Full text of "Vestník"

See other formats

W093 7 T 7 7-0 904
zd8d8 0 dbodlond bot Sisha Moda dob dlodě dod 6 ed "* W PoP Wooo bo
odšsáv 4 0bh ; bye ebook eb dadobr bs 8:4 dydhn ký o AM odb
LM W boě Hdrdaěnýsů vk DEP) prov o ebyčnat kon M hb
Fm O) ! F ba out V bř

á úlok do bodl dž

, : i
db i pt zd da do 3 dh
bodl ob oa OY dd dš dá AK dob on 0 PRO
Ari both 10 Dodl O sl VA KA bar cd) bed? č noabáděndk -dí Bulk Měodj o ký bok dh; dd
POS OV NOD Kb, AM odd dk 0 UM oédd p KA o o A pa 0700 K hk 080 dokon dě 408 dod dod da ran
Jop výé vc hr) PR ZÁ opodál BR JOM OM oV od . Lod by baht bodů 40 Doks
db V ky u Ko Ab 1 6 p abotorá y ruč V/V M a OKTCO
OA AN hod hell dh PT do i i
0 0M bd“ j br
Pak dol č o on op čd48 K br 0 " .
M bh PEKA dě 8 Jabdé PN HO 4 eur vytotny ty At V dva
i YO AA VA ATA ocdclh aa e PŘOHON raný ok dd KOLA VLEU
Podobné o úbodě 38 ddd vabo0) 0 dnb U bolt EE O 2
jd dd dl odolě etl dod dd V001 T) A bolo od fv © fě) Sadednd 3 otdbydrů
PRO OVOON i KOA rána dř 00 daly bo

vob nebol obed o

Mob: oddat dh
zd úkol

vě dodá bo don o obě oko tá

ě
2 db čá dj LA vy o A nčydto 1M 0 dod db botě db ba
to 4 10040 Kk, 4 + před ní PORAP n
F 4dbol v, de á PRO 3 h VAGINÝ bo obodý obr idšsdé br

P vání 1 st A dd dobe W del kylura Vu
1 KO KOO OKO bojí dod yo ní
a boj adk, dbouoák A odheě U Bod dojde
(ik be Mar Je el je
k sty c db ark dod
n) wall beton
kreé výš PAN KOJ obed
LW PŘ P kleáuokkoh, Kto hušku) n) B bak ali 08, Ka be k
diel ob 4 JM Ahold obojde bod sdbe 0 db Udrib odhady Z de yd ad 10 vyřteM
tá oba A ský bo U V VNO KOV A

í o
"4
VA deda

) i
Byl be s v ohoke had bod)
boihí E pobnko (bo

zí bk dní prvé

+ al ě 4
4 1 v $ btby vk ad)
ELM Aky:

Pa O

bí

ROE PBOOOVK)

PROC lk ven,
kÍ

čis dvdl
„ad pyrtvd

k
boj dan dbá i
KO ' KOOUDÁKOK AKC Kk dadj da
otok daj; : tb KA 49
VÁ ldd db“ PKVONÍ

PA
k n. " bi Poe nb

i obed
pa a Ar deb an

dh Byl dá M
fy ty 94 po

n A
db AD W sů

řas 0 ň "k DOK nd, PA Vybrat Moravy
bo ds

Ú av ds sd all,
ion n prvém os
dl koš vie

PALA
4 hd

ný, Ji košno.
M EO

Šově dopr k
U tě

dod hd vd
dy V dr dn 4

AO
bd ji k

' ne ek oto
Ju

M PEN
vý P DN
Ad sbulě KODK

Čs)
dea)
A sdby dk Ve

sd
(lb
úd

sal PT
Vs
a Ná

k z ROOM
ném Wei
1 pa

bd neo yn vip
diky at

bb daná
čo V být

ROKŮ) : ;
kb 4 Ú“ m
PO adds u
Urda

úd
ZA AM "M V 1

n +ě de na
Pad) M PK jek
js A) fě Ši do = ň
Kyí ponh ss pop? Koyí "
std AS "4
db M R Koh b
h na dbá ik at ni
jk

ří VSK PNA
ho

ka
AONVONK PVO “
wů n AKON

ča sk (eidad: v 4-8 det) pyéh hy
ů PARC KR D

i
"M své p č PEODOA z
TM IAS dí
ad i AAA hk“

K
vy de i nou

di
O (4 fi

EN:
E

M MA "n u

oblodl bsd oč abě doba by 6 dýyidělldní
DE KOOOO KO A dr hlsdd, o AOA S dk jd Kan Ras AKNÉ s VAM

doba dan: ato 4 Ha 4 el bo s v ob DAN
S došel ví OA OOM ROOT AT y ) ty
ČMI ddd dellndy, aohsáh batě
odd

n ken n ní
u

ní

sát "

M
A asj

ně
14

AM 4 ň P

ja 1
la V

v rl P ni

i at

') i
POE ky,

de sd
VA

k
če
P ní
poctě
Kotě ati a

Pp za ,
Kost: p

Ae
j ZAVÁÝ

šdaltydr dě
údy

DM n 4

44 i

dbá n,
PRED MSC
VVN Ý DA 4

PVA VÁ
KOTARŮ nh
nn fen At i

bi ukudá
oo o eb
kouř

ná “"

tá 0 0 ddd dal ah
PLU do dl do dd :
VA dstl
dr

Kel -Ab bodl dd-

o
a
Vok

n
ú vw dě jd bt
K Á a sh) jů U

Úk sel
“ M
ha M jePé

ADU
vyb =
a 4 a pob

IM asi + W

bb dob
h dok bo dl
doo dodá
PO l
oSá dl ob bd
U da áb
odd
Udo “ py

kolech
u ellžllé Ad zda
ý KA

bad ši

S) Á w PATNCO: LM hy ULU je s i etě sss ju

oo NOVA k Ko Báb ústy. AO ú n M 1 Nivě; do A so ho
bí ed ae i olo

do
RER
Pod
*kj HRDÉ

ROKŮ
bůuudůu
úl od
4 dd

úd

A prý ví
plc od VY

ny py UKYJA bo 4 ee
u Dm da dob 2 bd U

E OKNO
oo dř ké

“

A
k
:

Ý" vu
NO VND

i -
: „ 8

ULSGHAPY DER WISSENS

JATRGANG 1880,

ša ů, ý “ ú! Mit 14 Tafeln. l . 2 k
4 OV |
je )

2 P Ae le no o NNN

o“ : ; -0

PRAG |
RE“ CEF ÁŘ
(VERLAG DER KÓNIGL. BŮHM, GESELLSCHAFT DER WISSENSCHAF

1sss. (A

KRÁLOVSKÉ

ů SPOLEČNOSTI NAU

TŘÍDA MATRENATICKO - PŘÍRODOVĚDECKÁ,

s. : | | S 14 tabulkami. © 206.

edn 0
4 “ v TRAZE. | jh
ÁKLADEM KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NAUK.

Riki “ g i

| | 1888. V ž hi

ab:

Zá (V. Zahálka: Zweiter Bericht úber die geologischen Verháltnisse der

: De J. Krejčí: Úber die geotektonischen Verháltnisse de Terrais

Verzeichniss der Vortráge, Ja
elohé n den Zn BY madhomatsoh- aLUPMÍSSGNSCA CM (og

im Jahre 1887 abgehalten wurden. |

Den 14. Januar. | i
Dr. Fr. Studnička: Úber eine neue Ableitung der Euler'schen Formelu
fůr die Tangenten- und Cotangentenreihe.
Dr. B. Brauner: Bemerkungen zur Dichtigkeit der Lósungen | von
- Gersulfaten.

a. jj Dr. Ot. Feistmantel: Úber kohlenfůhrende Schichten mit Přanzeh

-© abdrůcken in Indien, Afrika und Australien.
Dr. Fr. Vejdovský: Entwickelung und morpholog. Bedeutung der sog.
fibrilláren Punktsubstanz. je

" A F. Petr: Neue Beitráge zur Fauna der Sůsswasserschwámme Bólunen
de L. Čelakovský jun.: Úber neue bohmische Pfanzen.

Den 28. Januar.

Dr. A. Frič: Úber neue Erscheinungen an Cephalopoden der bóhm,

„

. Kreideformation.
Dr. L. Čelakovský: Úber die botanische Landesdurchforschung von
Bóhmen im J. 1886.
C. Niklas: Statik der Fischvermehrung.

Hóhen von Brozan. | E

Den 11. Februar. 23

am Fusse des Riesengebirges zwischen Trautenau und Hořic. s
Jos. Procházka: Úber miocáne Korallen aus Máhren. vě
Dr. B. Brauner: Mittheilungen aus dem pobonákon der k. k. 3 | |

Universitát. 2

U)
©
NÍ
D
:
(©
<
©
O,
D
W
VA)
©
P
Sde oredke (27

1 jen
F k
V x 2

ko
K >

Má zár

dě rd

chůzích třídy mathematicko - přírodovědecké
roku 1887 konaných.

„7
, p x
2 Dá

Dne 14. ledna. 4

r. Studnička: O novém odvození Eulerových vzorců pro vypo-
čítávání tangent a cotangent.

B. Brauner: Poznámky k hustotě rozpuštěných sulfatů ceria.

. Ot. Feistmantel: O uhlonosných vrstvách s otisky bylinnými
© v Indii, Africe a Australii. | : ve
. Vejdovský: A6 a morfologický význam tak zvané tečkované ©

Frič: O nových Srs“ na hlavonožcích českého útvaru ———

i Čekovský O botanickém výzkumu Čech r. 1886.
iklas: Statika množení se ryb. 0

: : čá Dne 11. února.
: | O geotektonických poměrech krajiny u paty Krkonoš | |
ozi Trutnovem a Hořicemi. i

E nor: Zprávy z chemického laboratoria c. k. české uni-

šek eM | "pen 25. Kuhrnar | ; "o
Dr. Fr. Aleustim: Úber den sen a der
E Elemente. | "

Den 11. Márz.

Dr. Fr. Studnička: Úber das hyperbolische Analogon der Tudo
B. Raymann: Studien úber den Isodulcit.
J. Palacký: Úber die Flora von Egypten. ke:
Ed. Weyr: Zur Theorie der Matricen. | S% n r

p Den 26. Márz. zá =
ODr.J. Krejčí: Neue Beitráge zur Erklárung ds ciroulůren nd (e
AR liptischen Polarisation an Krystallen. | k

r, Tilšer: Úber einige Eigenschaften des Rotationshyporbolodes Á
Plu Počta: Kritik der Rudistenliteratur. 0 ř

Den 22. April. | 98) Se (M
© Dr. Fr, Studnička: Nene Beitráge zur Hyčtěsnaphe. von Běhmen. :
© Dr. J. Velenovský: Úber die Farrenkráuter der bohmischen Kreide-

2 formation. © | m.

Dr: J. Palacký: Uber die Flora von China. šé |
i = Lerch: Úber eine trigonometrische Reihe. ' Z
| Den 6. Mai. ki, |

- Dr. J. Velenovský: Resultate des Dgenctoh Ausfluges. nach
R garien.

© Dr. J. Palacký: Úber Boulenger's „Úbersicht der Fidoghoallě
P AM Lerch: Bemerkung zur Theorie der elliptischen Functionen. ©

nově Den 20. Mai.
Dr. B. Raymann: Úber den Isodulcit.

Den 3. Juni.

M Dr. J. Palacký: Úber die Flora von Madagaskar.

m | Den 17. Juni. © AK
-© Dr. A. Frič: Úber neue Vertebraten aus dem bohmischen P

aýmamn: Studie o isodulcitu.
r Dalacký: O egyptské Floře.
r. Ed. Weyr: O theorii matric.

Dne 22. dnbna.
J. Palacký: O Floře čínské.

Dne 6. května.

- školy technické.

: Dne %. května.
A Raýmamn: O isodulcitu.

P+
,

Dne 8. června.

J. A O Floře Madagaskaru.

0 Kyserbolické obdobě Ludolfiny.

Fr. Studnička: Nové příspěvky k dešťopisu Čech.
J. Velenovský: O kapradích českého útvaru křidového.

] erch: O jisté řadě trigonometrické.

a: Velenovský: 0 výsledku botanického výletu do Bulharska.
J. Palacký: O Boulengerově přehledu ještěrek.

Štolba a Zykán: O chemických p v laboratoři c. k. vys. M

| Den 1. Juli. bí z kčh
Dr. L. Čelakovský: Beitrag zur Kenntniss der Flora der Halbins
Athos.
Dr. A. Seydler: Beitrag zur Lósung des Problems von Kepler. |
. Sitenský: Beitrag zur Physiologie und Morphologie von Crenothrix =
Kůhniana. Či
Kušta: Beitrag zur Kenntniss der Steinkohlenflora bei Rakontée; : A
Zahálka: Thecosiphonia craniata, nova species einer opona aš ř
der bóhm. Kreideformation. |

Den 14. Oktober. |
r. O. Feistmantel: Nachtrag zur Abhandlung ber die pmzon k

fůhrenden Schichten Indiens. he 4
Štolo: Beitráge zur Fauna der Wásser von Prag. o

Den 28. Oktober. ě <

„ J. Velenovský: Úber einige Pílanzen aus der bóohmischen Kreide- “
formation. 3

-Počta: Úber einige Versuche zur Entstehungstheorie der Loss a
© puppen. o
r. J. Palacký: Úber den Endemismus der Panzengenera in Amerika.

M. G. de Longchamps: Úber das Verháltniss der Trisectrice und

ns der Cardioide. .. :
: £. Kůpper: Úber das Maximalgeschlecht der Regelfláchen nter sid
ke k:

: Den 25. November.
JJ. Pubes: Uber Flanchons Ampelideen.

ben 3
Ed. Weyr: Úber den Zusammenhang der Theorie der compinl ji
-© Gróssen mit der Matricentheorie. n:

„ Lerch: Úber Functionen mit beschránktem Existenzbereich. ©

, Seydler: Příspěvek k řešení Keplerova problemu. |
tenský: Příspěvek k fysiologii a morfologii Crenothrix Kůhniana.
išta: Příspěvek k seznání zvířeny kamenouhelné u Rakovníka.
Á hálka : Thecosiphonia craniata, nova -species spongie KEIOVÁN

vě Dhe 14. října.
a 0. Feistmantel: Dodatek k pojednání o vrstvách s rostlinnými

i
ň
;
]

Dne 28, Z
hy některých rostlinách křídového útvaru českého:

J. Palacký: O endemismu bylinných rodů v Americe.

G. de Longchamps: O poměru třísečnice a kardioidy.
úpper: O největším rodu ploch přímočarých řádu m-tého.
„ N. Woldřich: Diluvialní nálezy v Prachovských skalách.

Dne 25. listopadu.

Je. J. Palacký: O Planchonových rostlinách révovitých. “
| M namol O spolostokých a DA SOn Oo poměrech

Den 9. Dezember.

Dr. L. Čelakovský: Úber die Resultate der heurigen botamischen
Durchforschung von Bóhmen. |

Dr. A. Seydler: Weitere Beitráge zur Lósune des Kepler'schen
Problemes. |

Dr. F. Vejdovský: Úber die Morphologie des Exkretionsapparates.

M, Lerch: 1. Beitrag zur Theorie der Zahlen.
2. Neuer Beweis des Cauchy'schen Satzes.

J. Kušta: Neue geologische Beobachtungen in der Umgebung von
Radnitz.

ský: O výsledcích letošního botanického výzkumu
Další příspěvky k řešení Keplerova problemu. |
vský: O morfologii exkrečního apparatu. o
Příspěvek k theorii čísel. | O
vý důkaz věty Cauchyho, : S SRVEK C
a: Nová geologická pozorování v okolí radnickém. Re al

X
—LYLY—— o ——
„
i
n
„
pá '
Ů
b
i
hi ; Ý i :
k, *
ň

8
V ap

VORTRAGE

IM DEN SITZUNOEBEN

DER

PŘEDNÁŠKY

MV SEZENÍOCE TŘÍDU

MATHEMATICKO - PŘÍRODOVĚDECKÉ,

1 er die pílanzen- und kohteníů ihrenden zo in

fi (das (Gondwána-System und die New Čile Sovosl ete.) abgelagert,
5 die in einzelnen Abtheilungen reiche Kohlenlager enthalten, und auch

M úufig schlechtwee als Kohlenformation bezeichnet werden, aber im
i llgemeinen gesprochen eine solche fossile Flora aufweisen, wie wir ř
Ibe weder in den europáischen noch in den amerikanischen Kohlen- Á

| iblagorungen antreffen. Ahnliche Ablagerungen, wenn auch nicht so
oreieh an Kohlen, sind auch aus Sůdafrika bekannt; ebenso treten
| neuerer Zeit analoge Ablagerungen in einzelnen Theilen Asiens hinzu. k
| Beit geraumer Zeit wurde von zahlreichen Autoren die Frage
: o líert, wie diese einzelnen Ablagerungen sich zu einander ver- ;
halten, und was fůr eine Stellung sie in der Reihenfolge der geo-

* Ansichten sind dabei natůrlich ziemlich verschieden ausgefallen.
Do selbst hehe mich mit den Fossilien Je indischen Kohlen-

|
1kutta) P esattet und selbe in mehreren úband sE (vier Ý
Binden) der Palaeontologia indica beschrieben und abgebildet. Auch 2
habe ich reiche Sammlungen australischer Pflanzenfossilien unter- "
sucht und beschrieben und selbe so aus eigener Anschauung kennen
gelernt. Úber Sůdafrika und Tonkin habe ich die nothice Litteratur ,
ver lichen. ?
-© Als ich im J. 1883 Indien verliess, befand sich die Angelegen-
heit der Vergleichung der genannten Pflanzenschichten in einem

“ Stadium, das den damals zu Gebote stehenden Aufschlissen

(Es wurden nemlich in den zónadlsn drei Lěnítěm o
Schichten, Pe ihrer a be 88 nach anf eine kp |

Aufsátze publiciert worden, die zum Theil álteres wiederholten, zu
- Theil aber auch neue Beobachtungen brachten, die die Wechselb
© ziehungen der genannten Kohlenschichten und ihr vermutliches Alter
-© verschieden von der von mir angegeben Weise erscheinen s
- sollten. 2
| Es erscheint mir daher notwendig, die ganze Angelegenheit ř
© einer grůndlichen Darstellung zu unterziehen.

A Ich will dabei in systematischer Weise vorgehen, und in gemein- a
-© verstándlicher Anschauung die Verháltnisse in den einzelnen Lándern, Jj
-wie ich sie entweder aus eigener Erfahrung, oder aus den verlůss- 73
© lichsten Litteraturangaben kenne, vorfůhren, um daraus dann solche“
© Vergleichungen und Schlůsse abzuleiten, wie sie sich in natůrlicher
Weise von selbst ergeben.

čp

-n spekulative Darstellungen werde ich mich nicht s
-diese úberlasse ich jenen, die sich besser darauf verstehen, der Theorie ©
-© wegen, ganze Continente mit hohen Gebirgen, Gletschern und ganzen i
-- Flusssystemen erscheinen und wieder verschwinden zu lassen.

ný K Ich meinerseits lege Wert darauf, dass ich die jn
n: -und besonders die in den Schichten enthaltenen Pflanzenreste hin
© reichend kenne, die, als die hauptsáchlichsten Einschůsse, a
-© falls auf eine ky lan Aaspruch machen K ž

-msg will ich mh nicht. náhBr aussprechen — ein jeder
-sie von seinem eigenen. ne beurtheilen.

nen, wo fossile Pílanzen die oataiobo nika Einschlůsse "bilden, dies
„nicht zur Feststellung des Alters und der Gliederung benůtzt werc
sollten. Es wird sich hauptsáchlich darum handeln, die oberen |
unteren Grenzen, womoglich sicher zu stellen, wobei danm ně
der dazwischen liegenden Schichten sich von polbst ergiebt.

uropáischen Formationen ihre Reprásentanten haben.
© Die „peninsulare Gegend“ umfasst die Ablagerungen der eigent-
chen Halbinsel und der weiten sog. Indo-Ganges-Ebene, Die áltesten
resteine in genannter Gegend sind (Gneisse von massenhafter Aus-
ehnung. Weiter folgen metamorfische Gesteine unbekannten Alters.
-© Die zunáchst folgende Formation umfasst eine Folge sedimen-
árer Schichten von Sandsteinen, Schiefern und Kalksteinen, die keine
ossilien einschliessen, deren Alter daher nicht sicher gestellt ist,
bzwar sie fůr altpalaeozovsch, angesehen werden. Die Formation ist
ter dem Namen der Vindhya-Formation bekannt, weil sie haupt-
chlich im Vindhyagebirge und dessen Ausláufern entwickelt vor-
ommt. Die ganze Formation ist in eine untere und obere Abtheilung
terschieden, deren jede wieder aus einzelnen Schichten, die eigene
men erhalten, getheilt ist. Selbe findet sich aber auch in anderen
eilen Indiens wieder.
- Zunáchst folgen in der Reihe Sůsswasserablagerungen © mit
| ohlen, Pfianzen und Landthieren, das sog. Gondwánasystem, das
-ich eben speciell beschreibe.
-© Von grosser Ausdehnung sind die vulkanischen Gesteine im
"Westen der Halbinsel, in einer Ausdehnung von etwa 12500 Au.-
Meilen, und an manchen Stellen wohl bis 6000" máchtie. Es ist
"dies der sog. Dekkan-Trapp, ein Basaltgestein, das die mannigfachsten
„Varietáten aufweist und eine ganze Reihe schoner Minerale, nament-
h Zeolite einschliesst.
-© An der Basis des Trapps, und hěher hinauf lagern sedimen-
tě 'e Schichten, die in den Bereich desselben gehóren, Fossilien ent-
halten und von marinem, brackischem und Sůsswasser-Ursprung sind.
-Der Ausfiuss der Dekkantrapps wird in die Zeit zwischen obere
eide und unteres Tertiár gesetzt. Ausserdem giebt es áhnliche
ppe an anderen Orten (Rájmahál, Assam ete.), die lter sind.

"und marinen Ablagerungen, die in den meisten Fallen unter den

ok: s 3 dy ye EB : = z
Zo a a o ee Poe zn o E: E vě dok 55 PK VAG Sa
k i ka 3 k a

k; POD
z

M
*

Pen dně

> m

pe k

če

ň n E E n C: Je e

R S o E
m P P n Tk
EK adověšě ji :

sehichten in Kach (Cutch) nordwestlich von Bombay, und marine :
> Jurasische Schichten bei Jesalmir, in Rájputána. v

- auch tm Druck, in allgemeinen Gebrauch.

-bei Karharbári (Giridi) und bei Deogarh, nahe der Station Khar-

> Bengalen.

sůdwestlich von Madras); marine Kreideschichten bei Bágh, jm « ee
lichen Theile des Vindhyagebirges; martne jurastsche und Kreide Ň .

Endlich sind die alluvialen Formationen der Indo- -Ganges-Ebene
jůngsttertiáren und spáteren Alters.

A M s
ME 9

Das Gondwána-System. — Kohlen- und pflanzen fůhrende Schichten.

RVS A BS“
4 AV =

Das sog. Gondwána-System ist jedenfalls das wichtigste unter ©
den geologischen Systemen im Halbinselgebiete Indiens, einestheils da
es reich an fossilen Resten ist und anderentheils, da es die B
sáchlichsten Kohlenlager Indiens enthált. vá

Frůher wurden diese Schichten in der indischen Geologie kurz —
Plamtbearing Series) genannt. Mit der fortschreitenden Kenntniss
der ganzen Reihenfolge derselben machte sich bald die Unzuláng-
lichkeit des angefůhrten Namens fůhlbar; und so kam es, dass im ě:
J. 1872 Mr. H. B. Medlicott, der jetzige Direktor der geologischen ©
Anstalt in Kalkuta den Namen Gondwána-System dafůr in Vorschlag ©

- brachte: doch durfte er den Namen damals nicht in die Offentlich-

keit bringen und war derselbe nur an der Anstalt geláufig; erst seit :
meinem ersten Aufsatze?) ber indische Flora, 1876, kam der Name,-

Was die Verbreitung dieser Schichten in Indien betrifft, will ich ©
foleendes hier anfůhren. © :
1. Von Raniganj in Bengal (das sog. Raniganj-Kohlenfeld) er-
strecken sich diese Ablagerungen in einzelnen abgesonderten Becken :

-durch das Thal des Damuda Flusses nach dem Hochlande der Provinz
Chutia Nágpur; die Namen der einzelnen Becken sind (von Ost nach

West): Jharia; Bokháro und Rámgarh; die Den Káranpůra;
Auranga; Hutár und Daltonganj. A
2. Něrdlich von dieser Erstreckung finden sich ebenfalls ein-

zelne abgesonderte Ablagerungen, und zwar in den Rájmahál- -Hůgeln;

matař, der East India Railway. Alle genannten Becken liegen in

1) Panzenfůhrende Gruppe. 3
2) Notes on the age of some fossil Floras in India. Rec. Geol. Survey of :
India; Vol. IX. 1876. p. 28. Der Name wurde von der alten Provinz Gong
eb, wo die Schichten háufig vorkommen, abgeleitet. Je

Y zen P onfaset. Der sto Theil hievon entfállt auf Rewah und ist
ter dem Namen des orossen Súd-Rewah Beckens bekannt. Von dort
treckt sich der Complex in sůdostlicher Richtune durch Strgujah
(bildet das Ramkola- Tatapáni Coalfield) nach dem Ravgarh- und Hingw-
Kohlenfelde im s. w. Bengalen, und setzt weiter nach Or%ssa fort, an
Sambalpur vorbei, und bildet nordwestlich von Katák das Talchir-
Kohlenfeld.
-© 4, Das grosse Sůd-Rewah-Becken hánot durch einen schmalen
- Streifen von obersten Gliedern der ganzen Schichtenreihe, nach Westen,
-mit der ausgedehnten Ablagerung im Sátpara-Gebtrge (das sog. Sát-
-© para-Becken) zusammen. Es war insbesondere nach Untersuchung
© dieses Kohlenbeckens, dass das ganze Schichtensystem mit dem Na-
- men Gondwána- System (nach der alten Provinz Gondwána) belegt
wurde. Gegen Westen verliert sich die Schichtenreihe dieses Beckens
unter die Trappgesteine des Dekkan.
: 5. Gegen Sůden vom Šátpara-Becken treffen wir zuerst hieher
- gehěrige Schichten bei Nágpur an; weiter sůdlich ist eine gross-
- artige Erstreckung im Bereiche der Wardha- *) und Godávari-Flůsse.
er nordliche Theil, im Thale der Wardha-Flusses ist als Wardha
-Coalfield bekannt. Sůdlich erstreckt sich der Complex bis gegen Rája-
omahendri, in der Deltaspitze des Godávari, wo auch der Ort Gola-
poll, bei Ellore, mit interessanten Pílanzenfossilien gelegen ist.
b 6. Sůdwestlich vom Delta des Godávari-Flusses finden stol ein-
„zelne Ablagerungen entlang der Sidosťkiste (Karnatik) bis in die Gegend
1 on Trichinopoli; da haben wir die Ablagerung am Sid- Kistna (Vemá-
© veram); die Sripermatur-area (bei Madras) und die Uřatúr Pflanzen-
© schichten bei Trichinopoli.
7 Weit im Westen finden sich pfianzenfůhrende Schichten des
- Gondwána-System (die Umia-Gruppe) in Kach (Cuteh), und selbe
P vor einigen Jahren auch in der Halbinsel Kathtawár von
Herrn F. Fedden entdeckt.“) In Kach (Cutch) sind diese Schichten
von besonderer Wichtigkeit, da sie mit marčnemn Schichten von jůngst-
jurassichem Alter in Verbindung stehen. Alle bisher erwáhnten Ab-

la gerungen befinden sich in der Halbinselgegend.
o

4 (9 Zufluss des Godávari.
ba) Feistmantel: Records Geolog. Survey of India; Vol. XIII. pt. 1. pp. 62—64.

| 8. Nu ur ein Ador Str cifer von hicher “ oh Be c.
findet sich in der ewtrapeninsularen Gegend, nemlich am Fusse
Ň čstlichen Himálaya, in Sikkim und West- Assam. SMĚJE,

| Die grůndliche Kenntniss der Verháltnisse dieses. Schichte n
4 v Systemes ist einzio den Arbeiten der einzelnen Mitelieder der geo-
-© logischen Anstalt fůr Indien, der ich auch durch 8 Jahre. (1875 bis
je 1883) angehorte, zu verdanken, obzwar ber Fossilien einzelner
— Schichten auch von auswártigen Autoren Arbeiten vorliegen. 2
st wichtigsten derselben sind in Kůrze die folgenden. =:

Brongniart (A): Histoire des végétaux fossiles 1828. Beschreibt :
zwei Arten von Glossopteris (aus Australien und Indien).

nod Góppert (Prof.): Systema filicum fossilium 1830. Posnýron auch
-© Glossopteris. | e
© Royle: Ilustrations of the Botany ete. of the Himálayan Moun- A
- tains, 1839. Stellt vier Artén von Pflanzen aus dem Raniganj Kohl =
felde aul. .
0 Morris (Prof.): In Capt. Grants Abhandlung ber Kach (Cateh))
—— beschreibt einzelne fossile Pfanzen aus oberjurassischen Schichten. :
p - Die thierischen Reste von dort beschrieb Sowerby (daselbst); spětere
| Ergánzungen erfolgten von Capt. Smee *) | E
„A Morris: In Annals a. Magaz. of Nat. History Vol. VII (841) '
27 p. 110. Zwei Arten von Ptilophyllum von Indien. |
7 Unger: Genera et species plantarum fossilium 1850. Fůhrt die
„bis zu der Zeit bekannten Pflanzenreste an. 0
Mč Člelland: Report on the Geological Survey of India 1848
-bis 1849. Enthált Figuren verschiedener Pflanzenreste von nicht Be- 3
ingem Interesse. še
| Egerton, 1851, beschreibt oko den: Fischreste aus den Ab-
lagerunsen im Dellu i) -4
-Behr grosse Dienste erwies der indischen Geologie a Palae-
„ba der PRSA Histop, indem er úber indische Goo

5) Transactions, Geol. Soc. London, Ser. 2. Vol. V.

8) Ebenda.

7) Guart. Journal Geolog. Society, London. Vol. VII. p. 272. pl. XV. m P ž
851. X. p. BY.

0: (Oho háne on the flora of the Odlites „t*) erwáhnt auch
she Planzenreste, sie zu Oolith stellend.

Zigno: Bopra depositi di piante fossili del America settentrio-
-delle Inde e dell Australia ete.;'*) hier wird die Rájmahál-

-zelne Estherien aus dem Gondwána-System werden darin beschrieben.
Prof. Morris war 1862 Mitautor der ersten Abtheilung der

ahálflora.

- Prof. Ettingshausen: Die Farrenkráuter der Jetztwelt ete. Wien

n Erwáhnt auch einige indische Taeniopteriden, als liasische

k: Flora formationis ooliticae 1956 .
-| Hueley (1805) beschreibt"*) fossile Vertébraten aus der Pan-
h teruppe bei Raniganj und bezieht sich auch auf andere der-

e."*)

-> Schimper: Traité de Paléontologie végétale 1869—1874. Fiůhrt
„bis dahin bekannten Pflanzenreste aus Indien an; doch sind selbe

oberen Schichten als oolithisch dargestellt werden).
H. F. Blanford: On the age and Correlations of the Plant-

- Egerton (Sir Ph.) und Miall (Prof.) beschrieben 1878 Fischreste

9) Mem. Geologl. Survey of India. I. p. 296. m. Tafeln.

E) Ou. Journ. Geolog. Soc. XI. p. 37. Tafel IL.

| n Ebenda. Vol. XVII. p. 325 ete. Taf. VOL—XII

3 (32) Ebenda. Vol. XVI. p. 110.

44) Palaeontographical Society, London, 1862. Auszug in: Ou. J. Geolog. Soc.
M" XIX. p. 140. ete.

45) Pal. indica. Ser. IV. 1. 1865. |
p "l (Gu. Journ. Geol. Soc. London. XXV. p. 138 ete. Ebenda XXVI - Dp. 83 ete.
(1870. Auch: XXXI. p. 432. etc.

3) Palačont. indica. Ser. IV. 2. 1878.

rine Series of India ete. Auart. Journ. Geol. Soc. Novembre 1815,

“
k
P

Sp SLA LE hd

“ P

„o

- ka" ou, 7 a pr eM
PERO ao a o oodach

a lí
= SMOE

Foo o ek

om
a;
pi Le

=
ck

„Manual of the Geology of India“, 3 Bde. und Karte enthalten.

(von W. T. Blanford, Oldham, ete. die ich anfiihren werde) sowie.

Aka 5x Ši

C OŘR
Die wichtigsten Arbeiten ber die Verháltnisse des Gondwát bs
System sind selbstverstándlich in den Publikationen der Geological
Survey of India; und zwar in den Records, in den Memoirs und in

der i eontolosla indica, in welch letzterer besonders die umfang- k

selbst !*) (4 Bánde) und úber die Thierreste (von Lydekker, Huxley, :
Egerton und Miall) enthalten sind. V

Eine zusammenfassende Darstellune der geologisch- -palaeontolo- :
oischen Verháltnisse, wie sie bis 1879 festgestellt waren, ist im.

Ausserdem wurden von Miteliedern der Anstalt Aufsátze in an-
deren Zeitschriften publiciert. Hieher gehórt: Ball: On the coalfields
and coalproduction in India; 1879.**) Ich selbst habe zwei Aufsátze
in dem Journal der Asiatic Society fůr Bengal in Kalkutta ver-
offentlicht,. *)

Von Herrn Wynne, frůher Mitglied der Anstalt, stammt aus
jůnester Zeit ein hierbezůglicher Aufsatz: Om a certain fossiliferous ©
pebble band in the Olive Group of the Eastern Salt-Range, Panjab. "ní

Auch finden sich in einzelnen Aufsátzen allgemeineren Inhaltes

s
4
4
j
k

„

PON T, JOB V „M

in einzelnen Arbeiten úber die australischen Kohlenablagerungen © k
(Clarke, Me'Coy, Brough Smyth, Feistmantel, Tennison Woods ete.) Ý
vielfache Beziehungen zu dem Gondwána-System in Indien, worauf
ich noch zurůckkommen werde. :
In stratigrafischer Beztehung ist das Gondwána-System am besten
in eine „obere“, „mittlere“ und „untere“ Abtheilune zu scheiden. Dieser
Unterschied ist auf palaeonthologische Merkmale basiert; jedoch muss :
bemerkt werden, dass das háufigste Fossil, Glossopteris der unteren
Abtheilungen in die obere hinůbergeht, wogegen die charakteristi-
scheste Pfianze der oberen Abtheilung, die Cycadee Přílophyllum in
den unteren bisher nicht gefunden wurde, was jedoch ganz leicht er-
klárlich ist. (Šiehe Anmerkung 45.) Die bisher úbliche Eintheilune des

k
Ž
M
18) Gondwána-Flora. Ein Theil der Rájmahál-Flora im I. wurde von Oldham
und Morris (1862) bearbeitet. Doch habe ich spáter auch diesen Theil in
meine Arbeiten einbezogen. ý
1) Scientific Proceedings of the Royal. Dublin Society. 21. April 1879. j
20) Raniganj fossils: Journ. As. Soc. Bengal, 1876. Vol. XLV. plates.: Sketch
of the history of the fossils of the Indian Gondwána System. Ibidem. vol.
L. Pt. II. 1881.
21) Auart. Journ. Geol. Soc. 1886. Vol, XLII. August.

un l diese enthalten wieder verschiedene Schichten. Die allgemeine
rsicht ist die folgende (von oben nach abwárts):

se A, Obere Abtheilung des Gondwána-System.

Jabálpur-**) ( Umia-Gruppe. Tripetty-Sandsteine. Chikiala-Sandsteine.
Schichten- * Jabálpur-Gruppe.

M Ureihe Bagra-Gruppe.

V | Chari-Gruppe in Kach.

- de?*) Schichten. | Sripermaturgruppe. Ragavapuram.. Vemáveram.

oblá Utatúr-Pflanzenschichten.

Rájmaháleruppe. Atgarh Sandsteine. Sironcha-Sand-
steine.

Pachmári Sandsteine. Dubrájpur-Gruppe.

| Rájmahál- 9)
Schichtenreihe.

B. Mittlere Abtheilung.**)

- Hieher gehóren vorerst gewisse Šchichten, die ich dann náher
ecificieren werde. Ausserdem besonders:

nchet**)-Reihe f Panchet-Gruppe. Almod Schichten.

Mánoli Schiefer.

E omuda 29 Kámthi-Gruppe. Raniganj Gruppe. Bijori-Horizont.
- Reihe. |) Eisensteinschiefer. Motur-Horizont.

Po Barákar-Gruppe.

C. Untere Abtheilung des Gondwána-System.

m 11:3 | Karharbári-Schichten**).

Talchir **) :

R eitie Talchir-Schiefer. Totobir om

Die Charakteristik der einzelnen Schichteneruppen ist in Kůrze

lie folgende.

M:
%

“
k

i
h

JA A. Obere Abtheilung des Gondwána-System.

1. Jabálpur-Schichtenreihe.

“ a) Umia-Gruppe. Die hochste Schichte des Gonihíána late k:
„úberhaupt. Der Name wurde von Dr. Stoliczka vorgeschlagen, fůr die :
- oberstem jurassischem Schichten in Kach, nordwestlich von Bombay. ©

Die Gruppe enthált: marine Thierreste (beschrieben von De
Waagen) von oberstjurasstschem Alter. — Pflanzenreste mit Přilophyl-
olum cutchense etc. Auch wurde ein Unterkiefer von Plestosaurus k
dicus gefunden.

Spáter wurde dieselbe Gruppe auch in der Halbinsel Kathlawiir, |
mit úhnlichen Pflanzenresten erkannt. (F. Fedden).

Marine Reprásentanten derselben Gruppe sind auch. die S0g.
Tripetty Sandstečne (von W. King) am unteren Godávari, mit Trigo-
nen und Ammonites. go

Das Alter dieser Gruppe ist unzweifelhaft oberstjurassisch, oni :
„marinen Thierresten nach, obzwar die Flora einen etwas álteren ©
Charakter zeict. 4
8) Jabálpuv-Gruppe. — 1801. Oldham: Geology of the Central
Provinces; in: Rec. Geological Survey of India. IV. p. 75.

s E]
E

Die hěchste Gruppe des Gondwána-Systems im Sátpara- Becken E
und in Siid-/Rewah, sogenannt nach der Stadt Jabálpur, Endstation ©
-der East India Railway. Enthált nur Pfianzenabdrůcke, die im A
ganzen solche sind, wie in der Umiagruppe — obzwar in Sůd- Rewah A
"einige Formen sich darunter vorfinden, die dann in einer tieferlie- i
genden Gruppe háufiger sind. P

In Schiefern dieser Gruppe am Sher-Flusse, im Sátpara-Bock l 1
habe ich Exemplare von Glossopteris, einer sog. Leitpflanze der tieferen
Abtheilungen des Gondwána-System identifiziert; das Exemplar beřend

-sich in den lteren Sammlungen der Anštalt; wurde aber
beachtet. |

Ich halte die Jabálpur-Gruppe fůr nicht viel alter als die Unia v
Gruppe.
In diese Schichtenreihe gehórt vielleicht auch noch die PŘ -
Gruppe aus dem Sátpara-Becken (1872, Medlicott, Mem. Geol. S. I.
Vol. X. p. 133, 150), obzwar bis jetzt keine Fossilien darin so

wurden. C

| PA Zwischenliegende Schichten (Intermediate Groups).
-e) Kota-Maléri-Gruppe. — 1876. Hughes: Rec. Geol. S. I Vol.

X. pl. 3. 1877: The Wardha valley coalfield. Mem. Geol. S. India. |
XII. Pt. 1. p. 81. 1887: W. King. Ree. Geol, S. Ind, X, PE 2

© Diese Gruppe ist zuerst am oberen und mittleren Godávari Ň.
bekannt geworden und hat den Namen nach den Ortschaften Kota
(bei Sironcha Centr. Provinzen) und Maléri, sůdlich von Chanda er- ký
halten. Selbe enthált (in zwei Horizonten) interessante Land- und
ússwasser-Thiere (Fische und Reptilien). Und zwar fiihren die rothen
honschichten von Maléri, Reptilien (Parasuchus Hislopi und Hype- 'vě
odapedon Huxleyi ete.) und Fische (Ceratodus — zahlreich). Die |
alkschichten von Kota enthalten Ganoidfische. — Doch ist bis' jetzt
-nicht ganz sichergestellt, welche von den Schichten die áltere ist;
obzwar es fůr die Maléri-Thone das wahrscheinlichere ist.

In derselben Gegend kommen auch Pflanzenschichten vor und r
war bei Ckřrakunt (am mittleren Godávari), die dieselbe Lage inne- ©
aben, wie die obengenannte Gruppe. Die Pflanzen sind dieselben,
„wie in einzelnen Ablagerungen an der Sůd-Ostkůste, die ich weiter 8

tón vorgefunden.

Die sog. Denwa-Gruppe im Sátpara-Becken **) scheint der Malé-
ri-Schichte analog zu sein; ein Kopfschild von Wastodonsaurus wurde i
! (darin gefunden. |
p Wirbel eines Krokodils aus der Gruppe Parasuchia, wurden
auch in der Chari-Gruppe im Jura von Kach sgefunden, und důrfte

k selbe daher der Denwa-Gruppe entsprechen. vé

© Die Sripermatur-Gruppe*) gehůrt ebenfalls in diese Reihe, selbe ji
i st in der Gegend von Madras entwickelt und enthált marine Thier-
reste und Pílanzen. Die Thierreste sind jurassisch; die Pflanzenreste
enthalten Formen der hóheren und tieferen Reihe der oberen Ab-
ilung des Gondwánasystems. Den Fossilien nach entsprechen ihr.

JŠ "o
„M ') H. B. Medlicott. Mem. Geol. Survey of India. Vol. X. a v
k? (1873. Foote: Geology of Madras. Mem. Geol. Survey of India. Vol. X. pp.

63 etc.

4
pěe
s 73

ko o o ee
Andie ZP
x A řy *% sd

né ek ná. PBS:
RE
č: ae

r Z sek
v > K Pe 7
py m
ad ©
P

k "se

-+
č

n s RÁ S ea

a
x

-
T

í
i
u

já
ab

z O c S

die Schiefer von Vermáveram?*) (12 engl. Meilen nord-nordostlich von M5
Ongole in Sůd-Kistna-Distrikt), die Utatúr-Pflanzenschichten **) (bei ©

Trichinopoli) und endlich die Schiefer von Ragavapuram**) (27 engl.
Meilen nord-óstlich von Ellore und westlich von Rájamahendri, am.
-© unteren Godávari). Anch die schon erwáhnten Schichten von Chira- —
kunt gehóren hieher. — Alle sind jedenfalls etwas hóher als die ©
náchstfolgende Gruppe.

3. Rájmahál-Schichtenreihe.

Rájmahálgruppe im engeren Šinne.*?) Ist die tiefste Fossilien

fihrende Schichte der oberen Abtheilung. — Ihre Ausscheidung und
Umgránzung ist nicht nnr durch die Lagerungsverháltnisse*“), sondern
-auch durch die eigenschlossenen Pflanzenreste notwendig geworden..

Charakterisiert ist sie insbesonderé durch zahlreiche Arten von Mac-

| rotaeniopteris, Cycadites und Přerophyllum (mit verschiedenen Unter-
gattungen), wáhrend mehrere andere Arten mit solchen in (den vor-

hergehenden Schichten identisch sind.

Typisch ist diese Gruppe in den Rájmahál- Hiigeln in Bengalen
entwickelt. Doch hat sie auch an einigen anderen Orten ihre Reprá- k

sentanten.

Vorerst gehóren hieher die Sandsteine von Golapilli (bei Ellore)
am sidlichen Godávari*'), wo zahlreiche Pterophylla vorkommen.

Ferner die Atgarh-Sandsteine bel Katák in Orissa) mit Pflanzen- ©

resten.

Ausserdem důrften der Lagerung nach hieher zu štelleni sein: ©
die Fachmari-Sandsteine im Mahádeva-Gebirge im Sátpara-Becken;
die Dabrájpur-Gruppe im Rájmahál-Gebirse und andere kleinere Ab-

sornsen im Dekkan, von weniger Bedeutung.

26) 1879. Foote, Mem. Geol. Survey of India. XVI. pt. 1. pp. 60. 66.

(2) 1878. Foote, Ibidem, Vol. X. p. 63; 1878: Rec. Geol. S. of India. Vol. XI. ©

p. 258.
28) 1879. Foote, Ibidem. Vol. XVI. pt. 1., p. 76.

„
29) Wohl zu unterscheiden von dem frůheren Begriff Rájmahál-Series, der
mehrere Gruppen umfasste und fast gleichbedeutend war mit der oberen ©

Abtheilung des Gondwána-System.

30) Ball: Geology of the Rájmahál Hills. Mem. Geol. Survey of India XIII. 3
p. 55. (resp. 209). Auch Feistmantel: Rájmahál-Flora. Gondwána-Flora

Vol. I. 1880.
81) 1874 King (W.) Rec. Geol. Survey of India. VII. p. 159.

Pílanzenreste.“*)

Chondrites (?) dichotomus Morr. sp. Jab.

Bgwisetum rajmahalense Schimp. Ráj.
—— Gleichenia bindrabunensis Schimp. Ráj.
-© Pecopteris tenera Feistm. Jab.
—— Danaeopsis rajmahalensts Feistm. Ráj.
-Dicksona bindrabunensis Feistm. Ráj.
-—— Dicksonia lobata Oldh. © Morr. Ráj.
— Dicksonia sp. Jab.
—— Sphemopteris (Dicksonia) comp. arguta L. © H. Jab. Ráj.
--—— Hymenophyllites (Dicksonia) bunburyanus Oldh. « Morr. sp. Ráj.
© Alethopteris (Asplenium) whitbyensis Gópp. Jab. Zw.
Alethopt. (Asplenium) zndica Oldh. « Morr. sp. Jab. Zw. Ráj.
Wohl nur eine gróssere Varietát der ersteren.
——— Alethopt. (Asplenium) medlicottiana Oldh. (Fstm.) Jab.
Sphenopterts htslop? Oldh. Rájm.
- Sphenopteris (?) membranosa Fstm. Rájm.
— Oyclopteris oldhamí Fstm. Rájm.
-—— Alethopteris lobifola L. £ H. Jab.
—— Thinnfeldia indica Fstm. Rájm.
-— Thinnfeldia subtrigona Fstm. Zw.
© Dichopteris ellorensis Fstm. Zw.
Pachypteris specifica. Fstm. Jab.
Pachypt. (?) brevýpinnata Fstm. Jab.

Pecopteris reversa Fstm. Zw.
Taentopteris densinervis Fstm. Jab.

- Macrotaemopteris orassitnervis Fstm. Ráj.
— Maerotaeniopt lata Old. « Morr. Rájm.
ř > Macrotaeniopt. morrisi Oldh. Ráj.

M oroiaeniopt. ovata Schimp. Raj.

i Pe Asplenites (Lepidopteris) maecrocarpus Oldh. £« Morr. sp. Rájm.

Macrotaentopteris sp. Jab.
| Oleamdridium vittatum Bet. sp. Jab.
Angiopteridium spathulatum Schimp. Zw. Rájm.
Angiopt. me'Clellandi Oldh. © Morr. sp. Zw. Rájm.
Angiopt. ensis Oldh. sp. Rájm.

Angtiopteridtum sp. Zw.

Glossopteris comp. communis Fstm. Jab.
Rhizomopteris balit Fstm. Rájm.

Lycopodites (Cheirolepsis) gracilis Rájm.
Pterophyllum cartertanum Oldh. Rajm.
Pterophyllum crassum Morr. Rájm.

Pterophyll. distans Morr. Rájm.

Pterophyll. footeanum Fstm. Zw.

Pterophyll. kingianum Fstm. Rájm.

Pterophyll. medlicottianum Old. Rájm.

Pterophyll. nerbudaicum Fstm. Jab.

Pterophyll. propinguum Gópp. Rájm.

Pterophyllum rajmahalense Morr. Rájm.
Anomozamites fissus Fstm. Zw. Rájm.

Anomoz. Jungens Fstm. Zw.

Anomoz. lindlevanus Schimp. ZW.

Anomoz, morristanus Oldh. sp. Rájm.

Anomoz. princeps Oldh. « Morr. sp. Rájm.
Zamítes proximus Fstm. Zw. Rájm.

Podozamites hacketi Fstm. Jab.

Podoz. lanceolatus L. « H.; genuinus. Jab. Zw.
Podoz. lanceolatus L. « H. var. spathulatus Jab.
Ptilophyllum acutifolum Morr. Jab. Zw. Rájm.
Ptilophyllum cutchense Morr. Jab. Zw. Rájm.
Půilophyll. cutchense var. měnimum Jab. Zm.
Ptilophyllum brachyphyllum Fstm. Jab.

Přiloph. tenerrimum Fstm. Rájm.

Otozamites acutifolius Fstm. Zw.

Otozamites abbrevtatus Fstm. Jab.

Otozamites angustatus Fstm. Jab.

- Otozam. bengalensis Fstm. Rájm.

Otozam. (Cyclozamites) bunburyanus Zigno. ZW.
Otozamites contiguus Fstm. Jab.

Otozam. distans Fstm. Jab.

Otozam. comp. Goldiaet Bgt. Jab.

ké bh

Joa m. hislopi (© (Olah. Ms.) Feistm. Jab. Zw.

Otozam. parallelus Fstm. Zw.

- Otozam. rarinervis Fstm. Zw.
Dictyozamites indicus Fstm. Eine sehr charakteristische und.

teressante Form. Zw. Rájm.

—— Cgeadites confertus O. M. (und Cycad. blanfordianus Oldh.). Ráj.

—— Oycadites constrictus Fstm. Zw.

Cycadites cutchensts Fstm. Jab.

Oycadites vajmahalensis Oldh. Rájm.

- Ozcadolepsis pilosa Fstm. Jab.

Williamsonta blanfordi Fstm. Jab.

Williamsonia gigas Čarr.**) Rájm.

-— Williamsonma merops Fstm. Rájm.

-- Williamsonta sp. Jab. |

- Oycadinocarpus vajmahalensis Fstm. Rájm. v

—— Palissya conferta (Oldh. sp.) Fstm. Zw. Rájm. :

—— Pallisya indica Fstm. (Oldh. sp.) Jab. Zw. Rájm. 4

- Palissya jabalpurensis Fstm. Jab. Zw. Vielleicht mit der vorigen

ká" S n 4

= „ee

a M S00

Cheirolepis comp. Miinstert Sehimp. Rájm.

Araucarites cutehensis Fstm. Samenschuppen. Jab. Zw. Á
— Araucarites macropterus Fstm. Dto. Zw. Rájm. o
—— Pachyphyllum divaricutum Bunb. sp. Jab. ř
“ Fachyphyllum heterophyllum Fstm. Zw. i
-—— Pachyphyllum peregrinum Schimp. Zw.

— Echinostrobus vajmahalensis Fstm. Zw. Rájm.
- Echinostrobus vhombicus Fstm. Jab. Zw.

——— Brachyphyllum mammillare L. © H. Jab.
-© Taxites planus Fstm. Jab. Zw. :
p Taxites tenerrimus Fstm. Jab, Zw. je
S E crassipes Fstm. Zw. |
© Gingko lobata Fstm. Jab.

- Gingko sp. Jab.

M ( Ploencopsů Heer. Sp? Jab.

Thierreste.

Von besonderem Interesse sind die marinen Thierreste in len
- hochsten hieher gehórigen Schichten (Umia) von Kach, da selbe das.
-© Alter bestimmen; so wie auch die Sůsswasser- und Landthiere der
- Zwischenreihe (Kota-Maléri). — Die Rájmahálreihe hat bis jetzt ke
©- Thiere geliefert.
Von den marinen Thierresten wurden insbesondere die Ceado-
poden von Dr. Waagen beschrieben*“); selbe bestimmen die Schichten
-als oberjurasstsch. Ausserdem kónnte ich noch anfůhren: "já
Je Trigonia Smee' Sow. Jab. (Umia). "i 3
n Trigoma ventricosa Kraus. Jab. (Umia). Diese zwei Arten
kommen nicht nur in der erwáhnten Gruppe in Kach recht hánfg
vor, sondern auch in Schichten oleichen Alters am unteren Godávari.
Marine Thierreste kommen zwar auch in der Sripermatureruppe
der zwischenliegenden Schichten vor; aber selbe sind sehr schlecht
erhalten, und war es bis jetzt nicht gelungen, sie mit Sicherheit der
Species nach zu bestimmen. :
Nur unter den Krebsartigen habe ich ein Exemplar pesáátkí alss |
Eryon comp. barrowensis Me' Coy. Zw. .Í
Im Úbrigen sind dann besonders die Fische und Reptilien aus.
der Kota-Maléri-Gruppe von Interesse. Selbe sind: iv
Ceratodus Mislopianus Oldh.
Ceratodus humterianus Oldh. “ Zw. (Maléri-Thone).
Ceratodus virapa Oldh.**)
Diese Záhne sind bei Maléri, Centrale Provinzen, sehr háutie

und haben triassische Beziehungen. B
Dapedius egertont Sykes. | B:
Lepidotus calcaratus Egert. : *
Lepidotus pachylepis Egert.| Ganoide Fische.
Lepidotus breviceps Eg. Von Kota; am mittleren Godárani,
Lepidotus longiceps Ecg. n Schichten (Kota-
Lepid. deccanensis Eg, Gruppe). |
Tetragonolepis analis Eg. Liasische Formen.
Tetragonolepis oldhami Eg.

Tetragonolepis rugosus Eg.

)

+ Palasojtotěbča indica. Ser. IX. Vol. I. 1875. k |
95) Vergl.: Oldham: Mem. Geol. Survey of India I. pp. 800—307. (Bigu ren |
Miall: Palaeont, indica IV. pt. 2. p. 16 ete. B

| Reptilien ist anzufůhren:
Hyperodapedon hualeyi Lydekker) Zwischenliegende Schichten,
Belodon sp. (Maléri-Horizont) im Dekkan
Parasuchus htslopi Lyd. und Sůd-Rewah,
Mastodonsaurus Sp. Triasische Formen.

-© Was das Alter dieser oberen Abtheilung des Gondwána-System
Monet, so ist, wie schon erwáhnt, kaum daran zu zweifeln, dass
selbe im Allgemeinen gesprochen, den Jura reprásentiert. Die hěchste
(Gruppe ist entschieden so, nach den darin vorkommenden marinen
Fossilien. Die úbrigen, tieferen Schichten, gehóren der Lagerung nach
gewiss zu demselben Complex; auch die allgemeine Vertheilung der
Pflanzenreste spricht entschieden fůr ein jurassisches Alter — wobei
die Rájmaháleruppe dastsch oder rhaetisch sich praesentieren wůrde. —
- Den entscheidenden und hěufigst vorkommenden Pflanzenresten zu-
folge habe ich die einzelnen Schichten der oberen Abtheilung des
- Gondwánasystem in drei Gruppen eingetheilt (wie vorn angefůhrt) und
auch jede dieser einzelnen dem Alter nach specifiziert. Ich gieng
emlich von dem Princip aus, dass, wenn die ganze obere Abtheilung
en Jura reprásentiert, und die Jabálpurreihe oberjurasstsch ist, es
ohl nur natůrlich sein důrfte, die Rájmahálreihe, die unterste
ruppe der Reihe, als unterjurasstsch anzusehen, zumal die Gesammt-
eit der Planzenreihe dafůr zu sprechen schien; dass rhátische Formen
arunter seien, habe ich ja auch selbst zugestanden. |
-Die Land- und Sůsswasserthiere zeigen wohl ein eigenthůmliches
erhalten. Die angefůhrten ganoiden Fischreste sind liasische Formen,
„obzwar sie aus der Zwischenreihe von Schichten kommen; die Reptil-
ů sste haben ein triasisches Ansehen, und Ceratodus ist ori zumeist
obertriasisch, obzwar eine Art auch im Oolit von Stonesfield gefunden
wurde.

e Dieses will ich hier weiter nicht diskutieren — und will nur
je hinweisen, das Ceratodus, der in Europa zumeist trčasisch ist,
in Australien heute noch lebt, und daher in Indien recht wohl juras-
si isch sein konnte, ebenso haben einzelne der Reptilien ihre nahe
akon in Hatteria in Australien.

-© Das Hauptmerkmal der oberen Abtheilung des Gondwánasystem
das Vorkommen der zwei Arten von Přylophyllum und der Gattung
P, hissya.

-- Interessant ist auch das vereinzelte Vorkommen von Glossopteris

B. iThórčandsabtkelitmd (z Mittlere Abtheilung

r al

Die Absonderung dieser Abtheilung wurde von mir 56) in Von.
© schlag gebracht, um solche Schichten zu umfassen, welche noc]
Fossilien der frůiheren sog. unteren Abtheilung enthalten, aber- de
Lagerung nach eine TE Stellung einnehmen.

Kohlenbecken (in ( Chutia Nágpur) der Fall.

Die festoestellten Fossilien sind:

Schtzoneura gondwanensis Fstm.

Vertebraria indica Royle.

Asplenium whitbyense Heer.

Thinnfeldia comp. odontopteroides Fstm.

Glossopteris communis Fstm.

Glossopť. indica Schtmip.

Glossopt. cordata Fstm.

Glossopt. damudica Fstm.

Danaeopsis hughesi Pstm. |

Noggerathiopsis hislopi Fstm. © E :

Verschiedene Samen, die auch in der unteren Abtheilung vor
kommen. "A

Die Lagerungsverháltnisse im Auranga-Kohlenfelde habe ich. '
selbst untersucht und nur die frůheren von Herrn, V. Ball gemachte

> Beobachtung bestátigen miissen, dass besagte Šchichten, trotz ihrer

Fossilien nicht in die ehemalige untere Gondwána-Abtheilung gehóren.
kónnen. Jetet wird es wohl am besten sein, selbe der mittleren Ab-

theilung, als hóchstes Glied anzuschliessen. 8

0.
„
i-

B'. Mittlere Abtheilung des Gondwána-System. c

Diese Abtheilung ist die bei weitem interessanteste; selbe ent- Jj
hált die wichtigsten indischen Kohlenflótze; enthált eine interessante
fossile Flora, deren Altersbestimmungen bs jetzt zu mannigfachet r
A uotlichor Controverse Veranlassung gegeben hat. „Doch ist
hier auch die tiefste Gruppe der měichsten Abtheilung insofern beach-

- čenswert, als sie eine Schichte eines Block-Conglomerates enthált, dessen
Bino einer glacialen Thěitigkeit zugeschriebem ná: Diese Ba |

99) Feistmantel: Flora of S. Rewah. Pal. ind. Gondwána-Flora Vol. W pt. 1
p. 5, Ebenso: Gondw.-Flora. Vol, IV, pt. 2 pp. 10—11. und 50— 51, 88

rkmal bei der Parallelisierung mit anderen ©

I. Panchetreihe.*“) "0

In ihrer typischen Entwickelung wurde diese Gruppe zuerst in é
ngalen, im Ranvganj-Kohlenfelde ausgeschieden, wo selbe ziemlich +
hlreich Úberreste von Labyrinthodonten (Gonioelyptus, Pachygonia, d
ptognathus) und Reptilten **) (Dicynodon, Epicampodon etc.), sowie
anzenreste: Schizoneura (selbe wie in der náchst tieferen Gruppe), .
ssopteris, Taentopteris und andere Farne geliefert hat. k

- Bpáter wurde die Gruppe auch in anderen Kohlenfeldern, be- b
lem aus stratigrafischen Grůnden unterschieden. A
Auch die sog. Almodbeds im Sátpara-Becken gehóren wohl “
ieher. Die bis jetzt aus dieser Gruppe bekannten Fossilien sind: k
Thiere. E

| Btheria mangaliensis? Jones **) (oder? de) — Raniganj- Ů
ohlenfeld. A
> Gomoglyptus longirotsvís Huxley 1865. Ebenda. A

- Gontioglypt. huxleyč Lyd. 1882. dto. V

- Fachygonia incurvata Huxley 1865 dto. a

> Glyptognathus fragilis Lyd. 1882 dto. 0
> Dicymodom orientalis Huxley 1865 dto. ť
0700 indicus Huxley sp.*©) (Lyd.) dto. (Syn.: Anki- bo
Pílanzen. *') „M

> Schizoneura gondwamensis Fstm 1876. Raniganj.-Kohlenfeld. '

| Pecopteris concinna Presl 1838. dto. 4
W. T. Blanford, 1878: Rec. Geol. Survey of India Vol. XI. Ebenso 1861: ň
p Mem. Geol. Survey of India: Report on the Raniganj coalfield. Vol. III. V
; A - p. 126 (Panchetgruppe). 3
o) Dinosauria und Anomodontia. ú
ná Monograph of fossil Estheriae, Palaeontograph. Soc. London 1862. : %
p. 76 PL. II. 16—20. :

ko Diese, so wie die úbrigcen Reptil- und Amfibienreste finden sich in: 1865.
- Huxley: Pal. ind. Ser. IV. pt. 1. — Lydekker 1879. Ibidem Ser. IV. pt. 3.
) (und 1885 pt. 5. Auch 1882. Rec. Geol. Survey of India XV. pp. 26 etc.

> Mk db c 46 any 6 S
nd en

k T ly
kz P č % Z

Z ON r

S gk oo S Mo 3

Cyclopteris pachyrhachis Gopp. 1836. Raniganj.-Kohlenfeld. ©

Thinnfeldia comp. odontopterotdes Fstm 1879. dto. k

Oleandridium comp. stenoneuron Schimp. 1869. dto. i

Glossopteris communis Fstm. Raniganj und Rámkola E :
Kohlenfeld. Nicht háufic.

Glossopteris indica Schimp. 1869. Ranicanj.-Kohlenfeld. Nicht
háufic.

2. Damudareihe.

Diese Reihe ist besonders charakterisiert durch das reichliche —
Vorkommen der Farn-Gattung Glossopteris, in zahlreichen Arten (siehe
weiter); die einigermassen verwandte Gattung Gangamopteris, welche
weiter tiefer sehr háufig ist, ist hier nur untergeordnet und nur durch
einzelne kleinere čiberlebende Formen reprásentiert. Die egenthůmliche ©
(Eguisetaceen-) Gattung Vertebraria ist sehr háufig; ebenso Schizo-
neura, besonders in den oberen Lagen. — Thierreste sind nur :
selten.
Die ganze Reihe, der eine Máchtigkeit von 11000" zugeschrieben ©
wird, zerfállt wieder noch in drei weitere Unterabtheilungen, und ZwWar :
(von oben herunter). ;

a) Raniganjgruppe.**) Dieselbe wurde zuerst im Raniganj-Kohlen- 3
felde und dann hauptsáchlich in den Bengal-Kohlenfeldern unter- ©
schieden, wo sie reiche Kohlenflótze enthált. Spáter wurde sie auch
weiter westlich wiedererkannt, und zwar in Chutia Nágpur, Sirguja i
und Sůd-Rewah, hauptsáchlich auf Grund der Planzenfossilien.

Der sog. Bijori- Horizont im Sátpara-Becken, die Káměht Gruppe
von Nágpur (Centr. Provinzen) und im Raigarh- und Hingir-Kohlen-
felde gehóren aus palaeontologischen Grinden auch hieher. Auch
die sog. Mángli-Schiefer **) (in den Central-Provinzen) werden hieher
gestellt. ž

Die Fossilien sind im Allgemeinen dieselben wie in den vet
folgenden tiefern Gruppen. Ein Merkmal ist jedoch hervorragend:
die Gattung Schizoneura ist besonders in dieser Gruppe entwickelt;
ausserdem Phyllotheca, Trizygia, Glossopteris ungemein háufig, Noggera-
thiopsis und andere. 38

Einzelne Thierreste wurden in dieser Gruppe auch gefunden. —

K o k dána

42) 1861 W. T. Blanford: On the Geology of the Raniganj Coalfield. Mom.
Geol. Survey of India Vol. III.
43) Mit Estheria Mangaliensis Jones.

„na in náchster Beziehung.
P Der sog. Motúr- Horizont im Sátpara-Becken důrfte wohl dieselbe
Lagerung haben.

3) Bardkar-Gruppe**) Diese Gruppe ist ebenfalls reich an
Kohlen, und kommt in den meisten Kohlenfeldern vor. Zuerst wurde
selbe auch im Raniganj-Kohlenfelde ausgeschieden und nach dem
| Flusse Barákar, sowie nach dem Orte Barákar (westlich von Raniganj)
-80 genannt.
M In palaeontolocischer Beziehung weist sie keine scharfen Unter-
- schiede von der Raniganjeruppe nach — selbe bestehen hěchstens
-in dem geringeren Auftreten von Schizoneura und dem Fehlen von
- Phyllotheca.
-© Aus dem obigen erhellet, dass die drei angefihrten Gruppen
-der Damudareihe von palaeontologischem Štandpunkte betrachtet in
engster Beziehumng zu einander stehen, sich aber ebenso deutlich von
der weiter tiefer folgenden Reihe unterscheidem. © Desswegen schtem es
M ir angezegt, die Damudareihe nebst der Panchetreihe, welche frůher
auch in die untere Abtheilung des Gondwána-Systems gestellt wurden,
k bzutrennen, und als mittlere Abtheilung aufzufassen.
© Ich werde daher die Fossilien der ganzen Damudareihe zu-
sammenanfůhren und nur der Genauigkeit wegen die drei Gruppen
mit: Ran. (Raniganjeruppe), Bisem. (Eisensteinschiefer) und Bar.
| Barákargrappe) bezeichnen. |

JA
Be: Pílanzenreste.
Schizoneura gondwanensis Fstm. 1876. Ran. (sehr zahl-
rei) Bar. :

-© Phyllotheca indica Bnub. 1862. Ran.
- Phylloth. vobusta Fstm. 1880. Ran.
——— Mrizysia speciosa Royle. 1839. Ran. Bar.
-| Vertebraria indica Royle. 1839. Ran. Bar.

—— Oyathea comp. tchihatcheffi Schmalh. Ran. Bar.

ré poh onuz Pštrm. 1876. Br Bar.:
- Dicksonia hughesi Fstm. 1880. Ran.
Asplenium comp. ohttbyense Heer. Ran.
Alethopteris (Polypodium) Léndleyana Royle 1839. Ran.,
Alethopt. phegopterovdes Fstm. 1876. Ran. |
Merianopteris major Fstm. 1880. |
Maerotaeniopteris danacoides Royle 1839. Ran. Eisen. Rae. :
Macrotaemiopt. Feddeni Fstm. 1876. Ran. Bar. i
Palaeovittaria Kurzi Fstm. 1876. Ran.
Angiopteridium comp. me'Clellandi Schimp. 1869. Ran.
Angiopt. infaretum Fstm. 1880. Ran.
Glossopteris**) angustifolia Bot. 1829. Ran. Eisen. Bar.
Glossopt. leptoneura Bunb. 1861. Ran. 2
Glossopt. formosa Fstm. 1880. Ran. © | no
Glossopt. taenioides Fstm. 1882 Bar. ba]
Glossopt. communis Fstm. 1876. Ran. Eisen. Bar. (Ungemein ©
háufig.) č

. 5) Diese Gattung besteht aus einfachen Bláttern, von lánglicher auch rundlicher
Form, von verschiedener Grósse, mit einer deutlichen Mittelrippe; . =
Sekundárnerven bilden cin ost dhoze gestaltetes Netzwerk, |
: -© Diese Gattung wurde zuerst von Brongniart aus Indien (Ranizans) ;
und aus New-South-Wales in Australien, aus den sog. New-Castlebeds ©
(obere Kohlenschichten) beschrieben, spáter wurde sie auch in den tieferen "4
Kohlenschichten in Australien nachgewiesen; ebenso ist sie aus Sůd-Afrika
bekannt, und wurde jůngster Zeit unter den Pfianzenresten der Kohlen- —
schichten Tong-Kings bestimmt. Z

In Indien ist ihr Hauptlager die Damuda-Reihe, obzwar sie auch ©
- schon in den tieferen Schichten auftritt, und noch weiter hinauf dauert.
Sie sollte hauptsáchlich dazu benutzt werden, das karbonische Alter. der :
Damuda-Reihe in Indien zu erweisen, nur desswegen, weil die Gattung auch R
in den unteren Kohlenschichten Australiens vorkommt. Ich kann nicht j
unterlassen zu bemerken, dass zu diesem Zwecke das Vorkommen der ©
Glossopteris in anderen, Řiš Damuda-Schichten, absolut negiert wurde. Denn, 3
obwohl schon 1861 Dr. Oldham (Mem. Geol. S. India Vol. III) Glossopteris M
aus der Pancheteruppe an drei Stellen deutlich erwáhnt, und obžwar schon ©
1871 Herr Hughes eine Glossopteris ans dem Káranpůra-Kohlenfelde mit- ©
gebracht hatte (Mem. Geol. Survey of India Vol. VII), hat Herr Dr. Oldham ©
1874, in einem Briefe an Herrn W. B. Clarke (in Sydney) ddo. 21. April.
(Remarks, Sedimentary formations, N. S. Wales 1875 p. 28, 29) beide Vor- i
kommen in Abrede gestellt; er sast auf Seite 29: k:

a) Bezůglich der Talchirgruppe: „No Glossopteris“. já
b) Bezůglich der Panchetgrupe: „No Taentopteris, no Glossopieri M.
wáhrend doch beide vorkommen. „S

v EO musaefolia Bunb. 1861. Ran. (Zweifelhaft.
© Glossopt. indica Schimp. 1869. Ran. Eisen. Bar.

Glossopt. browntana Bgt. 1828. Ran. Bar. (Diese Art in Indien

mm mit derselben in Australien der Nervatur nach wohl úberein —

nd darauf hin wurde auch hauptsáchlich die Parallelisierung beider

„blagerungen von jenen Autoren unternommen, die fůr ein karbonisches

Alter derselben plaedirten. Doch mit Růcksicht auf die Fruktifikation,

- scheinen beide verschieden zu sein, wenn selbe mit lebenden Farren

ie runden Fruchtháufchen in Lángsreihen vertheilt nach Art eines

lolypodium, wihrend bei der Australischen Form., Carruthers eine

Fruktifikation lánes der Seitennerven nach Art eines Anthrophyum

p achtet zu haben scheint.)

Glossopteris damudica Fstm. 1880. Ran. Eisen. Bar.

Glossopteris conspicua Fstm. 1880. Ran. Eisen.

Glossopt. divergens Fstm. 1880. Ran.

Glossopt. orbicularis Fstm. 1880. Ran. |

Gangamopteris?*) anthrophyotdes Fstm. 1880. Ran. Né

Gangamopt. whittiana Fstm. 1876. Ran. |
—— Gangamopt. hughesi Fstm. 1876. Ran. (Kámthi.)

-—— Belemnopteris wood-masoniana Estm. 1876. Ran.

-- Sagenopteris sp. Einzelne Blátter glaube ich zu dieser Gattung,
-von der Glossopteris verschieden ist, stellen zu miissen. Ran. ©

-| Aetinopteris (?) bengalensis Fstm. 1876. Ran.

— Pterophyllum burdwanense Fstm. 1876. Ran.

Voggerathtopsis hislopi Fstm. 1879. Ran. Eisen. Bar.

Gymnospermenschuppen. Ran. Bar.

Rhipidopsis gingkoides Schmalh. Bar.

-—- Rhipidopsis densinervis Fstm. 1880. Ran.

k Cydopitys (?) dichotoma Fstm. 1885. Bar.

» Nach unseren bisherigen Erfahrungen sind diess einfache, zumeist cyclop-
P terisartige Blátter, aber mit einer genetzten Nervatur ohne deutliche Mittelrippe
"3 indem die Nerven radiár von der Basis in das Blatt verlaufen und Netze
ů b: © bilden. Charakteristisch fůr die Talchir-Reihe. In Australien in den Bacchus- 0
- Marshsandstones und in den New- Pá: s
Vjě

k a
ti Čl dn“
+

M0
R,
bad

i ji

ní

m
*

o V sys

S | bs
poh

m- ki
o Ek
E

T 4
i T

E k a v a AS E o

Pi
E Záríbí <

Voltzia heterophylla (2) Bgt. Ran. Y k ;
Samaropsis Ran. |

Thierreste.

Estheria mangalhiensts Jones. 1862. Ran. (Mángli-Schiefer, sůdl. 3
von Nágpur; auch im Wardha-Kohlenfeld.) k
Brachyops laticeps**) Owen. 1855. Máneli.
Archegosaurus sp. (?) olim: Gondwamnosaurus bůjorensts Lyd.“*)
Ran. (Bijori-Horizont im Sátpara Becken). "8
Die Pílanzenreste sprechen fůr sich selbst und jeder mit dem
Gegenstande hinreichend vertraute wird jedenfalls sich selbst sein
richtiges Urtheil bilden. Die wenigen Thierreste sind jedenfalls einem ©
triasischen Alter nicht zuwider. Das Alter der Schichten wird noch —
besser sich ableiten lassen, bis wir noch die tiefere Reihe - ihre.
Beziehungen erkannt hoden.

C. Untere Abtheilung des Gondwána-System.
Talchir-Reihe.

Diese Reihe ist, wie schon vorn angegeben, noch in drei kleinere i
Gruppen abzutheilen. :
a) Karhavbári-Schichten??). Iiens ist die Kohlenfůhrende Ab-

suchungen der Pflanzenreste unterschieden und festgestellt, und zwar
zuerst in dem kleinen Kohlenfelde von Karharbár? (oder Giridi), woher
der Name, wo selbe frůher als Barákaregruppe angefůhrt wurde; doch
ist die Flora eine ganz verschiedene, und zeigt viel gróssere Ver-
wandtschaft mit derjenigen der Talchirschiefer (tiefer unten). Spáter.
habe ich selbe auch weiter westlich im Daltonganj Kohlenfelde, und.
bei Mohpáni, im Sátpara-Becken nachgewiesen. Ebenso scheinen ein-
zelne Theile in Sůd-Rewah und im Hutár-Kohlenfelde, Chutia-Nágpur

47) Auart. Journ. Geol. Soc. London. Vol. IX. p. 37. Pl. II.

45) Lydekker 1885: Pal. indica, Ser. IV. pt. 4. pp. 1—16; Fig. |

49) Feistmantel, 1877: Rec. Btn Survey of India. Vol. X. pt. 3. pp. 137 bis.
139. — W. T. Blanford 1878: Ibidem Vol. XI. pt. 1. — Feistmantel, 1879:
Talchir-Karharbári-Flora: Gondwána-Flora Vol. III. pt. 1. p. 3. etc. Es ist |
nur recht zu bemerken, dass einzelne Karharbáriformen (aus dem Karharbári-
Kohlenfelde) schon seit 1871 in den Sammlungen zu Kalkutta sich n
aber nicht berůcksichtigť wurden. A

he E horon. č E arbárí- und Daltoncanj- -Kohlenfelde ist

"Gruppe noch von der Barákaregruppe úberlagert — wáhrend

bd den meisten der ůúbrigen Becken diese letztere alsbald auf der

© eigentlichen Talchireruppe aufliest, so dass also, wenn wir die Folce
in den erwáhnten drei oder vier Becken mit Karharbári als Nor-
malreihe annehmen, in den úbrigen gewissermassen ein Glied fehlen
| wůrde, was immerhin einer gewissen Diskordanz entsprechen kónnte.

P Die organischen Einschlůsse sind nur Pflanzenreste; die Ver-

- háltnisse sind im allgemeinen die folgenden:

: Schtzoneura tritt zum erstenmale auf. Vertebraria tritt etwas
- háufiger auf. Glossopteris ist ziemlich zahlreich, aber Gangamopteris
M orrseht vor. Gewisse Farren (Neuropteridium) sind auf diese Schichten

Ů © beschránkt. Voltzia ist ziemlich stark vertreten. © Noggerathtopsis ist

: reichlich entwickelt.

: Thierreste wurden keine aufeefunden.

| Die Flora scheint mir dermassen wichtig, dass ich selbe hier

- Separat auffůhre.

E Ochizoneura gondwanensis Fstm. 1876. Khbr. Mohp.

Schizoneura comp. Merian? Schimp. Karharbári.

Vertebrařia indica Royle. 1839. Karharbári. Daltonganj.

' Neuropteridium validum Fstm. 1879. Karharbári. Háufig

und charakteristisch.

E Glossopteris communis Fstm. 1876. Karharbári. Daltoncanj.

Mohpáni.

Glossopteris indica Schimp. 1869. Daltonganj. Sůd- Rewah.
Glossopteris damudica Fstm. 1880. Karharbári. (Obere Lagen.)
| Glossopt. decipiens Fstm. 1879. Karharbári. Daltonganj.

Bruchstůcke

V E20 lm M
od šv

| tonganj. Hutár. Sid-Rewah.

O Gangamopt. cyclopt. var. subauriculata*?) Karharbári. Daltonganj
% Sůd-Rewah.

E Gangam. cyclopt. var. areolata Karharbári.

Gangam. cyclopt. var. attenuata Karharbári. Daltonganj. Hutár.

E omaptánis burtadica Fstm. 1879. Karharbári.
Gangamopt. major Fstm. 1879. Karharbári.
Gangamopť. angustifolia Me'Coy. 1875.

- Šagenopteris (?) stoliezkana Fstm. 1879. Karharbári.

E: 49) Diese von mir aufgestellten Varietáten sollen nur zur leichteren Orientirung
-© und Gruppierung der zahlreichen Blattabdrůcke der Grundspecies dienen.

Gangamopteris cyclopteroides Fstm. 1879. Karharbári. Dal-

p ke
No ; :
E aké k:

Glossozamites stoliezkanus Fstm. 1879, Karharbári. ©
Noggerathiopsis hislopi Fstm. 1879. Karharbári. Dattoheailí jo
Mohpáni. (Háufig). k
Noggerathiopsis lacerata Fstm. 1882. Sůd-Rewah. |
- Čarpolithes millert Fstm. 1879 (1881). Karharbári. Sůd-Rewah.
Euryphyllum wlittianum Fstm. 1879. Karharbári.
Voltzia heterophylla Bgt. Karharbári. Daltonganj. Sid-Rewah.
Samaropsís sp. Karharbári. Daltonganj. Sůd-Rewah.
Die meisten der hier aufgezáhlten Petrefakte habe ich selbst
eingesammelt. M
b) Talchirgruppe.“©) Diese Gruppe von einer Máchtigkeit von v
800—1000" bildet die Basis der ganzen Gondwána-Ablagerung und ©
ist von besonderem Interesse, sowohl wegen der Lagerungsverhált-
nisse als auch der Fossilreste wegen.
In dieser Beziehung zerfállt sie wieder in zwei Stockwerke. |
e) Die oberen Lagen bestehen aus feinen thonigen oder sandigen —
—— Sehiefern von blaugrauer oder olivgrůner Farbe, und aus Sandsteinen;
k in diesen Lagen finden sich Pflanzenreste, und zwar sind solche
bekannt aus dem Karaun-Kohlenfelde in Bengalen, wo selbe znerst ©
aufgefunden wurden; ferner aus dem Káranpúra-Kohlenfeld, im Ha- A
-© záribágh-Distrikt, aus dem Hutár und Auranga-Kohlenfelde, in Chutia ©
© Nágpur, wo besonders ich selbst im J. 1881 und 1882 Fossilien sam- ©
i melte, und endlich aus Siid-Rewah. |

PoE E G date

DY a "ako DŘÍV p E 30 ly o V be Čj AC m ké a ag 8 p ro:
< As v ee ké PER S08 p don Ns: ke Je : PRT
: ze ko E = E K3 :

odb zí l 2 5 m
= n bk

: In palaeontologischer Beziehung lásst sich folgendes konstatieren: ©
9 Vertebraria fángt hier an (in Sůd-Rewah). Glossopteris tritt sparsam ©
: auf (Káranpúra). Gangamopteris herrscht vor und ist charakteristisch. ©
í Noggerathopsis erscheint in einzelnen Exemplaren. š
k B) Die unteren Lagen aber enthalten ein e'genthiimliches Block- :
o Conglomerat, dessen Entstehung durch glaciale Mitwirkung erklčvt wird.

© Dieses Conglomerat wurde zuerst 1856 im Talchirkohlenfelde in Orissa © *
A k (I. c.) erkannt und schon damals wurde darauf hingewiesen, dass es auf ©
p glaciale Wirkung deute, da grosse Blócke, manchmal bis 6" Durchmes-
-© ser in einem feinen sandigen Schlamm (Silt) eingebettet vorkommen ©

und daher angenommen werden muss, dass fliessendes Wasser, stark.
genug die Blócke herbeizufůhren, den Schlamm eher fortgerissen als
abgesetzt hátte. Im J. 1872 wurden in den Central-Provinzen in.
diesem Conglomerat einige Blócke gefunden, die bekratzt waren, wie
Gletscherblócke, und seit der Zeit schten es ketnem Zweifel zu unter

hegen, dass diess Conglomerat vom schwimmendem Eis herriihre. l
*) W. T. and H. F. Blanford aad W. Theobald: Talchircoalfield. Mem. Geol.
"K Survey of India. Vol. I. pt. 1. ;

E Astoronu u k Schichte mit Ale en ahsloden. in iheádedče

benitzt. Ahnliche Schichten kommen nemlich auch in Sid- i i
frika und in Australien vor, und werde ich im weiteren Verlaufe k
eigen, in welcher Richtung die Parallele durchzufůhren sein wird. ;

1 seiner vorn erwáhnten Abhandlung bringt H. F. Blanford dieses
Conglomerat mit den permischen Breceien Enclands (die nach Ramsay Ň
-auch glacial sein sollen) in innigste Beziehung. |
-© Erst neulich erórtert Herr W. T. Blanford (Rec. Geolog. Survey Ň
-of India, Vol. XX. pt. 1. p. 49, 1887) abermals die Natur dieses
| Conglomerates (boulderbed) und stellt eine Theorie auf, derzufolge |

- die Blócke aus reissenden Flůssen stammen und in seeartigen Erwei- y
terungen grosser Fliůsse abgesetzt wurden; das einzige Transport- vé
© mittel fr solche Blócke kónnte nur WWintereis sein, namentlich wenn
© durch Frůhjahrsfluten zusammengebrochen. i
3 Die bis jetzt aus den Talchirschiefern von mir bestimmten Fossil- |
: reste *") sind:

-© Eguisetaceen-stámme (? Schizoneura). Karaun. (Selten.)
E Vertebravia indica Royle 1839. Sůd-Rewah. (Selten.)

— Glossopteris communis Fstm. 1876. Káranpúra. (Selten.)
Glossopteris indica Schimp. 1869. Káranpúra. (Selten.)
Gangamopteris cyclopteroides Fstm. 1879. Zahlreich ; ebenso
k | Varietáten, Karaun. Káranpůra. Auranga. Hutár. Sůd-Rewah.

u Gangamopt. cyclopt. var. subauriculata Káranpúra. Auranga Hutár.
Gangamopt. cyclopt. var. areolata. Káranpúra.

Gangamopt. cyclopt. var. attenuata. Káranpúra. Auranga.

Gangamopt. cyclopt. var. acuminata. Káranpúra. Auranga.

Gangamopt. cyclopt. var. cordifolta. Káranpúra. Auranga. Heš
1 Gangamopteris comp. obligua Me'Coy. 1875, Káranpúra. | já
V Gangamopt. buviadica (?) Fstm. 1879. Káranpúrva.

— Gangamopteris major Frstm. 1879. Káranpúra. Sůd-Rewah.

Gangamopt. angustifolia McCoy. 1875. Karaun. Káranpúra.
Noggerathiopsis hislopi Fstm. 1879. Karaun. Káranpúra. Auranga.
Einzelne Blátter.

p Samaropsis (geflůgelte Samen). Káranpůra. Auranga.
Bei der Beurtheilung des Alters der eben angefihrten Schichten,
wird man nicht nur die Gesammtheit der Petrefakte, sondern auch

lie Lagerung ins Auge zu fassen haben — und ein jeder, der den

a K "

E pace

k
it
'
: *
u:
2
,
a
vl:

var. ©) indica und var. B) australasica als aus der Kohlenformation

T s no tak Adeje

E k la ES r

und 1865 in den Publicationen der geologischen Anstalt fůr Indien,

Gegenstand hinreichend zu wůrdigen weiss, wird gewiss sein nov
Urtheil richtig fálléen kónnen. A
Ich will nun im Folgenden einigermassen auf diesen Gegenstand ©
eingehen. — Es wird sich hauptsáchlich hier um die unteře Gond-
wána-Abtheilung handeln, denn diese enthált die Kohlenlager, deren j
Alter so oft diskutiert wurde. |
Der erste Beschreiber, Brongniart, citiert Glossopteris browniana,

stammend.

Europáische Palaeontologen **) die die Lagerungsverháltnisse nicht
kannten, haben spáter die Flora der Damuda-Reihe im mittleren Gond- ©
wánasystem, denn nur diese war damals bekannt, gleichwie die Planzen
aus der oberen Gondwána-Abtheiluug als furassisch hingestellt; und
deseleichen wurden von vielen auch die Pílanzenpetrefakte aus den.
australischen Kohlenschichten als jurassisch bezeichnet. Diess war
jedoch durch die Unkenntniss der Lagerungsverháltnisse hinreichend
zu entschuldigen. |

Die ersten ausfůhrlicheren Berichte úber das Alter der indischen
Kohlenschichten von indischen Geologen geschrieben, finden wir 1859.

von dem damaligen Direktor Dr. T. Oldham, die heute noch von.
Interesse sind. Doch muss ich gleich bemerken, dass damals noch
nicht die Kaharbári-Schichten ausgeschieden waren, sowie dass die.
Flora der Talchirschiefer noch nicht hinreichend bekannt war. í

Im 2ten Bande der Mem. Geol. Survey **) bespricht Oldham den ©
erwáhnten Gegenstand und auf Seite (1. c.) 333 fasst er zusammen:

„The probability therefore would seem to be that our Damuda
system belongs to some portion of the upper Palaeozoic division of.
European geological seguence or to the lowermost portion of the
Mesozoic division. In fact we may possibly hereafter find, that it will
represent that great interval, indicated by the marked separation and
great break between the two series in other countries.“

Im 3ten Bande derselben Jahrbůcher schreibt Dr. Oldham auf
p. 207:

M
4
+
i
A

52 De Zigno: Flora fossilis Formationis ooliticae; Bunbury: Au. Journ. Geol.
Society Vol. XVII. 1861. p. 350. Auch Schimper: Traité de Paléontologie
végétale I. fůhrte die Pflanzenreste als oolitisch an.

53) On the geological relations, and probable age of the several Systems of
roks in Central India and Bengal.

Ji = R led P m from all this, that the „Damuda

te. hroty. r in part) the Permian period of prásk
| geology. But I think further, that it will be found also to include
a large portion of the Upper Carboniferons epoch.“
| Daselbst vereleicht er auch die Talchirgruppe mit gewissen
"Schichten in Australien, welche marine Thierreste, palaeozoischen
(Carbon-) Alters enthalten.

B“ Zu diesem bemerkt H. F, Blanford, 1875, in seinem Aufsatze,**)
E Detitelt: „On the Age and Correlations of the Plantbearing Series of
| India ete.“ Seite 518 folgendes: (mit Bezug auf obige Vergleichung

: © Oldhams):

k: -p should myself bo disposed bo concur in this conclusion, were

-© Nach meiner Ankunft in Indien, 1875, als Mitarbeiter an der
gologischen Anstalt in Kalkutta begann a alsbald die k

ie Ochon im a: 1876 gelangte ich,**) auf Grund des Studia“ der
Pfanzenreste zu folgenden Resultaten :

1 Dass, den Fflanzen nach, die oberen und die tieferen Abthei-
Jungen des Gondwánasystems wohl gut geschteden sind,

| 2. Dass, den Pýlanzen nach, die obere Abtheilung der Juraforma-
- čtom entspreche — (ich habe auch noch Unterabtheilungen unterschieden).
Bo 9. Dass, den Pýlanzen nach, die tieferen Abtheilungen die Trias-
formation reprásentieren, und zwar Keuper (Panchet) und Bunt-Sandstein
(Damuda und Talchir). Damals habe ich die Karharbári-Schichten noch
nicht abgetrennt.

j Diese meine Darstellung hat natůrlich alsbald eine Gegenerór-
terung hervorgerufen und zwar insbesondere von Seite des Herrn
W. T. Blanford, der besonders auf die grosse Verwandtschaft der

je:
s
n

jl
„dek

vt M
"E >
a

o
ec

P E za Vo
s >.

AE k“ 2 le

n T JÉ

| Karharbůri- Sehichtén 56) als von den Damuda-Schichten verschieden 4
Schiefer betont, und habe sie auch als trřastsch hingestellt.

- W. B. Clarke in dt auch die Verháltnisse im ostlichen Australien

Z Pa ET

a
* + >

o ra

iisprinss) in den diesbezůslichen Distrikten.

keinem amderen solchen Conmglomerat in Australien Kenntniss hatte, habe
odch die eben erwáhnten Conglomeratschichten — alle drei angeblich ý:

P ye A:

=£ 5
B k

neswegs damit gesaot haben, dass ich die Anhinger der Lehre vom.

o A Maat
S Cay

indischen Kohlenflora mit der in Australien hinwies, und daher auck
palaeozoisches Alter fůr die indischen Kohlenschichten. beanspruchte. |
Indessen habe ich im J. 1877 zum erstenmale die Flora der

dargestellt, und habe ihre grosse Verwandtschaft mit der der Talchir- 3

Spáter habe ich, durch die Giite des nun verstorbenen oslí
náher kennen zelernt, und auch Pflanzenpetrefakte von dort unter-
sucht; auch habe ich mit dem Geologen C. S. Wilkinson ber den
Gegenstand korrespondiert und von ihm wichtige Mittheilungen erhalten,
so dass nach allerlei Variationen und vergeblichen Versuchen die
richtige Parallerisierung einzig auf Grund der Panzenreste úberzeugend ©
durchzufůhren, ich zu bestimmten Lagerungsverháltnissen Zuflucht
nahm, nemlich zu den Conglomeratenbánken (angeblich Sac :

Das Blockconglomerat in den unteren Lagen der Talchireruppe
habe ich schon angefůhrt. Ein ganz úhnliches wurde auch aus gewissen
Schichten in Victoria (Bacchus-Marsh-sandstones), und in Neu-Sůd--
Wales Hawkesbury-beds beschrieben — und da čech bis 1883 von ©

unter Mitwirkung von Bis gebildet — als unter denselben Bedingungen
entstanden umd gleichwerthig hingestellt. Dieses zog aber eine fůr.
damals recht wichtige Folgerung nach sich: Da nemlich in Indien das ©
besaste Conglomerat die Kohlenschichten unterlageré, wáhrend in.
Australien die Hawkesbury-Schichten die Kohlenschichten úberlagern,
so schien es ausgeschlossen, die Kohlenschichten besagter Lánder 3
zu parallelisieren und erschien es daher auch nicht nothwendig, dass
die indischen Kohlen dem Carbon angehóren sollten, wohin jene in.
Australien eingereiht wurden. Ě

So stand die Sache, als ich 1883 Indien verliess. Ich will kei-

palaeozoischen Alter der Kohlenschichten eines anderen úberzeugt habe,
aber es waren doch scheinbar ziemlich sichere Anhaltspunkte. Doch
bald kam Anregung zu neuen Untersuchungen.

Im J. 1884 hielt Herr W. T. Blanford auf dem Congress der
British Association zu Montreal, als President der geologischen Sek-

56) Record Geolog. Survey of India. Vol. X. (1877.) Pt. 3. p. 137—139.

K oriran.: der ch. tk dem Titel: „Homotaxis as illu-
from Indian formations,“ in den Records der Geological Sur-
f India. (1885. pt. 1.) abgedruckt wurde, wo, mit Růcksicht auf
: Verháltnisse der erwáhnten Kohlenschichten, besonders auf die
Widersprůche zwischen der Flora und Landfauna einerseits und
© zwischen beiden und der Marinfauna anderseits hingewiesen wird; ein
"Umstand, den auch ich hinreichend hervorgehoben habe.

Ausserdem tritt Herr Blanford entschieden fr by Ansicht ein,

E i loořen angedeutete ZU Alter das Pon nidí richtige
ist; und dass in vielen Fállen — vielleicht in den meisten Fallen, —
js das Alter von Schichten einzig und allein durch Vergleichung von
and- und Sůsswasser-Thieren oder Pflanzen mit solchen in entlege-
men Lándern bestimmt wurde, solche Bestimmungen unrichtie sind.
2 Diese Behauptungen will ich ohne Commentar hingestellt lassen.
-© Voriges Jahr (i886) aber wurden zweierlei Beobachtungen ge-
macht, die darnach angethan schienen, auf die Entscheidung des Alters
der indischen Kohlenschichten, von Wichtigkeit zu werden.

1. Die erste Beobachtung bezog sich auf die Salt- Range *) (die
Salzkette) im Panjab. Gewisse Schichten nemlich, welche unter dem
Namen Olťve-group bekannt sind und bis zur jůngsten Zeit als zur
reideformation gehórig betrachtet wurden, enthalten in ihren tieferen
gen ein Blockconglomerat, welches allem Anscheine nach glacialen
Ursprungs ist. In diesem fanden sich nun im J. 1885 eigenthiůmliche
Concretionen mit palaeozoischen Fossilien. Prof. Waagen, dem dieselben
zusesandt wurden, schrieb einen umfangreichen Bericht darůber,**) worin
folgende Arten beschricben wurden.

M Conularia laevigata Morr., Con. tenutstriata Me'Coy., Conularta
cf. „ úrregularis Kon., Bucania cf. kattaensis W., Aiculopecten cf. bimae-
J oni Morr. und einige andere.

Die Concretionen oder Geschiebe, in denen die Fossilien gefunden
wurden, erklárt Dr. Waagen, angeblich nach Mittheilungen des Dr.

Warth, als čn sítu befindlich, und daher fir das Alter der Schichte,
in der sie vorkamen entscheidend. Auf Seite 29 wird die Lagerung
(5) Eine ausgezeichnete Monographie schrieb A. B. Wynne 1878: Geology of
- © the Salt Range in the Punjab. Mem. Geolog. Suwey of India Vol. XIV.

M „Note on some palaeozoic fossils collected recently by Dr. Warth in the
Olive- -group of the Salt-Range. — Records Geolog. Survey of India. XIX.

- (1886.) pt. 1. pp. 39 ete,
Tř. ná 3

in situ, sowie das carbomische Alter der Schichte, volche sie onthált
mit absoluter Gewissheit behauptet. b

Weiter (pas. 30) wird die Schichte mit Conularien als u
dem Einfluss von Eisthátickeit gebildet, erklárt. c:

Im weiteren wird dann dieses Salt Range-Conglomerat mit de 3
Conglomerat in der Talchireruppe und einzelnen Schichten in Austra-
lien verglichen. j

Auf Seite 34 wird das Conglomerat in der Salt-Range noch náher
als „of upper carboniferons age“ bezeichnet, und es kónnen auch die ©
australischen Schichten, welche dieselben Fossilien enthalten, wie die
Talchirs und die Conglomeratbank in der Salt-Range nicht jůnger.
sein, als „upper carboniferous“ oder vom Alter der oberen Kohlen-
formation,

Diess hat natůrlich auch seinen Einfluss auf das úbrige Gond-
wána-System in Indien, worůber sich Dr. Waagen (1. c. p. 34— 0 .
folgendermassen áussert: i

„Wenn wir nun gefunden haben, dass die Talchir-Karharbári
Schichten vom Alter der Kohlenformation sind, dann kónnen die.
úbrigen Abtheilungen des Godwánasystems auch approximativ be-
urtheilt werden. Die Damudas werden dann wahrscheinlich als Egui-
valente des Perm in Europa; die Fanchet und Rájmahál der Trias.
und die Jabalpur und Cuteh-Schichten als Eguivalente des Jura im ©
allgemeinen erscheinen.“

Hier hátte ich neben anderem das einzuwenden, dass eine Ver- :
einigung der Panchet- und Rájmahál-Schichten wenigstens derzeit voll- ©
stándig unmotiviert ist. .

Nur noch auf eine Stelle móchte ich mich berufen. Auf Seitel
35 (I. c.) heisst es: |

„Die Newcastlebeds, welche zunáchst oben folgen, kónnen viel-
leicht nicht getrennt werden von den vorhergehenden (d. unteren
Kohlenschichten); aber die Hawkesburybeds — und Bacchus-Marsh-
sandstone můssen sicher in dieselbe Lage mit Perm in Europa ge-
stellt werden.“ Diess bedarf jedenfalls einer Modification. Es ist n |
ebenso sicher, dass die Talchireruppe und die Bacchus-Marsh-sand-
steine (Viktoria) sowohl den Petrefakten als der Bildung nach, ganz ©
analoge Ablagerungen sind — und es kann daher die eine (Talchir)“
nicht als carbonisch, die andere (Bacchus-Marsh) als Perm erklárt |
werden — im Gegentheil wird wohl beiden dasselbe Alter zuzuschrei-
ben sein. Die Hawkesburybeds gehóren wie ich weiter zeigen werde,-

P. Wilkinson dostětigen ).
- Als mir Herrn Waagens Aufsatz zukam, war ich, ich gestehe
-es offen, nicht wenig úberrascht úber die darin mitgetheilten Beob-

: © achtungen und Resultate; sollten durch sie meine eigenen Darstellun-

sen, betreffis des Gondwánasystems in Indien und der australischen

- Schichten modificirt werden. Doch auch fůr diesen Fall olaubte ich

-das triasische Alter der Damuda aufrechthalten zu kónnen, dadurch,

- dass ich das Talchir-Conglomerat zwar auch als oberkarbonisch ansah,

- aber die Talchirschiefer und Karharbáribeds, als nach Bildung des
ponoru: abgelagert, als jinger, nemlich permisch betrachtete. —
- Doch wurde ich dieser Erklárungsweise erledist, da die Angelegen-
> heit bald eine andere Wendung nahm.

k: Herr H. B Medlicott, der jetzige Direktor der Anstalt, schrieb

- mir damals, mit Beziehung auf diese von Dr. Waagen gegebene Dar-

E sowie mit Bezug auf die zweite, betreffs Australien ge-

; Ee (siehe weiter) in einem Briefe ddo. Kalkutta,
nl. Feber 18806:

| „The Records (die erwáhnte Nummer) that went to You by last
s% © mail will rather surprise You — a spontaneons double attack on the
© position You deemed so secure*?) — and I do not see that You need
-in any way resent it — You carried Your point in all that concerned

- Gompanions — but the case seems to me a very strong one... .“ —

Doch drei Monate spáter hat sich die Situation geándert.

i Am 14. Juni 1886 erhielt ich einen Brief von Herrn H. B. Med-

Micott, ddo Kalkutta 22. May, worin er schreibt: „The last Records

| will show You the turn of the Salt range case“. —

| ná In der 2. Nummer der Records Geological Survey desselben

- the Olive Group of the Salt Range, by R. D. Oldham; 1. c. p. 121—151.

"0 Dieser Herr wurde nemlich alsbald nach JD dada des Auf-

- satzes von Dr. Waagen nach der Salzkette abgesandt, um die An-

"gelegenheit an Ort und ŠStelle zn untersuchen.

Aus seinen Beobachtungen und Untersuchungen, wobei er beson-

ders den geologischen Aufnahmen des Herrn Wynne, der eine umfang-

P rečche geologische Schilderung der Salzkette geliefert hat, wohlverdientes

„M
vr

4 59) Dieses bezieht sich auf die von mir durchgefůhrte vorn erwáhnte Verglei-

Indien verliess.
3%

chung des Gondwána-System mit den australischen Schichten, als ich 1883 —

ČT OEE 300 O

ELE M tn B37 je de A)
T i
Ee NS

li
Ko

potr a pony

s
ý

"Schichte, in dem von ihm untersuchten Gebiete keineswegs bestá L 5

- měcht in situ, sondern hergebrachter Natus sind, und schreibt at
Seite 131 wie folot:

Fossilien hergebracht sind, so beweisemn sie ganz einfach, dass die Olive-

worden wěiren.“

bleiben sollte, jene der westlichen und Transindus Durchschnitte,

„Journ. Geol. Society (XLII. 1886) abgedruckt wurde. Darin schon

„trachtet werden kann.) Wir můssen uns daher nach anderen Ana-

E (oSkÉ E:
o , u ;

Lob on geht hervor, dass er das karbonische Alter A „deal en

gen konnte.
Er weist besonders darauf hin, dass die besagten Genchicbe |

„Fassen wir zusammen: 1. da die von Dr. Warth onddooktcn

Gruppe postkarbonisch ist. 2. Die stratigrafischen Verhěltnisse der
Schichten beweisen, dass sie zu einer Gruppe gehůren, welche eng zu-
sammenhčnagt mit Schichten von anerkanní nummulitischem Alter 3. Selbe
ist allem Anscheine mach von gleichzeitiger Entstehung mít dem infra-
nummulitischen glactalen Schichten tm Ladakh. 4. Gegenwěrtig existirt
keine Nothwendigkeit noch Ursache zu einer Revision der Aufnahmen.
des Herrn Wymne. 5. Die Frage viicksichtlich des Alters der Talchir-
gruppe ist gerade so geblieben, als wenn die Fossilien mie entdecké

Herr H. B. Medlicott hat es fůr recht befinden hiezu einige
Notizen beizefůgen — die darin kulminieren, dass, wenn auch im.
ostlichen Theile die Conglomeratbank in der cretaceo-eocenen Zone.

die unzweifelhaft palaeozoisch sind, dennoch wahrscheinlich die Talchir-
repraesentieren ; diess muss jedoch durch weitere Beobachtungen erst.
festgestellt werden. Ý

Bevor noch H. Oldhams erwáhnte Mittheilung gedruckt erschien, :
brachte auch Herr A. B. Wynne einen Aufsatz vor die Geological.
Society of London (24. April 1886), der im August-Hefte des Au.

spricht er seine Zweifel dariiber aus, dass die Geschiebe, welehe die
besagten Conularien enthielten, in situ selen und behandelt den Gegen-
stand in dieser Richtung recht ausfůhrlich. 2

Aus dem Gesagten folet nun, dass, wie die Verháitnisse jetzt stehen
das Conglomerat in der Salzkette vorláufig nicht so recht auf die
Entscheidung des Alters des Talchirconglomerates růckwirkend be-

60) Herr w. T. Blanford in einem Aufsatze: Notes“on a smoothed and striated
boulder from the Pretertiary deposits in the Panjab Salt Range — Geologl-
Magazin. November 1886, p. 494 schreibt darůber: „Das Vorkommen von
grossen Blócken in einem feinen Schlamm scheint auf glaciale Bedingungen
zu deuten, wie in den Talchir-Schichten Indiens, denen diess Saltrange

ten sehltosačů Eoumtén — und von ich mich vorerst zu

a, dann zu Australien zuwenden.
Vš 2. Die zweite Beobachtung, die zugleich mit Dr. Waagens Auf-
(satze -in dem 1. Hefte der Rec. G. S. I. 1886 bekannt gemacht wurde,

„betraf Australien (von Herrn R. D. Oldham) und werde ich selbe
© dort hinreichend wůrdigen.

NE. Afrika.

| Die geologischen Verháltnisse Afrikas sind in ihrer Gesammtheit
k K hai weitem noch nicht volistándieg bekannt. Fiůir uns ist aber beson-
© ders Sůd-Afrika von Interesse, wo die sog. Karooformatton seit jeher
2 als Reprásentant des Gondwána-Bystems in Indien betrachtet wurde.
4 — Doch muss ich gleřech im Anfang speciell darauf hinweisen, dass,

- wěhrend das Gondwána-System (einschliesslich der Talchtrgruppe) auf
© versteinerungslosem Schichten lagert, die Karooformation (nebst Ekkabeds)
dn Sidafrika vom echten Kohlemschichten mit Kohlenpflanzem unterlagert
dst —— und mit diesem Faktor werden wir insbesondere zu rechnen
- haben — beide Schichtengruppen werden wohl mit Recht als vom ver-
> sohiedenem Alter angesehen werden kůnnem.

-© Zur náheren Orientierung fůhre ich die wichtigste, einschla-.
ende Litteratur, soweit mir selbe zugángie War, an, und aus den
Jeuesten Werken werde ich die nothigen ne geben.

Craus, in Nova Acta Leopold. Nat. Cur. Vol. XXII Pt. II. mit
-© Tafeln. (Ueber marine Reste von Sunday « Zwartkop river).
Bain Sharpe: Transact. Geological Society, London; Vol. VI. 2d.
ME Ber. p. 175 ete. Tafeln.

- Wyley (Andrew): Notes on a Journey in two directions aceross the
7 Colony 1857—58. Cape Town 1859. ©

| Taté: On South Afrikan Fossils. Au. J. Geol. Soc. XXIII (1867), p
140 ete. Pl, V—IX. (Fossilien aus den einzelnen Schichten von.
—— Karoo und hóheren Schichten). |
2 Huxley: Triassic Dinosauria. Au. J. Geol. Soc. XXVI p. 32 ete,
I Ebenso: On Hyperodapedon. Ibidem XXV. p. 138 etc. | i
Sutherland: Ou. J. Geol, Soc. London; XXVI p. D14 (Ekkabed- con-
> „glomerat von glacialem Ursprung).

|
|
|
|
|

© Conglomerat vielleicht analog sein kann — obzwar die meisten derer, die
die Stelle untersucht haben, es fůr viel jinger halten und es -zu den ber- —
| agernden kretaceischen oder paleocenen-Schichten stellen, ;

a $ 5 A U kč
x Á - = +
9 ; = .

: í P, by 0 “ ce ab:

38 s S koky vě = “ r té

. „ . -- Pa
% . 2 9] ' « A
k k i. %
- - Ej A

„Stow: On some points in South African Geology. Au. J. G. S.

- Owen: Catalogue of the fossil Reptilia of S. Africa. 1876.

| | Moulle (M. A.): Měmoire sur la Géologie genérale ete. de VAfrigue —

> Dunn (E. J.): Supposed extensive deposit of coal underlying the

E E JE 09 k 5 pi a M 90
A3 n > bis POMRESÉ "E 2 :
i k

Dunn (E. J.): A series of Geological and mineralogical specimens,

oů v „sy a " bot © : W n

PRE
be

KEE kok Esa ke 00 vl KUE AK COS ah ovby pok
© « ye s ŽE A m 2 = ) m. Vela

s i z , M% a kab
“ = ko pda " a Pa há

o,
a) rá

Griesbach: On the Geology of Natal in S, Africa. On A ájenl S00,-
London XXVII. (1871) p. 53 ete. 6

XXVII. p. 497 etc.
Grey (George): Remarks on some specimens from S. Africa. Au. J. ©
G. S. L. XXVII. p. 49 ete. (with Notes by Prof. R. Jones. — -©
Darin werden Kohlenpflanzen ancefůhrt).

Dunn (E. J.): Report on the Stormberg Coalfield. 4" pp. 96. Solomon
«£ Co. Cape Town. 1810. A
Dumn (E. J.): Report of the Camdeboo and Nieuweldt Coal. Cape of ©
Good Hope. 4* pp. 24. 1879.
Zeiller (M. R.): Note sur la Flore du Bassin houiller de Tete (Ré-
gion de Zamběse). Annales de mines, 18853. Novembre-decembre.
Blanford (W. T.): Address to the Geological Section of the British
Association. Montreal 1884, |
Jones (Prof. R.): On the Geology of South-Africa. Paper read at the
British Association, Montreal 1884. (Abstract in Geological Magazin ©
1884 Octobre pp. 476 ete.)

-du Sud. Annales des mines 1885 (mars-avril). Karte und Durch-
schnitte.
Blanford (W. T.): On additional evidence of the occurrence of glacial
conditions in the palaeozoic era and on the geological age of the
beds containing plants of mesozoic type in India and Australia.

Ou. Journ. Geolog. Soc. London. 1886 May. p. 249. —
Feistmantel (Dr. O.) — Palaeoz. und mesoz. Flora des ostlichen —
Australiens. Palaeontographica, Cassel, 1878. I. Abtheilung. p.
114 ete.

Central district of the Colony of Good Hope. 1 Karte. Cape
Town 1886.

collected for the Commission by J. E. Dunn F. G. S. In Cata-
logue of Exhibits. Cape of Good Hope. London 1880. :
North (F. W.): Geology of Natal. In: Natal. Official Handbook, ©
London 1880.
Die ersten detailierteren Nachrichten úber die Karooformation :
in Sůd-Afrika finden sich in Bain's 1. c. angefihrter Arbeit, worin
selbe in vier Etagen eingetheilt ist.

eno Details úber die, in einzelnen Ab-
ungen P an Fossilreste, und Prf. R. Jones oiebt Bemer-
nsen ber die Unterabtheilungen. Darnach zerfállt die Karoofor-
tion, von oben nach unten, wie folgt:
- a) Stomberebeds, b) Beaufortbeds, c) Koonapbeds, ď) Eccabeds.
Tate fůhrt dann Pflanzen- und Thierreste aus den zwei oberen
Ktagen an, und zwar:
1. Aus den Stormbergbeds werden folcende Tiere an-
gefůhrt:
Dicynodon testudiceps Ow.
— Buskelesaurus Brownit Huxl.
A Orosaurus sp. (Hux.)
-0 Gymochampsa lantartus Ow.
-© Massospondylus Ow.
% Pachyspondylus Ow.
Leptospondylus Ow.
Aus den P yruberehedn an der Natalseite des A

use auch weiter die Angaben von Moulle.)

2. Aus den Beaufortbeds: Thiere:
Palaeoniscus Sp. —

Oudenodon Bain Ow.

— Dieynodon lacerticeps Ow.
„TG . .

É i strůgiceps Ow.
: "SE » Baťní Ow.

—— Dicymodon tigriceps Ow.
——— Dicynodon declivis Ow.

é latirostris
P 7 “ verticalis Ow.
Die. Murrayi Hxl.
— Galesaurus planiceps Ow.
Cymochampsa lantarius Ow.
Mieropholis Stowi Huxl.

Aus diesen Schichten werden aber auch Ken Pflanzenreste

f ssoptoris beooa n Hreto(l cp; 140. PI. VI Fig... 2730
E 7 a. 7 b. Beaufort — Bloemkop.) |
ssopteris Sutherlandi Tate (1. c. p. 140. PI. VL. Fig. 2. 2b. N atal.)

D je p kto stmplex Tate (1. c. p. 141.; Pl. VL Fig. 6. Beaufort.
E kop)

Sthě

1 5
ží
r
7
:
%
4
S
ž

'
čz
> 3
©
6
be:
Re
P
O:
pa
GE3
Syny
E
k:
3
"ee
3
i

- enthált, die folgerichtig vom selben Alter sind.

© Ist ohne Zweifel ein Fragment einer Člossópiee (ganz úbnlich
meiner Glossopt. damudica aus Indien. ze
Rubidgea Mackayi Tate (I. c. p. 141.; Pl. V. Fig. 8. — Biosikop s
Phyllotheca (?). — (L. e. p. 141.; PL VÁ Fig. 6. — Figur o dení
Beaufortbeds.) É
-An der Bůdkůste, ausserhalb der Karooformation finden ších |
andere Schichten, die der obersten Abtheilung des Gondwána-Systems -
entsprechen, die sog. Uitenhage-Formation, am Sunday und Zwartkop- ©
river, indem sie marine jurassische Thiere, aber auch Pflanzenreste ©

In seinen Schlussbemerkungen (p. 142) schreibt Tate folgender-
massen: „From the very characteristic Jurassic Flora presented by
the Geelhoutboom shales (Uitenhage-Formation) and limestones, the
Flora of the Karoobeds cannot be regarded as contemporaneons with
the Jurassic Flora of Europe; but as it possesses a mesozoic facies —
it may be considered to be of Triassic age.“ Z

| „The nature of the Flora conspires with the Fauna to establish
the lacustrine origin of the Karoo-Series.“ 4

Hierauf folgt noch p. 142 eine Synopsis betreffs der Kůrovfíží 3
formation von Prf. R. Jones. Die Stormberg- und Beaufortbeds
habe ich schon angefůhrt. Die Lokalitáten sind zwischen Beaufort ©
W. und Fort-Beaufort; und Jones unterscheidet gewissermassen zwei :
Abtheilungen (eine tiefere und hóhere.)

Die Koonap-Schichten sind Sandsteine und harte a Fos-
siles Holz.

Die Ekkabeds sind die Basalschichten und wurden schon damals ©
in 3 Theile gegliedert: Obere Ekkabeds; Conglomerat (Boulderbed); —
Untere Ekkabeds. :

Von unterlagernden Schichten wird nichts náheres mitgetheilt. ©

Gegen Ende fůhrt Tate auch eine Publikation von Wyley (1859 —
— L c.) an, worin die Schichten in Sůdafrika abweichend von seiner ©
eigenen Eintheilung klassifiziert wurden. Die Hauptunterschiede sind ©
folgende: |

-Ein Theil der marinen jurassischen Schichten (bei Tate) wird.
von Wyley als New Red Sandstone klassifiziert. d

Die Stormbere-Beaufort-Koonap- und Upper-Ekkabeds werden |
als Coalmeasures bezeichnet. j

Die Breccia (Conglomerat) wird als Trappbreccia bezstoháct

Die Lower- Ekkabeds werden als Carboniferous shales © naj
gefasst.

K apzs T íd
8

Darunter folgt dann bei Wyley Carboniferous. limestone, am Wit.
© und Zuurberg, ete.
-7 Diese Auffassung ist jedoch, wie aus dem eben Gesagten be-
-greiflich sein kann, unhaltbar und unbegrůndet.
Prof. Huxley in seiner Abhandlung ber Dinosauria (I. c.)
schreibt (Seite 49.):
-© „Putting together all the facts, now ascertained respecting the
P mstribution of the „Poikilitic Reptilia, “ I think that the horizon
-of all these beds tends to become definitely Triassic rather than
- Permian.“

| Von besonderem Interesse sind Grtesbach's Beobachtungen in
© Natal (I. c.) Er beschreibt Tafelberesandsteine, Karooformation etc.;

- Ganz deutlich beschreibt er das Boulderbed (Conglomeratschichte), das
je Karooformation unterlagert, die aber, nach Griesbach, konkordant
E daraufliegt.
3 Auch spricht er sich deutlich fůr das jingere Alter (als kar-
- bonisch) der Karooformation aus, in dem er sagt:
k Mr. Tate regards them (the Karoobeds) as Triasste, whilit Mr.
A Wyley thinks that they belong to the Carboniferous; but as the coal
ofr om Tulbagh, in the Cape Colony ts decidedly carboniferous and the
e succeeding Karooformaition does not lie conformably on the former,
i Mr. Tate's opinion seems the most acceptable.
= „There can certainly not be the slightest doubt that the Natal
(Coal (Karoo) belongs to a far younger period than the Tulbagh (Cape
Colony) which is an eguivalent of our coalmeasures.“
: Hier wird also deutlich ein Unterschied zwischen echter Stein-
© kohlen- Formation und zwischen den Karooschichteu (zu denen das
- Ekkabed gehórt) gemacht, und kónnen dann beide wohl kaum vom
© selben Alter sein. |
Ž Stow's genannte Abhandlung enthált besonders wichtige Auf-
ň schlůsse úber die Verháltnisse der Uitenhage-Formation, die ich aber
- hier nicht náher betrachte.
: Im Jahre 1871 theilte Grey (Georg — 1. c.) einzelne Bemer-
kungen ůber verschiedene geologische und palaeontologische Exem-
plare aus Afrika mit. Darin werden namentlich Šteinkohlenpflanzen
- angefiihrt (nach Bestimmungen von Carruthers), und zwar aus:
a) Lower Albany (norděstlich von Port Elisabeth):

Sigillaria; Stigmaria; Lepidostrobus; Halonia; Selaginites.

V aus den Stormber gen (wohl nicht zu verwechseln mit ju

ph Dp oni VÉ u bo bn
© ce

sind:

Rab Sa lk 2 V A O R B k
De N 'ď ; i : Ž

Asterophyllites eguisetiformis; Pecopteris Cřsti: Pc
lonchitica; Lepidodendron cr tum; Sigillarcd Calamites.

An dem hon Alter dieser iso kann wohl kaum ge- ©
zweifelt werden — und erciebt sich abermals ein scharfer Unterschied —
von der Karooformatton, die dem Gondwána-System entspricht. —

Betreffs der Reptilien (Dicynodonten etc.) ist wohl auch Prof.
Owen zu hóren, dem wir den „Catalogue of fossil Reptilia of S.
Africa, 1876“ verdanken. Obzwar sich Prof. Owen nicht ganz ent- ©
schieden fůr das trčasische Alter ausspricht, schreibt er bei Citirung ©
der Localitáten doch immer: „from the trčassie Formation“,

Und in der schematischen Tabelle stellt er die „South African
Reptilia“ ganz deutlich in die Rubrik T*%as. |

Von grossem Interesse sind die Arbeiten Dunns, die mir jede
nicht im Original vorlagen. Ich besitze nur Auszůge aus denselben ©
nach den Berichten von Prof. R. Jones im Geological Magazin (I. c.) -©

In seinem Berichte úber das Stormberg-Kohlenfeld (1878) giebt
Dunn die Schichtenreihe der Stormbergsch?chten $") von oben herunter
folgendermassen:

1. Volcante. |

2. Cave-sandstone. Verschieden farbige, fein kórnige, dick ge-
schichtete Sandsteine 150" máchtig. Fragmente sauroider Knochen,

5. Rothe Schichtem. Zerreibliche, rothe und violete sandige —
Schiefer, und áhnliche Sandsteine und Conglomerate. 600' máchtig.
Sauroide Knochen. Fossiles Holz.

4. Kohlen-Schichten. Graue, lichtgefárbte Sandsteine mit Kohlen-
flótzen, etwa 1000' máchtig. Pflanzenreste hůufig. Fosilles Holz. Kno-
chenreste seltener. (Molteno-Schichten.) š

Diese Stormbergschichten liegen konkordant auf Schichten mit ©
Dicynodonten und anderen Reptilien (wohl hauptsáchlich Beaufort- ©
beds); diese letzteren nennt Dunn „obere Karoo“. :
Die fossilen Planzen, die er aus dem Stormbergbeds anfihrt,

Pecopteris odontopteroides. Morr.
Cyclopteris cuneata Carr.
Taeniopteris daentreei Carr.,
welche Panzen auch in Oueensland, in oberen mesozoischen Schichie l
vorkommen.
Glossopteris citirt er nicht.

81) Stormbergen.

a) dass ein Theil der hóheren Karooformation den jurassischen
chten mit Pflanzenschichten an der Sůdkůste (am Šunday-river
.) analog ist.

b) dass ein Theil der hoheren Karooformation das obere Gond-
vánasystem reprásentirt, ebenso wie die oberen mesozoischen Schich-
ten in Australien.

c) dass jener Theil der Stormbereschichten, aus welchen von
Tate die Dicynodonten ete. angefihrt wurden, nach der Darstellung
Dumns vielleicht nicht mehr so recht zu den Stormbereschichten ge-
hěren wůrde.

Weitere Aufschlůsse erfahren wir in Dunns zweitem Report úber
die Kohlenfelder von Camdeboo und Nieuweldt.

Zwischen Graf- Reynet und Beaufort W., am sůdlichen Abhange
der Sneuw- und Nieuweldt-Berge, fand Dunn zweierlei Ablagerungen,
und zwar horizontale Karoo- Schichten, diskordant auf den unterliegen-
den, gefalteten und cebrochenen Ekka-Schichten, mit ihrem einge-
E osenen „Dwyka-Conglomerat“. Diese Dwyka-Conglomerate sind es,
die frůher als von eruptivem Ursprune angesehen und Trappbreceta
bezeichnet wurden. Jetzt weiss man, dass ste aus sandigen Thonschichten
mit Šteinblockem bestehen und wahrschetnlich glacialen Ursprungs sind.
+ Bei Buffels-Kloof, sůdlich von Beaufort W., kommen Kohlen-
Alótze vor, deren Schichten Fossilien enthalten: Glossopien: is und Cala-
mites (?). Der Beschreibung zufolge kommen diese Fossilten in der
—beren Bank der Ekkabeds vor. Selbe lautet:

-© „Bei Buffels-Kloof zeigen die Schichten, dass ein oder mehrere
"ótze anthracitischer Kohle in den unterlagérnden Schichten durch

62) Diess ist jedenfalls nur eine ganz allgemeine Bezeichnung; sehr viele Egui-
-© setaceenstámme pflegen als Calamites bezeichnet zu werden. In Indien
-© wurden auch viele Stámme als Calamites angefůhrt, die sich als zu Schizo-
ji © neura zugehěrig erwiesen. (Oldham, Mem. G. S. I. Vol. II. p. 326.)

93) Nicht alle Glossopteris in Australien sind alt carbonisch.

Ko 0 Pek M E Sadáné: ja „W P pepak Pá l <a o O5, ey pct NE VCA AVANT VE
AP AA 9 B ky Lok „V / , A fo
l BRE TÍ ad sd

VaV
řákl + 4

s id

Vk'>

od o k ano
A 5

OP Ton A
i NS

kT eD)
Pí ajka P bd
AO 5 db

MM
i p ;

AK +

bř ji

DY O OKO O V aj noat by Je

KELÁ Pev V) o SŠ eh
* a V sk. PEla měly vede

sa 4 7

| zugehórig zu betrachten.

-einige andere Pflanzen enthalten, und den neuesten Ansichten zufolge.
- selbst konkordant auf den unterliegenden palaeozoischen Schichten.
-gerade wie in Australien eine Flora, die verwandt ist mit der Kohlen-

-Hora in Europa. — Diess ist aber etwas anders zu verstehen.

Kohlenschichten in Europa; in Australien ist nur ein Theil der euro-
© půischen Kohlenfiora (der unteren) reprásentiert, wie ich weiterhin

datieren aus jingster Zeit, wenn auch nicht alle úbereinstimmen.

Soviel ist also sicher, dass die genanntén Fossilien aus Schichten
unter den Karoos stammen ; und die Karvo-Schichten werden als dis-
kordant zu den Ekkabeds fi sbáldoni, In seinem neuesten Berichte
scheint aber Dunn anderer Ansicht darůber zu sein. (SŠiehe weiter.)
| Im Jahre 1883 beschrieb M. R. Zeiller (I. c.) Steinkohlen-
pflanzen aus der Umgegend von Tete, am rechten Zambesiufer. Er ©
fůhrt folgende Arten an:

Pecopteris arborescens Schloth. — Auch fruktifizierend.

Pecopt. cyathea Schloth. (sp.) — Wie die vorige.

Pecopteris unita Bet.

Fecopteris polymorpha Bet.

Callipteridium ovatum Bet. (sp.)

Alethopteris Grandini Bgt. (sp.)

Annularia stellata Schloth. (sp.)

Sphenophyllum oblongifoltum Germ. et Kaulf. (sp.)

Sphenoph. majus Bet. (sp.)

Cordaites borassifoltus Sternb. (sp.)

Calamodendron cruciatum Stbg. (sp.) 3

Zeiller ist geneigt diese Flora als der oberen Kohlenformation ©

In Herrn W. T. Blanfords „Address“ (I. c.) werden die sůd-
afrikanischen Schichten nach der von Bain und Jones gegebenen Ein-
theilung geschildert. Doch ersieht man deutlich aus seiner Beschrei-
bung, dass an der Basis der Karooformation die Ekkaschichten liegen,
weiche ihrem Conglomerate (boulderbed) nach, mit den Talchirs in ©
Indien úbereinstimmen. Blanford fůhrt an, dass sie Glossopteris und.

von der Karoo-Formation diskordant úberlagert werden, wáhrend sie.
aufliegen; diese letzteren enthalten, wie Herr Blanford sich ausdrůckt,

In Afrika nemlich enthalten die Schichten unter den Ekka-
beds gerade eine solche (nicht nur verwandte) Flora, wie die oberen ©

auseinandersetzen werde.
Úber das Alter hat sich Herr Blanford nicht geussert.
Die bestimmtesten Daten ber die sůdafrikanische Geologie

|
|
|

jí 1884 sen (sieh I. i Ich gebe hr das wichtigste
ieder. Die einzelnen Formationselieder sind von oben nach unten
lgende: |
UL. Tertičr: an der Ost-, Sůd- und Westkůste.
10. Kreideformation: an der Natal-Kůste.
Trigoniabeds : :
Woodbeds (mit o ola Psaený

2
6
3

| ka "Jur „! Uitenhage- Saliferous-beds 400"
£ Formation | Zwartkop-sandstone . PAD
' ( Enon-Conglomerate . . . « « « . 30
7 : Diskordanz.
ř Í Cave-sandstone |. čb O0
A [8.4 Redbeds < < < < < « 600" Upper
a k + Stormberg-beds . . « „ 1000') Karogů
3 Sandstone and shales . . nN Formation
dh 7.4 T* Kimberley or Olive shales- Lower
jk | and Conglomerates . . . 2300' | |
: „ Piskordant auf den Ekkabeds im Siiden.

| Upper Ekkabeds . « . . 2700
3 ( 6. Ekkabeds ; Dwyka-Conglomerate —« „ 500"
© Carboniferous | Lower-Ekkabeds
(?) 5D. Wittebere and Zuurberg-Auarzite . —. 1000"
| 4 Table Mountain-Sandstone. « « «. . 4000 |
Diskordant auf den Bokkeveld-beds.
Beronan. 9. Bokkeveld=bedS 3-4. :4. 1 "4 eee 000
© Silurian (?) 2. Malmsburybeds: Micashistes and slates of the
Cape.
1. Namagualand shistes and Gneiss.

Die Tabelle spricht deutlich fůr sich — aber ich will dennoch
-auch Jones Bemerkungen reproducieren:
-Die Malmsburybeds (2) und die Bokkeveldschichten (3) sind

| scl liessen.
--— No. 3, hat devonische Fossilien,

"und bildet die Wittebergen **) und Zwartbergen im Capdistrikt, und

No. 5. ist wahrscheinlich karbonisch mit Lepidodendron ete. - 2

die Zuubergen “*) in der ostlichen Provinz.

No. 6. die Ekkabeds kommen zunáchst; untere Abtheilung 800;
dann das Dwyka-Conglomerat **) 500" — obere Abtheilung 2700"; sie
sind konkordant auf No. 5. Im Sůden viel gefaltet und gewellt, bis.
selbe unter No. 7 einfallen.

Die Ekkabeds haben fossiles Holz und Pflanzen háufig, hie und.
da — aber selbe sind nicht deutlich bestimmt. |

Diese Schichtenreihe schliesst die Karoowůste ein und u
daher die untersten Glieder von Bains grosser Karooformation, No. 12
und 14 seiner Karte (1856) oder die Ekka-Koonap und einen Theil
der Beaufortbeds von Jones (1867). |

Series 7, horizontal und diskordant auf den Ekkabeds bei Cam-
deboo und anderswo, behált den Namen Karooformation,“*) und nach
einer Breite von etwa 40 miles (64 Kilom.) ist selbe úberlagert von
etwas dhnlichen Schichten, No. 8, im Stormberg; daher sollte No. 7.
(ganz) als Unter-, und No. 8. als Ober-Karoo-Sandsteine betrachtet.
werden. Dunn trennt aber diese letzteren als Stormberg-beds ab. ©

Unter den Karoosandsteinen liegen Schtefer, No. T*, welche um.
Kimberley herum vorkommen und die Oltve-Schefer der Karooforma--
tion nach Stow bilden. Sie keilen nach Norden und Šůden aus. i

Sie enthalten in ihren untersten Schichten ein Glacialconglo-
merat in Grigualand west. — gerade sowie die Ekkabeds das Drykaj
conglomerat.

Die Kimberley-Schtefer enthalten einige Reptilien-Knochen und.
Pianzenreste und etwas Kohle am Vaal. |

Die Karoosandsteine sind reich an Dicynodonten und anderen
Reptilien-Knochen (wohl dieselben wie sie Tate anfihrte — auch die
Pflanzen) und einige Fischreste.

Die obere Abtheilung (Stormbere) enthált Farne und Cycadeen-
blátter und etwas Kohle. Auch ein fossiles Sáugethier wurde darin 1
gefunden.

Jones bezeichnet die ganze Series ber den Ekkabeds ohne.
weiters als trťasťsch, die Ekkabeds sind als oberstes Glied in Carbo-
64) Hieher gehort die Tulbágh-Kohle, nordostlich von Capetown.
65) Die Gegendist nicht speciell bezoichnl — obzwar es dreierlei Zuurberge siebí.
66) Diess ist das glaciale Conglomerat der Ekka-Schichten.
87) Wohl mit denselben, frůher angefůhrten Fossilien — obzwar Jones nicht doučlicl *

darůber berichtet. n

erous Aicofihrt © — lagern aber auf Schichten mit Pílanzen, die von
europáischen Verháltnissen aus betrachtet als obere Kohlenschichten
zeichnet werden wůrden, zumal der Tafelsandstein wohl unterkar-
bonisch (4000" máchtig) ist.
: © Es wůrde daher von selbst folgen, dass die Ekkabeds, die úber-
: diess ein Conglomerat enthalten, das mit elacialer Wirkung in Ver-
-bindune gesetzt wird, und daher jedenfalls eine ziemliche Veránderung
-in klimatischer (und vielleicht auch fysikalischer) Beziehung am Ende
der Karbonzeit voraussetzen lásst, nicht selbst karbonisch sein kónnen,
-und daher wohl am besten dem entsprechen, was wir in Europa Perm
nennen. — Dasselbe wird sich dann auch fůr das Talchtrconglomerat
in Indien ergeben.

Eine zusammenfassende Darstellung der geologischen Verháltnisse
Sůd-Afrikas gab neulich M. A. Moulle (1. c.). Auf einer kleinen Karten-
- skizze sind die geolog. Verháltnisse ersichtlicht gemacht.
| Moulle, der, wie er mittheilt, selbst mehr als zwei Jahre lang
- Studien im sůdlichen Afrika machte, schreibt auf Seite 2

„Le relief de VAfrigue du Sud correspond trés nettement dans
-se lignes générales aux formations géologigues, gui constituent le sol

de cette contrée. Nous grouperons en conseguence ces formations en
- guatre grandes catégories de la facon suivante:
| 19 Roches granitigues et gneissigue . .. formations sédimentatres
- anciennes .., Gorrespondant aux plaines basses de la cóte et au pla-
- teaux bas delintérieur.

29 Dépóts marins dévontens et carbonmifěres, correspondant aux
| Oalnes motagneuses gui séparent la cóte des plateaux du centre.
ko 99 Dépóts lacustres črčastgues, formant les grands plateaux et
© les montagnes du centre sud- bool (Karoo etc.).

p -49 Roches éruptives ete.. —

"A In dieser Reihenfolge U ee bínich schon das Hinreichende
- gesagt — doch will ich noch auf einiges hinweisen.

In den nachfolgenden Kapiteln werden die eizelnen Formatio-
- nen náher erórtert.

j Auf devontsche und carbonische Schichten, welche im Norden die
Roy, Zwarte-Berge, und Zuur- Ber "je bilden und k úber Gra-

der Karoos.

-© Die Grenzen dieses Beckens giebt Moulle folgendermassen an:
© Im Nord-Westen wird es von dem Gneissplateau des Bushman-
landes, von den Auarziten des Kaap-Plateau und Betschuanalandes

begrenzt, im Norden von den devonischen Bergen und Plateaux des.
Transvaal; im Osten von der devonischen und Gneissformation des
Zululandes und Natal, gegen Siden von der langen carbonischen
Bergterrasse der Winter Hoek, Zwarte-Berge, und Witte-Berge; gegen
Westen von der carbonischen (soll heissen devonischen) Bergterrasse ©

- der Bokkeveld-Berge. E
Die Karoofor mation theilt er (p. 31.) in drei Etagen: :

„19 Étage inférieur, comprenant la couche dit A Boulders et les

shistes dEcca — dune épaisseur moyenne de 400—600 m. i
29 Etage moyen — comprenant les shistes et les grěs des př Š
teaux (Karoo, Kimberley) — Epaisseur moyenne: 550 m.
39 Étage supérieur, comprenant les grěs et les shistes supéri-
eurs avec houille du Stormberg, Drakensberg ete.: Epaisseur: au
moins 1500 m.“ 3
Diese Eintheilung stimmt mit der von mir p das Gondwána- ©
System gegebenen gut úberein.
Moulle zteht also die Ekka-Schichten moch zur IKarooformation; ©
denn nach ihm (1. c. p. 32) lagert diese Abtheilung diskordant auf dem ©
Devon- und Carbonschichten der Bokkeveld, Witte- Berge, Zwarte- Berge
ete. Sein ausgezeichneter Durchschnitt von Cape Town ber Beaufort W. ©
nach Kimberley und weiter mnordlich (auf Pl. VI.) veramschaulicht die
Verhčitnisse ganz deutlich. (Šiehe fig. 1.) i
„Es ist daher nicht ganz sicher, dass die ganze Karoo úberall

auf den Ekkabeds diskordant lagere, und diese zu den palaeozoischen ©
Schichten konkordant sind. Nach Griesbach und Moulle gehóren die ©
Ekkabeds zu der Karooformation und selbe sind unter einander kon-
kordant, und diskordant zu den 'tieferen Schichten; wáhrend Dunn ©
(I. c.) die Karoo als diskordant auf den Ekkabeds beschreibt. Daraus
wáre wohl zu ersehen, dass die Verháltnisse local verschiedene sein ©
« kónnen, obzwar das allgemeine Verhalten dasselbe bleibt.
Die Mittelétage ist nach ihm „le véritable étage a fossiles; on.

y trouve des plantes, des dents de poissons et des ossements de re-
ptiles (Dicynodon)“. — Die Lagerung schildert er als horizontal. ©
Die Oberetage enthielt Kohlenflótze (in der unteren Partie), |
Pflanzenreste, aber wenig Reptilien. |
Auf Seite 38—41 giebt Moulle noch einen detailliten Durobachas l

bei Kimberley, durch Schichten der Mittel- und Oberétage der Karoo-
formation. Dieser Durchschnitt ist soweit von Interesse, als in der

cy zp dnů ění o ÚB Eu ty: P Sne = V A 6 da
; Z E GA E k

: 3 Fig. 1. Durchschnitt durch Sid-Afrika, von Capetown, in norděstlicher Richtung nach Oranje Fr. St. und Transvaal © k Z
| | © (Nach Moulle, 1. č. PL VL) "© Z

„

=
A > 5
s, w A EE 2
k . a © ©
5 Bp S © © A
5: BS Je =, Fa 3
cea n, S. B v. <“ k
m 22 5 zá :
Z :
= č a 5.5 © Kleine Karoo.
==
ENA ©. Ď 2 CEE
=== ==SÉLPŠÝM SNS A VP IZYZ2ÝZ2D 22 ON
MP SS SR SVS VPA KAN S SOX
8 “ s
: A (Hier ist der Durch- 94 EE
schnitt fiir eine lange S ©
| © m © Rc'.o)
=o Strecke unter- 58 s
ké brochen.) ku) sů
" : ň "p
A | S
=== = mn [TR
=== === | M mm +
ANYNS 5 | VA AAA, BVV SSŽ X | AB DY LDAGÍ E
>
Gegen Transvaal. | ©
5
Ň: 05515 i
8
G me
; já
S =.
o HE
Karooformation Dwyka Conglo- Granit und E
E

(Trias), merat.

šěh Jones, als karbonisch dargestellt.)

wurden; nemlich: Noggerathiopsis hislopi Fstm., und Gaeganople E:
cyclopteroúdes var. attenuata Feistm. Diese letztere ist bisher nur in ©
Indien aus den Talchirschiefern und Karharbáribeds bekannt, wáhrend ©
die zweite zwar im ganzen Unter-Gondwána vorkommt, doch auch in ©
den Karharbáribeds besonders háufig ist. S

Ich erwáhne diesen Fall speciell darum, weil diese Angabe nicht z
mit der von Dunn ůúbereinstimmt und die Oberetage der Karoo, auf 3
Grund der erwáhnten Fossilien mit den Karharbáribeds parallerilisiert ©
werden kónnte, wobei dann die Damudas noch eine hóhere Stellung ©
einzunehmen hátten — dabei kónnte das elaciale (?) Conglomerat an i
der Basis der Kimberley-Schiefer das Talchirconelomerat reprásentie- ©
ren; doch wird sich die Angelegenheit auch anders darstellen lassen. 3

Die Karoos beschreibt Moulle als triastsch. A

Nach diesen Auseinandersetzungen ist es úberflůssig noch auf ©
W.T. Blanfords neuesten Aufsatz (1. c.) hinzuweisen, worin er auf die -
Entdeckungen und Arbeiten von Waagen (Salt-Range Olive group) -
Oldham (Australia) und Griesbach (Afohánistán) gestůtzt, abermals 1
seine Ansichten úber das Alter und die Beziehungen des Gondwána- ©
System in Indien darstellt. Die Beaufortsbeds werden mit den Pan-
chets (und Wianamatta - Hawkesburybeds in Australia), die Koonap-
beds mit den Damudas-Karharbári etc. parallelisiert, was jedoch nicht
ganz richtig ist. Nach dem im vorhergehenden Gesasten ist obige
Gliederung jetzt wohl úberhaupt aufzugeben. A

Noch habe ich einige neuere Publicationen mitzutheilen, worin ©
sich weitere Aufschlůsse vorfinden. . E
| Dunn in seinem Berichte von 1886 (siehe vorn), den ich leider 3
nur aus einem Referate in Peterm. Geogr. Mitth. 1887. No. I. p. 3.
kenne, berichtet úber den Muldenbau Sůdafrikas. Diese Mulde misst.
etwa 454000 Km? und war ehemals das Becken eines grossen Sees,
dessen Ránder im N. wahrscheinlich die Gneisse und Diabase des-
unteren Oranje-Gebietes, die Doornberefelsen und die Kalksteine und.
Schiefer von Campbell, im SW., S. und O. der Zuuvberg-Sandstein.
bildeten. Die Ausfůllung dieser Mulde ist von unten nach oben: ©
| 1. Das Dwyka-Conglomerat, im N. und S., von glacialem Ha-
- bitus nach der Meinung Dunn's unter Mitwirkung von Eisbergen.
abgesetzt. 2. Untere Karoo. 3. Obere Karoo. 4. Kohlenfůhrende“
Stormberg-Schichten, welche das óstliche Randcgebirge zusammensetzen.“

Die Anordnune ist eine streng beckenfórmige, d. h. vom Aussen=-
rande der Mulde nach innen fortschreitend findet man immer jůngere.
Ablagerungen. Wichtig ist auch, dass alle diese Ablagerungen konkor=“

ne Diskordanz hinwies. Auch sind die Pomotkna ike das Alter
Berichte widersprechend, indem einmal das Dwykaconglomerat als
"wahrscheinlich karbonisch, dann die unteren Karoo-Schichten als kar-
bonisch oder permisch bezeichnet werden, wáhrend doch die unter-
> lagernden Zuurberg-Sandsteine karbonisch sind). (Siehe weiter.)
3 | Auch im: „Catalogue of Bahibits. Cape of Good Hope. Colonial
p Indian Exhibition, London 1886“ werden die Ekka-Schichten
- (glaciale Conglomerate) in áhnliche nahe Beziehune zu den Karoo-
E Sohichten gebracht; denn in der geologischen Reihenfolse der von
3 Dunn ausgestellten geologischen und mineralogischen Exemplare (siehe
3 1. c. Seite 100 et segu.) wird das glaciale Conglomerat geradezu in
die untere Karooformation eingeschlossen.
: Endlich ist: North: Geology of Natal. In: Natal Official Hand-
book. London 1886. Seite 27 et segu.
| Darin werden primáre Schichten, dann Sandsteine (Silur, Devon
ete.) beschrieben ; auf diese letzteren folgt das Conglomerat, „boulder
ay of Natal“. Dann heisst es: „The next geological series is the
ietermaritzbure shale, into which the boulderclay insensibly passes,
nd withont any distinet line of demarcation; and on these shales is
eposited the Tyvassiec formation (Karoo), containing the coalmeasures;
jese shales are in fact the lower portion of the triassic formation,
and beneath them no coal can be looked for.“ (Sieh noch P. 8.)
Wenn wir nun auf Alles in dem vorhergehenden Abschnitte Mit-
„getheilte zurůckblicken, so ergeben sich folgende Resultate:
L In Sůdafrika sind deutlich palaeozoische und zwar, devonische
-und karbonische Schichten entwickelt.
A © 2.Die karbonischen Schichten fůhren Pílanzenreste, wie die Kohlen-
"formation in Europa. (Tulbagh, Lower Albany etc.)
3 3. Úber diesen karbonischen Schichten lagern die Karooformation
| und Stormberebeds mit solchen Fossilien, wie sie in den Damudas,
Panchets und im Ober-Gondwána in Indien vorkommen.

5. Nach einigen Autoren (Tate, Griesbach, Moulle) ist diese
btheilung konkordant zu den iberlacernden Karooschichten — wáh-

úberlagert, gegen die Karoo aber diskordant ist. Doch ist neuester
Zeit (1886) auch Dunn anderer Ansicht darůber. s
206 Wie dies nun auch sein mac, soviel ist sicher, dass die ©
Ekkaschichten hóher sind als die Kohlenpflanzen fůhrenden oc :
schichten — sind daher wohl jůnger als diese.

7. Das Ekka-Blockconelomerat (Dwyka) wird jetzt als durch ©
> glaciale Wirkung entstanden angesehen, was jedenfalis auch auf eine ©
nicht geringe Verschiedenheit in der Bildunesweise dieser, im Ver-
oleich zu den unteren (karbonischen) Schichten deutet und sind die ©
Ekka-Schichten wohl am geeignetesten als permisch anzusehen. 3

Es ist dann vielleicht nur natůrlich anzunehmen, dass diese -
grosse Veránderung in den klimatischen Verháltnissen, welche zu der
Entstehung dieses glacialen Conglomerates Veranlassung gegeben hat, ©
auch umgestaltend auf die Flora der karbonischen Schichten gewirkt hat. ©

Wie die Veránderung der klimatischen Verháltnisse herbeikam, ©
getraue ich mir nicht zu entscheiden.

8. Diess Ekka- Blockconglomerat ist nun mit Růcksicht auf
Zusammensetzung und Entstehungsweise mit dem Talchér-conglomerat ©
in Indien in Beziehung zu bringen und wohl gleichen Alters.

9. Ein zweites Conglomerat, angeblich auch elacialen Ursprungs
wird dann auch ans den Kimberleyshales, ůúber den Ober-Ekka's
angefůhrt und důrften diese Verháltnisse wohl jenen in Australien ©
entsprechen, wo in den Hawkesburybeds, úber den Newcastlebeds,
auch ein Conelomerat áhnlichen Ursprungs beschrieben wurde. Dann ©
jst wohl das Ekka- (Dwyka-) Conglomerat, auch mit den glacialen
Schichten unter den Newcastlebeds zu parallelisieren. E

10. Die Karooformation, wie sie nun heute begrenzt ist, um-
- fasst die Kimberley-Schiefer und die dariůber folgenden Sandsteine.
(entsprechend wohl den Kunap- (?) den Beaufort- und einem Theil
der frůheren Stormbergbeds), mit den von Tate angefůhrten Arten:
von Glossopteris, Rubidgea, Phyllotheca, sowie den Thierresten.

Diese Abtheilung entspricht der mittleren Abtheilung (Dumuda-
Panchet) des Gondwána-System in Indien; die Stormbergbeds wohl
© der oberen. |

P. S. Nachdem Obiges ber Dunns Bericht (1886) geschrieben
war, erhielt ich selben durch die Gůte des Herrn Prof. Snpan in,
originali zur Einsicht, woraus ich noch das Wichtigste ná |
měchte. |

Junn's frůhere Ansicht, dass die untere Karoo (Ekkas) dis-
cordamt zur oberen (mittleren nach Anderen) sei, bestátigt sich
cht (Seite 5.); im Gegentheil herrscht vom Dwyka - Conglomerat
is in die Stormberebeds Konkordanz.“

-© Die Zuuvbergsandsteine (am sůdlichen Rande) werden deutlich
-als karbonesch bezeichnet. (Seite 6.)

„Im Siiden wurde die untere Karoo, einschliesslich des Conglo-
merates, vielfach gefaltet, auch verworfen.“ (Seite 7.)

Seite 8 heisst es unter Anderem:

„The presence of a glacial conglomerate of such ancient date-
-probably carboniferous — is in itself an extraordinary fact; for it
shows that at the time of its formation ?cebergs of great thickness
existed through a legthened period of time im this inland sea, and
„much nearer to the eguator than it would be possible for them now
-to exist.“

Hierauf werden pag. 10 die schwarzen Schiefer úber dem Con-
slomerat beschrieben, die wohl Jone's Ktmberley-Schiefern entsprechen.
-In Beziehung darauf heisst es pae. 10:

„It is self-evtdent that some mghty plysteal change must have
* taken ee, to cause the alteration in the beds laid down from the
- former heterogenous mixture of stones, sand and clay, to the fine in-
timately blended mud and coaly matter of which the shales consist,“
„und er olaubt, dass klimatische Einflůsse die Schmelzung des Eises
© verursachten, wornach úppige Flora aufkam.
| Was die Úberreste anbelangt, so sind darin bis jetzt nur Farne,
| darunter Glossopteris browmiana gefunden worden (Tate's Angaben)
-wornach natůrlich Dunn, sich auf die Autoritát von Prof. Owen be-
3 ufend, auf ein palaeozotsches (permisches oder karbonisches) Alter
"schliesst. Diess ist jedoch ein Widerspruch. — Auch werden diese
- Behiefer auf das Vorkommen der Glossopteris hin mit den Unteren
© Kohlenschichten in Australien verglichen — was jedoch nicht na-
> tůrlich ist — sie entsprechen wohl am besten den Damudas in Indien.
-Dunn glaubt, dass die schwarzen Schiefer ber das ganze Becken
vorkommen und Hoffnung auf Kohle ceben.

Ein sb von H. Penming: A Sketch of the S level

ny ŠL) < bak Šach
b a

by.

je S27 ání = AD 7 o "z aka
JJ en ša E

á pm sona

ete.) enthált ně nanotoní Roe ones E
—— Wiirden wir daher das indische Gondwánasystem nur mit Sůd- ©
Afrika zu vergleichen haben, so wiirde sích folgende Vergleichungs-

6
V
"i
pé
se
Z
by.

dla 5 0 o Po
India Afrika | Alter
Uitenhage Formation
Obere Abtheilung des Stormbercg-beds
Gondwána-System Obere Karooformation

(nach Jones)

Untere Karooformation
Úberganes- nach Jones
abtheilung (mittlere nach Moulle ete.)
Panchet-Reihe obere nach Dunn Trias.
Damuda-Reihe. Kimberley-Schiefer.

(Mit glacialem Conglomerat

nach Jones)

Mittlere
Abtheilung

Obere Ekka-
Schichten.
Dwyka Conglo-
merat — Glacial.
Untere Ekka-
Schichten.

Talchir-Schiefer.

Talchir-Conglomerat
(= boulderbed)
(Glacial).

Karharbári-Schichten

Untere Abtheilung
Untere Karoo
(nach einzelnen

Autoren)

Kohlenschichten mit

Kohlenpflanzen. Saro

Diese Tabelle entspricht vollstándig der Natur der Sache und.
ich úbergehe nun zur weiteren Vergleichung mit Australien. ko

IKE. A ustralien.

In Australien sind hieher bezůgliche Schichten in Viktorid,
New-South-Wales, Aueensland und Tasmanien entwickelt. Ich werde
vorerst jene Distrikte betrachten, die die grósste Analogie mit ein-
zelnen der indischen Ablagerungen aufweisen. Hier steht in erster
| Reihe die Provinz Viktoria. | |

A, 0 Viktoria, |
Die huptskéhlícho klěler bezůgliche Litteratur měchte ich in
folgendem angeben, wobei ich alsbald die nothigen Bemerkungen bei-
schliesse :

Mc Coy: Note on the ancient and recent natural history of Victoria.
In Annals and Magazine of Nat. History Vol. IX. 3d. Ser.
Enthált Mc' Coy's: Ansichten úber die Formationen in Australien.
* Zur mesozoischen Periode werden die Kohlenlager von New-
- South-Wales (besonders New-Castle), Tasmanien und Viktoria gestellt,

- wofůr die Lagerung und Petrefakte als Beweis dienen sollten.

1868. Mc Coy: Palaeontology of Victoria 1868. Ann. et Mag. Nat,

| Hist. Vol. 20. p. 109—202.

ň Die kohlenfůhrenden Schichten von Viktoria werden als meso-

- zoťsch dargestellt. Nur in Gippsland, am Avon-River (stlich von Mel-

3 E kommt Lepidodendron vor und spricht so fůr karbonisches
Alter.

< 1866. Selwyn (Al.) and Ulrech (George): Notes on the physical Geo-
graphy and Mineralogy of Victoria: International Exhibition
essays. 1866. Melbourne.

| Darin wird deutlich genug ein Unterschied gemacht zwischen

4 gewissen Schichten am Bacchus-Marsh (mit Farren) und am Avon-river

z „mit Lepidodendron, Er sagt darůber auf Seite 10:

9 om Tambo, Avon- River Pe Mansfield and Bacchus-

M -a hd from the latter " Čidloňlěj a Ačko MOL,
- longifolia Me" Coy — the former certainly palaeozoic, and the latter
- probably triassic or lower mesozoie.“

Auch beschreibt er von einzelnen Štellen ein eigenthiůmliches
© Conelomerat, das, der Beschreibung nach unwillkůhrlich an dasjenice
© in den unteren Lagen der Talchireruppe erinnert. Er schreibt auf
p- Beite 15.: |
! „In several of the localities above enumerated, thick masses of |
: conglomerate are associated with the sandstone. They occur generally 3
"towards the base of the series and are composed of a very irregular ©
ageregation of rounded pebbles and occasionally angular or sub-an- ©
gular fragments of all sizes of granite, greenstone or diorite, various ©

porphyries, hard slate, gritty sandstone, grey guartz rock and guartz. ©
These pebbles or fragments are imbedded either in a soft, someti- ©

mes earthy, mass, showing little or no trace of stratification, as at E
. Darley, near Bacchus ete. . .“

Auf Seite 16 (1. c.) sagt er weiter:

„The character of the conglomerate beds before mentioned near |
Darley and on the Wild Duck Creek, is such as almost to preclude ©
the supposition of their being due to purely agueons transport and
depostion. It is, howewer, very sugcestive of the results likely to be
produced by marine glacial transport — and the mixture of coarse
and fine, angular and waterworn, material, much of which has clearly
been derived from distant sources would also favour this supposition.

Grooved or ice-scratahed pebbles or rock fragments have howewer not ©

yet been observed.“

Auf der am Ende beigegebenen Úbersichistahells nehmen die
Bacchus-Marshschichten eine Stelle zwischen Permian und Trias ein.

Soviel ist jedenfalls sicher, dass sie hóher sind als die Avon-
schichten mit Lepidodendron, dass sie ein eigenthůmliches Conglomerat,
und Gangamopteris enthalten.

Ausserdem werden obere mesozoische Schichten beschrieben.

1866: Daintree (R.) Report on the Geology of the District of
Ballan, Melbourne 180606.

Hier wird in áhnlicher Weise, wie oben, das Congloment be-
schrieben. Und zwar heisst es*) auf Seite 10:

„Strata mainly composed of fine mud dotted throughout with
various sized, generally rounded pebbles, and those pebbles mostlý
unknown in the vicinity and some not yet seen in place so far as
the Geological Survey has extended a minute examination“.

Weiter heisst es: Ň

„blocks of granite, in some instances over a ton in weight, are ©
found embedded in a matrix of soft mud“.

Als Erklárung fůr die Anháufune dieser Blócke wird nun die ©
Mitwirkung von schwimmendem Eis angenommen.

1874—77. Weiteres Detail úber die Flora in Viktoria finden ©
wir in Mc'Coys: Prodrome of the Palaeontology of Victory: 1875 bis
1877. (IV) |

Darin werden Pílanzenreste aus verschiedenen Horinitnkců an- 8
gegeben und zwar (in aufsteigender Ordnung):

2) Ich citiere aus Herrn Oldhams weiter zu erwáhnender Abhandlung — da É
mir Daentreés obige Arbeit nicht zugánzig ist.

: E es iguanensis Me'Coy
4rchaeopteris howitti Me'Coy | Aus devonischen Schichten am
-| Čordaites australis Me'Coy Iguana-CČreek.
-© Sphenopteris tguanensts Me'Coy
b) Lepidodendrom australe Mč'Coy. EPO at

Avon river, Gippsland.

Ú
á 2. Aus mesozoischen Schichten.
A

9 Gangamopteris angustifolia Me'Coy

-— Gangamopt. spathulata Me'Coy Bacchus-Marsh-Sandsteine.

—— Gangamopt. obligua Me'Coy

- d) Pecopteris australis Morr. 1

— Taemopteris daentreeč Me'Coy
Zamites ellipticus Mc'Coy
Zamítes Barkleyt Me'Coy
Zamites longifoltus Mc'Coy

: Obere mesozoische Schichten; Cape ;
:

M Phyllotheca australis Me'Coy

Paterson; | Bellarine; © Barabool
Hills ; Wanon river (Coleraine) etc.

© Ieh will vorláufie unbestritten lassen, ob MeCoy berechtict
war, die Bacchus-Marshsandstetne als mesozoisch zu bezeichnen, will
aber auch hier auf die Unterlagerung derselben durch karboni-
| sche Schichten hinweisen. Ich muss hiebei auch gleich bemerken,
dass Mc'Coy ein Hauptverfechter der Ansicht ist, dass diese pflanzen-
fihrenden Schichten in Australien mesozoisch sind — was jedoch
( nicht ganz richtig ist.

A 1876 ete. In I ohchor Weise klassificiert Brough Smyth in
seinen Progress Reports of Victoria (speciell 1876) die kohlen-
fihrenden Schichten Australiens, wobei die Bacehus-Marshsandsteine
(neben den New-Castlebeds) als mesozoisch angesehen werden. —

k, 1879: Howitt (A. W.): Notes on the Physical Geography and
Geolosy of N. Gippsland, Victoria. — Ou. J. Geol. Soc. XXXV.
(Read June 21, 1876).

Enthált zyar eine detailierte Beschreibung des genannten Ter-
aber keine náheren Aufschlůsse ůúber das Verháltniss der

Diess sind beiláufig die nothwendigsten Angaben.
Wenn wir darunter nach Analogien mit den Schichten in Indiem

i (> Ne ' EU S ě .
: ' : bo Aa hy ;
. M z AKA „ě T:
58 i Z ops čtk A ašeé
A 2 bj (ZMě > te v: ke
Ps i : 4 m E de

charakterisiert wurden, in novřektr Weise mit der Toldrýrvýne v
Indien iibereinstímmen. 38

Sie enthalten an der Basis ein Conglomerat, das als in hn- 3
licher Weise entstanden angegeben wird. LO

Die in den Schiefern vorkommenden Pflanzenreste sind such 3
recht nahe verwandt: E

Gangamopteris angustifolia Meě'Coy — kommt in den Talchirs ©
auch vor. ň

Gangamopteris obligua Me'Coy — hat ihre Analogie in der in- ©
dischen Gangam. cyclopterovdes Feistm. obzwar ich auch die Art selbst
identifiziert zu haben glaube. A

Gangamopteris spathulata Me'Coy — ist in Indien durch Gangamo- ©
pteris major Fstm. vertreten. i

Es war daher ganz natiivlich, dass tch alsbald auf dem Gedanken 3
verfiel die Talchirgruppe in Indien, mit den Bacchus- Marsh-Schichten ©
in Beziehung zubringen *) — was auch erst neulich vollstindig anerkanní
wurde. — 4

In seinem noch spáter zuerwáhnenden Aufsatze“) schreibt R. D. É
Oldham, auf Seite 41 folgendermassen.

„But in Victoria there are some beds containing Gakodkli pi Jj
known as the Bacchus Marsh beds, which seem to be the eguivalents.
of the Talchirs.“ |

Auf Seite 42 beschreibt Oldham die Conglomeratschichte in.
beiden, als analoge Bildung (durch Eiswirkung) und sagt darůber:

„This consideration, whatever weight micht be attached to it, of ©
stood by itself may certainly be said to corroborate the fossil evi-
dence and we conseguently take it as certain that the Talchir M
Bacchus Marsh beds are the representatives of each other.“ :

Diese Vereleichung der Conglomeratbánke ist auch zuerst von.
mir selbst *) angeregt worden — doch habe ich damals auch die
Hawkesbury beds in New Sonth-Wales damit parallelisiert, und zwar
aus dem Grunde, dass nach Beobachtungen von Herrn C. S. Wil
kinson diese Hawkesbury beds eine áhnliche Conolomeratbank ent- ©
halten sollten, wie die Bacchus- Marshbeds. © Doch verhált sich
diess, bezůglich der Hawkesburybeds, neuesten Nachrichten zufolge,
an ders. ž |
:

h
bh

3) Palaeontologia indica Ser. XII. pt. 1. Talchir-Karharbári-Flora 1879. p. 31

4) Memorandum on the Correlation of the Indian and Australian Coaiben
beds etc. Rec. Geol. Survey of India XIX. 1880. pt. 1.

5) Feistmantel, Rec. Geol. Survey of India XIII. 1880, pt. 4. p. 251.

kere ně o a;
c =

-oberen mesozoischen Schichten entsprechen dann den Pfanzen

eds, in Afrika analog sind.
beds und die Damuda-Reihe reprásentieren; diese werden wir dann

gamopteris reprásentiert sein kónnen.

> folgende Tabelle:

Ó M: i, '

Es wůrden hier daher Glieder fehlen, welche die Karharbári-

-in New South Wales finden, obzwar sie in den Schichten mit Gan-

f Wenn wir nun die frůher aus Indien und Afrika angefůhrten
Bchichtenreihen mit Victoria in Beziehung bringen, so ergibt sich

Indien Afrika dně
Victoria
: Obere mezoische
z = Obere o OEDME Uitenhageformation. Schichten
j = es |
ká Ed Stromberg-beds | (Upper Carbona-
= Godwánasystems ceous)
„E
od Obere Karoo.
oje, Panchet und | Kimberley-Schiefer :
> = = .
8 = Damuda. (? Glaciales Conglo-
vý | merat)
E Karharbári- E 2
|= Schichten
: :| ( Schichten |.
i | Obere | mit =
JsJE| | Talchir-Schiefer Ekka-Schichten || Gangamopteris |=
|912 — = — 2
= Talchir-Conelo- Dwyka Conglomerat =
S merat Conglomerat (Glacial?) (Z
2 (Glacial ?) (Glacial?) z

Untere Ekkabeds I

Carbonische Carbonische

i Schicht
Vindhya Schichten chichten

Devon Devon

Indien und Afrika entsprechen. Dabei werde ich zuerst die Verglei- ©

„Indien und Afrika wird sich von selbst ergeben.

Behriften des Herrn Clarke allein zu citieren, reicht nicht hin. Bei *

6, 0 k ASE | :
R 3 E M hé Ů V >

2. Neu-Siid-Wales. M ' %ž k

In Neu-Sůd-Wales ist ebenfalls eine ganze Schichtenreihe ent-
wickelt, worunter einzelne Glieder solchen in den Ablagerungen in.

chung mit den Bacchus-Marsh-Schichten durchfůhren, und jene mit.

Vorerst ist es nothig, die diessbezůgliche Litteratur anzufůhren, i
welche aber ko monet ist, als gewóhnlich angefůhrt wird; die |

solchen Vergleichungen muss jedenfalls wenigstens die ganze wichti- i
gere Litteratur in Betracht gezogen werden, weshalb ich selbe, soweit
es der Raum erlaubt, hier anfůhre. | :
1. 1828. Brongniart (A1.) Podrome ďune Histoire des végétaux fossiles. |
p- 16200. Baris 1828:
Erwáhnt Phyllotheca australts und andere Pflanzen aus Australien. ©
2. 1828. Brongniart (Alex.) Histoire des végétaux fossiles. 2 vols .
49, Paris. E
Beschreibt Glossoptertis brownmiana var. australastaca von N. S -
Wales, aber als Kohlenpflanze.
3. 1845. Strzeleckt (Count de). Physical PRROOD VY of N.-S.-Wales
and Van Diemensland. 1845. 4
Beschreibt die Kohlenablagerungen von N.-S-Wales und Tas-
manien (Jerusalems-Basin). Im New-Castlebecken wird die Unterlage ©
der Kohlenschichten von grobkornigen Sandsteinen mit Spřriferen und ©
Conularia gebildet; die Kohlenschichten liegen in gleichfórmiger La-
gerung darůber. ;
Die von Strzelecki gesammelten Pflanzenreste wurden von Prof. ©
Morris beschrieben und als „carbonisch“ hingestellt. Selbe stammten
aus den New-Castle-coal mines und aus dem Jerusalemsbasin, Tas-
mania. :
4. 1847. Mc' Coy. On the fossil Botany and Zonle of the rocks.
associated with the Coal of Australia. In Ann. and Magaz.
Natur-History. Vol. XX. le. sér. p. 145 etc. p. 311 ete.
Darin beschreibt Mc' Coy eine Anzahl von Pflanzen aus Neu-
pSůd-Wales, und zwar aus verschiedenen Horizonten (den New-Castle ©
und Wianamattabeds entsprechend), die ich spáter aufzáhlen werde.
Die so beschriebene Flora bezeichnet Me' Coy als. ooítisch, ©
wáhrend die Thierreste der unterlagernden Schichten mit Formen aus.
dem Kohlenkalke úbereinstimmten. Mc' Coy betont auch die vollkom= |

lanzen (was bisher vollkommen richtig ist).
-© Diese Arbeit gab den Grund zu der spáter folgenden lebhaften
ontroverse zwischen Mc' Coy und Heirn Rev. Clarke betreffs des
Alters der australiscehen Kohlenablagerungen, indem der erstere an
dem oolitischen Alter der pflanzenfůhrenden New-castlebeds festhielt,
- wáhrend der letztere ein carbonisches Alter auch fůr diese Schichten.
- behauptete. Die Controverse zieht sich durch eine ganze Reihe von
- Abhandlungen.
- 5. 1848. Clarke (Rev. W. B.): Remarks on the identity of the epoch
i of the coalbeds and palaeozoic rocks of N.-S.-Wales. In
: Annals and Mag. Nat. History September 1848. p. 209.

k. Darin werden Fálle angefůhrt, wo Kohlenschichten und solche
mit Planzenabdrůcken von Schichten mit márinen Thierresten karbo-
- nischen Alters úberlagert sind, oder mit ihnen wechsellagern, woraus
- geschlossen wird, dass daher die Kohlenschichten Australiens kar-
- bonisch sind.
: Dabei beruft sich Herr Clarke auch auf eine Arbeit von Prof.
í Jukes.

6. 1847. Jukes: Notes on the Palaeozoic formations of N.,-S.-Wales
+ - and Van-Diemensland. In: Auart. Journ. Geol. Soc. Vol. III.

3 p. 224 ete.
ř Darin werden nemlich die Ablagerungen bei Sydney als palaeo“

- zoisch beschrieben.

Ě T. 1848 Clarke (Rev. W. B.): On the genera and distribution

* of plants in the Carboniferous system of N. S. Wales. In:

É Gu. Journ. Geol. Soc. Vol. IV. p. 60.

A Hier behauptet Herr Clarke das Vorkommen von Lepidodendron
und Sigillaria, doch giebt er nicht an, in welchem Horizonte.

Mě

- 8. 1849. Dana (J.): Geology: United States Exploring Expedition.
E: - Mit Atlas.

Darin finden sich auch Fossilien aus N.-S.-Wales, besonders
- New-Castle, angefůhrt, die ich spáter erwáhnen werde. Die Kohlen-
schichten des New-Castle-Beckens werden als permisch bezeichnet (was
wohl ganz naturgemáss war).

Mc Coy und Herrn Rev. Clarke fállt in das Jahr 1860, und ist in

halten; besonders in folgenden Artikeln:

Ein grosser Theil der erwáhnten Ponirokérse zwischen Prof..

den Transactions of the Royal Society of Victoria, 1860, Vol, V. ent- | +

A : o
< % n
P AAA ně

9. 1860. Glarké (Rev. W. B.): A communication from ne Rei: W.B.
Clarke to His Excellency Sir Henry Barkley K. C. B., ete.,
President of the Royal Society of Victoria on Prof. Mc' Cořsí
new Taeniopteris from the coalbearing rocks of Cape Paterson —

: District ete. ete. pp. 89-95 (1. c.) 3

10. 1860. Mc Coy (Prof.): A Commentary on: A Commuňiru 3
made by the Rev. W. B. Clarke ete. (wie oben). ibid pp. ©
96—107. 3

11. 1860. Clarke (Rev. W. B.): Remarks on Prof. Mc' Coys Commén- -

tary ete., ibidem, pp. 209—214. ži

12. 1860. Mc Coy: Note on Rev. W. B. Clarke's: Remarks etc. (mie 3

oben); 1. c. pp. 215—2117. ]

In allen diesen Artikeln handelt es sich um das oolitische Alter ©

der Flora von der einen (Mc' Coys) Seite und um die Widerlegung ©
dessen von der anderen (Clarke's). |

13. 1861. Clarke (W. B.): On the relative position of certain plants ©

in the coalbearing beds of Australia. In: Gu. Journ. Geolgl. ©
Soc. Vol. XVII. pp. 534 ete. 3
Darin sucht Herr Clarke einige Zweifel aufzukláren, welche ©

Baron Zigno in einer Abhandlung “) (1860 úber Oolitflora) růcksichtlich ©

seiner Angaben betreffend das Vorkommen von Zepidodendron und Si- ©

gilaria in Australien, ausgesprochen hat. j

Auch giebt Herr Rev. Clarke darin eine detailierte Gliederung
der australischen Kohlenablagerungen an, und zwar: |
a) Wianamattabeds (mit Pflanzen und Fischen).
b) Hawkesburybeds (mit Pflanzen und Fischen).
c) Workable coalbeds (= New-Castlebeds).
d) Lower Carboniferous. É
Ebenso berichtet er darin úber die Zwischenlagerung von Schichten ©
mit Pachydomus, Spůrifer, Orthoceratites ete. mit Glossopteris, Verte-
braria und Phyllotheca, Verháltnisse, die weiter náher erklárt werden, ©
und die Prof. Mc' Coy nicht anerkannte, obzwar die ganze Angele-

14. 1864. Clarke (W. B.): Om the coalseams of Stony Creek. In:
Transact. Royal Society Victoria. Article 6. ž

Darin wird vor allem darauf hingewiesen, dass die tieferen, ©
kaibonische marine Thierreste enthaltenden Schichten, konkordant zu ©
den sie úberlagernden Schichten mit Pflanzen liegen.

s) Some observations on the Flora of the Oolite. In: Au. Journ. Geol. Soc. |
London Vol. XVI. p. 11 etc. v

hen, und móchte ich speciell auf dieselben hinweisen, weil ich daraus
ableiten will welche Schichten mit solchen in Indien als analog be-
"trachtet werden sollen.
15. 1866. Clarke (Rev. W. B.): On the Occurrence and geological po-
sition of oilbearing deposits in New-South-Wales. Auart
Journ. Geolog. Soc. London, Nov. 1866.
Darin giebt der Autor folgende ok (p. 409).

A a) Wianamattabeds . . . .. « 39.081.191001560
k b) Hawkesbury rocks . . . 2 8001009
k c) Upper coalmeasures (nicluding N a AVOMO če

| Hlawara, Lower Hunter —Náp-Častle) ; $ibým, 5000»
k MUpper.marine beds. 3 wa 40 k 3000"
“ -© e) Lower coalmeasures . 1000"
* -PD Lower marinebeds (with Eootindendké: on, Sigitaria U,

/ Syringodendron ett.) « « +.. 4000"

Ř. With the ewcepiion of the Stony creek cannel*) all the oil pro-
- ducing deposits ocew" tn the Upper coalmeasures“,

© Zwei dieser Localitáten will ich speciell anfiihren. Am Nattai-
| Flusse im Bereiche der Upper coalmeasures enthielten die Kohlen-
- schiefer Glossopteris und Meě'Coys Gangamopteris.

Am Reedy-Creek (ebenfalls Upper coalmeasures) ist auch Cannel-
Kohle; in den Schiefern finden sich Vertebravia, Glossopteris und

di Karhar báribeds vn. Indien, wenigstens mit Růcksicht auf die

-zweite Auflage desselben erschien 1870; eine (dritte 1875 und eine
L vierte endlich 1878, welche ich dann weiter besprechen werde.

1 16. 1864. Egerton: On some Ichthyolites from New-S.-Wales, forwar-
ded dy the Rev. W. B. Clarke. Au. J. Geolog. Soc. Vol. XX
po: B

k 7) Diese gehórt zu den e) Lower Coalmeasures, úber den f) Lower marine

Diese Forháliněene. erinnern jedenfalls an die Talchirgruppe und.

poj je 6

PA
"Z 0

m | 7,
* E on Ed

64 da Sne
- Darin werden drei verschiedene Fischarten běschrieben, de bal
der Beurtheilung des Alters auch ostentativ ins Treffen gezogen
wurden — doch stammen sie aus Schichten, úber deren Alter nicht
viel Zweifel existiert, und auch sind die Fische nicht so ze i
heterocerk, wie gewóhnlich behauptet wird.
Zwei Arten stammen aus den Hawkesburybeds (úbeř den Nědn i
Castle-Kohlenschichten): 3
Myriolepis Člarket Eg. (Schwanz nicht sicher bekannt).
Cleithrolepis granulatus Eg. (nicht deutlich heterocerk). |
Aus den Wianamatta-Schichten (in den Hawbesbury) wird be- ©
schrieben: 3
Palaeontscus antipodeus Eg. Auch diese Art kann nicht unbe-.
dinet als Beweis fůr das palaeozoische Alter angefůhrt werden;
denn Egerton selbst beschrieb einen Palaeontscus superstes aus dem
englischen Keuper (Au. J. Geol. Soc. Vol. XIV; p. 64. Pl. I). i
Und so ist hier wohl richtig zu bemerken, dass in dieser Be- —
ziehung McCoy darauf hingewiesen hat, dass wohl ein homocerker ©
Fisch in palaeozotvschen Schichten bis jetzt nicht bekannt ist, wáhrend ©
homocerke und heterocerke Fische in mesozotschen Schichten wohl gut ©
vorkommen kónnen — jene fangen dort an, diese sind úberlebende :
Formen.
17. 1875. Blanford (H. F.): On the Age and correlations of the
plantbearing Series of India ete. Gu. Journ. Geol. Soc.
Nov. 1875.
Betrachtet die New-Castlebeds und Wollongong-Sandsteine egui-
valent den indischen Kohlenschichten, und versetzt sie in die per-
mische Epoche; auch wird eine allgemeine Wármeabnahme zwischen
der Carbonischen und permischen Epoche angenommen.
18. 1876. Brough © Smyth: (Geologische Úbersichtskarte Australiens.
Darin ist der grósste Theil der Kohlenschichten in N.-S.-
Wales, einschliesslich der New-Castlebeds als mesozoisch.
koloriert. (Die erste Ausgabe erschien 1873). |
19. 1876. Report of Progress: Geological Survey of Victoria No. IIL
1876. Darin wird die Geolog. Úbersichtskarte besprochen
— und auch Bemerkungen úber die mesozoischen Schichten
mitgetheilt. Diese schliessen nach Me'Coy's Bemerkungen.
alle die Schichten ber der marinen Fauna ein.
20. 1875. Mínes and Mineral Statistics of N.-S.-Wales ete. In: New-
South-Wales Intercolonial and Philadelphia International
Exhibition. Sydney 1875.

; O O O 00V M REVO 0 ší

le ne bor 6 A eralische ohletotma oů; von C. 8. Wil-
nson und J. Mackenzie, die ich hier kurz besprechen will.
1. 1875. On the coalmeasures of New-South- Wales by C. S. Wilkinson
4 Ee. p.. 121 et segu.
Herr Wilkinson giebt hier eine Schichtenfolge, die jene von Herrn
© Clarke einigermassen ergůinat, und folgerichtig auch diejenigen, tn meinen
© Abhandlungen gegebenen i tn einer Richtung berichtigt, da selbe auf Clarkes
> Arbeiten basiert waren.

vl Selbe findet sich auf Seite 128:

| Wianamatta-series.

o Hawkesbury-series.

k Upper coalmeasures: ov Newcastle, Wollongong and Bowenfels-
i Series (Glossopteris etc).

„Upper marine beds.

Lower coalmeasures. Glossopteris tritt hier zuerst auf.

Lower marine beds

< Lepidodendronbeds. (Rhacopteris, Archaeopteris, Cyclostigma, Le-
ži pidodendron etc. — siehe weiter). |

š -Diese Gliederung findet sich nicht so vollstěneiy in Herrn Clarke's

- Remarks (siehe weiter) und habe ich auf seine Angaben hin, diese
Ď E odendroňbeds (bei Port Stephens, Stroud etc,) noch diber die Lower-
© marinebeds gestellt, was jedenfalls měcht vichtig ist.

Unter den Lepidodendronbeds folgen devontřsche Schichten.

2. 1875. Mackenzie: Supplementary Report on the coalmeasures I. c.
i p. 207 ete. Mit vielen Durchschnitten.

-© Indiesem werthvollen Beitrage findet sich eine ganze Reihe von
Ě. lehrreichen Durchschnitten, sowohl durch einzelne Schichten als auch
- durch gróssere Terrains, welche die oben von Wilkinson angegebene
- Schichtenreihe noch weiter ersichtlich machen. Ich kann natůrlich
-nicht alles wiedergeben, was hier von Interesse wáre, und will nur
-einiges anfůhren.

1 Unter No. 6, zur Seite 246, oiebt Mackenzie einen schema-
| tischen Durchschnitt in der Lánge von 30 engl. Meilen (48 Kilom.)
von New-Castle, úber Booral in der Grafschaft Gloucester, also Richtung
S,-S.-W. nach N.-N.-O., durch die einzelnen Kohlenschichten der drei
Abtheiluneen, mit dní dazu gehórigen Fossilien, (Sieh Durchschnitt,

r: Mothomaticko-přírodovědecká, 5.

ky, 1)

o E: G

Figur 2.

P parchechnitt, etwa 30 miles (48 Kilom.) durch den něrdl. Theil des Kohlenfeldes von N.-S.-Wales — von
ž New-Castle úber Booral, in der Grafschaft Gloucester, Richtung S.-S.-W.—N.-N.-0. — (nach Mackenzie).

(

| A. Oberkohlenschichten (New-Castlebeds mit Gossopteris, Phyllotheca, Vertebraria ete. Urosthenes.
Z B. Obere marine Schichten — Productus, Spirifer, Conularia ete.
E -O C. Untere Kohlenschichten — Glossopteris, Phyllotheca etc.
Untere marine Schichten — Karbonische Thierreste.

Lepidodendron-Schichten: Lepidodendron, Cyclostiema, oka Calamites ete. — und marine karbo-
nische Thierreste.

pyl = ba : ; = = 2 “, 4 ž Ne háríT . jd 0 m M a p
Z 55 ok U 2 Lo Oba Sb po máj a O zp p ora stí M Emy ; a ko Je n
S P aa, 058 MCE 2 ee MPS daně nh děda ad Job C 5 by o oko vy vásýu í E zd VK ruřdkí 0 dk a k bh

| Pe ne Genera werden aber zk die nicht nich oa naje
J und Urosthenes australis (Fisch).
- ISchichten ohne Fosstilien.
[Untore Flótze der oberen Kohlenschichten.

> Sehěchten mt: Productus, Spirifer, Atrypa, Terebratula, Tr ochus, Fene-
stella, Conularia ete. — Auch Glossopteris, Fhyllotheca, Noggerathia
ete. (Wohl Upper marinebeds).

> Měttlere Kohlenschichten. (Diese entsprechen jedenfalls den Lower
coalmeasures). |

Wieder Schichten mit mariner Fauna und Pflanzenabdrůcken. (Wohl

>- Lower coalmeasures mit Lepidodendron, Knorria, Calamites, Otopteris
(Rhacopteris) — und Thierresten. — (Diess sind wohl die Lepido-
dendron-beds).
Die úbrigen Durchschnitte bieten dann weiteres Detail.

ši Indessen erschienen seit 1876 meine Aufsátze und Arbeiten
-úber die indische Fossile Flora, wo ich auch auf die australische
© Flora mich bezog, und zwar besonders auf Grund der mir im J. 1875
(und spáter) von den Herren Clarke und Wilkinson eingesandten Samm-
- Jungen, die auch Štoff zu speciellen Arbeiten úber Australien boten
: -(siehe weiter).

; Meine Arbeiten ber die indische Flora sind in den Records
-und der Palaeontologia indica veróffentlicht worden, und es war mein
- Bestreben zu zeigen, dass die indischen Kohlenschichten (Damudas)
-nicht analog sind mit den New-Castlebeds in Australien, und dass
© sie auch nicht palaeozoisch sind — woran ich jetzt, gerade so wie
- frůher, festhalte.

| Darin hatte ich aber, wie schon frůher erwáhnt, einen heftigen
- Gegner in Herrn W. T. Blauford, der energisch fůr die Eguivalenz
-der indischen mit den australischen Kohlenschichten, und fůr das
E ioozoischo Alter beider eintrat, von seinem ŠStandpunkte wohl
i nit Recht.

| 23. 1878. Clarke (W. B.): Remarks on the sedimentary formations
M of New-South-Wales. 4. Edition. Sydney 1878.
| |
|
|

| Diese Schrift ist jedenfalls die wichtieste von Herrn Clarkes
- und will ich daher selbe hier kurz besprechen.

-© Herr Clarke behandelt die Formationen von unten nach aufwárts.
př

Die „Azoic“ oder „Metamorphic“ und die „Lower Palaeozote
rocks“ (Lower und Upper Silurian) bedůrfen hier keiner weiterer —

Betrachtung.

Die „Middle Palaeozoie“ reprásentieren Devon. Auch aus diesen —
sind nur wenige Pflanzen bekannt: Lepidodendron nothum aus N.-S.-
Wales (aus Oueensland und Victoria). Úberdiess beweisen auch marine ©
Thierreste, die Prof. Koninck beschrieben hatte (siehe weiter), dass —
IDevon in N.-S.-Wales existiere.

Von grósstem Interesse ist Herrn Clarke's „Upper Palaeozote“.
Darunter begreift er die australischen Kohlenschichten, sowohl die
tiefern, mif und unter marinen Schichten, als auch die hoheren, New- ©
Castle-beds, welche, wie schon erwáhnt, Mc'Coy und andere Palaeonto- ©
sogen als mesozoisch betrachteten.

Seine Ansicht ber die Zugehórigkeit auch der oberen Kohlen-
chichten (New-Castle) zu derselben Epoche mit den tieferen, stůtzte ©
Herr Clarke auf die von ihm gemachte Beobachtung, dass gewišse
PAanzenformen, die dann in den hóheren Schichten sehr háufig sind,
auch schon in den tieferen, mit und unter marinen Thierresten vor-
kommen. 1

Zu diesem Zwecke theilt er die Durchschnitte von zwei Scháchten,
und zwar bei Stony Creek und Greta, im nordlichen Theile des Kohlen- ©
feldes, am Hunterriver mit, die auch schon den friůheren Ausgaben ©
seines Werkes beigegeben waren und woraus ersichtlich ist, wie unter
Schichten mit Conularia, Spírifer, Productus ete. Kohlenflótze und
Schiefer mit Glossopteris, Noggerathtopsts etc. vorkommen. (Ich selbst
habe einige Arten daraus heschrieben — siehe weiter). Dieses Faktum j
lásst sich nicht bestreiten. — Soviel čst aber sicher, dass dann úber
den oberen marinen Schichten měichtige Lager mit Kohlenflótzen und einer í
rechen Flora lagern, die vor allem hier in Betracht gezogem werden
miissen (diess sind die New-Castlebeds).

Diess letztere ist recht deutlich ersichtlich aus dem dieser Auf-
lage (4.) beigegebenen Kártchen eines Theiles des čstlichen Kohlen--
feldes von Neu-Sůd-Wales, wo die Wianamatta-, Hawkesbury-, Kohlen=-
(New-Castle) und marine Schichten entwickelt sind; ebenso aus dem.
Durchschnitte bei Burragorang am (ox-Flusse, wo in deutlicher.
Reihenfolge zu oberst Hawkesbury-Sch?chten (T80"), dann Kohlensch čchte:
(New-Castlebeds) mit Glossopterts ete. (716") und darunter mari
Schichten mit Spirifer ete. (300") sich abgelagert finden.

jí M ch die von Herrn Clarke gegebene Gliederung der Abthei-
1ng oper Palaeozoic“, zeigt deutlich genug die Stellung der oberen

oh : Auf Seite 66 (1. č ist selbe DL ermeu gegeben :
-L Upper Coalmeasures (= New Castlebeds).

2. Upper marinebeds.

3. Lower coalmeasures (Kohlenschichten mit Glossopteris etc.).

4, Lower marinebeds.
| Unter diesen letzteren (4) sind dann noch Pflanzenreste, unter-
- karbonischen Alters.

Úber dieser Schichtenreihe folgen dann noch jingere Schichten.

und zwar besonders (in aufsteigender Ordnung):

die Hawkesburybeds

und die Wianamattabeds.
: Diese enthalten gewisse Pýflanzen und ganotde (theilweise hetero-
- cerke) Hische,
| Herr Clarke handelt von diesen letzteren im $S5: „Mesozotcoc or
. Secondary formations“; bezeichnet sie aber auch als „Supracarboni-
ferous“ (siehe Appendix XVIII) ohne sich deutlich úber ihr Alter
- auszusprechen — obzwar an ihrem mesozočschem Alter kaum zu
© zweifeln ist.

Auf Seiten 75—81 giebt Herr Clarke meine Ansichten, betreffs
- der indischen Flora und ihrer Verwandtschaft mit jener in Australien,
wieder, theils nach meiner Publikation in den Rec. Geol. Survey, theils
-nach brieflichen Mittheilungen.
: -© Eine von diesen letzteren ist auf Seite 81 abgedruckt, und kann
i ich es nicht unterlassen, selbe hier wiederzugeben, da der Inhalt der-
- selben noch jetzt volle Berechtigung hat; ich: schrieb damals:
0 „Glossopteris began to live in Australia during the time, when
- Carboniferous animals lived in the sea — in the time of the lower
- Australian beds. They are therefore of carboniferous age. But Glosso-
- pteris continued to live when already the Lower beds were deposited
- (including the marine animals) or when the marine animals ceased
“ live*) — when therefore in fact another epoch of life began, which
was characterised by the total absence of marine carboniferous ani-
| mals and by the preponderance of plants and I think in čhis lies the
| difference between your Upper and Lower coalbeds. And from this re-
9 Dieses bezieht sich daher auch auf die „Upper marinebeds,“ welche die
— „New-Castlebeds“ unterlageru.

ason I thought, only those Upper Coal strata in Your country can be ©
compared with our Talchir-Damudabeds, as these do not contain any
marine fossil at all.. etc.“ —

Der ganzen Schrift sind 20 Appendixe (I—XX) beigegeben,
welche verschiedene Úbersichtstabellen enthalten. Von diesen fůhre
ich nur einige an.

Appendices XIII—XVI. enthalten die von Prof. Koninck beschrie-
benen marinen Fossilien (siehe weiter).

Im App. XVIII giebt Herr Clarke eine Úbersicht der verschie-
denen Schichtengruppen nebst den dárin vorkommenden Fossilien,
theilweise nach dem Arrangement verschiedener Autoren; und zwar:

Wianamatta ) | Šupracarboni- Oolit z. Upper
i und = ferous W. B.*—! Theil =- ?Trias Feist- —
Hawkesbury Clarke. Me'Coy mantel.
Permisch
z. Theil
Dana.

Nur Pflanzen und Fische. |
New Castle; Bowenfels,) Fisch. Hauptsáchlich Planzen. — (Obere
| Lithgow; Ilawara. Kohlenschichten).

3. Marine, karbonische Schichten (Obere marine). |

4. Stony Creek, Greta, Anvil Crk., Mt. Wingen. (Untere Kohlen- ©
schichten) mit Glossopteris primaeva, browniana, etc. |

5. Marine karbonische Schichten. (Untere Marine).

6. Port Stephens; Stroud. (Lepidodendron, Cyclostigma, — aber
die Glossopterisi primaeva, welche H. Clarke anfůhrt, stammt nicht
aus diesen Schichten). M

Im Appendix XX hat Herr Clarke meine, ihm brieflich ge-
machten Mittheilungen, abgedruckt.

Die von ihm gesammelten Petrefakte hat Herr Clarke an Herrn
Prof. Koninck (die marinen Thierreste) und an mich (die Pfanzen-
reste) zur Bearbeitung úberceben. :
24. 1876—18177. Koninck (de L. G.): Recherches sur les fossiles i

paléozoigues de Nouvelle Galles du Sud. Bruxelles.

Koninck beschreibt Thierreste aus Silurien; Devončen und Carbo-
mfěre. Aus letzteren Schichten erwáhnt er auch Pflanzen: “*

Lepidodendron velthečmianum Stbg.

Bornia radiata (Calam radiatus) Bgt.

Calam. varians German. Nach seinen Angaben stammen selbe
aus den Schichten unter den unteren Kohlenschichten. |

Von "den Thierresten sagt Koninck folgendes: von den 167

pecies, sind 103 neu fůr Australien, 59 neu fr die Wissenschaft,
und 74 solche, die auch in Europa im Carbonifére vorkommen.
Auf Seite 367 schreibt er folgendermassen:
k „Je erois done étre en droit de conclure gue la plupart des
- roches carboniferes de la Nouvelle Galles du Sud appartiennent aux
© assise supérieures du terrain; gwune partie, principalement gui ren-
ferme les Spěrifer convolutus et pinguťs var. rotundatus peut čtre
attribuée aux assises moyennes, et gut les asstses inférieures y sont
représentées, ce nesť gue par guelgues lambeaug tnsignificants ou du
motns trés pauvres en fossiles.“
Seite 360 schreibt er weiter.
„Je me bornerai A faire remarguer gu'il est probable gue le
-mer dans la guelle se sont dévelopées les animaux carbonifěres de
V Australie, était en communication avec celle dans laguelle ont vécu
les animaux de la méme épogue gui se trouvait actuellement en
Belgigue aux environs de Visé et de Namour, en Angleterre dans le
- Yorkshire, en Écosse aux environs de Glasgow; en Irlande prěs de
> Corke et de Dublin, et en Allemagne dans la Silésie. (Cet mer
existait encore alors gue déja la majeure partie des roches carboni-
- fěres de ' Amerigue et de la Russie ainsi gue celles du Nord de
P Irlande et des environs de Tournai, de Feluy, de Soignies et de
Gomblain - au - Pont de notre pays étaient déjá émergées et gue les
: animaux gu'elles renferment, étalent en majeure partie détruits“.
| Hiermit weist Herr Koninck selbst den Fossilien eine ziemlich
-hohe Stellung in der karbonischen Reihe an. —
(25. 1818—19. PFetstmantel (Ottokar): Palaeozoische und mesozoische
Flora im óstlichen Australien. In Palaeontographica,
Cassel. 2 Abtheilungen mit 18 und 12 Tafeln respect.
Diese zwei Abhandlungen habe ich auf Grund zweier mir im
- J. 1876 und 1878 von dem verstorbenen Herrn Clarke gesandten
© Collectionen fossiler PAlanzen aus Australien, publiciert und darin alle
mir damals zu Gebote stehenden Dáaten verwerthet.

A Nur nebenbei willich bemerken, dass die obige Arbeit auf der „International
| Eahibition, Melbourne 1880“, mit dem I. Preise (grosse Bronce-medaille nebst
Certifikat) ausgezeichnet wurde, gerade sowie jene von Prof. Koninck,

Ich werde keine náhere Angaben daraus hier machen, da in.

(Port Stephens ete.) nicht diber, sondern unter den aizotlém márinen
Schichten stehen sollen. Auch měchte ich auf die vielen, nicht sáltétí“ A
stórenden Druckfehler aufmerksam machen. In der 2. Abtheilung
(1874) ist auf Seite 190—191 die Schichtenreihe in der Tabelle im ©
Ganzen richtio. | c

26. 1880. Ferstmantel: Notes on the fossil Flora of Kastern Australia
and Tasmania. Journal and Proc, Roy. Soc. N. S. Wales
1880. August.

Ist ein Resumé der oben angefiihrten Abhandlungen. — Darin
habe ich auch die Parallelisierune der Talchir-Reihe, der Bacchus- ;
Marsh-Schichten und Hawkesburybeds zu begrůnden gesucht, die
aber jetzt mit Růcksicht auf die lezteren unhaltbar ist. Auch ist ©
daselbst der Fehler begangen, dass die Lepidodendron-beds von
- Port-Stephens und Stroud ber die unteren marinen Kohlenschichten i
gestellt sind.

27. 1879 (1880). Wilkinson (C. S.); In Annual Report of the De- ©
| partment of Mines New-South-Wals 1819 (1880).
Bezieht sich auf Seite 216 auf die bei der International Ex- ©

hibition Sydney ausgestellten Objekte, welche nach folgenden Forma-
tionen arrangiert wurden:

» Tertiár...
Secondary (f Jurassic — Clarence River Series
Or Triassic ( Wianamatta
Mesozoic Hawkesbury.
Palas Permian. — Upper Coalmeasures (New Castle ete.. .)
jak Carboniferous. Lower Coalmeasures — and Stroud.

Devonian etc.

Bei der Gelegenheit bildet er auch ein schůnes Exemplar der.
Macrotaentopteris wtanamattae Weistm. und des Falaeomscus anti-
podeus Egert. ab.

28. 1880. Feistmantel (Ottokar): Further notes on the correlation ot |
the Gondwána Flora with that of the australian coalbearing
system. In: Records, Poa lstbal Survey of. Pons VoL |
XIII. Pt. 4. |

In diesem Aufsatze habe ich die verschiedenen, auf čb: volí
kommen eines auf Eiswirkung deutenden Conglomerates, in den Hawkes-
© bury und Bacchus-Marshbeds bezůglichen Beobachtungen, theils nach

iftlichen, čheils úláh. zddnukié 10) Mittheilungen des Herrn Č.
W ilkinson, zusammengetragen.
-Auf Seite 253 ist eine Vereleichungstabelle gegeben, aus der
ersichtlich ist, dass ich, eben auf Grund der erwáhnten Conglomerat-
: bánke, die Talchir-Karharbári-Schichten, die Bacehus-Marsh- und
© Hawkesbury-Schichten parallelisiert habe, was jetzt einer Modifikation
- bedarf,

29. 1878. Guide du Géologue a V Exposition Universelle de 1878. In
der Abtheilung fůr stratigrafische Geologie finden sich Notizen
von Herrn M. Zeiller úber die aus Australien ausgestellten
Petrefakte, wo er enercisch fůr die Selbststándigkeit der
oberen Kohlenschichten (Upper coalmeasures) mit Gosso-

pteris, Plyllotheca ete. eintritt, da selbe, wie er richtig
p bemerkt, dúber Schichten mit marinen Thierresten liecen,
4 und nicht mehr mit solchen vergesellschaftet sind — gerade
i so wie ich es frůher dargestellt habe.

30. 1879. Hector, James (Director of the Geolog.-Survey of New-Zea-
land): On the Geological Formations compared with those
of Australia.

In: Journal ete., Royal Society, New.-S.-Wales 1879 pp.
65 ete. —

Darin giebt Direktor Hector die Reihenfolge der in New-Zea-
i land bekannten Formationen nebst Charakteristik; nennt auch die
- Eguivalente einiger Schichten in Australien und Indien.

ě Die Wianamatta-Schichten stehen gsgenůber Rhátic und Triassic.
E -Die Hawkesbury Sandsteine und Gondwána-Series gegeniůber dem
k“ © Ober-Perm,

s - Die Newcastle-Kohlenschichten gegenůber dem Unter-Perm. —
a also betrachtet er diese álter als die indischen' Kohlenschichten.

f Die Port Stephens-Schichten sind bei ihm auch unter-carbonisch.

81. 1882, Geological Magazine: Notice of Dr. Hectors New-Zealand-
Geology January number.

Darin wird obige Arbeit kurz besprochen.

89 „ 1882. Zu dieser Notiz erschien dann eine Erklárung von einem
H. Alfr. Cruttwell in der Februar-Nummer, Geological Maga-
zine 1882, in welcher der genannte Herr an Dr. Hectors

-10 Notes on the oceurrence of remarkable Boulders in the Hawkesburybeds.

In: Journal ete. Royal Society, New S. Wales. 1879 (Vol. XIII) p. 105—107. še

Nr 1, bo P “ ny
: M, K, er U
$ žá po
h v hi 2 P

Zutheilune der Kohlenschichten in New-South-Wales zum a
Perm, Anstoss nimmt.
„Auf Seite 143 giebt er in einer Tabelle, wie er sagt, seine —
Classifikation der Kohlenablagerungen in New-South-Wales, wobei ihm —
aber die Unannehmlichkeit passiert ist, dass er die Folge der Kohlen-
und marinen Schichten in ganz umgekehrter Ordnung angiebt, als alle
anderen Beobachter; er hat nemlich: obere marine, obere Kohlen-,
untere marine und untere Kohlenschichten. Auch behauptet er das
unzweifelhafte Vorkommen von Svgillaria und Stigmaria in den oberen
marinen und oberen Kohlenschichten — was jedoch nicht einmal
Herr Clarke anfůhrt. — Es ist deutlich ersichtlich, dass die ganze
Notiz verfehlt ist.
99. 1882. Rev. J. E. Tenison- Woods: The Hawkesbury sandstone. In:
Journal etc. of the Royal Society of New-South- Wales. 1882
(XVD pp. 53 ete.

Darin hat der genannte Autor es versucht eine neue Erklárung
fůr die Entstehung der Hawkesburybeds zu geben, nemlich :"")

„That the Hawkesbury sandstone is a wind-blown formation,
interspersed with lagoons and morasses, with impure peat.

„This formation differs but slightly from other and more ex-
tensive aerial ones in other countries, especially in Mexico, China
and Arabia.

„There is no evidence of ice action and all the physical fea- ©
tures arse agalnst such a supposition“. —

Diese Ansichten sind jedenfalls sehr bemerkenswerth — obzwar
in einer darauf folgenden Besprechung der genannten Abhandlung,
Herr C. S. Wilkinson seine Einwánde dagegen vorbrinst, und be-
sonders die Eistheorie der Conglomeratbánke aufrechthált (mittelst
Grundeis). Es ist aber jedenfalls eine ungelóste Frage.

84. 1882. Tenison- Woods: A fossil Plant Formation in Central Oueens-
land. Journ. Royal Society New 8. Wales 1882 joké PP.
179 ete. Plates. i

Beschreibt aus Aueensland unterkarbonische Pflanzen, áhnlich
denen aus den Schichten bei Port-Stephens, Stroud ete. in New-South- ©
Wales — und giebt Seite 189 eine Reihenfolge der planzenfůhrenden ©
Schichten in Australien, (von unten nach oben): |

B Vielora: Iguana Creek ete. Oueensland: Mt-Wyatt ete. ©

11) In den Schlussbetrachtungen stellt er 14 Punkte auf, wovon ich oben drei-
wiedergebe.

Goonoo gehórt nicht her; ist dasselbe, wie Mt. Wyatt).

0 Upper Palaeozote: Victoria: Bacchus-Marsh; N.-S.-Wales: New
Gastle ete. (Greta ist tiefer).

- 85. 1883. Tenison- Woods: On the Wianamatta shales. Journ. Royal
Society N. S. Wales. 1883 Vol. XVII. pp. 75 etc.

Darin wird, im Gegensatze zu den Herrn Clarke und Jukes
die Ansicht ausgesprochen, dass die Wianamattaschiefer měcht von
den Hawkesburybeds verschieden sind, sondern mit ihnen wechsel-
lagern, und auch in palaeontologischer Beziehune mit denselben eine
Formation bilden, was auch ich schon behauptet habe. Die beziehungs-
weisen fossilen Pflanzenreste sind:

(Alethopteris australis Morr. sp. (Alethopt. australis Morr. sp.
Thinnfeldia © odontopteroides Thinnfeldia odontopteroides
Morr. sp. Morr. sp.

> E m:

£ IPhyllotheca concinna T. Woods ŽlThinnfeldia media T. W.
| ě Podozamites distans Presl $4Phyllotheca sp.
„s [Podozamites sp. = (Podozamites distans (?)
-F |Gleichenia Sp. = [Gleichenia dubia Fstm.
Macrotaeniopteris wianamattae Macrotaeniopteris wianamattae
Fstm. Fstm.

Tenison-Woods schláct daher vor, die Bezeichnunge Wianamatta-
Formation aufzulassen.

36. 1881. Fečstmantel (Ottokar): The Fossil Flora of the Gondwána

System Vol. III. pt. 2. 3. The Flora of the Damuda and
> Panchet division.

| Darin habe ich auch die Verwandtschaftsbeziehungen der Da-

mudaflora zu der australischen Kohlenflora besprochen.

(81. 1883. Tentson-Woods: On the Fossil flora of the Coal deposits
of Australia. In: Proceedings of the Linnean Society of
New-South-Wales Vol. VIII. pt. 1. (June 1883) pp. 35—167.
11 Tafeln.

Ist eine ziemlich umfangreiche Arbeit, welche der Autor vor-

- handlungen (Cassel) verfasst hat, hauptsáchlich darum, um den austra-
| -lischen Lesern eine ausfůhrlichere Darstellung derselben leichter zu-
© gánelich zu machen, da, wie er auf Seite 38 saet, mein Werk fůr
-die meisten Leser unzugánelich ist. Auch beruft er sich auf meinen

Aufsatz vom Jahre 1880 in dem Journ. der Royal. Society of N,-S.-

bobr Carboniferous: N. S. Wales: Smiths Creek ete. (Goonoo-

% nemlich auf Grund und als Ergánzung meiner friiher erwáhnten Ab-

„This essay comprised a most valuable series of observations ©
on all that was known on the subject of our Australian coal plants. .“

„It was a brief epitome of all that was then known of sur fossil
Flora.“

Und weiter auf Seite 38: 8

„I refer to this list in particular because it is the only one of the ©
kind published in English.“ 4

Im ganzen Verlauf seiner Abhandlung Citiert er sehr ausgiebig ;
aus meinem Werke.

Auf Seite 51—58 ciebt er die Reihenfolge der einzelnen Forma-
tionen, die aber, melner Ansicht nach, nicht richtig ist deshalb, weil —
ganz verschiedene Sachen zusammencestellt werden; so z, B. unter
Lower Carboniferous: Goon00-Goo0no00 und Smith's-Creek-Stroud ; unter ©
Permian?: Arowa (mit Rhacopteris) Greta und Stony Úreek, vihrend
diese doch karbonisch sind, etc.

Die New-Castlebeds werden als Trias bezeichnet etc. — Die
beigegebenen phototypischen Tafeln (11) sind nur wenig deutlich.
98, 1884. Stephens (T.): Notes on boring operations in search of

coal in Tasmania. In: Monthly notices of papers and Pro- ©
ceedines and Report of the Royal Society of Tasmania.
June 1884. M

Darin findet sich zur Vergleichung mit den Ablagerungen in ©
Tasmanien folgende Liste der Formationen in N.-S.-Wales gegeben: ©
Wianamatta — |
Hawkesbury. —

Permian (?) Upper coalmeasures (New-Castle coal.)
Upper marine beds.

Lower coalmeasures (Anvil Creek, Greta, Stony PM
Carboniferous Lower marinebeds.

Trassic ?

Foo počty, k 02m- pa Byty naj

Lower carboniferous (Port Stephens etc. — Plants ati ý
marine beds, without coal.). |

Diess ist eine ganz richtige Reihenfolge — und auch die Zuthei-
lung in die einzelnen Epochen scheint naturgemáss, |
39. 1884. Blanford (W. T.): Address to the Geological Section of the |
British Association. Montreal 1884. Á

Darin ist die Reihenfolge der Schichten richtig gegeben und gut
charakterisiert. :
40. 1886. Blanford (W. T.): On additional evidence of the oceurrence ©
of olacial conditions in the palaeozoic era and on the geo- ©
logical age of the beds containing plants of mesozoic type

-m India and Australia — In: Gu. Journ. geolog. Society ©
London May 1886 pp. 249 et segu. 2
© Darin werden einzelne Schichten des Gondwána-System in In-

dien mit solchen in Australien parallelisiert, und zwar:

die Panchets mit den Wianamatta-Hawkesburybeds (glacial),
Damuda mit den New Castlebeds,

Karharbári mit den Upper marinebeds (glacial),
Talchir mit den Stony creek beds; Lower marinebeds (glacial).

Aus welchen Grůnden diess Arrangement gemacht wurde, ist
nicht recht ersichtlich. Die Zusátze „elacial“, bei den zwei letzteren
Schichten sind auf Grund der Beobachtungen des Herrn R. D, Old-
ham, die ich weiterhin erwáhnen werde.

- 41. 1886. C. S. Wilkinson. — Im: „Official Catalogue of Exhíbits
from the Colony, N.-S.-Wales“, London 1886, sind bei Ge-
legenheit der Anordnung einer Sammlune von Gesteinen
(I. c. pp. 153—1593) und einer andern von charakteristischen
Fossilien der hauptsáchlichsten sedimentáren Formationen

in N.-9.-Wales, Schichtenfolgen gegeben, die jedenfalls

k Wilkinson's neuesten Ansichten entsprechen und mit der

; von mir gegebenen Darstellung im Ganzen úbereinstimmen,

i Er hat:

j L. Upper Silurian. II. Devonian: Goonoo-Goonoo mit Lep. no-

id thum. III. Lower Čarbomferous: Smiths Čreek Stroud ete. IV. Car-

omian: Upper coalmeasures (New-Castle; beds-various plants). VII

-> Třiassie: Hawkesbury-series. VIII Jurasste (?): Wianamatta-series-

42. Etheridge (R.): A Catalogue of Australian Fossils. Cam-

bridge 1878.

| Ist eine Zusammenstellung der bis zum J. 1878 bekannten Fos-
- silen aus Australien. Dieser Katalog braucht hier keiner weiteren Be-
- merkung als der, dass die Pflanzenreste aus den oberen Kohlen-
- sbhichten (New Castle), aus den Wianamatta-Hawkesbury-Schichten |
ete. zusammen unter der Bezeichnung „IMesozoic“ aufgenommen sind.
Im ůbrigen ist es ein sehr nůtzliches Handbuch.

Zusammenfassung.

je ní
n o OV

Wenn wir nun aus den vorhergehenden Angaben das bezůslich
Neu-Siid- Wales Gesagte zusammenfassen, so ergeben sich folgende
Schichtengruppen mit den darin vorkommenden Fossilien: '*)

1. Obere, mesozoische Schichten. Hieher gehóren gewisse Schichten
am Clarence river, die Herr Wilkinson (1875, sieh No. 18, 19) zu-
erst angefůhrt hat. Ich bestimmte daraus folgende Pflanzen :

Taentopteris daentreeč Mč'Coy; und Alethopteris australis Mč'Coy -
Nach einer neueren, brieflichen Mittheilung des Herrn Wilkinson ddo.
29. Septbr. 1880 werden diese Schichten vielleicht eine tiefere Lage ©
einnehmen můssen. |

2. Wianamatta-Hawkesbury-Schichten. Úber den oberen Kohlen- |
schichten in New-South-Wales. Frůher waren beide als getrennt be- ©
trachtet. Nach den palaeontologischen Befunden scheinen mir selbe ©
nicht verschieden, was auch von Tenison-Woods aus stratigrafischen ©
Grůnden behauptet wird, wáhrend C. S. Wilkinson neuestens die |
Wianamatta-series abermals hóher stellt (sieh Nro. 41, 1886). ;

Die Fossilien sind: |

Palaeontscus antipodeus Egert. — Wianamatta. j
Fische *Cleithrolepis granulatus Eg. Wianamatta-Hawkesbury. p
Myriolepis Clarkei Egext. Hawkesbury. © k:

Alethopteris australs Morr. sp. Wianamatta-Hawkesbury. :

Thinnfeldia odontopteroides Morr. sp. (Feistm.) Wianamatta-
Hawkesbury. Thinnf. media T. W. Hawkesbury. |

Phyllotheca coneinna Ten. Woods. Wianamatta.

Phyllotheca sp. Hawkesbury.

Podozamtes distans Presl. Wianamatta- Hon kosí

Podozamites sp. Wianamatta.

Gleichema dubta Feistm. Hawkesbury.

Gleichema sp. Wianamatta. |

Maerotaeniopteris wianamattae Feistm. Wianamatta-Hawkesbury.

Was nun das Alter oder die Stellung dieser Schichten anbe- ©
lanst, so ist wohl kaum ein Zweifel darůber. Herr Clarke selbst be- ©
zeichnet selbe als „Supracarboniferous“ — im allgemeinen aber
werden selbe als Trřassíc angesehen. |

12) Ich verweise besonders auf die 2. Abtheilung meines Werkes úber Austra-
lien: Palaeozoische und mesozoische Flora des čstl. Australien 1879 (Cassel).

th R ame ist, dass Strzeleckt (1. ©. pag. 129) die Hawkesbury
beds zu Pltocen stellte, was die Verfechter des karbonischen Alters
- der Kohlenschichten (New-Castle-beds) unberůcksichtigt lassen, wáh-
P rend sie seine Darstellungen betreffs der letzteren ganz natůrlich finden-
ř Nach einer neuesten brieflichen Mittheilung des H. C. S. Wil-
- kinson (Brief ddo. 29. Septb. 1880) wurden darin Amphibtenreste ge-
funden, welche nach seiner Meinung das trzasstsche Alter der Schichten
entscheiden. Eine diessbezůcliche Notiz ist úberdiess in einer Mit-
theilung des H. Wilkinson an den „Under-Šecretary for mines,“ ddo.
10. September 1886 enthalten und lautet:

„A few weeks ago Mr. J. H. Maiden forwarded me a large fos-
sil shell of the genus Planordis that had been found in the exca-
vation for the new Governement docks at Cockatoo Island. This being

-the first fossil shell found in the Hawkesbury formation, I took the
opportunity of examining the rocks with Mr. L. Samiel who is con-
structing the docks and only obtained some fossil plants. But as the
rocks looked very promising for the occurrence of fossil remains
I sent the Collector Mr. Cullen to make further search and he was
rewarded by the discovery of a most interesting fossil which Prof. W.
Stephens has identified as Mastodonsaurus of which a similar fossil
specimen from Stuttgart is in the collection of the Sydney University.
This betng the ferst discovery tn Australia of the Labyrinthodon a gt-
gantic amfibian, is of much scientific tmpovtance as proving the trias-
sic age of the Hawkesbury sandstone formation. Signed C. S. Wil-
kinson G. G“ —

! Eine spátere Notiz dariiber: „Note on a labyrinthodont fossil
from Cockatoo Island, Port Jackson“ von Prof. Stephens (in: Proc.
Linn. Soc. N.-S.-Wales, 2d. ser. Vol. I. pt. 3. Nov. 1886) ist mir
leider bis jetzt unzugánelich geblieben.

In meinen frůheren Arbeiten bis zum J. 1882 habe ich die
Hawkesburybeds, auf Grund des darin verkommenden Conglomerates,
das auf Eiswirkung deutet, mit einem úhnlichen in den Bacchus-
marshbeds, und folgerichtig mit diesen selbst identifiziert — was
- aber jetzt insofern einer Modifikation bedarť als diese Schichten den

Ě Damudas. (Indien) und Karoo-beds (in Afrika) gleichzustellen sind,

nicht aber auch den Karharbári-beds und Talchirs,

3 3. Upper Caolmeasures — New-Castle-beds — Glossopteris-beds,

ň Diese Schichten enthalten Pýflanzen- und Iischreste: Die haupt-

|- sáchlichen Lokalitáten sind: New-Castle; Wollongong; Ilawara; Mu-

- Feistm., Gangamopteris (nach Clarke solche, wie aus den Bacchus- ©

Vorwaltend ist: Vertebraria; Glossopteris ; Gangamopteris ete. ž
Bis jetzt sind folgende Arten bekannt: bo V
Urosthenes australis Dana. — (Heterocerker Fisch.) Ú
Phyllotheca australis Bot.
Vertebraria australis Mc' Coy.

Sphenopteris alata var. exilis Morr., Sphenopt. flexuosa MeCoy.
Sphenopt. germana Mc Coy., Sph. Ko Vat Me'Coy., Splu. lobifolia
Morr., Sph. plumosa Me'Coy.

Glossopteris drowntana Bet. Glossopt. ampla Dan. Glossopt.
cordata Dan., Glossopt. elongata Dan., Glossopt. limearis Me'Coy.; ©
Glossopt. parallela Feistm., Glossopt. veticulum Dan., Glossopt. tae-
niopteroides Feistm., Glossopť. wilkinsoni Feistm. E

Gangamopteris angustifolia Me'Coy., Gangamopt. clarkeana -

Marshschichten in Victoria; siehe vorn, Litt. Nro. 15.). i
Caulopteris (?) adamstť Feistm. "U
Zeugophyllites elongatus Morr.

Noggerathiopsis media Dan, sp. (Feistm.), Nógg. spathulata

Dan. sp. (Feistm.).

Brachyphyllum australe Feistm.; Brachyph. australe var. cras-
sum Ten. Woods. |

Es sind diess die Schichten, wegen welchen die meiste Dis-
kussion stattfand. Mc'Coy und andere Palaeontolosen (auch Brouch.

Smyth) betrachteten sie als oolitiseh; Rev. Clarke behauptete stets

ihr palaeozoisches Alter; Dana und Wilkinson stěllten sie zu Perm.

Etheridge (Katalog) hat sie im Kapitel: Mesozoic. Oldham und Blan--

ford betrachteten sie auch als palaeozoisch und verglichen sie mit

den indischen Kohlenschichten (Damudas). Ich selbst hielt und halte :

sie fůr álter, als die indischen Damudaschichten. k
Im nachfolgenden werde ich ihre wahrscheinliche Stellung nach

den jetzigen Erfahrungen eingehender erórtern. | k:

| 4. Upper marine beds: Schichten mit Meeresthieren von ober--

karbonischem Alter. | v
5. Untere Kohlenschichten: Kohlenablagerungen, deren Schiefer

- Tanzenreste enthalten, und zwar von solchen Gattungen, wie sie.

dann weiter oben, in den New-Castlebeds háufiger sind. Da- die

meisten derselben mesozoischen Charakter tragen, und hier zuersto
auftreten, habe ich hier das Z Aufireten der Flora mit mesozotsche 1 |

Charakter angenommen. 7

dně poctě dk hěje PW nS o ON

v kor) Pů orraco etc.
© Die Pflanzen sind:
Phyllotheca australis Bgt.
Annularia australis Weistm.
Glossopteris browniana Bet., Glossopt. Dbrowniana Var. prae-

i eursor Feistm., Glossopt. Člarkeť Feistm., Glossopt. elegans Feistm.

Glossopt. primaeva Feistm.
Noggerathiopsts prisca Feistm.

Das Alter dieser Schichten, die zwischen Schichten mit kar-
„bonischen Thieren lagern, ist nothwendiger Weise auch karbonisch,
-obzwar die Flora einen jingeren Charakter hat.

Daraus folgt aber nicht, dass alle Ablagerungen, in denen Phyl-
Jotheca, Glossopteris und. Nóoggeratbihpsts vorkommen, palaeozoisch
-sein můssen. Ich brauche nicht erst zu wiederholen, wo diese
© Gattungen auch sonst noch vorkommen — es ist aus dem vorher-
gehenden genugsam ersichtlich,

o 6. Lower -marine beds: Untere Schichten mit marinen Thier-

resten. Carbonisch.

7 Unter diesen lagern Schěchten, mit Pflanzenresten unterkar-
"bonischen Alters — die sog. Lepidodendronbeds: bei Arowa; Port-
Stephens; Smiths Creek (near Stroud) ete. im Norden des Kohlán“
| Feldes.

Die von mir PEsmínteh Pfianzenreste sind:

Calamites radiatus Bgt., Sphenophyllum sp.

-| Archaeopteris willkinsont Feistm., Archaeopteris Sp.

— Rhacopt. comp. Růmeri Feistm., Rhacopt. septentrionalis Weistm.

— Glossopteris (?) linearis (?) Me'Coy.

Ň Lepidod. volkmannianum Stbg. |

4 Cyclostigma australe Feistm.

úrórterung.

-— 8. Middle palaeozoie (Devonian): Diess sind Schichten mit ma-

rinen Thierresten; aber auch mit Pflanzenresten am Peel-river: Back-

reek; am Barrington-river etc.

-Die Pflanzenreste sind:

- Lepidodendron nothum Ung.

- Cydostigma sp.

P
Ý
:
PV
th I
ď
ř

' "A
E = : Mathomaticko-přírodovědocká, ý

87
o ey +
2 “

9. Lower palaeozote. Silurisch. 5
Jetzt wird es sich darum handeln, diese Sehicníéní namentlich
die New-Castle beds mit anderen zu vereleichen.

Hier haben wir vorerst Věctoria mit den Bacchus- Marshbeds. —
Diese habe ich ursprůnglich, auf das Vorkommen von glacialen Com-
glomeratbánken in beiden hin, mit den Hawkesburybeds verelichen.

Doch haben neuere Beobachtungen gezeiet, dass diess nicht
richtig ist; denn bei seinem Besuche in Australien im J. 1885 hat
Herr R. D. Oldham (von der Geologl-Survey of India) glaciale Con-
glomerate auch in tieferen Schichten beobachtet und zwar wie er ©
angiebt,*"*) in den marčnen Schichten, unter den New-Castlebeds, und ©
zwar sowohl in den oberen als auch in unteren.

4
Herr Oldham vergleicht auch (Seite 42) hinreichend die Bac- |
chus-Marshschichten mit den Talchirschichten in Indien auf Grund ©
der Planzen und physikalischen Verháltnisse (glaciale Conglomerate);
dies ist jedenfalls richtig. |
Auf Seite 45 widerlegt er die Vergleichune der Hawkesbury- ©
beds mit den Bacchus-Marshschichten, und kommt zu dem Schlusse, ©
dass diese letzteren nur mit den marinen Schichten in New-South- Wales ©
verelichen werden kónnen; folgerichtig, dass auch die Talchir-Schich- ©
ten in dasselbe Niveau zu kommen haben. Daraus wůrde, nach k.
ihm, auch folgen, dass die New-Castlebeds und die indischen Damu- ©
das eguivalent sind. :
Dazu habe ich nur zu bemerken, dass in Indien die Karhar- ©
báribeds ber den Dámudas, auch noch einen deutlichen Horizont ©
bilden — der nicht úbersehen werden darf, und jedenfalls vorerst
mit den New-Castlebeds zu vereleichen wáre; auch ist, soweit ich
die Sache kenne, in der Damuda-I'lora keine Gangamopteris angusti- ©
folia Me'Coy., wie Oldham angiebt, vorgekommen; nur in der Tal-
chir- und Karharbári-Flora. |
Úbrigens áussert sich Oldham auf Seite 47 selbst dahin, dal
er die Gleichzeitigkeit der Damuda- und New-Castle- Sohicht m nicht ©
gerade behaupten móchte und dass wahrscheinlich die Damudas ©
etwas jůnger (spáteren Datums) sind, als die New-Castle-Schichten.
In seinem schon erwáhnten Briefe ddo. 29. September 1896,
schreibt Herr Wilkinson folgendermassen hierůber:

13) Oldham: Memorandum on the correlation of the Indian and Australian
coalbearing beds. Records Geologl-Survey of India. Vol. XIX. Pt. .1. pp.
39 et sedu.

L wer Coal Measures, my assistant, Mr. David, and Mr. Oldham of
© India (when he was over here) have found glacial evidences in the
© form oficeseratched boulders.“ —

Ich stelle mir nun die ganze Angelegenheit so vor. Wenn die
marinen Schichten auf Grund der glacialen Conglomerate mit den
Talchirs verglichen werden sollen, so čst diess jedenfalls nur mit der
| Conglomeratbank in dem Talchirs měglich; daher auch mit der Conglo-
meratbank in den Bacchus- Marsh-Schichten.

Dann bleiben čiber den marinen (glacialen) Schichten in Ae
stralien die New-Castlebeds ůúbrig; diber der Conglomeratbank der
Talchireruppe sind die Talchirschiefer und Karharbáribeds; diber der
Bacchus-Marsh-Conelomeratbank sind die fossilfůihrenden Schichten —

- alle diese miissen dann folgerichiig eguivalent sein,

| Erst iiber den Kavharbáribeds folgen die Damudas, die daher
denn doch měcht mit den New-Castlebeds parallelistert werden kónnen

-— und kommen nothwendigerweise in das Niveau der Hawkesburybeds.

Mit Růcksicht auf Afrika folet die Vergleichung auch von selbst
die unteren Ekkašs und das Dwyka-Conglomerat entsprechen den ma-
-rinen Schichten in Australien (auf Grund des elacialen Conglomerates);

- die oberen Ekkas den New-Castlebeds, und daher die untere (beziehungs-
-weise obere) Karoo-Formation den Hawkesbury- Wianamatta-Schichten.
Die úbrigen Formationen in Victoria und Indien pássen sich
- dann von selbst an.
: Růcksichtlich des Alters oder der Periode folgere ich Folgendes.
- Die oberen marinen Schichten, auf demnen die New-Castlebeds auf-
- Jagern, sind oberkarbonisch; daher sind wohl dne New-Castlebeds etwas
> Jiinger, etwa permisch; allgemein gesprochen, kann mam sagen, dass
beide palaeozovsch stnd; dann sind wohl Hawkesburybeds mesozotsch **)
- (triasisch); aber, von den afrikanischen Verháltnissen ausgegangen,
- wůre ein permisches Alter auch der Conglomeratběnke ein natiirliches
-da selbe dort auf Kohlenformation aufliegt.
4 Auch ist der Fall moglich, dass die glacialen Erscheinungen
š nicht úberall ganz gleichzeitig sind und dass selbe in Australien
- frůher auftraten und sich wiederholten — da sich ja dort solche in
dreierlei Schichten offenbaren, í
Ši Ich móchte folgende Vergleichstabelle vorschlagen ; selbe ist im
E tichen dieselbe, wie ich. sie 1879 in meiner Austral-Flora (2.

.. „A“ ď
p ry sn k
a Ea 4

Ma- MĚVedy 9 ne.
y a

Mesozoisch.
— Jura

Trias-

u | une |
—————

Palaeozoisch — (Karbon — Perm,

Devon.

Afrika

Uitenhage-
Formation :

Vielleicht egui-

valent den:

Stormberg-beds
(obere Karoo
nach Jones).

Karooformation

mit Dicynodon etc,
Palaeoniscus.
Glossopteris,

Phyllotheca ete.

Kimberley-
Schiefer.
(mit glacialem !
Conglomerat.)

Untere Karoo
(n. Dunn).

Obere Ekka-
Schichten
(Glossopteris.)

Dwyka Conglomerat
(Glacial).
Untere Ekkabeds.

| RE ABP APV A 7 o - Foke
i Australien a

| Indien

Oberes-Gondwána.

Hier noch
Glossopteris !

Obere (Untere) |Úbergangsschichten:

mit Vertebraria;
Glossopteris etc.

Panchet u. Damuda:
mit: Dicynodon,
Pachygonia etc.

Phylotheca, Ver-
tebraria
Glossopteris ! — Něg-
gerathiopsis etc.

Karharbári-
Schichten:
mit: Vertebraria-
Glossopteris! Ganga-
mopteris !

Talchir-Schiefer,
mit: Glossopteris
(wenig); Gangamo-

pteris (zahlreich) —| (zahlreich.)

Talchir-Conglo-
merat. (Glacial?)

Obere meso-

Conglomerat-

Bacchus-Marsh-Schichten.

2
| N-S. Wales |

Obere mesozoische
Schichten.

Wianamatta-
und
Hawkesbury-
Schichten.
(Beide hángen zu-
sammen. In den
letzteren ein glaci-
ales (?) Conglo-
merat.)

New-Castle-beds:
mit: Phyllotheca;
Vertebraria ;
Glossopteris; Ganga-

mopteris etc.

Obere marine |
Schichten (Glacial?)| —

u ——
OF TTVTWAICHVNOINVUOKWWGVTOWNTU 977 W 909070077903771220G M

Karbonische
Schichten

mit karbonischer

Flora.
(Alethopteris,

Lepidodendron,

Sigillaria,
Stigmaria etc.)

Devonische
Schichten

Vindhya Series.

Gippsland, am |Schichten. (Glacial?)| ©
Avon-Flusse etc.|———————————|.
(Lepidodendron.)

Devon: Iguana
Creek -Schichten.

Untere Kohen-
Schichten: Glos-
soptenis!

Untere Marine

Unter-Karbon:
Lepidodendron;
Rhacopteris, ete.
Glossopteris (?)

Devon: jí
Lepid. nothumi. |

; Diese Tabellen, glaube ich, entsprechen am natůrlichsten den
R | Verháltnissen, wie sie in den einzelnen Lándern beobachtet wurden,
und vor allem můssen hier die Verháltnisse in Afrika und Viktoria

- hauptsáchlich in Betracht kommen. Eine ganz áhnliche Tabelle habe ich

- nemlich auch in der Einleitung zum IV. Bande meiner Gondwána-

Im Veroleich zu meinen frůher publicierten Tabellen ist hier die
Modifikation bemerkbar, dass einzelne Glieder des unteren Gondwána-
Systems hier in die palaeozoische Abtheilung einbezogen sind, (Kar-
harbári-Talchir), wáhrend ich frůher auch diese zur Trias gestellt
habe. Diess ist natůrlich durch die seitlem gemachten Beobachtungen
bedingt, namentlich durch die Entdeckune des Conglomerates (boul-
der-bed) in Australien in den Schichten unter den New-Castlebeds.
Die Stellung der Damuda-Schichten, welche es hauptsáchlich waren,
die mit den New-Castlebeds in Vergleich gezogen wurden und gegen
welche Vergleichung vor allem meine Einwánde gerichtet waren, ist
auch hier unverándert geblieben. Darauf bezogen sich meine Ausse-
rungen in der oben erwáhnten Einleitung zum IV. Bande meiner
Gondwána-Flora, wo ich behaupte, dass trotz neuerer Entdeckungen
meine frůheren Vergleichungen im Ganzen dieselben geblieben sind.

Aus den angefiihrten Tabellen lassen sich vielleicht folgende

. Folgerungen ableiten:

1. In Victoria, N.-S.-Wales und Sid-Afrika sind gewisse
Schichten abgelagert, die sowohl den Pflanzen- ais auch Thierresten
nach einer Epoche entsprechen, die mán in Europa als devontsch be-

- halb der Grenzen der ausgedehnten Formation, die unter dem Namen
Vindhya bekannt ist.

: 2. In Afrika folet in regelrechter Folge eine Formation, die
als karbonisch betrachtet werden muss, und deren hohere Schichten
Pflanzenpetrefakte enthalten, die solche sind, wie wir sie auch in
Kuropa antreffen.

Ahnlich ist es in Viktoria, wo die Sandsteine mit Lepidodendronm

“ australe die ganze Kohlenformation reprásentieren důrften.

, 9. Dagegcen herrschen in N.-S.-Wales etwas abweichende Ver-

- háltnisse. Dort liegen auf devonischen andere Schichten, welche den

| : pílanzlichen © Fossilien nach als unterkarbonisch betrachtet werden

- missen; doch ist darunter, wenn den Angaben Me'Coys Glauben

von Glossopteris sein, die damn weiter hinauf zahlreicher auftritt. ©

Diese Pflanzenreste kommen aber auch in Beeleitung von ma- ©
vinen karbonischen Thierresten vor. Nichts ist von ahnlichen Verhčiltnisse
in Indien. ;

4. Der Charakter der karbonischen Fauna bletbt bestehen, wůhren
die Flora noch innerhalb der karbonischen Zeit čhren Charakter čndert.
-Die Schichten zwischen den unteren und oberem marinen Schichten,
mit Thierresten enthalten nemlich Kohlenjflotze mit Pýflanzenrestem,
welche nicht solche sind, wie wir sie in Europa oder Amerika in der
Kohlenformation antreffen, sondern wir finden besonders Phyllotheca
Glossopteris und Noggerathopsis!

5. Wáhrend der Periode der unteren marinen Schichten scheint
ausserdem in N.-S.-Wales auch eine Veránderune der klimatischen
Verháltnisse eingetreten zu sein, wenigstens will, wie frůher erwáhnt,
Herr R. D. Oldham darin gewisse Ablagerungen beobachtet haben,
die auf eine Mitwirkung von Eisthátigkeit bei ihrer Ablagerung hin- ©
deuten, obzwar Herr Wilkinson in seinem Briefe (1. c.) nur von den
oberen marinen Schichten spricht. Vielleicht hat diese Veránderung ©
auch eine Wirkung auf die Umwandlung der unterkarbonischen Flora
in N.-9.-Wales ausgeůbt, so dass dieselbe durch eine andere ersetzt ©
wurde, die mesozovschen Habitus trágt. i

Dieselben Erscheinungen hat aber Herr Oldham auch in den ©
oberen marinen Schichten in N.-S.-Wales beobachtet; auch von dort -
- beschreibt er (1. c.) gewisse Conglomerat-Ablagerungen, die in einer ©
derartigen Weise zusummengesetzt sind, dass man nothgedrungen k
eine Mitwirkung von Eisthátigkeit annehmen muss. )

Diese Ablagerungen aber můssen als eguivalent betrachtet werden i
mit áhnlichen in den Bacchus-Marsh-Schichten, in der Talchireruppe
(Indien) und in den mittleren Ekka-Schichten (Dwyka-Conglomerat
in Afrika), welche alle einer áhnlichen Wirkung zugeschrieben werden.
> Herr R. D. Oldham sagt darůber in seinem neuesten Aufsatze') ©
(Seite 299):

„Taking all these points into consideration I think we may.
safely affirm that the Talchirs of India, the Ekkabeds of South Afrika,
the Bacchus-Marsh beds in Victoria and the Marine beds below the
New-Castle Coalmeasures in N. S. Wales were all deposited contem-
poraneonsly and that during their deposition there prevailed a Glacial

——

19) Homotaxis and Contemporaneity etc. Geol. Magazine, July 1886. pp. 298 ete,

“
se

och © mparable to, if not even more severe than, that of the

el tocene period.“

ká Ob diese Annahme einer so ausgedehnten glacialen Periode

gerechtfertiget ist oder nicht, will ich unerortett lassen, jedenfalls

sind die genannten Conglomeratablagerungen in den genannten

- Schichtengruppen genannter Lánder solche, wie sie auf gleichartice
Verháltnisse bei der Ablageruneg derselben hindeuten.

Bei dieser Gelegenheit muss ich aber auf eine Abhandlune von
Campbell (J. F.): Glacial periods, (Au. Journ. Geol. Soc. London;
XXXV. 1879. pp. 98 ete.) hinweisen, worin sich der Autor gegen
auscedehnte glaciale Perioden ausspricht und auf lokale Bedingun-
gen hinweist.

Wenn wir aber alle im Vorigen erórterten Verháltnisse ins
Auge fassen, so kónnen wir diese elaciale Periode am zweckmássigsten
an das Ende der Karbon- und in den Anfang der Permepoche ver-
setzen, denn gerade sowie in N.-S.-Wales eine Flora vom mesozoischen

Habitus in karbonischen Schichten beginnt, ebenso ist es měglich, ja
wahrscheinlich, dass die Karbonfauna weiter hinauf, bis in den Anfang
der Permzeit hinůbereriff, wie es auch Herr R. D. Oldham (1. c. p.
299) andeutete; in diesem Falle wůrden die oberen marinen Schichten
„in N.-9.-Wales in den Anfang der Permzeit zu setzem sein.
j Diese Periode wůrde dann auch wohl derjenigen entsprechen,
© wáhrend welcher die permischen (auch glaciale !) Conglomerat-Schichten
-in England abgelagert wurden.
| 6. Unter den vorhergehenden Voraussetzungen werden zunáchst jene
> Schichten zu vergleichem sein, welche direkt iiber den vermetntlich glaci-
- alen Ablagerungem sich befinden; und da haben wir in N.-S.-Wales
die New-Castlebeds, in Viktoria die fossifiihrende Abtheilung der
> Baechus-Marsh-Schichten; in Indien die Talchir-Schiefer mit Fossilien
und die Karharbári-Schichten; und in Afrika die oberen Ekkabeds.!S)
Diese mógen tmmerhin noch tm den Bereich der palaeozoischen Epoche
- als oberstpermische Schichten gehórem.
"8 7. Alles, was iiber diesem letzteren Sehehten folgt, gehórt wohl im
> dié mesozotsche Periode. Doch scheinen hier verschiedene Verháltnisse

Wáhrend nemlich in Australien Glossopteris in den New-Castle-
beds ihren Abschluss findet, tritt sie in Indien in den Damudas und

: 29) Diese oberen Ekkabeds bilden einen Theil der unteren Karooformation,
im Sinne Dunns in seinem neuesten Werke (1. c.), wohin er úbrigens die
ganzen Ekkabeds einbezieht.

in Afrika in der oberem (umteren) Karoo (nach meiner jetzigen nA
theilung) mit erneuertem Formenreichthum auf, und setet Zn Indien
bis in das obere Gondwdána, in eine der hóchsten Schichten (Jabálpur-

- group) fort.

Doch darin stimmen die Wianamatta-Hawkesburzbeds in N.-S.-
Wales, Damuda-Panchets in Indien und untere Karoo in Afrika úber-
ein, dass sie Landthierreste oder Sůsswasserfische enthalten, die auf
áhnliche Verháltnisse hindeuten.

Aus diesen Umstánden erhellet, dass es nicht angeht, desswegen,
weil Glossopteris in Australien in den unteren Kohlenschichten die
palaeozoisch sind, vorkommt, auch die indischen Kohlenschichten als
palaeozoisch erkláren zu wollen — denn dann můssten es die Uber-
"gangsschichten in Indien, und die Jabáleruppe auch sein, ebenso
můsste es die Karooformation sein, die aber nach der allgemeinen -
Auffassung mesozoisch ist. Auch muss man besonders die mit Glosso- -
pteris zusammen vorkommenden Gattungen Fhyllotheca und Noggera-
thtopsis ins Auge fassen; diese kommen gerade so in mesozotschem, wie
in palaeozotschen Schichten vor.

Wůrden wir einzig und allein von diesen Fossilien ausgehen
und unsere Schlůsse bilden, so bliebe nur eine zweifache Móglichkeit.

a) entweděr sind diese Gattungen, weil ste in Australien schon
in. palaeozovschen Schichten beginnen, als palaeozotsch zu betrachten,
und dann wiirde eine palaeozotsche Flora weit bis tn den Jura hinauf-
reichen. | !

b) Oder aber betrachten wir die genannten Gattungen, weil sie-
anderswo tn mesozotschen Schichten auftreten, auch als mesozoisch, und
dann beginnt eine mesozotsche Flora in Australien in palaeozotschen
Schichten. :
Mir scheint das letztere das naturgemásse, da ja die marinen
Thierreste ober und unter den unteren Kohlenschichten in Australien
palaeozoisch sind — was natůrlich aber nicht verhindert, dass die-
selbe Flora dann in mesozoischen Schichten auch noch auftreten kann..

8. Wáhrend auf diese Weise in Australien eine gewissermassen
jingere Flora in álteren Schichten auftritt, greift in Indien, in Cutch
(Kach) eine etwas áltere Flora in jingere Schichten úber; dort liegt
nemlich eine jurassische Flora, die meiner Ansicht nach, motteljuras-
stschen Habitus trágt, in Schichten mit oberstjurassischen martner
Thierresten zusammen, die daher das Alter entscheiden. |

o ní a k o ok

-Wales sind auch noch in Oueensland und Tasmanien entwickelt.
vk Die Schichten in Tasmanien werde ich bei einer anderen Ge-
© legenheit speciell behandeln, da ich noch einiges unverarbeitete
- Materiale in Hánden habe. Nur kurz sei bemerkt, dass die tieferen
k Kohlenschichten (Mersey) den New-Castle-beds analog sind, aber auch
- gerade solche fossile Planzen enthalten, wie die Karharbári-beds in
Indien: Gangamopteris (zahlreich), Glossopteris etc.
In Oueensland sind devoniche Schichten mit Lepidodendrom nothum
(und Cyclostigma), welche áhnlichen Schichten in N.-S.-Wales ent-
- Sprechen; und zwar am M. Wyatt, Canoona river, Broken river etc.,
„ weiter untere Kohlenschichten (Lower Carboniferous) mit Lepid. vel-
thečmanum, Calam. radians, Cyclostigma ete., wie bei Stroud, Port-
- Stephens, N.-S.-Wales; dann obere, palaeozoische Kohlenschichtén in den
© nórdl. Kohlenfeldern mit Glossopteris, Phyllotheca, Productus ete.,
„welche den unteren nnd oberen Kohlenschichten in N.-S.-Wales ent-
sprechen; besonders im Kohlenfelde am Bowen-river ete.; endlich

sind oberere, mesozotsche Kohlenschichten, welche áhnlichen in N.-Š.-

© Formationen werde ich noch spáter einmal zur Vereleichune beiziehen.
Auch in Neu-Seeland sind analoge Schichten entwickelt,

: Jetzt will ich noch einige Worte úber einige andere Floren hin-

KV. 'Eonkin.

| Dass es nicht nothwendig, ja nicht naturgemáss ist, die indischen

« Schichten in Australien zu vereleichen, und desshalb auch als palae-
ozoisch (karbonisch) zu betrachten, davon zeugt deutlich die Flora
der Kohlenschichten von Tonkin.

Die Kenntniss dieser Flora ist erst eines ziemlich jungen
© Datums, und finden wir selbe in folgenden Aufsátzen und Abhand-
jd lungen: |
n 1882. Zeiller (M. R.): Sur la flore fossile des charbons du
— Tong-King. Comptes rendus des séances del Académie des sciences.
124 jouillet 1882,

r * el

„de charbon du Tong-King. Annales. des mines; Septembre-octobre
1882. Avec. Pl. X—XIL. (40 Fig.).

1886. Zetller (M. R.): Note sur les empreintes végétaJes recu- ©

eillies par M. Jourdy du Tonkin. Pl. XXIV—XXV. Bull. k l. Soc,
géolog. de France. 3* série, t. XIV. Avril 18806.

1886. Idem: Note sur les empreintes végétales recueilles par

M. Sarran, dans les couches de combustible du Tonkin. Ibidem (l.
-©.) juin 1886..

Die grosse Wichtigkeit der Fossilien aus Tonkin liegt darin,
dass neben einer guten Anzahl von ewropdischen Typen bekannten
Alters, sich darin auch eine Anzahl von Formen aus dem Unteren,
Mittleren und Oberen Gondwána Indiens, vorfinden, und wie es scheint
alle in denselben Ablageruncen.

Die fossilen Panzen Tonkins kommen hauptsáchlich von zwei
Kohlenbecken (Zeiller 1882) und zwar: Hon-Gac (richtiger Hone-Gay)") ©

und Ké-Bao, welche beide durch einen Kamm von Kohlenkalk ge-
trennt sind, auf dem ihre Schichten diskordant lagern."*)

Mit Růcksicht auf die fossilen Pflanzen von Tonkin sagt Zeiller

wie folet; „... les couches du Tonc-King leur ont fourni un grand
nombre d' empreintes en bon état de conservation, gu'il a été possible

de déterminer exactement et gul permettent de fixer age de ces.

dépóts, dans leguels il n'a été rencontre jusgu' A présent aucune trace
des fossiles animaux.“

Hier also nimmt Herr Zeiller gar keinen Anstand das Alter-

der Schichten nur auf Grund der Pflanzenreste zu entscheiden — und
erklárt, obzwar Phyllotheca, Glossopteris und Noggerathtopsis darin
vorkommt, die Schichten doch nicht als palaeozotsch.

Weiter sagt er, dass beide genannten Kohlenbecken mehrere :

Arten gemeinschaftlich haben — und dass alle die Lager zu einer :

Epoche gehóren.
Die Pflanzen, welche Herr Zeiller beschreibt, sind folgende **):

A. Aus den Becken von Ké-Bao, Tonkin:

* Taentopteris (Angiopteridium) spathulata (McCoy), nebst var.
multinervis Oldh. Morr. Oberes Gondwána in Indien.

—

17) Ich glaube diess soll der Fluss Shong-gai sein.

18) Ein drittes Kohlenfeld bei Lang-son im Nord-Osten, ist hier nicht mit-

einbezogen,/ da es nur 3 Arten von Pflanzen lieferte; und zwar: Asplemites
róssertí Presl (Rhátisch), Taeniopteris Me Clellandi Morr. (Ob. Gondwána)
und Polypodium fuchsi Zeiller.

19) Die in Indien vorkommenden Arten sind mit * bezeichnet.

Dictyophyllum milson' Schenk. Rhátisceh (Bayern und Schweden).
Clathropteris platyphylla Brgt. Rhátisch (Europa).
* Glossopterts browniana Bet. Mittel- und Unteres Gondwána
(besonders Damuda-Reihe) Indien; Upper und Lower coalmeasures,
Australien; Karoo, Afrika.
Pterozamites miinstert Schimp Rhátisch (Bayern).
Nůlsoma polymorpha Schenk. Zahlreich in Rhát. (Europa).
* Noggerathiopsts htslopt Feistm. Unteres und Mittel-Gondwána,
-und Úberganesschichten in Indien. (Gattung auch in Australien.)
Hier findet sich daher eine Vergesellschaftune von Pflanzen der
oberen, měttlerem und ummteren Abtheilůung des Gondwána-System in
Indien, der oberen und unčeren Kohlenschichten in Australien mit solchen
Pýanzen, die bezeichnend stnd fiir die vhětische Formatiom in Europa.

B. Kohlenbecken von Hon-Gáec (Hone-Gay) Tonkin.

* Phyllotheca indica Bunb. Mittleres Gondwána, Indien (Nahe ver-
„wandte Arten in Australien und an anderen Orten.).

Asplenttes roesserti Presl. Rhátisch in Europa.

* Taentopteris (Angiopteridium) spathulata Me'Clell. nebst var.
„maltinervis Oldt et Morr. Ober-Gondwána in Indien.
-7 Taeniopt. (Angiopt.) ensis Oldt et Morr. Ober-Gondwána, in
Indien.
je * Maerotaenopt. feddent Feistm. Mittleres Gondwána (Barákar
und Raniganjeruppe) Indien.
obě Woodwardites microlobus Schenk. Rhát., in Europa.
Bb Folypodites fuchsi Zeiller. Neu.
M Dictyophyllum acutilobum Schenk. Hňáufie in Rhát., in Europa.
| Clathropteris platyphylla Brongen. Im Rhát., in Europa, háufie.
Pterophyllum aeguale. Nath. Rhát., in Europa.
Pterozamites miinsteri Schimp. Rhátisch.
Anomozamites tneonstans Schimp. Rhátisch.
Nilsona polymorpha Schenk. Im Rhát. in Europa, háufie.
| * Otozamites ravinervis Feistm. Ober-Gondwána (Sripermatur)
in Indien.
© Podozamites distans Braun. Rhátisch, in Europa.
aj o ocahm hislopi Feistm. Mittel- und Unter-Gondwána,

Cycadites saladint Zeiller. Neu.
Auch von dieser Lokalitát zeigen die Pfanzenreste eine úbnliche
Vergesellschaftung wie die vorher angefiihrten. :
Wenn wir die Fossilten von beiden Kohlenbecken, die beide als

zu derselben Formation gehórig betrachtet werden, něher průfem, so.
finden wir, dass neun Godwána-Arten (fůnf der unteren und mittle-
ren und vier der oberen Abtheilung angehórig) mit zehn Arten, welche
fůir die rhátische Formation in Europa und anderwěrts charakteristisch
sind, zusammenvorkommen. |
Aus diesem Umstande schliesst nun Herr Zeiller maturgemůss,

dass diese Schtchten in Tonkin als Reprásentanten der vhůtischen For-
mation in Buropa zu betrachten sind, und úberdiess etne Stellung
zwischen der umteren resp. mittleren und oberen Abtheilung des Gond-
wána- System, oder zwischen Schichten, welche von mír als triastisch |
(Unter-Gondwána) unď jurasstisch (Ober-Gondwána) angesehen werden,
einnehmen, eine Stellung, welche ihnen schon auch auf Grund dor
rhátischen Fossilten angewiesen wurde. :
Diese Stellung bestátigt nach der Meinung des Herrn Zeller

(I. c. p. 36), meine eigene Ansicht úber das Alter der Rajmahál-
i

gruppe (Lias) einerseits, und der unteren Gondwána-Abtheilung ande-
rerseits (Trias).

Nach der Theorie der Verfechter des karbonischen Alters der
Schichten mit Glossopteris hátte wohl Herr Zeiller, ohne Růcksicht
auf die rhátischen Pflanzen, die Ablagerungen in Tonkin auch als
karbonisch erkláren sollen, doch diess hat er aus guten Grůnden nicht.
gethan — und es ist ein Beweis mehr, dass Glossopteris michť immer. 3
palaeozoisch ist — gerade so wie in Indien. |

Ich glaube, Herrn Zeillers Folgerungen bleiben aufrecht trotz,
des Ausspruches von gewisser Seite,*©) dass wenn sich diese Be-
obachtungen bestátigen, selbe zeigen „wie hoffnungslos der Versuch
ist, diese Schichten nur nach den Pflanzen zu klassifizieren“. :

Herr Zeiller hat jedenfalls den richtigen Weg eingeschlagen.

In seinem neuesten Aufsatze (1886) beschreibt Herr Zeiller
einige neue Arten fiir Hone-Gay (nach Exemplaren gesammelt vom
Herrn Jourdy):

20) Blanford (W. 'T.): Presidential Address (1. c.) 1884; p. 11. Wenn Thierresteě
vorhanden wáren, můssten selbe jedenfalls auch in Betracht gezogen werdea,
doch da diess nicht der Fall ist, und die Pflanzen gute Anhaltspunkte bildem,
ist es jedenfalls korrekt und gerechtfertigt, nach diesen allein das o-
der Schichten zu bestimmen.

PN Marattiopsis měimsteri Gópp. Rhátisch in Europa.
i -| Macrotaeniopteris jourdyi u. Sp. — (etwas áhnlich der Macro-
taeniopt. feddení Feistm.).
n Pterophyllum comp. falconert Oldh « Morr. Ober-Gondwána Indien.
-0 Anomozamites Schenki n. sp. (Etwas áhnlich: Anomozamites balli
Feistm.)

Ausserdem werden dann noch Arten aus einer Sammlung von
„Herrn Sarran aufgezáhlt; worunter:

Sphenozamítes (?) n. Sp.

Otozamites n. sp.

Pterophyllum n. sp.

Euryphyllum nov. sp. (Euryphyll. whittianum habe ich aus den
Karharbáribeds, Indien, beschrieben.)

V. Afghánistán.

| Die neuesten Untersuchungen in einzelnen Theilen des nord-
„westlichen Afchánistáns durch Herrn C. L. Griesbach (von der Geolog.
„Survey of India) bekráftigen, mečner Ansicht nach, nur weiter noch
-die in den vorhergehenden Abschnitten ausgesprochenen Anstchten, be-
: treffend das palaeozotsche, viellečcht permische Alter der Talchtrgruppe
-und das mesozoische, wohl triasische Alter der Damuda-Abtheilung.
4 Herr C. L. Griesbach publicierte bisher folgende Aufsátze:
„1885 : Afghán field-notes. Records Geologl. Survey of India. Vol. XVIII.
bo pt. 1. pp. 57 etc.

1886: Afghán and Persian field-notes. Rec. Geol. Surv. of India. Vol-
M. XIX. pt. 1. pp. 48 ete.

1886: Fieldnotes from Afchánistán: No. 3. Turkistán. R. G. 8. India,

; Vol. XIX. pt. 4. pp. 235 ete.

Die erste Mittheilung betrifft die Area zwischen dem Doshakh-

Gebirge (bei Herat) und T%r band-i-Turkistan (nordóstlich von Herat
-zwischen 649—6679 w. L. und bei 35“ n. Br.), in Afghán-Tnrkistan.
| Herr Griesbach fůhrt folgende Formationen an (Seite 61):
Recent und Posttertiár.

Obere und untere Sivalikformation.
Kreideformation (Tirband-i-Turkistan-Schichten.).
Jura. — (Kushk-Sandstone, Chakán-Schichten.)
—— Rhát.-Trias: Pílanzenschichten von Band-i-Baba, Zarmurst und
Naratú.

Permisch? Talchir-Conglomerat, Sandsteine und Schiefer.

Carbonisch. Productusschichten von Robat-i-pai, bei Herat.

Auf Seite 62 und 63 werden die Schichten etwas náher be-
schrieben und erhellet daraus, dass in dem Gebirge nord-óstlich von —
Herat Schichten entwickelt sind, welche die Talchir- und Damuda-
Reihe, sowie die obere Abtheilung des Gondwána-Systems in Indien
reprásentieren.

Herr Griesbach beschreibt auch deutlich, auf der Sůdseite des
Band-i-Baba ein Blockbed und Conglomerate, wie solche auch in den -
Talchirs in Indien und in den Ekkabeds in S.-Afrika vorkommen. -
Diese Schichten werden als Permčan(?) bezeichnet.

Die Lagerung gegen die unterliegenden karbonischen Schichten -
hatte Griesbach damals noch nicht ermittelt.

;

In der zweiten Abhandiung berichtet Herr Griesbach úber seine ©
Untersuchungen'im Herat-Thale und in Khorassan. In der auf pp. 48—49 ©
gegeben Úbersichtstafel findet sich unter anderen (Seite 49): ;
ž ša Redgrit-group, marine Kalksteine mit Brachiopoden
5 zk etc. Sandsteine mit marinen Fossilien und Gond- ©
© i Rhát wána-Pfanzen etc. i
= k Marine Kalksteine ete. ;
= P i
S 7 |% Trias | Conglomerate.-Brachiopoden Kalkstein, Sandsteine; ©
= = und ) Grine Sehtefer, Blátterkohle und Planzen-Reste ete. ©
= js Pem (něrdlich von Herat). ;
Massive dunkle Kalksteine und Šandsteine mit vielen -
Carbonisch Fossilien. Davéndar-Gebirge ete. :

Hierauf werden die Beobachtungen mehr in Detail beschrieben. ©
Und zwar zuerst aus dem Binalut-Gebirge, westlich von Meshed in“
Khorassan, und dann aus dem Yaktán-Gebirge, in sůdóstlicher Fort- ©
setzuns des ersteren. i

Das Yaktán-Gebirge besteht aus einer hohen Antiklinale von
karbonischen Schichten, an die sich die permo-triastschen Pflanzenschéchten —
anlegen. Diese Pflanzenschichtení, welche aus grimen und grauen
Schtefern mit Sandsteinen und Conglomeraten bestehen und vielleicht
den Talchirs entsprechen, schečnen aber ganz konkordant auf den čilteren
Schichten aufzuliegen. (Diese Lagerung kann natůrlich in gegebenen
Fallen von lokalem Interesse sein.) |

Ahnliche Verháltnisse hat Herr Griesbach in dem Davéndar- ©
Gebirge nordostlich von Herat und an anderen Orten beobachtet. |

Hierauf widmet Herr Griesbach eine specielle Betrachtung der

| zenfůhrenden (permo-triasischen und jurassischen) Schichten, und
zwar Seite 52 und f.

Obzwar Seite 54 abermals die konkordante Lagerung der Pflanzen-

schichten zu dem unterliegenden Karbonšchichten Rervorgehoben wird,
-sind auf Seite 53, in der Úbersichtstabelle, die Pflanzenschichten in
-den Formationen von Tithon bis Perm einbegrijfem.

Herr Griesbach gebraucht fůr die unterliegenden Schichten den

-Namen „Carboniferous“; dass damit die ganze Karbonzeit gemeint
ist, erhellt aus seinen eigenen Worten auf Seite 52, wo er schreibt:
„Towards the close of the carboniferous period a change of physical

-conditions seems to have occured in the entire Central Asia area.“

Auf Seite 53 etc. werden dann die pflanzenfihrenden Schichten

Afchánistáns beschrieben, und zwar in den Gebirgen óstlich und nórdlich
-von Herat.

Auf Seite 58 et segu. folgen weitere Mittheilungen aus Khorassan,

und zwar aus der Umgebung des Jam-Flusses. Von hier wird (Seite 59)
eine Schichtenfolce angegeben, die in absteicender Ordnung aus
| Tithon, Ober-Jura (Red grit group) und Mittel- und Unter-Jura besteht.

Die letzteenannten bestehen aus verschiedenen Schiefern und Sand-

- steinen, in welchen letzteren (bei Burj-Kalich Khan) eine grosse An-

zahl mariner unterjurasstscher Tiere (Brachtopoden, Bivalven, Echino-
-dermen ete.) aber auch Reste von Glossopteris sp. und anderer Gond-

- wána-Pýflanzen in ziemlích guter Brhaltung sich vorfandem,

-meiste Information. Dort beschreibt Herr (Grisebach seine Unter-

Die dritte Abhandlung ist die umfangreichste und enthált die

© suchungen in Afghan Turkistán, besonders něrdlich von Bamián. Da
- Herr Medlicott, Direktor der geolog. Anstalt in Kalkutta sich offenbar

4
36

-auf diese Arbeit bezieht,2“) wenn er sagt, dass in dem Bamián-Durch-

21) Im Annual Report fár 1886 (Records, Geolog. Survey of India, Vol. XX.

pt. 1. 1887) page. 8 schreibt er: „and Mr. Griesbach reports the important
fact that the bottom conslomeratic beds of the Series (presumed to be Tal-
chirs) as observed near Herat are found in the Bamián sections asso-
ciated with beds containing marine carboniferous fossils, thus giving further
evidence, were any more needed, of the carboniferous age of the early
Gondwána deposits.“ © Wohl richtig fůr das Talchirconglomerat.

Ich werde an anderer Stelle Gelegenheit haben zu zeigen, dass Herr
H. B. Medlicott, der jetzt das karbonische Alter der tieferen Glieder des
Gondwána-System 80 ganz natůrlich findet, 1876 auch anderer Meinung
war und es damals sehr willkommen hiess, als ich das mesozoische Alter
verfocht, ja dass er mich darin nur noch bestárkte; hat er 1876 ja auch

- meine Arbeit dazu benutzt, den von ihm ursprůnelich vorgeschlagenen Namen

„Gondwána-System“ in die Litteratur einzufůhren, weswegeu ich natůrlich
jetzt das Eigenthumsrecht dieses Namens behaupte.

schnitt das Karbonische Alter der Anfangselieder der Gondwána-
Ablagerung erwiesen ist, so will ich nicht unterlassen, zu zeigen, wie
weit diess bis jetzt, so apodiktisch behauptet werden kann.

In der erwáhnten Abhandlung gibt Herr Griesbach auf Seiten
238—239 vorest die Úbersicht der Schichten in Turkistán, die ich
verkůrzt hier wiedergebe: :

Recent: Sande; Alluvium.

Subreucent und Postteriár: Loess etec.

> Phocůn: Conglomerate, Sandsteine etc.; Sůsswassermollusken
und Pflanzen. Im Bamián und Mathár-Thale etc.

Miocán: Oberes und Unteres: Verschiedene Gesteine (Estuarine):
Bamián, Mathár; sůdlich von Tashkúrchán.

Bocůn?

Kreide: Obere: Weisse Kreide mit Flint und marinen Thier-
resten ; Tirband-i-Turkistán, Karakoh ete. Untere: Schiefer, Kalkstein ;
marine Thierreste: Flůsse Astar-ab und Almar,

Jurassie: Sandsteine,Schiefer ete. mit Planzenabdrůcken : Almar
und Astarab; Khorab-i-Bala, nórdl. von Kara Koh.

Obere Trias od. Rhat.: Lichte Sandsteine und Schiefer mit
Kohle: Kotal-i-Sabz (nórdl. Abhang des Kara-Koh).

Obere Trias (drei Abtheilungen): Marine Sandsteine, Kalksteine
ete. mit Schizoneura und Bivalven. Chahil etc. Braune Sandsteine mit
Eguisetum columnare Chahil. Marine Sandsteine und Kalksteine mit
Halobia lommeli — Chahil. |

Permo-Carbon: Metamorphe Schiefer mit Grafit, Anthracit und ©
Kohlenflótzen: Saighan, Ak Robát Kotal, noórdl. von Bamián.

Grobes Conslomerat mit grůnlicher Matrix — Palá Kotal; Ak

von Bamián).

In dem ganzen Durchschnitt fállt alsbald die Abwesenheit der ©
unteren Trias auf.

Auf Seite 240—243 findet sich die Beschreibung des Permo- ©
Carbon vor. Die hieher entfallenden Schichten finden sich haupt- ©
sáchlich nordlich von Bamián, bei Ak-Robát, wo die Hauptmasse der
Gesteine aus ober-kretaceischen Schichten besteht, welche diskordant
auf álteren Schichten auflagern.

Sůdlich von Ak-Robát sind dunkelblaue, harte Kalksteine, von.
Kalcitadern durchzogen. An den verwitterten Oberfláchen beobachtete.
Herr Griesbach schlecht erhaltene und verschobene Steinkeřne von Bra-
chiopoden (Productus?) (Seite 240.) Diese Kalksteine fallen gegen ©

2
bon E, „A a

oh des Oates erkarat M Kalkstein, und die Ma-
trix, in der sie eingebettet sind, ist ebenfalls kalkig und von grůn-
; licher Farbe.
Auf Seite 241 "wird eine noch detailliertere Gliederung des
- Permo-Carbon und Carboniferous gegeben, worauf Herr Griesbach
- schreibt:
„It will therefore be seen that the series consists of three dis-
tinct groups of rocks, which are in descending order:
3. Shaly group with carbonaceons seams,
2. Conglomerate.
1. Limestone (Productus).“
; Darauf werden Verseleiche zwischen diesen Schichten und jenen
-bei Herat (siehe vorn) angestellt und Herr Griesbach sast, wie folet:
„The general charakter of the rocks composing both sections is
-very similar. On the north slope of the Davéndar greenish beds with
© conglomerates and a thin eoal seam rest conformably on true carboni-
- ferous limestones. At Bamián the conglomerate and the Brachiopod
© limestone are even more olosely connected and cannot be separated
| from the carbonilerous series.“
Ú „I expressed my belief last year that the greenish sandstones
y with Conglomerate of the Herat province may represent the Talchir
- horizon of India and if that view is correct, than the latter is of
- earboniferous age.“ *")
k Betreffs der anthracitischen Schiefer von Ak-Robát sagt Herr
č -Griesbach, dass er sie als Úbergangselieder zwischen Carbon und Perm
amsehen muss. (Seite 242).

Aus diesen Mittheilungen geht ganz deutlich hervor, dass sich
Herr Griesbach hier nur auf die Talchérs, und wenn ich eine Ausse-
© rung auf Seite 243 noch in Betracht ziehe, mit Einschluss der Kar-
-> hardáris, bezieht.
Von den Damudas ist in dem Abschnitte úber Permo-Carbon
-keine Rede — im Gegentheil finden sich Anspielungen darauf in dem
Abschnitte úber Trias and Rhátic, die wir auf Seite 243—247 be-
sprochen finden.

E: 21) Diess stimmt vollstándig mit der Stellune úberein, welche ich in den vor-
hergehenden Tabellen den Conglomeraten der Talchirgruppe, den Bacchus-
Marsh-Schichten etc. zugewiesen habe.

(Tf.: Mathematicko-přírodovědecká, 7

Die Trias-Schichten sind hauptsáchlich im Chahil-Thale, něrdlich
von Bamián, entwickelt, und gliedern sich nach Herrn Griesbach (Seite ;
249) folgendermassen (von unten nach oben):

„1. Schichten aus hartem kalkigem Sandsteine, mit zahlreičhéh |
Resten von Halobia lommelt und Monotis salinaria. (Untere Partie der
Ober Trias).

2. Der náchst hóhere Horizont enthált braungelbe Sandsteine und
graue Schiefer mit Eguisetites columnaris Stbg. (== ? Lunzer Schichten ©
in den Alpen).

9. Schichten mit Pílanzenresten, worunter eine Schtzoneura zahl-
reich zu sein scheint. Ob diese Pflanzen mit einer der Gondwána
Arten úbereinstimmen werden, ist schwer zu sagen, aber die Gruppe,
in der sie vorkommen, hat eine starke Ahnlichkeit mit der Ober-
Barákareruppe, vom lithologischen Štandpunkte.“

Weiter saet Herr Griesbach (Seite 245):

„Die obere Abtheilung der Chahlschichten ist zumetst pílanzen-
fihrend, und lefert charakteristisch obertvtastsche (Lunzer) Formem, |
von denen einzelne tn dem ostlichen Alpen gewohnlich sind und m
eine innige Beziehung zu Mittel-Gondwána-Arten besitzen.“

Herr Griesbach definiert zwar nicht den Degriff Mittel-Gond-
wána — aber jedenfalls muss er die Damuda-Gruppe, oder wenigstens
einen Theil davon einschliessen. é

Weiter beschreibt Herr Griesbach einen weiteren Durchschnitt,-
mehr westlich bei Shisha Alang, welche Schichten er als westliche
Fortsetzung der oberen Chahilgruppe betrachtet. Šelbe bestehen aus.
Sandsteinen mit eingelagerten Kohlenschichten; von denen alle den-
selben lithologischen Charakter tragen — indem sie eine grosse.
Ahnlichkeit zu Mittel-Gondwána-Schichten zeigen. i

Etwas weiter macht Herr Griesbach Bemerkungen, aus denen.
mir zu erhellen scheint, dass in dem WMittel-Gondwána die ganze Da-
muda-Gruppe eingeschlossen ist. |

Denn auf Seite 247 schreibt Herr Griesbach :

„West of the first village of Shisha-Alang the coalseries erops“

out again and shows a similar successton of dark grey Barákar-like

Barákareruppe ist, wie schon im Eingange erklirt wurde, die tiefste
der Damuda-Abtheilung im Mittel-Gondwáua.

| norkungon. |
"ln der Úbersichtstabelle werden die friůiher erwáhnten Anthracit-
schtefer von Turkistán, sowie auch die Grůnschiefer (Egu'valente

-der Talchirs) der Herat-Provinz (Davéndar) und von Khorassan (Yaktán)

Turkistán Herat Provinz Khorassan
Rhátisch bei Shisha Brachiopoden Kalkstn.
Alang. ústl. von Herat.

—— | —> —— m

Gruppe mit Halobia Pflanzenschicht.; Sand- Grůne Schiefer © im
lommeli von Chahil. © steine; Grůne Schfr. — Yaktán Gebirge ete.
Ostlich von Herat.
- Untere Trias und An- Grůne Pflanzen-Schie-
thracit- Gr 'uppe (Per- © fer mit Kohlenflótzen.
mian). Óstlich von Herat.
> Garboniférous von Ak Carbonischer Productus- Carbonischer Productus-
- Robát. Kalkstein. — Óstlich © Kalkstein in Yaktán-
Bo von Herat. Gebirge ete.
4 In den Schlussbemerkungen Seite 265 schreibt Herr Griesbach:
ň „From the close of the carboniferous to upper jurassic times
-a littoral charakter prevails in all the deposits from eastern Khorassan
o the frontier of Badakhshan and I may conclude that during per-
© mian times the sea gradually became shallower, ewen leaving iso-
- lated basins and estuaries alone the Perso-Turkistán tracts.“ —
B Dieses, mit Růcksicht auf die vorhercehende Tabelle zeigt, slaube
ich, fůr Alle, die richtie sehen, deutlich genug, dass die Bildung der
E Bádnzonschichten (auch der Eguivalente der Talchirs) nach der Ab-
- lagerung der karbonischen Kalksteine erfolgt ist.
Aber Herr Griesbach schreibt auf Seite 206 noch weiter:
| „Along the entire Elburz range there appears between the upper
k úretaceous (hippuritic) group and the true carboniferous (marine) rocks
a „great thickness of deposits which čontain in certain localities plant-
remains of Gondwána-types ....
-I think it very probable that this series of dehošila represents
all the horizons which I found in Turkistán between the carboniferous
and cretaceous group.“

bbs: eko

ě a
l C EE

'
VÁVRO
j
“
n
*h
bo
své
"ří
E
n
o
ň

Auf Seite 267 steht weiter: Te

„Whilst purely marine conditions prevailed from carboniferous ž
to tertiary times in the Kashmir and Himálayan areas, the sea began
to retreat gradually along the whole Perso-Turkistan line soon after
the close of the permian epoch.“ —

„No marine beds seem to have been found in the Elburz tón
mesozoic deposits; in Turkistán, howewer, I found several well-marked k
triassic and later horizons. intercalated between beds of distinctly
freshwater or estuarine character. Amongst them I recognised strata
with Monotis salinaria and Halobia lommeli, both go00d upper trias-
sic (Hallstadt) types. In addition to this the Turkistán group con-
tains also some Gondwána types of plants, which probably grew on
the triassic land sonth of Hazaraját, which may have been connected
with the Indian Gondwána continent.“

Ich habe diese letzteren Bemerkungen č extenso wiedergegeben
um zu zeigen dass es nicht angeht, die Beobachtungen des Herrn
Gnesbach, so ganz ohne weiters, und gewiss gegen seinen eigenen
Willen und gegen seine Úberzeugung, zum Beweise des karbonischen
Alters der tieferen Glieder des Gondwána-System zu gebrauchen —
wie es Herr Medlicott that. Im Gegentheil folet aus all dem Ge-
sagten, dass die Beobachtungen in Afghánistán, soweit selbe publiciert
und mir zugánelich sind, ganz deutlich mit den vorhergehenden Dar-
stellungen in Indien, Afrika und Australien úbeerinstimmen. ;

Eine Vergleichungstabelle, mit Zuziehune der Formationen in
Indien muss ich hier erst nicht geben; ich kann nur bemerken, dass
die Schichten direkt úber den karbonischen Schichten in der vor-
stehenden Úbersichtstabelle des Herrn Griesbach den Talchir-Karhar-
bári entsprechen; dann sind die Damudas jedenfalls viel hóher.

In der letzten Nummer der Records, Geological Survey of India, ©
(Vol. XX pt. 1.) ist abermals eine Mittheilung úber Afghanistán von
Herrn Griesbach enthalten ; es ist darin aber nichts weiter enthalten> ©
was neue Aufschlůsse zn dem vorhergehenden bieten wůrde; doch
stellt Herr Griesbach weitere Aufschlůsse und Mittheilungen baldigst
In Aussicht. !

Ich kónnte nun noch einige andere Floren in Asien zum Ver-
oleiche heranziehen — so z. B. die Flora der Kohlenschichten am
Altai, die als jurassisch dargestellt wird, und mit welcher die Flora
der Damudagruppe in Indien grosse Analogien hat, weiter die juras-

sei n Floren am ník und in Ost- Sibirien, in China, ne etc.,
loch will ich diese Vergleiche fůr eine andere Gelecenheit aufsparen,

©Schlussbemerkuncen.

Die im Vorhergehenden vorgebrachten Thatsachen lassen sich
in Kůrze folgendermassen zusammenfassen :

1. In Australien liegt in den unteren Kohlenschichten, im Be-
- reiche einer marinen karbonischen Fauna, eine Flora (Glossopteris,
© Phyllotheca ete.), wie sie dann in hoheren Schichten noch zahlreich.
© vorkommt. In diesen Schichten gehórt sie in die karbonischa Periode
-was jedoch nicht zur Folge hat, dass auch die anderen (hóheren)
- Schichten, in denen sie noch vorkommt, auch von demselben Alter
sein miissten, weil sie dort ohne Begleitung der marinen karbonischen
Thierreste auftritt.

2. Die oberen marinen Schichten und New-Castlebeds in N.-S,-
© Wales, Bacchus-Marsh-Schichten in Victoria, Talchir-Conglomerat
- und Schiefer in Indien, und Ekkaschichten in Afrika, sind analoge
- Bildungen und reprásentieren wohl die permische Iúpoche.

“ 3. Alle genannten Schichten enthalten Block- und Conglomerat-
- bánke, welche auf Břswěrkung deuten, und daher eine niedrigere Tem-
© peratur zu der genannten Zeit in jenen Gegenden voraussetzen oder
- wahrscheinlich machen.

k- 4. Die indischen Kohlenschichten, die Damuda- und Panchet-
p. Reihe, sind in natůrlicher Folge wohl čriastsch; ebenso die untere
- Karoo in Sůd-Afrika und die Hawkesbury- -Wianamatta-Schichten in
-N,-S.-Wales.

k. 5. Die oberen Schichten in Australien, das Ober-Gondwána in
E: Indien, die Stormberg-bees in Afrika sind obermesozoisch — jurassisch.

6. In Tonkin liegen Pflanzen der unteren, mittleren und oberen
- Abtheilung des Gondwánasystem zusammen mit typischen rhátischen
- Planzen, sind daher vom selben Alter, was den besten Beweis davon
-liefert, dass Formen aus tieferen Schichten ganz wohl in hóhere
-Bchichten, wo andere Formen auftreten, hinůbergreifen kónnen.

-37 Im nordwestlichen Afghánistán und in Khorassan sind mách-
tige pflanzenfůhrende Schichten entwickelt, welche die Periode zwi- ©
"Sschen Karbon und Kreide (= Perm bis Tithon) ausfůllen, und daher
dem Gondwánasystem in Indien (mit Einschluss der oberen Talchirs)

a tsprechen.

PO Á Ve 33 )
v. » id É p"

hk E, nd za 0 aje
: E V Šk ry VESĚE E Z O o A

oberstjurassischer Meeresfauna zusammen. Ú

8. In Kach liegt eine Flora von n mittelurakotideé Habitus omit, :

9. Die Gattungen Phyllotheca, Glossopteris und Nággeradhio sss 3
(Rhiptozamites) sind langlebige Formen, die durch mehrere Formationen 3

(Karbon-Jura) hindurchgehen.

Die vorhergehenden Schlussfolgerungen sind einzig und onse k.

aus der vorher angegebenen Litteratur gezogen und auch auf meine

eigenen Erfahrungen basiert und ich muss ihre Richtiskeit von ©
meinem Standpunkte aus umso mehr in Anspruch nehmen, als darin

-alle die nothwendigen Verháltnisse (d. h. sowohl Thier- als Planzen-

reste, als auch geologische Lageruncg) in Betracht gezogen wurden.

Da die grosse Anzahl der hieher bezůglichen Schichten pflanzen-

fůhrend ist, so folet, dass auch die phytopalaeontologischen Verhált-

nisse in umfanereichem Maasse auf DBerůcksichticune © Anspruch

machen. Dasselbe gilt natůrlich auch von thierischen Resten, wo

selbe vorwalten, und lassen sich, meiner Ansicht nach, die Verhált-
nisse und Beziehungen der Schichten, ohne hinreichende Berůcksich-

tung und richtige Kenntniss der palaeontologischen Verháltnisse nicht
ganz zufriedenstellend lósen. Natůrlich steht es Jedem frei, die ganze -
Angelecenheit auch von anderem ŠStandpunkte, vielleicht auch nur

von rein stratigraphischer Basis aus zu beurtheilen; aber der oben
angegebene Weg scheint mir der richtigere. | *

Der Streit darůber, ob marine Thierreste oder fossile Pfanzen

als besser entscheidend angesehen werden sollen, scheint mir unnůtz

und unwissenschaftlich — beide von ihnen erfůllen, unter gegebenen ©

Umstinden, jedenfalls zweckentsprechend ihre Aufgabe.

Bemerkung zu Seite 46: Tate's Pílanzen stammen wohl aus dem Horizont |

£4

der Kimberley Schiefer, und nicht aus den Sandsteinen mit Dicynodon, wie Seite 46 ©

aus Versehen angefůhrt ist.

ne ' Ableitung nd Euler'schen Tangenten- und

tangentenreihe. ' | 7
Vorgetragcen von Dr. F. J. Studnička am 14. Januar 1887. "Ná

Eulers klassische Introd. in Anal. infin. bietet in $. 195 die
( beiden Formeln:

E m 2 mn ú
3 bg are- 909 — = A+> Pan A5 -T200 ;
k i
“ | 10 AR PSVNNÉ 4 mn B m p m? B hů
coť aj 909 Em B Tr O 7407 ra E oo 0, (2) je
© wobei die Cočfficienten RO
a
Ao A A0 yo ja :

B Bo, By; By, ... By ř

! i

auf 13 Decimalstellen genau ausgerechnet mitgetheilt erscheinen. ed
„Auf welche Art man zu diesen Reihen gelangt, wird weiter unten 8

$ 197) auseinandergesetzt werden“, verspricht der Schluss der ob- Ne
citurten S und entwickelt den Doppelabsatz 198 auf eine ziemlich 8
umstándliche Weise, wobei auf frůher mit 23 Decimalstellen berechnete M
o

A, B, 6 ... 9 X . ž5,

u, B, © ..., v

i Bezug nen wird. o

0 Dass diese Ableitungsart nicht gerade die natůrlichste genannt
zu werden verdient, o 0 umegekehrte Anordnung des P

, 9 ž : m T : : . | ů z : Z 4
wo ge = py zu setzen und die Cočfficienten
a — l, A3, A5, A3, -4 Aoki
—— entweder auf recurrente Weise mittelst der Formel

A1 Ak—3 © A 2k

Z tai GTD "a

oder independent durch den Determinantenausdruck *)

Z
9
ked:
4

GkTD!' Bk-2 Ek-41 2

© gegeben erscheinen, so braucht man, um auf Euler's Formel (1) zu.
-— Kkommen, nur die auf einfacher Division beruhende Identitát

m? 4
oz na NM n

je mit der Formel (3) subtrahendo zu verbinden, den hier links auf-
k tretenden Ausdruck auf die rechte Seite zu setzen und nach Potenzen
P des echten Bruches m% zu ordnen, um sofort zu erhalten

Vem tale- z|tlale) -at

nm 7D) T n T

wobei sich die Gleichheiten ergeben:

*) Studměka „O počtu differencialním“ II. Auti. pas. 110, Prag 1878.

erfolcen.
Gehen wir náhmlich von der bekannten Formel aus

oba = + he + baba...

Mac

wo die Coěfficienten

n
p, Bi bo Dop

entweder im recurrenten Wege durch die Formel

„Ů
Cs

eba b, 2k ©

Br 61T ERD TDI

box 1 —

oder independent durch *)

n 20b 0
k = I 10
R-
on

Pern om. jap 111 31

Amn. 1: Měl | m? 9 a! - |
inom m oa a O ASO

addendo mit der Formel (8) und transferire dann das hier links auf
- tretende Glied auf die rechte Seite der so entstandenen Gleichheit, 7.

-worauíf sofort erhalten wird | :
M

yo 2 Aby 08 S m i

n xm m. dpiěro, „o (hi Zd v

(11) 3

my dz“ L Mj
m3, 312 Arx ně so 16m" 00

im Vereleich zu den frůheren Cočěfficienten ergibt sich

, koa

“ Ae

B Be
B, =), (5) =“ jí
Bs=6; (5) M = ;

. hd hd o . . . . . o e . .

2k-|-1 1
: Be = -- bo (5 a) - (Ok) s

Wenn ich mir zum Schlusse die Bemerkung zu machen erlaube,
-dass diese Ableitungsart kůrzer und einfacher sich gestaltet, so kann
„ich nicht umhin auch dagegen hervorzuheben, dass die beiden ir re |
Bien Glieder der Reihen (1) und (2), námlich |

: 2mn 4mn
Em Mo 0Md

z Bo

hier die Rolle zugetheilt erhalten, die ursprůnelichen Reihen o
(8) convergenter zu gestalten.

řerháltnis unserer Cočfficienten A,, Bx zu dem Euler'schen ©
en der A... X und e...© geht aus den Formeln (7) und (12)—©—©—©

(

P O hutnotě roztoků sulfatu ceria.

Přednášel Dr. Bohuslav Brauner dne 14. ledna 1887.
i Od té doby, co geniální tvůrce soustavy periodické, Mendělejev
i (Žurnal ruskaco fysiko-chimičeskago Obščestva 1884 p. 184.) poukázal
k tomu, že hutnota roztoků vzrůstá s rostoucí molekularnou váhou
© rozpuštěné soli, obrátil se interes chemiků opět poněkud více k tomuto
, předmětu. Nalézajíť se soli v roztocích následkem „associace“ molekul
-ve stavu zvláštního rozptýlení, které se dá do jisté míry srovnat se
stavem, v němž jsou molekuly těl těkavých v páru proměněných.
Bude-li sebráno větší množství přesného materialu v oboru tom, po- je
aří se snad jednou nalézti mezi hutnotami roztoků těl a jejich ň
olekularnými váhami, vztahy podobné, byť ne snad tak jednoduché,

ké existují mezi hutnotami par a váhami molekularnými.

i Jelikož se v první řadě jedná o to, aby se děla určení co možná
přesná s látkami chemicky čistými, obral jsem Si za úkol určiti
konstanty solí některých vzácných zemin a to z té příčiny, že tako-
výchto určení u vzácných zemin následkem řídkosti materialu dosud
„vůbec nemáme; jestiť známo, že je velmi nesnadno připraviti soli
vzácných zemin ve stavu čistém a množství poněkud větším. Vždyť
možno tvrditi, že vyjma 2—53 případy vše, co se za individua vzác-
3 ových zemin vydává, jsou směsi, arcit mnohdy S PřeváRA ze-
„minou jednou.

: Zvolil jsem ku A olsůní svým síran ceria, jelikož ponejprv se
mi podařilo připraviti poněkud větší množství vzácného tohoto prae- |
paratu ve stavu absolutně čistém, tak že jsem ho mohl užíti ku pře-
snému stanovení atomové váhy ceria (Journal of the Chemical Society, M
London 1885. p. 879—897). Sůl ta jeví dvě zvláštnosti, jimiž, se liší (M
d většiny solí saní Předně se rozpouští ve vodě studené mnohem
íce nežli v horké, mimo .to pak jeví zcela různý poměr rozpustnosti
le toho, rozpouštíme-li ve vodě sůl bezvodou [anhydrid Ce, (S0,);] |
anebo sůl vodnatou (hydrat). Obyčejně se má za to, že se každá sůl ©

rozpouští co taková, a že se za teploty vyšší rozpouští méně soli proto,
že se tvoří hydraty, které za teploty té v roztocích obstáti nemohou.
O této poslední otázce, jsou-li roztoky obsahující hydrat soli.
identické s roztoky anhydridu téže soli čili nic, bylo v poslední době
obšírně do) zejmena od chemiků anglických (viz Chemical
News. 54. č. 1402. 1403. 1405) a proto jsem hleděl vyšetřiti, zda-li
hutnoty k oki stejné koncentrace i jiné jejich vlastnosti jsou iden-
tické, aneb zda-li se dá pozorovati nějaký rozdíl, pocházející od růz-
ného stavu, ve kterém se anhydrid i hydrat v roztoku nalézá.
| Co se týče rozpustnosti sulfatu ceria ve vodě, jest tato za teploty
obyčejné různá dle toho, rozpouštíme-li sůl bezvodou neb vodnatou,
při čemž se jeví ještě jiné zajímavé poměry. Vnášíme-li bezvodý síran
Ce;,(50,), v podobě jemného prášku po malých částkách do vody-
sněhem chlazené, mající tedy teplotu 09—39 C, neustále míchajíce,
aby se sůl nespekla, rozpouští se síran snadno na tekutinu čirou tak.
dlouho, až je v tekutině na 100 částí vody 60 částí bezvodého síranu
rozpuštěno. Přidá-li se něco více soli bezvodé, přemění se tato hned
ve krystalky soli vodnaté, a roztok jest úplně nasycený. Zvýšujeme-li
nyní teplotu roztoku ponenáhlu, vylučuje se krystalů víc a více, až.
když dostoupila teplota 159 C, promění se téméř celá tekutina v hustou.
krystallovou kaši, jelikož sůl při teplotě té v původním množství
v roztoku nyní přesyceném obstáti již nemůže.
Když jsme tekutinou při konstantní teplotě 159 C- delší dobu
míchali, až se více soli nevylučuje, obdržíme po oddělení soli roztok,
obsahující na 100 dílů vody 27-88 částí soli bezvodé. í
Necháme-li rozpustiti ve 100 dílech vody 0—39 teplé, pouze.
31:62 dílů bezvodého sulfatu, nevyloučí se zvýšením teploty na 159 C
žádná sůl z roztoku. Teprvé, když přesycený tento roztok stál několik
hodin, vylučuje se něco málo krystallů, a když zůstavíme roztok ten-
na vzduchu samovolnému odpařování při stálé teplotě 15% C po několik.
dní, až většina soli vykrystalovala, zbývá v roztoku na 100 dílů vody.
již jen 17:69 dílů soli bezvodé. i
Vnášíme-li do vody 15% teplé, práškovaný hydrat Ce,(S0,); —
8 H,O, míchajíce po dva dny ob čas tekutinou, až zůstane značná část
soli nerozpuštěna, obdržíme roztok pro teplotu onu hydratem nasy-
cený, obsahující na 100 částí vody 1452 částí soli bezvodé. |
Podrobíme-li roztok tento samovolnému odpařování při teplotě
159 C, až z něho většina soli vykrystalovala, obdržíme roztok, obsa“
hůjící soli mnohem více, t. j. na 100 částí vody 19:80 částí soli
bezvodé.

| toho jest dě že může roztok síranu ceria při 159 C obsa-
i na 100 d. vody od 1452 do 31:62 soli bezvodé, dle toho, za
jakých poměrů byl nasycen. Roztok, obsahující 31:62 částí, je arciť
-pro teplotu 15“ přesycen, ale o roztocích ostatních totéž ivrdití nelze.
ě K určení hutnoty voztoků sloužily dva piknometry, zhotovené dle
"udání mého od Můllera v Bonnu. Větší (a) má obsah 225 CC, menší
-(b) pak 189 CC. Úzké hrdélko, nahoře dobře broušenou zátkou opa-
třené, má uprostřed dvě známky, vzdálené od sebe 1 mm. K určení
teploty sloužil dobře vyzkoušený normalní teploměr Geisslerův, rovněž
-od Můllera, ukazující zřetelně ještě 0:01 C,
Veškerá určení hutnoty děla se přesně při teplotě 159 C. K tomn
-cíli se vpraví piknometry do malého reservoiru v podobě parallelo-
pipedu, opatřeného ze čtyr stran deskami z broušeného skla a jímající
-as 4 litry vody. Přivedeme-li teplotu vody uměle na 159 C, změní se
teplota ta rychle dle teploty vzduchu v pracovně panující. Jestliže ale
udržujeme teplotu laboratoria (ve výši 1 m od podlahy, v níž stojí
lázeň naše) uměle při 1559—15:69 C, což se dá snadno dosíci zapá-
-lením plynových plaménků pod Bunsenovými hliněnými diggestoriemi,
podaří se nám, při jistém cviku, nahraditi ono teplo, které lázeň vy-
| pařováním ztrácí, přiváděním přírůstku tepla z venku tak, že lázeň
-podržuje konstantní teplotu 15% C po '/, až '/„ hodiny, dobu to více
-než dostatečnou ku přesnému provedení pokusu.
| Při zařízení tomto jsem kalibroval zmíněnou část hrdélka pikno-
"metrů a shledal, že do prostoru 1 mm dlouhého se vejde u (a)
544 mer vody, u (b) pak 9:00 mer. Jelikož možno lupou při delším
- cviku ještě as 005 mm odečísti, obnášela by chyba určení volumu
-02—03 mm*, čili chyba spůsobená tím v hutnotě, obnášela by
7b 000001 — 2.
"h Vážení dělo se co nejpřesněji. Závaží byla co nejpečlivěji vy-
zkoušena dle methody Kohlrausch-ovy, a zdánlivá váha vážených hmot
É - nejprve korrigována dle odchylek závaží, načež redukována váha ta
-na vakuum. Děje-li se vážení dle methody vibrační, nemusí obnášeti
„chyba ve váze více než 0"1 mgr, což obnáší v hutnotě -+ 000001.
ů Chyba, způsobená konečně odečtením teploty jest tak nepatrná
0; 01 mgr), že se v resultatu u porovnání s chybami druhými ami

vody číslo 0999159, jelikož volum vody při 159 C dle souhlasných
určení, která provedli Despretz, Kopp, Hagen, Mathiessen, Rosetti
a Jolly obnáší průměrem 1:000842 (volum při 49 C — 1).

: K výpočtu hutnoty roztoků při 159 C vzato bylo pro hutnotu

A
2M

sy C p vy
APS . EA na ve
ý. >

O M o
vý z
K pš

E oa

-traci poněkud menší, druhý pak o něco větší, než roztok první řady..

2 případy) a, redukujeme- li okúcrimáalné chyby na minimum, po.
daří se určiti hutnoty tak správně, že se jeví rozdíl teprvé v páté.
decimalce a ten obnáší pouze + 000001 — —+ 000003, shoda to,
vzhledem ku poměrné jednoduchosti prostředků, až překvapující.
Po každém určení hutnoty určil jsem obsah soli v roztoku tím,-

-že jsem převedl obsah piknometru do odváženého tyslíka, tyslík ©

i s tekutinou opět odvážil v nádobě uzavřené, čímž se úplně zamezila
ztráta vypařením, načež jsem roztok odpařil do sucha na vodní lázni.
Sůl jsem zbavil vody zahříváním na konstantní teplotu 4409 v lázní
sirné, jakou jsem již dříve konstruoval k sušení látek, sloužících
k určení atomové váhy ceria, a sůl úplně bezvodou jsem opět zvážil.
Tím se dá stanoviti poměr soli ku 100 částem vody přesně na 2 de- ,
setinná místa.

Síran ceria jsem připravil tak, jak vypsáno bylo při určení ato-
mové váhy ceria (1. c.), voda pak, sloužící k roztokům, byla připra-
vena opětovnou destillací v nádobách platinových dle známých pravidel.

Vykonal jsem dvě řady určení hutnoty. Ku první sloužily roz-
toky bezvodého síranu ceria, ke druhé roztoky soli vodnaté Ce,(80,); |
— 8H;O. 4

Abych seznal, mají-li roztoky stejné koncentrace stejnou hutnotu,
musela býti obojí určení provedena parallelně, což bylo spojeno s dosti.
značnými obtížemi, následkem neustálého se vypařování vody. Byl-li
ku př. určen obsah i hutnota jistého roztoku soli bezvodé, musily.
být připraveny dva roztoky soli vodnaté, z nichž jeden měl koncen-.

|
3
,

Z roztoků byl, pokud možno, vzduch vyčerpán vývěvou.

K vůli snadnějšímu porovnání uvádím u každého roztoku nejen.
množství soli (bezvodé), rozpuštěné ve 100 částech vody, nýbrž i po-
měr, vyjadřující množství molekul vody, rozpouštějících jednu mole-
kulu síranu ceria (0716, Hz 10023, 8223200, Ce = 14022).

Vysledek pokusů:

ZS Anhydrid. Na 100 částí vody: 31:62 částí Po A E dulfatul

čili 99:9 molekul vody a 1 mol. sulfatu.

v Hutnota — 128118. | |
Roztok hydratu, odpovídající této koncentraci, nelze obdržeti

2. Anhydrid. 100 č. vody: 1456 bezv. soli, čili 2169 já vod)

na 1 mol. sulfatu.
Hutnota z 1:13601.-

- Hutnota: 2) 1:099418
b) 1:0993602

průměr — 1:09939 k:

+ 000098 z

: 4. 0) -100 č. vody na 8:46 č. bezv. soli, čili 373'4 mol. s
pod na 1 mol. sulfatu. | n
: Hutnota: a) 1080026 S
b) 1079983 88

průměr — 108000 i

| -+ 000002 a.

5. Hydrat. Na 100 č. vody 1452 bezv. soli, čili 2176 mol. vody >

na 1 mol. soli. 8
Hutnota: 113618. ný

5 ru

k 6. Hydrat. Na 100 č. vody 10:56 č. bezv. soli, čili 2992 mol.
-vody na 1 mol. soli.

=
je-

ž :
AN bee dř

Hutnota: a) 1'099600 Río-
b) 1:099564 V

průměr = 109959

S alá

| 4000002 |
7. Hydrat. Na 100 č. vody 10-53 č. bezv. soli, čili 299-9 mol. jd
vody na 1 mol. soli. : :
n: Hutnota: a) 1:099292 l
4 b) 1:099273 | M
průměr = 109928 O
-+ 000001 | V
8. Hydrat. Na 100 č. vody 848 č. bezv. soli, čili 3723 mol ©

vody na 1 mol. soli.

čis

Flutnota a) 1:08035%
| b) 1080282
průměr = 108031
| + 000003 ý
9. Hydrat. Na 100 č. vody 835 č. bezv. soli, čili na 3784 mol.
vody 1 mol. soli. | |

Hutnota: a) 1'079062
b) 1:079139
průměr — 1:07910 ©
-+ 000008

P- O
Ko

*
+

= E PV Fa F
+ . > <
"By

k „Cl
s

S JSE A R zo
a i kož ně 4
k :

"ke o o
3 S O

k o n k DK o don E MN E AE o E k oka lo

n E ČEA A0 PBA ye VŠ
: dk E ť ně E ve a

Sestavíme-li hodnoty tyto v inbalék shledáme na ban pohk ibé
že hutnoty roztoků soli bezvodé jsou identické s hutnotami odpovída-
jících roztoků soli vodnaté, neboť odchylky nejsou větší, nežli ohyby
experimentalné.

—————————————————————— E 2 Z Z E rc

Hutnota roztoku

—

Roztok 1 mol.
v mol. vody

anhydridu | hydratu
| |

98:9 128718
2169 1:13661
2176 | 1:13018
290 1109959
2995 109939
2999 109928
3123 | 108031
3134 1:08000 | 3
3183 107910

Konečně jsem shledal, že, odpaříme-li ve stejných nádobách při
stejné teplotě a stejné koncentraci na vodní lázní roztok soli bezvodé,
vyrůstají z tekutiny monoklinické hranoly soli Ce,(SO,); +5 HO,
které dlouhým sušením při 1009 vodu netratí, kdežto z roztoku soli
vodnaté vyrůstají rhombické octaedry soli Ce,(SO,); -- 8 HO, která
delším sušením tratí 4 molekuly vody krystalové, |

a) Výsledek odpařování anhydridu.

Váha soli: Váha vody v %,:
Hned po odpaření 1:4671 gr. 14512
5 hodin sušeno 1.4474 „ 13-313 | sůl + 5H,0
10 hodin sušeno 14458 „© dass (| M
15 hodin sušeno 1.4445 „ 13:139

Váha soli bezvodé: 12547

b) Odpařováná anhydridu:

Bul při 1009 — 11827 13723
anhydrid při 4409 — 10204
c) odpařování anhydridu
Sůl při 1009 — 12244 13-615
anhydrid při 4409 — 10577

P- -váha soli % vody hydrat vyžaduje : já
k ined po adpataní. 14975. +.19-9209 1 8H,0 "202070008
-po 2 hod. sušení © 13479 11032 4H,O 11242, (<
sůl při 4409 1:1992 B
4 e) odpařováné hydratu: :
- Bůl při 1009 sušená 1:5093 11:105 4H,O 11242 |
-sůl bezvodá při 4409 11639. |

: Z těchto příkladů, jichž bych mohl uvésti celou řadu, zdálo by
- se následovati, že chemický stav, ve kterém se síran ceria nalézá
- vroztoku co anhydrid, jest různý od stavu rozpuštěného hydratu. To
-však platí pouze pro koncentraci 1 mol. soli na 300 mol. vody, a sice
- dosud bez výjimky. Při koncentracích větších vyrůstají za těchže po-
- měrů z roztoků směsice různých hydratů.

h 4. k
EC ;
o: Vývoj a morfologický význam t. zv. „fibrilláre |
E Punktsubstanz.“

JM ; Sdělil Fr. Vejdovský dne 14. ledna 1887.

; V nervové soustavě červů, arthropodů a měkkýšů podstatnou
částí jest zvláštní na zdání jemnozrné a vláknité pletivo, jemuž
o dal Leydig název „ibrilláre Punktsubstanz“ a jež od mnoha let těšilo
- se zvláštní pozornosti všech autorů, již jmenovité dotyčnou soustavou
Ý nervovou se zabývali. Jaká jest struktura oné hmoty, jaký význam
-a původ její? To jsou otázky, jež nijak dosud nepodařilo se blíže
© zodpovídati, což vysvětluje se právě z obtíží, s nimiž skoumání ner-
-vové soustavy vůbec jest spojeno. Dějiny dotyčné „fbrilláre Punkt-
substanz“ bylo by zbytečné zde uváděti, rovněž tak jako výklad
jednotlivých autorů; dostačí pouze výměr, jejž Leydig o této hmotě
podává. „píťovitá neb spletená struktura jest hlavním charakterem
této hmoty“ praví Leydig a pomocí ní souvisejí buňky gangliové
S -vlákny nervovými. „Punktsubstanz“ zaujímá střed ganelií, buňky
gangliové vysílají pak do ní své stonky, přidávajíce jí tak svou
hmotu vláknitou a z těchto centrálních středisk „hmoty tečkovité“
vychází pak jednoduše pruhovaná hmota periferických nervů. V no-
mě. : Mathematicko-přírodovědecká, 8

vější době označuje Leydig dotyčnou hmotu také jmenem „protoplas- |
matisches Netzwerk“ čili „Spongioplasma.“

Spůsob, jakým vznikají nervy periferické, vykládá Leydig násle-
dovně. Šítivo upravuje se v podélné pruhy, mezi kteréž se vmísí.
základní homogení hmota. Jemné hrbolky na proužcích ukazují
1, že sítivo, jež vlastní nervovou hmotu přijalo, jest jednoduše po-
kračováním a přetvořením „Spongioplasmy.“

Posuzovati tyto výklady výtečného histologa Bonnského není
předmětem přítomného sdělení; jisté však jest dle mých zkoumání, že
zprávy Leydigovy ze všech dosavadních jsou nejsprávnější. Jest-li
však se stanoviska morfologického zjištěno, že původ periferických
nervů červů, arthropodů a měkkýšů hledati nutno jen v „tečkovité
hmotě“ či „spongioplasmě“ gangelií, nastává otázka, z čeho vznikla
tato hmota, jaký její původ a kterým prvotným elementům odpovídá
„Punktsubstanz?“ © Zodpovídání této otázky zdá se mi nad míru
důležitým vůči nynějším naukám o struktuře buňky vůbec. Máme-li
uvésti správně „Punktsubstanz“ na původ buněčný, čemu odpovídá
„Spongioplasma ?“ a čemu základní hmota hyalíní či jak ji Leyďig zove,
„Hyaloplasma ?“

Tyto otázky možno pouze vývojepisně vyšetřiti, 1 sdílím některá
svá pozorování v příčině té učiněná, jimiž, myslím, že se mi podařilo
osvětliti obdivuhodnou povahu dotyčné hmoty.

Nervová soustava břišní červů a arthropodů vzniká z původních
dvou ztluštění epiblastu definitivného. Tak zjištěno všemi doko-.
nalými pracemi; co mimo to vykládáno o vzniku nervové soustavy,
zdá se mi býti nesprávným. Aspoň pro annulaty jest tento původ
nervové soustavy zákonitým; jestli i v novější době udávají někteří,
že mezi dva původní pásy nervové vniká střední nepárovitá ztlu-
štěnina, tož musím takovýto výklad jakožto nesprávný úplně zamítnouti,
neboť vznikl patrně z nedostatečné methody zkoumací. Rovněž tak
musím hájiti rozhodně pouze epiblastový původ nervové soustavy ;
© mesoblast neúčastní se na vytvoření nervových elementů. Jest-li
k úpravě definitivného epiblastu přispěje mesoblast tu a tam nějakým.
elementem, tož z toho neplyne nikterak, že by bylo nějakého odů-
vodněného „Neuromuskelblattu“ místo prvotných dvou epi- a me-
soblastu.

Než daleko bychom zabíhali v polemické vyvracování nejhověj
sdělených zpráv o vzniku nervové soustavy; měli jsme jen v úmyslu
naznačiti své vlastní stanovisko vůči nejnovější literatuře vývojepisné.
Naše zprávy týkají se vývoje Rhynchelmis.

rvotné dva nadáliky nervové soustavy břišní blíží se k sobě
tě v době, kdy setrvávají přímo s epiblastem, ponenáhlu srůsta-
jíce; avšak jé nějakou dobu sledovati střední čáru mezi oběma po-
lovinami, která teprvé dále beze stopy zaniká a vzniká nepárovité
- pásmo břišní. To skládá se veskrze z buněk, s pěknými kulatými
% jádry, zevní plasmou a blanou buněčnou. Jádra buněk zdají se býti
jakoby ze zrnek složená, neboť v poměrně tak malých elementech
nelze přesně rozeznávati sítivo jaderné. Malý, někdy zcela nezřetelný
nucleolus vystupuje v středu jádra.

Takto nepárovitý základ pásma břišního netrvá dlouho, neboť
nastává záhy párovité differencování v hoření části jeho. Již v před-
ních segmentech mladých červů 2 mm dlouhých, jíchž zadek těla
obloukovitě k hřbetní straně zahnut a jichž stomodaeum jako primi-
tivní vchlipení epiblastu se jeví: u těchto červů již nastává v před-

-ních segmentech differencování nervového pásma, kdežto v středních
a zadních článcích obě poloviny jeho jsou v nízkém stupni vývoje.
Zmíněné differencování záleží v tom, že v každé z bývalých polovin
ztluštěnin epiblastu objeví se jasnější mezera mezi buňkami svrchních
polovin a sice těsně pod homogením obalem, jenž objímá pásmo ner-

- vové na stranách do dutiny tělesné vnikající.

| Toto zjasnění týká se plasmy jedné buňky, jež zmnoží se patrně,

- takže sítivo její, dříve nezřetelné, patrněji vystoupí. Dalším po-

- Stupem vývoje plasma ta rozšiřuje se i v okolí sousedních 4 jader,

> totiž tak, že blány 4 buněk k těmto jadrům náležejících se resorbují.

- Plasma stavší se patrně tekutější uzavírá v sobě 4 jádra, a jemná

k vlákna .sítiva cytoplasmového ač dosud nezřetelně, předce při silných

- zvětšeních vystupují. Následkem ztráty blan buněčných sblíží se jádra

jich k sobě tak, že se zdá, jakoby zde bylo jediné veliké laločnaté

š jádro. Skutečně však jsou to 4 jádra, jež někdy docela isolovaná

-v křižovitém tvaru jsou seřaděna a v prvých dobách i původní struk-

jí turu jeví, totiž sítivo jaderné a jadérka. Avšak předce se liší od

ů -ostatních původních jader, neboť se zvětšily, a jich blána počíná se

- resorbovati. Na průřezech středem jednotlivých segmentů vidno 1, že

jádra pravé a levé strany vybíhajíce v cípky stýkají se v středu

-a dávají podnět ku tvoření se příčné kommissury.

| Tyto poměry jader daleko zřetelněji vystupují v mladých červech,

-kdy pásmo nervové v celé své délce jest založeno a kdy zvláště epi-

tl P střevní z buněk žloutkových se ke V tomto stadiu možno

116

| S
podnět ku tvoření „tečkované hmoty.“ Jádra * jeví: se celkom ©
k sobě sblížená, jakoby tvořila jedinou laločnatou hmotu, není však ©
těžko rozpoznati jich samostatnost. Ale vzhled jich od ostatních
© jader gangliových buněk jest odchylný. Blána jádrová vůbec schází;
zrnitá hmota zhoustla, jeví se však na tenkých průřezích jako
jemné sítivo; nucleoly někde ještě se objevují jako hyalíní centrální
tělíska bezbarvá, větším dílem však se již úplně resorbovala. V středu
segmentů vytvořily se skutečné kommissury z cípků, jež hmota ta.
do středu ganglia vysílá.

Kolem jader jeví se široký hyalíní dvůrek, v němž probíhá sí-
tivo buněčné, na mnoze radialně od jader ku svrchnímu obalu pásma
nervového, na spod a na stranách pak k buňkám gangliovým. Zbar-
vení jader jest úplně odchylné od onoho buněk gangliových.

© Ještě v starších stadiích, kdy epithel střevní vystupuje již dosti
zřetelně, ač zbytky žloutku na jeho basi se prostírají, jeví se postup
vývoje. Zvláště pěkně sledovati lze poměry nervového pásma na prae-
parátech, jež tvrdnuty byly ve směsi kys. chromové s octovou. Tehdy ©
z těžka lze již poznati prvotnou strukturu jader buněk gangliových,
ješto onano nabyla úplně rázu Leydigovy „Punktsubstanze.“ "Taktéž ©
v uspořádání jeví se rozdíl: přední, či lépe svrchní 2 jádra splynula |
v jednu společnou skupinu, ležící pod obalem pásma břišního. Tato ©
skupina oddělena více méně širokým pruhem hyalíní plasmy (cyto- ©
plasmy) od spodních skupin, velmi symetricky z pravé a levé strany
ležících. Každá skupina — tedy bývalá jádra buněk gangliových tvoří
ozdobné sítivo; hustější nakupeniny zrnité plasmy zprovázejí hebká. |
vlákenka, jež troří oka sítiva. Tato poslední jsou téměř stejného prů- ©
měru a naplněná hyalíní, lesklou hmotou. Soubor těchto polí síťo- :
vitých — produktů to sítiva prvotních jader, objat jest zevně, vrchem k
a se spodu dvůrkem hyalíní cytoplasmy, jejíž sítivo daleko zřetelněji
než dříve vystupuje. |

V dalším postupu vývoje zmnožuje se sítivo „Punktsubstanze“
na úkor hyalíního dvůrku, tedy cytoplasmy, až tato úplně se na.
spodu a na stranách stráví, takže sítivo přiléhá téměř těsně k objí-.
majícím je ganeliovým buňkám. Ale svrchní část cytoplasmy tvoří
mohutné a vždy zřetelné sítivo, jež s obou stran přikládá se k pásmu
neurochordovému čili tak zvaným obrovským vláknům nervovým, jak
je Leydig zove a vykládá. i |

Výsledek tedy těchto pozorování jest, že t. zv. Pynktenbatasl s |
nic jiného není, než zvláštní modifikací přetvořené sítivo jader
prvotních 8 řad buněk gangliových, jež v dospělém stavu v celk

bíhají. ření řady. pravá a levá povstaly Z jader dvou n:
buněk, kdežto řady spodních buněk nesplývaly, tvoříce pásy samostatné,
jeden vnitřní a druhý vnější, jež však mohou na určitých místech
-v mediání čáře splývati v jeden párovitý celek. Svrchní dvě řady
- tvoří kommissury v středu každého ganglia.
| Rozdělení jednotlivých pruhů karyoplasmatických, jak lépe bude
- je nyní označovati, děje se hyalíní cytoplasmou, jež protkána sítivem.
> Kde tvoří se nervové větve periferické, upravuje se sítivo cytoplas-
- mové v podélné pruhy, na nichž usazuje se sítivo' karyoplasmatické,
vnikající do cytoplasmy.

5.
O některých nových rostlinách českých.

Sdělil Ladislav Čelakovský syn dne 14. ledna 1887.

Lonského roku nalezl jsem na několika botanických exkursích
a jmenovitě na delší cestě ferialní mezi jiným několik nových forem
" rostlinných jichž popisy tuto předkládám. Jest to příspěvek ku syste-
© matickému ocenění dotýčných tvarů a ku poznání české flory.

1. Melampyrum nemorosum L. sbsp. decrescens Čel. fil.

3 Lodyha přímá, 20—45 cm. vys., z pravidla hojnovětevná. Listeny
-nh tro Je anné, po na spodu přísrděité neb tale

z elené neb nejhořejší trochu namodralé. Kalichy (zvláště na ŘEC |
- tak jako řapíky brakteí huňatochlupaté. Přesleny listenů nahoru

(pravidelně se umenšujících („decrescens“) oddálené, jakoby

- přetrhované.

malého rybníčka lesního. Rostla tam mezi M. nemorosum L. a) genu-

„Inum v hojnosti.

Na první pohled již svým habitem byla nápadná, i lze ji snadno —©—©
rozeznati od pravého M. nemorosum dle větevnatosti, úzkých, zelených ©
-| ke listenů. pěn jsem zprvu na míšence mezi M nemo:

od O. Kuntze z okolí Lipska, avšak bližší ohledání ukázalo, žel ž
jest co činiti s nějakým pěkným plemenem od M, nemorosum L. Jme- —
novitě koruny shodující se úplně s těmi od M. nemorosum vyvrací
ihned zdánlivou intermediernost ostatních znaků. Krom toho byla tu
rostlina hojná (přes 100 exempl.), kdežto jinak míšenci zpravidla méně
četně mezi rodiči se vyskytují.

Melampyrum nemorosum L. bylo dříve pokládáno za druh volní
stálý. Odrůd neb variet nebývalo u něho známo. Teprve Niessl (1856)
ukázal, že Bergmannův bastard Melampyrum silvaticum X nemorosum
míšencem není, načež Juratzka (1857) prohlásil domnělého křížence ©
za pouhou varietu od M. nemorosum, nazvav jej var.: subalpinum.
Od té doby a zvláště v posledních několika letech nalezeno více
forem, které jasně dovodily, že M. nemorosum L. nejen některým
variacím podléhá, nýbrž že jest druhem co do tvarů nad jiné poly-
morfickým.

Tak zejména prof. A Kerner*) a dr. Gůnther Beck**) oba ve
Vídni, vystavili více forem, jež po svém spůsobu roztřišťujícím oddě-
lili od M. nemorosum L. a na samostatné, s ním rovnomocné druhy
povýšili, místo aby je podřídili jako variety nebo plemena témuž
Linnéovu druhn. Tím spůsobem vznikly „specie“: M. subalpinum
(Juratzka) Kerner, M. bihariense A. Kerner, M. grandiflorum A. Kerner,
M. bohemicum A. Kerner (= M. nemorosum L. var. fallax Čel.), M |
moravicum H. Braun, M. angustissimum Beck., kteréžto všechny sluší
zahrnouti pod kollektivný název specie Linnéovy.

Nemaje v úmyslu podati kritický rozbor výše vytčených rostlin,
obmezím se toliko na vytčení zo tluvýo znaků jejich u porovnání
S naší novou rostlinou.

Naše forma nejvíce se blíží k M. bihariense A. Kerner, M. an-
gustissimum Beck, jakož i subalpinum A. Kerner, od nichž se liší
chlupatostí, kdežto ony formy jsou téměř lysé. Jinak M. Bihariense.
liší se ješté listy kopinatými až čárkovitokopinatými, poněkud tuhými, ©
papírovitými, hladkými, listeny nejhořejšími tmavě azurovými, trojhran-
nými, skoro stejnostrannými (u M. descrescens podlouhle rovnora--
menné), někdy na konci náhle ve špici posléze přítupou povytáhlými,.
na spodu s dlouhými četnějšími šídlovitými zuby, z nichž nejdelší jsou.
bezmála tak široké jako '/, šířky listencové (u M. decrescens jsou
zuby sporé, nejdelší sotva '„—'/, šířky listencové zaujímající). Me-
lampyrum angustissimum rozdílné jest ještě listy čárkovitými,

a l

*) Schedae ad Floram Austro-Hungaricam exsiccatam.
**) Neue Pflanzen Oesterreichs. Wien. 1882.

119

ny z báse širší úzce kopinatými ve špici zvolna vytaženými, na
asi o něco četněji a déle zubatými modře zbarvenými. Třetí z nich
- Mel. subalpinum svými listeny nejvíce se naší formě přibližuje,
- máť tyto také podlouhle trojhranné, zelené neb namodralé, jenom de-
- krescence a oddalování listenů chybí. Také zoubky jsou malinké, ale
předce ještě menší než u M. decrescens, 2—3 po každé straně. Naproti
tomu větší rozdíl spočívá v kališích a tobolkách za plodu silně zve-
ličelých, kališních cípech šířeji kopinatých, šídlovitě přiostřených.
V pravdě nejextremnější formy pod M. nemorosum L. spadající
a k předcházejícím se řadící, ale s naší rostlinou méně příbuzné jsou
M. grandiflorum velikostí korun (20-—25 cm.) význačné a M. ne-
morosum var. fallax Čel. (M. bohemicum A. Kerner), kteréž
svými malými korunami a kalichy, jakož i ouzkými listy a listeny
-činí jakoby náběh k Melamp. silvaticum L.

2. Hieracium rotundifolium Čel. fil.

Lodyha 30—38 cm. vys., máloúborná. List lodyžní 1 v dolejší
třetině lodyhy inserovaný, malý úzce kopinatý, ostře špičatý, až 2 cm.
dlouhý. Listy přízemní vejčito-kulaté, tupé, na spodu za-
okrouhlené a pak do řapíků skrojené (nikdy srdčité), tamtéž zpravidla

- slabě a tupě zubaté. V hořejší polovici listu jsou zuby zastoupeny

: nými (na 2—4 mm. od sebe). Na líci jsou listy úplně lysé aneb
- nahoře spoře krátce štětinaté, na rubu roztroušeně chlupaté, po kraji
- štětinatě brvité. Řapíky z K ratnála dlouhé jsou dloužeji a hustěji

/ E (itnaté. Barva listu dosti tuhého, papírovitého světle sivo-

č a řídce černoštětinaté se vtroušenou plstí hvězdovitých chlupů. Květy
| Zlatožluté, čnělky žluté, spoře brvité. |

: Roste na jihozápadním úklonu vrchu Chlumu a Manětína, nad
- vesnicí Oujezdem v kamení a drobě basaltové, v četných exemplářích
- stejných. V polovici srpna byla rostlina všecka odkvetlá.

-© Toto Hieracium náleží v nejbližší příbuzenství Hierac. graniticum
F. p Paliz, od něhož se liší hlavně listy přízemními kulatovejčitými,
úbory našedivělými menšími. Svou světlou barvou sivozelenou, jakož
i tím, že má listy na líci spoře roztroušeně štětinatochlupaté, blíží se
| zvláště k Hierac. graniticum F. Schultz Bip. var. medium Uechtritz,

n p C vag V bako at o SE A oo

až
Ž

ča
-É

j a

3. Hieracium murorum L. var.: fistulosum Čel. fil.

Lodyha až 50 cm. vys., hojnoúborná, jednolistá, P: Ď

dutá, jakož i řapíky listové velmi křehká, lámavá, šťavnatá.
Přízemní listy četné (6—20), řapíkaté, ze spodu přísrdčitého

neb skrojeného podlouhlé, na basi a dole po kraji hluboce
stříhaně zubaté, špičaté, na líci lysé, sytě zelené, sušením —
poněkud temnající. Stopky květní tenké, ohebné, nahoře roztrou-
Šeně hvězdovito-pýřité. Úbory prostřední (jako u H. murorum
L. genuinum) spoře žláznatoštětinaté se vtroušenouříd
kou plstí hvězdnatých chlupů (čímž mají úbory zvláštní vzhled ©
šedivý). Zákrovní lístky jemně přišpičatěné. Květy oranžově žluté.
Čnělky hnědé. 6:
Na hoře Zinkenštejnu u Oustí n. L. v travnatém mlází lesním |

-v hojnosti, spolu se Stachys alpina. Od typického H. murorum roze- |
„znává se naše varieta dutou lodyhou, lámavostí její, listy na líci ly- ©

sými, úbory spoře žláznatými, řídce hvězdovitě plsťtnatými. Hieracium
fragile Jord., k němuž se naše forma nejvíce blíží, liší se listy světle ©
nasivěle zelenými, vejčitopodlouhlými, toliko na basi zubatými, řapíkem ©
hustěji měkce huňatochlupatým, květy světle žlutými a po vět-
šími, často méně četnými úbory. 4

4, Hypericum tetrapterum L. var. densiflorum Čel. fil.

Lodyha krátkovětevná, slabá. Květenství směstnané..
Květy žlutavobílé.
U Trnovan blíže Žatce, v jílovité půdě pod návrším zvaným „Auf
der Hack,“ nedaleko Stipa Tirsa Stev., společně se Scirpus com-
pressus, Carex glauca Šcop. a Trifolium iraiřenm v četných, stejných
exemplářích.

5, Anthemis ochroleuca Čel. fl.

(austriaca X tinctovia)

Jednoletá, nanejvýš ozimá. Lodyha přímá, od polovice,
někdy hned ode spodu hojnovětevná. Větve celkem téměř
až kúborům listnaté, jen na 3—5 cm. nahé (u A. tinctoria L.
na 8—10 cm. nahé). Listy s úkrojky druhého stupně úzce kopinatými,
tyto se 3—4 úzkými, špičatými zuby. (Poslední znak shoduje se v tom
úplně s A. austriaca). Vřeteno nejdolejí celokrajné, hořeji
zubaté. Úbory menší než u A. tinctoria, jako u A. austriaca

k náhle přišpičatěné.
- Rostla v poli blíž Povrl basi: něm. Pómmerle) u Oustí n. be
e více exemplářích úplně rozkvetlých mezi hojnými rodiči: úplné
rozkvetlým A. austriaca a teprve se rozvinujícím A. tinctoria.
3 © Jednoletostí, hojnými větvemi nejhořeji teprve nahými, měkkou,
j nezdřevnatělou lodyhou, listy a chlupatostí zákrovů, jakož i velikostí
jich upomíná na A. austriaca. Žlutobílými květy, vřetenem listovým
-a plevami ukazuje smíšený původ, blížíc se někdy v těchto znacích
-více ku A. tinctoria.

Nové dodatky ku fauně českých hub sladkovodních.
Studie faunistická,

- Bepsal Fr. Petr a předložil prof. Dr. F. Vejdovský dne 14. ledna 1887.
| (S 1 tabulkou.)

ý v . . v „ Y
4 V poslední době nakupilo se mi značné množství srovnávacího

- materialu ku studiu hub sladkovodních, jehož spracování poskvtlo
k

- vějších. Zvláště některé, do té doby neprozkoumané části vlasti naší,
v jež roku letošního (1886) jsem navštívil (Krkonoše, Podkrkonoší, Po-
jizeří atd.), platně přispěly ku doplnění obrazu českých hub sladko-
- vodních; části biologické, jakož i zeměpisnému rozšíření zvláštní po-
' zornost věnována.

EBuspongilla lacustris. Vejd.

ř Velmi četná naleziště tohoto druhu, kupí se — pokud mně
- známo — v řečišti, zátokách a tůních Labe, Úpy, Metuje, Orlice,

v pobočních. aké, ač mnohem řídčeji, vyskytuje se v někte-

Německobrodského, Humpoleckého, Světelského, Hořického,
1 Purdnbického, Kralévohláděckého, Litomyšlského (p. kand. prof. Fr.
Klapálek), Píseckého (p. k. prof. Jos. Ciboch), Jindřichohradeckého a j.
V Zvláště v úvodí sázavském — hlavně v hoření části (! 1882—1886)

M j

-hojně zajímavých zpráv, jež jsou pokračováním i doplňkem prací dří-

; Chrudimky, Jizery, Vltavy, Berounky, Sázavy, Otavy, jakož i v menších

3 B ovuje se druh šenbo Poznat hojně, ve tvaru statných, stro--——©

pořených kořenech a větvích: Barvy bývá rozličné: špinavě šedé, plavé |

By:

ka) o i
k a- TT
dh k E

Že p EM o ROE
| Find

Se "TKÉ

VŠ

tě P

až krásně zelené (v řece Šlapánce! 1885). Jehlice parenchymové nteně ;
zahnuté, hrubě ostnité, v množství převládajícím. (Gemmule obyčejně
mohutné, obdané velikým množstvím ostnitých jehlic pupenovitých
(Euspong. var. jordanensis Vejď.).

| V prudkém proudu mizí stromovité rozvětvení, povstávají trsy
laločnaté až polštářovité a kulovité (hlízovité), jako pod jezem u Perk-
nova (Něm. Brod), u Světlé, v potoku Petrkovském a j. Gemmulae
bývají pak někdy zakrnělé, se sporými jehlicemi pupenovými (var.
macrotheca“) Abnormitou bývají jehlice pupenové silně zakřivené
bez patrných ostnů, čímž valně na Eusponcilla (Spongilla)
Rhenana Vejď. připomínají. Tvary takové naleznul jsem v tůňce sá-
zavské za Hamry u Něm. Brodu.

Také v celém pořičí Chrudimky jest Euspong. lacustris velmi
rozšířena. Převládají trsy polštářovité, nerozvětvené, povlékající na
četných místech, jakoby obrovským, zeleným kobercem kamenité dno
řečiště, v ploše až přes 8 m. veliké. (Zvl. u Chrudími a Pardubiček,
v srpnu 1880). |

V poříčí Orlice objevuje se hlavně v dolením toku, v četných ©
tůních (u Hradce Králové) a zátokách, ve tvarech mírně rozvětvených
barvy vesměs jasně zelené. Gemmulae normalné, více juž ku var.
jordanensis se klonící. Poněkud spořeji vyskytuje se v úvodí Labe ©
(hlav. v tůních), Vltavy (u Bráníka, Závisti, Štěchovic), Berounky

a Jizery. |
V úvodí řek ostatních, zvláště západních Čech, známa jsou to- í
liko jednotlivá, roztroušená naleziště.

Jak patrno, rozšířen jest tento druh po celých Čechách, zvláště ©
pak v mírně tekoucích vodách krajin hornatějších a studenějších, ač ©
v nížinách krajů teplejších velmi často se objevuje.

ř
f
v
$
a

Spongilla fragilis Leidy.

Pěkný tento druh, v Čechách teprve r. 1884. objevený, řadí se-
nyní již mezi druhy značně rozšířené, jakož tomu četná naleziště na-
svědčují*). Zvláště rybníky a tůně drsných krajů pohraničných jsou.
jemu domovem, ač i v mírném pásu středočeském zhusta se vy-.
skytuje.

1) Gemmule, jež tuto varietu charakterisují, vyskytují se hlavně na basi trsů |
V pletivu houby bývají pak někdy gemmule normální. k
2) Einiges úber „Spongilla glomerata Noll“ von Fr. Vejdovský. Zoolog. An-
zeiger, Nro 239, Jhrg. 1886. ;

| kraji středočeském vyskytuje se mimo*) v rybníku kejském (prof.
lovský 1885) ještě v tůních Vltavy pod Klecany a v rybnících
černickém a podlesském u Dubče. Trsy rybničné vyznačují se často
statností svou a množstvím gemmulí. V brylky urovnáno bývá 2—8
4 zimních pupenů. V tůních nalezl jsem toliko velké plástve gemmu-
- lové, přirostlé na četné kameny; barvy jsou temně žlutavé nebo plavé.
Do plástve urovnáno bývá často až 5O a více gemmulí. Z bývalých
-trsů zbývají toliko jehlice skeletové, jež ve značném počtu ve vrstvě
- vzduchonosné i na povrchu jsou uloženy.

V rybníku bašnickém u Dobré Vody (okr. Hořický): Trsy statné,

šedožluté až hnědavé, obalující zároveň s Ephydatia fluviatilis
- kořeny puškvorce a leknínu. Gemmule velmi četné, v brylcích a plást-
-vích urovnané. Do jednotlivých brylků skupeny bývají 2—4 malé,
- pravidelné gemmule, jež hlavně u povrchu trsů se objevují. Na spodu
: trsů bývají roztroušeny brylky o 5—8 gemmulích.
Také v okolí Rozsochatce nalezl jsem několik malých trsků,
nika na kořenech olší. Jehlice pupenové jsou poměrně veliké
-a silnými hákovitými ostny opatřeny, upomínající tím valně na formy
Px Sázavě nalezené. Gemmule bývají toliko v chudé brylky urovnány.
k Také plástve gemmulové jsem místy nalezl. Jednotlivé gemmule

- jsou nepatrné a silnými jehlicemi skeletovými jakoby zamřížovány
č rourka vzduchonosná poměrně velmi dlouhá, komůrky v obalu vzducho-
“ nosném veliké, protáhlé a tlustostěnné.

i. S gemmulemi druhu tohoto setkal jsem se (jakož i se statoblasty
- některých mechovek: Cristatella mucedo, Plumatella repens) často
sy rašelinách okolí Německobrodského (na Sphagnum angustifolium),
m větrem zanešeny byly; v okolí Skály nalezl jsem chitinové jich
ř pytky ve slatinách: upomínka to bývalé flory rybničné.

Trochospongilla erinaceus Vejd.

k Sporá naleziště druhu tohoto omezena byla dosud toliko na zá-
toku labskou u Poděbrad (1873) a dvě labské tůně u Celakovic (r. 1876)
-a Neratovic (1883, prof. Vejdovský), nejnověji pak (v červenci 1886)

-1D Fr. Petr: Spongilla fragilis (Práce z české university). Dodatek p. 106.
V Praze 1885.

svou liší se od forem pode jménem Úrokhos pon erinaceus.

124

všeobecně uvedených. Jest tudíž zajímavo sledovati jednotlivé rozdíly, 3
které se tu při vzájemném srovnání vyskytují, a to tím více, že i k dů- ©
kladnějšímu porozumění jednotlivých elementů (jehlic, sP
a p.) ostatních hub sladkovodních valně přispívají. x

Trsy z tůně Jizerské objevují se ve tvaru malých, 1 |
dlouhých, hnědavých lupenků, přirostlých na spodní straně listů stu-
líku (Nuphar luteum Sm.) Na povrchu bývají nepravidelně hrbolaté, ©
s řídkými, sotva znatelnými osculy a pory. Exempláře líhové jsou
tvrdé, křehké, barvy šŠedohnědé, někdy, zvláště za sucha, až do černé |
přecházející. ;

„Kostra houby tvořena jest ze svazečků jehlic ron nebo slabě —

BA E104

a tlouštky 0:009—0- 015 mm. Na povrchu m jsou husté nes
silnými, kuželovitými, řídčeji hákovitými ostny. Důležito jest, že
u jehlic trsů těchto velmi mohutně a zřetelně vyvinut jest kanálek, |
jenž celou jehlicí prostupuje a také do jednotlivých ostnů odbočuje — j
kanálky druhotné, — a na špičce pak jemnou chodbičkou na venek
ústí (obr. 1.) Představuje tedy každá jehlice — což platí také pro
všechny ostatní houby sladkovodní —- dutý, na obou koncích.
otevřený válec,") do něhož ústí kanálky druhotné (ostnové). — Abnor-
mitou nalezeny jehlice trojosé nebo čtyřosé, někdy na jednom nebo ina.
obou koncích zaokrouhlené a uprostřed i s kanálkem kuličkovitě na-
duřelé. (Obr. 1 b.) Ě
V mladém stadiu jsou jehlice skeletové velice štíhlé, dlouze-
kopinaté, bezostné (obr. 2), ač již kanálky jednotlivých ostnů, jež ©
teprve později se vyvinou, jsou naznačeny. Ostny pak vznikají buď.
postupně ode středu k oběma koncům, buď po celé délce současně.
Jehlic parenchymových (hladkých) jsem ni v jednom případě nena- ©
lezl, Jak se zdá, považují někteří badatelé ono mladé, bezom ř
stadium jehlic skeletových za jehlice parenchymové. k
Zimní pupeny (gemmulae), které toliko na basi trsů úložetyjl
a jen slabou vrstvou pletiva pokryty byly, ponořeny jsou úplně ve.
voštinovitý obal vzduchonosný a tak v nepravidelné plástve, jaké též.
u Spongilla fragilis Leidy se vyskytují, urovnány. — Jednotlivé
gemmule jsou neprůhledné, pravidelně ellipsoidní nebo kulovité,

1) Méně znatelné kanálky jehlic i dvojštítků vystoupí zřetelně po delším
vaření v žíravém drasle a koncentrované kyselině sírové a prudkým pálením
mna plíšku platinovém.

AN Ekodečné těleso vyplňující vnitřek gemmulae, obdáno jest mo-
- hutnou, až 0'011 mm. tlustou, vnitřní otočkou chitinovou, jež na ho-
vi řením polu v nálevkovitě prohloubený terček vybíhá. Tento bývá
i „vobrysu svém kruhovitý nebo nepravidelně zohýbaný, s krajem často
-do vnitř trochu vehnutým. Kolmo na otočku přikládají se velmi hojné
i E zaphidisky, osy jich jsou krátké, tlusté, bezostné, délky 0:012—0'0106
„ mm. a přecházejí na obou koncích v zavalité štítky (obr. 4). Terček
- spodní bývá ponořen do místičkovité prohlubiny (obr. 6, g) vnitřní
-otočky chitinové. Jednotlivé štítky jsou uprostřed velmi silné a vy-
-soké, k okraji pak stávají se tenčími až ostrými, tvaru jsou kruhovi-
- tého, někdy elliptického, řídčeji nepravidelně zkomoleného (hvězdovi-
- tého), s okraji zcela hladkými (obr. 3.). Na povrchu svém nejsou
- zcela ploché a rovné, ale pravidelně, paprskovitě rozbrázděné, jednot-
-livé vyvýšeniny i prohlubiny rozbíhají se hvězdovitě od puklicovitého
; středu. K okrajům pak volně splývají. Pod každou vyvýšeninou táhnou
-se slepé kanálky (obr. 4. f, c,), jež ze společného, osu dvojštítku pro-
: stupujícího kanálku hlavního se rozvětvují. Počet a délka jednotlivých
k | vyvýšenin i kanálků jest měnivou. Obyčejně bývá jich 10—18,
(Obr. dar W)
RE oimiton, ač dosti hojnou, vyskytují se amphidisky s terčky
is okrajích ohrnutými; někdy bývají štítky nestejně veliké, při čemž

s oné
c
|
©
©
|-
05)

-5
©
(M
|=]
=

(=
©
on
=
©
©

=
CD<

<
=)
©
<
c
(amu
A
=

ZN
©
©
=
HE
©
©

o“

A -— Amphidisky pokryty jsou jemnou, sotva znáatelnou blanou, ze-
- vnější otočkou chitinovou, jež však často i úplně scházívá.
i Mezery mezi jednotlivými gemmulemi vyplněny jsou mohutnou vr-
- stvou vzduchonosnou, sestávající z více méně pravidelných, obyčejně čtyř-
"bokých nebo nestejně mnohobokých komůrek, velikosti 0'012—0:017 mm.
P Stěny jich jsou jasně žlutavé, rozmanitě zprohýbané a poměrně velmi
útlé, toliko v místech, kde jednotlivé komůrky s jehlicemi skeleto-
- vými, jichž veliké množství do obalu vzduchonosného jest ponořeno,
| sousedí, stávají se mnohem tlustšími, tak že se zdá, jakoby kolem
jednotlivých jehlic, zvláštní ještě vrstva vyvinuta byla (obr. 5, b). Také
kolem amphidisků silně mohutní stěny komůrkové, takže amphidisky
bývají často jimi úplně obetkány a od nich jakoby ponořeny (obr. 6, c)
Za živa jsou veškery komůrky hojně vzduchem naplněny, čímž, jak
prof. Vejdovský po prve“) vylíčil, apparat ačrostatický představují.

E
——)) Příspěvky k známostem o houbách sladkovodních. Král. čes. společnost
nauk 1883 p. 23—25.

Rozdíly, lišící tvary jizerské od forem pode jménem Troc
spongilla erinaceus (Spongilla erin.) jsou následující. Na

Jehlice skeletové opatřeny jsou mimo kanálku Boni ještě c
kanálky pobočnými, ostnovými.

Amphidisky jsou na povrchu svém hvězdovitě rozbrázděny, vedle
hlavního, osu dvojštítku prostupujícího kanálku, jest v obou terčích
celý systém kanálků vedlejších.

Stěny komůrek vzduchonosných jsou velmi útlé a různě zpro-
hybané. |

Další bádání, zvláště pak dostatek materialu srovnávacího objasní
zajisté přesný poměr tohoto tvaru ku vlastnímu druhu Trocho-
spongilla erinaceus Vejd. Dle nynějšího stavu nutno, tuším,-
považovati tvar onen toliko za formu vysoce zajímavou, které se však
— vzdor mnohým úchylkám — dosud žádného zvláštního, význaš !
charakteru druhového nedostalo. |

K uvedenému nalezišti tvaru tohoto řadí se ještě tůně labská
nedaleko Pardubic, kdež jsem v srpnu 1886 malý úlomek, narostlý
na ponořeném kořenu, nalezl. Na povrchu svém jest nepravidelně ©
hrbolatý, s několika příčnými rýhami (chodbami suddermalnými), barvy
šedohnědé, s nádechem zelenavým. Oscula řídká, pory neznatelné.

Vnitřní stavbou svou souhlasí úplně s formou výše popsanou;
toliko kanálky jehlic skeletových jsou užší a tím i méně zřetelné.

Ephydatia Můlleri Lbk.

Hojný material, jejž jsem z velmi různých nalezišť sebral, plnou.
měrou potvrzuje domněnku dříve již vytknutou,*“) že neobyčejná pro-
| měnlivost, jíž tento druh — vedle Euspongilla lacustris nej-
více snad mezi všemi houbami sladkovodními — podléhá, nedovoluje.
přesného stanovení ani jednotlivých variet, jež by charakterisovány
byly znaky — pokud možno — stálými, neproměnlivými a nezávis-
lými na náhodných okolnostech zevnějších. :

Výmluvným toho dokladem jsou neveliké trsy z tůně Orlice
(za Hradcem Králové), narostlé na kusech dřeva volně plynoucího.
Jehlice skeletové jsou buď vesměs ostnité (hlav. na basi trsu), buď

!) Rozdíly tyto vytknuty pro nedostatek srovnávacího materialu toliko na.
základě literatury.
2) Fr. Petr: Dodatky ku fauně českých hub sladkovodních. Král. česká společ '
nauk 1886 p. 162—165.

127.

hladké, nebo (zvl. u povrchu) v nejrůznějším poměru pomíchané.
kdy vyskytují se jehlice toliko uprostřed ostny opatřené, k oběma
-pak koncům jsou hladké nebo různými hrboulky pokryté. Mladá
-stadia jehlic skeletových — i ostnových — bývají bezostná; ostní vy-
víjejí se teprvé později.

Hladkých jehlic parenchymových jsem u tohoto druhu dosud
nenaleznul, tak že se domnívám, že jehlice, za takové popisované
jsou toliko mladším stadiem jehlic skeletových.

Gemmule obdány jsou v mladých stadiích jednou vrstvou
štíhlých amphidisků; tyto ukončeny jsou hvězdovitými štítky, s 5 až
9 hluboko dělenými, na okraji hladkými paprsky. Tento tvar, —
zvláště je-li obdán ostnitými jehlicemi, — shoduje se s původním,
Kieberkiihnem popsaným druhem Sponcgilla Můlleri, jenž prof.
Vejdovský varietou astrodiscus označil. *)

Někdy bývají paprsky na okrajích velmi jemně zoubkované nebo
vroubkaté. — U jiných gemmulí téhož trsu zaměnén tvar amphi-
diskův; osy jejich jsou silnějšími, štítky pak s větším množstvím
paprsků. — Forma B. Kraje paprškové bývají, buď hladké, buď
zoubkaté.

Starší gemmule obdány jsou dvojí nebo i trojí vrstvou amphi-
-disků — charakteristický to znak pro Ephydatia amphizona
„Vejd. Leč různé produkty (byť nepohlavní) jednoho a téhož trsu,
-nemohou náležeti současně několika druhům a odrudám, za něž dříve
označovány byly;“) patrno tudíž, že Forma A, Forma Bi var.
astrodiscus náležejí toliko jednomu, velikému a přečetným změ-
-nám podléhajícímu druhu „Ephydatia Můlleri.“ |

Jiná naleziště druhu tohoto zaznamenávám:

1. Zátoky Labe u Hradce Králové, trsky malé, špinavě žlutavé,
„přirostlé na starých dřevech. Nezralé dosud (v srpnu 1886) gem-
„mule obdány byly jedinou nebo neúplně dvojitou vrstvou amphi-
disků, s hladkými paprsky. Jehlice skeletové skoro vesměs hrubě
© ostnité.

2 2. Tůňka Upy u Pořičí. Neveliké trsy s dozrávajícími (4. srpna
1886) gemmulemi, terčkové paprsky amphidisků jemně zoubkaté.
-Jehlice skeletové ostnité, řídčeji hladké.

-V Dr. Fr. Vejdovský: Die Sůsswasserschwámme Bóhmens. (Abhandl. d. bohm.
-© Gesell. d. Wissenschaften in Prag 1883.)

-*) Nestejnou stavbu trsů těch vykládám tím spůsobem, že houba ta vyvinovala
se původně v poměrech jiných (snad v kraji studenějším a v proudu?),
později však zanešena byla do tůně, kdež zase jiným směrem se vyvíjela.

3. Tůně Staré Chrudimky u Pardubic. Tisky barvy pěkně: A 4
lené s jehlicemi hladkými i ostnitými; gemmulae veliké, s dvojitou ©
i trojitou vrstvou amphidisků. Tyto jsou hluboko zařezávané se 6 až ]
7 nepravidelně hvězdovitými, na okrajích úplně hladkými paprsky. ©

4. Rybníky v okolí Rozsochatce. Trsy namnoze statné, barvy
žlutavé nebo zelenavé, s pravidelnými, hvězdovitě se rozbíhajícími —
chodbami subdermálnými, — charakteristický to znak tohoto druhu
— jež na povrchu svém slabou, ze 2—4 vrstev buněk složenou blankou
(epidermis) překlenuty jsou. Jednotlivé chodbičky tyto sbíhají se
-v osculích rourovitě prodloužených; pory jsou četné, nepravidelně
rozestavené. Jehlice skeletové ostnité, nebo sporými zoubky (někdy
1 různými hrboulky a vyvýšeninami) opatřené, nebo úplně hladké.
Gemmule pravidelné s hvězdovitými amphidisky v jedné, nebo ve
dvou až třech vrstvách. |

5. Také ve vlastním řečišti Šlapánky jsem druh tento nalezl.
Trsy jsou chabé, zelenavé, podobné oněm z tůní a zátok sázavských.

Ephydatia Můlleri rozšířena jest v podobných vodách
jako Euspongilla lacustris, s níž také často zároveň se vy-
skytuje. Bydlištěm jeho jsou nejen teplé kraje středočeské ale i drs-
nější krajiny pohorské, v nichž zhusta — ve velikých trsech — se
objevuje.

Ephydatia fluviatilis Vejd.

Ku čtyrem, v Čechách dosud známým nalezištím druhu tohoto,
připojuji následující: :

1. Rybník „bašnický“ u Dobré Vody (okr. Hořický.) Četné
polštářovité trsy obalující kořeny vrb a puškvorce, barvy špinavě.
žlutavé, šedohnědé nebo zelenavé. Oscula neveliká spoře roztroušená,
pory malé, hojné. — Jehlice skeletové velmi dlouhé, rovné nebo
mírně zakřivené, na povrchu hladké, někdy jemně ostnité. Gemmu-
le malé, normalné.

2. Zátoky Jizery u Ostrádovic a Vestee. Trsy neveliké, barvy.
pěkně zelené. Gemmule poměrně veliké, se silnou (vysokou) vrstvou
vzduchonosnou; dvojštítky dlouhé, nepravidelně hvězdovité s útle Zu
batými paprsky. Jehlice pravidelné. f

3. Rybník „počernický“ u Prahy. Gemmule tohoto druhu na-
plaveny byly z jara r. 1886 ve velikém množství u břehů rybníka
na různých dřevech a na stoncích přesliček. Některé byly juž Vy-
prázdněny, jiné pak larvy právě opouštěly. Amphidisky štíhlé, s 0801

č | Vlastních trsů jsem

P ještě: nd.

-4 Slepé rameno labské u Čelakovic. Trsy žlutavé, ploché oba-

hající Ea a ponořené větve vrb. Jehlice velmi uzounké, dlouhé,

. uprostřed často naduřelé. Gemmule pravidelné, s amphidisky na

: povrchu jemně mělce rýhovanými.

| 5. Rybník „tikovský“ nedaleko údolí „Mezihorského“ (u Lhoty
Šárové 10. srpna 1886!) Gemmule malé, průsvitné; otočky chiti-

-nové (vnitřní i zevnější) velmi jemné. Amphidisky pravidelně hvěz-
dičkovité, na pokraji jemně vroubkované nebo hladké. (Na Eguisetum
límosum L.)

6. Tůně Vltavý u Roztok (na levém břehu.) Trsy neveliké,
jehlice i gemmulae pravidelné. Amphidisky jsou štíhlé, s osou oby-
- čejně ve středu zaškrcenou a jedním, řídčeji několika ostny opatřenou ;

jednotlivé štítky jsou hluboce hustě rozeklány, čímž poněkud na
„Meyenia fluviatilis var. angustibirotulata, již Carter)
„z Anglie a Ameriky popisuje, upomíná.

| Veškerá, dosud známá naleziště Ephydatia fluviatilis
Vejd. soustředěna jsou v Čechách toliko v mírném pásu polabském
-a povltavském. Naproti tomu četné rybníky, řeky a potoky česko-
„moravské vysočiny, Krkonoš a krajin podkrkonošských neposkytnuly
—— vzdor bedlivému hledání — do té doby ni nejmenších trsků druhu
tohoto, z čehož patrno, že tato houba sladkovodní hlavně v mírně
tekoucích vodách krajin teplejších se objevuje.

Ephydatia bohemica Petr.

B Velmi vzácný a památný tento druh omezen jest vůbec dosud
toliko na jediné stanovisko. Roku letošního nalezl jsem sice malé
„trsky tvaru tohoto ještě v jednom rybníku okolí Květinova — okres
německobrodský, — leč v nové toto naleziště zanešen byl z rybníka,
-v němž původně se vyskytnul, prostým proudem vody.

© Exempláře nově nalezené nijak nelíšily se ode tvarů dříve
popsaných ;*) zajímavo jest, že přechodních forem gemmulí ku Car-

2) Fr. Petr: Dodatky ku fauně ete. pag. 157—160. Dr. Fr. Vejdovský: Pře-
-© hled sladkovodních hub Europských, pa«. 188. Via
Tř.: Mathematicko-přírodovědecká, 9

terius Stepanowii Petr jsem tehdy vůbec nenalezl. — Jedno-

S 1) On a Variety of the Freshwater Sponge Meyenia fuviatilis. By H. J. Car-

"dě
ší
i

tlivé trsy vegetovaly zcela samostatně, takže jest vyeylan se
druhu tohoto v trsech Euspongilla lacustris, toliko náhodným. :

Poznámky všeobecné. HK

Houby sladkovodní rozšířeny jsou ve větším nebo menším množ- ©
ství po celých Čechách; leč jednotlivé druhy jich omezeny jsou ze-
vnějšími poměry na určitá stanoviska, z nichž vymknuty zakrňují a hy- ©
nou. Zvláště průměrná teplotě a povaha — chemické složení, různý ©
proud nebo stojatosť — vody, statnosť kmenů matečných a. j. jsou
důležitými, vzájemně souvisícími faktory pro zdatný rozvoj trsů.

Ve velmi prudkých vodách (j. bystřinách krkonošských) se žá-
dnému druhu nedaří. V nejprudším poměrně proudu rozšířena bývá
Ephydatia Můjlleri,“) ač i v tůních a zátokách, kamž byla za-
nesena, dosti často se vyskytuje. — Ve vodách mírně tekoucích ©
(často i stojatých !) objevuje se hlavně Euspongilla lacustris
a Ephydatia fluviatilis, v hlubokých tůních pak a rybnících
libuje si zvláště Trochospongilla erinaceus a Spongilla.
fragilis; výhradně na rybníky poutána jest u nás Ephidatia bo- |
hemica a Carterius Stepanowil. |

Rozložení toto připouští ovšem hojně výjimek, leč tyto bývají i
často závadou přirozenému rozvoji celého organismu, jenž pak tím.
hojnějším proměnám podléhá. Přečetné ony variety a odstíny u Eu-
spongilla lacustris i Ephydatia Můlleri jsou zajisté (aspoň.
částečným) výsledkem různého proudu vody, jehož mocnému vlivu.
i jiné skupiny živočišné valně podléhají. *) |

O vlivu podnebí a s ním souvisící průměrné teplotě vody pro-
mluveno u jednotlivých druhů. |

Co se chemického složení vody (ovšem nezkažené) týče, není.
vliv jeho — zvláště při nepatrném množství kyseliny křemičité ve
vodě obsažené — příliš různým, ač při tvoření se jehlic a amphi
disků zajisté má značného podílu a hojné úchylky (k. př. v množství
parenchymových jehlie u Euspongilla lacustris) spůsobuje.

já dm

S E "20

v) Výjimkou někdy též Euspongilla lacustris (v prudkém proudu Chru-—
dimky u Pardubiček, v potoku Petrkovském.) A
2) Jul. Hazay u př. ukázal, že Anodonta piscinalis Nils., cellensis
Schrótt cygnea Lin., anatina Lin. a var. rostrata Held., ponde
rosa Pf. jsou také jenom rozličné, proudem nebo stojatostí vody zamě
něné formy jednoho a téhož druhu: An. cygnea-celensis Haz. (A
mutabilis Cless.) Moilusken-Fauna von Budapest. Abd. aus Malakoz
Blaett. k

E PETR: HOUBY SLADKOVODNÍ.

Autor del.

.
.
B Obr. 2.
Obr. 3.
Obr. 4.
1
5
ab
3

Obr. 5.

Obr. 6.

Vysvětlení vyobrazení.

Trochospongilla erinaceus Ehbr.

. Rozličné tvary jehlic skeletových: zvětšení Reichert obj. 8.,

ocul. V.
k) kanálek hlavní
v) kanálky vedlejší, ostnové.

Mladá stadia jehlic skeletových; zvětšení totéž.
d) stadium nejmladší.

Jednotlivé štítky amphidisků při zvětšení: Reichert Imm. 11.,
ocul. V. (s povrchu); délka tubusu 185 mm.

k) kanálek hlavní postupující osou amphidisku.

v) kanálky vedlejší.

Amphidisky rozličného tvaru a polohy; zvětšení: Reichert
Imm. 11. ocul. V.
a) tvar normálný, v optickém průřezu ;
d) c) tentýž, se strany.
ď) e) formy s okrajem ohrnutým © v optickém průřezu.
f) průřez okrajem obou štítků; viděti vyvýšeniny i rýhy,
u prostřed nich pak jednotlivé Knap l kanálky v
(v průřezu).
9) tvar normalný, v profilu.

Čásť obalu vzduchonosného gemmule; zvětšení: Reichert
obj. 8., ocul. V.

k) jednotlivé komůrky vzduchonosné.

a) jehlice skeletové.

b) stlustlé stěny komůrkové, tvořící zvláštní obal kol jehlic

skeletových.

v) bublinky vzduchové, jimiž komůrky jsou naplněny.
Část příčného průřezu gemmule, s přiléhajícím obalem vzdu-
chonosným, při zvětšení: Reichert Imm. 11., ocul. II.

a) buňky zárodečného tělesa, vyplněné látkami výživnými ;
uprostřed nachází se jádro (dle praeparatu zbarveného pi-
krokarminem).
b) vnitřní otočka chitinová.
ec) stloustlá stěna komůrek vzduchonosných.
d) amphidisky.
9*

132

z e) komůrky vzduchonosné. |
3 f) jehlice skeletové. Se
9) místičkovité pr ohlubiny na vnitřní otočce chitinové, v nichž
amphidisky ponořeny byly.
Délka tubusu 135 mm.

ME 20 JO

ď.

X je O některých nových a vzácnějších pro Čechy
s | druzích měkkýšů. |

2 Sepsal Č. Šandera a předložil prof. dr. Vejdovský dne 2. července 1886.
A | (S 1 tabulkou).

Ze všech druhů živočišstva u nás doposud skoro největší po-

-© zornosť věnována českým měkkýšům, i podáno o nich již několik.
-© prací, ano i za hranicemi naší vlasti uváděny a popisovány druhy
-v Čechách nalezené. I zdálo by se tudíž na prvý pohled, že tento
- předmět úplně, neb z největší části jest již vyčerpán, tak že sotva
-© čím novým bude lze přispěti k poznání fauny měkkýšů Čech. Však
-© nicméně, zabývaje se po více let sbíráním a určováním měkkýšů
© z různých krajů naší vlasti, nasbíral jsem řadu druhů posud u nás

- neznámých, o nichž tuto k pobídce p. proť. dra. Vejdovského přá- —
telům fauny domácí podrobnější zprávu podati míním. Tvrditi mohu
však se vší určitostí, že se počet posud známých druhů valně roz-
množí, budou-li menší okrsky důkladně prozkoumány, neboť, pro-
hlédnuv jen pranepatrný díl Čech, nalezl jsem krom níže uvedených
-© druhův a odrud i formy, jež, nejsou-li vůbec novy, tož zajisté velmi

4 i > Posud jsem sbíral v těchto okrscích:

I. V útvaru prahorním:

u Netolic, Mahouše, Lhenic, Prachatic, N. Sedla, Chelčic, Libějie, |
Truskovic, Protivína, a poněkud v údolí Čr pod Sněžkou (kolem
Petzeru).

II. V útvaru křídovém :

u Sobčic, Ostroměře, Bělohradu, Hořic, Jičína, Hrubé P
Smidar, N. Bydžova a Prahy.

;
KW

zá
JM

Dřuta 4 o

PSB SEG Sys ©

Literatura.

NE V ev

-© Do let 60 našeho století nemožno mluviti o jakési vážnější li-
-teratuře v tomto oboru, neb co zde bylo, týká se více stránky prak-
k k než vědecké, a obmezuje se pouze na druh jediný — perlo-
© rodku říční — Margaritana margaritifera Lin. Teprvé v době
- novější zmáhá se literatura o této skupině živočišné.
; 1. Bohusláus Balbín: Miscellanea historica regni Bohemiae lib.
© L cap. XXX. pac. 735 „Margaritana margaritifera.“
2. Zéithammer: Perlfang in Bohmen „Hesperus“ r. 1813 č. 61.
4 3. Rittig von Flammenstern: Die Perlenfischerei in Bóohmen im
Jahre 1811. „Hesperus“ č. 27. 29,

3 4. dr. Novotný: Plži v Čechách žijící „Živa“ rč. X. page. 97. až

M. 134. r. 18062. |

á 5. dr. Lehmann: Zur Molluskenfauna von Carlsbad und Fran-

i 6. dr. Slavík: Monografie českých měkkýšů zemských i sladko-
vodních „Archiv pro výzkum Čech“ díl I. 4. sekce pag. 79 až 125.

- 8 5 chromolith. tab. r. 1868.

4 7. dr. Reinhardt: Úber Molluskenfauna der Sudeten „Archiv fůr

j © Naturgeschichte“ XXXX. Jahro. I. Bd. r. 1874. Duda učinil výtah

-z tohoto spisku. Viz „Vesmír“ rč. V. r. 1876. „Měkkýši Krko-

— noší a hor Jizerských“ pag. 254. až 257., 266 až 268.

ě ! 8. L. Duda: Měkkýši okolí Píseckého „Vesmír“ rč. V. r. 1876.

— pag. 219. až 220., 234. až 295., 249 až 250.

"4 9. C. Clerem: Deutsche ur noo eno I. Auflage

i r. 1877., II. Auflage 1884.

10. J. Uličný: Seznam měkkýšů u Tábora žijících „Vesmír“

/rč. X. pag. 45. r. 1881.

4 11. Č. Šandera: Malakozoologická fauna okolí Ostroměřského

R orč. X. pas. 190. r. 1881. |

12. L. Duda: Klíč analytický k určení měkkýšů v Čechách žijí-
-cích s 2 tab. r. 1880.

k 13. Klika: Hlemýždi Kumburka a Trosek „Vesmír“ rč. XV.

č. 9. pag.. 105., 106. r. 1886.

-14 V.. Cypers-ovo pojednání ve sborníku „Das Riesengebirge ©

m Wort und Bild“ 17., 18. Heft. Viz „Vesmír“ *) rč. XV. č. 18, ©

hledech vědeckých“ p. Kafka referát, kterýž, ana v něm jest ignorována a

py *) O této práci podal ve „Vesmíru“ rč. XV. č. 10. pag. 116. až 117. v „Roz-

hh DS PRT T ab U Pak 7 U
Sa: x j f
pPEPĚ S“ 3 i + 4 z 5
dy a p
ne sí 3

znatel této skupiny p. prof. J. Uličný v Brně.

-uvádí Clessin pouze u Hyalina alliaria. Rozměry: d.== 13 mm,
v.zz4 mm.

185

Krom toho jsou s menší zprávy V různých článcích „Ves =
míru“ a jinde.
Soustavnou monografii měkkýšů českých chystá na slovo vzatý

Při určování užíval jsem spisů: Slavíková, Dudova a Clessinova;
krom toho revidoval ochotně vzácnější a nové druhy p. prof. Uličný,
jemuž jakož i p. Karlu Peregrinovi, učiteli v Ostroměři, jenž laskavě
výkresy potřebné zhotovil, tuto vřelé vyslovuji díky.

1. Hyalina Draparnaldii Beck.

Tento vzácný u nás druh, známý pouze z Musejní zahrady,
našel jsem na Strahově. Zvířata páchnou silně po česneku, což

2. Helix incarnata Můll.
Úplného albina nalezl jsem u Ostroměře.

8. Helix aculeata Můll.

Tento krásný druh známý z neo míst v Čechách, našel
jsem v lese u Obory.

4. Helix pygmaea Drap.

Tento druh nalézá se s předešlým v lese u Obory poblíže hni-
jících pařezů.

5. Helix rubiginosa Ziegler.
(obr. 8. a, b).

Žije na vlhkých lukách, pod mechem a p. Nachází se hojně
Š. 7 6 mm.

práce L. Dudy, pod číslem 12. s hora uvedená, není správný, ježto mnohé
věci jsou považovány za nové, které již Duda uvedl. Tak užil Duda od-
dělení Hyaliny od rodu Helix (viz „klíč...“ page. 10. Helicidae 6. rod
„Hyalina“). Pan referent praví, že v práci Cypersově jsou nové druhy
pro Cechy uvedeny. Než Duda uvádí ve svém spisku tyto druhy vesměs
až na Helix obvoluta; tak: Hyalina fulva pac. 14., Helix pyg-
maea str. 19., Vertigo arctica pag. 23. (Druh tento znám již dříve
z Německa; viz práci Reinhardtovu „Molluskenfauna des Riesengebirges“).
Rovněž uvádí Duda Acme polita z Čech pas. 29.

6 á elix pomatia Lin. var. conica Aut. a
(určil Uličný). i DV
(obr. 1).

| Skořápka menší typické. Závitků 5, silně klenutých, poslední
-málo nadmutý. Šev hluboký. Ústa malá, šikmá, vejčitá, patrem ne
- příliš vystrojena. Obústí ostré, rovné. Píštěl z polou zakryta. Ve-
likosť: v. — 48 mm.

(

7. Acme polita Hart.

x Jediný exemplář nalezl jsem v nánosu Javorky u Sobčic. Duda
bližšího naleziště neuvádí. Rozměry: v.-—— 35 mm.

8. Limnaea stagnalis Lin.
a) var. producta Colbean.

Skořápka štíhlá, velmi protáhlá; závitků 6 slabě klenutých, pro-
táhlých, poslední ne příliš převládající. Šev mělký. Ústa malá, as
"/„ celé výšky skořápky; úhel strany zevnější s patrem tupý. Ob-
ústí ostré. Rozměry: skořápky: v.-—60 mm., Š.== 25 mm.; úst:
v. = 26 mm., š

3 PC Pay EJ T sy oáf te dk 00:
o n o pony FO ZR > ně

Š. z 14 mm.
Naleziště: rybník u nádraží v Protivíně.

b) var. lacustris Stud.
(obr. 6).

É Skořápka silně nadmutá, barvy rohové, křehká. Závitků 5—6
- „velmi pozvolna přibývajících, málo klenutých, silně stlačených. Po-
-slední mocně nadmutý, činí takměř celou skořápku. Vrchol špičatý,
-- šev mělký. Ústa velká; obústí ostré.

Rozměry : Skořápky : v. — 65 mm., š.— 33 mm., úst: v.7= 36 mm.,
© Š.7210, výška kotouče 20 mm. Naleziště: Bahnité rybníky: Hlavů
-u Truskovic, Návesský v Libějicích, Beníkov a Zámecký u Netolic.

9. Planorbis Rossmaessleri Auers.

Tento druh ve velkém množství nalezl jsem ve vysýchajícím

příkopu u Sobčic. Exemplary byly barvy hnědé, silně lesklé. Obústí ©
- vesměs stloustlé, bělavým pyskem obložené. Ústa u většiny exem- ©
„plarů byla bělavou, mázdřitou blankou uzavřena; snad se tak stalo, ©
by se zvířata uchránila po vyschnutí vody. | 3

| © klenutý, dolení šikmý, málo klenutý, přední zaokrouhlený, zadní tupě
-zaokrouhlený, poněkud uťatý. Štít i štítek málo znatelný. Svaz.
- krátký, pokrytý. Hrana chlopní ostrá. Perletová vrstva slabá, za-

ké „chlopeň: 1 hlavní zub, dosti znatelný; vedlejší zuby dvojnásobné,
-© skoro stejně vysoké; vnitřní silně špičaté poněkud přesahují okraj
© chlopně. Levá chlopeň: 2 hlavní zuby; vnitřní širší zevnějšího, rýha ©

Ka A :
č co A je k ji a js P > 4 nan) Ť

A k ENA Šanci

: : z ek. Í

186. | žá

á i dd, X MPM
10. Planorbis erista Lin. var. spinulosa Oless.; 47
(obr. a, b).

-v tmitě zahnuté ostny. Ústa malá, šikmá, ovální, předposledním zá-

- rozšířené.

u Urfeldu.

přišpičatělý, zadní kraj zaokrouhlený. Štít i štítek znatelny. Lastura ©
-© embryonální zůstává takměř nezměněna, tvoříc potomní čepičky. ©
-Tyto jsou velmi málo znatelné a jsou šikmé k střední čáře od zámku ©

edk dd no
„v PROV

Skořápka malá, tenká, světlé rohové barvy. Svrchu nad kýlém |
slabě klenutá, skoro rovná; dole mocně klenuta; široce otevřená.

: Závitky 3—4 rychle bol poslední k ústí Aootaů © Epidermis ze

činí na straně dolejší blánité obloučky, které na obvodě vybíhají
vitkem nevykrojená. Vnitřní stěny silně lesklé. Obústí ostré, ne-

Rozměry: diam. 2—53 mm., v. 025—035 mm.
Pobyt: na setlelém rákosí.

Naleziště: Rybníky: Podhroužek Hrbovský a Beníkov u Netolic.
Pozn. Odruda tato známa v Německu pouze z Walchensee

11. Sphaerium mamillanum West.
(obr. 2. a, b, c, d)

Zvíře: Siphony barvy zarudlé, od sebe oddělené. Roura dý-
chací dlouhá a dosti široká; při jejím vzniku hrbol. Roura vyvr-
hovací krátká, úzká, růžkovitě ohnuta. Noha silná, jazykovitá skoro
dvakrát tak dlouhá jako lastura. |

Lastura: Prostředně velká, silně nadmutá, barvy žlutě rohové,
mdle lesklá, jemně vráskovaná, tenká a křehká. Vrcholy nadmuté,
uprostřed lastury čepičkovitě nasazené. Čepičky se dotýkají, jsou
dosti ploché; kolem jich kraje mělká brázda. Čásť přední zúžena, ©
zaokrouhlena, zadní rozšířena, poněkud uťata. Kraj hoření silně ©

modralá, málo lesklá. Vtisky svalův a pláště neznatelny. Pravá —

mezi nimi úzká; zuby vedlejší jednoduché, silné, vysoké, korunky
jich uříznuté.

Vývoj lastury: Lasturka embryonální jest plochá, kraj hoření
silně klenut, dolení skoro rovný, přední málo zaokrouhlený, trochu

o“ elikosti. Rozměry: d. = 12 mm.,.8, — 4 mm. ti: 255. mmě
Pobyt: V stojatých vodách s hojně setlívajícími rostlinami.
- Zvířata lezou obyčejně po tlejícím listí.
Naleziště: Ostroměř, Sobčice.
Pozn. Druh tento znám ze Švédska a z Německa; tuto na-
E lezen u Zhořelce a Proskova v prusk. Slezsku a u Osnabrůcku.

12. Pisidium intermedium Gast.
MM (obr. 3. 9. b).

Lastury prostředně velké, lesklé, zažloutlé, jemně vráskované,
- mírně nadmuté. Vrchole široké, zaokrouhlené, vyniklé. Kraj zadní
-málo klenutý, mírně uťatý, kraj dolení klenutý, přední súžen, za-
— okrouhlen, hoření značně zahnut. Svaz krátký. Perleť slabá. Vtisky
svalové znatelny. Hrana chlopní ostrá. Pravá chlopeň: 1 zub hlavní,
silné ohnut, zuby vedlejší 2násobné; levá chlopeň: 2 hlavní zuby,
zuby vedlejší jednoduché.

Rozměry: diam. == 6 mm., š.z24 mm., tl.=— 25 mm.

Pobyt: rašelinné vody.

Naleziště: okolí Netolické.

Pozn. Druh tento znám v Německu pouze z několika nalezišť;
— krom toho nalezen ve Francii a Švýcarsku.

13. Pisidium supinum Schmidt.
(obr. 4 a, b).

Zvíře: Noha bělavá, dlouhá.
| Lastury nevelké, skoro trojhranné, silně nadmutá, světle rohové
d barvy, silné, znatelně a pravidelně brázděné, mdle lesklé. Přírůstky
- roční velké, dobře znatelné. Vrchole silně nadmuté, přišpičatělé,
- téměř na samém kraji zadním umístěné, hrbolinou šikmou zdobené.
- Kraj zadní uťatý, takměř rovný, dolení klenutý, se zadním tvoří tupou
| hranu, kraj přední úzký, zaokrouhlený, kraj hoření šikmý, rovný. Štít
i štítek neznatelné. Hrana chlopní ostrá, náhlá. Perletová vrstva
lesklá, bělavá, po okrajích nažloutlá. Vtisky svalů znatelné. Pravá
„chlopeň: 1 zub hlavní silný; zuby vedlejší dvojnásobné nepřesahují
okraj chlopně, jsou příliš silné, levý vnitřní zub vedlejší jest velmi
hn levá chlopeň: 2 zuby hlavní silné, vedlejší zuby jednoduché,
labší než pravé chlopně, přišpičatělé, přesahují okraj chlopně.

ň
E;

SS, VANA : , zí sd k kán Eb: bb ak žn k Ae 3 S ACE
S P V RK © h o ao k Ů
i M ť a db K reý »

k: vedlejší jednoduché.

o E A o o o) zb

do okrsku prahor spadá, lze předpokládati, že druh tento prahorám ©

Rozměry: diam. = 5 mm., Š.==4 mm, tL=32mm -© ©
Pobyt: v bahně proudících řek u větší hloubce 1—2 m. Í
Naleziště: řeka Javorka u Sobčic. |
Pozn. Druh tento v Německu z mála nalezišť znám.

14. Pisidium ovatum (less.
(obr. 5 a, b, obr. 9).

Lastury nevelké, ovální, malinko nadmuté, jemně vráskované,
světle rohové barvy. Vrchole velmi široké, málo nadmuté, vyniklé.
Kraj hoření skryt vrcholy, kraj zadní uťatý, dolení klenutý, přední
ostře zaokrouhlený. Štít i štítek znatelné. Svaz krátký, nepokrytý.
Vrstva perleťová bělavá, málo lesklá. Pravá chlopeň: zub hlavní 1
dlouhý; zuby vedlejší dvojnásobné; levá chlopeň: hlavní zuby dvoj-
násobné, zuby vedlejší jednoduché.

Rozměry: diam. = 5 mm., š. 7:4 mm,, tl. = 2:8 mm.

Pobyt: v pramenité vodě v bahně.

Naleziště: Studánka u Netolic.

Pozn. Druh tento znám v Německu pouze z Bavorského a Čer-
ného lesa — tedy z prahor; ježto i v Čechách jeho jediné naleziště

vlastní.

15. Pisidium Secholtzii Cless.
(obr. 10. a, b),

Lasturky malinké, silně nadmuté, zažloutlé, lesklé, jemně vrás- —
kované. Vrchole široké, na zadním konci položené, lehce čepičkovitě —

- nasazené, silně nadmuté. Kraj hoření málo zakřivený, zadní uťatý, :

téměr rovný, dolení mírně zahnutý, přední poněkud protáhlý, za-
okrouhlený. Hrana chlopní dosti tupá. Pravá chlopeň: 1 hlavní ©
zub; zuby vedlejší dvojnásobné; levá chlopeň 2 zuby hlavní; zuby ©

Bozměry : d.— 32 mm., 8,21 mm., 12s

Pobýt: v rašeliništích.

Naleziště: u Netolic, u Mahouše.

Pozn. Druh tento nalézá se na několika místech v severním
Německu.

16. Pisidium milium Held.
(obr. 11. a, b).

Lasturky ne velké, velmi lesklé, brázděné, barvy popelavé neb
rohově hnědé s kraji světlejšími, silně nadmuté. Vrchole nadmuté, ©

dosti vyniklé, kraji zadnímu sblížené. Obrys chlopní licho-
k. Čásť přední prodloužená, stejně široká se zadní. Kraj ho-
ření málo zahnutý, zadní rovný, uťatý, kraj přední šikmý, málo za-
kulacený, kraj dolení rovný, s hořením rovnoběžný. Svaz krátký.
Štít i štítek znatelné. Vrstva perleťová slabá, zamodralá. Hrana
© chlopní tupá. Pravá chlopeň: hlavní zub 1 jemný; zuby vedlejší
©- dvojnásobné, převyšují okraj chlopně, vnitřní jsou Špičaté: levá chlo-
- peň: 2 zuby hlavní; zuby vedlejší jednoduché.
m Rozměry: d.— 3 mm,,; š — 2 mm., tl. 1:3. mm.

Pobyt: v bahně tekoucích vod.
3 Naleziště: stružka tekoucí od Truskovic, potok SŠtružka u Hr-
ý - bovského rybníka.
4 Pozn. V Německu druh tento hojný.

E: Připomenutí.

: Po předložení mé práce královské společnosti nauk vyšel ve
9 „Vesmíru“ roč. XV. článek „Anatomie okružanky“, kdež autor jeho
- p. Marek uvádí (bez popisů) téměř všechny druhy, o nichž práce moje

- č. 22. Vesmíru roč. XV.) Známosti druhů mnou uváděných děkuje
- p. Marek p. prof. Uličnému (viz č. 23. Vesmíru roč. XV.) Aby se

- odjinud čerpám, podotýkám, jak jsem již v úvodu uvedl, že jsem své
- nálezy sdělil p. prof. Uličnému, jenž je bez mého vědomí a svolení,
- a bez udání pramene, odkudž ony známosti o fauně českých okružanek
© čerpal, „ochotně“ redakci „Vesmíru“ sdělil (viz č. 23. „Vesmír“ roč. XV.)
- Ku konci podotýkám, že práce má předložena byla společnosti nauk

1. září 1886. : ;
MŠ Ceněk Sandera.

V Praze 2. září 1886.

Vysvětlení vyob razení.

Obr. 1. Helo pomatia Lin. var. conica Aut.
2. Sphaertum mamillanum Westerl.
a) Pohled na pravou chlopeň:
©) kraj zadní,
B) kraj přední,

4 jedná, a též obrazce jsou připojeny, ovšem chybně číslované (viz —

-nezdálo tudíž, že popisuji druhy již známé z Čech, a látku svoji snad

- dne 2. července 1886., kdežto dotyčné číslo Vesmíru vyšlo dne

o P Po k SNN

ž : 7 Bd 9 8 229 k | i
y) vrchol čepičkovitě nasazený.
k d) rýha omezující čepičku. sí
S b) c) ď) Pohled se strany na různá stadia vývoje lastur. ik:

Obr. 3. Pisidium intermedium Gass.
a) pohled s předu,
b) pohled se strany.

4. Písídium supinum Schmidt.
a) pohled se strany «) hrbolina na vrcholi,
b) pohled s přední strany «) hrbolina na vrcholi.

„ 5. Pisum ovatum Cless.
a) pohled s přední strany,
b) pohled šikmý na vrchole.
„ 6. Limnaea stagnalis Lin. var. lacustris Stud.
T. Planorbis erista Lin. var. spinulosa Cless.
a) pohled s vrchu,
b) pohled se spodu.
„ 8. Heli vubiginosa Ziegler.
a) pohled se strany,
b) pohled se spodu.
9. Pistdium ovatum CČless. pohled se strany.
: „ 10. Přsidium Scholtzii Cless.
a) pohled se strany,
E b) pohled s předu.
11. Přsidium miltum Held.
a) pohled s předu,
b) pohled se strany.

Résumé.

k Nach Slavék's Monografie erschien 1880 „Analitický klíč k určo- ©
-© vání měkkýšů v Čechách žijících“, von L. Duda in welcher Arbeit ©
141 Molluskenarten beschrieben sind und wo mehrere Arten angefůhrt —
werden, welche neuerdings v. Cypers als „neu“ fůr Bóhmen hervor- ©
hebt*). Zu dieser Zahl fůge ich noch folgende Arten und Varietáten —

zu, welche noch nicht aus Bohmen bekannt sind.

*) Die Berůcksichtigung der bohmischen Arbeiten wůrde ja den verschiedenen —
Autoren nicht schaden, welche úber die Fauna Bohmens schreiben wollen! A

E ky zao 7 ea 1 R do Soda zl. Sk (80 Rt a ohon AV NÉ
nné o ent 00 Kota

A6. Šandera, Měkký

Fig.9.

;

K.Peregrin dle přír. kreslil.

[3
7

a « k CST

Ši

C.k.dvorní litogr A.Haasev Praze.

;
i i : :
= (S
£*
S - “*©
I «
-n
“ A *
Ď . “
i |
+ ,
: s
ň
=
:
ň
P
:
4
.
,
ř
: :
)
k

k A. Varietáten.

p a. Helix pomatla L. var. conica Aut. sehr zahlreich am Strahov
] bei i Prag. (Fig. 1.)
| 2. Limnaea stagnalis Lin.

«) var. lacustris Stud. (Fig. 6.) befindet sich zahlreich in den
© Teichen: Návesský in Libějic, Hlavů bei Truskovic, Beníkov im Zá-
„mecký bei Netolic. Grósse: H. — 65 mm.

B) var. producta Colbeau, fand ich in einem Teiche bei Pro-
Ptivín. Grósse: H. — 60 mm., B. — 25 mm.

3. Planorbis crista a. var. spinulosa Úless. (Fig. %. a, b).
- Befindet sich auf faulendem Schilfe in Teichen: Beníkov, Podhroužek
-und Hrbovský bei Netolic.
i Ad. Aus Deutschland ist diese Varietát nur aus dem Walchen-
- see bei Urfeld bekannt. Grósse: Diam. 3 mm., H. 025—0:30 mm.

s k no ře bk ondí posonam oi 3
ře i Here

bd am"
l VE v

B. Arten.

4 | 1. Helix vubiginosa Ziegler (Fig. 8. a, b). Diese Art lebt zahl-
; oreich auf den feuchten Wiesen bei Sobčic, Ostroměr, Bělohrad und
p děov. Grósse: H.— 35 mm., B. 62 mm.
+ a. Ophaerium mamillanum ostěrlund (Fig-2..a,:6,.cA):FDa5
JÓ hier: Fuss lang, zungenfórmig, dick. Syphonen sind róthlich gefárbt.
1 Athmunesróhrchen gekrimmt, breiter als Analróhrchen; dieses ist
- kůrzer und zugespitzt.
23 Die Schale ist sehr aufgeblasen. Grósse: L. — 12 mm., B.—7
mm., D.=5 mm.
ů Die Entwickelung der Schale: Die Embryonalschale ist klein,
-sehr flach. Der Oberrand ist sehr gewólbt, Unterrand fast gerade,
© Vorderrand wenig gerundet, etwas zugespitzt, Hinterrand gerundet.
-Schild und Schildchen deutlich. Die Embryonalschale bleibt unver-
| ándert, und macht die háubchenartig aufgesetzten Wirbel.
4 Wohnort: In stehendem Wasser mit vielen faulenden Pflanzen.
Fundort: Ostroměř genug háufig, Sobčice.
In Deutschland findet sich diese Art bei Osnabrůck, Prom

9. Pistdtum ovatum Cless. (Fig. 5. a, o Ee.. 9.).: cho fan
diese Form nur in einer Auelle bei Netolitz. Weil die Fundorte

ka : k r E x dd K Da
PM 73V% a 190 SNN

a
*
n

si kaj: T A A a
K Po otok Pokyd ae

Pon

F
AES ně 4
BŘ

V eb

n E x

Lý

„ hb j ť
=

diese Art nur in Urgebirgsformation lebt. by L.=5: mm., B.
im 1D. 2D mm. Á
| 4. Pisidium Scholtziť Cless. (Fig. 10. a, b). Diese kleiňe Ma
- schel lebt im Moorsumpfe bei Netolic und Mahouš. Grósse: L. =
nemm., B. — 27 mm., D. — 25 mm.
| 5. Pistdium supinum Schmidt. (Fig. 4 a. b). Findet sich nicht: i
háufig im Javorkabache bei Sobčic in grósserer Tiefe im Sumpfe.
Grósse: L.-— 5 mm., B.— 4 mm., D.z= 32 mm.
6. Pisiditum intermedium Gassies. (Fig. 3. a, b). Diese Art
findet sich im Moorsumpfe bei Netolic. Grósse: L. = 6 mm., B. =4 4
mm., D.=225 mm. k
T. Písidium mltum Held. (Fig. 11. a, b). Findet sich in flies- | 4
sendem Wasser; so im Stružkabáchlein bei Hrbovský-Teiche, und —
bei Truskovic in einem Báchlein. Grósse: L.=z3 mm. B.= 2 mm,
D=13 mm.

Erklárung der Abbildungen.

Fig. 1. Helix pomatia Lin. var. conica Aut.
„2 Sphaerium manullanum Westerl.
a) Vorderansicht. Die rechte Schale.
«) Hinterrand.
8) Vorderrand.
v) Háubchenartic.
9) Furche, welche das Háubchen begrenzt.
b) c) d) Seitenansichten auf verschiedene Stadien der-
Schalenentwickelung.
„ 3. Pisidium intermedium Gass.
a) Vorderansicht.
b) Seitenansicht.
„4 Písidium supínum Schmidt.
a) Seitenansicht.
b) Vorderansicht.
„ 5. Pistdium ovatum Úless.
a) Vorderansicht.
b) Ansicht auf Wirbel.

„ 6. Limnaea stagnalis Lin. var. lacustris Stud.
„7 Planorbis erista Lin. var. spinulosa Cless.
a) Ansicht auf die Oberseite.

b) Ansicht auf die Unterseite.

;
c
ř»
k

——?) Leydig, Lehrbuch der Histologie. 1857,

g. 8. Heliw rubiginosa Ziegler.
a) Seitenansicht.
b) Ansicht auf die Unterseite,
9, Pisidium ovatum Cless. Seitenansicht.
10. Pisidium Scholtzií Oless.
a) Seitenansicht.
b) Vorderansicht.
„ 11. Pisidřum mlium Held.
; a) Vorderansicht.

b) Seitenansicht.

8.
Příspěvky ku studiu Naidomorph.

Sepsal Antonín Štole a předložil prof. dr. Fr. Vejdovský dne 2. července 1886.
(S 1 tabulkou.)

1. Cevní system střevní u Nais elinguis a Nais barbata.

Zajisté zajímavo jest konstatovati, že střevní síť cevní všech

téměř oligochaetův, pokud ovšem známosti naše v oboru tom sahají,

dle téhož asi plánu jest stavěna. (Ovšem, k závěrce této možno dů-

© vodně se uchýliti jen na základě nynějších, tak bohatě rozšířených
známostí o morphologii oligochaetův. Neboť, ač sluší doznati, že

starší annelidologové dosti dobrý obraz střevní sítě cevní oligochaetův
nám podali, nicméně zůstávaly podrobné poměry i správný význam
její až do dob nedávných neobjasněny.

Teprv Leydig*) u Chaetogastra podal první jasný obraz
cevní sítě střevní a novějšími pracemi**) dokázána byla jednotnost
plánu cevní sítě střevní veškerých téměř skupin oligochaetů.

Ačkoliv tedy povaha cevní sítě Naidomorph pracemi novějších
autorů dosti jest známa, domnívám se přece, že podav popis střevní

-sítě obou našich Naidek domácích a připojiv zejména některé karak-

teristické doklady z povšechného typu se vymýkající, přispěji poněkud

4 k anatomickým známostem obou těchto forem skupiny Naidomorph.

**) Vejdovský, System und Morphologie der Oligochaeten. Pag. 112—120.

Při popisu na paměti mám zejména Nais elinguis a N. barbata, jal
vůbec tvar cevní sítě obou těchto Naidek až na některé celk
nepatrné odchýlky se shoduje.

Individua toliko dělením se rozmnožující nelze doběk odporučití
ku studiu sítě cevní: tekutina krevní téměř bezbarvá znesnadňuje —

h
je
]

přispívá i přítomnost žláz chloragogenních rouru zažívací pokrýva- ©
jících a hyalinním obsahem svým od tekutiny krevní se nelíšících. ©
Jinak individua pohlavní dospělosti se blížící nad míru jsou studiu ©

přízniva, ježto tekutina krevní nuance červenavé, až intensivně čer-

„vené nabývá, připouštějíc, že kontury sítě střevní. zřetelně od pod-

kladu i okolního pletiva se rýsují.
Střevní system cevní obou našich Naidek prostírá se na žaludku

střevním a oesophagu; pharynx jest sítě cevní úplně prost. Vrcholu

rozvoje svého dochází síť cevní v několika předních segmentech,
v nichž ukládá se přední čásť žaludku střevního a kdež nejlépe po-
-vaha její sledovati se dá (Fig. 1.). V každém ze jmenovaných tuto

segmentů objevuje se povrch roury zažívací jakoby pravidelně mří-

- žovaný. Případným zvětšením rozpozná se dvojí system cev, jimiž
zažívací roura jest obemknuta. Jsou to cevy podélné (cp) paralelně
s podélnou osou tělní probíhající a cevy okružné (co) po obvodu

roury zažívací prsténcovitě se otáčející. Počet těchto cev v jedno-

tlivých segmentech nebývá nikdy konstantní patrně vlivům individual-

A ným podléhaje. Obyčejné napočítal jsem v předních segmentech cev

okružních 10—15 i více, cev pak podélných 10—-12.

Splynutím obou systemů cevních povstává ona karakteristická 4
-© kresba na rouře zažívací, jevící se jako ozdobná síť složená z více —

či méně pravidelných čtyrůhelníků, jež jednotlivé partie cev podél-

ných i okružních od sebe oddělují. Kommunikace cevní sítě s cevou

dorsalní prováděna jest pouze cevami okružními. CČeva dorsalní pro- —
bíhá způsobem známým po hřbetě žaludku střevního a z ní vybíhají

-po obou stranách na pravo i na levo cevy okružní, jež opět na dal-
ším průběhu svém cevami podélnými mezi sebou jsou spojovány.

Dlužno také podotknouti, že první z cev okružních hned za dissepi- ©

„mentem předním umístěná jest mnohem mohutnější nežli cevy ostatní,

ač rozdíl tento, čím dále do zadnějších segmentů se postupuje, tím.
méně jest patrnějším. Spojení cevní sítě s cevou ventralní děje se
v jednotlivých segmentech podobným způsobem, jaký u Dero digitata s)

*) Ant. Štole: Dero digitata O. F. Miller. Anatomická a histologická studie.
© Ze zpráv král. české učené společnosti 1885.

1 jsem vylíčil. Na spodní straně roury zažívací vždy ze střední
"partie sítě střevní vybíhá v každém segmentu jediná, nepárovitá,
| avšak mohutná ceva (Sp), kteráž po krátkém průběhu do cevy břišní ©
ústí. —

Konstatovati tuto cevu dosti bývá obtížno, ba v nepříznivé po-
-loze zvířete vůbec nemožno.

Nejlépe odporučiti možno individua pohlavně dospělá, jež na
stranu položena a značnějšímu tlaku krycího skla podrobena velmi
pěkně celou strukturu cevní sítě i s toutou cevou spojnou ukazují.

Ve středních segmentech tělních, jimiž roura zažívací probíhá,
pozorovati lze již značnější úbytek pravidelnosti sítě cevní. Na jedno-
tlivých cevách okružních možno pozorovati, že se rozvětvují, cevy
pak spojné neprobíhají více paralelně, nýbrž spíše jakožto anasto-
mosy jednotlivých cev okružních se jeví. V segmentech zadních
-a nejzadnějších objevuje se síť úplně nepravidelnou (Fig. 5.).

Při povrchním pozorování zdá se, jakoby tuto opětovně roura
zažívací obemknuta byla pásmem podelně i příčně, však mezi sebou
dosti neparalelně probíhajících cev, jež vzájemným spojením hustou

-síť tvoří. Případným a značným zvětšením přesvědčil jsem se však,
že cevy síť tvořící jsou toliko zdánlivě celistvými, a že každá partie
„cev těchto z jemné a husté sítě kapillar se skládá (b), jež mezi
sebou přerůznými směry jsouce spojeny, nepatrné jen prostůrky nevy-
plněny zanechávají, čímž celá partie zdánlivého vzhledu celistvosti
nabývá. Ostatně i prostory nevyplněné zdánlivě célistvými partiemi
cev, mající obyčejně podobu nepravidelných čtyrúhelníků, nejsou úplně
-prosty cev. Jsou totiž opětně prostoupeny jemnou sítí kapilar (a),
jež souvisí s jednotlivými partiemi sítě předešlé, kteráž však mnohem
-méně jest složitější a tudíž i méně hustší, čímž zdánlivá prázdnost
-prostoru jimi vyplněného při povrchním pozorování dosti jest pravdě
podobnou. Ve skutečnosti jest tedy roura zažívací v zadních segmen-
-tech tělních obdána přejemnou sítí cevní složenou z partií hustších
-a méně hustších.

] Správným výkladem oesophasu červů štětinatých, jakožto pro-
| dlouženiny přední partie roury zažívací, bude patrno, že tatáž síť
„cevní, jež žaludek střevní obejímá, prostírati se bude i na oesophagu,
jsouc ovšem rozměrům jeho přizpůsobena a tudíž poněkud modifiko- á
„vána. Následkem menšího průměru, jaký oesophagus naproti žaludku A
„střevnímu zaujímá, jest totiž počet cev podélných v jednotlivých
„segmentech redukován, za to však každá z těchto cev značněji jest vá

mohutnější nežli na žaludku střevním. Zvláště však zajímavou jest
ř.: Mathematicko-přírodovědecká, -10

* > AS bz “ 5 rádi 0 je bí
' n í

karakteristický tvar její konstantně vystupuje. Čelkem jeví Hodoků

„poměry její, jak následuje: Středem plochy břišní táhne: se v ose.

-jest nesnadno, a bnde asi nejlépe otázku tuto do té doby nechati ©

ve příčině sítě cevní ona naduřenina oesophacealní, která pomine
rodů Dero a Ophidonais, u všech ostatních Naidomorph existuje. ©
U obou našich Naidek vždy jest patrnou, zvláště pak u Nais barbata a
(Fig. 9.), pokud jsem se na zkoumaném materialu přesvědčiti mohl, ©

podlouhle srdčitou; na předu jest dosti značně prohloubena a okraj ©
vypnut, do zadu pak zúžuje se ponenáhlu v konečnou partii oeso- ©
phagealní, dosti značně již naduřelou a brzy v žaludek střevní pře- —
cházející. | =

Cevní síť obemýkající oesophagus dosahuje právě na naduřenině
této vrcholů své složitosti. Jest tu přetvořena v přehusté tkanivo
cevní, jež z velikého počtu jemných těsné k sobě se řadících kapil-
lar (co) se skládá a tak malých prostorů nevyplněných zanechává, —
že téměř jedinou celistvou massu cevní představuje. Pozorujeme-li ©
cevní síť naduřeniny oesophagealní se strany břišní, jeví se nám

podélné široká nepravidelně omezená ceva (Cs), jež vlastně jest vý-
chodištěm veškerých kapilar okružních, které paprskovitě z ní vybí-

hajíce k okraji a odtud na hřbetní stranu se ubírají, kdež opětovně ©
v podobnou, mnohdy však mnohem méně mohutnou cevu svodnou

ústí. Okružní kapillary tyto probíhají tak těsně vedle sebe, že téměř
neznatelny jsou cevy spojné, prostředkující spojení mezi cevami okruž- ©
ními a probíhajícími značné nepravidelně a přerušovaně.

Nastává nyní otázka, jaká asi toho příčina, že síť cevní právě ©
na naduřenině této v tak značné míře jest komplikována. Již dříve ©
při popisu cevní sítě na žaludku střevním upozorniti bylo na úzký j
vztah této sítě ku fysiologické funkci epithelu roury zažívací. Není —
pochyby, že síti cevní, těsně na epithel roury zažívací přilehající pří-
sluší střebati mízu epithelem střevním resorbovanou. Než známo jest, ©
že také okysličování přenáší se rourou zažívací na nejbližší partii ©
cevní, kterou právě zde síť cevní jest. Jest tedy nepochybno, že —
komplikovaná cevní síť střevní naduřeniny oesophagealní děkuje za
vznik svůj jedině většímu soustředění té neb oné funkce sítě cevní
na dotýčné naduřenině. Rozhodnouti, která asi funkce, zda-li střebací
neb dýchací na této partii oesophagealní sítě střevní převládá, dosti ©

nerozluštěnu, pokud nevyšetří se analogické případy u forem pří- ©
buzných. Ja

-na tuto zanedbávanou, a ovšem, že těžce přístupnou čásť mor-
phologie Naidomorph vrhlo.
Úkolem mým bylo, zjistiti celkovou shodu pohlavního apparátu
-naší Naidky s pohlavním apparátem oněch forem skupiny Naidomorph,
-u nichž dosud podrobně pozorován byl**). Naidky, na nichž pozo-
- rování svá provésti jsem hodlal, dodány byly do zoologické laboratoře
české techniky v říjnu r. 1884. Chovány pak byly zde při tempe-
- ratuře, jaká v normálně vytopené světnici panuje, po celou zimu, při
-čemž rozmnožování od počátku dálo se způsobem toliko nepohlav-
- ním. Vedle těchto Naidek pěstována byla ve zvláštní láhvi individua
- Nais barbata a to za téchže poměrů, při stejném zejména vlivu jako
- individua Nais elinguis. I tyto Naidky množily se výhradně
- způsobem nepohlavním, jakož vůbec jevily tytéž biologické poměry,
které na Naidkách prvých byly patrny. V chování se obou Naidek
4 nebylo tudíž pozorovati po delší dobu žádných změn, až tu v druhé
© polovici února 1885 nastala překvapující proměna: Kdežto Nais
- barbata dále dělením se množila, přestalo dělení rázem u veškerých
| individuí Nais elinguis a počalo se vytvořování organů pohlav-
3 ních, což tak rychle se dálo, že již 21. února první pohlavně úplně
- dospělé Naidky se objevily. Od této doby dálo se rozmnožování
. způsobem vesměs pohlavním až do počátku jara, kdy organy pohlavní
- počínaly poznenáhlu degenerovati, až úplně zašly, a jednotlivá indi-
vidna opětné způsobem nepohlavním rozmnožovati se počala. |
E, Výsledek experimentu, jemuž obě Naidky podrobeny byly, byl
| tedy ten, že potvrzeno mínění Semperovo, zejména pak Vejďovského,
-že nikoliv tak poměry klimatické, nýbrž spíše vnitřní individualné
poměry na vytvoření pohlavních organův podstatný vliv mají.

p: Žlázy pohlavní, varlata i vaječníky naší Naidky uloženy jsou
n ormalně (varlata v segm. pátém, vaječníky v segm. šestém), struk-

* Vejdovský, System und Morphologie der Oligochaeten p. 129—151.
T) „idem p. 26—27.

jE
k:
: "M n

10*

tu ra. jejich pak jeví poměry známé, tak že netřeba dále o nich se A

zmiňovati. — Za to však oba chámovody (Fig. 7.) úkačají $ tvář“ dosti 2
složitý. Uloženy jsou v segmentu tělním šestém i mají celkovitě podobu © "%
konickou, nahoře zúženou, dole značně naduřenou. Ústí pak na straně
břišní blíže ku středu plochy tělní dvěma podélnými, štěrbinovitými :

skových. — Zevně od obou těchto otvorů uloženy jsou oba váčky po-
hlavních štětin (Fig. 4. a 6.), jež v počtu dosti neurčitém (obyčejně ©
2—5) v těchto jsou uloženy. Každá ze štětin (Fig. 4. a) jest v hoření —
polovici své značně zakřivena, v dolení mírně jen zahnuta; ostatně —
končí na přídě dosti mírně zakřiveným zobákem, jehož obě postranní —
plochy poněkud žlábkovitě jsou prohnuty, dole však v ostrou hranu
zakončeny (Fig. 4.5).

Vysunování těchto štětin, jež při kopulaci důležitou funkci při-
pootení Koenáva řízeno jest systemem vláken svalových (Fig. 6. sv),
Přihlédneme- n opětné k povaze chámovodu samého, jeví se nám složen
býti asi následovně:

Vnitřně počíná chámovod především nálevkou (Fig. 7. N). Tato
jest podoby vejčité, v ose pak podélné na dissepimentu zadním pátého
segmentu upevněna, tak že otvor, poměrně taktéž dosti málo rozšířený,
nikoliv směrem nahoru, nýbrž po straně se otevírá. Vyložena jest pak ©
nálevka epithelem mohutným, cylindrickým a živě vířícím. Vývod,
v nějž nálevka těsně za dissepimentem přechází, představuje nám —
vlastní chámovod (Fig. 7. V). Vlastní tento chámovod dosti jest krát- -
kým; ostatně vždy jest karakteristicky v průběhu svém prohnut, stěny
pak jeho vyloženy jsou obyčejným epithelem vířícím. Na konci vlast-
ního tohoto vývodu chámového počíná se chámovod rozšiřovati i pře-
chází v žlaznatou partii, jež, jak dále pokusím se vyložiti, toliko za
hoření čásť atria, posledního to odstavce chámovodu, pokládati
se musí.

Žláznatá tato partie (A;) jest tvaru konického sahajíc širší
dolení basí svou na dolejší, větší odstavec atria. Strukturou liší se.
pak od vývodu chámového a doleního odstavce atria tím, že stěna
zevnější tvořena jest z velikých jednobuněčných žláz peritonealních,
uzavírajících v jemně zrnitém obsahu veliké jádro. Vnitřní stěna
tohoto odstavce atria skládá se z obyčejného epithelu, jehož jedno- —
tlivé buňky poněkud žláznatě jsou naduřeny.

Dolení, kulovitě naduřená čásť atria (Fig. 7. Az) zaujímá ©
vlastné největší čásť celého chámovodu, což ovšem na vrub funkce :
její, jakožto shromáždiště chámů nálevkou vniklých přičísti sluší, :

K o o va bi ní dn

řně k oběma otvorům váčků štětin pohlavních zúžuje se tato ko-
; j čásť atria dosti náhle a na krátko, i ústí podlouhlou štěrbinou
la venek (0). Jinak stěny tohoto odstavce atria dosti jsou tenké,
obyčejným epithelem vířecím vyložené. Na venek pokryty jsou
-stěny tyto obyčejným povlakem peritonealním; zda-li také vrstva
-svalová na tomto odstavci atriovém jest vyvinuta, dosti jest nesnadno
zjistiti, jakož vůbec svalstvo tělní u Naidek velmi slabě jest vyvinuto.
- Nicméně za případného zvětšení pozorovati jest slabá vlákenka s a-
P lová, mezi epithelem a povlakem peritonealním uložená,

: Zajímavé poměry jeví také chámový vak (Fig. 2.) naší Naidky.
Jest to nepárovitý vakovitý orgán, jejž morphologicky za vychlí:e-
- minu dolení partie zadního dissepimentu segmentu pátého považovati
sluší. Na pohlavně mladém individuu, u něhož opasek dosud nad
míru naduřen není, lze velmi pěkně mohutnění jeho sledovati. U vět-
Šiny exemplárů, jež jsem byl zkoumal, shledal jsem také, že přední
část vaku byla hrdlovitě zúžena (mp) a spermogonií prosta, před-
stavujíc jakousi chodbu ku vlastnímu vaku chámovému. Štěna vaku
tohoto nad míru jest tenká, tvořena z plochých buněk s „neznatel-
nými hranicemi, vždy však se zřetelnými okrouhlými jádry. Co však
hlavně pozornost mou při zkoumání vaku chámového poutalo, byly
zejména cevy postranní, vak objímající. Šeznal jsem, že utváření
se těchto cev, jež patrně z kliček postranních segmentu šestého byly

5 pa l „ekk 6 a S k o věBě dk Zá
p. jb sk ZM 4 k ší 2 P,

- hlavně dospělých v těchže poměrech vystupuje. Průběh těchto cev,
- Jakož i spojení s cevou ventralní a dorsalní děje se způsobem ná-
- sledujícím:

ějŠÍ

- Stranní (a, a), jež značně
osu tělní učinivše, přibližují se k vaku chámovému. Na to těsně
- k stěně jeho se přikládají a na zad po obou stranách jeho až na

hrnují se na hoření stranu jeho, odkudž pak na zpáteční průběh ku
předu se dávajíce, ponenáhlu se k sobě přibližují, až splývají v cevu
© jedinou (6), kteráž dále samotna ku předu po ploše vaku se ubírá
- až do segmentu šestého, kdež do cevy dorsalní ústí. Jsou tedy obě
-tyto kličky postranní vsunuty mezi vak chámový a vak vaječný,
- který později jako vychlípenina zadního dissepimentu segmentu še-
- stého byl povstal. Nalezají se tedy v bezprostřední blízkosti jednak

povstaly, není nahodilé, nýbrž že konstantně u všech individuí po- ©

V segmentu šestém vybíhají Z COVY větu dvě cevy po-

- konec se ubírají. Obemknuvše tuto konec vaku chámového, pře-

e shluky tvořících se vajíček jednak se spermatoblasty chámovými,

re
C dě
n

| bye A "3 i >
k VŠ o
—w „EE p 83 ladí

- Mý
DD m (bab, po
k dě Ý "M “
PŘ n, +

n s ek

z v k y
re ČT "= 53
"08

. 1

ně km ny S s M

P ENA V
P M E 5%
SV AT Aral de R

*h
3
k ná

Ed kt dána
VN
NVS

JPO FO ATA 80 yo SM
vé AK n“
ři ň

A%
JM S) ní
je

pa 8

2 bek: be kc da v V kl, ač -20
V 4: i
i nb,

ba 3 z l a
o

- se nedá. čjepěh l

zejícím chámům. Epithelialní povlak, jenž stěnu tuto tvoří, složen

P py
bdí ©
. 9 č 8

; -OK z
4 5
o F 2 ji

kterýžto úzký vztah zajisté bez určité fysiologické příčiny r ů nysli 6

Jako cevám vůbec, přísluší i těmto cevám postranním činnost 2
výživná, jež tuto specielně na výživu elementů vaječných a chámo- —
vých se byla omezila. Poukazuje na to také zbujnění těchto cev po-

Yo "24 ME

- stranních, jež v té míře pokračuje, v jaké vaky chámový a vaječný

se zveličují. Vyjdeme-li pak od původního stavu těchto cev před —
dobou pohlavní, kdy jako nepatrné cevy postranní v segmentu šestém —
probíhají, stopujeme-li pak další vývoj jejich při povstání a dále
zmohutnění obou vaků, přesvědčíme se, že ona nepárovitá čásť jejich,
jež do cevy dorsalní ústí, za novotvar v době pohlavní povstalý po-
kládati se musí.

Za příčinou kontroly zkoumal jsem poměry těchto cev pohlav-
ních iu Stylaria lacustris a přesvědčil jsem se opětovně o těchže po-
měrech, jaké u Nais elinguts panují. Není tedy pochyby, že tato po-
vaha cev pohlavních bude všem Naidomorphům společna, jakož již
vzhledem ku fysiologické funkci těchto cev souditi se dá.

Vedle obou chámovodů zaujímají značného prostoru v segmen-
tech pohlavních obě receptacula (Fig. 8). Jsou umístěna v segmentu

-© pátém. Dokud pak spermatozoidy naplněna nejsou, jest jen přední
-čásť jejich převládající; jakmile však chámy v značnějším počtu v re-

ceptaculu shromaždovati se počínají, počne vlastní zásobárna chá-
mová naduřovati, i zmohutní v krátké době tak, že v značné míře

- převládajíc, dotyčnou polovici segmentu pátého téměř vyplňuje. Na

každém receptaculu dospělém patrny jsou tedy dvě části, vždy přesně

-od sebe se lišící; jest to čásť vývodní a vlastní schránka chámová.

Část vývodní (Pp) družíc se jako krkovité zúžení k části druhé, před-
stavuje mohutný, dosti dlouhý válec, jenž vé značnějším stupni na
venek jest vychlípitelným. Vnitřní stěna jeho význačně jest stlustá
ponechávajíc jen štěrbinovitý úzký průchod vniknuvším neb vychá-

jest z buněk cylindrických (c), však v patrnější míře i žláznatě na-
duřelých. Vrstva svalová (s), jež na vnitřní stěnu epithelialní se —
ukládá, vždy jest význačně vyvinuta, jakož i patrna jest mechanická
činnost její, kterouž lumen vývodní v určitých mezích sevřen neb
rozevřen býti může, Na vrstvu svalovou uložen povlak zevnější, se- ©
stávající z dosti velkých, zvětšených buněk peritonealných (p). Druhá —
čásť receptacula (Pď) jest podoby vejčité a veškeren značný prostor ©
její vnitřní ustanoven jest za shromaždiště chámů (sch) při copulaci ©
vývodem do vnitř vniklých, Stěna její jest ovšem u porovnání se ©

* jh vláken svalových, upevněných mezi dolení basí vývodní části
a stěnou tělní, tedy týmž způsobem jeko u receptaculí forem pří-
uzmých.

Zbývá ještě zmíniti se na konec o kokonech (Fig. 3.) naší
Naidky. Jsou velmi nepatrné i povalovaly se v dosti značném počtu
na dvě nádoby, v níž Naidka chována byla. Jsou celkem podoby
vejčité, k oběma koncům zúženy a poněkud zaškrceny. © Obsahují
pouze jediné vajíčko, kteréž obrysy svými stěnami kokonu, jež tuho-

mázdřitého vzhledu jsou, prosvítá.

3. Vývoj vajíčka u Stylaria lacustris.

Větší počet pohlavně dospělých individuí tohoto druhu ze sku-
piny Naidomorph poskytl mi příležitost, že zkoumati jsem mohl
po delší dobu dosud dosti neurčitě známý vývoj definitivního vajíčka.
Zkoumání jest tu zvláště tím usnadněno, že počet vyvinujících se
vajíček dosti jest malý, aby tím pozorování jasnější a spolehlivější bylo.

výsaaéní A y vaječné, V (soemnemh ou oo ah po-
Z vaječníků těchto odleujt se skupiny (Fix 10) po několika nul
kách vaječných 1 padají do vaku vaječného, jenž ponenáhlu jimi se
naplňuje. Každá skupina těchto buněk jest podoby kulovité i roz-
loženy jsou v ní jednotlivé buňky stejnoměrně, jevíce na povrchu
obrysy více méně šestiboké a souvisíce uvnitř vespolek svými konci
doleními. V každé z těchto buněk, chovajících plasmu hyalinní,
v níž jemně zrnité elementy jsou roztroušeny, patrným jest veliké

kulovité jádro (»), jež téměř polovinu obsahu celé buňky zaujímá
-a hyalinním obsahem naplněno jest. "Tento hyalinní obsah jádra ob-
klopuje veliké jadérko (mec) kontury vždy ostře ohraničené s obsahem
- nikoliv čirým, nýbrž na periferii řidší, v centru zhoustlejší partie
- jevícím. Během dalšího vývoje připravuje se v jednotlivých tuto
k- -popsaných skupinách prvotných buněk vaječných proměna, která vzá-
- jemnou stejnosť jejich brzo porušuje. Jedna z buněk (v) počíná se

“

změnami vnitřní povahy dotyčné buňky.

Hi - %*) Vejdovský, System und Morphologie. der Olicochaeten. Prag 1884.

-stěnou části vývodní velmi značně ztenčena, sestávajíc z plo-
epithelialních buněk, na něž přetenká vrstva svalová a sporý 3
vlak peritonealních buněk se ukládá. Na konec sluší ještě po-
otknouti, že vychlípování receptacula řízeno jest systémem obyčej-

;: -totiž zveličovati, kterýžto pochod zveličovací provázen jest Poralo k

“ se Ň
f < $2A

Plasma počíná naplňovati se elementy žloutkovými v lesklé: cho- M
-© máčky shloučenými, jádro se zveličuje objevujíc v hyalinním obsahu
svém chomáčkovité shluky chromatinu a jadérko konturami svými |
ostřeji vystupuje. Tou dobou změní se ovšem i poměr, v jakém ©
prvotné buňky vaječné v skupině jsou rozloženy. Buňka zveličující *
-se zaujme pol jeden, buňky ostatní pol druhý a tu patrným jest te- i
prvé zajímavý úkaz následující : :
Buňky neproměněné sestaví se v jakousi kupoli (S) s centrální
dutinou a do této vniká v podobě krátkého válce (c) střední čásť ho-
řeního polu buňky zveličené, jak již patrno, nastávajícího, defini-
tivného to vajíčka. Zajímavý tento úkaz velice jest důležit ve pří-
čině výkladu buněk neproměněných. Patrně nejsou určeny k jinému,
než býti výživným materialem mladého vajíčka a cylindrovité partii
hořeního polu jeho svěřen právě úkol resorbce. Tomu nasvědčuje -
dále i okolnost, že hoření čásť centrálního prostoru výživnými buň-
> kami uzavřeného a nalézajícího se právě nad cylindrovitým výběžkem
mladého vajíčka naplněna jest plasmatickou hmotou (m), hrubě zr-
nitou, v níž nikdy stopy jádra nalézti jsem nemohl.
Lze tedy hmotu tuto pokládati za výsledek resorbční činnosti
cylindrovitého výběžku, jež na úkor buněk výživných se děje. Re-
sorbce tato zdá se býti v některých případech tak intensivní, že ho- ©
ření hranice cylindrovitého výběžku téměř jest neznatelna, splývajíc
(s resorbovanou massou v celek jediný.
Z tohoto způsobu resorbce jest i dále patrno, že výživa vajíčka

při existenci buněk výživných neděje se způsobem amoebovítým, po-
hlcováním jednotlivých buněk výživných, což ostatně již tím se do-
kázati dá, že v plasmatickém obsahu mladého vajíčka nikdy nalézti
nelze ani nejmenší stopy po jádrech pohlcených snad vajíček. Ačkoliv
konečný osud buněk výživných nepoštěstilo se mi sledovati, přece —
zdá se mi dosti pravděpodobnou domněnka, že kuličkovité, ostře ©
„světlo lámající elementy, jež ve vaku vaječném mezi dospělými i do-
Spívajícími vajíčky jsou přítomny, jsou asi zbytky resorbovaných
buněk výživných.
4. Citové papilly u Ophidonais serpentina a citové hrbolky

u Slavina appendiculata.

i Ve zprávách londýnské Linneamn Society*) dočítáme se krát- ©
kého pojednání Bousfieldova, jenž zkoumav citové papilly u Ophi- ©

*) E. C. Bousfield: On Slavina and Ophidonais. Journ. Linn, Soc. London, ©
Zool. Vol. 19. a

1 nai S serpentina uznává je za homologické s citovými hrbolky
-u Slavina appendiculata. Hlavně pak na základě znaku tohoto

| olla se Bousfield proti samostatnosti generické rodu Ophidona?s
-i navrhuje sloučiti jej s rodem Slavina Ve Slavina ser-
© pentina,

Tento náhled jmenovaného autora přiměl mne, abych na konci
příspěvků svých připojil několik poznámek kritických ve příčině do-
týčných organů smyslových obou jmenovaných forem domácích Nai-

-domorph. Měl jsem příležitosť seznati několikráte povahu těchto
organů u obou forem a přesvědčil jsem se, že panuje význačný roz-
díl mezi oběma citovými organy, jenž nikterak nedovoluje vesměs
jich ztotožňovati a další konkluse na závěrce této činiti. Zkoumal
jsem Ophidonats z různých nalezišť 1 shledal jsem, že příčiny lokalní
rozhodný mají vliv na přicházení neb nepřicházení citových papill
u jednotlivých individuí rodu Ophidonais. "Tak individna z potoku
Rokytmice u Hrdlořez byla velmi význačně opatřena citovými papil- ©
lami, kdežto individua z Vltavy v téže době zkoumaná velmi ne-
patrné stopy jich jevila, neb vůbec žádných papill neměla.
Citové hrbolky u Slavina appendiculata vyskytují se na-
opak u všech individuí konstantně, jakož i konstantní jest pravidelné
-jich rozdělení po segmentech tělních. Jiný důležitý znak jejich jest,
- že nejsou vůbec retraktilní, jakož 4 histologická struktura jejich jeví
- velmi značné již differencování, které oprávňuje za skutečné citové
-- organy je považovati.*) Naopak citové papilly u Ophidonais
- Serpentina jsou ve značné míře retraktilními a nelze je považo-
- Vati za nic jiného než-li za shluk málo differencovaných buněk hypo
-— dermálných, na nichž brvy citové ve značnějším počtu byly se usadily.
-Je-li již vůbec nutno papilly citové u Ophidonais serpentina po-
rovnávati s útvary podobnými jiných oligochaetů, myslím, že nejlépe
shodovati se budou v povaze své s retraktilními citovými hrbolky na
těle Chaetogastridů a na laloku čelním Enchytraeidů.*) Nelze jich
- však případně ztotožňovati s papillami citovými u Slavina appen-
diculata, čímž padá hlavní důvod, pro nějž rod Ophidonats s rodem
Slavina sloučiti by se měl. Ostatně vnitřní znaky anatomické (mo-
k zek, roura zažívací, cevní system) i znaky zevnější (štětiny) jsou
- u obou rodů tak rozdílny, že kdyby i totožnost citových organů do-
- kázatelna byla, nikterak možno by nebylo příti se ze stanoviska
morphologického o samostatnosti obou rodův.

k +) Vejdovský, System und Morpholosie der Oligochaeten. Prag 1884.

„Vysvětlení vyobrazení.

Fig. 1. Přední čásť zažívací roury s cevní soustavou: Po
"c Ph Pharynx, Oe oesophagus, Om nádor jeho, co okružné, ©
a cp podélné cevy v střevním žaludku (Žs), Cd ceva hřbetní, hd
L Cv ceva břišní, Sp nepárovitá ceva mezi sítí střevní a břišní —
R: „ cevou. | sei 4
4 2, Čhámový vak s cevní soustavou:

Cd hřbetní ceva, Čv břišní ceva, a', až břišní klíčky spojivší

se v nepárovitou cevu 0, diss dissepiment. |
P 3. Cocon s vajíčkem, Nais elinguis.
-4 4 Pohlavní štětiny, a se strany, b se spodu.
4 B. Čevní síť ze zadní části střevního žaludku.
-4 6 Pohlavní štětiny, zatažené v těle a vězící v míšku štětinovém.
ř: o otvor zevní S sv svaly.
-© Samčí vývodní apparát pohlavní.
dis dissepiment, N nálevna chámová,

B V chámovod, A, Az atrium se žláznatým povrchem ž, o zevní

; otvor. © |
S. Zásobárna chámů, naplněná shluky chámovými sch.
k 9. Nádor oesophagový s bohatou sítí cevní.
0, 10. Vajíčko Stylaria lacustris (V), vyvíjející se ze shluku
8 buněk St. |

Příspěvky ku známostem © turbellariích sladkovodních.

jé Sepsal Emil Sekera, phil. stud. Předložil prof. dr. Vejdovský 2. července 1886.

8 1 tabulkou.

Skupině turbellarií věnována byla v Čechách první soustavná čt
pozornost p. prof. drem Frant. Vejdovským v letech 1818—80. —
Jakkoliv hlavní zřetel při tom obrácen byl zejména k fauně studničné, ©
předce se brzy ukázalo, že stojaté i tekoucí vody naše mohou nám E
poskytovati mnoho zajímavého pro bádání zoologická. Ve studiu a vý- ©
zkumu turbellarií vod českých pokračovati, stalo se tudíž samozřejmou —

potřebou a úkol ten svěřen jest ctěným mým učitelem mým slabým —

a P

A McO
B |

Ant Štolc ad nat del

C.k.dvorní litogr.A. Haase v Praze

—

Ant.Štole: Příspěvky k studiu Naidomorph.

Jr
S hobzd

z
7
9

pR VSEM

AntŠtale adnat del k
Ckdvorní litogr. A Haase w Praze.

k krev
9 bo =

vé dd

radu při podniku tom. Obor prozkumný obmezen byl dosud na
kolí pražské a mého rodiště Hlinska na českomoravské vysočině —

icméně dovoluji si k seznamu o fauně turbellarií v Čechách již stá-

vajícímu připojiti tyto druhy: Mesostoma viridatum, Mes.
Wproductum, Castrada radiata, Vortex armiger. Kromě
-toho jsou mi známy ještě některé druhy dosud nepopsané z rodu
Mesostoma a Vortex. Zajímavým jest dále objevení se druhu
„Vortex sexdentatus Graff“ pouze z dvou nalezišť známého,
-v tůni „Vápence“ u Prahy, jehož doplněnou neb poopravenou anato-
E: mii příležitostně hodlám podati.
k: Jest jisto, že materiálu bude přibývati při poněkud jen všestran-
-nějším prozkumu jinak bohatých vod našich posud v tomto směru
„nedotknutých. Z nových druhů v předběžné zprávě o fauně tur-
„belarií uvedených (Mesostoma Hallezianum, Stenostoma
ignavum a fasciatum) a již v obsáhlejším díle o fauně stud-
„ničné popsaných zbývá ještě krátce jen podotknuté Derostoma typh-

lo SI S — jemuž proto v práci této obšírnější popis věnujeme.
p E: J j" p JS! pop j

stě | |

7 | L.

Anatomie a histologie Derostoma typhlops Vejd.

Snounej; Derostomum PRO DS n. 2 DrBrmanz 9 dovský: MOS

VÁ 1879, p. 508, nota.)
je Derostoma typhlops? Vejd.: L. v. Graff: Monographie der Turbella-

f s

A Derostoma typhlops? Vejd.: P. Francotte: Note sur Vanatomie et Vhisto-
-logie d'un Turbellarie rhabdocěle.

* (Bulletin de PAcad. roy. Belg. 52me an., 3me série t. VI. 1883.)

) Derostoma týphlops Vejd.: E. Sekera: Ersebnisse meiner Studien an
Derostoma typhlops Vejd. (Zoologischer Anzeiger No. 233 1886).

V dotýčné předběžné zprávě uvedena jest při tomto druhu po-
námka: „diese interessante Art fand ich in 2 Exemplaren in einem
ache bei Votvovic, in der Náhe von Kralup. Šie erreicht beinahe
Lůnge, ist am Vorderende abgerundet, hinter abgestumpft. Farbe

pá díkův u za A knou podpolně jednak za všestran- © |

r einige einheimische Arten. (Siiznásáběnékle der k. bóhm. Gesellschaft d.

156

komplexen můnden hinter dem Pharynx. Der Penis mit zierlich
Widerhaken.“

Od roku 1875, kdy poprvé tato forma byla zjištěna, sěpoděs
řilo se p. prof. Vejdovskému opětně ji objeviti, ač vždy při zoolo- ©
sických výletech zřetel k ní byl obrácen a to více po vydání mono- —
grafie Graffovy.*) Z diagnosy uvedené zajisté lze ihned seznati,
že máme skutečně před sebou zástupce rodu Derostoma, tak že ne- ©
vysvětlitelnými jsou slova Graffova, jež při opakování hořejší po-
známky přičiňuje („diese Spezies nenne ich lediglich auf die Auto- ©
ritát des Entdeckers hin an dieser Stelle“); při čemž jméno druhové
otazníkem provází. Následkem této málo odůvodněné pochybnosti byl
prvý objevitel druhu našeho nejednou písemně dotazován o hodnotě
jeho — ba po příkladu Graffově i Francotte sám v přehledu dosud —
známých druhů Derostoma typhlops též otazníkem označuje. i

Než kdyby byl některý z badatelů uváděných druh tento nalezl,
jistě by jej dle diagnosy svrchu podané poznal, jako se stalo mému —
příteli p. Antonínu Štolcovi, jinak horlivému sběrateli, jenž
znovu je objeviv, ihned správně určil — čímž Sl zajisté i nemalé zá-
sluhy o druh náš získal.

Druhým tímto nalezištěm jest tůňka na „Vápence“ u Žižkova,
jejížto zvláštní ráz již osvětlen byl.**) Zde žije hlavně na západní
straně tůňky, kde se rozkládá mnoho látek ústrojných, druh tento na
místech hlubokých a temných, neboť tu nalézá mezi oligochaety a odu-
mřelými korýši hojné potravy; zvláště když dravost zástupcův rods |
Derostoma dostatečně jest známa. i

Co se týče doby roční, jest mi připomenouti, že v měsících
jarních vyskytují se jen jednotlivé exempláry mezi převládajícími Dero-
stoma unipunctatum a Mesostoma lingua; dle svědectví druhého obje-
vitele jeví |
nebylo více nalezeno. Druhé toto zjištění naleziště spadá vůbec ku —
> konci července roku 1885. |

Velikosť a tvar tělesný. Velikost těla u různých exemplárů jest
měnlivá ; nejmladší zástupci, pokud je lze vyloviti, neměří ani 1 mm,

*) Zmíněný učený autor zvláštním způsobem uvádí naleziště p. prof. Vejdov- —
ským udaná, totiž výlučně: „in der Umgebung von Prag“ — jakoby pojem —
celých Čech kryl se okolím Prahy. 4

**) Viz Ant. Štolee: Anatomie a histologie Dero digitata. Zprávy uč. spol. 1885,
Jest mi též uvésti, že mezi četnými organismy objevil se na korýši Cantho-
camptus hojně nálevník z rodu Stylocola. s:

stáří.
-© Přední čásť těla jest zaokrouhlena a velmi pohyblivá, načež se
© poznenáhlu do zadu rozšiřuje až dosahuje největší šířky na zadním
- konci těla, jenž jest rovným a takřka uťatým; při vznášení se v ná-
je levu užívá individuum oné rozšířeniny výhodně jako postranních
-© ploutviček. U ostatních však druhů známých jest zadní čásť zaokrou-
© hlena a v ostrou špičku vybíhající. Co se týče barvitosti těla, jest
- u mladých forem mléčně bělostná s červenavou přední částí, na jejíž
-- stranách někdy bělavé pruhy lze znamenati. U starších jedinců dodá-
- vají trsy žloutkové náběh špinavěžlutý; když pak jsou proniklí z00-
— chlorellami, jeví barvitosť zelenou až šedězelenou. (Obrazec 1 a 2.)
% Pokryv tělmé. Celé tělo jest souměrně a hojně obrveno. Buňky
pokožky jsou sploštělé více nebo méně; s povrchu jeví tvar nepravi-
- delných čtyř- až šestiúhelníků. Nejzevněji buňky epithelové vylučují
-© jemnou kutikulu jen 0002 mm vysokou, kdežto výška buněk samých
-obnáší 0006 mm, šířka i délka mění se velice, jak na obr. 3 jest
i vidno, od 0:03—005 mm. Okraje buněk jsou vždy hladké, byť ne
- úplně přímočárné, ale výběžkaté, jak Braun*) podotýká , nejsou.
© Prostory mezibuněčné jsou na praeparátech většinou úzké; jen tu
-i tam ŠiršÍ.
| Než 1 na živých exemplárech při nejsvrchnějším pohledu lze
- spatřiti tyto mezery ostře konturované (obr. 5). Co se týče jejich po-
- vahy, dokládám pouze, že často jest pozorovati v nich proudění pře-
© jemných tělísek, takže lze za to míti, že vyplněny jsou jakousi teku-
© tinou, kteráž ovšem při užití reagencií mizí.
E Zjev tento znám jest mi u bezbarvých zástupců rodu Mesostoma,
ú | kdež povstává tím velmi pěkné sítivo; v jiném spůsobu jeví se totéž
„u rodu Vortex, poněvadž buňky epithelové jsou tu jednak menší,
i jednak více méně tetragonalní **).

Nejvýznačnějším jeví se dále v těchto buňkách epithelových
- tvar jader, Z obrazce 3. jest vidno, jak proměnlivým jest v podstatě
- své tento tvar počínaje od slabě laločnatého až k rozvětveným a hvězdo-
A vitým neb značně protáhlým jádrům. Pikrokarmínem barví se ozdobně
růžovitě; intensivněji se barvící a spoře roztroušená jadérka předsta-

; M Dr. M. Braun: Die rhabdocoeliden Turbellarien Livlands. Dorpat 1885.

VÁ 1 05NE

FF) Jisté jest, že zde máme co činiti S hojně k P oaodí intercellularním síti-

n
be
TA
M

M o

kk MoDo he plet B 1 8 m

ku kroužku nižšímu obyčejně výstředné bývá umístén. Různý tudíž —

-do okolí pohlavních orgánů, kdež povstávají hroznovité a velkých

vují nám nukleoly v počtu často dosti různém. (Co se týče vel
jader, podotýkám, že v podélné ose měřívají 0'008 až 0:02 mm. Zají- —
mavým úkazem jsou též dutinky v buňkách těchto, jež uvádí nejno- —
věji pouze Braun jakožto světlá místa, aniž by se o výklad pokusil ©
(pag. 961. c.). Při pohledu shora při silném zvětšení spatřiti lze kol ©
amoebovitých jader větší menší počet světlých kroužků různé velikosti. ň
Při zvedání čoček předmětných mění se však velikost obrysů těch; ©
až při nejvyšší poloze spatříme pouze jemný otvůrek, kterýž vzhledem
průměr na: obrazci našem hojně znázorněný vysvětluje se vyšší nebo
nižší polohou. Ba mnohé jsou navzájem odděleny jen úzkými proto-
plasmovými pásky; některé splývají až i jsou dvěma buňkám epithe- ©
liálním společny. Na průřezu příčném pokožky (obr. 4) viděti lze, že pod ©
sploštělými buňkami nalézají se skutečné dutinky jemným kanálkem ©
ústící a kol jader hlavně skupené. Kanálky jdou často šikmo, tak že ©
jednou dostaneme celistvý obraz dutinky, jindy jen čásť optického
průřezu, kdežto shora jeví se jako kroužky nestejné velikosti.

V každé dutince můžeme si pak představiti ústředí, jež působí ©
jako žláza; neboť naplněna jest lesklým, homogenním sekretem. Ježto ©
pak každý váček ústí na venek vždy zvláštním vývodem, takž máme ©
tu příklad, kde jedna buňka epitheliální funguje analogicky mnoho- "8
bunečné žláze. |

Má-li sekret vlastnost lepivou, nelze rozhodnouti, ač jest mi známo,
podobně jako u Derostoma unipunctatum, že fednohliva individua při- :
držují se často houževnatě sklíčka objektivního. ká

Ježto pak jádra protáhlejší obklopena jsou četnějšími dutinkami
než laločnatá, není zajisté pochybeno mluviti o jakémsi vzájemném
vztahu těchto poměrů, jež dosud na žádném druhu zjištěny nebyly.

VE "Bt

Soustava vhadditů. Na přední části těla nalezáme množství z
jemných tyčinek, jichž pásy ve 2 párech sestupují vedle pharyngu ©

buněk, v nichž se rhabdity tvoří (obr. 6.).

Tvar jest většinou slabě vřeténkovitý, rovný; na obou koncích 3
bývají zašpičatělé; délka jich měří od 002—0:04 mm., ač větší
různosť se vysvětluje poznenáhlým růstem; nejmenší útěk obyčejně
na špičce tělní jest roztroušen. Buňky hruškovité barví se pikro- ©
karmínem silně, podobně jádro a protoplasmová vlákna, jimiž pohro- ©
madě souvisí — tyčinky však, jakž Braun správně podotýká, ne- ©
barví se, | "a

zloha jich v obrysu nervové soustavy a zejména sled jednotlivých
ásků na větvích nervových do předu z uzliny mozkové vybíhajících
není jen tak nahodilá. Grajff-ovi se sice nepodařilo dokázati spojení
ednotlivých buněk s větvemi nervovými, ale dobře zachovaný prae-
- parát nervové soustavy ukazuje mi, že spojitosti této vskutku stává
u tím také i fysiologický výklad jest umožněn (obr. 12. rh).
a K vůli úplnosti zmiňuji se zde ještě, že také jeden zkoumatel
Ě -našeho rodu, Parádi, vyslovil podivný náhled o rhabditech jakožto
- o konečném ústrojí nervovém, při čemž by buňky představovaly
E x! Jednoduchý pohled na výkres neb praeparát nás zajisté při-
- vede do pravých mezí.
i Svalstvo tělní. Jak na řezech příčných i podélných stanoviti
lze, nalézáme pod vrstvou epithelovou vždy jednu vrstvu svalů okruž-
ných, jež tvoří souvislý prsténec kol těla a téměř stejně (0-01 až
-0015 mm.) silnou vrstvu svalů podélných skládajících se z více pá-
-sem jemných vlákenek (obr. 4.). Na průřezu podélném objevují se
-okružné svaly jako jediná vrstva jemnostěnných kroužků; kdežto
„podélná vlákénka nedávají dobře znáti rozměr průměru; jsou vůbec
- homogenní a světlolomná, bez jader.
-© Umístěním obou vrstev, totiž zevní okružné a vnitřní podélné
zařaďuje se druh tento a jakž z práce Braunovy a Francotte-

„modu svalstva tělního, jakž ve velké monografii Graffově jest sta-
-noveno.

ji Dutina tělesná (pseudocoel) dá se sledovati u mladých individuí
- (obr. 2.). Tu tvoří úzkou prostoru kol- zažívací roury; avšak na
"zadní části těla se táž rozšiřuje a u mnohých exemplárů jakožto
-světlelomná mléčná skvrna již pouhým okem bývá zřetelna. U star-
ších tvarů vůbec jest potlačena. Co se týče obsahu, zdá se, že tento
prostor jest vyplněn čirou tekutinou.

spojivových, jemnozrných, pikrokarmínem se nebarvících, v nichž tu

x wald 1851.

(

Pletivo parenchymové skládá se u našeho druhu jednak ze shluků

z hojných bunék panendhymnoneh tvaru oválného až hruškovité se.
zřetelnými kulovitými jádry. Často lze nalézti tu různá stadia děle ní-
buněk těchto. Kde vůbec není pletivo parenchymové zatlačeno ©
pohlavními orgány, znamenáme, že buňky převládají nad zrnitou p
substancí. | y

Zvláštním jeví se pro druh tento poměr svalů příčných, jež —
spojují klenutější hřbetní stranu s břišní více méně plochou. Na
průřezu příčném (obr. 7.) z okolí pohlavních orgánů neznamenáme M

příčných i podélných ve všech krajinách i polohách neobyčejně hojně Ž
jsou vyvinuty. Pouze v čile pohyblivé přední a zadní části těla za- —
stoupeny jsou pásky svalů příčných v míře nestejné. :

V parenchymu nalézáme dále zoochlorelly, podmíňující barvitost ©
u tvarů dospělých (obr. 1.) a to buď v hojných praméncích neb ku- ©
lovitých až elliptických shlucích, jež vůbec při pohledu shora tvoří ©
pěknou síťku. 3

Zajímavo jest, že shledáváme se tu s dvojím druhem řas těchto : k:
oválných neb elliptických (délky 0:007—0015 mm., šířky 0004 až ©
0:005 mm.) a malých poloměsíčitých (0:004 mm. délky). Prvější
druh bývá buď skupen v shluky uvedené neb tvoří tetrady veliké, ©
kdežto poslednější skládají hlavně četné ony praménky. U všech.
řas jest zřetelné jádro a často nalézti lze jednotlivá stadia postup-
ného dělení; srpkovité tvary po počtveření jsou uzavřeny zejména
v jakési homogenní cystě. | %

Individua v letě nalezená byla vždy plna zoochlorell, kdežto ©
v dubnu a květnu obyčejně ještě bělistvá bývají: mláďata vůbec ne- -
mají zoochlorell. Že pak těchto řas časem přibývá zvláště po vy-
tvoření pohlavních orgánů, bylo vícekráte pozorováno. Neboť v ná-
levu, kdež chováni byli jednotliví zástupci Derostoma typhlops bylo ©
na dně hojnosť bahna s množstvím řas různých druhův. Když pak.
po vzájemném oplození počali tvořiti vajíčka a tato spůsobem později
popsaným klásti, objevily se brzo jak v atriu a děloze, tak i okol- 3
ním parenchýmu zoochlorelly tvaru uvedeného. v

Mnohostrannými pohyby a růstem trsů žloutkových zatlačovány.
byly níže, neb dokonce i v trsech Mzevinány, jakž viděti jest na
obr. 7. (z) a-16. (9

Pozvolné rozmnožování a postup jich sledován byl velmi často.
Není tudíž divu, že k úplnému proniknutí všech vrstev parenchymo-
vých jest třeba delšího času, čímž i hojnější přicházení zelených in-

že pojem Zo0c hlorella jest příliš široký a spíše bude možno ©

uhu jako tuto. Graff sice ve své monografii přiznává se k theorii
»mbiotické , než v pozdějším sdělení v Zool. Anzeiger z r. 1884
str. 520. přišel k náhledu opačnému. Jest ovšem jisto, že u různých
-druhů turbellarií zelených řasy ony jsou tak malé, že se v mnohem
- neliší od chlorofyllových zrnéček: za to však u Derostoma typhlops
-jsou poměry tyto příznivé, že všechny pochybnosti se hned vylučují.

vlastní (viz Derost. galizianum Osc. Schmidt, D. unipunc-
tatum a balticum dle Brauna), ač nelze říci, závisí-li více na
- mých. Nedá se však upříti, že četné ty řasy nalézají v těle živo-
- čišném kromě fysiologických výhod hlavně skutečné ochrany a tudíž
- větší možnosti k zachování svého druhu.

ý (
C

“ Co se týče barvitosti červenavé na přední části těla, podo-
- týkám, že vždy jest v stejném stupni u všech individuí zastoupeno,
“ "což pro druh Derostoma unipunctatum neplatí — neboť mnohdy
4 zbarvení ono se neliší od barvitosti ostatního těla. Silný poměr
zbarvení vyniká zvláště u bělistvých mladších exemplárů, tak že může
býti při hledání vždy dobrým vodítkem.
Ž Co se týče povahy pigmentu tohoto, připomínám, že políčka
jeho mění se často dle polohy červa samého buď splývajíce neb se
roztékajíce. Proudění jemných zrnéček při tom jest vždy pozoro-
| vatelno. Grajff pokládá je za pigmentové kapky, jež bývají uzavřeny
v buňkách parenchymových.
4 Framcotte (I. c. pag. 735) naproti tomu dokázal, že to jsou zr-
/ néčka A oslobim („dans la partie antérieure du corps, colorée
en rouge, j ai pu massurer par les reactions chimigues, ainsi gue
(par V analyse spectrale, gue I hémoglobine y existait“).
——— Začívací ústrojí. Otvor ústní nalezá se v přední čtvrtině těla;
ve ede do složeného pharyngu, jenž u čeledi Vorticidů jako pharyůx
"doliiformis byl stanoven. Jak z průřezu podélného (obr. 9.) jest

lérem, čímž povstává nám při pohledu shora štěrbina ústní, již Oer-
2dt a Schmidt jako lišnou známku pro rod Derostoma označili.

„mezi jednotlivá okružná; stahování a. roztahování řízeno jest
E ašorězea p,

M..

> . “
M ho“
M 7

1 konci leta. jest A dileno:. Ů "avadeních tuto také vy i a B :

In R tutčovati zvláště přichází-li více forem pospolu v jednou

statně náchylnost k symbiose jest všem druhům z rodu Derostoma

poměrech místních, neb na fysiologickém účelu ať řas, ať červů sa-

ti, nalézá se v přední části menší svalnatý okruh s užším prů-

uh složen jest z velmi hustých radialných vlákének vklíně- ©

162

14
k ed:
i V n sy

- svazkem svalů jádry opatřených, kteréž od předu na zad sbíhají : ana.
svalových vrstvách tělních se inserují (obr. 9. 7%.). Dálší a M
pharyngu odpovídá poměrům, jakéž udává Grajff. Vnitřní epithel ©
tvoří dosti mohútnou vrstvu sporými jádry opatřenou a silně bar- —
vivem proniklou; ohraničení způsobeno jest na vnitř jemnou kutiku- ©
lární vrstvičkou. Pokračujeme-li od vnitřní dutiny k zevnějšímu —
kraji pharyngeálnému, shledáme nejprvé vrstvu svalů okružných, jež
na průřezu jeví se jako trubice značného průměru; svaly podélné
tvoří velmi širokou vrstvu sahající téměř do polo ne celého prů-
měru pharyngového; ráz jemných vlákének i tu vyniká.

Radiální vlákna svalová vklíňují se mezi okružná, následujíce
poměrně hustě za sebou a uzavírajíce v části střední hojné žlázy.
Po nich opět následuje tenká vrstvička svalů okružných, podélných
a slabý obal zevního epithelu. Připomínám dále, že udání Francot-
te-ovo o postupu jednotlivých vrstev svalových jest nesprávno — vy-
kládá totiž (na str. 732), že první vrstvu od vnitřka tvoří podélné, ©
pak okružné svaly, podobně jako na zevnější straně pharyngu; na ©
obrazci podává však okružnou vrstvu v jejím rozsahu správně, kdežto ©
podélnou jakožto řadu jemných teček naznačuje. Ve skutečnosti
však jeví vlákénka podélná na průřezu příčném největší rozsah za
okružnou vrstvou; Francotte kreslí sice mezi radiálními svazky řady

teček, ale pojímá je jako obyčejné zrnění, kdežto ony právem značí
průřezy jemných vlákének, jakž na mnoha praeparátech jsem se pře-
svědčil.
Ještě spletenější obraz podává nám jeho řez podélný: dolení
část kreslena jest správně jako vchlípenina, hoření však okraj vy-
padá jako přilepený s obráceným poměrem vrstev svalových. Těžko ©
jest ovšem rozhodnouti, jaké as schema vchlípování měl autor zmí- ©
něný na mysli, ač již Graf vzhledem k žláznaté povaze zevního ©
okraje pharyngu vykládá jeho původ ze svalstva parenchym protká-
vajícího. Přímou polohu pharyngu udržuje svazek svalů, jež inserují
se v střední části jeho a probíhají směrem šikmým k místu, kdež
již uvedené svaly okruhu svalnatého se připojují (obr. 9 mt.). Ježto.
pharynx tento jest vychlípitelným, nalézáme tu ještě na přední straně ©
soustavu vytahovačů (pt), v zadní části pak zatahovače (rť), jichž.
úkel jest patrným. Četná a intensivně zbarvená jádra jsou na vlák-
nech též znatelna. :
Pod okruhem svalnatým ústí velmi jemné žlázy pharyngeální,
některé zřetelným jádrem opatřené; tvaru vůbec hruškovitého neb
oválného. Z obrazce našeho jest zřetelno, že nejsou tak sporé, jak

n mi jádry. Vnitřní epithel pharyngeální pokračuje i v tuto tru-
> bici, tak že není pochybno, že odpovídá oesophageálnému oddílu jiných
„skupin červů (obr. 9 06s).

U čeledi Vorticid nalézáme velmi často na přechodu mezi pha-
ryneeální a střevní částí skupinu žlázek světlolomných, neb buňky
- epithelové jsou pončkud změněny (což platí i částečně pro Mesosto-
- mida); pouze dle udání Grajffova má Vortex Milportianus a Derostoma
© salinarum (?) zřetelně zúženou část oesophageální.
: -© Zažívací dutina vyložena jest buňkami epithelovými vysokými
- a úzkými poměrně, jež pikrokarmínem se jen slabě barví; jádra
- však zřetelně. Ohraničení jakéhosi oproti parenchymu, jako u Vortex
© viridis se děje blanou peritoneální, tu není. U mnohých buněk
- zvláště bledých jádro chybí; nestejnou velikosť jest si dle Graffa vy-
-světlovati fysiologickými pochody při zažívání. Některé buňky opět
- jeví hrubozrnitosť a obsahují četné konkrementy, čož uvádí se na
-činnost jaternou. Umístění jader bývá hlavně na basi buněk epithe-
- álních. U mladších individuí buňky jsou vysoké a jasné, jakž na
* obr. 2. vidíme. Průřez zažívací dutiny v ose vodorovné jeví se pro-
- táhle elliptický; výšky směrem na zad poznenáhlu ubývá.

Co se týče exkrečného ústrojé u rodu Derostoma, jest mi při-
„malézáme u Schmidta*) (str. 37. 1. c). Kreslí totiž u Derostoma
unipunctatum uzavřené větve nad pharyngem párovitě; jednu zevnější
nechává postupovati do zadní části těla a tu se rozvětvovati, druhou
pak hned za pharyngem. Příčné větve v středu těla od hlavních
(postranních odbíhající ústí ve dvou otvorech nedaleko od sebe vzdá-
lených, při čemž udává: „die Můndungen sind constant“ — Z na-
-šeho obrazce 10. jest vidno, že se tento dobrý pozorovatel jen málo
-odchýlil od pravého postupu větví exkrečních, byť je uváděl v analogii
-s tracheami! Udání tato opakovali následující všichni pozorovatelé.
Teprvé když Julien Fraipont uveřejnil (Archives de Biologie
1881. II. sv.) své zajímavé studie o poměrech exkreční soustavy
u cestodů a trematodů — obrátil často tu uváděný Prancotte pozor-
nost svou turbellariím. Studie jeho obmezila se právě na pozdější

- Jena 1848,
E a

pomenouti, že prvé nárysy jednotlivých větví a ústí jich zevnějších

*) Ose. Schmidt: © Die rhabdocoelen Strudelwůrmer des sůssen Wassers.

Přiznati ovšem dlužno, že studium poměrů větví exkrečních 2m. ra 3
tížno pro častou neprůhlednosť individuí — ale předce někdy na-

PT
vař

tu správnější průběh větví hlavních a zejména opraviti udaje, pokud —

5 sb týkají sporných otvorů na venek. Na břišní straně celkem na- —

lézáme tři otvory výústné, totiž jeden v středu přední části tělní nad —
ústním otvorem, jak poprvé udal Francotte, což později Grajf i Braun —
popřeli; ostatní dva zblížené v střední části těla po obou stranách
roury zažívací. =

Prvý otvor představuje vlastně váček vždy kolmo na Srní
břišní (obr. 11. a) položený, tak že při pohledu shora vidíme jen.
kruhovitý půdorys (obr. 10.) U Derostoma unipunctatum vidíme
též shora jen prosvítající rýhu (jakž při svém druhu kreslí také Fran- —
cotte), kdežto se strany tvar váčku porozšířený se jeví (obr. 11. c). ;
Při nejsilnějších zvětšeních jest pak malý otvůrek ve váčku vždy po- —
zorovatelný. Braun chtěl ovšem otvůrek i váček. viděti na řezech — —
ale na živých exemplárech seznati lze snadno, že by fez musel býti :
veden nejsvrchnější vrstvou pokožky — tak že není divu, že mu 4
tento sporný předmět ušel.

Z váčku vycházející na obě strany (obr. 11. d, c) kratičká Pi |
tev dělí se v párovité větvičky téměř stejné vlastnosti, z nichž do-
lejší táhne se v četných kličkách v okolí pharyngu přímo až do zadní ©
části těla a opatřena jest po celé délce hojnými a dlouhými bičíky ©
(obr. 11. d). Na dolejším konci pojednou značně naduřuje a jako
podružná, avšak nejsilnější větev postupuje nahorů v značných klič-
kách, načež v druhé čtvrtině těla obrací se opět níže více méně smě- ©
rem příčným, až v polovině těla otvůrkem menším než šířka větví
obyčejně poněkud naduřených vyúsťuje. (obr. 11. a). Šouměrnosť
těchto hlavních větví, jakož i poloha otvůrků jest zcela provedena. |
Vzhledem k poloze těchto otvorů na břišní straně jest mi nepocho- ©
pitelným udání Braunovo na str. 97.: „es ist mir gelungen, bei jedem
Exemplar, das ich in Ouerschnitte zerlegte, die dorsal gelegene Můn-
dung der Hauptstámme rechts und links am Kórper mit aller wůn-
schenswerthen Sicherheit zu konstatiren“ — jakkoliv na příčném
průřezu na tab. IV. obr. 26. polohu větví co nejníže na břišní straně
kreslí. 8

vy“

*) P. Francotte: Sur V appareil excréteur des turbellariés rhabdocěles et den-
drocěles. Archives de Biologie, tome II, 1881. str. 145—151). :

čelní a na nění kde“ u Derostoma k útětakům se ales
í pigmentové skvrny oční, obrací se dolů v různých zátočkách, až

-poněkud -Šikmo do střední čáry tělní a probíhá zcela nazad ve větší
© počet kanálků se rozvětvujíc. Druhá větvička rozvětvuje se též
-v okolí hlavních kliček, načež sledy její se dále ztrácí. V jemných
-- větvičkách nalézá se hojně bičíků mihavých, hlavně na místech slab-
šího větvení.
Kromě této soustavy jaksi hlavních a dobře sledovatelných
-větví nalézáme tu ještě celou síť jemných a také všelisjak anastomo-
- sujících větviček, jež ve svém průběhu se snažil poprvé Framcotte
- nakresliti („un réseau A mailles irréguličrement polygonales“) — jak-
-koliv dlužno přiznati, že tato úloha při oné pohyblivosti individuí

-ve své dokonalosti není možna. Avšak tyto kanálky neprobíhají snad

beze spojení s hlavními větvemi — nýbrž na dvou místech (obr. 10.

a, b) z každé strany jest dobře znamenati připojení celého komplexu

-větviček buď na předu po laloku čelním a pharyngu se rozbíhajících,

-buď na zadní části — a tak s větvičkami od zmíněných širších větví

“ Co se týče jemné histologické stavby podotýkám, že na řezech

A ks se nám stěna větví exkrečních bez zřetelné struktury: („la

- paroi anhyste“ Francotte). Tekutina exkreční obsahuje množství zr-

néček, jichž proudění často pozorovatelno. Srovnáme-li obrazec náš

ES E ncotte- -ovým, shledáme, že rozloha větví jeví se shodnou; pouze

E ne připustiti splývání větví hlavních v okolí pharyngu; bar totiž

- nesnažil se podružné větve dále sledovati a udává toto splývání tam,

- kde zdánlivě stejná šířka mu končí; podobně nesledoval původní

- místa rozvětvování se jemných kanálků, tak že tyto zdají se býti ne-

©- spojeny s větvemi hlavními. Shodně s ním uvádím, že větvičky

- jemné nekončí známými brvitými trychtýřky — jak je známe u den-
- drocoel neb Mesostoma Ehrenbersii.

Všeobecněji podotýkám dále, že dosud není dobře znám ex-

- kreční apparát u rodu Vortex, ač Schmidt již viděl váček jakýsi

„před otvorem ústním, což by se i s udáním naším shodovalo. Vždyť

Y poloze tetéž, jako rod Derostoma. (Graf str. 104).

tyr ickými.
k-

pod pharyngem se štěpí ve dvoje větvičky jemné; jedna z nich jde

idle popisu Jonoda 0 má prý Jensenia angulata tři otvory exkreční ;

Bom potvrzuji, že objevování se otvoru přiústního u san
Vortex jest stálým, takže by u celé čeledi poměry uvedené se stalý —

Nervová soustava (obr. 12.) skládá se celkově z dvou vel
0 zamelin mozkových příčnou kommissurou spojených, z nichž vycházejí
-© četné postranní větve poznenáhlu až v jemná vlákénka se drobící.

Zauzliny umístěny jsou před pharyngem; jádro jich jest podstaty

vláknité; objato jest množstvím buněk gangliových oválných až bipo-
-lárných se zřetelnými jádry. Tvar zauzlin jest nepravidelně čtyr-
-- hranný; pochva (neurilemma) jeví se jako jemná blána ohraničující *
-ostře vnitřní okraje zauzlin. Větve nervové z vláken i hojných buněk *

se skládající jdou buď do přední části těla buď na strany; nejdelší
-pak postupují až do středních částí těla, kdež se dělí na více slab-
-ších větviček opatřujících zejména pohlavní orgány.

Společný svazek nervů podélných za mozkovými uzlinami roz-
štěpuje se na vnitřní větve, jež jdou kolem pharyngu a pod ním se
se spojujíce vytvořují pravý kruh objícnový — a na zevní, jež jdou ©
ku stěnám tělním. Obrazec náš sestaven jest dle dvou postupných
řezů poněkud šikmo vedených od hřbetní ku břišní straně, jakž nám

3
JŘ

7 kakoa

MNĚ o en KAR,

oP I P ok
W Ť x
r k O

j.
p im

"M
> 3098
p
je pány zada paja bi .

eh ví M- ra

Také na řezech podélných dobře jsem mohl stanoviti šikmý prů-
-běh kruhu kol pharyngu. Na koncích spodní kommissury podjícnové
-© vystupuje pak pár z gangliových buněk sestávajících uzlin — čímž se
-nám tato soustava ve značné dokonalosti oproti jiným rodům ukazuje.
Šlo Jak dalece sledovati lze podobné poměry u příbuzných zástupců
ř: —— turbellarií, teprvé dálší pozorování rozhodnou. Vejdovský popisuje sice
-© u druhů Stenostoma unicolor, ignavum a fasciatum*) tak
-© zvané „Vagusganglion“; než Braun udaj tento na str. 15. popírá.
-© (GDie von Vejdovský gezeichneten Vagusganglien sind wohl als ein-
-© zellige in den Darm můndende Drůsen zu deuten; sie sind mir ent-
gangen“). Jinak vůbec odpovídají zjištěné tyto poměry udáním, ja-
-© káž známe u Chaetogastridů a Enchytraeidů,**) tak že právem mů-
-© žeme mluviti o homologiích v ústrojí nervovém dotčených tříd červů.
-Ostatně uvádím ještě k vůli úplnosti, že kruh jícnový stanoven byl
-posud od Graffa a Sempera u Microstoma lineare, od W. 4.

Sillémana u Microstoma caudatum Leidy.***)

Co se týče poměrů u druhů Hyporhynchus armatus (Jensen)
a Acrorhynchus caledonicus (Graff), kdež nalézá se pod uzlinou moz-

k -*) Dr. Fr. Vejdovský: Thierische Organismen der Brunnenwásser in Prag. 1882. | j
c **) Téhož: System und Morphologie der Oligochaeten. Praha 1884. :
B ***) Wyllis A. Silliman: Beobachtungen úber die Sůsswasserturbellarien Nord Ů
ks: amerika's. (Zeitschrift fůr wiss. Zoologie Bd. 41. 1884.) PE

i v příčná mimo spojení s jícnem, ot a že šá tytéž

sem naším přísně oto

- nestává a tudíž tento nedostatek jest jednou z hlavních známek syste-
- matických; jakž i pro jméno druhové byla zvolena. Obmezuji se tu
- na poznámku ještě, že mezi mnoha sty exemplárů od Derostoma uni-
© punctatum z uvedené tůně room každý 1 mláďata zejména opa-
- třena byla skvrnami očními, kteréž i neozbrojenému oku svou veli-
- kostí jsou často nápadna — za to u zástupců druhul popisovaného
3 však ani nějakých zrnéček pigmentu, z nichž by se snad na zakrnělost
3 mohlo souditi, nebylo znamenati.

Pohlavní ústroje obojetné jako u většiny čeledí rhabdocoelních
nalézají se za jícnem a umístěny jsou přeď otvorem pohlavním (u ze-
leného též druhu Derostoma galizianum Schmidt jsou ústroje za
otvorem), kterýž jest v druhé čtvrtině těla uprostřed na břišní straně.

Pohlavní pochva stojí vždy kolmo k otvoru, zevně svalnatá

vnitř pak vířivým epithelem bývá vyložena; vede do velkého atrtu,
jakožto společného prostoru pro ústí samčích i samičích žláz a po-
mocných ústrojů (obr. 13). Atrium toto rozšiřuje se ve směru šikmém
poněkud do výše v úzký vak svalnatý, kamž zvláště ústí a vlévá se
obsah trsů žloutkových. (Obr. 14.) Braun mluví o této části jako od-
„dílu děložním, kdežto na průřezu našem poněkud šikmo vedeným jest
zachována; děloha vlastní pak vyplněna byla vajíčkem, jehož obrys
dosud zřetelným. Kdyby to byla děloha jednotná, jest jisto, že oboje
části účastnily by se na tvorbě vajíčka, tudíž také odpadá homologie

- tohoto „dvouramenného uteru“ s dělohou skutečně párovitou u rodu
Mesostoma, jak ji uvedený badatel chce stanoviti (str. 98). Vlastní

> děloha (d) považuje se ovšem též za odlišenou čásť atria prvotného ;
- táhne se obyčejně dolů jako vak hojným okružným i podélným svalstvem
opatřený, jehož velká jádra na průřezu v obalu vajíčka vždy lze spa-
- třiti. (Obr. 14.) Ve své morfologické hodnotě určena jest ústím vejco-
- vodu, neboť vaječník neústí snad do atria samého, ale na rozhraní
- mezi dělohou a prodlouženinou jeho. Shodné poměry nalezl jsem
-i u Derostoma unipunetatum. Sehmidt kreslí již u posledního druhu
„při ústí vejcovodu delší rouru; polohy vlastní dělohy dobře neviděl,
-proto ji podává v nárysu vytečkovaném. Výkres M. Schultzeho modi-
„fikován jest ovšem při vajíčku přidaném, takže poměry nedají se po-
rovnati správně.

„ničené a v úkrojeích srovnané. Nejspodnější k ol rd s

tlaku sploštělé, s jádry velkými a již hrubozrnící. Množení buněk A
děje se na části hoření. Buňka vaječná nejspodnější má prostoplasmu ©

a hrubozrnitou: jádro kulovité s jasným dvůrkem, v němž výstředně —
- leží jadérko. ší

Braun se zmiňuje též, že tu lze spatřiti jakousi 0 plodlňídí:

Vejcovod obdán jest okružnými svaly s roztroušenými jádry:

doměrně krátký. Na basi téhož shledati lze v kruzích seřaděné malé

jader, jak se u Alloiocoel jeví, než my jsme na živých i na exem- č;
E plárech praeparovaných podobného zjevu nikdy neviděli. P

žlázky s jádry zřetelnými (obr. 15), hrubozrné, jichž úkol mi jest ne- E

- znám. Ostatně sem ústí velké shluky žláz větších, mnohdy značně

dlouhých, jemnozrné povahy při zbarvení karmínovém i s jádry pěkně
vyznačených. Zachovaly se nám též na řezu podaném (obr. 14) ve

tvaru i poloze, takže nám zároveň i počátek dělohy určují.

Ústí vejcovodu do dělohy nalézá se na břišní straně, byť vaječník
zaujal při pohybech zvířete různou polohu, ba i kdyby na hřbetní

-stranu překloněn byl. Trsy žloutkové táhnou se po obou stranách těla ©
-© v mohutných shlucích, jež jeví značnou laločnatosť, poněvadž množe- ©
-ním přibývá jich jen v jedné ose (podélné neb šikmé.) Podobně kreslí

trsy žloutkové Francotte u Derostoma Benedenii. Jen sbližují-li se oba

-pásy v střední čáře těla, splývají tu i tam dohromady, což i na prae- ©
-— paratech někdy se objevuje. — O síťovitosti, jakž kreslí M. Schultze ©
trsy u Derostoma unipunctatum nelze tu mluviti. Celková poloba ©

trsů jest na straně břišní — avšak vystupují i výše po stranách (obr. 7.).
Po užití reagencí a zbarvení karmínovém vidíme buňky žloutkové

obdány jemnou blanou ve hruškovitých až oválných follikulech ; in- +

tensivně vynikající jádro nalézá se v dvůrku složeném ze světlelom-

= ných tukových tělísek (obr. 16.). Že tu bývají uzavřeny hojně zoochlo-
— relly (z) bylo již uvedeno. Novotvoření buněk žloutkových -děje se
-jako u trsu zárodkového. Jako pomocný orgán při páření působí vak,

v němž se shromažďují u obojetných turbellarií po vzájemném oplození

-vůbec spermatozoidy; ústroj tuto funkci přejímající není spojen u rodu

—— Derostoma s vaječníkem (obrazec 13., 14., 21. ds). Otázka, zda-li

-tu stává tak zvané receptaculum semimis neb prostě bursa seminalis 3

nechána Gr raffem na základě udání starších pozorovatelů nerozřešenou.
Jakkoliv již Selmidt a Schultze podávají správný výkres orgánu ©

- tohoto, z něhož jen na bursu seminalis možno uzavírati, přece nej- ©

se mu, že bp popisovaný spojuje se A koace " S raječníkém př.

-že by opět představoval receptaculum. Francotte kreslí dokonce ©
vedle vaječníku podlouhlý vak ústící do atria, avšak ze spodu ústí
prý tamtéž podvojné receptaculum oválného tvaru, jakž 1 z jeho obrazce
- "jest vidno (I. c.) Z našich obrazců pak možno konečně správně stano-
Jj viti, že tu stává prostě jen bursa seminalis, jež ústí do atria naproti
pochvě, čímž se nám poloha tato vzhledem k funkci orgánu vysvětluje.
-Neboť pyjí přenášeny jsou spermatozoidy pouze do této sběrny chá-
-- mové; odkudž pak pozvolně se dostávají do prodloužené části atria
-až i do dělohy.
1 U Derostoma unipunctatum má bursa seminalis tvar vakovitý
-až hruškovitý; povahy silně svalnaté; délky stejné se samčím orgánem
(obr. 21.) U našeho však druhu nalézáme zřetelný stonek, na němž.
-spočívá bursa tvaru ledvinitého až srdčitého. Kromě chámových buněk
lze v obsahu jejím spatřiti i hojná zrnka sekretu ostřelomného, jakýž
případně se i v zadní části dělohy objevuje. Svalnatosť mocná ukazuje
- nám, že obsah bývá i násilně vypuzován do dalších prostorů po- ©
hlavních.
Poloha samičích ústrojů i tvar a úkol fysiologický neliší se
k podstatně u všech zástupců rodu Derostoma v této příčině prozkou-
4 maných; za to však pro samčí ústroje podává nám Derostoma typhlops
© karakteristické odchylky.
Buňky chámové tvoří se ve varlatech, jichž obrysy na řezech
- ina živých exemplárech obtížně dají se stanoviti; všeobecně mohu
- konstatovati, že prostírají se po celé straně hřbetní od nervové sou- —
-Stavy až k zadní části těla, pronikajíce tu pletivem parenchymovým.
- Vookolí orgánů plodních na břišní straně lze též na rozlohu jich souditi.
- Na řezu příčném (obr. 7. ch) můžeme stopovati všude mezi pletivem.
-- parenchymovým i trsy žloutkovými malé buňky (spermocyty) s vý-
-značnými okrouhlými neb spirálnými jádry silně zbarvenými. Zevního
-obalu spojitého nelze spatřiti tak, jak kreslí Schultze při varlatech. ©
> Dospělé chámy shromažďují se nejprvé v hruškovitých podvojných
- vacích, což dává uzavírati i na podvojnost varlat v základě. Vaky
- chámové u jiných druhů neznámé mají velmi hebké stěny barvitosti
- tak bělistvé, že již za živa jasně se odráží, ano i na řezech v původním ©
| rázu se zachovávají.
Ž Poměrně krátké chámovody ústí se hřbetní dá do otvoru
- pářícího ústrojí as v střední části umístěného. V oddílu tomto nalé-
„záme množství velkých hrubozrných žláz, jež svými vývody právě kol.

"je

o Pyle : A ks ke: ký * a
ústí chámovodů seřaděny jsou (obr. 13.). Teprvé s timto. přes orem ©
-© nalézá se vlastní vesicula seminalis, kteráž naplňuje se tedy od sok 3
nahoru. U Derostoma unipunctatum děje se vlévání chámových buněk ©
- od-shora (obr. 21.)
Srovnáme-li poměry tyto s rodem Vortex, kdež také před vlastní
-© vesiculou seminalis nalézáme oddíl vyplněný zrnitým sekretem (tak.
-© Zv. vestcula granulorum), poznáme ihned, že stává tu jakési homolo-
-gie — neboť žlázy tyto u Derostoma typhlops vyplňující celou dutinu
-— netratí se 1 když vesicula hořejší jest vyprázdněna a nemají tudíž
-hodnoty snad jen dočasné. To platí v stejné míře i pro zástupce
-© rodu Vortex. U Derostoma unipunctatum jsou tyto žlázky jen ve
-© velmi skrovné míře zastoupeny (obr. 21.).
22 Dálší část pářícího ústrojí tvoří svalnatá pyje, v našem případě
—— ozbrojená; což též znakem druhovým. V stavu vychlípeném (obr. 17:). ©
k představuje dutý válec opatřený okružným i podélným svalstvem -
-© súzkým vnitřním kanálkem. Na povrchu posázena jest kruhy zoubků
-větších menších zpět obrácených. Jednotlivé zoubky (obr. 18.) sklá-
-© dají se z jemných rohových vlákének jinak ostře lomných, kteráž ©
nebarví se v pikrokarminu; pouze sežloutnou. Velikosť největších
© zoubků na konci pyje obnášívá 0:015 až 0:01 mm.; nejmenší stále se
obnovující objevují se jako světlolomná zrnéčka na basi pyjové.
Epitheliální obal jeví na průřezu (obr. 7. a 14.) četná veliká,

y V ře
9%, $ MI > Ě P bona A pb
n DŘ po bek ed 033 hd h "k ká hoc, SŠ ko JKDĚ “

sploštělá jádra.

2 í Porovnejme nyní tuto pyji s obrazcem 21., jaké odehýlky se
se nám zjeví!

A s | Jest jisto, že přehlédnutí našeho druhu nebylo by možno, kdyby
-již některý pozorovatel jej nalezl, jak v úvodu podotčeno.

ké Připojuji ještě, že na podélném průřezu pyje v stavu klidném
jší od Derostoma unipunctatum nalézáme pouze svalnaté části se zbarve-

© nými četnými jádry, takže o chitinovém vyzbrojení nelze mluviti a onu
S světlolomnost Schmidt-ova „Stempel“ nutno jen na svalnatý obal
uvésti.
3 Dozralé spermatozoidy jsou též pro svůj tvar zajímavy.
kě Skládají se totiž z kopinaté, poměrně velké hlavičky (0'0017 až
-0002 m) a bičíku též dlouhého (0:02m). (Viz obr. 19. a, b.)

© Jakmile však přijdou chámy do vody, tu nabubří hlavička a jádro —
z četných jadérek sestávající seřadí se v spirálu s určitými 4—5 zá-
vitky (c). Ježto dosud nebyl okreslen spermatozoid od Derostoma —
unipunctatum, dovoluji si jej připojiti. Hlavička má tvar kuloyikka 4
poměrně malá, jádro zřetelné (d). E

Ot Ý ku n netě jež zajisté pro náš druh nebude bz

vosti, ponechávám si pro dálší studium.

a Tvorba vajíčka. Oplození buňky vaječné děje se buď při P

z vejcovodu neb v děloze — jak udává poloha zmíněných orgánův.
-Při tom počíná se prodloužené atrium naplňovati žloutkovými buň-
- kami a to rychle a mocně, tak že mnohdy již pouhým okem zname-
- nati lze bílou skvrnu pod pharyngem — jež není ničím jiným, než
shloučeným žloutkem. Ostatní orgány bývají při tom zatlačeny na
hřbetní stranu. Děloha vlastní, pokud není ještě naplněna, přesahuje
tu jako vak úzký (obr. 20. a)).

V dálším okamžiku ubývá hmoty žloutkové, jež vlastně stala se
po rozplynutí buněk tekutou, a dutina dělohy počíná se vyplňovati;
buňka vaječná objevuje se ještě na dolením konci (b).

Obrys dělohy v dálším stadiu se stává hruškovitým a buňka
vaječná zatlačena již dovnitř. Žloutku v atriu ubývá, až zbývá jen

- pouze malý pásek; kdežto v děloze již kulorité vajíčko (c). Obsah
jeho rozdělen jest dále (d) v množství malých koulí, jež na sebe
tlačíce nabývají tvaru šestiúhelníkového. Když pak orgány pohlavní
vysvitnou, jest vajíčko uzavřené v bělistvou blánu, jež na hoření části
není úplně posud spojita (e).

Pochod této tvorby sledován jest od "11 hod. dopoledne;
o "1 odpoledne mělo vajíčko již hotovou jemnou skořápku barvitosti
žlutavé a o 2. hod. bylo položeno. Totéž individuum po několik dnů
za sebou vytvořilo vždy o polednách po jednom vajíčku, takže předce,
během doby jedno individuum značný počet vajíček může položiti.

U zástupců rodů Vortex a Mesostoma zůstávají vajíčka v obalu
tělesném i u větším počtu, jež obyčejně při mechanickém tlaku neb
smrti zvířete dostávají se ven — rozdíl u Derostoma jeví se POS
v tom, že vajíčka tvořena jsou jediněčně.

Velikost vajíčka obnáší 02—0:28 mm.; skořápka velmi jemná
z počátku žlutozelená (jak již Schmidt udává), později oranžová; po
- položení hnědne až zčerná. To platí i pro druh Vortex viridis.

E: Skořápka povstává ze sekretu ať již žlázami přídatnými neb epi-
- thelem děložním vyloučeného, jenž jest z počátku tekutým, později
- tvrdne a mění barvitost. Vajíčko samo má jednu stranu vypouklejší;

fine méně kolmá až šikmá k břišní straně.

jinak na průřezu má tvar čočkovitý; poloha v individuu jest vždy.

Když vajíčko mělo tvrdší skořápku oranžovou, pozoroval jsem,
posunulo se do zadní části těla, kdež po protržení stěny vystou-

pilo ven. Nemohu však udati, zdali tento spůsob jek obrěsným

neb spíše následkem jakéhosi tlaku.
Položená vajíčka přezimují jako vůbec u většiny rhabdocoel.

Všeobecný přehled známých druhů z rodu Derostoma Dugěs.

Na základě popisu tuto podaného sestaviti možno tuto diagnosu:
Derostoma typhlops Vejdovský:

Corpus antice paulatim attenuatum, rubellum; postice dilatatum —

sicut desectum, lacteo vel sordide subflavo colore: aestate semper 200-

© chlorellis vmpletum. Oculi nulli. Spermatozoa accumulantur č duobus —
saccis pyriformibus, gui ex dorsali parte in mediam, glandulosam ve- —

steulam brevibus ductibus transeunt. Penis musculosus aculeis armatus.

Rod tento zaveden jest do soustavy turbellarií francouzským 3

badatelem Dugěs-em, jenž popsal r. 1891 nový druh Derostoma me-

galops. Grajff naznačil jej jako pochybný, spíše jako odrůdu, Braun 3

však jej obnovil, byť ne s patřičnou jistotou.

Oersteď popsal všeobecně rozšířený druh Derostoma unipunctatum, 4

o němž dálší poznámky přidali Osc. Sc/hmidt a Max Schultze.

Oersted zmiňuje se též o jakémsi Derostoma coecum s tělem ©
vzadu tupým a slepým — než z popisu jeho možno, souditi také na

nějaký druh Macrostoma, pročež neuvádím jej ve vztah s druhem

naším. R. 1859 popsal ve velkém díle L. Sehmarda Derostoma leuco-

coelis a D. elongatum ze sev. a střední Ameriky, Derostoma truncatum

z Australie. Poslední druh jest zajímavý tím, že jeho pyje jest ozbro-

jena, ale tak zvláštně, že se s poměry popsanými nedá ani porov-
nati. („Der Penis ist gerade mit einem Widerhaken, an der einen
Seite harpunenartig, seine Basis halbmondiormig. © — Neue wirbel-
lose Thiere I. d. 1859, str. 6.)

Ostatně jest habitus těchto druhů tak zvláštní, že postavení jich

správně jako pochybné se označuje. Mezi tím popsal Ose. Sehmidt
z okolí Krakova nový zelený druh Derostomá galiztanum dosti pod-

statnými znaky se lišící.

Nejnověji uvedeno v soustavu Francottem Derostoma Benedenti

jakož 1 Braunem pak D. balticum, Uvedené tyto druhy mají vůbec
skvrny oční. Co se pak týče dále v monografii turbellarií popsaného
Derostoma salinarum jest jisto, že se z rodu našeho bude museti vy-

loučiti — neboť kromě rozvětvených trsů žloutkových nemá ničeho ©
společného; zvláště pak ukáže-li se, že pharynx plicatus se tu obje-

PP dá A i A.

Fig 10

chy Fig R

z
ch lt

C kdvorní lithogr

L >

x ,
A 1 + Fa - n ) “
7 A jé
a k: 3 : n i :
= % n = jee 3
: = - i
PW i že] 3 i
á i i
. k 8 l i k
.. , ' + A
e ,
Jy
ň ň Ů : =
k e A ť n . ) =
A j.

= 5 zd :

b = MČ, = A

: „= = 3 M k:

. = . > ,
ň * i KE =
3 ň
: 1 a
4 j = = o 8
- Sa nivě as - Ů) n Z m 5 p ní nád = k
; = zo ě ».
; E: a č ň

n 4 = “ „

P a : S Moby Ja " K FIL a n co R Pet“

E13 VS l o ra S LÍ x p o otě eV
nd p , ; : M omni k i
= Ch 1 , * n

E.Sekera: Derostoma typhlops Vejd.
ský, 3-20 E.Sekera del.

>
o
=)
=]
a
>
3
x
<
—
k
2
X
=
i
: .
: „
g , .
.. * *
é X
: s E +
' A ; . ut asy = m j ré tb 3 a i X i É i : = že
É d É : a : s 1 bi
: - lí E- > O ba) MY a A9 EK, k ROD č ne k k o
: : A

Již podotčeno, by nesvědčilo o příliš kritickém počínání.

V Praze v měsíci červnu 1886.

Výklad obrazců.

Individuum dospělé a zoochlorellami proniklé,

Individuum mladistvé s dutinou tělesnou.

Buňky epitheliální s význačnými jádry a dutinkami.
Průřez příčný integumentu.

Prostory mezibuněčné ze živého exempláru.

Buňka rhabditogenní.

Příčný řez tělem z okolí pohlavních orgánů: aťg atrium
genitale; pe pyje; žďť trsy žloutkové; z zoochlorelly; ch
buňky chámové udávající polohu varlat.

„ 8, Jednotlivé tvary zoochlorell.

-A Podélný řez pharyngu doliiformis: oes část oesophageální;

2NOO A WW-

mt svaly rovnovážné (mediatores).

Soustava větví exkrečních; a, b místa, kde se připojují větve
podružné.

. a) ústí větví postranních; db) váček nadůstní; c) týž u De-
rostoma unipunctatum ; ď) větvička s mihavými bičíky.
Soustava nervová; gů uzlina podjícnová; 7% buňky rhabdi-
togenní.

„ Pohlavní orgány: p pochva, ag atrium genitale, pe pyje,
vs žláznatá vesicula seminalis, vek vaky chámové; ds bursa
seminalis; ž? přídatné žlázy; d děloha; v) vaječník; žiť la-
ločnaté trsy žloutkové.

. Šikmo podélný řez pohlavními orgány: žl přídatné žlázy ;
bv část buněk vaječných, ov obal vajíčka.

. Žlázky na spodině vejcovodu.

Část laloku trsů žloutkových s buňkami; z zoochlorelly.

„ a Vychlípená pyje; b v optickém průřezu.

Zoubky na pyji v poměrné velikosti. |
„ Tvary spermatozoidů (a, b); c vodou nabubřelý, d sperma-
— tozoid od Derostoma unipunctatum.

R
É M
+ Vy
sak M v
ný. M l de
n BE:
H 35

! „© Arafř sice sám ahrkonat 0 poho“ ceně a předce bez otáziny Ž
je v soustavu svou — což k vzhledem popsanému tuto druhu,

P sE: č dy je

rt, vt, zatahovači (retractores), pt vytahovači (protractores),:

E: ŠM

4482 by “

ké de

="
M
P adr"
2 |
T.
TN
"+

Obr. 20. Postup tvorby vaječné. | "O

„ 21. Vychlípená pyje od Derostoma unipunctatum; chv chámo- s

vody.

10.

Resultate der botanischen Durchforschung Boóohmens
im Jahre 1886.

Vorgetragen von Prof. Dr. Ladisl. Čelakovský am 28. Januar 1887.

: S

6
+0
+
Z
boje:
„o

s
) A (ola 6
E E o o a at dh

Zu dem die hauptsáchlichsten Resultate der vorjáhrigen botani- —

schen Durchforschung Bohmens enthaltenden. Verzeichnisse lieferten
folgende Herren mehr oder minder bedeutende Beitráge: Bálek (Bk),

„ in Schlan (botanisirte in dortigcer Gegend), Ciboch Jos. (Ci), Lehramts- :
kandidat (bot. um Písek, auch bei Prag), Conrath Paul (C) (bot.im ©

Roblíner Thale bei Prag und bei Melnik), Čelakovský Ladislav (Č£),
- Stud. der bóhm. Universitát (bot. bei Prag und bereiste aut Kosten

des Durchforschuneskomité's die Gegenden von Aussig, Mileschau, Saaz,

Egergegend, ferner um Tepl, Luditz, Manetín, Plas, Taus, Bisenstein),
* Fiek Emil (Fk), Apotheker in Hirschberg in Schlesien (bot. um Brau-
nau, Adersbach), /reyn Jos. (Fr) in Prag, P. Háusler Jos. (Hs) in
Adler-Kostelec (bot. ebendort), Hoffmann Franz (Hfm), Gymnasiallehrer
in Jungbunzlau, Hora Paul (Ha) (Melnik, Roblíner Thal), Jahm Jaroslav
(J), Lehramtskandidat (bot. im Elbthal, bei Strašic), Kabát Jos. (K),
Zuckerfabriksdirektor (bot. um Welwarn, Bilichau, Plas), Kek Bug.,
Pharmaceut (bot. bei Prag), Kušta Johann, Realschulprofessor in Ra-
konitz, Léchtnecker Jos. (L), Schullehrer in Kladno (bot. bei Wegstádtel),
> Plitzka Alfr. (PD) (bot. um Melnik), Polák Karl (Prager Elbthal), P.
Rundensteiner (R) in Neuhaus, Schubert Jos. (Sch), in Aussig (bot.
ebend.), Topitz Ant. (T), Schulleiter in Kodetschlae (bot. ebend.), Uzel
Heinr. (U) (um Kónisgrátz, Jaroměř), Vandas Karl (Smečno, Bohmer-
„wald), Dr. Velenovský Jos. (V), Docent und Assistent an der bóhm.
Universitát (Elbgebiet, Wittingau), Weidmann Ant. (Wn) (um Lomnic,
Wittingau, Chlumec), P. Wiesbaur (Wb), Prof. in Mariaschein (theilte
Planzen von Mariaschein, Aussig mit, wie auch die Pflanzen des H.

Schubert in Aussig), Wildt Albin (Kladno), Wurm Franz (Wm), Prof, ©

in Bóhm.-Leipa, Zátko Jos. (Z), Lehrer in Chrudim (bot. ebend.).
Auch eine Dame, Frau Jelínek- Doubek in Prag, war so gůtig,
mehrere Pflanzen von Wittingau mitzutheilen,

stůtzung (B Dank!
-© Die meisten Pflanzen von den hier miteetheilten Standorten, be-
- sonders die kritischeren, habe ich gesehen und theilweise auch selbst
bestimmt (Autopsiezeichen !). Ich selbst war leider verhindert, mehr
als einige gelegentliche Beobachtungen zu machen.
k © Erwáhnenswerth sind ferner mehrere, die běhmische Flora
betreffende oder doch berihrende Publicationen aus dem vorigen und
z. Th. aus dem vorhergehenden Jahre, námlich:
1. Hečnr. Braun. Beitráge zur Kenntniss einiger Arten und
© Formen der Gattung Rosa. (Verhandl. d. k. k. zoolog. bot. Gesell-
schaft in Wien 1885).
2. Dr. A. Peter, Ein Beitrag zur Flora des bayerisch-bohmischen
- Waldgebirges. (Oster. Bot. Ztschr. 1886. N. 1, 2.)
4 3. Dr. L. Čelakovský ý. Utricularia brevicornis sp. n. (0. B. 7
Pis56. N. 8.)
4. Paul Conrath. Floristisches aus Bohmen. (O. B. Z. 1886. N. 8.)
5. J. B. Wiesbaur S. J. Neue Rosen vom čstlichen Erzeebirge.
B(O-B. Z. 1886. Nr. 10.)
k 6. J. Hanuš. Soustavný přehled a stanoviska rostlin cévnatých
0 v okolí Plzně samorostlých a obecně pěstovaných. (Zprávy c. k. česk.
3 vyš. realného gymnasia v Plzni 1885, 1880.)

-45b A4- "“

- Phanerogamen im J. 1885 (18806.)

: Von diesen Artikeln habe ich nur 3. und 4. fiir dieses Verzeich-
nice benůtzt, auf die úbrigen sei einfach verwiesen und deren Ver-
- werthung fůr eine zweite Auflage des Prodrom, FL. Bóhm. aufeespart.
© In der Arbeit von Braun werden einige Opiz'sche Rosenformen be-
| sprochen, in der P. Wiesbaur's aber 20 zumeist bóhmische Rosen-
- formen. H. P. Wiesbaur war so freundlich, mir die Belege zu seinen
- Standortsangaben fůr das boóhm. Museumsherbar einzuschicken, doch
-muss ich das Studium derselben auf eine gelegenere Zeit aufsparen,

i T. R.v. Uechtritz. Resultate der Durchforschung der schlesischen

fallen ist. Zu der floristischen Úbersicht der Flora von Pilsen von
Hanuš hat mir H. Prof. Zdenko Jahn schriftliche Nachtráge geliefert,
die ebenfalls fůr spáter reservirt bleiben můssen. Úbrigens ist die
Pilsener Flora schon anderweitig zumeist bekannt und das Neue ent-
hált nichts hervorragendes.

-zumal da mein Verzeichniss ohnehin schon recht umfangreich ausge-

Die Uechtritz'sche Publication enthált mehrfache Angaben úber
neue Riesengebirespflanzen und deren Standorte, namentlich Epilobien- © 3
bastarde und Hieracien (H. diaphanum Fr., Uechtritzianum Schneid., ©

montanum Schneid.), die mir bisher nicht, náher bekannt odvorik E

In der Arbeit von Peter endlich werden als neu fůr den Bohmer- ©
wald oder selbst fůr die bohmische oder bayerische Flora angefůhrt: ©
Aspidium lobatum Sw., Sparganium simplex Huds. £. Auitans, Juncus ©
silvaticus Reich., Viola epipsila Ledeb., Callitriche autumnalis L.,
Mimulus luteus L.; in den beiden Arberseen wird Myriophyllum spi- —
catum L. steril angegeben. Hievon ist Mimulus bei Deffrnik schon
bekannt (s. Prodr. FI. Bóhm. IV. S. 827), das Sparganium aus dem
Schwarzen See aber ist S. affine Schnitzl. (s. weiter unten), das sterile
Myriophyllum des Gr. Arbersees, wélches schon Dr. Hansgire dort
gefunden und mein Sohn heuer auch reichlich mitgebracht hat, ist
das von mir zuerst am Lakkasee entdeckte M. alterniflorum DC. Die
anderen Pflanzen sind allerdings neu fůr den Bohmerwald (und zwar
alle schon auf bayerischer Seite), insoweit sie richtig bestimmt sind;

Viola epipsila und Callitriche autumnalis wenigstens móchte ich etwas —

bezweifeln (die fraglichen neuen Arten vom Autor zur Ansicht zu er-
langen, ist mir nicht gelungen), und Uechtritz bezweifelte in seinem

-Briefe an mich auch sehr die Angabe, dass V. epipsila im Riesen-

gebirge vorkomme. Ich glaube, es handelt sich um eine Verwechselung -
mit einer etwas táuschenden Form der V. palustris. (S. Prodr. Fl
Bóhm. p. 475.)

Im verflossenen Jahre ist wieder eine bedeutende Anzahl neuer.
Arten, Varietáten und Hybriden in Bóhmen entdeckt worden, die ich,
um sie mehr hervorzuheben und meine Erláuterungen an sie beguemer
anknůpfen zu kónnen, von dem Gros der blossen neuen Standorts-
angaben altbekannter bohmischer Šippen getrennt habe und zunáchst
besprechen werde. Von diesen sind besonders Calamagrostis stricta,
Poa badensis, Carex chordorrhiza, Orchis angustifolia, Hieracium.

rotundifolium, diversifolium, Utricularia brevicornis, Paeonia peregri- ©

na, Ostericum pratense und Lathyrus nissolia als neue spontane Arten ©
Bóhmens hervorzuheben. Nebstdem wurde zum erstenmal Celtis occi- ©
dentalis im Freien angepflanzt, Cynodon dactylon eingeschleppt und
Smyrniun perfoliatum verwildert vorgefunden. Aber auch von den

Angaben im zweiten Abschnitt sind manche von grósserem Interesse,

insoferne durch sie die Area seltener Arten betráchtlich erweitert wurde, ©
Darunter seien zur vorláutigen Orientirung hervorgehobeňn: Eguise- ©
tum variegatum von Všetat und Pardubic, Potamogeton densus von ©

K tvé bohm. Standort), Schoenus nigricans X otlto ons mit den
- Stammarten, von Melník, Salix myrtilloides von Wittingau, Thesium
ebracteatum von Dříš (zweiter bohm. Standort), Adenophora, liliifolia
-von Jaroměř (erster Standort im Osten), Hieracium bifidum Kit. von
Kaden und Klósterle, Taraxacum leptocephalum bei Welwarn, Lactuca
perennis von Kaden (westlichster Standort), Scorzonera purpurea von
Brůx, Senecio fluviatilis von der Wotawa bei Písek (erster Standort in
Sůdbohmen), Orobanche elatior von Jaroměř, Orobanche picridis von
- Prag (bisher nur in der Leitmeritzer Gegend), Salvia silvestris X pra-
- tensis bei Prag, Globularia vulgaris von Bilichau, Thalictrum foetidum
von Brůx (erster Standort ausserhalb der Prager Gegend), Arabis
auriculata von Prag, Arab. petraea von Prag und Klósterle, Drosera
longifolia von Melnik, Dianthus caesius von Kaden (westlichster Stand-
-ort), Linum austriacum von Dux, Astragalus arenarius von Adler-
Kostelec (ostlichster Standort).

Bemerkenswerth ist die gróssere Anzahl neuer bohmischer Hie-
©- racium-Arten und Formen aus dem nordwestlichen Landestheile, denen
- besonders mein Sohn eine grosse Aufmerksamkeit gewidmet hat. Von
-diesen hat mein hochgeschátzter Freund Rudolf v. Uechtritz nur noch
-H. candicans, sammt var. Winkleri, und H. murorum var. fistulosum
k gesehen, da ich sie ihm noch vor den grossen Schulferien einsenden
- konnte; bei der Bestimmung der úbrigen konnte ich leider nicht mehr
- seinen bewáhrten und gern gewáhrten Rath einholen, da schon am
- 21. Novemb. sein auch von uns bohmischen Botanikern und besonders
- schmerzlich von mir beklagter Tod seiner erspriesslichen wissenschaft-

- lichen Thátigkeit ein allzu frůhes Ziel gesetzt hat.

Fůr Bóohmen neue spontane Arten, Abarten und Hybride.

ř Potamogeton compressus L., bisher fůr Bóhmen zweifelhaft ge-
A blieben, wáchst nahe der schlesischen Grenze bei Halbstadt náchst
3 Braunau, im obersten Teiche gegen Neusorge, woher ich die Pflanze
-mit Blůthenáhren von H. Fiek erhielt. Úbrigens auch jenseits der
ý (Grenze bei Góhlenau in Schlesien (nach Fiek). Die Pflanze von Alt-
© gehůren, dagegen hat sich die von Pilsen richtie als P. acutifolius
-major Fieber herausgestellt. Die sterilen Pflanzen sind unsicher zu
TE Mathematicko-přírodovědecká, 12

178

unterscheiden, die Hócker am Grunde der Blátter des P. "compressus ©
(die ich úbrigens nicht „schwárzlich“ gesehen habe) jas sich M .
beim P. acutifolius. 2

Agrostis stolonifera L. (Koch) var. B) major Gaud. (A. vádisnicíh

(Gaud.). Štattlich, bis 3" hoch, Blátter 3 bis fast 4" breit, grau be-

reift, Rispe lang, reichblůthig. — Sehr schón am Elbufer bei Alt-
bunzlau im Gebůsch (Čel. il.!), auch bei Prag auf der He
(Opiz!).

Die var. ©) vulgaris ist in allem kleiner, nur 1—2 ohni die
Blátter nur bei 2""“ breit. Die Deckspelze variirt bei e) und 8) ganz
unbegrannt und mit ganz kurzer Granne (Stachelspitzchen) aus oder
unter der Spitze. Eine dritte Var. ist y) armata m., mit einer lán-
geren, kráftigeren, etwas hervorragenden, úber der Mitte der Spelze
hervorkommenden Granne. Diese sah ich aus dem Herbar Wallroth,
bei uns ist sie noch nicht beobachtet. |

Calamagrostis Hallertana DC. Im Prodr. Fl. Bóhm. IV. S. 711
habe ich fůr diese Art zum Unterschiede von C. lanceolata Roth die
Haarbůschel zu beiden Seiten der Blattscheide unterhalb der Spreite
angegeben. Dieses Merkmal ist jedoch nicht ganz zuverlássie. Es giebt
námlich eine var. glabrata mit ganz kahlen, der Haarbůschel baren
Blattscheiden. So bei Petschau auf feuchten torfigen Stellen in Wáldern
vor dem Koppenstein (Čf!). Variirt aber auch mit durchaus behaarten
Blattscheiden (var. pilosa), so gefunden bei Strašic im Dreirohren-
Revier auf einer Waldwiese vor dem Berge Koruna (J!).

Calamagrostis montana DC. Host (C. varia Link) varietates. Ich
habe diese Sippe ursprůnelich mit C. arundinacea Roth vereinigt,
olaubte aber spáter mehr diagnostische Merkmale gefunden zu haben
und habe sie daher in den Nachtrágen (IV. pag. 711) zum Prodr.
wieder getrennt. Die Haarbůschel an den Blattscheiden der C. arun-
dinacea fand ich an der C. montana des Erzgebirges nicht vor. Jedoch
ist dies Merkmal nicht durchgreifend; an mehreren ausserbohmischen
Planzen sind die Haarbůschel ebenfalls vorhanden und ebenso an einem
Exempl. der C. montana, welches H. Vandas von Bilichau (Waldwiese
des hinteren Parallelthals, wo das Thesium rostratum wáchst) mitge-
bracht hat; bei diesem ist nur die alleroberste Blattscheide kahl.
Auch die Granne variirt etwas, ist zwar gewóhnlich kurz, kaum her-
vorragend, aber manchmal, und so auch bei dem Bilichauer Exemplar,
bis um die Hálfte lánger als die Deckspelze. Nun variirt aber auch
bei C. arundinacea die gewóohnlich kráftige und lange Granné, wie
weiter unten angegeben, bedeutend kůrzer, so dass sie dann jener ©

ontana so lang als die Spelze (nach Angabe mancher Autoren aber
-auch nur halb so lang), bei C. arundinacea aber 4mal kůrzer sind.

- Wirklich etwas zu wenig fůr eine gute Art.

Calamagrostis strůcta P. B. (1812) (Calamagrostis neglecta Trin.
1824, Fries*), Arundo neglecta Ehrh. Arundo stricta Timm.). Auf
den Torfwiesen zwischen Milovic und Vrutic bei Lissa (Jahn)! Unter-
scheidet sich von der C. montana und noch mehr von der C. arundi-
nacea durch eine feine, borstliche, fast gerade Granne, die nur so
lang oder noch kůrzer ist als ihre Spelze. Die Haare sind fast ebenso
lang als die Spelze; die Rispe verlángert, schmal, steif, die Spelzen
kleiner als bei C. montana, die Blátter schmal lineal, viel schmáler

-als bei den beiden anderen, die PBlattscheiden kahl. Diese Art ist
in Norddeutschland bis zur Nieder-Lausitz und Schlesien hier und
da verbreitet, in Sůddeutschland nach Garcke's Flora nur im Westen,
in Baden und Wůrtemberg; sonst nur in hochnordischen Lándern
Europas und im mittleren Russland. Fůr ganz Osterreich-Ungarn ist
die Art neu.

Stipa pemnata L. var. appendiculata Čel. Spelze und kahler
Grannenschaft in der Lánge und Štárke intermediár zwischen den-

- selben Theilen bei S. Grafiana und S. Joannis, der freie Spelzenrand

-wie bei ersterer bis zur Grannenbasis hinauf behaart, aber beide

- Ránder oben in ein langes, lanzettliches, behaartes Anhángsel endi-

- gend. — Die Rispe wurde von einer Dame (Frau Kern nach Mitthei-

- Jung von Vandas!) auf dem Lámmerberge bei Saaz fůr ein Bou-
guet sepflůckt, daher fehlt leider der beblátterte Theil; in den Blůthen

Zur Charakteristik der S. Tirsa Stev. ist noch folgendes nach-

- zutragen. Der ussere Rand der Spelze ist bis nahe zur Granne

| hinauf behaart, der kahle Grannenschaft hat die beiden Furchen sehr

- schmal, zusammenschliessend und guer gefáltelt; die Hůllspelzen in

- eine áusserst lange und feine Spitze ausgezogen.

Trisetum pratense Pers, variirt betráchtlich in der Behaarung,

. und zwar:

*) Nicht Flora der Wetterau 1799, wie Nyman citirt, denn die dort vorkom-
mende Pflanze ist der Beschreibung und dem Zeugnisse von Koch nach
eine andere, irrig fůr Arundo neglecta Ehrh. genommene Art.

x dk EAN KÁCĚ APAÍ » „VÉ uj “ T ká “ 7) M “ DA
k OKO SOOM 758 PVAROD NVVK GB KOA ROM o a oddknod Psác dyj hl al dlo dalk Jee neu
“; L py pok PE Aa, dk AP ry h M E: 4 2 i n
i 4 P ONU .) ků Ť

bo A B
n S 5
K8 ř k
en

180
e) glabratum Aschs.

Blattscheiden sleichfalls, nur die unteren zottig, Spreiten oberseits
mássig behaart.

B) villosum m. Halme behaart, Knoten růckwárts zottig, Blatt-

scheiden, auch die oberen, zottig, auch die Spreiten oberseits fast
zottig, langhaarig. Diese Var. brachte H. Ciboch von Písek (Wiesen

bei der Ziegelhůtte náchst der Ptáčkovna!); ich erinnere mich nicht,

sie frůher gesehen zu haben, wáhrend «) bei uns verbreitet ist, wenig-
stens gehóren dazu alle Exemplare des bohmischen Museumsherbars.

Halme sammt den Knótetř kahl, obere

Poa badensis Haenke (P. alpina L. b. collina Neilr.). Auf dem ©

Berge bei Grossdorf náchst Korycan zahlreich (Velenovský!). Da

dieses Gras einerseits in Thůringen, anderseits in Máhren zu Hause -

ist, so kann das Vorkommen im wármeren Bóhmen nicht zu sehr

úberraschen, vielmehr sollte man die Auffindung weiterer Standorte

fůr móglich halten. In der That fand sich in einem Opiz'schen Bogen
mit der Aufschrift „Flora bohemica: Poa compressa L.“ mit den
Standortsangaben: 1. St. Annabad, Ackerraine bei Frauenthal, 2. Čá-
slau auf Mauern — unter P. compressa auch ein Stůck Poa badensis.
Ob es wirklich aus Bóhmen und von einem dieser, anscheinend wenig
dafůr geeigneten, Standorte herkommt? Im Seznam hat Opiz die P.
badensis aufgenommen; auf Grund welcher Anhaltspunkte, konnte
ich nicht ermitteln.
Man betrachtet neuerer Zeit allgemein die P. badensis als eine
Var. der Poa alpina, von deren typischen, dem hóheren Gebirge an-
gehórenden grasgrůnen Form sie sich durch kurze, steife, seegriime
und von starken Randnerven etngefasste (knorpelig berandete) Blátter
sehr auffállig unterscheidet. Doch schrieb mir Prof. Hackel, es gebe
deutliche Úbergánge zwischen beiden, die man nicht immer mit Sicher-
heit unterbringen kann. Die Poa badensis ist, auch wenn man sie zur
Poa alpina rechnet, als sicher nachgewiesene Art fůr Bóhmen neu,
denn die P. alpina typica wird im Bohmerwalde doch nur auf baie-
rischer Beite (Arber: Šendtner, und Lusen: v. Spitzel) angegeben.
Úberdies ist mir das Vorkommen auf dem Arber zweifelhaft geworden,

da ich frůher und heuer auch mein Sohn, beide ganz vergeblich am
Arbergipfel nach ihr gesucht und nur Poa pratensis dort vorgefunden

haben.

Carex chordorrhiza Ehrh. Torfsimpfe bei St. Veit náchst Wit-

tingau (Velenovský!). Eigentlich erst jetzt fůr Bohmen nachgewiesen,

da der Standort auf der Grossen Iserwiese doch schon in Schlesien,

wenn auch nahe der Grenze liegt.

i
M
o
ž

in a Theilen viel kleiner und feiner als dič Normalform, nur
25 cm hoch, die Blátter schmal (2 mm) und kurz (etwa 7 em, die
unteren nur 4 cm lang), weibl. Ahren nur 2, kurz, armblůthig
(6blůthig), die untere auf einem wenie lánceren Štiele als sie selbst,
-aufrecht (nicht úberhángend), die Frůchte klečner als gewohnlich, kiir-
zer geschnábelt.
Durch das letztere Merkmal unterschieden von der var. Tom-
masinii Rchb. (Icon. VIII pag. 19), welche Reichenbach beschreibt
wie folgt: gracillima, Caricem Mielichhoferi referens, spicis brevio-
ribus *4—>,“ longis et fructibus longius rostratis. Er erhielt sie
aus Istrien sk Tommasini. Eine Abbildune giebt er nicht. Bis auť
die lánger geschnábelten Fruchtschláuche stimmt die Beschreibung
mit unserer Pflanze. Der Vergleich mit C. Mielichhoferi Schrank,
d. i. C. ferruginea Vili., driickt den Habitus gut aus. Nach Hauss-
„knecht ist die Var. Tommasinii identisch mit der Var. pumila Fiek
des Tetschner Gebirges, welche ich durch die Giite des Autors be-
„sitze. Diese, speciell die von der KI. Czantory, ist der f. gracilis
-sehr áhnlich, aber noch niedriger (nur 8—15 cm hoch), die Frucht-
schláuche sind aber so gross wie bei der Normalform.
| (Siehe auch R. v. Uechtritz in Result. d. Durchf. d. schlesisch.
- Phanerogam. 1885 pag. 22). Die von Freyn im Kaiserwalde bei Pola
4 gesammelte und als var. Tommasinii auch ausgegebene Pflanze, auf
-die sich auch Uechtritz 1. c. beruft, ist jedoch von gewóhnlicher C.
ý silvatica gar nicht verschieden.
: ! Orchis angustifolia Rehb. Icon. pl. crit. 8 (1831) excl. aut.
- Loisel. Fries Novit. III nec Wimm. et Grab. (O. Traunsteineri Saut.
-in „Flora“ 1857, Koch Synops.). Auf einer Sumpfwiese hinter dem
- Teiche Svět bei Wittingau, nicht háufie (Velenovský!).
3 In den langgezogenen, lanzettlichen, dem Stengel in ihrem un-
- teren Theile anliegenden, vom Grund an verschmálerten Bláttern der
O. incarnata nahestehend, daher von Reichenbach fil. mit dieser ver-
einigt, jedoch durch eine Reihe von Merkmalen hinreichend ver-
i Shieden, znas der a KTV kán ÚB (ODopate Blatt kaum

carminroth (nicht fleischfarben), die Lippe 3lappig mit vorgezo- 8
genem Mittelzipfel (bei incarnata schwach gelappt), dunkel gespren-
kelt und mit einer 4eckigen Linie gezeichnet. — |

Unsere Pflanze ist z. Th. stattlich, úber 1 Fuss hoch, auch
reichblůthig (ber 20blůthig), die alpine Form von Kitzbůchel in Tirol
ist freilich oft armblůthiger, úberhaupt kleiner. Der Habitus unserer
Pflanze erinnert in Folge der grósseren, lockerstehenden schón in-
tensivgefárbten Blithen und schmalen Blátter an O. palustris Jaca.
Nach Dr. Velenovský's Befund an der lebenden Pflanze ist der Stengel
- auch solid wie bei O. maculata (nicht hohl wie bei incarnata), und
auch Sauter schreibt der O. Traunsteineri einen caulis solidus zu,
was Reichenbach fil. freilich bezweifelt hat, da es ihm zur O. incar-
nata nicht passte. O. maculata steht im Úbrigen durch abstehende,
lángliche Blátter, deren obere kleiner und weit von der Ahre ent-
fernt, durch Bracteen, die kůrzer als die Bliůthen, dinnere und kůr-
zere Šporne u. s. w. weiter ab.

Mit Recht vertheidigt Haussknecht (in Mittheilung. d. geogr.
Gesellsch. £. Thůringen Bd. II. H. 3. 4. Bot. Verein f. Gesammt-
thůringen 1884) das Artenrecht der O. angustifolia, welche gewóhnlich
nach dem Vorgange von Reichenbach fil. fůr eine Varietát der O. in-
carnata gehalten wird. DBei uns schliessen sich die beiden Arten
aus: in der Elbniederung, wo O. incarnata oft in Menge wachsend
verbreitet ist, kommt die O. angustifolia nicht vor, und umgekehrt
fehlt dem Sůden Bóhmens die O. incarnata gánzlich. Im Oster-
reichischen Staate fand sich die O. angustifolia bisher nur in den
Alpenlándern Tirol und Salzburg, dann in Ungarn, sonst an mehreren
Orten Mittel- und Sůddeutschlands und in nordischen Lándern Eu-
ropas. Den Namen angustifolia Rchb. behalte ich bei, weil er die
Prioritát hat und ganz bezeichnend ist, wenn auch Reichenbach irrig
als Autor den Loiseleur citirt hat.

Crepis paludosa Měnch var. Zeřocephala Čel. Hůllkelch vollkom-
men kahl, ohne Drůsenborsthaare. Die drůsige Behaarung egilt all-
gemein als Speciescharakter, daher die seltsame Var., die sich auch
sonst nirgends findet, ohne Zweifel neu ist. — So bei Strašic (Jahn
1883) !

Hieracium collinum (Gochn. (Tausch) var. canofloccosum Čel.
Eine dem Hier. praealtum incanum Čel. analog behaarte Form. Die
Blátter sind unterseits dichter sternhaarig, die Inflorescenzaxen und
Hůllen grau sternhaarig-filzig, wie auch die jungen Stengel, dafůr
mit nur spárlichen zerstreuten feinen Borst- und Drůsenhaaren, auch.

k
;
3
h
%

06 diese Varietát mit einer der 206 "Snbapecies= des Hier.

kommt, kann ich nicht beurtheilen, da mir die „Hieracien Mittel-
Europa's“, mit ihren zahllosen Haupt- und Neben- sowie Zwischen-
arten, Greges und Subspecies, wie ich willig gestehe, wie ein Buch
mit sieben SŠiegeln erscheinen, in dem ich mich nicht zu orientiren
vermag.

Hřeracitum glomeratum Fról. Fries (H. dubium e. astoloniferum
Tausch — H. attenuatum Tausch). Berge um Karlstein (Tausch!).

Grundblátter linealoblone, in den breiten Blattstiel allmáhlich
verschmálert, blasserůn und etwas ins Graugrůne, getrocknet auch
ins Gelbliche, besonders unterseits dicht sternhaarie fockig, mit zer-
streuten kurzen weichen Haaren besetzt. Blithenstand sehr ungleich-
ástig trugdoldig. Kopístiele dicht filzig. Hůllen breit, am Grunde
gestutzt, bauchig, drůsenhaarie, aber spárlich borsthaarig.

Ich habe diese Pflanze des Tausch'schen Herb. bohem. frůher

| vernachlássigt, in den letzten Resultaten f. 1885 p. 34 den Schle-

siern (Fiek) folgend mit H. cymigerum identificirt, mich aber jetzt
po dass sie mit dem H. glomer. der Fries'schen Hieracio-
- theca sehr gut úbereinstimmt. Mit H. cymigerum Rchb. (H. cymo-

-sum pubescens Lindb. Fries) stimmt sie zwar im Mangel reichli-
-o cher Zottenhaare auf den Kópfchen úberein, das eben genannte
- unterscheidet sich aber durch reiner grůne, diinnere, in einen lán-

- geren schmalen Dlattstiel verschmálerte, nur zerstreut sternhaarige

Blátter und kleinere schmáchtigere Kópfchen, die indess doch noch
bedeutend grósser sind als die des bei uns verbreiteten, sehr klein-
kopfigen echten H. cymosum L. (H. poliotrichum Wimm.). Ob das
H. glomeratum und H. cymigerum fůr getrennte Arten anzusehen,
- oder, besonders das zweite, als Rassen oder Subspecies (im gebráuch-
- lichen Sinne) von H. cymosum, wird noch weiter festzustellen sein.
Nágeli und Peter bezeichnen das H. glomeratum Fr. (von dem sie

-15 „Subspecies“ aufstellen) als eine Zwischenart, welche die Typen
PH cymosum (resp. cymigerum) mit H. pratense verbindet, und welche

mn Skandinavien zweifelsohne nicht, in Schlesien aber, Wo sie auch

3 | gefunden worden, eher als Bastard zu betrachten sei. Unsere
| Karlsteiner Pflanze kann schwerlich ein solcher Bastard sein, schon

Zah pal děd babo pad ko KST JV Pe alo,
op zen abadnů
ol“ A É

184

kalk) gar nicht bekannt und auch nicht vahrchonik ist. © ie A.
olomeratum wird dort noch weiter zu beobachten sein, © ed VR

In der Grósse der Kópfe gleicht dem H. glomeratum das H.
Vaillantii Tausch, zu dessen Diagnose im Prodr. FL Bóhm. ich :
noch nachzutragen habe, dass sein Rhizom schnurfórmige unter-
irdische beschuppte Ausláufer treibt, was bei typischem H. cymosum
nie vorkommt. Gewundert hat es mich, dass Nágeli und Peter H.
cymosum B. Vaillantii Čelak. Prodr. Bohm. zum H. cymigerum citiren,

„H. Vaillantii Tausch aber úber 300 Seiten weiter als Subspecies
-eines H. umbelliferum n. sp. („Zwischenart“ zwischen H. cymosum
-und ihrem magyaricum d. i. H. praealtum var. Bauhini),*) freilich

ohne ein Original Tausch's gesehen zu haben, auffůhren, wáhrend
ich mich doch mit der var. Vaillantii gerade auf das Originalexemplar
von Tausch (mit! bei Prag) bezogen habe, und somit gewiss nicht H.
cymigerum Rchb. meinen konnte.

Bei Manětín sammelte mein Sohn eine schóne Form aus der
Cymosum - Verwandschaft, in einem blůhenden Spátlingsexemplar
(August), sehr dicht sternhaarig auf Stengel und Blattunterseite, je-
doch mit kleinen Kópfen wie beim cymosum und ziemlich lang- und
reichbehaarten Hůllen. Diese wird zur Blůthezeit weiter zu be- ©
obachten sein, wie auch eine andere nicht blůhende Form von dort

Bláttern.

Hteractum candicans Tausch. Ursprůnelich hat Tausch (wie er
selbst angiebt, im Hortus Canalius)**) zwei verwandte Arten, H. Schmidtii
und H, candicans getrennt unterschieden, welche er spáter in „Flora“
1828 I Ercánzunesbl. 65 wieder vereinigte, indem er das H. candi-
cans als var. e hirsutum des H. Schmidtii hinstellte, mit der Dia-
gnose: „foliis utringue hirsutis candicantibus,“ wáhrend er den ůbri-
gen Varietáten des H. Schmidtii der Artdiagnose gemáss nur am
Rande starr gewimperte Blátter zuschrieb. Die neueren Hieraciologen
und Floristen kennen nur das H. Schmidtii (oder H. pallidum Bivona,
wie es Fries genannt hat), das H. candicans ist ihnen (den Verfasser
des Prodr. Fl. Bóhm. nicht ausgenommen) unbekannt oder unklar

*) Die Methode, altbekannten Arten oder Rassen neue Namen zu geben ©
(wie umbelliferum, magyaricum, pannonicum) und die alten Namen zu ©
„Greges“ und Subspecies“ zu degradiren, halte ich fůr ganz unberechtigt.

**) Von diesem Werke erschien nur die erste Decade, in welcher kein Hiera-
cium vorkommt; es ist also anzunehmen, dass Tausch eine erst vorbereitete, á

aber dann nicht edirte Fortsetzung citirt hat. há

ieben. Nur Fries behauptete in der Epicrisis, das H. pallidum
v. (z H. Sternbergii Fról., Schmidtii Wimmer, Koch) sei das ur-
sprůneliche H. candicans des Tausch; das „H. Schmidtii Tausch pri-
„mitivum“ sei eher — H. lasiophyllum Koch, was ich im Prodr. Fl. 8
> Bóhm. entschieden bestreiten musste. In den letzten zwei Jahren |
habe ich jedoch, durch verschiedene Umstánde aufmerksam gemacht, A
die Sache weiter verfolet und gefunden, dass das H. Schmidtii der |
Prager Flora und jenes auf den Basaltbergen Nordwestbohmens ver-
breitete H. Schmidtii (welches letzter Zeit mein Sohn vielfach und
schón gesammelt hatte) wirklich betráchtlich verschieden sind, So
-dass ihnen der Rang gesonderter Arten kaum bestritten werden kann,
„und dass die Prager Planze nach Ausweis des edirten Herbar. bohem.
als auch des im Prager Botan. Garten aufbewahrten Privatherbars
von Tausch, sowie nach der Diagnose eben das H. candicans Tausch ist.
Das ursprůngliche H. Schmidtii Tausch besitzt in der Regel
důnnere, membran- oder vielmehr papierartige, nur selten etwas dick-
lichere, beiderseits sehr glatte, hellgraugrůne Blátter, die am Rande
und náchst demselben mit langen steifen Borstenwimpern besetzt, sonst
aber oberseits meist kahl sind, seltener auch einzeln auf der Fláche,
© zumal gegen den Rand zu áhnliche Borsten tragen; der Mittelnerv
unterseits mit ebenfalls langen, aber feineren und nicht sehr dichten
- Borsten oder Zotten. Die lángliche oder eilángliche, spitze Blattspreite
- verlauít allmáhlich verschmálert oder zugeschweift in den meist lán-
- geren und schmal geflůgelten, auch locker langbehaarten Dlattstiel.
- Stengel am Grunde zerstreut borsthaarig, sonst fast kahl, oberwárts
- sammt Kopfstielen und Hůllkelchen meist reichlich drůsenhaarig.
JA Das Hier. candicans Tausch unterscheidet sich von diesem echten
„ H. Schmidtii durch deřbere, fast lederartige, in einen kůrzeren und
breiter geflůgelten Blattstiel verchmálerte oder zugeschweifte Blátter
- von schwácherer Glaucescenz. Die Blattoberseite ist mehr gesáttigt
| oder etwas trůbgrůn, die Unterseite manchmal nur schwach, oft aber
- auffállig weisslich bláulichorůn. Die Behaarung der Blátter ist eine
- weit reichlichere, die ganze Oberseite und der Rand mit kůrzeren
aber dichteren Borsthaaren besetzt. Die Blattstiele sind dicht und lang
P. weisszottig, auch der Mittelnerv unterseits trást weichere und dichtere
- Zottenhaare als beim H. Schmidtii. Der Stengel ist im unteren Theile,
* čfter auch bis hoch hinauf feinzottig. Die Drůsenbekleidung auf Kopf-
© stielen und Hůllen ist im allgemeinen spárlicher, die Drisenhaare
- sehr fein und kurz, dagegen die lángeren Borsthaare zwischen ihnen

- und dem Sternfilz reichlicher. Die Hůllblátter haben eine lňngere und
ko

am Ende etwas háutige Spitze, wáhrend sie beim H. Schmidtii kůrzer ©
zugespitzt und bis in die Spitze ziemlich krautig und grůn sind. Die —
Ligulae sind kahl, beim Schmidtii oft etwas gewimpert, doch ist dieses
Merkmal nicht ganz konstant, und darum minder wichtig.

Durch die weissen Zottenhaare am Blattstiel und die weisslich-
orůne Unterseite der Blátter verdient dies Hieracium den Beinamén
candicans wohl.

Fries hat die Verschiedenheit des H. candicans und H. Schmidtii
wohl bemerkt, aber durch irgend ein Versehen die Namen des Tausch
und die zugehorigen Begriffe geradezu verwechselt. Denn nicht
Schmidtii sondern candicans Tausch besitzt jene Eigenschaften, durch
die es sich dem H. lasiophyllum Koch mehr náhert; doch ist es keines-
wegs mit diesem identisch, welches breitere, mehr stumpfliche, ober-
seits stark graugrůne und fettelánzende Blátter, reichdrůsige Kopí-
sttele und Hůllen besitzt, welche letzteren úberdies kleiner und am
Grunde weniger bauchig sind.

Die Verschiedenheit des H. candicans hat auch Uechtritz im
vorigen Jahre, nachdem ich ihm von beiden Arten gut práparirte
Exemplare nebst meinen Bemerkungen zugeschickt hatte, brieflich
anerkannt.

Hieracium candicans und Schmidtii haben bei uns jedes eine
- eigene Verbreitung. Das letztere ist auf den Basaltkuppen des boh-
mischen Mittelgebirges, westlich bis weit in das Egerthal, verbreitet.
Der Prager Gegend fehlt es, soviel mir bekannt, gánzlich, findet sich
aber sůdlicher sporadisch nahe der Moldau und Beraun (Klingenberg,
Skrej, Lejsek bei Hořovic). Auch im Riesengebirge ist nur echtes
H. Schmidtii (== H. Sternbergii Frólich).

Dagegen fehlt das H. candicans fast gánzlich dem Basaltgebiet
(nur an 2 Orten ist es in abweichenden Formen dort gefunden). In
der Prager Umgegend, wo das wahre H. Schmidtii fehlt, auf Schiefern
und Auarcit besonders im Moldauthal ist es háufig, sporadisch ist es
durch das Moldau- und Beraunthal bis gegen Písek und úber Půrglitz
hinaus gedrungen. Das Vorkommen ausserhalb Bóhmens ist noch
wenig bekannt: in Máhren scheint es nach einer Bemerkung Oborny S,
wenn ich diese richtig deute, an der Thaja vorzukommen, in Schlesien
wáchst es nach Mittheilung von Uechtritz vielleicht am Stonsdorfer
Prudelberge; aus desselben Herbar sah ich es von einem mir nicht
mehr erinnerlichen Standorte des westlicheren Deutschlands. Das H.
vulcanicum Griseb. ans dem Rhóngebirse scheint als kleine einfache
„Form hierher zu gehóren. os

folgende die wichtigsten sind. |
2 H. candicans Tausch ©) genutnum. Blátter dicklich, lánelich bis
- lánglich-lanzettlich, meist spitz, zum Grunde verschmálert, am Rande
- und der Oberseite mit steiferen Borsthaaren. — Neue Fundorte dieser
verbreitetsten Form sind: Felsen bei Liboc náchst Prag (Wt)! Felsen
des linken Wotawa - Ufers unterhalb Borešnic bei Písek, mit Lilium
martagon (Ciboch)!
; B) subovatum Čel.f. Blátter dicklich, oval bis lánolich, theilweise
© stumpf, am Grunde gerundet, čfter fast herzfórmig und gróber ge-
- záhnt, Borsthaare wie bei ©). — Auf Basaltfelsen des Doubravicer
Berges bei Manětín, zahlreich (Čf)!
v) Winkleri Čel. (H. Winkleri Čel. Anal. Květ. 2 vyd. p. 150).
> Blátter von Gestalt derer von 6), aber am Grunde oft noch gróber,
fast lappig-cgezáhnt, sonst aber nur schwach geschweift cezáhnelt, dabei
weich und důnn, oberseits gesáttiet lebhaft grin, unterseits weisslich
lauchorůn, mit sehr feinen, důnnen, weissschimmernden Borsthaaren,
> Blattrand und Blattstiele sehr dicht, besetzt. Wáhrend bei dem «) und
B) eine Neigune zur Bildung zweier und selbst mehrerer Stengelblátter
besteht (wie auch beim Schmidtii), so hat y) hochstens nur ein, dafůr
- oft recht grosses und meist in einen breiten langen Blattstiel zu-
© Sammengezogenes Stengelblatt oder ist blattlos. Inflorescenz meist nur
2—3kópfig, die Hůllschuppen in eine besonders feinháutige Spitze
© ausgezogen, die sich, wie ich bei der Sperlingsteiner Pflanze sah, nách
dem Verbliihen umrollt.
Diese Varietát hat einen so ausgezeichneten Habitus, dass ich

- ste, bevor ich B) gesehen, fiůir eine eigene Art zu halten geneigt war,
worin mir R. v. Uechtritz beistimmte, doch geht sie bestimmt in 6),
- und dieses wieder in ©) ber. Sie sieht in der Blattform dem H.
lasiophyllum Koch vom Karst besonders áhnlich und ist ohne Zweifel
- dieselbe Pílanze, welche Winkler in der Gegend des Sperlingsteins
gefunden und geradezu fůr H. lasiophyllum gehalten hat (s. Aug.
- Reuss, Botan. Skizze der Gegend zwischen Komotau, Saaz, Raudnitz
- und Tetschen 1867 p. 62), daher ich sie nach ihm genannt habe.
> Ich fand sie zuerst 1864 auf den obersten Basaltfelsen des Sperline-
- steins zwischen Tetschen und Aussig, in ihrer verblůhten Herbstform,
- heuer brachte sie mein Sohn auf mein Geheiss schón entwickelt von
- eben dort mit, und fand sie spáter auch bei Plas sůdlich im Thale
- der Střela am Waldrande, zwischen Schiefercestein.

j bě
V

-188

BR Já i do nj 9 V i sd ít M hadů: dm Kndá:ccá 0 9 v p dek kong lado koy VPY ol M y
ví 4 MR ey , V V MZV, P VR c POV V
ae 10 Úidyě v jb E byl Pr M " l:
sko VT V VM , x : pí Sk

* : AVE O3 ke O

H. Schmidtii Tausch (s. str.) variirt: ©) genuinum. Blátter alle b
lánglich bis lánglich-lanzettlich, zum Grunde verschmálert, borstig- —
gewimpert, oberseits kahl. Stengel úber der Grundblattrosette blattlos
oder 1blátterig.

B) multisetum Čel. £. Blátter auch oberšeits borstig, in einen
kůrzeren, breiteren Blattstiel verschmálert. Die Borsten der Oberseite
sind viel starrer, lánger, aber mehr entfernt als beim candicans,
celblich. — 90 auf Basalt am Schwarzberg bei Klósterle (Čf)!

v) subovatum Čel. f Blátter breiter, die unteren eifórmig, am
Grunde gerundet, sonst wie bei «). — 80 bei Kaden gegeniůber
Sosau (Č£)!

O) ineiso-dentatum Čel. (0. transiens Čel. Prodr. p. 201). Blátter
am Grunde gross- bis eingeschnitten-gezáhnt, mit oft auf den Blatt-
stiel herabreichenden, horizontal abstehenden Záhnen, auch weicher,
feiner borsthaarie. (Ubrigens variirt auch sonst H. Schmidtii mit
derberen und feineren Borsten.) Diese schóne Varietát fand ich vor
Jahren auf dem Wostray bei Mileschau und liess sie heuer vom Sohn

„in Mehrzahl wieder sammeln. Den Namen čranstens, den ich ihr im

Prodromus gab, habe ich als minder passend wieder aufeegeben.

e) foltosum Tausch p. p. Stengel 2—4bláttrig, Blátter steifborstig
wie bei ©). — Diese Varietát ist selten, was schon daraus hervor-
geht, dass dem H. Schmidtii in den Floren meistens O—1 Stengel-

blatt zugeschrieben wird. Ich sammelte sie nur am Bořen bei Bilín,

woher schon Tausch die Pflanzen fůr sein Herb. boh. geholt hatte,
Velenovský auf Felsen der Moldau und Otava bei Klingenberg (Prodr.
Fi. Bóh. IV. p. 792, ohne náhere Bezeichnuneg der Var.).

č) crinigerum Fr. Epicrisis p. p. Stengel 2—4bláttrig, Blátter
eilánelich bis lánelich-lanzettlich, ziemlich důnn und weich, blass
graugrůnlich, fein und weich borstig gewimpert, oberseits kahl oder
ziemlich kahl; die unteren stengelstándigen mit dichten, langen, wei-
cheren Zottenhaaren am Blattstiel, die auch darunter eine Strecke
lang am Stengelelied nach abwárts gerichtet sich finden. . Kopfstiele
und Hůllen mit spárlichen Drisenhaaren.

Im Waldhau am Berge bei Němčic náchst Blatna (Velen.)! (Pr;
F1. Bóhm. p. 792).

Fries beschreibt seine Var. oder Rasse crinigerum mit den
Worten: glauco-virens, pilis mollioribus, involucro eglanduloso-piloso.
Interdum elongatur, 2—Sfolium. Haec multis locis vulgatior forma,
ut videtur nemoralis. H. pallescens vulgo. Diese Worte passen gut
zu der eigenthůimlichen Varietát von Němčic (bis auf das involucrum —

olandulosum, welches wahrscheinlich, wie auch sonst manchmal bei

ies úbertrieben ist), daher ich die Fries'sche Benennung acceptire.

| zweifle auch nicht, dass dies das H. pallescens des Wimmer in
„FU v. Schles. 3. Aufl. ist, so wie er es beschreibt und da er es als

- Varietát mit H. Schmidtii vereinigte. In der That kommt diese Var.

-dem H. pallescens W. K. aus der Zips sehr nahe, letzteres unter-
scheidet sich nur noch durch kůrzere Wimpern der Blátter, ebenfalls
kurzhaarige Blattstiele, fast ganz drůsenlose, filzige Kópfe und Kopf- "a
stiele, bráunliche Griffel und feiner zugespitzte Hůllblátter. Jeden-
falls steht aber das H. pallescens dem H. Schmidtii nahe, hat z. B.
auch dessen Kópfe, so dass ich es nicht naturgemáss inde, wenn
H. pallescens, wie bei Fries, zu einer anderen Gruppe (zu den Vul-
gatis) als Schmidtii (zu den Oreadeis) gestellt wird, bloss wegen der
Griffelfarbe oder wegen der weicheren Borsthaare.

Fiůir die Botaniker Thůringens sei hierbei bemerkt, dass Wall-
roth das typische H. pallescens W. K. in Thůringen (am Kohnstein)
gesammelt hat. Fries hat das betrefende Exemplar gesehen, die
(schon von Wallroth gemachte) Bestimmung als pallescens auch gelten |
gelassen, aber der Standortsangabe wahrscheinlich nicht getraut, da

-er Thůringen in der Epicrisis nur mit Fragezeichen auffihrt. :

Die Var. crinigerum kommt zweifelsohne auch im sog. bóhm.
Mittelgebirge vor; denn im bóhm. Museum liegt unter var. foliosum
Tausch vom Biliner Bořen neben einem Stengel der vorigen Var. e.
auch ein zweites Exemplar, welches in den wesentlichen Merkmalen
mit der Pílanze von Němčic úbereinstimmt; und im Herbar des Prager
Botan. Gartens befinden sich unvollstándige, schwarz getrocknete und

zerfressene Exempl. der var. foliosum Tausch, die, soweit die schlechte |
| Erhaltung die DBeurtheilung zulásst, zur var. crinigerum gehóren
- důrften. Der beiliegende Zettel enthált die Standortsangaben: Don-

nersberg (Mileschauer), Goltsch; ein anderer mit Bleistift geschriebe-
ner Zettel giebt sogar die Scharka bei Prag an, was weniger glaub-
wiůrdie erscheint, da um Prag sonst nur H. candicans, nirgends aber
- echtes H. Schmidtii constatirt ist.

: Hřeracium rotundifolium Čel. fil.*) Grundblátter papierartie, hell
- Braugrůn, unterseits sehr blass, oberseits kahl oder gegen die Spitze
© sehr zerstreut schwachborstig, am Rande von langen feinen Borst- ©

+ M

= s
je E Mě

"z E

| dj Úber diese Art und einige andere neu aufgestellte Formen hat der Entdecker po:
derselben in der Sitzung der Gesellsch. vom 14. Januar d. J. vorgetragen ©
(s. Sitzungesber. dieses Datums). a

haaren dicht gewimpert, unterseits zerstreut langhaarig, am Blattstic JI "9

bald locker bald dichter zottig, rundlich oder rundlich eifórmig, wenig

lánger als breit, zumeist sehr stumpf, kleindrůsig bespitzt, am Grunde É

mit gerundeter Ausbuchtung keilfórmig in den Blattstiel herablaufend,
am Rande nur geschweift und entfernt drůsig-bezáhnelt, selbst am

Sr
“

Grunde hóchstens nur kurzgezáhnt. Stencel blattlos oder mit ganz

kleinem schmalen hochblattartigen Bláttchen, am Grunde zerstreut
langhaarig, oben mit sehr feinen Drůsenhaaren. Hůllen am Grunde
bauchig, mittelgross, Hůllblátter lang und fein zugespitzt, sammt den
Kopfstielen sternílockig und fein hell-drůsenhaarig. Corollen goldgelb,
Griffel gelb. |

Am Basaltberge Chlum bei Manětín auf der sidwestlichen Seite
úber dem Dorfe Oujezd, im Gestein (c. 640 m.), zahlreich und con-
stant, Mitte August schon verbliiht; nur H. murorum sonst in der
Náhe (Čel. £.)!

Eine sehr schóne Art, náchst verwandt dem H. graniticum Sch.
bip. und gleich diesem an der Grenze zwischen den Oreadeis. und
Vulsatis stehend, durch die meist grossen, schón geformten und ein
helles frisches liebliches Graugrůn zeigenden Blátter ausgezeichnet.
H. graniticum unterscheidet sich: seine Blátter oval bis lángelich,
spitz, oft am ganzen Umfang oder in der unteren Hálfte grob, am
Grunde oft selbst eingeschnitten gezáhnt, daselbst gestutzt und ofter
herzfórmig, die Behaarung selbst bei var. medium Uechtr. steifer, und
auf der Oberseite wenigstens der innersten Blátter, bei var. multise-
tum auch der úbrigen, sind steife Borsten vorhanden. |

Hieracium důversifolium Čel. n. sp. Stengel c. 30 cm. hoch,
ziemlich kahl, nur im unteren Theile sehr zerstreut langhaarig, von
der Mitte an zerstreut, oben sammt Kopístielen dichter feindrůsen-
haarig, oben auch mássig sternflockig, 1bláttrig oder blattlos, oben
gegabelt 2—4kópfig. Blátter etwas stelf papierartig, graugrůn, ge-
wimpert, oberseits kahl, unterseits am Hauptnerv und am Blattstiel
mássig-lanehaarig, die grundstándigcen ziemlich langgestielt, mit zum
Grunde verbreitertem und gerótheten Blattstiel; das dusserste klein,

herzfórmig-rundlich, die folgenden oval bis lánglich, stumpflich, be-

spitzt, am Grunde gestutzt, die innersten zum Grunde herablaufend
verschmálert, zur Basis kurz gezáhnt mit fein zugespitzten Záhnen,
das oberste oder das in den Blattstiel keilfórmig verschmálerte Stángel-

blatt, wenn vorhanden, in eine sehr lange pfriemliche Spitze ausge- 4:
zogen. Hůllen am Grunde bauchig, Hůllblátter langhaarig und in der

nie il čj sh sternfilockig, lang und fein zuge-
- Gorollen goldgelb, kahl. Griffel gelb.
© Am Marienberge bei Aussig (Schubert, als H. Schmidtii)! Juni

1885,

Diese eigenthůmliche Art, ausgezeichnet durch die verschieden
gestalteten Blátter und zumal das langzugespitzte oberste Blatt,
schwankt zwischen den Oreadeis und Vulgatis des Fries, ersteren
durch die gelben Griffel, bauchigen Hůllen und die graugrůnen Blitter,
letzteren durch nicht borstliche Behaarung sich anreihend. Von H.
Schmidtii, wofir es der Entdecker, wohl wegen der graugrinen
Farbe hielt, ist es weit verschieden. Dagegen ist das im Herb. europ.
von Baenitz von Hůgeln bei Noiraigne im Neuenburger Jura (leg.
Dr. Lerch 1876!) ausgegebene „H. cinerascens“ unserem so áhnlich,

-dass ich es fiir eine Form derselben Art halten muss. Es hat nur
reichlichere lángere Drůsen und mehr Sternhaarbekleidung auf den
Kopfstielen, sowie etwas steifere Behaarung, auch fehlt an den drei
Exempl., die ich sah, das žusserste rundlich-herzfórmige kleine
Grundblatt. Diese Baenitz'sche Planze hat Arvet-Touvet im Herb.
Freyn fůr H. praecox v. cinerascens Arv. (zz H. cinerascens Fries
nec Gr. Godr.) bestimmt. Dem kann ich in doppelter Hinsicht nicht

- beitreten. Einmal ist das H. cinerascens Fr. exsice. n. 76!, welches

-ich aus dem Herbar von Uechtritz sah, ganz identisch mit dem schle-

- sischen und bohmischen H. cinerascens und, wie Uechtritz richtig er-
kannte, nur eine borsthaarige, mehr graugrůne Var. des H. muro-
rum, weit verschieden von der Baenitz'schen Pflanze. Aber auch das

- H. praecox Schulz bip. (von Deidesheim, ab ipso!) ist weit verschie-

- versifolium nimmermehr gehórt.

k Hřeracium murorum L. var. fistulosum Čel. £. Grundblátter zahl-

- reich, weich, ziemlich důnn, hellgrůn, oval bis eilanzettlich, am Grunde

-- meist eingeschnitten gezáhnt, die inneren lang zugespitzt, oberseits

-— ziemlich kahl. Stengel kráftig, dicklich, hohl, zerbrechlich, oben sammt

- Kopfstielen weiss sternfilzie. Kronen dottergelb, fast orangegelb.

Grasiger Waldhau unter dem Zinkenstein (Čel. fil.)!

Wegen des hohlen brichigen Stencels und der eingeschnitten

- gezáhnten Blátter hielt ich diese Form zuerst fůr eine Form des H,

- fragile Jord. und erhielt diese Bestimmung von Uechtritz bestátigt.

4 genanerem Vergleich mit dem máhrischen fragile von Oborny und

P V A 16000, nb: šk |
K Ao ýky OSU de 3 kan Pel n
CA ; ká ; Pe S67

192

nach den Beschreibungen doch nichts anderes als eine vom 1H. L tade 3
verschiedene Varietát des H. murorum erblicken. Die máhrische, von

Uechtritz fůr H. fragile bestimmte Pflanze unterscheidet sich námlich

durch hellgrůn glaucescente und diese Fárbung auch gut getrocknet
erhaltende, dabei breitere, ovale Blátter, eine meist armkopfige Trug-

dolde mit grósseren Kópfchen und licht goldgelbe Blumen. Bei un-

serer var. fistulosum sind die kleinen, zahlreichen Kópfe und dunklen

Griffel ganz die von murorum, und die Blátter, zwar hellgrůn aber
nicht glaucescent, dunkeln auch bei sorefáltigem Trocknen nach. Die
Griffelfarbe des H. fragile wird von Fries und Oborny gelb, von Gre-
„mer aber bráunlich (fulvus) angegeben. In der That sind die Griffel

der Oborny'schen Pflanzen nicht gelb, sondern dunkelfarbig. Ob H.

fragile eine gute Art ist, erscheint mir nach allem fraglich, und ich

vermuthe, dass auch bei typischem H. murorum der Stengel bisweilen

hohl wird.
Achillea millefoltum L. var. ochroleuca (A. ochroleuca Willd. sec.

Koch, nec Ehrh. nec W. Kit.). Strahlblumen blassgelb. So bei Wit-

tingau náchst der Dampfmůble, mit A. nobilis (Frau Jelínek-Doubek )).
| Anthemis tinctoria X austriaca (A. ochroleuca Čel. fil.). Hat den
Habitus der A. austriaca; ist einjáhrig oder unecht 2jáhrig, Stengel
vom Grund verzweigt, Kopfstiele bis náher zu den Kópfen bebláttert,
Hůllen weniger als bei tinctoria behaart, Spreublátter intermediár,
was Breite und Zuspitzung betrifft, Randblumen gelblich-weisslich.
Dieser offenbare, bisher nirgends beobachtete Bastard wurde
von meinem Šohne bei Pommerle unweit Aussig auf einem Felde: am
Abhange, unter den Stammarten gefunden und von ihm auch richtig
gedeutet. Von Anthemisbastarden kennt man sonst noch A. tinctoria
X cotula (A. sulphurea Wallroth) aus Thůringen, und den in den

Berichten der deutsch. Bot. Gesellsch. III. 1885 von Arzt ziemlich -

oberfláchlich beschriébenen, indess auch von Uechtritz anerkannten
Bastard Anthemis tinctoria < Matricaria inodora von Dresden.
Anthemis cotula X Matricaria tnodora (n. hybr.). Diesen wegen
der generischen Verschiedenheit beider elterlichen Arten sehr interes-
santen Bastard fand ich auf einem Schutthaufen náchst dem „Bade“
bei Chudenic in 3 Exempl. unter zahlreicher A. cotula und seltenerer

Matricaria inodora. Der Habitus und Geruch der Blumen ist der von A. ©

cotula, aber sonst sind alle Theile gut intermediár; namentlich der Blů-

thenboden meist nackt oder sehr selten an der Spitze mit einzelnen
Spreubláttchen; die Frůchte ringsberippt, aber auf den Rippen mit ©
nur schwach entwickelten kleinen Wárzchen besetzt und mit einem

n krónchenarticen Manchettenrande. An manchen Frůchtchen
růckenstándigen grůnen Drůsen auf den Dorsalrippen noch an-
gedeutet! Die! Frůchte durchaus fehlschlagend mit verkůmmertem
- Ovulum. Fine detaillirtere Besprechung dieses Bastards soll ander-
- wárts erscheinen.
| Cirsium canum X pannonicum. Wurzeln nicht verdickt, aber etwas
- stárker als bei pannonicum, Blátter mehr wie bei C. canum, námlich
buchtig-gezáhnt bis fiederspaltig, mit stárkeren uud lángeren Sta-
cheln als bei pannonicum, die Stengelblátter mit ziemlich breitem
Fligel herablaufend und darůber etwas geigenfórmig ausgeschnitten ;
Kópfe bauchiger, aber sonst hnlich denen von C. pannonicum,
Hůllbláttchen zur Spitze nicht verbreitert (wie bei canum).

Im Červený dolík des Hlinecer Reviers bei Smečno auf einer
trockenen Waldwiese in 2 Exempl. unter den Eltern (Vandas)!
Sonst in Nieder- Osterreich (Neilreich) und in Siebenbůrgen (C.
pseudo-canum Schur). War auch in Bóhmen schon frůher und zwar
bei Bodenbach von Winkler angegeben, aber nicht genug beglaubigt
gewesen.

Carlina vulgaris L. var. longifolia (Rchb. sp.) (C. longifolia Rchb.
Fl. germ. exe. p. 292, Icon. fi. germ. XV. tab. II). Blátter diinn,
flach, lang lanzettlich bis lineal-lanzettlich, beiderseits lang ver-
schmálert, bloss ungleich dornig gewimpert oder sehr kurz dornig-
gezáhnt. Stengel sowie die Blattunterseite dicht weisswollig - filzig,
meist 1kópfie oder wenigkópig. Kópfe etwas grósser bei der ge-

Am rechten Ufer der Tepel, im Thale von Einsiedel gegen
Petschau, náchst der Tissamůhle, auf felsigem, spárlich buschigem

Steilhance, unweit Woodsia ilvensis auf einer etwa 1000 m grossen
Fláche zerstreut (Krátký !). Ferner bei Manetín am Fusse des Chlum
oberhalb Oujezd, ohne die gemeine Form, aber in Ú. intermedia
-— Schur úbergehend, nebst dieser zahlreich (Čel. £.)!
j Diese schóne Var. oder Rasse gilt meist fůr alpin, allein un-
-sere Pflanze aus dem westbohmischen basaltischen Berelande gehórt
-- gewiss zur selben Varietát; die Pflanze von Kitzbůchel in Tirol (Rchb.
- £!) ist nur durch niedrigere Statur, zahlreichere Eůllblátter und den
-noch etwas breiteren, meist einzelnen Blůthenkopf nur als alpine.
- Modification derselben (auch vom Hoheneck der Vogesen, aus dem
- schles. Gesenke) zu unterscheiden. Unsere Form ist 30—45 cm hoch,
- stattlich, die Blátter der 1jihrigen Rosetten bis 20 cm lang,
" Tř.: Mathematicko-přírodovědecká, 13

;
jh
ť
j
;
"
Ps
4

1 C e £; a
Já
Me W. TOM

+ P
Die var. dntermedia (C. intermedia Schur) von demselben Stand- —
ort bei Manetín ist wirklich intermediár, eine Úbergangsform in die
var. čypica ; ihre Blátter auch noch stark verlángert und noch ziemlich ©
flach, aber tiefer gezáhnt, die oberen schon kůrzer, lánglich- bis
eiformig - lanzettlich; die Hůllblátter z. Th. noch so lang, z. Th.
schon kůrzer als die Kópfe; der ebenfalls stárker filzige Stengel
fter mit lángeren 1—2kópfigen Asten in den oberen Blattwinkeln.

Herr Kabát sammelte auf einer Waldblósse in den Bilichauer
Wáldern eine hůbsche Var., die in allem mit der var. intermedia
úbereinstimmt bis auf die Hůllblátter, von denen die áusseren schwarz-
violette, in eine gelbliche Spitze auslaufende Dornzáhne besitzen, die
inneren aber ganz schwarzviolett sind. Diese var. subnigrescens, wie
ich sie nennen will, náhert sich in der Fárbung der var. negrescens
Formánek (Ost. Bot. Ztsch. 1884), die in Máhren, Schlesien, Ungarn,
Galizien gefunden worden; jedoch erstreckt sich bei letzterer Form,
die im Úbrigen nicht mit der var. intermedia, sondern mit der ge-
meinen var. typica (nach Formánek's Originalexemplaren) úberein-
stimmt, die schwárzliche Fárbung der Dornen auch auf die oberen
Stengelblátter.

Die gemeine typische Form der C. vulgaris hat starre, wellig-
gekrauste, buchtiggezáhnte Blátter, mit gespreizt abstehenden, selbst
wieder dornig gezáhnten Dornzáhnen. Ihre unteren Blátter sind
lánolich, kurz, die oberen eifórmig, der Stengel nur důnn spinn-
webig und die usseren Hůllblátter weit kůrzer als die innersten.
Man findet aber an feuchtem schattigen Standort einzeln Exemplare,
die in den Bláttern schon sehr der var. longifolia áhnlich sehen (Ss.
Prodr. Fl. Bóhm. IV. pas. 814).

Zur C. longifolia Rchb., die nach allem ©ganz gewiss keine eigene
Art ist (was schon Rchb, fil. in Iconogr. gemuthmasst hat), wird ge-
wóhnlich die C. nebrodensis Guss. als Synonym citirt, diese ist aber
nach Exempl. aus Sicilien (Strobl!) und aus den Apenninen von Pi-
stoja (Savi!) eine ganz verschiedene Art mit im Gegentheil sehr star- ©
ren, starkdornigen, fiederspaltig-gezáhnten Bláttern.

Hyoseyamus miger L. ©) palltdus (Kit. sp.) Einjáhrig, wie a) —
agrestis, Corollen hellschwefelgelb ohne deutliches violettes Adernetz,
kleiner als bei a) und b) biennis.

So an Feldwegen bei Liblic im Elbthale (Velenovský!). ;

Melampyrum nemorosum Iu. ©) decrescens Čel. fil. Stengel ástig. ©
Blůthenstůtzende Blátter (Bracteen) in meist entfernten Paaren, eilan- ©
zettlich, langzugespitzt, nach oben immer kleiner werdend, grin, nur“

O o o o o o o o

č-né C o ný je

| das oberste kleine: Paar gebláut, am Grunde kurz pfriemlich-
nt. Kelche zottie.

mer's Fl. exs. austro-hung. ausgegeben sind, fand mein Sohn in der

Chudenicer Gegend gegen Taus zu im Walde hinter Němčic am.

Damme des Waldweihers mit gemeinem M. nemorosum. Ich habe die
Stelle dann auch besucht; beide Formen wachsen dort in Menge
unter einander und ohne Úbergánge, dagegen fand der Sohn in den
Wáldern von Herrnstein das decrescens wieder, jedoch nicht mehr so
typisch, und auch Úbergánge in die gewohnliche Form, welche sich
durch breit eifórmigce, kurz zugespitzte, eingeschnitten-gcezáhnte, ge-
náherte und zum gróssten Theile gefárbte Brakteen unterscheidet.

Bei dieser Gelegenheit sei auch noch einmal meines M. nemo-
rosum b) fallax (M. bohemicum Kern.) gedacht, von welchem G.
Beck (Neue Pflanzen Osterreichs in Verh. d. zool. botan. Gesellsch.
in Wien 1882) sagt, es miisse wohl als ein Abkómmling des M. sil-
váticum bezeichnet werden. Obwohl auch Uechtritz neulich diesem
Ausspruch beigestimmt hat, muss ich dagegen an der Ansicht fest-
-halten, dass M. fallax, welches im Corollenbau und Kapseln wesen-
tlich mit typischem M. nemorosum úbereinstimmt, dagegen von M.
silvaticum (dem es nur analog aber nicht homolog ist) weit abweicht,
nur von ersterem abstammen kann, mit dem es auch, obwohl selten,
3 zusammen vorkommt.
i Ajuga genevensts X reptans. (?) Waldschlucht bei Plchow náchst
- Schlan mit A. reptans (Bílek)! — Der Štengel zottig, Seitenstengel
É erst niederlieeend und dann aufsteigend, Brakteen gekerbt, die un-
a teren nur schwach Slappig, die oberen violett. Obzwar die Merk-
male auf den Bastard hinweisen, kabe ich Vorsichts halber ein ? bei-
gesetzt, da ich die Pflanzé nicht lebend beobachtet und der Sammler
- den Bastard nicht erkannt hat.

Utricularia brevicornis Čel. in Osterr. Bot. Ztschr. 1886. (Utr.
ochroleuca R. Hartman 1857). Torfsůmpfe des Teiches Svět bei Wit-

j E- (Novotný !).
-n pod Verhandl, des Bot. jee f z ten 1880 sc Z

JM weisslich- dlho: snb bestimmt účlbé Cořollšt beslůžt
13%

v ep dá

SE Ee S osy A E sA o Lk OB a vono cy ŘE ol a
: JM Pa. es Ul E od k Hrad ze MS = ol ň a k:
: se 3 , KPA VM A KED án TVikky kn Pekka 2 E
ě = da KLV K , A ry

196

wie unsere anderen Utricularien, weit dunkler gelbe als die mit ihr E

zusammenwachsende U. minor. Die Art ist vor der náchstverwandten —

U. intermedia ausgezeichnet durch ihre grosse Zartheit und bedeu-
tendere Kleinheit aller Theile, durch einzeln hin und wieder schlauch-
tragende Normal-Blátter (neben den metamorphen, bloss schlauch-
tragenden, auf eigenen wurzelartigen Zweigen sitzenden Bláttern) und
besonders durch einen kurz kegelfórmigen Sporn. Im Úbrigen ist
auf meine und Aschersons Abhandlung zu verweisen. Provisorisch

-habe ich noch den Namen brevicornis vorangestellt, nicht nur weil

er viel passender ist, sondern auch, weil ich glaube, dass die Art
den Namen macroptera Briickner (1853) als den áltesten tragen sollte,
worůber ich in Oster. Bot. Ztschr. 1887 N. 5 ff. des Weiteren berichte.

Ranunculus ficaria L. £. nudicaulis (R. nudicaulis Kerner, Fi-
caria calthaefolia Rchb.). Stengel verkůrzt, 1—2sliedrig, 1—2 Blátter
tragend, dann in den lángeren Blůthenstiel ausgehend. Blattbucht
durch parallele oder iibereinander greifende Lappen der Basis mehr
geschlossen. Pflanze reichlich fruchttragend (nach Wsb).

Zwischen Janegg und Iundorf auf Wiesen (Wiesbaur!), dann
bei Luschitz unweit Bilin (Dichtl nach Wsb).

Ist keine eigene Art, selbst als Varietát nicht sehr bedeutend.
Die geschlossene Blattbucht findet sich čfter auch an Exemplaren
mit verlángertem, mehrblátterigen Stengel (dann die var. peltifolius
Neilr.). Der Name nudicaulis ist besser bezeichnend.

Faeoma peregrina Mil. (P. banatica Rochl). Zwischen Bilin
und Brůx auf dem Plateau zwischen dem Schladniger (Zlatníker) Berg
und Prohn, genannt am ŠSchwarzen Berge, auf einer Šteinhalde im
Gestrůpp (Patzelt, Kabát!).

Endlich ist die so lange sagenhaft gebliebene bohmische Paeonia
ihres geheimnissvollen Schleiers entkleidet! Es ist das offenbar dieselbe
Paeonia vom selben Standort, welche nach Dr. A. Reuss ein Herr
Tausing schon vor 20 Jahren nicht ganz genau auf dem Biliner Bořen
angegeben hatte und welche vor wenigstens ebenso langer Zeit Prof.
Kostelecky aus der Gegend Teplitz-Komotau (der Standort liegt gerade
in der Mitte zwischen beiden Stádten) fůr den Bot. Garten erhalten
hatte. H. Assistent Dr. Schiffner war 50 gůtig, mir heuer im Mai ein
von Dr. Patzelt in Brůx frisch abceschnittenes Exempl. mit einer
Blůthenknospe der Paeonia zu úbergeben, worauf Herr Zuckerfabriks-
direktor Kabát iiber meine Aufforderung den Standort in Gesellschaft
des Dr. Patzelt besichtigte. Dr. Patzelt ist úberzeugt, dass die Pae-
onia dort sicher wild ist und auch H. Kabát constatirte, dass ihr

Řná Češtein und Biusehwérk gar nicht danach angethan ist,
s sie dort ausgepflanzt sein kónnte. Sie ist dort zwar an beschránkter
telle ziemlich zahlreich, nach Dr. Patzelt etwa 40 Stěcke, und soll
- nach demselben Gewáhrsmann friůher an besser zueánelichen Stellen
> háufiger gewesen sein, wurde aber von den Bauern háufíg fůr ihre
Gártchen ausgesgraben. Die Hůtbuben reissen auch die eben gečffneten
Bliithen gleich ab, so dass H. Kabát Mitte Juni nur noch einige ver-
spátete Knospen auf den Pflanzen vorfand, von Friůchten, welche ich
ihn mitzubringen bat, keine Rede sein konnte.
| Durch die tief 2—3spaltigen Bláttchen der doppelt gedreiten
mittleren Blátter, die weisslich lauchgrůne Farbe und die Beflaumung
der Blattunterseite lásst sich ohne Můhe die P. peregrina Mill. in ihr
erkennen, welche im sůdlichen Europa von Portugal bis Griechenland,
nórdlich bis in die sůdliche Schweiz und Croatien, den Banat und
Siebenbůrgen verbreitet ist. Die Paeonia bei Brůx ist meines Erach-
tens ein merkwůrdig weit nordlich exponirter alter Úberrest, so wie
Erythronium und Anthemis montana in unserem Vaterlande.
Die Blattzipfel der Brůxer Pflanze variiren in der Breite, bald
——- breiteifórmig oder eilánelich, stumpf (dies die P. banatica Roch. oder
var. latifolia Boiss. Fl. Or.), bald schmal, lánglich, spitziger. Die
-| Wurzelfasern habe ich bisher nicht gesehen.
, Diplotaxis muralis DÚ. var. dentata Tausch. Blátter des Stengels
-oder der Grundrosette lánelich, nur grob-gezáhnt (nicht buchtig fieder-
4 Spaltig, wie gewóhnlich). Tritt gleich der var. pinnatifida in zwei
: Formen auf, einjáhrig mit frischer Grundblattrosette und kirzerem
- schaftfórmigem Stengel (f. scapiformis) und 2jáhrig mit bebláttertem
- Stengel ohne Grundblátter (f. ramosa Neilr. p. pte).
E Bei Prag: auf der Hetzinsel (f, ramosa, Tausch !), vor dem Bruska-
- thore náchst dem Aolnlno im Strasseneraben zahlreich (f. scapiformis,
-Čel. fil).
k Viola stagnína Kit. £. elattor Wimmer. Grossblátterig, bis 1" hoch,
— hnlich der V. elatior Fr., aber kahl, mit kleineren, weisslichen und
- -zugleich hellblau gefárbten Blumen, mittelerossen Nebenbláttern.
© Blátter am Grunde gestutzt bis schwach herzfórmic, die unteren klei-
„neren aber keilfórmig in den gefligelten Blattstiel verschmělert. —
- So auf Wiesen an der Elbe bei Alt-Bunzlau (Čel, £.)!
--——— Hypericum tetrapterum Fr. B) densiflorum Čel. f. Stengel einfach,
- mit ganz kurzen oder doch nur wenig verlángerten sterilen Zweigen
m den oberen Blattachseln. Blůthen kurzgestielt in einem dichten
kurzen endstůndigen Blůthenstande. Blumenblátter weisslich-gelblich.

udá dan Baar Gz dá RV AB A o BKÁE o dá o
122 Ae vá k i Eon Oho eh Vy VÍME VAS h

198
-—— 6 bei Saaz náchst Trnowan unter der thonigen Anhčhe „auf der B:
Hack“ im Sumpf zwischen Schilf, Carex glauca, Trif. fragif., in vielen ©
gleichen Exemplaren; die Normalform etwas entfernt im Strassen- ©
oraben (Čf)! |

Eine hůbsche Form, wie ich solche frůher nirgends gesehen habe
und auch nirgends erwáhnt finde. Die verbreitete Normalform hat
ástige Stengel, einen lockeren Bliůthenstand und hellgelbe Blumen.
Die blassgelbliche Bliůthenfarbe mag úbrigens auch bei der Normal- —
form vorkommen, wenigstens sehe ich sie an einem getrockneten
Exemplare derselben, deren Petala aber vielleicht nur ausgeblichen sind.

Lythrum salicaria L. B) glaberrimum Wildt. Stengel bis in die
Ahre hinauf věllig kahl, Blátter, Deckblátter und Kelchróohren eben-
falls kahl, die ersteren sammt den Kelchzipfeln nur am Rande ge-
wimpert rauh. —— So bei Stein-Žehrovic náchst Kladno (Wildt)!

Durch ihre Kahlheit bildet diese, meines Wissens noch nirgends
erwáhnte Form den Gegensatz zur sůdlichen starkbekleideten var.
tomentosum. Bei unserer Normalform ist der Štengel oben fiaumig bis
rauhhaarig, die Blátter unterseits flaumhaarieg, und auch die Kelch- ©
rohre auf den Nerven rauhhaarig.

Ostericum pratense Hoffm. (O. palustre Besser). Wie ich im Prodr.
Fl. Bóhm. p. 579 bereits ausgefůhrt habe, wurde diese Art in frůherer
Zeit schon mehrfach in Bóhmen angegeben, im Herb. bohem. von
Tausch befindet sich sogar ein richtiges Exemplar, angeblich aus dem.
Bohmerwalde; doch hat dort Niemand sonst diese Art wiedergefunden,
und die anderen Angaben erwiesen sich als durch Verwechslung mit
Angelica silvestris entstanden. Erst im vergangenen Sommer ist O.
pratense wirklich in Bohmen nachgewiesen und zwar im Elbthal bei.
Všetat an der Bahn gegen Melnik zu an Wiesengráben nicht sehr
zahlreich (Velenovský !), also unter bedeutend anderen pflanzengeo-
graphischen Verháltnissen, als die jedenfalls fingirte Tausch'sche An-
gabe glauben machen wollte. Das Vorkommen im Elbthal passt auch
besser zu der sonstigen Verbreitung des Ostericum im nordlichen und
mittleren Deutschland, in den polnischen Lándern, Siebenbiůrgen bis
Russland, wáhrend es im sůdlicheren Deutschland und im ósterreichi-
schen Staate mit Ausnahme von Galizien und Siebenbůrcen sonst fehlt.

Cytisus capitatus L. var. leiocalye Čel. Kelche mit zerstreuten,
kůrzeren, mehr fangedriůckten Haaren, daher ziemlich glatt. Diese Var. ©
sammelte ich schon 1870 bei Hohenfurth und zwar sowohl mit end- ©
stándigen Blůthenkópfen als auch mit zu vorjáhrigen Ásten seiten- ©
stindigen Frůchten und verzeichnete sie im Prodrom, als b. prostra- ©

Má kom

oh vě ší dla dk

sA dabei "die abweichende Behaarung des Kelches weiter zu

a K man des C, čna. Nicht genug aufgeklárt ist dabei der Um-
- stand, dass man so selten im Sommer die Frůchte nach den Frůh-
— linesblůthen antrifft; vielleicht sind letztere in der Regel unfruchtbar
und verschwinden somit bald gánzlich? Dies wird noch náher zu unter-

- suchen sein.

Lathysus nissola L. Wurde zwar bereits einmal bei B. Leipa
von Wurm gefunden (Res. d. Durchf. Bóhm. f. 1882 p. 51), aber nur
zufállie, obzwar zahlreich eingeschleppt, und ist seither nach H.
Wurm's Mittheilune am angegebenen Standorte wieder verschwunden ;
voriges Jahr aber traf diese Art mein Šohn auf einem Štandorte an,
der auf spontanes Vorkommen schliessen lásst, námlich auf einem
grasicen und bebuschten, hie und da mit Obstbáumen bepflanzten
Abhang úber der Eger bei Klósterle gegenůber Roschwitz im Granulit-
boden, in grosser Menge, entfernt von der Eisenbahn und von Feld-
culturen, unter durchaus einheimischer Vegetation als: Scabiosa ochro-
leuca, Anthemis tinctoria, Centaurea paniculata, Jasione montana,
Calamintha clinopodium, Trifolium aureum und arvense 6) brachyodon,

-Dianthus Carthusianorum, Vicia hirsuta, Avena pratensis, Koeleria
-© cristata, Phleum Bóhmeri u. s. w. Da die Art in Thůringen, bei
Magdeburg und dann wieder in Niederósterreich, dort ebenfalls auf
grasigen und buschigen Abháncen, zu Hause ist, so kann sie auch
bei uns im westlichen Mittelgebiree einheimisch sein. Die Hůlsen der
Pflanze von Klósterle sind behaart, dagegen gehórt die Pflanze von
B. Leipa zur kahlfrůchtigen Varietát (L. gramineus Kern.).

Neue Pflanzenstandorte.

Cryptogamae vaseulares.

E ookogloseum vulgatum L. Neratovic a. E. (V). Weisswasser (D.

- Botrychtum lunaria Sw. Prag: Radotíner Thal gegen Kosoř (J)! Koně-
top (J). Welwarn: Abhánge zwischen Chržín und Sazená (K)!
Schlan: Sandhůgel zwischen Feldern bei Netovic und bei Podlešín

k náchst der Ziegelhiůtte (Bk)! Bere Hlava bei Strašic (J).

3 K oruohium vutaefolum A. Br, Eisengebirge úber Třemošnic (Z) ! „Lichter

——— Plan“ bei Schatzlar (Pax).

čo habe mich seitdem úberzeugt, dass C. SADIĚANÁ ber-

MV 5 lán 29:0 Pýddný SKV OVES ny pa
KN Ý ý ň

Sp,

I i

200

Struthiopteris germanica Willd. Sůdl. Moldauthal: auch zwischen Kl ©

genberg und Červená, steril (Ci)!

| Asplentum germánicum Weiss. Klósterle: Felsen bei Roschwitz, Felsen

des klein. Purberges, Koppenstein bei Petschau (Čf)!

Asplentum viride Huds. Neuhaus: Černý les bei Ober-Grieschau (R)!

Aspidium lonchitis Sw. Kardašova Řečice: Feldmauer beim Teiche
Hladov (R)!

Aspidium lobatum Sw. Chrudim: Prachovic bei der Drathseilstation
(Z)! Lomnic: Steinbrůche im Kolenecer Revier, spárlich, klein
(Wn)!

Polypodium Robertianum Hoffm. Braunau: an Steilufern der Steine
bei Heinzendorf sehr schón, Mauern in Merkelsdorf (Fk). Chrtníky
bei Chrudim: „pod splavem“ spárlich (Z)! Welwarn: alte Feld-
mauer unterhalb Chržín (K). Lehne iiber Welhotten bei Krupa,
im Bachwalde reichlich (Vs)

Egutsetum htemale L. Elbethal: Wiesen am Walde bei Dříš (C)!

Neratovic (V). Předoníner Wald bei Wecstádtel (L)! Smečno:
Thiergarten, in der Waldstrecke „Eremitage“ am Bache nicht
zahlreich (Vs)!

Eguisetum elongatum Willd. Am Wege vom Schlaner Bahnhof nach
Studňoves (Vs)!

- Eguisetum variegatum Schleich. Všetat im Elbthal: Gráben

an der Bahn gegen Norden, auch an der Bahn gegen Melník (V)!
Krchleb bei Pardubic: Eisenbahneraben unweit des ehemaligen
Teiches, zahlreich, in kráftigen Rasen (J)!

Lycopodium selago L. Bei Hlinsko: na Stráni (Z)!

Lycopodium inundatum L. Aussergefild: Moorwiese links am Wege
nach Mader ziemlich reichlich (Vs)! |
Lycopodtum annotinum L. Schlan: bei Srbeč, im Smradovnathal und
in dem dahinter gelegenen Parallelthale (Vs)! :
Lycopodium complanatum L. («. genůinum). Im Kummergebirce bei
B. Leipa (Wm). Wald bei Podersanka [Podbořanky| bei Peters-
bure (Pittner nach Wsb)! Wald „na puchýři“ bei Plas (K). Zwi-
schen Winterberg und Aussergefild im Walde „Bárenloch“ nicht

háufig (Vs)! Hlinsko: „na Stráni“ (Z).

Gymnospermae.

+ Pinus larieto Poir. Lehne oberhalb Hledsebe, zwischen P. silvestris
ziemlich zahlreich (K).

0 V

mna trisulca L. B.-Leipa: im Graben bei der Kapelle zwischen
> Bchwora und der Ackerbauschule (Wm). Wiesengraben vor dem
-© Koppenstein bei Petschau (Čf).

Lemna gibba L. Gráben in Alt-Leipa und bei der Ackerbauschule
(Wm). Tůmpel zwischen Wegstádtel und Předonín (L)! Písek:
im Wasserbehálter bei der Ziegelhůtte úber der Ptáčkovna, mit
Frůchten! (Ci!)
Lemna polyrrhiza L. Chrudim: Teichel zwischen Gross-Ovčín und
> Podhorky (Z)! Lacken auf der Insel bei Wegstádtel (L)!

Poťamogeton densus L. Adler-Kostelec: hinter der Zuckerfabrik
im Wassergraben, welcher den Timpel mit dem Můhlgraben ver-
bindet, nur an einer Stelle (Hs)!

Potamogeton pectinatus L. Písek: Wiesenteichel bei Alt-Vráž (Ci)!

Potamogeton trichoides Cham. et Schl. Pardubic: in der alten Elbe
bei der ehemaligen Fasanerie (J)! Písek: im Teiche bei Dobešic,
fruchtend (Ci)!

Potamogéton obtusifoltus M. © K. Buchau: im seichten Wasserbehálter
der „Untermůhle“ bei Dorf Giesshůbel, zahlreich (Čf)!

> Potamogeton acutifol'us Link. Wegstádtel: Tiimpel beim Staatsbahn-

- hof (L)! Pilsen: im Radbuzathal im Teichel unweit des Pulver-

magazins, mit Frůchten [$) major Fieb., Ha|! (Damit die vorjáhrige
Bestimmung bestátict.) Písek: auch im Teichel bei Alt-Vráž mit

| P. pectinatus (Ci)!

- Potamogeton compressus L. s. o.

> Potamogeton praelongus Wulf. Im Můhlgraben von B.-Leipa (Wm).

- Potamogeton lucens L. Teich bei Bilichau (Bk)! Buchau: bei Giesshibel

mit P. obtusiťf. und im Teichel bei der Ansiedelung „am Berge“ (Čf)!

- Potamogeton vufescens Schrad. Buchau: im Teichel „am Berge“ mit

3 vorigem (Čf)! Neuhaus: auch in der Nežárka „u malíře“ zahl-

2 reich (Kh)!

“ Potamogeton natans L. Noch im Grossen Arbersee mit Nuphar lu-

teum (Cf)!

> Arum maculatum L. B.-Leipa: Feuchtes Gebůsch am Nordfusse des

Steinberges bei Schockau (Wm).

Calla palustris L. Chrudim: Teich „na skalách“ bei Škrovád (Z)!

Sparganium minimum Fries. Wiesengráben zwischen Alt-Leipa und.
-——— Leskenthal (Wm). Wassergraben zwischen Wegstádtel und Pře-

V
Mx

AV n DTA VV A 0 1,1 eV VTEÍ 0 „RMV RO 8 (PEK, P DT, je“
AA l í ď + i

202

donín (L)! Buchau: torfiger Rand des Teiches bel Neuhof, mit i
Sp. simplex (Čf)! |

Sparganium affine Schnitzl. Im Schwarzen See bei Eisenstein noch ©
mehr verbreitet, so in der Bucht beim Vaccinetum mit Pinus
uliginosa, stattlich und fruchtend, auch unterhalb der Seewand
in Menge (Čf)! Im Grossen Arbersee nur steril mit langen schwim-
menden Bláttern (ders.) und darum fraglich.

Typha latifola L. Saaz: zwischen Libočan und Neusattel (mit selte-
nerer T. angustif.) und unter dem „Pertsch“ (Čt) ! Písek: auch
im Teiche unter Alt-Vráž und ůúber der Ptáčkovna (Ci)! Budweis:
lángs der Bahn in ungeheuer Menge! Neuhaus: nur beim Thier-
garten (R)!

Andropogon ischaemum L. Saaz: unter dem Abhange „Pertsch“, Kló-
sterle: am Egerufer unterhalb Seeberg (Čf)!

+ Cynodon dactylom Pers. Prag: am Moldauufer náchst dem Smí-
chower Bahnviadukt einige Exempl., offenbar eingeschleppt (V)!

Milium effusum L. Wálder bei Plas (K). Chudenic: auf der Hora bei
Němčic im Buchwalde (Čf)! Vrážer Wálder bei Písek (Ci)!

Stipa pennata L. a) Joannis Čel. Wegstádtel (L)! Gipfel des Zlatníker
Berges bei Brůx (K)! Kaden: Felsen gegenůber Šosau, und am
Purberge (Č$!

b) appendiculata Čel. s. o.

Stipa Tirsa Stev. Saaz: Thonlehne „auf der Hack“ genannt, bei
Trnowan, zahlreich (Čf)!

Stipa capillata L. Wegstádtel: Elblehne bei der Zuckerfabrik in Menge
und beim Nordwestbahnhof (L)! Saaz: um Libočan, Neusattel,
Pertsch u. a. háufig (Čf) !

Agrostis stolonifera L. p. Koch (A. alba Schrad.) var. major Gaud. s. 0.

Agrostis canina L. Buchau: Teich bei Eckertwald (Čf). Bóhmerwald:
schwankende Torfe im Lackasee und im Gr. Arbersee, var. mu-
tica (Čf)!

Calamagrostis Vlitorea DC. Elbufer bei Altbunzlau (Č£)!

Calamagrostis lanceolata Roth. Buchau: am Teichel bei der Ansiede-
lung „am Berge“ (Čt) !

Calamagrostis Halleriana DÚ. var. glabrata et pilosa s. ob.

Calamagrostis arundinacea Roth. Am Mileschauer und Kletschenberg
(hier neben der gewóhnlichen langgrannicen Form auch eine mit
kůrzerer, wenig vorragender Granne) (Čf)!

Calamagrostis montana Host var. s. ob.

Calamagrostis stricta P. B. s. ob.

%
RST
je bal 1

Kaden, Lubenz, Luditz, Manětín auf Bergen (Čf)!

hozanthum odoratum L. B) longearistatum Čel, Mileschau ; Petschau

- Sesleria coerulea Ard. Prag: Roblíner Thal bei Karlík (C). Všetat:

4 -Wiese unfern der Orchis militaris, ziemlich zahlreich (Vs) !

-- Holeus mollis L. Kornfeld bei Petschau, reichlich (Čf).

-| Vemtenata avenacea Koel. Kaden: unter dem Purberge, am kl. Pur-

ú -© berge bei Klósterle, Skytalbereg bei Waltsch; um Lubenz háufig,

M oft mit Festuca myurus; unter der Vladařka bei Chyše; Manětín:
unter dem Chlumberg und Doubravicer Berg (Čf)! Nespravovic

-© bei Chudenic (ders.)!
Avena pubescens Huds. Kaden: náchst Sosau (Čf)! Eichleitenberg bei

M Krondorf náchst Warta (ders.).

-- Avena pratensis L. Mileschau, Klósterle, Sosau bei Kaden, Přibenz
bei Lubenz (Čf) ! Kiefernwald zwischen Kačice und Station Smečno-

Sternberg, mit Coronilla vagin., Achillea nobilis (Vs)!

i - Trisetum pratense Pers. var. s. ob. |

-- Aěra caryophyllea L. Prag: Lehne úber der Westbahn bei Černošic
(J)! Plas: Šandfelder bei Mozolín, unterhalb Bory auf den Ufern

É- der Střela (K). Nespravovic bei Chudenic (Čf)!

-Aira praecox L. Melník: Kiefernwald gegen Hleďsebe (Ha)!

-| Koeleria eristata Pers. (K. ciliata Kern.). Wald Doubice bei Sadská!
Mileschau háufie, Klósterle, Purberg bei Kaden, Koppenstein bei

4 Petschau, Lubenz, Luditz, Doubravicer Berg bei Manětín (ČF).

-Melica pieta C. Koch. Prag: Gebůsche oberhalb Dvorce, spárlich (Čf)!

3 Roblíner Thal (Ha)! Radotíner Thal (V)!

p. bei Mileschau, bei Klósterle, Purbere bei Kaden (Čf)!

p Selerochloa dura P. B. Prag: Skalka bei Košíř (Čf)! Welwarn: auch

ď am Feldweg zwischen Uha und Nelahozeves (K.) Schlan: hinter

k. Srbeč (Vs)!

-Poa bulbosa L. Chrudim selten (Z)! Kladno: Koňský důl, Strasse

p nach Motyčín (Wt)!

- Poa alpina L. b) badensis (Haenke) s. ob.

- Poa annua L. B supína (Schrad.). Gipfel des Arber (Čť)!

- Poa palustris L. (P. fertilis Host). Saaz: bei Libotschan bei der

VĚ dole úaidapo u kákal
v šáh r do čí

204
Poa nemoralis L. var. brevifolia (obere Blattspreiten kůrzer als die ©
Scheiden, diese aber tief gespalten und sonst kein Unterschied ©
von der Hauptform). Zwischen dem Mileschauer und Kletschen- ©
berge (Čf)!
Poa pratensis L. y) anceps Gaud. Arbergipfel (Čf)!

Eragrostis minor Host. Schlan: Kráutereien bei Ovčár (Bk)! Žehuňer
Teich und Umgegend háufie (Fr)!

Molinia coerulea Můnch B) silvestrís Schlecht. Thiergarten bei Neu-
haus, schón (h)!

Atroptis distans Wahl. Bei Lobositz und Welemín auf Schuttplátzen
und in Strassengráben háufig; Žaboklik bei Saaz an der Strasse ;
Station Rudig (Čf)! Neuhaus: beim Kirchhof (R)!

Glyceria plicata Fr. Saaz (Čf)!

f. depauperata Crép. Wald Eremitage bei Smečno (Vs)! und
im Waldthal vor Bilichau (K)!

Festuca myurus L. Kladno: Wěldchen beim Mairauschachte, Sand-
stein, mit Corynephorus canesc. (Wt)! Um Buchau nicht selten,
-"ebenso bei Lubenz und Chiesch, bei Manětín unter dem Chlum-
berg (Čf)! Plas: sandige Ufer der Střela unter den Kiefer-
wáldern (K)!

Festuca ovina L. b) capillata (Lamk) (F. tenuifolia Sibth.) Lom-
nice: beim Teiche Naděje (Wn)!

Festuca glauca Lamk (genuina). Sonnberg bei Gratzen (T)!

Festuca hěterophylla Lamk. Am Mileschauer zahlreich; Berg Tře-
boun bei Theusing (Čf)! Bilichauer Wálder (Vs)! |

Festuca silvatica Vill. Gipfel des Čerchov bei Taus, háufig (Čf) !
Berg „Hora“ bei Němčic (ders)! Wald úber dem Bahnhof bei
Eisenstein! Neuhaus: Thiergarten (R)!

Festuca arundinacea Schreb. Kladno: am Wasser unter dem Schaf-
stalle (Wt)! Sumpfige Waldwiese im Kessel bei Hradečno bei
Smečno (Vs)! Saaz: am Aubach bei Libočan und bei Žabo-
klik (Čf)!

Festuca pratensis X Loltum perenne (Fest. loliacea Curt.). Písek: an
der Moldau oberhalb Podolsko (Ci)!

Brachypodium silvaticum R. et Sch. Kletschenberg bei Mileschau (ČF).
Zwischen Peruc und Stradonic (V).

Brachypodium pinnatum P. B. Mileschau háufig, Klósterle, Lubenz,

Bromus racemosus L. Neratovic (V).

-© Wiesen unter dem Pertsch bei Saaz (f. angustifolia, Če)!
Bromus arvensis L. Ouřetic bei Chrudim (Z)! Žaboklik bei Saaz (Čf)!
Bromus patulus M. « K. Podbaba bei Prag (Čf.)! Thonige Abhánge

i von Pertsch bei Saaz (ders.)! Ouřetic bei Chrudim, spárlich (Z)!

! Libušín bei Smečno (Bk)! Plas (K). Hora bei Němčic (Čf)!

B) serotinus (Benek.). Zwischen Peruc und Stradonic (V).

Bromus erectus Huds. Gipfel des Wostray bei Mileschau (Blattschei-

den und Spelzen zottig, Čf)! Plas sůdwárts (ders).
B) leiostachys. Spelzen kahl. — Bilichower Wálder (Vs)!

Triticum glaucum Desf. Gipfel des Wostray bei Mileschau, Pertsch-

abhang bei Saaz, Felsen des Purberes bei Kaden, in Menge (Čf)!

Triticum caninum Schreb. Sosau náchst Kaden, Schónbure bei Kló-

sterle (Čf)! Plas: Wald na panholci (K). Berg Hora bei Němčic,
im Buchvwalde (Čf)!
Lolium multiflovrum Lamk. Saatwiese bei Knovíz bei Schlan (Bk)!
Lolium remotum Schrk. Buchau (Čť)! Wittingau (Frau Jelínek-
Doubek) !

Hordeum cylindricum Murr. (Elymus europaeus L.). Eichleitenberg
bei Krondorf náchst Warta, zahlreich (ČE)! Auf der Hora bei
- Němčic bei Neugedein, im Buchwalde (Čf)!

-| Hordeum murinum L. Um Kladno (Wt).

- Carex pulicaris L. Plas: Torfwiese bei Hubenov náchst Neustadtl

i [Bělá] (K)! Wittingau (Vs)!

3 Chrudim: zwischen Topol und Kočí sehr háufie (Z)! Saaz: unter-

i
|
|

;

: halb Pertsch auf Wiesen (Čf).

í Carex teretiuscula Good. Torfwiesengráben bei Dříš zahlreich! Weiss-
f. wasser: gegen Řečkov (J)!

- Carex paradoza Willd. Neratovic (V).

— Carex pamtoulata L. a) sguarrosa. Byšicer Fasanerie (J)! Plas: bei
: Hubenov náchst Neustadtl (K)! Červený dolík im Malkovicer
Revier bei Smečno (Vs)!

| Carex divulsa Good. (vera). Am Chlumberg bei Manětín, nicht viel

-© bad (ČH)!
(Carex canescens L. Tepl, Buchau (Čf), Lackaberg bei Eisenstein
-© (ders.).

K onmulatus. Schrad. Kladno: auch im Woleškothale (Wt)!

(ČE)! Prag: an der Strasse bei der Vyskočilka náchst Kuchel-

JŠ Red k =
p Ea
ze acatů | aa okne, .

Čarex elongata L. Prag: im Kundraticer Walde bei der Ruine im R
Sumpfe (Ci) ! v

Carex řemota L. Thiergarten bei Smečno (Vs)! Bilichower Wilder :
(K)! Lubenz: unter dem Lohberge (Čí)! Plas (K)! Písek:
Wrážer Wálder; an der Moldau oberhalb Podolsko (Ci)!

Carex cyperoides L. Písek: Teich bei Neu-Wráž (Ci)!

Carex brizoides L. (vera). In den Gegenden von Klósterie, Kaden,
Saaz, Buchau, Theusing, Lubenz, Manětín nirgends gesehen (ČF).

Carex curvata Knaf. Marienbad (Schubert)! Klósterle: gegenůber Ro-
schwitz (Čt) ! |

Carex Schreberi Schrank. Klósterle: gegenůber Roschwitz; Purbere
bei Kaden, Berg Vladařka bei Luditz (Čf).

Carex disticha Huds. Lissa: zwischen Milovic und Vrutic (J)!

Carex chordorrhiza Ehrh. s. ob.

> Carex stricta Good. Prag: im Kundraticer Walde im Sumpfe bei der
Ruine, mit C. elongata (Ci)! Elbthal: Wiesen bei Dříš, háufg!

Carex pediformis C. A. Mey. Smečno: im Waldthal unter dem
Hofe Martinice auf der Plánerkalklehne zahlreich, dann in der
Obora auf der Lehne iiber dem Srnčí rybník (Rehteich) mit An-
thericum ramosum, Coron. vaginalis, Asperula galioides, Anthemis
tinctoria, Rubus saxatilis, Lithosp. office., Cephalanthera rubra
(Vs)!

Carex humilis Leyss. Am Berge Džbán bei Krupá, háufig (Vs)!

Carex pilulifera L. Zwischen dem Mileschauer und Kletschenberg (Čt).
Bohmerwald: Berg Čerchov bei Taus, Lackabere bei Eisen-
stein (ders).

Carex umbrosa Host. Schlan: Oborský revír bei Smečno, Žilinský
revír „v jezírku“, Waldthal bei Srbeč, bei der Smradovna, Zí-
chovec u. a. (Vs)!

Carex limosa L. Bohmerwald: schwimmendes Moor im Grossen Arber-
see (Čt)

Carex irrigua Sm. Im Gr. Arbersee mit voriger (Čf)!

Carex supina Wahl. Welwarn: auch auf den Lehnen zwischen Chržín ©
und Sazená (K).

Carex flacca Schreb. Um Mileschau ; Saaz unter dem Pertsch und
bei Trnovan, Chlumbere bei Manětín (Čf).

Carex pamicea L. Mileschau háutig, Petschau, Buchau, Čerchow bei
Taus (Čf)!

Carex pendula Huds. Halbstadt bei Braunau: im Kienbusche
(Fk). Unter dem Čerchov bei den hinteren Hůtten am Bache, ©

s k „ =>,

úberhaupt im sůdl. Bohmen).

Carex silvatica Huds. Eichleitenberg bei Krondorf, Čerchov, „Hora“

: bei Němčic im Buchenwalde (Čt).

var. Tommasinii Rchb. s. ob.

-Carex Hornschuchiana Hoppe. Bilichau: im hinteren Thale der

E. Smradovna und im Parallelthal mit Thesium rostratum, in

p Menge (Vs) !

Carex distans L. Chrudim : bei Slatinan háufig (Z)! Saaz: unter dem

9 Pertsch auf Wiesen háufig (Čf)!

Carex Oederi Ehrh. Wiesen bei Dříš háufig! Buchau, auf Wiesen

E und an Teichen (Čf).

-— Garex ampullacea Good. Buchau: Teich „am Berge“ (Čf.) Plas (K).

-— Seirpus compressus Pers. Pardubic hin und wieder (J)! Wiesen bei

i. Dříš und Všetat, nicht háufig! Welwarn: unterhalb Chržín (K).

- Červený dolík im Malkovicer Revier bei Smečno mit Carex pa-

k niculata, echinata, reichlich (Vs)! Saaz: z. B. unter dem Pertsch,

p bei Trnovan ; Klósterle: unter dem Seeberg (Čf). Plas: Wiesen
gegen Mozolín (K). An der Moldau oberhalb Podolsko náchst
Klingenbere (Ci)!

Scirpus maritimus L. var. macrostachys Koch. Pardubic: beim Nemošicer

: Gestůthof (Z)!

-- BSeirpus Tabernaemontant Gmel. Torfwiesen bei Vrutic bei Melnik (C).

3 Chrudim: Vorel bei Slatinan (Z) !

-- Seirpus holoschoenus L. Wiesen bei Dříš! auch bei Všetat auf der

: Wiese mit Linum perenne, aber dort spárlich! Předoníner Wald

bei Wegstádtel (L)!

- Seirpus setaceus L. Wiese bei Taus (Čf)!

- Setrpus oaespitosus L. Schwimmendes Moor im Gr. Arbersee, reich-

4 lich (Čf)!

- Sedrpus pauciflorus Lightf. Welwarn: unterhalb Chržín (K). Plas:

| Wiesen gegen Mozolín (K)! |

Seirpus umglumis Link. Wiesen bei Dříš!

y: - Eriophorum alpinum L. Wittingau: im Torfe beim Teiche Svět zahl-

% reich (V)!

i Eriophorum gracile Koch. Bei Wittingau am Svět mit voriger (V et Vs)!

- Cyperus fuscus L. Kladno: unweit des Průhonschachtes (Wt)! Písek:

-am Neu- Vražer Teich und an der Wotawa unter dem „Nový

mlýn“ (Ci)! Lomnic: vá bel Neustadt S BBch

mi A. alvatča (čo (Erster Standort im Bóhmerwalde und

Schoenus nigricans L. Melnik: Torfwiesen am Wliaoor Bache a

bei Wrutic (Ha « PI)!

Schoenus ferrugineus L. Wieseh bei Dříš náchst Všetat, in enormer

Menge! Melnik: mit voriger (Ha © PI)!

Schoenus mgricans X ferrugineus (S. intermedius Brůgg.). Bei Melnik

mit den beiden vorigen (Ha « P))!
Rhynchospora alba Vahl. Teich Káňov bei Wittingau (Frau Jelínek-

Doubek)! Schwimmendes Moor des Gr. Arbersees im Bóhmer-

walde, zahlreich (Čf)!
Cladium mariscus R. Br.*) Sumpfwiese am Vruticer Bache bei
© Melnik (Ha « P))!

Juncus glaucus JL. In der Gegend von Buchau, Theusing, Lubenz
selten oder fehlend; bei Manětín unter dem Chlumberg (Čí).
Juncus ejffusus X glaucus (J. diffusus Hoppe). Liebenau bei Reichen-

bere (V)!

Jumeus filiformis L. Teiche bei Buchau, Tepl, Rabenstein (Čf). Plas:
Hubenov bei Neustadtl (H). Němčic, Taus; schwimmendes Moor
im Gr. Arbersee (Čf).

Juncus obtusijflorus Úhrh. Zwischen Wegstádtel und Předonín (L)!

Jumcus acutiflorus Ehrh. (J. silvaticus Reich.). Liebenau bei Reichen-
bere (V)! Petschau: Wiesen unter dem Koppenstein (ČH.

Juncus fuscoater Schreb. Chrudim: na Vorlinách bei Slatinan (Z)!
Petschau: auf Wiesen vor dem Koppenstein (Čf)!

Juncus supinus Mónch. Plas: Hubenow bei Neustadtl (K). Petschau :
Wiesen vor dem Koppenstein; Buchau; Chudenic: unter dem Berg
Kouřim (Čf)!

Juncus capitatus Weig. Lomnic: im Felde bei Frahelž mit Montia
minor (f. pusilla, Wn)!

Juncus sguarrosus L. Plas: Revier „na Hůrkách“ bei Neustadtl (K)!

Petschau: um den Koppenstein auf Wiesen und in Waldmooren
(Čf)! Buchau: Wiesen čstlich und im sog. Stockhělzel (ders.).
Juncus Gerardi Lois. Saaz: zwischen Libočan und Neusattei náchst
der Bahn in lehmigem Graben (Čf)!
Luzula vernalis DC. Petschau, Třebounbere bei Theusing (Čí).

*) Die Gattungen Schoenus, Rhynchospora und Cladium gehóren zu einer
eigenen Unterfamilie: den Rhynchosporeen, die sich dadurch auszeichnet,

dass deren 2—3, selten mehr Blůthen in einer Fůchel oder zwevzeiligen Cyme
stehen (die bisher irrig fůr ein Ahrchen, wie bei den Scirpeen und Cariceen,

gehalten worden ist).

"hálern der KI. Aupa (Fk). Čerchov bei Taus (Čf).
uzula pallescens Bess. Bohdánkov bei Liebenau [Hodkovice] (V).

Buchau: beim sogen. Eckertwalde (Čf)! Lomnice: mýtina Ža-
| bická (WW).

Lilium martagon L. Prag: Roblíner Thal (C). Purberg bei Kaden,
Schwarzberg bei Klósterle, Skytalberg bei Waltsch, Petschau,
Chlum und Kozelka bei Manětín (Čf). Plas: Revier Chladná jáma
(K). Unter dem Čerchov, bei Němčic (Čf). Ober- und Unter-Haid
bei Hohenfurth (T)!

Gagea minima Schult. Horoměřicer Wald bei Prag (Čf)!

Gagea arvensís Schult. Karlstein: am Wege zur Vel. Hora (Kh)!

+ Puškima seilloides Adams. Beit mehr als 30 Jahren im Haine von
st. Prokop bei Prag verwildert vorkommend und fast jáhrlich
blůhend! (Alteren Prager Botanikern unter dem irrigen Namen

„Beilla sibirica L. bekannt, kam mir aber erst voriges Jahr zu
Gesicht, wo ich die Puškinia in ihr erkannte.)
Allium urstnum L. Prag: im Haine der Cibulka reichlich (Čf) !

- Allčum aeutangulum Schrad. Wegstádtel: an der Elbe bei der Zucker-

E fabrik (L)!

-Allium montanum Schm. Purberg bei Kaden, Skytalberg bei Waltsch,
Lohberg bei Lubenz, Schieferfelsen an der Střela bei Rabenstein
gegenůber der Nučic - Můhle, Chlum und Doubravicer Berg bei
6 Manětín (Čf)!

- Allčum vineale L. Chrudim: bei Sobětuch im Getreide, selten (Z)!
Klósterle, nahe dem Egerfluss; Felder bei Theusing, háufig um Lu-
-© benz, Vladařka-Berg bei Luditz, Manětín (ČF) !

-| Museari comosum Mill. Felder am Waldrand zwischen Alt- und Neu-
E lissa (J)! Kartoffelfeld náchst Kodetschlag gegen Unterhaid (T).
—- Musearč tenuiflorum Tausch. Gipfel des Zlatniker Berges bei Brůx, zahl-
| reich (K). Gebůsch der Homole bei Libušín (Wt)!

Kónigingrátz (U)!
- Antlerium liliago L. Prag: Roblíner Thal (C). Sperlingstein (ČE)

Manětín, mit A. ramosum (Čf)! |
ř.: Mathematicko-přírodovědecká, 14

-+ Museari racemosum DC. Verwildert auf den Festungsmauern von

Zlatniker Berg bei Brůx (K). Felsen an der Eger zwischen Kaden —

und Klósterle; Lubenz: Felslehnen úber dem weissen Kreuz gegen-

-—— úber dem Hofe Struhar, zahlreich; Schieferfelsenufer der Střela
- bei Rabenstein gegeniber der Nučicer Miihle; Chlumberg bei

Anthericum ramosum L. Roblíner Thal bal Karlík k (O) Welwarn: ;: ele 3
zwischen Chržín und Sazená, dann „na Radonici“ (K). Dvakačovice 3
bei Chrudim (Z)! Wálder bei Habřina, Chotěborky und Neujahrs- ©

dorf westlich von: Jaroměř (U). Kóniesbachthal bei Pómmerle:;

Kaden: unter dem Purberge, Skytalberg und Hrušina bei Waltsch,

Permische Lehne bei Přibenz náchst Lubenz, Chlumbere bei

| Manětín (Čf).

Polygonatum officinale All. Klósterle, Kaden, Manětín, Plas (ČH).

Polygonatum verticillatum Al. Wald zwischen Zdělov und Čermná bei
Adler-Kostelec (Hs) ! Neustadtl bei Plas (K). Čerchov bei Taus (Čf)!

Faris guadrifolia L. Klósterle, Kaden, Manětín, Plas (Čf).

Colchicum autumnale L. Saaz: unterhalb Pertsch, Eichleitenberg bei
Krondorf, Petschau (Čf). Kladno gegen Libušín (Wt)!

Veratrum nigrum L. Auch im kleinen Thálchen zwischen Srbeč und

Bilichau ziemlich zahlreich, mit Phyteuma spicatum, Viola mira- ©

bilis, Vicia silvat., Carex umbrosa, Luzula vernalis, Colchicum (Vs)!
Tofieldia calyculata Wahl. Elbthal: bei Liblic, etwa 1 Štunde west-
lich, mit Carex dioica (V)!

Triglochtn palustris L. Wiesen bei Dříš! In der „Kleštice“ bei Melnik

(P1)! Malkovicer Revier bei Smečno (Vs)! Hubenov bei Neustadtl
náchst Plas (K). Buchau: bei Beregles (Čf).

Scheuchzeria palustris L. Bóhmerwald: schwimmendes Moor im Gr.
Arbersee, zahlreich (Čf)!

Butomus umbellatus L. Teich zwischen Buchau und Bergles (čp.

Al'sma plantago L. £. natans (stets steril). Woleškothal bei Kladno (Wo
Teich beim Hofe Struhar bei Lubenz (Čf)!

Alisma arcuatum Mich. War im Šepadler Teich bei Chudenic bei hohem
Wasserstande desselben in diesem Jahre durchwegs in der Form
graminifollum (Ehrh.) ausgebildet !

Sagittavia sagittaefoka L. Teich bei Malejov náchst Bahnstation Zá-
„mrsk (Wm). Gratzen: Teiche bei Sohors, bei Sonnbere und
Forbes (T).

Hydrocharis morsus ranae L. Smiřic: beim Bahnhof (U).

Iris sibírica L. Wiesen bei Liblic zahlreich mit Trollius (9)!

Orchis. purpurea Huds. Prag: bei Líbeznic auf dem Berge- Beckov ©
(Pavelka)! Roblíner Guerthal gegen Vonoklas (C). Pláner-Lehne

bei Srbeč, Lehne gegenůber Jungfer - Teinitz gegen Hříškov zu
(Vs)! Bilichower Wálder (K)!

„Orchis militaris Huds. Auf Wiesen bei Liblic 1886 in Menge (V, Di

auch in der Byšicer Fasanerie, hier spárlich M

Wa? sb

i
í
4
:
:
n
j
j

t
v P

o albida. o: bei Malšovic 1886 mur 1 Expl. (U)!

Or -his cortophora L. Moorwiesen bei Dříš in grosser Menge! Melnik: ©
á —— Sumpfwiesen am Vruticbache bei Vrutic (Ha et Pl)! : “
-Orchis palustris Jaca. Wiesen bei Dříš auch sehr háutig mit ebenfalls i
-© hěufiger 0. incarnata! s

Orchis sambůcina L. Prag: Roblíner Thal (C).

Orchis maculata L. Zinkenstein, Harrabere bei Bóhm. Pokau; Duppau
unter dem Burgstadtlbero (Čf). Hubenov bei Neustadtl náchst
Plas (K)!

Orchis angustifolia Rchb. s. ob.

Gymnadenia conopea R. Br. Wiesen bei Dříš, sehr háufig, dagecen auf
der Wiese bei Všetat (mit (%. odoratissima, die aber heuer ganz
ausgeblieben war) heuer nur spárlich! Vrutic bei Melnik (C). Saaz:

"unter dem Pertsch (Čf). Zartlesdorf bei Kodetschlas (T)!

Platanthera chlorantha Cust. Mileschauer (Čf)! Hořovic: Waldschlag ©
beim Teiche Tisý, dann ber dem Padrť-Teiche bei Terlín; an
der Strasse von Strašic nach Padrť (J)!

Cephalanthera rubra Rich. Wald zwischen Lužan und Chotěborky
bei Jaroměř, selten (U)!

Cephalanthera pallens Rich. Hain bei Sendražic, dann zwischen Ha-
břina und Račic und zwischen Lužan und Chotěborky westlich
von Jaroměř (U)! Chrudim: bei Sobětuch gegen Rabstein (Z)!

i Radotíner Thal (J)!

- Cephalanthera ensifolia Rich. Abhang bei Domoušic, nicht háufic, steril,

3 „mit CČeph. pallens, Anther. ramosum, Melittis, Erysimum odo-

ratum (Vs)!

„ Epipactis atrorubens Schult. Abhánge hinter Kl.-Priesen bei Aussig

und im Kčnigsbachthal bei Pommerle (Čf.) Sůdseiten des Chlum

und des Doubravicer Berges bei Manětín (Čf)! kr

- Epipactis palustris Crantz. Vrutice bei Mělník (©).

k; Neottia nidus avis Rich. Roblíner Auerthal gegen Vonoklas (C). Har-

: rabere bei Bohm. Pokau (Čf). Plas: Wald na puchýři (K). Tře-

4 bounberg bei Tepl (Čf).

-Listera ovata R. Br. Byšicer Fasanerie (J)! Doubicer Wald bei Sadská!

“ Nahe der Strasse von Strašic nach Padrť unter dem Berge Ka- ©

menná zahlreich (J)! Harraberg bei Bóhm.-Pokau bei Aussig; ©

A
3
:
j
v
A
B“
:
A
ň

3 Eichleitenberg bei Krondorf náchst Warta (Čf)! 2
„Goodyera repens R. Br. Wegstádtel: Wald bei Brotzen im sog. Sand-
-© graben, etwa 40 Expl. an einer Stelle (L)! - sa

14% 8

Coralliorhiza innata R. Br. Auf dem Plateau zwischen Srbeč un (

E Smradovna in den Bilichauer Wáldern, spárlich (Vs)! Eo:
: Cypripedium calceolus L. Berg Bába bei Kosmanos, auf Basalt (Fr. ř.“
: Hoffmann)! |
P |

: "A Dicotyledoneae.

= : 1. Apetalae.

dva

Ceratophyllum demersum L. Wegstádtel (L)!

Hippuris vulgaris L. Weisswasser: am Wege nach Řečkov (J)!

Callitriche stagnalis Scop. Waldwege bei Waldek bei Kladno (W6!

Euphorbia falcata L. Prag: Abhang úber der Podbaba mit E. exigua
(Kh)! Welwarn: zwischen Budohostic und Sazená, unterhalb Ra-
donič, bei Volovic viel, Nelahozeves (K).

ZM Gerardiana Jacg. Elbufer zwischen Po und Rong- -
stock (Čf). Votvovic (Bk)!

Euphorbia vírgata W. Kit. Wald Doubice bei Sadská, náchst Thestum

—— ebracteatum! 2

Ouercus pubescens Willd. Roblíner Auerthal gegen Vonoklas (©).

Salix pentandra L. Ufer der Lužnice bei Lomnic (Wm)

Salix cinerea L. Schlan selten: bei Srbeč (Vs)!

© Salix repens L. b. rosmarinifolia (L). Doubice-Wald bei Sadská und
Torfwiesen bei Dříš sehr háufig! Petschau: Moorwiesen vor dem
Koppensteine (Čf)! Písek: im Záduší bei Svatonic (Ci)!

Salix myrtilloides L. Wittinsau: auf einer kleinen Torfwiese
hinter dem Teiche Svět zahlreich (Vs)! (S. Prodr. FI. Bóhm..
IV, p. 114).

Salix viminalis X purpurea (S. rubra Huds.) Lomnic: Ufer der Luž-
nic («. genuina), Teich Potěšil ( B. elaeagnifolia) (Wn)!

Ulmus montana With. Berg Vladařka bei Luditz (Čf)! Berg Koráb
bei Chudenic (ders.)!

+ Celtis oceidentalis L. (Aus Nordamerika.) Bei Welwarn am Rothen
Bache einige fruchttragende Báumchen, mit Rhamnus cathartica,
wohl gepflanzt (K)! o

Parietaria officinalis L, In einer Felsenschlucht des Kottowitzer
Berges bei Haida (Ronge nach Wm)!

Chenopodium urbicum 1. B) rhombifoltum háufig mit «) um Welwarm
(K)! Záběhlic bei Prag (Opiz)!

Chenopodium murale L. Unter-Beřkowic (K). Heřm. Městec, Slatinan,
Tuněchod (Z)! ;

E dk Z "ES k © E V P P Ae" nN kn lak 60
: č LEE S le

a R V
Ř :

;

Rumex obtusifolius X erispus (R. pratensis M. © K). Klósterle: am ©
Egerufer gegen Schónburg, Bezděkau bei Tepl, Theusing, úberall ;
mit den Eltern (Čf)!

Rumex hydrolapathum Huds. Kokoříner Thal: bei den oberen Teichen

4 háufig (PI)!

> Rumeg aguaticus L. Klósterle und Kaden an der Eger, Buchau: bei

der Herrenmůhle; Ufer der Střela unter dem Galgenberce bei

Rabenstein (Čf)! Plas (K)!

- Polygonum bistorta L. Buchau (Čť). Plas (K).

> Daphne mezereum L. Berge bei Manětín (Čf). Plas (K.

- Thesium ebracteatum Hayne. Moorwiesen (alte Torfgrůnde) bei

4 Dříš náchst dem Kiefernwáldchen (Pk)! Zweiter bóhm. Standort.

Thestum iúntermedium Ehrh. Wiese mit Linum perenne bei Všetat,

| in grosser Menge! Purberg bei Kaden (Čf)! Eichenjungwald

unter dem Wostray bei Mileschau (ders.)!

> Thestum montanum Ehrh. Abhang gegenůber Jungferteinitz úber dem ©

gegen Hříškov sich hinziehenden Thale (Vs)!

2, Sympetalae.

-+ Sieyos angulatus L. Verwild. bei der Můhle in Ouřetic; in Gůrten
-© von Chrudim gepflanzt (Z)! Verwild. im Garten der KL Můhle
-in B. Leipa; in Záunen des Maierhofs Radhošt bei Hohen-
mauth (Wm)!

Phyteuma nigrum ŠSchm. Bohmerwald: Kaltenbach bei Ausserce-
ě fúlde (Vs)!
Fhyteuma ordiculare L. Abhang gesenůber Jungferteinitz, mit Čoro--———©
k nilla vagin., Tetragonolobus siliguosus, Anemone silvestris (Vs)!

Campanula glomerata L. Wiesen bei Všetat und Dříš! Skytalberg
-© bei Waltsch, bei Chiesch, Chlum bei Manětín (ČÝ).

Gampanula poráleluk L. B) eriocarpa Koch. Thiergarten bel Smečno, ©
-© im Walde Eremitage, nicht hňufig mit der gewóhnlichen Form M
-- W9)!

Car panula bonomiensts L. Lehne oberhalb Hledsebe bei Weltrus m
Ba bei Liboch (P])!

C je de
A% dd, :

214

Adenophora liliifolia Bess. Im Walde zwischen Hábřínc und Pá
Velichovky bei Jaroměř an einer Stelle, zahlreich (U)! (Brster
ostbohmischer Standort). 4

+ Specularia speculum A. DC. Zwischen Klumín und Netřeb im Ge-

| treide nur 1 Expl. (K).

-> Xanthťum ttalicum Mor. (a. rýpartum Lasch). Welwarn: „na Rado-
niči“ im Klee; bei Můhlhausen um den Schafstall mit minder
háufigem X. strumarium; um Weltrus háufig (K). :

Xanthtum spimosum L. Melník: gegen Oujezd (PI)! und bei Bejkow
(K). Senftenberg: unter der Fabrik 1 Expl. (Hs)!

Arnoseris pustila Gártn. Alt-Lissa (J)! Kieferwáldchen zwischen Kos-
máanos und Josefsthal (Fr. Hoffmann)! Petschau; um Lubenz
háufig, z. B. oberhalb Vítkovic im Granitsand, mit Hypochoeris
olabra (Čf). Neustadtl bei Plas (K.

Crepis vhoeadifoha M. B. Welwarn, Budohostice, Chržín (K). Pertsch
und Trnovan bei Saaz (Čf).

Crepis praemorsa Tausch. Welwarn: unterhalb Chržín spárlich (K)!
Wiesen im zweiten Bilichower Thale hinter der Smradovna,
háufie (ders.).

Crepis suecisaefolia Tausch. Zinkenstein bei Aussie (var. glabrata, Čf)!
Duppau: am Walde bei der nd Neuhof náchst Promuth
(ders.)!

Crepis paludosa Měnch. B) brachyotus Čel. Sumpf am Čerilov (čp l-
Wittingau (V). |

v) leiocephala Čel. s. ob.

Hieracium floribundum Wimm. (H. Lingua Arvet- Touv.) Wittingau
(Wn! Vel. et Vand.!).

Hreracium pratense Tausch. Wald Doubice bei Sadská, Fasanerie!
Schlan: bei Podlešín, Hnidous (Bk)! Leškow bei Lubenz unter
dem Kapuzinerberge im Strassengraben (Čt) !

Hieracitum praealtum Vill. Mileschauer (var. Bauhini) (Čf)! ©

b) obscurum. Aussergefild am Wege zu den Moldauguellen (V9)! ©
- Hieractum collinum (Gochn. (Tsch.) Klósterle gegen den o
KČ: |
B) canofloccosum Čel. s. ob.
Hřeracium cymosum L. (H. poliotrichum Wimm.). Chlum bei Manětín ©
(Čf)! Purbere bei Kaden (ders.).

Hieracium cymigerum Rchb. (HH. cymosum b. pubescens Lindbl.) Wald- —
blóssen am Eichleitenberg bei Okenau bei Kaden (Čf)! Im Thier- 0
garten bei Smečno (eine kleinere Form, Vs) !

um ohldvkeé ov » A eum Čel. Lehne oberhalb
Hleďsebe (K)!

— Hieracium echioides X pilosella (H. Aagelliflorum Čel.) Unterhalb der

| T 9 Kk LES: še:

Kirche des Kuchler Berges bei Prag auf Felsen, zusammen mit
H. echioides und collinum (Kh)!

Hieracium auricula X ptlosella. "Thiergarten bei Smečno, mit den
Eltern (Vs)! Wittingau (V)!

Hieracium cymosum X pilosella? Waldblósse unter dem Zinkenstein,
mit den muthmasslichen Eltern (Čť)!, eine durch cymos reich-
kópfigeren Blůthenstand abweichende und darum zweifelhafte
Form.

Hieractum Schmidtií Tausch. Nordseite des Mileschauers im Gestein

nahe dem Gipfel nicht háufig (Čf)! Háufig bei Kaden und Kló-
sterle: bei Sosau auf Glimmerschieferfelsen, Purberg an der Eger,
Basaltfelsen; auch unter dem Seeberg (Cf)! Lohberg bei Lubenz,
Schieferfelsen, Chlumbere bei Manětín (Cf)!
Var. B) multisetum, v) subovatum, ©) tneiso-dentatum s. ob.
Hieracium candicans Tausch sammt Var. s. ob.
Hieracium rotundifolium Čel. fil. s. ob.
Hieracium diversifolium Čel. s. ob.

Hieracium bifidum Kit. (H. chartaceum Čel.). Schwarzbere bei

— Klosterle, Felswand an der Eger, mit H. murorum und Schmidtii
reichlich (Čf)! Purberg bei Kaden, Basaltfelswand, nicht zahl-
reich, mit H. Schmidtii (Čf)!

Hieractum murorum L. var. tubulosum Polák (Corollen kurz, eingerollt),
Elbgrund im Riesengebirge (Pk)!

b) očnerascens Uechtr. (H. cinerascens Fries!, nach Arvet- Touvet
aber nicht HH. cinerascens Jord. ap. Gren. Godr.). Litic bei
Potenstein (Šitenský)! Žižkaberg bei Prag! Schónburg bei
Klósterle, mit Úbergángen in a), Chlum und Doubravicer Bere.
bei Manětín, Basalt, mit Úbereángen (Čť)!

c) fistulosum Čel. f. s. ob. ©

Hieracium vulgatum Fr. var. calcigenum Rehm. (Hůllblátter stárker

graufilzie, fast ganz ohne Borsten- und Drůsenhaare.) Schatz-
lar, auf Kalk (Pax)! Zwischen Mileschau und dem Kletschen-
berg im Gebiůsch; mehrere Expl., etwas stattlicher als die Pílanze
von Schatzlar (ČH) ! |

s Mulgedium alpinum Less. Eisenstein: auch auf dem Lackaberge (ČE)! © 8

- Prenanthes purpurea L. Schěnbure 1 bei Klósterle, , Eichlojtenherg:

Krondorf (Čf). Wálder von Jaroměř gegen B und Habřina k:

v Lázních bei Milotín (U).

> Lactuca perennis L. Roblíner Thal bei Prag (C). Zlatniker Bere bei A k.

Brůx (K). Kaden: Felsspalten des Purberges, reichlich (Čf)!
> Lactuca výmínea Presl. Am Scharfenstein bei Bensen (Wm). Chlumberg
bei Manětín, Basaltfelsen der Sůdseite (Čí) !

Chondrilla juncea L. Průhon bei Heřman-Městec (2)! Welwarn: zwischen

Chržín und Sazená (K). Berg Vladařka bei Luditz (f. angustifolia,
Čf)! Granitrůcken čstlich von Lubenz (ders.).

Willemetia hteracitočdes Monn. Wittingau: Torfwiese beim Teiche Svět
(V et Vs)!

Taraxacum palustre DU, Salzwiesen bei der Zuckerfabrik von Welwarn ;

Wiesen in den Bilichauer Thálern (K).

Taraxacum leptocephalum Rchb. Salzwiesen bei Welwarn mit
Triglochin maritima und Glaux maritima (K)!

Hypochoeris glabra L. Gesseln bei Klósterle, Vítkovic bei Lubenz (Čf).

Leontodon autumnalis L. B) trichocephalus. Bohmerwald: Weide am

Gipfel des Lackaberges (mit schwárzlicher Hůlle, Čf)!

> Přeris hieracioides L. Mileschau, Lubenz (Čf)!
-- Tragopogon major Jaca. Kaden, Klósterle, Vladařkaberg bei Luditz,
| Chlumberg bei Manětín (Čf).

Scorzonera purpurea L. Plateau zwischen Zlatník und Prohn

bei Brůx, náchst der Paeonia (K)!
Scorzonerá hispantca L. Wiese bei Všetat mit Linum perenne! Mile-

schau: unter dem Vostray im Jungwald (Čť).

Scorzonera Jacguiniana Čel. Saaz: bei Žaboklik mit Plantago maritima
(Čf)! und bei Trnowan (ders.). :

Aster linosyris Bernh. Lehne bei der Můhle in Sakschen bei Dauba (Wm)!

Aster amellus L. Zwischen Peruc und Stradonic (V).

T Stenactis annua Nees. Waldgraben bei der Grenzstation Eisenstein

: 2 Exempl.!

-1 Soldago serotina Ait. Reichenau: Weidengebůsch am Zufluss der
Alba bei Třebešov náchst der Liceňský - Můhle, seit mehr als
30 Jahren (Ant. Truhlář) !

Inula conyza DC. Lohberg bei Lubenz, Chlum bei Manětín (Čf).

Inula hirta L. Prag: Felsen an der Strasse vor der Generálka (Čí),
Roblíner Thal (C). Am Dřínov bei Zlosejn (K)!

Inula salicína L. Melnik: bei Vrutic (C) und in der Kleštice (PI)!

W A
u. n od vt „MO
ohne n kol han

o M E MNE a U n
než dd dbá bába oh áno 0D ohe oo aš a o dk tn dp dy V db m

KŘ o S dl "dá a oh o a

- Schlo A banstellen in Reichstadí PNÍ emy ber Penn (Wm).
alinsoga parviflora Cav. Im Stoppelfeld úber der Hleďseber Lehne,
-© etwa 40 Expl. (Kb)! Hopfenfeld bei Wegstádtel, massenhaft (L)!
f: - Achillea millefolum L. var. ochroleuca s. ob.
| Achillea nobilis L. B) ochroleuca. Egerabhánge bei Kaden secen-
ber Sosau (Čf)! Wittingau: bei der Dampfmůhle (Frau Jelínek-
Doubek) !
Anthemis tinctoria L. Klósterle, Vladařka bei Luditz, Chlum bei Ma-
nětín, háufig um Plas (Čf).
> Anthemis tinctoria X adustriaca s. ob.

Anthemis cotula X Matricaria inodora s. ob.
> 1 Matricaria diseočdea DO. Dorfplatz in Drnow bei Schlan (Bk)!
> Ohrysanthemum corymbosum L. Kaden, Vladařka- Berg bei Luditz,
| Chlum bei Manětín (Čí).

Artemista pontica L. Lehne oberhalb Hledsebe bei Weltrus zahl-
| reich (K).
> Artemista campestris L. B) microcephala. Lubenz: am Můhlbere bei
| Přibenz, permischer rother Thonboden (Čf)!

Artemista scoparia W. K. Abhánse bei Klingenberg (Ci)!

- Gnaphalium silvaticum L. b) fuseatum Wahl. Čerchov bei Taus (Čt).
: Gnaphalium arenarium L. Klósterle: Felsen gegeniůber Roschwitz (ČF).
> Arnica montana L. Petschau und Theusing, verbreitet, Třebounberg
Ě bei Tepl, Buchau (Čf). Plas: bei Neustadt! und Kázňov (K).

- ŠSenecio silvaticus X viscosus. Waldschlag auf der sog. Vogelheerdkoppel
zwischen Chiesch und Rabenstein (Čí).

- Senecio erucaefolius L. B.-Leipa: Lehne zwischen dem Spitzbere und
p- Altleipa, in mehreren kráftigen Exempl. (Wm).

- Senecio barbareaefolius Krock. Wiesen bei Furth, Fichtenbach, Taus:
4 beim Dorfe Pece und Havlovic, úberall in Menge (Či) !

- Senecio Jacguinčanus Rchb. Am Šchwarzberg bei Klósterle (Čf). Písek:
3 unterhalb Vráž an der Wotawa (Ci)!

- Senecio fluviatilis Wallr. Písek: am linken Ufer der Wotawa „pod
; bednářem“, gegen die Moldau zu (Ci)! (Erster Standort in Sůd-
onen)

-© Chržín und Sazená mit Carex supiná., Theslum intermedium,
-— zahlreich (K)!

218

Petasites albus Gártn. Schlan: „V Němcích“ bei Svinařov eb: ýá 8 : “

Homogyne alpina Cass. Čerchov bei Taus (Úf).

Eupatorium cannabinum L. Bei Němčic, Taus; am Čerchov (čo.

Lappa major Gártn. Bei Lubenz (Čf).

Lappa major X tomentosa. BSaaz: auch bei Trnowan einige Stócke
unter den Eltern (Čf)!

Centaurea jacea L. ©) pratensts (Thuill.). Waldwiese bei Terlin náchst
Padrť in den Hořovicer Wáldern (J)! | |

Centaurea pamiculata Jaca. Adler -Kostelec: in Zdělov (Es) Lubenz,
Chiesch (Čf).

Centaurea axillaris Wild. Prag: Roblíner Thal (C). Lehnen bei Ne-

lahozeves (K)!

Carduus erispus L. Prag: bei Kralup im Bachcestrůpp (Bk)!

Carduus personata Jaca. Halbstadt bei Braunau: an der Strasse und
am Ufer des Šteine-Flusses (Fk). Petschau: im Gebůsch an der
Tepl (ČH! ©

Cirstum ertophorum Šcop. Prag: um den Schafstall bei Nelahozeves
(K)! Saaz: vor Trnowan, Klósterle: Ruine Schónburg, Kleiner
Purberg, Berg zwischen Voslovic und Okenau, Purberg bei Kaden,
Wladafka - Berg bei Luditz, Chlumberg und Kozelka bei Ma-
nětín (ČF). |

Cirstum canum MB. Noch bei Klósterle, Lubenz, Pladen (Čf).

Cirstum pannontcum Gaud. Sadská: im Walde Doubice, náchst dem

Thesium ebracteatum! Všetat: auf der Wiese mit Linum perenne!

Prag: im Roblíner Auerthal gegen Vonoklas (C). i
Cirsium heterophyllum All. Zwischen Weckelsdorf und Merkelsdorf,
bei Liebenau (Fk). Schlan: am Wege vom Zíchovecer Forsthause
gegen Bory, im Graben und Waldhau, eine Mehrzahl nicht
blůhender Stócke (Vs)! Hořovic: úber den Padrť-Teichen bel
Terlín in Menge, auch im Revier Dreiróhren (J). Eichleitenberg

bei Krondorf náchst Warta, bei Petschau mehrfach (Čf)! Unter ©

-dem Čerchov bei Taus (ders.).
um acaule All. Verbreitet auch bei Petschau, Theusing, Lubenz,
Chiesch, Manětín, Plas (Čf).

Cirstum | oleraceum X adult! Fr. Hlinský Revier bei Smečno (Vs)!
Theusing: bei Schnellbach, Buchau: Wiese unter der Ansiedelung -©

„am Berge“ (Čf).

Cirsium oleraceum X palustre. Bereles bei Buchau, Fichtenbach bei —

Furth (Čf)! Písek: Wiesen nnterhalb Vráž und am Moldauufer
zwischen Klingenberg und Červená (Ci)!

: I
o k o o bh z

Cirsium onen X zátálámě. Braunau: bei Neusorge, Halbstadt (Fk).
- Cirsium canum X pannonicum s. ob.
© Cirsium canum X palustre a) caniforme. Brunnersdorf bei Kaden, unter
dem Bahnhof mehrere Expl. (Čf)!
b) palustriforme. Saaz: unter dem Pertsch (Čf)!

Carlina vulgaris L. b) longifolia (Rchb.), c) intermedia, d) sub-

| máigrescens s. ob.

Carlina acaulis L. B) caulescens (Lamk). Koniček átz: Abhang der Zvíčina
(nur etwa 4" hoch) (U)! Písek: bei Alt-Vráž am Wege (hoch-
stenelie, grosskópfig, Ci)! Lomnic: Damm des Teiches Naděje
(mit kůrzeren, breiteren, purpurróthlichen Strahlblumen, Wn)!

Dipsacus silvestris Huds. Písek: unterhalb Vrcovic (Ci)! Strasse von
Klingenbere nach Oslov (ders.)!

Scabiosa stlvatica L. Chrudim: Thiergarten von Bestvíň, zahlreich (Z)!
Eichleitenbere bei Krondorf, Petschau (Čf)! Unter dem Čerchov
-oberhalb Fichtenbach (ders.)! Písek: Wotawalehne bei Jistec
náchst Vráž (Ci)!

Asterocephalus columbaria Wallr. Vorel bei Šlatinan náchst Chrudim
(Z)! Peruc (V). Jeserauberg bei Lubenz; Gipfel der Vladařka bei

Chiesch, Chlumberg bei Manětín im Birkenjungwald háufig (Čf)!
- Asterocephalus ochroleucus Wallr. Klósterle, Kaden, Lubenz; noch bei
: Rabenstein (Čf).

- Valeriana officinalis L. B) angustifolta (Tausch). Mileschauer, Berg
i Vladařka bei Luditz (Čf).

- Valerianella auricula DC. Melník: bei Skuhrov háufig (PI)!

Asperula cymanchica L. Kaden: gegenůber Sosau (Čí).

Asperula tinetorta L. Prag: Roblíner Auerthal gegen Vonoklas (C).

a na aa bk

Wald bei Piletic (U)!

- Asperula galtovdes MB. Roblíner Thal (C). Thiergarten von Smečno
beim Srnčí rybník mit Carex pediformis (Vs)! Purberg bei Kaden,

- Skytalberg bei Waltsch (ČE)!

Manětín (Čf).

Hain bei Nelahozeves (K). Doubice-Wald bei Sadská! House

Galium cruciata Scop. Politz: im Hochsichel (Fk). Eichleitenberg —
; bei Krondorf, Purbere bei Kaden, unter dem Chlumberg bel.

sy
i o, *ý
bo.
dy č
3

be- k

nau (Čí). Bůhmerwald: Čerchov, Fallbaum, Arber (ders.).
Lomecera nigra L. Doubravicer Berg bei Manětín (Cí).
Bambucus racemosa L. Klósterle, Warta, Třeboun bei Theusing, Lu-

benz, Chlum bei Manětín (Cf).
| Sambucus ebulus L. Mileschauer, Eichleitenbere bei Krondorf, Jese-

raubere bei Lubenz (C). Jaroměř: zwischen Hustiřan, Dubenec.

Galium rotundifolum L. Jaroměř: zwischen Velichovky ná Habě ine . *
- „Lázně“ bei Miletín (U)! Lomnic a. Lužn.: Ševětín, Wald bei a
Drabotěšic (Wn)! Klósterle: Bere zwischen Voslovic und Oke- —

und Chotěborky (U)! Um Chrudim hie und da (Z)! Písek:

Wálder bei Alt-Vráž ((i)! |
Vínca minor L. Wald Doubice bei Sadská, nahe der Strasse! Am
Wostray bei Mileschau (Čf).

Menyanthes trifohata L, B. Leipa: am Manischer Tiefteich und. ©

Toólln-Teich bei Kleinhaida (Wm). Teiche bei Buchau verbreitet,
Neuhof bei Rabenstein (Cf). Plas: Revier na Hůrkách und
Hubenov bei Neustadtl (K). Grosser Arber-See (Čf)! Písek:
v Záduší mit Salix repens (Ci)!

Gentiana cructata L. Heinzendorf bei Braunau (Fk). Prag: Thal von —

Karlík (Pečírka). |

Gentiana pneumonanthe L. Mašovicer Wálder bei Chejnov náchst Tábor
(Theod. Mokrý)! Prag: Wald úber dem Cikánské údolí bei Všenor
(Pečírka)!

Gentiana ciliata L. Braunau: bei Ruppersdorf háufig (Fk). Lubenz:
permischer Abhang Můhlbere bei Přibenz (Čf)!

Gentiana germanica Willd. Podersanka bei Petersburg (PB. calycina,

Pittner)! Mies bei Petschau, Buchau (Čf), Furth, Fichtenbach,

Taus (ders.). Čížová bei Písek (Ci)!

Asperugo procumbens L. Welwarn, Nelahozeves, Bahnhof von n Weltrus,

: Bóhm. Zlatník bei Brůx (R).

— Echinospermum lappula Lehm. In Čestic bei Adler-Kostelec auf einer

| Gartenmauer vereinzelt (Hs)!

Omphalodes scorpioides Schrank. Roblíner Thal gegen Černošic (C).
Park zu Weltrus (K). :

Myosotis sparsiflora Mik. Roblíner Thal gegen Černošic (C). Park zu
Weltrus (K). Kletschenberg bei Mileschau (Č).

Lithospermum officinale L. Smečno: auch im Walde Eremitage (V P
Brůx: Plateau zwischen Zlatník und Prohn (K).

Lithospermum purpureo-coeruleum L. Roblíner Ouerthal gegen Vono- ©

klas (©).

Má h Ráno o ná p o o o o o dk o bo ho o

m Wal | Doubice bei Sadská! Žaboklik bei Saaz (č ! E
monaria | angustif ola L. Smečno: Malkovicer Revier hinter Hof

-Martinic mit Rubus saxatilis ziemlich reichlich (Vs)! Bilichower
Wálder: hinter der Smradovna, dann unweit dem Zíchover Forst-
38 haus nicht háufig (ders.)!
Pulmonaria officinalis L. a) maculata. Jeserauberg bei Lubenz (Čf)!
Symphytum officinale L. Weissblůhend bei Žaboklik náchst Saaz (Čf).
(Ist wohl zu unterscheiden von b. bohemicum Schmidt).
Solanum mintatum Bernh. Nelahozeves (K)! |
„Solanum villosum Lamk. Nelahozeves: im Dorfe und in Menge mit S.
nigrum im Hopfengarten hinter dem zweiten Schafstall, in Hled-
sebe, bei Chržín und Unter-Beřkovic, úberall mit gelblichgrůnen
reifen Beeren (K)!

Se ně

Atropa belladonna L. Am Šchonburg und Schwarzbere bei Klósterle,

Eichleitenberg bei Krondorf (Čf). Plas (K).
Hyoscyamus mger L. c. pallidus (Kit.). s. ob.
Verbascum lychnitis L. Klósterle an der Eger, mit 8) albiflovum,
Chlum bei Manětín (Čí).
Verbascum phoeniceum L. Saaz: Abhang „u Macerky“ (ČF).
Verbascum thapsiforme X lychnitis. Písek: auch zwischen Vráž und
k Bousnice, bei Doběšic und an der Moldau zwischen Klingenberg
k: und Červená (Ci)!
Verbascum thapsiforme X nigrum. Písek: an der otav unter der
-— Můhle Smetiprach mit den Eltern (Ci)!
Verbascum thapsus X nigrum. Písek: an der Wotawa bei Vrcovic (Úi)!
Lomnic: unter dem Damm des Teiches Skutek (Wn)!

Verbascum nigrum X lychnětis. Písek: an der Wotawa unterhalb Držov
(6)!

horná (Hs)!

Serofularia alata Gil. a) Ehrharti, Wasanerie und Wiesen bei Liblic
k (J)' Aussig: Bach hinter Tichlowitz, bei Jakuben (Schubert) !
- Limosella aguatica L. Písek: Waldwege bei Krašovic (Ci)!

- Linaria elatine Mill. Liblic háufig (V)! Welwarn hinter der Zucker-
: fabrik einzeln, an der Strasse von Welwarn nach Weltrus, bei
E- Nelahozeves und unterhalb Chržín in Menge (K)!

X« š hádá n £" = "

und Sazená háufig (K)!

- Serofularia nodosa L. B) Jřavescéns. Kostelec: Adler-Ufer bei der Pod- ©

3 Linaria spuria Mill. Welwarn: Feld „na Radoniči“, dann an der k:
| Strasse nach Weltrus wenie, Nelahozeves; zwischen Budohostic ©

KAS oa n NSU RkS U. dy Aba Mo dy a o OM

Linaria mánor Desťf. Verbreitet um Borek und Kokořín PD! Ohia)
Střela-Ufer bei Rabenstein, Chlum bei Manětín (Čf). Písek (CD

Linaria arvensis Desf. Feld am Berge Vladařka bei Luditz (Čf). Vr- ©
covic bei Písek (Úi)! | ;

- Antirrhinum orontium L. Horní Přím bei Nechanic mit Linaria minor
(U). Hirschen bei Lubenz, Vladařka bei Luditz, Rabenstein (Čf).
Písek: bei Alt-Vráž (Ci)!

T Antirrhinum majus L. Schlossgartenterasse von Chlumec bei Wit-
tingau (Wn)! |

Digitalis ambigua Murr. Klósterle, Luditz (Čf). Plas (K). |

Veronica teucrtum L. Klósterle: Berg zwischen Voslovic und Okenau
(Čt) !

Veronica austriaca L. (V. dentata Schm.). Roblíner Thal (C).

Veromica verna L. Koňský důl bei Kladno (Wt)!

Veronica opaca Fr. Písek: Feld bei Veníkov (Ci)!

Veronica agrestis L. Fr. Buchau im Kartoffelfelde mit Fumaria ro-
stellata (Č£)! | !

Veronica hederaefolta L. b) triloba Opiz. Jungbunzlau: bei Neme- ©
slawic (Hesz)! |

Pedicularis palustris L. Teiche bei Buchau und Udritsch (Čf). Neu-
stadtl bei Plas (K).
Pedicularis silvatica L. Oborský Revier bei Smečno (Vs)! Petschau :
vor dem Koppenstein, um Buchau verbreitet (Čf). Plas (K).
Rhinanthus angustifoltus (Gmel.?) Wallr. £. sudstmplex. Galgenberg
bei Petschau (Čf)!

Melampyrum eristatum L. Dubovce bei Lomnic (Wn)!

Melampyrum memorosum L. ©) decrescens Čel. fil. s. ob.

Melampyrum silvaticum L. Bei Petschau, Theusing, Tepl verbreitet,
Teltsch bei Buchau, im Stockhělzel bei Udritsch (Čf).

Melampyrum pratense L. var. aureum angustifolium: Revier na Hůr-
kách bei Plas (K)!

Lathraea sguamaria L. Prag: Wálder zwischen Horoměřic und Tu-
choměřic (Čf)!

Orobanche caryophyllacea Sm. Gipfel des Wostray bei Mileschau auf
Galium mollugo (Čf)! |

Orobanche elatior Sutt. Jaroměř: im Kleefelde am Walde zwischen
Habřina und Velichovky, auf Centaurea scabiosa, zahlreich (U)!
(damit erkláren sich wohl die anderweitigen dubiosen Angaben,
dass O. elatior in Bóhmen auf Leguminosen, wie Klee, Luzerne —
wachsen solle).

E m útorěle | F. Schultz. nák; auf der Lehne ber der o
Podbaba gegenůber Podhoř, ziemlich zahlreich (Khek)! (Erster ©

- „Standort der Prager Gegend). Leitmeritz: auch auf der Weissen
- Lehne (Rous)!

Orobanche cervariae Suard. Am Mileschauer unter der Restauration,

1 Expl., wohl auf der benachbarten Libanotis gewachsen (Č$)!
(Vor 25 Jahren am Mileschauer von Malinsky gesammelt).
Orobanche arenaria Borkh. „neni auch auf der Weissen Lehne

(Rous)!

mem vulgare L.. B) albiflorum. Háufig in der Baumschule der

Fórsterei in Reichstadt (Wm)! Am Čerchov oberhalb Fichten-
bach (Čf)!

Salvia verticillata L. Saaz: auch bei Trnowan (Čt). Neuhaus, nur
eingeschleppt (R)!

Salvia silvestris L. Melnik: am rechten Elbufer háufig (PI)! Smiřic:

beim Bahnhof (U)! jedenfalls eingeschleppt.

Salvia silvestris X pratensis. Oberhalb Podbaba bei Prag, úber
den Felsen, 1 Expl. unter den Eltern (Čf)!

Dracocephalum austriacum L. Kalkfelsen bei Roblín, hoch oben auf
steilen Felsen am linken Ufer des thalbildenden Baches (C « Ha)!
(Nur neuere Bestátigung einer ilteren Angabe.)

Galeopsis versicolor Curt. Eichleitenbere bei Krondorf náchst Warta;
Fichtenbach am Čerchov (Čf).

Stachys germanica L. Nelahozeves: um den Schafstall (K).

Stachys annua L. Kónigerátz: beim Krankenhause (U)!

„Stachys recta L. Roblíner Thal (C). Egerfelsen bei Klósterle mehr-

fach (Čf)!

Prunella lacinata U. e) alba. Zwischen dem Mileschauer u. Kletschen-
berge (Čf)!

B) violacea. Am Fusse des Abhangs hinter Výrava bei Smi-
řic (U)!

Prunella grandiflora Jaca. Bei Všetat und Dříš auf Wiesen, meist
zahlreich! Thalabhůnge unterhalb der Můhle Štampach im Ko-
koříner Thale, auch bei Vrutic náchst Melník (PD! Saaz: bei
Libočan, Pertsch u. a., Purberg bei Kaden, Jeseraubere bei
Lubenz, zahlreich, bei Příbenz, am Alma bei PON (ČŇ:

- Adjuga genevensis X reptans s. ob. s
Ajuga chamaepityš Schreb. Lehne úber der Podbaba, mit Euphorbia

falcata und exigua (Khek)!

om chamaedrys L. Kaden: Felsen gegenůber Sosau (Čf).

a PK P
č ey ny td koda E

Teuerium botrys L. Purberg bei Kadén Berg Vladařka bei M it M

Chlumbere bei Manětín (Čf)!

Plantago maritima L. SŠaaz: auch bei Žaboklik (Seh aboglůck) Pam
thonigem Abhang mit Atropis „distans und Scorzonera Jagui- ©

niana (Čf)!

- Globularia vulgaris L. p. Bilichau: am Anfange des hinteren Pa- ©

rallelthals auf beschránkter Stelle der Thallehne, mit Orchis pur-
purea (K)!

Pingutcula vulgaris L. Wiesen bei Dříš im Elbthal! Petschau :
Wiesen unter dem Koppensteine; Buchau: am Teiche beim sog.
Eckertwald, am Teiche zwischen Buchau und Bergles u. a. (Čf).

Utricularia vulgaris L. Graben bei Nedomic bei Všetat mit Zani-

chellia (J)! Wiesen zwischen Milovice und Vrutic bei Lissa (J)!

Vrutic bei Mělník (PI)! (wahrscheinlich dieselbe, die Conrath von
ebendort in Óst. Bot. Ztsch. als U. neglecta angegeben). Wasser-
gráben zwischen Wegstádtel und Předonín (L)!

Utricularia meglecta Lehm. Torfiger Rand des Teiches bei Neuhof
náchst Buchau (steril, sehr zart, daher wohl hieher gehórig) (Čf)!
Teichel unter dem Grossen Teiche náchst Rabenstein, reichlich
blůhend (ders.)! Tůmpel am. westlichen Ufer des Teiches von
Padrť, in Menge blůhend (J). Wittingau: beim Teiche Svět, steril,
-mit U. brevicornis (V)!

Utricularia brevicornis Čel. s. ob.

Utricularia minor L. Vrutic bei Melník (P1)! Wittingau: am Teiche

Svět mit U. brevicornis (V)! Im schwimmenden Moor des Grossen
Arber-See im Bohmerwalde, nur steril (Čf)! (ob nicht etwa U.
Bremii Heer ?)

Glaux maritima L. Lipenz bei Postelberg (V).

Centunculus minimus L. Lomnic: auch auf einem Felde úber Flughaus
mit Radiola (Wn)!

Anagallis arvensis L. B) coerulea. Řepan bei Lubenz (Čf).

-+ Lysimachia punctata L. In Gárten Chrudim's wie verwildert (Z)!

Trientalis europaea L. Adersbach, zahlreich (Fk), Plas: Revier na
> Hůrkách bei Neustadtl [Bělá] (K). Bohmerwald: auch am Lacka-
berg (Čí).

Primula elatior L. Kóniggrátzer Wálder, Hoch-Újezd, Hohenbruck,

Bolehošť (U)!
Androsace elongata L. Roblíner Thal (C).

(W9!

> Hottonia palustris L. Stein-Žehrovic bei a bisher nur stril 3

ndromeda polišfolia L. Im schwimmenden Moor des Grossen Arber-
- Sees im Aug. blůhend (Čf).
Ledum palustre L. Chlumec: Wald beim Teiche Hejtman (Wn)!
- Ozycoccos palustris Pers. Petschau: Sumpfwiesen vor dem Koppen-
| stein (Čf)! |
- Monotropa hypopitys L. Melník: Wald bei Vrutic und bei Chlomek
(8. glabra, PI)! Berge bei Lubenz und Manetín, Chudenic: Hora
bei Němčic (Čí).
Přrola rotundifolia L. Obora bei Smečno (Vs)! Plas: Revier na Hůr-
-kách (K). Velké Dubovce bei Lomnic (Wn)! Kodetschlag (T)!
Pirola chlorantha Swartz. Heřman-Městec: „na Paláci“ spárlich (Z)!
Žilinský Revier „u jezírka“ bei Smečno, mit P. uniflora und Ga-
lium rotundifolium (Vs)! Plas: im Lamanský Revier und Revier
na puchýři (K). Chlumec bei Wittingau: Wald beim Teiche
Hejtman (Wn)! Neuhaus: Thiergarten, Černý les, Galgenbůhe
(R)!
Pikola umflora L. Stadtwald bei Adler-Kostelec (Hs)! Heřman-Městec:
am Goldbach bei Kostelec (Z)! Buchwald oberhalb Welhotten
bei Domoušic viel (Vs)!
- Pirola umbellata L. Písek: auch im Záduší (Ci)! Lomnic: in der
+ Obora náchst dem Štrakatý (Wn)!

3. Choripetalae.

: Clematis recta L. Roblíner SK (C). Kletschenberg, Purbere bei
F- © Kaden (Čí).

- Thalictrum foetidum L. Zlatniker Berg bei Brůx, an mehreren
Stellen zahlreich (K)! (Erster Standort ausserhalb der Prager
| Gegend.)

> Pulsatilla pratensis L. Geiersbere bei Mariaschein, Ratschebera bei
-© Gr. Tschochau (Wb)! Egerfelsen unter dem Seeberg, und am
— © Purberg bei Kaden (Čf). |

> Pulsatilla patens L. Am Deblík bei Zirkowitz, mit P. pratensis (Wb)
-© Am Hoblík bei Laun (Antony in herb. Wiesb )!

«,"* jd "NM " i v) A PTS = ha W

sc B sk S oba Every Ba dračí
zp 6 oa ou S VS Ao o
a

PA H
=, >

226

Myosurus minimus L. o
hinter Srbeč (Vs)!

Ranunculus paucistamineus Tausch. Chrudim: um Slatinan háufig (Z)!

B) heterophyllus (R. Godroni Gren.). Im Graben zwischen
dem Cheznovicer Teiche und der Královka - Wiese bei wo-
lešná (J)!

Ranunculus cireinatus Sibth. Adersbach im Můhlgraben (Fk). Rong-
stock hinter dem Elbdamm (Schubert)!

Ranunculus fluitans Lamk. Elbe bei Wegstádtel (L)!

Ranunculus ficaria L. £. nudicaulis s. ob.

Ranunculus aconitifolius L. Am Čerchov bei Taus (Čf)!

Ranunculus lingua L. Stein-Žehrovic bei Kladno (Wt)! Teplitz: auch
im Teich zwischen Turn und Probstau (Wb)!

Ranunculus ilyricus L. Sandige Lehne ber Nelahozeves, an be-
schránkter Stelle zahlreich, aber selten blůhend (K)! Phonolith--
felsen des Ratscheberges bei Gross-Tschochau, klein, wegen grosser
Trockenheit nie blůhend (Wb)! (Die Grundblátter dieser sterilen
Pflánzchen sind durchaus ungetheilt, die ersten oval, die spá-
teren lanzettlich.) |

Ranunculus nemorosus DC. Woleschkothal bei Kladno, sehr selten —
(Wt! Geiersbere, Rumpelmůhlthal bei Mariaschein (Dichtl)!
Am Třeboun bei Tepl, Vladařka bei Luditz, Chlum bei Manětín ;
Chudenic: auch auf der Hora bei Němčic (Čť)!

Ranunculus polyanthemus L. Roblíner Auerthal gegen Vonoklas (C).
Rabney-Berg bei Tůrmitz (8. latisectus Wb)! Zinkenstein (Čf).

Ranunculus bulbosus L. Weide am Gipfel des Lackabergs bei Eisen-
stein (Čf). (Zum erstenmal im hóheren Bohmerwalde.)

Ranunculus sardous Crantz. Welwarn: am rothen Bach («. tuberculatus,
K)! Schlan: bei Třebíz, Hnidous (Bk)! Oslov bei Klingen-
bere (C1)!

Trollius europaeus L. Kónigerátz: bei Vřeštov; Brodek bei Miletín
(U). Bilichower Waldwiesen (K).

Isopyrum thalictrovdes L. Hohenbruck: Forsthaus bei Ledec mit Cory-
dalis digitata (U).

Nůgella arvensts L. Rabney bei Tůrmitz (Wb)!

Aguilegia vulgaris L. Weckelsdorf: am Eingange in die Felsen, š
Polic: bei Žďárek (Fk). Jaroměř: Wald zwischen Habřina und-
Velichovky (U). Byšicer Fasanerie, auch weissblihend (J)! Ro-
blíner Thal (C). Eichleitenberg bei Krondorf náchst Warta,

des Reviers Chladná jáma (K).
Aconitum lycoctonum L. Neuhaus: hinter der Kobylí hůra (R)!
- Aconitum vartegatum L. Weckelsdorfer Felsen (Ek). Petschau: náchst
der Ságemůhle, unweit der Tepl (Č£)!
- „Paeonia peregrina L. s. ob.
> Aetaea spicata L. Schwarzberg bei Klósterle (Čf). Plas (K).
Berberis vulgaris L. Roblíner Thal (C).
Fapaver dubřum L. Feld unter dem KL. Purberg bei Klósterle (Čf)!
© Mariaschein (Wsb).
Glaucium phoeniceum Crantz. Volovic bei Zvoleňoves, Abhang gegen-
úber der Abdeckerei, mehrere Exempl. mit Nigella arvensis (BK).
(Zvoleňoves schon Presl in l. čech.)
Corydalis cava Schweige. « K. Kulm háufie, Kosten bei Tiirmitz
selten (Wb)!
Corydalis digitata Pers. Festungsmauern von Kóniggrátz, am Elbufer
(U). Freithof bei Aussie (Schubert)!
Corydalis fabacea Pers. Aussig: zwischen Pokau und Kleische (Sch.)!
Kulm bei Teplitz (Wb)! Doktorsteg bei Mariaschein (Dichtl)!
Fumaria rostellata Knaf. Am Doktorsteg bei Mariaschein (Dichtl)!
-— Felder bei Ebersdorf, mit F. offic. macrosepala (Wb)! Petschau
(Čo.
Fumaria Schleřcheri Soy.-Will. Roblíner Thal (C). |
Teesdalia nudicaulis R. Br. Wittingau: unter dem Damme des Ro-
-© senbere-Teiches (Vs)!
> Thlaspi perfoliatum L. Kladno (Wt)! Um Chrudim háufig (Z)!
> Thlaspť alpestre L. Klósterle, Eichleitenberg bei Krondorf (Čf)!
> Thlaspi montanum L. Roblíner Thal (C).
-+ Zepidium perfohatum L. Lomnic: an der Bahn in Menge (Wn)!
Lepidium ruderale L. Lubenz mit Alyssum incanum (Čí).
© Cardaria draba Desv. Libočan und Trnowan bei Saaz (Čf)!
> Alyssum saxatile L. Ratschebere bei Gr. Tschochau (Wb). Kaden:
auch auf Basaltfelsen des Burberges (Čf).
- Lumaria rediviva L. Erzgebirge: auch auf dem Geiersberg bei Maria-
schein und bei Tellnitz (Wb)!
-> Cardamine bulbifera R. Br. Buchwald unter a Zinkenstein (Čf).
<,- Vranov bei Seč (Z)!
Cardamine enneaphyla R. Br. Weckelsdorf, Liebenau bei Adersbach
Eo.
Cardamine amara L. Wálder bei Plas (K).

k E kb vě 5 Z k — 383

ravicer Berg [Kozelka] bei Manětín (Čf). Plas: Waldschláge ©

Cardamine pratensis L. b) dentata. Weisswasser gegen Řočkkí:
Hippuris (J)!

Cardamine silvatica Link. Adersbacher Felsen (Fk). Běloiérwalů:

am Čerchov (Čf)! am Fallbaum bei Eisenstein (ders.).
Cardamíne úmpatiens L. Vranov bei Seč (Z)! Libušín bei těkidac
(©). Buchwald unter dem Zinkenstein; Klósterle: Berg zwischen

Voslovic und Okenau, Plasser Wálder (Čf). Strašice: Revier

Dreiróhren (J).

Turritis glabra L. f. arcuata (Schoten gebogen, nach verschiedenen —

Seiten abstehend). So am Sperlingstein und zwischen Klósterle
und Kaden (Čf)!

Arabis brassteaeformís Wallr. Homole bei Libušín (Wt)! Lehne
gegeniber Jungfer-Teinitz, mit Melittis, reichlich (Vs)! Klósterle :
auch am Gipfel des Schwarzberges (Čf)!

Arabis hirsuta Scop. sve Hain, Bilichauer Wálder (R). Wálder

bei Plas (Čf).
Arabis auriculata Lamk. Prag: Felsen in der hinteren Podbaba,

besonders in den Schluchten, in Menge (Khek, Čf)! Roblíner :

Thal (0).
Arabis arenosa Scop. Chlumberg und Doubravicer Berg bei Manětín
(Čf)! Wálder um Plas (K).
Arabis petraea (Lamk?) Koch (A. hispida Migynd ap. Linné).
! Prag: Kundraticer Wald, Abhang unter der Ruine, zahlreich
(Khek, Ci)! Am Schwarzberg bei Klósterle: in Felsspalten der
langen Basaltfelswand unter dem Gipfel, zahlreich (Čf)! (W est-
lichster Standort).

Nasturtium officinale R. Br. Grossdorf bei Korycan (V)!

Roripa austriaca Bess. © Elbufer bei Pómmerle und Tichlowitz ©

(Sch)!
Roripa armoracioides Čel. Kramel bei Aussig, Pommerle (Sch) !

-> Stsymbrium strictissémum L. Roblíner Thal (C).
Sisymbrium Loeselii L. Schieferfelsen und Mauern in Rabenstein
háufig (Čf)!

Erysímum repandum L. Woleschkothal bei Kladno, sehr selten (Wt)!

Erysimum ďurum Presl. Mauern in Mirošovic bei Weltrus (K). m :

kenstein, Hundorf bei Janegg bei den Kalkbrůchen (Wb)! Kaden:
Egerufer gegenůber Sosau (Čf)!
Conringia orientalis Andrz. Žaboklik bei Saaz (Čf)!
Diplotaxis muralis DC, var, dentata Tausch s, ob,

í bb
Lao kuk S děkana 6 ní o a S

Znufelta I DC.: Graben vor dem Selonawirtkshana bei

0 gestielt, Čí) !
+ Sinapis alba L. Budohostic bei Welwar, im Gemengfutter (K)!
> Baphanus raphanmistrum L. B) albijlorus. Úberall auf Feldern bei
| (Furth und Fichtenbach (Čf)!
-1 Reseda alba L. B. Leipa: Feldrain unweit des Bahnhofes Reh-
dórfel, 1 Expl. verwildert (Wm)!

Drosera rotundifolia L. Petschau náchst dem Koppenstein (Čf). Plas
bei Hubenow, dann im Revier na Hůrkách (K).

Drosera longifolia L. (D. anglica Huds.). Melník: Sumpfwiese
am Vruticbache bei Vrutic an beschránkter Stelle (Ha)! (Erster
Standort in Nordbohmen ausser dem Riesengebirce.)

Parnassta palustris L. Theusing, Buchau verbreitet (Čf).

Viola palustris L. Petschau, Buchau (Čf).

Viola collima Bess. Roblíner Thal (C).

Viola odorata X collina (V. Merkensteinensis Wiesb.). In einem Thal
bei Wran unter den Eltern mehrere Exempl. (C). Rongstock,
Salesl bei der gráflichen Weinpresse (Wb)! (s. „Resultate“ 1881

2pag. 29).

Viola adorata X hirta. Waldrand bei Horoměřic (Čf)!

„Viola mirabilis L. Chrudim: Hyksovo peklo, Panská stráň bei Ouře-
tic (Z)! Waldrand bei Horoměřic (Čf)! Roblíner Thal (O).

Bilichower Wálder: beim Forsthaus Zíchovec (Vs)! Am Rabney

p bei Tůrmitz (Wb)!
- Viola mirabilis X Riviniana (V. orophila Wiesb.). Rabney bei Tůrmitz
i mit den Eltern (Wb)!
-> Viola pratensts M. « K. Liblicer Wiesen (J)!

Viola stagnina Kit. P) elatior Wimm. s. ob.
> Viola tricolor L. a) montana. Wiesen an der Střela bei Chiesch (Č).
> Portulaca oleracea L. Dorfplatz in Votvovic bei Schlan (Bk)!
> Montia rivularis Gmel. Wiesengraben am Grossen Teich zwischen
-© Buchau und Bergles (Čf).
- Spergula pentandra L. b) Morisonii. Hodkovičky bei Prag (Ci)!
P | Spergula arvensis L. b) leiosperma Čel. Adler-Kostelec: Stoppelfeld
bei Moravsko, zahlreich (Hs)!
- Sagina nodosa Mey. Kónigingrátz: u Svobodných Dvorů (U)! Adler-
| Kostelec: Waldgraben zwischen Koryt und Kozodra (Hs)!

adská! "Topkowitz bei Aussig, Uferdamm (Schoten jedoch kurz |

ná Limnnaei Presl. Aussergefild: am Wege nach Mader nicht háufig —

Alsine tenutfolia Wahl. B) viscosa. Sandige Apůaké storiní v

lahozeves (K). Netovic bei Schlan, Sandfluren (Bk)!

Cerastium brachypetalum Desp. Roblíner Thal (C).

Cerastium glomeratum Thuill. Adler-Kostelec, im Kartoffelfelde (Hs)1

Stellaria nemorum L. Wálder bei Plas (K).

Kohlrauschta prolifera Kunth. Heřmanov-Městec o: Klósterle mehr-
fach (Čf). Schlan (Bk)!

Dianthus Carthusianorum L. Klósterle, Luběnž, Sonst In jenen Ge-
genden fehlend (Čf).

Dianthus silvaticus Hoppe. Žilinský Revier bei Smečno, nicht háufig

(Vs)! Wittingau (schon Seidl) am Teiche Hlína (Fr. Jelínek-

Doubek) ! |
Dianthus caesius Smith. Kaden: Basaltfelsen des Burberges,
steile Westseite, reichlich mit Lactuca perennis (Cf)!

Dianthus superbus L. Bei Fichtenbach unter dem Čerchow, im Eich-

walde (Čf)! Lomnic: Gebůsche v Dubovcích (Wn)!

T Silene contea L. Bei Jungbunzlau am Bahndamme in Mehrzahl (F.

Hoffmann)! offenbar eingeschleppt.

Silene nutans IL. ©) pubescens, flore roseo. Lohbere bei Lubenz,
Granit (Čf) ! B) glabra. Zinkenstein bei Aussig (Čf)! Burberg
bei Kaden zahlreich, mit Úbergángen in die behaarte Form,
Chlum und Honbtaviler Berg bei Manětín, desel. (Čf).

Silene otites L. Burberg bei Kaden (Čt). Kladno, Sandstein (Wt)!

Melandryum noctiflorum Fr. Kaden (Čf). o Unter-Přim bei
Nechanic (U)!

+ Lychnis chalcedonica L. Verwildert bei Malšovic náchst Kónig-
grátz (U)!

+ Malva crispa L. Záluž bei Wegstádtel (L)!

Malva alcea L. Schóonburg bei Klósterle, Chlumbere bei Manětín,
Chumská bei Chudenic (Čf).

Lavatera thuringiaca L. Welwarn: Obstpfianzungen zwischen Chržín |

und Sazená, háufig (K)! Hain bei Zeměchy (K)! '
+ Hibiscus Trtonum L. Um Chrudim nichst selten eingeschleppt, so
bei der Můhle Májov, nebst Ajuga Iva Schreb.

Tilia platyphylla Scop. Wostray bei Mileschau, Vladařka bei Lu- i

ditz (Čf). sa,
Hypericum humifusum L. Plas: Schláge im Čečíner Revier (K).
Hypericum tetrapterum Fr. var. demsiflorum Čel. fil. s. ob.

Hypericum montanum L. Melník: Wald bei Skuhrov spárlich (PD!
Sosau bei Kaden, Lohberg bei Lubenz, Berge bei Manětín (ČD. Í

um hirsutum L. Braunau : zwischen Heinzendort und Ditters-

ach (Fk). | |

tine triandra Schk. Lomnic: fůrstliche Fischbehálter u Šalouna

; ře (Wn)!

ů Elatine hexandra DC. Mit voriger (Wn)!

Oxalis strieta L. Stoppelfeld úber der Hleďseber Lehne mit Galinsoel
(K)! Byšicer Fasanerie (J)!

+ Impatiens parviflora DC. Bahnhof bei Žalov, genug (Čf). „Insel“
bei Wegstádtel und massenhaft bei Záluž a. Elbe mit 1 o.
tangere (L)!

Gerantum columbinum L. Chrudim: zwischen Slatinan und Šin
mit Nigella arvensis (Z)! Kladno (Wt)! Plas (K).

Geranum divaricatum Ehrh. Prag: Chuchler Berg (PI)!

Gerantum molle L. Smečno: Grasplatz vor der Kirche, eingeschleppt
(Bk)!

Geranium sanguineum L. Jaroměř: Wald zwischen Habřina und Ve-
lichovky (U)! Sandsteinhůgel in Zickmantel bei B.-Leipa, háufig
(Wm). Chlumbere bei Manětín (B. latifolium, foliis guogue
glabriusculis, Čf)!

Geranium silvaticum L. Kaden: bei Děrnthal (Čf)!

Gerantum pratense L. Klósterle, Lubenz, am Střelafluss bei Raben-
stein und Chiesch, Plas (Čf).

„Gerantum phaeum L. Polic: im Dorfe Hochsichel (Fk).

Radiola linovdes Gmel. Leipa: auch beim Kahlenberge (Wm)! Schlan :
aufgeackerte Haide náchst dem Haine bei Třebíz, mit Drosera
rotundifolia (Bk)!

Linum austriacum L. Dux: auf der alten Freithofmauer zahl-
reich, unbekannter Herkunft (Wb).

Polygala amara L. b) austriaca (Crantz). Smečno: in der Obora

[Thiergarten] háufig (Vs)! Wiesen der Bilichover Tháler (K)!-

Chamaebuxus alpestris Spach. Doubravicer Berg bei Manětín (Čf).

Dictamnus albus L. Prag: oberhalb Dvorce spárlich (Čf)! Roblíner
Thal (Ha)! Zlatniker Berg bei Brůx (K).

Acer platanoides L. Jaroměř: im Walde zwischen Habřina und Veli-
chovky, dann im Walde zwischen Hustiřan und Dubenec (U).
Strašic: am Gipfel des Berges Vlč einige Báume (J).

- Lythrum hyssopifolia L. Welwarn: Feld na Radonici; bei Nelaho- ©

-© zeves, Oužic (K). In Jedousov bei Choltic zahlreich (Z)!
Lytlrum salicaria L. B) glaberrimum Wildt s. ob.

Kleinhaide (Wm).
Epilobvum tetragonum L. (E. adnatum Grisb.). Chrudim: bei Stolan,
Říšť, Heřmanův Městec (Z)!
Epilobium obseurum Schreb. Buchau (ČF).
Cireaea lutetiana L. Im Bade bei Miletín (U). Eisengebirge sůdlich

Epilobium hirsutum (L). J i Chr udim: bei Drakačoná dd zá
Heřmanův Městec (Z)! B.-Leipa: im Můhlgraben sčkenáke. dor? 3
Schwimmschule, am Těllenteiche und am Dammmůhlteiche bei

von Chrudim (Z)! Hóllengrund bei B.-Leipa (Wm). Eichleiten- —

berg bei Krondorťf (Čf)!

Ctreaea intermedia Ehrh. Im Bade bei Miletín (U). Chrtníky, Svídnice
bei Chrudim spárlich (Z)! Lubenz: am Bache beim Hofe Struhar
(Čf)! Zwischen Pómmerle und Běóhm. Pokau mit C. alpina
(ders.).

Cireaea alpina L. Bohmerwald: Čerchov (Čf)! Oberhalb der Grenz-
statlon Eisenstein !

Myrtiophyllum verticillatum L. Lissa: Tůmpel zwischen Milovice und
Vrutic, und bei Dvorce (J)! Teich bei Bilichau (Bk)!

Myriophyllum spicatum L. Tůmpel an der Střela bei Chiesch (Čf).

HMydrocotyle vulgaris L. Wittingau: am Teiche bei Novosedl, mit
Carex filiformis, Scirpus radicans (Vs)!

Sanicula europaea L. Kóniggrátz: bei Sendražic, Wald zwischen
Lužan und Chotěborky, „im Bade“ bei Miletín (U). Chlum bei
Manětín, Plasser Wálder (Čf).

Astrantia major L. Chrudim und Heřmanměstec mehrfach (Z) ! Wálder
von Jaroměř bis Vřeštov, zwischen Litic und Kašov (U). Kaden:
bei Dórnthal; Lubenz unter dem Lohberge (Čf).

Falcaria vulgaris Bernh. Manětín (Čf).

Bupleurum longifoltum L. Lehne gegeniber Domoušic, mit Laserpi-
tium latifolium, Vicia cassubica, Aconitum lycoctonum (Vs)!

Bupleurum faleatum L. Klósterle: Abhang bei Sosau unter dem Bur--

berge (Čf)! | Bořic zwischen Němčic und Taus, im Gebůsch am
Wege (ders.)! Písek: auch unterhalb Vráž auf den Votava-
felsen háufig (Ci)! |
Seseli hippomarathrum L. Schlan: sandige Weidetrift bei Votvovie
(Bk)!
Pastinaca opaca Bernh. Sehr verbreitet im westlichen Landestheile.

Im Egerthale von Kaden nach Klósterle und Schlackenwerth -

háufig; Karlsbad an der Eger und im Tepelthale nach Petschau ;

Theusing, Buchau, Giesshůbel; um Duppau úberall, bei Her- =

dl a šk o v o Šae

SADĚ na

ž: Poschau , Skytalbere bei Waltsch, Lubenz : A

> Peucedanum oreoselinum Mónch. B.-Leipa, Hohlen (Wm).

> Peucedanum palustre Mónch. f. tenuifolia (Blattzipfel schmal lineal,
verlángert). Schwimmendes Moor im Grossen Arber-See (Čf)!

Imperatoria ostruthtum L. Riesengebirge: Wiesen unterhalb Klein-
Aupa zahlreich (Fk).

Ostericum pratense Hoffm. s. ob.

Archangelica officinalis Hoffm. Braunau: am Šteine-Fluss bei Halb-
stadt und bei den Halbstádter Teichen (k).

Laserpittum prutenicum L. Zwischen Zelechovic und dem Forsthause
bei Kostelec náchst Heřmanův Městec spárlich (Z)!

Caucalis daucoides L. Vladařka bei Luditz (Čf). Felder „pod klíč-
níkem“ bei Plas (K). Bei Neuhaus auf einem Felde einge-
schleppt (R)!

Chaerophyllum aureum L. Kaden und Klósterle mehrfach, Bezděkau
bei Tepl, Furth, Fichtenbach, Pece bei Taus, Němčic (Čf)!

Meum mutellina Gártn. (Die Dlattstiele, zwar nur schwach, milchend.
Čf). Am Schwarzen See unter der Seewand steril (ČF) !

Conmium maculatum L. Vítov bei Schlan (Bk)!

-1 Smyrnium perfolhatum L. Závist bei Prag: am Bache nahe der

E Moldau in mehreren Exemplaren verwildert (Pk)! wohl aus dem

| Bot. Garten hingelangt.

- Hedera helix L. Auf Felsen des Doubravicer Berges bei Manětín

| blůhend (Čf). "2

> Ribes grossularia L. Am Wostray bei Mileschau, zahlreiche Stráucher

: mit kleinen gelben Beeren; auf Bergen bei Klósterle verbreitet;
Lohbere bei Lubenz; Vladařka bei Luditz; Chlum und Kozelka
bei Manětín, úberall fruchtbar (Čf).

Ribes alpinum L. Kozelka bei Manětín (Čf). Merkelsdorf bei Aders-
bach (Fk). Schlaner Bere (Bk)!

Saxifraga tridactylites L. Lehne úber Hleďsebe bei Weltrus (K)| z

Lysá: Wiesen bei Dvorce (J)! B:

> Chrysosplenium alternifolium L. Duppau: bei Promuth (Čí). Plas: ©

| Revier Chladná jáma (K). |

-+ Sedum spurium MB. Gartenmauer in Vítkovic bei Lubenz (Čf)! Í

Sedum villošum L. Zwischen Adersbach und Merkelsdorf (Fk). Nas- ©

m ha ná čí om he
od c- =

Vráž, blůhend (CDI

„Sempervivum soboliferum Sims. Rabenstein: auf Suhtelešlé lan bei
der Nučicer Můhle reichlich blůhend (Čf)! Basaltfelsen des
Doubravicer Berges bei Manětín (ders.). Um Heřmanův Městec
auf Dáchern, Felsen und Hůgeln (Z)! Chlumec bei Wittingau:
Damm des Staňkov-Teiches (Wn)!

Cotoneaster vulgaris Lindl. Zlatniker Bere bei Brůx (K). Kletschen-
bere bei Mileschau, Berge bei Klósterle und Kaden, Eichleiten-
berg bei Krondorf, Vladařka bei Luditz, Chlum und Kozelka bei
Manětín (Čf).

Pirus aria Ehrh. Kletschenberg, Wostray bei Mileschau, Eichleiten-
berg bei Krondorf náchst Warta (Čf).

Přrus torminalis Ehrh. Wald zwischen Habřina und Velichovky bei
Jaroměř (U).

Rosa gallica L. Chrudim, Zdechovice, Horka bei Chrast (Z)!

Rosa trachyphylla Rau. Elbabhang gegenůber dem Schreckenstein
(Wiesb., als R. Schuberti)! Sta Benigna (J)! Úber den Padrťer
Teichen, im Walde beim Kirchlein (J)!

Rosa alpina (L). Autt. Nach der Fruchtform sind 2 Variet. zu unter-
scheiden: var. subglobosa (R. alpina L.) mit fast kugeligen, am
Grunde gerundeten, zum Kelche kurz verschmálerten Receptakeln ;
diese seltener, neuerdings gesammelt: am Chlum bei Manětín
(Čf)! und bei Hohenfurth (T)! und var. Jageniformis (R. pendu-
lina L.) mit mehr lánglichen oder ovalen, zur Basis verschmálerten,
nach oben langhalsigen, bei der Fruchtreife gewóhnlich (aber
nicht, immer !) mnickenden Receptakeln; diese viel háufger,
neuestens: bei Petschau, Abhang an der Tepel, Doubravicer
Bere bei Manětín, auch bei Chudenic: am felsigen Hůgel vor
Chumská (Čf)!

R. cinnamomea L. Chrudim, Dvakačovic, Vejvanovic in Gebischen
und Gartenzáunen (Z)!

+ R. turbinata Ait. Am Gipfel des Wostray bei Mileschau, ein

| Strauch mit Blůthen úberschůttet (Čf).

Rosa canina L. c) dumetorum Thuill. Mit R. graveolens an der Steine ©
bei Heinzendorf bei Braunau (Fk).

Rosa glauca Vill. Nemošicer Lehne bei Pardubic (J)! Wald Dou-
bice bei Sadská! Berg Vlč bei Štrašic (J)!

Rosa coriifoha Fr. Smiřic: zwischen Sendražic und Račic, zwischen
Smiřic und Habřina, bei Lužan (U)! Pardubic: Nemošicer Lehne,

E A né V X.

s Pk 8 o (| JM Mg) "k Ae
E E yre % 5 si ee
T, ", : v -4 ji

085

fer und Fasanerie (J)! Wittingau (Wn)! Sonnbere bei ke +

Ad ona collina Jaca. Chrudim: in Klimeš's Weingarten; zwischen Klo-
: básov und der Valcha (Z)! Im Dorfe Wieden bei Schweinitz ©

(T)! wohl gepflanzt.

Rosa rubiginosa L. a) genuma. Chrudim (Z)! Melnik: Raine um
Rousovic (Pl) !

Rosa sepium Thuill. a) genučřna. Smiřic: zwischen Sendražic und
Račic, am Chlomek, bei Lužan und Habřina (U)! Chrudim (Z)!

b) graveolens Gren. Braunau: steile Ufer der Steine bei Hein-
zendorf (Fk).

Rosa tomentosa (Sm.) Koch a) vulgaris. Kónigerátzer Wald, zwischen
„Bendražic und Smiřic, bei Lužan und Habřina («. mollissima!),
Račic (B. scabriuseula!) (U)! Chrudim: bei Dvakačovic und
ůúber der Můhle Peklo bei Staré Dvory (Z)! Wiesen bei Li-
blic (J)! Písek: auch Abhang im Záduší ((C1i)!

b) cinerascens Crép. Sperlingstein bei Aussig (Čf)!

Poterium murtcatum Spach. Welwarn: auf Gemenegfutterfeldern (K)!

Alchemilla vulgaris L. «) subsericea (A. montana Willd.). Am Schwarz-
bere bei Klósterle und am Burberg bei Kaden, Ende Juli schon
ganz verblůht (Čf)!

Alchemilla arvensis Scop. Welwarn: Feld na Radoniči (K). Újezd
bei Mělník, Kokoříner Thal (PI)! Wegstádtel (L)! Klósterle,
Vítkovic bei Lubenz (Čf).

Geum rivale L. Petschau háufig (Čf). Plas: Wiesen gegen Mo-

zolín (K).

Potentilla procumbens Sibth. Nordgehángce des Eisengebirces bei
Chrudim und Heřmanův Městec, so in der Obora bei Kochanovic,
bei Kostelec, Vižic und Slonkovic (Z)! Smečno: auch im Ži-
linský Revier (Vs)!

Potentilla alba L. Dvakačovic bei Chrudim (Z)! Roblíner Thal (C).

Potentilla Giinther' Pohl «) canescens. © Mariaschein (Pittner ap.
Wiesb.)!

-- Potentilla canescens Bess. Bei Klósterle und Kaden (Čf).

k „Potentilla recta L. Chrudim: zwischen Slatinan und Škrovád (Z)!
E Grohmannsberg bei Haida (Wm)! Wostray bei Mileschau, Šaaz:
k. Lehne „u Macerky“; Klósterle: gegenůber dem Schwarzberg an
der Eger (f. obscura, Čí).

rothen Bach vereinzelt (K).

: Potentilla supina L. Neustadtl náchst B.-Leipa (Wm)! Welwarn: am.

+65 s“ p! A n s jl KL

» 4 j "4 B ř

X £ Í s ý
v : x
oV
m;

Comarum palustre L. Petschau: vor dem Koppenstein, um Buchau ©

háufig (Čf)! Schwimmendes Moor im Grossen Arber-See (ders.). k

Rubus saxatilis L. Wald Doubice bei Sadská blůhend! Smečno: in
der Obora beim Srnčí-Teiche mit Carex pediformis, im Malko-
vicer Revier hinter dem Hofe Martinice (Vs)! Písek: auch am.
Hůgel Kostelík bei Vrcovice (Ci)!

Rubus suberectus Anderss. Podol, Heřmanův Městec, Kostelec u. a.
(Z)! Prag: Lehnen hinter Roztok (Ci) !

Rubus thyrsoideus Wimm. Gross-Podol, Heřmanův Městec, Kostelec,
Svídnice bei Chrudim (Z)! Mileschau: unter dem Wostray (Čf).

Rubus villicaulis Kóhler. Chrudim: bei Slatinan und „na Skalách“
(Z)! Klósterle: unterhalb Schonbure, Chlum bei Manětín (Čf).

> Rubus radula (Whe) Sendtner d) viridis. Chlumec bei Wittingau:
Damm des Alten und Neuen Kanzler-Teiches (Wn)!

Rubus hirtus W. K. Eisengebirge bei Chrudim (Z)! Chlumec bei
Wittingau (Wn)! Čerchov bei Taus (Čf)!

Rubus nemorosus Hayne B) tomentosns. Schlaner Berg (Bk)!

Rubus tomentosus Borkh. Klósterle: am Schonbure; Skytalberg bei
Waltsch; Doubravicer Berg bei Manětín (Čť).

Rubus caestus X idaeus. Dubovce bei Lomnic (Wn)!

Spťraea salicifolta 1. Ufer der Moldau bei Klingenberg unterhalb
Červená (Ci)!

> Prunus avčum L. Bei Liebenau unweit Adersbach an steilen felsigen
Lehnen ziemlich zahlreich wild (Fk). |

Prunus chamaecerasus Jacg. Roblíner Auerthal gegen Vonoklas (C).

Cytisus capitatus Jaca. Braunau: Waldrand sůdlich von Halbstadt
(Fk). Im canzen Eisengebirge bei Chrudim háufig, auch bei
Heřmanův Městec (Z)!

B) leiocalyx Čel. s. ob.
Cytisus nigricans L. Klósterle, Lubenz, Manětín, Plas (Čf).

Genista germamica L. Sosau bei Kaden, Petschau (ČF).

Ononis spinosa L. Lubenz háufig, Manětín (Čf).

Medicago minima Desr. Bei Welwarn, Budohostic, Sazená u. a. (K).
Mairau bei Kladno, Sandstein (Wt).. Schlan: bei Bakov, Knovíz
(Bk)! (Gipfel des Wostray bei Mileschau (Čf+)! Saaz: „u Ma-
cerky“, bei Trnovan „auf der Hack“ (ders)! Kaden: am Burberg
viel (ders.)!

Melilotus altisstmus Thuill. B.-Leipa: Lehne des Spitzberges gegen
Alt-Leipa und am Fusswege gegen Leskenthal (Wm). Feuchte

be ikerkáh Chržín bei Welwarn, zahlreich an besehřánité eo

-© Stelle (K)! Liblic (V).
p - Melilotus albus Desr. Lubenz: Hůgel bei Příbenz (Čf).

Melilotus dentatus Pers. Welwarn: Wiesen zwischen Unté=Kýmené

und Černuc mit Glaux und Triglochin maritima zahlreich an be-
schránkter Stelle (K)! Laun: auch bei Lipenz (V).

Trifolium spadiceum L. Verbreitet um Petschau, Theusing, Tepl,
Buchau (Čf). Plas (K).

Trifolium fragiferum L. Schlan: gegen Boží hrob, bei Vítov (Bk)!

Trifolium striatum L. Kaden: grasiger Egerabhang unter dem See-
berge, reichlich (Čf)!

Trifolium arvense L. B) brachyodon Čel. Zwischen dem Mileschauer
und Kletschenberg, Klósterle: gegeniber Roschwitz (Čf).

Trifoltum rubens L. Jaroměř: auch im Walde zwischen Lužan und
Chotěborky (U)!

Trifolium medium L., weissblůhend, auf dem Chlum bei Manětín (Čf)|

Trifolium ochroleucum L. Zwischen Mileschauer und Kletschen, unter
dem Wostray (Čf)! Bilichau: bei der Smradovna (Bk)! Am Berge
Vlč bei Strašic (J)!

Anthyllis vulneraria L. (var. aurea). Kaden: am Burberg háufic;
Hechtenhůbel bei Lubenz, Chlum und Doubravicer-Bereg bei Ma-
nětín sehr háufie (Čf).

Lotus uliginosus Schk. Liebenau am Jeschken (V). Klěsterle (Čf).

Tetragonolobus stliguosus Roth. Melnik: auch in der Kleštice (PI)!

! Saaz: Wiesen unterhalb des Pertsch (Čf)!

Oxytropis pilosa DC. Prag: auf der Skalka bei Košíř (Čf). 'Thal
-von Roblín gegen Černošic (C). Radobýl bei Leitmeritz (J)!
Astragalus cicer L. Dvakačovic bei Chrudim (Z)! Wald bei Li-

bušín (Bk)!

Astragalus danicus L. Bere bei Grossdorf náchst Korycan (V)!

Astragalus onobrychis L. Šlapanic bei Zlonic, Feldraine (Bk)!

Astragalus arenarius L. In Zdělov bei Adler-Kostelec, am Wege,
Sandboden, in Mehrzahl (Hs)!

; bei Welwarn (K)!
- Onobrychis viciaefolia Scop. Hain bei Sendražic náchst Smiřic, wild
(U). Gipfel des Wostray bei Mileschau, wild (ČE)!

Astragalus austriacus Jaca. Lehnen zwischen Budohostic und Sazená

> Vicia lathyroides L. Lehne oberhalb Hleďsebe bei Weltrus zahlreich ©
: (K). Waldige Lehnen zwischen Hohenbruck und Librantic (U)|

+ Vicia pannonica Crantz. Zwischen Welwarn und Uha im Raps ©
2 Expl. (K)! Ť 71 ke,

Vicia pisiformis L. Klósterle: auch am Schónburg und gegenůber
Ketwa, Skytalberg bei Waltsch, Vladařka bei Luditz, Berg Či-
haná bei Chiesch, Chlum und Kozelka bei Manětín (Čf). Plas:
na Borech und in der „Chladná jáma“ (K).

Vicia stlvatica L. Braunau: waldige Lehnen zwischen Heinzendorf
und Dittersbach, sonst in der Gegend nicht gesehen (Fk).
- Wáldchen von olroměř gegen Vřeštov (U)! Heřmanův Městec!
am Palácberge, im Kochanovicer Thiergarten (Z)! Schlan: bei
Libušín, bei Hřešic im Srbečer Thale (Bk)! Aussig: bei Póm-
merle und Topkowitz in Menge; Eichleitenbere bei Krondorf,
Berg Třeboun bei Theusing, Chlum bei Manětín (Čf). Wálder
um Plas mehrfach (K). Písek: auch Wálder bei Alt-Vráž (Ci)!

Vicia cassubica L. Thiergarten von Smečno: im Walde Eremitage,
mit V. silvatica und pisiformis (Vs)! Hain bei Nelahozeves (K):
Wálder oberhalb der Můhle Štampach im Kokoříner Thale (PI)!

Vicia tenuifolia Roth. Welwarn: zwischen Chržín und Sázená (K)!
Laner Thiergarteu bei Neuhof (Vs)! Klósterle: zwischen Okenau i
und Grupitz im Gerstenfelde (Čf)!

Vicia villosa Roth. Prag: bei Radlic (Ci)! Schlan: in Wicken-
feldern (Bk)! |

Věeia tetrasperma Měónch. Kalkpodol; zwischen Peklo und. Althof
[Starý dvůr] (Z)! Kaden, Jeserauberg bei Lubenz, Vladařka bei
Luditz, Manětín; z. B. am Chlum und Doubravicer Berg ( (Čf).

Victa monanthos Desf. Felder bei Lubenz nicht selten, Felder auť
dem Plateau des Vladařkaberges (Čí).

Lathyrus nissolia L. s. ob. prší

Lathyrus tuberosus L. Nechanic (U). Chrudim háufig (Z)! Saaz:
z. B. bei Žaboklik; Duppau, Klósterle (Čf).

Lathyrus silvestris L. Rozdělov bei Kladno, in einer Form mit langen,
sehr schmal lineallanzettlichen Bláttchen, zusammen mit gewoóhn-
licher breitbláttrigerer (Wt)! Eichleitenberg bei Krondorf, Schón-
burg und Burbere bei Klósterle, Petschau, Třebounberg bei Tepl,
bei Lubenz, Luditz auf der Vladařka, Čihaná bei Chiesch, Berge
bei Manětín, Plas (Čf).

Lathyrus palustris L. Elbthal: Neratovic (V). Lissa: zwischen Mi-
lovic und Vrutic (J)! Manischer Tiefteich bei B.-Leipa (Dr.
Hantschel).

k
k

Rbmohtanůs Ben. Abhánge bei Pommerle unterhalb Aussig ;
- Petchau: Waldwiesen gegen den Koppenstein, (Chlum bei Ma-

je - nětín, reichlich (Čf)! Plasser Wálder: Lamanský Revier, Če-

činy (K)!

Lathyrus niger Bernh. Hain bei Nelahozeves [Miihlhausen] (K). Ko-

koříner Thal (Pl)! Klósterle, Skytalberg bei Waltsch, Chlum
bei Manětín, Wálder um Plas (Čf). Chudenic: felsiger Hůgel
vor Chumská (Čf)!

Lathyrus albus Kittel. Lehnen des Roblíner Auerthals gegen Vono-
klas (C et Ha)!

Skizze zu einer Statik der Fischvermehrung. “)

Von Inspektor Carl Nicklas in Můnchen vorgelegt von Prof. Dr. A. Frič am
28. Januar 1887.

Um eine richtige Organisation einer Teichwirthschaft treffen zu
kónnen, muss man vor Allem die allgemein giltigen GGesetze kennen,
welche in der Teichwirthschaft wirksam sind.

Es fragt sich nun, wie sind diese zu finden? Ich beantworte
diese Frage wie folet:

Es kann nicht verkannt werden, dass wenn mán zwei ver-
schiedene Wirthschaften von ein und demselben Standpunkte be-
trachtet, und auf den so aus der Wirklichkeit entnommenen Daten
nach ein und derselben Methode Berechnungen angestellt werden,
sich bei Vergleichune beider so gepflogenen Untersuchungen zwar
zeigen wůrde, dass die Rechnungen mit verschiedenen Zahlen gefihrt
sind, aber es wůrde sich auch finden, dass in manch anderen Resul-
taten und Folgerungen, wenn diese in Worten ausgesprochen werden,
wieder eine vóllige Uebereinstimmung herrsche.

Was nun dasselbe Verfahren auf eine dritte, vierte und weitere
Wirthschaften angewendet, als gemeinschaftlich vóllig úbereinstim-
mend ergábe, das wiirden wir als allgemetnes Gesetz anerkennen
miissen : denn was von jedem Standpunkte aus betrachtet, sich immer

*) Bruchstůck aus einer grósseren noch ungedruckten Arbeit: „Versuch einer
Theorie und Statik der Teichwirthschaft.“

gleich zeigt, das muss allgemeine, an Ort und Zeit nicht, zobundone
Giltigkeit haben. |

Diese Gesetze miissen, gerade weil sie allgemein sind, in jóler
Wirthschaft wirksam sein. Die Grósse des Verkaufsgewichtes und
bezw. der Reinertrag u. s. w. sind der sichtbare Ausdruck —-
Gesetze, modifizirt durch die ortlichen Einwirkungen.

Wenn wir fr einen einzelnen Standpunkt die Gróssen, worin
sich die Natur ausspricht, aus der Natur schopfen (durchaus aber nicht
willkůrlich annehmen) und dann mit Conseguenz aus den bekannten
Gróssen und den allgemeineň Grundgesetzen Folgerungen ziehen,
so kónnen wir versichert sein, dass auch in diesem — nur aus
Binem Standpunkt entnommenen — Resultate, sich die allgemeinen
Gesetze ausgesprochen haben. Aber sicherlich ist nicht jedes ge-
fundene Resultat ein allgemeines Gesetz, sondern manches oft nur
- eine blos ortlich giltige Regel.

Da nun der Einzelne nicht im Stande ist, die Untersuchungen
von mehreren Standpunkten, viel weniger noch von jedem Stand-
punkte aus anzustellen (wodurch nach Obigem das allgemein giltige
Gesetz von dem blos ortlichen geschieden wird): so ist es sehr wichtig
Merkmale aufzufinden, worin auch der einzelne Beobachter die Ge-
setze von den blos órtlich giltigen Regeln unterscheiden kónne.

Ein solches Hilfsmittel gewáhrt uns die Buchstabenrechnung.
Erlaubt es die Natur des Gegenstandes, dass man anstatt der Zahlen
Buchstaben setzt, und gibt dann die mit Buchstaben gefiůhrte Rech-
nung noch eben den Ausspruch, den die Zahlen geben, so ist dieser
Ausspruch ein allgemeines Gesetz und keine von der Oertlichkeit
abhángende allgemeine Regel. *)

Damit halte ich die nachfolgende Anwendung der Buchstaben-
rechnung als eine Nothwendigkeit begrůndet, und wenn dieselbe auch
oft manchen Gelehrten nicht sympathisch, so kann sie eben doch fůr
den besprochenen Zweck nicht entbehrt werden. —

Die allgemein eiltigen Gesetze, nach welchen der Zuwachs des
Karpfen in Teichen — der kůnstlichen Zucht — wie nicht minder in
-© freien Gewássern vor sich geht, sprechen sich in folgender Ta-
belle aus:

Die Produktivitát der Teiche zu kennen, ist das Erste und Noth-
wendigste um rationelle Teichwirthschaft treiben zu kónnen. (Verel.
mein Lehrbuch der Teichwirthschaft S. 168 Ab. 5), suchen wir daher
vor Allem diese zum allgemeinen Ausdruck zu bringen.

*) Verel. von Thůnen „Der isolirte Staat“ Bd. II S. 40.

htj

der Aufzuc

Aufzucht-Classe

u | =
= o

100 ha Teicharea

I
| von

=
©

Gewicht —

u, XIII,

II X III

Zuwachs (II X
Produktivitát)

= im Ganzen

08
o

=
0
c)

: Abfischung

— Gewicht ©

= m Ganzen
IV -V

08
a

1
©
|

Produktivitát=z V

432'000|135

Streckteiche I. Classe . || 10,320 | 3200| 10 32:000| 400000
1M., (15 |2183| (135 | 432000, 600-000|1032:000|322-5
Hauptteiche L 25||128 | —„ |822-5|1032-000|1000000|2032:000|635
ň IN ©, 4125, | » | 685 |2032:000|1000'000|8032:000|947-5
Abwachsteiche 25 | „ (9475 ájodb bou "000,4082:000|1260

Sa. kom 000
Streckteiche I. Classe . |134| 240 | 3200, 10 | 32000 | 5831 || 5651 |176ž
me. 1. 20, 160- z (A764 r 5653 || 800/1381 190:
Hauptteiche 831) 96| „ |4263| 13651 | 13381 | 26983 (8431
Abwachsteiche „ls „| m | 8483] 26981 | 13381 | 4032 [1260

Streckteiche I. Classe
» I;
Abwachsteiche ....

Tř.: Mathematicko-přírodovědecká.

„201160 [3200
30 | 1062| „

Produktivitát per FHectar Ť

10 | 32-000
260 | 832000
635 [2032000

Da.

64 |

| 4000

800:000

Die Produktivitůt eines Teiches per Hectar — d. i.
ramme an Fischfleisch, welche derselbe per ha aus seinen Nahrungs-
juellen zu produziren vermag — wird nun gefunden, indem man mit
len Flácheninhalt desselben in den „Zuwachs“ dividirt, welchen der-

832.000| 260

1200000 2032:000| 635

2000:000|4032:000|1260
4000:000

— 40 Kilogr.

die Kilo-

- gesammten Streck-, Haupt- und Abwachsteichfláche in den Zuwachs $

dá aka r bo BRE ky Sohn
n bos. ka

dh!

Slo im Laufe eines Zuchtjahres an dem Einšatz - Gewichtel
Karpfen (oder anderer Fische) produzirt hat; dze ..—- s
Produktivitát einer ganzem Teichwirthschaft ut Division mit der |

an Fischfleisch in 0x Gesammtteicharea.

Es ist sonach allgemein ausgedrůckt, wenn ý 3

P die durchschnittliche Produktivitát der Teichwirthschaslf
per ha, :
Z der Gesammtzuwachs wáhrend einer Aufzuchtperiode —
gleich jenem in der Gesammtarea der Aufzucht- und Abwachsteiche
in Einem Jahre — an der eingesetzten Brut, und

T = die Gesammtarea der Štreck-, Haupt- und Abwachsteiche

(2) P=%

Setzen wir nun weiter:
1. das Gesammigewicht des Einsatzes im I. Streckjahr (Streck-
teich I. Classe) beziehungsweise den Ertrag der Laichteiche an Zucht- i

mt eleich (464 i 10: E
2. das emo aule Abochungosovich im Abc M —
Verkaufsgewicht — gleich . . . iii sáěkká „8 :

3. das Waaggewicht der o dí i- děs Rinzelnéo k am :

Schlusse einer Zuchtperiode gleich . . „W

4. die Zuchtbesatzung d. i. die Anzahl der Zuchtňséhovojcí dl

5. das durchschnittliche Gewicht der Brut per Štiůck beim Ein-
satz in die Streckteiche I. Classe gleich. . . . . 0
so erhalten wir weiter auf Grund obiger Tabelle I mě im By z al-
gebraischer Rechnung folgende weitere Werthe:

(3) Z PT

Wir ersehen aus dieser Formel, dass die Produktivitát der Ge-
sammtteichwirthschaft PT gleich ist dem Fischfleischzuwachs in einer
Zuchtperiode; je grósser dieser sein soll, muss bei gleichbleibender
Teicharea T die Produktivitát P sein.

Aus der angezogenen Tabelle finden wir ferner, dass

(4) Z = E
(5) S = 4W d

ť
5 stk

ť (0
by
ali

-© Mit Hilfe dieser Werthe kónnen wir nun die Produktivitát P "M
-in den verschiedenen in der Teichwirthschaft wirkenden Potenzen ©
-zum allgemeinen Ausdruck bringen. Z

Substituiren wir nemlich in Formel 2 fůr Z den Werth von
Form. 4, So ist

i S— E
9 (8) B = TT

hier den Werth von S in Form. 5, wird

AW—E NN

(9) PE (0
Nach Form. 7 ist W — né m 2) Pe:

» » 3 » Zn ) v: A

E -| Es ist hiernach w= LT, und hieraus P
ň AW=g4+ PT 3
k c AW —gA= PT ake
E (10), M č NA MSM
po ní o
-© Betzen wir in der Formel 8 fůr Z den Werth von Formel sn žá :
-50 ist ] "Z hh
P no P 9
i |

p Die Produktivitát per ha multiplizirt mit der treffenden Teich-
: jo giebt die Gesammtproduktivitěit eines nm der Teiche einer

PT=8— E 33
16%

( 94) PI aw E
(10*) | PT= AW — 9)
(11*) PT = S8— 94

Es ergeben sich nun aus den so gefundenen Werthen fůr P
und PT' folgende allgemeine Gesetze:

Die Produktivitát per ha, sowie die Gesammtproduktivitát eines
einzelnen Teiches, der Teiche einer Aufzuchtklasse oder Teichwirth-
schaft in ihrer Gesammtheit kann ečne gleiche sein:

a) bel verschiedenem Verkaufsgewicht (S) und Einsatzgewicht |
(8) und bezw. verschiedenen Hóhe der Besatzung (4) und Einzel-
gewicht der Brut (9) — Formeln 8 und 11, und 8* und 11* —;

b) bei verschiedenem Waaggewicht (W) und bezw. Gewicht der
einzelnen Karpfen am Schlusse eines Aufzuchtjahres, verschiedener
Besatzung (4) und Einsatzgewicht (Z) — Formel 9 und 9* —;

c) bei verschiedenen Einzelgewichte der Brut (g), Besatzung
(A4) und Waaggewicht (W) —; dass aber dabeť die Werthe der Po-
tenzen g, A, E, S und W nicht in beliebigen, sondern ganz be-
stimmten Verháltnissen zu einander stehen miissen, die Aenderung
des Werthes einer dieser Potenzen, eine gleichzeitige Aenderung
mehrerer oder der einen oder anderen bedingt.

Es liegt in der Natur der Sache, dass wir uns unter P ebenso-
wohl die Produktivitát per ha, und unter PT die Gesammtprodukti-
vitát eines Teiches, als der Teiche einer Aufzuchtklasse oder ganzen
Wirthschaft denken kónnen. Es ist dann E — das Einsatzgewicht,
S — die Summe des Gewichtes bei der Abfischung, W — das Einzel-
gewicht am Schlusse eines Jahres, A — die Besatzung und g = das
Einzelgewicht der Fische bei dem Einsatz in den einzelnen Teich,
in die Teiche einer Aufzuchtklasse oder der ganzen Teichwirth-
schaft.

Es folst diess aus dem mathematischen Gesetze, dass eine
Gleichung sich gleich bleibt, wenn man beide Glieder mit ein und
derselben Grósse multiplizirt oder dividirt.

Daraus folet nun weiter, dass die aus den Hoon fůr PT und
P oben gezogenen allgemeinen Gesetze eben sowohl fůr einen ein-
zelnen Teich, als die Teiche einer oder mehrer Aufzuchtklassen oder
der ganzen Teichwirthschaft Geltung haben, und dass demnach die
fůr PT und P gefundenen Formeln fůr all diese Fálle zu Be-
rechnungen anwendbar sind,

Z. 4000 ké

Wie wir nun in Vorstehenden P — die Produktivitát — in ver-
: schiedenen Werthen ausgedrůckt gefunden haben, kónnen wir auch
-alle anderen Potenzen, welche auf die Fischzucht einwirken, aus den
: gegebenen Formeln in verschiedenen Werthen finden und aus den-
; selben die allgemein eiltigen Gesetze lesen und die wichtiesten
-© Fragen fůr die Organisation einer Teichwirthschaft lósen.

Es bleibt sich Mebet ganz gleich, welche Art ische in Frage
steht, nur miissen am dite Stelle der Zřífern des matiirlichen Wachs-
thums der Karpfen, wte es uns Tab. I darstellt, jene Zahlemn treten,

-—— welche die Natur fiir die trejfende Fischart angibt.
Nehmen wir nun an, wir hátten fiir die Karpfenzucht folgende
Aufgaben zu lósen :

1. durch welche Verháltnisse wird die Hóhe der Besatzung fůr
eine Teichwirthschaft und dadurch auch fiůr die einzelnen Aufzucht-
© klassen derselben normirt;

k- 2. welche Verháltnisse bedingen eine hohere oder niederere
> Besatzung;

9 3. wie wird die einer gegebenen Teichwirthschaft, dem jeweiligen
bestimmten Resultate derselben, angemessene Besatzung gefunden,

Úndnitchihuro Antwort erhalten wir auch hier (darčh die Math je
© matik, welche nie trůgt, indem wir aus den Gleichungen, welche wr.
drůher fůr P d. i. die Produktivitát gefunden, in welchen A als Be- -
(satzung erscheint, den Werth von A entwickeln: | A
Nach Formel 10 ist

P | i n, hiéraus A wird PT—= A W—9).
ži, | PT |
VČE | K5 eo > MDL
A (55) W
Z

Wir ersehen aus der ersten Gleichung (55), dass bei gleich
——— bleibenden Werthen von T, W und 9, A um so grósser wird, je
-© grósser P = die Produktivitát, und umgekehrt; dasselbe bestátist —
-© uns die zweite Gleichung (56), wobei Z die Gesammtproduktivitát |

- der Teichwirthschaft (— PT) ausdrůckt.

oka Anderseits finden wir, dass wenn Z oder PT sleich bleiben, A
-© grósser wird, je geringer der Divisor (W-—g) d. i. das Waaggewicht
— abzůglich des Einsatzgewichtes der Brut wird, und USOKÉ
i Nach Formel 9 ist weiter

AW—
a T :
38 hieraus A entwickelt ist

PT— AW— E

PT+ E= AMW.
(57) pá nh Vee ag = 3
Z s
(58) A— =- jÁ | |

Auch diese letzten zwei Gleichungen zeigen uns, dass, wenn
PT und E gleich bleiben, A grósser wird, je kleiner das Waag-
gewicht, — desto geringer, je grósser das. Wasggewicht: — Wist.

Rome "lo BERE O dtites — —= E auch die Hóhe von A ančěníí +

onst gleichen Verháltnissen steigt, und mit dessen Minderung fállt;
wie die oleiche Wirkung in den Gleichungen 55 und 56 einen hó-
- heren oder minderen Zahlenwerth von g hervorbringt. |
P Nicht minder ersehen wir aus den Gleichungen 55—58, dass
-A bei gleicher Gesammtproduktivitát Z— PT hóher dadurch werden
-© kann, wenn Z bezw. g erhóht wird.
Setzen wir in die gefundenen Werthe fůr A, fůr E und bezie-
hungsweise g7= 0, 80 wird

Z
(59) A = 17 und
PT
(60) A 7

„worin sich das Gesetz klar ausspricht:
dass je kleiner das Waaggewicht W, desto hóher kanm bet ein und
derselben Teicharea und Produktivitát derselben die Besatzung
sein, je hoher das Waaggewicht werden soll, desto geringer muss
dieselbe werden.

Ein paar Beispiele mit Zahlen mógen dies veranschaulichen.
ř Es sei P— 80 Kor.

6 T'— 100 ha.

: W 2 Kar.

-60 ist

80 X 100. 8000

= = 4000 Stůcke.

2 Br DSE

Angenommen nun, es wáre ein Waaggewicht von nur 15 Kgr.
- bezweckt, so ist hiefůr

ji = — 5833 Stůcke.

Nachdem nun aber die Brut im Geburtsjahr gewóhnlich nicht
© mehr gestreckt wird, in welchem Falle allein das Gewicht derselben
-0 zu setzen sich rechtfertigen liesse, vielmehr die Brut im daraut-
- folgenden Jahre in die Streckteiche I. Classe schon meist in einem

3 Stůck gebracht wird, dieses Gewicht aber das Waaggewicht um das
Gleiche unabhángig vom Zuwachs erhóht, so muss dieses Berůck-

- Gewicht von 10 Gramm bis zu 50 Gramm, zuweilen auch hóher per.

M p orál v 2 Ů
M i k
ň p VC 7 B od
Aš o

a 0 A Vl
Bi 2 vd U uč

sichtigung finden, wenn wir fůr eine Teichwirthschaft die dersel | ve ří
entsprechende Besatzung ermitteln wollen, und wir můssen daher 9. (3
stets in Rechnung nehmen d. h. uns hiezu der Formel 55 oder 56

Až BV na biz
7 Wm "We
bedienen.
Beispiele in Zahlemn.

o Sh

Die nachfolgenden Beispiele sollen zeigen, in welcher Weise
ziffermássie die einzelnen Potenzen, welche die Hóhe der Besatzung
bestimmen, auf diese Hóhe einwirken. Tabelle XX. |

TOBTSCM o =“
Kor. Kor. Stůcke
5000 1'000 —001—099 | 5050 |
„7 O0 100905000 3
„1020101405095 ř
4 1030— 08.5 19019 k
„úo404— 08" d6543
ZOP0O50 —W 104. (49006
v 10605 41051 47619
z 2070 4/4064%
1 1080— „ —=107 46929
00 105 ooo
TO VO del
2 VD 1190). 420166
30050290) (360
„01400 — u = 1390 3600
1 14500—'a, — 149083501
PTÁM ze ata. arují 04- =
Kor. Kor. Stůcke

5000 1000 — 001 — 0990 — 50505
+ „000970 — 91545
» mele O4 0:960 — 52083
a „o — 005 — 0950 — 52631
» „— 006 = 0940 — 53191.
» „o — 007 — 0930 — 537163
„1 — 008 = 0920 — 54347
— 009 — 0910 — 54945
„o — 010 — 09900 — 55555

M da, Brut jh Einsatz, eine je Hohore Besatzung zulássig ist ohne
k. das Waaggewicht zu vermindern. Da aber bei gleichem Waaggewicht
- eine hóhere Besatzung ein grósseres Verkaufsgewicht gilt, so weist
diess daranuf hin, dass es Auigabe des Teichwirthes sei, měglichst
starke Brut im Geburtsjahr zu erzielen.

Nachdem in Scala II das Waaggewicht 1 Kor., die Anzahl der
Besatzung multiplizirt mit dem erreichten Waagcewicht das Verkaufs-
gewicht ergibt, so zeiet hier die Anzahl der Besatzung zuscleich das
Verkaufscewicht in Kilogramm an, und wir ersehen hieraus, dass
eine -Erhoóhung des Einsatzgewichtes per Stůck um 10 Gramm unter
sonst gleichen Verháltnissen eine Erhohung des Verkaufsgewichtes
um etwas ber 1 Perzent mit sich fůhrt. —

Die Gesetze: Dass mit der Grósse der Teicharea unter sonst
gleichen Verháltnissen die Besatzuneg im gleichen Verhiltnisse mit
der Zunahme der Teicharea steist und fállt im entgegengesetzten
„Falle in solcher Weise -—— wie das weitere Gesetz:

„Dass unter sonst gleichen Verháltnissen die Hohe der Karpfen-
besatzung in demselben Verhiltnisse steigen kann als die Produkti-
vitát steigt, und in demselben Verháltnisse fállt, je geringer die Pro-
duktivitát wird“, lásst sich durch áhnliche Scalen, wie die eben auf-
gestellten ebenfalls mathematisch beweisen, glaube aber hievon hier
absehen zu kónnen.

Aus AI dem geht aber die Schlussfolgerung fr die Praxis
hervor, dass der Teichwirth bei Festsetzung der Hóhe der Besatzung
„nicht willkůrlich ja nicht einmal aproximativ verfahren darf, wie es
so oft geschieht, so dass man es ein ewiges Probiren nennen kónnte,
sondern die Einwirkung aller Faktoren, welche darauf influiren in
Erwágung und Rechnung ziehen muss, soll er das Waaggewicht er-
reichen, welches er fůr seine Verháltnisse als das vortheilhafteste er-
kannt hat.

Durch das Waaggewicht wird ja die Wirthschaftsweise des Teich-
-- wěrthes fast allečn bestimmt: denn, wenn er selbst das fůr den ge-
- gebenen Fall hochstmoglichste Verkaufsgewicht erreichte, hat aber
-— am Ende der Zuchtperiode das Waaggewicht nicht erhalten, d. h.
- jenes Einzelgewicht bei seinen Karpfen, welches ihm in seinen Ver-
- háltnissen den schnellsten (im Herbst der endenden Zuchtperiode)
| nd vortheilhaftesten Verkauf seiner Karpien sichert, hat er nur ge-

© ringen Nutzen, wenn nicht direkten Schaden; denn entweder wirder
genčthigt die Kosten eines weiteren Jahres zur nochmaligen Streckung —
zu opfern, — ©ganz abgesehen von dem Schaden, welchen ihm die
© dadurch bewirkte Zerstórung seines ganzen Wirthschaftplanes mit-
bringt —, oder er muss seine Waare um jeden Preis losschlagen,
besonders wenn er keine úberzáhligcen Kammern hat. In beiden
Fallen hat er bedeutenden Schaden, den ich wohl nicht weiter zu er-
ortern brauche. —

Stellen wir nun einige Betrachtungen hinsichtlich des Einsatz-
gewichtes an.

Das Einsatzgewicht am Anfange einer Zuchtperiode d. i. das
Gesammtegewicht der Besatzung an Brut in die Streckteiche I. Classe,
© welches wir Formel 6

Bz 9A

gefunden haben, reprásentirt den Brtrag der Laichteiche nach der
Anzahl der Brut — A und deren Gewicht per Stůck —= g, tnsowest
dieselbe fůr die Teichwirthschaft von direktem, d. i. fůr die Karpfen-:
zucht von Werth ist, zur Aufzucht Verwendung finden kann.,

Dieses Einzelgewicht bezw. der Ertrag der Laichteiche wird
daher um so grósser bei gleichem Einzelgewicht der Brut — g, je
mehr von dieser zur Weiterzucht verwendet werden kann. Diese
Anzahl ist aber durch das Waaggewicht bedingt, welches schliesslich
erreicht werden soll, wie dieses weiter oben hervorgehoben worden,
und daher an bestimmte Grenzen gebunden.

Es ist hiernach necht von Vortheil moglichst vtele Brut zu er-
zeugen, denn je mehr Brut vorhanden, desto kleiner und geringge-
wichtiger bleibt dieselbe unter sonst gleichen Verháltnissen. Der
Teichwirth muss demnach darnach trachten nur so vtele Brut zu er-
- zeugen, als er fůir die weitere Zucht bedarf, diese aber mit moglichst
hohem Gewicht. Dieses erreicht aber die Brut nur dann, wenn die
Anzahl derselben in den Laichteichen sich in den fůr die weitere
Zucht měglichst engen Grenzen hált. Der Satz, der von so vielen
Teichwirthen aufgestellt wird: „Zu viele Brut schadet nie“, ist da-
her nicht absolut richtie. Ist Uebermass an Brut in einem Laich-
teiche erzeugt worden und bleibt sie den Sommer ber beisammen,
so wird sie klein bleiben. Es ist daher Aufgabe des Teichwirthes,
dieselbe auf das nothige Mass, selbstverstándlich mit entsprechendem
Ueberschuss fůr nie ausbleibende Verluste, besonders úber Winter,

„damit der nothige Rest sich im Geburtsjahr noch umsomehr strecke.
-© Eine solche Verminderung der Brut bedingt aber die Ver-
ť werthung der úberzáhligen. In den seltensten Fallen ist es aber
-© měglich dieselbe anders zu verwerthen als sie in die Abwachsteiche
-als Hechtfutter zu geben. Dadurch wenn diess im Geburtsjahr,

etwa 3 bis 4 Wochen nach dem Ausschlůpfen der Brut geschieht,

wo dieselbe noch áusserst klein ist, wird zwař móglicher Weise die

Nebennůtzung aus den Hechten beeintráchtigt, als wenn dieselbe

erst im náchsten Jahre mit hóherem Gewicht denselben zur Speise

wird; allein diese Nebennůtzune ist so vielen Zufálligkeiten unter-
worfen, dass sie keinen hemmenden Einfluss auf die erspriesslichen

Massnahmen fůr die Hauptnůtzune an Karpfen úben kann und darf.
> Uebrigens fressen bekanntermassen Karpfen auch ihre eigene Brut
Im ganz jungen Zustande, so dass sie auch dadurch in den Abwachs-
teichen Verwerthung findet.
Hóheres Einsatzgewicht vermehrt den Ertrag an Verkaufsge-
- wicht, d. h. es wird am Schlusse der Zuchtperiode in dem Mehr des
> Verkaufsgewichtes, welches úber den Zuwachs durch das Einsatz-
gewicht gewonnen worden, der Ertrag der Laichteiche flůssieg und
- zu Geld gemacht, denn nach Formel 4 ist das Verkaufsgewicht

(61). | S=Z- E.
Das ist die Summe des Zuwachses und des Einsatzgewichtes.

vitát der Teichwirthschaft, mit welcher der Teichwirth rechnen muss,
- welche er nicht beliebie erhóhen kann, — abgesehen von den Mass-
© nahmen zur Verbesserung der Nahrungskraft der Teiche —, wogegen
„ er es sehr wohl in der Gewalt hat, ob ihm zur Besetzung der Štreck-

;
- teiche nur 10 Gramm oder so und so viel schwerere Brut zu Ge-

bote steht.

„i

„reicht zu werden vermag, desto vortheilhafter ist es auf den Ertrag,
| das Verkaufsgewicht und die Wirthschaft úberhaupt.

; als D0 Gramm per Stůck in den Laichteichen zu erzielen.

Der Zuwachs reprásentirt aber die jeweilige Gesammtprodukti-

Ein je hoheres Gewicht also bei der Brut im Geburtsjahr er-

Selten wird es jedoch gelingen ein hoheres Gewicht der Brut.

-———- Bei gůnstigen klimatischen und Produktivitáts - Verháltnissen ©
der Teiche kann allerdings die Brut, wenn sie im Geburtsjahr noch ©

"ž C5 zbo kk -DĚ ř :
A De ET E
EV Í hb a JC Fc

gestreckt wird d. h. in einem Alter von 3 bis 4 Wochen aus diesen ©

in eigene Streckteiche in fůr diese angemessener Anzahl gebracht —
wird, das Gewicht erreichen, welches sie sonst erst im zweiten Le- —

bensjahre erreicht. — Damit ceht man aber in die 3jáhrige Zucht- —
periode úber, welche in den seltensten Fállen sčeher durchfihrbar ist.

Hier wird aber das Einsatzgewicht so gering, dass es nicht
-mehr gerechfertiet erscheint, dasselbe bei Festsetzung der Hóhe der
Besatzung in Rechnung zu bringen und —=0 angenommen werden
kann, so dass also

d. h. das Verkaufsgewicht gleich dem Zuwachs. gleichwerthig mit
der Produktivitát der Teichwirthschaft wird.

Es wird hier wohl richtiger angenommen werden, die Brut sei
in den Štreckteichen I. Classe und nicht in besonderen Laichteichen
aus dem Ki geschlůpft, da sie dann in jene schon bald hiernach ge-
bracht werden muss; es ist dann wohl auch angezeigt, die Laich-
teiche mit den Streckteichen I. Classe in der Betriebsrechnung unter
einem Titel, nicht getrennt zu behandeln. —

Wir haben nur noch die auf die Hohe des Waaggewichtes
influvrenden Potenzen einer Untersuchung zu unterziehen.

Wir finden aus Formel %, dass

(62) p a

Wir ersehen aus dieser Gleichung, dass die Grósse von W ab-
hánst von der Ausdehnung der Teichwirthschaft und deren Produkti-
vitát bezw. von der Gesammtproduktivitát der Teichwirthschaft, da
PT = Z' also auch

4 Ahigd
mc

weiter von der Anzahl der Besatzung und dem Pinrelgoviokie der
Brut beim Einsatz.

» Behen wir nun nachfolgend, wie das Waaggewicht fállt oder
steigt, je nachdem wir die eine oder andere der darauf infuirenden.
Potenzen ándern.

1. Es sel

A = 1000 Sticke

B. K VM da: AW k
Kgr. ha. © Kgr. Kor. Stůcke Kgr. Stůcke Kor. E:

10 X 100 = 1000 + (0:01 X 1000 = 10) 1000 = 1010. há
02, — 2000805 VEE Oe PAM

80X „ —300 + , 128 6

DA 474000465" , OE Eso

ze W =5oosmu „do 5010

sí,

Diese Tabelle zeigt uns das Gesetz: dass umter sonst gleichen
Verháltníssen mit der Erhóhung der Gesammtproduktivitát der Teich-

-- wirthschaft — mag sie bei gleicher Produktivitát durch ausge-
-© dehntere Teicharea oder bei oleicher Teicharea durch erhóhte Pro-
duktivitát veranlasst sein — das Waaggewicht in gleicher | Weise

-| stevgt, und umgekehrt fálit, welches gleiche Verháltniss zwischen Pro-
- duktivitát und Waaggewicht, nur durch das Einsatzgewicht g etwas
alterirt wird, indem sich um dieses das Waaggewicht, gegen die
durch die Produktivitát bedinste gleichmássice Erhóhung oder Min-
© derung, erhóht.

Setzen wir fůr g2= 0, so ist gA = 0, sohin

BI Z

-I
—==

(63 64) W=— i

sd on u Eo Se B Šk -=

Es folet hieraus das Gesetz:

„Dass umter sonst gleichen Verhěiltmissen das Waaggewicht in
geradem Verháltnisse zur Hóhe der Productivitěit steht, a

2. Untersuchen wir nun, wie sich das Waaggewicht bei wech- A
- selnder Produktivitát der Teiche unter sonst gleichen Verháltnissen ©
- gestaltet, wenn der Hóhe der Produktivitát entsprechend sich auch ©
- die Besatzung erhoht. |

Es sei T- 100 ha, g=:001 P und A veránderlich.

| Wir erhalten hienach folgende Skala fůr W.

Kor. ha— Kor.. Kor. Stůcke Kgr. | Kgr. Stůcke Kgr.
10 X100— 1000 —+(001X 1000 = 10)= 1010: 1000 = 1010
9, —

30.X „ — 30003- (001X 3000 — 30)-= 3030:.300000 =

40 X ,„ = 4000—-(001X 4000 — 40)— 4040: 4000 — 1010

M50 X „ — 5000 (00LX -5000 — 50) — 505035000 10
u. -S £Í.

2000 -+ (0:01 X 2000 — 20) — 2020: 2000 = 1010.

k
*
A

100 X 100 —= 10000 -+ (001 X 10000 = 100) = 10100:10000 = 1010.

Es produzirt sich uns hier das Gesetz:

„Das Waaggewicht bleibt unter sonst gléichen Verhůltmissen Bet

verschiedener Produktivitěit gleich, wenm sich mit dieser die Besatzung
čm gleichen Verháltnísse erhoht oder mindert,“

9. Wie gestaltet sich unter sonst gleichen Verháltnissen das

Waaggewicht, wenn die Besatzung einseitig sich erhoóht ?
Zur Lósung dieser Frage nehmen wir an, es sei

PT — 80, Kgr.X< 100' ha.—8000' Kor, ='Z

WOL Kor.
A = veránderlich 1000, 2000 u. s. £. Stůcke.
Z NĚ 28V daně to dne po od Bp dob 0

Ke:' © Kor.. "Stůcké „Kor Kom Stůcke at
8000 —- (001 X 1000 — 10) 8010: 1000 — 8010
„4 X72000 -7207 — 9020: 2000018
: „7M 3000— 303— 8030.:3000.— 2675
ť „MX 4000 "40 8040400052200
„V "5000 55028050: "5000.11
u. S. W. i
k „X 10000 — 100 = 8100 : 10000 — 0810.
Hierin offenbart sich das Gesetz.
„Dass unter sonst gleichen Verháltníssen das Waaggewcht im um-
- gekehrten Verháltnísse zur Hóhe der Besatzung steht“, d. h. das Waag-
gewicht fállt, je mehr die Besatzung steigt und umgekehrt, dass aber
auch hier das gletche Verháltniss durch das Gewicht von 9 alterirt
wird, und zwar in derselben Weise wie Skala I, da wenn dieses == 0

gesetzt wird, das Steigen und Fallen des Waaggewichtes mit der Er- ©

hohung oder Minderung der Besatzung in ganz gleichem, wenn auch
jm umgekehrten Verháltnisse zu einander steht,

P;
“
1 ,
i )
A
k,
n
p
ú
a)
„

:
:
)

E - Setzen wir Z— 8000 Kgr. wie vor, die Besatzung = 5000
Stůcke und g von 001 bis 010 6 steigend, so erhalten wir fůr
W een Skala:

ZATO A este <le ej8 0 LN

Kor. Kor.. Stůcke ©„Kgr. Kgr. Stůcke, Kor.
8000 + (© | X 5000 — 00) = 3000: 5000 = 1:600
A KOUWE 90) B8000 = 1260
(0025 — 100) .810031 1620
s (WW 1905 BDÍ O0
) (VOL 200) 82004 11040
(0:00:14 2200) 200 27147050
u. S. W. |
A (OAO BVOE OZ2O0E 1 E00

Diese Skala zeigt uns das Gesetz:

„Dass umter sonst gleichen Verháltmissen das Bonzelgewicht der

Brut bem Einsatz das Waaggewicht um dieses Gewicht der Brut je-
weils erhoht,“ und dass, wenn dieses Gewicht == 0 (3jáhrige Zucbt-

A
=

wird.

Wir finden also auch hier, wie schon ofter, dass unter sonst
gleichen Verháltnissen es immer von Vortheil ist, moglicht schwere
Brut zu erzielen, um sie so in die Štreckteiche I. Klasse bringen
zu kónnen. |

Es ist nun noch der Weg fůr die Berechnung der Besatzung fůr

- verschiedene Waaggewichte zu zeigen.
Der Teichwirth kann bei beabsichtigter Aenderung seines Be-

triebes aus irgend welcher Ursache veranlasst sein, sich die Frage
vorzulegen, wie hoch er gegen bisher seine Teiche besetzen muss,
um dadurch ein bestimmtes hóheres oder geringeres Waaggewicht

-als seither zu erzielen.
Dazu kónnen ihm die fůr Ermittlung der Besatzung gefun-
- denen Formeln 57 und 58 dienen.

v a

č nb,

É
bí
(ve j
"8
„108

Vo n o n Ek P ako 8
E je Z :
p jl žovýh j

Immer kónnte der Kůrze wegen er sich versucht fůhlen, de ©

nunmehr nothige Besatzung dadurch finden zu wollen, dass er eine ©
Proportion ansetzt, in der das bisherige Waaggewicht zum kůnftig ge- —

wůnschten und die bisherice Besatzung zu der gesuchten = r in
Verháltniss gesetzt werden.

Er wůrde aber dadurch ein unrichtiges Resultat erhalten, dessen
Anwendung ihn nach Umstánden bei der Abfůschung unonsenem
úberraschen kónnte.

Er muss vielmehr zu diesem Zwecke das, Gewicht der Brut beim

Einsatze = g in Rechnung ziehen, und wir erhalten dann fůr die
Lósung der aufgeworfenen Frage allgemein po folgende
Formel, worin

w z das Gewicht, welches kůnftig erreicht werden soll,
W = das bisherige Waaggewicht,

A z die fůr dieses bestandene Besatzung

b z die fůr das Waaggewicht w gesuchte Besatzung.
Wir erhalten hienach folgende Proportion:

(w— 9):(W— 9)= A:Ď
b(w—g)=AW—y9
PAM)

w— g

Setzen wir in diese Formel, fůir w— 2010 Gramm, fůir A = 5000

(67)

Stůcke, fůr W — 1610 Gramm und g = 10 Gramm, so wird

5000 (1610 — 10)

= 4000 Stůck
úbereinstimmend mit den treffenden Vortrag oben Skala ad J.

Ist anderseits der Fall gegeben, dass man zu wissen wiinscht,
welches Waaggewicht = w man unter den gegebenen Verháltnissen
erhalten wird, wenn man die Besatzung auf eine bestimmte Hóhe
— 8 stellt, wenn man frůher bei einer Besatzung — A ein Waag-
gewicht — W erhalten hat, so finden wir aus obiger Gleichung fol-
genden Werth fiir w. Es ist nemlich nach oben

bwu—j)=AW—y)

P EA)
(68) Ď
A ap

t entwickelt wurden, wirken in ganz gleicher Weise auch auf

M
M“
M „

k Lassen sich nun auch vorstehende wie andere Gesetze der Teich-
„wirthschaft erweisen, so wird doch mancher blosse Praktiker sagen:

„Was nutzt mir die Kenntniss von Gesetzen, welche auf lauter
Voraussetzungen beruhen, welche in der Wirklichkeit nicht zutreffend
sind? Hier sind Karpfen ©anz gleichen Gewichtes, gleicher Gesund-
heit, gleicher Wuchsigkeit, die in bestimmter Anzahl auf bestimmte

„Fláche von <anz eleicher Produktivitát eingesetzt werden etc. voraus-
gesetzt, unter welchen Voraussetzungen und Verháltnissen allein die
gefundenen Gesetze genau zutreffen kónnen; welche Anwendung kann
ich von auf lauter solchen idealen Zustánden gebauten Untersuchungen
machen ?“

Ich antworte darauf:

„Diese auf Erforschung der in der Karpfenteichwirthschaft ob-
waltenden Naturgesetze gerichteten Untersuchungen verhalten sich
zur praktischen Karpfenteichwirthschaft wie die reine Geometrie zur
angewandten.“

„Die reine Geometrie beruht auf lauter Fiktionen, sie nimmt
Punkte an ohne Ausdehnung, Linien ohne Dreite die in der Wirklich-
keit nirgend zu finden sind; dennoch aber ist sie die unantastbare
Grundlage der praktischen Geometrie und diese wiirde ohne jene ein
„blosses Herumtappen im Finsteren sein.“ “)

Deshalb behalten aber auch die durch die Theorie gefundenen
Zahlen fiir die Praxis einen hohen Werth, denn es ist der grosse
Gewinn, den die theoretische Untersuchung gewáhrt, dass wr da-
durch einen Anhaltspunkt erlangen, womit insbesondere andere Ver-
hěiltnísse verglichen und zur ečnhečtlichen Anschauung zuriickgefiihrt
„werden kónnen.

4
i

*) Vergl. Freih. v. Thůnen „Der isolirte Staat“ IV. Band S. 340. III. Aufi.

„ ; Mathematicko-přírodověde cká, 17

selben Verháltnisse, wie sie im Vorcehenden fůr das Waag-

ie Einzelgewichte der Fische am Schlusse eines Streckjahres ein..

19. í

Druhá zpráva 0 geologických poměrech výšiny
Brozanské.

Krajina mezi Čížkovícemi, Lukavcem, Libochovicemi a Budyní.
| Sepsal Čeněk Zahálka a předložil prof. Dr. J. Krejčí dne 28. ledna 1887.

(S geologickou mapou a průřezy.)

Přehled.

V první zprávě mé o gčologických poměrech výšiny Brozanské *)
byla popsána krajina mezi Lovosicemi, Čížkovicemi a Lukavcem, která
jest severozápadním výběžkem řečené výšiny. Hlavní čásť Brozanské ©
výšiny spadá mezi Čížkovice, Lukavec, Libochovice a Budyň a v této ©
části vyznamenává se větší rozmanitostí zemských vrstev.

Jádrem celé výšiny jest křidový útvar a ten je pokryt různými ©
vrstvami diluvialními a alluvialními. Čedič Českého Středohoří vyslal ©
až sem své stráže, podle kterých jakož i celého položení výšiny Bro-
zanské ku Českému Středohoří, možno výšinu tu počítati ještě do-
okresu Českého Středohoří. Výšina Brozanská jest osamoceným členem
Českého Středohoří, jsouc spojena pouze mezi Černívem a Úpohlavy
úzkým a nízkým hřbetem s Klapskou výšinou. Na jižní straně mezi ©
Libochovicemi a Budyní omezena je příjemným údolím Oharky. Vznik
tohoto údolí spadá do doby třetihorní, kdy utvořila se Oharecká roz-
sedlina a v době diluvialní valně údolí to rozšířeno bylo. Doba dilu-
vialní velmi přispěla ku nynější podobě výšiny; omezila výšinu Bro-
zanskou na východní straně Terezínskou rovinou, již oživuje. klikatě
se vinoucí Oharka. Rovina Terezínská, rozkládající se v široké kotlině ©
mezi Lovosicemi, Terezínem a Budyní, povstala po vymletí vrstev
křidového útvaru, jež druhdy obě strany Ohareckého údolí spojovaly,
jak o tom svědčí souhlasné uložení vrstev útvaru křidového po obou
stranách této nižiny. |

Z roviny Terezínské i z údolí Oharky mezi Libochovicemi a Bu-
dyní vystupuje příkře Brozanská výšina, tvoříc opukové stráně s pří-
krovem štěrků a žlutých hlin. Stráně ty dosahují až 50 m výšky.

*) Uveřejněna ve „Zprávách o zasedání král. české společnosti nauk“. V Praze ©
1884.

ČZahálka: Druha xprava o geol, poměrech výšiny Brozanské -

(
peas

av
6 ©
vý.
KN

= IN

umu usa PLěea
BEE=255

PLT ELT H
"=

ji)

00099:4

== o LE

Per
ERLEEEEKH

em
oo E
c = k SSsaší

L anna
Srůsšě
HE

VZ E K

já

E Miluvcum.
Žluta hlína a sedy je.

8
r P 7 A
Stérk Stredohorsky odecny. 8
HS
p
é pyropový.
Stěrky Brozanské a jine.
(Kix popis.)
EEECEHY ŠSlaré stěrky.

NÍ Slín a jíl Březenského pasma | |
8
= , PAB , B
= Slín Teplického pásma. Na
(Wižší poloha od Hosteric de Zadovresk, NU

opuža Bělohorského pasrma.)

V Opuka Bělohorského pásma.

+ eb r ne 5
stat, Cedič. Neogen.

ži

[I
= (EEn ne
s

de:

GEOLOGICKÁ MAPA

ň krajin by mezi
Cežkovicemi, Lukavcem,
E Bibochoviceni a Budyrů.

Sesťavil ČZahálka.

ith. Farský

k so ©
K m s o
SBE
+ ji aj AE
i. O + + /
v i ' :
S n oo
8. 0
"r
:

„ Silnice Broxanská. <

i
s: l
UJ
8
i: -k
NH
za
Ď:

a Ř BU
NSN U:
ABl
SŘ. m
gl

ARR 3388 8Ě

4y do Keblic.

TES,

přes Babov.
/ 3000)

ho potoka

é,
jsky

tí Klapsk
poměr vý.

15 25000,

ď ús

nfstnou 0
(Poměr délky =
RY,

Brozanskou v.

o w

„

cn priiřez

Skute

4 = Staré stěrky .
8. = Zlutá hlína:

dsma.

P
starší.

řezenského
sSlérk

3.= Slín B
7. = Oharecký

adsma.
štérk.

Lického
4

dsma. 2. = (n Tep
6.- Brozarisk

Středoh orský sšlérk pyropový.

Opuka Bélohorského

VÁ
S.

i z 9 - É Ď
4 | MM :
p S
Ě ry - s É. l
v + - a
j +i si -
s i + / k [1 : - s
/ i a
a > ři + ' :
. l
+ = ř
> + - 8
n i = =
Ú : we ř Prý Ů = É =
8 4 né i + : P
ň n m :
V
' i ž '
R z 6 3 . 3 =
J >
P 1
< j
=
i =
k i v > nj h i s
k n
+
ň i Ů Ý =
1 i
5) r
> pe “ už .
=
u
£ = v l)
= ň j : Ň
* 1 M
i
x
+ h .
r o P
=
[y Ň .
l ť
= | i :
i
l “
" i i
P > , s i
Ů P
>
= i =
j „
4 ť + .
: k : E V
i * i i
r P) = - K
i 4 =
= =- ' ků + '

IDN dor
E Žlutá hlína a šedý jil.

Štěrk Slředohorský obecný.
s] " pyroponý.
É Štěrky Brozanské a Jiné.
FEE Staré stěrky.

M 52 1/2 Březensného pásma

= [W222

Drunk Bíleňava ká k paris)

Opuka Bélohorského pásma.
EEK Gedi. Newgen.

Arajiny merxd

Sestavil ČZahálka.

Budyně

Diluvium.

ky-
ina-

štér:

are

Žlutá hl

PRYŽ

Křida

4
8.

dsma

s Zabovřesky do Keblic.

Oharecký štěrk starší.

kého

řezens,

oka pl

433000)

jšky =
3.= Slín B)

Silnice Broxanské

í Klapského pot
a
7

d ústí
Ste

lického

Tep.
PS

měr délky = 1525000, poměr vý.

fSLIOU O:
(Po
n

PY/
Broza.

Brozanskou v

čný průřez

Škuta

GEOLOGICKÁ MAPA

.= Opuka Bělohorského pásma. 2.
= Středohorský šlěrk pyropový. 6.

'Á
5

Cížkovicerí, Lukavcem,

Zibochovicemi a Budyni.

nad. 'ečištěm Oharky. Z východních krajin, zejmena z okolí Roudni-
ckého jsou již z daleka znatelny. Ve stráních těchto odkryty jsou
pěkně vrstvy zemské. Na západě omezena je výšina Brozanská údolím

ad Černiva k Libochovicům, jímž částečně potok Klapský protéká.
Údolí to povstalo hlavně v době diluvialní a alluvialní. Za uve-

deným na počátku hřbetem mezi Černivem a Úpohlavy omezuje
výšinu Brozanskou údolí potoka Modly. Z obou posledních údolí vy-
stupuje výšina Brozanská v podobě nízkých kopců nebo strání, jichž
výška jen 10 až 20 m obnáší. I v těchto stráních odkryty jsou vrstvy
kůry zemské, |
Brozanská výšina rozryta je hlubokými údolími, které z pro-
středka jejího vycházejí a k východu nebo západu směřují, tedy kolmo
k východním a západním stráním výšiny. Údolí v západní části pře-
rušují bývalou souvislost vrstev křidového útvaru i štěrků Středo-
horských a povstala hlavně v době tvoření se diluvialních hlin. K nim
náleží: údolí mezi Skřivánčí horou a Spravedlivou, údolí Hájku, údolí
Chotěšovské, údolí Kačovské, údolí Vrbičanské, které mezi Úpohlavy
a Želchovicemi se končí, a dolík Želchovický. Údolí ve východní
části Brozanské vyšiny vytvořila se v době alluvialní; jsou ve žluté
hlíně diluvialní vymleta. Jako větší uvádím údolí „Na oporci“, údolí

Hostenické, jež uprostřed výšiny „Na ladech“ s údolím Kačovským

se pojí a v němž blíže Hostenic malý háj se rozkládá. Kotlina Ro-
chovská s prodlouženým dolíkem u Brozanské cihelny se končícím
jest výmol, v němž odkryty jsou vrstvy křidového a diluvialního útvaru.
Jmenovanými údolími rozděluje se celá výšina na více hřbetů, které
ze středu na západ i na východ se táhnou.

Oharka od Libochovic ku Břežanům až ku Brozanům klesá od

-160 ku 150 m n. m. Výška 150 m náleží též patě Brozanské výšiny

od Brozan ku Keblicům a dále k Lukavci. Údolí od Černiva ku Ra-
dověsicům (částečně podle Klapského potoka až k jeho ústí do Oharky),
klesá od 180 až ku 160 m n. m. Údolí Modly od Úpohlav k Čížko-
vicům klesá od 170 až ku 162 m n. m. Skřivánčí hora uprostřed
sedlem prohnutá dosahuje ve východní polovici až 188 m n. m. Špra-
vedlivá v západní části 199 m n.m. Výšina mezi Žabovřesky a Cho-
těšovem dosahuje až 2160 m n. m. (nad Chotěšovem). Hřbet mezi
údolím Chotěšovským a Kačovským vystupuje až do výše 214 mn. m..
Hřbety mezi údolím Kačovským, Čížkovickým lomem a Siřejovicemi
dosahují 180 až 200 m n. m. Větší výše nalezáme ve východní kra-
jině. Čedičový vršek Větrník dosahuje přes 205 m (zámek až 222 m).

- a čedičový Humberk 245 m n. m. Opukový hřbet mezi Humberkem

17*

mezi Rochovem a údolím Hostenickým 239 m n. m. Hřbet severně —

nad Žabovřesky a Břežany dosahuje 211 (Na Stranách) až 218 (seve-
rových. Žabovřesk) m n. m.

Křídlo státní dráhy z Lovosic do Libochovic vine se od nádraží
Čížkovického po západní straně kopce Litom, potom přejde údolí
Modly. Mezi Modlou a nádražím Úpohlavským proráží dráha slíny
Teplického pásma. Z nádraží Úpohlavského vystupuje dráha na hřbet
Kačov, kde odkrývá v malém zářezu pyropové štěrky. Místo to na-
zývají někteří „Na granátce“, poněvadž po dešti snadno se v okolí
tom český granát nalezne. Přejdouc Kačovský hřbet sestupuje dráha
kol Černiva k nádraží Chotěšovskému. Za nádražím dotýká se dráha
západního úpatí výšiny Drozanské až pod Skřivánčí horu; potom se
ubírá, před tím třikrát Klapský potok přestoupivši, k cukrovaru Li-
bochovickému. Dráha zařezává se na úpatí Skřivánčí hory od Oháre-
ckých štěrků a tytéž štěrky objevily se ve velké mocnosti i pod hlínou
diluvialní při stavbě nádraží Libochovického. Stavba dráhy byla také
příčinou, že jsem nalezl na západním úpatí Skřivánčí hory v břehu,
kde se dvě cesty spojují, diluvialní jíl s hojnými konchyliemi.*)

Středem výšiny jde silnice z Lovosic přes Siřejovice, Vrbičany
a Chotěšov k Radověsicům. Od této silnice vybočuje u Chotěšova
silnice do Brozan. Také ze Siřejovic vybočuje silnice do Keblic a podle
ní jsou u Humberku některé vrsty křidové odkryty. Na jižním úpatí
Brozanské výšiny jde silnice z Budyně přes Žabovřesky a Radověsice
do Libochovic. Nedávno byla vystavěna silnice z Hostenic do Brozan.
Ostatně jest celá výšina propletena sítí cest, z nichž ty, které se za-
rývají na východní a jižní straně do zemských vrstev, mají pro nás
větší cenu.

Celá výšina pokryta je dobrou ornicí, v níž se plodinám hospo-
dářským dobře daří, zvláště tam, kde ornice je uložena na žluté hlíně
diluvialní. Méně dobré jsou ony půdy, které mají za základ písek
a štěrk. Stromoví vůbec a ovocné zvláště nepěstuje se celkem v míře
dostatečné. Víno daří se ve slinitých opukách velmi dobře. Druhdy
-více bylo pěstováno. Nyní spatřiti lze jen trosky vinic na stráních
© mezi Hostenicemi a Brozany, u Brozan, na Větrníku, na Humberku,
u Chotěšova.

V následující úvaze budiž pojednáno zevrubně o jednotlivých
útvarech, z nichž složena je výšina Brozanská.

*) Zahálka. O novém nalezišti diluvialních konchylií u Libochovic. Zprávy
spolku geologického. Praha, 1885. Str, 58, :

I. Útvar křidový.

- Zútvaru toho máme zde tři pásma: Bělohorské, Teplické a Bře- —
zenské, jež mohou býti srovnána s následujícími pásmy Severního
Německa, Francie a Anglie:

Sasko (Geinitz)

Sev. Něm. Francie a Anglie
(Schlůter) (Barrois) V

(8, Bř : Zone a Mieraster cor
k nl Ouadermergel | Emscher-Mergel T Re MO
pásmo testudinartum

|Senon

-+2 Teplické
pásmo

Zone a Holaster

Oberer Pláner | Scaphiten-Pliner
planus

1 Bělohorské | er Pláner | Mytiloides:Pliner | 20" » Tnooeramus
pásmo | labiatus

Turon

1. Bělohorské pásmo.

Pásmo to bylo až posud známo co úzký opukový pás při Oharce,
východně od Libochovie.*) Podařilo se mi zjistiti pásmo to i na jiných
místech Brozanské výšiny, jak z pozdějšího pojednání bude patrno.

Především vystupuje Bělohorské pásmo na povrch blíže cukro-
varu Libochovického; odtud táhne se k Radověsicům, podle Oharky,
až k ústí Klapského potoka, a za ním u křížku se končí. Po celém
tomto výchozu na straně Oharky vybírá se opuka co velmi dobrý
stavební kámen, zejmena z velkého lomu mezi cukrovarem a Rado- i

-© věsicemi a z lomu u křížku, po levé straně klapského potoka. Po-
krovem této opuky je diluvialní štěrk se žlutou hlinou a ornice.
Opuka zdejší jest kamenem písčitovápnitým a hlinitým, v němž je
místy hojnosť jemných anebo hrubších zrnek křemene. V lomu mezi
cukrovarem a Radověsicemi jeví se tento sled vrstev shora dolů:

3 *) Krejčí: Studie v oboru křid. útvaru. 1870. Archiv, I. str. 55, a

| Frič: Studie v oboru křid. útvaru. Bělohorské a malnické vrstvy. Archiv !

4 I. 1880. str. 50: „U Libochovic shledáváme je (vrstvy bělohorské) až u samé ©
Oharky, kde v jednom lomu u cukrovaru odkryty jsou. Opuka zdejší ob-
sahuje mnoho hrubých zrn písku a poskytla tyto druhy:

Ammonites peramplus, © Pecten Dujardinii,

Ammonites Woolgari, Rhynchonella plicatilis. ý

Nautilus sublaevigatus, Seguoia Reichenbachi, © oh

Inoceramus labiatus“.

k% m n. m.

Alluvium,: — Ornice černá: -2 A4 3222
um. Ylntá hlína... Oe
Štěrk Ohárecký sí P o
: 1. Šedožlutá, v kousky rozdrobená opuka,
Utvar nahoře sborcená (následkem ukládání
nový. | se štěrků Oháreckých) . . . - . . 20;
2. Šedožlutá, pevná stavební opuka s kře-
Pásmo jk? ;
: mennými zrnky, v mocných stolicích se
Bělohorské, v
lámající "0 ba

159 m n. m.

Stolice opuky jsou tu vodorovny a prostoupeny v různých smě-

rech se protínajícími rozsedlinami, jichž plochy pokryty jsou tenkými

destičkami sádrovce. Plochy rozsedlin i slojí potaženy jsou žluto-

hnědým limonitem. Opuka je celkem chuda na skameněliny. Nejsnáze

najdeme v ní ještě Nautila sublaevigata. Druhy, které Frič nalezl,
byly již uvedeny.

Východně od Radověsického mostu naleznem podobný sled vrstev :

168'5 m n. m.
Alluvium. © Ornice černá s úlomky opuky. . (O5 až) 1m
: Žlutá hlína písčitá s vn stříbrolesklou
Diluvium. ? slídou . . . bošk, oi svené 1 (až 2 m)
Štěrk Oharecký sh bj dě Me 05 m
Útvar ( 1- Šedožlutá v kousky rozpadlá, nahoře
křidový. sboreenáopukas: 1M 74 20
Bělohorské | 2. Pevná stavební opuka v mocné lavice ©
pásmo | se Támnajici (3, 03s desky s bosé DO
Řečiště Oharky .. 159 m i m.

Po obou stranách Klapského potoka v šířce od Oho až k sil-
nici Libochovické vychází táž opuka pod štěrky a hlínami diluvial-
ními na povrch. U křížku, na východní straně od ústí potoka končí
se Bělohorská opuka a v ní založen je lom. Opuka je písčitá, Šedá,
místy jde do žluta. Obsahuje více nebo méně velmi jemných zrnek
glaukonitu. Zřídka nalezneme v ní zrnka křemenná, jako u Radověsic.
V ní nalezl jsem pouze:

Nautilus sublaevigatus dOrb, Exogyra lateralis Rss.

Zajímavo by bylo poznati zde poměr uložení Bělohorských opuk
ku Teplickým slínům. Šlíny Teplické totiž o několik kroků dále na
východ na povrch vycházejí a tvoří pobřežní stěnu Oharky tak, jako

Na východní straně obce Žabovřesk odkryty jsou v mocnosti

-10 m písčité šedé opuky ve dvou větších lomech. Opuka chová málo

šupinek světlé slídy, četná drobná zrnka glaukonitu a tu a tam větší
zrnko křemene. Je pevná a láme se v mocných stolicích. Je dobrým
stavebním kamenem. Úklon nebyl pozorován. Skamenělin nenalezeno.

Na stráni od Žabovřesk ku Břežanům vycházejí všude písčité
opuky na povrch. Nejhlubší, jež pod 170 m n. m. se nalézají, budou

bezpochyby náležeti Bělohorskému pásmu. Opuky ty jsou u Břežan
šedé nebo šedožluté, vápnitopísčité. Jsou prošlehány v různých směrech
se protínajícími rozsedlinami. Vrstevnatosť nezřetelná. Rozsedliny vy-
plněny jsou hojně deskami sádrovce a potaženy žlutohnědým limo-
nitem. Místy nalezají se v opuce pecky pyritové, které proměnou

v limonit zvětšují objem svůj, čím balvan opuky roztržen jest na více *

dílů podle trhlin, které paprskovitě od pecky hnědelové vycházejí.

Před Hostenicemi naproti obci Písti přibližuje se Oharka až ku
samé opukové stráni, a zde lze rozeznati dvojího druhu vrstvy. Dole
u samé řeky jest opuka písčitá tmavá, modravá a nad ní písčitá šedá.

Nejobyčejnější skamenělinou jest v ní Amorphospongia rugosa (v šedé).

Zde je opuka Bělohorská pokryta 2 až 3 m mocným. diluvialním
štěrkem.

Nejdále naleznem opuku Bělohorskou u Fostenic. Zde vystupuje
ve výši od 155 až do 163 m n. m.; je šedá a modravá a vyčnívají
z ní pevnější lavice barvy modravé nebo šedé. Pod dvorem Hosteni-
ckým jeví se tento postup vrstev shora dolů:

180 m n. m.

Alluvium. 13.. Ornice . —- . PO ROOT
Diluvium. 12. Žlutá cihlářská hlma Oak aa 10
í ( 11. Bělavý pevný slín k stavbé se pk
n Boo obujícé ek
= S 110. Modravý měkký slín Bd oě tou X6 „
| = © M Bělavý rozdro- -) ZR Mason 4)
=! = bený slín | 2-0
B2108. Bělavá pevná la Tv kone n
© | A =|
P B V Hostenicích j. ©24

Bělohorské (o Ale tam, kde by možno bylo zříti ono vzá-
né uložení, nalézá se mocná žlutá hlína, která ukrývá rozhraní ©
- obou pásem. |

(7. Šedá a modravá jílovitá opuka vlhká.
(Přístupná u zdi Hostenického dvora. |
a v zahradě J. Vagnera). . . 2-0 m
6. Šedá, pevná lavice (druhá šedá), te
stupná v Havránkovic rokli, dále na
jihozápad od Hostenic. Obsahuje: Lima
elongata Sow., Exogyra lateralis Rss. 02 ,
5. Modravá, méně šedá, jílovitá opuka,
která se v pecky rozpadává. Vrstevnatosť
nepravidelná. Vlhká. Má hojně pyritu,
na povrchu v sádrovec se měnícího.
Obsahuje Ostrea semiplana (hojně),
Spondylus spinosus (zřídka), v Ha-
vránkovic rokli obsahuje též Amor-
phospongia rugosa (vel. hojně). . . 830,
4. Šedá lavice pevné opuky (první šedá).
Obsahuje Rostellaria Reussi (Gein.,
Pectunculus lens Nilss., Ostrea, Exo-
gyra lateralis Rss., Lima elongata Sow.
(vel hoj 0 02
9. Jílovitá opuka, o S. 2 též S je
ným sádrovcem . . . 20.,
2. Modrá, (místy šedá) vl opuka pi
armani Ammonites Woolgari Mnt.,
Rostellaria Reussi Gein., Lima sloní
gata Sow. (vel. hoj.), Avicula glabra
Rss., Pecten Nilssoni Goldf., Exogyra © 02 „
lateralis Rss., Pectunculus lens Nilss.
(zř.) — V Havránkovic rokli obsaho-
vala též Nautilus sublaevigatus dOrb.
a Ostrea 3 |
1. Modrá neb šedá, ozdobná opat E DÁ
Hladina Oharky . . . 155 m n. m.
V Havránkovic rokli bylo r. 1874. vrtáno (za přícho: kutění
po uhlí!) až do hloubky 42%, při čem samá mastná opuka se jevila.
Na stráni mezi Hostenicemi a Břežany, kde Oharka stěny opu-
kové podrývá, takže opuka čerstvější na povrch vychází, jeví se mezi
drobivou opukou více pevných lavic s obyčejnou Amorphospongií
rugosou.

Útvar
Be l0:h.0-2 8.k6 p4s.mo.

. E be +
“ A x »
A aky AČ.

180 m n. m.

Teplické pásmo

B s
Hostenice = i
(sůčnice) č
| ee
M
M
č
b
p
JE
Pit -2
: i
02 (o
| Š
"8
a
Š
02 |Š
m
02 j |
Průřez opukové stráně v Hostenicích.
2. Teplické pásmo.
8 Teplické pásmo jest nejmocnějším ze všech pásem útvaru křido-

- vého na Brozanské výšině. Tvoří je kamení dvojího druhu. Předně
- modravé, někdy šedé slíny, dosti měkké, za druhé opuky písčitováp-
| nité, šedé až šedožluté. Rozdílu ve stáří mezi oběma není,

Ú Tam, kde vycházejí slíny na povrch zemský, zvětrají a rozpa-
| - dávají se v kousky a později v mastný jíl, který jest velmi podoben
-oněm jílům, jež shledáváme v oboru Březenského pásma. Slíny ne-
mívají zřetelnou vrstevnatosť. Jsou prošlehány četnými rozsedlinami

polohu málo od roviny vodorovné odchýlenou a snadno by mohly
považovány býti za plochy vrstevnatosti (sloje) a tím slíny za skloněné.

Slíny Teplického pásma mívají v sobě pecky a shluky pyritové,
které blíže povrchu v limonit, méně v sádrovec se mění. Na někte-
rých kusech pyritových nebo limonitových bylo zřetelně viděti bývalé
skameněliny vápnité. Jmenovitě jsou to mořské houby, které bývají
v pyrit, limonit ba i sádrovec změněny. Takovouto proměnou v pyrit
nebo limonit, ale zvláště sádrovec, mění ku př. skamenělé houby nejen
svůj vnitřní 1 povrchový sloh, ale i objem. Skameněliny následkem
krystallisace zvětší objem a nabubří. Nalezl jsem nejednou kus, kde
čásť byla vápnitá, druhá pyritová, třetí limonitová a sádrovcová.

V rozsedlinách, které jsou limonitem potaženy, nalézáme často
vláknitý vápenec, který bývá prostoupen drůzami krystallinického vá-
pence v klencích.

V pevnějších lavicích vyskytují se svíry.') ;

U Želchovického dvora, půl km severovýchodně od Želchovic,
prýští se ze slínu hořká voda,*) čirá, chuti mírně hořké, obsahující
podle chemického rozboru kníž. Švarcenberkské laboratoře v Lovosicích :

MOO s 2
Na0. 40693
CAO O OTOK
KaAD 6 aE
BOz pak znal
GO- 20000
CD. out 9 B
DOS 395
NO:-5:2 4 új vystopa

Slíny jsou pokryty u velké míře Březenským pásmem a kde
toho není, štěrkem a hlinou diluvialní. Za základ mají Bělohorské
pásmo, při čem je dno (ležaté) Teplických slínů na jihu vyšší, na
severu hlubší. Celkem zaujímá pásmo to přístupný horizont mezi 150
a 199 až 200 m n. m. Na severu sahají též hlouběji, ale nikde výše
než 199 až 200 m.

U Lukavce*) vycházejí slíny u paty stráně. Odtud jsou kryty

») Zahálka. Geologie výš. Rohatecké u Roudnice. Zprávy o zased. král. čes
sp. nauk. Praha, 1885. Str. 7. : i

?) Zahálka. Hořká voda u Želchovic a Křtěnova. Vesmír, 1883. Str. 28.

5) Zahálka. První zpráva o geolog. pom. výš. Brozanské. Str. 12. Zprávy
o zased. král. čes. spol. nauk. Praha, 1884.

| E ocku dilávlalsém štěrkem a hlinou. Od Humberka přes
Keblice až ku Vinici u Brozan lze je sledovati od paty stráně (150
m n. m.) až do výše 199 m, odkud počíná Březenské pásmo. Od
-Vinice až do Brozan vychází slín u paty stráně pod žlutou hlinou
diluvialní. Mnohé cesty a silnice založeny jsou tu v roklích, které
jsou prohloubeny skrze žlutou hlínu a štěrk až do slínů. Od DBrozan
k Hostenicům jsou slinité stráně pokryty diluvialními vrstvami. Za
Hostenicemi k Přežanům nabývá pásmo Teplické rázu písčitých opuk
a totéž platí o stráni od Dřežan směrem k Žabovřeskám. Pouze na
jednom místě se ráz písčitý přerušuje rázem slinitým a to je severo-
východně od bBřežan, několik kroků hlouběji a dále na severovýchod
-od trigonometrického bodu „211 m n. m.“. Jižní stráně mezi Žabo-
vřesky a Skřivánčí horou jsou již opět rázu slinitého. Týž slín skládá
kopeček a Ohareckou stráň jihozápadně od Žabovřesk. Od Skřivánčí
hory můžeme sledovati slíny Teplické v modravý jíl rozpadlé po strá-
-ních vrchu Spravedlivé, u Hájku, Chotěšova, Černiva, v Kačovech,
ale zvláště na rozsáhlých stráních mezi Úpohlavy, Vrbičany, Siřejovi-
© cemi a Čížkovicemi. Při tom jsou slíny po celé západní části výšiny
Brozanské pokryty Středohorskými štěrky a to buď pyropovými, jako
od Žabovřesk a Skřivánčí hory až ku hřbetu Kačovskému u Černiva
aneb obecnými, jako v dalším postupu jejich k Čížkovicům. Osamo-
cený kopec u Želchovic, Litom zvaný, je též slinitý, na vrcholu obecným
Středohorským štěrkem pokrytý. Uprostřed výšiny Brozanské je slinité
Teplické pásmo vyšším vrstvami křídovými pokryto, vyjma v Hoste-
nickém údolí, kde v hlubších polohách v podobě jílu tu a tam na
povrchu se ukazuje.

Skameněliny jsou v oboru slinitých vrstev dosti četné.

Ku stavbě se slíny nehodí, poněvadž se snadno rozpadnou. Za
to se dobře hodí ku pálení vápna. U Brozan užívá se slínu toho
k opevňování břehů Oharky, poněvadž ve vodě promění se slín v tuhý
a mastný jíl.
| Abychom poznali palaeontologický charakter tohoto pásma, po-
všímneme si několika nalezišť na různých stranách výšiny. V první
. zprávě o geologických poměrech výšiny Brozanské počal jsem s na-
- lezištěm u Lukavce a postupoval k Sulevicům a Čížkovicům. V tomto
- směru pokračovati budu dále kolkolem výšiny.

V Úpohlavy.
k Mezi nádražím Úpohlavským a potokem Modlou byl odkryt při
"stavbě dráhy valně rozpadlý měkký slín barvy šedobílé. Obsahoval
dosti sádrovce. Skameněliny nalezl jsem tyto:

Ostrea. © ! dodá S
Spondylus spinosus, Goldf.
Terebratula semiclobosa, Sow.
Rhynchonella plicatilis, Sow.

Bairdia subdeltoidea, Můn. sp. (h.)*)
Micraster.

Cidaris Reussi, Gein.

Parasmilia centralis, Mant.
Cristellaria rotulata, Lam. Sp.
Ventriculites angustatus, Róm. (b.)
Ventriculites radiatus, Mant. (h.)
Cyrtobolia formosa, Rss. sp.
Množství úlomků spongií a j.

2. Cernivo.

Na východním konci obce Černiva jsou odkryty ve výši 180 až

184 m n. m. modrošedé slíny. Z pevnějších, vápnitějších pecek, které
se na povrchu ze slínu vyplaví, tvoří se takové cicváry, jaké nale-
záme v diluvialních hlinách Brozanské výšiny. Obsahuje:

Terebratula semiglobosa, Sow. (h.)

Micraster.

Ostrea Hippopodium, Nilss. (přirostlá na předešlém.)

Ventriculites radiatus, Mant.

3. Lada u Chotěšova.

Na holé stráni, Lada zvané, která nad Chotěšovem a Černívem
se vypíná, vychází na povrch mezi 190 až 199 m n. m. modravý,
v drobné kousky nebo jíl rozpadlý slín, chudý na skameněliny. Ob-
sahoval:

Terebratula semiglobosa, Sow.

Cidaris z příbuzenstva sceptrifera, Mant.
Frondicularia tenuis, Rss.
Cristellaria rotulata, Lam. sp. (h.)
Nodosaria annulata, Rss.
Globigerina cretacea, d'Orb. (v. h.)
Amorphospongia rugosa, Róm.

K o o o l

!) Skratky: v. h., h., zř., vz. vyznačují poměrné množství, v jakém se ska-
meněliny vyskytují: velmi hojně, hojně, zřídka, vzácně. Skameněliny, u nichž
žádná taková skratka není, byly nalezeny jen jedůou nebo dvakráte.

4. Skřivánčí hora.

ké |
k a severním úpatí Skřivánčí hory byl odkryt velmi měkký slín
barvy šedé s tmavšími skvrnami. Ve vodě rozpadne se úplně v jíl,
- který je spůsobilý ku hnětení. Z tohoto slínu, který během jednoho
- dne ve vodě úplně v jíl se proměnil, byly vypláknuty:
Exogyra lateralis, Rss. (h.)
Bairdia subdeltoidea, Můn. sp. (v. h.)
Nodosaria Zippei, Rss. (h.)
Nodosaria annulata, Rss. (vz.)
Frondicularia. (v. h.)
Flabellina elliptica, Nilss. sp. (h.)
Cristellaria rotulata, Lam. sp. (v. h.)
Globigerina cretacea, Orb. (zř.)
Haplophragmium irregulare, Róm. sp. (zř.)
Sb Ee
Skamenělin větších neměl jsem příležitost zde nalézti.

5. Stráň Oharky jihozápadně Žabovřesk.

Zajímavým místem je kopeček jihozápadně od Žabovřesk, který
na jižní straně příkře ku hladině Oharky se svažuje. Mocnosť slínu
obnáší tu asi 15 m. Nejhlubší slín jest jílovitý tmavošedý do modra,
s četnými zrnky pyritu. Jest od vody změklý a dá se snadno krá-
jeti. Bývá přístupen jen v letech sušších jako r. 1885, jinak je vodou

- Oharky zakryt. Jmenovaného roku vyčnívala z vrstvy té čásť 20 cm
© mocná a bylo pozorovati, že pokračuje dále do hloubky, i to, že sahá
- dále od břehu, do řečiště. Slín této vrstvy je chudým na skameněliny
- větší. Nalezl jsem tu pouze:

, Bairdia subdeltoidea, Min. sp. (h.)

U Frondiculuria Cordai, Rss.

k Cristellaria rotulata, Lam. sp. (h.)

ni touto tmavou vrstvou a výše položenou pěšinou je 5 m vysoký
svislý břeh, jehož vrstvy slinité nebyly přístupny, jsouce pokryty
k s hůry splaveným slínem. Mezi pěšinou a výše položenou cestou je
příkrá © m vysoká stráň skládající se z pevného šedobílého slínu,
-který se na povrchu rozdrobuje a v jíl mění. Na rozsedlinách má
© četně vláknité vápence. V tomto slínu nalezl jsem:

% Oxyrrhina. Zub. (vz.)

Ptychodus mammillaris, Ae. Zub. (vz.)

Nautilus sublaevigatus, d'Orb. (zř,)

o dk 0 ZB k o dků E r a

3 ad
Ammonites k Mant. (zř.); otitávaký exem- 3
plar tento shoduje se s oněmi obrovskými, které v hořejší slinité E
vrstvě stráně Koštické se nalezají. V jedné komoře tohoto Ammonita
nalezeny: Lima Hoperi, Exogyra: lateralis a množství obyčejných
drobných skamenělin.
Scaphites Geinitzi, d'Orb. (zř.) až 48 mm dlouhý.
Neurčený, velmi malý hlavonožec, jenž měl 2 mm v prů-
měru a v jádru Spondyla spinosa byl nalezen.
Natica. (vz.) |
Inoceramus. (h.) Exempláry mladé, úlomky misek a zámků
od velkých kusů.
Lima. (zř.)
Exogyra lateralis, Rss. (v. h.)
Ostrea semiplana, Sow. (h.)
Ostrea Hippopodium, Nilss. (h.)
Ostrea Naumanni, Rss. (vz.)
Spondylus spinosus, Goldf. (h.)
Pecten concentrice-punctatus, Rss. (vz.)
Množství neurčitelných jader z bivalv.
Terebratula semiglobosa, Sow. (h.)
Terebratulina striatula, Mant. (zř.)
Terebratulina gracilis, Schl. (v. h.)
Rhynchonella plicatilis, Sow. (zř.)
Rhynchonella octoplicata, Sow. (zř.)
Rhynchonella Cuvieri, d'Orb. (v. h.)
Membranipora curta, Nov. (vz.) V podobě uzlovitých šak:
S přirostlou Serpula gordialis. |
Membranipora irregularis, v. Hag. sp. (zř.) Přirostlá na
Micrasteru a Nautilu bs tů
Biflustra Pražaki, Nov. (vz.)
Pollicipes glaber, Róm. (vz.)
Bairdia subdeltoidea, Můn. sp. (h.)
Serpula gordialis, Schl. (h.)
Serpula. (vz.)
Micraster breviporus, Ag. (zř.) S přirostlou Ostrea Hippo-
podium. |
Holaster planus, Mant. (vz.)
Phymosoma radiatum, Sorig. (h.) Ostny a desky. |
Antédon Fischeri, Gein. (zř.) Jednou nalezl jsem chomáč —
článků od tohoto druhu.

© Flabellina elliptica, Nilss. (zř.)
© Frondicularia. (zř.)
Cristellaria rotulata, Lam. sp. (h.)
Globigerina cretacea, d'Orb. (v. h.)
Nodosaria Zippei, Rss. (zř.)
Haplophragmium irregulare, Róm. sp. (v. h.)
Pleurostoma bohemicum, Zitt. (zř.)
Ventriculites angusatus, Róm. (zř.)
Ventriculites radiatus, Mant. (zř.)
Amorphospongia globosa, v. Hag. (h.)
Amorphospongia rugosa, Róm. (zř.)
Verruculina tenue, Rom. sp- (vz.) S přirostlou Serpula
gordialis a Ostrea Hippopodium.
Zřídka nalezneme ve slínu tvrdší pecku, PB chomáče oby-

čejných drobných skamenělin.
Nad cestou zvedá se ještě slín o 2 až 3 m výše, téže vlastnosti.

Tato stráň upomíná mne na stráň Ohareckou u Koštic, 0 jejíž

slinitých vrstvách, zvláště co se palaeontologických poměrů týče,
zmiňují se již Reuss, Krejčí a Frič.") Stráň Koštická pokryta je na-
hoře diluvialními vrstvami a sice pyropovým štěrkem a žlutou hlinou.“)
Blíže hladiny vodní jsou tmavošedé do modra jdoucí měkčí slíny

nahoře jsou šedé a pevnější slíny. Tentýž sled shledali jsme však

i u Žabovřesk. Nižší, tmavší slíny jak u Žabovřesk tak u Koštic ob-
sahují hojně pyritu a drobných skamenělin. U Koštic jest v. tmavých

slínech vrstvička plna koprolithů, rybích zubů a jiných drobných ska-
menělin. Zda-li je také u Žabovřesk tato vrstvička, nemohl jsem se.

přesvědčiti, poněvadž nad tmavou přístupnou vrstvou je 5 m mocná
nepřístupná vrstva. Sám nalezl jsem v dolní modravé Koštické vrstvě
koprolithové tyto skameněliny:

Coprolithy.

Šupiny, obratle a zuby bh 9) zvláště od Ptychodus mam-

1) Reuss: Die Kreidegebilde. 1884. S. 27. a 55.
Reuss: Versteinerungen d. bohm. Kreidef,. S. 122.
Krejčí: Studie o útv. křid. str. 62. Archiv I.
Frič: Cephalopoden d. bóhm. Kreidef.
Frič: Reptilien u. Fische d. bohm. Kreidef.
?) Zahálka: Rozšíření pyropových štěrků v Č. S. str. 6, Zprávy o zased. král.
čes. spol. nauk z r. 1884.
9) Frič: Rept. u. Fische. V tomto díle uvedena celá řada zde se vyskytujících
druhů. |

kopy kná Uda? Pen
p milaris, Ag., Corax heterodon, Rss. a Oxyrhina Man- ©
telli, Ac. PS n
á Scaphites Geinitzi, d'Orb. | bí
ba“ Actaeon ovum, Duj.
3 Gastrochaena amphisbaena. Goldf.
Inoceramus.
Exogyra lateralis, Rss.
Ostrea semiplana, Sow.
Terebratula.
Terebratulina striatula, Mant.
| Terebratulina gracilis, Schloth.
; Rhynchonella Cuvieri d'Orb.
Bairdie.
Phymosoma radiatum, Sorig.
Micraster.
Množství drobných foraminifer.
k! Mořské houby jsou ponejvíce v pyrit změněné. |
"ně Vyšší šedý, pevnější slín u Koštic shoduje se v palaeontologi-
-© ckých poměrech s geognosticky stejným slínem u Žabovřesk. Sám
© nalezl jsem v něm u Koštic:
n Ammonites peramplus, Mant., obrovské exemplary. V po-
| dobných objevil Frič Loricula gigas, Frič.“)
Scaphites Geinitzi, ď'Orb,?)
: Inoceramus.
Jů Exogyra lateralis, Rss.
A Ostrea.
Spondylus spinosus, Sow.
Terebratula semielobosa, Sow.
Terebratulina gracilis, Schoth.
: Rhynchonella plicatilis, Sow.
4 Rhynchonella Cuvieri, dOrb.
č NOR Bairdia subdeltoidea, Můn. sp.
E Serpula gordialis, Schl.
Phymosoma radiatum, Sorig.
Micraster breviporus, Ag. s Ostrea Hippopodium a Šerpula.
Holaster planus, Mant.
"Ř | Množství drobných Bryozoí a Foraminifer.

E ZE he
E ea ju
dn

: j I) Frič: Cephalopoden. S. 39.
p S) Frič: tamtéž, S. 42.

79 Bryoz zvláště Membranipora sů: N ov. ve e velkých :
uzlovitých kusech.

Pleurostoma bohemicum, Zitt.

Ventriculites angustatus, Róm. sp.

Ventriculites radiatus, Mant.

Cyrtobolia formosa, Rss. sp.
Plocoscyphia labrosa, Smith sp. s přir. Serpula gordialis.

Plinthosella sguamosa, Zitt. i

6. Severovýchodně od Břežam. RO

Několik kroků na severových. od trigonometrického bodu „211 in p,

„ mu. m.“ nalézá se ve stráni pevný šedý slín, ve kterém se vyskytuje: © vě
| Scaphites Geinitzii, d'Orb. B k
Ostrea semiplana, S0w. oV k

Rhynchonella Cuvieri, d'Orb. ha

Micraster. ON

Ventriculites angustatus, Róm. sp. :

Amorphospongia rugosa, Róm. 4

7. Stráň mezi Hostenicemí a Brozany. ý

' bý

Stráň tato skládá se z modrošedých měkkých slínů, které se 1
-snadno v jíl rozpadnou. Pokryty jsou štěrkem a žlutou hlinou dilu- k

; vialní. Místy je v nich hojná Ostrea semiplana, Sow. U prvních domků ©
; | Brozanských nalezl jsem v lomu: č O
JŠ Nautilus sublaevigatus ďOrb. (zř.) s přirostlou Hippothoa ———

desideriata Nov. a

Cardium alutaceum, Goldf. (vz.) S-

A —— Ostrea semiplana, Sow. (zť.) | a bž m
E Ostrea Hippopodium, Nilss. (h.) Obyčejně na ježovkách ©
“ | přirostlá. č
Spondylus spinosus, Goldf. (zř.) a

Terebratula semiglobosa, Sow. (h.) a
Terebratulina gracilis, Schl. (h.) VE ja
Rhynchonella plicatilis, Sow. (zť.) B

h Rhynchonella Mantelliana, Šow. (zř. M He

Rhynchonella Cuvieri, d'Orb. (zř.)
Bairdia subdeltoidea. Min. sp. (h.)
Micraster breviporus, Ag. (h.)

| r. ML auto příčodovědecká, 18

ba
APV

© Micraster cor testudinarium, Goldf. (zř.)
Phymosoma radiatum, Sorig. (h.)
Globigerina cretacea, d'Orb. (zř.)
Flabellina elliptica. Nilss. (zř.)
Cristellaria rotulata, Lam. sp. (h.)
Haplophragmium irregulare, Róm. sp. a
Frondicularia.
Pleurostoma bohemicum, Zit. (h.)
Ventriculites angustatus, Róm. (h.)
Cyrtobolia formosa, Rss. sp. (zí.)
Cystispongia verrucosa, Rss. sp. (zř.)
Phymatella. (vz.)
Amorphospongia rugosa Róm. (zř.) S hojně přirostlými
skamenělinami.

8. Brozany.

V Brozanech vystupuje na povrch Teplický slín na úpatí sráz-
ných strání anebo v hlubších roklích a všude je štěrkem a hlinou po-
V cihelně na severozápadním konci Brozan je tento postup
vrstev s hora dolů:

Diluvium. i

180 m n. m.
Žlutá hlína., -92 S
Stonky a < Nez 0“ 6 o Bod VRS
1. Modravý S anlLe sm ano. v jíl
proměněný . . 2 o io
2. Šedý neb modro) isnt pla s UPON
154 m n. m.

Rozpadlý slín vrstvy 1. chová tyto skameněliny:

Nautilus sublaevigatus, d'Orb. (zř.) S přirostlou Membra-
nipora curta Nov.

Cerithium. (vz.)

Inoceramus. (zř.)

Jádro Gasteropoda. (vz.)

Exogyra lateralis, Rss. (zř.)

Ostrea semiplana, Sow. (zř.) přirostlá na Spond. spin.

Ostrea Hippopodium, Nilss. (h.) přir. na Micraster c. testud,
a breviporus.

Spondylus spinosus, Goldf. (zř.)

Nucula pectinata, Sow. (zř,)

Z r za Šas m aŠ n rn KSSS SSS
© E 2 ň V

. pá řaš sy 3 5 K-
Ž ji AŘerohratula. P hialobosa, Dow. (h)
Terebratulina gracilis, Schl. (h.)

Rhynchonella plicatilis, Sow. (zř.)

Rhynchonella Cuvieri, d'Orb. (v. h.)

Membranipora irregularis, v. Has. sp. (h.)

Lepralia euglypha, Nov. (vz.)

Berenicea confiuens, Róm. sp. (vz.)

Bairdia subdeltoidea, Můn. sp. (h.)

Serpula gordialis, Schl. (zř.)

Serpula granulata, Sow. (zř.)

Phymosoma radiatum, Sorig. (zř.)

Micraster cor testudinarium, Goldf. (zř.) S přirostlými
Serpula gordialis, Membranipora irregularis, Lepralia
euglypha, Berenicea confluens a Ostrea Hippopodium.

Micraster breviporus, Ag. (zř.) S přirostlými Serpula gra-
nulata, Serpula sp., Membranipora curta, Ostrea Hippo-
podium.

Globigerina cretacea, Orb. (zř.)

Cristellaria rotulata, Lam. sp. (h.)

Nodosaria Zippei, Rss. (zř.)

Haplophragmium irreoulare, Rom. sp. (zř.)

Craticularia subseriata, Róm. (vz.)

Ventriculites angustatus, Róm. (v. h.)

Plocoseyphia labyrinthica, Rss.? (vz.)

Cyrtobolia formosa, Rss. sp. (vz.)

Cystispongia verrucosa, Rss. sp. (vz.)

Amorphospongia globosa, v. Has. (zř.)

Amorphospongia rugosa, Róm. (zř.) s kořenem 6 cm dl.
S hojně přirostlými drobnými skamenělinami.

Šedý, pevný slín vrstvy 2. obsahuje svíry, jež mají na povrchu
vláknitý vápenec a vnitřní hmota sestává z pevnější, tvrdší a bělejší
horniny než-li slín, V němž vězely. Slín obsahuje hojně pecek pyri- ©
tových, (taktéž vrstva 1.) limonitových, nebo kusy sádrovce. Slín roz-
padne se na vzduchu a dešti snadno v jíl. Slín není dokonale vrstev-
natý. Rozsedliny protínají opuku v rozmanitých směrech, tak že se
U v nepravidelné kusy. Nalezl jsem v ní tyto skameněliny:

Šupiny rybí.
Jádro gasteropoda.
Lima Hoperi, Mant. (zř.)
Exogyra lateralis, Rss. (zť.)
18*

3388 E z :
a dara=j n p:
Ne ed < <

Spondylus spinosus, Goldf. (zř.) ©

Terebratula semiglobosa, Sow. (h.)

Terebratulina gracilis, Schl. (h.) | 2

Rhynchonella plicatilis, Sow. (zř.) M

Rhynchonella Mantelliana Sow. (zř.)

Rhynchonella Cuvieri, d'Orb. (v. h.)

Bairdia subdeltoidea, Můn. sp. (h.)

Micraster breviporus, Ag. (zř.)

Holaster planus, Mant. (vz.)

Phymosoma radiatum, Sorig. (h.)

Flabellina (vz.)

Cristellaria rotulata, Lam. sp. (h.)

Ventriculites angustatus, Róm. (h.)

Amorphospongia rugosa, Róm. (zř.) S hojně při-
rostlými drobnými skamenělinami.

9, Rochov.

VA ..

jsou odkryty v jamách a lomech pevné slíny barvy šedé s modravými
skvrnami, nebo modravé s šedými skvrnami, které se střídají s mo-
dravými v pecky rozpadlými slíny. Pevné chovají:

Inoceramus. (h.)

Lima. (zř.)

Spondylus latus, Sow. (zř.)

Terebratula semiglobosa, Sow. (zř.)

Micraster. (h.)

Holaster planus. Mant, (zř.)

Ventriculites radiatus, Mant. (zř.)

Verruculina miliaris, Rss. sp. (vz.)

a j. neurčené posud kusy.

10. Nad Keblicemí.

Stráně u Keblic obsahují pod 200 m n. m. rozdrobené nebo
v jíl proměněné slíny Teplického pásma, jež jsou pokryty Březenským
pásmem. V údolí „Keblouka“ zvané, které je na jižní straně Humberku,
nalezneme tentýž postup vrstev Teplických a Březenských, jaký je na
„výšině Rohatecké u Roudnice, ku př. „Na vinici“.

| (Žlutavý v desky se lámající slín, © V
který má v ležatém vrstvičku S VBA
velmi hojnými Chondrity.

199—200 m n.m.
2. Šedý neb modravý slín pevný. M;
1. Modravý, na povrchu rozdro- Ri:
bený slín.
V nižší modravé vrstvě 1. byly tyto skameněliny:
Inoceramus.
Ostrea.
Jj Terebratula semiglobosa, S0w.
| Frondicularia. |
Cristellaria rotulata, Lam. sp. "M
Haplophragmium irregulare, Róm. sp. |
Chonella.
Verruculina tenue, Róm. sp.
Amorphospongia rugosa, Róm. S přir. skam.
| Vyšší šedá nebo modrošedá vrstva 2., která se láme v nepra-
| © ovidelné kusy a na rozsedlinách vláknitý vápenec chová, obsahuje:
i Úlomek neurčitelného hlavonožce.
Břichonožec neurčený.
Inoceramus.
Lima Hoperi, Mant.
Pecten.
Terebratula semiglobosa, Sow. (h.)
Terebratulina striatula, Mant.
Micraster breviporus, Ag.
Phymosoma radiatum, Sorig.
Craticularia subseriata Róm. sp.
Ventriculites angustatus, Róm.
Plocoseyphia labyrinthica, Rss.
Plinthosella sguamosa, Zitt.
Isoraphinia texta, Róm. S
aje W

Teplické
pásmo.

Útvar křidov

| Z toho, co zde o Teplickém pásmu bylo řečeno, vysvítá, že slíny —
: E v krajině mezi Čížkovicemi, Lukavčem, Libochovicemi a Bu- V

výšině Rohatecké u Roudnice a s Teplickým pásmem u Koštic. Ob-
dobné pak pásmo v severním Německu jest Scaphiten-Pláner stupně
Turonského, jež má význačné skameněliny společné s pásmem naším.

Teplické pásmo v podobě opuk písčitovápnitých zaujímá jen
malý díl výšiny Brozanské a to jen na jihovýchodní části její od
Žabovřesk ku Břežanům a Hostenicům, kde ve stráních pod Bře-
zenským pásmem na povrch vychází. Rozhraní mezi opukami písčito-
vápnitými pásma Teplického a jílem pásma Březenského jest ve vy-
tknutém místě v téže výšce nadmořské 199 až 200. m jako rozhraní
slínů Teplického pásma a deskovitých slínů Březenského pásma v dříve
uvedené krajině a Rohatecké výšině u Roudnice,

Nad Břežany nalezl jsem v šedé, vápnitopísčité opuce, která
obsahovala šupinky světlé slídy (pod 199 m n. m.)

Cristellaria rotulata, Lam. sp.
Phymosoma radiatum, Sorig.
Jiných skamenělin v opuce té jsem nenašel.

3. Březenské pásmo.

V oněch místech výšiny Brozanské, kde útvar křidový ve výši
199 až 200 m n. m. je přístupným, shledáváme nápadné rozhraní dvou
pásem křidových: Teplického a Přezenského. Pásmo Teplické prozra-
zuje se všude svými modravými slíny, které se na povrchu snadno
rozpadají, kdežto Březenské slíny bývají na povrchu v pevnější žlu-
tavé desky rozpadlé a s drobivými vrstvami se střídají. To platí
o severní polovici výšiny Brozanské; v jižní části, nad Břežany a Ža-
bovřesky je Březenské pásmo toho rázu jako na krabatině Klapské,
t. j. v krajině mezi Libčevsí, Třebenicemi, Košticemi a Libochovicemi.
Ve jmenovaných místech skládá se pásmo Březenské z tmavošedých
jílovitých vrstev. Skamenělin obsahují vrstvy rázu slinitého i jílovitého

dosti. V jílovitých vrstvách nalézáme hojně pecek pyritu, často v li- ©

monit nebo sádrovec proměněných. Pevnější slíny Březenského pásma
vybírají se na některých místech co dobré stavivo. Uvedeme některá
význačná naleziště tohoto pásma.

1. Údolé Keblouka.

Dostoupíme-li na stráních Keblických výše as 199 m nm. m,
shledáme, že počínají tu žlutavé, deskovité slíny pásma Březenského.

ž -vol zvané. Při pok Teplického pásma byl postup r

zdejších vytknut. Nad poslední vrstvou pásma Teplického nalézáme
zde, právě tak jako na výšině Rohatecké u Roudnice vrstvičku
několik cm mocnou, která je protkána velkým množstvím Chondrites.
Tato vrstvička náleží nejspodnější vrstvě Březenské a tvořena je
žlutavými neb šedými deskovitými slíny, v níž také Inoceramus
nalezen. Nad Chondritovou vrstvičkou objevuje se v deskovitém žlu-

"tavém slínu:

Thecosiphonia ternata, Rss. sp.

Od tohoto druhu, jenž na výšině Rohatecké v témže slínu
1 v téže výšce nadmořské se vyskytoval, nalezl jsem zde čtyři celé
exempláry vedle několika zlomků. Jeden exemplár má jednu hlavici,
dva po dvou hlavicích a jeden tři. Dosahují 65 až 13 cm výšky.
Všecky exempláry mají částečně zachovalou krycí blánu. Zejména
pokrývá blána tato základ a odtud místy i na hlavice vystupuje.
Kostra je dosti zachovalá.

Stichophyma turbinata, Róm. sp.

Jediný zde nalezený exemplár má 6 cm délky a 4 cm šířky se
zachovalým povrchem i kostrou. Tato houba byla u nás posud jen
v Korycanských vrstvách čes. útvaru křidového nalezena a sice v Schil-
lingen, u Kamajku, Zbyslavi a Velími.) |

2. Mezi Keblicemi a Vrbičanským zámkem.*)

-Na cestě z Keblic ku zámku Vrbičanskému lze poznati na te-
meni hřbetu ve výši asi 220 m n. m. nejvyšší Březenské slíny v lomech.
Střídají se tu žlutošedé, pevné deskovité slíny anebo modravé v ne-
pravidelné kusy se lámající slíny s drobivými tmavšími slíny. V pev-
nějších nalézáme vždy stlačené Inoceramy (snad Cuvieri) a Micrastery.
V drobivých jest Bairdia subdeltoidea, Můn. sp., Cristellaria rotulata,
Lam. sp. a Frondicularie.

3. Na Vinicť u Brozan.

Stráň na Vinici severozáp. Brozan skládá se do 199 m n. m.
z modravých drobivých slínů Teplických. Od 199 až do 202 m n. m.

„Viz Počta: Beitr. z. K. d. Sponsien d. bohm. Kreidef. Prag. 1884. S. 26..
2) Frič uvádí ve svém díle: Čephalopoden d. b. Kreidef. S. 27. hlavonožce

Ammonites subtricarinatus, d'Orb., z Teplických vrstev mezi Keblicemi
a Vrbičany u Lovosic.

nalezneme tam první vrstu Březonělíéhu: na skládající se se : ze ze Šedo“ ©
žlutých slínů s tmavšími místy; na povrchu rozpadávají se v tenké

i
>
+“

+
2 P

- zvonivé desky. Je pokryta slabou vrstvičkou štěrku a 2 až 3 m

mocnou žlutou hlinou. Vrstva ta shoduje se v geognostickém i palae- ©

© ontologickém ohledu s prvou vrstvou Březenského pásma na výšině
-© Rohatecké a má též ve spod velmi hojně Chondritů. B těch
-3 nalezl jsem:
eb Šupiny rybí (h.)
Inoceramus (h.)
Pecten Nilssoni, Goldf. (zř.)
Spondylus latus, Sow. sp. (zř.)
Terebratula semiglobosa, Šow. (vz.)
Phymosoma radiatum, Šorig. (vz.)
Malý neurč. ježek (vz.)
Micraster sp. (Zř.)
Holaster planus, Mant? (vz.)
Cristellaria rotulata, Lam. sp. (zř.)
Thecosiphonia ternata, Rss. sp. (vz.)
Seytalia pertusa, Rss. sp. (vz.) *)
Neurčená spongie.
Seguoia Reichenbachi, Heer (vz.).

4. Půl km západně od Vinice.

Půl km záp. od Vinic nalézá se rokle, na jejímž horním konci
je lom s následujícím postupem vrstev s hora dolů:

Diluvium. Žlutá hlína. . . « Pe a djdanod ale sb

6. Tmavý, v jíl Braměnén sín a vá ja 50 p dne u S

"Útvar křidový. |5. Šedožlutý pevný slín . . . . ++ -+ +1.

4. "Tmavý rozpadlý 'slín: + 5 + 2 0. Mao

3. Šedožlutý pevný SÍN- <.. +5 ©. 0 0 NN

| Březenské pás. | 2. Tmavý rozpadlý Slín —.'. 4.15 'oy3 aaa kN
| (1 Šedožlutý pevný slín SAKÉ, vá Má

Slíny tyto zapadají od povrchu ně na Spad délce 20: m;

pak opět vystupují. Tento úkaz zcela místní vysvětluje se takto. Ve
stolicích pevných slínů jsou mocné rozsedliny. Těmito vniká voda do
nižších rozpadlých vrstev, které se v jíl proměňují a vyluhují. Proto

1) Zahálka: Scytalia pertusa etc. Zprávy spolku geolog. Praha 1885. č. 4. —

Zahálka: Ueber Isoraphinia texta ete. Sitzungsb. d. kais. Akademie d. W. —

in Wien Jahro. 1883. I. Abth. S. 647.

28
9

AGB E) NO I A -E
SRO o l : jř Ň

ne -vrstvy slínů sesazují a bortí.

j£

Pata *

lačený Inoceramus (Cuvieri). ©

5. U Rochova.

Na jihovýchodní straně Rochova při cestě do DBřežan nalézal
se ve výši as 203 m n. m. lom. V něm byl pod 05 m mocnou
ornicí rozdrobený slín, 1 m mocný. Pod tou vrstvou je odkryto 2 m
žlutošedého pevného slínu, který se na dešti v pecky rozpadá. Obě
vrstvy náleží Březenskému pásmu, snad nejhlubším vrstvám.
Pevný slín chová:

Šupiny rybí.

Inoceramus Cuvieri, Sow. (h.)

Nucula pectinata, Sow. (zť.)

Micraster cor testudinarium, Goldf. (h.)

Holaster planus, Mant (zř.)
ý Ventriculites angustatus, Róm. sp. (zř.)
A Chondrites sp.

Neurčitelné větévky.
Vyšší drobivý slín chová:
: jl Cristellaria rotulata, Lam. sp. (zř.)

f : Globigerina cretacea, ď'Orb. (v. h.) a j.
: 6. Lada u Chotěšova.
-Na tomto nalezišti, jež jsme uvedli již v popisu Teplických
- vrstev, pokrývá ve výši 199— 200 m n. m. pásmo Teplické, deskovitý
- bělavý slín pásma Březenského s otisky Inoceramů.

7. Nad Břežany.

4 Stráň nad Břežany má do 199 m n. m. písčitou Teplickou
k opuku. Na ní spočívá 13 m mocná, velmi měkká a jílovitá vrstva
4 barvy tmavě modravé, která se na povrchu v teninké desky rozpadává.
- „Obsahuje hojně roztroušeného pyritu od velikosti máku až do velikosti
- pěstě. Proměnou pyritu povstává limonit a sádrovec, jenž všude na
- povrchu se povaluje. Krystalky sádrovce mají plochy: —P.coP.wPm

jílu. Na povrchu jílu tvoří se též bílý povlak hořké soli. Hlouběji pod
„povrchem je jíl poněkud pevnější, ale vždy velmi měkký a vlhký.

Větší skameněliny jsou vzácné. Hojnější jsou drobné. Otřeme-li jíl

!
M

čili 111.110.010. Nejvíce je sádrovce mezi destičkami rozpadlého

menělin. Obsahuje:
Obratle rybí.
Nucula pectinata, Sow.
Ostrea Hippopodium, Nilss.
Flabellina elliptica, Nilss. sp.
Bairdia subdeltoidea, Můn. sp. (v. h.)
Frondicularie rozmanité. |
Cristellaria rotulata, Lam. sp. (h.)
Nodosaria obscura, Rss. (h.)

0:5, Ornice
1 Zloutka
1 Štěrk

bu
©
Březenské pásmo.

CH ES

be 3 z o

; RS

E K O V 1 M
=

—> S

Teplické pásmo.

Břežany

170 m n. Mm.

Bělohorské pásmo.
Průřez opukovou strání u Břežan.

Již Krejčí počítal zvonivé opuky Rohatecké výšiny *) s význačným
Inoceramus Cuvieri k pásmu Březenskému. Na výšině Brozanské je
pásmo popsané v předešlé části totožné s Březenským pásmem výšiny
Rohatecké *) a také má význačný Inoceramus Cuvieri. Za význačnou
skamenělinu Březenského pásma Rohatecké a Brozanské výšiny po-

1) Krejčí. Studie o útv. křid. Archiv. L Str,
2) Zahálka. Geologie výšiny Rohatecké. Str. 17.

Ť l
Jyds v

- Kartáčem, objeví se na povrchu velké množství drobnohledných ska-

K
47

- mořském jílovité vrstvy, které se považují za význačné pro pásmo

Březenské.') Tato stejná poloha nasvědčuje tomu, že zvonivé slíny
výšiny Rohatecké a Brozanské jsou téhož stáří s Březenskými jíly.

Schlónbach řadí vrstvy pásma Březenského v Čechách k pásmům
s Inoceramus Cuvieri a Micraster cor testudinarium severního Ně-
mecka a Francie.*) Schlůter poznamenává,“) že podle vyskytování se
hlavonožců sluší hledati niveau jeho Emscheru v Březenských anebo
Chlomeckých vrstvách českého útvaru křidového. Schliůtrův Emscher-
Mergel shoduje se s pásmem s Micraster cor testudinarium a pásmem
s Micraster cor anguinum Anglického Šenonu u Barrois *) a s těmitéž
pásmy francouzského Senonu u Heberta.*)

II. Staré štěrky a písky.

Březenské vrstvy výšiny Brozanské jsou pokryty v jižní polo-
vici nad 210 m n. m. vrstvami štěrku a písku. Někde jsou štěrky ty
sesuté a pak naleznem je i v nižších polohách (viz geologickou mapu).
Co se uložení jejich na pásmu Březenském týče, souhlasí toto s ulo-
žením těchže štěrkových a pískových vrstev výšiny Rohatecké u Roud-

nice. Největší výše — 239 m n. m. — dosahují štěrky tyto půl km

jižně od Rochova, na cestě k Chotěšovu.

Štěrky a písky rozloženy jsou především na výšinách mezi
Žabovřesky, Břežany a Chotěšovem a jsouce 4 až 8 m mocny, Sa-
hají do výše 214 až 218 m n. m. Zde uloženy jsou na Březenském

- pásmu jílovitého rázu. Severozápadně od Chotěšova skládají štěrky

temeno nejvyšší části hřbetu až do 214 m n. m. a zde mají za základ
Březenské pásmo rázu deskovitých slínů. Velkého rozšíření mají také
štěrky a písky mezi Vrbičany a Hostenicemi, kde tvoří témě rozsá-
hlého hřbetu a dosahují pak, jak jsme již uvedli, největší výše jižně
od Rochova, 239 m n. m.

—.

v) Krejčí. Geologie. Str. 754: „Podobné slinité opuky (Březenské) v mnohých
polohách v mastné jíly se měnící táhnou se podél Oharky nad vyššími
opukami (Teplického stupně) až k Budyni.. ..“

2) Krejčí. Studie o útv. křid. Archiv. I. Str. 159.

8) Schlůter. Verbreitung der Cephalopoden in der oberen Kreide Norddeutsch-
lands. Emscher.

4) Arnaud. De la division du Turonien et du Senonien. Angoulěme. 1883.

važuji též Thecosiphoniu ternatu, Rss. sp. Na jihu výšiny Brozanské
- a sice nad Břežany a Zabovřesky jsou však v témže horizontu nad-

V510 393008
" jn

Poněvadž jsou vrstvy našich rýh štěrků a písků sypké a nej- 3

vyšší polohy zaujímají, mohly se od dob svého usazení až po naši
dobu snadno sesouvati a odplakovati. Toto odplakování dělo se hlavně

za dob, kdy usazovaly se diluvialní štěrky, neboť diluvialní štěrky.

výšiny Brozanské a jejího okolí, které zaujímají nižší polohu než-li
staré štěrky a které jsou Žlutou hlinou diluvialní pokryty, obsahují
v sobě též horniny ze starých štěrků výšiny Brozanské. Množství
starého písku, tvořící buď samostatné vrstvý anebo tmel starých
štěrků, přispěly ku tvoření se hmoty žlutých hlin diluvialních.
I v době naší splakují se štěrky a písky staré z výše dolů, pokrý-
vajíce stráně slínů, někdy ve značné míře. Uvádím pro příklad stráně
nad Žabovřesky, u Chotěšova, v Kačovech a u Vrbičan, kde štěrky
dosti daleko od původního naleziště jsou zanešeny.

Staré štěrky jsou pokryty na některých místech pyropovými
štěrky a sice 1 km severovýchodně od Žabovřesk, pak mezi tímto
místem a Chotěšovem, která čásť pyropového štěrku souvisí s pyro-
povým štěrkem, jenž je mezi Hájkem a Chotěšovem, na Spravedlivé
a východní části Skřivánčí hory. Pyropový štěrk, jenž pokrývá témě
hřbetu severně od Černiva, končí se blíže cesty Černívovrbičanské

a v těchto místech, přicházeje ve styk se starými štěrky, je těmito

valně promíšen. Severně od tohoto hřbetu táhne se hřbet východně
od Úpohlav, jenž je kryt obecným Středohorským štěrkem. Štěrk
končí se jihozápadně od dvora Kačova a přicházeje zde ve styk se
starým štěrkem je jím velice promíšen.

Starý štěrk má všude tvar oblázkovitý, vězí v drobném křemitém
písku a je vrstevnatě uložen. Ve vrstvách štěrku objevují se též
vrstvy drobného písku. Ve štěrkovně za dvorem Chotěšovským objevil
se tento profil:

Alluvium. —„ —. Černá ornice štěrky promíšená ©. . 02 až 05 m
| 4, Štěrk v žlutohnědém; písku -< 4405600
Staré štěrky | 3. Žlutošedý, drobný, křemitý písek. . . „až0Ol ,
a písky 2. Štěrk souhlasný se 4. ve žlutohnědém písku. 07 „
Čí 3 k „4 „ šedém sr od dakd k

Křid. útv. (Březenské pás.?) Šedý jíl tvoří základ.

Zdejší štěrk obsahuje: bílé anebo jinak zbarvené oblázky kře-
mene (v. h.), modrý do černa buližník (h), žulu, rulu, zelenou bři-
dlici, žlutavou písčitou opuku.

V jamách štěrkových asi */, km jihovýchodně od dvora Chotě- |

šovského, kde starý štěrk až 5 m mocnosti měl, byl pokryt slabou
vrstvou pyropového štěrku, jenž se vyznačoval hlavně čedičem málo

í.

E PN Ae
záka vá

ceným aneb ostrohranným až velikosti hlavy, pak železitým
vcem a žlutavým křemenem (třetihorním).

-© Štěrkovna severozápadně od Chotěšova vykazuje tento sled vrstev: ©
© Alluvium. .. . Černá ornice štěrkem promíšená . . „ . „3m
| 2. Štěrk se šedým jílovitým tmelem. . . . .05, vá:

o 1. Štěrk v šedém neb žlutavém písku uložený . 25 ,

Křid. útv. Březenské pásmo: Deskovité slíny tvoří základ.

Zde obsahoval štěrk oblázkový tyto horniny: bílý, žlutý a čer-
venavý křemen (v. h.), modrý do černa buližník (h.), žulu, rulu,
zelenou břidlici, (diorit?) a phyllit.

Štěrkovny na stráni nad hájem kníž. Lobkovice k Hostenicům
obsahují oblázky křemene (v. h.), buližníku (h.), řidčeji phyllit, diorit,
žulu, rulu, slepence, křemence a porfýr. Štěrk vězí v hojném, jemném,
žlutém písku.

Staré štěrky a písky pokrývající témě Drozanské výšiny jsou
téhož stáří co štěrky pokrývající témě Rohatecké výšiny u Roudnice;
neboť štěrky obou výšin skládají se z těchže nerostů a hornin, ulo-
ženy jsou na témže pásmu křidového útvaru a počínají v téže výši
nadmořské. Poněvadž souvislost souhlasně uložených vrstev obou
výšin přerušena je údolím Oharky, jsou staré štěrky starší tohoto
údolí. Některé okolnosti nasvědčují však tomu, že údolí Oharecké je

-starší doby diluvialní, tedy třetihorní. Jesti dno údolí Oharky po-
-© kryto na některých místech štěrky a hlinami diluvialními (viz pozdější
„popis diluvialního útvaru a mapu geologickou), tak že za dob jich
- usazování bylo již vytvořeno údolí Oharky. Z výzkumů prof. Krejčího
- je známo,“) že údolí Oharky mezi Louny a Budyní je mohutnou roz-
© sedlinou. Rozsedlina tato souhlasí co do směru se směrem hlavních
rozsedlin utvořených za doby neogenové v oboru Českého Středohoří.
Uvažme, že pozůstatky zvířeny diluvialní nebyly ve starých štěrkách
nalezeny, že staré štěrky jsou starší, než-li pyropové, poněvadž jsou
-od těchto pokryty. Uvažme dále, že staré štěrky zaujímají mnohem
větší výšku (pokrývají temena výšin), než-li diluvialní štěrky (žlutou
- hlinou pokryté) u paty jmenovaných výšin.
Uvedené okolnosti přiměly mne, považovati staré štěrky, jež
- pokrývají výšinu Brozanskou, za starší než-li diluvialní a počítati je
- prozatím k nejmladším vrstvám útvaru křidového potud, pokud se
-mně nebo jiným nepodaří jinak stáří starých štěrků rozhodnouti.

ý:
Ě.
i
M
. h

i
1“

Ř,

!) Studie o útvaru křidovém. Archiv I. str. 61. Geologie. Str. 779,

III. Útvar neogenový.

K tomuto útvaru náleží blíže Keblic čedičový vrch Humberk
a vedle něho menší čedičový kopec Větrník se zámkem. O obou zmi-
ňuje se již A. E. Reuss.) Oba vrchy poskytují znamenité příklady
o vyvření čediče a jeho vliv na proměnu slínu. Jednou nalezl jsem
v čediči kus zeleného porcelanjaspisu, známé to proměny slínu ná-
sledkem vyvření čediče. Slín jest zde čedičovými proudy ve všech
možných směrech u velkém množství proniknut. Také jsou jednotlivé
kusy čedičové v slínu uzavřené, co svědčí o tekutém někdy stavu
slínu. Jinde zase jsou celé spousty slínu v Čediči uzavřeny a roz-
manitě proměněny. Nejhojnější je tu čedičový slepenec s četným bio-
titem, augitem a druhotným vápencem. Slepenec prostoupen je pevným ©
čedičem v proudech, barvy černé s množstvím augitu a biotitu. Slín,
jejž čedič prostupuje neb obaluje, má barvu šedou až hnědou a je
proniknut hojnými vrstvičkami vápence, jenž mívá na povrchu drůzy
klenčové,

IV. Útvar diluvialní.

Velká čásť Brozanské výšiny je na svém kraji pokryta diluvial-
ními vrstvami. Spodní vrstvy skládají se ze štěrku, vrchní z hlin.
Spočívá na křidovém útvaru a je pokryt ponejvíce ornicí.

1. Štěrky.

Štěrky diluvialní jsou při Brozanské výšině rozličného druhu,
pročež jsou zvláště povšimnutí hodny. Příčinou rozličných druhů štěrků
jest jejich různý původ a tím řídí se také jejich rozmanitá poloha.
Některé štěrky mají svůj původ ve starých štěrkách pokrývajících témě
Brozanské výšiny, některé v čedičovém a znělcovém horstvu Středo-
horském, jiné v pořičí Oharky. Podle toho rozděluji v této části
štěrky na Brozanské, Středohorské a Oharecké starší (na rozdíl od
Ohareckých mladších, alluvialních).

a) Brozanské štěrky.

Východní okraj Brozanské výšiny je pokryt štěrky od Rochova
až ku Stranám nad Břežany, tedy hlavně v okolí městečka Brozan.

1) Die Umgebungen v. Teplitz u. Bilin. Prag. 1840. S. 263. T. IV. Fig. 3.

ské TRAV Zas o VP oné "287
Maj i úl lon od západu k hodu, tak že jsou ve vyšších polohášh
loženy na Březenském pásmu, v nižších polohách na Teplickém
- pásmu. Pokryty jsou žlutými hlinami diluvialními. Štěrk jest obláz-
-kovitý s hojným křemitým pískem a sestává z křemene (v. h.), buliž-
- níku (h.), šedé opuky (h.), méně z ruly, žuly, fyllitu a dioritu.

| Štěrky tyto vycházejí na povrch pod žlutou hlinou v hlubších
zářezech cest, silnic a na východní stráni Brozanské výšiny. V zářezu
cesty nad Břežany je štěrk až 2 m mocný a spočívá na Březenském
jílu. Asi 1 km jihozápadně od Hostenic je ve stráni štěrk 2 až 3 m
mocný a spočívá na písčitých opukách. Ve stráni Oharecké od Ho-
stenic ku Brozanům je štěrk obyčejné L m mocnosti a spočívá na
Teplických slínech. V cihelně Brozanské má mocnosť 05 m. Slabě
„vystupuje štěrk pod žlutou hlinou na Vinici u Brozan, kde spočívá
na Březenských slínech.

Sledujem-li Brozanský štěrk pod žlutou hlinou diluvialní od vý-
chodu na západ, totiž od východní stráně Brozanské k temeni výšiny,
v hlubokých roklích cest a silnic, shledáme, že vystupuje vždy výš
a výše až ku starým štěrkům, temeno Brozanské výšiny pokrývajícím.
Tato okolnosť, že diluvialní Štěrky u starých štěrků počínají a podle
úklonu výšiny Brozanské se na východ svažují, jakož i ta, že Dro-
zanské štěrky tytéž horniny obsahují co staré štěrky, svědčí 0 tom,
že původ Brozanských štěrků diluvialních sluší hledati ve starých
štěrkách.

Již při popisu starých štěrků bylo uvedeno, že tyto štěrky mají
velké rozšíření mezi Vrbičany a Hostenicemi. Obec Vrbičany i zámek
nalézají se na pokraji starých štěrků. Sledujem-li ornici dle svahu

- krajiny od Vrbičan ku Siřejovicům, shledáme, že je velmi promíšena
- oblázkovým štěrkem, shodujícím se s kamením ve starých štěrkách.
> Moená ornice nedovoluje, abychom se přesvědčili, zdaž pod ní se
-nalézá vrstva souvislejšího štěrku. Avšak za Šiřejovicemi shledáme, že
- štěrk vystupuje v údolí od Siřejovic k sušárně (poněvadž žlutá hlína,
byla z něho splavena) a odtud podle svahu dále ku kníž. Sulevickému
lomu. Z toho je patrno, že staré štěrky Brozanské výšiny poskytly
- také z části svůj štěrk oněm štěrkům, jež se nalézají v nejsevernější
- části Brozanské výšiny a které jsem nazval Středočeskými a Sudet-
„ 1
-© skými ") proto, že větší čásť hornin, jež v sobě chovají, jsou původu
A Středočeského a Sudetského.

nů) Zahálka. První zpráva o geolog. pom, výš. Brozanské. Str. 22, Zpr. kr. čes.
- spol. nauk. 1884, |

“

b. Středohorské štěrky. "00 Ke

K těmto štěrkům náleží ony diluvialní štěrky, které mají svůj ©
původ v Českém Středohoří. Jsou pak dvojího druhu. Jedny obsahují
pyrop — štěrky pyropové — a jsou pokračováním pyropových štěrků,
které od Chrášťan ku Dlažkovicům a Sedlci se rozprostírají, druhé ©
neobsahují pyrop — štěrk obecný — a jsou pokračováním štěrku
v krajině mezi Čížkovicemi, Sulevicemi a Lukavei.*) Co do stáří jsou
oba štěrky totožny, a jest-li je zde od sebe odděluji, činím to jednak
z ohledu mineralogického, neboť vyskytování se pyropu v jedněch má
též pro nás cenu, jednak proto, že možno zvláštním popisem pyro-
pových štěrků poznati, jak daleko až posouval se štěrk pyropový
z Chrášťanských vrchů, kdež jest jeho původ.?) |

«) Středohorský štěrk obecný.

Tento štěrk, jehož původ je v čedičovém a znělcovém horstvu
mezi Lovosicemi a Třebenicemi, nazývám zde „obecným“, poněvadž
se obyčejně na úpatí Českého Středohoří vyskytuje.

Již v pojednání svém: První zpráva o geolog. poměrech výšiny
Brozanské, popsal jsem štěrky tyto v krajině mezi Čížkovicemi, Sule-
vicemi a Lukavcem (str. 25.). Popis štěrků ve zmíněném pojednání
ukončili jsme u obce Čížkovic a u Čížkovických lomů.

Od Čížkovických lomů táhne se štěrk dále na výšinách nad
potokem Modlou (po pravé straně) asi v pruhu ";„ km širokém a na
kopci východně od Želchovic se zakončuje. Také po levé straně Modly
jest u obce Želchovic pokryto temeno kopečku „Litom“ Středohorským
štěrkem. Jmenovaný štěrk nalézá se ve výši 170 až 183 m n. m. Na
kopci uprostřed mezi Želchovicemi a Vrbičany nalézá se též Středo-
horský štěrk, jenž dosahuje výšky 200 m n. m. Hřbet, jenž 1 km na.
východ od Úpohlav se nalézá, pokryt je Středohorským štěrkem, jenž
se táhne až ku starým štěrkům, jimiž je dosti promíšen.

Veškery uvedené Středohorské štěrky obecné souvisely někdy
mezi sebou a teprve když vytvořila se údolí, jež je nyní od sebe
oddělují, byly ty štěrky od sebe odloučeny, takže pokrývají temena
rovnoběžných hřbetů a kopců. Štěrk je u Čížkovických lomů až 1 m
mocný, místy není mocnosť jeho přístupna, někde pak je již valně ©

"Tamtéž Btr. 25.
2) Zahálka. Příspěvek ku poznání geolog. poměrů pyropových štěrků v Českém š
Středohoří. Zprávy spolku geolog. Praha, 1885.

ADM Ee. hledáváe, že není uložen vrstevnatě, nýbrž beze všeho
© pořádku na sobě nahromaděný. Kamení není oblázkovité, nýbrž hra-
mnaté s otupenými hranami a ohlazenými často plochami.

Štěrk Středohorský obecný liší se od blízkého pyropového štěrku
tím, že pyrop neobsahuje a že v něm znělec se vyskytuje.

Štěrk mezi Vrbičany a Želchovicemi ve výši 200 m n. m. ob-
sahuje: čedič, znělec, žlutý třetihorní křemen, pískovec třetihorní
s tmelem železitým. Znělec je šedý, v němž porfyricky vystupují
- krystally sanidinu, augitu a noseanu. Na kopci východně od obce
Želchovic nalézá se: čedič, znělec, žlutý třetihorní křemen, třetihorní
pískovec s tmelem železitým a opuka; znělec je šedý, v němž vystu-
pují porfyricky krystally augitu, sanidinu a noseanu.

B) Středohorský štěrk pyropový.

O tom, jak se rozkládá pyropový štěrk na výšině Brozanské,
byla učiněna zmínka v pojednání mém: Rozšíření pyropových štěrků
-v Českém Středohoří.“) Zde budiž podotknuto, že štěrk pyropový,
který od Chrášťan k Dlažkovicům a Sedlci pod Hasenburkem se
táhne, pokračuje od Sedlce dále k Černivu a že je zejmena pokryto
- štěrky až ke Křížku severně od Černiva temeno onoho hřbetu jenž
- spojuje Hasenburskou výšinu s Brozanskou výšinou. Při cestě z Čer-
-niva do Vrbičan přichází štěrk ten ve styk se starým štěrkem a je
Jím proto valně promíšen. Krajina mezi Chotěšovem, Radověsicemi
-A Žabovřesky je pokryta též pyropovým štěrkem. Na západě spočívá
- na Teplickém pásmu útvaru křidového jako mezi Hájkem a Chotě-
E šovem, na Spravedlivé, na východní části Skřivánčí hory. Na východu
- spočívá pyropový štěrk na starých štěrkách, co zejmena jsem shledal
“ jihovýchodně od Chotěšova. Také na kopci 1 km severovýchodně od
- Žabovřesk nalézá se pyropový štěrk, jenž pokrývá staré štěrky.
ů Kamení, z něhož je složen pyropový štěrk, je obyčejně hranaté,
- často s hranami otupenými a uhlazenými plochami. Kusy jeho dosa-
- hují velikosti pěstě až hlavy. Ponejvíce je již štěrk ornicí promíšen
- a na stráních příkrých, kde na povrch z pod ornice vychází, se po-
© valuje a dolů svaluje. Při polních pracích zejmena v Kačovech u Hájku,
: ma Spravedlivé, na Skřivánčí hoře, v zářezu dráhy Lovosickolibocho-
o vické na hřbetu v Kačovech (na tak zvané Granátce), nalézává se

fe
k-
1) Zprávy o zased. král. čes. společnosti nauk. Praha. 1883,

- Tř.: Mathematicko-přírodovědecká, 19

pyrop. Štěrk se skládá hlavně z čediče, třetihorního slepence a pís-
kovce s tmelem železitým, křemene třetihorního, limonitových úlomků
a opuky. Zřídka obsahuje rulu a porťyr. Český granát či pyrop je
dosti vzácný. |

c) Oharecký štěrk stavší.

Štěrky, které se nalézají v údolí Ohareckém, jsou dvojího druhu.
Jedny jsou uloženy na vyšších tarasech nad Oharkou a jsou obyčejně
pokryty žlutou hlínou diluvialní; tyto štěrky jsou diluvialní a nazývám
je tedy „staršími“ na rozdíl od štěrků, které zaujímají nižší polohu
v údolí Ohareckém a jsou alluvialní, pročež „mladšími“ je zváti budu.

Oharecký štěrk starší vine se po levé straně Oharky v šířce
mezi Radověsicemi a Skřivánčí horou k Žabovřeskám, kde je pokryt
žlutou hlinou. Pokračování jeho naleznem u Břežan, mezi Břežany
a silnicí Budyňskou. Na povrch vycházejí štěrky tyto u jižní paty
Skřivánčí hory (po levé straně Klapského potoka) a u Žabovřesk.
U paty Skřivánčí hory kde jej dráha proráží, obsahoval placky opuky,
oblázky křemene, hrubý pískovec, červenou rulu a čedič. Štěrk byl
uložen na Teplickém slínu. V severní části nádraží pop od
nalezl jsem při stavbě dráhy tento postup vrstev:

Alluviim. Černá ornice . -.... ..J MDN
Dim Zo nn 0 day saě 2
"1 Štěrk s pískem. Odlšeky starší . 40,

(hlouběji nekopáno).

Štěrk obsahoval: placky vápnitého slínu, oblázky černého

čediče, břidlice, pískovce, fialového a červeného porcelanjaspisu, hru-
bozrné žuly a ruly.

Studna v jižní části nádraží, při silnici, olnohuvnlk tento postup:
Alluvium. Černá ornice. . © < < <. « Om
Da 8 Žlutá hlína . ... sj oděn 4 Vš

Štěrk s pískem. Oharenký starší. 20,
Křída. "Základem byla opuka Bělohorského pásma.
V blahoutově cihelně severovýchodně od Radověsic byl tento
postup:
Alluvium. © Černá ornice . . . . . . „Om
Zdatá "Klina ". i, N4SV026 2 o nné
Štěrk Oharecký starší . . . .20,
Křída, Základem je modravá mastnice,

Diluvium.

z 1 ed dilo, oblázků žuly, zelenavé břidlice amfibolové, bílého

i | křemene, fialového a červeného porcelanjaspisu, slínů Teplických,

-© ruly, žuly, železitého pískovce, Malnického řasáku v plackách se
zřetelným glaukonitem, oblázků černé břidlice. Také jsem nalezl mezi
štěrkem skamenělou Ostreu patrně z útvaru křidového naplavenou.

Postup vrstev v lomu západně od Radověsic, mezi nimiž i Oha-
recký štěrk se nalézá, uveden již byl při pásmu Bělohorském útvaru
křidového. Zde obsahuje štěrk: čedič, oblázky křemene, železitého
pískovce a opuku písčitou pásma Bělohorského.

Východně od Radověsic u mostu (postup vrstev udán při pásmu
Bělohorském) obsahuje oblázkovitý štěrk s tmelem žlutavého jemného
písečku :
č bílý křemen,
modrý a červený buližník,
placky šedého slínu,

„hnědý pískovec, podobný kvádrovému,
kuličky neb placičky černého čediče,
žulu s černou slídou, bezbar. křemenem a bílým neb čer-
- veným živcem,

rulu s hojnou stříbrolesklou slídou,

zelenavou břidlici,

porfýr s většími krystally křemene a živce,

fialový porcelanjaspis.
Podobný štěrk vyskytuje se v obci Žabovřeskách a v polích od Žabo-
vřesk na jihozápad.

Obarecký štěrk starší u Břežan proti mostu Budyňskému ob-
sahuje: oblázky bílého a jinak zbarveného křemene, opuku, žulu, rulu,
úalový porcelanjaspis, valounky čediče tmavošedého, nezřetelué pozů-
statky skamenělin útvaru křidového.

Ze původ Ohareckého štěrku staršího jest v pořičí Oharky,
-o tom nejlépe svědčí uvedené v něm horniny.

2. Vrstvy hlinité.
a) Žlutá hlína,

; Žlutá hlína diluvialní pokrývá místy boky a obklopuje na úpatí
© celou Brozanskou výšinu. Od Lukavce a Lovosic táhne se k Hum-

-— berku a Šiřejovicům. Velkou mocnosť, až přes 6 m má v hlubokých
jd 19%

roklích cest, které od Lukavce do Čížkovic, Želchovic a Siřejovic ©
vedou. Hlína tato postupuje pak v užším pruhu mezi Siřejovicemi
a Větrníkem k cihelně u Vrbičan a do okolí Rochova, potom v širokém
pruhu pokrývá svahy východní Brozanské výšiny jako u Brozan a Ho-
stenic, kde ve hlubokých úvozech, v mocnosti až 10 m jsou odkryty.
U bažantnice, tam kde se křižují cesty z Břežan do Rochova a z Cho-
těšova do Hostenic, bylo dolováno marně na uhlí (!) r. 1874., při
čemž shledán tento postup vrstev s hora dolů:

AlWuvrutn. "Černá ornice 1,2%) >
s Žkabá Blika 2967. PNR
So eo o OŘ od da RU o Ake obr
Křída. Mastnice 100 2 SE
4392.47

Také jižní stráně Brozanské výšiny u Břežan, Žabovřesk, Rado-
věsic, západní čásť Skřivánčí hory a západní úpatí Brozanské výšiny
jako od Libochovic ku Černivu a od Úpohlav k Čížkovicům pokryty
jsou mocnou hlinou diluvialní. V cihelně severozápadně od Žabovřesk
je mocnosť hlíny 15 m. Obyčejně pokrývá tato hlína štěrky diluvialní.

Žlutá hlína je písčitá a obsahuje šupinky stříbrolesklé slídy.
Nad Brozany obsahuje množství vápnitých bělavých cicvárů velikosti
ořechu až pěstě, tvaru hlízovitého s povrchem nepravidelným hrbol-
kovitým. Blíže povrchu je hmota cicvárů měkká, takže vyschlé cicváry
tyto píší skorem jako křída. Čím dále do vnitř, tím je hmota tvrdší.
Uvnitř jsou cicváry duté s rozpraskanými stěnami. Oddělí-li se od
stěn některé kousky v dutině cicváru, chřestí. Na některých cicvárech
viděti jest ještě dosti zachovalý slín, jenž přechází pak v hmotu
cicváru. Tvoření se cicvárů ze slínu dá se také na některých místech
slínů Brozanské výšiny pozorovati. Uvedl jsem již v předu výchoz
slínu u Černiva.

Sledujem-li žlutou hlínu diluvialní od Brozanských strání směrem
západním vždy výš a výše, shledáváme, že jest uložena spolu se štěrkem
korytovitě v slinitých vrstvách, při čemž koryta směřují podle úklonu
výšiny a podle toho úklonu jeví se býti naplavena žlutá hlína. Při
naplavování žlutých hlín byl místy i štěrk valně splaven, takže jen
nepatrné stopy oblázků po sobě zůstavil a žluté hlíny v korytovém
uložení svém spočívají místy na Teplických anebo Březenských slínech.

V oboru Březenských vrstev na temeni Brozanské výšiny nalé-
zají se často drobivé vrstvy, které se na povrchu snadno v jíl pro-
mění. "Tento jíl bývá velmi podoben žlutým hlínám a může se státi

WO Ve

písčitějším, splaví-li se do něho jemný písek se starých štěrků.

hypsometrickou mapu výšiny Brozanské na to, že žlutá hlína Bro-

o zanské výšiny je původu křidového a povstala splachováním vrstev

slinitých a písku jemného se starých štěrků. Tímto odplakováním

j vyšších vrstev vytvořily se mnohé hluboké doly ve výšině Rohatecké,

oddělily se jindy související mnohé štěrky na temeni jejím a vybráz-
dily se slíny a opuky útvaru křidového do značné hloubky.

Pozůstatky zvířeny diluvialní nepoštěstilo se mi nikde nalézti.
Cihláři v četných cihelnách pracující vyprávěli sice, že časem kosti
v hlíně vykopají, vždy je však pohodí. Možná, že když nyní na důle-
žitosť nálezů takových upozornění byli, podaří se nám později některé
ovytknouti, tak jako se to i na jiných místech s dobrým účinkem
potkalo.

b) Šedý jal.)

Na severní i jižní straně Skřivánčí hory vinou se polní cesty,
spojující se na záp. úpatí. Zde (170 m n. m.) nalezáme v břehu cesty
pod šedou, 1 m mocnou ornicí, drobivou sladkovodní vrstvu barvy
šedé, složenou z mastných kousků jilovitých. Tu a tam leží ve jme-
nované vrstvě vápnité cicváry barvy bělavé neb žlutavé. Některé
cicváry jsou duté. Mocnosť vrstvy neznáma. Odkryta byla do hloubky
půl metru. V ní nalezl jsem hojnosť krásně zachovalých konchylií:
-jsou vápnité, bílé, místy jdou do žluta. Jsou to podle určení p. dr
Bechera ve Vídni následující druhy:

Musculium sp. (zř.)
Bythinia tentaculata L. (vel. hoj.)
Valvata cristata MII. (planorbis Drp.) (zř.)
Lymnaeus palustris L. (vel. hoj.)
Lymnaeus stagnalis MII. var. (hoj.)
Planorbis marginatus Drp. (hoj.)
Planorbis hispidus Drp. (zř).
© Planorbis spirorbis MIL. (vz.)
Helix pisana MII. (vz.)
Succinea Pfeifferi Rssm. (vz.) |
Kromě toho nalezají se v jílu válečky rýhované, neurčitelné a známá

- Křidová skamenělina Serpula gordialis. Podobné skupení konchylií

viděl jsem v diluvialním jílu z Cotty u Drážďan a některé souhlasí

1) Zahálka. O novém nalezišti diluvialních konchylií u Libochovic. Zprávy —
spolku geologického v Praze. 1885. Str. 53.

n . n + - u
i | U ť 4 koa M 9
í r M „eh re AP
i : sf R
n 4 „ k M
294 1 se
(S OM s

kt 50% Z
Pe

také s oněmi, jež uvádí Slavík, z naplavenin z okolí Byšic, T)

a Chrudími.")

V. Útvar alluvialní.

Nejnovějšímu: útvaru tomu náleží především ornice a Oharecké
štěrky nové.

Ornice pokrývá mimo příkré stráně některé téměř celou Bro-
zanskou výšinu a jest podle polohy své velmi rozmanita. Ornice, která
má za spodinu žlutou hlínu diluvialní, je průměrně nejmocnější a nej-

Weg ve“

a méně mocná. Ornice na slínech spočívající jsou vápnité a ony na.

Březenském jílu jsou méně úrodny pro množství hořké soli, jež v nich
vykvétá. | |

Oharecké štěrky mladší podobají se podle hornin Ohareckým
štěrkům starším. Tyto zaujímají vyšší tarasy v údolí Oharky, ony nej-
mižší místa údolí a řečiště Oharky.

Štěrky v řečišti Oharky u Žabovřesk obsahují tyto oblázky:
rulu a žulu, zelenavou břidlici, bílý křemen, buližník modrý až černý
a červený, opuky a slíny rozmanitého druhu, čedič, porcelanjaspis.

V Oharce u Doksan a sice mezi Brozanským lesem a ostrovém
Loužkem nalezeny oblázky: rula s hojným phengitem, žula s červe-
navým orthoklasem, amfibolit, zelenavý diorit?, bílý křemen, modrý
a červený buližník, porfyr z křemene a živce, křemitý slepenec,
křemen železitý červený, písčité opuky, čedič s hojným augitem, žlu-
tavý, hnědý a popelavý porcelanjaspis, křemitý pískovec železitý, pís-
kovec železitý (třetihorní). Kromě toho nalezen v tomto štěrku velký
paroh od Cervus elaphus.

Poněvadž alluvialní štěrk tvořící břehy Oharky je velmi sypký
a proud Oharky mocný, podrývají a sesouvají se ustavičně břehy
řečiště, tak že se rok od roku mění tok Oharky, která nabývá ku
škodě hospodářů velmi křivolakého běhu.

V Roudnici n. L. v lednu 1887.

1) Slavík. Naplaveniny z okolí Byšic, Lysé a Chrudimi. Archiv pro přírod.
prozk. Čech. I. Str. 277.

15:

„Nový oxyd olova, jakožto příspěvek ku seznání
účinku katalytického.

Přednášel dr. Bohuslav Brauner dne 11. února 1887.

Winkelblech (Ann. Pharm. 21. p. 21.) obdržel působením chlor-

natanu sodnatého na alkalický roztok hydratu olovnatého červeno-

žlutou sedlinu, která zahříváním hnědla a po odstranění PbCl, dala
hydrat kysličníka, majícího složení Pd,0,. © Hausmamn (ib. 91. 235.)
udává, že chlornatan nesmí býti vzat v nadbytku.

Dle mých pozorování, se při uvedené reakci tvoří teprvé za
chvíli bílá sedlina hydratu olovnatého, která ponenáhlu nabývá barvy
citronové, pak oxydujíc se výše, barvy pomerančové, načež delším
stáním hnědne. Při zahřetí přechází v hnědý dioxyd olova (Pb0O,).

Z té příčiny snad, považuje Debray (Compt. rend. 86. 513.)
sesguioxyd Winkelblech-ův za směsicí monoxydu P%0 s dioxydem
PbO, v poměrech měnivých, a ukazuje, že bezvodý sesguioxyd P8,0,
se tvoří zahříváním dioxydu na 950“.

- Zabývaje se studiem fIuoridů, tvořících se z tak zvaných (ne-

pravých) superoxydů, t. j. vyšších oxydů, tvořících soli a udávajících

valenci prvku, které s pravými superoxydy mají pouze to společné,
že uvolňují z iodovodíka iod, hleděl jsem připraviti čistý dioxyd (hy-
peroxyd) olova, prostý chloru, působením superoxydu vodíka na soli
olovnaté.

Jako jsem připravil (Monatsh. f. Chem. 1882. p. 1. sg) hy-
peroxyd didymu přidáním H,O, ku roztoku dusičnanu didymu a ne-
utralisováním volné kyseliny draslem neb ammoniakem, methoda to,
které později užili Úleve, Lecog, Haass a j. ku přípravě hyperoxydů
obdobných, tak doufal jsem obdržeti analogicky dioxyd olova z du-
sičnanu.

Při tom však nastává následující zajímavý zjev:

Přidá-li se ku roztoku dusičnanu olovnatého hyperoxyd vodíka
a pak ku tekutině čiré (slité od síranu olovnatého, který se obyčejně

sráží) hydrat draselnatý, utvoří se v prvním okamžiku hnědá sedlina

k s

dioxydu olova, která se ale s nadbytečným kysličníkem vodičitým

ihned rozkládá za hojného vývoje kyslíka, a nabývá pak barvy po-
- "merančové. Při tom nastává částečná redukce.

296

Jest známo, že dle Schonbein-a dioxyd olova se redukuje kyslič- ©

níkem vodičitým v kyselém roztoku na monoxyd, který arciť hned

s kyselinou se sloučí na sůl olovnatou.

V roztoku alkalickém chová se, dle Martinon-a (Bull, Soc. Chim.
43. 355.) PbO, jako dioxyd manganu, který kysličník vodičitý redu-
kuje, a sám zůstává nezměněný. Autor má za to, že se při tom
MnO, také z části redukuje na MnO, který se ale volným kyslíkem
"be 0, hned oxyduje na MnO,. Dokázati se to ale autorovi ne-
Paolo.

V případě, který jsem zkoumal, dá se dokázati, že půáskéní
dioxydu olova na hyperoxyd vodíka není Po zjev katalytický,

neboť se nejprve utvoří dle vzorce:

PbO + H,O, = PbO, + H,O

na okamžik PbO,, viditelný svou hnědou barvou, který se ale, jaksi
v okamžení zrodu, nežli povstane molekula komplikovaná, s nadby-
tečným /H,O,, rozkládá dle vzorce:

Pb0, + H,O, — PbO + H,O + 0,.

Utvořený monoxýd olova (a) a snad i z části monoxyd (6),
tvořící se působením žíravého drasla na dusičnan, dříve než nastala
oxydace na PbO,. slučuje se ihned s novým dioxydem olova tn statu
nascendi dle vzorce:

2 Pb0 -| PbO—-2 Pb0, = Pb,0,
(a) (6)

na nový oxyd podvojný, který se pak již, jakožto molekula kompli-
- kovanější, nemůže hyperoxydem vodíka úplně redukovati na 0.

Ze všeho je viděti, že může kysličník vodičitý působiti na dio-
xyd olova způsobem trojím.

1. Máme-li již utvořený (hotový) FPbO;, a HO, v pěšce ky-

selém, jest redukce na PbO úplná (Schónbetn).

2. Máme-li rovněž hotový PbO,, a H,O, v roztoku alkalickém, ;
nastává rozklad kysličníka vodičitého , Ri ku konci reakce zbývá

PbO, nezměněn (Martinon).

3. Působí-li H,O0, na PbO, v tom okamžiku, když se ý tanto S
v roztoku alkalickém tvoří, nastává částečná redukce dioxydu. olova.

Má

ty 0

, redukce hyperoxydu vodíka (Brauner). Takovouto redukci,
ale jen přechodnou, můžeme předpokládati v případě druhém. Z toho
jest viděti, že případ třetí leží jaksi uprostřed případů 1. a 2., tvo-
řících k siremy působení hyperoxydu vodíka na dioxyd olova. — |
Zsedlinu barvy pomerančové, jejížto tvoření jsem tuto vysvětliti
hleděl, sfiltroval jsem, rychle promyl, a ještě vlhkou uschoval v dobře
uzavřené láhvi. K analysi jsem část usušil ve vakuu nad kyselinou
sírovou, při čemž jsem shledal, že sedlina mezi filtrací přitáhla něco
kyseliny uhličité ze vzduchu.

Analysu provedl částečně p. mag. pharm. Ant. Polan, assistent
chemie na české universitě, začež mu tuto patřičné díky vzdávám.

I. Z 10555 gr. látky vylouženo olovo, které jest přítomno co
monoxyd, rozředěnou kyselinou dusičnou, a roztok dal po odpaření
a vyžíhání 05645 gr. PbO — 5613 p. c.

II. 0'5465 gr. látky zahříváno bylo v zatavené rource s konec.
chlorovodíkem a iodidem draselnatým, čímž se uvolnilo 0.225 gr.
10du — 3837 p. c. PBO,;

III. 0'5295 gr. látky dalo při zahřívání v proudu suchého,
čistého vzduchu, při čemž voda v odváženém apparatu jímána a vá-
žena, 0021 gr. H,O— 39 p. c.

IV. Tímtéž způsobem určena kyselina uhličitá, jímáním suchého
plynu v natronovém vápně, při čemž nalezeno v 10425 gr. látky
00245 gr. CO, — 235 p. c.

Z analyse jest viděti, že složení vypsaného oxydu nejvíce se
blíží formuli P0,0, — 3 H,O, zejmena po odečtení anhydridu uhli-
čitého, přítomného co nečistota, a přepočtění na 100:

L. II. III. IV. Přepočteno na 100 Theorie

BO oo. 57-01 5571
PBOzii—h 3831. — — 3897 39-80
HO — . . — 346 — 402 4-49
CO, —.— — 28 10000 10000

Jelikož v uvedené analysi se jeví malý přebytek PbO proti
PbO,, vzal jsem nevážené množství vlhkého oxydu, digeroval chladnou
zředěnou kyselinou dusičnou, a určil v rozpustné části olovo, které
jest přítomné co monoxyd, olovo pak přítomné co dioxyd v části
-- nerozpustné. Tím způsobem jsem obdržel na 04332 gr. PbO (pří-
——— tomného co PbO), 02858 gr. PbO (jež je zde co 0 Poměr obou
—— oxydů jest

PbO: PbO, — 15158: 1,

z čehož jest viděti, že oba uvedené kysličníky jsou zde přítomny

přesně v poměru 3:2, a bezvodý oxyd jest:
3:R60..:2BB0; — Pb O;,
jenž leží sloučenstvím svým mezi oxydy:

Pb,0,(PbO . PbO,) a Pb,O,(2 PbO . PbO,).

Že látka tato není směsí monoxydu a dioxydu, jak by se zdáti
mohlo dle náhledu Debray-ova o produktu jinak připraveném, viděti
jest z následujícího : |

1. Látka jest úplně homogení, a při silném zvětšení jeví se
pod drobnohledem co žlutavé, průhledné lupínky. Ve směsi bílého
hydratu PbO a hnědého PdO,, bylo by obě součásti viděti, a nikdy
by nemohly tyto kysličníky dáti směs, mající barvu pomerančovou..

2. Z takovéto směsi by hydrát draselnatý rozpustil již za studena
kysličník olovnatý, a zanechal by nerozpuštěný hnědý dioxyd.

Uvedený oxyd Pb,0, se ale za studena draslem nemění, za
tepla pak se, ve stavu čerstvě sraženém, v hydratu draselnatém
úplně rozpouští, a z roztoku tohoto, neobsahuje-li mnoho nadbyteč-
ného drasla, vylučuje se ochlazením mínčum v podobě sytě červe-
ného prášku. |

Podstatný rozdíl mezi oxydem mnou připraveným a mezi oxydem
Winkelblech-a záleží v tom, že tento se tvoří orxydací monoxydu,
kdežto oxyd můj povstává redukcí dioxydu.

Kyselinou dusičnou se uvedený oxyd rozkládá, při čemž zbývá
hnědý dioxyd. Působením kyseliny sírové netvoří se ani stopa ky-
sličníka vodičitého.

Malým množstvím fiuorovodíka tvoří se bílý fluorid olovnatý
a zbývá PbO,:; větším množstvím vodnatého fuorovodíka pak se
i tento oxyd mění, čímž povstává tetrafluorid olova PdF., látka to,
která se dá těžko isolovati ve stavu čistém, a tekutina nabývá zá-
pachu, podobného chloru neb kyselině chlornaté. Jelikož tekutina., ta
z iodidu draselnatého vylučuje volný iod, musíme ji považovat buď
za roztok volného fiuoru ve vodě, neb snad za nějaký hyperfiuorid
vodíka.

Chemické laboratorium c. k. české university. v Praze.

V únoru 1887.

Ueber ein neues Oxyd des Bleis, als Beitrag zur
Kenntniss der katalytischen Erscheinungen.

Von Dr. Bohuslav Brauner.

In der Absicht, durch Einwirkung von Wasserstoffsuperoxyd
auf Bleisalze reines Bleidioxyd zu erhalten, wurde eine Lósung von
Bleinitrat mit Wasserstoffsuperoxyd gemischt und nachher mit Kali-
lauge nach und nach versetzt. Dabei entsteht zunáchst ein dunkel-
brauner Niederschlag von Bleidioxyd, der sich aber mit úberschůs-
sigem Wasserstoffsuperoxyd in der Weise zersetzt, dass zahlreiche
Gasblasen von Sauerstoff entweichen und ein neues rothgelbes Oxyd
gebildet wird. Dieses Oxyd hat die Zusammensetzune:

Pb, 0, + 3 H,O.

Die Einwirkung von Wasserstoffsuperoxyd auf Bleidioxyd kann
in dreierlei Weise vor sich gehen.

1. Ist das Bleidioxyd fertie gebildet und reagirt es mit Wasser-
stofisuperoxyd in sawrer Lósung, so tritt, nach Schůnbečn, voll-
stándige Reduction zu Bleimonoxyd ein. (Ebenso verhált sich Mangan-
dioxyd.)

2. Liegt das Bleidioxyd fertig gebildet vor, und tritt es in
alkalischer Lósung mit Wasserstoffsuperoxyd zusammen, so bemerkt
man nur die Zersetzung des letzteren und das erstere findet sich
© unzersetzt wieder. (Martinon).

3. Wirkt Wasserstoffsuperoxyd auf Bleioxyd in dem Augen-
blicke, wo sich letzteres bildeť, und zwar in alkalischer Lósung, so
geht, neben vollstándicer Reduction des Wasserstoffsuperoxyd noch
thetlwevse Reduction des Bleioxyds vor sich. Aus dieser vom Ver-
fasser beobachteten und náher studirten Reaction geht hervor, dass
man eine áhnliche, aber nur vorůbergehende Reductiou des Dioxyds
auch im zweiten Falle voraussetzen kann. Der vom Verfasser be-
obachtete dritte Fall liegt demnach in der Mitte zwischen den beiden
ersteenannten Wirkungsweisen des Bleidioxyds auf Wagsserstoffsu-
- peroxyd.
Jj Es werden noch die Reactionen des neuen Bleioxyds, sowie

jh Seine vollstándige Analyse beschrieben.

-———

Studien an den mihrischen Miocaenkorallen.

Vorgetragen von Víad. Jos. Procházka am 11. Februar 1887.
(Mit 4 Tafeln). | ,

Einleitung.

Bei der Untersuchung der westlichen Miocaenablagerungen von
Máhren, die vreit in das bohmisch-máhrische Plateau eindringen, in
seinen Thálern vornehmlich an einigen Orten wie z. B. bei Borač,
Drnovice, Lomnic, Řepka, Lomnička, Lysice und Třšňov im ziemlich
guten Zustande aufgeschlossen sind und nicht selten frei vom Allu-
vium und Diluvčum die Sohlen derselben bedecken, gelang es mir

-an zwei bisher wenig beachteten Orten, bei Borač unweit von T?s-
ňov und bei Drnovic in der Náhe von Lysice, die grósste in unserer
Monarchie bisher gefundene Korallenfauna, die sich gegenwártig auf.
100 Artén belauft, zu entdecken. Die Wichtigkeit dieses Fundes ist
um so grósser, als er an zwei nahe gelegenen Orten, von deren
Schichten man genau weiss, dass sie einer gleichzeitigen Bildung an-
gehóren, gemacht wurde und man in Folge dessen eine bestimmtere
Ansicht úber den Korallenreichthum des óster.-ungar. Miocaens erhált,
als es aus der viel bewáhrten Reuss'schen Monograpme: „Die foss.
Koral. d. čst.-ung. Mtocaens“, in welchér aus 58 Lokalitáten 80 Arten
beschrieben werden, zu ersehen móglich ist. |
| Beim Studium dieses nicht unbedeutenden Materials, insbe-
sondere aber beim Versleich desselben mit den in wiener Hofmuseum-
sammlungen deponirten Reuss'schen Originalen, als auch mit den Be-
schreibungen und Abbildungen der auslándischen Korallenfaunen,
war ich nicht selten in die Lage gebracht, Species, welche nach ihrem
Gesammthabitus derselben Gattung angehórten, in Folge der einen
oder der anderen, fůr wichtiges Unterscheidungsmerkmal sgeltenden
Eingenschaft, zu trennen und sie entweder in den Bereich der einen
oder der anderen Gattung zu stellen, oder vorderhand fůr die ab-
weichenderen Arten neue generische Diagnosen zu bilden. |

Im Verlaufe der weiteren Studien aber sah ich bald die Un- i
měglichkeit eines derartigen Vorgehens ein und begann daher, alles
andere ausser Acht lassend, ber die Natur der einzelnen Unter-

© systematischen Wert der bislang als generische und specifische Un-
© terscheidunesmerkmale angewendeten Eigenschaften zu ermitteln und
-nach Kráften festzusetzen.

Dank des reichen boračer und drnovicer Materials, als auch des-
jenigen der musterhaften Korallensammlung des k. wiener Hofmuseum,
gelang es mir wenigstens bei den Turbřnolideen, aus welcher Familie
57 Arten, zu meist in bedeutender Individuenzahl, vorlagen, die Natur
gewisser, zu den wichtigsten generischen Kennzeichen gezáhlten Ei-
genschaften, wenn nicht vollkommen zu lósen, so doch náher der
ersehnten Grenze der wahren Erkenntniss zu bringen. Ausserdem
úberzeuste ich mich auf morphologischem Wege, dass es statt der
vielfach angewendeten veránderlichen Unterscheidungsmerkmale an-
dere, wirklich konstante gibt, die wenig oder gar nicht beachtet oder
nur spárlich angewendet wurden, trotz dem sie eín ausgezeichnetes
© Erkennungsmittel darbieten.

Obwohl mein Bestreben dahin ging, alle Familien, deren Ver-
treter in den čsterreichischen Miocaenschichten gefunden wurden,
wie diese zu behandeln, liess ich von der Vornahme aus Mangel an
genigend grossem Material ab; es schien mir nicht rathsam auf
Grund einiger wenigen Species dasselbe zu folgern, was aus der
Betrachtung von 57 Arten geschlossen werden darf,

Als das ausschlaggebendste Unterscheidungsmerkmal, welches
schon oft zur Aufstellung neuer Gattungen Veranlassung gab, ist
das Auftreten der Epithek zu nennen. Bisher hatte man diesem
Merkmale unter gewisen Umstánden einen zu hohen systematischen
- Wert beigemessen. In wie weit dieselbe Beachtung zulásst und als
ein trennendes Kennzeichen ihre Giltigkeit beibehált, bestrebe ich
-mich unten náher nachzuweisen, vorderhand erwáhne ich blos, dass
- Sle zu den variablen Merkmalen angehórt und dass ihre wahre Natur
- erst dann wahrgenommen werden kann, wenn dem Beobachter ein
- reiches Material vorliegt.

Je gróssere Menge der Individuen von einer Art man hat,
-um desto mehr schwindet die bisher geltende Wichtigkeit dieses
© Kennzeichens.

Dass das Beibehalten der Epithek in ihrer frůheren Giltiskeit
- keinen Nutzen, wenn nicht Schaden fůr die Systematik haben wůrde, —
ř (ist aus folgendem einleuchtend: Unter jv oa (und drnovicer

omě in die Gattungen Cafopkylti, odskáče, Faracyathus

und Čeratotrochus fallen, gibt es Formen, deren Epithek vollkommen
entwickelt ist und die auf Grund derselben und im Sinne der gegen-
wártigen Anschauungsweise nicht zu ihnen gezáhlt werden důrften.
Dass ein solches Vergehen zu Unzugánglichkeiten fihren můsste, ist
ersichtlich. Man wůrde den Sniepzengponikh Weg der neueren
Bestrebung antreten.

Zu diesem angedeuteten Falle úber die Epithek gesellen sich
aber noch andere hinzu. Es gilt dies von dem Anwachsen oder Frei-
sein des Polyparium, von der Grósse der Basis und ihrer Ausbreitung,
von der Anzahl der Septen ete., welche auch sehr oft zu den gene-
rischen Merkmalen gezáhlt werden. Auch ihnen schreibt man nicht
selten eine viel hohere Bedeutung zu, als sie es in der That verdienen.

Eine genaue Kenntniss dieser Merkmale macht sich. von Tag
zu Tag dringender und desto fůhlbarer als die Anzahl der neuen
Gattungen mit der Kenntniss der neu aufgedeckten Korallenfaunen,
vorzugsweise derjenigen der jingeren Ablagerungen, zunimmt und die
generischen Unterschiede der MW. Edwards und Haime'schen Systematik
mehr und mehr schwinden. Es treten demnach Umstánde auf, unter
welchen man wirklich nicht mit genůgender Verlásslichkeit die Ein-
reihung der bestimmten Species vornehmen kann, ohne sich darauf
gefasst zu machen, sie, wenn sie von einem anderen Autor, dessen
Anschauungsweise ůúber die einzelnen generischen und specifischen
Eigenschaften von unserer abweicht, bestimmt werden, von ihm zu
ganz anderen Gattungen gezáhlt zu sehen.

Diesen wenig aufgeklárten Eigenschaften nun gilt diese kleine
Arbeit; in die bisher hie und da zerstreuten Untersuchungen dieser
Richtung mehr Licht zu werfen, das Angefangene weiter zu lósen,
die Thatbestánde zu sammeln, als auch die einzelnen Thatsachen
durch weitere Beispiele zu bekráftigen, habe ich mir in derselben
zur Aufgabe gemacht.

Es důrfte dies mein Vorgehen hauptsáchlich seine Rechtfer-
tigung darin finden, dass es einzig, wie aus dem Obigen hervorgeht,
dem Štreben nach der richtigen Aufklárung und Feststellung der
einzelnen Unterscheidungsmerkmale innerhalb der Familie der Turbi-
nolidae entspriesst und meine, in der umfassenderen Abhandlung:
„Beitrag zur Kenntniss der miocaenen Korallenfauna von Máhren“,
getroffenen Veránderungen in den generischen Diagnosen rechtfer-
tigen soll. |

Bei der Ausfihrung der vorliegenden Arbeit wurde ich von
vielen Šeiten auf die freundlichste Weise unterstůtzt. Namentlich

srpflichtet fůhle ich mich den Herren Prof. Dr. J. Krejčí und Prof.

Dr. O. Novák in Prag, sowie auch den Herren Direktor D. Stur,
Dr. Th. Fuchs und Dr. Berwerth in Wien, durch 'deren Vermittlung
mir die Originalstůcke zu Prof. Reuss' ArBěitn zugánelich gemacht
wurden. Es sei mir gestattet diesen Herren hiemit meinen wármsten
Dank auszusprechen.

A. Beobachtungen úber einige generische und specifische
Kennzeichen der miocaenen Korallen und der darauf beruhenden
Aufstellung von Gattungen innerhalb der Familie Turbi-
nolidae E. H.

Jedermann, der sich mit dem Studium der miocaenen Korallen
dieser Familie, ohne von den iibrigen zu sprechen, befasst hat, wird
gestehen, dass die generischen und oft auch die specifischen Dia-
gnosen nicht der Art beschaffen sind, um den modernen Anfor-
derungen der Paláontologie zu entsprechen, sondern vielfach von den
subjektiven Ansichten einzelner Forscher „ůber die Wichtigkeit ge-
wisser Merkmale“ abhángen, welche sie an dem ihnen vorliegenden
und durch Vergleich mit dem schon bekannten und beschriebenen
Material als mehr oder weniger konstant vorfanden. In dieser ver-
schiedenartigsten Auffassung der generischen als auch specifischen
Merkmale haben ihren Grund die sich nicht selten widersprechenden
Diagnosen der einzelnen Monographien. Ein vollstándiger Einklang
in dem Beurtheilen der einzelnen Kennzeichen, welcher doch zur
halb guten Systematik erforderlich ist, zeigt sich nur bei wenigen
Autoren.

Die hauptsáchlichste Ursache dieser Unbestimmtheit in der
systematischen Stellung von fossilen Species, welche eine Konseguenz
des ersteren ist, und der Aufstellung neuer Genera liegt nun, wie
bei den recenten, meiner Ansicht nach: in der Annahme hóchst va-
riabler Merkmale wie z. B. der Epithek, der Gestalt, des Anwachsen
und Freibleiben des Polyparium ete. als generische Unterscheidungs-
merkmale; in dem unzureichend grossen zu untersuchenden Material,
dessen Exemplare die Variation dieser Kennzeichen an sich tragen
wůrden, und endlich in der geringeren Beachtung, die man bisher
dem inneren Bau des Polyparium und seiner Theile gewidmet hatte.
Allein durch die morphologischen Studien der fossilen Korallen und
durch das eingehende Vergleichen derselben mit den recenten Formen
- Wird es gelingen eine gewisse Sicherheit und Verlásslichkeit auch
-jn dieses interessante Gebiet einzufůhren,

304

Die hier angefůhrte Ansicht von der Veránderlichkeit der be- ©
treffenden Merkmale bei den miocaenen Korallen, findet in dem Aus- —
spruche des ausgezeichneten Kenners der recenten Anthozoen Herrn
G. Lindstróm *) die grósste Stůtze.

Einige wenige der hier angefihrten Merkmale fanden in den frů-
heren Jahren Beriůcksichtigung, wie man den betreffenden Monogra-
phien und Abhandlungen entnimmt, wurden sie deutlich charakterisirt
und ihre Wichtigkeit in der Anwendung als systematische Unterschei-
dungsmerkmale festeestellt. So bemerkt C. Semper in seiner Abhan-
dlung: „Uber den Generationswechsel bei den Steinkorallen“*), dass das
Festwachsen oder Freibleiben nicht als specifisches Unterscheidungs-
merkmal dienen kann, indem festsitzende neben freien Exemplaren,
die sich selbst absolut gleichen, vorkommen. Im etwas engeren Sinne
lautet die von P. H. Duncan*) úber Anwachsen und Freibleiben der
Einzelnkorallen ausgesprochene Ansicht, welche dahin lautet, dass
diese Erscheinung keinen generischen Werth hat und dies um so
mehr als er*) innerhalb der Gattung Čaryophyllia neben breit auf-
gewachsenen Formen auch solche mit Narben nach einem Štiele und
selbst ohne eine Spur nach Anheftungsfláche zeigende Species be-
obachtet hatte.

Herr E. Pratz macht zum erstenmal in seiner wertvollen Arbeit *)
úber die Epithek, die Form, die Hóhe und Gestalt des Polyparium
einige sehr korrecte und scharfsinnige Bemerkungen, welche, bis auf
die Ansicht úber die Selbstándigkeit der Gattung Conotrochus Se-
guenza, nicht der Art bestimmt zu sein scheinen, dass man aus ihnen
die Art und Weise ihrer Anwendung in der Systematik entnehmen
konnte.

») Contributions to the actinology of the atlantic Ocnan, in kongl. Svenska
Vetenskaps-Akademiens Handlingar, Bd. 14, No. 6 1887 — wo steht:
A sufficiently large material at once makes it evident how useless it is to
employ such extremely variable parts as the epitheca (its absence or pre-

sence), the coral being attached or free, its forming compound polypartes
or simple ones, the shape or number of the paluli ete. for creating new
genera.

2) Zeitschrift fúr wissensch. Zoologie 1872, Band 22.
(2) Mem. of the Geol. Surv. of India — Tertiary and upper Cret. Fauna of —

Western India, Ser. 24, Vol. I. — Sind fossil. Corals aud Alcyonaria.
+) Transcal. Zool. Soc. Lond. 1874, Vol. 8.

5) Eocaen Korallen aus der libyschen Wůste und Aegypten, in Paloouijiě
30 Bd. p. 224.

čer und drnovicer Material charakteristische Belegstiůcke vorfin-

- den, deshalb, weil sie trotz ihres Nachweises eine sehr kleine Beachtung ©
© finden und man sich bisher an die von M. Edwards und Hačme auf-

K gestellten Diagnosen fortwáhrend zurůckberuft. s

k © Der Beweggrund, welcher zur Trennung der sich durch Nichts

-als blos durch das Vorhandensein der Epithek unterscheidenden

Ů Arten fůhrt, liegt in der sonst etwas eigenartigen Beschaffenheit der

— Aussenwand, welche ihr die Epithek verleiht und ferner in der Be-
schaffenheit der Arten und Individuen, auf welchen derartige Bestim-

Das Auftreten der Epithek, bei den Turdenolideen ist keine

- solche Seltenheit, wie man bisher daťfůr gehalten hat. Sie tritt mehr
oder weniger stark ausgebildet bei einzelnen Species fast aller Gat-
tungen, deren Dasein in den marinen Tegeln der erwáhnten Fund-

- státte konstatirt wurde, auf.

-Bo findet sie sich im selben Masse und unter denselben Um-

- stánden wie bei den von Paracyathus M. Edw. et H., und Cerato-
trochus M. Edw. et H. getrennten Species, welche unter dem Namen
Thecocyathus M. Edw. et H. und Conotrochus Seguenza zusammen-
gezogen wurden, auch bei Čaryophyllia, Trochocyathus, Paracyathus

-und Ceratotrochus vor.

á Keine von den die Epithek tragenden Arten hat dieselbe so

- ausgebildet, dass sie ihr einen der Art eigenthiůmlichen Charakter

- verleihen wůrde, wie es z. B. die Kronenbláttchen, mit deren Ver-

- úbrigen Theile des Polyparium mehr oder weniger zusammen zu-

- hángen scheinen, thatsáchlich eindriůcken.

Diesbezůglich weise ich auf den Vergleich von Ceratotrochus
| M. Edw. et H. mit Conotrochus typus Seguenza“) hin.

s 0 u m S SEE o S 55 De no o oa

Gewáhrt man der Betrachtung (dieser oka Pe M áo einen

Ť Hickring der den Sternzellenrand einsáumt, genau, so wie bei E aus
k Borač stammenden Art Ceratotr. multispinosus n: Edw. et H. (Tal. I,

| Máhron beschriebenen Conotrochus typus (See. ausgebildet ist.

(1) Reuss A. E.: Die foss. Korallen d. ost.-une. Miocaens, 1871, pag. 30 Taf.
8, Fig. 10—12. — Seguenza: Disguis palaeont. int. ai corall. foss. delle
„rocce terz. del distr. di Messina, p. 83, Taf. 10, Fig. 1 a—c.

| M: : Mathematicko-přírodovědecká, 20

, k j ň x : j « v.

KL aa eV AN O V lo M la a.
> PV 4 4“ h

306

Der úbrigen Eigenschaften erwáhne ich nicht, sie sind sei Boy: |
hat sich blos um die Epithekschicht gehandelt, welche wirklich vor- ©
handen ist und den Charakter derjenigen von Conotrochus-Art am sich
zeugend, dafůr spricht, dass die Epithek als generisches Trennungs-
merkmal zwischen diesen „Gattungen“ anzunehmen, unmoglich ist.

Die Stárke der Epithekalschichte wechselt bei derselben Species
bedeutend. Je grósser die Anzahl der zu untersuchenden Exemplare
man hat, desto deutlicher tritt die Variation derselben auf. Es gibt

-z. B. bei Ceratotrochus multispinosus M. Edw. et H. (Taf L Fig.
4 'a, c) und Čerat. multisertalis M. Edw. et H. als auch bei Thecocyathus
velatus Rss. (Taf. I, Fig. 1 a—c) und Thecoc. microphyllus Rss. (Taf.
I, Fig. 2 a, b), ferner bei Caryophyllia Krejčii mov. spec. (Tať. I, Fig.
B a—c) und Caryoph. amicta. nov. spec. (Taf. I. Fig. 6). Individuen
mit und ohne Epithek, mit glatter, gerunzelter oder gestreifter Epi-
thekalschicht, deren Stárke entweder abnimmt oder zunimmt, niemals
aber innerhalb 10 Exemplaren oleichmássie auftritt. .

Was die Zusammensetzune derselben betrifft, so beobachtete
ich im Ganzen eine zweifache Art derselben. Entweder ist sie kom-
pakt oder aus diůnnen úbereinander gelagerten, feinen Schichtehen,
die sich nach einander abheben lassen, gebildet. Im ersten Falle zeigt
ihre Oberfláche rinefórmice, koncentrische Wulste, die oft am unteren
Saume abspringen und hier frei werden (manche Exemplare vom
Thecoc. velatus Rss.), oder aber sind sie blos úber ihre Umgebung
erhaben, gestreift und nach abwárts abgeschwácht; im zweiten Falle
bleibt dagegen die Oberfláche vollstándie eleichmássie, ohne dass
sich an irgend einer Stelle derselben die Schichtchen verdicken (aus-
gezeichnete Beispiele dafůr liefern Caryoph. Krejčii nov. spec. und
Caryoph. amicta nov, spec.).

Ein nicht unbeachtenswertes Beispiel von der verschieden starken
Ausbildung der Epithek gewihrt Stephanotrochus varians mov. spec.
Seine Epithek, wenn sie im grossen Masse (Taf. IV, Fig. 6 a a—2)
ausgebildet ist, bildet eine kompakte an der Oberfláche koncentrische
Runzeln stellende Schichte dar, die zumeist gegen die Basis hin an
Máchtigkeit zunimmt und dem sonst, wie aus dem vertikalen Durch-
schnitte (Taf. IV, Fig. 6 b) deutlich zu ersehen ist, kelchartigen,
nach unten sich verjůngernden, abgerundeten und am unteren Ende
mit einem důnnen, walzenfórmigen Stielchen versehenen Polyparium
eine mehr walzenfórmige Gestalt verleiht. Nicht immer aber tritt die
Epithek der Art stark auf, manchmal iberzieht sie blos in der Form
eines dimnen gefalteten Schichtens das Geháuse (Taf. I, Fig. 3),

sel st die Gestalt des Polyparium und die Grósse der Anwachsfláche

von der Epithek abhángt.

Fassen wir die úber die Epithek gemachten und hier ange-

- gefůhrten Beobachtungen zusammen, so ist daraus klar, dass sie

unter keiner Bedingung innerhalb dieser Familie als generisches Un-

terscheidunesmerkmal angewendet werden kann. Wůrde ihre bis-

herige systematische Giltigkeit belassen werden, so můsste es auch
erlaubt sein irgend ein beliebiges specifisches Kennzeichen zum ge-

nerischen zu erheben und mittelst dessen die Aufstellung der Gat-

tungen vorzunehmen.
Die Epithek hat einen bedeutenden specifischen Wert und
lásst eine genaue Trennung der Arten zu.

-Innerhalb dieser Familie fand die Anwendung der Epithek eine
genug wichtige Benitzune. Man bediente sich derselben nicht nur
als eines wichtigen generischen Merkmales, sondern wendete sie auch
als eines der Tribusmerkmale an.

Es ist nicht die Aufgabe dieser Zeilen die erforderlichen Er-

wágungen bei allen Gattungen dieser Familie, bei denen die Rede von

der Epithekschicht ist, zu machen, sondern vielmehr bei jenen ihren
Wert klar zu legen, die bei den Studien vorlagen.

Auf das frůher úber die Epithek bei Thecocyathus (Th. velatus
Rss.) und Conotrochus (U, typus SŠeg.) Gesagte gestůtzt, ist es ausser
allem Zweifel, dass diese beiden Gattungen ihre Selbststándigkeit als
solche nicht behaupten kónnen.

In der M. Edwards und Hatme'schen Diagnose der Gattung
Thecocyathus ist keine der erwáhnten Eigenschaften im Štande die
Aufrechthaltune zwischen dieser und jener der Paracyathus-Gattung

-zu behaupten. Erwáet man gegenseitie die einzelnen Merkmale

dieser beiden Diagnosen, so bleibt die Epithek als das einzig tren-
nende Kennzeichen ůbrig.

Betreff des zweiten Genus, CČonotrochus Seg. kann kaum etwas
anderes gesagt werden, als das in bestimmterer Form auszusprechen,
was schon F. E. Pratz*) von demselben gesagt hat.

v) In Bronn's Handbuche: „Classen und Ordnungem des Thierreiches“, tindet
man zwar in der systematischen Úbersicht der Axe, den ihr zugehěrenden
Wert beizulegen, aber sie wird hier, wie es nicht anders móglich ist, viel-
mehr als ein Gebilde angesehen. Wenn sich nur durch das blose Aussere
die Axen der einzelnen Genera unterscheiden, heben sie sich, wenn man

B sie zerlegt und die sie zusammensetzenden Elemente untersucht, nur noch

20%

Es sind nun darnach die von M. Edwards et Haťme von Para- h
cyathus getrennten und zum selbststándicen Genus, Thecocyathus zu-

sammengezogenen Species zum ersteren und die zu Čonotrochus Seg. —

gezáhlte Art zu Ceratotrochus M. Edw. et H. zu stellen.

Die Axe gibt nebst den Pfáhlchen nicht nur bei dieser sondern
auch bei den Gattungen der úbrigen Familien, bei denen sie ausge-
bildet ist, einen der besten und konstantesten Charaktere an. Von
der gleichartigen Ausbildung der Axenstábchen ist wohl ihre Ver-
schiedenartigkeit in der Menge zu unterscheiden. Die Anzahl der
Sáulchen variirt bei derselben Art im bedeutenden Masse, die Gestalt
der Stábchen erweist sich dabei immer als dieselbe. Warum man
sich derselben bisher nicht in dem Masse bedient hatte, um aus ihrer
Beschaffenheit einen fůr die Systematik grósseren Wert zu ziehen,
mag vielleicht darin liegen, dass man sich mit der Beschreibung
ihrer Oberfláche begnůgste und nur selten nach ihrer wahren Natur
griff. Die Verschiedenartigkeit der Columella bei den einzelnen
Gattungen und ihre Gleichfórmigkeit bei Species einzelner Genera
drůckt nun dem Systematiker ein ziemlich verlássliches Mittel in die
Hand, auf Grund desselben in Fállen, wo blos nur Bruchstůcke vor-
liegen und es die Umstánde erheischen, die vorliegenden Turbinoli-
deen wenigstens dem Genus nach zu bestimmen. Was die Scheidung
und Begrenzung der Species anbelangt, bietet ihre Oberfláche, An-
ordnung, Anzahl und oft auch die Gestalt des oberen Theiles der
Stábchen oder Bánder mit anderen Eigenschaften ein ausgezeichnetes
Unterscheidunosmerkmal dar.

Ausser der specifischen und generischen Begrenzung ermóglicht
die Axe auf die nahe Verwandtschaft der sonst etwas abweichenden
Gattungen schlůssen zu důrfen. Ein in jeder Beziehung ausge-
zeichnetes Beispiel liefert daťfůr die Untersuchung der Columella von
Trochocyathus M. Edw. et FH. und Deltocyathus M. Edw. et H. Man
stellt diese zwei Gattungen in Folge der Gestalt des Polyparium,
Verwachsung der Sternleisten und Pfáhlchen ziemlich weit von ein-
ander, obgleich schon einige Forscher, vornehmlich Reuss“) und
spáter auch Herr G. Léndstróm *), auf ihre sehr grosse Verwandtschaft

mehr von einander. Mein Bestreben in dieser Hinsicht geht dahin, die

Natur der Axen, bei den mir zugánslichen Gattungen zu erforschen und ©

das wenig Beachtete zu begrůnden.
1) Die foss. Korallen d. óster.-ungar. Mioc. 1871, p. 20.
2) Contrib. to the actinolog. of the atlant. Ocean, 1877, p. 5.

E amittel in der K oman Ausbildung der Columella.
| (Die hier ausgesprochene Meinung úber die Wichtigkeit der Axe
- indet an zahlreichen Vertikalschnitten aller boračer und drnovicer
Species in so einer Gleichfórmickeit statt, dass ihre Annahme als
eines der wichtiesten Unterscheidungsmerkmale vollkommen gerecht- -
fertigt erscheint.
Die Axe der Caryophylla EK. H. (C. grandiformis nov. spec.
Taf. II., Fig. 6 d—c) besteht aus einer grósseren oder kleineren
Anzahl von mássig schraubenartig gewundenen Sáulchen, die oft platt
gedrůckt erscheinen und an den Windungen áhnlicher seitlichen Aug-
láufer ihrer Oberfláche mit einander verschmolzen sind. Bei Acantho-
cyathus E. H. (A. vindobonensis Reuss, Taf. II., Fig. 6 a—b), von
deren Columella es gilt, dass sie genau dieselbe Zusammensetzung
und Beschaffenheit zeigt wie die der vorerwáhnten Gattung, ist sie
aus viel schwácheren, diinneren, breiteren und viel stárker gewun-
- denen Bándern (Lamellen), die sich im unteren Theile besonders dicht
an einander anlehnen und an den Perihrungsstellen wie im vorher-
gehenden Falle zusammenhángen, gebildet. Bei Trochocyathus, Para-
cyathus und Ceratotrochus ist sie bůndelformig, aus freien, durch seit-
- liche Hócker oder Auerleistchen verbundenen Stábchen gebildet.
Betrachtet man die Elemente der Axe etwas genauer, So er-
geben sich bei diesen drei Gattungen dieselben konstant sich wieder-
holenden Kennzeichen, welche, da sie blos einem Genus zukommen, auf
dasselbe deuten. Wáhrend die Axenstábchen bei Trochocyathus-Arten
(Troch. affinis Rss. Taf. II., Fig. 8 a—c) ein wenig gewunden, gedreht
© sind, sind sie bei den letzten zwei Gattungen frei, gerade, mehr we-
- niger walzenfórmig und durch seitliche Hócker oder Leistchen mit
- einander fest verwachsen. Die Axensáulchen bei Ceratotrochus (Čer.
4 multispinosus M. Edw. et H. Taf, 10 a—c) erhalten in Folge der
— Ausbildung ringfórmiger Wulste um den ganzen Umfang des Stáb-
-- chens ein knotiges Aussehen, wodurch sie sich von den Axenstábchen
-der Paracyathus-Arten (Faracyath. mierophyllus Reuss sp. Taf. II
P Fig. 9. a—c), bei denen die Hóckerchen unregelmássig und seitwárts
-- entspringen, unterscheiden, Mit Paracyathus ist die Axe der Gattung
© Diseotrochus E. H. in so weit hnlich ausgebildet, als die Stábchen
© gerade, unten walzig und seitwárts von Stelle zur Stelle Ouerbálkchen
„tragen. Diese Stábchen unterscheiden sich aber von den frůheren

z pe Zo 1 L oo ts

dadurch, dass sie im obersten Theile plattoedrůckt sind und meč
selten verbogen erscheinen. (Disc. Duncan Rss. Taf. IV, Fig. 5 a, b).

Die Gestalt des Geháuses kann in so fern als generisches Merk-
mal angefůhrt werden, als damit die Grundform aller Gestalten der -
einem (Genus zukommenden Species ausgedrůckt wird. Es kann
daher dieses Kennzeichen von keinem grossen Nutzen bei dieser Fa-
milie sein. Dass man nicht selten selbst bei einzelnen Species, ob-
zwar im kleineren so doch genůgend grossen Masse, an Gestaltver-
ánderung stosst, ist aus einzelnen Beispielen, von welchen ich blos
Caryoph. Krejčí mov. spec. anfůhre, zu ersehen.

Es wůrde, wie aus dem Ganzen hervorgeht, in einzelnen Fállen,
wo blos die Gestalt zwei sonst ©anz eleiche Genera trennt, sehr ver-
fehlt sein die Scheidung vorzunehmen oder auf die schmálere oder.
breitere Anheftunesfláche, den Fuss des Polyparium, sich zu berufen.
Was miůisste in diesem Falle mit den fast eleich geštalteten Species
von Caryophyllta, Trochocyathus, Paracyathus und Ceratotrochus ge-
schehen ? :

Man trifft bei dieser Familie úberhaupt eine so reiche Veránde-
rung der Polypariumtheile in einem so hohen Grade ausgebildet,
dass fórmlich eine Gattung in die andere eingreift und eine als die
Modification der anderen zu sein scheint. Unter solchen Umstánden —
ist es daher hóchst unverlásslich und auch nicht rathsam zu áhnlichen
Unterscheidungsmerkmalen Zuflucht zu nehmen und vornehmlich dann
nicht, wenn sie nicht mit der Modification der ůúbrigen Theile zu-
sammenhángen. Etwas anderes ist es entschieden bei der Bestimmung
von Species. Hier muss auf dieselbe Růcksicht genommen werden, ©
weil sie innig an die úbrigen spec. Eigenschaften, durch deren Ver-
ánderung sie theilweise bedingt wird, fórmlich gebunden ist.

Das Haupteewicht dieser Familie liegt, wie M. Edwarďs et
Haime ganz vichtig erkannt haben, in dem Vorhandensein oder Fehlen
und der gegenseitigen Grósse der Pfáhlchen. Ich fůge der genaueren
Unterscheidung einiger Genera wie z. B. Caryophyllia, Trochocyathus
„und Paracyathus wegen, die Art und Weise der Verbindung der Stern-
leisten mit den Pfáhlchen und ber die Gestalt der letzteren etwas
hinzu. Die in dieser Richtung gemachten Beobachtungen bekráftigen
nur die Wichtigkeit der Kronenbláttchen als systematisches Merkmal
und bieten ausserdem in manchen Fállen ein fůr gewisse Gattungen,
deren Natur oft nicht so leicht zu ermitteln ist, verlássliches Cor- ©
recturmittel, besonders dann, wenn es sich um eine richtige Trennung ý
zwischen Trochocyathus und Paracyathus handelt. 1

s E ožkote zu den ersten Blick, die Ponelanetct der aus

-dem Polyparium herausgeschnittenen Sternleisten mit den ihnen zu-
- gehórigen Kronenbláttchen, dem Genus nach leicht ermittelt.

Wáhrend námlich die Pfáhlchen bei Caryophylha, Coenocyathus
und Trochocyathus nur schwach verdickte, brettchenartige, mit Aus-
nahme eines kleinen oberen Einschnittes ihrer ganzen Lánge nach
mit den ihnen zukommenden Septen zusammenhángen, sind sie bei
Paracyathus dicker, schmáler, sáulechenartiger und nicht selten schwach
mit den Septalrándern verbunden.

So weit aus der Betrachtung von 37 Species dieser angefihrten
Gattungen wahrgenommen werden konnte, úberzeugte ich mich in
dem Streben nach dem Aufkláren des Zusammenhanges zwischen
Pfáhlchen und Sternleisten, dass man es stets mit Lamellen von gleich-
artigem Ursprung aber ungleichzeitiger Bildung zu thun hat.

Die Úbereinstimmung der Pfáhlchen mit den Sternleisten gegen-
úber den Axenstábchen liegt vor Allem in der gleichartigen Be-
schaffenheit der BSeitenfláchen derselben. © Diese Eigenschaft von
Pfáhlchen ist bei manchen Paracyathus-Arten, bei welchen sehr
schmale und kaum von den Axenpapillen verschiedene Kronenblátt-
chen vorkommen, sehr wichtie, indem sie nicht selten das einzige
und vollkommen verlássliche Unterscheidunesmerkmal zwischen diesen
und Ceratotrochus-Arten liefert.

Als ein weiterer Unterschied zwischen Caryophylia und Trocho-
cyathus muss die Verbogenheit der Pfáhlchen der ersten Gattung
gegenůber derjenigen der letzteren angefůhrt werden. Bei Acantho-

| cyathus tragen die verbogenen Šeitenfláchen der Kronenbláttchen keiner

der erwáhnten Art zukommende leistchenartige Hervorragungen, die
scharfzugespitzte, blos an den Kanten derselben sitzende Stachel auf-
weisen, welche nicht nur ihnen sondern anch dem Sterne des Kelches
ein charakteristisches Aussehen verleihen.

Bei manchen Autoren wird auch die Šeichtheit oder Tiefe der
Sternzelle, die Anzahl der Sternleisten und das Anwachsen oder
Freisein des Polypenstockes zu den generischen Unterscheidungsmerk-

© malen gerechnet. Von diesen zwei ersteren kann ich mit der gróssten
- Bicherheit behaupten, dass sie als Gattungsmerkmale wegen ihrer
f - bedeutenden Variabilitát nicht angewendet werden kónnen, da sie
-nicht nur bei Species desselben Genus sondern auch bei Individuen
© derselben Art verschieden sind.

dk Z j
bo ,

Was die letzt erwáhnten Eigenschaften betrifft, so wurden sie ©
bisher an keiner der čsterreichischen Art gleichzeitig wahrgenommen, ©
„wohl aber von Herrn P. M. Duncan) an den indischen Tertiárkorallen
innerhalb der Gattung Caryophyllia áusserst gut ausgebildet vorge-
funden. Wenn zu dieser wichtigen als auch interessanten Erscheinung
die von Pourtalés*) an recenten Formen gemachte Wahrnehmung
innerhalb der Art Deltocyathus Agassizi var. calcare Pourt. mit in
Betracht gezogen und als ein weiteres Beispiel benůtzt wird, so ist
„weiterhin kaum měglich auf das Anwachsen oder Freisein des Poly-
penstockes (ohne auf die Grósse der Anheftunosfiáche Růcksicht zu
nehmen) bei der generischen Bestimmung irgend welchen Wert zu
legen, sondern dasselbe blos im Verein mit den ibrigen specifischen
Merkmalen zur Begrenzung der Arten anzuwenden.

Dasselbe, was von den vorerwáhnten Merkmalen gilt, gilt auch
von der Úberhohung des Kelchrandes durch Sternleisten und Aus-
bildung der Lánosrippen. |

Beide diese Merkmale treten oleichzeitig, gleichartig und es
wůrde nicht verfehlt, wenn gesast wird, identisch an Individuen zwei
verschiedenen Gattungen angehóorenden Arten auf.

Vergleicht man z. B. eine beliebige Art der Gattung Caryo-
phylha mit Trochocyathus, Paracyathus, Ceratotrochus oder aber mit
Discotrochus, so wird man kaum irgend welchen Unterschied zwischen
den Lángsrippchen ihrer Beschaffenheit als auch in der Úberhóhung
des Sternrandes durch Septen entdecken. Im Gegentheile zeigt sich —
nicht selten unter denselben eine so bedeutende Gleichmássigkeit,
dass es schwer, ja oft unměglich ist, nach diesen Merkmalen zu er-
kennen, ob die von Aussen betrachtete Art der Gattung, Caryophyllia,
Trochocyathus, Paracyathus oder auch Ceratotrochus angehórt.

Aus dieser kurzen Betrachtung und Erwágung der einzelnen Unter-
scheidungsmerkmale an den miocaenen Korallen dieser Familie erscheint
blos eine beschránkte Menge derselben als wirklich fiir die einzelnen
Genera charakteristisch. Der verlásslichen Bestimmung wegen ist es
erforderlich, sehr streng die wirklich bei ihrem Auftreten konstant blei-
benden Merkmale von denjenigen, welche Modifikationon unterliegen,
zu scheiden. Zu den ersteren gehóren die ffáhlchen, die Axe und
die Sternleřsten, zu den letzteren die Gestalt, das Freisein oder An-

1) Pourtalés, Dup. Sea Corals p. 15, pl. II. Fig. 1—5, pl. V, Fig. 9—10. —
Hassler Exped. p. 35, pl. VI, Fig. 11. — G. Lindstróm, Contrib. to the
atlantic Ocean p. 10—11, fol. I and II, Fig. 13—20.

2) Transact. Zool. Soc. Lond. 1874, Vol. 8.

, šehthots der Sternzelle.
Keine der letztgenannten Kennzeichen liefern allein, bei einer grós-
- seren Anzahl von Arten aufgetaucht, ein verlássliches generisches Un-
terscheidungsmerkmal an die Hand und můssen daher sorefáltie ge-

© mieden werden.
Es ist wohl wahr, dass z. B. die Pfáhlchen Veránderungen unter-
liegen. Diese Modifikationen sind aber weit von der Natur jener der

Epithek ete. entfernt. Wáhrend die Veránderung der Pfáhlchen eine.,

gewisse Veránderung des Septalapparates und der Axe nach sich zieht,
ruft das Auftreten der Epithek, welche nicht selten die Gestaltum-
ánderung des Geháuses und auch der Anwuchsfláche verursacht, bei
weitem nicht eine verháltnissmássia grosse Modifikation hervor.

Der vorangehende Theil der Arbeit war nur den allgemeinen
Verháltnissen der einzelnen generischen Unterscheidunesmerkmale
gewidmet; es wurde aus diesem Grunde alles eingehendere Betrachten
und Vergleichen von Gattungen am sorefáltiesten gemieden, damit

-die erlansten Resultate um desto einfacher klargelegt werden kónnten.
© Es sei mir nun beim eingehenden Vergleich und der Zusammen-
-© ziehung der bisher von Trochocyathus getrennten fossilen Deltocyathus-
-© Formen den Nachweis zu liefern erlaubt, in wiefern es zweckent-
| sprechend ist morphologische Studien bei der Aufstellung neuer und
- Betrachtung gegenwártig bekannter Gattungen vorzunehmen. |
i ý © Ehe ich an denselben schreite, halte ich es fůr meine Pflicht,
: die oben erwáhnte Bemerkung, welche die Verschiedenheit der Diag-
„nosen derselben Gattung bei verschiedenen Autoren betrifft, durch
Beweise darzulegen und den sich mir hierbei nochmals darbietenden
Augenblick fůr den Hinweis auf die Wichtigkeit einer úbereinstim-
-© menderen Auffassung der einzelnen generischen Charaktere auszu-
— nůtzen.
| Um Missverstándnissen vorzukommen, fiůhre ich aus den ein-
„zelnen Monographien entnommene generischen Diagnosen wórtlich an
- und in einer Reihenfolge, aus welcher auch die mit der Zeit an
— ihnen gemachten Modifikationen ersichtlich sein werden: |
1.. M. Edwards et Haime“) Deltocyathus: Polyparium kurz,

Format., 1850, p. XV, in Palaeont. Society.

f konisch, frei, mit keiner Spur nach einer Anheftungstfiáche. Kelch —

1) A. Mongr. of the British foss. Coral. — Coral. from the tertiar and cretac.

kreisrund, beinahe flach; Axe vielfach getheilt. Pfihlehen adí sehr jí

ungleich, die des fusuorstcm Kreises sind die lángsten und wenden -
sich mit ihren Innenrándern gegen die des vorletzten Cyclus, mit ©

welchen sie deltafórmig verschmelzen; Šepta „hervorragend“. Rippen
gerade, uneleich, bis zur Basis des Geháuses von einander ver-
schieden und stark gekórnelt.

2.. Reuss A. B*) Deltocyathus M. Edw. et H: Der niedrig
kreiselfóormige Polypenstock ist frei, ohne Spur von Anheftuneg. In
dem kaum vertieften Kelche vier vollstándige Septalcyclen. Die sehr
- verschiedenen Kronenbláttehen stehen vor allen Septaleyclen mit Aus-
nahme des letzen und die jingeren verwachsen mit den álteren. Be-
sonders neigen sich die tertiáren gegen die secundáren und stossen
mit ihnen in Gestalt eines Delta zusammen. |

3.. Zittel A. K.*) Deltocyathus M. Edw. et H.: Kegelfórmig,
kurz, frei; Kelch kreisfórmic, flach; Sáulchen getheilt; Píiáhlchen
sehr entwickelt, die des vorletzten Cyclus gegen die úbrigen geneist;
Septa „wenig“ úberragend. Rippen wohl entwickelt.

Zu der letzteenannten Diagnose muss ich den durch Versehen
eingeschlichenen Fehler, der námlich in der verfehlten Angabe úber
die Pfáhlchen beruht, corrigiren. Es soll dort heissen statt: „die des
vorletzten Cyclus gegen die úibrigen“, die des letzten Cyclus gegen die
vorletzten deltafórmig genevgt.

Vergleicht man diese drei Diagnosen, von welchen zu erwarten
wáre, dass sie identisch sind, so ergeben sich nicht unbetráchtliche
Unterschiede. Besonders in derjenigen von Reuss angefihrten finden
sich einige nicht genug wichtige Bemerkungen, welche die Richtigkeit
des von ihm bezůglich dieser Gattung eingeschlagenen Weges kundgeben.
Wáhrend Miln. Kdwards und Haťme beinahe an jedem Polyparium-
theile irgend ein generisches Kennzeichen aufzudecken trachten und
sich bemůhen die generischen Grenzen wo měglich einzuengen, spricht
sich Reuss?) in seiner Erwágung, worin ein tiefer Zweifel in der

Moglichkeit einer Deltocyathus-Gattung liegt, fůr eine eingehendere - 4

Beobachtung gewisser Theile und Wegschaffune derjenigen aus der
Diagnose, welche durch ihre Variation als gute specifische aber nutzlose
gcenerische Unterscheidunesmerkmale sich darbieten. Daher lásst er
wenigstens hier die Gestalt des Kelches, Geradheit der Rippen etc.

+) Die foss. Korall. d. oster.-ungar. Miocaens, 1871, p. 20.
2) Handbuch der Palaeontologie 1876—1880, p. 268.
5) Die foss. Koral. d. oster.-ungar. Micoaens. 1871. p. 28.

. "Ferner weise ich auf die Angaben ber die Septen in der
rsten und dritten Diagnose hin, so wie kann ich nicht umhin auf
-die von Reuss beniůtzte Anwendung der Zahl von Septa aufmerksam
© zu machen. So lange man nur Individuen mit vier vollkommenen Cyclen
-von Deltocyathus italicus M. Edw. et H. kannte, war es einigermassen
gerechtfertigt dies sich wiederholende Merkmal als generisch anzu-
nehmen, da es aber Exemplare mit mehr, als auch solche mit weniger
als vier Ordnungen von SŠternleisten gibt, so ist daraus ersichtlich,
dass man die Anzahl derselben in keiner Hinsicht als ein Gattungs-
merkmal anwenden oder zu denselben rechnen kann.

Zu dem Studium des Delt. vtalieus M. Edw. et H. war ich durch
vielfache Umstánde fórmlich genóthict. Durch die Aussage Reuss
úber die Verwandtschaft von Deltocyathus zu Trochocyathus, welche er
in der eleichartigen Ausbildung von Kronenbláttehen sieht, aufmerksam
gemacht, fing ich an meinem ausgezeichnet erhaltenen Material, welches
aus 30 Exemplaren besteht, die von ihm gemachten Beobachtungen
zu průfen und die Natur der úbrigen Polypariumtheile eingehend zu
untersuchen. Diese meine Untersuchungen gestůtzt auf zahlreiche
Durchschnitte der best erhaltenen Hxemplare wurden durch das gleich-
zeitige Auftreten zahlreicher Indíviduen von Trochocyathus affimis
Rss, Trochocyathus conotdes nov. spec. und Tr. vmpar mov. spec.,
welche. ebenfalls eine deltafórmige Verwachsung der Pfáhlchen zeigen,
betráchtlich uuterstůtzt.

Nach Reuss Urtheil liest die Verschiedenheit zwischen Delto-
cyathus und Trochocyathus blos in der Gestalt des Polypenstockes und
der Ebenheit der Sternzelle. — Betreff dieser Unterscheidungsmerk-
male ist auf Grund des boračer Materials zu behaupten, dass sie, wie

-Reuss sehr gut bemerkt, von keiner hervorragenden Bedeutung sind.
-Wie aus den Abbildungen Taf. II, Fig. 1 a—d zu ersehen ist, wechselt
-die Gestalt des Polyparium in der That nicht unbedeutend und zwar
- nimmt dieselbe mit der Hóhe mehr eine kegelfórmigere Form an sich.
Die Tiefe des Zellensternes wechselt ebenfalls nicht unbedeutend. Um
-aber dieselbe betrachten und messen zu kónnen, erfordert es Indivi-
; duen, deren obere Septal- und Paliránder, die stets hoch den Kelch-
-© rand úberhohen, vollkommen erhalten und nicht wie es sehr háufig
vorkommt, abgerieben oder abgeschlagen sind. Nach genauen mikro-
skopischen Messungen fand ich neben flachen Formen auch solche
- (welcher die gróssere Anzahl war), deren Tiefe des Sternzellenraumes
-im Vergleich zu ihrer Hóhe eine bedeutende genannt werden muss.
- 80 misst sie bei einem 35 Millim. hohen, 8 Millim. breiten Indivi-

hohen út 8 Millim. breiten Běomplar (Taf. II, Fie. 1 še: kam
03 Millim. betrást.

Wenn man blos diese zwei Resultate, aus den vielen, te ich
gegenwártig nicht anzugeben benóthige, erwást, so erkennt man also-

gleich die Veránderlichkeit der Tiefe des Sternes und ihre vielfache

diesbezůgliche Identitát mit derjenigen von Trochocyathus affimis Reuss,
bei dem ebenfalls, wie úberhaupt fast bei allen Species, von denen
zahlreiche Exemplare vorliegen, niemals von irgend einer bestimmten
Tiefe des Kelches geredet werden kann.

Die Axe sámmtlicher boračer Exemplare trást einen dem Tro-

chocyathus i. H. entsprechenden Charakter an sich. Sie besteht aus

vertikalen, Ausserst wenig flach gcedrůckten und gedrehten Stábchen
oder rundlichen Wálzchen, die durch seitliche Ouerbálkchen verbun-
den sind. Nur dort, wo die Stábchen genau so stark wie die Auer-
leisten sind und der obere Theil der Axe abgebrochen ist, sieht die
letztere im Bruche einem feinen Flechtwerk áhnlich. Die Annahme
einer getheilten Axe) ist insofern richtig, als sich die Beobachtung
nur auf eine gewisse und beschránkte Anzahl von Individuen, die mit
solcher Columella versehen sind und man sich mit der Beschreibung
der Oberfláche der letzteren begnůgt, bezieht.

Als das wichtigste Unterscheidungsmerkmal der erwáhnten Gat-
tung wird neben der Gestalt und Ebenheit der Šternzelle des freien
Polypenstockes auch die deltafórmice Verwachsung der zwei letzten

„Gyclen von Pfáhlchen angefůhrt. Dieselbe verlor mit der Beschreibung

von Tr. ajffimis lss.?) ihre frůhere Wichtigkeit und kann auf Grund
sorefáltie durchgefůhrten Nachweises úber die Gleichartigkeit in

dem Verwachsen der Pfáhlchen als úberwunden betrachtet werden.

Im voraus bemerke ich, dass von einer wirklichen Verwachsung der
Pali keine Rede sein kann. Die Verbindung der sehr nahe ge-
růckten Pfáhlchenránder bezwecken mehr oder weniger stark aus-

!) Díese Bezeichnungsweise der Columella findet man fast in allen generischen
Diagnosen von Deltocyathus M. Ed.et H. vor. Sie růhrt, wie ich mich úber-
zeust hatte, davon, dass die zu einzelnen Půndeln verbundenen Stábchen
im oberen Theile mit einander nicht zusammenhángen, sondern von ein-
ander abstehen und dass die Beobachtune sich nur auf die Beschreibung
derselben bezog. In allen Fallen, wann durch das betrefende Individuum
ein vertikaler Durchschnitt gefůhrt wurde, erschien sie, ganz genau wie
bei den úbrigen, von welchen unten die Rede ist, ausgebildet.
2) D. foss. Korall. d. osterr.-ung. Miocaens, 1871, p. 18, Taf. 2, Fig. 12, 13;
Tat. 3, Fig. 1. |

úberbrůcken und mit denen des Nachbarpfáhlchens verschmelzen. Dass
-dem wirklich so ist, beweisen die an den Berůhrungsstellen zahlreich
© auftretenden entweder rundlichen oder elliptischen Lócher und der
Umstand, dass die Innenránder der tertiáren gegen die secundáren
Pfáhlchen nicht gekehrt, sondern mit ihnen parallel verlaufen. Die
Stárke dieser Verschmelzune ist eine hochst variable; entweder sind
sie so stark verbunden, dass nur sehr kleine Lócherchen ihre Be-
orenzunostláche angeben, oder es sind dieselben so locker und frei,
dass sie blos schwache (Auerleisten vereinigen. Im letzten Falle
stehen die primáren Kronenbláttchen vollkommen frei, im zweiten
mit den benachbarten, secundáren Pfáhlehen durch ziemlich grosse
und lange Balken in Verbindung. Was hier von D. italicus M, Edw.
et H. gesagt wurde, gilt im selben Masse auch von Troch. affinis Rss.
(Taf. II., Fig. 3), ferner von Troch. conoides nov. spec. und Troch.
impar nov. spec. Ausserdem muss bemerkt werden, dass gerade wie
die zwei letzten Cyclen von Kronenbláttehen zusammenhángen, lehnen
sich auch die jůngsten Sternleisten bei D. italicus M. Edw. et H.
mit ihren inneren Rándern an die tertiáren Pfáhlchen und ver-
schmelzen mit ihnen durch kleine, verschiedene Grósse erreichenden
Lócher getrennt der ganzen Lánge nach vollkommen.,

Beurtheilt man die Diagnosen dieser beiden bisher streng von
einander geschiedenen Gattungen nach den wirklich konstant erschei-
© nenden generischen Unterscheidungsmerkmalen und lásst die vari-
ablen ausser aller Acht, so findet man úberhaupt kein trifftiges Kenn-
- zeichen fůr ihre generische Trennung, sondern im Gegentheil er-
scheinen die Deltocyathus-Arten als durch Trochocyathus affinis Rss.,
- Troch. conoides mov. sp. und Troch. úmpar nov. sp. mit diesen in
- engster Verbindung stehenden Species.

ý Was die von G. Lindstróm erwáhnte Verwandtschaft der Delto-
- cyathus-Arten mit den Fungineen, welche bloss in der Anlehnune der
- Bepta ihren Grund hat, anbelangt, bemerke ich, dass an keinem der
- boračer Exemplare stá die geringste, fiir dieselben sprechende Eigen-

„U

— schaft wahrgenommen wurde.

V Bezůglich der Zusammenziehung und systematischer Stellune
i derjenigen fossilen Trochocyathus-Arten, deren Pfáhlchen gerade wie
bei Deltocyathus deltafórmig sich něhiern und an den Innenrándern
durch Seitenkóťner verbunden sind, mit den letzteren, befolge ich

theilweise die von Herrn G. Lindstróm ukedespro Ansicht") úber ©
die Vereinigung von Trochocyathus, Deltocyathus und Sabinotrochus
dahin, dass ich in Folge der Verwandtschaft und Untersuchung die.

vorerwáhnten Trochocyathus und Deltocgathus-Formen unter dem
Namen Deltocyathus als Subgenus von Trochocyathus der letzteren
Gattung unterordne.

Ich lege diesem delitafórmigen Anlehnen der Kronenblatielků
deshalb keinen wichtigen Wert bei, weil dies, wie man bisher glaubte,
keine Verwachsung, sondern blos eine durch die Seitenhócker verur-
sachte Verschmelzung, der sich dicht an einander genáherten inneren

Ránder der Pfáhlchen ist, welche, je nach der Anzahl und Dichte

der Hócker mit einander (fester oder lockerer verbunden sind.
Von diesem ausgehend und die wirklichen Unterschiede vor Augen
haltend, wáre es nicht rathsam aus dieser Gruppe ein selbstándiges
Genus zu bilden, weil man wirklich kein generisches Kennzeichen,
das ihn von Trochocyathus scheiden wůrde, aufzuweisen hátte.

Die specifischen Merkmale mancher Arten, wie schon nebenbei
darauf hingewiesen wurde, unterliegen vielfachen Modifieationen und
erscheinen nicht selten bei manchen Species derselben Gattung so
lange als trennende Kennzeichen, so lange sich die Betrachtung auf
eine beschránkte Anzahl von Exemplaren bezieht.

Diesbezůslich liefert z. B. Reuss bei der Beschreibung von
Flabellum Roysstanum M. Edw. et HH. *) und andere Autoren, sehr cha-
rakteristische Beispiele dar. Ich beabsichtige beim Besprechen der
specifischen Merkmale an einem sehr belehrenden Falle, námlich bei
der Betrachtung von Acanthocyathus vindobonensis Rss., auf die nicht
unbedeutende Variation derselben etwas náher einzugehen und wo
móglich die Grenze der Veránderlichkeit einzelner bisher als schei-
dende Kennzeichen angesehener Charaktere zu ermitteln.

Von dieser Art, deren Individuenzahl alle úbrigen Species der
boračer und drnovicer Tegel úbertrifft und die in einer nicht unbe-
deutenden Serie von 90 Exemplaren vorliegt, wurden von Reuss die
aus Lapugy stammenden Individuen getrennt uud fůr eine neue Spe-
cies A. transilvanicus Rss. erklárt. Die Unterschiede, auf welche Reuss
seine Trennung stůtzt, sind fůr seine Verháltnisse ganz erklárlich und

rechtfertigen auch vollkommen sein Vorgehen. Reuss war sich, wie.

seine Aussage dafůr spricht, dieses Schrittes bewusst. Es fehlte ihm

1) Contrib. to the actinology of the atlan. Ocean, 1877, p. 5. :
2) D. foss. Korall. d. ósterr.-ungar. Miocaens, p. 81—33, Taf. 4, Fig. 9— 12.
Taf. 5, Fig. 1—2.

OT on ihm fůr specifische Hauptunterscheidunesmerkmale haltenden
(Charaktere an sich tragen wůrde, um die vermuthete Gleichwertigkeit

- beider seiner Arten durchzufůhren.

Um ein vollkommenes Bild von der Veránderlichkeit der von
ihm als specifische Kennzeichen aufgestellten Charaktáre beider dieser
Arten (wie der Bewachsung der Rippen mit Dornen, der Grósse des
Polyparium, Biegung seines unteren Endes und endlich der zahlrei-
cheren Ausbildung von Septen in Systemen, die auf der concaven
Seite des Sternes liegen) zu erhalten, fůge ich dem Texte eine ganze
Folge der typischesten Exemplare bei, aus deren Betrachtung man
alsogleich die Identitát dieser beiden Species entnimmt. Der Voll-
stándigkeit halber entnehme ich der Reuss'schen Monographie, die von
ihm daselbst abgebildeten typischen Vertreter beider seiner Arten
(Taf. IN., Fig. 1, 6) und fůlle durch Einschaltung von drnovicer,
boračer und lomničker Exemplare, die zwischen ihnen herrschende
Lůcke aus.

Wie angefihrt, sieht Reuss in der Ausbildung und Besetzung
der Primárrippen mit Dornen den Hauptunterschied beider Species.
Wenn ich alle úbrigen Kennzeichen auslasse und nur dieses be-
trachte, so ereibt sich dasselbe als hóchst variabel. Es finden sich
zahlreiche Exemplare unter den doračer Individuen mit 2 (Taf. III.,
Bis) 3 (Paf.. HI. Fig.:.7); 4, (Tať, IL. Fig. 10) und 6, (Taf. II.
Fig. 2, 4, 8) durch Dornen besetzte Primárrippen vor, wobei das
von Reuss beobachtete sich Vergróssern der Stacheln gegen den Kelch-
rand zu bei allen ohne Ausnahme deutlich zu Tage tritt.

Nimmt man mit dieser Ausbildung von Dornen auch die úbrigen
Kennzeichen in Betracht, so schwinden um so mehr die specifischen
Grenzen dieser beiden Arten. Ich greife aus der angefůhrten Reihe

meiner abgebildeten Exemplare blos zwei auf der Taf. III. Fig. 5.

und 8 dargestellten Individuen, welche fórmlich verkehrte Eicen-
schaften im Reuss'schen Sinne zeigen, heraus, um an ihnen einerseits
das Gesagte von der Veránderlichkeit der Merkmale und andererseits
die grosse Verwandtschaft beider Species nachzuweisen.

Das in Fig. 5, Taf. III. abgebildete Exemplar wůrde man in
© Folge der Ausbildung der Aussenwand, deren zwei seitliche Primár-
© rippen blos im unteren Theile Dornen aufweisen, der Ausbildung der
úbrigen Rippen und Biegung des unteren Theiles des Polyparium
- entschieden nach Reuss zu A. vindobonensis ss. vechnen, wáhrend
- man nách der Ausbildung der Sternzelle, der Sternleisten, vornehm-

i
a

R pu

820

lich aber, nách der Andidatné derselben (es finden. ate námdídh | |
15 Sternleisten in einem. Systeme auf der konkaven Seite des Kel-
ches entwickelt), ferner nach der Beschaffenheit der Pfáhlchen und.

der Grósse des Geháuses nicht sáumen wůrde, dasselbe zu A. tran-
stivanicus Rss. hinzuzustellen.

Ein dieser Ausbildung umgekehrtes Verhalten bietet das ny

plar der Taf. III., Fig. 8 dar. Dasselbe trást an der Aussenwand die
typischesten Merkmale von A. transilvanicus Rss., wáhrend es in der
Entwickelung der Sternieisten, Anordnune und Anzahl derselben,
sowie in Bezug auf Pfáhlchen und Grósse des Polyparium dem A.
vindobonensis Rss. gleichkommt. Des noch ůbrig gebliebenen Merk-
males, welches von Reuss untergeordnet Anwendung findet, námlich
der stárkeren oder schwácheren Biegung des unteren Polyparium-
endes, braucht, elaube ich, insofern erwáhnt zu werden, als damit
der Hinweis auf die Taf. III. verbunden wird, wo man sich sogleich
úberzeust, dass wenigstens bei dieser Art der Gebrauch solches Kenn-
zeichens nicht von Statten ist.

Es zeugen alle Umstánde dafůr, dass die von Reuss beschriebe-
nen Individuen dieser beiden Arten und vorzugsweise die von ihm
abgebildeten, als diametrale Formen einer und derselben Species sind,
welche, wie aus der Betrachtung und Abbildung hervorgeht, sich kei-
nesweegs trennen lassen.

Ich wáhle fir die beiden vereinigten Species die von Reuss an-
genommene Bezeichnung „vindobonensis“ aus dem Grunde an, weil
ich der Uiberzeugung bin, dass, wie aus seiner Aussage hervor-
geht, er niemals die Trennung und Aufstellung der zweiten Species
vorgenommen hátte, wenn er die nothigen Belegstůcke, die mir vor-
liegen, zur Verfůgung haben wůrde, und ferner auch aus der Ur-
sache, weil diese Bezeichnungsweise, da sich im westlichen Theile
des Wiener Beckens die Exemplare derselben fast an allen Fundorten
vorfinden, viel geeigneter ist als die Benennung transilvanicus.

Wenn wir nun zu der Veránderlichkeit der specifischen Merk-

male zurůckkehren, um zu sehen, welche Grenze sie bei dieser Art ©

erreicht, so můssen wir uns gestehen, dass derselben ein nicht un-

bedeutender Raum freigelassen wurde. So sehen wir, dass das fůr.

konstant erklárte Auftreten von Dornen und Hóckern auf den Pri-
márrippen hěchst variabel ist, dass ferner die Grósse des Geháuses

bei gleichartiger und ibereinstimmender Entwickelung der úbrigen. 3
Polypariumtheile wegfallen muss, dass die Biegung des unteren Theiles ©
des Geháuses nicht in Betracht gezogen werden darf und endlich dass ©

K oo k 4 l

geht, wie sehr leicht zu ersehen ist, eine bedeutende Veránderung
- und scheinbarer Unterschied in dem usseren Aussehen einzelner
Individuen hervor, die sich aber durch die obigen Angaben als mo-
dificirte Formen derselben Art erkennen lassen.

B. Fiiniges úber die kalicynale Knospung innerhalb der Familie
Turbinolidae E. H.

Es wáre ohne alles Interesse und auch Bedeutung, wollte man
sich, wie es in anderen Fállen oft geschieht, blos auf das Konstatiren

der kalycinalen Knospungen einiger Gattungen dieser Familie be-

schránken, ohne den weiteren Versuch zu unternehmen, inwiefern
diese Knospung der miocánen Formen mit derjenigen der úbrigen
Korallenfaunen úbereinstimmt und ob sich nicht etwa bei ihnen einige
Abweichungen derselben vorfinden. Ich halte es daher aus diesen
Grůnden fůr nothwendig etwas darůber zu sagen und das um so
eher als diese Formen, gerade wie die recenten, welche aus den
Tiefen des Meeres blos als Geháuse, ohne den lebenden Polypen zu
enthalten, herausgeholt werden, desselben Erhaltungszustandes sich:

erfreuen und dieselben genauen Betrachtungen ermoglichen, wie jene

Will man zu richtigen Erklárungen einiger schwierigen Erschei-
nungen des Lebensprocesses dieser Thiere gelangen, so erfordert dies
unbedinst sehr genaue Betrachtungen und Studien an lebenden Formen.
Solche schwierige Fragen, wie es z. B. der Unterschied zwischen dem
unterbrochenen Wachsthum und der intrakalycinalen Knospung ete.
sind, bleiben so lange unentziffert und als Vermuthungen aufgeworfen,
so lange es nicht gelingen wird, lebende Polypen zu entdecken und
an ihnen dieses oder jenes der Erscheinungen nach und nach zu
beobachten. Es důrfte die bei der Beschreibung von Schizocyathus

* fissilis Pourtalčs von Herrn G. Lindstróm aufcestellte Ansicht ber
- „den unterbrochenen Wuchs desselben Thieres so lange als Vermuthung

beobachtet bleiben, bevor nicht gelingen wird dies thatsáchlich an
lebenden Exemplaren náher zu betrachten. Ich unterlasse es auch
aus diesem Grunde, obzwar mir ein sehr hůbsches und gutes, in
mancher Hinsicht unversehrtes Material vorlieet, ireend welche Schliisse

- oder Folgerungen, was diesbezůslich den Zoologen anheimgestellt
- werden muss, zu machen und beschránke mich auf die Beschreibung
- der Art und Weise der kalycinalen Knospung der miocánen Arten

Tř.: Mathematicko-přírodovědecká. 21

322

dieser Familie und auf ihren Vergleich mit denen der úbrigen Ko-
rallenfaunen. i

Bisher fand ich die kalycinale Knospung bei den máhrischen
Korallen nur bei vier Arten dreien verschiedenen Gattungen angehó-
rend und zwar bei Caryophyllta gemmata nov. spec., Trochocyathus
moravicus nov. spec., Ceratotrochus duodecimcostatus Gold, sp., und Cera-
totrochus multispinosus M. Edv. et H. vor. Von allen diesen Formen,
bis auf die erste, welche einige Abweichungen zeict, lásst sich mit
der gróssten Sicherheit schliessen, dass sie eine intrakalycinale
Knospung liefern. |

Der junge Kelch, so weit ich an sámmtlichen mir zum Gebote
stehenden Exemplaren wahrnehmen konnte, trug mehr oder weniger
gut erhaltenen Mutterkelch. Nicht selten fanden sich aber auch In-
dividuen vor, vorzugsweise bel Ceratotrochus duodecimcostatus Gold. sp.,
die nur an ihrer feinen Spitze einen sehr kleinen Uiberbleibsel des
Mutterkelches zeigten, wobei der unmittelbar angrenzende Theil ihrer
Aussenwand gerade so ausgebildet, mit Rippen und feinen Kórnern be-
deckt war, wie der obere.

Zu der letzteenannten Erwáhnung muss hinzugefůgt werden,
dass die Aussenwand sámmtlicher Tochterkelche, welche mit ihrem
Mutterthiere, das unversehrt erhalten blieb, zusammenhánsen, den-
© jenigen Theil ihres Geháuses, der sich im Sternzellenraume des letz-
teren vorfindet, vollkommen nackt ohne eine Spur nach Rippen, Fur-
chen oder Hóckern haben und dass diese Gebilde der Aussenwand
erst oberhalb des Mutterkelches an ihnen deutlich zu sein beginnen.
Es ist sehr wahrscheinlich, dass diese Gleichmássigkeit in der Aus-
bildung der Aussenwand im ersten Falle (bei jenen Cer. duodecim-
costatus Individuen) mit der frůhzeitigen Zertrůmmerung des Mutter-
kelches zusammenhánst, und dies um so mehr als die Ausbildung
der starken Rippen und Kórner zur grósseren Festigkeit der Wand
des Polyparium beitrágt, wáhrend im zweiten Falle das junge Thier,
da es eine ziemlich bedeutende Stitze an dem Geháuse des Mutter-
thieres fand, keine Veranlassung zur Ausbildung einer festeren Mauer
benothigte.

Ein sehr interessantes Beispiel einer intrakalycinalen Knospung,
des hier auf der zweiten Stelle besprochenen Falles von der Ausbildung
der Mauer, bietet unbedingt, wie auch erwáhnt wurde Caryophyllia
gemmata nov. spec. (Taf. IV., Fig. 1 a—d) dar und dies in so fern
als die Sternleisten, Pfáhlchen und Axe des jungen Kelches als um-
mittelbare Fortsetzungen derjenigen des alten erscheinen,

C PES

- ZU
n

u 5 Millim. im Sternzellendurchmesser messenden Muttergeháuses |
© sitzt ein 3 Millim. hoher und 3:8 Millim. breiter Tochterkelch, welcher

den Kelchrand des ersteren um 0:6 Millim. úberhoht. Die Anzahl der —

- Septa in beiden Sternen ist gleich gross; sie betrágt fůnf volikom-

mene Ordnungen. Betrachtet man die Septalapparate beider Kelche
etwas genauer, so findet man, dass die drei ersten Cyclen von La-
mellen der Tochterzelle im unmittelbaren Zusammenhange mit den-
jenigen des Mutterkelches stehen, wáhrend die guaternen Stern-
leisten des ersteren die Mauer des zweiten nicht erreichen. Was
die Stárke der Sternleisten betrifft, so ist dieselbe in den unteren
Lagen vollkommen gleich, an den Kelchrándern aber verschieden.
Wenn man ebenfalls diese Verháltnisse an den Pfáhlchen und der
Axe untersucht, so ergibt sich die letztere im Tochterkelche als die
unmittelbare Fortsetzung derjenigen des Mutterthieres und die Kro-
nenbláttchen als Fortsetzungen der Pfáhlchen des Mutterkelches. Die
Beschaffenheit der sehr důnnen Mauer des jungen Kelches ist, wie
angegeben wurde, der Art, dass der in dem Muttergeháuse vertiefte
Theil keine Spur nach Rippen, Kórnern und Furchen zeigt und dass
die letzteren erst dort deutlich aufzutreten beginnen, wo sie den
Kelchrand des Mutterpolyparium úberhohen.

Wendet man nun auf diese Ausbildung der Tochterzelle, die
von Herrn G. Lindstróm ausgesprochenen Ansichten *) úber die wahre
kalycinale Knospung und den unterbrochenen Wuchs desselben Thieres

an, so ergibt sich sehr bald, dass jede von ihnen mit ihr etwas ge-

meinschaftliches hat. Der ersten Ansicht kommt die vollkommene
Verwachsung der Sternleisten, der Pfáhlchen und der Axe, der zweiten
dagegcen die Beschaffenheit und das Verháltniss des vollstándig em-
porgewachsenen Geháuses des Tochterthieres zu.

Dieser bei Caryophylla gemmata nov. spec. beschriebene Tochter-
kelch ist elnes der ersten Štadien des allmáligen Wachsthums des
jungen Polyparium, der stets, wie dafůr zahlreiche Beispiele (Taf. IV,
Fig. 2, 3, 4 ete.) sprechen, wenn nicht grósser so doch die Dimen-
sionen des Muttergeháuses erreicht.

Gegeniiber des jungen Exemplars von Caryophyl. gemmata nov.
spec. stellt sich der des Cerat. multispinosus Mil. Edw. et H. (Taf.
IV. Fig. 3 a, b) abgebildete Kelch des Tochterthieres entgegen,

1) Contribut. to the actinol. of the atlantic Ocean im kongl. Sen elem: -
Akad. Hadling. p. 18, Bd. 14, Nr. 6.

21*

welcher eine der Mutterzelle viel bedeutendere Grósse erreicht hat. ©
Die Ausbildung der Sternleisten, der Axe und der Aussenwand des
Tochterkelches bei dieser Art ist genau so wie in dem vorerwáhnten
Falle. Bei dieser Species lásst sich sehr genau die Zunahme der
Septa innerhalb der Tochterzelle beobachten. Die Anzahl derselben
stimmt in der Náhe des Mutterkelches mit diesem vollkommen ůber-
ein; in den oberen Lagen aber nimmt sie zu, und man záhlt am
Sternrande statt 32 des unteren Theiles vier vollkommene Cycla.

Der Zusammenhang zwischen dem Mutter- und Tochterpoly-
parlum ist ein hóchst verschiedener. Entweder ist der Zwischen-
raum der beiden Geháusemauern ein bedeutender, oder aber růcken
sle so nahe an einander, dass sich der Kelchrand des Mutterkelches
dicht an die Mauer der Tochterzelle anlehnt und mit dieser ver-
schmilzt. Nicht selten aber (Taf. IV, fig. 2 a—b) fůllt sich dieser
Zwischenraum mit einer kalkigen Masse aus und verleiht dadurch
den vereinigten Polyparien eine nicht unbedeutende Festigkeit. In
dem zweiten der angefůhrten Fálle erhált oft der Kelch das Aussehen
eines einfachen Polyparium, an dem von Aussen nur mit Hilfe des

koncentrischen, aus den úusseren Šeptalenden gebildeten Kreises die

Zusammensetzung erkannt werden kann. Nicht immer aber, wenn
ein solcher Ring an dem Geháuse wahrgenommen wird, kann man
an die kalycinale Knospung schliessen; sehr oft geschieht es, dass
auch allmálie wachsende Individuen solchen tragen. Die beste und
sicherste Úberzeugung in allen diesen Fállen sind unbedinet parallel
zur Ebene des betreffenden Ringes und zwar unterhalb desselben,
gefůhrte, horizontale Durchschnitte, welche jedesmal, wenn es hier
eine Knospung ist, einen koncentrischen Kreis innerhalb der áusseren
Mauer aufweisen, der dann die durchgeschnittene Wand des jungen
Kelches vorstellt.

Die Richtung des Tochterkelches gegeniber jener des Mutter-
thieres ist eine verschiedene. Am háufigsten wáchst die Tochter-
zelle, vornehmlich bei geraden Polyparien, in selber Richtung der
Mutter (Troch. moravicus nov. sp. Taf. IV, Fig. 4), nicht selten aber,
bei gebogenen, z. B. Čer. duodecimcostatus Goldf. sp. und Čerat. multispi-
nosus M. Edw. et H. verfolst der Tochterkelch eine ganz andere
Richtung wie das Mutterthier. Die Abweichung aus der geraden
Richtung scheint im spáteren Alter einzutreten. Die untersten Theile,
wie ich oft die Gelegenheit hatte zu beobachten, bewahren dieselbe
Lage, von welcher bei Caryophyllta gemmata nov. spec. die Rede ist.

k dn S a

cd eten der Epithek an dem jůngsten Kelche des Trochocyathus mora-
Ů vieus nov. spec. (Taf. IV, Fig. 4) nicht unberůhrt lassen. An dem
- abgebildeten Exemplar beobachte ich ausser des alten Mutterkelches

(8 eine oh uninteressante Erscheinung kann ich das Auf-

noch zwei jůngere, dem Alter nach verschiedene, schlankere Tochter-

„kelche. Die Aussenwand der zwei álteren Kelche ist mit deutlichen,

ziemlich flachen, durch breite seichte Furchen getrennten Rippenchen
bedeckt, die feine Kórner tragen und nicht die geringste Spur nach
Epithek wahrnehmen lassen. Das jůngste von den Geháusen ist aber
von einer starken, concentrisch gerunzelten und gestreiften Epithekal-
schicht umgeben, durch welche die Lángsrippenchen nur schwach
hindurch schimmern. Die Stárke dieser Úberzugsschichte ist un-
gleich, sie nimmt gegen die Basis ab und tritt ungefáhr in der Mitte
am deutlichsten auf. !

Diese Eigenschaft der Epithek ist, wie ersichtlich, fůr die
Systematik in so fern von Belang, als dadurch ein neues Beispiel
zu den frůheren beicefůst wird, welche die Unmoglichkeit der An-
wendung derselben als ein generisches Unterscheidungsmerkmal nur
noch mehr bekráftigt.

In Betreff des Veroleiehs mit den nalaooatuložiachéh Formen
ist meine Aufgabe in so weit erleichtert, als ich mich auf die vor-
zůgliche Arbeit des Herrn G. v. Koch*) stůtzen und vielleicht zu
seinen in dieser Richtung gemachten scharfsinnicen Beobachtungen
ein wenig beitragen kann.

Wie aus der oben angefůhrten Beschreibung hervorgeht, spricht
die bei Caryophyllia gemmata mov. spec. und Ceratotrochus multi-
spinosus M. Edw. et H. erwihnte Knospung fůr die von Herrn G.

v. Koch mit Vortheil bezeichnete Theilungsknospung“) dafůr. Es

wůrde dieselbe mit ihr vollkommen úbereinstimmen, wenn auch die
Begrenzung des Tochterkelches, námlich die Ausbildung der Mauer
eine gleichartige Bildung besásse. Die Entwickelung der Mauer
muss in diesem Falle als selbststindie angesehen werden, wáhrend
die Ausbildung der Septa, der Pfáhlchen und der Axe als Fortsetzungen
derjenigen des Mutterkelches erscheinen. Dass dem wirklich so ist,
spricht nachfolgender Beweis: Um mich úber die Art und Weise
der Ausbildung dieser Bestandtheile der Kelche zu úberzeugen und

- zu erforschen, in welchem Zusammenhange sie zu einander stehen,

o m

") G. v. Koch: Die ungeschlechtliche Vermehrung (Theilung und Knospung
einiger palaeozoischen Korallen, in Palaeontographica, Bd. 29, p. 85.

entfernte ich sorefáltig die Mauer in einigen Interseptalkammern des ©
| Tochterkelches und bemerkte, dass dadurch weder der Zusammen-
hang gestort noch irgend eine Trennung zwischen den verschieden
alten Sternleisten eingetreten ist. !

Es folgt nun daraus, dass man es in diesem Falle mit einer
modificirten Theilunesknospung der vom Herrn G. v. Koch angefůhrten
1. Art zu thun hat, wobei die Sternleisten, die Pfáhlchen und die
Axe als Fortsetzungen des Mutterkelches sind, die Mauer aber als
eine selbststándice Bildung erscheint. |

Erklárung der Tafeln.

Taf. I.

Fig. 1. Paracyathus velatus Rss. spec. Vergrósserte Seitenansichten.
a) Epithek sehr stark runzlig, die Wulste am unteren
Baume abgesprungen. (Rudelsdorf. Entnommen der
Reuss'schen Abhandlung: D. foss. Koral. d. ost. -ungar.
Micoáns. Taf. II, Fig. 5);
b) Epithek schwach, mássie runzlig, blos unweit des
Kelchrandes abgesprungen. (Borač) ;
c) Epithek fehlt gánzlich (Borač).
Fig. 2. Paracyathus microphyllus Rss. sp. Vergrósserte Seiten-
ansichten. |
a) Epithek stark, koncentrische Wulste bildend (Borač);
b) Epithek fehlt.
Fig. 3. Stephanmotrochus varians nov. spec. Vergróss. Seitenansicht,
Epithek mássie runzlig. (Borač.).
Fig. 4. Ceratotrochus multispinosus Rss. (Borač).
a) Vergróss. Seitenansicht, Epithek im oberen Theile stark,
gestreift;
b) Stern desselben ;
c) Vergróss. Seitenansicht, Epithek fehlt.
Fig. 5. Caryophyllia Krejčí nov. spec. (Borač). Vergróssert. Seiten-
ansichten.
a) Epithek bildet důnne, aufeinander gelagerte Schicht-
chen ;
b) Ohne Epithek;
c) Epithek fehlt, walzenfórmig.

Frag.

H
be 3 500
= =
RS
ao
-
ge)
-S
©)
p)
5
©
99)
: U

Sitzungsberichte d. k. bóhrn. Gesell d.

kouromnch

STUDIEN AN MIOC. KORALLEN.

een

(

J PROCHÁZKA.

[SP eno Ý

VJ Prochazka ad nat. del, ct aut.

Prag

=
: 5
z Ree
ře omáta ky 8 =
s ©
J c=
! ©
A O
E S
= za ©
pe NÉ KSS ssh 99)
R é
© =
3 =
O ——
= ©
- 5
7 s
< =
z ©
5 ©
= =
= = 2
5 s
SAO
3 RS
8. ©
NI s |-
c ©
< x 8
3 S
Ac
M k E
NS
is š 8
s ká

ý "E 6
adí k
A ao, nád
n sv dán DE

R ophylka m amicta nov. spec. (Borač). Vergróss. Seitenan- V

Fié. 1.

Ric. 2
Fig. 3
Fig. 4
Mo.: 3
Fis. 6
Fis. 7%
Fis. 8
Bis. 9
Fig. 10

sicht. Epithek feine důnne Schichtchen bildend.

„ Deltocyathus italicus M. Edw. et H. (Borač). Vergróss. vertikaler

Durchschnitt, um die Tiefe der Sternzelle zu versinnlichen.

„ Deltocyathus affinis Rss. spec. (Borač). Natůr, Grósse. Verti-

kaler Durchschnitt.

Taf. II.

Deltocyathus italicus M. Edw. et IH. (Borač).

a—d Vereróss. Seitenansichten 4 durch die Gestalt ein ©

wenig abweichenden Exemplare ;

e) Herausgeschnittene Sternleisten des II., III. und IV.
Cyclus sammt der Axe und ihnen Ata oná Pfáhl-
chen.

„ Vergr. Durchschnitt eines Deltocyathus titalicus M. Edw. et
H. Geháuses, um die Verwachsung der Pfáhlchen zu de- —

monstriren,

„ Vergróss. Durchschnitt eines Deltocyathus afféms Rss. sp.

Geháuses aus der frůheren Ursache.

„ Deltocyathus conoides nov. spec. (Borač). Vergrósserte Seiten-

ansicht.

„ Deltocyathus impar nov. spec. (Borač). Vereróss. Seiten-

ansicht, charakt. Ausbildung der guaternáren Lángsrippchen.

„ Herausgeschnittene Sternleisten, Pfáhlchen sammt ihrer Axe.

Caryophyllia gramdiformis nov. sp.:
a) Vergróss. Durchschnitt,

b) ein Axenstábchen,

c) drei verwachsene Axenstábchen.

. a) Vergróss. Durchschnitt d. Acanth. vindobonensis, b) Ein

Axenbándchen.

. a) Vertik. vergróss. Schnitt d. Deltocyathus ajfinis Rss, sp

b) Axenstábchen, c) drei verwachsene Axenstábchen.

. a) Vergróss. vertik. Schnitt d. Paracyathus mierophyllus Rss,

sp., b) Axenstábchen, c) drei verwachsene Axenstábchen. ©

; a) Vertik. vergross. Schnitt d. Ceratotrochus multispinosus —
M. Edw et H., 9) ein Axenstábchen, c) drei mit einander ©

verbundene Ačenstáhehou

k i .
: "0
(s Á X
N 2“ s v
i %; "
“ dak 3
"ee ho dké

Fig.

Taf. III.

Acanthocyathus vindobonensis Reuss.

„ die unter dem Namen A. transtivanicus Rss. beschriebene
Form aus Lapugy. (D. foss. Koral. d. ost.-ung. Mioc, Taf.

X. Fig. 4 a).

„ Bruchstůck aus Drnovic in natůrl. Grósse.
„ Lapuger Form, von Reuss zu A. transtivameus gerechnet.

(daselbst Taf. X, Fig. 5.)

. Bruchstůck eines grossen drnovicer Exemplsr.. in natůrl,

Grósse.

Drnovicer Exemplar, die wahre Úbereáů ksfarni der beiden
Reuss'schen Species.

Die als Ac. vindobonensis Reuss (Taf. I, Fig. 10.) beschrie-
bene Form.

„ Durch die starke Ausbildung der Primárrippen charakt,

Exemplar aus Lomnička, in natůrl. Grósse.
9, 10. Exemplare in natůrl. Grósse und verschiedener Au-
zahl der mit Dornen besetzen Rippen (Borač).

Taf. IV.

„ Caryophyllia gemmata nov. spec. (Borač).

a) Vergróss. Seitenansicht,
b) Stern,
c) und d) vertik. Durchschnitte.
Ceratotrochus duodecimcostatus Goldf. sp. (Borač). Vergrůss.
Seitenansichten.
Ceratotrochus multispinosus M. Edw. et HH. (Borač).
a) Vergróss. Seitenansicht,
b) Vergr. Seitenansicht und Durchschnitt des Mutter-
kelches.

„ Trochocyathus moravicus nov. spec. (Borač). Vergróss. Beiten-

ansicht.
Discotrochus Duncání Rss. (Borač).
a) Vergróss. Durchschnitt,
b) ein Axenstábchen.
Stephanotrochus vartans mov. spec.
a) Vergróss. Seitenansicht;'
b) Durchschnitt.

TAP, 10.

-STUDIEN AN MIoc. KORALLEN.

| V. J. | E CHAZKA.

it Farsky, Pag.

VJ Procházka ad nač. del. eť aut.

Sitzungsberichte d. k. bohm Gesell.d Wissenschaffen. 1887.

Lit. Farsky, Prag.

nk SVS

STUDIEN AN MIOC. KORALLEN.

CHÁZKA.

Sitzungsberichte d. k.bóhm. Gesell. d. Wissenschaften. 1887

h
$
:
l
i
l
4

V. J. PRO

VJ Bocházka ad nat. del. ct aut.

— Úber die Tiefseefische des westlichen Mittelmeeres.

Vorgetragen von Prof. Dr. Joh. Palacký am 25. Februar 1887.

Der Vortragende widmete zuerst einige Worte den Auellen,
wobei er besonders auf die neuesten: Vinciguerra's (coll. Doria) Fische
von Tunis und Giglioli: Catalog der italenischen Fische (National-

— museum) hinwies, und sein Bedauern aussprach, dass die italienischen

und franzósichen Tiefseeforschungen so unvollstándic beschrieben seien.
Er wies hin, dass gerade hier die Tiefseefische durch Risso (Nizza) zuerst
bekannt wurden, was ferner hier Cocco und Andere dafůr gethan —
bis auf Doderlein und Giglioli herunter, und bedauerte, dass. die Tief-
seefische bisher immer nur von der Westkůste Italiens beschrieben wur-
den. Zugleich wies er auf den Zusammenhang dieser westitalienischen
Tiefseefische mit jenen Madeiras einerseits (die durch Johnson, Lowe,
die ostliche Gegend auch durch den „Travailleur“ beschrieben wurden),
andererseits mit jenen des Golfes von Biscaya (Moreau, Porcupine,
Travailleur), ja theilweise mit jenen der Ostkůste der Vereinigten
Staaten von Nordamerika (Brown, Goode, Jordan etc.). Insbesondere
bedauerte er, von der spanischen Kůste seit Delaroche und Stein-
dachner (der nur bis zu den Clupeiden veroffentlicht) keine neueren
Notizen zu haben.

Das Charakteristische der Tiefseefische des Mittelmeeres ist die
Menge von Gadiden und endemischen Trachypteriden, die in Nord-

— westeuropa, Chile, Cuba, Madeira (Tr. gryphurus Lowe) durch andere

spec. ersetzt werden, die seltenen Notacanthinen, die nur noch 1 auch
arktische (Grónland) und 1 antarktische spec. (Australien, Neuseeland)

besitzen, die áhnlich seltsam verbreiteten Sternoptychiden, sonst nur im

nordatlantischen Meere und Neuseeland, wáhrend die Stomiatiden im
ganzen Atlantischen Meere von Grónland bis Brasilien und Guinea
ebenso verbreitet sind wie hier, und die Macruriden und Scopeliden

- úber alle tiefen Meere gleichmássig verbreitet scheinen, endlich der
© Monotyp Lofotes, je 2 Serraniden, Blenniiden, Salmoniden, Trichiu-

riden, Stomiatiden, Alepocefaliden, von denen die letzte und vorvor-
letzte reine Tiefseefamilien sind.
> Merkwůrdig, dass von allen diesen Fischen kein einziger in

Tunis gefunden wurde, was nur wegen der Seichtigkeit der dortigen
Wásser weniger úberrascht

390

P o So
so, PVA bk
i iy

Auffillig ist vor allem die grosse Verwandtschaft mit Madeira, 3
von den 34 nicht endemischen spec. der Tiefseefische des Mittel- —

meeres sind dort 20. Allerdings sind eben beide Gegenden besser —

bekannt, als z. B. Algier, von wo die Tiefseeformen noch ebenso
ausstehen wie von Spanien. Aber diese Thatsache ist ebenso bei den
Kůsten- und pelagischen Fischen. Sie zeict, dass man das Mittelmeer
nicht als eine selbststándige Region, sondern als einen alten Golf
des atlantischen Meeres betrachten muss — worauf schon Argentina
und die Gadiden hinweisen. Mit dem Rothen Meere haben die Tief-
seefische gar keine Verwandtschaft in den spec. — nur wenige gen.
kehren in anderen spec. dort wieder (Tripterygium, Saurus, Scopelus,
Maurolicus (Klunzinger). Der Osthálíte des Mittelmeeres gehóren
(wie bisher bekannt) 15 spec. an, dem Schwarzen Meere nicht eine
(Kessler).

Wenn wir endlich Bolca hiemit vergleichen — so fehlen dort
selbst alle gen. der Tiefseefische —- selbst die Familien bis auf
Beryciden und Perciden. Das toscanische Pliocaen (Lawles) hat nichts
Ahnliches. Licata dagegen zeigt Trichiuriden, Lepidopus albyi, anguis
Gadiden, Scopeliden (6), Salmoniden (? Halecoiden), ebenso Gabbro
(Bosniacki). Im Libanon kennt man Beryciden und Halecoiden wie
in der deutschen Kreide, ebenso (sowie Scopeliden) in den istrischen.
Im Londoner Thon haben wir Perciden, Beryciden, Gadiden und
Scopeliden. — Glarus hat Trichiuriden (4 g.), Gadiden, Salmoniden, Be-
ryciden — wie denn schon Heer die dortigen Fische als Tiefseefische
bezeichnete. Interessant ist Strinsia alata (Kramberger) in Szakado.
Interessant ist weiter das háufice Erscheinen dieser bisher so seltenen
Tiefseefische nach Stůrmen, so sammelte Giglioli nach dem grossen
Eguinoctialsturm vom 26—28. September 1878 in Messina 300 ex.
von Scopelus rissoi, 70 von Sc. benoiti, 250 von Sc. caninianus, 300
von Sc. rafinesguii, 74 von Chauliodus sloanei, 700 von Argyropelecus
hemigymnus — offenbar aus ihren Tiefen durch den Šturm vertrieben.

Unerklárt bleibt immer das Erscheinen des guineischen Scopelus
resplendens in Nizza — sowie das von Lobotes auctorum in Palermo,
Seriola tapeinometopon Blecker (aus Solor) in Messina — die an
tropische versprenste Vogel in Europa erinnern.

Úbersicht der Tiefseefische des westlichen Mittelmeeres:

1. Hoplostethus mediterraneus CV. Giglioli kennt nur 4 ex. in Italien, 2 Neapel,
1 Palermo, 1 Catania (Mus. Flor.), Algier, 1 ex. Chesapeakebay (ÚUs.), 1837,
1841 bei Procida) Canestrini 1 Nizza, Nizza 3 ex. (1829, 1858) Tiefsee bei

„ Pomatomus telescopium OV. (Risso)Nizza, Messina (selten) Genua, Neapel (Ca-
nestrini), Portugal, Madeira, Canarien (Steind.), St. Helena (Mellis), fehlt —

i ien káná!: m. G.). Japan Gth., Madeira — Trachichthys pretiosus Lowe
- fehlt Cycladen, Tunis, Onochenand (Btta.).

Cycladen, Griechenland, Adria, Tunis, Algier.

„ e Pomatomichthys constantiae Giglioli 1 ex. Messina bisher bekannt.

Lepidopus argenteus Bon. (White) (caudatus Eufras.). Nizza, Cette, Livorno,
Griechenland (Betta), Cycladen, Elba, Cagliari, Messina, Catania (háufig), (Sep-
tember) Triest, Venedig (Storich), Algier, Malaga (Steind.), Cadix, Tenerifa,
Madeira, Lissabon, Cap, Neuseeland (Hutton, elongatus Clarke?), Tasmanien,
11 ex. England, 2 Irland (Day), (? Benthodesmus elongatus Goode Bean Neu-
fundland, ==? L. tenuis Gthr. — Japan.

Ruvettus (Thyrsites Gth.) pretiosus Cocco, Nizza, Genua, Neapel, Palermo,
Malta, Catania, Malaga, Valenzia, Lissabon, Tenerifa (háufig Steind.), Madeira

Tokio, Portugal.

. Tripterygium nasus Risso, Toulon (CV), Nizza, Elba (háufie), Gianutri, Mes-

sina, háufig bei Felseninseln des Tyrrhenischen Meeres (Giglioli), Adria (Sto-
rich, Lesina), Griechenland (Betta), Barcelona 1 ex., Algier (Blennius dipte-
ronotus Guich.), Madeira (Lowe), fehlt Cycladen. ©

Tripterygium melanurum Guichenot Algier.

Trachypterus spinolae CV. (Die Verschiedenheit mancher sp. dieses gen. ist
Giglioli zweifelhaft.). Nizza, Elba, Neapel, Sicilien, Griechenland (Betta),
Cycladen, Cette 2 ex. (1878), 1 ex. Provence (Jf. —).

Trachypterus cristatus Bonelli. Nizza, Argentaro. Lerici (1818).

Trachypterus Taenia Bl. (falx. CV.). Nizza, Elba — Triest, Adria, Cette, Pt.
Vendres, 2 ex. Tropez., Algier, Griechenland (Bett.) háufig.

. Trachypterus iris Wahlb. Nizza, Banyuls (Moreau), Livorno, Elba, Cagliari,

Corsika (OV.).

. Trachypterus liopterus CV. Nizza, Genua, Messina.
„ ? Trachypterus repandus. Metaxa, Neapel, (? filicauda Cost.), Civitavecchia (C), ©

Lissa, Lesina, 1 ex. Alicante (Steind.).

. Trachypterus ruppelli Gthr. (nur 1 ex. im British. Museum ? woher).
. Regalecus gladium CV. Nizza — Tasmanien (M. Leay), 1 ex. Neuseeland,

(Hutton nach einem Sturme), Bermuden.

. Regalecus telum CV. Nizza.

Lofotes cepedianus Giorna, Elba, Nizza, Genna, Palermo, (? Cristatus Lowe
Madeira), Adria, Griechenland.

« Notacanthus bonapartii Risso, Nizza.
« Notacanthus mediterraneus Filippi, Nizza (nur 1 ex. Giglioli bekannt), 3 ex.

Moreau.

. Notacanthus (?) rissoanus Fil. Nizza nur eine ined. Abbildung Rissos bekannt

Giglioli.

. Notacanthus nasus BI. CV. Nizza, Grónland, Island.
. Physiculus dalwigki Kaup. Nizza (Giglioli — Madeira), St. Helena (Mellis),

Massachusetts 1 ex. (Cuba — Kaupi Poey).

„ Uraleptus maraldii Costa (Risso), Nizza, Livorno, Genua (Canestrini), Catania,

Barcelona, Alicante, Madeira,

24.

25.

20.

27.

28.

29.

30.

31.
32.
33.
34.
35.
36.

37.
38.

39.
40.
41.
42,

43.
44.

45.

46.
47.
48.

Phycis mediterraneus Risso. Monteeristo, Gigli, Messina, Provence, Balearen, ©
Catania, Nizza, Roma, Tarent, Alghero (C.), Malta, Zara, Malaga, Gibraltar, —
Cadix, Lissabon, Triest, Venedig, Adria, Golf von Biscaya in 450 m. (Travail-
leur), Algier, Canaren, Madeira (Lowe).
Haloporphyreus lepidion Risso. Sardinien 1125 m., Nizza — Madeira (? ex.
Giglioli) — Japan (Gůnther). (Gůnther hált diese 3 gen. nicht fůr Tiefsee-
fische (Introd.)
Mora mediterranea Risso. Nizza, Genua, Livorno, Ostspanien (Steind.), Golf
von Biscaya 1500 m. (Travailleur), Canaren, Madeira, Griechenland, Cycladen,
Setubal (Brito Capello).
Strinsia tinca Bpte. Sicilien (ex Giglioli), Cycladen (Erhard).
Gadiculus argenteus Guichenot. Algier, Porcupine Nordantlantisch (183 Va-
den), Nizza, Genua, Neapel, Palermo, Messina, (Giglioli — ? junger Gadus).
Gadiculus blennioides Gthr. (Pallas — Giglioli ?).
Steindachner záhlt unter die Tiefseefische auch.
Phycis blennioides Gthr. Malaga, Nizza, Tarent, Cagliari Cette, Algier, Cadix,
Lissabon, Genua, Livorno, Catania, Fiume, Madeira (Gthr.). Christiania,
Bergen, Devonshire, Schottland, Irland, Throndjem (Collett).
Macrurus sclerorhynchus CV. Canaren, 1 ex. bei Sicilien (St.), Sardinien in
500 m., Gascognegolf, Dalmatien — Alicante.
Macrurus coelorhynchus Risso. Nizza, Genua, Livorno (= Krohnius filamen-
tosus Cocco juv.), Čette, Bergen 1 ex. (Collett), Madeira, Algier.
Macrurus trachyrhynchus Risso, Nizza (C.), Genua, Algier, Lissabon (1 ex.
Steind.) Setabal, Brito Capello. by
Coryphaenoides serratus Lowe. Sardinien, Madeira.
Malacocefalus levis Lowe. Sardinien 500 m. Giglioli, Nizza, 3 ex. Madeira.
Argyropelecus hemigymnus Cocco. Nizza, Messina háufig, (Canestrini), zwischen
Faroe und Shetland (500 £.), Golf von Biscaya 1050 m., Gibraltar, Tanger.
? Coccia ovata CV. Messina (Ichthyococcus o. Bpt.
Maurolicus amethystinopunctatus Cocco. (== Scopelus maurolici CV.), N.-See-
land, Nizza, Messina, bei Day — pennantii, Orkneys, Schottland, Irland etc.
Maurolicus ? poweriae Cocco. Messina.
Maurolicus ? attenuatus Cocco. Messina (== Scopelus tenorei OV.).
Gonostoma denudatum Raf. Messina (= Gasteropelecus, Gasterostomus) acan-
tburus Cocco.
Chauliodus sloanei BI. Nizza (— schneideri Risso), Messina, Gibraltar (das
erste ex.), 1 ex. Georgebanks (US.), Madeira.
Sudis hyalina Bpte. Neapel, Palermo, Catania.
Odontostomns hyalinus Cocco. Nizza (Sicilie, Genua Canestrini).
Alepidosaurus ferox Lowe ist nach Canestrini bei Sicilien gefunden worden
(fehlt bei Giglioli) — sonst Madeira, Tasmanien, Aljaška 1 ex. wie Portugal
(Brito Capello), Massachusetts.
Paralepis coregonoides Risso. Nizza, Messina (1 ex. Mewagisser' — Day),
Griechenland.
Paralepis cuvieri Bpte. Nizza.
Paralepis speciosus Bellotti. Nizza, 2 ex. bekannt (Museum von Mailand).
Paralepis sphyraenoides Risso. Nizza, Messina, Madeira, Cycladen, Griechen-
land, Noirmoutiers (Moreau — Winter).

(hěnůg), Cette, 1 ex. leca,. Canaren, Meter! L
„ Saurus griseus L. (z lacerta CV.). Montecristo, Cagliari, Neapel, Stromboli, i

Balearen, Provence, (fasciatus Risso), Toulon, Marseille, Nizza, 1 ex. Malaga,
Lipari, Messina, Lesina, Madeira, Griechenland, Canaren.

„ Scopelus rissoi Bpte. Messina (háufig), Madeira. |
„ Scopelus benoiti Cocco. Messina, Nizza (Canestrini), Grónland, Norwegen (Gthr.). :
. Scopelus humboldti Risso. Messina, Nizza, Hyčres, Atlantisches Meer (G.),

Algier, Gibraltar — Tenerifa.

. Scopelus caninianus CV. zz Myctofum punctatum Bpte. Ni020, Messina, 1 ex.

Hardangerfiord Collett.

„ Scopelus metopoclampus Cocco. Messina.
. Scopelus rafinesguii Cocco. Messina háufig (Canestrini.)

Scopelus maderensis Lowe. Messina, (Alysia loricata Lowe) Madeira,

. Scopelus coccoi Bpte. Messina.

Scopelus bonapartii Cocco. (== crocodilus Risso). Messina, Nizza 3 ex.

. Bcopelus gemellarii Cocco. Messina.

. Scopelus caudispinosus Johnson. Nizza, Genua, Palermo, Madeira.

. Scopelus ? elongatus Costa. Neapel.

. Scopelus resplendens Richardson. 1 ex. Nizza (Museum von Mailand), 1 ex.

Throndhjem (Collett), Guinea.

. ? Stomias boa Risso. Nizza, Palermo — Banyuls.
„ ? Stomias barbatus Bpte. Nizza (Stomiasunculus b. Kaup. juv. Sicilien (Cane-

strini),

„ Argentina sfyraena L. Nizza, Venezia, Neapel, Messina, Spalato, Marseille,

Cette, Malaga, Balearen, Malta (C) (= lioglossa OV. Algier), Cadix (— hebridica
Yarrell), Christiania, Bergen, Stavanger (Collett), England (Day), Adria, 1 ex.
Lissabon (Br. C.).

„ Microstoma rotundatum Risso. Messina, Nizza (Canestrini).
69.

Alepocefalus rostratus Risso. Nizza.

Es sind hier die Tiefseefische im Rahmen Gůnthers (Introduction)

genommen, daher weder die Gobiesociden, noch die anderswo blos
lokal in der Tiefe vorkommenden (z. B. Zoarces viviparus in der Ost-
see — Ofisurus serpens (100—150 Faden Provence), Almissa, Cette,
Nizza, Algier, Balearen, Damarakůste — Australien, Japan, N. Zee-
land, Palermo, Elba, Messina, Griechenland, Adria, Sfagebranchus
inberbis (Provence 1 ex.), Šicilien, Nizza, Algier, Balearen, Molva v.
(Griechenland, Lissabon), Sebastes dactylopterus della Roche (Adria),
imperialis OV. (bei Canestrini Tiefsee), Nizza, Neapel, Balearen, Pe-
ristedion (cotafractum CV) Adria, Nizza, Genua etc.

16.
Isodulecit.

Přednesl docent Dr. Bohuslav Raýman dne 11. března 1887.

Glykosidy jsou sloučeniny jistých cukrů neb fenolů vícesytných
aromatických s látkami aromatickými více méně složitými. Látky
cukrové jsou buď glykosa správně zjištěná, aneb cukry tak glykose
podobné, že posud je za ni považujeme, jindy bývá to cukr, jejž
posud počítají v řadu manitovou — C;,H,,O, — kladou podle dulcitu,
a nazývají isodulcitem.

Z kvercitrinu získal jej nejprve Rigaud *) jakožto syrup i řadil
jej ku glykosám, Hlasivetz a Pfaundler upravili jej ve formu krystal-
lovou a rozlíšili od ostatních cukrů pod jménem jeho dnešním. Z téhož
pramene, však ze zbytků a usazenin odvarů kvercitrinových získal jej
poprvé u větším množství K. Kruis, jehož způsob připravování jes
nejvydatnější. | |

Z rostlin druhů rozličných rhamnus dobyl cukr podobný Gal-
letly*), Schiitzenberger a Bartěche, a pak Stein, kteří jej líčí jako
syrup krystalisace neschopný. Odtud lépe jej studovali Lčebermann
a Hórmann, kteří počátkem zavedli v literatuře jméno rhamnodulcit.
Pánové ti sami dokázali však totožnost rhamnodulcitu s isodulcitem
Hlasivetz-ovým. Ten cukr studoval blíže Berend.

Mimo ty prameny vydobyt jest od Dehna z produktů rozkladů
hesperidinu de Vrij-ova, W%ll*) vytknul jej zde podrobněji — v na-
ringinu svém. — Nedávno uhadnut s velikou pravděpodobností mezi
produkty rozkladu fisetinu od J. Schmidta.

Tato jeho rozšířenost, jakož i, že jediný z cukrů C-H,,O;
s bezpečností byl nalezen u více glukosidech, látek to pro rody
rostlin tak významně karakteristických, to vše vybízelo k důkladnému

1) Rigaud L. Ann. 90. 283. Hlasivetz a Pfaundler L. Ann. 127. 362. Kruis.
Zprávy o zasedání král. spol. náuk r. 1878.

2) Galletly. Edinb. new phil. J. VII. 262. cit! Wurtz Dictionaire II. 1351.
Schiitzenberger a Bartéche Bull. soc. Paris. 1868. X. 179. Stein Zeitschrift f.
Chemie (2). V. 183. 568. Liebermann a Hórmann Berl. B. XI. 952. L. Ann.
196. 323. Berend Berl. B. XI. 1353. L. Ann. 196. 328.

s) Will Berl. B. XVIII. 1316. XX. 297. J. Schmidt Berl. B. XIX. 1734.

dě

ho glykosidů.

-Příprava isoduleitu. Na měděných kotlích vaří se po čtyrech

. kilogramech resina guercitri (výše vzpomenutých zbytků továrního

- zpracování žlutého dřeva) s osmi litry vody okyselené osmi sty
gramy kyseliny sírové. Resina přidává se zvolna, pilně se míchá,
a vaří se po přidání veškeré suroviny as hodinu do konsistence nej-
-hustší kaše. Masa ta rozdělá s mnoha vroucí vodou, a lisuje se mědě-
nými lisy. Roztok jest červeně zbarvený, chová cukr, něco barviv
a tříslovin. Tekutina jest neutralisována uhličitanem barnatým sraže-
ným. Není radno neutralisovati uhličitanem vápenatým, neboť roztok
cukru našeho rozpouští veliká množství sádry, a těžko pak krystaluje.
Neutralisovaný roztok zbaven jsa lisováním síranu barnatého, bývá od
tříslanů železa na černo zbarven. Však z toho roztoku již vyrůstají
krásné hráně, jež dlužno pouze rozpustiti a solnou kyselinou vy-
vařeným spodiem odbarviti, aby získany byly ve formě úplně čisté
Jest to cukr zajisté nejsnadněji, rychle i nejrozměrněji krystalující
jsouť hráně jeho časem více kubických centimetrů veliké, tvrdé a na
pohled krásné. Co do výroby z tohoto materialu dlužno poznamenati,
že i při práci rychlé a málo spořivě vedené — docílí se 10 procent
výroby na cukru dosti čistém.“)

Zde díky vzdáti mi milo panu K. Krutsovi, za hojný material
surový i čistý, a panu vrchnímu inženýru Fr. HHéringovt, který mi
laskavostí slavné firmě svobodných pánů z Ringhoferů vlastní, mnohé
přístroje kovové seříditi dal.

Fysikálné vlastnosti, Isodulcit různých původů je měřen krystalo-
graficky, krystaly cukru tohoto měřil pan prof. Dr. K. Vrba, i ne-

obtěžoval sobě mi následující dáta v té příčině sděliti. Dáta byla .

srovnána s výsledky měření Herschwaldových a Websky-ho:

„Krystaly isodulcitu nověji ku měření mi odevzdané srovnávají
se dosti dobře i co do vytvoření ploch i.co do hodnot úhelných
s oněmi, které mi panem K. Kruisem před osmi roky dodány byly,
k obojí ovšem co do přesnosti reflexu nevyhovují příliš přáním měřícího.

-V mé práci o krystalové formě isodulcitu (Vrba Sitzungsb. der kais

v) Již při výrobě setkal jsem se se zajímavým případem: varem resiny se
zředěnou onou kyselinou sírovou musí vznikat něco sulfonových kyselin cukru
toho, neboť, když jsem později zředěnou kyselinou dusičnou cukr ne zcela

ý bílý okysličoval a reakci množstvím studené vody zarazil, vypustil roztok
E páry červené kysličníků dusíka — a šířil silný zápach po kysličníku siři-
6 čitém, jímž i tekutina dlouho čpěla.

du, neboť Po věnována mu péče jen u příležitosti studia

"„
E „= 1 EI
r p: E A » ň
Poe oděn JM K0 = s

Akad.-Wien I. Abth. 1878. červen) pougázal jsem ku sanlilákn ko x 3

hodnot číselných s oněmi, jichž nabyl Jřírschvald (Berl. B. XL 957.
a L. Ann. 169. 330.) při isodulcitu i rhamnodulcitu a i ku podobě
jich s krystaly, které měřil Becke při cukru hroznovém (Tschermak
min. und. pet. Mittheilungen II. Bd. 1879. 1534).

Websky měřil krystaly cukru, jejž získal Will z naringinu,
i shledal shodu s hodnotami isodulcitu i rhamnodulcitu; ten byl
jediný rozdíl, že krystaly ty nevyznamenávají se štípatelností, kterou
já a Hěrschwald na isodulcitu pozorovali, a že krystaly jeho jsou
podle orthodiagonaly vždy hemimorficky vyvinuty.

Tyto nové krystaly poskytují těchže forem jak ony dřívější,
které jsem měřil sám, i s oněmi, které měřil Hirschwald i Websky
i jest, hledíc ku zvláštní poloze krystalů, kterouž jsem ohledem k ob-
době s cukrem hroznovým přijal: |

e = (001)0P: a — 100(c©o Fw );. m —(110)o B- Ge(MUE
=O) Foo..

Za příčinou úplné shody sklonů plochových může beze všeho
dříve vytknutý poměr osový být přijat.

a bič 0999692705301
B 8444",.
V následující tabulce jsou srovnány úhly theoretické s měřenými

suplementy úhlů hran na isodulcitu, rhamnodulcitu i cukru narin-
ginového:

r101:m'""110, 649%50' 6458' 64.052' =

8 = | Měřil prof. Vrba Hirschwald © | Websky
= 8
EDM oa staré |- cukr
| = 3 pok 26 krystaly * Isodulcit poanaví z nerin-
> krystaly 77 Pe dulcit ginu
c 001:a100 | — 84048" | 84044,' ží 84950" 84053" | 85915"
:m110 | 86916)," | 860114, | 8607" z >
:9011 39951" 39949" 39053" 4005" 4093' 39058"
:r101 2 42922" 4296" — —- 42915'
a110:m110 - 44952" 44052" 44926" 44043" 44943"
a'100:7101 = 53015" 53975/,' 52043" 52040" B2"3E'
g011:m110 | 59921" | 6092" 6921 |— Me: k
sm'""110| 66917" — 659%1,' — — be
27101"| 55%" — 54051" — | jee =
ta]

V P OVÁ E T Saarafiý ŠS a 30

4 fná. ake účelem anorení bodu toho jest 11,84 gr isodul- BL“
ahříváno ve široké zkoumavce v lázni olejné. Dvěma teploměry.
pozorována teplota ve zkoumavce a v lázni. Při 90,99 C počalo
tání i potrval tento bod po celou dobu, než látka veškerá roztála.
Zahříváme-li výše, počíná při 130% cukr hnědnout, voda (1 mol)
-ovšem stále od 1009 uniká. Nad 2009 počíná se nadýmat i těká olej,
- jenž podle karamelového zápachu prozrazuje vůmi příjemnou aceto-
- nickou. Bohužel bylo produktu tohoto velmi málo, setkal jsem se
- však s tímže příjemným zápachem, když jsem roztok isoduleitový
i zahříval s draslem, myslím, že se k látce té vrátím. Dylo-li větší
- množství cukru roztopeno, získána jest tekutina červená jak víno,
- chladnouc jeví však fIuorescenci temně zelenou.

* Elementarná analysa cukru vykazovala (cukr jest sušen nad
| H;90,):

4 I. 0,2014 látky spáleno bylo v 0,2916 gr CO, — 0,07955 ST
, - uhlíka (voda jest ztracena).

II. 0,2379 pak poskytlo 0,3449 gr CO, = 0,09407 gr uhlíka a
0,1715 sr H,O = 0,01906 gr vodíka.

nalezeno
| L. U ej theor. C5H,0;
úhlika“ - *. 3948, 39,53 39,56
WOMKA 4. > — 8,00 1,69
Mkyslika =. — 52M 52,15

;: Po 7hodinném sušení při 100—105“ ztratilo:

1,7416 gr cukru 0,1641 gr 9,429; H,O,

0,1888 gr — 10,849, vody.
Jelikož 1 mol. vody odpovídající formule C;H,,O; HO jest
H,O = 9,889,

-jest zajisté již při 110"C částečně hlubší rozklad pozorovati. Cukr ©
-takto vysušený přitahuje vodu dychtivě, dá-li se mu jí přebytek, vy- ©
krystalují opět pěkné hráně isodulcitu, byl-li však přetopen, zůstává

-i po měsících amorfným. Týž úkaz i při posledních matečných louzích ©
(od přípravy isodulcitu zbývajících) požorovati jest, kteréž po měsíce M

mimo mazlavé kůry nic pevného krystalického noodažnj Tím se w :
světlují mnohá udání starší. ,

Hutnota isodulcitu práškového stanovena jest pod pétrolejem, za —
veškerých korektur obnáší při 209 1,4708 hledíc ku vodě jakožto
jednici při 4C (manit jest něco těžší — 1,486, dulcit lehčí = 1.466).
| Hutnosti roztoků isodulcitových ve vodě jsou pozorovány za..
účelem stanovení optických konstant:

ve 100 ce vody | hutnota při 209
roztok | jest isodulcitu |voda při 491

čz. 0,8874 gr di K00
Čo: 5,6194 or „za
č: 15,5446 or = LDA
Č. 4 30,2037 sr vse MAB
65. 40,3428 gr „Lil

Hutnota jest stanovena s korrekturami hledíc ku tlaku vzduchu
a td. |

Činnost optická isodulcitu určena byla velikým Lippich-ovým
aparatem penombre-ovým, jak samo zřejmo jsou baničky stokubíkové
vyváženy a jakožto úhel jest vzata střední hodnota z více pozorování
dvou pozorovatelů:

I. 20,1714 gr cukru na 50 cc zředěno vodou, polarisováno při
189C v trubici 200 mm dlouhé, ovšem při světle natriovém ;

střední hodnota úhlová ze šesti pozorování ==—- 06,959

[e]p = + 8,61"
II. 30,2037 gr cukru nad kyselinou sírovou dlouho sušeného
rozpuštěno jest v 78,4163 gr vody 209C teplé,
úhel pozorovaný (hodnota střední ze sedmi pozorování) = 5,2059
[e]o == + 8,619,
Podle těchto souhlasných výsledků, otáčí cukr ten o něco silněji,

než jak posavadní zkoušky byly ukázaly.
Lieberman a Hórmann aparátem Soleil- Ventzke 20,04 gr cukru

při 179
[ep = a 8,07,
Behrend 18,016 cukru i
[e]p = 8,04. i

Kruts udává, že jeho cukr 5,115 gr ve 44,885 gr. vody (t. j. —
10,23 gr ve 100 ce), (Ventzke-skála na Soleil-Scheiblerově da. byl
5“ otáčel, což přepočítáme-li, obnáší

"V 5X 0348
002322709)

wu halozl při 25,1656 gr. otáčivost —- 8,29.

-© Malé ty rozdíly dlužno přičísti snad působení koncentrace roz-
toků, jež byla různá, i bude nutno později ještě k tomuto bodu se
© vrátit. Bude dobře určiti i rotaci ve prostředí absolutně alkoholickém,
by vliv molekuly H,O se eliminoval. Ku dirotací možné jsem při-
© hlížel, však nenalezl ani stopy po ní.
-© Redukčné mohutnosť cukru našeho zkoušena podle methody Al-
© lihnovy, ač učiněno jen málo pokusů, zdá se býti mohutnost redukční
E- rozhodně závislou na koncentraci roztoků, jakž zkušenosti i jinde nás
- poučily:
E. | 100 ce roztoku chová 0,6439 gr cukru
P 25 cc 0,16097 gr odpovídá 293,5 mgr Cu
E 25 ce = 0,16097 gr k 293,3 mgr Cu
p 25 ce = 0,16097 gr „2941 mer. Cu

0,16097 sr cukru — 293,6 mgr Cu

100 cc roztoku — 0,8874 gr cukru
25, ce — 0,22185 or — 395,4 mgr Cu
20,06 0,22185.,g9r.— 394,8, mgr Cu
25 ce— 0,22185 gr z 396,0 mgr Úu
0,22185 gr cukru zz 395,4 mgr Cu.

8,459

Pokusy ty u mnohem větší míře provedeme později s panem
© Kruisem.

Roztok dusičnanu stříbrnatého amoniakalný jest redukován roz-
© tokem isodulcitu okamžitě, i osazuje se celistvé, pěkné zrcadlo stří-
| brové. Však i elycerin, erythrit, kvercit a manit osadily zrcadla
: P sžíbrová, zvláště byly-li roztoky sehnány a roztok stříbrný neměl
© příliš mnoho amoniaku. Podivno jest, že Hirzel (L. Ann. 131. 54
- podle citatu v Beilsteinově org. chemii I. 287) nezredukoval dusičnan
- stříbrnatý manitem.

-© T jinde ukazuje isodulcit tak (moených schopností redukčních,
- jak známe jen o glykose:

4 Zkoumadlo Knappovo jest už dle Behrenda redukováno touže
silou jako od glykosy [(CN),Hg i J,Hg]. Přičiníme-li ku roztoku
- dsodulcitu málo louhu sodnatého, pak několik kapek roztoku kyseliny
pikrové, zabarví se roztok červeně — po kyselině přkraminové; manit

Mi poraný, odbarvuje se za mírného zavlažení okamžitě. Přidáme-li ku
| 22

reakci tu neposkytuje. Roztok indichový, slabě roztokem sody alka-

roztoku chloridu zlatového něco sody, pak něco isodulcitu, a mírně. 3
zavlažíme, sráží se ihned černé práškovité zlato, které, jak roztok —

chladne, potahuje se tenkou blánkou zlatožlutou, kovovou. I ze solí
bismutových redukuje se bismut kovový, pak-li jen ku roztoku iso-
dulcitu a sody přičiníme zcela malinko zásaditého dusičnanu bis-
mutového. $

Jako glykosa taktéž i isodulcit rodilé alkalický roztok ferri-

kyanidu draselnatého, jen že musí zde býti zahřívání velmi opatrně

prováděno, neboť hned po odbarvení ferrikyanidu vystupuje zabarvení —

jiné, způsobené vlivem alkalií v isodulcit.

Ve zkoumadlo Schof-ovo t. j. odbarvený roztok. fuchsinu kyslič-

níkem sířičitým, nepůsobí ani isodulcit sám, ani byl-li dříve vody
zbaven, čisté aldehydické reakce tudíž postrádá, avšak i v tom jest
glykose podoben.

Reakce Jodoformová: přidáme-li střídavě ku roztoku isodulcitu
po kapkách louh sodnatý a jodový roztok v jodidu draselnatém, a či-
níme-li totéž s roztoky manitu, erythritu, kvercitu a dextrosy, vyloučí
se okamžitě hojná sedlina pouze u kvercitu. Sedlina ta vykazuje
všecky vlastnosti jodoformu, i jest tak hojná, že nerozpakuju se i po
všech vyslovených o reakci jodoformové pochybnostech vysloviti do-
mněnku, že kvercit má skupinu methylovou. Reakce tatáž ale kvanti-
tativně nikterak srovnatelná, pouze čichem zjevná, slabounká, objevila,
se u dextrosy a isodulcitu. Ta reakce patrně záleží teprv v sekundár-
ných proměnách obou cukrů působením žíraviny.

Reakce s aromatickými femnoly: přidáme-li ku roztoku isodulci-
tovému alkoholický roztok a-naftolu, pak sehnanou kyselinu sírovou,
vzniká temně violové zabarvení, přidáme-li povlovně vody, vzniká
špinavě zelená sedlina; s roztokem thymolu poskytuje týž roztok
cukrový zonu karmínově červenou, rychle hnědnoucí. Velmi podobně
chová se dextrosa (Moólesch).

Manit i kvercit jsou za těchže podmínek s těmiže Bav třepány,
však ani nejmenší se neukázala reakce.

S fenoly dvojsytými, jakož samo jest zřejmo, učiněny taktéž
pokusy: s pyrokatechinem, resorcinem a hydrochinonem. U přítom-
nosti vodu odnímajících činidel vznikají zabarvení jako má víno sherry,
za volného pak přidávání vody vznikají sedliny. Nejrychleji se do-
stavuje reakce s resorcinem, sedlina isodulcitová jest temně zelená

u větších množstvích do hněda, sedlina dextrosová (při kondensaci —
kyselinou sírovou) temně čokoládová. Reakce ty nedostavují se ani

:
:

2“

al le S odd aE

a p o a S o be:
jd == ey

E 2 Aa

páda n ah, i Vátráetek:
KT AV ohe 10520

ce 'eS0T oa.

Pi Aldehydy vůl aromatických poskytují za podobných.
- okolností karakteristická zabarvení, s vodou vznikají pak sedliny.

3 ři © o
E T ázk ha
SE opět z
py V gy 15
P. A "E A "v ee

E Reakce s fenylhydrazinem: © Přičiníme-li ku isodulcitu roztok ©
3 nn fenylhydrazinu v následujícím poměru:

na 3 díly isodulcitu
2 díly chlorhydratu fenylhydrazinu,
3 díly octanu sodnatého

ne v 5 dílech vody (dle Fischerova předpisu reakce té), i za-

hříváme-li v širokých zkoumavkách v lázni vodné as hodinu, vzniká
hustá sedlina žlutá, kteráž bývá tak hojnou, že ani ze zkoumavky

- nevytéká. Sedlina ta jsouc vodou promývána, rozpouští se v ní něco
-více než zcela tak vzniklá sedlina fenylelukazonu z dextrosy, i jest

pak rozpuštěna v alkoholu, opět vodou sražena a tak několikráte

- čistěna. Látka ta nesměla býti dlouho v sušárně sušena, ana nápadně
„barvu svou měnila, hnědnouc; z té příčiny jsou čísla elementarnou

analysou pro vodík vyplývající poněkud vyšší, bylať látka jen při
909 C sušena a pak nad kyselinou sírovou chována.
Analysou vyplývaly hodnoty (pro I. sušenou při 90, II. až IV.

—— sušena do slabého zhnědnutí):

I. 0,2386 gr látky poskytlo
056.1"861C0,— 0153! gr uhlíká:
0,1245 gr H4+O — 0,01383 gr vodíka
II. 0,2239 gr látky spáleno v

0,5277 gr CO, —0,144. gr uhlíka
(a 0,1098 gr H,O —0,0122 gr. vodíka

II. 0,2723 gr látky daly amoniaku, jejž neutralisovalo
00790 gr 80, — 0,02765 or dusíka.
IV. 0,2580 gr látky dalo NH,, ku neutralisaci
0,0747 gr 50; = 0,02614 gr N.

Nalezeno CsoBE0N40, CH, N00)
T S PRARATIL 4 UV: theor. |
GALA 6490 a 64,52 64,28
ZAC OE 0 O PE 2 OV 15,88, 5.7
B OO013 10,08 10,00.

| 5x.0007 20,00

842

Mám za to, že sloučenině té, kterou nazýváme doákůko L E

sluší formula C;;H;,N,O,, i že vznikla:
30,H,,0; + 2C;HN; — H; — 8H,O = C;,H3,N,0,.

Isodulkazon jest jinak podoben fenylglukazonu co do zevnějšku
1 vlastností, složením svým líší se však od fenylazonů elykos, jímž
přísluší formula: C,,H;,N,O,, i od fenylazonů bios C;,H,,N,O,. Jest
pak při něm největší kondensace patrna.

Isodulkazon vyhraňuje se v jemných jehlicích mikroskopických,
v alkoholu rozpouští se hojně barvou červenou, žlutí epidermis, taje
při 1719C na tekutinu červenohnědou, výše byv zahřát se pak roz-
kládá černaje.

Podle zkušeností, nabytých při isodulcitu a dextrose, postupováno
za dodržení 1 těchže poměrů váhových s manitem i kvercitem. Kyercit
nereagoval za žádných okolností s fenylhydrazinovým octanem, a manit
poskytl něco málo barvivé látky, oleje něco červeného, netuhnoucího,
sedlinu pak nižádnou. Olej ten benzolem jest vyjat, nemohl být posud
upraven ve formu analysy schopnou. Jelikož pak nebylo nikdy oleje

tolik, aby to nějak odpovídalo množství v reakci zavedeného manitu

(a pokusy jsou opakovány dosti často poměry různými), připouštěti
sobě dovoluji možnost, není-li snad manitu přimíšen v množství zcela
malém cukr, jenž způsobuje reakci tu barvivou a snad i praslabou
rotaci manitovou ?

Za účelem stanovení počtu hydroxylů alkoholických studovány
estery isoduleitu. Především mi běželo o nějaký krystalinický ester,
jejž jsem nejspíše čekal od kyseliny benzoové. Za tím účelem vpraveny
za různých poměrů v reakci směse isodulcitu samého aneb bezvodého
s kyselinou benzoovou, benzylchloridem, anhydridem kyseliny benzoové

i směsemi těchto benzoylujících látek, za obyčejného tlaku, v zalitých *

trubkách, vždy resultovaly látky černé, beztvaré, jež očistiti nijak se
nepodařilo. Zvláště benzoylehlorid působil nad míru energicky, což
podle níže uvedených dat o hlubokém vlivu kyseliny solné v isodulcit
jest náležitě odůvodněno.

Mezi tím uveřejnil Z Baumann *) velmi pěknou methodu ku
přípravě benzoanů uhlohydratů. Dle methody té vpravil jsem rychle
do roztoku 5 gramů isodulcitu ve 230 cc desítiprocentového natrono-
vého louhu 30 gramů benzoylchloridu i třepal prudce. Tekutina se
rychle zahřívá a barví, čemuž abych předešel, chladil jsem studenou

1) E. Baumann, Bel. B. XIX. 3218.

y!
í
i

ihnou v kuličky. om joke
vána, konečně pak z přebytečného alkoholu překrystalována.

málo rozpustných, za to v teplém dobře se rozpouštějících. Látka ta
chovala v sobě i po dvojném překrystalování z líhu velmi silného
-59 kuchyňské soli (D), i druhé frakce krystalů měly 5,59, soli té
(IT; což sice jest podivné, ale žádnému složení molekulárnému to
- neodpovídá.

Podle analysy jevily se krystaly ty směsí črt- a tetrabenzoanu
- dsodulcitu; jelikož v tak zředěném roztoku zajisté není námitky proč
neodvozovat benzoany ty od formuly C;H;,0,:

I. 0,2293 or látky zanechalo 0,0126 gr NaCl a ZD poskytlo

] 0,5246 gr C0, —0,1437. gr ©
L a 0,1033 gr H,O = 001148 gr H,;
had
II. 0,2355 gr. látky zanechalo 0,015 gr NaCl a poskytlo

k 0,540. gr CO, —0,1478 gr C
A a 0,1063 gr H,O = 0,0118 gr H.

C;H,,(C,H,0),0; Nalezeno | CH, (C,H:0),O;

vyžaduje TE vyžaduje
uhlika <. -.09,599..1.:,66,3..66,2 68,226
madika 0205 9,999 5025
kyslíka . - 29,159, | 28,4 28,5 26,109;

Na té cestě ovšem nebylo lze očekávat maximalný ester možný
-ve formě čisté. Přikročeno tudíž ku přípravě octanů, které očekávány
- jsou podle analogie u vidu beztvarém.

4 Octany vsoduleitu. Z analogie u kvercitu vážené zkoušeny jsou
- nejprvé ve čtyrech zalitých trubkách reakce tyto:

| I. 1 díl isodulcitu a 3 d. ledové kyseliny octové ;

II. 1 díl isodulcitu a 4 d. anhydridu octového ;

ě- III. 1 díl cukru a 3d. ledové kyseliny octové a 1 díl anhydridu
- octového a

A m1 dl cukru a*2 ds C41H.O, a2 d. (C5H40),0:

p trubka otevřena, obsah její s vodou smíchán, kyseliny volné

| "Látka jest odltřovánl 2
i po čvadž benzoylchlorid přebytečný chovala, alkoholem jest zavlažo- —

I jeví se v pěkných bílých hlatích ve studeném alkoholu jen

Vše to zahříváno jest po několik hodin při 120%, Po té jest “

potaší neutralisovány, i etherem produkty vzniklé jsou vytřepávány. 7
Pouze v trubici č. II. byla reakce patrna, neboť již vodou srazily se —
ke dnu kapky olejovité, v trubkách druhých nebyla reakce patrna..

V trubici č. II. vznikl momooctan tsodulcitu C;H,,O;(C,H,O), jak
analysou níže jest dokázáno. Kvercit, manit i dulcit acetylují se

mnohem snáze, ba kvercit v tomto poměru jsa acetylován, poskyvmjě A

již maximalný svůj pentaacetat.
Když se byl etherický výslaz obsahů trubky č. II. etheru zbavil,

zbyl syrup pod exsikatorem nad kyselinou sírovou v látku rohovitou —

po několika nedělích tuhnoucí, však uvnitř masa byla-měkčí a trochu
se táhla.
0,2228 gr látky poskytlo

0,3819 gr CO, — 0,1042 gr uhlíka a
0,1394 gr H;O:=0,0155 gr vodíka;

nalezeno © C; H,,(Ú,H,O0)O; theor.

uhlika 0... 10,000 46,619%
wodíka“ :)113:46,950 6,18%;
kyslík -< — 46,61%.

Ačkoliv mi o následující estery neběželo, získal jsem nicméně
jednou směs biacetatu a triacetatu isodulcitu, když jsem byl zahříval
2 d. isodulcitu s 10 d. anhydridu octového při 140%C po čtyry hodiny
Po neutralisaci kyselin potaší vytřepána etherem hmota jantarové

barvy, která jsouc polotuhá po několikadenním pobytu nad kyselinou —

sírovou analysována:
0,2638 gr látky poskytlo

0,1482 gr H,O = 0,01687 gr vodíka a
0,4778 gr CO, —0,1503 gr uhlíka

nalezeno | theor. C;H;,(C,H;O0);O; C;H;(C,H;0),0,

mk... 494090 48,399/, 49,659
rodíka. < .::6,24%, 6,45%, 6,209,
kyalka . . s 46,169, 44,149,

Ve směsi té převládal trtacetat měrou převážnou.

Ku výrobě maximalného esteru učinil jsem pokusy následující:
Zálity jsou 4 gramy isodulcitu s 16 gramy anhydridu octového s ma-
linkým podílem chloridu zinečnatého, i zahříváno jen k vůli zkoušce

2"/, hodiny při 1609 C. Obsah trubky byl zcela černý i nebylo lze ©

K o n E m ny <
o ko ca

hravě ženě Pokus s isodulcitem se zh Řehodařil když jsem

5 gramů zahříval s 20 gramy anhydridu octového na zpětném chladiči
(tudíž za tlaku obyčejného) a pak vhodil ku směsi zdrobek chloridu

zinečnatého. Ihned počala hlubší reakce a masa zčernala.
Učiněn pokus jiný: do dvou trubek jest zalito po 2 gr isodulcitu,
20 gr anhydridu octového a 2 gr dříve roztopeného octanu sodnatého.
Zahříváno jest po osm hodin při 1409. Obsah trubek jest vodou
sražen i osadil na dně olej, jenž etherem jest vytřepán, etherický
roztok přes čisté spodium filtrován, dlouho v nálevce s ním ve styku
byl ponechán. Ether odpařen a masa amorfná nad kyselinou sírovou
dlouho jest sušena.
Analysou vystižena jsou čísla:
0,2356 gr látky jest spáleno v
0,4379 gr CO, — 0,11943 gr uhlíka a
0,1294 gr H,O = 0,01438 gr vodíka ;
nalezeno | C;H;(C;H,O),O; theor.

uhlíka . 50,7%, 50,609%
vodíka . 6,1% | 6,029;
radikál. 0 43,389

„Tento amorfný ester vidu jantarového jest tudíž tetracetat is0-

dulcitu i jest zcela téhož složení, jak jej byl získal Kruis (1. c.) Ester

ten jest rozhodně tetracetatem, neboť
pentaacetat C,H,(C,H,O).O, by vyžadoval C — 48,989, a H-06,12%,
a hexaacetat G,H,(C,H;,O0);5 O0; pak Cz 49,779% a H=5,999,.
Čísla pro uhlík plynoucí jsou tak značně od sebe rozdílná, že
sama analysa elementarná musila by 0 naznačit jasně PSO

- vyšších esterů.

I může isodulcit poskytnouti pouze el btestornl obsahuje tudíž
podle největší pravděpodobnosti pouze čtyry hydroxyly o funkcích
a jednu molekulu vody tratí už při monoesteru svém vlivem anhydridu

| Ě octového, *)

1) Chtěl jsem čerstvě sraženou magnesií dokázat přímo množství hydroxylů
alkoholických, avšak veličiny posud získané, byly tak mezi sebou neshodné,
že je neuvádím. Ač vesměs kolem theoreticky požadované veličiny kolísaly

a páně Kruwsova, kteréž dosti dobře se shodují. Kruis získal C — 50,24
= 6,19. |

VÍN R
í VYčPAJ) Tre“
ee! “

ň *

jb,
v

Vliv kyselin minerálných v isodulcit.

Ve sehnané kyselině sírové rozpouští se isodulcit za obyčejné

teploty, aniž by černal. Nebylo mi však posud možno, abych isoloval
nějakou sloučeninu odtud analysy schopnou. Že snad i v roztocích
zředěných s kyselinou sírovou jakési sloučeniny sulfonové vznikají
jest sice podivné, ale podle toho, co jsem u přípravy dané propo-
věděl, poněkud odůvodněno.

Vůči kyselině dusičné zředěné jest isodulcit velmi nestálý, bývá ;

ní okysličován až v kyselinu oxalovou a jednu jinou, o níž v krátku
vyskytne se mi příležitost pojednati. Chování se isodulcitu vůči
kyselině dusičné sehnané a sírové vypsali již Hlastvetz a Ffaundler,
kteří vládli jen malým množstvím materialu. Podle předpisu tohoto
rozetírán jest isodulcit s ledovou kyselinou dusičnou (hutn. 1,5)

1 mizel, po chvilce nastala však bouřlivá reakce, unikalo mnoho kys- —

ličníků dusíka, ano i kysličník uhličitý a za rychlého přidání kyseliny
sírové ničeho nedocíleno, co by vodou sraziti se dalo. Všechny pokusy
směřující k tomu, aby delší nitrací (delším stykem směsi dýmavé
kyseliny dusičné a sehnané kyseliny sírové s isodulcitem) nitrat se do-
cílil, byly bezvýsledny.

Stalo se dokonce několikráte, že v ledu na místě, kam hladina

směsí kyselin dostihla, teplotou způsobenou náhlým, velmi prudkým.

rozkladem, sklo, jakoby rozříznuto, odpadlo.

Za tou příčinou smíšeno jest mnoho kyseliny sírové s malinkým
jen množstvím kyseliny dusičné (hutn. 1,52) na mísce třecí, i dlouho
jest směs chlazena. Pak vnášen jest práškovitý isodulcit a ihned pis-
tilem jest rozetírán. Isodulcit mizel, na jeho místě objevily se po
chvilce chumáčky nitratu, které ihned jsou vybrány, do mnoha studené
vody uvrženy a mezi prsty rozetírány (ovšem pod studenou vodou).
Jakmile kus takový, směsí nitrujících kyselin prosáklý, spadl pod
vodou až na dno nádoby nerozhněten, ihned časem za prudkého —
-varu podobného — vývoje kysličníků dusíka se rozkládal. Když

- operace jest ukončena (na jednou vzato jen zcela málo isodulcitu),
jest i zbývající směs na mísce třecí vodou sražena, s vodou rozetírána
až žádná reakce kyselá se neobjevila.

Jedna část ponechána přímo ku analyse (I. a III.), neboť podle
její beztvarého zevnějšku soudě, pochyboval jsem, že bude lze
na ní něco spraviti; jiná část rozpuštěna jest v alkoholu. Odtud za

žádnou cenu nemohly být krystaly získány, ani za přidání ligroinu, ©

ani sírouhlíkem, ani vřelým amylalkoholem (způsoby to, jimiž přece
časem při praeparatech cholesterinových krystalisaci jsem vynutil).

1. Sedliny však získáno jest jen málo, většina látky zůstala ve
-vodě suspendována ve formě mlékové emulse. Jelikož nebylo možno“
-odtud něco získat, odpařoval jsem zvolna mléko to na lázni vodné.
I počínal pozvolna rozklad, uvolňovala se částečně kyselina dusičná
-| (Kvalitativně dokázaná), a sázely se tvrdé sklovité kůry, a poslední
k velmi kyselá tekutina se vyjasňovala. Analysa (II) kor těch ukazuje,
-že ztraceno něco kyseliny dusičné, v co však látka původní jest pro-
-© měněna, o tom dovoleno pouze vymýšlet domněnky.

j I. 0,2583 gr látky poskytlo spálením

0,221T gr. CO, — 0,0621 gr uhlíka
a 0,0727 or. H,O— 0,00808 gr vodíka ;
II. 0,2425 gr látky spálením

0,2552 gr CO, — 0,0696 gr uhlíka
0,0755 gr H,O— 0,084 gr vodíka;

III. 0,2092 gr látky podle methody Dumasovy poskytlo 35,2 ce
dusíka při tlaku 150 mm a temp. 219 C = 0,05958 or dusíka ;
IV. 0,4915 gr látky podle methody Dumasovy poskytlo 35 ce
© dusíka při 741 mm tlaku a temp. 149 C— 0,04003 gr dusíka

PE o

a o bo dce n M =o U

nalezeno | Hlastvetz a Pfaundler | theor. C;,H,(NO;),O;

T
uhlíka . 24,04 24,41% 24,089,
F vvodíka.. (8,183 3,059, 3,01%
: dusíka . 14,6 1421% 14,059,

kyslíka, c; — 58,36/o

| Jest tedy tento dusičnan isodulcitu rozhodně většinou trimitrat

- dsodulcitu, jenž má podle dusíka soudíc (jako i H. a P.) něco tetra-
-- mitratu přimíseno. Vlastnosti má tytéž, nárazem slabě vybuchuje,
8 daleko nepatrněji než hexanitrat manitu. Roztápí se kolem 100“ ne-
A zřetelně v olej kalný, žlutavý. Malé rozdíly mezi udaji staršími a svými

-| kompaktností atd. obou cukrů.
Nechal jsem tudíž připravit hexamitrat mamitu, 1 u přípravě,

E stálosti a vlastnostech jest veliký rozdíl s nitratem isodulcitu, tam

M | oxydujícími a snad skupinou oxydace schopnou.

a: dal Starších předpisů roztok alkoholický opět are.) čsl

- nevysvětluji růzností cukrů, nýbrž snad pouze fysikalnými rozdíly, ©

- jakás rovnováha molekularná, zde nesrovnalost jakás mezi skupinami P

Nalezeno Ea W.

uhlíka „4494281 160
vodíka“ -13,469 0
dusíka:“ zhéti. — 8,14%
kyslíka "4 abě — —

Z analysy té vyplývá, jelikož malý jest rozdíl ve vodíku, že
v molekulu za dusík musil vstoupit náhradou kyslík. Snad částečná
oxydace molekuly nitratu ?

O působení zředěné kyseliny solné v isoduleit. Ku kvantitativnému
zkoumání reakce jest isodulcit zahříván po dlouhou dobu v nádobě
zpětným chladičem opatřené. Velmi záhy vylučovaly se látky humosné,

černé, jak smůla lesklé, i za tepla se táhnoucí, za studena rohovité, ©

tvrdé, kávovou barvu přibírající. Obsah baňky zředěn vodou a destilován.
Destilat pomocí fenolftaleinu nasycen jest amoniakem, pak odpařen
na malý objem i nalezena kyselina mravenčí (dusičnanem stříbrnatým
a solí rtutičnatou). Zbytek v baňce jest odpařen (ovšem po sfiltrování
humosných látek) i vytřepán mnoha eterem. Eter jest odehnán
a zbytek nasycován kysličníkem zinečnatým. Sůl zinečnatá měla být
proměněna v sůl stříbrnatou i mělo být pátráno po kyselině levulové

podle zkušeností, jichž nabyli výteční pracovníci o cukrech pánové
© Tollens, Conrad a Guthzeit (Berl. B. VII. 1375. L. Ann. 175. 181. Berl.
B. X. 1440. XVII. 439. 1333. XIX. 707. 2569. L. Ann. 196. 240.
206. 217. 227. 228.) Na místo kyseliny té, kterou Tollens vyhlásil
za přední charakteristiku cukrů, nabyl jsem kyseliny, která ihned
stříbro redukovala (ač ani stopy kyseliny mravenčí přítomny být ne-
mohly). Kyselinu samu nepodařilo se mi posud zachytit. Pokus ovšem

zopakuji s větším množstvím cukru, jakmile jej dobudu, však pro

dnes bych skoro myslel, že přítomnost kyseliny levulové nemá se
tak přísně brát za měřítko povahy cukrové, jak pan Tollens myslí.
(Berl. B. XIX. 70%.)

I přikročeno ku pokusům kvantitativným: čtyry baňky opatřené
zpětnými chladiči vzduchovými — širokými trubkami sklennými —
postaveny jsou do lázně solné a sice do velmi koncentrovaného roz-
toku kuchyňské soli. I zahřívány jsou v nich látky po sedmnácte
hodin v poměru následujícím :

I. 10 gramů isodulcitu, 25 cc kyseliny solné s 2,419 gr HCI,
II. 10 gr cukru, 25 ce kyseliny s 1,6562 gr HCl,
III. 10 gr cukru, 25 ce kyseliny s 1,2095 gr HCl,
IV. 10 gr. cukru, 25 ce kyseliny s 0,6047 gr HCl.

o S odhoz ném

ak dlouho varen v nádobě zpětným Ran opatřené s novou
p vždy vodou, až nebylo reakce kyselé více. I doplněna jest vodami
- těmi lahvice litrová. Látky humosné jsou sušeny při 1159 C a pak
4 © váženy, titrací louhem barnatým určena jest veškerá acidita; pak
© určité množství jest destilováno (za dodání nové a opět nové vody),

i stanovena titrací v destilatu kyselina mravenčí a veškerou aciditou

poskytla hodnoty odhadující kyseliny netěkavé, Veličiny ty neudávám

neznaje molekularnou váhu kyselin netěkavých.

| I jest výsledek určení těch ten:

I. Desítiprocentová kyselina solná rozložila 100 gr isodulcitu v 33,96

gr látek humosných, 492 gr kyseliny mravenčí
II. Kyselinou 6,6%, vzniklo 21,87 gr látek humosných a 3,51 gr CH, 0

IL " 5 lo » l, 66 + NÉ » „345 » CH,O,.
RR D50 D87 , vždy ze 100 gr

isodulcitu,
Při pokusech různých za těchže poměrů jest váha látek humos-
ných skoro táž. Povaha látek humosných z I. a II. případu objasněna
poněkud analysou:

I. 02223 gr látky poskytlo 01213 gr vody — 001348 gr

- vodíka 0'5776 gr CO, — 01575 gr uhlíka;
| II. 02222 gr látky spáleno jest v 01194 gr vody = 001926 gr
vodíka, V gr 60; = =0 1564 gr uhlíka;

É " nalezeno C,H,0; neb C;,H;,0,
E | ji IL. theor.

k uhlíka .... 70859, ODS 0309

E vodíka ... 606%, 29095 DO

4 P kyslíka. . . 23-099. 23-4696 | 2352%,

ů -© Vznikají tudíž tyto látky humosné vedle rovnice:
2 4 G,H,20; — 14H;O + H, — Ce, H,,0,.

k: (Zbylý po reakci nerozložený isodulcit nemohl být stanoven,
- jelikož není na ten čas známa redukční mohutnost jeho v různém
. tom zředění.)

: Snadný ten rozklad isodulcitu kyselinou solnou, jenž dá se pouze

Hi Jinými. S 109, kysel. solnou pozorovali Conrad a Guthzeit (Berl. B.
% XIX 255.),

, srovnati s nestálou arabinosou, budiž srovnán v té příčině i s cukry ©

látek levulosové

| humosných kyseliny © + OB
100 gr sacharosy poskytuje... 189 gr.,. . 3932 07.550
100 gr dextrosy i + MD or.. .228UÍ Gr..
100, gr levulosy 3 +. 2V3 Sr ,..8916 Bee
100 gr arabinosy Ř „1.430 gr., 124 6 en
a dle pokusů mých
100 gr isodulcitu a o- DIDG ET.. ET 35

Váha látek humosných ubývá rychleji, než váha kyselin orga-

nických, čím zředěnější jest kyselina solná; čím koncentrovanější jest

kyselina ta, tím více objevuje se látek humosných. (Zde leží příčina,

proč acidchloridy netvoří přímo esterů isodulcitu).
Humosné látky z isodulcitu mají jiné složení, než mají podobné
„látky vzniklé pouze přeměnou z cukrů jiných:

C AWD8 655% 65:69 64.6—6659,
B0096 o 2D 41% 46— 42%
isodulcit sacharosa | arabinosa dextrosa

Působené jodovodíku a fosforu v tsoduleit. Manit a dulcit, látky

z hruba s isodulcitem isomerické, poskytují působením jodovodíku

a fosforu velmi snadno jodid hexylnatý. I jest redukován isodulcit
v retortě v proudu kysličníka uhličitého jodem a bílým fosforem pod
vodou. Ač ztráty byly vyloučeny, nezískáno ničeho, co by analyse
podrobeno býti mohlo, mimo černé mazy, a několik kapek silně ethe-
ricky páchnoucích nějakého jodidu (zápach po jodmethylu). Rozhodně
probíhá působnost jodovodíku při isodulcitu jinak, než jak jsem u ma-
nitu se byl naučil znáti. |

Z posavadního pozorování svého uzavírám:

I. Isodulcit nenáleží do skupiny manitové, vedle manitu, dulcitu ©

a sorbitu.
II. Isodulcit má složení C;H;,O;.H;O. Voda jest v něm prosta
funkcí ostatních hydroxylů, a jest na isodulcitu vázána jen jak

voda ve chloralhydratu. (Důkaz definitivný zajisté podá spalovací
teplo isodulcitu, které laskavě provede pan Lugčnin v laboratoři ©

p. prof. Berthelota v Paříži, dle laskavého slibu mi daného.)
III. Isodulcit jeví nápadné analogie s dextrosou.

IV. Isodulcit má se ku jistému cukru řady kvercitové, jako se má —

dextrosa ku manitu. (Cukr alkoholických funkcí isodulcitu od-

povídajících, snad nabudu redukcí isodulcitu ve prostředí ledové

kyseliny octové.)

4 jsou ony ea -

a:b:e= 09437 :1:0-8687 k
pb B8018 Ná
pou isodulcit a:d:c—099965:1:0:83814 | ;
| B = 84944 30. £

A položíme-li

: P = (100) © P « (v tabulce dole a) k

pe m = (021) 2 Po (v tabulce dole k) s
L = (101) — P o (v tabulce dole 7) | no)

E d—= (901) P (v tabulce dole r) jin

- máme hodnoty: © <
i Vrba Becke Websky £
Vypočteno isodulcit dextrosa © isodul. znaringinu ©

c001:a 100 — 849 48" 859 18" 859 15' Ň

k- "6021 DIA — b9959"|;' —- ja
i a 100 :m110 — 4402 11440 20 44948" i
“ V brzku předložím výsledky o působení zásad v isodulcit, o pro- ň

: „duktech oxydace isodulcitu, později o látkách, které vznikají vlivem ©
- mikroorganismů a fermentů v roztoky isodulcitové.

Laboratoř orgameké chemie při c. k. vysoké škole technické.

17.
Úber die Flora von Egypten.

Vorgetragen von Prof. Dr. J. Palacký am 11. Márz 1887.

-© Die neueste Flora Egyptens von Ascherson und Schweinfurth
- (Kairo 10. Feber 1887), hat hauptsáchlich Werth fiir den Pflanzen- ©
© geographen. Nicht im álteren Sinne — wo es hauptsáchlich auf die |

2 Menge der Endemismen ankam. Egypten záhlt hier nur 56 end.
| spec. — und wir glauben, dass man selbst davon noch einen Theil
„m dem fast unbekannten Arabien, sowie in der Centralsahara auffinden

wird, deren auffallende Ahnlichkeit z. B. in der coll. Flatters So nech :

zu Tage tritt. *)

Das wichtigste Neue ist die Auffindung einer schmalen Medi-
terranzone — nicht Šteppenzone am nórdlichen Meeresrande (Ale-
xandrien, Ramle — vielleicht noch bis Damiette) — wie sie selbst-
Drude auf der eben veroffentlichten Florenkarte von Afrika (im Bere-
haus Physikalischen Atlas) noch nicht darstellt. Untenstehende 204
spec. sind in Egypten nach Ascherson auf diese Zone (ohne Damiette)
beschránkt; also fast '; aller egyptischen (1260 aller und c. ?/, der
996 in dieser Zone (Mma. bei Asch.) vorkommenden **).

*) Wie viel Neues diese FI. gegen die Fl. Orientis bringt, zeigt, dass der
letzten nur 27 Cruciferen der ersteren (von 67) fchlen, 10 Ranunculaceen etc.
Von den 122 sp. der coll. Flatters sind 88 sp. sicher in Egypten — und
eine nicht geringe Zahl důrfte noch identificirt werden (z. B. Callisonum
sp. — Bonnet gibt noch Fumaria bastardi und Pancratium saharae in
Egypten an, die in Aschersons oberwáhnten Flora fehlen — wo nur Pan-
cratium maritimum, sikenbergeri und 3 andere Fumarien stéhen. Schon frůher
hatte z. B. Cypern bei Kotschy 240 spec. mit Ecypten gemein.

**) Anemone coronaria, Adonis microcarpus, 3 Ranunkeln, Nigella arvensis,
Delfinium nanum, 3 Papaver, Glaucium čorniculatum, Morettia acaulis, Na-
sturtium ceratofyllum, Conringia orientalis, Sisymbrium sofia, Biscutella apula
Lepidium draba, Erucaria aleppica, Moricandia suffruticosa Desf., Sinapis
alba, 2 Enarthrocarpus, Raphanus raphanistrum, Rapistrum rugosum, Helian-
themum vesicarium, Fumana glutinosa, 4. Silene, Polycarpon alsinifolium,
Lóflingia hispanica, Paronychia nivea, Malva egyptiaca, Linum decumbens,
Geranium molle, Erodium ciconium, Tetradiclis salsa, Argyrolobium uni-
florum, 2 Ononis, Trigonella aschersoniana, mediterranea, monspeliaca, ma-
ritima und 5 andere, Melilotus elegans, 6 Medicago, 5 Trifolium (darunter
fragiferum), Hymenocarpus nummulariu s, 4 Lotus, Tetragonolobus palestinus,
Bonaveria securidaca, 3 Hippocrepis, 4 Astragalus, Hedysarum coronarium
2 Onobrychis, Lathyrus marmoratus, Poterium verrucosum, Bryonia cretica.

Umbilicus horizontalis, beide sp. Eryngium, Berula angustifolia, Scandix-

pecten veneris, Crithmum maritimum, Daucus setulosus, Torilis infesta, Cau-
calis tenella, Crucianella herbacea, 2 Galium, Vaillantia hispida, Cefalaria
syriaca, Scabiosa atropurpurea, Pallenis spinosa, Varthemia candicans, Phag-
nalon rupestre, Helichrysum siculum, EÉvax rostrata, Filago mareotica, Xan-
thium spinosum, Achillea santolina, 2 Anthemis, Anacyclus alexandrinus Wild,
Chlamydofora tridentata Eh., Calendula palestina, Atractylis cancellata, Cynara
sibthorpiana, Onopordon sibthorpianum, Centaurea alexandrina, dimorpha Viv.,
Crupina crupinastrum, Microlonchus durieui, Aegialofila pumila; Melanoloma
pullatum, Carthamus mareoticus, Hyoseris lucida, Hedypnois cretica, Rha-
gadiolus stellatus, Thrincia tripolitana, Picridium vulgare, Coris monspeliensis
Periploca laevigata, 3 Convolvuleen, Ipomea littoralis, Cuscuta planiflora
Anchusa undulata, Nonnea viviani Dc., Echium italicum, 3 Lithospermum, Om-

falodes linifolia, Verbascum letourneuxi (nov. sp. end. Alexandrien), Linaria j

: 4
.

č nur wenige dieser Formen.
B Einige dieser Pflanzen sind allerdings wohl eingewandert, die
js Zeit aber dieser Einwanderung lásst sich in einem Lande 5000jáhriger
-> Gultur schwer bestimmen. Die endemischen Formen důríten jeden-
falls auf ein hóheres geologisches Alter hinweisen. Die grosse
-© Ahnlichkeit mit dem westlichen Mittelmeerbecken wird Jedem sosleich
auffallen, der die Berbersche Flora kennt. Ascherson hat fast die-
selben Pflanzen in Tripolitanien und Cyrenaica: in Fezan alle von
197 bis auf 27, in Tripolitanien fehlen nur 120 meist nordliche und
mediterrane Formen von 427, in Cyrenaica 158 von 487 — (da es
„dort Wálder und somit Schattenpflanzen gibt).

Wichtig ist die Diferenz mit dem Nildelta, welches als ein
geologisch modernes Land keine eigenthůmliche sp. besitzt, ausser
Lathyrus dispermus Doiss. und nur wenige bloss mit dem nord-
westlichen Kůstenstrich theilt (Capsella procumbens, Fumaria judaica,
Lepidium latifolium, Malva sylvestris, Lavatera cretica, Erodium

- gruinum, Lythrum gráfferi, Tillea alata, 2 Anthemis, Linaria spuria,
Polygonum persicaria, Mercurialis annua, Lagurus ovatus, Trisetum
lineare, Lolium temulentum).

In Egypten hier exelusiv nur: Lepidium aucheri, Dianthus cyri,

. Sagina apetala (? Figari), Elatine campylosperma, Abutilon avicennae,
s Silene conoidea, Astragalus contortuplicatus, Bergia aguatica, La-
i thyrus aureus, Lythrum thymifolium, Ammania senegalensis (Reis-
P unkraut), Ceratofyllum demersum, 'Trianthema pentandra, Sfae-
© ranthus suaveolens, Anthemis cotula, Matricaria chamomilla, Hel-
| minthia echioides, Sťfenoclea zeylanica, 2 Utricularien, Erythrea lati-

m micrantha, Thymus capitatus, 2 Micromeria, Phlomis floccosa, Ajuga iva,
sE Teurium polium, 3 Statice, 2 Plantago, Chenopodium filicifolium, Atriplex

crystallinum (Ehrenberg, end. Alexandrien), coriaceum (Forskal, enď.), Halo-
xylon articulatum, Polygonum convolvulus, aviculare, Euforbia peplis, pe-
5 ploides Gouan, punctata Delile (enď.), paralias, Cymodeoca nodosa Ale-
-© Xandrien (sowie Posidonia oceanica), Arisarum vulgare, Gladiolus segetum,
Pancratium maritimum, Colchicum ritchiei, Erythrostictus punctatus, Ornitho-
galum tenuifolium, Scilla peruvianum, Allium sfaerocefaleum, curtum und 6
andere, 5 Muscari (end. letourneuxii Bois., bicolor Bois.), 2 Bellevalia, Asfo-
delus microcarpus, Štipa gigantea, Triplachne nitens, Calamagrostis arena-
ria, Coryneforus articulatus, 2 Trisetum, Lamarckia aurea, Cynosurus colo-
ratus, Dactylis glomerata, Scleropoa maritima, 3 Bromus (rubens), Agropyrum
junceum, 2 Aegilops, Elymus geniculatus.

ie Tř.: Mathematicko-přírodovědecká, 29

4 E S ist da durch“ die gróssere Feuchte dieser Gegend nicht ©
in erklárlich, denn das Nildelta besitzt genug Feuchte und doch

ce or BAN
EA n n

“ Ee
> ab ý
r S

Ri No
folia, Eufragia viscosa, Albersia blitum, Alternanthera sessilis, Poly- ©
gonum lanigerum, senegalense, Urtica pilulifera, Alisma arcuatum,
Damasonum bourgaei, Potamogeton natans, Lemna polyrhiza, Cyperus
bulbosus, auricomus, Scirpus parvulus, Heleocharis caduca, Panicum
prostratum, leiogonun, viride, Hemarthria fasciculata, Polypogon ma-
ritimus, Dineba retrofleva (41), also vorwiegend Feldunkráuter und
Rasenpflanzen, dem sumpfigen Charakter des Nordens entsprechend.
Der Culturart entsprechen die vielen sůdlichen Formen.

Die Spezieszahl des Deltas ist 330, die des sůdlichen Nilthals
úberhaupt (die einzelnen Regionen, selbst Fajum, sind weniger cha-
rakterisirt) 327 (immer excl. cult.).

Das eigentliche Nilbecken ist ausserordentlich arm, da ihm
Wálder und Wiesen mangeln und die Vegetation seit Jahrtausenden
auf den Ackerbau beschránkt ist. Doch zeigen sich einige sůdliche
Formen von Cairo aufwárts: Polygala erioptera DC, Bergia ammanoides,
suffruticosa, Hibiscus verrucosus, Corchorus tridens, Cissus digitatus
(Sůden Katarakte), Indigofera anabaptista, Vigna nilotica, Acacia
laeta (Katarakt), Ammania attenuata, Oldenlandia hedyotoides, Lepta-
denia heterofylla, Striga hermonthica, Crozofora plicata, tinctoria,
Schoenefeldia gracilis. Endemisch sind Brassica bracteolata (?), Erucaria
crassifolia Forskal (Gizeh), Astragalus falcinellus (Pyramiden bei
Cairo), Senecio belbeysianus (Delile), Najas muricata, Wolffia hyalina,
Wahlenbergia cervicina (Gizeh). *)

Die Oasen haben eine ganz adáguate Vegetation, was sehr fůr
einen alten geologischen Zusammenhang mit dem Nilthal spricht. —
Von 261 sp. der Oasen sind 210 im Nilthal, nur 3 endemisch: Pim-

*) Nur auf das Nilťhač (in Esypten) beschránkt sind:
Nymphea lotus, Nasturtium officinale, Brassica bracteolata, Sinapis
juncea, Spergularia atheniensis, Polycarpea memfitica Delile, Trigonella
anguina, occulta, granatensis (Fajum), Lotus angustissimus, Hippocrepis
constricta, Astragalus brachyceras, Potentilla supina, Myriofyllum spicatum
(Fajum), Vahlia weldeni Rhb., Bupleurum glaucum, Ammi visnaga, Ethulia
conyzoides (Edfu), Gnafalium crispatulum, indicum, Campanula dimorph-
antha. (Cairo), Cuscuta epilinum, monogyna, Heliotropium kunzei, pallens
Delile, Linaria elatine, Sutera glandulosa, Limosella aguatica, Veronica
anagallis, anagalloides, persica, Phelipea ramosa, Plantago exigua, Cheno-
podium opulifolium, Albersia caudata, Amblogyne polygonoides, Achyran-
thes aspera, Euforbia helioscopia, Potamogeton crispus, Najas pectinata,
Cyperus alopecuroides, pygmeus u. 3 andere, Scirpus corymbosus, 4 Pani-
cum, Leersia hexandra, Alopecurus agrestis, Diplachne fusca, 2 Eragrostis,
3 Bromus, Lolium perenne, Marsilea egyptiaca (in Allem 82),

ola bol (Telkens), Ranunculus aschersonii Eroyn ist im Nildelt
-und der kleinen Oase endemisch, R. guilielmi Jordan im Nilthal und
© Farafreh, Tamarix arborea (Nilthal, Oase), amplexicaulis (Oasen, Isth-
© mus), Astragalus leucacanthus (Oasen, Kůste); exclusiv in den Oasen
(in Egypten) sind nur Maerua crassiflora Forskal, Silene gallica (kleine
- Oase), Cardiospermum halicacabum (Dakhel), Lotus lamprocarpus, Son-
chus maritimus, Convolvulus pilosellifolius, Cordia ghasaf, Striga ge-
- sneroides (Vatke), Populus eufratica (kleine Oase), Potamogeton pusil
i lus, Lemna paucicostata, Cyperus polystachyus, mundti, Trisetum
© rohlísii, Anthoschmidtia guingueseta, Marsilea diffusa (16).
k In der Wůste sind 97 sp. der Oasen, davon 66 auch im Nilthal,
-auf der nordwestlichen Kůste 107. Es sind auch die sůdlichen Formen
© des Nilthals, die in den Oasen vorkommen (Sida spinosa, Abutilon
- bidentatum, muticum, Indigofera paucifolia, Tefrosia apollinea, Rhyn-
4 chosia memnonia, Acacia sejal, Jusieua repens, 2 Ammanien, Calo-
© tropis procera, Boerhavia sp.
i Interessanter ist die Wůste — die wohl im Grossen eine phy-
- siognomische Einheit zeigt, im Einzelnen sich aber in drei Theile
- abtheilen lásst, den niedrigen Westen (libysche Wůste), den gebir-
- gigen Sůdosten (arabische Wůste) und den feuchten Nordosten (Isthmus
- von Suez und pelusische Region), der einen Uibergang zu Palástina
© darstellt.
: Ob die zahlreichen Endemismen*) besonders der letzten Region
o „Sich als solche behaupten werden, bis man Arabien besser kennen wird,
: ist eine offene Frage.
! Die flache libysche (westliche) Wůste ist die ármste und wenigst-
- interessante. Von den endemischen Pflanzen reichen hieher Erucaria

*) Nordosten Delfinium deserti zwischen Suez und Gaja, bovei ebendaselbst,
i Hypecoum egyptiacum Forsk. auch Nordwest, parviflorum Barbey, Helian-
] themum ehrenbergi (Willk.) — (pelusisch und Marmarika), Silene canopica,
Astragalus tomentosus, camelorum (Barbey), Anthemis microsperma, Attra-
ctylis mernepthae (Suez-Adžerud), Salsola volkensii (auch arabische Kůste
: in der Náhe). Der arabischen Kůste gehóren an: Reseda boissieri (u. Kahirina,
: (Mokattam), Helianthemum Sti. Antonii (Schweinfurthn sp.) „Silene hussoni,
Fagonia latifolia, Zygofyllum decumbens, berenicense Schfth. n. sp, Astragalus
gyzensis, Phagnalon barbeyanum, Echinops hussoni, Wahlenbergia etbaica,
Podonosma galalensis, Linaria acerbiana (mit der libyscheu Wůste Faršut),
Lavandula atriplicifolia, Haloxylon schweinfurthi (W.), Salsola volkensis,
- Allium desertorum, Crameri (versteinerter Wald bei Cairo), Aristida schwein-
furthii, scoparia (auch libysch), brachypoda (ibid.).

23*

356

f A
n RV 3
A

crassifolia, Reseda kahirina (Norden), Astragalus leucacanthus (auch im ©
Osten), Echium setosum (auch im Nordwesten), Linaria acerbiana (auch. :
arabische Wůste), Aristida brachypoda Tausch (auch im Osten), Zit-
telii n. sp. Ascherson (die einzige auf diese Region beschránkte sp. |
zwischen Siut und Farafre, Čairo und Fajum), scoparia (auch im Ost.).

Diese ganze Region hat nur 168 sp., davon nur folgende (in
Egypten) auf dieselbe beschránkt sind: Silene apetala Willd (alexan-
drina Asch.), Fagonia thebaica Boiss. Ammodaucus leucotrichus (bei
Siwa), Anvillea garcini (1b.) Centaurea furfuracea Coss (ib.). Hievon
kommen auch in der arabischen Wůste vor 152, im Nilthal 49, im.
Nildelta 46, am Isthmus von Suez 80, in den Oasen 53, in der pelu-
sischen Kůstenrecion 52, in der marmarischen 66. Mun sieht, dass
der Nil keine Gránze bildet, und dass sich diese Region bloss negativ
— durch ihre grosse Armuth auszeichhnet.

Eigenthůmlicher ist der Nordosten — wie schon aus den ende-
mischen sp. (s. 0.) zu ersehen ist, indem diese Flora den Kůstenstrich
(mp.) und den Isthmus (di.) unterscheidet, was uns weniger wichtig
důnkt (so wie der Unterschied zwischen Nilthal und Fajum), da sich
die Gránze wohl schwer ziehen lásst, ausser dass der feuchtere Meeres-
strand mehr meditterrane, das trocknere Fajum stets mehr Wůsten-
půlanzen ernáhrt.

In Egypten auf diese Recion beschránkt sind von nicht ende-
mischen Pflanzen Notoceras bicorne, Hypericum salicifolium, Poly-
carpon arabicum, Linum pubescens, Ononis pubescens, Astragalus
trimestris, Úrucianella membranacea, maritima, Galium nigricans, Zol-
likoferia tenuiloba, Convolvulus secundus, Linaria ascalonica, Oxostecia
microfylla, Leucus inflata, Statice limonium, Plantago bellardi, Helico-
fyllum crassipes (Aryš), Iris helenae Barbey, wohl auch Pancratium ©
sikenbergeri (Ascherson), Tulipa montana, Allium papillosum, Carex
extensa (sic wohl nur Delta Rosette) wie Polypogon maritimus.

Eine bedeutende Anzahl mediterraner Formen reicht hieher, mit
dem Nordwesten hat diese Kůstenregion 604 sp. gemein, die nicht ©
weiter gegen Sůden in E. vorkommen — also sich vom Mittelmeere ©
nicht weit entfernen. |

Die interessanteste Gegend ist unstreitig dle Sogenannte ara-
bische Wůste, die in ihren Bergen im ŠSiden manche Form des.
abyssinischen Hochlandes aufweist“), wáhrend anderseits noch An- ©

+
*

i
i
č

*) Coccalus leaba, 5 Cleome (Trinervia Fresen), Sodada, Capparis galeata,
Cometes abyssinica, Balanites egyptiaca (heglig), Rhus oxyacantha, Acacia
spirocarpa Hochstett., Oldenlandia schimperi, Gaillonia calycoptera, Zoegea

M rečhena ist auch die Anzahl der Pílanzen, die man in Egypten
nur hier findet, bedeutend, wir erwáhnen nur noch (ausser den ge-
mnannten) und 8 Meerespfianzen (im Rothen Meer): Morettia phileana

- (auch lybischeW.), Farsetia longisiligua, Sisymbrium erysimoides, Malcol-

-© mia torulosa v. contortiplicata, Leptaleum filifolium, Fiebigia clypeata,
Isatismicrocarpa, Moricandia clavata, Diplotaxis harra, Didesmus egyptius
- (Thebais), Cleome brachycarpa, Dipterygium elaucum, Reseda muricata,
Helianthemum niloticum, Gypsofila rokejeka, Silene linearis, Polycarpia

- spicata, Telefium sphaerospermum, Reaumuria hirtella, Corchorus anti-
chorus, Monsonia heliotropioides, Tribulus bimucronatus, Fagonia mollis,
parviflora, Seetzenia orientalis, Tefrosia pogonostigma, Astragalus schim-
peri, bombycinus, Taverniera egyptiaca, Onobrychis ptolemaica, Cucu-
mis prophetarum, Umbilicus intermedius (Galala), Asteriscus pygmeus,
graveolens, Ifioma scabra, mucronata, Varthemia montana, Leyssera ca-

půlifolia, Achillea fragrantissima, Notonia, Echinops hussoni, glaber-

rinus, Phaeopappus scoparius, Centaurea eryngioides, Scorzonera

mollis, Lactuca orientalis (Galala), Zollikoferia fallax, massaiiensis,
| spinosa, Nerium oleander (Berenice), Solenostemma argel, Glossonema,

boveanum, Paracaryum micranthum, Trichodesma ehrenbergii, Serofu-
- Jaria deserti, Anticharis glandulosa, 3 Lavandula, Stachys egyp-
- tiaca, Ballota damascena, Teucrium leucocladum, SŠtatice axillaris,
: Plantago stricta, Gisekia pharmaceoides, Atriplex farinosus, Chenolea
- arabica, Kochia latifolia, Salsola longifolia, Halopeplis perfoliata,
- Anabasis retifera, Euforbia dracunculoides, Parietaria alsinifolia, Belle-
© valia flexuosa, Scirpus holoschoenus, Panicum teneriffae, Pennisetum
© dichotomum, orientale, 2 Andropogon, 4 Aristida, Tetrapogon villosus,
- Pappophorum brachystachyum, Boissiera bromoides, Diplachne nana,
Ý Eragrostis coelachyrum, Aeluropus brevifolius, 2 Bromus — also 150
- Sp. von 448 sp. der arabischen Wůste úberhaupt.

purpurea, Blefaris edulis, Clerodendron acerbianum, Avicennia officinalis
(Kůste), Boerhavia verticillata, Andrachne aspera, Papaver decaisnei, Farsetia
ramosissima (auch lib.). |

+) Arabis albida (Thebais), Schimpera arabica, Moricandia sinaica, Alsine

A. atlantica (Galala), Rhamnus palestina (Galala), Moringa arabica, Prosopis

stefaniana, Callipeltis aperta, Valerianella szovitsii Fisch-Meyer (Galala),
Phagnalon nitidum, Salvadora persica, Gomphocarpus sinaicus, Heliotro-
pium arbainense, Lappula sinaica, Micromeria palestina, Lindenbergia si-
naica, Teucrium sinaicum, Atrafaxis spinosa v. sinaica, Poa sinaica.

picta v. siňaica (Thebais, Galala), Paronychia sinaica (Fresen), Pistacia

18.

O binarných matricích.
Napsal Ed. Weyr a předložil dne 11. března 1887.

V jedné ze svých úvah o matricích „Sur les guantités formant
un groupe de nonions analogues aux guaternions de Hamilton“ uve-
řejněné v Comptes rendus t. IIIC, p. 1336 vytknul Sylvester výslovně
totožnost theorie binarných matric s theorií kvaternionů; ale již Cayley
ve své základní práci v tomto oboru „On the theory of Matrices“,
Philos. Transactions of the R. Society of smrdi vol. 148 byl k sou-
vislosti obou theorií poukázal.

Theorie kvaternionů založena Hamiltonem vzhledem k zamý-
šleným applikacím na úvahách geometrických; avšak nebude zajisté
nezajímavo přihlédnouti k ní se stanoviska ryze počtářského, zauja-
tého v theorii matric.

Následující, arci velice elementarné úvahy obsahují základy
theorie binarných matric a tím i základy theorie kvaternionů.

S 1. Addďice a subtrakce. Matricí druhého řádu, aneb prostě
matricí rozumíme v následujících úvahách soustavu čtyr realných neb
komplexních veličin a, b, c, d seřaděných do čtvercového schematu ©

n by

Applikovati tuto matrici na dvě libovolné hodnoty «, y znamená:
odvoditi dvě nové hodnoty , 1 formulemi

(2) maz +- by, n—er—-dy.

Matrice (1) stanoví v tomto smyslu linearnou substituci a naopak, ;
každá substituce (2) podává příslušnou matrici (1).
Dvě matrice nazýváme rovnými a píšeme

a, bl. fa', b'
c djs lead.
pakli applikovány na dvě libovolné hodnoty «, y podávají tytéž hodnoty
ě, 1 6. j. pakli

dj ba dy.

dd — 0, e—e, dď.

k: Jsou tedy dvě matrice sobě rovny, jestliže mají na stejných

-místech stejné elementy. Poněvadž veškeré operace s matricemi zá-

- viseti budou na elementech jejich, jest patrné, že lze vždy matrici
nahraditi jinou, oné rovnou.

Ž Součtem dvou matric M a M t. j.

a8li ja 0;
C, d 3 c, dď
rozumíme matrici, která applikována na r, y podává hodnoty 8+5,

-1+ W, pakli dané dvě matrice transformují «, y na č, 1, resp. na
- 8, w. Jelikož

š +5 = (a+d)e—-(b— by,
n+-Y=le+0)x—+ (4+ 4)y,

dně

-součtem daných dvou matric; součet ten označíme M+M.
Obdobně definujeme součet tří a více matric. Patrně zde platí
- výrok, že sčítání jest operace jednoznačná, associativní a kommu-
- tativní.

Definujeme-li rozdíl dvou matric zcela obdobně, máme patrně

-tedy jest matrice

| pročež
É M—MWMW-—-M'=M

| Z toho patrno, že sčítáním a odečítáním libovolného počtu
- matric obdržíme vždy určitou matrici, která nezávisí na tom, v jakém

: pořádku jmenované operace provedeme.
| Rozdíl dvou stejných matric jest patrně vždy táž matrice

0 — 0, 0
mov o

rozumíme matrici M", která applikována na dvě libovolné hodnoty

již budeme nazývati nullovou matricí. Přidánela Aadlídar m matri | ici o
k libovolné matrici M, obdržíme zase M, a vlastnost ta charakte- jv

| a, b a A- a,b | ES

be ajka aj = le a] JA

plyne a-+aza, b+B2b, c-b-yze, d-+-98=datedy a=$ :
== 0 o.

Rozdíl O — M značíme stručněji — M; je-li
a, b KS P
Maj bude SM ah 2

A arci V2 S

M+(—-M=M+0-—M-=M-M-=0.

S 2. Multiplikace. © Součinem MM dvou matric
Ze 01. ab 6:
M aj = ey ej

«©, y podává tytéž hodnoty, jako když na «, y applikujeme nejdříve
M" a na obdržené hodnoty M.

Značme za příčinou stručnosti symbolem M"(z, y) hodnoty 8,
jež vyvodí z ©, y matrice M', a položme tedy

4
ě We, y= (E, 1),
t. j.
U zada+- by, zla- dy.
Položme dále
M M(ě, w) = (E, 1) čili MW'(z, 9) = (6, 1),
s

š—aš + by, 1= 8 + W.
Klademe-li za 8', 1“ hořejší hodnoty, máme

6 = (aw — dd')z + (ab' — dd Jy,
= (ea + d)x =- (cb" — dď)y.

Lze tedy skutečně 5, 1 přímo vyvoditi z «, y applikováním zcela
určité matrice M

tato jest dle hořejší definice součinem MM t. j. my klademe

u = a, dy fa, db fa dc, ab" — bď
ole df Id, £1 T led" — de, cb" —dď

JJ Elementy prvního řádku součinu tedy obdržíme spojíme-li první

3 řádek levého faktora se sloupci druhého tak jako se děje při ná-

- sobení determinantů; elementy druhého řádku v součinu obdržíme

“MM= 2 a, di. fa'a-—-b'c, ab —-Ud
„dď e, df lCa+- de, 44b — ddf'

- z čehož patrno, že MM" se obecně nerovná WM t.j. multiplikace
-matric nené obecně kommutativní. |
3 Avšak multiplikace matric jest operací assoctativná, t. j. značí-li
i A, B, C tři libovolné matrice, platí rovnost

(AB). C — A. (BO).
Neboť, položivše posloupně
-o Um YdY=C, y), Bl y)— (e", y"), tedy BC(e, 9) = (s", y"),
-a dále
: A(o", y")— (5, n),

: jest A(BC) patrně matrice, jež vyvozuje 6, 9 z hodnot =, y.
ph Avšak
(6, 1) = Ma" y") = Abl“, 4)

£. j. , 1 vyvodíme z «', y' matrici AB, a tedy z «, v applikováním
matrice C a pak matrice AB t. j. applikováním součinu (AB) C.

| Obdržíme tedy z «, y hodnoty É, 4, nechť applikujeme matrici
A(BC) aneb matrici (AB)C, čímž hořejší výrok stvrzen. Součin
(AB)C — A(BC) značíme stručněji ABC a on znamená patrně onu

applikace matric C, B a A.

matrici, která vyvozuje z «, y tytéž hodnoty, které podává posloupná : a

A n MI, ka:
Dán-li součin libovolného počtu matric, lze tedy faktory v da- ©
-ném pořádku libovolně do skupin shrnovati a skupiny součinem —

těchto faktorů nahrazovati; tedy n. př.
ABCDE = A(BCDE) — (AB)C(DE) — atd.

Součin libovolné matrice s nullovou matricí rovná se nullové
matrici, t. j. značí-li M libovolnou matrici, platí

MO O0ME= 0.

Tato vlastnost přináleží jen nullové matrici, neboť, aby

le aj de aj ly, 9)

při libovolných hodnotách a, b, c, d musí platiti rovnice

au-—dbym=a, aB+-bo=8$,
ca- dy =y, A+- ddd,

“

pro každé a, b, e, d, z čehož snadno vyvodíme eo — B=y=90=o0..

Dále lze snadno ukázati, že existuje jedna a jen jedna matrice
té vlastnosti, že její součin s libovolnou matricí M se rovná zase M,
k. že
MI— IMZMY,

značíme-li onu matrici literou I, nechť je M jakékoli. Vskutku, položme

— Ja, b aje B
= aj = aj

a zkusme vyhověti zatím rovnici MI — M, t. j. rovnicím

au —- by = a, aB—-dd =D,
ca —- dy c, B+- dd —d.

Aby při libovolných hodnotách a, d, c, d platily rovnice

a(e—1)+-by—=0, ab- b(d—1)=0,
c(e — 1)—-dyz=0, cA+-d(d— 1)=0,

jest nutné a stačí, aby

eČ—120, B=0, yz0, d— 150.

K k 5 B c m s

U ad
B

-a jelikož pak patrně taky IM — M, jest tato matrice I ona jediná
- matrice, která jakožto faktor žádný součin nemění, pročež lze v každém
-součinu faktora I vynechati. Tuto matrici I zoveme matricí je-
- dnotkovou.

M S 3. Divise. Podílem A: B dvou matric nazýváme matrici Ú,
-která násobena matricí B podává součin A. Jelikož však BC obecně
se různí od CB, lze podíl C resp. C, dvou matric A a B definovati
buď rovnicí
3 CB— A
aneb rovnicí

P BOA:

Snadno ukážeme, že obecně těmto rovnicím vyhovuje jen jedna
matrice C resp. C,. ,

Budiž ; :
ZLÁ U, i a, ,
. A aj Bl,
a položme
o=lo Ac =[s p |
6 Á 4 V 0
Máme pak

— jaa — Bd, ab! — Bd
"= A L de, yb L Ba

3 pročež, aby tato matrice se rovnala A, musí platiti čtyry rovnice

da-0B=a, ba- dB, |
dy- ddze Wy- dů=d.

Rovnice v prvním řádku napsané stanoví «, $ a rovnice v dru- ©
hém y, ©, pakli determinant 4 — 'ď —b'c je různý od nully;
obdržíme: :
ad — bc' ba! — ab'

m dl

+ 2

cď — dc „ dd— db
2197 dry tan zn

—Jva-+-Vy, By- VWd|.
BO jm dnu oáadj =?

Obdobně

podává pro «,; By, 44, 94 čtyry rovnice, jichž řešením za stálé sp
posice ď =o plyne A

„ aď —cb' bd — db'
U — 3 zdeakícP P— LTU ,

ca! — ac da! — bc

—, A =—<yy=.

B =

VP p = ené
r p o k o a Sa :

Determinant 4 — a'ď — b'© nazveme Absolutní hodnotou ma-
trice B a označíme jej symbolem |B], t.j. my klademe

ob b' Věh a, b'
od

B ce dy“

;

Nyní můžeme říci, že divisi dvou matric lze vždy provésti, kdy- ©
koli absolutní hodnota dělitele jest různa od nully, a že v tomto ©
případě výsledek divise (podíl) jest zcela určitá matrice. |

V případě, kdy |B|-=0, nelze rovnicím pro «, B, y, © odvo-
zeným buď vůbec vyhověti, aneb existuje nekonečné množství těchto |
řešení;*) v tomto případě jest divise A: B buď nemožná aneb má.
podíl nekonečně mnoho hodnot. Theorie binarných rovnic podává |
v druhém případě všecka řešení, jichž odvození další úvahy nevy-
žadují, pročež o něm pomlčíme.

Je-li absolutní hodnota nějaké matrice

— U, b
M a]
-různá od nully, pak příslušná substituce

z az+- by, ye T dy

transformuje libovolné hodnoty z, y opět na libovolné hodnoty z, y'
t. j. tyto mohou nabyti všech hodnot. Je-li ale [|M|-—0, pak
máme vždy

da! — by = 0, a též er" — ay' —0

„j. w',y' jsou vázány touto relací, ač není-li současně a—d =c.
| = d=0; v tomto případě mají «", y' dokonce zcela určité hodnoty, ©
M 6 ja yo

; *) V. n. př. mé pojednání „O řešení linearných rovnic.“ Časopis pro pěsto- ©
“. -© vání mathem. a fysiky, roč. XIV. |

(NM =IML

obecně: absolutní hodnota součinu libovolného počtu matric rovná "i

se součinu absolutních hodnot jednotlivých faktorů. v
É -Z toho vychází přímo, že nelze provésti divisi matrice A ma- ©
I" tricí B, pakli |A|=o a |B| =o; neboť z rovnice A —BC aneb ©
© 1 A=OB by plynulo oN
4 |A|=IBI.IG|=0,

Ě
ly
.
£

“ S 4, Reciproká matrice. Absolutní hodnota matrice jednotkové
-I jest patrně 1. Dle předcházející poznámky lze tedy matrici I děliti ©
nějakou matricí M tenkráte a jen tenkráte, kdy |M|z=o. Měj M |.
-elementy a, b, c, d a supponujme tedy 4 = ad—be=o; podl I:M ©

Ú Ě ši i a :
-| Označme © resp. 0,, dle toho klademe-li | k
4 I = 0M aneb I— MG,. n
Ú Pod
o v o . . s “
k Značíme-li elementy matric () a 0, resp. literami ©, B, 7,8.
MEK By; 71s 9, podávají formule předchozího $ V S
k ea T 6 RCE fe ==e DON n
E. če ah KC a ně
; pon you 94 r 9
“ Máme tedy i
Ě P vk
1 Wa =! 7 W:
= P ré
(o K9

: Tuto matrici značiti budeme. symbolem M-* a nazývati ji reci-
E" matricí ku M, tak že, arci při stálé supposici | M| Zo, platí

ň „ l

MM =MaM=1

; Z těchto rovnic patrno, že reciproká okmice ku reciproké jest ©
0 opět původní matrice,

Podíl libovolné matrice N matricí M jest buď NM- a, ry,
neboť máme

(NM-*)M — NM-—IM =NI=N 0
a taktéž ú
M(M—N) = MMaN—IN-N. |

Pohlédneme-li na hodnotu M-* vidíme hned, že platí
1
M 1-
Babí

S 5. Skalarné matrice.. Každou matrici tvaru

l aj

0, a

t. j. takovou, že elementy mimo hlavní diagonolu jsou nullami a že

ony v hlavní diagonale sobě se rovnají, nazýváme skalarnou matricí |

č. skalarem. Počítání s těmito matricemi jest zvlášť jednoduché; ©

jeho analogie s počítáním obyčejným stává se zcela patrnou, ozna- ©

čímeli napsanou skalarnou matrici symbolem (a).
Z formulí předchozích vychází totiž ihned, že

(a) + (0) = (a-+a),
(a)(a') = (ae), tedy (a)(a') = (*)(a),
(a|= a% (W-= (7) |

kdež ovšem supponujeme az=o v poslední formuli. Za téže supposice
máme

(aa) = («)[(E)= (5)

1 a
(W («) = (Z) (2)
pročež tu podíl (a'):(«) má jediné hodnoty. Připíšeme-li ještě

formule
O—= (9), (4)—+ (0) = (4).
I= (V, (41W=Ua) = (4),
vidíme, že sčítáním, odečítáním, násobením a dělením skalarů obdr-
žíme opět skalar a že počítání se skalarnými mátricemi («) se ří k

vidly jako. počítání s obyčejnými (realnými neb komplex- ©
eličinami a. „4 této příčiny budeme značiti skalar («) prostě

E účhou a. | ;
Nyní snadno shledáme, že n

dj jn ň a v aj o ň dánE, a s 2
j v, 81 10, af ly, 81 |ad, ay “
- a taktéž |
a, BL fa, Bl Ja, ol faa, a
n aj = aj e já VA na

Pe j. matrici násobíme skalarem a, pakli všecky elementy matrice ná-
- sobíme veličinou a. Multiplikace matrice se skalarem jest kommu-
tativní.

Obdobně

PERA |
naozaj 4
(4 aj

ajEe= dk

4 S 6, Celistvá a lomená funkce matrice.. Součin dvou stejných
- matric: MM značíme M?; tří stejných matric M*, atd. Z toho patrno,
> že i zde platí pro celistvé kladné A a u

M'*MP — M" Tu.

Symbol M9 nám značí matrici jednotkovou 1.
Symbol M““, při celistvém a kladném A, definujeme rovnicí

MM)

-což arci supponuje | M | =o.
Pak máme

M-—*.M“—(M-)*.M4—M-*.M-*...M-*.M.M...M,

d de faktorů prvního druhu jest A, faktorů druhého u. Jelikož M-M=1,

M—*Mé — MH— pře

MM Pří B
M7"ME—M yb. při u <A.
Obdobně

MOMO = (M7)XM7)*— M-1.M74.., M74,
kde v pravo stojí A—- u faktorů; pročež
(M-/Mob=M- T.

Platí tedy první formule tohoto $ pro libovolné celistvé, kladné
nebo záporné hodnoty exponentů A a u.

Značí-li ap; d1,..am Skalary, tu nazýváme matrici

AM" a, ML.. — dm

celistvou funkcí m'é!o stupně matrice M. Celistvá funkce této celistvé
funkce jest opět celistvou funkcí matrice M. Položivše a, 0 (k= o,
1,.. m—1) vidíme, že libovolný skalar am lze pokládati za celistvou ©

funkci nulltého stupně každé matrice.

Pokládajíce a, dx,- .am a wu za obyčejné veličiny, mějme roz-
kladem na linearné faktory při libovolném u

Uatt?? I- A173 « « | dm Z ol — My)(E — W) « « (4 — Hm).

Uvážíme-li, že při násobení matrice M se skalary platí zákony
obyčejné multiplikace, vidíme ihned, že máme pro každou matrici ©
M rovnost 3

0M" + ag M71.. T dm = %(M— w)(M — m). (M — pm).

Tím proveden rozklad celistvé funkce matrice na linearné
faktory.

Podíl dvou celistvých funkcí matrice M sluje lomenou funkcí ©
této matrice, při čemž arci předpokládáme, že absolutní hodnota
jmenovatele jest různa od nully.

S 7. Základné rovnice dané matrice a vedukce racionalných
funkcí. Libovolná matrice

1 faž be, ab + bd NÍ p
P M = vé E o: be + dj ' 3 ř
E — ala + d), bla+-d) av
| = a, dak- a) s.

čímž tvrzení již patrné. Tuto rovnici druhého stupně vytknul Cayley © j A
v Aovaném pojednání; uvádí ji ve tvaru Pie

m : (5
ko: by
"m Ja"

: PM 18
3 od MT p

jehož správnost jest patrna. C
-© Poněvadž noh

E M“ — (a + d)M — (ad — do), a! Vš
máme jo v
M* = (a — d/(a +- AM — (ad — be)] — (aď — be)M; i

t.j. M* a M* vyjádřeny jakožto linearné funkce matrice M; pokra-———©
čujíce, vyjadříme každou kladnou celistvou mocnost a tedy i každou ©
celistvou funkci matrice M jakožto linearnou funkci této matrice. —©———
P Budiž A VA

R p(M) = a,M" | a M? +.. | am; (n>1

libovolná celistvá funkce matrice M. Položme : | !
g(u = fan“ + AW" | dm Y
Km u" — (a T du T ad — be v

d pokládejme v „těchto dvou n všecky hodnoty za OV

3 ve
CE
ŘEPY

Tř.: E paodorššocka 24

R Ra)
vu) "

p(w) = Alu)r(u) + Rím. i . n

ola)
Eo 00

va tedy
Z r (dn na konci předcházejícího S uvedeného bude taky - :
p(M) = OADKM) + RAD 2
Ň já při lb ovolnén M. Pro dané M však W(M) = o, pročež
v(M) = eM + 6
t. j. píM) vyjádřeno jakožto linearná funkce.

Týž výrok platí i o lomených funkcích. Mějme předně lo- 4
menou funkci 1:M a zkusme skalary «, B tak ustanoviti, aby

ab
M

a
je

ba o > 2 9 k A P p: :
> 5 ke eo ko P tu. M 35 k Ž AA J POI 782 Á ma YSL 9 5 ds P
s 4 p A ad he P r U ACEL, O < Za upbí EK © i k
P ak PO ; í 2 m L 4 Prat 8 63 n ě ja PÁČ- 5- A : a
s ad sh “ . a z© , kA o PE k n a S83 —ě" v >
: “ ě < = k : * a Jop, : k o E a p š . k
+ a 3 É be = aid a= VZ -P k“
| x : k n s

=zM7 z 0M- $, | M0;

m. j. aby
1 = aM? -+ BM,

p
bd:
*

t. j. vzhledem ku Cayley-ově rovnici
1 = a(a—- d)M — al(ad — bc) — BM,
[ata —+- 4) — B]M — alaď — be) — 1 o.

Této rovnosti vyhovíme a od ní pak se můžeme vrátiti k původ-
- nímu požadavku, položíme-li j

a(a—d)=- z o, o(ad — bc)—- 120,

čili

pt S 4 nák děšanh
JP a "3

5, = DE <a ee
= E je „=
: oŮ P

: 1.

I 1 a—- d
(AET o 17 ;
PS m STM
P pročež

: | a- d
"A M>1——

3 mt Tay

Je-li nyní v(M): 9,(M) Hovolná lomená funkce, ap) 0,
máme posloupně

«M = B, fo

, čehož zároveň patrno, že

9M [AM = = [p] 7M), :

-za kterouž příčinou jsme tento podíl psali prostě je Jsou tudíž

R | pák: |
i všecky celistvé a lomené funkce téže matrice takovými matricemi, že ©
-© jich multiplikace jest kommutativná.
S 8. O kořenech matrice.. Kořeny kvadratické rovnice V u | ;
i a— U; b = i
3 o d—a|
| nazýváme kořeny matrice M o elementech a, b, c, d (latentní kořeny ©

-u Sylvester-a). Je-li | M | =o, jsou oba kořeny matrice různy od nully ©
-a naopak. |
Má-li M kořeny u, w, má M—+-$, kde B značí skalar, kořeny
Mi -+B, u2—+- B; neboť kořeny v matrice M—- B jsou stanoveny ©
rovnicí | !
a — v, b
i é d k B jr

-kterážto rovnice přechází do hořejší, klademe-li v — B = u.
4 Obdobně soudíme, že matrice eM, kde « jest skalar, má kořeny
04,0; neboť rovnice

aa— v, | ab

= 0 k:
ac ab — v

4 pe do první rovnice tohoto $ klademe-li v- au, a krátíme-li i;
3 pak a. : JM
;: Výrok platí patrně i při =o. v
Spojíme-li oba výsledky, n že matrice aM —- B má kořeny o

E- „Je-li p(M) řovolná celistvá Rce má matrice p(M) kořeny
- 9(H), p(u,)“. Skutečně, budiž dle návodu předchozího $

9(M) = au +.

24%

Redukce celistvé funkce p(M) na Jineatnií funkci 3 z

rovnosti
M 2 d)M — (ad — bo).

(Téže rovnosti ale vyhovují kořeny u, a u, matrice M, neboť p v

Bt oba platí

JŘ | dala tě = 0 t.j. u*— (a+ d)u—- ad— be = 0.
P Soudíme tudíž, že taky

U 9m) = em -+B, 9(u) = em + B.

Pravé strany jsou ale kořeny matrice n t. j. p(M), čímž
výrok dokázán.

v(M)
9,.(M)

Důkaz patrně platí i pro lomené funkce, t. j. matrice
94) | P(W)
Dm) pt)

má kořeny E = Skutečně, položivše |M| = 4 Zo, jsou kořeny
1 2

má kořeny — Ostatně lze snadno přímo ukázati, že M1

. - ad n * ; . . = DĚ r a
šk PR BS Al oa ko bok eo Jon ný o o don n o k DN

O m hy"

ý -v matrice M-* dány rovnicí

z ZR SVPZTREN PVR s Bd ln lek

x i POE a 2 V 7! v MR S
i 2273 doo Ppnké

dv? — (a +- d4v+-1zo,

z čehož patrno, že = Nyní plyne snadno hořejší výrok ň

o kořenech lomené funkce. — Podotkněme ještě, že jmenovatele ©
E,(w) a e,.(u,) jsou různé od nully; neboť jsou to kořeny matrice ©
: -9,(M), o které předpokládáme,, že: její absolutní hodnota jest různá ©
-od nuly, pročež i oba její kořeny jsou různy od nully.
| Pomocí kořenů lze snadno vyjádřiti každou celistvou neb lo-
menou funkci e(M) matrice M jakožto funkci linearnou. Neboť má- :
me-li na základě relace di

M? — (a + AM — ad — bez o

OM=eM +6,

(4) — VU, + 6 ň
| g(t) = 4 +- B,
z čehož |

— 94) — lt) | z — MPM) — Mm) E
é— 9 ne 9 o VE
voe 2 W — W 0
k © pročež konečně E
; o) — 9(m)— 96) J Mm pl) — Mp) Z
E MED: ma 4ko2 C2 vo
: "
-© Tato formule jest specialným případem obecné formule podané —— i
- Sylvesterem pod jménem seconde loť de mouvement algébrigue. | 8
| č

k Předpokládá se tu arci, že uj=u,, t. j., že M má různé latentní- ©
k | kořeny, Případ kdy W = U, Snadno vyřídíme, položíme-li wu = m-F8e
- a lmitujeme-li pak pro lim e-=0. Tím vychází ihned v případě ©
-MZM Zu formule vě

' 9(M) = g'(u)M — plu) — ug'(u), 1

3 značí-li g'(w) derivaci funkce g(u) podle u. "ě
p: P:
S 9. Obecná funkce matrice. Budiž o(z) funkce neodvislé (kom- ©

- plexní) proměnné z definovaná řadou | dj
g(s) = DA až“ : n

vo ší

svě

“ -než jisté kladné číslo r. Budiž M matrice o kořenech u a W
-a předpokládejme, že absolutní hodnoty těchto kořenů *) jsou menší
než r. Pak máme

pa) = Za, 9m) = Z dně.

| aš
-© Značí-li s libovolně malou kladnou hodnotu, tu existuje celistvé ©
číslo p takové, že pro každé m >> p a pro libovolné w platí

0 A z ad By a

M
Í
je" ké

ZEM

X, S
R: v

M KA

Ů e „Ček + MX

(3 4 U. ok 7
4 | še ČT TYL ; k u
nn ; ' ad

„v
au

< 8 při | u| <. ská kc 3

| n+1
Jsou-li a, b, c, d elementy matrice M, platí pro u i w
už — (a du + ad — be= o. |

Užijeme-li této relace mějme

" | nn
M ap" Z Anti- Bn > DM Oy — Un Bn;
o n+1
pak bude taky
| n nn
» a,M" = aM-- Ba, bak aM = YM +8.
0 ; n—+-1

Jelikož dle supposice |w|<r a |uw|< r, máme dle hořejší
nerovnosti
| | o nty T B“ |< 8,
| en + B1“|< 8,
pročež
| | o'n(tm — W) |< 28,

a tedy, za Supposice WZ »

28
o smmamn:
| W — W
Nyní ji
|B'.|<eT elm
tedy i

9
B<ei+ zm

Volivše e dosti malé, obrží |e'„| a |B'„| dle odvozených ne-
rovností libovolně malých hodnot. Pak ale jest i matrice

o',„M + B';

matricí jejíž všecky elementy lze učiniti dosti malým e t. j. dosti
velkým p libovolně malými, č. jinak, matricí jejíž limita jest skalar 0.

» a,M" — Mlim a, + lim B, pro n= ©.

Avšak máme taktéž

: g(u) = M Ot“ Z u lim ©, — lim Bu,

: 9) = Dj avit,“ — u lim a, —- lim Bp,

Ť 0

z kterýchž rovnic plynou

š 3
E n P) jo BPC) VĚK
3 k 62 VÁM

| pročež

E Do W = pít) — 904) zp M94) pl)
4 Fa x NÍ 420 W — m4

4 Tím definována funkce go(M) matrice M, arci v tom případě,
© kdy wu, a kdy absolutní hodnoty těchto kořenů jsou menší než 7.
í Případ, kdy w, — u 7 u a |u| < 7 lze opět limitováním z před-
i cházejícího odvoditi, a tím ukázati, že i tu definuje daná řada ur-
- čitou funkci matrice M a že tato funkce jest dána formulí |

v níž g'(u) značí derivaci ne

Dána-li obecněji funkce (z) řadou
-+

g(z) = De az

p—— »

Í í rka
: 4 sh Jj vně 19 Wy ad L M“ "L KD č
“ “ s ké bo H M M
v > : > W 2 7 -a A . M
, 4 $ 4 s.
, Z ee
by ky ě
KS bY V341 : ko
v(M) — a,M"“ > VŘ
: i v j j

— 0

W a u, hovících nerovnostem

r<|w|<", < |

| a dále opět plyne, že g(M) jest dána formulí (A) v případě u, S u;

a formulí (B) v případě u — W = u.
Věta o kořenech celistvé neb lomené fnakre matrice vyslovená
+ ©

v 8 8. potrvá v platnosti i pro funkci p(M) — Da t. j. kořeny

matrice o(M) jsou o(u,) a g(u). A vskutku jsou vzhledem Kk for-
muli (A) tyto kořeny při 4 W

plu)—9m) | tl) — Pl) a |
M a

t. j. plu) a p(w); při u = W = u jsou vzhledem ku (B) patrně oba
g'(u)u + plu) — ug'(u) t. j. plu). |

S 10. Typický trar matrice.. Výsledků právě vyvozených mů-
žeme se dodělati jiným spůsobem, a S. tím, že uvedeme matrici M
na jistý tvar, který i vzhledem k jiným úvahám jest užitečným.

Má-li matrice M dva různé kořeny u4jZ W, pak ji lze vždy po- ;

ložiti do tvaru

—— (MI 4, 0
ání be. uj

v němž ( značí matrici, jejíž determinant není nullou. Abychom to :
ukázali, položme

— Je, 6
= aj
a pišme žádanou rovnost ve tvaru
M — sí 9
O aj O

tj.
(a — m)aT = 0, (a — u)y + 08 = 0,
ba + (4 — w)B, =o, by% (d— u)d = 0.

Po a o o a o o o n o s o k u c n ČS

E udvíme. poměr « «: 8, Z pravých y:d, nebolí ý 8

a nty z koeficientů rovnají se nulle. Zbývá ještě ukázati, že kč
pak determinant ad — By jest různý od nully. V opačném případě ©

a, 10 = 0B, - (020)

„vzhledem k čemuž subtrakcí pravých rovnic od levých by plynulo — M
i p
: (41 — W)u — 0, (4 — W) = 0, 1
k: M
í věc nemožná vzhledem ku u:=u, a vzhledem k tomu, že alespoň P:
© jedna z hodnat «, B jest různa od nully. Zároveň patrno, že usta- © ji
- novíme-li «, B, y, 8, lze obecně položiti 3
: VON
j 0= rá A K
i | Elm (NN
: s
kde A a 4' značí libovolné hodnoty různé od nully. M
Supponujme za druhé, že u == wu. Jsou-li obě hodnoty 8, ©
i e nullami, pak má M kořeny «, d, pročež dle supposice a—d=u, ©
= matrice jest M tvaru 14
ba, ň i | se

a i t. j. skalar u, E B

- který do hořejšího zapadá, položíme-li n. př. ©= 1. Jinak se má ©
- však věc, nejsou-li obě hodnoty %, e nullami, tedy n. př. c=0; pak Ý:
- nelze M položiti do tvaru O—'uW, neboť to — 4070 — u, kdežto M.
-při co patrně: není skalarem. V tomto případě lze však vždy po-
3 ložiti

6 M9

kde © opět značí matrici s. determinantem různým od nully. Neboť
tato rovnost požaduje, aby

M — Wow; up
k bs he br. A220
. j. aby platily rovnosti

(4 — ua- ef =o, (a — u)y + od — a,
u — (d— WB= o, by — (d— wd B.

ní P n T ll P
E od k l nd t
5 af ně 4:

hd pa no E o han

„volně a položme dle první rovnice v pravo

Determinant levých rovnic vymizí, lze jim tedy vyhověti dvěl ma
hodnotami «, B, které nejsou současně nullami. Pravé rovnice pro v, 3

hodnotám bd, d — u, B, jakož z rovnice podmíněné rovností kořenů

až

W — W —

1 k A
íd l a aká a U,

A(ad — be) — (a +- d)*

dh ikní < es

snadno plyne. Vzhledem k supposici e=<o volme tedy y zcela libo-

PS m

Hodnotami a, B, y, stanovená matrice © má determinant
různý od nully ; sina by ah y = 0a, AZ OB, ES 0, pročež z pra-

vých rovnic
o(au — cB) = a—- uou,
o(ba df) — B uob,

t. j. vzhledem k levým rovnicím

“. akt odk o 2 Šin kn o E o

oua za- nou a = 0,
oub — BT neb Bo,

což odporuje supposici, že «, B nejsou současně nullami.
S 11. Nyní můžeme výsledky $ 9. odvoditi jiným spůsobem.

Máme-li
M—0O7NG
bude
M—ON0074NB0—O7:N40,
M3 = N00 = 080,
a obecně |

mno
k čemuž lze i připojiti
Mo== i -=09"N90.
Budiž nejprve M matrice o různých kořenech u, W; pak lze
oložiti |

M ©

1 b ;
,

-arci za tou supposicí, že u, a u, zapadají do konvercenčního kruhu |

řady (z). |
j : Nalezenou matrici můžeme takto přetvořiti:

p o : KAS) k

ot )(41—U)T-4 P(u)—4 plu)
U —— W

s
M
w bs
O
f
1. “
:
n
v
vdlí
m
5
j
ň
4
4
Ď
j
p
p
E
ň m-
u
o:

k
V

č ud
w F

zá Zasadil 0

í ď 4
„ 8 rádo

-
že

= "m pt J( — UT- PM“ )—u, Plu) h
s NET 6

jé
Pk yet

"jh

[mlp(u) — 9(w)] 6
TU Wmp(t) — up)
Ul pít) — 9(W)] sr 4 —
. W — W |
tedy konečně V

4 : = (5

:
=

je)
„d
T č zkr,
i a 3

| » u 94) — pt) bi 4 Pt) — WpP(w) | jm
8 > 4 a (42 4 — W

jakož jsme též nalezli v 6. 9.

| Je-li za druhé M matrice o dvou stejných kořenech u, = W Zu
a s. skalarem u, pak máme Rro

Za, = Za,n" = plu),

arci za tou Supposicí, že absolutní hodnota u jest menší než 7.

P Píšeme-li

o v(u) = g(u)u — plu) — ug'(u),
e dy máme

"0 i
vý 2

7 oeř “
Ja
6
Nf

AM? = (WM + vl) — not),

jako dříve. | | |
Ve: Je-li konečně M matrice o dvou stejných u kořenech u = u
© =uale není-li M skalarem, tu lze položiti

POR (p Vb 0
M=0-N0, kde NM ns

Nyní nalezneme

. ( £ V
zí ň "> a Né“
kn dá k hs k o oo č o > aha do aké

PD M? 46 0=|[Za w]a=0- Zazu", 0 | a :
zo ŘE Po 7 ZvA,e 0, Zajněj Bn

ý: t. j. předpokládáme-li opět, že u zapadá do konvergenční kružnice
-řady gls),

— o Je(w, 0
Ta ZM=0 (ete), vín) ©
he — 0—1 JP(u) T up"(u) — ug"(u), 0M
"ETBÉ = $ 9'(u), oto) -nov Zá 4

v— o- Jug'(u), 0 z
2 a,M"= | g'(u), in) 4 lu) — ug'(u),

M" = p) + 9lu) — ul),

„aky čímž výsledky $ 9. na novo potvrzeny.

8 12. O rovnicř nejnižšího stupně. V S 7%. jsme nalezli, že
matrice M o elementech a, b, c, d vyhovuje rovnici "V

a—M, 58- »
©- de-Me

| (M— u)jM— u)= o,

t.j. rovnici

. kořeny matrice M.

Je Je-li w = w,, pak nehoví M žádné linearné rovnici o skalarných ©
1 koefficientech, neboť z rovnice P
JM . Poj
: aM + B — 0 n
| Bb 0
, by plynulo, že M jest skalarem — 0 ten ale má dva stejné kořeny. ©
: dy.
-© Je-li F(M) celistvá funkce o skalarných koefficientech stupně K
“ 2. neb vyššího, tu obdržíme obyčejnou algebraickou divisí — kla-—© ©
k douce W(M) místo (M— u)(M— w) — o“
4 s
FM p 20) +
vm VM) jb

FCM) = 9(M) 4(M) A- (M), S

- kde x(M) jest celistvá funkce prvního stupně neb stálá neobsahující © s
- M. Je-li F(M) = o, soudíme vzhledem ku W(M) = o, že k:
„M0 p

3 APA

: Avšak M nemůže hověti linearné rovnici, jest tedy totožně —©—©——©
-nullou t. j. každá celistvá funkce F(M) rovnající se nulle obsahuje — P
É E oického faktora W(M). Z toho soudíme, že rovnice nejnižšího © 33

kp, které M hoví, jest jediná rovnice (M) — 0.

' Poněvadž ani M— wm ani M — u, se nerovnají nulle, máme.
-v rovnici 4-0 příklad, že součin dvou matric může vymizeti, aniž.

Pak-li u, = W, = u, nutno rozeznávati dva případy.
A. Budiž M skalarem, tedy

u, ©
w=|e uj:

Snadno nahlédneme jako nahoře, že, je-li F(M) — 0, polynom
F(M) musí býti dělitelný rozdílem M — u; a to taky patrně stačí,
aby F(M)—0. Rovnice nejnižšího stupně, které M vyhovuje jest
tedy zde linearná rovnice M — uz o. i

B. Nechť M není skalarem, tedy nechť dle $ 10.
ee a

kde (© značí matrici, jejíž determinant jest různý od nully.
Dle S 7. vyhovuje M rovnici |

a toť rovnice nejnižšího stupně se skalarnými koefficienty, které M
hoví, neboť jinak by M byl skalar, proti supposici. Opět plyne snadno,-
že pakli F(M) — 0, polynom F(M) musí obsahovati faktora M0
a že to taky stačí, aby F(M) = 0. |

Předchozí úvahy ukazují, kterak lze ustanoviti všecky matrice, ©
které hoví dané kvadratické neb linearné rovnici jakožto rovnici nej- i
nižšího stupně. Je-li předně

iR ako ose < bike rá

(M— u)(M— u,)=0, a 6)

daná rovnice, jest
— JM; 0 d
k 0 | 0, “ 4, Ž

značí-li © stále libovolnou matrici, jejíž determinant je různý od :
nully. | :
Je-li za druhé .
(M—yw=0 i
daná rovnice, jest |
M — (071 U v] k
s VMA
Je-li konečně
M— uz0
daná rovnice, máme jedině skalar

M aM žá úč ň m Z 0 čili p(M) = 0,

tu rozložme především go(M), pokládajíce M na okamžik za libovolnou
- hodnotu, na linearné faktory

Aby g(M) vymizelo, jest dle předešlého $ nutné a postačí, aby
- polynom (M) obsahoval faktora V(M), je-li ú(M) 0 rovnice nej- ©
-nižšího stupně, které M vyhovuje. Rovnici g(íM)—0 tedy hoví 1.
- všecky matrice, jichž minimalní rovnice jest |

M 70 = A — eM — a). a).

(M — a) M— a)—0 (iS3;4j—=1,2,..n)

(a 2. skalary

Tím jsou zároveň všecka řešení dané rovnice stanovena.
Mějme n. př. rovnici

M+ — 1 0.

2gri M:

Položíme-li e «» ZZ A, máme C
Ý M1 (MAMA) (MA)

3 Hoví tedy dané rovnici skalary A, A*,..A" a pak matrice ne-
- skalarné

u=ok ja ú=iiki=uana

! Každá tato matrice podává substituci v pravém slova smyslu,
neboť |
E jd) A zz

w Z av+by, v = am + by,
ké 00 YZ A T404:

Yy+H — My s: dYy >

Jest patrné, že vzhledem ku M* — 1, bude
ba

t. j. M jest substituce periodická;*) a s. pravíme, že jest M sub-
stituce periodická n*e řádu, pak-li teprve x, = se shodují S =, 4, t.j.
pak-li všecky mocnosti M? jsou různy od 1, kde p< n. Jelikož

p
w=ofá

-se rovná 1 jen tehdy kdy 47 — 4P—1, tedy bude M periodickou
substitucí ně“ řádu, pakli pro pr 1, 2,..n—1 nikdy neplatí
rovnosti

P on on)

Je-li » kmenné číslo, vyžadují tyto rovnosti, aby Ap a kp byla
dělitelna číslem » t. j. aby čísla % a k byla dělitelna číslem n, a po-
něvadž h a k jsou dvě různá z čísel 1, 2,..», tedy jsou ony dvě
rovnosti nemožnými t. j. při kmenném » jsou všecky nalezené ma-
trice periodickými ne řádu.

Mějme n. př. rovnici

M =
Poněvadž
M*— 1 = (M—IMI),

máme mimo skalary +1 jakožto řešení ještě matrice periodické
druhého řádu

st (0M M
M=a 6 aj;

tím stanoveny všecky periodické substituce druhého řádu. Učinivše

P J8 máme o) 4= ad — Brzo,

*) Srovnej, Serret, Algěbre supérieure t. II, n“ 461, 4* éd., Sylvester, Comptes

rendus, t. XCIV, p. 57.

.
Y
B
>
i
s

>. >|
čí RÁ o n

A
=

Jed- By, | 2Bo i
— 209, —(aď — By

-V tomto jednoduchém případě lze ostatně M PRnee stanoviti.
“ Budiž n
— B b n

M je aj -o

i tedy |
E M*— (a + DM + ad — be = 0.

3 -Aby M? — 1, musí £ v
| 1 (odn aa 2100
| a tedy, nemá-li M býti skalarem, musí ná k

a+-d=0, 1— ad— be=0,

- a to taky stačí, aby M? —1. Volivše a, b libovolně, máme — sup- ©
-- ponujíce arci bZ 0 — |

a tedy

„což se s hořejším M úplně shoduje, učiníme-li jE

ad T Br 4 2bd
=>

S dj PED RNA

| 8 14. O komplanarných matricéch. Dána-li libovolná matrice
M tu nazýváme každou matrici tvaru eM —- B komplanarnou s M;
« a B značí skalary. Položivše « — 0, vidíme, že skalar jest s každou B
n atricí komplanarný. Každé dvě matrice eM — B, «M—-f' kompla- ©
narné s M, jsou mezi sebou komplanarné, neboť M$“ položíme — 0
do tvaru v(eM + B)-+- 9, pak-li určíme y, O tak, aby Ná

oy=e, ByT98=F.

: Mathematicko-přírodovědecká, 25

Tvoří tedy všecky matrice komplanarné s danou matricí kb k
vřený system v tom smyslu, že všecky matrice, komplanarné s kterou- a
koli neskalarnou matricí systemu, opět do systemu zapadají. "8

Násobení matric komplanarných jest operací kommutativní, neboť

M(aM -+ B) = aM* — GM = (eM +- B)M.

piv
Celistvá neb lomená funkce matrice M, jakož 1 matrice Za,M"

jest komplanarná s M. Totéž platí o odmocninách matric; neboť |
značí-li rovnost

Vu
že X=M.

tedy patrně jest M komplanarná s X; a obecněji stanovena-li matrice
X rovnosti

XF mx.. -—a.-M,

kde a,,... am jsou skalary, tu patrné M jest komplanarná s X, t. j.
X lze uvésti do tvaru aM —- B. A ještě obecněji dána-li matrice X
rovnicí

AX" AX... — A, z 0,

kde A%,.. A, značí celistvé funkce matrice M, tu jest X komplanarné
s M; neboť dle $. 7. lze celistvé funkce Ag,.. A, položiti do linear-
ného tvaru «M + B;, .. «,M —- Ba, čímž daná rovnice přejde do tvaru

MAX" + 4X" m) + BX AX. +6. 50.,

Jest tedy M lomenou funkcí matrice X, pročež jest M sX
komplanarnou; arci za té supposice, že faktor při M nevymizí, t. j. i
že X není nezávislé na M. ši

Matrice komplanarné s danou neskalarnou matricí $

— Ja, d
w=|e)

tvoří tedy system, z něhož nevystoupíme, applikujeme-li na jeho ma-
trice základní operace arithmetické, mocnění, odmocňování, a t. d..
Každá matrice tohoto systemu jest Úraru aM— 8, sčítání a odčítání
definováno rovnostmi ©

tap oko

“ znamená, že am, B= F, neb jinak by M byla skalarná matrice,
proti supposici.
Součin dvou matric systemu jest dán formulí

: ed 68 eD
© tj. jelikož
M* = (a--d)M ZC (ad — bo),

(eM + B) (WM — P) = [ao(a + d) T af — v B]M
— BB — aa"(ad — bo).

Nyní bychom snadno odvodili DS atd.
: Položme na př.:

OLO
: = č oj |
-pak b
vá M? — — 18 jí

-pročež system komplanarných matric eM —- B podléhá těmže počet-
-ným zákonům, jako system obyčejných komplexních kvantit e V—1$.
Arci v matrici eÓM —- B nejsou « a B obmezeny na obor realných čísel,
nýbrž mohou nabyti libovolných komplexních hodnot.
Jakožto druhý příklad, vytkněme system komplanarných matric ©

k s matricí
| BEOS
: = oj:
. zde ia

M M

- pročež součin dvou matric našeho systemu dán formulí

(eM — B) (WM + B) = (48 T vB)M T aa + BA.
$ 15. Feriody exponentialné funkce.*)

„

*) Tento a následující $ uveřejnil jsem v podstatě pod názvem „Sur la théorie |
des guaternions“ v Comptes rendus ze dne 26. května 1884.
Bi : 25*

ji
ší
2

€

eh — el M- u, ez HRE U, eh
V M 0) vý UO v

Matrici L nazveme periodou kxnonentialné funkce e“, pakli při
libovolném M platí rovnost

(V - ee“
Pomocí hořejší formule nabývá tato rovnice tvaru

o(M +1) -+ B=7M-+9,

kde «, B, y, © značí skalary. Poněvadž M jest libovolná, nelze ji
vyjádřiti jakožto linearnou funkci matrice L, pročež musí e-=y;

a tedy se redukuje L na skalarnou hodnotu Sc Nyní můžeme

hořejší rovnici (1) napsati ve tvaru

(1") ee el
z čehož —
eh
a tedy
ED a V

značí-li k libovolné číslo celistvé. Nalezáme tedy pouze skalarnou ©
periodu 2xV—1.

Jinak se věci mají, obmezíme-li se na soustavu komplanarných
matric.. V tomto případě lze (1) psáti ve tvaru (1"), z čehož zase
PE== 1 L j.

„zmačí-li 4,, 4, kořeny periody L, kteréž nejprve jakožto různé sup-
ponujeme.
Předpokládáme-li dále, že L není skalarem, máme

o M
H—A

což vyžaduje ch — ez — 1. Máme tedy

n 3 a jd značí dvě Astčjná čísla celistvá.
(m Poněvadž supponujeme, že L jest matrice komplanarná s M,
4 máme :

L=eM-8, a A

d pročež dle $ | | | | vě
F " 20 ba — o B A Bl:
-odkud 8
3 ke „Al kal 2M — k)r V 8 = 2(kom — keV —1
p dan Pan

tak že hledaná perioda

jh 27V
E = SN [3 — kz) M kou — "|
| B

k Položivše k, — k, = 7, bude

3 = 2x1 zk

Či
i

k
ala PETE SŽER +) |

PCL o Na r K
5 3

j jest tedy L součtem celistvých násobků následujících dvou period

"Ad i

2x1, A k.

4 — W

| Předpokládejme za druhé, že A, — 4, = 4; v tomto případě dle —
-$ 9. máme
| de AGV

á Aby L byla periodou, musilo by

0 (l-A) —L

věc nemožná.
-© Nalezáme tedy, že v systemu matric komplanarných s M expo-
nentialná funkce má tyto dvě primitivné periody

M 0.

o—=2V—1, e'=2V-1 a
2

k Nahradiné. li M libovolnou matricí kompianariot a) P: tu ší
Ná nahradíme u, u, hodnotami au, -—- B, au,- B a perioda o" se ne-
-© změní, jakož arci musí býti.
o
n S 16. Logarithmus matrice.
Ro: Definujeme-li přirozený log M rovnicí
ze elosM — M, |
7008
-© vidíme ihned, že matrice log M jest komplanarná s M, pročež můžeme
v položiti | v
j N = logM = aM — fi.
M Označivše u., u, Kořeny matrice M, vy, v, kořeny matrice N, i
57 máme |
Ba. VZAT B, V401 B,
-a rovnici eN— M můžeme psáti
B ve — ve
A 5 M94
A v — 4
což při neskalarném M vyžadují, aby
v v O v v v

: 61-—— 6? DT V,e 2 —— V6'!
: m
k LV 0 VM Za

t. j., nahradíme-li v, v, jich hodnotami,

Z druhé rovnice plyne

logu —logu +- 2brV—1
C SET OKO, VT T a A O CT 0)
VD)
a poněvadž
eX — „2 — (R 6) 694
ae)

podává první rovnice
A m
pročež

ak jsou libovolná čísla celistvá.

Máme tedy
log u — logu, log W — ulo8 u M—u
Milos M——2 22 y 2k'x pa

a : M — 4 v l — 4 M W —Uz
1 | AV
R: Čj.
A.
0 lo log lo© lo
E oo — „stu 00 pl dun dr ode JED ad ko + Ww'
ř | ; U —7 W JE U U ji

-kde k, k' značí libovolná čísla celistvá. Zde stačí, vezmeme-li za
-log gu, a logu, kteroukoli z jich hodnot, neboť přidáme-li k nim celistvé
- násobky 2x —1 nezmění se celý výraz než o celistvé násobky period
-© a o funkce exponentialné.

Zde arci supponováno, že u, = w. V případu, kdy w = wu
- a kdy M není skalarem, soudíme z rovnice i

eN-—M

4 — oV = B, U — oV +P,

4 skalar.

Píšeme-li nyní v místo vy, máme lb SL ts
eX *N+ e" — ve"
E tedy, položivše N = eM —- B, lze rovnici e" — M psáti tvaru
e"(aM — B) pe? — ve" ZM,
i . čehož, poněvadž M není skalarem,

ae" —1, Be" + e" — ve" — 0.

- pročež a'(v, — vy) =0, a tedy v, = v,, neboť při © — 0 by M byl

v e
r K fv p 4 i
17 ba + 5 Ý L k;
ý : věr č W -08 k “ r )
3992 i dk sy J ; Ů P + B /
ý jj“ Ea C. pů yl "A

% a s E

v -na
: x k % m: bs: P

Druhá rovnice podává Pb SV A Bt še

A 00 Br1—v=0 t.j 1—auz0, = (w=0.

E -první pak podává

"P B= logu +2 KV —1.

OV Máme tedy

Ae M —

i lbgM -logy 2heV A4

-arci při supposici u = 0. | ;
dy Uvažujme případ, kdy u, — u, =0 a M není skalarem. Polo-

ý živše opět N— eM -| B, vidíme, že v, = v, = B, pročež dle $ 8.

Poa

o% | M = A— PN eb — feb

: -což vyžaduje vzhledem ku N= eM — B, aby

B |

a | $—0 a af—1

or! |

k věc nemožná. Nemají tudíž matrice tvaru

a 0,0

A Ap also

k © jich logarithmy jsou opět skalary a sice log M = log u- 2kr V.
te V případě w — 0 logarithmus neexistuje.

4% S 17. Zavedené čtyr základních matric.
W Zvolíme-li čtyry matrice J,, J;, J3, Jy,

= 0% U (k = 1, 2, 9, 4)

pak, za jisté výminky, lze každou matrici

ez
= aj

položiti do tvaru

P s

R dh + Jo + o, d3-+ 0,1,
5 "ád p deša lk

Í i ©; 0; 0, o skalary. Vskutku tato rovnice praví, že

Zw0.= a, ZP =, ie
ZYRK Z C, ZKL ZÁ, (G)

-a těmto čtyrem linearným rovnicím pro 0, 02, 03; ©, lze vždy A sice ň i:
-jen jediným spůsobem vyhověti, pakli determinant Rh j
+ S HA u Boy20— 0. ně '
| Supponujme tedy, že jsme zvolili matrice J,, Jo, J;, J, tak, že © RY:
- tento determinant jest různý od nully, t. j. že zvolené matrice jsou 0
- linearné neodvislé, jelikož pak rovnice | by
| Ná
ů 8
nutně mzadujej aby- 0 —.0, ==0; — 0, —0. vd k
: Matrici Ze,J;, můžeme pokládati za komplexní číslo složené ———©—
z jednotek Jz+ pomocí obyčejných kvantit 0x. “
* Rovnost dvou takových komplexních čísel | | 9
; | ZA, — Zoe :
- vyžaduje, aby a.
ř | : | Z(0L— O'%)Jxs=20 t.j. 0:7 (z É
i Součet neb rozdíl dvou takových čísel patrně dán formulí A
Zo: + ZV: = Zlo + VJ, V

Součin pak jest | A
ZAZ = Z00" 11h; (k, = m 2, 9, 4) ; 0.

(k) (4) (k, h) | M

avšak součin J;J„ jest opět matrici, kterou lze vyjádřiti linearně ma- ©
tricemi J,, J,, J;, J, pomocí skalarných koefficientů =. Položme ©

i obdržíme pak součin každých dvou čísel našeho sýskému opět ve ší
tvaru čísla tohoto systemu ' "E

DOL. č“ 1 == = Zoe Z jh
(k) (k,

Poněvadž obecně J,J„ se různí od Jy, tedy multiplikace těchto
čísel nebude komutativní; arci ale je associativní a distributivní.

Volíme-li na př.

tu 4221, pročež tyto čtyry matrice jsou linearně neodvislé.
Patrně zde

O1 024; T O2J3 T 04), = 0 o
a součiny jednotek J,J„ dány 16 formulemi
dd 3154 dad 00994 455 50
ap == : je ==dgs. dd S00
Jad — 07 Jad 400
Id = 0,304, dd 7 07150

Vědouce, že tento system komplexních kvantit jest v podstatě

totožný se systemem našich matric, můžeme ihned všecky předchozí

výsledky k němu vztahovati. Na př.: jednotka v tomto systemu t. j.
číslo, jež jako faktora lze vždy vynechati, jest jediná matrice

1, 0 :
o: i t. j. J3+J,.
Skutečně snadno verifikujeme pomocí napsaných 16 rovnic, že
(4, + JI) Zo: = Zo. (J; + J) = Zo.

Každé číslo Zo,J+ hoví kvadratické rovnici

(Ze) — (01 T 04) (Zo1J;) |- 0104 — 0203 — 0. A t. d.

:
;
;
:
i
:
+
3
:
i M

4 4 : je: ň : ká ě A )
. Hamiltonův system kvatermionů.
2oložme ij

„ OVŘookáné p =P 0:
p n (0 1 a

a hleďme další tři základní matrice J;,, J;, J, tak zvoliti, aby

3 | | E
PA) === Ji UI — 44; Kdy = — Jade — Jy ad

Že takovou volbu lze učiniti, ihned ukáži. Především však při-
- pomenu, že pak budou míti místa následující relace:

JM v C

Jad, = 4— JJ) = — J—) = JJ, = —J,
| dd, JJ z— Ji,
| JJ; —— JJ; = — Js(— Je) = Js, ý
JJ, = J4(— J;J,) z — JJ, = Ja, ě
| JJ; — Jo dzJ; = Ja(— JJ) a—J,. i
Násobení základních matric se nyní děje dle následujících 16 ý
- formulí |
4 Kizd, <i=J, „ ki=J; , Jddi=J, , !
k ad did: — — dh dada = > dz Jede Jiz j |
Jd;—=J;, did, , Jdi — 4, dz —Ja
i = dd, —— 43; dsdymJ; 0 JI
Vzhledem k okolnosti, že jednotku matriční J, jakožto faktora
„vždy lze vynechati, jsou ony z těchto formulí, jež v levo obsahují M
„J; samozřejmy a není nutno je písmem zvlášť připomínati. Nahra- js
„díme-li v ostatních 9 formulích litery J,, J,, J4, J, symboly 1, %, 4, k, i
máme tato multiplikační pravidla i
iy hi — L “
-A jk=i. =—i a

Jde nyní o volbu matric 7, j, k hovících rovnicím (1), t.j. vé
'ovnicím

d=—1, jiz — jez k.

-kde a, b=<0 jsou libovolné. Položme a— 0, 6—1 a volme tuto ©
specialnou matrici za 2, t. j. zkusme položiti |

BR PERO
ájatoj:

Jelikož taky j* se má rovnati — 1, položme
== 1— a? 3
pak ploznemo

= chu | PLM 4 Op dn == 1-+aži.

: (A =
šb =

Aby tedy 1j — — Ji, je nutné a stačí, by

' ý |
M t.j. až- —1.

Zvolme a = 0, 63=— 1,8= V—1;.a tedy

ya:

Dále položme

k so Ed
EEN Vlak
o „zit ONV
M Ň sb od “

jsou tedy matrice 1, č, j, k linearně neodvislé a možno je voliti za

© čtyry základné matrice. ná
Nyní jest patrné, že theorie matric jest totožná s theorií kva-
© ternionů; stačí libovolnou matrici |

B o
M= aj

;
- uvésti do tvaru w-—- zi yj -+ zk, kde w, ©, y, z jsou skalary, t. j.
- do tvaru kvaternčonu, aby ona shoda byla patrna. Jelikož patrně

w— di--yj a, w-+-2V—, © +-yV— -1
Buy 4+

- máme rovnice

3 A 0 A=2M, baze -yV—,
: =—a+yV-1 d=w—2V—,

-z nichž naopak plynou w, ©, y, z formulemi

2Bwma-+-d, 2V—l=a—d,
== 6 2x — bc.

A Hamilton nazývá w + £i—- yj -+ zk kvaternionem jen v případě
kdy w, x, y, z jsou realné hodnoty; v případě kdy nejsou všecky
čtyry realné, bikvaternionem. V následujícím podržíme název kvaternion
pro obecný druhý případ, první naznačíme slovem realný kvaternion.

kosa Čo
2-yV—1, w+2V—1

kde w, «, y, z značí čtyry realné hodnoty.

n
Ú

S 19. Pokračování.
Determinant kvaternionu t. j. matrice

g=vw ty sk
(gl=w + ey -z

Je-li g realný kvaternion, tedy |g| vymizí jen tenkráte, kdy

patrně se rovná

Wy — 20706. j- Kdy a

Jest tedy divise každým realným Z okm možná a jedno-
značná operace, vyjmeme-li divisora 0.

Z toho jde, že součin realných kvaternionů jen tehdy vymizí,
kdy alespoň jeden faktor je nullou; neboť by 945 9259 Dyly
vesměs různy od nully, tu by z rovnice

002- da =0
plynulo
1=0.g"4"..m=0,
tedy neshoda.
Kvaternion g hoví kvadratické rovnici

G— dwgbw pa by 2 =0,
kterou lze psát ve tvaru
(g— m)(1g— m)—0,
jsou-li u,, u, kořeny kvaternionu, t. j. kořeny kvadratické rovnice
W — Ro hw bay =0.

Tím zároveň podán příklad, že může součin dvou kvaternionů
vymizeti, aniž by některý z faktorů byl nullou. i

Hamilton nazývá w skalarem kvaternionu g a značí jej symbo- i
lem Sg; část dč—- yj —-2k pak značí Vg a jmenuje vektorem g. Re-
dukuje-li se g na pouhý vektor, t. j. w == 0, pak hoví g rovnici |

pu hathy+é=0,
t. j. čtverec vektoru jest pouhý skalar = — (e" + 4" + ?").

Kg — 8g— Vy.

p Druhou odmocninu ze součinu g.Kg= Kg.g, která jest vždy
© skalarnou hodnotou, nazývá tensorem g a značí Tg, tak že

K9)
= (Ba) od ea k =

É- Jsou tedy kořeny kvaternionu dány formulí
By bV69*— (Tg)? t.j. Sg b-V(Vw? t.j. wbV— (e*+ +2),

že není dovoleno ji napsati Vg.
Je-li

mz) — ba az"

Va—o

- nerovnosti r < |2|<“, tu repraesentuje

ins kvaternion (©, pakli absol. hodnoty kořenů u; a u, zapadají
„mezi kladná čísla r a “. V připadě realního kvaternionu se tak
stane, pakli

<VĚTETETÉ<Y:
Pa sice tu platí při w = m t. j. při a*--y*-|-2*=0,
— 901) — 9(t) u plu) — 4 p(M)
3 6. RANÁ VP My FR TE ad. 2 2 1
o W — 4 17 ahimniéto

p 4 py"—+ 20 platí

| AM zač eb) kovaný kvafernio- k: +: :
Pa a P naÍ jej ad tak že „dě

kde druhou odmocninu béřeme v obyčejném smyslu jako skalar, tak.

3 mocninová řada konvergentní pro všecka z, jichž absolutní hodnoty hoví

šk

S = Me n
P n B <
o E Vl sy r C,

M
V

400 |
0 = v(w)y + 9(w) — wy'(w),
značí-li '(z) derivaci

de(z) |
de. 3

Tímto spůsobem bychom mohli všecky předcházející výsledky,
jichž jsme se o matricích dodělali, přenésti do theorie kvaternionů. ©
Připojím však jen několik slov v příčině period exponentialné funkce —
v oboru komplanarných kvaternionů eM — B. V $ 15. jsme nalezli
periody

oa2V = o —2/— km
W — 4

značí-li ux, u, kořeny některé matrice M komplanarného systemu.
Volme za M k vůli jednoduchosti komplanarný kvaternion, který
se redukuje na vektor, jehož tensor jest 1, t. j. položme

— ui : sk — VÁ ea -yV—1
P =atata=

s výminkou 2*-—- y*—-2*:= 1. Kořeny u, u, hoví tedy rovnici

Hin = 0, t . n=V Nat =—V— 1,
pročež nyní jsou © a o" ve tvaru:
DAVE UV

Hamilton udává ve svých Elements of Auaterntons periodu 2x
(art. 241, 242) která patrně je neprimitivní; neboť máme

an — 2m — o

kdežto ©' nelze vyjádřiti periodami e a 2zť.
Ostatně bychom mohli periody © a «" snadno odvoditi z formule
(Elements of Auaternions, art. 241.)
e1 — e"(cos y |- ť sin y),

položivše g do tvaru © —-"y.

Veber elliptische und circuláre Polarisation an
Krystallen.

Von Prof. Dr. Joh. Krejčí, vorgetracen am 26. Márz 1887.

di Bekanntlich werden die Erscheinungen der circuláren Polarisation
-am Guarz, am Natriumchlorat und an anderen krystallisirten Sub-
| stanzen mit der enanti-tetartoidischen Entwicklung ihrer Krystall-
E lm in Zusammenhane gebracht. Nachdem aber an einigen
© enanti-tetartoidisch krystallisirenden Substanzen, wie namentlich an
* den Nitraten von Blei, Baryum und Štrontium die circuláre Polari-
© sation nicht erscheint, so wurde der Zusammenhang dieser Art der
- Polarisation mit der enanti-tetartoidischen Entwicklung der Krystalle
| wieder in Zweifel gezogen.
| Ich habe schon in einer frůheren Sitzune unserer Classe
(8. Nov. 1870) angedeutet, dass die circuláre Polarisation nicht blos
© von der enanti-tetartoidischen Entwicklungsweise, sondern auch von
pm Grundverháltnisse von zwei Axen, námlich »:4 abhánge, wobei
n eine ungerade Zahl ist, indem dieses Verháltniss an den bekannten
1 * cireulňr polarisirenden Substanzen erscheint.
E: Im folgenden soll nun diese Annahme náher erláutert und be-
grůndet werden, indem ich dieselbe aus den krystallographisch de-
| finirten Bedingungen der circuláren Polarisation unmittelbar ableite.
7 Die Polarisation der beiden durch Doppelbrechung an Kry-
stallen erscheinenden Strahlen entsteht námlich dadurch, dass die
Schwingungsebenen beider Strahlen auf einander senkrecht stehen,
© wobei diese Ebenen symmetrisch zu den krystallographischen n
gelegen sind.
Bpeciell entsteht die circuláre Polarisation jíní bekannten
optischen Sátzen dadurch, dass in der Richtung der einen Schwin-
Sungsebene fůr die Schwingung der einen Lichtwelle eine Verzógerune
um eine Viertellánge des Kreisbogens der Welle bei derselben Zeit-
dauer Statt findet.
"A Diese Verzoógerung hánet aber offenbar von den zwei verschie-
d nen Elasticitátsaxen des Krystallen ab, durch welche die Doppel-
br echung bedingt ist. |
ř 8 ; Mathematicko-přírodovědecká, ! 26-

402

Nimmt man nun an, dass die geometrischen Grunddimensionen
proportional zu den Elasticitáten und zu der davon abhángigen
Geschwindigkeit der Fortpflanzung des Lichtes sind, so kann man ©
auch wohl annehmen, dass die Verzógerung der Lichtwelle um eine

Viertellánse ihres Kreisbogens von dem Lángenverháltnisse der Axen
n: 4 abhánge, um so mehr als diese Annahme durch das Vorkommen
dieser Axen-Dimensionen an circulár P Krystallen be-
státiget wird.

09 S Bezeichnen wir nun die beiden den Ver-

| háltnissen von 2:4 entsprechenden Axen mit
«, y, Fig. 1.; den Durchschnitt der beiden
auf einander senkrechten und zu diesen Axen
symmetrisch gelegenen © Schwingungsebenen
mit « und d, so wird der Bedingune der.
durch Doppelbrechung veranlassten Polari-
sation entsprochen, wenn die Amplituden der ©
kreisfórmigen in der Richtung von ©, y sich
bewegenden Lichtwellen in zwei auf einander“
senkrechte Schwingungsebenen, mit a und
coincidiren. : |

Bezeichnen wir also weiter die Halb-
messer der kreisfórmigen Lichtwellen oder —
die Amplituden derselben oleichfalls mit a
na b, den Bogen des Kreises, der dem wáhrend der Zeit 4 zurůck- ©
gelegten Weg eines Punktes in der Lichtwelle entspricht, fůr die

Fig. 1.

eine Richtung y mit 9 = - den Kreisbogen in der Welle der an-

deren Richtung « fůr dieselbe Zeit % mit

W
W=p+0=2| +)

so wird, indem « und b auf einander senkrecht stehen, g = 0 ž
d— 90" = ab sein.

Fůr diesen Fall ist demnach 9 — -= — 909 was aber nur.

dann zutrifft, wenn —— und 2“ eine ungerade Zahl ist, indem
w.3609 |

d4— 1

= 00V "186

M ohětaben 2 nd cr y und die zugehórigen kriplňuden mit a und 6,

- so lassen sich die Elongationen ©, y ausdrůcken als die Šinuse der

> Bogenwinkel, die wáhrend der Zeit č irgend ein Punkt in der Kreis-

-© welle mit den Halbmessern oder den Amplituden a und b beschreibt.
k. Es ist also y — asing, © = bsing'==dbsin(p |- 9), und demnach

k > I sn

př. ; b v

k — = sn(p—- 9) — X 00s 9,
: a

-- woraus man, da stnžp —-cos* ge —1 ist, durch Combination beider
© „Gleichungen

- d. h. die Gleichung einer Ellipse mit den Halbaxen a und b findet.
3 -Die durch Interferenz beider Strahlen entstandene Bahn des polari-
©- sirten Lichtstrahles ist also elliptisch und die Polarisation ist in
3 "diesem Falle elliptisch. Im den orthogonalen Krystallen ist zy =
-= 90" und also p — 459, demnáach a = b.

Setzt man diesen Werth in die Gleichunge A), so findet man

wp- ya“ B)

pí

É E - Úbertrágt man den in den belden kreisformigen Lichtwellen
fr die Zeit t zurůckgeleeten Weg eines Punktes auf die Axen «

n Č(*
aja
W r
nb n 4)

26%

KAS M0 R 0 2 R L 9 A PR bd L. KL -za 0 Va Fa
EA ozděl jej K OJ) d pon oeky úy albné 5 L. Ažanky v; PKoclh o
vý ý k a de koně "VY kovy

4 65

+ A : * hs
k * : X bl V
| " BOV RIV NON bud a
i - - * em 19 £
-- j k ; A3 8 boy 4
kl E l f í i dy:
í Kov skla ;
404 : : 4 r band da) < (v
k Be bát ; i jí
Ň : ; k

r zd V VAN
wobei » und 2, r ungerade Zahlen sind, so ist fůr e = n

be W; k
o PV

Je nachdem das Verháltniss ©: = čí oder = 2
r:4 4:r já
Statt findet, ist der Lichtstrahl rechts oder Zinks polarisirt. "A
Die elliptische oder circuláre Polarisation erscheint demnach vor |
allem unter der Bedingung, dass der Werth, der die Verzógerung
der Lichtwelle anzeigt, 4 = T und m! eine ungerade Zahl, und dem
zu Folge g'— +- 90" ist.

Zur náheren Erláuterung dieses Satzes entwickeln wir die obige ©
„Gleichung A) in einer allgemeineren Form und finden aus

— = sin (4-9), — = sin cos 8+ 00s p sin d. č

Aus der letzten Gleichung erhált man, indem man in dieselbe ©

BPO 78
sin p = + „cos © = =- js einsetzt,

2 2
|—7 Cos ) = sind [1 l

a b*
und daraus:
VH, cos d Va sin“ D)
a* ab svě n

hm = 909, ; so ist: wie skókéu dargelegt ie, m eine ungerade :
a die Gleichung m geht in die Gleichung A) úber. © B
K „P fůr —=1 Zn děr Záhler n/ eine gerade Zahl, so můssté ?
| . eosd — —1, sind =O sein, und die Gleichune ©
- „D) wůrde úbergehen in | "8
p se ažy?* — 2 abxzy — ba — 0 7

| (ay — bx)“ —

M s
nV prde?

"a
5x

P: h. man fánde eine lineare Gleichung, wesshalb die Bahn des Licht-
p strahles eine gerade Linie sein miisste, welche der Diagonale eines
| E olosrammes mit den Šeiten © und y entspráche.

É | n Ji :
E (Dasselbe wirde eintreten, wenn Zm wáre; denn es móchte
"damn ebenfalls stu d — stn 720, cos — — 1 sein.

Wáre —- z 1, 50 můsste sn A — stn2 nr- 0

7 Ř , cosd = 1 sein,

- do h. man finde abermals die Gleichung einer geraden Lime.
M 1 , ,

M D 1 Á
Wáre a: aber weder pi noch == 1, so móchten a und

e o und mithin auch die Schwingungsebenen keinen rechten Winkel
k. - einschliessen, und es wůrden hiebei die Bedingungen, unter welchen die
© Polarisation an doppeltbrechenden Krystallen entsteht, nicht eintreten,
-obwohl der durch diese schiefwinklige Interferenz entstandene Strahl
k im Algemeinen eine elliptische Bahn hátte und seiner Richtung die ©
- Gleichung D) entspráche. Hiebei wůrde die Ellipse sich desto mehr ©

P j ř ž
JM 3 dem Werthe von — oder 1 stánde. An polarisirende

W W

| Črystallen kónnen also fůr Úě Sa n Bedingung von en Be:

400

die Amplituden a und d nur dann einen rechten Winkel einschliessen, 2
wenn © -| ed — 180976 By 186! 3

Hiebei theilt die der Amplitude a entsprechende Linie den Winkel
© p jn zwei ungleiche Theile W--wW = 9 und es ist W --0—909 -
Fr die elliptische Polarisation wůrde also die Z D3
úbergehen in

mw =
až

sin W + = cos* W (E)

Auch diese elliptische Polarisation wáre demnach von dem Ver-
háltnisse zweier Axen 2:4 abhángie. ; |

Die zwečte wesentliche Bedingung der elliptischen oder circuláren ©
Polarisation ist die enamti-tetratdische Entwicklung der Krystalle, so —
dass die Fláchen, welche durch Abstumpfung der Ecken das aus den
Axen «yz construirten Hexaides mittelst des polarisirenden Tetraides
entstehen, nur an den abwechselnden Hexaidecken erscheinen. Wůrde
námlich die Abstumpfung sowohl die positiven als die gegenůber- ©
liegenden negativen und dem zu Folge alle Hexaidecken betreffen, so
entstánden an den beiden Ecken einer und derselben Hexaidkante «
oder y Drehungen im entgegengesetzten Sinne und die elliptische
oder circuláre Polarisation wůrde in eine geradlinige úbergehen.
Denn dies hátte denselben Effekt, als wenn an einem und demselben
Hexaidecke sich die Verháltnisse n:4 und 4:» gegenseitig decken

wůrden, wodurch die Verzógerung um eine i Wellen aufgehoben
und die Lichtgeschwindigkeit nach beiden Richtungen auseeglichen
werden měchte. Hiedurch měchte der Winkel © den Werth — 0" er-

halten und die Gleichung D) wůrde in die Gleichung

2 24 p
a pů 5 + G7 dí i
oder k:
PV ě
a B: jun 3
úbergehen, woraus man
a
ď 5 6 4,

also die Gleichung einer geraden Linie erhált und die Polarisation
als eine geradlinige sich erweist.

Pee oa ob NO K do Sp ea p k ok
za Brad zk NAT aš vet Mt RA VE Zoo

de a: Ab = ) Ě b
de 3 E obá 87 ké : Pp

"je

407

nd k o alle Z stalloystone etnerseits in' der enamti-tetrat-
disehen Entwicklungsweise der Krystalle, andererseits in dem Lůngen-
verháltníss von zwei Axen oder zweť Molekulartetratdkanten g:y = n:4
mnthalten, und zwar entsteht hiebei

a) an Krystallen der orthogonalemn Systeme die etreulčire Polarisation, ©
-© indem e = 45?, pz y—- 90" und az ist;

b) an Krystallem des tsoklinen oder vhombočdríschen Systemes entsteht

die elliptische Polarisation, indem p = 45, g'=g9+-%?

und a und b unoleiche Lángen haben;
ce) an Krystallen der klinogonalen Systeme entsteht gleichfalls dze

elléptische Polartsation, indem pz V-+-W, V —-d—= 909 ist.

E Wir wollen nun an einigen concreten Beispielen den Zusammen-
- hang der krystallographischen Dimensionen mit der elliptischen und
circuláren Polarisation untersuchen.

1. Im zsoklěnen oder rhomboědrischen Systeme gehórt hieher vor
-allem der Auarz. Die an demselben beobachtete Polarisation kann
-aber nach den oben entwickelten Bedingungen keineswees circulár,

- sondern sie kann nur elléptisch sein.
k Hiebei ist vor allem zu bemerken, dass die von Naumánn in
“ - Bezug auf die hexagonale Grundpyramide so bezeichnete tetartoidische
4 Ausbildung des Ouarzes, wenn man sie auf ein Grundrhombočder
© bezieht, keine Tetartočdrie, sondern eigentlich nur eine enantiédrische
© Hemičdrie ist.
E Die Naumann'schen Tetartoidláchen treten námlich am Grund-
© rhomboěder an. entoegengesetzten Ecken auf und es kónnte hiebei
3 weder eine circuláre noch eine elliptische Polarisation eintreten, indem
3 sich dieselbe in eine geradlinige verwandeln můsste.

Die von Naumann als einfach angenommenen Auarzgestalten
- sind aber keineswegs einfach, sondern sie sind dirhombočdrisch, oder
© was dasselbe ist, sie sind Zwillinge nach einer Prismenfláche ooR=112.
© Hiedurch wird der eigentlich tetartoidische Charakter derselben ver-
deckt und scheinbar in einen enanti-hemičdrischen verwandelt.
3 Die eigentlich tetartoidische Ausbildung des Ouarzes muss also,
© um den Bedingungen der elliptischen Polarisation zu entsprechen, von
© einem Rhombočder als Grundgestalt ausgehen, und man findet dann,
- dass sich die Rhombočder in je zwei dreifláchice Fláchengruppen;
© die Pyramiden und Skalenočder in je vier dreifláchige Fláchengruppen,
die "an dem einen oder dem anderen Pole der trigonalen Axe er-

k
f
k

še P KO 0" P Okr, JARA E). MOO M u PAPNOM M 4
' : P Poř JM pach, skl EL k F U

408

teroprismen je zwei dreifláchice, und aus den zwůlfláchisen Prismen %
je vier dreifláchige Prismen entstehen und das Pinakoid nur an dem ©
einen oder anderen Pole erscheint. Die Ouarzkrystalle erhalten hie- ©
durch jenen auffallend hemimorphen Typus, wie er an einem Beispiel ní
von Des Cloizeaux abeebildet: ist. be:
Die Combinationen der Fláchen an Ouarzkrystallen gehóren also
durchgehends dreifláchigen Fláchengruppen an, die theils dreifláchice
Prismen, theils Triéder bilden, von denen die letzteren mit einem
Pinakoid sich als Tetraide darstellen. a
Nimmt man mit Mohs, Haidinger und Zippe die Fliche s=52P8- |
als Grundrhombočder an und bezeichnet man dieselbe mit s — 100, ©
indem man das Grundrhomboěder als ein isoklines Hexaid betrachtet,
so erhált man fůr die den Auarz als enantiédrische Gestalt charak- —
terisirenden Fláchen die folgenden fiůr unsere Untersuchung ganz be-
sonders interessanten Symbole, námlich

S i r 7 ye u | v
2P2 P o P 4PY, BP 6P; 8PS|,
010 021,120 211121 4.10.0 4.8.0 4.70 4.6.0

n n nár + Úd 2 VALE Výh Ah
invers: 4 23 D24 625 821

Man ersieht daraus, dass die Molekularpunkte des Ouarzes nach.
zwei Kanten der als Grundrhomboěder angenommenen Gestalt s in
-dem Verháltnisse von n: 4 geordnet sind, und man kann wohl an-
nehmen, dass diese Anordnung den Elasticitátsaxen entspricht. Man
ersieht daraus, dass man zur richtigen Deutung der Ouarzfláchen die-
selben no auf die vier Neuman schen, sondern auf die isokline ©
Axen beziehen muss. :

Die Ouarzkrystalle kann man sich dem zu Holec als Agutecate! Ť
von einseitie parallel geordneten isoklinen Molekulartetraiden mit
den Kanten zyz und den Winkeln xy = yz2 = «z vorstellen, deren ©
zwei Kanten «, y zusleich den zwei Kanten ©, y der Grundgestalt
parallel sind und das Lángenverháltniss von n : 4 besitzen.

Auch der Zinnober krystallisirt rhomboědrisch mit nlaejčdviseké 3
Hemiskalenočdern und zeichnet sich durch eine noch stárkere circu- ©
láre (oder eigentlich elliptische) Polarisation aus, als der Ouarz. Da ©
an Seinen Krystallen verschiedene Rhombočder in Combination mit ©
den beiden Pinakoiden und bloss untergeordnet dreifláchige Prismen

Aik >- č Sa

= und Plagiéderfáchen auftreten, die elliptische Polarisation aber-

die Auarzkrystalle, als dirhomboědrische oder als Zwillingscestalten
„nach der Fláche oo R betrachten, an denen eigentlich einfache Kry-
stalle bisher nicht beobachtet wurden.
| Unter den von Můgge (im neuen Jahrbuche f. Min. u. Geol. 1882)
angefůhrten Fláchen des Zinnobers erscheinen allerdings auch solche,
© welche auf die Miller'sche Symbolik reducirt, das Verháltniss von
% B autwelsen; so .2P2:— 412, P, —4.1,"/,, 6P2—5",4'"/R=
P411, —3R—= 445, —11R— 447 u. s. w., aber es můsste wahr-
© scheinlich ein anderes Rhombočder als Grundgestalt gewáhlt werden,
-um das Hervortreten der Fláchen mit den Indices m : 4 noch deut-
© licher erscheinen zu lassen. Die bisherigcen Angaben geniigen indessen,
um sich die Zinnoberkrystalle ebenfalls als aus einseitig geordneten
- Tetraiden mit den Kanten 4:1 vorzustellen.
2. Im regulčren Systeme erscheint die cireulůre Polarisation am
"Natriumchlorat und an einigen anderen Substanzen, die sich durch
„Gombinationen von sgeneietfláchig und parallelfláchie hemiédrischen
» Fláchen auszeichnen und desshalb der tetartoidischen Reihe ange-
hóren, auch wenn eigentliche Tetartoidfláchen an denselben nicht vor-
kommen.
Die als tetartoidisch angefihrten Nitrate des Bleies, Baryums
-und Štrontiums, an denen Tetartoidfláchen des Symboles 421 vorkom-
men, die aber trotzdem keine circuláre Polarisation aufweisen, sind
-wohl nur meročdrisch entwickelte hemičdréísche Combinationen (wie es
-auch die Zeichnungen des Baryumnitrates andeuten), indem sonst

ONE ně
ARENA

ke tánA

PPP

ší

SL PRA ba

Se SON

-an diesen Nitraten die čireuláre Polarisation erscheinen sollte.

k Es werden demnach, wenn diese Annahme richtig ist, die am
© Natriumchlorat etwa noch vorkommenden, bisher aber noch nicht be-
© Obachteten Tetartoidflůchen, die Indices 421, 541 u. del. besitzen.

E Die Moleculartetraide mit dem Kantenverháltnisse 4:1 gehóren
A eisentlich dem rhombischen Pnko an, und es pad dí aus den-

É angehorendes zwolffláchiges elar toid. Die circulár polaristrenden
: Krystalle des regulárem Systemes muss man sich demnach aus Moleculen
2 E- E P Otschen Systemes mit den Kanten zyz und den Winkeln zy—
čá 8. Im dla noj Systeme kommen zí Bodewig am kohlen-
n nadm Krystalle mit plagiédrischen Fláchen vor und sind

- nach der Analogie mit anderen circulár polarisirenden Substanzen auch ©

circulár polarisirend. Mir sind náhere Angaben úber díeselbek nicht č:
bekannt, aber es lásst sich vermuthen, dass in den Indices dieser
Fláchen das Verháltniss von 2:4 erscheinen wird. 9
4. Im vhombischen Systeme giebt das Seignettsalz (Weinsaures :
- Natronkali) ein ausgezeichnetes Beispiel des Zusammenhanges der P
„Lánce der Krystallaxen mit der cerculávren Polarisation. :

Es hat die Fláchen oo Př, oPo mP =-
Die Kantenwinkel sind oP oo:P= 14398', = — 18595. ©

(die obere Tetračderkante). Daraus findet man, wenn man die Kanten
des Grundhexaides mit zyz und die Diagonalen auf wy mit 0, auf vz.
mit a bezeichnet, |

yo — 1809 — 14598" — 36?52", LO (die halbe Horizontalkante

| 09Pp;

des Oktačders) — 909 — - = Z00PVE
£:y:2 = tang y0:1: cot 24 — 0750 : 1 : 0250, ]
Ver 2748 — tl. j
Fůr diesen Fall ist p = 45“ und nach G sd == 1 — : M ;
= dejandem 2:49:34 186. 5 k:
Am Epsomit (Bittersalz), dessen Krystalle auch mit tetračdrischen -©
Fláchen vorkommen, aber keine circuláre Polarisation besitzen, ist ©
ey z== VO: 1::0570, 4
oder :
| £ ty 2544474 :228. á
-© Hiebei ist also 1: —= fast 1 und n —'4 wodnrch (i 0 SM

Winkel p = 45“ die Polarisation ausgeschlossen ist, indem a und. ©
nicht senkrecht auf einander sein konnten. Der Epsomit tritt aber
gewóhnlich holočdrisch auf und seine enantičdrische Hemiědrie ist
also wahrscheinlich nur eine Meročdrie, wáhrend die Molekule ho-
ločdrisch geordnet sind und also nur eine geradlinige Polarisation E
bewirken kónnen. 4
-Am Brechweřnsteín (weinsaures Antimonkali), der ebenfalls in
rhombisch tetraidischen Formen krystallisirt und cerculůr polarisirt, E
ist aber wieder Ň

«“: ty: 6: i : 1125,
dor 36: 40 : 45,
zvyve< 4.:444:5.

Fůr diesen Fall ist e — 45“, und nach C)

3 a A

-indem £ 24:5 nt

k 5. Im monoklinen Systeme ist der Zucker durch seine cřreulčire
Polarisation und seinen heměmorphen Typus ausgezeichnet. Seine Kry-
( stalle haben námlich als vorherrschende Fláchen oP, o P, und

Ty zd

i B untergeordnete 00 P, Pow, = welche letztere Flůchen der Ab-

. leitung gemáss nur zweimal und zwar nur an der einen Seite der
k. Kante « der hexaidischen Grundgestalt erscheinen und also dem
Krystall einen hemimorphen Typus ertheilen.

© Das monokline Tetračder hat námlich zweierlei Fláchen, von
© denen die einen den abwechselnden Hexaidecken an der einen Seite
a -der Axe oder Kante z, die anderen den zwei abwechselnden Ecken
3 „an der anderen Šeite von « entsprechen.

i Die Kantenwinkel sind oP: oPw = « = 10896, « =
R80 — u— 7644, w<P—1T8%U, Pw: wm Pw — 133919" Man
© findet daraus

0 ,
tang y0 — tang a « sina" — 0800;

E 219092 183019, LEST) Ggko — p;
É | sin za

k giy:2— tang y0:1:pz0800:1: 06882,
-oder | |

8 e:y:82—4:5:83M4l.

Fůr diesen Fall ist o 459 und nach C)

U A9 ISU:

zu ate on = ' j

-im dem angegebenen Verháltnisse von » : 4 stehen und in ihrer gegen-

-bóhm. Kreideformation angefůhrt werden;

PPOR JP 232 yb ork LOV
: vk et s PN db 1 2
Hi PEPE

4 4 2 P kové W
K y je nd

eh an diesem Beispiele ist also der. Zusamáistane hier. cit ©
culáren Polarisation mit dem Láncenverháltnisse der Axen offenbar © |
ersichtlich, und dieselbe erscheint demnach auch an monoklinen Kr v
stallen, wenn dieselben tetračdriseh entwickelt sind und die zwei auf 79
einander senkrechte Axen w, 3 das Lángenverháltniss von »: 4 haben,
wobei » eine ungerade Zahl ist.

Bei cřrculár polarisírenden Fliissvgkeiten, wie z. B. bei der Zucker-
lósune, kann man sich die Flůssigkeit mit frei schwimmenden, parallel
orientirten Tetraidmolekulen ancefůllt vorstellen, deren zwei Seiten -

seitig parallelen Lage etwa durch gegenseitige elektrisch polare An-
zlehung und Abstossune erhalten werden.

20.

Kritisches Verzeichniss der Rudistenliteratur

vom Assistenten Philipp Počta vorgelect am 26. Márz 1887.

Zum Behufe meiner, bereits úber 3 Jahre gepflogenen Studien
an den Rudisten der bóhm. Kreideformation hatte ich mich bemiht ©
eine, so weit dies úberhaupt móglich ist, volstándice Literatur zu-
sammenzubringen.

Leider bin ich mir wohl bewusst, dass es mir bei aller meiner ©
Můhe nicht gelungen ist, eine vollstándige und lickenlose Zusammen-
stellune der Guellen úber Rudisten zu liefern; ich elaube aber den-
noch auch schon mit diesem Versuche manchem Palaeontologen dienen ©
zu kónnen. 3
In diesem Verzeichnisse habe ich Schriften berioksichnéh, in
welchen JM
a) bohmische Rudisten beschrieben oder auch aus Fundorten der

b) neue Rudisten aus anderen Tásdéh beschrieben oder ihre
Systematik, Beschaffenheit, Peziehungen zu anderen Mollusken und :
áhn. im Allgemeinen behandelt werden. 3

Leider gebietet mir der diesem Berichte zugemessene Raum
nur die in Absatz a).einbezogenen Schriften einer Kritik zu unter- ©
ziehen und sich vorlánfig nur mit blosser Anfihrung der unter Abs. Ž
b) angedeuteten Ouellen zu begnůcen.

| Die Schriften sind nach dem Datum ihrer Veroffentlichung g

ordnet, und hiebei jene, die ich leider nicht in die Hánde kěkniéí

konnte und deren Titel ich anderen entnehmen musste, durch das
3 p Zelchen * angedeutet.

1679. Boh. Balbinus Miscellanea historica regni Bohemiae.

-n diesem fůr die Geschichte von Bóhmen sehr wichtigen Werke geschieht
7 © (Liber I Caput L pag. 116) die erste Erwáhnung von Rudisten, die den bei Kutten-
- berg ehemals gebrochenen Sandstein ausfůllen und deren Schnitte an den Fláchen
© dieses vormals zum Baue benůtzten Steines bis in unsere Zeiten sehr oft bemerkt
-werden und in Folge der gecitterten Beschaffenheit der usseren Wand dieser
- Versteinerungen den Schnitten von menschlichen Rohrknochen áhnlich sind. Die
- betreffende Stelle lautet in deutscher Uibersetzung: „In Kuttenberg und in seiner
- Umgebung findet man oft Steine, welche wie aus einer Masse von Menschen-
- knochen und aus Theilen von in Stein erhárteten Rippen, Kniebeugen, Arme
- und Beinen zusammengewachsen sind. Es gibt auch Leute, welche glauben, dass
dieselben aus Muscheln und Schnecken bestehen. Aus einer Menge solcher Steine
- besteht die Kirche von Sedletz und die zweite der Heil. Barbara in Kuttenbere
"insbesondere was das Pflaster und den Boden anbelanot. In der Sakristei der
- Heil. Barbara sieht man einen Grabstein, welcher eine solche Aehnlichkeit mit
den Menschenknochen hat, dass viele bei dessen erstem Anblicke erschrecken.“

1719. Mich. Mercatus Metallotheca Vaticana.

3 1771. A. Fortis Saggio dosservazioni sopra disola di Cherso ed
. - Ossero. p. 106.

3 1755—173 Knorr et Walch Lapides ex celeberimorum virorum sententia
M diluvii universalis testes.

i 1774. A. Fortis Viagegio in Dalmatia. Lib. I.

1 1779. De Luc in: H. B. Saussure Voyages dans les Alpes d'un essai
. sur Ihistoire naturelle des environs de Geněve. Tome I.

- 71780, Favanne Conchyologie ou Histoire naturelle des Coguilles.
3 1781. Picot de Lapeirouse Description des plussieurs nouvelles espěces
d'Orthoceratites et W'Ostracites. De novis guibusdam Orthoce-
ratitum et Ostracitum speciebus dissertatio.

- 21782. Brugičre Encyclopaedie methodigue.

1801. Lámarck Systěme des animaux sans vertěbre Tome I.

W. Thomson Sur un nouveau fossile appelé Cornucopia In:

Journ. de physigue, chimie et Vhist. nat. Tome LVI Nivose,

M „Nouvelles de litt. scien. arts et commerces Naples Tome II.
© 1802. — Sur un nouveau fossile appelé Cornucopia (Article extrait)

1814.

„ G. A. Deluc Nouvelles ohásniakidné Sur Vorthocezatit et: > k

„ Denys de Montfort Conchyologie systematigue et aa |
i

„ BH. G. Bronn System der urweltlichen Conchylien p. 8.

„ G. P. Deshayes Ouelgues observations sur les genres Hippu-

„ Des Moulins Essai sur les Spher. gui existent dans les collec-

„ H. D. Blainville Rudistes. Dictionaire des sc. nat. T. XLVI ©

BZ PA lhoĚká 0 ZE C ZA aE 1080 Ve O OTA 9200; AA Bado Vy P ZPM NON
ň 1408 ART PARA k NE = T V B OPAT PRE zoe; PETERS 29 U, E dok va VRE VY,
A- bk E z P dodá db ca T že i
9 f . > í „ .

DAC AS
za VÉ
s jse ) hi ey dok
A by :

lemnite Ibid. Tome LVIII Nivose, an XII.

J. C. Delamétherte De la Spherulite Ibid. Tome LXI Mossidor
a frimaire, an XIII.

methodigue des coguilles.

„ J. Parkinson Organic remains of a former World T. II u. III. ;
„ A. G. Desmarest Mémoire sur deux genres des Coguilles fos- ©

siles cloisonnés et 4 siphon. Bull. des se. phyšigues, medicales ©
et dagric. V'Orleans T. V. pag. 308. ye
J. Parkinson Observations on the specimens of Hippurites

from Sicily presented to the Society by H. G. Benett. Trans- :
act, geol. Society London Vol. IL p. 277. 3
„ £. Bose Hippurite. Nouveau Dictionaire hist. nat. T. XIV. j
p. 499. 3

„ A. G. Desmarest Mémoire sur deux genres des coguilles fos-

siles, cloisonnées et a siphon. Journ. de phys. chim. et hist,
nat. T. LXXXV p. 42.

„ Lamarck Histoire naturelle des animaux sans vertěbre. i
„ Defrance Hippurite. Dictionaire des se. nat. T. XXI p. 195.

— — Ichthyosarcolithe ibid. T. XXII p. 549.
— | Rudistes ibid. T. XXIV p. 230.
de Ferusac Tableaux systematigue des animaux mollusgues.

Defrance Vableau des corps organiseés fossiles précédé 1
remargues sur leur petrification.

5 ro

rite et Radiolite. Annales des sc. nat. Serie I T. V. p. 205.
G. P. Deshayes Auelgues observations sur les genres Hipp. s
Rad. Bull. de la soc. Philomatigue.

H. D. Blatnville Manuel de Malacolocie.

tions des M. Jouanett et Ch. Des Moulins et considerations
sur la famille, a la guelle ces fossiles apartiennent. Bull.
d'hist. nat. soc. Linnéenne de Bordeaux T. I p. 148.

Sado o atd EOL klání >

p. 418.
Th. A. Catullo Baggio di zoologia fossile p. 171. 3
Desmarest (?) Bull. d'hist. nat. soc. Linnéenne Bordeaux T. [L

s o k

A 5.

G. P. (Dalén A lava Obser vations sur la famille des Ru- ©

distes. Annales des sc. nat. T. XV p. 258.

—— Ch. Keferstein Beobachtungen und Ansichten ber die geogno-

- stischen Verháltnisse der nórdl. Kalk-Alpenkette in Osterreich

neo und Bayern. Deutschland geognostisch-geologisch dargestellt.

ČB. V Heft 3 p. 425..

| L. v. Buch Úber die Hippuriten. Oken's Isis B. XXI p. 438.

1829. Fr. Roulland Observations sur les Ichthyosarcolithes et sur
les Hippurites. Bull. d'hist. nat. soc. Lin. Bordeaux T. III

Ep.: 197,

1830. G. P. Deshayes Hippurite. Encyclop. methodigue. Hist. nat.

Er © des .vers. T. IT p. 218.

— 0. Roulland Nouvelles observations sur les Ichtyosarcolithes.

Memoires soc. Lin. Bordeaux T. IV p. 104.

1831. H. G. Bronn Hippurites. J. Frsch £ J. Gruber Allgemeine En-

cyclop. der Wiss. und Kůnste. Šect. II. T. 8 pag. 311.

— G. P. Deshayes Observation sur Birostre. Bull. soc. geologi-
| -© gue France T. I pag. 192.

—— Fr. Roulland Observation sur le genre Hippurites. Ibid. p. 90.
1832. G. P. Deshayes Radiolite. Encyclop. meth. dhist. nat. des vers
| LE 806.

— — Rudistes ibidem p. 916.

— — Spherulite ibidem p. 966.

— | W. von Eschwege Úber die Hippuriten in der Umgebung von

Lissabon. Karsten Archiv fůr Mineralogie B. IV. p. 199.

— OH. G. Bronn Die Versteinerungen des Salza-Thales. © Neues

4 © Jahrb. f. Mineralogie, Geologie p. 170.

E- 1826—33. A. Goldfuss Petrefacta Germaniae I. p. 298.

1833. G. Mantell The Geology of the South East of England.

p 71834. L. E. Dupuy Notice sur deux Hippurites.

3 189%. J. Lamarck Histoire naturelle des animaux sans vertěbre.

Deuxieme Edit. par G. on esk: et Milne Edwards T. VII.
p. 218.

1837. G. H. Bronm Lethaea geognostica.

1838. G. P. Deshayes Distinction entre les Caprines et le Dicerati- R
© tes. Bull. soc. geolog. France T. IX p. 242. s
-© — Dufrenoy Sur les Diceratites de la craie. Ibidem p. 241.
-© — E Homůre Firmas Extrait dun memoire sur les Spherulites et ©
-© le Hippurites du depart. du Gard. Ibidem p. 190.

rádosk oo ké Poa děkoá n o 20 ALE obed A7 Book VIRU, vý S) k v
Z A OA
AVE A4eá ři, mt; kdy Zu 2“

1839. — | Description dune nouvelle Hippurite. Bihliotlodue un ž:
verselle des se. belles lettres. V. XX p. 411. ae í
—. — Deseription d'une nouvelle Hippurite. Revue zodlosiěna
par soc. Cuvier. V. II p. 6. 8
— — Deseription de T Hippurites Moulinsi- /Aciek Lin
© Bordeaux T, XI p. 150.: | ř
— — Les Hippurites d'Alais. Bul. soc. geolog. France T. X p. 15. ©
— — Description d'une nouvelle espěce de Spherulite. Actes —
soc. Lin. Bordeaux T. XI p. 148.
— — Description d'une nouvelle espěce de Spherulite. Mem.
Vacademie du Gard p. 117.
— A. DOrbiny Note sur le genre Caprina. Revue zoologigue
| par soc. Cuv. T. II p. 168.
ý — | Michelin. Bull. soc. geol. France T. X p. 257.

71840. Agasstz Etudes eritigues sur les mollusgues fossiles.

— d Hombre Firmas Description d'une nouvelle Spherulite. Bi-
blioth. univers. Geněve T. XXV p. 195. '

— — Deseription d'une nouvelle Spherulite. Bull. soc. geolog. ©
Erance TXE:p. 98. |

— A. Goldfuss Bemerkungen úber den Bau der Rudisten. Neues
Jahrb. fůr Min. Geol. p. 59. | |

— | Leymerie Bull. soc. geolog. France T. XI p. 32.

— | Michelin ibidem p. 220.

% — 80. Grass Statistigue mineralogigue du dep. des Basses Alpes.
1941. F. A. Rómer Die Versteinerungen des norddeutschen Kreide- —
gcebirges.

— 0. Rolland du Roguan Description des coguilles fossiles de la
famille des Rudistes, gui se trouvent dans le terrain crétacé
des Corbiěres.

1839—42. H. B. Geinitz Charakteristik der Schichten und Petrefacten
des sáchsisch-bohmischen Kreidegebirges.

Hier ist der erste wissenschaftliche Bericht úber bohm. Rudisten. Beschrie-
ben werden: 1. Hippurites undulatus. Aus den Abbildungen kann man mit Sicher-
heit nur die Oberschale erkennen. Die Beschreibung der unteren Schale ist unge-
nůgend. Diese Art wird als sehr háufig im kalkigen Sandstein bei Kutschlin an-
gegeben. 2. Hipp. Saxoniae ebenfalls von Kutschlin. Die Exemplare aus diesem
Fundorte unterscheiden sich, wie hier angegeben wird, von den deutschen durch ©
bedeutendere Lůnge des Kegels und gróssere Biegung. 3. Hipp. subdilatata und A
4. H, ellipticus so wie 5, H.? insgesammt von Kutschlin sind schwer zu deutende .
und úberhaupt unbestimmbare Bruchstůcke, 6. Caprina laminea aus demselben "©
Fundort. 6

kř; dOrbigny netáhne: considerations odbloetaus sur les Ru-
- distes. Bull. soc. geolog. France T. XIII p. 148.

les Rudistes. Annales se. nat. T. XVI p. 175.

— | GConsiderations zoologigues et geologigues sur les Rudistes.
- Gomptes rendus hebd. seances de Vacad. de se. T. XIV. p. 221.
—. — Voyage dans UAmerigue meridionale. V. IV Palaeontologie.
f — Ph. Matheron Catalogue méthodigue et descriptif des corps
k organisés fossiles du depart. des Bouches du Rhone.

- 1840—44. A. E. Reuss Geognostische Skizzen aus Běhmen. I. Th. Die

-© "Umgebung von Teplitz und Bilin. II. Die Kreidecebilde des
; westlichen Bóhmens.
In diesem Verzeichnisse der bóhm. Kreidepetrefacten werden neben den

Ě bereits von Geinitz (Charakterist.) angefůhrten noch Hipp. Germari Gein. falcatus

- Reuss und pusstlus Reuss aus den Conglomeratschichten oder Hippuritenkalk be-
M -schrieben. H. pussilus stammt von Grossdorf und Debrno, die úbrigen v. Kutschlin.

| 1844. Gilles de la Fowrette Immense gisement d'Ichthyos. decouvert
í dans les environs de Vienne, Bull. soc. geolog, France T II
A P. 312.

— G. P. Deshuyes Observations sur les Rudistes. Bull. soc. geol,
We. © France Serie II T. I p. 518.

1845. O. G. Costa Atti del VIT congresso degli scienziati italiani
E tenuto in Neapole.

mation Th. II.

bo Die Kenntniss der bohm. Rudisten wurde durch diese Arbeit wenig erwei-
© tert. Die hier beschriebenen Arten wurden bereits in 1840—44 Reuss Geologische
© Skizzen aus Bóhmen namhaft gemacht. Hipp. faleatus wurde fůr Synonim von
© Sph. Saxoniae anerkannt. Doch beschránkte sich Reuss (p. 54) „darauf, die von
E "Geinitz unterschiedenen Formen, deren mehrere vielleicht zusammenfallen důrften,
© beizubehalten, ohne immer im Stande zu sein, sie strenge zu sondern und so
© genau zu beschreiben, dass nicht noch viel zu wůnschen ůúbrig blíebe.“ Neben den

(tungszustandes unbestimmbare Exemplare von Korytzan vor.

1846. Defrance Sur une coguille d'Orthoceratites Bull. soc. geolog.
France T. III p. 131.

2 — G. Gemmellaro Appendice sopra una nuova specie di Sferulite.
Atti Acad. pre di sčienze nat. di Catania T. IT p. 131.

tlon ie outes jěšé espěces des coguilles et de molusgncssh
1847. F. v. Hauer in Haidinger Berichte úber Mittheil. von Freunden
A "8 der Naturwiss. B. I p. 142.

++ Mathomaticko-přírodovědocká, 27

— Anelgues considerations zoologigues. et geologigues sur

i | 18451846. A. E. Reuss Die Versteinerungen der bóhm. Kreidefor-

-hier angefůhrten Arten lagen Reuss noch viele andere, wegen ungůnstigen Erhal-

Páka)

1847. F, v. Hauer Úber Caprina Partschi eine neue Biralre. aus den ký
— Gosauschichten. | Ibidem p. 109. Ji
— A. FOrbigny Considerations zoologigues sur la classe des mol- ©
lusgues brachiopodes. Annales scien. nat. T. VIII.

— | Palaeontologie Francaise, Terrain crétacée. Brachiopodes. —

— P. de Ryckholt Melanges Palaeontologigues. Memoires couron-
nées et Mem. d. sav. etr. T. XXIV Part. IL.

1848. J. W. Bailey Notes concerning the minerals and fossils. J. W.

Albert, Report of the Secretary of War... and mape of the
examination of New Mexico p. 131.

— G. Gemmellaro Sopra una varieta della Hip. Fortisi Atti Acad,
Gioenia lett. se. et arti T. V p. 33.

— | J. Steenstrup Uddode Skaldyr of Hippuriternes og Cyathophy- —
lernes Slaest. Oversigt k. Dansk, Selskap Forhandlingar p. 86.

1849. L. Saemann Observations sur guelgues coguilles de la famille
| des Rudistes. Bull. soc. geol. France T. VI p. 280.

— | Deshayes ibidem p. 280.
—. F Roemer Texas p. 409.

1849—50. H. B. Geinitz Das Auadersandsteingebirge oder Kreidege-

birge in Deutschland.

Im Verzeichnisse der Versteinerungen findet man von Kutschlin Raď. aga- ©
riciformis, Hip. undulatus, subdilatatus, ellipticus, von Bilín falcatus, von Prosojnn
und Wodolka HF. Saxontae und von Tyssa JI. Germart.

1850. Fr. Dixon The Geology and Fossils of the tertiary and creta-

ceous Formation of Sussex.
— | A. POrbigny Prodrome de Palaeontologie stratigraphigue Vol IL

* — J. Steenstrup Frorip. Tagsb. No. 190 p. 193.

1851. Deshayes Observations sur les Sphaerulites calceoloides Bull.
soc. geol. France T. VIII p. 12%.
— A. POrbigny Cours elementaire de Palaeontologie et de geo- ©
logie stratigraphigue T. II Fasc. 1 p. 92.
1852. Bronn et Roemer Lethaea geognostica.
— EK G. Giebel Deutschlands Petrefacten. :
— | Ewald Úber Biradiolites. Zeitschr. deutsch. geolog. Ges. B. IV :
p. 503. |
— F. A. Auenstedt Handbuch der Petrefaktenkunde.
— F. Roemer Die Kreidebildungen von Texas. 3
1853. R. A. Philippi Handbuch der Conchyliologie und Malacozoo-: Ů
logie. :

1. E. Reuss Úber zwei neue Rudistenspecies aus den alpinen

PA Kreideschichten der Gosau. Sitzesber. kais. Akad. Wiss. B. XI
923. !

— | Měchelin Sur un fragment presumé d'Hippurite Bull. soc. geol.

France T. X.

1854. H. Coguand Description geologigue de Province de Constan-

| tine. Mem. soc. geol. France T. V p. 147.

—— F, Zekeli ber Radioliten. Jahrb. k. k. geolog. Reichsanst.

B. V p. 205.

j der Ostalpen Denkschriften. kais. Akad. Wiss. B. VIL

+ Hippuritidae. Auarter. Journ. geolog. Society V. X. Part. 1.

: psa. XI.: p. 40.

. po. F, J. Pictet Traité de palaeontologie ou hist. nat. des

i animaux fossiles.

o a dl
= "ČE ď .»
: = 5 -9

ú 1855. E. Bayle Sur la Structure des coguilles du genre Hippurites.
; Actes soc. helvetigue se. nat. reunie a la Chaux de Fonds
E po

- — | Observations sur la structure des coguilles des Hip-
-© purites suivies des guelgues remargues sur le Radiolites. Bull.
p soc. geol. France. T. XII. p. 772.

1 — (G. P. Deshayes Ouelgues observations au sujet de la famille
3 des Rudistes. Bull. soc. geol. France T. XII. p. 947.

i 1856. E. Bayle Note sur le Radiolites angulosus. Fischer et Ber-
— nardi Jour. Conchyliologie T. I. p. 370.

— — | Notice sur une nouvelle espěce du genre Chama.

: Ibid. p. 365.
— — | Observations sur les Rad. Jouanetti. Bull. soc. geol.
BO- France T. XIII. p. 102,

o — — | Observations sur le Rad. cornu pastoris. Ibidem p. 139,
E — — | Observations sur le Sphaer. foliaceus. Ibidem p. 71.
© — J. Ewald Uber die am něrdlichen Harzrande vorkommenden
a- Rudisten. Monat. Berichte Berliner Akad. Wiss. p. 596.

-© — F. Lanza Essai sur les formations geognostigues de la Dal-
E matie et sur guelgues nouvelles espěces de Rad. et Hipp. Bull.
: soc. geol. France T. XII. p. 127.

- — E. Otto Einiges úber Rudisten, Allgem. deutsche naturhist.
3 Zeitung B. II. p. 195.

27*

oberen und unteren Turon Bohmens an.

„ E. Bayle Nouvelles observations sur guelgues espěces de Ru-

„ L G. Čhenn Manuel de Conchyliologie T. II. p. 2306.

„ Arnaud De la distribution des rudistes dans la craie superieure
„ „du sud-ouest. Bull. soc. geol. France T. XXI.

„ M. Duncan «£ P. Wall A notice of the geology of Jamaica ©

Vilanuova y Piera Memoria geognostico-agricola sobre la pro-
vincia de Castellon. Mem. real academia ciencias Madrid T. IV.
p. 515.

distes. Bull. soc. geol. France T. XIV. p. 647.

J. Ezguerra del Bayo Ensayo de una deseripcion general de
la estructura geologica del terreno de Espaňa en la Peninsula.

E. Bayle Sur les Rudistes decouverts dans la craie de Mačě-
stricht. Bull. soc. geol. France T. XV. p. 210.

H. Trautschold Úber die Geologie von Spanien Bull. soc. imper.
des natur. Moscou.
H. Abich Vereleichende Grundzůce der Geognosie ik Kau-
kasus. Mem. de Vacad. imper. de se. Set. Petersbourch T. VII.
p359.
J. Biůnkhorst van der Binkhorst Exguisse geologigue et pa-
laeontologigue des couches cretacées du Limboure. |
— — Úber Rudisten der Mastrichter Kreide. Mitth. an Prof.
Bronn. Neues Jahr. fiir Mineral. Geognosie. Geologie p. 11.
H. Coguand Synopsis des animaux et des vegetaux fossiles
observěs dans la formation cretacée du sud-ouest de la France.
Bull. soc. geolog. France T. XVI. !
J. Miiller Monografie der Petrefakten der Aachener Kreide-
formation. Supplementheft p. 10.

i á
o k AE vB če)

z yu On E db Eo L

Guiscardi Studii sulla famiglia delle Rudiste. Atti dela reale
acad. scien. fisiche math. Napoli.

SbŘD O

especially with reference to the district of Clarendon. Auarter.
Jour. geol. society v XXI. p. I. 4
E. d. Bichwald Lethaea Rossica ou Palaeontologie de la Russie ©
WI p., 300.
G. Gemmellaro Caprinelidi de la zona superiore della Ciaea ©
dei ďintorni di Palermo. ji
H. Wolf Úber die Gliederung der Kreideformation in Bóhmen.
Jahrb. k. k. geol. Reichsanstalt p. 185. |

Fůhrt irrthůmlich die Rudisten (Hipp. undulatus und ellipticus) aus dem |

C. Giebel Repertorium zu Goldfuss Petrefakten Deutschlands.
-> K A. Zittel. Die Bivalven der Gosaugebilde in den nordost-
Í lichen Alpen. Denkschrít. der kais. Akad. Wiss. B. XXV.
1867. A. Pírona Synodontites nuovo genere di Rudiste. Atti del regio
Instituto veneto di sc. lett. et arti V. XII. p. 855.
— | DVOrbigny Caprine. Dictionaire univ. ďhist. nat. T. III. p. 210,
mm — Caprotine. Ibid. d. 211.
*1868. Menenghimí Atti della societa ital. scienze nat. di Milano
V, XL
— A. Přrona Sopra una nuova specie di Hipp. polystylus. Ibidem
V. XL p. 508.
— — L'ippuritidi del colle di Medea nel Friuli Mem. del
instituto Veneto di se. lett. et arti V. XIV.
— G. Laube Petrefacten aus der Porphyrbreccie von Teplitz. Ver-
handl. k. k. geol. Reichsanstalt p. 434.
Fůhrt unter Anderem auch Caprina laminea an.

1869. A. Frič Palaeontologische Untersuchungen der einzelnen Schich-
ten in der bóhm. Kreideformation I. Korytzaner Schichten.
Archiv fůr naturwiss. Landesdurchf. Bohmens B. I.

Bisher das vollstándioste Verzeichniss der bohmischen Rudisten mit ge-
nauer Angabe der Fundorte.

— J. Krejčí Allgemeine und orographische Verháltnisse so wie
Gliederung der bohm. Kreideformation. Ibidem.

- 1870. B. Lumdgren Om Rudister i Kritformationen i Sverge.

- 1871. F. Stoliezka Palaeontologia indica. Cretaceous fauna V. IIL
Di: 229.

1872. Deshayes Hippurite. Diction. univ. dhist. nat. T. VII. p. 214.

— — | Ichthyosarcolithe. Ibidem p. 550.

i 1873. M. Bayle Observations sur guelgues espěces de Diceras. Bayan

A Etudes faites dans la collection de Vecole des mines. F. 2.
© — Chaper Observation sur une espěce du genre Plagioptychns
Ibidem.

ž ——. Humier Chalmas Prodrome d'une classification des Rudistes.
= Journ. de Conchyliologie T. XXI. p. 71.

s" 1—75. H. B. Geinitz Das Elbethalgebirse in Sachsen I. Th. Pa-
A laeontographica XXI. |
E" G. A. Pirona Sopra una nuova specie di Radiolite. Atti reale
be instit. veneto di se. lett. arti VAŘ

bí PR, věk

1877. V. Kurz Geologický nástin koli Kutnohorského. První veřejná
zpráva c. k. učitelského ústavu v Hoře Kutné.

von Kuttenbers.
— F. Teller Úber neue Rudisten aus der bóhm. Kreideformation.
Stzesber. kais. Akad. Wiss. B. LXXV.
Beschreibt zwei gelegentlich eines Ausfiluges in einer Kluft am Schlossberg
bei Teplitz gefundene neue Rudistenarten; námlich Sphaer. bohemicus und Caprina
Haueri.

1879. M. Vacek Úber Vorarlberger Kreide. Jahrb. k. k. geol. Reichs-

anst. B. XXIX. p. 159.
1878—80 Ph. Matheron Recherches Palaeontologigues.
1881. K. A. Zittel Handbuch der Palaeontologie D. I.
1882. R. Hoernes Úber die Analogien des Schlossaparates von Me-

Ph
„v

Beschreibt die sehr interessanten Fundorte der Rudisten in der Umgebung.

galodon, Diceras und Caprina. Verhandl. k. k. geolog. Reichs- ©

anst. D: XXXI po.

——. Ar. Teller Úber die Analogien des Schlossapparates von Diceras 1

und Caprina. Ibidem p. 151.

— G. Boehm Úber die Beziehungen von Pachyrisma, Megalodon, -

Diceras und Caprina. Zeitschft. deutsch. geol. Gesell. B. XXXIV.
p. 602. |
— | J. Pethó Úber das Ligament und die innere Organisation der

Sphaeruliten. Foldtani Kózlóny. Geolog. Mittheilungen Jahre.

XI p.158,
— | Munter Chalmas Etudes critigues sur les Rudistes. Bull, soc.
geol. France T. X. p. 472.

1884. G. Laube Geologische Excursionen im Thérmalechict des nord-

westlichen Bóhmens.
— | I, Pomanoeckiů MaTepnam TIA TO0TOTHŇ TYPKRCCTAHCKABO KPAA,.
— Ch. White On mezozoic fossils. Bull. of the united states geol.
Survey Nro. 4.

1885. Ch. White On new cretaceous fossils from California. Ibidem 3

Nro. 22.
1886. Ph. Počta Vorláufiger Bericht úber die Rudisten der bohm.
Kreideformation. Šitzgsber. k. bóhm. Gesell. Wiss,

Es werden hier an 31 aus der bóhm. Kreide stammenden Arten angefůhrt.
Die Resultate dieses vorláufigen Berichtes důrften jedoch jetzt nach den an fran- ©
zosischen und belgischen Rudisten gemachten Studien manche Anderungen erleiden. ©

— H. Douvillé Essai sur la Morphologie des Rudistes. Bull. soc. ©

geol. France T. XIV. p. 389.

:
i
*
i
:
;

Addition au mémoire présenté dans la séance — i
du 15 Octobre 1880.

Par M. Lerch. | ě
(Présenté dans la séance du 22 Avril 1887 par Mr, Ed. Weyr.)

Dans le mémoire gue jai présenté a la Société dans la séance
du 15. octobre 1886. jai montré gue la fonction

o S „ee 6: ko x O TOPO 3
< > Mé 8 ň

/ 60

(1) fe) = M: C052" 12
; v—0 2

ho]

na pas de dérivée guand on suppose « rationnel de la forme be:

R K ní Oba Vo slese d ob
o S vě ah ok

-oů a et « sont deux nombres entiers. Or ensemble des valeurs de a
©- pour lesguelles la fonction fr) n'a pas de dérivée est beaucoup plus
- Étendu de sorte gu'il ny a a exclure gue les valeurs de la forme

0Ů © est un nombre entier du měme signe gue « et oů cv est ou 0
-Ou 1, la série (n, Ca j-1, ©e--2.. . devant finalement prendre la forme.

AO, A0 A702

od AAA. désicne ou 1, 0u 1,1.
| Pont toutes les autres valeurs de « la fonction (D wa pas JS

| 4 résolue.
; po en effet » un nombre entier positiť et posons
h mA ý U n

9n—1 )

fe 3) — fe)
ah

+ 4 2 2sin“

Done si la dérivée /(7) existe, on doit avoir

; SMZ"

lim 24sin?
= 00

u=—1

T :
EB] sind" — 0

ou ce gui est la méme chose

n
Á . T jé
(2) lim ots Z 949" —4yg — 0
n= m 24
v 4-1
Mais on a
sina" UT

S 2"sin?
zs I

— 2 sind" mx -= V 2. sin2"—2m.

|
: 2415 E an br
ZU

| w=3
Posons alors
00
. Čy
BE% M py
vz

[©9)
< 2"sin? Se aj 1
pes)

:
ky
|
=
A

7
C
=
cd

0ů © est un nombre entier du méme signe gue © et 0ů cv 720 oul.
Supposons gu'il existe dans la série cx, ©, C3,... une infinité des

guaternes de la forme
(Ď Cy—a — G2 — m — k Cap 0.

Dans ce cas nous aurons

sin 2"xx = — sinm(>+ - L.. :

8 s- y 9 x i “ : 2 ;
sim 202g — — sim nalý a 8 5 +... :
"on voit gu'on a

| MC POTE i
ýá — sin2"—Inxe > sn—— = V—

-A 2
8 — 81272 > sn —— = z
i -nea résulte Vinégalité
: :
k 92 2bsin> —— sin2" rx | om s
3 l 2) s

gui subsiste pour une infinité des valeurs de », de sorte gue la formule
(2) est impossible, et par conséguent, la fonction (1) ne peut avoir
4 une dérivée guand la série c, 6+, C3, ..- Contient une infinité des
- guaternes de la forme (1).

: Supposons en second lieu gue la série c, ©, ©, ... contient
: une infinité des ternes de la forme

: CID) C0 0.

“ 5" Ona ici k.
: sin2"—lnae — sin n (z + = -+ .. i >0

: 1 | Čen V
sin? xe =sina|T+ 8 +. )>í= 9

- ce gui nous donne Vinégalité

: | |
MY OTO o

ž 20511 í sn2" px

| w51 |

jm?

-gui prouve Vimpossibilité de la formule (2). Donc la dérivée de la
„onction f(«) n'existe pas pour les valeurs de « pour lesguelles il y
-a une infinité des ternes de la forme (ID).

k Or chague valeur de « gui n'appartient pas a celles gui ont été
© clut donne une série c,, ©, 0, ... Gontenant une infinité des
guaternes (I)
ě |

ou des ternes (II). Donc le théoréme est démontré,

Tur ARR ea OR R KO o ba halo ANA OKOŘ Va on ode 07 Be Waczje 9 le
dh bk 4 4 4 Pat Gě PĚNA., nd “ a bé:

: | Note. Dans une lettre du 10 Février 1887, Mr. Hon Vági :
professeur au lycóe de Rennes, m'a donné un extrait des lecons pro-
fessées par Bouguet a la Saone en 1882, gul se P aux -

: séries de la forme

> | COSUVXE > sNAVX | 7
= dv - dv ?

les av désignant des guantités réelles et positives guelcongues assu- ©
jeties A la condition !

šk ojá ka

i m1
X W
| 10) |

séries gui n'ont pas de dérivée guelle gue soit la valeur de z. D'aprěs

ce théoréme la série
» : cosn! ©
)
R W.
considérée dans mon mémoire cité n'a pas de dérivée guelle gue soit
la valeur de «. (Ú'est en ne conaissant pas ce beau résultat de

Véminent géomětre francais gue j'ai publié ma recherche gui main-
tenant est devenue superfiue. |

) tí

22. |

PX dok p ědáý KO l o k o P v

Počtářské odvození základního vzorce pro linearnou ©
transformaci elliptické transeendenty 9; (u|r). A

Napsal M. Lerch.
(Předložil prof. dr. Edv. Weyr ve schůzi dne 6. května 1887.)

R. 1817. uveřejnil Cauchy v Bulletin de la Société Philomatigue ©
větu vyjadřující vztah mezi funkcemi %;(0 |r), (0 -3 i. K j

k] Sruděn tak pouze z citátu Cauchyho obsaženém v pojednání jeho z r. 1840. 4
v V. svazku žurnálu Ltowville-ova, any pražské knihovny neobsahují řečeného ©
Bulletinu. |

“

onem znovu byl nalezen. Jelikož methoda Potssonova připouští
© zobecnění na případ funkce %;(u|r), a jest pouhým zvláštním pří-
padem obecné Poissonovy transformace řad, která poskytne na př.
linearnou transformaci všech funkcí elliptických po cestě ovšem poněkud
namahavé, citoval jsem v některých dosud netištěných pracích vzorec
-pro linearnou transformaci funkce %;(u|r) jakožto Fotssonův, což

nadále opraviti hodlám v ten smysl, že naznačím vztahy funkcí +a(«|r)

Za ě -

A DBo' E- jakožto vzorce Cauchy-Poissonovské, třeba tyto ne-

byly řečenými geometry zřejmě vytknuty; což tím jest odůvodněno,
že ze vzorce výše uvedeného dají se ostatní obecné snadno odvoditi.
V pozůstalosti Gaussově nalezá se několik důkazů těchto vzorců

ve tvaru obecném, z nichž aspoň některé spadají bezpochyby v dobu

před r. 1820. Na straně 442. sebraných jeho spisů v třetím dílu
nachází se skizza, začínající slovy „Zum Beweise der schónen Lehr-
sátze der Reciprocitát wird folgendes dienen.“ © „Krásné věty veci-
procity“ značí tu bezpochyby nejen poučky z theorie kvadratických
- zbytkův (zákon Legendreův), ale též vzorce Cauchy-Poissonovské,
- z nichž se dají tyto věty odvoditi. V této črtě Gauss pokusil se
- o důkaz řečených vzorců založený na dvojnásobném součinu, kterým
„lze vyjádřiti funkci »;(u|r). Leč nedošel cíle, a sám pak ke konci
- nespolehlivost výsledku vytknul; leč i kdyby byl se nedopustil nedo-
© patření, nebyl by ještě důkaz býval ukončen, poněvadž by zbývalo
- ještě ustanoviti jistou konstantu závislou na parametru z. Ve drobných
- zprávách, které přinášívá Časopis pro pěstováné math. a fys., hodlám
- vysvětliti původ Gaussova nedopatření, na tomto pak místě ukáži,
© jak lze skutečně užiti základní myšlénky Gaussovy k důkazu věty
© Cauchy-Poissonovské, při čemž zvolím za východisko Weierstrassovu
- funkci o(u|w, o").

i Funkce tato dána jest součinem

o | 1/u,y?
k A K ad) be

E o ehsjčlo),
še w

E |

č v němž w má obdržeti všecky hodnoty tvaru

3 w = 2uw + 2vo!,

“ My A

M ,
*
v“

později r. 1823. v Journal de VÉcole Polytechnigue, cah. 19.

a znamenejme u- 20.v. Pak bude

' a v = k c
s(u) = 2. [+ IT 1—Z)er je "TIM —ýje i

== v u

kde v součinu IŤ a v součtu Ž“ má se vynechati člen u7=0, a kde k

poslední dvojnásobný součin vztahuje se k hodnotám

k (u—0, +1, +2,...), (v=+1, +2..)

Tu jest pak dle známé věty

Z)
č) (SUTOV
IT | -2)e bY

u 240 —- 2va“

W — VT
v. 1— = je ea
bldd V om IT u 68
VT LE dá
č +7 2 u
U
E sin(v — vr)x p" 00bven
Ta sn VTT ,

takže obdržíme

pv m SINVTT
NEBE 25503 10s

Spojíme-li v součinu posledním vždy dva činitele odpovídající :

protivným hodnotám v, obdrží tento tvar

o- sinínt — v)x . sníme — v)x
ji Seb dn sin(ne — m |
na

sin*ntrm

klademe-li pak, jak zvykem,

U
I |i—)e ew— TT ŽO T Dve u Cim mě
u

07 oů JE. SN(VT — VÝT vmcotyrn.

vý — 2 sinínt + v)x = gÓ"8"(1— d"š?),
sd ? — 27 siníne — v)x = g"5(l— g"š“"),
be — 27 sinnenx =g"(— g""),
- obdržíme

(1 ark) g2"8?)(1 APA Pě

U
O 20 Mo.
L © aula o)=Ze n py

% , 5 n—1
- kde jsme položili
ž * I * 1
E "2 r 02, (2uo — 2vo')ž *
v, U

A v o v .v v % v n v » Z
- užívajíce hvězdičky u znamení součtu Z* k naznačení, že se má týž
: „předem určiti vůči u a po té vůči v, takže bude

BR us 4 pods

E sd B=> a=o (wo — ve")? * v=0 1,6%... LB |
ň 1, v 4
: Užijeme-li pak označení ustáleného

(5) Yl(v|r) = 2g*sinmv | já d — (1 — aě?)(1— gě—?),

£ E ořejde vztah (2) na tvar

-AH o(u|e, o) = 2we

(při čemž dlužno opakovati, že pomyslná čásť veličiny = je kladná,
takže lg|< 1. Za této podmínky bude též o anas čásť veličiny

= kladnou, i obdržíme podobnými úvahami jako předešle

u | (n)
„u O7 jk OZE ON ZR
MET o a)

olu|e, 6) = 2"

i té

z do "1 nota OSR ho al "o ka sit z 18 7 Alda OC Jr Malo 0 all jb S C da © S plž. al :
dp 0 PSÁNO B Rd B A do SO bo v lod bm
A3 Prat — p 9 r PNE BAN Pe
, ( ' w ve Ó W SD ehěko
, Z ť i
| É

kde k c n
7
Z rovnice (3) snadno se obdrží | v,

o Dee

: + ; í

Prvá z těchto rovnic poskytne ve spojení s (Y)
(6) o(u |- 20" |a, w') —— olu|a, e')e?""(uT a)

Kombinujeme-li druhou z rovnic (5) s rovnicí (4), a porovnáme-li
výsledek s rovnicí (6), obdržíme vztah

ný NA M

Porovnejme nyní vzorce (4), (4), kladouce opět u = 20v, i ob-

vyjadřme čitatele i jmenovatele levé strany nekonečným součinem, :
a utvořme jeho logarithmickou derivaci. Jelikož tu ý

W (o|r) = 2xgž II(1— g, g= ©"
WU

: 1 ( —)= 2m Ham, sea
4 1 T n=1

obdržíme

zd: * VM

"6 I 4 bo by da = s ko Mt

/ ) p : ==!

1 a Re í 0.0) 00 4 o |
Po P JEU k = SA M k a 9 n n

n1=1l mal

E Nahradíme-li zde 9 hodnotou O7 bude tedy

ohe | č
dr ve zl a ní Sira aan] "MK

-a poněvadž v
00 Ab

KOK 1 !

sin>mnt ba (n+-mr)* " É

' N==— © o

- obdržíme
V 00

Zen= P m b2 re dh “

B M=— M W=— ©
E Avšak P
23 i oo t v
sd WV

P 10? R

N=— © v M8

: Pa tody bude
B 8 8
E Pád 4 2 pá Ea) Jí

8 Dle vzorce (2“) rovná se výraz v závorce hodnotě 40 a 2 |
| máme : V "je

MŽ

3 l
podobně nalezneme M

d , Be a dě k
P O r ve

te kže bude dle (8*)

a dle (7)

3 z čehož se obdrží ! Po
a
Ů TplT) Z ==
E: g(r) V eh
kde « je numerická stálá. Tato se ustanoví, volíme-li z —%; pak

bude totiž g(?) = 1, a tedy = Ů, takže bude

vTe(r) 1 E :

Levá strana jest dána jednoznačně a Sice pouze pro hodnoty z,

jichž pomyslná čásť je kladná; odmocnina V má prov 7"mlil
hodnotu —-1 a nikoli —1; jelikož existuje pouze jedna hodnota

dvojznačné funkce EB která odpovídá řezu podél osy realné a má

: hodnotu 1 pro e—%, hodnota to, jejíž realná část jest kladnou, a již |

; znamenáme V po příkladu Kroneckera, bude
vy(r) = © ;
a tedy dle (8)

9 om=i(2)e n E=3),

což jest vzorec, který jsme chtěli počtem vyvinouti.

-© Chemische Analyse des Wassers von Lahovice.
-Zur Kenntniss der Zusammensetzung der Prager.
k Wasserleitungen.

Vorgetragen von Prof. Fr. Štolba am 6. Mai 1887.

Chemische Analyse des Wassers von Lahovic.

Da es sich zur Zeit darum handelt, zu entscheiden, ob das in
-der Náhe von Lahovic bei Radotín erbohrte Wasser sich zum Trinken
fůr die Bewohner Prags eignen wirde, wird dasselbe chemisch und

| bacteriologisch untersucht.

i In Folgendem lege ich die Ergebnisse meiner neuesten che-

- mischen Analysen des aus dem Hauptbrunnen geschopften Wassers

„vor und schliesse zum Veroleiche zwei Analysen des Wassers aus

i Es muss bemerkt werden, dass das analysirte Wasser vollkom-

„men klar, ohne Geruch und Geschmack war, und wohl verschlossen

-auch beim langen Stehen unverándert blieb.

je Die Temperatur des Wassers betrue bel den im Sommer des

Jahres 1882 geschópften Proben im Mittel 9:99 Cels. Der Haupt-
-brunnen lieferte im Laufe des Monates Jánner táglich etwa 80.000
- Hektoliter Wasser, ohne dass ein bedeutendes Sinken des Wasser-

E iocols beobachtet worden wáre.

: Das Wasser enthált in einem Liter folgende Bestandtheile in

- Milligrammen. Probe vom: |
3 31. Jánner 1887. 12. Márz 1887. 15. Jumi 1862. 15. Juli 1882.

iR: ©- 030. 8845., 8830- 8410, 7728,
© Magnesia M20 17631, 118510(77:18:309 1700%
E „Fe;0,; 040, © 034., *Bpuren © Spuren
A anganoxidul ©- MnO Spuren Spuren Spuren Spuren
M ehwefeltrioxid - (SO, 2450 , 2527., 19.30 , 1840,
-Stickstoffpentoxid N07" PZO 410 , 420 „
Kohlendioxid

M "U ubonaten GO7 1583611159424 1:160:98/4.:145201
A freies 2700 , == 3600..7.250805

Mathematicko-přírodovědecká, 28

jo Mk Kv TR K dy ec l k be LA „úte 1 "bé) ČH
1 ně dě káník: k: (7 ZE va: td 4 "m A A K:
, : P

(484

31. Jánner 1887. 19. Márz 1887. 15. Juni 1882. 15. Juli 1862. v

Siliciumdioxid . Si0, © 960Mg 830 Ma. 900Mg. POD
„Únor 2. CL 925938. 178197
Phosphorpentoxid P;0; | 022 , 0.22 „. Spuren Siren ea

© Organische Stoffe BT 6:00 „ Spuren Spuren ©
Verdampfrůckst. (1509 () 25350 „« 25800 „ 24200 „ 22100,
Die Gesammthárte des STA

Wassers betrug 11:32 Gr. 11:40 Gr. 1109 10:19

Ausser den augefůhrten Bestandtheilen wurden noch Spuren ©
von Lithion, Borsáure und sehr geringe Spuren von Ammoniak nach- :
gewiesen. ě
Das analysirte Wasser enthielte demnach nach anderer Zusam-
menstellung in einem Liter folgende Bestandtheile in M ky

bezůglich der Probe vom:
15/g 1882. !5/; 1882.

31/, 1887.. I2|; 1887

Mg Mg Mg Mg
Kohlensaures Magnesium MeCO, . 37260 38690. 3843 3570.
Kohlensaures Calcium CaCO;. „ 135-805 135-296 13719 12250
Sehwefelsaures Kalium K;SO, 16:091. 17782 2254 1389
Schwefelsaures Natrium Na,S0,. . 2651. 2919. 364. 6.64
Schwefelsaures Calcium CaSO, „26564 26297 1175 14.79
Salpetersaures Calcium Ca(NO;), 4.280 | 4996. T714. 638
Chlornatrium NaCl kotě: 15-260.. 15414 15511061
Siliciumdioxid 510, ks, 9600. 8300. 900. 900
Halbgebundenes Kohlendioxid Co, 719-180 79.710- 30.49.7760
Freies Kohlendioxid . VÁM 21000 — 36:00. 2508.
Phosphorsaures Eisenoxid . 0:620. 0650. Spuren Spuren —
Organische Stoffe . 4870. 6000 Spuren Spuren

Zur Kenntniss der Zusammensetzung des Wassers der Prager
Wasserleitungen.

Ein Bild der Zusammensetzung des Wassers der Prager Wasser- ©
leitungen mógen die folgenden Analysen liefern; wobei bemerkt wird, -

dass sámmtliche Proben am 8. Jánner I. J. geschópít wurden.

Ein

Theil der Analysen bezieht sich auf das Wasser, welches das Podoler ©

Wasserwerk liefert, und auf die Wasserstánder, er
Die anderen Analysen beziehen sich auť das Alt- ©
stádter Wasserwerk und seine zugehorigen Wasserstánder. A

sorgt werden.

Die Wasserprobe:

die von diesem ver- ©

na ú j4 > - ; ž > s 2 ; č + „SM a ZE r nar „» - m E, re
ž KP kl S : - : : : : P

s | M | Š ! > n 3 2
o8T.€ (oSI-G joIT-E o78-€ jolL-č 066-© (0986 řec 098.6 15 P 7 S19BSB 99 OKESET a
T2.66 | 02-76 | G.IOT| 9.90T) 8-86. | 80-401) 79.26 | PTUTTE '6-21T80.901"-- puejsyonyduepiok | že “
T-GT 100.6 |90.TT | 2T-9T | €T-9T | 1G.8T (98.8 |9%-GT |86'2T |G6.6T|* "7 ' * *.* OHOK orosrme310 :

B6T 1070- 0,01:/97-G- |Gpa |€)F- (861-981 |9006 |98G.:|7 173.277 "pm

07.2. | 09.8 |0€.8 |09.8 100.9. 102-2 |0G.TT.00.2 100.9. |0P6 |" Ol promunmrms | |

P9.T2 |p9.T2 | P9.T8 | z9.zz | P9'Iz | TG-6G | 97-26 | ZG.8% | TG.68 | 80.GZ |' *“00 Souopungoš roejuro |
| l | | | prxoTpu9Ty0yY

88T. 88T IGI |88.T | 612 |€9.0 (88T |LGT (890. |88T |" *707N PIXOjT0dHOj830HS

©T-.6 |28.6 |GL-8 |8G.6 |G0.G |98.G |GP-2 |289 |69G TDA (77717 "09 PROHyeemmg

9.0. |uomndo uoindo n91ndo node uomdg nemdgj Ie-T |16-0 moda.: "3 * OUJE MprxoueSney

OLT 06T Río (O8.T End O S = (80T 8 091 plšouosm
o ez 02 3 UIRE 1 EKé 17 er" 2 10% hpeona sn

»
-
x

29. | 1L9-|G99 |Ga.24 |Ge9 1806 (882 (E18 (618 |492-|1 15371 25 OSM- $souoejc.

M
|=

CE. 68-16 | 60:60- G8.GG -| 18.8T 664g. | 2G.6T | 82.40 (66.48 (VET |" "0572 508) 1% =

| V

P — == — = — 1 — 09601898. |170055 7 OÍEN Pxomnmex h
fr“ v, i o o o . . . . G S
a = = = = 53 = = 6647909 OM PROuNHBY ROM
amor "bo kp ko8 ne 11 z
: P 0
O) jem B o = = a == S © uš
= ča W.S| 28 |b 8 Bě B 8, 8ó S 8 | ee
= = m S , © w' a = n = z k = = a => 8
SEE T E OUUeJU A
2 >= R ( 8 © |JEB A | 8 Bo B | SBSe :
Bů SŠS 5m4 S58 | Bak ŠE R47 | 48 | JE J9prT Uoulo UL JEY3
| Pa | NS SE | RBR | c B EFB2| A" Ss | E
ps | B = |Pi-m. B B | 20 U E S
SRS Buď- B.m- |oat- © ná Fa ©, © = Ha.
: P | 52 Aj ms, 6 5, Bere 18 -Ba | 28 |. S“
| B- s, = so | 2 8| 8 Ro Bea
se E SRS Pak ea = 8
pa 8 8 n E

-436

Zu der vorliecenden Tabelle muss zunáchst bemerkt er“
dass das grosse Wasserreservoire in der Sokolstrasse zeitweilig auch
das Wasser eines anderen Wasserwerkes aufnimmt.

Das Moldauwasser gelangt zunáchst in den beiden senannten
Wasserwerken mittelst eisernen Drainróhren durch máchtige Sand-
schichten in die Filtrirbrunnen, wird hier gehoben und von da weiter
geleitet.

Ausser dem Moldauwasser gelanet jedoch in die Filtrirbrunnen
ein Auellwasser, welches Eisen- und Manganverbindungen enthált und
hárter ist wie das Moldauwasser. Dies erklárt sich dadurch, dass
das betrefende GAuellwasser in den der Silurformation angehórigen
Schiefern entsprinst, welche viel Pyrit enthalten, dessen Verwitterung
Anlass giebt zur Bildung von Eisensulfat, welches durch das im
Wasser gelóste Calciumcarbonat zersetzt wird. Das im Wasser ge-
lóste Eisencarbonat bildet bei Luftzutritt Eisenhydroxid, welches sich
zum gróssten Theile aus dem Wasser langsam absetzt. Dieser Ge-
halt des Wassers an gelósten Eisenoxidulverbindungen und suspen-
dirtem Eisenhydroxid sowie der mitunter reichlich vorkommenden
Manganverbindungen gab seiner Zeit Anlass zu vielen Klagen von
„Seite der Bewohner Prags, da sich ein solches eisenhaltiges Wasser
zu manchen Zwecken nicht wohl eignet. Seitdem jedoch die Ur-
sache des Eisengehaltes ermittelt wurde, konnte durch geeignete Maass-
nahmen die Calamitát beseitigt oder doch sehr vermindert werden.

24,

Neue Beitráge zur Kenntniss der Flora von Ost-Rume-
lien und Bulgarien.

Vorgetracen von Dr. J. Velenovský am 6. Mai 1887.
(Mit 1 Tafel.)

Nach einer sechsmonatlichen Reise (Dank der ausgezeichneten
Communication in orientalischen Balkanlándern!) ist mir aus Rumelien
eine umfangreiche Sammlung getrockneter Pflanzen zugekommen, welche
der eifrige Forscher, Herr H. Škorpil, Professor in Sliven, auf seinen

zahlreichen Reisen in verschiedenen Gegenden Rumeliens sammelte. A
Die grósste Zahl der Arten stammt aus der Umgebung von Sliven ©

-487

dení: "nahen Balkanabhángen. Einige Beltenheiten sammelte er
- auch bei Aitos, Einen kleinen Beitrag von Philippopel lieferte sein
© Bruder, H. R. Škorpil, Professor in Philippopel. Nachdem H. Škorpil im
—— Herbste nach Sofia transferirt worden ist, sammelte er noch in den
-© Herbstmonaten etwa 200 Arten in der Ebene von Sofia, welche auch
in dieser Abhandlung verzeichnet sind. Zu denselben fůgte ich noch
jene Arten bei, welche ich selbst auf meiner Reise im Jahre 1885 in
Bulgarien sammelte, aber bis jetzt nicht veroffentlichte. Dei grůnd-
lichem Studium dieses allen Materiales revidirte ich nochmals alle
Arten, welche ich bereits in meiner Abhandlung „Beitr. zur Kenntn.
der bulg. Flora“, Abh. d. kón. Ges. d. Wiss. Prag 1886, publicirte.
-- Darauf beziehen sich einige Correcturen und Nachtráge, fůr welche
ch theilweise auch R, v. Uechtritz mit grósstem Danke verbunden bin.
Einen nicht geringeren Dank muss ich ebenso H. V. v. Janka fůr
-© selnen freundlichen Rath, mit dem er mich in liebenswůrdigster Weise
-© unterstůtzt, auf dieser Stelle aussprechen.
: In dieser Arbeit sind auch diejenigen Arten verzeichnet, welche
| in der ganzen Europa zu den gewóhnlichsten Erscheinungen ange-
hóren, da es bei der mangelhaften Kenntniss der Flora des europái-

háltnissen diese Arten hier vorkommen. Die fůr Europa neuen Arten
-© sind fett gedruckt. Eine auffallend grosse Anzahl der Slivenischen
-© Arten ist schon aus der Umgebung von Constantinopel bekannt.

Thalictrum mínus L. Sliven. Kahle Form, wie sie úberhaupt in
Bohmen und anderwárts in Mitteleuropa wáchst. T. aguilegifoltum L.
Sliven. — T. galioides Nestl. Sliven, Kavaklij.

-© sehen Orients immer sehr wichtig ist, zu erforschen, in welchen Ver- ©
k-
k

3 — R. ovyspermus M. B. Sliven, Kermenlij, Čajrlij. — R. měllefoltatus
-© Vahl. Sliven.
Ceratocephalus faleatus Pers. Philippopel.

Clematis Věticella L. Sliven, Aitos, Philippopel. — C. Vítalba L
Sliven.

1 Pulsatilla patens Mill. Sliven. — P, vulgaris Mill. Sliven.

Adonis vernalis L. Jambol, Sliven. — A. flammea Jaca. Sliven-
- Botira. — A. aestivalis L. Sliven.

Isopyrum thalictrovdes L. Sliven.
Delphinium orčentale J. Gay. Sliven-Ebene.

Helleborus odorus W. K. Philippopel, Razgerad.
Nigella sativa L. Bejkjój.

Ranunculus sardous Crtz. slivoní Ebene. — R. arvensts L. Sliven.

Anemone ranunculoides L. Sliven. — A. silvestriís L, Sliven. —

jd ch no a dk kaše Pěké koa 1ká Ne: i 4 z 5 A R 19004 W T a OKA, Hák pad ot kč % i , V
i: Nd k o Á teď B : VN hb jn are;
a t : ý 4 V i „v

se V. VE

(488 | ko? " “ jn 2

N. foenieulacea DC. Sliven. Caule recto saepius supra medium -©
© vamoso, ramis rectis, stricte patemtibus, foliorum segmentis linearibus ©
„plus 1omm latis angulis acutis patentibus, floribus a foliis summis ©
„demum remotis, perigonii laminis víridi-albis nonumnguam coerules-

centibus, folliculis 5 ad medium connexis, rostris patentibus. aegui-
Longis. | j

Úbrigens stimmt diese Panze mit der N. arvensis L., Wie sie
z. B. in Bóohmen wáchst, úberein. Die entsprechenden Merkmale der
--N. arvensis L. sind: Stengel hin und her gebogen, vom Grunde aus
mit weit abstehenden, nicht geraden Asten. Blattzipfel sehr schmal-
lineal (kaum 1 mm breit), unter stumpfen Winkeln auseinandertretend.
Perigonbláttchen weiss und blau, schwach ins Grůne ziehend. Frucht-
blátter láneer als ihre Schnabel, gerade vorgestreckt. Die Pflanze
gewoóhnlich kleiner, die Blůten bedeutend orósser.

Ich halte locé zwei Arten fůr verschieden. Die Pflanze, welche
Stntenis als N. foeniculacea in Dobrudscha sammelte, stimmt mit der
rumelischen gut úberein. N. čuberculata Grsb. gehórt gewiss zur ©
N. foeniculacea DC., denn die von Grisebach angedeuteten Merkmale
erscheinen in demselben Masse auch bei N. foenteulacea. In wie weit
die N. děvaricata Beaupr. von unserer Pflanze verschieden ist, ist mir ©
bis jetzt unbekannt. N. aristata Sm., wiewohl der N. foemiculacea DC. ©
nahe verwandft, ist von dieser specifisch verschieden.

Ficaria verna Huds. Sliven. — F, calthaefolta Rehb. Sliven,
Philippopel.

F. pumila sp. n. Čaule 5— 7 cm longo procumbente basi pluries
ramoso et dense folioso, foliis ovato-oblongis, auriculis bastlaribus linea
recta eontingentibus subcrenulatis integrisve, pedunculis longis, basi
longe lategue hyaline marginatis, sepalis ellipticis luteis vel bast albis
membranaceis, petalis oblongis, luteis, acheniis ovato-rotundis, breviter
apiculatis, puberulis.

In montanis Balcani Slivenensis.

Eine gute, wahrscheinlich alpine Art der Balkanhalbinsel. Die
Pflanze ist kleiner als F. verna, die Bliůten aber etwa gleich gross.
„Die Kelchblátter sind důnn-háutie, gewóhnlich gelb und weiss ge- ©
fárbt. Die Blátter sind auffallend dicklich. F. verna Huds. unter-
scheidet sich von unserer neuen Art folgendermassen : Blátter eifórmig,
am Grunde durch gečffneten Winkel herzfórmie ausgerandet, deutlich
gekerbt und auf den Stielen nicht so lang und breit háutig berandet. ©
Kelchblátter grůnlich. Frůchtchen deutlich geschnábelt und Domek c
2mal so gross. Stengel mit lángeren, MOSOBÁ A Ásten. v

de hin R. carioides Bor. čt Chb.) des kostěrat o zu Sein.
Die erstere unterscheidet sich durch: „carpellis glabris oblongo-cla-

- vatis“, die andere: „foliis obtuse inciso-lobatis, carpellis glabris ob-

- longis“. Úbrigens sind es drei nahe verwandte Arten.

k -© Eine ganz áhnliche Art sah ich unter den Pflanzen, welche E.
- Bornměller in Hercegovina und Montenegro sammelte. | Dieselbe
-— stammt auch von hohen Gebirgen.

vě > Trifolium pannontcum Jaca. Sliven. — T. ochroleucum L. Sliven.
© — T. montanum T. Sliven. — T. medium L. Sliven. Stipulis herbaceis
linearibus. Mit der bohmischen Pflanze identisch, nicht das T. patulum
-- Tsh. — T. alpestre L. Sliven, Rhodopen. — T. arvense L. Karamisal,
© Sliven. — T. fragiferum L. Sliven. — T. repens L. Sliven, Aitos,
©- Philippopel. — T. hybridum L. Sliven, Karnabad. — T. elegans Savi.
- Sliven, Karnabad. Eine gute Art! T. patens Schreb. Ichtiman. —
v - T. purpureum Lois. Sliven, Sedlarovo, Aitos. — T. angustifolium
L. Sliven. — T. resupinatum L. Sliven. — T. campestre Schreb. Sli-
ven. — T. pallidum W. K. Petrohan-Balkan bei Sofia. — T. hértum
- AIL Sliven. — T. fliforme L. (T. micranthum Savi. T. capilliforme
4 Del.) Sliven. — Die echte, gracile, sůdeuropáische Art! — T. Far-
©- nassí Boiss. Rhodopen-Gebirge bei Philippopel. Mit der Pflanze, welche
-- Heldreich am Parnass sammelte, identisch. Durch die důnnháutigcen
© Nebenblátter, breiten Kelchzáhne und kurzen Blůtenkronen sehr aus-
-« gezeichnet. — T. supínum Savi. Sliven. — T. setiferum Boiss. Sliven.

— typische Formen und bilden keinen Úbergane zur folgenden Rasse.
“ T. pratense L. b) rumelicum mihi. aule erecto parce ramoso
“ subnudo, capitulis globosis solitarůs rartus bimis, pedunculis capitu-
£ lorum elongatis adpresse sericeo- pilosis, foliolis elongato - lanceolatis
- apice obtusis, subtus adpresse pílosís, supra nudis, pilis e bulbillis
- excedentibus, stipulis oblongo-lanceolatis ovatisgue apice breviter su-
| - bulato-acuminatis nudis nervis viridibus prominentibus, stipulis in-
- volucralibus cordato-ovatis, calyce čubuloso (plus dupplo longiore ac
© lato) subnudoj nervis prominulis, corollae laete purpureae tubo tenuí
- valde elongato. -— Prope Sliven et Karnabad.

Bi © Eine interessante Pflanze, welche den Úbergang zum T. madij,
- L. bildet. Die Bláttchen sind constant bedeutend verlángert, der

— T. pratense L. Sliven. Diese und die Pflanze von Razerad sind.

P Wuchs schlank, die Farbe der Blůten hoch purpur-roth. Die Kelche
(des typischen T. pratense L. sind glockig, kaum zweimal s0 lang als

ZLE OE M29 A 09 Van Pee
P BA ' A
A :

440

breit, reichlich abstehend behaart. Die Haare der Blátter und des ©
Stengels sind bei dem letzteren ziemlich abstehend. Die Bláttchen Es
sind breiter, kůrzer und nicht selten vorn ausgerandet.

T. Meneghianum Clem. (Tr. Michelianum Šavi in meinen Bei-
trágen zur Flora von Bulgarien 1886). Radice annua, caule recto vel
adscendente crasso fistuloso totague planta glaberrimo parce ramoso,
petiolis foliorum superiorum foliolo medio 2—4 longioribus, foliorum
superiorum foliolo medio sublongioribus, foliolis vix pedicellatis, obo-
vatis versus bastm cuneatis apice dreviter acute apiculatis, toto margine
subsetaceo-serrulatis, nervis foliorum prominulis, stipulis Zanceolatis-
longe acuminatis inferne breviter connatis membranaceis virentibus,
pedunculis capitulorum rectis folto dupplo longioribus, capitulis 2—2'/;
em latis subrotundis sublaxifloris, pedicellis centralibus calycis tubo
sublongioribus demum reflexis, calycis dentibus etiam sub fructu mem-
branaceo-subulatis tubo dupplo longioribus corollam důmidiam subaeguan-
tibus, calyce sub fructu membranaceo nervis tenuibus vix prominulis,
corolla anguste elongata alba vel albo-rosea demum pallide fusca, ©
vexillo longitudinaliter striato.

Petrohan-Balkan 1885.

Das verwandte, habituell áhnliche und gleich grosse (auch in
den bliten) T. Micheltanum Savi, fůr welches ich ursprůnglich unsere
Pfianze hielt, unterscheidet sich folgendermassen: Kopfstiele so lang
oder kůrzer als das SŠtůtzblatt, besonders die oberen Nebenblátter
efórmig, ziemlich kurz zusespitzt, Blátchen vorn gestutzt bis aus-
gerandet, Kelchzáhne 3—4mal so lang als die Kelchróhre, bis */;
Blůtenkrone erreichend, im Fruchtstande durch den steifen Mittelnerv
borstig, der Kelch im Fruchtstande ziemlich.. hart, nicht háutig, mit
hervortretenden Rippennerven.

Coronilla varia L. Sliven, Karnabad, Aitos. Die Pflanze von ©
Aitos hat reichlich borstig-drůsigen Stengel, drůsige Blůten- und Blatt- ©
-stiele, úbrigens ist sie aber mit der typischen Form identisch.

Dorycntum herbaceum Vill. Sliven, Karnabad.

Lotus cormiculatus L. forma normalis! Aitos, Sliven, Ichtiman.

Colutea arborescens L. Sliven.

Genista lydia Boiss. Sliven. — G. elatior Koch. Jambol. — G.
trifoholata Jka. Šedlarovo. ©

Cytisus nigricans L. Sliven. Eine zierliche Form mit silber elán-
zenden (behaarten) Stengeln und Frůchten; schon Frivaldský erwáhnt ©
dieselbe. — Č. hirsutus L. Sliven. — Č. elongatus W. K. Sliven. —

: i

-leucanthus W. K. Sliven, Běla Cerkva in Rhodopen. — Č. capitatus
p. Sliven. © ý

Galega officinalis L. Sliven. Uberall verbreitet.

Onobrychis alba Desv. In der Sliven-Ebene háufig. — O. gracilis

- Besser. Sliven. — Trigonella coerulea Ser. Sliven.

| Glycyrhiza echinata L. Sliven.

Medicago sativa L. Philippopel. — M. lupulma L. Ichtiman,

- Bliven. — M. miníma Lam. Sliven. — M. falcata L. Sliven, Ichtiman
-> Bejkjoj, Aitos.
| Onomis Columnae All. Sliven. -— O. hireina Jacg. var. spinescens.

Karnabad, Sliven, Aitos, Karamisal, Kavaklij. Eine interessante Form,
„welche mit jener von Becker bei Sarepta gesammelten wohl úberein-
- stimmt. Die Kapsel ist klein, stets viel kůrzer als die Kelchzipfel,
- Blůten zu 2 in endstándigen verlángerten Ahren, aber ziemlich klein,

die seitlichen Astchen zahlreich, dornartig, die Bekleidung reich-

drůsie,
; Anthyllis montana L. Sinitě kameny bei Sliven. — A. Vulneraria
- . 6) polyphylla Hit. Sliven.
| Astragalus angustifol'us Lam. B) bracteatus Grsb. Sedlarovo-
- Balkan. — A. Sprunnerí Boiss. Sliven. — A. chlorocarpus Grsb. Sliven-
- Ebene. — A. thracicus Grsb. Sliven, Sejmen.

Psoralea bituminosa L. (P. palaestina Bassi) Sliven. — £. plu-

- mosa Rchb. Bei Varna und Razerad. (In meinen Beitr. zur. FI. von
- Bulgar. 1886 als P. bituminosa L.) Unterscheidet sich von der vor-
- hergehenden durch diese Merkmale: Mittelbláttchen der unteren Blátter
- etwa so lang als der DBlattstiel, dasjenice der oberen bBlátter lánger
: - (bei P. bitum. immer kůrzer als der Blattstiel), Bláttchen lánelich-
| lanzettlich, stumpf, mit einer borstigen Spitze (bei P. bitum. eifórmig,
- allmálich zugespitzt), die Bracteen unter den Blůtenkopfchen kůrzer
| als die náchsten Kelche (bei P. bitum. so lang als die Kelche), Frucht-
© schnabel nur am Rande behaart (von der P. bitum. von Sliven besitze
cich keine Fruchtexemplare).
% Orobus sesstfoltus Sibth. Sliven-Sotira. — O. neger L. Sliven.
- — O. aureus Stev. Sliven. — O. alpestris W. K. Sliven. — O. hór-
E ts L. Philippopel, Sliven, in Gebirgen. — O. albus L. f. b) rume-
“ bicus mihi. Foliis bijugis, pedunculis floralibus folio aeguilongis vel
© sublongioribus, racemis 3—5floris, floribus subminoribus, albis. Šliven.
> Die Blátter sind sámmtlich 2paarie, zur Blůtezeit so lang oder
„noch lánger als die Blůtentraube. Blůten sind etwas kleiner als die
-der Hauptrasse und nur zu 3—5 in verkůrzten Trauben. Zu der-

M
jee

selben neuen Rasse gehórt auch die Pflanze von Razgrad (Beitr, ESR
FI. v. Bulg. 1886). j4 a

Lathyrus tuberosus L, Sliven. — L. er ectus Lag. (L. stans Vos!
L. inconspicuus Jaca.) Sliven. — L. pratenstis L. Sliven. — L. Nissolia ©
L. Sliven. — L. htrsutus L. Sliven. — L. affimis Guss. Sliven. Ó

Ervum hirsutum L. Sliven. — E. Lens L. Sliven. — E. migri- ©
cans M. B. Sliven. : “ P

Vicia varia Host. Sliven. (In meinen Beitr. z. Fl. v. Bulg. ©
1886 als V. pseudoeracca Bert.) — V. grandiflora Sep. Sliven-Sotira.
— V. sativa L. Sliven. — V, lathyrotdes L. Sliven, Philippopel. — ©
V. serratifolia Jaca. Sliven. — VW. pannontca Úr. Sliven-Ebene. — ©
V. striata M. B. Sliven, Aitos. — VW. villosa Bth. Sliven. — W. villosa ©
Bth. d) macrosperma Velen. (Beitr. z, Fl. v. Bulg. 1886.) Auch dies- —
mal finde ich mehrere Exemplare dieser Pflanze in der neuen Sen- |
(dung, aus denen zu sehen ist, dass es keine selbstándige Art ist, weil ©
"sich hier einige Formen vorfinden, welche ebenso kleine Bliten und ©
schmale Bláttchen besitzen, aber durch die Friichte sich der Haupt- ©
rasse anschliessen. — V. tenuifolia Bth. b) stenophylla Boiss. Sliven,; ©
Sotira, Kavaklij, Bejkjój, Kotel. In meinen Beitr. in Oest. Bot. Zeit- i
schrift 1886 als V. Gerardi).

V. macrocarpa Bert. Caule erecto valido sulcato puberulo, foliis |
saepe alternanter 5—Ojugis cirrhosis, cirrhis ramosis, foliolis pube- A
rulis 1"4—2 cm longis cuneatis, apice profunde bilobis breviter mu- ©
cronatis subcoriaceis nervis densts parallelis prominentibus, stipulis in- ©
ferioribus semihastatis inciso-dentatis, superioribus oblongo-lanceolatis i:
setaceo-acuminatis cor?aceis, calycis dentibus anguste linearibus sub- i.
aeguilongis tubogue calycino dense mnervosis corolla nuda sordide i
purpurascente subaeguilongis, legumine elevato-reticulato 4—5'/„, cm ©
„longo lineari (circa 7 mm lato) longe acuminato puberulo deflexo.
Prope Sliven. Der Wuchs ist ziemlich serade, die Pflanze
© stattlich, etwa 30 cm hoch. Gewiss von der verwandten V. satéva L. ©
specifisch verschieden. Die Blůtenkrone ist schmutzig- -roth, kleiner ©
als bei der bereits genannten Art. v

Hibiscus Trionum L. Aitos. P

Althaea hůrsuta L. In agro Slivenensi, prope Sedlarovo. — A.
pallida Kit. Sliven, Bejkjoj. — A. cannabina L. — A. officinalis L. jd
Sliven. 4

Lavatera thuringiaca L. Altos.

n Stengeltheile nebst den vom Autor hervorgehobenen Mortal
verschieden ist.

: Erodium cicutarium L'Her. Sliven, Philippopel. — E ciconium
W. Sliven.

k Malva silvestris L. Aitos, Sliven. — M. votundifolha L. p. p.
Sliven.

Linum gallicum U. Kavaklij. — L. hirsutum L. Aitos, she
Ř nodoiflovum L. Bejkjój. — L. perenne L. Kavaklij. — L. tenutfolum
-L. Sliven. — L. capitatum Kit. Čepelaš-Wald in Rhodopen. — L.
© tauricum W. Sliven. — L. austrtacum L. Sliven, Aitos.

é —— Hypericum vumelicum Boiss. Sliven-Ebene, Sotín, Altos. — H.
: „perforatum L. Sliven, Kavaklij. — JH. elegans Steph. Sliven. — JH.
| detrapterum Fr. Sofia. — H. Montbretii Spach. Sliven.

| HH. apterum sp. n. Čaule perenní herbaceo erecto vel adscen-
(dento teretť aptero dense folioso foliisgue glabro, foliis oblongo-lnea-
" ribus vel oblongo-lanceolatis brevissíme petiolulatis vel basi angustata
sesstlibus Coriaceis margine 01 revolutis sparse pěllucido-punctatis
„ margine sparštssíme migro-punectatis vel epunctatis obtusis opace viri-
| dibus, cymis paniculatis submultifloris, bracteis linearibus setaceo-
acuminatis fimbriatis, fimbrůs 1—2 latitudine bractearum longiortbus
„conformbus, pedicellis floralibus floribus subbrevioribus, calyce pe-
"talis margine densissíme migro-glandulosis disco epumetatis dupplo bre-

Diese Art bildet den Úbereang vom JŤ. elegans Steph. zum H.
rumelicum - Boiss. Habituell ist sie dem ersteren sehr áhnlich, H.
elegans hat aber am Grunde umfassende, am Rande umeerollte Blátter,
zweischneidig geflůgelte Stengel, weder gewimperte. Bracteen und

Ichzipfel noch punktirte Kelche. H. rumelicum hat wieder ebenso
y j igelten Stengel, schwarzpunktirte Blátter, zahlreicher und ungleich-

2
.

lang gewimperte Bracteen, breitere Kelchzipfel und nur in der Pláche :
punktirte Blumenblátter. Die Blůten des H. rumelicum sind. ausser- ©
dem grósser, die Inflorescenz ármer und anders gestaltet.

Acer campestre L. Sliven. — A. tatartcum L. Sliven.

Rhus cotinus L. Sliven. — Cornus sanguinea L. Sliven.

Fortulaca oleracea L. Aitos, Karami sal. |

Evonymus latifoltus Scop. Aitos-Balkan.

Glaucium phoemiceum Cr. Sedlarovo, Karnabad, Šejmen.

Chelidontum majus L. Aitos.

Papaver dubťum L. Sliven-Sotira.

P. rumelicum sp. n. Caule bienní erecto inferne sulcato longe
patente-hirsuto parce ramoso, foliis glaucescentibus utringue dense
patente-htrsutis, tmis nobile elongatis pedunculatis, pedunculis la-
mina brevioribus tenuibus basi vaginatis, superioribus breviter pe-
dunculatis elongatis, ommibus bipinnati-partitis, segmentis oblongis,
půmatipartitis vel pinnatisectis, lobis lanceolato-ovatis acuminatis apice ©
setiferis margine revolutis, sepalis ellipticis setosis, petalis coccineis ©
basi nigromaculatis, filamentis filiformibus versus apicem sensim atte-
nuatis, capsula obovata, disci lobis 7—14 superincumbentibus. :

Prope Sliven. Folia inferne 7—9 cm longa, superne 4—6 cm :
longa et 2—3 cm lata. Caulis 30—40 em longus. 1

Aus der Verwandschaft des P. Rhoeas L. und P. přmnatifidum
Mor. et P. tenuifoltum, von den zwei letzteren durch bedeutend
verlángerte Blátter und eifórmig -lanzettliche Abschnitte, vom er-
steren durch zweimal gefiederte Blátter verschieden. Die verschie-
denen Formen des P, Rhoeas L., welche ich aus mehreren Lándern.
mit unserer Pflanze verelich, haben auch dann, wenn sie stárker
gefiedert sind, einen sehr verlángerten und grósseren endstándigen
Lappen, geflůgelte Mittelspindel der unteren Blitter, im Umrisse vier-
eckige obere Blátter und niemals so reiche Behaarune. Sie bilden
auch keine grundstándice Blattrosette.

Reseda lutea L. Sedlarovo, Sliven, Bejkjoj, Aitos.

Folygala comosa Sck. Sliven.

Viola tricolor L. Bei Sliven gemein. — W. silvestrřs K. Sliven.
— VW. macedontca B. H. Rhodopen-Gebirse bei Philippopel.

Impatiens nolli tangere L. Philippopel. |

Heltanthemum procumbens Dun. Sliven. — H. vulgare G. form]
discolor. Sliven, Botira. — H. canum Dun. Sinitě Kameny bei
Sliven. :

Tribulus terrestris U. Sliven, Sejmen.

šáh

445

- Fumaria prehensilis Kit. Sliven. — F. demsiflora DC. (F. mi-
-crantha Las.) Philippopel.

-© Corydalis tenella Ledeb. Tubere solido globoso basi fibrilli-
© ferosupra sguamigero, caule gracili erecto elato parte inferiori sgua-
- mifero diphyllo, foliis alternis parvis pedunculatis ternatis, segmentis
-trisectis, lobis oblongo-oblanceolatis breviter acuminatis integris vel
© denticulato-incisis, racemo) brevi laxifloro, bracteis cuneatis palmati-
fidis parvis pedicellis foralibus brevioribus, calcare suberecto corolla
© sublongiore, petalo superiori calcaregue violaceo, petalis internis
© albo-luteis.

Prope Sliven, aprili. Planta gracilis, a planta caucasico-arme-

niaca non diversa.

C. slivenensts sp. n. Tubere solido globoso basi fibrillifero
-Supra sguamigero, caule recto parte inferiori sguamigero di-triphyllo,
- foliis alternis ambitu ovato-rotundatis longe petiolatis ternatis, seg-
-mento terminali plus minusve črěfido, lobis sémplicibus vel semel in-
- eisis obovatís vel obovato-cuneatis, lobis lateralibus drisectis vel trifidis,
- segmentis stmplicibus vel 1—3 ineisis obovato-cuneatis, vacemo flori-
- fero etiam sub amthest elongato vecto denso, bracteis denstsstmis, in-
- ferioribus distínete petiolatis late votundatis versus basim cuneatis
© palmatifidis, superioribus Zate obovato-cuneatis palmatifidis, pedunoulis
- Hlori- et fructiferis bracteis brevioribus capsula lanceolato-elongata longe
© rostrata subaegulongis, loribus densis ochroleucis, caleare corolla sub-
- longiore rectiusculo obtuso, capsula deflexa, seminis appendice oblongo-
- obovato.

Prope Sliven aprili 1886. Flores circa 2 cm longi, bracteae
| inferiores circa 2'/, cm longae lataegue.

© Eine ausgezeichnete Art, welche sich der ČC. solida Sm. am
á náchsten anschliesst. Die Pflanze ist stárker als die genannte Art,
-die Blůtentraube lánger, dicht-blůtig. Die unteren Bracteen auffallend
-gross und deutlich gestielt und immer lánger als die Blitenstiele.
-Die Knollen sind etwas grósser, die Samen aber gleich gestaltet.

-Die Blatttheilung ist von jener der Č. solída bedeutend verschieden
„und an die Blátter der nordlichen C. laxa Fr. erinnernd.

o Epilobium montanum L. Sliven. — EK. htrsutum L. Sliven.

ři +- Lythrum Salicaria L. Aitos, Sliven.

-Sedum anopetalum DC. Gebirge bei Sedlarovo. — S. alpestre
„il Vítoš. — S. Telephium L. Sliven. — S. glaucum W. K. Auf
| steinigen, wůsten Plátzen bei Razgrad und Sliven háufig. — S. album
L. Sliven.

446

E Anja ruthenicum K. Aitos (bei Čenge). — 4. tectórum. 4
L. Auf Felsen (! der Sinitě Kameny bei Slivno; gewiss l
wildwachsend.

Bupleurum rotundifoltum L. Aitos, Sliven. — B. Odontites L
Kazalagač. — B. apiculatum Friv. Jambol. — B. glumaceum Sm.
„Sliven. — B. tenučsstmum 1. Sliven. — B. M amineum Vill. Aitos.
— B. junceum L. Sliven.

Samecula europaea L. Sliven.

Eryngium campestre L. Sliven.

Torvilis helvetica Gmel. Aitos.

Caucalis daucoides L. Sliven.

Turgena latifola Hffm. Sliven.

Ortaya grandiflora Hffm. Sliven.

Bifora radians M. B. Sliven.

Berula angustifolta Koch. Karnabad.

Oenanthe media Grsb. Sliven-Ebene.

Chaerophylum bulbosum L. Sliven. — Ch. temulum L. Sliven. ©
— Ch. Gagausorum Velen. Sliven. Frůchte 11—14 lang, elatt, die
Riefen weisslich, so' breit wie die Thálchen. Griffel so lang oder
kůrzer als das kegelfórmige Polster. Stimmt vollkommen mit der
Pflanze von Kebedže úberein. !

Trinia vulgaris DC. Sinitě kameny bei Sliven.

Seseli peucedanifolum Boiss. |Sliven. — ©. purpurascens Jka.
Sliven. — ©. rigědum W. K. Trapezica bei Trnova. |

Comum maculatum L. Sliven.

Peucedanum arenarčum W. K. Sliven. — F. alsatiecum U. Kar-
nabad, Šliven. ;

Anthriscus trichosperma Schlt. Sliven.

Crataegus monogyna Jaca. Sliven. — Prunus Mahaleb L. Sliven-
Sotira. — Amelanchier vulgaris Mch. Sliven. — Sorbus torminalis Cr.
Sliven. — S. Aria Cr. Sliven. — ©. Aria Cr. b) graeca Lodd. Sliven.
— Pirus amygdaliformis Vill. Sliven. — Cotoneaster vulgaris Lindl.
Sliven. |

Potentilla argentea L. Aitos, Karamisal. — P. repťtans L. Aitos,
Sofia. — P. hirta L. In der Sliven-Ebene háufig. — P. canescens
Bess. Sliven. —- f. Fragariastrum Ehrh. Sliven, Philippopel. — Po
rupestris L. Sinitě kameny bel Šliven.

Rubus idaeus L. Sliven. — R. caestus L. Sliven-Sotira. |

Geum. strictum Ait. Sliven. — G. urbanům L. Sliven. — G.
coceineum Sibt. Běla cerkva im Rhodopen-Gebirge, vů

i erium pobyjdrmtm: Kit. Sliven.
h © Ayrimonia Bupatoria L. Sliven, Sofia.

-Spiraea Filipendula L. Sedlarovo, Sliven. — S. Ulmaréa L. fB)

P udata Rchb. Sliven.

vě - Herniaria glabra L. Sofia. — JH. čneana Lam. Sliven. — HH.

| Bessori Fisch. Razgrad. (In meinen Peitr, I. c. 1886. als H. incana).
| Seleranthus perenms L. Sliven, Sofia.

NA Paronychia dmoricata Rehb. Sliven.

i, Gypsoplula glomerata Pal. Sliven. — (G. muralis L. Sofia.

! Cerastitum vulgatum L. Sola.

2 Sliven.:

% 7 Holosteum umbellatum L. Philippopel, Sliven.

3 Agrostemma Githago L. Sliven.

ko: Visearia atropurpurea Grsb. Sinitě kameny bei Sliven. (In

, meinen Beitr. I. c. 1886. als V. vulgaris). Eine ausgezeichnete Art.
i Vacearta vulgaris Host. Sliven.
: Saponaria officinalis L. Bei Sliven háufig. — S. gluténosa M. B.
© Sliven.
4 Alsine recurva Whlb. Sliven. — A. glomerata M. B, Sliven.
“ Karnabad. — A. Smithii Frl. Razgrad, Sliven.

Spergularia rubra Presl. Sofia.

Arenaria leptoclados Guss. Aitos, Sliven, Karnabad, Sejmen, Raz-
- grad, Varna.
Silene darované Hmpe. Sliven, Karamisal (Bez. Tatarpazar-
- džik). — S. noctiflora L. Sliven. — S. Roemeri Friv. Sliven. — S.
k. Otites om. Forma typica! Z kovy: a — 8 a Sm. Philippopel,

bs compacta Fisch. Sliven.
k: Dianthus prolifer L. Aitos, Sliven, Karnabad. — D. Armeria

-m Kaeahan. Ronen bos Dem ĎD. Jábáatšoní ye Doiss
et Hldr. vom Olympus Thessalus nahe verwandt.

Stellaria Holostea L. Philippopel, Sliven. — 8 neglecta Whe.

„ Aitos-Balkan. — D. čntermedius Boiss. Sliven, — D. leptopetalus ©

D. brachycarpus Vel. von pul steht auch ziemlich ši; in ř:

D. pseudobarbatus Bess., ist aber von diesem durch breitere Blátter,

kůrzere Blattscheiden, schmale, am Grunde nicht verbreitete und nicht
háutige Hochblátter, durch lánglich-lanzettliche, sehr lang zugespitzte ©
haarige Bracteen (bei D. pseudob. sind dieselben sehr breit, kahl und ©

kurz zugespitzt) und bedeutend kleinere Bliten.

Bujfonta tenuifoha L. Aitos, Sliven, Varna.

Brysimum canescens Rth. Sliven. — EK. erepidifolum Rehb. Sliven,
Aitos. — E. repandum L. Aitos. — £. cuspidatum DC, Sliven, Aitos.

Draba verna L. Philippopel, Gerdeme Kjusenale. — D. Atzoon

Wahl. In gebirgigen Lagen bei Sliven.
Melanosinapis communis Schp. Sliven, Karnabad.
Stnapis arvensis L. Sliven.

Sisymbrium Sophia L. Sliven, Sofia, Philippopel. — s. orientale

L. Ichtiman, Aitos. — S. Thalianum Gay. Kermenlij.

Raphanus Raphamistrum L. Sofia.

Calepina Corviní Dsv. Sliven.

Lepidium perfoliatum L. Sliven. — L. graminifoltum L. Sliven.
— L. ruderale L. Sliven. — L. campestre R. Br. — L. Draba L.
Sliven-Hbene.
: Berteroa incana DU. Sliven, Sofia. — B. obligua DC. Sliven-

Sotira. Wahrscheinlich von B. procumbens Port und B. orbiculata DÚ.

specifisch nicht verschieden.

Farsetia clypeata Br. Aitos (bel Čenge).

Alyssum orientale Ard. Sliven. — A. murale W. K. Sliven. —
A. micranthum F. M. Sliven-Sotira. — A. tortuosum W. K. Sliven. —

A. montanum L. Sliven.
Capsella bursa pastoris Mch, Sliven. Philippopel.

Thlaspi arvense L. Sliven. — T. perfolatum L. Sliven. — T. ©

Jankae Kerner. Sliven.
| Dentaria bulbifera L. Sinitě kameny bei Sliven.

Arabis hirsuta Scop. Jambol, Šliven, Sotira.

Isatis tinctoria L. Sliven.

Nasturtium officinale Br. Kavaklij. — N. austriacum Cr. Sh
— M. thracicum Grsb. Sliven. — N. silvestre Br. Ichtiman. — N.
proliferum Heuff. Aitos. !

Barbarea arcuata Rchb. Sliven.

Camelina vumelica sp. n. Annua. Caule recto striato supra glabro, ©
inferne dense hůrsuto pilis simplicibus (stellatis nullis) simplici vel
longe ramoso, ramis non multis tennibus strictis, radice tenui sim- ©

"8
i
ň

by m

attenuatis integris subdentatisgue, superioribus oblongo-linearibus basi
truncata sessilibus densisstme patente-hirsutis (pilis stellatis nullis),
| summis basi sagittata amplexicaulibus glabris, Aoribus parvis pedicellis
- brevioribus, calycis segmentis oblongo-ellipticis subherbaceis glabris
© puberulisve margine hyalinis, petalis albo-ochroleucis calyce dupplo
| longioribus, racemo fructifero valde elongato, siliculis mox induratis
„elabris sparsts inferioribus remotis post anthesim cauli aďdpressis
demum erecto-patulis pedicellis dupplo brevioribus spathulatis básť valde
© attenuatis apice im vostrum eis 3—2plo brevius angustatis late margina-
His, seminibus fuscis triangulari-ovatis subtiliter granuloso-punctatis.
Prope Sotira junio 1886. Caulis 20—40 cm longus, siliculae
circa 1 cm longae (cum rostro). 3 mm latae, flores circa 4 mm longi.
Der C. microcarpa Andrz. am náchsten verwandt, von derselben
aber auf den ersten Blick durch sehr verlángerte Fruchttrauben (diese
sind etwa so lang oder noch lánger als der untere Štengeltheil), durch
sehr lange, důnne, aber wenige Áste und weit untereinander gestellte
Kapseln, welche gegen die Basis lang-verschmálert, vorn niemals ab-
gerundet, sondern in den Schnabel allmálig úbergehend und mit einem
flůgelartigen, breiten, scharfen Rande umgeben sind, sicher specifisch
verschieden. Die Kapseln der C. měcrocarpa sind am Grunde ziemlich
kurz verschmálert, schmáler berandet, vorn stets abgerundet, mit einer
abgesetzter Spitze. Úbrigens sind noch die Frůchte dieser Art etwas
kleiner und immer auf abstehenden Stielen in dichte, kurze Trauben
zusammengestelit. Die Behaarung der C, microcarpa besteht aus stern-
fórmigen Haaren, zwischen welche nur einzelne einfache Haare ein-
gesprengt sind, bei unserer neuen Art sind aber nur einfache, dichte
orobe Haare vorhanden. Die Grósse des Stengels, die Grósse und
Farbe der Blůten und die grau-grůne Farbe der ganzen Pflanze stimmt
- aber mit der ČC. microcarpa úberein. Auch die Samen áhneln jenen
© der C. microcarpa und nicht jenen der C. sativa Crtz. (. sativa hat
© dichte Fruchttrauben, eine andere Behaarung, birnfórmig gedunsene
: (bei C. rumelica wenig ausgewólbte), sehr schmal berandete, vorne
“ abgerundete Kapseln und walzenfórmige, glatte Samen.
; Die Pflanze, welche Kotschy bei Persepolis (Nro. 809) als C.
-sativa sammelte, gehort zur C. rumelica an.
A o Bidens tripartitus L. Sliven, Aitos. i
© Inula Aschersoniana Jka. Sliven, Aitos. — I. bifrons L. Šliven.
0 — I Oculus Christi L. Sedlarovo-Balkan, Sliven. — 1. hirta L. Sliven.
— — T salicina L. Sliven-Ebene, Jambol, Bejkjůj. — I germamica L.
© Tř; Mathomaticko-přírodovědecká, 29

PU POI se BAR 1300 PW í Ko dán Aik oa dd o P Edo oba pe
P nákl Aa E A ;
Ň E ;
Y ky ú x

450

Kavaklij, Sejmen. — I. Cana DC. Aitos (bei Čen! — L onom k:
L. Bei Sliven háufig. — I. Britančca L. Ichtiman, Sliven, Aitos. —
I. Britanica L. db) microcephala Velen. Sliven-Ebene. Diese Varietát
ist noch mehr als jene von Razgrad von der typischen Form ver-

"schieden und scheint wohl eine gute Art zu sein. Die Blátter sind

lang-lineal, unvollstándig stengelumfassend, die Blůtenáste zahlreich,
schlank aufrecht, mit zahlreichen kleinen gestielten Kópfchen, welche
einen cymósen Bliůtenstand bilden. Die ganze Pflanze ist hoch, schlank,
die Áste und der Stengel auffallend gelblich-orůn, kantig. Sie ist wahr- ©
scheinlich mit Z. micrantha DC. identisch, welche aus Thessalien, Bul-
garien und Siůid-Russland angegeben wird. |

I. Britamca LU. c) temuts mihi. Perennis. Caule erecto čenuč
paullisper flexuoso villosiuseulo simplici apice 2—6 cephalo, foliis
lanceolatis integris subdentatisgue breviter acuminatis, dnfertoribus in
petiolum longum alatum attenuatis, superioribus sešsilibus vel semtam- —
plexzicaulibus, subtus longe sericeo-villosis glandulosis, supra margi-
negue scabriusculis, capitulis parvis pedunculis aeguilongis sublongio-
ribusve suffultis, involucri sguamis lineari-lanceolatis acuminatis, villosis
et valde glandulosis exterioribus internis aeguilongis, acheniis pilosis.

Inter Karnabad et Sejmen julio 1886.

Steht der typischen Z. Britanica L. sehr nahe, hat aber kaum
halb so grosse Kópfchen, welche in Grósse und Form der I. germanica

- „gleichkommen und noch kleiner sind als bei der vorhergehenden Art.

Die Blátter sind niemals am Grunde am breitesten und niemals voll-

Blátter und der Štengel sind hart, brůchig, nicht weich und biegsam
wie bei I. Britanica. Die Kópfchen sind so hoch wie breit.
Pulicaria dysenterica G. Aitos, Sliven.

Erigeron canadensis L. Aitos, Karnabad, Sejmen. — E. acris L.
Aitos-Balkan.

Tussilago Farfara L. Sliven. Petasites officinalis Mch. Sliven.
Die bliihenden Kópfchen gelblich-weiss, die Staubfáden orange-gelb,
der Stengel und die Stengelbracteen violet, die Blátter mit den blů-
henden Achsen sleichzeitig erscheinend und besonders unterseits dicht
weiss-wollig. Grisebach erwáhnt gleichfalls aus Macedonien, Thracien
und Bithynien nur die gelbblůhende Form dieser Art.

Eupatortum cannabinum L. Aitos, Čenge, Karnabad.

Achillea nobilis W. K. a) Neireichii Kern. Sofia, Sliven. — A.
compacta W. sp. Aitos. — A. millefoltum L. Sofia.

i bh V . VE E90 90 dk k Edo Kb “ M
soc jh jE kok P M3
: sz M : ča r
451 :

nosyris vulgaris Less. Aitos. — L. villosa DC Karnabad

! o kooto cinereus Velen. I. c. Stengel 30—60 cm hoch, gerade,
| ben in ein ziemlich reiches Ebenstrauss verzweigt und sowie die
Áste und Blátter schón weiss-wollig. Untere Blátter cestielt, lánelich-
"lanzettlich, tief gezáhnt, obere sitzend, im Umrisse elliptisch, fieder-
spaltie, die Abschnitte 1—2záhnig, breit, stumpflich. Úbrigens (behaarte
- Achenen, kriechendes Rhizom u. s. w.) mit dem S. erucifoltus gleich.
- Gewiss eine selbstándige Art, denn alle Exemplare, welche mir H.
: Škorpil schickte und auch jene, welche H. Bormmiiller i. J. 1886.
-bei Varna sammelte, stimmen sehr gut mit meinen Original-Pfanzen
© úberein und zeigen keinen Úbergane zum S. erucifolius.

8. vulgaris L. Sofia. — 9. stlvaticus L. Sliven. — ©. vernalis
W. K. Kermenlij. — S. Jacobaea L. Sliven. — S. (Cineraria) longi- ij
- folia Jaca. Sliven. Identisch mit der Pflanze von Razgrad.
Solidago vírgaurea L. Sofia.

2 Artemista vulgaris L. Sliven. — A. scoparia Kit. Karnabad. —
A. Absinthťum L. Sliven. — A. taurica M. B. Aitos.

; Doronicum hungaricum Rchb. Sinitě kameny bei Šlivno. — D.
- caucasicum M. B. Ebenda.

: Pyrethrum cor 4mbosum W. Kazalasač. — P. Parthentum Sm.
© Ichtiman.

: Chrysanthemum leucanthemum L. Sliven, Sofia. — Tanacetum

+ vulgare L. Sliven (beim Volke „vratija“ genannt).

3 Anthemis tinetoria L. Sliven, Sedlarovo, Philippopel. — A. ru-
i thentca M. B. Sliven. — A. montana L. Sinitě kameny bei Sliven. —
- A. austriaca Jaca. Sliven-Sotira. — A. arvensis L. Aitos. — A. ve-
© tusa Del. Mit der Pílanze von Constantinopel gleich. Sliven. — A.
i Cota L. Bejkjoj.

É Matricaria inodora L. Karnabad, Aitos, Sliven. ;
ko: Xanthtum stvumartum L. Sliven, Aitos.

Echinops Ritro L. Sliven.

Carthamus lanatus L. Sliven.

Jurinea mollis Rchb. Sliven.

Carduus candicans W. K. Sliven.

Crupina vulgaris Cass. Sliven.

—— Oentaurea variegata Al. Sliven-Balkan. — C. axillaris W. Sli-
É Von běhmischer Pflanze finde ich keinen Unterschied. — C.
| Thůrkei Sch. bei Sliven. — C. salonitana Vis. Sliven, Karnabad, Sej-

j 29

452

men. — €. difřusá Lam. Sliven, Aitos, Čenge. — C. orientalis be 2

Kazalagač. — C. stenolepis Kerner. Sliven, Aitos. Von C. Razgra--——
densis Velen. verschieden, wodurch auch die Selbstándigkeit der letz- ©

teren bestátigt wird. — Č. mgrescens W. Sliven, Ichtiman. — C. ste-
reophylla Bess. Sofia. — C. solstitialis L. Úberall in Ostl. Rumelien
verbreitet. — C. caleitrapa L. Mit der vorhergehenden. — C. ovina
Pall. Jambol, Šliven. — C. amara L. Sliven. — C. Cyanus L. Bei
Sliven gemein. 'Nach Grisebach ist diese Art in Rumelien spontan.
Zahlreiche Exemplare, welche mir Herr Škorpil von dort schickte,
- zeigen ziemlich auffallende Unterschiede von der Pflanze, welche z. B.
in Bóhmen zwischen dem Getreide wáchst. Es ist leicht begreiflich,
dass sie im Laufe der tausendjáhrigen Cultur ihre Formen umánderte.
Die Kópfchen der rumelischen Pflanzen sind stets kleiner, eifórmig-
lanzettlich. | Hůllbláttchen lánger, fein und lang zugespitzt, wollig
mit kurzen, Weissen oder wenie bráunlichen (niemals schwarzen)
Fransen. Bliůten kleiner, himmelblau. Blattzipfel schmal-lineal. Štengel
reichlich verzweict, Bliůtenstiele bis unter die Kópfchen mit kleinen
Hochbláttehen besetzt.

Carlina vulgaris L. Sliven. — C. longifolia Rchb. (C. nebroden-
sis K.) Sliven.

Cephalorhynchus htspidus Boiss. Sliven.

Lactuca Scariola L. Aitos.

Sonchus uliginosus M. B. Aitos. — S. glaucescens. Jord. Sliven.
Ist gewiss eine gute Art. (Siehe auch Freyn, Nachtr. zur Fl. v. Sůd-
Istrien). Die Pflanze ist hoch, stattlich, oben drůsig-borstie, Kópfchen
weiss-flockig und zweimal so gross als bei 9. asper L., Blátter ziem-
lich fest, mit hervortretenden Nerven und dornartigen Záhnen.

Lapsana grandiflora M. B. Sliven. — L. communis L. Sliven, ©

Karnabad.
| Taraxacum officinale Vill. Sliven. Planta typica! — T. seroti--
num Pois. Karnabad. |
Tragopogon major Jaca. Sliven. — T. major Jaca. B) stenophyl-

lus Boiss. In allen Theilen kleiner und graciler. Blátter sehr schmal-
lineal, die stengelstándigen aus bauchig aufgeblasener Basis plótzlich ©
und lang verschmálert. Wahrscheinlich eine orientalische Race der
gewohnlichen Art. :
Tragopogon elatius Steven. Caule erecto altissimo (60—100 cm) ©
stricte multo-ramoso , foliis inferioribus longe lanceolatis , caulinis
basi late lanceolata longe et anguste acuminatis semiamplexicau-
libus, omnibus 2—5 cm latis molliter puberulis, nervis 10—16 tenui- ©

5, capitulis pedunculis elongatis suffultis floccosis, inVolucro Sphyllo
Á ligulas flavas aeguante floecoso, phyllis late lanceolatis, acheniis
— 17—20 mm loncis rostro tertia parte longioribus pappo ko longio-
- ribus muricato-tuberculatis, pappi radiis exterioribus dupplo longio-
— ribus apice subnudis.
k. In montibus Balcani orientalis prope Sedlarovo.
k Eine sehr hohe und stattliche Pílanze. Die Blátter sind sehr lane
- und breit, mit zahlreichen, scharť hervortretenden, důnnen Nerven
(der mittlere kaum stárker als die seitlichen). Die Blůten von der
Grósse derjenigcen des T. pratensis. Die Števenische Pflanze stimmt
gut mit unserer úberein, nur die Achenen sollen einen sehr kurzen
Schnabel haben. Auf unseren Exemplaren ist er 3—1mal kůrzer als
-© die Achene. Dieses Merkmal variirt aber bei der Gattung Tragopogon
-nicht selten. Aus Krim ist T. elattus auch aus hoheren Gebirgen
bekannt.
B Crepis setosa Al. Aitos, Sliven. — C. foetida Koch. Sliven-Ebene.
© — C rhočadifolia M. B. Aitos, Ichtiman, Sliven. — C. biemnís L.
Philippopel. — C. praemorsa Tsh. Šliven.
Přerts hteractoidis L. Aitos.
Lagoseris bifida K. Philippopel, Sliven, Sofia.
Leontodon asper W. K. — L. autumnalis L. Forma normalis!
Sofia. — L. hastilis L. Karnabad.
| Gratiola officinalis L. Sliven.
Digitalis ambigua Murr. Glušník Sedlaren im óstl. Balkan. —
-- D. lanata Ehrh. Šliven, háufie. — D. ferruginea L. Aitos-Balkan. —
© D. výridiflora Lindl. Běla cerkva im Philippopel-Balkan.
k. Melampyrum ertstatum L. Sliven. — M. arvense L. Sliven.
3 Odontites lutea Rchb. Aitos. — O. serotina Rchb. Aitos.
Buphrasia officinalis L. Kavaklij.
: Linaria spurta Mill. Sliven. — L. elatine Mill. Sliven. — L, vulga-
= ros Mill. Sliven, Sofia, Ichtiman. — L. genistaefola Mill. Sliven, Aitos.
M L, sofiana sp. n. Annua glabra, caule stricto 40—b0 cm longo
© dense folioso superne in ramos erassos simplices longos foliosos diviso,
© foliis sparsis lineari-lanceolatis integris acutis glaucescenti-viridibus,
= racemis densis elongatis, foribus 1'/$—2 em longis (cum calcare)
—- luteis, bracteis anguste lanceolatis acutissimis pedicellos florales su-
- perautibus, calycis glabri seegmentis oblongo-lanceolatis acutis prorsus
© viridi-herbaceis corolla 3—4plo brevioribus bracteis subbrevioribus,
- čalcare corolla aeguilongo recto tenuissime acuminato, capsula olobosa

a o dn ko o S

z A a Vádí 10 od dot <, JAMU ZDS dk Above 0] AN AS vně > zák 00 3 S 1
y n i i ' s, 4 bh id 190 bar: Ý kéž , 2 A0 fa s z ; ja

- Razgrad gleich. — VW, serpyllifola L. Sliven. — V. arvensis L. Sli-

454

In campis prope Sofiam non rara, augusto 1885. ko

In meinen Beitrácen zur Flora von Bulgarien 1. c. habe šet Bv:
diese Art ursprůnglich als L. concolor Grsb. bestimmt und bin erst. 8
durch Uechtritz auf die Verschiedenheit von dieser aufmerksam ge- ©
macht worden. Sie schliesst sich habituell, sowie durch die graugrůne ©
- Farbe des Stengels und der derben Blátter und durch die Samenforman ©
die G. genistaefolia Mill. Von dieser unterscheidet sie sich aber durch ©
sehr dicht gedránste, lange Blůtentrauben, durch sehměálere Blůten- ©
rohre, schmálere und ůúberall abstehende Blátter, durch stárkere und
K otacké Áste und schmálere und tief getheilte Kálohos el

Durch die Grósse, die dichten, schmalen Blátter und die dichten ŠD
Blitenáhren ist die L. sofiana der L. italica Trev. nicht unáhnlich,
die Blůten sind aber kleiner als bei der letzteren.

Der Stengel ist 30—60 cm hoch, die Aste einfach, stark (nicht é
ruthenfórmig und bei den Enden diůnn wie bei L. genistaefolia), die
endstándige Ahre 20—80 em lang, die seitlichen halb so lang, dicht- ©
blůtic.

Veronica austriaca L. Sliven. — V. Anagallis L. likes. — /.
Chamaedrys L. Sliven. — VW. spťeata L. Sliven, Mit der bohmischen
Pflanze identisch. — W. orchidea Čr. Bejkjoj. Mit der Pfianze von

ven. — W. triphyllos L. Philippopel. — VW. persica Poir. Bofia. —
V. polita Fr. Sliven, Philippopel. — V. hederaefolia L. Sliven, Phi-
lippopel.
: Verbascum Blattaria L. BSliven. — V. phoeniceum L. Sliven.
V. pulchrum sp. n. Bienne, caule 50—100 cm longo recto sim-
plici non crasso, foliis virentibus villoso-pilosis imis lanceolatis longe
„petiolatis inaegualiter duplicato-crenatis, superioribus decrescentibus
ovato-oblongsis breviter acuminatis, summis late ovatis subcordatisgue
sessilibus simpliciter vel subduplicato-crenatis in apicem angustum
attenuatis, bracteis inferioribus rotundatis latissimis, superioribus
ovato-lanceolatis, omnibus in apicem longum angustum attenuatis,
floribus solitariis sessilibus in spicam densam cylindricam compositis,
corolla lutea 5 cm lata puberula, antheris binis oblongis subdecur- ©
rentibus, filamentis subaeguilongis aurantiaco-luteis tribus lana auran-
tiaco-lutea, vestitis, calyce 1 cm longo in segmenta longe acuminata
diviso lana densissima albido-lutescenti vestito, capsula globosa al-
bido-villosa. p 3
In ruderatis prope Razgrad et Varnam in Bulgaria et prope ©
Sliven in Rumelia, freguens. Julio et augusto.

67, Ň
PŘ ki A

bí o

TV OPĚT NÉ i

a U a 1 2 an o S A o 2 POV s
V OA o št TD ako aan B oP aa A

om meine Beitr. z. Fl. von Bulgarien 8. 33), jetzt finde ich a
ř dass es eine ganz verschiedene, in eine andere Gruppe angehórende
-Art ist. Auf den ersten Blick áhnelt es dem W. phlomoides L., von
© welchem es aber durch sehr grosse Blitenkronen, einzelne Blůten in
den Bracteenachseln: und niedrigeren Štengel sogleich abweicht. Die
- Blůtenáhre ist walzig, verlángert, mit einem sehr dichten, hohen
© Filze wie zusammengeklebt. Die Bliiten sind sehr gross, satt-gelb.
> Die Staubfádenwolle orange-gelb.
2 Das V. pulchrum gehórt allen Merkmalen nach in die náchste
- Verwandtschaft der orientalischen Arten V. spectabile MB., V. ovati-
- foltum Donn. u. a., von welchen allen es aber durch die Farbe der
- Staubfádenwolle verschieden ist. Die Ahre aller diesen Arten ist
aus einzelnstehenden Blůten zusammengesetzt; alle besitzen práchtige
grosse Blůtenkronen.

V. humile Jka. Bienne niveo-tomentosum, caule 50—60 cm
longo stricto subtenui parte superiore parce vamoso, ramis floriferis
simplicibus, foliis imis oblongo-lanceolatis supra puberulis subtus
niveo-canescentibus crenato-dentatis basi profunde incisis brevissime
petiolatis, superioribus demum glabrescentibus oblongo-lanceolatis in
petiolum longum attenuatis breviter acuminatis, summis oblongo-lan-
ceolatis sessilibus, ramis laxifloris, fasciculis 1—8 floris, bracteis
lineari-lanceolatis fasciculo subbrevioribus, pedicellis tenuibus calyce
dupplo longioribus, calycis ad “/, in lacinias lineares subobtusas
partito, corolla violascente puberula circa 8 mm lata, lana filamen-
torum violacea, capsula tomentella ellipsoideo-cylindrica obtusa calyce
- longiore.

k: Prope Sliven junio florens, julio fructiferum.

Eine práchtice Pflanze, welche von allen bekannten Arten sehr
abweicht. Sie gehórt in die náchste Verwandtschaft des V. ortentale
-- MB., dessen Blůtenstand unserer Art sehr áhnelt. Die diesjáhrigen.
© Blattrosetten sind schón schneeweiss-filzig, die oberen Blátter sind
; aber háufig kahl.

k | Nach der freundlichen Mittheilung des H. V. v. Janka ist un-
p. sere Pflanze mit V. humile Jka identisch; H. v. Janka hielt die Bliiten
-- auf seinen Fruchtexemplaren fůr gelb; alle blůhende Sticke, welche
© ich vom H. Škorpil erhielt, besitzen aber violete Blůten mit violeter
© Wolle auf den Staubfáden.

-© Rhinanthus rumelicus sp. n. Annuus, caule recto simplici vel
- parce ramoso fenni obtusangulo, demse folioso, foliis lineari-elongatis

456

apice acuminatis dense dentatis cartilagineo-marginatis dense glandu- ©

Loso-pilosis, nervis prominulis, loribus sessilibus subsessilibusgue in
racemo terminali brevi denso, calyce oblongo-ovato ventricoso-com-
presso dense glanduloso-piloso, bracteis sub fructu aeguilongo vel sub-
longiore, corolla lutea calyce 2"|„—Splo longiore dimidio curvata, labio
Superiore bidentato, bracteis rhomboideis breviter acuminatis margine

cartilagineis dense acute dentatis, calyce sub fructu compresso-inflato

(ovoideo, capsula orbiculari compressa breviter apiculata, seminibus
complanatis ala semine aeguilata cinctis.
Prope Sliven et Kavaklij junio 1886.
Vom verwandten R. major Ehr., welchem sich die neue Art am
náchsten durch die verlángerten Záhne der Oberlippe anschliesst,
vor allem durch die dichten, schmalen, derben Blátter, die lángeren

Bliůten, die drůsige Bekleidung, und die kurz-gezáhnten, rhombischen,

kurzen Bracteen verschieden. Die Bracteen des R major sind stets
mit lánger zugespitzten Záhnen versehen, am Grunde gerade abgestutzt
und sind immer lánger als die Kelche oder sogar als die Bliiten-
kronen. Die Farbe der Bracteen ist auf unseren getrockneten Exem-
plaren nicht kennbar. Die Blůtenkrone ist fein drůsie-flaumhaarig, die
Blůtenzáhne scharf und lang zugespitzt, violet. Der Kelch ist nicht
so breit-eifórmig wie bei den verglichenen Arten. Die drůsige Be-
haarung kommt bei behaarten Formen des R. major seltener vor. Die
Damen sind gleich.

Echtnospermum barbatum Lehm. Sliven. — E. Lappula Lehm.
Sliven, Philippopel.

Nonnea pulla DC. Sliven.

Lithospermum arvense L. Philippopel, Sliven. — L. officinale L
Sliven. — L. purpureo-coeruleum L. Sliven.

Helhotroptum europaeum L. Karnabad.

Symphytum ottomanum Friv. Sliven.

Onosma stellulatum W. K. Sliven. — O. tauricum Pall. Sliven.

Pulmonaria tuberosa Schrk. Šinitě kameny bei Sliven. Mit der
Pfianze von Razgrad gleich. |

Bchtum altisstmum Jaca. Sliven, Aitos. — E. vulgare L. Sliven.
— £, rubrum Jaca. Bliven.

Anchusa italica Retz. Bejkjój. — A. Gmelini Ledeb. — A. offei-
nalis L. Sliven.

Alkanna primulijlora Grsb. Philippopel.

Cynoglossum pictum Ait. Sliven. — ČC. olova L. Sliven.

Asperugo procumbens L. Sliven.

2
4

;
M

0 Čerin

A
E

| the minor L. Sliven, Karnabad.
— Myosotis sicula Guss. Kavaklij. — M. stricta Lk. Kermenlij. —
M. collina Hffm. Sliven. — M. čntermedia Lk. Sliven. — M. silvatica

- Hffm. Sliven.

- Gentiana aestiva R. 8. (G. angulosa M. B.) Běla cerkva in dem

4 Rhodopen-(ebirge.

G. bulgarica sp. n. Annua glabra, caule guadrangulo basi im

- ramos tenues longos procumbentes diviso, foliis imis ellipticis obova-

- tisgue basi attenuatis, superioribus oblongo-lanceolatis obtusiusculis,

cymis in ramis terminalibus fasciculato-paucifloris, foribus plus minusve

©. longe pedicellatis, calycis tubo campanulato (3—4 mm longo) nervis

commissuralibus dorsalibusgue alatim prominentibus, calycis lobis
tenmssíme limearibus subaeguilongis čubo calycino 4£—5plo longioribus,

i -corollae (1"/$—2 cm longae) pallide violaceae basi virenti-luteae lobis

a S 30 po nh o o o 586 ke E DM u ee On C

áj Úkol ana dh s

k: - mit einem kurzen Štiele versehen.
- Karmabad. — E. turcica Velen. Sliven. Zu den L. c. aufgestellten Merk-
- malen ist noch folgendes hinzufigen: Blůtenstiele und Růckennerven

- der Kelche sind breit scavtós fliigelartig berandet.

date ellipticis obtusis tubo versus bašim sensém attenuato lobis corollae
2"/„plo longiore segmentis calycíms breviore, ciliis in fauce lobis aegui-
longis, capsula elliptico-oblonga (1—1'; em longa, 4—5 mm lata)
brevisstme apiculata pedicello aegwilongo subbrevioreve sujffulta.

Copiose in declivibus inferioribus montis Vítoš augusto 1885

Der G. amarella L. am náchsten verwandt, von derselben aber
weiter stehend als die G. germanica W., G. obtusifolia W. und G.
caucasica W. Habituell und zwar durch die Farbe und Grósse der
Blůten und vegetativen Theile erinnert sie lebhaft an die G. erispata
Vis. Die besonders hervorgehobenen Merkmale machen sie von allen
hier genannten Arten gleich erkennbar. Die Aste und Blátter sind freudig-
grůn, die Astchen unter den Blůten auch háufie violet angelaufen.
Die Blitenkrone ist blass-violett mit auffallend gelb-grůnlicher Róhre.
G. ertspata Vis. unterscheidet sich von unserer Art durch obere aus

E eifórmiger Basis kurz verschmálerte Blátter, am Rande krausige, eifór-

mige, kurz zugespitzte Kelchzipfel, welche immer kůrzer sind als die

- Blůtenrohre; die Kronenzipfel sind lánglich, deutlich zugespitzt, die

Blůtenkrone róhrig, 2"/, cm lang; Fruchtkapsel schmal-lánglich, in
-eine Spitze allmálich verschmálert (2'/, cm lang, 3 mm breit) und

Erytlraea Centaurtum P. Philippopel, Sliven. — E. pulchella Fr.

Convolvulus Cantabrica L. Bei Sliven gemein. — C. htrsutus Stev.

- Kazalagač, Sliven.

cin O.-Rumelien und Bulgarien.

458

> Cabystegia septum Br. Aitos. Von der bohiudskí c Panze er
nicht verschieden.
Cuscuta monogyna Vahl. Karnabad, Bojnisné ši: |
Solanum mgrum (L.) Sliven. — S. Dulcamara L. Sliven. SE
Physalis Alkekengi L. Sliven. 3
Datura Stramontum L. Sliven. not Pánný NSN
Vincetoxicum officinale Mch. Sliven, Aitos-Balkan.
Lysimachia Nummularia L. Sliven. — L. punctata L. Sliven
Karamisal. — £. atropurpurea L. Kavaklij, Sliven.
Anagallis arvensts L. Sliven. Planta typica. |
Primula suaveolens Scop. Sinitě kameny bei Sliven.
Vinca herbacea Kit. Sliven. |
Gontolimon collinum Boiss. Sliven, Sejmen, Aitos, Bakadžik im —
Bezirke Jambol (hier als G. tataricum Boiss in meinen Beitr. zur FL.
von O. Rumel. 1886.), Varna. Durch lockeren Bliůtenstand, kleinere ©
Bliůten, schmálere und am Rande rauhe Blátter von G. tataricum Boiss. ©
(G. Besserianum R. S.), welches auch bei Varna vorkommt, verschieden. ©
Statice latifolia Sm. Sliven-Ebene. | |
Plumbago europaea L. Sliven, Sotira, Ichtiman. :
Plantago arenaria Kit. Sliven, Karnabad. — P. serpentina Vill.
Sliven. — P. major L. Karnabad, Sofia. — P. lanceolata L. Úberall ©

Globularia Willkommmi Nym. Sliven-Sotira.

Jasione glabra Velen. Kavaklij. Stimmt in allen Merkmalen (be- 4
sonders was die Blůten betrifft) mit Varnaischen Original-Exemplaren ©
úberein, nur sind die Blátter am Rande spárlich klein- -gezáhnelt und ©
sowie der Stengel grob-haarig. 3

Phyteuma anthericoides Jka. Sliven. i

Campanula lingulata W. K. Sliven-Ebene. — C. Rauch L. 3
Sliven. — C. patula L. Sofia. — C. siběrica L. Sliven. — €. pusilla
Hke. Sliven (Sinitě kameny). — C. bononiensís L. Sliven. — C. Gros- ©
seku Heuff. Sliven. P
Sambucus Ebulus L. Sliven. — Viburnum Lantana L. Sliven. -©

Ecbaltum Blatertum Rich. Šliven.

Galium verum L. Ichtiman. — (G. Aparine L. Sliven. — G.
Cruciata Sep. Sliven. — G. pedemontamum AI. Sliven. — G. aristatum ©
L. Karnabad. :

Sherardia arvensis L. Sliven.

Asperula odorata L. Sliven. — A. arvensis L. Sliven. — A.
galioides M. B. Jambol, Aitos. "

ya čá s
ý Ý

bo- i

vá Á : ) : a No

Kn Knantia ovčentalis L. Sliven, Kavaklij. — K. atrorubens Jka.

ren. — K. lyrophylla Vis. Razgrad (in meinen Beitr. I. c. als K.
arvensis L. B). microcephala Schr.). Es scheinen die zwei letzteren
| (Arten untereinander Úbergang zu machen. — K. ambigua Boiss. Sli-

© ven-Ebene.
| Čephalaria transstilvanica Schrd. Sliven, Aitos.
Scabtosa ucrantca L. Aitos, Sliven, Bejkjój. — S. ochroleuca L.
- Sofia, Ichtiman. — S. triniaefolia Friv. Sliven. Von meiner 9. sílai-

- Folia Velen. neben den 1. c. angegebenen Merkmalen auch durch grau-
— grůne Farbe des Stengels und der Blátter verschieden. Die Blattzipfel
sind bei S. trimaefoba lánger und weniger getheilt als bei 9. stlavfolta.
Valertanella turgida Betck. Sliven-Sotira. — V. membranacea
Lois. Kermenlij.
: Mentha Pulegium L. Sliven-Ebene, Sofia. — M, silvestris L. Sliven,
- Karnabad.
Clinopodium vulgare L. Sofia.
Satureja coerulea Jka. Aitos, Sliven.
Scutellartia galericulata L. Sliven. — 9. orčentalis L. Sliven,
-Novo Selo. — S. albida L. Sliven, Aitos.
“ | Melissa officinalis L. Sliven, Karnabad.
E Zizyphora capitata L. Sliven.
* -Lamium amplexicaule L. L. — L. purpureum L. Philoppopel.
: Galeobdolon luteum Huds. Sliven. |
3 | Ballota nigra L. Sliven.
| Glechoma hirsuta W. K. Sliven.
Stachys annua L. Sliven. — S. silvatica L. Sliven. — S. tenuí-
e o M. B. Sliven. — ©. leucoglossa Grsb. Sliven, Aitos. — S. recta
P L. Sliven. — S. Heldreiehťi Boiss. Sliven. — S. čtalica Mill. Sedla-
- rovo. — 8. obligua W. K. Sliven.
É: Stderitis montana L. Aitos. Sliven, Sejmen.
"á Galeopsis Tetrahit L. Kermenlij.
: Salvia glutinosa L. Kermenlij. — 9. ringens Sm. Sliven. — 8.
© Aethiopis L. Sliven. — S. Selarea L. Sliven. Philippopel. — S. sil-
5- vestris L. Sliven. — S. vertieillata L. Sliven. — S. virgata Ait. (S.
- Sibthorpii Sm.) Sliven, Karnabad, Varna.
p: Origamum vulgare L. Sliven. Dieselbe Form, welche ich in
© meinen Beitrágen beschrieb.
4 - Lycopus europaeus L. Sliven.
7 Teuerium seordioides Schreb. Sliven. — T. Polium L. Sliven,
| Aitos Karnabad. T. Chamaedrys L. Sedlarovo. nb

bak
,

i K o dávaj a pe
Te PPR o 0 BU “ čin k ků

460
Ajuga chta Schreb. Sch, Philippopel. — A. Lidnklé Benth. >
Sliven, Philippopel. — A. genevensis L. Sliven. — - Sotira, Aitos. — a
A. reptans L. Sliven. :

Prunella vulgaris L. Sliven, Karnabad, jo Sofia.

Calamintha origamfoha Vis. Šliven. — (C. officinalis Mnch.
Sliven, Karnabad. — C. graveolens Bth, Ichtiman, FOM

Leonurus cardiaca L. Sliven.

Marrubťum praecox Jka. Bei Sliven háufig. Vom M. panno-
mcum Rchb. sehr verschieden.

Phlomis pungens Willd. bd) laaiflora mih. Ramis angulis acutis ©
divergentibus elongatis virgatis, foliis elongatis Saepissime integris

© subtus canis supra lucide viridibus, verticillastris remotis paucifloris
(3—Oforis), bracteis calyce brevioribus, calycis dentibus z ootlo:
tubo brevioribus, caule calycegue puberulo.

Prope Šliven copiose.

Eine interessante Pflanze, welche auf allen zahleeteh Exem- —
plaren, die mir zur Disposition stehen, die hervorgehobenen Merk-
male zeigt. Die typische Ph. pungens, welche z. B. auch auf Krim
und in Rumánien vorkommt, hat stark abstehende, kůrzere Áste, mehr-
blůtige und nicht zahlreiche Ouirle, breitere und nicht selten ge-
záhnte Blátter, den Kelchen eleich lange Bracteen und nur der

- halben Rohrenlánge oleichende Kelchzáhne.

Partietaria erecta M. K. Sliven.

Urtica urens L. Sliven.

Ulmus campestris Sm. Philippopel.

Comandra elegans Rchb. Sliven.

Thestum divaricatum Jan. Sliven-Sotira.

Aristolochta Clematitis L. Sliven, Aitos.

Asarum europaeum L. Aitos-Balkan. č

Sali purpurea L. Sliven. — S. alba L. Sliven-Sotira. — £.
„fragilis L. Sliven. — S. ineana Schrk. Sliven, Sejmen.

' R 1+ .
: “ | ; ba
a “ bh " A ba ři NÉ = 9 sěnkěe
Koná dod ně S o a le 2 o o B bo took n L n E

P da |

í
r «

o ob do ZŠ osou o dd de td ad o

Rumex crispus L. Sliven, Bejmen. — R. sanguineus L. Sliven.
— R. conglomeratus Murr. Sliven. — R. multifidus L. Sliven. Aus
mehreren Standorten in zahlreichen Exemplaren. Es ist beachtens- ©
wert, dass zwischen denselben kein R. Acetosella L. vorkommt. — ©
R. Acetosa L. Sliven. — R. pulcher L. Sliven. — R. obtusifoltus ©
Wllr. Sliven.

Polygonum dumetorum L. Aitos. P. Convolvulus L. Sliven. — :
F. mte Schrk. Sliven. — P. hydropiper L. Sofia. — P. arenartum ©

arnabad, Aitos. — P. lapathifoltum L. Sliven-Ebene.
-Beta trigyna W. K. Sliven.
k - Chenopodium Botrys L. Sliven, Aitos, Ichtiman, Sofia. — Ch.
lé album L. Sliven, Aitos.
3 Amaranthus vetroflexus L. Aitos.
: Albersta Blitum Kth. Sliven.
E Blitum věrgatum L. Sliven.
p Atriplex rosea L. Ichtiman.

Euphorbia Cypartisstas L. Sliven. — E. agraria M. B. Sliven.
E. glareosa M. B. Karnabad, Sejmen. — E. helioscopia L. Philip-
-© popel. — E. amygdalovdes L. Philippopel, Sliven. — K. verrucosa
—- Jaeg. Sliven. — E. sadicifola Host. Sliven, Botira, Karnabad. — E.
- myrsimites L. Sliven.

Celtis caucasica Wlld. Aitos-Balkan bei Čenge. Wieder eine

Art, welche auf die Verwandtschaft der bulgarischen Flora mit jener
-der Caucasus- Lánder hinweist. Sie bildet den Úbergang von C.

4 P P "R
EV" a Sa

-- terseite kahl, kurz eifórmie, kurz zugespitzt, grósser als bei C.

E.
i Tournefortiiů und kleiner als bei C. australis,

4 Abčes alba Mill. Sliven-Balkan.

3 Juniperus Oxycedrus L. Sliven-Balkan. — J. communis L. Sliven-

-© Balkan. Mit der gewóhnlichen Planze Bóhmens identisch !
E Limodorum abortivum L. Sliven-Sotira.
Satyrčtum Jretinmum L. Sliven.
p Cephalanthera rubra Rich. Sinitě kameny bei Sliven. — Č enst-
| p obo Rich. Sliven.

Anacamptis pyramidalis Rich. Sliven.

Orchis Sémia mk. Sliven-Sotira — O. tridentata Scop. Sliven.
-© — 0. sambucina L. Sliven, Philippopel. — O. cortophora L. Sliven.
P — 0. purpurea Huds. Sliven-Sotira. — O. Morio L. Šliven. — O.
- mascula L. (O. speciosa Host!) Sotira.

O. Škorpili Velen. (Beitráge zur FL von O. Rumelien 1886).
- Oaule stricto 5—25 cm longo superne Saepissime purpureo, tuberi-
- bus geminis indivisis sessilibus elobosis, foliis non maculatis imis
© 5—8 rosulatis, elongato-spathulatis breviter mucronulatis vel apicu-

© dnflatas caulem parte summa infra vacemum ewcepta provsus velantes
© transeuntibus, racemo laxo, bracteis membranaceis a bast latiore
o sensím subulato-attenuatis ovarium aeguantibus longioribusve mem-

K Kermenlij. — P. avěeulare L. Ichtiman. — P. Persicaria L,

-- australis L. zu C. Tournefortí Lam. Die Dlátter sind auf der Un-
?

branaceis, čmís 3—11 nervis, superioribus 3—1 nerviis, galeae pur- č
pupureae dense venosae segmentis oblongis apice attenuatis 29
longis ac latis, labello concolori in pedicellum aegulongum cuneato ©
puvpureo-punctato trilobo lobis lateralibus medio emarginato minoribus ©
rotundatis, calcare tenui recto ovarium subaeguante, capsula 10— I k
mm longa 2—3 mm lata semel torsa. o
In agro Slivenensi junio 1885 et 1886 leo. Škorpil. | |
Als ich im vorigen Jahre diese zierliche Art publicirte, be-
Sass ich nur zwei gracile Exemplare, diesmal hat mir aber H. Škor- ©
pil etwa 60 Stůck in verschiedensten Formen und in allen Ent- ©
wickelunesstadien geschickt, so dass es mir móglich ist diese Pflanze
eingehend zu untersuchen. Die O. Škorpilů Vel. ist der úberall ver-
breiteten O. Morčo nahe verwandt. Diese unterscheidet sich aber
von der letzteren durch folgende Merkmale: Die srundstándigen
Blátter sind lánglich-lanzettlich, vorn kurz zugespitzt oder stumpflich,
der Stengel ist mit ziemlich kurzen, oben vonečnander entfernten, nicht
aufgeblasenen Scheiden besetzt. Die Bracteen sind lanzettlich, kurz zu-
gespitzt, gewóhnlich kůrzer als die Kapsel oder ungefáhr so lang als
„der Fruchtknoten, die unteren hóchstens schwach dreinervig , die
úbrigen Inervie. Die Blůten 2mal so gross. Die áusseren Perigon-
bláttehen stumpf, eifórmig-lánglich, hóchstens 2mal so lang als ret,
Der Sporn ziemlich dick, walzlich, čmmer kiirzer als der Fruchtknoten. ©
Die Honiglippe schon vom Grunde rundlich verbreitet. Die Frucht- ©
kapsel selten gedreht. | p
Noch mehr ist sie der O. pčeta Lois verwandt. Von dieser
aber unterscheidet sie sich durch hóheren und kráftigeren Wuchs, durch
die untersten spatelfórmigen breiten Blátter (bei O. picta Sind sie
lanzettlich), durch die aufgeblasenen Stengelscheiden, die untersten 3
bis 1inervigen und viel lángeren Bracteen, durch die fadenfórmigen
úberall gleich důnnen Spornen, die lángeren und deutlich zugespitzten
áusseren Perigonbláttchen, und die dunkel-purpurrothe Farbe der
Blůten. Úbrigens ist das Verháltniss der O. Šk. zur O. pic. noch
weiter zu verfolgsen. Kommen zwischen den beiden Úbergangsformen
vor, so wáre die erstere nur eine orientalische Rasse der mediter-
ranen O. picta Lois. Im běhmischen Herbarium liegt eine Orchis ©
vom Caucasus (leg. Krátký), welche sich nur mit Ó. Škorpili ver- ©
binden lásst. Wie weit die aus Attica angegebene O. pocta unserer ©
Art áhnlich ist, konnte ich bisher nicht ermitteln. C
Allčum ursinum L. Sliven. — A. moschatum L. Aitos. — A. ©
flavum L. Sliven. — A. flavum L. var. pusillum mihi. Caule hu- 3

463

M gracili, foliis setaceo - linearibus, inflorescentia 5—10 flora. <

Sliven. — A. guttatum Stev. Aitos (Čenge). — A. sphaerocephalum
; V Sliven. — A. atroviolaceum Boiss. Sliven. — A. pamiculatum L.
Sliven, Aitos.
: | Asparagus otenuifolius Lim. Kermenlij. — A. verticillatus L.

g | Aitos. — A. trichophyllus Bge. Sliven.

Anthericum ramosum L. Sliven.
Tamus commumis L. Sliven.
Tulipa stlvestris L. Sliven.
Brythronum dens camis L. Philippopel.
Veratrum album L. Běla cerkva in dem Rhodopen-Gebirge.
| Ruscus aculeatus L. Aitos. — R. Hypoglossum L. Sliven, Aitos.
2 Fritillaria pontica Whlnb. Sliven.
4 Alisma Plantago L. Karnabad.
- Galanthus nivalis L. Sliven. Philippopel. — G. plěcatus M. B.
Philippopel.
Bellevahia leucophaea Stev. Philippopel.
ý Colchicum arenartum W. K. Ichtiman.
Smilax excelsa L. Sliven. (Beim Volke „skripka“ genannt).

Ornithogalum comosum L. Sliven. — O. narbonense L. Sliven.
< — 0. oligophyllum Clarcke. Sinitě kameny bei Sliven. — O. tenut-
folum Guss. Sliven. — O. nanum Sibth. Philippopel. — O. refrac-
tum W. K. Sliven.

O. Škorpilů sp. n. Bulbo ovato simplici, foliis binis linearibus
2—3 mm latis dense et longe hirsutis (pilis reversis) scapum 5—6
cm longum molliter pilosum 2—3 superantibus, racemo 3—6 floro
„brevi denso, pedicellis erectis flore et bractea late-lanceolata longe
setaceo-subulata parte superiore herbacea florem superante brevio-
- ribus, perigonii phyllis 11—12 cm longis late lanceolato-oblongis apice
anguste et sensim apiculato- recurvis viridibus late albo-marginatis,
filamentis versus basim lanceolato-dilatatis anthera lineari 2—5 longio-
: ribus, ovario obovato, hexaptero. Capsula? Prope Sliven 1856 leg.
k - Škorpil. |

M Dem ©. fimbriačům Wlld. und O. Balansae Boiss. am náchsten
© verwandt. Vom ersteren durch kleineren und gracilen Wuchs, nur 2
- schmale Blátter, armblůtige Inflorescenz, kurze Blůtenstiele und zu-
| gespitzte Perigon-Bláttchen, vom letzteren durch schmálere Blátter,

, ke k E n) O k o P

404 a:

Gagea arvensis Dmrt. Philippopel, Gordemo-Kjusemahala — 6

pratensis Rehb. Sliven.
| Seilla běfolica L. Philippopel. — S. autumnalis L. Karábadí“
Aitos, Ichtiman, Karamisal, Sliven.

Muscari comosum Mill. Jambol, Sliven. — M. odorum Kth. (M.
racemosum) Kth. Sliven, Philippopel, háufig. — M. neglectum Gruss.
Sliven.

Asphodeline lutea L. sp. Kjumjurdži Čiflik im Sliven-Balkan.

Iris vartegata L. Philippopel. — I. Stntenisií Jka. Sliven, Adla-

rovo Čeren, Philippopel. Capsula matura 1'/, cm longa elliptico-tri-

gona rostro dupplo longiore, seminibus compresso-trigonis dorso MBONTé
rugOSIS.
Gladiolus segetum Ker. Sliven.

Crocus biflorus Mill, Sliven. — C. moesčacus Ker. Sliven, Philip- A

popel. — C. chrysanthus Herb. Philippopel.
Merendera caucasica M. B. Philippopel.

Juncus compressus Jaca. Jambol, — J. bufončus L. Sliven-Ebene

— J. conglomeratus L. Kavaklij. — J. effusus L. Sliven. — J. glaucus
Ehrh. Sliven. — J. atratus Krock. Sliven, Kavaklij.
Luzula campestris DC. Sliven. — L. albida DC. Sliven.
Potamogeton erispus L. Sliven.

Aegilops triaristata W. Sliven. — Ae. caudata L. Kavaklij, Raz-

grad. — Ae. trťuncialis L. Sliven.
> Blymus erinitus Schreb. Kavaklij, Sliven.

Hordeum murinum L. Sliven.

Tragus racemosus Hall. Aitos.

Holcus lanatus L. Aitos.

Melica transstivanica Schr. Sliven.

Cynodon Dactylon P. Sliven. Sofia.

Andropogon tschaemum L. Sliven. Aitos. — Chrysopogon Gryllus
Trin. Sliven.

Echinochloa erus galli P. B. Sliven. — $etaria verticillata P. B. i

Sliven. — 8. věrůdis P. B. Karnabad.

Apera spica venti P. B. Kavaklij. — Agrostis alba L. Sliven. j

Calamagrostis epigetos Rth. Šliven.
Poa bulbosa L. Sliven, háufig. — P. pratensts L. Sliven.
Phleum asperum Jacy. Sliven. — P tenue Schrd. Sliven.

Bromus sguarrosus L. Sliven, Kazalagač. — B. arvensts L. Sli-

ven. — B. arvensts L. B) hirtus mihi. Kavaklij. Die Ahrchen dicht
lang-haarig. — B. tectorum L. Sliven. — B. S L. Sliven,

“ ěsehě ká Be
KSL ZTE O 6)

28 Beckmannia erucaeformis Host. Jambol.
- Sorghum halepense P. Sliven.
Glyceria plicata Fries, Aitos, Kavaklij. — G7. distans Whlb.

i Sliven.

- Crypsis alopecuroides Ait. Sofia.

Koeleria gracilis Pers. Sliven, háufg.

Cynosurus echinatus L. Kavaklij.

Eragrostis major Host Aitos. — E. pilosa P. B. Karamisal.

Anthoxanthum odoratum L. Sliven.

Sesleria coerulea Ard. Sinitě kameny bei Sliven.

Briza media L. Kavaklij. |

Festuca elatior L. Aitos. — F. scturoides Gm. Kavaklij.

Avena caryophyllea Webb. Šliven.

Piptatherum paradoxum P. B. Sliven. — P. holciforme R. 8.
Sliven.

Stipa pennata L. Sliven-Sotira. Von der bohmischen Pflanze gar
nicht verschieden. — S. capillata L. Kavaklij.

Lolium perenne L. Sliven, Aitos, Kavaklij. Šejmen.

Agropyrum repens L. SŠliven. — A. rigidum Schrad. Sliven.

Arrhen atherum rumelicum sp. n. Perenne, radicis fibrosae collo
tuberculis rotundis superimpositis saepe aucto, foliis fasciculorum ste-
rilium angustissimis (circa 1 mm latis) superioribus latioribus (circa
2 mm) supra tantum scabriusculis, culmo recto tenui circa 50 cm
longo, paniculae laxae et pauciflorae ramis solitariis vel 2—53 axi
insertis tenuissimis longis simplicibus unispicularibus, spiculis bifloris,
glumis lanceolatis acutis, elumellis oblongo-lanceolatis, elumella in-
feriore floris masculi ad */„ longitudinis longe et adpresse hirsuta
apice breviter scariose bidentata, arista ad basim ipsam ea triplo ©
longiore obsita, glumella inferiore floris hermaphroditi longe et dense
hirsuta bidentata paulo supra medium arista tenui recta aeguilonga
obsita, glumella superiore floris inferioris glumella inferiore dimidio
breviore, flore superiore distincte pedicellato.

Prope Sliven ad fluvium junio 1886 legit dom. Škorpil.

- Eine sehr ausgezeichnete PAanze, welche vom gewóhnlichen A.
elatius Pr. weit verschieden ist. Die Ahrchen der beiden Arten sind
etwa gleich gross und gleich gefárbt, der Halm des A. elatřus ist
-aber stárker und hóher, die Dlátter zweimal und darůber breiter,
beiderseits rauh, die Rispe reichblůtig, mit stárkeren, kůrzeren, zahl-
reichen und 1—8 Ahrchen tragenden Asten, die Hůllspelzen lanzett-

lich, die obere Hůllspelze nur unten spárlich kurz behaart, die Granne

EE Mod oa eh zál há ne A oak o 5, iron ve OVAL OVA Say 8 Jalo eM A
al d i "5 | ES i. 4 v ? s kdy 4
4 a „ : Pag 4 ' K ak

j Ý “ 4 E
i 3 w
V T

466 : ča E
unter der Mitte der unteren Hůllspelze hervortretend, das Spelzchen ,
der unteren Blůte etwas kirzer als die Hůllspelze, die obere Blite
kaum gestielt.

Ich vermuthe, dass Botsster's A. elatius Pr. B) palestinum Boiss.
Fl. or. mit unserer Pflanze identisch ist, denn die Diagnose Boissier's
lautet : spiculae minores, flosculi superioris elumella non inferne tan-
tum sed ad *; longitudinis longe et adpresse hirsuta. Bočsster fůhrt
zwar kleinere Ahrchen an, die Grósse der Ahrchen kann aber wie
bei dem gewóhnlichen A. elatius ziemlich variabel sein. Bei der orien-
talischen Art A. Kotschyť Boiss. lesen wir bei Boisster: a varietate
A. elat. B) palestinum Boiss. spiculis fere duplo majoribus, glumellis
apice longe 2—4 setis, arista floris masculi basilari utrague longiore
et validiore distincta“. Hier stimmt also die Granne mit unserer
neuen Art nicht úberein. Eine sorefáltice Vereleichune mit den
Boissie"'s Original-Pflanzen des A. palestinum ist hier jedenfalls sehr
© nothwendig. |

Auch das aus Macedonien angegebene A. elatius B) bulbosum
M. K. (Grsb. Spic.) kónnte zu unserer Pflanze gehóren. Die Knollen-
bildung ist aber bei der Gattung Arrhenatherum so verbreitet, dass es.
auch hier nothwendig wáre die Bliůten der mecedonischen Pflanze zu
untersuchen.

A. rumelicum ist eine orientalische Pfanzenform, welche sich.
an das im Orient vorkommende A. Kotschyč Boiss. am náchsten schliesst.
Dieses hat auch orundstándigce Knollen, ebenso schmale Blátter und.
sehr úhnliche Ahrchen (die gestielte obere Bliite, die hoch behaarte.
Hůllspelze, die gleich gestellte Granne). Folgende Merkmale des A.
Kotschyi weisen dennoch auf seine specifische Selbststándigkeit hin:
die Hůllspelzen sind auf dem Ende 4grannig, die Behaarung der oberen
Hůllspelze ist lánger, die Ahrchen sind zweimal so gross, die Rispe.
ist ziemlich reichblůtig, die ganze Pflanze und besonders der Halm.
ist viel stárker und grósser. :

Cyperus glaber L. Aitos. — C. longus L. Sliven, Kavaklij. —
C. fuscus L. Karnabad. — €. flavescens L. Sliven. — Carew hirta LÁ
Sliven. — C. distans L. Sliven. — C. praecox Jacg. Sliven. — Ú. to-*
mentosa L. Sliven. — C. panicea L. Sliven -Sotira. — C. Sechreber-

Schrk. Sliven. — C. vulpina L. Sliven. — C. muricata L. Sliven.

(NEDIVOTAG ONA NATTAANY-LSO NOA

KEKENEKE KIJETIKEKTKIKLLREILATIDEI

TEA ATISTIKE KEITH +HhHřittmi KITISLEK SST

VWdo'l

UND BULGARIEN.

BEITRÁGE ZUR FLORA VON OST-RUMEL

Velenovský del.

Lith, Farský.

| Erklárung der Tafel.

ig. 1. Corydalis slivenensis Vel. (Ganze Pflanze in natůr. Grosse. k
ig. 2. Ornithogalum Skorpilt Vel. a) Ganze Pflanze in nat. Grósse,
b) Fruchtknoten, c) Staubgefáss, schwach vergróssert.
3, 4. Papaver rumelicum Vel. 3. Ein grundstándiges Blatt in
| nat. Grósse, 4. ein stengelstándiges Blatt in nat. Grosse.
(M Fig. 5. Orchis Škorpili Vel. Eine Blite, vergróssert.
© Fig. 6. Fieavia pumila Vel. Grundstándige Blátter in nat. Grosse.
Fig. 7. Ficearia verna Huds. Ein grundstándiges Blatt in natůrl.
E > Grósse.
(Fig. 8, 9, 20. Rhinanthus major Ehr. 8. die Blůte, 9. der Frucht-
© kelch, 20. die Bractee; alles in natůrl. Grósse.
$ Fig. 10, 11, 12, 21. Rhinanthus rumelicus Vel. 10. die Blůte, 11.
der Fruchtkelch, 12. der Same, 21. die Bractee; alles in
natůrl. Grosse.
Fig. 13. a) Camelina rumelica Vel. Eine Fruchtkapsel in nat. Grósse.
© Fig. 13. b) Camelina microcarpa Andrz. Eine Fruchtkapsel in nat.
Grósse.
© Fig. 14. Arrhenatherum rumelicum Vel. Die beiden Blůten ohne Balg-
: klappen, vergróssert.
Fig. 15. Arrhenatherum elatius Pr. Die beiden Bliten ohne Balgklappen,
: veregrTossert.
Fig. 16, 17. Gentiana bulgarica Vel. 16. Bliite, 17. Fruchtkapsel; in
natůrl. Grósse.
Fig. 18, 19. Gentiana erispata Vis. 18. Blůte, 19. Fruchtkapsel; in
natůrl. Grósse. :

20. :

O některých rozborech chemických.

Přednášel assistent Ladislav Zykán, dne 6. května 1887.

1. Rozbor vápence „žluťáku.“

> Loňského roku uveřejnil jsem rozbory 5 vápenců, jichž v ce-
- mentárně podolské k výrobě různých druhů vápna pražského se.
© užívá — nestanovil jsem však při tom mangan, ve všech vápencích.
- obsažený. Z té příčiny podrobil jsem branický vápenec zvaný žluťák
© rozboru a nalezl čísla následující: |
M 30%

en,

468 |
! 8 Cp KAN
Kysličníku křemičitého Si0, < . . . 1681% P
A hlinitého ALO; 0008 nb
železitého We20, 7... 20410
s: manganatého MnO.. . . . 01,-
E vápenatého Ca0. . . . . 4551,
dt „0 (hopečnatého M8079 le
AVN draselnatěho K5„O -4:7 058
E: sodnatého Na20 "2770407
i uhličitého C0,- 2 3408
ě sírového SO, 58
© fosforečného P, Os see SO:
Zeleda (v-pýzibu) Bea adr) a r:
DÁT DO s bye v R So O
ené HO rose nioks ZSV PB ak ovat o

2. Rozbor živce piseckého.

Vzorek analysovaného živce tvořil hmotu slohu nezřetelně krysta-
lického, barvy šedobílé, místy modrošedé.
Ve 100 dílech obsahoval živec:
Kysličníku křemičitého Si0, . . . .. 65:46%
5 hlinitého ALO; 41. l603
3 železitého: V6,O,:, 47230204
í vápenatého (80 „464 "45140020
Á hořečnatého M80. -029
ý draselnatého K„O ...-... 1505,
sodnatého Na20.- <. 060
Vláby hysroskopické 4704008

3. Rozbor růženinu piseckého.

Hmota celistvá, ati pěkně růžové, vykazovala ve 100 dílech:
Kysličníku křemičitého Si0; . . . . 9995%
Vláhy o Vl sP og odk 903 209:10018
Zelezas 546 S A zalc2 něhy 4 40908 BONO

4. Rozbor skla lahví syfonových, M 3
z továrny dra. Fr. Zátky.

Kysličníku křemičitého Si0, ©. - . . 75:60%
2 hlinitého ALO;', er 1619 4

ysličníku železitého Fe,0, B
P vápenatého: CaO.: 9706, oo) SAVA
He , hořečnatého MgO0 . . . . 007, dr
í draselnatého K-O. -7 24 o:
Ň sodnatého: Nas- 1...198:83 s
p |
B 5. Rozbor vlny sklové,
: VO) : výrobku firmy Stělzer.
F: Kysličníku křemičitého Si0, . . . . 4910%
M | : hirebého 21, ODO% 08410 279 O2
3 í železitého Fe,0;.:. . . .. 014,
B ; olovnatého Pb0O . .. . . 8677,
ní ý vápenatého CaO- 102233
8 : hořečnatého M80 . . . . 015,
“ : M draselnatého K„O . . ...
, : sodnátého Na0: -.. «. j1039 »
3
: 6. Rozbor kaolinu, M

i
s

z panství barona A. Leonhardiho u Stráže. k

Kaolín tento, povstalý zvětráním třetihorního pískovce, arkosy,
obsahoval: b

Zona Kreničiteho 107/5441, 66:999
: hlinitého AGO% 745 1290014

6 železitého We,03 1407085%

Zb 22 vápenatého CaO% V190,
2 hořečnatého: Me0 -4 023,
Ze draselnatého'K-O: -2.7.5020
sodnatého. Na;0":.% 1/5 055,

Vody chemicky vázané a organických látek 674,
Vláhy Hyskoskopické c... c, 07b,

-© K tomu podotknouti sluší, že analysovaný kaolín v smíchovské
ži: továrně na porculán uznán byl pro praktické potřeby zcela spůso-

U
4
k:
je,
S
3
v
sh Ť

je „Jdi č "běl srí TE v JC: VN É. | p EA B 3 ) T ae * Ď (E720 dlou, Vsk) ÚJ0 K Po ěb 3 “ tábo
Rd z s % S $, - k je o ře db, u, eb "8 y P ad prefbřre
(> SAVA od PZ). y NA 7 ké ve
Ý P zá h

470.

26.

Isodulecit.

Přednášel Dr. Bohuslav Raýman, dne 20. května 1887.

Přehlížíme-li soustavu cukrů, rozeznáváme patrně:
látky čisté alkoholické povahy,
sloučeniny funkcí smíšených: alkoholaldehydy, alkoholketony,
Co do části prvé rozlišovány jsou posud dvě řady cukrů: řada kverci-
tová C5SH,,O; a řada manitová C,H,,O,. Ku sloučeninám prvějším

náležely: kvercit a pinit. O kvercitu již Kamontkov na základě stano-

vené jím konstanty optické soudil, že náleží mu formula

CH(OH) — CH(OH |
CH— CHOH) č OHOH)—— CHOB) :

1 že jest derivatem hexahydrobenzolu. Již před několika měsíci zaujal

jsem kvercit ve studium své srovnávací, i nalezl jsem, že poskytuje

snadno s jodem a louhem draselnatým známé reakce jodoformové, ©

i že musí obsahovat skupinu CH,.CH ... Běželo tudíž o stanovení

oh
formuly jeho zcela přesné, an mohl obsahovat možná o H; více než
jak posud jemu se přičítá. Elementarná analysa zjistila však nad
pochybnost všakou, že jen C,H;,O; jest formula správná,

02357 gr látky spáleno poskytlo 03798 gr CO, = 01036 gr ©

uhlíka a 01576 gr vody = 001751 gr vodíka.
C,H,+0; | CH,,0;

nalezeno theor.
nhlíka s 23s ea 8 D00 05 4591 A330
vodika V158 ADP Ae T381, BB,
kyslíka . PM 48-78. 4820,

10000. 100:009,

Je-li tudíž skutečně sloučenství C;H,,O;, musí ve kvercitu aneb
býti u řetězu otevřeném jedna dvojnásobná vazba, aneb musí být řetěz ©

uzavřený. Dvojná vazba není ale v kvercitové konstituci: Podle prací
Prumera*) jest maximalný ester kvercitu pentaacetatem, 1 musí mít

*) Prumier. Annales de chimie et physigue [5.] 15. 1.

* V 0 90 VAC
M1 v“

í i s
L JE S 9 7 0 My, "O V 9

vý

by při hypothetické vazbě dvojnásobné rozhodně na jednom místě se
nalézat konfigurace atomová CH, — CH, kteráž má za následek podle

-známého pravidla Erlenmeyerova přesmyknutí ve smyslu CH,. CO,
4 -tudíž ve funkci acetonickou aneb aldehydickou. Za vhodných pod-
mínek musila by se funkce ta projevit. I zkušena jest reakce fenyl-
hydrazinová, avšak nepůsobí za žádných podmínek látka ta ve kvercit,
-z čehož dlužno uzavírat, že není celá ta hypothesa oprávněna.

Jest tudíž jen možno, že řetěz jest uzavřený, kruhový — 1 že
- kvercit jest derivatem hydridu aromatického. V nejnovější době stu-
doval pan Maguenne*) inosit, cukr převahou živočišný, i nalezl, že
oxydací přeměňuje se ve sloučeniny, které s tak značným úspěchem
studoval pan J. Lerch. nosit má karakteristické dvě reakce: onu
s dusičnanem rtutičnatým a reakci amoniakalno-vápenatou s jeho pro-
dukty oxydací vzniklými. V mé laboratoři jsou zkušeny reakce ty
s kvercitem i shledána v té příčině veliká obdoba, roztoky kvercitové
- srážejí se dusičnanem rtutičnatým žlutě, při zahřívání tekutina sla-
- bounce zvioloví. Kyselinou dusičnou okysličuje se kvercit velmi ener-
gicky, mírníme-li reakci a přidáme-li ku produktu oxydačnímu amo-
-- maku a chloridu vápenatého, zabarví se vše pěkně červeně, po nějaké
době krystalují pak odtud látky temné.

4 Pan docent MUDr. K. Chodounský pokračuje laskavě ve práci
-- té, která však postupuje zvolna, jelikož material jest velmi drahý.
: Oxydací kvercitu získán jest chinon, 1 obdoba reakcí kverci-
- tových a inositových nutí nás ku přijetí formuly pentahydrozyhexa-
-— hydrobenzolu C;(H;)H(OH); pro kvercit. Nechal jsem působit chlo-
- ridem fosforečným ve kvercit: obě látky působí v sebe teprv při
A teplotě lázni vodné. Produkt srážen jsa vodou zapáchal zcela karakte-
-- risticky po benzolhexachloridu C;H;Cl;, po látce to, kterou jsem podle
- nové methody před lety připravil, a jejíž popis jsem král. společnosti
nauk předložil. Produkt zahříván jest s draslem ve prostředí alkoho-
© lickém i získáno málo látky, aromaticky. ostře páchnoucí. (C,H,CL, ?)
p Musíme pokus opakovat, podotýkám zde pouze, že tím bude důkaz
-podán nejpřímější, zdali kvercit jest sloučenina z řady aromatické.
Neboť reakce — |

E
'

——* Maguenne. Comptes Rendus 104. 225. 297.

402-

C,A;,0; v CHOL A
a CH, CL — 3HCI = C,H,CL, v,

jest mnohem průhlednější než oxydace látky té v chinony.

Význam fysiologický toho celého jest zjevný, kvercit a inosit ©

stávají se derivaty základního uhlovodíka, od něhož se odvozují ter- —

peny a nejbližší sloučenina s těmito dvěma cukry jest kyselina ch?nová
C;(H;)H(OH),CO,H, tak blízký to příbuzný látek tříslových, o nichž
posud jest mínění rozštěpeno, mají-li za podklad glykosid čili nic.

Z řady manitové jsem vyřadil následkem první práce své iso-

- dulcit, i dokázal jsem o něm, že jest on ne hexavalentným alkoholem,

nýbrž že má pouze čtyry hydroxyly alkoholické a skupinu karbony-
lovou, že jest tudíž buď alkoholacetonem aneb alkoholaldehydem.
Zbývá tudíž jen propátrat blíže povahu jeho. Buďto jest acetonem,
pak oxydací se musí štěpit podle právidel vytčených znamenitým
ruským chemikem Popov-em, aneb jest aldehydem.

V případě. posledním jest to sloučenina:

K O A
PA |
OH OH OH OH

aneb má CH, uprostřed řetězu aneb jest to methylether objasněné

nyní arabinosy tak jako jsou v přírodě se objevující látky dambomit
a bornesit methylethery cukru C.H;,O,. Vodu krystalovou drží che-
micky vázanou, as jako chloral ve chloralhydratu aneb v kyselině
glyoxylové. Abych to dokázal, krystaloval jsem isoduleit z alkoholu
99procentového. Krystaly vzniklé byly na pohled jiné ale blíže měřeny,

ukázaly se býti identicky zformovanými, jako krystaly z vody vyrostlé. 4
Mám však krystaly z isodulcitu vody zbaveného a z alkoholu abso- ©
Jutného i myslím, že záhy o nich budu moci referovati.

Co do konstituce isodulcitu jest jisto, že mu nepřísluší formula
první, neboť neposkytuje ani stopy zjevných jodoformových krystalů
známou reakcí jodoformovou. Methylnatým etherem se mi také nezdá

být, neboť esthery jeho jsou příliš průhledné v maximum čtyřnásobné Ě

(jak v práci předešlé jsem dokázal), i nemůže methyl viset na jednom

z hydroxylů, an by jinak esthery jen trihydroxylderivatu odpovídati |

musily.

K ujištění svému zatavil jsem trubku silnostěnnou s 8 grammy ©
isodulcitu a s dýmavou kyselinou solnou, i zahříval jsem při 100—1109
po tři hodiny. Vnitřek stěny i obsah trubky byl černý maz, jak z ne- ©

p z fe 1
E »
4% VE 2 M
p - 4
- v je
i k r
* + „ < ha (je "7%
Rea ry Ja, ©
i „ ke P P -
' zl ? . . c" we) ša a 3
Mk o 2 o k ko xy A

473

losti isoduleitu vůči kyselině solné očekávati se dalo, a tlak při
otevírání jevil se dosti značný. Plyn ubíhající nebyl však chlormethyl,

- nehořel nazelenalým plamenem, zdál se to být spíše produkt hlubšího ©
© rozkladu isodulcitu (snad kyseliny mravenčí).

k Podle mého soudu bude konstituce isodulcitu:

d CH,.CH.CH.CH.CH,.COH

k Poor 2

p VO OE- OE "OH

: i uzavírám tak z veliké houževnatosti, jakou isodulcit molekulu vody
p drží. Glykosa, která má veškeré uhlíky své obdařené hydroxyly
-© alkoholickými, tudíž i uhlík sousedící se skupinou aldehydickou,
-chová se v té příčině jinak. Ač jest tendence u vytvoření se hydratu
—-- GH,20;.H;,O při glykose velmi značná, nicméně mohl Behr*) při-
-© pravit krystaly bezvodé glykosy i tehda, když vodné roztoky glyko-
; sové (o 12—159/, vody) při 30—959 ostavil krystalisaci, přidav před
-© tím krystal cukru bezvodého. Ba i těch posledních podmínek není
-© třeba, jak Lippmann ujišťuje a přece vyhraňuje se glykosa ve hlatích

bezvodých. Z té příčiny myslím, že hojně hydroxylů alkoholických
- při glykose nahražuje částečně vodu, kterou by jinak aldehydická
skupina vyžadovala, kdežto isodulcit dychtivě vodu přitahuje jak acet-
aldehyd, jenž ve vodě se rozpouští za oteplování.

Aldehydovou povahu isodulcitu mohu ještě následujícími případy
podepřít:

Sloučenina tsoduleitu s amlinem. Kapeme-li ve vodný velice
sehnaný roztok isodulcitu anilin, rozpouští se tato ve vodě neroz-
pustná látka, jak dopadá. Roztok vydrží v ucpané zkoumavce několik
dní beze změny, pak náhle počne krystalovati, a vylučují se jemné
dlouhé jehly, kterým před našima očima rychle přibývá. Krystalická
látka ta jest pomocí vodní pumpy matečného louhu zbavena, a na
deskách z porcelanu nevypáleného sušena. Tak ovšem látka analysy
schopna nebyla. Co etherem čistiti ji jsem zamýšlel, roztékala se
a poskytovala hmotu amorfnou. I jest znova ve prostředí alkoho-
- lickém isodulcit s anilinem zahříván. Dlouho nic nekrystalovalo, až
-opět rázem na jednom místě v kádince počala krystalisace a hned
-o něco dále vyskočil jiný střed krystalisace a as v desíti minutách
- bylo lze kádinku překlopit, anižby kapka tekutiny vytekla. Masa
-krystalická na oko z jehliček se skládající, podobala se zcela bílku

a S o za

rý o A5 č k O radka C5 nt od oa
n Nd s S aké : K : ztěy; É E
: č jů

E SK O DAR Ve p n p a dý dk o SSB Pa s oa EPO lod AE o zk dlřYrh Výmabc, vkřoddd Pk
K o odd s aš Po: údidák 8 oo o pm * výr M Je
T dp : = ků VR) K Výr o u A
De = k i : "by “
bd om Ů

a74

sraženému i byla mazlavá. Jsouc z teplého líhu znovu krystalisaci

ostavena, neosadila leda mazy tmavé. I jest nový pokus učiněn a hmota,

jakmile krystalicky vznikla, Huppert-ovým filtrem byla odsáta, etherem
trochu omyta a na desce biskuitové posledního louhu zbavena i přímo
tak analysována. (Není radno podivné látky ty sušiti papírem filtro-
vacím, jelikož pak není možno, ZK vysušeny jsou, zbytků z papíru
je zbaviti.)

Elementarna analysa vykazovala hodnoty:
02026 gr látky poskytlo spálením (při 0:8 mer popele) 0:4489 gr

CO, = 01224 gr uhlíka a 0:1455 gr vody — 001061 gr vodíka,

0:2049 or látky popustilo oxydací 11:4 cc dusíka (dle methody Ludvi-

sovy) při 741 mm tlaku a 1990.

C, H,;NO, theor.

úhlíka .::.1; 60029: — 6025,
VOdÍka 2 6 26 rs — (2
dusíka . . .. — 2 Hp
kyslíka . ... — — 20:18,

Látka vyschlá jest zřejmě krystalická, rozpustidla na ni působí,
rozkládajíce ji a přeměňujíce ji v pryskyřici. "Taje při 118“ a její
složení odpovídá vzorci C;H;.N- CHO,

Snažil jsem se reakci tu provésti i se síranem a chlorhydratem
anilinu, abych po případě dodělal se zásad kondensovanějších, ale

„nepodařilo se mi připravit látek analysy schopných. Připravil jsem

však zcela podobné sloučeniny z isodulcitu a paratoluidinu ba i z meta- —

nitranilinu, i odevzdal jsem je ku dalšímu studiu žáku svému panu
Al. Metslerovi, který připravuje i zásady dusíkaté jednodušší.

Veškeré ty sloučeniny jsou velmi hořké.

Mezi tím jalo se více chemiků studovati látky příbuzné. Pan
Em. Fischer *) uveřejnil obšírné pokračování studií svých o slouče-
ninách fenylhydrazinových různých cukrů. Zkoušeje volný postup
reakce dodělal se sloučenin intermediarných, vzniklých z jedné mole-
kuly cukru a jedné molekuly fenylhydrazinu. Konečně pak vypsal
dvě řady slončenin 0 C,;, a Ú;,. Jelikož jsem podle výsledků analys
svých musil svému isodulkazonu připsat formulu C,;H;,N,O; jest celá
reakce znovu provedena způsobem jiným.

*) Em. Fischer Berliner Berichte XX. 821.

a k / M
a s sí no od o kouké dna S35 sb v"

S E deo 1. oky O EE zá VB u Ne m

< ča 475

-W roztoku vodném působily isodulcit s čistou zásadou fenyl-
hydrazinem, v poměrech těch:
10 gramů isodulcitu
5 gramů vody
Va 10 gramů fenylhydrazinu.
4 Za studena utvořil se hustý syrup, jenž za hodinu as počal
-- Krystalovati a ihned zúplna ztuhl veškerý obsah zkoumavky. Vzniklá
-sloučenina byla s etherem rozetírána, ale forma její nebyla příjemná,
© byl to podivný mazlavý aggregat jehliček vláčných. I zkušena reakce
-ve prostředí alkoholickém, ač veškeré zásady páně /ýscherovy zdají
se býti v tomto prostředí dosti rozpustný. Pokus se podařil. Záhy
-vyloučily se krupičky, nesnadno i v teplém líhu rozpustné, kteréž
ale bylo jen třeba etherem omýt, tím jakéhos barviva sprostit, a pod
- zvonem vývěvy ve vakuu vysušit, aby byly analysy schopny. I ta
látka se pomalu na vzduchu rozkládá, barví se violově, a ether, jenž
-© před krátkou dobou z látky téže odtékal čirý, rozpouští nyní hojně
—- barviva. Taktéž i louhy matičné po látce té barví se intensivně
hnědočerveně, pryskyřičnatí, páchnou velmi příjemně a způsobují, že
© epidermis na rukou praská a se svléká.
Analysa látky bílé vykazovala hodnoty:

-> 02266 gr látky poskytlo 04653 gr CO, — 01269 gr uhlíka (což pře-
- počítáno na látku popele prostou činí 5659) a 01580 er vody
— 00176 vodíka.

02145 gr látky dalo 205 ce dusíka při 744 mm tlaku a 175“ C,

před am Mké

3 nalezeno C,,H,„N,0, theor.

: PM 0 56501 56-699,

Ú nodíkanu 5 1214: z = 708,

ý dusíka < < <- — 11089, 11:03:,

Á kohkav ot = 25-20,

: Sloučenina ta jest tudíž C,>H;,,N,O, a vznikla způsobem tím:
y

C;H;20; + C, H,N, = C;H,0, NC; + HO.

«
M

Látka ta rozpouští se pramálo v alkoholu studeném, lépe ve
- vroucím, v etheru a chloroformu jest nerozpustná. Bod tání jest při
me. 1519 C.
k Působíme-li nyní látkou tou ve vodném prostředí ve chlorhydrat
A : E ydrazinu a octan py aneb jak původně udáno přímo po-

Po Tep Oáy 7200 PAMA, nhl še n RAK S MG 9 297 T000 3 ad te SOM 20300 VE. yb Zí MOL 700 3á 00 MTB
n DY V Vy sl odd VR la SST S PE Kk P kva Bek P RO
ssša oN ip ý : je E00, PK TENKÁ A ROK JR O RO VÁ EO P ACR
Odkaoe ADA od, KEY bo ké B

PT | Ná (oN S

sledními látkami ve isodulcit, vzniká látka, která, pakli dlouho byla ©
zahřívána, prosáknuta jest pryskyřicí hnědou mazlavou, kterouž jen ©

nesnadno lze odtud odstranit, a jež analysou poskytuje čísel dříve

ohlášených. Pakli jen krátce povaříme látky reagující, nabudeme sice k

látky méně, výtěžek jest mnohem menší, avšak látka jest pěkně žlutá.

Nyní jest nejlépe ze mnoha vřelé vody látku překrystalovati (vody —

jest mnoho potřebí, neboť jest látka ta i za varu ve vodě nadmíru
málo rozpustna). Rozpouští-li se dříve sloučenina žlutá v alkoholu,

-V němž jest nad míru rozpustna, a srážíme-li alkoholický roztok pak.

vodou, tvoří se vždy ona nepříjemná pryskyřice, a výsledky analys
jsou pochybny. Látku z vody překrystalovanou a pečlivě vysušenou, po-

drobil jsem analyse elementarné, i vykazovala následující veličiny : |

0:1949 gr látky bylo spáleno o 04493 gr CO, — 01225 gr uhlíka

a 01259 gr vody z 001399 gr vodíka.
02185 gr látky dalo 326 ce N při 19-39 C. a 741 mm tlaku.

nalezeno C, H,,N,0, theor.
úhlíka 9 .03:296 — 63:16%
Vodáka 01s — © 6:43
dusíka . . . « — 16:89 16:34-
kyslika v 15:20 — 2404,

Žluté jehličky, složení C,,H,,N,O,, jsou rozpustny v acetonu,
i v alkoholu barvou červenou, tají při zvolném zahřívání při 1719 C.

Ve filtratu po látce té bylo mnoho amoniaku i anilinu, tak že
vznikla sloučenina ta podle rovnice:

C,H,„O, .N,H.C,H, + 2C,H, . N,H, = C,H,,0,(G,H; . NH), +
+ CH, NH, + NH, + H,O.

Budu studovat hydrogenisačný produkt látky té.
V posledním sešitu zpráv společnosti berlínské jest malá práce
pana professora m. Fischera, v níž poslední sloučenina fenylhydra-

- zinová jest vypsána. Tam ale udán jest bod tání na 180". Pan Fischer uza- ©
vírá z této jediné sloučeniny totéž, co jsem dříve ze svého podrobného ©

studia byl o povaze isodulcitové odvodil.

o — LL O ——— —

21.

© Ueber die auf einer Curve m“ Ordnung vom Geschlecht
© p— C" — von den »* Geraden G der Ebene ausgesehnit-
tene lineare Schaar 2.

Vorgetragsen von Prof. K. Kiipper am 6. Juni 1887.

Wir gebrauchen die von Herrn M. Nóother eingefůhrten und all-

- gemein adoptirten Benennungen (math. Annalen B. 6, 7.).
Lásst sich durch eine Gruppe © — von A Punčcten einer linearen
Schaar Ggeine adjungirte C"7* lesen, welche die Grundeurve CP (p > 1)
-noch in einem Reste R von R= 2p— 2— © Puncten schneidet, so
© kann die ganze Schaar G durch adjungirte C" ausgeschnitten werden,
welche die Gruppe AR' enthalten. Sámmtliche durch R" mogliche adj.
C" liefern daher eine lineare Schaar- Vollschaar, die entweder mit
oné eee G identisch ist, oder von welcher diese einen Theil

Kennt man die Mannigfaltigkeit 7 der durch die Gruppe ©

měglichen adj. C" , SO folet aus dieser nach dem Riemann-Roch'schen
- Batze die Mannigfaltigkeit g der Vollschaar, zu welcher die Gruppe
-A gehort: |

Ale 2(g—n)a8— A.

Eine durch adjungirte C"7* ausschneidbare Schaar heisst Special-
schaar.

Bei unserer Betrachtung sind als (© die m Schnittpuncte von
C" mit irgend einer Geraden G zu denken, und wir nehmen an, dass
-© einer Specialschaar angehórt. Die hiezu nothwendige und hin-

reichende Bedingung ist offenbar die, dass eine adjungirte C"* exi-
stirt, weil eine durch ©' měgliche C"7* die Gerade G zum Bestand-
- theil haben muss.

| Diese Bedingung tst erfiillt, wenn p>> m— 2: Denn von einer
k: ad C" sind p—1 Puncte willkůhrlich, und hier ist p— 1 wenie-
© stens=m—2. Nimmt man daher zur Bestimmung der C" 79 m — 2 Puncte
| dm der Gruppe © an, so muss C" 7% zerfallen in G und eine C""*.

PE 2xTa

MCS BE ECI

478

Ist also p>> m— 2, so bilden die Schnittpunkte dá 3 ě A

Geraden eine Specialschaar 99 Die Mannigfaltigkeit der Schaar ist 2,

weil es in der Ebene 00" Gerade gibt. Von besonderer Wichtigkeit

ost es aber zu entscheiden, ob 9% Vollschaar ist oder nicht?

Der eben gefůhrte Nachweis der Existenz einer adj. C" * zeist

zugleich, dass es wenigstens 009 —1—("—2) — 09 P—"+1 solcher Curven
gibt. Wenn num die Zahl p— m—-1 genau die Mannigfaltigkeit r der

měglichen (dn ausdriickt, g die der Vollschaar bezeichnet, welche
9% enthált, so muss nach I:

2. (G—PT1—1L)=mn— Bp- 2—n);

omthín g— 2 sein.

Wůire aber etwa v— p— m—2, so ergůbe sich g— 3, und

die 90 wůre alsdann Theil einer Vollschaar 96% vom der Mannigfaltig-
keit 8.

Damit unsere Betrachtung unmittelbare Anwendung auf die Raum-
curven gestatte, beschránken wir uns durch die Annahme, dass Cý
h Doppelpuncte D und keine weiteren Singularitáten besitzt.

(“m— 1) (m—2)

9 — A.

Es ist sonach: p =

2. Durch die A Puncte D gehen oo?—* Curven C"7*. Wenn nun

eine C"7*
worfen ist, so betrást die Manniefaltigkeit dieser C""* offenbar:
rpm 1— (m— 2) = p— ml

Im diesem Falle ist, wie aus 1. erhellt, 96) Vollschaar.

Wenn hingegen die Forderung, durch die h Puncte D zu gehen i

einer C"7* genau h—1 Bedingungen auferlegt, so dass 00% ">" durch
die D sich legen lassen, dann und mur dann ist g©) in einer Voll-
schaar 90) enthalten. Setzen wir dies in der Folge voraus, mit anderen
Wortem setzen wir fest, dass eine durch h— 1 der D gehende C"* den
fehlenden ht% Pumet stets enthůlt, so geht auch noch tn dem Falle p =
= m— 2 eine einzige C"7* durch alle D, und es gilt fr p=n—?,
dass 96) in eine Vollschaar 96% gehůrt,

Weil ersichtlich diese Voraussetzung fůr kA—0, A1 nicht

zutreffen kann, so folgt, dass auf einer Curve C? (p = m —?2), die

dadurch, dass sie die D enthált, genau A Bedingungen unter-

k . i
V VERY OY PT E ;
S k C B o v n k a kt

man zufůgen: st speciell h = 0, so gibt es auf C% ausser 9%) úiber-
—— haupt keine Spectalschaar mit der Gruppenzahl m: Denn (' sei eine
-Gruppe von m Puncten einer Schaar g/?, C* die Curve niedrigster
—— Ordnune, welche durch ©" móglich ist. Soll g >> 0, so můssen durch

-den Restschnitt R von C*, C7, welcher aus m (© — 1) Puneten besteht,

wenigstens 00! Curven C“ gehen, und demzufolse darf «* nicht kleiner
als m (x— 1) sein. Wenn aber m>> © —2 wáre, so wůrde m (£— 1)
> 424-2 folgen; also m(z — 1)>>«?, sobald © >> 1. Daher kann
m nicht grósser als © — 2, oder r nicht kleiner als m — 2 sein, wofern.
moh 2 1

Das Vorhandensein einer adjungirten C" , welches wir zu Grunde
lesen, bedingt m >> 4; indess ist der Fall m = 4, p==3 durch das
eben Vorgebrachte erlediot. Was CŽ angeht, so existiren auf ihr nur
oo' Špecialgruppen und 90) ist nicht mehr Specialschaar.

Wenn nun zunáchst m5 betrachtet wird, so ist fůr p=3

entsprechend 4 < 3. Wáre 23, so kann 9) nicht Specialschaar
sein, da die drei Ď nicht in gerader Linie liecen kónnen. Wáre A 2,
so gehen doch nicht alle durch einen Ď gezogenen Geraden auch
durch den zweiten D; folglich ist dann 9) Vollschaar, ebenso wie
bek k, k==U.

Schon hieraus ersieht man, dass die Erfůllung der ber die
—G"7“ něthigen Voraussetzung an das Vorhandensein einer gewissen
-© Minimalzahl von Puncten D gekniůpft ist, und unsere náchste Aufeabe
-soll darin bestehen: „den kleinsten Werth von h zu ermittelm, bei

m—4

welchem es iiberhaupt měglich ist, dass alle C* ©, die von diesen h

: Puncten h— 1 aufnehmen, auch den letzten enthalten.“

"A | 9. Das Minimum von h— bezw. Maximum von p.

3 a) Bestimmung einer unteren Grenze fiir. die Ordnung v einer
3 C", velche sčimmtliche D enthalten kann.

' Wenn p= m—2, also nur ečne C"7* durch die D existirt, so
: kónnen diese D offenbar auf keiner C“ liegen, wobei v < m — 4. Wenn

— pr= m—I, 50 dass die D zu den Grundpuncten eines bestimmten

> Bůchels (C"7* ) gehůren, so kónnten die D selbst die (m — 4)* Grund-
— puncte sein. Da aber von diesen einer, und nicht mehr als einer
-durch die úbrigen bestimmt sein muss, so bedingt dies: m —4=8,

ad Ů 6
lit jee, 4

iy see 25 E b,
EK o SRO R24 :
ý U

+ h
P 7

k l
k

p 7
SE

“ J9T Pay

- 18— 9—6 das Maximum des Geschlechts. Auch leuchtét ein, dass 1
2 (m*Ť— Dn— 4
— Z AA B

(C"7*) enthalten. Jetzt betrachte man die lineare Schaar von je

die gesuchte untere Grenze.

m- 7. Wird umgekehrt m — 7 angenommen, bei welcher Annahme
durch die D eine C*—* — C* gehen muss, so kónnen auch auf dieser.
C* weniger als 9 Puncte D in solcher Lage nicht existiren, dass
alle durch acht D gehenden C* den neunten D enthalten:

Fiir Čurven 7% Ordnung ist somit 9 das Minimum von h, A

man von Ce 9 Doppelpunete beliebig wáhlen darf.
Ist m>> 7, wáhrend p==m—1 festgehalten wird, also 4 =

„ so wird 4 < (m— 4)*. Soll hier v < m — 4 sein, |

so kann C" dann nicht mehr alle (m — 4)* Grundpuncte des Bůschels

vím — 4) — h= A Puncten, welche die o!'C"7* aus C" schneiden; -
b sei ihre Manniefaltigkeit, = das Geschlecht von C". Weil vom
Gesammtschnitte der C"7“, C" hochstens z Puncte durch die úbrigen
bestimmt sind, einer der -A aber schon durch die anderen 4 — 1 mit-
bestimmt ist, so muss A — 9g< p; folélich durch irgend eine Gruppe

= X pi n - « y .
Í : ka skkonů sh ; tha
6 > SS S O p bo dk o «, “,

dieser Schaar eine C" * měglich sein:
d.h.vím— 4) — h = v(v— 3), oder
L hzum—1—1. '

Weil ferner C" alle 4 Doppelpuncte von C" enthált, muss:

NH, h <
Daher folgt:

T m — 1— v)= 0, oder v= m

z 2 8 bei geradem m ist I

—

2 t

Bei ungeradem m ist demnach

Es ist klar, dass ganz dasselbe Raisonnement gůltig bleibt, ©
wenn p>>m— 1, dd. h. wenn wenigstens wo *C"7“ durch die D ©
existiren. 9
Man findet als untere Grenze von v m— 4 selbst, wenn ent- ©
weder m -= 7, m==6. Wie oben gezeigt ist fůr m7 das Maxi- ©

P oshlecht — 6. Fůr m==6 wird m—4= 9: Sollen auf einem —
egelschnitte C* h Puncte eine solche Lage haben, dass alle durch
k—1 derselben měgliche C* den letzten Punct aufnehmen, so darf
- man offenbar h nicht kleiner als 6 nehmen; selbst dann nicht, wenn
© die C* zerfállt, wobei wegen m = 6 hochete 3 der angenommenen
© Puncte auf einer Gera den liegen kónnten. Auch besteht immer eine
-CZ die zu Doppelpuncten 6 beliebige Puncte einer C? hat. Folglich
-ist bei CS das Minimum von 4:6, das Maximalgeschlecht 4.

b) Lehrsatz.

3 Kann man durch h — 3iúi— 1) der h Doppelpuncte D von
-C7 eine Curve C777? legen, wobet 1 < = so geht dieselbe durch
- die ibrigen ži(i—- 1) D. (v. Nóther's Preisschrift úber ale. Raum-
© curven).

: Beweis. Es ist festzuhalten, dass fůr jede C"* die Forderung
„durch die D zu gehen genau A — 1 Bedingungen reprásentirt. Sofern

| P kann eine C" * micht durch alle D gehen. Nimmt man

nun fůr eine C“ "ti(i--1) —1 Puncte D, unter den D an, so muss
- diese Curve auch bestimmt sein, wenn durch die k— 3i(i-- 1)+-1 úbrig-
© bleibenden D, eine C"7"* měglich ist. Denn diese C" braucht
© nur durch A — ti(i—1) Puncte D, zu gehen, um auch den fehlenden
- Punct aufzunehmen. Ware daher C*7* durch die D, noch nicht be-
© stimmt, so hátte man in C7" C" eine C" welche dadurch,
- dass sie die % enthált, weniger als A-Bedingungen unterworfen ist.
: Nnn sei P irgend einer der Puncte D,, der aber nicht auf C“
- liegt, und G die Gruppe bestehend aus P und den D,. Die voraus-
- gesetzte C" muss P enthalten. Aber man kann offenbar jedem
-in G vorkommenden Puncte F, die Rolle von P zuweisen, wáhrend
* der zuerst jan P mit den en der PZENERO Pá Zur PORN
k

R- ' c) edahonih von h.
-© Bedeutet v—m-—4 die Ordnung irgend einer durch die D
r sehenden Curve, So ist nach 3:

é | h = vím— 1—v).
: j mě.: Mathematicko-přírodovědecká. 31

ené C2 | LN A O

9
ka oa RKO VO VoA v
—a=71; ferner: pa =

| po Demzufolge ist endlich A = — CEMÁSS L dh
h kann Pe kleiner werden, als = Das Maximum von p ist
hier = sonach p = m— 2, wofern m = 6.

Damit aber die Folgerung úber die auf (73 3 von den C -

mit andern Worten: i

| Erstens m ist eine gerade Zahl, | SK
(Der Ausdruck rechts hat den eróssten Werth, venn V= ns
námlich : :
m M 2 k.
2 y 9 P
* | o .“. mím m 2) . Ů a ž h k:
Wenn nun h nicht grósser, als SE ist, geht durch de D ©
m — 2 =

Ů m — 4 .. . . . t « ď
Man setze © -——-———, was zulássig ist (b), so wird: m— 1— -©

m— 2
Von einer C2 © sind auch willkůhrlich :

1 pimeten.

Nach obigem Lehrsatze fallen die D sámmtlich auf diese © |

ausgeschnittene Schaar zulássig sei, wird erfordert, dass das Ge- ©

schlecht dieser Curve:
T lé

n ie 8

Der Fall m — 8 verlanot eine specielle Behandlung.
Zweitens. m ist ungerade.
Der grósste Werth von vím — 1—1v) ist:

PZAkrá der O OPORÁM hJ
527919. 0 ph St ONÉ
ao
ky 3 : » ý ý Vik“ s =,
o 8 : TN,
, AOA oak Se 0, , RA
Tm: ] )ž 2 : m — de L sh
PSP 1 Z Vst, so existirt: die (C o

É m— 5 ' Č3
(a Man nehme ©- — 9 Was zulássig ist (6). Es wird.
m— 1
m —i—3 =,

v 2 n — —— EE i
E po+a07. 0D „tha

m—1 :
Von einer C2 sind aber willkihrlich:

also goviss A— dí- 1) Punete

A
É Diese C2 ist auch die Curve niedrigster Ordnung, welche

k : m ó m— 1 2 Ů Ů o

-k kann mcht kleiner als — werden. Hier ist das Maximum von
kp: —- somůt |
"8 © pz Mm— 1, wofern m Z T, oder

zna wenn m>>D.

k Drittens. m- B.
l Es selen 13 Puncte D in solcher Lage, dass sie einen Bůschel s

i) bestímmen. Eine Ci dieses Bůschels wird von den andern (C*)iu
Jfesten Puncten gesehnitten; nimmí man von diesen noch einen als.

de zu den D, so giebt es, wie man sofort erkennt, eine C7, welche

die 14 D zu Doppělpicten hat; kurz A kann=14—p=1—
at“ by.
: i BDC
; + R U
; [ E V dý
E, SVM

484

Soll aber A < 14 sein kónnen, folglich auch durch 2 — 1 dieser ©

Puncte weniestens oožC“ měglich sein, die alsdann auch den A= ©

Punct enthalten můssen; so wird jetzt eine Ci dieser Curven von
den andern nothwendig in einer beweglichen Schaar, von Puncteruppen
geschritten. Besteht eine solche Gruppe aus © Puncten, und ist g

7 die Maniefaltigkeit der Schaar, so ist A — 9g< 9. (8 ist das

Geschlecht von Cí; daher sind von den Schnittpuncten mit einer
C* hochstens 3 durch die úbrigen bestimmt, wobei jener A“ Punkt
mitgerechnet ist.) Weil hiernach jede Gruppe auf einer Curve C*7%,
d. i. einer Geraden liegen muss, so hat man

A < 4; somit
h=2.

Wird nun angenommen, dass % seinen Minimalwerth 12 erreicht,
wobei dann A — 4 ist, so er eiebt sich weiter, dass da von den 16 Schnitt-
puncten der CY, C* vier auf eine Gerade falleh, die 12 D einer vCÁ
angehóren můssen.

Umgekehrt kann man die 12 Schnittpuncte einer C* mit einer
C? als Puncte D wáhlen: Denn stets existirt Č* mit diesen Doppel-
puncten, und jede durch 11 derselben gehende C* enthált den 12,

4. Construction der C vom Maximalgeschlecht. |

Erstens. m ist gerade Zahl — 2m. h = n(n—1), und durch die ©

h Puncte D geht C" *, pr (n—1)*. Hier ist die Forderung |
pzm-— 2 erfillt, sofern m=6. C"* wird von einer durch die
D gelegten C*"—* noch in

(2n — 4)(n — 1) — nín— 1) = (n— 1)(n—4)

Puncten geschnitten, und diese můssen auch auf einer Curve von
der Ordnung n — 1— 3 = n — 4 liegen. Demnach folet, dass durch
die D eine Curve von der Ordnung 2n — 4— (n— 4)= n geht C.

Jetzt lůsst sich projectivisch eine C% erzeugem, welche die D zu
Doppelpunecten hat: Námlich eine Gerade G, bildet mit Č*—* ojne

Curve n“ Ordnuns. Die Schnittpuncte der eben nachgewiesenen C“ ©

mit G, und die D sind somit die Grundpuncte eines Bůschels (C"),.
Eine andere Gerade G, liefert ebenso einen zweiten Bůschel (C).
Diese Bůschel sind nur projectivisch auf einander zu beziehen, um
die verlanste C7" zu erhalten. Auch wird nach dem bekannten —

485

ke E (Ordnune: n +n n—1—3-=m-—4, welche h — 1 der D
P enthált, den letzten enthalten můssen.

: P (v. Něther, Acta mathem. 8 : 2.)

Zweitens. m ist ungerade — 2n—+1.
h—n?, und durch die h Puncte D geht C", Diese wird von
einer durch die D gelegten C*"—* noch in ní2n — 3) — n2=— nín— 3)
— Puncten geschnitten, welche auf einer Curve von der Ordnune »— 3

liegen můssen. Demnach folet, dass durch die D noch eine Curve.

von der Ordnung 21 — 3 — (n— 3) n gehen muss.

Hier sind also die D die n* Grundpuncte eines Bůschels (C“ )
Diesem entnehme man C% und CŽ, und bilde aus C7 und einer Ge-
raden G4 eine CT"", aus CŽ und einer Geraden G, eine C2"':

Durch C7+", CZT" ist sodann ein Bůschel (C"+*) geceben, dessen
Grundpuncte vorliegen: in den D, in den Schnittpuncten von G;
und C2, von G, und C1, endlich in G,G,. Man beziehe diesen Bůschel
(projectivisch auf (C"), so erzeust man dieverlanste C?""". Und
damit C777 —C"7“ durch alle D gehe, genůgt es nach dem
-| angezogenen Satze, dass C"7* durch einen weniger gelegt wird.
Das Resultat vorstehender Untersuchung ist in Kůrze:
Die nothwendige und himnreichende Bedingung dafůr, dass die
-auf einer CT, — sm von dem Geraden der Ebene ausge-
schnittene Schaar Jm in einer Vollschaar o enthalten ist, besteht darin,
(L)
4

dass bet ungeradem m die Curve C$ wemigstens

-„- Doppelpuncte besitzt.

Diese Bedingung ist stehts erfiihlt, wenn m>5, und C“ jene
Minimalzahl von Doppelpuncten hat.

, beť gera-

-dem m wemigstens

E Wáre p< m— 2, so kónnte doch ohe eine Specialschaar sein
: — p můsste > 4— něcht aber Theil einer Vollschaar 99: Denn aus

- der Supposition dieser folete nach dem Riemann-Roch'schen Šatze,
(dass die Mannigfaltigkeit adj. C" wáre: p— m2; d. i. negativ.

n A " "z (V VIS a AS ba ne- C

vjet: S
rudé

2 ě B č

:
;
|

486.

28.

Úber die jáhrliche Periode der Richtung des Windes.

Zweiter Theil.

Vorgetragcen von Prof. Dr. F. Augustin am 17. Juni 1887.

In der ersten Abhandlung „Úber die jáhrliche Periode der
Richtung des Windes“ !) habe ich auf Grund der fůr die Jahreszeiten
abgeleiteten Mittelzahlen an einer grossen Anzahl (von Stationen das

> Erscheinen der Háufigkeitsmaxima der einzelnen Windrichtungen be-
- Stimmt und gefunden, dass in der Aufeinanderfolge dieser Maxima

eine bestimmte Ordnung herrscht, nach der sie um den Horizont des
Ortes herumgehen. Da aber die Jahreszeiten verháltnissmássig zu
lange Zeitráume sind, aus deren Mittelwerthen manche charakteristi-
sche Eigenthůmlichkeiten in der jáhrlichen Periode der Windrichtung
verschwinden, so dass sich nach denselben auch an Orten mit kom-

plicirten Windverháltnissen, wie an den Beispielen von Prag und ©

Berlin gezeigt worden ist, ein einfacher Verlauf der „Winddrehung“

oder der Wanderung der Háufigkeitsmaxima ergeben kann, so habe

ich in der vorliegenden Arbeit, welche als Fortsetzung der oben ange-
fůhrten Abhandlung anzusehen ist, die Untersuchung der jáhrlichen

Periode der Windrichtung in den verschiedenen Gegenden der Erde

auch nach Monatsmitteln, welche eine bessere Einsicht in dieselbe
gewáhren, in gleicher Weise wie fůr die Jahreszeiten durchgefůhrt.

Die Zahl der Stationen, an welchen eine regelmássice Aufein-
anderfolge der Háufigkeitsmaxima der Windrichtungen nach Monats-
mitteln aufgefunden werden konnte, betrágt 308. Davon entfallen
auf Europa 148, Asien 48, Afrika 18, Nordamerika 60, Mittel- und
Sůdamerika 20, auf Australien und den ostindischen Archipel 14 Sta-
tionen.

Es steht somit zur Untersuchuneg der „Winddrehung“ nach

Monaten. eine kleinere Anzahl von Stationen zur Verfigung als ©

nach den Jahreszeiten, weil einerseits die Erkenntniss derselben nach

kůrzeren Zeitráumen, wie es die Monate sind, lángere Beobachtungs-

1) Bitzunosberichte der kónigl. bóhm. Gesellschaft der Wissenschaften vom ©

12. Márz 1886.

ná

n“ E Grdart, a Aororsoita aber weil man bei der Windrichtung
riel háufiger die Mittelwerthe fůr die Jahreszeiten als fůr die Monate.
- ableitet. Ferner konnten hier auch lange Beobachtungsreihen nicht
- verwendet werden, weil aus denselben bloss die mittlere Windrichtung
- berechnet und publicirt oder weil auch oft die Windvertheilung in
Tagen angegeben wird, wobei nicht selten die Unterscheidune der
- Extreme unmóglich erscheint. Am besten ist es die Windvertheilung
-in Procenten auszudrůcken; die blosse Angabe der beobachteten un-
reducirten Háufigkeitswerthe erschwert den Vereleich derselben un-
© tereinander.
© eh habe die Orte, an welchen eine jáhrliche Periode der Wind-
richtune konstatirt werden konnte, nach dem Šinne der Drehune und
- der geographischen DBreite geordnet und in Tabellen zusammenge-
stellt. In diesen Tabellen sind neben der geograph. Lage und der
© Beobachtungsdauer bei jeder Station auch die Monate angegeben, in
© welchen die 4 Hauptwindrichtungen N, E, S und W das Háufigkeits-
maximum erreichen. Aus dem Durchgange dieser Maxima durch die
Winde der meridionalen und der westostlichen Richtungen lassen
sich annáhernd die Eintrittszeiten der Maxima fiůr die Zwischen-
richtungen bestimmen und kann daraus auch ersehen werden, ob die
Háufigkeitsmaxima mit den Monaten parallel dem Uhrzeiger von N
ůúber E gegen 8, oder dem Uhrzeiger entgegen von N úber W cegen
-8 usw. fortschreiten. Das Vorrůcken der Maxima im Laufe des Jahres
© mit dem Uhrzeiger wurde als „Rechtsdrehung“, gegen den Uhrzeiger
als „Linksdrehung“ des Windes bezeichnet,
Nach den Monatsmitteln lassen sich nicht nur die Háufigkeits-
maxima der Windrichtungen schárfer bestimmen als nach den jahres-
- zeitlichen Mitteln, sondern kommen auch darin komplicirte Verhált-
nisse mancher Windgebiete, welche in den fůr lángere Zeitráume
abgeleiteten Werthen verschwinden, zum Vorschein.
: Wůrden hinreichend lange oder auch nur solche Beobachtungs-
- reihen, die sich auf dieselben Zeitráume beziehen, zur Verfůgung
- stehen, so wirde man fiir gleiche Richtungen selbst auf grósseren
- Gebieten in den Eintrittszeiten der Háufigkeitsextreme mehr Úber-
ň einstimmung finden, als es bis jetzt bei der grossen Verschiedenar-
j © tigkeit der Reihen der Fall ist.
;: Komplicirte Erscheinungen in der jáhrlichen Periode machen
; sich durch doppelte Maxima der Windrichtungen bemerkbar. In
solchen Fállen findet wáhrend des Jahres eine zweimalige Umdrehung
(dos Windes d. h. Wanderung der Maxima um den Horizont des Ortes

488

und zwar entweder in den beiden Jahreshálften im sleichen oder i im i%
verschiedenen Sinne statt. i
Fůr 48 Stationen sind die Gesammtresultate der Windbeobach-
tungen in Tabellen zusammencestellt, um den Durchgane der Maxima
in den verschiedenen Windgebieten durch die 8 Windrichtungen zur.
Anschauune zu bringen. Die Maxima sind in gleicher Weise wie in-
der ersten Abhandlung durch Fettdruck gekennzeichnet.

s Das Material zu der vorliegenden Arbeit habe ich hauptsáchlich
den Sammlungen der Windbeobachtungen von Coffin, Buchan und
Hann entnommen. Das Werk Coffin's „The Winds of the Globe“ *).
zu dem A. Wojejkov den Text schrieb, enthált bis jetzt das reichhal-
tigste Material von Windbeobachtungen aus allen Welttheilen. Die
Benitzune des Werkes wird einigermassen dadurch erschwert, dass
darin bloss die beobachteten Zahlen wiedergegeben werden, welche,
wenn es sich um eine strence Vereleichbarkeit der Daten handelt,
vorerst auf eine bestimmte Anzahl von Beobachtungen reducirt werden
můssen. Ich habe die diesem Werke entnommenen Werthe der Wind-

vertheilung in Procente umgewandelt.

Das Werk Buchan's: „The Mean Pressure of the Athmosphere
and the Prevailing Winds over the Globe, for the Months and for
the Year“ *) enthált auch Monatswerthe der Windvertheilung fůr eine
Reihe von Stationen, welche úber die ganze Erdoberfláche verbreitet
sind. Die in diesem Werke segebenen Háufigkeitszahlen sind reducirt
und in Folge dessen untereinander vereleichbar, lassen aber nicht
immer, da sie die Dauer der Windrichtungen in Tagen ausdrůcken,
eine scharfe Unterscheidune der Maxima zu.

Werthvolle Ergánzungen zu den beiden angefiihrten Sammlungen
von Windbeobachtungen bringen die klimatischen Tabellen, welche
vom Herrn Dir. Hann in den verschiedenen Jahreángen der „Zeit-
schrift fůr Meteorologie“ meist fůr solche Stationen, von welchen das
Beobachtungsmaterial sonst wenig zugánelich ist, zusammengestelit
werden. —

"Die úbrigen Ouellen, die hier oleichfalls zur Bestimmung der
Windperiode beniitzt worden sind und die sich auf die Windbeobach-
tungen bloss einzelner Gebiete und Štationen beziehen, werden weiter
unten mitgetheilt.

2) Smithsonian Contributions to Knowledge. Vol. XX. Washington 1876.
5) Transactions of the R. Society of Edinburgh. Vol. 25, Par. II. 1868—1869.

489
I. Europa.
© Die jáhrliche Periode der Windrichtung kann in Europa an

einer grósseren Anzahl von Stationen als in anderen Erdtheilen ver-
-© folgt werden. Ich habe dazu neben den oben angefihrten Publica-
— tionen noch mehrere Arbeiten, in welchen ich fůr einzelne Orte oder
Gebiete aus mehrjáhrigen Beobachtungen berechnete Windtafeln vor-
-fand, beniitzt. Von diesen Arbeiten sind zu nennen: Mohn*) „Klima
von Norwegen“; Rykatschew*) „Die Vertheilung der Winde úber
dem Baltischen Meere“; Wesselovski“) „Uber das Klima von Russ-
land“ Kóppen ") „Regen- und Windverháltnisse Tauriens“; Hell-
„mann “) „Mittlere Anzahl der dreimal táglich verzeichneten Windes-
richtungen im nóordlichen und mittleren Deutschland“ ; von Bezold
und Lang „Beobachtungen der meteorologischen Stationen in Baiern“ ;
Fischer *) „Studien úber das Klima der Mittelmeerlánder“.

Die jáhrliche Drehune des Windes nach der Bewegung der
Háufigkeitsmaxima der einzelnen Windrichtungen in den verschiedenen
Theilen Europa's kann aus den in den Tabellen 1—6 gegebenen
Zusammenstellungen ersehen werden. | Die Štationen mit „rechts-
drehendem“ Wind sind in der Tabelle 1—2, mit „linksdrehendem“
in der Tabelle 3—4 und Štationen mit sowohl „rechts-“ als „links-
drehendem“ Wind in der Tabelle 5-—6 enthalten. Man findet, dass
hier die Stationen mit einer komplicirten Winddrehung, auch wenn
dieselbe das ganze Jahr hindurch in einem und demselben Šinne
vor sich geht, viel háufiger sind als mit einer einfachen Drehung.

a) Gebiete mit einer rechtsgehenden jůáhrl. Bewegung der Hůufigkeits-
maxima der einzelnen Windrichtungen.

Nach den bisherigen Beobachtungsresultaten (Tab. 1) hat im
Laufe des Jahres einen rechtsdrehenden Wind der nordliche Theil
Europa's, ein Theil des sůdlichen Norwecens, ein Theil des mittleren
und das ganze sůdliche Russland mit der Krim, die Balkanhalbinsel,

——

- +) Z. d. 0. G. £. Meteorologie 1885.

: 5) Wild: Repertorium f. Meteorologie Bd. VI.

8) Die Beobachtungsresultate werden von Coffin reproducirt.
7) Wild: Repertorium Bd. I
8) Preuss. Statistik 34.

9) Ergánzunesheft Nro. 58. zu „Pettermanns“ Mittheilungen.

ŘE, sd Bak ha Y PPR do nos dk
O ko K R o dok k jk
jí 990 M 2“

490

ein Theil Oberitaliens und auf der pyrenaeischen Halbinsel vereinzelt
Campo Maior aufzuweisen. io
: Um zu zeigen, wie die Bewegung der Háufigkeitsmaxima der <
Windrichtungen im Laufe des Jahres an den něrdlichen Stationen
Europa's vor sich geht, stelle ich fůr zwei derselben Archangelsk*9 ©
und Torungen'*) die Háufiskeit der Winde in der Tabelle 2 zusam-
men. In Archangelsk ist die Umdrehung, die mit E im Jánner be-
ginnt, schon im Juni mit NE beendet; in der zweiten Jahreshálfte
von Juni bis December durchláuft das Háufigkeitsmaximum noch ein-
mal alle Richtungen von E úber S bis W. In Folge der sich in der
zweiten Jahreshálíte wiederholenden Drehung haben die verschiedenen
Windgruppen mit Ausnahme der nordlichen doppelte Háufigkeitsma-
xima aufzuweisen. Die NW, N und NE-Winde erreichen nur ein
Maximum und zwar in den Monaten Mai-Juni, die E- und SE-Winde
haben das erste Maximum im Jánner, das zweite im Juni-Juli, die
S- und SW-Winde das erste Maximum im Jánner-Februar, das zweite
im October-November, die W-Winde das erste im Februar und das
zweite im December.

An den úbrigen der nordlichen Gruppe angehorigen Stationen
verláuft die Winddrehung ganz einfach, so dass die verschiedenen
Richtungen nur ein Maximum aufweisen kónnen. Das Maximum der
N-Winde entfállt auf die Monate Mai-Juli (in Gjásvár auf Márz),
das der S-Winde auf die Wintermonate; das Maximum der E-Winde
erscheint in den Herbstmonaten, fůr das Maximum der W-Winde
ergeben sich dagegen an den verschiedenen Štationen verschiedene
Eintrittszeiten. Besonders einfach und regelmássig gestaltet sich die
Winddrehung zu Ranen und Presto, wo das Háufigkeitsmaximum in
der ersten Jahreshálfte von Jánner bis Juni gerade die Hálfte der ©
Richtungen von S-NW und in der zweiten Jahreshálíte die andere ©
Hálfte der Richtungen von N-SE durchláuft. :

Zwischen den eben besprochenen Stationen der nordlichsten ©
Gruppe und den Stationen im sůdlichen Norwegen: Bětrid, Torungen ©
und Oxč besteht insofern ein Gegensatz, dass an den ersteren die
N-Winde in den Sommer- und die S-Winde in den Wintermonaten,
an den letzteren aber umeekehrt die S-Winde in den Sommer-, die
N-Winde in den Wintermonaten das Maximum der Háufigkeit erlan-
gen. Die E-Winde haben das Maximum in den Friihlines-, die W-

19) Coffin p. 108.
11. Z. £. Meteor. 1885.

z ONOM 1

ý . 69
ep
- Ranen -66
> Eyafjord . . . 65
P Presto <.. .e4
© Archangelsk. . 64
K Bnid.. , -60
Torungen . . .58
0x.. BB
PoUla „54
© Charkov .50
-o Lugansk ... .48
-Orlov Z

Taganrog . . .47

Odessa . . . .46
© Astrachan 4 46
-Góra 46
© Venedig . 45
- Bologna . 44
- Sebastopol „ 44
p Nikita 2.2.

Genua . 44
- San Remo . 43
© Lesina Abdake dra

|,
ni

- Constantinopel 41

dí:
M

-Campo Major .39
i
p

meAthen ..... .37

kUjek as 90

7 259 92" 6m 6
39 18 58 15 12
1911310032118 ";
50—20 — — 8
47.11.7810 10
84 40 832 5 18
58 10 35 128 6
25 8 48 15 16

4.8.. 3.15. 13
42 55 59. ? 15

4.3679 "2,5
85 39 20 57 21

653014507. 52 14
12 38 59 28 16
29 30 44 65 7
2 4800222 111
56 13 38 94 8
26012200 21.14
40 (910 7300007
37 33 31 42 12

— 10
23.. 8:25::48,. 7
50.7. 4620, 5
11 16 27 20 23

MB DB 27

2—6 59285 7
58 23 44103 24
54 14 30.— 4

N E S W
Márz © Septemb. Februar © Juni
Juli November ok 5
Juni © October © Jánner — Márz
Juli ž November i
, i Mai
Juni k Jánner 7 Aazušky
Mai Jánner © Jánner | Februar
| Juni October December
je Juni
Jánner V Sotohér November
December | April Juli September
» » » »
Juli August © Jánner Mai
Jánner Februar
Septemb. RA Februar lí
Mai April ;
S nS) Septemb. Novemb. n
Juli Jánner © Juni Jun ©
August October December
Februar | Márz : 3
Septemb. Decemb. a m
Decemb. | April Mai Juni
August Novemb. December Februar
Márz i April
MAA NOVEM ve DE očnNE
Jánner Márz Mai Juli
5 ž 4 October
Juni Juli | Septemb. Jánner -
Jánner © April ;
00 August | Novemb. Van
Novemb. © Mai Juli „DEBÍSIA
Jánner
December Februar Mai Juli
Mai Juli Julií,
+ August Šeptemb. October
Jánner | Jánner Juni © Tali
Septemb. October Novemb.
Á Márz April
U Z October December
Jánner © Jánner ž
Octob. November a dr
Juli Márz Márz P
Decemb. Novemb. Novemb. ENÉ
Juli Jánner Februar | Márz

October October- Decemb.

Jánner
Februar
Márz
April
Mai
Juni
Juli
August

Septemb.

October
- Novemb.
Decemb.

Jánner
Februar
Márz
April
Mai
Juni

« Juli
August

Septemb.

October
Novemb.
Decemb.

Jánner
Februar
Márz -
April
© Mai
Juni
Juli
August

Septemb.

October
Novemb.
Decemb.

=
o oo aw Z

Archangelsk.

E SE 8 8W

12 24k 13
11 18 14
10 15 14
16 183 7
15 13 6
17126
19:16..-8
14 13 10
10 12 12
11.15 1
10 13 12
11 16 12

Lugansk.

2041818

DD
Pk 1
=
-1 m
pi
© co

DI
DI
© x 1 A © Ma © (© ©

Venedig.

To R
9- 61.:55
16 15 11
14 21 18
11 2 2
11 21 18

22
18

-1 -10 (© O n an

W NW
ár 6
19 8
17 15
1011
9 19
6 18
8 15
10 12
19 9
19. 6
25 5
26. 4
18 6
21 5
22 6
19.5
16 6
31 10
25 12
21.9
19x
0% 7
15176
24. 5
5 14
3 9
5 4
2.5
sla
8.35
8.45
s B |
4:8
-B
4:6
4 18

P MO U OA O yu 9 O R A

je
pm ©

O0 © u O dg O W Oo O

Torungen,

E SE 8
4
95:6
114554
18.3.48
14.4 10
13.. 5 11
13.<6: 1
12:0
95 559
9:£64"9
GE 010
6. 4 6
Taganrog.
38 8 12
38.6.12
40 9 1
34 12 14
29:19 (189
20 17

jů
OD
jenů
©
PoP 9M OR OU UM OUR O R DW

SW W NW
21 42:8"
1912-40"
i8“ 10. 19**
18,038
27 10 10
35 10 6
85 10 8
25 4125/8
19 15 12
1812240
15124
16 10 11
B5938
4.109
89296
8.14 6. 3
$ 16, 8 (M
12 24 1040
9 31.10..
10.16"
5 18.760
A 18050 08
510748
4.10. 598
B

00 © © © 0 M O VU

mi m
C- C)

theilung zu Torungen (Tab. 2) ersehen werden.

Yinddrehung im Laufe des Jahres vollzieht, kann aus der Windver-

Das Auftreten der Háufigkeitsmaxima der Windrichtungen im

©" sůdlichen Russland wird hier nach der Windvertheilung zu Lugansk")

und Taganrog"*) (Tab. 2) verfolet. An der ersteren Station erreicht

"der N-Wind nur ein Maximum und zwar im August, der S-Wind

aber zwei Maxima im April und November, an der letzteren Station
finden wir umgekehrt beim N-Wind zwei Maxima im Februar und
September und beim S-Wind nur ein Maximum im Mai. Wie in

- Archangelsk, so hat auch an diesen beiden Stationen der Wind schon

wáhrend der ersten Jahreshálfte eine vollstindice Umdrehung gemacht;
in der zweiten Jahreshálfte kommt in Lugansk das Háufigkeitsmaxi-.
mum von N úber S bis nach NW, in Taganrog von N úber NE
nach E. An der ersteren Station springt dann das Max. von W im
December nach NE im Jánner, an der letzteren kehrt es zurůck von

December nach N im Februar, um die Wanderung mit Anfang des - i
-E im Jahres anzutreten. c

Die Wanderung der Háufigkeitsmaxima an den úbrigen Štationen
des sůdlichen Russlands (Tab. 1) geht im Laufe des Jahres in áhn- -
licher Weise entweder wie in Lugansk oder in Taganrog vor sich.
Zu unterscheiden ist noch, ob sich die Wanderung des Maximums

- schon in der ersten oder spáter in der zweiten Jahreshálfte auf alle
- Richtungen erstreckt. Das Max. der N-Winde entfállt auf die Monate

von Juli-September, bei den Stationen der Krim auf November-
December, ebenso wie das zweite Maximum an der Nordkůste des

Schwarzen Meeres, in den Eintrittszeiten des Maximums der S-Winde

herrscht an den Stationen des angedeuteten Gebietes keine grosse
Ubereinstimmung. Die E-Winde erreichen gewóhnlich zwei Maxima,
von denen das erste auf die Winter- oder Frůhlings-, das zweite auf

-die Herbstmonate entfállt. Die W-Winde scheinen hier ein ausge-
- Sprochenes Maximum im Juni-Juli zu haben; ein zweites Maximum
-wird an einigen Stationen in den Wintermonaten beobachtet. In
Astvachan**) finden wir eigenthůmliche Verháltnisse, indem zwei Háu-
- figkeitsmaxima neben einander durch die hichtungen hindurchgehen
-und zwar in der Weise, dass das eine die Wanderung bei É im
Márz beginnt, dieselbe ůúber S im Juli fortsetzt und im December

-22 Berechnet von Kčmiz im Repertor. f. Meteor.

18) Coffin p. 249.

E 13) Cojjim p. 254.

mit W vollendet, das zweite dagegen sich im Anně bei W in "pale

gung setzt und úber N im Juli nach E im Jánner gelanst.

Auch bei den Štationen der Balkanhalbinsel und Oboritahens. i
(Tab. 1 und 2) haben wir zu beachten, ob das Maximum der N-Winde —

auf den Winter wie in Venedig'*), oder auf den Sommer wie in

Bologna **) entfállt. An der ersteren Station geht das Háufigkeits- ©

maximum von N im Jánner úber S im Mai bis NW im December;
-an der letzteren von W im Jánner úber N im Juni nach SW im

October; die jáhrliche Periode vollzieht sich an beiden Orten ganz —

einfach.

Górz schliesst sich an Venedig jedoch mit der Andeutune eines
zweiten Maximums der N-Winde im August und der E-Winde im

December an. In ganz áhnlicher Weise erfolet die Winddrehung in
Genua; in San Remo findet eine sich wiederholende Wanderung der
Háufigkeitsmaxima von den E-Winden im August nach den W-Winden
im October statt. |

| In Constantinopel, Athen und auf Malta sind die Maxima auf
-die Windrichtungen in áhnlicher Weise vertheilt wie in Bologna nur

mit dem Unterschiede, dass in der ersten Jahreshálfte diese Maxima

Maior schliessen sich mit dem doppelten Maximum der N-Winde
„und auch sonst mit der Wanderung der Maxima von einer Windrich-
tung zur anderen an Taganrog an.

Auffallend erscheint, dass das Maximum der N-Winde meist an 3

solchen Stationen auf die Wintermonate entfállt, welche nordlich vom
Meere gelegen sind.

dů >) Gebiete mit einer linksgehenden jahrl. Bewegung der Hůvujfigkeits-
maxima der einzelnen Windrichtungen.

Die in der Tabelle 3 zusammencestellten Stationen, an welchen
die Winddrehung im Laufe des Jahres gegen den Uhrzeiger von

N úber W gegen S u. s. f. erfolgt, gehóren der Westkůste Nor-
wegens, der Ostseekůste, Finnland, dem něrdlichen und mittleren ©
Russland, Jůtland und einem Theile von Norddeutschland, Ostgali- :
zien und dem čstlichen Ungarn an. Als vereinzelte Stationen mit ©
linksdrehendem Winde sind in Italien Mailand und Reggio, auf der ©

15) Zeitschr. f. Meteor. 1884.
16) Fischer „Klima der Mittelmeerlánder.“

„ und auf der pyrenáischen Halbinsel Madrid

Die Mehrzahl der Stationen Norwegens, fůr welche Mohn"*) die

0: - Ausnahme von einigen im Sůden gelegenen Stationen erreicht der

N-Wind das Maximum der Háufigkeit entweder in den Frůhlingsmo-

: naten April-Mai oder in den Sommermonaten Juni-Juli, der W-Wind

sleichfalls entweder in demselben Monate noch wie der N-Wind oder

-einen Monat spáter. Die S- und E-Winde treten mit einem doppelten

Haufigkeitsmaximum auf und zwar erscheint das erste bei den S-Win-

den meist im December-Jánner, bei den E-Winden im Februar-Márz,
das zweite bei den S-Winden im September-October, bei den hierauf
folsenden E-Winden im November-December. Die Aufeinanderfolge

-der Maxima an den norwegischen Stationen ist aus der Windverthei-

lung zu Bergen (Tab. 4) ersichtlich.
Einige von den norwegischen Štationen und zwar die im Sůden

-des Landes gelegenen haben abweichend von den ůúbrigen ein dop-

peltes Maximum der N-Winde wie z. B. Christiania (Tab. 4) aufzu-
weisen; das erste Maximum erscheint im Márz-April, das zweite im

- November-December.

Die von Rykatschew fiir die Periode 186060—76 gegebene Wind-

| vertheilung an einigen Stationen der Ostseekůste zelet, dass dort im

- Wie man aus der Windvertheilung zu 97. Petersburg (Tab. 4) ersehen

Laufe des Jahres die Winddrehune ogleichfalls im Šinne gegen den
„ Uhrzeiger wie an der norwegischen Kůste erfolgt. Nun scheint aber
hier die Beobachtunesdauer noch kurz zu sein, um eine ganz regel-
mássige Aufeinanderfolge der Háufigkeitsmaxima liefern zu kónnen.

- kann, wůrde durch die Verspátune des Maximums der NE- und
- N-Winde das Maximum der W- und NW-Winde dem der N-Winde

“

=
Ů
í

A
4
:

£
VŘ
k
ť
Š

voraneilen. Nach der álteren Petersburger Beobachtungsreihe "*) er-
scheint das Háufigkeitsmaximum der N-Winde im Mai und ist auch
sonst der Verlauf der Winddrehuneg einfacher und regelmássiger als
-nach der neueren Reihe. Auch die Stationen Finnlands: Storktro,
Tammela und Laukas weisen das Maximum der N-Winde im Mai
"oder im Juni auf.

An einigen Štationen der Ostseekiůste wie Kronstadt, Packerort
und Baltischport finden wir das Háufigkeitsmaximum der N-Winde
nicht im Mai, sondern im November.

17) Klima von Norwegen. Z. £. M. 1885,

8) Ooffim p. 184.
edí

Station Breite
An. 2. 6090-58)
Andesnes . . .69 20
Fagernes . . .68 27
Lódingsen . . .68 24
Mala s: 64: 83
Christiansund .63 7
Storkiro +631
Aalesund . .62 29
Laukas...... .62 25
Dovre "B2
Dommesten . .61 53
Floró „61 36
Sogndal 61 18
Flesje "61-448
Leirdal . 61.6
Granheim .. . .61. 6

St. Petersburg . 59 56

Christiania,

Ober Surop
Sjevernaja Ferma „59 25.

Packerort ....
Baltischport

Wdsire:'/ <.

„59 55

„59 28

„59 23

„59 21

„59 18

Lánge Hóhe Jahre

Tabelle 3.

29917. 13m 12

Juli

Novemb.

Juni
Juli

Mai

Mai
Novemb.

Juli

Mai
April

Decemb.

August

Novemb.

„

Juli

NYHA od skané

E S
Februar Jánner © Jánner
Novemb. Septemb. © Juni

ž Februar ;
a Novemb. -
Decemb. August © Juni
Márz © Decemb. August
April á Mai
Decemb. Jánner Juli.
Márz © Februar Jánner
Decemb. October Septemb.
ě Jánner :
Jánner ŠOBšba Juli
: Márz B
Juli Oh Septemb. é
April “ Juni
Jánner Jánner
n Septemb.. | *

„o Jul »
Februar Decemb. i
Februar Jánner Juli
Decemb. © Juli
Februar Juli Mai
Novemb. August i
Jánner © October Juni
Februar Jánner Septémb
Decemb. Septemb. :

Jánner :

Márz E Juli
Februar Februar ; sch,
Decemb. Novemb.

Februar :
Februar Date: Mai
Februar Jánner Jiní
Novemb. Novemb.

April | Decemb. hi
Decemb. © Juli Mai

; Jánner 3

Juni Octobes= Juni

Juli Februar Decemb.

Juni Be Juni

Novemb.
Jánner Jánner
bosaal) October A

Márz © Jánner Februar —

Decemb. Septemb. Septemb. —

P,
2, Lister 58
© Mandal . 58
'
> Lindesnes. . . 579
9
f Swalferort n R
© Kostroma . . .57
- Wisby . „57
©- Windau 57
k: ia mo 56
k Viborg . 56
© Vladimir 56
© Tarum 1814 D5
4 Moskau.... „55
k k -
> Mailbolgaard „54
Hela... 54
joe Vevba 53
52
51
n
„51
: . 49
47
ŽE VRRRSTNKY 46

A.
Mathematicko-přírodovědecká.

16 4

37 63
7 105

57 111
12 295

41 127
2 448

Hóke Jahre

193
20
22

38.

E
Jiri Jánner
Decemb.
: Februar
Vel Novemb.
Márz © Februar
Decemb. Decemb.
Márz
9 October
Márz Márz
Novemb. October
: April
Juli Decemb.
April
A Novemb.
Márz
4 Decemb.
: Februar
Mai Decemb.
Februar
z October
k Márz
Márz Decemb.
August Juli
Juni Můrz
3 April
Mai Decemb.
: Márz
April October
Mai April
Februar
9 October
Mai
August Novemb.
: Februar
Márz Novemb.
Juli Mirz
Márz
ž October
Juni Mai
$ | Márz
Mai Decemb.

Jánner
October

»
Jánner

Septemb.
Juli

Jánner

pSeptemb.

Jánner
October
Jánner

Novemb.

Februar

October
Jánner

Novemb.,

Jánner

Septemb.

Februar

Novemb.
Septemb.

Miárz
Novemb.

October

Jánner

Septemb.

Jánner
October

Decemb.
Jánner
October
Mňrz
October
Jánner

Novemb.

October

: Septemb. © Juli

Juni

Decemb.

April

. Juni
Juli

Juni

April
Juli

August
Septemb.
Juni

Juli

Februar

Novemb.
Juli

Jánner

Novemb.

Juli

August
Jalta

Jánner n
Juli

Juli ©
August
32

Station — Breite | Lánge Hěhe Jahre N E 5 BO W A

Mailand < .45 27 9 11147 5 —7m— Septemb. Juli Jámner ©
: Novemb. : Pp
Simferopol . .44 57 34 6 (6 31. Februar Jamer“ 2 kk Juni
Septemb. © Juni
Madrid ... . .40 24—3 41 655 10 Márz Jánner | October Juli
Gora. <. e 3903800+19.-334030.5 11 Juli s Decemb. August ©
á Márz Mai Mai Mai ©
o 3 118 Podib 2 a
Běl : S: August | Decemb. Septemb. August j
k B
k! Tabelle 4. |
a, :
ja Bergen. Christiania. |
"M N NE E SE S 8W WNW. NĚNE E SE S SW WNW..
č.. Jůnner 5.1 811.86. 7 3 4 926 14.5 11.895 m
© Februar: 9., 3. 4 11 28 -5 4 6 8 24 14 5 dt 8.4 408
ME: Marz-,, 110.80, 6 10029. 41087 9- 9 18.5 1411 5m
i April 195348 250604999 12 20 12 6.1213. £,4=
Mai 2478 oD 0D Dee 18 11.167 6 20 17:6. 5
Juni 25.222 9089220790012 8 12 9 8 28 23 5 3 8
Juli 2801221; 3,50009,7 8608913 6.11 11. 9.2918 59:5
Maris (21,:12.72,47920:8 93712 7 1618. 8 22-14-5305
Septemb: 14.81 37. 9:28:38,47 9.19. 11.-7 175134 5000
Detober 19.248.12.816 3:45 ii 28.18) 71200201
Nowemb: 9..7981.75 13, 24.5b:..8, 4 12 25 15 .,6 79703. (2
Decemb. 6. '3..5 10:28" 678.65 12 34 16 £ 9 172.2
St. Petersburg. Moskau.
Jánner 3 6 7 16 18 16 11 10 11" 7 10.10.14. 191608
Hebruar, -2.54 915171211 :18 11.70 900160 71T 1020 0
Márz 348720180 15,110714719 9.6.10 16 21 14 11.13.
April T root, 100, OA 10:1, 8:118-15. 15 (1412/1318
Mai 81. dd:x90106,1619.22 15.13. 8 9 135 10 (16010008
Juni 6"137.8079756 5671615 j4112. 9.9 12 15105
Juli NT 7459448162615 14109. 10712413 |
August" 6.-9.07.,18 8. 9.137 18 j4:“ 9 10.c109311
Septemb.; 771155 "11 40 14.512.-16 13"1110:10.(14
October 5.1 4,745 17. 171510414 12:69:11
Novemb. "6 6. 9 1518. 15. :7 11 9.5. 6 10 18
Decemb“ 67.8.18. 11:45" 11.16 9.9 11 10 14
Můnster. Simferopol.
Jánner 5,808.. 10:714 1.84.. 10. 1,6 6716 32:17:74
Februar 5 4 12 6 10 28 12 7 9 14 30 18 5
Márz © 12. 14;0197095;59. 1991616 6 java ab
April 1:6). IV UPRAV 10, 181514 6.3922 4156

l 8 u 3 l all 9 ke R ně 1dá M oda Sd k eo od de 7 UB <
PAN 6 nod zá o ohne ky ' Kosek ka Pha, BEE Zb i
v MĚ šeď - valná P VSA E pe

p . Z

=: 3

499

N NE E SE S 8W W NW N NE E SE S 8W WNW

SLO UTO 3101114 11714 2420016 )-5 51: 91.18
bod. A. 8109229 14 1 de dí 5 18.880 11

s 210.22 29 14 1220320:.-5."14,7287710

mneust“ (8. 4 6.4018 24 21 18 14938 0280118718 921079
Peeptemb. 6- 8-8: 7.15.22 14 9 41871172 753, 130011
Oetoher. (36,12 9 22 22 16 5 4418730518475 10459
prNovemb. (7 8.12 -6 16.20 183 7 5716-26, (1800098
Pecemh. 5. 5. 9 6.14 25 19 10 6; 1693141596118

| Die jáhrliche Winddrehung im mittleren Russland kann aus
der Vertheilung der Windrichtungen zu Sjev. Ferma, Moskau, Vla-
dímír, Orenburg und an einigen Stationen im Ural, welche spáter
bei Asien behandelt werden, beurtheilt werden. Die in der Tab. 4
fůr Moskau gegebene Windtafel zeist, dass das Háufigkeitsmaximum
bei W und SW die Wanderung im Jánner-Februar beginnt, úber S
-im Márz und E im April nach N und NW im Mai gelangt und damit
- schon in der ersten Jahreshálíte die Wanderung um den Horizont
vollendet; in der zweiten Jahreshálfte láuft es noch einmal alle Rich-
tungen von W úber Š nach E hindurch. Die Drehung ist in der
„zweiten Jahreshálíte in Folge der Verspátung des Maximums der
© W-Winde im November nicht so regelmássig als in der ersten. Nach
-den Daten der úbrigen russischen Štationen wáren richtiger die Mo-
-nate Juli-August als die Eintrittszeit des Maximums der W-Winde
zu bezeichnen.
In Lemberg und Debreczin geht die Winddrehung in gleicher
- Weise nur mit dem Unterschiede vor sich, dass an der ersteren Sta-
-tion das Háufigkeitsmaximum zwei Richtungen W und SW mehr
- durchláuft als an der ersteren; es beginnt die Wanderung des Háu-
figkeitsmaximums an der ersteren Station mit dem W-, an der letz-
- teren mit dem S-Winde und gelangt an beiden Orten im Juni zum
- N-Winde; in der zweiten Jahreshálíte geht es durch die Windrich-
- tungen von NW, W, S. Im Ganzen verláuft die Winddrehung in
- derselben Weise wie an den Stationen im mittleren Russland.
k Dem grossen europáischen Gebiet mit linksdrehendem Wind
© gehórt auch Dánemark und ein Theil Deutschlands mit den Stationen
> Jever, Miinster, Hammover und Halle an. Die dánischen Štationen
- Viborg, Tarum, Mailbolgaard haben das Maximum der N-Winde in
-den Frůhlinosmonaten, das Maximum der W-Winde im Juli. An den
- deutschen Stationen wird das Maximum der W-Winde gleichfalls im
Juli, das der N-Winde mit Ausnahme von Můnster im Mai oder in
-den Sommermonaten beobachtet. Hier reicht das Gebiet mit links-
| | 32*

08
$
nící
jh
wc?
35

D00

drehendem Winde in das mitteleuropáische Gebiet, hinein, welches
eine linksgehende Bewegung der Háufigkeitsmaxima nur wáhrend des ©
Sommerhalbjahrs aufzuweisen hat. Wůrde an diesen Stationen das

zweite Maximum der W-Winde im Februar und Márz mehr entwickelt ©

sein und wůrde das Maximum der S-Winde im October verschwinden,
-so můsste man diese Stationen auch zu denen des mitteleuropáischen ©

Windgebietes rechnen. Die Aufeinanderfolge der Háufigkeitsmaxima š
kann aus der Windvertheilung zu Miimster **) (Tab. 4) ersehen werden.
Von den mit der linksgehenden Bewegung vereinzelt stehenden ©
Stationen gebe ich in der Tab. 4 die Windvertheilung fůr Sémfero- ©
pol?0); fůr die úbrigen Stationen werden nur die Durchgangszeiten ©
der Háufiekeitsmaxima durch die vier Hauptwindrichtungen in der ©
Tab. 3 zusammencestellt. Die Drehung erfolet an diesen Stationen ©
meist ganz einfach. In Mailand geht das Háufigkeitsmaximum regel- ©
mássig von W im Jánner ber S im Juli nach N und NW im No- ©

ber nach E im December; in Madrid von E im Jánner ber Nim.
Márz nach S und SE im October; auf Corfu von E im Jánner úber ©
N im Juli nach S und SE im December. In Reggio wandert das ©
Maximum wáhrend des Jahres zweimal Pres no dem Uhrzeiger ©
um den Horizont herum. í

c) Gebiete mit einer nach Jahreszeiten wechselnden Bewegung der Hůu- i
Jigkettsmasima der einzelnen Windrichtungen.

In der Tabelle 5—6 sind die Orte zusammengestellt, an welchen ©
die Winddrehung in der einen Jahreshálfte nach rechts, in der anderen ©
nach links erfolgt. Die Mehrzahl der angefihrten Orte hat eine solche ©
jáhrliche Periode der Windrichtung wie sie bereits frůher fůr n
und Berlin nachgewiesen worden ist*') und welche darin besteht,
dass das Háufigkeitsmaximum wáhrend des Winterhalbjahrs von einer.
Richtung zur anderen mit dem Uhrzeiger, wáhrend des Sommera
jahres aber gegen denselben wandert. Diese sich nach der Declina-
tion der Sonne richtende Winddrehung wurde an 52 Stationen aufge-
funden, welche auf West- und Mitteleuropa so vertheilt sind, dass
sich die něrdlichste von denselben Kopenhagen untér 55“ 41', die
Sůdlichste Triest unter 459 39 N, die westlichste Dublin unter 69 16"
W und die óstlichste Klaussen 229 4 E v. Gr. befindet. i

19) Hellmann, Preuss. Statistik 34.
20) Kóppen, Windverháltnisse Tauriens. i
21) Sitzungsb. d. k. bóhm. Gesells. der Wissenschaften 1886,

A
:
ž

Breite
. .56 31 20
„56 29 23
506541 :512
bbs 4-21
S Kóhigsbery „54 42 20
„54 27 16
fe Putbus „54 22 13
: Wustrow MDA D12
% Jy
s Kóslin +54" 12116
ř Klaussen „6531.57 22
: Schónberg. . .53 51 10
p Otterndorf „53 48 8
a
E Noderney . . .53 42 7
-= 0531. 491 17
| Regenwalde „53 46 15
p h i
- Hamburg 58 33 -10
R 53 28 13
ha 22.4
„53 21—6
„53 10 5
DO 61 ©
es D3. 5050
-58.1 0.11©
51 11

59
44
33

54
55
23

Tabeile 5.
Lánge Hóhe Jahre

N
Mai

Juli

Mai
Juli

Mai

October

E.. 8
Márz
Decemb. Odabo
Februar
Decemb.
Mai
Očtěbe=: October
Jánner
October Novemb.
October 5
Februar
NO ven October
MEP Jánner
October
Februar
S Očobét Decemb.
Mai Jánner i
October Decemb.
Mirz
POcrObaE: Decemb.
» »
» »
April
October ý
ŘE > Jánner
October 0
Mai
October 9
Jánner
Februar Oclohar
Mai
Očtoberí October
Jánner
nem Novemb.
Mai
Septemb. de
Márz © Februar
Septemb. October
KAN, Jánner
October
Jánner
4 October
Jánner
Septemb. je
Jánner k
Jánner

W
Mai

August
Mai

Septemb.

Februar
Juli

Februar

Septemb.

April

Juli
Februar

Juli

»
Jánner

August

April

Juli
April

August

Februar
Juni

Februar

Juli

Márz
Juni
April

Juli

Februar
Juli
Miárz

Juli
Februar

Juli

i
Station Breite
Lóningen re A
Lingen „BA 3800
Berlin D2 100
Poasen: 3 ,<.4'B2 254.416
o Klausthal . 1: '49: 10
Cleve bi 17:0
Paderborn. . .51 44 8
Brockengipfel .51 38 10
Torgau .. „51 34 13
London „51 831—0
soch 251,28.0
Heiligenstadt „51 24 10
Leipzig . . . .51 20 12
Můhlhausen „51 13 10
Górlitz . . . .51 9 14
Breslau pe 5 VAR ABS 37
BOOL ed . 50:5:55:6
Helston „50 | 7—5
Frankfurt a. M. 50 7 8
Ratibor . +506. 18
Prag 54.701" Bi7, 14
Bayreuth . . .49 5% 11
Mannheim. . .49 29 8
Paris - „48 50 2

109

87 1142

103

207

202

345

116

Lánge Hóhe Jahre
7 42 81 161

ě PE "
N E
Februar ©
n October
Márz —
% Novemb.
3 Mai
p Decemb.
í Márz
pa October
Jání jk
October -
: Mai
pb Novemb.
» „
: April
Spee Septemb.
; Mai
nd Novemb.
; Márz
ZB en
Mai
Septemb. 4
Juni Mat
Novemb.
; Mai
a Septemb.
Jani Mai
jee October
» 7 »
Mai 2
Márz
V Septemb.
April
October
April
2 Septemb.
Mai
“ Novemb.
April
“ Septemb.
April © Mai
Juni © Septemb.
Mai April

Beptemb. Septemb.

April i

S.
Decemb.
»

Jánner

Decemb.

Jánner

»
V

August ?

Decemb.

October
Jánner.
Jánner
Jánner

October
J ánner

Novemb.

Februar
October

. Februar

Februar
Juli

M
Márz: *
Juli: 8

Februar —
Juli 8
Jánner

Juli

Februar ©
Jauio
April A
Juli.
Márz
August

Juli
Februar
EE po
„April 8

Juli
Februar ©

Juli -8

» (4

Márz

Juli
Februar ©
August

Márz -©
August

Márz -©

Juli
Februar ©

Juli.

Station © Lánge Breite Hihe Jahre © N
enburg . . „48 39 15 36 338 10 ř
rassburg ©. „48 35 7 45 137 20 | Juni
© Augsburg . . „48 22 10 54450 52 Mai
Men. . - .48 14 16 220195 193 | April
Můnchen „48 8 11 34 529 38 Mai
Budapest „47 30 19. 2 153 16 | Decemb.
Arad .. „46 11 21 19 106 z 2M
Decemb.
Triest 445.39. 13 47 .24 10 Juni
C Juni
BEu. 0 45,11. 9 9,98- 7
Juli
PO Florenz . . . .43 47 11 14 73 7. Jánner
F Livorno ©... .43 88 10 18 24 SEnobE
Juli
Rom .... . .41 54 12 28 31 19 | Decemb.
- Neapel . . . .40 52 14 15149 7. Jánner
© Syrakus 37.213 116116. 8: -Ti Juli
Tabelle 6.
: N NE E SE S 8W WNW N
M; Leipzig.
dánnér. 3 9-8 11 15 32 13 9 3
- Februar 4 8 10 10 13 31 14 10 2
© Márz 6012 010..18 710 25 14 15 9
-April 7013071110719.. 15 18 4
-Mai 8 16 12 10 6 17 13 18 5
© Juni PDA) 0 242017,21 4
© Juli PDK 025 21 22 4
Mr kucust 6 -9 6 8 10 % 17 18 4
- Septemb. 5 11 10 11 11 24 14 14 4
© October 4 7 9 12 15 29 14 10 3
M" Novemb. 4 9 10 12 17 29 11 8 2
M Decemb. 3 8 9 10 17 31 13 9 2
Dublin.
4 2 10. 9 10 20 2. 8 12
6). 3 11.0i8.9 18.29.12 10

»„

Februar

Novemb.

Márz

October

Jánner

Novemb.

August
Decemb.

Novemb.

Márz

October
Jánner | | April
Decemb./ Decemb.

Jánner

Novemb.

Márz

Juni

| August

W
November R
Decemb. 9
Jánner Márz
August © Juni
Decemb.| April
Jánner | Juli
Decemb. ZREREC
Juli
Márz April
October Juli
April k
October Jy
Decemb. EDENU
Juli
Jánner
Noremh: Decemb.
Mai
Juli
Mai i
Septemb. 7
Mai
August 4
April Juni
October August
Juni Jánner
October paša

NE E SE S 8W WNW

Můnchen.

90 504 1187 323065
102477440 20120:3809905
10.22 -4 2 11938707
1i./2930110.234510
11.210 3 010930061
15.179 8117107.3401h
11 16.5530.1.12<36551
11,18.8.,113 340010
132343 "11/3088
16:25 16"127 112".29406
11"9817,72.31 1412815
102307, 61,13. 130 322088
Paris.

12.17. 1116418 354610
9.6.10 19 18 18 10

4 de Ca

; ZA O ka Bědé k3

504 P op kol | kor kl o

č | ání Ala
N NE E SE S 8W WNW. N NE E SE S sW WNW
Márz“ “ 6 6 4 6 7 15212 12019 7.6.12 170100
April 98719., 705414213 15 15 9 7 4 14 14 12
Mai 9 122 6 6 9 %2 10 13.13: 9.8113 018011501
Juni 8.4518.009"B 14096911 14 '12..5060.90 00b
Juli 798 79,476 18418 10.9 4 5 11 21 8 14
Audust. -6 3412 5.6 :1627:16 9-96 4197 2200P6T1B
"Septemb. 6 6 14 8 8 18 25 10 10.13 -9.7 16..20 150
October: -8 4.6..7“9"16 31 12 8.-.98.11..20.18.16018
Novemb. 5 2 9 9 9 193. 9 6.9.7010 18.2 1700
Decemb. 4 2 8. 9 11 2 2 8 712 "7101719201500

Florenz. ; Pavia.

Janner; A4 37..19.-75:v5 6.0891 6. 148.5 10:28. 190361
Februar 7 20 17 13 3 14 6 4 6: 16.12.95, 41018 189.4
Márz BA0.481289.8, 115010 "46 9.9023..67 6 13/1402
April 6119."5'916:02 -1719.10 5.59021.-4 6119 10
Mai B-115.1169.55 671802710 6,22 18.97 8913912005
Juni 71896, 024 Ae 0 9.19..-920..-618) 1110055
Juli 6.2407% bl 4 1407 28 9 38.16.74 478012008
Ancust, 93194 ).B.46712.28,:18 8.34. 1855720070000
Septemb. 4 14 7 7 6 1 23 14 8.26 18., 16..4.810066
October :.8 24 18. 9. 6:12:11: 3 5.26 :21..7.8" 19
Novémb; 4 9271/1918 611 6:8 7191128102081
Decemb: 8 25.. 20 12:9. 114.2 7,14 db sa 280 OBH EE

Auf dem so begrenzten Gebiete erfolgt die Winddrehung, wie ©
aus der Vertheilung der Richtungen zu Leipzig, Miimchen, Dublin ©
und Faris (Tab. 6) ersehen werden kann, in der oben angedeuteten
Weise, und treten die Maxima der 4 Hauptwindrichtungen úberein-
stimmend nahe in denselben Monaten auf.

Der N-Wind hat im Laufe des Jahres mit Ausnahme von Mann- 3
heim, Noderney und Greenwich nur ein Háufigkeitsmaximum aufzu- ©
weisen, welches an der Mehrzahl der Stationen im Mai erscheint. An —
einigen Štationen kommt dieses Maximum verfrůht im April oder
verspátet im Juni vor. An den Stationen mit doppeltem Maximum ©
der N-Winde erscheint das zweite in den Sommermonaten oder im.
September. Zu diesen Stationen wůrde auch Rogonwáklom iným mit
dem Augustmaximum zu rechnen sein.

Der S-Wind hat gleichfalls wie der N-Wind nur cin Maximum ©
der Háuficgkeit aufzuweisen. Dieses entfállt an den meisten Stationen ©
(39) auf die Monate December-Jánner, an einigen Stationen (10) auf ©
October-November, an 2 ŠStationen auf Februar und an einer aus-

505

Der E-Wind hat nahezu an allen Stationen ein doppeltes Hu-

-| figkeitsmaximum aufzuweisen. Das erste erscheint am háufigsten (an

n 41 Stationen) in den Frůhlinesmonaten Márz-April-Mai, das zweite
-n den Herbstmonaten September-October. An einigen Stationen wird

das erste Maximum der E-Winde etwas verfrůht in den Monaten
Jánner-Februar, das zweite verspátet im November beobachtet.

Der W-Wind weist gleichfalls zwei Háufigkeitsmaxima auf,
jedoch sind die Eintrittszeiten dieser Maxima, viel weniger schwan-

kend als beim E-Wind, der freilich auch viel seltener weht als W.. k 3

Das erste fállt an 30 Stationen auf Februar, an 13 auf Márz und an

c: T auf April; das zweite, welches im Ganzen stárker ist als das Fe-
-© bruarmaximum, erscheint an 42 Stationen im Juli, an 5 im August

und an 3 im Juni. Das Maximum der W-Winde, welches zu Ende
des Winters sich einzustellen pflegt, hat einen etwas grósseren Spiel-
raum (Februar-Márz) als das sommerliche Maximum, welches nahezu
an allen Stationen des oben bezeichneten Gebietes auf die Mitte des

Sommers (Juli) entfállt.

Aus der hier angedeuteten Vertheilung der Háufigkeitsmaxima
der 4 Hauptwindrichtungen auf die einzelnen Monate ergiebt sich

- eine wáhrend des Winterhalbjahres mit dem Uhrzeiger von E ber S

„nach W, wáhrend des Sommerhalbjahres aber eine gegen den Uhr-

zeiger von E ber N nach W fortschreitende Bewegung derselben,
Die Winddrehung vollzieht sich im Sinne der táglichen Bewegung der
Sonne, oder im entgegengesetzten Sinne, je nachdem die Sonne sůd- ©

liche oder něordliche Declination aufweist.

„Die winterliche Rechtsdrehune der Winde beginnt mit dem
Herbstmaximum der E-Winde (September-October), setzt sich fort zu
dem winterlichen Maximum der S-Winde (Jánner) und endigt mit
dem eleichfalls noch winterlichen Maximum der W-Winde (Februar-
Márz). Die sommerliche Linksdrehune des Windes geht von dem

- Frůhlingsmaximum der E-Winde (Márz-Mai) zu dem Maximum der
- N-Winde, welches gleichfalls noch auf den Frůhling (Mai) entfállt

pa dann zu dem sommerlichen Maximum der W-Winde (Juli). Der
© Beginn sowohl der winterlichen Rechtsdrehung als der sommerlichen

D06

Linksdrehung des Windes wird durch einen Sprung des Háufigkeits- ©
máximums von W nach E eingeleitet.

Selbstverstándlich ist der Verlauf der Winddrehung nicht immer
ein so ganz regelmássiger, wie er eben beschrieben worden ist. Ab-
weichungen davon kónnen vorkommen an Orten, die nur kurze Be-
obachtungsreihen aufzuweisen haben oder an denen die Windbe-
obachtungen local beeinflusst werden. So erscheint z. B. in Leřpzig"*)
(Taf. 6.) das wintertiche Maximum der W-Winde im April verspátet.
In Miimnchen **) ist das Frůhlingsmaximum der E-Winde nur wenig
entwickelt, dasselbe gilt auch vom Julimaximum der W-Winde, welches
dann kleiner ausfállt als das Februar- oder Márzmaximum. Im west-
lichen Europa scheint sich, wie aus der Windvertheilune zu Par:s**)
und zu Dublimž*) zu ersehen ist, die Wanderung des Háufigkeits-
maximums wáhrend des Winterhalbjahrs auf mehr Richtungen zu er-
strecken als wáhrend des Sommerhalbjahrs.

An einigen Stationen Ungarns und Italiens bemerken wir gleichfalls
eine nach den Jahreszeiten wechselnde jáhrliche Drehung des Windes
mit dem Unterschiede jedoch, dass dieselbe nicht durch Spriůnge
des Háufigkeitsmaximums von der W zur E-Richtung unterbrochen
wird wie in Mittel- und Westeuropa, sondern das ganze Jahr hindurch
kontinuirlich vor sich geht. Ferner ándert sich auch nicht der Sinn
der Drehung erst nach Ablauf, sondern gerade inmitten der extremen
Jahreszeiten Winter und Sommer. Die Drehung scheint sich hier
nicht nach der Declination, sondern nach dem Stande der Sonne um
Mittag zu richten, indem sie bei abnehmendem Štande im entgegen-
gesetzten Šinne erfolgt als bei zunehmenden.

Die Drehung des Windés nach der Wanderung des Háufigkeits-
maximums kann am besten aus der Windvertheilung zu Florenz *“)
und Favia"“) erkannt werden. An der ersteren Station wandert das
Háufigkeitsmaximum von W im Jánner úber S im April nach W im
Mai und NW im Juli; von hier umkehrend geht es zurůck nach W
und den úbrigen Richtungen, die es wáhrend der zweiten Jahres-
hálfte noch einmal, aber in umgekehrter Ordnung, durchwandert.
Pavia bildet mit der jáhrlichen Periode der Windrichtung einen Ge-
gensatz zu Plorenz, indem dort die Bewegung der Háufigkeitsmaxima
wáhrend der ersten Jahreshálfte nach links von W im Jánner úber S

29) Z. £. Met. Bd. 9.

74) Nach Langs Berechnungen Z. f. Met. 1884.
25) Coffin p. 152 u. 219.

26) Fischer, Klima der Mittelmeerlánder.

PT S 8

507

pínar | und E im Měrz nach N im Juni und NW im Juli, ©
wáhrend der zweiten Jahreshálfte jedoch nach rechts von N im Juli
-ber E im October und S im November nach W im December
„erfolgt.

; Von den in der Tabelle 5 zusammengestellten Stationen schliessen
-sich mit der jáhrlicher Winddrehung an Florenz an: Lévorno, Rom,
-— Neapel, Budapest, Arad und sonderbarer Weise auch die baltischen
-© Stationen Libau und Mětau. Eine solche jáhrliche Winddrehung wie
P Pavia hat nur noch Syrakus aufzuweisen.

3 II. Asien.

E- Die jáhrliche Periode der Windrichtung erscheint in Asien viel
-© einfacher als in Europa. Die Windrichtungen erreichen gewóhnlich
ein Maximum der Freguenz, so dass sich die Periode nur auf
eine einmalige Umdrehung beschránkt. Komplicirte Erscheinungen,
wie sie in Europa háufig auf ganzen Gebieten beobachtet werden,
sind hier nur auf einzelnen Štationen anzutreffen. Die Winddrehung
-© dn dem einen oder anderen Šinne erstreckt sich auf grosse Gebiete,
-nur in Indien sind wie in Italien die Windverháltnisse mannigfaltiger
-und befinden sich hier Gebiete mit rechtsgehendem Winde inmitten
-© solcher mit linksgehendem Winde oder umgekehrt.

M Als Hauptguelle zur Bestimmung der jáhrlichen Periode der
-© Windrichtung in Asien ist neben Bucham und Coffim noch Blanford*“)
-© „The Winds of Northern India“ anzufihren.

a) Gebtete mit einer vechtsgehenden Bewegung der Hůujigkeits-
ř: maxima der einzelnen Windrichtungem.

k: Zum Gegensatze von Westsibirien hat Ostsibirien (Tab. 7 u. 8)
-© elne rechtsgehende Bewecung des Windes im Laufe des Jahres, wie
-aus der Vertheilung der Windrichtungen an zwei Stationen Nertschinsk?*)
- und Jakutsk "*) ersichtlich ist, aufzuweisen. An beiden Štationen geht
-das Háufigkeitsmaximum von N im Jánner úber E nach S im Juli
Ě-: oder August und von hier zurůck úber W nach N. Die Stationen
-- Tobolsk und Barnaul, die an das westsibirische Gebiet mit links-
-© gehendem Winde angrenzen, haben dagecen umeekehrt das Háufig-

| Z, Phulosophical Transactions of the R. Society of London Vol. 164.
28) Coffin p. 110 und 185.

508

keitsmaximum der N-Winde in den Sommer-,
den Wintermonaten.

Das ostsibirische Gee! mit rechtsdrehender Bewegung děr
Háufigkeitsmaxima der einzelnen Windrichtungen erstreckt sich noch
auf einige Štationen im Štillen Ocean wie llluluk, Dut, Nůřgata und

Jokohama, wobei sich, was die Eintrittszeiten der Maxima der N- und

Tabelle %.

Station Breite © Lánge Hóhe Jahre N E S W
Jakutsk „620 11299 43'163m 15. Jánner — Juni Juli October
Tobolsk „58 12 68 18108 3 Juli -= Febrnar | Mai
Tara . . . . .56 55 74 24 134 10. Septemb. © Márz Juli Juli
Illuluk „53 52—166 25 — 10. Decemb. April k Septemb.
Barnaul. . . .53 20 83 47 140 10 Juni Juli © Decemb. © Mai
Nikolajevsk . .53 8 140 483 — 3 Márz Mai Juni © Decemb.
Petropavlovsk .583 1 158 44 15 8. Jánner | Márz Juli © Septemb.
Nertschinsk . .51 19 119 37 660 4 ň Juli August | Jánner
Dyk s 50 50 142 26 — 4 . Februar hi Novemb.
Niigata - . -87T 650189 10.6.10 Jani. Septemb. Noyomh 2 —
Jokohama 835 27 139 40 — 2. Novemb. | April Septemb. Jánner
Rawal Pindi. .33 36 73 3518 33. Mai Juli October . Decemb.
Jerusalem. . .81 47 35 13770 8 Septemb. Novemb. April Juli
Lahore „811938 149169213, 3 Márz © August | August Septemb.
Gowalpara „26 11 90 34 87 3 5 Mai Juli Juli
Patna. „25 40 85 20 54 4 Mai August © Márz
Benares. .. .25 2 883 5 80. 6! ž Juli Juli | Decemb.
Jubbulpore . .23 10 79 55413. 3. Novemb. Novemb. Márz © August
Victoria (Hongkong) 22 16114 14 —. 5. Decemb. Jánner Juli ži
Nagpore „21.9 79 11312 3. October Novemb. | Márz Juli
Cattak „20 30 86 — 24 3. Novemb. Jánner Mai © August-
False Point . .20 20 86 40 6 3 4 9 F- Juli
Bánskok ... „13 38'100 27 — 10 3 “ Márz © August
+Madris: 18 451.80926| 1.84 5 Februar | April Septemb.
Port Blaire . .11 41 92 42 19 5. Jánner | April Mai © Šeptemb.
Colombo . . . 6 56 79 49 —. 5. Decemb. Márz Aprl | August

29) Z. £. Meteor. 1880.

S-Winde betrifft, auch ein Gegensatz zwischen Niigata und den úbrigen
Stationen ergibt.

Nach der Windvertheilung zu Victoria (Hongkong), Bangkok
und Port Blaire kónnen wir auch Hinterindien als ein Gebiet mit
rechtsdrehendem Winde bezeichnen. Die jáhrliche Winddrehung an den
bezeichneten Stationen erfolst ganz úbereinstimmend mit Bangkok*"?)

das der S-Winde in 3

Pr Tabelle 8. |
: N NE E SE S SW WNW N NE E SE 8 SW WXNW

Ms Nertschinsk. | Jakutsk.
ant 10 4 3:— 1:7 32 483. 66. 5 2- 2 11 2 05.08
o Februar 6 12 10 — 1 6 19 46 49 M7 3183 200
- Márz S19 101" 2:10 14- 36 35, 10,022 031 VOL
April da "805 75,52, 13428 183 3354064051059 10063 19 12
© Mai BALO 10 dd A1 7-40 26.7.4187 6195408700010
- Juni 616..19114.5711,.10:30 15.96.9239 1197948194708
Juli 5 18 14 11 6 15 14 17 17691714 9:224" 40140
August 8 12 12 9 9 10 13 27 2777910615004 71700040
- Septemb. 8 10 12 8 4 11 9 38 26.6 "158 5017701180009
October 4 9 4. 8 5 14 19 42 8147795161520
Novemb. 4 5 2 1 2 6 2 58 6076 "4412 790200907
Iecemb.- %.< "1.4 -119 17:54 62,1 67874) 100(18009800

Bangkok False Point

Jánnet. 29 21 18 713: 7 1 4 1939,913"/8" "78,308
Februar 8 11 9 11 38 21 1 1 6.15. 9 10. 8 28 10 10
Márz Da ae 50,150426.12 V 484004678 4051U006
April Za a“ 422270642 200 10. 4714760007003
Mai 5D 12791:3082 10. 53 va A9: 688002
Juni = 1 1008 29.50.14., 2 1271071090510
Juli 11 4.96..55 "1073 z 9910009
Aeust (101-1 422: 52 16 -3 874502006% E30
Šeptemb. 6. 4/2. .5 23 38 16 6 519" 5012918738040%
October 26 16 12 7 9 14 9 7 1o. +28: 8" 121""811990697
Novemb. 54 -22:8 +4...2: 2.2: 6 2441375162301 4300
Dosenb. 54.27.:8 2-2 — 16 2118980.: 518712,

(Tabelle 8). Das Maximum der N-Winde wird an allen drei Stationen
in den Wintermonaten erreicht, das der S-Winde stellt sich entweder

-in den Frůhlings-, wie in Bangkok und Port DBlaire, oder in den

Sommermonaten wie in Victoria ein.
Das Innere und die Ostkůste Vorderindiens hat eleichfalls wie

© Hinterindien eine mit den Monaten von N ber E nach S u. s. w.
-© fortschreitende Bewegung der Háufigkeitsmaxima. Der N-Wind erreicht
JM das Háufigkeitsmaximum in den Monaten November-December, der S

-in den Monaten Márz-Mai, der E unmittelbar nach dem N-Winde,

wáhrend das Maximum der W-Winde auf die Sommermonate entfállt.

heilung zu False Potnt*?) verfolet werden. Auf der Westkůste Vor dór“

k k 20) Blanford Phil. Transact. of the R. Soc. p. 637.

z no ER K šk 5 Mind věk dd NS v k PO Ad Ao bn:
. i 1 1 , 1 > v y. ra mv A
, r

510

indiens hat Bombay nur wáhrend der Sommermonate Juni August
eine mit dem Uhrzeiger fortschreitende Bewegung der Maxima von
SE úber S nach W, wáhrend der úbrigen Monate bewegen sich
dieselben gegen den Uhrzeiger von SE im September úber N im
Jánner nach NW im Márz. :

Rechtsdrehenden Wind haben in Vorderindien noch die Stationen
am Fusse des Himalaia-Gebirges Rawal Píndi, Lahore, Gowalpara,
ferner die Stationen am Ganges Fatna und Benares. Die Extreme
der Hauptwindrichtungen entfallen jedoch nicht auf dieselben Monate
wie die Extreme an den Stationen der eigentlichen Halbinsel. Das

der S-Winde im Juli oder August ein, wáhrend an den sůdlicher
gelegenen Štationen in den Frůhlinesmonaten das Maximum der
S- und in den ŠSommermonaten das Maximum der W-Winde zum
Vorschein kommt.

Fůr Vorderasien konnte die Aufeinanderfolge der Maxima nur-

an den Windbeobachtungen zu Jerusalem **) verfolet werden. Die
„Station hat eine einfache rechtsgehende Drehung des Windes, welche
mit dem Maximum der S-Winde im Frůhling beginnt, sich zu dem
Maximum der W- und NW-Winde im Sommer fortsetzt und dann
-im Herbst und Winter von dem Maximum der E-Winde zu dem der
S-Winde zurůckgeht.

5) Gebiete mít einer linksgehenden Bewegung der Háujigkeits-
maxima der einzelnen Windrichtungen.

Gegen den Uhrzeiger bewegen sich im Laufe des Jahres die
Maxima der Windrichtungen an den Štationen des Urals und West-

sibiriens, so dass sich dieses Gebiet mit linksdrehendem Wind an

das osteuropaeische anschliesst. Das Maximum der N-Winde stellt
sich in den Sommermonaten, in Seměpalatinsk schon im April, das
der S-Winde in den Winter- oder Frůhlingsmonaten ein. In Zlatoust
entfállt das Maximum der S-Winde ausnahmsweise auf den Juni.

Der E-Wind weht am háufigsten in den Sommermonaten, der W-Wind ©

im October und dann in den Wintermonaten. Die jáhrliche Wind-
drehung ist aus der Vertheilung der Winde zu Kurgan?*) (Tab. 10)

ersichtlich. Diese beginnt mit dem Maximum der S-Winde (an einigen ©

31 Z. £. Meteorol. Bd. 14.
92) Coffin p. 141.

R ak

* sd ky Evy aěnth oko, Má ŠOK OMRON = ooyádkě savé Paste
12 Ú V S Me huba <) ME: n
CA 00% 5 z ; Monk

Roneh auch mit dem der W- -Winde), seht dann úber E im Mai und

Ě © Jnli nach N im August und kehrt úber W im October (December)

-nach S im Jánner zurůck. Weiter in Ostsibirien beginnt umgekehrt

-die jáhrliche Winddrehung mit dem Maximum der N-Winde im Winter.

Im Osten Asiens finden wir einen mit den Monaten gegen den

- Uhrzeiger drehenden Wind an den Stationen Peking, Schangai, Tokio

und Nagasaki. Die Winddrehung erfolet ganz einfach und an allen ge-

M“

Das Maximum der N-Winde entfállt im Ganzen auf die Wintermo-
nate, dann folgt d. Max. der W-Winde in den Frůhlines-, ferner das
Max. d. S-Winde in den Sommer- und endlich das Max. d. E-Winde
in den Herbstmonaten.

In Vorderindien vollzieht sich die jáhrliche Winddrehung gegen
den Uhrzeiger an einer Reihe von Stationen, die sich von Dera Ismail
Khan im oberen Gebiete des Indus bis nach Dacca im Ganges-Delta

Tabelle 9.

Station Breite © Lánge Hóhe Jahre N E S W
Berezow . . .649 0 679 0 — 3 Juni Juni Márz © Novemb.
Bogoslovsk . .59 45 59 59 181. 4 Juli Juli. Februar Decemb.

: : : Jánner
N. Tagilsk ©. .57 55 60. — 222 9 | August Mai April Ocho
Jekaterinburg .56 49 60 38 272 10 ř Juli | Februar Decemb.
r urcan . -255 20 65.24 ? 10 : Z Jánner © October
: Márz
Ž Zlatoust ... .55 8 59 88 ? 8 5 “ Juni TOzEáber
Semipalatinsk .50 24 80 13 182 4 April Márz © Decemb. October
Peking . . . .39 57 116 29 38 23 | Decemb. © Juni Mai | Februar
P- Tokio ... 351/,405139%45. 19:37 August Juli 7
o Nagasaki . . .33 45 130. — — | 64. Jánner Septemb. 5 April
> Dera [smail Kan. .31 50 70 50 — 8 % 4 5 Jánner
RER 0. ol. 19 121.726. 5.2 18 9; April
Mřůltan < „30.3 71,26 122 3 5 Decemb. Septemb. © Mai
Bank "4 29 52 77 56 268. 7. Februar Juli Mai April
Allahabad. . .25 29 81 52 94 10. Jánner 4 Juli Márz
- Barhampur . .24 10 88 18 20 3 | Decemb. % Mai k
| Hazareebagh -24 — 85 21614 3. Novemb. Septemb. © Juni — Februar
Pacea -= ..« 283.43 90.20: 6 3 | Decemb. 53 August M
Calcutta «. . .23 33 88 18 5 10. Novemb. 5 April 5
WDumdum . ...22 35 88 13 — 8 5 Juni Mai 5
Chittagong « . 22 20 91 50 27 3. Decemb. | Juli Juni © Jánner
Akyab 200 B da Baa 008 ě Ociober © Juli April

—— %) Z. £ Meteor. Bd, 12.

O a Zvu (2 daní a 4 Jj" K AK | eby DV PO hy A AX jd p 3 E av 2% iy.
Z noo E o r o a ko 7 Bo Jar o
Pá zed o bt © To p ty Volne 5. ZA R SUDY rd 3
i : j a W i t

512

Tabelle 10.

N NEE SE S 8WWNW NNEE SESSWWNWW 0

Kurgan. Peking. č
doner 14.. 7, 8..8. 2913 130,9 12007235 am
Februar 9 8 10 11 21 15 14 2 10 -79.695
Márz 14 10 11. 8 16 18 18 10 9.72 u8746:10095021
April 1481311101100 11 8.7008 87189 148706
Mai 18.990 11115154 11 86:87 102711325
Juni 14 11. 9 13 15 8 17 13 11 8.5. 1301877 90108

© Juli 14010.-15 1110713114613 ii "9 a 1 da jm
August 23. 12:18. 8 19.%-13.12 1310740291370
Septemb. 19. 9 10 9 14 11 14 14 12:.-8 7,26 141409070
October 18.7 9 12 12 11 18 13 10:78. 5109417 8001
Novemb. 13. 9 11 12 14 12 17 12 139.501 -b 6-8 53005
Decemb. 14 8 9 12 16 18 1. 8 13.611 0 S
Dera Ismail Khan. Calcutta.
Jánner 17 23 5 6 9 5 13 22 82.5 6.2 10" 84150900
Februar 16 28 5 5 4 6 1 % 15. 6.8- 401,13 18000
Márz 179929.7.194110..6453-199090 7.2 404099019 (1608
April 1200 A1::147.10: 15753. 14 985, 4.1160. 12512
Mai 8 99298 "18%7 18,984 3 38 10 18 51 10. 2 2
Juni 57081217 .16./194508%999115 8.05.9014450139 B05
Juli 2 120,18 "145 1822 2.4.1108 401204
August 2 21 20 37 7 12 — 1 2.5 15.,16:.39 322507
Septemb. 2 24 2 27 11 8 1 1 508 1717325980700
October 12 33 12 17 10 8 3 5 90.:.7.098416, 615/0
Nowemb:;13:723 »"9:.14::.911:7.9:.19 4195220005002
Decemb. 12 23 11. 8 11 4 12 19 39:63:14 0B ASE: (c

und Alkyab an der Westkůste Hinterindiens hinzieht. Das Maximum
der N-Winde erscheint an diesen Stationen in den Monaten Novem-
ber-Februar, also etwas frůher als an den benachbarten Stationen mit
rechtsdrehendem Wind, das der S-Winde an einigen Stationen in den
Frůhlings-, an anderen in den Sommermonaten. Auch das Max. der
W- und E-Winde wird nicht úberall in denselben Monaten beobachtet,
indem das erstere sich entweder noch in den Winter- oder in den
Friůhlines-, das letztere in den Sommer- oder Herbstmonaten einstellt.
Die Windbeobachtungen zu Dera Ismail Khan und Caleutta**) (Tab. 10)

geben ber die Vertheilung der Maxima auf die einzelnen Windrich- š
tungen und deren Aufeinanderfolge innerhalb des angedeuteten Ge-

bietes genauen Aufschluss.

94) Blanford, The Winds of Northern India p. 629 und 638,

III. Nordamerika.

JE -Die Bestimmung der jáhrlichen Periode der Windrichtune in
-© Nordamerika erscheint leichter als fůr andere Erdtheile, weil dazu
© einerseits Coffins Werk „The Winds of the Globe“ ein reichhaltiges
© Material bietet und weil sich daselbst andererseits die Winddrehung
-in hóchst einfacher Weise vollzieht. Die einzelnen Richtungen errei-
chen hier nur ein Háufigkeitsmaximum, welches auch namentlich bei
-der N- und S-Richtung an verschiedenen Stationen auf dieselben Mo-
-nate gebunden ist und wird die Aufeinanderfolge dieser Maxima, selten
-durch Sprůnge unterbrochen. An der Ostseite des Continentes voll-
zieht sich die Bewegung der Maxima im Ganzen im Sinne mit dem
Uhrzeiger, an der Westséite jedoch gegen denselben.

a) Gebiete mit vechtsdrehendem Wind.

; Parallel dem Uhrzeiger vollzieht sich die Winddrehung haupt-
sáchlich an den Stationen, welche sich auf der Ostseite und im Inneren
des Continentes bis etwa 989 W. v. Gr. befinden, dann an einzelnen

- Stationen in der Náhe des mexikanischen Golfes wie Pensacola, Bar-

- rancas, Westkey und auch an einigen im Westen gelegenen Stationen

„wie Fort Vancouver, Yammll und Mojave.

Von den 30 in der Tab. 11 angefihrten Štationen mit rechts-

- drehendem Wind haben 24 das Maximum der N-Winde in den Win-

- ter-, 25 das Max. der S-Winde in den Sommermonaten. Es tritt hier

„somit wie im ostlichen Asien der Gegensatz zwischen den extremen

Tabelle 11.

: Station Breite © Lánge Hóhe Jahre N E S W

i Anticosti . . . 499 24'—63936 — 8 April Juni Juli © Septemb.
- Fort Ripley . .46 19—94 19 344m 18 Mai Mai © August Novemb.
-x Vancouver 45 40—122 30 15 17: Decemb. Decemb. © April Juli
©, Hamhill .45 5—123 32 — 39 ně Jánner | Jánner | August
- Point Lepréaux 45. 4—66 28 14 6 s April Juli © October
- Eastport . . .44 54—66 58 — 19. Jánner k 5 Decemb.
- Fort Snelling „44 53—93 8250 37: | April Mai August Novemb.
P, Howard .44 830—88 5 — 21 3 š Septemb. Decemb.
- Brunswick ©. .43 53—69 55 — 50: Jánner Juli © Novemb.
- Granville . . .43 20—783 17 — 14 % Februar 5 Decemb.
- Fort Constitntion „43 4—70 49. — 21. Novemb. | April A A
-+ Randall .43 1—98 12 379 12 Decemb. : ý E30

5bl4

Station -© Breite Lánge Hóhe Jahre N
Detroit ... .42 19—82 58 — 8 o Jánner
Hudson „42 15—73 45 46 175 Februar
Poughkeepsie . 41 45—74 — 46 16. Decemb.
Fort Wolcott .41 30—71 18 — 14. Jánner

„ Adams.. .41 30—71 19 — 12
„ Trumbull .41 22—72 — 15. Decemb.
East Hampton.41. 0—70 19 17. Februar
Jamaica „40 41—73 56 30 25 | Decemb.
Flatbush 40, "37— 149.201 16- 4 Á
Fort Mc. Henry 39 17—76 36 — 28 | Jánner
Newport „39 5—84 22 — 12 %
Jefferson Barracks . 38. 37—90. 16 147 28 | Decemb.
Fort Mojave. .35 6—114 35 184 5 5
Pensacola . . .30 24—87 10. — 7. Februar
Fort Barrancas 30. 18—87 27 — 10. October
WestKey. . 24 33—81 47 — 4. Decemb.
| Tabelle 12.
N NE E SE S 98W W NW
| Brunswick.
Jánner bak: 2. 18"3d"-20,6 88 8
Webřuat.5-20,-.2 -14.2.22 "6739 6
Márz ddd 33798 2120 7526::98 T
April 4 A4 241094 .4.:29 44491 10
Mai 3112100 613.1155489,08128 9
Juni 3.-9034d2 740 40..4.25 9
Juli 35.61072:08.74br.40 61024 6
August BAD8 2019 30 AD D20 9
Septemb. 3 10 3 6 3.40 5 80 8
Oetaber. 4.1372" 8710831547693 7
Novemb., 5.18. ..2 5.72 -21.:7"40 8
Decemb. -5 24 -2/3 1120:7 67 39 T
East Hampton.
Jánner 85445 59:74650041%49 426 29
Februar 11 11 12 6 6 11 15 28 20
Márz 9,;11:11 9 10 13 11 26 18
April 6213.:154"110:13"418,::19/"19 12
Mai 429218. 12:19 187/7113 13
Juni 584215. 2:20, -8:14 11
Juli 3-1096,10 -12 18:22:10 9
August 5. 17169:145441810187* 5718 14
Deptemb. 8 14 15 12 12 18 6 15 21
October 8 12.18 11 .11 15 11.19 306
Novemb. 9 12 9 6 9 9 W % 30
Dacemb. 10.14- "9"3155t 739219- 27 27

=
April

Februar

Mai
April
Mai
April
Mai

»
April
Márz
April

Mai.

April
Márz
%

S
Juni © Novemb.
Juli © Decemb.
Juni %

Juli 2
» Jánner
Á Novemb.
Juni by
Juli ý
% Decemb.
5 „ Juli
Juni Decemb.
Juli October
August Decemb.
-Mai Juni
Mai. Juli -
Juni August

all MS É Á
„ a =
W +

N NE E SE S S$W W NW

Fort Snelling.

19
15
17
17
15
19
20
20
20
18
17
19

10
10
14
10
11
15
17
19
16
14
10
10

Fort Barrancas.

7.6
7.6
7.6
it ,.8
14 10
ce M 01
926
9
94
8
8 6
7.6
11 13
1109
7 14
T
1540
736
5 8
122315
14 10
11 10
14 7
16 7

6
15

"17

19
20
17
15
15
19
lv
15 9

20
17

Háufickeit der Winde von entgegencesetzter Richtung ganz deutlich

- hervor. Das Maximum der E-Winde fállt meist auf den Frůhling,
-das der W-Winde dagegen nicht auf den Herbst, sondern auf den
„ Winter; es steht somit dieses Maximum mit seiner Eintrittszeit nicht
-wie das Maximum der E-Winde in der Mitte, sondern ist der N-Rich-
© tung viel náher als der S-Richtung des Windes. An den sůdlich

gelegenen Stationen ist dagegen das Max. des W-Windes der S-Rich- „

- tung náher.

Wie sich die Winddrehung im Laufe des Jahres an den einzel-

nen Stationen vollzieht, wird aus der Windvertheilung zu Brunswick >)

„und East Hampton **) Tab. 12 ersichtlich. Dieselbe beginnt mit N

im Jánner oder Februar, geht im Mai nach E und gelangt im Juni
oder Juli nach S und kehrt dann úber W im November nach N im

>- Jánner zurůck.

Nach der Windvertheilung auf Fort Snelléng **) und Barrancas **)
kann die jáhrliche Periode der Windrichtung beurtheilt werden, wenn
das Maximum der N-Winde verspátet im April (F. Snelling) oder

- verfrůht im October (F. Barrancas) erscheint. Entsprechend der Ver-
- frůhung oder Verspátung des Maximums der N-Winde erscheinen auch
- die Maxima der úbrigen Richtungen verfrůht oder verspátet und also
-auf dndere Monate fallend als oben fůr die Mehrzahl der Stationen
- bestimmt worden ist. Die Winddrehung an den Stationen Vancouver

und Yamhžll scheint local beeinflusst zu sein,

b) Gebiete mit linksdrehendem Wind.

Die in der Tab. 13 zusammengestellten Stationen mit einer
Únksdrehenden Bewegung des Windes gehóren vorwiegend dem west-

; lichen und dem sůdlichen Theil des nordamerikanischen Festlandes an.

Út

Auch im Westen des Continentes erreicht wie im Osten der
N-Wind das Maximum der Háufigkeit in den Winter-, der S-Wind

- in den Sommermonaten; die Bewegung des Háufigkeitsmaximums von

© N gegen S erfolst jedoch nicht úber E sondern iiber W und von S
- gegen N nicht úber W sondern umgekehrt úber E. Die Vermittlung

- zwischen der polaren Strómung des Winters und der úguatorialen des

„Sommers erfolet durch W im Průhling und E im Herbst. Die Ein-

(35) Coffin p. 344 und 356.

A - 38) offin p. 275 und 477.

33%

trittszeiten der Maxima dieser betlen Richtungen sind jedovl“ viel p
schwankender als die Eintrittszeiten der Maxima der N- und S-Winde, ©
so dass die W-Winde nicht immer in den Frihling und die E-Winde ©

-in den Herbst, sondern zuweilen auch in den Winter oder Sommer
fallen, je nachdem sie sich mehr den N- oder den S-Winden náhern.
Von den in der Tabelle 14 zusammengestellten Stationen mit

monatlichen Háufigkeitszahlen der Windrichtung gehóren Stka *") und
S. Francisco **) der Westkůste des Continentes, Albuguergue?*) dem
Inneren und Fort Meyers**) der Halbinsel Florida an. An allen den
genannten und verschiedenen Gegenden angehórigen Stationen erfolgt
die Winddrehung nahe in derselben Weise, Unterschiede bestehen
nur in der mehr oder weniger grósseren Anháufung der Maxima in
bestimmten Jahreszetiten. i
Abweichungen von der angedeuteten Vertheilung der Maxima
auf die Windrichtungen und der sich aus dieser Vertheilung erge-

benden Winddrehung kommen nur an einzelnen Stationen vor. 8So

erscheint in Oglethorpe B. das Maximum der N-Winde verfrůht im
October und in Rochester verspátet im Mai. In 5%. Louis gehen zwei

Maxima parallel neben einander und zwar das eine von W im Fe-

bruar nach S im Juli, das andere von E im Márz nach N im August.
Fort Craig hat im Sommerhalbjahr einen linksdrehenden von SW im

Tabelle 13.

Station Breite © Lánge Hůhe Jahre N E S W
Sitka . . . . „579 3'—135925' 20m 10. Jánner Novemb. Septemb. © Juni

„ Riley. . .39. 3—97 0 396 143 % Juli 5 » Á
St. Louis . . .38 37—90 16 147 12. August. Márz Juli. Februar ©
S. Francisco „37 48—122 26 — 15. Jánner | Jánner October — Juli ©-
Fort Scott. .37 45—94 35 — 10. Decemb. © Juli Juni Jánner

„ Union.. .35 54—104 57 2033 17 5 October — Juli. Mai

„ Gibson.. .35 47—95 10 — 29 > August 5 Decemb. —

„ Smith . .35 30—93 31 140 15. Novemb. October | Juni Jánner
Albuguergue „35 6—106 38 1534 13: | Jánner Juli Mai
Fort Arbuckle.34 36—97 40 305 11: ore * Decemb.

„ Washita .834 14—96 38 197 16 Decenh. Septemb. Jánner ©

„ Stanton „383 30—105 38 — 9 Novemb. © Juli Mai © Decemb. ©

„ Úraig. . .38 26—107 10 1395 11: Decemb. August ý April-

37) Coffin p. 112, 388, 389 und 511.

Breite Lánge Hihe Jahre N E S W
Be „33 8—98 48 — 7. Novemb. Septemb. © Juli | Decemb.
-Yuma . .32 43—114 36 61 18: Decemb. August Juni Márz
Oglethorpe B. .32 6—81 8 —. 7. October Septemb. © Juli Jánner.
Fort Bliss „31 44—106 23 1167 9: Decemb. October — Juni — Decemb.
AO Chadbourne 31 38—100 40 646. 8% % August Juli š
-p Jesup . . „31 30—983 37 — 23 | Jánner Septemb. Februar
-0 Mason 80 48—99 15 366. 6 : š : Jánner
-New Orleans B. 29 57—89 59 — 15 Decemb. | April April Márz
- 8. Antonio „29 25—98 25 183 8! A Septemb. August ň
toa . .29 12—82 30 — 6 Februar 5 Juli April
Fort Duncan „28 42—100 28 445 10. Decemb. © Juli Juni — Februar
„ Meade ..28 1—82 — — 85. Jánner 5 Juli Márz
-„ Meyers. .26 38—82 — — 7 E Septemb. August — April
Tabelle 14.
Ň NE E SE 8 8W W NW N NE E SE S SW W NW
: Sitka. Ban Francisco.
Jánner 14 18 27 15 10 6 5 5 15 18 6 10 4 20 14 13
| Februar 10 18 21 17 14 8 5 7 BVEd0. 5412796012900 21010
> Márz 90912293 9.13,12 0.12 9..11 Z PU: ONE A P dptár dě Oo 010
© April B1114 161118 "1115 O 301710026 3101 ka
-Mai 700% 12 11,- 115.20" 13/19 V Par olo ya SB 4 POBOAVA AT
© Juni 6 4 9 7.10 2% 19 A 1 —3191 80497 apo
© Juli 5 3 8 6 18 26 18 16. — — — — 8 52 4 4
M Aupust | 4 5 10 1118 25 15 17 VA 711168- 50 28418
- Septemb. 4 5 14 14 21 16 14 12 PV T280 VOD M0 Aa
PoOctober | 5 8 31 14 14 15 7 6 22801148 454300000
- Novemb. 6 8 32 24 10 10 7 3 9742491 8,920 12070040
© Decemb. 13 13 26 20 6 8 6 8 145185415: 716 15011
k ! Albuguergue. Fort Meyers.
PiJánner - 29 16 9 2 16 614 8 al 15119776 130
MObebruar 24 11.8 4 12 6 18 WM 23/16. 140-8. 18.48 "11405
p 145097 77 24110 218 28.10.9999 1110 10801
m.. 12 5912 9.20 1023 9 215"83.:87 8718011922009
Mai A MO 27120. 15187 1414177101119 20P
Jani 1127660201291. 4 15,.413416.12).11109201006
© Juli 7.08, 9100032.1L. 23 (5 11,920 1214 1201705
| 5 13 10 19 15 18 13 14".9%15 412,16 "12715597
711114 209110929005 230070210" 477181. 00010 B
9.17 10 17. 9 18 5 3320..10..7- 6. 3.15010
9187515 12010 2720.14, 5945100 v
BOMBA 0727 050,12 (000102515 14 9144 108 i

BR TS VOP E A n PVYÍNĚ APOU:
PT Šel ně S R aš: SE PTC

< x
bh,

518

April úber 5 im Mai nach E im August fortschreitenden, jm Win- :
terhalbjahr dagegen einen rechtsdrehenden von S im September úber
W nach N im November fortschreitenden Wind, welche letztere Dre-

: hung jedoch nicht vollstándig entwickelt ist.
IV. Mittel- und Sůdamerika.

Ich habe hier wie auch weiter unten bei Afrika die Stationen, ©
an welchen die Winddrehune im gleichen Sinne vor sich geht, sowohl ©
něrdlich als sůdlich vom Aguator in eine Tabelle zusammengestellt,
weil einerseits die Zahl der Stationen mit monatlichen Háufigkeits- ©

©- zahlen der Windrichtungen noch gering ist und die gegebenen Mitte- ©

-werthé ohnehin auch aus kurzen Beobachtungsreihen abgeleitet sind, ©
so dass sich auf Grund des spárlichen Materials die jáhrliche Wind- ©
periode nur annáherd bestimmen lásst. Die in der Tabelle 15—18
zusammengestellten Resultate der Windbeobachtungen sind meist den
einzelnen Jahrgángen der „Zečtschr. f. Meteorologie“ und „Buchan“
entnommen. | |

a) Stationen mit rechtsdrehendem Wind. © | :

An den Stationen Westindiens Havana, Porto Rico, Jamaica
bewegt sich das Háufigkeitsmaximum der Windrichtungen mit dem
Uhrzeiger wie an den Stationen der Ostkůste Nordamerika's. Der
Wind weht hier jedoch ausschliesslich nur aus der óstlichen Richtung:
NE, E, SE; Winde aus entgecengesetzten Richtungen kommen selten
vor. Der Han ní ist E und erreicht das Maximum der Háufig- |
keit in den Sommermonaten; daneben sind in Porto Rico und Havana Ě
Andeutungen zu einem zweiten Maximum vorhanden. Die an den
Stationen Westindiens stattfindende jáhrliche Winddrehung wird aus
der Windvertheilung zu Porto Rico?*) (Tab. 16) ersichtlich. Der ©
N-Wind erreicht hier das Háufigkeitsmaximum im November, der
E-Wind im Jánner und Juli, der SE-Wind im September-October
und der NW-Wind im October.

In Georgetown und Catharina Sophia, an zwei in S-Amer iká nórd-
lich vom Aguator gelegenen Orten finden wir eine áhnliche Windver-
theilung wie an den westindischen Stationen; Winde aus. ostlicher
Richtung herrschen vor und das Háufigkeitsmaximum derselben ent- -

99) Nach den Berechnungen Hann's in d. Meteor. Zeitschr. Bd. 21. 1886. .

; Breite Lánge Hóhe Jahre N
Havana... . .2839 8'—829 22" — 3 Februar
© Porto Rico . „18 18—66 30 25 11. Novemb.
"Jamaica . . „18 3—76 44290 5 | Měrz
Héredia . ..... 9 59—84 91151 3 —
Georsetown . . 6 50—58 8 — 5 —
-Cath. Sophia 5 48—56 47 —. 4. Jánner
8. Bento das Lagese—12 © 37—38 40 30. 6 | Decemb.
„Concordia . .—31 25—58 5 — 3 Juli
San Jorge. .—32 43—56 8122 4 | August
Bantiasoo —. .—83 27—70 41519 9 Mai
PEMA al. 5l—74.— 16, 2 :
Ushuaiá. . .—54 58—68 10 30 4. Márz
Tabelle 16.
N NE E SE S SW WNW N
Porto Rico.
Jánner 2 2 54 11. 2 — — 1 —
Hebruat 221 42 183 2. .— 1:2 —
- Márz DO UAA 8,120003 =
April Ao 401 dyt B 1
© Mai 8 9005)720,."494. 1441 1
Juni 6 4 54 19 4 1 — — 1
Juli 1750064 "17:00%1 11 —
August £ 10: -51 23.. 3 a EN K 2 1
peptemb. 2 9-45 24 4 1 1 1 1
October 3 11 43 24 4 2 1 4 —
Novemb. 1223812012442 1 2 —
Wečemb.. 8 20 41 15.2 £ 1 '1 1
S. Bento das Lages.
Jánner 17 6 5 838 16 1 — 1 —
-o Februar 15. 8 6 34.15.22 — 2 1
- Márz 14.7 83 u — — 2 —
Bol 12 5 -2.82 29 — — 2 1
Mai OL 0481116 4
Juni 9 — „5 23 46.3 .— UM 3
Juli 11 2024 (AA 1.10 3
MAngust, 11. 2 4 2, 4 4 — 10 2
Septemb. 16.5 5 26 81. 1 — 16 1
: October 19...7 -2 28. 26. 2,-—-"16 1
MNovremb. 22 7 6 26,20 8 — 16 —
P NPO lí 806 VAMVAV A SVN, VSS odst U: 5 1

a W

SPA
7 Vb BORA
Nl Pohrobek

še]

4 © Station

"Decemb.

Tabelle 15.

E
August
Jánner

Juli

Juni
Márz
Juni
Mai
Márz
Septemb.
October
Mai

Septemb.

NE E SE S 8W
Heredia.

28 7 — — —

18.9. 1 — —

10:"1W7.2, 1751

14 11 1. — 1
S10 07 1 B
1 32117774
a: 2 001 5
KOA 11100
2 4 5 3 8
2 3 2 3 6
512 2 1 3

16 9 1. — 1

Santiago.

— 9 8 14
1 8 2 1 34
1 8 1 1 32
Ze OE 1 26
3 1d..02 116
2 23 (ba
3 12 3 3, 12
Zd S 3
1 8 3 3 32
1 9 SOD
1 O2
di 1 10

Februar

Septemb.

October
August
Juli
Mai
October
Jánner
October

Juni

October

bu
October

Juli
Juni
Juni
Februar
Márz

October

Jánner

O0 © OAO AR AO O0 A ©oS
HUN FU GW UD FP FW F.

520

fállt auf den Sommer. Zu Heredia*?) (Tab. 16) in Centralamerika ©
finden wir abweichend davon, dass die E-Winde nur in der ersten ©
Jahreshálfte von December bis April ausschliesslich vorherrschend

sind, in der zweiten Jahreshálíte von Mai bis November wehen die
Winde aus W sogar háufiger als aus E. Das Háufigkeitsmaximum
wandert von NE im Jánner nach E im Márz und gelanst zu SE im
Juni; die Wanderung weiter fortsetzend gelanet es úber S im August
und SW im September nach W und NW im October.

Aus der eigentlichen Passatregion sůdlich vom Aguator haben
wir die monatliche Windvertheilung nur fůr eine Station 9. Bento —
das Lages*9) (Tab. 16). Die Hauptwindrichtungen sind hier SE und 3
S, ferner wehen auch háufig noch die NW- und N-Winde, die NE-,
E- und SW-Winde kommen seltener, die W-Winde beinahe gar nicht
vor. Der Wind dreht sich von N im December úber E und SE im
Márz nach S im Mai und SW im August; in der zweiten Jahreshálíte
- erscheint die Drehung nicht so entwickelt wie zu Heredia.

Oboleich an den Štationen sůdlich vom 30%“ wegen Kůrze der
Beobachtuneszeit fůr die Eintrittszeiten der Maxima der Hauptwind-
richtungen keine vollstándige Úbereinstimmung erzielt worden ist, so
lásst sich schon aus den spárlichen Daten ersehen, dass auf dem
ganzen Gebiete bis zur Sůdspitze des Landes in der Aufeinanderfolge —
der Maxima nahe dieselbe Ordnung herrscht. Diese Ordnune lásst
sich aus der Windvertheilung zu Santiago*“) (Tab. 16) bestimmen.
Es dreht sich der Wind wáhrend der ersten Jahreshálfte von SW
im Jánner úber W im Februar nach NW im Juli und wáhrend der
zweiten Jahreshálíte von N im Mai úber E im Mai nach S im Octo-
ber. In Ancuď geht die Wanderung von SW-W-NW, dann von N
úber S nach NW, so dass der Wind von Mai bis December eine
vollstándige Umdrehung macht. In San Jorge kommen die Maxima
der Windrichtungen SE-S-W-NW in der Zeit von Márz-Juli, die Ma-
xima der Windrichtungen N-E-S in der Zeit von August-December
zum Vorschein. Zu Ushuaia (Feuerland) laufen zwei Háufiekeitsma-
xima parallel nebeneinander, das eine von NE von Márz-September —
und das andere von SE im Mai bis W im Jánner. Im Ganzen kann ©
man sagen, dass das Maximum wáhrend der einen Jahreshálfte die
Winde aus dem westlichen Theile der Windrose von S-W-N, wáhrend -
der anderen Hálfte aus dem óstlichen Theile von N-E-S durchwandert.

zá u k p Sb vá č r Jeho dy do ob

39) Zeitschr. £. Meteor. Bd. 8.
40) Nach Draenert in d. Z. f. Meteor. Bd. 17.
41) Zeitschr. f. Meteor. Bd. 20.

») Stationém. mět linksdrehendem Wind.

k: - Wem in der Passatregion mit rechtsdrehendem Wind das Háu-
| eketismaximum von N úber E nach S wandert, so bewegt sich das-

„Eine solche Winddrehuns finden wir auf einigen Stationen des west-
„ mdischen Archipels und auf dem Festlande von Centralamerika.

Das Maximum der E-Winde wird an diesen Štationen in den
Bommermonaten Juni-August oder im September erreicht, das Maxi-
-mum der SE-Winde geht dem der E-Winde im April oder Mai voran,

-das Maximum der NE- und N-Winde folgt demselben nach und stellt

sich das letztere, wie wir aus den Zusammenstellungen in der Ta-

bele 17 entnehmen kónnen, meist im December ein. Wie hier die

Verschiebung der Maxima mit den Monaten vor sich geht, zeigt die

- Windvertheilung zu Up: Park Camp*?). Zu San José ist die Ver-
theilung der Maxima der Hauptwindrichtungen auf die Monate etwas

Tabelle 17. .

Station Breite Lůnge Hóhe Jahre N E S W
Matamoras . .259 50"—989 40" — | 13 Decemb. August Mai Jánner
PrNássan '. . .. .26.-4—77 22 "4 5 % Juli Juli | Februar
- Up Park Camp. 18 ——76 56 59 5 M Septemb. © Můi Márz

Barbadoes ©. .13. 5—59 43 3 6 4 Juni — —
Ban José . . . 9 54—84. 7 1190 2! Mai Jánner — October

- Pernambuco. —8 | 4—34 52 4 25 Decemb. Decemb. © Mai —
Buenos Aires —34 37—58 21 22 20 April i odaší August Mai

October
Tabelle 18.
N NE E SE 8 SW W NW N NE E SE S8 SW W NW
Up Park Camp. Buenos Aires.

a 2 8 1 "1022.15 0247 12.10777.)80900
: Februar 6 7. 110 — 1 — 83 15,15, 25.16. 9.10.7,4"6
© Márz eo 1 v 1 4 90719. 16,:18414. 11x 18.578
© April ZA 2120022 141111 1114" 68
© Mai 2M O 1002 20 12 8 10 10 19 10 11
©- Juni 0, AOA dě 1 bd al tlv -109 1411: "16.11.8008
Juli. 44. 10.:12: bl" 44102 181334142 0105711" 174178010
pe 51.6, 29915 lisv 1 18 12 12 14 13 15 6 10
. Beptemb. 2 9, 8:13- | Jy <; 16 14 18 18 13 12 4 5
- October 4710321 12 —,— 8 15%9:13. 22 +181211394050 008
© Novemb. 6 14 2-5 1 — — 2 16,416, 20, ..130+9 15k
iDecemb. 7.17 2 4 — — — 1 18.16.: 19412: 9. 147250

D22

verschieden von der Vertheilung an den úbrigen Stationen, indem

hier das Maximum der N-Winde anstatt auf December, auf Mai und
das der S-Winde anstatt auf Juli, auf Jánner entfállt.

Zu Pernambuco verschiebt sich das Háufigkeitsmaximum von S ©

im Mai úber SE im August nach E und NE im December.

Im sůdlichen Amerika ausserhalb der Passatregion konnte nur

eine Station Buenos Atres**) (Tab. 18) mit linksdrehendem Wind
aufgefunden werden. Die Drehung ertolet hier ganz einfach und
regelmássig, wie bei einer so langjáhricen Reihe von Windbeobach-

tungen erwartet werden kann, derart, dass sie mit dem Max. der

E-Winde im Februar beginnt und im April zu dem Max. der N-Winde

selanet; von NW im Mai geht dieselbe durch S im August nach E

im September- zurůck.

V. Afrika.

Auch fůr Afrika haben wir nur wenige Štationen mit monatli-
chen Háufigkeitszahlen der Windvertheilung aufzuweisen und die
bis jetzt vorhandenen meist in der Zeitschr. f. Meteorologie veroffent-
lichten Resultate beziehen sich, nur einige Fálle ausgenommen, vor-
wiegend auf Kůstenstationen.

a) Stationen mít vechtsdrehendem Wind.

Von den in der Tabelle 19 zusammengestellten 12 Stationen

mit rechtsdrehendem Wind gehóren 8 dem nordlichen Afrika an; die
westlichste von ihnen ist Delgada auf den Azoren, die ostlichste

Kosseir am Rothen Meere. Das Maximum der N-Winde wird an
diesen Štationen, wie aus ihrer Lage zum Meere erklárlich ist, in.

den Sommermonaten oder spáter im September, das Maximum der
S-Winde in den Wintermonaten, an Stationen mit doppeltem Maxi-
mum, das eine in den Friůhlings-, das andere in den Herbstmonaten
erreicht. Das Maximum der E-Winde erscheint nach dem der N-
Winde entweder noch in den Sommer- oder weiter in den Herbst-
monaten, ausserdem haben einige Štationen noch ein winterliches
Maximum der E-Winde aufzuweisen. Das Maximum der W-Winde
folet dem der S-Winde entweder noch in den Winter- oder erst in
den Frůhlinesmonaten nach. Břskra, welches vom Meere durch einen
Gebireszug getrennt ist, hat eine umgekehrte Vertheilung der Ma-

42) Buchan, Transactions Vol. 25, pa«. 632.
42) Zeitschr. f. Meteor. Bd. 14.

K S bk bb E piš 4 kk

Preiěr

Tabelle 19.

Lánse Hóhe Jahre "NR E © W
vi Márz April :
0 o 30 , B o
„370 44'—250 42 6 Juli cus Moremi Mni
st Michael „ „37 40—25 50 — 10 5 Decemb. Jánner ee
zb : Márz © :
PORVBEE, 2 eD 4004 10,17, 6 i: August Odbbot; April
" Biskra - . . .34 51. 5 40 — 7. Jánner Juni August Septemb.
: s Jánner Márz Márz
iencast. © 0.0.82 -7 20.3 10 1. Jun Octobén. -Decenbt Docent
| Alexandrien . .31 12 29 52 19. 9 Septemb. October Decemb. Februar
aro... 4 .29,,59: 81:18 29- 2. August — Decemb. Jánner
Kosseir .....26 5 34 16 — 1 4 — — Februar
"Gondokoro 4 55 31 28 465. ? Decemb. Jánner Juni -—
Rubaga . . . —5 24 33 33 1300 4. Jánner — April April | Novemb.
Pieter Máritsharg . —29 80 82 26896., —0— Juli © Juli
Decemb.
Graff Reinet .—32 18 24 51767.. 3. Juli — Jánner Mai
Tabelle 20.
N NE E E 8 8W W NW N NE E SE S 8W W NW
Alexandrien. Pieter Maritzburg.
> Jánner 14 6 11. 5 8 12 1 18 64.929728, £1w/"/34-393
Februar 15 5-10 6 7 7 1 2 4780123 .90712 113000293
« Márz 207011. :10.6-; 5:34:10 "24 bs% 90:38 S1K87 0, (dt
PApril © 26 11 10 05.4 2 6 28 68 23241139190.06012
Mai ADO 8202 02 1429 K0 247A80 401070019 M3
3 Juni 39. 6 2 1.1 1. 4 3 319%.204167:1554157116473
- Juli 87 1 — — — — 5 4 6716921516181 E05
Must. 399.3. 1. —.— -— 5x41 6--64277.215"161,79154076
. Septemb. 45 6 2 1 — 1 2 2 6472324012408: 34 láhl
M October -35-16 11 3.3 2 3 16 bo 726.28. 19.8 5070
- Novemb. 23 12 10 5 5 7 7 1 6.6 28 27 14805
P-Decemb. 17 8 10. 6 10 10 10 15 6 10 30 30 10 3 2 83

- xima der Windrichtungen aufzuweisen; es entfállt hier das Maximum
- der N-Winde auf den Jánner, der S-Winde auf den August, der E-
: Winde auf Juni und der W-Winde auf September.

m der Bowesune der Z A one a herrscht auf dem Sěh

Et ieen zu Alexandria 44) akohén,
: Zu Gondokoro etwa 5“ nórdlich und Rubaga fast ebensoviel
Grade sůdlich vom Aguator erscheint das Maximum der N-Winde

Á (44) Die Beobachtungen Pírona's berechnet in der Z. f. Meteor. Bd. 19.

in den Monaten Dacemboranuc: das det s-Winde im se an ee

ersteren und im April an der letzteren Station.

In Sůdafrika bilden die Stationen Přeter Maritzburg 45) (Tab. 20) |

und Graff Reinet einen Gegensatz in Bezug auf das Erscheinen der
Háufigkeitsmaxima der S- und der N-Winde, indem an ersterer Station

das Maximum der N-Winde im December, an der letzteren dagegen

im Juli, das Maximum der S-Winde an der ersteren Station im Juli,
an der letzteren dagecen im Jánner zum Vorschein kommt.

b) Stationen mit linksdrehendem Wind.

Von den in Afrika vorcefundenen Stationen mit einer Links-
drehung der Háufigkeitsmaxima (Tab. 21) liegt Oram inmitten eines

Gebietes mit entgegengesetztem Drehunessinn. Das Erscheinen der

Háufigkeitsmaxima der meridionalen Richtungen entfállt daselbst auf
dieselben Monate wie bei den Stationen mit rechtsdrehendem Wind,

Tabelle 21.
Station Breite Lánge Hóhe Jahre N E S W
Wan ae 859 44'—09 41' 50m 12 Juli Márz © Jánner © Novemb.
Praia ©.. . .14 54—23 81 34 5.. Mai. Februar August. Juli
Freetown ... . 8 29—13 9 73 1 April | Jánner — August
! Jánner ; April Márz ť
osnna Se 8, 494283977 69:13 T April "Deosinb: 1Ocbolie3 l
Mauritius . . —20 10 57 30 — 6 | Jánner Decemb. Juni Februar ©

Grahamstown —33 16 26 30 533 45. Juni Jánner Decemb. © Juli

Tabelle 22.

N NÉ E SE S 8W W NW N NÉ E SE S 8W W NW

S. Paul de Loanda. Grahamstown.
Jánner 13 4 4 4 12 19 49 14 — „8.4 9 jobs
Februar 8 4 4'4 8 13.56 1 12,2. 8/3000
Márz 8 3 4 4 13 16 56 U 1080208703208
April 10,4:15 416144411 1.2210 0
Mai 1138.08 2 "1515 „42 /a4 1D
Juni 1071474 8"181161.404 15 1. 1.—711065
Juli 11.56 3403014143414 17405
August 8 3 4 4 14 18 38 W% — a 2 22495008
Septemb. 8 1 1 3 12 13 48 16 1.08.8485 804 ne
Octoher i“ 6:.=442:12 48-66 11 103:03)0558 HND
Noremb.7—2 1299 17160.. 15 E M a Sa
Decemb. 7 8 2 3 16 22 46 12 12,280 87 Lok

45) Zeitschr. f. Meteor. Bd. 14.

E SE VK 5, URS = © V, 8 S k o S k V A a í Pak T703 WEA a

; Juli des Maximums der N- und Ténnér des Maximums der S-

- Winde; das Maximum der E-Winde geht aber umgekehrt wie an den

i -© genannten Stationen dem der N-Winde im Márz voran, wáhrend das
© Maximum der W-Winde demselben im November nachfolet. In Prava
- (Gapverd'sche Inseln) bewegt sich das Háufigkeitsmaximum von E im

Februar úber NE im Márz nach N und NW im Mai, von W im Juli
geht es nach SW, S und SE im August. In Preetown wandert das

- Maximum bloss von E im Jánner úber N im April nach W im Au-
- gust, die Richtungen SE, S und SW kommen nur selten vor.

Sůdlich vom Aguator finden sich auch nur drei Orte mit links-

-drehendem Winde vor. In S. Paul de Loanda haben die Winde

S-W-N doppelte Háufigkeitsmaxima, indem der Wind hier wáhrend
der Zeit vom Jánner-Juli eine vollstándige Umdrehung macht und
vom August-December sich von N úiber W nach S bewegt. Zu Gra-
hamstown vollendet sich die Winddrehung in einfacher Weise von

ber. Zwischen Mauritius und den beiden genannten Stationen finden

„wir einen Gegensatz im Erscheinen der Háufigkeitsmaxima der meridio-

nalen Richtungen, indem hier die N-Winde im Juni, die S-Winde im

December am háufigsten wehen.

VI. Ostindischer Archipel uud Australien.

Beitráge zur Erkenntniss der Windverháltnisse Australiens und

-der umliegenden Inseln bringen Buchan, Coffim und Neumayer*$), Es

"werden hier die ostindischen Inselstationen deshalb mit den Stationen

Australiens in einer Tabelle vereinigt und auch gemeinsam behandelt,

-weil sie sámmtlich der sůdlichen Hemispháre angehóren und weil

sie auch denselben Drehungssinn zeigen. Mit Ausnahme von Batavia

- und Adelatde haben alle úbrigen in der Tab. 23 enthaltenen Stationen
- eine mit den Monaten nach rechts gehende Bewegung der Háufig-
- keismaxima, der Windrichtungen aufzuweisen, welche sich einfach und
- trotz der Kůrze der Beobachtungsreihen regelmássig vollzieht.

An den indischen Inselstationen findet eine Ubereinstimmung in

-den Eintrittszeiten der Háufigkeitsextreme namentlich bei den Winden
meridionaler Richtung derart statt, dass das Maximum der N-Winde
auf die Monate Februar-Márz, das der S-Winde auf October, der ©
„E-Winde auf Juli, der W-Winde auf December-Februar entfállt. Das

—48) Results of the meteorol. observations taken in the Colony of Victoria

526

Station

Tabelle 23.

Breite Lánge Ilóke Jahre N
Padang . . . - 09 48" 1009 24" — 3
Palembang — 2 47102 26 — 4,
Banjermassing —3 23 114 37 — 9 Márz
„ Amboina . . —83 46 127 59 — 5. Februar
Batavia... —6 11.106 50. 7 10. August
Buitenzorg —6 33 106 48 — 3
Banjuwangi . —8 15 114 28 — 4 Pern
Somerset . .—10 44 142 36 21. 3. Jánner
Sweers Insel. —17 7 139 41 10. 3. Decemb.
Brisbane.. .—27 28 153. 2 40 7 »
Windsor —33 66 150 49 16 14. August
Adelaide —34 57 138 38 43 3 Juli
Melbourne ©. —37 49 144 58 37. 4 Juni
Hobarttown . —42 52 147 27 11. 9 Juli
Tabelle 24.
N NE E S8E S 868W W NW N
Banjermassing.
Jánner 2 jedy Sadi A0 20010 8
Webruat. 8,8" 42--,8 +145 25"7.33..10 9
Márz 10: 9493132890153 2301239,10 17
April T112- 13.. 20.20.13 7,,88 18
Mai 421013- 39.:231.6:'06 2 23
Juni. 13598, 42 alox 6 "314 24
Juli 3 4.10 40.306. :6. 2 30
August 1 3-95. 3111846 1 hůl
Sepfémb: -22:10 42382 (7981 28
Octobee B "1921934135618 ubuví 23
Novemb. 3 3 0,24 20%16:,+44; -9 13
Decemb. 4. 6 4 10.16 37:25. 9 6
Sweers Insel.
Janne A575 van 4 děs „AA sel 16
Bebrnar c 91b:48. r (A282 40 MD 14
Márz BRN z PREZ ER o 1 nb 15
April Zk ALE A0 3 1D a do 02 14
Mai Zet 6.-18"-6."/1 '— 2 18
Juni 2 201.1611201B 1 — 1 17
Juli 212,8, 14 6,— =. -1 19
Auousb. 6 85097 BV r dB 18
peptemb. 87 AHA 741 1318-22 14
October 1777353700001 NLN EA r k 15
Novemb./10—3182118772. 317182216 jbl
Decemb. 111,- 4ro48dt radní B8u8 14

jů
©

April
Juli
Juni

Juli
Mai

Márz
Jánner

August

Juli
Mai

Novemb. Decemb.

Februar Septemb. October Decemb. :

Februar
pá a
+J ánner-

»
October
Juli

Novemb. Decemb. - August
Jánner

April
Septemb.

October
Márz

Decemb. Fe bruar Juni

NE E SE S

Batavia.

2
2

9
2
8

10
9

SW WNW,

26
3o

Hobarttown.

č.1 O 00 © 00 O OMR OR O

1 O- -91009 ooJg%o

10
7
8

39-
38
20
14

= jm
DW OD

p i
OH OSOOR u nO

1
3

(OD 0 © MOR ODO
=
©

=
© :

RŠ
"2

ké

o a s té

k ň v zí
sát doo vanad da dá mdo SN

M"
"PVV

'ortschreiten der Maxima der úbrigen Richtungen kann nach der
: Windvertheilung zu Banjermassing **) (Tab. 24) verfolet werden.
-m Batavia **) (Tab. 24) erscheint ausnahmsweise das Háufig-
- keitsmaximum der N-Winde im August, die Maxima der úbrigen Rich-
- tungen fallen úbereinstimmend auf dieselben Monate wie bei den an-
-© deren Inselstationen. Es wird dies aus der Doppeldrehune, die der
Wind áhnlich wie in Mitteleuropa macht, erklárlich. Es bewegt sich
hier námlich wáhrend der Monate Mai — August das Háufigkeitsma-
ximum von SE-E-N im Šinne gegen den Uhrzeiger, dagegen wáhrend
der Monate October-Februar mit dem Uhrzeiger von SE úber S und
W nach NW").
Bei den Stationen Australiens mácht sich insofern ein Gegen-

Satz in der Vertheilung der Háufigkeitsmaxima der Windrichtungen
auf die Jahreszeiten kund, dass an einigen derselben und zwar den
něrdlicher gelegenen bis Brisbane das Maximum der Háufigeit der
N-Winde im December-Jánner, der S-Winde im Mai-August, bei
- anderen im Sůden des Erdtheils gelegenen das Maximum der N-Winde
im Juli-August, dass der S-Winde im December-Februar zum Vor-
schein kommt. Das Maximum der E-Winde richtet sich nach dem
der N-, das der W-Winde nach dem der S-Winde. Der Gegensatz
in der Vertheilune der Maxima der Windrichtung auf die Jahreszeiten
© ist aus den Windbeobachtungen auf Sweers Insel5t) und Hobarttown!)
(Tabelle 24) ersichtlich. |

„Von den in der Tabelle 23 zusammengestellten australischen
Stationen hat nur Adelaide eine mit den Monaten gegen den Uhr-
© zeiger erfolgende Bewegung der Háufigkeitsmaxima der einzelnen
-© Windrichtungen. Das Maximum durchwandert wáhrend der Monate
- Jánner—Juli die Richtungen S-E-N; wáhrend der Monate August
bis December die Richtungen NW-W-5W. |

41) Coffin p. 564.
45) Nách /ann in der Z. f. Meteor. Bd. 15.
49) Die von Liznar in der Met. Zeitschr. 1886 mitgetheilten Resultate der
© Windvertheilung aus einer kůrzeren Reihe (1879—1882) ergeben dieselbe
Aufeinanderfolge der Maxima wie die álteren Windbeobachtungen.
5e) Zeitschr. £ Meteor. Bd. 13.

51) Coffin p. 617.

29.

Beitrag zur Kenntniss der Flora der Athos-Halbinsel.

Vorsetragen von Prof. Dr. Ladislav Čelakovský am 1. Juli 1887.

In den letztverflossenen Jahren machte mir, resp. dem bóhmi- ©
schen Museum, Herr SI. Breuer, gegenwártig Mónch des bulgarischen

Klosters Chilandari auf der Athos-Halbinsel, mit dem Klosternamen
Sava, verschiedene kleine Sendungen von Pflanzen, zumeist aus der

Umgegend seines Klosters, z. Th. von Kareja (Karyaes, Kareis) und ©

z. Th. auch vom Berge Athos selber, behufs deren Revision, resp.
Bestimmung. Unter den eingeschickten Pílanzen, die im Ganzen
etwas úber 1", Centurien betragen, gehórt ein volles Dritttheil zu

solchen Arten, die nach Ausweis der Flora Orientalis und des Spici-

legium von Grisebach weder auf Athos noch auch sonst in Macedo-
nien gefunden worden sind, sondern nur in Griechenland, Thracien
(mit Konstantinopel) oder Kleinasien verzeichnet werden. Eine Art,
Cleome aurea, habe ich bereits frůher*) beschrieben, hier folgen
noch die Beschreibungen und kritischen Besprechungen einiger Arten
(Trifolium Lagrangei, Alyssum cephalotes, Ranunculus Heldreichianus

u. a.), die bisher nicht vollkommen genug gekannt und aufgeklárt

waren.
Ausserdem stellen einige der eingeschickten Pflanzen neue Va-

rietáten oder Formen bereits bekannter Arten dar. Von manchen der ©

namhaft gemachten Arten waren bisher durch Grisebach, Frivaldsky
u. A. andere Standorte aus Macedonien úberhaupt, nicht aber spe-

ziell von der Athos-Halbinsel bekannt geworden. Aus allen diesen
Griůnden halte ich es fůr angezeist, das Verzeichniss der Sammlung —
des Herrn Sava Chilandarec als einen Beitrag zur Flora der Athos- ©
halbinsel (Hagion-Oros) zur Gánze zu veroffentlichen **). Die Plan- ©

zen sind von mir, z. Th. nach der als Hilfsbuch vorzůglichen Flora

Orientalis, bestimmt und, soweit es erwůnscht und thunlich war, mit P

*) Ósterr. Bot. Ztschr. 1884 Nr. 4. Úber Cleome ornithopodioides L. Bois.
und verwandte Arten.

**) Fůr die Folge versprach H. Breuer, noch mehr Pfanzen von der hos
Halbinsel zu senden, wofůr ich, wie fůr das bereits Mitgetheilte, Ka 3

hier auch óffentlich den opinion elon Dank ausspreche.

dy Řák Sbeh
K oC opět a k A

529

1 Pflanzen „des Museumsherbars verglichen worden. Mehrere frei-

ich (17 Arten) waren bis dahin im bóhm. Museumsherbar nicht ver-
treten, daher ich bei ihnen nur auf die diagnostische Bestimmung
- allein angewiesen war. Diese Arten habe ich durch ein vorgesetztes
- Sternchen kenntlich gemacht. Um die fůr Athos und Macedonien
© neuen Arten hervorzuheben, habe ich die bisherigen Angaben in der
-FL Orientalis und in Grisebachs Spicilegium, so weit nothig, in Kůrze,
- eingeklammert beigefůgt und den Namen der fiir Athos neuen Arten
úberdies einen Štrich — vorgesetzt. Bei vielen hat der Sammler
Angaben úber die Art des Standortes und die beobachtete Blůthezeit
(ein in der Flora Orientalis aus begreiflichen Grůnden nicht berůck-
sichtistes Moment) gemacht, welche ich mit publicire. Es ist dabei
zu bemerken, dass Grisebachs Angaben úber die Plůthezeit mehrerer
- Arten mit denen meines Gewáhrsmanns nicht ganz úbereinstimmen.
- Die meisten Pílanzen, und zwar solche, bei denen kein náherer Stand-
- ort angegceben, sind in der Umgegend des Klosters Chilandar, wenige
- bei Kareja (Karaes) und auf dem Berse Athos selbst gesammelt, was
-dann ausdrůcklich bemerkt wird. Die Anordnung der Arten gebe ich
- mach der Reihenfolce in der Fl. Orient.

É — Anemone fulgens Gay «) typica sepalis roseo-coccineis. (A.
ž hortensis L. p. p.) (Graecia: Messenia, Argolis, Attica).

3 — *Ranunculus Heldrechtanus Jord. Auf Brachen und Rainen.
- Mai. (Graecia: Argos, pascua montana Parnethos Atticae.)

n“ Diese Art ist vom R. Sprunerianus Boiss., dem sie Nyman im
- Consp. mit kleiner Schrift (als blosse Unterart) anfůgt, ganz bedeutend
- verschieden durch die eifórmigen, verdickten, dann plótzlich in einen
- důnnen schwanzfórmicen Endtheil auseehenden, kranzformig gestellten
3 Wurzelfasern, die am Grunde gestutzten, kůrzer gestielten dreischnit-
- tigen Grundblátter, mit in einen lángeren Stiel verschmálertem End-
3 -abschnitt, eine dichtere angedriůckte Behaarung und viel kleinere,
: weit kůrzer geschnábelte Carpelle. Beim R. Sprunerianus sind die
© Grundblátter tief herzfórmig, rundlich, ihr Mittelzipfel breit keilfórmig,
“ aber nicht stielfórmig verschmálert, die verdickten Knollen walzig,
© allmáhlich verdůnnt. Der R. psilostachys Griseb. unterscheidet sich
: úberdiess durch herabgeschlagene Kelchblátter, die beim R. Heldrei-
“ chianus bloss abstehend sind. Der letztere scheint in den Sammlun-
-gen Selten und wenig gekannt zu sein, auch mit R. Sprunerianus
3 „vermengt zu werden. So theilte mir mein Freund Baurath Freyn
í p: Be: “ Mathematicko- -přírodovědecká, 34

mit, dass, was er als R. Heldreichianus bisher gekannt habe, wirklich ©
zum R. Sprunerianus gehórt, dagegen die ihm von mir vorgewiesene, k:
allerdings verschiedene Athospflanze ihm bisher unbekannt war. |

— Ranunculus neapolitaňus Ten. agn. Cl. Freyn! (Graecia, Creta,
Asia minor). | ERA
Ranunculus ophtoglossifoltus Vill. (Macedonia Friv., Byzantium ©
Cast.) | A
Ranunculus muricatus L. (ubigue in Oriente).
| — Ficaria grandiflora Rob. (Ranune. calthaefolius Jord.) (By-
zant., Graecia, Asia minor.) |
Nigella arvensis L. var. — * microcarpa Boiss. (N. cretensis
Stev.). (Creta, Cilicia, Cyprus.) |
Unterscheidet sich von der Normalform durch vielástigen Stengel,
kleine ungetheilte oder Slappige Blátter auf den Blůthenzweigen, weit -
kleinere Blůthen (Šepalen und Staubbeutel), auch kleine (ohne den
oleichlangen Griffel nur 1 cm. lange) Frichte. Die Flora Orient. nennt ©
zwar diese Varietát, mit der die Athospflanze gut úbereinzustimmen ©
scheint, maerocarpa, aber offenbar in Folge eines Druckfellers, da —
ihr doch flores et fructus mínuti, capsulae 5—6 lineas tantum longae :
zugeschrieben werden, daher ich mir die Correctur in microcarpa —
erlaubt habe. |
Cardamine graeca L. (Pteroneurum graecum DC.) — var. longi- ©
siligua. Auf schattigen Orten náchst Kareia. April. (F. typica in ©
Macedonia Friv.) i
Die typische Form, wie wir sie aus Griechenland, Dalmatien, p:
Kleinasien besitzen, hat nur 4 cm. lange Schoten (sammt Griffel), ebenso ©
die var. eriocarpa DC. Prodr. sub Pteroneuro = var. lasiocarpa Boiss.,
die wir aus Calabrien, Sicilien, Serbien (Pančié!) besitzen; bei der
Athospflanze sind die Schoten sammt Griffel 5—6 cm. lang, dafůr
aber schmáler als an der kurzfrůchtigen Form.

— Arabis verna R. Br. Auf Felsen, in Waldgebůschen. (Graecia, ©
Asia minor, Cyprus.) VN

— Aubrčetia deltoidea Boiss. (Alyssum deltoideum L. Aub. graeca ©
Griseb.). Auf schattigen Felsen am Meere. (Graecia, Asia minor). ©

Wenn man diese orientalische Art und die in Italien wachsende
A. italica Boiss. unterscheidet, was mir noch etwas zweifelhaft erscheint,
so darf man zur orientalischen Aub. delt. nicht De Candolle als Autor-
citiren, weil dieser einestheils beide zusammenfasste, anderntheils
wieder eine A. purpurea, die von der orientalischen deltoidea nicht ©

531

zu trennen ist, abtrennte. Erst Boissier hat beide Formen (ob Ar-
n?) richtig gesondert.

| : Alyssum campestre L. April. (In cultis totius ditionis a Graec.
Ž et Maced. ad Asiam minorem.)

— *Alyssum cephalotes Boiss. (?). An Wegen, Rainen. (In Caria.)

Bek: Da ich kein authentisches Exemplar gesehen habe und da die
- Athospflanze in einigen Punkten, scheinbar wenigstens, von der Dia-
-© gnose der FL. Or. abweicht, so gebe ich eine genaue Beschreibung.
- der Athospflanze.
| -Annuum, pilis stellatis elongato-subsexrameis, a se invicem sat
distantibus strigulosum, viridi-subcanescens, basi ramosum, caulibus
-© humilibus basi denudatis, foliis spathulato-oblongis, acutiuseulis, su-
© „premis racemo florenti approximatis, a fructifero remotis; racemis
© brevissimis, coarctatis umbelliformibus, etiam fructiferis densis, basi
fantum paullo laxioribus; petalis calyce dupplo fere longioribus, ochro-
- Jleucis, lineari-spathulatis retusis, filamentis alatis, longioribus supra
medium denticulis 1—2 minimis instructis vel edentulis, brevioribus
- medio utringue unidentatis vel appendice bifida uno latere auctis;
- siliculis ovatis, pube stellata eá ceterarum partium minore laxe stri-
© gulosis virescentibus, stylo guadruplo eis beviore stellipilo terminatis,
seminibus anguste alato-marginatis.

-© Der Štengel ist 8—12 cm. lang, die Blátter 5—14 mm., Schoten
- (ohne Griffel) 5 mm. lang.

| Boissier in FI. Or. nennt das A. cephal. „pube stellata canescens“
((ebenso wie A. rostratum), wáhrend unsere Pflanze wegen der sehr
- langástigen, von einander entfernter stehenden, daher die grůne Blatt-
i fláche wenig deckenden Sternhaare mehr grin als grau aussieht.
- Namentlich soll aber die Traube auch zur Fruchtzeit von den obersten
© Bláttern hůllenartig umgeben (involucrirt) sein, was bei unserer
Pflanze nicht zutrifft und nur zur Blithezeit oder nicht zu lang nach
- derselben der Fall ist; die lángeren Staubfáden werden ungezáhnt
- (edentula) angegeben, bei unserer Pflanze sind sie ófter (aber nicht
© immer) mit kleinen seitlichen Záhnchen versehen; der Griffel soll
© bei der kleinasiatischen so lang sein als die dicht striegelhaarige
E- Diese Differenzen erkláren sich aber, wie ich stark ve

Pra dichter behaart erscheinen) gesehen nat denn er sagt: „sili-
č 34%

532

culam maturam non vidi“, konnte em. auch ber die "Samen Á

nichts aussagen.

Sehr áhnlich dem A. cephalotes von der Athos-Halbinsel ist
das Al. umbellatum Desv. (von Renkoei, Sintenis it. trojanum 1883!),

welches sich eigentlich nur durch kleinere Statur, kleinere und relativ

zum Kelche kůrzere Blumenblátter und kleinere Schoten unterscheidet,
úbrigens denselben Blůthenstand, dieselbe Blátterform und dieselbe,
nur etwas dichtere Behaarung besitzt. Auch aus dem Vergleiche der
Boissier'schen Diagnosen ergiebt sich keine weitere Verschiedenheit,

wenn man von der Angabe úber die Griffellinge aus dem angege-

benen Grunde absieht. Ich móchte daher glauben, dass das A. ce-

phalotes nur eine kráftigere grossblumigere Varietát des A. umbella-
tum sein kónnte, so wie ja auch bei anderen Cruciferen die Grósse
der Corollen variirt. Dazu móchte es passen, dass Grisebach A. um-

bellatum Desv. ausser in Bithynien auch in Thracien angiebt (welche-
Angaben Boissier beide úbergangen hat); denn da Grisebach úber-

die Lánge der Petala bei dieser Art in seiner Diagnose nichts an-
giebt, so ist es wahrscheinlich, dass er aus dem benachbarten Thra-

cien ganz dieselbe Pflanze hatte („colitur in horto Gotting. e semi- ©

nibus thracicis“), die auch bei Chilandari neuerdings Herr Breuer
gesammelt hat, und dass er sie fůr A. umbellatum Desv., vielleicht
nicht mit Unrecht, ansah.

Berteroa orbioulata DO. (Maced. australis: vulg. in omni penin- ©

sula Hagion-Oros. Griseb.).
— * Cleome aurea Čel. Auf Ackern und Sandfeldern bei Chi-

landari. Schon Buxbaum (1728) giebt unter dem Namen Šinapistrum :

orientale eine gelbblůhende Cleome bei Pera náchst Konstantinopel

an, doch ist spáter eine Cleome weder dort noch auf der ganzen ©
Balkanhalbinsel wieder gefunden worden. Ob nun die Buxbaum'sche

Cleome mit meiner Cl. aurea zusammenfállt, ist aber sehr zweifelhaft,
worůber meine obcitirte Abhandlung in Osterr. Bot. Ztschr. 1884 zu
vereleichen ist.

— Viola Dehnharti Ten. (Graecia.)

Steht der V. odorata sehr nahe (von Doissier auch, vielleicht

nicht mit Unrecht, als deren Varietát betrachtet), unterscheidet sich

RO o B s 0 a by

aber durch die langen dem Auerdurchmesser der Stipulae in ihrer ©

Lánge gleichenden oder ihn úbertreffenden behaarten Fransen, verhált
sich also zur typ. V. odorata, wie V. collina Bess. zur V. hirta L. ©
unter den ausláuferlosen Arten. Die Ausláufer der Athospflanze sind

aber ziemlich kurz.

533

ské Branka gracilis Sibth. Im Gestein des Berges Athos (Mons
Athoby.
-Silene fabaria Sm. (Athos Gris.).
: Cerastium illyricum Ard. Abhánge und unfruchtbare Plátze.
© Márz. (Macedonia, Thracia Gris.)
: Polycarpon alstnaefohum DC. (P. Gmelini Gris.) Sandboden. April.
(Sparse in peninsula Hagion-Oros Gris.)

— Mollugo Cerviana Ser. (Pharnaceum Červ. L.) Sand am
Meeresufer. Juni. (Ad Sinum Thermaicum versus radices Olympi
Thessali Heldr., Caucasus). |

Em crispum L. In Feldern, unter Getreide. (Maced.
austr. Friv., Thracia Gris.)

B hodoum rhodopaeum Friv. (f. grande). Trockene sonnige Stel-
len in der Umgegend von Karaes (Kareja). April. (Penins. Hagion-
Oros inter Pavlu et Karaes, m. Athó. Gris.)

Die Pflanze von Karaes (in 2 Expl. vorliegend) ist ausserorden-

- tlich grossblátterig und grossbliůthig (obere Blátter bis 2:5 cm. lang

- Kelchblátter 12 mm., Petala úber 2 cm.). Die Exemplare vom PBithyn.
- Olymp (Pichler) vom Berge Ida (Sintenis), aus Thessalien (Janka) in
unserem Herbar haben bedeutend kleinere Blátter, Kelch- und Blu-
menblátter.

| — —* Gerantum asphodeloides Willd. In Gebischen, an Wegen.
April. (Graecia, Byzantium, Asia minor.)

+ Mela azederach L. Colitur.

Rhus cortaria L. Abhánge und Ránder von Gebůschen. Juli.
- (Maced. Friv.; Hagion-Oros Sibth.)

: Pistacia Terebinthus L. Auf Bergen allgemein. Márz, vor den
- Bláttern blůhend. (Hagion-Oros Gris.)

Adenocarpus parvifolus DC. (A. graecus Gris.). (Penins. Ha-
© gion-Oros Griseb.)

, Genista timetoria L. (Hagion-Oros Gris.)

— Oytisus hirsutus L. An Wegen. April. (Macedon. Friv.)

VŠ — Trigonella monspeliaca L. (Graecia in Argolide, As. minor,
© Tauria, Pers.)

z — Medicago tribuloides Desr. Unbebaute Orte. April, Mai.
; (Graecia, Byzant.)

-7 — Medicago sphaerocarpa Bertol. (M. muricata Gris.). Wie vo-
pe. (Thracia: Byzant.)

p — Medicago coronata Lamk. In Gebischen, an Wegen. (Grae-
čia, Byzant.)

: z ey

pR TAY, 00 v

Kelchzáhne sehr lanopfriemlich, meist bogig abstehend, nur schmál

D34

— R00 Pe blulak Al. (Thracia).
Trifolium ochroleucum L. B. roseum Guss. (T. roseum Presl) |
(«. typicum. Macedonia et Thracia Gris.) © ň é
— Trifolium dijfusum Ehrh. SŠteinigce Lehnen. (Brmáml Noě) ©
— Trifolium miďificum Gris. Trockene Stellen. April, Mai. ©
(Thracia Gris., Byzant., Attica.)
ieifoltin resupinatum L. B. majus Boiss. (T. suaveoloná Willd.):
Feuchte Stellen. April, Mai (spec. in Macedonia, Thracia Gris.).
— Trifolium spumosum L. (Thracia: ad Iare Aegaeum prope.

Makri Gris.) k
— * Trifolium Meneghtmanum (lem. = Wegen. Mai. Br |
zantium.) ň

Unterscheidet sich vom náchstverandtén Er; Vcholtamna. Savi ©
durch ziemlich gerade, in der unteren Hálíte breit weissrandige, die
láncere und breitere Kelchróhre hochstens 2mal an Lánce úbertref-,
fende Kelchzáhne und durch die Blattstiele, welche betráchtlich kůrzer
sind als die Kopístiele. Bei dem italischen T. Michelianum sind die

weissrandig und etwa 4mal kůrzer als die schmale und kůrzere:
Kelchróohre, die Blattstiele lánger als die Kopístiele. ;
Trifolium sb L. £. rosea. An p Mai. zemi Hagione
Oros Gris.) |

Trifolium specitosum Willd. (T. Gussoni Tin, Gris.). m Gebů<
an) an Wegen. Mai. (Thracia et Macedon.: pr. Salonichi. Gris.)

— * Trifolum Lagranget Boiss. In Gohnpebéh, an P onto Mai.
(Ins. Syra, Rhodos, Attica.)

Von dieser kritischen, in der Flora Oriental. II, pac. 154 bas š
schriebenen Art gebe ich nachstehend eine genauere Beschreibung: ©
Caule et pedunculis adpresse. hirtum; caulibus adscendentibus sub-
simplicibus, stipulis semiovatis, acutis, ciliatis, caeterum glabris, emar=: ©
oinato-denticulatis; foliolis obovatis vel oblongo-obovatis, retusis, den- ©
ticulatis, basi integra cuneatis, glabris, subtus nervo medio tantum —
sparse pilosis, terminali longe petiolulato; capitulis ovato-globosis, den- ©
sis, multifloris, pedunculis tenuibus, foliis brevioribus, pedicellis tubo: ©
calycino glabro 2-3plo brevioribus, calycis dentibus supra parce pi- ©
losis, superioribus 3angulari-lanceolatis tubo brevioribus, inferioribus ©
lineari-subulatis, falcatis, tubo 2-3plo longioribus, corolla (sicca). or- ©
dide violacea, tandem decolorata pallide fuscescente, „vexilli lamina:
late obovata denticulata, *alas et carinam 1opěe Superante; P |
stipitem et stylum subaeguante. R. |

z "| ; „l ; . i
Po ká n dá do o B db bo r p do dn 6 O

595

— Stengel etwa 2 dm lang, die Fahne 4 mm lang, an 3mal so
lang als der Kelch (sammt Záhnen). Die Art ist habituell dem T.
- agrarium L. (T. procumbens Sm. Koch) und zwar der var. campestre
- Schreb. sehr áhnlich, unterscheidet sich aber durch die Bliůthenfarbe,
- die einfachen Stengel, die mehr rundlichen Kópíchen, die kůrzer
gestielten Blůthen, die weiteren, mehr háutigen Kelche, eine spárli-
chere, angedrůckte Behaarung des Stengels. Die Unterschiede, ausser
der Blůthenfarbe, sind, wie zu sehen, sehr fein und gerinefůgic, daher
ich nicht zweifle, dass Grisebach dieselbe Planze mit seinem Tr. pro-
cumbens y. erythranthum gemeint hat (welchen Namen auch Boissier,
-wenn auch mit Fragezeichen, zu seinem T. Langrangei als Synonym
citirt). Grisebach giebt die Corollenfarbe an mit den Worten „corollis
pallide rubris fuscescentibus“, Boissier nennt die Corolle beim T.
© Langrangei violaceo-rubella. Bei unserer Pfanze sehen die jungen
- Corollen schmutzig violett aus, die Fahne gegen den Rand bleicher,
bald aber werden sie blasser wásserie violett und zuletzt ganz miss-
- farbig, blassbráunlich. Jedenfalls ist die Farbe („rubella“, „pallide
rubra“) im Leben ein bleicheres Violett, welches im Trockenen der
jůngsten Blůthen nachdunkelt; die Fahne und Flůgel scheinen inten-
siver gefárbt zu sein. Mein Exemplar hat noch keine Frůchte, daher
-ich das Merkmal, auf welches Boissier Gewicht legt, dass der Griffel
3mal kůrzer ist als die Hůlse, nicht verificiren konnte, der Frucht-
- knoten ist kaum etwas lánger als der Griffel. Grisebach gibt seine
var. erythranthum auf der Insel Chalki an; die Fl. Orient. kennt das
Tr. Lagrangei von den Inseln Syra und Rhodos; im Herbar von Freyn
sah ich es letzthin auch, ganz úbereinstimmend mit der Athos-Pflanze,
-aus Attika: „ad radices m. Pentelici prope Pikermi“ (Heldreich!).
-Der Standort auf der Athos-Halbinsel ist also der zweite auf der
- Balkanhalbinsel festgestellte. Herr Breuer versprach von dieser, auf
-ihr Artrecht noch weiter zu průfenden Sippe noch mehr Material
- und auch Fruchtexemplare zu schicken.
Anthyllis. Hermanniae L. Auf Abhángen und Felsen des Mee-
| | resufers gemein; wird' zur Veriertigung von Besen verwendet. (Ha-
gion-Oros Gris.)
k — Hymenocarpus cireinatus Savi. (Thracia, Byzantium.)
k: Bonjeania hirsuta Rchb. (Macedon., penins. Athoa.)
k Dorycnium herbaceum Vill. (D. intermedium Ledeb.). (Macedon:
. m. Korthiati; Byzant.)

onta ins. Melos, Syria )

n toe P NOS je da Bo a ode dk ka kt we ak hrs ta
a 3 s ře, W škiš 5 SÍN
» V

— Lotus Conimbricensis Brot. Brachen. Mai. (Messenia et La-

Pt kněyš 6) W

ná PA G ASKO sk od avi AS hy zob ty L vě mu PRVÍ Ga 1 ra p
S : — A Te0-V (NW d

D30

Lotus angustisstmus L. An Wegen, trockenen na a |

(Penins. Hagion-Oros. Gris.)

Securigera coronilla DC. (Bonaveria securidaca Scop.). (Penis.
Athoa. Gris.).

— Ormithopus ebracteatus Bis An Wecen, trockenen Stellen.
Mai. (Graecia, Melos, Smyrna.)

— Ormmithopus compressus L. (Thracia borealis pr. Banja. Friv.)

— Scorpiurus subvillosus L. (Graecia, ins. Archipelagi, Asia mi-

nor, Tauria.)

Coronilla emerus L. var. multijlora (C. emeroides Boiss. et Sart.).

Auf trockenen Abhángen, in lichten Laubwaldungen. (Maced. Austr. |

pr. Salonichi Friv.) s
Dass Boissier in der FI. Orient. bei seiner im Ganzen zusam-

menziehenden (oft allzusehr zusammenziehenden !) Methode diese -

Form als Art beibehalten hat, wundert mich. Alle Merkmale, auf
die er sich beruft, sind schwankend und unhaltbar; die Dolde ist
freilich meist 4—Oblůthig, bei der typischen C. emerus 3- auch 2blů-

thig, aber auch bei ersterer finden sich einzelne 2—3blůthige Dolden,

und schliesslich ist das ganze Merkmal an Sich nur fůr eine Varietát
ausreichend; die Nágel der Blumenblátter und zwar absolut und
im Verháltniss zum Kelche etwas kůrzer als bei der typischen
Form, doch existirt hierin keine Grenze, in den Hůlsen kann ich

keinen Unterschied wahrnehmen. Die var. multijlora ist allerdings.
im Osten die herrschende (wir haben sie sonst vom Hymettus, von.
Rhodus, Renkoei in Kleinasien), aber sie fehlt auch in Italien nicht,.
so z. B. bei Neapel (Sieber)! Verona (Bracht)! Triest (Winkler)!

Diese Wahrnehmungen habe ich schon vor einigen Jahren ge-
macht. Seitdem hat Heimerl in Verhandlungen der zool. bot. Ge-
sellsch. XXXIV 1885 (resp. 1884) in „Floristische Beitráge“ die.

istrische Form als C. emerus var. austrlaca bezeichnet und als eine
Uberganesform zur C. emeroides aufgefasst. Borbás betonte aber

spáter, in Osterr. Botan. Zeitschr. 1886 N. 7, die wesentliche Iden-
titát dieser beiden, was auch meine Ansicht ist, wobei ich aber ©

zugleich mit Heimerl die Zugehorigkeit der C, emeroides zur. C.

emerus entschieden anerkenne. Die Benennung austriaca fůr C. eme- ©
roides als Varietát der C. emerus anzunehmen, geht aber nicht wohl ©
an, da diese Varietát in Sůd- und Sůdosteuropa herrschend ist und ©

das ósterreichische Gebiet nur im Triestinischen tangirt.

ie by če

kotel
ár E

— Hippocrepis comosa L. Berg Athos im Gestein. Juli. (Athos.
- Griseb.)

Psoralea bituminosa L. (P. palaestina Gouan, Gris.). (Penins.
Athoa Gris.)

7 Biserrula pelecinus L. Unter Getreide. Mai. Variirt mit weissen
und lilabláulichen Blumen. (Graecia, Byzant., As. minor, Creta )

0 Onobrychts caput galli Lamk. (Thracia pr. Eski Herakli, Mace-
don. pr. Galacista Chalkidicis Gris.).

— Vicia melanops Sibth. et Sm. (V. tricolor Seb. et Mauri.)
Abhánge und Gebische. April. (Laconia Graeciae.)

*) Die von Sintenis auf seiner Trojanischen Reise bei Kuzkoei gesammelte C,
cretica ist eine eigenthůmliche verarmte Form, mit noch kleineren Blůthen
als gewóhnlich, nur 2—4blůthigen Dolden und nur 3—4paarigen, seltener
Spaarigen (ja mitunter selbst nur 1paarigen, also gedreiten) Bláttern, gegen
die Diagnose der C. cretica: foliis 5—8jugis, so dass diese forma depau-
perata in den Bláttern der C. parviflora Willd. (foliis 4—5jugis) gleich-
kommt. Von dieser letzteren sast Boissier, sie habe doppelt kleinere Blů-

- then als die C. cretica, was aber irrig ist, denn ihre Corollen sind beinahe
doppelt grósser als bei der C. cretica, daher der Willdenow'sche Name
schlecht gewáhlt ist. Die C. parviflora der Fl. Orientalis besteht úbrigens

-aus zwei Formen, die wenigstens zwei verschiedene Rassen, wenn nicht
gar besondere Arten reprásentiren. Die von Reverchon auf Creta gesam-
„melte „C. rostrata Boiss.“ oder C. parviflora Willd. ist námlich von der
kleinasiatischen Planze (Thymbra: Skamanderthal, Sintenis! Adalia, Held-
reich!) mehrfach verschieden. Die unteren Blátter der Reverchon'schen
Pfianze sind námlich 6—7paarig, die Blůthen grósser, gelb, die Kelche
grósser, die Kelchzáhne 3eckig-lanzettlich, zugespitzt, die Kelchróhre auf
der oberen Seite mit grossen glashellen weissen Papillen besetzt, die (noch
jungen) Hůlsen doppelt breiter; bei der kleinasiatischen ist der Kelch
kleiner, anscheinend kahl, unter dem Glas mit ganz winzigen Papillchen
versehen, und seine Záhne ganz kurz dreieckig. Da die C. parviflora Willd.

-nach Willdenow selbst auf Creta wáchst und gelbe Blumen hat, so wáre

(A in der Reverchon'schen Planze die echte C. parviflora zu vermuthen, allein

B: dem steht entgecen Willdenow's Angabe, dass bei dieser die Blátter nur

A měchte ich die kleinasiatische (auch griechische) Pflanze mit rosa oder

weisslichen Blumen, 4—5paarigen Bláttern, kleinen kurzgezáhnten kahlen

Kelchen, schmáleren Hůlsen als var. (subsp.) rostrata (C. rostrata Boiss.),

die kretenser als var. eriocalyx bezeichnen; měglich aber, dass letztere

VER din I AE

K JEST bk nul BK Ao tab goánaů Ao oa) n zd ida R O Ak CPS V n Deal ©
$7 n bl Soon 2% = 26) k Por ek 0 Fe. Do : je 7

D38.

— * Vicia Barbazitae Ten. et Guss. (V. laeta Ces. Abtánge : R

und Gebische. April. (Boeotia, Laconia, Thessalia.)

Vicia narbonensis L. Unter Getreide. Mai. (Macedonia Friv. y
— Vřcia bithynica L. Unter Getreide. Mai. (Byzant., Pelopon-

nes, Zakynthos, Lydia.)

Lathyrus grandiflorus S. et Sm. In Gebůschen. Mai. (Penins.

Hagion-Oros pr. Karyaes Gris.)

Lathyrus sessilifoltus (Orobus sessilifol. S. et Sm.). (Macedon.

pr. Salonichi, Thracia Gris.) |
ar. longofforus. Blůthen grósser, Fahne bis 3 cm. lang

(sonst nur etwa 2 cm.), ihre Platte doppelt lánger als der Nagel. —

Trockene Gebiische um Karyaes.

Lathyrus villosus Friv. (Orobus hirsutus L.) An Waldrándern.

(Penins. Hagion-Oros. Gris.)

Rubus tomentosus Borkh. In Záunen und Gebischen. (Athos Gris.)

Rubus sametus Schreb. (R. amoenus Port.) typicus. In Gebů-
schen und Záunen mit dem vorigen. (Pen. Hagion-Oros Gris.) |

Aremonia agrimonioides Neck. Schattige Orte. April. (Macedon.:
mons Peristeri Griseb.)

Foterium spinosum L. (Macedon., Thracia.)

— Saxifraga hederacea L. (S. parviflora Biv.) (Graecia, Asia
minor, Cyprus, Creta.)

— Saxifraga chrysospleniifolia Boiss. (Graecia et ins. adja-

centes, Úreta.)
var. grandiflora m. Blumen sehr gross, in allen Theilen
grósser als bei der Normalform, Blumenblátter 4mal lánger als der
Kelch, 12 inm. lang. — Auf der Athos-Halbinsel bei Chilandari
(Breuer)!
Die Art unterscheidet sich von der sehr hnlichen náchstver-

„wandten S. rotundifolia L. durch unberandete Blátter, durch viel
gróssere Kelche mit breiten ovalen Abschnitten und durch breitere,:

rein weisse, ungesprenkelte Blumenblátter, welche lánglich, gerundet
stumpf sind (aber nicht verkehrt eifórmig, wie die F]. Or. angiebt);
die Záhne der Grundblátter sind auch theilweise ganz stumpf, breit
und kurz, theilweise aber auch zugespitzt und lánger, so wie bei 8.
rotundifolia. Die Samen sind nach Boissier kleiner und glatter (bei ro-
tundifolia chagrinirt), was ich nicht verificiren kann, da meine Exem-

© plare noch keine Frůchte tragen.
Die Normalform besitzen wir im Museumsherbar. von Sieber ©
bei Therisso auf Kreta (als S. repanda) gesammelt; die Athospflanze ©

v (*
KESK a oo n r o

m die Hlfte arovh und Botoprech a breiteren Petalen sehr
s aufállie, so dass ich sie anfangs fůr eine neue Art hielt; da ich
© aber ausser der bedeutenderen Grósse aller Blůthentheile (auch Staub-
© fáden und Stempel) keinen prágnanten Unterschied weiter finden
- kann, so habe ich sie als Var. aufcefasst. Es scheinen die Verhált-
nisse auf der Athoshalbinsel der Hervorbringung grosser Blumen
- besonders gůnstig zu sein, wie die grossblumigen Varietáten von
Lathyrus sessilifolius, Lamium striatum u. a. beweisen. Úbrigens ist
die Athospflanze úberhaupt robust und die Zweige der langen Rispe.
ungemein reichblůthig (bis 12blůthig!).
| Engler betrachtet die S. chrysospleniifolia als Varietát der 8.
rotundifolia L., doch unterscheidet sich letztere durch háutig beran-
- dete Blátter, im Allgemeinen gróbere, spitzigere und tiefer einsprin-
© gende Bezahnune, durch kleinere lánglich-lanzettliche, spitze Kelch-
- zipfel, kleinere, spitzigere, Snervice, in den Nagel allmáhlich zuge-:
-schweifte, auf. den Nerven punktirte Kronblátter und nach Doissier-
durch die Samen doch wohl zur Geniige. Der Hauptnerv des Blu-
© menblattes der S. rotundifolia ist einfach 3theilig; bei der chryso-
- spleniif. theilen sich die beiden Seitennerven noch einmal, und so wird.
- das Blumenblatt, welches auch am Grunde úber dem Nagel gestutzt
- ist, oberwárts 5nervig.

Umbilicus pendulinus DC. An Manern. Mai. (Thracia, Mace-
- donia: ad Karyaes Gris.)
4 Sedum glaucum W. K. (S. hispanicum L.) Auf Felsen und
© Mauern. April, Mai. (Macedon. et Thrac. Gris.) Variirt mit weissen
i und rosenrothen Blůthen, ferner: «) lečocarpum Boiss. und B) erto-
3 carpum Boiss., beide um Chilandari.

Eryngium creticum Lamk. (Macedon., Thracia ad Byzant.)

Lagoecia cuminoides L. Steinige Abhinge. (Thrac. et Macedon.

- Griseb.)

Á
: Pimpinella polyclada Boiss. var. hispida. Blitter, besonders
U
vd

Blattstiele und Stengelgrund von lángeren abstehenden Haaren rauh-
- haarig. Steinige Stellen des Berges Athos. (Athos: Orphanides.)

JŘ Unterscheidet sich von der P. Tragium Vill.; zu welcher sie
vwvohl als Rasse zu rechnen ist, durch eine lángere abstehende Behaa-
„ rung der Frůchte und durch viel lángere abstehende (nicht dicht:
- kurz sammětartige Behaarung der Grundtheile, stattlicheren Wuchs
„und gróssere, breitere Blattabschnitte. Die (mit Ausnahme der Frůchte)

540

ganz kahle Varietát (var. glaberrima, P. parnassica ( Bóisk: et Heldr.)
haben wir vom Berge Parnassus.

— Sealigeria eretica Vis. (S. microcarpa DC). Soiňíce Orte.
Mai. (Graecia, Creta, Asia minor.) | :

Die Athospflanze hat wieder gróssere Blumenblátter als die dal-
matinischen und griechischen Exemplare unserer Sammlung.

Smyrntum | perfohatum L. Um Karyaes. April. (Maced. ad
Karyaes Gris.) | :

— * Smyrnium Orphanidis Boiss. Felsen am Meeresufer. (M.
Parnes Atticae: Boiss.)

Die Art ist durch die opponirten oberen Blátter und deren
Zweige ausgezeichnet. Die Beschreibung in der Fl. Orient. stimmt
auch sonst; jedoch sind die Abschnitte der dreifach fiederschnittigen
Grundblátter nur theilweise etwas herzfórmig, zumeist am Grunde
abgerundet oder selbst keilfórmie zugeschnitten, was wohl nicht von
Belang ist. Die Blattgelenke der Grundblátter und der Rand ihrer
Blattscheiden sind lang bůschelig-behaart, sonst ist die Pflanze aller-
dings kahl.

— Smyrnium Olusatrum L. Ist vielleicht » nur durch Anbau bei
Chilandari eingefihrt. (Peloponnesos, Byzant., Creta, As. minor.)

— Hippomarathrum cristatum Boiss. (Cachrys cristata DC.)
Felsen am Meeresufer. (Baeotia, ins. mediterr. orientales, As. minor.)

Crithmum maritimum L. Felsen am Meere. August. (In penins.
Athoa raro. Gris.)

— Ferula communts L. (F. nodiflora Sibth. et Sm.) Auf kráu-
terreichen Štellen. Mai. (Thracia ad Byzantium, Graecia.) |

Ferulago monticola Boiss. et Heldr. (Lophosciadium Barrelieri
Gris.) Trockene Abhánge. Mai. (pr. Karyaes et in Atho Gris.)

Orlava platycarpa Hoffm. (M. Athos: raro nec nisi pr. Pana-
gia Gris.)

Pterocephalus Parnasst Spreng. Berg Athos, im Gestein. Juli.
(Athos Friv., Pichl.) 3

Reale cannabinum L. (genuinum). (Ubigue Orient.) 3

Inula candida Cass. Felsspalten. Juni. (Athos: Aucher.) ;

— Xanthťum strumarium L. (Thracia Gris.) -

— B. antiguorum Boiss. (X. antigu. Wallr.) (Graecia, As.

minor, Aegypt.).

Frůchte fast doppelt grósser als beim Typus, mit zahlreicheren,
dichteren Stacheln, die fast bis zu den Schnabeln reichen.

541

ý "Diotis candidissíma Desf. (D. maritima Sm.). Sandboden am

: | Meeresufer. (Maced., Byzant.)

— Filago germanica L. (Byzant.)
V var. canescens (Jord. sp.).
Achillea compacta Willd. Juti. (Thracia, Macedonia omnis Gris.)
1% Achillea grandifolia Friv. teste Boiss. (A. peucedanifolia Gris.)
Waldige, feuchtere Orte. Juli. (Athos Gris., Thracia Friv.)
Nach Boissier's Zeugniss ist dies die A. grandifolia Friv., welche

indess in Flora 1836 so mangelhaft beschrieben wurde*), dass sie

Grisebach fůr eine zweifelhafte Art halten musste, und desshalb die-
selbe Pflanze nochmals als A. peucedanifolia aufstellte.
Die Athospflanze stimmt ganz mit der bulgarischen vom Vitoš

(Velenovský !) úberein, nur ist letztere noch kráftiger und grossblátte-

riger. Blattseomente sind indessen jederseits der Blattspindel bis 8
und mehr (nicht bloss 4—6, wie Boissier und vordem auch Grisebach
angeben); auch ist die Behaarung bei beiden entschieden reichlicher,
als die Beschreibungen dieser Autoren vermuthen liessen,**) denn

die Blátter sind dicht graulich angedrůckt behaart, der Stengel aber
fast filzig, mit weissschimmernder sehr dichter Behaarung.

Als Synonyme citirt Boissier noch A. pallescens DC. Prodr.
VII. und A. silvatica var. subvelutina DC., die erstere in Kleinasien
(Aucher), die letztere in Griechenland (Aucher) angegeben. © Boissier
hat beiderlei Pflanzen von Aucher gesehen und mit A. grandifolia
identisch befunden. Wir besitzen die griechische Pflanze vom Parnassus
(Guicciardi in Heldreich Fl. exs. graec.), von wo sie auch in der Fl.
Orient. (und zwar von Orphanides ausgegeben) angefůhrt wird. Held-

-reich hat sie als A. pallescens DC. bezeichnet. Diese griechische

Achillea vom Parnassus ist aber, obwohl in den Bláttern allerdings

j hnlich, doch gewiss specifisch von der A. grandifolia oder peuce-
- danifolia des Athos und Rumeliens (resp. Bulgariens) verschieden. ©

Die Unterschiede werde ich sogleich auseinandersetzen, will aber
zuvor die Frage beantworten, ob die Synonyme pallescens und silvatica

- subvelutina beide zur Pflanze des Parnassus gehóren. Freilich kann
„ich die Aucher'schen Originale nicht einsehen und die Diagnosen

sind wie so háufig unzureichend. Dass die A. silvatica 8. subvelutina

*) „Foliis glabris, involucro cylindrico virente“ — wáhrend Boissier richtig
beschreibt: „adpresse pubescens, involucri ovati adpresse hirtuli phyllis
pallidis, obtusis.“

**) „pubescens, folia cum cauie pilis sparsis brevibus puberula“ Griseb. — —
„adpresse pubescens.“ Boiss.

ry Ze, Safkyrů. volt odk dich:
vet i jd A 4

542.

dieselbe Art sein wird, wie die Pornašá unás Na ist walrscheinlich“ á
wegen des gleichen Vatanenate (Griechenland), doch ist die A. silva- “

tica Tenore nach Boissier identisch mit A. ligustica, auch nach Nyman —

- eine Rasse der letzteren; die A. ligustica ist aber in den Bláttern ©
- 80 verschieden von der Heldreich'schen Pflanze, dass es kaum glaublich ©

ist, dass De Candolle die Art, zu der letztere gehórt, einerseits Ž

sollte mit einer A. ligustica vereinigt und dann viele Nummern weitér
noch einmal als A. pubescens aufcestellt haben. Ob nun diese klein- ©

-die Blátter sind fiedertheilig, Abschnitte keilfórmig herablaufend, meist

jederseits, zum Grunde ganz, lang keilfórmig verschmálert, die unteren

ist, erscheint auch sehr fraglich, weil jene sguamas involucri acumi-

natas und ligulas pallide ochroleucas haben soll, wáhrend die Hůll-
schuppen der A. pallescens Heldr. nur spitzlich und die inneren ©
stumpflich, die Ligulae aber weiss sind. Bevor diese Zweifel gelóst —
sind, wird es am besten sein, die Parnassuspflanze, mit der wohl die ©
vom anderen griechischen Standorte Berg Olonos im Pelopones úber- —
einstimmen wird, als A. pallescens Heldr. Fl. gr. exs. (an DC.?) auf-
zufůhren. Diese nun hat einen entfernt beblátterten, sammt den hell-
und getrocknet etwas gelblichorůnen Bláttern weichflaumigen Štencel,

"V a

nur von der Mitte an oder vorn fiederspaltig, mit 1—53 Seitenzipfeln

Paare entfernt. Die Kópfe sind 1"/, mal grósser als bei der A. grandi- ©
folia, die Hillschuppen blass gelblich, oberwárts dichter angedrůckt ©
seidig behaart, die Ligulae ziemlich gr0ss, undeutlich Kl ekvn: |
mehr als halb so lang als die Hůlle.

j
Die A. grandifolia ist dichter graulich behaart, am Štengel fast ©
filzig, der Stengel reich und dicht bebláttert, die Blátter dunkler grůn, 3
langgezogen, zum Grunde allmáhlich verschmálert, mit zahlreicheren ©
(jederseits bis 10) mehr genáherten Fiederabschnitten; diese meist j
bis gegen den Grund eingeschnitten, mit jederseits meist 3—5 BSeiten- ©
zipfeln. Die Kópfe sind kleiner als an typischer A. miilefolium, auch ©
die Ligulae klein, kaum halb oder nur "; so lang als die Hůllen, :
mehrmals kleiner als die der A. pubescens Heldr., die Hůllen dichter

seidig graubehaart. ý

Doronicum caucasicum M. Bieb. (D. eriorrhizon Guss.) (Thracia, k
Macedon.: in m. Korthiat Friv. Gris.) i

— Čírstum acarna Mónch. Auf Abhángen und an Wegen. (Thra- j
cia: in Haemo Friv.)

Chamaepeuce mutica DC. (Athos: Auch.). y

| jo Centaurea diffusa Lamk. Auf Feldern und trockenen, důrren
(Orten. Juli. Blumen weissgelblich und auch róthlich-violett. (Mace-
- donia: pr. Salonichi Gris.)

: Centaurea pannosa DC. Abhang am Meeresufer. Juni, Juli. (Pen.
- Athoa ad Pandocratoras Gris.)

a Carthamus dentatus Vahl.*) Unter Getreide und an unfrucht-
- baren Orten. Juli, August. (Athos Friv.)

Specularia speculum A.DC. © Unter Getreide. Mai. (Macedon.
Friv., Thracia.)
— Venca herbacea W.K. Trockene lichte Wálder. April. (Thra-
cia: in Haemo, Graecia, As. minor.)
i * Vincetoxicum spectosum Boiss. et Sprun. (Cynanchum triste
Gris.) Rand der Haine und Gebiůsche, etwa 1 M. hoch. Mai. (Pen-
ins. Athoa: pr. coenob. Iviron Gris.)

Gomphocarpus fruticosus RBr. (Penins. Athoa: Pichler.)

Erythraea maritíma Pers. Wiesen und Triften. Mai. (Macedon.,
© Byzant.)
s Verbascum pinnatifidum Vahl. Im Sande am Meeresufer. (Ma-
© ced.: pr. Salonichi Friv.) |

; Serofularia nodosa L. var.? Durch sehr breite, herzeifórmige

A Blátter, sehr scharfe fein zugespitzte Záhne derselben abweichend; an
-dem vorliegenden, leider unvollkommenen, ohne Grundtheile und im

- Fruchtstadium gesammelten Exemplar die Blátter gedreit im Auirle.
- — An feuchten Stellen im Walde. Mai. Grisebach kennt die Še.
nodosa im Gebiete seines Spicilegium nicht, auch in Fl. Or. wird sie
- auf europ. Boden nur im Peloponnesos (nach Sibthorp) angegeben. In
Serbien, Bosnien kommt sie noch vor.
Trixcago apula Stev. (Macedonia: penins. Hagion-Oros Gris.)
Vitex agnus castus L. (Maced. pr. Salonichi, pr. Chilandari Gris.).
3 Mentha viridis L. (Macedon. Friv.)
JM Origanum hirtum Vog. (Link). (O. creticum Sieb., O. heracleo-
4 ticum Benth.)
P Dient zur Blůthezeit zur Bereitung eines wohlriechenden Oeles,
- Rigan genannt. (Breuer.) (Hagion-Oros Friv.)

E * Satureja approximata Friv. (S. spinosa Gris., S. parnassica
. Heldr. et Sart.) Steinige Stellen des Berges Athos. (Athos Friv.)

p - +) 8. Sitzungsber. d. k. bohm. Gesell. d. Wiss. 27. Febr. 1885: „Úber einige
© verkannte orientalische Carthamus-Arten.“

544

oci

MLA- os a Kk Vooa hle ak kb 1920 IRÁK ka VEE ANO pok o koa Z da
S 4 4 O J Ví
4 $ " 2 +

— Zizyphora capiata L. A und SPOR Orte. (hrac, á

Byzant.)

grossen Blůthen und Deckbláttern). Trockene, sonnige otellen, o
ced. pr. Salonichi Friv.)

* Stachys leucoglossa Griseb. F elognadlémy trockétie Hánge. Au-
gust. (Penins. Hagion-Oros. Gris.)

Die Zusammenziehung dieser Art mit st. recta. in Fl. Or. ist :

gewaltsam; die Athospflanze ist von der St. recta vielfach verschie-

den, durch die spárliche und kurze Behaarung, divaricate Verzwei-

gung, Blattform und Bezahnung, die kurzen, armwirtligen Trauben,
die glatten, sattgrůnen Kelche mit viel weiterer Róhre als die Kron-
rohre und mit lángeren, der Róhre egleichlangen Záhnen, durch die

viel lángeren, der Oberlippe etwa gleichlangen Staubfáden ZU die

weisse, geróthete Corolle.

Lamum striatum S. et Sm. Im Gestein des Berges Athos, Juli,
und bei Chilandari an feuchten, schattigen Stellen, April. (Has
Oros ad Karaes et in Athone Gris.)

Die Pflanze aus niedrigerer Lage bei Pndě ist wieder staktě
licher und grossblůthiger.

Melittis melissophyltum L. Laubwálder. Mai. (Penins. Hagion- |

Oros Gris.) 3
Phlomis samia L. Laubwálder. Juni, Juli. Etwa 1 sí
hoch. (Pen. Athoa Gris.)

Statice stnuata L. Grasige Stellen am Meeresufer. Mai. (Hagion-

Oros. Gris.)
— Theligonum Cynocrambe L. (Graecia, Thracia ad Byzant,
As. minor.) |

am Grunde meist gestutzt. Felsen am Meeresufer. Juli. (Maced. Friv.)
| Osyris alba L. Waldránder, Mauern, Felsen. (Pen. Athoa raro,
ad Pondocratoras Gris.) |

Euphorbia amygdaloides L. (Maced.: Hagion-Oros raro. Gris.) :
Euphorbia Apios L. Am Rande von Gebůschen und auf trocke- —

nen Stellen. April, Mai. (In cacum. m. Athos, Gris.)

— Andrachne telephioides L. In Gebůschen, auf Feldern. (Thra- :

cia pr. Makri. Gris.)
Wiederum eine ungewóhnlich stattliche, grossblátterige Form,
auch mit etwas grósseren Blůthen und Friichten.
Crozophora tinctoria A. Juss. (Thracia, Macedon. Friv.).

„Šalva Horminum L. (Eine stattliche Rótní nů úhpoáhakeh k

nád don bb o O o o S s a ak a k ho a n i

+ (Hagion-Oros. Fiiv.)

E Orchis o dabuna Ten. (0. romana Seb. et Mauri).
m "Gebůschen. April, Mai. (pr. Byzantium in insula u Grae-
-cia, As. minor.)

| Crocus moestacus Ker. (Thracia Gris.)

pb * Crocus pulehellus Herb. (C. speciosus Gris. Špic.). (Macedon :
- m. Korthiati Friv., in Athone Sibth., Thracia pr. Byzant.)

3 -Das vorliegende Exempl. hat aber nur 2spaltige Narben, nicht
8 vielspaltige, sonst stimmt die Beschreibung.

7% Čolehicum latifolum S. et Sm. Steinige Orte auf Bergen. Au-
- gust, September. (m. Athos Orphanid.)
27 — Colchicum parnassicum Sart. (?) Wiesen. (Graecia: Parnas-
- sus, m. Chelmos.)
é Die Pflanze von der Athos-Halbinsel stimmt mit der des Par-
nassus im Ganzen gut úberein, doch ist sie nur in Blůthe gesammelt;
-zur vollkommenen Bestimmung fehlen aber die Blátter. Die Staubgefásse
© sind halb so lang als die Perigonzipfel, die Griffel an der Spitze
© uhrfederartio eingerollt. Die Perigonzipfel sind immer kahl und ihre
k Lángsnerven durch reichliche kurze transversale oder schiefe Zwischen-
© nerven verbunden — Alles wie bei der Parnassus-Pflanze.
i * Fritillaria pontica Wahl. (Thracia, Macedon.: Korthiat pr. Salo-
- nichi, pr. Karaes sparsim cum capsulis. Griseb.)
2 — Oměthogalum nanum S. et Sm. (Thracia ad Philippopol, By-
zant. ete.) |

— Allium rotundum L. Steinige Orte. Juli. (Bulgaria, Thracia
-- Gris., Graecia Boiss.) |
©% Allium margaritaceum S. et Sm. Wie vorige. (Maced. ad Thes-
salonicam Orphan., in Athone sec. Sibth.)

Allium paniculatum L. Wie vorige. (Maced.: in Athone sec.
: Sibth.)
: Asphodelus mierocarpus Viv. (A. ramosus Gris. L. ex p.) Trockene
- Grasplátze und Lehnen. April. (Maced. Friv.)
E- — Seirpus Savii Seb. et Mauri. Nasse Stellen. Juni. (Graecia,
Creta, As. minor.)

Carex praecox Jaca. (Macedon.: Athos Gris.)

— Garex acuta L. (ex p.) (C. gracilis Curt.) (Rumelia, dubie in

agro Byzant. Gris.) | :
-© Carex glauca Scop. UM ačodoní in m. Athone Friv.)
E Carex distans L. (Thracia, Macedon.)
E Tř, ; Mathematicko-přírodovědecká, 35

T803 "
Á ků ,' 9
% tÉ

540

Panicum crus galli L. (Thracia Gris.; in cultis totius Orient.
Boiss.) A

Melica Magnolii Gr.et G. (M. ciliata Boiss. «. Griseb. Spie.
Rum.) Trockene Stellen. Mai. (Macedon. Friv. Thracia Gris.) eh

Boissieřr betrachtet die M. Magnolii als den Typus einer im.
weitesten Šinne aufgefassten M. ciliata; jedoch hat Hackel gezeist,
dass der Typus durch die M. nebrodensis Parl. reprásentirt wird. Ich
halte úberdiess die M. Magnolii (mit grossen Blůthen in gelappter
dichter Rispe) fůr hinreichend verschieden von M. ciliata L. und M.
transsilvanica Schur. Die orientalischen Meliken, welche Boissier unter
M. ciliata L. und M. Cupani Guss. zusammenfasst, verdienen úbrigens
eine eingehendere Bearbeitung, da unter ihnen manche selbstándigere
Typen (Arten) zu sein chbinetl '

Imperata arundinacea Cyr. (I. cylindrica P. B.) Am Meeresstrandé
Mai. (Macedon. austral. Gris.)

Gastridium australe P. B. (G. lendigerum Gaud.) An Wegen
„ (Hagion-Oros Gris.)

Poa bulbosa L. var. gracilis m. f. vivýpara. Prokkeje Standorte.
April. (Macedon.) 8

Die vorliesende Form ist feinbláttrig, mit langer, schmaler,
feiner Rispe, schmal lineallanzettlichen Hůllspelzen und in feine
fádliche Spreiten ausgewachsenen, am Grunde schwarzvioletten oberen
Deckspelzen.

Festuca montana MB. (F. drymeja M. et K.). In Waldgebischo
Mai. (Pen. Hagion-Oros pr. Karaes Gris.) |

— Vulpia umglumis Parl. Trockene Plátze. April. (Attica,
Aegyptus.) |

+ Čoče lacryma L. Wird in Gárten an feuchten Orten sebak
„der zu Rosenkránzen benitzten Kugeln wegen. Juli.

Juniperus oxycedrus L. (Penins. Athoa Gris.)

Ephedra campylopoda C. A. Mey. (E. fragilis Gris. nec Desf. 3
Mai. Úberzieht emporstrebend die Gipfel der Báume und Stráucher
an felsigen, sonnigen Stellen. (Macedon.: Hagion-Oros Gris.)

Ceterach ofificinarum Willd. (A Graecia ad Syriam Boiss. Serbia,
Albania Gris.)

Adiantum capillus Veneris L. (Pen. Hagion-Oros. Gris.)

Asplentum trichomanes L. (Maced.: penins. Athoa Gris.)

Asplentum adiantum nigrum L. b. Virgiliů Boiss. (A. Virgilii
Bory, A. acutum Bory.) (Penins. Athoa pr. Karaes Gris.)

z bodkto ee ose PAD ya o ot ná Te ona ey VÁS 28 etě MK
: pe haly A - s

547

zo at podn. vulgare L. B. o eerl (P. australe Fée). Blattab-
schnitte bis 8 cm lang, allmáhlich zur Spitze verschmálert, spitz.

-© Grisebach und Boissier erwáhnen diese Form, die sie gewiss
© meinen, die fůr Sůdeuropa charakteristisch ist und von der mittel-
© europáischen kurz- und stumpfzipfeligen Form genug absticht, gar nicht.

30,
Příspěvek k řešení Keplerova problemu.

Podává Dr. A. Seydler, dne 1. července 1887.

Keplerovým problemem nazýváme jak známo úlohu, vypočítati
-z výstřednosti e a ze střední anomalie M anomalii excentrickou E,
na základě rovnice:
ee B— esnEz=M.

Řešení jest patrně možné jen postupnou approximací, a hlavní
-obtíží jest nalézti dostatečné rychlý postup, tak aby již druhá, ano
-již první approximace poskytovala hodnotu dostatečně uspokojivou.
© K tomu cíli navržen jest velký počet method; Iouzeau a Lancaster

uvádějí ve své Bibliographie astronomigue t. II. (1882), na str.
© 436—4061 a 1608 bezmála sto pojednání problemu tomu věnovaných. *)

K nejlepším methodám náleží bez odporu EBneke-ova, zdokonalená
- N. Herzem (Astr. Nachr., sv. XXX, 1850, a sv. XCIX, 1881), kterou

též v. Oppolzer přijal do druhého vydání svého klassického spisu:
3 Lehrbuch zur, Bahnbestimmung der Kometen und Planeten (1882).
á Chci ukázati, že lze methodu Encke-Herzovu ještě zjednodušiti
-a sice dvojím způsobem; k tomu cíli ji nejdříve vyložím a pak po-
. ukážu k dalším modifikacím.
Klademe-li (v. Oppolzer, I. c. p. 5b):

O A p
ae kÝ

A ško ha SÍLSV s ore i P

(1 s a E— KM,
-můžeme Keplerovu rovnici psáti takto:

*) Též v těchto Zas. Zprávách 1862 nalezá se pojednání takové z péra Karliň-

-© ského: Uber die schnellste Praxis der Auflósung der Kepler'schen Gleichung
B— esin E bei grossen Excentricitáten der elliptischen Cometenbahnen.
35*

a = esin(M + «)
sto k zda e ajka P M A Bio“
= esini|1 ze x 72000000
1

1
Asi nn | pR 1 bora DO SK A SAR ara
+ 00s M o 6“ 0“ so“

aneb, klademe-li
PE eštnu MYS (sen MĚ
(2) s du VOC a ei — cos M

il 1 1
tgy -3+7 a.. :

l 2 l 4 í 6 jat
1--igyeot M Da SI T 5010“ st

Z rovnice té zjednáme si, považujeme-li e, tudíž i « a tgy za
malé veličiny 1. stupně a obmezíme-li se až (včetně) na malé veličiny ©
6. stupně: £y

-+ = cot M tgy*
© Klademe-li ještě
(3) = sny = gy cosy | | %
a uvážíme-li, že tu jest:
a l 3 5 5 5 U
Wy=znT 31 +31 T167 T
obdržíme konečně:

cot Mn.

ená a0 al OA

(4) s Pr 382 ir osovozšy BRAT

M x veličiny E. Toť jest trest methody Encke-Herzovy, jak ji na 3
uvedeném místě Oppolzer vykládá. Rovnice (4) vyžaduje připojení ©

tří členů k nalezenému již 9; každý z členů těch nutno o sobě v ví

m ve výraz jediný, což jest při | aleji: míře hk Lčšěa
obmezením se na veličiny 6. stupně, následujícím způsobem možné.
i -V posledním členu (4) můžeme klásti + místo zlomku +4*, čímž
© pouze 120. díl veličiny cot M ", zanedbáváme. *)
| Pak jest:

; ya mn No V (M
%—42— 35 M a 517) cos M -1 sin M)

aneb, klademe-li se stejnou mírou přesnosti:
i— dyz cosy,

ba
+

Pag
S Sia day;

bay:

by i X s,

Chceme-li vyjádřiti x v obloukových sekundách, musíme pravou
-© stranu této rovnice násobiti reciprokou hodnotou oblouku 1", tudíž
© číslem:

3 a — 20696458, log « = 53144951

E tak že jest konečně:

VY + :

A k oy*cos (y +- M) -Wesly +- M)
jih í ea G sin M A 6 sín M
(dia

c Poněvadž jest druhý člen tohoto výrazu při mírných hodnotách
-© výstřednosti e, jaké se při dráhách planetoid vyskytují, pouze malou
Ě korrekcí členu hlavního, prvého, stačí onen druhý člen počítati s menší
R zevrubností. Chceme-li © určiti na př. až na desítiny ano setiny jedné
E sekundy, nutno en počítati pomocí (místných logarithmů; k výpočtu
-členu druhého stačí tu z pravidla logarithmy 4—5místné.

Výpočet úhlu y provede se nejrychleji na základě druhého tvaru
rovnice (2), zejména jsou-li po ruce tabulky, obsahující trigonometrické
úkony samy; e-* jest konstanta, kterou jednou pro vždy určíme
-Ostatně lze upraviti výpočet úhlu y též následovně:

*) V 7 jest obsažen činitel estm M, tedy v cot Mn“ činitel cos M. sin M*. e“
pro hodnoty e< 001 nemá již vůbec onen člen významu, pro hodnoty
e > 001 jest 120. díl veličiny e“ menší než e' a tedy lze týž díl vždy vy-
nechati, ovšem při obmezení se na naznačenou již míru approximace.

APE O ap ASA em) TI Re rodaul Johto E120 904 PVO VOMSNEÍ

550

(2") e = sing, B cot (459 — 19),
tg (y+ +M)= Btyž M.

Maximum hodnoty y při daném e nastane při
cos M = e;

tato maximalná hodnota jest dána rovnicí:
su ye, =:

Nalezneme-li tudíž, že vzorek (A) dává (v mezích žádané přes-
nosti) pro jistou hodnotu veličiny y dostatečnou hodnotu veličiny «,
víme zároveň, že vzorek ten jest platný při všech hoďnotách M pro —
výstřednosti rovnající se s?ny neb menší. Tak jest při počítání -
s logarithmy seďmímástnýmť a při přesnosti sahající as k setinám
sekundy, vzorek (5) úplně dostatečný pro všechny výstřednosti: |

e— 01391151, log e — 91435553 2 log sín 69.

Při počítání s logarithmy pětíméstnými a při omezení se ná
© přesnost as jedné setiny minuty vztahuje se vzorek (5) na všechny
výstřednosti :

e— 029193, ; loge = 947411 — log sin 11920.

Ale i při větších výstřednostech jest někdy vzorek (5) dostatečný,
neplatí však pro všechna M, nýbrž nutno vyloučiti čásť hodnot WM,
ležící kolem hodnoty :

M = arccos e,

čásť ovšem tím větší, čím větší jest výstřednost e. Aby poměry ty

byly jasnější, sestrojil jsem tabulku, ve které jsou hodnoty úhlu %

sestaveny pro argument e pokračující v intervallech jedné desítiny

a pro argument M, rostoucí po 10 stupních. (Viz tab. na str. 551.)
V tabulce té mohli bychom spojiti hodnoty

p 20),

v různých sloupcích lomenou čárou neb vlastně křivkou, která by
dělila soustavu argumentů e, M, pro kterou vzorek (A) jest při po-
čítání Dmístném úplně platným, od soustavy, pro kterou jest jen ©

: —
ES bs DODO ©1000: 11.©100101..0400:10.10. 00107 0.000) © 106.0
a: ©6015 ZLÝV V8T0z P5£600.-V |caVy C 1Z261 810114 z Ver
00'0!. OTor'ez 6 |540'z4 9 0061 9 (SGoz Z (srgE o olZor 4 |Z41£
ý 00'0. SizS'1r bre921 £rgS'Zr zrooor 1122£9 6 |S60z 9 66/b
: 000. ozjárb$ grjsorb Z1606r orjSogt birór Erzog 11|/915
; 000. Sz|go'SE Czboz zzblli ozvoiz g1696 or161p £1o0€15
A POOOCZ1: 91 O242401 OZV6 01- VZ024V 1209" -611r9. orcze:tb
E: ©B.0, ISe|9c 9 zElZO LE. ob be:Z6 ZabeVv © Gz0216, 121/21 016boz
M PD O0 67:9z ZEIVOV, Vyjzo VĚ 18016.: ozsbze Vajce ti ozzt it
x 000 | SbirPz69 178968£ g£|1966 +elog:/5 otlo6 tt ozjlogt 1z£617
n 000 oS997z obrb lz zyal/ gErGve EE|Sooz gz|19'099 zz bo'gi
P 000 „SSorzb 040066 Sboz1$ obor Iz SEo00zE 6z|Ee'1t tz et'0z
P o0'0 -0967Zbp výovo 6Pzzo Etboz'4t oto0o otZ4'vz Ez9266
P 000. Gg9fo'££ gSbo'Sf£ 1Sbeor bblvoev ofleboz Gzbove zzzs€í
a s ooo oZEt0b 19bb1 €S00'g byZ60£ SE960£ Zzjst'oz oz6ó£-£
Š ooo SZSz£G foboez zSlzeg'/£ 1be064 1£|z9'/t Ezize'o ZUeE/z
k 000 o9|59'zz £900'24 ZrleG 96 Pev 11 Szeo'zá Zrig'iz z1o064
DODO. 10 bcog £900t1 Eezezz 1zl2ZT braech 6 oczE 9 6081
00"0 | 0600'0 0000. 0 (000. O 000. 0 |000. 0 000. 0 j000
; 0 k 0 < 0 Ek 0 : 0 : 0 25 0 :
6'0 80:20 9'0 g6,| bo £'o

| JI 9000 — 1 Ne

n Da 040 — i ÁumI9A V30UPOH

"EHTABL

hoj > f *

= - A 6 i 3 = = ý 2 >, v = APT s PED os: "= i A + s
a = MS M - n 8 « x = Aba v jb Zaliktke je% 7 PSadš * E A

(552

1640

approximativným. Křivka ta dotýká se patrně sloupce, jehož areu
e by měl hodnotu
e sn (17920").

Co příklad budiž proveden výpočet, nalézající se též u Oppol- ži

še - zera (sv. I. str. 56 uvedeného spisu). Porovnáním obou výpočtů jde E:

patrně na jevo zjednodušení vzorkem (A) docílené.

Výpočet.
log e 0:3897262 M 332 28 5477 A
logcos M 99478574- 3 logn 74609311
ó9" 40763720. | logeos(y + M) | 990927
cos M 0:8868647 o logósin M | 044282 n é
azelecos M 3:1895073 log corr. 6:93576
log sin M 9:6646603 n I — corr. 0:9991375
log a 05037236 log (1 — corr.) 9:9996252
log tgy 9:1609457 n log am 44708613 n
6 o 14 32:92 bog X 44704865 n
: 0 , „
y-- M 324 14 2185 == —8 12 25'17.
log sin y 0:1564362 n mená

28122527

Pravá hodnota veličiny x liší se od přibližně vypočítané % v

0 010; rozdíl ten jest velmi nepatrný, hledíme-li k tomu, že leží e

, 0 , á i :
veličiny «, totiž — 8 12 25:27; to však spočívá na omylu, jehož ©
se dopustil ve výpočtu veličiny «y; pro % měl nalézti hodnotu ©

Nastává nyní otázka, máme-li se v případech, kdy vzorek (A) :

poskytuje ne řešení v daných mezích přesnosti úplné, nýbrž jen appro- ©
ximaci, spokojiti s tímto výsledkem a hledati úplné řešení obyčejnými
Ne:

60
Na zodpovědění této otázky nutno především hledati pro hodnotu «
úplnější řadu, nežli jest řada (4) jdoucí vzhledem ku malé veličině
m jen až k 6. mocnosti (včetně). Provedl jsem nejprvé výpočet této
© řady až ku veličinám 12. stupně (včetně) a to následujícím způsobem.
"a Nejprvé položme:

Úgy cos £

=: 5
B— snTX

P 1 — tgy cot M
-aneb | |
já: E PE Z dop el av o a oč 1 10
ke (5) o=wyli z“ VE T514 +14 73 10NÉ

1 11 DÍ 247 10153
—týřyovt M (ze ag? Zu ele ETR +0)

m 1 131

' 3 mna M 5 pš
: Pa v om“
B -o VÍKO POP ARAA V

né O aso |

Zde jsou všude podrženy jen členy až 12. stupně; při čemž «
-ovšem platí též za malou veličinu prvního stupně; při tomto obme-
-© zení vyskytuje se patrně cot M pouze v 0., 1., 2. a 3. mocnosti; ná-
sledující člen řady

: 1

"4 5

(6) P=4— 0M n cot Mn*
n pb oj da en 0?

- můžeme známým způsobem (srovnáním obou řad) určiti koefficienty
-- a, b, ce, d, e, f, a spořádáme-li nyní dle mocností veličiny coť M, na-
Bi: © hradíme-li též tgy a její mocnosti příslušnými řadami, objeví se nám —
bo výsledek následující:

Koka dB Po 8 Zoo kdež ka a tě E vam dot ký iko dík o bdo vyý
R kan ka tako PEVEA ce hák ETL Ae CY E39 2990 00 SOE © oN M02
ů , p o le Kk x v ky K9 “ / Po 1] < 1
' i Té

554

— n 5 ji 7 be eřcá 1516 1 |
a + Bl 5) ao B2680 " Je

1
—"PotMA — 8 „o
jí (3 1— 07T 16807" 3698807 * T 39916800"
1 věk „m
bootar|; 87 — 360 7+ 105 7

1 2
JME ddko p V M ME LOAP 10)
cot PD 15 4 j

Odečteme-li od této rovnice výraz (A) čili:
1 5 1 4 23
%=YTg1 mani! (1— 1")* .cot M,
obdržíme opravu, kterou k výrazu (A) nutno přičiniti, abychom měli
lepší hodnotu veličiny «. Bude tedy konečně:
2 eos(y M)
0 S Gb M
A+ Becot M— Čestť?M + D cot*M

kdež jest, zjednodušíme-li některé koefficienty vyšších mocností veli-
činy 4:

eli (hr (Er)e]

Ve kal
bb 8 Olší 2
Má 37 3607 T - 5"

RA
n 58 "|

B a (LA (o 248 am ]
120 (5 sj? (57 50160) " > G662800/"

11 299., 75583 4963443 1) šs:

přílišnou složitost svou; může však sestrojena býti tabulka, která

poskytuje pro argument y hodnoty veličin A, B, C, D. Pomocí takové

tabulky bylo by lze, v čase co nejkratším vypočítati opravu
A Becot M— Čeot*M + D cot*M |

která připojena ku approximativnému řešení « (4) by dávala def-
nitivní hodnotu veličiny « (B).

:
h

br:

em záhodno, zd matŘí opravu in ©, vřadu postupující di:
- mocností jiné veličiny. Také by výpočet veličin A, B z rovnic (8)

PD poněkud rozvláčný ; bude tudíž vhodnější podržeti rovnice ty jen
-pro žádoucí kontrollu výpočtů zbudovaných na základě rovnic jiných.
K tomu cíli vyjdeme od základní rovnice

e sin M 4 elcosn

“ (10) EAT OG RVA300 ČLÁRM
: nabude rovnice (9) tvaru:

(11) (1+ e)x z acose— es «.
| Z této rovnice máme nalézti:

(12) ef (a,c) = P+ Ce Rc + Se —- Te...

-1 veličiny 1- sémny. Uvážíme-li, že jest

C
cot M=—,
a

am? an? 3
(48) P=an+"74A, 0u—— co + B, Ra? =G, SW =D.

; E uoclanrinovy poučky. Tu jest při známém označení:

dx dr dx
Z), 28= (7), 68 = (Z)

KR o VO
vá tezí

< 556

No CZ S Pad c by at o JE al, pů
C ka8 ně sí 708 BA

Obdržíme tudíž předně:

(15) Pa cos = 4dyc0s F, | k“

t.j. P jest kořenem této transcendentní rovnice. Chceme-li si zjednati 3
tabulku hodnot P, musíme pro různé hodnoty argumentu v vypočítati
příslušné P, a pro jiné hodnoty interpollovati. Tu nám bude ovšem -
vítána přibližná hodnota veličiny P. Položme: >

(16) u Z sny - stn“y,

tgy cos u— u

0 Po Rat

pak jest FG od pravé hodnoty P jen o malé veličiny sedmého a vyšších
stupňů rozdílné, o čemž se snadno rozvedením těchto rovnic v řady ©
dle mocností veličiny 9 sťny postupujících přesvědčíme. Pro hodnoty —
úhlu y menší než 8% poskytuje f% hodnotu P až na jednu setinu .
sekundy, t. j. tvoří prakticky kořen rovnice (15). £
Rovnici (17) můžeme upraviti pro logarithmické počítání, kla- :
deme-li:

18 cot pu, čně — gy cos u;
P SY an
pak jest totiž:
cos g sin (u—- p)
S tr sim p sn (u—- 9)

tudíž dále:

aaa Eu 80 BY 14 tgy cos P— sin P :
= o B 1 Eigysn P
Klademe-li zde
(21) coťt r — tgy cos P
jest
(22) p sin r cos Psin (P—y)

cos y sn (P 4 r)

1 cos Psin r va

am P s (G3) :
v Dvoj- a trojnásobným differencováním rovnice (11) obdržíme

2 2
27] (1+c +a sina — C c08e)+ (2) (a cose + c sina)+2 (7) (1—cosr)=0

k;
R. a. + asin ;— 000600) 4-3 TE 75 (acosa +-esina)

2 J
: u- — 54) +3(7) sin £ — (7) (asin a — ccosx)— 0

Z první rovnice plyne:

2 RA —- asin P) AYacos PAY-20(1— cos P)= 0

© ! V=l— osP+1PA
Z druhé rovnice následuje předně: :
680 + nsin P) + 6ARacos P+ 6R(1—cos P) +30% sin P— A*a sin P=0, |
-aneb konečně:
(26) SZ — UVR— 3 UPAR— +UO?sin Py- + UO*asinP.

Výpočet veličiny R na základě rovnice (24) jest velmi snadný;
-naproti tomu jest rovnice (26) pro S poněkud složitá; není-li třeba
-největší zevrubnosti (při větších hodnotách veličiny y neb 9), odpo-
-- ručuje se tu, pomocí (8) vypočítati D a položiti dle (13):

É | SD az. 9 2

% V rovnicích zde nalezených máme potřebný material po ruce
en sestrojení tabulek pro veličiny P, A, R, S, při čemž za argument
ES skóre hodí:

D58

YZ actyga.
Snadno se pak pomocí tabulek těchto vypočte:
(C) £ — Pr 60 -+ Re? + Se?.

Předběžné odhadnutí poučuje nás, že tento tvar pro « stačí
úplně pro :
1Z04, tudíž i e < 045;

i pro větší hodnoty výstřednosti e bude odchylka pravé hodnoty úhlu
© od vypočítané pomocí (C) hodnoty velmi nepatrná a bude lze ji
spojiti s hodnotou P způsobem, který ovšem zvlášť ještě musí býti
v úvahu vzat. Hodlaje vzdělati takovéto pomocné tabulky pro řešení
Keplerova problemu, budu při jejich uveřejnění míti příležitost o de-
taillech příslušných náležitě promluviti. Zde chci ke konci jen o dů-
ležitosti a potřebě tabulek těch se zmíniti. Oppolzer podává ve spisu
svém tabulky pro nalezení pravé anomalie v při dráhách elliptických
značnější výstřednosti. Tabulky ty ovládají intervall:

od e— "dose 1.
Doplnění těchto tabulek pro menší výstřednosti,
od e—0 do e= 15;

které by ovšem byly upraveny pro výpočet excentrické anomalie E,
mělo by tudíž za následek, že by pak pro každou výstřednost bylo
tabulkami o snadný výpočet postaráno.

31.

Thecosiphonia craniata, nova sp. z českého útvaru
křidového.

S 1 tabulkou o 2 obrazcich.

Sepsal Čeněk Zahálka, předloženo dne 1. července 1887.

Thecosiphonia craniata jest novou mořskou houbou útvaru křido- ©
vého, mající tvar lebky, dole rovně zakončené, s dosti širokým kořenem ©

traně a v zadu vycházejí ze spodní roviny oblé výběžky. Oběma vý-
-běžky a oným kořenem byla houba přirostlá. Malé válcovité kořínky
nalezají se kolem kořene i kolem výběžků. Jest 19:5 cm dlouhá;
o šířka při levé straně obnáší 7 cm, při pravé straně 9 cm; výška
Best 7 cm.

Houba tato má na vrchní části dvě jamky, ústí to hlavních

chodeb, z nichž jedna výše na levé straně, druhá níže po pravé straně
k se nalezá. Šířka prvé obnáší 1'5 cm, druhé 0:6 cm.
Bo Celá spodní čásť houby, okraje a četné kořínky s jejich okolím
jsou pokryty hladkou krycí blanou, která na několika místech od
okrajů vzhůru v nepravidelných plochách vybíhá, vnikajíc až do ústí
hlavních chodeb. Krycí blána jest na některých místech velmi poru-
Šena, z větší části v kalcit neb v limonit proměněna. Původně byla
celá houba krycí blanou pokryta.

Z hlavní chodby vycházejí radialní chodby, které jsou odkryty
místy i na povrchu houby.

s Povrch naší Thecostphonie jest tam, kde blána: zrušena, drsný,
Ši četnými, průměrně 1 mm širokými jamkami poset, a to jsou výchozy
-chodeb vedlejších. Mezi těmito jamkami spatřujem při 40 X zvětšení
kostru, skládající se ze čtyřramenných jehlic, které se na konci roz-
© větvují a mezi sebou spojují. Toto rozvětvení a spojení jehlic má
© tvar kulovitý. (Tab. I. Obr. 2.) Kostra Thecosťphonte erantaty shoduje
-se co do tvaru s kostrami všech známých Thecosiphonií, jako ku př.:
Thecositphona grandis, Romer sp.*), Thecostphonia nobilis, Rómer
sp.*), Ihecostphoma ternata, Reuss sp.*) a co do velikosti nelíší se
od kostry mnou uveřejněných Thecostphomí ternat*). Kostra byla
původně křemičitá; nyní jest kyseliny křemičité nejvíce uvnitř houby
- zachováno; čím blíže ku povrchu, tím více je kostra proměněna
v kalcit, málo v limonit.
Thecosiphontu eraniatu nalezl jsem ve žlutošedém, místy tmavším
— slínu, jenž náleží stupni Senonskému útvaru křidového a skládá stráň
- údolí Modly mezi památnými hrady českými Košťálem a Skalkou
-u Třebenic, ve výši as 350 m nad mořem ; v její společnosti vysky-
- tovaly se tyto skameněliny :

1) Zittel. Studien II. Abh. d. math.-phys. CI. d. k. bayer. Ak. d. W. Bd. 13.
9. 148. u. Taf. 10. Fig. 3.

2) Hinde. Catalásně of the fossil sponges. P. 75. Pl. 17. Figs. 3., 3 a.

s) Zahálka. Ueber zwei Spongien aus der Kreidef. v. Raudnic. Beitráge z.

Palaeont. Ósterr.-Ungarns u. d. O. Bd. 5. H. 2. S. 18. Taf. 9. Fig. 7.

560

Thecosiphonia ternata, Reuss sp.
Stellaster.

Cidaris sceptrifera, Mant.
Micraster breviporus, Ag.
Serpula gordialis Schl.

Serpula.

Rhynchonella Cuvieri, d'Orb. (hojná).
Terebtatula semiglobosa Sow. (hojná).
Ostrea Hippopodium, Nilss.
Inocéramus (velké kusy; hojná).
Nautilus sublaevigatus, d'Orb.

Stráň, ve které nalezena byla naše Thecostphonta, svírá údolí
potoka Modly; údolí to náleží v každém ohledu mezi nejzajímavější —
v Českém Středohoří. Vyvřením čediče vyzdviženy jsou tu vrstvy ©
útvaru křidového do velké výše. U Skalky spočívá na rule stupeň -
Cenomanský v podobě kvádrového pískovce; na tom spočívá, v údolí —
Modly na povrch vycházející, žlutavá písčitovápnitá opuka s Inoceramus |
labiatus spodního Turonu; na to následuje modravě šedé pásmo
Scaphitové svrchního Turonu a na tom spočívá ono žlutošedé slinité
pásmo stupně Senonského, jež obsahuje naši Thecostphontu eramatu.
Toto poslední pásmo souhlasí s oným pásmem výšiny Rohatecké

u Roudnice, v němž jsou význačné : Inoceramus Cuvier a Thecostphoma
ternata. *)

Naše Thecosiphonta erantata liší se svým tvarem ode všech
známých druhů Thecosvphoni, jako jsou:

Thecostphonia Klient, Gein. sp. *)
A nobilis, Romer sp. “)
» g" 'andi8, » » %,
š ternata, Reuss. sp.)
: turbinata, Hinde. *)

4) Zahálka. Geologie výšiny Rohatecké. Zprávy o zasedání král. čes. K
nauk. 1883.

5) Geinitz. Das Elbethalgebirge in Sachsen. I. S. 28. Taf. 4. Fig. 3 a, d.

S) Rómer. Palaeontographica. 13. S. 37. Taf. 15. Fig. 1.
Ouenstedt. Petrefactenkunde Deutschl. Bd. 5. Taf. 133, Fig. 8—11.
Hinde. Catalogue etc.

7) Rómer. Palaeontographica. 13. S. 40. Taf. 15. Fig. 3.

8) Zahálka. Ueber zwei Spongien etc.

9) Hinde. Catalogue ete. P. 75. PI. 17. Fig. 4.

APAO sale

|HEGOSIPHONIA CRANIATA N.SP

AHÁLKA:

Lith. Fárský Pragae.

Ze7w.

>
El

dlka aď mať.

561

080 Při tom zvláště podotýkám, že TA. ternata Rss. sp. z českého
Cenomanu, Turonu a Senonu, liší se tím od naší TA. cramaty, že má
basální čásť a že horní čásť je v hlavice rozdělena, ve vrcholu pak
každé hlavice jest jamka (ústí hlavní chodby).

Th. turbinata, Hinde z anglického Upper Chalku má tvar kuže-
lovitý a ve vrcholu jejím nalezá se ústí hlavní chodby; široká základna
ukončena jest jednou stopkou. Naše Th. craniata má blánu krycí
i v horní části houby a dle četných zbytků blány lze souditi, že
byla celá blanou krycí pokryta.

V Roudmici, v červnu 1880.

32.

Příspěvek k seznání zvířeny kamenouhelné
u Rakovníka.

Přednesl J. Kušta, dne 1. července 1887.

S tabulkou.

1. Pronaidites carbonarius n. den. nov. Sp.
(Obr. I. v přirozené velikosti.)

Ze všech skupin živočišných nejméně vyskytují se ve stavu fos-
silním červi. Pouze vápenné rourky tubicol v juře a v křídovém útvaru
zachovaly se četně. ;

Otisky skutečných těl červových vyskytují se až v periodě meso-
zoické. Zejména sem patří několik červů kroužkovitých, které popsal
Ehlers.*)

Palaeozoické tvary jsou vyjmouc několik čelistí, které i v siluru
objeveny byly a od annelidů se odvozují, významu nejistého. *)

Tím důležitější jeví se nález v karbonu českém, o němž tuto
zprávu podávám a jenž velmi nasvědčuje tomu, že již v tomto útvaru
máme skutečné zástupce palaeozoických červů kroužkovitých. Nalezl
jsem je loni a letos v pěti exemplárech na známém již místě „na

1 E. Ehlers: Úber fossile Wůrmer aus dem lithographischen Schiefer in
- Bayern. Palaeontographica. 17. Band 1867—1870 pp. 145—184.
2) K, Zittel: Palaeozoologie I. Band. 1876—1880. pp. 561—570.

m Mathomaticko-přírodovědecká, 36

pb -> 2

K L kl CC P et A a 7 A OUT 07 „K 42 Vaha
KOR AÝP OMR K0) ALOE Zá ZVS boa 8 OPUS 000 VRR lvy B Na

15795 V S S O V 0 z R C
ROA s sádru kod po fota Sr oj dat
: ; TV 8 8 n (k pr př. .
P

562 o | | úšt, „20

Kavanu, na Moravii“ u Rakovníka v brouskovém čili noeggerathiovém
lupku.

Řečené otisky náležejí zvířatům bez odporu; vyznačují se " nědou,
barvou a velkým počtem článků a pocházejí z téže vrstvy, kter“ 10-
skytla již velký počet zvířat, zvláště arachnid.

Rakovnický „brouskový“ kámen jest pro svou jemnost, vrstev-
natost a světlou barvu aspoň tak spůsobilým jako Solenhofenský vá-
penec, aby se v něm zachovaly i měkké organismy jako jsou červ!
"jakž toho celá řada krásných a jemných otisků nejen rostlinných, ale
i živočišných, jež se na Moravii vyskytly, též dosvědčuje.

Všechny exempláry jsou nitkovité, úzké, stočené uzlovité neb
v kličky aneb aspoň ohnuté, dlouhé až přes 10cm, kdežto šířka jejich
nejvýš 2mm obnáší. U jednoho mění se šířka pouze mezi 05 1
a 1mm. Kontury pokrajní jsou Často nezřetelny a někde pokryty
jako mlhavým obalem a mimo to místem i nezřetelnými přívosky.

| Článků bylo na celých exemplářích, jak se dá soudit, zajisté přes 100,

asi půldruhého sta.

Velice pravděpodobno jest, že naše kamenouhelné otisky před-
„stavují zbytky červů Rroužkovitých, sladkovodnéch a nikoliv stovo4k:
„na něž bychom na první pohled vzpomenouti si mohli. Jeden exemp'“r

částečně upomínal na dlouhý postabdominalní přívěsek, jak“ mů
rakovnická fossilní Geralinura (Thelyphonus). Jest zde asi nébotk
druhů.

Porovnáme-li naše nitkovitá, mlhovitými často konturami ohra-
ničená, všelijak zkroucená, mnohočlenná zvířata s kamenouheliými
stonožkami, zejména s rozmanitými tvary Scuddrovými,“) jejichž tčlo
pevným chitinem pokryto a širší jest, a kromě toho, z méně člúnků |
a to širších sestává, tu shledáme patrný rozdíl na první pohleť.

Zevrubněji nechť o tom se vysloví odborný badatel.

Budiž též upozorněno, že bude třeba s těmito zvířaty 1 mou
stonožku Eojulus fragilis porovnati.“)

Nově nalezený pátý kus kamenouhelného kroužkovitého č dý va
z Moravie, jemuž jméno Pronaidites carbonarius n. gém. m. sp.“) nů-
vrhnouti si dovoluji, krátce tuto popíšu. (Viz I. obr., v přiroz. velik.).
Délka celého zvířete obnáší as 11 cm, ale není celá, schází jeden konec.
Zdá se, jakoby bylo zvíře přetrženo ve dvé, avšak nejspíše jest (u

1) Scudder: Mem. Boston Soc. nat. History 1885.

2) J. Kušta: Sitzungsber. der kón. b. Ges. d. Wiss. (Zprávy o zasedánm k. č,
Sp. nauk) 1885.

3) Nais — naidka.

K SEZNÁNÍ ZVÍŘENY KAMENOUHELNÉ

ŘÍSPĚVEJ

J. KUŠTA

„M

pár i

PCO ernohorský del

skoro tutéž délku. Druhý konec těla mlhovitě se vytrácí. Šířka jest
- poměrně malá, něco přes 1:b mm a jest na všech místech stejná.
- Tělo jest uprostřed zkroucené a ve dvou kličkách se tu překládá.
- Vpředu (?) jest mlhovitá kontura, ač jinak zvíře jest celkem dobře
-© zachováno. Též jest tu kanálek, středem těla jdoucí, patrným. Namnoze
jsou články, které jsou asi 0'5 mm úzké, zřetelně zachovány. Dá se
přibližně souditi, že náš exemplář jich měl asi 120 a celé zvíře tudíž
ještě více.

2. Vermites lithographus n.
(Obr. IL.)

Tímto jménem hodlám označiti stopy, jež patří nějakému lezou-
címu červovitému zvířeti, snad červu a jež jsou ostře vybrázděny
v bílé, ploché desce z bývalé Janské šachty na Moravii. Jsou dvě
a představují patrně jen úlomek většího otisku a na našem exempláru
jsou vlastně vypouklým odlitkem původních brázdiček, jejichž pravi-
delně oblý relif pěkně vyniká.

Jedna cestička má délky as 15 cm a druhá jest o něco menší,

-šířka každé pak jest málo přes 1:5 mm, u jednoho však nepatrně větší.

Šířka každé cestičky jest všady tatáž.
Obě tyto brázdičky dvakráte u obou krajů desky vzájemně se
-protínají a uprostřed obloukovitě se rozcházejí. Při tom jsou celkem
-slabě vlnité. Na žádné není ani stopy nějaké uhelné hmoty.
Opíraje se o zkušenost, kterou jsem o spodních vrstvách Rad-
nických u Rakovníka nabyl, mám za to, že řečené stopy jsou původu
živočišného a že jsou to odlitky cestiček, jež zanechala po sobě červo-
- vitá zvířata v kamenouhelném blátě.

,. Vysvětlení tabulky. — Tafelerklárungs.

k I. Pronaidites carbonarius m. gen. m. sp. z brouskových (noeg-
—— gerathiových) lupků, z kamenouhelných dolů Moravie (na Kavanu)

u Rakovníka. V přirozené velikosti.
M., (Aus dem Schleifstein — oder Noeogerathienschiefer der Stein-
£. kohlenwerke Moravia (na Kavanu) bei Rakonitz. Natůrl. Gr.) |
© L Vermites lithographus m., stopy po červovitém zvířeti, z téže
-vrstvy na Moravii, u bývalé Janské šachty. V přir. velk.
k: (Fáhrten von einem wurmartigen Thiere, aus derselben Schichte —
3 (der Moravia, von dem ehemaligen Johannschachte. Natůrl. Gr.).
NĚ 36*

ADAM r Z c A pol 20 o S Rd, ke a vl 0 o 0
VA Ony křty LE eně PV KTTONÍ NES E MZ = NY Mě a
* > M “

564

Resumé der bohmischen Notiz.

Annelidenreste aus der Steinkohlenformation bei Rakonitz.

Von J. Kušta.

© Palaeozoische Wurmreste gehoren mit Ausnahme einiger Unter-
kieferplatten noch zu den Problematicis. In den letzten zwei Jahren
ist es mir gelungen im Carbon bei Rakonitz („Moravia“) in derselben

Schichte, die mir bereits eine Anzahl von fossilen Arachniden geliefert

hat, fůnf braune Abdrůcke zu finden, welche hěchst wahrscheinlich
den Ringelwiirmern angehóren. Alle zeichnen sich durch einen bis
úber 1 dm langen, fadenfórmigen, O5 bis hóchst 2 mm dicken, aus
vielen (cca. 100 bis wahrscheinlich 150) Segmenten zusammengesetzten
Kórper aus. Alle Exemplare sind gekrůmmt, auch gewunden oder
sogar in einander verschlungen. Die Šeitencontouren des Korpers

sind nicht ganz scharf. Dies Alles vermisst man bei den mit einer —

festen Chitinschichte versehenen, dickeren, nicht so reich seSmOnK
ten fossilen Myriopoden.

(Das abgebildete Exemplar (Fig. I.), das ich mit dem Namen
Pronaidites carbonartus n. gen. n. sp. bezeichne, ist beiláufig 11 cm
lang und etwas úber 1:5 mm breit. Der Kórper scheint entzweige-

rissen zu sein. Eine feine Segmentierung lásst sich zum grossen

Theile gut wahrnehmen. Die Segmente sind etwa je 0:5 mm lang,
so dass bei unserem, nicht ganz vollstándigem Exemplar auf circa
120 Glieder geschlossen werden kann. Gegen das eine Ende verláuft
in der Mitte des Kórpers ein Lánoskanal.

Mit dem Namen Vermites lithographus n. (Fig. II) bezeichne :

ich weiter zwei Fihrten nach einem kriechenden, wurmfórmicen Thiere,
die aus dem Johannschachte bei Rakonitz stammen. Die Spuren sind
eigentlich concave, mit der Gesteinsmasse ausgefůllte Abdrůcke von
den ursprůnglichen Furchen und bilden sichtlich nur einen Bruch-
theil von einem grósseren Abdrucke. Die Lánge der einen Fáhrte
betráest 15 em, die Breite der einen wenig ůúber 1:5 mm, die der

anderen unbedeutend mehr. Jede Fáhrte besitzt úberall dieselbe

Breite, der Relief derselben ist ganz regelmássic.

i
A P)
k v o r o ov

55
Isodulcit.

Bohuslav Raýman a Josef Kruis.

(Pokračování č. 16. a 26.)

III.

Nápadná analogie cukru kvercitronového s glykosou, měla nás
k tomu, abychom zkoušeli, zda cukr náš ze zbytků kory dubu barvíř-
ského připravený, neobsahuje snad skutečnou glykosu, kteráž by i v ma-
lých množstvích mohla být příčinou reakcí dříve vypsaných — kvali-
tativných. Zvláště po pěkné práci W. Willově,*) kterýž nalezl mezi
produkty rozštěpení hesperidinu vedle isodulcitu glykosu — byla opa-
trnost nakázána.

Za tím účelem jsou různé krystalové frakce cukru našeho, i louh
nekrystalující (dříve pomocí Fehlingovy zkoušky kvantitativně na cukr
zkoušený) s fenylhydrazin-chlorhydratem a octanem sodnatým podle
známých poměrů v širokých zkoumavkách na lázní vodné zahřívány.
Vznikající sedliny jsou čistěny způsobem, jakž v předních dvou pracích
vypsáno bylo. Suché jehličky jsou pak z každé jednotlivé frakce se-
brány a vařeny s acetonem. Veškeré frakce fenylisodulkazonu se roz-
pouštěly velmi snadno v rozpustidle tom 1 tály veškery při temperatuře
1719. Není tudíž pochyby, že vůbec cukr náš jest glykosy prostým,
ana sloučenina fenylelukosazon jest v acetonu velmi nesnadno i za
varu rozpustna a její bod tání jest mnohem vyšší.

Ještě ve druhém směru musily jsme zkoušeti individualnost cukru
svého. Podle reakce jeho s kyselinou solnou **) jest on velice podoben
arabinose, 1 mohl by býti její methyletherem. Jednotlivé frakce krysta-
lové cukru jsou zality do trubic s dýmavým jodovodíkem (10 gr cukru
a 12 gr jodovodíku hutnosti 1:96)***) 1 jsou zahřívány nejprvé při
100" pak při 1209 C. Obsah trubic byly látky humosné, a tekutina,
kteráž jest vodou zředěna, a jodu zbavena, pak vesměs destilována,
Ze žádné frakce neukázal se jodmethyl, což svědčí náhledu, že nejen

*) W. Will. Ueber den Zucker aus Hesperidin und Naringin. Berl. B. XX. 1189.
**) Viz Chemické Listy XI. r. str. 173.
***) Velmi nápadno nám bylo, že silně dýmavá kyselina jodovodíková, jakmile
v trubicích sklenných s cukrem ve styk přišla, ihned dýmati přestala.

2 NY + 9 T R M S *" 4
"4 Z KC n oD KA vá Vás K ie B
nak: p jaky:

-566

isodulcit není methylarabinosou, nýbrž že ani látku takovou Y sobě ř

vůbec žádná frakce jeho nechová.

Tímto jest dokázáno, že kvalitativné ony reakce (reduktivnost

jeho analogie s řadou dextrosovou bezpečně dokázána. Dextrosa zdá
se být dle znamenitých prací Kčitani-ho aldehydem (ač posud pochy-
bovatelů nechybí) “). Z té příčiny nemožno déle zachovat jméno po-
savadné zsoduleit, kteréž náleží čistému alkoholu šestimocnému. Jeli-
„kož jméno od kvercitronu odvoditi nelze, za příčinou zmatků možných
(kvercit, kvercin cukry známé), navrhujeme pro C;H;,O, jméno rham-

nosa od rhamnus odvozené, odkudž Lzčebermann cukr dobyl, jenž

-jest bez pochybnosti s naším cukrem totožný.

Dlužno nyní veličiny fysikalné přepočíst na molekularnou váhu 9

Č.H0,.

Nejčistší cukr jest podroben dvěma elementarným analysám,

kteréž dokázaly v ném zcela shodně 12829, vody krystalové i hygro-
skopické a 87:18% cukru rhamnosy C;H,,0;. S cukrem tím hledány

jsou faktory redukční po methody Allihn-ovy a zkoušena optická
mohutnost.

Redukční veličiny jsou tyto: | |
150. mor oukru vodného — 1308 mor C,H,,O,; odpovídá 238+8mer (u vyloučené

999 De 500 » = (1 » » » 160 » »
15 » -m » = O » » » 1174 » »
49 : P) » » » m 49 D5 » » T T DE »

Veličiny ty nelze vtěsnati v žádnou jednoduchou křivku.

nosti roviny polarisovaného světla zkoušen při 209 C. velikým apara-

tem polarisačným Loippich-ovým. Úhel vyčtěn ze řady pozorování

oběma námi zvláště provedených, hutnoty roztoků jsou vypočítány

podle předpisu Landoltova **). !
Závislost rotace na koncentraci roztoků:

*) O. Hinsberg (Berl. B. XX. 1585.) získal z aldehydů i orthodiaminů slou-
čenin velice stálých, dextrosa poskytuje sice sloučeninu, však ta odštěpuje
snadno diamin i není anhydrozásadou, z té příčiny váhá H. přisouditi dex-

trose formulu aldehydickou: „ob dieses ersetzbare Sauerstoffatom ein Alde- :

hyd- oder Aethersauerstoff ist, lásst sich vorláufie nicht feststellen.

**) Landolt. Das optische Drehungsvermogen organischer Substanzen.
str. 136.

(1879.

| er C,H,,0, | gr vody |

o | B |

PIT | 30-853 gr | 79408 gr| 11002 | +5-769 | + 9360
IL | 232188 , | 846792 , | 10765 | +4-379 | -19480
III. | 15-1722 „ | 900518 , | 10507 | 2839 | 9.340

V mezích od 15-—30 gramů jest specifická mohutnost otáčivá
neproměnlivá [e]|p-— +999. Čukr pevný v II. i HI. čísle jest vždy
Ř přímo vážen. Jednou chtěli jsme kontrolovati datá tato i majíce roztok
-© jeden koncentrovanější, zředili jsme odvážený, vypočtěný dle II. a III.
objem roztoku toho v přesně vyvážených nádůbkách destilovanou
vodou. Tyto čerstvé roztoky jsou polarimetrem stanoveny:

00, H.O d?? ň [e]p
IV. | 15-495 gr | 89631 gr | 10485 | -4019 | L 18029-
-V. | 23606 „ | 842498 „ | 10762 | -L 5809 | L 12-319

© Jak vidno, ač jsou koncentrace zachovávány tytéž jak v č. IL. a III.
jest specifická rotace mnohem větší. Tytéž roztoky jsou pak měřeny
-po třech dnech i objevily se býti normalnými
„JŘ IV.a O MO ep 9 20
V.a a — 4400 ejn = 9 03
- Úkaz tento jest zvláštní, nežli však bude možno odtud vyjímati sou-
<. sledky theoretické, bude dobře úkaz prozkoumati při více cukrech.
—— Úkaz ten nemá s birotací rozhodně nic společného. !
Nejbližší otázkou, která se namanula, bylo, zkoušeti mohutnost ©
otáčivou absolutně alkoholických roztoků rhamnosy. Cukr tento jevil ©
vždy v roztocích absolutně alkoholických mnohem vyslovenějších vlast-
ností sloučeniny skupinou CO opatřené, než v roztocích vodných.
Bylo by zajisté bývalo nejspíše si přáti, aby určeny byly optické
- konstanty cukru jak možna formule C,H;,O; odpovídajícího, tudíž ©
oné molekuly vody prostého. "Tomuto požadavku nebylo lze zúplna
„vyhověti, neboť cukr počíná žloutnout i když pod velmi sníženým
tlakem voda jemu se úplně odjati má. Z té příčiny nebyla maxi-
malná čísla pro čistý absolutně alkoholický roztok k vyzkoumání.
ie Hodnoty roztoku, v nichž různé jsou poměry alkoholu a vody,
-jsou tyto: (viz tabulku na str. 568). S
je: V pokusech těch snažili jsme se zachovávati stejný co možná
: -podíl cukru, jenž vždy byl v pevném stavu vážen. Na roztoky silně :
p alkoholické bylo dlužno bráti cukru velmi málo, neboť roztoky pokě

tyce
P, v "l =

D68

VI. [18-5539 | 82-3686| 46231|1:0533 | 025 |-338|-- 899,
VII. |17:4509| 77-5872 | 94988 1:0432 | 054 |--285 L 818
VIII. | 18-0268 | 58-8513 25:0274|1:0170 | 138 |- 149|£ 414,
IX. | 18-5718 45-7988 35-3664 09960 | 190 |--122 | 3:28
X. |11:937 |52-9905|32-9274|0:9767 | 275 | -056 2-35
XL | 4747 |11:0942|21:6278|0-9482 | 455 |--016|—- 084
XII. | 4-4490| 2-2893| 35-8549 08502 | 8.05 | —164|— 9283
XIIL| 40817, 2.1008|51-8987 08292 | 127. | — 117—1004
XIV.| 3-9862| 2-0509|75-7394|0-8159 | 19. — 0:85 |—1069

v trubkách krystalovaly. (Aparatu polarisačného, v němž by mezi
pozorováním roztok mohl býti zahříván, nemáme.) V posledních třech
pokusech byl poměr vody a cukru zachován stejný, pouze množství
alkoholu stoupalo. |

Sestavíme-li čísla udávající poměr mezi alkoholem a cukrem,
pozorujeme, že specifický úhel otáčivosti klesá, jak poměr onen
vzrůstá, i že při jisté hodnotě ležící mezi hodnotami čísel XI a XII
veličina úhlová jest rovna nule. Jakmile poměr ten nabývá ještě
vyšší hodnoty, obrátí se rotace a od té doby jest již veličina její
negativnou. |

Pokusů vykonáno jest veliká řada.

Tento podivuhodný úkaz mezi zjevy k otáčivosti polarisačné
roviny hledícími, svým rozsahem zvláštní, vysvětlujeme způsobem
následujícím:

Cukr rhamnosa má karbonyl, jenž podle četných analogií slučuje ©
se chemicky s vodou, tak že cukr C.H,,O,.H,O (starý isodulcit ©
C,H;,O,) má v konstituci své skupinu atomovou ... C(OH),...,
kteráž skupina ve vodných roztocích trvá, i jest symetrickou.

V roztocích alkoholických porušuje se rovnováha přítažlivostí ©
CO — skupiny ku OH,, neboť alkohol absolutný odnímá vodu mole-
kule cukru vodnatého. Alkohol ethylnatý pak sám reaguje se sku-

1
pinou karbonylovou, měně ji v.. o: „., která nyní nabývá pod-

s - : ji
V i n z

nd tá ko . vs
T a a ŘE V p bc

mínky assymetr2e,

569

"Ve vodných roztocích otáčí rhamnosa rovinu světla polariso-

v nějaké skupině asymetrické, karbonyl nepřekáží nijak otáčivosti té
-v pravo. |

Jakmile se skupina symetrická .. C(OH), .. promění v asyme-
trickou. « n „ ., nastává zde nový zdroj mohutnosti otá-

čivé, i podle všeho působí tu nová skupina rotaci na levo. Z tabulky
hodnot rotačných jest patrno, že působnost skupiny té nejprvé zmen-
šuje hodnotu positivnou, až sama vynikne nad ní a celá hodnota jest
negativnou.

Voda může, jak se zdá, překážeti u vytvoření se skupiny acetalové

ha 1 bylo to mnohokráte nám nápadno, že nedostali jsme tytéž

- hodnoty, byla-li ku pevnému cukru přidána nejprvé voda, pak abso-

- lutný alkohol, neb bylo-li postupováno naopak. Z té příčiny nejsou

také čísla poměrová, v koloně šesté poslední tabulky vypsaná, zcela

- věrným obrazem postupu přeměny, nýbrž měly by i v poměr ten
býti zavedeny hodnoty číselné vody v reakci vstupující.

Tuto svou hypothesu podporujeme následujícími pozorováními.
Při studiu bezvodé rhamnosy chtěli jsme i formu její krystalograficky
stopovati. I jest vodnatá rhamnosa zvolna odvodňována a pak v abso-
lutném alkoholu rozpuštěna 1 ostavena pod zvonem volné krystali-
-© saci. Pan prof. K. Vrba byl tak laskav a zkoumal krystalograficky
- každou vyloučivší se krystalisaci, my pak ihned krystaly analysovali.
- Veškerých těch krystalisací byl cukr C,H,,O,. Najednou krystalisace
ustála, když poslední voda byla z prostředí v krystaly přešla a bylo
pečováno o to, aby z venčí alkoholem žádná vlhkost přitažena nebyla
— i zbýval pak syrup, jenž musel býti částečně alespoň oným ace-
talem výše vzpomenutým. Že syrup ten nebyla rhamnosa De

- vyplývá z následujícího:

U stanovení mohutnosti otáčivé alkoholických roztoků rhamnosy,
-snažili jsme se pod sniženým tlakem pomocí absolutního alkoholu
-z odváženého množství cukru (za varu) vyhnati jak možna vodu.

(Procedurou tou chtěli jsme zameziti žloutnutí — částečný hlubší

"vaného [e]p — —93", příčina mohutnosti otáčivé leží mimo karbonyl

k rozklad, obyčejného vodního cukru krystalického teplem. Když jsme —

M byli as třikráte alkohol z roztopeného cukru odehnali, že zbyl syrup

3 | částečné ztrátě vody té) o jednu osminu více, než původný cukr vodný.

- tuhnoucí, vážil tento syrup nyní po ztrátě své molekuly vody (snad

S OR ZO o ONO P R SR ZP o at k SO eu dět obalí
Á : u i i My. Len Vyjtí VÁ s 6

Vznikání acetalu stává se tím velmi oranlěpoloé l ač dar: analy-
tických zde očekávati lze nebylo. E
Oznámení toho zajímavého fakta považujeme za předběžné, neboť. S
zbývá nám pozorování ta rozšířiti i na roztoky methylalkoholické ©
(rhamnosa se rozpouští velmi dobře i v tomto alkoholu). V kruh Ě
pokusů svých zahrneme též určení polarimetrická ethyl- a methyl- p
alkoholických roztoků kyselin pravo- a levovinné.

Orgamická laboratoř vysoké školy technické. 3

34.
Nachtrag zu meiner Abhandluug : |
Úber die pflanzen- u. kohlenfiihrenden Schichten inTndien ©
(beziehungsw. Asien) Afrika und Australien ete.) +" f
Vorgetragen von Dr. Ottokař Feistmantel am 14. October 1887. M
Kurz nachdem meine obige Arbeit zu Ende gedruckt war, er- 3
-hielt ich das Maiheft der Records of the Geological Survey (Vol. XX- 3
Part 2. 1887) zugeschickt, worin sich weitere Aufschlůsse, die auf A
den obigen Gegenstand Beziehune haben, vorfinden. : k
Vor allem finden sich darin weitere Mittheilungen úber das ©
Blockconglomerat in der Salt-Range, ber welches ich in meiner k
A

p
Pont

obigen Schrift p. 33—37 ausfůhrlich berichtete. Ich habe darin die
Ansichten des Herrn Dr. Waagen *) mitgetheilt, wornach das Conglo-
merat unter der Olivegroup in Folge der darin entdeckten Conere-
tionen mit palaeozoischen Fossilien auch als palaeozotsch erklárt und ©
mit dem Talchirconglomerat in Beziehung gebracht wird, wodurch ©
das letztere also auch als palaeozotsch (Alter der Kohlenformation)
anzusehen Wwáre. A
Ich habe auch fůr diesen Fall auf p. 35 ec wie dann ©
die weitere Schichtenfolge im Bereiche des Gondwánasystem auízu- ©
fassen wáre. | 7
Zusgleich habe ich aber auch Kenntniss nehmen můssen von den
úbrigen Ansichten, welche spáter betreffend das erwáhnte Blockcon- ©

zá c

!) Sitzunesb. d. k. bohm. Gesellsch. d. Wissensch. Prag 1887. p. 1—102. |
2) Note on some palaeozoic fossils, collected recently by Dr. Warth in the.
Olive-group of the Salt-Range. — Rec. Geol. S. I. XIX (1886) pt. 1. P 1
22 etc, Ě

D11

1e: rat in der Salt- Range anégesprochen wurden. Ich citierte vorerst
e Untersuchungen des H. R. D. Oldham, welche angeblich das kar-
- bonische Alter der fraglichen Schichte im dem von ihm untersuchten

-der ursprůnelich die Salzkette geologisch aufgenommen hatte, sprach
-seine Zweifel hierůber aus, und selbst Herr W. T. Blanford war
-nicht ganz sicher darůber.

jší Und ich schloss daher, „dass wie die Verháltnisse jetzt stehen
das Conglomerat in der Salzkette vorláufig nicht so recht auf die
Entscheidung des Alters des Talchirconglomerates růckwirkend be-
trachtet werden kann“. (Šiehe p. 56).

Indessen wurden aber in Indien weitere Untersuchungen in
-dieser Beziehune angestellt, und in der letzten oben erwáhnten Num-
-mer der Records befindet sich ein Aufsatz: „On the identity of the
-Olive Series in the East with the speckled sandstone in the West, of
© the Salt-Range in the Panjab, by Dr. H. Warth“. (L c. p. 117—119).

Herr Dr. Warth beschreibt seine Beobachtungen in der Niláwán
Schlucht, bei etwa 72942" 0, L. und 32937 n. Br. Er berichtet da-
- selbst von der Auffindung von Fossilien, palaeozoischen Alters, in
einem Blockconglomerate in der sog. „Speckled - Zone“ des Herrn
„Wynne, der uns die frůher erwáhnte ausgezeichnete Monografie
-der Salt- Range geliefert hat. Diese Speckled- Zone liegt unter
-dem sog. „Productus limestone“, welcher palaeozotsch ist und kann
© daher an dem palaeozoischen Alter der „Speckled- Zone“ auch kein
3 Zweifel sein. Die Fossilien im Blockconglomerate des Niláwándurch-
— schnittes sind nun dieselben wie jene aus der Olive-Series in der
ostlichen Salt-Range, worůber Herr Dr. Waagen den frůher erwáhnten

- „umfangreichen Bericht geschrieben hat.
Dr. Warth kommt nun aus diesem Umstande zu dem ŠSchlusse,
-dass die Blockconolomerate im Niláwándurchschnitte und in der

4
E schon erwáhnt, der „Speckledsandstone“ unter dem „Productus lime-
stone“ lagert. Fůir diese so vereinigte Schichtengruppe schlágt H.

> in der ganzen Erstreckune nebst den unmittelbar dariůber folgenden
- Bchichten.

westlichen Theile sich die Verháltnisse so verhalten, wie sie Dr, Waagen
darstellte, und diess hat sich nun, nach obigem Berichte, herausgestellt,

k Theile der Salt-Range *) nicht bestátigen konnten. Auch Herr Wynne,

— Olive-Series identisch und daher beide palacozoisch sind, da wie

Dr. Warth (1. c. p. 119) den Namen „Crystalline-Boulder-Šeries“

be) Im Pěichon Theile; wáhrend die Móoglichkeit vorhanden blieb, dass im.

Dr. Warth schlágt folgende Reihenfolge der geologischen Schichten
fůr die Salt-Range (in combinierter Anordnung derselben im čstlichen 6;

und westlichen Theile) in absteigender Ordnung vor:

15. Post-tertiary. 7. Productus limestone.
12. 13. 14. Post-nummulitic tertiaries. 6. Crystalline boulder series.
11. Nummulitic limestone. 5. Pseudomorphous salt crystal zone.
10. Cardita-beaumonti beds with | 4. Magnesian sandstone.
coal. 3. Neobolus beds.
9. Jurassic. 2. Purple sandstone.
8. Ceratite beds. 1. Saline series.

Auf Seite 118 erwáhnt Dr. Warth, dass er von His gegláittote und
bekratzte Blócke in dem Bloolknonn10 heriitě beobachtet habe.

Es wird sich nun handeln, diese Reihenfolge von Schichten mit
jener des Gondwána-System in der Halbinsel in Vergleich und Ein-
klang zu bringen, da ja, wie ich schon in meiner ersten Abhandlung
mittheilte, das Salt-Rangeconglomerat, um das es sich damals han-
delte, mit dem Talchirblockconelomerate parallelisiert wurde.

Dieses Blockconglomerat (Nr. 6) in der Salt-Range ist zweifels-
ohne palaeozoisch, und zwar nach der Bezeichnung des Herrn Dr.
Waagen *) selbst „of upper carboniferons age“. Es kann daher der
„Productus limestone“ nicht alter sein als diess, und důrfte sowohl
der Lagerung, als auch den Petrefakten *) nach theilweise hóher und
jůnger sein; es wird der Productus-Limestone wohl auch zum Theil
die Permformation veprásentieren, wofůr die innige Úberlagerung von
der Trias massgebend sein důrfte.

Wenn wir nun diese Verháltnisse mit jenen des Gondwána-
System in Bezug bringen, so ergeben sich im allgemeinen dieselben
Resultate, wie ich sie schon in meiner ersten Schrift abgeleitet habe.

Vorausgesetzt, dass das Talchirconelomerat wirklich mit dem
in der Salt-Range erwáhnten Conglomerate oleichzeitig ist, dann
werden mit den Schichten darůber in erster Reihe jene Ablagerungen
zu vergleichen sein, welche sich ůúber dem Talchirconglomerate be-

+) „Note on some palaeozoic fossils etc“. Records Geolog. Survey of India
XIX. 1886. p. 34.

5) Ich verweise besonders auf die hier vorkommenden Ammoniten- u. Oeratiten-
formen als: Cyclolobus (Phylloceras Waagen olim; Arcestes Mojs) oldhami
Waac.; Arcestes antigwuus and priscus Waag.; Xenodiscůs (Goniatites Kon.

olim, Ceratites Waag. olim.) plicatus und carbonarius Waag., Sageceras ©
hauerianum Kon. sp. (Ceratites Kon. olim); Sagecer. primas Waag. (Gonia- ©
tites Waag. olim, Sageceras Mojs.) Spáter schlug Herr Dr. Waagen fůr ©

die palaeozoischen Formen von Sageceras den Namen Medlicottia vor.

JJ zdí

kok o 5 jí k o o o

en — und diess sind die Talchir-Schiefer und diě. Karharbári-
hichten, welche beide besonders durch Gangamopteris charakterisiert
ind, und wůrden daher etwa Perm reprásentieren — selbe bilden die
© untere Abtheilung des Gondwána-System.

2 Die měttlere Abtheilung, die Damuda- und Panchet-Reihe um-
© fassend, wáre dann črtastsch, wie denn sowohl die Pflanzen als auch
- die Landthiere besonders in der Pancheteruppe beweisen.

E Wenn wir die erwáhnten Verháltnisse mit jenen im siidlichen
k: Afrika vereleichen, so ergiebt sich eine gewisse Ungereimtheit, in-
-dem dort das Dwykaconglomerat (== Talchirblockbett — Salt-Range-
- boulderbed) auf oberkarbonischen Schichten auflieot; zudem sprechen
© Dunnw's neueste Arbeiten dafůr, dass das Dwykaconglomerat zur
- Karooformation gehórt; es wůrde daher dort das Blockconglomerat
eher den Šchluss der carbonischen und etwa den Anfang der per-
-mischen Periode kennzeichnen; die ůúbrigen Ekkaschichten wiirden
- aber wieder der Permformation entsprechen, und die untere*) (bezie-
hungsw. obere) *) Karooformation, entsprechend dem mittleren Gond-
wána-System (Damuda-Panchet) wůrde in die Trias fallen. Im allge-
meinen stimmen daher die Verháltnisse in beiden Lindern gut úberein.

Ahnlich ist es dann in Australien; dort sind die Blockconelo-

- merate der Bacchus-Marshschichten in Viktoria gleichzustellen den
Lower und Upper marinebeds; und beide dem Talchir — Salt-Range-

- und Dwykaconglomerat.

Die Newcastlebeds entsprechen den fossilfihrenden Schichten
der Bacchus-Marshschichten, und den analogen Ablagerungen in Indien
und Afrika úber den Blockconelomeraten.

Die Hawkesbury-Wianamatta sind trotz der in ihnen vorkom-
menden ganoiden Fische, worunter Palaeoniseus, den neuesten Ent-

- deckungen zufolge, michť čilter als Triasisch und entsprechen dem
- mittleren Gondwána in Indien und der unteren Karooformation (nach
© Jones) in Afrika.

| Es hat somit die neueste Entdeckung des Herrn Dr. Warth

-den von mir angedeuteten Verháltnissen nur noch einen grósseren

d Halt verliehen. Die auf Seite 84 meiner obigen Abhandlung gegebene

M Úbersichtstabelle bleibt im allgemeinen dieselbe, nur wird jetzt noch

-© Nach Dunn, der die Stormberobeds als selbstándig abtrennt; bei ihm sind
die Ekkaschichten — untere Karoo. Dunn's obere sind nach Moulle
mittlere Karoo.

O o PON AČ O Va E K Ed VÝŽE, M aka SE
pvc vdá K do Ela bd
kJ s ň 1 f ží Čí z „a „8

auch die Salt-Range einzuschieben sein. — Ich gcbě: die Tabelle in s

verkůrzter Form hier nochmals wieder.

Eine ganz áhnliche Tabelle habe ich schon in der plot

zum vierten Bande meiner Gondwána - Flora (Palaeont. indica 1886)

veroffentlicht. Mit Růcksicht darauf schrieb mir Herr R. D. Oldham,

dessen Untersuchungen in Australien ich schon frůher hervorgehoben
habe, in einem Briefe ddo. Simla, 12/V. 87 wie folet:

„I have only recently got a copy of your paper in the Pal. Indica on the
Godwána Homotaxis and it seems to me to represent the truth as near as we
can get to it: no doubt the bottom of the System is Palaeozoic but we soon get into.
mesozoic beds, the exact point at which to draw the line of division is, howewer
mpossible to fix precisely“.*) |
| Die von mir geschilderten Verháltnisse důrften der Wirklichkeit
wohl am besten Rechnung tragen, da darin sowohl die geologische
Lagerung als auch die palaeontologischen Charaktere in Berůcksich-
tigung kamen.

In demselben Hefte der Reeords ist auch ein weiterer Aufsatz :

des Herrn C. L. Griesbach úber Afeghánistán mit Karte enthalten,
worin die Verháltnisse so geschildert werden, wie ich sie schon in
"meiner Abhandlung p. 99 zusammencefasst habe, nur hat Herr Gries-
bach hier noch die Strecke von Šibi nach Kandahar, die Umgegend

von Kábul und die Sulimán-range miteinbozogen, die aber hier keiner

besonderen Erwáhnung erheischen.
Interessante Aufschlisse úber Australien sind mir kůrzlich E;

zugekommen, und zwar insbesondere ber Fossilien der Hawkesbury- ,
und Wianamattaschichten, die uns deutlich darůber belehren, dass.

diese Schichten něcht últer sind als Trias, trotz der darin vorkom-
menden Fische: Palaeoniseus , Cleitlrolepis und Myriolepis; auch

wird darin das Verháltniss dieser Schichten zu den New-castlebeds
besprochen, und diese letzteren werden als permisch bezeichnet.

nisse mit Oueensland, Tasmanien und Neu-Seeland besprechen, und

in meiner neuen Bearbeitung der australischen Flora wird mir Ge-
legenheit geboten werden, den ganzen Gegenstand in umfassender

Weise darzustellen.

8) „Ich habe erst nas Ihre Abhandlung in der Pal. Indica úber die Ho- i
motaxis des Gondwána-System erhalten und sie scheint mir der Wahrheit
so nahe zu sein, als wir úberhaupt dazu gelangen kónnen: es ist kein. í:

Zweifel, die Grundlage des System's ist palaeozoisch, aber wir gelangen —

bald in mesozoische Schichten; doch ist ši nicht můglich die exacte Stelloj) :

anzugeben, wo die Grenze zu zekeh wáre“

E
p:

čb

19)

575

"4
A

ky ká A

m 1

PUM ERA
Ů

"TOg1R3-19)uf)

(TeroeTY 6)
"4e19UT0|S109

-SITVJ-SNYDDLS

bs
ča hi aatád
-03b OMR

a | snmogdowmesuey
o: '9UT01SpUPeS

"10JTOYOS 998

-7 | 020801 o1940 | fozosom 21940

opezsne-popidorg (zaegdumy jm)

"919 001009

-eTEnST :U0A9(J | -00000£ :U0OA2T

"Sunnoggy
: o1900
és álšě sy uozuBVHK
| [8D0PTY č jm nogaey

'2T1Ry o19)0()
sr193dossojm 31m
u9jy0y 919)u()
(i TeroeTY č)
2UTIBIA 91940

je 19
-013009 eyÁMď

9TY0Y
ju uojyoryos | U9IY0ry95-P1YH
-911860 MN
(Sunyrasry) | (1e10m0[8u09
jerouoj8u09 (193) arm) 199100
-uopogunágeT | | -Kojmogury

"930 “osT109L|PT) -norneuor001ey

OST (UOZUVEK
spogÁmngsoyMeJ

pun vyjemeuerK "$pog919gUu103S

U91TOIYOS 9YDS Roo Peuo

(i TeroeTY 6)

uogIey

uoSunj

-103g -ee
-puo9 U919j0
J9p U9ZULHTK

UOSHLTA

uU9ZuULEK

ETPMPpU09 21940|

SNOJIJITOGIVO

emp T802 SY,
urojsÁseueMpu0or SOP
" U91TOIYOSUDZUVK OI9YOJI

(i) Ter/oeT9 č
pogaopmog
-901|e15Á10

9U0)S9UIT
-sn40npo1T

pog-o1e199

o1SSPIN(

=
CD;
| é
< 5
=
©
=
|
9
FJ
a =
(|) TeDelO č 794 | 8 | 8
-owojbuoowyoj07| 8 | ©
= ©
suodouoBuv: | | zj
"TOJOIYIG Hg 7
-Igore "910 8
ts.ojdowvbuvy | *
au u93Y9TT9G
-IIPGILYIVY
> Sanpopgy 91970)
oy0y-epnumRC
pun 0goueT |,-
:Smpepgy pl. E
© ©
m m
©
=
Z
oyPy-TRYEMÍPY = S
©

srg -ndregef
A 104)

SOJEM“ SN

onen

919
UESSLAOUY
KAJ

ofuevy-jjes

HPL Vy Meade PAU Hasne dí V SMV OR ŘAPTA
M M F "x +

D16

Bemerkung. Soeben finde ich in den Verhandlungen der k. k. geolog. Reichs.í v

anstalt Nro. 6. 1887 von Herrn Prof. Neumayr ein Referat úber Dr. Waagens

Aufsatz betreffend die Salt-Range und R. D. Oldhams Aufsatz betreffend Austra-

lien, welche beide ich in meiner ersten Abhandlung angefůhrt habe.

Auf die Auseinandersetzungen des H. Referenten will ich nicht eingehen, s
und nur auf die Tabelle 1. c. p. 159 hinweisen, welche weder mit den Mitthei-

lungen des H. Dr. Waagen noch mit jenen des Herrn Oldham ůúbéreinstimmt.
© Die Parallelisierung, die Dr. Waagen auf Seite 84—85 (1. c.) vorgeschlagen,
ist anders und zwar: Fůr die Talchir und Karharbáris (welche letztere Neumayr
unberůcksichtigt lásst) Alter der Kohlenformation (coalmeasures = Oberkarbon);
fůr die Damuda wahrscheinlich Perm, und fůr die Panchet u. Rájmahal — Trias,
und daher nicht Kardon fůr die Damuda, und Ferm fůr die Panchets, wie Neu-
mayer angiebt.
(Úbrigens lásst sich die Pancheteruppe von den Damudaschichten nicht

trennen und bilden beide ein ganzes, wáhrend die Rájmaháleruppe in das Ober-

Gondwána gehórt.)

Die Wianamatta- und Hawkesburyschichten sind wohl auch theilweise mit
den Panchets zu parallelisieren, sind aber nicht permésch, sondern nach allen
neueren Beobachtungen črtasisch. Prof. Neumayr kann sich davon in der in meiner
Abhandluns gegebenen neueren Literatur úberzeugen — ebenso wůrde sich eine
Einsicht in das 4. Hett. Vol. I. (24 Series) der Proceedings of the Linnean So-
ciety of N.-S.-Wales 1887 empfehlen.

Die Gliederung der Karooformation und ihre Stellung nahé ich auch hin-
reichend besprochen. Hier will ich nur noch erwáhnen, dass die Carbonbildungen
in Sůdafrika, unter dem Ekkaconglomerat hóher sind, als die Carbonbildungen
in Australien mit Lepidodendron, da diese nebenbei auch Rhacopteris, Čalam. vadi-
atus enthalten, wáhrend jene in Afrika gewóhnliche Kohlenpflanzen enthalten.
Die von mir hier voreeschlasene Tabelle entspricht daher allen Verháltnissen
wohl am náchsten.

30.

Bicosoeca vacillans nov. spec.
Ze studii o mikroskopické fauně vod pražských
předložil Antonín Štole dne 14. října 1887.
(S 1 tab.)

Práce tato považována budiž za úryvek z mých studií o mikro-

skopické fauně vod pražských. Snažil jsem se řešiti v ní některé —

otázky morfologie jistých zajímavých flagellatů se týkající, jednak však
ukázati jsem chtěl na přístupnosť u nás doma materialu vědeckého,

vzhledem ku nynějšímu stanovisku vědy naší nade vše žádoucího.

)

- ladem. Jest to i proto důležito, že v době současné obrací se i na pole

-toto zájem zdravotní, vyšetřující otázku jakosti vody i se strany orga-

ě nismů ji obývajících. Ovšem studium organismů vod pražských zdárně

z před několika lety započaté *) vyžaduje, aby s úspěchem i dále pro-

- váděno býti mohlo, nejen dostatečného času a intensivní energie se
strany badatele, nýbrž i jistých obětí hmotných, jimž podvoliti se bylo
— by pro příslušné kruhy v zájmu vědy i stanoviska praktického zvláště
- „čestné a záslužné.
7 Bicosoeca vacillans nov. spec.**) pozorována byla ode mne po-
-prvé v kašně s vodou říčnou na české polytechnice a to na jaře roku
tohoto.
-0 Bledoval jsem tuto novou, dosud nepozorovanou specii po ně-
© kolik týdnů, až podařilo se mi zjistiti ji v říčnó vodě vltavské vůbec

a později i ve vodě z Berounky. Jest tudíž velice pravděpodobno, že
© rozšířena bude i v ostatních říčních vodách českých. Že zrakům po-

«„ zorovatelů dosud uniknouti mohla, vysvětluji z té okolnosti, že při

povrchnějším pozorování snadno dá se zaměniti s jedinou dosud zná-
mou sladkovodní specií rodu Bicosoeca, B. lacustris J.-Clk., kteráž
v Evropě i v Americe byla pozorována a také u nás hojně, ku př.
v okolí pražském v ramenu vltavském u Troje a v rybníku Kejském
se vyskytuje.

č Bicosoeca vacillans jest pro oko mikroskopika zjevem velice
úhledným 1 zajímavým, těžce však slabým zvětšením pro nepatrnou
velikost svou přístupným. Teprve za silného zvětšení možno pozoro-
vati pod krycím sklíčkem na vláknech řas neb vláknitých bakteriích

- (Cladothrix) tenkou stopečkou přitisklé pohárky, v nichž malé zví-

řátko vězí, které ozbrojeno jsouc značně dlouhým bičíkem, v neurči-

tých přestávkách při houpavém pohybu buď na dně pohárku, buď při
ústí jeho se ociťtuje, při čemž dlouhý bičík střídavě v přeúhlednou —
spiralku se smršťuje a zase narovnává, aby rychlou rotací mikro-
skopický vír přivodil a potravu k přední části těla naháněl. Tako-

Ř
ad

*) Vejdovský, Živočišné organismy studničných vod v Praze. Praha, 1882.

**) Stein (Der Organismus der Infustonsthiere, 1878) opravuje rodové jmeno

2 Bicosoeca správnější etymologickou formou Běkoecu, však Saville Kent a
Bůtschli přidržují se jmena, stanovitelem rodu tohoto, James-Clarkem utvo-
řeného, tudíž jest se mi říditi většinou.

'ř.: Mathematicko-přírodovědecká, : 37

av vo sd dk B K bida o BNN do s O JK O A E Ad v dano Čo ako ao a yl ta ků
pí "3 0 7 ké O zak APV Ry SA a E dým A9 Pat kt
i Č u Ft ú © U i +

578

výchto pohárků s nepatrným flagellatem uvnitř vězícím nalezáme na :
jmenovaných vláknech vždy větší počet, neboť vyskytuje se B. vacillans ké
společensky jako většina příbuzných jiných fiagellatů.

1. Všeobecná ústrojnosť tílka.

Bicosoeca vacillans nov. spec. jest malý flagellat, obyčejně 0006
až 0008 mm. dl., vězící ve zvláštní pohárovité schránce (fis. 1. sch),
kteráž délkou svou více než dvakráte tílko samé přesahuje a na basi
- své delší stopečkou (fig. 1. s) k podkladu nějakému připevněna jest. ©
Tílko samo jest podoby ovalní, ve spodní části své poněkud, ač ne ©
vždy, užší než v části hoření. Jest pak v jistém smyslu bilateralní. ©
Tato bilateralnosť pochodí od zvláštního pyskovitého výběžku (fig. 1.
a násl. p), jenž jednostranně jsa pošinut, z přední části tělní vychází
a ku předu směřuje. Blíže výběžku tohoto má vznik svůj dlouhý,
délku tílka několikráte přesahující bičík (fig. 1. b), jenž obyčejně
šikmo ku předu směřuje, na výběžku pak samém jest původ stopečky
(fig. 1. st), která dolů směřuje a zde na vnitřní basi pohárku se upev=
ňuje. Pyskovitý výběžek nazván byl Steřnem „peristom“, Pozoroval
jej u forem příbuzných i uvedl jej ve vztah s ústy, které mezi tako-
výmto výběžkem peristomialním a mezi basí bičíka se nalezají, jak
souhlasná pozorování James-Clarka, Steina a Bůtschli-ho potvrzují.
© Přítomností tohoto peristomu jest patrna bilateralnosť tílka, i možno
považovati stranu s výběžkem za stranu břišní, stranu pak s bičíkem —
za hřbetní, jak poprvé Stein učinil. První naznačení tohoto peristomu
nalezáme u rodu Očkomonas S. K., dále lze ho pak sledovati vedle
rodu Bicosoeca u velice příbuzného rodu Potertodendron Stein (Stylo-
bryon S. K.), pak u všech zástupců skupiny Dendromonadidae Stein:
Dendromonas Stein, Cephalothamntum Stein, Cladonema S. K., Ančtho-
physa B. de Vince., ovšem zde s tím rozdílem, že místo jeho nalezá
se na straně hřbetní, jelikož dle Steina ústa na opáčné straně bičíka ©
se nalezají. Pokud se účastenství tohoto peristomu na přijímání po-
travy vzhledem ku naší specii dotýče, vysvětliti hodlám v odstavcích
dalších. |
2. Bičík a stopečka.
Bičík (fig. 1. a násl. b), o němž již pověděno bylo, že délkou
svou několikráte délku tílka přesahuje (dosahuje skoro dvojnásobné

délky pohárovité schránky), jakož i že vznik svůj blíže pod peristomem —
má, jest velmi činným organem naší specie, jemuž přivádění potravy ©

eris omu jest uloženo. Pokud se tlouštky tohoto bičíku dotýče, jest |

élce bičíku teměř stejna, pouze na konci jemnměji se súžující, tudíž
- taková, jak to nyní u mnohých již flagellatů bylo pozorováno, ačkoliv
- starší autorové, zejmena i Stein bičík vždy jako k vrcholu značně se
- zúžující kreslili. Nicméně nelze popříti, že i takovéto bičíky u jistých
- Hlagellatů existují, jak Bůtschli připouští a jak sám z některých svých
- pozorování uvésti mohu, tak abych příklad nějaký uvedl, u zajíma-
-vého rodu Urceolus Merešk. (Phialonema St.), kde mohutný bičík pa-
- trně jest tlustší na basi než-li na vrcholu. Pokud se plasmatické
-povahy bičíka dotýče, jest tato tuhá, průsvitná, nesnadno sbarvení
nějaké jakoukoliv methodou přijímající, což ovšem z původu bičíka
jakožto prodlouženiny obvodní ectoplasmatické vrstvy tílka vysvítá.
- Jakousi strukturu bičíka na příčné rýhované svaly upomínající, ne-
- mohl jsem až na jakési jemné, největšími zvětšeními teprve pozoro-
- vané, vždy však snadno omylné zrnéčkování ve případě žádném patrně
© vystihnouti. Takovouto strukturu bičíku, ukazující širší partie tmavé
- a užší světlé uvádí Kůnstler,“*“) jehož však objevy na poli morfologie
- Aagellatů od mnohých osvědčených zoologů horlivě jsou popírány.
- Také C. Fřsch uvádí u rodu Chilomonas něco podobného. Vzhledem
š: ku pravidelnému a velice intensivnímu smršťování, jaké bičík u Bico-
© soeca vacillans vykonává, měla by uvedená struktura zvláště zde býti
- patrnou. |
Fysiologická činnost bičíku v rotaci a smršťování se jevící jest
-pro pozorovatele velice zajímavou. © Rozvinutý bičík, je-li zvíře
© v klidu, vykonává rychlý, téměř zraku unikající pohyb rotací, pa:
- trný podle částeček potravních, obyčejně rozličných to kokků, které
-ve víru bičíkem spůsobeném se ocitly a rychle podél bičíku dolů
- k peristomu se pohybují; jakmile však zvíře z klidu spůsobem
„nějakým vyrušeno bylo, shoupne se ihned ke dnu pohárovité schrán-
ky, současně pak s pohybem tím smrští se i bičík, jenž nyní ve
přeúhlednou šroubovou spiralku, obyčejně čtyry pravidelné otočky
jevící se svinuje (fig. 2. 6). Ustává-li příčina vyrušení, vyhupuje se
-opět tílko k ústí schránky, při čemž současně rozvinuje se i bičík,

PS AA

4 É E, Fisch, Untersuchungen ber einige Flagellaien und verwandte Organismen.
BE. Z. £ w. Z. 1885, 42. Bv. p: |

a **) Kůjmstler, J., Contribution u Vétude des Flagellés. Bullet. soc. zool. de France
o 1882. Sl |

87*

R Zk
i Ml ME

K SOR SOR K SSR RO od U adoklad eko ara, Ala l: Vl S nada pe Gee se 10
: M k AKO ee : AZ R MO -M0 FM i Vy. :
3 i , A NEM i “ Ů + non 22% Pre L, 2"

580

počíná (fig. 12). Dodati ještě sluší, že u Bicosoeca lacustris J. C. po-
dobné svinování bičíku (fig. 3. 9) nikdy tak pravidelně se nekoná,

čehož bezpochyby nahoře súžená a tudíž volnějšímu pohybu překá-
žející schránka příčinou jest.

Pokud se stopečky (fig. 1. a násl. sť) čárce actile ligament
or pedunecle“ u Saville Kenta), její povahy a funkce dotýče, točil se
kol ní hlavní téměř můj interes. Mínění o ní jsou u Steřna, Bůiťschli-ho

a Oaville Kenta souhlasná, podivno však, že toliko první pozorovatel

rodu Bicosoeca, James-Clark, jemuž za několik již výtečných pozo-

rování na poli morfologie flagellatů děkujeme, naznačil jedině správný
význam této stopečky, ačkoliv Saville Kent energicky náhledu jeho
odporuje. Pravíť Saville Kent v díle svém*): „The homologue of a

secondary flagellum has been supposed by Professor Clark to exist

in B. lacustris in the posterior eccentrically developed contractile
ligament which fixes the animalcule to the bottom of its lorica, and
which in such case he maintains favours the interpretation of Běco-

soeca as a thecated Heteromita or Amisonema permanently affixed in

its sheath by the trailing or gubernaculate flagellum. That Bicosoeca
originates from a motile Heteromitous zooid is shown by the author
in the following descriptions of B. lacustris and B. pocillum; but the
accompanying demonstration of'the existence of two vibratile flagella,
im addition to the contractile ligament, during the more normal se-
dentary conditions of these species, entirely negatives Professor Clark's
hypothesis. In Bicosoeca pocillum, more especially, the primary origin
of the contractile pedicle as an altogether independent tail-like pro-
longation of the posterior region is clearly manifested.“

„Pokud pozorování mých v případu tomto se dotýče, mohl jsem

se přesvědčiti o následujícím:
Stopečka, kterou tílko flagellata ku vnitřní basi pohárku se při-
pojuje, vzniká na peristomu, směřuje spočátku šikmo nahoru, načež

se obrací a směrem svislým dolů ku basi pohárku nku! načež

tuto se upevňuje. Jediné tímto spůsobem upevnění možno si vysvětliti
houpavý pohyb zvířete, jímž může se dolů ku basi a zase nahoru

ku ústí pohárku pohybovati. Dlužno dodati, že u B. lacustris J. C.

tytéž poměry jsem shledal, i možno právem souditi, že totéž upev-
nění pružné stopečky u všech druhů rodu Bicosoeca místa má, tudíž

1 u ostatních Savillem Kentem popsaných druhů mořských. Na základě
skutečných pozorování potvrzuji tudíž domněnku James-Clarka, čímž —

"A Manual of the Infusoria. Volume I., pag. 274—275.

áno dě =
Ot E l S

581

hledu Saville Kentova. Stopečku tuto nelze srovnati s připevňovací
a ze zadu tílka vybíhající stopečkou četných flacellatů z rodů Očko-

- monas S. K., Physomonas S. K., Amphimonas Duj., Spumella Úienk.
atd. nýbrž se vlečným, na zad tílka směřujícím bičíkem flagellatů sku-
piny Bodonina Bůtschli a Antsonemťna Kent. Zvláště případným jeví
-se býti srovnání se skupinou předcházející, jejíž tvary pomocí téhož
- vlečného bičíku se upevňují a jinak organisací svou rodu Běcosoeca

se přibližují, kdežto tvary skupiny Antřsonemina tím, že mají jícen
a jinak i poněkud vyšší organisaci, značněji již od přirovnání se od-
chylují. O jednom ještě sporném udání zbývá na konci tohoto odstavce
se šířiti. Saville Kent popisuje u všech jemu známých druhů rodu

. Bicosoeca vedle hlavního bičíku ještě bičík vedlejší, mnohem menší

prvního, však Bůitschli, odvolávaje se na pozorování jednak vlastní,
jednak na udání James-Clarka a Steina, rozhodně existenci jeho po-
pírá. Z toho, co o místu vzniku stopečky a jejím počátečném průběhu
řečeno bylo, možno posouditi, že právě tato počátečná čásť stopečky
přehlednutím snadno za jakýsi druhý bičík považována býti může. Jeť

"právě druhá čásť stopečky tím nesnadno viditelná, že neleží v téže

rovině s první, pak 1 peristom často tu vadí, což obé značně ku mož-

"nému omylu přispívá.

3. Pohárkovitá schránka.

| Jak již v předešlém několikráte zmíněno bylo, vězí tílko popi-
sované formy ve zvláštní schránce (fig. 1. a násl., sch). Schránku

-tuto mají i ostatní známé druhy rodu Bicosoeca, Suville Kent přikládá

pak tvarům těchto schránek důležitý znak specifický. Pokud se schránky
druhu našeho dotýče, liší se tvarem svým od ostatních dosti význačně ©
Jednoosý tvar její podobá se pohárku, jenž při otevřeném ústí svém
jest nejširší, dolů pak k basi své nenáhle se súžuje, načež špičatěji
zakončuje a v malou stopečku (lg. 1. a násl. s) vybíhá, kterouž k pod-
kladu nějakému (řase, vláknité bakterii atd.) se připevňuje. Liší se
tudíž schránka tato značně od tvaru schránky (fig. 4. sch) druhu Bz-
cosoeca lacustris J. C., u něhož jest dole zaokrouhlena, nahoře pak

-užší a těsně k tílku přilehající, kdež i, když flagellat na dno se byl
- shoupl, zvláštním elastickým spůsobem se uzavírá, jak fie. 3. sch v při-

ložené tabulce naznačuje. Pokud se struktury pohárkovité schránky
dotýče, jest homogenní, vzhledu chitinovitého, průhledná a nikdy ne-

% sbarvená. Ostatně lze ji plným právem považovati za stuhlý výpotek

SO SRO E nl Kao ara KOA áno za
Ť "9 ó3 : V př: 3 i

ectoplasmatické vrstvy tílka, což platí o podobných A O NÍ |

výtvorech příbuzných rodů Potertodendron Stein, Hedraeophysu S. K.,

pak rodů Epipywis Ehrb., Dinobryon Ehrb., Dýplomita S. K., Chryso- ©
pyxzis St., Ascoglena St. atd., což pak i okazie dále schránká p A
dbova rodu Codonoeca, ej polorosolovitá povaha přímo k rosolo- ©

vitému obalu zajímavé skupiny Spongomonadina Stein ukazuje.

4. Plasmatická povaha tilka.

Tílko formy naší pro přílišnou svou nepatrnost nehodí se ob-

zvláště ku specielnímu studiu plasmatické povahy. Nicméně lze itu
aspoň odjinud známé věci jednak zjistiti, jednak i méně známější po-

tvrditi. Protoplasma tílka jeví především čásť vnější (obvodní) č. ecto-
plasmatickou a čásť vnitřní, jemuž v užším smyslu název cytoplasma
dán býti může. Čásť ectoplasmatická patrna jest jako tenká, hyalinní
vrstva celý obvod tílka objímající a zvláště na peristomu u větší masse

vystupující. Jest tužší a hustší než-li čásť cytoplasmatická, vzdoruje

ve značné míře kyselinám i zásadám, jest pak slabě jen sbarvitelna,
nejznačněji zelení methylovou, v kterémžto případě pozorování mé

- udání C. Fischovo potvrzuje. Ve vrstvě této, která zvláště na peri-

stomu značněji jest vytvořena, sluší hledati také jistou elastičnosť
tílka jevící se zvláště při houpavých jeho pohybech. Z přesného sta-

blánu obvodní, uzavírající vlastní obsah plasmatický (eyopl od
něhož nicméně určitěji oddělitelna není.

Pokudž se cytoplasma dotýče, lze především povahu jehá „ná“
značiti jakožto jemně zrnitou. Sbarvením dají se dvě důležité součástky
jeho dobře pozorovati: silně sbarvená plasmatická zrnéčka č. micro-
somata a nositel jejich, méně sbarvená, tekutá, hyalinní čásť plasma-
tická č. enchylema. Tak zv. reticulum těžko ovšem pro nepatrnosť
předmětu pozorovati, že však i tuto existuje, to vzhledem k výtečným
prácem francouzského badatele Carnoy*) a badatelů jiných na poli

- cytologie nelze s důrazem nějakým popírati. Za vtroušeniny v cyto-

plasmu se nalezající nutno považovati především tělíska potravní, jimiž

zde výhradně jsou kokková stadia různých ve vodě žijících bakterií,

dále pak zvláštní okrouhlá, lesklá tělesa (fig. 1. a násl. v), 0 jichž
však bližší podstatě se přesvědčiti nijak se mi nepodařilo.

*) J. B. Carnoy, La biologie cellulavre, Lierre 1884.

hu oa hák l 6 hh dk m 6 P S

5. Ústní vakuola a vztah její ku peristomu.

Šaville Kent ve veliké ponosranh své U za nejnižší lagel-

E caru na libovolném ks těla („Oral or inceptive area distributed
over the entire cuticular surface“). Pokud odůvodněno jest klásti
-do skupiny této tvary združené v menší skupinu, Flagellata-Pantosto-
© mata, nelze mi všeobecně rozhodovati, ač protivné důvody, kteréž
Bůtschli uvádí, opíraje se o pozorování svá i zejména Ctenkowského,
-zdají se býti značně přesvědčující. Vzhledem však k rodu Běcosoeca
: 8. Kentem rovněž do uvedené menší skupiny kladenému jest se mi
-© náhledu S. Kentovu opírati.
(M Bicosoeca vacillans nemá jako mnozí nižší flagellati žadného otvoru
ústního, má však místo ústní, kde pravidelně přijímání potravy se
ů děje. Biitschli udává místo ústní u Bicosoeca lacustris J. C. mezi
: basí bičíku a mezi peristomem, dle pozorování mých jest však místo
-toto správněji hledati na peristomu samém. Na peristomu děje se
: tudíž přijímání potravy a to způsobem morphologicky zajímavým,
-totiž tak zv. ústní vakuolou (fie. 10. a 11. v). Způsob tento pozoroval
-poprve u nišších agalletů Cřenkowski, po něm Bůťschli, pak S. Kent
-a nověji ČC. Psch. Dle pozorování mých přijímá Běicosoeca vacillans
potravu následovně: Malý kokkus (fig. 10. a 11. k), který ocitl se
-ma blízku rotujícího bičíku, stržen jest vírem i blíží se podél bičíku
-až ku basi jeho, odtud však se obrací i ubírá se podél obvodu tílka
© až ku peristomu, jakmile se však naproti tomuto byl octl, v oka-
mžení tom vypne se z peristomu malá vakuola (fig. 10. a 11. v), jež
kokkus obemkne a v dutině své pochová. Tím ocitnul se kokkus
-uvnitř těla zvířete, dalším pak úkolem vakuoly jest dopraviti kokkus
-dále do tílka, kdež pak v cytoplasmu proces zažívání se vykonává. ©
-© Takovouto ústní vakuolu při všech případech vždy toliko na peti-
- stomu jsem pozoroval, nikdy na jiné části tílka, mám tudíž za to, že
oproti náhledu S. Kentově aspoň u rodu Bicosoeca jednotné místo
ústní jest dokázáno.
Na koneé odstavce tohoto podobá se mi položiti poznámku
-o místu vyvrhovacím č. fitním, poněvadž v úzkém jest vztahu s peri-
-© stomem. Otázka týkající se místa řitního u flagellatů navzdor čétným
- již pozorováním Stena, Bůitschliho, S. Kenta, J. Clarka, Blochmamna
- aj. není dosud tak platně rozřešena, aby jisté pochybnosti ku př.
i o určité lokalisaci místa ek! nezanechávala. Obecně udává

86 místo řitní na zadním konci těla, jak k. př. Ste? u většího počtu
fy : / i

D84

flagellatů udává. Nicméně jsou případy, které z tohoto. pravidla se

vylučují, což platí také o rodu Bicosoeca.

Tak James-Clark udává pro Bicosoeca lacustris J. C. místo řitní

Bůtschlimu dosti podivné, totiž na samém peristomu. Pokud se po-
zorování mých u B. vacillans dotýče, mohu udání J. Clarkova plně
potvrditi. Viděl jsem skutečně exkrementy vyvrhovati peristomem
i nezdá se mi případ tento tak odchylným, zvláště když pozorován
byl podobný i u jiné formy lagellatů, totiž Blochmannem *) u Oyjrně
marina Duj.

6. Kontraktilní vakuola.

James-Clark, Stein a Biitschli udávají polohu kontraktilní va-
kuoly u Btcosoeca lacustris v zadní části těla. Pozorování toto mohu
u B. vacillans potvrditi. Kontraktilní vakuola (fig. 1. a násl. cv) nalezá

se tu vzadu na konci těla, jsouc těsně pod obvodní ectoplasmatickou

vrstvou umístěna a majíc polohu vždy stálou. Tato zadní poloha kon-
traktilní vakuoly jest u flagellatů méně obyčejnou, známa jsouc ještě
ku př. u skupiny Chrysomonadina, vždy však jsouc řidší než-li poloha
přední neb střední. Dlužno pak ještě doložiti, že S. Kent uvádí u B
lacustris J. C. nikoliv jednu kontraktilní vakuolu, nýbrž dvě až tři,
takovýto případ nutno však za výminečný považovati, což rovněž platí
o jednom případu mnou pozorovaném, kdež u B. vacillans shledal
jsem na místě jedné dvě menší vakuoly.

Kontrakce vakuoly děje se pravidelně a dosti rychle; obyčejně —

napočítal jsem 10—12 vteřin, po nichž vždy jedna kontrakce násle-

kání nové vakuoly po systole dotýče, nemohl jsem pozorovati, že by
se tak dělo splynutím většího počtu menších vakuol, jak souhlasné

zprávy Ctienkowského, Steina, Bůitschlého a nověji ku př. Klebsa*) u ji-

stých lagellatů udávají. Pozoroval jsem pouze proužkovitou, prohnutě
splošenou vakuolu, kteráž později na eliptickou neb okrouhlou se do-
plnila, čím vzrůst její byl dovršen, načež kontrakce nastala. Vzhledem
ku fysiologické funkci kontraktilní vakuoly nelze mi něčím novým při-
spěti. Náhled o funkci kontraktilní vakuoly sluší dosud považovati
za sporný, neboť i exkreční i respirační činnost kontraktilní No

*) G. Klebs. Ueber die Organisation einiger Flagellatengruppen vá ihre Be-
ziehungen zu Algen und Infusorien. Untersuchungen aus dem botanischen
Instit. zu Tůbingen I. 1883.

ah iy k a kládu

| ň náhled druhý značnější náklonnosť se ukazuje.

7. Jádro.

-Jádro u Bicosoeca vactllans za příznivých okolností pozorované
objeví se nám dosti zřetelně jako kulovité těleso zaujímající v tílku
nikoliv polohu střední, nýbrž poněkud ku straně jedné pošinutou
(úg. 1. a násl. 7). Podoba i povaha jeho jest taková, jako u většiny
lagellatů pracemi zejména Stečna, Bůiťschliho a S. Kenta pozorována
byla. Tak jádro u formy naší jeví především jemnou obvodní blanku
uzavírající jasný obsah, v němž opět veliké kulovité jadérko vězí.
Pokud blány jaderné se týče, nutno ji z příčin mnohých za jádru

- vlastní považovati a nikoliv za zvláštní vrstvu vůkolního, jádro obklo-

pujícího plasma, jak nověji Strasburger*) u jader vůbec předpokládá.
Dokazují tak zejména rozsáhlé cytologické práce, jež nověji Carnoy **)
podává, pak zvláště i některé studie o jádře protoorganismů po-
jednávající, nejnověji Grubera***) a Fischet), s jejichž pozorováním ve
příčině této jest se mi úplně shodovati. Jasná zona mezi blanou

jadernou a jadérkem se nalézající jest u B. vacillans velice nepatrná,

zvětšeným jadérkem značně stísněna, tak že nepodařilo se mi tuto
konstatovati reticulární strukturu, u jader téměř všeobecně, u jader
pak Hagellatů od Bůtschli-ho (Monas vtvipara), Klebsa (Euglentma)
a nověji Ú. Fische (Codosiga) více neb méně zřetelně pozorovanou.

zvětšeno, tak že snadno za jádro samo omylem považováno býti může.
Vzhledem ku povaze tohoto jadérka lze považovati je ve smyslu

Carnoyovětt) za jadérko plasmatické, jež postrádá nucleinu a jehož

struktura obyčejné reticulum a enchylema ukazuje. Takovéto jadérko
vyskytuje se u protoorganismů vůbec i lze je proto za typické pro
tuto skupinu živočišnou považovati. U formy naší jest struktura ja-
dérka dosti nesnadno vyšetřitelna, nicméně na zvláště příznivých ob-

*) Strasburger. Die Kontroversen der indirekten Kerntheilung 1888.
**) J, B. Čarnoy, La biologie cellulaire 1884.
***) Gruber. 1. Ueber Kerntheilungsvorgánge bei Protozoen. Z. £ w. Z. 1883.
2. Ueber Kern und Kerntheilung bei den Protozoen. Z. f. w. Z.
1884. Sv. 40.
3. Studien úber Amoeben. Z. f. w. Z. 1885. Sv. 41.
+) C. Fisch. Untersuchungen úber einige Flagellaten u. verwandte Organismen.
Z. £. w. Z. 1885. Sv. 42.

-40 JI B. Carnoy, La biologie cellulaire 1884, pag. 248.

sa SPOTŮ RT TA MB KN
. ý k ké M v 4 j * í. +

AB“ 7 hat jk R V vé jk
č SV ME SY
U 6 4 E:

586

jektech jest dosti patrnou jemně uzlinkatá, nezřetelně síťkovitá po- vý
-vaha jeho, která zvláště sbarvením jest viditelnější. Podrobnější
detaily vedle uvedených nemohl jsem více na jádru vystihnouti. Jest
předmět příliš nepatrným a tudíž málo zkoumání příznivým, než aby

na něm aspoň značnější čásť otázek vyzkoušeti se dala, jakéž nyní

kolem tak důležitého předmětu, jakým jest povaha jádra a význam —

jeho, všeobecné se točí.
Bohužel nepodařilo se mi sledovati úplný průběh dělení jádra,
jemuž v době nynější tak všestranná pozornosť se věnuje; pokud jsem

konečnou fasi jeho pozorovati mohl, pověděno budiž v odstavci ná-

sledujícím.

8. Množení se dělením.

Saville Kent udává u rodu Běcosoeca dvojí způsob množení.
Předně množení se děleném příčným, což v souhlasu se Stečnem po-
zoroval, pak množení se tak zv. sporulací, uváděnou jinak S. Kentem

u až flagellatů a hlavně v tom spočívající, že zvíře se encystuje,

načež obsah jeho na množství sporů se rozpadá a v obrvené zárodky
proměňuje, kteréž cystu opouštějí, aby dalším růstem v dospělá stadia
se proměnily. Specielně u Břcosoeca lacustris J. C. předpokládá
S. Kent, že cysta vzniká následkem kopulace dělením povstalých

a volně ve vodě plovoucích individuí buď mezi sebou neb s některým

již usedlým zvířetem. |
Byl jsem šťastným, že podařilo se mi pozorovati prvý z uve-
dených způsobů množení, ačkoliv pak unikla mi zvláště vzhledem ku

dělení jádra důležitá fase počáteční, nicméně sledovati jsem mohl.

stadia další až k úplnému oddělení a opětnému se usazení nového
individua, čímž celkový obraz tohoto způsobu množení dosti podrobně
vystopován býti mohl.

Stav, v jakémž poprvé zastihl jsem příčně se dělící individuum
(fie. 5.) byl následující: |

Dělením vznikající nový jednotník značně již byl oddělen od
mateřského, ve svislé ose naď ném se nalézajícího jednotníka, s nímž
toliko úzkým proužkem plasmatickým byl spojen. U mladého jednot-
níka vyvinut byl již bičík (b), částečně svinutý, pak kontraktilní va-
kuola (cv) a ona záhadná, okrouhlá tělesa (v), o nichž v odstavci
o plasmatické povaze tílka pojednávajícím zmínka učiněna byla. Obě
jádra (j) z mateřského jádra dělením povstalá byla již úplně od sebe

oddělena. Jemně uzlinkatý obsah jejich, nejevící kolem sebe žádné —
jasné zony obvodní dal mně tušiti, že před sebou mám stadium ©

PANNY Op LB Jy

k
V a KT o bok 0 o A M E

k o o E o a DĚ oh rá 8

sv. 42. tab. III., fig. 65. 9) kreslí, stadium to, jemuž vláknité, |
aralelní spořádání elementů chromatinových předcházelo a jemuž
ásledovati má shloučení se jednak těchto elementů v nucleolus, Jj

y M
je r
+
O
i

' objevení se jasné zony obvodní.

V další pozorované fasi (fig. 6.) ociťovalo se mladé individuum
těsně pod mateřským i mělo tytéž předem již uvedené součástky,
k nimž však přibyla nová v podobě stopečky (st), z přídy tílka vy-
nikající a dolu směřující, jinak pak úplně bičíku se podobající. V ná-
sledující fasi (fig. 7.) ocitl se úplně již oddělený nový jednotník po

E boku starého i chystal se opustiti schránku, což v době nejbližší se
- stalo. Rychlé víření, jež nyní takto uvolněný jednotník (fig. 8.) ve

vodě prováděl, netrvalo dlouho, nýbrž již po několika minutách spatřil

-jsem jej stopečkou (sť) již upevněného na vláknu řasy. Takto upevněn

zmítal sebou nový jednotník neklidně, podobaje se v pohybech těchto

A úplně agellatům z rodu Bodo, když vlečným bičíkem byli se někde

upevnili. Při tom smršťovala se zadní část tílka energicky, což
zvláště nastalo, když zmítavé pohyby ustávaly, 1 domníval jsem se,
že svědkem budu nade vše zajímavého vylučování pohárkovité sehr ánky,

i čehož však bohužel jsem se nedočkal.

-Dodati toliko ještě mohu, že v poslední této fasi pozorování

-mého měl nový jednotník málo dosud vytvořený peristom (p), v po-

době nepatrného hrbolku se objevující, z něhož stopečka přímo

obvodní zona.

9. O soustavném a příbuzenském postavení rodu Bicosoeca.

Na konec budiž ještě dovoleno uvésti několik poznámek o sou-
stavných a příbuzenských vztazích rodu Bicosoeca. Stanovitelem rodu
Bicosoeca jest James-Clark (186%), jenž téhož rodu dvě specie uvádí,
jednu sladkovodní (B. lacustris) a jednu mořskou (B. gracillipes).
Tvůrcem čeledi Bikoecína jest Stein, jenž shrnuje v ní vedle rodu
Bicosoeca ještě rod Potertodendron (Stein 1878). Saville Kent ve veliké
monografii své uvádí čeleď Btkoecidae Stein jakožto šestou v řádě
Elagellata-Pantostomata i klade do této rody: Hedraeophysa S. K.
(mořský), Bicosoeca J. C., Stylobryon De Fromentel (Pořertodendrom

: St.) K rodu Běcosoeca uvádí pak S. Kent vedle obou druhů již jme-
novaných ještě tři, vesměs mořské: B. čenuis S. K., B. pocillum 8. K.,
- B. ourvipos S, K. Biitschli konečně přiřaďuje Šteinovu čeleď Běkoecina

588

jakožto čtvrtou v podřádu Monadina Bůtschli i řadí k ní rody Bico-
soeca J. C. a Foteriodendron Stein. Rod Hedraeophysa S. Kent jeví —
se mu býti pochybným. Srovná-li se nyní toto systematické postavení —

rodu Bicosoeca s některými výsledky z práce této plynoucími, nutno
bude uchýliti se vzhledem k soustavě Bůtschliho ku jistým změnám.

Tak potvrzením domněnky James-Clarkovy, že stopečka rodu
Bicosoeca jest homologon vlečného bičíku rodu Boďo (Heteromita S. K.),
objeví se tím úzká příbuznost rodu tohoto s rodem Bicosoeca, s nímž
pak společně do téže vyšší skupiny kladen býti musí.

Vezme-li se pak za základ soustava Bůitschlího, který čeledi

Bodontna Bůtschli (Heteromitidae S. K.) a Anisonemina S. K. do spo-
lečného podřádu Heteromastigoda klade, nutno bude sem kiásti na
základě předešlého i čeleď Bikoecina Stein. Diagnosy rodu Btcosoeca
a obou nyní známých druhů sladkovodních budou pak následující:

Bicosoeca James-Clark 1867.

Flagellat ve zvláštní schránce bydlící, s tílkem oválním, jež na
přídě v jednostranný pyskovitý výběžek, t. zv. peristom jest protaženo.
Bičík několikráte délkou svou tílko přesahující vzniká blíže peristomu,
na témže peristomu vzniká stopečka, kterouž tílko ku basi schránky
jest připevněno. Místo ústní nalézá se na peristomu. Kontraktilní
vakuola jest toliko jediná, na zadním konci těla umístěna, jádro ze.
středu poněkud jednostranně pošinuto. Rozmnožování děje se příčným
dělením.

1. B. lacustris J. C.
Tílko flagellata vězí ve schránce dole Širší a zaokrouhlené, na-
hoře užší, těsně stěnami svými ku tílku přiléhající.
2. B. vacillans nov. spec.
Tílko Hagellata vězí volně v pohárkovité schránce nahoře širší,
dolu ponenáhlu se zúžující a ostřeji zakončující.
Literatura.

James-Clark, A. B., On the Spongiae Ciliatae as Infusoria Flagellata,

or observations on the structure, animality an relationship 0£ ©
Leucosolenia - botryoides Bow. Mem. of Boston soc. nat. hist. ©

1867. Vol. I. Též v Ann. a. mag. nat. hist. IV.) I.

k
“
4
3

ANTONIN STOLC : BIGOSOECA VACILLANS.

Lith Farský Pragae.

soška da o bání ohý hoo

589
imes-Clark, A, B., Note on the Infusoria Flagellata and the Spongiae
— diliatae. Amer. Jour. Scient., 1871.

-description of new species.

; Month. Mic. Journ., 1871.

- Stein Fr., Der Organismus der Infusionsthiere ITI.

8 Der Organismus der Flagellaten oder Geisselinfusorien.

I. Hálfte, Leipzig 1878.

- Bůitschli O., Beitráge zur Kenntniss der Flagellaten und verwandt.

* Organismen.

BROZ Cow. Z. XXX. 1878.

- Saville Kent, A Manual of Infusoria. London 1880— 82.

Biitschli O., Protozoa (Bronn's Klassen u. Ordnungen des Thierreichs).
I B., Leipzig u. Heidelberg 1883—5.

Vysvětlení tabulky.

- sch, schránka pohárovitá. p, peristom.

- 5, její stopečka. Jj, jádro.

1. Bicosoeca vacillans nov. spec.; jednotník v poloze normální.
--2. Bicosoeca vacillans nov. spec.; jednotník na dnu schránky shouplý.
-3. Bicosoeca lacustris J. C.; jednotník shouplý ke dnu schránky.

4. Bicosoeca lacustris J. C.; jiný jednotník v poloze normální, zvláště

příznivý ku pozorování stopečky (st).
5. Stadium dělení příčného u Bětcosoeca vacillans nov. spec.
6. Další stadium.
T. Další stadium.
8. Mladý jednotník od Bťcosoeca vacillans nov. spec., právě stopečkou
přisedlý.
9. Dvé pohárovitých schránek od Břicosoeca vacillans nov. spec. na
-© společném podkladu.
- 40. a 11. Způsob přijímání potravy u Běcosoeca vacillans nov. spec.;
R, kokkus; v., ústní vakuola z peristomu vypnutá. |
. Rozvinující se bičík od Břcosoeca vacillans nov. spec.

K ed a“ PAA KAT lm Ko ba kán Je Aho V o- dk ý "o
“ : ý , ť VOL ré R a M nn ka- Z r: je

: Lie . he 29h (1X Kk P
. P r + ? C n ey i) W M

D90

36.

Ueber einige neue Pflanzenformen der běhmischen

Kreideformation.

Vorgelest von Dr. J. Velenovský am 27. October 1887.
Mit 1 Tafel.

F'renelopsis bohemica Sp. n.

(m
k

Aus den Perucer Selieferthonschithten bei Lipenec waren lánest a

rlemenfórmige, stellenweise scheinbar dichotomisch gsetheilte Pílanzen-

- abdrůcke bekannt, welche in den bohmischen Sammlungen unter der

Bezeichnung Chondrites paradirten. Auch mir gelang es in den Li-
penecer Schichten eine ganze Collection dieser Planzenform zusammen-
zubringen, was keine schwere Arbeit war, weil hier diese Pflanze
nebst den unzáhlicen dicotylen Bláttern und Ceratostrobus - Aestchen

zu der gewohnlichsten Erscheinung gehěrt und nicht selten ganze.
Schieferplatten massenhaft bedeckt. Bis jetzt machte ich von dieser

Pflanze in meinen Publicationen úber die Kreideflora keine Notiz,
weil ich die Umstánde, in welchen dieselbe regelmássig vorkommt,
weiter beobachten und studiren wollte.

Die Ueberreste dieser Art bestehen aUlSš langen, riemenartigen
Bándern, welche zumeist parallel untereinander verlaufen und nur ©

hie und da zu zweien in eine scheinbare Dichotomie sich verbinden.

Auf stárkeren Exemplaren sind die Aestchen viel dicker und mehr ver-

zweigt. Hier sieht man nun, dass sich aus der gemeinsamen starken
und in gleichen Abstánden gegliederten Mittelachse aus den ein-
zelnen Gliedern seitliche Aeste abzweigen, welche noch einmal oder
zweimal nach rechts und links Seitenástchen abgeben, so dass hier
eine scheinbare Dichotomie entsteht. Die Šeitenáste entspringen aus
der Hauptachse regelmássieg abwechselnd (zur rechten und linken

Seite). Die letzten Zweige sind dann gerade, sehr lang und nicht.

mehr getheilt. Nur selten gelingt es eine unversehrte Spitze derselben

zu finden, weil sie gewoóhnlich beim Schieferspalten abgebrochen wird.

Diese ist ein wenig am Ende verschmálert und ganz stumpf abge- :

rundet. Bei einer náheren Untersuchung findet man, dass auch

diese langen Endáste regelmássig in ziemlich weiten Abstánden 20.

gledert sind.

im labitnélle: Bild dieser Abdrůcke gibt uns in natůrlicher
jr sse die Fig. 1. unserer Tafel. Die Aeste mussten in frischem
Zustande von einer festen und wahrscheinlich a Consistenz

P uses, aber regelmássig mit einer wohl erhaltenen, papierartigen,
: © braunen Epidermisschicht úberzogen ist. Diese Epidermisschicht zeiet
-unter dem Mikroskope polygonale, sehr dickwandige Zellen, welche
i ZWar in der Richtung der Aeste verlángert sind, aber keine deut-
-lichen Reihen bilden und dabei auf der ganzen Astoberfláche von
E gleicher Art sind. Aus dieser Erscheinung kónnen wir schliessen,
- dass diese Aeste im lebenden Zustande auf der Oberfláche glatt R
3 nicht gestreift oder gerippt waren, obwohl sie úberall auf den Ab-
- drůcken vier seichte Lángsfurchen zeigen.

i © In der Epidermisschicht sind reichliche Spaltoffnungen zerstreut.
-Diese sind auch stellenweise in deutlichen Reihen cgestellt, obwohl
- hier eine strenge Begrenzung in einzelnen Štreifen oder Láneslinien
nicht stattlindet. Die Spaltoffnungen sind in der Epidermisschicht
| untersunken und durch vier rundliche, starkwandige Zellen, welche
-eine vierseitige Oeffnung bilden, gedeckt und unten aus zwei nor-
E malen, in matten Conturen hervortretenden Schliesszellen gebildet.

- Diese anatomischen Verháltnisse stellt uns Fio. 2. dar.

-Auf den blossen Abdrůcken und noch besser auf der verkohlten
| Holzsubstanz sind úberall kleine schuppenfórmice Bracteen deutlich
zu sehen, die sich auf den verkohlten Aestchen sogar ablósen und
| abbrechen lassen. Die langen Endáste tragen auf einzelnen Gliedern

„nur zwei mit den náchsten deccussirte, kleine Schuppen. Auf den
, © starken Aesten, von denen Seitenáste abgehen, sind auf den Gliedern
| immer vier Schuppen kennbar, von welchen die in der Fláche des
| Abdruckes liegenden grósser und die seitlichen kleiner sind. Aus

der Achsel einer von den Seitenschuppen entspringt nun der Seiten-

- zweig, welcher gleich am Grunde wieder zwei transversale Schuppen
| trágt. Zwischen den vier Schuppen auf den Hauptzweigen laufen
- die Lángsfurchen herab. Diese Details sind auf der Abbildung
- Fig. 3. erklárt.

E: Aus allem, was hier úber diese fraglichen Pflanzenreste gesagt
| wurde, geht nun hervor, dass der Lipenecer Chondrites wahrscheinlich

- einer Conifere aus der Verwandtschaft der Cupressineen angehórt. In
p: for jetzigen Pílanzenwelt finden wir zwar keine nahe verwandte Form, —

k
MA 82
vně:

v Dé 670 8 a SRP Obl vy bh "eh W 6 ny- K „P vé
ZE ed n B 0 RaO a PE v, VON LS MORAVA K0 20 PL E510. eÍ
KAPOVAk Z VA Ody ny 90 tyl AMONOKÁSE V PE PT
a a 4 =

592

recht áhnliche Typen sind aber aus der Kreideperiode von 1 Bodši aus
Máhren, von Heer aus Grónland und Portugal und von Saporta aus sl
Frankreich beschrieben worden. „Schemnk zieht diese Coniferen unter
dem Namen Frenelopsis zusammen und stellt sie in die Náhe der

lebenden Gattung Frenella, obwohl die Frenella etwas verschiedene ©
Verzweigung und Schuppenbildune besitzt. Unsere Conifere von Li- —
penec stimmt im Wesentlichen mit allen Arten der fossilen Gattung 2
Frenelopsis (besonders was die Gliederung und die charakteristische ©
Schuppenbildung betrifft) úberein, nur die Verástelung, welche einer ©
Dichotomie áhnelt und in lange einfache Endáste úbergeht und die
ziemlich langen Glieder der Aeste sind bedeutend von allen bis jetzt —
bekannten Arten verschieden, so dass hier gewiss eine neue Art.
vorliegt. Unsere anatomische Beschreibung der Epidermis weicht ©
auch einigermassen von jener, welche Zeiller fůr seine Art angibt, ab.

Die Frůchte der Gattung Frenelopsis sind bisher unbekannt und.
auch mir gelang es nicht eine deutliche Spur nach denselben zu finden,
obwohl die Frenelopsis bohemica bei Lipenec ganze Haine bilden
musste, wie man aus dem massenhaften Vorkommen in den dortigen
Schieferthonschichten mit Recht schliessen kann.

Einen interessanten Umstand muss ich doch auf dieser Stelle
erwáhnen. Auf den Schieferplatten von Lipenec, welche von Frené-
lopsis-Zweigen durch und durch úberfůllt sind, kann man regelmássig —
kleine Zápfchen beobachten, welche in demselben Farbentone und dem- ©
selben Erhaltungszustande wie die Frenelopsts-Zweige vom Gesteine ©
abstechen. Zuweilen liegen sie in unzáhlbaren Stůcken beisammen. ©
Man kann sie vorsichtig vom Abdrucke ablósen und die einzelnen ©
Schuppen leicht záhlen und abbrechen. Die Form derselben ist
rundlich oder ein wenig elliptisch; die Schuppen sind breit-eifórmig;
stumpf abgerundet, gewólbt und nervenlos. Diese Schuppen sind.
immer paarweise decussirt und zwar am meisten in 4 Paaren. Unter
dem Zápfchen sieht man stets ein kleines SŠtielchen, auf dem aber
gar keine Structur wahrzunehmen ist. Dieses Stielchen fehlt nie,
Hinter den einzelnen Schuppen konnte ich leider nichts anderes als ©
verkohlte formlose Substanz unterscheiden. Ein treues Bild diesen
Zápíchen ist bei Fig. 3. dargestellt. :

Ich will zwar nicht behaupten, dass diese Zápíchen nod zu |
den Frenelopsis-Zweigen gehóren, weil ich sie in Verbindung mit den
letzteren nicht finden konnte und weil sie sammt den Frenelopsis-
Zweigen zwischen anderen unzáhligen Pflanzenresten liegen, welche
etwa 40 verschiedene Arten reprásentiren, ein auffallender Zufall

je s A ro

ká a

okn bohemica erschienen, welche wieder von den ben
váhnten Zápfchen begeleitet waren. Die úbrigen Pflanzenabdrůcke
d grósstentheils andere als bei Lipenec.
-© Die Móglichkeit, dass diese Zápíchen den Frenelopsis-Zweigen.
gehóren, wird noch dadurch wahrscheinlicher, dass ihre Schuppen
gegenstándig sind, was der Stellung der Bracteen auf den Aesten
- wohl entspricht.
5 Wenn nun auch die Měelichkeit der bereits aufoefůhrten Deu-
tung unserer Zápíchen zugelassen wird, ist noch die Frage zu beant-
- worten, was fiir ein Gebilde sie sind. Sind sie vegetativen Ursprunes,
- sind es weibliche oder mánnliche Blůthenorgane oder sind es Frůchte?
Wir kónnen sie botanisch nicht analysiren und daher darf man hier
- kein definitives Urtheil fállen.
© © Jeh weise nur auf recht auffallende Aehnlichkeit der reifen, ab-
* fallenden Fruchtzápfchen der Ephedra-Arten hin. Hier bleiben die
- Bamen auch mit ihren Schuppen in Verbindung und die Schuppen-
" form ist dieselbe. Bemerkenswerth ist der niemals fehlende Stiel
- unserer Zápfchen, was auch lebhaft an die Friichte der Ephedra
erinnert. Ephedra hat zwar glatte, nicht gefurchtete und ganz anders
- getheilte Aeste, die Zweigschuppen sind aber ziemlich áhnlich.
i Spárliche Reste der Frenelopsis bohemica sammelte ich auch bei
- Vyšerovic und Jinonic (Vydovle).

vm dk
hi

Seguoia heterophylla Velen. (Die Gymnosp. Tafel XIII.).

| In meinem Werke ůber die Gymnospermen der bohmischen.
j M řeideformation wurde die Seguota heterophylla von Mšeno beschrieben,
-wo diese Art ziemlich háufie ist, aber nur in sterilen Z dnu (ou
- vorkommt. Im neuen Fundorte Cenomaner Pflanzen bei Hloubětín
* erscheint nun eine sehr áhnliche Seguoia-Art und zwar nicht nur in
-sehr zahlreichen, wohl erhaltenen, beblátterten Aestchen, sondern
-auch mit reifen Zápfchen. Die Fig. 7. unserer Tafel stellt uns diese.
Seguota in natůrlicher Grósse dar. Am háufiesten sind nur einzelne
„Aestchen zu finden, welche zweireihig gestellte, flache, lineale, am
- Grunde verschmálerte, einnervige Blátter tragen.. Die Achse der
"letzteren ist mit Blattpolstern besetzt, welchen die Blátter aufsitzen.
Seltener erscheinen auf den Schieferplatten ganze Zweige, welche mit
verlángerten Blattpolstern und kurzen, stumpfen, schuppenfórmigen

om Mathematicko-přírodovědecká, | 38

594

Bláttern besetzt sind. Diese schuppenfórmicen Blátter úbonzdken

auf den seitlichen Aestchen in die flachen, zweireihicen Blátter.

Die Aestchen stimmen in allen Merkmalen mit jenen von Mšeno 3

úberein, so dass sie gewiss zu derselben Art gehůren.

Bei Hloubětín sind auch die Zapfen zwischen den aboebrochenen :
Aestchen unserer Seguoia nicht selten. Bis jetzt habe ich 12 Stůcke —
gefunden, von welchen zwei noch in deutlicher Verbindune mit einem —
Aestchen stehen. Sie sind im Umrisse elliptisch, ziemlich klein ©
(Fig. 8.), die Schuppen mit sehr kleinen, rhombischen, in der Mitte
vertieften und mit einer Auerfurche versehenen Schildchen. Im Schiefer
sind sie bald geschlossen von der Oberfláche abgedrůckt, so dass
ihre Form und besonders die Schildchen gut hervortreten, bald sind.
sie geóffnet im Gesteine eingebettet, so dass sie sich beim Zerspalten
regelmássig in der Mitte brechen, wobei wieder der verschmálerte untere
Theil der Schuppe und die Zapfenachse zu sehen ist. In einem Falle ©

pm 9
U ok dd ko B

fand ich das ganze Zápfchen verkohlt, wobei die Schuppen ihre : :
ehemalige Form und Lage noch behalten. Auf Grundlage dieses —
Exemplars mit Beihilfe der úbrigen Stůcke restaurirte ich unsere sů |

Abbildung Fig. 8.

Seguoia major sp. n.

In den bereits verflossenen Ferien besuchte ich die geologisch ©
interessante Umgebung bei Kralup, um die Verháltnisse der Perucer

Schichten zu den jingeren Korycaner Schichten und zu den Carbon-

Sandsteinen zu studiren. In den dortigen Perucer Sandsteinen sind.

zwar auch mehr oder weniger starke Schieferthonschichten eingebettet,

doch trifft man nur selten auf einen Pflanzenabdruck. In einem Hohl-
wege bei Lobeč, welcher die Perucer Sandsteine in bedeutender Tiefe
schneidet, entdeckte ich eine zwar sehr schwache aber hóchst aus-

giebige Schieferthonschicht mit den schónsten Pflanzenůberresten.

- Zwischen den letzteren sind vor allem die Fruchtzapfen einer
Seguoia bemerkenswerth. Sie erfůllen eine ganze Schicht und bedecken —
zuweilen ganze Schieferplatten. Auf den ersten Blick sehen wir nicht
zusammenhángende Zapfen, sondern nur einzelne, sehr grosse, rhom-
bische Abdrůcke, welche von Schuppenschildchen herstammen. Erst.
bei náherer Untersuchung und bei vorsichtigem Zerspalten des Ge- ©
steines úberzeugt man sich, dass hier ganze Zapfen vorliegen, welche ;
sehr grosse, aber wenige Schuppen besitzen, beim Spalten aber auf
der Schieferplatte entweder nur einzelne Schuppenabdrůcke oder ein-

Schuppen hinterlassen, indem der úbrige Theil im Gesteine zu
ken bleibt. Nur in wenigen Fállen gelang es uns solche Exem-

ist. Ein solcher Zapfen ist bei Fig. 4 naturgetreu abgebildet. Die
einzelnen Zapfentheile sind aber sehr schón erhalten, so dass man.
- aus denselben leicht einen ganzen Zapfen in restaurirter Form zu-
© sammenstellen kann. (Fig. 5.) :
i | Der Zapfen ist im Umrisse rundlich bis breit-elliptisch. © Die
- Schuppen sind sehr gross und nur wenige in einem Zapfen. Das
d Schuppenschildchen ist gross, breit-guer-rhombisch, mit einer scharfen
Ouerfurche und mit einer centralen Vertiefung, aus welcher ein kurzer
- Nabel hervortritt. Von der Auerfurche und von dem Centralnabel lau-
fen zum Rande hin strahlfórmige Streifen und Narben auseinander.
Der untere Schuppentheil ist sehr breit, zum Grunde keilfórmig ver-
- schmálert und narbig lánesgestreift.
Die Zapfen der lebenden Seguota gigantea sind dem Lobečer
. Zapfen sehr áhnlich, nur sind sie mehr verlángert und aus mehreren
- Schuppén zusammengesetzt. Die Schuppenform ist aber dieselbe.
-© Von anderen Seguo?a-Arten der bohmischen Kreide ist die Seguoia
- major weit verschieden. Aehnliche Formen beschreibt jedoch Heer aus
- der arctischen Kreideformation.
i Welche Zweige sind aber mit diesen Zapfen zu verbinden?
© Neben den Zapíen in dem Kraluper Fundorte liegen zahlreiche Aeste
: von Widďringtonia Reichii und Ceratostrobus seguoiaephyllus, welcher
» letzterer noch einen schónen reifen Zapfen trást. Andere Coniferen
- kommen hier nicht vor. Die Fruchtzapfen der Widdringtonia Reichii
Í kennen wir schon (Sitzungsber. der k. b. Ges. d. Wiss. 1886) und
© haben wir sie auch heuer in einigen Stůcken bei Vyšerovic gefunden.
-© Glůcklicher Weise erscheinen die Zapfen der Seguota major auch
3 bei Hloubětín. Wir besitzen von dort drei Stiůcke, welche in jeder
- Hinsicht mit jenen von Kralup identisch sind. Auf einer Schiefer-
| platte liegen nebeneinander 4 Exemplare. | |
| Bei Hloubětín kommen aber nebst den oben beschriebenen Aesten
-von Seguoia heterophylla auch Aeste von irgend einer Seguoia vor,
„ welche von allen mir aus Bohmen bekannten Arten verschieden sind.
- Sie scheinen hier aber ziemlich selten zu sein; bis jetzt liegen uns
nur 3 Fragmente von Orten vor. Das grósste ist bei Fig. 6 natur-,
getreu abgebildet. Diese Aeste sind sehr stark und mit spiralig ge-
(ordneten, sichelfórmig gekrůmmten, sehr grossen, stumpfen Schuppen

o o p n p B

P ochota S já "0 ÚVeadhášo

branch
od V
ji 4 .

596

dicht besetzt. Jede Schuppe hat einen Růckenkiel. © :
Substanz ist im Schiefer verkohlt, so dass der Zveig auf cinige .
Stellen seine natůrliche Form behált. | A

Auf einem Schieferstůcke, wo ein. Zapfen von Sagišokdí major- .
liegt, findet sich auch ein Zweigfragment der bereits beschriebenen ©
Art. Ausserdem stammen alle diese Zweigfragmente aus derselben ©
Stelle und aus derselben Schicht her wie die Zapfen der Soud
major. Aus diesen Umstánden und aus dem, dass bei Hloubětín keine ©
dritte Conifere dieser Verwandtschaft vorkommt, kann man daher mit ©
ziemlicher Wahrscheinlichkeit schliessen, dass die beschriebenen Zweice ©
zur Seguoia major gehóren, obwohl wir dieselben mit den 2 in
Verbindung nicht gesehen haben. o

Ein Schildchenabdruck von Seguota major wurde auch bei Lipenec :
gefunden. ! | | ne

„M

Podocarpus Sp.

Bei Melník an der Sázava sammelte ich vor einigen Jahren ein-
zelne Blátter, welche nach allen Merkmalen den Bláttern eines Podo-
© carpus sehr hnelten; als solche beschrieb ich sie daher in meinem
Werke úber die Gymnospermen. Jetzt besitzen wir von Vydovle bei
Jinonic ein Zweigfragment, welches.ganz áhnliche Blátter trágt und-
noch mehr die Verwandtschaft mit der obigen Gattung bestátiet. Der
Zweig ist ziemlich stark (Fig. 9) und gleichmássig mit lang-gezogenen
Blattpolstern besetzt — die Blátter sind daher nicht zweireihig, son-
dern spiralig. Bei der Zweigspitze sind die Blattpolster und OSNND
auch die Blátter dichter beisammen stehend. Die Blátter sind flach,
lineal, am Grunde und an der Spitze kurz verschmálert, lederartig
und zeigen ausser dem starken Mittelnerven keine andere Nervation.

Wir kennen freilich weder Blůthen noch Frůchte von der Gattung
Podocarpus, um sie fůr die bohmische Kreide sicher nachweisen zu.
kónnen, die bereits angegebenen Umstánde machen es doch ziemlich +
wahrscheinlich, dass uns in diesem Falle eine echte Podocarpus-Art
vorliest.

Krannera mirabilis Corda.

In demselben Fundorte von Kralup, aus welchem die Seguoia "A
major herstammt, fand ich heuer auch die weit bekannten Kranněra-
Zapfen und zwar in solchem Zustande, dass hier schon kein Zweifel
sein kann, dass es keine Zapfen, sondern nur vegetative Achsen sir d.

Je o řurehon P vtdeh nun 2—10 cm. ša ; oben abgabrockůse)
Blátter von Krannera mirabilis. In dem (Gesteine, aus welchem ich
| dieses Stick ausgenommen habe, sah ich noch die Fortsetzung der langen
Blětter, es gelang mir aber nicht dieselben noch weiter herauszu-
arbeiten. Úberall in der Schicht, wo der Scheinzapfen der Krannera
log, waren auch gamze, einzeln legende Krannera-Blůtter abgedrickt.

Marsilia? sp.

© Auf Fig. 11—13 sind Fruchtůberreste von Vyšerovic abgebildet,
- die in mancher Hinsicht sehr interessant ist. Wir besitzen von den-

- selben 4 Exemplare. Dieses fruchtartige Object hat annáhernd vier-

eckige Form und ist ein wenig von beiden Seiten zusammengedrůckt.
- Das Ganze sieht etwa wie ein Same aus. Auf einem von denselben
Mast aber irgend eine fadenfórmige Spirale wabrzunehmen (Fig. 11),
-welche in der Mitte etwas stárker und tiefer abgedrůckt ist und an
- einem Ende mit dem Fruchtecke zusammenzuhángcen scheint, wáhrend
© das zweite Ende los ist. Das ganze Gebilde sitzt auf einem důnnen,
- geraden Stiele, welcher sich im Gesteine verliert.
č Wir wollen uns nicht úber die definitive Deutung dieser Úber-
- reste ussern und weisen nur auf ihre auffallende Aehnlichkeit mit
-den Marsilia-Frůchten hin. Es kónnte wohl eine Marsila-Frucht sein,
„welche noch mit ihrem Stiele in Verbindung steht und auf der Ober-
- láche den matt abgedrůckten ausgewundenen Sporangientráger besitzt.
Auch der Sporangientráger der Marsilien ist gewóhnlich in der Mitte
- stárker. Das freie Ende ist von dem zweiten Ecke abgerissen. Die
- Form dieser Frůchte stimmt auch mit jener der Marsilien úberein.
j Auf dem Exemplare Fig. 13, welches ich durchschnitt, sieht man,
- dass die Frucht auf einer Seite mehr zusammengedrůckt ist, wáhrend
die andere Seite wie geoffnet aussieht; zur Erklárung dieser Form
dient die Abbildung Fig. 12.
3 Marsilien mit áhnlichen Frůchten sind jetzt besonders in Austra-
- hen verbreitet.

Tafelerklárung.

Frenelopsis bohemica Vel. Ein Zweigfragment in natůrlicher
Grósse.

Ž Fis v v1.

Ň jn

Ar n
ČS ob C >

Fig. “ 2. o bohemica Vel. Die Details der Aeste. 5 rá

Uiber einige Versuche zur Entstehungstheorie der :
Lósspuppen.

Vorgetragen vom Assistenten Philipp Počta.

Herr Ingenieur Frantzen hat im Jahrbuche der k. preuss. geolo-

i
»
M
ah
A
k
*
č
na
k

a. ň $.%. Die vermuthliche Frucht i in natůrl.

) Grósse.

Body z olo] „ Vergrósserte Epidermis mit einer
| Spaltoffnung.

„V 4.. Seguoia major Vel. In natůrl. Form und Grósse *

Do 3 ť „ Restaurirt.

sop.6 i % „ Zweigfragment von Hloubětín.

„ v 9. Podocarpus sp. Ein Zweigfragment von Jinonic.

„ V% Seguota heterophylla Vel. Zweigframent von Hloubětín.

Z "Ako ň „Ein restaurirter Zapfen v. daselbst.

i V11—18. Alora (?)-Frůchte von Vyšerovic.

gischen Landesanstalt und Bergakademie*) einen Aufsatz zur Lósung
der Frage der Entstehung der Lósspuppen veroffentlicht; welcher ©
geeignet ist von neuem das allgemeine Interesse fůr diese ASO i

liche Erscheinung zu erregen. :
In der an Lóssablagerungen**) uni Ziegelófen sehr feiátlen Um-

gebune von Prag bot sich mir oft Gelegenheit diese Gebilde náher ©
betrachten zu kónnen, da auch in den Sammlungen des Museums ein

reiches Material von Lósspuppen zusammengebracht ist.

Die Frage der Entstehung der Lósspuppen ist bisher end-

giltig nicht gelóst, das muss aber zugestanden werden, dass alle

Lósspuppen durch Concentration von Kalkerde an bestimmte Punkte
nicht gedeutet werden kónnen und man wird, ehe man einen end-
giltigen Schluss zieht, vorerst mehrere Experimente ausfihren můssen,

*) 1885 Die Entstehung der Lósspuppen in den álteren lóssartigen Thonabla-

gerungen des Werrathales bei Meiningen. pag. 257.
**) Ich bezeichne die Diluvialablagerungen Bohmens mit dem Namen „Loss“,

ohne jedoch in die náhere Begrůndung dieses meines Vorgehen hier ein- '

gehen zu wollen. h

: ÚBER EINIGE NEUE PFLANZENFORMEN ETC.

v
JE

VELENOVSK

Velenovsky del.

OBZ K VA U

ŠRGSATA

PDruck Farsky fragy.

„
1 hi
.. mě

“

Hl
né “

: Ů

VELENOVSKÝ: ÚBER EINIGE NEUE PFLANZENFORMEN ETC.

Druck Farský Tray.

Velenoosko del

599

mch von ní Wirkuncen des ser und der Wárme auf Lóss-
juppen zu úberzeugen.
P. Wenn ich mir erlaube ber einige solche Versuche hier zu
E so geschieht dies aus der Ursache, dass ich gerne andere —
-© Beobachter anregen měchte, gemachte Wahrnehmungen an Lósspuppen
-von Zeit zu Zeit zu veroffentlichen.
| Die von mir zu diesen Versuchen benitzten Exemplare stammen :

Pr: I. Aus einer verlassenen Grube im Lóss in der Umgebung von
© Strassburg beim Dorfe Eckbolsheim.
Sie haben meist eine láneliche bis walzenartige Form, sind etwa
2—6 Cm. lang, bestehen aus festem, gelben Kalkspath und haben
eine ziemlich elatte Oberfláche, auf welcher hie und da nur Sand-
kórner oder Partikeln von festerem Thon haften. Auf einem der
-mir vorliegenden Exemplare sitzt ein Bruchstůck eines Helixge-
windes fest.
An der Bruchfláche sehen wir den ziemlich kórnigen, gelblichen
Kalkspath, welcher keine besondere Rinde bildet.
Im allgemeinen wůrden uns diese Lósspuppen nach der Theorie
von Frantzen sehr junge, nicht lange im Thone liegende Kalkstein-
bruchstůcke vorstellen.

II. Aus dem Lóss von Lysolej bei Prag.

Dieselben sind meist kugelig, aus gelbem, thonigen Kalkspath
zusammengesetzt und zeigen anf ihrer Oberfláche Unregelmássigkeiten,
Risse und Vertiefungen, auf der Bruchfláche ziemlich deutliche Rinde
und im Innern deutliche Risse und Auflockerungen.

III. Aus dem Lóss von Přestitz.
=. Bind ebenfalls von kugeliger Form, bestehen aus róthlich gelbem
thonigen Kalkspath, zeigen auf ihrer Oberfláche Zerreissungen und
ebenso im Innern ziemlich grosse Risse.

IV. Aus dem Lóss von Vysočan bei Prag stammen einige flache
scheibenfórmice Lósspuppen von weisslich gelber Farbe mit unzáh-
ligen, netzfórmig verástelten Rissen auf der Oberfláche. Der eigen-
thůmlichen Gestalt und der Farbe nach gleichen diese Lósspuppen
- Stůcken stark veránderten Pláners. |

Die angestellten Versuche waren nachfolgende :
1. Ein unter I. náher beschriebenes Stůck habe ich auf Důnn-
schliffe verarbeitet. Die mikroskopische Untersuchung ergab einen
- dichten Kalkstein von gelber Farbe, in welchem mehrere Kieselkórner, —
-in grósserer Menge aber Partien von weissem krystallinischen Kalk- |

Z SN R n p U DR ie oo a vc
i r soy "O KA S PZL ES MAC ZA
* KLAM 2 60 í MRAK, M ha p

ca] 9

1 5 af 74

Ko ada s 2 MN,
< U a

spath zu finden waren. Weder Risse, noch die bůndelfórmige Anord- ž
nung einzelner Kalkpartikeln waren bemerkbar. 4

2. Die Hálfte einer entzwei gespaltenen Lósspuppe von Přestitz ©
(unter IIT. náher beschrieben) mit einem bedeutenden Risse im Innern ©
wurde den Einwirkungen des Wassers preisgegeben. Dieses Stůck
wurde zuerst mittelst Camera lucida genau gezeichnet, dann in Fluss-
(wasser gelest und daselbst úber 9 Monate gelassen. Nach der Heraus-
nahme wurde es vom neuen gezeichnet und beide Zeichnungen mit
einander verelichen.

Da zeigte sich, dass die Einwirkung des Wassers auf di6 innere
Partie keinen wesentlichen Einfluss geůbt hat; der in der Mitte sich
befindende Riss hatte sich nicht verándert und nur die losen Partikeln ©
auf der áusseren Oberfláche der Lósspuppe haben sich abgelóst.

9. Zwei Lósspuppen wurden zusammen einer Wárme von 180
bis 2309 C. etwa T Stunden lang preisgegeben. Es war das

| a) Die Hálfte einer gespaltenen Lósspuppe von Lysolej (unter
II. náher angefůhrt). |
b) Eine ganze Lósspuppe vom festen Kalk von Eckbolsheim bei |
„Strassburg (I.). Beide wurden durch die Wárme róthlich gefárbt und ©
zeloten nebstdem nachstehende Veránderuneen: |
a) Die Lósspuppe von Lysolej. Die dussere Oberfláche hat sich ©
„merklich nicht verándert. Der innere Riss wurde bedeutend grósser, ©
verlángerte sich im Kreise herum, so dass die innerste, kleine Partie
sich ablóste. |
: Es entstanden mehrere feine Zerreissungen, die grósstentheils
koncentrisch um den inneren Hohlraum sich lagerten. |
b) Die Lůsspuppe von Eckbolshetm. Die Oberfláche bekam sehr |
zahlreiche „feine und auch gróbere Sprůnge. Auf der Bruchfláche war |
vor allem die Differenzirung der Rinde bemerkenswerth. |
Der innere Theil bekam eine bláulich graue Farbe und wurde ©
|

von unzáhligen Springen und kleinen Hohlráumen durchcesetzt.

4. Da der Kreidepláner Bohmens in weit grósstem Theile von
unzáhligen Foraminiferen erfůllt ist, so habe ich eine, dem Pláner ©
áhnliche Lósspuppe von Vysočan (IV.) zum Nachweis von Foramini- ©
feren geschlámmt.

Den Růckstand bildeten zahlreiche Kieselkórner, Schmutzpartikeln ©
und andere im Wasser unlósliche Substanzen, unter welchen jedoch
keine einzige Form zu finden war, die fůr eine Foraminifere gedeutet ©
werden konnte.

DLA NI4OVIDVYA AG ADIALIASISL VT : SAAUVHODNOT| 4

den E imaoisosém:
L Es gibt Lósspuppen, welche aus noch fast unverándertem
Kalkcestein bestehen. Die Oberfláche ist abgerundet, was vielleicht
-vom Rollen im Wasser herrůhren mag, und die Lósspuppen selbst,
"ohne eine Rinde zu bilden, vom Lehm cut abgesondert.
A (2. Die Wirkung des (verháltnissmássig) reinen Wassers auf eine
- Lósspuppe ist sehr unbedeutend.
43. Die Wirkung der Wárme (Austrocknen) ruft in einer ver-
-- háltnissmássig wenig veránderten Lósspuppe alle jene Erscheinungen
-- hervor, welche an bereits stark veránderten und demnach alten Lóss-
puppen wahrgenommen werden.
M Insbesondere sind der Anfang der Rinde, das Abspringen ein-
ž zelner Partikeln im Innern der Puppe und die vorzůglich koncentrisch
-sich gruppirenden Springe als Produkte der Wármeeinwirkung an-
zusehen. |
: 4. Die pláneráhnlichen Lósspuppen beherbergen keine Thierreste.

ja par

M. G. de Longchamps,

professeur de mathématigues spéciales au Lycée Charlemagne 8 Paris.

Présenté par Mr. le Prof. Dr. F. J. Studnička le 28. octobre 1887.

" PLTX A

p Ces deux courbes célébres peuvent tre rapprochées une de
——- Vautre, au moyen du théorěme suivant gue nous avons rencontré dans
un précédent travail.)

B, Théorome — La trisectrice de Mac-Laurin et la car-
dioTde peuvent étre considérées comme transformées
„Pune delautre, parle procédé des polaires réciprogues,
© la figure de réference étant un cercle A, convenable-
: R ont choisi.

*) Comptes Rendus de Académie des Sciences, 7 mars 1887.

n ej Má Ao zál, sat luh 4iě Fu sd V k an
1 PaE rom VA UCT AE Obr č Ý P Pr, Z M vrší
2 : Raat, DAD U, E "
i : , ) OBE B 9 pry pe í
vl i
602

1. Pour établir cette proposition nous allons indiguer une com ©
struction gui permet de construire la trisectrice point par point; tj
la cardioide tangente par tangente. Voici cette construction. k

Prenons un cerele /X (Fig. 1) et considérons un rayon fxe | A

OA, dans ce cercle. Par les points O et A menons deux droites pa- ©
rallěles AB, OC gui coupent A en des points Bet C; les tangentes i
en ces deux points concourent en Z; le lieu de / est la trisectrice 3
de Mac-Laurin. 3
Démontrons dabord cette propriété. Le triangle oo 001 :
donne |
Po IOC"
mais les arcs BC et CD étant égaux, on a
de č
Boi 9 (Pk A
et, par suite, | | | :
(1) o a-
C08 EE

-Tele est Véguation polaire du lieu décrit par le point I; il faut, ©
avant d'aller plus loin, reconnaitre gue ce lieu est bien la trisectrice ©
de Mac-Laurin.

et, par conséguent,
(2) a (až hy") =4R—3R (e*+y";

cest, dans le systěme d'axes gue nous avons adopté, Véguation du 3
lieu décrit par I. a

La trisectrice de Mac-Laurin est une cubigue caractérisée par |
les propriétés suivantes: |

M u
29 elle admet un noeud et les tangentes en ce point sont in-

inées sur Vaxe de la courbe Vangles écaux A + 5

L'éguation (2) prouve déjá gue les deux prémiěres conditions
sont remplies par la courbe gue nous étudions; il reste A montrer
a "gue celle-ci possěde un noeud et gue les tangentes en ce point sont
- inclinées de -+ 609 sur Vaxe.
E A cet effet observons gue (2) peut s'écrire

M c 30 OR mm.

:- Si nous prenons AH — AO, le point H, daprěs cette éguation
- est un point double de la cubigue en guestion.

3
: 2R+-z
-+V3; les tangentes au noeud sont bien inclinées de -+ 609 sur Vaxe
- de la courbe.
En résumé, le lieu déerit par Z est la bisectrice de Mac-Laurin.
| 2. Cherchons maintenant Venveloppe de la corde BC et pour
| © 6viter certains calculs, d'une longueur relative, déterminons dabord
E ch position limite de Vintersection de BC avec la corde B'C" infiniment
© voisine (fig. 2).

Les Aele8 BAB', COC: étant égaux, nous avons
| arc CC" — 2 arc BB..
D'autre part, les triangles BJB', CJC" donnent

m S BY BB'
! sn BBJ * sn J *

CJ C2"
sin CČC'J ni sn J *

ne BJ -sin COJ BB

k “ f =

S CI" "sin BBS CO"

R M passant a la limite, on observera dabord gue le rapport
- des cordes BB' et CC" est égal a celui des arcs infiniment petits,

bř pát kb Dop el P ih oa
r + ) ji uj jž. m 4 ři „

% A vsí

604

"puis, gue les angles BB'J, CC'J ont pom

$
„8

1
DH ,
ones, deux angles supplémentaires. Ecrivons done gue

Cest-a-dire égal A

Cette remargue étant faite, cherchons le lieu de ce pojnbí Je
Si nous prenons sur OA un point R tel gue

AR
(=
x 2

„da drojte RJ est parallěle A AB et nous avons

3 RJ— AB=- 200;
en posant
= IRO — o. |
on a donc
Bo c—2Reose—2 R.

Cette relation prouve gue Venveloppe de BC est une cardioide,
dont le sommet est en D et le point de rebroussement en R.

Cette génération, retrouvée par nous, parait due a Laguerre.

o. Tangente ala cardioide. — Ainsi, étant donnée (fie. 1)
une cardioide de sommet D et de rebroussement A, si Von partage
RD de telle sorte gue RO — — et si, de O comme centre, avec
un rayon égal A OD, distance de ce point au sommet de la courbe, |;
on décrit un cercle A, la tangente en un point J de cette courbe
Sobtient en menant le rayon OC parallěle A RJ et en joignant ČJ. —
Cette remargue permet de construire la tangente en un point pr E
sur la cardioide.

4. Tangente a la trisectrice. — Puisgue la trisectrice est
la courbe correlative de la cardioide par rapport A A, la tangente
en fa cette courbe est done la polaire du point J, par rapport a A
Or, on a (fig. 1)

CH radí

(R re BC.

P; o iněs cela, la tangente a la trisectrice s'obtient en joignant

r au point J symmétrigue de B par rapport a C. Ce point J sobtient

donc, comme Vindigue la figure, en menant par le point Ď une pa-

; pe a OC, jusgu' A sa rencontre avec BC. Voilá donc, en résumé,
© des constructions conduisant bien simplement au tracé par points et

"A -Mais on peut en déduire, des propriétés précédentes, guelgues

- autres conclusions intéressanteš.

D*autre part, on sait gue si deux segments de droites BC, B'Č
sont partagés au points J, J' dans le méme rapport les cing droites
BO, BC, BB', CČ et JJ' enveloppent une méme parabole P; en
-outre, par une autre propriété également bien connue, le foyer de
m cette courbe appartient au cerele circonscrit au triangle KJI; les
„trois cótés de ce triangle sont, en effet, tangentes a la parabole P.
ů Cette observation étant faite, nous passons a la limite, en sup-
1 posant gue B'C' vienne se confoudre avec BC. La parabole P a pour
| „position limite une parabole O, tangente aux droites BI, Čl et, aussi,
-tangente A BC au point J. Ce dernier fait résulte de la remargue
-en vertu de laguelle KJ et KJ' sont deux tangentes infiniment voi-
k -sines de la parabole P considerée ci-dessus.
E On déduit de lá gue le foyer F de © est A Vintersection des
deux cercles U et V (fig. 3); ces cercles passent par J et respecti-
- vement par B et C, tangentiellement au cercle A.
ý -> Vojei maintenant comment on peut déduire de cette remargue;
pou intéressante en elle-měme, la construction du centre de courbure
cen un point J pris sur la cardioide.
-© Reportons nous d'abord a la fig. 2 et considérons le cercle
čirconscrit au triangle KJJ' ; ce cercle passe par le point de con-

B bí Rayón de courbure de la cardioide. — Considéřons
(fs. 2) deux tangentes A la cardioide BJC, BJC et soient J, J*
3 les S points de contact avec la courbe; nous venons de voir gue
3 |

' BIST BYT

M ENO

606

cours des normales a la cardioide aux points J, J; a la limite le ©
cercle en guestion passe donc | Zn
19 par le point J/, tangentiellement a BC,

29 par le centre de courbure de la cardioide, en ce point ď:
Mais il passe aussi, a la limite, par le foyer de ©; cest--dire, par
le point F déterminé comme nous Vavons expligué.

Decrivons donc, comme le montre la figure 3, un cercle W
passant par /' et par J tangentiellement a BC; le point © gui, sur-
ce cerele et diamétralement opposé a J est le centre de courbure de
la cardioide, au point J.

On observera gue, dans la pratigue, il n'est pas necéssaire de
tracer le cercle W; celui-ci nest considéré, dans ce gui précěde, gue
pour faciliter la théorie de la construction; mais il suffit évidlemment,
pour avoir ©, de déterminer la rencontre de la perpendiculaire, élevée
en F, a JF, avec celle gui est menée a BC; par le point J.

6. Auadrature della trisectrice. — L'eguation si simple
R
one
ní

gue nous avons trouvée plus haut pour la trisectrice, permet de dé-
terminer Vaire c de la courbe par un calcul particuliěrement facile.
Nous avons, en effet,

R do
do = A
C08S“ —
et, par conséguent

== 9 2 9 — 9 2
o=—7zk an Mo

rectangle OCI dont Vaire est égale a: i

2
4) n ee a

ele OCI, ro pristé AR AOAÍe gue Von pourra rapprocher-
Ile gue nous avons signalée ailleurs (Supplément au cours de ma-
hématigues spéciales; p. 159.

-Nous ne parlons paš ici de la guadrature de la cardioide, gue-
tion trop connue et dont la solution résulte trés simplement de
Véguation de la courbe, guand on prend celle-ci sous la forme

LZ 2Reose +- 2R;

mais, pour terminer Vexposition gue nous avons eue en vue dans
„cette Note, nous voulons montrer encore comment cette considération
ad gue nous avons mise en lumiěre et daprěs laguelle la cardioide et
4 la trisectrice sont deux courbes correlatives, conduit A la détermination
E du rayon de courbure de la trisectrice.

o T. Rayon de courbure dela trisectrice. — M. Mam-
R heim, au tome XI de la 2“ série du Journal de Lionville, en 1866,
-a publié un travail intitulé transformation par polaires
© réciprogues, depropriétés relativesauxrayonsde cour-
© bure. Cette guestion dans laguelle on propose, connaissant le rayon
-de courbure en un point d'une courbe donnée, de construire le rayon
P -de courbure, au point correspondant de la courbe transformée par
- inversion a été tout récemment reprise par M. d'Ocagne") et trěs
| 6légamment résolue.

| «Voici, pour notre part, comment nous la traitons.

Já Considérons un cercle A (fig. 4), deux cordes BC, B'C' infini-:
- ment voisines, et leurs póles u, w“ relativement a (A. Nous supposons
- gue BC enveloppe une courbe U et nous désignerons par w le rayon
- de courbure au point D oů BC touche U, De méme u décrit une
- courbe correlative V, et v représentera le rayon de courbure a V au
3 point TB

I Sagit de trouver une rolkálen entre u, v et certaines lignes
de la figure; voici comment on peut y parvenir.

P -- Boit e Vangle de contingence formé par les tangentes A V aux
-points u, w; cet angle e est égal A DOD", D' étant le point de con-
"tact de B'C* avec U. Nous nous appuyons ici, comme on le voit, sur
dá fait élémentaire gue, la figure de référence étant un cercle, Vangle

des polaires de deux points est égal celní - due on. (obtient en
joignant au centre du cercle.
Ecrivons donc

za pw
(1 | u — m sn DOD''

uw OH E
(2) | čr |

Observons aussi gue le guadrilatěre ORHH, dans leguel les 3
angles RHO, RHO sont droits, donne

RH |
suv IR ve :
Végalité (2) devient donc

„0H ;
uu ZA APS HRH. |
Mais on a : >
; DD

"sin HRE?
et si Don pose

, DD
PE oh VOD T M
on obtient A
UW za Aoapyíšn deE 2
lim —Dop 74 lim u OR. =

A la limité, le point R se confond avec le point D; la longueur ©
2K est le diamětre du cercle gui passe par O et par D tangenti- ©
ellement A BC et Von a

— OD.0H.2K
R MTV ONO

Cette formule résout complétement la dubatidn elle permet, de ý
bien des facons diverses, de construire un des rayons de courbure,
connaissant Vautre.

as Maximalgeschlecht der Regelfláchen m“ Ordnung.

4 Nachtrag zu dem p. 477 ete. dieser Berichte abgedruckten Auf-
satze: „Uber die von den Geraden der Ebene auf einer C7 aus-
geschnittene Schaar g09“,

Vorgelegt von Prof. K. Kiipper am 28. October 1887,

| In dem angezogenen Aufsatze wurde die nothwendige und hin-
3 © reichende Bedingung dafiir entwickelt, dass die 9 mcht Vollschaar

j : u 3 m(m—2) (m— 1).
„ ist, und gefunden, dass Cp wenigstens ——3—, resp. ——3—— Dop-

| pelpunete haben miisse, welche zudem in Bezug auf die durch sie

r | měglichen C"7“ nicht unabhánsie von einander liegen. Ferner wurde
-gezeigt, auf welche Weise bei Voraussetzung der Minimalzahl von

: Doppelpuncten jene Bedingung der Lage zu erfůllen ist. (Dies Re-

- sumé ist genauer als das auf pag. 484 gegebene.)

: | z n

É 1. Bezeichnet man mit p, die Zahl ——3— oder ——4 :

oje nachdem m gerade, oder ungerade em so ist der R ge-

rechtfertigt: Hat C ein Geschlecht p>> py, und blos Doppelpuncte,

-so dst auf ihr die Schaar 9% Vollschaar.

-| Umfassender aber ist folgender Satz:

f Beweis. Existirt auf V$ eine g©, welche durch ©* der Y$ ad-
( jungirte Curven m-3'e Ordnung ©“ ausschneidbar ist, so benitze man

: "von diesen ©"* ein Netz zur Transformation von ©% in CŽ, die im
Gonna blos Doppelpuncte haben wird. Hiebei wird die Schaar

PSP.
Demnach st auf Cý (p > py) stets eine etwa existirende 90) Voll-

(schaar, umd es ist p— m1 genau die aan oo7 der adjun-

6 bo
girten ot
a m: p inadovědecká : 39

610

Auf dieser Kisenschal fussend kann man, wie Herr Bobek běl n
merkt hat, sehr einfach darthun, dass eine Regelfliche m“ Ordnung s

F" kein hóheres Geschlecht als p, haben kann, wenn sie nicht eine *
Kegelfláche sein soll: Denn die Ebenen E, € můgen F“ in Cý, © ©

schneiden und es sei p>> py, m“>>2. Die Curven Cý, ©" haben auf. Ž
der Geraden B € mehr als 2 gemeinsame Puncte. Die Erzeugenden ©
von F", welche C" in m Puncten einer Geraden treffen, bestimmen —

bei der eindeutigen Transformation von C" in £“ durch die Erzeu- ©
genden der Fláche die auf E € befindliche Gruppe der beiden Voli- ">
schaaren g©, g©) in sich, die Schaaren also in einander transformirt k:
werden. Mithin ist die Transformation selbst eine Colléneation zwischen ©
den Ebenen E Č, bei welcher mehr als zwei Puncte der Schnittlinie
B Č in sich úbergefůhrt werden, d. i. eine centrische Collineation, w. ná
z. b. w. Mr ž
2. Construction einer windschiefen Fláche m'* Grads F“ mat dem —
> Maxcimalgeschlecht py. x
Soll ečner windschtefen Flčche F“ das Geschlecht py zukommen, P
so muss sie in einer linearem Congruenz enthalten sein, deren Důrectricen ;
die ganze Doppelcurve der F“ ausmachen.
Beweis. £ sei irgend eine Erzeugende der F"", wir legen durch. A
É zwei Ebenen E, ©, welche.B"-inCZ sákuřčidom. Die von ©
den Geraden ihrer Ebenen auf diesen Oeven bestimmten Schaaren ©
9© , gž , sind nothwendig Vollschaaren, und somit sind die Ebenen ©
E, € durch die Erzeugenden der F" collinear auf einander bezogen; ©
jedoch darf diese Collineation nicht cemtrisch sein, da sonst F" ein ©
Kegel sein můsste. Nun wird É von m— 2 anderen Erzeugenden ge- ©
troffen, also wenigstens von zweien, da wir m»7>3 voraussetzen ©
kónnen, indem die Fláchen 2" und 3%" Grades rational sind.
Wůrden sámmtliche m —2Ž Erzeugende die £ im námlichen ©
Puncte treffen, so wáre wieder JJ“ rational, was ausgeschlossen ist,
weil p, =0 nur fir m< 4 sich ergibt; tráfen aber dieselben Ein ©
mehr als 2 verschiedenen Puncten, so láge eine centrische Collineation
zwischen E und € vor.
Daher treten auf Č zwei Puncte a, b auf, in welchen jene m—2. s
ons. aufstehen. n der Collineation von je 6 entspricht also.

1 Gebilde, Jetzt kann man die Collineation folgendermassen
Be" (;-d; b'selen 2 Paare i dala Puncte von E, €

dd, oc zwei Erzeugende von 7": Aus a, b ziehe man ber

Iben zwei Transversalen A, B; An werden die Geraden,
lche A und B treffen Z und Č in homologen Puncten der frag-

| jearen Congruenz, zu deren Geraden alle Erzeugenden von 7“

je Die Schnittpuncte a, db von 6 mit den anderen »— 2 Erzeu-
nden werden nun vielfache Puncte der /"“ sein, « etwa efach; b

Lest man zur Construction der Fláche die Leitlinien A, B und
C "zu Grunde, so erkennt man sofort, dass durch jeden Punct von
-A 0, durch jeden Punct von B c Erzeugende gehen.

k Ein ebener Schnitt C" der Fláche besitzt demnach einen ofachen
net — auf A —, einen ofachen Punct — auf B —.

Wenn man berůcksichtigt, dass fůr o--6 = m,

Ze ED Se mě--m
2

„ also

| mím- 3) ki os A če
oviss <, so darf man die C“ voraussetzen mit einem

= ste 1) he aká) -i Doppelpuncte.

1. m úst gerade. Soll das Maximalgeschlecht p, eintreten, 50

hat man die kleinstmogliche Anzahl von Doppelpuncten: - 2) :

„ 5:

Pitín zur Bestimmung von 19,6 die Gleichungen

:
o(e—D k o(6 —1). mím —2)
2 ZRÁR AC 4

s 39%

und o--ó6z=m;

s folgt.

woraus © —0—%

2. m ist ungerade. Es ergeben sich die Gleichungen:

| n by. “
: i “ | 4 E -0 ub
A x c ; Šk k) jm, “ 0 u
od ad š Í 5 s Zd zo o k S Pe
új čí p i or asd áná ee hy szt kádě V pá -A R

de—1) , oo—1). (m—))?
PINE O

d. h. die eine Leitgerade ist =

Fláche.

1. Folgerung. Hat eine Curve C" einen efachen und einen.
ofachen Punct, wobei e-—-6— m, so erreicht ihr Geschlecht den
hochsten Werth

1 : fach, die andere =- fach auf der

1. bei geradem m, wenn 0 G —

fůr die angefůhrten Werthe von 0, G Ž
2. Besitzt eine Ce. zwei nfache Puncte a, b so betrágt die Man- *
nigfaltigkeit der humor C7" mehr als p, — 21-41, (die natur-
gemásse) námlich py — 2-2. Bei der Verificirung dieses Re-
sultats ist zu beachten, dass die Gerade a d doppelt sonom 3
Bestandtheil jeder C"7“ vorkommt. JŘ

Besitzt eine C7T* einen nfachen Punct a, einen n +- 1fachen Punct
b, so ist die Mamnigfaltigkeit der adjungirten C777“ um 1 Srůsser. Ž

als die naturgemásse: py — 2m. Auch hier enthált jede C" * die
Gerade a b doppelt. n:

Diluvialní nálezy v Prachovských skalách u Jičína.

Píše Dr. Jan N. Woldřich, předloženo dne 28. října 1887.

; Z prachovských skal u Jičína ležících jmenuje se jedna „Čertova
kuchyně, “ pod jejíž jižním svahem leží místo Lochov. Na svahu tom
nalezaly se nad Lochovem již po delší čas lomy V pískovci, z nichž
za poslední léta konservátor jičínský, pan Ludv. Šnajdr vícero důle-
žitých diluviálních kostí získal. Svah ten jest pokrytý divoce na sobě
| spočívajícími balvany pískovce, mezi nimiž se vyskytují menší i větší
. prostory a sluje. Tyto jsou naplněné dílem pískem, dílem hlínou dilu-
vialní (Lóss), kteráž kosti zvěře v lůně svém chová. Již od dávna na-
© cházeli zde, jak pan Šnajdr píše, a prodávali skalníci kosti zvířecí
hadrářům jičínským, zvláště z míst u Ohavče ležících.
Teprv roku 1883, když skalníci v novém lomu nad Lochovem
byli celou lebku koňskou nalezli, již rozbili a zuby panu Šnajdr ov?
nabídli, odebral se týž ihned na místo, získal několik kostí a sebral
-během času od té doby, buď následkem kopání svého buď od skal-
-níků, větší část fossilních kostí z patero slují. Zaslal mi pak před
- krátkem celý nález k určení a popsání.
< Některé z kostí jsou původně lidskou rukou rozbité neb přitlu-
- čené, mnoho jest jich na malé kousky rozdrceno, některé ukazují
zřetelné stopy škrábání pazourkem, jiné zase jsou ohryzené zvěří
anebo byly vydobýváním rozbity*). Stopy ohlazení vodou neukazují;
-hrany úlomků jsou ostré. Ležely pak v hlíně dílem po délce, dílem
skoro i kolmo.
-© Poměry nálezů jsou pak dle zprávy p. Šnajdra veskrz stejné.
"Menší otvory a sluje jsou nejvíce velkými balvany pokryté ; níže k patě
-svahu ležící jsou naplněné pouze pískem, aniž by kosti chovaly; nad
100 m ležící chovají na půdě své též písek, nad nímž leží diluvialní
| hlína (Lóss) a ta jest pokryta písčitou prstí lesní. Hlína ta, kosti ob-
sahující, pokrývá nejen svah, nýbrž i údolí, kde u jičínské cihelny
k osti koňské chová a na diluviálním (a sice glacialním) štěrku, kosti
m namutí vedoucím spočívá.

š bo - *) Kůstka po jedné straně ohlazená, jíž považoval prof. Bauše (Světozor,
1886) za nástroj, není jím, nýbrž náhodou, nejspíše tlapami dravce, jest
M jedna hrana ohlazena.

VRKEA DA ze Po 800215 UORATAPH ČABONTÁM UO (0 OY 00 ON Pa ob 2009 PADÁKU
zl ERD ky V, A BO V 5
ZSE no 1 E HE: OD VP SVO

N i i “ 2 vsí pe:
: x : : E mi ;
s . Ů 0. +
4 : ' M V
1 Ú R s +
6 4 V l c E
i + I stoj F.
: ; p 7

ze vzduchu utvořila, jelikož jednotlivé losti kolmo v hlíně stály, a pr ;
kosti obsahující, 100—140 m nad patou svahu ležely. Stojatá voda, kteráž ©
by byla až do této výšky sahala, byla by musela zaplaviti skoro celé ©
© severní Čechy, pokud totiž nedosahují 400 m nadmořské výše; tekoucí Ž
voda pak by byla hrany kostí ohladila neb omlela a je nijak kolmo“ É
byla neuložila. :
Soudím však, že právě poměry tohoto náleziště vedou k teorií. E

mé 0 vzduchovodovém (ačrohydatin) původu diluvialní hlíny (Lóss) 4 i:
Tato staví se uprostřed mezi Richthofenovu theorii 0 původu ©

„ hlíny diluvialní uložením se prachu ze vzduchu (subačrischer Ursprung), ©
a mezi theorii obyčejnou o původu usazenin se z velké vody (hyda- ©
tiner Ursprung). Následkem zaměstnávání se diluvialní hlínou a v ní
uloženými kostmi, dospěl jsem k náhledu, že -hlína diluvialní (Lóss) ©
dílem byla uložena ponenáhlým splákáním jemných plodů činnosti ©
ledovců a eluvialního zvětrání, vodou dešťovou; dílem nastrádáním ©
se prachu vzdušného a pomocí větrů; a to za dlouhé období dilu-
vialní, jenž sledovalo času ledovců. A
Jen takto se nechají veškerá ložiska diluvialní hlíny s obsahem,
svým na horách a v dolinách vysvětliti, taktéž i náležiště prachovské.
Není pochybnosti, že nález lochovský sahá do mladšího období.
diluvialního a sice do oného, jejž jsem nazval období pastvím (Weide- |
zeit). Za časů těch zdržoval se člověk v prachovských: skalách, roz-
bíval kosti zvířecí, použil zlomků se hodících ano i přitloukal si je.
ku všelijakým nástrojum jednoduchým. Ložiště aneb ohniště jeho.
kdesi na svahu ležící, buď již zničeno aneb sej ještě nevyskytlo ; sli-
buje pak zajímavé nálezy. Zbytky kostí dostaly se dílem spláchající x
vodou dešťovou, dílem žravou zvěří do otvorů a slují za Časů, soyš
se byla hlína tam usadila. | A
Že zvěře, dosavad v místech nadřečených nalezen: zdá se sle-.
dovati, že pížmovec S časem jmenovaným se nesrovnává; možná, že.
nalezená lebka severního zvířete tohoto mohla by náležeti období.
ledovců, a že později na místě, kde se vyskytla, hlínou diluvialní
pokryta byla. Avšak nabyl jsem prostudováním mnoho sem patřících
nalezišť a obsahu hlíny na různých místech náhled, že pižmovec tak ©
jako sob, za časů diluvialních, ledovcům sledujících částečně v

*) Porovn. spis můj: Beitráge zur Geschichte des fossilen Hundes ébke Be
merkungen úber die Lóssbildung. Mitth. d. Anthrop. Ges. Wien B XI 1881. ©

n Alárnvě učiněném.
Ve sluji prvn u Lochova vyskytly se Kosti zvěře 8 MSR

k) »): G 1b08 moschatus L., Eguus cab. fossilis Růtim.; Homo ;
mnoho rozbitých a P atehlěených kousků kostí, jenž se rolní nedají.
Ve sluji druhé, výše uložené: Eguus cab. fossilis Růtim.; Ran-
"gifer tarandus Jard.?; a rozbité kosti.

-© Ve sluji třetí, východně od těchto ležící: Atelodus antiguitatis
bo Brandt, Eguus cab. foss. minor Woldř., Rangifer tarandus Jard. :
-Vulpes neb Canis Gray.
3 -© Ve sluji čtvrté, ještě dále na východ ležící (1885): Egnus cab.
£- foss. minor Woldř.; Atelodus antiguitatis Brandt; Vulpes vulgaris
: E ossilis Woldf.?, (len timidus L.?, Vulpes neb (ins Gray; velmi
-mnoho A ehivých a přitlučených kostí. |
| "A Ve sluji páté, pod předešlou ležící (1887): Atelodus antiguitatis

- Brandt, Eguus cab. fossilis Růtim., Elephas primigenius Blumb.,
. Lepus timidus L., upotřebený mask“ trojhraný hrot z kost O
ji - škrábaný kostěný hrot jiný a mnoho rozbitých kostí.

Dohromady vyskytly se tu dle množství:

l! M

-- Eguus cab. foss. minor Woldř., . . . . « nejméně šest jednotlivců ;

4 p antiguitatis Brandt. . . . . . . . nejméně tři jednotlivci
pw PA OSsTS, Rude u. 714 0 2 tři
Ovibos moschatus Lin.. . < . <... -. ň dva 14
I Raneifer VALAIS JAL P 2 eb nee PAAMS BENA oo

k Elephas primigenius Blumb., . . . . . . « « « „jeden jednotlivec

4 B ams neb Vulpes Gray -1.021 :

m BONO VOLAR 7 P OVA A i
E ne 1. KE RSD Sm Sala l a K POS penis tie cov VÍ ud k
M A u a bd rl d

a Mimo to malá podlouhlá dutá zrna, nejspíše semena, a pak ně-

© kolik skořápek malých hlemejžďů, které se určiti nedají.
p -© Podrobný popis nálezu, zvláště kostí s vyobrazením, uveřejňuji
| právě na jiném místě!*) |

"8
4 k: *) Zvláště zajímavá jest celá čelišť dolejší se zubmy.
0) „Diluviale Funde in den Prachover Felsen“ Jahrbuch der k. k. geolog.

o dnst! Wien 1887.

lí skal u Jičína a sice nad místem T chonon o, pro Čen, n:
nové naleziště člověka diluvtalného a současné zvěře, které náleziště ©
sahá do období diluvtalného po času ledovců a nejen podobné jest ale ©
i souhlasí, jak se zdá i do času, se známým nalezištěm sudslavickém ©
v rozsedlině druhé, | i

41.

Sur la réalisation des systěmes associatifs de guantités
complexes a Vaide des matrices.

Par Edouard Weyr.
(Lu le 25 novembre 1887.)

On sait de guelle maničre le systěme des guaternions de Ha- ©
milton peut étre réalisé, en prenant pour les guatre unités des matrices ©
(substitutions linéaires) de second ordre convenablement choisies. Plus. ©
généralement, si Von prend m* matrices d'ordre m linéairement indé-
pendantes pour des unités d'un systěme de guantités complexes, ©
Vensemble de ces guantités sera représenté par toutes les matrices ©
d'ordre m; dans ce systěme la multiplication sera évidemment associa- ©
tive. De cette sorte on a des systěmes associatifs d'une nature spéciale, ©
si měme on se borne au cas oů le nombre des unités est un carré. ©
Ici se pose tout naturellement la guestion suivante:

„Un systěme des guantités complexe 4 » unités principales et.
a multiplication associative étant donné, peut on réaliser ce systěme.
en substituant aux » unités des matrices convenablement choisies?“

Dans ce gui suit je montre gu'on doit répondre affirmativement ©
A cette guestion, ce gui augmente lintérét gue comporte Vétude-
des substitutions linéaires.

Considérons donc un systěme de guantités complexes

1% T S28 -T +- + Šntn

formées avec » guantités ordinaires č, ..-, 6m, et avec m unités
©13 €33 4 en, linéairement indépendantes, dans leguel Vaddition, la
soustraction et la multiplication soient définies par les égalités

1.2111)

(Zb) (Z5'1e) za ZEnĚ 11x (A, k E 1, 2, se n)

hh h h)
be De -+ De, — <. ee.

Ici les n“ guantités ordinaires at?) sont supposées telles gu'on ait

4 (4) (e1ex)e; — e1(ex%;), Voka o 2, m)

: Désignons par Ex, E, .., Ex n matrices guelcongues dordre »;
-dl est évident gue ces měs, vérifieront les égalités (1), (2) et (4),
-si on les y met a la place de ©, e2, .. © Si done on parvient A
— choisir ces matrices de telle sorte gu'elles satisfassent aux n* éguations
© (8), on aura réalisé le systěme des guantités complexes donné, en
k - prenant ces » matrices pour les unités principales e,, .. en.
-Or je dis gu'on satisfait aux relations (3) en posant

A (A h

: 09; 0 o
He, : : (A0) (k
(5) - A= 07) U +- o

(4) (4) h)
T) MD) F oh

Pour le démontrer remarguons ďabord gue les égalités (4) com-
| © portent des relations entre les coelficients at), gu'il est aisé de for-
-© muler. En effet, si Kon réduit, A Vaide de (3), les deux produits
M (ee)e et en(exe;) A des expressions linéaires en ©; €; «- x et Si-
- Von égale dans ces expressions les coefficients de e,, on trouve

n n

BS (6) > a 0) == ž ab) 0 (A, ko = 2 0)e

V—1 jE DS

3 D'autre part, si Von désigne par py Vélément gui, dans la matrice
„ E,Ez se trouve dans la g'" ligne et dans la č'*"“ colonne, on a

Py = == = c a I.. rm ab o.
U
Maintenant formons la matrice

aDR, -4 E, |.. 4m E,,

£
v

telle gue son déterminant soit différent de zéro, les matrices E';,

-matrices dordre ». :

et s0it 99; Vélément gui, dans cette matrice, se trouve dans la 9590
ligne et la d*"e colonne. On a vě

| = at) a ide se 00) oj).
La relation (6) montre gue
Pyi E Jgi »
Cest-d-dire gu'on a
| (9 E,E, = aE, aE, —.. a Ex,

ce gu'il sagissait de démontrer.
Si on pose
(8) BWs 07:0 (ks 2x)

E'“,, .. , K, satisferont évidemment aussi aux relations (7). On peut ©
done d'une infinité de maničres substituer aux unités €;, 6; «., © des ©

S1 dans le systěme de guantités complexes

ŠE -16k

on désire mettre A profit la théorie des matrices, il est nécessaire T
E,, .., E, soient linéairement indépendantes, c'est-A-dire gu'il solt
possible de choisir Pniré les n* lignes

00, a, 0 (Kk=EL Zn)

n telles gue leur déterminant soit différent de zéro.

P“

n
jd

Ů E
M
x
a
"a :
k

"0 '
v
RE

č P OE
i VEC ed

42.

Resultate der botanischen Durchforschung Bóohmens.
im Jahre 1887.

Vorgetragen von Prof. Dr. Lad. Čelakovský am 9. December 1887.

Auch im verflossenen Jahre erhielt ich von verschiedenen Seiten
mehr oder minder umfangreiche Beitráge zur genaueren Kenntniss
der Pflanzenverbreitung in unserem Vaterlande, die ich fůr die heu-
rigen „Durchforschungsresultate“ benutzen konnte. Es lieferten Pflan-
zensammlungen oder auch glaubwůrdice Pflanzenverzeichnisse mit

- Btandortsangaben die Herren: Bílek (B), Professor in Schlan, Beitráge

aus de“ Schlaner Gegend und von Kunwald bei Senftenberg, CČelertn
Franz Xav. (Ce), Biirger in Horažďovic, aus seiner Umgecend, Č?*boch

(Ci, Lehramtskandidat, von Písek und Klingenbere, Čelakovský Ladi-

slav (Č), Hórer der bóhm. Universitát, von seinen im Auftrage des
Durchforschungscomité's ausgefihrten botanischen Bereisungen (von
Kounova, Manětín, Roudnic, Aussig, Bilin, Brůx, Eger, Franzensbad,
Kónigswart), Drtina (D), Oberlieutenant in P., aus dem Moldauthale
bei Hněvšín, Slap usw., Freyn (F), fůrstl. Baurath, zumeist aus der
Přibramer Gegend und dem angrenzenden Moldauthale, Jahn Jaro-
slav (J), Lehramtskandidat, hauptsáchlich von Pardubic, Chrudim,
Maleč, z. Th. gemeinsam mit Košťál Jaroslav (beiden gemeinsame
Chiffre JK), Jahn Josef (Jm), Lehrer in Piberschlag, aus der Gegend
von Gratzen, Kabát Jos. (K), Zuckerfabriksdirektor, von Welwarun,
Bilichau, Khek Bugen (Kh), Pharmaceut, von Prag, Neuhaus, Knau-
schner, Lehrer in Meckel bei Duppau, von ebendort, Lčehtnecker (L),
Lehrer in Kladno, von Wegstádtel, Plitzka A. (P) von Melnik, Schtffner
Dr. V. (Sch), Assistent der Botanik, vom Bohmerwalde aus der Sal-
nauer Gegend, Smolař (Sm), Gymnasiallehrer, von Budweis, Topitz

(T, Schulleiter in Kodetschlag oberhalb Krumau, von obendort, Trax-

čer Rudolf (Tr), Buchhándler in Josefstadt, von Josefstadt und aus dem

Riesengebirge, Vodák Wenzel (V), Schullehrer in Teinitz a. Sázava,
aus seiner Umgegend und von Wartenbere bei Turnau, Všetečka

Ant. (W), von Lomnic und Wittingau, Zitko Jos. (Z), von Chrudim.
Allen Genannten sage ich hiermit meinen Dank.
„Ich selbst konnte nur auf zwei Excursionen nach Manětín und
nach Slatinan bei Chrudim Einiges beobachten.

r 4 p di 4 ba L, "ee dd P 8 jh > B S 750 S07
dik Vod bt k z hb 1 ČT, oh ití kl o Toy P KE VT T, R KE 097 Pl
; JE ry ko, : VE b M nj

620

Als neue Arten Bohmens wáren heuer nur das leider wohl schon -

ausgerottete Narthecium ossifragum und etwa noch Rosa mollissima.

Fr., dann die verwilderte Rudbeckia hirta zu nennen, welche ich nebst

den Abschnitt dieses Berichtes náher besprechen werde.

Im Druck erschienen ist eine floristische Specialarbeit unseres

Mitarbeiters Hn. Zítko: „Květena okolí Chrudimského“ in Roční zpráv
měšťanské a obecné dívčí školy v Chrudimi. 1887.

Fiůir Bohmen neue Arten, Abarten und Hybride.

Calamagrostis Halleriana DC. Variirt mehr, als gewóhnlich an-
genommen wird. Die Hůllspelzen sind oft gánzlich purpurn angelaufen,

manchmal aber grůn und nur gegen die Spitze geróthet; die Deck-

spelze bald so lang als die Haare, bald bedeutend kůrzer, gewóhn-
lich fast ganz háutig, an der Basis nur schwach nervig, aber auch
mit stárkeren grůnen, hóher hinauf verlaufenden Nerven. Wenn die
Floren meistens angeben, dass die Granne unter der Mitte der Deck-

spelze entspringt, so ist dies nicht allgemein richtig, man findet nicht

gar selten Formen mit einer weit ůúber der Růckenmitte nahe der
Spitze der Spelze entspringenden Granne, was mich frůher bewog,
die C. Halleriana als Subspecies der sehr nahe stehenden C. lanceo-

lata Roth zu betrachten. Ferner stellen alle mir bekannten Floren |

diese Art in die Section Epigeios Koch, deren Unterschied von der
Bection Deyeuxia darin bestehen soll, dass ihren Blithen der stiel-
artige „Ansatz zu einer zweiten Blithe“ oder besser gesast die stiel-

artige Verlángerung der Hauptaxe des Ahrchens fehlt. Daher war ich

sehr úberrascht, als ich bei der Untersuchung der Blůthen einer etwas
auffálligen Form mit grůn und violett gescheckten Hůllspelzen, die der
Sohn von Kónigswart (im moosigen Boden náchst einem Teichel vor
dem sogen. Grossteich) miteebracht hatte, den stielartigen Axenfort-
satz der Sec. Deyeuxia vorfand, was mich anfanes an der Bestim-
mung als C. Halleriana irre machte und an eine Form der C. Hart-
manniana Fr. (die, wenigstens die Tilsiter Pflanze, ebenfalls den Fort-
satz besitzt und von Nyman unter Deyeuxia gebracht wird) denken
liess. Herr Ed. Hackel, dem ich die Pflanze mittheilte, erkannte sie
indess fůr C. Halleriana an, und eine weitere Untersuchung anderer
Exemplare dieser Art ergab auch bei diesen das háufige Vorkommen
des Axenfortsatzes. Dieser Fortsatz wird aber bei C. Halleriana
leichter úbersehen als z. B. bei E. arundinacea, weil er von den in

„TBA

PW) ústa „
dk z at ko S

“ 8 “ W sz k
Ko nk nat ší Jo k doo tana hod bo lodí sh V oc

r E k o rt der

E C ee T al
Y ye

o r JE

-© seiner ganzen Lánge aus ihm entspringenden langen Haaren einge-
- hůllt wird, so dass man zunáchst nur ein Haarbůschel an seiner
- Stelle vor sich zu haben glaubt. Biegt man aber das Haarbůschel

zurůck und hált es gegen das Licht, so bemerkt man bei etwa 20ma-
liger Vergrósserung deutlich den grůnen Axenfortsatz, von dem die
Haare entspringen. Freilich fehlt das Stielchen andermal ganz und
an der Stelle, wo es ablastirt ist, befindet sich dann wirklich nur ein
Haarbůschel. Daraus folet aber, dass die Eintheilung der Gattune
Calamagrostis nach dem variablen Merkmal des Vorhandenseins oder
Fehlens des Axenfortsatzes nicht aufrecht gehalten werden kann.

Melica nutans L. var. věridans. Hůllspelzen durchaus crůn,
nicht purpurn angelaufen. 80 am Sandberge bei Kounova, am Wald-
rande, mit der gewoóhnlichen Form zusammen, zahlreich (Č)! Nemo-
šicer Lehne bei Pardubic (J)! Kuchelbad bei Prag (Č)! — Nicht zu
vermengen mit M. nutans var. viridiflora Led., welche mit M. picta
C. Koch identisch ist.

Triticum caninum L. var. dasyrrhachys m. Glieder der Ahren-
spindel auf der gewóolbten Seite dicht behaart. — So am Bache bei
Krusičan náchst Teinitz a. Sáz. (V)!

Bei der Normalform sind die Glieder nur an den scharfen Rán-
dern gewimpert, auf der Růckseite kahl.

- Carex fulva Good. (C. biformis b. sterilis F. Schultz, C. Horn-
schuchiana X flava ?). Torfe Hrabanov bei Lissa, in Mehrzahl, mit
C. Hornschuchiana (Č)! In der Náhe wurde C. Oederi beobachtet,
ob aber auch C. flava genuina in der Náhe war, nicht beachtet.

Unterscheidet sich von C, Hornschuchiana durch dichter rasigen
Wuchs, hellgrůne, am Grunde gelblichgrůne Blátter, kůrzere, ober-
wárts rauhe Halme, genáherte, kůrzere, mehr ovale © Ahren, lángere
Deckblátter derselben, deren unterstes die G Ahre erreicht oder gar
úberragt, lichter braune, mit grůnem Kiel versehene Spelzen, gelb-
lichgrůne Fruchtschláuche, deren untere mehr abstehen und die meist
steril sind. — Die Pflanze vom Hrabanov, im Mai gesammelt, hat
kleine noch wenig entwickelte Fruchtschláuche, wáhrend C. Hornschu-
chiana zu gleicher Zeit schon ziemlich entwickelte Frůchte besass.

Scirpus paluster L. var. ampleciens. Die untere der beiden
leeren Spelzen beinahe ganz umfassend; Pflanze niedrig; Ahren klein,
kurz. — In der Normalíorm ist die untere Spelze nur wenig mehr
als halb umfassend, bei S. uniglumis ist nur eine leere Spelze vor-

-| handen. Die var. amplectens im schwimmenden Torfe eines Teiches —
-bei Franzensbad (Ú)!

< "ee sh KT, "5 06100 "T
Z 05 pá hd o PA i
Vok i

| Opiz hat ferner das Narthecium im Seznam (1852) verzeichnet und.
auch Maly's Enumeratio (1848) macht fůr diese Art „Bohemia“ nam-

kot db P POP VÍ Bo
r, baze 10007 kladů; Ž

622

* Narthecium ošsifragum Huds. Auf Torfwiesen bei Slatinan ží
náchst Chrudim (Čeněk! in herb. Mus. boh. bis) ehemals, gegenwártig ,

nicht mehr aufzufinden.
Die Angaben ber Vorkommen dieser im westlicheren Europa

einheimischen, fůr die osterr. Monarchie bisher nicht nachgewiesenen
Art (fůr Galizien und Ungarn zwar angegeben, aber nach Knapp und
Neilreich unrichtig, resp. zweifelhaft) in Boóhmen finden sich schon in

den áltesten bohmischen Florenwerken. Schmidt's Fl. bohem. inchoata
oiebt fůr Narthecium an: „Iserwiese, Sůmpfe des Aussergefildes im
Bohmerwalde, Gottesgab im Erzgebirge, Felsen bei St. Ivan.“, Den
letztoenannten Standort hat selbst der sonst ziemlich gláubige Opiz
hochlich bezweifelt; mit der Pflanze von den drei bohmischen Grenz-
gebirgen war, wenn úberhaupt etwas Reales, hůchst wahrscheinlich

Scheuchzeria palustris gemeint, die Schmidt in demu vier Centurien
seiner Flora nicht hat. Pohl hat dann im Tentamen Fl. bohem.
Schmidt's Standorte fůr Narthecium ohneweiters aufgenommen, daneben

aber auch noch die Scheuchzeria („Um Plan u. im Isergebirge, Schmidt“).

haft. Trotz Opiz und. Maly habe ich aber in meinem „Prodromus

Narthecium vóllig mit Stillschweigcen úbergancen, weil ich annahm,

dass Opiz nur auf Schmidt und Pohl, wie auch sonst manchmal, sich

verlassen habe. Wie war ich daher úberrascht, als ich, zufállig im.

vorigen Jahre die Narthecien des allgemeinen Museumsherbars durch-

sehend, im Umschlagbogen des NŇ. ossifragum von diesem zweimal.

Exemplare resp. Bruchstůcke mit zwei Scheden und mit Čeněk's wie-
derholter Standortsangabe: „Torfwiesen bei Slatinan“ vorfand. Die
bohmischen Pflanzen waren námlich frůher dem allgemeinen Herbar
einverleibt gewesen und wurden erst unter meiner Custodie ausrangirt

© und in dem von mir angelegten besonderen Herbar bohem. deponirt.
Die bohmischen Nartheciumexemplare blieben aber im allgemeinen

Herbar liegen, weil mir der Gedanke an die Móglichkeit li Pen
stenz vollig fremd war.

Heuer habe ich nun gegen Ende des Juli in Gesellschaft nebio. er
botanischen Freunde und becleitet von dem mit der dortigen Gegend

und Flora vertrauten Hr. Lehrer Zítko aus Chrudim die von Čeněk:
bezeichnete Localitát besucht, um woměglich das Vorkommen des:

Narthecium auf derselben zu constatiren, — leider war alles Suchen
vergeblich. Die Moorwiesen, die dorl noch vorhanden, sind ein letzter

enner der Gegend (wie Hr. Zítko) bezeugen als auch der Augen-
schein wahrscheinlich macht, und auch dieser Rest ist in fortschrei-
- tender Austrocknung begriffen. Die Pflanze darf also wohl schon fůr
| ausgerottet gelten, denn dass sie dort wirklich vor etlichen vierzig
Jahren vorkam, měchte ich nicht bezweifeln, obgleich der so weit

-- ostlich exponirte und von dem Gros seiner Verbreitung entfernte
U Standort auffállig ist *). Die im Museum befindlichen Pflanzen erhielt
Opiz selbst vom Pfarrer Čeněk, „da er den von diesem notirten Stand-
-- ort des Narthecium ossifragum in seinem interfoliirten Exemplar von
„Boheims 'phan. £ cryptog. Gewáchse“ eigenhándig eingetragen hat
R (was mir frůher entgangen war). Eine Mystification ist dem biederen
-- Pfarrer, dessen sonstige Angaben durchaus glaubwůrdig und bestátigt
- worden sind, nicht zuzutrauen, nachdem Personen, die ihn kannten,
-wie H. Realschuldirector und Reichsrathsabgeordnete Jiljí Jahn und
- dessen Vater, Dománenrentmeister in Pardubic, ihm das Zeugniss eines
ehrenhaften und wahrheitsliebenden Charakters geben. Somit ist das
> Narthecium fůr eine in Bóhmen wahrscheinlich bereits ausgestorbene,
aber vor ihrem Aussterben vom Pfarrer Čeněk noch angetroffene und
als historisches Dokument conservirte Art zu betrachten.
Gymnadenia conopea X odoratisstma. Elbethal: bei Všetat auf der
-- Linum-Wiese, 1 Expl., genau die Mitte haltend; „der Sporn 2mal so
- lang als bei G. odorat., etwa halb so lang als bei G. conopea“
p: (Gonrath 4 Schiffner). (Gesehen habe ich die Pflanze nicht, da sie
-sich im Besitze des zur Zeit am Kaukasus weilenden Hrn. Conrath
© befindet.
Hieractum cymosum L. (a. poliotrichum Wimm.). Auf dem Dou-
bravicer Berge bei Manětín fand sich unter der massenhaft auf Felsen
-- wachsenden gewóhnlichen Form in wenigen Exemplaren eine schne
-- Varietát mit sehr dicht- und reichkopfiger Inflorescenz, deren Hůll-
- kelche hellegrůn (nicht wie gewóhnlich dunkelgrůn) und langzotig
— waren, so dass der ganze Blůthenstand mit den goldgelben Blumen
— gelblich erschien (subvar. ffavicans). Eine andere, schou im Vorjahre
vom Sohne mitgebrachte und von mir erwáhnte Varietát (var. sub-
- tomentosa), die dort vereinzelt auf der grasbewachsenen Nordlehne
vorkommt, hat Stengel (besonders im unteren Theile) und Blattunter-
-- seite dicht sternhaarig, fast filzig, so dass beide weisslich schimmern,
-— dafůr nur mit spárlichen einfachen Haaren besetzt. Dáss sie, wiewohl

Kl a o VOV o dl Sa k úpe S o

p
C

*) Verbreitung: Portugal, Nordspanien, Frankreich, England, Belgien, Holland,
© Nordwestdeutschland, Dánemark, Sehweden, Norwegen, Liefland.

rá Práh bi MD OVP dk U ěE dě Patro boy k ban dl 2
M UR P

624

sehr auffállig, doch hieher gehort, davon habe ich mich heuer am.
Standorte úberzeugt. Erwáhnenswerth ist noch der (von Fries bereits
bemerkte) Umstand, dass H. cymosum im Herbste neben dem abge-
blůhten und vertrockneten Stengel Rosetten aus dunkler grůnen,
kůrzeren, manchmal sogar eifórmigen, fast sitzenden und oberseits
viel- und steifborsticen Bláttern bildet; solche Rosetten sehen oft
sehr fremdartig, den Frůhlingsbláttern recht unáhnlich aus. M
Hieracium Purkynči Čel. Ich habe von dieser seltenen, bisher ©
nur auf dem Kahenberge bei der Kesselkoppe (nach Angabe des Fin-
ders C. Purkyně) gefundenen, von mir in „Result. fiir 1884“ beschrie-
benen Art keine neue Form oder Štandorte anzufůhren, móchte sie
aber durch wiederholte Besprechung den in wesentlichen Punkten
nicht zutreffenden Bemerkungen Hn. Schneider's in Oesterr. Bot.
Zschr. 1887 N. 10 gegeniber vor Verkennung bewahren. H. Schneider
sagt dort, er kenne diese Pflanze schon seit 1882 von. der Kessel-
koppe selbst, Uechtritz habe seine Exemplare gesehen und auf einer
Etikette bemerkt, es sei dies hěchst wahrscheinlich ein abnormales
H. pseudalbinum. Ferner seien, nach H. Schneider, die Ligulae gold-
gelb wie beim H. albinum und bekámen erst durchs Trocknen den
Stich ins Rothliche, was auch beim H. Wimmeri ete. vorkommt. Auch
hatten seine Exemplare keineswegs kurzgestielte Grundblátter. Meiner

sagt H. Schneider, es sei nicht mit diesem, sondern mit H. integri-
folium Lange var. alpestre Uechtr. — H. moravicum Freyn zu ver-
oleichen, dem es in Allem so nahe kommt, dass er es „geradezu fr
identisch halten wůrde, wenn die ostsudetische Pflanze (H. moravicum)
nicht in der Regel noch mindestens ein gestieltes Stengelblatt mehr
besásse.“ © Wenn dieses, wie es auch vorkommt, beim H. moravicum
fehlt, so kónne dieses vom H. Purkyněi nicht unterschieden werden.
Damit wird die Identitát meiner Art mit dem H. moravicum
trotz eines nachfolgenden abschwáchenden Zusatzes bestimmt ausge-
sprochen. Dagegen behaupte ich, dass die ost- und die westsudetische
Pflanze weniegstens so verschiéden sind, als úberhaupt die zumeist
kleinen Arten der Gattung Hieracium verschieden sein kónnen. —
Zuerst měge der verstorbene R. v. Uechtritz Zeugniss geben..
Derselbe schrieb mir, als ich ihm die 2 Exemplare des H. Purkyněi
zur Ansicht schickte und dabei bemerkte, dass ich sie dem H. Wim-
meri zunáchst stelle, aber doch zweifle, ob sie diesem noch unter-
geordnet werden kónnten; also: „Bei diesen beiden Pflanzen ist mein ©
Wissen zu Ende! Mir ist zwar dunkel in der Erinnerung, als hátte X

K oo valké k eh Planze auch to halten. k spricht
die starke Bekleidung der Blattstiele und Blátter, das ganz verschie-
: dene Colorit des Laubes, der nicht ástige Stengel, die genáherten
- Zweige der Inflorescenz, deren starke Drůsigkeit und die háufigen
- weissen Borsten der Hůllen, deren Blátter breiter und nicht so fein
-gespitzt sind. Schade, dass nicht mehr Exemplare aufgenommen wur-

- den; bei dieser schónen Pflanze, die vielleicht neu ist, hátte er sich
- „sicher gelohnt.“ — Nachdem ich dann die Art beschrieben hatte und

Uechtritz sich die Pflanze 1886 nicht lange vor seinem Tode noch-
mals zur Revision von mir ausgeliehen hatte, schrieb er als schliess-

- liches Resultat seiner Untersuchung auf einen Zettel: „Halte ich
gleichfalls fůr eine gute Art, die von H. Wimmeri sehr deutlich ver-
- schieden ist.“

Also auch Uechtritz vereléicht das H. Purkyněi wiederholt mit
H. Wimmeri, erwáhnt aber selbst 1886 das H. moravicum, welches

-er doch gewiss damals kannte, mit keinem Worte. Bestánde wirklich

die von Schneider behauptete wesentliche Identitát zwischen ihnen,

- 80 wůrde doch wohl ein Uechtritz auch etwas davon gespůrí haben.

Die Unterschiede des H. Purkyněi und des H. moravicum,

-welches ich von Freyn selbst und dann von Formánek in mehreren

- Exemplaren vorliegen habe, sind aber folgende:

die Stengelblátter, oberseits mit feinen am Grunde knotigen Borsthaaren;
- die grundstándicen (wenigstens bei meinen Exempl.) kurzgestielt, 4—17
-noch frisch, ellěptischbis lnglich-ellptisch, spitzlich, das untere Stengel-
- blatt schmal lánglich, zum Grunde verschmálert, aber kaum gestielt zu

nennen, das obere klein, deckblattartig, dte Blattzáhne nach vorn

- gerichtet. Kopístiele und besonders die Hůllen mit zahlreichem langen
> drisenlosen Haaren, dazwischen kurze Drůsenhaare.

H. moravicum. Blátter auf den Fláchen nur spárlich feinbehaart,

© die orundstándigen dreitoval bis eilůnglich, nůr 2—3 frisch, unterste
- stumpf; Stengelblátter, zumal das untere, tn einen deutlichen langen

Blattstiel zusammengezogen, auch das obere oft noch laubig, Drůsen-

"záhnchen horizontal abstehend. Blátter und Kopfstiele nur mít driisen-
- tragenden, dafiůr theinveise lěmgeren Haaren, oder doch nur (50 am
- Formánek'schen Exemplar) mit ganz vereinzelten driisenlosen Haaren.
- — Die ganze Pflanze ist stattlicher, die Blátter grósser, und, wie
“ Tř.: Mathematicko-přírodovědecká, 40 :

z pa do há o o Od Sn
: + , Kokr vá M, ř

626

es nach den Freyn'schen Exemplaren scheint, auch gesáttigter orůn. ©
Auf die Blůthenfarbe lege ich kein Gewicht, obwohl meine Exempl —
des H. Wimmeri und moravicum alle ein lichteres Gelb zeigen als -
das H. Purkyněi; freilich ist nur die Autopsie der lebenden Pflanze
hierin entscheidend.

Dass H. Purkyněi auch dem H. moravicum náchst verwandt ist,
gebe ich zu und habe es in meiner schon im Frůhjahr d. J. erschie- —
nenen Analyt. Květ. Čech, Moravy a rak. Slezska (Analyt. Flora von —
Bohmen, Máhren und Oesterr.-Schlesien) damit bezeust, dass ich sub
n. 29 und 30 des analytischen Schlůssels die 3 Arten in eine Gruppe
zusammengestellt habe. Ob man aber H. Purkyněi mit Wimmeri oder
mit moravicum náher verwandt halten will, das hánst zumeist vom
subjektiven Hóherschátzen dieser oder jener Merkmale ab. (Genug,
dass alle drei náchst verwandt sind und dass die ostsudetische Art —
nicht mit H. Purkyněi identisch ist. Ich lege hiebei besonders auf —
die Behaarung der Hůllen (und Kopfstiele) Gewicht; mit H. Pur-
kyněi stimmt H. corconticum nebst asperulum (welches nach heurigen !
Beobachtungen Hn. Polák's doch wohl nur Variet. des corconticum -
— B. elongatum Prodr. Boh. ist) darin úberein, dass es ausser Drůsen- ©
haaren auch drůsenlose Borsthaare auf den Hůllen und Stielen besitzt, —
wáhrend H. albinum und pseudalbinum nur kůrzere und lángere ©
Drůsenhaare haben.

Hieracia Oreadea Fries. Die hieher gehórigcen Formen sind in
Bóohmen weit mannigfaltiger, als ich zur Zeit der Bearbeitung der ©
Gattung im Prodromus ahnen konnte. Brst in den letzten Jahren hat
insbesondere mein Sohn aus dem bóhmischen Pasaltgebiet, wo die
Oreadea am zahlreichsten zu Hause sind, soviel instructives Material
zusammengebracht, dass eine weit bessere Einsicht in diese Formen ©
ermóglicht wurde. In den vorjáhrigen Resultaten habe ich bereits -
mehr Licht in diese Gruppe bringen und namentlich H. Schmidtii ©
und candicans Tausch, die bei uns und wohl auch anderwárts bisher ©
immer confundirtworden waren, klar genug auseinandersetzen, so wie
auch deren Formenkreis genauer sichten kónnen. |

Mit Hinsicht auf die heuer hinzugekommenen Formen ergiebt
sich folgende Gliederung. Aus der grossen Zahl der Formen lassen
sich bei uns drei Hauptformen fixiren, unter und um welche sich
dann die úbrigen Formen gruppiren. Die drei Hauptformen sind
H. Schmidtii, H. candicans und H. graniticum. Das erstere ist cha-
rakterisirt durch beiderseits verschmálerte, hell- oder blasseraugrůne, ©
steifborstig-gewimperte, seltener auch auf einem Theil der Oberseite —

naLáh
E

kenntlich an den ebenfalls langgezogenen, zum Grunde verschmá-
ten, aber immer trůb oder auch dunkel graugrůnen, oberseits mit
rzeren und weicheren Borsten dicht besetzten und ebenso bewim-
ten Bláttern und dicht zottigen Blattstielen, endlich H. graniticum
ommt in der Behaarung dem H. Schmidtii nahe, namentlich ist die
berseite seiner Blátter oft fast ganz kahl, oder aber mit steifen Borsten
iehr oder weniger besetzt, die Blattform ist aber die von H. mu-
orum, breit, z. Th. stumpf, am Grunde meist gestutzt bis herzfórmig
der z. Th. plótzlich zusammengezogen; die Farbe ist heller oder
- dunkler satt blaugrůn. Der Štengel trágt beim I. graniticum stets
nur ein oder auch gar kein Laubblatt (wie beim H. murorum), bei
en zwei anderen Hauptformen ist dies zwar auch das háufigste, also
ypische Vorkommen, aber es finden sich bei ihnen auch Formen mit
2—5 Stengelbláttern. Die Blátter des Hůllkelches sind beim Schmidtii
nur mássig spitz und allmáhlich verschmálert, beim graniticum am
meisten fein und lang zugespitzt.
k Ausser den genannten drei Hauptformen giebt es aber noch
- andere Formen bei uns, die sich den Hauptformen schon etwas schwie-
| riger subsumiren lassen und die theilweise auch als Úbergangsformen
auftreten. Dahin gehórt H. Schmidtii var. inciso-dentatum (s. Res.
£. 1886 pac. 188), welches im Zuschnitt der Blattbasis und besonders
n deren Bezahnung schon einigermassen dem H. graniticum sich
- náhert, jedoch durch die langgestreckte Form, die sehr hellgrůne
Farbe immer noch dem Formenkreise des H. Schmidtii angehort, in
P dessen gewoóhnliche Form es auch theilweise hinůbergeht.

. Dem H. graniticum náher steht das H. diversifolium (Res. £.
-1886 pag. 190), welches mir im vorigen Jahre nur in einer kleineren
Form vorlag, welches aber mein Sohn heuer in einer stattlicheren
© grossbláttricen Form auf dem Ziecenbere bei Aussig gesammelt hat.
- Dieses hat die gesáttigt grůne Farbe des graniticum, auch háufig
-am Grunde gestutzte bis herzfórmige Blátter, jedoch eine weichere
é © Behaarung und eine mehr oder minder re Heterophyllie
(ungewóhnliche lange feine Zuspitzung der obersten Blátter), die
„Hůllen auch fast ohne Sternhaare. In der typischen Form entfernt es
4 sich stark vom H. Schmidtii, doch brachte der Sohn auch Formen,
-die durch Streckung des Blattorundes gewissen Formen des Schmidtii
nahe kommen, ja kaum noch ernstlich zu trennen sind. Somit erscheint
das H. diversifolium als eine in ihren Endgliedern H. Schmidtii mit
oraniticum verbindende Form.

40%

(Rlátter mil dinner behaarten Blattstielen, dk H. candicans

ad Valo ka
. : keré JM a"

628

nebst den erwáhnten Nebenformen als kleinere Arten (wie solche bis.

lg 44 Poa

A A bb

a db
7

Eine andere dem H. graniticum nahe stehende Form, die úboí 3
wie ich mich heuer am Standorte (Chlum bei Manětín) úberzeuste, k
durchaus keine Úbergánge zum H. Schmidtii zeigt, ist das H, rotundi- ©
folium (Res. f. 1886 pag. 189). Es wáchst an einer Lehne des sehr :
ausgedehnten Berges im Gestein und Gebiůsch ganz rein fůr sich,
wáhrend typisches H. Schmidtii weit davon entfernt auf einer Felsen- ©
partie vorkommt. 4

Auch vom H. candicans giebt es Formen, welche sich durch den
Zuschnitt der Blattbasis dem H. graniticum náhern. Eine solche ist ©

deten, ja fast herzfóormigen und hier grob abstehend gezáhnten Blát- ©
tern. Es geht bestimmt ůúber in breitbláttrigere Formen des typischen ©
H. candicans; an schattigen Orten entsteht aber aus ihm die inter- :
essante var. y. Winkleri, welche sich vom graniticum nur durch die ©
Behaarung (die úbrigens hier feiner wird) und durch die Farbe noch. |
unterscheidet. :

Das Studium des ganzen, bei uns so reich ausgebildeten Formen- ;
kreises fůhrt nothwendig dazu, vom strengeren Artbegriff aus die ©
drei genannten Hauptformen nur als Unterarten einer polymorphen -
Art des H. Schmidtii aufzufassen, zwischen welchen Uibergánge vor- i
kommen. Fůr den gewohnlichen Gebrauch mag man sie immerhin

i
ř
jetzt in der polymorphen Gattung Hieracium úblich sind) ansehen. 3
Ich olaube, in Bohmen kann man an dem besprochenen Formenkreise 3
der Oreadea noch das Entstehen der Arten verfolgen, denn wůrden
die Hauptformen rein ohne die fatalen Zwischen- und Úberganges--
formen existiren, so wůrden sie wohl ohne Anstand auch im stren-
geren Sinne fůr Arten gelten kónnen.. i
Von sonstigen Formen verdienen noch die mit mehrblátiricoe k
Stengel náhere Betrachtung. Fries hat die von ihm aufgestellten Arten ©
der Oreadea in zwei Gruppen gebracht: a) caule scapiformi nudo k
1. 1—3folio, anthela disereta, d) caule folioso, foliis radicalibus paucis
submarcescentibus, in caulem contigue adscendentibus et sursum de-
erescentibus in bracteas. Diese Eintheilung ist aber werthlos, denn |
bei unseren beblátterten Formen des H. Schmidtii und candicans ©
nimmt auch meistens die Zahl der Grundblátter ab (nur 1—3); die i
unteren vertrocknen, die Zahl der Stengelblátter steigt bis 5, die dann j
allmáhlich an Grósse abnehmen und in die Deckblátter úbergehen.
Eine solche f. foliosa des H. candicans brachte der Sohn heuer vom. i
Marienbere bei Aussig, mit 2—4bláttrigem Štengel. :

"Vom H. Schmidtii kenne ich 3 Formen mit bebláttertem Stencel.
je eine (var. foliosum Tausch p. p. Res. £ 1986) unterscheidet sich
nst nicht weiter von typischem H. Schmidtii, hat also steifborstige
d nur kleingezáhnelte Blátter, auch auf dem Štengel. Interessanter
t eine zweite Form, die ich in Res. f. 1886 als H. Schmidtii var.
| črinigerum Fr. p. p. bezeichnet habe. Sie hat weichere, minder glauke
Blátter, feinere Behaarung, unterwárts langzottig-behaarte Stengel und
© 2—4 lanzettliche bis breit lánelich-lanzettliche, grob- bis kámmig-
; gezáhnte Blátter, deren Záhne sámmtlich vorwárts gerichtet sind. Ich
- kannte sie vordem nur aus der Gegend von Blatna (Němčic), mein
- Sohn brachte sie aber heuer mehrfach aus dem Basalt-Mittelgebirge.
- Da ich doch nicht sicher bin, ob wirklich diese Form zur var. crini-
© gerum Fries gehort (die son Zahnung, die dem typischen
| Schmidti fehlt, erwáhnt Fries nicht), so will o ste der Sicherheit

- wegen grandidentatum nennen. Sehr áhnlich sieht ihr H. laevicaule
Jord., welches aber kahler ist. Endlich sammelte der Sohn auf dem
k - Schladniger Bere bei Bilin (und Brůx) eine nette schlanke Form, die
- einigermassen mit dem H. saxifragum Fries Aehnlichkeit hat. Sie ist
3 ebenfalls weich- und feinborstie behaart, nur 1—Skópfig, die Blátter
a lanzettlich, schmal, klein- oder geschweift-gezáhnelt, grundstándige

- Blátter nur 1—2, ein unterstes Stengelblatt ihnen in Form und Grósse
: gleichend, die oberen 1—3 viel kleiner und immer mehr in Deckblátter
3 bergehend. Diese Form měge var. macilentum heissen.
:
:
E

K B:

Die Verbreitune unserer Oreadea ist im Allgemeinen folgende.
Am meisten verbreitet ist das H. Šehmidtii, námlich im gróssten
"Theile des nordwestlichen Viertheils von Běhmen sůdlich bis zum
sůdlichsten Buge der Berounka, also bis zum Preiteorad von Pilsen, im
"Nordosten reicht es dann weiter auf den zerstreuten Basaltkegeln
© něrdlich von Jungbunzlau bis Jičín im Osten; steigt dann hinauf in
© das Riesengebirce; sůdwárts ist es nur im Moldauthal bis zur Ver-
- €inigung der Wotawa mit der Moldau vorgedrungen. Das H. candicans
(ist im nordwestlichen Mittelgebirce selten (Aussie), am háufigsten
-im Moldauthal und den benachbarten Šeitenthálern bei Prag, sůdlich
-noch an der Wotawa bei Písek, an der Beraun und Střela (Plas,
3 "dann Manětín). Sehr zerstreut sind die Standorte des H. graniticum
pin, Šárka bei Prag, Lužnicethal bei Bechyně). Das nahe stehende
- H. diversifolium Ee nur bei Aussig, das H. rotundifollum bisher
3 ganz isolirt bei Manětín.:
14 Hřeracium bifidum Kit. (H. chartaceum Čel.). Die typische Planze
i ist niedrig, '/„—1' hoch, ziemlich kleinbláttrig, die Kópfe ziemlich

klein, die Hůllblátter aus breiterem Grunde sehr lang und fein zu- č
gespitzt, wegen des breiten blassgrůnen Randes der meisten Hůl-
- bláttehen und dem zerstreuten Sternfilz bleich aussehend. PANNA

Doch giebt es bei uns auch eine stattlichere Form: 1—1';'
hoch, «grossbláttriger, die Kópfe grósser, fast wie bei Schmidtii, die
Hůllbláttehen breiter, weniger lang verschmálert und mit Ausnahme:
der innersten dunkler grůn, aber dichter sternfilzie, auch die Inflo-
réscenz etwas drůsenborstig. Diese Form B. majus sammelte der Sohn ©
am Steinberge und am Schreckenstein bei Aussig zahlreich; es scheint 3
das dieselbe Form zu sein, welche Oborny in Fl. Máhr. pag. 593 :
bespricht und welche er, wie er angiebt, als H. chartaceum Čel. aus- ©
gegeben hat. Indessen ist diese Form gerade nicht mein chartaceum;,
da ich darunter die kleinere, klein- und blasskópfige Form vom Sper-
lingsteine bei Aussig verstanden habe. Úber die Blattform des H.-
biidum úberhaupt ist noch zu bemerken, dass die Blátter nicht immer
an der Basis gestutzt oder gerundet sind, sondern auch, besonders ©
die inneren und das Stengelblatt, oft in den Blattstiel keilfórmie sich ©
verschmálern. An manchen Exemplaren findet man sogar alle Blátter ©
zum Grunde mehr verschmálert, etwa wie beim AH. caesium, dem die ©
var. B. auch in den Kópfen sehr nahe kommt. Vielleicht ist diese j
var. B. eine eigene Art, wofůr namentlich die abweichende Bildung ©
der Hůllen und Grósse der Kópfe sprechen mag. Die Kahlheit und ©
dickliche oder papierartige Beschaffenheit der PRATT Blátter 3
ist indess wie beim H. bifidum. :

Hierac'ium murorum L. var. platycephalum. Kópie nngowohuliet 3
gross, in einfachem Conymbus, Hůllen breit, am Grunde gerundet,
etwas bauchig, úbrigens wie die Inflorescenzstiele wie gewóhnlich ©
reichlich drůsenhaaric, Hůllbláttchen breit. Blátter breit, eifórmie,
an der Basis herzfórmig, gerundet stumpí, etwas glaucescent. So auf.
Basaltfelsen des Pressbergs bei Aussig (Č)! HeRĚ

var. ochrocephalum. Kópfe klein, in verzweigtem Corymbus, Hůllen |
und Kopístiele blasssternfiockig, aber spárlich behaart und drůsen- ©
haarie, Hůllbláttchen schmal. Blátter lánelich, vorherrschend spitz, ©
am Grunde nur gerundet oder gestutzt, theilweise sogar keilfórmie
in den Blattstiel verlaufend, dinn, graserůn, mássig behaart. In der“
Bekleidung der Kópfe dem H. canofloceosum Čel. (subcaesium Bohem.)
sich náhernd, durch deren Kleinheit, immerhin noch vorhandene, wenn ©
auch spárlichere, Drůsenbehaarung und die Blátter verschieden. — ©
so bel Neuhaus: am Wege nach Št. Jakob auf einem gewólbten:
Damme in Mehrzahl (Kh)! 2

B, P onis arvensis L. f. sericea. Stan und Blátter weisslich
0 seidig- filzieg. — So bei Teinitz a. Sáz. am Felde (V)!
j Chrysanthemum leucanthemum L. B. pínnatifidum. Stengelblátter
- unregelmássig tief fiederspaltie, mit linealen entfernten Zipfeln, nach
--vorn verbreitert und eingeschnitten eezáhnt, die untersten einge-
- schnitten gezáhnt. — Eine im Waldesschatten entstandene Form (im
Walde am Báchlein unweit des „Bades“ bei Chudenic!), nur dadurch
„Interessant, dass sie die fiederspaltigen Blátter des alpinen Chrys.
| ceratophylloides AH. nachahmt.
| Artemista vulgaris L. P. lacintata Wiesb. in scheda! (General-
© dublettenverzeichniss des schles. bot. Tauschvereins 1885-86: „folio
- bipinnatifido a typo distinguituv“.) Blátter breit, kurz, auch die oberen
-noch doppelt, die unteren bis Sfach eingeschnitten, mit breiten, rhom-
- bischen, 1—2mal reichlich eingeschnittenen primáren Abschnitten, die
oberen zierlich fein zertheilt, erst die obersten, in der einfachen,
schmalen, traubigen Rispe stehenden sehr kleinen DBlátter einfach
- fiederspaltig. — Die Form ist durch ihre zierliche reichliche Zer-
- theilung der Blátter und die einfache Rispe sehr auffállie. — So bei
Mariaschein (Wiesb.)! Nach P. Wiesbauer auch bei Arbesau, Telnitz
-bei Kulm; auch von Drum bei Auscha brachte sie ein Auintaner mit.

Die gewóhnliche Form («. typica) hat die unteren Blátter 2mal,
-die oberen einfach fiedertheilig, mit lanzettlichen oder keilfórmig-
lanzettlichen, ganzen oder spárlich eingeschnittenen primáren Ab-
- schnitten und einen oberwárts rispig verzweigten Stengel.

Carlina vulgaris L. var. nigrescens Formánek. Obere Blátter und
> Hůllblátter mit am Grunde schwárzlichen Dornspitzen, sonst wie die
gewóhnliche Form. — So am Kammerbůhl bei Franzensbad (Ů)
© Chudenic: zwischen Ouboč und Němčic mit Úbereingen in die ge-!
- wóhnliche Form (ders.)!

var. výrescens Čel. fil. Fiederspaltige Hůllblátter alle, auch die
innersten, grůn mit licht gelblichen Dornspitzen. — So bei Chuděnic:
-ber Nespravovic (Č)!

Cerastium brachypetalum Desp. Variirt: ©) glandulosum Koch
ne, ko. tauricum Spreng.). Der obere Theil des Stengels, die Bliithen-
- stiele und Kelche mit kůrzeren abstehenden Driisenhaaren unter den
- langen drůsenlosen Haaren; B) eglandulosum, durchaus ohne Drůsen-
-„haare; einen weiteren Unterschied dieser beiden, in neuerer Zeit wohl
auch wieder fůr verschiedene Arten ausgegebenen Varietáten kann

ZE O po

jp o k c
4 W S $ * Ť „2 «

T je oka PVT T KP o a nk Naší 1

po z čí NB

PP T 0 0 a
vé a

vé ř
: M L z

632

ich nicht finden. Die var. «) ist in Bóhmen die allgemein verbreitete, ©
„wáhrend 98) im Museumsherbar nur einmal bei Prag ae: go- |

sammelt vorliest.

Rosa tomentosa Sm. Die weitere Art dieses Namens, wie ich sie
im Prodromus auffasse und wie sie Koch und andere áltere Autoren
aufgefasst hatten, besteht aus mehreren, mehr oder minder gut um-
schriebenen Formen, welche neuere Rhodologen als ebensoviele Arten

gelten lassen. Wir haben namentlich drei solche Formen, a) ezne-

rascens Úrép., b) genuina (R. toment. Rhodolog.), c) scabrtuseula
Woods (R. umbelliflora Sw., R. cuspidata Christ, R. cuspidatoides

Crép.), die eine continuirliche Reihe bilden. Deren Hauptcharaktere

sind diese: |
a) cinerascens Úrép. Bláttehen ziemlich gross, breit elliptisch,
fast einfach grobgesáct, meist minder dicht behaart, unterseits bei-

nahe drůsenlos oder nur auf den Hauptnerven armdrůsic, Blumen-

blátter blass rosa.

b) genuina. Unterscheidet sich von voriger durch drůsig-gezáh- -

nelte Záhne ersten Grades. Dahin auch R. Seringeana G. G.

c) seabrřuscula Woods, Smith. Bláttchen kleiner, elliptisch, láne-
lich-elliptisch bis elliptisch-lanzettlich, zur Basis oft mehr oder weniger
verschmálert, scharf- und schmalgesást, mit dicht drůsig-gezáhnelten
Ságezáhnen ersten Grades, meist beiderseits dicht anliegend flaumig,
oberseits oft schimmernd, unterseits mehr oder weniger bláulichgrau
und reichlich drůsentragend. Corollen lebhaft rosa.

Was die Stacheln betrifft, so sind sie bei a) und b) gewóhnlich
derber, ofter gekrůmmt, bei c) meist schlanker, gerader, aber durch-
oreifend ist dieser Unterschied keineswegs. Die Kelchzipfel sollen bei
c) auf der Frucht bis zur Fruchtreife dauern, bei a) und b) vor der
Fruchtreife abfallen. Nach diesem Merkmal und nach einigen secun-
dáren Merkmalen werden nach Crépin's Vorgang von den Rhodologen
zwei Gruppen gesondert, die Tomentosae mit frůher abfálligen, die

Villosae mit lange bleibenden Kelchzipfeln; den letzteren wird noch

eine dichtere Behaaruneg, schárfere reichlichere Drůsenbezahnung, ge-
radere schlankere Stacheln und lebhaft rosenrothe Corollen zuge-

ste auch Uechtritz, Oborny u. a. zu den Villosen. Heinr. Braun hat
ste dagecen in den Nachtr. zur Fl. v. Nieder-Oesterr. noch bei den
Tomentosen untercgebracht, desgleichen Nyman im Conspectus. Ich
meine aber, der Ausspruch von Uechtritz (Ergebn. d. Durchf. der

Po o h

i
S Ab íme ab nad

sie wirklich constant wáre, kann ich keinen specifischen oder noch
E onen Werth beimessen und ebensowenig dem Umstande, ob die
© Frucht frůher oder spáter reif und fleischig wird, womit die Dauer
E úder Abfálligkeit der Kelchzipfel zusammenzuhángsen scheint. Mir ist
-daher die Selbststándigkeit der R. scabriuscula noch zweifelhaft und
- kann ich in ihr zur Zeit nur eine Unterart oder Rasse der R. tomen-
© tosa erkennen.
3 Von Franzensbad brachte der Sohn eine Form der R. scabrius-
- Gula mit reichblůthigen Corymben und mit meist dunklen, schwárz-
- hichen Subfoliardriůsen, durch welche die bláuliche Unterseite wie
- russig-bestaubt aussieht. Wahrscheinlich gehórt sie zur R. tomentosa
© var. anthracitica Christ, denn H. Heinr. Braun, der mir sie auch mit
- grosser Gefálligkeit als R. umbelliflora Sw. oder cuspidatoides Crép.
- bestimmt hat, schrieb mir auf meine Anfrage, die genannte Christ'sche
- Varietát sehe ihr wirklich sehr áhnlich, unterscheide sich aber noch
in einigen geringficigen Punkten, die mir aber nicht von Bedeutung
zu sein scheinen.
Rosa mollisstma Fries (R. ciliato-petala Koch Synops.). Diese
-sehr zierliche, fůr Bóhmen neue Rosenform sandte mir H. Celerin in
zahlreichen Blůthen- und Fruchtzweigen von Horažďovic, wo sie auf
- dem Berge Prácheň vorkommt. Die Bestimmung verdanke ich eben-
-falls Hn. Heinr. Braun. Der Štrauch ist gedrungen stic, wie die
© Verzweigung der vorliegenden Specimina zeigt. Die Stacheln sind
| gerade, an den Dlůthenzweigen meist důnn, fein, fast nadelformig,
- meist spárlich oder auch ganz fehlend. Bláttchen eifórmig, verkehrt-
- eifórmig oder elliptisch, beiderseits dicht weichbehaart, unterseits mit
© reichlichen blassen Drůsen, kurz aber scharf gesigt, mit sehr fein
© drůsig-cezáhnten Ságezáhnen. Blůthen ziemlich klein, langcestielt, oft
- einzeln oder bis zu 3 im Corymbus, ussere Kelchzipfel wenig ge-
- theilt, Corollen lebhaft rosenroth. Die ovale Frucht wird frůh reif
- und die Kelchzipfel auf ihr sind lange bleibend, aufgerichtet; hiernach
-und nach den úbrigen Merkmalen gehórt die Form zu den Villosae.
-© Das ausgezeichnetste Merkmal aber scheint darin zu bestehen, dass
-die Blumenblátter am Rande, obzwar ziemlich spárlich, drůsie ge-
© wimpert sind (daher von Koch fiůr R. ciliato-petala M. B. genommen,
-die jedoch zur R. pomifera gehóren soll). An den mir vorliegenden

634

Blůthen sind die Blumenblátter durchwegs gewimpert, doch ist es mir-
fraglich, ob dieses Merkmal sonst vóllies bestándie ist; wenigstens ist
es auffállie, dass Christ desselben in „Rosen der Schweiz“ gar nicht
erwáhnt. Da auch manche Formen unseres bohm. Herbars, die mir
zu R. umbelliflora Sw. zu gehóren scheinen, die denn auch vóllig

ungewimperte Blumenblátter besitzen, der Rose von Horažďovic ha- |
bituell sehr áhnlich sehen, so lasse ich es vorláufig dahin gestellt,
ob die R. mollissima, fůr welche freilich Autoritáten wie Koch und.
Fries einstehen, wirklich von R. tomentosa, resp. umbelliflora, speci-

úsch getrennt zu werden verdient, ob sie nicht besser auch nur als

Subspec. der letzteren aufgefasst werden sollte. Jedenfalls ist das.

© Vorkommen dieser Form, die sonst nur in Scandinavien und in den
Alpen (Schweiz, Tirol) angegeben ist, in Bóhmen interessant genug.

Rubus glandulosus Bell. (Čel. Prodr. Fl. Bóhm.). subsp. glau-
cophyllus. Schosslinge důnn, fast stielrund, sammt Blattstielen etwas ©
bereift, mit zerstreuten, geraden, ziemlich eleich grossen, nadelfórmigen ©
Stacheln und zahlreicheren locker stehenden verschieden langen rothen ©
Driisenborsten, sonst ziemlich kahl; deren Blátter 3záhlig; Bláttchen ©
efórmig oder verkehrteifórmig, am Grunde herzfórmig, plótzlich in 3
eine kurze lanzettliche Spitze zusammengezogen, papierartig stelf, ©
oberseits hellgrůn und zerstreut unauffállie behaart, unterseits hell

„graulich grin, sehr glatt, ohne hervorragendes Adernetz, anf den

Hauptnerven schwach behaart und mit spárlichen sehr feinen Nadeln
besetzt, sonst kahl. Blůthenstand kurz, seine Axen den Schosslingen
áhnlich, nur viel dichter behaart. | v
So am Waldrande zwischen Heilbrunn und Schlagles bei Gratzen ©
(Topitz)! »
Diese schóne Form habe ich bisher weder aus Bóhmen noch ©
von anderswoher gesehen, finde sie auch nicht in Focke's Synopsis
beschrieben, obzwar dieselbe auf die kleinsten Formen Růcksicht
nimmt. Am náchsten kommt ihr der R. lividus G. Braun (vom Harze! :
in F. Schultz's Sammlune ausgegeben) was die Blattfarbe betrifit. ©
Allein diese letztere, von Focke zu der kleinen „Art“ R. serpens
Weihe als Varietát gerechnete Form hat am Schóssling verschieden-
artige, gróssere, zům Grunde etwas mehr verbreiterte und wieder viel
kleinere Stacheln, dagegen nur spárliche Stieldrůsen; die Bláttchen,
nicht ganz so kahl wie beim glaucophyllus, sind auch allmáhlicher zu- ©
gespitzt. In der Form und plótzlichen Zuspitzung der Bláttehen oleicht ©
die Gratzener Form mehr jener Form des R. glandulosus, resp. dessen ©
Subsp. hirtus, welche man als R. Bellardi Weihe N. bezeichnet, jedoch ©

m auch weit mehr behaart. Die Form R. Bellardi (die

ké

K k G pa Dn Kan B p 6 Te

V V a ví Dé
E s Pe“ s aj

-ich wie die meisten „Arten“ der Batologen auch nach dem Erscheinen
- von Focke's Synopsis fůr keine autonome Species ansehen kann)
„erhielt ich von Topitz auch aus der Gegend von Gratzen (Thal des

Gollitzer Baches), sonst kann ich sie bei uns noch aus dem něrd-

-lichsten Bóohmen (Winkler!); ob die subsp. glaucophyllus zu ihr in

náherer Beziehung steht, miisste am Standorte ausgemittelt werden,

doch scheint sie mir gar zu eigenthiimlich ausegeprást, als dass sie
-eine in die Form Bellardi etwa úbergehende Varietát sein kónnte,

Neue Pflanzenstandorte.

Cryptogamae vaseulares.

- Ophtoglossum vulgatum L. Pardubic: Kiefernhain bei Studánka und

Wiese bei Jesničan (JK)! Písek: im Záduší auf einer Wiese mit
Orchis maculata, Scorzonera humilis zahlreich (Ci)!

Botrychtum lumaria Sw. Maleč bei Chotěboř, in den Wáldern an
mehreren Štellen (J)! Manětín: unter dem Doubravicer Berge
gegen die Můhle Vanovka hin! Abhane hinter der Kirche in
Teinitz a. Sáz. (V)! Písek: grasige, sandice Stelle am Lomnic-
bache zwischen Mirotic und der Wotawa (Ci)! Sandige Wiesen

- der Fasanerie bei Gratzen (T)!

Botrychtum matricariaefoltum A. Br. Pardubičky bei Pardubic (JK)!

Botrychtum rutaefohtum A. Br. Erzgebirge: zerstreut auf grasigem
Haiderůcken zwischen dem Keilberce und Hauensteinberce (Wir-
belsteine genannt) unmittelbar an der nach Gottesgeab fůhrenden
Strasse unweit vom Gasthofe „Hofberg“ (Luerssen).

Asplentum germamicum Weiss. Maleč: Mauer beim Jágerhaus (J)!
Ziesenberg und Vrkoč bei Aussie (Čf). „Na panholci“ an der
Střela bei Plas (Č)! Burg Kostelec a. Sáz. (V)! Worlík (VŠ) ©

: Aspidium lobatum Sw. Hedwiesthal bei Ronow am Eisengebirge (f.

- Pluckenetii, Z)! Lomnice a. Lužn.: Steinbrůche im Kolenecer
Thiergarten, sehr spárlich, kůmmerlich (W)!
> Aspidium spinulosum Sw. c) Boottii (Tuckerm.) Wálder bei den Sal-
nauer Jágerháusern im Bohmerwalde (Sch) ! Zweiter bohm. Stand-
ort dieser schónen Form.

636

Aspidium oreopteris Sw. Wald náchst Kropfschlag bei Gratzen T

Polypodium phegopteris L. Nassabere (Z)! Kónigswart (Č). s

Polypodium Robertianum Hoffm. Margarethenbad bei Prachatic (Vš)!

Boautsetum pratense Ehrh. Linkes Wotawaufer unterhalb Vráž und
linkes Moldauufer bei Klingenbere (Ci)! Margarethenbad bei -
Prachatic (Vš)! A Bolá |

Egutsetum elongatum Willd. B. ramosissímum. Pardubic: Sumpf an
der Nordwestbahn hinter dem Bahnhofe (JK)!

Eguisetum hčemale L. Unfern Klingenberg auch im Gestein am Skalice-
Bach (Ci)!

Lycopodtum selago L. Kunwald bei Senftenbere: Wálder „v Roky-
tenkách“ (B)! In Wáldern bei Maleč mehrfach (J)! |

Lycopodium annotinum L. Wie vorice „v Rokytenkách“ (B)!

Lycopodium complanatum L. («. genuinum). Kunwald: v Rokytenkách
(B)! Wilder um Malč bei Chotěboř háufig (J)! Ledec: Wald am
linken Sázawaufer zwischen Hůrka u Pecerady (V)!

Gymnospermae.

Pinus laricio Poir. Auf dem Schanzberse bei Schreckenstein, zahl-
reiche Báume (Cf).

Monocotyledoneae.

Lemna trisulca L. Insel bei Wegstádtel (L)! |
Lemna polyrrhiza L. Schorser Teich gegen Gratzen; Teichgraben
náchst Mariaschnee bei Unterhaid (T).
Zamichellia palustris L. Elbthal: Graben bei Nedomic unweit Všetat
(J)! Wiesengraben unterhalb Chržín bei Welwarn reichlich (K).
Potamogeton pectinatus L. Kozlovic bei Teinitz a. Sáz. (V).
Potamogeton obtusifolus M. 4% K. Teich „Bažantnice“ beim Bade War-
tenberg (V)! iko
Potamogeton perfolatus L. Elbetůmpel bei Wegstádtel sa Eger im
Egerfluss viel (Č£)!
Fotamogeton praelongus Wulf. Písek: auch in der Wotawa unterhalb ©
Jistec, nicht háufig (Ci)! o
Potamogeton lucens L. Chrudimer Gegend: Teiche bei Smrček, By-
tovan, Lodenic (Z)! Eger (Č). Teiche bei Pecerad an der Sázava
(V)! Písek: im Teiche bei Neu-Vráž (Ci)! jd
Potamogeton Zízií M. « Koch. Im Labský rybník [Elbteich] bei Se-
zemic náchst Pardubic zahlreich, im seichteren Wasser von etwa —
2—9“ Tiefe mit P. lucens, in der Tiefe nur letzterer allein (JK)! ©

tamogeton gramineus L. Teich „Řežabin“ zwischen Písek und Štěkna

„0

Potamogeton rufescens Sehrad. Horažďovic: nur in einem Wassertimpel.

-auf dem Knížecí ostrov (Ce)! Písek: auch im Abfluss des Landa-

Teiches bei Alt-Vráž (Ci)! Bohmerwald: Moldau bei den Salnauer
Jágerháusern (Sch)!

Calla palustris L. Weisswasser: Teich bei MenzI's Fabrik, bei Řečkov
(Salač). Gratzen : bei Sonnberg, auch an der niederósterreichischen
Gránze (T).

-— Spargančum minimum Fr. Pardubic: am Teiche Oplatil bei Stéblová

«"Teich Pařezný bei Libáň náchst Nassabere mit Potamog. obtusifol.

P PAN, ej ŘE va
4 x T v p

(Z)! Strassenoraben bei Salnau im Bohmerwalde (Sch)! Wittingau-
Lomnic: auch am Kleinen Tisý Teich (W)!
-| Andropogon vschaemum L. Brůx: auch am Rósselberge (Čí). Um Teinitz
i a. Dáz. verbreitet (V)!
- Milium effusum L. Buchenwálder bei Vinařic náchst Ročov (Čf)!
: Plattenbere bei Liebenstein (Čf). Horažďovic, zerstreut (Ce).
3 Stipa pennata L. a. Joamms Čel. Aussig: am Pressberg und Ziegenberg
Ž bei Priesen (Cf). Liboch bei Melnik (L)! (dagegen „Wegstádtel
a (L)“ in Res. 1886 ist zu streichen.) Plas: „na panholci“ am
———— Flůsschen Střela (Čí) !
- Stipa Tirsa Stev. Brůx: am Breitenberg und Rosselberg in grosser
: Menge, ganze Rasenfláchen wie Nardus bildend (Čf)!
: Anmerk. Daselbst fand sich heuer ófter eine eigenthům-
F: liche Abnormitát der Deckspelze, darin bestehend, dass dieselbe
3 úber der dichtbehaarten zugespitzten Basis ganz kahl, matt und
p ; gerieft (wie eine Blattscheide), hoherhin eingeschnůrt war und dar-
2 úber erst einen glatten, elánzenden, nun erst am Grunde mit

-den gewčhnlichen Haarstreifen versehenen Theil gebildet hatte.
Stipa capiltata L. Melnik: Waldrand oberhalb Vrutic und am Feld-
weg von Borek nach Chlumek (P)! Roudnic: Lehne oberhalb
Brzánky (Č). Aussie: am Marienberg, Steinberg, Ziegenberg; ©
Zlatniker Berg bei Brůx (Ů). :
| Leersia oryzoides Sw. Graben beim Bad Wartenberg, offenblůhend
(V)!
> Agrostis camina L. Kieferwálder auf der Lehne zwischen Kyškovic
-© und Brzánky bei Roudnic (glaucescente Form, Č)! Teiche bei
E: Franzensbad und Eger, Grossteich bei Kónigswart (Č)!

oh P A S k
x Z 67 T o KŘ JÉ
ře > *

V 4 ev 17) MP jede PTY lé Mk o De M o OM
o M v E S PAN ač * ZM a bo k
PTSM : : , , N, E 04
( 3 ; né 3 ý

638

oder Altteiche (Č)!

Calamagrostis Hallertana DC. Kónigswart: beim Glatzer Joa
und náchst dem Grossteich unter dem Glatzenberge (dort mit-
var. glabrata Čel. Res. 1886, Č)! Eger: Wald an der Eger náchst
Kreuzenstein (Č)!

>
;

Phleum Boehmert Wib. Roudnic: Anhóhen zwischen Kyškovice und. :

Brzánky (Č)! Auf allen Bergen um Aussig und gegen Leitmeritz
hin verbreitet, ebenso bei Bilin und Brůx (Č). Im Moldauthal,
bei Slap und Knín háufig (D). Pecerady náchst der Sázawa (V)!
Um Horažďovic háufig (Ce).

Sesleria coerulea Ard. Roudnic: Kalklehnen oberhalb Brzánky gegen
die Sovice (Čf)! Straschitzkenbere bei Leitmeritz (Č).

Hierochloa australis R. « Sch. Prae: Waldschlucht sůdwestlich von
Modřan (Č)! Ziegenbere bei Aussie, Schladniger Berg bei Brůx
(Č)! Bei Kounova und Ročov auf den Kalklehnen verbreitet: so
am Sandberg, Todtenwald bei Domoušic, úber Konětop, bei Divic.
und Vinařic, im Pšanský les bei Smilovic (Č)! Plateau des Berges ©

; háuňg (V)!

Holcus mollis L. Kunwald: im Hafer (B)! Wálder um Bad Warten-
bere (V)! Zwischen Bakov und Kněžmost háufig (K). Gratzen,
Strobnitz, Hohenfurth (T).

Ventenata avenacea Koel. Breitenbere bei Brůx (Č). Im Moldauthal,
bei Slap und Knín háufie (D). Um Teinitz a. Sáz. gemein (V)!

Avena strigosa Schreb. Haferfelder bei Wegstádtel und Předonín (L)!
Týnice a. Sáz. gemein (V)!

> Avena pubescens Huds. Zwischen Semich und Laun an der Strasse
(Čf). Berge bei Manětín! Um Horažďovic weniger U als fol-
gende (Ce)!

Avena pratensis L. Sandiger Muldenrand něrdl. von Kounova; Hau
ber dem Pochwalower Bache bei Divic (Čf)! Um Horažďovic
háufig (Ce)!

Aira caryophyllea L. Malá Kvíce bei Schlan (B)! Horažďovic zer- -

streut (Ce).
Corynephorus camescens P. B. Aussig: unter dem SPORO Bilin:
náchst Ganghof (Č).
Koeleria eristata Pers. (K. ciliata Kern.). Aussig Přaskovie, Kamajk,
bei Leitmeritz, Bilin, Brůx vorbreitet (Č).. Plas (ders.)!
žďovic háufig (Ce)! Písek: um Vrcovic (Ci)!

Hora- ©

a kk l k oh ký — OE a

U H d Má š 4 x i : > »
T ná ooo p oh a pl hh a V al A VÝT,

ZE o ovn o o p ho kn an ko: bí dd i

od bak jas] TO

folie „De Č; Kodl. I Martenbers bý Aussig, nordostlicher Abhang,

im Gebůsch zahlreich (Č)!

> Melica ciliata L. (M. transsilvanica Schur). Roudnic: Lehnen bei

Kyškovic, Sovice-Berg (Č). Bei Slap und Knin (D). Ruine Ko-

stelec a. Sázava und bei Káňov auf Felsen (V)! Písek: Wotawa-

| Selerochloa dura PB. Aussig (Č).

-Poa bulbosa L. Weisswasser háufig (J). Hřivice bei, Ročov (Č)!
Bilin (ders.). Kozelka bei Manětín! Teinitz a. d. Sázava háufig
(V)! Horažďovic, zerstreut (Ce)!

- Poa pratensts L. var. anceps Gaud, Unter dem Doubravicer Berge bei

! Manětín auf guelligen Wiesenstellen zahlreich (niedrig und im
Leben graugrůn)!

- Poa silvatica Chaix. Wilder bei Konigswart, z. B. auf dem Glatze-

: berg und im sog. „Geráum Estelhau“ (Č)!

| Eragrostis minor Host. B. Leipa: beim Bahnhof (Sch)!

- Festuca myurus L. Sandfluren in Nouměřic (K). Teinitz a. Sáz.:

-am Wege nordwárts vom Hofe (V)!

| Festuca capillata Lamk. (F. tenuifolia Sibth.) Chrudim: bei Strádov

“ (Z)! Wittingau: im Torf beim Teiche Svět (W)!

| Festuca glauca Lamk. (genuina). Um Aussig verbreitet, so am Žie-
genberg, Marienberg, Pressberg; Scháferbere bei Bilin; Schloss-

: und Breiter Berg bei Brůx (Č). Burg Kostelec a. Sázava (V)!

k Abhánge der Wotawa unterhalb Vráž (Ci)! Felsen von Bechyně,

k. háufe !

- Festuca psammophila Hack. Chrudim: bei Strádov (Z)!

| Festuca duriuseula Jaca. Manětín: am Strassendamme náchst der

| Stadt!

| Festuca rubra L. var, subeaespitosa, Gipfel des Glatzeberges bei

- Brachypodium silvaticum R. « Sch. Bad Wartenberg (V)! Bilin:

M ber dem Sauerbrunn (Č).

- Brachypodium pinnatum PB. Berge bei Aussig, Brůx, Koónigswart,

| Plattenbere bei Liebenstein (Č).

- Bromus racemosus L. Tscheche bei Tetschen (Č)!

-und Opočno (Č)!

65m 9

E commutatus Schrad. Laun: an der Štrasse zwischen Imling

640

Bromus mollis L. B) leiostachys M. £ K. BAN bei Roudniu ŘOTE :

Plas náchst m Bahnhof!

Bromus patulus M. « K. Berge bei Aussig, Bilin und Brůx, hánág. |

(ČJ Teinitz a. Sáz.: Wiese bei Václavic (V)! |
Bromus asper Murr. Aussig: Berge gegenůber dem Schreckenstein,

Biliner Sauerbrunn; Eger, Plattenberg bei Liebenstein, Kónigs-

wart (Č). Ledec a. Sáz. (V).
Bromus erectus Huds. Roudnic háufig: Sovicberg, Brzánky u. a.

hinter Brdloch bei Citolib, Sama (Č)!

Bromus inermis L. Roudnic, Aussig háufig, Bilin, Brůx (Čf). Sázava-

ufer bei Teinitz (V).

Triticum glaucum Desf. Roudnic: Kalklehnen von Kyškovic bis zum
Soviceberge háufig (Č)! Berge um Aussig háufig, auch um Bilin

und Brůx auf allen Bergen (Č)!

Triticum caninum L. Biliner Sauerbrunn, PS bei Lieben-

- stein (Č).

Loltum multiflorum Lamk. Teinitz a. Sáz.: Bachufer bei Podělus (V)
Písek: um den renovirten Sarlátteich, mit der Var. submuticum
(Ci)!

Loltum remotum Schk. Um Horažďovic, zerstreut (Ce).

chelgipfel (Sch)!
Carex pulicaris L. Lomnic a. Lužn.: Sumpfwiese „u Klece“ (W)!

Carex Davalliana Sm. 'Torfe Hrabanow bei Lissa (Č)! Um Ho-

ražďovic háufie (Ce)!

Carex teretiuscula Good. Torfiger Rand eines Teiches bei Franzens- :
bad (C)! Um die Burg Kostelec a. Sáz. (V)! Teich Malý

Tisý bei Lomnic (W).

Carex pančeulata L. b) elongata Čel. Horažďovic: nur am Damme.

des Teiches unter der Burg Rábí (Ce)!

ziemlich spárlich, háufiger bei Nassaberg (Z)! Frauenberg (Sm).
Kl. Tisý-Teich bei Lomnic (W).

Carex elongata L. Heideteich bei Hirschberg (Sch) ! Eger: am Tůmpel ©
hinter Kreuzenstein gegenůber Stein (Č)! Teich Malý Tisý bel

Lomnic (W)!

Carex echinata Murr. Bilin, Franzensbad, Koónieswart, Marienbad

háufig (Č)!

MO a z (V)! |

- Gare cyperotdes L. Teich bei Zartlesdorf, Piberschlag, Kropíschlag

-bei Gratzen (T, Jn)!

- Garex brizoides L. (genuina). Teinitz a. Sáz.: kopec Matějíčkův (V)!
Wittinsau (Polák)!

- Caréx curvata Knaf. Teinitz a. Sáz.: Wiese beim Walde Rakovec (V)!

-> Carex Schrebert Schrank. Abhánge zwischen Divic und Neudorf bei
Vinařic (Č). Vostřešany bei Chrudim (Z)!

- Carex disticha Huds. Teinitz a. Sáz.: am Krusičaner Bache (V)!

- Carex tricostata Fr. Teinitz: am Sázavaflusse (V)!

- Carex stricta Good. Teich Řežabin zwischen Písek und Štěkna (Ci)!

| Teich Malý Tisý bei Lomnic (W).

Carex caespitosu L. Frauenberg (Sm).

- Carex digitata L. Um Kounova, Domoušic, Ročov, Divic, Vinařic;
Bilin, Brůx (Č). Teinitz a. Sáz. háufig (V)! Um Horažďovic

háufig (Ce)!

-> Carex humilis Leyss. Kalkmergellehne nordlich von Kounova, Abhángce
ber Solopisky, Bere Bor bei Konětop (Č)! Aussig háufig, Ka-

- Carex montana L. Hóhen bei Kounova, Smilovic, Šolopisk, Konětop,

Divic (C). Aussig, Praskovic, Kamajk (Č). Teinitz a. Sáz. (V)!

Um Horažďovic zerstreut (Ce).

* Carex pilulifera L. Prag: Waldschlucht sůdwestlich von Modřan (Č)!
Um Kounova, Welhotten háufig (Č)! Bilin, Plattenberg bei Lieben-
stein, Glatze bei Kónigswart (Č)! Teinitz a. Sáz.: Abhane ober-
halb Brodce (V)!

> Carex umbrosa Host. Kounova: im Revier „Rovina“ unter dem Sand-

berge, sehr zahlreich (Č)! | Chudenic: Lučicer Fasanerie in we-
nigen Rasen (Č)!

-Care tomentosa L. Sovice-Berg bei Roudnic (Č)! Bei Vinařic, Divic

in der Schlucht gegeniber dem Berge „Lavička“ (ders.).

-> Čarex ericetorum Poll. Pionier-Exercierplatz bei Josefstadt (Tr)!
Roudnic: in Kieferwáldern zwischen Kyškovic und Brzánky háufie
(Č)! Kounova: oberhalb Konětopy und am Berge gegenůber dem

- Sandberge háufig (ders.)! |

7 Tř,: Mathematicko-příro dovědecká, 41

SPOD 8

| E omota 1 Prac: Waldschlucht bei Modřan (Č)! Svinařov bei.

V dk
uk

OCT Z dluh P PV ve .
V o o nák oc, Ak Aka o
E pvc 65, k NR

642

Carex Buxbaumi? Wahl. Sumpfwiesen bei Frauenberg (Sm).

Carex limosa L. Franzensbad: toriges Ufer des Grossen Stadtteiches, é

mit C. filiformis (Č)! Teich Malý Tisý bei Lomnic (W).
Carex glauca Scop. Unter der Sovice bei Raudnic (Č).
Carex pseudo-cyperus L. Teich Malý Tisý bei Lomnic (W).
Carex Hornschuchiana Hoppe. Wiesenmoore bei B bei Chrudim,

an einer Stelle in Menge!

Carex fulva Good. (C. biformis b. sterilis F. Schultz) s. ob.

Carex distans L. Torfe Hrabanov bei Lissa (Č)! Sumpf unter dem

Selnitzer Berge bei bilin (ders.).

Carex flava L. (genuina). Nassabere háufig VATM Selčan: nácht dem.
Čelíner Bache und am Abhang des Drbákov „u Studánky“ (D)!

Káňov a. Sázava (V)! Um Horažďovic zerstreut (Ce)!
Carex lepidocarpa Tausch. Moorwiesen bei Slatinan náchst Chrudim !

Carex Oederi Ehrh. Hrabanov-Torfe bei Lissa, Franzensbad, Eger,
Grossteich bei Kónigswart (0)! Vanivka-Můhle bei Manětín! Ho-

ražďovic (Ce).

Carex pilosa Scop. Pardubic: im Eichenjungwald bei Spojil reichlich ©
blůhend, dann im benachbarten Walde auf dem PBasaltrůcken hin

und wieder, ferner im Kieferwalde bei Černá, an einer Stelle ziem-

dern (JK)!

Carex ampullacea Good. Sumpfwiese bei Hnidous bei Kladno (B)! i

(in Res. £. 1885 nach einem abweichenden allzu jungen Exemplar
fůr C, nutans bestimmt, diese daher dort zu streichen.) Teinitz
a. Dáz. háufig (V),

Carex filiformis L. Torfe am Grossteiche bei Franzensbad (Č)! Wit-
tingau: auch am Teiche Malý Tisý náchst Lomnic und am Teich
Hraničný bei St. Veit (W)!

Scirpus compressus Pers. Sumpf unter dem Selnitzer Berg bei Bilin

in Unmasse, mit Carex distans (Č). Manětín: hie und da zwischen. 3

der Kozelka und dem Chlum náchst Oujezd háufig! Teinitz a.
Sáz.: hinter dem Lhářovicer Brůckensteg (V)!

Seirpus Michelianus L. Sumpfig-lehmiges Ufer des Teichels Kočár in —
Libčan bei Nechanic, sehr zahlreich (Košťál)! Erster Standort —

im Nordosten.
Sorpus maritímus L. Teich Svárov bei Pecerad (V)! Horažďovic (Ce).

Sovrpus radicans L. Wegstádtel: Tiimpel bei der Úberfuhr (L)! p ;

an der Moldau bei Živohoušť reichlich (D)! Písek: an der Wo-

tawa, unterhalb Jistec (Ci)! Teich Malý Tisý bei Lomnice (W.

jal T abernaemonianí Gmel. Wiesenmoore bei Slatinan náchst

cirpus o bitčus L. Zet Weltrus und Nelahozeves am rechten

Moldauufer mit beiden Cyperusarten (K). Teinitz a. Sáz.: Wald-

- Setrpus pauciflorus Lightf. Manětín: bei der Můhle Vanivka ber

dem Bache!

- Seirpus paluster L. var. amplectens s. ob.

7 pauciflorus!

- Seťrpus ovatus L. Abgelassener Teich bei Franzensbad (Č)1 Teich

j Malý Tisý bei Lomnic (W). |

Eriophorum vaginatum L. Franzensbad: auch am Grossen Stadtteich

7 und an den Teichen bei Pirk (Čf). Torf zwischen Držkov und

| Zásada unweit Tannwald (V)!

: - Eriophorum gracile Koch. Lomnic: am Malý Tisý Teich, nebst E.

4 latifolium (W)!

© Eriophorum latifolum Hoppe. Hrabanov-Torfe bei Lissa (Č)! Písek:
Wiesen hinter Smrkovic gegen Hůrky und bei Dobev (Ci)!

Cyperus fuseus L. Sůmpie am Navigationsdamme des rechten Moldau-

ufers zwischen Weltrus und Nelahozeves, zahlreich (K).

k Cyperus flaveseens L. Am vorigen Standort (K).

- Schoenus ferrugineus L. Moorwiese bei Slatinan náchst Chrudim, nur

bahn bei Skuhrov (P)!

- Rhynchospora alba Vahl. Franzensbad: auch im Grossen Stadtteich

| (Č)! Teich Malý Tisý bei Lomnic (W). Um Schweinitz auf

:
B
%
k
3

- Juneus ejfusus X glaucus (J. diffusus Hoppe). Písek: am Rande eines
k ausgetrockneten Tůmpels bei Alt-Vráž unter den Eltern (Ci)!

- Juncus filiformis L. Kunwald bei Senftenbere (B)! Turnau: = Bu-
—— kovina unterhalb Vyskeř (V)!

- Jumeus fuscoater Schreb. Teich Malý Tisý bei Lomnic (W).
3 Juncus acutiflovus Ehrh. Eger: Teich hinter Kreuzenstein (C)!

- Juneus supinus Mónch. Teiche bei Libáň bei Nassaberg, Teich bei
čí Smrček (Z)! Kodetschlag bei Unterhaid (T).

> Jumcus sguarrosus L. Waldrand bei Stein-Žehrovic (L)!

M Gerardi Lois. Ausgetrocknete Tůmpel gegeniiber Roudnice (Č)!

"Luzula vernalis DC. Wálder um Kounova (Č)! Glatze- bei Kónigs-

PAv B al S
4
4

644

Luzula pallescens Bess. Kounova (Č)! Manětín: unter dem m j
berge! Lomnic a. Lužn.: mýtina Žabická (W)!

Lilium martagon L. Aussig háufig, Bilin (Č). Horažďovic zerstreut
(Ce). Písek: Wotawa-Abhang bei Borešnic (Ci)! Frauenbere (Sm).

Gagea minima Schult. Teinitz a. Sáz. (V).

Gagea arvensis Schult. Chrášťany westlich von Beneschau (V)! ti )
Horažďovic zerstreut, besonders im něm selten in Korn- ©
saat (Ce)! E

Ornithogalum umbellatum L. (verum). Wittingau: auf Feldern náchst —
dem Teiche Stružka bei Břilic (W)! :

Allium montanum Schm. Aussig: am Marienbere, Pressbereg, Ziegen- ©
bere, Straschitzkenberg bei Kamajk (Č). Burg Kostelec a. Sáz. (V)!

Allium vineale L. Vesec bei Jičín (Sm). Bilin: Felder zwischen dem —
Sauerbrunn und dem Mónchsbusch (Č). Sandfelder bei Kounova
(ders.). Plas! Teinitz a. Sáz. (V)! Horažďovic zerstreut (Ce). ©
Unterhaid bei Hohenfurth (T). |

Allium rotundum L. Ziegenberg bei Aussig (Č)! Scháferbere bei i
Bilin (ders.)! 3

Muscari comosum Mill. Melník: auf Feldern um Skuhrov, Kl.-Oujezd,
Záboř und Vrutic verbreitet (P)! |

Anthericum liiiago L. Aussig: am Marienberg, Pressberg, Ziegenberg ©
u. a. (Č). Roudnice: Plánermergel-Lehnen oberhalb Brzánky (Č)!

Anthericum ramosum L. Chrast bei Chrudim (Z)! Teinitz a. Sáz.:
Wald Srbínov, Taranka (V)! Horažďovic: nur sůdwárts am Berge
Kostník oder Kozník, zwischen Hejna und Žichovic gelegen (69

Asparagus officinalis L. Um Horažďovic zerstreut (Ce).

Polygonatum verticillatum Al. Kunwald bei Senftenberg (B)! :

* Narthectum ossifragum Huds. s. ob.

Colchicum autumnale L. Welhotten bei Domoušic (Č). Bei Selčan
háufig (D).

Tofieldia calyculata Wahl. Kladno: Waldrand beim Larre-Schacht (L)!

Triglochín palustris L. Um Selčan háufie (D).

Butomus umbellatus L. An der Sázava bei Brodec (V)! Písek: Teich
Landa hinter Neu-Vráž (Úi)!

Sagittaria sagittaefola L. Elbe bei Wegstádtel, Počeplic und Záluž (L)!
Teiche bei Franzensbad, Liebenstein, Kónigswart (Č)!

Hydrocharis morsus ramae L. Tůmpel gegenůber Roudnic. (Č)!

Lh : P s
o udá al dl dá $

645

Roudnic (Č)! Eger: im Egerfluss und in Tůmpeln háufig, Teiche
bei Franzensbad (Č).

| Leucojum vernum L. Wiese an der Moldau unweit Podolsko sůdl.
| von Klingenbere (Ci)! Vidov bei Budweis (Sm). Gratzen (T).

Iris pseudacorus L. Teiche bei Libáň und Smrček, Teich bei Loděnic
sůdl. von Přelouč (Z)! Zwischen Dobrá und Stein-Žehrovic (L)!
Eger: Teich hinter Kreuzenstein (Č). Horažďovic zerstreut (Ce).

Iris sibirica L. Wiesen zwischen Libáň und Nassaberg, spárlich (Z)!
Horažďovic: nur auf zwei Wiesen, nicht háufie (Ce)! Písek: auch
auf den Kněžské louky im Záduší unter Svatonic (Ci)!

Orchis purpurea Huds. Abhánge zwischen Divic und Neudorf bei
Vinařic an zwei Stellen (Č)!
-Orchis ustulata L. Auf der Kozelka bei Manětín, zerstreut! "Teinitz
Ě a. Sázava (V)! Bei Vorlík háufig, seltener bei Prachatic (VŠ)!
-Orchis cortophora L. Lhota bei Netvořic (V)!
Orchis sambucina L. Am Zvičín bei Kónicginhof háufig (Tr). Birken-
: wáldchen unter dem bósig (J). Waldige Lehne náchst dem Já-
gerhaus Čepel nordostlich von Kounova (Č)!
© Orchis maculata L. Kónigswarter Wilder, háufig (Č). Margarethen-
bad bei Prachatic (Vš)! Waldsumpf náchst Mariaschnee bei
Unterhaid (T).

Orchis incarnata L. Pardubic: Moorwiesen bei Srch an der Bahn, bei
Svítkov und in den Čivicer Wáldern (JK)! Moorwiesen bei Sla-
tinan, spárlich!

Gymnadenia conopea R. Br. Račic bei Eisenbrod (V)! Čejkovic bei
Chrudim (Z)! Margarethenbad bei Prachatic (Vš)!

Gymnadenia conopeau X odoratisstma s. ob.
> Platanthera viridis Lindl. Račic bei Eisenbrod (V)! Bergwiesen am
© Abhange und Fusse der Kozelka bei Manětín, hier und da ziemlich
háufig!
Platanthera solstitialis Bónn. Um Teinitz a. Sáz. gemein (V)! Moldau-
thal, Slapy (D). Um Horažďovic háufig (Ce).
Platanthera chlorantha Čust. Kalkmergelabhang bei Divic unterhalb
V Neudorf, bei Vinařic und im Pšanský les bei Smilovic (Č). Grafen-
hěhe gegenůber dem Schreckenstein (Č)!

p s oo o hk

gone bába os VR G 0) Job Mako vá ko DR
% * A ; „ : y Cs LV 7 s“ ey 4 ra s Ma

Plodea canadensis Rich. Elbetůmpel bei Wegstádtel (L)! und bei

K PVE : A „
z = 50

4 7 ž 4 e
í P ja TY M :
k „A

>" č
db
Te
;

«
xh

os Ná a
P

646

Cephalanthera rubra Rich. Ročov: bei Divic am Abhang mit: vor. ČI 2

Horažďovic: auf den Bergen vom Svítník bei Boubín bis auf den
Kozník, am letztern am háufigsten (Ce)!

ražďovic: nur am Waldwece von der Moučanka gegen den Berg
Svítník (Ce)!

Cephalanthera ensifola Rich. Wald hinter Kostelec a. Sáz. (V)!

Epipactis atrorubens Schult. Horažďovic: vom Svítník bis auf den
Kozník mit Cephalanth. rubra, aber háufiger (Ce)!

Epipactis palustris Crantz. Kunwald bei Senftenberg: nasse Wiesen

„v Končinách“ (B)! Pardubic: Hain an der Bahn bei Stéblová

zahlreich mit O. coriophora (J)!

Neottia nidus avis Rich. Um Aussie verbreitet, Mónchsbusch bei
Bilin, Plattenberg bei Liebenstein, Todtenwald bei Domoušic, bei
Kounova, Divic und Vinařic (Č), Kozelka bei Manětín, einzeln!
Wald hinter der Burg Kostelec a. Sáz. (V)! Bei Slap und im

Moldauthal háufig (D). Horažďovic zerstreut (Ce). Theresienthal

bei Gratzen (Jn)!

Listera ovata R. Br. Račic bei Eisenbrod (V)! Elbabhánge gegenůber :
Schreckenstein, Welhotten bei Domoušic, Buchenwálder bei Vi- ©

nařic, dann im Erlenbestand unter dem Bor bei Konětop; Revier

auf der Wiese zwischen der Wotawa und dem Můhlbach etliche

Expl. (Ce). Gratzen: im Stadtpark, im Theresienthale und am
Tándelbere (T et Jn)!

Listera cordata R. Br. Gratzen: moosige feuchte Waldstellen zu beiden

Seiten des Strobnitzbaches in der Einsenkung zwischen dem Hoch-
waldberge und dem Hirschrůcken, mit folgend., selten (Jn)!

Coralliorrhtza tmnata R. Br. Buchwald óstlich von Kozojed bei Ročov.

(Č)! Margarethenbad bei Prachatic, háufig (Vš)! Buchwald am
Strobnitzbache náchst dem Hochwaldberge bel Gratzen (Jn)!
Cypripedtum calceolus L. "Thalabhang unterhalb Neudorf bei Divic,

ein Expl. (Č)! |

Dicotyledoneae.

i. Apetalae.

Callitriche stagnalis Scop. Písek: im Abflussbache des Teiches Landa
bei Vráž (0i)!

+ Euphorbia lathyris L. Horažďovic: in Gártenanlagen verwildert (Ce)!

o oo P o

4 ího F edriku proto „bubřilka“ zvána“ (Oelerin | u jí
uphorbia exigua L. Bilin, Brůx (Č). Horažďovic (Ce).
Euphorbia platyphylla L. Bilin, Bóhm. Zlatník (Č)! |
„Almus incana DC. Um Horažďovic verbreitet (Ce). An der Maltseh.—————
zwischen Unterhaid und Kaplitz, mit A. glutinosa (T).
R: Es vtridis DC. Lomnic: auch am Ufer des Malý Tisý (W).
Owercus pubescens Willd. Buschige Kalkmergellehnen oberhalb Konětop ě
i bei Ročov (Č)!
a Salix dasyclados Wimm. Wittingau: unter dem Damme des Opato-
ie" vicer Teiches (W)!
- Salie cinerea L. Chrudim: bei Topol selten (Z)!
-Salix repens L. a) genuina. Wiesen an der Blánice bei Putim (Ci)!
n Um Horažďovic zerstreut (Ce)!
: © b) rosmarimfola (L. sp.). Moorwiesen Vorliny bei Slatinan,
“ - Spárlich (Z)!
- Ulmus effusa Wild. Marienberg bei Aussie (Č). Teinitz a. Sáz. (V)!
- Ulmus montana With. Marienberg, Ziegenbere bei Aussie (Č). Bure
- Kostelec a. Sáz. (V).
Schizotheca rosea Čel. Písek: auch bei Putim und Vráž (Ci)! Hora-
- žďovic: bloss in Boubín, Komšín und bei Gross-Bor, spárlich ;
in Krty bei Strakonic háufig (Ce)!
Chenopodium urbicum L. Horažďovic: in Kozlov, Komšín (Ce)!
E Albersia blitum Kunth. Písek: am Potečný-Teiche bei Dobev (Ci)
% Horažďovic: in Gárten und in Zářečí an Hausmauern (Ce)!
- Polygonum bistorta L. Neu-Vráž bei Písek (Ci). Um. Horažďovic :
-© háufig (Ce). | v
“ Polygonum mite Schrank. Chrudim: unterhalb Strádov an einer

jb E ŠL a Th e

i Lache (Z)!

k: Polygonum dumetorum L. Chrudim: bei Svídnice und Strádov, Hed--—©—©
wiesthal im Eisengebirge (Z)! | A
Rumee maritimus L. a) aureus. Chrudim, Slatinan, nebst 9) limosus! ©

Teiche bei Pecerad, nebst b) (V)! Horaždovic zerstreut (Ce).
© Rumex hydrolapathum Huds. Melnik: Sumpf zwischen Vrutic und.
R Hleďsebe (PI © M
bu - Rumex aguaticus L. Wiesen bei Plas (Č). Horažďovic, zerstreut (Ce). oé
: > Daplme mezereum L. Hradečnice bei Kostelec a. Sáz., Čerčan a "3
M Moldauabhánge von Klingenberg bis Podolsko (Ci) !

-Thesium alpinum L. Auf der Kozelka bei Manětín háufig! Vorlík:
„beim PRSA neb (Vš)! |

" KEN SAN S sj BEL 3500 plk zak adí O loěší skal ZR Jak 1 na a K ELT VR 2 k
“ k : dr Ř v TEE 60 u
i ; ee 70 sál Zš m 793, vé v
4 i í "S '

648.

Thestum temi Ehrh. Ziegenberg ba Aussig, Měnchsbusch boi
Bilin (Č)! |
Thesium montanum Ehrh. Ročov: Kiefernwald im Thiergartenrovier
gegenůber Pochvalov (Č)! i
Loranthus europaeus L. Park in Herman-Městec (Z)!

2. Sympetalae.

Phyteuma nigrum Schm. Horažďovic: Wiesen am Můhlbach und auf
dem Knížecí ostrov (Če)! (Ph. spicatum fehlt in der Gegend. Ce).
Prachatic (Vš)! |

Fhyteuma orbiculare L. Meckl bei Duppau (Kn)! :

Campanula cervicaria L. Altbuch bei Trautenau (Tr)! Um Teinitz
a. Sáz. háufig (V)! Salnauer Jágerháuser im Bohmerwalde (Sch)!

Campanula glomerata L. Taranka bei Teinitz a. Sáz. (V)! Horažďovic :
(Ce). Bei Unterhaid vereinzelt (T).

Campanula persicifola L. var. hispida et parviflora, Rinnsal des Nal-
žovicer Baches (D)! i

Xanthium strumarium L. Václavice bei Konopišť (V)! | k

Arnoseris pusilla Gártn. Mirotic: bei Ostrovec (Ci)! 3

Crepis praemorsa Tausch. Pardubic: Wiesen bei Dražkovic (JK)! Ab- j
hánge bei Divic náchst Vinařic gegeniiber dem Berge Lavička ©
(Č)! Horažďovic: bloss auf einer Wiese náchst der Stadt, da-
selbst háufig (Ce)! i

Crepis succisaefolia Tausch. ©. mollis, Kesselkoppe im Ričsenpebine.: :
(Kafka)! B. glabrata. Nasse Wiese am Fusse der Kozelka bei 3

Manětín ! i

„v s

Hieractum pilosella L. var. trichocephalum. Marienberg bei Aussig
(Č)! Ebendort auch eine var. furcata mit gabelig 2—3ástigem
Schafte, offenbar kein Bastard.

Hieractum flagellare Wild. (H. stoloniflorum Autt.). Pardubic: Wiesen ©
bei der Fasanerie, lános der Halda von Židov nach Počáply, bei
Studánka, hd Jesničan, Stéblower Fasanerie, auch bei ©

Hieractum pilosella X praealtum. Steinberg bei Aussig (Č)!

Hieracium pilosella X collinum. Marienberg bei Aussig (Č)!

S E OP
ví

o "
0

649.

> Hieracium pilosella X pratense. Ročov: Abhang am Bache bei Divic

P O :

í Hieracium pratense Tausch (H. collinum Nág. et Pet. nec Gochnat).

: Ročov: Abhang am Bache bei Divic (Č)! Strašic bei Hořovic (J) !

- Hieracium praealtum Vill. (genninum). Roudnic: Abhánge oberhalb
Brzánky u. a. (Č). Steinberg und Marienberg bei Aussie, Divic
- bei Ročov (ders.). Písek: Lehne bei Vrcovic und am Wotawa-
ufer „u Topinky“ (Ci)!

| Hieracium collinum Gochn. Tausch. Marienbere bei Aussig (Č)! Prag:

| bei Dvorce (Kh)! Písek: felsige Abhángce der Wotawa bei Bo-
rešnic (Ci) !

| Hieracium cymosum L. Fr. a) poltotrichum (Wimm). Pardubic (J)!
Steinberg und Ziegenbere bei Aussie, Zlatniker Berg bei Drůx
(Č)! | Waldschlag oberhalb Kounova, Kalkfelsen gegenůber Smi-
lovic (Č)! Kozelka bei Manětín háufig! und bei Plas cecenůber
dem Panholec (Č). Strašic bei Hořovic (J)! Horaždovic: bloss
auf dem Berge Prácheň, dort háufie (Ce)! © Wottawalehne un-

-> Hieractum setigerum Tausch. Chrudim (J)! Prag: Abhang oberhalb

> Hřeracium echioides Lumn. Raudnic: hinter Kyškovic auf Sandboden
p- (Č)! Stražickenberg bei Kamajk leitm. (ders.)!
> Hieracčum Schmidtů Tausch primit. (H. Sternbergii Fról.) «) setí-
gerum. Prag: hintere Partie des wilden Scharkathals, auf Felsen
in der Náhe des H. candicans (Č, Kh)! dann auf der Homole
k bei Wran, breitblátterie (Kh)! Hiemit das mir bisher unbekannt ©
Ů gebliebene (s. Result. f. 1886 pas. 180), freilich seltenere Vor-
|; kommen des echten H. Sehmidtii in der Prager Gegend nach-
p gewiesen. Aussie: am Ziegenbere auf Phonolitfelsen (Č)! auch
á am Pressberg (ders.). Schlossberg bei Teplitz (Č)! Bořen und
-© Sehladniger Bere bei Bilin (ders.). |

var. 8) grandidentatum (var. erinigerum Čel. Result. f. 1886
pas. 188, vix Fries) s. ob. Elbthal: Gneussfelsen gecenůber Lich- :
towitz bei Praskovic, eine f. foliis latioribus inciso-dentatis (Č)! i:
p- - Pressberg zwischen dem Schreckenstein und dem Wostray bei ně j
r ; Aussig, £. latifolia (Č)! Bilin: am Fusse des Bořen (ČI schon Z
-© Tauseh.!) und auf Felsen im Debřethale (Č). 0

650

pisches Schmidtii setigerum tiefer unten (Ú)!

f -

Hieracitum candicans Tausch. e) genuinum. Prag: Scharka, hintere ;
Partie, mit H. Schmidtii (C, Kh)! Am Berse Bohdalec bei ©

Michle, náchst dem Wáchterháuschen (Ci)! Marienberg. und
Steinbere bei Aussig (C)! Ziegenbere bei Gr.-Priesen (Č)!
B) foliosum s. ob. Marienberg bei Aussig mit «) (Č)!

y) Winkleri Čel. Res. f. 1886. Westseite des Ziegenberges,

im Schatten (Č)! auch auf dem Marienberge (ders.).

Hieractum graniticum Schultz bip. Schladniger Berg bei Brůx (Č)!
Bewaldete und buschige Felsen bei der Stadt Bechyně (zwar mit
vertrockneten Štengeln im Šeptemb., aber doch kaum zu be-
zweifeln)!

Hieracium diversifoltum Čel. Res. 1886. £. majus. Zibadniené bel Angsiee
auf Felsen, auf der Seite nach Wesseln, besonders háufig unten im
Geróll am Wege mit H. candicans und Schmidtii (Č)! |

Htieracium murorum IL. b) cinerascens Uechtr. Scharka bei Prag,
hintere Partie hinter dem Čertův mlýn mit H. Schmidtii né
candicans (Kh)!

c) canofloccosum Čel. Anal. květ. (b. subcaesium Čel. Prodr.

nec Fr. et Autt. suec.). Am Sandbere nórdl. von Kounova, Wald-

rand, auf Kalk, zahlreich, eine Form mit unterseits purpurn an-
Felanlenen. oberseits os purpurn gefleckten Bláttern (©)
d) platycephalum und e) ochr ocephalum S. ob.
Hřeracitum bifidum Kit. (H. chartaceum Čel.) Oberste Felsen des
Ziegenberges bei Aussig (Č)! Schladniger Berg bei Brůx, f. in-
ciso-dentata (Č)!
B) majus. Am Steinberg Niš Aussig, Phonolitfelsen, sehr hůufie
(Č)! Felsen am Fusse des po, bei Aussig, Nord-
seite, im Schatten (Č)!
Htieracium gothicum Fr. Bóohbmerwald: am Giptel des Lusen háufig
(Sch)!*)

Mulgedium alpinum Less. Puchers an der oberósterreichischen Grenze

(T).
Prenanthes purpurea L. Abhang gegenůber dem Schreckenstein (Č)

*) Dass H. gothicum nur eine alpine Form des H. laevigatum Willd. ist, be-
státist auch G. Schneider in Leimbach's Deutsch. bot. Monatsschr. V. 189

N. 7, 8 pg. 106.

„

s K SS S, 0M s do k o oo ZO VA SON vá dě 6 aš bo de n k dok

: Bla a. Sáz., Kamenitzer Thal (V)! Písek: am Lomnicbache
- bei Vráž (Ci) ! k |
Lactuca perennis L. Um Aussig verbreitet: Schreckenstein, Schanz-
berg, Pressberg, Grafenhóhe, Vrkoč, Marienberg, Ziegenberg (Č)!
Lactuca výměnea Presl. Berge um Aussig, Praskovic, Scháťferbere bei
P Bilin (Č). Burg Kostelec a. Sáz. (V)! Felsen bei der Station
É Schweissing an der Bahn Pilsen-Plan (Č).

| Chondrilla juncea L. Mělník: bei Klein-Oujezd mit Kohlrauschia und

-© Silene otites, dann im Kokoříner Thal unweit der Můhle Stampach
(P)! Burg Kostelec a. Sáz. (V)! Horažďovic, zerstreut (Ce).

Tar axacum palustre DC. Nasse Wiese bei Welhotten bei Domoušic,

auf trockenen Stellen mit Úbergůngen in das benachbarte Tara-
xacum officinale pratense (Č)!

> Hypochoeris glabra L. B) Balbisii (Lois. sp.) Kunwald bei Benften-
bere, im Haferfelde (b)!

Hypochoeri "s maculata L. Grafenhóhe gegeniber dem a

(Č)! Monchsbusch bei Bilin (ders.).
Leontodon autumnalis L. B) iw ichocephalus Neilr. Krusičany bei Teinitz
lac Dáz. (V).
| Pioris hteraciotdes L. Bad Wartenberg (V)! Chlumberg bei Bilin,
Schloss-, Breiten- und Rósselberg bei Brůx (Č)!

| Tragopogon major L. Breitenberg bei Brůx (Č). Teinitz a. Sázava:
: hinter der Fabrik (V)!
V zonera humilis L. Chotěboř (Dvořák)! Am Zvičín bei Kóniginhof

(Tr). Měnchsbusch bei Bilin (Č). Um Teinitz a. Sázava háufig

“ (V)!
k Scorzonera lacímiata L. Brůx: zwischen Obernitz und Zlatník (Č)!
Pastor lěnosyris Bernh. Felsgeháinge geceniber Lichtovic bei Praskovic;
-© Aussie: am Marienbere, Pressberg, Ziegenberg; © Mónchsbusch
EC bei Bilin (Č).
k Inula conyza DÚ. Aussig: Abhánge gegenůber dem Schreckenstein,
Scháferberg bei Bilin (Č). Wilder bei Kostelec a. Sázava (V)!
3 Bechyně!
Inula germamica L. Straschitzkenberg bei Kamajk, Ziegenberg bei
p Nesteřic, Schlossbere bei Brůx (Č)!
: Roula hirta Ň Aussig: Marienberg, Grafenhóhe, Vrkoč; bei Praskovic;
-© Měnchsbuseh bei Bilin, Schlossbere bei Brůx (Č).
Ivula salicina L. SE beim Bad Wartenbere (V)! Aussig: Bere
-© Vrkoč bei Vanov (Č). |

652

Inula salicina X hirta. Auf der Sovice bei Roudnic, unter den Eltern 7

(Č)! Aussie: am Vrkoč bei Vanov, úber den oberen Felsen
des Abhangs einige Expl. mit den Eltern (Č)!

Bidens radiatus Thuill. Abgelassener Teich bei Franzensbad (Č)!-

Abgelassene Teiche bei Piberschlag náchst Gratzen (Jn)!

+ Rudbeckia laciniata L. Lično bei Častolovic: am Alba-Bache náchst
der Můhle mehrere Exempl. (A. Truhlář)! Písek: Ufer der Wo-
tawa „u Martínka“, nur 2 Expl. (Ci)! Horažďovic: am Chrást.
um den Teich, zu Fndrieu. dann am Můhlbachufer in čnsen
Expl. (Ce)!

+ Rudbeckia hirta L. s. ob.

PJ P py

Achillea mállefoltum L. b) Seidlůi (Presl). Schlossbere bei Brůx 1

(Č)!
Anmerk. Die fein und viel zártheličh unteren Blátter, die.
zur Blůthenzeit nur an den sterilen Trieben vorhanden sind,

minzenartig (Č).

. P E O 070

Achillea nobiliš L. (A. Neilreichii Kern.). Hleďseber Lehne bei Weltrus

(K).

Anthemis arvensis L. var. sericea S. ob.

Anthems austriaca Jacg. Vereinzelt noch bei Plas und Manětín! Ein-
Exempl. capitulis plenis ligulatis bei Modřan náchst Prag (0)!-

Anthemis tinctorta L. Um Teinitz a. Sáz. gemein (V)! Horažďovice,-

zerstreut (Ce). Wittingau: gegen Lomnic an der Bahn (W)!
var. albiflora; Randblumen weiss, nur am Grunde noch hell-

gelb. — Bei Chrudim (J)!
+ Matricaria discoidea DC. Pardubic: na Židově, Hradiště, bei Brozan

(JK)! Prag: in Liboc am Wege (Č)! Elbufer gegenůber Roudnic
náchst der Ueberfuhr und bei Salesl (Č)! Kuklík bei Ladví

náchst Kamenic (V)!
Chrysanthemum leucanthemum L. var. přnnatifida s. ob.

Chrysanthemum corymbosum L. Chrast bei Chrudim (Z)! Um Ho- ;

ražďovic háufig (Ce).

Artemisia pontica L. Aussig (Č).

Artemisita scoparia W. K. Schlossberg bei Brůx, mit A. campestris,
pontica, absynthium (Č)! In den Šeitenschluchten der Moldau
bei Lišnic und Větrov auf Abhángen und Aeckern stellenweise
in Menge (F)! Bei Tábor im Pintovkathale háufig mit A. cam-
pestris! | |

je j - já £
ČT7 OV E V a oo TM)

653

ago germanica L. 8) virescens W. Grab. Obermůhle [Žďár] ber
-© Neuhaus (Kh)!
r Gnaphalium margaritaceum L, ení am Sůdfusse des Hochwald-
-© berges náchst Neuhůtten (T).
: Gnaphalium uliginosum L. var. pilulare Koch. Abgelassener Teich bei
——— Franzensbad (Č)!

Gnaphalium luteo-album L. Sázavagebiet: Teinitz, Ledce, Brodce (V)!
- Gnaphalium aremartum L. Teinitz a. Sáz. háufig (V)! Horažďovic:
: bloss auf einem Hůgel, zahlreich (Ce)!
- Armica montana L. Mukařov bei Říčan (J)! Aussig, Hrádek bei Kamajk
m © leitm: (©). |
> Doronicum austriacum Jacg. Vorgebirge des Bohmerwaldes: Marga-
-© rethenbad bei Prachatic (Vš)!

„Senecio barbareaefoltus Krock. Wiese Kozlovice bei Teinitz a. Sáz. (V)!
- Senecio fluvtatilis Wallr. Písek: auch am Skalicebach unweit Mirotic
| wenige Exempl. (Ci)!

- Senecio vovularis DC. Salnauer Jágerháuser (Sch)!
P Petasites albus Gártn. Am Zvičín bei Kóniginhof (Tr). Písek: feuchte
E Waldlehne bei Vráž (Ci)!
| Potasites Kabliktanus Tausch. Riesengebirge bei Schatzlar: lángs des

Weiseltbaches von der Štrassenbiegung bis in die obere Ortschaft

-© Rehhorn (650—900 M.), stellenweise massenhaft, unten zusammen
mit P. officinalis, doch P. albus nirgends in der Náhe; auch im

k ; Hochgebirge und zwar im Teufelsgártchen in der Rinne oberhalb
É: des Bibernellflecks und weiter unten links nahe den nassen Felsen
-© fůr sich allein, dann am K1. Teiche náchst P. albus, dagegen P.

officinalis dort nirgends in der Náhe (Tr)!

Nach vorstehenden Mittheilungen ebenso wie nach der frů-
heren Angabe K. Knafs ist also die Bastardnatur dieser Pflanze
nicht wahrscheinlich.

E patorčum cannabinum L. Plattenberg bei Liebenstein (Č).
Centaurea jacea L. c) pratensis Thuill. Pardubic (J)!

Centaurea phrygia L. p. Prachatic (Vš)!

- Centaurea pameulata Jaca. Um Teinitz a. Sáz. gemein (V)! Seiten-
schluchten der Moldau von Lišnic bis Větrov, Hbity und Jablonná
(F). Hodovic bei Budweis (Weyde)!

Centaurea axillaris Wild. Um Aussig háufie: am Marienberg, Stein-
——— berg, Schreckenstein, Ziegenbere, Střísovicer Bere, Schlossberg

654

und Breitenberg bei Brůx; Abhánge zwischen Divic und Neudosť :
bei Vinařic (Č)! ;

+ Centaurea solstitialis L. | Bahnaufschůttune bei Heřman-Městec (Z) :

Cirstum ertiophorum Scop. Melnik: am Wege von Strážnice nach Zb |
moř (P)! Rěsselberg bei Brůx (Č).

Cirsium rivulare Link. Pardubic: Wiesen bei Dražkovic und Jeáničan
(J. K)!

Cirstum panmomicum Gaud. Ročov: bei Divic am Abhang gegenůber i
dem Berge Lavička, mit Scorzonera humilis (Č)! Měnchsbusch i
bei Bilin, Grafenhóhe gegenůber dem Schreckenstein, mit Hypo-
choeris maculata (Č)!

Cirsium heterophyllum All. Liebenstein bei Franzensbad (Č). i

Cirstum acaule A]]. Wald Sodovka bei Teinitz a. Sáz. und bei Pece- -
rad, £. caulescens (V)! Chudenic: auch am Šepadler Teiche und.
unter dem Bělč bei Švihau, spárlich (Č)! | 4

Cirsium arvense Scop. var. čncanum (Fischer). Horažďovic: bloss M
einem Waldschlage auf der Moučanka (Ce)! 3

Cirstum oleraceum X acaule. Pardubic (J). Wiesen Vodiás | bei Šla-
tinan (Z)!

Cirsium oleraceum X palustre. Jičín: Abhang der Přivyšina (Sm).

Cirsium pannonicum X acaule. Auf der Sovice gegen die Elbe zu (ČI

Cirsium canum X acaule. Wiesen Vorliny bei Slatinan!

Cirsium canum X palustre. Pardubic (J)!

Carlina vulgaris L. var. něgresvens et virescemns s. ob. :

Echinops sphaerocephalus L. Wegstádtel: bei der alten Dampisige.
und beim Štaatsbahnhofe (L)! |

Dipsacus silvester Huds. Brodce bei Teinitz a. Šáz. (V

Seabiosa arvensis L. var. integrifolia. Chrudim: bei Chrast an der
Strasse (Z)! i

Scabiosa silvatica L. Wálder bei Kónieswart (Č). Rechtes Sázavaufer i
bei Brodec (V)! Horažďovic: im Jungwald auf dem Berge Prácheň © 3
(Ce)!

Asterocephalus columbaria Wallr. Im Wáldchen am Rande der Moor- :

*,
K i ŠK daněk

wiesen bei Slatinan, zahlreich !
Asterocephalus ochroleucus Wallr. Um Teinitz a. Sáz. gemein (V)!
Asterocephalus suaveolens Wallr. Chlumbere bei Bilin (Č)!
Asperula tinetoria L. Um Aussig háufig; Mónchsbusch bei Bilin (Č).
Asperula galiotdes MB. Um Aussie verbreitet; Scháferberg und Debře-
thal bei Bilin, Schladniger Berg, Schloskkena: Breitenberg bei Brůx
(Č). Anhčhe něrdl. von Kounova und Tháler des Domoušicer und

ZMĚNY 8 ber E70 OPEON A O RONÉ 1104 bt po oN
poví IP práce 8 Vzal FA, Nl ed l TA OM

A des Pochwalower Baches, auf Kalkmergel, háufig (Č)! Burg Ko- :
-stelec bei Dnespek (V)! 3
tum tricorne With. Zwischen Welwarn und Uha im Getreide auf ý
Kalkmergel, zahlreich (K). i

Galium rotundifolum L. Kunwald bei Senftenberg (B)! Chlum bei
-© Konopišť (V)! Um Horažďovic zerstreut (Ce)!
| Sambucus racemosa L. Chlum bei Konopišť, Hůrka, Kamenicer Thal
k (V)! Im Moldauthal der Šelčaner Gegend úberall zerstreut (D).
3 Horažďovic, zerstreut (Ce). |
Sambucus ebulus L. Pyšely, Ledce, Chvojno bei Konopišť (V)! Um
j Selčan háufig, auch im Moldauthal (D). Horažďovic zerstreut (Ce) !
> Viburnum lantana L. Roudnic: úber den Kyškovicer Weinbergen im
E Gebisch (Č) und in der Obora (Rosický). Měnchsbusch bei Bilin,
Schlossbere bei Brůx; Kalkmergellehnen oberhalb Solopisky und
Konětopy náchst Ročov, zahlreich im Laubgestrůpp (Ó)!

- Adoxa moschatellina L. Prag: Hasenburg auf dem Lorenziberg; bei
| Modřan (Č)! Vesecer Hain bei Jičín (Sm). Oujezd bei Manětín!
Ť Teinitz a. Sáz.: bei Chleby, im Rakovec (V)! Um Horažďovic
-© zerstreut (Ce). Gratzen: im Theresienthale, am Hochwaldberge
u. a. (T).

- Vinea minor L. Gebůsch náchst Wieden bei Schweinitz (T).
k: > Vincetoxicum officinale Měónch. Teufelsgártchen im Riesengrunde, im
k: Geróll (Tr)! Horažďovic: bloss auf dem Berge Kozník (Ce)! Bei
. Frauenberg háufig (Sm).

Menyanthes trifoliata L. Chrudim: unterhalb Čejkovic (Z)! Wiese Ba-
| „binec bei Teinitz a. Sáz. (V)! Kónigswart, Eger, Franzensbad (Č)!

| Gentiana eruciata L. Kunwald bei Senftenbere (B)!

- Gentiana pneumonanthe L. Kodetschlag: unweit Zartlesdorf, zahlreich (T).
- Geňtiana verna L. («. aestiva R. © Sch.). Nasse Bergwiesen bei Rosen-

p - bere, mit Soldanella montana (T)!

3 (Gentiana ciliata L. Berg Svídník bei Horažďovic (Ce)!

- Gentiana amarella L. Všetat: auf den beiden Wiesen mit Linum pe-
: renne und den Gymnadenien (Sch)!

: Gentiama germanice Willd. Horažďovic háufig (Ce)!

Erythraea linariaefolia Pers. Moorwiesen bei Slatinan, sehr háufig
-© nebst E. ramosissima! o
Erythraea ramostssíma Pers. Podháj náchst Bad Wartenberg M Um :
-— Horažďovic, zerstreut (Ce).

A BSrugo procumbens L. In Chrudim „na Kopanici“ spárlich (Z)!

ARES A ARE ON RR TTS ok 5 k ko
Z

656

Echinospermum lappula Lehm. Burg Kostelec a. Sáz. (V)!

Omphalodes scorptovdes Schrank. Lichte Wálder zwischen Roudnic

und Kyškovic (Č). Melnik: bei Oupor und in der Kleštice massen-

(Ce)! erster Standort in Sůdbohmen.
Myosotis sparstílora Mik. Bei Worlík (Vš)!

Myosotis eaespitosa Schultz. Šůmpfe zwischen Bakov und Kněžmost
(K). Wiesen Kozlovice bei Teinitz a. Sáz. (V)! Teich Landa bei í

Vráž (Ci)! Teich Malý Tisý bei Lomnic (W).
Myosotis versicolor Smith. Horažďovic, zerstreut (Ce).

Cerinthe minor L. Abhang oberhalb Konětop bei Ročov; hinter Brdloch 3

bei Citolib (Č). Burg Kostelec a. Sáz. bei nep (V)!

Pulmonaria angustifoha L. Kiefernwald bei Veská bei Pardubic (JK)!
Pšanský les bei Smilovic náchst Ročov, spárlich (Č)! Měnchs- ©

busch bei Bilin (ders.)!
Nonnea pulla DC. Laun: gegen Citolib, bei Brdloch, Hřivic háufig (Č).

Symphytum tuberosum L. Prag: Waldschlucht bei Modřan (Č)! Frauen-

bere: am Wege vom Bahnhof (Sm).
Atropa belladonna L. Horažďovic: bloss auf dem Kozník (Ce).
Physalis alkekengi L. Unter dem Schreckenstein an der sich hinab-
windenden Strasse im Gebische (Ú)!

Datura stramomum L. Teinitz a. Sáz.: bei Krusičan, Hamry, Burg.

Kostelec (V)!
Hyoscyamus miger L. Um Horažďovic háufig (Ce).

Verbascum blattaria L. Chrudim: beim Podkopanický mlýn nur

1 Expl. (Z)! Gráben bei Hořensko náchst Turnau (V)!

Serofularia alata Gil. (a. Ehrharti). Wiesengraben bei Hřivic náchst |

Ročov, zahlreich (Č).

Limosella aguatica L. An der Moldau bei Kralup, Nelahozeves, Wel- —

trus háufig (K).

Linderma pyxidaria AI. Úfer des Teichels Kočár in Libčan bei Ne-
chanic (JK)!

+ Mimulus luteus L. An der Cholíner Ueberfuhr an der Moldau, erst
heuer (D)! Horažďovic: bloss auf der Wotawa-Insel, nicht jedos
Jahr blihend (Ce).

+ Mimulus moschatus Dougl. Zwischen Weltrus und Nelahě ls am

> ň 4 k +
B BC p p ao SA a ky vássdný

rechten Moldauufer in Tůmpeln neben dem Ne- k:

einige Expl. (K).

naria "arvensis Desf. Schlan (B)! Bei Hněvšín, Sestrouň bei Šelčan
-© háufig, sonst zerstreut (D)! Teinitz a. Sáz. háufig (V)!

: Antirrhinum orontium L. Teinitz háufie (V)! Horažďovic, zerstreut (Ce).
- Digitalis ambigua Murr. Kukus (Tr). Kokoříner Thal (P)! Plattenberg
* bei Liebenstein, Kónigswart (Č). Sázava-Gebiet: Teinitz, Horní
ň Požáry, Kostelec, Chlum bei Čerčan (V)! Um Horažďovic háufig
; (Ce). Frauenbere (Sm).

a montana L. Kunwald bei Senftenbere (B)! (Gratzen: ver-

sumpfte Stelle am sůdóstl. Abhange des Hochwaldberges (Jn)!

-Veronica officinalis L. B. alpestris Čel. Glatzeberg bei Kónigswart (Č)!
- Veronica teuerium L. Děvic náchst Ročov: gegeniber dem Berge
Lavička (Č). Horažďovic: Berg Prácheň (Ce). Písek: Felsen des
- Skalicebaches bei Vráž (Ci)!
> Veronica prostrata L. Josefstadt: am Elbeufer in der Anlage (Tr),
Moldauthal: auch noch bei Červená sůdl. von Vorlík (Ci)! Tei-
nitz a. Sáz. (V)!
- Veronica longifola L. Wiesen bei Obernitz bei Brix, in einer forma
putata mit niedrigen, nur etwa 1" hohen Štengeltrieben, kurzen
3eckig ovalen oder eilánglichen, grob breitságezáhnicen Bláttern
(Č)! Písek: Wiesen beim Teiche Landa bei Vráž (Ci)!

; Kodetschlag bei Hohenfurth (T).

> Pedicularis palustris L. Divicer Thal oberhalb Brdloch, mit Carex
glauca (Č). Teinitz a. Sáz.: Wiese Babinec bei Pecerad, Dunavic
E (V)! Um Horažďovic háuůger als P. silvatica (Ce). Um Gratzen
A und Schweinitz sehr verbreitet (T).

r
í

Zartlesdorf bei Unterhaid (T)!
Melampyrum oristatum L. Schlossberg bei Brůx (Č).
- Melampyrum arvense L. Horažďovic: bloss auf den Bercen Moučanka
© und Svídník (Ce)!
© Melampyrum silvaticum L. Kóniginhof: im ganzen Kčnigreichwald
k und am Zvičín háufig (T). Eger und Franzensbad háufig, Platten-
-© bere bei Liebenstein (Č)!
> Laihraea sguamaria L. Kleštice und Oupor bei Melnik (P)! Buchen-
wálder bei Vinařic náchst Ročov (Č). Bei Lečic an der Kocába
(D). Burg Kostelec a. Sáz. und Horní Požáry (V)! Horažďovic:
-im hervschaftl. Garten und im Parke auf dem Knížecí ostrov (Ce).
„T p Mathematicko-přírodovědecká, 42

Ě
p;

- Veronica agrestis (L.) Fr. Erzgebirge bei Mariaschein, selten (Wiesb.)! |

x :
: Rhinanthus serotinus Schónh. (angustifolius Gmel. ?) Bořen bei Bilin (Č)!

ode asd BSN ; hy Á

piko ké

> Mentha pulegium L. Rechtes Moldauufer bei Kralup náchst der Úberí á

658

Orobamche epithymum DC. «. minor. Bořen bei Bilin (Č)! auf Thymus A
B. major, besonders robust, reich-, dicht- und grossblůthig. So

Orobamche caryophyllacea Sm. Um Aussig nicht selten (Č). Abhánge
oberhalb Živohoušť im Moldauthale, mit O. epithymum (D)!

Orobamche Picridis F. Schultz. Melnik: zwischen Neu-Tupadl und.
Zimoř, auf Picris, zahlreich an beschránkter Stelle (P)! Elbfelsen
gegenůber Lichtovic bei Praskovic (Č)! Chlumbere bei Bilin mit
O. arenaria (Č)! Breiter Bere und Růsselberg bei Brůx (ders.)!-
úberall auf Picris.

Orobanche arenaria Borkh. Radotíner Thal bei Prag (Ci)! Marienberg.
bei Aussig (Č)! Chlumbere bei Bilin (Č)!

+ Elssholzia eristata Wild. Sázavagebiet: Pášovka bei Kostelec a. Sáz. ;
Steinbruch bei Přestavlk (V)!

V look K p kk

reich (K).
Thymus angustifolius Pers. Wittingau: Waldgraben náchst der Ein- :
schicht „Kohout“ (W)! 3
Salvia verticillata L. Újezd an der Strasse zwischen Turnau und Á

an der Kocába unterhalb Knín, aber sehr spárlich (D). Wittingau:
im Hofe der Dampfmůhle (W)! daher wohl nur eingeschleppt..

Salvia pratensis L. Um Teinitz und Kostelec a. Sáz. háufig (M Um
Horažďovic gemein (Ce)!

Dracocephalum austriacum L. Prag: Radotíner Thal, hinterer Theil-
gegenůber Kosoř auf abgelegener Felspartie zahlreich (Polák, |
Ciboch)!

Melittis melissophyllum L. Prag: Waldschlucht bei Modřan (Č)! Eb-
abhánge gegenůber dem Schreckenstein (Č). Bei Seje mit Spej
aruncus (D). |

Galeopsis anmgustifoha Ehrh. Teinitz a. Sáz. háufig (V)! :

Galeopsis versicolor Curt. Glatzebere bei Kónigswart (Č)! Um Te
wie auch (G. pubescens Bess. gemein (V)! :

Stachys silvatica X palustris (S. ambigua Sm.). Pardubic: im Walde.
zwischen den Teichen Rozkoš und Oplatil mit den Eltern, einige-
Exempl. (JK)! d

chys annua L. Feld bei Slatinan bei Chrudim, zahlreich !

Stachys recta L. Burg Kostelec a. Sáz. (V)!

A Chaeturus marrubiastrum Rehb. Am Žehuňer Teiche (F).
Marrubium vulgare L. Horažďovic: nur auf Triften unter der Burg
j : Rábí, Ostseite, zahlreich (Ce)! Písek: auch an der Wotawa unter
k Jistec (Ci)!

- Prunella laciniata L. «) alba. Raine am Welwarner Haine oberhalb
| Gross-Bučina sehr zahlreich (K).

- Prunella grandiflora Jaca. Teinitz a. Sáz. háufig (V)!

Ajuga pyramidalis L. Písek: auch im Walde Záduší, nur 2 Expl.

gef. (Ci)!

Teucr'tum chamaedrys L. Aussie, Bilin verbreitet; Kalkmergelabhánge
| oberhalb Solopisky, Konětopy und Divice (0).

- Teuerčum botrys L. Ziegenberg bei Aussig, Zlatniker Berg bei Bilin;
, Abhánge oberhalb Solopisky, Konětopy und Divice (Č).

Litorella juncea Berg. Abgelassener „Au-Weiher“ bei Piberschlag
E: náchst Gratzen, in Mence (Jn)!

- Plantago arenaria WK. Sandfluren bei Bakov (K).

- Pinguicula vulgaris L. Horažďovic: nordwárts zwischen Chanovic und
< Slatina, selten (Ce).

- Utrieularia vulgaris L. Tiůmpel náchst dem Abflussbache des Teiches
5 Landa bei Vráž, blůhend (Ci)! Budweis: Sůmpfe am linken
Moldauufer unweit Fůrstenmůhle, blůhend (Weyde)!

- Utricularia neglecta Lehm. Franzensbad: im Gross. Stadtteich, blithend,
u. a. (Č)! Tůmpel im Bette des Abflussbaches des Teiches Landa
bei Vráž, blůhend (Ci)!

Utricularia intermedia Hayne (U. Grafiana Koch). Franzensbad: im
Grossen Stadtteiche, zahlreich im schwimmenden Torfe, blůhend ;
die beblátterten Stengel liegen dem Sphagnum an, die Zweige mit
Blasen hángen in das Moorwasser hinab (Č)!

B) Kochtana Čel. Oest. Bot. Z. 1887. pe. 166.? Eger: hinter
Kreuzenstein im torfigen Egertůmpel, im Wasser schwimmend,
steril (Č)! (Gemahnt in den Bláttern, von denen hie und da
einer auch einen kleinen Schlauch trágt, an U. brevicornis, doch

o o do O o on o PSB

Urieularia minor L. Franzensbad: Grosser Stadtteich und ebenfalls
| torfiger Teich hinter demselben (Č)!

42%

ist die Pfílanze robuster, die Schláuche weit grósser, daher doch

NJ,
BR 5 gore s
eb PV 7 Ko 90003

Y, Jda
« We o 4 +
9 i 5 ke k?
' i 7 Fy MP čs Pek
: < k + t 4 : v AŠ a
, M “ . k 4 pot "Po
; | Pí, bo (8
i k rá C ř
! : T + M
"2

Centunculus — minímus L. Haida: feuchte Brachen beim Raben- 4

SAPS Aledýí don A sáhpů, HRA Pb KOD No koa seek Ví bak
. v Né Pos

steine (Sch)! :
Anagallis arvensis L. var. coerulea. Horažďovic sehr selten und spár-
lich (Ce). i
Naumburgia thyrsiflora Rchb. Teichmoore bei Franzensbad (Č). Písek: ©
linkes Wotawa-Ufer úber dem „Bednář“ und bei Starý Bor bei ©
Sedlic (Ci)! Gratzen: auch bei Sonnberg, Wieden, Sohors (T). 3
Lysímachia nemorum L. Am Zvičín bei Kóniginhof (Tr). Taranka bei ©
„ Teinitz, Kostelec a. Sáz. (V)! “
Trientalis europaea L. Tetschen: Waldsumpf bei Tschehe (Č)! 3
Soldanella montana Mik. Budweis: bei Lišov, Libnič (Sm). Marga- ©
rethenbad bei Prachatic (Vš)! i
Primula officinalis Scop. Um Horažďovic zerstreut (Ce). Hm
Primula elatior Jacg. Wálder bei Kčnigswart (Č). Můndung des Nal- 3
žovicer Baches, háufig (D)! Um Horažďovic háufig (Ce). Kodet- ©
schlag, Rosenberg, Hohenfurth und Oberhaid háufig, aber keine ©
P. officin., um Gratzen, Schweinitz, Kaplitz gar keine Primel (T.) ©
Androsace Pio nán L. Bei Zlosejn unter dem Dřínov auf Sandboden ©
reichlich, unweit der Anthemis montana (K). - A
Hottonta palustris L. Pardubic: auch bei Stéblová in Gráben an der
. Bahn massenhaft (Tr).
Armeria vulgaris Wild. Teinitz a. Sáz. háufig (V)! Budweis (Sm). ©
Vaccinium uliginosum L. Bei Eger und Franzensbad um die Wald- ©
teiche sehr háufig; Kónigswart: im Birkenfilz um den Gross- ©
teich (Č)!
Ozycoccos palustris Pers. Eger: hinter Kreuzenstein; Kónigswart: am ©
Grossteich und Glatzeteich (Č). Teich Malý Tisý bei Lomnic (W).
Monotropa hypopitys L. Teinitz a. Sáz. háufig (V)! Horažďovic háufig
(Ce) !
Pirola rotundifola L. Wálder bei Slap gegen Lečic zu (D)! Písek:
im Záduší mit P, chlorantha und P. media KA Um Horažďovic
zerstreut (Ce). p.
Pirola chlorantha Sw. Ročov: Pšenský les bei Smilovic (Č)! Wald
Srbínov bei Teinitz a. Sáz. (V)! Um Vorlík háufňg (Vš)! Horaž- ;
ďovic háufig (Ce). E
Pirola uniflora L. Kunwald bei Sontishborá (B)! Glatzeberg bej Kč-
nigswart (Č)!

ý k ká c kf žab P PVO ká dy Pásek sed
R 79 PE ski edí

661

3. Choripetalae.

- Clematis recta L. Ročov: Abhang bei Divic (Č).

k Clematis vitalba L. Horažďovic: ein Strauch auf dem Berge hinter

dem Dorfe Hejna (Ce).

> Thalictrum aguilegiaefoum L. Horažďovic: nur an einer schattigen
Stelle am Můhloraben einige Expl. (Ce)! Wittingau: im Ge-

M stráuch „na Nových Řekách“ (W)!

vá halictrum angustifoltum (L.) Wimm. et Grab. Wiesen bei Plas! Ho-

j ražďovic: bloss auf einer Wiese, doch zahlreich (Ce)!

- Pulsatilla pratensis L. Divice bei Vinařice (Č).

> Anemone stilvestris L. Aussig: am Marienbere, Pressbero, Ziegenbero
u. s. w. (Č). Anhóhe „Ebene“ něrdl. von Kounova, Abhánge ober-
halb Solopisky und Konětopy, dann úber dem Divicer Bache
im Thálchen westlich von Neuhof (Č)! Horažďovic: bloss am

Sůdabhane des Svídník und háufig auf dem Berge Kozník (Ce)!

: „Anemone nemorosa L. flore purpureo. Sandbere bei Kounova, in

schattigem Gebůsch einige Expl. (Č)!

- Anemone ranunculovdes L. Bei Slap; fehlt sůdlicher im Moldauthale (D).

- Adonis vernalis L. Auf Hůgeln um Ober-Beřkovic sehr háufig (Frl.

Rosa Mittelbach)!

> Myosurus minimus L, Schlan: Felder beim „Boží hrob“ (B)! Brodce,

P: Seje im Moldauthale (D). Um Horažďovic zerstreut (Ce)!

> Ranunculus cirečnatus Sibth. Bach bei Rychnovek náchst Josefstadt (Tr).

— Altwasser bei Salnau (Sch)!

E. Melník: Sumpf zwischen Vrutic und Hledsebe (P)! Písek: Ražicer

ů Téich und Teich Landa bei Vráž (Ce)! Lomnic: Teich Malý

k: Tisý (W).

> Ranunculus cassubicus L. Pardubic: Hain bei Jesničan (JK)!

; En rumcnlus Števent Andrz. Horažďovic: auf dem Knížecí ostrov im

4 Ramuneulus nemorosus DC, Abhánge oberhalb Divic bei Vinařic; Kó-

nigswarter Wálder (Č). Chlumberg bei Manětín! Bludau, Suchen-

thal bei Kaplitz (T)!

zást:

> ,
M?

les bei Domoušic und bei Divic gegenůber dem Berge „lo
var. latisecta et angustisecta (Č)! Vorlík (Vš)!

ey aa M z.
„ a MK 3 i
čo

602

Ranunculus sardous Crantz. San oci bei Aussig (Č). Franzensbad 3

(var. tubereulatus, Č)!

Trollius europaeus L. Wiesen bei Mastig und Prausnitz; am Zvíčín
bei Kóniginhof (Tr). In der Einsenkung zwischen Kato und.

Solopisky (Č). Waldstrecke „ve Chlumu“ bei Slap (Landa nach

(Ce)! fehlt um Horažďovic (ders.). .
Nigella arvensts L. Teinitz, Chleby, Pecerady im unteren Sázavagebiet

(V)! Bei Horažďovic zerstreut und nicht bestándig: an der Strasse -

nach Nepomuk, im Getreide auf der Moučanka und bei Boubín
(Ce). Vráž bei Písek: Lehne am Lomnitzbache náchst dem Zu-
sammenfluss mit der Skalice (Či)!

Aguilegia vulgaris L. Hain unter dem Bósig (J). Sandbere nord-
lich von Kounova; dann am Rande des Pšanský les gegenůber
Smilovic (Č)! Manětín: Wálder am Chlum und auf der Kozelka
(úberall var. elandulosa)! Moldauthal: bei Sejc (D)! dann in der
Ruine Klingenbere (var. glandulosa, Ci)! Horažďovic: bloss auf
Abhángen hinter Hejná (Ce).

Delphinium consolida L. floribus plenis: im Kornfeld des Fáhrmannes
in Děč bei Půrglitz (Hohbach)!

Aconitum lycoctonum L. "Theresienthal bei Gratzen: am bebuschten -

Abzugseraben des Teiches beim Schweizerhause (Jn)!
Nuphar pumilum Sm. In der Moldau bei den Salnauer Jágerháusern,

besonders in den sog. Altwássern und im Flósskanal bei der.

Dampfságe in grosser Menge (Sch)!

Fapaver rhoeas L. B. strigosum Běnningh. Bei Plas! Bei Hněvšín im
Moldauthale ofter im Getreide (D)!

Papaver dubium L. Teinitz a. Sáz. háufig (V)!

Corydalis cava Schweig. et K. Horažďovic: bloss am Berge Prácheň,

Nordseite (Ce).

Corydalis pumila Rchb. Prag: auch bei Irdlořez, buschiger Rain,

mit C. digitata (Ci)!
Corydalis fabacea Pers. Zvoler Lehne bei Jaroměř (Tr). Slap (D).
Neveklov, Teinitz: am Matějíčkův kopec (V)! |

Marienbere bei Aussig (Č)!
Teesdalia nudicaulis R. Br. Um Bakov (K). Von Piberschlag zur
osterr. Grenze háuňg (T). :

Thlaspť perfoliatum L. Lodenic sůdlich von Přelouč (Z)! Ročov, :
Umrlčí les bei Domoušic, Thal bei Divic (Č)! Zwischen Hněvšín ©

und Knín manchmal zufállie (D).

o
M x

“
m dk p k k Sh dr o do o kat Sada sh kosou

E k

: ad * : . m ,
on A ur nt p B CS prd ho v S K AO BRÁCN dí Bu bw 200

pe kihóstrě L. optik. Felsen bei Blechhammer "
seutella laevigata L. Aussie: am Marienberg, Ziegenbere (Č)!
Lepidium campestre R. Br. Schonpriesen bei Aussig, Divic bei Vi-
-© nařic, Opočno sůdl. von Laun (Č)! Plas!
H Lepidium perfoliatum L. Josephstadt: in den Festungswerken náchst
: dem Bahnhof massenhatt (Tr)!
| Alyssum montanum L. Bořen bei Bilin (Č)!
E amino bulbifera L. Nemošicer Lehne bei Pardubic (J)! Wald
-© Hradečnice hinter der Burg Kostelec a. Sáz. (V)! Gratzen: Buch-
-© wald zwischen dem Hochwaldbere und dem Hirschrůcken (Jn)!
Puchers an der ósterreich. Grenze (T).
- Cardamine enneaphylla R. Br. Moldauthal zwischen Klingenberg und
© Červená, dann bei Vráž, hier und dort mit Petasites albus (Ci)!
| Můnduns des Nalžovicer Baches, mit C. bulbif., impatiens, amara,
-© Arabis brassicaeformis und Halleri (D)!
> Cardamine trifolia L. Gratzen: am Hochwaldberge (Jn)! |
> Cardamine amara L. (genuina). Kóniginhoťf: im Kónigreichwald, am
E Zvičín (Tr). Lipoltic sůdl. von Přelouč (Z)!
- Cardamine Opůcii Presl. Am Weiseltbache bei Schatzlar (var. olabrata,
Ir)!
| Cardamine silvatica Link. Glatzebere bei Kónigswart (Č)! Plas: na
-© Panholci (Č).
> Cardamine impatiens L. Wálder bei Gross-Aupa (Tr). Strádov bei

Chrudim (Z)! Chlum bei Konopiště, Káňov und Kostelec a. Sáz.

-Arabis brassieaeformis Wallr. Pochwalower Thal: Sůdabhang unter

: Neudorf bei Vinařic, spárlich (Č)! |

| Arabis hirsuta Scop. Kounova, Ročov, Divic u. s. w. háufig; ebenso

- Arabis sagittata DC. Milovic bei Lissa (Č)! Ziegenberg bei Aussig

Arabis Gerardi Bess. Chrudim: ehemalige Fasanerie bei Stříbřic,
spárlich (Z)!

E s. w., Bořen und Scháferbere bei Bilin, Schladnicer Bere und
Schlossbere bei Brůx; Eger: im Egerthal gegen Stein (Č). Tei-
-© nitz háufie, Kostelec (V)! | |
Arabis Halleri L. Adlergebirge (Mensegebiree): auch bei Giesshůbel
-4 (FI Bei Slap (D). Sázavauler bei Hůrka náchst Teinitz (V)!
Wittingau: na Nových Řekách (W)! |

Arabis arenosa Scop. Aussie: Marienbere, Pressberg, Ziegenbere u.

Ake eg :
O aě É. - " i
Ne :

a * E x “ z
T PE Ed K 3 PP EEA VE Re
ASA sap bd A A 4 sc i A bc oa k a Sky bm ok z by

k
fam

“ jd Og: "8 Pla c Pipinova ST i OR 2 MPA K0 OBNTO bA K >

664.

Rovipa amphbia Bess. Béma: bei Radotín (obi
Lomnicebache bei Ostrovec (01) ! | Ji
Roripa armoracioides Čel. Am Elbeufer bei Aussig mit R. austriaca (018
Roripa austriaca Bess. Elbeufer bei Aussig und Nestomic (Č)!
Čamelina foetida Fr. a. integerrima. Teinitz (V)! Kodetschlag (T)!
B. dentata. Horažďovic, háufie (Ce)! Á
+ Hesperis matronalis L. (genuina). Bei Vorlík im Gestráuch háufa |
verwild. (Vš)!
Erysimum erepidifoltum Rehb. Ročov: oberhalb Konětop auf waldiger ©
Kalkmergellehne háufie (Č)! 4
Brysímum odoratum Ehrh. Ročov: Lehne bei Divic mit Orchis pur- ©
purea und Dictamnus (Č). A

5 O
a am

„ Erysimum durum Presl. Aussig, Brůx (č :
Dýplotazis murals L. Ročov: im Hopfengarten bei Hřivic (Č).

Diplotais tenuifolia DC. Schlossmauern von Opočno, Parkseite,
stellenweis in Menge (F). Ě
Sinapis arvensis L. B. dasycarpa. Roudnic: im Waldsčhlage vor en a
Jágerhaus Obora (Č)! ý:
+ Sinapis alba L. Salesl bei Aussig auf Schutt (Č)! Chlístov bei Be-
neschau, gebaut (V)!
Raphanus raphanistrum L. var. albiflora. Roudnic: im Waldschlage vor-
dem Jágerhaus Obora, unter der gelbblůhenden Form spárlich (Č)!
Rapistrum perenne L. Úm Štrážnic nordl. von Melník (P)! |
Drosera rotundifolia L. Písek: Wiesen bei Putim, zahlreich am Teiche ©
Řežabin (Ci)! | Á
Drosera votundifola X longifoba (D. obovata M. £ K). Wittingau-
Lomnic: Sůmpfe des Malý Tisý-Teiches (W)! mit den Eltern. ©
Parnassia palustris L. Teinitz: Wiese Babinec, Dunavic (V)! Písek
bei Vráž an der Wotawa nicht háufe (Ci)!
Viola collina Bess. Kozelka bei Manětín!
Viola stagniína Kit. Pardubic: im Walde bei Spojil sehr viel (JK)!
Viola elatior Fr. Pardubic: in der Fasanerie, in Gebůschen am Lo-
dranka-Bache und an der Loučná bei Koloděj (JK)!
Montia rivularis Gmel. Auellen am Zvičín bei Koniginhof (Fr). Manětín :
bei der Můhle Vanivka! Eger: gegen Kreuzenstein (Č).
Portulaca oleracea L. Pardubic: auf Schutt hinter Vystrkov (JK)!
Moldauufer bei Miřovic, Kralup; am Eisenbahngeleise in Roztok,
bele, Podbaba, Kralup (K). Melník: Waldrand bei Skuhrov (©
Iecebrum verticillatum L. Gratzen: am Au-Weiher bei Piberschlag :
(Jn nach T). j

R kB k o áno ona So "odk

ola litoralis LO Elbufer bei Wegstádtel náchst der s

und bei Záluž massenhaft (L)! Ě

Spergula Morisonti Bor. Scháferbere bei Bilín (Č).

E tem brachypetalum Desp. B. eglandulosum s. ob.

Cerastium glomeratum Thuill. Plattenberg bei Liebenstein (Č). Chlum
bei Manětín! Teinitz a. Sáz. háufig (V)! Sonnberg bei Gratzen (T).

| Cerastium semidecandrum L. (genuinum). Grasplátze bei Lissa (Č)!

- Stellaria nemorum L. Moldauthal: bei Seje, am Bache Mastník, bei

! Slap (D)!

- Stellarta palustris Ehrh. Sůmpfe zwischen Bakov und Kněžmost (K).
ý © Kohlrauschia prolifera Kunth. Pištov bei Chrudim selten (Z)! Scháfer-
k berg bei Bilin (Č). Teinitz háufig (V)!

i
ů
p

E Duzněkua silvaticus Hoppe. In der Striezelau bei den Salnauer Jáger-

háusern (Sch)!

- Silene gallica L. Senftenbero: auch bei Kunwald (B)! Pardubic: Felder
: bei Stéblová náchst dem Damme des Teiches. Oplatil háutig (JK)!
Silene nutans L. B. glabra. Ziegenbere bei Aussig (Č). Plas: gegen-
: ber dem Panholec (sehr typisch, věllig kahl, Č)!

Silene otites LU. Berge bei Aussie, Breitenberg bo Brůx (Č).
j Melandryum noctiflorum Fr. Roudnic (Č).

> Melandryum stlvestre Rohl. Elbhánce gegenůber dem Schreckenstein,
Plattenberg bei Liebenstein, Kónigswart (Č). Horažďovic: bloss
auf der Insel zwischen der Wotawa und dem Můhlgraben (Ce)!
Rosenberg (T).

Malva alcea L. Teinitz a. Sáz. háufig (V)! Písek: Abhánge bei der
4

Ů Pazderna; Abhang des Lomnicebaches bei Mirotic (Ci)!

- Tilia platypkylla Scop. Abhane bei Divic náchst Ročov (Č).

- Hypericum humifusum L. Kůnigreichwald bei Kůnieinhof (Tr). Brodec
d -bei Teinitz (V)!

> Hypericum htrsutum L. Teinitz a. Sáz. und Netvořic háufig (V)!

4 Omalis stricta L. Ufer der Sázava von Brodec bis zur Pášovka (V)!
Éj Impatiens parviflora DC. Roudnicer Fasanerie, sehr zahlreich (0)!
-© Aussig: unter dem Steinberg an der Bahn (Č).

- Geranium columbinum L. Marienberg bei Aussig (Č)!

: Geranium pyrenaioum L. Jičín: auch auf der Loretta, Sidabhang (Sm).

Geranium dissectum L. Feld zwischen Franzensbad und Liebenstein (Č)!

Gerantum sanguineum L. Burgruine Kostelec a. Sáz. (VY F.
Gerantum pratense L. Písek: bei Vráž am Abfluss des ee Landa
(Ci)! Horažďovic háufie (Ce). i
Gerantum Robertianum L. albiflorum. Erzgebirge: bei Vorder-Zinnwald i
(Wiesb.)! | |
Radiola Inoides Gmel. Heřman-Městec: am Wege zwischen Kostelec
und Vižic spárlich (Z)!
Chamaebuxus alpestrís Spach. Meckl bei Duppau (Kn)! Moldauthal: ©
náchst Klingenberg bei Šaník (Ci)! und bei Vorlík (Vš)! Bei Slap ©
(D). Um Horažďovic verbreitet (Ce)!
Dictamnus albus L. Ročov; Kalklehne im Thale unterhalb Neudorf mit
Orchis purpurea; Scháferbere bei Bilin, Pressbere bei Aussig (G3 ;
Acer platanoides L. Wald hinter Kostelec a. Sáz. (V)!
Rhamnus catharticu L. Jičín: unter dem Tábor (Sm). Teinitz, Káňov ©
a. Sáz. (V). Horažďovic zerstreut (Ce). |
Oenothera biennis L. Sázavaufer bei Brodec (V)! Moldau bei Budweis ©
(Sm). Sonnberg bei Gratzen, Haid bei Schweinitz (T). ď
Bpilobřum hirsutum L. Um Horažďovic seltener (Ce). A
Epilobtum Lamyi F.Schultz. Am Schlossbere in Parschnitz bei Trau= ©
tenau (Tr). Mariaschein (Wiesb.)! E
Epilobium palustre X parviflovrum. Bei Mariaschein in Gráben (Wiesb.)! ©
Cireaea lutettana L. Moldauthal: Einmůndune des Nalžovicer Baches ©
(D)!
Circaea tntermedia Ehrh. Theresienthal bei Gratzen (Jn)! © JŠ
Circaea alpina L. Kunwald bei Senftenbere (B)! Bei Prachatic háufie ©
(Vš)! Waldschlucht náchst Piberschlag bei Gratzen (Jn)! 3
Trapa natans L. Holic: im Kanal bei Podhráz (J)! Chrudim: in By- ©
tovan in Kabeláč's Teich (Z)! frůher auch in dem jetzt abgelas-
senen Teiche Hražba (ders.). j
Myriophyllum spicatum L. Písek: in der Wotawa und am Lomnic- ©
bache (Ci)! Horažďovic: nur auf der Insel (Ce)! vý
Myrtiophyllum alterniflorum DŮ. In der Moldau bei den Salnauer ©
Jágerháusern im Bohmerwalde in grosser Menge, háufig blůhend,
auch in Báchen der Umgegend, im Seebach u. s. w. (Sch)!
Eryngium campestre L. Thal des Domoušicer Baches bei Solopisk (0). j
Teinitz a. Sáz. gemein (V)! Seitenschluchten der Moldau bei ©
Lišnic bis Větrov, Ober-Hbit und Jablonná hinauf (F).
Sanicula europaea L. Kounova, Domoušic, Divic, Berge um Aussig,
Liebenstein bei Eger, Kónigswart (Č). Teinitz a. Sáz. (V)!

-667

ÚT itda. major (0 Svojšic bei Heřman-Městec (2)! Scháťferbere bei
-© Bilin (Č). Teinitz: Wald Rakovec, u Taranky (V)! Pintovka bei

Prachatic, selten (Vš)!

Cieuta vůrosa jeě Teich Landa bei Vráž (Ci)! Zwischen Unterhaid und

| Mariaschnee (T).

Ber ula angustifoha Koch. Wiese Kozlovice bei Teinitz a. Sáz. (V)!

: Horažďovic: unter der Bure Rábí im Wiesenbache und unterhalb
Hejná auf Gemeindetriften, iber welche die Transversalbahn ge-
fůhrt wird (Ce)! Erste Standorte aus Sůdbohmen.

Falcaria vulgaris Bernh. Teinitz, gemein (V)! Horažďovic, gemein (Ce).

Pimpinella magna L. Um Horažďovic háufig (Ce).

Bupleurum longifolum L. Ročov: im Pšenský les bei Smilovic (Č)!

Ziegenberg bei Gross-Priesen (ders.).

Bupleurum faleatum L. Lehnen bei Divic náchst Vinařic (Č). Sázavathal:
Bere Chlum bei Čerčan, Wiese Babinec bei Pecerad, Chrášťan
(V)! Lehnen des Lomnicbaches unweit Vráž (0i)!

- Seseli hippomarathrum L. Welwarn: na Radoniči, gegenůber Uha bei

| Nelahozeves (K), Roudnic: Kalkmergellehne oberhalb Brzánky und
Sovice-Berg (Č)! Marienberg bei Aussig, Scháferbere bei Bilin

| (ders.).

-Seseli coloratum Ehrh. Abhánge gegenůber Uha bei Welwarn (K).

-JSeselů Libanotis Koch. Horažďovic: nicht nur Rábí, auch Berg Prácheň
und Komšíner Wálder, zerstreut (Ce)!

Silaus pratensis Bess. Slatinan bei Chrudim: am Rande der den Moor-
wiesen angrenzenden Remise!

- Pastinaca sativa L. Krusičan und Teinitz a. Sáz. (V)!

- Pastinaca opaca Bernh. Bei Teinitz háufig (V)!

| Peucedanum alsaticum L. Pardubic: Gebůsch am Wege von Černá za

| Bory nach Městic, spárlich mit háufigerem P. cervaria (JK)!

Peucedanum cervaria Cuss. Měnchsbusch bei Bilin (Č).

i K Eoucedanum oreoseltnum Mónch. Roudnic: Kieferwálder hinter Ky-

| škovic (Č) und im Haine bei Rovné unter dem Říp (Rosický).

] Teinitz: Matějíčkův kopec (V)!

Laser "pitím latifolium L. Měnchsbusch bei Bilin (Č)!

Laserpitium prutenicum L. Prachatic (VŠ)!

Caucalis daucoides L. Bei der Burg Rábí (Ce)!

„Scandic pecten Veneris L. Melník: spárlich um Skuhrov, Kl. Oujezd

und Vrutic (P)!

„Anthriseus vulgaris Pers. Záune in Welwarn, bei Chržín (K).

Tábor! Am Lomnicbache bei Vráž (Ci)! Margarethenbad bei

šk, ČS TO% dn

KET OR ONJE Zo kod 8 RK OVA LAK kakao bí 00V) una 3 UST Vo 7 o odk c o p ou
: i a dav Zak" hl

A E 0

608.

Cerefolium sativum Bess. ©) letospermum. Bodenbach (Č)!
B) trichospermum. Unter dem Schlosse Vorlík (Vš)! ;
Chaerophyllum aureum L. Zwischen Franzensbad und Liebenstein (0).
Gipfel des Chlum bei Manětín und hánufig auf Wiesen bei Plas!
Horažďovic háufňig (Ce)! Prachatic (Vš)! Bludau bei Unter-Haid,
im Gebůsch (T)!
Contum maculatum L. Václavic bei Beneschau (V)!
+ Cornus alba L. Bach Libuňka bei Bad Wartenberg (V)!
Ribes grossularia L. Berge bei Bilin und Brůx (Č).
Fibes nigrum L. Pardubic: im Hain bei Svítkov am Bache und am ©
Bache Podolka bei Čivic im Wáldchen mit R. rubrum (JK)! ©
Bumberg und Podhůra bei Chrudím, zahlreich (J)! Horažďovic:
am erlenbepflanzten Můhlgraben vom Podbranský mlýn gegen Zá- ©
řečí mehrere Stráucher, anscheinend wild, in Gárten nirgends (Ce) !
Chrysosplentum alternifolium L. Čivice bei Pardubic (J)! Teinitz:
Wald Rakovec, Thal hinter Kostelec u. s. w. (V)! Glatze bei ©
Kónigswart (Č). Horažďovic zerstreut (Ce). i
Chrysosplenium oppositifolium L. Eger: im Egerthal náchst Kreuzen- ©
stein (Č)! Glatze und andere Berge bei Kónigswart (Č)! 4
Sedum album L. Teinitz a. Sáz., Burgruine Kostelec (V)! P
Sedum villosum IL. Chotěboř: Torfwiese hinter Slavíkov (Dvořák)! ©
Wiese Kozlovice bei Teinitz (V)! Wittingau: Torfwiese bei ©
Spolí (W)! Gratzen: auch bei Piberschlae (Jn nach T'). 3
Sedum rupestre L. Heřm. Městec: Mauern in Rašov (Z)! Teinitz a. ©
Sáz. gemein (V)! a
Sempervivum tectorum L. Um Teinitz, Bukovan háufie (V)! | i
Sempervivum soboliferum Sims. Zlatniker Bere bei Brůx (Č). Felsen i
bei Káňov a. Sáz. (V). ;
Cotoneaster vulgaris Lindl. Bořen und Scháferbere bei Bilin (Č).
Mespilus germanica L. Humboldtshohe bei Aussig (Č)!
Přrus communis L. (var. piraster Wallr). Ročov: Abhánge obechálběl 4
| Konětop (Č)!
Pirus malus L. Bilichower Wálder (K). B
Pirus arta Ehrh. Ročov: oberhalb Solopisk, Divic, Smilovic; Mónchs- ©
busch, Scháferberg bei Bilin, Schlossberg bei Brůx (č). A
Pirus torminalis Ehrh. Wálder um Ročov (Č). Wald hinter Kostelec ©
a. Sáz., fruchtbare Báume (V)!
Rosa najtlčů L. Moldauthal: Kobylník, Sejcká Lhota, Hněvšín, Slapy, 4
auch an der Kocába bei Lečic (D). Teinitz a. Sde Abhang bei
Krusvičan (V)! s

Ah k
jo od SKÉ S ab o S l bok oa dá ot

ny ob dv dead Va kb db So So oa ako k
ň dh ří pá i k PĚT l)

669

Dasa trachyphylta Rau (a. genuina). Um Aussig nicht selten, z. B.

- Rosa alpina L. Am Zvičín bei Kčniginhof (Fr). Berg Kozelka bei

| Manětín!

-> Rosa cínnamomea L. Am Bache bei der Můhle in Ouštic bei Neveklau,

| wohl gepflanzt (V)!

- T Rosa turbinata Ait. Teinitz: am Raine bei Podělus (V)!

-Rosa glauca Vill. Sovice bei Raudnic (Č).

Rosa dumetorum Thuill. Feldwege bei Rosenberg (T)!

- Rosa corůfoha Fr. Chrudim (Z)! Teinitz a. Sáz. (V) Chuděnic:

zwischen Ouboč und Němčic (Č)! Franzensbad (ders.)!

Rosa rubiginosa L. (setoso-hispida). Krusičan bei Teinitz a. Sázava

(V)! Moldauhánse bei Kobylník, Vymyšlenka, auch bei Radíč
(D)!

- Rosa septum Thuill. (R. rubiginosa laevis). Chrudim úber dem Schiess-
hause (Z)! Um Melník verbreitet (P)! Teinitz a. Sáz. háufig
(V)! Horažďovic: Berge an der Grenze des Schiůttenhofener
Bezirks (Ce)!

R tomentosa Sm. (vera). Teinitz a. Sázava: Waldschláce oberhalb
Ledec, Hrádečnice bei Kostelec (sammt var. simplicidens oder
cinerascens (Crép.) (V)! An Feldwegen bei Bamberg náchst Ro-

| senberg (vergens in var. simplicidens) (T)!

> Rosa scabriuscula Woods, Smith (R. umbelliflora Sw., R. cuspidata

Christ, R. cuspidatoides Crép.). Kunwald bei Senftenberg (B)!

Moldauthal: von der Einmůndung des Nalžovicer Baches gegen

um die Ruine Kostelec, Waldschláge oberhalb Ledce (V)!

Í. anthracitica Christ (?) Bei Franzensbad: am Damme des

Rosa molhissíma Fr. (R. ciliatopetala Koch Synops.). Bei Horaž-

ďovic am Berge Prácheň etwa 8 Stráucher (Ce)! dann auf den

Bergen Svídník und Kostník (ders.).

> Potertum muricatum Spach. Ročov: zwischen Touchovic und Hřivic

háufig, auf Wállen und in Strassengráben von Brdloch durch

das Thal des Divicer Paches hinauf in Menge, gewóhnlich mit

En otnorklee (O.

s Ee e 55 2 z se i
o VK v l 8 5 PAA Aa ia P POYMKY VnESlíC pl ve př Ke
pda sad a S SDE08 Al č JP oN 0 Ob na S a

a 3 adí de dí A 2 l a hr DN "M f kb? ČLK py M A
Va E jí sádíc s nd háráý Pád A bd > PCE MRSN jE
"= f aby Ne + a i jo) 4 oo a ča r

670

Geum rivale L. Um Horažďovic hánfie (Ce)!

Geum rivale X urbanum a) intermedium Ehrh. Feuchte Wiese „u Bře-
zinky“ auf dem Pardubicer Rennplatz, selten, aber bestándie ,
unter den Eltern erscheinend (J)! auch im Realschulgarten zu š
Pardubic spontan unter den Eltern entstanden (ders.). Soli frů- ý
her als G. urbanum, aber spáter als G. rivale aufbliihen. — Hiemit
ist die alte Angabe von Opiz und dann Tausch bestátigt. á

Fotentilla amserina L. B) argentea Neilr. Welhotten bei Domoušic
(0)! "i

Poténtilla Buguoyama Knaťf. Pardubic: auf der Nemošicer Lehne.
nicht háufig auf einer durch die Steinbrecher bedrohten Stelle
(9) Stimmt mit der westbohmischen Komotauer Pflanze gut :
úberein. :

Potentilla cinerea Chaix. Roudnic: Kieferwálder hinter Kyškovic, .
auf Sandboden háufig, mit Koeleria glauca, und auch sonst haufe
- (0). Plas (Č)!

Potentilla alba L. Mónchsbusch bei Bilin; Ročov: bei Smilovil (ČI
„Hájek“ bei Protivín (Ci)!

Potentilla argentea L. B. incamescens Op. Wittingau: beim Bahnhofe
(W! j

Potentilla canescens Bess. Kunwald bei Senftenberg (B)! Braunau: ,
Wegrand zwischen Márzdorf und Barzdorf (Fiek). Mauer in.
Smrček bei Chrudim (Z)! Teinitz: am Wege nach Poděvús (V)!.

Rubus saxatilis L. Wald Srbínov bei Teinitz a. Sáz. (V)! Bechyně! $
Wilder bei den Salnauer Jágerháusern im Bohmerwalde (Sch)!

+ Rubus odoratus L. Theresienthal bei Gratzen, náchst dem Blauen.
Hause (Jn)!

Rubus suberectus Anders. Um die Bure Kostelec a. Sáz. (V)!

Rubus amoenus Port. var. bifrons (Vest). Waldschláge bel Kodet- :
schlag (T)! |

Rubus radula Whe. a) cinerascens Čel. Kodetschlag bei Unter-Haid,
auch im Uebergange zur var. viridis (T)!

b) výridis Čel. (R. hirsutus Wirte.) In der „Au“ sůdlich von

Gratzen (T)!

Rubus glandulosus Bell. subsp. glaucophyllus m. s. ob.

Rubus corylifoltus Sm. var. tomentosus. Um die Burg Kostelec a
Sáz. (V)!

Rubus tomentosus Borkh. Můěnchsbusch bei Bilin (Č). Holzschlůge
bei Kozohor bei Dobříš uud bei Lišnic nahe der Moldau (P).
Teinitz: Wald bei Brodec und um Kostelec (V)! |

Spiraea aruncus L. „Chladná jáma“ in den Wáldern bei Plas (K).
- Spiraea ulmaria L. Die var. discolor in der Melniker Gegend háu-
o - úger als die var. denudata (P)!

- Spiraea filipendula L. Fehlt um Selčan, an der Moldau nur bei Sejc

und bei Slap (D).

> Prunus chamaecerasus Jacg. Roudnic: am Rande der Lehnen ber
-den Weinbergen bei Kyškovic (Č)! auch am Říp (Rosický). Am

| Gipfel des Vinařicer Berges bei Smečno (B)!

- Sarothamnus vulgaris Wimm. Um Horažďovic háufig (Ce).

> Cytisus capitatus Jacg. Nemošicer Lehne bei Pardubic (mit lateralen

| Frůhlinesblůthen, J)! Chrudim: auf der Podhůra, mit Lateralblů-

: then, nebst C. ratisbonensis (J)! Strašic bei Hořovic (ders.)!

- Gemista germanica L. Kónigreichwald und Berg Zvičín bei Kónicin-

| hof (Tr). Bilin, Brůx (Č). Manětín! Zwischen Pilsen und Plas

háuig! Teinitz a. Sáz.: beim Forsthaus Taranka (V)! Um Ho-
ražďovic verbreitet (Ce).

Ononis procurrens Wallr. Teinitz a. Sáz.: bei Brodce (V)!

- Medicago minýma Desr. Prag: bei Modřan (Č)! auf dem Prager Bel-

vedere (J)! Sovice bei Roudnic (Č)! und Říp (Rosický).

> Medicago faleata L. Sázavacebiet: bei Ledce, Pecirady (V)!

> Medicago media Pers. B. ochroleuca. Pecirady (V)!

> Melilotus altissimus Thuill. Bad Wartenbere bei Turnau (V)!

4 - Trifolium spadiceum L. Manětín: nasse Wiesen unter der Kozelka!

4 Kónigswart: am Grossteich (Č).

Trifolium striatum L. Moldauthal: bei Kobylník am Navigations-

: damme nicht viel (D)!

- Trifolium alpestre L. Roudnic: zwischen Kyškovic und Brzánky (Č)!

| Mónchsbusch bei Bilin, Schlossbere bei Brůx (ders.), Berge

> Trifolium ochroleucum Huds. Moldauthal: bei Kobylník am Raine

> Trifolium pratense L. var. hérsutum Čel. Um Gratzen 1886 gebaut

p (D.

|: E vulneraria L. Anhóčhe něrdlich von Kounova, Thal vom

R Divic (Č).

v Ve) ZE LV Oh R < 0 l S l o AL o dr a ad M 1 l kz I KV
ZA P o ooo SR Oo koček de a V oo obe Bud pro bat oo
p $ P JS AŠ, 3 Apoo E Konya 300 RAN adu

672

Lotus uligimosus Schk. Elbthal: bě: Všetat mit Lathyrus palustor
(Klapálek)! Eger: vor Kreuzenstein; bei Kónigswart (Č). Wit-
tingau: Wiesengraben hinter dem Prater (W)! S

Tetragonolobus siliguosus Roth. Holic bei Pardubic (J)!

Oxytropis pilosa DC. Horažďovic: bloss auf sonnigen, felsigen Ab- —
hángen des Berges Kozník (oder Kostník), zahlreich (Ce)! Ein
merkwůrdig versprengtes Vorkommen dieser sonst ausschliesslich ž
nordbohmischen Art. A

Astragalus cícer L. Kamence bei Holic (J)! Sovice bei Roudnic, zahl-
reich (Č). E:

Astragalus danicus Retz. Welwarn: auf einem Raine beim Salzma-
gazin sehr spárlich (K). |

Astragalus autriacus Jacg. Roudnic: Kalkmergellehnen oberhalb Br-
zánky (0)!

Coronilla vaginalis Lamk. Welwarn: Lehnen na Radoniči und gegen
Uha (K). Roudnic: Lehnen oberhalb Brzánky gegen die Sovice ©
(Č)! Ročov: Kalkmergelabhang bei Divic unterhalb Neudorf
(ders.)!

Vicia dumetorum L. Nemošicer Lehne bei Pardubic (J)! |

Vieta pisiformis L. Prag: Waldschlucht bei Modřan (Č)! Ziegen-
bere bei Aussie, Plattenbere bei Liebenstein (Č).. Horažďovic:
- bloss auf dem Berge Prácheň (Ce)! .

lena silvatica L. Kounova: Buchenwald auf dem Sandberg (Č). Platten- ©
bere bei Liebenstein, Kónigswarter Wálder (ders.). Moldauthal: ©
auf dem Drbákov bei Nalžovic (D)! © Wálder hinter Kostelec a. ©
Sáz. (V)! Horažďovic: bloss am Berge Kozník (Ce)! j

Vicia cassubica L. Chrudim (J)! A

Vicia villosa Roth. Felder in Brod [Prode] bei Jaroměř (Tr). Par-
dubic, Chrudim (J)! Prag: bei Modřan (Č)! v

Vicia tetrasperma Měnch. Kunwald bei Senftenbere (B)! Teinitz a.
Sáz. háufig (V)! Mónchsbusch, Zlatniker Bere bei Bilin (Č)! ©

Lathyrus missolia L. Am Kahlenberg bei Leipa, ostlicher Abhang 1887
wiederum (an anderer Stelle als frůher), 15—20 Expl., var. leio-
carpus = L. gramineus Kern. (Wurm)! A

Lathyrus silvester L. Kunwald bei Senftenberg (B)! Eger: im Eger- |
thal, Plattenbere bei Liebenstein, Kónigswart (Č). Á

Lathyrus tuberosus L, Turnau: an der Strasse nach Wartenbéhe m b

k Mb P K KI

l koz oiušeh k:

i
i

rus montamus Bark Chotěboř: v Obolcích (Dvořák)! und bei
© Habry in Wáldern (J.)! Měnchsbusch bei Bilin (Č)!
athyrus niger L. Berge um Aussig, Bilin (Č). Ledce, Kostelec a.
d. Sáz. (V)! P
Lathyrus albus Kittel. Mónchsbusch bei Bilin (Č)!

43.

Sur une démonstration du théoréme de Cauchy sur
les intégrales prises entre des limites imaginaires.

Par M. Lerch, docent a Vécole polytechnigue tchěgue de Prague.

(Présenté par M. Ed. Weyr, dans la séance du 9 Décembre 1887)

| Les formules développées par Cauchy dans son „Mémoire sur
© les intégrales définies“ *) ne sont gue des conséguences du célěbre
théoréme de Vimmortel géomětre et bien gu'elles nen sont gue des
- Cas particuliers, elles nous donneront néanmoins la démonstration de
- ce théoréme dans le cas général. La formule gui nous fournira cette
© démonstration a valu A M. A. Enneper**) deux évaluations d'une
intégrale Eulérienne de premiěre espěce. Le théoréme de Cauchy,
- combiné avec les principes de la théorie des fonctions imaginaires,
: lui aurait pu suggérer une démonstration plus simple, gui ne re-
- pose pas sur la considération des intégrales doubles et n'exige
- aucun calcul.
1. Etant donnée une guantité imaginaire a—-0d?, on peut mettre
- chague guantité imaginaire z, affixe d'un point appartenant a Vaire
-du triangle (0, a, a--bi) dans le plan***) (z), d'une maničre univogue
- Sous la forme

z — 2(a—- tt),
oů t, © sont des variables réelles, la premičre entre les limites (0...6),
4 la sečonde entre (0...1). Une fonction f(z) Sappelle une Forctaat
p
sh arm .
-———?) Mémoires présentés par divers savants A VAcadémie royale des Sciences
p de VInstitut de France, T. I, 1827. Le mémoire en guestion A été lu
jd a VInstitut le 22 aoůt 1814.
Bt) Nachrichten von der Kón. Gesellschaft d. Wiss. und der GooreApans
1 Universitát zu Góttingen. 23. Márz 1885.
k. E) Je représente par (z) le plan représentant la variabilité de z.

„: Mathematicko-přírodovědecká, 43

E
re

E
o A “ «
PZT, PAL n k č 3
ŘE noky toi— 0 Pe: pon PO a
x, o LEK

O T MĚ

E za A-
E:

p
x NĚ pk
A „ž
. k

Mj P VÁ PAE VAS EES, V TBA OPP bok: ne M TZV JS ní
i “ p j» k "me P V. ký M eh "3 s T
» x “ i : k ee 75

674

synectigue dans une région du plan (z), si elle est une fonetion
finie et uniformément continue des deux coordonnées du point z dans.
cette région, et si elle y possěde une dérivée finie et determinée fe
gui est une fonction uniformément continue des dites coordonnées.
correspondant aux points z dans la région considérée. Pk

La fonction f(z) étant supposée synectigue dans Vinterieur et
sur les limites du triangle (0, a, a — bt) nous aurons

9 02 |: 9 02
(D z (0) = z |
La valeur commune des deux membres de cette éguation est

une fonction finie et uniformément continue des coordonnées du point
2, fonction guě je représente par g(e, t); done il subsiste Véguation

| Jde ole. t)dt = (a Jole t)da.

En y remplacant (r, ť) successivement par les deux expres-

Slons (1) il vient en posant, pour abréger, c a —- di,

8) j fex)eda — jl f(av)ada = ří f(a + Újidt.

Or on a, par définition,

a+-bi

/ f(ex)eda = Í f(e)dz,
/ Fax)ada = / Heda,

a+-di

J fa + ididt = Jo fle)da,

les intégrales des OR membres se rapportant aux chemins recti-
lignes. Donc Véguation (2) devient |

ab? a+-bi

(3) | a OLE f fe)da+ J. fe)de

/ fle)de

(0, a, a+bi)

A M

(prise le long du contour du triangle rectangle particulier (0, a, a -+ bt)
-est égáale A zéro.

2. En posant, dans la formule (5), 2 Pad et écrivant

| Se) au lieu de f(a -- bi — 7) il vient

a+-bi a—+-bi

ot / fade = / fe)da / fa)dz,

: les intégrales se rapportant A des chemins rectilienes; cette formule
peut Sexprimer comme il suit

p ýh. fejda= 0

E: (0, bi, a-+-b?)

On déduit par un changement de variable de la formule (3)

la suivante

L fle)da,

(40, «, a—+-bi)

) | Vintégrale étant prise le long du contour du triangle (ag, a, a- bi)
- dont le cóté (ap...«a) se trouve sur Vaxe réel.

| Étant donné un triangle (0, 1, c), oů la partie róelle v de c est

: entre les limites (0..... 1), on voit gue

ffod= (fdd J fdd: =0

(0, 1,c) (0,,c) (y,1, c)

la fonction f(e) étant supposée synectigue a Vintérieur et sur la péri-
phérie de ce triangle. :
3. Soit enfin (c,, 6,, c.) un n trianele rectiligne guelcongue et fíz)

- une fonction synectigue A son intérieur et A sa périphérie. Soit cz
:
p

v
Ji
b
č
i
j
y

= la—a)uT 4,
' 43*

č k)

générale nous aurons besoin du lemme suivant:

676

de sorte gue

u décrit les cótés du suivant (0, 1, c), oů o=>—, fy,

et si z appar-
Čs

tient a Vintérieur du triangle (c, c, ©), la méme. nák aura len
pour w par rapport au triangle (0, 1, c), et nous aurons, par définition,

J fod = / fotddu,

(č, 62, C3) (0,1, c)

oů nous avons posé

fo(u) = (6 — o)f [e + (6 — a)u].

(0, 1, c) et la partie réelle de c étant évilemment entre les limites

(O 1), il vient
JHode =,

(čr, Cz, C3)

Džailleurs chague polygóne rectiligne simple pouvant se décom- *

poser en triangles, on volit facilement gue le théorěme suivant a lieu:

„La fonetion f(z) étant supposée symectigue A Vintérieuv et sur

la pérýphérie dum polygóne vectiligne simple (et ů distance Jine) |
ye

JÍ dd:

prise le lonc du contour de ce polygóne est ógale d zero.“ £
Ce théorčme particulier suffit pour déduire toutes les propriétés © R
fondamentales des fonctions d'une variable imaginaire, de sorte gu on

na pas besoin dintroduire les intégrales curvilignes dans les éléments
de la théorie des fonctions. a

4. Pour établir le théoréme de Cauchy sous sa fo la n

„La fonction fíz) étant synectigue dans une aire 9, et A re-

présentant une région située toute entiěre ž a Vintérieur de oo k
guantité

„=

" M | te ej“

a « et cela pour toutes les valeurs de z appartenant á Vaire Y.“

-- Čette propriété s'exprime en disant, gue la fonction f(2) est unt-
- Jformément dijférentiable dans la région A.

k Ce lemme se conclut facilement du théoréme de Taylor gue nous

allons prouver Sans faire usage des intégrales curvilignes.

5. La fonction = nétant pas synectigue dans une région con-

tenant Vorigine z 0 dh son intérieur, le théoréme déraontré dans

3
P le numéro 3 ne lui est pas applicable. Or il est aisé de voir gue

4 Vintégrale

E- jš

- prise le long dun polygóne rectiligne contenant Vorigine A son in-
-© terieur ne dépend point de la forme particuličre de ce polygóne.
- Done pour obtenir sa valeur pour un polygóne guelcongue il suffit
p de Vévaluer pour le carré (— 1—1, 1—%, 134 —1—+%. On
- trouve de cette maničre

Je 2 f idy k dx
4 Iu £ +1
p R dy i Zydy Deda JT$ |
P B Wyž ný jpEPE je "a — 2 pR
| : dx
= 1 aE o 2m

Considérons maintenant Vintégrale

2-— Z

prise le long du contour dun nolisdne rectiligne contenant le ní ad

-dans son intérieur, la fonction f(z) étant supposée synectigue "dans

| ayant sont centre a w, et supposons gue la moitié de son hypothé-

R a R JSE OKO ROS AAA ho dodano Nd ARE AR dop OSR c "
Ge) oč: ty z, dě apt hh A R dy m k A © k Kin AT (5 EP
u, . + výp A de 8 TAN 0 L Ad "s

3 : NĚ: HA

ce polygóne. Il est aisé de voir gue cette intégrale ne dano pas.
guand on substitue A ce polygóne un autre gui lui est intérieur et ý
contient aussi le point © dans son aire. Remplacons lé par un carré ©

nuse soit moindre gue la guantité « telle gu'on ait, pour chague 3
valeur de 4 dont le module est inférieur. n e, Vinégalité

fe + S —/fe) a)

O étant une guantité donnée d'avance.
Gráce a cette hypothěse, on aura, dans Vintégrale (1),

fe) = a) + (s — 2) fle) + (e— a)na || <0,

et, par conséguent,

P Je ne,

Or on a, ďaprčs Vinégalité |1,| < 0, et Vanru le n
gue nous venons de prouver,
VÉ "dz

f z=0,
dz

2— 4

< 880

et Vintégrale

étant, daprés ce gui précede, égale A 2x, nous aurons
OMZ o Ja
= 2mi. fe)

et comme on peut supposer s<< 1, le premier membre étant indé-
pendant de d, il devra nécessairement s'annuller, de sorte gu'il vient

Supposons maintenant gue la fonction (z) soit synectigue dans ©
une: aire finie A, et considérons un point 74 A Vintérieur de cette ©
aire. Soit C un cerele du centre ©, et gui se trouve a Vintérieur ©

< 808,-

miner un cerele C" intérieur A C contenant le point © A son inté-
© rieur. Il est toujours possible de construire un polygóne rectiligne I'
© circonserit A C et placé A Vintérieur de C. Nous aurons évidemment
- Faprěs ce gui précěde,

f(z)dz

Zi LU,

== 27000),

| m R08 San rd (aj 00

(2— %)vT1 = ho 2— L

M nb Ů A—% |" f(e)da L
č n=e (2—% Z— 4
- "dďoů il vient

25 < bal d
(is) Je) = Z doo), 47 Ear:
v—0

2ni

p pour chague point z a Vinterieur du cercle ČC.

C'est de la formule (2) ou (2bis) gu'on peut conclure le lemme
en guestion.

Nous avons en effet, daprés (2), la formule

A JETB-0 = 2 ea ze

z— e—Ah)"

i
Mě
K“
i
i

T étant un polygóne rectiligne contenant a son intérieur les guantités o“
©, eh et la fonction fe) y étant supposée synectigue.

K On peut toujours construire un polygóne rectiligne simple I"
© placé A Vintérieur de W et tel gue la région A lui soit intérieure,
cen supposant ces deux régions limitées par des courbes simples. La

fonction je ótant salto a Pintérienr de W et há! point“

£, £|-h étant supposé a Vintérieur de A, on voit gue Véguation (3) :

subsiste pour toutes ces valeurs de « et h. Or en représentant Dar
A la plůs courte distance du contour de I' du celui de X, par M.
le module maximum de /f(z) le long de I', par L le périmětre de r,
il est aisé de voir gu'on a

de šort gue Véguation (5) nous donnera

| foti=to -re|< čim, 3 |

ce gui montre la différentiabilité uniforme des fonctions synectigues.
6. Soit (z) une fonction synectigue 4 Vintérieur dune aire ©

simple A et considérons un ligne courbe fermée et simple C placée

A Vintérieur de A et ayant une longueur finie. On démontre aisément *)

n—1 sE ban

| / fode— Di Ce —50N) 0
0 étant une guantité positive donnée davance. | i

On aura de plus
f (z 50, = (,) + e— z,)f (29) 5 (z ov 2,)n,(z) :

et on peut Supposer assez petit pour gue Von ait, pour je — 2 JZ
Vinégalité

po EN k a 6 oč ná p k o

Ima|<d,

0" étant une guantité. donnée Wavance.
Donec il vlent

*) Voir p- ex. le Cours d'analyse de PEcole Polytechnigae de M. Camille Jordan. :

Kre? PPR <
19870, 9

HE = (ey 41—00/0) + ep 200)

4 62 ZV|-1

+ JÍ 6—mnod,
ká Zv k
ďoů il suit s
M
P ý oké n—1 | Zv—Y1 n—1 ý
P dh f fede — 8 (ja—t)Ae) 3
E | v=0 DÁ
P | A : =! m- Zv+-1 i 3
E M f (e— n)nelede. 110
p v—0 v=0 > n.
B
É E Or on a, en représentant par M“ le module maximum de fl), !
k: et par £' une guantité gui est supérieure aux périmětres de tous les v
polysůnes inscrits a C, les inégalités suivantes M
n—1 A
| Zeno) <:LW, | | 4
Ň z
"1 © Zvl ; : be
2: ej (Ee — zv)mv(z)dz | << el PÁ n
v—0 zv | | ký pes“

| . : k das
ý %

k De plus le polygóne (z, 24, % -+ 2n—1) Se trouvant A Vinté-
Pe (rieur d'une aire oů la fonction /(z) est synectigue, nous aurons
(A | Kaprěs le théorěme démontré plus haut

ni ŠvYl
OSN s J Add,
n
-de sort ně vlent
n—1 |
lže n -000 SAM 0D;
v—0 jh

P Jak Ano SN octy OVO o Ao Ca TT © ME bk dd ke C3 BA -0 Mí 4 K
o NE o Ee DA OA 3 a V oo dd bo o SE je
Jů BORA AAÁ o Vok hot bo B 1

j A s y Ý 48

(M +8)L S 5
nous aurons

JÓ foe<a,

d'oů il est aisé de voir gu'on a

Je f(e)dz = 0,

ce gui est le théoréme á démontrer.

— Remargue. On voit gue Vemploi du lemme sur la différentiabi-
lité uniforme des fonctions synectigues n'est pas indispensable pour
la démonstration du théorěme. Il suffit de faire voir gue le guotient

fe) — fie) |E—2|<e

221

a une limite supérieure finie de son module, guelle gue soit la guan-
tité zv supposée sur la courbe ČC. Cette propriété est veriiée par un ©
théoréme dů A M. Manston,*) savoir P:

f(z + h) — Jiz) pá ,
o

oů A est une guantité dun module non superieur A 2, et oů 9 est ©
une guantité réelle entre les limites (O ... 1). Ce théorčme étant ©
démontré d'une maničre élémentaire, on peut le substituer aux con- ©
sidérations gue nous avons développées dans les n“ 4 et 5.
Deuxičme remargue. Une autre démonstration, la plus remar-

guable parmi celles gu'on a données jusgu'a présent du célěbre théo-
rěme de Cauchy a été signalée par M. Kronecker dans les Sitzunges-
berichte der kón. Preuss. Akademie der Wissenschaften zu Berlin,
30. Juli 1885.

k k : K?
c- MT ET -2217017 VE aa

*) Voir A ce sujet un mémoire de M. F. Gomes Teixeira dáns son Jornal de
Sciencias Mathematicas e Astronomicas, t. VIII., p. 20, ou le Curso de ana-
lyse infinitestmal du měme auteur, p. 298. Le théoréme de M. Mansion est
analogue a un théorěme de M. Darboux; or celui-lů a été établi d'une maniére ©
plus simple de sorte gu'il est applicable dans les éléments de la théorie.

Deux théorémes darithmétigue.

Par M. Lerch, docent A Vécole polytechnigue tchěgue de Prague.
| (Présenté par M. Ed. Weyr dans la séance du 9 Décembre 1887).

En représentant par “(«, B) le nombre des diviseurs de « su-

5M.
S
R- ý

o A B nous allons démontrer les deux formules suivantes:*)

sd :

O e—0

1. La premičre de ces deux formules S obtient en écalant les

JŠ (a) (1—2)* 7 OK Ten ?

-gui résulte immédiatement de Videntité évidente

E Otto. o ka

k 1 — z l — zvT1 1 — zr
P : v—1

B cí

p zák = , | old

Pe; ie

E pl

: s
TŽ P RASA go(v+1)
SE 1
1 — xvT 0 |

doů il suit gue » est le nombre des solutions de Fégation indé-
terminée

uv ov +1),

ou Ce gul est la měme chose, de Véguation

p
.

EMA a leh je
če E; < lí ba PM T) : WA
z bool Dyt a ARA ne RK ah 3

Nar iko E

bl
KPM

E ze (Sh :

Or on voit gue ce nombret est la somme dans le premier membre ©
de Véguation (1) gui par lá est démontrée, | de
2. De ce gui précéde il résulte gué la somme

dá pt tn r Kodeš psaní

ke 2 aa čí

új Wed, 23, JE
deus m
or ce nombre est évidemment exprimé par la somme ;
r(r T 1 eee z o
= rl: ST) += 23,90

W v :

2 9m),

en représentant par 9(n) le nombre des diviseurs de ». Donc nous.
aurons dá M

9 = = +e=zY),

kollszsac |

4 Z G-4=Zl3)-elh),

k Or il est clair, res les principes connus, gu'en représentant
opar r ne B) le nombre des diviseurs de © non supérieurs A G, il vient
; ři ej S rké
Zr =)
vw1 m1
Paobs l)
VK 2 nA VA R PORN 4
k) se bdí | u Ana)
dh pe "n

"ba p (E )= 2900,

PaE Ze
S sz) aw

B P: w=v v—1 m1 Ž
k. MĚ. i ; r k
B T-—t-u | r(r—- 1

k, >M o v | n z AE z Oe % O(n) |

E PRO 5 2 EO Ve ANN ko ta n S

dy c V oni o ed V

686

il sensuit dapres la formule' (d)
2 v : PV :

(0 vrt De- ODA ž. „Ej
n—1 hen BBV ý

En substituant dans cette formule P A la place de r et
en retranchant membre A membre, on obtient |

z Ar) r)

v—1 v—-u—1

žok) BE ten

u-=1 W—Í nZ1

Or Waprěs la définition de la fonction y il vient xm, 2) = 1, 2

suivant gue » est impair ou pair et il Sensuit
2r i

(4) Dm 2) dr. C
A |

D"ailleurs, on voit gue

(0 1(r+e ES)= 6+ 1—));

E" val

; dd P S at
car si le nombre 7- u a un diviseur non ponon a am; il

PO 0 ©

a nécessairement un second non inférieur A u.
Nous allons déterminer la double somme gui figure dans le 3

second membre de Véguation (9). La difiérence :
7+ u | njn j |

n — | — P ní

: | 2 : u :

différe de zéro dans le seul cas oů la différence

s -ef

pl
M

est égale a Vunité et oů le nombre | Jos un diviseur de 2;

jí č "

' '
i x

687
se cas sa valeur est égale A V'unité. Or, on voit gue Vexpression

od * Ě or!
| u | u

- aurons, dans ce cas,

n
E
:
JE
E
E.
ž
j
Ý
x

ce nombre doit diviser » si la différence en guestion ne doit pas
sévanouir. La double somme considérée se réduit done a la sulvante

1+- 0—1

| Z Z de)

e 0) n=1

| : 7 čá

: „oů f(d, n) = 1, O suivant gue » est un multiple de gu non, et

oů O parcourt tous les diviseurs de 7 ů

a exception de A=+. Or la

A
. somme
4 m

sible par 38 3 posant += ce nombre-lá s'exprime par la
: | guantité
É dý dar 1
n E (še = 0

— j=z| 81 „=
3 et nous aurons, par conséguent,
a | W—1 ru—1

bp)

s "lk PRONA š nů da Vadadk 0 oka 0 É M

west Vunité gue si u est un des diviseurs de 7, de sorte due nous

4 est égale au nombre des termes 1, 2, 3,... » +8 —1 aui sont divi-

el vat odk 3 oP dk stah Volk V a Saby z dá da Ur VÁ 210 PŘEELE odd nz dyk, v“ 2501 BLA) i
py ART PK S 08 A" Ne dr o B OCT 0M, M3 Jaz
nd 3 A i + su, Kos“ 7, jv » 2) v:
j $ „| esibé fd

V 4 Bo, ví

Des formules (9), (4), (i), (4) on conďt
(k) 2 —2= X ive+u, u—1. 8
= Á

En se rappelant la formule
V(2r, r —1) 2,
Véguation (£) nous donne

| : r—1 :
am) ZD EDA) >
= e—0
Or ona
W(2r + 1, r) =1,
vr -+2, r+-1)=I,
Bt par conséguent Véguation (k") deviendra
; | | v+1
2 +2= DB vrto-+L ©;
070
celle-ci se reduit A la formule (2) en posant 1 = r-+1.

Remargue. Le théorěme exprimé par Véguation (1) ne difřěre
gue par la forme dun résultat de M. Catalan. Je reviendrai sur.
ce sujet dans une addition A la présente o gui sera présentée .
a la Société dans une des prochaines séances. o

Le 20. janvier 1898.

a
h
čj

44.

Nová geologická pozorování v Radnickém okolí. i
Podává J. Kušta, předloženo dne 9. prosince 1887. ;

S tabulkou.

IL Silurský ostrůvek Třemošenské droby s otisky u Lohoviec.

Třemošenské slepence a droby, které zvláště na jihovýčhů ud i
straně českého siluru veliké prostranství zaujímají, objevují se na |
kraji severozápadním pouze v úzkém pruhu a to u známého silu-

"ALOÍVAULOJT SDYJ4 S

zoynouo>uDA A)/) 97) owsvd PYSLNINY byo) DYSUDSOUDAI * DYMOZD DDJPUT

j
k 5

ho u Skrej. Rozšíření vrstev Třemošenských ve středočeském
luru vyznačeno jest v Krejčího důkladném „nástinu geologické mapy.
středočeského siluru“.")

-© Barrande čítal Třemošenské vrstvy, poněvadž se v nich nena-
o lezly žádné zkameněliny, k azoickému silurskému stupni B, prof.
- Krejčí pak, protože tyto vrstvy s následujícími: s břidlicemi Skrejsko-
s: Jineckými souhlasně uloženy jsou, k Barrandovu stupni C.

4 R. 1884 podařilo se mi nalézti v Třemošenské drobě u Tejřovic
- blíže Skrej na jednom místě značné množství otisků ramenonožce
: -Orthis Romingeri Barr., které nejen dokazují, že řečené droby i sle-
| pence k silurskému stupni Č náležejí, nýbrž že počátek zkamenělin
© silurských ještě níže než posud klásti třeba.“) Později objeven tu na

-témž nalezišti Ell'psocephalus Germart Barr.

Letos o prázdninách poštěstilo se mi na mém geologickém vý-
letu po krajině Radnické objeviti tutéž Třemošenskou vrstvu (drobu,
| - pískovce) uprostřed silurského stupně B v neznámém doposud ostrůvku,
-jihovýchodně od Lohovic (též Velkých Lohovic), na blízku kameno-
uhelné pánve Lohovické, ve směru Skrejských slepenců a břidlic. Ani
; detailní geologická mapa K. Feistmantla „kamenouhelné pánve u Rad-
nic“ *) 1869, ani zhora jmenovaná důkladná mapa středočeského si-
-luru nemá tohoto ostrůvku Lohovického.
i -- Třemošenskou drobu stopoval jsem tu na pěti polích a to zvláš
-na poli Frant. Procházky, Veselého a j., dle hranatých úlomků roz-
; P házených v ostrůvku asi 300 kroků dlouhém a ani ne 100 kroků ši-
- rokém, jehož delší průměr jde směrem severovýchodním. (Viz přilo-
- ženou mapku). Dav na poli Procházkově vykopati jámu, shledal jsem
-v malé hloubce pod ornicí kámen drobového pískovce v původním
i uložení, ovšem zvětralý, tak že sklonu vrstev nebylo lze sledovati.
: Rovněž nebylo lze stanoviti, poněvadž tu hornina tato nikde na den
- nevychází, zdali snad ještě dále tento ostrůvek se táhne ku Skrejským
© břidlicím C, které u blízké vesnice Lohoviček končí. Avšak jest pa-
- trno, že Třemošenská droba Lohovická přikládá se k severozápadní
p malého porfyrového ostrovu, jenž tu z azoických břidlic vyráží,

o č

— u ——

1) J. Krejčí a K. Feistmantel: Orographisch-geotectonische Úbersicht des silu-
rischen Gebietes im mittleren Bohmen. S mapou. Archiv pro výzkum Čech
1885.

- mošnaer Conglomeraten bei Skrej. Sitzgsber. der k. b. Ges. d. Wiss. 1884.
p Archiv pro přírodovědecký výzkum Čech 1869.

ř.: Mathematicko-přírodovědecká, 44

9) J. Kúšta: Úber das Vorkommen von silurischen Thierresten in den Tře-

k
nk
su

čsjA

š P,

;
i

690

Lohovická droba skládá se z drobných zrnek křemenných i bu-
ližníkových a též z úlomků šedozelenavé břidlice hlinité, s tmelem
hlinitým, jde trochu do zelena a podobá se k drobovému pískovci
Tejtovickému, jen že jest tmavší jsouc více zvětralá a bez vrstev kře-
mičitých (pokud jest přístupnou) a není nepodobnou k drobě Krušno-.
horské (d, «). Avšak již podle povahy kamene jsou obě tyto droby
Tejřovická a Lohovická totožné.
značném počtu se nacházejí a S Tejřovickými too jsou a to hojné
lastury ramenonožce Orthis Romingeri. Každý úlomek kamene, který.
na řečených polích zdvihneme, jich několik, aspoň kousky, obsahuje.
Všecky otisky jsou jako Tejřovické a Skrejské potaženy žlutou rezí.
Kromě četných lasturek, které jsou v rozličné velikosti vyvinuty, na-
lezl jsem tu dále několik hlaviček malého trilobita, při nichž i první
články jsou zachovány. Bezpochyby patří rodu Arionellus.

Rozšířený silurský stupeň ČC rozpadá se tudíž ve dvě rozličná.
pásma, která by se dala, jak již bylo K. Feistmantlem ve Zprávách
spolku geolog. 1885 hlavně na základě mého nálezu Tejťovického na-
vrženo, takto označovati: c, —— slepence Třemošenské a c, — břidlice
Jinecké a Skrejské.

IL Útvar kamenouhelný.

Minulé prázdniny vykonal jsem, vyzván byv sl. přírodovědeckým
sborem Musea Českého, výlet do kamenouhelných pánví Radnických,
abych tam hledal v Radnických spodních vrstvách (v brouskách) živo- ©
čišné otisky, které od doby klassických nálezů Sternbergových po -
celé půlstoletí se tu více neobjevily. Na vycházce, která trvala plný ©
týden, prohledal jsem všechna místa ve zdejších pánvích, kde brousky —
jsou přístupny a to v průvodu dělníka, který se mnou již po více ž
let v těchže vrstvách „na Moravii“ u Rakovníka s velmi dobrým pro- ©
spěchem fossilní zbytky zvířecí vyklepává. Kromě toho dostalo se mi ©
v Radnicku při hledání i jiné pomoci. Hledání mé v Radnickém útvaru ©
kamenouhelném, co se týče nálezů živočišných, bylo sice bezvýsledné, ©
avšak poznal jsem nový zajímavý ostrůvek silurský, o němž zhora ©
zprávu podávám, a kromě toho konstatoval jsem i v Radnickém kar- -
bonu samém několik rostlin pro jednotlivé pánve ano i pro celou
krajinu nových a onocně seznal jsem též několik paralell mezi usa- 3

VA VY

zběžně znal, a mozi vrstvami Rakovnickými,

7 A K Vee d tora P o 86 aa

5 L SOE vo

691

1855), dílem i proto, že na mnohých místech uhlí jest tu již vyčer-
m a palaeontologický material dnes již velice obmezen.
E | Malá pánev u Skoupého, nejsevernější ze všech, též „na Vitáni“
řečená, jest již vybrána úplně a zvětralé malé haldy její ani otisků
: - rostlinných ani úlomků brouskových neukazují.
Pánev u Lohovic jest již opuštěna; pouze důl pana Justry jest
- tu ještě v-činnosti. Lupek na četných rozpadlých haldách, svrchnímu
© pásmu Radnickému náležející, ještě dnes poskytne mnohý větší otisk,
- znichž zvláště otisky Lepidodendron obovatum, které jsou materialem
- i formou zcela podobny k Lepidodendrům, jež se nacházívaly u Hosto-
- krej v Rakovnicku, zvláště vytknouti třeba.
U Lohovic jsem nalezl:
Diplotmema obtusilobum Bet. sp.
Noeggerathia foliosa Stb.
Calamites Suckowi Bot.
Calamites cannaeformis Schl.
* Asterophylhites grandis Stb.
* Asterophylhtes longifohus Bot.
* Sphenophyllum emarginatum Bet.
Lycopodites selaginovdes Stb.
Lepidodendron dichotomum Stb.
Lepidodendron obovatum Stb.
: * Lepidodendron mierostigma O. Fst.
k: * Sigillařis sp.
B Stigmaria ficovdes Bet.
Druhy, které se odtud posud neuváděly, jsou označeny hvěz-
- dičkou.
Že jest tu vyvinut i Brousek, dokazují úlomky, na zdejších hal-
j „dách roztroušené. V privatní sbírce jedné viděl jsem odtud: Á

E k

| nedávno určených a z brousku zdejšího pocházejících :

3 Neuropteris heterophylla Stb.

Cyatheites cf. pennaeformis Bet.

Lepidodendron dichotomum Stb.

Sigillaria diploderma Corda.
44* k

jé on n lalok bond boa ul ad
fd (3 krá : 8) Ka, Aky ti. koná zal

postavená, zcela jaké nalezáme v knasku: Janské šachty na Moravii |
u Rakovníka. :
Pánev u Svíné náleží všecka spodnímu pásmu Radnickému, jak “
jest též na mapě Feistmantlové naznačeno. Brouskový kámen se žlu- ©
tavým pískovcem, který jest tu v lomu a posud i v šachtách pří- ©
stupný a nás po dva dni zaměstnával, kryje uhlí spodního pásma,
které se však již nevyrábí. Kámen zdejší, z něhož snad pochází pa- ©
vouk Palaranea borassifoliae Frič, jest s brouskem a s žlutavými pí- ©
skovci, které se vyskytují v „Krčeláku“ a v „Huřvinách“ u Rakov-
níka, jak co do zevnějšku, tak co do otisků rostlinných i spůsobu,
jak jsou tyto zachovány, zcela totožný. Podobně tytéž zkřemenělé
© kmeny a nezřetelné stonky rostlinné na obou od sebe vzdálených
místech nalezáme. Je
Památnou věcí jest, že jak ve Sviné, tak v Krčeláku pohřešu-
jeme Noeggerathie a Rhacopteridy, které v tolika krásných exemplářích —
zvláště na Moravii u Rakovníka vedle vzácných zbytků arachnid jsou.
zastoupeny.
i | Sviná poskytla mi těchto 31 druhů rostlinných:
! Diplotmema obtusilobum Bet. sp.
* Diplotmema muricatum Bot. sp.
* Sphenopteris corallovdes (Gtb.
Sphenopteris cf. lanceolata Gutb.
* Cyatheites Condolleanus Bet.
Cyatheites Miltont Góp.
Cyatheites. sp.
Ohgocarpia Sternbergit Ett. sp. ; ž
Oligocarpia alethopteroides Ett. sp. SM
* Sehzopteris sp. k
Cyclopteris sp.
* Odontopteris cf. Reichtana Gutb.
* Dictyopteris neuropteroides Gutb.
Neuropteris gigantea Stb. |
* Neuropteris cf. hispida K. Fst. |
Calamites Suckowí Bat.
Calamites approximatus Bot.
* Asterophylhtes eguisetiformis Bot.
Sphenophyllum Schlotthečmí Bet.
Sphenophyllum emarginatum Bot.
Sphenophyllum saxifragaefolium Stb,

házejí brousky na den u Vejvanova pod porfyrovým kopcem C-
© hadlem; avšak dnes doly jsou tu úplně zasypány a kámen není pří-
- stupný.

-© * Bruckmannta cf. tuberoulata Stb.
* Lycopodites selaginoides Stb.
Lepidophotos laricinus Stb.
Lepidodendron dichotomum Stb.
Lepidodendron obovatum Stb.
Lepidodendron undulatum Stb.
Lepidodendron elegans L. « H.
Sigillaria ef. diploderma Corda.
Lepidophyllum horridum O. Fst.

* Cardtocarpus orbicularis Ett.

Hvězdičkou označují se v tomto seznamu otisky, které ze Sviné

- se neuvádějí. Zmínky zvláštní zasluhuje kapraď, která formou, nerva-
E turou a jak se zdá i chloupky, velmi podobá se k novému druhu.
- Neuropteris htspida, kterou K. Feistmantel ze žlutého lupku Štrado-
nického prvně popsal (Kamenouhelný útvar ve středních Čechách.
-Archiv pro výzkum Čech).

V pánvi Břasko- Vejvanovské, která jest v Radnicku největší, vy-

nikají, jak na mapě Feistmantlově udáno, spodní Radnické vrstvy na
-několika místech na povrch aneb se dolováním na ně přišlo. Tak vy-

Ve Vejvanově, v dolu p. Pistoria, značně jest brousek vyvinut;

4 obnášíť dle udání p. inž. Holého 4'/, m. V kusech, na haldu vy-
| vežených, nalezl jsem :

* Neuropteris ef. Loshi Bet.

* Cyclopteris sp.

Calamites approximatus Bet.

* Annularia longifoha Bet.

* Lepidophotos laricinus Stb.

* Lepidodendron obovatum Stb.

* Sigillaria diploderma Corda.

* Lepidophyllum horridum O. Fst.
Stigmaria ficotdes Bet.

* Cordaites borassifolius Unger.

Nové jsou odtud, co jsou hvězdičkou vyznačeny.

"8 . Lepidophovos laricinus, který jest tu dosti hojný, u Rakovníka
p brouskách skoro schází. Stigmaria ooVdéA| om se jen n tmav-

by. "= M :
oky bo P E P pa a 3

694

než ve Sviné a podobá se k odrůdě, která se nalezá v Janské šachtě —
u Rakovníka a jest proniknut, jako tuto, kolmými kulatými kmeny k |
Calamitů a méně četně Sigillarií (S. diploderma), Avšak té jemné
odrůdy brouskové, která na „Kavanu“ na „Moravii“ u Rakovníka se “
vyskytuje a vedle Neogeerathií a Rhacopterid otisky pavouků a červů
obsahuje, nepozoroval jsem nikde v pánvích Radnických. Též v sou-
sedním dolu Štarkově jsou úlomky brousku, avšak nepatrné, na haldě *
rozházeny. S
V blízké šachtě Herminině (p. Sutnerovi náležející) překýnpilé
mne na haldě velké kusy porfyrového tufu, který se podobá zcela
k Lubenskému a saskému. Jest barvy červené aneb fialové a místem
obsahuje křemenné krystálky (pyramidy) a mimo to otisky Stigma- ©
riových kořínků, rozbité úlomky kapradin a lycopoditů, jako by spá-
lených. Porfyrový tuf vyvřel hlavně v době, když tvořilo se uhlí ob-
zoru Nýřanského (Lubenského) a od něho pochází červená barva.
našeho „Permu“ (Lubenských a Kounovských vrstev). V k :
jest již znám u Lubné, Hostokrej, v „Krčeláku“, u „bon m
„Moravii“ a pak až u Velhoty pod Žbánem.
V jakých poměrech se vyskytuje v šachté Herminině u Vejva-
nova, není mi známo. Jest prý tu pod uhlím i vedle uhlí a s ním k
asi Souvisí nepravidelné uložení uhelné sloje zdejší. É
Mezi kamenouhelnými nalezišti porfyrového (felsitového) tufu :
uvádějí se v Zirklově Petrografii, díl II. str. 533, z Čech Radnice.
Snad chybou tisku místo „Rakonitz“, Rakovník, kde zvěčnělými geo-
logy Krejčím a Ieistmantlem tato hornina blíže Hostokrej byla ob-
jevena. Ostatně jsou u Radnic zde onde i vrstvy svrchního pásma
Radnického červenavě zbarveny, jako u Bfas, u „Malíkovce“ blíže ©
Radnic, u Chomle a v nejnovější šachtě p. Sutnera u Vejvanova. ó
Chomle. Zde vyniká tvrdý brousek v bývalém lomu blíže silnice
u vypuštěného rybníka Malíkovce. Na tomto památném místě „Chomle ©
prope Radnitz“, které poskytlo hr. Sternbergovi první kamenouhelné ©
štíry: Cyclophthalmus semior Corda r. 1834. a Mierolabis Sternbergů ©
Corda r. 1835., jest dnes již vše zasypáno, kámen v drobné úlomky
rozpadlý aneb i drnem porostlý, tak že tu bylo lze po delším hledání
pouze nepatrného úlomku Sphenophylla se dopídit. U Malíkovce ©
samého jest otevřen malý lom, který po několikahodinném hledání ©
nám poskytl pouze: 3
* Dictyopteris neuropteroides Gntb., malý vějíř.
* Asterophyllites sp.
* Lycopodites selaginoides Stb.

ŠÍ u BE bn MO

* Cordaites borassifolius Stb.
* Cordaites graminifoltus Kšt.
(Z uvedených otisků rostlinných památným jest úlomek nového

< Cordaita, jenž svými úzkými listy, na stonku sedícími velmi se po-

ř -dobá ke Cordattes graminifolius, jehož jsem v těchže vrstvách na
-„Moravii u Rakovníka velké a dosti četné exemplary nalezl (tento
í Věstník 1886). K témuž druhu asi patří též Gramenites Feistmanteli
- Gein., v brousku Stradonickém u Berouna nalezený, jak pan autor
- Geinitz sám za to má. Podobné listy a květenství, jež jsem Antho-
> lithes glumaceus nazval, našel jsem též v brousku u Petrovic. Zdá se
a tudíž, že nový Cordaites graminifolus brousky spodních Radnických
- vrstev dosti charakterisuje.

Většího výsledku nelze se v Chomlích dotud nadíti, dokud se tu

nedá ve zdejším lomku na účel palaeontologický kámen zvláště lámati.

| Dovolím si uvésti tuto episodu. V Chomelském lomu vypravoval
mi Josef Majer z Chomle, že když byl malým chlapcem, jeho otec

- Šimon Majer s jiným lámačem kamene Frt. Zelenkou našli zde ve
- Sternbergově lomu před 50 lety zkamenělého štíra, za nějž každý
-z nich obdržel od p. hraběte tvrdý tolar, jenž, jak mi tuším pravil,
© půl šesta zlatého šajnu platil. Štír, kterého nalezli, byl dle všeho
- Mierolabis Sternbergii Corda.

U ovčína blíže Radnic, na cestě k Přívěticům, vychází též brou-

2; skový kámen až na povrch. Avšak dnes toto místo označuje pouze
- zvětralá halda uhelná a malinké úlomky brousku, rozptýlené po drnu.

Na Břasích nejvíce ještě prosperují doly Sternbergovy a v těch

© konala se před třemi tuším lety ve Florentinské šachtě větší pro-
- kopávka kamenem brouskovým, která byla, jak mi p. inženýr Trapp
- laskavě řekl, 120 m dlouhá. Pan inženýr věnoval velkou pozornost

-této vrstvě; po celý čas v ní pečlivě po zbytcích živočišných sám

Pouze sedm druhů rostlinných, které jsem tu ve sbírce viděl
aneb které jsem vyklepal ve starším materialu, na cestu vyveženém,

| jsbylo možná v těchto brouskách konstatovati:

* Diplotmema macilentum L. « H. sp.
"Cyatheites Miltont Góp.
| * Dictyopteris neuropteroides Gutb.
i *Sphenophyllum saxifragaefolium Stb.
* Huttonta spicata Stb.
Sigillaria (decorticat).
Stigmaria ficoides Bet.

EE O TE dt Eda
C ně KO V Pp nd
vv

K TukáMé

> topteris sp., Neuropteris sp., Calamites Suckowt Bet., i bongi=

ky P +8 ru JE 6 je AN -S 41 9 ed

PPR ný 68 Ol va VY) 300 LS

Ayaan vylky 194 18 a 00 dany i 6 x%
:

U Vranovice, kde vychází spodní pásmo Radnické. též na den
přístupným jest posud v odklizu polo opuštěném nad spodní slojí:
žlutý pískovec, většinou zvětralý a proložený tmavým proplastém,
v němž se Stigmarta ficočdes nalézá. Podobně nic neposkytla pánev.
u Darové, nejzápadněji uložená, která jest již také opuštěna.

Poznámka. Radnické pánve a Rakovnický útvar kamenouhelný

patrně jednou souvisely, ač je dnes velká mezera břidličná dělí, což

je ostatně věcí známou. U Rakovníka táhne se útvar kamenouhelný
poněkud dále na jih, než jest na dosavadních mapách geologických
naznačeno a to až na zdvižené hlinité břidlice za bývalé doly Senecké
a za vesnici Senec, kde vychází na den až v lese, v Seneckém lomu,
pískovec svrchního pásma a odtud jde slabý výběžek až ke Hvozdu.
Ano ještě jižněji před Velkým Újezdem, tedy směrem k Radnicům,
byly navrtány poslední dobu vrstvy kamenouhelné a sice na jednom
místě v hloubi 129 pod naplavenými písky pískovce, v nichž sferosi-

derity a jíly s úlomky kapradin se pozorovaly a na jiném bodu pod
pískovými náplavy sferosiderity, žluté pískovce 19 silné, 19 mocné
jíly s nezřetelnými otisky a pod nimi pak tvrdé žluté pískovce, pak

tmavé jíly a ještě slabý pískovec na siluru se dokázal. Zmínky za-
sluhují odtud granátová zrnka, na něž se tu při vrtání přišlo a jež.
se mi však do rukou nedostala. Posud nalezly se granáty v karbonu
jenom v slepenci Feistmantlova bezuhelného pásma u Radnic a na
Moravii u Rakovníka.

Při této příležitosti uvedu několik zkamenělin, jež jsem v Se: ,
neckém lomu nedávno pozoroval; jsouť v pískovci svrchního pásma

zenském („Vozná“) u Moravie jsem pouze nalezl: Odigocarpřa Stern-
bergii Ett. sp, Calamites sp., Lepidophotos laricinus Stb., Sagenaria
obovata Stb. a v pískovcovém lomu Přílepském: Calamites Suckowi ©
Bst. a Cal. approximatus Bet.) Ve vyzdviženém lomu Šeneckém se.
posud vyskytly: Diplotmema muricatum Bgt. sp., Cyatheites sp., Odon-

foha Bot.
Dále na jih k Radnicům karbon se ztrácí. Zdá se, že mnohé 3
rozptýlené štěrkové ostrůvky, jež se táhnou k Radnickým pánvím (též ©
v Královicku, na př. u Hlinče, přece jen pocházejí z doby kameno-
uhelné. £

we ; ; šy r , 7 0,

6970

Vývoj a morfologie exkrečních orgánův.

Přednášel Prof. Fr. Vejdovský dne 9. prosince 1887.
| L.
Sledování vývoje exkrečních orgánů náleží ku nejobtížnějším

Pa postupu vývoje lze se pouze na živých embryonech přesvědčiti,
4 ježto řezová methoda v tomto ohledě nijakých spolehlivých vysvětlení
4 p Avšak embrya Rhynchelmis v prvých dobách vývoje nejsou
„vhodná v tomto ohledě, protože zažívací ústrojí vyplňuje největší část
P úutiny tělesné, a segmenty jsou velmi nepatrné, Jisté ale jest, že ex-
» - kreční orgány velmi záhy se i zde zakládají a vyvíjí. Za to u Lum-
bricidů prvý základ jich lze konstatovati na živých embryích zcela
- Snadně, zvláště u druhův, jichž prvá stadia vývoje z larvy v embryo
-jsou velmi jasná, neb aspoň poněkud průsvitnější. Nejlépe to ovšem
-u následujících: Allurus, Dendrobaena, Allolobophora carnea. Zde vidno
© již v stadiu, kdy nervová soustava jen v prvém segmentu ve spůsobě
- dvou polovin se skládá, že exkreční system v segmentech následu-
- dících v prvých počátcích se zakládá. Pozoruje-li se takové, u All.
-carnea skoro ještě kulaté stadium embryonální, se strany, vidno, že
- "segmenty ještě postrádají dutiny životní, buňky pak této poslední
- dotýkají se z přední a zadní strany, jsouce všecky stejného tvaru
-a průsvitné. Jen jedna buňka v každém segmentě vyznamenává se
© většími rozměry a kulatostí, zřejmějším jádrem, jinak ale jest rovněž
- jasnou plasmou opatřena. Tyto větší buňky daleko zřetelněji vystoupí, ©
-když již dutina segmentů jest zřejma, jako to znázorňuje All. carnea.
-© Podařilo se mi v jednom případě tyto buňky zrovna z břišní strany
: © sledovati a nalezl jsem, že se nacházejí párovitě v každém segmentě
-po obou stranách střední břišní čáry. V dalších stádiích vývoje do-
E - tyčných lumbricidů jest však vidno, že tyto buňky velmi záhy postu-
| -pují u vývoji exkrečních orgánů, a že z nich vytvoří se hroznovité.
k - shluky buněk, jichž podrobné seřadění a činnost nijak nelze zřetel-
P - něji rozpoznati. V jediném případě viděl jsem u Alď. cyamea, že, kdežto
- zadní segmenty kulovitého stadia měly po veliké buňce, přední jevily
" kratičký provazec solidní, ze 3—4 buněk složený, skoro stejných
Ši a „stejně průsvitných. ono nepodařilo se mi blíže vyšetřit ©..

698

Avšak ze všeho zde podaného nutno souditi, že vývoj nefridií
Lumbricidů v podstatě jest týž jako u Rhynchelmis, kdež lze tento.
system orgánů velmi podrobně a spolehlivě vyšetřiti v mladých červech,
jež ještě vězí v kokonech, ale za krátko mají dospěti k volnému životu. -

Tehdy zúžila se zažívací roura v celé délce a dutina tělesná
nabyla značnějšího rozsahu, takže orgány zde se nalezající velmi po-
drobně lze sledovati, zvláště že průsvitnost těla a tenkost stěny jeho-
studium vývoje orgánů těch podporuje. 8Šamo sebou se rozumí, že
orgány předních segmentův jsou již ve vývoji daleko pokročilejší, než ©
v segmentech středních a zvláště zadních, kdežto nalezají se skutečně
na stupni embryonálním. Nejzazší segmenty posléze jsou namnoze
ještě neprůsvitné, protože značně zúžené a dutina tělesná vyplněna
zažívacím ústrojím.

V ohledu vývoje exkrečních orgánů zjistil jsem nadevše zajímavé
poměry, a to ve velmi značném počtu případův, takže nelze pochy-
bovati, že vývoj tu veskrze se opakuje. A to následovně: |

Nejmladší stadium, které jsem vůbec mohl sledovati, byla velká
jasná buňka, po každé straně nervové soustavy. Tato buňka leží mezi
elementy disepimentu předního, jež ale jsou daleko menší. Ve 2—3.
segmentech zadních opakovaly se tyto poměry, dále napřed však.
jevily se již 2 buňky, tak sice, že prvá buňka rozdělila se ve 2,

z nichž zadní setrvala na původním místě, avšak nevyrostla do pů-
vodní velikosti, přední však prorostla dissepiment a vnikši do před-

ního segmentu, zveličila se na objem větší než v prvotném stadiu. ©
Nalezáme tak velikou buňku, zdánlivě sedící na dissepimentu, jasnou, ©
lesklou, s velikým jádrem, a zadní menší, téže povahy.. Přednější ©
ještě stadia ukazují další vývoj. Přední, praeseptální buňka, rozdělila ©
se ve dvě, 1 větší, druhou menší, zadní setrvala na původním stavu.

V dalším stadiu, opětujícím se ve více segmentech mezi praeseptal- ©
ními buňkami vytvořila se dutinka, nesouvisící však nijak s dutinou ©
tělesnou, aniž na zad postupující, tudíž uzavřenou, v níž vyvinul se
plamének míhavý.

Tytéž poměry ukazují i další segmenty ku předu, jenže zadní
buňka rozmnožila se v řadu buněk za sebou následujících, tvořících
krátký provazec, jenž přestává nedaleko před břišními. segmenty.
Přední část skládá se ze 2 buněk, pravé a levé, jež tak ale k sobě ©
přiléhají, že tvoří mezi sebou dutinku, v níž mihá se bičík. j

Toto stadium vývoje naznačíme jakožto pronephridium, neboť
z něho teprve sekundárně tvoří se vlastní exkreční, č. t. zv. SPětRPšt,
tální orgán, složitý, jak známý jest u oligochaetův.

n a solidního vývodu provazcovitého; z přední části tvoří se
stní nephridiostom, ze zadního provazce to, co jsem zval v díle
svém „Ausfůhrungsgane“. (Srov. obr. 1. a, b, c, d.)

st Žlaznatá část kanálkovitého nephridia, jakož i svalnatý, stažitelný

i (Obr, 1.) Vývoj pronephridia.

a) Veliká buňka postseptální.

ě d) Pronephridium definitivně prodloužené,

: Žlaznatá část, namnoze klíčkovitá, tvoří se ponenáhlu a lze
- celý postup na řadě exkrečních orgánů, dále ku předu následujících vy-
i šetřiti, jak Do obr. 2. Buňky pronephridiostomu i provazce
- se ponenáhle zmnoží; u prvého skupí se do nálevkovité rosety,
- vězící ve stěně om a rovněž tak počíná tloustnouti zadis-

© sepimentální část provazce. Lumen v pronephridiostomu jest jasnější
P: -a patrně naplněné jakousi homogenní, světlo lámající tekutinou, v níž
P: Švihá bičík, rovněž prodloužený. Ztlustá část provazce jest čím dále
- tím nápadnější, zvláště že vzrůstá dále v přednějších segmentech
-v postranní lalok solidní, z mnoha buněk se skládající, kterýžto čím
© dále tím více se prodlužuje a v dutině tělesné po stranách zažívací
E roury roste. Buňky hustě na sobě nakupené, tvoří jakýsi hrozen, jenž
- prodlužuje se ponenáhlu v dlouhý lalok. Kdežto pronephridiostom
© ještě stejně jako dříve působí, a jen výše nad dissepimentem se vznáší,
© differencuje se postranní solidní lalok ve 2 druhy buněk, střední, ze
- 2—3 vrstev elementův se skládající, povahy žlaznaté, temné, neprů-
- svitné. A pak v buňky zevní čili periferické, klínovité, jasného obsahu,
- s velkými jádry, kteréžto buňky pokrývají střední osní provazec buněk
4 žlaznatých. Tu tedy nastává již zřetelný mladý stav nephridií sestá-

jb k sen: Z pronephridiostomu, žlaznatého laloku a vývodu, poslední

. 9 dě «
= R B
5,

oba zcela ještě solidní, neprovrtané. Tento la vši nástává hned“
v zápětí: Pronephridiostom otevře se, buňky jeho již zmnožené sestaví
se ve 2 laloky, či pysky, svrchní a spodní, a pokryjí se brvami.
Bičík v jeho ústí však nejen nyní, nýbrž i daleko později, iv mladých ©
červech existuje, ba on i velice se prodlouží a míhá se v kanálku
samém. Tento kanálek jest vlastně pokračováním ústí:

Neboť tehdy otevře se dutinka prvotná (s míhavou brvou) i |
dutiny tělesné a současně počíná se tvořiti kanálek dále na zad, ni-
koliv ale v přímém směru, jak založeno prvotné pronephridium, nýbrž :
-do žlaznaté partie postranní. Dlouhá brva leží na počátku ústí, S :
hluboko do kanálku, jenž povstal již v postranním žlaznatém laloku,
ale prvotný provazec ještě jest solidní, neprovrtaný.

/ M

Obr. 2. Přeměna pronephridia v nephridium.

f) Pronephridium se stlustlou částí postseptální ze spodní strany.
9) Stlustlá čásť vzrostla v lalok dosud solidní.
h) Fungující nephridium, jehož pronephridiostom již víří, než bičík dosud v jeho
části se nalezá. Postranní lalok provrtán 2 systemy kanálkův, z nichž centri- +
fugální pokračuje do zbytku PEORODUK

š
>
ů
d
A

V
V dalším postupu nastává prostoupení kanálku celým orgánem |
tudíž i vývodem. V té době již vyvinut z prvotného pronephridiostomu ©
pravý, mnohobuněčný nephridiostom, na jehož vnitřním okraji tvoří
se kratičké brvy. V ústí nalezá se opět bičík. Z ústí jde kanálek
prvý do laloku postranního ; tento kanálek naznačíme jako centripe-
talní, kterýžto na konci laloku obrátiv se zpět přechází v kanálek ©
ech paralelně téměř ležící s prvým a později hojné kličky ©
tvořící. Týž konečně přechází do rovného provazce a rovněž jej pro- ©
vrtá. Tak jest nephridium hotové, zvláště když zevní vrstva n :
přeměnila se v lesklé žlázky, hustě lalok rok:

dokonalení jednotlivých částí, zvláště značný vzrůst laloku
íž také zmnožení se kliček kanálových v něm, dále vzrůst
noho pysku nephridiostomu a zmnožení se brv jest karakterem
jotového nephridia, jež ale dosud na venek neústí, což nastává teprve
ytvořením se kontraktilního vaku epiblastového, jak naznačil jsem
-díle svém,

-© Znamenité jest dlouhé trvání bičíku mihavého i v nephridiostomu.
"Tak v nephridiích, již úplně hotových, vidíme tuto velmi dlouhou brvu
fungující, jako v segmentech, kde jsou již vyvinuté pohlavní žlázy 9.,
- 10. a 11. segmentu. Avšak i v předních segmentech, 3., 4., 5. atd.,
Bite nabývají nephridia velmi značné délky, vidíme tyto bičíky v ústí
my Avšak zde nedosáhne nephridiostom nikdy téhož vývoje jako
-v dalších segmentech. Namnoze jest to jen nepatrné rozšíření exkreč-
F hího orgánu, slabě nálevkovité, otvírající se do dutiny segmentu.
p -V tomto ústí jest velmi dlouhý bičík. Ale nejen v tomto, i v jiném
-ohledě zajímavé jsou orgány ty předních segmentů, podléhajíce značným

P E ono kanálku v laloku obikaniěthoé Ústí to jest ohalreo 2 brvami,
£ vnitřní, druhou zevní a tato objata límcem, jakýž nalezáme
E 7 aaa a buněk hub. Jest to odchylka, ale velmi důležitá a za-

U Lumbricidův jest vývoj nephridií podstatně týž, ovšem ale

| Nezdařilo se mi ani zjistiti přítomnost pronephridiostomu. Avšak

í: celkový zjev mladého nephridia u All. foetida, jež nalezá se v stadiu

E o po Ze mohutný a ze „žlaznatých stěn tvořený

3 výše, s dostatečnou jistotou lze poznati, Avšak pronephridia záhy |
4 E on se v netridia, tak totiž, že ihned Z provazce soldnoj

A 24 P ee -
NÍ da od, VO ní A

Vee
ASV JE 400

V
.
zen
V

Sha
Po M

m ky ZONE:

Á vrby
ý

]

x TRANS Poa 3 VT ovl 1 MR P To JI JO 5
SDK čas 1 kan 0 Z, Pá 0 2 PA edn NSK Je p Po
SM vů ši PŘES k ov o A gl Stu o a o dl dak 1 te ROKA
“ te k SY PVA ae, Po ár ach
4 $ + “

102

Taktéž poměry ostatní, jež jsem výše vylíčil, online úplně 4
S pozorováním u Lumbricidů; ovšem ale zde nelze krok za krokem ©
sledovati podrobný vývoj ah jako tam. '$

V díle svém (System und Morphologie der Oligochaeten) pravil :
jsem, že každé nephridium lze uvésti na tvar pouhé kličky, avšak
původ této zůstal mi nejasným. Pod kličkou vyrozumívám totiž náš
lalok žlaznatý, v němž probíhá největší část kanálku. Tak shledáno -
u Chaetogastridů, Naidomorphů, Tubificidů, Enchytraeidů a Lumbri-
culidů a nyní můžeme bezpečně tvrditi, že nephridie veškerých Olí-
gochaetův dle jednoho a téhož plánu jsou seštrojeny: Původní přímý
provazec tvoří téměř těsně za dissepimentem lalok, kterýmžto bodem
člení se nephridium ve 3 odstavce z buněk mesoblastových tvořené:

1.. Nephridiostom, jehož pokračováním jest

2. původní provazec, vždy jednoduchým kanálkem provrtaný a

3 žlaznatý, nejméně dvěma systémy kanálkův provrtaný lalok, -
z nichž jeden ve směru centripetalním, od nephrostomu k volnému
konci laloku, druhý ve směru centrifugalním, od volného konce laloku ©
ku vývodu probíhá.

exkreční orgány oligochaetův a snad všech annulatův, pokud nese-
trvaly na stavu pronephridií.
Dle dosavadních znázornění nephridií Lumbricidů tvořily by tyto ©
baurův výklad o součástech a průběhu exkrečních orgánův dešťovky, © ž
dle něhož skládá se týž ze tří laloků, avšak průběh jich jest jiný, ©
než u výše zmíněných skupin. Vývod nak nesouvisí nijak s průběhem ©
krčku nephridiostomu, jak by to musilo býti ve skutečnosti, kdyby ©
bylo lze srovnávati výkres Gegenbaurův s nephridiemi ostatníchý
Líčení řečeného badatele považováno dosud za klassické a po- ©
tvrzeno zvláště výrokem Cla pa rěda a jinými, jakožto úplně správné
a nedotknutelné. Ve svém díle ukázal jsem však již na samostatnost
vývodu, jenž pojí se s kontraktilním vakem. Dle vývojepisných zku-
šeností musilo by býti Gegenbaurovo pozorování buď nesprávné,
odchylka. Přesvědčil jsem se o prvém, a podám jinde dodatkem výkres
nový nephridia All, eyamea; jinak ale ujišťuji, že dle téhož plánu
jsou uspořádané nephridie veškerých mnou pozorovaných druhův..
Obrazy však mé ukazují taktéž, že součásti nephridií Lumbricidů

mezi všemi Oligochaety značnou odchylku. Mám na mysli Gegen- p
Oligochaetův.

aneb by zde musila existovati skutečně jakási mně nevysvětlitelná ©
jsou Do ovšem ale průběh kanálků jich složitější, čímž madná)

est: sledovati průběh ten nikoliv na dorostlých červech, nýbrž na mla-
distvých, ještě v kokonech se nalezajících a nejlépe k tomu voliti
All. cyanea, chlorotica neb carnea, jež průsvitností nad jiné vynikají.
Nephridie Lumbricidů jsou složitější ze dvou příčin:
1. že prvotný jednoduchý lalok člení se během vývoje v lalůček
4 druhotný a to právě na rozhraní mezi vývodem a hlavním lalokem ;
E 2. že není pouze dvou systemů kanálkův, nýbrž čtyř, dvou cen-
- tripetalních a dvou centrifugalních, parallelně vedle sebe v hlavním
laloku probíhajících a v druhotném laloku četné kličky tvořících.
Uložení nepbridií v těle Lumbricidů lze v mladých červech velmi
-pěkně sledovati v postraní poloze: Nephridiostom trčí do dutiny pře-
- dešlého segmentu ; odtud krátkým krčkem vězí v dissepimentu a vniká
-do následujícího segmentu. Tu stoupá mohutný lalok podél zažívací
- roury ku straně hřbetní, menší pak lalok na spodu velikého leží; za
- nephridiostomem počíná vývod a ubírá se poněkud na zad, kde před
- jednou z břišních štětin na venek ústí.
ee Průběh kanálků jest pak tento:
i Z krčku nephridiostomu probíhá první kanálek podél v žlaznatém
- laloku, jsa zřetelný po svých stěnách hnědavých, neb zcela hnědých,
- hrubozrnou hmotou naplněných. Kanálek sám jest velmi úzký, nejužší
- ze všech následujících, zřetelný jen dle víření brv. Na distalním konci
- laloku naduřuje tento kanálek v ampulu vlastními volnými stěnami
opatřenou, jež ponenáhlu se zužujíc, obrací se nazpět a tvoří tak
- druhý, velmi široký kanálek, jenž běží parallelně s prvým. Směr
- prvého jest tedy centripetální, druhého centrfugální. Druhý kanálek
- vniká do sekundárního lalůčku a pokračuje zde, tvoří husté a četné
- kličky, jež ohybají se zase zpět, vnikají opět do hlavního laloku a pře-
© cházejí zde v třetí kanálek parallelný s prvýma dvěma. Směr tohoto
4 jest opět centripetální, mění se na distálném konci laloku v centri-
3 fugální, když ohnul se třetí kanálek ve čtvrtý, jenž týmže směrem
- a podobnými kličkami vniká opět v lalůček sekundární. V tomto la-
-lůčku tedy kličky čtvrtého kanálku probíhají stejně jako druhého
- a posléze přecházejí do kanálku vývodného, jenž na počátku svém
jest četně rozvětven, jak zvykli jsme hledati u hirudinid. Tak vzniká
- vývod beroucí se zpět ku krčku nephrostomu, neboť stěna tohoto
Ě -splývá s počátkem stěny vývodu. Tento pak ohnuv se, ubírá se na
- zpět, přecházeje ve svalnatý vak kontraktilní. Podstatný rozdíl mezi
© tímto mým výkladem a Gegenbaurovým jest ten, že nephridiostom
A M bieohácí v kanálek sekundárního lalůčku, jako u Gegenbaura, nýbrž

ta ký

koná

VJ E T

PK 3 =

pře

zj zžkší

n o adí a .

PŘ VU 28 sb ano o PR Pá Ra U S92 BTL PER A OMK KC 01, KO: 060 VOV OA POE
ji X va a ef: ole: ve i o k: dkoad K 24900 4
k k ý idle (kk

104

W I Á 2 des "s A 30
i j “ + om ko 7
s , j "
: i „ “ * 3
řÁ o o 2

zde v lalok hlavní, tento v sekundární a z tolioté vývod pojí se. pů- %
vodním vývodem, souvisícím s krčkem Repo na jedné a s kon; 4
traktilním vakem na druhé straně.

Správnější podání nephridií jiných oligochaetů ukazuje na sou-
hlasnost tohoto průběhu, leč zpráv takých jest málo; míním, že na
mnoze kresleny nephridie dosud více jen schematicky. |

Zajímavý jest také kontraktilní vak Lumbricidův nejen svou
mohutností, nýbrž 1 průběhem, jak nejsme zvyklí nalézati u nižších
Oligochaetův. Původ vaku zřetelný v hypodermis, jakožto teničký ka-
nálek, jenž teprvé později naduřuje a vnikaje do dutiny tělesné, ob- ©
dává se elementy svalovými. |

Pokud vývoj těchto orgánů sledován na dospělých červech, uka- ©
zuje, že vznikají z blány, již zoveme peritoneem, t. j. z buněk, jež ©
pokrývají dissepimenty. V embryích jsou to však prvé buňky, účastnící
se na tvoření dutiny segmentové. Tudíž t. zv. peritoneové buňky jsou —
s těmito souhlasné. E

III.

Pronephridie zakládají se ve všech segmentech; snadno sledo- ©
váti tak, že se děje od druhého až do segmentu posledního; neboť
tento má své nephridie zrovna tak vyvinuté, jako každý předcházející.
V druhém segmentu působí jen pronephridie, záhy však zanikají, ©
u Lumbricidů vytvoří se i žlaznatý lalok, jenž však vůbec brzy ©
zaniká. E

Dosud jsme nejednali však o exkrečních orgánech prvého segmentu,
či hlavy. V díle svém poprvé jsem ukázal, že i zde jsou přítomné ©
orgány exkreční, jež jsem označil jmenem „embryonálních“ čili „provi- 3
sorních“ klada je na roveň t. zv. předním prvoledvinám čili „Kopí- i
niere“. Konstatoval jsem také, že u Rhynchelmis, Chaetogaster, Aeolo- ©
soma a Nais brzy zanikají. Jaký původ mají orgány tyto, nelze mi ©
udati, ale zevní tvar jich jest podobný pronephridiím ostatních ©
segmentů. Já je také za homologické pronephridiím považuji,- ač
obtíže vystihnutí prvé dutiny hlavy nedovoluje rovněž sledovat vývoj :
pronephridiostomu. s

Jediná obtíž u výkladu v tom spočívá, že se pronephridie plá 3
táhnou často na zad i do druhého, ba i třetího segmentu na hřbetní
straně a že jsou činné, majíce svůj vířivý kanálek a ústí na venek. 4
V prvém ohledu jest mi ovšem dáti jakés vysvětlení, takové totiž, 3

105

žto zde není ještě vytvořeného segmentu druhého, tím méně třetího

atd. Mohou se tedy valně prodloužiti a s tímto delším trváním jich

nad souvisí, že se provrtají a Víří.

- Volného však konce těchto orgánů v dutině tělesné nalézti se

“ mně nepodařilo a snad také na útraty pronephridiostomu mohl růsti

8 (prvotný provazec dále na zad. Pronephridie prvého segmentu zani-

- kají, neměníce se v nephridie.

-7 Též u všech zkoumaných mnou Lumbricidů jsou pronephridie
© prvého segmentu velmi dobře vyvinuté, nemajíce ničeho společného

- s exkrečními orgány larev. Však právě, abychom tento důkaz pro-

vá vedli, musíme poznati larvové stadium Lumbricidů.

4 Sedm domácích druhů v této čeledi skoumaných v ohledě vývoje-
( pisném, prodělávají stadium larvové, což jest vůči dosavadní doktrině,
-že oligochaeta mají vývoj přímý, faktum nad míru významné a za-
E vdárající podnět ku dalekosáhlým úvahám. Než k těmto zde není

E místa. Larvové stadium Lumbricidů jest však nad míru zajímavé,

n ano postrádá nervové soustavy a úst, jakož vůbec nelze dokázati, že

M aspoň v prvých dobách potravu přijímá; jest to tudíž larva zvláštní,

i a předce odpovídá co do významu svého vývojepisného larvám poly-

ROE

chaetů; jako zde, tak i u Lumbricidů tvoří se teprvé složitými
„processy annulat. Larva Lumbricidů však ukazuje nade vše jasně,
i že veškeré ty apparaty locomotorní, ústa, nervová soustava larev po-
e lychaetů a snad veškerých larev volně žijících, jsou charaktery pro-
3 visorní, adaptivní, k volnému životu upravené.
á Co tedy označuje larvu Lumbricidů co takou? Jediná výměna
látek: výživa a vylučování hmot zbytečných. Hrají zde tedy hlavní
ša dva orgány, dobře vyvinuté, kdežto ostatní, jako provisorní
- epiblast a zárodečné pásy ve vývoji se nalezají.
j | Již v době, kdy prvé 2 mesoblastové buňky se zakládají, ano
jů během rýhování, tvoří se z primitivného epiblastu jedna žlaznatá
buňka, jež sbírá z primitivné dutiny tělní exkreční hmoty a tyto sta-
- hováním se vylučují. Když pak počínají prvé 2 mesoblastové buňky
-se děliti a produkují pásy zárodečné, vytvoří se 3, zřídka 4—5 ta-
- kových buněk exkrečních, jež odětnáníi zbytečné hmoty z těla. Dosud
„zvaly se „buňkami polykacími, Schluckzellen“. Činnost tato mani-
M testuje se v ponenáhlém naplňování jasné tekutiny v těchto buňkách,
- jež následkem toho vytvoří kanálovité lakuny v rozmanitém způsobu
-průběhu uvnitř cytoplasmy a posléze s dostatek se naplnivše, náhlým

“ ,

: E- ji Vee

" „dm A Aš" My "3 PPA AOL, ol p JO PA PU 4
a T, je BA 4, a ) k Mt " v C ka
Pe RU SVN 12. do Ap 7 VTM C ye O
v * i k

Ču sb
té U em 0 V,

106.

Během vývoje však tyto 3 (neb více) buňky exkreční na předním
polu larvy se nalezajíce, pokryjí se epiblastem a ponenáhlu pozbý-
vajíce své funkce, stávají se hrubozrnitými koulemi, zahnědlými neb
docela hnědými, což pochází bezpochyby od nakupeného zde mate-
rialu exkrečního. |

Tedy, když epiblast počíná obrůstati tyto veliké exkreční buňky,
následkem čehož vniknou mezi epiblast a hypoblast, objeví se v ne-
patrné dutince tělní jiné exkreční orgány ve spůsobě vířivých ka-
nálků, pokud dovolují optické zal ak jich tvar a působnost vy :
stíhnouti.

Takové vířivé orgány kanálkovité jeví se v larvách All. carnea
(nejzřetelněji) v přední polovině těla po obou stranách dutinky.

Rovněž tak u Allurus atd., kdežto u Al. cyanea zdá se, že ne-
víří, u Lumbricus rubellus jest pak po každé straně po jediném pla-
ménku vířivém, pokud lze to nejsilnějšími zvětšeními konstatovati..
Nepochybuji, že homologické orgány existují u všech druhů, nejsou.
však přístupné oku pozorovatele pro svou nepatrnost, nestálost neb.
nedostatek víření a pro nepatrný prostor dutiny mezi epi- a hypo-
blastem. Kdo chce se o nich přesvěděiti, musí značnější počet larev-
sledovati a zvláště ony voliti ku pozorování, kde dutina hypoblastu
jest dosud nepatrná, takže stěny epiblastu nepřiléhají těsně k hy-
poblastu.

Dlužno zodpovídati 3 otázky vůči těmto exkrečním orgánům.

1. Jakým způsobem ústí na venek?

2. Jak povstávají?

3. Kterým orgánům jiných organismův odpovídají?

Ohledně prvé otázky nutno tolik za pravdu uznati, ač pozoro-
váním nad míru obtížno tak dokázati, že kanálky vířivé ve spojení.
se nalezají s výše jmenovanými velikými buňkami exkrečními. Jisté -
jest, že víření kanálků děje se ve směru k těmto buňkám, a že tudíž ©
proudem tak vzniklým naplňují se hmotou exkreční. U druhův pak,-
jichž tyto exkreční kanálky nevíří, jest v příznivých polohách zřetelno,
že exkreční buňky vycházejí v dlouhé lalůčkovité cípky, jakoby ve
výhonky amoebovité; tyto zdají se odpovídati dotčeným kanálkům.
Lumb. purpureus a zvláštní jeden druh, blízký All. carnea jeví ta-
kové exkreční buňky a zvláště AJ. cyanea — jež v době, když se napl--
ňují buňky exkreční, vysílá z těchto dlouhé lakuny do dutiny primitivní.
I v pozdějších stadiích, když již nastala segmentace pásův zárodeč-
ných, pronikají larvové exkreční kanálky onémi buňkami, jež nabyl
tvaru dlouhých pásův, ústíce jedním otvůrkem na venek.

dokon Záda KOSS DME wr bb" A ee TA č a

Zisk války kas obává 8 PATĚ Zap 20 99000, BE ok
Nei % £ m - * 3 3 V

ji.

107

s v této době zatlačují se exkreční buňky na hřbetní stranu

embrya, přecházejíce za prvý segment, čili hlavu, kdežto zárodečné

pásy druhého segmentu nerozvinuly se až k úplnému splynutí na

- straně hřbetní. Tehdy jsou exkreční buňky valně zmenšené a zdá se,

- že degenerují; vířivé pak kanálky samostatně již ústí v témže místě

na venek, U Allura jest jediný, u Allobophora carnea 2 otvůrky.

- Důležitější jest zodpovídání otázky druhé, jaký jest původ ex-

- krečních kanálkův?

| Jsou-li pokračováním velikých exkrečních buněk, tož není o jich

vzniku nijaké pochybnosti, jsou to orgány původu epiblastového.

-do dutiny tělesné. Ale i kdyby nebylo lze dokázati, že jsou to

- obyčejné výhonky velikých buněk, předce náleží epiblastu, neboť pak

- se účastní na jich tvoření obyčejně jedna pojná buňka, jež na stěně

„jich leží. Takovéto pojné buňky jsou velmi obyčejné v tělesní du-

„tině larev jiných, u Lumbricidů lze je nad míru obtížně sledovat.

-Z nich tedy vznikly exkreční kanálky a odpovídají oněm elementům

„jež bratří Hertwigové mesenchymem zovou. Původ těchto buněk nen

-jiný než z epiblastu, s nímž také pomocí kratičkých výhonkův sou-

-visejí. Z hypoblastu nepovstaly, hledě zvláště k velikosti elementův

- řečené| blány. Tím méně však mohly vzniknouti z elementův záro-

- dečných pásů, neboť se exkreční kanálky objevují již v době, když

- prvé mesoblasty ještě ani nepodstoupily prvé rozdělení.

- epiblastového, ovšem epiblastu primitivného čili larvového.

Posléze co do třetí otázky, odpovídají exkreční kanálky larev
© Lumbricidů všem exkrečním orgánům ostatních larev, prozatím řeknu
© všech polychaetův, čímž nijak netvrzeno, že tyto exkreční kanálky
3 © odpovídají hotovým nephridiím řečené skupiny annulatův, ani oněm,
jež Histg jakožto larvové exkreční orgány označuje. © Znám ta-
-kové larvové kanálky u Polygordia, Sternaspis a Nephelis z vlast-

krečních orgánech larev Nephelis, u níž však nemohu vystihnouti a po-

"tvrditi nález Berghův, že by zde vznikaly tyto orgány Z pásův zá-

rodečných. Než odstavec tento nemá nijak za úkol zodpovídati úplně

6
2
E

.
4
“

| pouze na rozdíly mezi těmito a definitivnými orgány, nephridiemi.
Ještě několik slov o způsobu vyústění exkrečních kanálků lar-

45*

au o homologiích exkrečních orgánů larvových, nýbrž má ukázati

- vových na venek. V prvých dobách života larvového jest nesnadno

+ bp
s u
,

A OY E Z O a Ae 0 AC Pe AVE ae V ISt wr LTV ek alik: 5 Wy So
da je Merak O ac Nd PRC ZLE 9 LA VAR: pe rd bt a, U Pet
a. b M s : „8 ' 9

+ ; s

44!

© se přesvěděiti o místě vyústění jich na venek; jistěji lze se o tom.
přesvědčiti v době, kdy již vytvořen prvý segment (hlava) a na bis
straně nastalo prvé segmentování zárodečných pásů. Tu vidno v pří-
znivých polohách, že právě na zadu hlavy, na hřbetní straně a v střední ©
linii, tam kde tvoří se dissepiment mezi prvým a druhým segmentem,
nachází se otvůrek malý sice, ale zřetelný, kterým přechází do vý- |
vodu kanálku exkrečního. U All. carnea jest tu zřetelně viděti, že
prvotné exkreční buňky jsou ve spojení s tímto porem. U Allurus
jest porus v přímém spojení s vířivými kanálky, kteréž z pravé
a levé strany do poru toho ústí. U A477. carnea, kde prvotně byly.
2 otvůrky, přední a zadní, setrvává zadní otvůrek, přední pak záhy
zarůstá, když na témže místě rozšířil se mesoblast hlavy a nalačN
exkreční kanálek. á
Ale porus za hlavou setrvává i u mladých, valně již pradlo :
žených embryí, jež čítají větší počet segmentů úplně vytvořených, ©
t.j. v nichž mesoblast obrostl z břišní strany až na hřbet zažívací
rouru, i když již nervová soustava dobře je vytvořena. "To nejlépe ž
lze sledovati na embryích, ztvrdlých v chromové kyselině a při na-
padajícím světle, jakož i na podélných medianích řezech. * Jevíť se
v medianí hřbetní čáře, mezi 1. a 2. segmentem týž otvůrek, jako
u larev. Otvůrek ten jest tedy zbytek z larvových orgánů exkrečních,
a jsou annulata, v nichž po celý věk otvůrek ten setrvává, byť i ne-
stál ve spojení s nějakým vnitřním organem. © Myslím Enchytraeidy,
(rod Enchytraeus a některé Pachydrily), u nichž jsem popsal porus Í
cephalicus na rozhraní 1. a 2. segmentu v intersegmentalní čáře ©
hřbetní. Původ jeho tedy se nám tímto vysvětluje. Také u jiných-
popsal jsem porus cephalicus, buď na terminálním konci laloku čel- ©
ního neb na spodní jeho straně; tento však není homologický s oním
porem Enchytraeidů jmenovaných. © původu terminálního neb spod- ©
ního poru laloku čelního bohužel nepodařilo se mi ničeho vyšetřiti. ©
Vrátím se však ku příčině delšího setrvání hřbetního poru.
i v mladých Lumbricidech. Odkud to, že tak dlouho v embryích ©
přichází? Z té jednoduché příčiny, že s ním ve spojení přichází —.
po zániku larvových organů exkrečních — pronephridium prvého
segmentu. Neboť u všech skoumaných Lumbricidů nalezl jsem tento.
orgán exkreční prvého segmentu, ač často jest velmi obtížno —.
zvláště nevíří-li — o jeho přítomnosti se přesvědčiti. o.
Skutečně ale existuje párovitý ten orgán, ústící jediným porem.
na venek. U All. cyanea nevíří, u All. carnea, Allurus jeví slabé
víření, nejvíce však nápadný jest u All. foetida, kdež ale jako

ji
í

nálet)

u Rhynchelmis prodlužuje se v ovoidním stadiu až na zad druhého

© Jsou to kanálky jasné, rovné v dutině hlavy šikmo do druhého
seomentu se táhnoucí, čile vířící, proud pak brv jde od předu na
ad, z čehož nutno souditi, že vyústění jich není jako u Rhynchelmis
a přední části hlavy, nýbrž na zad; to však vysvětluje se z pro-
čnlivosti ústí exkrečních organů Lumbricidů vůbec. Porus u AI.
foetida jsem nenalezl, jakož zde též mi neznámé jsou prvé exkreční
buňky a kanálky larvové.
g -© Když u All. carnea vytvoří se dutina hlavy, objeví se zde rovněž
ř kanálek v témže směru na zad probíhající a vířící, a ústící porem
ona venek. Taktéž u Allurus. Rovněž u AIL cyanea, kde široký,
- tuhostěnný kanálek nevíří. !
fo. Z důvodů, které jsme uvedli u Rhynchelmis nutno tyto ka-
onálky v dutině hlavy uznávati za homologické s pronephridiemi
| ostatních segmentů tělních, neměnící se však ve vlastní nephridie,
- nýbrž záhy degenerující.
A Původ jich nelze z prvotného epiblastu jako exkreční kanálky
j larev, vykládati, neboť objeví se až tehdy, když dutina hlavy již zře-
E vystupuje; tudíž nutno za to míti, že z elementů mesoblastových
é „svůj původ mají a že bezpochyby týž proces vývoje prodělávají jako
k pronephridia ostatních organů.

k Ohledně exkrečních organů jeví tedy hlava tytéž poměry mor-
; phologické, jako každý následující segment.
k : Tedy: exkreční organy larev nemají ničeho společného S ex-

| krečními organy segmentovaného červa. V každém segmentu ani
-hlavu nevyjímaje, zakládají se exkreční orgány samostatně, každý
© zvláště pro sebe. Ale ovšem prodělávají vývojepisně 2 stadia, prvé
- pronephridialní, již mohoucí fungovati (u Rhynchelmis pomocí dlou-
o hého bičíku, bez kanálku, v hlavě pak bez bičíku jako kanálky ví-
© řivé, neb nevířivé). Z tohoto stadia pronephridialního tvoří se pravé
3 nephridie s nephridiostomem, lalokem žlaznatým a vývodem opatřené.
- Nephridiostom jest zdokonalený pronephrostom a ve spojení S vývo-
-dem označuje vždy původní základ pronephridií.

IV.
Vůči těmto faktům zdá se mi býti zcela zbytečným polemický

<krečních organů annulatů. Výklad tak zvaného fylogenetického

e zabývati dosavadními, staršími zprávami o původu a morfologii

PNA JRK 09 P 0 BARS de den o SSS T Zá oh B
$ R 6 Sv VA re E Zk 6 i: ť

710

vývoje tohoto systemu exkrečního, jak podán šehera file a. více £
následkem neodůvodněných p oknlncl jistým autorem (Hatschek) musí ©
ustoupiti výsledkům správných pozorování a jasnějšímu názoru o věci
samé. — , ! :
Jest-li tedy tyto a podobné zprávy starší pominu mičením, ne-

mohu tak učiniti s četnými pracemi nejnovějšími, jež jednak před
krátkou dobou, jednak současně s přítomným pojednáním uveřejněny ©
byly, zabývajíce se tímže předmětem, t. j. vývojem a morfologií ex-
krečních organů annulatův. Již značný počet těchto pojednání uka-
zuje na význam, jaký se dotčeným organům připisuje a jaký skutečně
vůči modernímu vývojezpytu mají. Zvláště otázka, odpovídají-li ex-
kreční organy červů vývojepisně témže ústrojím obratlovců, vstoupila ©
v naší době v jiné světlo, zvláště co počalo se bádati o jich původu -
u obou řečených skupin bilaterií. Než zprávy nejnovější o vývoji
nephridií annulatů zní tak různě, že není ani dvou prací, jež by.
aspoň z daleka ukazovaly na výsledky souhlasné. Dle mého soudu ©
příčina těchto různých náhledů zakládá se jednak v nesprávném po-
zorování, hlavně pak v neodolatelné chuti a pachtění se po zakládání
nových „theorií“. Jinak ale musím zvláště a s důrazem vytknouti, ©
že nikdo z dotyčných autorův, již pokouší se o výzkum tak ne-
snadného vývoje exkrečních organův, nezdá se podrobněji znáti tvar ©
a složení nephridií hotových. Jest to ostatně zjev nyní všeobecný,
zvláště v Německu, že mladší generace zoologův pouští se do výzkumů k:
embryologických, anižby předtím byť i jediné zvíře B Tozpyt
;

ješ W

l “

aE:

a hotovou organisaci jeho poznala.

Posuďme jen výsledky těchto nejnovějších prací: k

1. 0. Lehmann (Beitráge zur Frage von der Homologie der ©
Segmentalorgane und Ausfůhrungsgánge der Geschlechtsprodukte bei ©
den Oligochaeten. Jenaische Zeitschrift 1887 p. 322. 1. Taf.) shledal ©
u mladých embryí jisté (nejmenované) Allolobophory naše larvové ka- ©
nálky, ale nikoliv v původních larvách, nýbrž ve stadiu, kdy již vy- ©
tvořen prvý segment a za ním na břišní straně založen značný počet ©
prvosegmentů. Výkres našeho autora jest, jsk sám doznává, sche- 1
matický a z mnoha individuí kombinovaný, dle mých však zkušeností ©
nesprávný. j

Chybné jest udání autorovo, že tato embrya jsou obrvená;.
brvy přicházejí pouze na břišní straně. Epiblast není na hřbetní straně, ©
jak Lehmann naznačuje, stejně ztlustlý jako na břišní ploše, nýbrž
úplně ztenčený a nikoliv mnohovrstevný na zadu, nýbrž jednovrstevný
jako na ostatním těle. Otvor kanálku larvového, jenž znázorněn na.

ýkresu ono autora elm: širokým, nenalezá se „asi v končině

4 segmentu“, nýbrž vždy a všudy jen na rozhraní prvého a druhého

č lohu úst terminálně na předním konci těla; stomodaeum zove ne-

A Exkreční organy líčí takto: „Das andere Ende des Stranges
- láuít in eine grosse Zelle aus, die von mehreren Kanálen durch-
E brochen ist, welche sich in die Kopfhohle des Embryo ofnen. Diese
© Exkretionszelle wůrde dann dem „Endhalter“ und dem Exkretions-

-kanal der Polygordiuslarve entsprechen“. Udání to poněkud ne-

- srozumitelné; jest-li však správně je mohu posouditi, tedy podává

- Jlarvové organy s „embryonalními“ jiných oligochaetů, poněvadž ne-

- sledoval vývoj pronephridií. Samo sebou pak se rozumí, že jeho

"srovnání dotyčných larvových organů nemůže souhlasiti se známými

- poměry „embryonálních organů“ u Rhynchelmis, Chaetogaster

-a Nais. Proto se nebudeme v této příčině dále rozšiťovati, pouka-

- zujíce k faktům výše líčeným. Nehledě dále k úvahám, jež Lehmann

- přípojuje o „Urnieren“ Polygordia, uznávám za správné homologisování

-jím pozorovaných organů s kanálky řečeného červa, jež ovšem se

- nesmějí klásti do „hlavy“. Správné také jest, že autor srovnává

- phelis, Aulostoma), ač nevyvrací názor Berghův, dle něhož

- vznikají tyto kanálky z pásův zárodečných.

ž Vývoj nephridií počíná Lehmann správným zamítnutím Balfou-

: rových pochybností o homologii exkrečních organů hirudineí a chae-

- topodův, poukazuje na jich souhlasnost. Než sledování vývoje ne-

„phridií, jak je autor podává, není zdařilé; prvou zvětšenou buňku

- klade na přední stranu dissepimentu. Jinak jsem již výše pozna-

- menal, jak nesnadné jest sledování vývoje nephridií a Lumbricidů,

E: což také se jeví na nejasném výkladu Lehmannově; já aspoň nero-

- zumím následující jeho větě: „Diese Zelle scheint jedoch nicht von

Ě Wánden des Dissepimentes herzustammen, sondern eine be-

stimmte Zelle des Mesoderms zu sein, denn in dem undifferencirten
Keimstreifen bemerkt man einige, durch die Grósse des Keims be-
- sonders hervortretende Zellen, die dasselbe Aussehen haben, wie die,
- die erste Anlage des Šegmentalorganes representirende Zelle“. Do-
3 tyčné veliké buňky v pásech zárodečných mají jiný význam, totiž ten,
* že peozují a zdokonalují prvotný epiblast, účastníce se tak svými

> o PPS K en 3 c M o ká“ k hd de přá č A a i lu

út pay RÁ č ko SPSS
o slad

712.

hy $

produkty dělení na tvoření definitivné hypodermis a nemají“ tudíž
ničeho společného s exkrečními organy. V mladých segmentech jsou
však prvotně veškeré buňky stejné. Solidní pásmo pronephridiové
Lehmann nepoznal, nýbrž jen „einen Haufen von Zellen, in dem sich
bald ein intracelluláres Lumen ausbildet“. Spojení se zevnějškem?
autor patrně nesledoval až do vývoje definitivného, neboť praví, že ne-
povstává toto „durch Einstůlpung des Epiblastes, lení die Segmen-.
talorgane wachsen nach unten zu einem Rohre aus, das durch die:
Ektodermschichten (sic!) hindurchtritt und direkt die Kommunikation-
mit der Umsebung vermittelt“. "Toť patrně velmi povrchný a úplně.
nesprávný výklad. Nephridiostom povstává zmnožením buněk z pů-
vodně praeseptálních elementův (?). :

2. V nově založeném a Whitmanem vydávaném americkém sbor-
níku „Journal of Morphology“ I. 1. 1887, uveřejněny právě 2 práce,-
dotýkající se našeho předmětu; jedna z nich jedná o vývoji Clepsin
od Whitmana, kdež rovněž mnoho píle vynaloženo ku vyšetření vzniku
nephridií. Druhá práce pochází od Wilsona (The germ -bands of-
Lumbricus p. 183). (Obě práce vycházejí z jednoho a téhož principu: -
Zárodečné pásy povstávají z tak zv. „teloblastů“, z nichž 2 střední :
se označují jmenem „mesoblasty“, druhé 2 vniterné na každé straně
střední čáry, více ku předu „neuroblasty“, třetí pak a čtvrtý pás po.
každé straně druhého pásu „nephroblasty“. Terminologii tuto zavedl ©
Whitman a Wilson se jí přidržuje, odvozuje z dotyčných „teloblastů“ ©
hlavně nervové pásmo a exkreční organy. O neuro- a mesoblastech ©
pomlčíme prozatím a pojednáme pouze o předmětu našich otázek se eŤ
dotýkajícím.

Z každého „nephroblastu“ vyrůstá pás, shodný i pro Lumbrica :
i pro Clepsine a označený jmenovanými autory jakožto „nephridial:
rows“. „Nephridie povstávají jakožto párovité metamerické výrůstky ©
z „nephridiových řad“, a to v každém segmentu těsně a v kontaktu.
za dissepimentem. Každé nephridium sestává z počátku z „jediné ©
buňky, brzy však prý nabude formy U, jež trčí v dutině břišní a po-
kryje se sploštělými buňkami mesoblastu. Jedna větev tohoto U zů-
stává upevněna na stěně tělní a posléze tvoří distální část nephridia.
Druhá větev uvolní se od stěny tělní, avšak setrvává ve spojení“
S dissepimentem. Na opáčné stěně dissepimentu vyniká veliká me-
soblastová buňka, z níž povstane vířivá nálevka. Následující stadia ;
jsou: 1. prodloužení a svinutí kličky, 2. provrtání středního pásu
buněčného a 3. ve změně mesoblastové pokrývky v zevní vrstvu.
organu.

M5)

. „»

- orsanů u obratlovců. Kde však zůstala kritika? Wilson studoval vývoj
ša a nervové soustavy na Lumbricus foetidus; rovněž

1 „ nýbrž jen jediný pár jako u všech.
E ice. Z tohoto S dia páru vznikají pouze zárodečné pásy,
jež již ve stadiu, kde se dosud nespojily v jediný pásovitý celek,
3 tvoří základy dutiny tělesné, skládající se ze dvou lupenů, vnitřního
E a zevního, z kteréhožto posledního jednotlivé elementy súčastní se
P na zdokonalení definitivného epiblastu (hypodermis). A není také
-v těchto základních polovinách nijakých elementů, jež by bylo lze
* zvláště označiti jako „řady nephridiové, nervové a mesoblastové“.
- Protož jest nesprávný výklad Wilsonův, dle něhož základ nephridií
„jest „a continuous longitudinal cord of cells“ („nephridial rows“),
„jež leží v somatopleuře.
P. Celý pak další, Wilsonem líčený vývoj z buňky a tvoření kličky
R atd. jest nejasný, i nedá se srovnati se skutečnými poměry.
-© Avšak ani pozorování Whitmanovo ohledně tvoření se nephridií
© Člepsine nebude správné, spíše myslím, že prvé jeho vylíčení povstání
3 p m Journ. Imorost, Ne. 1878) jest více pravdě odpo-

8 Podivným způsobem dovolává se po Hatschekova pozorování
E se exkrečních organův u Criodrila, o němž jsem předce do-
© kázal, že jest konfusní, ukazujíc jednou, že exkreční organy vznikají
-ze souvislého základu, podruhé však nezávisle od sebe. (Co se týče
ý Polymnia nebulosa, uvedeme výklad svůj níže, jisté však jest, že
P Wilson neporozuměl nijak faktům. Týž autor srovnává své „ne-
ř © phridial rows“, jež ovšem neexistují, se segmentálním duktem obrat-

(Z našeho hlediště jest zajisté správný výklad Speeův (Archiv £ ©
- Anat. und Phys. 1884), Flemmingův (tamtéž 1886) a Van Wijhe-ův
© (Zool. Anz. 1886), že segmentová chodba tvoří se u obratlovců

ASE PJ s 6
E l

714

tyto postranně souvisí s vývodem, 221 ovtdajícímů koncem pak Zak JM
čují slepě v dutině segmentové, takže tvoří vak podélný, jenž na ;
spodu a střední čáře ústí na venek (Microchaeta). Dejme tomu, že
tyto volné části vaku ještě více se prodlouží a když dissepimenty se ©
resorbují, přecházejí ve styk mezi sebou ze segmentu zadního a před- —
ního, srůstajíce ve společný podélný vak vývodní.
Jen tak nutno vykládati poměry, rozhodně zajímavé, exkrečních ©
orgánů u Lanice conchilega, jak je nejnověji Cunningham (Some
points in Anatomy of Polychaeta. Auart. journ. microsc. sc. 1887 p. 249.
až 253) líčí; zde srůstají nephridie VI., VII., VIII. a IX. segmentu -
podélnými chodbami v jediný celek, než odpovídající části těchto ex-
krečních orgánů ústí zvláštními 4 otvůrky na venek. 3
V postseriptu své práce mluví Wilson ještě o jiných formách —
Lumbricidů, jež skoumal, totiž o „Lumbricus communis“ („L. trape- ©
zoides“) a „L. agricola“, kdež prý pásy zárodečné a teloblasty úplně ©
souhlasejí. U „L. communis“ jest docela 5 párů teloblastů, takže ©
nephroblasty tvoří 2 řady. Jakým spůsobem vznikají „teloblasty“;
nesdílí autor, avšak nám nepodařilo se po opětných zkouškách —

a pečlivých — nalézti těch 5 párů, ani 4, ani 3, nýbrž vždy jen ©
jediný pár mesoblastů. Vyobrazení však Wilsonova jsou sdělena jen i
cestou diagramatickou, neb dle optických — nikoliv skutečných — ©
průřezův; nezasluhují tudíž důvěry. Ě

Pokusím se však udaje Wilsonovy a Whitmamovy uvésti na ©
pravou míru. Ze 2 prvotných mesoblastů pučí ostatní buňky pásův
zárodečných a sice vznikají nejprvé téměř všecky stejné jednořadové ©
elementy, skoro téže velikosti, jako mesoblasty prvotné samy, dalším ©
dělením stávají se však produkty jich menšími a sice čím dále ku ©
předu, tím více ubývá jich na velikosti. Nikdy však z jednotlivých
elementů i velikých, nevznikají řady samostatné.

Tak tomu u Lumbricidů a Rhynchelmis; jinak ovšem u Clepsine.
Tam skutečně jest více pásův mesoblastů, jako u Clepsine mar- ©
ginata a complanata po 4,u Cl. tessulata po 3. Každý meso- ©
blast vypučí v jednoduchou řadu buněk, jež teprvé sekundárně se ©
spojí ku vytvoření podélných pásův zárodečných.

Nastává otázka, jaká jest příčina většího množství mesoblastů ? 3
Tato: U Rhynchelmis vybavily se mesoblasty ze zadní makromery ©
a naplněny jsou velikým množstvím plasmy tvořivé, jež stačí úplně
k vývoji obou pásův zárodečných, takže jiné elementy makromer
nemusí se tu účastniti. U Clepsin však mají mesoblasty ráz hypo- ©
blastových buněk, neboť nevybaví se plasma, tvořivá z elementů žlout-

115

ových tak úplně jako u Rhynchelmis. Mesoblasty Clepsin jsou z valné
většiny naplněné žloutkem živným a jen nepatrným množstvím plasmy
£ tvořivé. Toto malé guantum plasmy tvořivé jediného páru mesoblastu
9 nestačilo by nijak na vytvoření celého pásu zárodečného, nýbrž stačí
: nejvýše na produkci jediné řady buněk. Tudíž nutno, aby více buněk
- mesoblastových, rázu hypoblastu, svou plasmou tvořivou přispívalo ku
: vytvoření pásův zárodečných.

Nemohu, abych dodatkem nepřičinil poznámky o poslední práci,

- pojednávající o tvarosloví a vývoji exkrečních orgánů u Polychaetů,
- jež vyšla právě v dobu, když již práce naše v tisku se nalezala
- a uveřejněna v Mittheil. Zool. Station Neapel 1887, 22. December
- (Ed. Meyer, Studien iiber den Kórperbau der Anneliden).
| Velmi obsáhle pojednáno tu o rozdělení, fysiologické funkci
- a vývoji exkrečních orgánů u Terebelloidů a jiných skupin polychaetův

vůbec; přes to však postrádám podrobnější vylíčení částí, z nichž
- jednotlivá nephridia se skládají. To pak jest hlavní a důležitý nedo-
- statek práce zmíněné, následkem čehož nemůžeme srovnávati nephridia
- Oligochaetů a řečených Polychaetů.
Dle zobrazení, jež podává autor, jest jisté, že i zde budeme
- míti podstatně s těmitéž componentami co činiti, jež jsou charakte-
: ristické pro Rhynchelmis, Lumbricidy a Oligochaety vůbec. Autor
- slibuje, že podá později popis veškerých morfologických karakterů
- našich orgánů, leč dle mého soudu měl tak učiniti již z počátku.
- Pokud není objasněn průběh a uspořádání jednotlivých částí nephridia
- každé pozorované formy zvláště, nelze mluviti o morfologickém vý-
znamu a srovnávání těchto ústrojí mezi sebou není možné. Autor
- skutečně nezdá se míti o této stěžejné otázce názoru jasnějšího a řídí
se více methodou výkladu dosud panující. Zvláště však nepřikládám
- větší ceny zprávám, jež E. Meyer sdílí o vývoji nephridií, o kterémžto
j „procesu jsem již z počátku přítomné práce tvrdil, že nutno jej především
ma živém materialu sledovati, neboť methodou řezovou se zde nedo-
- káže ničeho.
| Autor tvrdí zajisté chybně, že u Polymnia nebulosa „alle
: bleibenden Nephridien entstehen zu einer Zeit, wenn das Peritonaeum
4 „dn der SErPta segmentirten Larve im Allgemeinen schon on histo-

P ae Sn
v

3 Thieren besitzt.“ To ovšem jen pro Pat snad nutné, PŘ pro-
4 zrazuje se zde jakožto pozorovatel ovládaný fixní ideou, že nálevky

r niky o ol ab A k oku po Say Una Ono
č ná zak: no Pay Pb dos:

edk
n

a ků

ní 4

K PRT AĚ V dý aa or]

nephridií jsou „Peritonaealtrichter“, totiž jako u (obřatlovcié neboť
sem míří veškeré pozorování. Zajisté že zcela bludné jest další jeho ©
tvrzení, že nálevky a „Nephridialschláuche“ nezávisle od sebe se
zakládají. „Aus faltenartigen Erhebuncen desselben, welche sich gegen
die gesonderte Anlage des Nephridialschlauches hin nach hinten aus-
stůlpen, mit den letzteren in Verbindung treten und sich mit einem
inneren Wimperbesatz bekleiden, gehen Trichter hervor; die Schláuche-
dagegen bilden sich aus retroperitonaealem Anhang solider Zellstránge,
die nach ihrer Vereinigung mit dem Nephrostom einen flimmernden
nach aussen durchbrechenden Achsenkanal erhalten und zu zwei-
schenkeligen Schleifen auswachsen.“

Toto sdělení zajisté dostačí, abychom poznali pravý vývoj, kterýž.
se dle všeho i u Polymnie těmiž pravidly řídí, jako v případech ©
námi pozorovaných, od autora však nesprávně pojatých, jak nejlépe ©
svědčí udání o vzniku kličky. Zvláštním spůsobem nepřipisuje v po- ©
známce na str. 665. „der gesonderten Anlage von Wimpertrichter und
Nierenschlauch keine so grosse Bedeutung;“ ale dle mého soudu i
i vůbec z theoretických důvodů bylo by velmi významné, kdyby se. k:
zpráva Meyerova osvědčila pravdivou. Prozatím dovolává se autor ;
svého pozorování u Psygmobranchus protensus, kde prý „mit ©
Bestimmtheit“ jest přesvědčen, že obě části nezávislé od sebe povstávají. ©
Taktéž se dovolává jiného autora, jenž prý u některých Oligochaetů 3
a Hirudineí totéž shledal. Já však nemohu jinak, než veskrze pochy- ©
bovati o správnosti těchto pozorování, tím více, že Meyer líčí prvý P
vznik nálevky jakožto z velkého množství buněk složené, patrně mu "i
ušlo prvé založení nephridiostomu ve spůsobě jediné buňky, jež po- É
vstala dělením elementu postseptálního. |

Z dalšího obsahu práce, 0 níž úsudek podáváme, jde na jevo, (
že tytéž kategorie exkrečních orgánův, jež jsme u vývoji Rhynchelmis ©
a Lumbricidů sledovali, opětují se též u Polychaetův. Přání, vyslovené ©
v mém díle, aby se exkrečnímu systému těchto annulatův větší po- ©
zornost věnovala, vyplnilo by se částečně skoumáním Meyerovým, ©
takže dle práce tohoto autora můžeme s bezpečností mluviti 0 eX- i
krečních orgánech prvého segmentu (Kopfniere) 1 0 embryonálním © Ě
stavu pronephridiovém všech ostatních segmentů u Terebelloidů ©
a Nereid; naše pronephridie zove autor chybně „larvale Nephridien.“ ©

Ve většině larev polychaetů zjištěny orgány exkreční, všelijak ©
vykládané a namnoze „Kopfniere“ zvané, poněvadž se dosud a to ©
bludně má za to, že tyto orgány přecházejí do „hlavy“ definitivného ©
annulata. Dle mého soudu jsou takové orgány přítomné u všech larev, ©

s Šeli Pe

pda es

A V ola dak ké i.
ek puku eb et > bu ACE dý be

“ ab
čebkataě

| Picidů, jež již v tomto stadiu, rovněž tak jako larvy né žijí, daleko
; lépe vystupuje zavřený vnitřní konec, s dlouhým mohutným bičíkem.
3 "Tudíž rovná se takový exkreční kanálek prvého segmentu pronephridiím
-všech ostatních segmentů Rhynchelmis. „Das Bestehen der Kopfniere
: cist von relativ langer Dauer; schon sehr frůh (kdy?) entwickelt,
ž sind sie auch in voller Thajlekeit wenn das erste bleibende Nephri-
: dienpaar sich seiner Ausbildune náhert.“ © „Erst wenn das vorderste
- definitive Paar Nierenorgane so weit ist, dass es allen den Auffor-
© derungen des ganzen Koórpers an exkretorischen Leistung gerecht
č -werden kann, beginnt die Degeneration der Larvennephridien.“ To
- zní zcela správně, ale jest tak obsaženo již v mém díle z r. 1884
mna str. 161, což autor, jako zde vylíčené poměry nephridií zamlčuje.
4 Splynutí několika exkrečních orgánů za sebou následujících spo-
“ lečnou chodbou pokládá náš autor s jakousi nesmělostí za zjev prvotný,
E- což se zase hodí do krámu „theorie prvoledvin obratlovců.“ Však

- nebudu zde znovu opětovati to, co jsem výše oproti Wilsonovt a What-
- manovi vytknul. Jinak nutno ještě podrobněji o věci té se rozšířiti,
M čemuž prozatím pokládám prostor tohoto pojednání za nedostatečný.

“
Ž

A | 46.

E sei und palaeontologische Verháltnisse der
Ž Kohlen- und pflanzenfihrenden Schichten im čstlichen
+ Australien.

Vorsetragen von Dr. 0. Feistmantel am 25. November 1887.

8 In den Jahren 1878 und 1879 habe ich wáhrend meines Auf-

+ Palaeozoische und mesozoische Flora im čstlichen Australien — In: Pa-
-© laeontographica, Cassel; 1878 mit 18 Tafeln ; 1879, Nachtrag mit 12 Tafeln.

še ho a A do z Mon eo db
“ ň é, ' / k

2
o
je
1
k

enthaltes an der geologischen Anstalt (Geological Survey) fůr Indien, n

SNR Ee

% SY A ČK V o2dkájky Jde VEEÍ Srp VODĚ 2 J08 00 | Ago) Pk ZV: STO k 2 a OVA da 22888 90 bl ada S :
: E pace hu oa ol OVO E V p op hád noJe oh du

; vý . V dh A c aká Sán 3 Lákl og drdah aje 63 Ao lé Mx, G bab do V "

; : V es ku dk l ntý

“ w ; . ho =

4
JA
+

118

das Materiale hiezu habe ich durch die Gůite des verstorbenen Herrn —
W. B. Clarke und des Herrn C. S. Wilkinson, Staatsgeologen in P
ney erhalten. A
Voriges Jahr machte mir Herr Wilkinson in Sydney, den or
schlag obiges Werk, das ursprůnglich in deutscher Sprache publiciert
wurde, nun auch in englischer Sprache, mit allen nóthigen Ergánzun- —

gen, herauszubringen, und zwar in Sydney und derart, dass die Re- :

gierune fůr Neu-Sůd-Wales alle Unkosten tragen sollte. NE

Ich gieng bereitwillig auf den Antrag ein und habe das Manu- ©
seript bereits an seinen Bestimmungsort geschickt. Ich will hieraus
das Wichtigste in kurzer Darstellung hier mittheilen.

Úber Neu-Siid- Wales und Victoria habe ich schon das Nothe:
wendige in meiner am Anfangce dieses Jahres in diesen Šitzungsberichten
publicierten Abhandlung*) berichtet und ist hier jetzt besonders
Oueensland in Betracht zu ziehen. Vorher aber móchte ich noch
einige ergánzende Bemerkungen ůúber die beiden genannten Provinzen
voraussenden.

Unter den Litteraturangaben sind hier noch folgende Arbeiten Ť
zu erwáhnen: | k
1884 Murray (R. A. F.): Bacchus Marsh District. — In: Geo- ©
logical Survey of Victoria, Report of Progress Vol. VII. pp. 51 et segu. š
Darin werden die Bacchus-Marsh-Schichten (mit Pflanzenresten) 3
als mesozoisch aufgefasst — wáhrend, wie schon frůher gezeist, sie
wohl Eguivalente der Newcastlebeds und daker am ehesten permasch sind. ©
1884 Murray (R. A. F.): The Carbonaceons Rocks of Victoria. ©
Ibidem, pp. 78 et segu. i
Darin findet sich (p. 79) eine Vergleichstabelle der Formationen ©
in Victoria und Neu-Sůd-Wales; selbe ist im Allgemeinen korrekt, ©
nur ist zu bemerken, dass die Bacchus- Marsh-Sandstones nicht gegen- ©
ber den Hawkesbury-Sandstones zu stehen haben, sondern als egui- |
valent den Newcastlebeds zu betrachten sind. 3
Die Avonsandsteine (mit Lepidodendron) in Victoria sind dort-
den Lepidodendronbeds in Neu-Sid-Wales gleichgestellt, was auch.
ich schon frůher so dargestellt habe.

*) Uiber die pflanzen- und kohlenfihrenden Schichten in Indien (beziehungs-
weise Asien), Afrika und Australien etc. — Sitzesb. d. k. bóhm. Gepelseh j
d. Wissenschaften, 1887; 14. Januar. „V

719

k: ne welteren sind noch Bemerkungen úber die Bacchus- Marsh- Sand-
stones enthalten, wobei auch das eigenthůmliche Conglomerat erwáhnt
ý wird, mit der Bemerkung, dass das allgemeine Aussehemn desselbem so-
wře 27 Art und Weise der Amordnung der Bestandtheile auf ein
4 Zusammentragen mit Hilfe mariner glacialer Thátigkeit schliessen lassen.
A -1886 Langtree (Ch. W.) und Murray (Reg. A. F.): Geological
A Collection. In: Catalogue of Exhibits in The Victorian Court. Co-
k Jonial- and Indian-Exhibition. 1886. pp. 151 et segu.
© Enthált eine Aufzáhlune der wáhrend der Colončal- und Indian-
EBambition zu London 1886 aus Victoria ausgestellten geologischen
© Handstůcke. — Dabei ist, mit Růcksicht auf die Sedimentschichten
- folgende Ordnung eingehalten:
3 Unter-Silur — Ober-Silur. -—— Devonisch (Unter und Mittel).
© Ober- Devonisch. Hierher gehěren die Schichten am Iguana- und Free-
- stone Creek im Gippsland, mit Pflanzen. — (Schon frůher angefůhrt).
| Darauf liegen die Avonsandsteine mit Lepidodendron, unterkar-
>- boněschen Alters.
| Zu den mesozotsehen Schichten sind die Bacchus- Marsh-Schichten
- gestellt, mit ihren Conglomeraten und Sandsteinen, welche Pflanzen-
- formen enthalten, welche letztere mit solchen aus den Talchir-Schichten
-in Indien verwandt sind.
-© Endlich folgen die oberen mesozořschen Sehřchten mit Spheno-
© pteris, Taentopteris, Zamites ete. —.
: Diese Reihenfolge ist im Ganzen richtig, nur wissen wir schon,
© dass die Bacchus-Marsh Sandsteine, mit Pílanzenresten, den Newcast-
- lebeds analog und daher wie diese eher permisch sind.
% Nur die Conglomerate sind den tieferen Kohlenschichten in N.-
© S.-Wales analog.
Z An der von mir in meiner friheren Arbeit (1. c. p. 59) gege-
© benen Úbersichtstabelle der Planzenschichten in Victoria ist daher
© nichts weiter zu ándern. —
E-

II. Neu-Sůd-Wales.

Zu diesem Absatze habe ich schon frůher eine ziemlich zahl-
reiche Litteratur angegeben. Hier sind nur noch einige neuere Er-

© 1885 Milne-Curran: On some fossil plants from Dubbo, NM-
B -Wales. — In: Proc. Lin. Soc. N.-S.-Wales. Vol. 9. 1885. pp. 250
w 254. 1 Plate. 8".

Darin werden die Schichten bei Dba. am Talbragar: Přnnaeh 3
(etwa 329 s. B. und 149930" 0. L.) als zu den Hawkesbury-Schichten
gehórig bezeichnet und mehrere Planzenarten beschrieben und zwar:.

Sphenopteris erebra Ten. Woods; Sph. glossophylla T. W., Neu-
ropteris australis T. W.; Thinnfeldia odontopteroides Morr. sp. (Feistm.);
Thinnf. mea T. W.; Alethopteris Čurranť T. W., Al. concinna T, W *
Merianopt. major Feistm.: Walchia Milneana T. W 3

Odontopteris macer oko T. W.; Alethopteris australis T. W
und Hymenophyllites dubťus, T. W. ý

Die meisten dieser Arten sind úbrigens auch schon in T. Woode, :
Werke aus dem J. 1888;*) enthalten. In meiner vorhergehenden Ab-
handlung habe ich selbe nicht angefůhrt. P

Von Interesse ist besonders Mer'anopterts major Feistm., « eine - F
Art, welche von mir zuerst aus der Damudareihe (Raniganj- -Gruppe) i
des Gondwána-System in Indien beschrieben wurde.

1887 Stephens — (Prof. W. J.): On the Biloela Zadne
thodont (Seeond notice). — In: Proc. Lin. Soc. N.-9.-Wales — O
L. pt. 4. 2. ser. 1886 — pp. 1113 et segu. Pl. XIV. 3

Schon in meiner ersten Abhandlung habe ich (Seite 79) die.
Entdeckung gewisser Amjfibienreste in den Hawkesbury-Schichten er- ©
wáhnt, welche als besonders wichtig fůr die Entscheidung des. ě
i iassísohol Alters dieser Schichtenreihe angesehen wurden. E:

Die jetzt angefůhrte Abhandlune enthált weitere Bomerkunsc i
úber denselben Gegenstand, und spricht sich der Autor bešonders ©
auf Seite 1118 mit vollster Zuversicht úber das triassische Alter der ©
Hawkesbury-Schichten aus. Er schreibt: | P

„Nothing howewer can now upset the identification of our Haw- ©
Kesbnáy (and probably Wianamatta) beds with the Trias of Europe-
and India“. — JA

1887 Stephens (Prof. W. J.): Om some additional Labyřín= j
thodont fossils from the Hawkesburysandstones. — In: Proc. Lin.
Soc. N.-8.- Wales. — Vol. I. pt. 4. 2. ser. pp. 1175 et segu. pl 4
XXII. — Ě

Darin wird ein kleiner Labyrinthodont aus dem Hawkesbury- 3
sandstone unter dem Namen: Platyceps Wilkinsont beschrieben; er.
stammt aus der Náhe von Gosford, am Brisbane-Water, dem něrdl.
Arm der Broken-Bay, in N.-S.-Wales (nordlich von Sydney). |

*) On the Fossil Flora of the Coal deposits of Australia. Proc. of the Lin.
Soc. N.-8.-Wales, Vol. 8. pt. 1. June 1883. pp. 35—167; 11 Tafeln.

aj psí báje zá NB lod“ slaný ans
s ě M m vs Po M
joo A dan k ii
: ; ě

ander © E nen.

Wiamamatta shales. — In: Proc. Lin. Soc. N.-S.-Wales. Vol. I. pt. é

- Jeanpaulia (?) palmata n. sp. und Cycadopteris (?) seolopem-

rina n. Sp.

i Bret.) bei den Con?feren zu stellen, wáhrend die andere Art auch

„wohl eine Form der einfiederigen Neuropteris-Abtheilung: Neuropte-

habe diese Verháltnisse eingehender in meinem in Sydney zu er-

- scheinenden Werke erortert.

8 —— Beide Pflanzenarten sprechen auch noch weiter fůr das meso-

zoische Alter der genannten Schichten und von Interesse ist, dass |

mit ihnen zugleich verschiedene Fischreste vorkommen, und zwar

- solche aus der Familie der Palaeontscidae und die Art Cleithrolepis

E A welche letztere auch in den Hawkesbury-Schichten

| K nolen oádstu ich EE: ne gecgenwártig zum Verstánd-
ně dieser Verháltnisse Herrn Clarke's Werk E dle on the Se-

y E dou Egert. — Wianamatta- Hauke,

— Myriolepis Clarkei Eg. — Hawkesbury Sandst.

—— Labyrinthodont Amphibian (Mastodonsaurus) — Hawkesbury
Sandst. v jBěe oe oj

© *) Palaeoniscus antipodeus wurde bisher bloss aus den Wianamatta-Schichten ©
angegeben und ist dicse Entdeckung fůr die nahe Beziehung der beiden bd
-© Schichtengruppen zu einander von besonderer Wichtigkeit. ď
| Mathematicko-přírodovědecká, 46.

“ Ý wu S + AČ APT Pk: PA v "ky otra KO cí ZM
č ké z SOS RUA Atd vně: dan P vo 1 o edk

722

Platyceps Wilkinsont Steph. — Hawkesbury Sandst.

Phyllotheca Hookert M'Coy — Wianamatta.

Phyllotheca concínna T. W. — Hawkesbury Sandst.

Sphenopteris erebra T. W. — Hawkesbury Sandst.

Sphenopteris glossophylla T. W. — Hawkesbury Sandst.

Hymenophyllites dubtus T. W. — Hawkesbury Sandst.

Neuropteris austrahis T. W. — Hawkesbury Sandst.

Thinnfeldia odontopteroides Feistm. — Wianamatta-Hawkosbury.

Thinnfeldia media T. W. — Hawkesbury.

Odontopteris macrophylla T. W. — Hawkesbury.

Odontopteris microphylla M'Coy — Wianamatta.

Alethopteris australis Morr. sp. — Wianamatta-Hawkesbury.

Alethopt. Currani T. W. — Hawkesbury Sandst.

Pecopteris tenuifoha M*Coy — Wianamatta.

Gleichenia dubia Feistm. — Wianamatta.

Merianopteris major Feistm. — Wianamatta. !

Macrotaeniopteris wianamattae Feistm. — Wianamatta- Hawkes-

bury.

Cycadopteris scolopendrina Ratte — Wianamatta.

Podozomites distans Presl — Wianamatta-Hawkesbury.

Jeanpaulia (Baiera) palmata Ratte — Wianamatta.

Walcha Milneana T. W. — Wianamatta. Ě.

Diese Verhěiltnisse sprechem jedenfalls fůr die inmige Boch
beider Gruppen zu einander und gehóren beide wohl derselben Epoche 3
(mesozoisch) an.

III. Oueensland.

In der nordlich von N.-S.-Wales gelegenen Provinz Aueenland
sind auch in ausgedehnter Weise kohlen- und pflanzenfůhbrende |
Schichten vertreten, und zwar im Allgemeinen so, dass die nordlichen ©
Kohlenfelder palaeozoisch, die sůdlichen aber mesozoisch sind.

Die dort auftretende Schichtenfolge ist annáhernd in áhnlicher ©
Weise entwickelt wie in N.-S.-Wales, nur sind die Glossopteris-
fůhrenden Schichten nicht so deutlich gegliedert, wie in der letzt--
genannten Provinz.

Ich will selbe abermals aus der aup Litteratur ab-
leiten. :

1872 Daintree (Rich.): Notes om the Geology of the Colony
Oueensland. — With an Appendix containing deseriptions of the

ssils by R. Etheridge and W. Carruthers. Plates IK XXVII In:
Ju Jour. Geol. Soc. London — Vol. XXVIII.

Darin sind folgende Formationen beschrieben :

Alluvial, — Recent.

AlINuvial. — Mit fossiler Fauna.
Wůstensandstein. — Kaenozoisch.
Kreide. —
Oolitisch. — Mesozoisch.
Kohlenfůhrend (Carbonaceons). —
Karbonisch. —

| Devonisch. — Palaeozoisch,

B Silurisch. —

U VA :

E -Von diesen sind hier zur Vereleichung mit solchen in N.-S.-
© Wales nur die kohlenfiihrenden mesozotschen und dann einzelne der

-Auf Seite 283 des angefůhrten Werkes erwáhnt Daintree eine

a Pan Bereiche der mesozotschen kohlenfiihrenden Seo

: Es waren die folgenden (von W. Carruthers bestimmt):

- Pecopteris odontopteroides Morr. (jetzt Thinnfeldia).

Cyclopteris cuneata Carr.

Sphenopteris elongata Carr.**)

Taeniopteris Daintreei M'Coy.***)

-Von Seite 285 ab erfolgt die Besprechung der palnzeozotschem
E ichten. und zwar vorerst der kohlenfiihrenden. Diese finden sich

ornemlich im nordlichen Theil der Provinz. Darin sind marine und

flanzenfihrende Schichten. Die ersten enthalten Productus, Spirifer

ete. — die letzteren besonders Glossopteris. Die Anordnung ist eine

2Á HAlete dass die Schichten mit Glossopteris in der oberen Abtheilung

-ganzen Schichtenreihe vorwalten, wáhrend in der tieferen Ab-

úheilune die palaeozoischen Thierreste mit den genannten Pflanzen

| vergesellschaftet sind, obzwar selbe dort nur wenig zahlreich und
nur in sehr unvollkommenen Exemplaren vorkommen.

-*) Unter den weiterhin von Carruthers beschriebenen Arten findet sich diese

**) Frůher als Schizopteris angefůhrt, o

f jee) Diese wurde spáter Taemopt. Carruthersi T. W. genannt — doch n z ne
„die Sto T. Daintreei auch konstatiert.

Z- do

46*

(fliessen dieses grosse Kohlenfeld, und ihre Tháler sind Fundstellen

8. Br). ' | l

land are found at the base of the great palaeozoic Po of that
Golony“.*)

„diese Regel ausserhalb Australien gar keine Anwendung findet, da

zusammenvorkommen, und Glossopteris auch in none Schichten 3

-M0 Zst válí ba hod O k “ VER" " tí
k E AVE < ak) nk

K vlae Mddaní >
. Wej A Ů
+ , +

Die Flůsse Comet, Dawson, Mackenzie, Isaak und Bowen. durch-
fůr die genannten Petrefakte (Alle Flisse zwischen dem 209 und 250

Úber die marinen Fossilien schreibt Dačntree (l. c. p. 286):
„The whole of these forms agree with those found in el
Hunter-river series of New-South-Wales which. there as in Aueens-

Nach weiteren Auseinandersetzungen in derselben Bichtane
gelangt Herr Daintree zu dem Schlusse, dass in Australien die.
Gattung Taentopteris als Kennzeichen der mesozoischenm, Glossopteris
aber als Kennzeichen der palaeozotschen Kohlenformation angešehén $
werden kann. P

Ich měchte nur speciell darauf aufmerksam machen, (dass. É

sáhl EE k z PE a S ča Čí

in N.-Seeland, in Tonkin und in Indien Taemopteris und Glossopteris

hinůbergreift. | "o

Weiters werden auf Seite 288 Devonische Schichtem beschrieben, ře
die sich sowohl durch marine thierische als auch durch PP i:
petrefakte áussern. :

Die letzteren kommen besonders in den hóheren Tásea der 3
ganzen Schichtengruppe vor und Herr Carruthers bestimmte solche
von Mt. Wyatt (1479— 148" o. L. und 219 s. B.); von Canoona ©
(1509—1519 9. L. und 239 5. Br.) und vom Broken river, der ein.
Nebenfluss des Bowen rivers ist. Es waren besonders Lepidodendrou.
nothum Ung. und Cyclostigma sp. Am Mt. Wyatt wechsellagern die
Fýjlanzenschichten mit solehem, welche Spiriferen ete. enthalten. — "4

Die marinen Thiérreste der palaeozoischen Schichten wurden i
von R. Etheridge beschrieben und zwar waren es die folgenden : V

1. Devonische marine Petrefakte.

Aviculopecten (?) limaeformis Morr. sp. — Gympie.
Aviculop. imbricatus Ether. — Anne:

den oberen marinen A chichtén Šich vorfinden.

Z concehtrica Ether. — Gas,
© Edmondia obovata Ether. — Gympie.
"Productus cora D'Orb. — Gympie.
Spirifera bisulcatu Sow. var. acuta Gympie.
-—- Spirifera vespertilio Sow. — Gympie.
— Spirifera dubia Ether. — Gympie.
-O Spěrif. undifera var. undulata F. Romer Gympie.
-© Strophomena rhomboidalis var. analoga Phill. Gympie.
2 Pleurotomaria carinata Sow. — Gympie.
ku Euomphalus sp. — Gympie.
Fenestella fossula, Lonsdale. — Gympie.
— Čeriopora (?) laxa Ether. — Gympie.
Carbonische marine Fossilien.
Streptorhynchus Davidsont Ether. — Bowen river etc.
Streptorhynchus rhomboidalis var. analoga Phil. — Head of
Don river. !
Productus longispínus Sow. — Don river.
Productus Člarket Ether. — Bowen river.
- Spirifera striata Mart. — Bowen river.
Spirif. convoluta Phil. — Bowen river.
Sptrifera (?) bísulcata. — Bowen river.
Chonetes cracovensts Ether. — Cracow Creek.
- Pleurotomaria rotunda Ether. — Úracow Creek.
„Naticopsis (?) harpaeformis Ether. — Don river.
Griffithides dubtus Ether, — Don river. Ho
4 thterisehen Petrefakte aus den hóheren Schichten Čer, »

m Die E nepetrafakte habe ich schon vorn angefiihrt, nur will pohě
pa o bemerken, Ká888 Mr. Carruthers der Ansicht War, dass sowohl | ji

- ziemlicher Wichtigkeit ist. Sh OVA

by :
x «Darimn habe ich die Verháltnisse in Aueensland nach dem vor-

y
„
ků
<
Ni
jl
dd
jě
M

E)
O
v k A
KOM
9,

h
a
Né
n

Oatalogue of Exhibits in the Aueensland Court. — ' Colonial and“

126

2 i

Deseleichen | in dem le len Xutente: P:

1880 Feistmantel: Notes on the fossil Flora ete. — In: Jour.
and Proc. Roy. Soc. N.-S.-Wales. 1880 August.

1882 Tenison-Woods: A fossil Plant Formation in Ceniral
Gueensland. — In: Journ. £ Proc. Roy. Soc. N.-S.-Wales. XVI (1882), :
pp. 179 ete. Plates. ž

Dieser Aufsatz ist von hohem Interesse, als darin gewisse
Pílanzenreste beschrieben werden, die ganz mit jenen aus den unter-
karbonischen Schichten (bei Smith's Creek Strond, Rouchel river-
ete.) in N.-8.-Wales úbereinstimmen und bis dálka nicht bekannt
waren.

Die fraglichen Schichten únden sich in der Drummond Range!
in der Náhe von Bobuntungen (etwa 370 Km. westlich von Rock-
hampton).

Die bestimmten Arten sind:

Calamites radiatus Brgt.

Calamites vartans Schloth.

Lepidodendron Velthečmtanum Stbg.

Cyclostigma australe Feistm.

Knorria-stadium von Lepid. Velthečmianum Stbe.

Alle diese Arten habe ich auch frůher von N.-S.-Wales boků
gemacht, und ist es daher von nicht geringem Interesse, dass selbe -
unter gleichen Verháltnissen abermals in Aueensland vorgefunden |
wurden. ž:
Damit haben wir einen sicheren Horizont zur Vergleichung der
Schichten in beiden genannten Lándern gewonnen, wozu auch noch.
dann die Schichten mit Lepid. nothum Mne. in beiden hinzutreten.

1883 Tenison-Woods: On the fossil Flora of the Coal de |
posits of Australia. — In: Proc. Lin. Soc. N.-S.-Wales. Vol. VL-
pt. 1. (June 1883). pp. 35-—167. 11 Tafeln.

Darin finden sich ziemlich zahlreiche neue Arten aus den me-
sozoischen Schichten GAueenslands, die ich spáter anfůhren werde.-

1886 Clarke (A. W.): Oceurrence of Coal in Aueensland. In:

Indian Exhibition. — London 1886.
Darin werden die Verháltnisse der einzelnen Kohlenem be- :
schrieben.
1886 Clarke (A. W.): Organic Remains. — In: Cátářonnů of 4
the Exhibits in the Oueensland Court. — Colonial and Indian Ex- 3
hibition. — London 1885. | k

k
F
yu 5
'
2
'4

tellten Fossilien aus Aueensland; dabei ist die eingehaltene Auf-
inaderfolce der Schichten von Wichtigkeit. Selbe ist:

1. Devonische Schichten. Mit marinen Thierresten. Besonders
Cim Bereiche des Burdekin Flusses.*“)

i nommen.

2, Unter-karbonische Sehchten, (Lower Carboniferous).

- Hieher zieht Clarke auch das Lepid. nothum Ung., was mir
- aber nicht richtig zu sein scheint, und identificiert es mit Lepid.
australe M'Coy aus den Avon-Sandsteinen in Victoria. — Auch diess
ist nicht sicher. Das Vorkommen bei Bobuntungen erwáhnt er nicht.
| 3. Ober-karbomsche Schichten, oder Permo-Carboniferous.
-Das ist die Schichtenreihe, welche dem Schichtencomplex in
© Neu-Sůd- Wales, zwischen den Unter- Karbonischen (Smith's Creek
- Stroud) und den Hawkesbury- Wianamatta Schichten entsprechen
ř sollte. In der That ist es in gewissem Masse, wenigstens in ein-
© zelnen Distrikten der Fall.
i - Mit Růcksicht auf diese Schichten heisst es auf Seite 156:
„Under this division has been provisionally placed a series of
-marine fossils from the Bowen river coalfield — the neighbourhood
Ů M Rockhampton — the Port Curtis District — certain localities in
-the Burnett river District — and the Gympie Goldfield. An ex-
eellent „Report on the Bowen river coalfield“ (Brisbane 1879, fcap.)
„has been written by Mr. Jack“.
„The strata are divisible into a lower or nonfossiliferous series;

a middle group with a copious marine fauna, of an essentially Únos =

Carboniferous or Permo-Carboniferous age, accompanied by the much

| debated plant Glossopterts; and lastly an upper or mainly freshwater

3 series, with intercalated marine bands and Glossopteris in abundance“.
« In den anderen Kohlen-Distrikten sind die Verháltnisse nicht
3 -so genau bekannt oder wenigstens nicht so genau dargestellt.

-© Wenn wir das oben úber das Bowen-Kohlenfeld Gesagte auf
© Neu-Sůd -Wales beziehen, so ist leicht zu ersehen, dass diese ober-
- karbonischemn Schichten (Permo-Carboniferous) ganz wohl den dortigen

"k Die Fossilien finden sich auch bei: Nicholson (H. A.) and Ečheridge (R.

ps Society of Edinburgh 1880.

Enthált eine A akluna der bei der obicen Ausstellung aus-

jun.): in Ann. *£ Mag. Nat. History — Sept. Oct. 1879, und in: Proc. R. sv

oky zbo dě dk 1 aka skal. eAPÝNÁ NF
ZB)

(798

Koklenschlcblen von den Noweastlehods bis zu den unteren marin
Schichten herab entsprechen, wenn gleich die einzelnen Unterab- š
theilungen in Neu-Sůd-Wales nicht ganz genau ihre Reprůsentanten
in Aueensland wiederfinden. 4
4. Weiter folgen (p. 161) Jurasstsche Schichten (mit der: Be- ©
merkung: Lower and Upper Jurassic?) wobei Pfianzenpetrefakte aus
2 den Kohlenschichten in der Umgegend von Ipswich angefůhrt werden.
i -© Es sind diess die Schichten, welche in Victoria und N.- S-Wales
-© als „obere mesozoische Kohlenschichten“ (Carbonaceous) bezeichnet ©
werden.

Zusammenfassung.

Wenn wir das im Vorigen ůúber die Verháltnisse der áno
und pfianzenfůhrenden Schichten in Oueensland Gesagte zusammen- ©
kk fassen, so ergiebt sich eine folgende Reihenfolge von Schichten. |
9 1. Obere kohlenfiihrende Gruppe, mesozotsche © Kohlenschehten .
tý oder Carbonaceous, besonders im sůdlichen Theile der Provinz ent- ©
wickelt, in der Umgegend von Ipswich und am Condamine Flusse.
Entspricht einer hnlichen Gruppe in N.-S.-Wales und in Victoria.
Die Planzenpetrefakte aus dieser Gruppe sind:
Plvyllotheca carnosa T. W. — Walloon Mine (Ipswich basin).
Vertebrarta towarrensis T. W. — Rosewood, 38:4 Km. W. von.
Rockhampton. |
Eagutsetum votiferum T. W. — Walloon Mine (bei Ipsvich).
Sphenopt. Baileyna T. W. — Rosewood, Ipswich.
Sphenopteris elongata Carr. — Tivoli mine.
Sphenopt. flabellifohha T. W. — Burnett river.
Sphenopt. flabellifolia var. erecta T. W. — Burnett river.

“ 4
i s DE
PO a PV bee S V č v lajákt

|
:

Trichomanides laxum T. W. — Rosewood serub, Ipswich. ©
Trichomanides spinifoltum T. W. — Rosewood, bei Ipswich.
Thinnfeldia odomtopteroides Feistm. — Ipswich (Tivoli). 3
Thinnfeldia odomtopteroides var. faleata T. W — TO :

(Ipswich). |
Cyclopteris cuneata Carr. — Tivoli mine.

Alethopteris australis Morr. sp. — Ipswich ete.
Alethopt. concinna T. W. — Ipswich.

Gleichenia lineata T. W. — Ipswich (Rosewood),
Taeniopteris Daintreei M'Coy. — Talgai, Condamine river.

Taeniopt, Caaidňeksí T. W Tivoli. T
© Angiopteris ensis Oldh. — Rosewood, bei Ipswich.. M:
- Sagenopteris rhoifolia Presl. — Talgai, ete. v | M
-© Podozamites lamceolatus L. « H. — Ipswich. 8
-© Otozamites Mamdeslohi Kurr. — Talgai. VR
„ Piilophyllum oligoneurum T. W, — Rosewood, bei Rockhampton: . ž
: „Jeanpaulia (wohl Bayera) bidens T. W. — Burnett river. ja
Brachyphyllum australe var. crassum T. W. — Ipswich. Ň
> Seguotites australis T. W. — Rosewood, bei Rockhampton. | :
Taxites medius T. W. — Ipswich. :
- Cunninghamites australis T. W. — Rosewood.
Araucarites polycarpa T. W. — Burnett river.
Cardiocarpum australe Carr. — Ipswich.

Alter: Jurassisch.
a 2. Der Horizont der Wianamatta-Hawkesbury-Schichten ist in
- Oueensland nicht reprásentirt, es sei denn dass vielleicht ein Theil
3 oberen mesozoischen Schichten hieher gehóren sollte.
E: 9. Untere Kohlenfiihrende Schichtem, eo Kohlenschichten

"O Pece Schichtenreihe lásst sich, wie aus dem Vorhergehenden
Ds etwa folgendermassen gliedern:

| a) Obere, vorwiegend Sůsswassergruppe, mit marinen Streifen
| : wechsellagernd, und mit zahlreichen Glossopteris-Abdrůcken.

+6) Vorwiegend marine Schichten, mit thierischen Petrefakten,
= aber auch mit einzelnen Abdrůcken von Glossopteris.

3 m pe ersten entsprechen in gewissem Grade den Newcastlebeds,

Die marinen karbonischen Petrefakte bei Daintree habe ich-=
chon vorn mitgetheilt. Die im genannten Ausstelluneskatalog an-

-— Štenopora sp. — Gympie Goldfield.
-© Arenieolites sp. — Bei Rockhampton.
-© Poteriocrinus (?) Smíthii Ether. jun. — Bei Rockhampton. ee
> Poterioerinus erassus Miller. — Bei Rockhampton. A
Fenestella fossula Lonsdalle. — Bowen river coalfield.
Fenestella fossula, var. densa Ether. jun. — Gympie. Goldfield.
Fenestella internata Lonsd.? — Bei Rockhampton.
Protoretepora ampla Londs. sp. — Bowen river coalfield. Gympie
7 Goldfield. |

po SE ..
n

ko z:7 s
pk“

Rombopora laxa Ether. — Gympie Goldfield.

Strophalosia Clarket Ether. — Bowen river coalfield.

Spirifera Strzeleckt de Koninck. — Gympie. 3

Sptrifera vespertiho Swby. — Burnett river. | joe Odp ne ON

Martinia glabra Mart. sp. — Burnett. |

Retzia Lilymerensis Ether. jun. — Lilymere bei Rockhampton.

Orthis resupinata Martin. — Port Curtis. =-

Derbyia (Streptorhynchus) oremistria Var. semilis Phillips, —

Bowen river coalfield.

Productus brachytherus Swby. — Bei Rockhampton, Bure. (?)

Strophomena rhombotdalis var. analoga Phillips. — Gympie Goldfield.

Aviculopecten limaeformiís Morris. — Gympie Goldfield.

Avtculopecten sguamuliferus Morris. — Burnett.

Astartella (2) rhombotdea Ether. jun. — Gympie Goldfield.

Cypricardella Jacků Ether. jun. — Gympie.

Conocardium australe M'Coy.? — Gympie Goldfield.

Cleobis grandis Dana? — Gympie Goldfield. ý

Pleurophorus Randst Ether. jun. — Burnett.

Pleurotomaria Strzelecktana Morris. — Rockhampton.

Orthocepas sp. — Gympie. | Ě:

fůhrend, und zwar bei Bobuntungen in der Drummond Range. Die

Pflanzenpetrefakte sind solche, wie sie bei Smith's Creek (Stroud)

in New-South-Wales auch vorgekommen sind, und zwar: „8
Calamites radiatus Bgt. — Bobuntungen. © V
Calamites varians Schloth. — Bobuntungen. A
Lepidodendron Veltheimianum Stbg. — Bobuntungen. s.
Cyclostigma australe Feistm. — Bobuntungen. k.
Knorria-Stadium von Lepid. Veltheimianum. —- Bobuntungen. ©

Alter: Unter-karbontsch.

5, Mt. Wyatt Schichten, besonders ausgezeichnet durch das Voř |

kommen von eigenthůmlichen Pflanzenresten, wie selbe bei Goonoo- x

Goonoo ete in N.-9.-Wales vorkommen. Es sind:

Lepidodendron nothum Ung. — Mt. Wyatt, Canoona, und Broken :

river.

Cyclostigma sp. — Mt. Wyatt.

Es ist kein Zweifel, dass diese Schichten analog sind Jon bei z:

Goono00-Goonoo ete. in N.-S.-Wales, und werden jedenfalls wie diese
als ober-devonisch anzusehen sein. |

R ora leodřono na Nich. « Ether. jun. — Bei Townsville.
Amplexopora Koninckiů Ether. JR and Foord. — Bei Towns-
ville, —

- Alveolites alveolaris de Kon. sp. — Bei Townsville.
-© Heliolites porosa Goldf. — Fanning river, Zufluss des Burdekin
- river. — Bei Townsville.

Bei Townsville.
Gyroceras Philpi Ether. jun. — Bei Townsville.
Alter: Devontsch (? Mittel und Unter.)

k -© Mit Růcksicht auf das im Vorhergehenden Gesaste ergiebt sich
k folgende Vergleichstabelle: (Siehe Tabelle pag. 732.) :
-© Die Schichtenreihen in Afrika kónnen nach dem Vorhergehenden
i hier ganz leicht eingepasst werden.
: -© Bei einer náchsten Gelegenheit werde ich noch die Verháltnisse
Fin Tasmanien und in Neu-Seeland, wo auch hnliche Ablagerungen
© bekannt sind, besprechen.
-Aus dem, was ich in meinen diesjáhrigen Beitrágen ber die
- kohlen- und pflanzenfůhrenden Schichten in Indien, Afrika und Au-
| stralien mitgetheilt habe, folgt, dáss in den genamnten Láindern gegen
-Ende der palaeozoischen und durch die ganmze mesozotsche Kpoche
| hindureh ganz analoge Verháltnisse geherrscht haben miissen, die sich
á insbesondere in analogen Ablagerungen, sowie tn dem darin enthaltenen
| | Einschlilssen dussevn,
-© In Australien ist fůr dieses System als Ganzes kein specieller

ame in Gebrauch; in Afrika ist zwar der grósste Theil wenigstens
- unter dem Namen der Karooformation bekannt, aber selbe ist dennoch
nicht so reich gegliedert und genau studiert wie die analoge Abla-
gerung in Indien, wo selbe allgemein unter dem Namen Gondwána-
© System bekannt ist.
: Dieser Name wurde zuerst von mir, 1876,*) in die Offentlichkeit —
: jebracht und da er auch sonst, ausserhalb Indien, gut PSB ist, č,

) Rec. Geolog. Survey of India. Vol. IX. p. 28.

—— <

— Wičtoria

Mesozoisch.

r1as.

Karbon — Perm.

Palaeozoisch.

Unter-

Karbon.

Devon.

zoische Sch. Series.

2. Nicht re- |2. Wianamatta-
prásentiert. Hawkesbury-
Schichten.
Conglomerate.
3. Bacchus- 3. Newcastle-
Marsh Schichten.
Schichten.
Obere Kohlen-
schichten.
Gangamopteris! | | Glossopteris-
| Sehchten.
Gangamopteris.

6. Iguana Creek-

A. Schichtenreihé
-der marinen

Schichten :
Z each a) Obere Marine-
Conglomerate. | 2) Unt. Kohlen-

(Zeichen glacialer| (Glossopteris.)
Wirkung.)
c) Untere Ma-
rine.
(In a) und c) Con-
glomerate-
Glacial)

5. Avon-Sand-

5. Lepidoden-
steine.

dronbeds-
Smith's Creek.

6. Goonoo0-
Goonoo-
Schichten.

Schichten.

A ustraliem VA E edání
N.-S.-Wales | Oueensland JE

1. Obere meso- |1. Clarence river|1. Obere pl Oberes-Gond.

(Carbonaceous.) | (Carbonaceous.) | (Čarbonacous.)

EEN PPT P y P P
m |“

5. Bobuntungen-
Schichten. (Lepi-

fihrende

Ví a
Schichten. Pe:

Panchet-Damuda| |

2. Nicht re-
Reihe.

prásentiert.

Glossopteris

Glossopteris! |

3., 4. Untere
kohlenfihrende
Schichten
(Permo-
Carbon):

a) Obere, vor-
waltend Sůss-
wasser 8ch.
Glossopteris !

hůujig.

Glossopteris.

Gangamopteris! |

c) Nichtfossil-
fůhrende
Schichten.

dodendron etc.)

: a $
6. Mt. Wyatt ; js č3l
Schichten. az.

chliessen sein:*)

Kachgruppe;

< b) in Afrika: vom Dwyka- Čoňalomoča) hinauf bis zur Uitenhage-

c) in Australien: und zwar:

a Neu-Siid-Wales: von den untern Kohlenschichten bis in

-die oberen mesozoischen Schichten.

| Victoria: vom Bacchus-Marsh-Conglomerat bis zu den

| Oueensland: von den unteren Kohlenschichten bis zu den

mesozoischen Schichten ;

Entschieden gehóren hieher auch die Panzenschichten in Tonkin,

-wo Pílanzen der oberen und unteren Abtheilungen des indischen

obě Gondwana-System zusammenvorkommen.

ce) Auch aus Afghanistan hat C. L. Griesbach áhnliche Schichten
-in ausgedehnter Weise vorgefunden und zwar Conglomerate und

— Schiefer (áhnlich den Talchirs in Indien) und hěhere Schichten
-des Gondwána-System — aber čiber Produktuskalken — wenn

ň auch die tiefsten Schichten mit diesen letzteren theilweise

-£) Anders verhált es sich in der Salt Range im něrdlichen Indien,

wo, wie ich neulich mitgetheilt habe, nach den letzten Beobach-

- tungen, das Conglomerat, das jenem der Talchireruppe ent-

sprechen soll, unter dem Produktus-Kalk liegend angegeben wird.

Diess scheint mir, mit Růcksicht auf die analoge Reihen-
folge in den úbrigen genannten Gebieten eine Anomalie zu sein,-

Z ocekaheme

734

Gebieten, Afghánistan mit einschliessend, wo es So deutlich ; zu

sehen ist. ;
g) Endlich gehóren dann auch noch, wie vorn erwáhnt, die Ablar
gerungen in Tasmanten und Neu- Seeland hieher. a >

A nondk

47.

Další příspěvky k řešení Keplerova problemu.

Přednášel Dr. A. Seydler, dne 9. prosince 1887.

V přednášce odbývané 1. července t. r. podal jsem methodu,
kterouž lze i pro větší výstřednosti (asi až do e== 055) Keplerův.
problem poměrně snadně řešiti pomocí několika tabulek, a vy-
slovil jsem úmysl, tabulky takové vzdělati. Provedl jsem také již.
řadu přípravných prací k tomu cíli; poněvadž by však výpočet oněch.
tabulek vyžadoval značné práce, a poněvadž by objem jejich též byl.
dosti značný, hledal jsem stále ještě další zjednodušení. Zejmena.
šlo mi též o to, abych jedinou methodou zahrnul všechny prakticky
důležité případy, od výstřednosti rovnající se nule, až k výstřed- ©
nosti od jedničky tak málo rozdílné, že pro výstřednost takovou.
eliptická dráha s parabolickou prakticky zaměněna býti může. Dosa-
vádní methody měly tu vadu, že jen v jistých mezích výstřednosti
bylo lze jich upotřebit, buď pro výstřednosti menší, jaké se vyskytují
při drahách malých oběžnic, buď pro výstřednosti větší, pro (aby
vlasatic charakteristické. :

Této vady nebyla prosta ani zmíněná má methoda, založená na
rozšíření známé methody Enckeovy; jsouc nutně obmezena na vý- ©
střednosti menší, mohla býti na nejvýš dovedena až k dolejší mezi.
(5) velkých výstředností, pro které Oppolzer ve svém známém spise 3
podal zvláštní methodu a řadu pomocných tabulek, tak že by bylo
pro všechny případy postaráno souborem Oppolzerovy a mé methody. A
Při této příležitosti musím též vytknouti, co mi při poslední mé. í
přednášce známo nebylo, že jiní již přede mnou jinými cestami
dospěli k podobnému rozšíření Encke-ovy methody, zejmena ředitel
Vídeňské hvézdárny prof. Edm. Weiss v pojednání svém, uveřej-
něném v XLIX. sv. Denkschriften d. k. Akad. d. Wiss. in Wien ©
(1885): Entwickelungen zum Lagrange'schen Reversionstheorem und

k srovnáním methody Weissovy a mé s důstatek na jevo vychází.
© Znamenitá konvergence řady, Encke-ovou methodou ponejprv
-do vědy zavedené, lákala zajisté mnohé ku dalším pokusům a úpl-
nějšímu jejímu využitkování. Zanášeje se po dlouhý čas tímto před-
mětem, přicházím nyní k výsledku, že přece výhody oné konver-
ponee poněkud byly přeceňovány. Domnívám se alespoň, že se mi
podařilo. nalézti methodu jinou, která pracujíc prostředky daleko
jednoduššími, přece ještě rychleji, než-li methody právě zmíněné, vede
k cíli, která obepíná celý intervall výstředností od nuly až téměř po
„jednotku a při tom předpokládá jen několik malých tabulek, přísně
„vzato také ne nevyhnutelných.

BV rovnici:

. (1 E—esnE=M

- položme |

ako © E=a+o

ba předpokládejme, že jest « přibližná hodnota výstředné anomalie E
tě tak přesná, že můžeme třetí a vyšší mocnosti chyby © zanedbati.

E -Pak jest:

— Položíme-li | =

e sina Z sstinó

l — ecosa— scosé R
a vynecháme-li sč
1 ví

ssin(6—w)=au— M,

áobným Sýilolkůní dospěl Kanea v málo u nás známém bo
M opis astronomickém Copernicus (sv. III.)

Výsledek nalezený můžeme uvésti též ve tvar jiný. ně

- (8 nalezneme snadno: -© vé E Cesko SÍNÍ
: v sna ssin(6—+ «) — ssíntr ke 8 VON
c08S G — ee scos(6—- e)=scost. o
Z mačítavše z těchto rovnic s a r, obdržíme pro E rovnici © jé
ve tvaru: ? E
(7) s sin (T — Ah a k a

M
své VŠ ;
v

Rovnice (5) neb (7) určují Medanou opravu ne díkno: nýbrž
spojenou s úhlem o. I kdyby rovnice ty poskytovaly hodnotu « neb
E 'theoreticky zcela přesnou, mohla by se z příčiny uvedené vyskyt-
nouti ve výsledku odchylka, zakládající se na užívání irigonomen
tabulek. Ve výrazech:

t ť

pěn R é
OLE zb, San m
boh dej Pee

může býti chyba v maximum 05 na posledním místě, z toho může
v nejnepříznivějším případě vcházeti do log sin (6 — o) chyba 1 na.
posledním místě, a ta způsobuje dle velkosti úhlu G větší menší
be chybu v hodnotě nalezené opravy © neb excentrické anomalie E. Až
ko) Z této chyby následuje zase přiměřená chyba pravé anomalie. dý
a tuto chybu musíme odhadnouti v různých případech, abychom po-
© znali, kdy vzorků (5) a (7) můžeme ještě užíti a kdy je musíme na-
P hraditi jinými. Nazveme A chybu log sin (6 — ©), AE a dv vzešlé
-© Z toho chyby výstředné a pravé anomalie. Hledíme-li k tomu, že dest, š
v © Oprava © veličinou nepatrnou, obdržíme nejprvé:

: | A = Alog sin (6 — w) — Mod. cot6. 4E m
vá A e sin a |

„85 Mod.

(Rozumí se samo sebou, že při těchto i následujících north
| netřeba přihlížeti k označení, nýbrž jen k absolutné hodnotě.) i :
Ze známých vzorků: VN

»snv=aVl—e*smn E
rcosvI= a (60s B— e)
r = a(l— e00s R)

Mod. e sin E

l1— ecos E 2

A logr =

A © esina/l—e*

= Mod. (1— ecosa)?

esina |?
Abogr = Tex)

(4 Patrně stává se Alogr větším než 4v teprvé když jest:

he : i o
aaa : Ve

e sin a *> Mod

| jest možné teprv při:

e>> 0917 (« = 909).

u | 47

sti ednosti e, zkrátka tehdy, kdy vzorků (5) a (7) užíti chceme, stačí ©
k věy blíže pouze K otáy dv. Vyjádříme- hh synu tu v setinách i

a jsem chyby ty pro výstřednosti od 01 ku 01 ad db É i
i bean ohoznte 507) 009, 90),) 120% 150%. ýOOA m

* „ MV VA ké po odnese JVOTNJC A) Sb 0 900 7 na) dá
h : sel, o BY
P . : a I 7 Vl W
e| o'1 o27|"03 | O4. | o'5 06 07 | o8
1 : k, ej 4
| M „ „„ 7 7, „„ „" " „
o) 0*0000 |0'0000 |0'0000 0"0000 (0'0000 |0'0000 (0*0000 [00000 |0:00€
30 oJ3I 079| © 150 241 336 | .."405::416|% 37010
6o 047 101 153 192510201 208| | 188 154|
90 O474 085 IlI 124 T250 I04| 084, +
120 037|. 045, 0691 073, 071| 066, -058|: 046, GM
150 020| 028 033 034 033 030| '-026|-. 021.

Z tabulky té jest patrno, v kterých mezích dle žádoucí pře i
snosti smíme vzorků (5) neb (7) upotřebiti. Vidíme, že hlavní obtíž
vzniká při velkých výstřednostech a při malých anomaliích ; pozná-
váme zejmena, že smíme při dráhách malých oběžnic, jichž výstřednost.
dosahuje ztěží 0:4, vzorků oněch vždy upotřebiti, poněvadž největší
možná (0 sobě dosti pravdě nepodobná) chyba maximalná 0:02" nemá
naprosto žádného významu praktického. Totéž platí při všech vý-
střednostech pro hodnoty střední anomalie, větší než 60% l

Zbývá nyní úloha, postarati se 0 jiné vzorky v těch případech,
kdy chyba vzorky dřívějšími podmíněná jest příliš značná, než abychom
ji směli připustiti. Platí to zejmena tehdy, kdy výstřednost jest větší
než 0:6 a současně střední anomalie menší než 309; ano při zevrub-
nějších výpočtech již tehdy, kdy výstřednosť jest větší než 04 a sou =
časně střední anomalie menší než 60",

Z různých možných tu modifikací zasluhuje přednost následují

Dle rovnic (1), (2) jest: | |

| s Ro |

ej-3t jee m
aneb | v

P o L 97 osima — M—a3-esina— 60082.

(10) : R
Položme:
fo esna
(11) o r

m Z a— esina= (a— sina) esin a, 0

kdež jest: | "Za POOSNNN
(12) e— 1m.. Je

mocí e S r atoi přesností vypočítati. Ovšem se DřednoRbukí že
„jest v případech takových e s úplnou přesností dáno, tedy na
př. og e až na sedmé místo zaručen.

k: © Rovnice (11) a (14) slouží, jak se samo sebou rozumí, ve všech
případech, hlavně však, onsněnŮ, jsou poněkud složitější než rovnice
(A4, ($) neb (6), (9), v případech :

06<e<10, 09 < M<30?

ku výpočtu opravy © přibližné hodnoty « excentrické anomalie.
-© Položíme si nyní tyto dvě otázky:. :
B > jak velká smí nanejvýš oprava © býti, aby v mezích přes-

wo?

an 6 s cos G —69'

: k Se zřetelem ku rovnicím (9) jest příslušná chyba pravé anomalie:

PŮ, Pam |

so jo

2 Číslo k jest při dané výstředností | pro z 09 P

ý s rostoucí výstředností e; můžeme si tedy položiti otázku : při k
a výstřednosti může ještě we obnášeti 091, abv Pviv nejnepříznivějš.
i případě bylo menší neb na nejvýš rovno 0":005? ke
v | Zavedeme-li dle (12) pps sa; výslednosť e, obdržíme :
= bí |
ň e* o> |? Že ; :
te: a odtud pro: | | oděná vá
“ p DM Sv 005 k!
i 4 e 2 01350, e—— 08644. | pí
% Klademe-li naopak: | ki M
8 : Pe VL e— V VŘ
A ! VŠ
ko obdržíme (pro e == 091): : M : 4
“ du = 07008. vě
k | Staci tedy i při nojdázrnin dj sam počtěch U:
2 všechny výstřednosti od nuly až do e=— 086, ano aždo.
kot e== 09, určíme-li přibližnou hodnotu ea stocpi
1 anomalie až na chybu jedné desítiny stupně. Ke ba
"V Podobně lze ukázati, že jest pro B=009 tato běl
2 nost dostačitelná pro všechny výstřednosti až do e= 1
"8 "Můžeme tedy z krátka říci:
s Při upotřebení vzorků (5) neb (7 v mezích dříve“

0 uvedených stačí vždy úplně přesnost až na jednu
VA desítinu stupně. ;
| (Při malých výstřednostech stačí dokonce přesnost: 0x8, jak e
© snadno přesvědčíme). Sr jdN]
O Při upotřebení vzorku (14) jest:

A ZATO da
n (16) 2 (575943 :

EO AA
4 log r = m0

k v% Při rostoucí výstřednosti jest žádoucí přesnost vždy větší,
odchylka dovolená vždy menší, pro výstřednost nesmírně blíz

úd ahá 7
byla by odchylka ta též nesmírně ht Jinými ab "AA

by o R kechny prakticky významné případy dráh Pa bylo "08
o. Jdeme-li až ku hodnotě "AN

29999
Hnone tím bezpečně všechny takové případy. :

| Položme: :
F rana l V pra Z

ovolenou odchylku e pro n 1, 2, 3, 4 a pro E— 09, 69, 120, 180,
49, 30". Výsledek obsažen v první části přiložené malé tabulky jež

malie, dovolené k docílení téže přesnosti. Odchylku tu vypočítáme
omocí vzorku: |

A (19) AM = (1— ecos B). 4B— (1— ecosa).
Tabulka

pro log m a log du
(areumenty: E a 1—e=ez 107.)

log o" log AW"
10741.I07341/10774 1075 |"1014.64073|/1077 (Loz :
| 0

7429 | 7929 | 8'431|8'948 | 3'429| 4929| G431|7'948 i ř

8363 | 8'267 | 8'508 | 9'or1n| 6'110| 06'078 | 6696 |8'0319.--——————
8759 | 8:611| 8001 |9'524n| 7'100| 6969 | 7'101|8'6o2n n
8'992 | 8834 | 8738 | 9:079 | 7083| 7532| 7'496|8237
9'159 | 8'997| 8876 | 9'097 | 8'097| 7'939| 7856 | 8346
2299 9'125 | 8'988 9:096 I 8410 | 8'255| 8'141|8'440

Z tabulky té bezprostředně vysvítá, že lze přibližnou hodnotu « |
voličny E vyňati s dostatečnou přesností z tabulky, obsahující M na
setiny stupně, jakmile jest Z>> 309, ano bezmála již počínajíc hod-
(notou B == — 240,
k Z této tabulky jest patrno, až k jakým lon musí býti 2 E.
ě určeno pro různé hodnoty výstřednosti a excentrické anomalie;

142

a jest mezi jiným zřejmo, že pro E>> 309 stačí jako v jiných p pří
padech (výstřednosti menší) přesnost na 0%1.
Obrátíme se nyní k otázce, jakým způsobem lze si m při
bližné hodnoty « veličiny E v dostatečné approximaci. |
Ad 6): Pro menší výstřednosti neb větší hodnoty výstředné ano- 3
malie nalezne obratný počtář několika snadnými pokusy potřebnou.
hodnotu «, tak že tu zvláštních pomůcek netřeba. Pro větší výstřed-
nosti a menší hodnoty výstředné anomalie by pokusy takové vyžado-
valy poněkud více času. Tam, kde není jiných pomůcek k ruce, od-
poručuje se nejlépe vypočítati s hodnotou « zcela zhruba přijatou na.
na rychlo pomocí 3—4-místných logarithmů správnější hodnotu e na.
základě týchž vzorků (5), (7) neb (14), pomocí nichž na to s loga-
rithmy 6—7-místnými vypočítáme definitivnou hodnotu E=a-+e.
Nejvhodnější jest ovšem, pomocí zvláštních tabulek potřebnou
hodnotu si zjednati. Tabulky takové (I. a II.) jsou k tomuto pojed-
nání připojeny a upraveny tak, že k argumentům Z a e dána jest
hodnota střední anomalie M. V tabulce I. postupuje argument B od
stupně k stupni, a to od 0% do 180", argument e od 01 k O1-
(v mezích 0—1). Dána-li hodnota M a výstřednost e, vyhledáme nej-

R prvé, mezi kterými dvěma řádkami a sloupci bude dané M při dané

výstřednosti e ležeti, interpolujeme pak pro jednu i pro druhou
řádku WM, příslušné dané výstřednosti, a na to pro dané M příslušnou
hodnotu veličiny K. o

Budiž na př. dáno: — 209, e — 0333. Dané M nalezá se
patrné ve čtverci, dy sloupci e-—03 a e==04 i řádkami:
Ex 299a E— 30". Interpolací obdržíme nejprvé pro e = 0333 a pro ;

200 M — 198
B3047 "ME D04.

Jest tudíž na základě další interpolace pro: ý

M=%, E— 2919 — 20920. 0

ká 8
Přesnější (na sekundu) hodnota obnáší 29921'8", tak že zde F
obnáší chyba pouze asi 0%019. še
Tabulka I. obsahuje JM s onou přesností, která jest dle přel fe
cházejících úvah nutna pro dostatečně přesné určení approximativné ú
hodnoty «. Pro všechny výstřednosti až do 05, a pro všechny ex- A
centrické anomalie počínajíc hodnotou 72", jest M jen na 0+1 udáno;. ka

729, e> 05 na 0%01; ano pro E< 36", e>> 09 dokonce

1. Ani tu by nestačila tabulka I. pro výstřednosti mezi 09
0 A a pro E< 199, OTVAKŮ nedostatku odpomáhá tabulka
| , sahající od

7 e zaveden Itopiněl e— 1—e, a tabulka dává hodnotu M
sekundách pro |

e 0, 00001, 0'0011, 00111, O111.
Hodnoty tyto voleny proto, aby interpolace pomocí intervallů

00001, 0001, 001, 01

KU
ei s“

© snadněji provedena býti mohla. Střední anomalie M vypočítána jest
o na sekundy, abychom se vyhnuli velmi malým zlomkům. Výpočet

-jest proveden s takovou přesností, jaká jest potřebna k docílení ký-
od E=0 až do E—3" přibrány i tisíciny jedné sekundy. V pří-

s s náležitou přesností.

JA Co se interpollace týče, vyskytuje se při upotřebení této tabulky
a v některých případech při upotřebení tabulky I. obtíž ta, že nelze
E med udati, mezi kterými řádky leží hodnota M. Malým pokusem
- zodpovíme si však snadno otázku tu, jak nejlépe příklad objasní.
-© Budiž dáno: M—= 095 = 18007, s — 00456. Zde musíme hle-

(mezi řádky E—=4%5 a E—189! Dle intervallů mezi
e=00111 s — 00456 s=01
0:0345 0:0655

- nalezneme snadno, že připadá M mezi řádky E— 999 a B 1090
- jest totiž pro dané a pro

Ex— 99... M— 1995»
Ex= 100. M = 1816

A líž pro dané

n M = 18009. E — 99924 — 9955 20.

- žené (approximace « hodnoty E. Tak jsou na př. přie==0 ae==200001

„padech sem příslušných se ovšem předpokládá, že jest dána veličina

táno s únlčnu přesnost, a to zase dní známost přemé hoc

hal
i L

o — sin u.

sobě zjednati A tao) hodnotu této veličiny, nutno sáhnout k >
slušné řadě:

| aneb, vyjádříme-li výrazy po obou stranách sekundami :

a" 1 | BK

— "P VÁZA OAK ALAN bk ně so 0 2 po EVE
(e — esin a) = u(sin1")?. 6 6 |! | — 96“ T840“ — 60480 a
tudíž: | se
(18) log (© — sin = — 3 log a! —- 2 log stn (bych A
= PSÍ ZAK

z a?
BT 5" T840 7760480 “ vobr

Uvedeme-li rovnici (18) na tvar:
(19) ! log (« — sin a" = 3 log" — 10— A4
nalezneme pro A snadno výraz s" 504
A= 140001517- aa* -bat 4-ea"-bdaš-b..

kdež jest:
log a — 83361543 — 10
log b — 54124750 — 10
log e — 3'1592625 — 10
log d — 2:6036550 — 10.

| Rovněž počítal po návodu
ném základy tab. III., totiž veličiny A pro celé stupně, p. stud.
Svoboda, načež výpočet ode mne kontrollován, interpolace pro

od A obocné pravidlo: (SE MN]

Soustava I.

ď k. Připomenutí: Při upotřebení této soustavy obnáší maximalná
- možná chyba <v pravé anomalie v na nejvýš:

dv=0"01:proe< 02, neb pro M> 909 vě
dv = 0"02:proe< 04, neb pro M>> 609 P
dv = U"04: proe< 06, neb pro M7>30". |

S sim GZ e sm U, neb: S SM T TZ SN U,
scosG = 1— ecosu, S 608 TZ (08 G — e,

s sn(6 — w)=— a— M, s sín (r— E)=a— M,
B=a+ o.

r“ Soustava II. KP 3
KA ee n J y k
a “

Že "8 Připomenutí: Soustavy té užije se ve všech případech, kdy
50 stava první BSávA již dosti přesnou pravou anomalii v; zj

tedy oů pikonýsl výpočtech). vědy, n
-a M<30*. Připojené pomocné tabulky za

< A váž do výstředností: 09999.

Dáno: M, e; neb M, a)
« vyjme se Z PRO L (S omen 9

je e sina

g—1l— ecosa

m a— sna

ab k = a — ne

p=s+201—9s

vý man ee

log (a — sina" —3 log o"— 10
A vyjme se z tab. m 8

ejn

P a

A
x

-e(rorfegro "ToTe „ 18€) OPS

-| -Od seu yopojska "0jnupeY
| -po egn1gz dupoand ojÁg »

| -ABIdsjs0(0j SOIL 25720 98

- ď
/

"nur oyel míumolgo ze
BIG SY j990dÁA ogsl Tur
xTognos zyorl Toewm1xo1dde
yoÁudnysod nopej e Kyng

-G0 Iu39eTAz IDouT0d (G88T I
"T "AS JV UDIMM ITOSYNOT)
ur9aS Iueupoloď A 19z10d
-do 1891 "III pedug '19z
-joddo 'A1s “[gp gokurl opr
Ájsoid pnzpo € sn10wm €
-091 A 98 IN1ÁySÁA "AT €
ITM “I pedug 'gonezey
-KA TOIZ9U A OJOTEP RABIS
-nz PJEZA UOru Z 2 €)0U
-pog etue nmea0oe1d 1094
-IHgopods 9z[ Y9MgL1 T990
Domod 9z (9 “nousodsozd

aso[vpoyjowm osu g9Áuo0wm
-odysmgezag19z(v (non

n390d pepez vz oje —
"eujdn (II "jsnos 9[p T891
oujnu A191 “pe[yd rup9|s
-od vu zeť) NYp9jsÁA 3s0u

PARIS O VABIdO 9Z /9A0YPI
nosí AyjÁTopo "0y9u991n
roepodiojur "I 'ge) Z » poj
S9US9A 9pz 98 olnpÁgopo |
» n90d pejyez ez ojelug

ZE P

ce. 4 6bo
66.,,0g,6£,91
EOGcGZL.V
ova1clv.6

V880 cel
11701,09 Ve
£0z61906,6
czol6oL.v
go1boly.6
GI.,76886

G0, 2010102
orcogác.o
GicLLLo.g
ogbccg06.6
gozZcgv.6
vlecva6.0
cgyz66906.6
1g0z096,6
Jgbooly.6

O1 ek
ka
v912G96.6
6cv9.,£,6b,0

S1.60c 01V
G9,0V,0186
ov9l900.G
989g0976.6

O2: 1G006 00
VY..G 8Io€E
ol0906c2.6
££9GE00.G
pocc646.6

98.6 78001

z%.,1£,0£,6£
£gz6079.6

ge6golg.6
1c901%6,6
z61c169.6
19202Gz.0
1ylor1v.6
8£78999.0
699z246,6
„97,79
0£,39
cogavvZ.6
VI.,96,61,vg

Ic. ZL VV 99
96.,0 ,0G,8I

ggez1ce.b
£Gv9626.6

£z. g1 Vz Zo1

Lg.£7,0V,91
vovllcv.6
gO1Vecg.V
gGgbz190.,0
oL.„zv199

v9.„1V/ye 01
olllcLy.6
Z90g%4o0.0
609g196.6
gvgg91g.6
vLaccor.o—

u g90cGI0,6

u g1VIg2v.6-
g611626,6
POCoL0
„ve,o1

oggrlgc'6
oc.„41,V<,88

„

LL.

0700108
u olobvoly.v

u G9gc992.6

1G:1400,010V20
00, 756001
u obbcyvcz.6
u obvg6ly.v
ovZ9016,6
LE. pít0c —

GV90701,.0m
u Vcr1vcz.6
c982co6.6
cz11c606,6
w 46692c1,6
c914961.0
gggT80%.6
<£0cg006,6
u ggl1g92.6
OoVTE.
ozVec
z9z269c.6

LL„VS,BT,56E.

bg 8% z€C

s boj

Ar — 9)

9
9 6 Boj
9 800 s boj
9 us s Boj
2 8090
2 soo 2 boj
% soa Boj
2 us Boj
ojelud v

2.AÁ

(T 'g€) Z) 2
o Boj

, ůe / $ s 3“ ek 5 KX "8
, Ě My u k" Po dd Bo : Ý
748 ok SAE 0
: < k é BM
, , i : ' A
+ k , 3 529 a
ae V Ů Mena «
' © r“ rs
1

M
log tg% E
log
logtg iv
v
Poznámky.

dáno.

0%0'15"'-7087 [o 12 25 "5999 0930'o"":00

58817105
79408584
79408581

I 0 o'o'!

Příklady I.—III. vztahují se k případu extremnímu; dráha jest tu i
ellipsou tak podlouhlou, že vzdálenost v- periheliu obnáší jen 0:01, vzd: lenost |
v afeliu naproti tomu 656 a doba oběhu obnáší 532 let. Z příkladů těch (patrno, ]
že lze výpočet s úplnou přesností provésti, je-li jen M a s S náležitou přesno tí |
Místo « z tabulky vypočítaného byla (vyjma příklad II.) přijata. hodnota |
poněkud jiná, zaokrouhlená, aby vyhledání logarithmů bylo usnadněno. — Přík j
IV. jest týž jako příklad IV. pro soustavu IV;

lezené B jest přesněji určeno soustavou druhou než-li soustavou první“

75580827
79408584

9:0172243
45%0 0/0"

7'9408584
79408584

O0*0000000

g0"o'o''00

vidíme tu, že výsledek, t. j.

| O 1079928 ©

| i | II. Jik | m- s
M o""004785159,0"'2401049. |o"*7310373 | B 8459. |
č 0*0001523049| 0'0001523040| 0'0001523049 003235433
e 09998477 |0'9998477 | (09998477 |0'96764567
log € 6:1827138 6:1827138 6:1827138 85099324 -
log e 99999338 | |9'9999338 | | 9'9999338 | |o'g857164.
« (ztab. II.) | 0%0'31"3 0“24'54" 1%0'o'' 17 POV
o (přijaté) o 030 O 2454 1020 17220 |
log a'' 1'4771213 3:1743506 3:5587086 47960190 |
Blog" |44313639 9'5230518 | (06761258. |4:3880570
A (ztab. III.) | 1'4070015 14070027 14070082 | | 140899607 ©
log (a""— sina"")| 3:0243624 8'1160491 9'2691176 2:9790603
log sin « 6*1626061 78599217 82442611 9'4749234 |
log e"" sin a | 796598350 93570606 9'7414000 3:29092809 |
o — sine ||0'000000106 | 0'0130632 0:1858308 952'9287
esim“a |0:004569145 |0'2275415 o:5513153 1991'9615
M — m |0'000215908 | — 0'0004998 | — 0'0061088 Z'9557 5
log sinž L a| 172333 5*11779 5:88650 835780
log 2esin>i u 2*02430 541875 618746 864455.
BResinži 4 | 0'000000011 0*000025227 |0'000153978 |O'044111 ©
9 0:000152316 | 0'000178532 | 0'000300283 |o' 076465 O
M log (M — m) | 633427 669880 n 778596 n 0'47066.
af log g 6:18274 625172 648613 8883406
| logií 5862 7559 7943 9160. m
log © o:15153 044708 n 1'29983 n 158720. i
log © 4667 6:887 8743 8137
0 1'4175 — 2'7995 — 19'945 38:655,504
0 — o — 0'0008 —. 0'055 — 0014
B=autea te, 0%0'31""4175 (0%24951""1997| 1*0'o0"00 |17%22/38"7-641|

894119" ně
9'183 1793 |

o 0761865 v

100 to'o!"“ a

]
i ]
v A a

kl ď
hi

T Tab. pro M? (arg ED,

"6M

Ab:
katy NÍ

čeká
ah

Hi o:2|.0:34041.05,,:06 | o%7"'08
|
00 | 0'0| 0'0| 0'00| 0'00| 0'00
0'7| 0'6| 05| 0'40| 030| 0'20
I'4| U2| 1r'o| 080, 000, 040
21 0.4192, 172017,1000 |:10760
2:82:40 F0210,,116001720.X0:80
3320425 |51270001020 E01
221.390. 301|" 2419 NO 12
EON 23 ZLO TAZ ALI
Br64 4© |. 403:2200024.2|802
GEO DA Ako 3,021 20730 1003
70,090 5'0|*4'0317304| 204
Z ADO O | OPAVA4 31332025
472.010 14 99.10:3:00| 1247
TOA 01.76 10:05:27. A08.200
oc © 3710908141307 201
10:0. 1088760 |0161015402|" 314
TO OM 1101921940903 27
T2/041071,.©3014160:091|1:92711.360
27 100|.91717:38|1,901|. 384
1344005071781 504|408
m1 122|10:2,. 8.241..028 | 14132
18.128 |1077..8:68".063|! 457
T590 |1954 103 |P2©12 160108 | 4:83
POD E40 |DE,0 AJ |). 000
101471129" 4b0:021|"760:::3136
1774334 1210 |torzsjv 8:05'.1'5763
18:5 16'0|134 1003, 8'42| 5'91
19'2|16:6 |14'0| 1139, 8:79| 619
"6 190 |17'2 (146 118060, 9:17, 6:48
ZA 207011371 120331 036:678
243|204 183 |1597 (1200, 99051 708
2501022011102 |1012|1320.|.r0:34| 739
25'9 |22'9 |19'9|16'8| 1378| 1075| 7'71
26:8 (23:6 |20'5|17'4| 14'28| 1116, 8'o
27:6 |24'4|21'2|18'0| 14'78| 1157| 837
"7 |28'4 |25'1 (219 |18:6| 15'28| 12'00| 8'71
6 29:3 25:9 |22'5 |19'2| 1579 12:43| 9806
VY, je | P
ká ny; jod A

8) o10%2 0:3 |-o845|05:1,:070 |
Bu; |
365|32/6129'3129'9.|229,|1912 219179
3799:0430:11267129'2:|1069.4031
38. (345 |30'9 |27'4 23.9 |20'4| 1684
59741139 4131:8,20:2 2490 21:0. (37137
40%130:3.|3260420'025:3 |2176:|17:90
410372,33'5 |209'7. 2000122211845
42. |38'2 (343 (305 |26'7 |22'8 | 19'00
29 304439:2. 31:3 (274 2991050
44. j40'0..360|32"1 (281 |24'1| 2012
45 j40'9 369 328 28.8 (247 | 2009
"4614103781330 |29'9254|21'27
47. (42081386 344 |30'2 |26'0 | 2186
48 14437. |30'5135:2131:0:267) 22:45
49. 1447 |40'4 360 31'7|27'4| 23'006
50: %/|45:6|412|36'8.32'4128:1.23:67
51 (46:5421437:6 |332|287124120
BA 147 43'0 285.|3310 294 2491
531 |48.41430 393 1347|20'1::25"59
54. 494447401 35:5 30:8| 20'19
5a!x150:3 14156 40'9 30:2434:5.|:26:84
56. (513465 418|37'0 323 | 27'50
57.522 |47'4 1426 378 (33:0 | 28"17
58. |53-1 |48-3 434 (3806 |33-7 | 2885
59. (541492 443 |39'4 |344| 2955
bo .1550150'1 |45'1 (402352 ..30:23
6r | (56:0 (600 |46'0 410 35:9 | 30'93
6215601510468 |418 369713165
- 570528477. 42037:5:| 3237
64. |58+9 537 (486 |43'4 38:3 | 33'10
65 | (598 546 |494 |44'2 390, 3384
66. |60:8 (555 (50:3 |45'1 (39:8 | 34'59
67.617 (56:5 |51'2 |45'9 4096 | 3536
68. |62'7 |57'4 |52'1 408 414, 30613
69. 63-7583 (53:0 476 42:3, 30'01
70 1646 592 53:8 485 (43:1 | 37'70
7471656 (60'2 54:7 |49'3 |43:9| 38'50

!
72. 1666 6r1 55:7 |5o'2 (44:8 | 39'31

= i 3

I. Tab. pro M9 (arg. E?, e).

O0, |:0:3,19 061||40%m|::08

o'9|-10

|
JD E302 | 448 | 39313310 zk
56*6:|051:1|045:6|'40'1"34'6|'20:2
572K M20 40344120) A3D925 02080
DO4.0201472|41:8.030:3 3077
59-3| 538| 48:2| 426| 371) 3151
PO 401149.3103710.5325

612|255:0:-50:012444030 813312
6254936555010 |949931030101"34'0
6521 3741.318)40,14013 6340
B40 | 384327 47:0 44 3507
63:0-503|533:6:40014.2931136:6
65:9116093 |154:6|:4919194312 375

669561:21-53:31 40:8 | v441,384
67'9| 62'2| 56:5| 50'8| 45'0| 39'3
68:9| 63:1| 57'4| 517| 400, 403
6o8| 64:1| 584| 52'7| 469, 412
708| 65:1| 594 53:6 | 479| 422
zv8| 66:1|:604|) 546, 48'9| 43'2

728| 67'1| 614, 556 409'9| 442
73:81. 68:1, 62:4| 56'6| 5o'9| 45'2
748 | 60'1 | 63:4| 576, 509| 462
228.70 .m644|.28705291947:2
76:9| 71'1|65:4| 59'7| 54'o| 483

77'9| 72'2| 66:5| 60'8| 55'0| 40'3

78:9:|73:2|67:5| 618 :56:1|- 504
70:0|07431.6616/102101137:2 515
©r0|75:3=60:6 | 6410.58.3|(52:6
82'0| 76'4| 707) 65'0| 59'4| 537
83'1| 77'4| 718| 661, 60:5| 54'9
8407857206793 | 61:6,:5610

85'2| 79'6| 74'0| 68'4| 62'8| 572
90:3|807|.75:1|.6095|163:9|<383
572281:9|.76:2..70:04)65:1 |.595
88'4| 82'9| 773) 718, 66'3| 60'7
89'5| 84'0| 78:5| 730| 67'4| 619
90'0| 85:1 | 79:6) 74'1| 686, 632

91'7| 86'2| 808 75'3| 69'9| 644

2309179
237) 18:2
24'4| 189
29291077
20'0| 204
26'8,:212

276012200
28'4| 228
20 21912,9306
3o'1| 24

3o'g| 25'3
31:0|"200

327270
33105270
346) 288
93120:
30;51130:7
374| 317
384.327
39'4| 357
40'5| 347
415 13978
42:6| 368
45'6| 379

44'7| 390
45'8| 40'1
40'9| 413
48'1| 424
49'2| 436
50'4| 448

516| 46'o
5284792

54'0| 484
552| 497,

56:4| 509
577| 522

596/5315

sb ké AK ně 1
9 Doh * AE ot
152 | i č P Sea ZA
e| et 2 |- 03|3041055|:06 PO kar oo 510

———

B(«) ] 8
X: 108" |102:6| 971, 91'7| 86'2| 80'8| 753) 60991. 6044|500|):355
» 109 |ro05'0| 982| 92'7| 873, 8rg| 76'5| 7w1| 657| 00'2| 548
% IrO || ro4'60| 99'2|:03'8|..885|58311 77717231. G0

$rt. 01057, 1003 95'0| 89:6, 84'3| 78'9 8 68:2| 629| 57
še 112 |106'7|101'4| 96:1, 908) 854 Bo'1| 748' 69'5| 642! 58:9
čá r13 [107'7|102'5| 972| 919, 866, 814|176:1|"708) 035/005
a 114 R 103:5| 983) g3:1| 87'8| 826| 774| 721| 669 |

115 |1008|104'60| 99'4| 94'2| 809'0, 83'8| 787, 735| 68:3, 6311
116 |rr10'g|105'7|100'6| 95'4| 903, 85'1| 80'0| 748, 697, 645
117. |r1r1'9|100'8|101'7| 966, 915, 804) 81'3| 7062| 711 “
118 |112'9|107'9|1028| 978, 92'7| 876| 8206| 775| 725
II9 |114'0,109'0|104'0| 99'0| 93'9| 88'9| 83'9| 789| 739

120 (45:0. ron 105'1|100'2|'95'2|'00:21'85131-80:3 15750
I21 |116'0| 111'2|106'3|101'4, 964, g15| 866| 817| 768|
122 '[r17'1|112'3|107'4|102'6|. 97'7| 928) 880, 8311783
| 123 |118'2|113'4|108'6 | 1038, 99'0| 94'2| 89:4| 846| 79'8| 74
0 124 |119'3|114'5|109'8|105'0|100'3| 95'5| 908| 86'0| 813, 70
af 125- |120'3|115'6 1109, 106'2| 1015) 968| 921, 875|. 02807

126
127
128

129
130
II

121'4|116'7|112'1|107'5|102'8| 98:2, 93:6) 88:9, .843| 7
122'4|117'8|113'3|108'7 104'1| 99'5| 95'0| 904| 858| 81
123'5|119'o|114'5| 109%9 | 105'4|100'9| 904| org, 874,

1256 |121'2| 1168 |112'4|108'1|103'7
120'7|122'4|118'0 113'7|109'4|105'1

135 102'2 979 93'7| 894

133
134
135
136
137

127'7|1235| 1102 115'0|r10'7| 1065
1288 | 124'6|120'4|116'2|112'0|107'9|103'7| 99'5| 953
129'9|125'8 | 121'6|117'5|113'4|109'3|105'1|101'0| 90'9| 9
130'9j126'9|122'8| 118'8|114'7|110'7) 106'6|102'6| 98'5
132'0|128'0|124'1|120'1|116'r|112'1| 108'I|104'2| 100'2|
133:1|129'2|125'3|121'4|117'5|113:6| 1096 105*7|1018|

! 134'2|130'3|126'5|122'7|118'8|115'0 | 111'2|107'3|103'5| 99

o 139 |135'2|1315|1277|124'0|120'2|1164|112'7|108'9|105'2| 1014

| | 140 |136:3|132:6|120'0|125'3|121'6|117'9|114'2|110'5| 106:9| 103
141. |137'4|133:8|130'2|126'6|123'0|119'4|115'8|112'2|108'5|r
142 |138:5|1349|131'4|127'9|1244|1208|117'3|11398|1103|1c
143. |139'6|1306'1|132'7|120'2|125:8|122'3|118'g|115'4|112'0|10č

138

(k 144 |140'6,137'3|133'9| 130'5|127'2|123'8|1204|117'1 117 10

-E Tab. pro MO (arg. E0, e).

0'2 | 03 o: Ox | 0:8

(04 06 "9 | 10

| |
1973733013091 £27'2| 12326120 4|1xX1|11377 (BIOS
384 | 135111 1319|1128'6|(125:3|122'0| 1187 11947123
139'6|136:4|133'2|130'0|126'8|123:6|120'4|117'2|114'0
A r40'8|13796,13405| 131941283 125:2| 12201189 | 1578

I41'9 138-9 135-9 132'8| 1298 126'7|123'7|120'7|117'6
EAS, 140'11137'2|134'2,13193,128:3| 125'4) 12244 11955

| 13895 13507) 13218.:12019,| 1271 | 1242 |U214
49414271 130:9|137'1|134'3 13116, 1288, 12630,12072
146'6|143'9|141%2|1386| 135-9|133:2|130'5 1278 125-1
147'8|145'2|142'6|140'0|137'4|134'8|132'2|129'6|127'o
140'0|146'5 | 144'0|141'4|1389|1304|133'9|131'4 1289
150'2|147'7|145'3|142'9| 140%5| 13801356 1332, 1308

151'3| 149'0|146'7 | 144'3|142'0|139'7|137'4|135'0|132'7
152*5 | 150'3 | 148%0| 145'8| 143:6|141'3|139'1|130'9|134'6
153:7| 1510 |140'4|147'3|145'1|143'0| 140'8| 138'7 | 136'5
154'9|152'8| 150'8| 148'7|146'7|144'6|142'6 | 140'5| 1385
156*1|154'1|152'2|150'2 1482 | 1406'3|144'3|142'4|1404
157:3|155'4| 1535 | 1517 149'8|147'9|1461,144'2|T42'3

158:5|150'7 154'9|153:1|1514|149'0|1478|146'1|144'3
3 |161*3|159'6|158'0| 156-3 |1546|1529|151'3|149'6|147'9|146'2
k |162'4|160:8|159'3|157-7|156:1| 1545 152'9|151'4| 14981482
1163:5| 162'0| 160'6 150111.057:6| f56"r| 15456 15311,|151075D022
-1646|163-2|1618| 1605 PR0 | D07 150311549 15923092
1657 +64'4|163*1|161:8| 1606 150'3 158:0| 150715041 á

68. (1068 165-6, 164'4 163-2 | 162'0|160'9|159'7| 1585| 1573) 156:1 A
) |167'91166:8|165'7 | 164:6)163-5|162:4|161'3|160'3| 159'2| 1581 |
- |169'0| 168-0, 107'0| 1660) 165'0| 1640 163*0|162'0| 1610 1601
E. |170'1|169'2|108'3 167:4|166:5| 165:6|164'7| 1638 162'9| 162'0
2 |17U2|170'4|109'0| 168-8, 168'0| 167'2|166'4|165'6| 164'8| 164'0

E 172'3|171:6|170'9|170'2|169'5| 168-8|168'1| 167:4|1667| 1660

172'8|172'2 1716|1710|170'4|109'8| 169'2 | 108'6| 1680
174'0|175'5 173:0|172'5 172:0,,£715|171:0|1705 170'0. s
175'2|174'8 1744|174'0 173:6|173:2|1728|1724|1720|.
170411701 175-8|1755|175'2|174'9|17460|17455| 17405

1776|1774|177'2|1770| 1768, 176'0|176'4| 1762 1760, s
178:8|178'7| 1786, 178'5|178'4|1783|178'2|178'1 VÁU S

1800 | 180'0| 180'0| 180'0| 180'0 | 180'0 | 180'0| 180'0| 18090.

a M odk 4
II. Tab. pro M* (arg. E s=1—9.
EB(e)| 8-20 | 00001 | o0'001r O'OTII|O'TIII E(o) e—o|oooor Joola oo
ý o „ PP á
o'I | 0'000, 0'000, 0:00, 0'0| ol 3:0| 4'93| 6'01| 168
č | o'I| 0000 |: 09036 | o'40| .40|..40| 311544: 656 |17
ME 0721 0'001 |: 0%073:| 0791/8010" "801 3:21:09. 511854
: 03:10:005 | o'r13 |'1'rg|.:12'0| 120, 5'31:0:5717573|. Te.0m
Rou oo12| -0156|.1'60| -16:01 .160| '34|.7:181 84119206
0:5 | 0%023:|.0'203: (2'00|720'0| 200|'35|-784| 0900217
0:6 | 0039 | 0:255 |-2:42|24'0| 240|:3161:8:53|%0:92112278
0"7,j 0003 |-0:315| 2:83| 28'0| 280| 3'7| 0:26|1059|-239|5
a 0:81 0'004.| 0'382 |. 3:26) 32'1|-320| 38 [10903 113391 251
Čák o'91:0:133,:0'457 |. 3"70| 36'1|. 360| 3:0 |ro84.12'241 205
: 1'0| 0:183| 0543| 4'14| 401, 400| 4'0|1169|13'13| 27'5
P 1'1| o'247| 0643| 460, 44'2| 440| 41 |12:59|14'07 28:8 15
ko 1:2| 0'316| 0748 |. 5:07| 48'3| 480, 4'2|13*54|15'05| 302/-
a 131 0402 |.0:870 |; 5:55 | 524. 520|:4"311453,10:074 8 i
: 1'4| 0'502| 1'006| 605] 56:5| 560| 4'4|15'57|17'15| 33'o
3 T:5| 0617 |.1:157| 6:59|:60'6) 6o01| 4'51|16:605|18'27| -345
n 16| 0'749| 1325 | 708, 647, 641| 4'6|17'78|19'44| 360
0 17 | 0'898| 1510, 763, 688, 681| 4'7|18:97|20'66| 376
i 1'8| 1'066| 1714, 8:19, 73'0| 721| 48|20'21|21'93| 39'2
Be: v9| 1254, 1938, 8'78| 77'1| 761) 4'9|21'50|23'20| 409
20| r462| 2'182| 9'38| 81:4, 8o01| 5'0|22'84|24'03 42:6
| 21/1693, 2448 |10:01| 85:6, 8ar| 51 |24'23|26'07| 444| 22
| 22 | 1946| 2738 |10:66| 89:8) 882| 5:2 |25'69 |27'56| 46:3
| | 293 120224 13'031|11'33.94'1,.022| 513127120120:101.482
2:4.|.2220.| 31390 |12'03|.084|'902|-514|28:77190970|4300
(a:5'| 21856 | 3755 (1275 |102'7| 1002, 5:3 |30:40 323711 32018
2:6| 3212, 4'148 |13'50|107'1| 1043| 5:6|32:08|34' 10| 54'2
2743597 |< 4:900 |14'29|111'5|1083|| 517133983 |33/08| 30
2:8 | 4'012| 5'o19 |15'10|115'9 | 1123| 58 |35:64 37:73 (1506
291 4457 | 5501 |15'94|120'3 11064] 5'9|37'52 |39:64| 608
3:01 4:934| 6014. 16'81|124:8| 1204] 6.0 [3946 4161| 632. 27

O*OOTI

o'OIII

osm Ete

1 0 bE
pro M" (arg. B?, e=1— 0.

e=-o0

63:2

65:6
68'0
706
7982
. SE
786
814
843
878

90'3

954
96:6
999
1032
100'7
I10'2
1138
ZO VE
3960212

125'1| 412

120'0
133:0
1372
1414
14997
I5oO'I
noví
15g'1I
1638

420
427
435
443
451
459
467
47
483

:3|104'4|1074
4 |108'2|111'2
' 162

168"6, 491

A PP

dot] O*00II

/ A

2435| 9'0|133:1|130:3|168'6

27
2519

25060
2602

2044

12087
2726

2770
2813

28506

2808
2940
2983
3026

30681

III
D4
3196
3240

3282

33206
3309
3413
3456
3500
3543
507
3631

3074

3718

136
142'1
1468
1516
1963
161'5
1666
271:
T771

SAO SKOR ACK
KO O0NY O u -R WH m

182'5|

=
S
©)

188'0
1936
1994
10'4|205'3
10'5|211'2
10:6) 2173
10'7|223'5
10'8|220'8
10912303

IO'I
10'2
I0'3

2428

I1'o

I1'1|240'5
11212569
12:31205,2
11'4|270'3
11'5|277'4
11'06|284:7
11'7|292'1
11'8|2909'7
LI:9|307'3

T270b 3157

140'8
44
150'2
155'o
139'9
104'9
170'0
B
180'06

1734
1784
TOA
188'7
1939
199'3
2048
2104
216'1

1806'1 221'9

1916
197'3
2091
209'0
21370
ZZATT
2293
2337
240'3

2278
233'8
240'0
240'2
2526
250'0
2656

279F5
246'8| 2862

20212002
260'3| 3004
267'2| 3076
2743150
281313226
2888, 330'3
296:3| 338-1
303-9. 3461

31163541

319'4.302:3

oh
y

2724

O'OIII

„14707

O'IIII

3718|

3702 | 08
3600400
3850
3805
3938
3983
4
4073|
57

4102

4207 3
4252|
42970
454200
4388 z
4492
4479
4524
4569

4015,

4661|

z AL T
O r PA +;
£ 7

bý
V
M

II. Tab. pro M? (arg. E? e=1— 9.

B(e)le-zo|0'0001

O*OOTI

O'OITI

0 PP //

12301 315:|.319

323
31
339
348
356
365
373
382

327
335
344
392
3061
369
378
387

391 | 396

401| 405

410
419

414
424
434
443
453
463
474
494
494

5o5

516
327
538
549
561
572
584
596
6o8

620

362

916

929

O'IIII

Elo)

6 ==0

O'0001

O*001I 10x II

2107
5174
5221
5208
5316
5304
D4L2
5460
5508

5556

5604
5652
5701
5749
5798
5847
58906
5945
5995

6044

6094
6143
6193
6243
6294
6343
6394
6444
6495

6546

15'I
152
153
154
53
15'06
1597
1500
15'9

17'0

171
12
173
174
17'5
1706

627
640
652
665
678
691
705
718
732

910
926
942
958
975
992

17'7|1009
17'8|10206

17'9|1043

18'0|1061

5080| 15:0|615 | 620 673 |1207 65406 |-

686
699
712
725
739
752
7066

780 |!

808

823:

837
852
867
-802
807
913
O2
o

o'zrII| 0

// JP

je :

k)
JE
P,
P
“
7.
kž
E

.
W
Mk
*
APE 3]
vk
jek
SD
M
oa
ač
JŠ
v
gd

by - “ i a
Z A8 ako ly P A laško
P DŘ zj U ogn OM Po

14497275,-
1468|7326,-
1487| 7380,-
1505| 74331-
1524|7480,.
1544|7540|-

1563|7594|.—

1583| 7648

o%ojo“r|o“2lo%3|o"4

Tab. IIL pro A (arg. a).
log (« — sin a)" — 3 loga" — 10— A.

o%5| 0:6

108

o"'9

sol

|
o* | 4070015

0081]
0280
o610
op
1669
2396
3256
449
3373
6630
8019

9541
[14081195
2081
4999
6950
9134

1449
3897
6478
OT9I

00 alebo I
OI10|0127
0335/0305,
0693|0735
1182|1238
18041873

2558 odaas
3444|3540|,3037
4463|4572|4083
5613|5736,5800
6897|7033|7170
8313840628012
9861|0023'0186
154.1|1717|1893
3334133432732
5299|5501|5704
7376|7591|7808
9586|9814.0044
o dla 03
4403140584914
7010|7278|7547
9749|0030,0313

oo16
0095
0307
o651
1127
17306

2470
3349
4355
5492
6703
8105

9700
1307

3107
5098
7102
9359
1087
4149
6743
9409

0396
0780
1296
1944

M OW OJ O UX WW = :

38 C538
or45lor64

20306
5014

2328
5319
8442
1098
5086
8249.8007
1'412|1889|2200
566216047

k 9567|9965|0364,0764|1166
— (31|1413|30044015|4428|4841|5256
32] 7775 8199|8025 9051|9480

(331 1414|20772515|.2954,3394|,3836

a 6513,696474106|7869|8324
1081 čá

1'410 2021,2915|3211

5625 593360242

87062|9083|9405
2031|23065|2700
5432|5780|6128
8906, 9327,9689
2633|3007|3382
6432|6819|7208

i P Ea

$7819259| 7699

97977217

0039
O184
0462
0872
1415
20090
2897
38306

4908

GIII
7448
8916|,9070
05170685
22502431
41164310
6114,6321
8244,8465
0507,0741
3149
5690
8303

0048
0206
M7
0921
1476
2104
2985
3937
5022
6239

7589

0428
0825
1355
2016

2010
3736
479
5985
7308
8703
0351
2071
3924
5908
8025
0275
2657

2902
5171|5430
7818|8090
0597/0882 1168
3508380714106
6552|0804|7177
0380
D5
7183
0783
45106
8381

2379

9728|0053
3037|3375
0479|6830
0052|0417
3759|4137
7598|7989
1569|1973
5673|60091|6510
9909|0340|0773
4278|4723|51068
8780|9238|9696
OSA BAKN

5152

0058]
0229,
0534
0970,1021
1539|1603
2240,2318

0069
0254
0572

30743104
40404144
1625
63686498
77317874
9226|9383
0853|1023
2613|27906
4505|4701
65300739
8686|8909
0976|1212

3397|3646
59516204
8037|8913
1456|1745
10770
74917806
0707|1036
40504398
7537|7892
I150|1519
4896|5278
©775|9170
2786 3194
6930|7352
1206|1041
5615/6063

oo8I|

0280
o610
PO%
1069
2396
3256
4249
3370
6630
8010,
9541
1195
2081
4899
6950
9134
9

3897
6478
9191
20306,
3014
8124

1366,-

4/4
9249,
1889
5602|.

9567,
3604 “
777

2077 k
6513.

01570618

A851 3305

8666 911 bo97n a

1081
3781

0615-44
0

TIL. Tab. pro A (arg. «) k : 2 : , S
o bog (a — sna" —3 loga" —10— A ;

o) D5

| 0%0|091 0-3 04 0%6 0-7 0%8|0*9 wWaje
'415|5781|60259 6 7699|8182 36669151 9637|0125 3615 E
:

ji 37|1'416o615|1105|.1597.2091|2585|3081 3578|.4077|4577|5078 55818

P 39|1417|0679|1196|1715|2235.2756|3279|3802 4327485415382 5911,

R 40 5911|64416973|7506 8041|8576|9113|9652|0192,0733|1275|
41|1'418|1275|1819,2364|2910,3458|40074557|5109,5662|62100772| —

6772|7329|7887|8447|9008|9570|0134.0699|1265|1833|2402| ©
1'419|2402| 2972 3543|4116.4691,5266 5843 6421|7001|7582/8104|.—
81648747|9333|9919,0506|1095.1685|2277|2870 34044059..
1'420|4059|4656|5254|5854|6455|70577660,8265|8871|9479,0088|
1'421|0088|,0698|1309|1922|2536|3152 3708|4387 |
6249|6872|7497|8123|8750|9379,0009,0041

6 E 3 K i 2 : ba
zal o dheva ČS zatj

jes

K op ne i ny
: - je

be an : x . :
ŽS zr ko Se

1'422|2543|3179|3817|4457|5098|5740 6383|7028|767483218970

8970|9620,0271|0924|1578|2233|2890 3548 420714867 5530,-
1'423|5530,6183|6857|7523|8191|88599529,0201 08731030 2222|8
1'4242222|2899|3577|4256|4937|5619,6302,0980 7072 Ve
9048|9738|0430|1122|1816|2511|3208, 3906 4605 5305 Gooš|. l
1'425/6007,0710|7415|81218828|9536,02460958|1670|2384|3099,|.-—©

1'426|3099|38154533|5253|59736695|74188143|8868|9595|0324..
1'427|0324|1054|1785|2518,3251|3987.4723,5401,6200,6940 7082|
7682|8425|9170|9916|0663|14112161,2912, 36654418 DIZd
1428|5174|5930|6688|74478207|8909|9722 0497 1262 2030 2798,-
1'429|,2798|3572|4339|5111,5885 6660 74378214 8993|9774|0556|.-——©

8447|9243|0041|0840|1640|2442|3245|4049 4855|5662|0471|.—©
1'431|6471|7280|8091|89149728|0533|1349 2165 2986|3806|4028|. ©
1432/4028 5451|6276|7101,7928 8757|9587 0418|1250,2084.2919, c
1:433|2919|3755|4593|5432|0273 7114|7957|8802 9047 0495|1343|--©
1'434|1343|2193|3044|3890|4750 5600504017519 8178 9039,9900|.-—©

|9900|0763|1628|2493|3360 4229|5099|5970,0842 7716/8591 z
1:435|8591|9468|0346|1225|2105 2987 3870 4754 5640, 6517|7416|.—
1436|7416|8305|9196|,0089|0983|1878|2774 3672 4571|5472 6373,-
1'437|6373|7277|8181,9087|9994.0902| 1812 22m 4550 5465 9
1'438|5465|6381|7299|,8218|9139 00610984 1908 28343761 4690.
1'439|4690|5619,6550|7483|8417,9352,0288 1226|2166 31064048,
1'440|4048|4991|5936|6882'7829,877719727,0678,1631|2585 3540,- k

1'441 354014496 5454 64147574 833619299 O26A T230 2

č v

Po,

1'430,0556|1339|2123|2909,3090|4484|5274

k v
2
n“ a
Sg
ob

Ako zur Abhandlung Nr. 1. pas. 3.

: on anstatt: dh.

im anstatt: n.

: without A nětálé, withont.
Supan “ Snpan.
if stood of stood etc.
N. South Wales anstatt: N. Sonth Wales.
v. oben lies: Devon anstatt: IDevon.
v. oben lies: et gue si les assises ete. anstatt: et gui les
assises etc.
368 anstatt: 360.
gue Za mer anstatt: gue Ze mer,
1879 anstatt: 1874
v. unten lies: bei Go0n00-Goonoo am Peel-river anstatt:
| Peel-river.
v. oben lies: neulich anstatt: nemlich.
Jabálpurgruppe anstatt: Jabáloruppe.
Subrecent anstatt: Subreucení.
v: unten lies: even anstatt: ewen.
v. oben lies: south anstatt: sonth.
ABN „ o karbonische anstatt: karbonischa,

INHALT.

1. Feistmamtel O. Dr., Úber die pflanzen- und kohlenfůhrenden SOA
in Indien (beziehunesw. Asien), Afrika und Australien und darin vor-
kommende glaciale Erscheinungen j... -20 0 8 B

2. Studnička F. J. Dr., Neue Ableitung der Euler'schen Tangenten- und

3. Brauner B. Dr., O hutnotě roztoků sulfatu ceria. - « « < <- © M
4. Vejdovský Fr., Vývoj a morfologický význam t. zv. „fibrilláre Punktsub =
SLAM so e5 0e : : . v 16 bye 0 S64 AMalí 88V ha v

5. Čelakovský L., O no snch nalých Poslsbeh českých.. 228
6. Petr Fr., Nové dodatky ku fauně českých hub sladkovodních. Sí zalité
7. Šandera Č., O některých nových a vzácnějších pro Čechy druzích měk.
kýšů. 8 1 tabulkou. -4 s AE vB

i 8. Škole A., Příspěvky ke studiu Naldontor ek fable ao ČT87 OR R NNN
o 9. Sekera E., Příspěvky ku známostem o tubellariích sladkovodních. 81 V
adí tabulkou Sos vn Ootsccy : : : : : VP c :
10, Čelakovský Z-Dě Hesuliaté fer botanisehen Ddrghforechuse Bhmens k
Im JAMRE 886- nula s : Pe O-

11. Nicklas C., Skizze zu einer Statik der pídthrerměhií AM
12. Zahálka Č, Druhá zpráva o geologických poměrech výšiny Brozanské $
Krajina mezi Čí žkovicemi, Lukavcem, Libochovicemi a Budyní, 5 geo-
logickou mapou .a průřezy ©- <.: "ee

13. Brauner B. Dr., Nový n ee n ji k seznání účinku
katalytického P Bray cca : ; : : 12 Če M

15. Palacký J. De Uber die Tiefseefische des westlichen Mittelmeoros
16. Raýman B. Dr. Isodulett 208 O OA
17. Palacký J. Ejn. Úber die Flora von F einiten 6 KaK OK elán S
18. Weyr. Ba., O binarných matricích 4195147197720 ac
19. Krejčí J. Dr., Úber elliptische und circuláre Polarisationen an Krystal

ba Fr. Chemische Analyse des Wagon. von Lahovic. Zur Kenntniss. po,
s“ M oezne der Prager Wasserleitungen S ya Čte "0/4 S00 VA NNN

. Augustin F Dr“ Úber die o Periode der Richtung des Windes. bí í

. Zweiter Ake o i : A Glezí velněka 480
Čelakovský £. Dr., Beitrag zur Kounenies de Flo: déř Athos Halbisaci 528 pů
. Seydler A. Dr., Příspěvek k řešení Keplerova problemu . « . « « - 647.

„ Zahálka- Č, eo noku craniata, nova sp. z českého útvaru křídového. ý
m 007 NE EOD S
Kušta J., Příspěvek k seznání zvířeny kamenouhelné u Balla, SY

Pak

Z NÉ
P:

sz polka tr OE S nO EVR ze S ZZ OJ OKNO M RAH 0 ST SPO S SNO PO A O E k.
„— Resumé der bohmischen Notiz. Annelidenreste aus der Steinkohlen- n
Bo formation POE AGONILZ 4 5. ore ode S eo ey ode a velka 080 00h oák eM AOR Re) ORLA sc
Raýman B. a J. Krus, Isodulcit III. . . ... : P ae 25600) i
r O. Dr., Úber die pflanzen- und kohlenfirérden Schichten n
dm Indien hen. Asien, Afrika u. Australien s Nachtrag . . . 570 E
Ste A., Bicosoeca vacillans. S 7 tab.. . . ... AO O zh
© Velenovský J. Dr., Úber einige neue Pilanienformen. der bohmischen 0
Kreideformation. Mit 1 Tafel ©. ........ . ; 22 O0 o
- Počta Ph., Uber einige Versuche zur eine meotié der Laser unce 598 ná

De E ons M. G., Rapprochement entre La Trisectrice de Mac-Laurin
ez Cardioide 424 4 oo Pon SAO UH
9. Kůpper K, Das Maximalgeschlecht der Regelfláchen měes Ordnáně s 609
Woldřich J. N. Dr., Diluvialní nálezy v Prachovských skalách u Jičína . 61347570
| Weyr Ed., Sur la realisation des ben: associatifs de ká 6 com- M
plexes A Vaide des MALFICOS 70:0) G

m Jahre 1887 15 ORAL OVAL OLE Bd 2 9m
-Lerch M., Sur une démonstration du iKéorčme de Čanohy sur les intégrales Ao z
E nises entre:des limités imaginaires <.. © <.. « + « Me 800 673- ká

Lerch M., Deux théorémes d arithmetigue . . .. . : 1 0838
Kušta J., Nová geologická pozorování v Radnickém skol 9 u taku 0808
| Vejdovský Fr., Vývoj a morfologie exkrečních orgánův. ©- « + < « « 697.
Feistmantel O. Dr., Geologische u. palaeontologische Verháltnisse der ©
„kohlen- u. pflanzenfůhrenden Schichten im čstlichen Australien . . . 717
Seydler A. Dr., Další příspěvky k řešení Keplérova problemu . . .

don Piu ZV eu S VT NOSÍ ka

= ut (bs še
| / 6 Př A » AA Const o aš
CM ta / c) A eu eo

V ja kal. půhralachom

. « )

57 A Ry BA 8x, a

LSUKAPT DEN V PASULAPLLŮ

HES FNÍK
Ů BSKÉ SPOLEČNOSTI NAUK

TŘÍDA MATHEMATICKO - PŘÍRODOVĚDECKÁ,

=
;
|
|

!
|
;

výzan 4 W

V M
"5 CAM JE

- L

3 9088 01304

Internet Archive Audio

Featured

Top

Images

Featured

Top

Software

Featured

Top

Books

Featured

Top

Video

Featured

Top

Mobile Apps

Browser Extensions

Archive-It Subscription

Save Page Now

Full text of "Vestník"

See other formats