orbigny. 

D. Podceled: Cyclodypidae. 

Mnohokomürkate, z pocätku spirälne, pozdeji cyklicky rostouci. Septa primerni i sekun- 
derni s vlastnimi stenami a slozitou soustavou chodeb. 
Cyclodypeus, Carpenter. 
Orbitoides, d'Orbigny et subgenera. 

E. Podceled: Eozonina (>). 

Skofäpka tvofici nepravidelne, pfirostle, nahromadene trsy. 
Eozoon (?), Dawson. 

Druhove a rodove pomery u foraminifer. 

Bylo jiz velice mnoho o tom psäno, zdali vübec existuji u foraminifer druhy (species) v tom 
smyslu, jak se toho slova uzivä u ostatnich zivocichü, a vysloveno tu mnoho nähledü od rüznych 
celnych badatelü v tomto oboru, jez se shodovaly v tom, ze u foraminifer smysl slova species musi 
byti valne pozmenen, s ohledem na nesmirnou promenlivost foraminifer, ne-li zrusen. U foraminifer 
da se nejlepe provesti appHkace vyroku Huxleyova, jenz mluve o klassifikaci Invertebrat ') pravil : 
,,The progress of knoledge will eventually break down all sharp demarcations, and Substitute series 
for divisions." A skutecne bylo nalezeno v nejnovejsi dobe pfi zkoumäni velkych hlubin mofskych 
na vyprave korvetty Challengera ^) takove mnozstvi zvlästnich, spojovacich,. pfechodnich typü, rodü 



') Journal of Linnean Society. Vol. XII. Zoology p. 226. 

-) Report on the scientific results of H. M. S. Challenger. Vol. IX. Foraminifera. By H. B. Brady. With Plates. 



14 

a forem, ze tu nemüze ani vzniknouti pochybnost, ze bedlivym a systematickym zkoiimänim podafi 
se nalezti pfechody mezi vsemi rody a druhy, jak recentnimi tak i fossilnimi. 

Uvazujeme-li toto vse, naskytä se näm tedy mimovolne otäzka o püvodu a vyznamu slova druh. 
Vedlo by näs pfilis daleko, kdybychom tuto otäzku jiz tak dlouho a dükladne — a v mnohem 
ohledu dosud bezüspesne — ventilovanou däle zde rozpfädali. V nasem pfipadu podäme kriticky 
pfehied celnejsich nähledü, jake v tech pomerech u foraminifer panuji, pokud to ovsem nevybociije 
z üzkeho rämce teto präce, a pokud by to mohlo slouziti za podklad k posuzoväni popsanych 
V teto präci druhü. Nebudeme se sifiti o zastaralych nähledech v te veci u autorü, ktefi dfive 
kazdou nepatrnou odchylku jako samostatny druh uvädeli, nybrz pfihlizeti budeme pouze k novejsim, 
na rozsählem pozoroväni se zaklädajicim nähledüm, jez nejdfive byly vysloveny slavnym znatelem 
foraminifer Carpenterem '), a jez pozdeji jeho krajany Parkerem, Jonesem, Bradym a tez znacnou 
merou Schlumbergerem, Terquemem ") a Möllerem byly opraveny a rozsifeny. 

Prvni, kdo seznal ohromnou promenlivost foraminifer, nestälost specifickych a generickych znakü, 
byl Anglican Carpenter, jenz take rozeznäväni druhü v obycejnem slova smyslu üplne zavrhnul, dav 
svemu nähledu vyraz ve svem zäkladnim dile o foraminiferäch vyrokem: ,,The ordinary notion of spe- 
cies as assemblages of individuals marked out from each other by dcfinite charakters , that have been 
genetically transmitted from original prototypes similarely distinguished is quite inapplicable 
in this group; since even if the limits of such assemblages were extended so as to include 
what would elsewhere be accounted genera, they would still be found so intimately connected by 
gradational links that definite lines of demarcation could not be drawn between them." 

Nähledy Carpenterovy dosly u mnohych badatelü ohlasu, byvse novymi nälezy dotvrzoväny ; 
zejmena kdyz se shledalo, ze mnohe druhy, znäme posud jen fossilni, z kfidoveho a tfetihorniho 
ütvaru, tez v nynejsich mofich byly nalezeny, cimz pädia dosud vaznä nämitka proti takovym 
nähledüm, ze pry kazdy druh jest na urcity geologicky horizont omezen. Ovsem bylo tim zase 
s druhe strany konstatoväno faktum, dosud nevysvetlene theorii descendencni, kterak zase präve 
ten druh mohl se po tak ohromne dlouhou dobu zachovati temef beze zmeny, kdezto ostatni 
bud zanikly neb se .znacne zmenily. 

To bylo pficinou, ze se nyni se strany nekterych badatelü pocaly fossilni druhy, popsane 
od Starsich autorü, ktefi tenkräte neznali te promenlivosti foraminifer, stahovati v jeden druh, jenz 
se po dnes pry nachäzi v nynejsich mofich, aneb se identifikovaly starsi mene charakteristicke 
formy s druhy, jez byly popsäny od Linnea a jeho vrstevnikü, ano nektefi upadli i v extrem tvrdice, 
ze se nesmi zädny novy druh utvofiti, nybrz ze dluzno pfifaditi kazdou odchylnou formu k nekte- 
remu popsanemu jiz druhu. 

Nelze upfiti, ze ve velmi mnohych pfipadech se takove slucoväni druhü delo prävem; nebot 
formy, jez jsou si velmi podobny a zärovefi na urcity horizont geologicky omezeny, neb ponekud 
rozdilne formy, jez ziji na stejnem miste za podobnych podminek, vzbuzuji v näs düvodne pode- 
zfeni, ze nälezeji k jednomu druhu; a jest s dostatek znämo, jak u techto tvorü povaha naleziste 
jich v kazdem ohledu müze zpüsobiti dosti znacne üchylky ve tvaru, velikosti, ano i chemickem 
slozeni jich skofäpky. 

Kladu zde pfipadny vyrok dobreho znatele techto pomerü u fossilnich foraminifer, Terquema, 
,,0 foraminiferäch z Liasu""): ,,Nous avons evite autant qu' il nous a ete possible d' etablir des 



') Introduclinn to the study of Foraminifera, pag. X. Preface. Podobnä znfni pfichäzeji v temz dile jeStä na str. XL, 5o a jinde. 
■) Terquem. KeiT'arks on the Foraminifera. with special reference to their variability of foim illustrated by the Cristellarians. 
The Monthly microscopical Journal. February ISTli. 

) Terquem, Recherches sur les foraminiferes du Lias, du departcment de la Moselle, p. 471. 



15 

especes nouvels, et ä cet effet nous avons produit des nombreuses varietes que nous aurions pu 
multiplier pour ainsi dire ä l'infini; nous n' aurions eu qu'ä dessiner les modifications qu'une espece 
subit en passant dans d'une assise dans une autre. Nos nombreuses recherches et l'experience que nous 
avons acquise en dessinant nous-meme tous nos fossiles nous ont demontre que jamais les foraminiferes 
ne se presentent avec une identite absolue dans deux localites difFerentes ; leur rapport n'est que 
relatif, et les modifications sont plus ou moins profondes. Si donc nous ne nous etions impose 
des limites tres etroites, le nombre de nos especes en aurait ete plus que decuple ; et au Heu de 
pres des 500 especes que nous avous publies, nous en aurions compte plus de 5000." Jako malou 
ukäzku k pfedchäzejicim fädküm podävaji cetnä vyobrazeni od druhu Nodosaria mutabilis z oolithu 
u Fontenoy, jez velmi poucnym zpüsobem znäzorfiuje rüzne variace tehoz druhu ze stcjneho nale- 
ziste. Podobne pfipady vyskytuji se u velmi mnoha rodü a jsou pädnymi doklady ku nähledu Car- 
penterovu; avsak jen potud, ze jsou mezi foraminiferami nektere formy, u kterych jest pojem slova 
species velmi elasticky, tak ze o nich plati rovnou merou to, co vyfkl slavny Woodward o trilo- 
bitech; „Nous pouvons comparer leur indefinis modifications de formes ä ces amüsantes faces 
humaines en caoutchouc, que les enfants se plaisent a comprimer." 

Provedli tedy v tomto ohledu zkuseni anglicti badatele Parker, Jones a Brady*) velmi zäsluznou 
praci, uvedse ono mnozstvi nepatrnych odchylek od starsich autorü za dobre druhy vydävanych 
na pravou miru, a zäroven ukäzavse, ze typy, kol nichz se vice forem fadi, az po dnesni dobu se 
zachovaly.") I projevuji nähled, odüvodneny mnohymi doklady jak z recentnich, tak i z fossilnich 
foraminifer, ze nejlepsi a jedine mozny zpüsob systematickeho skupoväni jest tvofeni jakychsi i^ad, 
jichz cleny by byly cele skupiny tvarü, kol jedne, vyznacne formy se fadicich, kterezto skupiny by 
mely vyznam slova species v beznem slova smyslu. Pfi tom nikterak nezavrhuji binomicke pojmeno- 
väni, nybrz povazuji je za prakticke k oznaceni jiste odchylne formy jakozto variety. Nebol: tim, 
ze se od casu Linneova valne zmenily nähledy pfirodozpytcu o tom, co jest druh a rod (a zajiste 
jeste meniti se budou), tim se nikterak nezmenila vyhoda binerniho pojmenoväni, ktere v nasem 
pfipadu usnadni orientaci ve varietäch. 

Tyto nähledy anglickych badatelü nedosly vsude souhlasu, zejmena u palaeontologü, ktefi 
se s velkou pili studiem zkamenelych schränek foraminifer zabyvali, jako: Reuss, Gümbell, Schwager 
a j., ti houzevnate drzeli se dfivejsich nähledu o rozeznäväni druhu. Tu jest ovsem lehko k po- 
chopeni, ze za takove rozdilnosti nähledu stävä se systematicke zpracoväni jak recentnich tak 
fossilnich rhizopodü velice obtizne; nebot od nektereho badatele celä fada forem za samostatne 
druhy se vydävä, kdezto jiny je sotva na vysi variet klade, aneb jiny stahuje vsechny v jeden 
druh ve smyslu anglickych badatelü. 

To sice pfedvidali tito badatele a hledeli napfed tomu pomoci subgenerickych oddeleni 
pfedejiti takovym pomerüm; lec uzivä se jich tak libovolne, ze spletitost synonymiky a nejistota 
V pfesnem stanoveni tak zvanych druhu dosähla takovych rozmerü, jake jsou sotva v jinych tfidäch 
zivocisstva. Ze za takovych pomerü zjisteni geografickeho a geologickeho rozsifeni druhu naräzi 
na nepfekonatelne temef pfekäzky a velmi problematickou cenu mä, lezi na bile dni. 



') Parker, Jones and Brady: On the Nomenclature of Foraminifera. Annais Magazine of the natural history. Part. I.— IX. 
Jsou to zajimave kritiky fossilnich a recentnich druhü, popsan5'ch hlavnä od staräich autorü od r. 1565 az po naäe £asy, ve kterych 
jmenovani odbornici i v pochybnych pfipadech druhy jednotlive buJ lepe charakterisuji neb jak toho tfeba bylo, rüzne druhy 
V jeden sluöuji. 

-) Dükazem toho jsou mnohe druhy posud jen jako fossilni znäme, ktere nalezeny byly pfi vypravg Challengerovg. Takovych 
druhü jest dosud znämo asi ku 120. 



16 

Neminim timto kritisovati nähledy uvedene, nybrz chtel jsem toliko osvetliti pomery, v jakych 
se nalezä kazdy, kdo najde nekolik forem, jez nesouhlasi se zädnou jiz znämou; vübec hledel jsem 
pfi sve präci, dovoloval-li tomu materiäl, nalezti takove znaky, jez by dävaly zäruku jisteho opet- 
poznäni toho druhu. Ovsem mnohdy bylo tezko z mene pfiznive zachovalych nekolika mälo 
exempläfü uciniti diagnosu druhu tak, by urcite vsechny podstatne znaky vycerpävala. V tom pfi- 
pade jakoz vübec pfi cele präci jsem se fidil heslem kazdeho svedomiteho palaeontologa, heslem 
Barrandovym : „C'est, que j'ai vu." 

Literatur a. 

Pod timto zählavim uvädim spisy, jez se tykaji bud foraminifer kfidovych neb foraminifer tez 
z jinych ütvarü, jez se vsak u näs vyskytuji. Z ostatnicii spisü uvedeny jsou zde pouze ty nejhlavnejsi, 
jichz pfi präci bylo pouzito k vüli srovnäni druhu. Vyloucil jsem vsak pfi tom ony spisy, ktere, 
pojednavajice o techze foraminiferäch, maji bud Jen historickou cenu aneb uvädeji pouhy nekriticky 
vycet druhu v jiste lokahte nalezenych, aneb popisujice druhy nove nalezene nepodävaji zädnych 
vykresü, a jez se tudiz vsim prävem od ostatnich autorü proste ignoruji. Necituji na tomto miste 
tez ono velke mnozstvi spisü, jednajicich vseobecne o foraminiferäch, zvläste o jejich struktufe, 
a potom spisy o foraminiferäch recentnich a fossilnich, ktere pfimo kfidovych foraminifer se netykaji. 
Kde vsak toho potfeba vyzadovala, jest v textu dotycny spis uveden pod carou. Ostatne ty, kdoz 
by se zajimaH o blizsi poznäni obrovske literatury foraminifer, odkazuji na vybornou pomücku v tom 
ohledu, na obsirnou bibliografii od Sherborna,') kdez jest veskerä literatura tez i recentnich fora- 
minifer obsazena. Vübec pro Studium fossilnich foraminifer jest nutno seznämiti se i s recentnimi 
foraminiferami, jezto jest mnoho druhu, ktere jsou fossilni a recentni zäroven. 

1827. S. Nilsson: Petrefacta Suecanea formaticnis cretaceae descripta et iconibus illustrata. Lund. 
1840. d'Orbigny: Memoires sur les Foraminiferes de la Craie blanche du Bassin de Paris Memoires 

de la Societe Geologique de France. Vol. IV. Plates. 
1840 — 1841. Fried. A. Roemer: Die Versteinerungen des norddeutschen Kreidegebirges. Hannover. 
1842. F. A. Roemer: Neue Kreide-Foraminiferen. Neues Jahrbuch für Mineralogie etc. 
1842. Fr. von Hagenov: Monografie der Rügenischen Kreideversteinerungen. III. Abtheilung. Neues 

Jahrbuch für Mineralogie etc. Bd. XV. 
1845. A. E. Reuss: Die Versteinerungen der böhmischen Kreideformation. Stuttgart. 
1845 — i6. H. B. Geinitz: Grundriss der Versteinerungskunde. Leipzig. 

1850. H. B. Geinitz: Charakteristik der Schichten und Petrefacten des sächsischen böhmischen 
Kreidegebirges. Leipzig. 

1851. Aug. Em. Reuss: Foraminiferen und Entomostracen des Kreidemergels von Lemberg. 
Haidingers Naturwissenschaftl. Abhandlungen. Vol. IV. 

1860. A. E. Reuss: Die Foraminiferen der westfaelischen Kreideformation. Sitzungsberichte der 
kaiserlichen Akademie der Wissenschaften in Wien. Vol. XI. Mit Abbildungen. 



') A Bibliography of the Foraminifera Recent and Fossil from 15G5— 1891. With. Notes explanatory of some of the rare and 
little known publications. By. Ch. D. Sherborn. Vyäla u Dulau and Co. v Londyn6. Jsou tarn zahrnuty veäker6 i sebe menäi präce, 
roztrouäene v nejrüznfejäich iasopisech v pfehledny celek v alfabetickem pofädku die autorö. Jiny velmi obäi'rny seznam jest v cito- 
vanem dile o ChallengerovS vypravS. Vol. IX. Bibliography Str. 1—42, uspofädany die chronologickeho pofädku az do roku ISSi, Menäi 
seznam viz: Bronn, Klassen und Ordnungen des Thierreichs. I. Bd. 1. Abth., pag. 10-14, p. '.^50. 



17 

1861. Reuss: Palaeontologische Beiträge: Die Foraminiferen des Kreidetuffes von Mastricht. 

Sitzungsberichte der kaiserliclien Akademie der Wissenschaften in Wien. Vol. XLV. 
1861. Reuss: Foraminiferen der Schreibkreide von Rügen. Tamtez. 
1862 — 63. Reuss: Die Foraminiferen des norddeutschen Hils und Gault. Tamtez. Vol. XLVI. 

I. Abtheilung. 
1863. Reuss: Die Foraminiferen-Familie der Laeeniden. Tamtez. 
1865 — 66. Reuss: Die Foraminiferen und Ostracoden der Kreide am Kanara-See bei Küstendze. 

Tamtez. Vol. LH. 1. Abtheilunor. 
1870. B. Brady, Th. Parker, R. Jones: A monograph of the genus Polymorphina. Transactions 

of Linnean Society. Vol. XXVII. 

1870. T. Kairer: Über ein neues Vorkommen von oberer Kreideformation in Leitzersdorf bei 
Stokerau und deren Foraminiferen-Fauna. Jahrbuch d. geolog. Reichsanstalt. Bd. XX. Wien. 

1871. R. Jones and Parker: On the Foraminifera of the Chalk of Gravesend and Meudon; figured 
by prof Dr. Carpenter. Geological Magazine. Vol. VIII. 

1872. T. R. Jones and W. R. Parker: On the family Rotalinae found in the Cretaceous Formation 
with the Notes of their Tertiery and Recent Representatives. Quaterly Journal of the Geolo- 
gical Society in London. Vol. XXVIIl. 

1873. T. R. Jones: On some Foraminifera in the Chalk of the North of Ireland. Journal of the 
Geological Society of Ireland. Vol. III. Dublin. 

1873 — 74. H. Bruno Geinitz : Das Eibthalgebirge in Sachsen. II. Theil. 

1875. St. Olszevski : Otwornice marglu kredovego kotliny Iwowskiej. Sprawozd. Kom. Fizys. Aka- 
demie Umiej. Krakowie. Vol. IX. 

1879. E. V. Dunikovski: Nowe Foraminifery kredoweho marglu Iwowskiego. Kosmos. (Lwow.) Vol. IV. 

1859 — 79. Parker and Jones (z cästi ve spojeni s Bradym a Kirbyem) : On the nomenclature of 
Foraminifera. Ann. mag. nat. history. 

a) Part. I. On the species enumerated by Linnaeus and Gmelin. 3 ser. Vol. III. 1869. 

b) „ II. On the species enumerated by Fichtel and Moll. 3 ser. Vol. V. 1860. 

c) ,, III. On the sp. enum. b. Walker and Montagu. 3 ser. Vol. IV. 1859. 

d) „ IV. The species enum. by Lamarck. 3 s. Vol. V. 1860 a Vol. VI. 1860. 

e) „ V. The sp. enum. by Denis de Montfort. 3 s. Vol. VI. 1860. 

f) „ VI. Alveolina. 3 s. Vol. VIIL 

g) „ VII. Operculina Nummulina. 3 s. Vol. VIIL 
h) „ VIIL Textularia. 3 s. Vol. XL 

i) „ IX The species enumerated by Blainville and Defrance. 3 s. Vol. XII. 

j) „ X. The species enum. by d'Orbigny (viz Ann. des sciences naturelles. Vol. VII. 

1826). 3 s. Vol. XIL 
k) „ XL The species enum. by Batsch in 1791. 3 s. Vol. XV. 
l) „ XII. The species illustrated by Models d'Orbigny. 3 s. Vol. XVI. 
m) „ XIII. The permian Trochamina and its allies. 4 s. Vol. IV. 
7t) „ XIV. The species founded by d'Orbigny (Annais des sciences naturelles 1826) 

upon the figures in Soldani's Testaceografia et Zoophytografia. 4 s. Vol. VIIL 
o) „ XV. The spec, figured by Ehrenberg (Abhandl. d. berl. Akad. 1838 — 47, and 

Mikrogeologie). 4 s. Vol. IX, X. 
1884. Report on the scientific results of H. M. S. Challenger during the year 1872 — 76. \'ol. IX. 
Foraminifera By. H. Bowman Brady. With Adas. 

Jar. Ferner: Foraminifery cesk^ho cenomanu. . *> 



18 



V y 

Cäst popisnä. 



CelecT Lituolidae. 

Podceled' Endothyrinae Brady. (Challenger pag. 350.) 
Rod Polyphragma Reuss. 

Synonyma: Lichenopora Defr. (Bryozoa). 

Charakteristika rodu: Skofäpka välcovitä, na spodnim konci pfirostlä, sestävajici 
z fady velmi krätkych välcovitych segmentü, za sebou sefadenych. Vnitfek komürek labyrinticky. 
Usti terminälni, sifovite. (Brady, Challenger, p. 350.) 

Struktura skofäpky jest obsirne vylicena pfi jedinem druhu toho rodu. 

Geologicke rozsifeni. Posud jen z korycanskych vrstev z Cech a Saska znäma. 

Polyphragma cribrosum Reuss. 
Tab. I. Fig. 1. — 14. Vykresy v textu c. 2. a 3. 

Literat ura a synonyma. 
1846. Lichenopora cribrosa Reuss. Versteinerungen der böhmischen Kreideformation. II. Theil, 
pag. 60, 123; Taf. XIV. Fig. 10. Taf. XXIV. Fig. 3.-5. 

1871. Polyphragma cribrosum Reuss. Vorläufige Notiz über zwei neue fossile Foraminiferen-Gat- 
tungen. Sitzungsberichte der böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften. Prag 1871, pag. 277. 

1872. Polyphragraina cribrosum Reuss. Das Eibthalgebirge in Sachsen von Dr. H. B. Geinitz. 
I. Theil. Der untere Quader. IV. Abtheilung, von Reuss, pag. 139. Taf. XXXIII. Fig. 8.— 10. 
Palaeontographica. Bd. XX, 1. 

1884. H. B. Brady: Report on the voyage of H. M. S. Challenger. Vol. IX. pag. 66. 

Tato forma byla nejdfive Reussem nalezena ve spodni opiice u Schillingen 
blize Biliny, a pak v temz geologickem horizonte u Bile Cirkvice (VVeisskirchlitz) 
blize Teplic; byla popsäna jako bryozoa a vfadena do rodu Lichenopora Defrance. 
Pozdeji nalezl ji Reuss ve vetsim mnozstvi u Plavna v Sasku a pfi podrobnejsim 
ohledäni dosel k üsudku, ze ji dluzno citati k foraminiferäm, a sice do celedi 
Lituolidae, a podotykä, ze pry struktura jeji üplne se shoduje se strukturou pfi- 
buzneho rodu Lituola (Placopsilina d'Orb.), jen pry ponekud tvarem se lisi. Tento 
ovsem mylny nähled byl zavinen nedostatecnou methodou zkoumaci, jakz v nä- 
sledujicich fädeich ukäzi. 

Skofäpka se nalezä nejcasteji volnä, fidceji pfirostlä na cizich pfedmetech, 
v tomto pfipade to byvaji misky rüznych üstfic (Ostrea), neb ostny mofskych 

Fig. e. 2. Polyphragma . ,, , , „. , . ' i • i /, , , i i • .... , , 

cribrosum Reuss z Ka- J^^ku z rodu Lidaris, ve velmi malo pripadech nalezl jsem ji pnrostlou na rule 
majku. Spodek skofÄpliy, (viz Tab. I. fig. 5.), jez jest V Kamajku podkladem korycanskych vrstev, jez 
jimz byU^phsedla. Zvät- j^u^ji^y j^jj yyplnuji. Tu pak byvä plocha, kterou skofäpka pfirostlä, velice 
nerovnä, namnoze zprohybanä. (Viz vyobr. v textu c. 2.) Exempläfe volne jevi 
vzdy tvar välcovity, vice mene pravidelny, jenz byvä casto nepravidelne ohnut, neb blize k üsti 
zplostely (viz fig. 2., 4.). 





19 

V nekterych pfipadech se skofäpka rozdeluje ve 2 vetve, zfidka ve vice, jez na koncich 
nesou charakterlsticke üsti. Celä skofäpka jest rozdelena zevne melkymi ale dobfe znatelnymi (pfi 
zachovalych exempläfich) zäfezy, neb svy na mnozstvi prstencovitych segmentu, jez jsou rovno- 
bezny mezi sebou, rostly-li komurky pravidelne ; jinak jsou svy nepravidelneho 
prübehu. Svy näm naznacuji meze komürek, jichz byvä pfi dospelych individuich 
az 22 ; sifka jich pfesahuje 4— ökräte vysku. Posledni komürka nese na konci 
üsti, jez se sklädä die stäfi z 9 — 35 otvorü, jez byvaji ve 2 — 3 vice mene 
zfetelne kruhy sestaveny, nekdy vsak jsou neurcite rozestaveny. Mezi jednotli- 
vymi otvory jest fada pficnych bräzdek. Plocha üstni (na ktere se otvory 
nacliäzeji) jest slabe klenutä a obdäna kolkolem rovnou, päskovitou, hladkou 
plochou. ^. , „ 

'■ . , . rig. c. o. Polyphragma 

Povrcli skofäpky pozorovän za mirneho zvetseni (viz Tab. I. fig. 6.) jevi cribrosum Reuss. Nepra- 
se jako slozeny z drobnych kipenkü kfemene, setmelenych zkitohnedym hne- videlnä ztoöenj' exempläf 
delem. Jednotlive lupenky, neb zrnecka kfemene nevynikaji vsak jako hrbolky 

z povrchu (viz fig. 12.), tak ze tento nabyvä hladkosti a skloviteho lesku ; zdä se vsak, ze tato 
hladkost povrchiu jest püvodu sekundärniho, zvläste poväzi'me-li, za jakych okolnosti ty usazeniny 
na Kaniajku tvofily, ze totiz asi pfiboj mofsky ty skofäpky na pobfezi lezici stälym zmitänim jich 
takto uhladil. 

Co se tyce vnitfni struktury skofäpky, pfesvedcime se o jeji povaze jednak pficnymi (hori- 
zontälnimi) a podelnymi (vertikälnimi) tenkymi vybrusy, jinak cestou chemickou. 

Na prüfezu podelnim, vedenem prave stfedem slvofäpky (fig. 8.), vidime nepravidelne 
ostrüvky temne sede hmoty, jez jsou ku pfedu, k üsti v fady konvexni sestaveny, a jez jsou 
prüfezy vybezkü sten skofäpky, jez tal<to tvofi pficky v cele skofäpce, tak ze tu Ize nikiviti o ja- 
kychsi komürkäch; tyto vybezky odpovidaji take zevne zähybüm neb svüm skofäpky, jakz to Ize 
dobfe pozorovati na fezu vedenem ponekud excentricky, blize ku povrchu skofäpky (fig. 9.). 
Kräsne se daji tyto labyrinticke zähyby sten skofäpky pozorovati, brousime-H skofäpku stäle 
s jedne strany; tu se neustäle jiny a jiny obraz objevuje, brzy pfevlädä hmota vybezkü, brzy 
zase väpenec vyphiujici dutiny zähybü, a komurky se näm jevi spojeny rourkami neb otvory podobne 
asi jako se näm jevi üsti zevne. O tomto spojeni komürek se lehce pfesvedcime odlamovänim 
jednotlivych segmentu. Pozorujeme-li takovy podelni prüfez za silnejsiho zvetseni (viz fig. 12., 13.), 
shledäme, ze se skofäpka sklädä ze zrnek pisku, ostrohrannych, rüzne velikosti (0*04 — O'Ol mm), 
spojenych mezi sebou väpnitym cementem, jenz byvä zvläste na pokraji zbarven zelezem do zluto- 
hneda ; blize ke stfedu jest sedy. Mimo tuto vrstvu pisecnou pozorujeme na velmi jemnych prü- 
fezech jeste tenkou vrstvu jasnou hyalinni, väpnitou, jez jest prostoupena pory, vzdy kolmo na 
stenu komurky probihajicimi, nekdy i nälevkovite na 1 konci rozsifenymi (fig. 13. c). 

Jelikoz pak steny komürek byvaji pferozmanite zprohybane, obdrzime casto na temz fezu 
pory podelne i pficne zasazene. Tato porovitä hyalinni vrstva jest dosti zfetelne od vrstvy pisecne 
oddelena a obaluje jaksi vsechny vnitfni steny a vybezky skofäpky. 

Velikost porü 0-0011— 0-0008 mm. 

Ucinime-li si prüfez pficni (vertikälni), tu shledäme pomery podobne (viz fig. 11. a 14.). 
Opetne tu uzfime vrstvu piscitou, pfevlädajici, vnitf pak k ni se druzi ona jasnä porovitä, tenkä 
vrstva väpnitä. Pozorujeme-li jemny takovyto pficni prüfez za silneho zvetseni, tu se näm zejmena 
kräsne objevi pory v jasne vrstve, jez se zträceji v sede hmote cementove vrstvy piscite. 

Co se tyce vyznamu techto vrstev, tu jest tezko rozhodnouti, k jakemu ücelu byly. Nebo£ 
tyto pomery obou vrstev nejsou nijak analogicke pomerüm, jake shledäväme u nekterych, jak 

3* 



20 

fossilnich tak i recentnich foraminiferäch, jez svoji zfejme porovitou skofäpku pokryvaji zrn6cky 
piskii, jez pak dalsim pfibyvänim hmoty porovite zdaji se tvofiti podstatnou cäst skofäpky. Mimo 
lu, pustivse mimo sebe ohled na to, k jakemu ücelu u tech foraminifer ona zrnka pisecnä jsou, 
jesc z praci Moebiovych ') vidno, ze zvife inüze na venek i skrz vrstvu zrnek pisecnych vyslati 
sve pseudopodie. Neco podobneho vsak neni u Polyphragmy mozno, nebot husty cement zevnejsi 
vrstvy kfemite üplne zabranuje pruchodu pseudopodii; nelze tedy vyznam techto dvou, ostfe od 
sebe oddelenych vrstev ztotoznovati s vyznämem piscite a porovite vrstvy nekterych foraminifer, 
jako jsou Textularia gibbosa z tertieru, Textularia agglutinans recentni, z Atlantickeho oceänu, 
nektere Buliminy s povrchem piscitym, a jine. Spise se zdä, ze zvife Polyphragmy nejprve vy- 
tvofilo si vrstvu porovitou, jez, dokud bylo zvife male, mohla odolävati ruznym vlivüm, a pak, 
kdyz zvife rostlo, k vüli jejimu upevneni, mezi jednotlive zähyby te tenke vrstvy a na vnejsek 
skofäpky uklädalo onu piscitou vrstvu s cementem. Tomu mimo jine nasvedcuje ta okolnost, 
ze se u Polyphragmy nalezaji zrnka pisku rozdelenä stejnomerne huste vsude ve veskere hmote 
cementove na povrchu i uvnitf (viz fig. 11.), coz u jinych piscitych foraminifer nepfichäzi, naopak 
u tech byvä nejvice zrnicek na povrchu, uvnitf bud Jen samy cement, neb spofe tu a tam drobne 
zrnko pisku v zäkladni väpenne hmote ulozeno. Ze by s houbami Pharetronami mela Polyphragma 
pfibuznost, jak Steinman (Zeitschrift f Min. 1888.) tvrdi, ale nedokazuje, jest nanejvys pochybno, 
nebot podobnou strukturu zädnä i sebe odchylnejsi houba neukazuje. 

Velikost: Delka skofäpky 2 — 18 mm\ prümer (sifka) 1 — 15 mm. — Naleziste : Kamajk, 
velmi hojne v slinovitych usazeninäch ve slojich ruly ; zfidka v bryozovych vrstväch na Kahku 
u Kutne Kory. 

Lituola. Lamarck emend. Brady. 

Synonyma: Placopsilina d'Orb. p. p. 

Charakteristika: Skofäpka piscitä, na povrchu drsnä, vicekomürkatä, spirälne (aspon 
ze zacätku) vinutä. Komürky uvnitf labyrinticke. Usti nepravidelne, dendriticke neb sifovite (Brady, 
Challenger.) 

Struktura jemnejsi jest obsirne vylicena pfi popisu druhü. 

Geolog icke rozsifeni: Rod tento pocinä jiz v kamenouhelnem ütvaru a dochoval se 
az po nase doby ; znämo jest asi 10 (?) fossilnich a dva recentni druhy. V Ceskem kfidovem 
ütvaru jest zastoupen tfemi druhy; vesmes jen v cenomanu se naskytujicimi. 

Lituola cenomana d'Orbigny. 
Tab. II. fig. 1 .— G. Tab. IV. fig. 15. Vyobiazenf v textu c. 4. a 5. 

Literat ura a synonym a: 
1840. Placopsilina cenomana d'Orb. Cornuel. Oeufs des Mollusques Mem. Soc. Geol. de France- 

Ser. IL Vol. 3. pag. 259. Tab. II. fig. 36. 
1850. Placopsilina cornneliana d'Orb. Prodrome de palaeont stratigraf. Vol. IL p. 111. Nr. 791. 

1850. Placopsilina cenomana idem ibidem p. 185. Nr. 758. 

1851. Placopsilina cenomana Reuss. Denkschrift d. kais. Akademie d. Wissensch. Bd. VII. p. 71. 
PL 28, fig. 4, 5. 

1860. Lituola cenomana Parker and Jones. Quaterly Journ. of Geolog. Soc. Vol. 16. pag. 302. 
Nr. 182. 



') Moebius, Über die Struktur einiger weniger bel<annten Foraminiferen aus St. Mauritius. Kiel 1890. 




1S62. Lituola ( Pia copsüinc form) ccnomana Carp. Introdiiction to tlie study of Foraminifera, p. 143. 

PI. XI. fio-. IL— 14. 
1866. Placopsilina prolijcra Terquem. Foraminiferes du Lias. 6me Mem., p. 493, pl. XX, fia-. 24. 

1866. Placopsilina hybrida idem ibid. PI. XX, fig. 25, 26. 

1867. Lituola cenomana d'Orb. Brady. Proc. Somerset. Arch. and Nat. History Soc. Vol. XXIII., 
p. 105. PI. I., fig. 1. 

1884. Placopsilina ccnomana 6! Orh, Brady. Report of Challenger. Vol. IX., p. 315. PI. 36, fig. 1 — 3. 
Skofapka skoro vzdy pfirostlä, nejcasteji na skofäpkäch üstfic (Ostrea) neb zubech zralokü 
aneb na stitkäch PoIIicipodü, na rourkäch cervü (Serpula), velmi zfidka volnä, a to byvaji jen 
fragmenty mladiich cästi skofapky, spirälni cäst byvä vzdy pfirostlä. Strana, kterou skofapka 
pfirüstä, jest vzdy hiadkä, o cemz se lehce rnüzeme pfesvedciti, odloupnuvse 
ji od pfedmetu, na nemz Ipi ; tu pak byvä na te strane pozorovati i pficky 
a strukturu vnitfni (viz vyobrazeni v textu c. 4. a 5.). Na strane protejsi, zevni, 
jest skofapka mirne klenutä neb zplostelä, nekdy i nepravidelne prohnutä. 
Komürky poctem 6 — 18 z pocätku se vinou spirälae, mnohdy velmi pravidelne 
(Tab. II. fig. 4.), pozdeji pocinaje asi sedmou neb az desätou komürkou, fadi 
se k sobe v jedne cäfe, pfimce, jez v nekterych pfipadech i koimo vzhüru 
smefuje (viz fig. 3.). Tim zpüsobem povstävä znämy tvar biskupske hole, 
odkudz tez jmeno rodove pochäzi. Casto vsak komürky, ale pouze u velmi 
starych individui, nezachovävaji smer pfimky, nybrz se i hadovite a nepravi- 
delnym smerem k sobe pfiklädaji, tak ze Habitus tehoz druhu byvä velice ^'°- '^- ^- ^^^"f"- """- 

.,,,.,. , . iiuina d'Orb. Cäs( sko- 

rozmanity. Jednothve komürky jsou nizko välcovite, vice mene klenute, odde- fapliv, kterou byla pH- 
leny svy, jez u mladsich stadii byvaji velice hluboke a patrne, u starsich stadii sedlä. 

stävaji se nezfetelnymi tak, az skoro mizeji. 

Usti kruhovite ; na nekterych exempläfich zda se miti nächylnost tvofiti vybezky (jako 
Dendritina). 

Struktura skofapky. Pozorujeme-li povrch zachovale skofapky, tu se näm jevi jako 
slozeny ze samych jemnych lupenkü, velice drobnych, casto lesklych, pfipominajicich i na desticky 
slidy, jez jsou spojeny rezavym cementem, jehoz barva pochäzi, jakz jsem se chemickou reakci ') 
pfesvedcil, od kyslicniku zeleziteho. Tento zrnity povrch skofapky jest vsak velmi jemny, zrnecka 
jsou mnohem mens! nez u podobneho na pohied rodu Polyphragma, tak ze v mnohych pfipadech, 
kde mäme pfed sebou jen cäst skofapky a nevime, nälezi-li do rodu Polyphragma neb Lituola 
aneb Haplostiche, tu jiz bedlivejsi pozoroväni povrchu staci k rozeznäni rodu. Vnitfni strukturu 
seznäme z tenkych vybrusü vedenych pficne a podelne skofäpkou. 

Na prüfezu podelnem (Tab. II. fig. 5.) pozorujeme -na zevni strane vrstvu slozenou z piseckü d 
spojenych rezavym cementem, jez jest dosti urcite ohranicena od vrstvy b, jez se sklädä taktez 
z kfemitych ülomkü, ale o mnoho mensich, a ve kterez sedä hmota cementovä pfevlädä, kdezto 
ve vrstve d maji zrnka pisku pfevahu. Vrstva d, pro kterouz bych navrhoval näzev vrstvy korove, 
zabihä, jak z prüfezu toho vidno, i ve pficky, coz patrne asi souvisi se vzrüstem skofapky; ze totiz 
byla skofapka dejme tomu slozena z 9 komürek, tedy obalovala korovä vrstva vsechny zevni 
steny skofapky ; kdyz ale zvife vytvof ilo näsledujici komürku desätou, tu pokrylo tu stenu opetne 



') Rozpustil jsem totiz n^kolik fragmentü skofäpek v kj'selinS solne, nacez do roztoku toho jsem pfidal näkolik kapek ferro- 
Ijyanidu draselnateho (zlute krevni soli), £imz okamzitfe vzniklo modre zbarveni vytvofiväi se berh'nskou modfi, coz jest charakteristicke 
pro slouieniny zelezite. 



22 




i s druhe strany vrstvou b s pfevlädajicim väpnitym cementem, a tak vidime na prüfezech (ovsem 
dosti tenkych) vybihati korovou vrstvu ve pficky delici komürky, ale rezaveho zbarveni znacne 
ubyvä. Pficky a steny komürek maji prstovite z jich vnitfniho obvodu vycnivajici vybezky (viz 
fig. 6.), jez jsou na svem konci ovälni neb take spicate a jsou velmi charakteristicke pro Litiiolu ; 

tyto jsou slozeny vyhradne z droboulinkych sem tarn roztrousenych zrnicek 
kfemitych, jez se skoro zträceji v pfevlädajicim cementu väpnitem. Na prüfezu 
pficnem (viz vyobrazeni v textii c. 5.) nachäzime podobne pomery; opetne 
rezavou vrstvu korovou, skoro päskovite se na pokraji skofäpky tähnouci 
a vrstvu drobne piscitou s cementem väpnitym. 

Nase ceske exempläfe Lituoly üplne se shoduji s popisy a vyobraze- 
nimi Reusse a Carpentera ; avsak jsou znacne mensi nez francouzske, jez jsem 
obdrzel od znameniteho badatele v tomto oboru Schlumbergera z Le Mans, 
jez take zbarvenim a povrchem i tvarem se dosti uchyluji od typickych vy- 
kresu tehoz druhu u anglickych badatelü. Ovsem co se tyce rüznych forem a jich sprävneho 
urceni, panuje dosud, a to u velmi mnoha rodü piscitych foraminifer, velky zmatek, zavineny 
nejen malou znalosti struktury ale i velikou promenlivosti, jez u foraminifer jest tak znacnä, ze 
zkuseni anglicti badatele v tomto oboru druhy u nekterych vubec neuznävaji, aneb novych ne- 
pfipousteji. 

Velikost: 0'4 — 11 min. — Naleziste: V^elmi hojne na Kamajku; zfidka v Koline, Kory- 
canech a Kaiiku. 



Fi.s;. C. ''. Lituola eetumiaua 

d'Orb. Pfiöny fez skofäp- 

kou pfirostlou na üstfici. 

Zvfetä. 50/1. 



Lituola cylindrica n. sp. 

Tab. II. fig. 7. — 12. Vyobrazeni v textu c. 6. 

Skofäpka volnä, valcovitä, rovnä neb slabe zahnutä, slozenä z vetsiho poctu komürek 
(nejvetsi pozorovany pocet jest 15), jez jsou od sebe oddeleny hlubokymi, zfetelnymi svy, ktere maji 
nekdy nepravidelny prübeh, celkem ale rovnobezne mezi sebou probihaji. Komürky 
stäfim Jen velmi pozvolna se zvetsiiji a jsou silne klenute. Üsti na ulomenych 
exempläfich se jevi jako nepravidelne, sem tam na pfedni stene roztrousene 
otvory. Povrch jest velice vyznacny. Sklädä se z hrubych piseckü, siepenych inten- 
sivne hnedozlutym cementem, cimz se ve spornych pfipadech, kde mäme jen maly 
fragment, jejz nechceme brousenim porusiti , lehce od podobnych forem jinych 
rozeznä. Mimo to zajimave rozdily jsou ve vnitfni strukture skofäpky. Na prü- 
fezech podelnjch (Tab. II. fig. 9., 10., 11.) vidime velmi pfesne ohranicenou zevni 
vrstvu korovou. s niz jdou vybezky i do jednotlivych pficek komürkovych,') a na 
ni näsleduje vrstva temef jen ze sameho sedeho, jen misty rezaveho a drobounky'mi 
pisecnymi zrnky promiseneho cementu^ jenz u mladych individui pfevlädä. Prsto- 
vitych vybezkü z vnitfni vrstvy jest mnohem mene a mimo to dobrym znakem 
tohoto druhu jest, ze jsou vzdy pficky komürek konkavni smerem ku pfedu. Na 
märk^''^v'ätä"'45/i P^üfezu pficnem, vertikälnim (fig. 12.), objevuji se pomery vrstev jednotlivych po- 
dobne jako na podelnem. 
Velikost: 1'5 — 8 mvi. — Naleziste: Kamajk, dosti hojne. 




Fig. C. 6. Lituola 
cylindrica nov. sp 
Prüfez podelni e. k 



\ Vyklad toho viz u pfedeälcho druhu Lituola cenomana d'Orb. 



Lituola globigerrinoides n. sp.') 
Tab. IL %. ]5.— 17. 

Skofapka nepravidelne ve spiräle vinutä, jez se sklädä asi ze 2 zävitkü. S horni strany 
Ize pozorovati 7 zfetelnych komürek, hlubokymi, ale ne ostrymi svy od sebe oddelenych, jez jsou 
vsak velice nestejneho tvaru, kulovite az i protähle valcovite. Ze spodni strany bezpecne Ize 
10 komürek rozeznati, taktez velmi nestejnych a silne klenutych. Postavime-li si skofäpku na hfbet, 
tu vidime, ze komürky jdou nepravidelne ve 2 fadäch, coz u druhü tohoto rodu nebyvä. Üsti ne- 
zfetelne. Povrch jest velice hrube piscity, z velkych, ostrohrannych kfemenkü slozeny, cimz ponekud 
upominä na povrch Polyphragmy. 

Velikost: 15 mm. — Naleziste: Kamajk (unicum). 

Haplostiche Reuss. 

Synonyma: Nodosaria p. p., Lituola p. p., Dentalina p. p. 

Charakteristika: Skofapka volnä, üplne piscitä, slozenä z vetsiho poctu komürek neb 
segmentü, spojenych vespolek v rovne neb zahnute cäfe. Komürky labyrinticke. Otvor terminälni, 
obycejne jednoduchy, zfidka rozvetveny (jako Dentritina) neb mnohonäsobny. 

Struktura rodu toho nelisi se nijak od struktury Lituoly, lec ze komürky jsou skoro 
vyplneny vybezky ze sten, pferozmaniteho tvaru. 

Geolog- icke rozsifeni: Rod tento pocinä jiz snad v triasu, a dosud ziji jeho zästup- 
cove V nynejsich mofich. Nejvice jest rozsifen v ütvaru kfidovem. V Cechäch jest asi 6 druhü 
rodu toho, z nichz nejvice jest jich v Senonu; jeden v korycanskych vrstväch. 

Haplostiche oligostegia n. sp. 
Tab. II. fig. 13., 14. 

Skofapka na prüfezu ellipticnä, slozenä ze 3 komürek velmi nestejnych. Spodni komürka 
dole zaokrouhlenä, po stranäch smacklä; stfedni jest nizce välcovitä, oddelenä ode vsech melkymi, 
skoro rovnobeznymi svy; posledni jest nepravidelne kuzelovitä, koncici v tupou spicku, nesouci 
ponekud excentricke üsti. Povrch jest velmi jemne piscity. 

Velikost: 0'22 mm. — Naleziste: Kank, unicum. 

Podceled Trochammininae. (Challenger p. 66; 321.) 
Trochammina Parker and Jones. 

Synonyma: Webbina d'Orb. p. p., Trochammina Carp. p. p. 

Charakteristika rodu: „Skofapka volnä, zfidka pfirostlä, rüzneho tvaru nepravidelneho, 
neb spirälniho na zpüsob Rotalie. Segmentace vice mene üplnä. Steny tenke, slozene z malych, dro- 



') Pridäleni teto formy k rodu Lituola nepovazuji za definitivni, jelikoz nedostatek materiälu (dosüd jedink;^ exempläf nalezen) 
brani zhotoveni prCifezu, jenz jest nezbytnym ku sprävnemu a jistemu urieni rodu. Befu tedy rodove jmeno v tomto specielnim pfi- 
padu V tak äirokem vi^znamu, jak^ mu dävaji angliCti badatele, spojujice v tom rodä velmi rüzne formy, jichz struktura jest bud' 
velmi nedostatetnfe znäma, neb jez se nedaji pro svoji promänlivost v nektery jinj^ rod zafaditi. Dosti podobnd forma jest popsäna 
jako Haplophragmium globigeriniforme P. J. iChallenger p. 312. PI. 35. fig. 10., ll.\ ale nezfetelne üsti na jedinem exempläfi, a ne- 
znämost struktury nepfipouäti uröiteho stanoveni. Ze formu tu jsem pfifadil k rodu Lituola. stalo se pro jeji na Lituolu upominajici 
povrch a pro geologicke rozäifenl Haplophragmia, ktere pocinä v Senonu, kdezto rod Lituola posud u näs Jen v Cenomanu. 



24 

bounkych zrnek, vloienych clo väpniteho cementii, neb zatmeleny v chitinovitou membranu. Zevni 
skofäpka hladkä, casio lesklä ; vnitrek hladky, zfidka mfizovity, nikdy labyrlnticky." (Challenger 
p. 336.) 

Tento rod obsahuje velke mnozstvi rüznych forem, jez se shoduji (pry) strukturou. Brady 
rozdelil jej v podrody : Ammodiscus Reuss, Trochammina s. Str., Hormosina, Webbina d'Orb. 
Subgenus Trochammina s. str., by pak obsahoval formy spirälne vinute, vice komürkate, ,,jez pry 
by se," jak mini Bütschli, „mely staveti ke Globigerinidäm !" Tento Bütschliho nähled ovsem neni 
strukturou onech forem nikterak jeste dokazän, a zajiste jako u vice podobnych rodu se stalo, 
ukäze se, ze podobne na nepatrnych neb zadnych faktech se zaklädajici rozumoväni jest neoprävnene. 
Kdyby se melo Jen ku tvaru skofäpky a slozeni jejimu pfihlizeti, tu bychom se mohli zase vrätiti 
k casum d'Orbignyho. Zde musi rozhodovati struktura skofäpky a ta jest u velmi malo forem 
znäma. Jest to skutecne velmi podivno, jak forma tak obecnä, jako v nasem pfipade Tr. irregularis, 
dosud strukturou svou üplne neznäma byla a za imperforovanou se povazovati mohla, a pfece pfi 
systematice casto se s ni setkäväme a na jejim dosud takfka neznämeni charakteru pfibuznost 
generickä a resultäty pro descendencni theorii maji se zaklädati. 

Jest dosti pochybno, zdali vsechny formy rodu Trochammina s. str. maji tutez strukturu jako 
Troch. irregularis P. J. ; procez strukturu skofäpky naseho druhu pfi popisu jejim vylicime. ') 

Geologicke rozsifeni: Rod tento zacinä v kamenouhelnem ütvaru a nejvetsiho rozsi- 
feni dochäzi v nynejsich mofich. 

V ceskem kfidovem ütvaru jest rozsifen, ac ne vsude hojne, jediny druh: Tr. irregularis 
(P. J.) Carp. p. p. 

Trochammina irregularis (P. J.) Carp. 
Tab. IX. fig. 1.— (j. 

Synonyma a 1 i t e r a t u r a. 
Carpenter. Trochammina irregularis. Introduction to the study of Foraminifera Plate X. fig. 6. — 10. 
Webbina irrcgulm'is d'Orb. Prodrome de Palaeontologie 1850. Vol II. p. 111, Nr. 782, 783. 
Nubecularia irregularis d'Orb. Reuss, Sitzungsber. d. W. Akad. d. Wiss. Bd. 46. 1863. p. 30. 

Skofäpka vzdy pfirostlä na cizich pfedmetech, nepravidelne ellipticnä, neb kruhovitä, vice 
mene klenutä. Obycejne byvä vice (3 — 6) komürek pospolu fetezovite spojeno pomoci üzk)'ch, 
hrdelkovitych vybezkü na obou koncich komürky. Na strane spodni, kterou jest pfirostlä, nema 
skofäpka zädne steny. Povrch jest mastne leskly, malymi, nepravidelne roztrousenymi dolicky 
posäzeny. 

Struktura. Na prufezu veriikälne vedenem (fig. 3., 5.) vidime, kterak se stena skofäpky 
sklädä z pomerne tenke, obloukovite lamelly, na koncich, kde se blizi k podlozce okrouhle zakoncene ; 
je-li prüfez nälezite tenky, vidime jiz za mirneho zvetseni pory, jez, jak se müzeme i horizontälne 
neb jinak libovolne vedenym fezem pfesvedciti, smefuji vzdy kolmo k povrchu skofäpky. Prümer 
jich obnäsi 0'006 — 0'003, tedy dosti hrube pory. 

Velikost jedne komürky 03 — 0'7 mm. — ■ Naleziste : Kamajk. Velmi hojne na stltcich 
Pollicipodü, zfidka na mladych Ostreäch. Jest rozsifena v celem svrchnim ütvaru kfidovem. 



') Ponfvadz Cai^penter ve svem zdkladni'm dile ozna(^uje naäi formu pouze jako „Placopsiline form of Trochammina irregu- 
laris", pfidrzel jsem se jeho nähledu; nebof o jemnfjäi struktufe rodu Placopsiliiia, jako vübec to dosud i u näkolika velmi obecnych 
rodü foraminifer obyiejnym zjevem jest, skoro nie znämo neni a srovnavaci materiäl nebyl po ruce. A pfece die souhlasnych vyrokü 
väech celnych badatelü Studium foraminifer bez jich prüfezü jest illusorni! 



Celed Textularidae Brady 

Podceled Textularinae Brady. 
Rod Textularia De fr. 1828. 

Synonyma: Polymorphium Sold. p.p. Loxostomum Clidostomum, Rhyiichoplecta, Proro- 
porus p. p. Ehbg. 

Charakteristika- Skofäpka väpnitä neb piscitä z pravidelne dvojfadych komürek alter- 
nujicich slozenä, s polomesicitym üstim na basi osni plochy komürek. 

Struktura: V tomto rodu dosud se misi formy se skofäpkou väpnitou, hrube dirkovanou, 
s formami, jez maji Jen zäkladni hmotu väpnitou, perforovanou a ta jest cim blize k povrchu tim 
vice promisena pisecnymi zrnky, aneb i docela s piscitymi formami. Dosud se o tom rüzni nähledy, 
maji-li se formy se skofäpkou tak rüzneho slozeni v jediny rod staveti. Vedeme-li si prüfez sko- 
fäpkou eiste väpnitou, tu vidime prvni komürku kulatou, a na ni s obou stran pak se pfiklädaji 
2 komürky, jedna vetsi (mladsi) a jedna mensi (starsi), jez vsechny dobfe hrubou dirkovatost 
ukazuji. Velikost poru u ceskych Textularii obnäsi 0'0065 — 0'0090 mm. 

Geologicke rozsifeni. Rod tento pocinä v kamenouhelnem ütvaru, nejvetsiho rozsifeni 
dochäzi v tertieru a v nynejsich mofich, citaje asi 28 recentnich druliü. V ceskem ütvaru kfidovem 
vyskytä se 11 druhü, z nichz 3 pfipadaji na korycanske vrstvy. 

Textularia globulosa Reuss (non Ehbg.). 

Tab. IX. fig. 11. Zvetseno 3(X)/I. 

Literatur a. 
Textularia globulosa Reuss, Verst. I. p. 39. Taf. XII. fig. 23. 
Reuss, Sitzungsber. Bd. 40. pag. 232. Taf. XIII. fig. 7., 8. 
Fric, Teplitzer Schicliten. Archiv f. naturw. Durchforschung Böhmens. Bd. VII. Nr. 2. pag 116. 

fig. 163. 

Skofäpka mirne se rozsifujici, citajici na kazde strane 5 — 7 komürek, jez hlubokymi, sikmymi 
svy oddeleny jsou. Alternace komürek je stfedovä, to jest, ze misto, kde se horni sev prave 
komürky stykä s postrannim svem leve komürky, lezi präve uprostfed. 

Velikost: O'l — 0'25 ;;/;//. — Naleziste: Kamajk, Kahk; zfidka. 

Druh tento nalezä se jiz ve spodnim ütvaru kfidovem; nejvetsiho rozsifeni dochäzi v Senonu; 
V Cechäch v teplickych vrstväch cini krome Globigerinu na mnohych mistech nejvetsi procento 
z foraminifer. 

Textularia brevicona n sp. 

Tab IX. fig. 12. 

Skofäpka velice rychle se rozsifujici, komürky silneji nadmute nez u pfedesleho druhu 
T. globulosa Reuss, oddelene velice hlubokymi, sikmymi svy. Po kazde strane skofäpky 3 — 5 
komürek, z nichz posledni byvä kulovite nadmutä. 

Alternace komürek stfedovä. 

Velikost: 0-17 mm. — Naleziste. Kamajk. Dosti hojne; mnohem vzäcneji na Kanku. 

Jar. Ferner: Foraminiferj- iJeskeho cenomanu. 4 



26 

Textularia parallela n. sp. 
Tab. IX. fig. 13. 

Skofäpka z pocätku velmi mirne se rozsifujici, pozdeji skoro stejnou sifku zachovavajici, 

V celku ponekud zahnutä. Velmi cetne ponenählu se zvetsujici komürky, po kazde strane 9 — 13, 
jsou oddeleny melkymi, velice sikmymi, na mistech styku zahnutymi svy. Alternace komürek 

V jedne tretine. 

Velikost: 03 — 5 mtu. — Naleziste: Kamajk; dosti hojne. 

Podceled Bulimininae. 
Bulimina d'Orb. 1826. Chall. p. 397. 

Synonyma: Robertina d'Orb., Ataxophragmium Reuss. 

Charakteristika: Skofäpka volnä, väpnita neb piscitä, vinutä ve pfikre sroubovite Spi- 
rale; nejmene 3 komürky pfipadaji na 1 zävitek. Usti rovnobezne k ose vykrojeno, bud sterbino- 
vite neb pyskovite rozsifeno. 

Struktura jemnejsi tohoto rodu velmi mälo znäma.') Zdä se, ze bude lepe piscite formy, 
neperforovane, oddeliti ve byvaly Reussüv rod Ataxophragmium. 

Geologicke rozsifeni velmi velike ; pocinä jiz triasem a jde i do nynejsich mofi. 

V Cechäch jest asi 15 druhü tohoto rodu, nejvice v Senonu rozsifenych. V korycanskych vrstväch 
nalezeno pösud 5 druhü. 

Bulimina brevicona n. sp. 
Tab. III. fisj;. 1 a, b. Zvetseno 110/1; orig. c. 74. Kamajk. 

Skofäpka obräcene vejcitä, dole tupe spicatä, velice rychle se rozsifujici, tak ze vyska sko- 
fäpky se rovnä temef sifce jeji. 3 — 4 spirälovite zävitky, vzdy o tfech komürkach, jemnymi svy 
od sebe oddelenymi; posledni 3 komürky znacne vyklenute, sirsimi, ale melkymi svy od sebe od- 
deleny, ve stfedu v hlubokou jamku se sklänejici. Otvor nezfetelny v trojboke dutine, tvof ene stfedem 
3 poslednich komürek. Povrch jemnymi zrnicky pisku pokryt. 

Velikost: 0'5 ;;////. — Naleziste: Kamajk; zfidka. 

Bulimina variabilis d'Orb. 
Tab. III. fig. -la, b, 6, 7. Zvets. ^15/1; orig. c. 10^ Kaftk. 

Literatura: 
Bulimina variabilis d'Orb. Mem. 1. c. p. 40. Taf> IV. fig. 9. — 12. 
Bulimina variabilis d'Orb. Reuss, Verst. I. p. 37. Taf. VIII. fig. 56, 76, 77. 
Ataxopliragmiiim variabile d'Orb. sp. Geinitz Elbth. p. 124. 

Charakteristika; Skofäpka skoro kulovitä, nepravidelne spirälni, nekdy jednim smerem 
protählä, vice mene involutni, nekdy skoro üplne zakryvaji posledni komürky pfedesle zävitky, nekdy 
jsou vsechny patrny; hofejsi strana ponekud zplostelä. Cetne komürky (az 10) jsou od sebe od- 
deleny tlustymi svy. Posledni komürka siroce podkovovitä, kryjici pfedchozi komürky. Povrch piscity. 



'l Pokud mi toho £as a materiäl dovoloval, snazil jsem se alespon na ietnSjäim korycanskcm druhu Bul. variabilis d'Orb. 
strukturu skofäpky blize seznati, jakz pfi popisu tehoz druhu uvedeno tez jest. Jezto slozeni skofapky u jednotlivych druhü tohoto rodu 
jest rüzne, tedy dluzno iiniti prüfezy od vice druhü, coz ii malych a vzäcnych forem jest velmi obtizno. 



27 

Struktura tohoto druhu, jejz snad prävem Reuss v nove utvofeny rod chtel vfaditi, 
neukazuje ani stopy po porech, nybrz prüfez jevi, ze jest slozena z jemneho pisku, promiseneho 
väpnitym cementem, nebot po vyleptäni näm zbudou kfemitä zrnka. Pricky komürek jevi za sil- 
nejsiho zvetseni na povrchu hyalinni, jasnou, väpnitou vrstvu, jez i do vnicf skofäpky s pfickou 
pokracuje, a na povrchu modrosede pruhy, svy komürkove tvofi. Jine druhy Bulimin piscite 
na povrchu asi podobnou strukturu jevi, kdezto ony väpnity vzhled majici budou jeviti asi poresni 
steny. Podivno jest, ze jsem dosud nikde nenasel vyobrazeni prüfezu jak piscice tak i väpnite 
Biiliminy, ac pfece jsou to formy dosti velke, nekdy velikosti az 1 m^n dosahujici. 

Velikost: 0"3 — 0'9 mm. — Naleziste: Velmi hojne v Kamajku, Kahku. Mimo to jest znäma 
z celeho svrchniho kfidoveho ütvaru ; zvläste v teplickych vrstväch jest pfehojnä. 

Bulimina depressa nov. sp. 
Tab. III. fig. ?,a, b. Zvets. ilO/1 ; orig. c. 18. Kamajk. 

Skofäpka polokoulovitä, na spodni strane skoro rovne smäcklä. Komürky jsou sestaveny 
v nepravidelne spiräle o 1 neb l'o zäviiku a rychle na sifi pribyvaji. JednotUve komürky jsou 
prstencovite, od sebe oddeleny znacne hlubokymi, ostrymi svy ; posledni komürka se velice plose 
rozsifuje, tak ze pfi pohledu s hora zakryvä pfedesle zävitky a jest vejcite vykrojena. V tomto 
vykrojku nalezä se podlouhly otvor üstni. 

Velikost: 0'4 — 07 mm. — Naleziste: Kamajk; zfidka. 

Bulimina inflala nov. sp. 
Tab. III. fig. 4rt, Ik c. Zvets. 7U/1 ; orig. c. 71. Kamajk. 

Skofäpka krätce a siroce ubräcene kuzelovitä na dolenim konci tupe spicatä, se 4 — 5 spi- 
rälnimi zävitky, z nichz prvni dva jsou velice male a nezfetelnymi svy od sebe oddelene ; ostatni 
zävitky rychle na sifce pribyvaji a posledni jsou silne klenute. Ctyry komürky posledniho zävitku 
jsou silne nadmute a hlubokymi svy oddelene. Usti jest podlouhlä, na jednom konci jazykovite 
vykrojena sterbina, stojici uprostfed mezi sbihajicimi se svy poslednich ctyf komürek. Povrch sklo- 
vite leskly s velmi jemnou granulaci. 

Velikost: O'S mm. — Naleziste: Kamajk; dosti hojne. 

Bulimina conoidea nov. sp. 
Tab. III. fig. oa, b. Zvets. 110/1; orig. c. 70. Kamajk. 

Skofäpka obräcene kuzelovitä, dosti zvolna se rozsifujici, dole oblou spickou koncici, nahofe 
silne zplostelä (tak ze pfi pohledu se hfbetni strany vypadä jako ufata). Komürky sestaveny 
v sesti zävitcich, dobfe znatelnymi, ale melkymi svy od sebe oddelenych. Steny komürek jevi se 
jako tluste, modrosed6 cäry. Posledni 4 komürky mirne klenute, .ku stfedu znacne dolü se sklänejici. 
Usti podlouhle ovälni sterbina. Povrch jemne zrnity. 

Velikost 6 vnu. — Naleziste: Kamajk; zfidka. 

V 1 r g u 11 n a ? 

Tab. IV. fig. 14. Zvets. löO/l ; orig. c. Gl. 

Skofäpka kuzelovitä, oblä, dolni komürky (poctem 3) vi. i^ade horni ve dvou fadäch, 
silne klenute, oddelene hlubokymi sv). Dolni komürka konci tupou spickou. Jezto jenom jediny 
fragment jest zachovaly, jenz stezi pfipousti urceni rodu, necinim z neho noveho druhu. 

Velikost: O'OS mm. — Naleziste: Kamajk; unicum. 

4- 



28 

Celed Lagenidae. 

Podceled Lagenina e, Brady. 
Lagena \VaU<er et Jakobs 1784.*) 

Synonyma rodovä: Scrpida W. et J. ; Vc7-miaibiin Montagu ; Scrpula Maton et Rackett, 
Pennaut, Turton ; Lagcimla Monfort, Flemming etc. ; Oolina d'Orb., Reuss etc. ; Miliola, Cenchri- 
dmm Ehbg. ; Entosolcnia Ehbg , Will; Ovulina Ehbg. etc.; Apiopterina p. p. Zborz ; Fissiirina 
Reuss etc. ; Antphorina d'Orb. etc. ; Amygdalina, Phialina, Costa Sequenza ; Tctragomdina, Tt'i- 
gonulina Obliqiiiiia Sequenza. 

Charakteristika: Skofäpka volnä, jednokomurkatä, vejcitä, az vfetenkovitä, obj'cejne 
Jen s 1 polärnim, kulatym üstim, ktere byvä nekdy v rourku do vnitf skofäpky vnikajici promeneno, 
neb jest sterbinovite, je-li skofäpka silne zplostelä. 

Struktura velmi jednoduchä; celä skofäpka jest velice jemne porovitä (prümer poru 
0"0006 — 0"001, nejmensi to vübec znäine pory). Na okraji skofäpky u nekterych drnhü, opatfenem 
bezporovitym kylem, nalezaji se nekdy od cizopasnikü vyhloubene hruskovite dutinky. Povrch 
byvä velmi rozmanite trny neb päskami ozdoben. 

Rod tento citä mnozstvi druhü ; asi 52 recentnich a asi 20 fossilnich (hlavne tertiernich), 
z nichz V nasi kfide jsou 2 druhy zastoupeny. 

Lagena tuberculata n. sp. 
Tab. V. fig. Y^a, h. Zvetseno 70/1; orig. c. 58. 

Skofäpka nepravidelne ellipticnä, mirne klenutä, v tählou rourku znenähla protazenä. Povrch 
skofäpky jest pokryt hrubymi, tupe spicatymi hrbolky, jez se cästecne i na rource jevi. Usti jest 
centrälni, kulate, na konci hrdelka rourky züzene zvlästnim, massivnim prstencem.'j 

Velikost: 0'6 ?«;;/. — Naleziste; Kamajk (jen 2 exempläfe dosud nalezeny). 

Podceled Nodosarinae, Brady. Chall. pag. 448. 
Nodosaria Lamarck 18115. 

Synonyma rodovä: Naiitüus Linne etc. ; Orthoccras Gualtieri etc. ; Ortlioccra Lamarck etc. 

Charakteristika rodu: Skofäpka välcovitä, nebo (nejcasteji) slabe kuzelovitä, sklädajici 
se z vice komürek za sebou sefadenych, jez se neobjimaji, a jsou krätkymi rourkami vespolek 
spojeny. Usti centrälni. 

Co se jemne struktury tyce, jest tato zfejma z podelnych a pficnych prüfezü (Tab. VI. 
fig. 8, 10 (^, 14 ö, b). Na podelnem fezu jiz pfi mirnem zvetseni vidime huste porovite steny 
komurek, kterez se sklädaji z dvou vrstev (fig. 14^), a sice z vrstvy vnitfni a vrstvy obvodove, 
kteräz pfi dalsim vzrüstu na zpüsob obalu komürky pokryvä a ozdoby na povrchu, jako : neporo- 
vitä zebra, ryhy atd. tvofi (fig. 10(5). V teto obvodni vrstve (fig. 14^) casto nachäzime dutinky 
po cizopasnicich, snad flagellatech, jfz jsou vyplneny rezavou neb tmave hnedou hmotou. Ze to 



') Nejdülezitfjsi monografie o Lagenach viz: Reuss, Monografie der Familie der Lageniden. Sitzungsber. d. k. .\kad. d. Wiss. 
Wien. 1863.; Parker and Jones: A monograph of the Foraminifera of the crag. Part I. Palaeontogr. society. Vol. f. 18()5. 
■) Takoveto züzeni jest u La^en velmi obycejne; zhusta tu byvä i dlouhd, do vnitf sahajici ndlevka pfitomna. 



29 

nejsou nejake nahodile pfimesky, jez by suad zvife pfi stavbe skofäpky sve tvofilo, nasvedcuje 
ta okolnost, ze zachovävaji vidy tyz tvar, toiiz hruikovity, s krätkym vyvodem na venek, däle ze 
nalezaji se jen ve vrstve povrchu nejblizsi, a to u individui dospelych, kdez obvodovä vrstva 
ponekud zrusena jest. Tyto dutiny nevznikaji snad teprve po smrti zvifete, nebof nachäzeji se 
u recentnich, zivoucich druhü, jako ku pf. u Lagen v postrannim kylu, u Globigerin s tlustou sko- 
fäpkou. Ovsem zjev ten vysvetlen neni; Bütschli säm je zove „räthselhafte Aushöhlungen", aniz 
by se nejak blize o tom vyslovoval. Ostatue tento zjev nasel jsem u nekolika rodü nasich fora- 
minifer kfidovych, zejmena u Cristellarie a Flabelliny, o cemz na pfislusnych mistech jest podrobne 
jednäno." 

Tento fossilnimi druhy velice bohaty rod mä nekolik subgener (jako Dentalina d'Orb., jejiz 
komürky jsou v zahnute cäfe sefadeny a üsti excentricke), jez vsak pro velike mnozstvi pfechodü 
nelze rozeznävati. 

Geologicky rozsifen jest tento rod od Dyasu (a snad jiz i kamenouhelneho ütvaru) 
az po nase casy, citaje asi 14 recentnich a vice nez 40 fossilnich druhü, z nichz v ceskem kfidovem 
ütvaru jest vice nez 20 druhy zastoupen. V korycanskych vrstväch jest mi posud 11 druhü znämo. 

Nodosaria obsolescens Reuss. 
Tab VI. fig. 1., a, b. 

Geinitz, Elbthalgeb. II. pag. 83. Taf. II. 20. fig. 14. 

Skofäpka pomerne krätkä, slozenä ze sesti komürek välcovitych, z nichz starsi komürky od 
sebe Jen nezfetelnymi zähyby oddeleny jsou ; mladsi vsak melkymi, tählymi svy. Pfes vsechny 
komürky tähne se 4 — 6 zeber, silne vysedlych, jez vsak pfes jednotlive zähyby komürek nepo- 
kracuji. Dolni komürka obycejne konci tupe; posledni komürka jest protazena ve 4lalocnou spicku, 
jejiz kazdy lalok jeste 2 zähyby mä, 

Velikost: 1*5 ni7n. — Naleziste; Kamajk; zfidka. 

Nodosaria cryptostegia n. sp. 

Tab. VI. fig. 2. Zvetseno 50/1 ; orig. c. 38. 

Skofäpka podlouhle kopinatä, rychle se rozsifujici, slozenä z peti komürek, jez jsou nepatr- 
nymi, melkymi zah) by naznaceny, jez sikmo ku ose skofäpky probihaji. Spodni komürka konci 
ostrou, krätkou spickou; posledni komürka jest velmi protazena a konci tupe. 

Velikost: 1'2 mm. — Naleziste: Kamajk; unicum. 

Nodosaria siliqua Reuss {Dentalma siliqua Reuss). 
Tab. VI. fig. 2. Zvetseno 60/1 : orig. c. 55. Kank. 

Reuss, Die Foraminiferen der norddeutschen Hils u. Gault. Sitzungsb. d. k. Akad. d. Wissensch. 

Bd. 46. Jahrg. 1862, pag. 40. Taf. II. fig. 11. 
Skofäpka mirne zahnutä na obou koncich spicatä, dolü se jen ponenählu züzujici, v krätkou, 
zahnutou ku pfedu spicku, sestävä z 5 — 6 komürek, skoro stejne vysokych jako sirokych, se svy 
sikmo probihajicimi, mälo jen vyhloubenymi. Posledni komürka konci v krätkou spicku. 

Velikost: 0-60 mvi. — Naleziste: Kahk (unicum), mimo to je tez znäma z Hilsu a Gaullu. 



30 

Nodosaria clavata n. sp. 

Tab. VI. fig. 4. Zvetseni 20,1; orig. c. 48. 

Skofäpka kyjovitä, bez zähybü oznacujicich komurky, po delce bräzdami poctem 5 (na 
jedne strane) opatrenä. Bräzdy jsou nepravidelne, vlnite zprohybane, nahofe pfed züzenim skofäpky 
(cimz snad je komürka posledni naznacena) pfestävaji, Na obou koncich vybihä skofäpka v krät- 
kou spicku. 

Veiikost: 2'6 vmi. — Naleziste: Kamajk; velmi zfi'dka. 

Nodosaria subnodosa n. sp. 
Tab. VI. fig 5. Zvetseni 50/1 ; orig. c. 54. 

Skofäpka skoro rovnä, slozenä z 5 komürek, jez jsou svy nestejnym smerem probihajicimi, 
velmi hlubokymi, oddeleny. Prvni komürka polokoulovitä, ostatni vice mene välcovite, sirsi nez 
delsi, znacne vydute. Posledni komürka vybihä v tählou, tupou spicku. 

Tento druh jest nesnadno s jistotou povazovati za novy, nebof jest mnoho tak velice po- 
dobnych forem od Reusse a d'Orbignyho popsanych, ze v opacnem pfipade, kdybychom jej 
nechteli za novy povazovati, jsme na rozpacich, ku ktere forme jiz popsane jej mäme pfifaditi. 
Jen pro pfipad, ze by se vyskyda casteji tato forma, zachoväval bych jakozto novy druh; dosud 
jedinky exempläf byl nalezen. 

Veiikost: 1 m^n. — Naleziste: Kamajk; unicum. 

Nodosaria pseudaffinis n. sp. 

Tab. VI. fig. G. a, b\ 11, 12. Zvetseni 20/1. 

Skofäpka dosud jen na ülomcich zachovalä; slozenä z mnoha (pfes 11) komürek, jez jsou 
melkymi, tählymi svy od sebe oddeleny. Pfes vsechny kom.ürky tähne se 10 zeber, oblych, mälo 
vyniklych, jez i pfes zähyby komürek pokracuji. Komürky smerem dolü stävaji se mensi a zäroven 
zähyby jich nezfetelnejsi. 

Veiikost: 2 vini. — Naleziste: Kamajk; zfidka. 

Nodosaria (Dentaiina) bohemica nov. sp. 
Tab. VI. fig. la. Zvets. 4.Ö/1 ; orig c. 11». Kamajk. 

Skofäpka zahnutä, ze 7 — 10 komürek slozenä, jez jsou o 1 tfetinu sirsi nez delst, oddelene 
nezfetelne melkymi zähyby. Pfese vsechny komürky tähne se nepfetrzite i pfes svy velke mnozstvi 
(az 24) jemnych bräzdicek, kterychz co do poctu se stäfim komürek pfibyvä. Pfibyväni deje se 
tim zpüsobem, ze se nähle 1 bräzda ukonci, ale co pokracoväni jeji tesne za ni 2 nove povstävaji. 
Na posledni komürce jsou bräzdicky jen na basi jeji. Prvni komürka jest oblä, bez ostnu Posledni 
komürka jest silne klenutä, prodlouzenä, a vybihä v tupou, excentrickou spicku. 

Veiikost: 5 mm. — Naleziste: Kamajk; hojne. 



31 

Nodosaria affinis Reuss.') 
Tab. VI. fig. 10. Zvets. 4Ü/1; orig. c. 20. Kamajk. 

1845. Reuss: Verstein. d. Böhm. Kreide, p. 26. Taf. 13. fig. 5—9, 16. 
1874. Geinitz: Elbth. II. p. 83. Taf. IL 20, fig. 12. 

Skofäpka velmi dlouhä, dole jen velmi malo se züzujici, slozenä z 8 — 10 üzkych, ellipticnych 
komurek, melkymi zähyby oddelenych. Pres vsechny nepfetrzite tähne se 4 — 5 vysokych, kfidlo- 
vitych zeber, jez zakryvaji vice mene svy. Spodni komiirka vybihä v krätkou spicku ; posledni 
komürka jest prodlouzena v krätky zobäk. 

Velikost: 2 — 3 mm. •— Naleziste : Kan-.ajk; dosti hojne, ale vzdy jen v ülomcich. Mimo to 
je hojnou ve vsech vrstväch mladsich. 

Nodosaria divergens nov. sp. 
Tab. VI fig. 11. Zvets. 20/1; orig. c. 45. Kamajk. 

Skofäpka protählä, slabe zahnutä, sklädajici se z 5 komurek , mirne klenutych, nestejne 
velikosti, oddelenych melkymi, rozbihavymi svy, jez v hofeni cästi skofäpky sikme probihaji. 
Komürky jsou dvakräte tak dlouhe jako siroke. Usti ozdobeno jemnymi ryhami. 

Velikost: 2 mm. — Naleziste: Kamajk; velmi zfidka. 

Nodosaria pseudoclirysaiis Reuss. 
Tab. VI. fig. 13. Zvets. oö/l ; orig. c. .öO. Kafik. 

Reuss: Foram. d. norddeutschen Hils u. Gault. Sitzungsber. Bd. 46. p. 40. Taf. II. fig. 12. 

Skofäpka silne zahnutä, dolü ponenählu se züzujici a tupe koncici, slozenä z 5--6 komurek, 
jez, vyjma posledni, vesmes mnohem sirsi nez vyssi jsou a oddeleny jsou melkymi zähyby. Posledni 
komürka jest znacne vysokä, dvakräte vyssi jak sifka jeji, v krätkou tupou spicku protazenä. Tento 
druh jest dosti pfibuzen (ne-li totozny) s N. chrysalis Cornuel, '^) ale pro nedostatek srovnävaciho 
materiälu jest to nejisto. Ostatne mnoho podobnych Reussovych druhü ze spodni kfidy popsanych 
bude asi jen varieta druhu Nodosaria siliqua Reuss. 

Velikost: 0-69 m-m. — Naleziste: Kank; zfidka. Mimo to jest znäma z Hilsu a Gaultu. 

Nodosaria (Dentalina) Hilseana Reuss. 
Tab. VI. fig. 14. Zvets. 50/L; orig. c. 37. Kamajk. 

Reuss: Die Foraminiferen des norddeutschen Hils und Gault. Sitzungsbericht. Bd. 46. pag. 41. 

Taf. II. fig. 14. 

Skofäpka velmi nepatrne zahnutä, slabe dolü se züzujici, slozenä ze 4 komurek, ktere jsou 
oddeleny nezfetelnymi sikmymi svy. Prvni komürka vybihä v jemnou krätkou spicku, druhe dve 
jsou välcovite, iV.krät vyssi nez sirsi; posledni komürka konci tupou excentrickou spickou. Jinak 
tento druh jest velice podoben druhu Dentalina distincta Reuss (Sitzung.sb. 46. 1. c. p. 184. Taf. II. 
fig. 5.), jsa snad jen jeho varietou. 

Velikost: 086 mm. — Naleziste: Kamajk; unicum. 



') Mä prioritu pfed Nod. affinis d'Orb. Foram. du bassin tertiaire de Wienne, lSi5. p. :39. Taf. I. fig. 30—89, jejiz jmeno 
dluzno zmfiniti. Mimo jine formy, Reussem z jinych zemi popsane, citam k tomuto druhu tez öeske druhy Nod. obscura Reuss a Nod. 
tenuicosta Reuss. 

-j Cornuel. Mem. de la Soc. geol. de France. 2. serie, III. 1,, p. 251. Taf. I. fig. 21. 



32 
Frondicularia Defr. 

Charakteristika rodu. Skoräpka rovnä, listovitä, silne smäcklä. Komürky stoji v pfimce 
nad sebou, stfechovite ohnuty, neb v ostrem ühlu lomeny, vice mene se z jedne strany objimajici. 
Üsti vzdy kulate, umi'stene na centrälni spicce posledni komurky. (Reuss.) 

Struktura skofäpky. Na prufezu podelnem, horizontälnem, vedenem präve stfedem 
skofäpky (Tab. VII. fig. 12.), vidime pi'icky, jez na povrchu jako sikmo probihajici listny vystupuji: 
tyto pficky die rüznych druhü byvaji rüzne delky a tvaru, vzdy ale u vsech driihü objevuji se jich 
konce na prufezu ponekud ztlusde u üsti, vespolek se zevne sice nedotykaji, ale na prufezu ponekud 
sikmo vedenem (fig. 11.) se pfesvedcime o opaku toho, nebof se na povrchu, kdyz se maji setkati, 
do sten komürek zträceji, a tarn se stykajice, tvofi üsti s kulatym otvorem. Pficky ty jsou 
porovitc, nikoliv jako u Flabelliny z ph'davne, neporovite hmoty tvofene, a probihaji kolmo na 
prübeh porü. Na prufezu pficnem, vertikälnim (fig. 14.), objevuji se näm pory pficek jako body 
(^), a stena komürek prostoupena taktez pory, jez probihaji kolmo ku povrchu skofäpky; jeste 
lepe ty pomery vynikaji na fezu vertikälnim, podelnem (fig. 13.), kdez jest videti, jak smer porü 
pficek jest kolmy na smer poru sten skofäpky, ci'mz se velice tento rod lisi od üzce pfibuzneho 
pry rodu Flabellina. 

Co se tyce geologickeho rozsifeni tohoto rodu, toz jest znäm ze spodni kfidy a jde 

az do tertieru. 

Z rodu tohoto znäme z korycanskych vrstev 10 druhü, z nichz jeden druh se objevuje tez 
ve vyssich vrstväch kfidovych ; ostatni druhy, vesmes nove, se omezuji jen na korycanske vrstvy. 

Frondicularia Fritschi n. sp. 
Tab. VII. fig. 1., a, l>, c. Orig. c. 21, c. DB. 

Skofäpka silne protählä, dlouze kopinatä, do pfedu ponenählu se rozsifujici, ostrym hrotem 
zakoncenä; nejvetsi si'fe nabyvä na basi posledni komürky. Na pokrajich tvofi cetne (poctem az 17) 
komürky nepatrne zähyby na postrannim kylu neb lemu skofäpky. 

Jednotlive komurky jsou zevne oddeleny oblymi listnami, jez mezi sebou tvofi mirne ostry 
ühel a jsou pferuseny v prübehu svem dvema velmi vysokymi listnami, jez se nepfetrzite stfedem 
skofäpky tähnou. Mohutnosti techto dvou stfednich listen znacne pfibyvä stäfi'm, tak ze u dospelych 
individui vyska jich dosahuje temef tfetiny si'fe skofäpky, tak ze v toin pfipade velmi hlubokä 
ryha mezi nimi se tähne. Na pocätecnich komürkäch i u dospelych exempläfü jest vsak vyska 
tech listen nepatrnä, jak vidno z pficneho (vertikälniho) prufezu (Tab. VII. fig. 14.). Listny, jez 
oddeluji zevne jednotlive komürky, jsou od sebe znacne vzdäleny a v prostoräch mezi nimi, tedy po 
povrchu sten komürek tähne se z kazde strany 3 — 6 drobnxch, nepatrne z povrchu vynikajicich listen. 

Embryonälni komürka u tohoto druhu neznäma. 

Velikost: 2 — 3 mfn. — Naleziste: Kamajk u Cäslavi. Mezi ostatnimi dosti spofe se vysky- 
tujicimi Frondiculariemi jest tento druh pomerne nejhojnejsi a pro korycanske vrstvy charakteristicky. 

Poprve jsem byl na jeji ode vsech druhü toho rodu rozdilny Charakter upozornen svym 
ucitelem prof. Drem. Ant. Fricem, k jehoz cti tento druh jsem nazval. 

Frondicularia coronata n. sp. 
Tab VII. fig. 2., (/, b. Zvetseno 40/1 ; orig. c. 53. 

Skofäpka od spodu velmi zvolna se rozsifujici, po stranäch se znacnymi zähyby komürek, 
nejvetsi sifky na zacätku posledni tfetiny nabyvajici. Komürky necetne (7 — 9), naznacene svy 



33 

V ostrem ühlu k sobe se sklänejicimi, pnmocarymi , jez u mladsich komürek jsou nezfetelne 
a naznaceny jen konci zeber, jez jsou ve spodni cästi skofäpky hojne, poctem asi 6 na jedne 
komürce. Tato zebra vsak nikdy nepokracuji pfes svy komürek a mälo jen z povrchu vynikaji. 
Embryonälni komürka jest nadmutä; na dolni'm kraji malym zäfezem s jemnou spickou uprostfed 
opatfenä. Posledni komürka jest silne protählä a ve 3 drobne laloky rozdelenä. 
Velikost: 2 mm. — Naleziste: Kank; velmi zfidka. 

Frondicularia linea n. sp. 
Tab. VII. fig. 3. a. b. Zvets. 40/1; orig. c. 99. 

Skofapka cärkovitä, ve svem prübehu stäle touz sifku zachovävajici, po stranäch s nepatr- 
nymi zähyby komürek, dole spickou ukoncenä. Komürky znacne vysoke (pfes polovici sve delky), 
oddelene od sebe hlubokymi, pnmocarymi svy, jez se ve stfedu skofäpky nestykaji. Embryonälni 
komürka kulovitä. 

Velikost: L mm. — Naleziste: Kamajk; zfidka. 

Frondicularia bohemica nov. sp. 

Tab. VII. fig. 4. Zvets. 20/1; orig. c. 22. Kamajk. 

Skofapka se velice pozvolna z pocätku rozsifuje, v druhe a posledni tfetine jdou kraje jej 
jiz rovnobezne mezi sebou s nepatrnymi zähyby komürek. Komürky pfiklädaji se velice huste 
vedle sebe, jsou obloukovite na konci svem zahnute^ opatfeny pfecetnymi, tlustymi, huste vedle 
sebe stojicimi zebry, jez jsou znacne z povrchu skofäpky vynikle, ale nepokracuji pfese svy 
komürek, jez, cim jsou doleji, tim stävaji se melcimi a nezfetelnejsimi. Embryonälni komürka 
u vsech naiezenych exempläfü nezachovalä. 

Velikost : 2 — 4 mm. — Naleziste : Kamajk ; dosti hojne. 

Frondicularia parallela nov. sp. 
Tab. VII. flg. 5(7, b. Zvets. 30/1; orig. c. 34. Kamajk. 

Skofapka velmi nepatrne se rozsifujici, po stranäch skoro rovnobeznä, s malymi zähyby 
komürek. Komürky necetne, poctem 5 — 6, oddelene dobfe znatelnymi svy, jez v mirne ostrem 
ühlu k sobe pfikloneny jsou. Konce svü se nestykaji, na svem prübehu jsou prohnute a, v cästi 
k sobe rovnobezne ukonceny. Embryonälni komürka, jez nese 2 silneji vysedle, polomesicite listny, 
na spodu je pfispicatelä. 

Velikost: 13 mm. — Naleziste: Kamajk; velmi zfidka. 

Frondicularia obsoleta nov. sp. 
Tab. VII. fig. Ort, /; Zvets. 20/1; orig. c. 27. Kamajk. 

Skofapka 3 exempläfü, jez se mi podafilo najiti, spatne zachovalä, lec nicmene nedä se 
se zädnou formou dosud popsanou identifikovati. Ona se ponenählu rozsifuje, na pokraji jest 
rovnä a nabyvä nejvetsi sifky asi v hof ejsi tfetine na zacätku ; konec skofäpky u vsech schäzi ; 
embryonälni komürka znacne vynikajici z obvodu skofäpky jest na povrchu opatfenä dvema silnymi, 
vysedlymi, polomesicitymi zebry, a dole nese tupou, mälo vyniklou spicku. Ostatni komürky pfi- 
blizuji se k sobe huste, a pokud to stav zachoväni pfipousti, opatfeny jsou jernnymi, cärkovitymi 

Jar. Ferner: Foraminiferj' fesk^ho cenomanu. E 



34 

ryhami, jez se vsak jen na vysedle svy omezuji. Svy jsou velmi tluste, ku konci nadufele, nesty- 
kajici se na povrchu, u prvnich komürek konvexne, u starsich konkävne probihajici, na konci 
ponekud soubezne mezi sebou protähle. 

Velikost 1'5 — 3 jnni. — Naleziste Kamajk; velmi zfidka. 

Frondicularia conica nov. sp. 
Tab. VII. fig. 7^?, /'. Zvets. 30/1; orig. c. 36. 

Skofäpka krätce kopinatä, nejvetsi sifky ku konci prve tfetiny dosahujici, odkudz se rychle 
V ostrou spicku zuzuje, na pokraji s nepatrne naznacenymi zähyby komürek. Necetne (3 — 5) 
komürky, z nichz embryonälni komurka, dole v tupou spicku prodlouzenä, nese 3 silne vyznacene 
listny, jsou oddeleny od sebe jemnymi svy, jez jsou k sobe v ostrem ühlu ukloneny, na prubehu 
svem ponekud prohnute a vespolek se nestykaji, nechävajice ve stfedu znacny prostor mezi obema 
konci. Kraj posledni komürky v üsti ztkistly. 

Velikost: 1"2 imn. — Naleziste: Kamajk; velice zfidka. 

Frondicularia quadrigona nov. sp. 
Tab. VII. fig. 8. o, b. Zvets. 55/1 ; orig. c. 97. 

Skofäpka mirne rychle se rozsifujici, nejvetsi sife na basi posledni komürky dosahujici, 
temef ctyrhrannä, nahof e v tupou tählou spicku vybi'hajici, dole krätce a ostfe zakoncenä. Komürky 
(poctem 5) v nestejnych intervalech od sebe vzdälene z pokraje skofäpky nepatrne vybocujici, od 
sebe oddelene listnami nepatrne prohnutymi, v mirne osirem ühlu k sobe uklonenymi, ve stfedu 
nestykavymi. Embryonälni komürka kulovitä. 

Velikost: 0'8 mm. — Naleziste: Kamajk; zfidka. 

Frondicularia incerta nov. sp.?') 
Tab. VII. fig. 10. a, h. Zvets. 30/1 ; orig. c. 104. 

Skofäpka cärkovitä, velmi mälo se rozsifujici, slozenä z komürek, na pokraji vydutych, 
nizkymi (svy) listami od sebe oddelenych, jez se uprostfed nestykaji a z male cästi rovnobezne 
mezi sebou pokracuji. Embryonälni komürka podlouhle cockovitä, mirne nadmutä. 

Velikost: 1 mui. — Naleziste: Kamajk, pouze 2 exempläfe. 

Frondicularia inversa Reuss. 

Tab. VII. fig. 9. Zvets. 40/1 ; orig. c. 35. Kamajk. 
Literat ura: 

1845. Reuss: Verstein. d. böhm. Kreideform. I. pag. 31. Taf. VIII. fig. 15.— 19. Taf. XIII. fig. 42. 

1860. Reuss: Die Foram. d. Westfälischer Kreideform. Sitzungsb. d. kais. Akad. d. Wissensch. 
Wien. Vol. XI. Bd. 40. pag. 194. 

1861. Reuss: Foram. d. Schreibkreide von Rügen. Sitzungsbericht d. kais. Akad. Wien. Bd. 44. 
pag. 307. 

1870. Gümbei; Sitzungsber. d. k. baierischen Akad. d. Wissensch. pag. 283. 

1874. Geinitz: Das Eibthalgebirge in Sachsen. I. 4. p. 136; IL 4. p. 94. Taf IL 21. fig. 5. — 7. 



') Nemaje po ruce dobfe zachovaleho materiälu srovnävaciho, nemohl jsem uriiti s jistotou prozatim, ku kteremu druhu tato 
nedospälä forma nälezi. 



35 

Skofäpka vzdy velice tenkä, stejnomerne stlacenä, v obrysu velice menivä, obycejne vejcite 
kopinatä, fidceji vejcitä neb rhombickä. Komürky velmi cetne (poctem 6 — 30), üzke, table, jemnymi 
bräzdami neb svy oddelene, nahofe ponenahlu vybihajici v tupou spicku, dole rychle ostrym hrotem 
koncici. Bräzdy oddelujici jednotlive komürky tähnou se velmi sikme v mälo vypuklem oblouku, 
blize konce sveho ponekud jsou dolü prohnuty a konce jich ve svem prübehu jsou rovnobezny. 

V hofejsi cästi skofäpky tähne se ve stfedu mezi temito bräzdami slabe vyvysenä listna, jez vsak 

V doleni cästi skofäpky pfechäzi v ryhu. Mezi jednotlivymi bräzdami jest na kazde strane komürky 
vice (5 — 9) jemnych ryh, jez vsak pfes bräzdy, znacici rozhrani komürek, nepokracuji. Embryonälni 
komürka podlouhle vejcitä, u forem protählych jest dolü posunutä, u forem vejcitych vice do vnitf. 

Velikost: 1-5 — 6 mm. — Naleziste : Kamajk, Kafik; velmi zfidka. Mimo to jest znäma tez 
z vyssich kfidovych vrstev z Cech, z Nemecka a Anglie. 

Frondicularia gracilis nov. sp. 
Tab. VIII. fig. 9. Zvets. 45/1 : orig. c. 20. 

Skofäpka znenähla se rozsifujici, se znacnymi zähyby komürek po stranäch, jez doleji 
vsak splyvaji v jemnou obrubu ; nejvetsi sife dosahuje skofäpka blizko konce, o neco vyse, nez 
jest basis posledni komürky. Svy jsou znacne siroke, na svem prübehu ohnute a blize stfedu se 
nestykaji, nybrz jdou rovnobezne, daleko pfes polovici prübehu mladsich svü. Pfes komürky tähnou 
se jemnä, z plochy komürky mälo vycnivajici trochu ohnutä zebra, jez vsak pfes svy nepokracuji. 
Vrchol posledni komürky neni protazen a konci tfemi laloky. Embryonälni komürka neznäma. 

Velikost: 1"5 vi7n. — Naleziste: Kamajk; zfidka. 

Frondicularia ianceoiata nov. sp. 
Tab. VII. fig. 12. a, b. Zvets. 20/1 ; orig. c. 98. 

Skofäpka üzce kopinatä, velmi ponenahlu se rozsifujici, nejvetsi si'fky v posledni tfetine 
nabyvajici, po stranäch s mirnymi zähyby komürek. Jednotlive komürky (poctem 7 — 11) oddeleny 
jsou od sebe silne vyznacenymi svy, jez ve velmi ostrem ühlu jsou k sobe nakloneny, ale uprostfed 
se nestykaji, na prübehu svem prohnuty jsou a blize sveho konce z male cästi paralelne mezi 
sebou pokracuji. Embryonälni -komürka silne nadmutä, tfemi vysedlymi, obloukovitymi zebry 
ozdobenä. 

Velikost: 2-5 imu. — Naleziste: Kamajk; zfidka. 

Frondicularia foliacea nov. sp. 
Tab. VII. fig. 13, a, b. Zvets. 15/1 ; orig. c. 96. 

Skofäpka velmi tenkä, listovitä, rychle do sifky pfibyvajici, na pokrajich bez ztlustleho päsu. 
Komürky velmi cetne (15 — 20) oddelene od sebe vycnivajicimi, v mirne ostrem ühlu se sbihajicimi 
svy, jez na svem prübehu slabe vydute jsou a ve stfedu se nedotykaji, cimz povstävä melkä stfedni 
ryha. Embryonälni komürka cockovitä, mirne nadmutä. 

Velikost: 3'6 fnm. — Naleziste: Kamajk; velmi zfidka. 

Frondicularia acutiangula n. sp. 
Tab. VII. fig. 11. Zvets. .30/1; orig. c. 28. 

Skofäpka ponenahlu se rozsifujici, se znacnymi zähyby po stranäch, nejvetsi sife dosahujici 
na basi posledni komürky. Vrchol skofäpky jest rozdelen ve dva tupe laloky. Cetne komürky 



36 

(poctem 8 — 10) jsou naznaceny silne vysedlymi, v ostrem ühlu k sobe se sbihajicimi svy, jez 
V prostfed skofäpky se vespolek nedotykaji, nybrz zanechävaji stfedni melkou ryhu. Embryonälni 
komürka u vsech exempläfu schäzi. 

Velikost: 1'5 — 2 mm. — Naleziste: Kamajk; mene hojne. 

Marginulina d'Orb. 1826. 

Synonyma rodovä: Nautilus, Orthoceras, Orthocera Aut., Cristellaria d'Orbigny p.p., 
Hemicristellaria Stäche, Hemirobulma Stäche. 

Charakteristika rodu: Skofäpka vice mene spirälne zatocenä, nekdy az skoro rovnä; 
na hfbete oblä neb slabe smacklä; üsti blize konvexni strany. 

Tento rod tvofi pfechod mezi Dentalinou a Cristellarii, a byvä proto pro cetne pfechody 
obycejne co subgenus Cristellarie uväden. 

Co se struktury tyce, tedy souhlasi s Cristellarii 

Geologicke rozsifeni jeho jest od Triasu az po dnesni dobu, kteräz vykazuje asi 
11 druhü, zijicich nejvice ve velkych hloubkäch. 

V nasem kfidovem ütvaru nalezä se asi 5 druhü tohoto rodu, z nichz na korycanske vrstvy 
pfipadaji 2 druhy. 

Marginulina oligostegia n. sp. 
Tab. V. fig. 11., 12. Orig. eis. 21. 

Skofäpka skoro rovnä, jenom na hfbetni (üstni) strane nepatrne zahnutä, na prüfezu skoro 
kruhovitä, ze ctyf komürek slozenä, jez od sebe jen melkymi nepatrnymi zäliyby jsou oddeleny. 
Üsti okrouhle, na konci zobäkovite protähle posledni komürky, se sesti silnymi, hvezdovite roze- 
stavenymi listnami. 

Velikost: 2 mm. — Naleziste: Kamajk; zfidka. 

Marginulina elongata d'Orb. 

Tab. V. fig. 13., 14. Zvets. 70/1; orig. c. 57. 
Literatura: 

d'Orbigny: Mem. 1. c. p. 17. Taf. I. fig. 20—22. 

Reuss: Verst. I. p. 29. Taf. XIII. fig. 28—32, Taf. XXIV. fig. 31—36. 

Reuss: Foram. und Entomostr. p. 12. Taf. I. fig. 17. 

Skofäpka mirne zahnutä, skoro kruhovitä, sklädajici se z 5 — 9 oblych, silne klenutych 
komürek, jez jsou hlubokymi svy od sebe oddeleny a mezi sebou nestejne, zvläste posledni byvä 
silne nadmutä a zobänkovite protazenä ; üsti kulate na spicce posledni komürky. 

Velikost: 0"6 mm. — Naleziste: Kamajk, Kaiik ; dosti zfidka. Mimo to jest dosti hojnou 
ve vyssich vrstväch kfidoveho ütvaru, zvläste v teplickych a bfezenskych vrstväch, a ve francouzske 
a anglicke bile psaci kfide. 

Marginulina incerta n. sp. 
Tab. V. fig. 15., IG. Zvets. 30/1; orig. c. 69. 

Skofäpka slabe zahnutä, na hfbetni (konvexni) strane smacklä, na prüfezu oble trojhrannä. 
Cetne komürky naznaceny jsou rovnymi, velml sikmo probihajicimi svy. Üsti nezachovale. 



37 

Tento druh, jakkoliv neüplne zachovaly, nelze pro tvar a jmenovite sikmo probihajici svy 
se zädnym znämym druhem identifikovati. 
. Velikost: 2'6 mm. 

Marginulina arcuata n. sp. 
Tab. V. fig. 20., 21. Zvets. 20/1; orjg. c. 33. 

Skofäpka silneji nez u pfedesleho druhu zahnutä, protählä, na prüfezu skoro kriihovitä, 
slozenä z cetnych, stejnych, nizkych komürek, jez nezfetelnymi svy skoro vodorovne probihajicimi 
jsou oddeleny. Starsf komürky byvaji vydutejsi miadsich. Usti nezachovale. 

Tento druh jest habitem dosti pfibuzny druhu Marg. ensis Reuss z bfezenskych vrstev, ale 
kulaty jeho prüfez cini jej üplne rozdilnym. 

Velikost 2 — 4 7mn. — Naleziste: Kamajk; zfidka. 

Vaginulina d'Orb. 1826. 

Synonyma rodovä: Orthoceras, Nautilus, Orthocera Aut., Dentalina Will, p.p., Spiro- 
lina Brown, Citharina d'Orb., Marginulina Reuss p. p. 

Charakteristika rodu: Skofäpka silne stlacenä, listovitä, na obrysu opak vejcitä neb 
kopinatä, slabe zahnutä neb rovnä. Komiirky vzdy sikme. Usti excentricke. 

Struktura tohoto rodu nelisi se podstatne od struktury Dentaliny neb Marginuliny. 

Rod tento citä asi 30 druhu, z nichz asi 8 jest recentnich a ostatni jsou fossilni, poci'naje 
stupnem rhaetickym. Nejvetsiho rozsifeni dosahuje ve spodni kfide. V ceskem ütvaru kfidovem 
jsou 4 druhy tohoto rodu, z nichz dva se nachäzeji v korycanskych, druhe dva v teplickych a bfe- 
zenskych vrstväch. 

Vaginulina cenomana n. sp. 
Tab. V. fig. 18. Zvets. 45/1 ; orig. c. 23. 

Skofäpka z pocätku rychle se rozsifujici, pozdeji s rovnobezne rostoucimi okraji. Zebra 
a pokraj skofäpky velice tluste ; zebra velmi mälo zahnutä, skoro pf imä, mirne sikmo probihajici, 
blize konkavniho (üstniho) okraje pferusenä, na kteremzto miste jest üstni otvor kazde komürky, 
züzeny s druhe strany ztlustenim pokraje skofäpky. Embryonälni komürka silne nadmutä; kulovitä, 
ozdobenä 4 zahnutymi, silne vycnivajicimi listnami. 

Velikost 1*3 m.ni. — Naleziste: Kamajk. 

Vaginulina recta Reuss. 
Tab. V. fig. 17. Zvets. 50/1 ; orig. c. 56. 

Reuss: Die Foraminiferen des norddeutschen Hils u. Gault. Sitzungsber. d. k. Akademie d. Wiss. 

Bd. XLVI. I. Abth. pag. 48. Taf. III. fig. 14., 15. 

Skofäpka jen v ülomcich zachovanä; mirne prohnutä se zähyby komürek na hfbetni (konvexni) 
strane znacne vyniklymi, na bfisni strane jen slabe konkavni ; zebra nizkych komürek slabe zahnutä, 
ve velmi sikmem oblouku dolü probihajici. Postranni okraj o mälo tlustsi nez zebra komürek. 

Velikost : 0"9 mm. Naleziste : Kafik ; velmi zfidka. 



38 

Cristellaria Lamarck. 1816. 

Synonyma rodovä: A^auii/us Aut. p.p., Ladiculites, Lcnticulina Lamarck et alii, Polysto- 
mella Lamarck, Ahimmularia p. p. Sorby ; A'?^;«;//?^//«« p. p. d'Orbigny, SaracenariaTi^'ir., d'Orb., 
Montfort, Robulina d'Orb., Planularia Defr., d'Orb., Hcmicristellaria Stäche, Hemirobulina Stäche. 
(Mimo to asi 18 rozlicnych bezvyznamnych rodovych jmen u Montforta, Linneho a Gmelina.) 

Charakteristika rodu: Skofäpka spirälni, symetricky involutni, s pfickami komürek 
konvexnimi k üsti. Üsti blize obvodu skofäpky, vejcite neb trojhranne neb sterbinovite, zhusta 
hvezdovite rozlozenymi listnami opatfene. Casto byvä vyvinut kyl neb pupek. 

Co se tyce struktury, jest tato vylicena pH popisu druhu Cristellaria rotulata Lamarck. 
Tento druhy velmi bohaty rod jest jiz znäm ze svrchniho Triasu a udrzel se po vsechny geolo- 
o-icke doby az na nase casy. Mnohe jeho druhy, mene spirälne zatocene, tvofi pfechod k rodu 
Maro-inulina. Dosud, mozno-li to vübec pfiblizne urciti, jest znämo z tohoto rodu kolem 25 druhu 
recentnich a asi 60 fossilnich, z nichz asi 20 druhu pfipadä na cesky kfidovy ütvar. V korycan- 
skych vrstväch z tohoto rodu vyskytuji se 4 dobre druhy, z nichz Cristellaria rotulata mimo 
typickou formu jeste 3 vedlejsi nove formy vykazuje. 

Cristellaria rotulata Lamarck sp. 
Tab. IV. fig. 1.— 10. 

Literatura a synon>ma: 

1804. Lcnticnlites rotulata Lamarck. Annais du mus. pag. 188. VIII. Tab. 62. fig. 11. 
1821. Lcutiailina rotjilata Blainwille. Malacolog. pag. 380. 

1826. Nautilus Comptoni Sowerby. Min. Conchology Tab. 121. 

1827. Lenticulites Comptoni Nilsson. Petrefacta suecaneaformat. cretaceae, p. 7. Taf. II. fig. S.A. — D, 
1827. Lenticulites cristclla Nilsson. L. c. pag. 7. Tab. II. fig. 4. A. — B. 

1839. Cristellaria rotula d'Orbigny. Foramin. de la craie blanche. Mem. de la Soc. geolog. de 
France IV. 1., pag. 26. Tab. IL fig. 15.— 18. 

1840. Lenticulites Comptoni Geinitz. Charakteristik der Schichten und Petrefacten d. sächs. Kreide- 
gebirge. II. pag. 43. 

1841. Robulina Comptoni Römer. Versteinerungen der norddeutschen Kreidegebilde, pag. 99. 
Taf. XV. fig. 34. 

1841. Robulina crassa Römer. L. c. pag. 98. Taf. XV. fig. 32. 

1841. Cristellaria Menenstcri Roemer. 1. c. pag. 98. Taf. XV. fig. 30. 

1845 — 46. Reuss: Cristellaria rotulata d'Orb. Versteinerungen der böhm. Kreideformation. I. p. 34. 

Taf. VIII. fig. 50, 70; Taf. XII. fig. 25; II. Abth. pag. 109. Taf. XXIV. fig. 48, 49. 
1846. Geinitz: Grundriss der Versteinerungskunde, pag. 663. Taf, XXIV. fig. 30. 
1854. Reuss: Denkschriften d. kais. Akad. der Wiss. in Wien. Bd. 7., p. 68. Taf XXV. fig. 12. 
1854. Cristellaria orbicida Reuss. Denkschr. d. kais. Akad. d. Wissensch. Wien. Bd. 7. pag. 68. 

Taf. XXV. fig. 7. 
1859. Cristellaria secans Reuss. Sitzungsber. der kais. Akad. der Wissensch. Bd. 40., pag. 214. 

Taf IX. fig. 7. 
1863. Cristcllai-ia Roemcri Reuss. Sitzungsberichte d. kais. Akad. d. Wissensch. Wien. Bd. 46., 

pag. 75. Taf VIII. fig. 9. 
1870. Cristellaria rotulata Lamarck sp. Parker dnd Jones. On sonie Foraminifera of the North- 

Ailantic and Arctic Ocean, pag. 345. Tab. XXIII. fig. 19. 



39 

Ostatni literatiiru, sem spadajici, kde se vsak jen pouhä zminka deje o vyskytoväni se tohoto 
druhu V nekterych vrstväch, aniz by vyobrazeni bylo podäno, viz Geinitz : Eibthalgebirge. II. Theil, 
korycanske pag. 104. 

K tomuto druhu citäm krome typicke formy jeste 3 formy nove, jez klada v fadu Cristell. 
rotulata nikterak nechci za nove druhy povazovati, ale ponevadz se nezdä, ze by se v jinych 
vrstväch vyskytovaly, poklädal jsem za nutno jim jmeno däti, pro pfipad staly-li by se pozdeji pro 
vrstvy vyznacnymi. 

A. Forma typica. 

Skofäpka spirälne vinutä, üplne involutni, tak ze zevne jen 10 — 12 komürek posledniho 
zävitku jest videti, na obvodu kruhovitä, vice mene vypuklä, nejcasteji cockovitä, uprostfed opatfenä 
bud plochym neb znacne z povrchu vystupujicim pupkem. Velikost pupku jakoz i vydutost sko- 
fäpky velice se meni jak stäfim, tak i nalezistem, Na obvodu byvä skofäpka bud proste ostrou 
hranou omezena, neb vybihä tato hrana ve vice mene vyvinuty tenky kyl, jenz byvä nekdy i kfidlo- 
vity. Celä skofäpka sklädä se ze 2 — 3 zävitku, jez jsou omezeny cetnymi (az 24) tenkymi, na zad 
poloobloukovite zahnutymi pfickami, jichz hmota na povrchu skofäpky jako temnejsi, sede modry 
pruh vystupuje, neb vynikaji jako pficky z povrchu jako slabe vyvysenä zebra. U exempläfü, jez 
lezely asi dlouho na pobfezi mofskem, jevi celä skofäpka silne korrose, tak ze zebra mnohdy 
velice silne z povrchu a obvodu vynikaji (viz Tab. IV. fig. 2). Zebra se smerem k pupku mirne 
rozsifuji a ponenählu v nej pfechäzeji. Usti (viz fig. 3.) nachäzi se na vrchole posledni trojhranne, 
kfidlovite sikmo dolu rozsifene komürky. Tvar jeho se velice meni die stäfi individua. V mlädi 
jest zcela okrouhle, jednoduche; u starsich podlouhle ano i cärkovite; v techto pfipadech sedi na 
malem tfibokem vystupku a jest obklopeno velmi jemnymi, paprskovitymi, hvezdovite sefadenymi 
Üstnami. 

B. Formy vedlejsi. 
1. Cristellaria erecta mihi. Tab. IV. fig. 12., 13. Zvets. 25/1 ; orig. c. 29. 

Skofäpka üplne involutni, po stranäch silne smacklä, slabe kylnatä, uprostfed velkym, z po- 
vrchu vystupujicim pupkem opatfenä. Na poslednim zävitku se ücastni 12 tlustych, silne zahnutych 
z povrchu vycnivajicich zeber. Usti nezachovale. 

Velikost 19 mm. — Naleziste: Kamajk; velmi zfidka. 

2. Cristellaria glabra mihi. Tab. V. fig. 1., 2. 

Obrysem se nelisi pfilis od typicke formy, ale neobycejnä klenutost skofäpky a pupku 
a hlavne mala kfidlovite hluboko vykrojenä pfedni (üstni) plocha cini tuto formu velmi näpadnou. 
Usti jest kruhovite, zcela jemnymi bräzdami obklopene. 

Velikost: 1'6 mm. — Naleziste: Kamajk; zfidka. 

3. Cristellaria polygona mihi. Tab. V. fig. 3., 4. 

Skofäpka na obvodu oble kylnatä, tupe 7 — 9hrannä, s rozsählym pupkem (zaujimajicim asi 
jednu tfetinu prümeru skofäpky), Zebra jsou slabe zahnutä, vsude stejne tlustä. Ustni plocha 
posledni komürky slabe vydutä a oble pfedchäzejicim zävitkem vykrojenä. Usti ovälni na nepatrnem 
hrbolku, velmi jemnymi cärkami ozdobene. 

Velikost: 1 tntit. — Naleziste: Kamajk; zfidka. 



40 

Struktura: Ucinime-li si podelny (horizontälni) prufez (viz Tab. IV. üg. 4., 5.), tu vidime 
pfi pozoroväni za slabsiho zvetseni, ze se sklädä skofäpka ze 2 — 2Vo zävitkü rozdelenych pfickami na 
mnozstvi komurek. Prvni komürka embryonälni jest üplne kruhovitä, u nejvetsiho mnozstvi exempläfü 
kulovitä, fidceji cockovitä neb ponekud smacklä, tenkostennä. K teto se pfiklädaji ostatni komürky, 
z nichz pocätecni jsou o mnoho mensi, podoby sferickych trojiihelnikü ; pozdeji se vsak velikosti 
mnoho od sebe nelisi. Vedeme-li podelny fez präve stfedem, tu spatfime, kterak jednotlive komürky 
spolu komunikuji. Jest totiz kazdä pficka na jednom konci kyjovite rozsifena a proti rozsifenemu 
jejimu konci nalezä se zubovity vybezek ze steny zävitku, tak ze ponechävä komunikaci prostoru 
dosti nepatrnou, asi Ve prumeru cele komürky. Spodni cäst kazde pficky, kterou pfisedä ku stene 
zävitku, jest tez rozsifena a ve dva male vybezky rozdelena (fig. 7.). 

Pouzijeme-li silnejsiho zvetseni, vidime pory, jez probihaji vzdy kolmo ku stenäm. Vyjma 
pficky (zebra na povrchu) jest celä skofäpka porovitä; velikost porü (prümer) 0'002 mm. Na mno- 
hych exempläfich pozorujeme na zevnim pokraji sten jednotlivych komürek zvlästni ütvary, totiz 
dutinky podoby hruskovite neb kulovite s vyvodem, jez jsou vyplneny jemne zrnitou sedohnedou 
hmotou. Dosud neni tento zvlästni zjev nijak vysvetlen, ac se nachäzi leckdy i u recentnich fora- 
minifer, ku pf. v postrannim kylu Lagen, v exogenni vrstve tlustostennych Globigerin (z velkych 
hloubek); mimo to jsem tentyz zjev shledal u fossilnich foraminifer') z nasi kfidy, jmenovite na 
Nodosariich, Flabellinäch, Frondiculariich a Marginulinäch z teplickych a belohorskych vrstev. Zdä 
se, ze tyto zjevj' pochäzeji od cizopasnikü, ktefi byli na obvode skofäpky usazeni, nejspise asi 
flagellatü, cemuz by i velikost jich (0'0Ü6 — 0'009 mm) nasvedcovala. Ze to nejsou nejake kfemite 
elementy vrtavych hub, tomu odporuje okolnost, ze, leptäme-li opatrne slabou kyselinou takovy 
vybrus, mizeji tyto dutinky stejnomerne se skofäpkou. 

Pozorujeme-li prufez pficny (vertikälni, fig. 7.), jest näpadnym neobycejnä tloustka sten 
komürek a pupku, na nichz jest dobfe znäti pfirüstaci vrstvy. Pory techto vrstev prostupuji 
nepfetrzene celou stenou. Svetlä mista na prüfezu takovem, neporovitä, na kliny pfidavne 
hmoty u Nummulitidü velice pfipominajici, jsou prüfezy zeber. Blize mista, kde se asi üsti jedne 
komürky nalezalo, Ize na jednom prüfezu pozorovati dve zahnute, zrnitou hmotou vyplnene rourky 
uvnitf porovite hmoty, ktere zasahuji az do neporovite hmoty kylu. Jaky by asi vyznam mely, jest 
velmi nesnadno fici ; snad je tu analogon delici listny trematoforu, s jakou se setkäväme u ne- 
kterych Miliol.') 

Srovnäväme-li velikost kulovite embryonälni komürky (jez jen v mälo pfipadech jest ponekud 
cockovitä, jak za to Reuss mel), jak se na prüfezich jevi, podafi se näm nekdy nalezti exempläf, 
jenz mä neobycejne velikou embryonälni komürku, mnohdy az osmkräte vetsi, nezli stejne veliky 
exempläf; zajimavo pfi tom jest, ze exempläfe s velkou embryonälni komürkou maji maly pocet 
komürek, kdezto exempläfe s malou embryonälni komürkou maji velmi veliky pocet komürek (az 
pfes 20). Tento zjev jest jiz znäm u Miliolid^,) a u Nummulitidü u nazvän byl Schlumbergerem 
embryonälnim dimorfismem. 

Velikost: 0'8 — 5 mm. — Naleziste : Velmi hojne na Kamajku, fidceji v bryozovych vrstväch 
na Kahku. Ostatne jest tento velmi promenlivy druh znäm jiz ze spodni kfidy a ze vsech vyssich 
vrstev; i v nynejsich mofich, zvläste v severni cästi Atlantickeho oceänu nalezaji se typicke exem- 
pläfe tohoto druhu a pfemnoho jeho variet. 



') O tychz zjevech u recentnich foraminifer viz: Alcock, Mem. of litt, and philosoph. Society of Manchester. T. III Wallich: 
North atlantic sea bed. 

'') Etudes sur les Miliolides trematofores. Par. M. Schlumberger. 

") Ze ony 2 rourky u üsti Cristellarie s velkou embryonälni komürkou (fig. (i) poukazuji k analogii s üstim Miliolid dimorfnich, 
jest toho dükazem to, ze jsem je shledal jen u takovych exempläfü. 



41 

Cristellaria umbilicata n. sp. 
Tab. V. fig. 5., 6. Zvets. 65/1; orig. c. 64. 

Skofäpka spirälni, cockovitä, na hfbete oblä. Zebra (5 — -6) slabe zahnutä, rozsifuji se nähle 
V rozsähly pupek, zaujimajici vice nez 1 tfetlnu prümeru skofäpky, jenz jest az k samemu kraji 
posunut. Plocha posledni komürky vypuklä, podlouhle trojhrannä. Usti v samem rohu üstni plochy, 
obklopene jemnymi, cärkovitymi bräzdami. 

Velikost 0'4 m^n. — Naleziste : Kamajk ; velmi zfidka. 

Cristellaria obsoleta n. sp. 

Tab. V. fig. 7., 8. Zvets. 25/1; orig. c. 31. 

Skofäpka üplne involutni o 1 — 1 '/^ zävitku, silne vypuklä, blize kraje vycnivajicim pupkem 
opatfenä. Üstni plocha posledni komürky vypuklä, tupym kylem vykrojenä, po stranäch silnymi 
listnami opatfenä. Zebra velmi mirne zahnutä, jen slabymi carami naznacenä. Usti ctyfhranne, nad 
üstni plochu ku hfbetu posunute. Povrch skofäpky vzdy rudohnedy. 

Velikost: 0'6 — 1'5 mm. — Naleziste: Kamajk; dosti hojne. 

Cristellaria similis n. sp. 
Tab. V. fig. 9., 10. Zvets. 15/1; orig. c. 107. 

Skofäpka habitem upominä velice na podobny druh Crist. lepida Reuss, ale mene zahnute 
svy komürkove, maly, do stfedu posunuty pupek a hlavne üzkä, vejcitä üstni plocha posledni 
komürky, jez neni pfedeslym zävitkem vykrojenä, cini ji rozdilnou. Usti jest kulate, na prodlou- 
zenem konci üstni plosky temef na samem hfbete skofäpky. 

Velikost: 2 mm. — Naleziste: Kamajk; zfidka. 

Flabellina d'Orb. 1839. 

Synonyma: Planularia Defr., Frondicularia Detr. atd. 

Charakteristika rodu: Skofäpka silne stlacenä, listovitä, z pocätku spirälne vinutä, 
pozdeji v pfimce rostouci, slozenä z vice nizkych komürek, jez stfechovite nad sebou sestaveny 
skoro üplne se z pfedu a po stranäch objimaji. Usti jednoduche, terminälni. 

Struktura skofäpky: (viz Tab. VIII., fig. 2. — 8.). Ucinime-li si prüf ez horizontälni (fig. 2, 3.), 
pozorujeme embryonälni komürku, jez se jevi co kulovitä bublina tenkostennä, vsude pory dosti 
hrubymi a kolmo ku stfedu smefujicimi prostoupenä. K ni se pfiklädä druhä komürka podoby 
sferick6ho trojühelnika, jejiz steny jsou o mnoho tlustsi. K teto se fadi ve spiräle ostatni (3 — 5) 
komürky podoby nepravidelnych lichobeznikü, ktere se jednou stranou dotykaji embryonälni ko- 
mürky. Vsechny ostatni komürky v pfimce za sebou näsleduji, stfechovite jsouce uspofädäny. Kraj 
skofäpky jest stlustly. Pouzijeme-li silnejsüio zvetseni, pozorujeme na takovem prüfezu, jak pficky 
komürek na vrchole oblouku sveho se ukoncuji, kyjovite nadufujice, a nechävaji mezi sebou okrouhly 
otvor (fig. 4.), jenz jest tfemi lalocnatymi vyrüstky sten komürek obklopen. Vedeme-li takovy hori- 
zontälni fez blize povrchu, tu uvidime pory na pficnem fezu mezi zebrami, kteräz jsou sama 
neporovitä.*) Pfi silnem zvetseni, byl-li fez dosti jemny (fig 5.), ukazuji, ze jest vlastne stena 
komürky slozena ze samych sloupeckü öhrannych, v nichz se kulate otvory (pory) nachäzeji. Tento 
zajimavy zjev jest ostatne znäm jiz u mnoha rodü Nummulitidü (Operculina), Globigerin (Globige- 



') Tim jest dokdzäna pfibuznost tohoto rodu ku Cristellarii, jejiz pfiiiky komürek rovnöz neporovite jsou. 

Jar. Ferner: Foraminifery £esk6ho cenomanu. 



42 

rina, Pulvinulina) u Lagen, Rotalid (Heterosteginy Cycloclypea, Rotalie), a potvrzuje oprävnenost 
jednoho z cetnych a dosud spornych nähledü o vzrüstu skofäpky, ze totiz kazdä pseudopodie vy- 
tvofila kol sehe takovy sloupek, jenz pak splynul s ostatnimi dohromady a jen ono sitkoväni 
sestihranne naznacuje meze tech sloupkü. Zajiste ze velmi jemnymi, dobfe vedenymi fezy by se 
to dalo dokäzati u vsech Lagenid.') Prumer tech poru obnäsi O'OOS mm. 

Jeste jasneji vysvitä pomer neporovite hmoty k porovite na fezu vertikälnim podelnem 
(fig. 6.), kdez näm jasnä, klinovita mista naznacuji prufezy zeber; na takovem prüfezu (fig. 3, 6.) 
vidime tez kol embryonälni komürky jeste prüfez dutinou dvou komürek, jez ve spiräle (nekdy 
nepravidelne) jsou kol ni sefadeny. Za silnejsiho zvetseni vidime nekdy na pokraji skofäpky ony 
dutinky podoby hruskovite, jez jsou tehoz tvaru a velikosti, jako jsem je shledal u Cristellarie *) 
a u jinych kfidovych rodii. 

Na prüfezech vertikälnich Ize vyborne sledovati pfirüstaci vrstvy a kterak pory nepfetrzite 
i skrze velmi tluste steny prochäzeji. Zhusta se näm podafi na velmi jemnych mistech f-ezu do- 
hlednouti, kterak jsou pory jakoby ryhovane pficne, neb sestavene ze samych prstenkü, coz sou- 
visi se vzrüstem skofäpky. 

Flabellina elliptica Nils. sp. 
Tab. VIII. fig. 1.— 8. 

Literatura a synonyma: 
1827. Planularia elliptica Nilsson. Petref. suec. form. cret. pag. 11- Taf. 9. fig. 21. 

1840. Frondicularia ovata Geinitz. Ciiarakt. d. Schichten und Petrafacten der sächsisch. Kreidef. 
II. pag. 43. Taf. 16 fig. 9., 10. 

1841. Froiidinilaria ovata Roemer. Verstein. d. nordd. Kreidegeb. pag. 96 Taf. 15. fig. 9. 
1845. Flabellina cordata Reuss. Verstein. d. böhm. Kreidef. I. pag. 32. Taf. 8, fig. 37. — 46., 78. 
1854. Flab. cordata Reuss. Denkschrift d. kais. Akademie d. Wissensch. Bd. VII. p. 67. Taf. 25. 

fig. 6.-8. 

1860. Flab. cordata Reuss. Sitzungsber. d. k. Akad. d. Wiss. Bd. 40, p. 216. 

1861. Flab. cordata Reuss. Sitzungsber. d. k. Akademie d. Wissensch. Bd. 41, pag. 335. 
1872. Flab. cordata Geinitz. D. Elbthalgeb. in Sachsen. I. 4. pag. 136. 

1874. Flab. cordata Geinitz. Elbthalgeb. II., pag. 97. 

Skofäpka plochä, vejcitä neb ellipticnä, na konci v tupou spicku vybihajici, zfidka za- 
okrouhlenä. Komürky, poctem 5 — 20, üzke, z pocätku skoro zcela objimajici se, obloukovite, 
sestavene v spiräle, kterä vynikä ponekud z obvodu skofäpky; pozdejsi komürky jsou sestaveny 
V pfimce a kryji se stfechovite. Jednotlive komürky oddeleny jsou svy, klare na mladsich zacho- 
vanych exempläfich jsou jen temne neb modrosede prosvitajicimi carami naznaceny ; na starsich, 
otfenych exempläfich vystupuji jako listny z povrchu skofäpky. 

Celkem Ize die tvaru skofäpky rozeznävati dvoji formu. Jedna se vyznacuje tim, ze mä 
prvni komürky sestaveny ve spiräle, jez silne vybocuje z ellipticneho obvodu skofäpky, tak ze 
nabyvä tato tvaru rhomboedrickeho, steny ostatnich komürek se sbihaji pod ostrym ühlem, tak ze 
skofäpka konci ostrou spickou a nejvetsi sifky nabyvä blize stfedu skofäpky. Druhä forma mä 
prvni komürky sestaveny ve spiräle, jez jest uvnitf asi v jedne (spodni) ctvrtine ellipticneho obvodu 



') Ponäkud rozdilnS jsou tvofeny podobne sloupky u Globigerinid, a Carter se domnivd, ze takove sloupky u Rotalid (Planor- 
bulina) souvisi s kanalsystemem a ze väechny skofäpky väech perforovanych foraminifer vlastnfi jsou slozeny ze samych sloupkü. 
") Viz strukturu Cristellaria rotulata Lamarck. 



43 

skofäpky, z nehoz jen nepatrne prvni komürky vynikaji. Ostatni komürky se sbihaji pod tupym 
ühlem a jsou obloukovite, cimz se otvor skofäpky velice blizi tvaru srdcitemu, jehoz nejvetsi sifka 
je na basi skofäpky. 

Velikost: 2 — 6 mm. — Naleziste: Kamajk, Kank; velmi hojne. Jest to kosmopolitickä forma, 
jez se vsude v celem kfidovem ütvaru (i spodnim) nachäzi. 

Fiabellina ornata Reuss. 
Tab. VIII. fig. 8. Zvets. 25/1; orig. c. 95. 

Literat ura a Synonyma. 
Fiabellina rugosa d'Orb. Mem. 1. c. p. 23, 24, Tab. IV. fig. 4, 5, 7. 

Fiabellina rugosa d'Orb. Reuss, Verst. p. 33. Tab. VIII. fig. 31—34, 68; Tab. XIII. fig. 49—53. 
Fiabellina rugosa d'Orb. Foram. du bass. tertiaire, p. 93. T. 21. fig. 13. 
Fiabellina Baudouiniana d'Orb. Reuss, Verst. p. 32. Taf. VIII. fig. 36. 

Fiabellina Baudouiniana d'Orb. Geinitz: Elbthalgeb. p. 99. (viz tarn ostatni literaturu teto variety). 
Fiabellina ornata Reuss. Verstein. I. p. 32. Taf. XIII. fig. 48. Taf XXIV. fig. 43. 
Fiabellina ornata Reuss. Geinitz, Elbthalgeb. p. 99. Taf II. 22. fig. 1. 

Tento druh jest velice promenlivy a jednotlive variety, za druhy samostatne vydävane, tak 
cetnymi pfechody spojeny jsou mezi sebou, ze nelze mnohdy urciti, k jake variete nektery exempläf 
nälezi. Mimo to neni nikterak na urcity geologicky Horizont omezen, cimz se dfivejsi nähled 
podporuje. 

Skofäpka jest bud rhombickä neb podlouhle ellipticnä, nahofe vzdy tupou spickou ukoncenä, 
dole okrouhlä. Komürky z pocätku se vinou ve spiräle, jez jest nekdy vice (Fiabellina Bau- 
douiniana) nekdy mene zavinutä (Flab. rugosa) a byvaji zebra (svy) komürek jemne zrnitä, tak ze 
spiräla se stävä nezfetelnou. Zebra ostatnich komürek bud tupe se stykaji neb jsou (zvläste 
u stihlejsich forem) obloukovitä, nikdy zrnitä. Stlustly okraj byvä jen na dolni cästi skofäpky 
vyvinut a nekdy byvaji po jeho stranäch jemne ostny vyvinuty; u prostfed neho se tähne vice 
mene patrnä ryha. 

Velikost: 1 — 2 mm. — Naleziste: Tento druh jest rozsifen po celem kfidovem a tertiernim 
ütvaru ; u näs zvläste v teplickych vrstväch. Na Kamajku zfidka se vyskytä. 

Podceled Polymorphinidae Brady. Chall. p. 557. 
Polymorphina d'Orb. (Emend. Bn, P., J.) i) 

Synonyma rodovä: PolymorpJiium Soldani p. p., SerpulaW\\\ &t ]., Anthisa, Cantharus 
Misilus Montf, Renoidea Brown p. p., Aulostomella Alth., Raphanulina, Apiopterina p. p. Zborz., 
Prosoporus, Grammostomum, Strophoconus, Bigenerina, Vaginulina^ Pleurites, Sagrina, Sphaeroidina 
p. p. Ehbg., Globulina, Guttulina, Pyriilina d'Orb., Rostrolina, Atractolina v. Schlicht. 

Charakteristika rodu: Skofäpka volnä, symetrickä, s komürkami sikmo ku hlavni ose 
postavenymi ve dvou fadäch, jez se krjji. Usti kulate neb sterbinovite. 

K tomuto rodu citaji se jeste od nekterych autorü formy neperforovane, piscite z düvodu 
toho, ze jest struktura mnohych forem, ktere üplne se sem die vyse uvedene charakteristiky hodi, 



') Nejdülezitfejäi monografie tohoto rodu : Brady, Parker and Jones : Transactions of Linnean Society. Vol. XXVII. Alcock : 
Quaterly Journal microsc. science. Vol. VII. Mera. of litterat. and philosoph. soc. of Manchester. III. 

6* 



44 

neznäma a skutecne pry rozdilnä, ano nektere formy väpnite nejsou pry tez perforoväny. Pro 
nedostatek materialu nemohl jsem se pfesvedciti, pokud to vse u nasich druhü plati. 

Rod tento velice rozsifen jest jiz od Triasu spodniho az na nase casy; die nezarucenych 
udäni tez i v siluru. Citä asi 25 recentnich a pfes 50 fossilnich druhü, z nichz 6 druhü jest za- 
stoupeno v ceskem kfidovem ütvaru. 

Polymorphina compressa n. sp. 
Tab. IIL fig. 8. a. Zvets. 90/1 ; orig. c. 59. Kank. 

Skofäpka nepravidelne vejcitä, po stranäch silne smacklä, na pficnem prüfezu skoro ctyf- 
hrannä, dole prispicatelä. Zevne jsou viditelny a Jen nepatrne naznaceny 4 komürky sotva znatel- 
nymi carami. Komürky ploche, rychle na veUkosti pfibyvajici. Povrch matne leskly. 

Veiikost: 0-65 mm. — Naleziste: Kank; velmi zfidka. 

Polymorphina ovata n. sp. 
Tab. VIII. fig. 14.— 16. Zvets. 45/1 ; orig. c. 66. 

Skofäpka pravidelne vejcitä, na prüfezu ellipticnä, k üsti jen ponenählu se ziizujici v tupou 
spicku, dole üplne kulatä. Zevne videti jsou jen 3 komürky, naznacene velmi jemnymi svy. Üsti 
ellipticne, obklopene paprskovite sefadenymi listnami. 

Druh tento stoji uprostfed mezi F. lacrima v. M. a F. globosa Rss., od nichz se nejen 
velikosti, ale i formou üsti a oblejsim tvarem lisi. 

Veiikost: 0"6 mm. — Naleziste: Kank; velmi zfidka. 

Celed Globigerinidae Brady, 

Globigerina d'Orb. 1826. (Challenger pag. 589.) 

Synonyma: Polydexia Ehbg., Rhynchospira Ehbg., Coscinospira Stuart. 

Charakteristika rodu: Skofäpka volnä, väpnitä, z vice kulovitych komürek slozenä, 
jez V conchospiräle jsou vinuty. Usti jest polomesicite, na vnitfni strane dutiny pupecni; zfidka 
byvaji vedlejsi üsti na povrchu. 

Struktura: Skofäpka jest vsude prostoupena hrubymi (0'0127 — 0'Ü025 mm) pory (jen 
nekdy byvaji tez jemne pory pfitomny) a sklädä se (aspon u nekterych recentnich) vlastne z mnozstvi 
4bokych hranolü neb jehlanü ; hlavne jsou tyto vyvinuty na zevni vrstve exogenni/) kterä pokryvä 
püvodni, hrube dirkovanou, jednoduchou skofäpku (proper wall). Povrch byvä nejcasteji pokryt 
ostny, jez se pfi velkem zvetseni jako velmi ozdobne trny jevi a jsou massivni, bez porü. 

Rod tento nejvice jest v nynejsich mofich rozsifen, citaje asi 15 druhü; fossilni druhy jsou 
znämy jiz z Triasu. Z ceskeho kfidoveho ütvaru jsou jen 3 druhy znämy, z nichz nejobycejnejsi 
druh (dosud zijici) Globigerina cretacea d'Orb. tez v korycanskych vrstväch pfichäzi. 



') V teto vrstvä prävf se nasly u recentnich Globigerin ony zähadne dutiny, jake jsem vyliiil pfi jini^xh popsanych rodech 
z .£eledi Lagenidae. Viz: Wallich, Deep sea researches. London 1876. 



45 

Globigerina cretacea d'Orb. 

Tab. IX. flg. 7.— 10. a, b. Zvets. 160/1 ; orig. c. 73. 
Literatura: 

1839. d'Orbigny, 1. c. pag. 34. Taf. 3. fig. 12.— 14. 

1845. Reuss, Verstein. d. böhm. Kreideform., pag. 36. Taf. 8. fig. 55. 

1860. Reuss, Sitzungsberichte der kaiserlichen Akademie der Wissenschaften. Bd. 40. p. 225. 

1862. Reuss, tamtez. Bd. 62. pag. 88. 

1870. Gümbel, Sitzungsber. d. k. baier. Akad. d. Wiss. p. 283, 287. 

1874. Geinitz, Elbthalgeb. II. pag. 112. 

1886. Brady, Challenger, pag. 589. 

Skofäpka skoro kruhovitä, silne stlacenä, se tfemi spirälne, slabe do vyse vinutymi zävitky, 
jez rychle na velikosti pfibyvaji a dole hkiboky pupek tvofi. Pocet komürek vsech byvä u do- 
spelych exemplafü (se 3 zävitky) 13 — 16, z nichz obycejne jen 5 na posledni zävitek pfipadä; avsak 
mnohdy pfipadaji jen 4, a tu byvaji komürky skoro pravidelne kulate (majice vzhled jako recentni 
skofäpky tehoz druhu), nebo tez, ac fidceji, 6 komürek pfipadä na posledni zävitek; tim se vsak 
komürky stävaji stlacenejsi (viz Tab. IX., fig. 10, a, b). Posledni komürka nese podlouhle üsti v du- 
tine pupecni. 

Velikost: 0'2 — 0'6 min. — Naleziste: Kamajk, Kafik; hojne. 

Tento druh jest velmi obecny jiz ve spodnim kfidovem ütvaru a zachoval se az do nasi 
doby. Nektefi jej vydävaji za totozny s tertiernim a recentnim druhem Glob. buUoides d'Orbigny, 
ktery by se nelisil lec vetsi vydutosti komürek, kterez jen zcela mälo s sebou souvisi. 

Celed Rotalidae. 

Podceled Rotalinae Brady. (Challenger p. 72, 640.) 

Discorbina Lamarck. 1804. (emend. Park, and Jon.) 

Synonyma: Discorbitcs, Rotalia, Rosalina, Rotalina, Valvulina, Asterigerina, Anomalina, 
Globigerina d'Orb. p. p.. Rotalia Will. p. p. 

Charakteristika: Skofäpka volnä, vapnitä, dosti hrube porovitä, se stranou vrcholovou 
(svrchni, apikähii), vice vyklenutou nez spodni, basälni. Komürky kulovite. Üsti excentricke, oby- 
cejne na basälni strane sterbinovite. Basälni strana nekdy byvä vyplnena nedirkovanou, pfidavnou 
hmotou, kterä nekdy i pupek tvofi. 

Struktura mnohych forem do tohoto rodu sefadenych jest neüplne znäma, zvläste 
Studium fossilnich drobnych forem jest veleobtizne. Jich pfibuznost s Rotalii dokazuje okolnost, ze 
mä kazdä komürka sve vlastni steny (Tab. X. fig. 7 b, c), schäzi vsak jim soustava chodeb. Prümer 
porü 0"004 — 0'007. Pficky i steny jsou perforoväny. Jinak se prüfez tohoto rodu nelisi nicim od 
prüfezu rodu Cristellaria. 

Rod tento slozeny z mnoha podrodü, jez se dfive hledely pfesne rozeznävati, ac nadarmo, 
pocinä kfidovym ütvarem ; nejvetsiho rozsifeni dochäzi v tertieru. Recentnich druhü citä se nyni 
kol 22; V ceskem kfidovem ütvaru jest asi devet druhü, z nichz v korycanskych vrstväch sest 
druhü pfichäzi. 



46 

Discorbina ammonoides Reuss. 
Tab. X. fig. 1., a, b, c. Zvets. 90/1; orig. c. 52. 

Synonj'ma a literatura: 
1845. Rosalina ammonoides Reuss. Verstein. d. böhm. Kreideform. I. pag. 36. Taf. 13. fig. 66. 
1851. Rosalina ammonoides Reuss. Foram. und Entomostr. d, Kreidemergel von Lemberg, p. 36. 

Taf. 3. fig. 2. 

1860. Rosalina ammonoides Reuss. Sitzungsber. d. k. Akad. d. Wiss. Bd. 40. p. 223. 

1861. Rosalina afnmonoides Reuss. Tamtez. Bd. 44. pag. 316, 330, 337. 
1865. Discorbina ammonoides Reuss. Tamtez. Bd. 52. pag. 12. 

1870. Rotalia ammonoides Gümbel. Sitzungsb. d. k. baier. Akad. d. Wissensch. p. 283. 

1872. Trimcatulina ammonoides J. Parker and R. Jones. Quaterly Journal of the Geolog. Soc. 

28. May. Nro. 110. . 
1874. Planorbulina ammonoides Reuss. Geinitz, Elbthalgeb. II/II. pag. 114. Taf II. 23. fig. 9. 

Skofäpka kruhovitä, z obou stran smacklä, deskovitä, na okraji zakulacenä, sklädajici se 
ze 3 spirälnich, rychle na sifce pfibyvajicich zävitkü ; posledni zävitek s 8 — 10 komürkami. Spi- 
rälni strana mälo klenutä, v prostfed slabe vyhloubenä; komürky na teto strane jsou mene vypukle 
nez na spodni, a svy jejich jsou zahnute ; na strane spodni jsou vypuklejsi, nechävaji jen posledni 
zävitek, svy dosti hluboke probihaji rovne ku stiredu skofäpky. 

Velikost: 0'4 mni. — Naleziste: Kank, Kamajk ; zfidka. Mimo to je znäma z Gaultu, Tu- 
ranu a Senonu. 

Discorbina crassisepta n. sp. 
Tab. X. fig. I.a, b, c. Zvets. 110/1; orig. c. ."9. Kamajk. 

Skofäpka na obou stranäch ku stfedu skoro stejne silne vypuklä, k obvodu nepatrne 
smacklä, na hfbete tupe zaokrouhlenä, na strane spirälni ve stfedu slabe vyhloubenä ; zevne 
ze strany spirälni patrny jsou 3 zävitky (ze strany spodni jen posledni), rychle na sifce pfibyvajici, 
z nichz na posledni 9 komürek pfipadä. Komürky oddeleny jsou melkymi, tlustymi svy, silne na 
zad zahnutymi. Posledni komürka silne ku pfedu klenutä. 

Velikost: 0'27 nivi. — Naleziste: Kamajk; ne zfidka. 

Discorbina lenticula Reuss. 
Tab. X. fig. 3. a, b. Zvets. 100/1 ; orig. c. 42. 

Synonyma a literatura: 
1845. Rotalia lenticula Reuss. Verst. pag. 35. Taf XII. fig. 17. 

1860. Rotalia lenticula Reuss. Sitzungsber. d. kais. Akad. d. Wissensch. Wien. Bd. 40. p. 221. 

1861. Rotalia lenticula Reuss. Ibid. Bd. 46. p. 82. Taf 10. fig. 3. 

1874, Planorbjilina lenticula Reuss. Geinitz, Elbthalgeb. p. 115. Taf II. fig. 11. 

Skofäpka kruhovitä, na obvode tupe zaspicatelä, na obou stranäch, basälni i apikälni, skoro 
stejne klenutä, uprostfed slabe prohloubenä. Zävitky nejcasteji (2 — 2'/o) skoro cele se objimajici; 
na posledni zävitek pfipadä 6 komurek, jez na svrchni (spirälni) strane oble 4hranne, na spodni 
(pupecni) oble Shranne jsou. Svy mezi komürkami velmi melke, mnohdy nezfetelne, slabe oblouko- 
vite. Posledni komürka silneji pfedeslych nadmutä, objimajici cästecne pfedchozi zäxitek, jimz jest 
jeji pfedni üstni plocha silne vykrojena. 

Velikost: 0'3 m-m. — Naleziste: Kamajk, Kank; zfidka. Mimo to jest znäma z Gaultu, 
Turonu a Senonu. 



47 

Discorbina inflata n. sp. 

Tab. X. fig. 4. (7, b, c. Tj^ihtl. 160/1 ; orig. c. 47. Kamajk. 

Skofäpka spirälne zatocenä, se zävitky üplne se objimajicimi, na jedne strane silne pfi- 
ostfenä, na druhe strane pravidelne okrouhlä. Posledni zävitek jevi 7 komürek, silne vydutych, 
hlubokymi, ostrymi svy od sehe oddelenych. Svy na svrchni strane (fig. 4(r.) mälo zahnute, radiälne 
do stfedu pupku smefujici ; na spodni strane (fig. 4 b) silne zahnute, tangentiälne se dotykajici 
dutiny skofäpkove. Posledni komürka velice vydutä. Otvor jest polomesicovitä sterbina, tesne 
ku pfedchäzejicimu zävitku pfilehajici. 

Velikost: 0'15 mm. — Naleziste: Kamajk; zfidka. 

Discorbina oligostegia n. sp. 
Tab. X. fig. 4. a, b. Zvets. 90/1 ; orig. c. 5 1 . Kafik. 

Skoi^äpka skoro kruhovitä, silne na obe strany pravidelne vyklenutä, na hfbete ponekud 
plochä. Zävitky se üplne kryji a tvofi hluboke, po obou stranäch stejne pupky. Na poslednim 
zävitku 5 — 6 komürek slabe naznacenymi svy. Plocha posledni komürky silne v pfed vyklenutä. 
Otvor velmi uzounkä, zahnutä sterbina na dolejsi strane pfedni plochy posledni komürky. 

Velikost: 0'2 mm. — Naleziste: Kafik; velmi zfidka. 

Discorbina regularis n. sp. 
Tab. X. fig. Ort, b. Zvets. 100/1; orig. c. 40. Kamajk. 

Skofäpka pravidelne okrouhlä, na obe strany stejne silne vyklenutä, na obvodu smacklä, 
tak ze se zdä, jako by kylem byla opatfena. Zävitky se üplne kryji; posledni zävitek nese 7 ko- 
mürek, kterez jsou silne vydute, jemnymi, ale ostrymi, mirne zahnutymi svy od sebe oddeleny. 
Üsti jest polomesicnä skulina, pfilehajici tesne na pfedesly zävitek. 

Velikost: 5 mm. — Naleziste: Kamajk; zfidka. 



Geologicke rozsifeni. 

Ukolem näsledujicich fädek jest podati strucny pfehled geologickeho rozsifeni popsanych 
foraminifer po stränce druhove; nevdecny to ükol, vyzadujici nejvetsi svedomitosti a pilne orien- 
tacni präce po veskerem kfidovem ütvaru ceskem, by näm byl spolehlivym voditkem pfi srovnäväni 
nasi fauny s faunou tychz vrstev v jinych zemich, kteryzto ükol nad miru stizen jest neustälenymi, 
sobe pfecasto odporujicimi nähledy o hodnote mnohych druhü, ba i rodü. (Blizsi viz : J. Ferner: 
Pfedbezny kriticky seznam foraminifer z bfezenskych vrstev. „Vestnik kräl. ceske spolecnosti nauk". 
Rocnik 1892, pag. 34 — 36.) Celkem Ize s jistotou tvrditi, ze foraminifery korycanskych vrstev, 
pokud se tyce rodü, souhlasi s foraminiferami z cenomanu zemi cizich, zvläste z Francie.') Co se 
tyce jednotlivych druhü popsanych (celkem 61, z nichz jest 40 novych druhü), tu zjistil jsem, ze 
rozsifeni jednotlivych druhü jest mnohem vetsi, nez jak by se dalo souditi die praci Reussovych, 
jakz pfipojeny tabelärni seznam ukazuje. Ze jest tak velky pocet novych druhü, da se lehce vy- 



') PH te pfilezitosti podotykäm, ze jest se s velkou opatrnost! drzeti d'Orbignyho seznamu v jeho Paleontologie Stratigrafique, 
kterez obsahuje pouze velmi chatrn6 a krätke popisy novych druhü, jez nikde vyobrazeny nejsou. 



48 



svetliti geologickou povahou naleziste, jakoz i tim, ze foraminifcry cenomanu vübec velmi mälo 
byly studoväny (Reuss znal z Cech jen 4 druhy!). 

Pfipojeny tabelärni seznam umoznuje snadny pfehled rozsifeni popsanych druhü ve vseck 
vrstvdch ceskeho kfidoveho ütvart', pokud se to die mych pfedbeznych studli provesti dalo. 



> 

o 

cd 



O 



1 

2 

3 

4 

5 

6 

7 

8 

9 

lU 

11 

12 

13 

14 

15 

16 

17 

18 

19 

20 

21 

22 

23 

24 

25 

26 

27 

28 

29 

30 



Polyphragma cribrosum Reuss 
Lituola cenomana d'Orb. . 

„ cylindrica n. sp. 

„ globigerinoides n. sp 
Haplostiche oligostegia n. sp 
Trochammina irregularis P. J 
Bulimina brevicona n. sp. 

„ variabilis d'Orb. 

„ depressa n. sp. 

„ infiata n. sp. 

„ conoidea n. sp. 
Polymorphina compressa n. sp 

„ ovata n. sp. 

Lagena tuberculata n. sp. 
Nodosaria obsolescens Reuss 

„ cryptostegia n. sp. 

„ siliqua Rss. . . . 

„ clavata n. sp. . . 

„ subnodosa n. sp. . 

„ pseudaffinis n. sp. 

„ bohemica n. sp. 

„ affinis Rss. . . . 

„ Hilseana Rss. . . 

„ pseudochry^salis Rss. 

„ divergens n. sp. 
Cristellaria rotulata Lamarck 

„ umbilicata n. sp. . 

„ obsoleta n. sp. . . 

„ similis n. sp. . . 
Marginulina oligostegia n. sp 



tu m S •►=, H CQ 



?!? + 



? ? 



+ 



+ 



+ 



+ 



+ 



+ 



KJ 



31 
32 
33 
34 
35 
36 
37 
38 
39 
40 
41 
42 
43 
44 
45 
46 
47 
48 
49 
50 
51 
52 
53 
54 
55 
56 
57 
58 
59 
60 



Marginulina elongata Rss. 

„ arcuata n. sp. . 

„ incerta n. sp. . 

Vaginulina recta Rss. . . 

„ cenomana n. sp. 

Flabellina elliptica Nilss. . 

„ ornata Reuss . 

Frondicularia Fritschi n. sp. 

„ gracilis n. sp. . 

„ conica n. sp. . 

„ inversa Reuss . 

„ coronata n. sp. 

„ linea n. sp. . 

„ bohemica n. sp. 

„ parallela n. sp. 

„ obsoleta n. sp. 

„ quadrigona n. sp. 

„ acutangula n. sp. 

„ lanceolata n. sp. 

„ foliacea n. sp. . 

Textularia globulosa Rss. . 

„ brevicona n. sp. 

„ parallela n. sp. 

Globigerina cretacea d'Orb. 
Discorbina ammonoides Rss. 

,, crassisepta n. sp. 

,. lenticula Rss. . 

„ inflata n. sp. . 

„ oligostegia n. sp. 

„ regularis n. sp. 



fc£! 



+ 



+ 

+ 

+ 



+ 



+ 
+ 
+ 

4 
+ 
+ 
+ 
+ 
+ 
+ 
+ 
+ 
+ 
+ 
+ 



+ 

+ 
+ 
+ 
+ 
+ 
++ 



+ 



+ 



+ 



+ 



+ 



++ 



+ 

+ 
+ 

+ 



+ 
+ 

+ 



+ 



+ 



+ 



+++ 



+ 



+ 

++ 
+++ 
++ 



+ 



n 



+ 



Oprava. Na str. 9. omylem pfisly podfieledi E., F., G., H. do celedi III. Astrorhizac mi'sto do celedi IL 
Miliolidac na str. 8. 



Ober die Foraminiferen des böhmischen Cenomans. 

Von 
JAR. FERNER, 

Assistenten an der palaeontologischen Abtheilung des I^önigl. böhm. Museums in Prag. 



(Resume des böhmischen Textes.) 



Vorrede. 

Vor ungefähr 4 Jahren regte in mir mein hochgeehrter Lehrer, Prof. Dr. A. Fric, das 
Interesse an, die Foraminiferen der böhmischen Kreideformation zu studieren, als durch die 
Erweiterung der Kenntnisse über dieselben das Bild unserer fossilen Fauna, über die wir bereits 
zahlreiche werthvolle Arbeiten besitzen, noch vervollständigt werden könnte. Vor allem zeigte 
sich hier die Nothwendigkeit einer neuen Bearbeitung der böhmischen Kreideforaminiferen vom 
Standpunkte der bei der neuen systematischen Durchforschung der böhmischen Kreideformation 
gesammelten Erfahrungen und herrschenden Ansichten. Trotz der bedeuienden Fortschritte, welche 
im Studium der Foraminiferen in den letzten Decennien zu verzeichnen sind, lag, seit Reuss's Zeiten, 
dieses Gebiet bei uns brach, als nämlich die Foraminiferen ganz unberücksichtigt blieben. 

Mich zu dieser Arbeit entschliessend. fasste ich den Plan, dieselbe so auszuführen, dass ich 
die geologischen Horizonte von unten nach oben verfolge, damit zugleich auch die geologische 
Verbreitung der Foraminiferen, deren Zahl in den jüngeren Schichten zunimmt,') rascher und sicherer 
festgfestellt werde. 

Doch musste ich mich in Verfolgung meines Zweckes nur auf zwei Fundorte, Kamajk bei 
Caslau und Gangberg bei Kuttenberg, beschränken, weil die mineralogische Beschaffenheit'^) dieser 
Schichten auf anderen Fundorten die Erhaltung der Foraminiferen nicht zulässt. 



') Den vorläufigen Untersuchungen nach sind die Korycaner Schichten (böhm. Cenoman) die ärmsten an Arten, dagegen die 
dem Senon entsprechenden (Teplitzer, Priesner) die artenreichsten. Vergl. J Perner, Kritisches Verzeichniss der Foraminiferen aus den 
Priesener Schichten der böhm. Kreideformation. „Västnik kräl. ceske Spole£nosti nauk", 1S92, pag. 3-1— oo. 

=) Eine nähere Erörterung dieser Verhältnisse findet sich in der gediegenen Monografie von i^n'i,'; „Die Korycaner Schichten'- 
im Archiv für naturwiss. Durchforschung von Böhmen. Bd I. 

Jar. Ferner: Foraminifery £esk6ho cenomanu. ^ 



50 

Bezüglich des an Foraminiferen reichsten Fundortes, Kainajk, sei bemerkt, dass derselbe 
eine Bucht des Kreidemeeres darstellt, an deren Gneissufer das Wasser die abgestorbenen Thiere 
auswarf. 

Bei der Bearbeitung des speciellen Theiles meiner Arbeit richtete ich mich nach dem Vor- 
gange der englischen Forscher; die Beschreibungen der feinen Structur bei den einzelnen Gattungen 
basiren jedoch auf Dünnschliffen böhmischer Exemplare und, soweit möglich, wurden auch von 
einzelnen Arten Querschnitte angefertigt. 

Für die systematische Anordnung wählte ich das System Brady, da es z. Z. wohl als die 
einzige wissenschaftliche und praktisch brauchbarste Classification der Foraminiferen betrachtet 
werden muss. 



Der descriptive Theil. 



Lituolidae Brady. 

Aus dieser Familie sind im böhmischen Cenoman vertreten die Gattungen : Polyphragnia, 
Lituola, Haplostiche und Trochamniina. 

Polyphragma Reuss. (Lichenopora Defrance.) 

Die Diagnose dieser Gattung siehe Brady: Challenger Foraminifera, pag. 350. 
Die 
Gattung- ist 



Die einzip"e, bisher nur aus dem böhmischen und sächsischen Cenoman bekannte Art dieser 



Polyphragma cribrosum Reuss (Taf I. fig. 1 — 14. Textfigur Nr. 2 u. 3). 

Literatur und S\nonyma; 
1846. Lichenopora cribrosum Reuss. Versteinerungen der böhm. Kreideformation. II. Th., pag. 60, 

123, Taf. XIV. Fig. 10. Taf. XXIV. Fig. 3—5. 
1871. Polyphragma cribrosum Reuss. Vorläufige Notiz über zwei neue fossile Foraniiniferen-Gat- 

tungen. Sitzungsberichte der böhm. Gesellschaft d. Wissenschaften. Prag 1871, pag. 277. 
1872 — 75. Polyphragma cribrosum Reuss. Das Eibthalgebirge in Sachsen von Dr. H. B. Geinitz. 

I. Th. Der untere Quader. IV. Abtheilung, von Reuss, pag. 139. Taf. XXXIII. Fig. 8—10. 

Palaeontographica Bd. XX. 1. 
1884. H. B. Brady: Report on the voyage of H. M. S. Challenger. Vol. IX. pag. 66. 

Die ursprünglich an anderen Gegenständen, Ostrea, Cidarisstacheln etc. haftende Schale 
ist walzenförmig, zumeist unregelmässig verbogen, oft in zwei Aeste sich theilend, aus zahlreichen 
Segmenten (bis 22), die mitunter durch unregclmässig durchlaufende Einschnitte von einander abge- 
theilt sind, zusammengesetzt. An der letzten Kammer befindet sich die convexe Mündung, bestehend 
je nach der Ausbildung des Individuums aus 9 — 35 runden Oeffnungen, die in zwei oder drei, 
mehr oder weniger deutliche Kreise angeordnet sind. Die Oberfläche der Schale erscheint, bei 
massiger Vergrösserung, aus feinen, mit einem gelbbraunen Cement verbundenen Kieselblättchen 
zusammengesetzt, sonst ist sie, wahrscheinlich in Folge des langen Hin- und Herwälzens am 
Meeresgrunde, glatt und glasartig glänzend (Fig. 12). Am Längsschnitt durch die Schale (Fig. 8 



51 

bis 10) ist schon bei schwacher Vergrösserung wahrzunehmen, dass die ganze Schale durch die 
labyrinthartigen, unregelmässigen Einbiegungen der Wände in Ouerfächer, die äusserlich den 
Segmenten entsprechen, getheilt ist. Bei starker Vergrösserung und an einem sehr feinen Schliffe 
(siehe Fig. 13 u. 14) sehen wir, dass die Schale aus zwei Schichten besteht, u. zw. einer äusseren, 
grobsandigen, und einer inneren, hyalinen, kalkigen und zugleich porösen, die eigentlich das Innere 
der Schale auskleidet. Die Poren verlaufen oft unregelmässig und pflegen trichterförmig erweitert 
zu sein. Die Grösse derselben schwankt zwischen O'OOll — 0008 mm. Dass die Kammern mit 
einander durch runde Oeffnungeu communiciren, überzeugen wir uns durch Entfernung der ein- 
zelnen Segmente, oder auch an einem Querschliffe, an dem dann auch die innere hyaline Schichte 
zum Vorschein kommt. 

Über die Bedeutung dieser beiden Schichten, welchen Zwecken sie angepasst sein mochten, 
ist schwer sich ein Urtheil zu bilden, denn man findet zur Erklärung hiefür weder bei den übrigen 
fossilen noch recenten Foraminiferen irgend eine Analogie, da deren deutlich poröse Schale mit 
Sandkörnern bedeckt ist, die dann mit Zunahme der porösen Masse einen wesentlichen Bestand- 
theil der Schale selbst zu bilden scheinen. Abgesehen davon, welchen Zwecken diese Sand- 
körner den Foraminiferen dienen, wissen wir aus den Arbeiten von M ö b i u s, ') dass das Thier 
durch diese Schichte von Sandkörnern seine Pseudopodien ausstrecken kann. Bei Polyphragma 
dürfte dies wohl nicht möglich gewesen sein, da durch die feste Cementmasse der äusseren Kiesel- 
schichte die Pseudopodien unmöglich durchdringen konnten. Es ist daher die Bedeutung dieser 
zwei scharf von einander getrennten Schichten nicht mit dem Zwecke der sandigen, porösen 
Schichte einiger Foraminiferen, wie sie z. B. bei Textularia gibbosa aus dem Tertiär, der recenten 
Textularia agglutinans aus dem atlantischen Ocean, einigen Buliminen mit sandiger Oberfläche u. a. 
zu identificiren. Nur bei Climacammina Möller aus der Steinkohlenformation herrschen ähnliche 
Structurverhältnisse der Schale wie bei Polyphragma vor. Es scheint, dass das Polyphragma-Thier 
im Jugendzustande nur von der porösen Hülle umgeben war und erst später in Folge verschie- 
dener Einflüsse, namentlich aber um sich an andere Gegenstände zu befestigen, die Einkerbungen 
der dünnen Schichte oberflächlich mit der Sandmasse ausfüllte und diese mit Cement verband. 
Für diese Annahme scheint der Umstand zu sprechen, als sich in der Cementmasse die einzelnen 
Sandkörner ganz gleichförmig vertheilt finden, sowohl in den oberen, als in den tieferen Lagen 
(Fig. 11), was aber bei anderen sandigen Foraminiferen nicht vorkommt, indem sich bei diesen die 
grösste Anzahl der Sandkörner an der Oberfläche findet und tiefer entweder nur Cement ist oder, 
CS finden sich spärliche Sandkörner nur einzeln in der ursprünglichen Kalksubstanz eingebettet. 

Dass Polyphragma mit den Schwämmen Pharetrones verwandt wäre, wie Steinmann (Zeitschr. 
f. Mineral. 18SS) behauptet, ohne aber Beweise hiefür zu erbringen, ist sehr in Zweifel zu ziehen, 
denn eine derartige Structur hat man bisher noch bei keinem Schwämme wahrafenommen. 

Masse: Länge der Schale 2 — \'S> mm. Durchmesser (Breite) 1 — 1-5 mm. Fundort: Kamajk ; 
sehr häufig in den lehmigen Ablagerungen ; selten in den Bryozoenschichten am Gangberg bei 
Kuttenberg. 

L i t u o 1 a Lamarck, emend. Brady. 
(Placopsilina d'Orb. p. p.) 

Diagnose der Gattung siehe Brady: Challenger Foraminifera, pag. 315. 
Diese Gattung ist in der böhm. Kreideformation durch 3, nur auf den Cenoman beschränkte 
Arten repräsentirt. 



') Möbius: Über die Structur einiger weniger bekannten Foraminiferen aus St. Mauritius. Kiel 1890. 



52 

Lituola cenomana d'Orbigny. (Taf. 11. Fig. 1 — 6. Taf. IV. Fig. 15.) 

Literatur u. Synonym il< siehe: Brady, 1. c. PI. 36, Fig. 1 — 3. 

Die stets (am häufigsten an den Schildern der PoUicipoden) angewachsene Schale ist anfangs 
spiralig gewunden, dann — von der 7 — 9 Kammer etwa angefangen — gerade, oder auch gekrümmt ; 
am Durchschnitt erscheint sie niedrig gewölbt, an der Seite, mit der sie angewachsen war, glatt 
und gerade (Textfig. Nr. 4 u. 5), durch tiefe Nähte ist sie in 6 — 18 Kammern getheilt, von denen 
die letzte die Mündung trägt; dieselbe ist kreisförmig und stellt mitunter auch dendritisch ver- 
zweigte Einbiegungen dar. Bei geringer Vergrösserung erscheint die Schale an ihrer Oberfläche aus 
lauter feinen Kieselblättchen aufgebaut, die mit einem rostgelben Kalkcement zusammengefügt 
sind. An feinen Schliffen zeigt es sich, dass jede Kammer nahe der Oberfläche eine dunkle, grob- 
sandige Schichte trägt und innwendig die Wände mit einem grauen Kalkcement ausgewölbt sind; 
in demselben befindet sich nur eine ganz kleine Anzahl jener Kieselkörperchen, die als finger- 
förmige Fortsätze die Gattung Lituola so besonders charakterisiren (siehe Taf. 11. Fig. 6.). 

Die böhmischen Exemplare der Lituola cenomana stimmen mit den englischen Abbildungen 
völlig überein, doch von den französischen Exemplaren, die ich von dem hervorragenden Kenner 
der französischen Foraminiferen Schlumberger erhielt, weichen sie in der Grösse und in der Form 
der Mündunof bedeutend ab. 

Grösse: 0-4 — 11 mm.-- Fundort: Sehr zahlreich am Kamajk, spärlich in Kolin, Korycan 
und Gangberg. 

Lituola cylindrica n. sp. (Taf II. Fig. 7 — 12, Textfig. 5.) 

Schale frei, walzenförmig, aus mehreren — bis 15 — stark gewölbten Kammern, die durch 
parallele tiefe Nähte von einander getrennt sind, zusammengesetzt; die letzte Kammer trägt die 
aus mehreren ungleich zerstreuten Öffnungen bestehende Mündung. Die Oberseite besteht aus 
sehr groben, mit einem röthlichen Cement verbundenen Sandkörnen. Der Querschnitt zeigt eine 
ähnliche Structur wie bei der vorigen Art, doch sind hier viel wenigere fingerförmige Fortsätze 
und die Querwände sind in der Richtung nach vorne concav und deutlicher hervortretend. 

Grösse: 1"5 — 8 7nm. — Fundort: Kamajk, zahlreich. 

Lituola globigerinoides n. sp.') (Taf. II. Fig. 15- — 17.) 

Schale in unregelmässiger Spirale gewunden und aus zwei Windungen bestehend. Von der 

oberen Seite sind 7, von der unteren 10 ungleich grosse, gewölbte, kugelige bis walzenförmige 

Kammern wahrnehmbar; Mündung undeutlich; Oberfläche grobsandig, aus grossen Kieselkörnern 

bestehend. 

Grösse: L5 mm. 

Haplostiche Reuss. 

(Nodosaria pp. Lituola pp. Dentalina pp.) 

Die Charakteristik der Gattung s. Brady: Challenger Foraminifera pag. 317. 
Diese Gattung kommt in Böhmen durch sechs Arten vertreten vor, von denen sich nur 
1 Art in den Korycaner Schichten findet. 

') Die Unterbringung dieser Form in der Gattung Lituola betrachte ich nicht als definitiv, da die undeutliche Mündung und 
namentlich das für die Anfertigung eines Schliffes nicht hinreichende Material die Sicherstellung der Gattung nicht zulassen. Ich 
fasse daher die Gattung Lituola vorderhand im Sinne der englischen Autoren auf, die zu dieser Gattung alle jene sandigen Formen 
einreihen, deren innere Structur nicht bekannt ist und sie sonst zu einer anderen Gattung sich nicht sicher einreihen lassen. 



53 

Haplostiche oligostegia n. sp, (Tab, II. Fig. 13, 14.) 

Schale im Durchschnitt elliptisch, aus drei sehr ungleichen Kammern bestehend; die untenste 
Kammer ist unten abgerundet, an den Seiten zusammengedrückt, die mittlere ist gedrungen walzen- 
förmig, von den übrigen durch sehr seichte, fast parallele Nähte abgetheilt, die letzte ist unregel- 
mässig kegelförmig und endigt in eine stumpfe, die etwas excentrische Mündung tragende Spitze. 
Die Oberfläche ist sehr fein sandig. 

Grösse: 0*22 mm. — Fundort- Gangberg (Unicum). 

Trochammina Parker and Jones. 
(Webbina d'Orb. p. p. Trochammina Carp. p. p.) 

Charakteristik der Gattung in Brady's Challenger Foraminifera p. 336. 

Diese Gattung umfasst eine Menge Formen, deren Structur nur sehr ungenau bekannt ist. 
Über die systematische Stellung der einzelnen Arten aus der ganzen Untergattung Trochammina 
Brady herrschen oft die entgegengesetzten Ansichten. Wie sehr irrg dieselben sein können, beweist, 
dass unsere Trochammina irregularis zu den Imperforatae gezählt wurde, obzwar sie ganz 
deutlich perforirt^) ist. Übrigens ist zweifelhaft, ob auch die anderen Arten imperforirt sind, und ob 
unsere Exemplare, von Carpenter als „placopsiline Form of Troch. irregularis" bestimmt, zu dieser 
Gattung überhaupt gehören. 

Trochammina irregularis (P. J.) Carpenter. (Taf. IX. Fig. 1 — 6.) 
(Trochammina irregularis. Introduction to the study of Foraminifera. Plate X. Fig. 6 — 10. Webbina 
irreg. d'Orb. Prodrome de Palaeont. Vol. II. p. 111. Nubecularia irreg d'Orb. Reuss, Sitzungsber. 

d. kais. Akad. d. Wissen. Wien. Bd. 46, 1863, pag. 30.) 

Schale stets angewachsen, ungleich elliptisch oder kreisförmig, massig gewölbt; regelmässig 
finden sich mehrere (3 — 6), mittels kleiner Hälschen oder Röhrchen kettenartig verbundene Kammern"; 
an der Unterseite, mit der die Schale angewachsen ist, finden sich keine Wände; die Oberfläche 
der durchaus kalkigen Schale ist fettglänzend und mit unregelmässig zerstreuten Grübchen besetzt. 

Ein Vertikalschnitt (Fig. 3 — 5) zeigt, dass die Wände, hier bogenförmige Lamellen darstellend, 
mit Poren durchsetzt sind, dieselben sind auch bei massiger Vergfrösserunsf sichtbar und stehen 
zur Oberfläche senkrecht. Die Grösse der Poren schwankt zwischen O'OOö — 0'0003 mm. 

Fundort: Sehr zahlreich bei Kamajk an den Schildern der Pollicipoden sitzend und sonst 
in der ganzen oberen Kreideformation verbreitet. 

Textularidae Brady. 

Subfamilie Textularinae Brady. 

Textularia Defrance. 

(Polymorphium Soldani p. p. Loxostomum, Clidostomum, Rhynchoplecta, Proroporus Ehbg. p. p.) 

Die Charakteristik der Gattung siehe Brady, Challenger Foraminifera p. 355. 
Von dieser Gattung zählen wir in der böhm. Kreideformation 11 Arten, 3 finden sich in 
den Korycaner Schichten. 



') Es ist eigenthümlich, dass bei dieser Form und anderen sehr gewöhnlichen Gattungen, so Bulimina, Cristellaria, Frondi- 
cularia u. a., die Structur auf ihre Feinheiten hin fast gar nicht bekannt ist und, obzwar die bedeutendsten Kenner der Foraminiferen 
darin übereinstimmen, dass das Studium der Foraminiferen, ohne die Structur (mittels Dünnschliffe) kennen zu lernen, illusorisch bleibt, 
so werden doch nur der oberflächlichen Kenntnisse dieser Formen nach Schlüsse gezogen, die für die Descendenztheorie, namentlich 
für die palaeontologische Entwickelung der Lebewesen wichtig sein sollen. 



54 

Textularia globulosa Reuss (non Elirbg.) (Taf. IX. Fig. 11.) 
. Literatur: 
Reuss, Versteinerungen d. böhm. Kreideform. I. p. 39. Taf. XII. fig. 23. 

Reuss, Sitzungsber. d. kais. Akad. d. Wissensch. Wien Bd. 40. p. 232. Taf. XIII. fig. 7., 8. 
Fric, Teplitzer Schichten. Archiv f. naturw. Durchforschung v. Böhmen. Bd. VII. Nr. 2. p. 116. 

Flg. 163. 

Schale stumpf kegelförmig, sich massig erweiternd, auf jeder Seite 5 — 7 Kammern zählend, 
die von einander durch liefe, schiefe Nähte getrennt sind. Die Alternation der Kammern ist 
central, nämlich, es liegt die Stelle, wo sich die obere Naht der rechten Kammer mit der Seiten- 
naht der linken Kammer berührt, gerade in der Mitte. 

Grösse: O'l — 0'25 tnm. — Fundort: Kamajk und Ganberg, selten. 

Diese Art findet sich bereits in der unteren Kreideformation, doch ihre grösste Verbreitung 
weist sie im Senon auf; in den Teplitzer Schichten bildet ihre Anzahl den grössten Percentsatz 
unter allen übrigen Foraminiferen. 

Texttilaria brevicona n. sp. (Taf. IX. Fig. 12.) 

Schale sehr stark kegelförmig, sich jäh erweiternd, die Kammern sind stark gedunsen, durch 
tiefe, schiefe Nähte abgetheilt. An jeder Seite befinden sich 5 — 7 Kammern, von denen die letztere 
kugelig gewölbt zu sein pflegt. Die Alternation der Kammern central. 

Grösse: O'l 7 mm. — Fundort: Kamajk (häufig), Gangberg (selten). 

Textularia parallcla n. sp. (Taf. IX. Fig. 13.) 

Schale anfangs sich nur massig erweiternd, dann fast die gleiche Breite behaltend, im 
Ganzen etwas gekrümmt; an jeder Seite 9—13 allmählich sich vergrössernde Kammern, die 
durch seichte, sehr schiefe, an der Berührungsstelle eingebogene Nähte abgetheilt sind. Die Alter- 
nation der Kammern im ersten Drittel. 

Grösse: 0-8— 0"5 mm. — Fundort: Kamajk, zahlreich. 

Unterfamilie Bulimininae Brady. 
Bulimina d'Orbigny. 

Die Charakteristik der Gattung in Brady: Challenger, Foraminifera, pag. 397. 

(Wegen der sehr mangelhaften Kenntniss der feinen Structur aller hieher gezählten Arten 
wäre besser, alle sandigen, nicht perforirten Formen in die Reuss'sche Untergattung Ataxophrag- 
mium unterzubringen; an unseren Exemplaren war es mir nur von Bulim. variabilis möglich sich 
Querschnitte anzufertigen und so die Structur dieser Art kennen zu lernen.) 

Aus dieser Gattung- haben wir in Böhmen circa 15 Arten, von denen in Cenoman sich 
5 finden. 

Bulimina brevicona n. sp. (Taf. IV. Fig. 1, a, b. Vergr. 110/1, Orig.-Nr. 74.) 

Schale verkehrt eiförmig, so dass ihre Höhe fast ihrer Breite gleich kommt, im Ganzen 
besitzt sie 3 — 4 spiralförmige Windungen, jede aus 3, durch feine Nähte von einander getrennte 
Kammern bestehend; die drei auf die letzte Windung fallenden Kammern sind stark gewölbt, 
durch breitere, aber seichtere Nähte von einander getrennt und in der Mitte grübchenartig vertieft. 
Die Öffnung, in einer dreiseitigen, durch das Centrum der drei letzten Kammern gebildeten Höhlung, 
undeutlich. Grösse : 0'5 mm. — Fundort : Kamajk, selten. 



55 

Bidimina variabilis d'Orb. (Taf, III. Fig. 2 a, b. 6, 7. Orig.-Nr. 109. Vergr. 45/1. Gangberg. 

Literatur: 
Bulimina variabilis d'Orb. Mem. 1. c. p. 40. Taf. IV. Fig. 9—12. 
Bulimina variabilis d'Orb. Reuss, Verst. I., p. 37. Taf VIII. Fig. 56, 76, 77. 
Ataxophragma variabile d'Orb. sp. Geinitz,, Elbthalgeb. p. 124. 

Die Structur dieser von Reuss vielleicht nicht mit Unrecht als eine neue Gattung vor- 
geschlagenen Art (siehe Fig. 6 und 7) zeigt nicht eine Spur von Poren ; an dem Querschnitt ist 
jedoch ersichtlich, dass die Schale aus feinem Sand, untermischt mit kalkigem Cement, aufgebaut 
ist, da nach der Ausätzung nur die Kieselkörner übrig blieben. Die Querwände der Kammern 
erscheinen bei stärkerer Vergrösserung infolge eines hellen kalkigen Überzuges an der Oberfläche 
hyalin, diese feine Kalkschichte erweitert sich auch an das Innere der Schale und die Nähte der 
Kammern erscheinen an ihrer Oberfläche als blaugraue Streifen. 

Grösse: 0*3 — 09 m-nt. — Fundort: Sehr häufig bei Kamajk und Gangberg. 

Bulimina inflata n. sp. (Taf. III. Fig. 4 a, b, c. Orig.-Nr. 71. Vergr. 70/1. Kamajk.) 

Schale kurz und breit, kegelförmig oder verkehrt eiförmig, am unteren Ende stumpfspitzig, 
4 — 5 spiralförmige Windungen bildend, die ersten zwei derselben sind sehr klein und nur durch 
undeutliche Nähte getrennt, die übrigen Windungen nehmen an Umfang rasch zu und die letzten 
sind stark erweitert. Die vier Kammern der letzten Windung sind stark gewölbt und durch tiefe 
Nähte getrennt. Die Mündung ist eine, an einem Ende zungenförmig ausgeschnittene, in der 
Mitte zwischen den zusammenlaufenden Nähten der letzten 4 Kammern sich befindliche Spalte. 
Die Oberfläche ist glasartig glänzend, sehr fein granulirt. 

Grösse: 0*8 mm. Fundort: Kamajk, recht zahlreich. 

Bulimina conoidea n. sp. (Taf III. Fig. 5 a, b. Orig.-Nr. 70. Vergr. 110/1. Loc. Kamajk.) 

Schale verkehrt kegelförmig, allmählich sich erweiternd, unten in eine stumpfe Spitze endigend, 
oben stark verflacht (vom Rücken her wie abgestutzt erscheinend) ; die Kammern, in sechs Win- 
dungen stehend, sind durch seichte, doch gut wahrnehmbare Nähte von einander getrennt. Die 
Wände der Kammern erscheinen als dicke, blaugraue Streifen; die letzten 4 Kammern sind massig 
gewölbt, gegen die Mitte stark nach unten geneigt. Die Mündung ist eine länglich ovale Spalte. 
Die Oberfläche fein granulirt. 

Grösse: 0"6 7nm,. Fundort: Kamajk, selten. 

Bulimina depressa n. sp. (Taf. III. Fig. 3 a, b. Orig.-Nr. 18. Vergr. 15/1. Loc. Kamajk.) 

Schale halbrund, an der Unterseite flach gedrückt; die Kammern stehen in einer Spirale, 
die eine oder anderthalb sich rasch verbreitende Windungen beschreibt; die einzelnen Kammern 
sind ringförmig, von einander durch scharfe, tiefe Nähte getrennt, die letzte Kammer l^reitet sich 
sehr flach aus, so dass sie, von oben besehen, die vor ihr liegenden Windungen verdeckt, und 
ist eiförmig ausgeschnitten. In diesem Ausschnitt befindet sich die längliche Mundöffnung-. 

Grösse: 0"4 — 07 mm. — Fundort: Kamajk, spärlich. 



56 

VirgulinaP sp. (Taf. III. Fig. 9. Orig.-Nr. 61. Vergr 150 1.) 

Schale kegelförmig, am Durchschnitt abgerundet, die untere 3 Kammern lehnen sich in 
einer Reihe an einander an, die oberen bilden zwei Reihen ; dieselben sind stark gewölbt und 
durch tiefe Nähte von einander Qretrennt. 

Von dieser Art ist nur ein einziges und noch dazu unentwickeltes Exemplar vorhanden, 
daher nicht sicher zu bestimmen. 

Grösse: 088 ?«»^. — Fundort: Kamajk (unicum). 

Lagenidae Brady. 

U n t e r f a m i 1 i e: L a g e n i n a e. 

Lagena Walker et Jakobs. 

Charakteristik und Synonyma der Gattung siehe Brady: Challenger Foraminifera. 
In der böhm. Kreideformalion finden sich 3 Arten, eine davon im Cenoman. 

Lagena tuberculata n. sp. (Taf. V. Fig. 19 a, b. Vergr. 70/1. Orig.-Xr. 58.) 

Schale unregelmässig elliptisch, massig gewölbt, sich allmählich in eine dünne Röhre 
verlängernd: die Oberfläche ist mit groben Höckern bedeckt; die iMündung durch einen massiven 
Ring verschmälert. 

Grösse: 0'6 fnm. — Fundort: Kamajk (2 Exempl.) 

Unterfamilie Nodosarinae, Brady. 
Nodosaria Lamarck. 
Charakteristik und Synonyma der Gattung siehe Brady: Challenger, Foraminifera p. 448. 

Nodosaria obsolescens Reuss. (Taf. VI. Fig. 1 a, b.) 

Die Beschreibung der Art siehe ; Geinitz, Eibthalgebirge IL, pag. 83. Taf. II. 20. Fig. 14. 
Grösse: 15 mt>i. - — Fundort: Kamajk, selten. 

Nodvsaria cryptostegia n. sp. (Taf. VI. Fig. 2. Orig.-Nr. 38. Vergr. 50/1.) 

Schale länglich lanzettlich, aus 5, durch seichte, schiefe Einbiegungen von einander getrennten 
Kammern bestehend ; die untere Kammer eiförmig spitzig, die letzte ausgezogen und in eine 
stumpfe Spitze endigend. 

Grösse: \'2 7)t??t. — Fundort: Kamajk (unicum). 

Nodosaria süiqua Reuss. (Taf. VI. Fig. 8. Orig.-Nr. 55. Vergr. 60/1.) 

Beschreibung in Reuss: Die Foraminiferen der norddeutschen Hils u. Gault. Sitzungsbericht 
d. k. Akad. d. Wissensch. Wien. Bd. 46. Jahrg. 1862, pag. 40. Taf. II. Fig. 11. 
Grösse : 0'6 mm. — Fundort : Gangberg. 

Nodosaria clavata n. sp. (Taf. VI. Fig. 4. Orig.-Nr. 48. Vergr. 20/1.) 

Schale keulenförmig, nahtlos, mit 5 Furchen versehen, dieselben sind wellenförmig verbogen 
und endigen vor der fünften Kammer; an beiden Enden lauft die Schale in eine kurze Spitze aus. 
Grösse: 2'6 mm. — Fundort: Kamajk; sehr selten. 



0( 



Nodosaria subnodosa n. sp. (Taf. VI. Fig. 5. Orig.-Nr. 54. Vergr. ÖO'I.) 

Schale fast gerade, fünfkammerig, durch tiefe Nähte abgetheilt. Die erste Kammer ist halb- 
kugelig, die übrigen sind walzenförmig, etwas breiter als lang, stark gewölbt; die letzte lauft in 
eine gedehnte, doch stumpfe Spitze aus. 

Grösse 1 niyn. — Fundort ; K^majk. 

Nodosaria pseiidaffiiiis n. sp. (Taf VI. Fig. 6 a, b ; 11, 12. Vergr. 20/1.) 

Von der Schale sind nur Bruchstücke erhalten; dieselbe besteht aus etwa 14. durch seichte 
Nähte getrennte Kammern, über dieselben ziehen sich 10 rundliche, wenig her\'ortretende, auch 
über die Einschnitte der Schale fortlaufende Rippen. 

Grösse: 1mm. — Fundort: Kamajk ; selten. 

Nodosaria bohemica n. sp. (Taf \\. Fig. 7 — 9. Orig.-Nr. 19. \ ergr. 45/1.) 

Schale gebogen, aus 7 — 10 Kammern bestehend, die um ein Drittel breiter als länger 
und durch seichte, wenig deutliche Einschnitte gekennzeichnet sind. Über dieselben ziehen sich zahl- 
reiche (bis 24), nirgends unterbrochene, feine Rippen, deren Anzahl mit dem Alter des Individuums 
in der Weise zunimmt, dass eine Rippe jäh endigt, und in der Fortsetzung derselben zwei neue 
Rippen, in gleicher Richtung verlaufend, entstehen. Die letzte Kammer ist stark gewölbt und lauft 
in eine excentrische, eingesenkte Mündung aus. 

Grösse : 2 rnm — Fundort : Kamajk, selten. 

Nodosaria affinis Reuss (non d'Orb. Taf VI. Fig. 10, 14 a, b.) 

Reu SS. Verstein. der böhm. Kreideform. I., pag. 26. Taf 13. Fig. 5 — 9, 16. 
Geinitz, Elbthalgeb. II. pag. 33. Taf II. Fig. 12. 

Bei dieser Art und, soweit es mein Material zuliess, bei einigen kalkigen Gattungen 
bemerkte ich (an feinen Schliffen) die bei einigen Foraminiferen schon wahrgenommene Erschei- 
nung, dass sich in der porösen exogenen Schicht, die auch die inneren Wände der Kammern 
auskleidet, retortenartigre oder birntörmisre Aushöhlunofen, ang-efüllt mit einer rostfarbiofen oder 
dunklen Masse befinden und nach aussen münden. Ich vermuthe, dass diese „räthselhaften Aus- 
höhlungen", wie sie Bütschli bezeichnete, die Spuren von parasitischen Flagellaten oder anderen 
Protozoen sein dürften (siehe Taf VI. Fig. 14 b). Diese Aushöhlungen findet man in der Regel 
nur an erwachsenen Individuen, deren dicke Schalen an der Oberfläche z. Th. schon zerstört sind. 
Diese Erscheinung konnte ich an allen kalkigen Gattungren, so namentlich bei Cristellaria, Flabellina 
und Frondicularia constatiren. 

Grösse: 2 — 3 ;;//«. — Fundort: Kamajk. häufig. 

Nodosaria divergetis n. sp. (Taf. VI. Fig. 11. Orig.-Nr. 45. Vergr. 20/1.) 

Schale schwach gebogen , fünfkammerig ; Kammernähte seicht und aus einander laufend, 
Kammern zweimal so lang als breit; die letzte Kammer trägt eine durch feine Rippen gezierte 
Mündung. Grösse: 2 mm. — Fundort: Kamajk; sehr selten. 

Nodosaria pseudochrysalis Reuss. (Taf. VI. Fig. 13. Orig.-Nr. 50. Vergr. 35/1.) 
Reuss: Die Foraminiferen des norddeutschen Hüs u Gault. Sitzungsber. der Vvlen. Akademie der 
Wissensch. Bd. 46. pag. 40. Taf II. Fig. 12. 
Grösse: Q-69 m?>i. — Fundort: Gano-berg, selten. 

Jar. Ferner: Foraminifery £eskeho cenomanu. g 



58 

Nodosaria Hilseana Reuss. (Taf. VI. Fig. 14. Orig.-Nr. 37. Vergr. 50/1.) 

Reuss: Die Foraminiferen des norddeutschen Hils und Gault. Sitzungsber. 1. c. pag. 41. Taf. II. 
Fig. 14. 
Grösse 0"86. — Fundort: Kamajk. 

Frondicularia Defrance. 

Charakteristik der Gattung siehe: Challenger, Foraminifera pag. 448. 

Was die feinere, bisher wenig gekannte Structur dieser Gattung anbelangt, so sehen wir 
an einem Längsschnitt (siehe Taf. VII. Fig. 12), dass die Querwände porös sind (bei Flabellina 
sind sie nicht porös); auf einem Querschnitt (Fig. 14)"erscheinen diese Poren als Punkte. 

Aus dieser Gattung kommen im böhm. Cenoman 10, zumeist neue Arten, vor. 

Frondicularia Fritschi n. sp. (Taf. VII. Fig. 1 a, h, c. Orig.-Nr. 24 und 93.) 

Schale stark ausgezogen, verlängert lanzettlich, nach vorne sich allmählich erweiternd, in 
eine scharfe kurze Spitze endigend; die grösste Breite misst die Schale an der Basis der letzten 
Kammer. Am Rande bildet sie zahlreiche (etwa 17 Kammern), unbedeutende Einbiegungen am 
Seitenkiele oder am Schalenrande. Die einzelnen Kammern sind nach aussen durch rundliche 
Leisten abgegrenzt, dieselben bilden unter einander einen massig scharfen Winkel und sind in ihrem 
Verlaufe durch zwei sehr hohe Leisten, die sich durch die Mitte der Schale entlang ziehen, unter- 
brochen. Mit dem Alter des Individuums nimmt auch die Mächtigkeit der zwei Mittelleisten sehr zu, 
so dass bei entwickelten Exemplaren die Höhe derselben fast ein Drittel der Schalenbreite erreicht 
und so zwischen denselben dann eine sehr tiefe Furche entsteht. An den am Anfanof sich befin- 
denden Kammern, auch bei erwachsenen Exemplaren, sind diese Leisten nur wenig erhaben, wie 
dies am Querschnitt (Fig. 14) zu ersehen ist. Die, die einzelnen Kammern äusserlich trennenden 
Nähte, sind von einander ziemlich entfernt, und an den zwischen ihnen sich befindenden Flächen 
ziehen sich 3 — 6 feine Leisten, die sich nur weniof über die Oberfläche erheben. 

Die Embryonalkammer bei dieser Art kenne ich nicht. 

Grösse: 2 — ?> mm. — Fundort: Kamajk bei Cäslau. Unter den anderen, ziemlich spärlich 
auftretenden Frondicularien ist diese Art verhältnissmässipf die häufig-ste. 

Auf den von allen verwandten Arten verschiedenen Charakter dieser Art wurde ich zuerst 
von Herrn Prof. Dr. A. Eric aufmerksam o-emacht und ich erlaubte mir daher dieselbe ihm zu 
Ehren zu benennen. 

Frondicularia coronata n. sp. (Taf VII. Fig. 2, a, b. Orig.-Nr. 53. Vergr. 40/1.) 

Schale von der Basis sich nur sehr langsam erweiternd, an den Seiten mit bedeutenden 
Kammereinbiegungen, die grösste Breite am Anfang des letzten Drittels erreichend. Kammern nicht 
zahlreich (7 — 9) angedeutet durch geradlinige Nähte, die im scharfen Winkel sich gegen einander 
neigen: an jungen Kammern sind sie undeutlich und nur durch die Enden der an der Unterseite 
der Schale sich befindlichen zahlreichen Rippen, etwa 6 an jeder Kammer, angedeutet. Diese 
Rippen setzen sich nie über die Nähte der Kammern fort und erheben sich nur wenig über die 
Oberfläche. Die Embryonalkammer stark gewölbt, am unteren Rande mit einem kleinen Einschnitt 
und mit einer kleinen Spitze in der Mitte desselben versehen. Letzte Kammer stark verlängert, 
in drei Lappen getheilt. 

Grösse: 2 mm. — Fundort: Gangberp-, sehr selten. 



59 
Frondicularia linea n. sp. (Taf. VII. Fig. 3 a, b. Orig.-Nr. 99. Vergr. 40/1.) 

Schale linienförmig, ihrer ganzen Länge nach die gleiche Breite behaltend, an den Seiten 
mit unbedeutenden Kammereinbiegungen, unten in eine Spitze endigend. Kammern sehr hoch 
(über die Hälfte ihrer Länge) durch tiefe, geradlinige Nähte, die sich in der Mitte der Schale 
nicht berühren, abgetheilt. Embryonalkammer kugelig. 

Grösse: 1 mm. — Fundort: Kamajk, selten. 

Frondicularia parallela n. sp. (Taf. VII. Fig. 5 a, b. Vergr. 30/L Orig.-Nr. 34.) 

Schale nur ganz unbedeutend sich erweiternd, an den Seiten fast parallel, mit kleinen 
Kammereinbiegungen ; Kammern nicht zahlreich, 5 — -6, durch deutliche Nähte, die im massig scharfen 
Winkel zu einander neigen, abgetheilt; die Enden der Nähte berühren sich nicht, in ihrem Verlauf 
sind sie verbogen, doch gegen das Ende zu laufen sie zu einander parallel. Embryonalkammer 
mit zwei stärker hervortretenden, halbmondförmigen Leisten, am Ende stumpf zugespitzt. 

Grösse: 1'2> mnt. — Fundort: Kamajk, sehr selten. 

Frondiailaria obsoleta n. sp. (Taf VII. Fig. 6 a, b. Vergr. 20/1. Orig.-Nr. 27.) 

Die Schalen der drei Exemplare, die ich im Ganzen finden konnte, sind zwar schlecht 
erhalten, doch lassen sich dieselben mit keiner der bisher beschriebenen Formen identificiren. 
Schale allmählich sich erweiternd, am Rande gerade, am Anfang des oberen Drittels am breitesten. 
(Das Ende der Schale fehlt bei allen Stücken ) Die Embryonalkammer tritt aus der Peripherie 
der Schale stark hervor, ihre Oberfläche ist durch zwei stark hervortretende, halbmondförmigfe 
Rippen ausgezeichnet und unten ist sie mit einer stumpfen, wenig hervorragenden Spitze versehen. 
Die übrigen Kammern stehen dicht an einander und, soweit man aus dem mangelhaften Material 
schliessen kann, sind dieselben fein gerippt, doch nur auf den stark hervortretenden Nähten. Die 
Nähte sind sehr dick, gegen das Ende zu verdickt, an der Oberfläche sich nicht berührend, auf 
den ersten Kammern convex, auf den älteren concav verlaufend, am Ende etwas parallel. 

Grösse: 1'5 — 3 mm. — Fundort: Kamajk, sehr selten. 

Frondicularia inversa Reuss. (Taf VII. Fig. 8. Orig.-Nr. 35. Vergr. 40/1.) 

Literatur: 1845. Reuss: Verstein. I. pag. 31. Taf. 8. Fig. 15— 19. Taf 13. Fig. 42. — 
1874. Geinitz; Elbthalgeb. II. pag. 97. Taf IL 21. Fig. 5—7. 
Grösse: 1'5 — 6 mm. — Fundort: Kamajk und Gangberg. 

Frondicularia conica n. sp. (Taf VII. Fig. 7 a, b. Orig.-Nr. 36. Vergr. 30/1.) 

Schale kurz lanzettlich, gegen das Ende des ersten Drittels zu am breitesten und von da 
rasch in eine scharfe Spitze sich verjüngend, am Rande nur mit wenig angedeuteten Kammer- 
einbiegungen. Kammern 3 — 5, durch feine Nähte getrennt; dieselben neigten im scharfen Winkel 
zu einander, sind in ihrem Verlaufe etwas gebogen und sich nicht berührend, lassen sie in ihrer 
Mitte einen ziemlich grossen Raum zwischen beiden Enden frei. Embryonalkammer unten in eine 
stumpfe Spitze verlängert, 3 stark hervortretende Leisten tragend. Die Mündung befindet sich 
am verdickten Rande der letzten Kammer. 

Grösse: 1'2 nun. — Fundort: Kamajk, sehr selten. 

8* 



CO 



Frondüularia bohemica n. sp. (Taf. VII. Fig- 4. Orig.-Nr. 22. Vergr. 20/1.) 

Schale anfangs sich nur sehr langsam erweiternd, später laufen dann ihre Ränder, bis auf 
die sehr unbedeutenden Kammereinbiegungen, parallel. Kammern sehr dicht aneinander gedrängt, 
an ihren Enden eingebogen, mit zahlreichen, starken, dicht beisammen stehenden Rippen versehen ; 
dieselben treten an der Oberfläche der Schale stark hervor, setzen sich aber nicht über die 
Kammernähte, die je tiefer, desto seichter und undeutlicher werden, fort. Die Embryonalkammer 
fand ich bei allen Exemplaren zerstört. 

Grösse: 2—4- mm. — Fundort: Kamajk, ziemlich häufig. 

Frondüularia qnadrigona n. sp. (Taf. VII. Fig. S a, b. Orig.-Nr. 97. Vergr. 55/1.) 

Schale nur allmählich sich erweiternd, an der Basis der letzten Kammer die grösste Breite 
erreichend, fast viereckig, oben in eine stumpfe, gedehnte Spitze auslaufend, unten kurz und scharf 
abgeschlossen; die Kammern, im Ganzen 5, in ungleichen Intervallen von einander entfernt, aus 
dem Schalenrande nur schwach hervortretend, von einander durch schwach gebogene, in einem 
massig scharfen Winkel zu einander geneigte und in der Mitte sich nicht berührende Leisten 
getrennt. Embryonalkammer kugelig. i 

Grösse: 0'8 ;«;«. — Fundort: Kamajk, selten. 

Frond. inccrta n. sp.? (Taf. VII. Fig. 10«, h. Orig.-Nr. 104. Vergr. 30/1.) 

Schale linienförmig nur sehr massig sich verbreitend, sechskammerig ; die Kammern sind 
am Rande gewölbt, durch niedrige Leisten (Nähte) von einander getrennt, in der Mitte sich nicht 
berührend und zum kleinen Theil parallel neben einander laufend ; Embryonalkammer länglich linsen- 
förmig, schwach convex. 

Grösse: 1 mvi. — Fun^dort: Kamajk. (Bloss 2 Exemplare.) 

Frond. gracilis n. sp. (Taf. VIII. Fig. 9. Orig.-Nr. 20. Vergr. 45/1.) 

Schale lanzettlich, an den Seiten mit deutlichen Kammereinbiegungen, an der Basis der 
letzten Kammer die grösste Breite erreichend. Die Kammernähte sind sehr breit, gebogen, sich 
nicht berührend, nächst der Mitte der Kammer fast parallellaufend. Über die einzelnen Kammern 
ziehen sich 4 — 6, über die Nähte sich nicht fortsetzenden Rippen. Der Zipfel der letzten Kammer 
endigt mit einer dreilappigen Spitze. Embryonalkammer mir nicht bekannt. 

Grösse 15 mm. — Fundort: Kamajk, selten 

Frond lanceolata n. sp. (Taf. VII. Fig. 12 a, b. Orig. 98. Vergr. 20/8.) 

Schale schmallanzettlich, sehr langsam sich erweiternd, im letzten Drittel am breitesten, an 
den Seiten mit massigen Kammereinbiegungen. Kammern 7 — 11, von einander durch sehr kennt- 
liche Nähte abgetheilt; die in ihrem Verlauf etwas bogigen Nähte neigen im scharfen Winkel zu 
einander, ohne sich in der Mitte zu berühren. Embryonalkammer stark gewölbt, mit drei stark 
hervortretenden bogenförmigen Rippen versehen. 

Grösse: 2b m?n. — Fundort: Kamajk, selten. 



61 

Frond. foliacea n. sp. (Taf. VII. Fig. 13 a, b. Orig.-Nr. 96. Vergr. 15/1.) 

Schale sehr dünn, länghch eiförmig, rasch an Breite zunehmend. Kammern sehr zahlreich 
(15 — 20) durch hervortretende, in einem massig scharfen Winkel zusammen laufende Nähte von 
einander getrennt; da sich die Nähte in der Mitte nicht berühren, so entsteht dadurch eine feine 
Mittelrinne. Embryonalkammer linsenförmig, wenig gewölbt. 

Grösse: 3'6 imn. — F'undort: Kamajk, sehr selten. 

Frojid. amtangula n. sp (Taf. VII. Fig. 11. Orig.-Nr. 28. Vergr. 301.) 

Schale sich allmählich verbreitend, mit seichten Kammereinbiegungen, an der Basis der 
letzten Kammer am breitesten. Der Zipfel der Schale ist in zwei stumpfe Lappen getheilt. 
Kammern zahlreich, 8 — 10, durch stark hervortretende, im scharfen Winkel sich zu einander nei- 
gende Nähte getrennt; letztere berühren sich auf der Mitte der Schale nicht und bilden so eine 
seichte Mittelfurche. Embryonalkammer bei allen Exemplaren fehlend. 

Grösse: 1'5 — 2 mm. Fundort: Kamajk; nicht häufig. 

Marginulina d'Orbigny. 

Gattungscharakter und Synonyma siehe: Challenger, Foramin. pag. 534. 
In den Korycaner Schichten ist diese Gattung durch 4 Arten vertreten. 

Marg. arcuata n. sp. (Taf. V. Fig. 20, 21. Vergr. 20/1. Orig.-Nr. 33.) 

Schale sehr verbogen, ausgezogen, am Durchschnitt fast kreisförmig, aus zahlreichen niedrigen 
Kammern, die durch undeutliche horizontale Nähte getrennt sind, zusammengesetzt. Altere Kammern 
mehr gewölbt als die jüngeren. 

Grösse: 2 — \ mm. Fundort: Kamajk, ziemlich selten. 

Marg. elongata d'Orb. (Taf. V. Fig. 13, 14. Vergr. 70/1. Orig.-Nr. 57.) 

Literatur und Beschreibung siehe in Reuss, Foramin. u. Entomostraca p. 12. T. I. Fig. 17. 
Grösse: 0'6 mm. Fundort Kamajk, selten. 

Marg. oligostcgia n. sp. (Taf. V. Fig. 11, 12. Orig.-Nr. 21.) 

Schale fast gerade, nur an der Rücken-(Mündungs-)Seite etwas gebogen, am Durchschnitt 
fast kreisrund, aus 4 durch seichte, unbedeutende Einbiegungen getrennte Kammern zusammen- 
gesetzt. Mündung rund, am Ende der schnabelartig ausgezogenen letzten Kammer sitzend und mit 
6 sternförmig gestellten Leisten gekennzeichnet. 

Grösse : 2 mm. Fundort : Kamajk, selten. 

Marg incerta n. sp. (Taf. V. Fig. 15, 16. Orig.-Nr. 69. Vergr. 30/1.) 

Schale schwach gebogen, an der Rückenseite flachgedrückt, am Durchschnitt rundlich drei- 
eckig. Die vielen Kammern sind durch zahlreiche, gerade, sehr schief durchlaufende Nähte ange- 
deutet. Diese Art, obzwar nicht vollständig erhalten, ist ihrer Form nach und namentlich wegen 
der schief durchlaufenden Nähte zu keiner bekannten Foraminiferen-Art zu ziehen. 

Grösse: 2 '6 mm. 



62 

Vaginulina d'Orb. 

Charakteristik der Gattung und Synonyma siehe : Challenger, Foraminifera pag. 529. 
Im böhmischen Cenoman ist diese Gattungr durch zwei Arten vertreten. 



& 



Vaginulina recta Reuss. (Taf. V. Fig. 17. Vergr. 50/1. Orig.-Nr. 56.) 

Reuss: Die Foraminifera d. nordd. Hils und Gault. Sitzungsber. der kais. Akad. der Wissensch. 
Wien. Bd. 46, pag. 48. Taf. III. Fig. 14, 15. 
Grösse : 0*9 mm. Fundort : Gangberg, sehr selten. 

Vaginulina cetwmana n. sp. (Taf Y. Fig. 18. Vergr. 45/1. Orig.-Nr. 23.) 

Schale nur allmählich sich erweiternd, später fast parallel, mit sehr dickem Rande, aus 
mehreren, etwa 10 Kammern bestehend. Rippen schwach gebogen, stark verdickt, die Mündung 
der Kammern hart an dem concaven Rande der Schale. Embryonalkammer kugelig, mit vier 
gebogenen Leisten. 

Grösse: \'?i mm. Fundort: Kamajk, selten. 

Cristellaria Lamarck. 
Gattungscharakter und Synonyma siehe: Challenger, Foraminifera pag. 534. 

Cristellaria rotiilata Lam. (Taf. IV. Fig. 1 — 11.) 
(Vergleiche : Geinitz, Elbthalgebirge II. Theil, pag. 104.) 

Auf mehreren feinen Schliffen, die ich von dieser Art anfertiorte, kamen einige Details zum 
Vorschein, die ich, da sie nirgends beschrieben und abgebildet sind, kurz anführe: 

Die kugelige, dünnwandige Embryonalkammur ist bei grossen Individuen, die aus zahlreichen 
Kammern zusammengesetzt sind, klein, bei anderen, fast ebenso grossen, aber weniger Kammern 
zählenden Individuen ist sie verhältnissmässig gross. (Vergl. Schlumberger, Dimorphisme embryonal 
bei den Milioliden) Taf. IV. Fig. 4, 5, 6. Die Querwände der Kammern sitzen mit verbreiteter 
Basis an der Windung ; an der Seite, wo sich die Mündung befindet, sind sie keulenförmig verdickt, 
ihnen gegenüber befindet sich ein der Windung entspringender zahnförmig'er Fortsatz. An der 
Schalenrandung findet man sehr oft kukelige oder eiförmige, nach aussen mündende Aushöhlungen, 
verursacht von Parasiten (vielleicht Flagellaten), wie ich dies auch bei anderen fossilen Foramini- 
feren vorfand und an anderer Stelle schon hervorhob.') (Fig. 9, 10.) 

Zu der Reihe der Cristellaria rotulata-Formen füge ich noch drei neue an, die, wenn sich 
dieselben für die Korycaner Schichten als charakteristisch erweisen würden, ich als selbständige 
Arten aufzufassen sfeneicft wäre. 



& 



Cristellaria glabra m. (Taf V. Fig. 1, 2.) 

Schale stark gewölbt ; Nabel ein Drittel des Schalendurchschnittes einnehmend, an der Ober- 
fläche keine Rippen, Mündungsfläche spitz ausgeschnitten, Mündung mit feinen Furchen umgeben. 
Grösse 1'6 mm. 



') Über dieselbe Erscheinung bei recenten Foraminiferen siehe: Alcock, Mem. ot litt, and philosoph. Society of Manchester. 
Tome III ; Wallich, North atlantic sea bed. 



63 

Cristellaria polygona m. (Taf. V. Fig. 3, 4.) 

Schale abgerundet gekielt, an der Peripherie 7 — Qkantig, mit grossem Nabel. Oberfläche 
mit 6 — 9 durchwegs gleich starken, schwach gebogenen Rippen; Mündungsfläche rundlich aus- 
geschnitten, versehen mit einem kleinen Höcker, an dessen Gipfel sich die mit feinen Rippen 
umgebene Mündung befindet. 

Grösse 1 mm. 

Cristellaria erecta m. (Taf IV. Fig. 12.) 

Schale an den Seiten zusammengedrückt, schwach gekielt, mit stark hervortretendem Nabel, 
an der Oberfläche mit 12 dicken, stark gebogenen. Rippen. 
Grösse 1'9 mm. 

Cristellaria timbilicata n. sp. (Taf V. Fig. 5, 6. Orig.-Nr. 64. Veror. 65/1.) 

Schale spiralig-, linsenförmig, am Rücken abgerundet. Rippen 5 — 6, schwach gebogen, sich 
jäh in einen mächtigen, ein Drittel der Schale einnehmenden, bis an den Rand gerückten Nabel 
erweiternd. Fläche der letzten Kammer convex, länglich-dreiseitig; Mündung im Winkel der Mund- 
fläche, mit feinen, streifenartigen Furchen umg-eben. 

Grösse. 0'4 mm. Fundort: Kamajk, sehr selten. 

Cristellaria obsoleta n. sp. (Taf V. Fig. 7, 8. Orig.-Nr. 31. Vergr. 25/1.) 

Schale vollständig iiivolut, 1 — 1'/,^ Windungen beschreibend, in der Nähe des Randes mit 
einem hervortretenden Nabel versehen. Mundfläche der letzten Kammer convex, stumpf gekielt, 
ausgeschnitten, an den Seiten mit starken Leister, versehen. Rippen sehr massig geljogen, nur 
durch schwache Streifen angedeutet. Mündung vierkantig, oberhalb der Mundfläche gegen den 
Rücken zu verschoben. Oberfläche der Schale stets rothbraun. 

Grösse: 06 — TS mm. Fundort: Kamajk; ziemlich häufig. 

Cristellaria similis n. sp. (Taf. V. Fig. 9, 10. Orig.-Nr. 107. Vergr. 15/1.) 

Schale habituell der Cristell. lepida Reuss sehr ähnlich, doch begründen ihre specifische 
Verschiedenheit die weniger eingebogenen Kammernähte, der kleine in die .Mitte crerückte Nabel, 
namentlich aber die schmale, eiförmige Mundfläche der letzten, durch die vorangehende Winduno- 
nicht ausgeschnittenen Kammer. Mündung rund, fast auf dem Rücken der Schale. 

Grösse: 2 mm. Fundort: Kamajk, selten. 

Flabellina d'Orbianw 

o - 

Gattungsdiagnose und Synonyma siehe: Ghali eng er, Foraminifera pag 520. 

Die Schale auf ihre feine Structur untersuchend, fand ich, dass die porösen Theile derselben 
aus sechsseitigen Säulchen bestehen u. zw. durchsetzt mit Poren (siehe Taf. VIII. Fig. 5), an deren 
Verlauf (beim verticalen Schnitt) sich ihre Fortsatzstreifen als Querlinien darstellen (siehe Fio-. 6). 
Am Schalenrande finden sich die schon erwähnten von Parasiten herrührenden Aushöhlungen. 

Im böhmischen Cenoman besitzen wir zwei Arten aus dieser Gattung. 

Flabellina elliptica Nilss. sp. (Taf VIII. Fig. 1—7.) 

Vergl. Geinitz, Elbthalgeb. II. pag. 97. 

Grösse: 2 — 6 mm. Fundort: Häufig am Kamajk, seltener am Gangberg. 



64 

Flabellina ornata Reuss. (Taf. VIII. Fig. 8.) 

Vergl. Geinitz, Elbthalgeb. pag. 99. — Die von Reuss als Arten aufgefassten Flab. Bau- 
douiniana und Flab. rugosa d'Orb. betrachte ich nur als Varietäten dieser Art. 
Grösse: 1 — 2 mm. Fundort: Kamajk, selten. 

Polymorphinidae Brady. 

Polymorpha d'Orb. 
Charakteristik der Gattung siehe: Challenger, Foraminif. pag. 557. 

Polym. compressa n. sp. (Taf. III. F"ig. % a. Vergr. 90/1. Orig.-Nr. 59.) 
Schale unregelmässig eiförmig, an den Seiten stark zusammengedrückt, unten stumf spitzig. 
Äusserlich sind durch 4 undeutliche Nähte getrennte Kammern wahrnehmbar. 
Grösse: Q'&o mm. Fundort: Kamajk, sehr selten. 

Polym. ovata n. sp. (Taf. VIII. Fig. 14-16. Vergr. 45/1. Orig.-Nr. 66.) 

Schale reo-elmässig eiförmig, am Durchschnitt elliptisch, allmählich in eine gedehnte Spitze 
sich verjüncrend, unten vollkommen rund. Äusserlich sind nur 3 Kammern zu erkennen. Mündung 
elliptisch, von strahlenförmigen Furchen umgeben 

Grösse: 0-6 mtn. Fundort: Gangberg, sehr selten. 

Globigerinidae Brady. 

Globigerina d'Orbigny. 

Charakteristik der Gattung siehe: Challenger, Foraminifera pag. 589. 
Im böhmischen Cenoman kommt nur 1 Art vor, u. zw. : 

Globigerina cretacea d'Orb. (Taf IX. Fig. 7, 10. Vergr. 160/1. Orig.-Nr. 73.) 

Beschreibung und Literatur siehe: Geinitz, Elbthalgeb. II. pag. 112. 
Fundort: Sehr zahlreich bei Kamajk und am Gangberg. 

Rotalidae Brady, Challenger p. 72, 640. 

Discorbina Lamarck. 

Charakteristik und Synonyma siehe: Challenger pag. 640. 

Von dieser Gattung kommen im böhmischen Cenoman 6 Arten vor. 

Discorbina ammonoides Reuss. (Taf. X. Fig. 1 a, b, c. Vergr. 90/1. Orig.-Nr. 52.) 

Literatur und Synonyma siehe: Geinitz, Elbthalgeb. II. p. 114. 
Fundort: Gangberg, Kamajk, selten. 

Discorbina lenticulaia Reuss. (Taf. X. Fig. 3 a, b. Vergr. 100/1. Orig.-Nr. 42.) 

Synonyma und Literatur siehe: Geinitz, Elbthalgeb. II pag. 115. 
Fundort: Kamajk, Gangberg, selten. 



135 

Discorbina oligostcgia n. sp. (Taf. X. Fig. 5 a, b. Vergr. 90/1. Orlg.-Nr. 51.) 

Schale an beiden Seiten stark o-ewölbt, am Rücken verflacht, die Windungen decken sich 
vollkommen und bilden an beiden Seiten tiefe Nabel. Auf die letzte Windung entfallen fünf bis 
sechs Kammern, die durch undeutliche Nähte von einander o-etrennt sind. Die Mündung" ist eine 
schmale, eingebogene Spalte an der Unterseite der letzten stark gewölbten Kammer. 

Grösse: Q-l 7nni. Fundort: Gangberg, sehr selten. 

Discorbina inflata n. sp. (Taf. X. Fig. 4 a, b, c. Vergr. 160/1. Orig.-Nr. 47.) 

Schale an der Unterseite flach, an der Oberseite abgerundet. Die letzte Kammer zählt 
sieben, stark gewölbte, durch tiefe scharfe Nähte abgetrennte Kammern. Nähte an der Oberseite 
schwach, an der Unterseite stark gebogen. Mündung eine halbmondförmige, an die vorangehende 
Windung stark vorgeschobene Spalte. 

Grösse: 0"15 mm. Fundort: Kamajk, selten. 

Discorbina crassisepta n. sp. (Taf. X. Fig. 2 a, b, c. Vergr. 110/1. Orig.-Nr. 39.) 

Schale an beiden Seiten gleichmässig stark gewölbt, am Rücken abgerundet. An der Spiral- 
seite drei Windungen, an der Unterseite eine, auf die letzte Windung entfallen 9, durch seichte, 
gebogene, doch dicke Nähte getrennte Kammern. 

Grösse: Q'21 fnm. Fundort: Kamajk, recht zahlreich. 

Discorbina regularis n. sp. (Taf X. Fig. 6 a, b. Vergr. 100/1. Orig.-Nr. 40.) 



Schale an beiden Seiten gleichmässig stark gewölbt, an der Peripherie scharfkantig, die 
Windungen verdecken sich cregfenseitio-, die letzte Windung" trägt 7 stark gfewölbte, durch feine, 
scharfe, wenie eeboeene Nähte g-etrennte Kammern. 

Grösse: 0'5 ;;/w. Fundort: Kamajk, selten. 




Jar. Pcrner; Forairiinifery cesköho cenomanu. 



Vysvetlivky k tabulim. 



Tabule I. 
Polyphragma cribrosum Reuss. 

Ze slinovitych usazenin ve slojich ruly na Kamajku u Cdslavi. 
Text. pag. 18. 

Fig. 1. Dve individua v pfirozene velikosti; a) nonnälni' tvar, /^) rozvetveny. 

■J. Individuum Ivaiu nepiavidelne välcoviteho. Zvetseni 10/1, original ci'slo 11.') 

3. Individuum nepiavidelne ve 4 vybezkj- rozvetvene, z nicliz dve hofej.si' 'zi'etelnc üsti jevi. Zvetseni 7/1, 
orig. c. 44. 

4. Individuum na [jfedni'm roz.sifenem konci splostele. Zvets. 7/1, orig. c. 43. 

5. Mlade Individuum, narostle na kousku luly, s üstfm. Zvets. lO/l, orig. c. 17. 
G. Cäst starsiho individua, rozvetvuji'ci se ve dva välcovite vybezky. Zvets. 12/1, orig. c. 7. 

7. Üsti pfi pohledu s liora, jevici kruhovite uspofädäni otvorü. Zvets. 20/1, orig. c. S. 

8. Podelny (horizontälni) prüfez mladym individuem, jcvici cästecne prufez>- labyrintickych pficek, uspofädanc 
v fady. Zvets. 8/1, orig. c. 14. 

9. Podelny prüfez dospelym individuem, vedcny blize povrclui. Zvet.s. 15/1, orig. c. 82. Preparät c. öl. 

10. Podelny prüfez dospelym individuem, nepravidelne pfick\ nasazujicim, vedeny stfedem skofäpky. Zvets. i?0/l, 
orig. c. 83. Prep. c. 58. 

11. Podelny prüfez dospelym individuem, ponekud sikmo vedeny, dolc jevici kruhovite otvory üstni', a v hofeJM' 
cästi cästecne i vybezky vnitfnich sten, ktcre jiz jevi dvoji vrstvu: a) piscitou, jejizto clcmenty jsou 
spojeny sedym cementem väpnitym; /;) jasnou, hyalinni, väpnitou, velmi tenkou, jemnc porovitou. 
Zvets. 32/1, orig. c. 13. Prep. c. üO. 

12. Silne zvetseny, podelny prüfez zevnejsi steny skofäpky: a) kfemitä zrnka, /;) väpnity, sedy, nepruhledny, 
jemne granulovany cement; c) rezavy cement, obycejnc jen blize povrchu skofäpky se vyskytujici; 
d) hyalinni vrstva s teckami, ktcrez jsou pficne zasazene pory; e) krystalinicky väpenec. Zvet.s. 250/1, 
orig. c. 81. Prep. c. 74. 

13. Silne zvetseny, podelny fez vnitfnfmi stenami dvou komürek : a) vnitfni piscitä vrstva, slozenä z kfemitych 
zrnek setmelenych sedym cementem; (?) vrstva hyalinni, jasnä, väpnitä, prostoupenä pory; nekdy ^/) ne- 
pravidelne probihajfci'mi neb i-) pory na svych üstich rozsi'fenymi; c) krystalinicky väpenec, vypliiujici 
prostory komürek. Zvets. 335, orig. c. 14. Prep. c. 67. 

(Vykres naznacuje stfedni cäst skofäpky.) 

14. Velmi silne zvetsenä cäst pffcneho fezu, jevici ulozeni kfemitych cästi v ccmentove vrstve n, a prüböh 
porü na hyalinni vrstve />. Zvets. (iOO/l. 



') üriginäly jakozto doklady l< teto präci jsou ulozeny ve sbirkdch Musea. 



Jar.Perner^Foraminifery cesk.cenomanu. 



Tab.I. 




Aut.ad.nal del.Blazka sc 



C.ak.dvIllogr.A.Haase V Praze, 



Tabule II. 

Lituola cenomana d'Orbigny. 
Text. pag. 20. 

Fig. la. Normäini dospele individuum, narostle na skofäpce koryse (Pollicipes), v pfii-ozene velikosti. 
„ 1(5. Totez indi\iduum zvetsene, ukazuji'ci spirälne sestavene pocätecnf komurky. Z Kamajku u Cäslavi. Zvet- 

senf 15/1, orig. c. 5. 
„ 2. Individuum, nepravidelne komurky nasazujicf, pfirostle na ostnu jezka Cidaris. Z Kamajku u Cäslavi. 

Zvcts. 7/1, orig. c. 15. 
„ 3. Individuum spirälne vinute, pfirostle na skofäpce listfice (Ostrea) ; posledni komurky pnou se do vyse, tak 

ze jest videti kulaty üstni otvor. Z Kamajku u Cäslavi. Zvets. 20/1, orig. c. 16. 
„ 4. Mlade individuum, pfirostle na ülomku üstfice (Ostrea), se skofäpkou, velmi pravidelne vinutou. Z Kafiku 

u Kutne Hory. Zvets. 35/1, orig. c. 72. 
„ 5. Podelny prufez skofäpkou, jevici, jak zrnka pisku n) se nalezaji ponejvice blize povrchu neb uprostfed mezi 

pfickami, ostatni cäst skofäpky ff) sklädä se z väpnite hmoty. Zvets. 40'1, orig. c. 78. Prep. c. 11. 
„ 6. Walä cäst 1 komurky, jevici charakteristicke pro Lituolu prstovite vybezky pficek ä), slozene skoro vyhradne 

ze sedcho väpniteho cementu; ostatni cäst skofäpky d) ukazuje ulozeni kfemitych zrnek, spojenych 

misty rezavjnn cementem c). Zvets. 235/1, orig. c. 20. Prep. c. 49. 

Lituola cyiindrica n. sp. < 

Z Kamajku u Cäslavi. 

Text. pag. 22. 

Fig. 7. Cäst skofäpky dospeleho individua. Zvets. 20/1, orig. c. 91. 

„ 8. Usti pfi pohledu s hora, slozene z otvorü nepravidelne uspofädany-ch. Zvets. 20/1, orig. c. 91. 

„ 9. Podelny prufez ülomku starsiho individua, se zfetelnym ohranicenim jednotlivych komürek pomoci pficek, 
jichz steny jsou pisecnymi zrnky (/ ::) prostoupeny. Zvetsenf 20/1, origin. eis. 88. Prep. c. 30. 

„ 10. Podelny prufez mladeho individua, vedeny blize povrchu skofäpky, jevici pfevahu väpnite vrstvy, slozene 
z neporovite hmoty nad piscitou vrstvou. Zveti. 25/1, orig. c. 85. Prep. c. 58. 

„ 11. Silne zvetseny podelny prufez, na mfste blize k okraji skofäpky. a) zrnecka pisku; 3) rezav^ cement je 
poji'cf; C-) vnitfni väpnitä vrstva, bez kfemitych zrnek; d) krystalinicky väpenec, vyplnujici dutiny ko- 
mürek ; r) hranice mezi dvema komürkami. Zvets. 1 80, orig. c. 89. Prep. c. 93. 

„ 12. Mirne zvetseny, pficny prufez: a) vrstva piscitä s rezavym cementem; 3) sedä vrstva väpnitä; c) prüfezy 
vybezkü 1 komurky. Zvets. 45/1, orig. c. 90. Prep. c. 92. 

Haplostlche oligostegia n. sp. 

Z Kanku u Kutne Hory. 
Text. pag. 23. 

Fig. 13. Exemplar se tfemi komürkami. Pohled se strany. Zvets. 80/1. 
„ 14. Usti tehoz exempläfe pfi pohledu s hora. Zvets. 80/1, orig. c. 67. 

Lituola globigerinoides n. sp. 

Z Kamajku u Öäslavi. 
Text. pag. 23. 

Fig. 15. Exemplar pfi pohledu se svrchni strany (kde se nalezaji prvni komurky). Zvets. 20/1, orig. c. 10. 
„ 16. Tyz cxempläf se spodni .strany. Zvets. 20/1. 
„ 17. Tyz exempläf pfi pohledu ze hfbetu. Zvets. 20/1. 



JarPerner^ Foraminifery cesk.cenomanu. 



Tabn. 




L 



Aut.ad.nat.delBlazka sc. 



C.akdv.litogr.A.Haasev Praze 



T a b u 1 e III. 

Bulimina. 

Text. pag. 26-27. 

Fig. 1(7, h. Bnlüiiina brevicona n. sp. Zvets. 110/1, orig. c. 74. Kamajk. 

2rf, b. „ vai-iabilis d'Orb- Zvets. 115/1, orig. c. 109. Kank. 

3«, b. ,, deprcssa n. sp. Zv-ets. 45/1, orig. c. 18. Kamajk. 

4(?, b, c. „ inflata n. sp. Zvets. 70/1, orig. c. 71. Kamajk. 

5(2, b. „ conoidca n. sp. Zvets. 110/1, orig. c. 70. Kamajk. 

6. Horizontälni prüfez Bulimina variabilis z Kamajku. Zvets. 45/1, orig. c. 7s. Prep. c. 1. 

7. Tyz prufez, silneji zvetsen : d) vrstva hyalinni, väpnitä ; b) vrstva pi'secnä, cementovd ; c) väpenec 

krystalinicky. Zvets. 235/1- 

Polymorphin a. 

Text. pag. 43. 
Fig. Srf, /;. Polyniorplüna comprcssa n. sp. Zvets. 90/1, orig. c. 511. 



Jan Perner^Foraminifery cesk cenomanu. 



TablD 




Aut ad nat del Blazka sc. 



Ca k.dv.litogr.AHaase v Praze. 



Tabule IV. 
Cristellaria rotulata Lamarck sp. 

Z Kamajku. 
Text. pag. :;8— 39. 

Fig. 1. Typicky exempläf. Zveti. 40/1, orig. ci'slo 46. 
„ 2. Exemplar s vystupujici'mi zebiy (näsledek korrose). Zvets. 20/1, orig, c. 2. 
„ o. Typicky exempläi- se strany üstni. Zvets. 20/1, orig c. 3. 

„ 4. Prürez sm^rem horizontälnim, veden^ ponekud vy.se nez sti'ed (exempläf s cetnymi komürkami a maloii 
embryonälni komurkou). Zvets. 25/1, orig. c. 1. 
f). Cäst horizontälniho prufezu, vedeneho pi'esne stfedem, by se ukäzal zpi^isob pfisedäni pficek a jich skutecnä 
forma. Zvets. 50/1, orig. c. 76. Prep, c 7. 

6. Prürez vertikähii individuem s velkou embryonälni komurkou a jednim pouze zävitkem. Zvets. 45/1, orig. 

c. 87. Prep. c. 23. 

7. Tyz prürez, vedeny individuem s mnoha zävitky a malou embryonälni komurkou : a) = prüfezy nepo- 

rovitych zeber; ö) = vrstvy pfirüstaci; f) = väpenec dutiny komürek vyplnujici. Zvets. 20/1, orig. c. 60. 
Prep. c. BS. 

8. Pory, na ph'cnem fezu se jevi'ci (z mista bh'ze stfedu povrciui). Zvets. (iOO/1, orig. c. 77. Prep. c. 37. 

0. Cäst zevni strany jedne komürky na zevnim obvodu skoiäpky, s vyplnenymi dutinkami po cizopasni'cich 

(flagellatechr), podelny fez. Zvets. 235/1, orig. c. 1. Prep. c. 31. 
„ 10. Tyz zjev z prüi'ezu pfi'cneho. Zvets. 2-35/1. Prep. c. 46. 
„11. Cäst prüi-ezu skrze Individuum s velkou embryonälni komurkou blfze üsti, kdez se nalezaji 2 rourky 

zahnute, zähadneho vyznamu. Zvets. 18l)/l, orig. c. 87. Prep. c. 23. 
„ 12. Cristellaria crccta mihi, vedlejsi novä forma z fady Cristellaria rotulata Lamarck. Zvets. 25/1, orig. c. 2!t. 
„ 13. Tyz druh se strany. 



Vlrgulina? (Text. pag. 27.) 
Fig. 14. i'irgulina sp..? Zvets. 150/1, orig. c. 61. Kamajk, unicum. 



Lituola cenomana d'Orb. (Text. pag. 20.) 
Fig. 15. Lituola cciioiiiaiia. Spodek skoi^-äjiky, ktcrymz byla uscdlä na zubu zraloka. 



JarPernertForaminifery cesk.cenomanu. 



Tab. IV. 













.Aut ad.nat.del.Blazka sc 



C a k dv litogr A Haase v hai! 



Tabule V. 

Cristellaria Lamarck. 
Text. pag. 39. 

Fig. I. Cristellaria glabra n. sp. Zvets. 25/1, orig. c. (34. Kamajk. 

„ 2. Tyz e.xempläf pfi pohledu se hfbetnf strany. 

„ 3, 4. Cristellaria polygona n. sp. Zvets. 4(1/1, orig. c. 30. Kamajk. 

„ ö, 6. „ jimbilicata n. sp. Zvets. 65/1, orig. c. 64. Kamajk. 

„ 7, 8. „ obsoleta n. sp. 'Lvh\Jk. 2hl\., orig. c. 31. Kaiik. 

„ 9, 10. „ similis n. sp. Zvets. 15/1, orig. c. 107. Kamajk. 

Marginulina d'Orbigny. 
Text. pag. 36—37. 

Fig. 11, 12. Marginulina oligostegia n. sp. Zvets. 25/1, orig. c. 21. Kamajk 
„ 1:5, 14. „ elongata Reuss. Zvets. 70/1, orig. c. 57. Kamajk. 

„ 15, 1(3. „ inccrta n. sp. Zvets. oO/l; orig. c. 6'.'. Kamajk. 

Vaginulina d'Orbigny. 
Text. pag. 37. 

Fig. 17. Vaginulina reeta Reuss; Zvetseni 50/1 ; original c. 56. Kaftk. 
„ 18. „ cenomana n. sp. Zvets. 45/1, orig. c. 2."5. Kamajk. 

Lagena Walker et Jakobs. 
Text. pag. 28. 

Fig. I9rt, b. Lagcfia tiiberciilata n. sp. Zvetsenf 70/1, orig. c. 58. Kamajk. 

Marginulina d'Orb. (Text. p. 37.) 
Fig. 20, 21. Marginulina arcuata n. sp. Zvets. 20/1 ; orig. c. 33. Kamajk. 



Jar.Perner^Foraminifery cesk.cenomanu 



TabV. 




Aut ää nat.del Blazka sc 



C a k dv lilogr A.Haase v Preze 



Tabule VI. 

Nodosaria Lamarck. 
Text. p. 28—31. 

Fig. Irf, b. Nodosaria obsolcsceiis Reuss. Zvetseni 20/1, orig. c. 25. 

2. „ cryptostcgia n. sp. Zvets. 50/1, orig. c. 38. 

3. „ siliqua Reuss. Zvets. CO/1, orig. c. 55. 

4. ,, clavata n. sp. Zvets. 20/1, orig. c. 48. 

5. „ siibnodosa n sp. Zvets. 50/1, orig. c. 54. 
•5. „ psatdaffinis n. sp. Zvets. 30/1, orig. c. 110. 
7«, b. „ boJicDiica n. sp. Zvets. 55/1, orig. c. 19. 

8. Podelny fez pfedeslym druhem. Zvets. 90/1, orig. c. 120. Prep. c. 4. 

9. Dolnf cäst skofäpky pfedesleho druhu. Zvets. 20/1, orig. c. 19. 

10. Nodosaria affiuis Reuss. Zvets. 40/1 ; orig. c. 26. Kamajk. 

11. „ divcrgens n. sp. Zvets. 20 '1, orig. c. 45. 

12. „ Hilscaiia Reuss. Zvets. 50/1, orig. c. 37. 

13. „ pscndochrysalis Reuss. Zvets. 35/1, orig. c. 50. 

14rt. Podelni prüfez skofäpkou Nod. pseudaffinis. TsvhXl. 30/1, orig. c. 106. Prep. c. 55. 
14/-'. Tyz prüfez, silneji zvetsen, s dutinkami po cizopasnicich na pokraji; a) vnitfni stena skofäpky; 

b^ vrstva obvodovä; c) cizopasni'ci. 



Jan PernerJoraminifery cesk.cenomanu. 



Tab.VI. 



b- 




Ha 



Aut.^d nat del Blazka sc 



Cakdv lilogrA Haase v Preze 



Tabule VII. 

Frondicularia Defr. 
Text. pag. 32 — 35. 

Fig. 1. Frondicularia Fritwlii n. sp. Zvetsenf 20/1 ; orig. c. 24. Kamajk. 
a) pohled z pfedu; 
/;) prüfcz pfi'cny stfedem: a) dutina komutky, /?) pory zeber pficne zasähnute, ;■) pory listen stfednfch; 

orig. c. 93; 
<■) prüfez skofäpky na sirsim (mladsim) konci; orig. c. 24; 
d) prüfez skofäpky na uzsim (starsim ) konci ; orig. c. 24. 
„ 2. Frondicularia coronata n. sp. Zvets. 40/1 ; orig. c. 53. Kank. 
(?) pohled z pfedu; B) pohled se strany. 

3. Frondicularia linca n. sp. Zvets. 40/1, orig. c. 99. Kamajk. 

4. „ bohcinica n. sp. TjKhXs. 20/1, orig. c. 22. Kamajk. 

5. „ par allda n. sp. Zvets. 30/1, orig. c. 34. Kamajk. 
<). „ obsolcta n. sp. .? Zvets. 20/1, orig. c. 27. Kamajk. 

7. „ conica n. sp. Zvets. 30/1, orig. c. 36. Kamajk. 

8. „ quadrigona n. sp. Zvets. 55/1, orig. c. 97. Kamajk. 

9. „ inversa Reuss. Zvets. 49/1, orig. c. 35. Kamajk-. 
in. „ incerta n. sp. Zvets. 30/1, orig. c. 104. Kamajk. 

11. „ acutiangula n. sp. Tjvhxh. 20/1, orig. c. 28. Kamajk. 

12. „ lanceolata n. sp. Zvets. 20/1, orig. c. 98. Kamajk. 

13. „ foliacca n. sp. Zvets. 15/1, orig. c. 96. Kamajk. 



Jar.Perner: Foraminifery cesk.cenoma 



nu. 



TabVH. 




n 




2b 





11 



10a 



12 b 




Aut.adnat.del.Blazka sz. 



C.ak dv lllogrA.Haase v Praze 



Tab ule VIII. 

Flabellina Reu-:s. 

Fig. 1—8. Text. pag. 41. 

l'"ig. 1. Flabellina clliptka Nilss. sp. Zvetseni lU/l, orig. c. U. Kamajl<. 

a) forma ihombickä; b^ forma srdcitä. 
„ 2. I'labcllina clliptka Nilss. sp. Podelny (horizontälni) fez. Zvets. 12/1, oiig. c. 7ö. Prep. c. 75. 
„ ;!. Cäst kolem embryonälni komürky z prufezu podelneho, vertikälniho. 

a) primärni lamella (puvodnf komürka, proper wall); b), d) exogenni vrstvy s dutinkami po cizopas- 

nicich (b) ; c) prüfez dutinou komurek kol embryonälni komürky ve spiräle se vinoucfch. Zvets. 285/1, 

orig. c. ()8. Prep. c. 60. 
., 4. Horizontälni fez, vedeny blize povrcliu istf-edni cäst skofäpky). 

c?) pory sten skofäpky; b) zebra (pfickyl neporovitä; c) üsti jedne komürk_\-. Zvets. 235/1, orig. c. 75. 

Prep. c. Gl. 
„ 5. Pory sten, ukazujici stavbu jich ze (Ihrannych hranolkü, z nichz kazdy jest prostoupen jednim porem. 

Zvets. 700/1, orig. c. 75. Prep. c. 61. 
,, 6. Prufez vertikälni, podelny. 

a) zebra (neporovitä); b) porovite steny skofäpky. Zvets. o5/l, orig. c. (3^. 
„ 7. Prüfez vertikälni pficny. Zvets. 20/1, orig. c. (i'}. Prep. c. a)2. 
„ 7(7. Cäst pröfezu vertikälniho s dutinkami po cizopasni'cich a carami pfi'rüstkovymi, jimiz pory ncpfetrzite pro- 

stupuji, jsouce näsledkem vzrüstu skofäpky krouzkoväny. Zvets. 450/1. Prep. c. 60. 
„ 8. Flabellina ornata Reuss. Zvets. 25/1, orig. c. 95. Kamajk. 

Frondicularia Defi. 
Fig. 0— 1;'.. Text. pag. 35. 

l'ig. ".1. Frondicularia gracilis n. sp. Zvetseni 45/1, orig. c. 20. Kamajk. 
„ lU. „ „ Prüfez podelny (liorizontälni). Zvets. 25/1, orig. c. 86. Prep. c. 24. Kamajk. 

„ 11. Podelny fez (stfedni cäst) ponekud sikmo vedeny, tak ze v dolni cästi a) jevf se tvar pfi'cek, jak tvofi 

üsti a jak v horni cästi b) nechävaji maly otvor mezi sebou; c) pory pfi'cek (zebei); </) krystaiinicky 

väpenec. Zvets. 180, orig. c. 91. Prep. c. 95. 

Frondicularia Fritschi n. sp. 
Text. pag. 32. 

I'ig. 12. h'rondicularia Fritschi n. sp. Prüfez vertikälni (pficny), vedeny horni cästi skofäpky. 

a) pory zeber (listen) povrchovych; b) por>' stea komürek. Zvets. 200/1, orig. c. 105. Prep. c. 96. 
„ l.'i. l'ficny vertikälni prüfez. Zvets. 45/1, orig. c. 105. Prep. c. 96. 

Poiymorphina d'Orbigny. 
Text. pag. 43. 

l'ig. 14, 15. Poiymorphina ovata n. sp. Pohled s dvou protivnych stran. Zvets. 45/1, orig. c. 66. Kank. 
., 16. „ „ „ Tyz e.xempläf; pohled na listi. Zvets. 45/1. 



JarPerner^Forammifery cesk.cenomanu 



Tab.Vffl, 




Aut.ad nai.del.Hlazka sc 



La kdv-iilogi HHaase v rTäZC 



T a b u 1 e IX. 

Trochammina irregularis Parker and Jones. 
Text. p. LT.— 24. 

Fig. \ir. Pet spojenych komürek, pfirostlych na stitu Pollicipes. sp. Zvets. 20/1, orig. c. 14. Kamajk. 

„ Id. Ctyry komürky, pfirostle na stitu koryse Pollicipes. 

„ 2. Isolovanä 1 komürka. Zvets. 50/1, orig. c. 101. 

„ 3. Prüfez vertikälni skofäpkou pfirostlou na podkladu (Ostrea). Zvets. 55, orig. c. 63. 

„ 4. Prüfez horizontälni, vedeny asi polovinou vyiky skofäpk\-. Zvets. 45/1, orig. c. 12. Prep. c. 72. 

„ b. Cäst prüfezu horizontälniho .stenou, za silnejsfho zvetsenf. Zvets 600/1, orig. c. 12. Prep. c. 72. 

„ 6. Cäst fezu, vedeneho na povrchu skofäpljy. Zvets. 600/1. 

Globlgerina cretacea d'Orb. 
Text. pag. 45. 

Fig. 7—9. Globigerina cretacea d'Orb. Exemplar se 3 stran. Zvetsenf 170/1, orig. c. 73. 
„ \y)a. Exemplar v rychle rostouci spiräle, ze spodu; 4 kulovite komürky viditelny. 
„ lit/^. Exemplar v .spiräle mi'rne rostouci, s teze strany; 6 komurek vice stlacenych viditelno. 

Textularia Defrance. 
Text. pag. 2.5. 

Fig. 11. Textularia globulosa Reuss. Zvetseni 300/1. 
„ 12. „ brevicona n. sp. Zvets. 300/1. 

„ 13. „ paralhla n. sp. Zvets. 300/1. 



JarPerner;Foraminifery ceskxenomanu 



TabK. 




v^-J~ 



T?m--^' '^^^f>^r-„^„^^f^'^/ 



^0 









Aut ad nat.del Blazka sz 



Ca kdv lilogr A.Haase v Praze. 



iiil 



m 






Tabule X. 



2,1, /?, 
4tr, ö, 



-ib. 
7(". 



Discorbina Parker et Jones. 
Text. pag. 46. 

Discorbina aiHtnoiioides Reuss. Zvetseni 90/1, orig. c. 52. Kank. 
a-assisepta n. sp. Zvets. 110/1, orig. c. 39. Kamajk. 
lenticula Reuss. Zvets. lOü/1, orig. c. 42. Kamajk. 



inflata n. sp. Zvet.s. 160/1. orig. c. 47. Kamajk. 
b, c. „ oligostegia n. sp. Zvets. 90/1, orig. c. 51. Kank. 

by „ rrgi/laris n. sp. Zvets. 100/1, orig. c. 40. Kamajk. 

Pröfez horizontälni, skoiräpkou Discorbina ammonoides Reuss. Zvets. 60/1, orig. c. 106. Prep. f. 9ii. (Rcz 

jest veden ponekud .sikmo.) 
Tyz prüfez silneji zvetseny, cäst skofäpky s pory. Zvetseni 350/1. 
Cäst tehoz prüfezu, jevici, jak kazdä komurka mä sve zvlästni steny. Zvets. 5()iyi. 




JarPerner^Foraminifery cesk cenomanu 



Tab.X. 




^ut ad nät delßiazka st. 



Cdudv litügrA.HädSs v rraze 



3 2044 107 307 613