Vestník Královské ceské spolecnosti náuk. Trída mathematicko-prírodovedecká. Sitzungsberichte der Königl. Böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften. Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe

- s ü = y RE NA dám vy já rr

r eng,

2 S :

JS S LIBRARY OPZ |

j
Hl

PP
4 LA
ME

sl

— m =
=

TERRES Z IR RS PP PTS TS PT ETS S r? = p
: 2%

„

Sitzungsberichte

der kônigl. bohmischen

GESELLMUANT DER NSP

MATHEMATISCE - NATURWISSENSCHAFTLICHE CLARSE.

1899.

VESINK&

královské

\

1, MEN

VÁ P FED

v FO Este) A VAK
f 1 DR N

Le +

; Kb po any jee NE 96

x

VESTNIK

KRALOVSKÉ

ČESKÉ SPOLEČNOSTI NAUK

TŘÍDA MATHEMATICKO - PŘÍRODOVĚDECKÁ.

ROČNÍK 1890.

S 28 TABULKAMI A 152 OBRAZCI V TEXTU.

LS >
V PRAZE 1900.
NÁKLADEM KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NAUK.

V KOMMISSI U FR. ŘIVNÁČE,

DITZUNGSBERICHTE

DER KÖNIGL. B OHMISCHEN

GESELISCHAPT DER WISSENSCHAFTEN

MATHEMATISCH - NATURWISSENSCHAFTLICHE CLASSE.

JAHRGANG 1899.

— BE ——
PRAG 1900.
RLAG DER KÖNIGL. BÖHM. GESELLSCHAFT DER WISSENSCHAFTEN.
IN COMMISSION BEI FR. ŘÍVNÁČ, --

Deznam přednášék
konaných ve schůzkách třídy mathematicko-přírodovědecké

roku 1899.

Dne 13. ledna.

Dvorní rada prof. Dr. F. J Studnička: Nové příspěvky k nauce
o determinantech.

Prof. Dr. F. Augustin: Poměry teploty v zemích sudetských.

Prof. Dr. J. N. Woldřich: Sesutí u Klapého z roku 1898.
Prof. Dr. J. V. Rohon: O devonských rybách Timana na Rusi.

Dr. L. Čelakovský ml.: Anatomické rozdíly v listech ramosních
sparganeí.

Assist. E. Votoček a E. Ženíšek: O elektrolytické modifikaci
methody Sandmeyer-Gattermannovy.

J. Podpěra: Příspěvky ku bryologii Čech Východních.

Prof. Dr. L. Čelak ovský: „DPV k mému pojednání o semenících
Angiospermů.

Prof. Č. Zah álka: Pásmo IX. (Březenské) křidového útvaru v Po-
ohří.

Verzeichnis der Vortrage,

welche in den Sitzungen der mathematisch-naturwissenschaitlichen Classe

im Jahre 1899 abgehalten wurden.

Den 15. Januar.

Hofrath. Prof. Dr. F. J. Studnička: Neue Beiträge zur Determi-
nantenlehre.

Prof. Dr. F. Augustin: Die Temperaturverhältnisse der Sudeten-
länder.

Prof. Dr. J. N. Woldřich: Die Erdrutschung bei Klappai v. J. 1898.

Prof. Dr. J. V. Rohon: Die devonischen Fische von Timan in Russ-
land.

Dr. L. Čelakovský jun.: Anatomische Unterschiede in den Blättern
ramoser Sparganeen.

Assist. E. Votoček u. E. Ženíšek: Über eine elektrolytische
Modifičation der Sandmeyer-Gattermann'schen Methode.

J. Podpěra: Beiträge zur Bryologie des östlichen Böhmen.

Prof. Dr. L. Čelakovský: Epilog zu meiner Schrift úber die Pla-
centen der Angiospermen.

"Prof. V. Zahálka: Die IX. (Priesener) Etage der Kreideformation
im Egergebiete.

VI Seznam prednäsek.
Dne 27. ledna.

Dr. B. Němec: Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky.

Dne 24. února.
Dr. B. Němec: O vlivu nízkých temperatur na meristematická pletiva.
F. Ryba: O novém Megaphytum z uhelné pánve Mirešovské.

Prof. Č. Zahálka: Pásmo X. (Teplické) křidového útvaru v Poohří.

Dne 10. března.

Dvorní rada prof. Dr. F. J. Studnička: Příspěvek k tetraedrometrii.

Dr. F. K. Studnička: O některých modifikacích tkaně epithelialní
specielně epidermis a rohových zubů se týkající.

Prof. Dr. J. Palacký: O rozšíření sfagneí.

Dne 24. března.
Assist. J. Hanuš a A. Stocký: Rtutičnaté soli některých ky-
selin organických.
Assist. E. Votoček: O methylpentose z konvolvulinu.

J. K. Želízko: O křidovém útvaru okolí Pardubic a Přelouče.

F. Smyčka: První zpráva o výskytu Emys Lutaria Mars. v poříčí
Odry na Moravě a v Slezsku rakouském.

Dne 14. dubna.

Dvorní rada prof. Dr. F. J. Studnička: O protidružných a po-
družných determinantech soujmenných.

Verzeichnis der Vorträge. VII

+, Den 27. Januar.

Dr. B. Němec: Beiträge zur Physiologie und Morphologie der
Pflanzenzelle.

Den 24. Februar.

Dr. B. Němec: Über den Einfluss niedriger Temperaturen auf meri-
stematische Gewebe.

F. Ryba: Über ein neues Megaphytum aus dem Miröschauer Stein-
kohlenbecken.

Prof. V. Zahälka: Die X. (Teplitzer) Etage der Kreideformation
im Egergebiete.

Den 10. März.

Hofrath Prof. Dr. F. J. Studnička: Beitrag zur Tetraedrometrie.
Dr. F. K. Studnička: Über einige Modifikationen des Epithelial-

gewebes speciell die Epidermis und die Hornzähne betreffend.
Prof. Dr. J. Palacky: Über die Verbreitung der Torfmoose.

Den 24. März.

Assist. J. Hanuš u. A. Stocky: Über Merkursalze einiger orga-
nischen Säuren.

Assist. E. Votoček: Über Methylpentose aus dem Konvolvulin.

J. K. Zelizko: Über die Kreideformation in der Umgebung von
Pardubic und Přelouč.

F. Smyčka: Erster Bericht úber das Vorkommen der europáischen
Sumpfschildkröte (Emis Lutaria Mars.) im Flussgebiete der Oder
in Máhren u. oesterr. Schlesien.

Den 14. April.

Hofrath Prof. Dr. F. J. Studnička. Úber contrajugirte und sub-
jugirte complexe Determinanten.

VIIT Seznam přednášek.
Prof. Dr. F. Vejdovský: O významu t. zv. můstků mezibuněčných

Prof. Dr. J. Barvíř: O zlato- a stříbronosnosti některých hornin
a žilovin hlavně ve středních Cechách dle analys vlastních vzorků.

Dr. A. Mrázek: Příspěvky k poznání vývoje Gregarin.

Dr. V. Novák a Dr. 0. Sule: Elektrolyticky superoxyd stříbra II.
F. Rogel: O počtu kmenných čísel pod určitou velikostí.

Dr. E. Rádl: O významu křížení vláken nervových v optiku členovců.

F. Bubák: Výsledky mykologického prozkoumání Čech r. 1898.

J. Rohlena: Příspěvky ku poznání variací trav českých.

Dne 19. května.

Dvorní rada prof. Dr. F. J. Studnička: O číslech Euklidových.

Prof. Dr. J. N. Woldřich: Geologicko-palaeontolocické příspěvky
z křidového útvaru u Ostroměře.

Dr. Edvin Bayer: Nové rostliny křidových vrstev peruckych
v Čechách.

A. Jelínek: Rula granatickä z okolí Tábora.

V. J. Procházka: Miocén Moravský II.

Dne 9. června.

Dvorní rada prof. Dr. F. J.Studnička: Příspěvek k nauce o kružných
úkonech.

Prof. Dr. J. V. Rohon: O parietalních organech a parafysách.

Dr. F. K. Studnička: Vířivé buňky a t. zv. kutikularní buňky.

E. Votoček a J. Šebor: O kyselině arabinové z řepy cukrové

Dr. A. Mrázek: Studie o sporozoích. II. Glugea Lophii Doflein.

Vrch. insp. F. Schröckenstein O massivních horninách.

Verzeichnis der Vorträge. IX

Prof. Dr. F. Vejdovsky: Über die Bedeutung der sog: Intercellular-
brücken.

Prof. Dr. J. Barvíř: Über den Gold- und Silberhalt einiger Gesteine
und Gangbildungen nach Analysen eigener Proben. o

Dr. A. Mrázek: Beitráge zur Kenntnis der Entwickelung der Gre-
garinen. | ern

Dr. V. Novák u. Dr. 0. Šulc: Elektrolytisches Silberoxyd I:

F. Rogel: Recursive Bestimmung der Anzahl Primzahlen:unter ge-
.gebenen Grenzen. s: E č;

Dr. E. Rádl: Über den Bau und die Bedeutung der Nervenkreuzungen
im Tractus opticus der Arthropoden.

F. Bubák: Resultate der mykologischen Durchforschung Böhmens
im Jahre 1898.

J. Rohlena: Beiträge zur Kenntnis der Variation bohmischer Gräser

Den 19. Mai.

Hofrath. Prof. Dr. F. J. Studni čka: ie Euklidisehe: Zahlen.

Prof. Dr. J. N. Woldřich: ‚Beiträge zur geologisch-palaeontologischen
Kenntnis der Kreideschichten in der Umgebung von Ostroměř.

Dr. Edwin Bayer: Einige neue Pflanzen der Perucer Kreidescichten
in Böhmen. :

A. Jelínek: Granatfůhrender Gneiss aus der Umschenn, von nor:

V. > nz ka: Miocaen von Mähren Il. RN

Den 9. Juni.

Hofrath Prof. Dr. F. J. Studnička: Beitrag zur Theorie der kyk-
lischen Funktionen. © Mt
Prof. Dr. J. V. Rohon: Über Parietalorgane und Paraphysen. =
Dr. F. K. Studnitka: Flimmerzellen und sog. Cuticularzellen.
E. Votoček und J. Šebor: Über Arabinsáure aus der: Zuckerrübe.
Dr. A. Mrázek: Sporozoenstudien II. Glugea Lophii Dofiein.
Oberinspector F. Schröekenstein: Über Massengesteiné = "=

Seznam přednášek.

Dne 7. července

Dvorní rada prof. Dr. F.J. Studnička: Další doplůky nauky o kružných
úkonech.

Prof. Dr. J. V. Rohon: Příspěvek k morfologii devonských ryb v horním
ústavu v Petrohradě

Dr. F. K. Studnička: a) Příspěvek k mikroskopické anatomii parie-
talních organů, b) Ventriculus terminalis míchy nižších obratlovců
a jeho obsah.

Dr. J. Matiegka: První lebka z Čech s „Os malare bipartitum.“

Dne 13. října.

Dvorní rada prof. Dr. W. J. Studnička: Zpráva 0 sinusových tabulkách
Tychona Brahe, objevených v universitní knihovně pražské p. ku-
stodem J. Truhlářem.

Prof. Dr. J. Velenovský: Dodatky ku floře bulharské.

Docent Dr. J. Matiegka: Doklad o pobytu diluvialního člověka v okolí
mělnickém.

Dr. M. Remeš: Poznámky o sladkovodních mechovkách severní Moravy.

Dne 10. listopadu.

Dvorní rada prof. Dr. F.J. Studnička: O determinantech figurovanych.
Dr. F. K. Studnička: Studie o ependymu centrálního nervstva ob-
ratlovců.

Doc. Dr. B. Němec: O vypuzování nerozpuštěných tělísek z buněk
blanou obklopených.

Dr. A. Krejčí: Další poznámky o některých mineralech píseckých.

Prof. Č. Zahálka: Geotektonika křidového útvaru v Poohří.

Dne 24. listopadu.

J. Podpěra: Bryologické příspěvky z jižních Čech.

Verzeichnis der Vorträge. NAT
Den 7. Juli.

Hofrath Prof. Dr. F. J. Studnicka: Weitere Ergänzungen zur Theo-
rie der kyklischen Funktionen.

Prof. Dr. J. V. Rohon: Beitrag zur Morphologie der devonischen
Fische im Berginstitut zu St. Petersburg.

Dr. F. K. Studnička: a) Beitrag zur mikroskopischen Anatomie der
Parietalorgane, b) der sog. Ventriculus terminalis des Rücken-
markes einiger niederer Wirbelthiere u. sein Inhalt.

Dr.J Matiegka: Der erste Schädel mit dem „Os malare bipartitum“
aus Böhmen.

Den 13. Oktober.

Hofrath Prof. Dr. F. J. Studnička: Bericht über die vom H. Custos
J. Truhlář in der Prager Universitäts-Bibliothek entdeckte Sinus-
tafel Tycho Brahe's.

Prof. Dr. J. Velenovský: Nachtráge zur Flora von Bulgarien.

Docent Dr. H. Matiegka: Nachweis über den Aufenthalt des dilu-
vialen Menschen in der Umgebung von Melnik.

Dr. M. Remeš: Bemerkungen über Süsswasser-Bryozoën des nórd-
lichen Máhrens

Den 10. November.

Hofrath Prof. Dr. F. J. Studnička: Úber figurirte Determinanten.

Dr. F. K. Studnička: Studien úber das Ependym des Centralnerven-
systems der Wirbelthiere.

Doc. Dr. B. Němec: Über Ausgabe ungelöster Körper aus hautum-
kleideten Zellen.

Dr. A. Krejčí: Weitere Notizen über einige Mineralien aus der Um-
gebung von Pisek.

Prof. C. Zahälka: Geotektonik der Kreideformation im Egergebiete.

Den 24. November.

J. Podpéra: Bryologische Beiträge aus Südböhmen.

T

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer.
Von Prof. Dr. F. Augustin in Prag.

(Vorgelegt den 13. Jánner 1899.)

I. Theil.

In der vorliegenden Arbeit habe ich mir zur Aufgabe gestellt,
die in den Ländern des böhmisch-mährischen Mittelgebirges während
der Periode 1851/90 gemachten Temperaturbeobachtungen zu sammeln
und nach bewährten Methoden zu bearbeiten. Dieselbe zerfällt in zwei
Theile, von denen der erste die nöthigen Angaben über die Methoden
und die Resultate der vorgenommenen Prüfung des Beobachtungs-
materials und der Ableitung vergleichbarer Temperaturmittel, ferner
eine Zusammenstellung der Normalmittel für die wichtigeren Ver-
gleichsstationen, Tabellen mit den Monats- und Jahresmitteln der
Temperatur an diesen Stationen, Untersuchungen über die Veraender-
lichkeit dieser Mittel u. s. w. enthält. Im zweiten Theile, welcher
bald dem ersten nachfolgen soll, werden die Temperaturmittel für
sämmtliche in den Sudetenländern und den angrenzenden Gebieten
vorhandene Stationen bezogen auf die Normalperiode 1851/90 nebst
einer Darstellung des jährlichen Temperaturganges, der vertikalen
Temperaturabnahme und der horizontalen Temperaturvertheilung
gegeben.

Die Vollendung der vor längerer Zeit in Angriff genommenen
Arbeit hatte sich gegen Erwartung verspätet. Erstlich haben mich
verschiedene Berufspflichten von derselben abgehalten, dann hat die-
selbe in Laufe der Zeit eine beträchtliche Erweiterung erfahren, indem
nach und nach eine längere Beobachtungsperiode (1851—1890) und
ein grösseres Ländergebiet in Betracht gezogen worden ist. Da gerade
in den letzten zwei Decennien viele neue Beobachtungsstationen

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe 1899, al

2 I. F. Augustin:

errichtet worden sind, so war auch ein überaus zahlreiches Beob-
achtungsmaterial zu bewältigen.

Das Gebiet, dessen Temperaturverhältnisse hier behandelt und
untersucht werden, erstreckt sich im Ganzen über 6 Längengrade von
12°10’ E bis 18920" E und über 3 Breitegrade von 48°10’ N bis 51910" N.
Es umfasst die Kronländer Böhmen, Mähren und West-Schlesien, Nieder-
und Oberösterreich bis zur Donau und die angrenzenden Theile von
Bayern, Sachsen und Preussisch-Schlesien. Da für die übrigen öster-
reichischen Kronländer bereits entweder eingehende Untersuchungen
der Temperaturverhältnisse, *) oder wenigstens auf Grund des neueren
Materials berechnete Normalmittel der Temperatur vorhanden sind, **)
so musste die hier schon seit längerer Zeit bestehende Lücke aus-
gefüllt werden. Die Temperatur ist eines von den wichtigsten klima-
tischen Elementen und das Bedürfniss einer Verwerthung des bereits
stark angewachsenen Beobachtungsmaterials macht sich immer mehr
fühlbar. Um den Einfluss der einzelnen Gebirgszüge auf die Tempe-
raturvertheilung genauer bestimmen zu können, musste das Arbeits-
feld weiter über die politischen Grenzen ausgedehnt und mussten
einige ausländische, namentlich Gebirgsstationen herbeigezogen werden.
Einzelne entfernte Stationen wie München, Torgau, Breslau ete., die
über lange “ie ganze Periode ausfüllende und verlässliche Beob-
achtungsreihen verfügen, wurden als Normalstationen benützt.

Da die Stationen, deren Temperaturbeobachtungen hier bearbeitet
worden sind, verschiedenen Beobachtungsnetzen angehören und es mit
gewissen Schwierigkeiten verbunden wäre, in zweifelhaften Fällen auf
die Originalaufzeichnungen zurückzugreifen, so wurden die durch
Prüfung als fehlerhaft erwiesenen Daten dadurch unschädlich gemacht,
dass sie entweder von der Mittelbildung ausgeschlossen oder durch
interpolirte Daten ersetzt worden sind. Das hier benützte Beobachtungs-
material ist den Publicationen der den verschiedenen Netzen vorste-
henden meteorologischen Institute entnommen und vor der Bearbeitung
durch Vergleichungen sorgfältig geprüft worden. Ausserdem wurden hier
auch die Arbeiten, welche die Temperaturverhältnisse der einzelnen
Orte oder der einzelnen Gegenden innerhalb des bezeichneten Gebietes
behandeln, besonders zur Vergleichung der einzelnen Temperaturmittel

*) Hann: „Die Temperaturverhältnisse der österreichischen Alpenlánder.“
Sitzb. d. k. Akademie 1884 u. 1885.

**) Dr. M.Margules Temperaturmittel aus den Jahren 1851—85 und dreissig-
jährige Mittel f. 120 Stationen in Ost-Schlesien, Galizien, Bukowina, Oberungarn
u. Siebenbürgen. Jahrb. d. k. k. Central-Anstalt Jahrg. 1886.

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 3

und der daraus berechneten Resultate benützt. Als Hauptquellen,
welchen das hier zu bearbeitende Beobachtungsmaterial entnommen
worden ist, sind folgende zu nennen.

Jahrbücher der k. k. Central-Anstalt für Meteorologie und Erd-
magnetismus in Wien. Band I-VIIL, Alte Folge, umfasst die Beob-
achtungen aus der Periode 1848 —1856. „Die Übersichten der Wit-
terung“ enthalten die Beobachtungen 1857—1863. Jahrbücher, Neue
Folge, Bd. I-XXXI mit den Beobachtungen 1864 -1894. Die noch
unpublieirten Beobachtungen des Jahrganges 1895 für die Stationen
Böhmens verdanke ich einer schriftlichen Mittheilung der k. k. Central-
Anstalt.

Berichte der meteorologischen Commission des naturforsèhenden
Vereines in Brünn, Jahrgang 1881—1890. Diese vom Regierungsrath
G. v. Niessl herausgegebene Publication liefert verwerthbare Tempe-
raturbeobachtungen für eine beträchtliche Anzahl der Stationen in
Mähren und Schlesien, die im Interesse der Land- u. Forstwirtschaft
errichtet worden sind. Die zahlreichen meist von Oekonomen und
Forstmännern geleiteten Stationen liefern ein Material, das besonders
zur Untersuchung über die mannigfachen Localeinflüsse, namentlich
den Einfluss der Bodenkonfiguration und der Wälder auf die Tempe-
ratur verwendet werden kann.

Ich habe alle Stationen dieses Netzes hier aufgenommen, die
wenigstens über die Beobachtungen eines Lustrums verfügen, so dass
die in Mähren u. Schlesien zur Untersuchung der Temperaturver-
hältnisse sich darbietenden Stationen am dichtesten sind. *)

Meteorologische Beobachtungen im Königreiche Bayern. Band I-XIT.
Im X. Bande (Jahrgang 1888) veröffentlicht Karl Singer für Süd-
deutschland die auf die 30jährige Periode 1851/80 reducirten Tempe-
raturmittel, von welchen hier die Mittel der Stationen im bayerischen
Böhmerwalde benützt worden sind. Band XII enthält die Abweichungen
der Temperaturmittel für München und Bayreuth.

Dr. C. Bruhns: Resultate aus den meteorologischen Beobachtungen
angestellt an den sächsischen Stationen. Jahrgang I-XII. Monatliche

*) Es wurden zwar auch an vielen ombrometrischen Stationen in Böhmen
Temperaturaufzeichnungen gemacht und in den Ergebnissen der ombrometrischen
Stationen alljährlich veröffentlicht, die aber nicht zur Verwendung kommen konnten,
weil die vom Technischen Bureau des Landeskulturrathes gelieferten Beobachtungs-
instrumente äusserst primitiv und die Beobachtungstermine 6h, 12h, 6h höchst
unzweckmässig gewesen sind.

1*

4 I. F. Augustin:

Berichte über die Resultate aus den meteorologischen Beobachtungen
1868—1879.

Jahrbuch des königl. sächsischen meteorologischen Institutes. Jahr-
gang I-VIII. Jahrg. III (1885) enthält die Monats- u. Jahresresultate
der in den Jahren 1876 bis 1881 angestellten meteorologischen Be-
obachtungen an einigen Stationen in Sachsen. In demselben Jahrgang
veröffentlicht Dr. H. Hoppe: Ergebnisse der Temperaturbeobachtungen
an 34 Stationen Sachsens von 1865—1884 und in Leipzig von 1830
bis 1884. Es kommen hier besonders die Stationen mit längeren
Beobachtungsreihen im Erzgebirge in Betracht. Ň

Klimatologie von Deutschland aus den Beobachtungen im Zeit-
raum 1848—1872. Monatmittel der Luftwärme veröffentlicht von H.
Dove, Preuss. Statistik XXXII.

Monatliche Mittel der Jahrgänge 1873—1878. Preuss. Statistik
XXXIII-XXX VIIL.

Ergebnisse der meteorologischen Beobachtungen im J. 1879 —1884
und Jahrgang 1885—1890 veröffentlicht vom königl. Preuss. Meteoro-
logischen Institute.

Von den Stationen des angrenzenden Schlesiens haben für die
Darstellung der Temperaturverhältnisse die Schneekoppe und der
Glatzer Schneeberg eine besondere Bedeutung. Ferner werden die
Stationen mit langen Beobachtungsreihen Torgau, Görlitz und Breslau
in der vorliegenden Arbeit als Normalstationen benützt.

I:
Die Prüfung des Beobachtungsmaterials.

Bei der grossen Menge der Stationen und bei der Länge der
Beobachtungsreihen kann vorausgesetzt werden, dass das Beobachtungs-
material mit vielfachen Mängeln und Störungen behaftet ist. Da man
aber zu verlässlichen Resultaten nur auf Grund von zuverlässigen und
genauen Beobachtungen gelangen kann, so musste das gesammte
Material vor der Bearbeitung einer sorgfältigen Prüfung unterworfen,
die Mängel und Störungen beseitigt werden. Die Vergleichung der
Beobachtungsreihen, die Untersuchung auf ihre Homogenität, die Aus-
scheidung unrichtiger Temperaturmittel von der Bearbeitung hatte
sehr viel Zeit und Mühe in Anspruch genommen. |

Soll die Bearbeitung der Temperaturbeobachtungen von Erfolg

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 5

begleitet sein, so muss ihr eine Prüfung dieser Beobachtungen vor-
ausgehen. Diese muss sich ohne Ausnahme auf sämmtliche Beob-
achtungen erstrecken, selbst auf solche, die unter den günstigsten
Verhältnissen angestellt worden sind und gegen welche kein Verdacht
vorliegt, dass sie fehlerhaft sein könnten. Die Notwendigkeit der
Prüfung einer jeden Beobachtungsreihe hat darin ihren Grund, dass
die Fehlerquellen zahlreich sind, welchen die Temperaturbeobachtungen
und die daraus berechneten Mittelwerthe unterliegen. Es sollen hier
dıe hauptsächlichsten von diesen Fehlerquellen angeführt werden, um
die Notwendigkeit der Prüfung besser ersichtlich zu machen.

1) Instrumentale Correctionen. Da die Thermometer mit der Zeit
eine Veraenderung erleiden in Folge des Aufrückens des Eispunktes,
so ist es notwendig das Thermometer öfter in Bezug auf den Eis-
punkt entweder durch Vergleichungen mit einem Normalthermometer
oder mittels des schmelzenden Eises oder Schnees zu prüfen. Wird
diese Prüfung vernachlässigt, so werden die Thermometer mit der
Zeit höhere Werthe angeben. Die Station wird in Folge der Ver-
nachlässigung instrumentaler Correctionen wärmer erscheinen. Der
entgegengesetzte Fall kann eintreten, wenn ältere Thermometer durch
neuere genauere ersetzt werden. Eine Aenderung in den Temperatur-
angaben in Folge des Wechsels der Beobachtungsinstrumente wird
öfter an Stationen mit längeren Reihen beobachtet.

2) Aenderungen in der Aufstellung der Thermometer. Es giebt
nur wenige Stationen, die sich der Stabilität in der Aufstellung der
Beobachtungsinstrumente rühmen können, an welchen während der
ganzen Beobachtungsdauer die Aufstellung dieselbe geblieben wäre.
Da es in jedem Beobachtungssysteme meist nur freiwillige Beobachter
sind, welche die Beobachtungen in ihren Privatwohnungen vornehmen,
gewöhnlich an den vor dem N-Fenster aufgestellten Thermometern,
so findet bei einer jeden Übersiedelung des Beobachters in eine andere
Wohnung, oder bei einem Personenwechsel auch ein Localwechsel
statt, der die Ergebnisse der Beobachtungen beeinflussen kann. Durch
die Aufstellung der Thermometer im Bereiche anderer Localeinflüsse
kann eine Störung in der Aufeinanderfolge der Temperaturbeobachtungen
verursacht werden. Indem die Station eine andere geworden ist, hört
die Reihe auf homogen zu Sein. Wie später bei mehreren Gelegen-
heiten gezeigt werden wird, zerfallen in Folge von öfteren Personen-
und Localwechsel längere Beobachtungsreihen in mehrere ganz selbst-
ständige Reihen, die zu verschiedenen Mitteltemperaturen für die
Station führen. Es wird dann oft sehr schwer die Reihe durch An-

6 I. F. Augustin:

bringung von Correctionen homogen zu machen. Namentlich werden
bei einem Localwechsel in Städten, wo man nicht immer über einen
günstigen Aufstellungsort verfügen kann, die Thermometer unter ganz
anderen Localeinflüssen aufgestellt. Haben die Thermometer bei einem
Localwechsel eine freiere Aufstellung in der Nähe der Stadt erhalten,
so werden sie die Landtemperatur anzeigen, während sie früher inmitten
der Häusermassen die Stadttemperatur angegeben haben. Solche Fälle
kommen öfter vor, dass die Station aus der Stadt in die Umgebung
derselben oder umgekehrt verlegt worden und dass die Beobachtungs-
reihe dadurch unterbrochen worden ist. Überhaupt ist der Personen-
und der Localwechsel an den Stationen die ergiebigste Quelle der
Störungen in der Homogenität der Beobachtungsreihen. Um den aus
dem Localwechsel entstehenden Übelständen zuvorzukommen, trachtet
man jetzt die Stationen möglichst in Öffentlichen Gebäuden zu unter-
bringen, wo auch die Beobachter eine ständige Wohnung haben

3) Aenderungen in der Umgebung des Aufstellungsortes. Die
Umgebung der Thermometer ist manchmal in Städten und zusammen-
gebauten Ansiedelungen Aenderungen unterworfen, welche auf die
Beobachtungen einen störenden Einfluss ausüben. Es kommen solche
Fälle vor, wo die Instrumente dieselben geblieben sind, wo sich die
Aufstellung derselben nicht geändert hatte und wo dennoch die Sta-
tion eine ganz andere geworden ist. Solche Störungen der Temperatur-
reihen bei einer konstanten Aufstellung der Thermometer werden ge-
wöhnlich durch Zu- und Neubauten in der Umgebung der Station
verursacht. Hofrath Hann, welcher die Localeinflüsse eingehend unter-
sucht hatte, giebt dafür sprechende Beispiele an in der Abhandlung:
„Die Temperatur von Wien und Umgebung, nebst einer Studie über
den Nachweis von Localeinflüssen auf die Temperaturmittel.“ *) Die
Auffindung von Störungen dieser Art ist mit Schwierigkeiten verbunden,
indem dazu eine genaue Localkentniss der Beobachtungsstation
nöthig ist.

4) Wechsel der Beobachter. Der Personenwechsel wird auch oft
von Aenderungen in verschiedenen Reihen begleitet, obgleich solche
Aenderungen nicht so sehr in die Wagschale fallen, wie beim Luft-
druck. Unter den vielen Beobachtern wird es immer einige weniger
gewissenhafte geben, die sich an ein praecises Einhalten der Beob-
achtungstermine nicht gewöhnen können und in Folge dessen falsche
Temperaturangaben aufzeichnen, die dann völlig unbrauchbar sind,

*) Die Temperaturverhältnisse der österreichischen Alpenländer II. Theil.
Sitzb. d. k. Akad. in Wien 1885.

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. A

weil es vergebliche Arbeit wäre, dieselben auf die richtigen Werthe
zurückzuführen. Die aus solchen falschen Beobachtungen abgeleiteten,
willkührlichen Mittel werden sofort erkannt bei der Vergleichung mit
den Mitteln der Nachbarstationen.

Unregelmässig aufeinander folgende Mittel trifft man auch oft
an solchen Stationen an, wo sich abwechselnd mehrere und nicht
immer gieichgeübte und gewissenhafte Beobachter an den Temperatur-
ablesungen betheiligen, wie es an den in Schulen und anderen Anstalten
untergebrachten Stationen, wo man die unregelmässigen Störungen
in den Beobachtungsreihen nicht anders erklären kann als durch das
weniger gewissenhafte Einhalten der Instructionen. Nach Wild können
häufig Name und Stand der Beobachter ein Kriterium für die grössere
oder geringere Zuverlässigkeit der Beobachtungen abgeben. *)

5) Fehler in der Berechnung und der Publication der Beob-
achtungsresultate. Es werden sich bei der grössten Vorsicht und Ge-
wissenhaftigkeit einzelne Rechnungs- und Druckfehler in dem reich-
lichen Ziffernmaterial der meteorologischen Publicationen einschleichen,
die selbstverständlich auch von der Bearbeitung des Materials auszu-
schliessen sind.

Namentlich sind in dieser Hinsicht die älteren Beobachtungen,
bei welchen keine so grosse Sorefalt auf die Berechnung und die
Publication der Resultate, wie in neuerer Zeit verwendet worden
ist, vor ihrer Benützung zu prüfen.

Soll man die gröberen Fehler und Unterbrechungen in der
Homogenität der Beobachtungen beseitigen, so müssen dieselben vor-
erst ausfindig gemacht werden. Das Auffinden oder Konstatiren der
Störungen in den Beobachtungsreihen ist jedoch mit Schwierigkeiten
verbunden. Man kann zwar allgemein die Qualität der Beobachtungs-
reihe nach den in Gebrauch befindlichen Instrumenten, ihrer Auf-
stellung, nach dem Namen und dem Stande der Beobachter, den Be-
obachtungsterminen und den Localverhältnissen beurtheilen, aber zur
genauen Auffindung aller der Störungen, die eine Reihe unsicher
machen, kann man durch die Kenntniss der genannten Umstände nicht
gelangen. Dazu muss man verlässliche Beobachtungen einer Nachbar-
station haben und mit ihrer Hilfe den Werth der zu prüfenden Reihe
untersuchen. Die Untersuchung der Beobachtungsreihe geschieht
dann durch Vergleichungen der Temperaturmittel der einen mit den
korrespondirenden Mitteln resp. Abweichungen der anderen Reihe.

*) Temperaturverhältnisse des russischen Reiches p, 188 St. Petersburg 1881.

8 I. F. Augustin:

Das Verfahren, welches man jetzt allgemein zur Prüfung der
Beobachtungsreihen anwendet, besteht nach Hann darin, dass Diffe-
renzen gebildet werden zwischen den Mittelwerthen der zu unter-
suchunden Reihe und den gleichzeitigen Werthen einer Normal-
station, an welcher für die ganze Periode eine ununterbrochene Reihe
von Temperaturaufzeichnungen vorliegt und dass untersucht wird, ob
zwischen den Werthen eine Übereinstimmung für die ganze Periode
stattfindet oder nicht. Lamont *) hatte bei mehreren Gelegenheiten
gezeigt, dass die Differenzen zwischen den gleichzeitigen Temperatur-
mitteln zweier naheliegender Orte nahezu konstant seien. Dadurch
bieten die Differenzen die Möglichkeit die Fehler in der verglichenen
Reihe aufzudecken, wenn die Beobachtungen der Normalstation sicher
sind. Die Prüfung besteht dann in der Untersuchung der Differenzen
und der in denselben vorkommenden Unregelmässigkeiten, aus welchen
man wieder einen Schluss zieht auf die in der betreffenden Reihe
vorkommenden Störungen.

Durch die Bildung der Differenzen der einzelnen Temperatur-
mittel gegen die korrespondirenden Mittel einer guten Normalstation
kann man, wie Hann vielfach nachgewiesen hatte, mit genügender
Schärfe einzelne Fehler, namentlich aber die Unterbrechungen in der
Homogenität der Beobachtungsreihen an den gewöhnlichen Stationen
konstatiren. Man kann gute Reihen von schlechten unterscheiden
und sich das Mitführen des unbrauchbaren Materials ersparen.

Anstatt der Differenzen der ganzen Mittelwerthe kann man auch
die Differenzen der Abweichungen dieser Mittelwerthe vom Gesammt-
mittel verwenden und mit ihrer Hilfe die Homogenität der Reihen
untersuchen. Man rechnet hier nach Elimination der normalen Diffe-
renzen mit den durch die allgemeinen Witterungsverhältnisse verur-
sachten Störungen, die überall in einem gewissen Umkreise den
gleichen Betrag haben sollen und schliesst die durch anderweitige
Ursachen hervorgerufenen Störungen aus.

Da nach Dove **) die Abweichungen von der mittleren Tempe-
ratur desselben Zeitabschnittes nicht local auftreten, sondern sich
gleichzeitig über grössere Strecken der Erdoberfläche verbreitet zeigen,
so werden die Unterschiede der Abweichungen benachbarter Stationen
gleich Null sein müssen, oder werden nur um einen kleinen Betrag
von der Null abweichen. In Folge dessen werden etwaige Störungen

*) Jahrbuch d. k. Sternwarte bei München für 1839, 1811 etc.
**) Die nicht period. Veraenderungen der Temperaturvertheilung auf der Erd-
oberfläche. Abhand. d. k. preuss. Akademie d. Wiss. Berlin 1838 u. 1839.

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 9

der Beobachtungsreihen in den Differenzen der Abweichungen deutlich
hervortreten.

Aus den korrespondirenden Differenzen der Temperaturmittel
einer Reihe gegen eine Normalstation kann man sich ein Urtheil über
den Werth derselben bilden. Sind die Reihen homogen,‘ oder ist
während des ganzen Zeitraums, über welchen sie sich erstrecken, keine
Aenderung des Localeinflusses eingetreten, dann schwanken die Diffe-
renzen für je dieselben Monate und das Jahr durch die ganze Be-
obachtungsdauer je nach der Entfernung, den Unterschieden in der
Lage und der Höhe der beiden Stationen in gewissen Grenzen. Eine
homogene Reihe ist aus den Differenzen leicht erkennbar.

Sehr oft pflegen jedoch diese Differenzen nicht konstant zu sein
während der ganzen Beobachtungsdauer der verglichenen Station,
sondern zeigen mannigfache Sprünge und Aenderungen, welche ent-
weder vereinzelt oder dauernd auftreten und sich durch plötzliches
Erscheinen oder durch allmäliges Anwachsen bemerkbar machen. Bei
kürzeren Reihen treten die Veraenderungen seltener auf als bei län-
gern, welche freilich mit der Zeit den mannigfaltigsten Fehlerquellen
ausgesetzt sind. Es pflegen selbst solche Reihen mit Fehlern behaftet
zu Sein, bei welchen man das nach den äusseren Momenten am wenig-
sten erwarten sollte.

Wenn Aenderungen oder auffallende Abweichungen in den
zwischen den Mitteln einer Beobachtungsstation und den Mitteln
einer benachbarten Normalstation gebildeten Differenzen auftreten,
so sind ihre Ursachen, durch welche sie hervorgebracht worden
sind, zu ermitteln und die Grösse ihrer Beträge zu berechnen.
Zur Aufdeckung der Ursachen, welche die Homogenität einer Reihe
stören und sich in den Differenzen viel deutlicher als in den Mittel-
werthen selbst bemerkbar machen, müssen die in den offiziellen Publi-
cationen der meteorologischen Beobachtungsnetze enthaltenen Angaben
über die einzelnen Beobachtungsstationen und die an denselben im
Laufe der Zeit vorgegangenen Aenderungen, Personen und Local-
wechsel etc. zu Rathe gezogen werden. Die nöthige Aufklärung über

die Beobachtungsinstrumente, ihre Aufstellung, die Localverhältnisse

u. S. w. einer Station, deren Reihe beanständet erscheint, werden
die Berichte über die stattgefundenen Inspectionsreisen geben, so dass
man daraus erkennen wird, welcher Fehlerquelle die konstatirten
Störungen entstammen. *)

=) Es würde für die Bearbeitung des Materials vortheilhaft sein, wenn
man in den einzelnen Beobachtungsnetzen für einen längeren Zeitraum zusammen-

10 I. F. Augustin:

Hat man durch Bildung der Differenzen die Störungen in den
Temperaturreihen konstatirt und ihre Ursachen aufgefunden, so kann
man zur Beseitigung der Störungen schreiten. Wenn eine Reihe nicht
homogen ist, sondern in Folge von Localeinflüssen etc. in mehrere
Theile zerfällt, so wird man sich für diejenige Aufstellung der Instru-
mente entscheiden müssen und denjenigen Theil der Reihe, durch
welchen die Temperaturverhältnisse des Ortes am besten zur Dar-
stellung kommen, als den Haupttheil ansehen und die übrigen Theile
an denselben anschliessen. Man wird durch Anbringung der Correc-
tionen die Reihe homogen machen. Dieser Anschluss der einen Reihe
an die andere kann ohne Bedenken ausgeführt werden, wenn die aus
den Differenzen abgeleiteten Correctionen konstant sind, oder einer
konstanten Aenderung unterliegen.

Die Correctionen werden in der Weise abgeleitet, dass man die
den einzelnen Beobachtungsperioden zugehörigen Differenzen zu Mittel-
werthen vereinigt und diese Mittelwerthe mit einander vergleicht. Bei
einer allmäligen Aenderung der Correctionen, welche eine allmälige
Abkühlung oder Erwärmung der Station darstellt, berechnet man die
Correctionen entweder für die einzelnen Jahrgänge, oder für nur ganz
kurze Zeiträume. Wie an dem Beispiele mit Prag nachgewiesen worden
ist,*) kann man auf diese Weise, wenn man die Correctionen aus
den Differenzen gegen mehrere Normalstationen bestimmt, eine Reihe
mit grösserer Genauigkeit homogen machen, als durch nachträglich
ermittelte instrumentale Correctionen. |

Wenn sich bei einer nicht homogenen Reihe in den für die ver-
schiedenen Beobachtungsperioden abgeleiteten Differenzen solche Ab-
weichungen gezeigt haben, die auf einen Stadt- und einen Landein-
fluss hinweisen, dann wurde keine Correction wegen verschiedener Auf-
stellung angebracht, sondern wurde die Reihe in zwei Reihen getrennt
und wurden die Temperaturmittel für die zwei verschiedenen Auf-
stellungen abgeleitet.

Wenn es sich bei einer nicht homogenen Reihe nur um die Ab-
leitung der normalen Temperaturmittel handelt, so bestimmt man
bloss die Differenzen aus dem brauchbarsten Theil der Reihe und
lässt die übrigen mangelhaften Theile unbeachtet. In solchen Fällen

fassende Berichte über die Stationen herausgeben würde, wie es durch Hellmann:
Geschichte des königl. Preuss. Meteor, Institutes von 1847—1885. geschehen ist.

*) Augustin: Untersuchungen über die Temperatur von Prag. Sitzungsb.
d. königl. böhm. Gesellschaft der Wiss. Prag 1889.

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 11

rechnet man besser mit guten kürzeren als mit mangelhaften längeren
Reihen. Wenn die Differenzen, was in seltenen Fällen vorkommt,
durch die ganze Beobachtungsperiode veraenderlich sind, so ist es als
ein Zeichen der Unbrauchbarkeit der Reihe anzusehen und ist dieselbe
von der Bearbeitung auszuschliessen. Die Station nimmt dann eine
Ausnahmsstellung ein, indem die Temperatur an derselben einen
anderen Gang befolgt als derjenige ist, welcher an den übrigen Sta-
tionen beobachtet wird.

Einzelne fehlerhafte Werthe werden in der Weise beseitigt, dass
man dieselhen durch interpolirte Werthe ersetzt, wenn es, wie in
diesem Falle gewesen ist, mit Schwierigkeiten verbunden wäre auf
die Originalaufzeichnungen zurückzugreifen. Durch Interpolation mit
Hilfe der Differenzen gegen benachbarte Stationen erhält man ange-
nähert richtige Temperaturmittel, durch welche die fehlerhaften Mittel
ersetzt oder auch etwaige Lücken ausgefüllt werden können.

Der Erfolg der Prüfung und der Sichtung des Beobachtungs-
materials, sowie der Erfolg der damit verbundenen Ableitung von
Normalmitteln hängt davon ab, dass eine genügende Anzahl von
| Normal- und Vergleichsstationen mit ununterbrochenen und homogenen
Reihen, zur Verfügung steht, mit welchen die Reihen der übrigen Stationen
verglichen werden könnten. Es mussten vorher die Stationen mit den
längsten Beobachtungsreihen ausgesucht und durch Bildung von Diffe-
renzen wechselseitig verglichen werden. Von den verglichenen Stationen
wurden dann diejenigen ausgewählt, welche als Normalstationen be-
nützt werden könnten.

Unter den Stationen, deren Reihen die ganze Periode 1851/90
ausfüllen, zeigten bei gegenseitiger Vergleichung einen parallelen
Verlauf in der Aufeinanderfolge der Temperaturmittel die inländischen
Stationen: Brünn, Krakau, von den ausländischen Bayreuth, München,
Torgau und Breslau. Prag, Wien *) und Görlitz konnten durch An-
bringung von Correctionen an einen Theil der Temperaturmittel homogen
gemacht und als Normalstationen verwendet werden. Desgleichen
konnte durch Interpolation einiger Lücken die sonst homogenen
Temperaturreihen von Čáslau und Böhm. Leipa auf 40jährige Reihen
erweitert und dadurch die Anzahl der Normalstationen um 2 vermehrt
werden. vé

Als Normalstationen zur Vornahme der Průfung des Beobachtungs-

*) Hann: Die Temperatur von Wien und Umgebung etc. Sitzungsber. d. k.
Akadem. 1885. V:

L j I. F. Augustin:

materials und der Reductionen auf Normalmittel wurden aufgestellt:
Prag, Čáslau und Leipa für Böhmen; Brünn für den grössten Theil
Mährens; Krakau für das nördliche Mähren; Wien für Ober- und
Niederösterreich und das südliche Mähren; Bayreuth für Bayern und
die angrenzenden Theile Böhmens; Torgau für Sachsen ; Görlitz und
Breslau für Preussisch-Schlesien.

Ferner wurde in jedem Lande eine Anzahl von Vergleichssta-
tionen unter denjenigen Stationen aufgesucht, deren Temperaturreihen
sich bei den Vergleichungen mit den Reihen der Normalstationen als
gut bewährt haben und in Folge dessen zu Vergleichungen mit den
Nachbarstationen verwendet werden könnten. Es ist für die Bearbei-
tung des Materials namentlich aber für die Vornahme der Reductionen
sehr vortheilhaft, wenn in jedem Lande eine grössere Anzahl von Sta-
tionen mit verlässlichen Reihen vorhanden ist, damit den Anforde-
rungen Genüge geleistet werde, die Differenzen für Stationspaare bei
kleiner Entfernung, gleicher Lage und Seehöhe zu bilden.

Eine grössere Anzahl der Stationen mit längeren homogenen
Beobachtungsreihen, die sich in Folge dessen zu Vergleichsstationen
eignen, hat besonders Böhmen aufzuweisen. Neben den schon ge-
nannten Stationen Prag, Caslau, Leipa mit vollständigen 40 bis 45
jährigen Reihen, findet man hier Orte wie Æger, Weisswasser, Pilsen,
für welche mehr als 30jáhrige Beobachtungen vorliegen. Als gute
Vergleichsstationen mit mehr als 20 Jahren kann man bezeichnen:
Karlsbad, Kaaden, Bodenbach, Josefstadt, Lobositz und unter 20
Jahren: Kuttenplan, Böhm. Aicha, Leitomischl, Tábor I, Příbram,
Pisek und Hurkenthal.

Mähren besitzt an Brünn eine gute Normalstation mit einer die
ganze Periode ausfüllenden Reihe, in der bloss einige kleinere Lücken
zu beseitigen und zwei Jahrgänge mit relativ höheren Temperattur-
mitteln zu korrigiren waren.

Neben Brünn sind als Vergleichsstationen mit längeren Beob-
achtungsreihen zu nennen: Schönberg, Bistritz am Hostein, Prerau,
Zauchtel, Ostrawitz, Grussbach, Datschitz, Iglau. An diese schliessen
sich die Stationen mit 10jährigen homogenen und zu Vergleichungen
geeigneten Reihen an: Frain, Kraderub, Štěpanau, Krasensko, Buch-
hütte und Goldenstein.

In Schlesien eignen sich nur wenige Stationen zu Vergleichs-
stationen. Es sind dies Barzdorf mit den Beobachtungen 1868/90,
Wagstadil mit den Beobachtungen wärend 1877/90 und Haase für
die Periode 1876/88. ;

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 13

In Nieder- und Oberösterreich nördlich der Donau sind neben
Wien als geeignete Vergleichsstationen mit längeren Beobachtungs-
reihen zu nennen: Krems 1875/90 und Linz (Freinberg) 1856/90.
Eigentlich bedarf man für diese Gebietstheile keiner langen Reihen,
weil die zu vergleichenden Stationen erst nur während der letzten
Decennien beobachtet haben.

Für das bayerisch-böhmische Grenzgebiet konnte neben Bayreuth
keine andere Vergleichsstation aufgefunden werden. Dagegen hat
Sachsen Überfluss an Stationen mit längeren Beobachtungsreihen, die
zu Prüfungs- und Reductionszwecken benützt werden können wie
Leipzig und Oberwiesenthal seit 1861, Königstein seit 1864, Dresden
seit 1870 u. s. w.

In Preuss. Schlesien werden neben Görlitz und Breslau nur
ausnahmsweise Æichberg, Wang etc. als Vergleichsstationen benützt.
Es liegen für mehrere Stationen wie Ratibor, Oppeln dieses Landes
lange Beobachtungsreihen vor, die jedoch erst homogen gemacht werden
müssten, wenn sie zur Prüfung anderer Reihen verwerthet worden
sollten.

Da die Zahl der gebildeten Differenzen der Monat- und der
Jahresmittel der Temperatur von 350 Stationen gegen die Mittel der
Vergleichsstationen sehr gross war, so erscheint es unmöglich eine
ausführliche Mittheilung dieser Differenzen und der auf ihrer Grund-
lage vorgenommenen Prüfung des Beobachtungsmaterials und der mit
ihrer Hilfe vorgenommenen Reductionen auf Normalmittel zu geben.
Damit die Arbeit nicht zu grossem Umfange anwachse, habe ich mich
nur auf die wichtigeren Stationen beschränkt, deren Reihen sich über
eine längere Beobachtungsperiode erstrecken, oder sonst irgend ein
Interesse haben, und weiter unten specielle Nachweise über die Re-
sultate der Prüfung und die Verwerthung dieser Reihen gegeben-
Die bei den übrigen Reihen vorgefundenen Mängel werden später
durch Anmerkungen zu den Normalmitteln der Temperatur mitge-
theilt werden.

14 I. F. Augustin:

06
Die Ableitung wahrer 24stündiger Temperaturmittel.

Da in den hier in Betracht kommenden Beobachtungsnetzen nicht
nur verschiedene Beobachtungstermine eingehalten werden, sondern
dieselben auch in den einzelnen Netzen mit der Zeit gewechselt worden
sind, so war es eine der ersten Aufgaben, den Einfluss der täglichen
Periode zu eliminiren und vergleichbare Mittel herzustellen. Es mussten
schon bei der Prüfung der Beobachtungsreihen die unvollständigen
aus verschiedenen Terminen abgeleiteten Mittel durch Anbringung
von Correctionen auf vollständige Mittel gebracht werden, wenn kon-
stante Differenzen für die ganze Beobachtungsperiode erhalten werden
sollten.

Anfangs waren in allen den oben genannten meteorologischen
Beobachtungsnetzen allgemein die Termine 6, 2", 10% eingeführt und
die Benützung anderer von diesen abweichender Termine gehörte zu
den Ausnahmen. Nach und nach wurden aber dieselben durch die
bequemeren Termine 7", 2", 9° verdrängt. In Österreich wurden letztere
Beobachtungstermine im Jahre 1872, in Preussen mit der Reorgani-
sation des meteorologischen Beobachtungsnetzes im Jahre 1885 ein-
geführt. In Bayern und in Sachsen hat man jedoch die Termine 6",
2h, 10° durch 8", 2", 8! ersetzt

Die Einführung der letzten Termine stand gleichfalls mit der Reor-
ganisation der Beobachtungsnetze in den genannten Ländern in Ver-
bindung und zwar in Bayern im J. 1879 und in Sachsen in J. 1885.
Die Combination 6°, 2", 10" hat sich nur an einzelnen Stationen
erhalten und statt der früheren Einheitlichkeit giebt sich jetzt mit
wachsender Zunahme der Beobachtungsstationen eine Mannigfaltigkeit
in der Benützung der Termine kund, die jedoch nicht als vortheihaft
für die Bearbeitung des Materials genannt werden kann.

Die jetzt am häufigsten gebrauchte Combination ist: 7, 2», 9*
oder auch 7°, 1", 9. Daneben machen sich bemerkbar die Combina-
tionen, 0», 92: B Suse TR SR 8772 OP A one enmne
nation 62, 25710: "schliessen an: 65, 2: 9- GE nd
10°. Neben der Combination 8°, 2", 8", welche in Österreich und in
Preussen seltener ist, wird noch die Combination 8°, 1°, 8°; 8», 1%,
95; 8h, 2h, 9ù vorgefunden. Zuweilen werden auch die Temperatur-
mittel aus dem täglichen Maximum und Minimum abgeleitet.

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 15

Bei der Wahl der Termine ist oft die Berufsthätigkeit des Be-
obachters entscheidend und wäre aus diesem Grunde kaum an eine
Einheitlichkeit derselben zu denken. Die freiwilligen Beobachter werden
sich diejenigen Termine wählen, die sie bei ihrer Beschäftigung werden
am leichtesten einhalten können. So werden für die dem Lehrstande
angehörenden Beobachter als die passendsten Termine 7», 1°, 9b er-
scheinen. Die Oekonomen sehen sich oft genöthigt die Beobachtungs-
termine mit der Jahreszeit zu wechseln. Da der Beobachter oft ge-
hindert wird die günstigsten Termine zu wählen, so findet an den
Stationen mit dem Wechsel des Beobachters gewöhnlich auch ein
Wechsel der Termine statt

Als die günstigsten Termine werden diejenigen angesehen, deren
Combination zu Mitteln führt, die sich den wahren Mitteln am meisten
nähern und aus welchen man sich auch ein Urtheil über den täglichen
Gang der Temperatur bilden kann. Diesen Anforderungen genügen
am besten die Stunden-Combinationen 6", 2", 10® und 7", 2h, 9°; ferner
7», 1P, 9% und 7", 2", 10". Die erstere Combination mit aequidistanten
Terminen gewährt den besten Einblick in den täglichen Temperatu’ -
sang; die letzteren Gombinationen liefern wiederum Temperaturmitiel,
welche die kleinsten Correctionswerthe zur Reduction auf wahre Mittel
erfordern. Dagegen sind zur Reduction der aus den Terminen 3", 2",
8° abgeleiteten rohen Mittel auf wahre Mittel grössere und mehr
veraenderliche Correctionswerthe nöthig und wird aus dieser Combi-
nation die Minimaltemperatur nicht ersichtlich.

Die zur Reduction der aus verschiedenen Stunden-Combinationen
berechneten Mittel auf wahre Mittel erforderlichen Correctionen habe
ich den „Jahrbüchern der Central-Anstalt, Jahrgang 1883 entnom-
men. Dieselben sind nach dem täglichen Temperaturgang zu Prag,
Wien und Krakau berechnet und werden hier in derselben Weise be-
nützt, wie es durch die Central-Austalt geschieht, welche alljährlich
neben den rohen auch reducirte 24stündige Monats- und Jahresmittel
der Temperatur für die verschiedenen Stationen veröffentlicht. Ich
habe diese Correctionswerthe, welche schon eine gewisse Berechtigung
erlangt haben, beibehalten, damit durch die Einführung neuberechneter
abweichender Correctionen die Vergleichbarkeit der durch die
Central-Anstalt und der hier reducirten Mittel nicht beeinflusst werde.

Die nach Prag berechneten Correctionen auf wahre Mittel sind
bei der grössten Anzahl der Stationen in Anwendung gebracht worden ;
für die in Ober- und Niederösterreich, sowie in südlichen Mähren
gelegenen Stationen wurden die nach Wien berechneten Correctionen

16 I. F. Augnstin:

benützt. Dagegen fanden die nach Krakau berechneten Correctionen
nur bei einigen Stationen des nördlichen Mährens und des angren-
zenden Schlesiens Verwendung. Übrigens sind die nach den hier ge-
nannten Normalstationen für die verschiedenen Stunden-Combinationen
berechneten Correctionswerthe so gering, dass man keinen merklichen
Fehler begehen würde, wenn man für das ganze Gebiet nur eine
Normalstation z. B. Prag zur Reduction auf wahre Mittel annehmen
möchte.

Sämmtliche in dieser Arbeit veröffentlichte Monats- und Jahres-
mittel der Temperatur sind durch Anbringung von Correctionen auf
wahre Mittel reducirt worden. Die Reduction ist bei den meisten
Stationen schon vor der Vergleichung der Reihen vorgenommen
worden; sonst sind erst die vieljährigen aus den Reihen gebildeten
Mittel auf wahre Mittel gebracht worden. Dabei sind die Mittel '/,
(7%, 24, 9h) vor der Reduction sämmtlich auf "/, (7°, 2h, 9%, 9b) um-
gerechnet worden, weil diese Combination, wie aus der beigegebenen
Tabelle ersichtlich ist, sehr kleine und im Laufe des Jahres fast
konstante Correctionen erfordert.

Tabelle I.

@eoerrestionen auf wahrer Mmeitten

| o (6% © 2h + 10 m Fa (TR Lež p gRı où N: p

| Prag | Wien Krakau re Wien | au Prag | Krakau
Janner 1101 EE0 10 0 | 01 LC | 00 Gin | =
Februar . —@1 | -01| 00) —0:1 | —0:1 | 00 QAR ı
Mars a (0:0) ou 01 02125 0 10) .10:0 0:0 00 |
Abeille. 000 0:30 08 0102 | 00 Wo. EE
Mae 0:30:83 0:3 | —01 | —02 00 | —03 |—05 |
Jun ..ı 08, 03/0008 | -01| 02| 00| 03 oe
juli... 03). 03100003 | 01) 00 "00, oe
August . .| 03 | 03 0:3.) —01 | —01 00 | —01 | —03
Septemb. .| v2 | 02 | o:3 | 00|—01| 00 | 01 |=02
October. .| 00 | 00 | 01 | —0"1 | —0:1 |: 001. 01 | 01
Noyemb. |. 0:0, 0:1 0:0|-01| 0131| 00, wos RAD
Decemb. „| —0:1 | —01 | —01 | —01 —01 00 | Zul nz |
Jahr | 02) 01.) 02) 01 | 01) oo oo na

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 1

=]

IK.
Die Reduction auf die Normalperiode.

Um die Temperaturmittel der verschiedenen Stationen eines
Gebietes mit einander vergleichen zu können, muss man dieselben
aus gleichen Zeitperioden ableiten. Wegen der grossen Veraenderlich-
keit der Mittelwerthe der Temperatur würde man vielfach Fehler
begehen, wenn man aus ungleich langen und verschiedenen Zeit-
perioden abgeleitete Mittel in eine Reihe stellen und daraus die Tempe-
raturverhältnisse eines Gebietes beurtheilen wollte. Die durch die
unregelmässigen Wärmeschwankungen hervorgebrachten Verschieden-
heiten würden sich dann in solcher Weise geltend machen, dass es
unmöglich wäre, in denselben den Einfluss der örtlichen Verhältnisse
auf die Temperaturvertheilung zu erkennen. Bei den aus gleichen
Perioden abgeleiteten Mitteln bilden die unregelmässigen Wärme-
schwankungen kein Hinderniss für die Vergleichbarkeit der Mittel-
temperaturen, weil sie dann überall ziemlich den gleichen Betrag
haben und weil dadurch ihr Einfluss eliminirt erscheint.

Wollte man jedoch nur gleichzeitige Beobachtungen zur Dar-
stellung der Temperaturverhältnisse nehmen, so müsste man einen
beträchtlichen Theil des Beobachtungsmaterials von der Bearbeitung
ausschliessen. Um viele Stationen in die Arbeit aufnehmen zu können,
müsste man sich bei der Mittelbildung nur auf kürzere Zeitperioden
beschränken und alle Beobachtungen, die nicht in diese Periode
fallen, oder die nicht die ganze Periode ausfüllen, unbeachtet lassen-
Bei der verschiedenen Länge der Beobachtungsreihen und bei den
verschiedenen Beobachtungsperioden, aus welchen diese Reihen stam-
men, würde die Anzahl der unbenützten Jahrgänge sehr gross aus-
fallen und würden die aus kurzen Zeitperioden abgeleiteten Mittel-
werthe zwar vergleichbar, aber noch sehr unsicher erscheinen. Es
wird deshalb nur in seltenen Fällen mit den direet aus den gleichen
Zeitperioden abgeleiteten Mittelwerthen gerechnet.

Man weicht den aus der Forderung der absoluten Gleichzeitig-
keit sich ergebenden Übelständen dadurch aus, dass man die Mittel-
werthe, welche aus verschiedenen langen Reihen berechnet worden
sind, auf die gleiche Zeitperiode reducirt und dadurch den sämmt-
lichen während einer längeren Zeitperiode vorhandenen Beobachtungs-
reihen bei der Bearbeitung der Temperaturverhältnisse eines grösseren
Ländergebietes die ihnen gebührende Geltung verschafft.

LS

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1899.

18 I. F. Augustin:

Die Notwendigkeit der Zurückführung der aus verschiedenen
Reihen abgeleiteten Temperaturmittel auf gleiche Perioden ist sehr
bald erkannt worden. Das Verfahren, dessen man sich jetzt zur Er-
langung vergleichbarer Mittelwerthe aus nicht gleich langen Perioden
bedient, wurde bereits durch Lamont und Dove angedeutet und be-
steht darin, dass man die Zurückführung entweder mit Hilfe der
Differenzen der gleichzeitigen Mittel oder mit Hilfe der Abweichungen
der einzelnen Temperaturmittel gegen das vieljährige Mittel an der
Normalstation vornimmt.

Liest von einer Normalstation A eine lange Reihe von » Jahren
und von der anderen Station B eine kürzere Reihe von m Jahren
vor, so kann man sich, um für B das vieljährige Mittel B, zu er-
halten, nachfolgender Formeln bedienen :

(1) B. = A, (PB. — A4 (oder
(V) B, = Ba + (A, re An):

Im ersten Falle wird das Normalmittel B, dadurch erhalten,
dass die Differenz der jährigen Mittel By — Am der beiden Sta-
tionen zu dem wjáhrigen Mittel A, der Hauptstation addiert wird,
wogegen im zweiten Falle an das Mittel der secundären Station Bm
die Differenz des n- und mjährigen Mittels A, — Am der Normal-
station als Correction angebracht wird. Dieses letztere Reductions-
verfahren könnte zum Unterschiede von dem ersteren, der sogenannten
Methode der Differenzen als die Methode der Abweichungen bezeichnet
werden. Bei der Anwendung der Methode der Differenzen wird vor-
ausgesetzt, dass die aus einer kürzeren Beobachtungsreihe abgeleitete
mittlere Differenz B; — An zweier Nachbarstationen gleich ist der
normalen Differenz B, — A, dieser Stationen. Beweise dafür haben
aus den Beobachtungen besonders Zamont und Hann beigebracht.
Lamont hatte bei mehreren Gelegenheiten gezeist, dass die Differenzen
zweier Orte, vorausgesetzt, dass die Entfernung nicht gross ist, in
wenigen Jahren bestimmt werden können und hat desshalb den Vor-
schlag gemacht, nicht die Mittelwerthe, sondern die Unterschiede
zwischen verschiedenen Orten als meteorologische Konstanten anzu-
nehmen. In seiner grossen Arbeit über die „Temperaturverhältnisse
der österreichischen Alpenlánder“ hat Hann durch Ableitung zahlloser
Differenzen den Nachweis erbracht, dass die Unterschiede der Tempe-
raturmittel für gleiche Zeitperioden nahezu konstant bleiben und dass
in Folge dessen aus den Temperaturdifferenzen zweier benachbarter

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 19

Orte mit kürzeren Beobachtunesreihen auf die normale Temperatur-
differenz derselben geschlossen werden kann. Es sind nur wenige
Jahrgänge von Temperaturbeobachtungen hinreichend, um verlässliche
Mittelwerthe zu erhalten, wenn eine nahe Station mit langer Beob-
_ achtungsreihe vorhanden ist.

Um mit dem Reductionsverfahren gleichzeitig eine Prüfung der
Beobachtungsreihen zu verbinden, hat sich dabei Hann nicht der
Differenzen der mehrjährigen Temperaturmittel bedient, sondern hat
für jedes individuelle Monats- und Jahresmittel der Temperatur die
Differenzen gegen die entsprechenden Mittel der Normalstation be-
rechnet und die aus den einzelnen Differenzen gebildeten Mittelwerthe
zu dem Normalmittel hinzugefügt. Die Berechnung der einzelnen
Differenzen gewährte ihm auch den Vortheil, dass aus den Abwei-
chungen die mittlere Veraenderlichkeit derselben, der wahrscheinliche
Fehler der mittleren Differenzen und somit auch der reducirten Mittel
berechnet werden konnte. Aus der mittleren Veraenderlichkeit der
Temperaturdifferenzen von Stationen in verschiedener Entfernung von
einander und von verschiedenen Höhenunterschieden konnte die Frage
entschieden werden, bis zu welchen Entfernungen und bis zu welchen
Höhenunterschieden die gewöhnliche Reductionsmethode auf eine
Normalperiode noch mit Erfolg anwendbar ist. *)

Bei der Anwendung der Methode der Abweichungen zur Reduc-
tion von kürzeren Reihen auf längere wird vorausgesetzt, dass die
Differenz A, — Am an der Normalstation oder die Abweichung der
kürzeren Reihe von der normalen Temperatur für beide Orte die-
selbe ist.

Nach Dove kann die Gleichheit der Abweichungen angenommen
werden, wenn der Abstand der Stationen nicht erheblich ist. Die
Unterschiede der an einem Orte beobachteten Temperatur und seiner
Normaltemperatur werden für einen gewissen Umkreis, der später
zu bestimmen sein wird, nahezu dieselben sein, weil dieselben, wie
auch durch neuere Untersuchungen nachgewiesen worden ist, nicht
local auftreten, sondern sich über grössere Strecken der Erdoberfläche
im gleichen Siune und im gleichen Ausmasse vertheilt zeigen. Die
einfache Gestalt und die grosse Entfernung der Isanomalen erlaubt
nach Dove die Annahme, dass überall locale Einflüsse erheblich zurück-
treten gegen die durch die Bewegung des Luftkreises veranlassten.**)

*) Temperaturverhältnisse der österr. Alpenländer. 1. Theil. Wien 1885.
**) Über das Zurücktreten localer Einflüsse gegen die von den allgemeinen
2%

20 E. F. Augustin:

Wie bei der Methode der Differenzen nicht von einer vollstän-
digen, sondein nur von einer genäherten Konstanz die Rede sein kann,
so wird man auch bei der Methode der Abweichungen nur mit einer
genäherten Gleichheit der Abweichungen zu rechnen haben. Die
Differenz der Abweichungen zweier Orte wird sich desto mehr der
Null nähern, je kleiner die Entfernung der Orte, je kleiner ihr
Höhenunterschied und je grösser die Zahl der Beobachtungsjahre
ist, für welche dieselbe berechnet wird.

Diese Methode zur Erlangung vergleichbarer Mittelwerthe hatte
zuerst Dove bei verschiedenen Gelegenheiten in Anwendung gebracht. *)
Weiter ausgebildet wurde dieselbe besonders durch Æellmann in der
Abhandlung „Über die Zurückführung einer kurzen Beobachtungsreihe
der Luftwärme auf die längere einer benachbarten Normalstation“ **)
und durch Wild in der Arbeit „Die Temperaturverhälltnisse des
russischen Reiches“, ***) welche Meteorologen auch die nach dieser
Methode reducirten Mittel einer Prüfung auf ihre Sicherheit unter-
worfen haben und dabei zu einigen bemerkenswerthen Resultaten
gekommen sind. Es soll hier der Rechnungsvorgang bel der Anwen-
dung dieser Methode näher erörtert werden.

Die gewöhnliche Rechnungsoperation bei der Zurückführung einer
kürzeren Reihe auf eine längere nach dieser Methode besteht in der
Ableitung des unvollständigen Mittels für die sekundäre Station aus
der vorhandenen Beobachtungsreihe und in der Berechnung der Cor-
rection dieses Mittels mit Hilfe der Abweichungen aus der längeren
Reihe einer Normalstation. Man kann, um der ermüdenden Arbeit der
Berechnung der vielen Abweichungen für ein grösseres Ländergebiet und
verschiedene Zeitperioden auszuweichen, die Abweichungen für die Nor-
mal- und Vergleichsstationen, die man ohnehin auch zu anderen Zwecken
benöthigt, in Übersichtstabellen zusammenstellen und dieselben dann
gewissermassen als Correctionstafeln benützen. Um dem angedeuteten
Zwecke zu dienen, müssten dann diese Tafeln nicht nur die Abwei-
chungen der einzelnen Monats- und Jahresmittel der Temperatur,
sondern auch die Abweichungen der verschiedenen Lustren- und

Bewegungen des Luftkreises abhängigen Aenderunyen. Monatsberichte der k. preuss
Akademie der Wiss. Berlin 1872.

*) Monatsberichte d. k. preuss. Akad. d. Wiss. 1872, Preuss. Statistik
XXXII. Klimatologie von Deutschland 1874.

#**) Supplementband zum Repertorium für Meteorologie p. 293—304.
Petersburg 1881.

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 2]

Decadenmittel gegen das Mittel der Normalperiode enthalten. Bei
der Reduction längerer Reihen wird man sich mit Hinweglassung
einzelner Jahrgänge bloss auf die‘Reduction der Lustren- und Decaden-
mittel beschränken können.

Sollte das mit Hilfe der Abweichungen reducirte Mittel mit
anderen aus gleichzeitiger Periode abgeleiteten Mitteln, deren Richtigkeit
ausser Zweifel ist, verglichen werden, so muss vorher noch untersucht
werden: 1) ob das für die sekundäre Station abgeleitete Mittel einer
homogenen Reihe entstammt, die frei von allen Störungen ist und
2) mit welcher Sicherheit man die für die Normalstation berechneten
Abweichungen zur Reduction der unvollständigen aus kurzen Reihen
berechneten Mittel benützen kann.

Die Prüfung der Reihen in Bezug auf ihre Homogenität kann
in der Weise vorgenommen werden, dass die gegen das reducirte
Mittel *) gebildeten Abweichungen mit den Abweichungen einer Normal-
station oder mit den Abweichungen einer ganzen Gruppe von Stationen,
deren Reihen bereits geprüft worden sind, verglichen werden.

Herrscht dann eine Übereinstimmung in der Grösse und in der
Zeichenfolge der Abweichungen an der verglichenen Station und den
Nachbarstationen, dann ist die betrefiende Reihe homogen. Besonders
deutlich tritt die Übereinstimmung oder Nichtübereinstimmung hervor
in den Abweichungen der Lustren- und Decademittel, welche gewöhnlich
zur Darstellung des saeculären Ganges der Temperatur verwendet
werden. Da die auf die gleiche Zeitperiode bezogenen Abweichungen
an benachbarten Orten nahezu gleich sein sollen, so müssen in den-
selben namentlich die gröberen Störungen deutlich hervortreten.

Die Differenzen der Abweichungen an der sekundären Station
gegen die Abweichungen an der Normalstation werden nicht nur
darüber Aufschluss geben, ob die betreffende Beobachtungsreihe
während der ganzen Beobachtungszeit dieselbe geblieren ist oder
nicht, sondern werden das Mittel zur Berechnung des Betrages dar-
bieten, um welche sich die beobachteten Werthe einer Reihe in Folge
localer Einflüsse geändert haben. Aus den Differenzen der Abwei-
chungen können die Correctionen zur Elimination der Störungen be-
rechnet werden, welche in den Beobachtungsreihen durch die Ein-
wirkung der verschiedenen Fehlerquellen entstanden sind.

Der bei der Prüfung der Beobachtungsmateriais befolgte Vor-
sang soll hier an einigen Beispielen erläutert werden. Für die Station

*) Sollen die Abweichungen mit einander vergleichbar sein, so müssen sie
auf dieselbe Periode bezogen werden.

22 L F. Augustin:

Eger liegt eine Beobachtungsreihe von 31 Jahren 1864—1894 vor.
Die Resultate der Beobachtungen findet man in den Jahrbüchern der
k. k. Central-Anstalt, seit 1874 für jeden Tag des Monates veröffent-
licht. Das 3ljährige Jahresmittel der Temperatur aus dieser Reihe
ist 6:99 C. Da die Abweichung des entsprechenden Mittels gegen das
Normalmittel in Prag — 0:1" beträgt, so ist das auf die 40jährige
Normalperiode 1851/90 redueirte Jahresmittel für Eger 7:09 C. Bildet
man die Abweichungen der einzelnen Jahresmittel gegen dieses redu-
cirte Mittel und berechnet die Differenzen dieser Abweichungen gegen
die korrespondirenden Abweichungen in Prag, so erhält man nach-
folgende fünfjährige Mittelwerthe:

1866/70 1871/75 1376/80 1881/85 1886/90
Eger—Prag 0:30 0:16 0:06 — 016 10:30

Die Beobachtungsreihe kann als nicht homogen bezeichnet werden.
Nach den hier gegebenen Differenzen der Temperaturanomalien fand
eine stetige Abkühlung von einem Lustrum zum anderen statt. Der
erste Theil der Reihe 1864/1880 ist im Ganzen um 04“ wärmer als
der zweite Theil 1881/90. Wollte man die Reihe homogen macheu
und die älteren Jahrgänge an die späteren anschliessen, so müsste
man deren Jahresmittel der Temperatur im Ganzen um 0:4" ver-
mindern. Eigentlich sollte man für jedes Lustrum aus der Periode
1864/80 die entsprechende Correction ermitteln.

Nach Anbringung der mittleren Correction an die Jahresmittel
aus der Periode 1864/80 wurde das auf die Normalperiode reducirte
Mittel mit 6'7° berechnet und für die Differenzen der korrigirten
Abweichungen erhält man nachfolgende fünfjährige Mittelwerthe:

1866/70 1871/75 1876/80 1881/85 1886/90
Eger—Prag 010 — 0:02 — 014 006 — 016

Diese Differenzen weisen schon auf eine übereinstimmende Auf-
einanderfolge der Temperaturmittel in Eger mit den Temperaturmitteln
in Prag hin, die Vorzeichen derselben sind abwechselnd positiv und
negativ und ihre Beträge verhältnissmässig klein.

In gleicher Weise erhält man für Tábor aus der Periode 1876/90
das Jahresmittel der Temperatur 72“ und das nach Prag mit Hilfe
der Abweichungen auf das Normalmittel reducirte Mittel 7:3° C. Die
Differenzen der Abweichungen zu fünfjährigen Mitteln vereinigt er-
geben das Resultat:

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer.

BÝ
©9

1876/80 1881/85 1886/90
Täbor—Prag 0-14 0:02 — 0:10

Hier beträgt die Abkühlung der Station von einem Lustrum zum
anderen bloss 0:1" und man könnte diese Aenderung vernachlässigen.
Sonst müsste man an die Jahresmittel des Lustrums 1876/80 eine
Correction von — 02°, an die Mittel für 1881/85 eine Correction
von — 0+1" anbringen, wenn man dieselben an die Mittel für 1886/90
anschliessen wollte.

Das aus der Periode 1851—73 für Dodenbach berechnete und
durch die Abweichungen in Prag auf die Normalperiode 1851— 90
reducirte Jahresmittel der Temperatur beträgt 8:4". Werden dann
die Differenzen der Abweichungen an den beiden Stationen für die
einzelnen Jahrgänge gebildet und zu fünfjährigen Mittelwerthen ver-
einigt, so erhält man nachfolgende Werthe:

1851/55 1856/60 1861/65 1866/70
Bodenbach—Prag — 006 0:00 — 002 0:02

Die Differenzen zeigen während der ganzen Periode so kleine
und von der Null so wenig abweichende Werthe, dass die Reihe als
homogen und das daraus abgeleitete Mittel als richtig angesehen
werden muss.

Die Differenzen zwischen den gleichzeitigen Abweichungen von
dem Normalmittel zweier Orte können ebenso gut zur Prüfung der
Beobachtungsreihen verwendet werden, wie die Differenzen der ganzen
Mittelwerthe. In manchen Fällen, namentlich wenn es sich um die
Differenzen der Stationen mit grösserem Höhenunterschiede handelt,
bieten sie den Vortheil, dass man dabei mit kleineren Zahlen zu
rechnen hat. Dadurch dass man die oft beträchtliche normale Differenz
bei der Rechnung eliminirt, wird die Prüfung der zweifelhaften Reihen
erleichtert und kann dann gegen mehrere Stationen durchgeführt
werden. Bei der gegenseitigen Vergleichung mehrerer Reihen wird
man leicht diejenigen Stationen herausfinden, welche die beste Über-
einstimmung zeigen. Auf diese Weise kann man den Werth der zu
untersuchenden Reihe mit desto grösserer Sicherheit beurtheilen.

Die Untersuchung der Beobachtungsreihen in Bezug auf ihre
Homogenität mit Hilfe der Abweichungen hat gegenüber der Methode
der Differenzen der ganzen Temperaturmittel den Nachtheil, dass
dieselbe erst nach der vollendeten Mittelbildung und nach der Re-

94 I. F. Augustin:

duction der unvollständigen Mittel auf die Normalperiode unternommen
werden kann, während dieselbe bei der Anwendung der Differenzen
unabhängig von der Mittelbildung und der Reduction der unvollstän-
digen Mittel geschieht. Die Prüfung des Materials wird hier ganz
selbstständig vorgenommen und kann dann bei der Mittelbildung
und der Reduction nur das als brauchbar befundene Material ver-
wendet werden, während der Ableitung der Abweichungen die Mittel-
bildung vorangehen und erst durch nachträgliche Vergleichung der
Abweichungen entschieden werden muss, ob das dabei benutzte Material
verwertbar war oder nicht, und ob dann das redueirte Mittel ent-
sprechend korrigirt werden muss.

Die Anwendung der Methode der Abweichungen ist jedoch nicht
ganz von der Prüfung des Materials auszuschliessen. In manchen
Fällen wird man sich dieser Methode trotz der angegebenen Mängel
mit Vortheil zur Sicherstellung der Reihen bedienen können namentlich
dort, wo man die Abweichungen auch noch zu anderen Zwecken als
zur blossen Prüfung und Reduction der Reihen ausnützen kann. Die
von Dove eingeführten Abweichungen sind in der Meteorologie eine
wichtige Grösse, die für mancherlei Untersuchungen abgeleitet werden
muss und es erfordert keinen grossen Mehraufwand an Arbeit, wenn
mit ihrer Berechnung die Prüfung der Beobachtungsreihe verbunden
wird. Es sind dann zu diesem Zwecke nur die Differenzen der Ab-
weichungen für nahe Stationen zu bilden, die nach der oben gemachten
Voraussetzung keine grossen Werthe annehmen können.

Berechnet man die mittleren Differenzen der Abweichungen
zweier Orte ohne Rücksicht auf das Vorzeichen, so hat man die
mittleren Grenzen bestimmt, in welchen diese Differenzen schwanken.
Aus der mittleren Veraenderlichkeit der Differenzen wird dann der
Grad der Genauigkeit der mit Hilfe der Abweichungen redueirten
Mittel beurtheilt werden können. F£benso kann daraus die Anzahl
der Jahre bestimmt werden, die nöthig sind zur Herabminderung des
wahrscheinlichen Fehlers auf eine bestimmte Grösse.

Die Beurtheilung der Sicherheit der redueirten Mittel geschieht
hier gleichfalls auf Grund der Abweichungen der einzelnen Mittel
vom Normalmittel, wie die Beurtheilung der Genauigkeit der aus
einer gewissen Anzahl der Jahrgänge direct berechneten Mittel. Ver-
gleicht man die Zahlen der mittleren Anomaliendifjerenzen mit den
für die mittlere Anomalie oder die mittlere Veraenderlichkeit der
Temperaturmittel gegebenen Zahlen, so ersieht man, dass die durch
die Reduction mit Hilfe der Abweichungen erhaltenen Zahlen vie]

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 25

sicherer sind, als die aus den directen Beobachtungen hervorgegan-
genen Mittelwerthe.

Die hier gegebenen Differenzen der Temperaturanomalien sind
identisch mit den von Hann abgeleiteten Abweichungen der Differenzen
der Temperaturmittel von der normalen Differenz. Man muss zu
denselben Zahlenwerthen gelangen, wenn man aus den direct beob-
achteten Temperaturmitteln zweier Orte zuert die Differenzen und
dann ihre Abweichung von der mittleren Differenz bildet, oder wenn
man aus den Abweichungen der einzelnen Temperaturmittel vom Nor-
malmittel die Differenzen dieser Abweichungen berechnet. In beiden
Fällen handelt es sich um Bestimmung von Störungen, welche sowohl
die mit Hilfe der Differenzen als mit Hilfe der Abweichungen vor-
genommenen Reductionen unsicher machen. Es wird hier an einem
einfachen Beispiele der Rechnungsvorgang gezeigt, durch welchen man
einerseits zu den Abweichungen der Differenzen, anderseits zu den
Differenzen der Abweichungen gelangt.

Jahresmittel der Tempe- Abweichungen Abweichungen Differenz

ratur Differenzen v. d. mittleren der Mittel der Abwei-
Differenz chungen

Brünn Prag Brünn-Prag Brünn Prag Brünn-Prag
1881 76° 80° — 04 01° — 08’ — 09 Our
1882 3A 05 00 05 05 00
1883 81 88 —07 —02 —03 —01 — 02
1884 89 93 — 04 01 05 04 01
1889,86 91. — 05 0-0 0-2 02 00
Mittel 84 89 —05 +008 +046 #042 + 0:08

An diesem Beispiele ist zu ersehen, dass die Differenzen der
Temperaturmittel zweier Orte konstant sind, wenn die Abweichungen
vom Normalmittel an. beiden Orten dasselbe Vorzeichen und die
gleiche Grösse haben. Sind aber die Abweichungen an zwei Orten
verschieden, so muss auch die Differenz der Mittelwerthe um den
gleichen Betrag von der konstanten Differenz abweichen.

In den nachfolgenden Capiteln werden für eine Anzahl der Sta-
tionen die Abweichungen der einzelnen Mittel von Normalmittel 1851/90
und die Differenzen dieser Abweichungen für verschiedene Stationspaare
berechnet. Ferner wird die Abhängigkeit dieser Differenzen von dem Hö-
henunterschiede und der Entfernung der Stationen untersucht und
daraus die Sicherheit bestimmt, welche die mit Hilfe der Abweichungen

26 I. F. Augustin:

oder mit Hilfe der Temperaturdifferenzen auf die Normalperiode redu-
cirten Mittel beanspruchen können.

IV. 9
Die mittlere und absolute Veraenderlichkeit der Monat- und Jahres-
mittel der Lufttemperatur.

Im Nachfolgenden wurden die Abweichungen der einzelnen Jahr-
geänge von der Normaltemperatur für alle Orte bestimmt, deren Beob-
achtungen sich wenigstens über einen Zeitraum von 20 Jahren erstrecken.
Die Vergleichung der mittleren ohne Rücksicht auf das Vorzeichen
gebildeten Werthe dieser Abweichungen ergab, dass sich zwischen
den aus ungleich langen und verschiedenen Zeitperioden abgeleiteten
Mittelwerthen bedeutende Unterschiede vorfinden, so dass nur die aus
denselben Zeitperioden ermittelten Veraenderlichkeitsgrössen zur
Grundlage der Untersuchung gemacht werden können. Die mittlere Ver-
aenderlichkeit aus zwanzigjährigen Beobachtungen erscheint noch un-
sicher gegenüber den 30jährigen oder 40jährigen Werthen. Die aus
ungleichen Zeitperioden abgeleiteten Grössenwerthe müssten erst durch
Reduction auf die gleiche Periode vergleichbar gemacht werden, wenn
man sie zur Ableitung allgemeiner Resultate benützen wollte.

Es wurden deshalb bei der Untersuchung nur diejenigen Sta-
tionen verwendet, für welche die mittlere Veraenderlichkeit aus
40jähr. Beobachtungen 1851/90 bestimmt werden konnte. Zu diesen
Stationen mit vollständigen Reihen sind noch einige Stationen mit
mehr als 25 Jahrgängen hinzugenommen worden, die jedoch in die
zweite Reihe gestellt worden sind und auf welche bei Ableitung der
Resultate weniger Gewicht gelegt worden ist. Es sind dies die Stationen:
Pilsen (1851/87, 37 Jahre); Æger (1864/90, 27 Jahre); Weisswasser
(1865/90, 26 Jahre); Mähr. Schönberg (1866/90, 25 Jahre); Bistritz
a. H. (1866/90, 25 Jahre).

Untersucht man die Abhängigkeit der mittleren Veraenderlichkeit
von der geographischen Breite, so findet man, dass dieselbe langsam vom
Norden gegen Süden abnimmt. Da die nord-südliche Ausdehnung des hier
in Betracht stehenden Gebietes nur etwa 3° beträgt, so ist die Abnahme der
Gróssenwerthe gegen Süden nicht beträchtlich und wird nur im ôst-
lichen Theile des Gebietes deutlich bemerkbar, während im westlichen
Theile sowohl das Mittel der Monate als auch die Veraenderlichkeit

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 27

des Jahresmittels im Norden und im Süden nahezu gleich bleibt, wie
aus der nachfolgenden Zusammenstellung ersehen werden kann.

Ort: Breite Mittel Jahr Ort: "Breite Mittel’ Jahr
Torgau 51%4 1:56 0:68 Breslau 51" 1:05 0:10
Leipa 5041" 155 0:69 Krakau 50°4 1:69 0:66
Prag 5095" 156 066 Čáslau 49%5 1:56 066
Bayreuth 4957 156 0:6% Brünn 49"12' 154 0:65
München 48°% 1597 005 Wien 48914 154 0:65

Viel deutlicher tritt eine Aenderung der Veraenderlichkeits-
srösse in der Richtung von Westen nach Osten hervor, welche durch
den Einfluss des Oceans und des Continentes hervorgebracht wird.
Um diesen Einfluss besser zu erkennen, wurden für den 51. und den
50. Breitegrad Gruppen von Stationen in der Weise gebildet, dass
die Stationen von Westen nach Osten fortschreiten.

Ort: Mittel Jahr Ort: Mittel Jahr
Torgau 156 0:68 Bayreuth 1:56 0:67
Görlitz 1:61 0:68 Prag 1:56 0:66
Breslau 1:65 0:70 Krakau 1:69 0:66

Auf dem 51. Parallel wird die Veraenderlichkeitsgrösse sowohl
für das Mittel der Monate als auch für das Jahresmittel von Westen
nach Osten grösser, auf dem 50. Parallel dagegen nur für die Mittel
der Monate. Die langsame Zunahme von Westen nach Osten hat
darin ihren Grund, dass sie nur in den Jahreszeiten Herbst, Winter
und Frühling stattfindet, während in den Sommermonaten die mittlere
Veraenderlichkeit nach Osten abnimmt, wie aus nachfolgender Zusam-
menstellung zu ersehen ist.

Ort: Wint. Frühl. Somm. Herbst Ort: Wint. Frůhl. Somm. Herbst
MOBA 2290.. 15600 1418 125 Bayreuth 2267155 1918721228
Gonlıtz 2:20 1:69 1245 141 Brag DL 2160 AN 120
Breslau2 MA EI AT Krakau 26021740!

Jährliche Periode der Veraenderlichkeit der Temperaturmittel.
Die beigegebene Tabelle II, in welcher für eine Anzahl von Stationen
die mittlere Veraenderlichkeit der Monats- und Jahresmittel der
Lufttemperatur zusammengestellt ist, zeigt, dass die Wintermonate

28 I. F. Augustin:

Tabelle II.

Mittlere Veraenderlichkeit der Monats- und Jahres-
mittel der Lufttemperatur. Periode. 1851—1890.

Tu] ER | | | E [l en
| | = © |
| 2 E = 5 O = en
NEUVES ea
| | 8 | | | | = | |
| Breite | 4809" | 49°57° | 5005 | 49045!) 5005 | 509%41'| 60030! | 490557 |
| Länge | 11937 | 11035 | 19022:| 13022: | 14025: | 14039 | 14048! | 15023!)
| EL ES ET T TJ =: = I === === == o k -
Januar © -0218 (213 | 2:03 | 2:15 200. | 1.92 1.520 Wis
Februar ©- .230:| 2:30. | 2:32 | 2:32 2:31| 2260 02:28 22700
März 2.1 1°74 1:64 |.1:73 | 17%, | 1578| 1:82201:659 ES)
April. 200002210128 | 197 | 1-28 | 1.41 | 1:38 21:40, 012508 icon
| Mai... 20 | 2:65 | 2:62 W187 | 1:50 | 1:60: 0 62
Jun. ....0:98*| 1:13 |, 129) | 1:20. | 1:19 1.190 1.200 EE ER
ul)... ...)2126.| 1.38 | 147 | 1:10 1180) TENTE
| August 1:08 | 1:02 | 1-17 [71:09 | 1°07 1:00 MOMIE 00E
| September. 1:02 | 0:97#| 1-18% | 103% | 1°06*| 1:07 | 1:16 00.09
| October . . . 11 1:26. 101-380 | 1:26 11:29 | 1-22 1:36 2 0124510 5
| November. 1:66 | 1:57 | 1-40 | 1:60 | 1:55. 10173006
| December. 241 | 286 | 237 | 245 | 233 (92302507
| Jahr . . . . . - | 0:65 | 0:67 | 064 | 0-71 | 0:66 | 0-69 | 0:63 | 0:68 |
| Mittel. . . |157 | 166 | 158 | 1:58 | 156 | 1:55 | 1:52 | 1:61 |
| | | | | | |

Bar
50
rané

S. JOE lus || S S

| QC CNE 03050
| KOA = Ge NE © es tá |
| | | MET | | | |
Breite | 48914 | 49912 | 49058" | 49028’ |51034°| 51013 | 5107" | 5004:

| Länge | 16021 | 16987 | 16058'| 17040 | 13°0° | 14%59:| 1702: | 19058

= == = = = T === =
| Januar . . . . <| 167 | 1:67 | 1:64 | 1387 | 217 | 200 | 220 | 220 |
I Webruar. . -| 2:29 | 2:05 | 2:22 | 2:33 | 2:37 | 241 SD PRIE ER
März... ...| 176 | 174 | 168 | 172 | 186 | 1:92 | 1:95 | 1:99
PAPA EC 1240206477 7:43 | 1:50) | 1:28 1-425 01560 | 1:70 |
MAN 1:68 256 | 1:66 | 1-83 | 1:66 01-750 TR en
| Juni I 1:25) 27 1340, | 1217. 11.20.) 7200 001020002
| Juli. 2,1 1:08 12071.0:99 0:90) 1:28 71098098 Ot
Auguste. 21718 ı 1.19 171:08. | 1-15 | 1:05 | 1:093,607 MOS
| September. . -|| 1:10*| 1-08*| 1:31 | 1:42 | 1:03*| 1-14 | 111 | 1:07
October- - - -|| 144.158 | 1:65 |.1:68 | 1:28 | 1:27 MIN MISE
| November. . . -|| 1:39 | 1:33 | 142 | 1:65 | 1:43 1:67 0
| December... ...| 2:28 | 238 | 244 | 275 | 2:14 | 2:20. | 242 | 2:78
| Jahr . . <. - -| 068 | 0:63 | 0-66 | 0:62 | 068 | 0:68 | 070 | 0:66 |
| Mittel. js 20. 020, || | 154 | 108 | 168 | 1:56 | 1551 (106505680
l u | i

Die Temp eraturverhältnisse der Sudetenländer. 29

die grösste und die Sonmeimonate die geringste Veraenderlichkeit
haben. Das Maximum der Veraenderlichkeit fällt im ganzen Gebiete
auf die Monate December und Februar und ein drittes Maximum auf
den Monat Mai, das Minimum wird in čen Monaten Juli, August und
September beobachtet. Das Juliminimum der Veraenderlichkeit tritt
mehr bei den östlicher gelegenen, das August- und Septemberminimum
bei den westlich gelegenen Stationen hervor. Das secundäre Mai-
maximum kommt bei der östlichsten Station Krakau nicht mehr zum
Vorschein.

Das Maximum der Veraenderlichkeit ist an den Stationen der
eigentlichen Sudetenländer 2 bis 2‘5mal grösser als das Minůnum;
an den 2 östlichsten Stationen Bistritz und Krakau erreicht dieses
Verhältniss bereits 8°1, indem das Maximum gegen Osten grösser und
das Minimum kleiner wird.

Die absolute Veraenderlichkeit der Temperaturmittel. In der bei-
gegebenen Tabelle III wurden für jeden Monat und für jedes Jahr
die Unterschiede zwischen den höchsten und tiefsten Temperatur-
mitteln innerhalb 40 Jahre 1851—1890 zusammengestellt, welche die

Tabelle III.

Absolute Veraenderlichkeit der Monats- und Jahres-
mittei der Lufttemperatur. Periode 1851—1890.

= == > = S =
| © S Sollen Pe ee NE
| Januar . 95 | 99 | 108 | 106 | 99 | 11:3 | 88 | 10:0
| Februar. PP VD GT A BR DS VZS NS | BO A MG
| März . 80, 22, 97, 87 O2 CO dE ni
| April . one | REC EE PCR CS NEO GEL CET Kar
VT 0083650870396 2162080
| Juni LA EE co (500652060 | 666560
DO NOR 06:1 CD SEEN RES | KOZ || 2er || SSP ES

| August 42922 025728 5:02 A 25:03 8 54 | 48*
| September. 55 | 59 | 62 | 54*| 54 | 62 | 6:5 | 66
| October... Bon 6er) 687, er TE NT > 16:8
| November. 98 | 109 CON PAU PTS ML 97200 oe, ER
| December . „|| 142 | 15001310) 11:8) \ 11221200 10700 ILES

| | |

| | ' |

Jahr | 3:5 Jml32) 3:3 |.13:3 2 MS SNS 1055:3 3:5

| | |

P

, j i

30 I. F. Augustin:

Grösse der absoluten Veraenderlichkeit während der bezeichneten
Periode darstellen. Da sich sowohl die Vertheilung als auch die
jährliche Periode der absoluten Veraenderlichkeit an die mittlere
Veraenderlichkeit anschliesst, so genügt es dieselbe nur für die wichti-
geren Stationen zu berechnen.

Die Maxima werden gleichfalls wie bei der mittleren Veraen-
derlichkeit in December, Februar und Mai, die Minima in Juli, August
und September beobachtet. An den Stationen im westlichen Theile des
Gebietes entfällt das Hauptmaximum auf December, an den Stationen
im östlichen Theile auf Februar.

Dasselbe ist am grössten in Bayreuth 15°0°, München 142°,
Krakau 13°8°, Breslau 13:5°, Prag 13'1°; am kleinsten in Brünn 11'8°,
Wien 12°3°, Görlitz 12:6. Das Minimum hat an allen Stationen fast
denselben Betrag 48" bis 5°4° und entfällt vorwiegend auf August.
Nur in Görlitz und Krakau erscheint es verfrüht im Juli und in
Brünn verspätet im September.

Die grösste positive Abweichung der Monatmittel der Temperatur
wurde bei der grösseren Anzahl der Stationen im Februar 1869
beobachtet. Dieselbe betrug etwas über 5°, am kleinsten war sie in
Brünn 44°, am grössten in München 6°2°. Ferner wurde der grösste
Wärmeüberschuss im März 1882 und zwar in Krakau mit 5°6°, in
Wien mit 5'2° beobachtet.

Die grösste negative Anomalie entfiel im westlichen Theile des
Gebietes auf December 1879 und zwar betrug dieselbe in Bayreuth
— 10:09. in München und Prag — 85“ und in Brünn — 74°. An den
östlicher und nördlicher gelegenen Stationen wurde die grösste nega-
tive Abweichung im Februar beobachtet. Wien hatte — 72" im
Februar 1858, Görlitz — 7°6°, Breslau — 8:1“ im Febr. 1855 und
Krakau — 86" im Februar 1870 als grösste negative Anomalie auf-
zuweisen.

Die absolute Veraenderlichkeit der Jahresmittel der Temperatur
ist an allen Stationen nahezu gleich. Dieselbe schwankt nur zwischen
den Beträgen 3:2" in Bayreuth und 3°6 in München, Breslau und Krakau.

Die grösste positive Abweichung 1:69 in Prag und Bayreuth,
1:8 in München entfiel auf das J. 1868; Krakau und Wien hatte die
grösste Ahweichung 1°5° und 1:6“ im J. 1863. Die grösste negative
Abweichung — 16 in Bayreuth und Brünn, dann — 1'7° in München
und in Prag wurde im Jahre 1864; bei den östlicher gelegenen Sta-
tionen Wien — 14, Görlitz — 1'6°, Breslau — 1:8“ und Krakau
— 2:0° im J. 1871 beobachtet.

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 51

V:

Sicherheit der 40jährigen Temperaturmittel der Normalperiode
1851 — 1890.

Die mittleren Abweichungen der Monat- und Jahresmittel der
Temperatur vom Gesammtmittel können dazu dienen, den wahrschein-
lichen Fehler zu berechnen, welcher den hier gegebenen Normal-
werthen in Folge der unregelmässigen Wärmeschwankungen zukommt
und kann auch die Zeitdauer festgestellt werden, welche nöthig ist,
um normale Werthe mit einer bestimmten Sicherheit zu erhalten.
Man bedient sich hiezu der Formel Fechners *), welche jetzt allgemein
in der Meteorologie benützt wird.

Ist » die Anzahl der Jahrgänge, aus welcher das normale Tempe-
raturmittel und die Veraenderlichkeit desselben v berechnet worden
ist, so ergiebt sich der wahrscheinliche Fehler w nach der Formel

RN 11955 jd
AS V 2n—1 =

Bei der Anwendung der Formel kommt es darauf an den Coef-
ficienten von v zu finden. Für n = 40 hat dieser Coefficient den
Werth 0:13450 und man erhält dann den wahrscheinlichen Fehler
des 40jährigen Mittels

w = 013450 v.

Nach den Berechnungen des wahrscheinlichen Fehlers für eine
grössere Anzahl von Stationen findet man, dass der wahrscheinliche
Fehler der 40jährigen Monatmittel im Winter im ganzen Gebiete
0:27" bis 0:37° beträgt und im Frühling auf 0:20" bis 0'24°, im Herbst
auf 0:17° bis 020" und im Sommer auf 0'14 bis 0:16" herabsinkt.
Das veraenderlichste Monatmittel hat einen wahrscheinlichen Fehler
von 0:37, das beständigste Mittel 0:1545° aufzuweisen. Das 40jährige
Jahresmittel der Temperatur im Sudetengebiete besitzt einen wahr-
scheinlichen Fehler von 0:‘09° bis 0:10".

Ist der wahrscheinliche Fehler w bekannt, welcher der Beob-

*) Jubelband von Poggendorfs Annalen 1873 p. 73.

32 I. F. Augustin:
achtungsdauer von n Jahren entspricht, so kann man die Anzahl der
Jahre n, bestimmen, welche erforderlich sind, um dem Mittelwerthe
eine bestimmte Genauigkeit zu verleihen. Man kann z. B. feststellen,
wie viel Beobachtungsjahre nöthig sind, um das Mittel auf '/,, sicher
zu haben.

Da nach den Regeln der Wahrscheinlichkeitsrechnung der wahr-
scheinliche Fehler eines mittleren Resultates der Quadratwurzel aus
der Zahl der Beobachtungsdaten umgekehrt proportional zu setzen
ist, so ist die Zahl », der Beobachtungsjahre, welche an jeder Sta-
tion nothwendig wäre, um den wahrscheinlichen Fehler w für “ Jahre
auf w, = 010 zu reduciren, nach der Formel

w ?
N, ZN ——
wi
zu berechnen und wir bekommen bei 40jährigen Beobachtungen dafür
den Ausdruck 4000 wu.

Man kann aber direct aus der mittleren Abweichung diese Zahl
der », Jahre berechnen, wenn man statt w,* den entsprechenden
oben angegebenen Werth einsetzt. Mit Rücksicht darauf, dass n = 40,
erhält man

n, = 12:44 v?.

Die Berechnung der Anzahl der Beobachtungsjahre, die nöthig
wären, um den wahrscheinlichen Fehler bis auf 0'1° zu erniedrigen,
wurde nicht für alle, sondern nur für die wichtigeren Stationen vor-
genommen und sind die Resultate hier übersichtlich zusammengestellt
worden.

Zahl der Jahre, nöthig für einen wahrsch. Fehler von + 010".

Winter Frühling Sommer Herbst Mittel d. Jahr

Monate
Bayreuth 370 O 101 109 176 33
Prag 353 185 96 119 176 31
Leipa 332 190 91 125 174 35
Čáslau 358 186 96 119 176 31
Brünn 296 183 108 128 ne 29
Wien 314 190 94 125 172 929
Gürlitz 351 207 96 144 188 34
Breslau 408 299 89 144 197 36

Krakau 490 220. 78 142 207 33

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 33

Normale Jahresmittel bis auf 0:10" Celsius sicher zu erhalten,
bedarf man im Ganzen einer 30 bis 40jährigen Reihe; bei den Sommer-
monaten ist die Beobachtungszeit zur Erhaltung eines sicheren Normal-
mittels etwa 3mal, in den Wintermonaten 10mal so lang als bei dem
Jahresmittel. Um die Monatmittel des Winters bis auf ein Zehntel
Grad sicher zu erhalten, bedarf man im eigentlichen Sudetengebiete
eine Beobachtungsdauer von 300—400 Jahren, weiter nach Osten in
Krakau sogar von 500 Jahren, während im Sommer dazu schon 100
Jahre genügen.

MT

Differenzen zwischen den Temperaturanomalien verschiedener Sta-
tionen und die Sicherheit der Reduction auf die Normalperiode.

Die Abweichungen der einzelnen Temperaturmittel vom Gesammt-
mittel stellen die unregelmässigen Temperaturschwankungen dar. Wie
aus der beigegebenen Zusammenstellung derselben für eine Anzahl
von Stationen ersichtlich ist, unterliegen diese Schwankungen bedeu-
tenden Aenderungen von einem Jahr zum anderen, welche Aenderungen
durch Berechnung der mittleren Abweichung oder der mittleren Ano-
malie festgestellt werden können. Im vorhergehenden Capitel sind die
Resultate der Berechnung der mittleren Veraenderlichkeit der Monat-
und Jahresmittel der Lufttemperatur mitgetheilt, hier soll die Ver-
aenderlichkeit der Temperaturdifferenzen näher besprochen werden.

Bei Berechnung der mittleren Abweichung oder der Veraender-
lichkeit der Monat- und Jahresmittel der Temperatur von einem Jahr-
sang zum anderen wird man darauf geführt, die Differenzen zwischen
den Temperaturabweichungen verschiedener Orte zu bilden und so
die Aenderungen der unregelmässigen Temperaturschwankungen von
einem Orte zum anderen zu verfolgen und diese räumlichen Aende-
rungen mit den oben abgeleiteten zeitlichen zu vergleichen. Man
kann gleichfalls, wie es oben bei Ableitung der mittleren Abweichung
geschehen ist, aus den einzelnen Differenzen Mittelwerthe ohne Rück-
sicht auf das Vorzeichen bilden und untersuchen, welche Bedeutung
diesen zwischen den Anomalien einzelner Orte gebildeten mittleren
Differenzen zukommt.

Die zwischen den Abweichungen der gleichzeitigen Temperatur-
mittel verschiedener Orte gebildeten Differenzen können Aufschluss
geben über das Auftreten und die Vertheilung der unregelmässigen

Mathematisch-naturwissenschaltliche Classe. 1899. 3

34. I. F. Augustin:

Temperaturschwankungen auf einem bestimmten Gebiete und können
zur Kenntniss des Einflusses führen, welchen die Localverhältnisse,
die Seehöhe, die Entfernung und die geographische Lage auf die Ver-
breitung derselben ausüben.

Man kann die zwischen den Anomalien verschiedener Orte ge-
bildeten Differenzen zur Beurtheilung der Sicherheit der reducirten
Mittel benützen, indem man die Aenderungea der Temperaturschwan-
kungen des einen mit den Aenderungen des anderen Ortes vergleicht.

In der Bildung der Anomaliendifferenzen hat man ein gutes Hilfs-
mittel bei der Auswahl von passenden Vergleichsstationen, die zur Vor-
nahme der Prüfung des Beobachtungsmaterials und der Reduction
von kurzen Reihen auf längere dienen sollen. Es genügen nur wenige
Jahrgänge, um zu erkeunen, ob man zwei Stationen mit einander zu
einem Paare vereinigen kann oder nicht.

Um die hier angegebenen Untersuchungen durchführen zu köunen,
wurden die Differenzen der Temperaturanomalien für zahlreiche Sta-
tionspaare berechnet und in Tabellen zusammengestellt. Es sind dies
diejenigen Stationspaare, für welche früher die Differenzen der Tempe-
raturmittel gebildet worden sind und welche homogene Reihen aufzu-
weisen haben. Bei der Prüfung des Materials musste darauf geachtet
werden, dass die Vergleichungen der Reihen an den gewöhnlichen
Stationen gegen die Reihen gewisser Normalstationen vorgenommen
werden. Nachdem die Revision des Materials durchgeführt worden ist
und weiter nur homogene Reihen zur Verwendung kommen, so kann
jetzt die Unterscheidung zwischen einer gewöhnlichen und einer Nor-
malstation bei der Bildung der Anomaliendiffereuzen wegfallen und
können nach Bedarf auch gewöhnliche Stationen zu Paaren verbun-
den werden.

In Folge des Raummaugels konnten die Resultate der Berech-
pungen nur für eine gewisse Anzahl von Stationspaaren und pur für
die Jahreszeiten und das Jahr mitgetheilt werden. Es wurden die
Paare in 5 Gruppen eingetheilt, von welchen die erste Stationspaare
mit geringen Höhenuuterschieden und geringer Entfernung, die zweite
Stationspaare mit grösseren Entfernungen und geringen Höhenunter-
schieden, die dritte Gruppe Stationspaare mit verschiedenen Entfer-
nungen und grösseren Höhenunterschieden umlasst. Die Angaben der
Eutfernurg verschiedener Orte wurden aus den Landkarten berechnet.

Es wird jetzt allgemein angenommen, dass die Differer.zen zwischen
den Temperaturmitteln benachbarter Orte für gleiche Zeitperioden
nahezu konstant sind. Auf der Konstanz der gleichzeitigen Monats-

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 35

und Jahresmittel der Temperatur beruht die Reduction kurzer Reihen
auf eine Normalperiode. Sollten die Differenzen der Temperaturmittel
ganz konstaut sein, so müssten die Differenzen zwischen den Ano-
malien benachbarter Orte, wie oben gezeigt worden ist, Null bleiben,
oder es müsste die Anomalie des einen Ortes gleich sein der Anomalie
des anderen Ortes.

In der Wirklichkeit wird man kaum Orte finden, an welchen
die Anomalien der Monatmittel der Temperatur während einer ge-
wissen Beobachtungsperiode ganz gleich, oder was (dasselbe ist, die
Differenzen dieser Temperaturmittel ganz konstant bleiben würden.
Ich habe bei der Bildung der zahlreichen Differenzen zum Behufe
der Prüfung des Beobachtungsmaterials kein Stationspaar finden können,
mit durchweg konstanten Temperaturdifferenzen oder mit ganz gleichen
Temperaturabweichungen.

Auch in den Verzeichnissen der Temperaturdifferenzen und ihrer
Abweichungen von der Normalen, welche Hofrath Hann für die Alpen-
länder berechnet hatte, findet sich kein solches Stationspaar vor. Es
wird der Grund davon wohl darin liegen, dass die Temperaturano-
malien, deren Ursachen wie bekannt allgemeiner Natur sind, *) in
ihrem Auftreten durch locale Verhältnisse beeinflusst werden und
dass es bei der geringen Dichte der Beobachtungsnetze schwer sein
wird, benachbarte Orte mit einer ganz gleichen Lage und einer ganz
gleichen Aufstellung der Beobachtungsinstrumente zu finden. Es werden
durch locale Einflüsse im Bereiche einer ausgedehnten Anomalie ganz
locale Erwärmungen oder Erkaltungen hervortreten und Differenzen
in den Temperaturabweichungen zweier Orte hervorbringen können.
Es möge hier durch ein Beispiel dargethan werden, um welche Be-
träge sich die Anomalien der Temperaturmittel an ganz nahen Orten
unterscheiden können.

Wint. Frühl. Somm. Herbst Mittel Jahr
Petřinwarte-Sternwarte (Prag) 0:33 020 027 023 026 005
Tábor II — Tábor I 03377030 70337.03122. 0.327.032

Die für 5 Jahrgänge 1895--97 berechneten Anomaliendiffe-
renzen zwischen der Petřinwarte und der k. k. Sternwarte in Prag

*) Über die Veraenderlichkeit der Temperatur und ihre Ursachen haben
geschrieben besonders:

Dove in mehreren Abhandlungen, Hann in d. Zeitschr. f. Meteor. XVI. und
„Vertheilung des Luftdruckes über Mittel- und Südeuropa“: Köppen in d. Zeitschr.
f. Meteor. XVI. und XXXI.

N

36 I. F. Augustin:

schwanken im Mittel um 0'26'. Die Anomaliendifferenzen der Jahres-
mittel sind nahezu gleich Null. Die Höhendifferenz zwischen der ganz
frei gelegenen Petřinwarte und der sich inmitten der Stadt befindlichen
Sternwarte beträgt 130 m. Zwischen Täbor I und Täbor II bestehen
keine Höhendifferenzen und man ist genöthigt die grösseren Anomalien-
differenzen sowohl für die Jahreszeiten als das Jahr, welche aus dem
6jährigen Zeitraum 1886/91 abgeleitet worden sind, aus der verschie-
denen Aufstellung der Beobachtungsinstrumente, aus dem Stadt- und
Landeinfluss zu erklären.

Wenn auch die locale Beeinflussung nicht wäre, so würden wegen
der grossen Manniefaltigkeit im Auftreten der Anomalien, ihrer ver-
schiedenen Stärke und Ausbreitung die Differenzen derselben für zwei
nahe gelegene Orte nicht immer gleich bleiben.

Da die Anomalien auf weiten Gebieten nicht mit derselben
Stärke auftreten, sondern von einem Centrum nach allen Seiten hin
allmälig an Intensität abnehmen, so sind die Anomaliendifferenzen von
der Steilheit der Temperaturgradienten abhängig. Die Differenzen werden
für 2 Orte grösser bei intensiveren Anomalien als bei schwächeren.
Ganz Null können die Anomaliendifferenzen oder auch die Abwei-
chungen der Differenzen der Temperaturmittel nur für diejenigen Orte
werden, durch welche dieselben /sanomalen hindurchgehen, für alle
übrigen Orte werden gewisse, grössere oder kleinere Unterschiede,
je nach ihrer Lage zu den Isanomalen bestehen. Da der Verlauf der
Isanomalen für jede Abweichung ein anderer ist, so werden auch die
Anomalienunterschiede der Temperaturmittel für denselben Monat von
einem Jahre zum anderen nicht immer denselben Werth behalten,
sondern in gewissen Grenzen schwanken. Diese Differenzen werden
in Folge der nicht überall mit gleicher Stärke auftretenden Ver-
theilung der Temperaturanomalien bei Orten mit geringen Entfer-
nungen kleinere Beträge annehmen als bei Orten mit grösseren Ent-
fernungen.

In der beigegebenen Tabelle IV sind die mittleren Werthe der
Anomaliendifferenzen ohne Rücksicht auf das Zeichen gebildet für
verschiedene Stationspaare im Sudetengebiete mitgetheilt. Diese
Zahlen stellen die mittleren Grenzen dar, in welchen sich die einzelnen
Differenzen der Monat- und Jahresmittelanomalien oder die Abwei-
chungen der Temperaturdifferenzen überhaupt bewegen: Von der
Angabe der absoluten Grenzwerthe wurde hier wegen der verschie-
denen Länge der Beobachtungsperioden, aus welchen sie abgeleitet
sind, abgesehen.

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 37

Tabelle IV.

Mittlere Differenzen der Temperaturanomalien.

S TOS So un : am
| ap | a | | | | |
ee ek a
2 ÈS SA rc D = a D | M
ä IA o + a = =) = =
Stationspaare = = = = S = = = > a
Da es |SS| = = © = =
== | Se l'an | = = © m =
= o © N E U
RM Eo |

A. Kleinere Entfernungen und Höhenunterschiede.

Marienbad-Kuttenplan | 14 | 113 | 11 |0-38 | 0-22*| 0-34 | 033 | 0:32 | 0-11
Prerau — Bistritz . .| 18 | 103 | 15 \0:34 | 0-29 | 0-25*| 0-36 | 0-31 | 0-10
Wigstadtl — Zauchtl.| 20 | 195 | 11 |0:29 | 0-28*| 0-31 | 0-32 | 0:30, 0-16

|

|

|

Marienbad — Eger 25 | 175 | 11 10:88 | 0:27 | 0-26*| 0:30 | 0'30|.0°15
Bodenbach — Leipa .| 2 114 | 23 |0:24*| 0:28 | 0:26 | 0‘24*| 0:26 | 0:14
Weisswasser — Leipa | 2 46 | 26 | 025 |021*| 0:26 | 0:22 | 024| 0:11
Deutschbrod — Cäslau | 37 | 140 | 20 |0'47 | 0:32*| 0:38 | 0:36 | 0:39 | 0:16
Datschitz — Iglau . . | 3 0:37 |. 0:36 | 0:37. .|0:32*| 0:35 | 0:16

DI OLLÝ OÙ G0 AD UO
-1
—
ni
|

Karlsbad — Eger. 4 60 | 15 |0:37 | 0:30 | 0-26 | 0-24*| 0:30 | 0:11

Bayreuth — Eger . .| 5 118: | 2721.0:36. | 0:25 1:0:277 0:27 |1.0:29° 0515

Lobositz — Prag | 5 36 | 20 |0:36 | 0-23*| 0-29 | 0°25 | 0:28 | 0-11

Krems — Wien. ..| 6 36 | 15 |0:19 | 0-17*| 0-21 | 0-21 | 0:20 | 0:10
| :

Josefstadt — Câslau . | 64 7 | 15 |0:36 | 0:34 | 0:33 | 0°30*| 0:33 | 0:17
Preram Brünn ...| 700 36 | 16 10:43 | 0:27*| 0:29 035 | 0:34 0-12
Fepabrac. . ...|| 70. 52 40 10:32: 0:27 | 0:,25*| 0:32 | 0:29 0310
easlaue Prao. .ı 75 | '83 |) 40 \0:38 0:31 | 0 29* 0:31 | 0:32 0.17
Bodenbach -- Prag .|| 80 | 60 | 23 |0:35 | 0:30 |0-28*| 0:33 | 0:32 | 0:10
Tabor — Prag. . . „| 80 | 257 | 15 |0:38 | 0:25 | 0:24*| 0:31 | 0:28 | 0:09
Bistritz — Brünn . .|| 83 | 87 | 25 |057 | 0-37*| 0-41 | 0:30 | 0:46 | 0:15
Datschitz — Brünn . | 86 | 233 | 24 |042 |0:34*| 0:37 |043 | 0:39 | 0:12
Iglau — Brünn. . . || 87 | 304 | 17 |0:39 | 0:30*| 0-34 | 0:33 | 0:34 | 0:16

Schönberg — Brünn .|| „90 | 110 | 25 |0-41 | 0:34 | 0:32*| 0:32 | 0:35 | 0:16

B. Grössere Entfernungen und kleinere Höhenunterschiede.

Brünn — Wien 115/1 37 | 40 |0:50 |0-38 | 0:41 | 0:33*] 0-41 | 0-19
Görlitz — Prag . . 125 | 18 | 40 |0:59 | 0-29*| 0:32 | 0:42 | 0-41| 0-12
ee Prace.. 142 261] 27.047 | 0:32, 0.28% (0310331 0206
Görlitz -- Breslau. . | 145 | 312 | 40 !0-42 | 0-31*| 0:33 | 0:33 | 0:35 | 0:14
Linz — Wien. . . .| 160 | 186 | 15 |0:56 | 0-44 | 0:39*| 0-39*| 0:45 | 0:17
Brünn’ Prae... 20. 1801298) 40° 10:72 |0:37*0:2120:532170:51.70:18
Bayreuth — Prag . | 200 | 143 | 40 (048 | 0:38 | 0:31*| 0:41 | 040 | 0:18

Bayreuth — München | 200 | 184 | 40 |0:56 |0:43*| 0:49 | 0:46 | 049| 0:20
Torgau — Prag . . 210 | 100 | 40 |064 | 0:40*| 0:40*| 0:46 | 0:45| 0:19
Breslau — Prag. . .| 225 | 55 | 40 10:69 | 0‘41*| 0:41*| 0:48 | 0:49 | 0:17
Krakau — Breslau .| 230 | 73 | 40 |0:64 | 0:50 | 0:43*| 0-47 | 0:51| 0:20
Wien Prae . .'.| 250 6 | 40 10:62 | 0:45 | 0:40*| 0:48 | 0:49 | 021
München — Prag . .| 300 | 327 | 40 |0:83 | 0:64 | 0:48“ 0:56 | 0:63 | 0:29
Krakau — Prag. . .| 380 | 18 | 40 |0:90 | 0:70 | 0:62*| 0:64 | 0:71 | 0:27

38 E. F. Augustin:

Tabelle IV.

Mittlere Differenzen der Temperaturanomalien.

DD p n AN SEP RAT 0
| Ser = T A A ; = i | ei i ro ae SE sir
| en FE | | | |
es R ml R en P | |
| EEA = ska = A
i ES = = 5. eine
Stationspaare | SM = are = = ae | = |
al Lu | A8, £ = = d E =
Br | ds | ah | E = o | M z
(E Sa |N ri F vo | |
JL (eno \ _|
! ES En ME | |

C. Grössere Höhenunterschiede.

Schneekoppe - Schnee- |
berg . . . . . . .|| 104 | 383| 10 | 0:42 | 0:30 | 0:26*| 0:48 | 0:35 | 0:15
Schneekoppe — Rau- | |
schengrund ... .| 5| 700| 8 | 0:73 054 | 0-39*| 0:83 | 0:62)7.0:35
Schneekoppe — Wang 4 | 8355| 10 | 0:56 | 028% 0-30 | 0:58 | 0:43 | 0:11
| Schneekoppe - Schrei-

x berhause...... . .| 20 968| 10 | 0:851.0:45 | .0:36.1108038 MO 205205)
Schneekoppe-Eichberg | 20 [1251 | 10 | 1:86 | 042 | 0:44 | 0:94 | 0:79 | 0:23 |
Schneekoppe - Görlitz || 74 | 1383| 10 | 0:91 | 0:40 | 0:34*| 0:84 | 0:62| 021
Schueekoppe - Breslau | 100 1453 | 10 | 079 |0'47 | 0'35*| 0:85 | 0:62 | 0:20

Schneekoppe - Golden- |

Steiner. A. „| 14] 575| 10 | 0:96 | 0:64 | 0:54*| 0:64 | 0:69 | 0:22
| Schueeberg-Schôünberg| 28 | 876| 10 | 0:97 |0:42*| 0:43 | 0:66 | 0:62) 0:28
| Goldenstein Schönberg | 22 | 301 | 10 | 0:56 | 0:52 | 0:54 | 0:40%| 0:51 | 020 |
| Frischau — Brünn. .| 63 | 563| 12 | 0:75 | 0°52*| 0:58 | 0:67 | 0:62| 0:19 |
| Schwarzau— Datschitz | 60 | 351| 11 | 0:63\ 0-37*| 0:42 | 0:39 | 0:45 | 0:27 |

| Gutenbrunn - Krems 104 | 604| 14 | 0:85 | 0:61 | 053 | 0:58 | 0‘64| 0:30 |
| Goldbrunn — Tabor .| 90 | 601 7 | 1:12| 077 |0:55 | 0:50*| 0:98! 0:28 |
| St. Thomas — Tabor | 90 | 501 7 | 0:96 | 0:45*| 0:59 | 0:62 | 0:87 | 0:22
| Hurkenthal — Příbram | 78 | 470| 10 | 0:63 | 0:70 | 0:63 | 0'52*| 0:62| 0:26)

Aus den Zahlen der Tabelle IV ist ersichtlich, dass die Diffe-
renzen der Monatmittelanomalien bei gleicher Lage bis zu Entfernungen
von 60 km zwischen den Werthen von 0-20 bis 0:30 schwanken und
dass die Veraenderlichkeit der Jahresmitteldifferenzen nur die Hälfte
davon beträgt.

Bei Stationspaaren mit ziemlich gleicher Lage haben selbst bei
grösseren Entfernungen die Temperaturdifferenzen eine verhältniss-
mässig kleine Veraenderlichkeit, wie an den Stationspaaren Bayreuth-
Eger, Lobositz—Prag, Krems -Wien zu ersehen ist, wogegen bei
Stationspaaren mit ungleicher Lage die Veraenderlichkeit auch bei
kleiner Entfernung bedeutendere Beträge annehmen kann, wie diess

x

bei Deutschbrod—Cäslau mit einer Entfernung von 37 km der Fall

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 36

ist. Localen Beeinfussungen erscheinen uuterworfen besonders die
Temperaturdifferenzen der Winter- und der Sommermonate.

Unter B sind die Veraenderlichkeitswerthe der Differenzen für
Stationspaare mit Entfernungen über 10) km gegeben. Da dieselben
bis auf zwei Ausnahmen für sämmtliche Paare aus 40jährigen Beob-
achtungen abgeleitet worden sind, so haben dieselben einen grösseren
Grad von Genauigkeit aufzuweisen und sind unter einander vergleich-
barer als die unter A zusammengestellten Werthe mit kleinerer Ent-
fernung der Stationen.

Die Zunahme der mittleren Veraenderlichkeit der Temperatur-
differenzen mit wachsender Entfernung der mit einander kombinirten
Stationen ist auf den ersten Blick aus den Daten zu erkennen. Damit die
Zunahme der Veraenderlichkeit mit zunehmender Entfernung der
Stationen noch deutlicher hervortrete, wurden Gruppenmittel berechnet
und hier übersichtlich zusammengestellt.

Veraenderlichkeit der Temperaturdifferenzen.

Gruppe Entfern. Höhendiff. Wint. Frühl. Somm. Herbst Mittel Jahr
RS Em AT Om 0:36 7 0:297°0:30 770.317 0.327043

IE EU 146 „ 0250 0:56 2037 0200 7042720287
B0266 JO DMC DEMO ACER D 20/5022

Nach den hier gegebenen Zahlen entspricht einer Zunahme der
Entfernung der Stationen um 100 Am eine Zunahme der Veraender-
lichkeit der Differenzen im Mittel sämmtlicher Monate um 0:10“ und
eine Zunahme der Jahresmitteldifferenzen um 0'05°. Die Veraender-
lichkeit der Anomaliendifferenzen nimmt am raschesten zu in den Winter-
monaten und am langsamsten in den Sommermonaten. Auf 100 kn
Entfernung nimmt von 50 km an die mittlere Veraenderlichkeit zu
in den Wintermonaten um 0-18“, in den Frühlingsmonaten um 0:12",
in den Sommermonaten um 0:08“, und in den Herbstmonaten um 0:10.
Die Veraenderlichkeit der Differenzen für die Wintermonate nimmt
mit wachsender Entfernung doppelt so rasch zu, als die Veraender-
lichkeit für die Sommermonate.

Ich habe aus den unter B zusammengestellten Daten zu ermitteln
gesucht, ob nicht die Veraenderlichkeit mit der Entfernung nach einer
Himmelsrichtung mehr anwachse, als nach anderen Richtungen. Es
sind z. B. Andeutungen vorhanden, dass die Differenzen in der Richtung
gegen Osten veraenderlicher werden, als gegen Westen. So zeigen
die Veraenderlichkeitserössen für die Stationspaare Bayreuth - Prag

40 I. F. Augustin:

und Brünn—Prag bei ziemlich gleicher Entfernung bedeutende Unter-
schiede. Zur Erlangung sicherer Resultate sind jedoch die hier be-
rechneten Daten nicht ganz hinreichend.

Für die Untersuchung des Einflusses der Seehöhe auf die mittleren
Aenderungen der Temperaturdifferenzen stehen im Sudetengebiete nur
wenige Stationen zur Verfügung, unter denen die Schneekoppe eine
Höhe von 1600 m, der Glatzer Schneeberg 1217 m und Goldbrunn
1060 m im Böhmerwald besitzt. Alle übrigen Stationen sind niedriger
gelegen als 1000 m und kann es sich hier in Folge dessen nur um
die Bestimmung der Veraenderlichkeit für kleinere Höhendifferenzen
handeln.

In der Tabelle IV sind unter C die mittleren Anomaliendiffe-
renzen für eine Anzahl von Stationspaaren aus verschiedenen Theilen
des Sudetengebietes und mit verschiedenen Höhenunterschieden zu-
sammengestellt. Die Paare können in mehrere Gruppen zusammen-
gefasst werden von welchen die erste Gruppe die mit der Schnee-
koppe kombinirten Stationspaare enthält, während in der zweiten
Gruppe einige Stationspaare aus der Umgebung des Glatzer Schnee-
berges, in der dritten solche Paare aus dem böhm.-mährischen Grenz-
gebirge und in der vierten aus dem Böhmerwald vorhanden sind.

Die Ausbreitung der Anomalien in die Höhe erfährt manche
Aenderungen, namentlich in Folge der Temperaturumkehr, so dass
die Erwärmungen und Erkaltungen oben im Gebirge nicht immer den
Erwärmungen und Erkaltungen in der Niederung entsprechen. Ge-
wöhnlich pflegt das bei den intensiveren Anomalien des Winters der
Fall zu sein. Wie gross z. B. im Riesengebirge die Unterschiede
zwischen d. Anomalien oben und unten sein können, zeigt die nach-
folgende Zusammenstellung.

Temperaturabweichungen und Differenzen.

Schneekoppe Eichberg Differenz

Januar . . . 1884 VI tej 44 — 26
Januar 021889 04 — 22 26
Februar . . . 1889 — 40 — 13 — 27
Jun. SY 29 19 10
December . . 1886 — 04 19 — 2:3

Die Erwärmung im Januar 1884 ist oben auf den halben Betrag
herabgesunken, dagegen war im nachfolgenden Jahre 1885 der Januar
oben warm und unten kühl. Im Sommer sind die Unterschiede zwischen

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 41

den Anomalien oben und unten beträchtlich kleiner als in der küh-
leren Jahreszeit.

Bildet man aus der Zahl der unter C zusammengestellten Sta-
tionspaaren Gruppenmittel, so erhält man folgende mittlere Temperatur-
differenzen :

Gruppe Entfern. Höhendiff. Wint. Frühl. Somm. Herbst Mittel Jahr
I. ATkm 996 m SONO O5 0:74 0:51 021
M2 584 „ DS MODS A0 0 20:97 7 0:61. 20:25
TO 1, 506 „ 0:74.2.0:903..0:49 0:55. ):0:97.0.0:25
B 66, 524 „ DEMO CANON 0:592..0:82 0/25

Die Ermittelung des Einflusses der Seehöhe auf die Veraender-
lichkeit der Anomalien- oder der Temperaturdifferenzen begegnet ge-
wissen Schwierigkeiten, da es unmöglich ist denselben von den Local-
einflüssen zu trennen. So zeigt die Veraenderlichkeit der Temperatur-
differenzen bei grösserer Höhe kleinere Werthe als die für andere Theile
des bühmiseh-mährischen Mittelgebirges ermittelte Veraenderlichkeit bei
kleineren Höhendifferenzen. Namentlich scheinen hier die für die
IV Gruppe gebildeten Veraenderlichkeitswerthe in Folge localer Be-
einllussungen gross zu sein.

Hofrath Hann hat die mittlere Veraenderlichkeit (V) der Tempe-
raturdifferenzen der Monatsmittel als Funktion der Entfernung E (in
úm) und des Höhenunterschiedes AH (in Hunderten von Metern)
durch folgende Gleichungen dargestellt:

pimter -V 032° + 000180 E + 0:0617 AH
Pameti... V = 0250 000086 E 00138 AH
Gesammtmittel . . . . . V = 028" 4 0:00131 E + 00283 AH

Ich habe nach diesen Formeln die Veränderlichkeit für die
Gruppe I und das Mittel aus den Gruppen I—III berechnet und zum
Vergleiche die berechneten Werthe mit den beobachteten zusammen-
gestellt.

Winter Sommer Mittel
Hbeobachtet. . . . . . 0:80 0:35 057
V berechnet . . . . . . 093 0:43 0.02 | Gruppe 1
beobachtet <. . . . 0:79 0:45 0:58

Beherechnet 0. 0:83 0:39 0:54 Gruppe I—III

42 I. F. Augustin:

Die durch Beobachtung und Rechnung gefundenen Resultate
sind ziemlich übereinstimmend und es kann durch die Hann’schen
Formeln die Abhängigkeit der Veränderlichkeit der Temperaturdiffe-
renzen von der Seehöhe auch in den Sudetenländern mit grosser
Annäherung an die Beobachtung dargestellt werden. Ob auch die für
verschiedene Entfernungen berechneten Resultate mit den beobachteten
übereinstimmen, kann aus nachfolgenden Zusammenstellungen beurtheilt
werden.

I. Beobachtete Werthe. II. Berechnete Werthe.
Entfernung Höhendifferenz Winter Sommer Mittel Winter Sommer Mittel
55 km 110 m 0:36 0:30 032 0 49 0:32 0:38
1583, 146 „ 0:53 0:37.. 042 0:69 0:41 055
200.5 JO 0:72 0:46 0:55 0:86 0:49 0:66

Die nach den Formeln berechneten Werthe stimmen nur fůr die
Sommermonate mit den beobachteten überein, für die Wintermonate
und für die Mittel aus allen Monaten fallen sie beträchtlich grösser
aus. Durch die genannten Formeln kann die Abhängigkeit der Ver-
änderlichkeit der Differenzen von der Entfernung nicht genau zur
Darstellung gebracht werden in Mittelgebirgsländern mit einer ein-
förmigeren Terraingestaltung, weil die Coefficienten derselben aus den
für die Alpenländer gewonnenen Resultaten berechnet worden sind,
die in Folge der grossen Mannigfaltigkeit der Terraingestaltung dieser
Länder stark local beeinflusst erscheinen. Bis auf die Sommermonate
sind sowohl die durch Formeln berechneten als die direkt beobachteten
Veränderlichkeitswerthe für die reich gegliederten Alpenländer grösser
als für die dem Mittelgebirge angehörigen Sudetenländer.

Die Veränderlichkeit der Temperaturdifferenzen ist auch von
der Jahreszeit in der Weise abhängig, dass die grösste Veränder-
lichkeit auf die Wintermonate, die kleinste Veränderlichkeit bei klei-
neren Entfernungen der Stationspaare auf die Frühlings-, bei grösseren
Entfernungen auf die Sommermonate entfällt. Die jährliche Periode
der Veränderlichkeit ist vielen Beeinflussungen unterworfen und kann
in Folge dessen nicht bei allen Stationspaaren in gleicher Weise
ausgebildet sein. Es herrscht in den einzelnen Theilen der jährlichen
Periode eine grosse Verschiedenheit vor, namentlich bei Stations-
paaren mit kleinen Entfernungen, bei welchen sich oft entgegen-
gesetzte Verhältnisse zeigen. Mit wachsender Entfernung treten die
Localeinflüsse mehr in den Hintergrund und ist der jährliche Gang
regelmässiger und schärfer ausgebildet als bei kleineren Entfernungen.

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 43

Es braucht nicht hervorgehoben zu werden, dass der jährliche Gang
der Veränderlichkeit erst aus vielen Beobachtungsjahren genau fest-
gestellt werden kann.

Vergleicht man die mittleren Differenzen der Temperaturano-
malien mit den im vorigen Capitel gegebenen mittleren Anomalien
selbst, so sieht man, dass dieselben viel kleinere Beträge haben. Es
lässt sich dieses aus der Vertheilung der Anomalien erklären, welche
an ganz nahen Orten mit gleicher Lage nahezu gleich sein sollen
und erst mit wachsender Entfernung und wachsender Höhe zu be-
deutenden Beträgen anwachsen können. Bildet man das Verhältniss
zwischen der mittleren Anomalie und der mittleren Differenz der-
selben für zahlreiche Stationen, so kann man ersehen, wie vielmal
die unregelmässigen Temperaturschwankungen grösser sind, als ihre
Differenzen für verschiedene Orte.

Zur Beurtheilung des Verhältnisses zwischen der Grösse der
Anomalien und der Grösse ihrer Unterschiede werden hier die Werthe
der mittleren Anomalien für den westlichen und den östlichen Theil
sowie für das ganze Sudetengebiet gegeben.

Mittlere Veränderlichkeit der Monats- und Jahresmittel.

Winter Frühling Sommer Herbst Mittel Jahr
Renee 277.22... 2:21°771:597°91716°°71:31 771507 20:62

RES TiChe eine 079-947 71566 I IAA AS 715610 0:66
AE NGC DIE CORAN NO DOM COMTE "11367"15911066

Vergleicht man die hier gegebenen Daten für die Veränder-
lichkeit der Temperaturmittel mit den oben gegebenen Daten für die
Veränderlichkeit ihrer Differenzen bei verschiedenen Entfernungen
und Höhenunterschieden der Stationen, so erhält man folgende
Verhältnisse:

Mittlere Anemalien: Mittlere Differenzen der Anomalien.

Entfernung Winter Frühling Sommer Herbst Mittel Jahr
55 km 62 D6 38 44 41 Sen
10 C 42 4:5 al 34 38 39)

2600, Sal Dal! 2:5 26 2:9 3:0
Hohendifferenz

266 m 4:8 49 32 ar 41 40

695 , DO UN SN NS NON OT 100

Das Verhältniss zwischen der Veränderlichkeit der Temperatur-
mittel und der Veränderlichkeit ihrer Differenzen konnte aus Mangel
an Beobachtungen für geringere Entfernungen nicht bestimmt werden.

44 I. F. Augustin:

Bei ganz nahen Stationen dürfte die Veränderlichkeit der Temperatur-
mittel ca. 10mal grösser sein, als die Veränderlichkeit der Differenzen
dieser Mittel.

Nach der hier gegebenen Zusammenstellung ist das Verhältniss
grösser in den Wintermonaten, in welchen es bei einer Entfernung
von 55 km 62 erreicht, als in den Sommermonaten mit 3:8. Mit
wachsender Entfernung werden auch die Verhältnisszahlen zwischen
den mittleren Anomalien und den mittleren Differenzen derselben
immer kleiner und gleichen sich auch die Unterschiede dieser Zahlen
in den Winter- und den Sommermonaten immer mehr aus. So ist
bei einer Entfernung von 266 km das Verhältniss zwischen den
mittleren Anomalien und den mittleren Differenzen der Anomalien
für die Wintermonate 3:1, für die Sommermonate 2:5.

Da an den höher gelegenen Stationen die mittlere Veränder-
lichkeit der Temperaturdifferenzen zunimmt, so muss der Quotient
aus der Veränderlichkeit der Temperaturmittel und der Veränder-
lichkeit der Differenzen mit wachsendem Höhenunterschied der Sta-
tionen immer kleiner werden. Bei einem Höhenunterschied von 266 m
sehen wir denselben ebenso gross, wie bei einer Entfernung von 158 km
und bei einem Höhenunterschied von 695 m ebenso gross, wie bei
einer Entfernung von 266 km, so dass hier einem Zuwachs der Ent-
fernung um 100 km ein Zuwachs des Höhenunterschiedes von 400 m
in der Einwirkung auf die Vergrösserung der mittleren Differenzen
entsprechen würde.

Das Sudetengebiet hat keine so weite Entfernungen und so
grosse Höhenunterschiede, bei welchen die Veränderlichkeit der
Temperaturmittel gleich gross wäre, mit der Veränderlichkeit der
Temperaturdifferenzen, denn nach Hann’s Formeln würde dieses erst
bei nachfolgenden Entfernungen und Höhenunterschieden erreicht
werden.

Winter Sommer Mittel Winter Sommer Mittel
Entfernung: Kilometer © Hohendifferenz: Meter
1080 1047 1000 3144 6521 4629

Die hier zwischen der Veränderlichkeit der Temperaturmittel
und der Veránderlichkeit ihrer Differenzen für verschiedene Ent-
fernungen und Höhenunterschiede abgeleiteten Verhältnisszahlen lassen
die Vortheile erkennen, welche die Differenzen bei Erlangung ver-
lässlicher Mittelwerthe gewähren. Man kann nur die hier gegebenen
Zahlen auf das Quadrat erheben, um zu sehen, wie vielmal kleiner

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 45

die Zahl der Beobachtungsjahre sein wird, um den gleichen Grad der
Genauigkeit des Mittels zu erlangen.

Durch die Reduction gelangt man in viel kürzerer Zeit zu ver-
lässlichen Mittelwerthen als durch directe Beobachtungen. In nach-
folgender Uebersicht ist die Zahl der Jahre gegeben, um das redu-
eirte Mittel bis auf + 0:19 C. sicher zu stellen.

Entfernung Winter Frühling Sommer Herbst Mittel Jahr

55 km 9 6 7 7 7 1
158 , 20 9 10 12 13 2
266 , 38 20 15 20 22 4

Höhendifferenz

226 m 15 9 10 10 (ul 2

695 , 45 17 15 27 24 4

Wenn es sich bei der Reduction kurzer Reihen auf die Normal-
periode nur um Entfernungen der Stationen handelt, welche bis
50 km gehen, so sind nicht einmal 10 Jahre dazu nöthig, um bis
auf + 0:10 sichere Mittel zu erlangen. Bei Entfernungen bis 150 km
beträgt die Zahl der Beobachtungsjahre zur Erlangung verlässlicher
Temperaturmittel für die Wintermonate 20, für die Sommermonate 10.
Verlässliche Jahresmittel erlangt man schon nach i—4 Jahren.

Die Zahl der Beobachtungsjahre zur Erlangung sicherer Tempe-
raturmittel nimmt mit wachsenden Höhenunterschieden ziemlich schnell
zu, so dass sie bei einem Höhenunterschied von 700 m in den Winter-
monaten 45, in den Sommermonaten 15 und durchschnittlich 24 be-
trägt. Man wird deshalb bei Vornahme der Reduction grösseren
Höhenunterschieden ausweichen müssen, was bei Mittelgebirgsstationen
nicht schwer durchzuführen ist.

Bei der grösseren Anzahl der Stationen mit längeren Beob-
achtungsreihen wird es im Sudetengebiete möglich, Stationen mit
kleineren Entfernungen und kleineren Höhenunterschieden mit ein-
ander zu vergleichen und durch die Reduction bis auf + 0 1° sichere
Mittel bereits schon in 5—6 Jahren zu erhalten.

VII.
Die Normalperiode 1851 — 1890.

Als Periode, auf welche die Temperaturmittel sämmtlicher Sta-
tionen reducirt worden sind, ist 1851—1890 gewählt worden. Es war

46 I. F. Augustin:

im vorliegenden Falle die Wahl zwischen dieser 40jährigen und der
SOjáhrigen Periode Hanns zu treffen, auf welche die Temperaturmittel
an den Stationen der Alpen-, der Karpathenländer und in Süddeutsch-
land reducirt worden sind. Die Annahme dieser Periode hätte den
Vortheil gebracht, dass dadurch die Temperaturmittel eines grossen
Ländergebietes direct vergleichbar geworden wären. Wenn ich mich
trotzdem für die Periode 1851—1890 entschieden habe, so war dabei
der Umstand entscheidend, dass seit dem Erscheinen der Arbeit
Hanns eine längere Zeit verflossen ist, während welcher sich in Folge
der Gründung neuer Stationen sehr viel Material angehäuft hatte,
dass bei der Mittelbildung mit Vortheil verwerthet werden konnte.
Die Wahl der Normalperiode 1851—1890 erschien durch die Ver-
hältnisse geboten. Uebrigens kann man durch Ableitung der Unter-
schiede für die Normalstationen die Normalmittel aus der 30jährigen
Periode mit den 40jährigen Mitteln vergleichbar machen.

Um die Mittel der einen auf die Mittel der anderen Periode
beziehen zu können, habe ich die Differenzen der 30jährigen gegen
die 40jährigen Normalmittel berechnet und in einer Uebersichtstabelle
zusammengestellt.

Tabelle V.

Differenzen zwischen den 30jährigen 1851—1880 und den
40jährigen Mitteln 1851— 18%.

München

Brünn

z
ma
AQU ATEN MN (OP OM 0200021050210 21030 ORAN GP OA
DE je .
01

Februar . . —9.1 —01 —01 00 00 0 00.00. 00. 00 00
März 6 0:1 72.0:0%, 0:1. 0:0: 20:0. ©0020 502 10
API 2%. .041°7°01 20:0 700 . 0:0. 70:1 °..0:1° 70er
Mai .... -02 —02 —02 —02 —02 02 —01 02 —02 03 —03
Juni... . .02.°02°003. 03.02 03° voor
Jahr... 7077 00 720:0 70:0 0:0 0:0 %0 Foo 0:0
August, ©. 027027031 0:27 0:27 70:17 0:12 OP DS Da. a
September. 0:1 20:17 20417 70:1.12.0:1. 0:0. 010 ZoP RO OT
October >. 02.70.37 7037 0:3 0:2. 0:2 0:30 PS
November . —02 —02 —03 —01 —03 —01 02 —02 —02 —02 —02
December . —02 —02 —0:2 —02 —03 —01 01 —01 91 00 —02

Jahr)... %.2.2.0:0 0:0 .2.0:0.0:0 0:0 |: 00 NO TND DORE aa

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 47

Aus der beigegebenen Tabelle V. ist ersichtlich, dass durch
die Verlängerung der 30jährigen Reihe auf die 40jährige die Ver-
gleichbarkeit der aus beiden Reihen abgeleiteten Mittel nicht beein-
trächtigt erscheint. Das allgemeine Jahresmittel der Lufttemperatur,
welches bei den Vergleichungen am meisten in Betracht gezogen wird,
ist bis auf eine einzige Ausnahme an allen übrigen Stationen gleich
geblieben, indem das etwas niedrigere Mittel aus dem Lustrum
1885—1890 keinen entscheidenden Einfluss auf dasselbe aus-
geübt hatte.

Was die aus beiden Perioden abgeleiteten Monatsmittel der Luft-
temperatur anbelangt, so machen sich zwar einzelne Unterschiede
geltend, welche jedoch, da sie in keinem einzigen Falle einen grösseren
Betrag erlangen, vernachlässigt werden können. Die grössten Unter-
schiede betragen nur bei einigen Monaten bis + 0:3, während sie
bei der Mehrzahl der Monate kleiner sind. Die extremen Monate
Januar und Juli, welche zur Berechnung der Jahresamplitude der
Lufttemperatur verwendet werden, zeigen entweder keine oder bis
nur auf + (1 gehende Unterschiede. Das Januarmittel ist nach den
40jährigen Beobachtungen um 0:1" niedriger als nach den 30jáhrigen,
während das Julimittel nur an einigen Stationen um diesen Betrag
niedriger bleibt, an den übrigen Stationen aber gleich ist. April hat
nach den 40jährigen Beobachtungen eine gleiche, October aber um 03"
niedrigere Mitteltemperatur als uach den 30jährigen Beobachtungen.

Die für sámmtliche Normalstationen ziemlich übereinstimmenden
Unterschiede zwischen den 30jáhrigen und den 40jährigen Temperatur-
mitteln sind ein Beweis dafür, dass die Temperaturänderungen während
des Decenniums 1881—1890 auf dem ganzen Gebiete in gleicher
Weise vor sich gegangen sind. Man kann dieselben ohne Bedenken
an allen übrigen Stationen zur Umrechnung der 40jährigen auf die
30jährigen Mittel oder auch umgekehrt verwenden. Uebrigens sind
bei der Kleinheit dieser Unterschiede die aus den beiden Perioden
abgeleiteten Mittel auch ohne Umrechnung sehr gut vergleichbar.

In der beigegebenen Tabelle VI werden vorläufig die 40jährigen
Normalmittel 1851—1890 für eine Anzahl der inländischen und aus-
ländischen Stationen mit längeren homogenen Beobachtungsreihen
zusammengestellt, welche hier zur Vornahme der Reductionen als
besonders geeignet erscheinen. Specielle Nachweise über die Ableitung
dieser hier übersichtlich zusammengestellten Normalmittel werden
weiter unten gegeben werden. Die 40jährigen Normalmittel für sämmt-
liche Stationen werden erst im zweiten Theile dieser Arbeit veröffentlicht.

48 I. F. Augustin:

Tabelle VI.

Temperaturmittel für die Periode 1851-1890.

IT F2 FF Fr TOR = a PERLES SEINY iris = =
| | = 5 7 =
| = = E = = = = = 5 En
| O rt 69 = č = 5 = © 2 a ©
| M Ea am 080
| FS
| (se) > ar)
Seehöhe . . . | 463 | 413 | 284 | 168 | 256 | 302 | 328 | 278 | 285 | 202
Jahre 00] 13 | 14 oo 1140 | 99 | 15 | 15 1720, 1020
| m
Januar . . 30192-71232 19/98) 20.6) 0.7) 7920 2.8) 21-9
Februar — 1.8 17 [1.1103 | 1.4 1-7 97 1.5 20:8) 803
März ....| to) do) WS) 27 10 10, 12, 120 >00)
April D 65 841 ©2801 3 zo 70. Ne OM 57
Mai... ..|113| 114) 19:4) 12:8 | 12:3.) 19:0 | 11:8), 13:3 1918 Mie
| Juni. . ..|ıs1| 1562| 159) 168| 162 | 16:1| 155 | 173 | 171) 175
| Jul... || 167 | 169) 177) 18:8, 178 | 177. 171) 18:8] Me 193
August . . „| 161 | 15°7| 169 | 175 | 17°0 | 16°5 | 161 | 18:0 | 1&1| 18°6
September . . | 126 | 12:1| 13°2 | 140 | 135 | 12-9 | 12:5 | 141| 145 | 149
October ..| =s| zı) 77| 88, Sol Tal "el 87, Mol 9:3
November . .| 12 14, 18, 32| 23) 18, 18| 2585| 28| 32
December . .|—23|—19|—16|—03|—153|—20|—20|—17|—12 | —04
|
Jahr. ©. 67) 68| 78| 84| 76| 72| 7o| see"

N = E a = S

I 5 eM = = S MCS

Ort. 8 B ele) 3

ee Ee E E VE s

In © 5 A =] A

| Pe |

Seehöhe . .|| 166 | 350 | 425 | 459 | 397 | 520 | 311 | 516 | 535 | 464

Jane... | 2a MoN | 1) 2] 220, OLO NESON LS
Januar . . ..\—17 2:7 |—9:7 |— 83:2 |-_ 9-4 |—2°8 |— 1:7 |—2°9 —3:6 |—4 1
Februar . . . |-0:3 |[—9:2 |—18 | —2-1 |—1-3 |—1:8 |- -0:3|—1:8 |—2:5 |—2:9
März .. . 2 3:3 (01 1:3| 1:5| 2>| 1.0], 2:81.02 080,52 ONO
April sun 9:11 7069| 731 76| 6:91 8:21.00) 52 GS
Mai . . . . .|| 141 | 11:8| 117 | 124) 12°4| 120| 13-1 | 121| 112) 114
Juni... . .| 179| 15-9 | 15-4| 162 | 162 | 15:9 | 16:8| 15:9| 152| 154
Ju NE os 17:3 17:3 | 18:0.) 18:0)| 7 SNS 61 M67 MAR O A0
August . . .|| 187 | 16:5| 164| 17:2 | 17:3| 170| 180, 16:9 | 16:1 | 16:1
September . . | 14-9 | ı2:8| 13:8 | 13-4 | 13-6 | 13-1 | 142| 13:1 | 12:8 | 12:3
October... 91.82 ze 7e| 83|, 72 seo R M0
November . .| 30| 2:1 TAS 1:50 OB 131220 OMA)
December . .|—0+9|—2:2 |—21|—25 —17|—22|—07|—24 |—3°0 | —3°4
Jahr u... 80. zo di 73, der 70 1822 OA R GG GE

|

Tabelle VI

Die Temperaturverháltnisse der Sudetenlánder.

Temperaturmittel für die Periode 1851—1890.

| | sh
| EP EE P sh OE P VEN ug
O PEPE EP MEN P EM Sie
n nooo KS EU PER ent
Mu | eue
Seehöhe . . . | 178 | 231 | 215 | 518 | 278 | 429 | 341 | 642 | 258 | 220
Jahre . As ao 15555 a5 10 20:40
Januar —27|—26|—24|—28|—28|—26|—38|—48|—14|—33
Februar —09|—12|—12|—18|—L9|—21|—23|—+£1|—08|—23
März 33: 281028) .18| 16100 1430025 17
| April SSS (22891008 Te AIG TS DR AO 80 79
Mai . 142 | 13°6| 13°7| 12-7| 12:6 | 11-3| 122) 8-9] 12:8| 13:3
Juni . 180) 17°3| 17°7| 168| 167 | 15°2| 16:3| 13°0| 168| 172
Julie. 19:8 | 191 19:2. 184, 18°3| 166 | 177 | 14°9 | 18°6 | 187
August... || 189, 182 | 184 | 176| 174| 15:8, 169 | 141, 180, 178]
September 149 | 14:5| 144| 13°9| 13:5| 12:3 | 18:2| 10:7 | 143| 139
| October 3311 951 lo 8:61 1837 18108 6-0 SN er
: November AT A PR A A 2D 0220000023010 0:32:01 2220
December —1'7 esk 159, 2:3 242 0:80 250
Jahr | 87] sul EH) MONTE NN EAN 08 «2.48, AS

| | | ] | =

| | | =

EMP EEE A6

(O) Von ps EE S | 58, à | B ==

NES | -i 3 = >" B

I > | Rd — 3 en) = © © = =

|| | m = A £ | = = © m

l | | © B
Seehöhe | 224 | 230 | 380 | 529 | 345 | 927 | 120 | 102 | 217 | 147
Jahre | Re | 40 | 40 | 20 | 25 | 40 | 40 | 40

|! | | |
Januar N 1.8 3:2 0:72:10 3:72, DO ES e6
Februar | 0:0 1—0:2 —08 |—12|—09|—35|—01| 0:4 —0:9 |—1:0
März al | NR ar. Beleg EN RD 29
April | 93, 9-0! 85| 73, 73, 36, 80| 86| 75| 80
Mai | 1041| 141, 13:1) 117) 118, 81| 127, 184, 12:6| 132
Juni. | 12:8 | 17-9 16:9 15°2|| 155 121169) 17-4 16:6| 17:3
Juli . | 19:7 | 197 | 18:6 | 171 | 171 | 13°9 | 18°4 | 19:0 | 18-0| 189
Aucust .. . | 188) 184| 18:0| 163 | 16:3| 13:1 | 17:5 18:2 17:3) 181
September . 151) 147 | 145 | 12:8 | 12°8| 10:3 | 13-9 | 147 | 13:8 | 144
October | 98 9:4 8:8 76 78 504 87 9:3 86 90
November 7 3:42.3:022:0 1:63], 2:0. ST NO ON 003555 9:7.10.02:8
December . |— "08 |--1°0 —22|—22 | —15|—33|—03, 03|—09|—10
Jahr : | 91 89.81. I 7a 22 82 9090| 801 84|
Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe, 1899. 4

50 I. F. Augustin:

Neben den hier angeführten Stationen mit längeren Beobachtungs-
reihen sind jedoch auch Stationen mit kürzeren Reihen zu Verglei-
chungen von Temperaturmitteln und zu Reductionen auf die Normal-
periode benützt worden. Die Prüfung des Beobachtungsmaterials kann
gut nach entfernten Stationen vorgenommen werden, erfordert jedoch
in manchen Fällen eine nahe gelegene Station, wenn namentlich in
den Wintermonaten sichere Mittelwerthe erhalten werden sollten.
Es musste besonders im gebirgigen Terrain eine nahe gelegene Station
gewählt werden, wenn es sich um die Reduction von bloss einigen
Jahrgängen auf die Normalperiode gehandelt hatte. Die Temperatur-
mittel mit 10jährigen und längeren Beobachtungen können, wie Hann
nachgewiesen hatte, auch nach einer entfernten Station mit gutem
Erfolge reducirt werden.

Zur Erlangung verlässlicher Mittelwerthe wurden fast durch-
sehends die Differenzen gegen mehrere Stationen gebildet und die
durch dieselben erlangten Resultate mit einander verglichen. Ge-
wöhnlich wurde zuerst die Reduction nach den oben für jedes Land
aufgestellten Normalstationen vorgenommen, das erlangte Resultat
aber nur dann beibehalten, wenn es mit dem durch Hilfe der Nach-
barstation erhaltenen Resultat übereinstimmte. Sonst wurde den Re-
ductionen durch die Nachbarstationen der Vorzug gegeben, namentlich
wenn es sich um kurze Reihen gehandelt hatte. Von den oben ange-
führten Normalstationen waren bei Vornahme der Reductionen be-
sonders Prag, Brünn, Wien und Breslau in Verwendung.

Zur Ableitung der normalen Temperaturmittel sind nur die-
jenigen Differenzen genommen worden, welche den brauchbarsten
Theilen der Reihen angehören, während die aus den mangelhaften
Theilen berechneten Differenzen unbeachtet geblieben sind. In Folge
dessen kamen bei der Reduction viele Jahrgänge nicht zur Ver-
wendung, denn man rechnet viel besser mit guten kürzeren als mit
langen mangelhaften Reihen. Da man nach verhältnissmässig kurzer
Beobachtungszeit Konstante Differenzen erlangt und die durch die-
selben erhaltenen Resultate wenigstens für das Jahresmittel ebenso
verlässlich bleiben, als durch die vieljährigen Differenzen, so kann
man sich dabei nur auf einzelne Theile der Beobachtungsreihen
beschränken.

Die oft störenden Unregelmässigkeiten im jährlichen Gange der
Temperaturdifferenzen, welche aus kurzen Beobachtungsreihen abgeleitet
worden sind, wurden durch Anwendung einer einfachen Ausgleichungs-
formel beseitigt Es wurde bei dieser Operation der zu ersetzende

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 51

Werth mit dem doppelten Gewicht genommen und somit das neue
Mittel nach der Formel M = ‘/, (a + 25 + c) berechnet. Es kann
hier durch mehrere Beispiele nachgewiesen werden, dass dadurch die
Reductionen an Sicherheit gewinnen.

VIII.
Specielle Nachweise über die Ableitung der Temperaturmittel.

Eger. 31 Jahre 1864—1894 zu den Terminen 6, 2", 10" Be-
obachter während der ganzen Periode Prof. A. v. Steinhaussen. Die
Station ist im J. 1895 eingegangen. Nach Vergleichungen mit Bayreuth
und Prag erscheint die Reihe nicht homogen. Die Periode 1864—1880
weist im Ganzen um 0:4“ höhere Mittelwerthe auf als 1881—1894.
Um beide Reihen vereinigen zu können, sind an die Mittelwerthe
der Periode 1864—1880 Correctionen angebracht worden, welche aus
den Differenzen gegen die beiden genannten Vergleichsstationen ab-
geleitet worden sind und welche nachfolgende Beträge aufweisen:
October—März — 02°, April u. September — 04, Mai — 0'5°,
August — 069, Juni u. Juli — 0'8°, Jahr — 0'4°. Die Reduction auf
die Normalperiode ist nach Bayreuth und Prag durchgeführt worden.
Die Station wird als Vergleichsstation benützt und werden die corri-
girten Temperaturmittel mit den Mitteln der anderen Vergleichs-
stationen hier abgedruckt werden.

Karlsbad. 20 Jahre 1875—1895; 7°, 2h, 9h: vom November
1878 7°, 1°, 9, Mit Lücken während Jänner — April 1875, Juni u.
October 1878, September—October 1881. Seit October 1882 blieb der
Standplatz der Instrumente ungeändert im I. Stockwerke des Hauses
„Windsor,“ Laurenzigasse. Um die Mittel 1575—1881, nach welchen
die Station während des Winterhalbjahres zu warm erscheint, mit
der nachfolgenden homogenen Reihe 1882—1895 vereinigen zu können,
wurden an dieselben als Correctionen angebracht im October — 0:1°,
November — 0:4, December— Jänner — 0°5, Februar — 0:7, März
— 08, April — 06 und Mai 0:3, Juni—September 00, Jahr
— 3. Die Lücken wurden aus den Differenzen gegen Eger inter-
polirt. Auf die Normalperiode wurden die Temperaturmittel reducirt
durch Eger. Die Station wird als Vergleichsstation benützt.

Kaaden. 23'/, Jahre, 1870—139, 7*, 2%, 9" mit Lücken na-
mentlich in der Periode 1870 —75 und im J. 1895. Die Beobachtungen

4%

52 L F. Augustin:

wurden während der ganzen Zeit an der Ackerbauschule angestellt.
Die Bildung der Differenzen gegen Eger und Prag führte zu dem
Resultate, dass die Mittel aus der Periode 1870— 1875 unbrauchbar
sind und die Mittelwerthe während 1876—1884 höher erscheinen
als 1885—1895. Nach Auslassung der älteren unsicheren Beobachtun-
gen 1870—1875 wurde durch Anbringung der konstanten Correction
— 94" an die Temperaturmittel der Periode 1876—1884 die Reihe
homogen gemacht. Die Reduction ist durch Eger vorgenommen worden.

Bodenbach. 23 Jahre 1851—1873; 6", 2h, 10". Beobachter
Oberförster Adam Seidl. Eine übersichtliche Zusammenstellung der
Temperaturmittel findet man im Jahrgang 1864 und 1872 der Jahr-
bücher der Centralanstalt, weiche letztere für die ganze Beobachtungs-
periode 1828—1873 von Dr. St. Kostlivy gemacht worden ist. Die
Differenzen gegen Prag sind konstant und ist demnach die Reihe als
homogen anzusehen; nur mussten vor ihrer Bearbeitung einige un-
richtige Angaben beseitigt werden.

Böhm. Leipa. 41'/, Jahre 1852—1895; 6", 2°, 10% (1852 bis
1862); 7*, 2h, 10% (1863— 1885); 7", 2h, 9h 1886 -- 1895). Beobachter:
P. Paul Hackel 1852—1878, Dr. F. Hötzel 1879—1880, Professor
P. Zimmerhakl 1881—1886; Prof. Josef Wünsch seit 1887. Die Be-
obachtungsreihe weist mehrere Lücken namentlich während 1856 bis
1860 und zahlreiche unrichtige Angaben auf. Die Differenzen gegen
Prag und Görlitz sind trotz des öfteren Personenwechsels und des
Wechsels der Beobachtungstermine konstant und konnte nach Besei-
tigung der Lücken und der gröberen Störungen durch Interpolation
eine 40jährige homogene Reihe hergestellt werden. Nur die letzten
Jahrgänge 1891—1895 befinden sich nicht in Übereinstimmung mit
den früheren, indem die Mittel aus dieser Periode beträchtlich nie-
driger, namentlich während des Winterhalbjahrs erscheinen. Durch
Anbringung der aus den Differenzen gegen Prag abgeleiteten Cor-
rectionen September— December 0:5°, Januar— Februar 0'4°, März 0:2",
April 0‘1°, Mai und Juni 00, Juli u. August 0:2”, Jahr 0:3° können
die letzten Jahrgänge an die früheren angeschlossen werden.

Weisswasser. 31 Jahre 1865—1895; 6", 2h, 10% (bis 1872).
6°, 2°, 9% (seit 1873). Beobachter Prof. M. Sluka (bis 1884) und Prof.
A. Peřina (seit 1885). Die Differenzen gegen Leipa und Prag sind
konstant und ist Weisswasser als Vergleichsstation für die Nachbar-
stationen geeignet. Die Reduction auf das Normalmittel ist durch
Prag ausgeführt worden.

Böhm. Aicha. 15°), Jahre; 1815—1875, 1882—1895. Beob-

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 53
achtungstermine 7, 2°, 10" und 7", 1'/,", 8"/". Beobachter während

der ersten Periode Bratanich und Krejčí, während der zweiten
K. Schiller. Die Termometer waren im I. Stockwerke in der Wohnung
des Beobachters untergebracht. Die Differenzen gegen Prag und
Weisswasser sind konstant. Die Interpolation der fehlenden Tempe-
raturmittel im J. 1881 und Jänner—April 1882 und die Reduction
auf die Normalperiode ist durch Weisswasser ausgeführt worden.

Josefstadt. 25 Jahre 1876—-189»; 8°, 2%, 8°: k. k. Garnisons-

Spital. Die Differenzen gegen Prag und Breslau sind während der
Periode 1876-1890, während welcher Hauptmann Holy als Beob-
achter angeführt wird, konstant, während der Periode 1891 - 1895
aber sehr variabel, so dass die letzten Jahrgänge an die früheren
nicht angeschlossen werden konnten. Es wurden nur die Temperatur-
mittel aus der Periode 1876—1890 zur Ableitung der Normalmittel
benutzt.
Čáslau. 41 Jahre 1852—1895 mit Lücken im J. 1857, 1861,
1887 und einer Unterbrechung im J. 1873. Beobachtungs-Termine;
60,.2210:7 (1352 bis 1891); 74,1%, 9618921895); Beobachter:
Dechant J. Pečenka (1852— 1872), Director J. Kuthan (1874—1595).
Die Aufstellung der Beobachtungsinstrumente war während der ganzen
Zeit günstig und ist die Reihe nach den Vergleichungen mit Prag
homogen. Es machen sich in der ganzen Reihe nur einzelne unrichtige
Temperaturmittel bemerkbar. Durch Interpolation der fehlenden Jahr-
sänge 1851 und 1873, der oben angegebenen Lücken und nach Be-
seitigung der Störungen, gelang es eine vollständige 45jährige Tem-
peraturreihe herzustellen, aus welcher die 30- und 40jährigen Mittel
direct berechnet werden konnten. Neben Prag und Leipa hat Cäslau
die längste und auch die beste Beobachtungsreihe, welche die ganze
hier in Betracht kommende Periode ausfüllt, und kann deshalb als
Normalstation für die Stationen im östlichen Böhmen dienen.

Prag (k. k. Sternwarte). 45 Jahre 1851-1895, 6°, 2h, 10%
1851— 1892), 7°, 2h, 9" (1893—1895), ausserdem stündliche resp.
zweistündliche Aufzeichnungen mit Hilfe eines Thermographen. Die
Beobachtungen sind an der k. k. Sternwarte in einem geräumigen
Hofe des Klementinums angestellt worden. Die Vergleichung mit an-
erkannt guten Normalstationen hatte ergeben, dass die Beobachtungs-
reihe nicht homogen erscheint, sondern in zwei verschiedene Theile
zerfällt, von denen der erste mit stetig anwachsenden Temperatur-
werthen die Periode 1851-—1870 umfasst und der zweite homogene
Theil sich über die Periode 1871—1895 erstreckt. Da die Aufstellung

54 I. F. Augustin :

der Thermometer während der ganzen Zeit dieselbe geblieben ist
und auch in der Umgebung keine grösseren Veränderungen vor sich
gegangen sind, so konnte das Anwachsen der Temperaturwerthe
während 1851—1870 nicht in Localeinflüssen liegen, sondern musste
der Grund in den Thermometern selbst gesucht werden. Es wurden
während der früheren Beobachtungsperiode seit 1851 weder durch
Thermometervergleichungen noch durch Eispunktbestimmungen die
instrumentalen Correctionen bestimmt, deren Betrag allmälig mit dem
Aufrücken des Eispunktes gewachsen ist. Seitdem die Fehler bei 0°
bestimmt und die Correctionen regelmässig an die Temperaturbeob-
achtungen angebracht werden, machen sich keine Störungen be-
merkbar und ist die Reihe homogen.

Um den ersten Theil der hier in Betracht stehenden Reihe an
den zweiten anzuschliessen, wurden nicht die nachträglich für die
Thermometer ermittelten Correctionen an sämmtliche Jahrgänge an-
gebracht, weil dieselben als zu spät ermittelt, nur für die letzten
Jahrgänge die vollständige Geltung haben und für die ersten Jahr-
gänge zu gross sind. In diesem Falle können keine konstanten Cor-
rectionen an Temperaturmittel angebracht werden, sondern müssen
vor ihrer Anbringung die allmäligen Veränderungen derselben ermittelt
werden. Ich habe diese Arbeit durchgeführt durch Bildung der Diffe-
renzen gegen die korrespondirenden Mittelwerthe in Wien, Krakau,
Breslau, Torgau, Bayreuth und München in den „Untersuchungen
über die Temperatur in Prag*)“ und die Reihe durch Anbringung
von veränderlichen Correctionen homogen gemacht. Durch Vergleichung
der erlangten Resultate**) kann man ersehen, dass die mittels der
Differenzen gegen die Normalstationen ermittelten Correctionen den
Vorzug verdienen vor den nachträglich ermittelten, die nur für einen
kürzeren Zeitraum und nicht für die ganze Periode eine völlige
Geltung haben können.

Zugleich wird hier ein Beispiel gegeben, wie die Methode der
Differenzen ein vortreffliches Mittel abgibt zur Beseitigung der ver-
schiedenartigen Störungen aus den Temperaturreihen. Mit Hilfe der
Differenzen gegen verlässliche Normalstationen konnte eine homogene
Reihe von Temperaturmitteln hergestellt werden, die zu Verglei-

*) Sitzungsb. d. kön. böhm. Gesellschaft d. Wissenschaften 1889

**) Die Herstellung der Temperaturreihe nach den vom Director Hornstein
während 1871— 1872 ermittelten instrumentalen Correctionen hat Dr. St. Kostlivý
durchgeführt: Die Temperatur von Prag, Abhaudlung d. k. bühm. Gesell d. Wiss.
1837 VII. Folge II. Band.

t

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. Hi

(

chungen mit anderen Reihen sehr gut geeignet ist und zu verschie-
denen Reductionen auť die Normalperiode verwendet werden kann.
Die Temperaturmittel findet man am Schlusse dieser Arbeit für die
sanze Periode 1851—1895 zusammengestellt.

Es sind in letzter Zeit noch an zwei anderen Orten in Prag
Temperaturbeobachtungen angestellt worden und zwar im Garten des
Benediktinerklosters Æmaus auf der Neustadt und auf dem Aus-
sichtsthurm am Laurenziberg der sogenannten „Petfinwarte“. Es
sollen hier aus den Beobachtungen der beiden Orte Temperaturmittel
abgeleitet und mit den Mitteln der Sternwarte verglichen werden.

Prag-Emaus. 3 Jahre 1889—1892: 7, 2h, 9"; Beobachter
P. St. Waldner. Die Station befand sich südlich von der Sternwarte
in etwas freierer Lage als diese namentlich gegen W. Die Seehöhe
207 m ist gegen die Sternwarte um 10 m grösser. Die Temperatur-
unterschiede gegen die Sternwarte sind gering, sie betragen im Ganzen
nur 0:19 und gehen in den einzelnen Monaten nicht über 0:29 hinaus.
Die Übereinstimmung der Temperaturmittel an beiden Stationen ist
eine vollkommene.

Prag-Petrinwarte. 4 Jahre 1893 — 1896; T, 2°, 9h, Beobachter:
das Personal der Warte. In freier Lage auf dem Laurenziberg, an
dem linken Ufer der Moldau, westlich von der Sternwarte in der
Höhe von 327 m ü. d. Meere. Die Thermometer waren an einer
hohen Mauer gegen N, an der sich schattige Bäume hinziehen, auf-
gestellt in der Höhe von 2 m über den Erdboden.*)

Die Mitteltemperaturen dieser Stationen für die Periode 1851
bis 1880 in den extremen und den mittleren Jahreszeiten werden
hier übersichtlich zusammengestellt und mit einander verglichen.

Breite Länge Höhe Jänner April Juli October Jahr

500 140

BEATE ., 52 95 7197. IST OLO ONO SO
MAS en =. 4” 95, 207. —12 = 88 IB -DS Se
Berkmwaite,r.. 00,024 3271 29 8 sale sad

*) Über die Gründung und die Ausrüstung der Station und die daselbst
angestellten Beobachtungen siehe Augustin: Resultate der meteorologischen Be-
obachtungen an der Petřinwarte in Prag. Von den Temperaturbeobachtungen
werden hier bloss die directen Ablesungen an der unteren Station der Petřin-
warte gegeben, wáhrend die auf dem Thurme gemachten Ablesungen (obere
Station 50 m über d. Erdboden) erst später publicirt werden. Desgleichen werden
mit der Zeit die stündl. Aufzeichnungen des Thermographen von beiden Sta-
tionen der Warte zur Veröffentlichung gelangen.

56 i I. F. Augustin:

Die Temperaturmittel der beiden in der Stadt befindlichen Sta-
tionen sind nahezu gleich, dagegen bestehen bedeutende Wärmeunter-
schiede zwischen diesen beiden und der Landstation, wie es sich
bei dem Höhenunterschiede 120—130 m und den verschiedenen órt-
lichen Verhältnissen erwarten lässt. So betragen die Temperatur-
differenzen zwischen der Petřinwarte und der Sternwarte im Jänner
—1'1°, April —10°, Juli —1:3°, October —10, Jahr —1'2°. Die
grösseren Wärmeunterschiede in den extremen Jahreszeiten als in
den mittleren wären auf die raschere Temperaturabnahme mit der
Höhe im Sommer und den grösseren Stadteinfluss im Winter zurück-
zuführen. Zur Erklärung der Wärmeunterschiede möge noch der
Umstand angeführt werden, dass die Thermometer der Petrinwarte
über einem mit Vegetation bedeckten Boden in der Nähe schattiger
Bäume aufgestellt sind, die Thermometer der Sternwarte sich dagegen
in einem mit Steinen gepflasterten und von Häusermassen umgebenen
Hofe befinden.

Reducirt man die Temperaturmittel der Petřinwarte unter der
Annahme einer Wärmeänderung von 05" für je 100 m auf die See-
höhe der Sternwarte 197 m, so erhält man den Localeinfluss der
Stadt auf die Temperatur.

Breite Länge Jänner April Juli October Jahr

Prag, Stadt °. . -50751 14255 —_ 1:1 .88 JO ©
Prag, Umgebung °. . 50°5: 14924 —1:5 85 7188059777734
Temperaturunterschied 0:47,03 Wo W DO

Die mittlere Temperatur in Prag erscheint gegenüber der Um-
sebung im Ganzen um 0°5° durch den Stadteinfluss erhöht; diese
Erhöhung ist grösser im Sommer und im Winter als im Frühling
und im Herbst.

Lobositz. 24 Jahre 1866 - 1889, 6", 2h, 10° und 7%, 2h, 9h:
Beobachter: Dr. J. Breitenlohner und Dr. Hanamann. Die Mittel-
werthe sind auf 24stündige Mittel reducirt und mit den korrespon-
direnden Mitteln in Prag verglichen worden. Die Reihe ist homogen
bis zum Jahrgang 1885, von 1886 angefangen bis 1889, in welchem
Jahre die Station eingegangen ist, sind die Differenzen sehr veränderlich,
so dass man an jeden Jahrgang eine andere Correction anbringen
müsste, um denselben an die früheren Jahrgänge anschliessen zu
können! Es wurden deshalb diese letzten vier Jahrgänge von der
Bearbeitung ausgeschlossen. Sonst kann aber die Station sehr gut als
Vergleichsstation benützt werden.

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 57

Leitomischl. 10 Jahre 1881—1890; 7, 1°, 9%; Beobachter
Prof. Em. Bárta. Die Beobachtungen sind publicirt im Schulprogramm
des Gymnasiums für das Jahr 1891. „Výroční zpráva c. k. státního
vyššího gymnasia v Litomyšli na rok 1891.“ Die Differenzen gegen
Cäslau und Prag sind konstant und kann die Reihe zu Vergleichun-
gen mit anderen Reihen benützt werden. Die Reduction auf die
Normalperiode ist durch Čáslau vorgenommen worden.

Deutschbrod. 33'/, Jahre 1855 — 1871; 6", 2h, 10h; 1881—1895
7°, 1%, 9h. Die Station befindet sich beim Gymnasium und wurden
die Beobachtungen ausgeführt in der früheren Zeit durch die Pro-
fessoren: N. Sychrava und F. Bursik; in der neueren Zeit seit 1881
durch A. Dufek. Deutschbrod hat eine lange Beobachtungsreihe auf-
zuweisen, die Vergleichungen mit Cäslau und Prag haben jedoch
ergeben, dass dieselbe nicht homogen ist. Die ältere Reihe hat in
den letzten Jahrgängen 1860—1871 um 0:5° niedrigere Temperatur-
mittel aufzuweisen, als in der Zeit 1853—1865. Die ersten Jahr-
sänge der neueren Beobachtungsreihe 1881—1885 stimmen mit den
letzten Jahrgängen der älteren Reihe überein; seit 1886 ist die Station
jedoch vielleicht in Folge einer ungünstigen Aufstellung der Instru-
mente übermässig warm geworden in den Sommermonaten bis um 2".
Da diese Erwärmung sich bloss auf die Monate von März bis No-
vember erstreckt und regelmässig von den Frühlingsmonaten zu den
Sommermonaten anwächst und zu den Herbstmonaten wieder abnimmt,
so kann als Ursache dieser Störung die Bescheinung der Thermo-
meter durch die Sonne angenommen werden. Nach der vorgenommenen
Prüfung des Beobachtungsmaterials kann man die Temperaturmittel
in drei Gruppen scheiden und zwar I 1853—1865; II 1866—1871:
1881— 1885; III 1356— 1895. Zur Ableitung der Normalmittel wurden
die Beobachtungen aus der ersten Periode 1853—1865, die als die
sichersten angesehen werden können, benützt, indem an dieselben
die nachfolgenden Beobachtungen aus der Periode 1866--1870 durch
Anbringung einer konstanten Correction 0'5° angeschlossen worden
sind. Die Temperaturmittel dieser älteren Reihe werden auch im
II. Theile der Arbeit vollständig zum Abdrucke gelangen. Es liesse
sich zwar auf diese Weise auch die neuere Reihe dureh Ermittelung
und Anbringung von Correctionen homogen machen; die Correctionen
müssten aber solche Beträge haben, dass ihre Anwendung unsicher
wäre. Es wäre sonst sehr vortheilhaft, wenn auch die neuere Reihe
für Deutschbrod homogen gemacht werde, damit sie zu Vergleichungen
mit den Reihen der Nachbarstationen benützt werden könnte.

58 I. F. Augustin:

Tábor T. 17'/, Jahre 1875—1892; 7", 2", 10%. Beobachter war
Prof. F. Hromádko und die Beobachtungen sind in der Wohnung
(N-Fenster) ausgeführt worden. In den Differenzen gegen Prag gibt
sich eine allmälige Abkühlung um 0'1° von einem Lustrum zum
anderen kund. Auffallend niedrige Temperaturmittel wurden beobachtet
im Februar 1878, März 1882 und Februar 1887. Trotz der hier an-
geführten Mängel ist diese Reihe für die Ableitung von Normal-
mitteln und für die Vergleichung mit anderen Reihen verwerthbar.

Tábor II. 9'/, Jahre 1886—95; 7h, 1", 9% mit Lücken 1866 und
1890. Die Station befindet sich in der landwirthschaftlichen Lehranstalt,
die Thermometer am Nordfenster des I. Stockwerkes. Da die Beob-
achtungen meist von Zöglingen der Anstalt ausgeführt werden, so
sind sie nicht so verlässlich, wie bei Täbor I. Die Temperaturdiffe-
renzen für die Prüfung und die Reduction auf Normalmittel sind
gegen Prag und Täbor I gebildet worden. Letztere können für den
Ausdruck des Localeinflusses der Stadt auf die Temperatur angesehen
werden. Mit Hilfe dieser Differenzen kann die Reihe II an die Reihe I
angeschlossen werden.

Příbram. 14'/, Jahre 1881--1895; 7", 2", 9". Beobachter:
k. k. Markscheiderei. Lücken im J. 1881 und 1894 sind durch Diffe-
renzen gegen Prag interpolirt worden. Die Reihe ist homogen und zu
Vergleichungen mit anderen Reihen geeignet.

Pilsen. 33'/, Jahre, 1852— 1873 und 1876—1887, 6", 2h, 10"
Beobachter: Prof. J. Smetana, A. Wach und A. Jelinek seit 1876*). Die
Aufstellung der Thermometer am Fenster im Hofraume. Nach den Diffe-
renzen gegen Prag findet man keine Übereinstimmung in den ein-
zelnen Theilen der Reihe. Homogen ist nur die neuere Reihe 1876
bis 1887, die ältere Reihe dagegen zerfällt in zwei Theile, indem
eine Erwärmung der Station von 1861 an eingetreten ist. Der Betrag,
um welchen die Temperatur während 1861—1$73 höher erscheint
als 1852—1860, ist 0:49. Um diese beiden Reihen an die neuere
homogene Reihe anzuschliessen, wurden ans den Differenzen gegen
Prag Correctionen abgeleitet und an die älteren Temperaturmittel an-
gebracht. Weiter wurden mit Hilfe dieser Differenzen auch die feh-
lenden Jahrgänge 1851 und 1874—1875 interpolirt, um eine ununter-
brochene Reihe herzustellen und Lustrenmittel zu berechnen. Wollte
man alle Beobachtungen auf die Aufstellung der Thermometer während
1852—1860 zurückführen, so müsste man die Temperaturmittel um

*) Jahrb. d. C. A. 1880.

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 59

den Betrag 0:2“ vermindern. Die Reduction ist durch Prag vorge-
nommen worden.

Pisek. 15 Jahre 1875—1889; 6", 2", 10° im Gymnasium. Be-
obachter Director Tonner. Die Temperaturreihe wurde verglichen mit
Täbor und Prag. Es macht sich in derselben eine allmälige Erwärmung
von einem Lustrum zum anderen um 0:1“ bemerkbar, in den letzten
zwei Jahrgängen 1888—1889 bis um 02%. Die Reihe ist vor der
Mittelbildung durch Anbringung von Correctionen homogen gemacht
worden.

Wemperaturdiiferenz Krumau —

Pr AS | Budweis

1867/71 | 1872/78 | 1579/83 | 1884/86 | 1887/95 | 1887/95 |
Jänner... . —0:8 |. —15 = =D Br —0'2
Bebruar | —0% —1'5 —1"1 —21 | —17 —04
März s | —0'9 —14 | —08 =o —1*6 — 02
Apia 16 — 08 o eh —0'3
Mai . Zo 0,8 2:0 —08 9.9 —15 - 05
DT REMONTER —9:3 —0'8 9:8 —1'6 — 06

Juli . | —16 23 la) 4 —1:7 B
August... 17 — 2:4 ==1:2 7 —1:7 —0"8
September . . | —1°5 — 2:2 —12 —28 — 18 — 07
October . . : | —10 —1:4 —12 —21 20 0:8
Noyembere...\ 1:1 — 14 Mu —21 | —07
December . . 160 156 —13 | —18 —20 | —06
ele a 02 are a ee

| |

Krumau. 27'/, Jahre 1867—1895; 6}, 2h, 10h; 7h, 2h, 9h (seit
1880). Die Termine wurden jedoch in der Zeit 1875—1879 nicht
immer eingehalten. Beobachter: Die Schwarzenberg'sche Wirtschafts-
direction. Die Beobachtungen wurden in dem Schlosse angestellt,
welches ca. 40 Meter über der Stadt gelegen ist. Im J 1880 war
das Beobachtungslocale im I. Tracte vor dem gewölbten Eingange
in das Innere des Schlosses, und nach dem Berichte im J. 1893
p- XX befand sich die Station in der Ingenieur-Kanzlei im Schlosse,
wo die Thermometer mit Beschirmung vor einem N-Fenster aufgestellt
waren. Nach den „Jahrbůchern“ musste ein häufiger Localwechsel
in der Aufstellung der Beobachtungsinstrumente stattgefunden haben,
denn es werden in denselben nach und nach sechs verschiedene See-

60 I. F. Augnstin:

höhen der Station angegeben Der Personenwechsel war ein perma-
nenter; es werden für die Zeit vom 1867 —1886 acht verschiedene
Beobachter angeführt. Die Reihe hat mehrere Lücken, viele unrichtige
und unzuverlässige Temperaturmittel und ist nicht homogen. Nach
den Differenzen gegen Prag zerfällt die Reihe in fünf verschiedene
Theile, von welchen ein jeder eine andere Mitteltemperatur für die
Station ergibt. Nach Reihe I und III erscheint dieselbe im Jahres-
mittel um 1:1“ wärmer als nach IV, nach II ist der Ort kühl im
Sommer, noch V wiederum im Winter; IV zeigt im ganzen Jahre
die niedrigsten Mitteltemperaturen. Bei dieser Nichtübereinstimmung
kann die vorliegende Reihe nicht in ein Ganzes vereinigt werden
und wurden deshalb die an die einzelnen Theile der Reihe anzubrin-
senden Correctionen ermittelt, um die Reihe homogen zu machen.
Es wurde der letzte Theil der Reihe 1887—1895 als der längste
und der verlässlichste für die Mittelbildung und für die Reduetion
auf Normalmittel ausgewählt und mit Hilfe desselben die Correctionen
abgeleitet, welche an die vorangehenden Jahrgänge angebracht werden
mussten, wenn die Reihe homogen gemacht werden sollte. Nach Inter-
polation der Lücken und der Beseitigung der fehlerhaften Angaben
wurden sämmtliche Jahrgänge während 1867 — 1886 entsprechend den
übersichtlich zusammengestellten Differenzen korrieirt und an die
Jahrgänge 1887—1895 angeschlossen. Da die Reihe fast gänzlich
umgearbeitet worden ist und die Correctionen mitunter beträchtliche
Beträge gehabt haben, so kann die so homogen gemachte Reihe
freilich keinen grossen Anspruch auf die Verlässlichkeit machen.
Iglau. 18 Jahre 1374— 1893 mit einer Unterbrechung während
18771878; Ss ar seit: 1879) Beopachters Eros
J. Grassl 1874—1889, F. Mika, Oberkrankenwärter. Keine homogene
Beobachtungsreihe. Nach den Differenzen gegen Datschitz und Brünn
stimmen die Beobachtungen 1890—1893 mit den Beobachtungen
1874—1889 nicht überein; die Temperaturmittel der letzten Jahr-
sänge sind um 05“ niedriger als die früheren Mittel. Die Nicht-
übereinstimmung lässt sich durch den Personen- und Localwechsel,
der im Jahre 1890 stattgefunden hatte, erklären. Da sich vor diesem
Jahre die Station in der Stadt befunden hatte, so haben wir es hier
mit einer Stadt- und einer Landtemperatur zu thun. Der Unterschied
ist fast das ganze Jahr hindurch konstant. Zur Ableitung der Mittel-
werthe wurde die ältere Reihe benützt, die durch Interpolation der
fehlenden Jahrgänge 1877—1878 auf eine 16jährige Reihe ergänzt
worden ist. Iglau kann als Vergleichsstation für die Stationen der

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 61

Umgebung dienen und werden deshalb die Temperaturmittel neben
den Mitteln anderer Vergleichsstationen zum Abdruck gelangen. Die
Reduction auf die Normalperiode ist durch Datschitz vorgenommen
worden.

Datschitz. 24 Jahre 1864—1872 und 1877—1895; 6", 2h, 10h;
an, 2h, 7b (1877—1884) ; 7", 2°, 9%. Beobachter: H. Schindler, Se-
cretär und Fr. Fischer, Polizeikommissär. Die Bildung der Differenzen
segen Brünn hatte ergeben, dass zwar eine jede Reihe für sich ho-
mogen ist, dass jedoch die ältere Reihe im Ganzen um 05" höhere
Temperaturmittel aufzuweisen hat, als die neuere. Man kann sowohl
nach den älteren als den neueren Beobachtungen die Normalmittel
1851—1890 ableiten und erhält:

Januar April Juli October Jahr
I — 39 0 Ines 14 0:9
II —41 63 170 70 64

Es frágt sich, welchen Mitteln man den Vorzug geben oder
auf welche Aufstellung der Instrumente man die für die Station
gegebenen Temperaturmittel beziehen sollte. Gegen die Ausführung
der Beobachtungen 1864—1872 lässt sich nichts einwenden, auch die
neueren Beobachtungen 1877—1890 sind nicht zu verwerfen. Bis. auf
einige Mängel, wie die Beobachtungstermine 7, 2, 7 während 1877
bis 1884, einige Lücken und einige fehlerhafte Angaben ist die
neuere Temperaturreihe zur Ableitung von Normalmitteln sehr gut
verwerthbar. Da die Reduction auf das Meeresniveau für Datschitz
nach der älteren Reihe ein etwas höheres Jahresmittel der Tempe-
ratur ergibt, als die Orte der Umgebung haben, so wurde die neuere
Reihe unverändert beibehalten und die ältere Reihe durch Anbringung
von Correctionen an dieselbe angeschlossen. Die aus den Differenzen
gegen Brünn ermittelten Correctionen sind

Jänner Febr. — April Mai Juni—Aug. Sept.—Dec. Jahr
— (RR 0-7" —0:6° —0:59 —04° — (0:59

Die Temperaturmittel seit 189: sind bei der Bearbeitung der
Reihe unbeachtet geblieben und werden bloss die Temperaturmittel
aus der Periode 1864—1890 publicirt werden.

Grussbach. 18'/, Jahre 1875—1893; 7%, 2h, 9h: Beobachter:
Das Laboratorium der Zuckerfabrik. Die Beobachtungsreihe ver-

62 I. F. Augustin:

glichen mit Wien erscheint homogen. Um Lustrenmittel bilden zu
können, mussten die Lücken Juli—August 1882 und Juni—December
1890 interpolirt werden. Grussbach eignet sich sehr gut als Ver-
gleichsstation für das südliche Mähren.

Brünn. 43 Jahre 185! —- 1893 mit Lücken im December 1883
und Jánner— Vai 1890. Beobachtungstermine waren: 6%, 2h, 10° und
seit 1879 7", 2h, 95, Beobachter: Dr. Olexik 1851—1878; Prälat
G. Mendel 1878—1883, Prof. A. Lorenz 1#84—1889 und R. Klein
1890—1893. Eine sorgfältige Zusammenstellung der Temperaturmittel
für die Periode 1848-1878 hat Liznar in der Abhandlung „Über
das Klima von Brünn“ (XXIV. Band der Verhandlungen des natur-
forschenden Vereines) gegeben und auch die an die Beobachtungen
anzubringenden instrumentalen Correctionen angezeigt. Die durch
Bildung der Differenzen gegen Wien und Prag vorgenommene Prüfung
der Beobachtungsreihe, welche durch häufigeren Personen- und Local-
wechsel während der letzten Zeit zweimal unterbrochen worden ist,
hatte zu dem Ergebniss geführt, dass die Temperaturmittel 1884
und 1885 als verhältnissmässig zu hoch zu corrigiren wären, um die
Reihe homogen zu machen Auch mussten, um die Reihe vollständig
zu machen, die fehlenden Mittel interpolirt werden. Nach Beseitigung
der angegebenen Mängel wurden die 30- und 40jährigen Temperatur-
mittel direct aus der Reihe berechnet und kann die Station als
Normalstation für Mähren angesehen werden.

Prerau. 19°), Jahre 1874—1893; 7", 2" 9°; Beobachter:
Fabrikschemiker J. Jehle, seit 189: Bürgerschullehrer Gerlich. Die
Thermometer waren in freier Lage 48 m über dem Erdboden auf-
gestellt. Eine Beschreibung der Lage der Station und 16jährige
Temperaturmittel gibt Herr Jehle in der „Meteor Zeitschrift“ Jahr-
gang 1886 p. 265. Differenzen der, korrespondirenden Temperatur-
mittel wurden gegen Brünn: und Krakau gebildet. Die Reihe gehört
nach diesen Differenzen zu den besseren Temperaturreihen in Mähren.
Die Reihe wurde reducirt durch Brünn.

Bistritz am Hostein. 28 Jahre 1866-1893; 6°, 2°, 10%;
7°, 2h, 10" (seit 1872); 7”, 2}, 9% (seit 1878). Beobachter war während
der ganzen Periode MUDr. L. Toff. Nach dem Vergleiche mit Brünn
erscheint die Station in den Jahren 1866—1871 etwas wärmer als
nachher. Durch Anbringung einer konstanten Correction von —0:5°
wurden diese Jahrgänge an die nachfolgenden angeschlossen und ist
die Reihe homogen gemacht worden. Dieselbe eignet sich sehr gut

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 63

zu Vergleichungen mit den Reihen der Nachbarstationen. Die Reduction
auf die Normalperiode ist durch Brünn vorgenommen worden.

Ostrawitz. 18*/, Jahre 1872—1890; 6*, 2h, 105: 9h, 2h, 9h
(seit 1884); Beobachter J. Jackl und K. Weinar, Forstmeister. Nach
den Differenzen gegen Prerau erscheint die Reihe homogen und zu
Vergleichungen verwerthbar. Nach Prerau aut 1851—1890 redueirt.

Zauchtl. 21 Jahre 1873--1893; 6", 2", 10"; 7h, 2h, 9h (seit
1875). Beobachter während der ganzen Periode Oberlehrer G. Thal.
Verglichen durch Ostrawitz, Krakau und Breslau und homogen be-
funden. Gehört zu den besseren Beobachtungsreihen. Nach Breslau
auf die Normalperiode reducirt.

Schönberg. 25 Jahre 1866—1893; 7", 2°, 9°; Beobachter Jos.
Paul jun. Apotheker. Eine sehr gute Reihe, wie aus den Verglei-
chungen durch Brünn und Prag hervorgeht. Nach Brünn auf 185!
bis 1890 reducirt.

Goldenstein. 10 Jahre 1881—1890; 7", 2h, 9b; Beobachter
J. Zeiller, Förster. Durch Schönberg verglichen und auf die Normal-
periode reducirt. Kann als Vergleichsstation für die Periode 1881
bis 1890 benützt werden.

Barzdorf. 25°/, Jahre, 1868—1893; 6°, 2°, 10°. Beobachter:
Dr. F. Pagels, H. Mathis und E. Zieboltz. Die Beobachtungsreihe ist
nach den Differenzen gegen Breslau homogen; nur scheint das Jahres-
mittel der Temperatur gegenüber den Stationen der Umgebung relativ
hoch zu sein. Nach Breslau auf die Normalperiode reducirt.

Troppau I. 25 Jahre 1876—1890 mit Lücken 1889; 8h, 2, 8%;
Beobachter: Das k. u. k. Truppenspital. Differenzen gegen Zauchtl
und Krakau sind variabel. Die Reihe erscheint gestört durch Lücken,
durch häufige unrichtige Angaben; auch ist das Lustrenmittel 1886
bis 1890 um 0:7° höher als die Mittel der vorhergehenden Lustra.
Die Reduction auf Normalmittel wurde nach Beseitigung der Lücken
und Fehler durch Zauchtl vorgenommen. Die reducirten Mittel können
jedoch keinen grossen Anspruch auf Sicherheit erheben.

Troppau II. 5'/, Jahre 1864—1871; 6", 2", 10%; Beobachter
Prof. J. Lang. Ältere Beobachtungen, die sich mit den späteren Be-
obachtungen, die in der Kanzlei der landwirtschaftlichen Gesellschaft
angestellt werden, zu einer Reihe vereinigen lassen. Diese Beob-
achtungen bestehen aus zwei unterbrochenen Reihen: 2°/, Jahre,
1876— 1875; 7 Jahre 1884—1890; 7°, 12°, 9%. Temperaturdifferenzen
von Troppau II. sind gebildet worden gegen Zauchtl und Krakau.
Dieselben sind ziemlich konstant und können die mittleren Differenzen

64 I. F. Augustin:

zur Ableitung der Normalmittel verwendet werden. Die Temperatur-
mittel aus der Periode 1864—1871 lassen sich durch Anbringung
einer konstanten Correction — 0'3° mit den hier in Betracht stehenden
Mitteln zu einer Reihe vereinigen.

Zur Ermittelung der Temperaturunterschiede zwischen Troppau I
und II werden hier die auf die Periode 1851—1890 reducirten
Temperaturmittel gegeben:

Jänner April Juli October Jahr

Proppau len, on PANNE 22:6 74 18°6 I:0 8)
roppaurlder, eb] 9 190 92 83
Unterschied . . < . . . . —05. —05 " —047 7027704

Troppau II erscheint um 0‘4° wärmer als I und besonders warm
erscheint es im Winter und Frühling. Troppau II dürfte die Stadt-
temperatur und Troppau I die Landtemperatur darstellen.

Oderberg. 20 Jahre; 1853 bis 1864 mit Ausnahme 1861,
6h, 2h, 10%; 1876—1890, 7", 12h, 95. An den Beobachtungen während
der älteren Periode haben mehrere Beobachter theilgenommen, die
neueren Beobachtungen wurden vom Oberlehrer Fr. Dostal angestellt.
Die Prüfung der beiden Temperaturreihen ist nach Breslau vorge-
nommen worden. Aus den Differenzen gegen diese Normalstation ist
ersichtlich, dass die © ere Reihe in zwei Theile zerfällt, von welchen
der erste Theil 185. -1855 im Ganzen um 0:3“ niedrigere Mittel-
werthe aufzuweisen hat, als der zweite Theil 1856 — 1864. Die ersten
Jahrsänge lassen sich schwer mit den nachfolgenden vereinigen und
ist deshalb nur mit den Temperaturmitteln aus der Periode 1856
bis 1864 zu rechnen. Auch die neuere Beobachtungsreihe ist nicht
homogen, indem die Station während 1885—1890 im Ganzen um 04"
wärmer geworden ist gegenüber 1876—1885. Man kann für Oderberg
nach den bisherigen Beobachtungen verschiedene Mitteltemperaturen
ableiten. Auf die Periode 1851-1880 redueirte Mittel:

Jänner April Juli October Jahr

I. Periode 18551855 —27 13. TS Fa

HAN) ef ee 2 &
PRE 7 1876-1885 —6 80 182 85 77
IV. 5 1886-1890 —23 82 191 GAS

Die aus der I. und III., dann die aus der II. und IV. Beobach-
tungsperiode berechneten Normalmittel stimmen mit einander überein.
Nach den ersteren ist das Jahresmittel und namentlich das Mittel

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 65

der Sommermonate kleiner als nach den letzteren Beobachtungen.
Werden die aus der ältesten und der neuesten Beobachtungsreihe
erhaltenen Mittel als nicht ganz verlässlich ausgeschieden, so bleibt
nun die Wahl zwischen den Mitteln aus der Periode 1856—1864
und 1876—1885 übrig.

Krakau. 40 Jahre 1851—1890; 6°, 2}, 10h. Nebstdem wurde
auch ein Thermograph benützt. Die Beobachtungen wurden an der
frei gelegenen Sternwarte angestellt. Eine Zusammenstellung der
Mittelwerthe hat Prof. Dr. F. Karlinski: „Über die mittlere Tempe-
ratur zu Krakau nach 40jähr. Beobachtungen“ und Dr. M. Margules :
„Femperaturmittel aus den Jahren 1851—1885 in Galizien etc.“ ge-
geben. Jahrbücher der C. A. Jahrgang 1866 und 1886. Die Reihe
wird als homogen angenommen. Ein Vergleich der Temperaturmittel
mit den correspondirenden Mitteln in Breslau und Wien lässt die
Mittel während der Periode 1856—1875 relativ niedriger erscheinen
als vor und nach dieser Peı’ode. Die aus dieser P‘riode durch Krakau
auf die Normalperiode reducirten Mittel der gewöhnlichen Stationen
erscheinen nicht als ganz sicher.

Wien (Hohe Warte). 23?/, Jahre 1572—1895; 7%, 2h, 9% und auch
stündlich mit Hilfe des Thermographen. Beobachtungen an der k. k.
Central-Anstalt, Die Temperaturmittel wurden nach den stündlichen
Aufzeichnungen zusammengestellt. Die Mittel fi'v das Jahr 1871 und
1872 wurden interpolirt nach den von Hann ‚.zebenen Differenzen
von Wien (Hohe Warte) gegen Wien (Favoritenstrasse 30), um vier
Lustrenmittel zu erhalten und um die Reihe zu Vergleichungen mit
den Reihen der niederösterreichischen Stationen nördlich der Donau
verwerthen zu kónren, die bis auf eine einzige Ausnahme nicht über
das Jahr 1871 zurück gehen*).

Krems. 22 Jahre, 1866—1869; 6", 2°, 10%; Beobachtungen
an der Landesoberrealschule; 1875—1893, 7, 2°, 9: Beobachter
Gymnas. Professor A Prey. Die ältere Reihe wurde hier nicht ver-
werthet. Die neuere Reihe 1875—1893 ist in Bezug auf die Homo-
genität durch Wien (Hohe Warte) untersucht worden. Darnach sind
die Differenzen für die Periode 1876 - 1890 konstant, die Differenzen
für das Jahr 1875 und 1891—1893 zeigen jedoch etwas höhere

*) Übrigens könnte zu Vergleichungen und zu Reductionszwecken die
5ojährige homogene Reihe von Monat- und Jahresmitteln der Temperatur benützt
werden, welche Æann auf Grund eingehender Untersuchungen für Wien (Favo-
ritenstrasse) hergestellt hatte. Temperaturverhältnisse der österreichischen Alpen-
länder II. Theil, Sitzgsb. d. k. Akademie 1885.

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1899. 5

66 I. F. Augustin:

Werthe. Die Temperaturmittel wurden aus den 15jährigen Beob-
achtungen 1876 - 1890 abgeleitet. Krems kann als Vergleichsstation
benützt werden.

Linz (Freinberg). 38 Jahre 1856 — 1893; 7h, 2h, 9h: Beobachter:
Das Jesuiten-Collegiam. Eine Zusammenstellung der Temperaturmittel
für die Periode 1856—1885 hat Hann im Jahrbuch d. C.-A. für 1885
gegeben. Nach den Vergleichungen dieser Mittel gegen Wien ist die
Reihe nicht homogen, sondern ist mit der Zeit ein allmäliges An-
wachsen der Temperatur zu beobachten. Im Lustrum 1856—1860
war die Station kühl gegenüber 1861—1880, während der Periode
1881— 1890 wiederum zu warm. Die Erwärmung beträgt im Ganzen
0:39, in den Monaten November— Mai ist sie 0‘4°, im Juni 0:3°, Juli
0:29 und August—October 0:19 Nimmt man die Temperaturmittel
aus der Periode 1861 —1880 als richtig an, so muss man die Mittel
im Decennium 1881—1890 um die hier angegebenen Beträge ver-
mindern, um sie an die älteren Mittel anschliessen zu können. Es
werden hier bloss wie bei Wien nur die Mittel aus der Periode 1876
bis 1890 zusammengestellt und publicirt, da die zu reducirenden
Reihen der oberösterreichischen Stationen, für welche Linz als Ver-
gleichsstation dienen Kann, nur aus der neueren Zeit stammen und
noch kurz sind.

München. 40 Jahre 1851—1890, 6", 2h, 10° und 8*, 2, 8h.
Die Beobachtungen wurden an der ausserhalb der Stadt freigelegenen
Sternwarte (Bogenhausen) angestellt. Die Monats- und Jahresmittel
der Temperatur für die Periode 1881—1880 hatte C. Lang im 4. Jahr-
gange der „Beobachtungen der meteor. Stationen im Königreiche
Bayern“ zusammengestellt. München wird als Normalstation für die
Prüfung des Beobachtungsmaterials an gewöhnlichen Stationen und
zur Vornahme von Reductionen benützt. Ich habe früher bei den
„Untersuchungen über die Temperatur von Prag“ 15jährige Diffe-
renzen für die Periode 1871- 1885 gegen München gebildet, um mit
ihrer Hilfe die Beobachtungsreihe in Prag homogen zu machen. Sonst
wird hier München wegen der grösseren Entfernung wenig Verwen-
dung, finden.

Bayreuth. 40 Jahre 1851—-1890, 6", 2h, 10% und 8*, 2, 8.
Es fand während dieser Periode einigemal ein Personen- und Local-
wechsel statt, der jedoch den Beobachtungen nicht nachtheilig war.
In der Zeit 1851—1882 befand sich die Station inmitten der-Stadt
in Privatwohnungen, seit 1882 ist dieselbe in der Kreisirrenanstalt
untergebracht in freierer Lage 1:7 km vom Mittelpunkte der Stadt. Die

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 67

Monats- und Jahresmittel der Temperatur wurden publicirt im ersten
und zehnten Jahrgange: „Der Beobachtungen der meteor. Stationen
im Königreich Bayern.“ Zur Prüfung der Reihe wurden Differenzen
gegen München und Prag gebildet. Gegen München erscheinen die
Mittelwerthe 1866 —1875 etwas niedriger als vorher und nachher,
gegen Prag sind die Differenzen konstanter. Die Reihe kann ganz
sut als homogen angesehen und zu Vergleichungen verwendet
werden.

Leipzig. 35 Jahre 1851—1885; 6", 2h, 10h und 8}, 2h, 8h, Die
Beobachtungen wurden bis zum Jahre 1860 von Wagener, seit 1861
an der neuen Sternwarte angestellt. Eine Zusammenstellung der
Temperaturmittei für Leipzig von 1830—1884 hat A. Hoppe gegeben
im Jahrb. 1885. Die Beobachtungsreihe ist durch den Loecalwechsel
im genannten Jahre unterbrochen. Nach den Differenzen gegen Halle
und Torgau sind die Temperaturmittel aus der älteren Reihe um 0'8°
srösser als aus der neueren Reihe. Wollte man beide Reihen zu einer
Reihe vereinigen, so müsste man an die Mittel ans der Periode 1851
bis 1860 nachfolgende Correctionen anbringen.

Jänner. . . —0:5° August. . . —07°
Februar . . —10 September . —0:7
Marze 3 October . . -07
April November. . —0:5
Ma 142 December . . —0'6
Jun 0:8

vah 20:5 Jahr, 10:8

Die Temperaturmittel gehen besonders in den Frühlingsmonaten
weit auseinander. Ich habe es wegen des grossen Betrages der an-
zubringenden Correctionen unterlassen die ältere Reihe an die neuere
anzuschliessen und habe nur mit der letzteren gerechnet, welche sich
nach den Vergleichungen mit den oben genannten Stationen als ho-
mogen erwiesen hatte und die sehr gut zu Vergleichungen mit den
Beobachtungsreihen der sächsischen Stationen geeignet erscheint. Die
Ableitung der Normalmittel, da diese Reihe nicht die ganze hier in
Betracht stehende Periode ausfüllt, wurde nach den Differenzen gegen
Torgau vorgenommen.

Oberwiesenthal. 26 Jahre 1858 - 1885 mit Lücken während
1858— 1863 und einer Unterbrechung im Jahre 1864. Nach den Diffe-
renzen gegen Torgau ist die Reihe während der Periode 1866 - 1885

5*

68 I. F. Augustin:

homogen; die älteren unvollständigen Beobachtungen während 1858
bis 1865 ergeben höhere Mittelwerthe und wurden von der Be-
arbeitung ausgeschlossen Einzelne fehlerhafte Angaben wie im August
1866, März 1867, Februar 1880, November 1881, Juli und August
1882 sind durch interpolirte Werthe ersetzt worden. Die Reduction
des Jahresmittels auf das Meeresniveau führt zu einem etwas höheren
Werthe als bei den benachbarten Stationen des Erzgebirges.

Reitzenhain. 22'/, Jahre 1862—1885 mit Lücken während
1862—1865. Die Beobachtungstermine wie bei den übrigen sächsischen
Stationen. Die Differenzen gegen Oberwiesenthal haben in der Periode
1876—1885 höhere Beträge als 1866 — 1875. Es wären somit an die
Mittel der einen oder der anderen Periode Correctionen anzubringen,
um dieselben in Übereinstimmung zu bringen. Die Correctionen dürften
im Ganzen 0-2“ betragen, in den Sommermonaten 0'3°. Ich habe es
unterlassen die Reihe homogen zu machen und mich bei der Ab-
leitung der Normalmittel mit den Beobachtungen der Jahre 1876
bis 1885 begnügt.

Torgau. 40 Jahre 1851—1890, 6°, 2°, 10° und 7°, 2b, 9h, Be-
obachter: Prof. Arndt und Rector Bathe (seit 1866). Die Bildung
der Differenzen gegen Breslau ergab eine Übereinstimmung in den
Temperaturmitteln für die Zeit 1851—1886; die nachfolgenden Mittel
in der Zeit 1887 - 1890 sind dagegen um 05° niedriger. Mit dem
Jahre 1887, in welchem die Beobachtungstermine gewechselt worden
sind, hört auch die Homogenität der Reihe auf. Die Station ist seit-
dem kühler geworden. Es wurden an diese letzteren Temperaturmittel
Correctionen angebracht, um dieselben an die früheren Mittel an-
schliessen zu können. Die Correctionen wurden aus den beider-
seitigen Differenzen berechnet. Nachdem die Reihe homogen gemacht
worden ist, kann die Station als Normalstation benützt werden.

Görlitz. 40 Jahre 1851 - 1890. 6*, 2°, 10" und 7%, 2h, 9b. Be-
obachter: Oberlehrer Hertel und seit 1861 Dr. Peck. Eine Änderung
in der Homogenität der Reihe ist mit dem Jahre 1871 eingetreten,
indem die Station mit diesem Jahre wärmer geworden ist, welche
Erwärmung bis Ende des Jahres 1887 gedauert hatte. Seit dem
Jahre 1888 sind wiederum die Temperaturmittel beträchtlich niedriger.
Nach den, Differenzen gegen Breslau und Torgau betrug die Er-
wärmung im Ganzen 0:3°, die Abkühlung während der letzten Zeit 04".
Es wurde bloss an die Temperaturmittel 1888—1890 die konstante
Correction 0:4“ angebracht, für die Mittel aus der Periode 1871 bis
1887 wurde in jedem Monate eine audere Correctionsgrósse benutzt.

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 69

Jänner— März —0'1", April —0:5°, Mai — 05°, Juni und Juli — 0°6°,
August —05, September —0'4, October —0'2, November und De-
cember 00, Jahr 0'3°. Nachdem die Reihe auf diese Weise homogen
gemacht worden ist, kann Görlitz als Normalstation zur Verwendung
kommen.

Breslau. 40 Jahre 1851—1890, 6", 2", 10% und 7%, 2b, 9h (seit
1887). Die Beobachtungen wurden auf dem Thurme der mitten in
der Stadt gelegenen Universitátssternwarte in der Höhe 28:7 m über
dem Erdboden angestellt. Die Resultate der Temperaturbeobachtungen
hatte R. Gent publieirt unter dem Titel: „Vieljährige Monats- und
Jahresmittel der Temperatur in Breslau“ (Ergebnisse der met. Beob-
achtungen 1885). Nach den gegen Krakau, Prag u. a. Normalstationen
gebildeten Differenzen erweist sich die Reihe als homogen und zu
Vergleichungen und Reductionen sehr gut geeignet.

Ratibor. 39 Jahre 1851—1890, 6", 2h, 10%; 7b, 2h, 9h (seit 1887).
Es fand in dieser Periode ein ôfterer Personenwechsel statt, der für
die Beobachtungsreihe nachtheilig war. Dieselbe erscheint nicht ho-
mogen, sondern zerfällt in mehrere Theile. Die Differenzen gegen
Breslau zeigen, dass die Station seit 1871 namentlich in den Winter-
monaten beträchtlich wärmer geworden ist. Die Erwärmung ist am
grössten 137 1— 1880; im Decennium 1881— 1890 ist sie wieder kleiner
geworden. Es wurden hier die Temperaturmittel 1851—1870 un-
verändert gelassen und an diese die Mittel der nachfolgenden Jahr-
gänge durch Anbringung von Correctionen angeschlossen. Die 30jähr.
und 40jährigen Temperaturmittel wurden dann direct aus der Tempe-
raturreihe berechnet, die durch Interpolation einiger Lücken während
1871—1815 ganz hergestellt worden ist.

70 I. F. Augustin:

Abweichungen der Temperatur im Sudetengebiete 1851 —1890.

Jänner.

a =!

a = = o B = 2 N = =

SEMENE. EM el

= S S | = = Sale = =

> 3 er — > E FA A

= po E U) a] sd
1851| 23) 16,12, 09, 09| .10,.©0|:00| 12, .12|.07|—0:7
11852 | 2:51 3-1) :3:3 34| 9111 9:91 231.201 321| 0 3:30 As ro
1853| 26| 28| 32, 26, 26| 25| 283| 83| 26, 22| 2-7| 32
1854 |—0:9 |—0:7| —04|—02| 00|—04 8| 35| 04, 08, 00, 14
| 1855 |—3°4 |—2:6 |—1-9 | —16|—15|—16|—18|—18 | 2:31] 2:6 1:9) 19
| | | |
|1856| 1:0| 0:51 05| 06! 1ol 10! 15) "16,08 "14|. 121. 14
1857 |—0:8 |—1-7|—16|—18 | —1"5 |—1:1 | —0°2 | —0:1 | —1:5 | —0:8 |—0:8 | —0:4
1858 35 2:5 | 24 2 2-3) 9:3 | 3:0 2.1) 7 0 0 51 07
| 1859 |—0:4| 08) 18, 18, 13| 13| o8| 0-8| 18, 14) 21, 18
(1860| 2:5) 251:32| 95) 2:56) 911. 27| .1:61..24|, 0:20 20:310.3:0
1861 |—43| 48|—44|—42|—48|—38|—30|—33|—53|—45|—52|—35
1862| 0-2 |—0°8 | 12 —12|—1L2|—18|—15|—16|—21|—22|—23|—2-8
1863| 31| 33| 38| 37| 45*| 43% 46% 24% 30| 85% 41 475
(1864 |—5"2# | 3:5 | 5 |—64% | |—63%|—53* | 62% 15-0 148 | —48|—37
1865| 1:6| 0:81 1:0| 05! 08) 09! 1383| 13| 03) 10:71 0:9) 0:9

1866 40| 4£8| 48% 44” A4| 35, 24| 18| 44% 37, 42% 41
11867. 1.152,04 | 032. 0:02 .0:5|, 0:2 9702103021051 992156
11868 1—0'1| 0°3| 0:0 |—0:1 | —0°6 |—0:5 | —0°1 | —0:6 | —0°9 1— 1:1 | —0°7 | — 0:6
| 1869 |—0°9 |—1°2 | - 0:7 |—1:0 | —0:7 |—1:6 | —0'8 | —1:8 | —0:7 | —0:7 | —0°9 | —0°9

1870. 0:3| 0:5), .04| 0:1) 0:0 00, 0:2 —0°2 | 0:6. 7,0:2)1720:21720:3

1876 |—2:9 |—2°8 | —2:3 |—2°6 |—2°5 |—3°3 |—3°3 |—3°2 —3°5 |-—3°5 |—37 |—4'1
1870| 4:35 41) .3:6|. 3:01.28) 3:6) 2:9)| 2:8 321301333
1878 |—06|—01| 02| 06| 0:5/—01| 00|—08| 04| 0353| 06|—02
1879| 03 —0:3| 01|—08|—01|—02|—05|—03|—22|—14|—19|—03
1880 |—3°2 |—3"5 |—1:5 |—0:8 | —0°6 |—1:2 |--0:7 | —0:5 I— 11 [—0°8 | —0°7 |—0:7
1881 | —2"8 | —5 4%) — 15 | - 4:1 |—47 | 835 —3°3 |—2°8 |—55* |—45 |—43 |—3°6
et NE EM BOZP RO TE 29, 30
1883| 1:1) 11| 08, 0:3| 05| 05|—02| 0‘1| 0‘8|—0:1| 02|—01
1884 LO L AAA ON Al 13:8 3:9) 4:20 73:6) BESS 0
1885 |—2:6|—15|—13|—16|—13|—02|—24|—16|—19 | —15|—19|—18

1888 |—16| -14 —18|—11|—11|—11|—07 |—0:6 | —0:5 |—15|—34
1889 |—1:0 | —1'1 —0"8 |—0"8 |— 0:8 |—1-0 | —0:2 |—1°7 | —1'6 | —2°6 | —2'5
18901 73:91 352 3 I 135311 72:81], 2:0)1732121023:0) SSD

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer.

Abweichungen der Temperatur im Sudetengebiete 1851 — 1600,

11

Februar.

= = = = N = =

ZE SE ESSE

SE © PEN Sul BA E
1851 j—0:8 Le 0:1 |—0:3 |—0:2| 02, 02|—05|—06|—0 1, 06| 07
ae 20| 271 23) 15| 2023| 2>0| os| 11| 18 17
653199412 |—16| 1-1 2-1 0:60:31 32 1:6 | "1-0 | 01
1854| 2-1 1-16 |-01| 00|—01|—10| 00|—0:1|—07 |—0:3 |—0-3 |— 0-2
1855 |—4°6 |—5:5 | —51# |—00* | — 73°) —6 28 |—3°7 |—43|—807 |—70* |—81* |—5-9
135610261. 22| 22) 23) 16] 281026, 16 Tal 15) 14| 20
185722 | 3224| 2612341 1:6 0-4 105 | 0:3 18:6
1858 |—4-9 | -4:7 —42 |—58 |— 5-2 |— 5-5 |—12* |—65*|—3-9 |—5-1|—66|—72
M8590 al 121. 25| 25, 28, 251 301 321° 231: 30| 3-8 3-9
18a 1114214 191 -0:6 | 0,6116 1131 13| 04
soll 25| 2:6: 3353| 25|129| 2838| 71 3141|: 30) 3:8) 3:6) >59
1862| 01| 05-02 |—0:3 |- 05 |— 0:5 |—0:8 |—0-2|—04 |—11|—15|—20
1863| 09| 18) 25| 26| 29| 23) 31) 24| 24| 28| 34) 832
1864 |—1:6 —0-8 |—0:5 |—0-1 | - 04 |—0°4 1-03 1-03 |-09| 01, 09| 08
1865 | - 3:0 |—50* |—58* | - 65* | 6-1 |—5°9 |—4:8 | 4.9 |_58* | 5-3 |-5°8 | 5-1
1866.39) 3:6| 41) #0) 39| 39) 37| 3202| 371 391 3:7] 3:3
1867| 45| 22| A5| 39| 39| 20| 46| 38| 40) 40| 43|.-40
1868| 35| 34| 87| 39| 37) 39| 38| 30, 37| 39| 40| 35
1869 | 6-2*| 56*| 54*| 49*| 45%) 50*| 51*| 38* 46, 50| Sal 53
1870 |—50* |—4-0 |—47 |—5:8|—5-2 |—5-7|—5-8|—5-1|—63|—68| 79|—86*
1374209 20:81 1-6 941208 (21209 1.8 | 2:31.51 2.2:61 97
1872 |—0:7| 08| 14| 1353| 20| 14| 06| 12| ro| 11) 06| 12
1873) 0:51 -04| 05| 01| 06| 02/0041 0903| 141- 0:4 0:3 70:6
1874 —0:8|—05| 06| 02| 04|-01| 03) 06| 01) 0:7| 0:4| 03
1875 |— 4-9 | 4-1 |—5-2 |-5°6 | 5-3 | - 5-9 | 4-6 |—4-6 | 5-1 |—5:7 | 58 | 61
zo ee .0:8| 0:51 0:5| 0:10:41 0:31 830 1 ro
1877| 37| 33| 35| 26| 23| 19) 27| 21| 20| 19| 22| 23
es M 19 9724| 50,21) 301 2A 23 3510 973
[arg aa ol 2a 1-7 18) 26| 16 19, 04 1202| 1:9| >-4
1880 | —0:4 |—1°1 | 1:8|—14|—0-9|—03|—14|—05| 04| 11, 05|-09
18831) 07| 0:7, 03| 00, 01, 04 |—0:6 I—0:1 |—0:5 | —0:2 |—01|—04
1832100:2| 09) 120 74 ES 19, .20| #7 03 22109798
MSS tes 22 | 2:6 2:21 2:31 1:91 21:6, 1:90 2a ME 166172166
188428, 28| 31| 24| 28| 24, 17| 25| 29] 32| 35| 41
1586) 0371007) 2217 2:01° 211.27] 7 Nos 4 OS 60:90 2:6
1886 |—2:1 |—1:6 |—0:8 |—1°0 | —02 |—0:8 |—9-2 |—1:0 |--2:8 |—2:3 |— 3-2 |—3°4
1887 |—1-6 | —0:9 |—0:1 | —1:0 | —0 5|—06 | —1:6 |—1-7 | —0*8 |—10|—11|—17
1888 | —0:8 | -1:5 ooo 9812229245519
1889 |— 1-7 |—2-8 —18|—18|—18 2041-08 — 22 17 | —1-2 |-0°4
1890 |—3-9 |—2-7 —2:0 1-17 11.8 |—2-1 |—119|—2:8 —20 |—15|—26

2 I. F. Augustin:

Abweichungen der Temperatur ım Sudetengeblete 1841 —1600.

März.
=

© | = = = = < | = = = =

se | sE | 5 | 5 | 8 EM

Erna Were | > | ©

| | |
I | | |

11851—0-1| 02) 09| 05, 06| 0:51 13| 03 ,—0r1 = 12| 13
1852 |—2-8|—19|—19|—17|—25|—20|—26|—2-3|—28|—23| _1-9 | 9-9
1853 | —41% | 49e |% | 528 | T |F| 371 [3:2 | 59% | 908 | 9-5# | 3-3
1854| 0:8 .0:3| .121|.08|.0%4|..0:01=0:2| 01 |. 071 2.024|70:02205
1855| 0401| 0-0 |—0:9 |—1:2 |—2:1| 03|—08|—15|—08|—13| 0:0
| 1856 |—1°4 |—0°9 |—09|—16|—12|—19|—20 |—1:5 |—2:0 | —1:7 |—2-2 | 2-6
1857 /-07| 0838| 09! 04, 05| 01|—06|—03| 04| .0:3 |—0-1 |—1-2
1858 11-4 | —14 | 141 | 12 | 14 1 —1:6 213 | 1-6. — 17 | = 5
1859| 3-2| 35| 40| a0| 35| 36| 38] 45* 37| 3:5| 3-3
1860) 1-6] —19 1-3 12) 23 16 | 1.2 18/10 1450
1861| 15| 23| 24| 23| 25| 23, 15| 18| 23| 37 | 28| 29
1862| 3-9*| 28| 34| 29| 26, 31) 30! 30| 34| 34| 29| 25
1863| 19] 22| 2-3! 22, 25, 92| 28| 30| 20| 25| 29| 31
1864| 14| 22| 24| 24| 25, 29, 20| 23) 16| 22| 26, 33
1865 |—3-7|—4-0|— 35 |—3-5 |—3:5 |—3-7|—40* | —49* | —3-1|—2:9 |__ 2.7 | _ 3.0
1866! 0-7! 05| 07| ©1| 03, 02! 12, 08|—06|—02|—03| 10
1867 | 0:6 |—0-1 | —0:5 |—14|—14|—11|—07|—17|—15 |—15|—15|—1:3
1868| 05| o8| 12| 1 11| 10| 08| 08! 12| 10, 14| 07
1869 |—2-1 |—0-7 |—0:4 |—1-0 |—0 4 |—1-1 | —0:7 | —1-0 |--1-2 |—1:3 |—0-8 |—0:5
1870 |—1-7 |—1°9 |—1-9 |—2-6 |—2-6 | — 2-8 | —2-2 | 1-9 | 9-3 | 2.5 | __9-3 | 9.6
1871| 1:71 24| 23| .19| >4| 21 9) o8| 30! 24| 20| 15
1872| 27| 18| 21| 21| 27) 24| 26| 25| 24| 29| 27| 17
1873| 33| 2-41 26) 21| z2| »1| 32| 84, 171) 20| 25| 35
1874| 02| 04! 08| 06, 10, 05| 03| 03| 06| 08|.00|—07
1875 |—2-6 |—2-3|—2-3|—27|—2-7|—3-9|—38|—34|—2-8|—29|—3-3 | 44*
1876| 19| 14| 22| 18| 19| 14) 19| 15| 1-4| 13| 1-8) 29
1877 |—0-7 | 0:8 | —0:6 |—0:7|—12|—12| .0°0 |—0-4 | -0-6 |—0:8 | 0.9 | 0:2
1878|—0:3| 06| 13| 06, 06| ©o| 08| 06| 03| 03] 04|—02
1879 |—03 |—1:3 |—0:7 |—1:0 | —0:6 |—0:5 1—0:3 |—09|—17|—14|—14|—15
1880| 19| 14| 1-0) 0:4| 06| 07|—01|—03| 08, 06, 01-03
1831| 09| 06) 09| 00| 00| 01, 03|—01| 00|—04|—07|—05
1882 | 3-8*| 3-1| 45*| 45%| 48*| 45*| 52, 3-9| 42% 47% 51*| 5:6%
1883 | —3-5 |—38|—3:3 |—40 |—3°9 |—3:5 | 3-6 |—3:8 |—3:7 |—4:6|—41 | 3:3
1884| 20, 23| 25| 1-8| 19| 16, 16, 17, 18| 22, 17, 15
1885| 03| ©1| 07! 05| 06, 09, 12| 04, ©1| 05) 11| 14
1886 |—24|—2:3 |—2-1|—2:8|—24|—24|—31|—2-7| 24|—27|—31 |—43*
1887 1—20|—12|—07|—11=10|—11|—1:3|—0:8|—16|=1150:350:6
1888 | 0-1 |—09 —0:6 |—09 |—0:2 |—01|—09 |—20 |—16|—12| 09:6
1889 |—3-4 |—3-0 27 |—2°1 |—1:9 |—2-5 |—2-0 |—2-3 | 2-3 | 9-7 | 2.8
1890 | 1-0! 14 22| zul 28| 9-31 9-1| 25! 30| 3-6! 3-0

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 73
Abweichungen der Temperatur im Sudetengebiete 18511600,
April.
| | a

© = = = = > N = =

= = = = © = = :5 = 3

ses SŠ RÁ | alas

| |

Aa 1122| -1-9|.-2:0| 2:01" 1:35 1:6 |: 0:9): 25| 2:5] 2:9%
| 1852 |—30* | —24* |—31* | 3-1 |—3:0 |—3-0 |— 2-9 33% | —33%| - 348 | 35% |3-7*
1853 |—2:5 |—2:3 |—2:3 |— 1.8 | 32% | 335 |—32* |3:3% 13:0 |—2°8 |— 34 |—3°5
| 1854 |—0:3 | —0:3 |—0:3 |—0-5 | —1:3 |—0 9 | — 0-2 | —0-8 | —0-6 | —0-6 | —0-8 |—0:8
11855 |—1:5 |-1:6 |—1-2 |—17|—21|—16|—14|—13|—14|—14|—18|—18
|
35 1:6 | 2:02:50 |21:38 02:21 23, 1:8 1:81.22) 1,8:2,72:3
1857|—1:1|—0:6| 04| 02| 03| 02| 07| 08| 0:3| 02| 05| 10
1858 | 0:2 |—0:2 —0:4 —0 9 |—0:7 |—1:0 |—04|—12|—06|—09| -12|—18
1859| 03|—03| 06| 00| 01| 03) 08|—02|—04| .-0|—0:3| 06
1860 |—13 | —0-9 —0:4 |—0:3 —0:1 |—01|—02| 02|—02| 03, 03, 06
| |
11861 |—1:8 |—1°9 |—1-9 |—2:0 —19 —19|—21 | —2:1 |—18|—22|—24|—24
1862| 23| 24| 28| 25| 30| 24| 3:2* 23| 19| 18| 15| 20
1863| 05| 94) .04| 0‘1| 01|—05|—04|—04| .07| 00| 01|-12
1864 |—2:8 |—22 —2:3 |—2-4 |—24|—29|—28| 3:4 |—2-1 |—2-1 |— 2.7 | 3-0
MSG) 2:62; 0-1 | 1-4) 0:9 |, 121.23] -0:6) 17] .1:6| 14) 01072
11866| 1:7| 20| 19| 22 20| 28| 25 26! 16| 19| 23| 25
861006 01:01 0-4 |: 0:21 50:61 0-9) 04| -03| .02| "0/4 | 05
11868 | 0:3 |—0:5 |—0:3 |—0:6|—0:6 |—03|—02|—06|—01|—02| 02) 03
11869 | 2:6*| 2:8*| 3-3%| 2-9%| 3-9*| 2-9* 29| 928*| 83:4*| 3:4*| 9:8| 18
| 1870 |—03 |— 0-7 | —0°6 |—1-1 |—07 —14 |—06|—10| 0 3|—0-4|—0:5 | —1:0
11871 | 02 |-0:3 |—0:1 |—0:6 |—0-7 0:9 | — 0:1 |—0:6 | —0-9 |—1-2 |—1:5 |—17
eg) 22/7049) 28|. 21,526, 2:5 | 2:2 1212425
11878 | - 0:6 1-09 —02|—06| 0-0 |—0:5 |— 0:3 —0:6 |—0:7 | —0:8 |—1-1 |—13
Bo 2015 16 1478131021220 51:21 21221150, MES
1875| 00 |—0:6 —0:6 |—0-9 — 1:0 |—1:6 |—0:7 |—1:3 |—0:8 |— 0:8 | —1:3 | —1:8
576 15.23 02-210 2:5|01:8|72:55) 2:6 71.4 Mt; ) NS; 0) 72:8
| 1877 |— 1.1 |—0:9 |—1-0 |—1-6 )— 1:5 | —2-0 |— 18 1:3 | —1-7 | —1-8 |—1.9 | —19
RSS| OZ AA PE see ET ICS ETES) EG
1879 |—0:8 | —0:8 |—1-2 |—1:1 |— 08 |—04|—06|—06|—11|—10|—07| 02
SSV 1) 163) 1:81| 0 127. | RON EN EDP GE En) NE 02:5
1881 |—2:0 — 21 |—22|—28 |—2-4|—2.6|—2-7 |—2:4 |—1°5 |— 3-1 |—3-0|—2:9
1882 |—01| 00|—01| 01| 01| 03) 02| 0:2| 05| 03| 07| 12
1883 |—19 |—22 | —1:8 |—2-2 |— 9-9 |— 9-1 |—22|—23|—14|—25|—27|—21
1884 |—1:6 |—16|—18| -2-3 |—1-9 |—2-3 | — 18 |—2:0 |—17|—24|—26|—19
Mess] 1:3 19) 12:8) 2-6 | -2:6 1028| 2:5| .2:61025172:51 0242| 725
CT 1:5 2:31 1:7.1..191094| 113722 0200 1:81 42:0 1022
1887 |—0-4|—04|—04| ©1| 04| 0:5| 02| 02|—0:3| 00) 01/—01
| 1888 |—1-6 |—1:3 —11 |—0-6 | —1-2 | —1-2 | —1-2 |—1:0 |—08 | —0-9 | —0:6
1889 |—1:0 |—04 02) 05, 02, 00, 04|—01| 0-4! 08| 06
1890 |—04'—04 00| 03! 04-01! 0-0! oval 06) 091 20

74

I. F. Augustin:

Abweichungen der Temperatur im Sudetengebiete 105911090.
Mai.

= =) R “ = = =

B | E | 2 SM S s l E | z | S Sa

= = F4 = D m = 5 2 N
1851 |—31* |—34* | 9.5 |—27|—2-7|—27|—26|—26|—34*|—28|—23|—17
1852| 05| 1:4| 08| 14| 0s| os| 08| 09| 13) 10, 18| 06
1853 —0:8 10:5 1 0:3 0-7 | 0:7 | 07 | 91 | 01 |=0:6 12.72.05. 000:7
1854| 101. 06| 13| 13) 09). 13| 15) 1727| 08 01:2 com 2.2
1855 |—1-1 |— 171 | —0:5 |—0-9 |—1:0 |— 0:6 | — 0-4 |--08 |—12|—10|—08| 01
1856 | - 0o8I—12| 0©1|—01|—04| 05| 05| 05|—05|—02|—01| 05
1857| 01, 07| 07| 03| 0383| 00| 00|-06| 0:8 |—0:1 |—0:2 | —0:2
1858 |—2:0 |—2-1 | — 1:0 |—1-0 |—1°0 | - 0 6 |—0°9 |—0:5 |—0:8|—09|—05| 02
1859| 01, os| 13| 0©4| 09| 12| 08) 05, 11|—01, 08, 06
1860| 07| 0o8| 12) 21|-v1| 12) 15| 10) 12) 23| "11011
1861 |—11|—12 |—15 |—19|—18|—19|—22|—22|—16|—19|—283|—27
1862| 18| 25, 28, 26| 27| 25| 20| 21, 35| 26, 25| 20
1863| 11| 0383| 06) 05, 08, 13| 19 | 4:31 00:23 00:71 000 MA
1864 |—1-2 |—3:0 |—2:3 |—3°0 |—3°3 |—2°9 |—2-3 | - 3-1 | 9.7 | 3-4 | 3-8" | — 41
1865| 36| 42| 37| 42| 39| 44| 39) 34| 50% 46%. 41| 38
1866 |—1:9 |—24|—21|—24|—21|—16|—19|—23|—21|—21|—18|—09
1867| 09| 02|—01|-03|—06|—01| 00|—06|—0:3|—05|—10|—02
1868| 53*| 5-4*| 46*| 42| 45*| 46| 40%| 3-9*| 50% 45*| 40, 26
1869| .2:9 91 °1°9| "17|+17|..23|'.3:0|.0291 1561599 M20
1870| 27| 151721 71731707|. 1:01 1:91.09) 0 M3 ME ON NO; 9
1871 |—2:1 —2°4 |—2°5 |—28 |—3°1 |—3°1 |—2°7 |—3°1 | 29% | 35 |—3:5 |— 3:5
1872| 08) 11| 16| 18| 22| 23| 26| 28| 22| 22| 29| 42
1873|—2-2|—24|—18|—23|—23|—23|—27|—21|—23|—31|—32|—26
1874 | —30 |—2+8 |—29 | 3.1 |—2:8 |—3:6 | 36% | 2-9 |—2-3|—3-1|—32|—37
1875| 22| 1:7| 13, 1:1| 08, 09! 13, 09! 15| ©7. 04, 03
1876 |— 33% |— 9-9 |—30* |—34* | 0x | 79%) 9.9 | —33# | 9.6 | 3.5x |—3°6 | —3'4
1877 |—2:0 |—2:3 |—1-8 | —2:3 |— 2-9 |—3-3 | —2-0 |—-2-1 | 1-9 | 2-3 —22 | —21
1878| 1:0 01:3| 101 9:91 210 0:60 4 | 1-1 | 0:70,00. 0:7
1879 |—2:7|—18 |—1:5 |—1:5 |—1-2 |—1°2 |) 1:6 | —1:3 |— 0-8 | 1.2 | —0:9 | —0:4
1880 |—1-4 | — 0:8 |—0:8 |—1:6 |—1-3 |— 15 |—1-2 — 1:3 | 0-3 | 1-5 | —1"4 |—0°9
1881 |—10|—01| 05/—01| 0:3 |—0:1|—-05|-01| 07| 03) 06| 02
1882| 02/-01| 03|—03| 02|—02| 09| ©1, 01 —-04|-04| 01
1883| 0585| 03, 11, 05| 05, 0383| 09| ©3| o6| o0-2|—0:2 |—0:1
1884| 08| 08, 1-0! 0o8| 06| 05| 12| 0-81 07| 067, 05| 07
1885 |—1:9 |—1-7 |—0°9 |— 0:8 |—09 | —1-0 | —1:5 1-08 |--1-2 | - 1:0 |—1-0 |—0'6
1886| 08| 07| 11| 08| 14, ro! 04, 08, 06| 1:41 12| 09
1887 |—2:0 |—1-8 —2-1 !—177 | 1:6 15 |—12 | 1-1 2-1 | 7-9 13 |—0°5
1888| 09| 08 12| 09| 10! 13| 11| 07| 05| 05| 08
1889| 32| 38 45*| 44| 48*| 38, 40% 46| 50*| 52% 42%
1890| 13| 17 19| 25! 21| 18! 19| 22| 26| 24| 21

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer.

Abweichungen der Temperatur im Sudetengebiete 1861 —1890.

Juni.

75

= a a c = a = N = =
= = = d N = = :© ©
= Z sm ee ne
1851 |—0°1 |—0:3|—05 |—0°5 1—0°5 |—05 |—03 | —1°4 |—1'3 | —0°9 |—0°9 |—1'4
1852 0:3 05 OZ OZ 01 03 0:9 0:8 | —0'1 14 16 12
1853 | —0°1 |—0:1 02 0:1 00 0:8 02 0:2 0:2 |—03 0-2 11
1854 |—09|—11|—12, -13 —1°5 | —10 |—09|j—15 |—1L7|—13|—16|—14
1855 0:8 0:3 03 05 01 10 09 23 0:5 05 1 159
1856| 1:0| 0:3| 08, 03, 00| 08 19 13|—02 001.03, 0%6
1857| 05, 092 0+1, 05, 05, 05, 0903| 05, 07|—07|—01|—07
1858 20 M3305 0:71, 2:7 2:7 2:7 2:6 20210322 D 20) bil 0:2
1859| 02 0 20:81100:9|1.0:81|10:9 0:8 fo 1°:1—02| O0'1|—0:7
1860 0°i 01 04 04 04 a 08 01 00 0:3 05 0:6
1861 0:8 14 1e 18 20 18 14 15 19 Dal 18 14
1862 |—0:7 |—0°8 |—06|—07|—07| 0°2|—0:2 01|—L0|—07|—06 | —0:3
1863 |—04 |—0°4 | —0:3 0:0 |—02 0:5 0:6 02 |—02|—02 01 |—04
1864| 06) o1|—01 02 |—02| 06 05|.07|—02| 01 07 0:3
1865 | —10|—20|—19|—24|—25|—19|—17|—20 |—25|—28 |—2$|—32
1866, 1:2 >2:8| 9294| 22 2:3 202 RN ano o: 03:25 ANT
1867| 00 |—03|—02|—03|—05|—05|. 01,—06 02|-—03|—05 | —0'9
1868 2:0 n, all TLS 19 20 21 2-0 157 1°8 16 15)
1869 |—2-0 |—29|—22|—27|—28|—23|—18|—26|—27|—26|—23|—28
1870 |—0:9 | —0:3 |—0:5 |—0'7 |—10 |—09 |—02 |—06|—10|—09|—11|—15
1871 |—2:6 |—3-3 |—21* | —29*|—2-7|—24|—27|—24|—388 |—31*|—21|—20
1872 |—0:3 |—0:5 |—04|—07 |—9:1 | —1°1 |—0°7 —0:6| 04|—08|—11|—11
1873| 03| 0:3| 00|—04|—01|—04|—06|—02| 02, 0:0 |—0:2 | —0:6
1874| 06| 02 |—0:3 | —0:3 |—0:3 | —0:5 |—0°4 | — 0.1 | —0:6 | —0"1 | —0:2 | —0:5
1875 18 2:01 923 PO ll 2:5123:021 2.128211 2012033
1876| 08 ea! 14 12 1:6 16| 04 1:6 10 i 13, 08
1877| 2-7% 2-9 1:8 24 25 18 17 16 2 13542 72:59 1191
1878 |—01| 01 05| 02 02 02|—04| 05| 01 03 04| 01
18791051 0921| 0141| 051.00) 05| 05) 0%4| .0410:6 0:9 15
1880 |—1:0|—04 |—0-1 |—05|—05| 01| -07 0:0 |—01|—04| O©0|-—01
1881 |—0:5 | —0:5 |—0:8 |—1:2|—10|—12|—09|—09|—06 |—1'4 |—0°9 |—09
1882 |—14|—17 |—25|—22 |—20|—22|—19|—29|—15|—24 |—24|—23
1883 | —0°2 07 10 05 0:8 | —0'2 0°0 02 09 0:4 01 0:0
1884 |—31*|—30*|—2+4 |—28|—25 | —30% |—3°3# | 288 |- —2:6 |—29 | —2:5 | —2'1
1885 10 A ZT. 21 29 17 11 21 10| 16 1:6| 08
1886 |—1:7 |—1:5 | —0°7 |—12|—07|—15 |--1°8 | —1°8 | —1°2 |—1°0 |—1'3 —0°9
1887! 0:3|—0:6 |—1:9 |—1:1 | —0°8 |—1°1 |—1'2 | —13|—14|—16|—22|—27
1888| 08| 05 —0°1| 04|—04|—03|—04| 0:5 |—0°2 |—0:3 |—0'9
1889| 18| 25 2-8*| 3:8*| 288 19, 24| 33% 29, 32% 24
1890 |—15|—22 —20 |—21|227|—22|—25 |—20 |—22 |—23|—23

I. F. Augustin:

Abweichungen der Temperatur im sudetengebiete 1851 — 1890,

Juli.

5 = | = = = =) N =

ale 292 2223| 8 | SE

a = = = © R > = = : D

= z B. P ss | 5 | A | E E
1851 |—18 |—12|—12|—14|—11|—15|—13|—2T*|-—1:5|—11 |—0:8
1852| 0:6| 26| 13| 21| 14! 14, 15, 10! 18, 15, 19
1853| 04| 07| 07, os| 02! 05, 07| 05) o7| 03| 05
1854 |—0:2| 0:3| 03| 04-02 |-04| 00|—04, 07| 02, 03
1855 |—0:7 |—0-9 | —0-3 |—0-6 |—0:6|—0:8|—01| 0-0 |—10|—04|—02
1856 —1:8|—19|—18|—22|—26|—23*|—22|—22|—20|—21|—21
18571 12| 08| 10, 05| 05| 04, 18, 10,02 051000
1858 |—1:5 |—1:3|—0-3|—0:6|—06|—01|—0:3| 0-1|—0-7| 06| 00
1859| 29| 37% 3:2%| 3:8% 3-3%| 33% 38%) 30%| 2-7%| 24%| 95
1860 |—31ž |—24$*| —29% |—25*| —91|—21|—25|—26|—22 |—22 | 9.6 | 18
1861 |—0-7|—03|—01| 03| 05, 09! 02, 06, vs! 09, 11
1862| 0:1 |—1-8|—0-1|—04|—0-7|—03| 05|—14|- 1:5|—0-7|—04
1863 |—1-2 |—22 |—12 |—12|—16|—10|- 02|—06|—1-7|—18 |—17
1864 —14|—20|—14|—19 |—22|—22|—18|—25| —25*|—2-0|—12
1865| 16| 32| 26| 28| 29| 83% 25| 29| 25| 22, 29%
1866 |—0:8|—14|—1-0|—15|—15 |—L0|—07|—11|—19|—11 |—10|—11
1867 |—0-9 |—1-71—1-2| 14|—16|—09|—10|—12|—18|—11|—10|—10|
1868| 07| 11, 10| 09! 1:11 12, 05| 06! 21| 13, 09| 03
1869) 20| 12) 1:41 13) vol 12| 16| r2| 17, 1-x| 11| 06
1870| 24| 14| 11| 09| 06| 08| 08| 07, 10| rıl 03| 06
1871| 06| 03| 04| 03, 02| 04| 0383| 05, 02, ©2| o:1|l 06
1872| 07) os| 09, 07, 08, 01, 04, 05, 06, 04| 0-0 |—0:8
1873| 22| 18| 21| 18, 1v6| 17, 16, 17| 12, 15| 13| 10
1874| 30% 28| 31| 29| 24| 27, 24| 27, 19| 26 22, 17
1875 |—0-8| ©1| o1l-01| 05|—05|—01| 00, 04! vol 01! 04
1876| 08| 06, 12, 0:5| 06, 01) 0-0! 02! 02, 06, 00|—0
1877 |—0:6|—01| o1| o1| 083|—06|—05|—02|—05| 01|—02|—0
1878 |—14|—11|—07|—15|—16|—20|—1-3 |—1-4|—19|—18|—20|—1
1879 |—2:6|—2-3|—1:8|—24|—25|—20|—26* | 2-5 |—23|—26*|—2-0|—2:
1880| 0:4| 06) 08, 04, 00, 03 2| vol 1383| 05| 07| 1:
1881| 20| 15, 17, os| 1ı3| 0©8| 12, 09| 19| 1-1| 10, 0:
1882 [—1-2|—0:6| 08/—03| 011-011 |-01| 04, 02| 01, 09) 1:
1883 |—0:9 | - 0-9 |—1:3 [—0:8 |—0-2 |—1:0|—06| 01-07 |-01| 00| ©
1884! 04| 10| 04| 05, 08, o2| 04, 0:51 07| 07) 06| 0:
1885 |—0-1|—0-3| 00) 03, 10, 04, 02, 03| 0:01 04|—02| ©
1886 |—0+1|—0:7 |—0:3 |—0:3 |—0:2 |—0:3 | —0-4 |—09 | —1-2 | — 0-4 | — 1-1 | —1-
1887| 21! 23| 17, 19| 19, 1-81 221 16| 1:3| 16| 11| ©
1888 |—2-1 | —2:5 23 |—97#| 92.1 | 2:0 |—9-4 | 2.3 | 9.2 | 1-9 | 1
1889 |—0-6 |—1:1 —0:6 |—0:8 |—1:0 | —0:5 |— 1:0 |—0:7 |—0:8 |—0-6 | —0:
1890 |—1:6|—2-1 —1:6 |—1-3 |—1-5 |—1-1 |—1-6 |—1:1 | —1-0 | —0:8 |—07

|

| |

Te

De

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer.

1690.

LD LAS)

NPJSOIET

07
0:4

1
0°
1
0

02 |

|

i
10

fe]

0:3
20 |
14

1

zy109

0-0 |—0:1 |—01 |
0:6 |—12 |—0:5 |

18

05

a
NBSIOL

04

2:0
24

1
0
3 |
1-4 | 07 |—0:9 |—0°6

— 117 |—-15| 1.6) 1:7)

0:8
2-6

0:9

uunıg

0:4 |—0:6 | — 02 |—02

0:0 |—0:5
—10|—10

0:6
0:8 |—02
1

2:6*

4 |—0:8|—07 |—10|—13|

250

0:9

1'1 |
0-0 |
17
ae | ee
2-2

0:6 |—04 |—09 10:4

=

UO

01 |—0:6 | —1°0 | —0:6

01 05 0001
B | EE

5 | 1:0 |—0:8 | 1:07) 1:

03
2
0
ji

August.

nese

vdrorT

2-8*

1:5|
— 02

5
0

2 04 |—0:9 |—0-4 |—02|
2-6%

0-0 |

ea |

ser

0:2 |

UOSTIK

0:6

ON S

RO a
mao

Abweichungen der Temperatur im Sudetengebiete 185!

yqnaakrgq

0:9 |

0'8 |
11870]
0:9

u9youn

14
1:6 |

1869 |—0:8|— 15
| 1870 —12

1867
| 1868

11866 |—1:4 1% |

OA
OS © ir
Lis]
PGS
Orr-
el
00
Srurrn
E
akc
OOmO-r
1

hi o

Se

4

MO © 10 +

S © = mm ©
ll

ehe

Se >)
JE

© = © D ©

© 0 D D ©

© D D D ©

md md md

—

78 I. F. Augustin:

Abweichungen der Temperatur il Sutetencebiete 1851—1890,

September.

1 p su | en) A

= (pal = = = N = =

a = = A © K pes a = = © S
1851j—28*|—2-3|—20|—22|—22|—22|—22 |—18|—26|—20|—16|—13
1852|—0:5| 05, 03| 03|—02| 00|—01|—02|—04|—06| 05, 05
1853 |— 0:5 |—0:3 |—0:2 |—0-1|—06| 0-0 |—0-3 | —1:3 | —0:7 |—1:0 |--0:6 0:3
1854 |—1-2 |—0:7 | 1-0 |—0-7 |—1:7 | - 1-2 |—0-8 1-4 1-11 | 11 | 13 —17
1855 |—0:7 |—0:7 |— 0-9 |—1-2 |—15|—11|—07|—09|—11|—12|—14|—16
1856 | 1-4 1.09 | 0:8 1-0 0:7 1-09 11-3 1-02 1:1. 3 Co 7
1857| 07 | 10! 09! 07| 07| 0 09) 08| 1-0! 09| 07| 00
1858 1:6 19 20 er, 110 1:6 2-0 10 197 1°4 10 04
1859 |—04 00 |—0°6 | — 0°9 |—0:9 |—0°3 |—0:7|—09 0°0 | —0:5 —12 |—15
1860 1-07 | 03, 06 -06| 04,0 05 02|—094! 00! 00| 01
1861 |—0:1| o1| 00-02) 02|—08| 10| rol-03 -03)-05| 01
1562 04 |—01 |—01 02 02 0-2 12 14 0:1 0:3 0:5 0:3
| 1863|—0:7| 0-2! 01, 06, 0-1! 03, 13, 08|—01| 00, 07, 19
1864 |—0:6 |—0:6 | —0:1 — 04! 04| 01|—01, 01|.—05|—05 |—04|—01
1865| 1-0! os| 13| os| 06| 07| os| 02| 11, 08|—01|—09
1866| 18 | 29*| 9-6*| 2-3*| 30°) 3-1*| 19 | 9-5*| 2-1%| 85%| 83*| 3-2*
1867| 13| 11! 1:1| 05) 0-0! 04| 12| 05| 09! o6| 00|—04
1868| 2:7*| 13, 21| 17, 18| 23| 25% 24 20 23, 22| 15
1869| 1-6) 11! .10| 11! 12, 15, 15| 1:1| 11, 14| 13, 08
1870 |—1:5 |—1:7 | 1-7 [1-9 |—1-1 | 2.8 | — 1-7 | — 2-0 —14|—16|—20|—2-1

|

1871| 17| 09| 10| 07, 02|—01| 04|—05| 03, 0-0! 0:5 0:9
1872| 15| vıl 16| 16, va| 12, vol 11) os| 1:1| 11, 10
1873 |—0:5 |—- 0:6 [0:3 |—0 7 |- -05 |—o-7 |— 1-1 | —1:0 | —-1-3 | —0:9 |—0:8 |—11
1874| 19) 15| 26| 24| 24| 27, 22| 22) 909| 28, 26| 19
1875 |—0-2 |—0:5 |—0:5 |—0:7 |—0°9 | —1-7 |—09 |—0-9 |—o01|—L0|—10|—15
1876 , 0:1 0:8 06 1:0 09 | 1:4 1:0 1:2) 4-.0)° 122) 0:0 0:6
1877 | —2:6 |— 3:0 | 30% | 3-98 [2-5 | 248 | 25 |— 2-6 | 35# | 3:08 3:08 | 35
1878| 04| 08| 23| 16| 17| 18, 10| 12| ©8| 12| 19| 17
1879| 06, o8| 12| 14, 12, 18, os| 14| 18, 16, 16| 13
1880| 0:5, 07, 14, 05, 04, 02, 01, 02, 11, ©8| 04, 04
1881|—11|—16| -14|—20|—16|—17|—20|—17|—14|-20|-18|218
1882 |—0:7|—04| 02, ©3| 11, 06, 00| ©3| 07| 10| 15, 18
1883 -01| 03| 00, 00! 02, 01|—03|—03| 05, 02|.01| 02
1884| 01| 05| 06, 05| 07, 0‘8|—0:1| 06, os) 14, do! 02
1885 |—0:1| 05|—02|—02| 02| 01) O1|—01|—08|—02|—02| 0-3
1886| 22| 16| 09| 18, 22| 22, 16, 18, 18, 20, 17| 11
1887 |—0-7 |—1-0 |— ©3|—03| 07|—02| 07| 03|—06|—02| 02| 08
1888 |—02 |—0:8 —1:2|—14|—05 |—0:7 |—0:6 | —0:5 | —10 | —0:6 |—0:2
1889 |—1-9 |—2-3 927 | 278 | 9.9 | 2-98 | 9:98 | 9-4 | —2:5|—30 |—30*
1890 | — 1-1 |—0:6 —1:0|—07|—02|—10|—11| 02.—01|—06|—04

October.

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer.

Abweichungen der Temperatur im Sudetengebiete 1851—189,

ora FE = vonon Krorn DER Orbo4
neCUST dE == a P ee wen SE
es
non ern © -ODB © „oarıro RER 19095
Sa | er A 7 51 E | P B
mob da HPPSPT report ROTY 9-92
ZjI|10% amoos s = Fou, = ee
:
HAN # x © DY DO pop BS DER
neš10 ano = mode NS - ASono SNS S
| | | iF | | | ET]
P mo sE On er NS COS DAD „ag ©
uunig 228 =. ST re wen = s
{
QUE EE = DOT FAND TES ROIS A VA MR PSO
U9IM N 4 © © = ND mONNS NNNDN Od-nOo SOS mi m
| | ere D |)
COCO © ED De si 0 0 ooo EIFTOI TOTSEOL
30) No oh = a Es Bean Sr op | ZT
Cars | |
| l
EN POPPT Poe 99990 ŽŘĎDYDA Soma
vdrorT n en sy ET a ja. er
== |
GG 00) 200 Rn BARTH RE
SLK ZA Ne De has = r
| |
|
Run eraon mann CLEAS Krann or
U9SILT ie n Ammon ae Amooo =
| | | |
B S DIE 960664 -9900 MEN DOS EE
noue 2250 s Tan sen ira a je
| |
APTrL% TPO SRH wpcne ae om
uayaunMW See -mo „On So ANS »RMoso mHRNS
| | | | | ES je
O oka) RHIO ODWGO mam ma +0 Ob- Ma©
1Q 10 103010 DOS DLVOE Luren D 0 GO D D (D D D D =
© © © © © D D D DER wma% D © D TG D DRM ©
i ES tt Ka mm mm A A A md mm mm mm mm

0°7
09

0:8
24

41%
2:0
22
10

01

.

00)
12
22

—13|—09
|

1800.

4:5*
Beil

34
13

2%

10

—11
5
0-2
l

|— 19

41%
16

3°6*
ol

0:8

0:0 | —0:2 | —0 3

29
26
07
14

— 0:8 | —0:4 |—0'4 |—04
17

—0:3 |—0:9 |—0'8 |—1'9

—0:8 | —1:2 |—0:7 | — 04

6 |
11

EE | TE | —

9-7
13

18
14
10

{
v

8:7%

0-9

11 —09 | —08
dz% E,

0]

— 12 |—12 —1'7 |--2:0 |—2:8 |—1'4

2:6
2:0

0:0 |—0:3 |—04 0:4

33

Augustin
11

15

0:8
1)

43%
152

15

0:5

O

Da
— 2:6 | 2:3 |—1:9 | 274 —25 —2

F.
November.
2-8
10
02
05
04

E.
— 0:2) —0:8.\— 0:60:53. 0:

—1:6|—18

"5 [—2:0 | —0:7 |—0:6 | —2:0 | —1:9 | — 14 |—0"3
3°1
0
0
0

=
8:9%
1

al
7
0
1

90

0
2

1

33
0:3
dE
0°7
155
0 6

> |— 0-2

3°7*

9%
all 19
-1:9 |—20 | —27|—22 | —

3°6*
0:9
1:5
(9

0

|)

0°0 |—08 |—18 | —1'8 | —1'8

d'6*
0-3
10
0:4

32
10

15

Abweichungen der Temperatur im Sudetengebiele 1851
16

D8%

—23|—19
9
10

1860 |—2:4 |—16 —2 1 |—2°1 |— 14 |—1°9 |—12|—08|—19 | — 22 |—2°1 |— 0°5

1856 |—2-8 |—3°5 |—2 9 |—2°8 |—34|—32 |—27 | —28|—27|—39|—31|—27

1857 |—02

1851134 | 2:6 1-18 130 |-20 1-20 | 18 17

1858 |—45* |—63*| —3-9*|—62*| — 62%) —(2*

1859 |—0-7
1868219161207 51

1867 |—12|—09|—08|—08|—09|—1

1853 —0'3 |—0:6 |—03
1854 |—17|—20|—16|—

1855 |—09 |—04

1852
1866

1871
1872

1876 |—13|—14|—21|—26|—24|—28|—30|—29 |—18 —22 |—25 |—4

LE 1120 © ©
-SSS
ER
RTE
oe
ca
G —
Tore
SI
oroar
eee
| |
STR MO
D D ©
TD D A D ©
mm mm ml

|

80

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 81

Abweichungen der Temperatur im Sudetengebiete 1851—1890.

December.
| al | | | | | | ran:
= = | | oto RER RUE R = =
PN = E ee B BE
= s | à 57 = > k a c a) a <
ei mn =
| l ] lt =
|
118511 0:6 0°5| 15| 12| 12| 13) 09-06|.05| 09| 11, 17
1852| 4:3| 47| 49| 4-6* 44* 44*#| 40| 40| 4:6* 46*% 49| 51*
1853| 4:3 | 4-9 | 5-8 | 5-5 | 44 | 5:0 [3-8 | 3-1 |—4 8|—40|—41|—3:3
11854| 31! 25| 30) 28| 24) 26| 839, 31| 19) 22| 25| 40
| 1855 |—3:3 |—5°6 |—5°6 —5°6 |—5-9 |—5°2 |—5:0 I—5°4 | 47 | 5-9 |—6°2 |— 1,8
#18564.021812..0:6|..0:6.| 0:51, 0:11. 0:2|0-3 0-8) 15) .13| .15| 13
RO Oza 319 21 72:11 0221,31 |, 9:61.26 ..29| 2:9, 3:4
EEE | 1 12 Se 9|—02| 01
1859 |—2-0 |—1°5 |—1-4 |—2:5 |—25|—30|—2-4|—2-5 |-—1-9 |—2-2 |—2:4|—20
(1860) 0:7 —0:1 |—0:2 |—06 —0:7 |—0:1 |—0-8 | —0-2 |—19 |—15 |—15 |—02
| | |
1861 |—0:7|—01, 02j—01, 01|- 04|—09|—06| 06, 00, 04j—02
1862|) 14| 13, 10, 06| 03, 06|—02|—16| 09| 08|—11|—25
1863| 2-8| 25| 321 30| 26, 25, 30, 20! 27, 25, 28, 25
1864 |—3-7 |—3°8 — 3.4 | —4°4 |—3°6 |—4°2 | 9.8 | - 65|—3-7|—36|—41|—52
1865 —09| 01, 10, 05! 10| 05, 06! 13, 14, 08, 15| 17
1866| 31) 28) 30, 24| 19,,24| u1, ©1| 23| 2:3| 26| 29
1867 |—1°4 —10 | —04|—11|—13|- 14|—08|—12|—12|—16|—21 —14
|1868| 5:6*| 50% 4-7, 44, 38, 25% 46%. 40, 23) 41, 4 45
1869 |—0:3|—01| 10, 12| 14, 20| 21| 25|-08| 07, 17| 31
1870 | —3:9 | 9 | 3°9 | 44 |—4:6 |—47 | 3-2 |—2-9 |—5-2 |—55*|—58 |- 3°8
| 1871 ur RS EI re ee ae, —3:3 13:9 |—3°5 |—47
M72 M22 0 03:06.| 3:61, 3:3:1 03:5 |.3:7| AD 24248 0010032229053
SZ 00.023218.,0:3| 1:0. 0:8, 1:9) 0:9) 22:0 | 1.8, 1-3|,0:9 158255
1874 |—0°7 —1°5 |—0°4 |—0°7 | —0:6 |— 1-2 |—0°2 | - 00 — 1.1 | - 0:6 —0°5| 13
1875 |—1:9 |— 2-2 —1°6 |—1-9 —23|—27 | 171 | 2-4 9.9 | __9-8 | — 3-3 |—2°7
SO 3:91,34, 3:1| 2511, 1.6411 12:32117.2:8)| 2:8) 06516) MSG
Bez 1513 71.9 1:0, 0:51 .,0:3.| 0:71 0:4 10:6812.050. MO EC 027
1878 |—1:9 |—0.8 |—02 |—0°8 |—0°3 |- -1:0 |—1-1 |— 1-2 |—0:6 | —0:2 | —0'4 | -04
1879 | —86*| 10-08] — 8:68 |—$5% | —7-7* |A | — G6% |—74*| —G5* | 554 69° | 6-6
SO) is Po 0 41,9%, 1:5 215€) 4:1 74:6%| 7.3:9]| 74:01 AO 3383| 44
| | |
RSS ICO) T6 M 2:0) 1:6. 12 1-51 156.1 1165|. 1481 TC 12520252
IMSS2 1:5, 16, 14) 12) 29 201.242 251 0:81 0:8) 1:0] 2:4
ss3ll 1:0 1.3| 14, 1% | 15) 19! 18) 14|,.09| 0:8). 171). 1:9
11884| 2:3| 24| 29| 28, 29| 31) 25, 28, 21) 26| 33| 43
1885| 0:4 —0:6 |—0:1 |—0-1 |—0:3| 0:0 1-01 |—0:1 | 0:6| 00, 0:7|—0:3
LES | TON NOT MOO PSY
1887 |—0:3 |—1:0 |—0°5 | —0:2 —02 |—0:1 |—0:3 | - 0:7 —0:6 | 04 | 0:2 |—0°7
‚1889| 04| 06 L SA OZO ET or 9:01 20:9) 1881 EEE
| 1889 |—1-2 |—10 —1:°6 —1:6 |— 1-9 |— 30 |—18|—10|—13|—10 |—19
‘1890 |—5-4 |—3°4 3702 3:99:91 4:5 3 en 5.0 555

Mathematisch-natnrwissenschaftliche Classe. 1899. 6

82

I. F. Augustin:

Abweichungen der Temperaiur im Sudetengebiete 1861 —1800,

Tre ann.
| = | E = | = | = als = 3
M 2125 2102 3 512) BE
Ms = čj UCB = SM = >
| | À A S Á | = Es MEANS | a | o | © |
| p | |
1851 |—0:7 |—05| 0:0 |—0:2 | —0°2 | —02|—02|—06|—07|—01| 02|—05
1852105701 170) 401000 0:61 10| 071.05) 06) 50.010161 OS
1853 |—0°9 | —1°0 | —0-9 | — 11 | —1-1 |— 10 |—0°6 |—0°6 | —1'3 | —12|—10|—04
1854 |—0-41—0:3| 0ı1| 00|-01\-03) 02|—01|-02| 00)-02| 01
1855 |—0:8 |—13 |—0:9 | —1-3 |—1:5 |—1-0 | —0-6 |—0:6 | —1°7* | —1:4 | 1:5 — 12
1856 | 0:0|—01| 02|—-01|-02| 01) 0:2|—0-1|—0:2 | -02|-02| 00
1857| 00| 9:3) °0:6|. 0:2) 0:21.02 0:5 .0:5| 0:6. .04)20:39 820,0
1858 | 1:0 1:0 0-71 1:0 1-0 | - 1:7 12.0:8 | 1:0) 0:7) 2090 EE EE 6
1859| .0:6| 11) A| 11) 11) 102) 01-110 1:01: EE IN oO
1860 |—0:8 |—0 7 |—0°4 —0:6 1-06 | 04 |--0-1 | —0:5 | —0°7 | —0:5 |—0:5 |—0:1
| | |
1861| 0:0) 0:01 0:2) 02) 02) 0:2| 01 NO: 0:2 70:30 010203
1862| 10) 0:8, 0:8, 0:7 0:7 .0:8| 0:8 0:5) 0;6)1.0:5250203 051
1863: 1.0 1.01 12 24 ee 1.5) 19€ 1-78) 2 1:02 are iz
1864 | —1T* |—1:6* | — 15° | 1-78 | SE |— 1-6 1— 1-48 | —16* | TT | 1-5 | 1-5 |— 16
1865| 0:4. 02| 01-01 —-01| 01, 02| 00! 0903| 03) 00|—03
| | |
1866 04-10-0100 0 907 13 0:8| 0:5 0:9 a0 E 0
1867| 06| 02) 05-01 --02) 00, 04 —01| 01| 00-01 |—-01
1868| 18406 18# 16% 16, 1.88 18,15. 1850757 NES
1869| 0:8, 04| 07| 04| 05 06| 091.03) 04| 0:5| 07| 07
1870 |—0:6 | —0:8 | -1'0 | —1-2 —1:2 16 |—0"8 |—1:1 | —1°1 | -1°1 | —1:5 | —1:5
1871 |— 12 |—1:5 |—15* —11T*|—1:6 TE) AE) —15 |—15 | 16% 19% | —2-0*
18722 a 3 0150019200158 EE ESA MSN 1
1873! 09, 06, 09, 07. 09, 07 10, vol 04| 07, 08| 09
1874| 02|—01| 04| 02| 03| 00! 0-2! 02, 02| 03) 02) 01
1875 |—0:2 |—0-3 | —0:5 |—0 7 | -0:7 | —1-2 | —0 6|—09|—05|—09|—12 | —11
1876 0:5| 0:3| 05| 061, 01|—03|—01|—01, 01, 0:0|—0:1|—0:2
1877! 07| 06| 05| 03, 03|—01. 03) 01, 02| 0:3| 02| 01
1878| 00| 05| 08) 04. 07 05 05, 04, 06| 06| 08, 08
1879 | —12 |—14|—10|—11|—10|—09 —10—10|—12 —10|—10|—08
1880| 05, 03, 07| 03. 03, 04, 0:3| 0:3| 07! 05, 04, 06
N |
1881 |—0:1 |—0:6 | —0:5 |—0:9 | —0:9 | —0:7 | —0:8 |—0:8 | —0 6 | — 1:0 | —0:8 | - 0:8
1832| 0:5| 03, 05, 0:5| ©8| 06| 09| 0-5! 06| 05| 0:8| 13
1883-02 --01| 00|—01, 00!—02|—02|—0:3| 0:1|—0:3|—0:3| 00
1884) 05, 06 0:44! 04 06, 02, 0:3| 05| 0:5| 05, 04 0%
-1885 |—0:1 —01| 02, 02| 0-4! 05| 02 02|—02| 02| 02| 03
18856 03| 02 05, 03 04 05| ©1. 04, 0901| 03| 0-0! 01
1887 |—1-0 |—1:1 | —0:8 |—0:8 |—0°7 |—0:6 |—0:6 | —0°6 |—1:2 |—0:6 |—0:7 | —-0:5
1888 | -0°6 |-09 | — |—08|—09 —0-6 | —0:8 |—0-9 |—0 8 | —0:8 |—0:8|—06
1889 |—0:5 —0:7 | — |—03|—03 | —02| 0:4|—0°2 | —0:2 |—0:2 | —0:2 | —0:2
1890 |-—0 6 —0:5| — !-02 —01! 00 —02'--05| 00-01| 00: 01

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 83
Abweichungen der Temperatur im Sudetengebiete 1851 —1800.
312. x ne
ara 2 | S (E | Ss B! Sie |<

Jänner.
1185155) o6| 08 0-7} 10, 10, o7| o6| 08 a vol 11! 13)
56/601 02 |—01 |—0:1| ©2| 02| 0:1| 04) 9-4) 05) 0:5| 05| 05
61/65 —0-9 |—1-1 1 — 1-4 |—1-5 |— 14 |—1-0 | —0-9 | —1:1 le 1.519
66/70 08! 09! 12) 07) 05| 03| 04|—01| 08| 04| 07| 08
71/25 09 06) 08, 02| 03) 02) 05| 02| 06) 04) 08|—02
76/80)—0+4 |—0"5 |—08|—01| 00-02 |—0-4|—04|—05 |—0-4 | 0:5 | — 0:5
181/851 02| ©1| 00, o1| o1l 04|—01, 04|—02| 00, 01| 03
86/90|--0-6|—07|— |—0:6|—0:3|—0:1|—0:6| 01|—09 |—06 |—0:5 | —0:6
ES B Ma
1851/55|—1'7 |—1:6 |—14|—12 |—14|—15 [0:5 |—06|—2-2 |—14|—18 |—07
56/60|—12 |—11 |—18|—10 | —0-4 |—10 |—12 |—08|—01 |—06 |— 0:5 |—09
61/65|—0°2 |—0-21—06|—04|—02|—02| 00! 90! 00) O1|—01| 04
66/701 26, 26| 20, 28| 22| 22| 28| 17| 22| 19) 19, 15
71/75|—1:3 |—10j—14|—138|— 0:9 |—18|—09|—09|—12 |—15|—11|—18
Moose | 109, 13) 11 210) 207 er ia ke)
81/85) 15) 19| 15) 16, 18) 20 13, HO St) Ba a gril
86/90|—2:0|—19| — 13 13 |-12 eo —15 |—2-1|—19 | 2.3 | 0
März.
1851/55| —1:5 |—1-1|—12|—13|—15 |—1-4 |—1:0 | 1:2 [1:7 |— 174 | 1:5 | —1-0
56/60/—0°4 0103| 0-1 |—0:1 [0:3 |—0:4 01 | 0-0 |—0-2 |—0:3 |— 0:8
(61/65) vol 11, 10! 131 18, 1a 10! 121 14! v6l 17) 18,
66/70) — 0:6 |—0:3 |—0:7 |—0:8 |—0:6 |— 0:8 | - 04 1—0°6 |— 0:7 |— 0-9 | —0:7 | —0:5 |
7175) 11) 09 o7| os| 11, 66) 05| 07| 11, 11) 08| 04)
76/800 07) 03) 02) 02| 08, 01) 04! 01, 02| 01, 00, 02|
Isıyss 09! 05| os| os| o6! 07) os) 04| o7| 06, 06| 0-9
86/90 —1.3 —12| — |—10|—08|—06|—11 | —0:9 | —0-9 |—11 | — 0:9 |—0°8:

T.

F. Augustin:

Abweichungen der Temperatur im Sudetengebiete 10911090.

BE | Fe ‚\alslsı:
ha [es n a ana | |”
PN oa ge olla K
| 1851/55|—1-2 |—11 |—18|—12|—15|—14 —15|—14|—17|—12|—14|—13
|56/60|—o-1| vol o1| 02) 01, 03 04| 03| 00! 03) 08, 06
61/65| 02| 01|—02|—-01|—01|—03|—02 06 — 0:1 |—0:3 |—0 4 —0:9
66/701 11) 09| os! o8| os| 09| 09° 08 09) 09 10 0-8
mms) 06| 04! 03| o2| 05| 01, 05, 04! 00) 01|—01 02
|76/80| 02! 05 o4| 0.5 0:7 | 0:6 | 0:6| 0:7| 0:3) 0:51, 0:70.10
81/85 —0°8|—08 |—07| 0,9 |—0:8 |—0:8 |—09 08 —05 |—09 10 07
86/90|—o4|—02| — | 02] ©5| 05| 09) 03| 01, 01| 05| 08
M ai.

1851/55] 0-7 |—0:6 | -0:6 |-0:3 |—0:5 |—04|—02|—01 |—o8|—06| 00| 08
56/60|—04|—02| 00| 01) 02, 0:5| 0:3| 02| 01/-01| 01| 03
61/65| 0:8| 06| 0:7| 05, 05| 07| 06| 03| 07 04| 0-8|—02
66/70| 20) 14| 10) 08| 08| 12| 18, 08, 08, 09| 08| 06
71/25, -0:9 | 1:0.) 1-0. 1:0 —1-0.| 1.2) 1-1 /—09) 21:01 Loyaıa 5
716/801 .1:7|—13|—15|—16|—14|—18|—18|—15|—11|—18|—15|—14
181/85) -03|-02| 02| 00| 01|—01|—01|:01| 007 01 1-01 04
j86/90| .08| 10) — | #3| 15| 15| 09 13, 16. 12) 16| 13
JE
1851/551—0:2 |—0-1 |—01 | —0:1 |—05 01 | “ 0105-02) 01| 05
56/600 07| 09| 11, 09) 09| 12| 12) 08| 10| 02. 06, 03
61/65|—04|—o-8| 01|—02|—03| < 0-0 | 01|—04|—04|—02|—02
66/701 05| 02| 05| oo! 00! 02| 05| 01) 01, 01, 02! 00
71/75| 00|-03| 00|—04|—01 | -0:5 | 0-3 |—0:1 |—0:3|—0:5 |—02| 0:0
76/80| 0:6| 0:8| 0:6| 0:8| 08| 06| o0:4| 08| 08| 0:7| 10| 08
81/85|—0:8 |—0:6 |—0:5 |—07 |—0:7 |— 10 |—0:9 |—0:9 | —0:6 |—0-8 |—2-8 |—0-7
86/90 0:1 |—03| — |—0:3| 60|—06|—07|—07| 01|—05|—06 |

Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. 85

Abweichungen der Temperatur im Sudetengebiete 1851—1800.

TEE
: = :
| | | | |
5 = | | | | B
= | = N | =)
5) © 5 VES = E s S
= = ZPU PES m | m © s mh C =
| = = = | B oD | 8 = | SS Fa
E A | & | A PE s © =
ED | | | |

| U ER |
1851/55—0:8 | 03 00) 03. —01—-01| 01-03) 03-01) 03| 04,

0:3 03 —02 | 0:0

56/60 —05 —03 |—0:1

61/55 —03 —04 | 00-01 —02 01, 01|—02.—04 —08|—01|—04,
| | |

66/70 07| .0‘1| 0-2]. 00|—01| 0:3| 01, 0-0|.0:3| 01, 01, oo |

(71/76) 11] 12] 12) 11, 11, 09! 08! 11| 10) 06, o7| 07,

— 0°1 |—03

| | | | | | | |
76/80) —0"7 |— 0-5 |-0:2 106 0:6 —10 —08 0:6 05 —09 —07 0:5 |

0212020. 20:6. ,2041 6 020 0:21.00: NO EDP 02511036)
— |—0:6 06 —0-6 05 0.9 |—0-8 |-—0-8 |— 0-7 —0:5|

(81/85) 01, 01
86/90|— 0-4 —0°8

151503 | 02 |—04 —01 02
löe/so ©8| 09 07) 0
61/65 —0:2 —0:3 —01 00 <o1| 03] 01| 01-03 |
66/70 0:1 —0:2 00 —08|—01| 00,04 -05| 02| 01 01,02

02-01) 00|—02| 1 0‘1| 04

| | |
1101020592 0:5 | 07 |

|71/75| 05) 03| 08! 05| 05, 00| 02, 07) 04, 00 01, 00

| | | | |
76/80) 06, 06| o7| oa] 05) 01) 03 | We
81/85/06 |—1-0 |—1-5 |—14|—08|—18|—11|—10 —11 —14 m il

| | |
86/90) — 04 1-06 | — 20:3 20:5 10:6 | —0:1 0:3 0:3, 0:6.)--03 | : 01

Ste pte I Be r

1851/55) —0°1 | — 07 —09 —08 —12 —09 —09 —11|—12|—14 m 10:7 |
56/600 00 05| 07) 00.—01| 02. 02 01| 02—01 —01 —02
| | | | | | | | |
PUS 0) 01 01 M0 0102| 07 ul on 01, 02, 04

66/70. 12 09 | 69! 07 10, 10, 0:9| 0:9 10, 1000574

7125| 09| 05,507, 071.05

1
03, 02. 082, 03| 02 03 00
76/80 —1-2 |—0-3 | 00|-01 00-02 —03 —0-2 —03 —03 01) 01
0-0 0:5,

| |
81/85 —14 —03 —03|—03| 01

| | j
86/90 —14 —06| — —07|—07 |—03|—05.

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe, 1899. 7

I. F. Augustin: Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer.

Abweichungen der Temperatur im Sudetengebisie 1851 — 1890.

Asie | Kl |
PM P P
Let | = ee 5 S = =
| LS Bl 3 2 2.3 | aj s| sen =
Oj | zj ě čas | 3 sE, SE
| P Me E |A | A = | EN
| a Al LT | R Z
| a,
| eo e r-
i | | | | | | | | | | |
11851/55) 0:8) 0:81 08| 09 0.7) 11) 08| 07| 08 708, 13 74
156/600 07| 0:8| 11, 09| 10, 11 1v0| 11) 09| 09| 07| 09
61/661 0:6| 05, 06| 05| 07| 08, 07, 1:1) 1:0 0:0)007020%
66/70 —0-5 |—1:0 |—0'6 |—0-9 |—1-0 | —1:0 | —0-7 |—1-0 |— 0-8 |—11|—09|—11.
71/75 00/—04—01—03| 02, 0-0! 01) 03—02| 01, 01—01)
76/800 03| 02) 01) 02 02) 02-03 -04| 03| 00|-0.1 02
| 81/85, —0:8 |—0:9 |— 0-6 |—0:8 |- 0:6 | —1-0 —0:8 |-0:7 —0:8 —10|—09|—08|
86/90—11|—14| — |—0-7 |—1:0 |—0°6 |—0:7 —0:9 | —1-0 |—1:0 | —0:8 | — 04 |
November. |
11851550202) 01| 00 00) 0-0) 01! 01, 07 05| 06-02
156/60 —21 —22 | —2:1 |—26—26|—26 —L9 | —18|—21 | —25 |—25 —21 |
61/60 141 40) 19) 13 21) 12 071 08| 131 351 001,05
66/701 00| 0:1| 00, 02, 01) 00| 08) 01) 04| 05| 04, 01!
71/755 —02| 00| 00| 0:1| 04 —-01| 0:2| 02| 00 02) 02, 02,
76/80 00) 02|—02|—02| 00 --01 —04 —01| 02, ©8| ©8|—02,
81/85) 11| 08, 05, 06| 04| 05| 01|—03| 06 05, 04) 02)
186/90| 05| 04] — | 04| 0:3| 06| 02) 07| 06, 06) 09, 11)
December. |
1851/55) —02 |—0-5 |—0-9 |—0:5 —0:4|—0:4|—01 —04|—04 0-3 |—04|—03|
66/60! 0:3) 04, 041| 04| 0:0) 02) ‚0:0) 0:0) 0:4 7020102
61/65 —0°2 |—0:1 01 —01 0:1)—0.4|—01 —0.3| 0:5| (02|—01|—10|
66/701 0:6| 05| 0:3| 05, 02| 06| 04. 05| 01, 00! 02|—01|
71/75 —1.2 |—10 —12 |—0-8 —0:8 | — 0-9 -0:3 —0:4 —0:5 | —0:4 —0:5 | —0:2 |
76/80, 0:1 |—0-2 —0:3 —03 —03|—05 |—01 —04|—01 | — 0:1 — 0:4 | —04 |
81/85. 14, 12, 17) A| dal 16) "161 6109| Sal sig,
‚86/90 —0°8 —06, — |—0:5 —04 | —0:3 —-1:3 —0:5 —07 —0:7 | —0:6 | —0"4 |
| | | | | |
| SN zd o
1851/55 —0:4 |—0°4 |—0:5 | —0:3 —0:5 —0:3 |—02 —0:3 10:6 —0:5|—0:3 | 0:0
56/60 —0-2 |—0:1 | —01|—01|—01| 00, 01) 00, 01, ©1|—01|—01
61/60) 02, 0:1| 0 0.0.01 | 0:21) 0:2). 0:2) 021120310 ROA ES AC)
66/701 0:7) 0:5| 03| 0:3| 0:3| 0:4 0:5| 0:2) 041037047203
71/75, 02| 00| 00, 0:‘0| 01|—02| 00| 01, 00|—0:1|—-0:1|—0:2
76/80 01) 01| 00! 00, 01 -01|-01)-01) 01| 00, 00| 01
81/85) 01| 00 —01| 00, 02) 01, 00) 00, -01| 00) 01) 02)
186/90) — 0:5 |—0:6 04 0:3 | 0:2 | 0:5. | 0:4 | 0:4 | 0:5. 0:3)0:2 |
Verlag der kön. böhm. Gesellschaft der We ee — Druck von Dr. Ed. (Grégr in Prag,

IL.

Sesuti u Klapého z roku 1898.

Podává J. N. Woldřich v Praze.
(S 10 vyobrazeními v textu).

(Předloženo 13 ledna 1899).

Ve dnech 8. až 10. dubna 1898 sesula se na jihozápadním svahu
hory „Zajícov“ (Hasenburku) u Libochovic asi 5 ha obsahující po-
vrchní půda 3—4 m mocná, zasáhnuvši na úpatí ležící rozsáhlou obec
Klapé, jejíž značnou čásť zničila. Známý to zjev pod názvem „kata-
strofa Klapská“, stojící mohutností svou a neblahým výsledkem pro
obyvatelstvo po boku podobných zjevů alpských.

Podobných úkazů, jen že v menší rozsáhlosti, opakovalo se
v českém pohoří kůželovitém z jara téhož roku na více místech,
tak na př. u Loun, v okresu litoměřickém u Dolní Vysoké, Habřin
u Sadové, a j.

G. Lauer!) popisuje takové sesutí dosti rozsáhlé ze dne 3. dubna
1898 u Pfaffendorfu blíže Podmoklí, kde posunovala se značná plocha
půdy na úpatí 347 m vysoké kupy čedičové a zničila dva domky
a silnici.

Podobné posunování povrchních vrstev na slínu neb slínitých jílech

Mr vv,

kovati v naznačené oblasti po hojných srážkách atmosférických.
Sesuti Klapské jest však nejen pro jeho rušící a zničující ůčinky
pozoruhodné, ale i pro jeho rozsáhlost, historický postup a zvláštní
dynamicko-tektonické zjevy s ním spojené, velmi zajímavé. Slavnou
„Zemědělskou radou pro království České“ byl jsem dne 15. dubna
na místo katastrofy vyslán, doprovázen svým assistentem p. K. Buňatem,

') G. Laure: „Der Erdrutsch von Pfaffendorf bei Bodenbach“ Lotos,
1898, Nr. 6.

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe 1899, 1

2 ET. J. N. Woldřich:

abych zjev ten prozkoumal a záchranné návrhy podal. Doproväzeli
mne na místě a podali veškeré zprávy nejochotněji pan c. k. vrchní
inženýr A. Kodon a pan učitel Zd. Koutek. Staly se pak opatření dle
návrhů mých, s nimiž technická komisse úplně souhlasila. Navštívil
jsem pak místo ještě jednou v létě se svými posluchači.
Severovýchodně od Klapé (porovnej obraz 1.) vystupuje z křído-
vého útvaru čedičová homole Zajícov s zříceninami hradu, jejž páni
Zajícové nazvali „Hasenburg“, do výše 414 m; kostel obecní stojí na

vů Podhorní i
ANA late Dour À

\\ NU SEE | he PAU
MATTE IDG,
x 2277,

fr
>

ZEMANA

Mit,
ae.)

M
Oy

pop ANS
M "l lot Ian! i

%,
au A em re are |

Klapem, 5b) posunutá plocha nad Podhorním Dvorem.

úpatí ve výšce 225 m; podélný hřbet kupy čedičové, skládající se
z téměř kolmo vyčnívajících sloupů čedičových, 30—40 cm tlustých,
táhne se skoro od západu k východu. Podél kupy té, spadající až asi na
100 m strmými stěnami pod úhlem 40— 45°, vyzdviženy na jihozápadním
svahu pod úhlem asi 15—20° se klonícím, vrstvy křídového útvaru až do
výše 310 m, totiž slinity jíl bakulitový stáří senonského, stupně březen-
ského nebo IX. pásma Zahálkova. Sledují-li pod jílem tím vrstvy 2-
zerských pískovců, nedalo se pro nedostatek otvorů zjistiti. Jelikož v Jen-

Sesuti u Klapeho z roku 1898. 3

čicích, severně od Klapého, při vrtání studně shledána, jak dílovedoucí
se mnou byl sdělil, v patře as 10 m mocná vrstva hlíny, načež sledoval
jíl křídový poněkud lupkovitý až do 50 m hloubky a pod ním vrstva
opuky do 60 m, načež sledoval modravý jíl pevný. Dá se tudíž před-
pokládati, že i na úbočí Hasenburku bude jíl velmi mocný a že bude
do značné hloubky zasahovati; k tomu poukazuje též profil ze studně
pana Žáka v obci Klapém.

Křídové vrstvy ty prostupuje zde kupa čediče (basaltu nefelinového),
jak z přiloženého schematického průřezu vysvítá (obr. 6.). Jisto bude,
že vyzdvihl tu čedič poněkud okraj vrstev křídových na úpatí kupy
spočívajících, jak tomu podélná trhlina západní nasvědčovala.

Zvětralé, odlupující se sloupy čedičové z vrcholu kupy odpa-
dávaly od doby kenozoické (třetihorní) po celou dobu diluvialní až
po dnes po úbočí, tvořící tu zejmena na jihozápadním svahu 3—4 m

SZ JV

Obr. 2. Průřez balvanitéž vrstvy nepošinuté při úpatí nadřjihových. částí obce
Klapé. — a) slínitý jíl křídový, b) spodní vrstva (stáří olaciálního) s tufovitými
slepenci v základu; c) svrchní vrstva mladší.

(místy 1 5») mocnou vrstvu na křídovém jílu spočívající. Vrstva tato
skládá se z mohutných sloupů, úlomků a balvanů čediče, mezi nimiž
uložena tufovitá hnědá hmota zvětráním vzniklá, místy hlinitá.

Nad východním koncem vsi shledal jsem nepohnutou balvanitou
vrstvu tu poněkud otevřenou, jelikož tu dělníci balvany čedičové
vybírají a na štěrk přitloukají. Ukázalo se, že vrstva tato skládá
se z dvou částí nad sebou spočívajících, (porovn. obr. 2.). Spodní částí (6)
jest vrstva, přímo na jílu bakulitovém (a), na němž stálo ve vyko-
paných jámách něco vody, uložena v mocnosti asi dvou metrů, sklá-
dající se z menších, okulacených balvanů čedičových a tufovitých

1*

4 II. J. N. Woldřich:

trosek čediče u podkladu slepencovité s jílem přímo spojených; balvany
spojeny mezi sebou souvislou vápenito-jílovitou hmotou; kdežto svrchní
čásť (c) asi m mocná, skládá se z poměrně větších a méně okula-
cených balvanů i celých sloupů čedičových, méně stěsnaných v zrnité
hmotě hnědočerné u spodu žlutavé. Ač spodní vrstva jest celkem kom-
paktnější než svrchní a vydobývání balvanů z ní jest obtížnějším, přece
pozoroval jsem, že dělníci čedičové balvany toliko spodní vrstvy ku
štěrkování vylamují, kdežto balvany ve svrchní vrstvě obsažené ne-
povšimnuty nechávají. Odpověď na otázku po příčině počínání jejich
byla, že balvany a sloupy svrchní jsou tůze tvrdé a že nelze je
snadno na štěrk roztlouci, jako balvany spodní. Očividně podlehly
balvany spodní (měkčí) pokročilejšímu rozkladu než balvany svrchní
(tvrdší). Z toho všeho se dá souditi, že balvany vrstvy spodní zřítily
se s vrcholu a dostaly se na místo dnešní, na křídový jíl, částečně
čedičovým tufem pokrytý, od doby kenozoické až snad ku konci
období glaciälniho, kdežto balvany svrchní svalily se sem od období
toho až podnes. Podobný sloh měla asi vrstva čedičových balvanů
3—4 m mocná na ploše sesuté, jen že spodní část její nezasahovala
po svahu tak vysoko jako svrchní.

V rovině na severním úpatí Hasenburku nalézá se vedle silnice
do Třebenic vedoucí cihelna, v níž shledal jsem při návštěvě se svými
posluchači v měsíci červnu téhož roku následující profil:

Hlinitou vrstvu hnědou do ornice přecházející a něco malých
valounů obsahující, v mocnosti asi 0:5 m; pod tou šedou vrstvu
hlinitou S valouny přecházející v základu v tvrdou vrstvu valouno-
vitou, celkem asi 1 m mocnou, pod tou granátový štěrk žlutý, asi
1 m mocný, pak též asi 1 m mocný granátový štěrk hnědý více gra-
nátu obsahující a v podkladu jíl.

Pod samým úpatím vrchu, skoro v rovině pod Klapém, dal pan
A. Žák před lety vyhloubiti studni až do 21 m hloubky a tu byl dle
sdělení jeho následující sled, vrstevní shora dolů pozorován:

2 m cihlářská hlína,

4 m jílovitá hlína s balvany der čedičovými),

0:5 m štěrk granätovy,

1:5 m jílovitá hlína,

0:5 m štěrk granátový,

12:5 m modravý pevný jíl (křídový) do hloubky sledující.

Celkem tudíž uloženo 85 diluviálních nánosů nad křídovým
jílem bakulitovým, z nichž spodní vrstva štěrku granátového odpovídá
asi jedné a svrchní vrstva asi druhé fási období glaciälniho.

Sesuti u Klapeho z roku 1898. 5

Polohu posunuté plochy (a), obce Klapé a Hasenburku podává
přiložený schematický plán (obr. 1.)

Na svahu Zajícova se posunovaly jednotlivé menší části již
za dávných časů, o tom svědčí nejen nepravidelný povrch úbočí, nýbrž
i kronika hradu vypravuje, že se musili jednou obyvatelé jeho vy-
stěhovati v obavě, že hrad se zboří, jakož i že mapa z roku 1720
vykazuje jiný povrch, pokrytý lesem, než jest dnešní. Teprv sesutí
ze dne 3. srpna 1882 na témže místě svahu bylo vědecky sledováno
a popsáno nynějším dvorním radou prof. dr. K. rytířem Koňrsrkov“).
Pošinula se tu tehdáž plocha, uprostřed posledního sesutí (1898)
spočívající, ve výměru asi 0:72 ha neb 1'/, jiter, v délce 120 m
a šířce 60 », celkem jen o 15 m, zastavivši se daleko nad vsí. Před
| posunutím roku 1882 nalézal se nad trhlinou posunuté půdy pramen
© vodní, který zanikl a později se uprostřed půdy posunuté v tak
zvaném „vazu“ objevil. Obec Klapská zařídila pak od pramenu toho
vodovod plynovými rourami vnitřního průměru 27 mm do středu vsi.
Jelikož pramen ten ustoupil po nějakém čase do hloubky, chtěla obec
položiti roury hlouběji, aby vodu zachytily, což však majitel pozemku
- (velkostatek) nepovolil.

Bylo to dle náhledu našeho první osudnou příčinou pro obec
Klapskou. Že přímou příčinou posunutí z roku 1882 byla spodní voda,
rozšiřující se po slinitém jílu, uznal správně tehdáž již Kořistka, po-
dotýkaje, že předcházely v měsících červnu a červenci hojné srážky
atmosférické.

Před i po katastrofě z roku 1898 tekla spodní voda, zachycena
na západním úbočí vrchu v „jezírkách“, neporušeně dále, taktéž studně
a vodovody na východní části obce, na příklad voda „bílé studánky“,
nevykazovaly ani před ani po katastrofě žádného porušení, za to
přestala voda přímo před katastrofou přitékati do studní střední části
obce, posunutím zachvácenou a vyrážela na den po různu při úpatí
přímo nad vsí. Za mého pobytu na místě, dne 15. dubna, kdy posu-
nování půdy ustoupilo, počala voda ta opět studně naplňovati.

Prameny vodní vznikají tu buď v čediči, jako „voda v jezírkách“
aneb v jílu jako voda „bílé studně“, a líší se též poněkud od sebe.
Vzorky zaslané panem Z. Koutkem byly na mou žádost v chemickém
ústavu pana prof. dra B. Raýmana na české universitě prozkoumány
s výsledkem následujícím:

2) Dr, K, Koňisrka: Über die Bergrutschung auf dem Hasenburg bei Klapy.
Sitzb. d. kön. bühm. Gesell. d. Wiss. Prag 1882 Nr. 55.

6 IL I. N. Woldřich:

Voda z jezírek čirá, na dně několik vločků. Voda z bílé stu-
dánky vykazuje slaboučký mlékovitý zákal, který nelze odstranit!
filtrací; na dně několik pranepatrných vločků.

V jednom litru
z jezírek z bílé studánky

Výparek sušený při 110° . . . . . . .2560 mg 2950 mg
Atrata ZADANÍ PT PNA Ne An UO Da o) D8
JA AE EE AN NE Re EA Lo ASLSN .. stopy
Mes O Rene Bree al 61 es, An SDA FE dal
CAD AE oh oa das a ATEN See ue OS 324
Z EN URSS PAP OR EE PR SE dl 9 ES HET où

Obr. 3. Pohled na hořejší čásť sesuti Klapského od jihovýchodu (podle fotografie
Brunner-Dvořákovy). — a) stará strže čedičová, b) příčná trhlina vzniklá dne
7. dubna 1898.

Léto a podzim roku 1897 byly neobyčejně hojné na srážky
atmosférické, voda vnikla vrstvou balvanitou ku slinitému neprostup-
nému jílu, po němž se rozšířila, jej rozmočila a přirozenou kluzavkou
učinila. Tihou svou započala se balvanitá vrstva brzo pohybovati

Sesuti u Klapého z roku 1898. 7

smérem k jihozäpadu, nebot v polovici mösice zäri 1897 po opétném
hojném dešti slyšen v noci v nejhořejším tehdejším domku obce rachot
a pozorováno zboření zdi a tašek na střeše, současně objevila se
hojnost vody ve studni vedlejší, kteráž pak v lednu opět vymizela.
Následovala zima 1897—1898 na srážky atmosférické ovšem chudá,
ale při zmenšeném odpařování dosti stále vlhká. Dne 19. března
pozorován v domku nadřečeném silný tlak na zeď u dvířek jako důkaz
počínajícího posunování a dne 20. března vznikly prstu široké dlouhé
trhliny; taktéž byly pozorovány dvě dlouhé podélné trhliny na povrchu
úbočí, na pokraji posunuté plochy podél úbočí s hora dolů, ku vsi

Obr. 4. Pohled na posunutou sřícenou čásť Klapého od jihozápadu (podle foto-
grafie Brunner- Dvořákovy).

běžící. Dne 1. a 2. dubna padla hojnost srážek atmosférických, do-
hromady 30:7 mm. Dne 7. dubna shledal MUDr. Pařík příčnou trhlinu
(od severozápadu k jihovýchodu) mezi dvěma dřívějšími, na hořejším
pokraji sesutí. Byla tudíž plocha, ležící nad Klapím, mezi oněmi
trhlinami uvolněna a počala se dne 8. dubna o třetí hodinně ranní
v rozměru asi 5 ha v mocnosti 3—4 m značněji posunovati směrem
jihozápadním, při čemž i podzemní rachot slyšen byl. Váha pohybujíc
se vrstvy balvanité páčila se asi na 7 milionů centů.

8 IL J. N. Woldřich:

Kdežto pohyb postoupil, dle sdělení pana Z. Koutka, dne 20. března
za 24 hodin o 08 m, dosáhl dne 8. dubna během 9 hodin přes
50 m; dne 10. dubna posunování o 10. hodině ustälo, dosähnuvsi
celkem 60 m. Pohled na hořejší část sesutí od jihovýchodu, podává
obrazec 3.

Ohromnému tlaku pohybující se vrstvy, na níž některé stromky
ovocné zůstaly neporušeně státi, podlehly domky a domy střední části
obce, jako papírové hračky; (porovnej pohled na obrazci 4.), u fary
a nad kostelem zarazila se pošinující se spousta, vytvořivši tři vlny

EVP,

v podobě vysokých hrází od severozápadu k jihovýchodu běžících, z nichž

Obr. 5. Pohled na nejdolejší posunutou vlnu v podobě hráze 8 m vysoké
u kostela v Klapém (podle fotografie Brunner-Dvořákovy).

nejdolejší vydmula se do výšky 8 m; obsahovala mezi balvany a sutí
rozdrcené části domků, kusy zdí, stavebních kamenů, cihel, latí, trámů,
střech atd. v pestré směsi, jak to pohled na obrazci 5. vykazuje.
Schematický profil sesutí podává nám obrazec 6.
Křídový útvar prostoupen tu kupou čediče, z jehož nad křídu vy-
stupujícího úbočí odlupovaly se sloupy a balvany sřítivší se během
dlouhých časů po svahu křídovém až ku Klapému, nejmladší strž viděti

Sesuti u Klapého z roku 1898. 9

podnes u značky a) (též na povšechném pohledu obrazce 3., a), kde
původní úbočí naznačeno tečkami. Původní poloha vrstvy balvanů
čedičových, jejichž mezery směrem ku základu vyplněny zvětralou
zrnitou hmotou čedičovou a hlinitou, na jílu spočívající, naznačena

ih /Zasenburé

NEUEN

r
LA
o DA

Obr. 6. Roku 1898. a) původní svah čedičový, b) místo, kde vznikla příčná
trhlina (obr. 3. b), — c) původní povrch balvanité vrstvy, tečkovanou čárou
naznačený, e), f), g) tři vlny sesutiny.

JZ SV

à

Obr. 7. Profil vyčnívající stény severozápadní trhliny, a) posunutä a propadlá
vrstva balvanitá, »—c) stěna trhliny, b) rýhovaný jíl, c) nepohnutý zbytek vrstvy
balvanité.

též tečkovanou tarcu c; u značky 9 vznikla příčná trhlina (též na
pohledu obrazce 3., b), od níž se posunovala balvanitá vrstva po
20—15° nakloněném svahu, tvoříc celkem tři velké vlny v podobě
příčných hrází e, f, 9, z nichž nejdolejší (g) nad farou se zasta-

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1399, 2

10 IT. J. N. Woldřich:

vila. Příčina zastavení se tu sesutiny spočívá buď ve vystupující
zde slabé vlně jílové aneb v pevné spodní části balvanité vrstvy v základu
těsně spojené s jílem, jak jsme jí byli na východní straně obce
shledali.

Mimo uvedených vln sesutím vzniklých, dlužno ještě sledovati
některé zajímavé zjevy tektonické. Ohromnou tíhou balvanité vrstvy,
na jihozápadním svahu nejmocnější a spočívající na velmi kluzkém
podkladu, stupňováno napnutí a povstaly na severozápadním a jiho-
východním pokraji, méně obtíženým, podélné nepravidelné trhliny
shora dolu běžící, na to vznikla pak za několik dnů hořejší trhlina
příčná (b) a značný pohyb celé plochy započal v noci na den 8. dubna.

Obr. 8. Paprskovitá trhlina na posunuté ploše.

Stěna jílu nepohnutého v severozápadní trhlině byla velmi uhla-
zená a vykazovala hrubší i jemnější rýhy souběžné, polohou svou od-
povídající povrchu úbočí; vzniklyť pohybující se hmotou, jejíž nepra-
videlný okraj rýhy ty způsobil; (porov. obr. 7.)

Na povrchu pohybující se vrstvy vznikly menší různé trhliny
a nepravidelné prohlubiny, z nichž jednu jsem vykreslil, jak obr. 8.
vykazuje. Tato paprskovitá trhlina souhlasí úplně s vyobrazenou
trhlinou LvELLEmM za zemětřesu v Calabrii u Jerocone z r. 1783.

Zajímavý jest způsob, jakým se železné roury vodovodu, v posunuté
vrstvě spočívající, byly zkroutily; málo kde zůstal kus roury neporušený,
ponejvíce vystoupila čásť její obloukovitě nad povrch, kdežto dolejší
část ohnula se do země, činíc tak celkem podlouhlé S. Jeden oblouk

Sesuti u Klapého z roku 1898. al

skroutil se však do podoby „osmičky“ tak, že původní hořejší část (b)
dostala se níže a nižší čásť (a) výše, jak to připojený obrazec 9.
vykazuje.

Tektonicky zajímavý zjev vykazovala zeď jednoho zříceného
domku, odpovídající úplně výsledkům tangentiálního tlaku na svrašťující
se vrstvy zeměkůry ve smyslu E. Svissovým. (Porovnej obr. 10.)

Posunující se vrstva tlačila kolmo na šířku zdi, jak to značka d
vykazuje; jelikož na protější straně opírala se zeď o silnou pevnou

Obr. 9. Nazpátek zkroucenä roura vodovodu. (Podle fotografie p. J. Vrby),
a) původně dolejší, 5) původně hořejší část roury, c) směr pohybu sesuti.

stěnu neporušenou (a) a do hloubky se posunovati nemohla, vystou-
pila hořejší roveň její (b) v podobě oblouku (vlny, vrásy), při čemž
vznikly tři kolmé nepravidelné trhliny c, směrem nahoru se rozšiřující,
podobně jak E. Suess předpokládá vznik trhlin a rozsedlin pri
svrašťování se kůry zemské následkem kolmo na směr působící při
tom síly tangentiální, výsledkem to ochlazování se země.

ks

12 IT. J. N. Woldřich: Sesuti u Klapého z roku 1898.

Sledoväni a konstatoväni uvedenych zjevü tektonickych jest tim
pozoruhodnější, čím méně nám možno pohybující se tak ohromnou
plochu kůry zemské a s ní spojený neobyčejný tlak experimentálně
nápodobiti.

Též na severovýchodním svahu kupy Zajícovské posunovala
se v ten čas mnohem menší část téže vrstvy balvanité na jilu směrem
ku Podhornímu Dvoru (b na obrazci 1.), ohrožujíc poněkud budovu
tuto, avšak v čas se zastavila.

Obr. 10. Rozstoupená zeď. a) pevná stěna, b) roveň zdi, c) trhliny ve zdi,
d) směr tlaku posunující se hmoty.

Vůči poměrům geotektonickym, vůči stavu spodní a pramenité
vody a vůči průběhu občasných srážek atmosférických nemohlo býti
pochybnosti, v čem příčina posunování svahu Hasenburského spo-
čívala. Odpomoc od dalšího snad pokračování sesutiny, kostel a další
části obce ohrožující, mohla spočívati, jak jsem byl navrhl, v tom,
spodní vodu po jílu se šířící důly a štolami zachytiti a odváděti, což
technická komisse k pracím těm sestavená taky uznala a též vzorně
provedla.

Nákladem Král. České Společnosti Náuk, — liskem dra Ed. Grégra v Praze 1899.

IM

Epilog zu meiner Schrift über die Placenten der
Angiospermen, Nebst einer Theorie des antithetischen
Generationswechsels der Pflanzen,

Von L. J. Čelakovský in Prag.
Mit 1 Tafel.

(Vorgelegt am 13. Jánner 1899.)

In meiner älteren Arbeit: Ve rgleichen de Dar stellung
der Placentenin den Fruchtknoten der Phanerogamen! )
habe ich mittelst v ergleichenden Studiums unter besonderer Berücksichti-
sung. von Paxen's vorzüglicher Organogenie de la fleur den
morphologischen Bau der Fruchtknoten, insbesondere der Placenten der
Angiospermen aufzuklären gesucht. Ich gelangte zu dem allgemeinen
Resultat, dass die Placenten überall Theile der Fruchtblätter sind,
so wie die Ovula stets als Produkte der Fruchtblätter aufgefasst
werden müssen, und zwar auch in solchen Fällen, wo ein Ovulum
terminal aus dem Achsenscheitel hervorwächst oder wo in der Ver-
längerung der Blüthenachse eine freie centrale Placenta (Columella)
sich bildet, auf der die Ovula hervorsprossen. Mit anderen Worten,
ich suchte nachzuweisen, dass der Achsenscheitel, aus dem die Pla-
centa oder das Ovulum entsteht, nicht wirklich axil ist, sondern den
Fruchtblättern angehört. Bei meiner Untersuchung ging ich von den
vollkommen klaren und sicheren Thatsachen aus und war bestrebt,
die erwähnten abweichenden, minder klaren Thatsachen durch Ver-
. folgung allmählicher Uebergänge mit den ersteren in Zusammenhang
und Einklang zu bringen; ein Vorgang, den ich auch jetzt noch in
schwierigen morphologischen Fragen für den einzig richtigen halte.

1, Abhandlungen der k. bóhm. Ges. d. Wiss. 1876.

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe 1899,

9 JIL. L. J. Čelakovský:

Meine Theorie wurde von einigen Autoren, so von ErcHLER im
2. Theile seiner Blüthendiagramme acceptirt, andere blieben dabei,
dass die Entwickelungsgeschichte in vielen Fällen die Existenz axiler Pla-
centen beweise. Zwar die Consequeuz, dass die Samenknospen einmal
wirkliche Knospen, andermal aber Blatttheile (Blattsegmente oder Ex-
crescenzen) oder ganze Blätter seien, liess man vielfach fallen, indem
man sagte, die Ovula seien weder axiler noch blattartiger Natur,
sondern als weiter ausgebildete Makrosporangien Organe sui generis,
welche ihrer Natur nach keinen bestimmten Ort haben, sondern sowohl
auf Blättern als auf Achsen entstehen können, womit man sich, ohne
weiteres Kopfzerbrechen, zufrieden gab.

In jüngster Zeit erschien in „Flora“ 85. Bd. 3. Heft 1898 eine
Abhandlung: Beiträge zur Kenntniss der weiblichen Blü-
then und Inflorescenzen bei Gannabineen von N. Zisger
(aus dem Laboratorium Prof. Nawascmix’s in Kiew), welche hauptsächlich
zwei Gegenstände behandelt, den Charakter der Placentation und
„den Durchgangsmodus des Pollenschlauchs“ bei den erwähnten
Pflanzen. In Betreff des letzteren deckt Verfasser die interessante
Thatsache auf, dass die Cannabineen zu jenen Apetalen gehören, deren
Pollenschlauch unfähig ist, durch leere Räume, wie die Fruchtknoten-
höhle, in die Mikropyle zu wachsen, sondern lediglich durch das Zell-
gewebe des Frachtknotens und des Ovulums bis zum Keimsacke
gelangen kann. Der zweite Punkt der Abhandlung, den Bau des
Fruchtknotens und die Placentation der Cannabineen betreffend, bewegt
mich, die Frage, die ich seit 20 Jahren nicht wieder vorgenommen
habe, nochmals zum Gegenstande einer Auseinandersetzung zu machen,
da Verfasser auch meiner Theorie der Placentenbildung mehrmals
gedenkt, wobei er aber einen dem meinigen entgegengesetzten Stand-
punkt vertritt. Er sagt nämlich, die Theorie, welche „die Placenten
ausschliesslich für Theile der Fruchtblätter und die Samenknospen
für deren metamorphosirte Segmente gelten lässt, dehnt diese Deutung
nicht ohne offenbare Forcirung sowohl auf die freien Central-
placenten, als auf die einzelnen, die Blüthenachsen abschliessenden
Samenknospen aus“.

Verfasser meint, es sei jene andere Ansicht „in grösserer Ueber-
einstimmung mit den Ergebnissen der unmittelbaren Beobachtung,
welche den Placenten und Samenknospen der verschiedenen Pflanzen
verschiedenen morphologischen Werth zuschreibt“. Zixeer verfolgt
nun die Entwickelunesceschichte des Pistills von Cannabis und Hu-
mulus und erhält tolgende Resultate (entsprechend dem Schema Fig. 12):

Epilog zu meiner Schrift über die Placenten der Angiospermen. 3

1. Der Stempel der Cannabineen wird sowohl von der Blüthen-
achse, wie von den beiden Fruchtbláttern gebildet; von den letzteren
nimmt jedoch nur das vordere an der Bildung der Fruchtknotenwand
Antheil, während das andere Fruchtblatt bloss den hinteren Griffel
ausmacht.

2. Die Samenknospe wird von dem Scheitel der Blüthenachse
gebildet und ist axiler Natur, das Hinaufwachsen der Ansatzstelle
der Samenknospe in den oberen Theil des Fruchtknotens wird durch
Verlängerung des Internodiums bedingt, welches die beiden Frucht-
blätter trennt.

Der Autor meint, dass nur diese Auffassung den entwickelungs-
- geschichtlichen Thatsachen entspreche, und findet daher meine be-
trächtlich abweichende Deutung derselben künstlich und sogar will-
kůrlich.

Da ich meine Ausführungen vom J. 1876 auch jetzt im reifesten
Alter im Wesentlichen aufrecht halte, so will ich, Zıscers kritisirenden
Bemerkungen und auch manchen anderen entgegenstehenden Ansichten
gegenüber, noch einmal, zuerst im Allgemeinen, möglichst deutlich die
Grundlage auseinandersetzen, auf der jene Anschauungen beruhen,
und dann insbesondere den Fall erörtern, wo ein Ovulum terminal
zum Achsenscheitel hervorsprosst und in der Folge (wie bei Cannabi-
neen und Moreen) auf die Fruchtknotenwand emporgehoben erscheint.

Das Ovulum ist seiner phylogenetischen Ableitung nach ein
Makrosporangium, und zwar ein Eusporangium, dessen Basis vegetativ
geworden ist und daher (mit wenigen Ausnahmen) 1 bis 2 blattartige,
becherförmige oder tutenförmige Hüllen (Integumente) erzeugt hat.
Die Sporangien werden aber bei den Gefässkryptogamen (mit der
alleinigen alsbald zu besprechenden Ausnahme bei Selaginellen) durch-
wegs auf Sporophyllen angelegt. Die männlichen Sporangien (Pollen-
säcke) der Phanerogamen, Gymnospermen wie Angiospermen, sind
ebenfalls Producte der Blätter, der Staubblätter, denn die pollen-
bildenden Kaulome können als widerlegt gelten. Die Samenknospen
(Makrosporangien) haben aber mit den Pollensäcken gleichen Ursprung,
sind mit diesen aus den nämlichen noch indifferenten (asexuellen)
Sporangien durch Differenzirung entstanden, daher ist es sehon
a priori anzunehmen, dass sie ebenfalls auf Sporophyllen entstanden
sind. In der That sind die Eichen der Cycadeen exquisit blattbürtig,
die der Coniferen und Gnetaceen sind, wie ich unlängst gezeigt habe),

*, Nachtrag zu meiner Schrift über die Gymnospermen. ExcLERs bot. Jáhrb.
Bd. XXII. 1897.

1*

4 IM. L. J. Čelakovský:

reducirte Fruchtblátter (analog dem auf ein terminales Pollenfach
reducirten Stamen von Gnefum). Auch bei dem Gros der Angio-
spermen, und zwar bei systematisch niedriger und höher stehenden
Typen, entspringen die Ovula zweifellos aus den Fruchtblättern.

Wenn wir nur diese Thatsachen, die sich wie ein rother Faden
von den Pteridophyten durch die Gymnospermen bis zu den höchsten
Angiospermen hindurchziehen, berücksichtigen, so müssen wir an-
erkennen, dass sich der Ursprung der Sporangien aus Fruchtblättern
vom ersten Entstehen der Gefässpflanzen an bis in die Spitzen des
Gewächsreiches fortgeerbt hat. Darum hat schon CrAner in seiner
wichtigen Schrift über Bildungsabweichungen, auch NácELI in seiner
Abstammungslehre die These aufgestellt, dass die Fortpflanzung durch :
Sporen, demnach bei Phanerogamen auch die geschlechtliche Fort-
pflanzung, ausschliesslich an das Blatt gebunden ist. Ein noch tieferes
Erkennen, eine noch grössere Sicherheit, dass dies allgemeine Geltung
hat, erreichen wir, wenn wir die Frage zu beantworten vermögen,
warum die Sporenbildung nur dem Blatte, nicht der Achse zukommt.
Ich verweise an dieser Stelle nur kurz auf meinen oben eitirten
„Nachtrag“, worin ich dargelegt habe, dass das Sporophyll nicht aus
einem sterilen Blatt „metamorphosirt“ gedacht werden darf, sondern
dass es aus einem achsenbürtigen primären Sporangium durch Ver-
zweigung, Ampliation und mehr oder minder ausgiebige Vegetativ-
werdung entstanden ist, dass dagegen dem Kaulom nach seiner
phylogenetischen Herleitung der Character der sterilen Seta des Moos-
sporogons zukommt. Darum ist nur das Blatt, nicht aber das Kaulom
der Sporen- und Sporangienerzeugung fähig.

Dieser Erkenntniss entsprechen nun jene Fruchtknoten voll-
kommen, welche entweder wandständige Placenten besitzen, oder die
Ovula an den inneren Winkeln der Fächer oder auf den Scheide-
wänden tragen. Wenn aber die Samenknospen aus einer freien cen-
tralen Placenta, welche als directe Fortsetzung der Blüthenachse
erscheint, ihren Ursprung nehmen, oder wenn der Rest der Blüthen-
achse nach Anlage der Fruchtblätter unmittelbar in eine grundständige
(terminale) Samenknospe auswächst, so scheinen diese Samenknospen
sanz unabhängig von den Carpellen aus der Achse selbst zu ent-
stehen und die Garpelle scheinen steril zu sein. So wird diese Ent-
wiekelung auch von den strengen Genetikern, so auch von Zincrr:
aufgefasst als eine den Thatsachen einfach und klar entsprechende
Deutung.

Es lässt sich aber zeigen, dass die Voraussetzung, auf der

Epilog zu meiner Schrift über die Placenten der Angiospermen. 5

diese Deutung beruht, irrthümlich ist. Man hält nämlich den über
den jüngsten Blattanlagen gelegenen „Achsenscheitel* oder Vege-
tationspunkt des Sprosses, weil er zum Kaulom terminal ist, für ein
reines Achsengebilde, und jedes Organ, dass aus seinem Endtheil
erzeugt wird. ebenfalls für axil. Aber der Vegetationspunkt ist viel-
mehr ein indifferenter embryonaler Endtheil des Sprosses, aus welchem
erst später Blätter und Kaulomtheil sich differenziren. Aus den ober-
ttächlichen Zellschichten (Periblema) gehen ja die Blatthöcker hervor;
die Zelleruppen, durch deren Wachsthum und Zelltheilungen die
Blatthöcker entstehen, gehören also noch gar nicht dem Kanlom an.
Der Blatthöcker ist ferner nicht auf einmal von der Achse abgegrenzt,
denn es gehen, häufig wenigstens, noch längere Zeit Zellgewebspartien
der „Achse“ in seine Basis über, wodurch er in horizontaler (tan-
gentialer) und vertikaler Richtung über die „Achse“ sich verbreitern
und verdicken kann, was besonders in Blüthen sehr klar -wahr-
zunehmen ist. Darauf beruht ja z. B. die Möglichkeit der tongeni-
talen Vereinigungen anfangs von einander getrennter Blattanlagen
eines Kreises, z. B. einer Krone, eines Androeceums, auch eines
polymeren Fruchtknotens; sowie einer sympetalen Corolle mit den
Staubblättern eines höher stehenden Kreises. Es kann also eine über
der jugendlichen Fruchtblattanlage liegende Partie der „Achse“ oder
auch der ganze Achsenscheitel eines sich begrenzenden Blüthen-
sprosses dazu bestimmt sein, sich nachträglich als Basaltheil des
Fruchtblattes zu erheben, und wenn diese Partie oder dieser Achsen-
Scheitel frühzeitig ein Sporangium oder Ovulum angelegt hat, so wird
dasselbe in diesem Falle ebenfalls auf die Basis des Fruchtblattes
gelangen und als ein dem Fruchtblatt und nicht dem Kaulom zuge-
höriger Theil sich manifestiren.

So erklärt sich bei Selaginella die einzige, unter sämmtlichen
Pteridophyten vorkommende Ausnahme von der Entstehung des Sporan-
giums aus der Fruchtblattanlage.

Wie aus Russows, Hecermarers und Bowrrs Untersuchungen
ersichtlich, entsteht das Sporangium von Selaginella (s. Fig. 2) sehr
frühzeitig, wenn das Fruchtblatt noch sehr wenig entwickelt ist, und
zwar entweder aus der Achse darüber, am Grunde des mächtigen
Vegetationskegels (S. Mertensii), oder gerade im Blattwinkel (also auf
Blattbasis und Achse zugleich), wie bei S. spinulosa (ciliata). Dagegen
entspringt es bei Arten von ZLycopodium (Fig. 1) ganz und gar aus
der Blattbasis, nachdem das Fruchtblatt sich schon viel weiter ent-
wickelt und vergrössert hat. Es besteht ein causaler Zusammenhang

6- FA TE. L. 3. Čelakovský:

zwischen dem Ort und der Zeit, sowie dem Entwickelungsgrade des
Sporophylls. Gewiss sind die Sporangien von ZLycopodium und Sela-
ginella identisch, und ebenso gewiss ist es, dass jedes Sporangium
zu einem Fruchtblatt gehört.

Es hängt nur von dem Grade der Entwicklung des Frucht-
blattes ab, ob das Sporangium aus seiner Basis, aus dem Blattwinkel
oder aus dem Achsenscheitel hervorgeht. Wenn das Fruchtblatt bereits
gehörig aus der Achse ausgegliedert worden, bildet sich das Sporangium
aus seinem Grunde, und dies ist offenbar der phylogenetisch ursprüngliche
Vorgang; ist jenes aber noch nicht völlig aus der Achse ausgegliedert, wenn
das Sporangium sich zu bilden anfängt, so entsteht (dieses aus dem
Blattwinkel oder sogar rein aus der „Achse“ über der Fruchtblatt-

anlase. Aber auch in diesem Falle rückt —- und das ist sehr zu
beachten — im Verlaufe der Entwickelung das Sporangium immer

mehr ‚auf die Blattbasis empor. Das ist nur dadurch möglich, dass
die Blattbasis sammt dem Sporangium aus der Oberfläche der Achse
gleichsam emportaucht, durch denselben fortdauernden Zellvermehrungs-
process innerhalb der „Achse“, durch den auch der erste Blatthöcker ent-
standen ist, indem jener Theil des Achsenscheitels oberhalb der jungen
Blattanlage, aus dem das Sporangium von Selaginella seinen Anfaug
nahm, allmählich in die Blattbasis übergeht. Diese Blattbasis des-
wegen für axil zu halten, wäre widersinnig.

Wir haben hier wieder einen Fall vor uns, wo ein späteres
Stadium und der fertige Zustand für die morphologische Beurtheilung
wichtiger und entscheidender ist, als das allererste Entwickelungs-
stadium, welches für sich allein den falschen Anschein erzeugen wird,
dass das Sporangium von seinem Fruchtblatt ganz unabhängig sei.
Es ist also bei Selaginella das ursprünglich vom Frucht-
blatt erzeugte Sporangium in der Ontogenie Seiner
frühzeitigen Anlage wegen auf die Achse herabge-
kommen, ohne jedoch seine Zugehörigkeit zum Fruchtblatt aufzu-
geben, wie die weitere Entwickelung klar beweist.

Aehnlich und nach demselben Princip wie das Sporangium von
Selaginella ist auch das anfangs grundständige Ovulum der Grami-
neen, Cannabineen ete. von seinem Fruchtblatt ontogenetisch auf
den Achsenscheitel gelangt. Es gilt noch heute das Wort Ar. Brauss,
dass es nothwendig ist, aufzuklären, wie in gewissen Pflanzentypen
das Ovulum ‚vom Blatt auf die Achse gekommen, und nicht umgekehrt.

Man wird finden, dass in allen Fällen, wo ein Ovulum grund-
ständig ist und aus dem Achsenscheitel entsteht, seine Anlage sehr

+

Epilog zu meiner Schrift über die Placenten der Angiospermen.

frühzeitig stattfindet, wo das zugehörige Fruchtblatt
noch wenig entwickelt ist, gerade wie bei Selaginellu. Nehmen
wir den einfachen Fall an, dass nur ein Fruchtblatt am Scheitel der
Blüthenachse und auf diesem nur eine Samenknospe gebildet wird. So
sind zwei Voreänge der Entwickelung möglich Der eine und zwar der
ursprünglichere ist der, dass das Carpell schon weit entwickelt ist,
schon seinen Obertheil ausgebildet hat, wenn das Ovulum aus seiner
Bauchwand (der vertikalen, von den vereinigten Blatträndern gebil-
ileten Naht) hervorsprosst. Im anderen Falle entsteht das Ovulum
sehr früh, wo das Carpell eben erst sich zu bilden anfängt, und wo
seine Blattbasis (wie bei Selaginella, jedoch becherförmig) sich noch
nicht aus der Achse erhoben hat. In Folge dessen muss das Ovulum
aus dem Achsenscheitel selbst entstehen, den es dabei gänzlich ver-
braucht. Die Figuren 3—5 sollen den ersteren Fall in Durchschnitts-
bildern veranschaulichen ; in Fig. 3. die erste Entstehung des Carpells
rund um den übrigbleibenden Achsenscheitel; in Fig. 4. ist der
ganze Achsenscheitel in die Ascidie des Carpells aufgebraucht, die
Achse hat aufgehört, ist erschöpft, beschlossen; in Fig. 5. ist zu-
letzt aus der Bauchnaht des Carpells das Ovulum gesprosst. Der
andere Entwickelungsmodus ist ähnlich dem bei Cannabis, wenn wir
von dem zweiten Carpell vorläufig absehen. Der Anfang ist derselbe,
wie in Fig. 3., aber das mittlere Stadium (Fig. 6.) ist ein anderes;
es erhebt sich aus dem Rest der Blüthenachse nicht gleich der kessel-
förmige Basaltheil, sondern zunächst das Ovulum und zwar terminal,
dann erst hebt sich darunter die Ventralseite des Carpells, wobei das
Ovulum verschoben und seine [Insertion auf dem Ventraltheil immer
steiler wird (Fig. 7.), bis zuletzt dasselbe Endstadium (Fig. 5.) wie

im früheren Falle erreicht wird. Die Entwickelung ist eine verschiedene,

aber das Ziel, zu dem sie hinleitet, ist dasselbe, und die Theile sind
ihrem morphologischen Werthe nach dieselben. So gut wie im ersten
Falle das Ovulum ein Produkt der Ventralnaht des Carpells war,
ist es auch im zweiten Falle ein solches.

Die erste Entwickelung des Carpells und seines aus dem Achsen-
scheitel sich bildenden Ovulums ist offenbar wesentlich dieselbe, wie
die des Sporophylis und seines Sporangiums bei Selaginella. Es be-
steht nur der unwesentliche Unterschied, dass das Sporangium der
letztgenannten Gattung nur aus einem kleinen Theile des mächtigen
Achsenscheitels über seinem Fruchtblatt hervorwächst, weil dieser
Scheitel noch weitere Sporophylle zu bilden hat, während das Carpell
in Fig. 6., 7. das letzte Blatt des Blüthensprosses ist, mit dem der

HE. L. J. Čelakovský:

- CD

ganze Rest des Achsenscheitels beschlossen ‚und aufgebraucht wird,
daher das Ovulum aus dem ganzen Reste des Scheitels hervorgeht.
Ein anderer Unterschied besteht darin, dass das Sporangium von
Selaginella auf die Mediane des flachen Fruchtblattes hinaufrückt, wo
bei den Lycopodiaceen sein ursprünglicher Platz ist, das Ovulum in
Fig. 7. aber auf die Ventralnaht des tuten- oder becherförmigen
Carpells, wo es in dem Falle der Fig. 5. ursprünglich entsteht. Der
Rest des Achsenscheitels nach der ersten Anlage des Carpells in Fig. 3.
ist ebensowenig axil, wie die Partie des Achsenscheitels, aus der bei
Selaginella das Sporangium erwächst, denn im Falle der Fig. 4. geht
jener Achsenscheitel ganz und gar in dem Becher des Carpells auf.
In der doppelten Variation der Entwickelung eines Carpells
und seiner Samenanlage waltet wiederum das phytostatische Gesetz
der zeitlich-räumlichen Verkehrung. Das Carpell, welches im ersteren
Falle den Achsenscheitel in seine Basis aufnimmt, ist ein termi-
nales Blatt, wenn auch seine erste ringförmige Anlage unterhalb des
Scheitelrestes lateral auftritt. Dieser Scheitel verschwindet, wie der
terminale Becher sich entwickelt; aus letzterem entspringt auf der
Ventralseite das Ovulum lateral. Das räumliche und zeitliche Ver-
hältniss von Carpell und Samenknospe kehrt sich aber um, sobald das
Ovulum sehr kräftig und frühzeitig sich bildet. Jetzt entsteht das
Ovulum zur Blüthenachse terminal und das verspätete Carpell um
das Ovulum lateral (so z. B. bei Urtica und Parietaria). Sowie aber
durch den unterhalb des Eichens sich erhebenden Ventraltheil des
Carpells das Ovulum emporgehoben wird, kommt wieder das ursprüng-
liche Verhältniss zu Stande, das becherförmige Carpell wird jetzt
wieder terminal und das Ovulum rückt in seitliche Stellung zu dem-
selben ein.

Freilich kann es auch geschehen, dass das terminal zur Achse
entstandene Ovulum dauernd in dieser Lage verharrt, so dass die
Zugehörigkeit desselben zum Blatte auch fernerhin nicht mehr deut-
lich hervortritt. Das ist aber nur die letzte Phase einer phylogene-
tischen ‚Entwickelungsreihe, was ganz klar aus folgender Erwägung
hervorgeht. Zuerst bildet das Carpell seine kesselförmige Blattbasis
aus, bevor an seiner Sutur das Ovulum (oder deren mehrere) sprosst,
dann verspätet sich die Entwickelung dieser Basis unterhalb einer
einzigen Samenknospe, die vorzeitig terminal oder grundständig er-
zeugt wird, so dass diese erst nachträglich auf die ventrale Sutur
gelangt. Schliesslich unterbleibt die Erhebung der Blattbasis unterhalb
des Ovulums, welches in seiner anfänglichen Lage bleibt, während das

Epilog zu meiner Schrift über die Placenten der Angiospermer 9

Carpell sich nur in seinem Obertheil zum Fruchtknoten entwickelt.
Dies ist der Weg, der selbst einem Az. Braux noch nicht klar war,
„wie das Eichen vom Fruchtblatte dauernd auf die Achse gelangt
ist.“ Trotzdem ist es aber kein „Achsengebilde“ geworden, trotzdem
bleibt seine anderweitig bewiesene Blattnatur unverändert.

Ueberhaupt muss noch der Unterschied betont werden, der

zwischen einem vegetativen Spross und dem Blüthenspross besteht.
Ersterer behält über den jeweilig obersten Blattanlagen stets einen
embryonalen, weiteren Wachsthums und weiterer Blattbildung fähigen
Achsenscheitel, der Blüthenspross dagegen erschöpft seinen Vegetations-
punkt mit seinen Fruchtbláttern, er geht allmählich in denselben
völlig auf. Wird nur ein Carpell gebildet, so wird aus dem ganzen
letzten Scheitelrest das Carpell terminal erzeugt, sind ihrer mehrere
im Kreise, so theilen sie sich ohne Rest in den ganzen Achsen-
scheitel.
| Das Irrthümliche der Auffassung, die auch der ZrvceR'schen
Deutung zu Grunde liegt, besteht nun darin, dass dieselbe mit der
ersten Anlage des Carpells Blatt und Achse definitiv für geschieden
hält, daher sie Alles, was aus dem Reste des Achsenscheitels entsteht,
für axil oder für ein Erzeugniss der Achse (des Kauloms), nicht des
Blattes hält. Das ist freilich sehr einfach und leicht zu begreifen,
aber wahr ist es nicht. Denn die ohnehin nur ideale Grenze zwischen
Achse und Blatt schwankt fortwährend im Verlaufe der Entwickelung :
Theile der jeweiligen ,Achse“ werden in die Blattbasis erhoben und
die Basen der Blatthöcker fallen nach abwärts als Blattspuren wieder
der Achse zu.

Nunmehr gehe ich auf das eigentliche punetumlitis über, auf
die Entwickelung des Pistills der Cannabineen. Diese Entwickelung
geht im Wesentlichen nach der Reihe der Fig. 3., 6., 7., 5. vor sich,
nur mit dem Unterschiede, dass ausser dem fertilen vorderen Carpell
noch ein steriles hinteres angelegt wird, welches jedoch nur den
zweiten Griffel bildet. Zisger bestätigt in der Hauptsache die Angaben

und Zeichnungen Pavers, die auch ich in meiner Schrift über Pla-

centen berücksichtigt habe; nur entsteht nach ihm das sterile etwas
spätere Carpell etwas höher an der Achse als das vordere ältere.

Meine Auffassung der Entwicklungsgeschichte will Ziseer nicht ver-.

v

stehen, denn er sagt: „Nicht klar genug will uns ČELakovskýs Ver-
drängen eines Fruchtblatts durch das andere erscheinen, wie auch
das gegenseitige Verhältniss der Theile, zu dem der von ihm be-
schriebene Vorgang führen soll. Es ist z. B. ganz unbegreiflich, wie

10 III. L. J. Čelakovský:

und woran endlich das hintere gehemmte Fruchtblatt befestiot ist.“
Mit Ercarers Diagramın II. Fig. 25 ergeht es Zixcer nicht besser;
er sagt: „Woran das letztere Fruchtblatt befestigt ist, bleibt aber
ein Räthsel; doch wohl nicht an die durch das andere Fruchtblatt
gebildete Naht?“

Das ist aber gar nicht so schwer zu verstehen, wenn ich es auch in
nreiner Arbeit über Placenten nicht für nöthig hielt, näher darauf
einzugehen. Fig. 9. u. 10. sind zwei interpretirte Copien nach ZINGcER,
zwei Entwickelungsstadien im Medianschnitt, c,, c, die Carpelle, p,, pz
die Perisonblättchen, a der Achsenscheitel, o der Ovularhöcker. Indem
sich nun der Ventraltheil des fertilen Carpells sammt der Samen-
knospe in die Höhe hebt, nimmt er den unter dem sterilen Carpell
befindlichen Achsentheil mit sich, d. h. der Ventraltheil des Bechers
wächst congenital mit der sich streckenden Blattspur des sterilen
Carpells. Ungefähr also gilt das, was ZixceR augenscheinlich abwehrt,
dass nämlich das sterile Carpell an der Ventralnaht des anderen Car-
pells befestigt ist; freilich nicht das Blatt selbst, sondern seine axile
Blattspur. (Fig 11.)

Wenn ein solcher Vorgang sonderbar oder beispiellos erscheinen
sollte, so weise ich auch darauf hin, dass Ähnliches bei jedem unter-
ständigen Fruchtknoten stattfindet. Derselbe wird (wie aufgelöste
Blüthen es beweisen) ganz gewiss nicht von der becherförmigen Achse
allein, sondern auch von den Carpellen gebildet, welche, indem sie
emporwachsen, äusserlich die Cupula, d. h. also auch die Blattspuren
der Kelch- oder Perigonblätter mit sich führen (Fig. 13). Nur ist es
hier der Dorsaltheil der Carpelle, der mit jenen Blattspuren conge-
nital wächst, bei Cannabis ist es der Ventraltheil des fertilen Carpells,
mit dem die Blattspur des sterilen Carpells gemeinsam wächst, so
dass dieses längs jener Ventralnath verschoben und emporgehoben
wird; ebenso wie Kelch, Krone und Staubblätter längs des Dorsal-
theils der Carpelle verschoben und emporgehoben werden.

Es kommt auch vor, zwar nicht bei den Cannabineen, aber bei
einigen Moreen (Morus, Ficus. Artocarpus), deren Fruchtknoten ganz
ebenso gebaut ist, dass das hintere, sonst sterile Carpell einmal eben-
falls fertil wird, und dann entsteht ein 2fácheriger, 2eiiger Frucht-
knoten (Fig. 15). Dieser wird nur von den Carpellen gebildet, auch
die centrale Placenta mit den 2 Samenanlagen ist nicht axil, die Achse
hört unter dem Fruchtknoten auf. Einen Uebergang zwischen beiden
Extremen hat Paver bei Morus gesehen und abgebildet. Eine Copie
seiner Abbildung gebe ich in Fig. 14. Man sieht, wie hier das zweite

Epilog zu meiner Schrift über die Placenten der Angiospermen. ji

Carpell c, am Grunde seines schwach entwickelten Bechertheils sein
Ovulum o, erzeugt hat, ebenso wie das normal allein’fertile c, das gewöhn-
liche Ovulum o,. Wäre das normale Ovulum ein terminales Achsenge-
bilde, wie ZixcER meint, und die Carpelle nur solche sterile Hüllblätter,
wie etwa die Perigonblätter, was ebenfalls ZivaeR's Meinung ist, so
wäre ein 2fächeriger, 2eiiger Fruchtknoten als blosse Variation gar
nicht möglich. Das hat ZivceR auch wohl gefühlt, deshalb bezweifelt
er (l. c. p. 213) stark die von Payer behauptete Möglichkeit, dass
bei gleichmässiger Ausbildung beider Carpelle ein 2fächeriger Frucht-
knoten entstehen müsste. Er meint daher, auch in diesem von Payer
erwähnten Falle, „wenn z. B. die Fruchtblätter streng opponirt ent-
stünden, würde sich dennoch kein 2fächeriger, sondern ein Ifächeriger
Fruchtknoten ergeben mit einer eimzigen atropen grundständigen
(terminalen) Samenknospe.“ Das zeitweilige Vorkommen von 2fäche-
rigen, 2eiigen Fruchtknoten bei diesen Pflanzen, welches ZivcER offenbar
unbekannt geblieben ist, bietet in der That ein starkes Argument für
die Richtigkeit meiner Auffassung; denn, wenn diese wahr ist, so
muss bei gleich vollkommener Ausbildung beider Carpelle der Frucht-
knoteif 2fácherie und 2eiig werden, nach Ziscer’s Deutung aber
müsste er auch dann stets einfächerig und eineiig bleiben.

In Pavers Fig. 14. ist übrigens zu sehen, dass das hintere
Carpell, obzwar auch fertil, doch schwächer als das vordere entwickelt,
höher emporgehoben ist, und dass es also mit dem Becher des vor-
deren Carpells, wie im Normalfalle, wo es nur auf einen Griffeltheil
reducirt ist, nicht mit seiner Lamina, sondern mit seiner axilen Blatt-
spur (welche im Bilde schraffirt ist) vereinigt ist. Diese Verschiebung
oder Emporhebung des hinteren Carpells ist eine Folge seiner geringen
Kräftigkeit, wofür als ein weiteres Beispiel das Pistill von Raus, nach
Payer (l. c. Taf. 19), angeführt werden kann. Hier werden 3 Carpelle
angelegt, aber nur eines, von Anfang an kräftiger, entwickelt seinen
Ovartheil und bildet sein Ovulum, aber nicht grundständig oder ter-
minal, sondern seitlich unter seiner Ventralspalte; die 2 anderen
zeigen in der Anlage nur ganz kleine Fachgrübchen, welche aber
bald obliteriren, wobei die beiden Carpelle als blosse Griffel ebenfalls
auf den Ovartheil des fertilen Carpellbechers verschoben werden.
Bemerkenswerther Weise tritt auch hier das fertile Carpell zuerst
auf, die anderen so stark reducirten etwas später, trotzdem alle drei
einem Kreise angehören. Die spätere Anlage des sterilen Carpells
(von Cannabis) ist also eine Begleiterscheinung seiner reducirten
Bildung. Auch ist beim Sumach, wie beim Hanf, die Mediane des

12 + + KL L: J. Čelakovský:

fertilen Carpells wegen des viel tieferen Grübchens gleich anfangs
offenbar tiefer inserirt als die der sterilen Carpelle.

Die Verschiebung des sterilen geschwächten Carpells längs des
fertilen, an dem die Blattspur des ersteren herablauft, findet ein
morphologisches Analogon in der Verschiebung eines geschwächten
Deckblatts längs des von Anfang an kräftigeren Achselsprosses (Sa-
molus, Thesium Fig. 18. etc.). Von zwei Nachbargliedern nimmt das
kräftigere seinen reducirten Nachbar mit sich, welcher dann mit seiner.
axilen Blattspur auf dem stärkeren herablauft.

Hiermit glaube ich, meine Auffassung des Fruchtknotenbaues der
Cannabineen, Moraceen u. s. w. hinlänglich bewiesen zu haben, so dass
sie vor einer gehöriginstruirten Kritik wohl bestehen kann. Doch
muss ich zuletzt noch ZiceR's gegentheilige Deutung der Thatsachen be-
leuchten und deren Unhaltbarkeit nachweisen. Dieser Autor erklärt die
Verschiebung des Eichens im wachsenden Pistill damit, dass das Inter-
nodium, welches die ungleich hoch inserirten Fruchtblätter trennt,
hierbei intercalar wächst, und dass in dem Maasse, wie dieses Inter-
nodium sich streckt, die Ansatzstelle des oberen Blattes und des als
Ovulum entwickelten Achsenscheitels von der Ansatzstelle des unteren
Fruchtblatts hinweg nach oben abrückt, wobei, nach ZicER, offenbar
das sich verlängernde Internodium selbst die hintere Wand des Frucht-
knotens bildet. Der Autor giebt dazu das schematische, in Fig. 12.
copirte Bild, worin % das zwischen beiden Blättern liegende Inter-
nodium sein soll. Aber zwischen den beiden Blättern liegt gar kein
sie trennendes Internodium, denn obgleich das hintere Blatt,
aus dem bereits besprochenen Grunde, mit seiner Mediane etwas höher
an der rückwärts mehr gestreckten Achse entspringt und dann immer
weiter emporrückt, so ist es doch dem vorderen opponirt, weil
die seitlichen Ränder beider Blätter alsbald zusammenschliessen, so dass
der Scheitel der Blüthenachse von einem ringfórmigen Walle umgeben
erscheint, wie Fig. S. es andeutet. Wären die Blätter alternirend, so
könnten sie nicht zu einem Ringwall vereint werden, weil sie eben ein
Internodium trennen würde. (Dasselbe gilt auch von den zwei Perigon-
blättern, die sehr bald zu der bekannten Vaginula bei Cannabis ver-
einiet werden.)

Man sieht, dass der ungleich hoch an der Achse stattfindenden
ersten Anlage der Carpelle wie der Perigonblätter keine besondere
Bedeutung innewohnt.

Von der Streckung eines Internodiums kann also keine Rede
sein und Fig. 12. ist unrichtig gedeutet, ist unmöglich. Dieselbe Ver-

Epilog zu meiner Schrift über die Placenten der Angiospermen. 13

schiebung des Ovulums kommt überdies anderwärts, z. B. bei Grami-
neen vor, wo ein zweites Fruchtblatt überhaupt nicht vorhanden,
an ein Internodium gar nicht zu denken ist.

Richtig sagt H. Zıscer, die Ursache der Verschiedenheit seiner
und meiner Resultate sei die Verschiedenheit des Standpunktes. Sein
Standpunkt ist der topologisch-entwicklungsgeschicht-
liche. der meinige ist comparativ. Ich habe, sagt er, erklärt,
dass ich in morphologischen Problemen der relativen Lage der Organe
und den Thatsachen der Entwickelungsgeschichte, auf denen er viel-
mehr seine Ergebnisse hauptsächlich gründet, keine entschei-
dende Bedeutung beilege.

Ich schätze die Entwickelungsgeschichte, aber ich verlange,
dass auch die Entwickelungsgeschichte comparativ behandelt werde
und dass auch andere morphologische Methoden berücksichtigt werden,
nicht bloss das erste, oft zweideutige Entwickelungsstadium allein.
Die relative Lage aber ist veränderlich, was die Entwickelungsgeschichte
selbst auch zeigt, womit aber keine Veränderlichkeit des morpholo-
sischen Werthes und des genetischen Verhältnisses verbunden ist. Ich
habe kürzlich gezeigt), dass ein Achselspross bald lateral unter dem
Achsenscheitel des Muttersprosses, bald aber terminal aus dem Achsen-
scheitel selbst entstehen kann, doch aber ein Achselspross .bleibt.
Aehnliches gilt auch vom Ovulum, welches bald deutlich aus dem
Carpelle, bald aus dem Reste des Achsenscheitels entstehen kann,
doch aber sein genetischesVerhältniss zum Carpelle beibehält, wie es
jene Fälle klar beweisen, in denen es im weiteren Verlauf der Ent-
wickelung auf sein Carpell doch noch emporrückt.

Der Anhänger des rein ontogenetischen Standpunktes beurtheilt
den morphologischen Werth, die Identität oder Nichtidentität nach
der, doch veränderlichen, Lage des ersten Erscheinens eines Gliedes,
was oft genug nur zu falschen "Resultaten führen kann.

Die Entwickelungsgeschichte zeigt weiter nichts, als dass das
terminale Eichen aus dem Reste des Vegetationspunktes (Achsen-
scheitels) entsteht; der Genetiker knüpft daran ein subjectives Urtheil,
- dass der Vegetationspunkt axil ist und also die Samenknospe ein Achsen-
sebilde ist, glaubt aber, dieses Urtheil sei objectiv begründet und
selbstverständlich. Hier hört aber die Competenz der Entwickelungs-
seschichte auf und die comparative Methode ‚gelangt zum Worte.

Der Vorgang, durch welchen ein Ovulum von einem fertilen

5) Ueber einige dem phytostatischen Gesetze unterliegende Fälle von Ver-
zweigung. Jahrb. f. wiss. Botan. 1895.

14 III. L. J. Čelakovský:

Carpell unter mehreren sterilen auf den Achsenscheitel gelaugt ist,
können wir in mehreren Verwandtschaftskreisen vergleichend leicht
construiren. Bei den Caryophylleen z. B. sind die Fruchtknoten theils
noch durch vollständige, theils durch bereits unvollständige Scheide-
wände gefächert ; in jedem Fache entspringen von der centralen Placenta
2 Reihen von Samenknospen. Die Centralplacenta, die unterhalb der
von den Scheidewänden, also Carpelltheilen, gebildeten inneren Spalten
liegt, ist zwar schon oft für axil gehalten worden, weil sie in der
Fortsetzung der Blüthenachse entsteht; sie wird aber sicher von den
Ventraltheilen der am Grunde kesselförmigen (tutenförmigen) Carpelle
gebildet, welche congenital vereint aus dem Achsenscheitel hervor-
wachsen. Dies beweisen jene Auflösungen des verlaubenden Frucht-
knotens, in denen die Carpelle getrennt und mit durchaus freien
Blatträndern sich entwickeln, wo dann die Ovula, die in der normalen
Blüthe auf der Gentralplacenta entspringen, an den freien Blatträndern
erscheinen. Ich erwähne nur die Carpelle von Dictamnus, die, anfangs
längere Zeit oberwärts unter einander frei, zwei Ovula an der Basis
der freien Blattränder entwickeln, ein drittes Eichen aber darunter
aus der Centralplacenta (Payer Taf. 21., Fig. 13, 14, 16). In der
vergrünten Blüthe erscheinen aber nicht nur die zwei oberen Samen-
knospen, sondern auch die untere an den Blatträndern in der Form
von vegetativen Blattsegmenten ®). Darum sind auch die Ovula der
Caryophylleen in jedem Fache in 2 Reihen entwickelt. Wo sich die
Scheidewände nur unvollständig, d. h. nur im unteren Theile des
Fruchtknotens entwickeln, erscheint die centrale Placenta im oberen
Theile frei. Von besonderem Interesse ist für uns die Entwickelung
des Fruchtknotens von Drypis nach Payer (1. c. Taf. 71). Am Innen-
grunde der 3 Carpellanlagen entstehen zuerst 3 Grübchen, Anfänge
der Fächer, zwischen ihnen also die Anfänge dreier breiten Scheide-
wände, aber nur 2 Septa entwickeln sich weiter, das dritte obliterirt,
so dass zwei ungleich grosse Fächer entstehen, ein grosses mit 2 am
Grunde der Scheidewände basilär entspringenden Samenknospen und
ein kleines steriles Fach. Das grosse fertile Fach wird von 2 vereinten
Carpellen (Doppelblatt), an deren Grenze die Scheidewandbildung
unterdrückt ist, dargestellt, das kleine von einem sterilen Carpell
gebildet.

Es sei nun in einem dimeren, 2fächrigen Fruchtknoten nur

*) LerakovskY: Ueber die morphologische Bedeutung der Samenknospen.

Flora 1875. Taf. III., Fig. 13—22.

Epilog zu meiner Schrift über die Placenten der Angiospermen. l

O1

das eine Fach fertil und nur eineiig, so wird nach bekannter gesetz-
mássiger Weise dieses eine basiláre Ovulum, obwohl es nur einem
Blattrande angehören kann, doch genau vor der Mitte der ganzen
Scheidewand gestellt sein (Fig. 16). Wenn dann die Entwickelung
der beiden in Eins verwachsenen Scheidewände unterbleibt, so stellt
sich das Ovulum in die Mitte zwischen den Wänden des fertilen und
des sterilen Carpells, d. h. der Grund des fertilen Carpells mit seinem
Ovulum überwiegt weit über den des sterilen Carpells, wie Fig. 17.
es veranschaulicht.

Solche dimere einfächerige Fruchtknoten mit grundständigem
centralen Ovulum finden wir denn auch bei manchen Caryophylleen
(Seleranthus, Paronychia, Herniaria u. S. W.).

Bei Styrax (Payer, Taf. 152) entstehen im Sfächerigen Frucht-
knoten auf der Centralplacenta in jedem Fache hart am Grunde der je
2 Scheidewände 2 Ovula, dann noch mehrere basipetal auf derselben
Centralplacenta. Alle Samenknospen sind hier sicher Produkte der
Carpelle (so wie das untere Ovulum jedes Carpells von Dictamnus).
Im Fruchtknoten der verwandten Primulaceen sind die Scheidewände
sámmtlich unterdrückt, die Centralplacenta ist frei geworden, ist aber,
sofern sie Ovula wieder basipetal erzeugt, jener von Séyrax gleichwerthig
und somit ebenfalls carpellär und nicht axil. Bei den Plumbagineen
ist schliesslich die Zahl der Ovula auf eines reducirt, welches gewiss
auch von einem der 5 Carpelle herrührt, aber in der erläuterten
Weise central und ontogenetisch terminal geworden ist.

Sollte aber doch noch Jemand zweifeln, ob die centrale Placenta
mehrfächeriger Fruchtknoten wirklich carpellär und nicht axil ist, so
wird doch heutzutage gewiss Niemand daran zweifeln, dass die wand-
ständigen, scheidewandbildenden Placenten der Papaveraceen und
Cruciferen carpelläre Bedeutung haben. Während nun bei Boccoma
(Macleya) cordata die Ovula wie bei anderen Papaveraceen auf den
wandständigen Placenten in Mehrzahl entspringen, so bietet Boccomia
frutescens nach Payer (I. c. Taf. 48.) das Beispiel einer terminalen
Entstehung des einzigen grundständigen Ovulums; es ist also klar,
dass bei dieser Art eine Reduction der Samenknospen auf eine und
ein Herabrücken dieser einen, sehr frühzeitig entstehenden, in zur
Blüthenachse terminale Lage phylogenetisch stattgefunden hat, was
dann auch von den Fruchtknoten der Plumbagineen, gewisser Caryo-
phylleen, Chenopodeen, Amarantaceen, Polygonaceen u. s. w. gilt.

Ein einfächeriger, aber von mehreren Fruchtblättern gebil-
deter Fruchtknoten mitnureinemterminalentstandenen

16 HII. L. J. Čelakovský:

Ovulum ist meiner, hier von Neuem begrůndeten Ansicht nach das
Produkt einer phylogenetischen Reduktion.

ZivcER lässt freilich einen Reductionsvorgang in den Frucht-
knoten mit einem terminalen Eichen nicht gelten, er hält diese Gebilde
für sehr ursprünglich, weil siemehrfach bei niederen Apetalen vorkommen,
daher diese Placentation an sich, ohne Rücksicht auf einen Zusammen-
hang mit deutlich blattbürtigen Placentationen, beurtheilt werden müsse.

Darauf habe ich vorweg zu erwiedern, dass auch ich die gemeinten
apetalen Familiengruppen (Amentaceen, Urticinen) für alte niedrig-
stehende Formen ansehe. welche sich, zumal nach dem Verhalten des
Polleaschlauches beim Befruchtungsakte, an irgendwelche. ausge-
storbene Gymnospermen anschliessen mögen. Das hindert aber nicht,
dass schon frühzeitig im phylogenetischen Entwickelungsgange dieser
Angiospermen Reductionen stattgefunden haben können. Deren Blüthen
zeigen offenbare Reductionen in der Diclinie, in der Zahl der Frucht-
blätter und Stamina u. s. w., was nicht zu verwundern ist, nachdem
schon die gymnospermen Coniferen ausserordentlich redueirte weib-
liche Blüthen aufweisen. Die Reduction auf ein terminal entstehendes
Ovulum kommt bei hoch und niedrig stehenden Angiospermen vor;
einerseits findet man sie bei höher stehenden Dicotylen (Centrospermen,
Compositen, Plumbagineen etc.), anderseits aber kommen bei den ge-
nannten niederen Apetalen offenbar blattbürtige Ovula und Placenta-
tionen vor (Betulaceen, Cupuliferen). Selbst Casuarwma, eine chalazogame
Dicotyle vom höchsten Alterthum, hat 2 carpelläre wandständige, ge-
wöhnlich leiige Placenten, welche später verwachsend die Frucht-
knotenhöhle in ein vorderes fertiles und ein hinteres steriles, sehr
kleines Fach theilen °). Es sind also auch unter den alten Apetalen
genug so beschaffene Formen, dass die Pistille mit einem grund-
ständigen Eichen (wie Myricaceen und Iuglandeen) von ihnen abge-
leitet werden können. Zincer’s in dieser Beziehung gegen mich ge-
richtete Bemerkungen muss ich als nicht genug bedacht zurück weisen.

Doch ich wende mich lieber zu dem Meister, dessen Betrachtungs-
weise sich Zineer offenbar zu eigen gemacht hat. In seiner hoch-
wichtigen Arbeit über die Chalazogamie der Birke®) hat Prof. Na-
WASCHIN auch seine Ansichten über die Placentation der niederen
Apetalen und eine eigenthümliche Deutung der Entwickelungs-

©) Siehe Treurs berühmte Abhandlung über die Casuarineen in Annales du
jardin botanique de Buitenzorg Vol. X. 1891. i
8) Ueber die gemeine Birke. Ménr. del’Acad. imp de St. Petersbourg. 1894.

Epilog zu meiner Schrift über die Placenten der Angiospermen. 17

geschichte der Birke und Erle niedergelegt. Bei aller Achtung vor
Nawascnins thatsächlichen Beobachtungen kann ich doch seinen
theoretischen, morphologischen wie phylogenetischen Vorstellungen
nicht zustimmen. Ueber die Entwickelung und morphologische Deu-
tung des Fruchtknotens der Birke hatten wir bereits eine frühere
Mittheilung von ScHacur“), die bisher für die Morphologie massgebend
war. Nach ScHacur besteht der Fruchtknoten der Birke aus zwei,
mit den Rändern vereinigten und dort zwei wandständige Placenten
bildenden Carpellen (also wie bei Casuarina). Von den beiden Pla-
centen ist aber die eine steril, die andere trägt zwei Samenknospen.
Durch eine mit den Placenten verbundene, von Scxacar als axil be-
trachtete kurze Scheidewand wird die Basis der Fruchtknotenhöhle
in zwei Fächer getheilt. Gegen Scnacars Deutung wendet nun Na-
WASCHIN ein, es gebe kein anderes Beispiel eines unfruchtbaren wand-
ständigen Samenträgers; es müssten entweder Samenknospen auf der

sterilen Wandplacenta angelegt werden und abortiren -- was nicht
beobachtet wird, — oder die eine fertile Placenta sei überhaupt nicht

carpell-, sondern achsenbürtig. Aber diese Alternative ist gar nicht
nothwendig, denn die sterile Wandplacenta kann phylogenetisch selbst
eine erste Anlage von Samenknospen eingebüsst haben. Bei Drypis
ist sogar die eine ganze Placenta am Rande zweier Carpelle unterdrückt.

Die Entwickelung schildert. Nawascmx (l. c. p. 5.) also: Die
Blüthenanlagen erheben sich als 2blättrige Sprösschen, deren Blätter,
die Carpelle, sehr frühzeitig mit ihren Basen verwachsen und somit
ein trichterförmiges Grübchen über dem Scheitel des Sprösschens
bilden. Die Scheitelmitte des Sprösschens, die im Grunde dieses
Grübchens versteckt ist, bleibt eine Zeitlang scheinbar unthätig, so
dass die peripherischen Achsentheile, in das Wachsthum der Blätter
mit hineingezogen, die Scheitelmitte überholen und einen engen Kanal
über derselben aufbauen (l. c. Fig. 60). Die Scheitelmitte wird dann
auf die einseitig stärker wachsende vordere Wand der Fruchtknoten-
höhle ein wenig hinaufgerückt; auf diesem verschobenen Achsen-
scheitel erscheinen dann die Samenanlagen als kleine Höckerchen.
Die unfruchtbare Wandplacenta Scuachrs entsteht erst spát als eine
Wucherung der inneren Wandschicht (des „Fůllgewebes“). Auf dies
alles gründet Nawascnın seine Deutung, dass die Carpelle nur die Narben
und den kurzen Griffel bilden, dass die Wand des Fruchtknotens und

7) Entwickelungsgeschichte der Cupulifereu- und Betulineenblüthe. Beiträge
aur Anatomie und Physiologie der Gewächse. 1854.

DÍ

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe 1899.

18 III. L. J. Čelakovský:

die ihr angewachsene Placenta axil ist, und dass die 2 Ovula ein
letztes Blattpaar der Achse bedeuten.

Man sieht jedoch im Medianschnitte durch Deckblatt und
Blüthe am spitzwinkligen Grunde der trichterförmigen Vertiefung
I. c. Fig. 59. und des Canals im weiter entwickelten Fruchtknoten
(Fig. 60) überhaupt keinen Achsenscheitel, der verschoben werden
könnte *); in Fig. 60. ist die wandständige Placenta durch eine Ver-
dickung der vorderen Wand angedeutet. Die Achse erschöpft sich
offenbar gänzlich mit Anlage der Carpelle (ganz wie bei Casuarina),
und diese sind es, welche basipetal fortwachsend die Fruchtknoten-
höhlung bilden. Am ganzen Fruchtknoten der Birke ist gar nichts
Axiles, die Placenta ist wie alle Wandplacenten blattbürtig, die Ovula
ebenfalls, selbst die Scheidewand (Mittelsäulchen) zwischen den beiden
kurzen Fächern am Grunde des Pistills wird von den verschmolzenen
Ventraltheilen der dort kesselförmig geschlossenen Carpelle gebiklet.
Die spätere Entstehung der sterilen Wandplacenta ist kein Gegen-
grund gegen ihre Deutung als reducirte Placenta, da reducirte Ge-
bilde meistens verspätet aufzutreten pflegen. Wenn ferner ein Gefáss-
bündel in directer Fortsetzung des axilen Stranges der Blüthenachse
die Placenta bis zu den Samenanlagen durchzieht, so ist auch dies

S) Eher könnte man bei Mahonia (Payer Taf. 52. Fig. 16—22) von der Ver-
schiebung des Achsenscheitels auf die Wand des Fruchtknotens reden. Payer glaubte
hier auch den deutlichsten Beweis gefunden zu haben, dass auch die Parietal-
placenta axiler Natur ist. Der gewölbte, recht grosse Achsenscheitel oberhalb der
hufeisenförmigen ersten Carpellanlage wird, wie die Carpellbasis sich hebt, auf
der Ventralseite seitlich mitgehoben und fast in senkrechte Lage gebracht als
Wandplacenta, welche die Samenknospen erzeugt. Aber dies beweist nicht, dass
die Wandplacenta axil ist, sondern im Gegentheil, dass der ,Achsenscheitel“
nicht axil (kein Kaulom) ist, da er von dem sich erhebenden Carpell zu dessen
Ventralsutur aufgebraucht wird. Wie bei den Cannabineen u. a. der Achsen-
scheitel als Ovulum auf die Carpellsutur rückt, so bei Mahonia als Wandplacenta:
beide sind aber Theile des Fruchtblattes. Denn es ist kein Zweifel, dass die
Wandplacenta der Berberideen, wie die der nahverwandten Menispermaceen und
Ranunculaceen, den vereinigten Carpellrändern entspricht. Für Glieder der
letztgenannten Familien beweist dies sowohl die Entwickelungsgeschichte (Payer
Taf. 53. Fig. 13, 17, 18, Tat. 55. Fig. 16, 17, Taf. 57. Fig. 26, Taf. 58. Fig. 29,
30, 38), als auch Auflösungen der Fruchtknoten (z. B. bei Aguilegia, Helleborus).
Bei Epimedium (Payer, Taf. 52. Fig. 29, 52) lässt übrigens ein späteres Ent-
wickelungstadium die parietale Placenta mit ihren 2 Reihen Samenknospen deut-
lich genug als Produkt von gleich anfangs congenital vereinigten Carpellrändern
erkennen. Mahonia bietet wieder ein Beispiel, wie gewagt es ist, aus dem ersten
Entwickelungsstadium nach einem hergebrachten Schema die morphologische Natur
eines Gliedes zu bestimmen.

Epilog zu meiner Schrift über die Placenten der Angiospermen. 19

kein Beweis der axilen Natur der Placenta, denn das Bündel hat nur eine
physiologische, aber keine bestimmte morphologische Bedeutung. Wären
beide Wandplacenten fertil, so würden zwei Bündel aus der Achse in
die beiden Placenten zur Versorgung ihrer Samenanlagen abgehen.
ScHacaTs morphologische Deutung des Fruchtknotens der Birke ist
also, bis auf die Deutung des „Mittelsäulchens“ als Achse, als voll-
kommen richtig anzuerkennen.

Die unhaltbare Deutung Nawascni’s ist veranlasst durch das
Streben, die Placenten um jeden Preis als Achsengebilde darzustellen,
insbesondere bei den niederen Apetalen; denn so verlangt es seine
eigenthümliche Auffassung der Phylogenie der Angiospermen-Frucht-
knoten. Ihm gilt als primärste, weil einfachste Bildung ein Pistill mit
ceutraler (terminaler) Samenknospe, von vermeintlich sterilen Carpellen
eingeschlossen. Der Achsenscheitel, der diese Samenknospe bildet,
wird weiterhin zur centralen, axilen Placenta, an der erst die Ovula
als dessen Segmente (Blätter) auftreten (Santalaceen z. B.). Dann muss
auch die wandständige Placenta von Betula axil und an der Wand (die
sogar auch axil sein soll) verschoben oder angewachsen sein. Auch
in der höheren Reihe der Parietales mit wandständigen Placenten,
wo „die Carpelle von Anfang an über die Blüthenachse in der Ent-
wickelung weit überwiegen“, soll die letztere mit der Fruchtknoten-
wand verwachsen (I. ©. p. 35). Das ist also wieder die alte SCHLEIDEN-
Pırer’sche Lehre, deren Unrichtigkeit jeder in seine Carpelle auf-
gelöste Fruchtknoten beweist.

Den Anknüpfungspunkt der Apetalen mit centraler Samenknospe
an die Gymnospermen findet Nawascnm bei den Coniferen, indem er
dereu Ovula im Sinne der lang widerlegteu Lehre von der Angio-
spermie der Gymnospermen als primitive Fruchtknoten betrachtet.
Selbst wenn dieser Vergleich mit den Coniferen richtig wäre (was er
nicht ist), so wäre damit für die Phylogenie nichts gewonnen, denn wo
bleiben die Cycadeen und die Pteridophyten mit ihren blattbürtigen
Samenanlagen uad Sporangien? Und wenn „die Samenknospen primär
ein Produkt der Achse und nicht der Carpelle“ wären, wo bliebe
die Homologie der weiblichen Organsphäre mit der männlichen bei
den Phanerogamen selber, da doch die den Samenanlagen homologen
Pollenfächer nicht an der Achse, sondern am Staubblatt entstehen ?

Ein Fruchtknoten mit basilärem, terminal entstandenen Ovulum
kann keine älteste, primitivste Bildung sein. Aelter uud ursprünglicher
ist ein Fruchtknoten, dessen Carpelle je zwei randständige Samen-

knospen erzeugen, der also auf wandständigen Placenten oder in den
DF

a

20 II. L. J. Čelakovský:

=

Innenwinkeln seiner Fächer je zwei Ovula besitzt (Cupuliferen). Eine Art
der Reduction dieses Fruchtknotens bestand darin, dass nur eine von zwei
Wandplacentea fertil blieb, die andere steril wurde (Betulaceen). Bei
Casuarina reducirte sich die Zahl der Samenanlagen auf jeder Wand-
placenta auf eine einzige; nachdem beide Placenten zur Scheidewand ver-
wachsen sind, zeigt es sich, dass die 2 Ovula dem vorderen Carpell ange-
hören, während das hintere, nur ein leeres spaltenförmiges Fach umge-
bende Carpell steril geworden ist (etwa wie in Fig. 16.). Am weitesten in
der Reduction des hinteren Carpells vorgeschritten sind die Cannabineen,
Morus, Ulmus. Auch hier ist nur das vordere Carpell fruchtbar und
bildet ganz allein den Ovartheil; bei Ulmus besitzt es nach Nawaschın
noch 2 Samenanlagen, die auf der Veutralnaht (mach N. wieder an
der centralen Placenta) vom Gipfel des Faches herabhängen, von
denen aber das eine frühzeitig abortirt; bei den Cannabineen, Morus
ete. wird nur mehr ein einziges Ovulum angelegt.

Das hintere Carpell, längs der Bauchnaht des vorderen empor-
geschoben, bildet hier kein Fach mehr, sondern stellt nur einen zweiten
Griffel oder Narbe vor. Bei Morus ist dieser Griffel dem vorderen
noch gleich, bei Ficus und Dorstenia bleibt er gegen den vorderen
meist an Grösse zurück, bei Arten von Maclura und C'udrania
ist er nur mehr rudimentär, bei Coussapoa und Cecropia ist das
hintere Carpell ganz geschwunden.“) Diese Reduction lässt sich hier
schrittweise verfolgen und ist um so mehr evident, als das hintere
Carpell zuweilen (so bei Artocarpus, Ficus, Ulmus), offenbar ata-
vistisch, vollkommen ausgebildet werden und dann der Fruchtknoten
2fächerig und 2eiig werden kann. Wenn dann in einem so reducirten
Fruchtknoten das Ovulum verfrüht, die Carpelle verspätet sich bilden,
ersteres anfangs aus dem Achsenscheitel statt aus der noch nicht
existirenden Ventralnath des Carpells, so giebt sich auch hierin eine
weitestgehende Abweichung vom ursprünglichen normalen Verhalten
kund, die analog ist der Ausnahme vom Verhalten aller anderen
Pteridophyten, welche die Entwickelung des Sporophylis von Sela-
ginella darbietet.

Ich habe schon auf Seite 4 den Grund angegeben, warum die
Sporangien, Pollensäcke, Ovula, stets Produkte der Blätter sind und
sein müssen. Da ich fürchte, dass die kurze Andeutung dem allge-

9) KıchLur Bluthendiagramme II. p. 55. adn.

Epilog zu meiner Schrift über die Placenten der Angiospermen. 2

meinen Verständniss nicht genügen wird, so scheint es angezeigt,
auf diesen gewichtigen Punkt näher einzugehen.

Es galt seit Langem für ausgemacht, dass die zweite, embryonale
Generation der Pteridophyten (der Sporophyt) aus der zweiten, embryo-
nalen Generation der niedriger stehenden Bryophyten sich entwickelt
hat (wie, blieb vorläufig zweifelhaft), und dass diese Generation von der
ersten, geschlechtlichen Generation (dem Gametophyten) von allem
Anfang an gänzlich verschieden war; daher ich den Wechsel beider
Generationen als antithetischen Generationswechsel '“) von dem ho-
mologen der Thallophyten unterschieden habe, welche Benennung
von Bower a. A. acceptirt wurde.

Dagegen hat sich in jüngster Zeit mehrfach das Bestreben kund
gegeben,‘') die beiden Wechselgenerationen der Pteridophyten als
homolog anzusehen und diese letzteren nicht von den Moosen, sondern
direct von unbekannten Algen mit homologem Generationswechsel
abzuleiten. !*)

19) Ueber die verschiedenen Formen und die Bedeutung des Generations-
wechsels der Pflanzen. Sitzungsber. d. k. böhm. Ges. d. Wiss. 6. März 1874.

1) Ich erwähne nur: D.H. Scowr. Present position of morphological bo-
tany 1896. — W.H. Lane. On apogamy and the development of sporangia upon
fern prothalli. Philos. Transact. 1898. — Die genannten enolischen Autoren be-
rufen sich insbesondere auf die Erscheinungen der Apogamie und Aposporie, um
die Homologie beider Generationen nachzuweisen oder doch sehr wahrscheinlich
zu machen. Darauf hat schon Bowzr in einer Zuschrift an die Botan. Section der
Brit. Association 1898 geantwortet, und ich stimme ihm darin vollkommen bei,
dass die Apogamie und Aposporie, so interessant sie sind, für oder wider den
antithetischen Generationswechsel nicht das geringste beweisen können (so wenig
wie die Bildung von Protonema aus dem zerschnittenen Stiel einer Mooskapsel)
In der Apogamie und Aposporie wird nur die Fortpflanzung mittels Ei oder
Spore durch vegetative Sprossung ersetzt, wodurch die beiden Generationen in
eine zusammengezogen erscheinen. Das könnte aber ebenso gut homologe wie
antithetische Generationen betreffen. Besonders ist zu bemerken, dass hierbei
wenigstens die Fortpflanzungsorgane (Archegonien, Sporangien) reducirt oder
ganz unterdrückt, öfter auch grössere Entwickelungsabschnitte gleichsam über-
sprungen werden. So sind Sporangium, Sporen, Prothallium, Geschlechtsorgane aus
dem Entwickelungskreise eliminirt, wenn auf dem Sporophyll von Isoetes (nach
GorBEL) statt des Sporangiums aposporisch und apogam wieder ein Sporophyt
(Adventivspross) erscheint. Mit Ueberspringen des vegetativen Sporophyten er-
scheinen nach Lavxc auf gewissen Farnprothallien sogar Sporangien, auch isolirte
Wurzeln! Das beweist aber durchaus nicht, dass der Gametophyt jemals normaler
Weise Farnsporangien oder Wurzeln gebildet hätte.

'2) Poronıß (Die Metamorphose der Pflanzen im Lichte palaeontologischer
Thatsachen 1898) will sogar die Farne von höherstehenden, oosporen Fucaceen her-

29 III. L. J. Čelakovský:

Dass diese neuesten Bemühungen auf einem Irrwege sich be-
finden, lässt sich aber leicht nachweisen. Der Embryo der Pterido-
phyten ist dem der Moose sicher homolog, da beide durch den gleichen
Befruchtungsakt aus der Centralzelle desselben weiblichen Geschlechts-
organs (Archegons) entstehen und durch die gleichen Zelltheilungen
in Quadranten und Oetanten zerfallen, sowie sich auch sonst comparativ
manche Uebereinstimmung in den Varianten (Typen) der Embryen beider
Hauptabtheilungen nachweisen lässt. Die Archegonien, mit dem charak-
teristischen, vielzelligen Halse und einer bis mehreren Halskanalzellen,
und die vielzelligen Antheridien mit steriler Hüllschicht, mit den je
ein schraubig gewundenes Spermatozoid erzeugenden Innenzellen, sind
beiderseits wesentlich gleich gebaut, kommen dagegen nirgends bei
den Algen in dieser Weise vor. Daher ist der Schluss ganz gerecht-
fertigt, dass die Moose und die Pteridophyten einen gemeinsamen Ur-
sprung aus einem, allerdings von Algen abgeleiteten Vorfahrentypus
genommen haben.

Dass dagegen die beiden Wechselgenerationen der Moose und
Pteridophyten nicht homolog sind, ergiebt sich aus Folgendem.

Unter den Algen zeigen die Oedogonieen und (oleochaete die
ungefähre Stelle an, wo der Sporophyt der Moose seinen Anfang
ehmen konnte, und Æiccia bildet die Brücke zu den übrigen Moosen.
Die Oospore von Oedogonium theilt sich direct in Schwärmsporen,
bei Coleochaete ist die Theilung vegetativ, d.h. scheidewandbildend
geworden, aber alle Zellen werden noch zu Schwärmsporen; bei
Riccia ist die äussere Schicht des Zellkörpers bereits rein vegetativ,
d. i. steril, und die Sporen unbeweglich geworden. Bei anderen Moosen
schreitet das Vegetativwerden weiter fort, die ganze untere Partie
wird steril als Seta (und Fuss), in der Kapsel die Columella und
weitere Wandschichten, der Deckeltheil etc., kurz das sporogene Ge-
webe (Archespor) wird auf einen bestimmten, relativ kleineren Theil
des Sporogons eingeschränkt.

Die Entwickelung des Sporogons mittelst zunehmender Vegetativ-
werdung und die nahe Beziehung des Sporoguns von Riccia zu der
Sporenfrucht von Coleochaete sind so Klar und überzeugend, dass es
Wunder nehmen muss, wie ein Forscher, der selbst die Fortpflanzung
von Oedogonium und Coleochaete aufgeklärt hat, auf den in der Luft
schwebenden Einfall kommen konnte, die Seta der Mooskapsel sei

leiten und lässt das Farnprothallium mittelst einer eigenthümlichen Hypothese
neu erstehen.

Epilog zu meiner Schrift über die Placenten der Angiospermen. 23

ein verkümmerter, blattlos gewordener Moosstengel. Das zum Beweise
dessen von PRINGSHEIM angerufene Experiment mit der zerschnittenen
Seta beweist nichts; es erklärt sich einfach so, dass die vegetativen
inneren, Protonemafäden treibenden Zellen der Seta von ehemaligen
Sporenzellen (vide Æiccia) herkommen, daher unter Umständen gleich
diesen auszukeimen vermögen. Srauı hat ja Später gefunden, dass
auch innere Zellen der zerschnittenen Kapselwand, nicht bloss der
Seta, in Protonema auswachsen können, womit Prinssuenrs Deutung
der Thatsache genugsam widerlegt ist.

Scorr bemerkt, es widerstehe seinem Sinne, eine antithetische,
in den Entwickelungsgang eingeschobene Generation, wie eine wahre
Schöpfung aus Nichts. anzunehmen. Erstaunt muss man da fragen:
ist denn die Sporenfrucht von Coleochaete, sind die oogenen Sporen
von Oedogonium nichts? Weiter sagt Scorr (wie schon Prixasuem),
die oogenen Sporen von Oedogonium seien von den Schwärmsporen
der homologen vegetativen Generation nicht verschieden und seien
nur in Folge Reduction einer solchen Generation unmittelbar von der
Oospore erzeugt. Dies zugegeben (wiewohl das Letztere nicht ganz
ausser Frage steht), so ist doch die erste homologe Generation aus der
Oospore als solche eingegangen und nur eine Sporengeneration
zurückgeblieben, welche die Bausteine liefert für den Aufbau einer
neuen antithetischen Generation. Denn auch die neue Generation soll
und kann nicht aus Nichts entstanden sein. Trotzdem sieht aber Jeder,
dass schon bei Coleochaete die Sporenfrucht ein neues Gebilde ist,
von der vegetativen ungeschlechtlichen, Zoosporen bildenden homologen
Generation durchaus verschieden. Sie ist antithetisch, trotzdem sie
aus den bereits vordem da gewesenen Zoosporen besteht, weil sie
einem ganz anderen Bildungs- resp. Zelltheilungs-
gesetze folgt als die beiden homologen Generationen. Und die Ver-
schiedenheit steigert sich bei den Moosen noch bedeutend. Wenn man
bei diesen nach einer ungeschlechtlichen homologen Generation sucht,
so ist der Vorkeim, das Protonema eine solche. Dieselbe war, meiner
Meinung nach, auf der Alsenstufe noch selbständig und pflanzte sich
durch Sporen (wohl Zoosporen) fort, aber diese ursprüngliche Art
der Fortpflanzung ward durch vegetative Sprossung oder Knospung
ersetzt (Aposporie), wodurch die beiden homologen Generationen in
eine vereinigt wurden. Der Gametophyt, der ersten, homologen, unge-
schlechtlichen Generation gleichsam aufgepfropft, gelangte in Folge
dessen bei den Laubmoosen zu höherer Differenzirung (in Stengel und
Blätter).

24 IH. L. J. Čelakovský:

Da nun die complieirte embryonale Generation der Pteridophyten
sicher homolog ist der einfachen embryonalen Generation der Moose,
so ist sie ebenfalls antithetisch und kann sie eben nur von dieser
letzteren hergeleitet werden, nicht aber von einer homologen Algen-
generation. Es giebt auch keine Algenklasse, von der man sie ableiten
könnte. Zu den höheren Fucaceen, an welche wegen der analogen
Differenzirung einiger Formen in Stamm und Blätter Porovré gedacht
hat, baben die Farne uud Pteridophyten überhaupt keine wahren,
höchstens nur scheinbare Beziehungen.

Die ersten Pteridophyten (mag man sich deren Ursprung mono-
phyletisch oder polyphyletisch vorstellen) können nur von niederen
Lebermoosen abstammen, da nur bei diesen der Gametophyt ein
Thallom ist. Das Sporogon, aus dem der Sporophyt der Pteridophyten
sich entwickelt hat, musste, wegen der Sporangien (Eusporangien) der
letzteren, zwischen dem von Æiccia und dem von Marchantia etwa
intermediär sein, nämlich ohne Elateren wie bei Æiccia, aber mit Fuss
und dauerhafter, wenigstens zweischichtiger Sporangienwand wie bei
Marchantia.

Es ist aber währ, dass selbst zwischen den niederen Leber-
moosen und den einfachsten Pteridophyten (Phylloglossum z. B.)
eine tiefe, durch keine jetzt lebenden Formen ausgefüllte Kluft be-
steht, und dass zwischen einer Mooskapsel und dem einfachsten Farn
oder Bärlapp keine Ähnlichkeit besteht. Es ist jedoch begreiflich,
dass etwaige zwitterhafte Mittelformen zwischen dem quasi parasi-
tischen Sporogon und einer an selbständig vegetirende Lebensweise
angepassten Pflanze nicht langen Bestand haben konnten. Die Ähn-
lichkeit kommt auch nicht in Betracht, wo ein reproductives Organ
in ein vegetatives metamorphosirt erscheint. Welche Ähnlichkeit hat
z. B. ein normales Staubgefäss mit einem grünen, gesägten Blatt, das
in der vergrünten Blüthe aus dem Staubgefäss entstanden ist? Die
besagte, schwer auszufüllende Kluft ist aber wohl der Hauptgrund
gewesen, weshalb Einige den Sporophyten eines Farnes lieber von
einer ebenfalls vegetativen Algenpflanze ableiten mochten, weil dann
die Schwierigkeit, die der antithetische Generationswechsel mit sich
bringt, entfällt.

Andere setzen sich mit Gleichmuth über diese Schwierig-
keit hinweg, indem sie sagen: die zweite Generation der Moose
hat sich zur vegetativen Pflanze der Farne mit Sporangien auf gewissen
Blättern entwickelt, das Wie ist uns unbekannt. Kann man sich

=

Epilog zu meiner Schrift úber die Placenten der Angiospermen. 25

aber etwas «dabei denken? Andere wieder, wie Bower,'”) suchen
die Kluft mit einer Hypothese zu überbrücken. Ich denke aber, dass
es besser ist, statt unsicherer Hypothesen die sicheren Thatsachen
der Embryologie zu befragen.

Vor Allem ist es aber nöthig im Auge zu behalten, dass am
Anfange der Phylogenie der Pteridophyten von der antithetischen
Generation nichts weiter da war als das Sporogon, bestehend aus
dem Kapseltheil (Sporangium) und Fuss (Seta), durch dessen Wieder-
holung und Umbildung alle vegetativen Theile: Stamm, Blätter, Wur-
zeln (die wir aber hier bei Seite lassen wollen) entstanden sein
můssen. Ganz neue Organe, denen nichts vorausgegangen wäre (wie
es die vegetativen Blätter in Bowers Hypothese sein sollen), konnten
niemals entstehen.!‘) Die hauptsächlichsten phylogenetischen Vorgänge,
die schon NáceLr hervorgehoben, waren diese zwei.

I. Die Verzweigung des Sporogons, durch welche zu-
nächst nichts Anderes entstehen konnte, als weitere Sporogone, unter
einander zusammenhängend in einem complicirteren Ganzen.'*)

2. Die vegetative Umbildung der Sporogone verschie-
dener Verzweigungsgrade, d. h. die Bildung vegetativen Gewebes statt
des sporogenen, womit auch eine der neuen vegetativen Function ent-
sprechende Aenderung in Form und Bau des bisherigen reproductiven
Organs verbunden war.

Die nächste Frage ist. was aus dem Sporogon, indem es vege-
tativ wurde, vor aller Verzweigung entstanden ist. Darauf giebt der
monokotyle Embryo die beste Antwort. Der dem Suspensor opponirte,
von beiden epibasalen Quadranten ‚gebildete Endtheil des Embryo, aus
dem bei einer Jungermanniacee die Kapsel entsteht, wird bei einer Mo-
nokotyledonee zum terminalen Cotyledon. Der Cotyledon ist aber,
trotz aller topologisch-ontogenetischen Spitzfindigkeiten, das erste
Blatt des Embryonalsprosses. Es entspricht also der Kapsel
15) A theory of the strobilus in archegoniate plants. Annals of Bot.

VIII. 1894.

4) Hier sind Scorr’s gegen den antithetischen Generationswechsel un-
zutreffend gerichteten Worte gut am Platze: „We are not accustomed in natural
history to see brand-new structures appearing, und when a new organ is to be
formed it is, as every one knows, almost allways fashioned out of some pre-exi-
« sting organ.“ Wenn irgend welche Organe ein praeexistirendes Organ voraus-

setzen, so sind es sicherlich die Blätter, keine Nebenorgane, wie Haare, Drüsen
und sonstige Effigurationen, sondern die Hauptorgane der Pflanze katexochen.

15) Schon bei den Moosen (und zwar Laub- und Lebermoosen) hat man,
freilich als Abnormität, verzweigte Sporogone mit 2—3 Kapseln gefunden.

|
|

— a

nn en

mn TE ==

26 III. L. J. Čelakovský:

des Sporogons der Cotyledon, das Blatt!f}, der Seta
das hypokotyle Stengelglied. Nennen wir das Blatt sammt
zugehörigem Stengelglied ein Sprossglied, so hat sich das vegetativ
gewordene Sporogon in das erste Sprossglied umgewandelt.

Auch bei Ceratopteris beobachtete Kxy die Entstehung des
terminalen Cotyledons aus beiden epibasalen Quadranten.

Die Verzweigung des Sporogons oder ersten Sprossgliedes ist
nun verschieden. Allgemein giebt jedes sich verzweigende Glied einen
Theil seiner Körpermasse an das Tochterglied ab, aber die relative
Grösse dieses Theils kann verschieden ausfallen. Dort, wo der Coty-
ledon vollkommen terminal entsteht, erfolgt die Verzweigung an sei-
nem Grunde nur aus einem kleinen Theil der Masse des Sporogons
und relativ spät; bei Ceratopteris entsteht nach Kxv die laterale
Stammknospe aus einer Zelle späterer Zellnachkommenschaft, nachdem
der terminale Cotyledo schon ziemlich viel- und kleinzellig se-
worden ist.

Der dicotyle Embryo verzweigt sich bekanntlich dichotom, aus
jedem epibasalen Quadranten erwächst ein Cotyledonarlappen; er
entspricht in diesem Stadium, die vegetative Umbildung weggedacht,
einem Sporogon mit 2 durch Dichotomie entstandenen Kapseln oder
Sporangien.'”;

Bei den meisten Pteridophyten, auch an den von Lerrers unter-
suchten Embryen von Ceratopteris, entsteht der Cotyledon auch nur
aus dem einen epibasalen Quadranten; den anderen Quadranten
(2 Octanten) giebt also das Sporogon für die weitere Verzweigung
her. Der Vergleich liegt nahe mit dem Laubmoossporogon, welches, wie
Kırnırz-Geruorr '*) geltend gemacht hat, auch nur aus einem, aber
weit überwiegenden Quadranten die Kapsel aufbaut, während der an-
dere, kleine, verkümmerte Quadrant der Seta zufällt. Nur wird am
Pteridophyten-Embryo der andere Quadrant nicht unterdrückt, sondern
für die, hier nothwendige, Verzweigung verwendet. Also auch der

16) Insbesondere das Sporangium von Anthoceros mit seiner basipetalen Ent-
wickelung ist ein Vorbild des Blattes, des terminalen Cotyledons. Lerrcek schon
hat die Homologie der Mooskapsel mit dem Cotyledon, den er freilich nicht als
Blatt gelten liess, ausgesprochen.

17) Kırnırz-Gernorr bildet in Bot. Zeitg. 1875 auf Taf. III Fig. 67 nach
N. J. Mürree die beginnende Verzweigung des Sporogons von Diphyscium fo-
liosum ab, die in der That im Kapseltheil, nicht etwa in der Seta stattfindet.

18) Ueber den genetischen Zusammenhang der Moose mit den Gefässkrypto-
gamen und Phanerogamen. Bot. Zeitg. 1876.

Epilog zu meiner Schrift über die Placenten der Angiospermen. 27

aus nur einem Quadranten gebildete Cotyledon ist homolog einem
Sporansium des Sporogons.

Ich habe kürzlich gezeist,'?) dass die Verzweigung eines Sprosses
nach dem phytostatischen Gesetze in dreifacher Weise stattfinden
kann: pleuroblastisch (so gewöhnlich), dichoblastisch oder
akroblastisch (beides nur selten). Das Sporogon oder das ihm
homologe vegetative Sprosselied kann sich ebenfalls in dieser dreifachen
Weise verzweigen, um einen Spross zu bilden; nur ist die akroblas-
tische Verzweigung des Sprosseliedes die gewöhnliche, die anderen
zwei, die nur eine schwächliche Sprossbildune bedeuten, sind selten,
fast nur im embryonalen Stadium sich ereignend.

Pleuroblastisch verzweigt sich anfangs der monocotyle Embryo
(Fig. 22). In der Scheide des Cotyledons sprosst aus dem Hypokotyl
ein zweites Sprossglied, wieder mit terminalem Blatt, aus dessen Basis
(Stengelglied) ein drittes, was sich noch einige male wiederholen kann,
bis sich früher oder später ein Achsenvegetationspunkt bildet. Bis
dahin existirt kein vorgebildeter Achsenscheitel, sondern die Achse
bildet sich nachträglich aus den Basaltheilen (Stengelgliedern) der
consecutiven Sprossglieder, als ein Sympodium, gerade so wie das
Sympodium einer pleuroblastischen Wickel oder Schraubel. Zu diesem
Sympodium sind dann alle Blätter, auch der Cotyledon, lateral, sowie
die Blüthen einer Wickel zuletzt lateral stehen zu deren Sympodium.
Da jedes Sprossglied das Sporogon wiederholt, so sind auch die folgenden
blätter, wie der Cotyledon, die vegetativen Metamorphosen von Spo-
rangien, die ich als primär bezeichne.

Diese embryonalen Thatsachen bei den Monocotylen, von Freiı-
SCHER aufgedeckt, von HEcGELmarER bestätigt, sind der vulgären Definition
von Achse und Blatt höchst unbequem und werden meistens ignorirt.

Durch dichoblastische Verzweigung des Sprossgliedes entsteht
nach Hecermaier der Stolo von Pistia, wobei jede Dichotomie ein
Blatt und einen weiter dichotomirenden Dichotomiezweig bildet.
Auch der Embryo mancher Pteridophyten (z. B. von Marsilia nach
Leinges) verzweigt sich zweimal dichotom (Fig. 23). Die erste Dicho-
tomie ergiebt aus dem einen Quadranten den Cotyledon, die zweite
zur ersteren senkrechte liefert das zweite Blatt (den zweiten Coty-
ledon nach Leırezg) aus einem dritten Octanten, und die Stammknospe
aus dem vierten epibasalen Octanten. Der Cotyledonarquadrant und

=

19) Ueber einige dem phytostatischen Gesetze unterliegende Fälle von Ver-
zweigung. Jahrb. f. wiss. Bot. XXXII. 1898.

IL L. J. Čelakovský:

NV
se

der Octant des zweiten Blattes sind die zwei ersten Sprossglieder;
die Stammknospe baut sich aber nach dem akroblastischen Typus auf,
jedes Segment ihrer Scheitelzelle, falls es je ein Blatt produeirt, ist
ein folgendes Sprossglied.

Damit kommen wir zu dem akroblastischen Verzweigungstypus
des Sprossgliedes, durch den der gewöhnliche Spross sich entwickelt
und dem die übliche Definition des Blattes, als Seitensprossung einer
vorgebildeten Achse, entlehnt ist. Die wissenschaftliche Auffassung
erfordert, dass die Bildung dieses Sprosses in eine logische Beziehung
zu dem pleuroblastisch und dichoblastisch sich aufbauenden Sprosse
sesetzt wird. Das kann nicht dadurch geschehen, dass man die ersten
Blätter des monocotylen Embryo, sowie die zwei ersten Blätter eines
Embryo von Marsilia, wie LerrcEB es that, vom Begriffe des Blattes
ausschliesst und lediglich für Thallomlappen (was sie schliesslich ja
auch sind) erklärt, sondern dass man den zu eng gefassten Begriff des
Blattes und der Achse emendirt, resp. erweitert.

Die akroblastische Verzweigung besteht darin, dass das mütter-
liche Glied seinen grösseren Scheiteltheil dem Tochtergliede
aboiebt und selbst seitlich unter dem Scheiteltheile weiter wächst. Wenn
sich diese Verzweigung in jedem (noch unentwickelten, embryonalen)
Tochtergliede wiederholt, so entsteht ein „Vegetationspunkt“, unter
dem die einzelnen Glieder consecutiv seitlich auswachsen.

Es sei also in einem Embryo die Quadrantenwand, statt senk-
recht auf der Basalwand, schiefwinklig angesetzt (Fig. 19); aus dem
kleineren Quadranten (nun Segment) wachse später der Cotyledon
hervor, früher aber theile sich der grössere Tochterquadrant ebenso:
so entsteht ein zweites Glied 2 und ein scheitelständiges Tochterglied
zweiten Grades, aus diesem ein drittes Glied 3 (Fig. 20, 21), kurz
eine Achse mit segmentirender Scheitelzelle und Segmenten, aus wel-
chen, wie aus dem ersten kleineren Quadranten, Blätter entspringen
und welche also embryonale Sprossglieder bedeuten. In dieser Weise
verzweigt sich der Embryo der Gymnospermen (wenn wir statt ein-
zelliger Segmente einer Scheitelzelle ein vielzelliges Scheitelgewebe
setzen), denn die 2 oder mehreren Cotyledonen entstehen dort seitlich
unter einem terminalen Vegetationspunkte.

Im Falle, dass die Segmente einer Scheitelzelle des Kauloms
die Blätter produciren (wie bei Ceratopteris nach Kwy's eleganter
Darstellung), sind somit die Anlagen der Sprossglieder als einzelne
Zellen concret gegeben; doch schwinden deren Grenzlinien mit den
weiteren Zelltheilungen. Sie sind von Anfang an unkenntlich, wo das

Epilog zu meiner Schrift über die Placenten der Angiospermen. 29

Scheitelzellwachsthum durch vielzelligen geschichteten Scheitelbau er-
setzt worden ist; doch ist trotzdem die Annahme potentieller Spross-
gliedanlagen im Achsenscheitel eine Forderung der logischen Conse-
quenz “‘). Charakteristisch ist für die akroblastische Verzweigung, dass
das monobrachiale (z. B. wickelige oder fächelartige) Verzweigungs-
system den entwickelungsgeschichtlichen Anschein einer Botrys erhält,
indem ein fortwachsendes Pseudomonopodium mit terminalem „Vege-
tationspunkt“ entsteht, unter dem seitlich die Gipfeltheile der con-
seeutiven Componenten des Systems verspätet, in akropetaler Folge
hervorwachsen. Die Componenten eines Stammes der Weinrebe, einer
akroblastischen Blüthenwickel sind ganze Sprosse, die des Sprosses
sind die Sprossglieder, Homologa des Sporogons.

Die üblichen Begriffe von Blatt und Achse sind einseitig nur
vom akroblastischen Sprosse abstrahirt worden; darum mussten
Nicerı und Lerrees den Cotyledonen (auch dem zweiten Blatt von
Marsilia u. a.) ganz widernatürlich den Blatteharakter absprechen,
wobei die Cotyledonen der Gymnospermen als eine Ausnahme (als
wahre Blätter) da standen.

Die Entstehung des akroblastischen Sprosses aus dem Sporogon
(resp. Sprossglied) lässt sich aber auch in einer Weise verstehen,
deren Prineip Bower treffend aufgestellt hat. Bower hat die Ansicht
wohl begründet, dass der ventrale Sporangiophor von Ophioglossum
und Botrychum aus einem ventralen Sporangium wie bei Lycopodium
entstanden ist. Das Sporangium erhielt ein länger anhaltendes Wachs-
thum in Länge und Breite, dabei zerfiel sein vergrössertes Archespor
in 2 Reihen zahlreicherer Archespore, indem ein Mittelstreif und
quere Scheidewände zwischen den partiellen Archesporen vegetativ
wurden. So entstand zunächst der Sporangiophor von Ophioglossum
(Fig. 25), in welchem die so vermehrten einzelnen Sporangien noch
nicht gesondert sind. Bei Botrychium zweigten nun die Sporangien
seitlich aus (Fig. 26., wo von der weiteren Verzweigung der unteren
Sporangien abgesehen worden), auch ein terminales Sporangium wurde
als Abschluss des vegetativ gewordenen centralen Trägers gebildet.
Dieser Träger ist in Bezug auf den ganzen Sporangiophor mit late-
ralen Sporangien ein Monopodium, aber in Bezug auf das ursprüng-
liche Sporangium, aus dem er entstanden, ein Pseudomonopodium,

20) Derrixo’s Blattsteliungslehre fusst auf derselben Anschauung; das Spross-
glied nennt er aber entgegen dem Sprachgebrauch „Blatt“ und das Stengelglied
„Phyllopodium.“

30 II. L. J. Čelakovský:

bestehend aus den Basaltheilen der consecutiven Sporangien. Der Spo-
rangiophor kann bekanntlich, abnormaler Weise, ganz vegetativ werden,
als ein ventraler Blattabschnitt, indem die Sporangien als Blatt-
zipfel sich ausbilden.

Auf analoge Weise lässt Bowsr den Spross aus dem Sporogon her-
vorgehen; das Sporangium des Sporogons (sporogonial head)
(Fig. 24.) lässt er weiter wachsen und sein Archespor in zahlreichere
Archespore zertheilt werden. Bis dahin kann ich Bower folgen, aber
weiter nicht. Die consequent durchgeführte Analogie verlangt, dass aus
dem sporogonial head mit partiellen Archesporen (Fig. 25) ein
axiler Träger, hier ein Kaulom, mit ebensovielen ausgegliederten pri-
mären Sporangien (nach Fig. 26) hervorgeht, als partielle Archespore
vorhanden sind. Die primären Sporangien vertreten die Stelle von
Blättern, welche auch aus ihnen und als ihr Homologon entstanden zu
denken sind. So wie nämlich die Sporangien des Sporangiophors von
Botrychium vegetativ zu Blattzipfeln werden kónn2n, so die Sporangien
des Kauloms zu ganzen Blättern, entweder zu rein vegetativen Blät-
tern, wenn sie, einfach oder weiter verzweigt, durchaus vegetativ
werden, oder zu Sporophyllen, wenn sie, verzweigt, nur theilweise
vegetativ werden, in gewissen (bei Farnen hochgradigen) Auszwei-
sungen jedoch den sporangialen Charakter bewahren. So ist z. B.
ein angiospermes Carpell analog gebaut dem Sporangienstande Fig. 26,
wenn der vegetative Träger, blattartie verbreitert und steril geendigt.
an den Rändern 2 Reihen Makrosporangien (Ovula) trägt. Wenn der
ganz analoge ventrale Sporangiophor der Ophioglosseen aus einem
ventralen blattbürtigen Sporangium entstanden ist, so muss zugegeben
werden, dass in gleicher Weise das Carpell aus einem axenbürtigen
(primären) Sporaugium sich herleitet. Oder wenn der radiäre trispo-
rangische Sporangiophor von Psdlotum dasselbe ventrale Sporangium
als Erzeuger voraussetzt, so deutet auch das radiäre Sporophyll von
Egutsetum auf ein primäres Sporangium hin, welches z. Th. vegetativ
geworden und schildförmig verbreitert, sein Archespor in einen Kreis
von Archesporen zertheilt hat.

Nachdem also die Sporophylle aus primären Sporangien, die sich
verzweigt haben, hervorgegangen sind, so ist es begreiflich, dass sie
auch wieder auf einzelne Sporangien redueirt erscheinen können.
Solcher Art sind bei einigen Gymnospermen die Staubblätter (blosse
Pollensäcke bei Gnetum) und die Carpelle (blosse Ovula bei Taxa-
ceen und Gnetaceen, sehr deutlich bei Ginkgo). Da ferner der Spross
durch Verzweigung des Sprossgliedes entstanden ist, so kann er auch

Epilog zu meiner Schrift über die Placenten der Angiospermen. 31

wieder auf ein einzelnes Sprossglied reducirt werden, wie das in den
bekannten Blüthensprossen, die aus einem einzelnen Staubblatt oder
Carpell (ohne Achsenscheitel daneben) bestehen, bei Gymnospermen
und Angiospermen der Fall ist. Auch ist es nichts Auffälliges, dass
nach der Art der Entstehung des Sprosses aus seinen Componenten,
den Sprossgliedern, ein letztes terminales Sprossglied, dasgewöhnlich
im embryonalen Zustande verbleibt, zumal in Blüthen in ein termi-
nales Blatt, Staubblatt oder Carpell, auswachsen und so den Spross
beschliessen kann, ebenso wie bei Botrychium der Träger des Spo-
rangiophors mit einem Sporangium endigt. Nur die nach unvollstän-
diger Induction abstrahirte Definition des Blattes perhorreseirt termi-
nale Blätter.

Bower’s Hypothese beruht dagegen auf der fatalen Lehre, dass
die Sporangien Organe sui generis seien, die sich in keine vegetativen
Organe, als wie Blätter und Blatttheile umbilden können. ”') Würde
der geschätzte Autor, statt die Abnormitäten summarisch abzuurtheilen,
die abnormalen Metamorphosen der Ovula und Staubblätter einmal
ernstlich studiren, so würde er sich überzeugen, dass Sporangien
(Ovula und Pollenfächer) allerdings in vegetative, blattartige Organe
sich umwandeln können.

Es genügt übrigens der Vergleich des Embryo eines Mooses
mit dem einer Gefässpflanze zum Beweise, dass dieselben zwei Qua-
dranten, die im Sporogon die Kapsel und das Archespor bilden, im
Embryo der Gefässpflanze nur vegetatives Gewebe erzeugen, nur als
vegetative Blätter und Stengelglieder sich ausbilden. *?)

21) Doch aber lässt auch er die vegetative Achse des „Strobilus“, die nach Aus-
zweigung der Sporophylle und ihrer Archespore als deren Träger übrigbleibt, aus
dem sporogonial head (also Sporangium) entstehen!

2) Um nicht zuzugeben, was so offenbar daliegt, dass aus einem ventralen Spo-
raugium ein vegetatives Blattsegment beiden Ophioglosseen geworden ist,
erklärt Bower sogar auch deren Sporangiophor für ein Organ sui generis! Statt
die Blätter von den anfänglich allein möglichen Sporangien abzuleiten, wie auch die
Analogie mit dem Sporangiophor der Ophioglosseen es fordert, lässt sie Bower’s
Hypothese ohne allen zureichenden Grund ganz neu auf dem in die Länge
wachsenden Sporogon hervorsprossen: die ersten sterilen Blätter aus der Seta,
die Sporophylle aus dem Kapseltheil. Er motivirt seine phylogenetische Ansicht
mit der ähnlichen ontogenetischen Entstehung der Blätter aus der Achse. Aber
die Ontogonie soll erst umgekehrt comparativ-phylogenetisch aufgeklärt werden.
Was die supponirte Betheiligung der Seta an der Blattbildung betrifft, so lehrt
im Gegentheil die Embryologie, dass schon die ersten sterilen Blätter, wie selbst
die Cotyledonen, aus den dem Kapseltheil entsprechenden zwei Quadranten hervor-
gehen. — Die Sporophylle sollen die partiellen Archespore im sporogonial head

39 III. L. J. Čelakovský:

Die Entwickelung der embryonalen Generation der Metaphyten
(Gefässpflanzen) aus dem Moossporogon ist also nur so denkbar, dass
alle ihre Glieder, die vegetativen wie die reproduktiven, durch Wieder-
holung desselben Grundorgans, eben des Sporogons, in verschiedenen
Verzweigungsgraden und in verschiedenen, den besonderen Functionen
entsprechenden Aus- und Umbildungen (Metamorphosen) entstanden
sind. Unverzweigt und in der primáren Verzweigung ist das Sporogon
zum Sprossglied geworden, dessen Blatt aus dem Sporangium, dessen
Stengelglied aus dem Sporogonstiel oder der Seta vegetativ umgebildet
ist. Durch die im Blatt oder primáren Sporangium stattfindende se-
cundäre Verzweigung entstanden in gleicher Weise die Blattglieder
(Segmente, Blattzipfel, secundäre Sporangien), welche von den Spross-
gliedern nur durch den Verzweigungsrang verschieden sind. Spross-
glieder und Blattglieder sind nur Wiederholungen desselben Grund-
organs, des Sporogons. Die Scnurrz-ScHvuurzExsren'sche Anaphytosen-
lehre, in ihrer Ausführung zwar sehr mangelhaft und unkritisch, enthält
den richtigen Gedanken, dass die embryonale Generation der Meta-
phyten durch Wiederholung desselben morphologischen Elements,
welches einfacher ist als Blätter, Stengel, Wurzeln und sie zusammen-
setzt, sich aufbaut. Scauzrz nannte dieses ihm nur nebelhaft vor-
schwebende Elementarorgan, welches wir nun als homolog dem Spo-
rogon erkannt haben, ein Anaphyton, und man kann diesen Collectiv-
namen für Sprossglied und Blattglied beibehalten. Die Theorie des
antithetischen Generationswechsels führt also zur Anaphytosen-
lehre in deren wissenschaftlich begründeten Form.

Aus Allem ergiebt sich aber als wichtigste Erkenntniss, dass
ein Sporangium (Pollenfach, Ovulum) nur entweder (selten,
bei Gymnospermen?“) selbst blattwerthig sein, oder als
Blattglied auf einem Sporophyll entspringen
kann. Das Kaulom, aus den sterilen Stengelgliedern aller Spross-

im Entstehen mit sich führen und auf sich zu Sporangien gestalten. Das wäre
denkbar bei einem Zycopodium, oder selbst Eguisetum, aber unmöglich bei einem
vielverzweigten Farnblatt, welches Hunderte und Tausende von Sporangien trägt.
In diesen Punkten liegen die Schwächen der Hypothese, welche nur der Irrlehre
von den Sporangien sui generis zuzuschreiben sind.

23) Samenknospen, die ganzen Blättern homolog wären (primäre Sporangien.
Ovularblätter) können nur bei solchen Gymnospermen vorkommen, die keine
vegetativen Carpelle besitzen, wie die Taxaceen. (Was ErcnzeR bei den Podo-
carpeen für Carpelle hielt, sind keine solchen, sondern Deckblätter wie die Deck-
schuppen in den Zapfen der Abietineen). Bei den Angiosnermen, welche stets
mit vegetativen, den Fruchtknoten bildenden Carpellen versehen sind, können

Epilog zu meiner Schrift über die Placenten der Angiospermen. 33

glieder bestehend, kann kein Sporangium erzeugen. Etwas anderes
ist es mit dem Vegetationspunkt des Sprosses oder dem „Achsen-
scheitel“. Es wird jetzt (nach Fig. 25, 26) noch deutlicher, dass
der Achsenscheitel noch kein Kaulom ist, vielmehr ein Thallom,
in dem Achse und Blätter, sammt deren potentiellen Archesporen,
noch nicht gesondert sind (etwa so wie im Thallus der meisten
frondosen Jungermanniaceen, während bei Blasia die Trennung bereits
deutlich stattfindet). Wenn dann ein secundäres (blattbürtiges) Spo-
rangium so frühzeitig sich zu bilden anfängt, dass die Basis seines
Sporophylls oder Carpells, auf welchem es entstehen sollte, aus dem
Achsenscheitel noch nicht hervorgetreten ist, so muss es, von dem
noch nicht völlig ausgegliederten Sporophyll getrennt, direct aus dem
Achsenscheitel hervorgehen (Selaginella). Wenn dann die Blüthe mit
einem solchen Carpell oder mit einem Kreise von 2 bis mehr solchen
Carpellen, von denen nur eines fertil ist, abschliesst, so wird das
frühzeitig angelegte secundäre Sporangium (Ovulum) aus dem ganzen
kleinen Rest des Achsenscheitels hervorwachsen, mehr weniger ter-
minal zur Blüthenachse, ohne deswegen selbst axil oder überhaupt
achsenbürtig zu sein, weshalb es in manchen Fällen von der nach-
träglich sich erhebenden Carpellbasis mitgehoben und vom Achsen-
scheitel weit entfernt werden kann (wie bei den Gramineen, Moraceen
und Cannabineen).

Erklärung der Tafel.

Fig. 1. Sporophylle bildender Achsenscheitel von Lycopodium, etwas
schematisch.

» 2. Desgl. von Selaginella. Die Grenze zwischen der Achse und
den Blättern sowie der blattbildenden Schicht des Achsen-
scheitels ist schattirt.

» 9. Anlage eines einzelnen Carpells; a der Achsenscheitel.

die Ovula nur Produkte dieser Carpelle sein. Die Ovula an einer freien Central-
placenta (z B. bei den Primulaceen) können keine Ovularblátter sein, wogegen
scho ihre basipetale Anlage streitet. Weitere Beweise findet man in meinen
Abhandlungen über die morphologische Bedeutung der Samenknospen und über
die Placenten. Ebensowenig ist ein terminal zur Achse erzeugtes Ovulum ein
terminales Ovularblatt, welches sowohl durch die nicht seltene fernere Ver-
schiebung als auch durch comparative Gründe widerlegt wird.

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1899.

os

JV
12.
118%
14.

15.

16.

IUT

IM. L. J. Čelakovský:

Weiteres Stadium desselben, der Achsenscheitel ist auf-
gebraucht.

Noch älteres Stadium; die Samenanlage gebildet.

Junge Carpellanlage; aus dem Achsenscheitel erwächst das
Ovulum o. |

Alteres Stadium; das Ovulum bereits auf die Ventralsutur
des Carpells emporgehoben.

Junge weibliche Blüthe von Cannabis nach Zincer (Taf. VII
Fig. 18); p,p, Perigonblätter, cc, Carpelle, zu einem Ringwall
vereinigt, o Anlage des Ovulum.

10. Zwei jüngste Stadien derselben Blüthe im Längssehnitt nach
ZisceR (Taf. VIII Fig. 16, 17), ohne das Zellnetz und nach
eigener Interpretation. Buchstaben wie früher.

Entwickelter Fruchtknoten von Cannabis im Längsschnitt, nach
eigener Auffassung.

Desel. nach Zıscers Interpretation; à Internodium zwischen
6 und 6.

Unterständiger Fruchtknoten mit innen getrennten Carpellen.
Abnormaler Fruchtknoten von Morus; beide Carpelle c, c,
fruchtbar, das schwächlichere (normal sterile) längs der Ven-
tralnaht des kräftigeren Carpells verschoben.

Zweifáchericer Fruchtknoten, von 2 gleichen Carpellen ge-
bildet.

In den Fig. 3—15 ist der axile Theil schattirt; was hell ist
ist carpellär.
Querschnitt durch ein 2fächeriges Pistill, dessen hinteres Fach
(Carpell) steril, klein; im vorderen ein grundständiges
Ovulum o.

Querschnitt durch ein einfácheriges, doch bicarpelläres Pistill
mit terminalem grundständigen Ovulum 0, das vordere Carpell
fertil angenommen, schematisch.

. Blüthenspross von Thesium, mit emporgenommenem Deckblatt 6.

20, 21. Achsenscheitel eines akroblastischen Sprosses; 1, 2, 3,
Sprossglieder, bd, b,, b, deren Blätter, # das terminale em-
bryonale Glied (Scheitelzelle).

. Monocotyler Embryo, schematisch; 1 erstes Sprossglied mit

terminalem Cotyledon c; 2, 3, 4 nachfolgende Sprossglieder.
Die schattirten Basaltheile (Stengelglieder) der Sprossglieder
bilden die embryonale Achse.

. Oberansicht der epibasalen Hälfte eines Farnembryo, sche-

Epilog zu meiner Schrift über die Placenten der Angiospermen. 35

matisch. 1, 2 die den Cotyledon c erzeugenden Octanten,
3 Octant mit dem zweiten Blatt b,, 4 die akroblastische Stamm-
kuospe bildender Octant mit den Blättern 0., b,, b..

. Sporogon oder auch gestieltes Sporangium.
. Sporangiophor von Ophioglossum, nach Bower aus einem ven-

tralen Sporangium hervorgegangen; auch Prototyp eines Achsen-
scheitels mit potentiellen noch unausgegliederten Archesporen,
aus einem Sporogon Fig. 24 oder Sprossglied analog ent-
standen.

. Ventraler Sporangiophor von PBotrychium, auch Prototyp eines

Sprosses, dessen Achse primäre Sporangien (auch ein termi-
nales), Homologa von Blättern, die in einem Achsenscheitel
Fig. 25 angelegt waren, ausgegliedert hat.

P PEN ie

PT

Vrerlag de kön. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr in Prag,

Lith Farský ag Dee
É LU PMR

+

jgibotn Bash d Wissenschaft Mefhemat naturmiss Olasse 1899 % |

erd.kö

i

p
*

EVE

Pásmo IX. — Brezenske —
Zridoveho útvaru v Poohfi.

Sepsal Čeněk Zahálka.
(S obrazci 56. až 69.)

(Předloženo dne 13. ledna 1599.)

Jedno z nejzajímavějších pásem českého křidového útvaru jest
pásmo IX. čili Březenské. Jeho veliké změny faciové, značná moc-
nost, bohatost skamenělin a rozmanitý jejich ráz růzností facií pod-
míněný, činí pásmo to zvláště poutavým. Pro velké změny jeho fa-
ciové mění vlastnosti své z Polomených Hor přes Řipsko do Poohří
takovou měrou, že nelze zjistiti totožnost pásma toho, porovnáváme-li
je na vzdálenějších místech ku př. v Kokoříně a v Březně. Tu třeba
pásmo to stopovati z jednoho kraje do druhého v blízkých od sebe
vzdálenostech, pozorovati jeho ponenáhlé změny petrografické a palae-
ontologické a ustavičně na zřeteli míti jeho základ i patro. "Tímto
způsobem provedena studia naše o všech pásmech křidového útvaru
z Polomených Hor přes Řipsko až do Poohří a výsledky, jichž jsme
docílili mnohaletým studiem v malém poměrně terrainu vzbudí jistě
pozornost přátel geologie, neboť v terrainu tom nalézají se až na Chlo-
mecké vrstvy veškery typické vrstvy českého útvaru křidového, jež
geologům zavdaly podnět ku sestavení stratigrafického pořádku jejich.
Koho by ku př. nepřekvapilo, dokážem-li dnes, že větší díl Jizerských
vrstev a sice Hleďsebské vložky — Druhý kvádr Kokořínský + Tri-
goniové vrstvy — Bryozoické vrstvy jsou co do stáří totožny s Bře-
zenskými vrstvami v Poohří? Jmenované vrstvy Jizerské čili pásmo
IX., stopovány z ústředí Polomených Hor od Vidími a Kokořína přes
Ripskou vysočinu do Poohří až k Postoloprtüm, přechází do typických
Březenských vrstev, majících všude za základ pásmo VIII. — Prvý

Tř. mathematicko-přírodovědecká, 1899. 1

> TV. Čeněk Zahálka:

kvádr Kokořínský — a za patro jedno a totéž typické pásmo X. —
Teplické. Koho by nepřekvapilo, dokážem-li v této studii, že pásmo
Teplické — X. neleží nikde pod pásmem Březenským — IX., jak se
až posud za to mělo, nýbrž vždy nad Březenským? Tute pravdu vy-
slovil sice poprvé znamenitý badatel v oboru českého útvaru křido-
vého Reuss již r. 1844., odvolal ji však později (1867.). Po něm Ro-
MINGER 1. 1847. přehlédnuv dislokací, hojných v okolí hory Ranné
u Lenešic a určiv omylem pásmo VIII. (prvý kvádr Kokořínský) u Le-
nešické cihelny jako pásmo Plánru (X. — Teplické), soudil, že pásmo
Březenské (IX.) mladší jest, nežli Teplické — X. (Omyl RowrvGEREm
vyslovený opětován u všech geologů pozdějších: u GumseLa (1868),
ScHLONBACHA (1868), Krestino (1870), Friée (1895) i u mne (v pracích
starších). Nebylo povšimnuto aneb nebylo nalezeno lokalit, kde bez-
prostředně obě pásma, Březenské (IX.) i Teplické (X.) v holých strá-
ních ve styku jsou, kde nejsou porušeny dislokacemi ve svém přiro-
zeném pořádku. Proto nemohu pochopiti, jak mohl Reuss (1867) na
náhled RomrvcERův přistoupiti, on, jenž viděl v holé stráni Oharecké
u Volenic typické Teplické pásmo (X.) na typickém Březenském pásmu
(IX ) bezprostředně spočívati.

Uvádíme několik profilů z Poohří, kde bezprostředně pásmo Te-
plické (X.) na Březenském (IX.) spočívá a vysvětlíme omyly předcho-
zích geologů. Kde se u geologů v prozkoumaném mnou kraji i jinde
než v Poohří tvrdí, že tam rovněž Březenské vrstvy (IX.) spočívají
na Teplických (X.), jako ku př. v obvodu Řipské vysočiny aneb v Po-
lomených Horách, tam způsoben omyl, že byla nejvyšší část Tepli-
ckého pásma (naše (Xd. — Zvonivé opuky Inoceramové) považována
za Březenské pásmo; mimo to bylo přehlednuto ve vysočině Ripske
päsmo Březenské (IX.) pod Teplickÿm pásmem (X.) i ta okolnost, že
za Ripskou vysočinou na pokraji Polomených Hor u Štětí a Mělníka
počíná se pásmo IX. proměňovati v pisčité facie, až se ve facie tyto
ve středu Polomených Hor úplně promění.

Poukazuje na své práce o pásmu IX. v okolí Řipu a v Polome-
ných Horách, přistupuji k popisu pásma IX. v Poohří.

Rozšíření pásma IX.
Pásmo IX. náleží ku nejrozšířenějším pásmům v Poohří. Na

pravou stranu Ohře jen nepatrně zasahuje. Hlavním sídlem jeho jest
levá strana Poohří od Hostenic u Brozan až k Postoloprtům. Vniknem-li

Pásmo IX. -- Březenské — kridoveho útvaru v Poohří. 3

z Ripského Polabí do Poohří naleznem poprvé pásmo IX. při jižním
konci obce Hostenic. Pásmo IX. tvoří zde břeh Oharky od hladiny
Ohře až ku zahradě Vagnerové. V zahradě samé naleznem již pásmo
IX. pokryto pásmem X. Dislokací dostaly se vrstvy pásma IX. JZ. od
Hostenic do větší výše, takže nad Břežany najdem spodní čás“ pásma
IX. v nejvyšší poloze stráně, která jde od Břežan do Žabovřesk. Zá-
roveň je tu všude přístupno pod pásmem IX. pásmo VUI. jako zá-
klad pásma IX.

Jižně od Žabovřesk, u samé hladiny Ohře najdem opět nejvyšší
polohu pásma IX. a na něm spočívá opět pásmo X.

Od severního konce Strádonic táhne se menší pruh pásma IX.
až na Lahov u Pátecké myslivny.

V Pátku naleznem nejvyšší část pásma IX. u samé hladiny Ohře;
i zde je pokryto pásmem X. Výše nad hladinu Ohře vystupuje pásmo
IX. v Krystře a u Dolního mlýna v Luhu pod Slavětínem. I zde je
všude pokryto pásmem X.

Zcela malého rozšíření má pásmo naše z Mělců u Loun až do
Března. Zde pokryto je na dvou místech a sice na Mělcích a na Bře-
zenském vrchu vrstvami třetihorními.

Vysočina mezi Hazemburkem, Tfiblicemi a Košticemi vykazuje
všude na stráních údolních pásmo IX; na temenech planin jejích jest
však pokryto obyčejně buď samotným pyropovým štěrkem aneb štěr-
kem pyropovým a diluvialní hlínou. Na levých stráních Koštického
údolí pásmo IX. hojně na povrch vychází.

Vysočina mezi Košticemi, Libčevsí a Břvany vykazuje hojné vý-
chozy pásma IX. Hlavně na stráních Ohareckých od Koštic přes Vo-
lenice a Vorasice do Vršovic, rovněž nad Lenešicemi kolem vrchu
Chlumu a Ranné. Na mnoha místech vidíme tu pásmo IX. pokryto
pásmem X. ku př.: v Košticích, Volenicích, v Lenešické cihelně a j.

O základu pásma IX.

Totéž pásmo VIII., které je základem pásma IX. v Polomených
Horách a v Řipské vysočině, totéž pásmo VIII. je základem pásma IX.
1 v Poohří. Jeho složení petrografické v okolí Budyně souhlasí s oným
u Roudnice. Nejlépe je přístupno pásmo VIII. od Břežan u Budyně
- až do Žabovřesk, a v těchto místech spočívá na něm pásmo IX. Také
u Lenešické cihelny přístupno je pásmo VIIT. a i tu na něm spočívá
pásmo IX. O vlastnostech pásma VIII. v Poohří pojednali jsme již
ve zvláštní studii, na kterouž odkazujeme a kde shledáváme, že se od

pásma IX. velice rozlišuje.
1*

4 IV. Čeněk Zahálka:

O patru pásma IX.

Patrem pásma IX. jest jako v Polomených Horách a jako v Řip-
ské vysočině pásmo X. Pásmo X. líší se od pásma IX. dosti po stránce
petrografické i palaeontologické. Vrstvy pásma X. nejsou tak jilovité
jako v pásmu IX., mají více vápence a určujem je co vápnité slíny.
Po stránce palaeontologické se valně líší od pásma IX. Terebratula
simiglobosa, Micraster cor testudinarium a breviporus, význačné spongie
atd. líší pásmo to od pásma IX. dostatečně. V Poohří lze na někte-
rých místech již proto vésti přesnou hranici mezi pásmem IX. a X.,
poněvadž jest blízko hranice obou pásem vložena do nejvyšší části
pásma IX. Coprolithová vrstva; nad tou ve výši skorem 1 m počíná
často již pásmo X. Blíže o tom, jakož i o pásmu X. vůbec pojedná-
váme ve zvláštní studii o pásmu X. v Poohří.

O nevlastních patrech pásma IX.

Tam, kde nad pásmem IX. nejsou vyšší vrstvy útvaru křidového
zachovány, tam může býti patrem i jiný útvar ku př. neogenový. To
shledáváme na několika místech v Poohří. Zejména uvádím: Mělce
u Loun, Březenský vrch nad Březnem a okolí Nečich, Týnce a Křtě-
nova. Jinde zase pyropový štěrk diluvialni bývá patrem pásma IX.
Tak jest tomu ponejvíce v krajině mezi Košticemi, Třiblicemi a Břežany.

Vrstvy neogenové tvořící nevlastní patro pásma IX. složeny jsou
obyčejně z pískovců jemnozrnných kaolinických, které se na povrchu
snadno rozpadávají a splakují. V těchto pískovcích jsou velmi pevné
a tvrdé lavice křemitých pískovců, které se po rozpadnutí kaolini-
ckých pískovců na povrchu objeví a v podobě větších neb menších
balvanů povalují, větrání vzdorujíce. Takové balvany pískovce křemi-
tého jsou, jak z předchozích pojednání našich známo, roztroušeny i na
povrchu starších pásem na protější straně Ohře až na vysočině Pe-
rucké a rovněž je nalezáme na Klapské vysočině v oboru pyropových
štěrků; proto soudíme, že i tam někdy vrstvy neogenové rozšířeny
byly a pozůstalé balvany jsou pozůstatkem jejich.

K vůli bližšímu poznání těchto vrstev neogenových povšimneme
si pěkně přístupné stráně vrchu, jenž sluje Mělce při západní straně
Loun nad nížinou Ohareckou. Po severní straně vrchu máme

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří. 5

Profil 90.
(Obr. 67.)

Vrchol stráně na Mělcích. 216 m n. m.
Budagpiscitä, tmavá S... <.. Se TO) re
( 9. Piskovec jilovitý Sedobily, velmi jemný, měkký © Z PO VOV A AO Dt DaB

15

8. Piskovec jilovity žlutý, velmi jemný, měkký .

7. Piskovec jilovitý bílý, velmi jemný, měkký neb poněkud hrubší
ARR ONNICIS EB ES un. SR RV OSSA RL OU 6:0
Boule pískovce kř emitého železitého slinitého. Červený neb rezavý.

V šedé slinité hmotě jakožto tmelu vězí broky křemene obalené
slupkou hnědého neb rezavého limonitu. Místy partie červené jako

u červených pískovců permskych s Supinkou moskovitu. Místy |
je boule ze dvou i více složena. Boule udržují horizont a vězí
wpiskoveil jako jest 7. nebd. <... NEE LS NEL N. 0
Piskovec jilovity bílý . . . 1
Piskovec křemitý jemnozruny bily tu a tam s hrubším zrnkem kře- |
mene. Pevný a tvrdý. Ostře v lavici pevné vyčnívá . . . . 0°3 až 0°5
Podobá se pískovcům, jež se povalují v balvanech ve zdejším
okolí.

Piskovec jilovitý, bílý, žlutý až červený . . . . . . . . . a PU
Boule jako 6. Cervenñ jejich sahá někdy i do vrstvy 3 i 04
Piskovec kaolinickÿ jemnozrnnÿ mekky, misty s hrubšími zrnky

\ křemene, místy jilovitÿ. Belavy. Velmi snadno se rozpadävä . . . 75 )

SA

Neogen.
k

Hr I Co

Křidový útvar. Pásmo IX. »edy Ji us ner Haine pramenů z něho
yes eh 9 435) 1418

Na Březenském vrchu pokryto je temeno troskami porcelanitu.
Jsou barvy ponejvíce červené, mezi nimi jsou též strusky a popel.
Že vznikly tyto horniny vyhořením flecí uhelných a že tím jíly neo-
genové vypáleny až do červena je známo.

Na Březenském vrchu (viz profil 107. obr. 63.) jsou pod tro-
skami porcelanjaspisu jíly, které bývají považovány za neogenové.
Stopy skamenělin křidových ani foraminifer ve výplaku jsem nenalezl.

Neogenové vrstvy jakožto nevlastní patro pásma IX. přístupny
jsou ve větší míře na Malém Vrchu nad Vršovicemi u Loun. Vrch
ten má dvě kupy vyšší a nižší. (Obr. 68.) Prvá vystupuje do výše
291 m n. m., druhá do 280 m. Vrcholky obou kup pokryty jsou
porcelanjaspisy ponejvíce červenými, tak že se již z velké vzdálenosti
červenají. Na Březenském pásmu IX., které sahá na Malém vrchu asi
do 260 m n. m., spočívají tu pískovce neogenové, do nichž vloženy
jsou jíly s vrstvičkami hnědého uhlí neb mouru. Je známo, že se vy-
kládá povstání porcelanjaspisů tím způsobem, že flece hnědouhelné,
uložené v jílech, vyhořely a tím vypálily jíly ve hmotu porcelánovitou.
Proto nalézáme též v oboru porcelanjaspisů hojně škvárů a popelu.
Zajímavo je, že proces spalování hnědouhelných vrstev trvá dosud.
Roku 1896. navštívil jsem v srpnu za deštivého počasí Malý vrch

6 IV. Čeněk Zahálka:

a když odkryval jsem vrstvy uhelné a mourové na nižší kupě, ucítil
jsem týž zápach, jaký shledáváme na uhelných hromadách při uhel-
ných dolech, kde rozkladem pyritu uhlí se zapaluje. U některé vrstvy
uhelné, která byla slabá a vyhořelá, takže jen popel po ní zbýval, byl
jíl jen slabě vypálený. Na Malém vrchu jest následující

Profil 91.

(Obr. 68. a 69.)

Vrchol vyšší kupy, Malého vrchu: (25 202-000 Re

| 13. Porcelanjaspis barvy červené, fialové, modré, žluté. bílé; se
škvárami černými a rudými a s popelem šedým, rudým a bílým.

S | Vše rozhäzeno.
= 12. Piskovec jemnozrnny kaolinický, bělavý. Na povrchu rozpadlý. | =
En Chová místy tvrdší pevné křemité pískovce bělavé neb Zlu- x
= | tavé; tyto z předešlého vypadnou a po stráni se povalují. |=
> Místy jsou pískovce hrubší, žluté, místy železité, hojně limo- |
19 nitem proniknute, místy osamocené kuličky žlutého pískovce
na povrchu se objevují, místy kousky limonitu se povalují. J
— Vrchol nižší kupy 250 m n. m. ———
s { 11. Porcelanjaspis týž Jako nahoře, se škvárami a popelem. Roz- |
© metäno po vrcholu nižší kupy. Vybírá se na a a B
an) do okolí Loun .. 0
o) 10. Popel. Vrstva povstalá vypálením hnědého uhlí . . 02
D MO JNSEdÝA LES do éervena, KaB bony: Málo ohněm vy-
Z či pálený . . 0:3
=! 8. Popel rudý po spáleném hnědém uhlí s kousky vypáleného a
a | jílu barvy bílé a éervenavé . . . . ARENA alle
= | 7. Mou» uhelný tmavohnědý do černa . . 0-02{ s
== Tento mour r. 1896 v leté doutnal v mistech, kde odkryt byl.
| 6. Jil zažloutlý zachovalý . . . 03
Z| 5. Mour uhelný tmavohnědý do černa zadky 5180 0203
1. Jil hnědý zachovalý . . . oD
3. Mour uhelný tmavohnědý do černa .. . 0:04
2. Jil šedý s tenkými vrstvičkami hnëdého uhli zachovalého . 3:31
V 1. Piskovec jemnozrnný k olinický bílý. . . . . . . 145 )
ZÁKlAV PES MONA NKTAONÉbROMEVA TE NE SEE CO Ent

Velkou mocnost porcelanitu nalézáme na nejvyšší kupě Velkého
vrchu nad Vršovicemi. (Profil 101. Obr. 62.) VerexovskŸ popsal floru
třetihorní z těchto vypálených jílů (ve Zprávách Král. Čes. Spol. Náuk
1882.) Také na Červeném vrchu, na Černodolském vrchu a jiných
v okolí Nečich.

O pyropovém štěrku diluvialním, jenž pokrývá pásmo IX. v kra-
jině mezi Košticemi, Třiblicemi a Břežany pojednali jsme na jiném
místě. ‘)

1) Rozšíření pyropových štěrků v Českém Středohoří. Zprávy Král. Čes.
Spol. Náuk. 1884.

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří. 7

Petrografie pasma IX.

Petrografické poměry pásma IX. v Poohří nevykazují takovou
rozmanitost jako v Polomených Horách. Podobají se spíše poměrům,
jaké jsou přilehlé vysočině Řipské. V Hostenicích, v nejbližším to
nálezišti v Řipské vysočině, nalézáme vedle slinitých jílů ještě pevnější
lavice písčitých slinü. Toto první náleziště jest ale zároveň posledním,
které vykazuje pevné lavice písčitých slínů. Další náleziště pásma IX.
směrem k Lounům nevykazují žádných pevných pisčitých slínů více.
Veškery vrstvy pásma IX. stávají se slinitojilovitými. Zřídka přibírá
některá vrstva zrnka křemenná. Tu vlastnost, kterou jsme shledali
u všech pásem původu mořského v Poohří, totiž, že čím dále na zá-
pad (k Postoloprtům) tím více přibývá jim glaukonitu, tu vlastnost
mají také některé polohy pásma IX. Přibírají místy tolik glaukonitu,
že nabývají barvy zelenavé a na vrypu jsou zelené. Pod drobnohledem
shledáváme též, že tvoří glaukonit hmotu skameúující u jehlic spongii.
Čím více glaukonitu, tím více jehlic sponsií.

Slinité jíly jsou mastné, nadržují vodu a v oboru jejich často
vytryskují prameny vody. Čerstvě nakopaný jíl nevydrží dlouho v ku-
sech na povrchu zemském; již po jediném dešti a nastalém na to
parnu rozpraskávají na povrchu. Po více deštích trhliny se rozšiřují
i ku středu kusu ve směru vrstevnatosti. V tomto stavu jsou nejspů-
sobilejší ku vyhledávání skamenělin. Tu se snadno rozloupnou a na
ložích objeví se dosti zachovalé skameněliny. V čerstvých, mokrých
jílech kladivo se boří do jílu jako do mýdla a skameněliny těžko se
dobudou. I velké kusy jílu rozpadnou se během jednoho roku úplně.
Voda odnáší rozpadlý jíl po stráni snadno dolů. Nahromaděný jíl na
stráni zvětralý neb splavený stává se po deštích kluzký a sjíždí po
strání dolů. Někdy děje se posouvání jílů těch pomalu a prozrazuje
se na počátku tvořením se trhlin. V oboru čedičových vrchů svalí se
na jíl čedičový štěrk a tu posouvá se spolu s jílem shora dolů. Tímto
posouváním ničí se pozemky hospodářů a je známo, že loňského roku
i obec Klapý pod Hazenburkem z části pobořena posouvajícím se jílem
spolu se štěrkem čedičovým. V Poohří a v Českém Středohoří vůbec
jsou úkazy tyto zcela obyčejné, a kde jsou podmínky uvedené, tam
posouvání jílu a štěrku čedičového po každém trvalém deštivém po-
časí jest pozorovati. Popsali jsme mnohé úkazy tyto v článcích: „Po-
souvání ssutin čedičových na Březníku u Libčevsi“*) a „O ssutinách

2) Zprávy o zased. Král. Čes. Spol. Náuk. 1884.

RE

m

mm

8 IV. Čeněk Zahälka :

čedičových a znělcových v Českém Středohoří“.“) Nejlépe vzdoruje
posouvání ssutin les. Kde ten se vykácí v oboru jmenovaných jílů
aneb ssutin na nich nahromaděných, tam snadno posouvání nastane.

Slinité jíly obsahují hojně pyritu. Týž je hmotou skameňující.
Blíže povrchu mění se v limonit a sádrovec. Proto skameněliny často
z limonitu jsou složeny.

Zvláštním nerostem v oboru nejvyšších vrstev pásma IX. je sfe-
rosiderit. Je barvy tmavorudé, hnědé, špinavě žluté, obyčejně dosti
hlinitý, vrypu žlutého neb hnědého. V kyselině slabě šumí. Bývá ku-
lovitý, někdy soustředně miskovitý. Na povrchu bývá dosti zvětralý
a změklý. |

Prehledn& sestavme seznam hornin päsma IX.:

Pisčitý slin.

Glaukoniticky slin.
Glaukoniticky väpnity slin.
Pisčitoslinitý jíl.

Vápnitý jíl.

Slinity jíl.

Glaukonitický slinitý jíl.

Podáváme tuto petrografický rozbor některých hornin důležitých,
které se v předchozích pásmech neobjevovaly.

Pisčitoslimtý jíl ze souvrství IX. 9. profilu 107. z Březenského
vrchu nad Oharkou.

Makroskopicky: Měkký kámen, intensivně žlutý, poměrně pe-
vnější než jiné jíly. Zřídka kde zaleskne se na povrchu šupinka slídy
muskovitu. Jiné nerosty rozeznati nelze. Šumí mocně v kyselině.

Mikroskopicky: Jíl v prášku žlutě zbarvený poměrně nejvíce
zastoupen. Vápenec v čirých zrnkách hojný. Křemen též v čirých
zrnkách hojný. Glaukonit co tráva zelený v nepravidelných zrnkách
zřídka. Limonit ve hnědých zrnkách velmi hojný. Týž větráním zbar-
vuje horninu žlutě. Vypläuje i komůrky foraminifer. Foraminifery
zřídka viděti.

Vapnity jíl ze souvrství IX. 2. profilu 101. z Velkého vrchu nad
Vršovicemi.

Makroskopicky: Měkká hornina šedá s tmavošedými do modra

3) Vesmír. 1890.

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří. 206)

skvrnami. Místy skvrny žluté aneb hnědé od zvětrávajících kousků
limonitu. Nerosty jiné nelze v něm rozeznati. Sumí mocně v kyselině.

Mikroskopicky: Jíl v prášku šedém nejvíce zastoupen. Vápenec
v čirých zrnkách velmi hojný, obyčejně tvoří jehlice spongií, které
spatřujeme v podélných 1 příčných průřezech. Glaukonit v malých
zrnkách dosti zastoupen. Tvoří místy jehlice spongií. Limonit hnědý
je hojný v jemných zrnkách. Vetränim zbarvuje okolí své do žluta.

Slinitÿ jíl ze souvrství IX. 2. profilu 98. z Kystry nad Oharkou.

Makroskopicky: Tmavošedá měkká hornina, v níž nerosty roze-
znati nelze. Šumí mocně v kyselině. Malý kousek hozen do vody roz-
padne se během jedné hodiny v bláto.

Mikroskopicky: Jíl šedý co prášek vyplňuje výbrus v největším
množství. Tu a tam prosvitávají čirá zrnka vápence. Vápenec skládá
též jehlice spongii. Pyrit v černých jemných zrnkách neb čárkách
hojný. Také vyplňuje komůrky foraminifer. Limonit hnědý v malých
zrnkách vzácný. Rovněž vzácný v malých zrukäch glaukonit, který
jako vždycky má barvu co tráva zelenou,

Slinity jíl ze souvrství IX. 4. profilu 102. z Poustky nad Hrá-
deckým potokem u Lenešické cihelny.

Makroskopicky: Měkká hornina ale poměrně dosti pevná (u po-
rovnání s jinými jíly), bělavě šedá s tmavšími šedými do modra skvr-
nami. Tu a tam je Terebratulina gracilis, foraminifera, tečka neb
čárka hnědá neb žlutá po limonitu. Jinak nerosty rozeznati nelze.
Šumí mocně v kyselině.

Mikroskopicky: Jíl šedý v prášku vyplňuje průřez. Vápenec v či-
rých zrnkách hojný. Skládá obyčejně jehlice spongií a místy forami-
nifery. Glaukonit zelený v malých zrnkách zřídka. Limonit hnědý
v jemných zrnkách hojný. Vyplňuje často komůrky foraminifer. Větrá-
ním žloutne a zbarvuje okolí do žluta.

Slinity jíl ze souvrství IX. 1. profilu 104. nad Poustkou u Lene-
šické cihelny.

Makroskopicky: Měkká bělavá hornina, místy slabě zažloutlá neb
zašedivělá. Lpí silně na jazyku jako každý jíl. Nerosty pouhým okem
rozeznati nelze. Šumí mocně v kyselině.

Mikroskopicky: Šedý jíl v prášku vyplňuje průřez. Vápenec
- v čirých zrnkách hojný. Často skládá foraminifery a jehlice spongii.
Limonit ve hnědých zrnkách hojný. Často vyplňuje komůrky forami-
nifer. Větráním zbarvuje okolí do žluta. Je to jako obyčejně proměna
z pyritu. Glaukonit zelený v zrnkách vzácný.

10 IV. Čeněk Zahálka:

Geotektonika pásma IX.

Geotektonické poměry pásma IX. (tvoří součást geotektonických
poměrů zdejšího křidového útvaru vůbec. Zmiňujeme-li se již u pásma
IX. o některých poměrech, zejména o dislokacích, činíme tak proto,
poněvadž znalost jejich má veliký vliv na správné rozřešení strati-
grafickych poměrů našeho pásma IX. Právě geotektonické poměry
v oboru krajiny, kde vyvinuto je pásmo IX., byly toho příčinou, že
stratigrafickä poloha pásma IX. nebyla správně pojata. Tak ku př.
v Košticích nalezáme ve vyšší poloze stráně Oharecké pásmo X. (Te-
plické). V blízkém údolí Koštickém a sice v levé stráni jeho ve mno-
hem vyšší poloze, nežli u břehů Oharky v Košticích nalezáme pásmo
IX. Styk obou pásem přístupný není. Nepřihlížíme-li ku geotektonice
zdejší krajiny, mohli bychom se domnívati, že pásmo IX. čili Bře-
zenské mladší jest, než-li pásmo X. čili Teplické. Poněvadž ale z né-
kolika profilů seznáme, že pásmo X. na pásmu IX. spočívá, třeba po-
měry výšek pásma IX. a pásma X. u Koštic a v Koštické stráni na
Vinici vyložiti tak, že jde mezi Košticemi a návrším Vinice u Vunic
dislokační rozsedlina směru od JV. ku SZ., podle níž pásmo IX. na
Vinici do větší výše vrženo bylo nežli pásmo X. v Košticích.

Tento směr však od JV. ku SZ. jest hlavním směrem zdejších
rozsedlin i dislokačních rozsedlin, jak z předchozích našich pojednání
o pásmech útvaru křidového v Poohří plyne.

Jiný příklad. Na stráni u Lenešické cihelny blíže Loun (viz
obr. 55.) nalezáme v právo od cihelny (podle obr. 55.) pásmo VIII.
a nejspodnější část pásma IX. Skorem v téže výši nadmořské nale-
záme v levo od cihelny (podle obr. 55.) nejspodnější polohu pásma X.
Kdo nemá tušení o dislokacích zdejších, přehledne rozsedlinu dislo-
kační ,r“, která bude míti směr od JZ. ku SV. a bude považovati
při zběžném studiu vrstvy pásma VIII. po případě i některou nej-
spodnější vrstvu pásma IX. po pravé straně cihelny a pásmo X. po
levé straně cihelny za jeden a týž horizont vrstevní. Poněvadž pak
v nálezišti „c“ nalézají se význačné skameněliny pásma Teplického X.
a toto je v nižší poloze nadmořské, nežli pásmo Březenské, IX. v pravo
od cihelny, bude z toho souditi mylně, že pásmo Teplické, X. je starší
nežli pásmo Březenské, IX. Tak soudil Ronınerr a po něm vsickni
ostatní geologové.

Zmíněný směr od JZ. ku SV. jest však druhý hlavní směr roz-
sedlin zdejšího kraje i rozsedlin dislokačních; právě v okrsku mezi
Břvany a Lenešickou cihelnou uvedli jsme již celou řadu přístupných

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří. al

dislokačních rozsedlin směru od JZ. k SV. a v této práci uvádíme na
obr. 65. též přístupnou dislokační rozsedlinu „r“. mající též směr od
JZ. ku SV. Take nepřístupná rozsedlina „r“, již zobrazili jsme na
obr. 64, nemůže míti jiný směr nežli od JZ. ku SV.

0 vrstvách pásma IX.

Pásmo IX. je složeno ve středu Polomených Hor, ku př. u Vi-
dími a Kokořína z rozmanitých pískovců, hlavně kvádrových. Čím
blíže ku Řipské vysočiné, tím více ztrácí vrstvy jeho zrn křemenných
a za to přibývá jim vápence a jílu, tak že u Mělníka a Štětí pře-
vládají v něm již více písčité slíny. Ještě dále a sice v Řipské vyso-
čině, převládají v pásmu IX. již slinité jíly a jen skrovně nalézáme
v něm pisčitých slínů. Podobně je tomu v oné části Poohří, která
přiléhá k Řipské vysočině. U Hostenic, kde poprvé v Poohří s pás-
mem IX. se shledáváme, přístupen je svrchní oddíl pásma IX. a ten
má v sobě ještě pisčité slíny a nad těmi slimté jíly. Nedaleko Ho-
stenic v Břežanech, přístupen jest spodní oddíl pásma IX. a ten ob-
sahuje slinité jíly. Lze tedy rozeznati v okolí Budyně v pásmu IX.
tyto vrstvy shora dolů:

Slinité jíly.
Pisčité slíny.
Slinité jíly.

To jest poslední facie pásma IX. s pisčitými slíny. Dále odtud
přes Libochovice k Lounům a Postoloprtům žádných více pisčitých
slínů nenalézáme. Všude od Libochovic až do Postoloprt převládají
v celém vertikálním postupu vrstev slinité jíly a málo kdy vyskytuje
se v nich nějaká jiná vrstva než jilovitá. Mezi Libochovicemi a Po-
stoloprty možno v postupu vrstev pásma IX. s hora dolů rozeznávati
tyto horizonty:

D. Slinité jíly místy s lavicí sferosideritovou (na Březenském vrchu,
na Velkém vrchu), místy s lavicí Coprolithovou (Koštice, Volenice,
Pátek, Poustka u Lenešic), místy není ani tato ani onano (Kystra
a od Kystry k Slavétinu).

4. Slinité jíly gastropodové vyšší (Březenský vrch, Velký vrch),

3. Slinité jíly glaukoniticke (Březenský vrch, Velký vrch).

2. Slinité jíly gastropodové niësi. Gastropody a mnohé jiné ska-
meněliny obyčejně z limonitu složené (Lenešická cihelna, Velký vrch).

12 IV. Cenék Zahälka:

1. Slinite jíly s nápadnou Ostreou semiplanou. (Velký vrch,
Lenešická cihelna).

Při takové změně pásma IX. nemůžeme srovnávati stáří té které
vrstvy pásma IX. v Poohří s tou kterou vrstvou v Polomených horách
aneb ve Vysočině Řipské.

Chceme nyní stopovati pásmo IX. z okolí Řipu Poohřím až ku
Postoloprtům a vyhledávati zvláště takové profily, kde základ aneb
patro pásma IX. přístupno bude.

Hostenice.

V břehu Oharky pod Hostenickým dvorem přístupny jsou vyšší
vrstvy pásma IX. Na pásmu IX. spočívá tu pásmo X. Obě pásma
jsou ve styku v zahradě Josefa Vagnera. Lze tu v obci sestrojiti ná-
sledující

Profil 92.
(Obr. na str. 265. ve „Druhé zprávě o geol. pom. Brozan. výš.“)
Vrchol stráně nad Hostenicemi. 180 m n. m.
Omie a: SEN BR AS NEN BES. ERST,
Dim Žlutníce zr V O O a oo o o
mm ————————— 1787 m
ri| 4 Vapnity slin bělavý v pevnějších lavicích ku stavbě se lämajici 40 | à
©) 3. Vápnitý slin modravý měkký . m o MUS
51 2. Vápnitý slin bělavý na povrchu rozdrobený ooo Öl
3 | 1. Vápmitý slin bělavý v pravé lavici. . . . . . . NE Oo ||
162 9
[A Somit il sedy, a modravý vlhký 603- 20 |
— Silnice l-

pá | 6. Písčitý slim šedý v pevnější lavici . . 0:2
| 5. Slinitý jil modravý, méně šedý, na povrchu v r pecky s se rozpadá- 2
©} vající, vlhký. Má RU pyritu, pes se na povrchu v sádrovec =
=\ meni . EMILE IE Nr, SOR
= | 4. PFisčitý slin šedý | v pevné lavici . o oo VA

| 3. Slinitý ji jako 5. Též s hojným Bádrovcem -20 S20

2. Pisčitý slin modravy, místy šedý, v pevné lavici me, WZ

| 1. Slin Sedy rozdrobeny na povrchu à 0:3

Hladina Oharky.

Nálezisko Hostenické má pro nás tu důležitost, že tu nad pásmem
IX. bezprostředně nalézáme pásmo X.
Ve vrstvě IX.2 jest.
Nautilus sublaevigatus D’Orb.
Acanthoceras dentatocarinatus Röm. sp.
Aporhais Reussi Gein.

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří. 13

Pectunculus lens Nilss. (zf)
Lima elongata Sow. (h)
Avicula glabra Reuss.

; Pecten Nilssoni Goldf.
Ostrea sp.
Exogyra lateralis Reuss.
Parasmilia centralis Mant.

Ve vrstvě IX. 4. je:

Aporrhais Reussi Gein.
Pectunculus lens Nilss.
Lima elongata Sow. (h)
Ostrea sp.

Exogyra lateralis Reuss.

-Ve vrstvě IX. 5. je:

Spondylus spinosus Goldf. (zř)
Ostrea semiplana Sow. (h)
Ostrea hippopodium Nilss. (h)
Achilleum rugosum Röm. (b) s přirostlými Foraminiferami
a Bairdiemi.
Ve vrstvě IX. 6. je:

Lima elongata Sow.
Exogyra lateralis Reuss.

Břežany.
Profil S6.
(Obr. na str. 282. ve „Druhé zprávě o geol. pom. Brozan. výš.“)

Již v profilu 86. zmínka byla učiněna o pásmu IX., které tvoří
patro pásma VIII. nad Břežany u Budyně. Je tu zachována jen spodní
část pásma IX. v mocnosti asi 13 m ve způsobě slimičých jílů měk-
kých, barvy tmavě šedé, modravé. Jily tyto rozpadávají se na povrchu
v teninké desky a pak v zem. Obsahují hojně roztroušeného pyritu
mikroskopického i makroskopického. Poslední od velikosti máku až
po velikost pěstě. Proměnou pyritu povstává limonit a sádrovec, jenž
všude na povrchu se povaluje. Krystalky sádrovce mají plochy
—P. = P.c P (111.110.010). Nejvíce je sádrovce mezi desti-
čkami rozpadlého jílu a pak v trhlinách jeho. Na povrchu jílu tvoří
se též bílý povlak hořké soli. Hlouběji pod povrchem je jíl poněkud

14 IV. Čenék Zahálka :

pevnější, ale vždy velmi měkký a vlhký. Větší skameněliny jsou vzácné.
Hojnější jsou drobné. Otreme-li jíl kartáčere ve vodě, objeví se na
povrchu velké množství drobnohledných skamenélin. Nalézaji se tu:

Obratle rybí.

Nucula pectinata Sow.

Ostrea hippopodium Nilss.
Ostrea semiplana Sow.

Bairdia subdeltoidea Můn. sp. (vh)
Flabellina elliptica Nilss sp.
Frondicularie rozmanité.
Cristellaria rotulata Lam. sp. (h)
Nodosaria obscura Reuss. (h)

Zajisté, že Kresci měl na mysli tyto vrstvy našeho pásma IX.
co Březenské vrstvy, když psal ve své Geologii na str. 754: „Podobné
slinité opuky (jako Březenské vrstvy v Březně) v mnohých polohách
v mastné jíly se měnící, táhnou se podél Oharky nad vyššími opu-
kami (Teplického stupně) až k Budyni.“

Spodní vrstvy pásma IX. táhnou se nad pásmem VIII. v nej-
vyšší poloze Pooharecké stráně až ku Žabovřeskám, jsouce pokryty
diluvialním štěrkem prahorním a silurským, místy mimo to diluvialní
žlutnicí (viz mou geologickou mapu krajiny mezi Čížkovicemi, Lukav-
cem, Libochovicemi a Budyní.“) Při cestě, která jde ze Žabovřesk
SSV., je viděti výchoz jílů pásma IX. u zoty 214 m n m. V ní na-
lezen též úlomek Ostrei semiplany. Několik kroků nad tímto místem
naleznem též pyropový štěrk co patro pásma IX. v ornici roztroušený.

Žabovřesky.

Týž slinitý jíl pásma IX., který přístupen je bezprostředně pod
pásmem X. v Hostenicích, v Košticích, v Kystře a j., ten samý pří-
stupen je v letech sušších u samé hladiny Ohře, jihozápadně od Za-
bovřesk. Tak bylo r. 1885., kdy vyčnívala nad hladinu Ohře 20 cm
mocná část z vrstvy, jejíž pokračování šlo nejen do hloubky, ale i do
řečiště. Je tu následující

4) Druhá zpráva o geolog. poměrech Brozanské výšiny.

Pásmo IX. — Brezenské — křidového útvaru v Poohří. 15
Profil 93.
„Vrchol kopce pobřežního JZ. od Žabovřesk. 173 m n. m.
Sapnmty slin šedobílý -pod ornicí. -2 . zu. S bo 20!
m nn Cesta en
A| 2. Vápnitý slin Sedobily pevný, na povrchu rozpadlý. Má na rozsed- 4
} linách vláknitý vápenec. Vrstva tato obsahuje velké množství (o
= skameneuin < -s : BE REIS RI SEN SSSR EDR ON
= m Pesina Te
1. Vapnitı; slin špatně přístupný, pokrytý s un SpA zvetra-
lým slínem . . . ! EN #5: 048)
Päsmo IX. Slinity ii navod An rod S četnými le pyrit Vyčníval
v letě r. 1885 nad hladinu o . . : "02m

Pokračuje hloubš. Zřídka kdy nad hladinu vystupuje.

EladınaLOhreN7.718852 (jindy až 0.30"cm. vyšší) M MEME 157:8"m nm.

V této nejvyšší vrstvě pásma IX. nalezl jsem:

Bairdia subdeltoidea Můnst. sp. (h)
Frondicularia Cordai, Reuss.
Cristellaria rotulata, Lam. sp. (h)

Pásmo IX. jest spolu s pokrývajícím jej pásmem X. v dislokační
poloze ku SZ. odtud ležícímu pásmu VIII. v témž břehu Ohře takto:

Vrchol kopce 173 m n. m.

U křížku. 166 m n. m.

= |
3 & 3
32 er
Hin EL Väpnite
= 2 5 BEI ER Pásmo X.
„= 1 „
s M slíny
= = = ©
= + MONTE
$ 8 = 8 8
>= "© SEE
de =. on
A = De i
a © Slinity jil Pásmo IX
M

SZ. LEE Hladina Oharky 157-8 m n. m. al BARTH,

Kostice.

(Obr. 3. ve článku: „Rozšíření pyrop. štěrků v Českém Středohoří.“ 1884.
a obr. 56, 57.)

V příkré stěně pobřežní v Košticích naleznem nejvyšší vrstvy
pásma IX. tak jako u Zabovřesk u samé hladiny Ohře a opět jsou
pokryty pásmem X. Je tu

16 IV. Čeněk Zahálka:

Profil 94.

Vrchol posent stěny. 1775 m n. m.

ZA Žlutnice NN EE AR AS PEL 1'/, až 2:0 m
Dilayinm i Štěrk ryropový ER POV NO AVON SVN Oo 02 , 05 m
Pásmo X. Vápnitý slín šedý v pevných Taicich RN: NN 319 0 "m
Deu Í 8.. Sina ji tmavosedv eee Le ANNE KO |
28) 2. Slinity ji coprolithový tmavošedý s velkým množstvím ska-
s ©) MENÉS RABÍNA UE MASO AKO A PDO EVA (DPI | S
= \ 1...Stenty, je tmavosedy a... ee. en EARS NN 10

Hladina Ohře.

Vrstvy slinitého jílu pásma IX. jsou tu bohaty pyritem jako
u Žabovřesk. Tento se mění v limonit a sádrovec.

Vrstva IX. 2. mívá někdy na ložích zelený povlak. Zřídka je
v IX. 2. hrubé zrnko křemene.

Ve vrstvě coprolithové IX. 2. jsou ?):

Coprolithy (vh)

Šupiny, obratle a zuby rybí (vh).

Ptychodus mamilaris Ag.

Corax heterodon Reuss.

Osmeroides divaricatus Gein.

Beryx ornatus Ag.

Oxyrhina Mantelli Ag.

Scaphites Geinitzi D'Orb. (vz)

Acteon ovum Duj. (vz)

Gastrochaena amphisbaena Goldf. (vz)

Inoceramus sp.

Úlomky skořápek velkých druhů, bezpochyby od druhu Brongni-
arti (h)

Spondylus sp.

Astarte acuta Reuss.

Nucula sp.

Exogyra lateralis Reuss. (h)

Ostrea semiplana Sow. (Zr)

Terebratula sp. Malý druh smáčklý, o 7 mm v průměru.

Terebratulina striatula Mant.

Terebratulina gracilis Schloth. (vh)

Rhynchonella Cuvieri D'Orb.

Bairdie.

5) Druhá zpráva o geol. pom. Broz. výš. str. 272.

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří. 17

Phymosoma radiatum Sorig., osten. (vz)
Micraster ?

Ohromné množství foraminifer.

Spongie v pyrit a limonit proměněné.

Někdy objeví se tak ohromné množství drobných skamenělin ve
vrstvě IX. 2., že slinitý jíl co hornina ustupuje stranou a jen co tmel
se jeví. Kus takový je pak pevnější a tvrdší, vápenci podobný. Někdy
se objevují na plochách vrstevnatosti u IX,. zelené povlaky.

Ve vrstvě IX. 3. jsou četné Fucoidy.

Ve starších pracích svých považoval jsem po příkladu Kresëino ®)
a Farče“) vrstvy tyto též za Teplické.

Reuss°®) r. 1844 určoval vrstvu naši IX. I. v nejvyšší části
pásma IX. zcela správně jako svůj Plänermergel. Píše: „In dem Plä-
nermergel von Kosstitz, der wie der von Kystra den oberen Schichten
dieses Gebildes angehört, findet man

Terebratula striatula Mant. (Terebratulina chrysalis Schl.)
Terebratula ornata Röm. (Terebratulina gracilis Schlot.)

Ostrea vesicularis Lamk.

Ostrea lateralis Nilss.

Ostrea minuta Röm.

Pecten membranaceus Nilss.
Pecten arcuatus Sow. ?

Gervilia solenoides Defr.

Patella (kleine).

Frondicularia ovata Röm.
Frondicularia angustata Nilss.
Robulina Comptoni Sow.
Cytherina subdeltoidea v. Münst.
Kleine Krebscheeren.

Zahlreiche Fischschuppen von Cycloiden und Ctenoiden.
Otodus appendiculatus Ag.“

Naši vrstvu IX. 2. počítal Reuss *) ku svému „Unterer Pläneru“
slovy: „Dem Gesteine von Laun'“) steht in Beziehung auf die äus-

6) Studie str. 62.

7) Cephalopoden, Reptilien u. Fische d. böhm. Kreideform.
8) Die Kreidegebilde, str. 55.

9) Die Versteinerungen II., str. 122.

10) Naše pásmo V.

LE. mathematicko-přírodovědecká. 1899. 2

18 IV. Čeněk Zahálka:

sere Beschaffenheit der untere Pláner von Kosstitz am náchsten. Es
ist ebenfalls ein in dicke Platten zerspaltener dunkelgrauer fester
Kalkmergel, der mitunter sandig und glaukonitisch wird. Ausser einer
wahrhaft erstaunenswerthen Menge von Koprolithen von Macropoma
Mantellii Ag., von Terebratula gracilis Sehloth...“

Reuss '') uvádí odtud následující seznam skamenělin:

Comatula spec. indet.

Randtáfelchen von Asterias guingueloba Goldf.

Terebratula ornata Róm.

Ostrea vesicularis; marginata, minuta?, flabelliformis, laterales.

Anomia subradiata, truncata.

Pecten rarispinus, serratus.

Nucula truncata Nilss.

Venericardia corrugata Reuss.

Lucina circularis Gein.

Nodosaria Zippei, annulata, lineolata Lorneiana.

Pianularia denticulata Reuss.

Frondicularia ovata, angustata, apiculata, inversa, crassa, Cor-
dai, striatula, canaliculata.

Flabellina cordata, Schmidtii, rugosa, turgida.

Cristellaria ovalis Reuss.

Globigerina cretacea D’Orb.

Rosalina moniliformis Reuss. (Anomalina ın.)

Bulimina tumida, variabilis.

Spirolina (Haplophragmium) Wwregularis, lagenalıs.

Robulina Comptoni Sow.

Nonionina compressa Röm.

Textullaria tricarinata Reuss. (Tritaxia t.)

Serpula planorbis Gein.

Pollieipes Bronnii Röm.

Cytherina subdeltoidea, ovata, parallela, complanata, elongata,
asperula.

Ptychodus mamillaris, latissimus, triangularis.

Hybodus affinis Reuss.

Galeus pristodontus, appendiculatus, obliquus.

Otodus appendiculatus Ag., serratus Ag.?, latus Ag.

Oxyrhina Mantellii Ag.

Odontaspis raphiodon Ag. (Lamna)

11) Die Kreidegebilde str. 38.

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří. 19

Squaluswirbeln und Stacheln von Spinax ? rotundatus Reuss.
Erstaunliche Menge Koprolithen von Macropoma Mantellii Ag.
Pyenodus scrobiculatus, rhomboidalis, semilunaris, subelavatus ?
Sphaerodus mamillaris, tenuis.

Gyrodus angustatus Ag.

Zahlreiche einzelne Fischschuppen und Knochen.

Tento znamenitý Reussiv seznam skamenelin z vrstvy IX. 2.
nesvédčí o tom, že by se vrstva tato měla počítati ku Reussovu Un-
terer Plánerkalku v Lounech čili ku našemu pásmu V. "Také odpo-
rují tomu stratigrafické poměry. Pásmo V. v Lounech spočívá na pásmu
IV. a přísluší mu dle naší stratigrafie jako patro pásmo VÍ., načež
následují vyšší nad ním pásma VII.. VIII., IX. a X. V Košticích spo-
čívá však naše vrstva IX. 2. a 3. bezprostředně pod pásmem X. Ná-
leží tedy ku nejvyšším vrstvám pásma IX. v Poohří, jemuž se také po-
dobá po stránce palaeontologické i petrografické, jak i jinde uvidíme.

Také to ‘je důvodem, že pásmo V. v Lounech nelze srovnati
s vrstvou IX. 2. v Košticích: Pásmo V. v Lounech je přes 20 m
mocné a mocnost jeho ve směru ke Košticům a Roudnici neubývá
(viz pojednání naše o pásmu V.) v Košticích jest však vrstva IX. 2.,
kterou Revss k Lounskému Unter-Plánerkalku počítá, jen 10 cm
mocná. I kdyby Reuss byl mínil svým Unter-Plánerkalkem v Košti-
cích vrstvy IX. 2. + 3., jež jsou dohromady 1:1 m mocné, pořád po-
měry mocností velmi si odporují, neboť vrstvy IX. I. měl již Reuss
za Plánermergel, jak jsme dříve uvedli.

Nemůžeme také počítati ještě vrstvy IX. 2+3. ku pásmu X.
— Teplickému, poněvadž jim chybí význačné skameněliny pásma toho,
vách jeho.

Určil tedy Reuss vrstvy v pobřežní stráni v Košticích takto:

Zahálka | Reuss
X. | Oberer
3: | (Unterer) Plänerkalk.
—
IX. |
022 Unterer
nejvyšší I
il | Obere Schichten des Plánermergels.

20 IV. Cenék Zahälka:

Ronısger !?) nepovažoval Reusstv Plänermergel z okolí Postoloprt
za starší Reussova Plänerkalku, on představoval si pořádek vrstev
těchto v přírodě opáčně :

Bakuliten-Thone — Plänermergel von Reuss.
Pláner, oberer und unterer.

Následkem toho praví ): „Reuss führt unter der Rubrik Gault '*)
noch andere Schichten an, die bei C'ostiz und an anderen Orten unter
dem Pläner liegen. Blos bei Costiz habe ich diese Lagen gesehen,
finde aber an ihnen keine andere Ähnlichkeit mit dem Baculiten-
Schichten, als dass es eraue Thone sind wie diese. Ihre Muscheln
unterscheiden sich gar nicht von denen des gewöhnlichen Pläners, von
dem sie bei Costiz auch mit aller Mühe sich nicht abgrenzen lassen;
Seltenheiten können hier durchaus nicht in die Waagschale geworfen
werden und die Unterscheidung dieser Schichten vom Pläner recht-
fertigen: in diesem Falle würden unsere Formationen zu Tausenden
anschwellen, was offenbar der Natur zuwider ginge.“

Dovoluji si obhäjiti starší výroky Revussovr a vyvrätiti právě
citovaný posudek RomrxcERův následujícím způsobem:

1. Vzhledem ku větě RomrxcERově: „Blos bei Costiz habe ich
diese Lagen gesehen,“ připomínám, že měl Rominger též prohlédnouti
ostatní náleziska, kde uvádí Reuss Plänermergel pod Plánrem.

2. Vůči větě: „finde aber an ihnen keine weitere Ahnlichkeit
mit den Baculiten-Schichten, als dass es graue Thone sind, wie diese“,
uvádím: RomrxcER připouští podobnost Revssova Plänermerglu v Ko-
šticích s Bakulitovými vrstvami téže krajiny po stránce petrografické.

3. Ku větě: „Ihre Muscheln unterscheiden sich gar nicht von
denen des gewöhnlichen Pláners“ podotýkám :

a) RomINcER tuto větu nedokázal, neboť neuvádí mušle ani
z Reussova Plänermerglu ani z Plánerkalku v Košticích.

b) Srovnáme-li mušle z Reussova Plänermerglu a z Plánerkalku
v Košticích u geologů uváděné, shledáváme, že se RowrveER mýlil.

V přehledu, který následuje, jeví se značný rozdíl mezi společ-
ností mušlí obou pásem ReussovYŸcn :

19) Beiträge, str. 642.

13) Tamtéž str. 653.

4) "Tak nazýval Reuss též svůj Plänermergel, maje jej za aequivalentni
francouzským Gaultem. (Versteinerungen, II. str. 121.)

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří. 2 1

Obere Schichten des | DEITZ2 IT ON V |
Plänermergels | unterer oberer N
Dt | Ip! X. | |
(Reuss) | (Reuss) | (Frič) | |
Ostrea vesicularis (hip- Ostrea vesicularis | Ostrea vesicularis | |
popodium) | | |
Ostrea (Exog.) late- Ostrea lateralis | Ostrea lateralis |
ralis | | |
Ostrea minuta Ostrea minuta? | —
| — | Ostrea marginata |
| — | Ostrea flabelliformis | Ostrea semiplana |
| (semiplana) |
| Pecten membranaceus — Pecten Nilssoni |
(Nilss. ?) | |
Pecten arcuatus? © = | Pecten curvatus

(curvatus ?) |

— | Pecten rarispinus sut

— Pecten serratus | —
Gervilia solenoides | = | = |

= Anomia subradiata =

— Anomiá truncata ==

— Nucula truncata | —

— Venericardia corrugata —

— Lucina circularis | —

— Gastroch. amphisb. IS ——
= Inoceramus sp. Ei — |
nr er Isocardia sublunu-
| | lata |
| = s ‚Cardita tenuicostata

| == DER | Astarte acuta |
E er Nucula pectinata
s — Arca Geinitzii |
nue | iR | Arca undulata |
z — ' Arca striatula
— Mytilus Cottae ©
| Sa i Lima Sowerbyi |
s — Lima elongata
22 — Lima Hoperi ©
== — Lima granulata
En — | Lima divaricata

29 IV. Čeněk Zahálka:

Mušle vyskytující se v Reussovu Plánermerglu v Košticích vy-
skytují se ve všech pásmech našeho útvaru křidového od III. až
do X. (Ostreu minutu béřem za mládě jiných Ostreí.)

Dlužno bráti ohled i na jiné skameněliny nežli mušle. Tu je
však teprve značný rozdíl mezi vrstvami Reussova Plänermerglu
a Plánerkalku v Košticích. Nenalezäme v Plänermerglu Koštickém :

Terebratulu semiglobosu
Micraster breviporus
Holaster planus
Význačné spongie,

c) Hledíme-li též k tomu, že RowiNcER počítal naše pásmo V.
na Bílých Horkách ku Plánru jako Reuss a srovnáme nedokonalý se-
znam jeho skamenělin se skamenélinami Reussova Plänermerglu v Ko-
šticích v petrograficky tak podobných vrstvách, pak se ovšem skame-
něliny ty co do počtu společných druhů poněkud podobají. To nás
však neklame; podrobný seznam skamenělin našeho pás. V. na Bílých
Horkách dosti se liší od oněch v Reussovu Plánermerelu v Košticích.
Tu padá také na váhu stratigrafická poloha. Lezit Reussiv Pláner-
mergel (IX. v Košticích blízko pod vrstvami s Terebratulou semi-
olobosou (X.). kdežto pásmo V. na Bílých Horkách náleží vrstvám
daleko starším. RomrvekR uvádí na Bílých Horkách:

Ostrea sulcata a hippopodium.
Exogyra lateralis.

Terebratula alata a striatula.
Terebratula gracilis.

Oxyrhina angustidens a Mantelli.
Ptychodus decurrens.

Serpula amphisbaena.

Scyphia subseriata.

4. Myslím, že na Ronisgera proto nečinil Reussüv Plänermergel
v Košticích dojem takový jako Plänermergel u Lenešické cihelny,
poněvadž tam nenalezl tak význačné Gastropody, Bakulity a j. jako
jich u velkém množství nalezl u Lenešic. Tu dlužno však připome-
nouti, že nejsou četné Gastropody a Bakulity obsaženy ve všech
vrstvách Reussova Plánermerelu (v našem pás. IX.), nýbrž hlavně
v horizontech gastropodových; v poměrně nejvyšších vrstvách jak
u Března tak u Lenešic nenalézáme též žádné nápadné gastropody
a bakulity (viz tam) jako v Košticích.

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohïi. 23

5. Hlavní příčina, pro kterou nemohl RomrvcER uznati Reussév
Plánermergel v Košticích byla zajisté ta, že dle Romingera leží Reus-
sův Plänermergel v okolí Postoloprt nad Plěmrem "*) a tu v Kosticich
byl by ležel najednou pod Plänrem! Aby tuto nesrovnalost odstranil,
neuznal ROMINGER REVSSŮV Plänermergel v Koëticich za Pläner-
mergel, nýbrž považoval je) za Pläner! "Tak učinili po něm všickni
ostatní geologové, ba i Reuss sám, jak jsme na jiném místě v této
práci uvedli, aniž by byl starší své důvody vyvrátil. Dokazujem na
několika místech v Poohří, že leží Reussüv Plänermergel (pásmo IX.)
pod Reussovyu Plánerkalkem (pásmo X.) a vysvětlujem omyly, pro
které mohli geologové přijíti na opačné tvrzení.

Kregèt zmiňuje se z našich vrstev pásma IX. v Košticích pouze
o vrstvě koprolithové IX,, kterou ku Teplickým vrstvám čítá slovy:
„Jedno z nejzajímavějších míst jest příkrá pobřežní stěna u Koštic.
Nachäzit se zde blíže hladiny říční lavice jilovitého slínu 3—4 palce
mocná, která na spodních plochách, podlé nichž se odlupuje, jest po-
kryta nesčíslnými foraminiferami, pak malými brachiopody (Terebra-
tulina rigida), rybími koprolithy a žraločími zuby.“

Jak jsme již uvedli, nepovažujem ještě vrstvu tuto za vrstvu
Teplického pásma (pásma X.) proto, poněvadž tu nenalezáme ještě
význačných skamenělin Teplických jako Terebratulu semiglobosu, Mi-
craster breviporus a j. V hojném objevování se Terebratuliny gracilis
(rigidi) vidíme právě nejvyšší polohu Březenských vrstev (pásma IX.)
jako u Lenešické cihelny. (Na straně ku Poustce — profil 102. a 103.)
Ostatně poukazuji též na mé vývody u Ronıngera uvedené. Kagsčí
posuzoval tudíž vrstvu pásma IX.—IX, — právě tak jako Reuss a Ro-
MINGER.

Frı6 '%) popsal vrstvy našeho pásma IX. a X. v Košticích v tomto
profilu :

9. Ornice černá.
Zlutä cihlářská hlína, 2 m mocná.
Pyropovy pisek.

Rhynchonellové vrstvy.
Vrstvy s Terebratula semiglobosa.
Opuka s obrovskym Ammonites peramplus.

Lavice Zlutavé pevné opuky s fukoidy, 1 m mocnä.

Pevná slinitä vrstva tenká s Koštickými ploskami.

Sedé opukové slíny (Plánermergel) odpovídající co do stáří č. 6. pro-
filu Kysterského.

Pa

ee n“ Sommes

-We ES ©

"ÁAJSTA 9MOI[dOT,

han

Ohře.

15) Beitráge, str. 642 a j.
16) Teplické vrstvy, str. 32. Obr. 13.

24 IV. Čenék Zahálka:

Z vrstvy 2. (naše IX. 2.) z Koštických plošek, uvádí Fmrč')
dle sbírek Musea a dle Reussa:

Oxyrhina angustidens Reuss.

Lamna acuminata Ag., subulata Ag., raphiodon Ag.

Otodus appendiculatus Ag., serratus Ac., semiplicatus v. Münst.

Corax heterodon Reuss.

Spinax rotundatus Reuss.

Ptychodus mammillaris Ag.

Acrodus affinis Reuss., triangularis Gein.

Hybodus cristatus Ag.

Pycnodus complanatus Ag., cretaceus Ag., scrobiculatus Reuss.

Sphaerodus tenuis Reuss.

Gyrodus mammillaris Ag.

Enchodus Halocyon Ag.

Saurocephalus marginatus Reuss.

Terebratulina gracilis Schloth.

Bairdia depressa Kf., arguata var. faba Reuss, modesta Reuss,
subdeltoidea v. Můnst.

Cytheridea laevigata Róm. sp., perforata Röm. sp. :

Cythere elongata Reuss, serrulata Bosq., nodifera Kf., cuneata
Kf., gracilis Kf., reticulata Kf., Geinitzi Reuss., ornatissima Reuss.

Cytherella asperula Reuss., Můnsteri Róm. sp., ovata Röm. sp,

Pollicipes glaber Róm., Bronni Róm., Koschticensis Kí.

Cidaris Reussi Gein.

Antedon Fischeri Gein.

Psolus sp. Poč.

Nephthya cretacea Poč.

Nodosaria Zippei Reuss., annulata Reuss., Lorneiana D'Orb.

Frondicularia angusta Nilss., apiculata Reuss., canaliculata Reuss.,
trisulea Nilss., simplex Reuss., striatula Reuss., tenuis Reuss., inversa
Reuss., Cordai Reuss.

Flabellina rugosa D’Orb., elliptica Nilss., Baudouiniana D'Orb.

Cristellaria elongata D'Orb., ovalis Reuss., denticulata Reuss.,
rotulata D’Orb.

Polymorphina glomerata Róm.

Bulimina Preslii Reuss., Murchisoniana D'Orb., truncata Reuss.

Textillaria praelonga Reuss.

Globigerina cretacea D'Orb., marginata Reuss sp.

17) Tamtéž str. 9.

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří. 25

Rotalia umbilicata D'Orb.
Haphlophragmium irregulare Róm. sp.
Tritaxia tricarinata Reuss.
Ataxophragmium variabile D'Orb.
Nonionina compressa Róm.

Koštické údolí.

Východní stráň údolní od Koštic přes Vunice, Vuničky, Luko-
hořany k Solanům tvořena je velmi mocným pásmem IX. Vysoké tyto
stráně dosahují místy 40 až 60 m výšky nad svým úpatím a v celém
oboru jejich opakují se pořád slinité jíly na povrchu šedé, úplně v zem
rozpadlé, hloubš tmavošedé do modra, velmi měkké, vlhké. Při prvním
stavu větrání rozpadá se slinitý jíl v teninké destičky a v druhém
teprve v zem se rozpadne. Všude povaluje se na jílu hojně sádrovce
a týž i v ložích a v trhlinách je vyloučen. Pyrit všude je hojně roz-
šířen v jílech těchto a proměňuje se blíže povrchu v sádrovec, v li-
monit a hořkou sůl. "Také skameněliny bývají v něm často z pyritu
aneb s povlakem pyritovým a proměnou pyritu mění se i tato hmota
skameňující v sádrovec aneb v limonit. Skameněliny z limonitu pova-
lují se všude po stráních a jsou význačné pro zdejší pásmo IX. Po
každém dešti vykvétá na povrchu těchto jílů veliké množství hořké
soli v podobě bílé moučky, která co bílý povlak pokrývá i ornici z jílů
těch povstalou. Zdá se, že obec Solany má od hořké této soli své
jméno. Proto jsou zdejší vody pramenité hořké. Ovocné stromoví ne-
daří se dobře na těchto stráních a půdách hořkou solí přesycených.
Někde obalují se kořínky solí tou (inkrustují) a strom předčasně hyne.
Znám jest větší pramen hořké vody ve Vunicích, náležející Karlu Je-
línkovi. Je čirá, slabě hořké chuti a usazuje se v ní na povrchu též
povlak mastný od vodnatého kysličníku železitého. Kotlina po vý-
chodní straně Vunic, v níž se studna tato nalézá, vyplněna je mocnou
černozemí slinitojilovitou, v níž povaluje se pyropový štěrk a jež pro-
sycena jest hořkou solí. Pod ornicí jest slinitý jíl pásma IX. v tenké
šedé destičky rozpadlý. Voda Vunická je spodní vodou, která za trva-
lých deštů vystoupí i z půdy na povrch. Užívá se této vody ve zdej-
ším okolí co vody léčebné. Druhdy v lahvích rozvážena byla i do
vzdálenějších končin.

Již A. E. Reuss !*) zmiňuje se o této vodě následujícím způso-

18) Die Gegend zwischen Kommotau ete. str. 71. a 72.

26 IV. Čeněk: Zahálka :

bem: ,Endlich ist noch eines ebenfalls an Sulfaten sehr reichen Mi-
neralwassers Erwáhnung zu thun, dass bei Grosswunitz, nordwestlich
von Libochowitz, in einem flachen Seitenthale der Eger erst in der
neuesten Zeit bekannt wurde. Der Boden des eng begrenzten Thal-
beckens ist gewühnlich feucht und bedeckt sich bei trockener Witte-
rung mit einem reichlichen Salzanflug. Die Unterlage bildet der Pláner,
der aber von einer etwa 5° mächtigen Lage eines schwarzen thonig-
mergeligen Bodens überdeckt wird, welcher von Brocken in allen
Zersetzungsgraden befindlichen Basaltes nebst Kieselgeschieben und
Sandsteintrümmern erfüllt ist. Dieses diluviale Gebilde, das ganz ana-
log zu sein scheint mit den Salzführenden Mergeln von Saidschitz
und Püllna, ist die Geburtsstätte des Mineralwassers, das gleich den
übrigen Bitterwässern nicht als ein Quellenguss, sondern als ein Seihe-
wasser zu betrachten ist, zu welchem der sich zersetzende Basalt und
die nachbarlichen Kreidegesteine das hauptsächlichste Material liefern
mögen. Deshalb ist auch der Gehalt an schwefelsaurem Kalk (12,743
Gran) ein so bedeutender. Die chemische Analyse weist in 16 Unzen
155.059 Gran fester Bestandtheile nach, von denen der grösste Theil,
nämlich 144,48 Gr. den schwefelsauren Salzen angehören. Unter den-
selben wird jedoch das Bittersalz (46,825 Gr.) von dem Glaubersalze
(73,723 Gr.) bedeutend an Menge überboten. Dazu gesellen sich noch
1,188 Aalisulphat, 5,696 Natroncarbonat und 5,302 Chlornatriwm. Die
Gegenwart der letzteren unterscheidet auch das Wunitzer Wasser am
meisten von den übrigen Bitterwássern.“

Vinice.

Stráň a návrší mezi Košticemi a Vunicemi v levé stráni Košti-
ckého údolí zasluhuje bližšího povšimnutí pro velkou mocnost pásma
IX. V celé stráni, která místy 40 m místy až 50 m výšky dosahuje,
nalézají se výhradné slinité jíly pásma tohoto aniž by se základu jeho
bylo dosáhlo. Již u samé silnice, vedoucí z Vunic do Koštic, tedy na
úpatí Vinic, vidíme v zářezu slinité jíly s hojnými koulemi z limonitu
a žlutého sádrovce složené, proměněné to koule pyritové. Někde jsou
pecky aneb koule buď ze samého sádrovce neb jen z limonitu složené.
Limonit je úplně zvětralý a rozpadne se ve žlutý prášek neb drobky,
jakmile jej stlačíme. Podle stráně vzhůru i podle cest, které na vrchol
Vinice vedou, tytéž slinité jíly nalézáme. V nejvyšší poloze stráně
vyplavují se deštěm z jílů těchto skameněliny v limonit proměněné.
Je-li limonit ten pevný a tvrdý, jsou skameněliny zachovalejší.

nelin:

prve
dává

Pásmo IX — Březenské — křidového útvaru v Poohří. 27

Es

Frié !?) uvádí z vrcholu vrchu Vinie následující seznam skame-

Coprolith.

Cyclolepis Agassici Gein.
Osmeroides (Lewesiensis) Ag.
Osmeroides divaricatus Gein.
Cladocyclus Strehlensis Gein.
Acanthoceras dentatocarinatus Rüm.
Placenticeras D’Orbignyanus Gein.
Scaphites Geinitzi D’Orb. var binodosus Röm.
Baculites.

Voluta Roemeri Gein.

Dentalium glabrum Gein.
Dentalium medium Sow.

Nucula pectinata Sow.

Pinna decussata Goldf.

Pecteu Nilssoni Goldf.

Pecten Dujardinii Röm.

Ostrea juv.

Annomia immitans Fr.
Terebratulina chrysalis Schlott.
Ventriculites aagustatus Röm. S četnými radiolariemi na vybrusech.
Ventriculites sp.

Cristellaria rotulata D’Orb.
Frondicularia angustata Nilss.
Flabellina cordata Reuss.
Trochamina irregularis P. et Jon.
Thecosphaera spongiarum Perner.
Dietyomitra conulus Perner.
Dietyomitra multicostata Zittel.
Druppula convoluta Perner.
Stylodietya Haekeli Zittel.

Farč?“) píše o Březenských vrstvách na Vinici u Vunic: „Te-
na vrcholi vrchu přístupny jsou okraje pevnější vrstvy, která
bělavé, štípatelné desky, v nichž nalezeno mnoho rybích šupin

a více zkamenělin, význačných pro gastropodovou a sferosideritovou
vrstvu Březenského profilu. Některé druhy, kteréž Reuss z Vunic

19) Březenské vrstvy str. 28.
20) Tamtéž str. 27.

28 IV. Čeněk Zahálka:

uvádí, pocházejí přímo z místa Vunic, kdež Teplické vrstvy přístupny
jsou.“
Reuss *!) uvádí v tabulárním seznamu skamenělin křidového útvaru
západních Čech, z „Plánerkalku“ z Vunic:
Crania Ignabergensis Retz.

„Stráň“ u Vuniček.

Stráň u Vuniček jest přes 60 metrů vysoká a složena jest od
úpatí až ku vrcholu ze samých vrstěv pásma IX., aniž by byl při
úpatí přístupen jich základ a při vrcholu jich patro. Je zde tedy
pásmo IX. mocnější než 60 m. Pásmo IX. obsahuje tu slinité jíly,
dále od povrchu mokré a mastné. Na povrchu jeho povalují se pecky
pyritové často v limonit proměněné. Též sádrovce je na povrchu hojně.
Kladivo se do mokrého a mastného jílu boří, tak že lze z něho těžce
skamenělin dobyvati. Na vrcholu Stráně vyskytují se četné skameně-
liny, obyčejně v limonit proměněné. Zejmena je tu:

Trochus Engelhardti Gein. [L]

Cerithium Luschitzianum Gein. [L

Rissoa Reussi Gein. [L)

Neurčitelné zlomky mušle.

Ostrea sp. [V]

Terebratulina chrysalis Schl. [V]

Magas Geinitzi Schlönb. [Jádro z L — skořápka V]

Cidaris sp. [V]

ahizopoterion cervicornis Goldf. sp. (vh) [L

Ventriculites radiatus Mant. (vh) [L]

Spongie neurčitelné [L]

Amorphospongia rugosa Róm. s přirostlými drobnými skameně-
linami [V]

Ve vypláknutém jílu jsou četné:

Cristellarie [V]

Nodosarie [V]

Frondicularie [V]

Ostny ježovek. [V]

Ve své práci:"“) „Rozšíření pyropových štěrků v Českém Středo-
hoří“ r. 1884., vyznačil jsem na obr. 1., 4. a 5. pod Březenskými

2) Zprávy o zased. Král. Čes. Společnosti Náuk.
21) Die Kreidegebilde str. 142.

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří. 29

vrstvami Teplické vrstvy. K tomu jsem byl veden jednak pracemi
Kresöino, FRrče a jiných geologů, kteří všude uváděli Březenské vrstvy
nad Teplickými, jednak tou okolností, že právě popsané vrstvy Bře-
zenské (pásmo IX.) v údolí od Koštic k Vunicům vyšší niveau zaují-
mají, nežli Teplické vrstvy v břehu Ohře v Košticích. Oboje vrstvy
tyto Březenské (IX.) a Teplické (X.) nikde v údolí Koštickém v bez-
prostředním stvku viděti nejsou, totiž v takovém styku, abychom vi-
děli skutečně Březenské vrstvy na Teplických vrstvách spočívati. Tato
nadmořská vyšší poloha Březenského pásma (IX.) u Vunic oproti
nižší poloze Teplického pásma (X.) v břehu Ohře v Košticích **)
a místy i jinde, jak v této práci se uvádí. zavedla geology k tomu,
považovati Březenské pásmo za mladší Teplického pásma. Teprvé ze-
vrubným studiem stratigrafických poměrů křidového útvaru v okolí
Ripu shledal jsem, že pásmo IX. (Březenské) spočívá všude pod pás-
mem X. (Teplickým) a že zaujímá polohu mezi pásmem VIII. a X.
Když jsem pak rozšířil studia svá z okolí Řipu i do Poohří. pátral
jsem po takových náleziskách, kde by styk pásma IX. s pásmem X.
byl viditelný. Podařilo se mi mnoho takových míst odkrýti, kde pásmo
X. (Teplické) na pásmu IX. (Březenském) spočívá, a na dvou stano-
_ viskách v Břežanech a v Lenešické cihelně i poloha pásma IX. nad
pásmem VIII. byla zjištěna právě tak jako na mnoha a mnoha nále-
ziskách v Řipské vysočině a v Polomených Horách. Jak jsme již dříve
uvedli, jsou tektonické poměry zdejšího křidového útvaru toho pří-
činou, že na některých místech v Poohří zaujímá pásmo IX. (Bře-
zenské) vyšší polohu nadmořskou, nežli pásmo X. (Teplické). Delit
v takovém případě vždycky polohu pásma IX. od pásma X. dislo-
kační rozsedlina. Nikde není však viděti, že by pásmo IX. na X. spo-
čívalo !

Tak jest i v Košticích. I zde nalézá se mezi Košticemi a ná-
vrším Vinice u Vunic dislokační rozsedlina směru od JV. ku SZ., po-
dle níž pásmo IX. na Vinici do větší výše vrženo bylo, nežli pásmo X.
v Košticích. Rozsedlina ta jde ústím Koštického údolí do údolí Oharky.

Doly.

U Solan odbočuje z Koštického údolí na východ jiné údolí, které
se vine přes Lkáň a Klapý. V severní či levé stráni tohoto údolí,

23) V tomto břehu je pod pásmem X. pásmo IX.

30 IV. Čeněk Zahálka:

mezi Solany a Doly vychází na povrch slinité jíly modrošedé, mastné
s hojnými a velkými shluky sádrovce. Na stráni jsou jíly úplně roz-
padlé, hloubš tenkolupenné, ještě dále od povrchu v mocnějších vrst-
vách. V těchto jest zachován i pyrit, z něhož se sádrovec tvoří. Místy
je pyrit v limonit proměněn. U Dolů nalezl jsem v jílu následující
skameněliny : *{)

Cerithium Luschitzianum Gein. (zř) [L **)]

Trochus Engelhardti Gein. (vh) [L].

Rissoa Reussi Gein. [L].

Terebratulina chrysalis Schl. (zř) [V, L]

Neurčitelné zlomky mušle jako na „Stráni“. [L]

Cidaris sceptrifera Mant. (h) [V, L].

Parasmilia centralis Mant. (zř) [L|.

Caryophyllia cylindracea Reuss. (zř) [L]

Ventriculites radiatus Mant. (zř) [L]

Rhizopoterion cervicorne Goldf. sp. (vh) [L] a jiné neurčitelné
spongie. [L]

Jamx?) píše o skamenělinách z tohoto náleziště: „Eine Suite
von Priesener Petrefacten von Neugründl bei Třiblitz enthält unter
anderen folgende Formen:

Turbo decemcostatus Reuss.
Trochus amatus Gein.
Dentalium cidaris Gein.
Spondylus spinosus Goldf.
Spondylus latus Röm.

Nucula pectinata Sow.
Nucula semilunaris v. Buch.
Terebratulina gracilis Schloth.
Parasmilia centralis Mant.
Spongites saxonicus Gein.

die wieder insgesammt in Schwefelkies verwandelt sind.“

21) Příspěvek ku poznání geolog. pom. pyrop. štěrků v Čes. Středohoří.
Zprávy spolku geolog. 1885.

>>) Značky: L aneb V poukazují na hmotu skamenělin. Ta jest buď z vá-
pence neb z limonitu. U limonitových je někdy jádro z pyritu.

26) Ueber die in den nordbohmischen Pyropensanden vorkommenden Verst:
etc. Annalen des k. k. naturh. Hofmuseums. Wien. 1891,

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří. 31

Jamx““) vedle těchto skamenělin uvádí ještě následující:
Scalaria sp.

Trochus Buneli d' Arch.

Trochus Engelhardti Gein.

Turbo Buchi Goldf. sp.

Turbo Naumanni Gein.

Cerithium trimonile Reuss.

Cerithium ternatum Reuss

Dentalium sp.

Unbestimmbare Gastropoden-Steinkerne.

Nucula sp.

Spondylus sp.

Schalenbruchstücke von verschiedenen unbestimmten Bivalven.
Magas Geinitzii Schl.

Cidaris vesiculosa Goldf (Stachel u. Schalenbruchstücke).
Stellaster Ottoi Gein. (Randtäfelchen).

Trochocyathus conulus Phil. sp.

Trochocyathus n. sp. (ein sehr schön erhaltenes grosses Stück).
Viele Trochocyathen, theils n. sp., theils unbestimmbar.
Unbestimmbare Korallensteinkerne

Craticularia sp. pl. (Bruchstücke).

Rhizopoterion cervicorne Goldf. sp.

Siphonia Geinitzii Zitt.

Cf. Elasmostoma sp.

Unbestimmbare Spongien.

Sämmtliche Fossilien von diesem Fundorte sind in Schwefelkies
(selten Brauneisenstein) umgewandelt (blos einive Exemplare von
Terebratulina gracilis und einige Cidarisstachel sind kalkig), sehr
hübsch gelb und meistens gut erhalten.“

Yolenice.

Jihozápadně od Koštic vystupují ve stráni Oharky u Volenic
vrstvy tmavošedého slinitého jílu pásma IX. I zde je bohat sádrov-
cem. Ve vyšší poloze stráně pokryt je pásmem X. (Teplickým). Již
Reuss ?“) zmiňuje se o tomto nálezišti a uvádí odtud z pásma IX.

27) Einige Beiträge zur Kenntniss der böhmischen Kreideformation. Jahr-
buch d. k. k. geolog. Reichsanst. Wien. 1895.
s) Die Kreidegebilde str. 53.

32 IV. Čeněk Zahálka:

Fungia coronula Goldf. (h)
Ostrea minuta Röm.

Pecten membranaceus Nilss.
Inoceramus Brongniarti Park.
Inoceramus undulatus Mant.
Inoceramus Cripsii Mant.
Avicula pectinoides Gein. (zř)
Cardita (Venericardia) corrugata Reuss (zř)
Nucula truncata Nilss.
Nucula producta Nilss.
Cucullaea undulata Reuss.
Venus laminosa Reuss.

Venus pentagona Reuss.
Patella carinata Reuss.
Dentalium polygonum Reuss.
Rostellaria calcarata Sow.
Rostellaria megaloptera Reuss.
Rostellaria subulata Reuss.
Rostellaria tenuistria Reuss.
Pleurotoma Römeri Reuss.
Turritella granulata Sow.
Trochus Basteroti Brongn.
Trochus sublaevis Gein.
Solarıum decemcostatum v. Buch.
Natica Gentii Sow. (Helix G. Sow.) = N. acuti margo Róm.
Natica vulgaris Reuss.
Hamites rotundus Sow.
Hamites plicatilis Sow.
Baculites anceps Lamk.
Aptychus cretaceus v. Münst.
Nodosaria Zippei Reuss.:
Nodosaria linearis Röm.
Nodosaria Lorneiana D’Orb.
Frondicularia angustata Nilss.
Frondicularia Cordai Reuss.
Cristellaria ovalis Reuss.
Globigerina cretacea D'Orb.
Bulimina variabilis D'Orb.
Robulina Comptoni Sow.
Fischschuppen.

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří. 33

Náleziště Volenické je velmi důležito pro nase stratigrafickä
studia, pročež si povšimneme blíže oněch míst, kde je zřejmo, že
pásmo X. leží nad pásmem IX. čili, že leží pásmo Teplické nad
pásmem Březenským a ne naopak. Při tom si zvláště povšimneme též
Koštické coprolithové vrstvy a jejího umístění v nejvyšší poloze pásma
IX. (Březenského) čili pod nejmladšími vrstvami pásma X. (Teplického.)

Vyjdeme-li v Košticích od mlýna Koštického na západ podle
hlad'1y Ohře, (obr. 56., 57., 58.) a stopujeme bedlivě polohu Copro-
lithové vrstvy ve svislé stráni Koëtické, shledáme brzy, že vrstva co-
prolithová spolu s pásmem IX. a X. ponenáhlu stoupá. Mezi mlýnem
Koštickým a ústím Dobročky (údolí a potůček) dosahuje coprolithová
vrstva 19 m nad hladinou Ohře a v témž místě vystupuje již nej-
svrchnější část pásma IX. se svými tmavošedými slinitými jíly v moc-

nosti 5m nad hladinou Ohře, jsouc pokryto pásmem X., jak jsme se
-o tom v profilu 92. zmínili.

Jdeme-li po tomto levém břehu Oharky dále proti proudu, po

| pěšině pri samé hladině řeky, tu za ústím Dobročky, tedy půl km od

_ Koëtic počíná stráň Volenická od severu k jihu, také velmi příkrá,
_aisty 1 se svislými stěnami, v níž také všecky vrstvy dají se odkrýti
_ à tu shledáváme totéž složení vrstev útvaru křidového i diluviálního,

jako ve předešlé Koštické stráni. I zde jest ve spodu stráně, tedy nad

Oharkou pásmo IX. — Březenské, i zde jest do nejvyšší části pásma
IX. vložena coprolithová vrstva, i zde pásmo X. pokrývá pásmo IX.
a také diluvialní štěrk pyropový a nad ním diluvialní hlína žlutá za-
| končuje nahoře stráň. Teprve několik kroků dále k cípu Volenickému
| vymizí vrstvy diluvia a stráň zakončena tu jest nahoře pouze pásmem X.
| Celá tato příkrá a holá stráň Volenická má délku 250 m a sluje
. u zdejšího obyvatelstva též stráň „Pod Nádavkama“. U tak zvaného

„Volenického cípu“ opouští stráň tato Oharku, vzdaluje se vždy více

od řeky, stávajíc se nižší, až přejde do obce Volenic. Od cípu do
| Volenic je křovinami a ovocným stromovím porostlá.

Jakmile odkryjeme ve Volenické stráni vrstvu coprolithovou jest

„nám näpadno, že má vrstva tato polohu mnohem vyšší, nežli ve stráni

Koštické, z čehož soudíme, že mají zdejší vrstvy útvaru křidového

značný sklon ku SV. Proto v opáčném směru, totiž ku JZ., pásmo IX.

a X. vystupuje. a ve Volenické stráni mnohem větší část pásma IX.
nad hladinu Ohře se vypíná, nežli v Koštické stráni. Poblíže Voleni-

ckého cípu vychází již nejvyšší čásť pásma IX. v mocnosti 8:6 m nad
| hladinou Oharky v tomto

os

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1899.

34 IV. Čeněk Zahálka:

Profilu 95.
(Obr. 58. a 56.)

Vrchol stráně. 180 m n. m.

2. Bouvrství vépnitého D šedého. Dále od povrchu dosti pevné la-
vice. Na povrchu mnohá lavice se a; a nee barvy bé-

Pásmo X.
jr

laver 1475 R doo 6:5 o ÚB
Vápnitý slin bělavý M (pevné stolici.. <. SOON

t5 ©

Slinity ji. coprolithový. Kde větší množství skamenělin qe fo-
raminifer) nahromaděno, tam je pevnější a väpnitejsi. . 01
Souvrstvi slinitého jilu tmavošedého. Čerstvě vyňatý je vlhký a , krájí
se nožem jako mýdlo. Má tytéž vlastnosti petrografické a fysikální
a týž způsob větrání jako gastropodové vrstvy pásma IX. u Vršo-
vic, Lenešic, Postoloprt a Března. V něm místy P vyvěrají.
S hojným pyritem ANS AAROMC CE ML IEEE BON: ASKO

Hladina Oharky. 163°1 m n. m.

rm

Pásmo IX. nejvyšší
v

|
Slinitÿ jil tmavošedý. V něm místy slabé prameny vodní vyvěrají. 0'9 |
\
J

Ku skamenělinám Revssen ze souvrství IX. 1. v předu uvede-
ným připojuji ještě:
Cladocychus Strehlensis.

Pecten Nilssoni Goldf.
Větev neurčená.

V koprolithové vrstvě IX. 2. jsou tytéž skameněliny jako v téže
vrstvě IX. 2. v Koštické stráni. Zejmena jsou tu nápadny velmi hojné
koprolithy. Terebratulina gracilis není tu tak ve velkém množství jako
v Koštické stráni.

Lahov u Pátku.
Od posledních domků Páteckých 1 Am na SSV. jest Hájovna,

při níž ve stráni „Lahov“ zvané vycházejí na povrch slinité jíly
pásma IX. v tomto

Profilu 96.
Vrchol stráně as 200 m n. m.
(OE LEN E OL Teste
=) Pisek jemný šedý . . o 10

E Štěrk stmelený jemným pískem žlutýr m; křemitým, místy hlinitým. Obsa- )

huje nejvíce placek šedého neb žlutavého písčitého slinu (pás. IL). |.
Mimo to má: rulu, porfýr červený a šedý, oblázky bílého Bone ř

Diuy

destičky limonitu tmavohnědého a žlutého; pískovec kvádrový šedý
a s tmelem železitým (z pás. I.) a čedič velmi jemnozrnný černý.

=

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří. 35

( 2. Slinitý jil šedomodrý, vlhký, mastný, rozdrobený s hojným sádrov-
cem v koulích. Koule ty povstaly z By a jsou žlutým limonitem
prostoupeny . . .6m
Slinitÿ jit šedý do modra, vodu nadržuj jící, v v silnějších vrstvách než
u 2, na povrchu též v desky se oral i zem. S pyritovymi kou-
lemi, které se při povrchu v sádrovec a limonit mění . . . . . . .2 m

— — —— ——
m

Část, pásma IX.

v

Úpatí stráně blíže Hájovny.

V souvrství IX. 1. nalezl jsem skupinu šupin 'rybích.

Od Hájovny pod Lahovem lze sledovati tytéž slinité jíly pásma
IX. s četnými žlutými skvrnami podle břehu Dybeřského potoka až
do Strádonic. U cesty do Horek končí se na severní straně Strádonic
pásmo IX. rázem. Üestou tou jde disiokaëni rozsedlina. Po severní
straně její jest pásmo IX., po jižní straně pásmo I. a II., výše nad
Strádonicemi i pásmo III. Po obou stranách rozsedliny pokryto je
pásmo IX. i pásmo III. pískem diluvialním, několik metrů mocným
a nad ním ještě jest sesuty pisčitý slín pásma IT v mocné vrstvě.
Onen písek diluvialní pochází z třetihorních pískovců, jež druhdy
pokrývaly pláně zdejší. (Viz o tom při pásmu III. str. 7.)

Pátek.
Profil 97. Obr. 59.

Pod zámkem Páteckým vine se při Oharce příkrá pobřežní stráň.
Pod samým dvorem jsou nejlépe přístupny vrstvy této stráně. Nej-
hlubší, při samé hladině náleží nejvyšší části pásma IX., ostatní vyšší
náleží pásmu X. Do nejvyšší polohy pásma IX. vložena tu jest vrstva
koprolithová, kterou jsme viděli v Košticích.a Volenicích. Pozorujme
zdejší

Profil 97.
(Obr. 59.)

Dvůr v Pátku při Zámku. 1872 m n. m.

©5

Souvrství vápnitých slínů šedých na povrchu úplně rozpadlých, dále é
od povrchu pevnějších. Špatně přístupné . . . . - -185 mě
Souvrství vápnitých slinü šedých. Místy vyčnívají pevnější lavice
z povrchu, místy rozdrobené. Dále od povrchu jsou všecky pevné. 83 |=
Vápnitý slin šedý, na povrchu bílý, v pevné stolici mocné 07

Pásmo X.
ID

(OC) RS

|
Slinity jil tmavošedý. Na Rn p v prach roue V oboru
jeho hojně pramenů . . . . ee:
20, oprolithový vépnity slin až ve pence přecházející, tmavošedý, C

=
©

pevný, s hojnými peckami pyritu a vel. hojnými Coprolithy . . . 01
1. Slinity jil pmarošecýh v oboru Jj vyvěrají pre vodní. Pří-
SEUDNO Jen 2.2.7. el

adina Ohře (v nízkém stavu r. TER v Sn) 155°5 mı n. m.

Pásmo IX.

L mn | m S

E

36 IV. Čeněk Zahálka:

Vrstva coprolithová IX. 2. nemá tu onu nápadnou Terebratulina
gracilis jako v Košticích. Však již ve Volenické stráni, tedy v sou-
sedství Koštické stráně bylo pozorovati, že se zřídka ve vrstvě kopro-
lithové objevuje.

Ve vrstvě coprolithové pod Pátkem nalezl jsem též Erogyru
lateralis a úlomky Inoceramü.

Ve vrstvě IX. 3. vyskytuje se pod Pátkem hojně Fukoidů jako
v souhlasné vrstvě v Košticích, mimo to má zřídka Terebratulinu
gracilis.

Kystra.

Za podobných poměrů jako v Košticích, vystupuje pásmo IX,
v příkrém břehu Ohře v Kystře. I zde je pokryto pásmem X., ale
pásmo IX. je tu odkryto do větší hloubky nežli v Košticích a Vole-
nicích. Při jižní straně obce, u posledního domku č. 19., pod Ovčí-
nem, odkryt jest následující

Profil 98.
(Obr. 60.)
Temeno pobřežní stráně Oharecké u Ovčína. 1935 m n. m.
Ornice šedá s kostrami v rakvích dřevěných (hřbitov bývalý). V téže or- |
nici u samého Ovčína Hs S PO en 2:0 m

Spodinastmavsin US EP EE i Er „ON 4

NEO Zlutnice . . . ao o do o: OÙ 0
Diluvium | Štěrk korytovité uložený . ee o o o s s DD
u u nn 187-8 000000000
ži 2. Vépnitÿ slin bělavý s modravými skvrnami . . . . < < . . . . . 48 m
=) 1. Vépnitÿ slín jako 2. ale poněkud pevnější. . . . .... ...15m

181:5
4. Slinitÿ ji šedý do modra za vlhka tmavošedý. Vlhký, vodu nadr-

vá žující s hojným m na u v limonit a sádrovec promě-
= meny o oa osa oo I ||
EN 3. Slinity ji jako. 4. ale v pevnější (lavičce. .... | 9-0 a
21 2 Slinitÿ jil jako 4. . ao o Le || S
en — Cesta. Domek č. 19. m —

| 1. Slinitý jil týž co 4. zakrytý ssutinami. Mnou odkryt . . . . . . 65

4 Ye Vy yty a

Oharka. 1645 m n. m.

Pásmo IX. pokračuje tu ještě hloubš pod hladinu Ohře.
Ve vrstvách IX. 2 + 3 + 4 nalezl jsem:
Coprolithy (zř)

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří.

©
—]

Leda producta D’Orb.

Gastrochaena amphisbaena Gein. (vz)

Inoceramus sp. (Ulomky zámku velkých exemplářů).

Pecten Nilssoni Goldf.

Spondylus spinosus Goldf. (vz)

Exogyra lateralis Reuss. (h)

Ostrea hippopodium Nilss.

Terebratulina gracilis Schloth.

Bairdie.

Poslední dvě, Terebr. grac. a Bairdie vyskytují se někdy hojně
na ploškách, podobných Koštickým. "Tyto jen v malých kouskách na-
lezeny. Též na Amorphosp. rugose.

Pollicipes glaber Röm.

Escharina dispersa Reuss. (přirostlá na Ostrea hippop. a tato
zase na Exog. lateralis).

Nodosaria Zippei Reuss. (obyčejně na Amorphospongii rugose).

Mnoho jiných foraminifer.

Amorphospongia (Achilleum) rugosa Röm.

Ventriculites angustatus Röm.

Ve vrstvě IX. 3. je:

Fucoides sp. (jako v IX. 3 v Koëticich).

Cladocyclus Strehlensis Gein.

Reuss ?®) nazývá vrstvy našeho pásma IX. v Kystře Pläner-
merglem a praví, že jsou pokryty Plänerkalkem (pásmem X.), že jsou
více méně tence deskovité, velmi jílovité slíny s jednotlivými velmi
malými šupinkami slídy, barvy světlé, popelavě šedé, bohaté na
pyrit. Má vtroušená větší čirá zrna křemene. Nalezl v nich:

Turbinolia centralis Mant. Var. parvula Reuss. (vz)

Cidaris vesiculosa Goldf., ostny. (vz)

Micraster cor anguinum Goldf.

Terebratula ornata Röm. (zí), besonders in den oberen, dem
Plänerkalke nächsten Schichten.

Ostrea lateralis Nilss. (h)

Ostrea polymorpha Reuss.

Pecten membranaceus Nilss. (h) aber sehr klein.

Pecten striato-punctatus Röm.?

Lima Mantellii Goldf.

Inoceramus latus Mant. (zï)

29) Die Kreidegebilde. Str. 51., 40., 42., 43.

38 IV. Čeněk Zahálka:

Inoceramus Cripsii Mant. (zř)

Cardita (Venericardia) corrugata Reuss. (zř)
Nucula truncata Nilss. (pectinata Sow.)
Nucula producta Nilss.

Nucula siliqua Goldf.

Nucula semilunaris v. Buch.

Pectunculus insculptus Reuss.

Pectunculus reticulatus Reuss.

Cucullaea undulata Reuss. (zř)

Cardium semipapillatum Reuss. (zř)
Cardium scabrum Reuss.

Tellina concentrica Reuss. (zř)

Dentalium medium Sow.

Rostellaria. Parkinsoni Mant. (zř)
Rostellaria calcarata Sow. (zř)

Pteroceras spec. indet,

Tročhus Basteroti Brongn. (vh)

Natica vulgaris Reuss.

Ammonites splendens Sow. affin.

Scaphites costatus Mant.

Hamites rotundus Sow.

Hamites plicatilis Sow.

Aptychus cretaceus v. Münst.

Frondicularia ovata Röm.

Frondicularia angustata Nilss.

Frondicularia inversa Reuss.

Flabellina cordata Reuss. .(vh)

Robulina Comptoni Sow.

Pollicipes glaber Röm.

Cytherina ovata Röm.

Galeus pristodontus Ag., zuby, (vz)

Beryx ornatus Ag., Supiny.

Osmeroides Lewesiensis Ag., Supiny.
Knesčí?“) počítá vrstvy našeho pásma IX. spolu S vrstvami
pásma X. ku pásmu Teplickému a praví o nich: „Dají se zde (ze-
jmena u Kystry) dvě pásma slinitých opuk rozeznávati, a sice hlubší
z pevných vápnitých šedých slínů záležející a v palaeontologickém
ohledu s Bílou Horkou u Loun souhlasující, v němž se mimo četné

50) Studie str. 61.

Pásmo IX. — PBřozenské — křidového útvaru v Poohří. 39

| Foraminifery, zvláště Frondicularie též Aulolepis Reussi, Piychodus
| mamilaris, Osmeroides lewesiensis, Rostellaria calcarata, Cardium semi.
palpatum, Nucula semilunaris, Nucula pectinata a mnoho jiných druhů
nalézá; pak druhé vyšší pásmo, které ze žlutavě šedé slinité opuky
záleží a Spondylus spinosus, Micraster Michelini (cor anguinum) ob-
sahuje.“
Vrstvy Kresöim v Kystře popsané srovnati lze s naším profilem
98. takto:

Zahálka. | Krev ov
ee — | — == ne = — — —_— — — — === == === == === u
X. Vyšší pásmo ze žlutavě šedé slinité opuky. | ©
Me
e 8
DE

IX. | Nižší pásmo z pevných vápnitých šedých slínů.
|

| Kresöi se domnívá, Ze vrstvy, jež k našemu pásmu IX. v Kystře
náleží, souhlasí v palaeontologickém ohledu s vrstvami našeho pásma
V. na Bílých Horkach u Loun. Tomu není tak. Již výzkumy Kres-
číHo ukazují k tomu, že je nápadný rozdil mezi skamenělinami pásma

-V. na Bílých Horkách.

Seznam skamenelin dle KRETčÍHO

v Krescino Teplických vrstvách, v KnrjčíHo nižším pásmu Tepli-

na Bílých Horkách, ckých vrstev v Kystře.
(naše pásmo V.) (naše pásmo IX.)
Mezi četnými skamenělinami po- © Mimo četné foraminifery zvláště
zoruje se zvláště Frondicularie, jsou tu zvláště :
Achileum rugosum. Aulolepis Reussi.
Pleurostoma lacunosum. Ptychodus mamilaris.
Ostrea sulcata. Osmeroides Lewesiensis.

Rostellaria calcarata.
Cardium semipapilatum.
Nucula semilunaris.
Nucula pectinata.

To by již stačilo. Poukazujeme však také ku seznamu podrob-
nějšímu skamenělin pásma V. na Bílých Horkách (viz pásmo V. v Po-

40 IV. Cenék Zahälka :

ohří) a ten se velice liší od seznamů skamenělin pásma IX. v Kystře
vzdor tomu, že jsou si petrografické poměry obou pásem blízky. Ná-
hledu KnrjčíHo, že vrstvy našeho pásma IX. v Kystře jsou aequiva-
lentní pásmu V. na Bílých Horkách odporují, také poměry stratigra-
fické. Jesti pásmo V. na Bílých Horkách daleko starší, nežli pásmo
IX. v Kystře, jak jsme při pásmu V. dokázali.

Fnič“") uvádí u Kystry následující profil:

11. Ornice.
10. Pyropové písky.

| 9. Slabší vápenná vrstva, na níž následují slabší kypré vrstvy s Micraster
| breviporus.
S. Pevnější vápenná vrstva s velkými Ammonity.
| 7. a 6. Opukové slíny Kysterské s Terebratuliua gracilis.
5. Ostrá spongiová vrstva s Achilleum bisguitiforme. Ležaté Teplických vrstev.
4. Avellanové vrstvy, zkamenělinami bohaté vrstvy jako nejvyšší Malnické.

Srovnáme-li vrstvy tohoto profilu Fričova i jeho obrazců 9., 11.
a 12. s přírodou, shledáme, že klade Frıc do tohoto jednoho profilu
vrstvy, které v přírodě bezprostředně po sobě nenásledují, na sobě
neleží. Vrstvy 4, 5, 6 a 7. u Podhrázkého mlýna. (Frıc. Teplické
vrstvy obr. 11.) náleží spolu S vrstvami 2. a 3. ku našemu pásmu V.
— Roudnickému — a ne ku Teplickým vrstvám čili ku pásmu X.
(viz naši práci o pásmu V. v Poohří). Vrstvy 6. a 7. v Kystře nejsou,
jak se F'rıö domnívá, totožny co do stáří s vrstvami 6. a 7. u Pod-
hrázského mlýna, nýbrž náleží ku nejvyšším vrstvám pásma IX. Proto
nemohou vrstvy 4. a 5. padati pod vrstvy 6. a 7., jak to Fric na
obr. 12. vyobrazuje. Náleží tedy vrstvy 4. a 5. na obr. 12. ku zcela
jinému pásmu, nežli vrstvy 6. a 7. na témže obr. 12. Vrstvy 4. a Ď.
vzal Fnrč od Smolnického potoka u Podhrázského mlýna, kdežto vrstvy
6. a 7. z Luhu od Kystry a z Kystry. V Luhu a Kystře nikde ne-
najdeme vrstvy 4. a 5. pod vrstvami 6. a 7., jak to Fnrč uvádí. Se-
stavme přehledně, jak Fnrč srovnával vrstvy útvaru křidového u Kystry
s vrstvami od Podhrázského mlýna a připojme k tomu naše určení.

51) Teplické vrstvy, str. 30—32, Obr. 9. a 12.

Pásmo IX — Březenské — křidového útvaru v Poohří. 41

>

U Podhrázského mlýna. U Kystry.
Zahálka. | Frič. Frič. | Zahálka.
I =
9 +8 X.
U
| Teplické v. Teplické, z
3 | be
| 6
V.
5. Ostrá, v. | = Ostrá vrstva 5*) | Sem by spadaly
A Canon |= Avellánové 4*) nižší vrstvy pá-
(s sma IX., kdyby
3 | Bezpochyby = byly přístupny,
Pound nikoliv vrstvy 4.
2 | ; = a 5., které Frič
| uvádí.
| 1 1 iasák. i

Co vedlo Friče k tomu srovnávati vrstvy 7.-- 6. od Podhräz-
ského mlýna s vrstvami 7. + 6. od Kystry, jakožto vrstvy stejného
stáří? K tomu vésti jej mohly hlavně petrografické poměry. Co do
petrografickych poměrů jsou si vrstvy tyto velmi blízké. Palaeonto-
logicky se však vrstvy ty od sebe velice liší, což při velmi podobných
poměrech petrografickych na váhu padá, jak vychází na jevo z ná-
sledujících seznamů Fničovýcm :

Seznam skamenelin dle Fpiče

ve vrstvách 6.—-7. ve vrstvách 6. + 7.
u Podhrázského mlýna u Kystry

(našeho pásma V.) (našeho pásma IX.)
Ostrea semiplana. Ptychodus mammilaris? Zub.-
Terebratulina gracilis. Aulolepis Reussi. Šupiny.
Achilleum rugosum. Osmeroides Lewesiensis.
Textillaria elobulosa. Celist rybí s dlouhými špičatými
Globigerina. zuby.
Rosalina ammonoides. Obratle rybí.
Úlomek Ostracoda. Turritella Noegerathiana.

*) Neexistují v přírodě pod vrstvami 6. a 7.

42 IV. Cenék Zahälka:

Natica vulgaris.
Aporhais stenoptera.
Rissoa Reussi.
Dentalium sp.

Cardita tenuicosta.
‚Nucula semilunaris.
Nucula pectinata.
Avicula anomala.
Gervilia solenoides.
Pecten Dujardinii jun.
Pecten Nilssoni.
Pecten sguamula.
Ostrea Proteus.
Ostrea hippopodium var. vesicul.
Exogyra lateralis.

: Terebratulina gracilis.
Pollieipes glaber.
Bairdia subdeltoidea.
Frondicularia inversa.
Frondicularia angusta.
Flabellina elliptica.
Cristellaria rotulata.
Haplostiche sp.

Abies minor Vel. Jehličí,

Druhá hlavní příčina, která vedla Fnrče považovati jmenované
již vrstvy 6 + 7 od Podhrázského mlýna za aeguivalentní s vrstvami
647 od Kystry, byla ta, že tvar strání od Podhrázského mlýna
kolem Luhu až do Kystry jest skorem jeden a týž, že mají stráně
ty také stejnou výšku nadmořskou do 200 m. Tu však třeba přihléd-
nouti především ku mocnosti a stratigrafii vrstev u Podhrázského
mlýna a u Kystry. Uväzime-li, Ze profil u Podhrázského mlýna od
profilu v Luhu jen 2 km, od profilu v Kystře jen 2'/, km vzdálen

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří. 43

jest, musely by mocnosti souhlasných vrstev též souhlasiti (aspoň při
bližně); tu však nalézáme v poměrech mocnosti křiklavé neshody:

U Podhrázského mlýna V Luhu u Kystry

Zahálka | Frič Frič U Zahálka.
| 1982 m n.m | Moenost
Mocnost 198 m n. m. — - = i 3
| | 9+8 | RE aan,
I | |
Moe | N |
| |
| NAS
8 | 05 11 6 | à |
© À — — | —— = |
č | en |
=
zu) | 2 Kypré = |
(ro | 9 slíny | |
| {o:1 | | 815 Ostrá | |
LEA) mr IR | zn
44 | LU | E | 7 |
— "0 — ZA
0:1. 6 4 Avell = |
S | u Bl \SISERE | |
| | | |
ala > | n
= PD aesemeE | 7 22 ri 7
m 101 AL] 3a | > © IX
Seen dyl re © A
a = a
0-8 3 = =
a ed
EPEE
p 212 = © 2
06 | 1 n
{ 0:8 E 1 Řasák
S |
—=407 | IV 2 |
5 | |
| 06 | 1
1811 m n. m. |
2:6 m |

1717 mn. m.

Vrstvy 6 + 7 + kypré slíny od Podhrázského mlýna, jež Fri
za Teplické určil, mají mocnost 75 m. Vrstvy 6 +7 u Kystry, které
by měly býti dle Friče aeguivalentní oněm, mají však mocnost v Luhu
195 m (v Kystře 17 m) aniž by byly touto mocností ukončeny. Po-

*) V Kystře jen do hloubky 17 m (ku hladině Ohře) přístupno,

44 IV. Čeněk Zahálka:

kračují v Luhu u Kystry hloubš pod hladinu louky, v Kystře hloubš
pod hladinu Ohře, aniž by tam někde pod nimi (jak Frıc uvádí) se
nalézaly na povrch vycházející vrstvy Fričovy 5. a 4. Tyto vrstvy 5.
a 4. přibral Frié od Smolnického potoka, kde leží však pod pásmem V.

Z toho vychází na jevo, že poměry palaeontologické (při velmi
podobných poměrech petrografických a blízkosti nálezišť), poměry
mocnosti a poměry stratigraficke mluví proti tomu, aby se Fritovy
vrstvy 6 + 7. od Kystry považovaly za aeguivalentní s vrstvami 6 + 7
od Podhrázského mlýna.

Proč při stejné výšce nadmořské obojích vrstev u Podhrázského
mlýna a u Kystry nejsou vrstvy aeguivalentní, vysvětluje se tím, že
jsou vrstvy pásma V. u Podhrázského mlýna a vrstvy pásma IX. a X.
u Kystry v poloze dislokační. Vždyť víme již z pojednání našich
o pásmu III. (str. 40.) a o pásmu IV. (str. 22.), že jsou u sousedního
Slavětína dvě dislokační rozsedliny směru od JV. ku SZ.; není vy-
loučeno, Ze jest jich i více vedle jiných dislokac směru od JZ. k SV.).
Rovněž tak jest tomu mezi Podhrázským mlýnem a Luhem u Kystry.
Mezi oběma nalézá se dislokační rozsedlina (snad je to prodloužená
rozsedlina, která jde mezi profilem 44. a 45.) [viz pásmo IV. str. 22.],
dle níž se vyvinula dislokace mezi pásmem V. u Podhrázkého mlýna
a pásmem IX. a X. u Kystry.

Poukázali jsme již na to, že útvar křidový v Poohří jest pře-
rušen v souvislosti svých vrstev velikým množstvím dislokac, které
často ve velmi blízkých vzdálenostech se objevují. Studujice jistý:
profil ve stráni, nejsme si jisti, zdaž o několik metrů dále v téže
stráni a v téže výši nadmořské tytéž vrstvy nalezneme. Dokázali jsme
to již mnoha příklady z Poohří.

V Luhu JZ. od Kystry.
Asi 700 m na JZ. od Kysterské Ovčárny přístupny jsou vrstvy

pásma IX. a X. podobným způsobem jako v Kystře, je tu však
pásmo IX. přístupno do větší hloubky ve

Pásmo IX. — Přezenské — křidového útvaru v Poohří. A5
Proňlu 99.
(Obr. 6
Vrchol stráně nad Luhem blíže cesty polní do Kystry. 200 »: n. m.
Ornice tmavošedá . HAN | NE eg
Diluvium, Štěrk v ahnen SEE Uložen korytovité a dle toho je mocnost 0
až 0:3 až 0:4 až o JB V5 m

Štěrk je složen z křemene bílého a | šedého, porfýru červeného, bílého a ze-
lenavého s křemennými zrny, třetihorního pískovce, z pískovce drobnozrnného
žlutavého pásma I. útv. křid., z pisčitého slínu šedého neb žlutavého pásma III.
zdejšího útv. křid. jako je ve vysoč. Perucké (ten převládá) a z čediče.

u LE 198-2 — 5
Pás. X. Vápnitý slin bělavý s modravými skvrnami ........... Tm
1912
| 3. Slinitj ji modravÿ, na povrchu modravý neb šedý. Vlhký. S py- i
= ritovými peckami. Na povrchu sádrovec... . er) [4
=] 2. Slinity jil týž co 3. tvoří však poněkud pevnější lavici, kterou te
3) lze sledovati v této stráni až ku Dolnímu mlýnu, místy 1 m, mí- (=
S| styai.. RER NA LE PETER SE DE oo je LE
A 1. Slěnitý jil jako 3 Bea : : 6:08

CM
©

sta při pravé straně Slavětinského Ne (1717) v niveau RE Y SE pobliz
mostu cesty do Kystry. Břeh potoka ukazuje, že půda v Luhu do hloubky
1:5 m složena je ze šedého slinitého jílu alluviálního s křemenem a pisčitým
slínem (jako v pásmu III. zdejšího křid. útv.) . . . . . . .171°7 m n. m.

V Luhu u Dolního mlýna.
Od profilu 95. pokračuje stráň na jih s těmitéž vrstvami ku
Dolnímu mlýnu, °?) jak naznačuje

Profil 100.
Vrchol stráně v Luhu nad Dolním mlýnem. 200 m n. m.
Ornice. :

Diluvium. Štěrk s pískem.
Pásmo X. Vápnitý slin bělavý.
{ 3. Slěmitý jil na povrchu rozpadlý, šedý, s pyritem, s koulemi limo-

nitovými sádrovcem posetými.
Slinitÿ jil v pevnější stolici 1:5 m mocné, modravé po zveträni
šedé s pyritem a sádrovcem.

1. Slinětý ji na povrchu rozpadlý šedý, vlhký. S pyritem a sádrov-
{ cem. Dále od povrchu tmavošedý se světlejšími skvrnami.

Cesta u Dolního mlýna v Luhu. Pod ní Slavětínský potok.

bÍ
.

Pásmo IX.

Velký vrch nad Vrsovicemi.
Profil 101. Obr. 62.

Po levé straně Oharky vypíná se nad Vršovicemi Velký vrch
303 m n. m. Týž složen jest až na nejvyšší kupu z vrstev pásma IX.

22) Na fotogr. kopiích vojen. generalštábu (1:25000) je mlýn tento omylem
označen co „Obere-Můhle.“

TIPS ITP TĚ LSB

46

IV. Čeněk Zahálka:

Základ pásma IX. není tu pristupen, patrem jsou vrstvy třetihorní.
Není-li žádné dislokace od úpatí vrchu až k temenu pásma tohoto,
pak jest zde mocnost pásma IX. již značně veliká. Obnäsit (a to není
celá mocnost přístupná) 86:5 m.

Jdeme-li od severního konce Vršovic — od Sv. V
na sever až ku křížku,

Václava po cestě
dojdem na počátek Sochorovy rokle ve výši

asi 185 m n. m. Dle Sochorovy rokle až na vrchol Velkého vrchu

Pásmo IX.
(er

U krizku. Dolni okraj Sochorovy rokle.

taný a sesuty. Barva bílá, žlutá, červená, modrá a černá. Místy je
porcelanový jaspis struskovitý, místy v popel a písek rozpadlý.
Ořechy posázený. Jest možno, že ve hlubších polohách zakrývá pí-

skovce neogenové.

2715
Slintý jit šedý bez nápadného sádrovce à
Slinitý ji! žlutý se sferosideritem tmavorudým, "hnědý m, " Spi-
navě žlutým, obyčejně hlinitým s vrypem žlutým neb hnědým.
Sferosiderit v kyselině slabě šumí. Na povrchu zvětralý a změklý.
Někdy soustředně miskovitý, kulovitý .

Stinity jil šedý, dále od povrchu tmavší Obsahuje zlomky ya-

stropodü z limonitu

Slinitÿ jil velmi jemně glaukonitický, šedý místy žlutavý, dále od

povrchu s modravými skvrnami. Šádrovec na povrchu hojný
— Horri počátek rokle —

Slinity jil šedý, dále od povrchu tmavošedý, jemně glaukonitický.

S hojným sädrovcem .

Pevnější lavice slinitého jilu glaukonitického. šedého s tmavoše-

dými skvrnami. Vryp jest zelený od velkého množství glauko-
nitu. Na ložích hojně má sádrovec

Slinity jil tmavošedý s četnými jemnými rezavými tečkami po
limonitu. Velmi měkký, mokrý, s bílými co skamenělin.
S hojným sádrovcem .

Slinitÿ jil gastropodový zažloutlý neb modravý. S hojným sá-

drovcem. Místy koule limonitové a sádrovcové (z pyritu vzniklé)
Slinitÿ jil gastropodový šedý, slabě zažloutlý neb modravy. Ska-
meněliny z limonitu neb s bílou, vápnitou skořápkou uni
v präSek rozpadlou. Hojny sádrovec a limonit .

Slinity jil šedý neb zažloutlý s modravými skvrnami, dále od
povrchu modravý

Vápmitý ji šedý s tmavošedými do modra skvrnami a proužky,
místy i žlutavé a hnědé skvrny od U limonitu. Po-
měrně pevnější lavice . .

Slinitý jil modravý na povrchu v tenké střípky a pak v šedý ji
se rozpadávající . . Bártu
Hlubší vrstvy nepřístupny.

147

30

4

185 m n. m.

shledáme
Profil 101.
(Obr. 62.)
Vrchol Velkého vrchu 303 m n. m.
Neogen: Porcelanový jaspis (vypálený jíl třetihorní) v celině aneb ztrosko- }

©
(=

.
o

S
s

— 1 [oo

m
u 0.98

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří. 47

V souvrství IX. 1. jest:
Ostrea semiplana.

Souvrství IX. 4. je bohato skamenělinami, zejména gastropody.
Hmota skameňující jest limonit. Jsou tu:

Šupiny a kosti rybí v chomáčích.
Scaphites Geinitzi.

Baculites Faujassi.

Natica vulgaris.

Aporrhais sp.

a mnoho jiných špatně zachovalých.

Souvrství IX. 5. je též bohato gastropody a bakulity. Na po-
vrchu v limonit proměněné často se povalují. Jsou tu zejména :

Coprolithy.

Scaphites Geinitzi D'Orb. [L]
Baculites Faujassi (vh) [L]
Pleurotomaria sp. [L]

Natica vulgaris Reuss. (h) [L]
Solarium baculitarum Gein. [L]
Aporrhais stenoptera Goldf. (vh) [L]
Aporrrhais megaloptera Reuss. [Jíl]
Ostrea [V] úlomky.

Spongii [V] úlomky.

V souvrství IX. 9. jest:

Ostrea semiplana Sow.
Inoceramus (Brongniarti).

V souvrství IX. 10. jsou úlomky gastropodů, zejména Aporrhaisů
z limonitu.

Ze souvrství IX. 5. a snad i IX. 4. v Sochorově rokli pocházejí
skameněliny, jež uvádí Frıö°®®) z rokle „Cernodoly“ nad Vršovicemi
u Loun, jež částečně sbíral p. učitel Feigel z Loun:

Osmeroides Lewesiensis Ag.
Pycnodus cretaceus? Ag.

Cladocyclus Strehlensis Gein.
Schlönbachia Germari Reuss.

-
d

33) Březenské vrstvy str. 2

IV. Cenék Zahälka:

Acanthoceras dentatocarinatus Róm.
Cosmoceras Schlönbachi Fr.
Scaphites Geinitzi D'Orb.
Scaphites auritus Fr.

Hamites bohemicus Fr.
Helicoceras Reussianum Gein.
Turritella acicularis Reuss.
Turritella multistriata Reuss.
Turritella Noeggerathiana Goldf.
Natica vulgaris Reuss.

Rissoa Reussi Gein.

Trochus Engelhardti Gein.
Guilfordia acanthochila Weinz. sp.
Solarium baculitarum Gein.
Aporrhais stenoptera Goldf.
Aporrhais megaloptera Reuss.
Aporrhais subulata Reuss.
Cerithium pseudoclathratum D’Orb.
Cerithium binodosum Röm.
Cerithium fasciatum Reuss.
Mitra Roemeri Reuss.

Cylichna cylindracea Gein.
Acteon doliolum Müll.

Capulus?

Dentalium polygonum Reuss.
Dentalium glabrum Gein.
Cardium semipapillatum Reuss.
Cardita tenuicosta Sow.
Eriphyla lenticularis Goldf.
Nucula semilunaris v. Buch.
Nucula pectinata Sow.
Pectunculus insculptus Reuss.
Arca undulata Reuss.

Arca striatula Reuss.

Modiola tetragonus? Reuss.
Pholadomya ?

Gastrochaena amphisbaena Gein.
Tellina concentrica Reuss.
Venus subdecussata Röm.

Venus laminosa Reuss.

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří. 49

Corbula caudata Nilss.

Gervilia solenoides Defr.
Inoceramus Cuvieri Sow.
Pecten Nilssoni Goldf.

Pecten Dujardinii Röm.

Lima (granulata?) D’Orb.
Exogyra lateralis Sow.

Ostrea semiplana Sow.
Haplostiche.

Trochamina irregularis P. et J.

LeneSicka cihelna a Chlum.
Stráň pri SV. straně cihelny.
Profil 85. Obr. 54.

Již při pásmu VI a VII. křidového útvaru v Poohří zmínili
jsme se o nejspodnějších vrstvách pásma IX., které tvoří patro pásma
VIII. v Lenešické cihelně. Jsou to ony vrstvy, jež Reussovı již podnět
daly k vydatnému vyhledávání skamenělin. Sled jejich jest tento:

Temevo SV. stráně blíže Lenešické cihelny. 235 m n.m

šÍ 3. Slinitý jil gastropodový šedý na povrchu ve žlutou neb bělavou zem |
rozpadlý. Dále od povrchu mokrý. Na povrchu hojně pecek limo-
| nitu a sädrovce. Hlavni näleziste Březenských skamenélin . . . . 70 |
2. Slin glaukoncticky modravý v pevnější lavici . . . . . - . . 01
1 Slinity jl ústřicový šedý do modra, na povrchu rozpadly, modravě |
bilÿ. Däle od Da Bo Na povrchu hojně sádrovce se po-
ale . : SUN NL RUE ES 24200)

kladem: Päsmo VIII. 224 m n. m.

jj IX, nejspodnější část.

Souvrstvím IX. 3. není tu však ve směru vertikálném pásmo IX.
zakončeno, nýbrž stoupáme-li dle stráně na východ k vrcholu čedi-
čového Chlumu (jehož vrchol vypíná se 296 m n. m.), shledáváme,
že slinité jíly pásma IX. pokračují výš a výše a zakončují se na
této západní stráni Chlumu až u samého čediče ve výši 285 m n. m.
Vrstvy slinitého jílu jsou na povrchu zcela v zem rozpadlé, poseté
hojným sádrovcem. Blízko pod 285 m n. m. jest jíl místy i zažloutlý
jako ku př. v Březně. Hned pod povrchem je jíl všude mokrý
a mastný.

Poněvadž není na Chlumu pásmo IX. pokryto vyšším pásmem,
totiž X. pásmem zdejšího útvaru křidového, není vyloučena možnost,

Tř, mathematicko-přírodovědecká. 1899. E

50 IV. Čeněk Zahálka:

že jest ještě mocnějším, než-li se tu jeví. O mocnosti zachovaných tu
vrstev pásma IX. nabýváme pojmu z rozdílu výšek nadmořských nej-
nižšího a nejvyššího bodu pásma IX.

285 m n. m.
224 m n.m.
61 m

při čemž ovšem předpokládáme, že mezi oběma body není dislokace
a nebéřeme ohled na poměry sklonu.

V souvrství IX. 1. jest:
Exogyra lateralis Reuss.
Ostrea semiplana Sow. (h)
Textillarie.
Globigeriny.
Jehlice spongif.
V souvrství IX. 2. jest:
Craticularia vulgata Poč. (zř)
Achilleum rugosum Róm. (zř)
V souvrství IX. 3. jest:
Nautilus Reussi Fr. (vz) [L]
Ammonites sp. (zř) [L.]
Scaphites Geinitzi D’Orb. (zř) [L.]
Scaphites auritus Fr. (zř) [L.]
Hamites bohemicus Fr. (vz) |L.]
Helicoceras Reussianum Gein (vz) [L.]
Baculites Faujassi Lam. (vh) [L.]
Turritella multistriata Reuss. (zř)
Natica vulgaris Reuss. (h) [L.]
Trochus Engelhardti Gein. (h) [L.]
Turbo decemcostatus v. Buch. (h) [L.]
Rissoa Reussi Gein. (zř) [L]
Solarium Baculitarum Gein. (vh) [L]
Aporrhais stenoptera Goldf. (vh) [L]
Cerithium Luschitzianum Gein. (vh) [L]
Cerithium fasciatum Reuss. (zř) [L]
Dentalium sp.
Inoceramus (Brongniarti Park.) (zř) [V]
Gastrochaena amphisbaena Gein. (vz) (V)
Ostrea semiplana Sow. (zř) [*

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří. 51

Ostrea hippopodium Nilss. (zř) [V]

Spondylus spinosus Goldf. (zř) [V]

Ostrea frons Park. (vz) [V]

Terebratulina gracilis Schl. (zř) [V]
Rhynchonella plicatilis Sow. (var. Cuvieri) (vz) [V]
Parasmilia centralis Reuss. (zi) [L + V]
Mierabatia coronula Goldf. sp. (vz) [L]
Ventriculites angustatus Röm. (vz) [V +L]
Ventrieulites radiatus Mant. (vz) [L]
Pleurostoma bohemicum Zitt. (vz) [L]
Rhizopoterion cervicorne Goldf. sp. (z#) [L — V]
Achilleum rugosum Róm. (vz) [V]

Nad souvrstvím IX. 3. profilu 85. při cestě, která vede od ci-
helny do lomu blíže Hrádku, nalézají se
-Gastropodü zkyzovatělých, v limonit proměněných úlomky hojné.

Ostrea semiplana Sow. (h) [V]

Exogyra lateralis Reuss. (vz) [V]

Pleurostoma bohemicum Zitt. (zř) [V + L]

Revss °') určuje naše pásmo IX. mezi Lenešickou cihelnou a
Chlumem, jakožto „Plänermergel“ považuje jej za velmi podobný Lu-
žickému a praví oněm: „beherbergt ebenfalls sehr viele Peträfakten,

bei denen das Vorherschen der Schneeken vor den Bivalven noch

auffallender ist, als gewöhnlich. Nur finden sich meistens undeutliche

| Steinkerne.“ Seznam Reussovÿch skamenělin podáváme níže.

Roniseer *) počítá naše souvrství IX. 1 + 2. spolu s pásmem

VII. ku svému Unterer Plänru, jak jsme se o tom již zmínili při
| pásmu VIII. a vrstvy pásma IX. nad IX. 2. spočívající nazývá Ba-

1

|

hi
|

kuliten-Schichten, kterýmžto jménem vyjadřuje tytéž vrstvy co Reuss
slovem „Plänermergel“. Píše*“): „mit einem Fusse steht man noch

| auf den Thonen mit Scyphia subseriata und Ostrea sulcata (naše

„IX. 1--2.), mit dem anderen unter lauter verkiesten Bakuliten, Am-

| moniten, Rostellarien, Trochoideen und einer Menge anderer Men
| kurz man hat den sogenannten Gault von Reuss vor sich, mit stau-
‚nenswerthen Petrefakten-Reichthum. Die Petrefakten am Fusse des
| Ranai-Berges sind alle verkiest, stimmen aber mit denen am Eger-
‚ Uier bei Postelberg bis in's Einzelnste überein.“

3) Die Kreidegebilde str. 55.
99) Beiträge str. 650.
36) Tamtéž str, 652.
Ar

52 IV. Cenék Zahälka:

K poslední větě připomínám, že se co do stáří liší oba hori-
zonty též co do způsobu zachování skamenělin a z části i co do ska-
menělin. Ovšem mají hlavní vodící skameněliny společné a náleží oba
k pásmu IX.

Roniscer ?”) uvádí následující zkameněliny:

Ammonites Cottai, Germari, bidorsatus, Rothomagensis, Decheni.

Hamites plicatilis, attenuatus.

Turrilites.

Nautilus.

Baculites anceps.

Rostellarien.

Pleurotomaria sublaevis, funata.

Natica vulgaris.

Litorina rotundata.

Turbo coneinus.

Pleurotomaria Roemeri.

Solarium decemcostatum.

Actaeon elongatus.

Cerithium fasciatum, reticulatum.

Turritella multistriata.

Trochus onustus.

Corbula caudata.

Venus lamellosa, pentagona.

Nucula impressa, pectinata, semilunaris, producta.

Cardita corrugata.

Tellina concentrica.

Arca undulata, striatula.

Terebratula pumila.

Scyphia angusta.

Astraea.

Oxyrhina Mantelli, angustidens.

Foraminifera u. a.

Gunsen *) zmiňuje se též o nejspodnějších vrstvách našeho
pásma IX. u Lenešické cihelny. Nazývá je Priesener Schichten a po-
čítá je ku svým Baculitenschichten čili Oberer Quadermergel čili Oberer
Plänermergel. To jest naše souvrství IX. 3. i vyšší. — Souvrstvi
mižší IX. 1.—+ 2. počítá GůmBEL spolu s jinými vrstvami, které z části

97) Tamtéž str. 653.
38) Beiträge str. 527, 528.

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří.

O1
v

ku vyššímu oddělení našeho pásma VIII. náleží (viz náš obr. 55.)
z části ku pásmům X. a IX. ku svým Hundorfer Schichten. GunBLovi
nebyla totiž známa dislokace, která má svou rozsedlinu v Lenešické
cihelně, nepřihlížel též k různosti horizontů po obou stranách cihelny
(viz obr. 55.) a pomísil v jedno pásmo svrchní část pásma VIII. se-
verně od dislokační rozsedliny a pásmo X. a IX. jižně od dislokační
rozsedliny. Jest pak profil vrstev, vztahujících se k Lenešické cihelně
u GumBLA tento:

1. Priesener Schichten an den Gehängen und in zahlreichen
Wassergräben 'reichlich entblösst, bestehend aus duukelfarbigen, leicht
verwitterndem Mergel, mit zahlreichen durch Zersetzung von Schwefel-
kies entstandenen Brauneisensteinkerne zahlreicher organischer Ein-
schlüsse, namentlich von Gastropoden, sehr zahlreichen Baculiten,
Scaphiten (Ammoniten) neben Gypskrystallen. Die Schichten ent-
sprechen in Allem genau den am De ne. auf-
geschlossenen Lagen bei Priesen . . . . 80’

2. unmittelbar unter dem dunklen Mergel folst eine dünn:
geschichtete Lage von Mergelkalk mit Glaukonitkörnchen und

Drmeagsemiplana 1: ... oh. men ne TK
3. darunter icon bröcklicher, z. Th. fester Mergel
ellenmitnOckerstreifen: „..,..... . 2% “2.20. ce ll

4. fester, schiefriger Mergel BE: zal

5. weicher weisslicher Mergel čenoollagerna mi festen
Kalkbänken . . . . O DŮL

Die Schichten 3., M nd! Bl enthalten die aaa der Hundorfer
Schichten, darunter am häufigsten: Ostrea semiplana; Rhynchonella
plicatilis; Rhynchonella Cuvieri; Terebratula semiglobosa, Terebratu-
lina chrysalis u. A.

Následují vrstvy GumBLovy 6., 7., 8 (viz naše pásmo VIII. v Po-
ohří), jež považuje GumBEL za Malnicke vrstvy.

Gümsez určil vrstvy tohoto svého profily Lenešického následu-
jícím způsobem:
Priesener Schichten.

Hundorfer Schichten.

|

|

au

(

|

)
6.
ji Mallnitzer Schichten.

54 IV. Čeněk Zahálka:

Srovnáme-li vrstvy tyto s našimi pásmy, obdržíme následující
přehled:

Gůmbel Zahálka |
Priesener Schichten vl 3. a vyšší |
ER an | i IX.
2 12 |
Hundorfer Schichten >

4 | VII 22103 ee

Mallnitzer Schichten | VITRE

Z GunsLovvcHh vrstev 2, 3, 4, 5, jež GumBEL za Hundorfer
Schichten považuje (to jest za naše pásmo X.) a znichž 0 3, 4. a 5.
praví, že obsahují faunu Hundorfských vrstev, mají faunu Hundorf-
ských (Hudcovských) vrstev pouze ony, jež náleží našemu pásmu X.
v nálezisku poznamenaném písmenem © na našem obr. 55. a 54. (si-
tuační plán).

GumBEL nevěděl o dislokační rozsedlině přerušující vrstvy v Le-
nešické cihelně, nepovšimnul si, jak u pece Lenešické cihelny přichá-
zejí ve styk zcela nestejné horizonty (ku př. X., VIIL 1.) lišící se
od sebe fysikálně, petrograficky i palaeontologicky (viz obr. 55.), ne-
posoudil mocnost vrstev pásma IX. a X. od Poustky až do Lenešické
cihelny, sice by je nebyl mohl vřaditi mezi jeho mylně určené Wall-
nitzer Schichten (naše VIII. 1. na obr. 55.) a mezi jeho Priesener
Schichten (naše IX. 3. na obr. 55.), kde leží naše vrstvy VIII. 2 +3 +4
a IX. 1 2 (viz též obr. 54).

Krejčí **) posuzoval vrstvy našeho pásma IX. u Lenešické ci-
helny tak jako Gunser. Píšeť: „ ..pod jižní patou čedičové homole

39) Studie str. 59., obr. 11.

Pásmo IX. — Březenské — kridového utvaru v Poohří, B

Ranné u Lenešické cihelny pozoruje se opět řasák s naloženými na
něj opukami Teplickymi a slíny Březenskými.“ Na obr. 11. svých
Studií znázorňuje pořádek vrstev stráně u cihelny rovněž tak:

Březenské vrstvy.
Teplické vrstvy.
Malnické vrstvy.

Fnró*") určuje naše souvrství IX. 3. u Lenešické cihelny jakožto
Březenské vrstvy a myslí, že Březenské vrstvy jeho u Lenešické ci-
helny spočívají na Teplických vrstvách (na pásmu X.). Dokázali jsme
již při pásmu VIII., že ony vrstvy u Lenešické cihelny, které má
Fri za Teplické vrstvy, nejsou Teplickými vrstvami čili naším pásmem
X, nýbrž že to jsou vrstvy náležející našemu pásmu VIII. a nejspod-
nějším vrstvám 1--2 pásma IX. (viz náš obr. 54)

Z našeho souvrství IX. 3. uvádí Frıö a Reuss tyto skamenëliny :

Fnrč: Reuss :
Belemnites sp. (Phragmaconus a Haifischzähne.
úlomky).
Nautilus Reussi Fr. Ammonites splendens Sow. affin.

Schlönbachia Germari Reuss sp.

Placenticeras D'Orbignyanus Gein.

Phylloceras bizonatus Fr.

Pachydiseus peramplus Mant. juv.

Scaphites auritus Fr. Scaphites aequalis Sow.
Scaphites Geinitzi D’Orb.

Hamites verus Fr.

Hamites Geinitzi Fr.

Helicoceras Reussianum Fr.

Baculites Faujassi Lam. (var.

bohem. Fr.)
Turritella Leneschicensis Weinz. Aptychus cretaceus v. Münst.
Turritella multistriata Reuss. Turritella multistriata Reuss.

Turritella acicularis Reuss.
Turritella Noeggerathiana Goldf.
Scala decorata Gein.

Scala Philippi Reuss.

Natica Gentii Sow.

40) Březenské vrstvy. str. 25., 26.

56 IV. Čeněk Zahálka:

Natica vulgaris Reuss.
Natica acutimargo Róm.
Rissoa Reussi Gein.

Turbo decemcostatus v. Buch.
Trochus Engelhardti Gein.
Solarium baculitarum (ein.
Xenophora onusta Nilss.
Aporrhais stenoptera Goldf.
Aporrhais Reussi Gein.
Rapa cancellata Sow.
Fusus Nereidis v. Münst.

Cerithium pseudoclathratum D’Orb.

Cerithium fasciatum Reuss.
Cerithium binodosum Röm.
Cancellaria seulpta Reuss.

Neptunea Leneschicensis Weinz.

Mitra Roemeri Reuss.
Cylichna cylindracea Gein.
Acteon ovum Duj.

Acteon doliolum Müll.
Acteonina lineolata Reuss.
Dentalium polygonum Reuss.
Cardita tenuicosta Sow.
Astarte acuta Reuss.
Nucula semilunaris v. Buch.
Nucula pectinata Sow.

Arca striatula Reuss.
Modiola tetragonus Reuss.
Tellina concentrica Reuss.
Ostrea frons Park.

Exogyra lateralis Nilss.
Parasmilia centralis Mant.

Trochocyathus Harveyanus. M.

Ventriculites angustatus Röm.

Natica vulgaris Reuss.

Trochus sublaevis Gein.

Rostellaria Parkinson. Mant. (vh)

Dentalium polygonum Reuss.

Corbula caudata Nilss.

Cardita corrugata Reuss.

Nucula truncata Nilss.

Nucula producta Nilss.

Cucullaea undulata Reuss.

Cucullaea striatula Reuss.

Avicula pectinoides Gein.

Inoceramus latus Mant

Pecten membranaceus Nilss.

Ostrea minuta Röm.

Ostrea lateralis Nilss.

Cytherina complanata Reuss.

Cytherina asperula Reuss.

Nodosaria annulata Reuss.

Nodosaria (Dentalina) gracilis
D’Orb.

Nodosaria Lorneiana D’Orb.

Globigerina cretacea D’Orb. (vh)

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří.

Qt
=]

Bulimina ovulum Reuss.
Rotalina nitida Reuss.
Robulina Comptoni Sow.

Farč *") píše: „Druhy v Lenešicích nasbírané pocházejí z úrovně
gastropodové vrstvy březenského profilu. Zkyzovatělé skameneliny
i tam někdy přicházejí, kdežto u Lenešic jsou pravidlem. Jádro Le-
nešických skamenélin tvoří neporušený kyz, kdež zevní vrstva pro-
měna jest v hnědel a časem 1 skvostně doužkuje.“

K tomu připomínám, že horizonty gastropodové u Lenešic a
v Březně nejsou stejnodobé. V Lenešicích jest starší, náleží spodním
vrstvám pásma IX., v Březně je mladší, náleží ku vyšším vrstvám
pásma IX. (Viz naše pásmo IX. v Březně.)

Friè poznamenává ku svému seznamu skamenělin z Lenešic:
„Mimo tyto druhy, zcela jistě z Březenských vrstev pocházející nale-
zeny v materialu sebraném také druhy, náležející hlouběji ležícím Te-
plickým vrstvám:

Ostrea semiplana.
Terebratulina rigida.
Magas Geinitzi.
Rhynchonella Cuvieri.“

K tomu poznamenávám, že Ostrea semiplana se vyskytuje nejen
hojně ve vrstvách IX. 1. a 2. ale i v IX. 3., tedy i v gastropodovém
horizontu Lenešickém. Terebratulina rigida (gracilis) jest místy v Bře-
zenských vrstvách (pásmo IX.) u Lenešic velmi hojná a i u Lene-
šické cihelny se vyskytuje dosti často. (Viz náš seznam skamenélin
ze souvrství IX. 3. i v následujících profilech pásma IX. v blízkosti
Lenešické cihelny a j.)

JAN‘) píše: „... in den Sammlungen unserer Anstalt be-
finden sich von dieser Localitát“*) ausser den von WFkrrscH namhaft
gemachten Formen noch:

Pleurotomaria sublaevis Gein.
Turbo subinflatus Reuss.
Cerithium Luschitzianum Gein.
Venus pentagona Rss.

41) Tamtéž str. 26.

41) Einige Beiträge. Str. 148.
#2) Lenešická cihelna.

no) Mame z

58 IV. Čeněk Zahálka:

Arca undulata Rss.
Trochocyathus conulus Phil. sp.“

O poznámce Friöovi, že v sebraném materialu od Lenešické
cihelny nalezeny též Ostrea semiplana, Terebratulina vigida, Magas
Geinitzi a Rhynchonella Cuvieri, jež náležejí dle Fnrče hlouběji le-
žícím Teplickým vrstvám, vyslovuje se Jaun'”) takto: „Diese von
Ferrscx Citirten Formen gehören zwar zu den sogenannten Teplitzer
Leitfossilien, sie können aber ebenso gut auch in den Priesener
Schichten gesammelt worden sein (wie es z. B. bei meinem obigen
analogen Teplitzer Formen von Klein-Kahn, Neugründel ete. ganz sicher
der Fall ist), worauf man aus der Äusserung Frrrscn’s (den Teplitzer
Schichten angehören“) eventuell auch schliessen könnte.“

Také na jiných stranách vrchu Chlumu nalezäme všude od
úpatí vrchu až k čedičovému temenu slinité jíly pásma IX. Sedlo
mezi Chlumem a Rannou, kde rozbíhají se cesty do Zájezdu (ovčína),
do Ranné (obce), do Hrádku a do Lenešické cihelny, má výšku
259 m n. m. Od toho bodu na jih tedy do výše, směrem ku temeni
Chlumu je panské pole (kníž. Švarcenberka), které se prostírá až ku
280 m n. m. V tomto poli vyskytují se též zkameněliny v limonit
proměněné význačné pro gastropodové horizonty pásma IX. Nejobyčej-
nější jsou tu jádra od Aporrhatsů a Amorphospongia rugosa S vel-
kými krystaly sádrovce.

Po severovýchodních svazích Chlumu všude pod 285m n. m.
jest slinitý jíl šedý pásma IX. Dále od povrchu bývá tmavší do
modra. Sahá až k samému úpatí při ovčínu Zäjezdu, při němž též
ve stráních okolních limonitové zkameněliny gastropodü a bakulitů
nalézti lze. Poněvadž úpatí Chlumu u Zájezdu je ve výši 210 m n. m.,
slinitý jíl při vrcholu Chlumu 285 m n. m. zdá se, že mocnost pásma
IX. bude tu blízka rozdílu obou výšek:

285 m n. m.
210 m n. m.
15 m

nehledíme-li ku sklonu vrstev a nejsou-li ve stráni dislokace. Vrstva
za vrstvou tu ovšem přístupny nejsou.

Při cestě od Zájezda ku vytknutému již dříve bodu 259 m n. m.
mezi Chlumem a Ranou jsou též ve slinitých jílech pásma IX. úlomky
limonitových zkamenělin. Všude povalujf se sádrovce, limonitové
váleéky a pecky hojně. Uvádím odtud zejmena:

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří. 59

Aporrhais stenoptera Goldf.

Také na jižním úpatí Ranné nad ovčínem Zájezdem vystupují
holá místa šedého slinitého jílu pásma IX. nad 210 m n. m. obsa-
hující skameněliny limonitové jako všude jinde v gastropodových hori-
zontech. Po různu vystupuje pak slinitý jíl pásma IX. i ve vyšších
polohách až skorem ku čediči Ranné do výše 300 m n. m.

Jak jsme již u profilu 85. při Lenešické cihelně uvedli, pova-
žoval RomixcER naše pásmo IX. čili jeho Bakuliten-Schichten za mladší
nežli pásmo X. čili jeho Pläner. To samé praví 0 pásmech těchto
u Zäjezdu‘‘): „Über diese Thone weg geht man rings um den nie-
deren Basalt-Kegel, hinter welchem der Sagesthof liegt; dort ange-
kommen wird man gleich unter den Bakuliten-Schichten den Pläner
vorkommen sehen, der dort auch sehr thonig ist, aber durch das häufige
Erscheinen von Terebratula gracilis, Terebratula plicatilis, Terebra-
tula carnea, Spatangus cor anguinum und Inoceramus Brongniarti
sich zu erkennen gibt: zwar liegen neben diesen Muscheln auch noch
verkieste Bakuliten u. s. w.; aber man sieht wohl, dass diese von
oben herabgeschwemmt sind, wo sie in Menge vorkommen, ohne dass
auch bei ihnen die eben genannten Terebrateln sich finden liessen.
Diese Überlagerung des Pläners durch die Bakuliten-Schichten lässt
sich von hier an deutlich verfolgen bis hinüber zur Strasse von
Laun nach Kosel.“

Ohledal jsem zevrubněs tráně kol. Zájezdu, o nichž tuto Ro-
MINGER jedná, neshledal tam ale nikde Bakulitové vrstvy (pás. IX.)
na Plánru (čili pásmu X.) s Terebratula semiglobosa spočívati. Je tu
týž omyl jako u Lenešické cihelny, kde též geologové Bakulitové
vrstvy nad Teplické vrstvy kladli (viz tam i profil náš na obr. 55.).

Poustka u Lenešic.

Ve čtyry metry vysokém břehu potoka Hradeckého u Poustky
a zašlého mlýna shledáváme se opět s vyššími vrstvami pásma ÍX.,
které pokračují 1 výše nad cestou Lenešickou a ku dráze dle cesty
ku kříži (cota 194 m). Je zde tento

+) Beiträge zur Kenntniss etc. str. 652.

60 IV. Cenék Zahälka :

Profil 102.
(Obr. 66. a 55.)

Vrchol stráně nad cestou Lenešicko-Břvanskou 1986 m n. m.

Slinitý ji šedobílý s modrým! skvrnami . . CT
Coprolithovy glankontický vápnitý slin šedý nz zažloutlý s mo-
dravými skvrnami. S četnými partiemi jemnými limonitu, pro-
měny to po pyritu. Na povrchu zbelä. Upomína nás na Copro-
lithové vrstvy od Koštic, Volenic a Pátku, které též do nejvyš-

ších vrstev pásma IX. vloženy byly . . . . 0"1

2. Slinitÿ jíl tmavošedý do modra, s četnými jemnými tečkami li-
monitu (zvětralé to zbytky po zkamenělinách pyritových). S pe-
ckami pyritovými často v limonit a sádrovec proměněnými. . . 65

—— Cesta Lenešická —

1. Slinitÿ jil tmavošedý do modra, na povrchu větráním šedý neb
žlutavy. Má hojné pecek pyritových, které zvětrávají na po-
vrchu a rozkládají se v limonit a sádrovec. Posledního se hojně

ji všude povaluje: 2314402 er a NE CORNE 55 |

=

Pásmo IX.

Hladina Hradeckého potoka u Poustky a zašlého mlýna. 1845 m n. m.

Ve vrstvách IX 1. jest:

Ostrea semiplana Sow. (h)
Exogyra lateralis Reuss,

Ve vrstvách IX 2. jest:

Inoceramus (bezpochyby Brongniarti).
Flabellina cordata Reuss. (vz)

V lavici IX 3.

Coprolithy hojné. Shodují se s oněmi z Coprolithové vrstvy
u Koëtic, Volenie a Pátku.

Ulomky misek od Inoceramus (bezp. Brongniarti).
Cardita tenuicosta Sow.

Ve vrstväch IX 4. jsou:

Supina Cladocyclus Strehlensis.
Terebratulmna: gracilis Schloth. (h)
Exogyra lateralis Reuss.
Ventriculites sp.

Úlomky zoubků rybích.

Ku řadě dislokačních rozsedlin, jež uvedli jsme v krajině mezi
Břvany a Lenešicemi, druží se zde u Poustky dislokační rozsedlina,
kterou vyobrazujeme na obr. 65. (r). Při cestě Lenešicko-Břvanské
u Poustky jest ve slinitojilovitém břehu cesty, ve stráni 8:6 vysoké,
směrem od SZ. ku JV., přístupná rozsedlina dislokační směrem SV.

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří. 61
Stran jilovitá táhne se tu od SZ. ku JV. Rozsedlina jest ponékud
šikmá a zkřivená. Po SZ. straně její jsou známé vrstvy 2., 3. a 4.
pásma IX., jež jsme popsali v profilu 102. a vyobrazili na obr. 66.
1 55. Po JV. straně rozsedliny jsou však vrstvy. slinito-jilovité,
náležející sice též ku pásmu IX., avšak jiného stáří, nesouhlasné
s vrstvami po straně SZ. Take jsou vrstvy po JV. straně při samé
rozsedlině ohnuté. Rozsedlina sama jest as 10cm mocná a vyplněna
rozdrceným slinitým jílem přilehlých vrstev.

U Lenešické cihelny.
(Strana jižní „C.“ na obr. 55.)

Tytez slinité jíly co IX 4. v profilu 102. u Poustky naleznem
pod samým pásmem X. na malém kopečku při jižní straně Lenešické
cihelny. (Obr. 55.) Přijdeme k nálezišti tomu jdouce na SV. dle meze
polní od křížku (kota 194 u Duchcovské dráhy) blíže Poustky. Tu
najdem

Terebratulinu gracilis Schloth. (vh)

Ostreu hippopodium Nilss., obyčejně přirostlou na miskách od
Inoceramus Brongniarti Park.

Exogyra lateralis Reuss. (h)

Zde je následující

Profil 103.
(Obr. 55. c.)

Vrchol kopečku při jižní str. Lenešické cihelny; as 218% n. m.

Pásmo X. Vépnité slíny šedé do modra na povrchu rozpadlé s Terebratulou
semiglobosou. Ve pou plne nn El NE a kuliček
na povrchu ... AO

Pásmo IX. Slinité jily Tedobilé dále od nov šedé S node ni skvrnami,
s hojnými Terebratulinami gracilis. Jen do malé hloubky přístupné.

62 IV. Čeněk Zahálka:
Profil 104.
(Obr. 64.)

Vrchol stráně. 220 m n. m.
(3. Slinité jily zažloutlé neb šedé

ul do modra s hoj. limonitem . 75

S | 2. Stinite jíly zažloutlé neb šedé =

=) do modra s hoj. limonitem a ct

2| sädrovcem . 3:0 |:

| 1. Slinitý ji zažloutlý | s modra- |
vými skvrnami . . . 0

Nepristupné vrstvy v polich .

| Stopy sliniteho vápence spongio-
vého ous se s VIIL 2

| Prof 85.400 .10

2025 m n. m.

{ 7. Nepřístupné vrstvy )
v polích... „45
6. Slimitý ji tmavošedý
do modra se světlej-
šimi skvrnami se ska-
menělinami v limonit
proměněnými . . . 30
—— Dráha. Stráž. d. č. 83. —
5. Slinité jily na povrchu {
šedé . A IG QE
— Bivanska cesta. — |

Pásmo IX.
u m
BUI[POSZOW

4. Slinité jily tmavošedé
do modra. Na po-
vrchu světlejší, za-
žloutlý. Má hojně py-
ritu, který se na po-
vrchu v limonit neb

J sádrovec proměňuje . 45 |

Hradecký potok u zašlého mlýna blíže Poustky. © 1845 mn. m.

V souvrství IX 1. jest:

Ostrea semiplana Sow. (vh)
Pleurostoma bohemicum Zitt. (vh)
V souvrství IX 3. jest: |
Ostrea semiplana Sow. (h)
Posud neurčená spongie. (vz)
Tři metry pod nejvyšším bodem tohoto souvrství (ve výši 217 m
n. m.) vyskytuje se:
Terebratulina gracilis Schl. (vh)

Ostrea semiplana S-ow. (h)
Ostrea diluviana Linné. (vz) staré indiv.

Pásmo IX. — Březenské — křidového ütvaru v Poohří. 63

-V souvrství IX 4. jest:

Ostrea semiplana Sow. (h)
Exogyra lateralis Reuss. (zř)

V souvrství IX 6. jsou v břehu nad dvorkem strážního domku
zlomky skamenělin obyčejně v limonit proměněných.

Scaphites sp. [L]

Baculites sp. [L]

Cerithium sp. [L] |

Solarium (Pleurotomaria) Baculitarum Gein. [L]
Inoceramus Brongniarti Park. [V]

Exogyra lateralis Reuss. [V]

Ostrea sp. [V]

Stran v Tresku.

Od Nového dvora a Poustky tähne se strän slinito-jilovitä
pásma IX. na jih ku hajnovně Třešku a dále až ku silnici Lenešicko-
Postoloprtské „U Kláštera“. Je to stráň, kterou druhdy omývala
Oharka nežli si našla nynější své řečiště mezi Postoloprty a Leneši-
cemi. Temeno stráně pokrývá diluviální, starý štěrk Oharecký, výše
však ku západu, dále od stráně, je pásmo IX. pokryto vrstvami neo-
genovými z nichž vybírá se tu i hnědé uhlí.

Rozdíl petrograficky mezi vrstvami pásma IX., které ve Třešku
vychází není žádný odkryjeme-li vrstvy dále od en Na povrchu
lze rozeznati vrstvy v tomto

Profilu 105.

Temeno stráně v ee

Diluvium. Oharecký Slörk starší, ee ES křemen, čedič, rulu šedou ©
a rulu červenou . . . 8m

Slinity ji šedý, zvětralý, z \ kamene části name bayern OK)

Slinity jil gastropodový tmavošedý. Fou I P z limo-
mu TOME NIUE ONE s ae)
o 2108)

4
| 3. Slinitÿ jil gastropodový šedý, při rozsedlinách okrové žlutě zbarven . 55
2;
| 1. Nepristupne vrstvy, porostem ukryté 5

Cesta pod hajnovnou Treskem.

Vrstvy jílovité mají tu na povrchu hojně sádrovce zvláště také
na trhlinách a ložích. Ač jsem neměl příležitost po větší dobu zka-

64 IV. Čeněk Zahálka:

menělin v nich vyhledávati, přece jsem poznal, že jsou vrstvy t+ 0-
haty skamenělinami.

Ve vrstvách IX 2. jsou:

Aporhais stenoptera Goldf. (h) [L] ,
Natica vulgaris Reuss. (h) [L]

Turritella multistriata Reuss. (zř) [L]

Cardium semipapillatum Reuss. !vz]

Leda producta D'Orb? (h)

Pecten Nilssoni Goldf. (zř)

Ve vrstvách IX 3. jsou:

Helicoceras armatus D'Orb. (vz)
Schlönbachia Germari Reuss. (vz)
Turritella Noegerathiana Goldt. (vz)
Aporhais subulata Reuss. (zř)
Pecten Nilssoni Goldf. (zř)

Stráň „U Kláštera“.

Po silnici z Lenešic do Postoloprt přijdem k rohu stráně, která
se sem od Nového Dvora táhne. Sluje „U Kláštera“. Skládá se ze
samých jílů slinitÿch. u nichž velké rozmanitosti není, poněvadž stráň
jen 825 m výšky má. Poznáváme tu tytéž vrstvy jako byly IX 6.
a IX 7. v protější stráni nad Březnem. Sestrojil jsem tu následující

Profil 106.

Vrchol stráně u Kláštera, při silnici Postoloprtské.
Ormice, v níž hojně štěrku diluviálního je roztroušeno . . . . . . . . „25m

2. Slinitý jil gastvopodový šedý s nádechem do žluta, s tmavšími mo-
dravými skvrnami a s rezavými tečkami limonitickými. Na povrchu

se sádrovec povaluje. Shoduje se se souvrstvím IX. 7. v Březné .5'0 m
4 1- Šlimlý ji šedý neb tmavošedý s* žlutými skvrnami limonitickymi.
Velmi jemně glaukonitický. Skameněliny jsou potažené limonitovým
povlakém aneb pense jn bee nein Na povrchu se pova-

ý luje sádrovec . . . . ee ER o o 04) 0

Silnice z Lenešic do Postoloprt.

Pásmo IX.

V souvrství IX 2. jsou:

Osmeroides divaricatus Gein. (vz)
Scaphites Geinitzi D'Orb. (h)

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří. 65

Hamites sp. (vz)

Baculites Faujassi Lam. (h)

Turbo decemcostatus v. Buch. (zř)
Aporhais sp. (h)

Nucula semilunaris v. Buch. (h)
Cardium semipapillatum Reuss. (vz)
Inoceramus planus v. Můnst. (vz)
Pecten Nilssoni Goldf. (h)
Micraster ?

Cristellaria rotulata D’Orb.

Brezensky vrch.

Při východním konci obce Března odkryty jsou velmi pěkně
vrstvy pásma IX. v holé stráni Březenského vrchu od řeky Ohře až
téměř ku vrcholu jejímu. Vrstvy tyto náleží hornímu oddělení pásma
IX. Spodní oddělení pásma IX., které jsme viděli u Lenešické ci-
helny aneb v dolní části Velkého vrchu u Vršovic, padá tu pod
Oharku. Nejvyšší vrstvy jílovité na vrcholu Březenského vrchu snad
jsou neogenové; nad nimi spočívají již vypálené jíly v podobě porce-
lanitu. Také tu nechybí škváry, písek a popel jako jsme viděli jinde
po levé straně Oharky.

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1399. 5

66 IV. Čeněk Zahálka:

Profil 107.
(Obr. 63.)

Vrchol Březenského vrchu nad Oharkou 231 m n. m

3. Porcelanjaspis. Vypálené jíly: třetihorní v troskách rozmetané barvy |.
bílé, žluté, modré, fialové a červené. es v n strusek neb
4 popel.. SEE un lt > . 2:0
en to Be ar EBERLE RAS Re LE: | ANNEES
{ 1. 6:0
{

us G.GT

Jil žlutý a šedý

Slinitý jil gastropodový zažloutlý a tmavošedý . . . . . . 78 až 79

Slimitý jil žlutavý, šedý neb modravý ere 5. Na povrchu jeho

všude se sádrovec povaluje . . . . . 60
5. Slinitÿy jil poněkud pevnější, šedý, misty s tmavšími skvrnami neb

modravý, dále od povrchu tmavomodrý. Na povrchu se z počátku

v peckovité kusy odděluje. V trhlinách i na ložích desky SOE

až 3 cm tlusté. Dosti skvrn po limonitu. Velmi jemně olaukonitický .

9
8. Slimitý ji zažloutlý a tmavošedý s koulemi sferosideritu od 02 do 0:1
7
6
|

A 4. Slinitý Jil glaukonitický šedý s tmavšími skvrnami střídá se s tmav-

o šími vrstvami. Glaukonit velmi jemný. Na povrchu sádrovec. . . 40
al 3. Slinitÿ jil glaukonitickj; poněkud pevnější, tmavošedý do zelena,
un
3
Au

u 9.08

s tmavšími skvrnami dále od povrchu tmavší. Na povr chu z počátku
v pecky se rozpadává. Sädrovec v trhlinách tvoří no, až 1 cm
tlusté. Velmi; glaukoniticky 4281020200 0. „u... en. enger 20350

Vozovä ta

2. Slinity ji glaukonitický tmavošedý, poněkud zarezavely od četných
žlutých a hnědých skvrn vodnat. kys. železitého. Dále od povrchu
tmavomodrý. S hojným sádrovcem. Pevnější poněkud než 1.. . .30

1. Slinitý jil velmi měkký, tmavomodrý s četnými kousky pyritu, jenž
snadno větrá a pukání horniny způsobuje, Na trhlinách i v ložích
hojně jemných krystalků sádrovce. ar Roman, se ue

{ v pecky a pak v prach. . . . : : EJ

Hladina Ohře 179-9

Pisčitoslinitý jil poněkud pevnější žlutý aneb šedý Sie . 45 |

Koule sferosiderovité z vrstvy IX8. mají velikost ořechu až hlavy.
Bývají často soustředně miskovitého složení. Často se misky sfero-
sideritu co do barvy střídají, tmavočervená s tmavošedon, hnědou
neb žlutou. Někdy má jádro pevné, někdy práškovité.

Po dvoudenním vyhledávání, nalezl jsem v jednotlivých sou-
vrstvích následující skameněliny :

V souvrství IX1:

Inoceramus (Brongniarti) zlomky. (h)
Pecten Nilssoni Goldf. (h)

Skořápky skamenělin v tomto souvrství jsou v bílý práškovitý
uhličitan vápenatý rozpadlé.

V souvrství X2:

Baculites Faujassi Lamk.

Pásmo IX — Brezenské — křidového útvaru v Poohří. 67

Nucula pectinata Sow. (h)
Inoceramus sp.

I zde bývají skameněliny na povrchu bílé.

V souvrství IX3:

Acteon ovum Dujard. (vz)

Geodia gigantea Poč. (vh) jehlice.

V souvrství IX4:

Hamites bohemicus Fr.

Baculites Faujassi.

Aporhais sp.

Natica vulgaris Reuss.

Nucula seminularis v. Buch. s bílým vápnitým práškovitým
povlakem.

Venus parva Sow.

Ostrea semiplana Sow.

Ostrea (cf. Wegmanniana D'Orb. ?)

Serpula sp.

as]:

V souvrstvi IX5:

Hamites bohemicus Fr.

Aporhais sp.

Natica vulgaris Reuss.

Pecten Nilssoni Goldf.

Inoceramus Brongniarti Park., mládě.

Nucula semilunaris v. Buch., s bílým vápnitým povrchem.
Exogyra lateralis Reuss.

V souvrství IX7: jsou skameněliny četné buď z jílu neb s po-
vlakem limonitovým aneb s bílým vápnitým.

Osmeroides divaricatus Gein. (vz)
Chomáče šupin a kostí rybích. (zf)
Scaphites Geinitzi D'Orb. (zř)
Baculites Faujassi Lamk. (též z limonitu) (h)
Turritella acicularis Reuss. (zř)
Natica Gentii Sow. (vz)
Natica vulgaris Reuss. (zř)
Trochus Engelhardti Gein. (zř)
Turbo decemcostatus v. Buch. (zï)
5*

68 IV. Čeněk Zahálka:

Aporhais megaloptera Reuss. sp. (h)
Aporhais Reussi Gein. sp. (vh)
Acteon ovum Duj. (vz)

Dentalium glabrum Gein. (zf)
Cardium semipapillatum Reuss. (zř)
Nucula semilunaris v. Buch. (zř)
Tellina concentrica Reuss. (vz)
Avicula Geinitzi Reuss. (vz)

Lima pseudocardium Reuss. (vz)
Inoceramus Brongniarti Park. (zř)
Vola quinquecostata Sow. sp. (vz)
Pecten Nilssoni Goldf. (zř)

Ostrea hippopodium Nilss. (zř)
Ostrea diluviana Linné. (vz)
Micraster de Lorioli Nov. (vz)
Spongie neurčená.

Nodosaria Mayeri Per. (zř)

Seguoia Reichenbachi Gein. sp.

Ze souvrství IX9: kde skameněliny jsou vzácny, mám:
Micraster de Lorioli Nov. (vz)
Hemiaster Regulusanus D'Orb. (vz)

Velkou důležitost pro naše stratigrafickä studia má porovnání
vrstev pásma IX. v Březně a z Velkého vrchu nad Vršovicemi. Na-
vštivíme-li obě náleziště brzy po sobě a srovnáme horniny vrstev:
hned poznáme souhlasné vrstvy. Jsou to zejména glaukonitické vrstvy
a vrstva sferosideritová, jež nás brzy ve srovnávání vrstev orientují.
Z tohoto srovnání však následuje, že vrstvy slinitých jílů pásma IX.
v Březně, čili Přezenské vrstvy KRrjčíHo a Friče v Březně patří ku
vyšším vrstvám Březenského (IX.) pásma a že se tudíž u hladiny
Ohře v Březně ještě neukončují, nýbrž jdou ještě hluboko pod hla-
dinou Ohře. Proto se také nemohou nalézati, jak Krejčí uvádí“),
Teplické vrstvy v Březně pod Březenskými, vždyť dle našich vý-
zkumů není pásmo X. čili Teplické pod IX. čili Březenským, nýbrž
naopak.

4) Archiv Studie, str. 60.

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří. 69

Srovnání souhlasných vrstev pásma IX.

Na Březenském vrchu v Březně. Ňa Velkém vrchu nad Vršovicemi.
Profil 107. Obr. 63. Profiil 101. Obr. 62.
8. Slinity jil zažloutlý a tmavošedý | 11. Slinity jil žlutý s koulemi sfero-
ý Jů ty à Linátý ý
s koulemi sferosideritu . ©2 m. SULETIEU, NES 030
7. Slinity ji gastropodovy za- | |
žloutlý a tmavosedÿ . . . . 79
6. Slinitÿ jil žlutavý, šedý neb
modravý. Na povrchu se všude
sádrovec povaluje. . „60 ooo vor
* 10. Slimitý ji šedý, dále od povrchu )
5. Slinitÿ jil poněkud pevnější, a On 5 zlom a
šedý, místy s tmavšími skvr- FERNER J 7 7 6-5
nami neb modravý, dále od = 1 EE er
i rý. V trh- S TEE, u: = Š
pon een (5 | 9 Slinitý ji velmi jemně =
drovce. Dosti skvrn hnědých S na FA ) ne à
: es sty Zlutavÿ. Däle od povrchu
a un s modravymi skvrnami. Sá-
A, Ra glaukonitický drovec na povrchu hojný . 13°5
šedý s tmavšími skvrnami
střídá se s tmavšími vrstvami.
Glaukonit velmi jemný.
Na povrchu sádrovec . .4:0 J
3. Slinitÿ jilSedy, dále od povrchu )
N jemně glaukoni-
on 2 ARE tický. S hojným sádrovcem 2°3
3. Slímtý jit velmi glaukoniticky | < Pevnější lavice sliniteho
poněkud pevnější, tmavošedý do V P 3 3
zelena s tmavšími skvrnami, dále od en rs de ní pl 5
povrchu tmavší. Se sádrovcem v trh- ann 1 1
Jinách POPP 3:0. nem ny je zelenýáho
p velkého mnoëstvi glau-
konitu. Na lozich u.
sädrovce
3. Slinity jil glaukonitickÿ tmavosedy,
poněkud zarezavělý od četných žlu-
tých a hnědých skvrn vodnatého ky-
sličníka železitého. Dále od povrchu
tmavomodrý. S hojným sádrovcem. :
Skamenělin | skořápky jsou vápmité 6. Slinity ji tmavošedý s četnými jem-
pky Jj p tý j ošedý s četnými j
bilé. .. .30 m nými rezavými tečkami po limo-
1. Slinitý jl velmi měkký, tmavomodrý nitu. Mokrý. S bílými zlomky ska-
s četnými kousky pyritu, jenž snadno menělin. S hojným sádrovcem 6:0 m

větrá a pukání horniny způsobuje.
Na trhlinách i v ložích hojně jem-
ných krystalků sádrovce. Mokrý.
Skořápky skamenělin Důlé vapnité

praskovite . . Bar oje AE CRT

Hladina Oharky. Pod touto pokračují 5., 4 Slimilý jl aasropodges pokra-
tudíž do hloubky dolní gastropodové Čuje MNE NOTE
vrstvy päsma IX. a nikoliv Teplicke nl |

vrstvy čili pásmo X.!

70 IV. Čeněk Zahálka:

| Již Reuss‘®) zmiňuje se o vrstvách našeho pásma IX. v Březně.
Radí jej ku svému Plänermerglu a uvádí z něho tyto skameněliny:

Větevky konifer. (vz)

Salix angusta Reuss, listy.

Scyphia radiata Mant. (vz)
Apiocrinites ellipticus Mill. (vz)
Cidaris vesiculosa Goldf., ostny.
Ostrea vesicularis Lamk. (zf)

Ostrea lateralis Nilss. (zř)

Ostrea minuta Rüm. (zï)

Ostrea gibba Reuss. (zř)

Ostrea macroptera Sow. (zř)

Ostrea carinata Lamk (zř)

Pecten membranaceus Nuss.

Pecten Nilssoni Goldf.

Pecten striato-punctatus Róm.

Pecten trigeminatus Goldf.

Pecten decemcostatus v. Münst.
Inoceramus Brongniarti Park.
Inoceramus Cuvieri Sow.

Inoceramus latus Mant. (h)
Inoceramus undulatus Mant. (h)
Inoceramus striatus Mant.
Inoceramus Cripsit Mant. (h) vždy malá.
Gervilia solenoides Defr. (ne zř)
Avicula Geinitzii Reuss.

Avicula pectinoides Gein.

Avicula neglecta Reuss.

Avicula Reichii Röm.

Pinna nodulosa Reuss. (vz)

Modiola pumila Reuss.

Mytilus parallelus Reuss.

Cardita (Venericardia) tenuicosta Sow.
Cardita (Venericardia) corrugata Reuss (vh)
Nucula truncata Nilss.

Nucula antiguata Sow.

Nucula producta Nilss.

Nucula Mantellii Gein. (N. ovata u Tittona)

**) Die Kreidegebilde, str. 47.

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří. 71

Nucula siliqua Goldf.

Nucula semilunaris v. Buch.
Pectunculus insculptus Reuss.
Pectunculus reticulatus Reuss.
Arca truncata Reuss.

Arca pygmaea Reuss.

Arca bicarinata Reuss.
Cucullaea striatula Reuss. (vh)
Cucullaea undulata Reuss (vh)
Cardium semipapillatum Reuss.
Venus parva Sow.

Venus laminosa Reuss. (vh)
Venus pentagona Reuss.
Astarte similis v. Münst.
Corbula caudata Nilss.
Corbula bifrons Reuss.

Tellina concentrica Reuss. (vh)
Solen compressus Goldf.
Patella carinata Reuss.
Dentalium medium Sow.
Dentalium polygonum Reuss.
Auricula incrassata Sow.
Volvaria tenuis Reuss. (vz)
Rostellaria Parkinsoni Mant.
Rostellaria calcarata Sow.
Feostellaria megaloptera Reuss.
Rostellaria subulata Reuss.
Rostellaria divaricata Reuss.
Pleurotoma Rómeri Reuss.
Pterocera sp. int.

Tornatella elongata Sow.
Pyrula Cottae Róm.

Fusus carinatus Reuss.
Cerithium Luschitzianum Gein.
Cerithium fasciatum Reuss.
Turritella multistriata Reuss.
Turbo decussatus Reuss.
Trochus Basteroti Brongn.
Trochus concinnus Róm.
Trochus sublaevis Gein.

o O T O O ee]

MAR DOV M

12

IV. Čeněk Zahálka:

Solarium decemcostatum v. Buch.

Solarium angulatum Reuss.

Littorina rotundata Sow.

Littorina sculpta Sow.

Natica Gentii Sow. (Helix G. Sow.) = N. acutimargo Röm. (zř)
Natica unicarinata Gein. = N. carinata Röm (zř)
Natica vulgaris Reuss. (vh)

Nautilus inaequalis Sow.? (zř)

Ammonites Cottae Röm. (zř)

Ammonites peramplus Sow. (zř)

Ammonites splendens Sow. affin.

Scaphites costatus Mant.

Scaphites aequalis Sow.

Hamites ellipticus Sow.

Hamites rotundus Sow.

Hamites plicatilis Sow. (H. armatus ?)
Baculites anceps Lam.

Baculites rotundus Reuss.

Nodosaria Zippei Reuss.

Marsınulina Nilssoni Röm.
Frondicularia ovata Röm.
Frondieularia angusta Nilss.
Frondicularia Cordai Reuss.
Cristellaria ovalis Reuss.

Robulina Comptoni Sow.

Robulina Ehrenbergii Röm.

Serpula subinvoluta Reuss.

Cytherina subdeltoidea v. Münst.
Cytherina ovata Röm.

Cytherina Hilseana Röm.

Cytherina parallela Reuss.

Cytherina complanata Reuss.

Klepeta malych Dekapodü.

Zuby Otodus appendiculatus Ag.
Zuby Ptychodus mammilaris Ag.
Lamna acuminata Ag. ?

Neurčené konickými záhyby opatřené zuby.
Malé obratle rybí.

Coprolithy Macropoma Mantellii Ag. (vz)

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří. ie

Supiny Beryx ornatus Ag.

Supiny Osmeroides Lewesiensis Ag.

Guusen‘’) po příkladu RomrvcERově klade též naše pásmo IX.
v Březně čili jeho Priesener Schichten nad naše pásmo X. čili jeho
Hundorfer Schichten. V jeho profilu z Lipence do Března popisuje
vrstvy ony takto s hora dolů:

21. Priesener Schichten (Fundort bei Postelberg) dunkel-
farbige, meist dünngeschichtete, Schwefelkies-führende Mergel
erfüllt von ebenso zahlreichen, wie charakteristischen Versteine-
rungen (Baculites anceps, Inoceramus Cuvieri u. v. A.) . . . . 1°

Zwischen der zuletzt beobachteten Schicht (20) und dem
Mergel bei Priesen ist eine nicht sehr mächtige Schichtenreihe
DIchigenthlosstgerr tal rer a enfebichlartansklamdrenree di

20. Härtere, kalkige Lagen mit den charakteristischen Ver-
steinerungen der Hundorfer Schichten, wechselnd mit hellfarbigem
NERGE à 0 ln DÜN

Auch diese Schichtenreihe senkt sich allmählig unter die Thal-
sohle ein, aus der erst bei Priesen selbst wieder anstehendes Gestein
zu Tag tritt.

19. Lichtgrauer, thoniger Mergel, der in bröcklichen Schutt
zerfält und ausser Foraminiferen wenige Versteinerungen enthält:
Ostrea semiplana Sow., Terebratulina rigida, Cidaris subvesicu

LR, ADD; NE OM eo eo 00.
18. Weicher, sandiger, glaukonitischer Mergel . . . . . 1’
5 at

K tomuto profilu poznamenäväm, Ze Gümblovo souvrstvi 20: „Här-
tere, kalkige Lagen mit den charakteristischen Versteinerung der
Hundorfer Schichten, wechselnd mit hellfarbigem Mergel“ v přírodě
neexistuje. Proto padá tvrzení Gümblovo, že jeho Priesener Schichten
spočívají na Hundorfer Schichten čili, že Březenské vrstvy (pásmo
IX.) spočívají na Teplických vrstvách (pásmo X.).

V pojednání našem o pásmu V. (Roudnickém) dokázali jsme,
že 19. GumBLovo souvrství: „Lichterauer, thoniger Mergel ete.“ ná-
leží našemu pásmu V. a GůmBLovo souvrství 18. jest nespodnější část
našeho pásma V., totiž Va.

Kladl tudíž GumBEL vrstvy útvaru křidového v následujícím po-
řádku za sebou užijeme-li našich názvů pro pásma:

47) Beitráge S. 516—519.

74 IV. Čeněk Zahälka :

Pásmo IX.
Päsmo X.
Pásmo V.,

kdežto je známo z nasich studií, že pásma našeho útvaru křidového
postupují s hora dolň v tomto pořádku:

Pásmo X.

Pasmo IX.

Pásmo VIII.

Pásmo VII.

Pásmo VI.

Pásmo V.
atd.

Poněvadž nenalézáme nikde v okolí Března a Malnic Hundorfske
vrstvy GümBLovy, proto také nemohou se nalézati v téže krajiné
Hundorfské vrstvy čili Giimblovo souvrství 20. na sou-
vrství 19.

SCHLOENBACH "*) se rovněž domníval, že by mohly býti Březenské
vrstvy v Březně (naše pásmo IX.) mladší vrstev Teplických (pás. X.):
Srovnával totiž naše pásmo IX. v Březně s vrstvami obsahujícími no-
ceramus Cuvieri a Micraster cor testudinarium v Severním Německu,
a vrstvy našeho pásma X. s vrstvami obsahujícími Scaphites Geinitzi
a Spondylus spinosus. PiSet: „Die Zone des Inoceramus Cuvieri und
Micraster cor testudinarium scheint mir in Böhmen durch die be-
kannten petrefactenreichen Baculiten-Mergel von Priesen, Postelberg,
Luschitz etc. repräsentirt zu werden. |

Týž náhled o poměru stáří vrstev Teplickych (X.) a Březen-
ských (IX.) uvádí ScHLoENBACH ‘*) v práci své: „Die Kreidebildungen
der Umgebungen von Teplitz und Laun im nördlichen Böhmen“. Po-
jednávaje o vrstvách se Scaphites Geinitzi, praví: „Die Grenze dieses
Horizontes gegen oben ist meistens schwer zu erkennen; es folgen
námlich graublaue Schichten von etwas mehr thonig-schieferigen Be-
schaffenheit, die Baculiten Mergel.“

Krejčí *") se zmiňuje o našem pásmu IX. v Březně takto: „Jedno
z nejhlavnějších nälezist (Březenských vrstev), jež nejdříve prof.
Reuss popsal, jsou příkré stráně Červeného vrchu nad vesnicí Břez-

49) Verhandlungen d. k. k. Geolog. Reichsanst. in Wien, 1868.
45) Die Brachiopoden. Str. 147.
50) Studie. Str. 66. Obr. 11.

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří. 75

nem pod Postoloprty, kdež se množství skamenělin, od Reussa uve-
dených, nachází. Bakulitové slíny skládají zde severní bok Červeného
již dříve popsaného vrchu (obr. 11.), jehož temeno vyhořelé lože hně-
dého uhlí nese.“

Kre,söi’') má za to, že Dřezenské vrstvy v Březně spočívají na
Teplických vrstvách. Píše: „U Oharky samy vycházejí Teplické opuky
na den od ústí Malnického (Hřivického) potoka až pod vesnici Březno,
majíce podobu šedých hlinito-písčitých opuk a jsouce pokryté měk-
kými slíny pásma Březenského čili bakulitového; vrchol kopce Bře-
zenského (Červený čili Křižový vrch) nese však vyhořelé vrstvy ne-
ogenové (třetihorní). Tudíž náleží zde jen nejhlubší vrstvy, přes
kteréž Oharka bezprostředně teče k Teplickému pásmu.“

Podle našich výzkumů, jak již dříve dokázáno, nenáleží vrstvy
nejhlubší u Března, přes které Oharka teče k Teplickému pásmu,
nýbrž ku pásmu Březenskému (IX.) a hluboko pod hladinu Ohře
ahá ještě mocná spodní část Březenského pásma (IX.)

Fkrčew ?“) byly velmi podrobně palaeontologické poměry pásma IX.
v Březně prostudovány. Týž rozeznává tam podle palaeontologickych
poměrů následující vrstvy shora dolů:

T. Ornice.
6. Třetihorní vypálené vrstvy.

5. Vrstva krabová. Žlutavé a šedé, dosti plastické uloženiny,
které nad sferosiderity leží, nesnadno jsou přístupny a vyznačují se
nápadnou hojností korýšů. Výbrus její vykazuje trochu glaukonitu,
pak hnědá zrna s rezavě červenou obrubou, cihlově červená malá
jádra a intensivně černá jádra foraminiferová.

4. Vrstva sferosideritová. Jest v nejvyšší poloze vrstvy gastro-
podové. Obsahuje kulaté neb ploché konkrece zvící ořechu, pěstě
i hlavy; některé dosahují až 50 cm délky. Zdravé jádro jejich sestává
ze šedého velmi tvrdého sferosideritu a jej obklopující kůry vykazují
různé stupně okysličení jež se jeví různými barvami tonů rezavě čer-
vených až okrově žlutých. Vÿbrus neokysličeného sferosideritu jeví
sloh z dosti stejně velkých, nepravidelně čtverhraných dílců, z nichž
každý ve středu má tmavý bod.

3. Gastropodovd vrstva zaujímá střed celého profilu a jest vlast-
ním sídlem bohaté fauny Březenských vrstev, zvláště četnými cepha-
« lopody a gastropody bohaté. Výbrusy jsou poněkud bohatší foramini-

51) Studie. Str. 60. Obr. 11.
52) Březenské vrstvy str. 12—25,

76 IV. Čeněk Zahálka:

ferami nežli vÿbrusy předchozích, avšak u porovnání s Teplickými
vrstvami dlužno je v té příčině přec jako chudé označiti.

2. Radiolariová vrstva. Tato vystupuje nad cestou v řadě pev-
nějších lavic. Hornina její jest pevná, glaukonitická, tvoří tvrdé la-
vice a rozeznává se zřetelně od vrstvy Gastropodové. Nejvyšší po-
loha d jest nejbohatší radiolariemi.

1. Geodiová vrstva v rovině cesty jest velmi silně glaukonitická,
takže na výbrusu velmi nápadně vystupují zelená velká tělíska. Mimo
jehlice hub spatřujeme též zrnka hnědelová a vivianitová, pak inten-
sivně černé a okrouhlé skupiny malých zrnek křemenných, které snad
náležejí rhizopodu. Zvláštní pro tuto vrstvu jsou obrovské již pou-
hému oku patrné jehlice od Geodia gigantea Poč.

0. Nuculové vrstvy. Jsou to nejhlubší, z pravidla jen za nízkého
stavu vody přístupné vrstvy. Barva jich jest tmavě popelavá a sko-
řepiny skamenělin jsou bílé, kteráž okolnost přiměla asi Reusse vrstvy
tyto pro podobnost jejich s gaultem folkstonským označiti jako gault
v době, kdy poměr jejich uložení se zřetelem na starší vrstvy tu-
ronského stáří nebyl ještě znám. Drobnohlednym ohledáním zjištěno
mnoho kyzu a glaukonitu, pak krásně modrá zrnka vivianitu (?).
Okrouhlá zrnka hnědele, pocházející z výplní komůrek globigerin;
pořídku vyskytují se foraminifery, mřížovci a jehlice hub.

Fricovy vrstvy v Březně lze s našimi vrstvami profilu 107. srov-
nati asi takto:

|

D | 9.

4. 8
4 =
= 8
= 3 7. B
čá a
E =
© 2 4. +5. +6 =
= =
= 3,

ré

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří.

Friè uvádí z naší vrstvy IX L.:

Nautilus Reussi Fr.

Placenticeras D’Orbignyanus Gein.
Scaphites auritus Fr.

Turritella acicularis Reuss.
Turritella Noeggerathiana Goldf.
Pleurotomaria linearis Mant.
Aporhais stenoptera Goldf.
Aporhais subulata Rss.

Cerithium binodosum Röm.

Acteon sp.

Dentalium glabrum Gein.
Dentalium polygonum Reuss.
Cardita tenuicosta Sow.

Nucula pectinata Sow.

Nucula semilunaris v. Buch.
Leda siliqua Goldf. sp.
Lecuminaria Petersi Zitt.
Avicula pectinoides Reuss.
Pecten Nilssoni Goldf.

Ostrea frons Park.

Terebratulina Chrysalis Schlott.
Paraclytia sp.

Lithocyclia discus Per.

Friè uvádí z vrstev našich IX. 2 + 3:
Lamna acuminata Ag.
Operculum C. ©

Pecten Nilssoni Goldf.

Geodia gigantea Poč.
Lithocyclia discus Per.

FRrč uvádí z vrstev našich IX. 4 +5 + 6:
Notidanus simplex Fr.

Corax heterodon Reuss.
Pycnodus.

Saurocephalus marginatus Reuss.
Electrolepis horrida Fr.

Nautilus sublaevigatus D'Orb.
Helicoceras Reussianum Fr.
Aptychus radiatus Fr.

17

EES RE

78 IV. Čeněk Zahálka

Trochus Engelhardti Gein.
Fusus (ef. Reguinianus) D'Orb.
Voluta elongata D'Orb.
Nucula pectinata Sow.

Corbula caudata Nilss.

Lima Hoperi Mant.

Ostrea cf. Wegmanniana D’Orb.
Parasmilia.

Ventriculites angustatus Röm.
Geodia gigantea Poč.
Dictyomitra multicostata Zitt.
Dictyomitra regularis Per.
Lithocyclia discus Per.
Stylodyctia Haekeli Zitt.
Porodiscus glauconitarum Per.

Ropalastrum sp.

Z vrstev IX. 7. uvádí Fer:

Lamna acuminata

Otodus appendiculatus.
Pycnodus.

Osmeroides Lewesiensis.
Osmeroides divaricatus.
Cyclolepis Agassizi.
Aspidolepis Steinlaiï ?
Saurocephalus marginatus.
Cladocyclus Strehlensis.
Operculum.
Praeoperculum.

Spinacites radiatus.
Nautilus sublaevigatus.
Nautilus rugatus.
Nautilus Reussi.
Schlünbachia subtricarinata.

Acanthoceras dentatocarinatus.

Lytoceras Alexandri.
Scaphites Geinitzi.
Scaphites auritus.
Hamites verus.
Helicoceras Reussianum.
Turritella multistriata.

Turritella acicularis.

Turritella Noeggerathiana.

Scala sp.

Scala decorata.
Natica vulgaris.
Natica Gentii.

Turbo decemeostatus.
Trochus Engelhardti.
Guilfordia acanthochila.
Rissoa Reussi.

Rissoa sp.

Alvania sp.

Alvania sp.

Solarium baculitarum.
Aporrhais megaloptera.
Aporrhais Reussi.
Aporrhais coarctata.
Aporrhais stenoptera.
Aporrhais arachnoides.
Aporrhais subulata.
Rapa cancellata.
Fusus? n. sp.

Fusus sp.

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří.

Cerithium binodosum.
Cerithium fasciatum.

Cerithium pseudoclathratum.

Cerithium provinciale.
Cerithium cf. Dupinianum.
Voluta elongata.

Mitra Roemeri.

Cylichna cylindracea.
Acteon doliolum.
Acteonina lineolata.
Avellana ?

Scaphander cretaceus.
Acmaea depressa.
Patella? incostans.
Dentalium glabrum.
Cardium semipapillatum.
Cardita tenuicosta.
Isocardia cretacea.
Astarte acuta.

Astarte nana.

Eriphyla lenticularis.
Nucula pectinata.
Nucula semilunaris.
Leda siliqua.
Puctunculus insculptus.
Arca truncata.

Arca striatula.

Arca undulata.

Pinna decussata.
Mytilus Neptuni.
Lithodomus rostratus.
Lithodomus spathulatus.
Modiola capitata.
Gastrochaena amphisbaena.
Thracia ?

Leguminaria (truncatula) ?
Pholadomya decussata.
Pholadomya sp.

Tellina concentrica.
Venus laminosa ?

Venus concentrica.
Avicula Geinitzi.
Avicula pectinoides.
Gervilia solenoides.
Inoceramus Cuvieri.
Inoceramus planus.
Lima cf. elongata.
Lima granulata.
Lima Hoperi.
Pecten Nilssoni.
Pecten curvatus.
Pecten Dujardinii.
Pecten squamula.
Pecten serratus.
Spondylus sp.
Ostrea semiplana.
Ostrea hippopodium.
Ostrea frons.
Anomia subradiata.
Anomia subtruncata.
Magas Geinitzi.
Argiope ?
Terebratulina chrysalis.
Rhynchonella pisum.
Entalophora? solitaria.
Hypothoa sp.

Polyenemidium pustulosum.

Palaeocorystes sp.
Callianassa gracilis.
Stenocheles parvulus ?
Hoploparia sp.
Enoploclytia.
Antedon.

Cidaris sceptrifera.
Phymosoma.
Micraster Lorioli.
Holaster cf. placenta.
Hemiaster regulusanus.
Goniaster.
Ophiothrix ?

19

80

Trochosmilia.
Micrabatia coronula.

Trochocyathus Harweyanus.

Trochocyathus ?
Oculina.

Ventriculites radiatus.
Chondrillopsis asterias.
Stylocordyla radix.
Nodosaria oligostegia.
Nodosaria aculeata.
Nodosaria annulata.
Nodosaria Lorneiana.
Nodosaria Zippei.
Nodosaria gracilis.
Nodosaria multilineata.
Nodosaria Mayeri.
Frondicularia striatula.
Frondicularia mucronata.
Frondicularia angusta.

Frondicularia Archiaciana.

Frondicularia Cordai.
Frondicularia inversa.
Flabellina rugosa.
Flabellina ornata.
Flabellina cordata.
Cristellaria rotulata.
Cristellaria intermedia.
Cristellaria ovalis.
Cristellaria lepida.
Marginulina elongata.
Marginulina Nilssoni.
Marginulina bacillum.
Textillaria globulosa.

IV. Čeněk Zahálka:

Tritaxia tricarinata.
Verneuillina Můnsteri.
Guttulina trigonula.
Guttulina elliptica.
Globulina lacrima.
Polymorphina globosa.
Gacbilogerina rtecea.
Globigerina marginata.
Planorbulina ammonoides.
Planorbulina polyraphes.
Bulimina variabilis.
Bulimina intermedia.
Gaudryina rugosa.
Nonionina compressa.
Cornuspira cretacea.
Trochammina i. gularis.
Haplostiche consuricta.
Haplostiche dentalinoides.
Haplostiche elavul na.
Haplostiche foedissima.
Araucaria Fričil.
Araucaria brachyphylla.
Araucaria epactridifolia
Sequoia lepidota.
Sequoia Reichenbachi.
Widringtonia ?

Ouercus Charpentieri.
Rhus densmortis.
Myrsine coloneura.
Ardisia glossa.
Diospyros primaeva.
Phyllites Perneri.
Anthocephale bohemica.

Z naší vrstvy IX8. uvádí Frıc:

Elopopsis sp.

Schlönbachia subtricarinata.
Acanthoceras dentatocarinatus.
Placenticeras D’Orbignyanus.

Ammonites polyopsis ?

8)

Pásmo : .. — Březenské — křidového útvaru v Poohří.

Scaphites Geinitzi.
Hamites bohemicus.
Helicoceras Reussianum.
Natica vulgaris.
Trochus Engelhardti.
Rissoa Reussi.
Aporrnais megaloptera.
Aporrhais Reussi.

Fusus Nereidis.
Dentalium polygonum.
Cardium semipapillatum.
Corbula caudata.
Gervilia solenoides.
Inoceramus Cuvieri.
Lima granulata.

Clione ? ovalis.

Z našeho : vrství IX9. uvádí Frie:

Otodus appendiculatus.
Acánthoceras dentatocarinatus
Criceras membranaceum.
Aptychus radiatus.
Natica Gentii.

Solarium baculitarum.
Cerithium.

Isocardia cretacea.
Lyonsia carinifera.
Avicula Geinitzi.
Terebratulina chrysalis.
Polycnemidium pustulosum.
Palaeocorystes Sp.
Palaeocorystes Sp.
Callianassa brevis.
Paraclytia sp.

Pollieipes elongatus.
Cidaris sceptrifera.
Hemiaster regulusanus.
Stellaster.

Frenelopsis bohemica.
Sequoia Reichenbachi.
Sequoia sp.

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1899.

81

82 IV. Cenék Zahälka:

Ficus Cecropiae — lobus.
Ericophyllum Gaylussaciae.
Myrsine manifesta.

Jaun?®) uvádí z pásma IX. z Března část oněch skamenelin
které se vyskytují též jinde v Teplických vrstvách a sice:

Turritella multistriata Rss.

Turbo decemcostatus Rss.

Dentalium Cidaris Gein.

Nucula semilunaris v. Buch. et pectinata Sow.
Inoceramus Brongniarti Park.

Ostrea semiplana Sow. et hippopodium Nilss.
Terebratulina chrysalis Schl. et striatula Sow.
Parasmilia centralis Mant. form.

Mělce.
Profil 90. Obr. 67.

Tak jako jest pásmo IX. v Březně pokryto vrstvami třetihorními,
právě tak pokryto jest pásmo to i v Mělcích při západním konci
Loun. Zdejší vrstvy třetihorní složeny jsou však výhradně z pískovců.
Srovnej profil 90. v předu a obr. 67. Pásmo IX. vychází tu v pro-
filu 90. po severní straně vrchu na povrch. Lépe než zde, vychází
na povrch v úvozu cesty téhož vrchu po východní straně jeho. Bližší
studium vrstev tu však podniknouti nelze pro skrovnou přístupnost
jejich.

O mocnosti pásma IX.

V celém Poohří od Labe až k Postoloprtům nenalezli jsme
pásmo IX. tak, aby na jednom a témž místě bylo úplně odkryto od
jeho základu až ku jeho patru. Proto nelze udati S určitostí celou
jeho mocnost, nýbrž jen přibližně.

Tak u Břežan přístupna je nejnižší část pásma IX. v mocnosti
asi 10 m; u Hostenic pak nejvyšší vrstvy obnášejí 79 m mocnosti.
Z toho uzavíráme, že mocnost pásma IX. v okolí Budyně je jistě
větší než-li 179 m.

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří. 83

Mocnost pásma IX. v krajině Lounské dá se posouditi nejlépe
z mocnosti přístupných vrstev na Velkém vrchu nad Vršovicemi. Na
profilu našem 101, bude se asi pod souvrstvím IX1. nalézati již
pásmo X. Takže mocnost vrstev pásma IX. na profilu 101., totiž
86:5 m lze přiblíženě považovati za mocnost pásma IX.

Při popisu vrstev našeho pásma IX. u Lenešické cihelny a na
Chlumu uvedli jsme, že tam obnáší mocnost zachovaných vrstev
61 m; z toho soudíme, že je tam mocnost pásma IX. věřší než-li
61 m. To by neodporovalo mocnosti předešlé.

Stráně v údolí Koštickém ku př. „na Vinici“ aneb na „Stráni“
jsou od 40 m ku 50 m až 60 m vysoké a složené ze samých vrstev
pásma IX., aniž by byl přístupen základ neb patro pásmo toho. Z toho
lze souditi opět, že mocnost pásma IX. je v údolí Koštickém
přes 60 m.

Uvážíme-li výsledky, jichž docílili jsme měřením mocnosti
pásma IX. na Řipské vysočině a v Polomených horách, tož shledá-
váme následující výsledky.

Mocnost pásma IX. v Bechlíně pod Ripem jest nejmenší a ob-
náší [0 m.

Z Řipské vysočiny roste mocnost pásma IX. postupně do Polo-
mených hor, takže v Kanině obnáší již 80:97 m.

Z udanÿch přístupných mocností v Poohří vychází však na jevo,
že mocnost pásma IX. roste též z Řipské vysočiny do Poohří a že
dosahuje u Loun mocnosti až 865 m.

Jest zajímavo tudíž, že roste mocnost pásma IX. z okolí Řipu
jak směrem do Polomených Hor tak do Poohří.

Palaeontologie pásma IX.

Při porovnávání stejnodobých pásem útvaru křidového v Čechách
kladla se někdy příliš velká váha na petrografické poměry jejich
vrstev. I vyřadilo se někdy pásmo utvaru křidového proto za samo-
statné, že zvláštními se vyznačovalo petrografickými poměry. Takové
vrstvy pak, které v jiných krajinách Čech podobnými se honosily
petrografickými poměry považovány za aeguivalentní.

Naproti tomu se zase kladla někdy velká váha na palaeonto-
logické poměry a takové vrstvy nepokládány za stejnodobé, které se
nemohly vykázati stejnými palaeontologickými poměry.

6*

84 IV. Čeněk Zahálka:

Změny faciové u vrstev byly přehlédnuty. Byly přehlédnuty pro
to, že nebýla pásma stopována krok za krokem z jedné krajiny do
druhé, nýbrž porovnávány byly vrstvy ve větších od sebe vzdálenostech.

Dokázali jsme u celé řady našich pásem, jak mění se velice
v petrografických poměrech stopujem-li je z Řipské vysočiny do Po-
lomených hor a jak velice se při tom mění i v poměrech palaeonto-
logických.

Jedno z pásem, které největší proměny faciové nabývá, jest
pásmo IX. Stopujem-li je z vysočiny Řipské do Polomených hor, mění
se v ony vrstvy Jizerské, jež Farč nazval s hora dolů:

Bryozoické vrstvy.
Trigoniové vrstvy.
Druhý kvádr Kokořínský.
Hleďsebské vložky.

Totéž pásmo IX. stopováno mezi jeho patrem a základem do
Poohří přechází do Březenských vrstev. Jest tudíž skupina nahoře
jmenovaných Jizerských vrstev totiž: Hledsebskych vložek + Dru-
hého kvádru Kokořínského — Trigoniových — Bryozoických vrstev,
aeguivalentní Březenským vrstvám. Jaká to změna petrografická a tím
zároveň i palaeontologická na cestě z Kokořína až do Března u Po-
stoloprt! Nikde však jsme neviděli náhlých skoků, nýbrž ponenáhle
měnily se od místa k místu petrografické poměry a následkem toho
i poměry palaeontologické.

Podrobné seznamy skamenělin pásma IX. z okolí Řipu a Po-
lomených hor podali jsme již v pojednáních oněch krajin se týka-
jících. K vůli porovnání jejich se skamenělinami pásma IX. v Poohří
stůjž zde

. Přehled

skamenělin pásma IX. v Poohří.

Pisces.

Oxyrhina Mantelli Ag.
Oxyrhina angustidens Reuss.
Lamna raphiodon Ag.
Lamna subulata Ag,

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří.

Lamna acuminata Reuss.
Notidanus simplex -Frič.
Otodus appendiculatus Ag.
Otodus;serratus Ag.
Otodus semiplicatus v. Můnst.
Corax heterodon Reuss.
Spinax rotundatus Reuss.
Ptychodus mammillaris Ag.
Ptychodus latissimus Ag.
Acrodus triangularis Gein.
Acrodus affinis Reuss.
Hybodus cristatus Ag.

Pycnodus complanatus Ac.
Pycnodus serobiculatus Rss.
Pycnodus cretaceus Ag.
Sphaerodus tenuis Reuss.
Gyrodus mammillaris Ag.

Osmeroides Lewesiensis Ag.
Osmeroides divaricatus Gein.
Cyclolepis Agassizi Gein. (Aulolepis Reussi Gein.)
Aspidolepis Steinlai Gein.
Enchodus Halocyon Ag.
Saurocephalus marginatus Reuss.

Elopopsis sp.

Beryx ornatus Ag.

Cladocyclus Strehlensis Gein.

Operculum.

Praeoperculum.

Electrolepis: horrida Frič.

Spinacites radiatus Frič.

Obratle, Coprolithy.

Cephalopoda.

Belemnites sp.
Nautilus sublaevigatus D’Orb.

IV. Čeněk Zahálka:

Nautilus rugatus Fr. et Schl.
Nautilus Reussi Frič.
Acanthoceras dentatocarinatus Röm.
Placenticeras D'Orbignyanus Gein.
Lytoceras Alexandri Frié.
Schlönbachia subtricarinata D’Orb.
Schlönbachia Texanus Röm.
Schlönbachia Germari Reuss.
Cosmoceras Schlönbachi Frič.
Ammonites polyopsis? Duj.
Phylloceras bizonatus Frič.
Pachydiscus peramplus Mant.
Scaphites Geinitzi D’Orb.

Scaphites Geinitzi var, binodosus Róm.

Scaphites auritus Frič.
Scaphites aegualis Sow.
Hamites bohemicus Frič.
Hamites verus Frič.
Hamites Geinitzi D'Orb.

Hamites rotundus Sow. (consobrinus D'Orb.)

Hamites plicatilis Sow.
Crioceras membranaceum Frič.
Helicoceras Reussianum Gein.
Helicoceras armatus D’Orb.

Baculites Faujassi Lam. (var. bohemica Frič.)

Baculites baculoides Mant. sp.
Aptychus cretaceus v. Můnst.
Aptychus radiatus Frič.

Gastropoda.

Turritella multistriata Reuss.
Turritella acicularis Reuss.
Turritella Noeggerathiana Goldf.
Turritella Leneschitzensis Weinz.
Scala decorata Gein.

Scala Philippi Reuss.

Natica Gentii Sow.

Natica vulgaris Reuss.

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří.

Natica carinata Róm.

Turbo decemcostatus v. Buch.
Turbo Buchi Goldf. sp.

Turbo subinflatus Reuss.

Turbo Naumanni Gein.

Trochus Engelhardti Gein.

Trochus amatus D’Orb.

Trochus Buneli d’Arch.

Guilfordia acanthochila Weinz.
Rissoa Reussi Gein.

Rissoa Sp.

Alvania sp.

Xenophora onusta Nilss.
Pleurotomaria linearis Mant.
Solarium (Pleurotomaria) baculitarum Gein.
Aporrhais megaloptera Reuss
Aporrhais Reussi Gein.

Aporrhais coarctata Gein.
Aporrhais stenoptera Goldf.
Aporrhais subulata Reuss.
Aporrhais arachnoides Müll.
Aporrhais tenuistriata Reuss.
Aporrhais Buchi Mün. sp. (divaricata Reuss.)
Rapa cancellata Sow.

Fusus Nereidis Münst

Fusus cf. Requienianus D’Orb.
Neptunea Leneschitzensis Weinz.
Neptunea carinata Weinz.
Cancellaria sculpta Reuss.
Cerithium Luschitzianum Gein.
Cerithium fasciatum Reuss.
Cerithium binodosum Röm
Cerithium pseudoclathratum D’Orb.
Cerithium (cf. Dupinianum D’Orb.)
Cerithium (cf. provinciale D’Orb.)
Voluta elongata D’Orb.

Mitra Roemeri D’Orb.

Cylichna cylindracea Gein.
Volvaria tenuis Reuss.

Acteon doliolum Můll.

87

88

IV. Cenék Zahálka:

Acteon ovum Duj.

Acteonina lineolata Reuss
Scaphander cretaceus Frič.
Acmaea depressa Gein.
Patella carinata Reuss.
Patella ? incostans Gein.
Dentalium glabrum Gein.
Dentalium medium Sow.
Dentalium polygonum Reuss.
Dentalium cidaris Gein.

Pelecypoda.
Cardium semipapillatum Reuss.
Cardita tenuicosta D’Orb.
Isocardia cretacea Goldf.
Astarte acuta Reuss.
Astarte nana Reuss.
Astarte similis Münst.
Eriphyla lenticularis Goldf.
Nucula pectinata Sow.
Nucula semilunaris v. Buch.
Nucula ovata Mant.
Nucula sp.
Leda siliqua Reuss.
Leda producta D’Orb.
Pectunculus insculptus Reuss.
Pectunculus lens Nilss.
Pectuneulus reticulatus Reuss.
Pectunculus? arcaceus Reuss.
Arca truncata Reuss.
Arca striatula Reuss.
Arca undulata Reuss.
Arca bicarinata Reuss.
Arca pygmaea Reuss.
Pinna decussata Goldf.
Pinna nodulosa Reuss.
Mytilus Neptuni Goldf.
Lithodomus spathulatus Reuss.
Lithodomus cf. rostratus D'Orb.
Modiola capitata Zitt.

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří.

Modiola tetragonus Reuss.
Gastrochaena amphisbaena Gein.
Corbula bifrons Reuss.
Corbula”caudata Nilss.
Thracia ?

Lyonsia carinifera D'Orb.
Leguminariažtruncatula ? Reuss.
Leguminaria Petersi Zitt.
Solen aegualis D'Orb.
Pholadomya decussata Phill.
Pholadomya sp.

Tellina concentrica Reuss.
Venus laminosa Reuss.
Venus concentrica Reuss.
Venus subdecussata Röm.
Venus parva Sow.

Venus pentagona Reuss.
Avicula Geinitzi Reuss.
Avicula pectinoides Reuss.
Avicula anomala Sow.
Avicula glabra Reuss.
Avicula neglecta Reuss.
Gervilia solenoides Defr.
Inoceramus Brongniarti Park.
(Inoceramus Cuvieri? Sow.)
Inoceramus latus Mant.
Inoceramus planus Münst.
Lima elongata Sow.

Lima pseudocardium Rss.
Lima granulata D’Orb.

Lima Hoperi Mant.

Pecten Nilssoni Goldf.
Pecten curvatus Gein.
Pecten Dujardinii Röm.
Pecten squamula Lam.
Pecten serratus Nilss.

Vola quinquecostata Sow. sp.
Spondylus spinosus Goldf.
Spondylus latus Röm.
Spondylus sp.

39

IV. Čeněk Zahálka:

Exogyra lateralis Reuss.
Ostrea diluviana Linné.
Ostrea semiplana Sow.
Ostrea hippopodium Nilss.
Ostrea Proteus Reuss.
Ostrea cf. Wegmanniana D’Orb.
Ostrea frons Park.

Ostrea gibba Reuss.
Ostrea carinata Lamk.
Anomia subradiata Reuss.
Anomia subtruncata Gein.
Anomia immitans Frič.

Brachiopoda.

Magas Geinitzi Schlönb.

Argiope ?

Terebratula sp. Mládě o průměru 7 mm.
?Terebratula transversa Frič. Malý druh.
Terebratulina gracilis Schloth.

Terebratulina (chrysalis Schl.) striatula Mant.
Rhynchonella plicatilis Sow. (var. Cuvieri a pisum).

Bryozoa.

Escharina dispersa Reuss.
Entalophora? solitaria Frič.
Hypothoa sp.

Crustacea.

Polycnemidium pustulosum Reuss.
Palaeocorystes sp.

Callianassa brevis Frič.
Callianassa gracilis Frič.
Stenocheles parvulus Fr.
Paraclytia sp.

Pásmo IX. — Březenské — křidového utvaru v Poohří,

Hoploparia sp.

Enoploclytia sp.

Cytherella Münsteri Reuss.
Cytherella parallela Reuss. sp.
Cytherella ovata Róm. sp.
Cytherella Hilseana Róm. sp.
Cytheridea laevigata Reuss.
Cytheridea perforata Róm.
Cythere serrulata Bosq.
Cythere ornatissima Reuss.
Cythere elongata Gein.
Cythere nodifera Kf.

Cythere cuneata Kf.

Cythere gracilis Kf.

Cythere reticulata Kf.
Cythere Geinitzi Reuss.
Bairdia arquata var. faba Reuss.
Bairdia subdeltoidea Münst.
Bairdia depressa Kf.

Bairdia modesta Reuss.
Pollicipes glaber Röm.
Pollicipes Bronni Röm.
Pollicipes Košticensis Kf.

Vermes.
Serpula gordialis Schl.

Serpula subinvoluta Reuss.
Serpula sp.

Echinodermata.

Mesocrinus Fischeri Gein. (Antedon F. — Apioerinites ellipt.)

Antedon Sp.

Cidaris sceptrifera Mant.
Cidaris Reussi Gein
Cidaris vesiculosa Goldf.
Phymosoma radiatum Sorig.

ÍV. Čeněk Zahálka:

Micráster Sp.

Micraster Lorioli Nov.

Holaster cf. placenta Ag.
Hemiaster regulusanus D'Orb.
Cupulaster pauper Frič.

Goniaster ?

Stellaster sp., Stellaster Ottoi Gein.
Stellaster Coombii? Forb.
Ophiothrix ?

Psolus sp. Poë.

Anthozoa.

Parasmilia centralis Mant.

Caryophyllia cylindracea Reuss.
Trochosmilia sp.

Micrabatia coronula Goldf.
Trochocyathus Harveyanus M. E. et H.
Trochocyathus conulus Phil. sp.
Trochocyathus n. sp.

Oculina.

Nephthya cretacea Poč.

Porifera.

Ventriculites radiatus Mant.
Ventriculites angustatus Röm.
Ventriculites sp.

Craticularia vulgata Pot.
Craticularia Sp.

Siphonia Geinitzi Zitt.

Cf. Elasmostoma sp.
Pleurostoma bohemicum Zitt.
Spongites saxonicus (rein.
Achilleum rugosum Röm.
Rhizopoterion cervicornis Goldf. sp.
Geodia gigantea Poë.
Chondrillopsis asterias Frié.

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří. 93

Stylocordyla radix Frič.
Clione? ovalis Frič.

Foraminifera.

Cornuspira cretacea Reuss.

Trochamina irregularis P. et J.

Haplophragmium irregulare Róm. sp.

Haplostiche constricta Reuss.

Haplostiche clavulina Reuss.

Haplostiche dentalinoides Reuss.

Haplostiche foedissima Reuss.

Textullaria globulosa Reuss.

Textullaria praelonga Reuss.

Textullaria tricarinata Reuss.

Verneuillina Můnsteri Reuss. (Textill. triquetra Můnst.)
Guttulina (Polymorphina) trigonula Reuss.

Guttulina (Polymorphina) elliptica Reuss.

Globulina (Polymorphina) lacrima Reuss.

xlobulina (Polymorphina) globosa Reuss.

Polymorphina glomerata Rom.

Tritaxia (Textillaria) tricarinata Reuss.

Gaudryina rugosa D’Orb. |
Bulimina Preslii Reuss. |
Bulimina ovulum Reuss. |
Bulimina Murchisoniana D’Orb. (tumida Reuss.) |
Bulimina variabilis D’Orb. |
Bulimina intermedia Reuss.
Bulimina truncata Reuss.
Nodosaria oligostegia Reuss. (|
Nodosaria Zippei Reuss. (|
Nodosaria Mayeri Per. |
Nodosaria aculeata D’Orb. |}
Nodosaria annulata Reuss.
Nodosaria gracilis D’Orb.
Nodosaria obscura Reuss.
Nodosaria Lorneiana D’Orb.
Nodosaria multilineata Gein. |
Nodosaria linearis Röm.

IV. Čeněk Zahálka:

Frondicularia apiculata Reuss.
Frondicularia angustata Nilss.
Frondicularia eanaliculata Reuss.
Frondicularia mucronata Reuss.
Frondicularia Cordai Reuss.
Frondicularia inversa Reuss.
Frondicularia Archiaciana D’Orb.
Frondicularia striatula Reuss.
Frondicularia ovata Röm.

Frondicularia inversa Reuss.
Frondicularia trisulca Nilss.
Frondicularia simplex Reuss.
Frondicularia tenuis Reuss.

Marginulina elongata D'Orb.
Marginulina Nilssoni Röm.

Marginulina bacillum Reuss.

Cristellaria ovalis Reuss.

Cristellaria denticulata Reuss.
Cristellaria lepida Reuss.

Cristellaria rotulata Lam. sp.
Cristellaria intermedia Reuss.

Flabellina ornata Reuss.

Flabellina rugosa D’Orb.

Flabellina elliptica Nilss. sp

Flabellina Baudouiniana D’Orb.
Globigerina cretacea D’Orb.

Globigerina (Rosalina) marginata Reuss.
Planorbulina (Rosalina) ammonoides Reuss.
Planorbulina (Rotalina) polyrraphes Reuss.
Discorbina umbilicata D’Orb. var. nitida Reuss.
Anomalina moniliformis Reuss.
Nonionina compressa Röm.
Ataxophragmium variabile D’Orb.

Radiolariae.
Dietyomitra multicostata Zitt.

Dietyomitra regularis Per.
Dictyomitra conulus Per.

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří. 95

Lithocyclia discus Per.
Thecosphaera spongiarum Per.
Druppula convoluta Per.
Stylodyctia Haeckeli Zitt.
Porodiscus glauconitarum Per.
Ropalastrum sp.

Plantae.

Araucaria Friči Vel.
Araucaria brachyphylla E. B.
Araucaria epactridifolia E. B.
Seguoia lepidota E. B.
Seguoia Reichenbachi Gein.
Seguoia sp.

Abies minor Vel.
Widdringtonia sp.
Frenelopsis bohemica Vel.
Ouercus Charpentieri E. B.
Ficus Cecropiaelobus E. B.
Rhus dens mortis E. B.
Ericophyllum Gaylussaciae E. B.
Myrsine manifesta E. B.
Myrsine coloneura E. D.
Ardisia glossa E. B.
Diospyros primaeva Heer.
Phyllites Perneri E. B.
Anthocephale bohemica E. B.
Fucoides sp.

Zavěrek.

Výsledky, jichž docílili jsme studiem pásma IX v Poohří jsou tyto :
Pásmo IX. v okolí Řipu jest stejného stáří co typické Březenské
. vrstvý v Poohří. Poněvadž ale pásmo IX. sledováno z okolí Ripu do
Polomených hor přechází v onu část Jizerských vrstev, jež nazývá
Frac: Hledsebské vložky + Druhý kvádr Kokořínský + Trigoniove
vrstvy + Bryozoické vrstvy, toZ z toho näsleduje rovnice:

96 IV. Čeněk Zahálka:

Bryozoické vrstvy

-=

|
RV \ — Březenským vrstvám.
= | Druhý kvádr Kokořínský |

J

Päsmo IX

Hleďsebské vložky

K tomu však hned dokládáme, že ku vrstvám Březenským ne-
náleží ony zvonivé opuky Inoceramové, jež tvoří nejvyšší část na-
šeho pásma X. čili Teplického.

Pásmo IX. čili Březenské neleží nikde nad pásmem X. čili Tep-
lickým, jak geologové za to měli, nýbrž leží pod pásmem X.-Tep-
lickým. Jest tedy v přírodě vzájemná poloha obou pásem taková
shora dolů:

Pásmo X. — Teplické.
Pásmo IX. — Březenské.

Revss, jenž prvý se zabýval stratigrafií našeho útvaru křido-
vého, představoval si roku 1840*“) vzájemnou polohu pásem těchto
takto:

Pás. IX. Břez. — Der thonige oder oberste Pláner.
Pás. X. Tepl. — Die mittleren oder kalkigen Sch. des Pláners.
Avšak roku 1844 posuzoval polohu obou pásem správně takto:

Pásmo X. Teplické — Plánerkalk.
Pásmo IX. Březenské — Plánermergel.

Později po výzkumech RomrvckRovýcH přistoupil Reuss opět
r. 1867 °°) na svůj původní náhled:

Pásmo IX. Březenské — Plánermergel od. Bacultenthone.
Pásmo X. Teplické = Plänerkalk.

RomixcER r. 1847. přijal tuto polohu pásem:

Pásmo IX. Březenské — Baculiten-Thone.
Pásmo X. Teplické — Pláner.

GumBEL měl r. 1868 tento pořádek:

Pásmo IX. Březenské — Priesener Schichten.
Pásmo X. Teplické — Hundorfer Schichten.

#%) Die Umgebungen von Teplitz ete., Prag. 1840.
59) Die Gegend zwichen Kommotau ete. Str. 25.

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří. 97

© SoHLONBACH měl r. 1868 týž pořádek:

Pásmo IX. Břez. — Baculiten — Mergel.
Pásmo X. Tepl. — Zone des Scaphites Gein. ete.

Krssöi r. 1870, ZAHÁLKA r. 1883 a Fnrč r. 1895 taktéž

Pásmo IX. Březenské.
Pásmo X. Teplické.

Za základ má pásmo IX. v Poohří pásmo VIII. tak jako v okol
Ripu a v Polomených horách. Svrchní část pásma VIII, větší to
část jeho, nazýval Fgrč v Polomených horách: „Prvým kvádrem Ko-
kořínským“ svých „Jizerských vrstev.

Kdežto převládají v pásmu IX. v Polomených horách pískovce,
převládají v Poohří slinité jíly. Tato proměna faciovä dá se z Polo-
mených hor stopovati ponenáhlu přes Ripskou vysočinu až do Poohří
Poukazujem na práce naše o Pásmu IX. v Polomených horách i v okolí
Ripu. Vytkněme pouze tři facie pásma IX. z většího množství, jež
uvedli jsme v prozkoumaném námi terainu a Sice jednu nejvzdäle-
nější v Polomených horách (Vidím) jednu uprostřed Ripské vysočiny
(Bechlín) a jednu z nejvzdálenějších v Poohří (Velký vrch u Vršovic
blíže Loun) abychom viděli velikou změnu petrografickou pásma IX.

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1899. Ý

IV. Čeněk Zahálka:

Facie Vidimska.

latro: Pásmo X.

{

d. Bryozoické.

ne eme, ne ane nes co mue on
ni

— 2
G

Trigoniové.

G.

Brezenské.

a m En nn L L Lůuůuc©c
BO vs „>

PAS OM OX

». Druhý kvádr Kokořínský.
a

2»
l
{
= 2.
E
ZN al,
S

3.

LI

—
[SL

3

Piskovec slinitý šedý,
větráním žloutne a re-
zaví. S peckami bílého
slinitého vápence. Mí-
sty jsou pecky vápen-
cové piséité.

Pisčitý slin šedý, za-
žloutlý s pevnější váp-

vsv“

Piskovee slinitý drobno-
zrnný šedý po zvětrání
rozdrobený, žlutý.
Hrubozrnnÿ pisčitý slin
Sedÿ na povrchu za-
zloutly.

Pevnější lavička téhož
slínu jako 5.
Hrubozrnný pisčitý slin
jako 5.

Velmi písčité sliny šedé
po zvětrání zažloutlé
s drobnými zrnky kře-
mene. Vrstvy drobivé
střídají se s pevněj-
šími.

Piskovce slinité velmi
jemné a sypké, bělavé
neb rezavé.

Kvádrový pískovec velmi
hrubozrnný. Zrna kře-
menná dosahují veliko-
sti hrachu. Barvy šedé
neb z ažloutlé.
Kvádrový pískovec hru-
bozrnný šedý neb žlutý.
Kvádrový pískovec velmi
hrubozrnný, žlutý s li-
monitovými blanami 1
až 20 mm tlustými, všé-
lijak zvlněnými, zřídka
s limonitovymi sou-
střednými konkrecemi.
Kvádrový pískovec šedý
neb Zlutavy, hrubo-
zrnný.
Kvádrový pískovec šedý
neb žlutavý, jemno-
zrnný.

Piskovec hrubozrnný
žlutý.
Piskovec chudý slinitým
tmelem, jemný, sypký.

Základ: Pásmo VIII.

Facie Bechlinska.

Facie Lounska.

Pásmo X.

Slinitÿ jil šedý, po-
někud pisčitý.
Pevnější lavička še-
dého pisciteho slinu
jemného.

Slinitý jil šedý, po-
někud pisčitý.
Pevnější lavička še-
dého pisčitého slinu
jemného.

Slinitý jil šedý.

Modrý slinit ji se sädrovcem. Mokrý.

Pásmo VIII.

Pásmo X.

Slinitÿ ji šedý.

Slinitÿ ji žlutý se
sferosideritem.

Slinity jil šedý dále
od povrchu tmavy,
gastropodovy.

Slinitÿ jil Sedy, mi-
sty Zlutavÿ, velmi
jemně glaukonitický.
S hojným sádrov-
cem.

Slinity jil šedý dále
tmavošedý, jemně
glaukomtický. Hojně
sádrovce.

Pevná lavice slini-
tého jilu glaukoniti-
ckého šedého s tma-
voš. skvrn. Hojně
sádrovce.

Slinity jil tmavo-
Sedÿ. Hoj. sädr.

Slinitÿ ji gastro-
podovy, zazloutly
neb modravy. Hoj.
sädrovce.

Podobný jil co 5.

Slinity jil Sedy neb
zažloutlý, dál od
povrchu modravy.

Vápnitý jil šedý
s tmavošedými do
modra skvrnami.

Slinitÿ jil modravý
na povrchu šedý.

Pásmo VIII.

Pásmo IX. — Březenské — kridoveho útvaru v Poohří. 09

Poukázali jsme několikráte na to ve svých studiích 0 útvaru kři-
dovém Řipské vysočiny a Polomených hor, že petrografická změna
jednoho a téhož pásma, má za následek také změnu palaeontologickou
a to tím větší, čím větší stala se změna petrografickä. To platí i zde.
Poněvadž změna faciová mezi Polomenými horami a mezi Poohřím
je veliká, musí býti také změna palaeontologická pásma IX. z Polome-
ných hor do Poohří velká.

Povšimněme si ku př. seznam skamenělin z oboru Pásma IX.
v okolí Řipu po pravém břehu Labe, pak v Polomených horách:
v Řepínském podolí, v Jenfchovském podolí, v Nebuželském podoli,
v Kokořínském podolí a mezi Chocebuzy a Vidímí, jež uveřejnili jsme
v pracích svých:

1. Pásmo IX. v okolí Řipu.

Pásmo IX. v okolí Ripu. Repinské podoli.

. Pásmo IX. v okolí Řipu. Jeníchovské podolí.
Pásmo IX. v okolí Řipu. Nebuželské podolí.
Pásmo IX. v okolí Ripu. Kokoïinské podolí atd.
. Pásmo IX. mezi Chocebuzy a Vidímí.

SUR WW

Jaký tu rozdíl ve společnostech skamenelin v Polomenych ho-
rách a v Poohří! Studie tato stala by se velmi objemnou, kdybychom
tu měli vedle sebe vypsati veškery skameněliny v obou krajinách se
vyskytující k vůli porovnání.

Kdežto v Polomených horách vystupují nápadně:

Exogyra conica,

Lima multicostata,

Arca subglabra,

Rhynchonella plicatilis,

místy Magas Geinitzii hojně,
Bryozoa a zvláštní Echinodermaty,

vystupují zase v Poohří nápadně:

zuby a šupiny rybí,
zvláštní cephalopody,
hojnost gastropodů,
Nucula pectinata,
Nucula semilunaris,
Pecten Nilssoni,
Ostrea semiplana,
Terebratulina gracilis,
7*

100

IV. Cenek Zahälka:

hojně drobných Crustaceí,
místy Anthozoa,
a mnoho Foraminifer.

Proto však je dosti skamenělin, jež jsou společny pásmu IX.

v Polomených horách à v Poohří. Jsou to:

Pisces:

Otodus appendiculatus Ag.

Cephalopoda:

Nautilus sublaevigatus D'Orb.
Nautilus rugatus Frič.
Pachydiscus peramplus Mant.

Gastropoda:

Turritella multistriata Reuss.

Turritella Noeggerathiana Goldf.

Natica Gentii Sow.

Pelecypoda:

Eriphyla lenticularis Goldf.
Nucula semilunaris v. Buch.
Pinna decusata Goldf.
Lithodomus spathulatus Reuss.

Gastrochaena amphisbaena Gein.

Avicula anomala Sow.
Inoceramus Brongniarti Park.
Lima elongata Sow.

Pecten Dujardinii Róm.
Pecten Nilssoni Goldf.
Pecten curvatus Gein.

Vola guinguecostata Sow. sp.
Exogyra lateralis Reuss.
Ostrea semiplana Sow.
Ostrea hippopodium Nilss.

Ostrea frons Park,
Anomia substruncata Gein.
Anomia subradiata Reuss.

Brachiopoda:

Magas Geinitzi Schlönb.
Rhynchonella plicatilis Sow.

Crustacea :

Bairdia subdeltoidea Münst.

Vermes :
Serpula gordialis Schl.

Echinodermata :

Phymosoma radiatum Sorig.
Stellaster Coombii Forb.

Anthozoa:

Micrabatia coronula Goldf.

Porifera :

Pleurostoma bohemicum Zitt.

Spongites Saxonicus Gein.
Achilleum rugosum Röm.

Foraminifera:

Flabellina elliptica Nilss. sp.

sp.

Větší podobnost palaeontologická jeví se mezi pásmem IX. ve
Ripské vysočině a v Poohří, poněvadž jsou si petrografické poměry
mnohem bližší. Když jsem po ukončených studiích v Poohří shledal,

Pásmo IX. — Březenské — kridoveho útvaru v Poohří. 101

že pásmo IX. v okolí Řipu jest aeguivalentní Březenským vrstvám
v Poohří, vzpomněl jsem si, jak v pásmu IX. na úpatí Ripu u ov-
ného „Na vinici“ zcela takové slinité jíly se vyskytují jako v Březně
náležiště „Na vinici“ u Rovného. k vůli tomu, zda-li by se tam ne-
naleziy ještě nějaké druhy skamenělin, které v Poohří tak význačné
jsou pro tytéž jíly. Vyhledával jsem tudíž před dvěma roky v nále-
zišti tom znova skameněliny a nalezl některé, které dříve jsem ne-
nalezl. Náleziště zdejších slinitých jílů nad pásmem VIII. je špatně
přístupno a jen poměrně malé kousky jílu lze tu dobýti, poněvadž
blíže povrchu je jíl ten valně rozpadlý a hloub od povrchu špatně
přístupný. V chudém tomto nálezišti nalezl jsem:

Rybí šupiny a kosti. (h)

Coprolithy. (zř)

Aporrhais Reussi Gein. (vz)

Turritella multistriata Reuss. (h)

Turritella acicularis Reuss. (Zr)

Malé v limonit promněněné neurčitelné gastropody.

Cardium semipapillatum Reuss. (vz)

Nucula semilunaris v. Buch. (vz)

Arca subglabra D'Orb. (vz)

Arca sp. malý exemplar. (vz)

Inoceramus planus Můnst. (vz)

Lima multicostata Gein. (zř)

Pecten Nilssoni Goldf. (h)

Ostrea semiplana Sow. (zř)

Ostrea hippopodium Nilss.

Velmi malé neurčitelné Ostrei. (h)

Exogyra lateralis Reuss. (h)

Bairdia subdeltoidea Münst. sp. (vh)

Mnoho jinÿch drobnych Crustacei.

- Osten ježka v limonit proměněného.

Cristellaria rotulata Lam. sp. (zř) a jiné.

Frondicularie různé. (zř)

Flabellina elliptica Nilss. sp. a jiné. (h)

Mnohé lasturky mají též skořápku zvápnitělou, obyčejně v dě-
lavý prášek rozpadlou jako na Velkém vrchu u Vršovic aneb v Březně
u Postoloprt. Gastropody bývají obyčejně z limonitu jako v Poohří
vůbec. Po většině mají limonitovy povlak jako v Poohří. Zachovalou

102 IV. Čeněk Zahálka:

vápnitou skořápku mávají Ostrei, Exogyra lateralis a Pecten Nilsson
jako v Poohří.

Mimo náleziště „Na vinici“ u Rovného nalezeny na vysočině
Ripské krom jmenovaných druhů ještě : °°)

Nodosaria Zippei Reuss.
Nodosaria annulata Reuss.
Membranipora.

Otodus appendiculatus Ag.
Turritella Noeggerathiana Goldf.
Lima elongata Sow. sp.
Pecten Dujardinii Rôm.
Fucoides.

Cerithium ?

Pleurostoma bohemicum Zitt.
Serpula gordialis Schl.

Pásmo IX. ve vysočině Ripské je celkem chudo na skamenéliny.
Vidíme však již z tohoto seznamu skamenělin i ve způsobu hmoty
jejich, jak velmi jest již podobno palaeontologicky pásmu IX. v Po-
ohří, poněvadž 1 petrografické poměry jeho velmi se podobají oněm
u pásma IX. v Poohří.

Další výsledky našeho studia o pásmu IX. jsou. Od Ripu při-
bývá v Poohří vrstvám pásma IX. (zvláště některým) víc a více
jehlic spongií čím dále k Postoloprtům. To shledáno i u starších
pásem mořských. S tím souvisí též přibývání glaukonitu od Ripu k Po-
stoloprtům, poněvadž glaukonit je často hmotou skameňující jehlic
spongif.

%) Pásmo IX. v okolí Ripu. Str. 4—7.

Pásmo IX. — Březenské — křidového útvaru v Poohří.

10

o
a

Tak jako přibývá mocnost pásma IX. z Řipské vysočiny do Po-
lomených hor, právě tak přibývá mocnosti z téže vysočiny Ripské do

Poohří. Ku př:

Mocnost pásma IX. — Březenského — v metrech.
ll w I
| Rip. | 3
Polomené Hory. | P- || Poohří.
|vysoč.|
nejméně
80:97 | 75:7 5:20 | 25:65 | 14 10 |
|| A
11790 | 86:50
|
|
S * = 3 A Il 5 ”
ä s č = a s | © S
= > rý = a = || = m
= © © de = US >
2 r= a 72 © OM ©
S = = S = o "5
= > > KT O po ra =

V naší práci o pásmu IX. v okolí Řipu nazvali jsme pásmo
IX. též „Kokořínským“. Po ukončených pracích našich v Poohří shle-
dáváme, že jest pásmo IX. totožno s vrstvami Březenskými i dáváme
tuto přednost názvu staršímu „Přezenské“.

Studiem soustavy našich pásem z okolí Řipu do Poohří odvo-
láváme dřívější své porovnání Pásma IX. v okolí Ripu a Polomených
horách s Fnrčovým:: Malnickymi vrstvami Avellanovymi u Malnic, jež
vyvráceno jest nejen naším studiem o pásmu IX. v Poohří,

1 předchozím studiem naším o pásmu V. v Roohří.

Nákladem Král. České Společnosti Náuk, — liskem dra Ed. Grégra v Praze 1899,

EBS

ale

k
PAIE u
Na N 1

“o7eud A NSIE A 110404

6691 paropourudjeursipeur EPA], ANPU 1S0U2200S 97889 [ED] HULSE]

id Pa 5200 an /1 86 190 PSO 4)
B n =

PM. | A | | — x P

5 ed

DRE

O8

'000/:/ AT ‘OSEO PT
A Re SKO) PUPP] H | Z

cg‘

HT Ve (VMA ; ee
LNAT 9) SON ups yo DSOY a pus Door „M

m "6691 Paaopodad Yeursyyeu vp, ANPU nsouggjods 980 PU yuusaA

DLS A UDNÝ 09100

EPL: RYSŘRA aruog
AL A

100

SSU ZENYNTAUDIS 19

LE

"DYZPYU DR I AU P your al 317

o8L ZZ JR R — c N Hanaéaoson inde OH

XI

109200 Rysurioams… "|
| UT D

N
Ÿ

5
©
>

Velký vrch

LES 303 SR

300: : = Es
2% =-
sz 9 je
E ný

[ya

er EE ww
EN A L©L© LL = zz
x sa ,:* 2 E ung zn sw ep
HSE EEE ——

À III FT
= =— bb 5 5 HE nn ——

© << c mn I m m ne C1

Die prir.meril a rejsoval Cšahdlka

Obr02 Profil Ji strane Velkeho vrchu
u Vrsovic.

Pomer výsky 4.4000.

Věstník král české společnosti nauk. Třída mathemat přírodověd 1999.

erb NT, M
roralirh. ass braze

180! PT LS =

Dle přírody mer. a rejs. CZahoálka -

Dor 65. Profil brezenskym vrchem.

Foměr výšky 1:500

UVU. LE

Věstník král české společnosti náuk. Třída mathemat přírodověd 1899.

Fotolith. Farský v Praze.

ee, 6601 Danopoungd Jeuraypeur EPA], ANPU nsougsjods 7889 JEUX yruısa]\

AYISN0T DO
hayısnog'S 1599 DP VY0UT ‘99 440 TS AUPUS [YO] ‘494140

DYJPUOX I 'Sle4D dou ur DYT N

Kl

J
o
B>
x

hyjsnod n
yojocl RYDDPOLY
00G:---- OOODIOOOD OOA

ZL

N
PORN.
S

RS

|
>
S

21S2U9
|
l
S
N

no.

PDDBUKOJO 7...
: . AH R
| UPBRÁT OP 9282): ee

Rysno 7er )9 ozov/

ZA, 2 9.967 ZS
AYISNAT NR DDOHOJSUT

ozpag A ANSE 101) 0104

OF fa

ASM

DA

DUDU OYDTAUUW?

A IAE

"6601 paaopomad jeuroyeu PDU, ANPU nsougspods S90 Ten HIU1S8/|

BYE YPRY MP4

00%

906

018

V.

Anatomické rozdily v listech ramösnich Sparganii.

(Prâce z botanické laboratore éeské techniky.)
Podává dr. Ladislav Čelakovský mladší v Praze.
(Se třemi tabulkami.)

(Předloženo dne 13. ledna 1899.)

Starý druh Hudsonův Sparganium ramosum stal se v novější
době předmětem horlivého studia a pozorování se strany systematikův,

| hlavně od té doby, co Beeby”) v Anglii r. 1883 rozeznal nový a ka-

rakteristický druh Sp. neglectum. Na základě bohatého materiálu

-z celých Čech a pozorováním na stanovisku v době kv i plodu

dospěl můj otec) r. 1896 srovnávacím studiem k tomu vysiedku, že
nutno rozeznávati vedle S. ramosum (Huds. p. p.) Beeby (= 8. polyedrum
Aschers. et Graebner) a S. neglectum Beeby ještě třetí dobře význačný
a o nic horší druh než oba jmenované, totiž S. microcarpum (Neumann
p. forma) Čel.

Rozdělení toto bylo sice od některých autorů přijato “) aneb
souhlasem provázeno, ale ve výborném jinak díle Ascherson-Graeb-
nerově“) S. microcarpum přiděleno jako forma ku Sp. neglectum
Beeby.

Ačkoli v pojednání „Ueber die ram. Spare. Bohmens“ celá řada

| znakův nejen na plodech, ale i na vegetativnich částech zvláště listech

1) Beeby, Journal of botany XXIII. 26, 193 pl. 285 (1885), XXIV. 142,

\"377 (1856).

2) L. J. Čelakovský, Ueber die ramosen Sparganien Böhmens (Oesterr.

| botan. Zeitschr. Jahrg. 1896, Nro 11 u. 12).

5) C. Ostenfeld-Hansen. De i Danmark voxende ramese Sporganium-Arter.

(Saertryk of Botanisk Tidsskrift. 21 B. 1 Hefte (Meddelelser). Kjebenhavn 1897.

*) Synopsis der mitteleuropäischen Flora. I. Bd. 1896—98. p. 280.

Tř. mathematicko-přírodovědecká, 1899, 1

9 V. Ladislav Čelakovský ml.:

uvedena byla, nevšímali si autoři Středoevropské flory tuze posledních
rozdílů, bezpochyby poněvadž na sušeném materiále méně jsou znatelné.
Krom toho odvolává se Graebner na skutečné anebo domnělé pře-
chodní formy, které v Německu byly pozorovány, které však v našich
krajinách nalezeny nebyly. Speciálně mezi S. neglectum Beeby a 8.
mierocarpum el. neexistují přechody žádné a také intermediární
formy mezi S. microcarpum Čel. a S. ramosum Beeby objevily se
býti zdánlivými. Jedná se tu veskrze o formu popsanou již v hořeji
cit. pojednání otcově str. 7. pode jménem S. ramosum Beeby forma
conocarpa, která sice habitem svých plodů nahoře konicky seříznutých
zobánkatých připomíná S. microcarpum, ale jinak ve všech znacích
shoduje se se 8. ramosum Beeby.

Po přání svého otce, který první nalezl patrné rozdíly na prů-
řezech listů již pomocí pouhé lupy,’) ohledal jsem anatomicky listy
všech druhů a forem ramósních Sparganií i přišel jsem k resultátům,
které potvrzují v pine míře náhled, že 8. polyedrum, 8. neglectum
a S. microcarpum jsou velmi dobré druhy. Zvláště S. microcarpum
liší se ostře od ostatních obou druhů, tak že by bylo nemístné při-
pojovati je po příkladu Graebnerově “) anebo Neumannově“) k jednomu
neb druhému z nich. Co se týče S. neglectum Beeby var. oocarpum
Čel., nesouhlasí struktura jeho listu úplně se S. neglectum neboť
některé detaily (pokožka, palisádový parenchym) připomínají po-
divným způsobem S. microcarpum. Naproti tomu obě formy od S.
ramosum, totiž f. platycarpa a f. conocarpa v anatomické struktuře
listů jsou totožné a nevykazují žádných rozdílů.

Již makroskopické průřezy listy ramósních Sparganií ukazují
některé rozdíly, které jsou uvedeny v citov. článku otcově (Ueber
d. ramosen Sparganien Böhmens, 1896. Tab. VIII., Fig. 11—15).
Nejvíce odchylný tvar listu vykazuje S. microcarpum, u něhož do očí
bije zřejmě tupější kýl s oběma jej tvořícími plochami téměř rovnými
U. c. Tab. VIII., Fig. 11a), kdežto S. ram. a neglectum mají zvláště

5) Srovnej L. J. Celak. I. c. tab. VIII., fig 11—15.

5) Ascherson u. Graebner. Synopsis d. mitteleuropáischen Flora. I. Bd.
1896—98, p. 281.

7) V priv. dopise trvá Neumann i nověji na tom, že S. microcarp. jest jen
varietta od S. ramosum Beeby. Jak známo, Neumann první na tuto formu upo-
zornil v Hartmannově: Skandinaviens Flora, 12. vyd. 1889, kdež se nalézá pode
jménem S. ramosum f. microcarpa Neum. :

Anatomické rozdíly v listech ramósních Sparganií. 3

v hořejší třetině listu kýly dosti ostré. Neméně nápadná jest měkkost
listu od Sp. microcarpum, jevící se v tom, že Ize list mnohem snadněji
zlomiti anebo stisknutím uprostřed rozmáčknouti. Naproti tomu všecky
ostatní formy ramósních Sparganií mají list tuhý a tvrdý, zvláště
Sp. neglectum f. typica a Sp. polyedrum f. conocarpa.

Nebylo a priori pochybnosti, že tato nápadná měkkost listu od
Sp. microcarpum jest jen výrazem zvláštní struktury listu. Skutečně
bližší anatomické ohledání všech dotyčných forem ukázalo, čím různá
konsistence listu jest spüsobena.

Nalezl jsem následující rozdíly na příčných průřezech asi v po-
loviční výšce listu:

Sp. microcarpum (Neum.) Čel. má hladkou tenkoblannou pokožku,
stěny zevnější a postranní relativně málo stlustlé s tenkou kutikulou
(viz Tab. I., Fig 1.. Jedna až dvě vrstvy parenchymu (na hořejší
straně listu) bezprostředně pod pokožkou ležící skládá se z buněk
krátkých, namnoze isodiametrických, s hojným chlorofyliem, 20 až
24 u vysokých, 16—20 u širokých.“) Pak následují 2—3 vrstvy
parenchymu houbového z buuěk na prié protáhlých, též hojně chlo-
rofyllovými zrnky opatřených. Vrstva s lakunami hraničící z podobných
na prié protáhlých buněk složená obsahuje poměrně málo chlorofyllu.

Celé pletivo od povrchu listu k nejbližší lakuně skládá se jen ze 4

až 6 vrstev buněčných a měří v tlouštce (v mezerách mezi svazky)
asi 60—80 u. (Viz Tab. III., Fig 1.) Svazky cévní a sklerenchyma-
tické svazky v tomto pletivu (jakož i ve vnitřních stěnách lakunových)
uložené jsou relat. slabší než u všech ostatních forem ramosních
Sparganií.

Pod povrchem listu v rozích, kde se připojují přepažky lakunové
nalézají se větší svazky cévní (Tab. III., Fig. 1., a, a), které se stří-
dají s menšími (5). Větší svazky cévní, jež z velké části do pletiva
přepažky lakunové pohrouženy jsou, obyčejně sousedí s malým svazkem
sklerenchymatickým (e, c) hraničícím přímo s pokožkou (viz též Tab. IT.,
Fig. 1. c), kdežto menším svazkům cévním takové připojení chybí.
Mezi těmito svazky cévními pod pokožkou obyčejně nalézá se po
jednom svazku sklerenchymatickém, někdy však tento chybí (Tab. ILL,
Fig. 1). Velmi karakteristické uspořádání svazků cévních jeví se
v pletivu, které tvoří kýl (Tab. I. Fig. 3.). Kdežto u všech ostatních
forem ramósních Sparganii po každé straně kýlu nalézají se vždy
3 svazky cévní, z nichž největší leží nejvíce na zad, u. S. microcarpum

8) Výjimkou 12—16 «.
1*

4 V. Ladislav Čelakovský ml.:

jsou jen 2. (Tab. I., Fig. 3., 1, 2.) Shledal jsem to konstantně na
listech statnějších i slabších z různých lokalit. Oba svazky v mediáně
listu položené) (Tab. I., Fig. 3, a a db) povstaly vlastně rozštěpením
jednoho svazku cévního, při čemž obyčejně leptom zaujímá roh kýlu
(někdy ještě s partií části dřevní), kdežto hadrom (anebo část jeho)
obklopený pochvou mechanického pletiva, nalézá se dále uvnitř
pletiva kýlového. Že tomu skutečně tak, dokazují průřezy blízko báse
listu, kdež obě partie a i d jsou spojeny v jednu a krom toho právě
u S. nierocarpum zhusta nalézáme výjimky, kde medianní svazek se
nerozděluje, nýbrž až nahoru celistvý zůstává. Nápadné jest též slabší
vyvinutí mechanického pletiva lýkové 1 dřevní části svazků cévních,
jak vysvitne z porovnání fig. 3. a 4. na tab. 1. Mechanická vlákna
jsou u 8. microcarpum širší a mají větší lumen nežli u S. neglectum
a ramosum. (Tab. II., Fig. 1.)

Menší počet postranních svazků cévních v kýlovém pletivu u S.
microcarpum Souvisí právě, jak se zdá, s větší tupostí kýlu. Ostatně
i výška kýlu t. j. vzdálenost od hrany kýlové až ku čáře spojující
kraje obou nejbližších lakun jest u S. microcarpum relat. menší než
u ostatních forem. U těchto obnáší 0:9—1 mm, u 8. microcarpum
0:6—0:8 mm (srovnej ostatně na tab. I. fig. 3. a 4. kreslené při
stejném zvětšení).

Měkká konsistence listu u S. microcarpum jest tudíž podmíněna
hlavně třemi momenty, tenkostěnnou pokožkou, slabě vyvinutým skle-
renchymem v okolí svazků cévních a malým počtem samostatných
svazků sklerenchymatických. K tomu přistupuje tupější a méně svazků
cévních obsahující kýl.

Co se týče ostatních druhů Sparganií, lze se nyní vyjádřiti
stručněji o jich anatomických rozdílech. Silnou pokožkou vyznačuje
se Sp. polyedrum a zvláště S. neglectum. (Tab. I., Fig. 2., Tab. II.,
Fig. 3.) Sp. neglectum var. oocarpum naproti tomu má pokožku téměř
tak tenkostěnnou jako S. microcarpum. (Tab. II., Fig. 4.) Možno tudíž,
že forma oocarpum zasluhuje větší samostatnosti, než jaká jí při-
dělením ku S. neglectum poskytnuta byla. S. neglectum, jebož listy
jsou zvláště na líci značně sivé, na povrchu posázeno četnými bra-
davkami, voskovými to výpotky, které u Graminef, Iridií ete. v této
formě zhusta se vyskytují. 5. microcarpum, neglectum f. oocarpa,
ramosum f. typica i conocarpa má pokožku vesměs hladkou aneb na-
nejvýš na kýlu trochu bradavkatou.

9) To platí také pro ostatní druhy dotyčné.

Anatomické rozdily v listech ramösnich Sparganii. 5

Palisádový parenchym ve 2 vrstvách pod pokožkou ležící u všech
forem ramösnich Sparganif (vyjímajíc S. microcarpum) skládá se
Z buněk válcovitých více než dvakrát delších než širokých (u 8. mi-
crocarpum isodiametrických neb nanejvýš 1'/„krát delších než širokých).
Výška těch buněk obnáší 20—A2 u, šířka 8—-12 u. Assimilaënf pa-
renchym mezi pokožkou a lakunou (mezi svazky) skládá se z 5—6
vrstev (u S. microcarpum ze 3—4). Mohutné mechanické pletivo má
S. polyedrum (obě formy) a neglectum f. typica, poněkud slaběji vy-
vinuté S. neglectum var. oocarpum. U všech těchto forem vyjma 8.
neglectum var. oocarpum nalézáme v listech četné a silné svazky
sklerenchymatické pod pokožkou, obyčejně mezi dvěma svazky cévními
po jednom, ale též po dvou (zvláště u S. ramosum var. conocarpum
a ©. neglectum). Velmi tlustostěuné buňky mechanické vykazuje 8.
neglectum f. typica na leptomové části svazků cévních (zvláště v kýlu,
Tab. I., Fig. 4.) a ve svazcích sklerenchymatických (Tab. I., Fig. 2.).

Na rozdíl od S. microcarpum výška kýlu u všech forem ostatních
měří 09—1 mm a v pletivu kýlovém na každé straně nalézá se po 3
svazcích cévních. (Tab. I., Fig. 4.)

Z předchozího je viděti, že největší odchylky v anatomické
struktuře listu jeví S. microcarpum, odchylky, které se týkají pokožky
assimilačního parenchymu, mechanického pletiva, počtů svazků cévních
v kýlu a p. Anatomické znaky tyto, které ostatně již v konsistenci
a tvaru listu výrazu svého docházejí ve spojení s ostatními znaky
makroskopickými ve květech, květenství a plodech opravňují více než
dostatečně k tomu, aby S. microcarpum vedle S. neglectum a 8. ra-
mosum jako samostatný, dobrý druh místo své si uhájilo. Dokonce
pak není příčiny, jak to Graebner činil, spojovati S. microcarpum
jako odrůdu se 8. neglectum Beeby.

Vysvětlení tabulek.

(Kresleno pomocí Abbého přístroje kreslícího.)

Tab. I.

Fig. 1. Příčný průřez lief listovou od S. mierocarpum Čel.; e po-
kožka, p průduch, s sklerenchymatický svazek. Reichert, obj. 6,
okul. 8 (komp.).

Fig. 2. Příčný průřez lící listovou od S. neglectum Beeby; e pokožka,
p průduch, s sklerench. svazek. Reichert, obj. 6, okul. 8 (komp.).

Fig.

Fig.

Fig.

Fig

V. Ladislav Čelakovský ml.:

ie. 3. Příčný průřez kýlem listovým od S. microcarpum Čel.; a, b

oba cévní svazky mediánní povstalé rozštěpením jednoho velmi
vysokého, 1, 2 dva ze čtyř postranních svazků cévních. Reichert,
obj. 4b, okul. 3.

4. Příčný průřez kýlem listu od S. neglectum Beeby; a, b oba
mediánní svazky cévní, 1, 2, 3 tři ze šesti postranních svazků
cévních. Reichert, obj. 4b, okul. 3.

Tab. II.

. 1. Příčný průřez lici listu od S. microcarpum Čel., tam kde se

připojuje přepažka lakunová ; a kollaterální svazek cévní, 7 leptom,
h hadrom, c sklerenchymatický svazek pod pokožkou e. Reichert,
obj. 6, okul. 3.

. 2. Příčný průřez lící listu od S. polyedrum Aschers. et Graebner,

tam kde se připojuje přepažka lakunová (více z kraje listu);
a bikollaterální svazek cévní se dvěma leptomy /ď a mezi nimi
hadrom 4, c sklerenchymatický svazek pod pokožkou e. Reichert,
obj. 6, okul. 3.

. 3. Priénÿ průřez lící listu od S. polyedrum A. et G.; e epi-

dermis, p průduch, s sklerenchymatický svazek. Reichert, obj. 6,
okul. 8 (kompens.).

ig. 4. Příčný průřez lící listovou od S. neglectum Beeby var. oocarpum

Cel. ; e epidermis, p průduch, s sklerenchymatický svazek. Reichert,
obj. 6, okul. 8 (kompens).

Tab. III.

1. Příčný průřez lící listovou od S. microcarpum Čel.; aa hlavní
svazky, b vedlejší menší, c, d sklerenchymatické svazky. Reichert,
obj. 45, okul. 3.

2. Příčný průřez lící listovou od S. polyedrum Asch. et Graeb.;
aa hlavní svazky, b vedlejší menší, c, d sklerenchymatické svazky.
Reichert, obj. 4b, okul. 3.

3. Příčný průřez lící listovou od S. neglectum Beeby: aa hlavní
svazky, b vedlejší menší, c, d sklerenchymatické svazky. Reichert,
obj. 4b, okul. 3.

(Všechny průřezy učiněny v polovici výšky listové.)

Anatomicke rozdily v listech ramösnich Sparganii. i

Ueber die anatomischen Unterschiede in den
Blättern der ramosen Sparganien.

(Resumé des böhmischen Textes.)

Sparganium ramosum Huds. ist neuerdings ein Gegenstand eifrigen
Studiums geworden besonders von der Zeit an, als Beeby im J. 1883
eine neue und charakteristische Art „Sp. neglectum“ unterschieden
hat. Auf Grund eines reichen Materiales, welches aus ganz Böhmen
zusammengebracht wurde und durch häufige Beobachtung am Stand-
orte zur Zeit der Blüthe und Frucht, kam dann mein Vater im
J. 1896'°) zu dem Resultate. dass neben S. ramosum Beeby (= 8.
polyedrum Aschers. et Graebn.) noch eine dritte ramose Art zu unter-
scheiden ist, nämlich S. microcarpum (Neuman p. forma) Čel.

Diese Art betrachtet Ascherson u. Graebner '') neuerdings als
dem Formenkreis von 8. neglectum Beeby zugehörig, während hin-
gegen früher schon Neuman die erstere als eine blosse Form 0. Va-
rietát dem S. ramosum Beeby subsummirte.

Die in der citirten Abhandlung meines Vaters angefůhrten Unter-
schiede in der Form und Beschaffenheit der Blátter, auf welche
offenbar Graebner kein allzugrosses Gewicht gelegt hat, schienen
darauf hinzudeuten, dass höchstwahrscheinlich auch die innere Struktur
der Blätter bei den ramosen Sparganien verschieden sein wird. Ich
habe daher auf den Wunsch meines Vaters die Blätter aller in den
Kreis des S. ramosum Huds. gehörigen Formen einer vergleichend-
anatomischen Untersuchung unterworfen, wobei überraschender Weise
besonders das verkannte S. microcarpum als eine von allen übrigen
Formen abweichende und durch mehrere anatomische Eigenthümlich-
keiten der Blätter ausgezeichnete Art sich präsentirte.

Bekanntlich besitzen die Blätter von S. microcarpum eine sehr
weiche Beschaffenheit, ?) so dass dieselben leicht zerbrochen oder
in der Mitte gequetscht werden können. Wenn auch die letztere
Fähigkeit zum Theil schon durch den stumpfen Kiel bedingt ist,
während bei allen anderen Formen derselbe schärfer vorgefunden
wurde, *) so kommen noch andere Merkmale hinzu, aus denen die

0 A Čelakovský, Ueber die ramosen Sparganien Böhmens (Oesterr.
botan. Zeitschr. Jahrg. 1896, Nro 11 u. 12).

11) Synopsis der mitteleuropáischén Flora. I. Bd. 1896—98 p. 280.

12) L. J. Čelakovský, L c. (Separatabdr. p. 7.).

13) Vgl. z. B. Taf. VIII, Fig. 15a—d mit Fig. 13 u. 14 (Ueber die ramosen
Sparganien Böhmens).

8 V. Ladislav Celakovskÿ ml.:

erwähnte Weichheit der Blätter resultirt. Es kommt dabei haupt-
sächlich auf nachstehende Momente an; 1. eine dünnwandige Epi-
dermis, 2. schwächere Gefässbündel in dem Gewebe unter derselben
mit schwach entwickelten Sklerenchymkappen, 3. minder zahlreiche
und schwächere Sklerenchymbündel unter der Epidermis zwischen
den Gefässbündeln, 4. das blos 5 (resp. 6) mechanisch schwächer
ausgerüstete Gefässbündel enthaltende Kielgewebe.

Ich komme nun zur näheren Beschreibung der histiologischen
Verhältnisse bei S. microcarpum über.

S. microcarpum hat eine glatte, sehr dünnwandige Epidermis
mit schwacher Cuticula. (Taf. I., Fig. 1.) Das darunter liegende
zweischichtige Palissadenparenchym besteht entweder aus kurzen
nahezu isodiametrischen Zellen, von 20— 24 u Höhe u. 16—20 u Breite,
oder seltener aus kurz prismatischen Zellen, welche höchstens 1'/,mal
so hoch als breit sind. Das ganze Assimilationsparenchym an den
Stellen wo jedwede Bündel fehlen, also bis zur nächsten Lufthöhle
besteht aus 3—5 Schichten, welche zusammen mit der Epidermis
cca 60—80 u dick sind. (Taf. III., Fig. 1.) Die in diesem Gewebe
eingesenkten Gefässbündel sind relat. schwächer als bei allen anderen
ramosen Sparganien und haben eine viel schwächere Sklerenchymfaser-
Bekleidung. Ueberhaupt sind die einzelnen Sklerenchymfaser ziemlich
breitlumig und demgemäss auch nicht gerade starkwandig. Das gilt
auch von den Elementen der selbständigen Sklerenchymstränge, die
oberhalb der grösseren Gefässbündel und zwischen diesen und den
kleinen Zwischenbůndeln unter der Epidermis sich befinden (Taf. III.,
Fig. 1. c, d, Taf. IT., Fig. 1. c, Taf. I., Fig. 1. s). Gewöhnlich liegen
zwischen je zwei Hauptgefässbündeln keine Sklerenchymbündel, oder
aber es sind solche in der Einzahl (Taf. III., Fig. 1. d) seltener in
der Zweizahl vorhanden, aber sehr klein und schwach.

Sehr charakteristisch ist die Zahl u. Anordnung der Gefäss-
bündel in dem Kielgewebe. (Taf. I., Fig. 3.) Während bei allen an-
deren Formen der ramosen Sparganien an jeder Flanke des Kieles
constant 3 Gefässbündel sich vorfinden, bei S. microcarpum sind deren
blos 2 vorhanden. (Taf. I., Fig. 3., 1, 2.) Ich fand dies sowohl an
schwächeren als auch an stärkeren Blättern von verschiedenen Lo-
calitäten. Wie bei den anderen Formen der ramosen Sparganien
nehmen die Mediane des Kieles 2 Gefässbündel ein, die eigentlich
durch Theilung eines einzigen länglichen an der Basis des Blattes
noch ungetheilten Bündels entstanden sind, wobei gewöhnlich der an
der Kante des Kieles liegende Theil nur Leptom, der weiter in der

Anatomické rozdily v listech ramösnich Sparganif. 9

Mitte des Kielgewebes eingeschlossene Theil blos Hadrom enthält.
Häufig bleibt jedoch eine Partie des Hadroms mit dem Leptom ver-
einigt. (Taf. I., Fig. 3.) Nicht selten sind bei S. mierocarpum Fälle,
wo ein einziges aber dann sehr langes Medianbündel bis in die Spitze
des Blattes hinaufzieht. Solche Fälle habe ich bei den anderen ramosen
Sparganien nicht beobachtet. Das mittlere Medianbündel bei S. miero-
carpum zeichnet sich auch- durch seine relative Kürze und Breite
aus. (Vgl. Taf. I., Fig. 2. u 3., a a.) Die kleinere Zahl der Seiten-
gefässbündel bei dieser Art hängt eben, wie es scheint, mit der
grösseren Stumpfheit des Kieles zusammen. Uebrigens auch die
Höhe des Kieles, d. i. die Entfernung von der Kante bis zur Linie,
welche die Ränder der beiden nächsten Luftgänge (Lacunen) verbindet,
ist bei S. microcarpum geringer als bei allen übrigen Formen. Bei
diesen misst sie 0'9—1 mm, bei S. microcarp. 0'6—0'8 mm.

Was die anderen Sparganiumarten betrifft, so kann ich mich
jetzt über deren anatomische Unterschiede im Blattgewerbe kürzer
fassen. Eine starke Epidermis hat S. polyedrum und besonders S.
neglectum f. typica. (Taf. I., Fig. 2., Taf. II., Fig. 3.). Dem gegenüber
besitzt S. neglectum var. oocarpum eine relativ sehr dünne der von
S. mierocarpum ähnliche Epidermis. '*) Vor allen ramosen Sparganien-
formen ist nun S. neglectum f. typica dadurch ausgezeichnet, dass
die Epidermiszellen auf ihrer Aussenseite zahlreiche stumpfe Höcker
führen (Taf. I, Fig. 2.), welche aus Wachs bestehen. Die Form der
Höcker stimmt übrigens mit derjenigen bei Gramineen, Irideen etc.
bekannten überein. Daraus erklärt sich die ziemlich stark blaugrüne
Färbung der Blätter von S. neglectum f. typica.

Alle ramosen Sparganien (ausg. S. microcarpum) haben ein aus
mehreren, nämlich 5—6 Schichten bestehendes Assimilationsparenchym
(natürlich an den Stellen, wo die jeglichen Bündel fehlen).

Bei allen ramosen Sparganiumformen (ausgenommen S. micro-
carpum) besteht ferner das 2schichtige Palissadenparenchym aus ins-
gesammt walzenförmigen oder prismatischen mehr als 2mal so hohen
als breiten (bei S. microcarpum höchstens 1'/,mal so hohen als breiten)
Zellen. Diese Palissadenzellen messen 20—32 u Höhe u. 8—12 u
Breite (bei S. microcarpum 12—20 u Breite). Ein kräftig entwickeltes
mechanisches Gewebe besitzt S. polyedrum (beide Formen) und 8-
neglectum f. typica, schwächer aber doch nicht so schwach wie bei

12, Vielleicht dass die Varietät oocarpum eine grössere Selbständigkeit be-
sitzt, als ihr unter Sparganium neglectum angewiesen worden ist.

tý

Li. mathematicko-Přírodovědecká. 1899.

10 V. Ladislav Celakovskÿ ml.: =

S. microcarpum ist das mechanische System bei S. neglectum var.
oocarpum entwickelt. Bei allen diesen Formen (ausgenommen S. ne-
glectum var. oocarpum) finden wir in den Blättern unter der Epi-
dermis häufige und starke Sklerenchymbündel, gewöhnlich in der
Einzahl, nicht selten aber auch in der Zweizahl Zwischen je zwei
Gefässbündeln (besonders bei S. polyedrum var. conocarpum und S.
neglectum). Sehr dickwandige und dicklumige Sklerenchymfaser sind
bei S. neglectum f. typica an dem Basttheil der Gefässbündel zu be-
obachten (besonders im Kiele: Taf. I., Fig. 4.) und ferner auch in
den Sklerenchymbündeln. (Taf. I., Fig. 2.) Zum Unterschiede von S.
microcarpum misst die Höhe des Kielgewebes bei allen übrigen Spar-
ganien 09—1 mm und statt 2 Gefässbündeln an den Flanken des
Kieles, wie bei S. microcarpum, finden sich dortselbst 3 solche.
(Taf. I., Fig. 4.)

Aus dem vorhin genannten ist zu ersehen, dass die grössten
Abweichungen in der anatomischen Struktur des Blattes bei S. micro-
carpum zu finden sind. Diese anatomischen Merkmale im Vereine
mit den bekannten makroskopischen Charakteren in den Blüthen,
Blüthenständen u. Früchten genügen wohl um die Selbständigkeit
von S. microcarpum aufrecht zu halten, umsomehr, als ein Anschluss
an S. neglectum aus vielen (und zwar nicht einmal histologischen)
Gründen nicht berechtigt erscheint.

Erklärung der Figurentafel.
Taf. I.

Fig. 1. Querschnitt durch die Oberseite des Blattes von S. micro-
carpum Čel.; e Epidermis, p Stoma, s Sklerenchymbůndel. Reichert,
Obj. 6, Ocul. 8 (comp.).

Fig. 2. Querschnitt durch die, Oberseite des Blattes von S. neglectum
Beeby; e Epidermis, p Stoma, s Sklerenchymbündel. Reichert,
Obj. 6, Ocul. 8 (comp.).

Fig. 3. Querschnitt durch den Kiel des Blattes von S. microcarpum
Cel.; a, b die beiden Medianbündel entstanden durch Theilung
eines einzigen sehr hohen, 1, 2 zwei von den vier Seiten-
bündeln. Reichert, Obj. 45, Ocul 3.

Fig. 4. Querschnitt durch den Kiel des Blattes von S. neglectum
Beeby; a, b beide Mediangefässbündel, 1, 2, 3 die drei von
sechs Seitengefässbündeln. Reichert, Obj. 45, Ocul 3.

Fi

bi

Fig.

Fig.

Fig.

Fig.

Fig.

S:

Anatomické rozdíly v listech ramósních Sparganií. jl

Taf. II.

1. Querschnitt durch die Oberseite des Blattes von S. micro-
carpum Čel., dort wo die Lacunenscheidewand sich anschliesst;
a ein collaterales Gefässbündel, Z Leptom, 4 Hadrom, c Scleren-
chymbündel unter der Epidermis e. Reichert, Obj. 6, Ocul. 3.
2. Querschnitt durch die Oberseite des Blattes von S. polyedrum
Aschers. et Graebner, dort wo die Scheidewand der Lacunen
sich anschliesst (mehr vom Rande des Blattes); a ein bicol-
laterales Gefässbündel mit 2 Leptomen 7? und einem Hadrom 4
dazwischen, c Sclerenchymbündel unter der Epidermis e. Reichert,
Obj. 6, Ocul. 3.

3. Querschnitt durch die Oberseite des Blattes von S. polyedrum
A. et G.; e Epidermis, p Spaltöffnung, s Sklerenchymbündel.
Reichert, Obj. 6, Ocul. 8 (compens.).

4. Querschnitt durch die Oberseite des Blattes von S. neglectum
Beeby var. oocarpum Cel.; e Epidermis, p Spaltöffnung, s Scle-
renchymbündel. Reichert, Obj. 6, Ocul. 8 (compens.).

Taf. III.
1. Querschnitt durch die Oberseite des Blattes von S. micro-

carpum Čel.; aa die Hauptbündel, b die kleineren Nebenbündel,
c, d Sclerenchymbündel. Reichert, Obj. 45, Ocul. 3.

is. 2. Querschnitt durch die Oberseite des Blattes von S. polyedrum

A. et G.; aa die Hauvtbündel, b die kleineren Nebenbündel,
c, d Sclerenchymbündel. Reichert, Obj. 45, Ocul. 3.

3. Querschnitt durch die Oberseite des Blattes von $. neglectum
Beeby; aa die Hauptbůndel, à die kleineren Nebenbůndel, c, d
Sclerenchymbündel. Reichert, Obj. 45, Ocul. 3.

(Alles mit Hilfe der Camera lucida gezeichnet; alle Querschnitte

beziehen sich auf die halbe Höhe der Blätter.)

— 33

Näkladem Kräl, Ceské Společnosti Náuk, — Tiskem dra Ed. Gregra v Praze 1899.

Al gran N
PASU

Ne

RAA

ANATOMIE LISTŮ SPARGANII.

L. CELAKOVSKÝ ML:

A
AS
ar

CR

Se

společnosti n

a

CESKE

7

l
L

Tv nz,
Věstník král

Tab. I.

Fotolith.Farskÿ v Praze..

odavéc

mat prir

a malhe1

=,

[id

L.CELAKOVSKY ML: ANATOMIE LISTÜ SPARGANIÍ.

Fig. a.

Tab. l.

SO
ET
B is Fan

1G Trida mathemat přípodověd 1895.

Tab. II.

ANATOMIE LISTŮ SPARGANII.

L.CELAKOVSKY ML:

ROY

éd. 1894.

irodove

piv

ti náuk. Třída mathemat př

Čnos

eské spole

ěstník král

V

Fotolith. Farský v Praze.

VI.

0 elektrolytické modifikaci methody Sandmeyerovy
a Gattermannovy.

Podává Emil Votoček a Egon Ženíšek v Praze.

(Předloženo dne 13. ledna 1899.)

Již před rokem konal prvý z nás spolu s p. V. Vaníčkem *) pokusy
směřující ke zlepšení výtěžků při methodách Sandmeyerově a Gatter-
mannově, dosud k náhradě amido resp. diazoskupiny prvky halovými
všeobecně užívaných. Hleděli jsme vyšetřiti, zdali by jiné kovy, nežli
med, po případě jejich haloidy nevedly k reakci hladší a bylo tehdy
za účelem tímto zkoušeno působení čermi platinové na vodné roztoky
diazobenzolchloridu, získané za použití pouze toho množství HCl, kolik
stačilo k diazotaci **). Při tom shledáno bylo, že platina naopak
mnohem slaběji působí, nežli t. zv. molekularná měď (výtěžky obná-
šely maximalně 27°), směsi chlorbenzolu a difenylu na anilin počítáno).

Na počátku přítomné práce nesly se snahy naše ke zjištění vlivu
stříbra jemně rozptýleného na štěpení se diazosloučenin. K tomu cíli
působeno t. zv. molekularným stříbrem, dle Wislicena připraveným,
na roztoky diazobenzolchloridu (ve smyslu preparativním volný HCI
neobsahujících). Výsledek pokusů byl ten, že stříbro sice již za
chladu spůsobuje patrný vývoj dusíka, avšak množství produktu chlo-
rovaného bylo přec jen velice skrovné.
=) Viz Zprävy této spoleënosti 1898, XXV.

**) Ze použito bylo HCl v množství pouze theoretickém, dlužno výslovně
podotknouti vzhledem k tomu, že s přebytečnými kyselinami halovými zahřáty,
diazolátky i za nepřítomnosti Cu příp. Cu, Cl, poskytují vedle fenolů značná
množství halových derivatů matečných uhlovodíků dle rovnic:

C,HN —N — Ci + H,0 = CH,OH + HCI+N,

CHEN = N — CI + HCI = C, H, CI + HCI HN,
Gasiorowski a Wayss, Berl. Ber. XVIII, 1936.)

Ir. mathematicko-přírodovědecká. 1809. 1

Z VI. Emil Votoček a Egon Ženíšek:

Známé faktum, že mnohá činidla chemická, byla-lí právě ze
sloučenin vybavena, čili v t. zv. Stavu vzrodu, mnohem energičtěji
působí, nežli za jiných okolností, přivedla nás na myšlenku, užiti ke
štěpení diazosloučenin ve smyslu reakce Sandmeyerovy solí měd-
natych za současného působení proudu galvanického. Za tím účelem
podrobili jsme roztok diazobenzolchloridu a soli mědnaté (CuSO,),
ledem silně chlazený, elektrolysi s použitím elektrod měděných. Téměř
okamžitě jevila se reakce, unikalo hojně dusíka a po nějaké době
nahromadila se na povrchu lázně značná vrstva olejovité tekutiny.
Když roztok byl přestal Šuměti, proud přerušen a reakční tekutina
přeháněna vodní parou. Poskytla (po odstranění fenolu louhem sod-
natým) olej kol 130° vroucí, kterýž identifikován jakožto chlorbenzol.
Mimo to přecházela ke konci přehánění látka oranžově červená, krysta-
lická. Tato dvakráte z ligroinu překrystalována poznána jakožto azo-
benzol. (preparat tál při 68", učebnice Mayer-Jacobsenova udává týž
stupeň). Tvoří se tedy při elektrolysi tytéž produkty, jako při reakcích
s Cu,CL, příp. Cu. V dalších pokusech používáno, není-li jinak uve-
deno, místo CuSO, chloridu médnatého a produkty reakční sledovány
pokud možno kvantitativně.

Převedení anilinu v chlorbenzol.

1. Použito 50 © anilinu, 120 g kyseliny solné (30"/,ni) a zdia-
zotováno 385 © dusanu sodnatého za chlazení ledem. K roztoku při-
činěno 170 © práškovitého CuSO, (množství odpovídající mědi, užité
v předpisu Gattermannově). Za anodu sloužil silný drát měděný
v spiralu upravený, kathodou byl plech z téhož kovu. Hustota proudu
na kathodě obnášela Das: — 16A, E — 12V. Během elektrolysy
lázeň vnitř i zevně ledem chlazena. As po dvou hodinách vývoj du-
síka přestal, načež reakční tekutina zpracována nahoře uvedeným
spůsobem. Výtěžek čistého chlorbenzolu obnášel 249 © čili 42°/,
theorie, azobenzolu 5:3 ©, t. j. 11°/, užitého anilinu.

2. Použito téhož množství činidel, jako v předešlém pokusu,
však síran mědnatý nahrazen 150 g kryst. chloridu médnatého.
Dam = 21 A (na kathodě), E = 10 V. Ziskäno chlorbenzolu 64°/,
theorie, azobenzolu o něco méně, nežli předešle.

3. V případě tomto pracováno za přítomnosti velikého přebytku
kyseliny solné, totiž použito na 50 g anilinu 500 g kyseliny solné
koncentrované (36"/,ní). K diazoroztoku přidáno 100 g CuCl, a elektro-
lysováno o hustotě Pam = 18 A. Získáno 43 g chlorbenzolu, což od-
povídá výtěžku 71°/, theorie.

10

O elektrolytické modifikaci methody Sandmeyerovy a Gattermannovy. 3

Převedení anilinu v brombenzol.

50 © anilinu diazotováno pomocí 80 g H,SO, (h = 18) a 38,, ©
NaNO,, po té přidáno 634 © KBr (v roztoku) a 100 g CuSO,. Po-
měry proudu byly: E — as 10 V, Dam: na kathodě = 16 A. Výtěžek
C,H,Br obnášel pouze 15 g čili 18“ , theorie, což určitě mělo svou
příčinu v tom, že KBr bylo užito jen v theoretickém množství (Gatter-
mannův předpis odporučuje na 31 g anilinu 120 g K Br, tedy značný
přebytek) Není pochyby, Ze se zvětšeným množstvím bromidu i vý-
těžek C,H,Br značně stoupne. Vedlejší reakcí i zde vznikl oranžově-
červený, krystalický azobenzol.

Příprava o-chlortoluolu z 0o-toluidinu.

Použito k diazotaci 56 © 0- toluidinu, 15 © kyseliny solné a 24 g
NaNO,. K diazoroztoku přidáno 100 © CuCl, a elektrolysováno za
chlazení ledem. E = 11 V, Dam: = 5'8 A (na kathodě). Získáno bylo
245 © o-chlortoluolu, vroucího mezi 155°—158°, tedy 599; množství
theoretického. Nepříznivý vliv na hladkosť reakce mělo stoupnutí lázně
až na 25°, vzhledem k tomu že podvojná sloučenina o-diazotoluol-
chloridu s Cu,Cl, — jak Erdmann *) pozoroval — již při 27° prudce
se rozkládá. Nicméně jest výtěžek náš daleko vyšší, nežli při původní
methodě Sandmeyerové, kdež obnášel pouze 31,5%, theorie.

Příprava p-chlortoluolu z p-toluidinu.

Pracováno s 24 © p- toluidinu zcela podobně, jako u ortholátky.
I chloridu mědnatého užito totéž množství (100 g).E = 10,5 V,
Dam = as 5,7 A (na kathodé) Ziskäno bylo 30 © p-chlortoluolu
v mezích 158°—161° destilujícího, což odpovídá 75,2°/, výtěžku theo-
retického proti 65,8" , jež obdržel Gattermann s mědí molekularnou.

Převedení B-naftylaminu v b-chlornaftalin.

48 g P-naftylaminu zdiazotováno 24 g NaNO, za použití 300 ©
kyseliny solné, tedy za poměrů, v nichž pracoval Gattermann. Při-

*) Lieb. Ann. 272, 144.

1*

4 VI. Emil Votoček a Egon Ženíšek.

dáno k diazoroztoku 45 © CuCI, a elektrolysováno při E = 2 a Di,»
na kathodě = 5:7. Během elektrolysy chlazeno tak, aby teplota nad
0" nevystoupla. Přehnáním husté reakční hmoty vodní parou atd.
získáno 22 g čistého, z alkoholu překrystalovaného B-chlornaftalinu
o bodu tání 56", tedy 41°, množství theoretického proti 30°/, Gatter-
mannem docíleným. —

Pokus elektrolytického rozkladu diazotěl se solemi mědnatými
lze uspořádati též ve formě uzavřeného článku Daniellova. Za poly
sloužil v pokusu našem jednak válec měděný, ponořený v roztok
CuSO, — C,HN =N—CI, jednak tyčka zinková v diafragmaté se
zředěnou H,SO,. Clänek chlazen prvých několik hodin zevně ledem,
později ponechán při obyčejné teplotě laboratoře. Po působení as
24hodinovém bylo možno isolovati as 12%, theoretického výtěžku
chlorbenzolu a pozorováno i něco azobenzolu.

Provedli jsme též pokus elektrolysovati diazobenzolchlorid
s elektrodami železnými u přítomnosti soli železnaté. Diazotoväno
50 g anilinu a přidáno 100 g FeCl,. Hustota na kathodě byla
Dam: zz 1:7 A. Shledäno, že sloučeniny železnaté nemohou nahradit:
Cu,Cl,, obnäselt výtěžek pouze 1:8 g CH. CI čili as 3°/,, mimo skrovné
množství azobenzolu. Výsledek tento souhlasí s pozorováním Sand-
meyerovým.

Celkem plyne z dosavadních pokusů našich, rázu více informač-
ního, že elektrolysa diazolátek se solemi mědnatými jest skutečnou
methodou preparativní. Hodláme přikročiti k podrobnému studiu po-
měrů reakce; zvláště vyšetřiti chceme, jaký vliv má hustota proudu,
teplota lázně, množství solí mědnatých a halové kyseliny na hladkost
rozkladu. O výsledcích, jež získáme, neopomeneme Král. Společnosti
Náuk svého času zprávu podati.

Z chemické laboratoře c. k. české vysoké školy technické v Praze.

Nákladem Král. České Společností Náuk. — Tiskem dra Bdy. Grégra v Praze 1399.

VIIL.
Příspěvky ku bryologii Čech východních.
Podává J. Podpěra v Praze.

(Předloženo dne 15. ledna 1899.)

Odevzdávám veřejnosti svá bryologická pozorování, jež konal
jsem v letech 1895— 1898. Území, z něhož příspěvky podávám, bylo
dosud po stránce bryologické úplně neznámo a nevyniká bohatstvím
na mechy vzácnější. Jest to především okolí mladoboleslavské, na
mechy vůbec neobyčejně chudé, čehož příčinou jsou pískovce turonské
životu mechů všeobecně nepříznivé. Bryologicky zajímavějším již jest
okolí novobenátecké, odkudž též několik lepších druhů udávám. Nej-
důležitější nálezy učinil jsem ma své cestě po hranicích Čech se-
verovýchodních, k níž laskavostí „Klubu přírodovědeckého“ v Praze
mi podpora byla poskytnuta. Podrobněji na této cestě prozkoumal
jsem okolí žacléřské, prošel jsem pískovcové (cenomanské) území
kol Teplic, Police nad Metují a Broumova. Navštívil jsem Hejšovinu,
kteráž však již od slezských botaniků dostatečně byla prozkoumána;
takže lepší nálezy se mi žádné nepodařily. Odtud ubíral jsem se
přes Náchod do Nového Města nad Metují a vystoupil jsem na nej-
vyšší vrcholy Hor Orlických, Vrchmezí a Velkou Deštnou. Prozkoumav
údolí Zdobnice, dorazil jsem do Rokytnice. Svou vegetací zajímalo
mne zvláště údolí Rokytenky mezi Rokytnici a Žamberkem. Prošed
okolí žamberské, dospěl jsem přes Kyšperk do Králík a mínil jsem
vystoupiti na Králický Sněžník. Avšak deštivé a zimavé počasí do-
nutilo mne, bych uchýlil se kraje, kde okolo Ústí n. Orlicí a Litomyšle
jsem botanisoval.

Menší příspěvky uvádím též z okolí pražského a kralupského.

Konečně dovoluji si vzdáti hluboký dík p. universitnímu pro-
fessorovi Dr. J. Velenovskému, jenž se zvláštním zájmem moje snahy
bryologické sledoval a vždy, jak svou radou, tak i srovnávacím ma-

Tr. mathematicko-přírodovědecká, 1

2 VIII. J. Podpěra:

teriálem ze svého bohatého, pro bryologii českou směrodatného herbáře
mne podporoval.

Po stránce systematické připojuji se ve výpočtu mechů k dílu
základnímu o českých mechách: „J. Velenovský: Mechy české“, při
čemž ovšem údajů v díle Limprichtově (Laubmoose) a v době nej-
novější vynikajících Kindbergových: „European and N. American
Bryineae (Mosses) bedlivě jsem si všímal.

Druhy, kteréž z Čech nebyly dosud publikovány, jsou tučně
tištěny.

Acaulon triguetrum C. Müll. Na sypké diluviální hlíně nad Lo-
beëskou cihelnou (sev. od Kralup nad Vltavou) hojně. Pro okolí
kralupské objeveno Velenovským. (Mechy české p. 87.)

Mildeella bryoides Dicks. (Limpricht). Na kraji černav na svahu
nad silnicí z Poříčan do Velenky nepříliš hojně.

Phascum cuspidatum Schreb. Na polích (písečných i černavách)
u MI. Boleslavi, Bělé p. Bezdězem a Nov. Benátek všeobecně.

Phascum piliferum Schreb. Na svazích nad Vltavou naproti
Libšicům a Letkám pokrývá z jara kde jaké výslunné místo. Na sypké
výslunné půdě nad silnicí z Poříčan do Velenky.

Hymenostomum mierostomum Ildw. Na úklonu travnatém (ce-
noman) nad kapličkou nad Teplicemi v severovýchodních Čechách.

Var. obliguum Hůb. V Šárce u Prahy dosti hojně.

Hymenostomum microstomum var. brachycarpum (Br. eur.)
Hüb. (Hymenostomum brachycarpum Br. germ., Hymenostomum
planifolium Sendtn., Gymnostomum microstomum v. d.) brachycarpum
Schimper, Weisia brachycarpa Juratzka).

Velice zajímavá odrůda neb i slabší druh (kdo uznává Barbula
cylindrica, Thyidium pseudotamarisci atd., měl by důsledně za druh
uznati i Hymenostomum obliguum (v. E.) Hůb. a Hymenostomum
brachycarpum (Br. eur.) Hüb). Uvádím zde jej jako varietu k H.
microstomum Hdw., ač lze. souhlasiti s Juratzkou a jinými autory,
kteří Hymenostomum brachycarpum jako druh jmenují. Roste v pro-
řídlých polštářcích; rostlinky jsou as '/, cm vysoké, temně zelené.
Listy dlouhé, za sucha nazpět srpovitě neb dovnitř drápkovitě ohnuté,
pozvolna v nerv ostře vybíhající zúžené, ploché (dovnitř vůbec nikdy
nezahnuté) neb dokonce někdy i nazpět zahnuté. Tobolka na štětu
tenkém vejčitá až kulovitá, na hřbetě vyhrblá. Víčko dolů sikmo 20-
banité.

Na písčitých rýpaninách sev. od Velenky ve středním Polabí,
nedaleko stanoviska Sesleria uliginosa Opiz dne 23. dubna 1898 velice

Příspěvky ku br\ologii Cech vÿchodnich. 3

hojně a bohatě plodný. Pokrývá v nehustých kobercích písčité stěny
rýpanin, jsa na první pohled kulovitými tobolkami na tenkém štětu
sedícími a víčkem dolů zahnutým nápadný. Plochost listů, jak jsem
na četných exemplářích konstatoval, jest vždy stálou. Limpricht ve
svých Laubmoose o zeměpisném rozšíření variety ničeho nepraví. Asi
v 50 exemplářích, jež jsem na stanovisku nasbíral, nemohl jsem ani
jediné typické H. microstomum Hdw. zjistiti V Čechách posud po-
zorována nebyla.

Gymnostomum tenue Schrad. (Gyroweisia tenuis Schimper.) Na
pískovcových (turonských) skalách nedaleko Podčejku (u Wegrichterova
domku) jižně od MI. Boleslavi, pokrývá kde jaké vlhké místo (Miler) !
Myslím, že na Boleslavsku na pískovcích bude rozšířenější.

Gymnostomum curvirostre Ehrh. Na kapavých skalách u Chva-
těrub naproti Kralupům ve formě sterilní, v podobě hlubokých bochní-
kovitých polštářů velice hojně. Stanovisko podobné libšickému, kde
v téže podobě v obrovském množství roste (Velenovský: Mechy české
p IR).

Weisia viridula Hdm. V hrusovskem lese již. od MI. Boleslavi
velice hojně (Miler)! na opukovych svazích v údolí Rokytenky mezi
Rokytnicí a Žamberkem všeobecně, na opukách v „Mandlích“ u Velké
Řetové nedaleko Litomyšle. Všude plodná.

Rhabdoweisia fugax Hdw. Na cenomanských pískovcích u Teplice,
na Vostaži a Heidelbergu u Police všeobecně. Na pískovcích „v ma-
štalích“ u Jarošova v okresu litomyšlském hojně. Všude plodná.

—— Rhabdoweisia denticulata Brid. Na cenomanskýčh pískovcích
nedaleko Johnsdorfu u Teplic v severovýchodních Čechách hojně
a plodná.

Cynodontium torquescens Bruch. Pískovce cenomanské u Teplic,
hřeben pískovcový mezi Hvězdou a Hejšovinou; na permu mezi Po-
říčím a Žacléřem. Všude plodný.

Cynodontium polycarpum Ehrh. Pískovce u Teplic, Vostaž a Hei-
delberg (cenoman) u Police; na permu mezi Poříčím a Žacléřem vy-
plňuje kde kterou vlhkou skulinu společně s Plagiothecium denticu-
latum v. densum; na rule nad Deštnou v Orlických horách. Všude
plodný.

Cynodontium strumiferum Ehrh. Na permu ve skulinäch skalních
u Wolty a Dreihäuschen mezi Poříčím a Žacléřem. Na rule na Vrch-
mezí v Horách Orlických velice hojně. Na obou stanoviskách velice
pěkně plodné.

Dichodontium pellucidum L. Žacléř: V horské bystřině na permu

1

4 VII. J. Podpěra:

u Oleš nice hojně; Police nad Metují: V potůčku mezi Heidelbergem
a Vostaží v množství. Na obou místech bohatě plodný.

Dichodontium flavescens Brid. V horské raëeliné na vrcholu
Velké Deštné ve výši 1000 m n. m. hojně, sterilní.

Dicranella Schreberi Swartz. MI. Boleslav: Na vlhké zemi při
potoku na kraji horecké bažantnice sterilní. Litomyšl: Na rýpaniné
na pokraji lesa (substrát opuka) nad Horní Sloupnicí velice hojně,
plodná. Žacléř: Na prahorním vápenci na Rehornu ve výši as 1000 m
n: mi LEA De

Dicranella varia Hdw. MI. Boleslav: Ve skulinách turonskych
pískovců u Dalovic hojně. Na kralupských arkosách všeobecně.

Dicranella varia Hdw. var. bohemica mihi. Habituelně na
Dicranella humilis Ruthe upomínající. Lodyžkami, štětem a tobolkami
krvavě červenými na první pohled význačná. Listy částečně, zvlášté
v hoření polovině ohrnute (u Dicranella humilis neohrnuté, ploché),
za sucha vlnitě pokroucené a odstálé (u Dieranella varia ztuha vzpří-
mené), nezubaté, s okrajem celým nebo málo zoubky (2—3) na špičce
listu. Štět tenčí a útlejší, kratší neb asi stejně dlouhý jako u Dicra-
nella varia Hdw. Tobolka značně delší než u Dicranella varia, ná-
padně obloukovitě zakřivená, úzce stažená. Buňky exothecia parenchy-
matické, mnohdy skoro kvadratické. Víčko protáhlejší než u Dicra-
nella varia.

Domnívám se, jak z popisu v díle Velenovského „Mechy české“
p. 110 vysvítá, že jest to táž varieta, již řečený badatel ve Hvězdě
a u Berouna nalezl, ale zvlášť nepojmenoval.

Na písčité půdě v lesíku nad Starou Horou u Jizerního Vtelna
jižně od MI. Boleslavi dne 6. října 1897 objevil přítel Miler.

Formy, kteréž Limpricht v Laubmoose uvádí v. tenuifolia Br.
eur. a callistoma Br. eur. nelze s touto varietou nijak identifikovati.

Od var. tenuifolia liší se žebrem silným až do špičky vybíhavým,
listy zcela normálně řaděnými. Od var. callistoma, jsouc jaksi zcela
protivným extremem ve tvaru tobolky, tobolkou silně obloukovitě za-
hnutou.

Dicranella subulata Hdw. V hluboké cestě ze Závisti k Homoli
nad Vraným vedoucí velice hojně. MI. Boleslav: V lesních cestách,
v úvozech u Bitouchova sev. od MI. Boleslavi, nad Rečkovem u Bělé
pod Bezdězem hojně (substrát turonské pískovce). U Žacléře hojně
vždy ve společnosti Ditrichum homomallum.

Dicranella curvata Hdw. Na melafyru hory Špitzbere u Žacléře
as 800 m n. m. dosti hojně. Druh menší hodnoty jen listy srpovitě

Piispövky ku bryologii Cech vÿchodnich 5

zahnutými a tobolkami skoro rovnými rozlišený. Lépe snad by bylo
jej klásti jako subspecii k Dicranella subulata Hdw.
Dicranella cerviculata Hdw. Králíky: Rašelinné rýpaniny v Nie-

derbusch hojně. Na zemi na pasece mezi Louisenthalem a Zdobnicí

(u mlýna řečeného Haka), v obrovských spoustách na rašelinách See-
felder pod Vrehmezim v Horách Orlických, na cenomanských pískovcích
na Vostaži u Police, pískovce u Teplic, Ralsko.

Dicranum undulatum Ehrh. U MI. Boleslavi, Bělé p. Bezdězem,
Nov. Benátek hojně, ač ne vždy plodný. Hory Orlické, všeobecně.

Dicranum palustre Br. eur. Na rašelinné loučce nad Mnichovi-
cemi hojně, u Žacléře všeobecně. Na obou stanoviskách sterilní.

Dieranum montanum Hdw. Na permu mezi Žacléřem a Poříčím,
na Kupě nad Žacléřem plodný, Vostaž u Police, skály teplické, vše-
obecně a plodný. V horách Orlických všeobecně rozšířený, avšak
řídčeji plodný. Niederbusch u Králík.

Dicranum longifolium Ehrh. U Žacléře, Poříčí všeobecně. Zvláště
hojně a plodný na všech pískovcích cenomanských u Teplice, Police,
Hvězdy, Broumova. Kozí hřbety u Oupice. Hory Orlické: Vrehmezí
a Velká Deštná.

Dioranum fulvum Hook. Na Vrchmezí v Horách Orlických.

Campylopus fragilis Dicks. Na cenomanských pískovcích „v ma-
štalích“ u Jarošova v okresu litomyšlském hojně, ale sterilní.

Campylopus flexuosus L. Raëeliny „Seefelder“ v Horách Orli-
ckých, Na rýpaných rašelinách v Niederbusch u Králík ve východních
Čechách. Na obou místech hojně, ale sterilní.

Dicranodontium longirostre Schmp. Žacléř: Na pařezech na Zá-
meckém vrchu sterilní; skály cenomanské u Teplic všeobecně a plodný,
na Vostaži a Heidelbergu u Police nad Metují hojně s plody, na
hřebenu horském mezi Hvězdou a Hejšovinou u Broumova (substrát
cenoman) velice hojně (pokrývá jako tlustý koberec pískovcové skály)
a skoro všude fruktifikuje. Hejšovina, s plody.

Dicranodontium aristatum Schmp. Na cenomanských pískovcích

u Johnsdorfu záp. od Teplic hojně, skály teplické (pokrývá je v obrov-.

ském množství jako žlutozelený koberec), Heidelberg a Vostaž u Police
nad Metují velice hojně, podobně na cenomanských pískovcích Hej-
Soviny.

Leucobryum glaucum L. V lesích u MI. Boleslavi (na pískovcích
i bakulitových jilech) všeobecně (sterilní), v borech písečných u Bělé.

pod Bezdězem, Dokes všude rozšířený. V borech u Nových Benátek.
— Kol Zacléře na permu i kamenouhelných pískovcích, v cenomanské

6 VIII. J. Podpěra:

pánvi severočeské (u Teplic, Oupice, Police n. Metují, Broumova),
v písčitých borech u Jarošova na Litomyšlsku. V lesích u Holic bohatě
plodný (Tocl)!

Fissidens pusillus Wils. Na pískovcích turonských v lese hrušov-
ském na jih od MI. Boleslavi (Miler)!

Fissidens rufulus Br. eur. Na prohnilých trámech vojenské plo-
várny mladoboleslavské na místech Jizerou oplachovaných hojně
a bohatě plodný ve společnosti Amblystegium fluviatile Na dřevě
(prohnilých trámech) celkem se řídčeji udává. Z Čech znám pouze
od Pardubic, kde Kalenským byl objeven.

Fissidens adiantoides Hedw. Na rozsáhlých slatinných loukách
u Velenky a Poříčan ve středním Polabí všeobecně a bohatě plodný ;
na mokvavých skalách opukových „v Mandlích“ u Velké Řetové na
Litomyšlsku sterilní.

Fissidens taxifolius L. U MI. Boleslavi dosti rozšířen: na tráv-
nících zahradních na Novém Městě, na Chlumě, v Chobotech (plodný),
u Zámostí a Stränova (Miler)! V lesích u Nových Benátek. Hrušovský
les u Brodec nad Jizerou. Na opukäch u Oustí n. Orlicí hojně plodný.
Na vlhkých svazích nad Kralupy a Lobčí pokrývá kde které vlhčí
místo a všude bohatě fruktifikuje.

Seligeria recurvata Hdw. V údolí Orlice u Oustí n. O. na
opukových skalách a kamenech zvláště na místech vlhkých hojně, na
opukách ve vsi Hrádku u Oustí n. O., na opukách nad potůčkem
v Horní Sloupnici na Litomyšlsku velice hojně, na opukách pod Vrch-
mezím směrem k Seefelder u Grunwaldu pokrývá na kapavých stěnách
plochy mnoha čtverečných metrův. (Viz ostatně Velenovský: Mechy
české p. 135.)

Ditrichum flexicaule Schl. Na opukách nad Hledsebem u Velvar
velice hojně, sterilní.

Ditrichum homomallum Hmpe. Žacléř: Na Rehornu, Kupě, Spitz-
bergu, v lesích (na permu) u Olešnice; na Horách Žaltmanských nad
Velkými Svatoňovicemi, pískovce nad Radvanicemi, na pískovcích
u Police n. M., Heišovina. Na Horách Orlických všeobecně rozšířen.
— MI. Boleslav: V lesích u Bitouchova v hlubokých písčitých úvozech,
jako všude ve společnosti Dicranella subulata.

Distichium capillaceum Sw. Na pískovcích turonských u MI.
Boleslavi dosti rozšířen: V hlubokém údolí lesním „Choboty“ velice
hojně a plodný, v neuberském háji na vlhkých stěnách pískovcových
plodný, v hrušovském lese na jih od ML. Boleslavi hojně a plodný.
Na prahorním vápenci hory Rehorn u Žacléře plodný.

Příspěvky ku bryologii Čech východních. ri

Pottia intermedia Turn. U MI. Boleslavi na pískovcích všeobecně.

Pottia lanceolata Hdw. MI. Boleslav: Na éediti kosmonosské
Obory hojně, jizerské stráně, na pískovcích v klenickém údolí hojně.

Didymodon rubellus Hífm. MI. Boleslav: V lese (na pískovci)
nad Josefodolem hojně, Hillerova stráň. Žacléř: Na zámeckém vrchu,
kolem Teplice, Police nad Metují, Broumova a Náchoda všeobecně.
U Žamberka a Rokytnice hojně.

Didymodon rigidulus Hdw. MI. Boleslav: Na zdech v Jizerním
Vtelně plodný (Miler)! Žacléř: Na permu u Königshanu, Žamberk:
Na opukách v údolí Rokytenky směrem k Rokytnici. Litomyšl:
V „Mandlích“ plodný. Formu s rozmnožovacími tělísky v úžlabí listů
pozoroval jsem u Sv. Prokopa u Prahy.

Tortella tortuosa L. MI. Boleslav: V hrušovském lese sterilní,
v hlubokém údolí říčním „Peklo“ mezi Náchodem a Novým Městem
nad Metují bohatě plodná, na opukách v údolí Rokytenky mezi Ro-
kytnicí a Žamberkem hojně plodná.

Barbula fallax Hdw. var. gracilenta Vel. (Mechy české p. 159.) Na
opukových svazích v údolí Rokyteuky mezi Rokytniei a Zamberkem.
Na opukách nad Všetaty v Polabí.

Barbula vinealis Brid. MI. Boleslav: Na turonských pískovcích
v Hrušovském lese plodná (Miler)!, pískovcové skály nad Čejticemi
sterilní. Úpice: Na permovém vyslunnem úklonu u Zálesí hojně
plodná. Na prahorním vápenci Rehornu nad Žacléřem ve výši 1000 »
n. m. plodná.

Barbula revoluta Schr. Na kamenouhelných pískovcích u Lobče
(viz Velen. „Mechy“ č. str. 160) velmi hojně. Zajimavo jest, že
v úžlabí listů tvoří se zcela podobná kulatá tělíska rozmnožovací jako
u Didymodon rigidulus, cordatus.

Barbula convoluta Hdw. MI. Boleslav: Na písčité cestě k Zalu-
žanům plodná, na pískovcích nad Josefodolem plodná.

Aloina rigida Hdw. MI. Boleslav: Na turonských pískovcích!
nad Čejticemi. Na opukách mezi Rokytnicí a Žamberkem hojně.
Litomyšl: Na zdi (opukové) farní zahrady ve Sloupnici. Na náplavu
vltavském u Kralup.

Aloina ambigua Br. eur. Kralupy nad Vltavou: Na diluviální
hlíně nad cihelnou a v cihelně v Lobči v prosinci 1898 velice pěkně
© plodná. Z Čech známa pouze dle starších udání ze 3 stanovisek.
V novější době sbírána nebyla. Listy za sucha dovnitř zahnutými
a čepičkou pod víčko nesahající snadno již pod lupou se poznává.

Tortula ruralis L. Na pískovcích u MI. Boleslavi všeobecně.

8 VIII. J. Podpěra:

Plodnou jsem ji nalezl pouze na Hillerově stráni. Jinak na doškových
střechách ve Zvířeticích, Bitouchově, Dražicích, Jiz. Vtelně, Okoři
hojná a všude fruktifikující. Na vrcholu Rehornu u Maxhůtte roste
ve formě menší, stlačené, černavé. Na pískovcích Hejšoviny plodná.

Tortula latifolia Bruch. Na jilmu v Studené u Kyšperka sterilní.
Praha: Na oplachovaných skalách (!) nad Vltavou mezi Podbabou
a Selcemvelice hojně. Sterilni.

Tortula papillosa C. Müll. Na stromech u MI. Boleslavi obecná.
Na lipách v Náchodě.

Schistidium apocarpum L. var. gracile Br. eur. Na Rehornu na
prahorním vápenci roste forma silně kompaktní, nízká, černavá. Jest
to bezpochyby táž forma, 0 níž se zmiňuje Velenovský v „Mechách
českých“ p. 170 z Čertovy zahrádky v Krkonoších.

Schistidium apocarpum L. var. alpicola Br. eur. Na kamenech
pískovcových v rašelince za bakovskou křižovatkou drah, na sever
od MI. Boleslavi.

Schistidium apocarpum L. var. rivurale Brid. Na kamenech ve
Zdobnici v Horní Zdobnici sev. od Rokytnice velice hojně a bohatě
plodný. Upomíná svým zjevem velice na nějaký Cinclidotus, neboť
dosahuje (na mých exemplářích) splývavý stonek až 8 cm délky.

Schistidium confertum Fnck. Na turonských vypráhlých pískovcích
nad Rožátovem, Červeným Kolem, Čejticemi, nad strážním domkem
železničním nad cestou z Neuberka do Vince hojně.

Schistidium pulvinatum. Hoffm. Na břidlicích naproti Libšicům
nehojně, avšak krásně vyvinutý a plodný. Mech ten objeven byl Vele-
novským na tomto stanovisku roku 1893 (Velenovský „Mechy české“
p. 171.) Mně podařilo se jej s Crossidium squamigerum a jinými
vzácnými mechy dne 23. března 1898 na stanovisku libšickém opět
konstatovati. V Evropě znám pouze z málo stanovisek.

Grimmia ovata Web. Mohr. Na turonských pískovcích v Čertovce
u Jiz. Vtelna jižně od MI. Boleslavi hojně (Miler)!

Dryptodon Hartmanm Schmp. Na kamenouhelných pískovcích
nn vrcholu Hor Žaltmanských u Oupice.

Racomitrium canescens Brid. var. ericoides Br. eur. Na vy-
prahlých pískovcích turonských nad Červeným Kolem a Rožátovem
hojně a plodný.

Racomitrium aciculare Brid. Na oplachovaných balvanech v po-
toce Zdobnici u Horní Zdobnice -na sev. od Rokytnice všeobecně
s Schistidium rivulare a bohatě plodné.

Racomitrium heterostichum Hdw. Na čediči Ralska u Mimoně.

Příspěvky ku bryologii Čech východních. 9

Orthotrichum diaphanum Schrd. Na topolech v Klenickém a Ji-
zerském údolí u MI. Boleslavi rozšířen.

Orthotrichum anomalum Hdw. Na turonských pískovcích na
Hillerově stráni, na skalách nad Rožátovem a Červeným Kolem hojně.

Orthotrichum stramineum Hrnsch. Žacléř: Na javoru ve Wiesen-
thale.

Orthotrichum patens Bruch. Žacléř: Na lesních stromech na
Spitzbergu as 800 m n. m. ve spoleënosti Ulota crispa.

Orthotrichum pumilum Sw. MI. Boleslav všeobecně, Žacléř,
Žamberk.

Orthotrichum leiocarpum Br. eur. Žacléř: Na topolu u Künigs-
hanu, topoly v Rokytnici, Felsenkammer u Teplic, na jeřábech ve
Zdobnici sev. od Rokytnice.

Orthotrichum fastigiatum Bruch. Na jasanech při silnici z Kyš-
perka do Nekoře hojně, na jasanu v Rokytnici, na ořechách v údolí
Zdobnice, na jeřábu v Zelenavě u Králík, na vrbách v Olešnici.

Orthotrichum affine Schrd. MI. Boleslav: Na kůře staré višně
u Michalovic.

Ulota crispa Brid. Žacléř: Na lesních stromech na Špitzbergu.

Encalypta ciliata Hdw. Rehorn nad Žacléřem, na opukách
v údolí Rokytenky mezi Rokytnicí a Žamberkem všeobecné rozšířena.

Encalypta contorta Lndb. MI. Boleslav: Na jizerských stráních
nad Červeným Kolem sterilní. Žacléř: Na zámeckém vrchu hojně
plodná. Teplice: Na cenomanských pískovcích. Police nad Metují: Na
Vostaži.

Tetraphis pellucida Hdw. Bělá: V hlubokém dolu u Podolí na
pískovci. Žacléř: V lese u Lampersdorfu, ve Wiesenthale, na Rehornu,
na Spitzbergu, v lese u Brettgrundu. Trutnov: Na permu u Olešnice.
Teplice: Na pískovcích cenomanských všeobecné. Oupice: Kozí hřbety,
Hory Žaltmanské nad Svatoňovicemi, na pískovcích kamenouhelných
nad Radvanicemi. Hejšovina, Hvězda u Broumova na cenomanských
pískovcích, Vrehmezi, Velká Deštná, v lese u Louisenthalu.

Schistostega osmundacea Mohr. Praha: Ve skulinách skalních
v Královské Oboře nad tunelem kanalisačním velice hojně a pěkně
plodná. Na pískovcích cenomanských kol Teplic, Police nad Metují
(zvlášť pěkná na Vostaži), Broumova ve vlhkých skulinách často.

Tayloria tenuis Schmp. Teplice v Čechách severovýchodních:
Na kapavých skalách pískovců cenomanských u Johnsdorfu velice
hojně. V skalách adršbašských as 2 hodiny na sever vzdálených již
Sendtnerem objevena.

10 VIII. J. Podpěra:

Physcomitrium sphaericum Ldw. Na náplavu vltavském u Kralup
velice hojně a překrásně plodné. Na podobném místě nad Chvatěruby.

Physcomitrium eurystomum Nees. Na náplavu vltavském u Kralup
ve velikém množství s předešlým.

Physcomitrium pyriforme L. MI. Boleslav: Na Chlumě a v Kos-
monosské oboře. Mnichovo Hradiště: Velice hojně při potoku v Ho-
recké bažantnici.

Leptobryum pyriforme Schmp. MI. Boleslav: Ve skulinäch
pískovců turonských v Klenickém údolí k Dolánskému statku, u Da-
lovic a Michalovic na podobných místech. Ve skulinách permských
pískovců mezi Poříčím a Žacléřem velice hojně.

Webera cruda L. Radouč a Kosmonosská obora u MI. Boleslavi.

Webera albicans Whlnb. Rašeliny u Bělé a Podola velmi hojně,
sterilní,

Bryum alpinum L. Nové Benátky: V hlubokém jílovitém, vlhkém
úvoze (turonské pískovce) z Kbel do Jiřic sterilní.

Bryum turbinatum Hdw. Na vlhkých pískovcích turonských
severně od MI. Boleslavi u Čisté.

Bryum pseudotriguetrum Schw. RaSelinné louky u Podolí a Reč-
kova u Bělé p. Bezdězem bohatě plodné.

Ichodobryum roseum Weis. Kralupy: Na arkosäch u Lobče k Ne-
lahozevsi velice hojně, sterilní.

Mnium stellare Hdw. Žamberk: Na Žampachu sterilní.

Mnium punetatum L Rehorn a Spitzberg u Žacléře. V „Mandlích“
u Litomyšle. Na opukách u Oustí nad Orlicí hojně. Hejšovina. Pískovce
nad Svatoňovicemi. Všude s plody.

Mnium affine Bland. Na bařinné loučce v Šárce u Prahy,
sterilní.

Mnium Seligeri Jur. V močále lesním nad Mnichovicemi hojně
sterilní s Sedum hirsutum. Montia rivuralis atd. sterilní.

Mnium hornum L. V „Chobotech“ u MI. Boleslavi plodné,
v pískovcovém území v Čechách severovýchodních pokrývá mnohdy
celé plochy skalní a často fruktifikuje. Tak u Teplic, Police n. Metují,
Hvězdy, Broumova. V „maštalích“ u Jarošova na pískovci cenoman-
ském velice hojně a plodný.

Aulacomnium androgynum L. Žacléř: Na zámeckém vrchu, v lese
u Lampersdorfu. Police nad Metují: Na Vostaži. Všude sterilní.

Philonotis caespitosa Wils. Hory Orlické: Na Vrchmezí a Velké
Deštné plodná.

Philonotis calcarea Schm. Bělá: Na rašelinné louce u Podolí,

Příspěvky ku bryologii Čech východních. 11

rostliny jsou dole úplně proniklé väpennym tufem. Litomyšl: Na loučce
v „Mandlích“ u Velké Řetové (podklad opuka).

Catharinea angustata Brid. MI. Boleslav: V Hrušovském lese
u Jiz. Vtelna (Miler)!, Nové Benátky: V lese nad Obodří, Žacléř:
Na zámeckém vrchu.

Catharinea tenella Róhl. Litomyšl: Na bařinné loučce v „Mandlích“
u Velké Řetové sterilní; Králíky: Na rašelinných rýpaninách Kalben-
busch a Niederbusch hojně, sterilní.

Pogonatum nanum Schreb. MI. Boleslav: Na písčinách na Ra-
douči pokrývá s Polytrichum piliferum celé plochy. Jiz. Vtelno (Miler) !,
Žacléř, Vrehmezí, Rokytnice.

Pogonatum aloides Hdw. Kupa nad Žacléřem, Spitzberg. Pískovce
u Teplic. Hory Orlické hojně.

Pogonatum urnigerum L. MI. Boleslav: V hlubokém úvoze u Bi-
touchova v borech směrem k Rečkovu. Nové Benátky: V lesích
u Brodec n. J. Žacléř: Rehorn, Kupa, Spitzberg, v lese u Wiesen-
thalu. Pískovce teplické hojně. Police nad Metují. Velká Deštná
v Horách Orlických. Rokytnice. Na permu u Písečné u Žamberka.

Buxbaumia aphylla L. Nové Benátky: V lesích u Brodec n. J.
pouze na jednom místě. Náchod: V údolí Metuje směrem k Přibyslavi.
Králíky: V lese „Kalbenbusch“.

Diphyscium foliosum Mohr. Žacléř: Velice hojně na Rehornv.

Fontinalis gracilis Lndb. Žacléř: V potoce u Wiesenthalu,
Spitzberg v horské bystřině as 600 m n. m., Králíky: V potoce
u Niederbusch. Pouze sterilní.

Fontinalis squamosa L. Na kamení ve Zdobnici v Horní Zdob-
nici sev. od Rokytnice hojně; v potoce u Olešnice u Nového Hrádku
v Horách Orlických. Na obou stanoviskách bez tobolek.

Antitrichia curtipendula Brid. V Horách Orlických pouze na
Vrehmezi ve výši 1000 m n. m. sterilní.

Neckera crispa L. V údolí Metuje mezi Náchodem a Novým
Městem nad Metují bohatě plodná.

Leskea nervosa Myr. Na zámeckém vrchu u Žacléře bohatě
plodná. Na Žampachu u Žamberka plodná.

Anomodon viticulosus Br. eur. Na skalách pod Velkou Deštnou
sterilní. Na opukách u Oustí nad Orlicí, na opukách v údolí Roky-
tenky u Rokytnice, Žamberk: Na Žampachu.

Pterigynandrum filiforme Hdw. Žacléř dosti rozšířen: Rehorn,
Wiesenthal, Bretterund, Spitzbere, Oupice: Hory Žaltmanské nad

12 VII. J. Podpěra:

hadvanicemi, na jeřábech ve Zdobniei nad Rokytnicí. V Horách Orli-
ckých velice rozšířen.

Pseudoleskea atrovirens Br. eur. Rehorn, na rule pod Maxhütte
ve výši 1000 m, na rule zámecké hory u Žacléře bohatě plodná.

Heterocladium dimorphum Br. eur. V lese u Chuchle nad ka-
pličkou na zemi velice hojně, sterilní. První stanovisko v bližším
okolí pražském.

Thuidium Philiberti Lmpr. V mokrých svazích opukovych
v údolí Rokytenky mezi Rokytnicí a Žamberkem, sterilní. Nové Be-
nátky: V hlubokém úvoze opukovém z Kbel do Jiřic plodný.

Cylindrothecium concinnum Schmp. Nové Benátky: Na turon-
ských pískovcích v Čertovce, v nízkém lesíku nad Hrušovem hojně.
Velvary: Na bílé stráni nad Hledsebem (substrát opuka) u Veltrus
velice hojně. Praha: Na travnatých svazích, suchých lukách, na
kraji lesa mezi Tuchoměřicemi a Statenicemi všeobecně na mnohých
místech pokrývaje plochy mnoha čtverečných metrů (na opuce).
Z Čech znám dosud ze dvou stanovisek z okolí Pražského (Sv. Prokop
a Motoly) a z vých. Čech od Rychnova. Myslím, že na opukách
a jiných horninách, hojně vápna obsahujících bude více rozšířen.
Mech velice úhledný ve vyvinutých podzimních exemplářích hnědavou
barvou, pěkně zpeřenými větvičkami, a odtrhneme-li několik lístků
žlutou neb hnědavou osou nápadný. Jest drobnější než Hypnum Schre-
beri, jemuž se na první pohled nejvíce podobá. Fruktifikuje velice
vzácně. Na stanoviskách jmenovaných sbíral jsem jej pouze sterilní ;
podobně nebyl plodný nalezen na ostatních lokalitách českých.

Climacium dendroides L. Plodné jsem sbíral v lesích u Wiesen-
thalu pod Žacléřem a na Žaltmanských horách nad Svatoňovicemi.

Isothecium myurum Brid. Žacléř: Rehorn, Lampersdorf, Spitz-
berg. Piskovce u Teplic, na Vostaži u Police nad Metují, Hvězda
u Broumova, Hejšovina, Kozí Hřbety mezi Poříčím a Oupicí, Hory
Žaltmanské u Svatoňovic, v Horách Orlických (na Vrehmezí, Velké
Deštné a jinde) velice rozšířen. Na opukách u Rokytnice a Žamberka.
Na permu na Žampachu u Žamberka.

Isothecium myurum Brid. var. densum mihi. Tvori kompaktní,
husté polštáře. Druhotné lodyžky sotva 15 cm dlouhé, kratinkymi
větévkami stromkovitě rozvětvené, silnější a tužší než u typu. Listy
tuhé, těsně se střechovitě kryjící, silně lesklé. Na výslunných skalách
na vrcholku Rehornu asi 1000 n. m. pod Maxhůtte velice hojně,
sterilní. Varieta velice nápadná, v tuhých polštářích pokrývající skály.
Kratičké druhotné lodyžky vyznačují ji velice dobře, jsou vždycky

Příspěvky ku bryologii Čech východních, 13

vzpřímené a nepoléhají a neplazí se jako to činí skoro vždycky Iso-
thecium myurum.

Homalothecium Phillipeanum Br. et Schimp. Žacléř: Na zá-
meckém vrchu plodný, na bukových (!) païezech na Spitzbergu ste-
rilní. Exempláře z tohoto stanoviska upominaji na Brachythecium
Geheebii. Na Žampachu (podklad perm) u Žamberka. Na Ralsku
(již Schiffner) velice hojně a plodný.

Camptothecium lutescens Br. eur. Na trati železniční u Chotetove
bohatě plodný, rovněž na arkosách u Lobče sev. od Kralup nad
Vltavou.

Camptothecium nitens Schreb. Na bařinných lukách u Rečkova
a Podolí u Bělé pod Bezdězem hojně, sterilní, na rašelinných lukách
u Žacléře hojně.

Thammium alopecurum L. V horském potůčku mezi Heidelberge m
a Vostaží u Police nad Metují velice hojně, sterilní.

Eurhynchium strigosum Br. Sch. V hájích a lesích u MI. Bole-
slavi a Nov. Benátek rozšířený a nezřídka plodný.

Eurhynchium depressum Br. Sch. Na basi stromů v lesích u Oustí
n. Orlicí hojně, sterilní.

Eurhynchium rusciforme Br. Schimp. V horských potůčcích
u Zäelere velice rozšířen a všude bohatě plodné. U Litomysle
v potoce u Tržku velice hojně.

Eurhynchium piliferum Br. Schimp. Praha: V příkopě na kraji
Kunratického lesa k Horním Roztylům velice hojně. Mi. Boleslav:
Na bakulitových jílech na Chlumě. Nové Benátky: V hrušovském
lese u Brodec nad Jizerou s Cylindrothecium coneinnum. Žacléř:
V trávě ve Wiesenthale. Na opukách v údolí Rokytenky mezi Rokyt-
nicí a Žamberkem. Litomyšl: Na opukách u Sloupnice hojně. Dosud
z Čech z nemnoha stanovisek znám. Všude sterilní.

Eurhynchium Swartzii Turn. Žacléř: Ve stinném lese u Lampers-
dorfu na kamenouhelných pískovcích hojně. V údolí Zdobnice sev.
od Rokytnice hojně.

Eurhynchium Tommasinii Sendtn. Žacléř: Na prahorním vápenci
Rehornu asi 1000 m n. m., na arkosäch! u Lampersdorfu. Hory
Orlické: Na prahorním vápenci pod Spitzbergem na väpenych
haldách u pecí vápenných nedaleko Louisenthalu velice hojně. Praha:
Na kamenech v lese nad Chuchlí velice hojně (na podzim r. 1897).
Z Čech znám dosud pouze z několika stanovisek z vápencův okolí
pražského. Sám jsem je sbíral pouze sterilní.

Rhynchostegiella tenella Dicks. Na opukových skalách v údolí

14 VII. J. Podpěra:

Orlice u Oustí n. Orlicí velice hojně, sterilní. V téže krajině již
p. prof. Velenovským pozorován.

Brachythecium plumosum Br. eur. Kupa nad Žacléřem, v potoce
u Felsenkammer u Teplic. Náchod: V „Pekle“ v údolí Metuje bohaté
plodný. Ve Zdobnici sev. od Rokytnice na kamení velice hojně, ste-
rilni. Králíky: V potoce v rašelinném lese „Niederbusch“ sterilní.
Nové Benátky: V lesích u Brodec sterilní.

Brachythecium populeum Hdw. Žacléř: Na Zámecké hoře, plodné,
v Horách Orlických pouze na Vrchmezí. MI. Boleslav: Na Hillerově
stráni a v Hrušovském lese plodný.

Brachythecium vejlexum Br. eur. Žacléř: Na Spitzbergu as
800 m n. m., na Zámeckém vrchu as 650 mn. m., v Horách Orlických
na Vrehmezi a na Velké Deštné. Kalbenbusch u Králík. Všude plodný.

Brachythecium Starkei Br. eur. Žacléř: Na Spitzbergu; Hory
Orlické: Vrchmezí a Velká Deštná hojně, v lesích u Louisenthalu.
Všude plodný.

Brachythecium curtum Lndb. Praha: Ve vlhkém příkopě mezi
travou nad Dobřichovicemi ve velkém množství a bohatě plodný.
V okolí pražském celkem vzácně pozorován.

Brachythecium rivurale Br. eur. V horském potůčku pod Spitz-
bergem, u Žacléře, hojně. V lese u Lampersdorfu. Hory Orlické. Velká
Deštná. Nové Město nad Metují: V potoce u Rezku. Litomyšl:
V potoce na pískovci u Budislavi.

Brachythecium glareosum Br. eur. Žacléř: Spitzberg; nad Rad-
vanicemi u Oupice, na permu u Olešnice u Trutnova. Náchod. Žam-
berk: Na Žampachu. Litomyšl: Horní Sloupnice a Budislav. Kol MI.
Boleslavi velice rozšířen.

Brachythecium salebrosum Br. eur. Žacléř: V lese u Lampers-
dorfu. Na opukách v údolí Rokytenky mezi Rokytnicí a Žamberkem
plodný; na permu u Písečné u Žamberka. Niederbusch u Králík.
MI. Boleslav: Na trávnících v Klenickém údolí plodný, na pískovcích
v Chobotech, lesík pod Starou Horou u Bezna (Miler)! Kosmonosská
obora na čediči. Praha: Travnatý okraj lesa u Roblína velice hojně
a bohatě plodný. Na témž stanovisku roste forma habituelně se ničím
nelišící s 1—2 bradavkami na štetu. Poněvadž v listech a v celém
habitu neshledávám žádného podstatného rozdílu, řadím ji zatím
k Brachythecium salebrosum.

Brachythecium albicans Br. eur. Polabí: Na vlhkém písčitém
úklonu pod tratí železniční mezi Neratovicemi a Všetaty bohatě
plodný. MI. Boleslav: Na pískovcích jizerských strání rozšířený.

Příspěvky ku bryolocii Čech východních. 15

Bohatě plodný jsem sbíral u Prahy nad Chuchlí (již Velenovský:
„Mechy české“ p. 319).

Brachythecium albicans Br. eur. var. julaceum Warnstorf. Praha:
V hlubokém úvoze z Kr. Vinohradů (pod cihelnou) do Strašnic v obrov-
ském množství. Sterilní.

Amblystegium Juratzkanum Schmp. Žacléř: Na Zámeckém vrchu,
na kamenech ve studni u Lampersdorfu. MI. Boleslav: Chlum, na
vrbách u Červeného Kola. Trutnov: Na permu u Poříčí. Mnichovo
Hradiště: Na vrbách v Horecké bažantnici. Praha: Na vlhké zemi
u nádraží libšického.

Amblystegium fluviatile Schmp. Teplice: Na potočním jezu
u Felsenkammer. V Metuji u „Pekla“ nedaleko Náchoda. V Rokytence
mezi Rokytnicí a Zamberkem. Všude pouze sterilní.

Amblystegium varium Lndb. Na permu u Zálesí nedaleko Úpice
při cestě do Svatoňovic. Plodný.

Amblystegium subtile Hfm. Žacléř: Na Zámeckém vrchu, ve
Wiesenthalu, Spitzbere, Rehorn atd., Hory Žaltmanské u Oupice,
Hory Orlické všeobecně rozšířen. V údolí Zdobnice hojně. Rokytnice.
Na Žampachu u Žamberka. MI. Boleslav: Hillerova stráň, v „Hájku“
u Bezna (Miler)!

Amblystegium confervoides Brid. Na opukových skalách mezi
Rokytnicí a Žamberkem v údolí Rokytenky plodný.

Plagiothecium undulatum L. Žacléř: V lese u Lampersdorfu
sterilní. Rokytnice: V údolí Zdobnice sterilní. Hory Orlické: Na
Velké Deštné hojně, ster., v lese u Louisenthalu bohatě plodný!

Plagiothecium silvaticum De Not. MI Boleslav: V boru nad
Neuberkem, v „Hájku“ u Bezna (Miler)!, Jizerní Vtelno, Choboty.
V lesích u Žacléře.

Plagiothecium Roeseanum Br. Sch. MI. Boleslav: Na Hillerove
stráni. Varietu orčhocarpum Vel. mám v herbáři ve velice pěkném
exempláři, sbíraném p. prof. Lukešem v Hrabešínském lese u Čáslavi.
Druhé stanovisko této zajímavé odrudy.

Plagiothecium denticulatum Dill. MI. Boleslav: Na Predlisce
a Chlumě hojně. Ralsko. Ve skulinäch permových mezi Žacléřem
a Poříčím u Wolty, Brettgrundu všeobecně ve varieté densum Br.
eur., skály teplické. Hory Orlické: rozšířen. Hory Žaltmanské u Oupice.

Plagiothecium curvifolium Schliph. Jednodomý. Mohutnější než
Plagiothecium denticulatum, do jehož příbuzenstva náleží. V širokých
skelně lesklých kobercích, bledě zelených. Větve dvouřadě listnaté,
konci svými silně dolů hákovitě zahnuté; sem tam Jze pozorovati bledé

16 °° VIII. J. Podpěra:

tenčí výběžky. Listy sbíhavé, tuhé, odstálé dolů srpovite zakřivené,
vyduté, buď hladké neb napříč více méně vlnkaté, nezubaté, celokrajné,
neb někdy na konci drobně zoubkaté, nenáhle v kratičkou, tenkou
špičku zúžené, ploché, neohrnuté. Žebro silné, klanné do '/, listu
sahající. Buňky čepelní v hoření části úzce prosenchymatické, vlnivé,
v dolení části rhombické, na inserci nejširší. Buňky křídelné nejsou
zřetelně vyvinuty, místo nich skupina širších buněk rhombických.
Štět tenký, červený, až 3 cm dlouhý. Tobolka válcovitá, kratší než
u Brachythecium denticulatum, poněkud vyhrdlá, sine nachylena až
vodorovná, nezretelne krátce krkatá, s ústím rozšířeným, nerýhovaná.
Víčko se zobánkem krátkým, červenou bradavkou končícím, skoro
přímé. Obustí bledé nažloutlé. Tobolka bledě hnědá.

Druh velice nápadný listy a konci větévek hákovitě zahnutými.
V Německu na strouchnivělých pařezech dosti rozšířen. Schiffnerem
letos — co toto píšu — také z Čech publikován.

Na Zámeckém vrchu u Žacléře na prohnilých pařezech velice
hojně a krásně plodný. V rašelinném lese Niederbusch u Králík na
strouchnivělých pařezech, sterilní.

Plagiothecium silesiacum Br. et Sch. Žacléř: Na Zámeckém
vrchu, Rehorn, Kupa, Spitzberg, Bretterund. Poříčí u Trutnova. Náchod :
V „Pekle“. Hory Orlické: Na Vrchmezí a Velké Deštné hojně.

Plagiothecium nitidulum Whb. Na opukách v údolí Rokytenky
mezi Rokytnicí a Žamberkem, sterilní.

Hypnum Sommerfeltü Myr, Opuky u žamberského nádraží. Na
vlhkém úklonu u Velenky při cestě k Poříčanům. MI. Boleslav: Na
pískovcích u Jiz. Vtelna (Miler)! Neuberský háj.

Hypnum hygrophillum Jur. Na „Hrabanově“ u Lysé n. Labem
plodné.

Hypnum elodes Spr. Na rašelinných lukách u Trenčína sev. od
MI. Boleslavi, sterilní.

Hypnum protensum Brad. (Hypnum reflexum L., Hypnum stel-
latum (3) protensum Röhl.) Z příbuzenstva Hypnum chrysophyllum
a stellatum, avšak druhu poslednímu skoro v ničem nepodobný, daleko
více na Hypnum chrysophyllum upomínající. V polštářích dosti volných,
nehustých, zlatožlutě naběhlých a hedvábně lesklých. Stonek dost
hustě rozvětvený, s větvemi skoro v pravém úhlu odstávajícím, ke
konci zúženými. Listy za sucha vInive odstávající, ze široce srdäite
k imserci zúžené base náhle skoro v dvakrát tak tlouhou špičku pro-
dloužené, celokrajné, bezžebré neb s jednoduchým neb i dvojitým
slabounce naznačeným žebrem. V buňkách čepelných není rozdílu od

boat et

Příspěvky ku bryologü Cech vychodnich. (7

Hypnum stellatum žádného. Listy jsou na hlavních lodyžkách někdy
rovné, jindy zase srpovitě zahnuté. Tobolky jsem u nás nenašel.

Na vápencích neb horninách vápno obsahujících (opukäch)
v Střední Evropě dosti rozšířen, avšak z Čech posud neznám. Sbíral
jsem jej na několika stanoviskách v Čechách severovýchodních a myslím,
že spíše pro svou podobnost s Hypnum chrysophyllum jest přehlížen.

Žacléř: Na prahorním vápenci na vrcholu Rehornu as 1000 m
n. m., na opukách u Oustí nad Orlicí směrem k Hrádku, na vlhkém
výslunném svahu opukovém nad cestou z Poříčan od Velenky, na
Staré Hoře u Jiz. Vtelna jižně od MI. Boleslavi (Miler)!

Hypnum chrysophyllum Brid. Žacléř: Na arkosách u Hutě Alž-
bětiny. Oupice: Na permu u Zálesí. Žamberk: Na permu u Písečné,
na Žampachu. Na opukách v údolí Rokytenky mezi Rokytnicí a Žam-
berkem. Polabí: Velenka a Poříčany. MI. Boleslav: Neuberský háj,
na pískovcích v Klenickém údolí, Choboty, Radouč, Dalovice, Jiz.
Vtelno (Miler) !

Hypnum polygamum Wils. Na vlhkých opukách u Veltrus plodné,
při cestě z Kyšperka do Nekoře plodné, u Náchoda pod zámkem.

Hypnum purum L. Žacléř: Na permu mezi Žacléřem a Poříčím.
Oupice: Na travnatém úklonu u Zálesí bohatě plodný! V Čechách
dosud sbírán pouze jednou v jediné tobolce od Baverı nad Chuchlí
u Prahy. Litomyšl: V bažantnici Bohuňovické hojně (podklad opuka),
Polabí: Na krajích lesův u Velenky rozšířen. ML. Boleslav: V Kle-
nickém údolí, na Holých vrších a na Chlumě. Celkem mohu říci, že
v Čechách severovýchodních roste pouze roztroušeně a není nikterak
tak hojným jako v okolí pražském.

Hypnum palustre Huds. Žacléř: V horské bystřině (na permu)
u Olešnice s plody. Na opukách v Rokytence u Žamberka plodný.
Na bakulitových jílech na Holých Vrších u MI. Boleslavi plodný.

Hypnum Crista castrensis L. Hory Orlické: V lesích u Louisen-
thalu pod Deštnou, sterilní.

Hypnum molluscum Hdw. Na opukách mezi Rokytnicí a Žam-
berkem. Oustí n. Orl.

Hypnum imponens Hdw. Hory Orlické. Na Velké Deštné pod
vrcholem ve výši as 1000 m n. m. Z Čech znám pouze z Krkonoš,
kdež objeven byl Velenovským.

Hypnum rugosum L. Nové Benátky: Na opukách nad Dražicemi
sterilní. |

Hypnum uncinatum Hdw. U Žacléře, Teplic, Police n. Metují,
v Horách Orlických, Rokytnice, Králík všeobecně rozšířen. Varieta

Tr . mathematicko-přírodovědecká. 1899. 2

18 XIIL J. Podpěra: Příspěvky ku bryologii Čech východních.

plumulosum Schmp. roste v Horách Orlických na Vrchmezí a u Loui-
senthalu.

Hypnum exanulatum Gümb. Zajímavá forma s větévkami pra-
videlně zpeřenými, listy na konci lodyh buď skoro rovnými neb slabě
zahnutými roste na rašelině pod Hejšovinou. Snad jest to var. ortho
phyllum Milde.

Hypnum exanulatum Gümb. var. serratum Milde. Na rašelině
lesní na hřbetu horském mezi Hvězdou a Hejšovinou u Broumova.

Hypnum purpurascens Limpr. Rašelina Kalbenbusch u Králík.
První stanovisko tohoto horského mechu mimo Krkonoše.

Hypnum lycopodioides Schwaegr. Žacléř: Na rašelinném svahu
pod zámeckým vrchem u Žacléře velice hojně, sterilní. Na louce
1 Lampersdorfu sterilní. V Čechách dosud znám pouze z jediného
tanoviska. (Hrabanov u Lysé n. Labem.)

Hypnum Sendtneri Schmp. Hrabanov u Lysé nad Labem, sterilní.

Hypnum intermedium Lndb. Žacléř: Na louce u Lampersdorfu
-.erilni. Na rašelině pod Hejsovinou.

Hypnum vernicosum Lndb. Na louce v „Mandlích“ u Litomyšle,
sterilní.

Hypnum pallescens Hdw. Na Rehornu a Spitzbergu u Žacléře
ve výši as 800 m n. m. na pařezech rozšířen.

Hypnum incurvatum Schrd. Žacléř: Na Zámeckém vrchu u Žac-
léře a na opukách v Bohuňovicích u Litomyšle bohatě plodný.

Hypnum Lindbergii Mitt. Žacléř: Na Rehornu ve výši 800 m
n. m. na vlhkém poli, na permu u Olešnice, Německá Rybná u Ro-
kytnice, na Vrchmezí a Velké Deštné v Horách Orlických, na opukách
v údolí Rokytenky mezi Rokytnicí a Žamberkem a u Louisenthalu.

Hypnum pratense Br. Heideteich u Dokes.

Nákladem Královské České Společnosti Náuk. — Tiskem dra Ed. Grégra v Praze 1899,

VIII.

Die devonischen Fische von Timan in Russland.
Von Prof. Dr. J. V. Rohon in Prag,
Mit 45 Textfiguren.

(Vorgelegt den 13. Januar 1899.)

In den Frühjahr- und Sommermonaten 1889 und 1890 nahm
eine unter der Leitung Tu. Tscaernyscnevs stehende geologische Ex
pedition genaue Durchforschung des ganzen Timan- Gebietes vor
Das Gebiet befindet sich im Norden des europäischen Russlands una:
erstreckt sich bis zum Eismeer. In den einzelnen Theilen desselben
wurden schon vordem von mehreren Gelehrten mehrfache Forschungen
ausgeführt: so namentlich von Grafen A. Kryseruise und P. KRusEN-
STERN, À. SCHRENCK, RUPPRECHT und A. STUCKENBERG.

Die bedeutenden Dimensionen des Timan-Gebietes vermag man
sich einigermaassen vorstellen, wenn man berücksichtigt, dass der
Umfang, wie Tm. Tscrersvscaev (l. c. 25. u. 26.) berichtet, des 1889
untersuchten südlichen Gebietes 5000 Quadrat-Werst und jener des
1890 untersuchten nördlichen Gebietes 60.000 Quadrat-Werst beträgt.

Das von der Expedition gesammelte naturwissenschaftliche Ma-
terial enthält auch eine sehr bedeutende Sammlung von meist vor-
trefflich erhaltenen Versteinerungen, die verschiedenen Thierklassen
angehören. Darunter befinden sich zahlreiche Fischreste, welche an
den Ufern verschiedener Flüsse hauptsächlich von TH. TscHERNYscHEv
nach einem von ihm wohl durchdachten Plane und streng durchge-
führter Ordnung gesammelt worden sind. Die Fischreste be-
-stehen bedaurlicherweise auch hier, wie in allen ůbr'-
gen palaeozoischen Formationen Russlands, aus ve:
einzelten Hautknochen, Schuppen, Kieferstücken,
Zähnen u. Flossenstacheln, die insgesamt in einer grössten-

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe 1899. 1

2 VIII. J. V. Rohon:

theils harten Gesteinsmasse (Sandstein oder Kalkstein) befestigt sind.
Unter solchen Umständen war die Bestimmung der Species, das stu-
dium der anatomischen und histologischen Verháltnisse in den meisten
Fällen mit sehr grossen Schwierigkeiten verbunden. Dessenungeachtet
praeparirte ich, soweit dies nur thunlich war, die Fischreste, verfer-
tigte von vielen Exemplaren Dünnschliffe, um die Mühe der Arbeit
bei der Species-Bestimmung zu verringern und die Resultate der
Bestimmung zu rechtfertigen. In wiefern mir beides gelang, darüber
möge sich der Leser auf Grund der im Folgenden gebotenen Be-
schreibung meiner Untersuchungsergebnisse entsprechendes Urtheil
bilden.

Ursprünglich lag es in meiner Absicht, die bereits vor einigen
Jahren im Wesentlichen abgeschlossenen Untersuchungen in einer
umfassenden, mit lithögraphischen Tafeln ausgestatteten Abhandlung zu
veröffentlichen, deren Umrisse ich schon damals entworfen hatte. An
der Ausführung meines Vorhabens wurde ich durch die Uebernahme
meines gegenwärtigen Berufes verhindert. Demzufolge bin ich ge-
zwungen, die hieraufbezüglichen Resultate meiner Untersuchungen in
kurzgefasster Form zu unterbreiten. — Nichtsdestoweniger glaube
ich, dass die Veröffentlichung meiner Erfahrungen selbst in vorlie-
gender Form zweckmässig sein dürfte, zumal im Hinblick auf die
wissenschaftliche Bedeutung des in den nachfolgenden Zeilen behan-
delten Gegenstandes. Allerdings muss ich hinzufügen, dass es mir
bei meinen Untersuchungen an dem erforderlichen fremdländischen
Vergleichsmaterial und an literarischen Hilfsquellen in empfindlicher
Weise mangelte.

Geologische Beziehungen.

Die geologischen Beziehungen, sofern sie bei den nachfolgenden
Untersuchungen in Betracht kommen, mögen nach den Mittheilungen
von Tx. Tsonernyscuev vorausgeschickt werden. Dies ist namentlich
im Bezug auf die Beschaffenheit der Gesteinsmassen und der Schich-
tenreihe, in denen die weiter unten beschriebenen Fischreste vor-
kommen, von grosser Bedeutung, zumal derartige Fischreste Russlands
in den meisten Fällen entweder ohne Begleitung anderer charakteri-
stischer Leitfossilien oder in Gesteinen, deren stratigraphische Stellung
unsicher geblieben, vorkommen, so dass also verschiedene Gebiete

Die devonischen Fische von Timan in Russland. 3
unterschieden werden mussten, in denen alsdann auch die betref-
fenden Faunen bis zum gewissen Grade eine unabhängige Stellung
bewahrt haben.

Wie bereits vorhin erwähnt, haben die Forschungen zuerst im
südlichen (1589) und sodann im nördlichen Timan-Gebiet (1890)
stattgefunden.

Der wesentliche Charakterzug des südlichen Timans
beruht auf seinen flachen Erhöhungen, die zu dem typischen Dennu-
dationsplateau, dem sogenannten „Abrasionsplateau“ gerechnet
werden müssen; erst im Central-Timan machen sich Erhebungen hie
und da bemerkbar, welche übrigens nur 350 Meter absoluter Höhe
betragen. Dagegen praesentirt sich das nördliche Timan-
Gebiet als Rumpfgebirge oder Abrasionsgebirge.

Ueber die stratigraphische Beschaffenheit und über den allge-
meinen Charakter der im südlichen Timan vorgefunde-
nen Fauna berichtet Tscurryvschev (l. c. 25, pag. 10—14.) folgendes:

Als die ältesten, palaeontologisch wohl charakterisirten Ablage-
rungen erscheinen in dem bezeichneten Gebiet mächtige devonische
Sedimente mit einer zahl- und formreichen Fauna. Das diesbe-
züglich gesammelte palaeontologische Material erhält nach seiner
Bearbeitung besonderes theoretisches Interesse für ganz Russland,
weil dasselbe sämtliche Typen devonischer Faunen des nord westli-
chen und süd-westlichen Russlands enthält; dabei konnte die bathro-
logische Lage derselben genau bestimmt werden.

Die Profile des Flusses Oukhta mit den Nebenflüssen, ferner
der Flüsse Ichma, Sjöd-Yu, Vichegda und Vol boten die
Möglichkeit, die wechselseitigen Beziehungen von den geologischen
Horizonten Schritt für Schritt zu verfolgen und gestatteten an den
Timan-Abfällen auf sicherer Grundlage die Reihenfolge der devonischen
Schichten, von den ältesten an, zu constatiren.

Die ältesten devonischen Ablagerungen im südlichen Timan be-
stehen aus einer Suite von Gesteinen, welche von gräulich-grauen Mer-
geln, sandigen Kalksteinen und grauen Sandsteinen, wechselnden mit
einem licht-grauen dolomitischen u. in Dolomit überführenden Kalkstein
gebildet werden. Diese Gesteine zeichnen sich insgesamt durch eine
zwar einförmige aber reichhaltige Fauna aus. Letztere ist vertreten
durch nachfolgende Formen: Spirifer Amossofi Vern., Atrypa reti-
cularis Linn., Atr. aspera Schloth., Bellerophon tuberculatus
Fer. & d'Orb., Platychisma uchtensis Keyserl., Macrocheilus subco-
status Schloth., Lucina proavia Goldf., Dipterus marginalis Ag.

1*

ee RTS E

4 VII. J. V. Rohon:

und einer grösseren Anzahl von Korallen (Cyathophyllum caespito-
sum Goldf., Heliolites ete.).

Der in dieser Weise palaeontologisch charakterisirte Horizont
ist am schärfsten und vollkommensten am Flusse Oukhta entwickelt
und gehört den Ablagerungen des mittleren Devons an.
Die hierauf folgenden Schichten repraesentiren be-
reits das obere Devon.

Die Grundlage vom Ober-Devon bildet eine mächtige Suite
a von grünlich-grauen und grauen Mergeln und Thonen, bald mehr
oder minder sandigen Sandsteinen, Dolomiten und Kalksteinen. In
diesen Gesteinen gehören die Versteinerungen zu den selteneren Vor-
komnissen; Fischreste fehlen.

Die eben beschriebene Suite a lagert unter porösen Dolomiten
und gelblichen thonigen Kalksteinen b, welche mit Fischresten über-
füllt sind, von denen namentlich die sehr gut erhaltenen Schilder von
Bothriolepis und Schuppen von Holoptychius hervorragen.

Ueber der Suite d erhebt sich abermals eine mächtige Lage c
von grünlich-grauen und aschgrauen Mergeln und Thonen, die kei-
nerlei Fischreste führt. Innerhalb dieser Lage erscheinen auch Schichten
von Kalksteinen, die besonders in der oberen Abtheilung in dicken
Schichten vorkommen.

Oberhalb der Mergel und Kalksteine breitet sich die Suite d
aus, bestehend aus aschgrauen- und grünlich-grauen auch roth-braunen
Mergeln und Thonen, welche einen thonigen von kalkigen Sandstein
durchsetzten Kalkstein führen.

Diese Ablagerungen sind von typischer Domanıka Fauna bedeckt,
und zwar ohne scharfer Abgrenzung beider Horizonte. In der Suite
d, welche dem Domanik-Horizont unmittelbar unterlagert, wurde eine
sehr reichhaltige, theilweise einer Bearbeitung harrende Fauna ge-
sammelt; dieselbe enthält von den wohl bekannten Formen (Vergl.
Tscuersyschev, I. ec. 25, pag. 12. u. 13.): Adhynchonella Meyendorf
Vern., Rhynchonella cuboides Sow., Rhychonella livonica Buch
(alle drei Formen in grosser Menge), Athyris concentrica Buch,
Atrypa aspera Schloth., Aérypa reticularis Linn., Atrypa ali-
nensis Vern., Gruenewaldtia latilinguis Schnur, Spirifer ele-
gans Stein., Spirifer disjunctus Sow., Spirifer Archiaci Murch.,
Cyrtia Murchisoniana de Kon., Reticalaria granosa Vern., Lepto-
coeha Duboisi Vern., Orthis striatula Schloth., Orthis Ivanovi
Tchern., Sfrophalosia productoides Murch., Productus subaculeatus
Murch., Chonet:s nana Vern., Productus sericeus Buch, Avicu-

Die devonischen Fische von Timan in Russland. 5

-opecten(?) Ingriae Vern., Turbo Zimae Keys., Avicula alula
Eichw., Arca oreliana Vern. und Zähne von Péyctodus.

Sehr zahlreich und vorzüglich erhalten sind die Fossilien, welche
aus dem Domanik- Horizont gewonnen worden sind. Die mit dem
Domanik-Charakter ausgestattete Fauna weist auch wohl erhaltane
Fischreste auf.

Die Hauptcharakteristik des nördlichen Tim ns
wird von Tu. Tscaernysouev folgendermassen geschildert (l. c. 26, pag.
20. u. 21.). Nachdem der nördliche Timan mehrmals der Quere nach
durchforscht wurde, gelang es der Expedition genaue Kenntniss von den
Durschnitten der einzelnen Gebirgsketten zu gewinnen. Am Aufbau der
Durchschnitte oder Profile nehmen, mit Ausschluss des Carbons, die
devonischen Ablagerungen den Hauptantheil; abgesehen von ihrer be-
deutenden Mächtigkeit und mannigfacher petrographischer Beschaffen-
heit, gehören sämtliche Ablagerungen des nördlichen
Timans, dem palaeontologischen Materiale nach, der oberen Ab-
theilung des devonischen Systemsan.

Für unsere Zwecke ist Nachfolgendes von Bedeutung. Mächtige
Lage grünlich-grauer, thoniger und quarziger Sandsteine, welche mit
bräunlich-grauen thonigen Schichten und verschieden gefärbten Thonen
und Mergeln vermengt sind. Im Grunde dieser Schichten sind die
Thone und Mergeln vorherrschend, während die Sandsteine eine un-
tergeordnete Rolle spielen.

Die Fauna der Wirbellosen ist hier ärmer. Von den Brachio-
poden, welche in diesen Schichten vorkommen, sind sehr häufig:
Spirifer elegans Stein., Spirifer Archiaci Murch., Chonetes nana
Vern., Khynchonella livonica Buch, Productus subaculeatus Mur ch.,
Orthis striatula Schloth., zahlreiche Zingula-Reste etc. Bemer-
kenswerth ist die in den Sandsteinen vorhandene Menge von Tenta-
euliten. Doch das meiste Interesse beansprucht der merkwürdige
Reichthum an Fischresten (hauptsächlich Bothtriolepis und Holopty-
chius), durch welchen die Sandsteine ausgezeichnet sind. Die Fisch-
reste sind stellenweise so massenhaft, dass die von ihnen gebildeten
Schichten auf bedeutende Strecken echte Bone-beds darstellen.

Aus dem Vorangehenden entnehmen wir, dass das devonische
System im Timan durch dessen mittlere und obere
Abthleilung vertreten ist. Die Flüsse, sofern an deren
Ufern die Fischreste vorkommen, sind folgende: 1. Fluss Oukhta
für das mittlere Devon; 2. für das obere Devon: die

—

6 VIII. J. V. Rohon:

Flüsse: Ichma, Vol, Yarega, Tschoute, Myla, Zylma,
Tehirka, Kosma, Pecha, Soula und Volonga.

Die Flüsse) Oukhta, Ichma, Vol und Yarega gehören
dem südlichen Timan, die übrigen: Tschoute, Myla, Zylma,
Tchirka, Kosma, Pecha, Soula und Volonga dem nörd-
lichen Timan an.

Untersuchungsmaterial.

Wie bereits oben erwähnt, bestehen die Fischreste, zu deren
Beschreibung ich alsbald gelauge, bloss aus isolierten Schildern,
Schuppen, Kieferstücken, Zähnen und Flossenstacheln, mithin aus Hart-
gebilden, die insgesamt dem Exoskelet oder dem Hautskelet an-
sehört haben. Von irgend welchen Bestandtheilen des inneren Skeletes
konnte ich an den zahlreichen Handstücken und Steinplatten nicht
die geringste Spur wahrnehmen.

In den meisten Fällen sind die Fischreste sehr gut erhalten, so
dass nicht nur die äusseren oder Oberflächen-Verhältnisse, sondern
auch die innere, oder histologische Structur der Hauptsache nach
untersucht werden Konnte.

Die Menge, in welcher die Ueberreste der verschiedenen Arten
vorliegen, ist sehr variabl. Wie bei der Beschreibung der einzelnen
Arten gezeigt wird, werden mehrere Species nur durch mangelhafte
Bruchstücke vertreten. Sehr zahlreich sind die Reste namentlich
von Asterolepis und Holoptychius, deren Bestimmung ich auf Grund
meiner an zahlreichen hierher gehörigen Exemplaren aus anderen
devonichen Gebieten Russlands gemachten Erfahrungen durchgeführt
habe.

Dass die Bestimmung so mancher Species durchaus nicht in präciser
Weise geschehen konnte, ist unter den obwaltenden Umständen leicht
begreiflich. Auch ist es nicht unwahrscheinlich, dass unter den auf
bekannte Arten bezogenen Fischresten hie und da solche von neuen
Species vorkommen. Grundsätzlich vermied ich die Aufstellung neuer

Arten in allen Fällen, wo die untersuchten Objecte keinen zwingen-
den Anlass dazu geboten haben.

1) Die Orthographie der Flüsse habe ich in der von Ta. TscHERNyscHEv
auf seinen Karten gebrauchten Weise (I. c. 25 und 26) beibehalten, damit das
eventuelle Nachschlagen der Flüsse rascher bewerkstellist werden könnte,

Die devonischen Fische von Timan in Russland. 7

Desgleichen bin ich der vollen Ueberzeugung, dass unter den
unbestimmbaren Stücken sowohl Reste neuer Gattungen als neuer
Arten vorhanden waren. Behufs näherer Kenntniss derselben ist frei-
lich noch weiteres Material unumgänglich nothwendig.

Das Untersuchungsmaterial befindet sich im Museum des geo-
logischen Comites zu St. Petersburg. Das im Nachfolgenden gegebene
systematische Verzeichniss enthält die nunmehr zu beschreibenden
Formen.

CI. Pisces.
Subel. Selachii.
Ordo. Plagiostomi.
Subordo. Squaloidei.
Fam. Coelolepidae.
Genus. Onchus.
— sp. indet.
Ichthyodorulit.
Genus. Ctenacanthus.
= sp. indet.
Subel. Holocephali.
Ordo. Chimaeroidei.
Fam. Chimaeridae.
Genus. Ptyetodus.
=- obliguus.
Subel. Dipnoi.
Ordo. Sirenoidei.
Fam. Dipteridae.
Genus. Dipterus.
— radiatus.
Fam. Psammosteidae.
(Incertae sedis.)
Genus. Psammosteus.
— arenatus.
— undulatus.
— © ornatus, SP. NOV.
sp. indet.

Subel. Ganoidei.
Ordo. Placodermi.
Fam. Asterolepidae.
Genus. Asterolepis.
— ornata.
— granulata.

8 VIII. J. V. Rohon:

— maxima.
— radiata, Sp. nov.
— sp. indet.
Genus. Pterichthys.
— sp. indet.
Genus. Bothriolepis.
— ornata.
— Panderi.
— Jeremejevi, sp. nov.
Genus. (Microbrachium).
— sp. indet.
Fam. Coccosteidae.
Genus. Coccosteus.
— decipiens.
— sp. indet.
Genus. Chelyophorus.
— Verneuth.
Genus. Homosteus.
= sp. indet.
Genus. Heterosteus.
— sp. indet.
Genus. Pelecyphorus.
— Tchernychevi, sp. nov
Genus. Asteroplax.
— scabra.
Ordo. Crossopterygii.
Fam. Holoptychidae.
Genus. Holoptychius.
— nobilissimus.
— giganteus.
= sp. indet.
Genus. Glyptolepis.
— intermedius, Sp. nov.

— brevistriatus, Sp. nov.
Genus. Phyllolepis.

— Corneti.
Fam. Cricodontidae.
Genus. Cricodus.
— | dneurvus.
— Wenjukovi.
— | sp. indet.

Fam. Osteolepidae.

We

Die devonischen Fische von Timan in Russland.

Genus Osteolepis.
— macrolepidotus.
— Timanensis, Sp. nov.
Genus. Diplopterus.
— affinis.
— sp. indet.
Genus. Megalichthys.
— sp. indet.
Fam. Onychodontidae.
Genus. Onychodus.
= Rossicus, Sp. nov.

Beschreibung der Formen.

CI. Pisces.
Subel. Selachii.
Ordo. Plagiostomi.

Subordo. Squaloidei.
Familie. Coelolepidae.
Genus. Onchus, Agassiz.

(Poiss. foss. Vol. III. 1837, p. 6.)

Onchus sp. indet.

Das Bruchstück von einem dorsalen Flossenstachel, der un-
streitig zu Onchus gehört. Das Stück ist in die Gesteinsmasse in der
Weise eingebettet, dass nur eine Seitenfläche der Beobachtung zu-
gänglich ist. Wie aus der beifolgenden Figur 1. ersichtlich, erscheinen
an der dargestellten Oberfläche fünf Leistchen oder Rippchen,

me ls

Fig. 1.
Onchus sp. indet. Bruchstück eines dor-
salen Flossenstachels.. Achtmal ver-
grössert.

10 VIII. J. V. Rohon:

die von vier Furchen von einander geschieden sind. Die Leistehen(ls
sind mässig gewölbt und von ungleichmässiger Breite; die zwischen
den Leistchen befindlichen Furchen sind zwar deutlich sichtbar, jedoch
nicht besonders tief.

Form. und Local. Ober-Devon. Fl. Ichma. No.318 b der Sammlung.

Ichthyodorulit.
Genus. Ctenacanthus, Agassiz.
(Poiss. foss. Vol. III. 1837, p. 10.)

Ctenacanthus sp. indet.

Kleines Stückchen von einem Flossenstachel, dessen äusseres
Ansehen eine grosse Aehnlichkeit mit einem Bruchstück vom Cfena-
canthus besitzt. Das Fragment ragt nur zum Theil aus dem Gestein
hervor.

Form. und Local. Ober-Devon, Fl. Ichma ?

Subel. Holocephali.
Ordo. Chimaeroidei.

Fam. Chimaeridae.
Genus. Ptyetodus, Pander.

(Ctenodipterinen des devon. Syst. 1858, p. 48.)

Ptyctodus obliquus, Chr. H. Paper.

Ein vorzüglich erhaltener Zahn (Fig. 2.), dessen Oberfläche
und eine von den beiden Seitenflächen aus dem Gestein vorragt

MeRie.2!
Ptyctodus obliquus, Cur. H. PAnper. Na-
türliche Grösse (annähernd).

2

An der freiliegenden Oberfläche bemerkt man deutliche, quer ver-
laufenden Streifen (s), ziemlich gleichmässig von einander entfernt.
Zwischen den Streifen erscheinen in regelmässigen Reihen geordnete,
kleine rundliche Oeffnungen (H), welche den Mündungen von den
die Blutgefässe führenden Havers’schen Kanälen entsprechen. Beide
Flächen sind sonst glatt; die Oberfläche oder Kaufläche bildet in der
Mitte eine Vertiefung, die Seitenfläche ist eben und steil.

Die devonischen Fische von Timan in Russland. ul

Form und Local. Ober-Devon. Fl. Vol. No. 553 c der Sammlung.

Subel. Dipnoi.
Ordo. Sirenoidei.
Fam. Dipteridae.
Genus. Dipterus, Sedwick et Murchison.
(Trans. Geol. Soc. (2) Vol. III. 1828, p. 143.)

Dipterus radiatus, E. Eichwald.

Stark gewölbte Zahnplatte von dunkelbrauner Farbe und an-
nähernd deltoidischer Form. Auf der Oberfläche finden sich etwa
über 10 kammartige Leistchen oder Rippchen von fast gleichmässiger
Stärke, welche proximal convergiren und distal auseinanderlaufen ;
sämtliche Leistchen sind mit zahnartigen Höckerchen bedeckt. Letz-
tere sind stumpfspitzig und nehmen von den distalen Enden der Ripp-
chen bis zur Stelle, wo diese convergiren, allmälig in ihrer Grösse ab.

Dipterus vadiatus, E. Eıcuwann. oben, b — von der Seite gesehen.
Zweimalige Vergrösserung.

Die auf den Rippchen sitzenden Zähnchen (z) sind gleich wie
jene an beiden Seiten abgeflacht, stumpf, äusserlich abgerundet; di-
stal sehr deutlich ausgeprägt (Fig. 3r), proximal undeutlich und
meist stark abgerieben. Die Rippchen werden ferner durch breite
Furchen von einander getrennt; diese sind ausserdem im distalen
Abschnitt der Zahnplatte tief, im proximalen seicht. Die knöcherne
Basis der Zahnplatte, welche in einer sandigen Kalksteinmasse fest-
sitzt, scheint ziemlich dick zu sein.

Die Zahnplatte ist fast vollständig erhalten; nur an zwei Ecken
ist ein Stückchen von ihr abgebrochen.

Form. und Local. Mittel-Devon, Fluss Oukhta. No. 264 der
Sammlung.

Fam. Psammosteidae. mihi.

(Incertae sedis.)

Unter den ständigen Begleitern der devonischen Placodermen
finden sich bislang räthselhafte Reste, welche unter dem Gattungs-

12 VIII. J. V. Rohon:

namen Psammosteus in der Litteratur beschrieben worden sind. Es
sind das Hartgebilde, die unzweifelhaft verschiedenen Hautskeletab-
schnitten zugezählt werden müssen. Die anatomisch am richtigsten
gedeuteten unter den bisher beschriebenen und abgebildeten Stücken
sind unstreitig die Flossenstacheln von verschiedenen Dimensionen.
Dagegen ist die Deutung anderer Exemplare mit sehr bedeutenden
Schwierigkeiten verbunden. Wir kennen flache, gewölbte, grosse oder
kleinere Platten, die zum Theil auf einer Seite oder aber auf beiden
Seiten mit kleinen glänzenden Schüppchen bedeckt sind. Die Schüpp-
chen sind in den meisten Fällen klein und von einer sehr mannig-
fachen Form; bis zum gewissen Grad erinnern dieselben, auch schon
wegen ihrer glänzenden Oberfläche, an manche Placoidschüppchen der

Selachier.

Die Stellen, welche die einzelnen Platten am Körper eingenommen,
können nicht einmal annähernd angegeben werden. Das vereinzelte
Vorkommen derselben musste naturgemäss ihre Stellung im zoologi-
schen System unsicher machen. Demzufolge wurden die Psammo-
steus-Reste entweder zu den Ganoiden, speciell zu den Placodermen,
oder zu den Selachiern gestellt. Auf Grund meiner eigenen Unter-
suchungen, mit denen ich mich diesbezüglich seit mehreren Jahren
beschäftige, bin ich zu der Ansicht gelangt, dass sämtliche Psammo-
steus-Reste von Fischen herrühren, die eine eigene Familie gebildet
haben, deren Stellung im System keisneswegs bis jetzt als entschieden
angesehen werden konnte.

Da es meine Absicht ist, die auf die Psammosteiden bezüglichen
Untersuchungen in kurzer Zeit zu publicieren, so will ich mich an
dieser Stelle auf die Beschreibung der hierher gehörigen Timan-Vor-
komnisse beschränken.

Genus. Psammosteus, Agassiz.
(Poiss. foss. V. G. R. 1845, p. 103.)
Syn. Placosteus, L. Agassiz: Poiss. fos. Vol. I. 1844, p. XXXIII.
Psammolepis, L. Agassiz, ibid. p. XXXIV.

Psammosteus arenatus, u. Agassiz.

Zwei Exemplare, die ihrer oberfláchlichen Verzierung nach dieser
Art angehören. Die nachfolgenden Abbildungen bieten genügende
Vorstellung von beiden Stücken. Das erstere (Fig. 4) ist zweifellos
ein dorsaler Flossenstachel, der auf beiden Seiten flach und zusam-

Die devouischen Fische von Timan in Russland. 13

mengedrückt ist. Nur eine der beiden Seitenflächen ist wahrnehmbar,
während die andere auf der unterliegenden Gesteinsmasse befestigt
ist. Am Stachel unterscheidet man den distalen, frei hervorragenden
Abschnitt und den proximalen, die Basis, mit welcher der Stachel in
der Muskelmasse eingebettet lag. Die Basis zeigt keinerlei Verzie-
rungen; entbehrt also der Schüppchen und zeigt oberflächlich längs-
verlaufende Havers’sche Canäle, welche an der Abbildung mit Strichen
angemerkt sind.

[44

Fig. 4.
Psammosteus arenalus, L. Acassız. Unvollständiger dorsaler Flossenstachel.
a —der Stachel, b — sechsmal verhrösserte Schüppchen. Halbe natürliche
Grösse.

Der distale Abschnitt, dessen Spitze abgebrochen, ist am hin-
teren Rande concav, am vorderen gerade und an der freien Obertläche
und mit zumeist in geradlinigen Reihen geordneten Schüppchen aus-
gestattet. Die Schüppchen haben eine rundliche Form; ihre Ober-
fläche ist mässig gewölbt und glänzend; am Rande zeigen dieselben
zarte strahligen Fortsätze, vermittelst derer sie sich mit den benach-
barten in Verbindung setzen. (Fig. 4 b.)

Das zweite Stück (Fig. 5) besteht aus einer Platte, die mässig
gewölbt erscheint, an ihrem unteren breiteren (proximalen ?) Ende zwei
kantenförmige Erhebungen (k) aufweist: diese erstrecken sich bloss
im unteren Drittel. Der obere schmälere Abschnitt scheint abgerieben
zu Sein, da er auf seiner Oberfläche keine Zierraten besitzt und aus-
serdem zwei Querrisse enthält.

Die Oberflichen-Verzierungen oder Schüppchen (Fig. 5 bei t und
b) bilden zwar nicht den obigen ähnliche parallelen Schuppenreihen,

ul,
|
1 č
a
i

14 VI:!. J. V. Rohon:

haben aber fast dieselbe Gestalt wie jene; sie sind rundlich und
nicht so dreieckig, wie sie irrthümlich in der Figur 5 gezeichnet sind.
Die Oberfläche ist mässig gewölbt und glänzend. Man sieht ferner,
dass auch diese Schüppchen fein gezähnelten Rand besitzen und
dadurch die Gestalt zierlicher Sternchen erhalten haben.

Ueber die morphologische Bedeutung dieser Versteinerung

möchte ich nicht einmal eine Vermuthung äussern. Es ist jedoch
nicht unwahrscheinlich, dass dieses Fossil zu jenen gehört, von denen

Fig. 5.
Psammosteus arenalus, L. Acassiz. Gewölbte Platte. Bei a — die ganze,
bei b— die siebenmal vergrösserten Verzierungen (£), k — kantenför-
mige Vorsprünge. Natürliche Grösse.

GunicH (1 c. 6, pag. 913) vermuthet, „dass wir in ihnen eine Art
Fulerum zum Schutze einer dahinter stehenden weichen Flosse zu
sehen haben.“

Form. und Local.: Ober-Devon, Fluss Zylma. No. 472 (Fig. 4)
und No. 464 (Fig. 5) der Sammlung.

Psammosteus undulatus, L. Acassiz.

Die unvollständige Versteinerung trägt an sich dieselben Merk-
male, wie jene von L. Acassiz in seinem Werke (Poiss. foss. V. G.
R. 1845) pag. 106 beschriebenen und auf Tafel XXXI, Figuren 11
und 12 abgebildeten Stücke, welche aus dem Russischen Devon her-
rührten.

Form. und Local.: Ober-Devon, Fluss Zylma.

Die devonischen Fische von Timan in Russland 15

Psammosteus ornatus, Sp. NOV.

Zweifellos der grösste dorsale Flossenstachel, der unter den
bislang in der Litteratur bekannt gewordenen Psammosteus-Resten
erscheint. Die Länge des Stachels beträgt über 15cm, der grösste
Breite-Durchmesser fast 11'/, em, dabei ist dessen Spitze und ein
Randstück von der Basis abgebrochen. Die charakteristische Eigen-
thümlichkeit dieses Stachels zeigt sich darin, dass die Oberflächen-
Verzierung zum Theil aus zierlichen, manchen fossilen Placoidschuppen
ähnlichen, zum Theil aus grösseren und kleineren sternchenfórmigen
Gebilden besteht (Fig. 6 bei c und d). Die Schüppchen und Stern-

ra a

Fig. 6.
Psammosteus ornatus, sp. nov. Unvollständiger dorsaler Flossenstachel,
a — Basis, b — der hervorragende (distale) Abschnitt, ce — Schüppchen,
achtmal vergrössert, d — sternförmige Schüppchen, viermal vergrössert.
Der ganze Stachel !/, der natürlichen Grösse.

chen sind in parallelen Reihen geordnet und vollkommen unversehrt.
Bei Betrachtung mit einer stärkeren Loupe bieten sie dem Beo-
bachter ein prächtiges Bild von chagrinartiger Verzierung, durch die
sich dieser Stachel auszeichnet.

Die schuppenförmigen Zierraten (Fig. 6 bei c) zeigen bereits bei
schwacher Vergrösserung eine mässig gewölbte und längsgestreifte
Oberfläche. Am Vorderrande sind sie abgerundet und breiter als an
dem länglich ausgezogenen Hinterrande, der fast spitzig endet. Die
sternförmigen Schüppchen sind an ihrem uugeregelmässig contourirten
Rande gezähnelt. Während die ersteren in regelmässiger und gleich
grosser Gestalt erscheinen, weisen die letzteren verschiedene Form
und Grösse auf. Die ersteren bemerkt man mehr in den oberen Theilen,
letztere in unteren Theilen.

16 VIII. I. V. Rohon:

Der Vorderrand des Stachels ist ein wenig convex, der Hinter-
rand mehr gerade. Die ziemlich stark eotwickelte Basis ist dick und
entbehert jeglicher Oberflächen-Verzierung.

Der Stachel sitzt in einer Sandsteinmasse, in welcher gleich
unterhalb der Basis des Flossenstachels eine Schuppe von Holopty-
chius giganteus befestigt ist; diese 1St an der Figur 6 nicht zu sehen,
weil der Stachel nur in seinen Umrissen und ohne Gestein gezeichnet
worden ist.

Form. und Local.: Ober-Devon, Fluss Zylma. No. 475? der
Sammlung.

Psammosteus sp. indet.

Ein Bruchstück, welches seiner Oberflächen-Verzierung nach
ohne Zweifel zu den Psammosteus-Resten gehört; das jedoch wegen
seines mangelhaften Erhaltungszustandes nicht näher bestimmt werden
konnte. Es liess sich nicht einmal constatieren, ob das Fossil ein
Stück eines Flossenstachels oder ein solches von irgend einer Haut-
platte darstellt.

Form. und Local.: Ober-Devon, Fluss Zylma.

Subl. Ganoidei.

Ordo. Placodermi.

Die eigenartige Gestalt, in welcher mehrere von den zu dieser
Ordnung gestellten Gattungen und Arten erscheinen, bot den Anlass
zu den verschiedensten Ansichten über die Bedeutung und deren
Stellung im zoologischen System. Die Schwierigkeiten, welche sich
hierbei herausstellten, werden namentlich :!'urch zwei Umstände her-
vorgerufen. Einmal dadurch, dass sie, wie dies besonders in Russland
der Fall, bloss in isolirten Panzerplatten und nur sehr selten in zu-
sammenhängenden Kórpertheilen gefunden worden sind. Andererseits,
wie dies der Fall in Gross-Britannien, in ganzen, mehr oder weniger
gut erhaltenen Exemplaren vorkommen.

Es kann uns daher gar nicht Wunder nehmen, dass diese bi-
zarren Formen seit ihrer Entdeckung bis auf unsere Tage den Ge-
genstand zahlreicher Untersuchungen bildeten. Wenn L. Acassız den
Cruster Pterygotus anglicus mit den Placodermen als einen Fisch
beschrieb, wenn Cur. H. Panpir Asterolepis, Bothriolepis und Pře-

Die devonischen Fische von Timar in Russland. UT

richthys für identische Gattungen hielt und E. Eıcnwarn, der Ent-
decker der Asterolepis- und Bothriolepis-Reste in Russland, in mor-
phologischer Beziehung nichts unternehmen konnte, und ausserdem über
die Beziehungen der eben gennanten Formen zu Pterichthys nicht
auffinden konnte, so ist das wohl leicht begreiflich bei einer derartig
auffallenden Naturerscheinung. Ich muss allerdings betonen, dass
bereits Ercawarp die Schilder der Placodermen, soweit sie ihm in
Russland bekannt waren, zu denen des recenten Stör’s in Beziehung
brachte, indem er die Oberflächen-Verzierungen der ersteren mit jenen
des letzteren verglichen hatte (Karsrex’s und v. Decuev’s Archiv für
Mineralogie und Geognosie. 1845, pag. 674. Auch Bulletin des Na-
turalistes de Moscou. 1844).

Erst nach langjährigen Bemühungen und Untersuchungen der
in den verschiedenen Welttheilen gesammelten zahlreichen Placo-
dermen-Reste konnten sowohl die anatomischen Verhältnisse als die
Körperform der einzelnen Placodermen-Arten festgestellt werden. Die
anatomischen und histologischen Verhältnisse wurden zuerst und in
ausgezeichneter Weise von Dr. Carisriax Hemrıcn PaxpER in seinem
„elassischen“ Werke (1. c. 13) erlaütert, während Prof. Dr. Rausar H.
Traquaır auf Grund der vorangehenden und seiner eigenen Studien vor-
zügliche Reconstructionen namentlich von Pferichthys, Coccosteus und
Homosteus lieferte. Aus den Werken dieser beiden Forscher und aus
den Untersuchungen Anderer erreichten wir ziemlich genaue Kennt-
nisse, selbstverständlich sofern diese das Skelet der merkwürdigen
Fische betreffen. Das innere Skelet war knorpelig, das Hautskelet
bestand aus knöchernen Platten, welche der Oberflächen-Beschaffenheit
und dem histologischen Baue nach in gewissen Beziehungen zu den
recenten Knorpelganoiden (Acipenseriden) stehen.

Nachdem die anatomischen Verhältnisse und die Körperform der
Placodermen erkannt waren, entstand die Frage nach der systemati-
schen Stellung der Placodermen, welche in einer nicht uninteressanten
Weise discutirt worden ist.

K. A. v. ZrrrEL (1. c. 28, pag. 89, stellte die Placodermen als
dritte Ordnung zu den Ganoiden.

R. H. Traquam (I. c. 20, pag. 508) zählt die Placodermen
als Unterordnung Placodermata zu der Ordnung Ganoïdei
und unterscheidet zwei Familien: 1. Asterolepidae und 2. Coc-
costeidae; zu der ersteren gehören: Asterolepis, Pterichthys, Bo-
thriolepis und Microbrachium, zu der letzteren: Coccosteus, Homo-
steus und Heterosteus.

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1899.

tý

À

15 VIII. J. V. Rohon:

A. Sur Woopwarp (I. c. 18, pag. 203) bringt die Placodermen in
eine eigene Unterelasse Ostracoder mi und unterscheidet die Ord-
nung Antiarcha, 1. Familie Asterolepidae mit Asterolepis, Pterich-
thys, Microbrachium und Bothriolepis; 2. Familie Ceraspidae mit
Ceraspis. Dagegen trennt er den Coccosteus von den vorhergehenden
Gattungen und bringt ihn in der Unterelasse Dipnoi und Ordnung
Arthrodira unter. Diese Ordnung umfasst die Familie Cocco-
steidae, mit Coccosteus, Brachydirus, Phlyctaenaspis, Chelyophorus,
Dinichthys, Titanichthys, Macropetalichthys, Homosteus, Heterosteus.
2. Familie Asterosteidae mit Asferosteus; 3. Familie Phyllole-
pidae, mit Phyllolepis und Holonema; 4. Familie Mylostomatidae
mit Mylostoma.

| Der Name Antiarcha stammt von E. D. Cork und hängt
v mit der von Core ausgesprochenen Ansicht zusammen, wonach Pře-
richthys in genetischen Beziehungen zu gewissen Tunicaten (Chelyo-
soma) stehen sollte. Core stellte demnach für Pferichthys eine be-
sondere Ordnung der Tunicaten Antiarcha auf.

Späterhin verliss Jedoch Core diese seine Ansicht, indem er im Sinne
des von ihm geäusserten Grundsatzes: „Kein Vertebrat, das Unter-
kiefer und Schulter entbehrt, ist ein Fisch,* Pterichthys, Bothrio-
lepis, Pteraspis und Cephalaspis aus den Reihen der Fische elimi-
nirte und die genannten Gattungen zu dn Agnatha Häckels
LM stellte, denen er auch die Marsipobranchii anschloss. Das Beden-

kliche bei dieser Eintheilung besteht zweifelsohne in der Zusammen-

stellung von dermassen heterogenen Gruppen, wie solche die Placo-
TEEN dermen und Cyclostomen darbieten.
al Gegen die durch A. S. Woopwarp bewerkstelligte Trennung
ch il der Coccosteiden von den Asterolepiden sprach sich zu-
dial nächst O. Jagcxez in seinem Referat (Neues Jahrbuch für Minera-
midi logie etc.), ferner G. Gurion, der einige von den bedeutendsten Unter-
schieden zwischen beiden Familien hervorhob, so namentlich in Betreff
der Bewegungsorgane und der Parietalöffnung. Dessenungeachtet
pl | hält Guricm die Zugehörigkeit beider bezeichneten Familien aufrecht.
I ,Trotz dieser grossen Unterschiede — sagt Gurrcx (l. c. 6, pag. 911)
— sind gewisse nahe Beziehungen unverkennbar, die nicht gestatten,

k lack

p TRE Ze

À | 1 diese beiden Familien von einander zu entfernen. Bei beiden Gruppen
a | | finden wir dieselbe Anordnung der Knochenplatten in der Bauch-
a | hi | | decke wieder, was allerdings nicht viel besagen will, da wir dieselben
EUR auch in dem Kehlbrustpanzer der Stesgocephalen wieder erkennen und
i | N n | andererseits in der Bepanzerung der Siluroiden analoge Erscheinungen
k ý i ||

Die devonischen Fische von Timan in Russland. 19

auftreten. Wichtiger scheint mir die Uebereinstimmung in dem engen
Anschlusse der Körperbedeckung an den Kopf bei beiden Gruppen zu
sein, und besonders auch die Ausbildung des Hinterhauptes. Mittlere
und seitliche Hinterhauptsplatten der Pterichthyiden erinnern sehr an
diejenige von Coccosteus; die Analogie tritt namentlich in der Ausbil-
dung der Unterseite des mittleren Hinterhauptschildes hervor.*

Hinsichtlich der phylogenetischen Beziehungen wäre der Voll-
ständigkeit halber noch zu erwähnen, dass W. Pırres neuerdings den
Versuch anstellte, das Hautskelet von Pferichthys gleichwie aller
Placodermen von den Arachnoiden abzuleiten, während H. Sw-
RoTH überhaupt die Landthiere aus den Placodermen hervorgehen lässt.

Gegen Parrex's Ansicht sprach sich A. Smirm WoopwaRD und
gegen die Ausführungen Sıvrorn’s machte E. Kokex in seinem Re-
ferat (Neues Jahrg. f. Miner. und Geol. 1893, pag. 178) und O. JAEKEL
wichtige Einwendungen.

O. Jarker äussert sich diesbezüglich folgerdenmassen (1. c. 7,
pag. 180 u. 181): „H. SruRorH wurde wohl durch einige Irrthümer
zu jener sonderbaren Beurtheilung der Asterolepiden veranlasst. Er
hielt dieselben für die ältesten Wirbelthiere, was keineswegs der
Fall ist, er nahm ferner an, dass sie nicht nur in Binnenseen, wie
dies gelegentlich von geologischer Seite behauptet worden ist, sondern
auf dem Lande gelebt hätten. Das aber ist schon, abgesehen von
allen geologischen Rücksichten, undenkbar, weil die Placodermen
ausgezeichnet entwickelte Seitenlinien, also jene typischen
Sinnesorgane des Wasserlebens besassen. — — —

„Ich möchte — schliesst Jasrez seine Erörterung über denselben
Gegenstand — hier nur noch einmal meine Ansicht dahin zusammen-
fassen, dass die Placodermen alte, aber ausserordentlich specialisirte
Wirbelthiere sind, welche durch ihr Leben auf sandigem Meeresboden
ihr Hautskelet in extremer Weise entwickelten und dabei eine Reihe
morphologicher Umgestaltungen erfuhren, unter denen ihre ursprün-
glichen Ganoidencharaktere sehr zurůcktraten.“

Wie aus dem Vorgehenden ersichtlich, hat wohl die meiste Be-
rechtigung jene Auffassung, derzufolge die Placodermen zu den Ganoi-
den als eigene Ordnung zu stellen wären und zwei Familien, Astero-
lepidae und Coccosteidae bilden. Indem ich mich dieser
Eintheilung anschliesse, wende ich mich nunmehr der Beschreibung
der Placodermen-Reste zu.

20 VIII. J. V. Rohon:

Fam. Asterolepidae.

Die Familie ist vor Allem durch die sehr eigenthůmlichen vor-
deren Extremitáten, welche als Ruderorgane, Arme oder Brustflossen
bezeichnet werden, ausgezeichnet. Dieselben sind aussen mit verschie-
denen Knochenplatten bedeckt und mit dem gepanzerten Rumpf
durch ein „Kugel“ — oder „Sperrgelenk“ verbunden. Die Augen-
höhlen sind der Medianebene des Kopfes sehr genähert. In der
Scheitelgegend erscheint ein unpaares Foramen parietale. Kopf und
Rumpf mit festen Hautknochen bedeckt und zum Theil Schleimkänale
führend.

Genus Asterolepis, Æichwald.

(Bull. sc. St. Petersbourg, Vol. VII. 1840, pag. 79.)

Syn. Chclonichthys, L. Acassız. Poiss. foss. Vol. I. 1844, pag.
XXXIK.

Odontacanthus, L. Acassız. Poiss. foss. V. G. R. 1845, pag. 111
und 114.

Asterolepis ornata, E. ErcHwaLo.

1840. Asterolepis, E. Kricawazv. Bull. sc. St. Pétersboure. Vol. VII,
pag. 79.

1840. Asterolepis ornata, E. Ercnwarv. Neues Jahrbuch, pag. 425.

1844. Asterolepis ornatus, E. v. Eıcnwarn. Bull. Soc. Im. Nat. de
Moscou. Vol. XVII, pag. 829.

1845. Asterolepis ornata, I. Acassız. Poiss. foss. V. G. R. pag. 93,
Tab. B. Fig. 4, Tab. XXX. Fig. 2—9 (ex parte.)

1845. Asterolepis apicalis, L. Acassız. Ibid. pag. 148, Tab. XXXL a,
Fig. 31.

1857. Asterolepis, Chur. H. Panper. Placod. d. dev. Syst. pag. 44,
Tab. V, Big. 10, 11, Tab. VI, Mg: 14, Dab: VID:
ab. VEIT tic abs Be: 6, 7, 10,13, 14.

1860. Asterolepis ornata, E. v. Eıcnwanv. Leth. Rossica. Tab. III,
He MVNO pa MODS Tab. ENT Biss.

1891. Asterolepis ornata, A. Surrn Woopwarp. Catalogue of the Fossil
Fisches. Part II, pag. 204.
Aus verschiedenen Fundorten stammende Panzerplatten, die zum

Die devonischen Fische von Timan in Russland. 21

Theil dem Kopf, zum Theil dem Rumpf und auch dem Ruderorgan
angehört haben. Bedauerlicher Weise ist keine von den Platten voll-
ständig erhalten. Die beifolgenden Contourzeichnungen geben wohl
ziemlich genauen Aufschluss über deren anatomische Beschaffenheit.

Alb
Fig. 8.
Asterolepis ornata, E. EıchwAro. Asterolepis ornata, M. EicHwALD.
Obere Gelenkplatte des Ruder- Der die oberen Gelenkplatten des
organs. Natürliche Grösse. Ruderorgans innen verbindende

Knochen. Halbe Grösse.

In Figur 7. sieht man die unvollständige obere Gelenkplatte des
Ruderorgans; der untere Abschnitt derselben ist an seiner freien
Oberfläche mit deutlichen. mehr oder weniger gut erhaltenen stern-
förmigen Tuberkeln verziert, dagegen erscheint die eigentliche Ge-
lenkfläche (gfl) vollkommen glatt. Die Fig. 8. zeigt uns jene Kno-
chenplatte, welche die Gelenkplatten des Ruderorgans verbindet. Die
bei k sichtbare starke Linie stellt den kantenförmigen Vorsprung
der Platte dar. An der Oberfläche bemerkt man die grösstentheils
abgeriebenen sternfórmigen Höckerchen. Auch dieser Hautknochen
ist unvollständig. Dass die beschriebene Knochenplatte richtig ge-
deutet ist, davon kann man sich überzeugen, wenn man Panpers
(l. e. 13.) Figur 3 bei 12 auf der Tafel VI der Placodermen damit
vergleicht.

Fig. 9. Fig. 10.

Aterolepis ornata, E, Eıcnwann. Un- Asterolepis ornata, E. EıcnwArv. Der
vollständiges Os oceipitale medium. vordere beschädigte Theil des Os ven-
Halbe Grösse. trale laterale posterius. Halbe Grösse.

22 VIII. J. V. Rohon:

In der Figur 9 erkennt man einea beschädigten mittleren Hin-
terhauptsknochen (Os occipitale medium), in dessen mittlerem Ab-
schnitte eine zwar unterbrochene aber kráftige Furche (f) der Quere
nach verlauft. Die Tuberkeln an der Oberfläche sind nur zum ge-
ringeren Theil erhalten, sonst abgerieben.

Die Figur 10. bringt zur Ansicht die Oberfläche des Vorder-
theiles von der hinteren seitlichen Bauchplatte (Os ventrale laterale
posterius), die gleichfalls beschädigt ist. Man bemerkt an der Abbil-
dung andeutungsweise die Tuberkeln (t) und den kantenförmigen
Vorsprung (k).

Ausser den hier abgebildeten Hautplatten konnte ich eine ziem-
lich vollständig erhaltene mittlere Bauchplatte (Os ventrale medium)
und Bruchstücke von der hinteren Bauchplatte des Rumpfes con-
statiren.

Form. und Local. Ober-Devon. Fluss Zylma und Yarega.

No. 312 (Fluss Yarega), No. 469 und 473 (Fluss Zylma) der
Sammlung.

Asterolepis granulata? L. Acassız.

1845. Asterolepis granulata, L. Acassız. Poiss. foss. V. G. R. pp. 94,

147. Dakr XXX Pie le Tat RRX a Biel:

Bruchstücke von Hautplatten, welche an die von L. Acassrz
aus den devonischen Ablagerungen von Riga in Russland beschrie-
benen und abgebildeten Hautknochen lebhaft erinnern.

Form. und Local. Ober-Devon. Fluss Yarega. No. 281? der
Sammlung.

Asterolepis maxima, L. Acassız. Emend. A. Sun Woopwanrp.

1845. Coccosteus maximus, L. Agassiz, Poiss. foss. V. G. R. pag. 137,
Taf. XXX a, Fig. 17, 18.

1848. Pterichthys major. H. Mirrer. Quart. Journ. Geol. Soc. Vol.
IV, pa22 31

1857. Asterolepis, Chr. H. Panper. Placod. d. dev. Syst. pag. 17.

1860. Coccosteus maximus, Asterolepis ornata. E. v. Ercawazn. Leth.
Rossica, Vol. I. pag. 1508.

1888. Asterolepis maximus, R. H. Tragvaır. Geol. Mag. [3] Vol. V.
pag. 508 und Ann. Mag. Nat. Hist. [6] Vol. II. pag. 494,
ar ROVER (lo >,

Die devonischen Fische von Timan in Russland. 23
1891. Asterolepis maxima. A. Sum Woopwarp. Cat. of the Fossil
Fishes in the British Museum, pag. 206. Taf. V, Fig. 1.

Mehrere unvollständige Hautknochen, die trotz ihres unvoll-
kommenen Erhaltungszustandes auf die Zusammengehörigkeit zu dieser
Art mit einiger Wahrscheinlichkeit hinweisen. Die verhältnissmässig
sehr grossen Hautplatten stellen die vordere dorso-mediale Platte
und Bruchstücke von den Bauchplatten(?) dar.

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Zylma. No. 477? der
Sammlung.

Asterolepis radiata, Sp. nov.

Eine ganze Reihe isolirter knöcherner Hautplatten, die sich
durch bedeutenden Umfang und Oberfláchen-Zierraten auszeichnen.
Letztere bestehen entweder von in radiären Linien angeordneten
Tuberkeln oder von strahlenförmig oder parallel verlaufenden Leist-
chen, welche ihrerseits mitunter gewunden oder durch Tuberkel-
gruppen unterbrochen sind. Manche Leistchen oder Rippchen führen
an ihrer Oberfläche glatte Höckerchen, die mit der unterlagernden
Leistenmasse verschmolzen, integrirende Bestandtheile zusammen mit
diesen letzteren bilden. Bei eingehender Beobachtung mit der Loupe
macht es stellenweise den Eindruck, als wenn die leistenförmigen
Erhabenheiten aus verschmolzenen Tuberkeln hervorgegangen wären.

Zu Gunsten einer solchen Auffassung spricht auch der histo-
logische Bau der Hautschilder, der mit jenem anderer Astero-
lepis-Arten vollkommen übereinstimmt. Wie bei diesen besteht gleich-
falls jede der Hautplatten aus einer spongiösen Knochensubstanz mit
regellos verlaufenden Havers’schen Kanälen und in der Grundsub-
stanz dicht gedrängten Knochenzellen. Die kurzen Ausläufer der die
Knochenzellen einschliessenden Höhlen sind verzweigt und mit ein-
ander verbunden, so dass sie hie und da zierliche Netze darbieten;
ein charakteristisches Merkmal für die Hautknochen der Placodermen.
Etwas compacter erscheint die Knochenmasse der Schilder in der
obersten Schicht, welche von den Tuberkeln und den Leistchen
gebildet wird. Diese oberflächliche Schicht besteht nämlich aus
Lamellen, die bogenförmig und parallel über einander geordnet sind.
Dieser Anordnung sind auch die Knochenzellen angepasst. Die Schicht
ist ferner dadurch bemerkenswert, dass die in ihr verlaufenden Kanäle

24 VIII. J. V. Rohon:

weniger zahlreich auftreten und stets eine senkrechte Längsrichtung
einschlagen, um endlich aussen zu münden.

Die Hautplatten, welche in den beigegebeneu Figuren gezeichnet
sind, lassen in einigen Fällen eine correete Deutung zu. In der Figur
11 ist zweifellos das Os dorsale anterius des Rumpfes, von oben ge-

Fig. 11.

Asterolepis radiata. Os dorsale anterius. Ist —Leistchen oder Rippchen,
ehb — Stelle der stärksten Wölbung, g/f— Gelenkflächen. Etwas weniger
als halbe Grösse.

sehen, abgebildet. Von der Schildmasse ist bloss auf der rechten Seite
ein Stück vollkommen erhalten; es ist an den etwas gebogenen Linien,
den Leistchen (Ist) leicht erkenntlich. Das Schild ist flach gewölbt,
vorn schmäler, hinten breiter; der höchste Abschnit der Wölbung ist
in der Mitte (ehb); an den beiden Seitenrändern bemerkt man die
zur Einlenkung bestimmte Flächen (glf), welche tiefer liegen.

Der in der Figur 12 abgebildete Hautknochen muss als der
Theil einer vorderen dorso-lateralen Platte gedeutet werden. Derartige
Hautplatten zeichnen sich durch den Gelenkfortsatz aus; am Ende
des Fortsatzes ist eine rundliche Höhle (gh) vorhanden. Der Haut-
knochen ist aussen mit zahlreichen, verschieden grossen Tuberkeln
besetzt (t).

Die devonischen Fische von Timan in Russland. 25

v 2
Asterolepis radiata. Os dorsale en t — Tuberkel, gh = die
Höhle im Gelenkfortsatz. ?/, der natürlichen Grösse.
Zweifelhafter Natur sind weiterhin die in der Figur 13 a, b ge-
zeichneten Schilder, weil dieselben wegen des mangelhaften Erhaltungs-
zustandes ihre natürlichen Umrisse verloren haben. Indess spricht
die Beschaffenheit der Oberflächen und die mikroskopische Structur
der Platten für ihren Anschluss an diese Species.
Endlich erkennt man in der Figur 14 die obere Gelenkplatte
eines Ruderorgans mit der obenan befindlichen Gelenkfläche.

(re (a.
Asterolepis radiata. a, b— Bruchtheile von Bauchplatten? Zst — Leistchen,
t — Tuberkel, Halbe Grösse.

26 VIII. J. V. Rohon:

Die ziemlich zahlreichen Hautplatten, welche zu dieser Species
gehören, sind in den meisten Fällen flach, seltener gewölbt und in
charakteristischer Weise verziert.

Die wesentlichen Merkmale der Art bestehen,
ausser den bedeutenden Dimensionen, noch in den
strahligen Oberflächen-Zierraten und mehr flachen
Hautplatten.

Fig. 14.

Asterolepis radiata. Obere Gelenkplatte des Ruderorgans.
gif = Gelenfläche. Halbe Grösse.

Form. und Local. Ober-Devon, Fl. Zylma, Kosma und Soula.

No. 469, No. 477 (Fl. Zylma), No. 153? (Fl. Kosma), No. 281c
(Fl. Soula). Die Originalien zu den Figuren 11 und 14 stammen aus
der Antipov’schen Sammlung und finden sich im Museum des Berg-
Institutes zu St. Petersburg.

Asterolepis sp. indet.

Unter den Asterolepis-Platten fanden sich einige Bruchstücke,
die derart mangelhaft sind, dass bei denselben die Bestimmung der
Species unmöglich ward. Zwar spricht die Beschaffenheit der Ober-
flächen-Zierraten für Asterolepis-Hautknochen, allein irgend eine nähere
Aufklärung konnte durchaus nicht erlangt werden.

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Pecha. No. 195d der
Sammlung.

Genus Pterichtys, Agassiz.
(Poiss. foss. V. G. R. 1844, p. 6.)

Pterichthys sp. indet.

Der als einziges Exemplar vorliegende Hautknochen, wäre etwa
als eine vordere dorso-laterale Platte zu deuten. In der beifolgenden

Die devonischen Fische von Timan in Russland. 97

Figur 15 wurde dieselbe etwas grösser als in natürlicher Grösse abge-
bildet. De Figur zeigt, dass die Platte beschädigt war, daher ihr

Fig. 15.
Pterichthys sp. indet. Os dorso-laterale anterius. a — die Hautplatte,
b — einige Tuberkel bei vierfacher Vergrösserung abgebildet, st! — Seiten-
linie. Etwas grösser gezeichnet.

unregelmässiger Umriss. Auf der Oberfläche der Platte kommen zahl-
reiche kleine rundliche Höckerchen, die an manchen Stellen durch
strahlenartige Fortsätze unter einander verbunden sind, vor. Die Be-
schaffenheit der Tuberkeln und deren gegenseitige Verbindung erinnern
sehr lebhaft an die Oberflächenzierraten der typischen Pferichthys.
Auch die Seitenlinie ist vorhanden (stl).

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Tchoute. No 281 der
Sammlung.

Genus Bothriolepis, Eichwald.
(Bull. se. St. Petersbourg, Vol. VII. 1849, p. 79.)

Syn. Pamphractus, L. Acassız. Poiss. foss. V. G. R. 1845. pag.
5, A

Placothorax, L. Acassiz. Ibid. 1845, pag. 134.

Homothorax, L. Acassız. Ibid. 1845, pag. 134.

Glyptosteus, L. Acassız. Poiss. foss. Vol. I. 1845, pag. XXXIV.

Stenacanthus, J. Lery. Proc. Acad. Nat. Se.-Philadelphia,
Mol MIT ASS pas il:

Bothriolepis ornata, E. ErcHwaro.

1840. Bothriolepis prisca, E. Eıchwarn. Neues Jahrb. pag. 425.
1840. Bothriolepis ornatus, E. Ercawazr. Bull. se. St. Petersbours,
Vol. VII. pag. 79.

28 VIII. J. V. Rohon:

1844. Glyptosteus reticulatus, L. Acassız. Poiss. foss. Vol. I, pag. XXXIV.

1845. Bothriolepis ornatus, L. Acassız, Poiss. foss. V. G. R. pag. 99,
Bat XXX Mio: 2

1857. Asterolepis, Chr. H. Paxper. Plac. d. dev. Syst., pag. 44.

1860. Boťhriolepis ornata, E. v. Eıcuwarn. Leth. Rossica, Vol. I., pag.
1513, Tat. ENVIES 3.

1880. Bothriolepis ornata, J. Lanvusex. Verh. Russ. Kais. Min. Ges.
(2) Vol. XV, pag. 136.

1888. Bothriolepis ornatus, R. H. Traquarr. Geol. Mag. (3) Vol. V,
pag. 509.

1891. Bothriolepis ornata, A. Bmiru Woopwarn. Cat. Foss. Fis. Part
II, pag. 225.

Hierher gehören mehr oder weniger wohl erhaltene Schilder des
Kopfes, des Rumpfes und Bruchstücke von denselben.

„Die Sculptur* — sagt J. Lanusex — „der Bothriolepis ornata
unterscheidet sich auch von der unseres Fisches, denn während sie
bei dem ersteren aus runden, ovalen oder eckigen Vertiefungen be-
steht, welche von kielartigen, zuweilen auch flachen Rippen einge-
schlossen sind, erscheinen die Erhöhungen der Oberfläche bei unserer
Form (Bothriolepis Panderi) mehr höckerförmig oder in unregel-
mässigen, kaum über «ie Oberfläche vortretenden Wülsten zusammen-
fliessend und durch schmale Furchen und punktförmige Vertiefungen
von einander getrennt. Auf keinem einzigen Stück von Bothriolepis
ornata haben wir bis jezt sternformige Höcker bemerkt, dagegen sind
sie bei unserem Fisch nicht selten auf verschiedenen Theilen des
Panzers zu sehen“ (I c. 10, pag. 137.).

Fig. 16.
Boihriolepis ornata, E. KFicawarp. Unvollständiges Os
occipitale medium. w— Wülste oder Leistchen, f = bo-
genfórmige Furche, k- gekreuzte Furche. Natür-
liche Grösse,

In Übereinstimmung mit dieser Schilderung der Oberflächen-
Verzierung finde ich dieselben Verhältnisse bei den zu dieser Art
gerech neten Hautplatten. Darunters ind einige, die zweifellos dem

Die devonischen Fische von Timan in Russland. 29

Kopfe oder dem Rumpfe angehören. Die beigegebene Figur 16 zeigt
die mittlere Hinterhauptsplatte (Os occip. med.), welche mit längeren
oder kürzeren, stets aber gebogenen Runzeln oder Wülsten (w)
bedeckt ist; ausserdem bemerkt man an der Abbildung die zwei
charakteristischen Furchen, von denen die hintere gekreuzt (k) ist,
während die vordere (f) einen Bogen bildet.

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Zylma. No. 473 der

Sammlung.

Bothriolepis Panderi, J. Lanusen.

1880. Bothriolepis Panderi, J. Lanusex. Verh. Russ. Kais. Min. Ges.
2) Vol XV., pag. 125, Taf. I, II.

1880. Bothriolepis Panderi, H. Traurschouv. Bull. Soc. Im. Nat. Mos-
cou. Pt. II, pag. 169; Taf. II.

1888. Bothriolepis Panderi, R. H. Traquarr. Ann. Mag. Nat. Hist.
(6) Vol. II., pag. 495.

1890. Bothriolepis Panderi, J. V. Ronox. Über dev. Fische v. ob.
Jenissei etc. Mel. géol. et paléont. tir. du Bull. de l’Acad.
Imp. d. sc. de St. Petersbourg. T. I, pag. 19.

1891. Bothriolepis Panderi, A. Suirnm Woopwarn. Cat. Foss. Fis. Pt.
I pa 225.

1891. Dothriolepis Panderi, G. Gurıca. Zeitschr. Deutsch. geol. Ges.

pag. 909
Von dieser Art liegen nur wenige unvollständige Platten vor.

So namentlich die in der beiliegenden Fig. 17. in Contouren wieder-

gegebene mittlere Hinterhauptsplatte, deren Oberfläche grösstentheils

u tte Et

nur kurze Runzeln (w) aufweist, sich aber dennoch in anderer Be-

Fig. 17.

Bothriolepis Panderi, J. Lauusen. Unvollständ'ges Os occipitale medium. w—

„ Wůlste oder Leistchen, gf — Gelenkfláche, k — Furche. Etwas grösser ge-
zeichnet.

ziehung zu der von J. Lanvsgx auf Tafel II, Fig. 2 gezeichneten Hinter-
hauptsplatte ähnlich verhält, indem die hintere Furche (k) ungekreuzt

—

30 VIII. 3. V. Rohon:

erscheint, überdies in der Mitte unterbrochen ist. Dagegen ist die
zwar etwas ahweichend beschaffene Gelenkfläche (gf) ziemlich deut-
lich zu sehen.

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Ichma, Fluss Zylma, No.
473, No. 469A und 318b der Sammlung.

Bothriolepis Jeremejevi, Sp. nov.

Name: Zu Ehren des Herrn Geheimraths, Akademikers und Prof.
Pavez VLapınırovirsch JEREMEIEV in St. Petersburg.

Die Aufstellung dieser neuen Art basirt hauptsächlich auf der
hinteren mittleren Dorsalplatte des Rumpfes, welche in der anbei be-
findlichen Figur 18 zur Ansicht gelangt. Ihrer Form nach stellt die
Platte ein Fünfeck dar; dabei sind die Ecken abgerundet. Die Ober-
flichenverzierung besteht aus zahlreichen Runzeln oder Rippchen, die

===

Fig. 18. Fig. 19.

Fig. 18. und 19. Bothriolepis Jeremejevi, sp. nov. Kig. 15. Mittlere Dorsalplatte
des Rumpfes. Fig. 19. Distaler Abschnitt eines Ruderorganes (Extremität),
w — Wülste oder Leistchen. Oberflächen-Ansichten. Natürliche Grösse.

durch mehr oder weniger tiefe Furchen von einander abgesondert
werden; dabei ist die Verlaufsweise der Runzeln eine unregelmässige. »
Vergleicht man diese Plattemit denen anderer Bothriolepis-Arten, so fällt
sofort der bedeutende Unterschied auf. Dieser zeigt sich namentlich
darin, dass die vermeintliche Platte mehr flach als gewölbt erscheint.

Die Figur 19 ist jedenfalls für den distalen Abschnitt eines
Ruderorganes zu halten. Bei demselben ist nicht allein die runzelige
Oberfläche (w) sondern noch mehr der ganze Habitus bemerkens-
werth. Da die Oberflächen-Zierraten dieses Stückes mit denen der

Die devonischen Fische von Timan in Russland. 31

nebenstehenden Platte übereinstimmen, so dürften beide einer und der-
selben Art angehört haben.

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Zylma und Ichma. No.
473 und No. 318b der Sammlung.
Bothriolepis (Microbrachium) sp. indet.

Unbestimmbare Hautplatten des Kopfes und des Rumpfes, die
immerhin ihrer Oberfiächen-Beschaffenheit nach entweder zu Bothrio-

Fig. 20.
Bothriolepis (Microbrachium) sp. indet. Mittlere
Hautplatte des Ruderorgans. Fůnfmal ver-
grössert.

lepis oder Microbrachium gehören. Für die Zugehörigkeit zu der letzt-
genannten Gattung scheint die beigegebene bei mehrfacher Vergrösse-
rung abgebildete Hautplatte eines Ruderorgans mit grosser Wahr-
scheinlichkeit zu sprechen.

Form. und Local. Ober-Devon, Flüsse Myla, Ichma und Tchirka.
No. 281g, No. 318b, No. 71 der Sammlung.

Fam. Coccosteidae.

Die Formen, welche diese Familie umfasst, sind vornehmlich
durch die seitliche Stellung der Augen, durch das Vorhandensein
eines Augenringes, durch den Mangel des Foramen parietale und
durch ein den Asterolepiden ähnliches Hautskelet ausgezeichnet.

Genus Coccosteus, Agassiz.

(Poiss. foss. V. G. R. 1844, pag. 22.)

Syn. Ziognathus, J. S. Neweerry. Rep. Geol. Surv. Ohio, Vol.
L Pt. II, 1873, pag. 306.

VIII. J. V. Rohon:
Coccosteus decipiens? L. Asassız.

. „Trionyx“, Sepewick et Murckısox. Trans. Geol. Soc. (2) Vol.
III, pag. 144, Taf. XVI, Fig. 6

. Coccosteus, H. Mirzer (ex Acassız, MS). Old Red Sandstone,
Mats:

842. Coccosteus latus, L. Acassız. Rep. Brit. Assoc. pag. 87.
2. Coccosteus cuspidatus, P. Durr (ex Acassız, MS.). Geol. Moray,

pas 169 af VI Aue...

. Coccosteus decipiens, L. Acassız. Poiss. foss. V. G. R. pag. 26,
137, Taf. B. Fig. 2, 5, Taf. VII — X; Ta IRRE 21}
. Coccosteus oblongus, L. Acassız Ibid. pag. 28, Taf. XI, Fig,
1 — 3, Taf. XXX a, Fig. 2.

. Coccosteus cuspidatus, L. Acassiz. Ibid. pag. 28, 137, Taf.
XXXI, Fig. 4.

. Coccosteus microspondylus, F. M'Cov, Ann. Mag. Nat. Hist. (2)
Vol. II, pag. 298.

. Coccosteus pusillus, F. M*Cox. Ibid. pag. 298

. Coccosteus? trigonaspis, F. M'Cox. Ibid. pag. 299.

. Coccosteus latus, F. M’Cor. Brit. Pal. Foss. pag. 602.

55. Coccosteus oblongus, E. M’Coy. Ibid. pag. 63.
55. Coccosteus pusillus, F. M'Cov. Ibid. pag. 603, Taf. II. c, Fig. 5.

. Coccosteus ? trigonaspis, F. M’Cor. Ibid. pag. 603, Taf. II. c, Fig 6.
. Coccosteus decipiens, Sir P. Ecerrox. Quart. Journ. Geol. Soc.
Vol. XVI, pag. 128.

. Coccosteus Milleri, Sir P. Ecerrox. Ibid. pag. 135.

5. Coccosteus decipiens, W. H. Baily. Figs. Char. Brit. Foss. Taf.

DOVO RI.

. Brachydeirus Alilleri, A. v. Korxex. Zeitschr. Deutsch. geol.
Ges. Vol. XXXII, pag. 675.

. Brachydeirus Milleri, A. v. Korses. Abh. phys. Cl. K. Ges.
Wiss. Göttingen, Vol. XXX, pag. 20.

. Brachydeirus pusillus, A. v. Korses. Ibid. pag. 20.

. Coccosteus decipiens, R. H. Traquair. Geol. Mag. (3) Vol. V,
pag. 511.

. Coccosteus decipiens, R. H. Traquam. Ibid. Vol. VI, pag. 4,
Pac

. Coccosteus decipiens, J. V. Ronov. Üb. dev. Fische v. ob. Je-
nissei etc. Mél. géol. et paléont. Acad. Imp. d. se. de St. Pé-
tersbourg. T. I, pag. 32, Fig. 8. (Tafel).

Die devonischen Fische von Timan in Russland. 32

1891. Coccosteus decipiens, A. S. Woopwarn. Cat. Foss. Fis. Pt. II,
pag. 252, Taf. VIL

1891. Coccosteus Milleri, G. GuRrcu. Ueber Placodermen etc. Zeitschr.
d. Deutsch. geol. Ges. pag. 908 u. 909, Textfigur 5.

1891. Coccosteus decipiens, G. Güricu. Ibid. pag. 909.

Die mit sternförmigen Höckern an ihrer Oberfläche verzierten
Bruchstücke von Hautknochen dürften aller Wahrscheinlichkeit nach
zu dieser Species gehören. Leider sind dieselben derart mangelhaft
erhalten, dass nicht einmal ihre Form constatirt werden konnte.

Form. und Local. Ober-Devon, Flüsse Yarega, Myla, Kosma und
Tehirka. No. 312? No. 496, No. 153? No. 71 der Sammlung.

Coccosteus sp. indet.

Unvollständige Hautplatten, die trotz ihrer eigenthümlichen Ober-
flächen-Verzierugen einer Coccosteus-Art angehört haben mochten. Die
Verzierung besteht aus verhältnissmässig sehr grossen rundlichen Höckern,
bei denen an vielen Stellen die oberflächlichsten Schichten durch
Abreibungen entfernt worden sind; in Folge dessen machen sich
die tiefer liegenden Lamellen der Knochensubstanz als concentrische
Streifen im Innern der äusserlich beschädigten Höckern (t) bemerkbar.

b

[ 2e 2° Ä
1“ © 2 73a%9,

/ ©

Bio) 212,0:
Coccosteus sp. indet. Unvollständige Hautplatten. t — Tuberkel. Halbe Grösse.

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Myla No. 496 der
Sammlung.
Genus Chelyophorus, Agassiz.
(Poiss. foss. V. G. R. 1845, pag. 135.)

Syn. Liognathus, J. S. Newserry. Rep. Geol. Surv. Ohio, Vol.
Jo 185 JU 181735 pas 306:

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1899. 3

34 VIII. J. V. Rohon:

Chelyophorus Verneuili, L. Acassız.

1845. Chelyophorus Verneudi, L. Acassız. Poiss. foss. V. G. R. pag.
135, Taf. XXXIa,, Fig. 14—19.

Von dieser interessanten Form ist nur ein Exemplar vorhanden,
das in der beigegebenen Figur 22. abgebildet ist. Es ist dies eine
zerbrochene, aus drei Stücken bestehende dorsale Gelenkplatte.
Das mittlere Stück (a) zeigt den stark beschädigten Fortsatz (Pro-
cessus obstans, Paxper), während die beiden Seitenstücke (b, c), die
runzelartige Verzierungen (w) und Gelenkflächen zeigen.

be. 22.
Chelyophorus Verneuili, L. Acassız. Os articulare dorsi. pro = Processus obstans,
w — Runzeln der Oberfläche, gf — seitliche Gelenkflächen. Viermal vergrössert.

Vergleicht man die beistehende Figur 22 mit den Abbildungen
von L. Acassız (l. c. 2) auf Tafel XXXI a, Figur 15 und 15 a, ferner
mit der auf Taf. 7 in den Figuren 35 und 38“ von Chr. H. PAxpER
(1. c. 13), so fällt die zwischen allen bestehende Aehnlichkeit sofort auf.

Form. und Local. Mittel-Devon, Fluss Oukhta, Nr. 264 der
Sammlung.

Genus Homosteus, Asmuss.

(Das vollkommenste Hautskelet der bisher bekannten Thierreihe (Inaugural-
Dissertation. Dorpat 1856), pag. 8. (Homostius).

Syn. Asterolepis, L. Acassız. Poiss. foss. V. G. R. 1845, pag.
89 (ex parte).

Homosteus sp. indet.

Einige Bruchstücke, offenbar mächtiger Hautplatten liegen vor.
Dieselben erinnern ihrer ganzen Beschaffenheit nach an Stücke von
Os occipitale externum und Os dorsale medium.

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Tchoute. Nr. 18 der
Sammlung.

Die devonischen Fische von-Timan in Russland. 35

Genus Heterosteus, Asmuss.

(Das volikommenste Hautskelet der bisher bekannten Thierreihe (Inaugural-
Dissertation. Dorpat 1856) pag. 7 (Heterostius).

Syn. Zchtyosauroides, S. Kuroraa. Zweiter Beitr. Geogn. u. Pa-
laeont. Dorpat’s, 1837, pag. 35.

Chelonichthys, L. Acassız. Poiss. Foss. Vol. I. 1844, pag. XXXIII.

Asterolepis, L. Acassız. Poiss. foss. V. G. R. 1845, pag. 89 (ex
parte).

Heterosteus sp. indet.

Theile von unzweifelhaft mächtigen Hautplatten, deren mangel-
hafte Erhaltung keine nähere Bestimmung zulässt. Die beiliegende
Zeichnung (Fig. 23) besitzt sehr grosse Aehnlichkeit mit jener von
L. Asassız (l. c. 2) in der Tafel 32 bei Figur 16 abgebildeten Haut-
platte; mithin dürfte die Zuziehung der hier gezeichneten Platte zu
Heterosteus volle Berechtigung haben.

EZ

Fig. 23.
Heterosteus sp. indet. Unvollständiger Hautknochen. k — kantenförmiger
Vorsprung. Halbe Grösse.

Form. und Local. Ober-Devon, Flüsse Tchoute und Zylma.
Nr. 18, Nr. 473? der Sammlung.

Genus Peleeyphorus, Trautschold.

(Zeitschrift der Deutschen geol. Ges. Bd. XLII. 1890, pag. 576.)

Syn. Coccosteus, H. TraurscnorLn. Zeitschr. d. Deutsch. geol.
Ges. 1889, pag. 36, Taf. V. (Sep.-Abdr.)
3*

36 VIII. J. V. Rohon:

Diesen Gattungsnamen hat H. Traurscuorn für vereinzelte Haut-
schilder mit beilfürmigem, an der Innenfläche vorkommenden Fortsatz
vorgeschlagen. Die Schilder stellen stark gewölbte Rückenplatten dar ;
dieselben wurden ehedem zu Coccosteus gerechnet.

Pelecyphorus Tchernychevi, sp. nov.

Name: zu Ehren des Herrn Akademikers Turonvosıs NIKOLAJEVICH
ToHERNYCHEV in St. Petersburg.

Dimensionen:

Länge, gemessen in der Medianebene . . . . . . . . . 14 cm.
Grosste ‚Breite er WW. LITRES TE
Breite in der Nähe des stumpfspitzigen Endstückes . . . 2 ,

Unvollständiges Dorsalschild (Os dorsale posterius) von einem
sehr grossen Exemplar. Das Schild sitzt fest in einem sehr harten,
krystallinischen Kalkstein, in welchem Bruchstücke von Goniatiten
zerstreut liegen. Die überaus grosse Härte des Gesteins verhinderte
das vollständige Herauspräpariren des Schildes, so dass nur der
hintere Endabschnitt des mächtigen, ventralwärts gelegenen Fort-
satzes freigelegt werden konnte (Fig. 24, b bei f). Wie aus dieser
Abbildung ersichtlich, entspringt der Fortsatz an der Innenseite des
Schildes senkrecht und nach abwärts fortschreitend ; derselbe beginnt
am äussersten hinteren Ende des Schildes und breitet sich seitlich
flügelartig aus, d. h. die Knochenmasse, aus welcher er besteht, breitet
sich rechts und links aus, um mit der inneren und unteren Schild-
masse zu verschmelzen. Aus dem herauspraeparirten Abschnitt des
Fortsatzes ersieht man mit aller Gewissheit, dass der Fortsatz kamm-
artig nach hinten verläuft. Wieweit dieser Fortsatz nach vorn reicht,
konnte aus dem vorhin erwähnten Grunde nicht eruirt werden. Schon
die Mächtigkeit des Fortsatzes, welcher jenen von Panper (1. c. 13) auf
Taf. VI. Fig. 9, 11 und von TraurscnoLp (1. c.23) auf Tafel V, Fig. 2 — 6 ab-
gebildeten Fortsätzen entspricht, weist mit Bestimmtheit auf die Zugehö-
rigkeit dieses Schildes zu der Gattung Pelecyphorus hin.

Dem gegenüber ist Gurıcm’s Ansicht: „Die Lage des Fortsatzes
am hinteren Ende des festen Aussenskelets legt den Gedanken nahe,
dass er als Stützapparat für den eines festen Aussenskelets entbeh-
renden Schwanzes diente. Man wird diesen Körper als einen, für
den besonderen Zweck besonders entwickelten oberen Wirbelbogen
auffassen können“ (l. c. 6, pag. 906) unrichtig. Keine Thatsache

Die devonischen Fische von Timan in Russland. 37

kann zu Gunsten dieser Auffassung angeführt werden. Die den Fort-
satz bildende Knochenmasse erwies sich nach allen Richtungen mit der
knöchernen Substanz des Schildes zusammenhängend und der histolo-
gischen Beschaffenheit nach übereinstimmend. Hievon konnte ich mich
an mehreren kleineren Exemplaren von Fl. Sjas in St. Petersburger
Gouvernement, wie sie TraurschoLn beschrieben, in bestimmter Weise
überzeugen. Nebenbei will ich bemerken, dass der Fortsatz bei den
kleineren Pelecyphorus-Schildern, in der von TRaurscHoLD angegebenen
und gezeichneten Weise weit nach vorne reicht, dass derselbe jedoch
durchaus nicht den von TravrscnoLp angenommenen Contour haben
musste (l. c. 23, pag. 40).

Die constante Lage, durch welche der Fortsatz völlig senkrecht
zur Innenfläche des Rückenschildes gestellt erscheint, lässt die Pele-
cyphorus-Schilder von ähnlichen Heterosteus- und Dinichthys-Schildern
unterscheiden. Die Mächtigkeit der in Rede stehenden Hautplatte
liess mich anfänglich vermuthen, dass auch dieses Rückenschild zu
Dinichthys gehöre; die genaue Untersuchung des Fortsatzes überzeigte
mich jedoch von dessen Pelecyphorus — Natur.

Fig. 24. a, b, c.
Pelecyphorus Tehernychevi, nov. sp. Unvollständiges Dorsalschild (os dor-
sale posterius). a — Ansicht der freien Oberfläche, b— der Schildfortsatz
von vorne gesehen, ce — Tuberkel, etwas vergrössert. Ein Drittel der natür-
lichen Grösse.

Die Beschaffenheit der Oberfläche des offenbar ovalen Schildes
bietet in mehrfacher Beziehung interessante Verhältnisse. Zunächst
muss bemerkt werden, dass das hintere Ende des Schildes eine Ab-
rundung aufweist; dies geht namentlich aus den beiderseitigen, fast

38 VIII. J. V. Rohon:

vollkommen erhaltenen und nach dem hinteren Endabschnitt verlau-
fenden Rándern hervor. Der mittlere Abschnitt des Schildes weist sehr
bebeutende Wôlbung auf, die vordere Contourlinie der Wólbung ent-
spricht beiláufig einer Parabel, während sich die Wölbung des Schildes
an seinem hinteren Ende bloss auf die Mitte beschränkt, da das
Schild von da an nach rechts und links sich abflacht.

Nicht uninteressant sind die Verzierungen der Oberfläche des
Schildes, welche allerdings nur stellenweise gut erhalten sind; zum
grossen Theile sind dieselben zerstört. Die Verzierungen bestehen aus
zweierlei von einander wohl unterscheidbaren Tuberkeln.

Die eine Art besteht aus stumpfspitzigen, runden und glänzenden
Tuberkeln, welche regellos, bald dichter, bald mehr zerstreut zu beiden
Seiten des Schildes geordnet sind. Die Basis der Tuberkeln ist strahlig
oder glatt. Die radiären Streifen mancher benachbarter Tuberkeln
fliessen in einander. Zwischen den einzelnen Streifen bemerkt man bald
spaltenförmige, bald porenartige Oeffnungen, welche meist die Mün-
dungen der Havers’schen Kanäle nach aussen vermitteln. Die Spitze
der gut erhaltenen Tuberkeln ist glänzend; dies rührt jedoch nicht
etwa von dem Vorhandensein des Schmelzes, wie man bei flüchtigem
Blick annehmen könnte, sondern von starker Abreibung her. Von der
Richtigkeit dieser letzteren Annahme überzeugt man sich mit Be-
stimmtheit an solchen Tuberkeln, deren Spitze abgebrochen ist. In
allen derartigen Fällen bemerkt man, dass die innerlich erscheinenden
Hügelchen in völlig gleicher Weise, wie die Tuberkelspitze glänzen.
Sämtliche Tuberkel, mitunter von beträchtlicher Grösse, bestehen aus
mehreren kappenartig über einander gelagerten Schichten compakter
Knochensubstanz, welche anscheinend leicht von einander, wie etwa
Blätter, zu trennen sind. Aehnliche Beobachtung kann man namentlich
an den ihrer Spitze beraubten Höckern in verschiedenen Höhen sehr
leicht anstellen.

Die zweite Art der Tuberkeln, welche hauptsächlich im mittleren
Schildabschnitt zur stärkeren Entwickelung gelangten, sind sehr klein,
rund oder spitzig, stets an ihrer Oberfläche glänzend und sehr dicht
an einander gereiht; ihre Basis ist selten radiär gestreift und sie
zeigen manchmal in Folge ihrer gegenseitigen Verbindungen reticuläre
Anordnung, so dass sie demzufolge Netze darstellen. Diese Tuberkel-
art entspricht wohl nur jungen Gebilden, welche von den tieferen
Schichten gegen die Oberfläche hinaufrücken, um die älteren, möglicher-
weise abgenützten Tuberkel zu ersetzen. Diese Anschauungsweise
drängt sich dem Beobachter bei eingehender Untersuchung der Be-

|

Die devonischen Fische von Timan in Russland. 39

ziehungen zwischen den verschiedenen Höckern zu einander unwill-
kürlich auf. Obgleich der Untergang der oberflächlichsten (älteren)
Tuberkel einerseits und andererseits die Regeneration der Tuberkeln
von Innen nicht Schritt für Schritt an den wenigen Dünnschliffen
verfolgt werden konnte, ist die eben ausgesprochene Annahme höchst
wahrscheinlich, weil sonst das Vordringen der kleinen Tuberkeln aus
den tieferen Schichten unverständlich bleiben müsste. Ueberdies
konnte ich ähnliche Vorgänge an Kopfschildern anderer Fische aus
den devonischen Ablagerungen ziemlich genau verfolgen.

Der Schleimkanal (Fig. 24 sk), welcher am hinteren Ende
des Schildes entspringt und nach kurzem bogenförmigen Verlauf nach
vorn verschwindet, ist schwach entwickelt, immerhin deutlich sichtbar.
Die Verlaufsrichtune des Schleimkanals weicht von jener bei Coc-
costeus wesentlich ab.

Die histologische Structur des Schildes, welche ich an
Dünnschliffen von mehreren abgesprengten Stückchen beobachtet habe,
erwies allenthalben, dass sowohl die Schildmasse als der mächtige Fort-
satz (Fig. 24 bei f) aus spongiöser Knochensubstanz bestehen. Hingegen
bestehen die Tuberkel an der Oberfläche des Gebildes aus compakter
Knochensubstanz, indem die Grundsubstanz mit ihren weniger zahl-
reichen Knochenzellen bogenförmig über einander gelagerte Schichten
darstellt. Sämtliche Schichten werden meist in den Seitentheilen der
Tuberkeln durch aufwärts verlaufende Havers’sche Kanäle durch-
brochen; dabei kommen die oberflächlichen Mündungen der Havers’schen
Kanäle grösstentheils zwischen den radiären Streifen der Tuberkel
basis vor. Die Knochenzellen (Knochenkörperchen) besitzen mehrere
kurze, jedoch verästelte Fortsätze. Die Havers’schen Kanäle verlaufen
innerhalb der Knochenmasse in verschiedenen Richtungen und sind
unter einander netzartig verbunden. Die Schichtung der Grundsub-
stanz ist undeutlich ausgeprägt. Die eben geschilderten histologischen
Verhältnisse stimmen mit den überhaupt bei Placodermen-Schildern
beobachteten Verhältnissen vollkommen überein.

Verbreitung. Pelecyphorus Tchernychevi kommt nur im Timan
und möglicherweise am Flusse Sjas des St. Petersburger Gouvernements
vor. Ueberreste kleinerer Species sind nicht im Timan-Gebiete, sondern
an der Sjas und in Central-Russland gefunden worden. In Jendo-
wischtsche sind zwei kleinere Schilder von Ta. THERNYscHEv und mir
gefunden worden, welche aller Wahrscheinlichkeit nach zu Pelecy-
phorus gehören. Das von mir gefundene Schild hatte ausnehmend
kleine Tuberkel an seiner Oberfläche. Die Tuberkel haben die Aehn-

40 VIII. J. V. Rohon:

lichkeit mit winzigen Sternchen, wie solche vor vielen Jahren v. Ercx-
waLD (Nachtrag zu den Fischen von Pawlowsk) beschrieben, abge-
bildet und als Pferichthys-Reste bestimmt hat. Dagegen sind die
Oberflächen-Verzierungen des von Tonernysonev gefundenen Schildes
wesentlich verschieden von denen der übrigen; auch ist die Ober-
fläche des Schildes schwach gewölbt. Der Fortsatz beider Schilder
ist stark entwickelt, wie bei allen anderen hierher gehörigen Schildern.
Demzufolge dürften etwa drei Pelecyphorus-Species im europäischen
Russland vorkommen.

Form. und Lokal. Ober-Devon (Domanik) *), Fluss Tchoute.
Nr. 281 der Sammlung.

Genus Asteroplax, Smith Woodward.
(Ann. and Mag. of Nat. Hist. (6) Vol. VIII, pag. 11.)

Diese Gattung wurde von A. Suirm Woopwarn für Kopfplatten
von verschiedener Form gegründet. Der Oberflächenbeschaffenheit
nach dürften dieselben zu der Familie Coccosteidae gestellt werden.

Asteroplax scabra, A. Smirm WoopwaRo.

1891. A. Smira Woopwarn. The Devonian Fish-Fauna of Spitzbergen.
Ann. and Mag. of. Nat. Hist. (6), Vol. VII, pag. 11, Taf.
IE ie, 1,02,

Einige wenige, unvollständig erhaltene Bruchstücke von Haut-
platten dürften zu dieser Art gehören. Wenigstens deuten darauf die

*) Ueber die Abstammung des Wortes Domanık herrscht noch Ungewissheit.
ALEXANDER GRAF KeyserunG (Ueber den Domanik. Verhandl. d. Russ. Kais. mineral.
Ges. Jahrg. 1845— 46. St. Petersburg 1846 pag. 160), sagte bereits vor vielen Jahren
Folgendes: „Schliesslich machen wir aufmerksam, dass es nicht wenig schwierig
ist, zu einem etymologischen Verständniss des Wortes Domanık zu gelangen. So
heisst es an Stelle und Ort nicht Domanire, wie Bornuvo&ozov schreibt. Sürjanisch
ist das Wort nicht. Eine Conjectur lieferte mir v. Grewr, Forstmeister in Ust-
Syssolsk, der es von dem Russischen Dom (Haus) und Anıra, Taufnahme des ersten
berühmten SrRocavov, der von den Wytschegda-Gegenden Besitz nahm, herleitete.
Der jüngst verstorbene Kenner slavischer Sprachen, Prof. Preis, meinte jedoch,
dass diese Herleitung nicht dem Geiste der Sprache angemessen wäre und glaubte,
dass man richtiger den Namen von der Wurzel Dym, Rauch herleiten müsste.
(Dymnix — Rauchgeber, wäre Russisch, und nach dem Einschalten eines Vocales
zwischen zwei Consonanten, nach dem Erfordernisse der „finnischen Sürjanen-
Sprache (Dymanık.“)

Die devonischen Fische von Timar in Russland. 41

Verzierungen an der Oberfläche, welche so ziemlich mit denen von
A. Surrm Woopwarn (I. c. 18, Fig. 1, 2) abgebildeten übereinstimmen.
Form. und Loc. Ober-Devon. Fl. Tchirka.
Nr. 71 der Sammlung.

Ordo. Crossopterygii.
Fam. Holoptychidae.
Genus Holoptychius, Agassiz.

(Acassız in Murchison’s Silur. Syst. 1839, pag. 599 (Holoptychus) und Poiss. foss.
V. G. R, 1844, pag. 68).

Holoptychius nobilissimus, L. Acassız.

1835. Gyrolepis giganteus, L. Acassız. Poiss. foss. Vol. II. pt. I. pag.
DTA ENIX, Fig. 13: |

1839. Holoptychius nobilissimus, L. Acassiz, in Murchison’s Silur. Syst.
202000, Taf. II. Big! 1, 2.

1841. Holoptychius nobilisstmus, H. Mirrer. Old Red Sandstone, pag.
Oza IX. Big. 2.

1844. Holoptychius Murchisoni, L. Acassız. Poiss. foss. V. G. R. pag.
Tom Dar. XXI. Eis. 2.

1845. Holoptychius nobilissimus, L. Acassız. Ibid. pag. 73, 140, Taf.
XXIII., Taf. XXIV., Fig. 2, Taf. XXXIa., Fig. 26.

1855. Holoptychius nobilissimus, F. M'Coy. British Palaeoz. Foss.
pag. 59.

1860. Holoptychius nobilissimus, E. v. Ercawarn. Lethaea Rossica.
Mol pas. 1502.

1888. Holoptychius nobilissimus, M. Lonest. Ann. Soc. Géol. Beleg.
MoN EM pan 12 M0)

1888. Holoptychius Dewalguei, M. Lonesr. Ibid. pag. 134, Taf. L.,
Het, Taf. II, Fig: 1A, Taf. IL Fig: 1, 3,5, 6,.Taf. MV;
Fig. 1—3.

1890. Holoptychius nobilissimus, WoopwaRD und ŠHERBORN. Cat. Brit.
Foss. Vertebrata, pag. 97.

1890. Holoptychius nobilissimus, R. H. Traquaır. Proc. Roy. Soc.
Edinb. Vol. XVII., pag. 388.

1890. Holoptychius nobilissimus, J. V. Ronov. Melang. géol. et paléont ;
tirés du Bull. de l’Acad. Imp. d. sc. de St. Petersbourg.
Tome I., pag. 54.

42 VIII. J, V. Rohon:

1891. Holoptychius nobilissimus, A. Sure Woopwarn. Cat. Foss. Fis.
in the British Museum. Part II, pag. 323.

Zu den am zahlreichsten vertretenen Versteinerungen gehören
unstreitig die Holoptychius-Reste, welche allenthalben wo devonische
Fische in Russland vorkommen, gefunden werden. Wie in anderen
Fällen, bestehen ebenso diesfalls die Holoptychius-Reste aus isolirten
Schuppen, Zähnen und Kieferstücken, deren Erhaltungsweise meistens
als eine vorzügliche bezeichnet werden muss.

Fig. 25. Eig. 26.
Holoptychius nobilissimus, L. Acassız. Holoptychius nobilissimus, L. AGas-
Ansicht der Aussenfläche zweier Schup- sız. Ansicht der Aussenfläche einer
pen. vr — Vorderrand, kr — Hinterrand, unvollständigen Schuppe. vr —
w — Rippchen, £— Tuberkel. Natürliche Vorderrand, w — Rippchen. */,

Grösse. der natürlichen Grösse.

Die anbei befindliche Figur 25 zeigt uns die Oberfläche zweier
vollständig erhaltener Schuppen. Der obere punktirte Abschnitt stellt
den glatten Vorderrand dar (vr); dagegen zeigt die Oberfläche des
Hinterrandes wulstförmige Erhabenheiten oder Rippchen (w) und stern-
förmige Höckerchen oder Tuberkel (t).

In der Figur 26 bemerkt man etwa zwei Drittel einer dritten
Schuppe mit dem glatten Vorderrand (vr) und verzierten Hinterrand
(hr). Die Verzierung bei den letzteren besteht aus längeren und
kürzeren, mehr oder weniger geschlängelten Rippchen (w).

Die mikroskopische Structur verhält sich in der von
mir (pag. 46—51 1. c. 15,) an anderer Stelle eingehends beschrie-
benen Weise und stimmen also auch diesbezüglich die vorliegenden
Schuppen mit allen anderen Holoptychius-Schuppen überein.

Weitere Exemplare, deren Zugehörigkeit zu derselben Art unzweifel-
haft erscheint, sind in den Figuren 27 und 28 gezeichnet. In der
ersteren erblicken wir die äussere Oberfläche, eines Unterkiefers

Die devonischen Fische von Timan in Russland. 43

welche mit Rippchen (w) und sternförmigen Höckerchen bedeckt ist; am
_ oberen Rande ragen rechterseits kegelförmige und scharf zugespitzte

Fig. 27.
Holoptychius nobilissimus, L. Acassız. Unvollständiger Unterkiefer.
z Kleine Randzähnchen, » — Rippchen. Natürliche Grösse.

Zähnchen (z) hervor. Die von kleinen Stückchen des Unterkiefers
und einiger Zähnchen angefertigten Schliffe ergaben die charakteri-
stischen Merkmale, die den Holoptychius auszeichnen.

Fig. 28.
Holoptychius nobilissimus, L. Acassız. Zahn. str — Streifen
an der Oberfläche. Etwas grösser gezeichnet.

Die Figur 28 zeigt einen ziemlich gut erhaltenen Zahn, der namen-
tlich am proximalen (unteren) Ende sehr deutliche Streifung (str) aufweist.

Form. und Local. Ober-Devon, Flüsse: Ichma, Soula und Vo-
longa. No. 318b, No. 281 und No. 360 der Sammlung.

Holoptychius giganteus, L. Acassız.

1839. Holoptychius, R. J. Murcemisox. Silur. Syst. pag. 600, Taf. II.,
Be

1845. Holoptychius giganteus, L. Acassız. Poiss. Foss. V. G. R. pag.
73, 140, Taf. XXV., Fig. 3—10.

1848. Holoptychius princeps, F. M'Coy Ann. Mag. Nat. Hist. (2), Vol.
II., pag. 130.

A4 VIII. J. V. Rohon:

1854. Holoptychius giganteus, R. J. Muromsox. Siluria, Tat. XXXVI,
Kiel:

1855. Holoptychius giganteus, F. M’Coy. Brit. Palaeoz. Foss. pag. 594.

1855. Holoptychius princeps, F. M’Cor. Ibid. pag. 595.

1888. Holoptychius giganteus, M. Lonesr. Ann. Soc. Géol. Belg. Vol.
XV., pag 146, Taf. VL, Fig. 2, 3, Taf. VIPR56

?1889. Holoptychius giganteus,? J. 5. NewBERRY. Palaeoz. Fishes N.
America, pag. 101, Taf. XIX, Fig. 15, 16.

1890. Holoptychius giganteus, WoopwaRD und SHERBoRN. Cat. Brit.
Foss. Vertebrata, pag. 96.

1890. Holoptychius giganteus, J. V. Ronov. Melang. géol. et paléont ;
tir. du Bull. de l’Acad. Imp. d. sc. de St. Pétersbourg. Tome
pas 33:

1891. Holoptychius giganteus, A. Surran Woopwarn. Cat. Foss. Fishes
in the British Museum. Part. II, pag. 325.

Nach wiederholter eingehender Prüfung der hierher gerech-
neten Versteinerungen konnte ich mich durch die bedeutenden
Dimensionen nicht von der Ueberzeugung abbringen lassen, dass die
Objecte thatsächlich zu derselben Art gehören. Dies gilt namentlich

Holoptychius giganteus, L. Acassız. Unvolllstän-
diger Unterkiefer. a — Aussenfläche des Unter-
kiefers, b — vom Vorderrande gesehen, ce — Querschnitt eines grossen Zahnes
und Querschnitte kleiner Randzähnchen (z), é — Tuberkel, 3 = Querschnitte
Havers’scher Kanäle, kn- Knochenmasse des Unterkiefers. a und 5 dritt-
halb der natürlichen Grösse, ce —zweimal bei Z, viermal bei z vergrössert.

<

Die devonischen Fische von Timan in Russland. 45

von dem nebenan gezeichneten Unterkiefer (Fig. 29). Es geht dies
ausser aus der Oberflächenstructur schon daraus hervor, dass der
mikroskopische Bau der grossen und kleinen Zähne (Fig. 29. Z, z.)
von derselben Beschaffenheit erscheint, welche die Aoloptychius-Zähne
Charakterisirt. (Vergl. Fig. 29. bei c. H und z.)

Was die Oberflächensculptur des Unterkiefers anlangt, so ist die-
selbe durch zahlreiche rundliche Höckerchen (t) von verschiedener
Grösse ausgezeichnet. An verticalen Querschlifien von den Höckern
und denen darunter gelegenen Theilen erwies sich dieselbe histo-
logische Zusammensetzung, wie solche an Querschliffen von Holopty-
chius-Schuppen beobachtet wird.

EB- u

a

Fig. 30.
Holoptychius giganteus, L. Acassız. Unvollstándiger Zahn von
der Seite gesehen. b — Querschnitte der proximalen und di-
stalen Querschnittsfläche. k — kantenförmiger Vorsprung,
str — Streifen der Zahnoberfläche, Æ— Havers’sche Kanäle
an Querschnitten. Bei a der Zahn etwas grösser gezeichnet,
bei 5 dreimalige Vergrösserung.

Desgleichen weist auch der in der beiliegenden Figur 30 a, b.
abgebildete Zahn einen den Holoptychius-Zähnen eigenartigen Bau auf.
Die gewöhnlich glatte distale Spitze ist hier abgebrochen. Der proxi-
male Abschnitt des Zahnes, welcher ebenfalls unvollständig erhalten
ist, zeigt die charakteristische Längsstreifung (str). Bei b sind die
Querschnittsflächen des Zahnes dargestellt; man bemerkt da die Ha-
vers’schen Kanäle (H) und die in einander greifenden Theile des
Vasodentins.

Form. und Local. Ober-Devon, Fl. Tchoute und Zylma. No. 724,
No. 469 der Sammlung.

Holoptychius sp. indet.

Von etwas abweichender Form sind einige Zähne, welche aller-
dings zu einer Holoptychius-Art gerechnet werden müssen; da sie

46 VIII. J. V. Rohon:

indes von den Záhnen der vorhin beschriebenen Arten entfernt sind,
und ohne andere Theile, wie Schuppen und Kieferstücke gefunden
wurden, so musste der Versuch einer Species-Bestimmung unter-
bleiben.

Fig. 31.
Holoptychius sp. indet. a— Zahn von der Vorder-
fläche gesehen, b — Bruchstück eines anderen Zahnes,
c Querschnitt des Zahnes, a und bnatürliche Grösse
c viermal vergrössert.

Grosse Ähnlichkeit besitzt der bei a gezeichnete Zahn mit dem
von M. Lomesr (l. c. 11) auf Tafel II, Fig. 8, 9 abgebildeten Zahne.

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Zylma. No. 469? der
Sammlung.

Genus Glyptolepis, Agassiz.
(Poiss. foss. vol. II, part. II. pag. 179.)

A. Suıru Woopwanro (I. c. 17) stellt Glyptolepis zu Holoptychius und
unterscheidet 1. den eigentlichen Holoptychius („I, Holoptychius proper,“
17. pag. 233) und 2. Glyptolepis (17, pag. 331).

Nach meinen eigenen Erfahrungen bestehen aber zwischen der
makroskopischen und mikroskopischen Structur der Holoptychius- und
Glyptolepis-Schuppen nicht unbedeutende Unterschiede. Die ersteren
sind stets dicker und haben stärkere Oberflächen-Verzierungen, welche
aus Rippchen und sternförmigen Höckerchen bestehen und je nach
der Species verschiedenes Verhalten aufweisen.

Die mikroskopiscken Unterschiede zwischen beiderlei Schuppen
habe ich bereits vor Jahren angegeben (1. c. 15, pag. 48.): „Zunächst ist
die mittlere Knochenschicht viel schwächer bei Glyptolepis entwickelt
und man kann daselbst nicht, wie bei Holoptychius, zwei verschiedene
obere und untere Lagen unterscheiden. Ferner ist die untere Knochen-

Die devonischen Fische von Timan in Russland. 47

schicht, das Zsopedin, mit Bezugnahme auf die Anordnung der Knochen-
zellen verschieden. Die letzteren sind bei Glyptolepis wie bei Osteo-
lepis und noch anderen devonischen Fischen, entsprechend der regel-
mässig parallelen Lamellirung, gleichfalls regelmässig parallel und
horizontal gelagert; dem gegenüber sind die Knochenzellen bei Holo-
ptychius-Schuppen nach verschiedenen Richtungen orientirt“. (Vergl.
Ronox, 15, Figur 8 der Taf.)

Mithin dürfte wohl Glyptolepis, wenn auch nicht eine selbständige
Gattung, so wenigstens eine Unter-Gattung bilden.

Glyptoleips intermedius, Sp. nov.

Eigenthümlich verzierte Schuppen, welche ich einer neuen Spe-
cies zutheilen möchte. Dieselben sind verhältnissmässig sehr dünn;
ihre Oberfläche enthält an beiden Seiten des Vorderrandes bogen-
förmige feine Streifen (Fig. 32, str), zwischen denen in der mittleren
Partie desselben Randes winzige, sternförmige und glänzende Hö-

a Mn

«il

We ==>

Fig. 32.
Glyptolepis intermedius, sp. nov. Oberfläche der vollständig
erhaltenen Schuppe. {= sternformige Tuberkel (Höcker),
str — Streifung des Vorderrandes, w — Leisten oder Rippchen
des Hinterrandes. Dreimal vergróssert,

ckerchen (t) hervortreten. Der hintere Rand der Schuppe ist mit
dünnen geraden Rippchen ausgestattet (w). Die Rippchen sind in den
Seitentheilen kürzer, in der mittleren Partie hingegen länger, distal
dünner, proximal dicker.

Der histologische Bau stimmt mit jenem anderer Glyptolepis-
Schuppen überein.

Form. und Local. Ober-Devon, Fl. Yarega. No. 312 der
Sammlung.

48 VIII. J. V. Rohon:

Glyptolepis brevistriatus, Sp. nov.

Isolirte Schuppen von rundlicher Form und dünn. Am Vorder-
rande derselben fehlen die bei den Schuppen vorhergehender Art vor-
handenen sternförmigen Höckerchen ; hingegen sind die Seitentheile
des Vorderrandes ebenso gestreift, wie die betreffenden Partien jener
Schuppen. Fig. 33., str.

Fig. 33.
Glyptolepis brevistriatus, sp. nov. Oberfiáchen-Ansicht zweier
Schuppen, str — Streifung des Vorderrandes, vr — Vorderrand,
w — Fippchen oder Leistchen des Hinterrandes. Fünfmal ver-
gróssert.

Bei manchen Schuppen bemerkt man eine bogenfórmige Strei-
fung auch am Hinterrande. Eigenartiges Verhalten weisen die Rippchen
am Hinterrande (w) auf; sie sind sehr kurz und scheinbar mit
Schmelz überzogen. Wegen dieses Verhaltens möchten diese kleinen,
etwas gewölbten Schuppen einer neuen Art angehören.

Die mikroskopische Structur zeigt dieselben Verhältnisse, wie
sie an Querschliffen von anderen Glyptolepis-Schuppen zu sehen
sind.

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Yarega. No. 312 der
Sammlung.

Genus Phyllolepis, Agassiz.
(Poiss. foss. V. G. R. 1844, pag. 67.)

Phyllolepis Corneti, M. Lonsst.

1888. Phyllolepis Cornett, M. Lonesr. Ann. Soc. Geol. Belg. Vol.
DOUÉ pass OA PRC 6-

1891. Phyllolepis Corneti, A. Sun Woopwarp. Cat. Foss. Fishes in
the British Museum. Part. II, pag. 314.
Unvollständig erhaltene Bruchstücke von Platten, deren Ober-

fläche concentrisch gestreift erscheint. Aus der Vergleichung dersel-

Die devonischen Fische von Timan in Russland. 49

ben mit denen von M. Lomesr (I. © 11) auf Tafel X in den Figuren
3—5, 6 und auf Tafel XI in der Figur 9 abgebildeten, ergab sich
eine grosse Aehnlichkeit. Eine weitere Aehnlichkeit zeigt auch die
von J. S. NewBerry (1. c. 12) in der Figur 11 auf Taf. XIX. ge-
zeichnete Platte.

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Yarega. No. 312? der
Sammlung.

Fam. Cricodontidae.

Die verhältnissmässig sehr zahlreich vorhandenen Ueberreste die-
ser sehr wenig bekannten Familie bestanden ursprünglich aus iso-
lirten Zähnen und Kieferstücken, von denen besonders die Zähne in
grosser Menge aus Russland bekannt geworden sind.

Die vereinzelten Zähne fasste R. Owen (Microscopic Journal,
Vol. I. 1841 pag. 4. und Odontography 1840—1849) unter der ge-
nerischen Bezeichnung Dendrodus zusammen. S. Kurorca (Beitrag
zur Geognosie und Palaeontologie Dorpats und seiner nächsten Um-
gebung. St. Petersburg 1835.) beschrieb dieselben isolirten Zähne sowie
im Zusammenhange mit Unterkiefertheilen als Krokodilzähne und
der St. Petersburger Akademiker Parrot, dem die Litteratur die erste Dar-
stellung der Dendrodus-Zähne (Essai sur les ossements fossiles des
bords du lac de Burtneck en Livonie. Mem. de l’Acad. Imp. d. sc.
St. Pétersbourg 1838. Taf. VII.) verdankt, beschrieb dieselben als
Saurier-Zähne (pag. 92 und 93).

Erst R. Owen, der die Gattung Dendrodus nach der Structur
der Zähne (dévdoov — der Baum, ôdoùs — der Zahn) aufstellte,
erkannte die Fischnatur derselben.

L. Acassız löste die Gattung Dendrodus nach der Verschieden-
heit der Zahnform in mehrere Genera auf; er behielt für die einen
den Namen Dendrodus, während er den übrigen neue Namen gab,
nämlich: Platygnathus, Lamnodus und Cricodus.

Car. H. PaxpER vereinigte die Gattungen Dendrodus, Dre
(welchen er in Polyplocodus umwandelte), Platygnathus und Gyropty-
chius M’ Cox (Lamnodus weigerte sich Pander anzuerkennen) in eine
eigene Familie der Dendrodonten (Ueber die Saurodipterinen, Den-
drodonten, Glyptolepiden und Cheirolepiden des devonischen Systems.
St. Petersburg 1860, pag. 24).

Tu. Huxzex stellte Dendrodus und Cricodus zu der Ganoiden-
Familie der Cyclodipterinen (Preliminary Essay upon the
systematic arrangement of the Fisches of the Devonian Epoch. Mem.
Geolog. Survey Unit. Kingd. Dec. X. 1861).

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1899, 4

50 VIII. I. V. Rohon:

K. A. v. Zırter vereinigte die Gattungen Dendrodus, Oricodus und
Gyroptychius mit den Cyclodipterinen (L c. 28, pag. 177—181)..

R. H. Traquair stellte Dendrodus zu der Familie Holopty-
chiidae und Cricodus zu der Familie Rhizodontidae (20, pag.
513, 514) und erklärte die Familien-Namen Holoptychiidae und
Dendrodontidae für synonim (l. c. 21, pag. 490).

A. Surrm Woopwarn schloss sich der Eintheilung Traqua-
ir's an und beschreibt die Dendrodus-Species bei den Holopty-
chiiden und Cricodus-Arten bei den Rhizodontiden (l. c. 18,
pag. 338 und pag. 363).

Im Jahre 1880 publicirte H. TRavrscHoLp neues Material (1. c. 22),
welches einige bislang unbekannt gebliebenen Vordertheile des Kopfes
enthielt (Taf. IV, Taf. V), und bezeichnete dieselben als „Vorder-
theile der Schnauze des Dendrodus biporcatus“, behielt jedoch den
Gruppen-Namen Dendrodonten bei. In der Beschreibung der zwar
interessanten, leider aber sehr mangelhaft erhaltenen Objecte er-
wähnt Trautschold der Gaumenknochen, der Nasenlöcher und eines
pfeilförmigen Knochens.

Bald darauf untersuchte ich ähnliche unvollständige, in Bezug
auf die Erhaltungsweise günstigere Stücke, die ich für Schädeltheile
des Kopfes von Dendrodus und Cricodus erklärte. Zu den Kopftheilen
rechnete ich isolirte Unterkiefer und Schuppen; dabei wies ich auf
die Oberflächen-Structur und histologische Beschaffenheit des Kopf-
panzers und der Schuppen, gleich wie auf den identischen Zahnbau
hin. ‘Ich unterschied zwei Arten: Dendrodus biporcatus, L. Acassız
und Gricodus (Polyplocodus) Wenjukovi, J. V. Ronox (l. c. 14, pag. 49).

Auf Grund meiner anatomischen Untersuchungen des Schädels
hielt ich die Gruppen-Bezeichnung Dendrodonten aufrecht,
trennte indes die Dendrodonten von den Ganoiden und stellte die-
selben zu den Dipnoern. „Zu dieser Ansicht gelangte ich da-
durch, dass ich die Autostylie des Dendrodus-Schädels, d. h. das
mit dem Schädel unbeweglich verschmolzene Palatoquadratum und
das verkümmerte Hyomandibulare nachweisen konnte, — ein
Merkmal, das bekanntlich die an von den Ganoiden we-
sentlich unterscheidet.“

Dabei wies ich nach, dass der Kopf von einem einheitlichen
Hautknochen bedeckt war, dass ausser den zwei seitlich und nahe
dem Vorderrande des Kopfes gelegenen Oeffnungen, welche Traut-
schold als Nasenlöcher deutete, keinerlei grössere Oeffnungen an der
Oberfläche des Kopfes existirten; woraus ich alsdann folgerte, dass

Die devouischen Fische von Timan in Russland. 51

dieselben Oeffnungen (Nasenlöcher nach Trautschold) sehr. wahr-
scheinlich den Augenöffnungen entsprechen dürften.‘ An der
Basis des Schädels deutete ich zwei senkrecht gestellten und mit

Zähnchen besetzten Platten als Vomer, die zwei dahinter gelegenen;

mit je einem mächtigen Zahn ausgerüsteten Knochen als die Přery-
gopalatina, zwischen denen eine kurze Strecke weit, ein: schmaler
langer, mit echten Zähnchen bedeckter Knochen, von hinten kom-
mend, verlief, nämlich das Parasphenoid.

An meine Publication knüpfte sich sehr bald eine lebhafte
Discussion, die allerdings in systematischer Beziehung zu Ueberra-
schungen geführt, ohne aber in anatomischer Hinsicht eine defini-
tive Entscheidung gebracht zu haben. Der Grund hiervon lag wohl
in dem mangelhaften Material.

R. H. Traquarr, der die Discussion eröffnete, (1. c. 21, pag. 490—492)
griff in scharfer Weise meine Aussführungen an. Nach seiner Be-
hauptung sollte das von mir als Schädel gedeutete Fossil blos den
praemaxillaren Abschnitt eines solchen darstellen; das Přerygo-palati-
num sei der „duplex Vomer“ und meine Deutung des Palatoqua-
dratum und Hyomandibularé sei gänzlich verfehlt. Desgleichen be-
stehe auch die Bedeckung des Schädels nicht aus Kno-
chen sondern aus mehreren.

AH. TraurscHocn versuchte (I. c. 24.) die Resultate meiner Unter-
suchungen gegen die Angriffe Traquair’s theilweise zu verthei-
digen. Hingegen pflichtete G. Gürich (l. c. 6, pag. 904) dub
den Ausführungen Traquair’s bei.

Ich meinerseits betheiligte mich an der Discussion nur mit kr,
zen Bemerkungen (1. c. 15, pag. 21 und 22), da ich gehofft habe, wei-
teres Material behufs entscheidender Austragung der strittigen Punkte
zu erlangen; leider ging meine Hoffnung nicht in Erfüllung und es
bleibt mithin die diesbezügliche Entscheidung der Zukunft vorbe-
halten.

Ich erlaube mir an dieser Stelle nur noch wenige Bemerkungen
anzuführen. So bemerke ich zunächst, dass Traquair im Eifer des
Kritisirens meiner Untersuchungsergebnisse die nähere Bezeichnung
der von mir als Palatoquadratum und Parasphenoid ge-
deuteten Knochen unterliess; was im Interesse der Klärung ‚jener
eigenthümlichen Verhältnisse bedauerlich erscheint.

Vergebens beruft sich Traquair auf Rhizodopsis sauroides
(On the Cranial Osteology of Rhizodopsis. Traks. Roy. Soe. of Edin-
burgh Vol. XXX. Edinburgh 1883); denn aus seinen Abbildungen

4*

52 : VIII. J. V. Rohon:

des Kopfes derselben Art geht gar nichts, ausgenommen die Art der
Randbezahnung an den Kiefern, hervor, was zu den von mir geschil-
derten Verhältnissen irgend welche Beziehungen haben könnte (Vergl.
v. ZrrrEL, I. c. 28, pag. 177, Fig. 188 A, B, C). Von den mächtigen
Hauerzähnen, wie sie an den von mir als přerygo-palatina bezeich-
neten Knochen vorkommen, ist bei Arhizodopsis keine Spur zu sehen.
Es ist mir úberhaupt kein Wirbelthier, wenigstens kein Fisch be-
kannt, wo am Vomer Hauerzähne vorhanden wáren. Dies müsste
wohl der Fall sein, wenn jene zwei Knochen im Sinne Traguair's
den „duplex vomer“ darstellen sollte.

Einen sehr triftigen Grund gegen eine Vergleichung des Rht-
zodopsis und Cricodus bieten die Augenöffnungen, welche bei Ahızo-
dopsis beiderseits der Frontalia anliegen, bei Cricodus aber fehlen.
Auch kann von einer Differenzirung der sekundären Kopfknochen
in einzelne Hautplatten bei letzterem Fisch keine Rede sein.

Unter Berücksichtigung dieser und ähnlicher Umstände gelangte
H. Trautscnocp (I. c. 24, pag. 634) zu den nachfolgenden, gewiss nicht
uninteressanten Erwägungen:

„Die Gattung Dendrodus, Owen und die Species Dendrodus bipor-
catus haben aufgehört zu sein.

„Die Zähne der von Owen errichteten Gattung Dendrodus ge-
hören mit höchster Wahrscheinlichkeit den Gattungen Holoptychius
und Glyptolepis an, die zu den Crossopterigidae gehören.

„Die unter dem Namen Dendrodus beschriebenen Kiefer und
Schädel mit Zähnen bewaffnet, welche von Pulpahöhlen durchsetzt
sind und sich in der Structur den Labyrinthodonten näheren, gehö-
ren der Gattung Cricodus an. Flossen und Schuppen dieser Thiere
sind unbekannt.

„Die Stellung der Gattung Cricodus im System ist zweifelhaft.
In die Nähe von Glyptolepis und Holoptychius, wo sie in v. Zırreus
Lehrbuch der Palaeontologie. ihren Platz gefunden hat, gehört sie
jedenfalls nicht, aber auch ob sie zu den Dipnoern zu stellen, ist
mit Sicherheit nicht nachzuweisen. Als Uebergangsform zu den Am-
phibien verdienen die Cricodonten vielleicht als beson-
dere Familie den verwandten Fischformen (den Crossoptery-
gidae) angereiht zu werden.“

Endlich äusserte G. Güricn in Betreff der Stellung des Cri-
codus Folgendes (1. c. 6, pag. 905):

„Man wird deswegen die durch jenen eigenthümlichen Schä-
delbau charakterisirten Fische einstweilen als Gricodonten zu be-

Die devonischen Fische von Timan in Russland. 53

zeichnen haben. Die Identität derselben mit einer nach ihrem Kör-
perbau vollständiger bekannten Fischfamilie wird an geeigneterem
Materiale nachzuweisen sein.

In Anbetracht der in systematischer Beziehung veränderten
Sachlage widmete ich von Neuem meine Untersuchungen den iso-
lirten Zähnen, Schuppen und Kieferstücken und gelangte auf Grund
histologischer Beobachtungen bezeichneter Gebilde zu folgenden Re-
sultaten. Die früher von mir beschriebenen isolirten Schuppen, Zähne
uud Kieferstücke gehören zu der Gattung Holoptychius und nicht zu
Dendrodus. Die Zähne entbehren der Pulpahöhle und bestehen aus
Vasodentin, das einen complicirten von Owen und Paxper eingehends
beschriebenen Bau (Vergl. v. Zrrrez, 1. c. 28, pag. 173, Fig. 183) dar-
bietet. Dagegen besitzen die mit dem Schädel des Cricodus im Zu-
sammenhang gefundenen Zähne eine geräumige Pulpahöhle und zei-
gen in der Nähe der Basis einfache Falten, welche ebenso wie der
ungefaltete Abschnitt aus echtem Dentin zusammengesetzt sind.

Desgleichen verschieden ist auch der Bau der Hautknochen des
Schädels von Cricodus im Vergleich zu dem Bau des Holoptychius
(olim Dendrodus), indem bei Cricodus histologische Verhältnisse be-
stehen, welche der knöchernen Bauart der Placodermen ohne Va-
sodentin entsprechen.

Wie aus dem Vorstehenden hervorgeht, schliesse ich mich der
Ansicht Traurscuorv’s an, dass Dendrodus zu beseitigen sei, und dass
die Gattung Cricodus einer noch sehr ungenau erkannten Familie der
Cricodontidae angehören müsse. Ob diese Familie in die Ordnung der
Crossoptyrigii einzureihen wäre, das lasse ich gegenwärtig dahin
gestellt.

Genus Cricodus, Agassiz.
(Poiss. foss. Vol. II., pt. II. 1844, pag. 156.)

Syn. Polyplocodus. Car. H. Pınper. Saurodipterinen, Dendro-
donten etc. d. devon. Systems 1860, pag. 28.

Cricodus incurvus, P. Durr.

1842. Dendrodus incurvus, P. Durr. Geol. Moray, pag. 68, Taf. VI,
ber 10%

1844. Cricodus incurvus, L. Acassız. Poiss. foss. Vol. II, pt. II,
pag. 162.

54 : VIII. J. V. Rohon:

1844. Cricodus incurvuz, L. Agassiz. Poiss. foss. V. G. R. pag. 61,
88, Taf. XXVIII. Fig. 4, 5.
1891. Cricodus incurvus, A. Suirx Woopwarp. Cat. Foss. Fisches of
the Britisch Museum. Part. II, pag. 363.
© Unvollständige Zähne, schmal, stark gebogen und kurz.
Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Pecha. No. 208? der
Sammlung.

. Cricodus Wenjukovi, J. V. Ronov.

1860. Polyplocodus incurvus, Cur. H. Paxper. Saurodipterinen, Den-
drodonten etc. d. devon. Systems, pag. 82, 84, 86, Taf. X, Fig.

23, Taf. F. G, Taf. I, Fig. 1—5.

1880. Dendrodus biporcatus, H. TRavrscHoLp. Verhandl. d. Russ. Kais.

Miner. Ges. (2) Vol. XV, pag. 139, Taf. IIT.—V.

1889. Cricodus (Polyplocodus) Wenjukowi, J. V. Ronos. Mém. de
VAcad. Imp. d. se. de St.-Petersbourg, (7) Vol. XXXVI, No.
14, pag. 49, Tal. TI, Fig. 3, 4,:6, 11, Taf. Ale SP eur
und 19:

1889. Dendrodus biporcatus, J. V. Romox. Ibid. pag. 49, Taf. I, Fig.
1 und 9.

1890. Cricodus, H. Traurscaozr. Zeitsch. d. Deutsch. geol. Ges. Bd.
XII, pag. 629, Taf. XXIIL—XXV.

1891. Cricodus Wenjukovi, A. Surmu WoopwaRD. Cat. Foss. Fishes

of the Britisch Museum. Part. II, pag. 363. |

C5 ==-=e= plh

Fig. 34.
Cricodus |Wenjukovi, J. V. Romon. Unvollstándiger
Zahn. flt— Kalten und Streifen, plk = Pulpahöhle
des Zahnes. Dreimal vergrössert.

Die zu dieser Species gehörenden Stücke bestehen aus einem
unvollständig erhaltenen Zahn und zwei etwas gewölbten Hautplatten.

Die devonischen Fische von Timán in Russland. 55

Der in beigegebener Figur 33 gezeichnete Zahn, dessen Spitze abge-
brochen, ist ein wenig gebogen; am proximalen Ende bemerckt man
die mit dicken Strichen angemerkten Falten (ft) und darüber eine
Parallelstreifung. Das. distale glatte Endstück des Zahnes zeigt in der
Mitte der Bruchfläche die Pulpahöhle (plh).

Die beiden unvollständigen Hautknochen sind an ihrer Ober-
fläche granulirt und: stimmen. mithin im Grossen und Ganzen mit
der Oberflächen-Beschaffenheit secundärer Kopfknochen derselben
Species überein.

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Zylma und Myla. No. 473
und No. 481 b. der Sammlung.

Cricodus sp. indet.

Einige Bruchstücke von Zähnen, welche der. vorhandenen Pul-
pahöhle nach zu einer Cricodus-Species gehören dürften; doch die
mangelhafte Erhaltung derselben lässt eine nähere. Bestimmung der
Art nicht zu.

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss-Myla. No. 481 b der
Sammlung.

Fam. Osteolepidae.
Genus Osteolepis, Valenciennes.
(Trans. Geol. Soc. (2) Vol. III. 1829, pag. 144.)

Syn. Pleiopterus, L. Acassız, Poiss. foss. Vol. II. pt. I. 1835, pag.
113.
Tripterus, F. M'Cox. Ann. Mag. Nat. Hist. (2) Vol. II. 1848,
pag. 306.
Triplopterus, F. M'Cox. Brit. Palaeoz. Foss. 1855, pag. 589.

Osteolepis macrolepidotus, L. Aaassrz.

1829. Osteolepis macrolepidotus, A. Varencienxes. Trans. Geol. Soc.
(2) Vol. III, pag. 144.

1835. Osteolepis macrolepidotus, L. Acassız. Poiss. foss. Vol. IL pt.
I. pag. 119, Taf. II. b, Fig. 1—4, Taf. II. c, Fig. 5, 6.

1835. Osteolepis arenatus, L. Acassız. Ibid. pag. 122, Taf. II. d,
Fig. 1—4.

1841. Osteolepis, H. Muzea. Old Red Sandstone, pag. 72, Taf. IV.

1844. Osteolepis major, L. Acassız. Poiss. foss. V. G. R. pag. 49, 51,
Taf. XIX., Fig. 1—3.

56

1848

1848.
1853.

1855.
1855.

1860.

1888.

1890.

1891.

VIII. J. V. Rohon:

Osteolepis brevis, F. M’Coy. Ann. Mag. Nat. Hist. (2) Vol. IL
pag. 505.

Tripterus Pollexfeni, F. MCoy. Ibid. pag. 306.

Osteolepis arenatus, O. macrolepidotus, O. major und O. micro-
lepidotus, F. M’Cor. Brit. Palaeoz. Foss. p. 587, 588.
Osteolepis brevis, F. M’Coy. Ibid. pag. 587, Taf. II. D. Fig. 4.
Triptopterus Pollexfeni, F. M’Coy. Ibid. pag. 589, Taf. II. D.
Fig. 5:

Osteolepis macrolepidotus, Chr. H. Paper. Saurodipterinen,
Dendrodonten etc. d. devon, Syst., pag. 2 (ex parte), 7, Taf.
II. Fig. 2, 6—9, Taf. III, Fig 1—10, 15—21, Taf, V, Fig.
1—11.

Osteolepis macrolepidotus, R. H. Traquair. Geol. Mag. (3) Vol.
V. pag. 515.

Osteolepis macrolepidotus, R. H. Traquarr. Ann. Mag. Nat. Hist.
(6) Vol. VI, pag. 484.

. Osteolepis macrolepidotus, J. V. Ronox. Devonische Fische

vom oberen Jenissei etc. Mél. géol. et paléont. t. du Bull. de
l’Acad. Imp. d. sc. de St. Pétersbourg, Tome I, pag. 29, Fig.
13 und 20 der beigegebenen Tafel.

Osteolepis macrolepidotus, A. Smirm WoopwaRp. Cat. Foss.
Fishes of the British Museum. Part. II, pag. 368, Taf. XIII,
Fig. 1.

Fig. 35. a, b.

Osteolepis macrolepidotus, L. Acassız. Unvollständige
Hautplatte des Kopfes. a — natürliche Grösse, b —
dreimal vergrössert, sl — Oeffnungen.

Zu dieser Species gehören mehrere beschädigte Hautknochen

des Kopfes und Schuppen; von den letzteren ist eine Schuppe voll-
ständig erhalten.

Die devonischen Fische von Timan in Russland. 57

In der Figur 35 bei a ist das Bruchstück eines Hautknochens vom
Kopfe gezeichnet; die Oberfläche ist glatt, glänzend und zeigt drei
Reihen von grösseren rundlichen Oeffnungen (sl.) und zahllose win-
zige Poren. Bei b sind die grösseren Oeffnungen samt den sie umge-
benden Poren in mehrfacher Grösse abgebildet. Die winzigen Poren
stellen die oberflächlichen Mündungen der Havers’schen Kanäle dar,
während die grösseren wahrscheinlicher Weise den Seitenlinien an-
gehören.

Die in der Figur 36 a, 5 gezeichneten Schuppen zeigen die An-
sichten der Ober- und Innenfläche. Bei a bemerkt man die Innen-
fläche einer rhomboidischen Schuppe; die Fläche ist zum grösseren
Theil glatt und besitzt bloss in der Mitte eine längsverlaufende
Furche (fr.), in deren Umgebung porenförmige Oeffnungen, die Mün-
dungen der Havers’schen Kanäle, sehr deutlich zu sehen sind. Die
Oberfläche ist glatt und glänzend; an ihr bemerkt man, sofern dies
den freien Oberflächentheil anlangt, zahlreiche Poren, die Ausmün-

vr

Fig. 36. a, b.

Osteolepis macrolepidotus, L. AGassiz. a — Ansicht der Innenfläche einer

gut erhaltenen Schuppe, b — Ansicht der Oberfläche einer beschädigten

Schuppe, H-— Můndungen der Havzr’schen Kanäle, fr — Furche, vr —

Vorderrand, Ar — Hinterrand. Die Schuppe bei a zweimal vergrössert,
bei b in natürlicher Grösse abgebildet.

dungen der Havers schen Kanäle. Dem gegenüber ist der Vorderrand
(vr.) der Schuppe nicht glänzend, mehr rauh und besitzt weniger
oberflächliche Poren.

Die histologische Untersuchung der Hautknochen und der
Schuppen ergab dieselben Structurverhältnisse, wie solche
durch Chr. H. PaxpER von Osteolepis macrolepidotus geschildert worden
sind (Vergl. v. Zrrrez, 1. c. 28, pag. 14, Fig. 12).

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Tchoute und Yarega. No.
281 und No. 312 der Sammlung.

58 VIII. I. V. Rohon: '

Osteolepis Timanensis, Sp. nov.

Eigenthümlich gestaltete Kopfplatten bieten den Anlass zur
Aufstellung einer neuen Species. Es sind eigentlich nur wenige Ueber-
reste, deren Erhaltungsweise trotz ihrer Unvollständigkeit als eine
vorzügliche genannt werden muss.

Eine derartige Hautplatte des Kopfes findet ihre Darstellung
in der nebenan befindlichen Figur 37; sie ist flach gewölbt und
zeichnet sich besonders durch mehrere concentrisch geordnete Furchen
(fr.), welche ziemlich tief in die Substanz der Hautplatte eindrigen,
aus. An der sonst glatten und glänzenden Oberfläche machen sich
zahlreiche, regellos hervortretenden Poren, nämlich die Mündungen
der Hivers’schen Kanäle bemerkbar.

Auffallende Aehnlichkeit zu der hier abgebildeten Hautplatte
besitzt eine andere, welche E. Eıcuwauo (Nachtrag zu der Beschrei-
bung der devon. Fische. Bull. d. VAcad. Imp. d. sc. de St. Peters-
bourg 1846) auf Tafel X. in den Figuren 33 und 34 zeichnen liess
und Dipterus arenaceus genannt hat.

Fig. 37.

Ostenleni Timanensis, Sp. nov. Unvollständig hell
tener Hautknochen des Kopfes. fr —tief einschnei-
dende Furchen. Etwas grösser gezeichnet.

Ausser den Kopfplatten dürften zu dieser Art noch Bruchstücke
von Schuppen gehören. Diese unterscheiden sich von jenen des Osteo-
lepis macrolepidotus bloss durch die scheinbar bedeutenderen Dimen-
sionen.

"Die histologische Structur weicht in keiner Hinsicht von
jener der vorhergehenden Art ab. a

Form. und Local, Ober-Devon, Fluss Zylma. No. 469 der
Sammlung. he GR SAN AUS

Die devonischen Fische von Timan in Russland. 59

Genus Diplopterus, Agassiz.
(Poiss. foss. Vol. IT, pt. I. 1835, pag. 113.)

Diplopterus affinis? L. Acassız.

1844. Diplopterus affınis, L. Acassız. Poiss. foss. V. G. R. pag. 55,

138 Tab XXXL a. Fig. 27.
Zu dieser Art mögen wohl unvollständige Hautknochen des
Kopfes und Bruchstücke von Schupen gerechnet werden. In der bei-
liegenden Fig. 38 ist eine derartige Hautplatte des Kopfes abgebildet.

Fig. 38.

Dilopterus affinis? L. Acassız. Beschädigte Hautplatte
des Kopfes. p- Poren, s/k — Schleimkanal. Natür-
liche Grösse.

Auf der glänzenden Oberfläche zeigt sich ein bogenförmig verlau-
fender Schleimkanal (slk.) und um denselben herum ziemlich viele
porenförmige Oeffnungen von verschiedener Grösse. Die Schuppen sind
an der Oberfläche stark puuktirt.

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Pecha. No. 211 der
Sammlung.

-- - sik

‚Fig. 39. a,b.

Dilopterus sp. indet. Zwei unvollständige Hautplatten des Kopfes. s/k — Schleim-
kanal, umgeben von punktförmigen Poren. (Můndungen Havers’scher Kanäle). Zwei-
„„fache Vergrösserung.

Diplopterus sp. indet.

(TR

Flach gewölbte, glatte und glänzende Hautplatten des Kopfes,
welche allerdings eine grosse Aehnlichkeit mit solchen von Diplo-

60 VIII. J. V. Rohon:

pterus-Arten besitzen, jedoch wegen der eigenthümlichen Beschaffen-
heit der Oberfläche zu keiner der bekannten Species gerechnet werden
können. Ob dieselben einer neuen Art angehört haben, dürfte nach dem
vorhandenen Material schwer nachzuweisen sein.

Wie aus den beiliegenden Abbildungen (Fig. 39 a, 5) ersichtlich,
haben die Schleimkanäle (slk.) verschiedene Verlaufsrichtung und die
ziemlich starken Poren (p.) treten weniger zahlreich auf.

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Zylma. No. 469 der
Sammlung. |
Genus Megalichthys, Agassiz.

(Poiss. foss. Vol. II, pt. II. 1844, pag. 89, 154.)

Megalichthys sp. indet.

Einige mangelhaft erhaltene Hautknochen des Kopfes und
Bruchtheile von Schuppen, die der Beschaffenheit ihrer Oderfläche
nach hierher gehören dürften.

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Pecha. No. 211 der
Sammlung.

Fam. Onychodontidae.
Genus Onyehodus, Newberry.
(Bull. National Institute, 1857, pag. 5.)

Onychodus Rossicus, Sp. nov.

Unvollständiger Zahn (Fig. 40 a, b, c), an beiden Seiten flach
gewölbt; der convexe Vorderrand trägt eine scharfe Kante und ist

Fig. 40, a, b, c.

Onychodus Rossicus, sp. nov. Unvollständiger Zahn.
a — Seitenansicht, 5 — Querschnittsfläche des brei-
teren Abschnittes, e= ebensolche des schmäleren
Zahntheiles. str — feine Streifen, str' — grössere
Streifen ph — Pulpahöhle. ?/, der natürlichen Grösse.

glatt und glänzend. Der concave Hinterrand ist gleichfalls glatt. An
einer Stelle der einen Seitenfläche bemerkt man eine feine Parallel-

Die devonischen Fische von Timar in Russland. 61

streifung (str). Im Innern des Zahnes findet sich eine geräumige
Pulpahöhle (ph), die von der Basis bis zu der Zahnspitze sich er-
streckt, in ihrer Breite allmälig abnehmend.
Der Zahn ist beträchtlich gekrümmt und von ziemlicher Grösse.
Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Yarega. No. 312 der
Sammlung.

Unbestimmbare Fischreste.

Form und Bau der hierher gestellten Hautskeletreste weist auf
Schuppen, Schilder und Flossenstacheln von Fischen hin. Nimmt man
eine entsprechende Deutung der verschiedenen Gebilde vor, so stösst
man auf die grössten Schwierigkeiten, zumal im Hinblick auf die Zu-
theilung derselben zu den bekannten Gattungen und Arten.

So kann man wohl keinen Augenblick darüber zweifeln, dass
die in der beiliegenden Figur 41. gezeichneten Reste thatsächlich

Fig. 41.
Ansicht der Innenfläche verschiedener Fischschuppen. Fünfmal vergrössert.

Fischschuppen darstellen. Mit Ausnahme des links unten sichtbaren
Stückes, sind es vollkommen erhaltene Schuppen, von der Innen-
fläche gesehen. Es sind dies verhältnissmässig sehr dünne und kleine
Gebilde von unregelmässiger Gestalt; ihre glatte Fläche ist vollkommen
eben und zeigt in der Mitte mehr oder minder zahlreiche poren-
förmige Lücken, welche offenbar den Mündungen Havers’scher Ka-
näle entsprechen.

Die mikroskopische Untersuchung des von einem kleinen Splitter
derartiger Schuppen angefertigten Dünnschliffes ergab die Structur

62 - VIEE J. V. Rohon:

einer-Knochensubstanz. Eingehendere Untersuchung des histologischen
Baues sowie der Oberfläche der Schuppen war unmöglich, da sie in

Fig. 42.
Bruchstück eines Hautknochens. £ — Tuberkel. °,, der natürlichen Grösse.

einem sehr harten Sandstein befestigt und ausserdem sehr brüchig
waren.

Zu diesen Schuppen gehören sehr wahrscheinlich Kopfplatten,
die ihrer allgemeinen Beschaffenheit nach mit den ersteren überein-
stimmen. Die Platten sind unvollständig erhalten; an ihrer Oberfläche
bemerkt man sehr dünne, bogenformige und parallel geordnete Leist-
chen oder Rippchen von glänzender Beschaffenheit.

Fig. 43.
‘Knôcherne Hautplatte. Natürliche Grösse.

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Yarega. No. 312 der
Sammlung. ži

Die devonischen Fische von Timan in Russland. 63

Ein ganz anderes Verhältniss besteht bei dem Hautknochen,
dessen Oberfläche wir in Figur 42 sehen. Die flachgewölbte Haut-
platte ist am unteren Ende regelmässig abgerundet und daselbst gut
erhalten; hingegen ist der vordere Abschnitt der Platte mit einer un-
regelmässigen Bruchfläche ausgestattet. Zahlreiche rundliche Hö-
ckerchen (t von verschiedenen Dimensionen treten an der Oberfläche
hervor. Die ziemlich dicke Platte besteht aus einer Knochensubstanz
und erinnert durch ihre Aehnlichkeit an die Panzerplatten eines
Placodermen.

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Zylma. No. 469 der
Sammlung.

Aehnliche Hautplatte dürfte wohl auch das in Figur 43. ge-
zeichnete Stück darstellen. Eine gewisse Aehnlichkeit zwischen dieser
Platte und der von H. Traurscaozn (Ueber Bothriolepis Panderi, Lan.
Bull. Soc. Imp. Nat. Moscou. Vol. LV, pt. 2. 1880) in Figur 8 auf
Tafel II abgebildeten, kann wohl kaum bestritten werden.

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Ichma. No 318 b. der
Sammlung. N

Von wesentlich anderer Beschaffenheit ist das in der Figur. 44
gezeichnete Bruchstück. Dasselbe stellt entweder den Abschnitt einer

Fig. 44.

Bruchstück einer Schuppe oder Kopfplatte.
pr —äussere Mündungen der Havers’schen
Kanäle, r — der Rand. Zweimal vergrössert.

Hautplatte des Kopfes oder einer Schuppe vor. Der Rand des ziemlich
dünnen Objectes (r.) ist matt und gerunzelt. Dagegen ist die Ober-
fläche glatt, glänzend und mit feinen Poren (pr.) versehen. Die Ana-
logie dieses Stückes mit Schuppen und Hautknochen einer Vol,
Art drängt sich uns unwillkürlich auf. ©

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Yarega. No. 312 der
Sammlung.

Sehr grosse Aehnlichkeit mit den Hautpanz alten der Placo-
dermen haben noch zwei andere Hautknochen. So erinnert der eine sehr
lebhaft an die mittlere Bauchplatte (Os ventrale medium), während

64 VIII. J. V. Rohon:

der andere einigermassen ein beschädigtes Os ventrale laterale? etwa
v a Asterolepis darstellen dürfte.

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Zylma. No. 373? der
Sammlung.

Weiterhin erwähne ich eines kleinen kurzen, am oberen Ende
etwas gebogenen Zahnes, der an seiner Oberfläche Längsstreifen trägt.
Ausserdem liegt noch ein längliches Stück vor. Dasselbe ist ober-
flächlich abgerieben, am Vorderrande etwas convex gebogen, am
Hinterrande concav ausgehöhlt. Die freiliegende Seitenfläche ist flach
gewölbt. Eine entfernte Analogie besitzt das Fossil, meiner Meinung
nach, mit einem Flossenstachel, etwa mit Machaeracanthus?

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Yarega. No. 312 der
Sammlung.

Endlich verdienen einer Erwähnung zwei kleine schuppenförmige
Gebilde, die in der beifolgenden Figur 45 a, b zur Darstellung ge-
langten. Die Zeichnung zeigt die freien Oberflächen beider Plättchen
mit ihren Verzierungen. Letztere bestehen aus feinen geschlängelten
Runzeln (r), welche parallel oder zerstreut liegen. Beide Exemplare ge-
hören unzweifelhaft neuen Fisch-Arten, vielleicht sogar neuen Gat-
tungen an.

Fig. 45 a, b.
Zwei schuppenförmige Plättchen. Zweifache Vergrösserung.

Form. und Local. Ober-Devon, Fluss Yarega. No. 312 der
Sammlung.

In dem Vorhergehenden ist im Wesentlichen die Beschreibung
der Ichthyofauna von Timan wiedergegeben und abgeschlossen. Die
Abbildungen, welche die Beschreibung illustriren, sind grobe Contour-
zeichnungen und sollen einer allgemeinen Controlle der gegebenen
Species-Bestimmungen dienen.

Die devonischen Fische von Timan in Russland. 65

Uebersicht der räumlichen Verbreitung

der Arten.
(una : Ober-Devon.
| Devon. | —
UE | als BEE
| Is 95 (dl 3 s 4 PR
Bu. MBE SHEEEE FEE
| = 8 PRE AIN EH 64 où
=) . oo . = len Eee
(ESO. BBBBBEBERBBA
| JÍ
Asterolepis ornata, Eichwald . . . . . . — ——+—— +- ———
— granulata, Agassiz.. < <. <| — -To jo m
= maxima, (Agassiz): . -< + | — o- bs
— radiata "RONon: -1.0.05 on Kam I a 1 —
— sp. indet. . N ea mala
Asteroplax scabra, 8. Woodward . . . DE En ce en a a |
Bothriolepis ornata, ich al Re 2 | | ne al 00s as
— Panderi, Lahusen . Sn eo m 1 | —
— Jeremejevi, Rohon . < . . -<| — -+ —— — —
= (Microbrachium) sp. indet. — +)
Coccosteus decipiens, Agassiz. . . . . À — le
— sp.-indel.: » 2» 2 LUN ET
Cricodus incurvus, (Duff) . E Ba a
— Wenjukovi, Rohon . | — ===
— sp. indet. . . a I AU RE son
Ctenacanthus sp. indet. < 22.2...) — |?———— | ———
Diplopterus affinis, Agassiz ...... + —)—
— SPKONOLOC o aje P ae als ME — |- -T
Dipterus radiatus, Eichwald . . . . , . + |
Glyvtolepis brevistriatus, Rohon . . . .| — |—|— Ad mr ea EE
— intermedius, Rohon . . . | — ——+————-———|)—
Heterosleus sp. indet. . . ee eo en z
Holoptychius nobilissimus, Agassiz Sol ne ne ++
= giganteus, Agassiz ....| — -— 44-1) —
— SDL EL Add, odd o: 8 a — ma
Homosteus sp. indet.. . .. . | — -=
Chelyophorus Verneuili, Agassiz E-
Megalichthys sp. indet. -|
Onchus sp. indet. . . | — =)
Onychodus Rossicus, Rohon ©. 50, | = =
Osteolepis macrolepidotus, Agassiz <. | — ——+ +) | | ||
— Timanensis, Rohon . u =-
Pelecyphorus Tchernychevi, Rohon . . .| — ———+-———+---—
Phyllolepis Corneti, Lohest. < <<.. | — —|—+—— —-—- ———
Psammosteus arenatus, Agassiz ..... — ————— 1 | — aie
— undulatus, Agassiz .... — -- —- 4 ——
OrnalusWRohons ee Eu | E
FE SPAIN EEE — -- + — —
Intenichthysispiandet, 2 2 SO ne — +) —
Eiyetodusfobliguus, Bander an era an ar —— ——— —
| |

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1899, 5

66 VIE. J. V. Rohon:

Allgemeine Bemerkungen.

Aus der in vorstehender Tabelle mitgetheilten Uebersicht der
räumlichen Verbreitung der Fisch-Arten im Timan-Gebiet ist be-
sonders aufallend die geringe Anzahl der Arten aus den Schichten
des mittleren Devons, indem bloss die Reste zweier Formen, Chelyo-
phorus Verneuili, Aa. und Dipterus radiatus, Eıcaw. gefunden worden
sind. Damit soll aber nicht gesagt sein, dass keine weiteren Fisch-
reste des mittleren Devons im Timan existiren würden. Erwähnt doch
bereits Graf A. Keyserume*) eine Coccosteus-Art, die er zweifellos
in mittel-devonischen Ablagerungen fand. Gr. Kryseruime berichtet hier-
über Folgendes: „Endlich ist ein Stück von Ucuara (Ouxnra), Zufluss der
Isnma (Icuma), zu erwähnen, dass in der Schicht 1. des Durchschnittes,
der auf pag. 394 mitgetheilt ist, neben einem grossen Orthoceratiten
gefunden wurde, es ist pag. 395 mit Unrecht Bofhryolepis bezeichnet.
Pınper wird es in seinem Werke abbilden und sagt davon: , Coccosteus
obtusus, PaxpER, eine neue Art, die Oberfläche des Schildes entspricht
ganz derjenigen, die Acassız vom oblongus beschreibt: allein die Form
des Rückenschildes weicht von allen bekannten Arten ab, sowohl bei
decipiens als bei cuspidatus und oblongus, ist sie schmäler und spitzer ;
das Exemplar von der Ucnrı ist dagegen viel breiter, gewölbter und
am Ende sanfter abgerundet“ (pag. 2920).

„Ein Fragment von den Ufern des Wol (Fl. Vol) — sagt
ferner Gr. Kryseruise — gehört zur Gattung Chelyophorus, ein anderes
von der Zilma zu Coccosteus, die beide zwar das Vorkommen de-
vonischer Fische beweisen, aber zu unbedeutend und schlecht erhalten
sind, um eine genauere Artbestimmung zu veranlassen. Diefolgenden
Bestimmungen betreffen daher nur die Fischreste an
der Ishma (Fl. Ichma) und bestätigen vollkommen, was die anderen
Petrefacten und die petrographischen Charaktere gelehrt haben, nämlich,
dass die devonischen Sedimente des grossen Nord-Rus-
sischen Beckens bis in das Timan-Gebirge denselben
Charakter beibehalten und erst im Ural ein so sehr verändertes
Ansehen gewinnen, dass sie unter anderen Bedingungen gebildet
scheinen. Arten, die in Schottland entdeckt sind und im fernen
Timan-Gebirge sich wiederfinden, zeigen, dass in der devonischen
Formation die geographische Verbreitung der Fisch-Arten grösser ist

*) Graf Acexanper Keyseruing und P. von Krusensrern: Wissenschaftliche
Beobachtungen auf einer Reise in das Petschora-Land. St. Petersburg 1846.

Die devonischen Fische von Timan in Russland. 67

als in anderen Formationen, was ihrer genauen Bestimmung ein be-
sonderes Interesse für die Geognosie verleiht“ (pag. 292a).

Die an der Ichma von Grafen A. KryserLıns gesammelten
Fischreste wurden insgesamt den ober-devonischen Schichten ent-
nommen, da an den Ufern des Flusses Ichma, wie Th. TscHERNyscHEv
nachwies, Ober-Devon vertreten ist. Die von Car. H. Panper be-
stimmten Fischreste führt Gr. KEYSERLING auf pag. 292a und 2925
seines Werkes an: 1. Bothriolepis favosa, Aa. 2., Bothriolepis ornata,
Ercaw. 3. Péerichthys major, Aa.; 4. Pterichthys cellulosus, PANDER,
5. Lamnodus hastatus, Ow. sp., 6. Lamnodus biporcatus? Ow. sp.
T. Glyptolepis leptopterus, Aa., 8. Dimeracanthus concentricus, KEx-
SERLING. Von diesen ist bloss Bothriolepis ornata in der vorstehenden
Tabelle angeführt, und zwar gleichfalls aus Ober-Devon. Was die
zwei Péerichthys-Species betrifft, so ist sehr leicht möglich, dass die
unbestimmbare, in der vorstehenden Tabelle angeführte Pferichthys-
Form zu einer der beiden von Pınper bestimmten Species gehört.

Ausserdem führt Graf A. KrYseruise (pag. 291, Taf. XXL,
Fig. a) vom Fl. Vor eine unbestimmte Onchus-Form, die vielleicht
zu derselben-Species, wie der von mir vom Fl. Ichma beschriebene
Onchus sp. indet gehören dürfte. Ferner Poecilodus rossicus, KEYSERLING
(Taf. XXL, Fig. 6) vom Dorfe Schariki.

Wenn wir nun den oben erwähnten Coccosteus obtusus, PANDER
hinzuzáhlen, so wären durch Gr. Keyserrne 11 Fischarten aus
den devonischen Ablagerungen des Timan-Gebietes bekannt geworden.
Von diesen entfallen 9 Species auf Ober-Devon und nur 2 auf Mittel-
Devon; von den letzteren konnte nur Coccosteus obtusus, PANDER mit
Sicherheit nachgewiesen werden.

Bemerkenswerth ist allerdings die Angabe des Gr. KEYSsERLING
über das Vorkommen der Chelyophorus-Reste vom Fl. Vor, an dessen
Ufern durch Ta. Tscmernysomev die Schichten des Ober-Devons con-
statiert worden sind. Die Angabe Gr. KrvserLıses würde demnach
das Vorkommen von Chelyophorus-Resten auch für die ober-devonischen
Schichten statuiren. Dies widerspricht aber meinen Erfahrungen ;
denn ich konnte trotz der sorgfältigsten und wiederholten Unter-
suchungen des Fischmaterials aus dem Ober-Devon des Timan-Gebietes
keine Spur von den bezeichneten Fischresten auffinden. Um den
Widerspruch zu lösen, fahndete ich nach den von Gr. Krvseruıne
erwähnten Chelyophorus-Resten in den St. Petersburger Museen; be-
dauerlicher Weise fand ich sie nicht, und konnte ich mich daher
auch nicht von der Beschaffenheit derselben Reste überzeugen.

5*

68 VIII. J. V. Rohon:

Die Chelyophorus-Reste bestehen nun grösstentheils aus Haut-
knochen des Kopfes; dabei muss ich bemerken, dass diese Reste
sowohl in anatomischer als histologischer Beziehung sehr mangelhaft
bekannt sind. Die Fundorte für Chelyophorus Verneuili, Aa. und für
den nach zierlichen Zahnplatten aufgestellten Dipterus radiatus Eıcuw.
vertheilen sich auf das süd-östliche, nord-westliche und
nördliche devonische Biassin des Europäischen Russ-
lands.

Beide Arten treten fast in allen Fundorten gleichzeitig auf und
dürften wohl den mittel-devonischen Formen zugezählt werden. Hiefür
spricht, ausser den diesbezüglichen Evertebraten, der Umstand, dass
die Chelyophorus-Reste, abgesehen von der oben citierten Angabe von
Gr. Kervseruise, in Schichten mit ober-devonischer Fauna gänzlich
fehlen; so z. B. an der Sjas im St. Petersburger Gouvernement und
an der Prikscha im Novgorodschen Gouvernement u. S. w.

H. Traurscnornn beschrieb zwar Chelyophorus-Reste vom Fl. Sjas
(I. c. 25.); vergleicht man jedoch die von ihm beschriebenen und abge-
bildeten Reste mit den in der Umgegend der Stadt Orel im Central-
Russland (süd-östliches devon. Bassin) gesammelten Hautknochen von
Chelyophorus, so wird man schwerlich der Bestimmung von Traut-
schold beipflichten können.

Zu erwähnen ist ferner, dass die Gattung Chelyophorus nur für
die devonischen Ablagerungen des Europäischen Russlands *) ein cha-
rakteristisches Merkmal darbietet. Die hie und da in der Litteratur
aus anderen Ländern erwähnten und derselben Gattung zugerechneten
Stücke bedürfen noch sehr einer genaueren Ueberprüfung, bevor man
sie mit Sicherheit zu Chelyophorus stellen könnte. L. Acassız (I. e. 2,
pag. 125) führt im „Tableau synoptique des Poissons fossiles du
Systeme Dévonien“ Chelyophorus Verneuili, Ac. aus Orel (Central-
Russland) und Kokenhusen im livländischen Gouver-
nement, Ch. pustulatus aus der Umgegend von St. Petersburg an.
Die von Cr. H. Paxper (l. c. 13) beschriebenen Chelyophorus-Reste
rühren von Orel her.

Die in anatomischer und histologischer Beziehung eigenartigen
Chelyophorus-Reste sind auf den ersten Blick von jenen der übrigen
devonischen Fische sehr leicht zu unterscheiden. Gegenüber den Pla-

*) Unter den von mir aus Sibirien beschriebenen Fischresten (I. c. 15)
konnte ich weder Chelyophorus noch Dipterus finden.

Die devonischen Fische von Timan in Russland. 69

codermen zeichnen sich dieselben besonders durch ihre geringen
Dimensionen aus.

Während nun Chelyophorus als charakteristische Form für das
Russische Devon erscheint, fehlen den mittel-devonischen Ablagerungen
sowohl im Timan als überhaupt in ganz Russland die aus dem
Deutschen Mittel-Devon von A. v. Korsen (I. c. 9) beschriebenen
vewaltigen Placodermen, nämlich Dinichthys Eifelensis, v. KoENEN
von Gerolstein und Macropetalichthys Agassızi H. v. Meyer von
Gerolstein.

Desgleichen bieten die palaeontologischen Verhältnisse von Spitz-
bergen, das zu den Nord-Regionen der devonischen Ablagerungen
gehört, und ausserdem dem Timan-Gebiet am nächsten liegt, nicht
unbedeutendes Interesse dar. A. Surrx Woopwarop (1. c. 19) beschrieb
neuerdings die auf Spitzbergen gesammelten und zum grossen Theil
bereits von E. Ray Lanresrer (Reports on Fragments of Fossil Fishes
from the Palaeozoic Strata of Spitzbergen. Kongl. Svendska Vetensk.
— Akad. Handl. Vol. XX, No. 9. Stockholm 1884) bearbeitete Fisch-
Fauna und theilte dieselbe in die Fauna des Unter-Devons und in
die des Ober-Devons ein. Meiner Meinung nach dürften jedoch fast
sämtliche von A. Sur Woopwarn hier aufgezählten Fischformen
ober-devonischen Ursprungs sein. Sieht man von den sehr mangel-
haften Přeraspis-Resten ab, so stimmen die übrigen aus dem Unter-
Devon angeführten Fischformen mit den devonischen Vorkommnissen
des Europäischen Russlands überein. Die aus dem Unter-Devon von
Spitzbergen durch A. Smru Woopwarn beschriebenen Fische sind:
Přeraspis Nathorsti (Lanxesrer), Přeraspis sp. indet., Acanthaspis de-
cipiens, A. 9. Woopwarn, Acanthaspis minor, A. S. WoopwaRp, Lopho-
stracon Spitzbergense (Lankester) und Porolepis posnaniensis (Kane).

Von diesen kenne ich Acanthaspis aus den ober-devonischen
Mergeln von Maryno (unweit von St. Petersburg), ferner Porolepis
von derselben Fundstelle. Gyrolepis posnaniensis, Kane ist von A.
Sure Woopwarn in Porolepis posnaniensis umgewandelt worden.
G. Kape*) beschrieb diese Fischform aus einem Diluvialblock der
Norddeutschen Ebene, welchen er der Beschaffenheit des Gesteins
und der darin enthaltenen Fischreste nach als livlándischen
Sandstein bezeichnete. „Die conglomeratische Beschaffenheit des
Gesteins — sagt G. Kane — das ausschliessliche Vorkommen von

*) Kapr, G. Ueber die devonischen Fischreste eines Diluvialbiockes, au
den Programmabhandlungen der Realschule von Meseritz 1858. Separatabdruck.

70 VIIK. J. V. Rohon:

Fischresten, die Isolirung der festen Körpertheile der einzelnen In-
dividuen, so wie die chaotische Mengung der Zähne und Schuppen,
Knochen und Schildern aus den verschiedensten Familien, Geschlechtern
und Arten charakterisiren ebenso die russischen devonischen Sand-
steine als unsern Diluvialblock; so dass ich mich für berechtigt halte,
denselben als das erste sichere Zeichen einer Fluth anzusehen, die
von Nordosten kommend unsere Ebenen mit Diluvialmassen über-
schwemmte“ (pag. 21). Nun entspricht der alte rothe Sandstein in
Russland überall dem Ober-Devon; mithin ist diesfalls das Vorkommen
des Porolepis im Ober-Devon erwiesen.

Was Lophostracon anbelangt, so kommen dessen Reste in den
ober-devonischen Schichten des Europäischen Russlands vor. A. S.
Woopwarn erwähnt zwar auch das Vorkommen des Lophostracon im
nord-westlichen devon. Bassin, verlegt ihn aber in das Unter-Devon,
indem er sagt (l. c. 19, pag. 8): „It must be remarked howewer,
that the Spitzbergen ZLophostracon is not unique. So long ago as
1837 Kurorca (Beiträge Geogn. u. Pal. Dorpats. Pt. II (1837) pag. 13,
Taf. II, Fig. 1—4) described and figured similar fossils from the
Lower Devonian of Livonia“ etc. Sofern ich die devonischen
Ablagerungen aus eigener Anschauung kenne, kommen im ganzen
livländischen Gouvernement zumeist ober-devonische
Schichten und nur an wenigen Stellen mittel-devonische Bildungen vor;
dies gilt namentlich von denjenigen Schichten, in denen die Fisch-
reste angetroffen worden. Wohl hat Cup. H. PaxpER (Saurodipter.
etc. St. Petersbourg 1860.) das Vorkommen des Asterolepis angeblich
aus Unter-Devon von ToRGEL im livländ. Gouvernement (von mir
nicht besuchter Fundort) behauptet. Grewinex rechnete indess die-
selben Schichten zum Ober-Silur. Daraus entstand ein Streit zwischen
Paxper und Grewinex, welchen Streit dann der Petersburger Akademiker
F. Scuuipr, der denselben Fundort mehrmals untersuchte, zu Gunsten
der Ansicht von Grewinex entschied. F. Scaminr *) sagt Folgendes:
„Prof. Grewiser’s Beobachtung und Schlüsse waren von Panper (in
der Vorrede zu dessen devonischen Saurodipterinen S. 1860) scharf
angesriffen worden. Wie aus dem obigen hervorgeht, stimmen meine
Beobachtungen mit den Grewimer’schen fast ganz überein, nur zu
dem Schlusse bin ich mit Paper gelangt, dass ein Uebergang von

*) Scumior F, Ueber die Pteraspiden und über Pteraspis Kneri etc. Verhandl.
d. Russisch-Kaiserl. mineral. Gesellschaft zu St. Petersburg. Zw. Ser. VIII. Bd.
St. Petersburg 1873, pag. 151.

Die devonischen Fische von Timan in Russland. 71

dem silurischen zum devonischen System nicht stattfindet. Schwierig
bleibt jetzt nur noch die Panver’schz Beobachtung unterzubringen,
wonach in dem festen weissen Sandstein unterhalb des Fennernschen
Kupferhammers, also in unserem petrefactenleeren obersilurischen
Sandstein Schilder von Asterolepis vorkommen sollen. Da muss
noch weiter nachgesucht werden.“

Wie gesagt, stimmt demnach, Pferaspis ausgenommen, die von
A. Surtu Woopwarn beschriebene unter-devonische und ober-devonische |
Fisch-Fauna von Spitzbergen mit der ober-devonischen im Europäischen
Russland ganz gut überein. In stratigrafischer Hinsicht füge ich Hinzu,
dass hier nirgends eine Transgression stattgefunden haben konnte.

Die Eintheilung der Fisch-Fauna von Spitzbergen in unter- und
ober-devonische gründete A. Surrx Woopwarp auf die geologische
Gliederung der Schichten von A. E. NoRpExskJóLD (Sketch of the
Geology of Ice Sound and Bell Sound, Spitzbergen. Geol. Mag. [2]
Vol. III (1876), pag. 16—23), der Spitzbergen in zwei verschiedene
Horizonte, nämlich in Unter-Devon und Ober-Devon eingetheilt hat.
Diesbezüglich äusserte sich A. Gex kurze Zeit darauf folgender-
massen: „In Spitzbergen itself, according to the recent researches of
Nathorst, the so called „Heckla-Hook formation“ contains
a large assemblage of fish remains, shells and plants, which prove it
to be the equivalent of part of the Scottish Old Red Saxo-

STONE" .*)

Wie bereits oben erwähnt, fehlen den Russischen Devon-Ab-
Miaserungen die durch v. Koëxex aus dem Deutschen Mittel-Devon
bekannt gewordenen colossalen Placodermen; ebenso fehlen die von

diesem Forscher aus dem Unter-Devon von Prüm angeführten Mega-
| petalichthys Prümiensis, Kıyser und Acanthaspis Prümiensis, Traquarm.
‚Weiterhin fehlt Holopetalichthys Novaki, v. Korsen aus dem F.-Kalk
‚von Koněprus bei Beroun in Böhmen. Letztere Form führt v. Koënex
als eine unter-devonische an. Als unter-devonische Formen müssen
überhaupt fast sämtliche von Joacmrm BanRavpE (System silurien
du centre de la Bohême. I. Partie: Recherches Paléontologiques Sup-
plement au Vol. I. 1872) beschriebenen Fisch-Arten: Gompholepis
lé Panderi, Barr. Ctenacanthus Bohemicus, Barr. Coccosteus primus,
Barr., Coccosteus Agassizii, Barr., Asterolepis Bohemicus, Barr., Coc-
costeus Fritschi, Barr., betrachtet werden.

*) Geikıe. A. Text-Book of Geology. London 1885, pag. 716.

72 VIII. J. V. Rohon:

Da ich die Originalien Barranpe’s im Prager-Museum gesehen,
möchte ich mir erlauben, einige Bemerkungen in Betreff derselben
zu machen. Was zunächst den Gompholepis Panderi, Barr., den Bar-
RANDE auf Taf. XXVIII in den Figuren 1—3 zeichnet, betrifft, so
glaube ich, dass diese Reste sehr wahrscheinlich den Hartgebilden
irgend eines Wirbellosen angehört haben.*) Barranne’s Coccosteus
primus, C. Agassizit und C. Fritschi gehören, wie dies bereits A. v.
Korsen (L. ©. 9, pag. 8) mit Recht hervorhob, nicht zu der Gattung
Coccosteus; auch pflichte ich der Ansicht v. Korsens vollends bei,
dass der Coccosteus Fritschi Barr. zu der Gattung Aspidichthys ge-
stellt werden solle.

Es ist nicht ohne Interesse, dass die vorstehend aufgezählten
unter-devonischen Formen insgesamt den Russischen Devonbildungen
vollständig fehlen. Dieser Umstand spricht ziemlich deutlich dafür,
dass unter den devonischen Schichten mit Fischresten in Russland
bloss Mittel- und Ober-Devon vorhanden ist. Noch mehr auffallend
ist weiterhin die Abwesenheit der von v. Korsen aus dem Deutschen
Ober-Devon beschriebenen Fischarten: Aspidichthys ingens, v. KoEnen,
Brachydeirus carinatus, v. Kornen, Anomalichthys scaber, v. KoENEN,
Platyaspis tenuis, v. Korsen. Und abermals sind es die colossalen
Placodermen-Formen, deren Ausfall in den devonischen Ablagerungen
Russlands in die Augen springt, zumal mehrere Gattungen derselben
auch in dem Nord-amerikanischen Devon ihre Vertreter haben. (Vergl.
J. S. NewBERRY, I. ©. 12.) Mag man sich nun diesen auffallenden
Umstand durch die verschiedene Entwickelung der Facies
der Gesteine erklären, so könnte dies nur zum Theil geschehen,
weil im Uebrigen Vertreter gemeinschaftlicher Gattungen in Russland,
Deutschland und Nord-America existiren; hierüber liefern die Ver-
gleiche der diesbezüglichen Litteratur-Angaben genügende Beweise,
von deren Besprechung ich wegen Mangels an Litteratur-Quellen
Umgang nehme.

Beim Ueberblick der Fischfauna von Tiwax, na-
mentlich derjenigenaus den oberdevonischenSchichten
fälltimganzen die grosse Aehnlichkeit zwischen dieser
und der Fischfauna des Britischen Old Red Sandstone
besonders auf. Freilich insofern, als man hierbei an
die obere Abtheilung des Old Red Sandstone denkt; eine

*) Sobald die von mir beabsichtigte histologische Untersuchung der genannten
Hartgebilde beendet sein wird, gedenke ich darüber einen Bericht zu veröffentlichen,

Die devonischen Fische von Timan in Russland. 73

Ansicht, welche seit langer Zeit von den Geologen und Palaeontologen
getheilt wird. Auch A. GErxre sagt (I. c. pag. 716): „They (Devonian
Rocks of Russia) may be correlated with the Upper Old Red Sand-
stone of Britain.“

Vor allem hat aber — wie bereits oben citiert — Gr. A.
Kevseruine das richtige Urtheil gefällt; wonach die genaue Bestimmung
der Fischreste „besonderes Interesse für die Geognosie
verleiht“. Obgleich seit jener Zeit die Kenntnisse über devonische
Fischreste in Russland durch L. Acassız, Cnr. H. Panper, E. Eich-
wald, Kırrısanov, (G. Romanovskıs, J. Lanusex, H. TrautscHoLn ge-
fördert worden sind, hat die Auffassung Gr. Kryseruıses volle Be-
stätigung erfahren. Berücksichtigt man dabei, dass der alte rothe
Sandstein in verschiedenen Gegenden Russlands ausschliesslich
Fischreste führt, so wird man nicht umhin der Ansicht von Grafen
Kryserrine beipflichten müssen. Ich betone dies, da in der betreffenden
Litteratur dieser Thatsache fast gar keine Rechnung getragen worden
ist.

Bei weiterer Umschau auf dem Devon-Gebiete drängt sich die
Frage nach dem Verhältniss der Fischformen-Anzahl in den ver-
schiedenen Devon-Bildungen Russlands unwillkürlich auf. Die präcise
Beantwortung dieser Frage ist zur Zeit unmöglich, und zwar einer-
seits wegen den ziemlich beträchtlichen Unzulänglichkeiten in syste-
matischer Beziehung, andererseits wegen der ungenügenden Kenntnis
der Species, deren Feststellung eben deshalb auf fast unüberwindliche
Schwierigkeit stösst, weil die devonischen Fischreste in Russland stets
in isolirten Stücken vorkommen.

Dessenungeachtet sind schon mehrfache Versuche gemacht wor-
den, um in dieser Beziehung zu bestimmten Resultaten zu gelangen.
Den ersten derartigen Versuch stellte bereits L. Acassız an. L. Acassız
führt (l. c. 2, pag. 125) 40 Arten von verschiedenen Gegenden Russ-
lands an. Von diesen fand ich, wie die vorstehende Uebersichts-
Tabelle zeigt, 9 Species in Timan wieder, nämlich: Chelyophorus
Verneuili, Ac., Holoptychius nobilissimus, Ac., Holoptychius giganteus,
Aa., Cricodus incurvus, (Duff), Asterolepis ornata, Eichw., Asterolepis
granulata, Ac., Bothriolepis ornata, Eichw., Fsammosteus arenatus,
Ac. und Psammosteus undulatus, Ac. Mit Ausnahme des Chelyophorus
Verneuili, Ac. sind die übrigen (8) gemeinschaftlich auch dem Old
Red Sandstone von Gross-Britanien. Freilich stimmt die von L. Acassız
„angegebene Anzahl der Fischformen keinesfalls mit den gegenwärtigen
Erfahrungen überein, weil z. B. seine Dendrodus- und Lamnodus-

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1899.

74 VIEH. J. V. Rohon:

Species den bekannten Holoptychius-Arten angehören, folglich ge-
strichen werden müssen. Aehnliches gilt noch von mehreren anderen
AGassizischen Arten.

Desgleichen machte E Eıcmwarn Mittheilungen über verschiedene
devonische Fisch-Arten von Russland (l. c. 3 und 4); aber erst in
seinem Nachtrag über die Fischreste von der Umgebung von Pavlovsk
(St. Petersburger Gouvernement), sowie in seiner russischen Ab-
handlung“) und in der Lethae Rossica sind eingehendere Mittheilungen
über denselben Gegenstand enthalten.

Späterhin zeigte J. Lanusex **), dass 13 Arten von den devo-
nischen Fischen Russlands, welche in den baltischen und nördlichen
Gouvernements vorkommen, auf die mittlere Abtheilung des Schot-
tischen Old Red Sandstone hinweisen, und dass bloss 3 Fisch-Arten
der mittleren und der oberen Abtheilung desselben alten rothen Sand-
steins gemeinschaftlich angehören.

Einige Jahre darauf hatte A. Srucxengere eine”) übersichtliche
Zusammenfassung der devonischen Fische von Russland geliefert.
STUCKENBERG zählte 76 Ganoiden- und 28 Selachier-Species; zu den
Ganoiden stellte er auch Dipterus, Holodus, Cheirodus und Ptyctodus,
Formen, die nach den gegenwärtigen Erfahrungen zu anderen Fisch-
Gruppen gerechnet werden. Sehr auffallend ist die verhältnissmässig
srosse Anzahl von Selachiern.

Vergleicht man mit den Angaben von A. Sruoxengerc die Anzahl
der Fisch-Arten von Timan, so ergeben sich aus meiner Uebersichts-
Tabelle bloss 40 Arten; nehmen wir an, dass unter den unbestimm-
baren Fischresten etwa 10 neue Arten wären, so können wir beiläufig
50 Species für das Timan-Gebiet voraussetzen. Bringt man in Ab-
rechnung die in den früheren Mittheilungen zu streichenden Arten,
dann erübrigt eine Summe, die sich mit den von Timan beschriebenen
Fisch-Arten deckt; dies umsomehr, wenn wir die oben erwähnten

*) DÜXBAABbAB, 9. O PHÔAXP TEPBOÖBITHATO OKeAHA BB OKPECHOCTAXE IlaB-
JoBCKA. MsB1eyeHo H3b OTeyecTBeHHbIXb 3AUMCOKB, KHWKKA IX. 3a 1844 T015

C.-Ilerep6ypre 1844.

**) Tary3eH%, O. O pe3yAbTaTaxb oómaro MA.IEOHTO.IOTIYEeCKATO CPABHEHIA
AeBOHCKUXB OCAAKOBB eBponeickoii Poccin Cb 3arpannyHsIMu. (IpoToko1s 3ach-
aania Orxbaenia Mnnep. u eo., max 8. ıua 1873 roxa. Tpyası C.-Herepöyprekaro
Oóm. EcrecrBonecnurareneň, Tom V. C.-Ierepóyprs 1874, pag. XXXIV—XXXVI).

*) INrykeH6óeprs, A. /leponcxiit Öacceiinp eBponeiickoit Poccin. Cucre-
MaTUeCKi CIHCOKB KNBOTHBIXB U PacTEHilÍ Cb YKA3AHÍAMN BEPTHKAIDHATO H TOpU-
30HTAABHATO pacnpocrpanenia OTABIBHBIXP BHT10BR. Tpyası C.-Ilerepórprekaro Od.
EcrecTBonennrarezei. Tome IX. C.-Ilerepóypre 1878, pag. 451—460.

Die devonischen Fische von Timan in Russland. 75

Timan-Fische, welche bereits Gr. A. Kryseruıng beschrieb, hinzuzählen.
Alsdann dürften wir für das Timan-Gebiet beiläufig 58 Species
annehmen.

Doch die wichtigste Schlussfolgerung lässt sich aus den vor-
liegenden Untersuchungen in zwei Sätzen resumiren:

1. Die im Timan-Gebiete begrabene devonische
Fisch-Fauna weist zum grossen Theil die Arten des
nord-westlichen und süd-westlichen devon. Bassins
von Russland auf.

2. Die devonische Fisch-Fauna von Timan und des
sanzen Europäischen Russlands überhaupt besitzt
überwiegend den Charakter derjenigen aus der oberen
Abtheilung des Old Red Sandstone Gross-Britanniens.

Litteratur. *)
1. Acassız, L. Recherches sur les poissons fossiles. Neuchatel (Suisse)
1833 — 1843.
2. — Monographie des poissons fossiles du vieux gres rouge ou

systeme Devonien (Old Red Sandstone) des iles Britanniques
et de Russie. Neuchatel (Suisse) 1844.

Eıcawarn, E. Geognostische Uebersicht von Esthland und den
Nachbargegenden. Neues Jahrbuch für Mineralogie. Stuttgart
1840.

4. — Die Thier- und Pflanzenreste des alten rothen Sandsteins und
Bergkalks im Novgorod’schen Gouvernement. Bull. sc. St. Peters-
bourg 1840.

— Lethaea Rossica. Stuttgart 1860.

Güricx, G. Ueber Placodermen und andere devonische Fischreste
im Breslauer mineralogischen Museum. Zeitschrift der Deutschen
geolog. Gesellschaft. Jahrg. 1891.

. JAEkEL, O. Die Ruderorgane der Placodermen. Sitzungsber. der
Gesellschaft naturforschender Freunde zu Berlin. Nr. 6. 1893.

— Ueber sog. Faltenzähne und complicirtere Zahnbildungen über-
haupt. Ibidem. Nr. 5. 1894.

KoENEx, A. v. Ueber einige Fischreste des norddeutschen und
bohmischen Devons. Separatabdruck aus dem vierzigsten Bande

=

EN

zo

-1

>

=

*) Das Verzeichniss enthält bloss Abhandlungen, die unmittelbare Bezieh-
ungen zu den hier beschriebenen Formen haben.

16

10.

VIII. J. V. Rohon:

der Abhandlungen der Königiichen Gesellschaft der Wissen-
schaften zu Göttingen. Göttingen 1895.
Lanusen, J. Zur Kenntniss der Gattung Bothriolepis, ErcHwaro.
Verh. der k. miner. Ges. St. Petersburg 1879.

. Loxesr, K. Dev. poiss. foss. Ann. Soc. Géol. Belgique. Vol. XV.

1888.

. Newserry, J. S. Rep. Geological Survey af Ohio. Vol. II. Pt. II.

Palaeontology. 1875.

. PaxpER, Cor. H. Ueber die Placodermen des devonischen Systems.

St. Petersburg 1857.

. Ronon, J. V. Die Dendrodonten des devonischen Systems in Russ-

land. Mém. d. l’Acad. Imp. d. sc. de St. Pétersbourg. VII. Série.
Tome XXXVI, Nr. 14. St. Pétersbourg 1889.

. — Ueber devonische Fische vom oberen Jenissei, nebst Bemer-

kungen über die Wirbelsäule devonischer Ganoiden. Mel. géol.
et paléont., tirés du Bull. d. l’Acad. Imp. d. sc. de St. Péters-
bourg. Tome I. St. Pétersbourg 1890.

. — Holoptychius-Schuppen in Russland. Ibidem. St. Petersbourg

1890.

. — Ueber Pterichthys. Verhandlungen der Russ. Kais. Min. Ges.

zu St. Petersburg. II. Ser. Bd. XXVIII. St. Petersburg 1891.

. Sum WoopwaRp, A. Catalogue of the Fossil Fishes in the British

Museum. Part II. London 1891.

. — The Devonian Fish-Fauna of Spitzbergen. Ann. and Mag. of

Natur. Hist. Vol. VII. 1891.

. Traquair, R. H. Notes on the Nomenclature of the Fishes of

the Old Red Sandstone of Great Britain. Geol. Mag. Dec. III.
Vol. V. No. 11, 1888.

. — On the Systematic Position of the „Dendrodont* Fishes. Geol.

Mag. Dec. III. Vol. VI. 1889.

. TrautscnouLp, H. Ueber Dendrodus und Coccosteus. Verhandl. der

Russ. Kais. Min. Ges. zu St. Petersburg. Serie II. Band XV.
St. Petersburg 1880.

. — Ueber Coccosteus megalopteryx Trd.; Coccosteus obtusus und

Chelyophorus Verneuili, Ag. Zeitschrift der Deutsch. geol. Ges.
Jahrg. 1889.

. — Ueber vermeintliche Dendrodonten. Ibidem. 1889.
. TscHernyscaev, Th. THmaHckia pa6oTm, LPOHSBELEHHNA BB 1888

Tony. (Travaux exécutés au Timane en 1889. Compte- “rendu pos
liminaire. St. Pétersbourg.) 1890.

Die devonischen Fische von Timan in Russland. AT

26. — TiIMAHCKIS paóorm, uponsBerenumm Be 1890 roxy. (Travaux
exécutés au Timane en 1890. Compte-rendu préliminaire.
St. Pétersbourg) 1891.

2%. Wairgaves, J. F. Illustrations of the Fossil Fishes of the Devo-
nian Rocks of Canada. Trans. Roy. Soc. Can. Sect. IV. 1886.

28. Zırren A. K. v. Handbuch der Palaeontologie. Erste Abtheilung.
Bd. III. München und Leipzig 1887—89.

Errata.

Seite 11 ist zu lesen statt Sedwick — Sedgwick.
Seite 52, zehnte Zeile von oben, ist zu lesen statt sollte — sollten.
Seite 47 ist zu lesen statt Glyptoleips — Glyptolepis.

Verlag der kön. böhm, Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Gregr in Prag.

JB:
Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky.
Napsal Dr. Bohumil Němec v Praze.

(Se 4 tabulkami.)

(Předloženo dne 27. ledna 1899.)

Okolnost, že při studiích týkajících se složení, vývoje a rozmno-
žování buňky rostlinné v převážné většině případů užíváno method
morfologických, při nichž forma a formativní změny v popředí vstu-
puji, způsobila, že v leckterých otázkách vzbuzených potřebou pří-
činného pochopení životních zjevů buňky rostlinné nedávají nám vý-
„sledky posavadních prací cytologickÿch uspokojivé odpovědi. Platí to

jak o otázkách rázu fysikalního, tak chemického. V podobném smyslu
vyslovil se v poslední době ku př. Prerrer '), s jiného (chemického)
stanoviska ZAcHaRIas ”). Zajisté tím nemá býti řečeno, že cytologické
práce rázu morfologického nemají velkého významu. Právě naopak,
fyciologické výklady, nemají-li se státi bezpodstatnými spekulacemi,
musí se zakládati na poznání morfologickém, ba lze právem tvrditi,
že jen spojením obou method bude možno dosíci příčinného pochopení
života, pokud ovšem pochopení takové vůbec je možné.

Nejméně pozornosti se strany fysiologů věnováno dosud karyo-
n kinesi, ač tato jistě náleží nejen mezi nejnápadnější, ale i nejdůležitější

zjevy v životě buňky rostlinné i živočišné. Odtud také pochopíme,
proč právě karyokinesa tak málo je jasnou se stanoviska fysiologi-
ckého, neboť pravdou je, co v té příčině napsal Prerrer (1. c.): —
„hur eine fehlerhafte Methodik und Logik kann sich vermessen, allein
aus der formalen Gestaltung bei der Zelltheilung die maasgebenden

1) Prerrer, W.. Pflanzenphysiologie, Leipzig, 1897, p. 39.
?) ZACHARIAS, E., Uiber Nachweis und Vorkommen von Nuclein (Ber. d. d.
bot. Ges. Bd. 16, 1898.)

Tr. mathematicko-přírodovědecká, 1

2 IX. Bohumil Némec:

Ursachen und Kräfte ablesen oder auch nur entscheiden zu wollen,
welche Theile activ oder passiv sind.“ Vskutku také jsou názory
o mechanice karyokinesy, jak je ku př. vax Benenex, Burscaur, FLEmw-
MING, Meves, ERLANGER, HErDENHEIN, RHUMBLER ete. vyslovili, hypothe-
sami nebo analogiemi postrádajícími exaktnosti. Přes to jakožto hypo-
thesy, třeba jen per analogiam při nich souzeno, které na exaktnost
nároků nedělají, mají svoji cenu. Je však očividno, že při pochodu
tak složitém, jakým je karyokinesa, nebudeme moci očekávati rozluštění,
vtom: smyslu jak je fysiologie požaduje, jedním rázem a jedním
schematem. Tím také udána cesta, jakou musí se bráti studium
karyokinesy se stanoviska fysiologického: Předně studium se stano-
viska kvantitativního, tedy sledování karyokinesy co do rozsahu v času
i prostoru, periodicity v dělení se objevující atd. Podávám současně
s touto prací na jiném místě svoje zkušenosti v tomto směru nabyté.
Za druhé třeba změny při karyokinesi se objevující studovati se
stanoviska kvalitativního, fysikalního a chemického. Skupenský stav
oněch částí plasmy jež dělení se účastní, jich fysikalní vzájemné vztahy
a chemické vlastnosti hrají zajisté při kinesi úlohu nejdůležitější.
Pro řešení daných otázek nejdůležitější methodou bude sledování vlivu
vnějších okolností, kterážto methoda ve fysiologii výměny látek,
dráždivosti a vzrůstu vedla k nejlepším výsledkům. Konečně pak bude
třeba věnovati pozornost otázkám o funkci jednotlivých differencova-
ných organulí (plastid) buněčných, jmenovitě t. zv. centrosomatu a
achromatickému vřeténku. Zde ovšem není možno se obejíti bez důklad-
ných studií morfologických a vývojepisných.

Bylo ku př. studiemi posledních tří let dokázáno, že cytoplasma
účastní se aktivně karyokinesy, neboť mimo jádro, tedy v cytoplasmé
tvoří se vřeténko achromatické u rostlin cévnatých, characeí a zelených
řas“). Tvrdil-li tedy DrmooR“) na základé pokusů konaných s chlupy
Tradescantie, že jádro odehrá své dělení bez účasti plasmy, ježto Se
dělení dokončí i vplasmě inaktivované nebo odumírající, mohlo býti
již na základě vývojepisných a morfologických fakt namítnuto, buď že
byly nedokonalé jeho pokusy, buď že neopravňovala pozorovaná fakta
k dedukovaným z nich úsudkům. V skutku také pokusy, které ne-
dávno Samassa provedl, ukázaly neoprávněvost DemooRovýcH dedukcí

3) Práce Strasburgerovy školy v Pringsh. Jahrb. Bd. 30, 31, Mitzkewitsch
ve Flora Bd. 85, 1897, Němec v Bot.-Centralblatt 1898 a Anat. Anzeiger, 1598.

+) Demoor, J., Contribution A Vétude de la Physiologie de la cellulé Arch.
d. Biol. T. 13, 1894.

Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné bnnky. 3

a údajů. Ba ukázalo se, že naopak může se dělení zastaviti dříve,
než se plasma stane inaktivní.

Byl jsem si ol počátku svých studií karyokinesy se týkajících
vědom, že morfologická pozorování nestačí k rozřešení otázek směřu-
jících k poznání podstaty a mechaniky tohoto zjevu. Ale dříve bylo
třeba podrobiti material, na němž jsem svoje studia konal, důkladnému
ohledání se stanoviska morfologického. Práce z ústavu STRASBURGEROVA
se objevivší byly mi pobídkou, abych jmenovitě otázku t. zv. centro-
somů bral vüvahu. Na jiném místě uveřejňuji seznam rostlin, u nichž
ve vegetativních pletivech nepodařilo se mi nalézti tělísek těchto,
u nichž jsem však mohl stanoviti zvláštní typ tvoření se achromati-
ckého vřeténka oproti způsobu, s jakým se setkáváme v pletivech
sporogenních. Příčiny rozdílnosti obou typů stanoviti, bylo mým nej-
bližším úkolem. Mám za to, že se mi to podařilo pomocí pokusů,
v nichž odstraněna turgescence vegetačních vrcholů, aniž však životní
činnost buněk zastavena. Ze zjevů, jež při plasmolyse lze pozorovati,
možno souditi dále na fysikalní vlastnosti cytoplasmy buněk, v nichžto
se dělení odehrává, zvláště však na skupenský stav její. Poněvadž
bylo zřejmo, že určité během kinesy se dostavující fysikalní vlastnosti
cytoplasmy jsou jenom dočasným stavem, hleděl jsem se dalšími po-
kusy přesvědčiti o možnosti změnění určitého stavu, při čemž zajíma-
vých .resultatů jsem se dodělal užitím methody zalití rostoucích kořenů
do sádry. Ze všeho vyplývá, jak velice je pochod dělení závislým na
vnějších okolnostech a že i prosté mechanické podráždění zastavuje
karyokinesu a svádí ji k abnormalnímu ukončení. Také tato okolnost
svědčí proti DrmooRovu výkladu, že jádro a jeho životní zjevy jsou
otužilejší, než cytoplasma. Ba možno se na základě pokusů mých a
SAMASSOVÝCH?) kloniti k opaku.

Význam nucleolü dosud jen hypotheticky a na základě prostých
pozorování topografických byl stanoven. V mých pokusech objevily se
okolnosti přímo význam nucleolů potvrzující. Pozorování právě nazna-
čená podávám ve přítomné práci. Ve druhé části podám výsledky
mikrochemického zkoumání, které provedeno methodami užívanými
od Fr. Schwarze a E. Zacxariase. Další část obsahovati má resultäty
pozorování o vlivu temperatury na karyokinesu v pletivech vegeta-
tivních i sporogenních u rostlin cévnatých.

5) Samassa, P., Über die Enwirkung von Gasen auf die Protoplasmastrô-
mung und Zelltheilung von Tradescantia etc. Verh. d. Naturh. Med. Ver. zu Hei-
delberg, 6. Bd. 1898.

1*

E a E NS UT

4 IX: Bohumil Nèmec:

Při svých pozorováních nemohl jsem vystačiti prostým pozoro-
váním buněk in vivo. Předně že při takovém způsobu obor materialu
značně omezen, ježto na celých vegetačních vrcholech in vivo kinesu
vůbec nelze pozorovati, na čerstvých řezech však dostavuje se ihned
reakce na poranění, která způsobuje mnohé změny oproti poměrům
normalním. Uzfval jsem tedy podobně jako většina dosavadních bada-
telů chlupů skládajících se ze řad buněčných a sice chlupů z etiolo-
vaných šlahounů vyhnaných hlízou bramboru (Solanum tuberosum),
ku srovnání brána epidermis z base vyrážejících listů cibule kuchyň-
ské (Allium cepa). Většinu výsledků však děkuji užití method, jakých
vůbec ke studiu karyokinesy se užívá. Vegetační vrcholy, vystavené
určitým vlivům, konservovány různými tekutinami a po zalití do
paraffinu rozloženy v serie mikrotomové. V řadě pokusů srovná-
vány přímo jen praeparaty získané užitím jediné methody, aby růz-
nosti způsobené vlivem různých tekutin byly vymýceny

Jako materialu užil jsem kořenů Allia, poněvadž zde na jednom
individuu máme množství kořenů téhož vývojového stadia k disposici.
Vedle toho kořenů slunečnice (Helianthus annuus), často také bobu
(Vicia faba) a sice vegetačních vrcholů kořenů vedlejších prvního
stupně, čímž získáme mnoho vrcholů od téhož individua, ovšem růz-
ného stadia vývojového. To však zde nepadá, jak jsem se přesvědčil
příliš na váhu.

Z konservačních tekutin osvědčila se velmi dobře směs pikro-
síro-octová, které jsem již při svých dřívějších pracích často užil.
Ona hodí se také znamenitě ke konservování plasmolysy, ke které-
mužto účelu ZIMMERMANN marně hledal prostředku. Ostatně konservoval
také Went‘) vacuoly směsí obsahující pikrovou kyselinu. Pro Allium
hodí se nejlépe chromoctová směs, pro Vic“ zase pikro-octo-sírová.
Vůbec třeba pro každý daný případ vyzkoumati účinky užívaných
tekutin. Velká výhoda obou jmenovaných tekutin spočívá v tom, že
velmi rychle, rychleji někdy než alkohol pronikají, aniž působí zna-
čnějších proudů diffusních, ježto tu máme co činiti jen s vodnými
roztoky 1—2"/,. Hlavní kořen Vicie (velkosemenné odrůdy) o průměru
1:8 mm. byl ku př. po 5 minutách proniknut směsí pikro-octo-sírovou
a konservován bezvadně. Příčina spočívá v tom, že sírová kyselina
v tekutině přítomná zduřuje a rozpouští cellulosní stěny buněčné, takže
membrany nekladou rozšiřování se konservatika žádného odporu, také

6) Went, F. A. F. C., Die Vermehrung der Vacuolen durch Theilung.
Pringsh. Jahrb. Bd. XII. ©

Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 5

ne pectinová přejemná střední lamella, která jinak znamenitě je za-
chována.

Mikrochemické studie ukázaly,“) že kyselina octová mnohé části
obsahu buněčného silně naduřuje a činí z nich dokonce hmotu gela-
tinosní. Z té příčiny třeba užívati směsi obsahující nejvýše 1°/, ledové
octové kyseliny. Jinak lze se užitím každé látky zvláště a různých
kombinací přesvěděiti o jich působení a stanoviti tak artefakty,
S nimiž nutno počítati. Po práci KoRscHEvrově (Arch. f. mikr. Anat.
1896.) se však zdá, že artefakty vzniklé našími prostředky konservač-
ními nejsou příliš veliké, snad ani ne takové, jak je A. Fischer před-
pokládá. Ostatně i artefakty pravidelně se dostavující poukazují na
určitý substrát, z něhož vznikly a třeba S nimi tedy počítati.

Ve vegetativních pletivech cévnatých rostlin nahromaduje se
v přípravných stadiích nejdříve hustší plasma kolem jádra (obr. 8.),
v té pak objeví se hyalinní, nejprve na 2 polech zřetelný dvůrek,
jejž zde pro stručnost i pro vyjádření jeho homologickÿch útvarů
v buňkách centrosomem opatřených budu označovati jménem PERIPLAST,
jež zavedl Vejdovský*) na základě studia vajíček červa Rhynchelmis.
Hyalinní periplast v buňkách rostlinných nejeví v pletivech sporogen-
ních žádné polarity, jsa stejnoměrně na celém povrchu jádra rozložen,
ve vegetativních buňkách je však vždy bipolarně vytvořen, zřídka
tvaru koule, jež na polech je čepičkovitě vytvořena, v největším počtu
případů ve tvaru ovoidu nebo ellipsoidu. Při tom lze pozorovati, že buď
na celé periferii jádra je vyvinut, tedy ! v zon& aeguatorialní (asi
jako na levé straně jádra v obr. 3.), nebo je pouze na polech čepičko-
vitě vyvinut (obr. 9.), takže se zdá, že jsou obě čepičky v aeguato-
rialní zoně nespojeny, odděleny (také obr. 1).

V dalším průběhu vývoje počínají se objevovati na periferii peri-
plastu i uvnitř vlákénka meridionalně probíhající, která rostou od polů
(obr. 5.), až úplně obklopí jádro uvnitř se nalézající (obr. 10.) Dů-
ležito je, že poly, na nichž je periplast čepičkovitě vyvinut, souhlasí
s meridionalním průběhem achromatickych vlákének; osa oba poly
spojující je také osou dělení. Buněčná přehrádka vytvořuje se kolmo
na ni. Je tedy pravděpodobno, podaří-li se nám nalézti příčiny bipo-
larního vytvoření periplastu, podaří se nám také nalézti příčiny urči-
tého postavení kinetické figury a určitého směru dělení buněčného.

7) Schwarz, Fr., Die chemische und morphologische Zusammensetzung des
Protoplasma. Cohns Beitr. u. Biol. d. Pfl. Bd. V:
3) Vejdovský F. a Mrázek A. Centrosom und Periplast. Sitzber. d. kön.
böhm. Ges. d. Wiss. Prag, 1898.

6 IX. Bohumil Nemee:

Püsobeni chloroformu.

Zdá se, Ze anaesthetika i ostatní jedy, nepůsobí-li příliš rychle,
nebo nejsou-li podány v silných dávkách, v plasmě buněk rostlinných
působí zpočátku zvýšení činnosti. Tak vykládá ku př. Laurex a Eur-
WING 0 působení anaesthetik na dýchání, JumkLLE“) pro některé pří-
pady transspirace, Demoor (1. c.) pro proudění plasmy, tolikéž KrEmw "")
ku př. při působení alkoholu, Prerrer (Druck u. Arbeitsleistung) pro
turgor, Ricæarps (Pringsh. Jahrb. Bd. 30.) pro vzrůst a vývoj hub.
Prerrer (Pflanzenphysiologie p. 374, 514) považuje toto stoupnutí
činnosti vlivem submaximalních dosí jedů způsobené za jakousi auto-
regulaci, která má škodlivý vliv podaných jedů vyrovnati. Ovšem
neschází ani opačných údajů (H. Coxwexrz v Bot. Ztg. 1874, A. ScHNErDER
v Bot. Gaz. V. 18, 1893, Ewarr v Journ. Linn. Soc. 1896) zdá se
však, že při těchto pokusech nebylo užito právě zmíněných submaxi-
malních dosí, nýbrž dávek větších, které ihned způsobují zastavení
nebo klesání životní činnosti protoplasmy.

Moje pokusy vztahují se předné ke vlivu chloroformu na stoup-
nutí turgoru. Uvedu zde jen některé resultäty. Působí-li chloroformové
páry nasycené na vegetační vrcholy hlavního kořenu klíčních rostlin
hrachu při temp. 18° C. a norm. tlaku, stoupá turgor v prvních
9 minutách, po té však ihned klesá a již po dalších 3 minutách je
kořen, který před tím rostl v nasycených parách vodních, plasmo-
lysovän.

Odstranime-li chloroform pozorujeme opět stoupání turgoru
několik minut trvající, po té však zpětné klesání. Zajímavý je ku př.
pokus, kde kořen úplně turgescentní vystaven účinku par chlorofor-
mových (při 18° C. a normalním tlaku nasycených) po celou hodinu
a pak dán do vzduchu vodními párami nasyceného. Turgor kořenu
toho po čtvrt hodině klidu počal stoupati, po 15 minutách dosáhl
vrcholu, načež klesal velmi rychle, tak že po 10 min. byl kořen orět
plasmolysován. Pokus ten dokazuje, že kořen nebyl dosud mrtvý,
přes to že byl po celou hodinu vystaven účinku chloroformových par.

Nasycené páry aetheru při normalním tlaku působí méně inten-
sivně. Stoupání zde trvá déle než při chloroformu. Při kořenu hrachu

9) Jumelle vComptes rendus, T. 111, 1890, p 461—463.
19) Klemm, Desorganisationserscheinungen der Zelle, Jahrb. f. wiss. Bot.
Bd. 28.

Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky.

=.

dosáhlo rapidní stoupání turgoru vlivem aetheru způsobené teprve po
8 minutách vrcholu a v pokuse, při němž užito kořenu pečlivě filtrač-
ním papírem osušeného dosáhlo stoupání turgoru teprve po 16 minu-
tách vrcholu. Podobně trvá stoupání turgoru vlivem alkoholu vzbu-
zené déle než při použití chloroformu. Při vlhkých kořenech dosáhne
stoupání turgorn maxima obyčejně po 4 minutách, při kořenech osu-
šených po 7 min.

Dáme-li na kořeny hrachu působiti páry benzinu, stoupá tolikéž
turgor, ale zároveň dá se konstatovati také vzrůst a sice z počátku
stejnoměrně urychlený, později (po 25 min. působení benzinových par)
stále volnější, až (obyčejně po 40 minutách, při navlhčených a turges-
centnich kořenech až po 2'/, hod.) na chvíli stane, rovněž nastává
plasmolysa spojená se skracováním kořenů.

Z těchto pokusů, o nichž podrobný referát podán bude na jiném
místě, vysvítá, že anaesthetika neusmrcují plasmu a nezastavují její
životní činnost tak rychle, jak se za to většinou mä'') bere-li se
v úvahu pouze pohyb protoplasmy. S4massa (1. c.) dobře podotýká,
že pohyb plasmy není jediným životním projevem plasmy a vedle
pohybu může se životní činnost plasmy jeviti v přemnohých jiných
jevech; Derwer ku př. ukázal, že po chloroformování rostlina hodinu
i několik hodin může dýchati, třebas již byla působením chloroformu
tak alterována, že nemá schopnosti ozdravěti. Z okolnosti, že některý
životní zjev déle vytrvává, než proudění protoplasmy, možno usuzovati
jen tolik, že zjev ten na proudění protoplasmy není závislým, neboť
plasma, přes to Ze neproudila, mohla býti dosud živa. Chybného
úsudku dopustil se v tom ohledu Demoor (1. c.) a jeho názory přijal
také Prerrer do své fysiologie. I v tom případě, že jeho pozorování
byla správná, nemohl souditi z okolnosti, že karyokinesa odehrává
se dále i po zastavení proudění protoplasmy, že se karyokinesa může
odehrävati bez účasti živé plasmy. Jak Samassa (I. c.) ukázal, nebyla
právě v DrmooRovýcH pokusech plasma umrtvena nebo ve všech ži-
votních jevech zastavena. To potvrzují také moje pokusy, jež ukázaly,
že v kořenech po 15 minut účinku nasycených (při 20° C a normal-
ním tlaku) par chloroformových vystavených Kinesa dávno byla zasta-
vena, achromatická vlákénka zgranuloväna (obr. 34, 52), přes to však
_plasmolytickä stažitelnost plasmy zachována, kterážto vlastnost k nej-
význačnějším vlastnostem živé plasmy patří (Prerrer, Půanzenphysio-
logie, pg. 119.) Cytoplasma zachovala si tedy mnohem déle živost, než

11) Farmer, J. B. und Waller, A. D., v Bot. Cbt. 1898.

8 IX. Bohumil Němec:

trvají pochody kinetické, které v největším počtu případů již po 10
minutách byly zastaveny. Usuzovati z tohoto zjevu, že jádro a jeho
životní zjevy jsou choulostivější než zjevy cytoplasmy jest velmi
těžko, poněvadž se ve skutečnosti změnou vnějších podmínek modi-
fikují nejen zjevy v jádru se odehrávající, ale i v cytoplasmě, jak
zřejmě dokazuje změna diosmotických vlastností cytoplasmy vzbuzená
účinkem chloroformu a jiných anaesthetik. Zprávy zde podrobněji uvedené
týkají se účinku par chloroformových na kořeny Allia a bobu (Vicia faba).
Allium zvláště dobře se hodí k pokusům, poněvadž cibule vyhání
množství kořenů, které jsou ponejvíce téhož vývojového stadia, histo-
logické elementy jsou velké a jasné, takže máme hojnost dobrého,
stejnocenného materialu pocházejícího z téhož individua. Zinková mísa
pokryta byla na dně vodou, do prostřed postavena miska s chloro-
formem, nad ni na drátěné třínožce cibule s hojnými vedlejšími, zdra-
vými kořeny a celé přikryto skleněným zvonem. Nyní ustříhávány
kořeny po 5, IO, 15 atd. minutách a ihned konservovány a sice jedna
serie ve směsi chromo-octové, druhá v pikro-octo-sírové. Praeparáty
byly v obou seriích souhlasné. Ku barvení užito haemalaunu a para-
karminu. V jiných pokusech vystaveno podobným způsobem působení
chloroformových par několik klíčních rostlin bobu a byly tolikéž po-
stupně konservovány.

Na praeparatech z kořenů po 5 minut působení chloroformu
vystavených byly oproti normalním kořenům vakuoly poněkud zvětšené
(obr. 25, 26) jinak struktura protoplasmy nezmönenä. Jádra v partii
vrcholové tvaru pravidelného, ale as 2!/, mm od vegetačního vrcholu
v zone as '/, mm dlouhé vesměs tvaru amoeboidního (obr. 27). Zde
také vakuoly byly značně vzrostly a figury, které jsou tu přítomny,
jsou jimi z normalní polohy zatlačeny.

Jediná věc je nápadna: V celém kořenu nenalezeno ani jediné
buňky s čepičkovitě vyvinůtým periplastem. V buňkách dostatečně
širokých obklopuje periplast "úplně jádro a je podoby kulovité, (obr.
25) v úzkých a prodloužených buňkách je potud zkrácen a rozšířen,
pokud mu nebránily stěny buněčné (obr. 26) Jádro nemusí tu ležeti
úplně ve středu periplastu. Bipolarní figury zachovány jen tam, kde
byla již vyvinuta vlákénka. Přitom však vždy pozorováno, Ze periplast
v aequatorialni zoně je rozšířen oproti periplastům buněk normalních
(obr. 28). Jinak jsou kinetické figury normalního vzhledu a vlákna
achromatická dobře zachována.

Také praeparaty z kořenů, po 10 minut chloroformovým parám
vystavených vykazují kulovité, dobře oproti ostatní plasmě ohraničené

Prispevky k fysiologii a mortologii rostlinné bunky. ‘9

periplasty (obr. 29). Řídčeji objevují se periplasty zrnitou plasmou
ne docela přesně ohraničené, na nichž sem tam mohou se vyvinouti
hrbolky. Velmi nápadné jsou případy, kdy dosti velké hrbolky nepra-
videlně na celé periferii jádra jsou vyvinuty (obr. 31) a kdy objevují
se vlákénka na periferii hrbolkatého periplastu probíhající (obr. 31).
Vlákénka ta buď nepravidelně probíhají, nebo radialné kolem vrcholu
hrbolků. V těchto stadiích dosud zachována je membrana jaderná,
přes to, že pentlice chromatinové dobře jsou vyvinuty. Ve stadiích
vyznačených klubkem chromatinovým, ale postrádajícím jaderné mem-
brany, můžeme se setkati s multipolarními nepravidelně, jednostranně
vyvinutými figurami (obr. 32). Dosud bylo možno pozorovati přece
progressi ve vývoji kinetických figur, neboť abnormní hrbolkaté peri-
plasty a multipolarní figury vyvinuly se vlivem chloroformování, v nor-
malních kořenech nikdy se snimi nesetkäväme. Plasma na těchto
praeparatech jevila normalní vzevzření, chovala však mnoho zvětšených
vakuol, které zvláště ve starších buňkách způsobují nepravidelné po-
stavení, sešinutí a zatlačení figur.

Odtud pozorujeme na kinetických figurách regressi. Na praepa-
ratech z kořenů po 15 minut chloroformu vystavených dosud možno
pozorovati kolem spiremů periplastovou kouli. V plasiné rostou pravi-
delně kulaté, nebrání-li ovšem stěny buněčné, vakuoly a sice i v buň-
kách jež dříve maličké, alveolovité vakuoly chovaly. V buňkách vzdá-
lenějších od vegetačního bodu setkáváme se s enormními vakuolami,
které začasté také jádro zatlačují a deformují (obr. 33). Často jsou
jádra, která v centru buňky se nalézala, zatlačena ke straně, k mem-
braně buněk. Význačno je, že na straně, odkud na buňky účinkoval
chloroform nahromaděna je silně barvitelná hrubozrnná plasma, (obr.
33, 34) a že v partii 2'/, mm od vegetačního vrcholu vzdálené, ve
které po 5 minutách působení chloroformu jevila jádra amoeboidní
tvary (obr. 27), v tutéž stranu posunuta jsou jádra, která zde následkem
toho položena jsou ku vnějším tangentialním stěnám buněčným. Zjev
ten upomíná na pohyby jader vyvolané poraněním, kdy také podle
NESTLEROVÝCH '*) pozorování přiloží se jádra ke stěnám obráceným k ráně.
Možno, že se v našem případu jedná o podráždění téhož charakteru,
jako při mechanickém poranění. Kinetické figury passivně vakuolami
jsou stlačeny, zohýbány, šikmo postaveny atd. Plasma vůbec je hrubě
zrnitá a jeví množství granulí.

12). Nestier, A., Ueber die durch Wundreiz bewirkten Bewegungserschei-
nungen des Zellkerns und des Protoplasmas, dle ref. v Bot. Cbt. Bd, 76, 1898.

10 IX. Bohumil Němec:

V klidných jádrech nápadno je v té době oproti jádrům nor-
malním diffusní rozložení chromatinu. Chromatin ve způsobě nepatr-
ných zrníček vyplňuje celé jádro (obr. 33, 37); vjädrech, ve kterých
byl chromatin nahromaděn jako zvláštní barvitelný obal na periferii
nucleolu, dělí se obal ten v několik skupin od nucleolu se oddělujících
(obr. 37), skupiny ty stávají se homogenními a zakulacují se, takže
mají vzhled normalních, RosexeM popsaných pseudonucleolů. Radialní
uspořádání sítiva jaderného zmizelo, což je zvláště pro buňky střední
řady pleromu nápadno, ježto zde je za normalních poměrů uspořádání
to vždy typicky vyvinuto.

Zároveň jádra, zvláště starších partií kořenů, rostou, jelikož pak
membrana vzrůstu obsahu nemůže stačiti, praskne na některém místě
a ven se vyhrne buď jen kapička šťávy jaderné, nebo reticulum
i schromatinovymi zrníčky (obr. 53) často zároveň nucleolus (obr. 54).
Zjevy tyto níže podrobněji popíšu.

Nejzajímavější změny jeví se na kinetických figurách. Achroma-
tická vlákénka stávají se zde totiž zrnitými — a sice u všech figur
bez rozdílu stadia. Obr. 34 znázorňuje taková zgranulovaná vlákénka
u metakinesy, 52 aeguatorialní desku. Achromatická vlákénka skládají se
nyní z jedné nebo několika řad nepatrných zrníček. Dosud jsou však
zrníčka ta v řadách sestavena. Nemožno zde nevzpomenouti granulací
achromatických vláken, s nimiž se také v normalních poměrech setká-
váme. Popsal jsem granulosní přeměnu a degeneraci pro některá vlá-
kénka spojovacího vřeténka (cytologická pozorování), a upozorňuji, že
tento pochod granulační docela je identický s granulací vyvolanou
vlivem chloroformování. Pro theorii 0 skladbě chromatických vlákének
je zjev granulace jich velmi důležitý. Stejně jako se z granulí v profasi
vlákénka sestavují, tak se také granula v metakinesi nebo vlivem
chloroformování rozpadají. Jedná se tedy o otázku, co udržuje granula
ta ve vlákénku jako takovém pohromadě. Otázkou tou zabýval jsem
se na jiném místě (Anat. Anz. 1898.)

Také chromosomy jeví změnu vyvolanou účinkem chloroformování.
Ježto však podobná změna vystupuje také při plasmolyse, je možno,
že zde působí nechloroform o sobě, nýbrž nepřímo tím, že podobně
jako plasmolysa odstraňuje turgescenci. Neboť již po 3 minutách
účinku par chloroformových dostavuje se zkracování kořenů následkem
chloroformováním způsobené diosmosy látek rozpuštěných ve šťávě
buněčné.

Po desíti minutách je kořen úplně zbaven turgescence. Zmi-
něná změna chromosomů týká se objevování se v nich řady malých

Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 11

vakuolek stále rostoucích (obr. 36.) Jimi způsoben je také růžencovitý
vzhled chromosomů (obr. 34).

Že plasma v této době byla dosud živa, dokazuje nejlépe okol-
nost, že reagovala na vložení kořenů do plasmolytických roztoků.
Řekli jsme sice svrchu, že účinkem chloroformu buňky pozbývají
turgescence, ale to platí jen v tom ohledu, že ve vakuolách v nich
přítomných zmenší se do té míry diosmosou energie osmotická, že
nikterak nestačí zřejmě napnouti stěny buněčné. U hrachu vidíme
účinkem chloroformu přímo vystupovati ven z kořenu kapky vodných
roztoků chovající osmoticky působící látky, přes to však zůstanou pro
některé látky membrany vacuol i pokožková plasma cytoplasmy nepro-
pustnými, jak viděti z toho, že 3°/, roztokem dusičňanu draselnatého
značně se protopiast stáhl a v některých buňkách pravidelné kulaté
nebo ellipsoidní formy nabyl (obr. 51). Jinde stáhne se protoplasma
nepravidelně, vacuoly, které původně vlivem chloroformu značně se
zvětšily, ueobyčejně se stáhnou a zmenší (obr. 49). Obr. 51 znázor-
ňuje klidné dvě buňky z čepičky, obr. 49 řadu buněk z periblemu.
Plasma se zde velmi nepatrně a nepravidelně zakulatila. Vacuoiy jsou
velice zmenšeny vlivem plasmolysy. Obr. 50 znázorňuje buňku z derma-
togenu jevící amoebovité jádro.

Pozoruhodno je, že plasmolysa účinkuje také na jádro. Jeho
obsah, jak dobře z obr. 49. viditelno, se smrští a kontrahuje obyčejně
kolem nucleolu. Membrana jaderná se nesmrští vždycky, nýbrž oby-
čejně podržuje původní tvar. Je tedy vidět, Ze semipermeabilnost
v tomto případu nepřísluší membraně jaderné, nýbrž membraně vystu-
pující kol vakuolek ve chromatinu se tvořících. Daleko zřetelněji vy-
stupují tyto zjevy při delším působení chloroformu a odkládám tedy
jich vylíčení na později.

Po 20 minutách působení chloroformu: Chromatin v zrníčkách
je difusně rozložen 1 v jádrech nejmladší partie. Tato mají následkem
toho vzhled jaksi homogenní. Kolem spiremů, jež jsou celkem nezmě-
něny, dosud uchovány jsou periplastové koule. Stěny vacuol v perife-
rických buňkách zgranuloväny; následkem toho vacuoly nejsou přesně
ohraničeny (obr. 39). Přes to se zdá, že membrana vacuol nejdéle
vytrvává, ježto ku př. v buňkách čepiček, jež jsou daleko více vysta-
veny působení chloroformu než dermatogen nebo periblem membrana
vacuol není zgranulována, ačkoli již plasma definitivního vzhledu
desorganisace nabyla (obr. 41).

Ve zmíněné již zoně 2"/, mm od vegetačního bodu vzdálené jádra

o ká

raie

jv VŘ amer ho rm nd à dny

A = rer oa

rod

BEA

12 IX. Bohumil Němec:

i plasma nahromaděny jsou ve směru vnikajícího chloroformu. Značný
počet jader jeví silné zvětšení a vytékání části obsahu (obr. 40).

Achromatická vlákénka figur kinetických úplně zmizela. Také
řady granulí se rozpadly, takže chromosomy leží nyní uprostřed jemné
zrnité hmoty (obr. 39), která vznikla přeměnou vlákének. Také vře-
ténka spojovací zmizela, stavše se granulosními. Desky jaderní zalo-
žené mezi dceřinnými jádry jeví se jako dvě rovnoběžné řady hustě
seskupených granulí, mezi nimiž probíhají můstky, tolikéž zrnité
(obr. 38). Můstky ty odpovídají oněm, které SrassurGer '”) konstatoval
při tvoření se buněčné desky, a které zůstaly jako spojení mezi
rozdělenými uzlíčky (dermatosomy) na spojovacích vláknech vystupu-
jícími.

30 minut: Plasma stala se silně granulosni, tolikéž vakuoty
vnějších řad buněčných. V buňkách vnitřních (centralních) řad však
dosud přítomny jsou přesně ohraničené, enormně vzrostlé vakuoly,
které figury kinetické deformují, jádra klidná ke stěně buněčné zatla-
čují (obr. 47) a zřejmě deformují (obr. 48). Plasma takovýchto buněk
má vzhled téměř homogenní, gelatinosni. Hned po tom však dostavuje
se granulace membrany vakuolové, v plasmě objeví se granula a ne-
přesně ohraničené malé vakuolky. Kolem jader objevují se jasné
dvůrky, které svým nepřesným ohraničením distinktně od periplastů
se liší (obr. 58). V dalším postupu plasma se nahromadí kolem jádra
na místě jasného dvůrku (obr. 61) a nabývá zhoustnutím intensivni
barvitelnosti. Vzrůst jader a vytékání jich obsahu stále více buněk
zasahuje (obr. 57). V čepičkách jádra docela jsou vyteklá (obr.
42 — 46).

Chromosomy figur postrádajících nyní achromatických vláken
tloustnou následkem vzrůstu vakuolek v nich se objevivších. Zajímavo
je, že v jednoduchém chromosomu vždy jen jedna řada vakuol se
vyvine, kdežto v chromosomech v aeguatorialní desku sestavených,
které se skládají ze dvou slepených dceřinných pentlic, dvě řady
vakuolek vedle sebe jsou uloženy (obr. 59). V čepičce jsou chromo-
somy slity již v jednu massu vykazující množství vakuolek. V obr.
60. znázorněna taková massa vzniklá z aeguatorialní desky.

Po 45 minutách působení chloroformových par jeví se plasma
granulovanou. Kolem jader buďto je vyvinut hyalinni dvůrek (obr.
71) anebo již na jeho místa nastupuje plasma silně se barvící a hustě
zrnitá (obr. 72). Že se zde jedná o proudění plasmy směrem k jádru,

58) Strassburger, E., Die pflanzlichen Zellhäute. Prings. Jahrb. Bd. 31.

Prispevky k fysiologii a morfologii rostlinné bunky. 13

viděti z velikých a četných vakuol na periferii vzniklých. Chromosomy
chovající již četné vakuolky stávají se tekutými a slévají se v místech
dotyku, ať náležejí kterémukoli stadiu kinetickému. Některá taková
různá stadia znázorněna jsou v obr. 90. a a d bezpochyby jsou pře-
měněné spiremy, b a c aeguatorialní desky.

Po dvou hodinách působení chloroformu je plasma stejnoměrně
zrnitá a stejnoměrně vyplňuje obsah buněčný. Kolem všech jader
nejmladších partií nalézáme tělíska ponejvíce kulovitá, začasté s jádrem
souvisící (obr. 73), a také volná, která vznikla zmíněným již processem
vzrůstu a praskání jader. Obsah z jader vyniklý obklopil se svojí
vlastní membranou a může tedy býti srovnán zjev tento s fragmen-
tací jader. Vyjmuta jsou jádra, jež se nalézala ve stadiu spiremu. Ta
podržují svůj tvar, ale v chromatinové pentlici pozorujeme popsané
již malé vakuoly.

-Odtud již se nic v buňkách působením chloroformu nemění.
Plasmolysou nedostaneme viditelných změn i možno kořeny považovati
za odumřelé.

Vratme se však k rychlému vzrůstu jader způsobenému chloro-
formem. Tento vzrůst dá se pozorovati již po 15 minut trvajícím
působení chloroformu a 1ze ho pozorovati docela dobře za živa. Plasmo-
lysou lze jádro smrštiti nebo stähnouti na původní velikost, i zakládá
se bezpochyby vzrůst ten na objevení se osmoticky působivých látek
v jádru. Snad jsou to ve větším množství přítomné kolloidní látky,
které přece osmoticky působí, ač je jejich osmotická energie nepatrná
Že také v normalním jádru se nalézají osmoticky působivé látky a že
blána jaderná je tolikéž semipermeabilní, bude ukázáno v následujícím
odstavci. Upozorniti tu třeba také na fakt SCHWARZEM A ZACHARIASEM
konstatovaný, že se v jaderné šťávě nalézá ve vodě rozpustná bílko-
vina. Ale nejen membrana jaderná má vlastnosti semipermeabilní blány,
nýbrž i blány nových vakuol v jádru vznikajících. Vývoj těchto vakuol,
jejž i na živém materialu sledovati možno, počíná v buňkách chloro-
formu nejvíce vystavených (calyptralních) již po 15 minutách (cfr.
obr. 56). Vakuoly objevují se v nitru jádra, bezpochyby podobně jako
v pentlicích, tedy v chromatinu. V calyptře dosáhnou ohromného vý-
voje a způsobí několikeronásobné zvětšení jader (obr. 62 — 67). Ne-
může-li membrana vakuol těch, nebo membrana jader vzrůstu vakuol
stačiti, praskne (již po 15 minutách) a možno spatřiti na povrchu hya-
linní kapičky jaderné šťávy (obr. 57, c, d; <). Ty berou na se vždy
formu kulatou, což svědčí pro jich tekutý stav. Později také část
retikula a zrníček chromatinových se ven vytlačuje (obr. 57 d, e, f),

=

EES A RT RSEERERE)

PTE

RE i

1

Bee

>

14 IX. Bohumil Němec:

s těmi také nucleoly (obr. 54) mohou vyjíti z jádra. Partie ven vy-
tlačená buď může se obklopiti svojí membranou (obr. 40, 73), nebo
rozpadá se v zrníčka (obr. 57 <). Toto rozpadávání přivodí pak úplnou
granulosní degeneraci partií ven vytlačených (obr. 45). Granula ta
jsou malá, přesně kulovitá a rozejdou se difusně v buňkách úzkých
po cytoplasmě strany, v níž jádro vyteklo (obr. 42) nebo v širších
buňkách po celém obsahu buněčném (obr. 46.. Jádro prasklé a vy-
teklé buď zacelí otvor a nabude normalního tvaru (obr. 44), nebo
zbude z něho prázdná, nepravidelně zohýbaná membrana (45, 46).

Že vskutku rychlý vzrůst způsobil vyplynutí obsahu jaderného,
lze viděti srovnáváním jader z kořenů normalních a chloroformova-
ných. V obr. 57 a, znázorněno jádro z kořenu chloroformovaného,
57 b, jádro normalního kořenu. Toto je značuě menší. Ostatně lze
tlakem na jádra, kterým se analogicky membrana jaderná napíná
jako vzrůstem obsahu jaderného, docíliti úplně analogických zjevů
jako působením chloroformu.

Ve případech, kdy se. uvnitř jádra vytvoří veliké vakuoly, způ-
sobí stálý jejich vzrůst takové napjetí, že se celé jádro rozpadá ve
množství partikulí (obr. 68, 70), které obyčejně různě jsou veliké, ale
vždy zakulacené. Zřídka rozpadá se jádro ve stejně veliká granula
(obr. 69). Partikule povstalé rozpadnutím se jádra rozšíří se obyčejně
diffusn& po celém obsahu buněčném (obr. 40, 68, 69, 70). Ve větších
kuličkách, které jeví silnou barvitelnost a dle mikrochemických reakcí
z plastinu a nucleinu se skládají, objevují se opět vakuoly (obr. 70),
které mohou způsobovati další vzrůst a následující rozpadnutí.

Kıemm došel k názoru, Ze při působení jedů na buňku a desor-
ganisaci dostatečně silnými dosemi docílené, v plasmě a jádru pod-
statně stejné zjevy se dostavují. Částečně potvrzují moje nálezy jeho
náhled. Neboť jako v plasmě se objevuje množství vakuol působením
chloroformu, tak i v jádru se s nimi setkáváme, v obou případech
rostou, ale kdežto v plasmě membrana vakuol granulosně degeneruje
a pozoývá vlastností poloprůchodných blan, jádro přímo násilně je
roztrhäväno a vzniknou-li v partikulích takto vzniklých nové vakuoly,
může se process znova opakovati. Řekli jsme již, že velmi záhy půso-
bením chloroformu effekt turgoru klesá, tedy také turgor. To způ-
sobeno je tím, že blána vakuol i pokožková vrstva cytoplasmy stá-
vají se pro některé látky průchodnými. De Vnres'“) a Prerrer to ukázali

1%) De Vries, H.. Plasmolytische Studien über die Wand der Vacuolen,
Pringsh. Jahrb. f. wiss. Bot. Bd. 16, 1885.

=

Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 15

působením jedů a anaesthetik. Ale oKolnost, že vakuoly přece zbý-
vají, ba rostou a reagují na změnu osmotické energie media v němž
se nalézají, dokazuje, že permeabilita neplatí pro veškeré látky ve
šťávě buněčné se nalézající. Energie (osmetická) zbylých látek stačí
sice pro udržení těchto vakuol, nestačí však ku viditelnému effektu
týkajícímu se napjetí blan buněčných. Vzrůst vakuol pak třeba vy-
světliti změnou odporu, jejž klade vzrůstu vakuol za normalních
poměrů jednak plasma, jednak membrana vakuol. Plasma dvojím
možným způsobem: 1. energií bubřivosti, 2. osmotickou energií v ní
obsažených látek. Neznáme však ani pro normalní poměry, který
faktor z těchto dvou je rozhodující, nemožno tedy ani zde vyložiti,
který z nich se do té míry změnil, že umožňuje vzrůst vakuol, jaký
je ku př. v obrazech 47 a 48 znázorněn.

Vakuoly ty, poněvadž jim plasma neklade překážek, přes to že
jejich energie osmotická je nepatrná (značně menší, než 3°/, dus.
dras; neboť se roztokem tímto velice kontrahují), rostou a zatlačují
celý obsah buněčný ke stěnám, podobně jako musí se zvětšovati každá
semipermeabilní blána uzavřená a obsahující osmoticky působící látky,
ve vodě, neklade-li se jí překážek. Pro ten případ, že by zůstala 1 po
chloroformování bubřivost plasmy stejná, musíme míti za to, že v nor-
malních poměrech hlavním faktorem, jímž plasma klade odpor enorm-
nímu vzrůstu vakuol, je osmotická energie látek v plasmě obsažených.
Neboť jenom zmenšením této energie možno spůsobiti zmenšení od-
poru rozšiřující se vakuole kladeného. Zmenšení této energie snadno
může býti přivoděno tím, že se pro látky ji působící stala pokožní
vrstvička plasmatická, za obyčejných poměrů tolikéž jako semiper-
meabilní blána působící, permeabilní. Vskutku také nemusí ani za
normalních poměrů býti permeabilita obou blan stejná (Prerrer:
Plasmahaut und Vacuolen, 1890) a specielně pro působení jedů je
pochopitelno, že pokožní vnější plasma dříve bude alterována (dříve
se stane permeabilní), než blána vakuol. Tímto časovým rozdílem dána
je možnost vzrůstu vakuol v cytoplasmě se nalézajících.

Také však není pravdě nepodobno, že bubřivost plasmy se
působením chloroformu zmenšuje, čímž tolikéž odpor vakuolám kladený
klesá. Definitivní rozhodnutí bude možným, až se poměry ty vysvětlí
pro normalní buňky a sice methodou jak ji asi Prerrer naznačil
(Pflanzenphysiologie, p. 118).

Také enormní vzrůst jádra třeba přičítati okolnosti, že osmo-
tický tlak látek v něm obsažených je větší než odpor jim se strany
blány jaderné a plasmy kladený. Je-li blána jaderní anebo membrana

16 : IX. Bohumil Němec:

vakuol v jádru se vytvořivších' dosti duktilní, dána je možnost jádru
nebo vakuolám v něm obsaženým růsti až mez elasticity membran zmí-
něných je dosažena. Nastává jich roztržení a vytékání obsahu, jak je
znázorněno ku př. obr. 57. Že se příliš osmotická energie jádra nor-
malního neliší od energie jádra chloroformovaného, vysvítá z té okol-
nosti, že roztokem téže osmotické působivosti obojí jádra lze ve stejné
míře stáhnouti (cfr. obr. 59.). Příčina enormního vzrůstu jader stejně
jako při vzrůstu vacuol cytoplasmatických spočívá tedy především ve
zmenšení odporu, jenž se osmotickému tlaku klade se strany proto-
plasmy nebo membrany jaderné. Okolnost, že jádra nalézající se
v profasi z počátku nepatrně — oproti jádrům klidným — se sta-
hují plasmolysou (obr. 109.) později pak vůbec nereagují na změnu
osmotické působivosti media, dokazuje, buďto že nechovají ve stadiu
tomto žádných osmoticky působivých látek, nebo že blána jich pozbyla
semipermeability, nabyla charakteru blány porosní, tak jako blány
vakuol cytoplasmatických nebo plasmatická vrstva pokožní.

Při vytékání, vlastně vytlačování jaderného obsahu, způsobeného
elasticitou membrany jaderné, pozorovati lze zajímavý zjev v retikulu
jaderném. Toto radialně od otvoru, kudy čásť jeho byla vytlačena,
táhne se k membraně jaderné. Zároveň oka sítí, po případě dutinky,
jež dojem sítivosti vyvolávají, jsou v tomto směru protaženy. Vlákna
nebo lamelly sítiva lze sledovati až k jaderné membraně a dobře tu
možno pozorovati, že se na membraně upínají. Při vytlačení části
obsahu napínají se lamelly a sítě v jádru zbylé, ježto jsou tlačeny ven

- ale zároveň upjaty k jaderné membraně. Z toho následuje, že sitivo

jaderné s membranou dosti pevně souvisí, že tedy neleží volně v du-
tině membranou jadernou obklopené.

Z toho, co právě bylo o účincích chloroformovych par na meriste-
matická pletiva pověděno, je pro nás důležito konstatovati toto:
1. Současně se ztrátou turgescence pozorovati lze kterak bipolarní
periplasty, které dosud nejsou obepjaty vlákénky achromatickými, při-
jímají tvar kulovitý. 2. Další vývoj kinetické figury se obyčejně za-
stavuje, zřídka pokračuje a v tom případu vytvoří se figury polycen-
trické. 3. Zastavení kinetických processů souvisí s rozpadáním se
achromatických vlákének v řady zrníček, které pak se rozejdou v ne-
pravidelně uloženou hmotu. To se děje v době, kdy plasma ještě je
živa, jak lze poznati z té okolnosti, že reaguje na změny v osmo-
tické působivosti roztoku buňku obklopujícího.

Zastavují se tedy kinetické processy dříve, než odumírá plasma.
To souhlasí s posledními údaji Samassovými (L e.), které zní proti

Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 17

DrmooRovým interpretacim pokusů, dle nichž se i v odumírající nebo
inaktivní plasmě pochod kinetický, ovšem po případě s některými
modifikacemi dokončí. Ocenění ostatních resultatů podáno bude v od-
stavci pojednávajícím o fysikalních vlastnostech protoplasmy.

Zbývá mi ještě uvésti výsledky pokusů, ve kterých jsem dal
působiti parám chloroformovým na kořeny bobu (Vicia faba). Změny,
které tím způsobem byly vyvolány, úplně odpovídají změnám na koře-
nech Allia pozorovaným. Také zde spolu se ztrátou turgescence obje-
vují se v kořenech kulovité periplasty (obr. 74), které jsou zde velmi
nápadny, ježto obklopeny jsou hustou, zrnitou plasmou. Periplasty
s vyvinutými již vlákny achromatickymi nepozbývají bipolarity (obr.
77). Delším působením chloroformu stává se ohraničení periplastu
oproti cytoplasmě nepřesným.

V obr. 80—S89 znázorněny některé charakteristické nálezy na
kořenu 15 minut působení chloroformu vystaveném učiněné. Plasma
je již stejnoměrně. zgranulovanä, barvitelná granula nahromaděna
často proti směru vnikajícího chloroformu (obr. 83, 84). Achromatická
vlákna jsou rozpadlá v zrníčka, ve chromosomech řada malých vakuol.
Plasmolysou lze tyto vakuolky přivésti ku stažení, takže pak mají
vzhled tmavších bodů v homogenním chromosomu (obr. 81). V té
době také začínají chromosomy v místech dotyku splývati (obr. 84,
95), klidná jádra vzrůstají a praskají, takže jich obsah podobně, jako
u Allia vytéká ven. V calyptře začasté objevují se jádra jevící
enormně vzrostlé vakuoly. Plasmolysou (provedenou 3°/, dus. dras.)
lze jádra ta smrštiti (obr. 89, tak, že přijmou tutéž velikost, jako
isosmotickým roztokem plasmolysovaná jádra normalních buněk. Ježto
lze celá jádra plasmolysou ku stažení přivésti (obr. 88.), musíme míti
za to, že membrana jaderná tu působí jako semipermeabilní blána.

Pozoruhodných výsledků lze docíliti v pokusu, kde kořen ně-
kolik minut působení chloroformu vystavený přeložíme do čistého
vzduchu a po delší době konservujeme.

Pětiminutové působení stačí ku vyvolání kulovitých periplastů,
způsobenému, jak níže bude vyloženo, odstraněním turgescence. Dáme-li
po těchto pěti minutách kořen do čistého vzduchu, dostavuje se po-
zvolna turgescence zpět. Po 15 minutách kořen jeví se turgescentnim,
ač dosud nenabyl úplně původní délky. A tu lze nalézti opět bipolarní
periplasty, však jejich delší osa je průměrně kratší než-li u kořenů
normalních. S turgescencí se tedy bipolarita opět vrátila. (Kořeny po
nějaké době rostly dále).

Působení chloroformu sedm minut trvající poškozuje kořeny

LE. mathematicko-přírodevědecká. 1899. 2

LE

18 IX. Bohnmil Němec:

smrtelně. Neboť po té do vzduchu dány nenabývají již turgescence,
periplasty zůstávají kulovitými (obr. 74) a buď se pozvolna vyvinují
dále, nebo mizí tím, že z periferie do nich vnikají proudečky proto-
plasmy (obr. 79). Vyvinujf-li se periplasty dále, tvoří se na nich
hrbolky a od těch vyrůstají po periferii periplastu vlákénka. Tím do-
stáváme polycentrické figury, nebo aspoň jich základy, jak jsou zná-
zorněny v obr. 76 a 78. Zřídka se takové figury vyvinou také v koře-
nech, jež do vzduchu po chloroformování vůbec nepřišly (obr. 89).

Pokusy konané s kořeny bobu potvrzují tedy úplně nálezy na
Allia učiněné. Také zde setkáváme se s kulovitými periplasty sou-
časně se ztrátou turgescence se objevujícími a po té s polycentricky
založenými figurami.

Působení plasmolysy na meristematické buňky.

De Vies ©) ukázal, že buňky plasmolysované zůstávají na živu
po dlouhou dobu, i několik dní, že reagují na změny v koncentraci
plasmolysující tekutiny a že se dají uvésti ve stav turgescentní, jenom
když není přechod příliš náhlý. Prerrer ) však udává, že meriste-
matické buňky po nějaké době v silnějším roztoku plasmolytickém
odumírají, což se jeví tím, že plasmolytické stažení buňky mizí, ježto
se dosud semipermeabilní blanky (pokožková a vakuol) stávají permea-
bilními, propustnými pro roztoky krystalloidů buď ve vakuolách nebo
v plasmolytickém roztoku přítomné. Je známo, že i v plasmolytickém
roztoku proudění protoplasmy trvá, ovšem pokud jsou roztoky ty ne-
utralními, že se struktura plasmy nemění, i nebylo následkem těchto
fakt změnám plasmolysou vyvolaným věnováno mnoho pozornosti. Dalo
se však a priori očekávati, že plasmolysou vyvolány budou změny
v buňce, neboť nastávají plasmolysou úplně jiné poměry rovnováhy
v plasmě, množství vody v buňce obsažené a koncentrace stav buněč-
ných se změní, plasmatické můstky buňky sousední spojující se pře-
trhají, vzájemný tlak buněk na sebe se změní atd. Prerrer (1. c.) má
za to, že poškození, jež plasma utrpí plasmolysou, je mechanického
rázu, dá se však mysliti, že se dostavují také vlivy látek plasmolysu-

15) Dr Verres, H., Plasmolytische Studien über die Wand der Vacuolen.
Pringsh. Jahrb. f. wiss. Bot. Bd. 16, 1885.

16) Pfeffer, W., Druck- und Arbeitsleistung durch wachsende Pflanzen,
Abh. d. kön. sáchs. Ges. d. Wiss. (math. nat. Cl.) Bd. XX. 1898.

Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné bunky. 19

jících, přes to, že plasma má vlastnost samostatné volby kvalitativní
i kvantitativní ve přijímání a vydávání látek.

Především uvedu pokusy, v nichž kořeny bobu (Vicia faba)
plasmolysovány byly roztoky cukru třtinového. 12°/, roztok plasmo-
lysuje kořeny docela. V kořenu po 10 minut v roztoku takovém polo-
ženém jevily se krásně kulovité periplasty (obr. 91). V málo případech
pozorováno bylo v kořenu ponechaném 20 minut v tomže roztoku
vytvoření polycentrické figury (obr. 92) a Sice prostřednictvím hrbol-
katého periplastu. V tome kořenu pozorován 1 případ s jednostran-
ným kuželovitým vřeténkem. Tyto nebo obdobné zjevy dostavily se
v kořenu plasmolysovaném 15°/, roztokem třtinového cukru již po 10
minutách (obr. 124, 125). Zde také již pozorována u stadií metaki-
netických nebo u aeguatorialních desek přeměna achromatických vlá-
kének ve hmotu zrnitou. Tato přeměna děje se postupem velmi
rozmanitým. Buď z jedné strany počíná, takže máme pak v určitém
stadiu jen jednostranné komplexy spojovacích vlákének, jako jsou ku
př. v obr. 102 a 104 znázorněny. Obrazy kresleny dle praeparatů
z kořenů, jež ponechány byly 10 minut ve 15"/, roztcku cukru, potom
dány na 3 minuty do destillované vody a konservovány. Jiný případ
regresse vřeténka je ten, kdy toto ze všech stran stejnoměrně se
mění v zrníčka, takže máme v určitém stadiu (ob. 126, 10 minut
v 15°/, cukru) soudečkovité, všestranně volné vřeténko. Nebo propadá
zona aeguatorialní nejdříve granulaci (obr. 95).

Plasma buněk, v nichž se kinesa odehrává se plasmolysou sice
stáhne, ale v nejmladších partiích embryonalních vůbec se na rozích
nezakulatí (obr. 93). Jen v tom případu, kdy se v rozích nalézají
vakuoly, zakulatí se plasma také zde (obr. 91), ale ponejvíce nepravi-
delně. Zvláště dobře lze účinek vakuol pozorovati v tom případu, kdy
v jedné polovině buňky vakuol není, nebo docela nepatrné, ve druhé
však jsou. Tu na té straně, kde se vakuoly nalézají, buňka se zakulatí,
na druhé nikoliv (obr. 92).

Plasmolysou tedy vzaly na se periplasty tvar kulovitý. Netrvá-li
plasmolysování dlouho a my uložíme plasmolysovaný kořen do destil-
lované vody, takže se stane opět turgescentním, vrací se bipolarita
periplastu zpět (obr. 100). Kořen, z něhož obrázek kreslen, nalézal se
po 5 minut ve 13°/, roztoku cukerném, byl pak vložen na 3 minuty
do vody a ihned konservován. S turgescencí se tedy bipolarita peri-
plastu opět navrací. Začasté vyvoláme plasmolysou zkrácení figury
kinetické a zřejmé objevení se periplastu také v aeguatorialní zoně
jádra (obr. 105).

2*

EE AE

20 IX. Bohumil Němec:

Již po plasmolyse (12, 15%) 10 minut trvající zastavují se
pochody kinetické a vřeténko se stává zrnitým. Jen stadia v profasi
se nalézající mohou se někdy vyvinovati dále a vytvoriti abnormí,
polycentrickou figuru. Sesilenfm roztoku se zastavení kinese ještě
uspíší. Returgescencí však pochody kinesi zastavující se nepřeruší,
naopak ony postupují v zasažených figurách dále; přetrvávají tedy
příčinu zastavení ono způsobivší. Sem odnášející se pokusy, na jichž
základě kresleny obr. 94—97. Kořen bobu byl plasmolysován po 10
minut ve 12°/, roztoku cukerném, po té na 10 minut dán do destil-
lované vody. Ohledání kořenů po 10 minut plasmolysovaných a hned
konservovaných ukázalo sice, že vřeténka počínají se měniti v granu-
lovanou hmotu, ale větší část vlákének dosud byla zachována. Také
pokus, kdy returgescence trvala jen 3 minuty ukázal, že vřeténka
nebyla úplně degenerována (obr. 102, 104). Ve zmíněném však pokusu,
kdy returgescence trvala 10 minut, buď vřeténka úplně byla přemě-
něna na jemně zrnitou hmotu (obr. 94, 97) nebo zřídka přítomna byla
v nepatrném zbytku (obr. 95).

Zároveň také již chromosomy splývaly (obr. 99) a objevovaly
se v nich vakuoly. Nepatrné vakuolky objevují se působením plasmo-
lysy v úplně obdobném způsobu jako při chloroformování. Stojí v jedné
řadě v pentlici chromatinové (obr. 98), průběhem plasmolysy však
se daleko více zvětšují, než při chloroformování.

Že zastavení pohybu chromosomů nedálo se současně, lze souditi
z té okolnosti, že často nalézáme některé již na polu, jiné blíže aegua-
toru. Když pak se chromosomy slévají na místech dotyků, povstávají
nepravidelná jádra po celé délce původní figury se táhnoucí, často
na koncích kulovitá, uprostřed zúžená (obr. 96, 103). Vůbec je ne
obyčejné množství různých abnormalních tvarů jader, jež se tvoří
vlivem plasmolysy a bylo by zbytečno je všecky zobrazovati. Také
formy multipolarních figur, jež se někdy vytvořují, jsou rozmanité.
Vzácné jsou vskutku radialně multipolarní figury, jak jednu takovou
obr. 92 představuje, hojnější monaxialně multipolarni vřeténka obr.
98 a 99 znázorněné. V některých případech vytvoří se kol periplastu
jinak normalně bipolarního silná membrana (obr. 101) a takové peri-
plasty dlouho (až i !/, hodiny) nezměněny v kořenu plasmolysovaném
vytrvávají.

Ještě energičtěji než-li roztoky cukrové působí na processy kine-
tické roztoky dusičňanu draselnatého. Pěti a šesti procentní roztok
působí tak rychlou degeneraci achromatických vláken, že po 10 minu-
tách nenalézáme ani stopy po původním vřeténku. Kdežto při plasmo-

Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky, 21

lyse cukrem způsobené vlákénka pravidelně od některého místa počí-
naje mizí, granulují se zde nepravidelně, některé uvnitř vřeténka,
jiné současně na periferii (obr. 114 b). Vytvoří-li se působením dusič-
ňanu draselnatého achromatické figury, jeví se začasté nesouměrně
radialními (obr. 100, 108) anebo se objevují způsoby, které přímo lze
nazvati pathologickými. Neboť třeba zde výslovně podotknouti, že
vývoj multipolarních figur je modifikovaný vývoj figur bipolarních.
Nechtěje zde zabíhati do podrobností více morfologického a ontogene-
tického rázu, podotýkám, že důležitý znak vegetačních figur je vystu-
pování vlákének na periferii periplastu. Kdežto tato vlákénka nor-
malně probíhají ve směru aeguatorialním, vytvořují se vlivem plasmo-
lysy nebo chloroformování buď kol hrbolků, nebo při kulovitém tvaru
figury nepravidelně na periferii (obr. 24.) Vyskytne-li se tedy tvoření
se vláken radialné beze vztahu k periferii periplastu (obr. 106),
musíme považovati způsob takový za pathologický. Ostatně jsou
patbologické, vlivem jedů vyvolané figury polycentrické v zoologii
již známy !?). Také plasmolysou dusičňanem draselnatým způsobenou
lze dokázati rozdíl mezi fysikalními vlastnostmi cytoplasmy buňek
klidných a dělících se. Tyto se na rozích vůbec nezakulacují (obr.
114, b) nebo jenom nepatrně (obr. 119 a). Při větším zakulacování se
možno pozorovati souvislost zjevu toho s přítomností vakuol (obr.
119, d). Ostatně je pravděpodobno, že delším působením plasmolysy
cytoplasma mění svůj Stav, neboť ku př. v praeparatech z kořenů
!/, hodiny plasmolyse vystavených daleko více je rohů zakulacenych
v buňkách se dělících (obr. 107), než v buňkách z praeparatů jen
5 minut plasmolysovaných. Že již tato doba stačí k úplnému proniknutí
užívaných kořenů plasmolysující tekutinou, vysvítá z toho, že buňky
klidné vedle nezakulacených dělících se vykazují normalní plasmolysu
(obr. 119) a sice i v nejvnitřnějších vrstvách pleromových.

Jinak se tu setkáváme se zjevy již známými. Tak především
s periplasty jádro v podobě koule obklopujícími (obr. 119). Flasmo-
lysou ne dlouho trvající a následující pak returgescenci lze dáti peri-
plastům opět bipolarní tvar. Velmi nápadny jsou však při plasmolyse
změny tvaru i struktury klidných jader. Ony dostavují se také při
plasmolyse cukerným roztokem vyvolané, ale go je vylíčiti zde spo-
lečně pro obojí způsob plasmolysy.

Především lze konstatovati, že se plasmolysou jádra smršťují.
Ne však pravidelně tak, aby podržely svůj původní tvar, nýbrž po-

17) Podrobnější zprávy viz: NěmEc, B., Abnorme Kerntheilungen in der
Wurzelspitze von Allium cepa. Sitzb. d. böhm. Ges. d. Wiss. 1898,

29 IX. Bohumil Němec:
dobně jako při plasmolyse dospělých buněk (Tradescantia, Elodea etc.)
tak, že některá místa jich povrchu zůstávají lpeti na cytoplasmě jádro
obklopující, takže při vydatné plasmolyse jádro jako by jemnými vlá-
kénky s okolní cytoplasmou souviselo, membrana pak je do vnitř
jádra prohnuta (obr. 113, 121, 122). Že se tu vzkutku jedná o vliv
plasmolysy, viděti z toho, že returgescencí cytoplasmy docílí se zá-
roveň returgescence jádra. Stahuji se pak při plasmolyse jen jádra
klidná a ta, která se nalézají v prvním stadiu profase (obr. 109),
kdy chromatinová pentlice v podobě dlouhého tenkého vlákna jádrem
probíhá. Plasmolytická stažitelnost jádra dokazuje, že membrana jaderná
je semipermeabilní a že obsah jádra chová osmoticky působivé látky.
Toho ostatně použili jsme také k výkladu enormního vzrůstu jader,
s jakým se setkáváme při chloroformování buněk vegetačního vrcholu.
Vedle toho vznikají při plasmolyse jádra hrbolky také tenkráte, když
překážejí pravidelné kontrakci jádra chromatinové kličky (obr. 109).

Podobně jako při působení chloroformu vytvořují se také vlivem
plasmolysy v jádru vakuolky, které vzhled jádra klidného rychle
změní. Můžeme je pozorovati již po pěti minutovém působení dusič-
ňanu draselnatého (obr. 121, 122). Vzájemným tlakem, jímž na se
vakuolky jaderné působí, stávají se jich membrany rovinnÿmi. Dosá-
hnuv$e však v klidném jádru určité velikosti dále se nemění. Po-
zvolný vzrůst lze však pozorovati u vakuol, jež obdobně jako v klidném
jádru, v chromatinových pentlicích se tvoří (obr. 98). Původně malé
vzrůstají až tvoří chromatin kolem nich tenkou membranu (obr. 115).
Ježto pak chromosomy delším působením plasmolysy splývají dohro-
mady, nepravidelná jádra vytvoří se tím způsobem z chromatických
figur, jež mají vzhled plasmolysovaným jádrům normalním úplně po-
dobný (obr. 111, 118). Ovšem bývá tvar jich podle stadia, v němž
byly plasmolysou zastiženy, nepravidelný. Tak povstalo jádro v obr.
117 znázorněné ze spiremu, 116 z aeguatorialní desky, 111 a 115
ze stadia metakinetického. ©

Charakteristické je pro nucleolus, že se působením plasmolysy
stává zrnitým z alveolek složeným. Zároveň je vytlačován po. delší
době plasmolysy ('/, hod.) z jádra ven do prostory mezi jádrem a
plasmou vzniklé a můžeme všecka stadia tohoto prostupování nucleolu
nalézti. První stadium, kdy nucleolus přitlačen je k membraně jaderné
znázorněn v obr. 107, další, kdy vskutku prostupuje mebranou vobr.
112 a konečně, kdy značně naduřen leží vedle jádra v obr. 110.
Nucleolus vedle jádra ležící nemá tvar kulovitý, nýbrž nepravidelný,
často srpovitý, takže dělá docela dojem srpkovitých nucleolů popiso-

Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 23
vaných ©) pro jádra buněk sporogenních. V našem případu je srpkovitý
nucleolus ovšem artefaktem vyvolaným plasmolysou a dokazuje, že
v jádru vystupují změny povahu nucleolu v té míře měnící, že tento
jako cizí těleso z jádra je vypuzován ven. V živočišné fysiologii a pa-
thologii vystupování nucleolů z jader je dostatečně známo a připisuje
se nucleolům takovým význam exeretü. Tyto processy v jádru se ode-
hrávající ve srovnání s faktem, že se v cytoplasmě nové nukleoly
normalního vzhledu tvoří poukazují k tomu, že nejsou pochody plasmo-
lysou v jádru a cytoplasmě vyvolané identické. V jádru se nucleoly
modifikují a vypuzují ven, v cytoplasmě však vznikají nucleoly nor-
malního vzhledu a persistují.

Tvoření se nucleolů vlivem plasmolysy v cytoplasmě patří k nej-
zajímavějším zjevům pokusem vyvolaným. Po půlhodinném působení
plasmolysy na meristematické buňky nenalézáme ani stopy po vlák-
nitých achromatických differenciacích. Na místě jich, kde před čtvrt
hodinou bylo lze pozorovati jemné zrnitou hmotu (efr. obr. 94, 97),
nalézáme nukleoly (obr. 107 a) a sice čisté kulaté homogenní, erythro-
filnf v pepsinu nepatrné se rozpouštějící, 50°/, kyselinou solnou a kon-
centrovaným roztokem žíravého drasla (po 5 minut působení) se ne-
rozpouštějící, charakteru tedy plastinového. Že vskutku vznikly z achro-
matických vláken, plyne z těchto okolností: 1. nalézají se na místech
původních vláken; a sice při zastavení posledních metakinetických
stadií mezi oběma abnormě rekonstruovanýma jádry (obr. 107 a, 111,
118), při zastavení stadia desky aeguatorialní na obou stranách desky
(116), při zastavení spiremu na různých stranách jádra. V prvním
případu vznikly tedy nucleoly ze spojovacích vláken (obr. 107 a), ve
druhém z kuželovitých polovin vřeténka (116), při třetím z periplastu,
na němž snad již tvořila se polycentrická figura (obr. 117).

Počet takto vzniklých mimojaderných nukleolů není stálý. Při
stadiích metakinetických vytvořují se dva, tři, pět 1 šest, méně při
stadiích desky aequatorialni a periplastu (3—4). Osud plasmolysou
vyvolaných mimojadernÿch nukleolů jsem nesledoval. O významu
tohoto zjevu promluveno bude ve zvláštním odstavci.

Bylo již pověděno, že působí roztoky dusičňanu draselnatého
daleko intensivněji, než roztoky cukrové. Příčina toho může býti dvojí.
Buď rychlost diffuse obou membranou buněčnou a rychlost s jakou
působí stažení protoplastu je různé a odtud i podráždění stažením

18) Zimmermann, A., Morphologie und Physiologie des Pflanzlichen Zellkernes
Jena, 1868,

24 IX. Bohumil Němec:

způsobené intensivnější, pochody kinesu zastavující rychlejší, anebo
působí oba roztoky hmotně různě na pokožkovou plasmu, se kterou
přece musí do styku přijíti, nebo konečně v nepatrné míře pronikají
do protoplastu a zde různou intensitou plasmu dráždí. Vskutku je
rychlost, s jakou diffundujf roztoky cukru třtinového jen asi třetinu
tak velká, jak diffuse isosmotického roztoku dusičňanu draselnatého,
ovšem jen pro tak slabé roztoky, jakých při plasmolytických pokusech
užíváme '?). Je tedy velmi snadno možno, že částečně se rozdíl mezi
působením obou roztoků na kinesu tímto rozdílem v pronikání mem-
bran a tím způsobenou nestejnou dobou trvání smrštění plasmy dä
vysvětliti. Není však nemožno, že pro dusičňan draselnatý, který již
v koncentracích ku př. 5°, po delším působení zřejmě jako jed pů-
sobí, již pro dobu tak krátkou, jako jsou ty, po které působil v našich
pokusech, jako jed působí, a urychluje zastavení kinesy. Pro cukr
ovšem nemůžeme přijímati hmotné působení škodlivé.

Z té příčiny podávají pokusy, v nichž plasmolysa provedena
roztokem cukru, čistší resultaty o účinku plasmolysy jako takové. Pozo-
rování in vivo (na chlupech Solanum) kde možno přesně stanoviti
dobu, kdy začíná plasmolysa a tedy rozdíly v rychlosti diffuse dají se
vymýtiti, bylo potřebí u dusičňanu dras. doby o 25°/, menší k vyvo-
lání těchže účinků než při užití isosmotického roztoku cukrového.
To svědčí pro názor, že u dus. dras. přicházejí k platnosti i vlivy
hmotné.

Výsledek plasmolytických pokusů je ten, že karyokinetické po-
chody účinkem změny osmotických poměrů v buňce vyvolané změnou
v mediu, jež buňku obklopuje, rychle se modifikují a pak zastavují.

- Přes to, že plasma je živá, Ze je schopna po vrácení původních poměrů
I J 4

dále normalně žíti, zastavuje se kinesa již po účinku plasmolysy
sotva čtvrt hodiny trvajícím. Netřeba zde ještě jednou opakovati,
že pokusy ty s nezvratnou jistotou svědčí proti DemoorovYu, již při
diskussi účinků chloroformu zmíněným názorům. Ba ony mluví pro
správnost myšlénky Samassou vyslovené, že totiž jádro a jeho životní
processy jsou choulostivější než cytoplasma. Ovšem třeba se držeti
pouze na jisto postavených fakt a nesevšeobecňovati. Neboť pokusy
se živočišnými objekty poukazují k možnosti opačných poměrů.
Plasmolysou lze především vyvolati periplasty kulovitého tvaru
(obr. 91), returgescencí v čas zavedenou lze koule ty přivésti zpět

AD rg ER

19) H. de Vries, Plasmolytische Studien etc. p. 568.

Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 25

formu, souvisí také zde tvar periplastu s turgescencí. V těch přípa-
dech, kdy periplast zastižen v okamžicích, kde se chystá vytvoření
achromatických vláken, možno plasmolysou docíliti docela nepravi-
delné uložení vláken těch (124), možno vyvolati hrbolkaté periplasty
vedoucí k polycentrickým figurám (obr. 92, 108, 120) nebo jedno-
stranným vřeténkům (93, 125).

Dalším působením plasmolysy vyvolána je degenerace vláken
achromatických a Sice podobně jako při působení chloroformu granulaci
počínající. Vlákna rozpadnou se v zrnitou hmotu (obr. 94), ve které
objeví se dalším působením plasmolysy nucleoly (obr. 107 a, 116,117,118).
Při chloroformování se mi nepodařilo dosíci podobného objevování se
mimojaderných nucleolů, ač se tu také vlákénka v granula rozpadají.
Zdá se, že chloroformováním příliš záhy se poškozuje plasma, plasmo-
lysou se jen činnost její modifikuje.

Nejnápadnější je zjev, že se ve chromosomech působením plasmo-
lysy objeví vakuolky (obr. 98) a sice úplně obdobně jako při půso-
bení chloroformu. Tyto vakuolky vyskytnou se však také v jádru, při
čemž opět nalézáme analogie v pokusech s působením chloroformu.
Vakuoly v chromosomech velmi Silně rostou a vedou ku zvláštnímu
způsobu rekonstrukce jader, který úplně se liší od způsobu normal-
ního. Při tomto rekonstruují totiž se jádra tak, že se mezi chromo-
somy vytvořují anastomosy, v našem případu anastomosy ty zastoupeny
jsou membranami vakuol (obr. 118). Jenom včasnou returgescencí lze
přivésti dceřinná jádra k normalní rekonstrukci (obr. 94, 104).

Po Kremmově (l. c.) práci, který zkoumal pro mnohé jedy
jich působení na strukturu plasmatickou a desorganisaci buněk, ne-
překvapuje nás shoda mezi působením plasmolysy a chloroformování.
Kremm ukázal, že jedy zcela různých chemických vlastností mohou
V buňce tytéž zjevy vyvolati. K tomu nyní přistupuje okolnost, že
nejen jed různých vlastností, ale i změna rovnováhy vbuňce naprosto
různým způsobem vyvolaná, v našem případu tedy hmotným a mecha-
nickým působením zavedená, může vésti k těmže zjevům. Zde bychom
mohli ovšem míti za to, že právě odstranění turgescence v obou pří-
padech dosažené vyvolává shodnost zjevů těch. Pro některé okolnosti
jistě tomu je tak, ku př. pro zakulacení periplastu a pro polycen-
trický vývoj figur, pro ostatní zjevy je však několik možností, které
Da ten čas není možno s nadějí na positivní výsledek diskutovati.

Důležito je v tom ohledu připomenouti pokus, který poukazuje
k tomu, že se zde snad jedná o podráždění, které v plasmě vyvo-
lává pochody kinesu zastavující. Plasmolysujeme-li totiž kořen bobu

26 IX. Bohumil Němec.

6°/, dusichanem draselnatym a sice jenom po tři nebo čtyři minuty
a přeneseme jej potom do destillované vody, dobře omyjeme a dáme do
původních normalních poměrů, pozorujeme přece po */, hod., že za-
stavení kinesy a granulosní degenerace přivedeny byly ke konci. Na
jiných kořenech po 3 nebo 4 minuty plasmolysovaných a hned potom
konservovaných možno konstatovati jistě mnoho achtromatických vře-
tének téměř netknutých a jenom na periferii v zrníčka přeměněných.

Z toho třeba souditi, že plasmolysou indukovány byly určité
pochody, které trvají i když popud zde již není. To však je zjev
pro pochody podráždění význačný a můžeme tedy i pro plasmolysu
podráždění nějaké supponovati. Je otázka, jakého druhu podráždění
to by bylo. Možno, že prosté mechanické stažení, zmenšení objemu
plasmy, které ku př. u CAarazeí působí dráždivě. Při náhlém zmen-
šení objemu mohou se dostaviti různá přesunutí a přeměny micell,
čímž mohou býti přivoděny nové fysikalní i chemické pochody v ko-
nečném výsledku — zastavení kinesy se jevící. Bohužel jsou nám
vlivy vnějších okolností na kinetické zjevy tak málo známy, že ne-
máme žádných souběžných zjevů, z nichž bychom aspoň nepřímo na
processy plasmolysou vyvolané mohli souditi.

Při degeneraci spojovacích vláken upomínají počáteční stadia
na spojovací vřeténka s jakými se setkáváme v buňkách živočišných.
O těchto vyšla nedávno souborná publikace Horrmanw’ova *"), který
Srovnávaje zjevy v živočišných buňkách se dostavující s poměry v rost-
linnych buňkách dochází k výsledku, že spojovací vlákna, deska bu-
něčná a z nich vznikající různé formy vedlejších jader representují
rudimenty oproti homologickým útvarům buňky rostlinné. Z tohoto
stanoviska je velmi zajímavo, že při degeneraci spojovacího vřeténka
vyvolané plasmolysou tytéž tvary nalézáme, jaké nalézáme v homolo-
gických rudimentních útvarech živočišných buněk. Kdybychom zde
užili způsobu, jakým se v rostlinné morfologii soudí na fylogenetický
vývoj z abnormit, mohli bychom považovati zmíněnou shodu za důkaz
homologie obojích útvarů a souditi na rudimentní význam spojovacích
vřetének i t. zv. vedlejších jader nebo středních těles.

Fysikalní vlastnosti protoplasmy.

Velká většina fysiologů připisuje protoplasmě fysikalní vlastnosti
tekutiny. Nejznamenitější pokus vyložiti různé formální zjevy orga-

20) Hoffmann, Ueber Zellplatten und Zellplattenrudimente, Marburg, 1898.

Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 27

nismů na základě vlastností tekutin učiněn BERTHoLDEM *"). Ale pře-
mnohá speciellni pozorování ukazují, že není možno názor BERTHoLDŮV
zevšeobecňovati, ba že nutno pro některé případy považovati plasmu
za hmotu pevnou, nebo aspoň za hmotu stojící na přechodu mezi
skupenským stavem pevným a tekutým. Prerrer ve své fysiologii
(pag. 38) má za to, že plasma ponejvíce jeví stav tuhotekutý, ale
uvádí případy, kdy možno sledovati změny stavu toho jako je asi
jeví gelatina při zahřívání nebo ochlazování. Z novějších autorů na zá-
kladě pozorování na poraněných Siphoneich usuzuje Kremm na tekutý
stav plasmy a Hormanx **) z té okolnosti, Ze plasma Characeí sou-
časně se zvyšováním teploty zvyšuje intensitu svého pohybu. Pova-
žujeme-li základní homogenní hmotu protoplasmy za tekutou, zbývá
vždycky ještě možnost, že v ní Suspendována jsou různá zrníčka do-
dávající celku vzhled emulse (ve smyslu BERTHoLpovĚ) nebo vlákénka
(ve smyslu FLExmrvgově) nebo i BvrscHrr-ho alveoly. Jest ovšem před-
časno chtíti protoplasmě přisuzovati monotypickou structuru, když
Kremm ukázal, že vnějšími agenciemi lze různé structury vyvolávati
nebo měniti. Podobně jako se to má se structurou, má se také se
skupenským stavem.

Ve vegetativních pletivech rostlin cévnatých, jak již v úvodu na-
značeno, nahromaďuje se před dělením jaderným kolem jader zvláštní
hyalinní plasma, jevící tvary v největším počtu případů ellipsoidům
nebo ovoidům odpovídající, (obr. 1, 3, 4, 5, 12) vzniklým otočením
příslušných křivek kolem delší osy. Rozdíl obou os bývá velmi různý
a všeobecně ho během vývoje hyalinní té plasmy přibývá. V jednom
kořenu Allia nalezeny poměry delší osy ku kratší ose (= 1).

107 (Dermatogen)
1:12 i

1:16 (Pericambium)
1:33 (Periblem)
1:36 5

1:38 (Dermatogen)
1:48 (Calyptra)
1:62 (Plerom)

1:66 (Calyptra)
1:71 (Periblem)

21) Berraozv, Studien über Protoplasmamechanik, Leipzig, 1896.
22) Hörmann G., Studien über die Protoplasmaströmung bei den Chara-
ceen. Jena 1898.

28 IX. Bohumil Němec:

Bylo již vyloženo, že v pokusech, kde odstraněna turgescense pletiv,
vzaly na se periplasty podobu koule. Tak v kořenech chloroformo-
vaných nebo plasmolysovaných (obr. 24, 25, 35, 91). Dáme-li plasmo-
lysované kořeny, v nichž tedy periplasty měly podobu kulovitou, zpět
do destillované vody a konservujeme hned, jak se opět staly turgescent-
ními, setkáme se opět s ovoidalními nebo ellipsoidními periplasty
(obr. 100).

Jak viděti, dá se bipolarní (ellipsoidní nebo ovoidalní) periplast
převésti určitou změnou vnějších okolností ve tvar koule nebo zpět
ve tvar původní. Při tom jádru samotnému, které ovšem leží vždy
uvnitř periplastu žádná úloha nepřipadá, jak viděti z jeho proměn-
live polohy. Ležíť často mimo střed (obr. 26.), nepravidelným jeho
tvarem se tvar periplastu v principu neřídí (obr. 3). Take nemusí
býti kol jader ze čtyr stran poněkud smáčklých periplast na polech
čepičkovitě nahromaděn. Pres to však hranice jeho tvoří pravidelný
geometrický útvar (obr. 4).

Tam, kde se pokusům nekladou nepřekonatelné překážky spo-
čívající ve vlastnostech zkoumaných předmětů v cestu, možno expe-
rimentalně polohu delší osy periplastu ustanoviti. To se stane me-
chanickým tlakem. Osa ta postaví se v buňkách vystavených dvou-
strannému proti sobě jdoucímu tlaku kolmo na směr tlaku. V po-
dobném smyslu orientuje tah, jemuž buňky jsou vystaveny, delší osu
periplastu tak, že se postaví ve směr tahu. Vytváření periplastu je
tedy stanoveno v našich pokusech směrem tlaku nebo tahu. Ale pe-
riplast vyvíjí se uprostřed bunky vyplněné plasmou — nehledě k va-
cuolám v ní obsaženým — a tlak nebo tah sám v první řadě dotýká
se stěn buněčných, z těch pak teprve přenáší se i na cytoplasmu,
periplast a jádro. Buňku obklopenou cellulosní blanou možno pova-
žovati za uzavřenou nádobu, neboť přejemných můstků plasmatických
procházejících blanou buněčnou nemožno už z toho důvodu zde res-
pektovati, poněvadž se můstky ty skládají z tužší plasmy pokožkové
a není jisto, zda vůbec jsou to souvislé otvůrky.

Kdyby byla cytoplasma stavu tekutého, nebylo by možno fysi-
kalně vyložiti šíření se tlaku v určitém směru, jaký je dán směrem
vnějších na buňky působících sil mechanických. Neboť v tekutinách
šíří se tlak i tah ve všecky směry (Pascanův princip) a není možno
jím vyvolati uvnitř tekutiny nějakého zjevu polarisovaného. Tekutina
tlaku i tahu v uzavřené nádobě vystavená zůstala by isotropni *).

25) Nehledě k vlastnostem optickým (Lehmann: Ueber tropfbar flüsige
Krystalle. Ann. d. Phys. u. Chemie. Bd. 40, 1890).

Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 29

V tomto případu nezbývalo by, než přijímati pro působení tlaku
nebo tahu na orientaci delší osy periplastu zvláštní způsob podráž-
dění, které se v určitém směru šíří 1 ve plasmě tekuté a vyvolává
v této stavy dle určitých směrů polarisované. Kdyby však i hyalinní,
periplast tvořící plasma byla tekutou, a sice tekutinou nemísící se
s ostatní cytoplasmou, nebylo by vůbec možno, aby se vytvořily peri-
plasty ellipsoidní nebo ovoidní, poněvadž centralní síla na polech
delší osy působící byla by větší, než síla působící na polech osy
kratší a muselo by nastati, aby byla rovnováha, zakulacení periplastu.
Vskutku je hyalinní plasma periplastu vždy během profase přesně
odlišena od ostatní cytoplasmy, ba také jakousi membranu povrchovou
lze na ni pozorovati. (kterážto však bezpochyby differencuje se fysi-
kalně, povrchovým napjetim plasmy té). Opticky dělá periplast úplně
dojem stlačené, v plasmě se nalézající nějaké hmoty metaplastické.
Kdyby tedy byla hyalinní plasma tato stavu tekutého a tolikéž cyto-
plasma ji v dosti silné vrstvě obklopující, nemohla by tlakem nebo
tahem býti deformována a vůbec by nemohla nabyti tvarů bipolarních.
Buď tedy není hyalinní plasma tekutinou, nebo cytoplasma.

Představme si, že není hyalinní plasma periplastu tekutinou, pak je
velmi snadno možno, že kol jádra povstane útvar bipolarního tvaru. A sice
tak, že buďto cytoplasma vylučuje nějakou hmotu tuhou kolem jádra
v takovém způsobu, že intensita toho vylučování je na dvou polech
největší a k aeguatoru jádra ho ubývá, nebo naopak jádro samo
hmotu takovou vylučuje nebo kolem sebe nahromaďuje a Sice s inten-
sitou od polů k aeguatoru ubývající. Nahromaděná takto hmota bude
objímati ve způsobu ellipsoidu nebo ovoidu jádro, má-li toto přibližně
tvar koule. Ale již při jádrech tvaru nepravidelného nevystačíme
s tímto názorem. Hyalinní plasma musela by kolem nepravidelných
jader jeviti tolikéž nepravidelné obrysy, bylo však již řečeno, že ve
skutečnosti se tvarem jádra tvar periplastu v tomto smyslu vůbec
neřídí.

Také pokusy s plasmolysou dokazují nemožnost uvedeného vý-
kladu. Tuhá hmota nemohla by odstraněním turgescence vzíti na se
formu koule a naopak returgescencí formu bipolarní zase přijmouti.
V tom případu, kdy obě čepičky na polech jádra sedící v zoně aequa-
torialní jsou odděleny, není snadno představiti si, jakým způsobem
by bylo možno obě čepičky, skládající se ze hmoty tuhé, spojiti ve
tvar koule jádro úplně obklopující. Pokusy dokazující vliv tlaku 1 tahu
na orientaci delší osy periplastu svědčí tolikéž proti tuhosti periplastu,
zvláště kdyby cytoplasma, v níž periplast je suspendován, byla tekutá.

30 IX. Bohumil Némec:

Jak velice komplikované musely by to býti pochody, jež by tuhý
elipsoid v tekutině suspendovaný s osami určitě orientovanými do-
vedly mechanickým tlakem v určitý, na tlak kolmý směr postaviti!
Neboť je zřejmo, že se tu o prostou fysikalní akci jednati nemůže.

Mnohem lépe dají se zjevy v profasi se odehrávající a výsledky
pokusů s plasmolysou a vlivem tlaku a tahu na tvar a postavení pe-
riplastu vyložiti, máme-li za to, že cytoplasma je v tomto stadiu stavu
pevného, že je elastická a sice v rovnováze se nalézajíc isotropné
elastická, periplast pak že se skládá z tekuté plasmy, jevící adhaesi
k membraně jaderné a snad také k tuhé cytoplasmě.

Výklad, že protoplasma může býti také v buňce uzavřené cellu-
losní blanou stavu pevného, čelí ve značné míře proti dosavadním ná-
skupenský stav přijímati možno jen pro stadia profase ve vegetativních
buňkách rostlin cévnatých a že nechci ani v tomto rozsahu všeobecně
popírati možnost tekuté plasmy ve přípravných stadiích kinetických.
Ale u těch rostlin, u nichž jsem studoval kinesu a nalezl bipolarní
tvoření se achromatické figury s předcházejícím hyalinním bipolárním
periplastem, mluví všecky důvody uváděné pro tekutost plasmy v buňkách
klidných, pro stav pevný ve stadiu profase. Ostatně připouští Prerrer
pro vrstvu pokožkovou i pro některé jiné differenciace v buňce con-
sistenci gelatinosní, jakož i možnosť plynulého přechodu ze stavu te-
kutého do pevného, podobný přechod přijímati také dlužno během
kinesy v meristematických buňkách vegetativních pletiv rostlin cévnatých.

Představíme-li si hranol skládající se z isotropně elastické hmoty
pevné a v něm uprostřed kapku nějaké tekutiny ve tvaru koule, pak
vezme na se tato kapka podobu ellipsoidu, působí-li na plochy la-
teralní tlak kolmý na směr hlavní osy. Přestane-li tlak působiti, vezme
na se kapka opět tvar kulovitý. Úplně obdobné jsou zjevy, jaké na-
lézáme v meristematických: buňkách vystavených plasmolysi a opět
returgeskovanych. Periplasty v turgescentních buňkách bipolarně vy-
tvářené vezmou na se při plasmolysi, kdy plasma volně leží uprostřed
membran cellulosních, tvar kulovitý, vložíme-li však buňky zpět do
destillované vody, tak že se stanou opět turgescentními, plasma přiloží se
k membranám, tyto se napnou a vzájemně na se tlačí a periplast vezme
na se tvar bipolarní. Tlakem, jenž by na hranol svrchu zmíněný
šikmo ke hlavní ose působil, docílíme ovoidalní deformaci kapky uvnitř
hranolu uzavřené. Přestane-li šikmý tlak působiti, vezme na se kapka
opět tvar koule. S podobnými ovoidy setkáváme se také v meriste-
matických buňkách, zvláště tam, kde řady buněk konvergují k jednomu

Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 31

bodu (ku př. perikliny k místu vegetačního bodu) a mají následkem
toho tvar komolých jehlanů, při čemž ovšem úhly, jež postranní plochy
svírají, jsou docela nepatrné. Tu pak jsou ostré špičky periplastů
obráceny vždy k bodu, k němuž stěny a řady buněk konvergují, docela
tak, jak toho naše theorie vyžaduje. Takových ovoidů možno však
docíliti daleko větší počet, než jaký se normálně vyskytuje tím, že
dáme ku př. kořeny růsti do rourek pozvolna konicky se zužujících.
Na kořen do rourky vrůstající působí tu šikmý, od stěn rourky kolmo
vycházející tlak; následkem toho bere na se ve většině buněk peri-
plast tvar ovoidů ostří špičkou obrácených ve směr konvergence stěn
rourky. Dělal jsem tyto pokusy s hlavními kořeny klíčních rostlin
bobu (Vicia faba), slunečnice (Helianthus annus) a cibule (Allium
cepa). Všude objevily se velmi hojně ovoidalní periplasty.

Ovšem se uvedený příklad s hranolem z isotropně elastické
pevné hmoty a uprostřed uzavřenou kapkou nehodí úplné na periplast
meristematických buněk. Zde se totiž periplast vyvíjí a roste v plasmě
již pod tlakem se nalézající, jak svědčí okolnost, že od počátku svého
objevení periplast jeví v buňkách chovajících kulaté jádro bipolärnost.
Analogon vývoje periplastu, jak se skutečně v buňkách meristema-
tických udává, nalezli bychom ve hranolech isotropně elastické hmoty.
jež bychom vystavili tlaku působícímu na lateralní plochy kolmo na
hlavní osu. Tímto tlakem zavádí se ve hranol anisotropnost elasticity.
Ve směru hlavní osy, kolmo na směr tlaku bude elasticita nejmenší,
ve směru tlaku, kolmo na hlavní osu největší. Kdyby se nyní
uprostřed hranolu vylučovala nějaká tekutina, a pozvolna množství
její rostlo, nerozšiřovala by se ve tvaru koule, nýbrž ve tvaru
odpovídajícím poměrům elasticity ve hranolu. Tlakem kolmo na
hlavní osu působícím sblížily se v nejjednodušším případu mole-
kuly v tomto směru, ve směru hlavní osy však podržely původní
svoji vzdälenost. I bude odpor kladený hmotou rostoucí kapce ve
směru tlaku daleko větší, než kolmo na tento směr, ježto vzrůstem
kapky sbližují se molekuly pevné hmoty kapku obklopující a toto
sbližování vyžaduje ve směru tlaku větší síly, než kolmo na tento
směr. Následkem šoho bude se rozšiřovati kapka ve tvaru, odchylném
od tvaru koule, při čemž poměry velkého a malého průměru by nám
udávaly poměr elasticity hmoty tlaku vystavené, kdyby zde nebylo
dalšího činitele, totiž centralni síly tekuté kapky. Síla ta je na polech
velkého průměru větší, než na polech průměru menšího a hledí uvésti
kapku ve tvar koule. Kdybychom nyní tlak na pevnou hmotu (hranol)
působící odstranili, vezme na se kapka tvar koule a deformace zmizí.

32 IX. Bohumil Němec:

Podobná úvaha platí však také pro případ, kdy se tekutina na-
hromaďuje kolem nějakého jinorodého, ve hmotě uzavřeného tělesa
pevného. Nás bude zajímati jenom případ, kdy nahromadující se te-
kutina k jinorodemu tělísku Ine. V tom případě vytvoří se nejdříve
adsorbcí na celém povrchu tělíska stejnoměrně rozložená adsorbění
vrstvička, která však bude docela nepatrná (Prerrer, Pflanzenphysio-
logie), našimi optickými prostředky snad vůbec neviditelná. Další
přibývající tekutina bude se však již nalézati mimo dosah moleku-
larních sil tělíska centrálního a následkem snadné posunovatelnosti
molekul kapalin bude se rozšiřovati s hora naznačeným způsobem
v různých směrech podle velikosti elasticity tlakem ve hmotu zave-
dene. Kdybychom nyní tlak odstranili, vezme na se kapka podobu
koule. Vytváření kapky spočívá ve speciellních případech na velikosti
elasticity hmoty, na povaze tekutiny, směru a velikosti tlaku. To, co
bylo řečeno o tlaku, platí také o tahu, neboť se jím v podobném
smyslu mění elasticita v isotroptní hmotě tahu vystavené.

Zde třeba ještě dotknouti se možnosti, že i jasná plasma peri-
plast skládající by mohla býti stavu pevného i elastická. Ovšem lišila
by se přes to od cytoplasmy svojí homogenností a vlastnostmi che-
mickými. Vskutku by ve hmotě elastické uzavřená koule jiné hmoty
elastické musela tlakem nabyti určité deformace, pro případy svrchu
uvedené deformace bipolarní. Nebylo by však možno, aby se rozdě-
lila ve dvě čepičky zdánlivě úplně oddělené, ty aby po odstranění
splynuly v jednolitou kouli, jež tlakem opět ve dvě čepičky by se
dala odděliti. Za druhé by se v tomto případu musely jeviti také
jakési deformace na jádru, neboť by se tlak přenášel tuhým peri-
plastem i na ně. Tomu ve skutečnosti tak není, jádro nejeví žádnou
deformaci, přes to, že tam, kde se naň dá tlak přenésti vskutku se
deformuje. Tak tomu je ku př. při vzrůstu vakuol následkem půso-
bení chloroformu. Ale jádro obklopené periplastem nejeví žádnou de-
formaci, jež by se dala uvésti na vliv tlaku, jemuž periplast sám je
vystaven; v periplastu tedy šíří se tlak na všecky strany stejnoměrně,
podobně jako v kapalinách. Z toho, jakož i ze snadnosti, s jakou se
dá periplast deformovati mechanickým tlakem rozděliti ve dvě zdán-
livě oddělené partie, jež po odstranění tlaku opět splynou, z optické
i chemické souhlasnosti se šťávou jadernou, která je stavu tekutého,
dá se souditi, že také periplast je tekutý. To má ovšem značný význam
také pro mechaniku pohybu chromosomů k polům. Pohyby ty ode-
hrají se mnohem snáze v prostředí tekutém, než-li tuhém, třeba plas-
tickém. Ze je šťáva jaderná tekutinou, dokazuje zjev, že vytlačena ©

Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 33.

jsouc z jádra, bere na se tvar koule. Vystavime-li jadro mírnému
tlaku, protrhne se na některém místě a na jeho povrchu objeví se
jasná, hyalinni kapička tvaru kulovitého. Při silnějším t'-ku vystoupí
také čásť jaderného sítiva ven, tu pak část vytlačeného obsahu jader-
ného nikdy není čistě kulovitá. Velmi krásně dají se podobné pokusy
provésti na buňkách zažívací roury suchozemských Zsopodů, zvláště
u Porcellio laevis“*). Také účinkem chloroformu lze podobných zjevů
dociliti (efer. obr. 57. c. d. g.).

Došli jsme k výsledku, Ze v profasi přijímá cytoplasma vlast-
nosti pevného stavu skupenského, periplast pak že se skládá z plasmy
jevící vlastnosti tekutin. Okolnost, že plasma tato na povrchu jádra
vybíhá směrem k aeguatoru v teninkou, pozvolna mizící vrstvicku.

jež nekončí vůči jádru konvexnim zaokrouhlením, jakož i poměry ma :

jádrech tvaru nepravidelného se jevící, jak ku př. v obr. 3. je zná-
zorněno, dokazují, že plasma periplastu adhaeruje ke bláně jaderné.
Ostatně je pravděpodobno, že plasma periplastu souvisí skrze mem-
branu jadernou se šťávou jadernou, ježto ve většině případů (když
totiž není periplast v zoně aequatorialni zřejmě vyvinut) jádro doce-
luje geometricky pravidelný tvar periplastu (obr. 9). U Gymmosperm
lze konstatovati, že není oproti periplastu žádného osmotického. na-
pjetí v jádru, také je zajímavý zjev, že když mizí membrana jaderná,
není lze pozorovati žádných hranic, mezi plasmou periplastu a šťávou
jadernou, aniž nějakých proudů diffusních.

Je známo, že v klidných buňkách bere na se plasma při plas-
molyse, kdy tedy nemá překážek vzíti na se tvary rovnováhy, tvar
koule nebo vůbec tvary poukazující na aggregační stav tekutin (cfer.
BrRrTHoLD L. c.) Zakulacení při neúplném stažení plasmatického obsahu
buněčného lze zříti především na rozích (obr. 19. b. c.) jeho. Právem
považován zjev tento za důkaz, že plasma tyto zjevy ukazující je
stavu tekutého. Je důležito tedy vytknouti, že buňky právě ve stavu
profase se nalézající zjevu toho neukazují. Zůstávají nezakulaceny
(obr. 119 a). Nezřídka přece jeví se na rozích protoplastu nepatrné
nebo značnější zakulacení (obr. 119 d, 116, 118). Takové zakulacení
však se dá uvésti na přítomnost vacuol v místech těch. Plasmolysou
„ztrácejí vakuoly čásť vody v nich se nalézající, stahují se a mohou touto
contrakéni silou způsobiti také deformaci protoplasmatického obalu.
zvláště je-li tento teninký (obr. 116, 118). Ostatně je jisto, jak poz-

>) Své doby provedl jsem pokusy ty s přítelem Drem K. Herrorrem.
Srovnej též: van BamBEckE v Ach. de Biologie. T. VII.

LF. mathematicko-přírodovědecká. 1899. D)

p n —

D nennen

EE PPS

a een Loge

hr P

R kat

D aie

7 EA

34 IX. Bohumil Némec:

ději bude ukázáno, že se fysikální vlastnosti plasmy účinkem plasmo-
lysy rychle mění a čásť zakulacení třeba také této změně přičísti.
Přes to je jisto, že plasmolysou zakulacují se protoplasty buněk právě
se dělících daleko méně, (nebo vůbec nic) než buňky klidné. Nápadno
je to ku př. v obr 114. Buňka 5b se plasmolysou (v 69, dusičňanu
draselnatém) sice kontrahovala, ale nezakulatila, kdežto klidné buňky
a, c, jsou zakulaceny. Že není příčinou nezakulacení toho nedosta-
tečně silná koncentrace plasmolysující tekutiny, vysvítá z uvedené
právě okolnosti, že se protoplast účinkem plasmolysy vskutku stáhl.

Jedná se o to, jak je možno, aby protoplasma přijala aggre-
gaëni stav pevný. V té příčině možno vysloviti pouze domněnky.
Třeba zde vzpomenouti především Prerrerem uvedeného srovnání s ge-

-Jatinou, jakožto hmotou silně bubřivou, která podle vnějších okolností

ze stavu tekutého může přejíti do stavu hmoty pevné, značně ela-
stické, které také tlakem nebo tahem Ize indukovati anisotropii ela-
sticity mechanické i optické

S jiného stanoviska je velice nápadno, že buňky, v nichž se dě-
lení odehrává, jsou téměř úplně vyplněny plasmou na první pohled
jemně granulovanou. Tato granulace může býti jenom optickým dojmem
tělesa alveolovitou skladbu jevícího. Zvláště dobře je to viděti v obr. 17.,
který znázorňuje čásť podélného řezu korou kořenu Allia, jemuž jsem
dal růsti do konické zatavené rourky. Tím dána kořenu překážka ve
vzrůstu, která ovšem nebyla nepřekonatelnou, ježto rostoucí partie
stlačovala a ohýbala zadní, již vyrostlé partie kořenu. Buňky jevici
právě karyokinesu, jsou úplně vyplněny jemně granulovanou plasmou
sem tam se zřetelnými malými vakuolkami, (jež ovšem možno nazvati
též alveolámi, ježto vakuoly z alveol mohou vzniknouti, *) kdežto
v buňkách klidných je množství velkých, skutečných vakuol. Připra-
vuji-li se tyto buňky k dělení, objevuje se místo velkých vakuol
množství malých vakuolek (alveolek), kterýžto zjev živě upomíná na
Cu. Danwrxgw ) popsanou t. zv. aggregaci. Kdybychom si představili,
že se plasma vyplní nesmírným množstvím nepatrných vakuolek a tyto
na místech dotyku tak se k sobě přiblíží. že jejich blanky mohou na
se působiti molekularní přítažlivostí, budou všecky vakuolky tvořiti

dohromady komplex, v němž bude těžko — pro značné vnitřní tření
vznikající právě na místech dotyku vakuolek — způsobovati takové

>>, Hof, A. C., Histologische Studien an Vegetationspunkten. Bot. Ctblt. Bd.
46, 1898.

26) Podrobnější zprávy viz: De Vreres, H., Ueber die Aggregation im Pro-
toplasma von Drosera rotundifolia. Botan. Zde. 1886.

Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky.

©
Ut

posunoväni partikul, jaké je vlastnosti kapalin. Komplex ten mohl by
jeviti tedy vlastnosti tělesa pevného, tolikéž i elasticitu, jejíž původ

by ovšem spočíval v centralní síle malých vakuolek. Je důležito vy--

tknouti vzhledem k tomuto názoru, že při změně aggregačního stavu
protoplasmy vždy se shledáváme se zjevem, Ze mizí, nebo aspoň se
redukují velké vakuoly a na jich místě objevuje se množství malých
vakuolek (alveol).

Aggregačním stavem nejsou ovšem vytčeny všecky fysikalní vlast-
nosti protoplasmy. Vysoce důležity jsou ku př. také diosmotické
vlastnosti její a jednotlivých blan semipermeabilních při tom v úvahu
přicházejících. Zde chci jenom tolik podotknouti, že se pokusy v vlas-
molyse také jaderná membrana ukázala jako blána semipermeabilní,
která přivozuje změny objemu jádra způsobené změnou osmotické pů-
sobivosti jádro obklopujícího media. V našem případu je to £y-
toplasma.

Pokud působením chloroformu, aetheru a alkoholu jsou pozmě-
ňovány diosmotické vlastnosti buňky, nebudu zde speciellně diskuto-
vati, ježto předmět ten pracemi De Vrresovÿmi a PrEFFEROvÝMI do-
statečně byl osvětlen.

Proměnlivost fysikalnich vlastnosti protoplasmy.

Stálá změna je příznakem živé hmoty a Sice změna v ohledu
chemickém i fysikalním. Prerrer (Pflanzenphysiologie, p. 38) má za
to, že také změna v ageregačním stavu partikulí plasmatických dů-
ležitou hraje úlohu. Změna ta ovšem týká se hlavně přechodu ze stavu
pevného do tekutého nebo naopak.

Pokusili jsme se v předešlém odstavci o důkaz, že protoplasma
buněk vegetativních pletiv rostlin cévnatých ve stadiu profase jeví
vlastnosti těles pevných, že je elastická a že se v ní šíří tlak nebo
tah v určitých směrech. Zbývá nám podrobněji sledovati okolnosti,
za kterých plasma těchto vlastností nabývá nebo pozbývá.

Ze tvarů, jaké plasma při plasmolyse na se bere, soudíme, že
ve stavu klidném, kdy se tedy buňka nedělí, protoplasma všeobecně
jeví vlastnosti tekutin, jak je již Berrmorv vytkl. V tomto stavu obsa-
huje plasma, zvláště v buňkách vzdálenějších od vegetačního vrcholu
typicky již vyvinuté vakuoly (obr. 114) a právě buňky klidné honosí
se vakuolami největšími. I okolnosti, že při plasmolyse ani pokož-
ková vrstva není zohýbána, soudí Prerrer (Plasmahaut u. Vacuolen),

3*

35 IX. Bohumil Nemee:

že ani tato vrstva není stavu pevného. Ale již od toho okamžiku,
kdy se začíná v jádru tvořiti spirem, pozbývá plasma schopnosti při
plasmolysi se zakulacovati. Obr. 109. podává buňku z vegetačního
vrcholu bobu, plasmolysovanou po "/, hod. 5°/, roztokem dusičňanu
draselnatého. Ačkoliv se buňka stáhla, přece se nezakulatila. Jádro
pak jeví dlouhé differencované již vlákno chromatické. Oproti klidné
buňce asi jak je v obr. 114 a, c znázorněna, jeví buňka ta vice
malých vakuol, počet jejich však během dalšího vývoje stoupá, až
začasté nepatrné vakuolky ve velikém počtu přítomné vyplní celý
obsah buněčný kolem jádra nebo kinetické figury (cfr. obr. 93). Mů-
žeme tento process podle analogie Darwinem stanovené aggregace
týmže názvem označiti. Velmi pěkný příklad aggregace možno pozo-
rovati ve vnitřních vrstvách kořenového váčku (tak označuje VAN
TreeLEMoux „la poche“) vedlejších kořenů u Cucurbita pepo. Kdežto
buňky klidné vykazují vakuoly veliké (obr. 16.), jsou bunky k dělení
se připravující úplně vyplněny spoustou malých vakuolek (alveol),
zároveň při plasmolysi jeví fysikalní vlastnosti, jež odlišují se od
vlastností buněk klidných. Tyto se zakulacují, ony nikoliv. Velice ná-
padně objevily se rozdíly v tom ohledu mezi buňkami klidnými a k dě-
lení se připravujícími při pokuse, ve kterém jsem dal růsti kořenům
Allia do zatavených, konicky se zužujících rourek skleněných. Všecky
buňky klidné chovaly velké, typické vakuoly (obr. 17.), buňky dělící
se vyplněny byly jemně granulovanou plasmou prostoupenou četnými
malými vakuolkami.

Vůbec mění cytoplasma svůj agoregaëni stav přechází-li buňka
ze stavu klidu do kinesy, při čemž plasma ve stadiích profase spolu se
zjevem aggregace přijímá vlastnosti skupenského stavu pevného; ale
již po vytvoření se vlákének achromatických pozbývá plasma tuhosti
jak viděti z toho, že figura kinetická mění svoje místo v buňce nebo
postavení. Během metakinesy se totiž figura prodlužuje a v krátkých
buňkách passivné je nucena šikmou polohu zaujmouti. To by ovšem
nebylo možno, kdyby plasma byla pevného stavu. Musíme pro tyto
případy přijímati stav její za stav hmoty plastické. Když ve stadiu
anafase figura opět se zkracuje, vrací se ze své diagonalnf polohy
zpět do polohy, jakou zaujímala ve stadiu desky aequatorialni. Také
v tomto stadiu musíme níti za to, že plasma je plastická, neboť
v pevné hmotě takový pohyb nebyl by možný, v tekutině zase ne-
mohl by se jeviti vliv tlaku v určitých směrech se šířící; a přece je
pro tento zpětný pohyb šikmých figur v původní polohu stadia aegua-
torialní desky tlak nebo tah. rozhodující, neboť v pletivech plas

Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 27

molysovanych figury podržují svoji Sıkmou polohu stabilne. A učiníme-li
pletiva opět turgescentními, takže se může kinesa v těch případech,
kdy nebyla úplné zastavena, dále odehrávati, což však platí jen pro
značně pokročilá stadia anafase, vrátí se všecky téměř figury v po-
lohu, jakou původně (ve stadiu profase a aeguatorialní desky) jevily *“).
V buňkách, které právě dělení dokončily, jeví plasma vlastnosti, z nichž
na tekutý její stav můžeme souditi Že však i v prvních stadiích
profasí je plasma stavu tuhotekutého nebo aspoň značně plastická,
vysvítá z okolnosti, že ve stadiu tom (objevení se periplastu přímo
předcházejícím) jádro může měniti svoje místo a sice opět vlivem
tlaku. V prvním počátku stadií profase a ve stadiích metakinetických
je tedy plasma plastická, nebo tuhotekutá, neboť jádro nebo kinetická
figura mohou v ní vlivem tlaku místo měniti, ale ve stadiu profase
vyznačeném přítomností periplastu a tvoření se achromatických vláken
jeví plasma vlastnosti těles pevných. Prodelavä tedy během kinesy
plasma změnu svého aggregačního stavu a sice od kapalného k pe-
vnému stavu a odtud opět ke kapalnému. Takovou změnu musíme
pro každý za sebou následující process kinetický předpokládati. Změna
ta se může tedy periodicky tolikráte opakovati, kolikrát se buňka
v normálních svých poměrech dělí. Plasmolysa, jakož i okolnost, zda-li
se dají tlakem v tom či jiném stadiu určité změny indukovati, mohou
býti kriteriem, v jakém asi stavu ve speciellním případu se plasma
nalézá.

Vedle právě vytčené normalní, periodicky se opětující změny
ageregačního stavu protoplasmy možno i uměle způsobiti a urychliti
přechod ze stavu pevného k tekutému. Toho lze docíliti, zabráníme-li
buňkám možnosť dokončiti dělení anebo podráždíme-li meristematická
pletiva poraněním. Zajímavo je, že zabráníme-li vegetačním vrcholům
vzrůst, čímž zastaví se spolu další dělení, přijmou buňky celé embryo-
nalni zony stav klidných buněk vyznačených tekutosti plasmy a velkými
v menším počtu přítomnými vakuolami.

Zalejeme-li kořen klíční rostliny do sádry způsobem, jak jej
Prerrer (Druck- und Arbeitsleistung) udal, dává se tím vzrůstu při
dostatečně silné vrstvě sádry nepřekonatelná překážka, která má za
následek dostavení se některých důležitých, Pfeffrem vytčených zjevů,
mezi něž náleží především uvolnění membran buněčných (Entspannung),
zvýšení turgoru v některých případech, postoupení anatomické defi-

27) Celý pokus nesmí trvati déle než 5 minut, tři min. plasmolysa, 2 tur-
gescence.

38 IX. Bohumil Němec:

nitivní differenciace až do nejbližší blízkosti vegetačních bodů, atd.
Cytologicky nebyly kořeny takto zalité zkoumány. Z té příčiny jsem
opakoval některé pokusy Pfefferovy a sice s kořeny bobu ( Vicia faba).

Z kořenů stejného stadia vývojového dosáhnuvších některé kon-
servovány za účelem poznání poměrů, v jakých se vegetační vrcholy
nalézají, nebo vyzkoušeny na nich účinky plasmolysy. Ostatní zality
do sádry a vyprostěny z obalu sádrového po 3, 6 a 12 hodinách.
Již po třech hodinách zalití v sádře není lze nalézti v kořenech ně-
jaké karyokinetické figury. TolikéZ ovšem po šesti a dvanácti ho-
dinách. Ani jiných změn není možno během těchto intervallů po-
zorovati.

Tedy již během prvních tří hodin byly všecky kariokynesy do-
končeny. Kdežto v normalních kořenech buňky s profasemi chovaly
cytoplasmu jevící vlastnosti pevné elastické hmoty, nalézáme ve všech
buňkách zalitých kořenů bez výjimky cytoplasmu tekutou, zakulacující
se vlivem plasmolysy *“). Z toho následuje, že v buňkách nucených
ke klidu dostavuje se zároveň tekutost protoplasmy. © Zároveň dosta-
vuje se jiný nápadný zjev týkající se vakuol. IKdežto v normalnich
poměrech buňky až asi do vzdálenosti 08 mm od rozhraní čepičky
a vlastního kořenu postrádají velkých vakuol, za to však plasma jich
chová mnoho menších vakuol a nepatrných alveol, objevují se v buňkách
do sádry zalitých kořenů i na těchto místech v plasmě veliké va-
kuoly, ba ponejvíce jedna jediná vakuola zatlačující všecku plasmu
ke stěnám buněčným. Takové velké vakuoly vyskytují se v normalních
kořenech pouze ve starších buňkách nebo již v pletivech trvalých;
zde však vznikly očividně působením odporu vzrůstu kořenu klade-
ného, kterýžto odpor zastavuje další dělení buněk a nutí je vzíti na
se stav klidu.

Vyprostíme-li kořen ze sádrového obalu dostavují se pozvolna
normální poměry. Po půl hodině dosud jeví plasma tekutost a v buňkách
nepozorujeme ani příprav k dělení. Po půldruhé hodině v partiích od
vegetačního vrcholu 1 2 mm vzdálených setkáme se již s karyoki-
nesami, ponejvíce však jen v pericambiu, endodermis a průvodném
parenchymu. V dermatogenu a pleromu nejmladších částí vegetačního
vrcholu počínají se v cytoplasmě objevovati malé vakuolky, kdežto

25) Okolnost tato také potvrzuje, že příčinou nezakulacení se cytoplasmy
v buňkách v profasi se nalézajících není příliš vysoký turgor, ježto v zalitých
kořenech turgor až o 2°/, dus. dras. stoupne (Pfeffer 1. c.) a přece se buňky
zakulacují,

Prispevky k fysiologii a morfologii rostlinné buñky. 39

ona centralní velká zmizela. Po dvou hodinách většina buněk derma-
togenních plasmolysována nejeví žadného zakulacení. Jsou to buňky,
nalézající se v profasi.

Těmito pokusy přímo můžeme demonstrovati přeměnu aggre-
gačního stavu protoplasmy — nebo aspoň vlastností se stavem tim
spojených a dokázati, že se stavem klidu souvisí stav tekutý, s profasí
pak stav pevný, nebo aspoň význačné vlastnosti stavu pevného jevící.

Jinak možno docíliti rychlé změny aggregačního stavu cyto-
plasmy poraněním. Poraníme-li meristematická pletiva buď ostrým
řezem nože nebo dotekem s žíravým draslem nebo dusičňanem stří-
brnatým, koncentrovanou kyselinou (octovou, šťavelovou) nenalézáme
již po půl hodině v blízké, tři nebo čtyři vrstvy buněk čítajícím okolí
rány žádných kines. Ale také ne dvojjaderných buněk, z čehož musíme
souditi, že se kinesy urychleně dokončily. Cytoplasma pak místo
malých vakuol jeví vakuoly enormně vzrostlé, prostoupené provazci
protoplasmatickými. In vivo možno pozorovati proudění protoplasmy
v buňkách těch, které také poraněním bylo vyvoláno ?”’); v osmo-
tických poměrech nepodařilo se mi konstatovati nějakých změn. Plas-
molysujeme-li buňky, jež poraněním podráždény byly tak, že rychle
ukončily karyokinesy a vytvořily velké vakuoly, můžeme konstato-
vati docela pravidelné zakulacení typické pro buňky pletiv trvalých.
To poukazuje k tomu, že plasma přijala stav tekutý; kdežto před
poraněním chovaly buňky množství malých vakuol, chovají nyní
několik málo velikých vakuol. Tedy opět týž process, jako při zalití
kořenů do sádry. Se změnou aggregačního stavu plasmy dostavují se
současně změny ve velikosti a počtu vakuol.

Necháme-li poraněné kořeny dále růsti, rozšiřuje se pozvolna
reakce na poranění a Sice jednak zrychlení karyokines a objevení se
zmíněných vakuol, dále pak NrsrLEREm stanovené pohyby jader proti
směru rozšiřování se traumatického poranění. Rychlost tohoto rozší-
rování je závislá na vnějších podmínkách, hlavně teplotě, a sice po-
dobně jako vzrůst, vzdálenost do jaké se až podráždění rozšíří na
individualitě pletiv a velikosti poranění. V kořenech Alla, v nichž
byl učiněn podélný medianní, 1: mm od vegetačního bodu sahající
- zářez, dosáhlo při teplotě as 15° C rozšíření to po 18 hodinách
vrcholu, zároveň však již v buňkách s ránou přímo sousedících zmen-
šovaly se vakuoly, objevoval se větší počet jich a jádra připravovala

9) Keller Ida, Ueber Protoplasmaströmung im Pflanzenreiche. Zürich, 1890,

40 IX. Bohumil Němec:

se ke karyokinesi. Plasmolysou bylo opět možno stanoviti ubývání te-
kutosti protoplasmy.

Poraněním je tedy možno v meristematických buňkách způso-
biti urychlení kinesy v několika vrstvách buněk ránu obklopujících *“)
a zkapalnění cytoplasmy spojené s objevením se několika velikých
vakuol na místě dříve přítomných mnoha maličkých. Po nějaké době
(24—48 hodinách) dostavuje se normalní stav, plasma stává se tuho-
tekutou, konečně pozbývá v buňkách stadium profase jevících schop-
nosti při plasmolyse se zakulacovati.

Odpor, který ve svrchu zmíněných experimentech kladen byl
kořenům sádrovým obalem, kladen je začasté také ve přírodě ros-
toucím vegetačním vrcholům. Zajímavý je ku př. odpor, jejž rostoucím
vedlejším kořenům klade dermatogen a kora kořenů mateřských.
Vedlejší kořeny musí při tom překonávati značný odpor turgescent-
ního komplexu buněčného, při čemž dostavují se mnohé zjevy, jež
upomínají na pokusy s odporem sádrového obalu. Studoval jsem v té
příčině vývoj vedlejších kořenů u těchto rostlin: Vicia faba, Cucur-
bita pepo, Allium cepa, Zannichellia palustris a Alnus glutinosa.
Uvolneni membran a objeveni se velkych vakuol pfedevsim se tykä
vnitřních řad buněk tvořících kořenový váček. Všude lze pozorovati
veliký rozdíl pokud se počtu a velikosti vakuol týče, mezi buňkami
klidnými a dělícími se, nebo ke kinesi se připravujícími. Obdobný
pokus, svrchu již zmíněný, který proveden byl s kořeny Alha při-
nucenými růsti do zatavené rourky ukázal, že vskutku se tu jedná
o účinky odporu vegetačnímu vrcholu kladeného, který při vývoji
vedlejších kořenů ovšem nestačí k úplnému zastavení vzrůstu.

Na konec zminiti se chci také o tom, že i plasmolysou lze způ-
sobiti změnu ve fysikalních vlastnostech protoplasmy a sice v tom
smyslu, že plasma pevná stává se delším působením plasmolysy te-
kutou. To viděti je z toho, že plasmolysujeme-li buňky v profasi se
nacházející, nebo vůbec ve stadiu, kdy se plasma nezakulatí a ne-
cháme-li plasmolysu déle působiti, můžeme pozorovati druhotné, později
se dostavující zakulacení protoplastu.

V 6%, roztoku dusičňanu draselnatého zakulatila se po püso-
bení 1 hodinu trvajícím dermatogenní buňka u vegetačního vrcholu
bobu po 1 hodině zcela tak, jako klidná buňka trvalého pletiva,
ač původně jevila i po stažení ostré rohy. V cukru třtinovém zdá se,

39) Nehledě k jiným reakcím (zvýšení intensity dýchání a polarisace vzrůstu,
nutace ati.) :

Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 41

že teprve po delší dobé (2—3 hodinách) dostavuje se přechod plasmy
tuhého tekutého stavu, třeba užijeme isosmotického roztoku.

Ze všech uvedených pozorování vyplývá, že se aggregaënf stav
cytoplasmy periodicky v buňce mění a dále, že jeví cytoplasma ve
stadiu profase vlastnosti hmot tuhých a elastických, ty pak pozvolna
přecházejí do tekutých. Právě ona stadia, kdy cytoplasma jeví stav
tuhých hmot, jsou pro směr figury kinetické a tedy také přihrádky
buněčné nejdůležitější.

O významu tlaku a tahu pro směr dělení buněčného.

Které jsou příčiny určující určité postavení kinetické figury
a přehrádky buněčné mezi oběma dceřinnými jádry vznikající, není
dostatečně známo. Víme, že v určitých případech světlo rozhoduje
jak pro klíčící spory Sramur“') ukázal, geotropismus nezdá se však
míti pro cévnaté rostliny zvláštního významu. Herrwıe ®’) má za to,
že u zvířat a speciellně ve vajíčku staví se figura kinetická ve směr
největšího nahromadění plasmy. K podobnému názoru oprävnily
Harpera *) nálezy o dělení v ascu hub. Ale již pro Characeje a ve-
getativní buňky pletiv rostlin cévnatých není výklad ten přijatelný.
Zde můžeme nalézti případy, že v buňce, jejíž delší průměr až de-
setkráte je větší, než průměr kratší, přece se staví figura v tento průměr,
tedy v průměr nejmenšího nahromadění plasmy. V novější době byly
však učiněny nálezy, dokazující, Ze leží přece v některých případech
v naší moci způsobiti určité postavení kinetické figury i přehrádky
buněčné. Ze zoologické literatury jmenují jen práci Brakmovu o vlivu
tlaku na rýhování vajíček, tolikéž HrRrwrae-ovy zprávy o vlivu tlaku
na dělení ve vajíčkách žabích (1. c.). Vysoce zajímavy jsou v té pří-
Cine zprávy Kxy-ovy °*). Jemu podařilo se přesně dokäzati, že tlakem
nebo tahem lze přinutiti figury kinetické, aby se postavily buď kolmo
na směr tlaku, nebo ve smér tahu. Opakoval jsem jeho pokusy a nalezl
jsem jak již v odstavci o fysikalních vlastnostech protoplasmy uve-
31) Stahl, K., Einfluss der Beleuchtungsrichtung auf die Theilung der Equi-
setum - Sporen. Ber. d. d. bot. Ges. III. 1885.

32) Hertwig O. Zeit- und Streitfragen der Biologie, II. 1896. (Jena.

55) Harper, R., A., Kerntheilung und freie Zellbildung im Ascus. Pringsh-
Jahrb. f. wiss. Bot. Bd. 30.

3) Kny, L., Ueber den Einfluss von Zug und Druck auf die Richtung der
Scheidewände in sich theilenden Pflanzenzellen. Ber. d. deutsch. bot. Ges. 1896.

42 IX. Bohnmil Němec:

deno, že se především tlakem nebo tahem orientují hyalinni periplasty,
v těch nebo na nich že se pak meridionalně k jich delší ose vytvo-
řují achromatická vlákénka. Tam také naznačeno, jakým způsobem
je možno, aby tlak nebo tah působil na vytvoření se periplastu. Toto
působení je docela fysikalní a zakládá se na deformaci, jakou při
tlaku musí jeviti koule uzavřená v elastické pevné hmotě.

Ale vývoj vlákének achromatických ve směru meridionalním
není možno prozatím fysikalně vyložiti. Jisto je, že se směrem tlaku
souvisí také směr jejich uložení, ale jakým způsobem tlak nebo tah
na jich vytváření působí, je té doby nemožno říci. Vyznacno je, že
se ve sporových nebo pylových buňkách mateřských vlákénka tvoří
nepravidelně nebo radialně kolem jádra **), což nade všecku pochybnost
souvisí s okolností, že tyto buňky docela volně leží ve zvláštní du-
tiné sporofyllu. Důkazem toho je, že zbavíme-li buňky vegetativní
tlaku na ně působícího a dojde-li přes to k vytvoření figury, tato je
vytvářena podobně jako ve volně ležících buňkách sporogenních. Proč
se 1 v buňkách sporogenních vlákénka konečně skloní ve dva poly,
nedovedeme udati. Ale pohled na průřez nějakou tyčinkou nebo spo-
rangiem (Larix, Equisetum) poučí nás, že položení obou definitivně
vytvořených polů a směry dělení jsou docela nepravidelně rozloženy.
To je ovšem opak poměrů jak je v nějakém vegetačním vrcholu vi-
díme. Zde jsou směry dělení téměř dle určitých geometrických pra-
videl položeny ne ovšem úplně přesně, ale přece jenom pravidelně.
Zde také od počátku objevení se základu vřeténka lze směry dělení
stanoviti a je nápadno, že směry ty jsou rovnoběžny (opět jenom
v největším počtu případů) se stěnami buněk mateřských nebo na ně
kolmy. Je to ovšem jenom pravidlo, od něhož, jak na jiném místě
jsem ukázal, nalézáme výjimky (Cytologická pozorování, 1897). Z 1y-
sikalního stavu protoplasmy a periplastu, jaký lze ve stadiu pro po-
stavení figury nejdůležitějším dokázati, totiž v profasi, z možnosti
pokusně orientovati směr figury tlakem i tahem, z podobnosti, jaké
v obou případech nám před zrak vstupují, jakož i z okolnosti, že
vskutku lze dokäzati, kterak meristematické buňky tlaku i tahu pod-
léhají, soudím, že tlak i tah v pletivech meristematických důležitou
hraje úlohu pro postavení figury kinetické. Nechci tento názor ze-
všeobecňovati. Jsou případy, kdy buňky tlaku ani tahu nepodléhají
a přece vytvořují se přehrádky v určitém směru, ku př. v chlupech

35) Němec, B., Ueber das Centrosoma der thierischen Zellen und die ho-
modynomen Organe bei den Pflanzen, Anat. Anz. 1898.

Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 43

z jedné řady buněk se sklädajieich. Zde třeba přijímati jiné příčiny
postavení figur. A vždyť je dokázáno, že světlo, v málo případech
i tíže zemská působí na směr figury a takových příčin může býti
více. Ony zajisté u jednobuněčných organismů, mnohých řas, hub,
zvláště ku př. u Characeí v popředí vstupují. Je apriori pravdě-
podobno, že v buňkách centrosomy opatřených jiným způsobem, ji-
nými pochody směr dělení se určuje; ba je možno, že právě u rostlin
skládajících se z komplexu pevně semknutých a vzájemně mechanicky
na se působících buněk staly se následkem přítomného tu mecha-
nického tlaku i tahu okolnosti ty směrodatnými pro rozhodující jejich
vliv na směr dělení buněčného, Nechci zde rozváděti tyto hypothésy
a přistoupím k vylíčení některých pozorování a pokusů.

Základním pokusem byl pokus o vlivu tahu či tlaku na pora-
něné hlízy bramboru. Kdežto Kxy stanovil pro tento material pouze
postavení přehrádky již definitivně vytvořené, podařilo se mi stano-
viti, že již v profasi je směr figury tlakem nebo tahem určen a že
se v tomto směru vytvoří přehrádka buněčná. Podrobnosti nebudu
vykládati, poněvadž se shodují se zprávami Kxy-ovÿmi. Také pokusy
s kořeny rostoucími mezi dvě k sobě nakloněné desky skleněné jsem
opakoval. Výsledky pokusů těch nejsou však, podobně jako Kxyx
udává, evidentními.

Z dalších pokusů uvedu tento: Kořeny bobu po délce (as 1’5 mm
od rozhraní kalyptry a pleromu) byly medianně naříznuty a dány
rüsti do zužujících se skleněných rourek. A tu se ukázalo, že Lor-
RIOREM nedávno konstatované hojení ran a regenerace obou polovin
vegetačního vrcholu““) se ani po pěti dnech nedostavuje. Vsecky
směry dělení ležely rovnoběžně s podélnou osou kořenu. Kořeny
rostouce do zúžené rourky vystaveny byly stále většímu postrannímu
tlaku, který orientoval periplasty (ponejvíce ovoidalní) i figury ve
směr podélné osy kořenu. Přesvědčující je také pokus s působením
tlaku ve směru podélné osy kořenu na vedlejší kořeny, dokud ještě
jsou skryty v primerní kůře mateřského kořenu. Kořeny klíční rostliny
Cucurbity (C. pepo), v nichž vyvinovati se počaly vedlejší kořeny, po-
loženy na desku skleněnou, oblity gelatinou při 25° tuhnoucí, na ně
položena opět skleněná deska a ta obtěžkána závažími. V kořenech,
které stály přímo proti směru tlaku na ně působícího objevily se již
po 4 hodinách působení tlaku v partiích, kde za normálních po-

36) Lopriore. G., Ueber die Regeneration gespaltener Wurzeln. (Abh. d.
Leop. Car. Akad. Bd. 56, 1896).

44 IX. Bohumil Němec:

měrů se vyskytují pouze periplasty a figury S osou podélnou (vedlejšího
kořenu) rovnoběžné, mnohé periplasty a figury kolmo na osu tu, tedy
také na směr tlaku stojící. Bohužel již po 12 hodinách tlaku vysta-
vené kořeny vedlejší odumíraly, tak že nebylo mi možno sledovati
pochody dále. Ale již tím dokázáno, že tlak mechanický může určiti
směr periplastu i figur. Podobné pokusy provedl jsem také s kořeny
velkosemenné odrůdy bobu (Vicia faba).

Uvedené pokusy dokazují, že směr periplastu a také figury lze
mechanickým tlakem nebo tahem orientovati. Je také vysoce pravdě-
podobno, když 1 v normalních komplexech meristematických buněk
pochody vytváření úplně odpovídají oněm, jak se jeví v komplexech
tlaku nebo tahu vystavených, že i za normalních poměrů tlaku a tahu
nějaká úloha bude připadati.

Vskutku ve pletivech rostlin je konstatováno začasté napjeti
vzájemné mezi řadami buněk, nebo také tlak, kterým na sebe vzá-
„jemně buňky působí. Ovšem dosud konstatované napjetí pletiv týká
se hlavně pletiv trvalých nebo aspoň v té míře differencovaných, že
v nich dalších dělení buněčných není.

Má-li však býti naše supposice správná, musí také v meriste-
matických pletivech býti přítomno napjetí pletiv nebo vzájemný tlak
sousedících komplexů buněčných.

Jaké jsou příčiny vzájemného napjetí nebo tlaku pletiv? Předně
rozdíly v osmotických poměrech obsahu buněčného, za druhé rozdíly
v elasticitě buněčných membran. Máme-li možnosť tyto rozdíly kon-
statovati, budeme moci také existenci napjetf nebo tlaku pletiv před-
pokládati.

Co se týče rozdílů v osmotických vlastnostech buněčného obsahu
uvádí Prerrer (Druck- und Arbeitsleistung), že i v sousedících buňkách
téhož pletiva možno konstatovati rozdíly 0:5°/, dus. dras. Poněvadž
však takové rozdíly nejsou konstantními, nemohou míti velikého vý-
znamu pro způsobení pravidelného napjetí nebo tlaku buněk. Ovšem
je můžeme činiti zodpovědny za malé, vždy sem tam přicházející ne-
pravidelnosti v postavení figur kinetických. Ale ve vegetačních
vrcholech dají se vskutku konstatovati rozdíly konstantní v osmo-
tických vlastnostech buněčného obsahu. U Vicie ku př. 1 mm od vec.
bodu: Dermatogen jeví turgor o 1—1'5"/, dus. dras. vyšší než vedlejší
vrstvy buněk periblemových. Vnější buněčné vrstvy pleromu tolikéž.
Vnitřní (dřeňové) buňky pleromu jeví turgor o 1—1:5°/, dus. dras.
nižší, než vnější vrstvy pleromové. Těmito rozdíly — při nepatrné
elasticitě a značné duktilité membran vegetačního vrcholu lze docíliti

Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 45

značného vzájemného napjetí ve směru podélné osy koïenu. Jezto
pak 1°/, roztok dus. dras. vyvinuje osmotický tlak as 35 atmosfér,
je vidno, Ze napjetí zde přítomné může býti velmi značné a může
vésti k orientaci figur ve směru podélném. Vskutku také v těchto
zonách (1:5 od rozhraní calyptry a pleromu) odehrává se velká vět-
Sina kines ve směru podélném.

Vedle tahu působí však také tlak na směr figury a je pravdě
podobno, že také v normalních poměrech přichází v meristematických
pletivech k platnosti. Ba pravděpodobno je, že v pevně semknutých
buňkách meristematických pletiv tlakem ve větší míře buňky vzá-
jemně na sebe působí, než tahem. To je viděti již v tom faktu, že
intercellularní prostory v nejmladších částech vegetačních vrcholů na
rohy buněk jsou omezeny, což poukazuje na značný odpor kladený
snaze buněk všestranným napjetím dosíci tvaru kulatého. "Tento odpor
ve vegetačních vrcholech kořenů kladen je čepičkou. Její buňky vy-

kazují vždy membrany značně ztlustlé oproti membranám buněk.

vlastního vegetačního vrcholu kořenového. Důkazem toho je okolnost,
že isolované buňky vnitřní vrstvy calyptralní, ač jeví turgor (ve vzdá-
lenosti 1 mm od rozhraní čepičky a pleromu) jen as 0 5°/, dus. dras.
nižší než dermatogen, průměrně o 30"/, méně se stáhnou pfi plas-
molyse, než buňky dermatogenní (platí pro kořeny velkosemenné odrůdy
bobu (Vicia faba). Membrany buněk těch také tinkcionellně se liší
od čistě cellulosnich membran dermatogenu, periblemu a pleromu,
vedle toho, jmenovitě vnitřní stěny tangentialní, jsou velmi značně
ztlustlé. Již poměry effektu turgoru se týkající poukazují, že elasticita
těchto membran je daleko. větší, než elasticita vlastních membran
neristematických a tedy odpor, jejž obal z těchto buněk klade tlaku
se strany buněk vlastního vegetačního vrcholu kořenového ve směru
radialním značně větší, než aby mohly býti ve stejné míře napjaty,
jako radialní membrany buněk vegetačního vrcholu. Tim odporem
kladeným tlustými a málo ductilními stěnami čepičky kořenové dána
je možnost silného vzájemného tlaku bunék ve směru radialním, jak
účinek toho právě v silném dělení kořenu do délky se jeví. Neboť
vzájemným tlakem ve směru radialním působícím orientovány jsou
periplasty kolmo na směr ten, tedy ve směr podélné osy kořenové
a v tom směru také se vytvořují achromatická vlákénka i přehrádky
buněčné.

Ale okolnost, že obal skládající se z tlustostěnných buněk, klade
buňkám vegetačního vrcholu kořenového ve směru radialním odpor
má i jiné následky. Prerrer (Druck- und Arbeitsleistung) dokázal, že

IX. Bohumil Němec:

Le
D

odporem vzrüstu kladenym zavädi se uvolneni membran zpüsobené
vzrůstem jdoucím za elastické napjeti membran, čímž umožní se turgoru
ještě větší uplatnění. Tlak, jejž mohou buňky proti odporu pomocí
osmotické energie vyvinouti tím značně se zvětší, neboť osmotický
tlak přichází celý k platnosti, poněvadž se mu neklade odpor se strany
membrany. Takovéto uvolnění (Entspannung) membran podařilo se
mi dokázati také pro vegetační vrchol kořenů. Plasmolysujeme-li
podélné řezv z kořenů a potom srovnáváme rozměry za stavu tur-
sescentniho a po plasmolyse dojdeme k výsledku, že elastické napjetí
buněk v partiích, kde řady buněk probíhají ohnuté a kde se kinesy
kolmo zároveň odehrávají na podélný směr kořenu, je daleko větší ve
směru příčném než podélném; opak toho jeví se v partii další, kde
se buňky dělí ve směru podélném.

Plasmolysa prováděna IO’/, dusičnanem draselnatym. Pro kořen
velkosemenné odrůdy bobu objevily se tyto poměry: kořen se zkrátil
ve směru podélném:

na rozhraní cal. a pleromu 0 40:5,/° v šířce 30:0°/,

2 mmadázeje (4 pododv0,920:69 (10 235°),
a |.

MP0,

Z těchto fakt možno dedukovati toto: Buďto je ductilita membran
ve směru radialním v partiích nejmladších větší než v dalších, opačně
pak se to má s ductilitou ve směru podélném, nebo jsou membrany
v nejmladších partiích uvolněny ve směru podélném, ve starších ve
směru příčném. Tímto i oním dána je možnost, aby zkrácení membran
buněčných jevila se ve dvou na sobě kolmých směrech nestejnoměr-
nými. Ani ve tlouštce, ani v tinkcionellních vlastnostech však nepo-
zorujeme v partiích diskutovaných nějakého rozdílu mezi membranami
radialními a tangentialními a je tedy vysoce pravděpodobno, že jedná
se vskutku o uvolnění membran. A to lze dokäzati dalšími pokusy.
Výřezy radialní z partií nejmladších dány do destillované vody a
pak plasmolysovány, zkrátí se ve směru radialním o 5“,, ve směru
podélném o 9°/,. Výřezy z partií zadnějších (1—2'5 mm od rozhraní
mezi calyptrou a pleromem) dány do destillované vody a pak plasmo-
lysovány, zkrátily se ve směru podélném o 8°/,, v radialním o 14°/,.
Zjev ten dá se vysvětliti právě pomocí názoru o uvolnění membran
v prvním případě ve směru podélném, ve druhém ve směru příčném.
Výřezy, kterým není již kladen odpor se strany čepičky, prodlouží

Prispevky k fysiologii a morfologii rostlinné bunky. 47

se v destillovane vodé v poméru osmotickeho tlaku k elastickemu
odporu membran a podle toho jevi se také pri plasmolysi percentuellni
zkrácení nebo prodloužení buněk i bunečných komplexů. Ježto však
v tom směru, ve kterém uvolněny jsou membrany, osmotický tlak
může daleko více působiti než ve směru, kde mu je membrany na-
pínati, bude effekt jeho, jevící se pro náš případ ve vzájemném tlaku
buněk na sebe, ve směru uvolnění membran daleko větší než ve
směrech ostatních. Poněvadž pak tlak má vliv na postavení delší
osy periplastu i na směr kinetické figury, bude tato státi kolmo na
směr uvolnění membran a tedy také kolmo na směr většího tlaku.

Z povahy studovaného materialu plyne, že není možno poměry
uvolnění membran a jich elasticity přesně udati. — Jen v hlavních
rysech možno dosavadními methodami na zjevy ty souditi. Také je
pochopitelno, že je množstí možných variací, způsobitelných změnami
v turgoru i elasticitě membran i ve tvaru buněk, jimiž může býti ve
speciellním případu směr karyokineky stanoven. Že vskutku na tvaru.
buněk záleží pravidelnost směru kinetické figury viděti lze z toho, že
s nepravidelností formy buněk souvisí nepravidelnost postavení figur,
jak v kořenech, v partiích, kde přechází bunečné řady zahnuté ve směr
rovný, lze pozorovati (obr. 15.).

Ovšem mohou příčiny určitého postavení kinetické figury spo-
čívati také v buňce samotné. Buď je to tlak z buňky samy vycházející,
jenž tu působí. Je-li cytoplasma stavu tuhého, a jsou-li v ní přítomny
vakuoly, pak se v ní šíří tlak osmotický ve směrech radialních od
té vakuoly a vyvinuje-li se figura způsobem pro vegetativní pletiva
stanoveným, pak musí figura státi kolmo ve směru radialním. To se
potvrzuje pro karyokinesy v pylových zrnkách vakuolou opatřených
se odehrávajících. V obr. 22. a 23. znázorněny jsou dva na sobě
kolmé průřezy pylovým zrnkem od Frittilaria imperialis. Při vývoji
figury kinetické působí na periplast tlak ve směru naznačených šipek
a vskutku je periplast nejen ve směru na tyto šipky kolmém nej-
většího průměru, zároveň pak stojí figura kolmo na směr šipek v obr.
23. naznačených. Je pochopitelno, že v případu, kdy plasma, na kterou
vakuola osmotickým tlakem působí, je tekuta, bude tlak ten pro směr
figury kinetické bez významu.

Proč pro směr hlavní osy periplastu je rozhodujícím mechanický
tlak nebo tah, je z fysikálních vlastností cytoplasmy a plasmy, peri-
plast tvořící pochopitelno. Proč se však vlákna achromatického
vřeténka ve směru tom vyvíjejí, to není z prostého fysikálního pů-
sobení tlaku a tahu vysvětlitelno. Mějme třeba za to, že je to výsledek

)

4 EX. Bohumil Nemee:

„P

zvláštního podráždění mechanického. Pak dalo by se očekávati, že
mohou se vyvfjeti vlákna achromatická i kolmo na tlak nebo tah,
neboť obdobným pro positivní a negativní „tropismy“ je pro náš
případ podráždění vývoj vřetének kolmý na směr tlaku a souhlasný
s ním. Není vyloučeno, že vskutku takové případy souhlasného se
směrem tlaku vývoje vláken v přírodě přicházejí. Poukazují ku př.
na Spirogyru, kde laterální vakuoly při kinesi působí tlakem v směru
postavení figury se šířícím, ač-li plasma Spirogyry šíření takové při-
pouští. V každém případu však je zřejmo, že pro rostliny cévnaté
neplatí Burscarino - RuungLerova theorie o mechanice vývoje figury
kinetické. Neboť u rostlin cévnatých ani ve sporogenních. ani ve ve-
getativnich pletivech nevstupují v akci tělíska obdobná centrosomům
živočišných buněk a přece je achromatická figura téměř identicky
v obojích buňkách vyvinuta.

Ačkoli v některých případech achromatická figura má vzhled
sitovity, přece jinde nemůžeme nalézti nejmenší stopy nějakých ana-
stomos mezi vlákny. To platí ku příkladu pro figury ve sporogenním
vletivu Æquiseta. Naopak je u Larix v prvních stadiích tvoření se
figury sitovitä struktura velmi nápadně viditelna. Také u Alba
vidíme zvláště na příčném řezu figurou mezi jednotlivými vlákny
anastomosy © (obr. 6.). Pres to se mi zdá býti předčasným
achromatická vlákna chtít vykládati jako zjev optickým dojmem pro-
tažených alveol způsobený. Pokusy s plasmolysou a chloroformem
ukázaly, že se každé vlákno samo pro sebe rozpadá v řadu zrníček,
což zajisté nebylo by možno, kdyby byl správným právě uvedený
výklad o vláknech achromatických.

Pro určité případy mohou také abnormní poměry bunečného
obsahu pro postavení figury důležitými se státi. Tak vakuoly, které
kinetickou figuru mohou v určité části buněk passivně držeti (obr. 7.),
nebo šikmý, nepravidelný vývoj desky buněčné podmíniti (obr. 11.).
Je pravděpodobno, že takové náhodné původně poměry mohou se
v některých případech státi stálými a pro postavení figury rozhodnýmu.

Ve stadiích, kdy cytoplasma stojí na rozhraní mezi stavem te-
kutým a tuhým, kdy tedy je „měkká“ mohly by tlak nebo tah
v určitém směru na jádro nebo figuru působíce, je v buňce posunouti
a způsobiti změnu jich postavení. Taková posunutí vskutku dají se
pozorovati a dějí se právě ve stadiu profasi přímo předcházející neb
na její počátku, za druhé během metakinesy. Je pochopitelno, že
plasma tekutá také dovoluje dosti snadný pohyb jádra i figury, ale
nepřipouští fysikální vliv tlaku nebo tahu v určitém směru šířených.

Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 49

Pohyby jader dají se před profasi stanoviti pro případy, kdy
na řady buněk působí šikmý tlak. V tom případu pohybují se jádra
ve směru vyslednice přímočáře šířeného tlaku. Dáme-li růsti kořeny
do skleněných rourek zvolna se zůžujících, nalézáme většinu figur
a profasí k zadní horizontální stěně buněčné posunuty (obr. 17.). —
Takového posunutí v kořenu cibule doznávají jádra i figury v první
(subdermalní) vrstvě periblemové (obr. 14.), čímž vznikají nestejné
buňky dceřinné: zadní menší, přední větší. Dělení taková odehrávají
se počínajíc od místa, kde zahnuté řady bunečné přecházejí v rovné.
V těch partiích calyptra tvoří vskutku kuželovitý obal, jenž püsobiti
může podobně jako v pokusu skleněná konvergující rourka. Že se
vyskytují nestejná tato dělení hlavně v první subdermalní vrstvě, vy-
světluje se jednak tím, že v dermatogenu na těch místech již většinou
buňky se nedělí; ale dělí-li se, je v nich totéž posunutí figur možno
pozorovati (obr. 14, řada d). Jinak bezpochyby šikmý tlak ten není
tak velký, aby se rozšířil na další vnitřní řady buněk. To viděti lze
také z okolnosti, že podobná posunutí se vyskytují jen v kořenech
plně turgescentních.

Přeložíme-li kořeny do vlhkého vzduchu, kde následkem ne-
dostatečné turgescence vzájemný tlak nebo napjetí mizí, přestanou
také dělení, dávající původ nestejně velikým buňkám. — Jádra ani
figury nejsou posunovány do zadu a subdermalní vrstva buněčná
skládá se ze stejnoměrných buněk.

Plasmolysujeme-li kořen, zkrátí se buňky a sice někdy tak, že
mohou až i kinetické figury stlačiti. Místo stlačení setkáváme se však
s figurami šikmo, diagonalně postavenými. Nalezäme sice takové
šikmé figury i v normalních poměrech (obr. 13.), ale v plasmoly-
sovaných kořenech je jich daleko více. V medianním řezu vedlejšího
kořenu napočetl jsem ku př. 22 šikmých figur, v plasmolysovaném
(15°/, cukrem třt.) 56. Pi takovém zkrácení buňky, že délka její
nestačí na délku figury, je tato passivně šikmo položena. Možnost
tohoto šikmého položení poukazuje na polotekutost plasmy, neboť
returgescencí lze figury přivésti zase v normalní, s periklinami nebo
antiklinami souhlasící směr.

Ostatně lze i v normalnich poměřech podobné pohyby figur
pozorovati. Během metakinesy se figury prodlužují a passivně staví
do diagonalní polohy, je-li buňka krátká (obr. 15 a). Při tvoření
desky buněčné se zase jádra k sobě blíží, figura zkracuje a staví
y normalní směr. Tak lze vysvětliti, že v obr. 13. svírají se směrem
periklin figury různé úhly; a Sice:

Tř. mathematicko-přírodovědecká, 4

50 IX. Bohumil Némec:
| ar ee... 7350
b e L2 s e . . o # 529
CE: REED
U P 2. BOV

Je však velmi snadno možno, že se figura někdy nepostavi
přesně do pravé polohy, zvláště když plasma rychle se stane tekutou,
nebo když se deska buněčná příliš brzo přiloží jednostranně ke
starým stěnám. Pak ovšem tlak ani tah nemohou přijíti k platnosti.

Ve své práci „cytologická pozorování“ (1897) pronesl jsem
mínéní, že vlákna od polů k periferii probíhající drží figuru v určité
poloze. Jich směr určen je jednak polohou polu, od něhož vyrůstají,
jednak rozlohou cytoplasmy kol polu a konečně směrem stěn bu-

fl něčných, neboť tato vlákna snaží se postaviti kolmo na stěnu tu. —
Ježto je vývoj jich i postavení závislé především na poloze polu a
tento na směru tlaku nebo tahu, jemuž buňka je vystavena, mohou
míti zmíněná vlákna význam pouze druhotný. Je ovšem možno, že
v pozdějších stadiích, kdy plasma stává se tekutější, mají úkol figuru
v původní poloze udržovati. V tom případě, že jsou tuhé a tvoří
vskutku jakousi Konstrukci udržující pol v určité vzdálenosti od
membrany buněčné, mohou 1 elasticky býti zohybány při pohybu
figury ve směr diagonální, a svojí elasticitou při zkrácení se figury
v původní polohu ji uváděti. Při tom ovšem může, ba musí býti
plasma tekutá. V oněch buňkách, kde vlákna „direkční“ či „oporná“
vyvinuta nejsou, musíme plasticitu cytoplasmy činiti odpovědnou za
pohyb figury z diagonální polohy v polohu původní.

O významu nucleolü.

| O pravých nucleolech dokázal Zacharias, že se skládají z albu-
PE | minu (s str) a látky plastinové. Jeho názory mohl jsem potvrditi také pro
nucleoly jader meristematickych buněk, kdež kyselinou solnou slabě
okyselená zažívací tekutina pepsinová zachovává z obsahu buněčného
M chromatin a plastin; rozpustíme- chromatin 50" nebo koncentro-
M vanou kyselinou solnou anebo silně koncentrovaným roztokem žíravého

ME drasla, zbývají hmoty přijímající ze směsí barviva modrého a červe-
| ného toto poslední (tedy hmoty erythrofilní) a mezi zbylými nalézáme :
sítivo cytoplasmatické (cytoplastin), blánu jadernou, zbytky sítiva ja-
derného a nucleolus (nmucleoplastin‘. Z figur kinetických zbývají

Příspěvky k {ysiologii a morfo'ogii rostlinné buňky. 51

pouze differenciace achromaticke. Take ostatními, ZACHAkrIasEm"")
uvedenými methodami bylo potvrzeno, že nucleoly z větší části sklá-
dají se z plastinu.

Oproti tomu uvádí Morz, Carxoy **) Cavana %) Mrrzxewrrson +9) že
nucleoly chovají v sobě též jaderný nuclein, látku to, skládající jinak
chromosomy, a že při vývoji chromatické figury kinetické chromosomy
rostou na útraty nucleolů. Není to nemožné, však jisto je, že v těchto
otázkách dosavad užívané methody tinkční nestačí a že třeba při-
kročiti k studiím mikrochemickým. Pozorování mikrochemická dosud
svědčí proti uvedeným badatelům a potvrzují názory ZACHARIASOVY.

Jiný výklad o významu nucleolů zastává hlavně STRASBURGER
a jeho žáci. Poslední v tom ohledu podané doklady nalézáme v sou-
borné publikaci Cytologische Studien a. d. Bonner bot. Institut 1896.
Podle STRASBURGEROVA názoru je nucleolus reservní látkou pro achro-
matická vlákénka. Ve vegetativních pletivech pozoroval jsem nejenom
přímé topografické vztahy nucleolů souběžně s vývojem achromatickych
vláken, jakož 1 přímou přeměnu vláken achromatických v nucleoly.
Nálezy ty ovšem potvrzují náhledy Srrasgurgerovy. Experimentálního
potvrzení dostalo se jim také vylíčeným již objevováním se mimo-
jaderních nucleolů při plasmolyse.

Především jedná se však o vymezení pojmu nucleolů. Jsou,
jak známo, dvojí nucleoly, erythrofilní, z plastinu složené a kyanofilní.
z jadrného nucleinu se skládající. *") V obyčejných případech jsou
nucleoly tyto od sebe odděleny. Ale ve starších klidných buňkách ku
př. Allia pozorujeme, že na periferii erythrofilního nucleolu ukládá
se hmota kyanofilní, původně ze zrníček se skládající. Ta zrníčka
však splývají až vytvoří úplný obal homogenní nucleolus uzavírající.
K obalu tomu, který se skládá z chromatinu a tinctionellně i mikro-
chemicky od nucleolu se liší, přikládá se sítivo jaderné, v tomto
případě radialně od jadérka vycházející. Kyanofilní jadérko, zvané

37) Dlužno podotknouti, že prodloužení výřezu z konečné partie kořenu
v dest. vodě obnášelo ve směru radialním sotva 1°/, ve směru podélném 79,,
u výřezu z partie zadnější ve směru podélném o 3°/,, ve směru radiálním o 9°/,-

_ %) Zacharias E., Ueber Nachweis u. Vorkommen v. Nuclein. Bericht d

deutsch. bot. Ges.; 1898, Bd. XVI, H. 7. :

39) Carnoy & Lebrun, La vésicule germinative et les globules polaires
chez les Batraciens. La Cellule, T. 12., 1897.

4) Cavara, Intorno ad alcune strutture nucleari (Atti d. r. Ist. bot. univ.
Pavia, vol. V.)

#1) Rosen F., Ueber tinctionelle Unterscheidung verschiedener Kernbestand-
theile und der Sexualkerne. (Cohns Beitr. z. Biol. d. Pf. Bd. 5«)

4*

92 IX. Bohumil Némec:

též pseudonucleolem, objimä tu tedy jako povlak nucleolus pravý.
Je však možno experimentálně odděliti obojí nucleoly od sebe a sice
chloroformováním. V tom případu seskupí se chromatinový obal nu-
cleolu („pseudonucleolus“) v několik kulatých tělísek vedle nucleolu
vlastního ležících (obr. 37.) Nedovedu prozatím udati, jak je takový
způsob vytvoření obou nucleolů rozšířen, zdá se však, že v mnohých
případech, kdy jádro je velmi slabě barvitelné, máme co činiti s po-
dobným případem jako u Allia. Ostatně není jadérko všeobecně ho-
mogenní hmotou a právě ve případech se silně barvitým a relativně
velikým jadérkem dají se v nucleolu pozorovati partie silněji a slaběji
barvitelné.

Když se v jádrech s chromatinem na periferii nucleolu nahroma-
děným vyvíjí vlákno chromatinové, probíhá od jadérka k periferii
jádra, ba dostaneme podobné obrazy, jak je Moru pro Spirogyru
popsal a v tom smyslu vyložil, že pentlice chromatinová ssaje z nuc-
leolu látky k jejímu vzrůstu potřebné. Mohlo by tedy býti, že při-
jímá z oné povrchní chromatinové vrstvy hmotu výživnou nebo ke
vzrůstu potřebnou. Ovšem vlastní, plastinový nucleolus nehrál by při
tom žádnou úlohu.

Při vývoji achromatické figury Ize pozorovati ubývání nucleolové
hmoty, při mizení její opět přibývání, vzrůst nucleolů. Z toho, jak
řečeno a z některých topografických vztahů souzeno na souvislost
obou hmot, nucleolové a oné, která vytvořuje achromatická vlákénka.
Pokusy s plasmolysou bylo však nade všecku pochybnost ukázáno,
že při zastavení kinesy a degeneraci vláken achromatických na místech,
kde se tato dříve nalézala, objevují se nucleoly, že v tom případě,
kdy nalézá se hmota nucleolová mimo jádro, schází v jádru nucleolus,
nebo je značně menší než za pomérů normalních.

Ale i za normalních poměrů vyskytují se v meristematických
buňkách nucleoly a také zde lze dokázati jejich vztahy k achroma-
tickým differenciacím. Uvedu zde příklad vrcholů kořenů Æoripy, jejž
jsem již (Cytol. pozor.) sice popsal, který však po zmíněných již po-
kusech a mikrochemickém ohledání daleko větší má interess.

V některých buňkách vegetačního vrcholu kořenů /oripy pozo-
rujeme i ve stadiu klidu v cytoplasmě roztroušená erythrofilní tělíska,
která i v reakcích souhlasí s pravými nucleoly. Také za dělení kine-
tického je pozorujeme (obr. 21.), nejnápadněji se však jeví při ukončení
kinesy, tedy přímo po vytvoření přehrádky buněčné. Tu leží ve velkém
množství (obr. 20.) blízko u nových přehrádek a mohou na tomto
místě býti nalezena ještě dlouho po ukončení kinesv. Tak v obr. 18.

Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné bnůky. 53

znázorněna docela klidná buňka, v níž při jedné stěně nahromadény
jsou nucleoly. Pozoruhodno je, že v onom případu, kdy nucleoly
nalézáme při vytvořených právě buněčných přehrádkách, jádro obsa-
huje daleko méně hmoty nucleolové, než za poměrů, kdy mimo jádro
nucleolů není. To vysvítá ku př. na první pohled ze srovnání jádra
obr. 19. znázorněným (buňka nechovala žádných mimojadernych
nucleolů) s jádry v obr. 20., kde množství nucleolů leží podél nově
vytvořené přehrádky. Nucleoly v jádru obsažené jsou tu daleko menší,
než nucleolus v obr. 19. (Oba obrazy kresleny při tomže zvětšení.)
Mikrochemickým ohledáním a srovnáváním metakinetických figur
jsem přišel k výsledkům, které vysvětlují právě vylíčené poméry. —
Před tvořením se přehrádky buněčné stéhuje se plastinový material
od jader k aeguatoru, kde přehrádka má se vytvořiti; po vytvoření
přehrádky ubírá se plastinový material zpět do jádra a vytvoří tam
nucleoly, jež se však obyčejně spojí v jedno jediné jadérko. — Jsou
však případy, kdy se nevrací všechen material plastinový do jádra a
tu se ze zbylého plastinu při přehrádce vytvoří mimojaderné nucleoly.
Tyto zůstávají nějaký čas na místě svého vzniku, mohou však setakg
diffusné rozsiriti v cytoplasmě.
Fr. Schwarz ‘*) hledél ze srovnání velikosti jadérek (nucleolů)
a vývoje buněk dovoditi, že mezi vývojem, vzrůstem a differenciací
buněk a velikostí jadérek jsou jakési příčinné nebo aspoň souběžné
vztahy. Bohužel není možno methodou Schwarzovou v tom ohledu
dodělati se nějakých evidentních resultatů, ježto velikost nucleolů
podrobena jest značné variabilitě individuellní, dále závisí na zmíněné
vrstvě obalné složené z chromatinu (chovajícího jaderný nuclein,
-látku od plastinu značně rozdílnou), konečné však plynné a tekutiny
obsahující vakuolky neznámého významu, které uvnitř nucleolů vzni-
kají, nebyly brány Schwarzem do rozpočtu, ač zajisté jimi velikost
nucleolů je modifikována. — Jediné, co najisto je postaveno o významu
„pravých nucleolů, jest jejich vztah ke tvoření se achromatických
ovlákének karyokinetické figury, jak je cytologové na rostlinném ma-
“terialu pro mnohé případy stanovili, a jak jsme mohli také experi-
“mentalné dokázati. Podle toho by pro některé případy znamenal
knucleolus ne nějaký orgán, nýbrž jen reservní látku ustanovenou pro
"pochod kinetický. Možnost pokusně dohnati buňku k vytvoření nu-
“cleolü na kterémkoli místě (cfr. obrazy 107. 116, 117, 118) ukazuje

#) Schwarz Fr., Beitrag zur Entwicklungsgeschichte des pflanzlichen Zell-
“kerns nach der Theilung. Cohns Beitr. z. Biol. d. PH., Bd. 6., 1887,

v
$

54 IX. Bohumil Němec:

však, že tato reservní látka není formována zvláštními nějakými
„nucleoplasty“ obdobnými leucoplastüm, elaioplastům etc. Nucleoly
sráží se asi vlivem změněných vnějších podmínek na kterémkoli
místě v cytoplasmě, ba my můžeme podrážděním přiměti jádro nor-
mální, aby nucleolus ven vypudilo. (cfr. obr. 112, 110.)

Geometrický pravidelný tvar kulovitý, jaký nucleoly obyčejně
jeví (vyjímaje páskovité tvary u Characei a v buňkách prothallii
(Gymnogramme**) poukazuje k tomu, že nucleoly jsou tekutého stavu.
Tomu svědčí také okolnost, že, jak jmenovitě u rostlin křížatých
můžeme pozorovati, (Sinapis, Roripa amphibia, Cheiranthus chetri)
dva nucleoly, přijdou-li ve styk, splynou a vytvoří ihned jeden
kulovitý nucleolus.

Zda-li je jádru k vykonání jeho funkcí nucleolu nutně třeba,
nemohl jsem definitivně rozhodnouti. V plasmolysovaných buňkách.
kde zastaven byl pochod metakinesy před definitivním vytvořením
desky buněčné, čímž vznikly dvojjaderné buňky s extronucleerními
nucleoly, často jedno jádro během dalšího vývoje (po returgescenci)
degeneruje a Sice zdá se, že to je právě jádro postrádající nucleolu.
Aspoň druhé, živé jádro nucleolus jevilo, v onom, které degenerovalo,
nemohl jsem jej konstatovati. Je možno, že ta degenerace souvisí
s nepřítomností nucleolu, ale najisto tvrditi to nelze. Jet zastavení
kinesy plasmolysou způsobené spojeno také s jinými nepravidelnostmi
v rekonstrukci jader, tak na příklad se zvacuolisováním chromosomů.
jež v normalní rekonstrukci se nepřihází a není tedy možno stanoviti,
co je příčinou degenerace, zvláště také, když zmíněné abnormity
nejeví se u obou sesterských jader ve zcela stejné míře.

Všeobecné poznámky.

Morfologické a mikrochemické naše známosti o karyokinesi
vedou ku přesvědčení, že tu máme co činiti s pochodem velmi kom-
plikovaným. Budou-li tedy jednou prozkoumány závislosti jeho na
vnějších okolnostech, nebude snadno rozhodnouti, která složka celého
pochodu je vnějšími okolnostmi modifikována, neboť je pravděpodobno,
že jednotlivé řetězy celého pochodu mohou podléhati různým modi-
fikacím za týchže vnějších okolností, jak tomu je také u jiných.

CARTE: |

|

#) Schwarz Fr., Die morphologische und chemische Zusämmensetzung des
Protoplasmas. Cohns Beitr. z. Biol. d. Pfl., Bd. V. 1892. |

Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buůky. 55

pochodů životních. Je nepopíratelno, Ze před kinesou 1 bthem ní
stojí celý pochod v určitém vztahu k cytoplasmě, nebot zároveň se
změnou fasí kinetických jdou určité změny také v cytoplasmě. To se
týká vystupování různých cytoplasmatických differenciací stejně jako
pohybů cytoplasmy a organulí v ní přítomných, jak zvláště dobře dá
se pozorovati v buňkách hojnost amyloplastů chovajících. Je sice
myslitelno, že se jedná 0 prostou časovou paralelitu a ne o vzájemnou
závislost, že kinesa může samostatně probihati. Tomu však podle
našich zkušeností tak není. Kinesa zastavuje se ku př. působením
chloroformu dříve, než cytoplasma pozbude svých vlastností diosmo-
tických, neboť celá cytoplasma reaguje jistě na osmotickou změnu
media je obklopujícího a vlákna achromatická jsou již zgranuloväna
a zrušena.

Mohlo by se namítnouti, že tato destrukce kinetické figury
způsobena je látkami difundujicími z vacuul do cytoplasmy a zasa-
hujicımi tedy také figuru. — Tomu však tak není, ježto se kinesa
zastavuje již v době, kdy membrana vakuol zachovává své diosmo-
tické vlastnosti normalní; cytoplasma mohla je ovšem již změniti,
což poznati lze z toho, že neklade odporu vacuole rozšiřující se
enormně následkem možnosti přijímati vodu a nedostatku odporu,
jenž by se rozšiřování v cestu stavěl. Ovšem že působením chloro-
formu 10 minut trvajícím meristematická pletiva poškozena jsou tak,
že v největším počtu případů odumírají; kdežto však nejsou zasta-
veny všecky životní pochody v cytoplasmě, zvláště nejsou odstraněny
význačné vlastnosti diosmotické, je kinesa již úplně zastavena, ba
achromatická figura degeneruje.

Podobným způsobem zastavuje plasmolysa všecky pochody ki-
netické po profasi následující. Profase jinak vnějšími podmínkami je
modifikována, než stadia následující; to také se jeví při studiu vlivu
temperatury na kinesu, jak ukáži v následující části těchto studií.
Snad pro některé případy můžeme míti za to, že se jedná o prosté
mechanické podráždění při působení plasmolysy, podráždění to však
stačí již ku zastavení pochodů kinetických, ba zjevy jím zavedené
trvají i tenkráte dále, když uvedeme buňku do normalního stavu
returgescenci. Máme zde tedy indukované pochody, které právě
většinu způsobů podráždění charakterisují. Ježto však stěží lze si
představiti, že by roztoky látek ku plasmolyse užívaných absolutně
neutralně se k protoplastu chovaly, možno také přijmouti jakési
hmotné vlivy při pochodech účinkem plasmolysy v buňce se dostavu-
jících. Rychlosti diffuse zde-asi nebude připadati úloha rozhodující,

56 IX. Bohumil Němec:

ježto se jedná právě o dobu, po kterou styk plasmolysujícího roztoku
s povrchem protoplastu trvá a tu dobu lze přesně určiti. Tu pak
lze dokázati, že ku př. cukr působí méně intensivně v téže době
jako isosmotický roztok dusičňanu draselnatého. Doba, za kterou
isosmotický roztok dus. dras. vyvolá určité účinky, je menší asi
o 25°/, než doba, kterou potřebuje k vyvolání těchže účinků roztok
cukrový. Je možno, že rozdíly ty vyvolány jsou pranepatrnými kvan-
titami látky plasmolysující, tedy oligodynamicky, ježto béhem trvání
plasmolysy není lze pozorovati její regressi, která by dovolila souditi
na přijímání plasmolysující látky v nějakém značnějším nebo aspoň
měřitelném množství.

Charakteristické je pro účinky chloroformu i plasmolysy tvoření
se nových vacuol v partiích, kde těchto dříve nebylo. Toto tvoření
se vacuol možno vykládati jako process odměšovací (Entmischung),
jak o něm podrobně Fr. Schwarz *“) pojednává. Pozůstává v tom, že
dvě látky spolu smíšené homogenně, za určitých okolností se oddělují
a sice tenkráte, když přistupuje látka třetí, v níž jedna ze hmot
směsi je rozpustná, druhá nerozpustná. Pak se ona rozpustná roz-
pouští a nahromaďuje na místech nejmenší kohaese. V našem případu
však třeba přijímati především tvoření se oněch základních dvou
látek, neboť to rozpustidlo (látka třetí) bylo tu již přítomno (voda)
a přece vacuoly se nevytvořily, až za podnínex daných pokusem. —
Mám za to, že chloroformováním nebo plasmolysou bylo vyvoláno
jakési štěpení látek Lu příkl. v chromosomu; voda, která tu v dosta-
tečném množství je přítomna, jednu látku rozpustila, roztok pak,
poněvadž chromosom jeví vlastnosti semipermeabilnosti, nemohl
diffundovati a vytvořil tedy na místech nejmenší kohaese vacuolu. —
Z pravidelnosti uložení vacuol těch ku př. ve chromosomech třeba
souditi na pravidelnost rozložení kohaese v nich. Chromosomy totiž
jsou podle toho na periferii tužší, než v nitru, což úplně odpovídá
poměrům cytoplasmy. Že se tu nemůže jednati o zjevy omezeností
bubřivosti vyvolané, dokazuje okolnost, že se vacuoly tvoří tvoří také
v plasmolysovaných jádrech nebo chromosomech, kterým se tu voda
odnímá. Že zmenšení velikosti imbibice samo nestačí k vytvoření
vacuol, dokázal (1. c.) Fr. Schwanz.

Vysoce důležitým je fakt, že cytoplasma za určitých okolností
jeví vlastnosti elastických těles tuhých a že tyto fysikalní vlastnosti

4+) Schottlánder P., Beiträge zur Kenntnis des Zellkerns und der Sexual-
kerne bei den Kryptogamen. Cohns Beitr. z. Biol. d. Pfl., Bd. 6, 1893.

1

Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 57

podléhají periodické změné jdoucí souběžně s fasemi kinetického
dělení. Experimentalně můžeme změnu tu uspíšiti neb vůbec zadržeti.

Následkem zmíněných fysikálních vlastností cytoplasmy dána je
možnost vnějším silám, aby se účinek jejich v určitém směru v buňce
rozšířil a vyvolal zjevy v určitých směrech se odehrávající. To týká
se především kinetické figury, která následkem tlaku neb tahu, jemuž
buňka v meristematickém pletivu podléhá, zaujímá určitou polohu
těmito indukovanou. Podotknouti dlužno, že šíření se pochodů po-
drážděním vyvolaných, jakož 1 transport látek v určitých směrech
orientovaný, nevyžadují tuhého stavu plasmy.

Tlakem nebo tahem, jemuž buňka podléhá, je však určeno nejen
postavení figury, ale také ve značné míře způsob vývoje jejího. Neboť
v buňkách tlaku nebo tahu vystavených vyvíjí se figura bipolarně,
monaxialně, v buňkách volných multipolarně, po případě radialně.
Přímý důkaz toho podařilo se mi podati pokusy S poraněnými hlí-
zami bramboru, o nichž jinde podrobně bude referováno. Buňky,
ležící při ploše rány, vytvořují rovnoběžně s plochou tou přehrádky,
vedoucí k vývoji nového peridermu. Při tom vystaveny jsou postran-
nímu, S plochou rány ruvnobeänemu tlaku. Figura vyvíjí se mona-
xialně, bipolarně, orientována tlakem na buňku působícím tak, že se
staví kolmo na směr tlaku. Podaří-li se nám poraněním podrážditi
ku dělení buňku, která jen jednou plochou souvisí s ostatním pletivem
hlízy, jinak je však volná, vyvine se figura radialnè kolem jádra.
Tím podán je zároveň důkaz, že není prineipiellniho rozdílu mezi
vývojem figury monaxialnim a radialnim. Pozoruhodno je, že se
v profasi při tvoření se peridermu na poraněných hlízách brambo-
rových neobjevují periplasty tekuté nebo přesně oproti cytoplasmě
ohraničené. Také není na nich možno konstatovati význačné bipolarity.
Přes to vyvinuji se vlákna monaxialně.“*) To dokazuje, že tlak nebo
tah přímo určuje směr vývoje vláken achromatických.

Důkaz, že tlak nebo tah, jemuž vystaveny jsou buňky meriste-
matické určuje směr dělení, je pro theorii o mechanismu vývoje
orgánů rostlinných vysoce důležitý. Jím nabývají názory o působení
a významu vzájemného tlaku buněčných komplexů nebo celých
orgánů zvláštní zajímavosti. Ovšem podrobné speciellní prozkoumání
působení mechanických sil vnějších, je úkolem daných zvláštních
případů. Zde třeba jenom ještě připomenouti, že není možno názor

45) Nápadna je podobnost tohoto vývoje s vývojem vláken achromatických
u Spirogyry (Mitzkewitsch, Flora. 1898.).

58 IX. Bohumil Němec:

o vlivu tlaku nebo tahu na směr délení buněčného zevseobechovati,
neboť směr ten může býti určen také jinými podmínkami a příčinami.
Světlo, tíže, chemotaxí způsobená polární orientace cytoplasmy atd.
mohou stejně dobře přicházeti k platnosti jako tah nebo tlak. Nelze
ani zapomenouti na HrRrwrgovy názory 0 postavení figur ve směr
největšího nahromadění cytoplasmy nebo stejných transakcí chemických
i fysikálních mezi figurou kinetickou a cytoplasmou. V těch pří-
padech však, kde se v profasi kohaese cytoplasmy značně zvýší,
připadá jistě tlaku nebo tahu hlavní úloha.

Výklad tabulí.
Tabule 1.

Obr. 1—2, 4—7 Allium cepa, z vegetačního vrcholu kořenu.

1. Jádro ve stadiu spiremu, na polech čepičkovitě vyvinut je
periplast, jehož delší osa s polarním uspořádáním chromosomů
svírá 45° (Korový parenchym).

2. Jádro šikmo uložené, peripl. na polech heteromorfně vyvinut.
(Par. korovy).

3. Jádro nepravidelně vytvořené. Přes to vytvořen ellipsoidní
periplast ve středu buňky ležící, který přechází také na mimo-
střednou část jádra (veg. vrch kořenu Monstery).

4. Periplast tvaru tupého ovoidu není na polech čepičkovitě
vyvinut.

5. Vakuoly při tvoření se vřeténka postaveny v rozích prisma-
tické buňky (0.92 mm od veg. bodu).

6. Průřez figurou v profasi se nalézající, kdy již blána jaderná
zmizela. Vlákna achromatická spojena jemnými anastomosami.
(Korový parenchym).

7. Aeguatorialní deska. Figura zatlačena vakuolami v zadní polo-
vinu buňky. (Kor. par.)

8. Kolem jádra nahromaďuje se hustá zrnitá plasma (8—10
korový parenchym veg. vrch. kořenu bobu (Vicia faba).

„ 9. Periplast na polech čepičkovitě vytvořený, tvaru ovoidalního.

10. Jádro se zachovalou dosud membranou, kolem celého jádra
probíhají vlákénka k polu convergující.

11. Tvoření se přehrádky buněčné. Vacuoly zabraňují normalnímu
postavení a vytvoření se přehrádky, která je passivne zohýbána
(kor. par., 11 —15 veg. vrch. koř. Allium sepa).

Obr.

Obr.

Prispevky k fysiologii a morfologii rostlinné bunky. 50

12. Řada buněk z dermatogenu. Všecky periplasty vyvinuty ve
směru této řady ellipsoidně nebo ovoidně. Osa jaderné polarity
svírá s osou periplastu různé úhly (v buňce a 90°, b 44°, c 28°,
d 42°).

13. Třetí a čtvrtá řada periblemu. Stadia metakinetická svírají
různé úhly se směrem periklin a sice v buňce a 50°, b 52°,
C0 1di85".

14. Dermatogen (d) a první řada periblemová z místa, kde se
zahnuté řady periklinové stávají rovnými. V dermatogenu stejně
jako v první vrstvě periblemové posunuta figura do zadní partie
buňky.

15. Z podélného tangentialního řezu místem, kde přechází zahnuté
řady periblemové v rovné. S nepravidelným uspořádáním a tvarem
buněk souvisí tu nepravidelnost směrů dělení.

16 Z vnitřní vrstvy váčku vedlejšího kořene Cucurbita pepo.
Buňky klidné s velkými vakuolami, buňka k dělení se připra-
vující vyplněna hustou, zrnitou plasmou.

17. Z podélného řezu kořenu Allia, jehož vegetační vrchol rostl

- do skleněné zatavené rourky. Klidné buňky vyplněny velkými

vakuolami dobře ohraničenými, dělící se buňky vyplněny jemně
zrnitou, hustou plasmou, jež vykazuje nepatrné vakuolky. Figury
zatlačeny do zadu, čímž vznikají buňky nestejné velikosti.

18. Buňka s mimojadernými nucleoiy uloženými na stěně při
posledním dělení vzniklé. (Obr. 18—20 z kořenu Roripa
amphibia).

19. Klidné jädro z buñky bez mimojadernych nucleolü.

20. Buňka po rozdělení. Jádra vykazují poměrně malé nucleoly,
při nově vzniklé přehrádce mnoho nucleolků.

21. Mimojaderní nucleoly během dělení diffusně v cytoplasmě ©

rozšířené.
22, 23. Podélné, na sobě kolmé řezy pylovým zrnkem řepčíků
Frittilaria imperialis); ve směru šipky vyvíjí se figura chr.

Tabule 2.

(Působení chloroformu).

24. 15 min. chlor. Z čepičky kořenu Allia. Periplast jeví po-
dobu koule.
25—28, po 5 min. v chloroformu.

n

IX. Bohumil Němec:

. 25. Vacuoly málo se zvětšily, periplast obklopuje jádro v podobě

koule (dermatogen).

26. Periplast ellipsoidní, stlačen stěnami buněčnými. Jádro ne-
leží uprostřed periplastu (plerom).

27. Z partie 2'/,mm. od vegetačního vrcholu vzdálené. Jádro
tvaru amoeboidního.

28. Vlákna se začala od polü periplastu vyvijeti. Periplast
objímá celé jádro.

29—32. po 10 min. v chloroformu.

29. Kulovitý periplast pozbývá přesného ohraničení oproti granu-
losní plasmě, vacuoly se zvětšují.

30. Na periplastu celé jádro obklopujícím vytvořují se hrbolky.
31. Od hrbolkü na periplastu vytvořených vyrůstají vlákénka.
32. Nepravidelně vytvořené vřeténko. Vlákna vybíhají v několik
polů.

33—37. po 15 min. v chloroformu.

33. Vacuoly enormně vzrostlé stlačily jádro.

34. Metakinesa v dermatogenu, 05 mm od veg. bodu vzdálená.
Vlákna achromatická stala se zrnitými, plasma silně barvitelná
nahromadila se proti směru vnikajícího chloroformu.

35. Periplast kulovitý, v buňce 0:3 mm od veg. bodu vzd.
V hrubě zrnité plasmě vznikly velké vacuoly.

36. Chromatinová pentlice uvnitř s vakuolkami.

37. Jádro z centralní řady velkých buněk. Kolem nucleolu pseudo-
nucleoly. Chromatin diffusně rozložen po jádře ve způsobu jem-
ných zrníček.

38—41. po 21 min. v chloroformu.

38. Konec metakinesy s vytvořenou již deskou buněčnou. Spojo-
vací vlákna změněna jsou v zrnitou hmotu. Plasmatické vrstvicky
vytvořující přehrádku rozdělené, mezi nimi spojovací můstky.
39. Růžencovité chromosomy leží v jemně zrnité hmotě vzniklé
z achromatických vláken. Po těchto jinak není stopy. (Derma-
togen).

40. Dvě buňky z postranních řad kořenové čepičky. Ve spodní
je jádro ve dvě partie fragmentované, ve druhé jádro s vyply-
nulým obsahem, jenž se rozpadl ve množství kuliček v plasmě
rozšířených. V jádru zbyly jenom nucleoly.

41. V calyptralní buňce je plasma granulosně desorganisovanou,
blána vakuoly však zachována a silně zbarvena.

42—48. 30 minut v chloroformových paräch.

Obr.

Obr.

Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky NET

42. Cäst jaderného obsahu vytekla a rozpadla se v zrníčka
intensivně barvitelná.

43. Jádro chovající dlouhé vlákno chromatické prasklo a spirem
vynikl ven.

44. Vedle jádra dva kusy z něho vyteklé, z nichž jeden se
obklopil blanou.

45. a Jádro s vytékajícím obsahem. Vedle leží vyniklé jadérko,
menší jadérko je uvnitř.

45. Jádro s vynikajícím obsahem zrnitým.

46. Zrnitý obsah jader po celém nitru buňky diffusně rozšířen.
Z jádra zbývá jenom blána. (45 a — 46 kora).

47. Buňky periblemové 04 mm od vegetačního vrcholu vzd.
s ohromně vzrostlými vakuolami zatlačujícími jádra na stranu.
48. Periblemová buňka 0,7 mm od veg. vrch. vzd. se 4 velkými
vakuolami, jež deformují jádro.

49 - 51, 15 minut v chloroformu, pak plasmolysováno 3°/, roz-
tokem dusičňanu draselnatého.

49. Řada buněk z kory. Obsah jaderný smrštěn.

D0. Jádro amoebovitě staženo (dermatogen).

51. Dvě buňky plasmolysované a normalně zakulacené.

Tabule 8.

D2— 173, z vegetačního vrcholu kořenu Alta. 74—90 z veg.
vrch. kořenů bobu (Vicia faba).

52—56, po 15 min. v chloroformových parách.

52. Stadium aeguatorialní desky. Vlákna stávají se zrnitými,
na polech hustá plasma.

53. Jádro z centralní řady buněk (2:5 mm od veg. bodu) čás-
tečně s vyteklým obsahem ; reticulum inserující na bláně jaderné
napjato.

54. Obsah vytéká na dvou vedle sebe položených místech. Nucle-
olus vyšel ven sobsahem.

55. Jádro se rozpadlo ve velké barvitelné kuličky a jemná gra-
nula (příčný řez calyptralní buňkou).

56. Jádro calyptralní buňky s uvnitř vznikajícími vakuolami.
57. Různá stadia a způsoby vytékání obsahu jaderného. (a jádro
vlivem chloroformoväni zvětšené, b jádro normalni při tomže
zvětšení).

EX. Bohumil Némec:

D8— 61, 30 minut v paräch chloroformovych.

58. Buňka střední řady. Vakuoly se zmenšily, jich blanka ne
dobře znatelna. Kol jádra hyalinní dvůrek.

59. Dermatogenní buňka s aeguatorialním stadiem. V chromo-
somech dvě řady vakuolek.

60. Aeguatorialní deska v buňce calyptralní. Chromosomy sply-
nuly ve zvakuolisovanou massu.

61. Kol jádra nahromaděna intensivně barvitelná plasma (z centr.
řady buněk).

62—70, po 20 minutách v chloroformových parách. Z calyptry.
62—67 různé způsoby vývoje velkých vakuol v jádru.

68. Zbytky zvakuolisovaného a rozpadlého jádra, rozlišené ve
velká a malá barvitelná zrníčka.

69. Všecka zrníčka jsou stejně veliká.

10. Zbytky rozpadlého jádra rozšiřují se po celé buňce. Jenom
na periferii zbytky původní cytoplasmy.

T1— 72, 45 min. v chloroformu.

71. Kol jádra hyalinní dvůrek.
12. Kolem jádra na místě hyalinního dvůrku nahromaduje se
barvitelná plasma.
13. Z podélného řezu kořenem Allia vystaveného po 2 hodiny
působení par chlorof. Jádra většinou fragmentovanä, cytoplasma
rozpadlá v granula diffusně v buňce rozšířená.

14— 79, (Vicia faba) z kořenu vystaveného na 7 minut parám
chlorof. a po té '/, hodiny ponechaného v čistém vzduchu.:
14. Kulovitý periplast s granulovanou hmotou na periferii.

75. Kul. periplast pozbývá ostrého ohraničení oproti zrnité plasmě.
76. Od hrbolkü na periplastu vyrůstají vlákénka achromatická.
77. Bipolarně vytvořená figura achromatická.

18. Polycentrická figura.

79. Do periplastu kol jádra vnikají plasmatické proudečky.
80—-87 (Viciu faba). Z kořenu po 15 min. v suchých paräch
chloroformovych.

80. Hrbolkaty periplast.

81. Achromatická: vlákna zmizela, chromosomy aequatorialnf
desky i klubíčka splývají.

82. Kulovitý periplast. V chromatinovém vláknu vznikají vakuolky.
89, 84. Metakinesa a aeguatorialní deska. Z vláken zbývají jen
zrníčka, plasma hromadí se na stranách, odkud vnikal chloro-
form, v chromosomech vznikají vakuolky.

Obr.

Obr.

R

Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. 63

85. Počátek metakinesy. Chromosomy chovající vakuoly se
slepují.

86, 87 vytékání obsahu jaderného.

88. Jádro z periblemu kořene bobu, který vystaven byl 15 min.
chlorof. a pak plasmolysován v 5°/, roztoku dusičňanu drasel-
natého.

89. Jádro calyptralni buňky z téhož kořenu.

90. Z různých buněk kořenu Allia, vystaveného 45 min. chloro-
formovým paräm. Chromatinové pentlice splývají dohromady na

„místech dotyku.

Tabule 4.

(Působení plasmolysy).

91—126. Z plasmolysovaných kořenů bobu ( Vicia faba).

91. Kulovitý periplast (10 minut ve 12%, roztoku třtinového
cukru).

92. Polycentrická figura. Chromosomy začínají splývati (20 min.
vem me b):

93. Jednostranný vývoj figury (20 min. v 12"/, r. c. t.)
94—97. 10 minut ve 12°/, r. c. t., 10 minut v destillované

vodě.

94. Anafase. Ze spojovacích vláken vytvořila se jemně granulo-
vaná hmota (periblem).

95. Degenerace spojovacích vláken.

96. Nedokonalá metakinesa zadržená plasmolysou Prodam
97. Metakinesa. Z vláken spojovacích zbyla zrnitá hmota (periblem).
98—105, 10 minut ve 13°/, r. cukru tit, 3 minuty v dest.
vodě.

98. Kolem klubka chromatinového vytvořena polycentrická figura,
v chromatinové pentlici vakuolky.

99. Monaxialně multipolarní figura.

100. 5 minut v 13°/, cukru, 3 min. vH,O. Normalní čepičkovitý
periplast.

101. Normalně se tvořící vřeténko (periblem).

102. Vlivem plasmolysy jádra se rychle rekonstruují. Vřeténko
mizí.

103. Jádra následkem nedokonalé metakinesy částečně souvisí.
104. Pravidelná anafase. Vřeténko mizí.

64 IX. Bohumil Němec: Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky.

Obr. 105. Periplast objímá celé jádro, na polech tvoří se bipolarné
vřeténko.
„ 106. Radialní vytvořování se vřetének ('/, hod. v5“, dusiéñanu
draselnatém).
„ 107. a Anafase. Spojovací vlákna zmizela, na jich místě se obje-
vily nucleoly.
» 107 b Jádro zvakuolisováno, nucleolus tlačí se ven (", hod.

v 5% dus. dř.)

„ 108. Nepravidelná figura.

„ 109. Plasmolysované jádro v prvních stadiích profase. Kolem
něho kulovitý periplast (108 a 109 1/, hod. v 5°/, dus. dras).

„ 110. Nucleolus ven z jádra vystoupivší a naduřelý.

„ 111. Metakinesa plasmolysou zadržená. Chremosomy pojí se
v jádra, ze spojovacího vřeténka vznikly nucleoly.

„ 112. Nukleolus z jádra vystupující (110—112, '/, hod. v dus.
drasel.)

„ 113. Klidné jádro z periblemové buňky. ('/, hod. v 5°/, dus. drasel.)
„ 114. Tři buňky z periblemu kořenu na 5 minut do 6°/, dus.
dras. položeného; a, c buňky klidné, 5 buňka s metakinesou.

„ 115. aequatorialni deska. V chromosomech vakuolky. (!/, hod.
v 5°/, dus. dras.)

„ 116—118 buňky plasmolysované (v 5"/, dus. dras. '/, hod.)
v různých stadiích zastižené. Na místě achromatických vláken
nalézají se nukleoly.

, 119. Řada buněk z dermatogenu, z kořenu na 5 min. do 6°),
dus. dras. vloženého. a, d buňky v profasi, 8, c buňky klidné.

„ 120. Nepravidelná figura po 5 min. vlivem plasmolysy (v 6°},

dus. dras.) se vytvořivší (buňka calyptralní).

121. Pohled s povrchu na plasmolysované jádro.

122. průřez plasmolysovaným jádrem.

„ 123. Spirem; v chromatinu vznikají vakuoly. Do periplastu

vnikají proudečky protoplasmy. (5"/, dus. dras.)

124—126. Po 10 min. působení 15°/, rozt. cukru tit.

„ 124. Nepravidelný vývoj vřeténkových vláken.

125. Jednostranný vývoj vřeténka.

126. Granulosní degenerace spojovacích vláken způsobená plas-

molysou.

(Praeparaty studovány pomocí Reichertova obj. semiapochr. '/,s,

a ocularu comp. č. 8.)

Nákladem Královské České Společnosti Náuk. — Tiskem dra Ed. Grégra v Praze 1899.

& spolsönosfl

w

Věstník král česk

RISP K MORFOL. A FYSIOL.ROSTL. BUŇKY.

v

B. NĚMEC: P

Fntolith.Farsky v Praze

áuk. Trida mathemat přírodověd. 1899.

PE D EEE ET RE DO ET

AE Te Cu n

1
|
In
N
"
{
|
| {
|
LE |
il
|
je
l
i
1
a
|
|
| }

B Names del Věstník král.české společnosti náuj

—_

=

44

u
|
|
Í

I

|

|

Tv
a

ia mathemat přírodověd 1899.

Z
me
=
ma
©
el
=
9 p)

P K MORFOL. A FYSIOL. ROSTL. BUŇKY,

2 Dub“
79

B.Němec del. e 4 ;
Věstník král české společnosí

Tab. I.

1833,

ověd

er]
ra

t pri

ia

k Třída mather

T
A

B. NEmec: PRISP K MORFOL. A FYSIOL.ROSTL. BUŇKY.

D

B.Němoo del Věstník král české společnosti náuk

a mathemat přírodově. 1899.

|
|

|

Fotolith.Farský v Praze.

ss À

SES SSS — ——

X.

Ueber ein neues Mecaphytum aus dem Mirósehauer
| Steinkohlenbecken.

Von Franz Ryba in Pribram.
(Mit 3 Tafeln.)

(Vorgelegt den 24. Februar 1899.)

Im Frühjahre 1896 reiste ich nach Miröschau, um die, vom ehe-
maligen Bergwerks-Director Wagner hinteriassenen, von der Familie
des Verstorbenen an die Lehrkanzel für Geologie der k. k. Berg-
akademie in Příbram abgetretenen Localsammlung zu übernehmen.
Diese Suite, das Resultat eines langjährigen, unermüdlichen Sammel-
eifers des um die Kenntniss dieser Localflora hochverdienten Berg-
mannes prangt nun zu Ehren seines Andenkeus unter dem Namen —
Collectio Wagner — in der Carbonsammlung des besagten Institutes.
Gleich bei der Durchsicht dieses phytopalaeontologischen Materiales
fiel mir ein ausnahmsweise prachtvoll erhaltener Stamm eines Mega-
phytum auf, der den Gegenstand nachstehender Beschreibung und
Abbildung ausmacht. |

Die erste Diagnose der Gattung Megaphytum wurde vom Arrıs
in seiner „Antediluvian phytology“ im Jahre 1825, p. 20 aufgestellt,
und von allen Phytopalaeontologen in demselben Sinne wiederholt.
Sie stellen cylindrische Stammreste dar, deren grosse nach Abfall der

- Blätter entstandene Narben oval oder elliptisch, hänufig breiter als hoch,

und nur 0% zwei diametral gegenüberstehenden Reihen angeordnet sind.
„Die grosse Gefässbündelspur hat im Allgemeinen die Gestalt eines
nach oben geöffneten Halbmondes mit einwärts umgebogenen Schenkeln.
Dazu können noch andere kleinere Spuren kommen, deren Beschaffen-

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe, 1899. 4

> X. Franz Ryba:

heit weit zur euntersuchen sein důrfte.“") Nach Poroxr?) hat sich die
in einer Ebene erfolgte Verzweigung beim Megaphytum „aus physio-
logischen und mechanischen Rücksichten so unzweckmässig gezeigt,
dass sie nur auf diese alte in Palaeozoicum als Steinkern vorkom-
mende Farnstammform beschränkt geblieben ist. Die mit ihm sehr
nahe verwandte Gattung Zippea Corda unterscheidet sich durch klei-
nere, nicht plastisch vortetende und mehr dreieckige Form ihrer Blatt-
narben.

Um das unsrige Exemplar mit den schon beschriebenen Arten
vergleichen zu können, habe ich die letzteren (19 an der Zahl), so
weit sie mir in den meistens nicht sehr guten Abbildungen zugänglich
waren, durchstudiert und führe nur diejenigen mit Angabe ihrer Li-
teratur in historicher Reihenfolge an, die mit unserem Originale nahe
verwandt zu sein scheinen:

Megaphytum approximatum Lindl. et Hutt.

1833—35. LinpLey and Hurros, fossil flora of Great Britain etc. IL,
93. Tab. 116.

1838. Sterngere, Versuch einer geogn.-botan. Darstellung d. Flora d.
Vorwelt, II., p. 189.

1850. Unser, Genera et species plantarum fossilium, Vindobonae 1850,
p. 264.

1869. Scururer, Traité de paleont. végét. etc. I., p. 713.

Die Narben genähert, fast sich berührend, tief herzförmig, cca
4 cm breit; die Stämme mit Spreuhaarspuren (?) bedeckt; die Gefäss-
bündelspur sehr deutlich.

Steinkohlenschichten bei Jarrow in England und im Kohlen-
schiefer bei Duttweiler.

Megaphytum Goldenbergi Weiss.

1860. E. Weiss, Ueber ein Megaphytum der Steinkohlenformation von
Saarbrücken in Zeitschr. d. Deut. geol. Gesellsch. XII. Bd.:
1860, p. 509 u. folg. (mit einer Bemerkung v. Prof. A. Braun).
Mit Holzschnitt.

1869. Scaimper, Traité de paléont. végét. I., p. 714. Tab. LIV.

1872. Orr. Frisrmanrez, Über Baumfarrenreste d. böhm. Steinkohlen-,
Perm- und Kreideformation, p. 7 (Separat-Abdr. aus d. k. böhm.
Gesellsch. d. Wissensch. VI. Folge. 5 Bd.).

1) zu Solms-Laubach, Einleitung in die Paláophytologie vom botanischen
Standpunkt aus. Leipzig 1887, p. 171.

2) Potonié, Lehrbuch der Pflanzenpalaeontologie mit besonderer Rücksicht
auf die Bedürfnisse des Geologen. Berlin 1897. Erste Lieferung, p. 69.

Ueber ein neues Megaphytum. 3

1874. Derselbe, Die Verst. d. böhm. Ablagerungen I. Abth., p. 142,

Tab. XXII., Fig. 1.

1882. Weiss, Aus d. Flora d. Steinkohlenformation, p. 18—19. Fig. 112.

Die vorn und hinten alternirenden Narben des plattgedrückten
Stammes sind queroval und sehr nahe aneinandergestellt, sich be-
rührend; die grösseren sind rundlich, die kleineren elliptisch, 5—7 cm
breit und 4—5 cm hoch. Im Inneren sind sie am unteren Ende aus-
geschweift, am oberen häufig unterbrochen, 3:5—4 cm breit, 25—3 cm
hoch, und tragen zwei rundliche oder elliptische, den Polstern ent-
sprechende und an den deutlichen Narben stets getrennte Eindrücke ;
ausserdem ist die Narbe sowie die innere Scheibe am unteren Theile
mit unvegelmässigen Höckerchen bedeckt, auch die übrige Oberfläche
ist wärzchenförmig und unter der Rinde gestreift.

Nach SoHrmPER ist diese Art mit dem Megaphytum approxi-
matum sehr nahe verwandt, „jedoch sind die Narben nicht so tief
nierenförmig wie dort, sondern unterhalb nur sehr schwach einge-
bogen; oft ist gar keine Einbiegung zu bemerken.“ (Weiss, op. eit.
in Zeitschr. d. Deut. geol. Gesellsch. 511).

Im Hangenden des liegendsten Flötzzuges von Neunkirchen bei
Saarbrücken, in der Heinitzsohle des Borstelflötzes der Heinitzgrube.
Im Hangendflötzbereiche der Pilsener Ablagerung, am Steinoujezd-
schachte bei Nůrschan. Grasv’Eurr erwähnt in seinem Werke „Me-
moire sur la flore carbonifere du departement de la Loire et du centre
de la France, 1877 einer Species von Boıs - Monsır, die eine Zwischen-
stellung zwischen Megaphytum Goldenbergi und Megaphytum Mac
Layi einnehmen soll, und sich mehr der ersteren Art nähert.

Megaphytum Mac’Layi Lesquereux.

1866— 70 Lesquereux, Geological Survey of Illinois, II., p. 458, pl. 48.
1877 GRaxp'EvRy, Mémoire sur la flore carbonifere du département

de la Loire et du centre de la France, p. 82 u. 83, pl. XIII.,

NE ©
1883. Renauzr, Cours de botanique fossile, ITI., p. 140, pl. 24, fig. 1.
1888. Zeivuer, Études sur le terrain houiller de Commenstry. Livre

deuxième: Florc fossile; Premiere Partie, p. 358—363, Pl. XL.

Fig. 3, 4.

Stämme mit 20—25 cm Durchmesser. Die rundlichen oder ovalen
Blattnarben zeigen am unteren Rande eine unbedeutende Ausbuchtung,
und sind — wie bei allen Mecaphyten — breiter als hoch (7—11 em
breit und 4—9 cm hoch); sie berühren sich oder lassen zwischen den
einzelnen Narben Intervalle von höchstens 5—10 mm zurück. Die

1*

4 2.22 X... Franz Ryba:

Gefässbündelspur hat eine auf der Blattnarbe concentrisch gestellte
geschlossene, rundliche oder ovale, Contour von 5—7 cm Breite und
3—6 cm Höhe, die in der Mitte vom unteren Rande an ausgeschnitten
ist und einen Sinus vom umgekehrten U bildet. Der Sinus ist 5—
S mm breit und 15—50 mm tief, und wird innwendig, rechts und
links, von zwei Narben. in Form von sehr offenem schiefen V be-
gleitet, deren Oeffnung 12—20 mm beträgt. Die Oberfläche der Rinde
glatt, oder mit rundlichen bis ovalen 2—6 mm breiten und unregel-
mässig vertheilten Grübchen. besetzt, häufig zwischen den gegenüber-
stehenden Narbenzeilen durch die sub: orticalen Wurzeln runzelig.

Megaphytum Mac Layi soll — nach ZErLLER — fast nur dem Mega-
phytum aprozimatum aus der oberen Region des mittleren productiven
Carbons ähnlich sein, unterscheidet sich aber von dem letzteren durch
die ausserordentlich grossen Narben, die am unteren Rande keinen
so scharfen ein verkehrtes V darstellenden Sinus bilden, wie bei We-
gaphytum approximatum, sondern nur schwach ausgeschweift sind;
das letztere Merkmal stellt es — meiner Ansicht nach — dem Me-
gaphytum Goldenbergi näher, von dem es aber die solls verschie-
dene Gefässbündelspur deutlich zu trennen vermag. :

Vorkommen: St. John im Staate Illinois; ae — und Pe
mentry — Becken in Frankreich.

. Das Miröschauer Original,

Megaphytum Wagneri nov. Sp.

besteht aus zwei Stücken: das eine, der flachgedrückte Stamm selbst

(Taf. 1.), ist 22 cm breit und über 27 cm lang, das zweite, der Hohl-.

druck (Taf. IL), ist über 30 cm breit und 36 cm lang. An dem Stamme
ist der Charakter der Megaphyten sehr deutlich ausgeprägt, indem die
beiden Reihen der Narben vollkommen gegenüberstehen, und keine Ver-

schiebung von der Seite her stattgefunden hat, wie es an dem Me- ©
gaphytum Goldbergi von Saarbrücken und an dem Megaphytum Mac’

Layi aus dem Commentry-Becken (Zeiller, op. eit. XL., Fig. 3.) zum
Vorschein kommt. Die einzelnen Narben vorn und hinten haben eine
abwechselnde ns welche sich mathematisch Oe den Bruch
!/, ausdrücken lässt.

. Was die Form. (er Narben anbelunar (Taf. DE His) so
ina, sie wie bei den meisten Species dieser Gattung schildartig-

oval, an den unteren Ecken stark abgerundet, an den oberen fast —

rechtwinkelig, ungefähr 1 cm von einander entfernt, 8!/, cm breit und

Ueber ein neues Megaphytum. 5

61}, cm hoch. Ihre Zahl beträgt auf dem den Hohldrucke zugewen-
deten und besonders schön erhaltenen Seite drei — es sind fast voll-
ständige Scheiben, von der vierten ist nur ein kleines Bruchstück,
die oberste Partie, vorhanden; auf der anderen Seite gibt es zwei
grössere Fragmente und zwei ganze Narben, von denen aber nur die
zweite von oben einen ziemlich guten Erhaltungszustand aufweist.
An dem etwas grösseren Hohldrucke gesellen sich zu den drei mitt-
leren completen Narben noch zwei fragmentarische und minder deut-
liche, je eine oben und unten.

Die eigenthümliche Gefässbündelspur, welche auf dem Narben-
felde concentrisch, ein wenig dem oberen Rande genähert, zu liegen
kommt, ist durch eine hie und da mit rissiger Kohle ausgefällte Rinne
in zwei spiegelgleiche Hälften zerlegt; die von der Mitte des unteren
Narbenrandes rechtwinkelig aufsteigende Rinne endigt in einiger Ent-
feruung vom oberen Narbenrande und scheint bei der obersten Scheibe
des Hohldruckes, wo sie besonders stark kielartig hervortritt, die
obere Narbencontour zu erreichen. In jeder oberen Ecke des Narben-
feldes beginnt die Gefässbündelspur als ein liegendes, sehr schwach
schief gestelltes E (Taf. II.. bei der obersten und dritten Narbe links
besonders deutlich), und geht dann in der 13 mm Entfernung parallel
dem Narbenumrisse bis sie sich etwa 7 mm vor der Rinne ziemlich
scharf umbieot, die Rinne vollkommen paraliel begleitet und ungefähr
in die mittlere Höhe des oben erwähnten E herauftretend einen
diesem E zugekehrten Bogenbildet, den man annähernd (!) als einen
Kreisabschnitt von cca 4 cm Halbmesser auffassen kann.

Die Rindenoberfläche trägt ausser den Narbenzeilen regellos zer-
_streute, kreisförmige oder elliptische, mit einem ringfürmigen Wall
umgebene Grübchen, von 4—5 mm Durchmesser, welche als Spuren
nach abgefallenen Adventivwurzeln angesehen werden; die dazwischen
liegenden Partien erscheinen — auch nach der Entfernung der dünnen
_Kohlenschicht! — längs gestreift, welche Streifung über die Grübchen
ununterbrochen fortsetzt und nach der jetzt üblichen Auffassung von
den subcorticalen Wurzeln herrühren soll. Die fast glatte oder äus-
serst iein geriefte Oberfläche, welche nach Zeitzer bei seinem Mesa-
phytum MacLayi unter diesen subcorticalen Wurzeln auftritt und
dem centralen, wahrscheinlich mit kontinuirlichem Sclerenchym umge-
benen, Cylinder darstellen soll, findet sich an unserum Exemplare
nur an einigen sehr kleinen Stellen entblösst — dagegen habe ich
die auf dieser tiefsten Schicht unregelmässig hervortretenden rund-
lichen Närbchen, wie sie Zeitzer (op. cit. XL., Fig. 3. rechts

Eee

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1899, 2

nz

ner

Des

D r S > O

E dy

M
iv
|
N |
h

!

|

H

|:

A
N

ne

| Lu

6 X. Franz Ryba: Ueber ein neues Megaphytum.

unten!) abgebildet hat und die er als Austrittspunkte von Wurzeln
betrachtet, nirgends beobachten können.

Im Grossen und Ganzen ist die Narbenform des Miröschauer
Megaphytum den drei früher besprochenen ähnlich, unterscheidet sich
aber von ihneu durch einen ganzrandigen, nie ausgeschweiften Umriss.
Zwei Kennzeichen, welche wahrscheinlich nur vom Alter der Farn-
stämme abhängig sind, hat das unsrige Exemplar mit dem Mega-
phytum Mac’Layi gemainsam — es sind erstens die ungefähr 1 cm
betragenden Intervalle zwischen den einzelnen Narben (b. Meg. Mac’
Layi 5—10 mm) zweitens die ungewöhnliche Grösse der Narben, die
vom Megaphytum Mac’Layi noch übertroffen wird. Auch die durch
eine Rinne hervorgebrachte Zweitheilung der Narben lässt sich viel-
leicht mit der Lesquereux-schen Figur von Megaphytum Mac Lay? in
Einklang bringen, indem man nach der Abbildung des genannten An-
tors voraussetzen kann, dass die sinusartige Ausbuchtung bis zum
oberen Rande der Narbe fortsetzt und dadurch die innere Scheibe in
zwei Hälften getheilt erscheint. Was aber als ein besonders wichtiges
Unterscheidungsmerkmal gelten kann, ist der eigenthümliche, oben
detailliert beschriebene Verlauf der Gefässbündelspur, der uns voll-
kommen berechtigt: das Miröschauer Megaphytum als eine neue Art
aufzufassen und dieselbe zu Ehren des oben genannten, durch das
sorefältige Aufsammeln um die Kenntniss der fossilen Flora von Mi-
röschau so hoch verdienten Mannes zu benennen.

nn

Verlag der kön, bünm Gesellschaft der Wissenschaften, — Druck von D1 Ed. Grégr in Prax.

Tab. I.

yp

K. Bellmann photot

Pfibram.

Atelier d. k k. Bergakademie,

Photograpn.

Megaphytum Wagneri Ryba (1).

Tab. Il.

K. Bellmann phototyp

Prıbram,

Bergakademie,

k.

k.

Atelier d.

Photograph,

Megaphytum Wagneri Ryba (").

Photograph, Atelier d, k, k. Bergakademie, Pribram,

Megaphytum Wagnerı Ryba.

Natůrl. Grösse.

Tab. III.

K Bellmann photo!yp

Photograph. Atelier d. k.

k. Bergekademie, Pribram,

Mecaphytum Wagneri Ryba.

Natůrl. Gró

K Bellmann phototyp

XI.

Pásmo X. — Teplické —
kridoveho útvaru v Poohří.
Sepsal Čeněk Zahálka.

(S obr. 70.—85.).

(Předloženo dne 24. února 1899).

Pásmo X. je nejmladším pásmem kfidového útvaru v Poohří,
právě tak jako bylo ve Řipské vysočině a v Polomených horách. Jím
zakončuje se západočeský útvar křidový ve směru vertikálném. Je-li
pokryt někde vrstvami mladšími, náleží vrstvy ty mladším útvarům
jako ku př. neogenovému neb diluvialnímu. Pásmo X. čili Teplické
spočívá na pásmu IX. čili Přezenském, jak jsme již ve studii naší
o pásmu IX. dokázali. Pásmo X. v Poohří má tytéž vlastnosti jak
ve Řipské vysočině. 'Nelíší se ani po stránce petrograficke ani fysi-
kélní ani palaeontologické. Nepatrnou výminku činí nejhlubší sou-
vrství Xa, jak se o tom později zmíníme.

Rozšíření pásma X.

Pásmo X. je velice rozšířeno v Poohří. Značně po straně levé,
odkud přes Středohoří až ku patě Severočeského pohraničného horstva
sahá, v úzkých proužkách zasahuje i na pravý břeh Oharky. V Tere-
zínské kotlině, tedy při ústí Oharky, vyvinuto je pásmo X. po obou
-stranách Ohře. Po levé straně skládá Brozanskou výšinu mezi Lovo-
sicemi, Libochovicemi a Brozany, po pravé straně Rohateckou výšinu
mezi Doksany, Rohatcemi, Židovicemi a Chvalínem a osamocenou
Skálu u Dolánek. U Libochovic zabíhá též pásmo X. na pravý břeh

hře a tvoří tam úpatí stráně od Poplz přes Šebín do Livous, jsouc

l'E. mathematicko-přírodovědecká. 1899. 1

Er

2 XI. Čeněk Zahálka:

jen proti Dubanům přerušeno útvarem permským a nejstaršími třemi
pásmy zdejšího útvaru křidového.

Okolí města Třebenic a vyšší čásť pohoří táhnoucího se od Tře-
benic přes Netluky a Chrášťany na Blešno (nad Starou) chová v sobé
mocné pásmo X. V malém pásku dá se zjistiti ve stráních od Libo-
chovic ku Křesýnu.

V neširokém pruhu zachováno je pásmo X. od Pátku přes
Kystru ku Slavétinu a od Vlčí přes Chlumčany na Pšánský vrch.
Tu končí se pásmo X. po pravé straně Ohře. |

Značné rozšíření má též pásmo naše mezi Košticemi, Kožovem
a Libčevsí. Nejzápadnější osamocený ostrůvek v našem okresu jest
Lenešická cihelna, kde jen malou rozlohu má plošnou i výškovou.
Toto poslední velmi důležité nálezisko brzy smeteno bude s povrchu,
poněvadž se používá též k výrobě cihel. Každoročně se skopává,
nechá zvětrati a pak se mísí s diluvialní hlinou.

0 základu pásma X.

Základem pásma X.-Teplického — je pásmo IX.- Březenské.
Shledali jsme tak všude v Polomených horách a ve Řipské vyso-
čině, v Poohří pak máme dokladů: v Hostenicích, v Žabovřeskách,
v Košticích, Volenicích, v Pátku, v Kystře a v Lenešicích. Obě pásma
líší se od sebe petrograficky i palaeontologicky. V pásmu IX. jsou
velmi měkké a nepevné slinité jíly, kdežto v pásmu X. jsou poněkud
tvrdší, pevnější vápnité slíny. Zvětrají-li vrstvy pásma X., podobají
se sice zvětralým jílům pásma IX., ale tu rozhodují skameněliny.
Pásmo IX. se svými baculity, gastropody, nuculami atd. valně se líší
od pásma X., v němž zase Terebratula semiglobosa, Micraster cor
testudinarium a breviporus, význačné spongie a j. skameněliny jsou
nápadné.

0 nevlastním patru pásma X.

Pásmo X. je nejmladším pásmem zdejšího útvaru křidového,
nemá tedy žádného mladšího pásma nad sebou. Je-li přec pokryto
vrstvami nějakými, jsou to vrstvy útvarů mladších, jako jsou: pískovce,
čediče a příbuzné horniny útvaru neogenového aneb štěrky, jíly
a hlíny útvaru diluvialního. Nikde nejsou snad štěrky diluvialní po-
krývající pásmo X. tak rozmanité jako zde. Příčinou toho jest roz-
manitý jejich původ. Na Brozanské výšině větší rozlohu zaujímají

Pásmo X. — Teplické — kridoveho útvaru v Poohří. 3

Středočeské a Středohorské štěrky. Poslední jsou obecné aneb pyro-
pové. Pyropové stěrky rozloženy jsou jak nad pásmem X. tak nad
pásmem IX. na celé Klapské vysočině. Vedle jmenovaných štěrků jsou
poblíž břehů Oharky štěrky, které mají původ v pořičí Oharky. Po-
zorujeme tu dvojí. Jedny pochází z horniho poříčí a jsou k němu
přimíseny i štěrky z okolí Loun (čedič, porcelanjaspis a j.), druhé
obsahují hlavně pisčitý slín pásma III. a pochází z Perucké vysočiny.
Veškery tyto štěrky popsali jsme již v práci své: „První zpráva
o geologických poměrech Brozanské výšiny“, „Druhá zpráva 0 geolo-
oickÿch poměrech Brozanské výšiny“ a v pojednání o jednotlivých
pásmech křidového útvaru v Poohří, jakož i v několika zprávách
o pyropových štěrkách. Poněvadž hodlám ještě souborně o všech
těchto štěrkách zdejších ve zvláštní práci pojednati, nebudu o nich
více šířiti slov.

Petrografie pásma X.

Petrografické poměry pásma X. v Poohří jsou dosti jednoduché.
Spodní vrstvy pásma tohoto, jež odpovídají souvrství Xd a Xc v okolí
Ripu, sestávají ze samých vápnitých slínů; zřídka lze některou pev-
nější lavici za slinitý vápenec určiti. Vyšší vrstvy, odpovídající sou-
vrství Xd v okolí Řipu, jsou složeny též z vápnitých slínů, mají však
též slinité vápence.

Vápnité slíny a slinité vápence v Poohří úplně se shodují fysi-
kálně i mikroskopicky s oněmi v okolí Řipu. I v nejvzdálenějších
mistech od vysočiny Řipské, ku př. v Lenešické cihelně, touž vlastnost
mají. —

Na důkaz toho uveďme mikroskopický rozbor vápnitého
slínu pásma X. z Lenešické cihelny, z profilu 103. obr. 55., ná-
leziska „C“.

Ve výbrusu jeví se velké množství vápence čistého, hlavně ve
způsobu jehlic spongií a foraminifer. Vedle vápence je hojně šedého
prášku jílu. Pyrit co černý prášek dosti zastoupen. Vyplňuje též ko-
můrky foraminifer, jest ale u velké míře ve žlutohnědý limonit pro-
© měněn. Tu a tam zrnko glaukonitu co tráva zelené. Zrnek křemene
jsem neviděl (ve výbrusu).

Porovnáme-li rozbor tento s mikroskopickými rozbory vapniteho
slínu pásma X. v okolí Řipu, ku př. z Xc na Sovici, není mezi nimi
rozdílu.

1*

4 XI. Čeněk Zahálka:

Zcela tak jeví se mikroskopický rozbor slinitého vápence pásma X.
z Milešova pod Milešovkou, jenže má více vápence, méně jílu:

Vybrus slinitého vápence z Milesovské vápenky a horizontu Xd
jeví pod drobnohledem velké množství vápence čirého ve způsobě
průřezů foraminifer, hlavně globigerin, cristellarii, textilarií, vedle
nichž jsou jehlice spongií. Mezi těmito průřezy vápence nalézá se
v menším množství práškovitý jíl. Tu a tam jest některá komůrka
foraminifery vyplněna černými průřezy pyritu, jenž proměněn ve žlutý
neb hnědý limonit, barví celé okolí své do žluta. Zřídka objevují se
ve výbrusu nepravidelná co tráva zelená zrnka glaukonitu. Zrnko
křemene ve výbrusu nalézti je velmi těžko. — Rozpustíme-li slinitý
vápenec v kyselině solné a zbytek vodou vyloužíme, usadí se na dně
nádoby prášek, jenž sestává hlavně z prášku jílového a z četných
zrnek olaukonitu. Mnohá zrnka glaukonitu mají tvar přímých neb
trojramenných úlomků z jehlic spongiových. Mezi takovými zrnky
glaukonitu lze spíše nalézti zrnko křemene vynikající pestrobarevnou
cirkulární polarisací, nežli ve výbrusu.

Tu vlastnost, kterou jsme pozorovali u všech skoro pásem pů-
vodu mořského (III.—IX.), že přibývá horninám čím dále na západ
do Poohří, tím více glaukonitu, tu vlastnost jsme u pásma X. nepo-
zorovali. Také v Poohří jeví se však často glaukonit co hmota ska-
meňující u jehlic spongif. Jehlice spongií přibývalo též v uvedeném
směru u předcházejících pásem; u pásma X. jest však jehlic spongil
v okolí Řipu právě tak velmi hojně jako na nejvzdálenéjším kone“
v Poohří. Tvoří tedy pásmo X. v západočeském křidovém útvaru,
v krajinách mnou až posud prostudovaných, jedinou facii. To jest
v geologických poměrech našeho křidového útvaru pozoruhodnou
vzácností. Že přibývá z okolí Řipského do Polomených hor v pásmu
tomto mikroskopicky jemných zrnek křemene, je z našich studií
známo. Makroskopicky a fysikalně, ba ani palaeontologicky se celkem
nemění. Teprve v krajině Dokes-ské pozorujeme, že se tam vyvinula
ustavičným přibýváním písku jiná facie.

V Livousích nalezl jsem v souvrství X!. svíry, známé to zjevy
v oboru pásma X. v okolí Řipu. Hornina jejich jest světlejší slinity
vápenec velmi pevný a poměrně dosti tvrdý.

Pyritu a proměny jeho v limonit nalézáme v oboru pásma X.
hojně. Zvláště spongie bývají v pyrit a limonit proměněny. Na zvě-
tralém povrchu bývá někdy hojně sádrovce roztroušeno. I tento sádrovec
povstal proměnou pyritu.

Pásmo X. — Teplické — křidového útvaru v Poohří. 5

V rozsedlinách objevují se někdy desky (výplně) vláknitého vá-
pence. V dutinách jeho bývají drůzy klencového vápence čistého,
plochy trhlin a rozsedlin bývají potaženy žlutým a hnědým vodnatým
kysličníkem železitým.

Malou výminku v petrografických poměrech pásma X. činí nej-
hlubší, jen 1 m mocné souvrství Xa. Ono není v Poohří tak olau-
konitické jako v okolí Řipu (vyjma v Poustce u Lenešic), nýbrž jest
jilovitější. V okolí Ripu určovali jsme vrstvy jeho co glaukonitický
vápnitý slin, v Poohří co slinity ji. Nejspodnější lavička horizontu
Xa v Poohří, kterou nazýváme Coprolithovou, má místy tak veliké
množství drobnohledných skamenělin vápencových, že přechází ve
vápenec. Následkem toho jest pak pevnější a tvrdší. Tato vrstvička
Coprolithová o 10 cm mocnosti naznačuje přesně rozhraní mezi
pásmem X. a mezi pásmem IX. již po stránce petrografické.

0 vrstvách pásma X.

V okolí Ripu rozeznávali jsme v pásmu X. čtyři souvrství. Zna-
menali jsme je S hora dolů takto:

Xd
Xc
X6
Xa
Rozdíl mezi souvrstvím X% a Xc byl nepatrný, a to jak ve
vlastnostech fysikálních, tak i palaeontologických i petrografických.
Ukázalo se, při postupném studiu našem do Polomených hor, že
mocnost obou souvrství se do Polomených hor zmenšuje a že mizí
i ty nepatrné rozdíly jejich z okolí Řipského. Z té příčiny znamenali
jsme na profilech svých v Polomených horách pouze tři horizonty
s hora dolů:
Xd
X8c
Xa

Tyto horizonty tři daly se všude přesně od sebe odděliti po
stránce fysikální, petrografické i palaeontologické.

Byl jsem nyní žádostiv, zda-li také v Poohří tyto tři horizonty
se vymeziti dají.

Nejspodnější horizont Xa, jenž složen jest v okolí Řipu z glau-
konitického vápnitého slínu, vyznačuje se stálostí co do mocnosti (1 m)

bs

6 XI. Čeněk Zahálka:

a množstvím glaukonitu a skamenělin. Mnoho skamenělin má v něm
jádra zelenavá od glaukonitu a spongie obyčejně mají kostru glau-
konitickou. Rozloha jeho je veliká, neboť sahá od nás až do východních
Čech ku hranicím Moravy. Soudil jsem tedy, že i v Poohří je snadno
naleznu a to tím vice, an Frié ve svých studiích o Teplických
vrstvách v okolí Loun uvádí na basi pásma Teplického „ostrou vrstvu
spongiovou“"). Domníval jsem se”), že Fričova „ostrá vrstva spon-
slová“ je aeguivalentem našeho nejspodnějšího souvrství Xa, též bo-
hatého spogiemi. Když jsem však postoupil ve studiích svých do
Poohří, shledal jsem®), že Fnrčova „ostrá vrstva spongiovä“ u Pod-
hrázského mlýna náleží do spodní části pásma V.-Roudnického a že
není tedy na basi pásma Teplického. To samé jsem shledal“) u Fri-
čovy „ostré vrstvy spongiové“ na Bílých horkách mezi Louny a Mal-
nicemi. Zcela jiná však vrstva spongiová, již Frıö též „ostrou vrstvou
spongiovou nazývá“ totiž v Lenešické cihelně, náleží našemu pásmu
VII’) a ne Teplickému. „Ostrá vrstva spongiová“, kterou Frıö
uvádí v Kystře, v přírodě neexistuje“).

Horizont Xa ležící všude na pásmu IX. a tvořící všude od Ripu
až po Moravu nejspodnější lavici pásma X. je tak charakteristický
a tak nápadný, že kdykoliv mi bylo přístupno rozhraní mezi pásmem
IX. a X. v řečeném kraji, vždy jsem jej snadno konstatovati dovedl.
A předce, kdykoliv jsem vyhledával horizont tento v Poohří nad
pásmem IX., v nejhlubší lavici pásma X. nikde nenalezl jsem ná-
padně glaukonitickou vrstvu, která by chovala ona glaukonitická
zelená jádra skamenělin a význačné spongie.

Jest možno, aby tak stálá vrstva ve východočeském i západo-
českém útvaru křidovém najednou v Poohří vymizela? Vždyť jsme ji
sledovali téměř až k ústí Oharky do Nučniček u Terezína')! Zajisté,
že se faciově změnila. Schází mi řada nálezisek od Nučniček až ke
Košticům, kde by se tato změna konstatovati dala; položme si však
otázku: Nalézá se v Poohří blízko na rozhraní pásma IX. a X. nějaká
vrstva, která oplývá velkým a nápadným množstvím skamenělin,
tak že by upomínala na čilý život zvířeny, jaký panoval všude za

1) Farč. Teplické vrstvy str. 7. 25, 26, 28, 29.

2) Pásmo X. útv. kř. v okolí Řipu. Str. 5.

3) Pásmo V. útv. kř. v Poohří. Str. 17.—19.

4) Tamtéž, str. 42—46.

5) Pásmo VIII. útv. kř. v Poohří. Str. 17, 7—16.
6) Pásmo IX. útv. kř. v Poohří. Str. 40.—44.

7) Pásmo X. útv. kř. okolí Řipu. Str. 6, 7, 8.

Pásmo X. — Teplické — křidového útvaru v Poohří. 7

doby Xa v českém zálivu křidového moře ? Tuto otázku lze zodpovídati
kladně: Ano; nalézá se v Poohří poblíž rozhraní našich pásem IX.
a X. vrstva taková. Jmenujeme ji v práci své o pásmu IX. ,Copro-
lithovou“. Reuss poprvé ji popsal z Koštic, mně však podařilo se?)
vrstvu tu nalézti i jinde než-li v Košticích a sice: u Volenie, v Pátku
a v Poustce u Lenešic. Ona má následující polohu:

V Koštické stráni: Ve Volenické stráni: V Pátecké stráni:
Pásmo X. Pásmo X. Pásmo X.

3. Slinity ji. .Slinity ju. . 09m 3. Slinitÿ ju. . 09m

2. Ooprolithová

Päsmo IX. nejvyšší.

Slinity jíl. . . 76m

je 2. Coprolithovä 01m
IE Slinitý jil. . . 02m

„Sm IX. m

if;
|. . Coprolithovà 01 m
®

Päsmo IX. zen vyšší,

ASIE 2...
Hladina Oharky. Hladina Oharky. Hladina Oharky.

Tato Coprolithová vrstva IX2. tvoří se souvrstvim IX3. horizont
1 m mocný jako Xa v ostatním českém křidovém útvaru. Stratigraficka
poloha à mocnost vrstev IX2 +3 u Koštic, Volenic a Pátku poukazuje
na to, že je horizont jejich Jimou facií a tedy aequivalentem horizontu Xa
v ostatním českém útvaru křidovém. Tomu nasvědčuje nápadně i 702-
vrstvení horizontu Xa v našem profilu”) „Na Vinici“ u Nučniček blíže
Terezína, v němž se již také vyvinula pevnější vrstva o Ú1 m
mocnosti:

Diluvialní štěrk.

a DVDs „120. 1.5 en MSA SE LEN. RE 1 m
EP 2. Glaukonitický vápnitý slin -< < -+ +++ . . +. 0-9 m
SE 2) 1. Pevná vrstvička glaukonitickeho vápnitého slinu O°1 m

Pásmo IX. Slinitý jíl.

Odchylné poněkud poměry petrografické a tím i palaeontologické
uvedeného horizontu IX 2—-3 od horizontu Xa v okolí Řipu, větší
podobnost petrografická i palaeontologickä horizontu IX2 + 3 poměrům
pásma IX. než-li X. v Poohří, přimněly mne zařaditi ve studii své
o pásmu IX. v Poohří horizont IX2 + 3 u Koštic, Volenic, v Pátku
a podobný v Poustce u Lenešic, ku nejvyšší části pásma IX.

Opravuji tudíž zařadění své Coprolithové vrstvy a sliniteho jílu

S) Pásmo IX. útvaru křidového v Poohří,
S) Pásmo X. útvaru křidového v okoli Ripu. Str. 6, 7, 8. Obr. 42.

8 XI. Čeněk Zahálka:

0:9 m mocného nad Coprolithovou vrstvou ku nejvyšší části pásma IX.
a řadím horizont obou tech vrstev o mocnosti 1 m co novou Košťickou
facn ku horizontu Xa v ostatním českém křidovém útvaru.

Souvrství Xb + c v Poohří má tytéž vlastnosti co X5 + c v okolí
Ripu. Jsou to všude vápnité slíny s hojnými a význačnými skameně-
linami. Spodní část, odpovídající Xd v okolí Ripu, jest bohatší ska-
menělinami, svrchní část jest poněkud chudší.

Souvrství Xd význačné v okolí Řipu i v Polomených horách
zvonivými slinitými vápenci aneb vápnitými sifny, nalezneme i v Po-
ohří. Od Brozan dá se stopovati až ku Křesýnu a odtud na sever.
Tak jest u Blešna, Košťálova a Milešova. Dále na západ mizí.

Můžeme tudíž i v Poohří rozděliti pásmo X. na následující
horizonty s hora dolů.

Xd
Xbe
Xa

Projdeme nyní jednotlivá náleziska pásma X. v Poohří od Řipské

vysočiny na západ.

Cip Labsko-oharecký.

O pásmu X. mezi Dolánky, Dušníky a Židovicemi u Roudnice
pojednali jsme podrobně v pracích našich 0 „pásmu X. v okolí Řípu“
a v „Geologii Rohatecké vysiny“. Odkazuji tedy na obě práce, zvláště
na prvou jako novější a nehodlám o zdejších vrstvách pásma X. šířiti
slov. Toliko připomínám, že v poslední práci dlužno místo slov „Bře-
zenské vrstvy“ klásti souvrství Xd.

Brozanská výšina.
.Hostenice.
Profil 92.
Jak již u našeho profilu 92 známo, je v Hostenicích pod
pásmem X. přístupno pásmo IX, co základ.
V nejhlubší přístupné lavici pevné 8. ve Vagnerově zahradě,
nalézá se:
Scaphites Geinitzi D'Orb.
Turitella multistriata Reuss.
Arca Geinitzi Reuss.
Spondylus sp.

Pásmo X. — Teplické — křidového útvaru v Poohří. 9

Exogyra lateralis Reuss.

Ostrea semiplana Sow.

Terebratula, mládě.

Rhynchonella plicatilis Sow.

Cidaris subvesiculora D’Orb.
Micraster Sp.

Fucoides sp.

Množství drobnohlednych skamenělin.

V nejvyšší vrstvě v Hostenicích v Peklovci, jež ku stavbě se
upotřebuje, jest:
Aporhais megaloptera
Dentalium medium Sow.
Pyrospongia Vrbaei Zah.
Solidinodus Počtaei Zah.
Spondylus spinosus Goldf.
Micraster breviporus Ag.
Ostrea hippopodium Nilss., přir. na předeš.
Množství drobnohledných skamenělin.

V téže vrstvě bývají pyritové pecky (po spongiích) proměněné
v limonit aneb sádrovec. V rozsedlinách desky krystallinického vá-
pence. Vrstva ta náleží do horizontu Xb.

O pásmu X. Brozanské výšiny pojednali jsme podrobně ve svých
pracích: „První zpráva 0 geologických poměrech Brozanské výšiny“
a „Druhá zpráva 0 geologických poměrech Brozanské vysiny“. Ne-
hodlám opakovati co v pracích těch obsaženo. Poukazuji na ně a zde
připojím některé opravy a dodatky.

V „První zprávě etc.“ má státi ve článku o Teplických vrstvách
v krajině mezi Lovosicemi, Čížkovicemi a Lukavcem všude vapnity
slin místo „opuka“. Teplické vrstvy, o kterých tam řeč, náleží sou-
vrství X9. V nálezisku Lukaveckém obsahuje tvrdá pecka (str. 6) též:

Bairdiu subdeltoideu Můn. sp.
Vápnitý slín v Lukavci má též gastropody (str. 6).

Trochus Engelhardti Gein. (vz)
Natica sp. (vz)

Na str. 7. má státi místo Vola sp., Vola guadricostata Sow.
Mezi četnými spongiemi vyskytuje se též (str. 9.)

Amorphospongia globosa v. Hag. sp.

10 XI. Čeněk Zahálka:

Na místě: cf. Cyrtobolia formosa Reuss sp. (str. 9.) má státi:
Pyrospongia Vrbaei Zah. (zř.) Vedle nich je Solidinodus Počtaei
Zah. (zř).

V nálezisku Sulevickém na str. 12. má státi též Pleurotomaria
perspectiva Mant. (na str. 13.) na místě Phymatella sp. má státi:
Phymatella tuberosa Róm. sp.

Místo: cf. Cyrtobolia formosa Reuss sp. (str. 13), má státi:
Pyrospongia Vrbaei Zah.

Spongie: Cyrtobolia Morchella Reuss. sp. (str. 13.) budiž ze
seznamu vypuštěna.

V nálezisku Čížkovickém místo cf. Cyrtobolia formosa Reuss. sp.
(str. 18.) má státi: Pyrospongia Vrbaei Zah.

Cyrtobolia Morchella Reuss sp. (str. 19.) budiž vypuštěna.

Místo Phymatella intumescens Róm. sp. (str. 19.) má státi:
Phymatella tuberosa Róm. sp.

Mezi četné spongie budiž zařaděna:

Plocoseyphia labrosa Smith. sp.
Pyrospongia Čížkovicensis Zah. (vz.)
Camerospongia monostoma Róm.
Solidinodus Poëtaei Zah.

Na Spondylu spinosu jsou přirostlé též Membranipory.

Mezi ostnokožci vyskytuje se též (str. 18.)

Cidaris subvesiculosa D'Orb. (vz), desky 1 cm dlouhé a místo
Holaster planus má státi Ofaster corculum Goldf.

Na Pyrospongii Vrbae Zah. (str. 19.) jest též prirostlÿ
Spondylus.

Na Cystispongii verrucose Reuss sp. (str. 19.) je přirostlá
Serpula sp. a na té zase Membranipora.

Na str. 16. sluší zařaditi. též:

Cerithium binodosum Róm.
Turritella sp.

Avellana sp. a místo Natica lamellosa Róm., má státi Natica sp.

Na str. 20., místo „Záhadné těleso“, má státi: Stellaster guinge-
loba, oční plátek.

Ve „Druhé zprávě o geologických poměrech Brozanské výšiny“
jedná se též o Teplickém pásmu v krajině mezi Čížkovicemi, Lu-
kavcem, Libochovicemi a Budyní. Pojednává se tam o souvrství XD,
Xc a Xd. Hlubší polohy na úpatí strání náleží ku X. Vzorná a vý-

Pásmo X. — Teplické — křidového útvaru v Poohří. 11

datná náleziska horizontu X8 jsou zejména: Úpohlavy, Stráň Oharky
jihozápadně Žabovřesk, Stráň mezi Hostenicemi a Brozany, Brozany.
Vzorné nálezisko horizontu Xc jest: Rochov, nad Keblicemi v Ke-
blouce. Vzorná náleziska horizontu Xd jsou ony vrstvy, jež jsme
dříve nazývali „Březenské pásmo“ a to: Údolí Keblouka, Mezi Kebli-
cemi a Vrbičanským zámkem, Na Vinici u Brozan, půl km západně
od Vinic, U Rochova, Lada u Chotěšova. Náleziště „Nad Břežany“
(str. 281.) náleží skutečně ku pásmu IX. čili Březenskému.

Vrstvy popsané co Teplické pásmo na str. 278, řád. 4. až 10.
náleží ku pásmu VIII. (Viz pásmo VIII. útv. kř. v Poohří.)

Horniny pásma Teplického určovali jsme tehdáž co „slíny“. To
sluší nahraditi slovy: vápmtý slin, místy i slinity vápenec (zejmena
v Xd).

V nálezisku Úpohlavy (str. 267, 268.) místo Cyrtobolia formosa
Rss. sp. má státi Pyrospongia Vrbaei Zah.

V nálezisku Koštickém (str. 272 a 273.) místo Cyrtobolia formosa
Rss. sp. má státi Pyrospongia Vrbaei Zah. (zř) a Pyrospongia Košti-
censis Zah. (vz). Místo Holaster planus má státi Ofaster corculum
Goldf. sp.

K uvedeným spongiím z Koštic na str. 273. náleží též

Ventriculites marginatus
Solidinodus Počtaei Zah.

Ve stráni Oharky jihozápadně Žabovřesk str. 269. má býti též
v pásmu Xd:
Coprolith

a místo Natica (na str. 270.) má státi: Actaeon ovum Duj. a na
str. 271. má býti též v X5: Solidinodus Počtaei Zah.

V nálezisku Brozany na str. 274. má býti:

Cerithium Lužicianum místo Cerithium, místo Jádro Gastropoda
má státi: Turbo sp. a na str. 275. má býti mezi spongiemi též: Soli-
dinodus Počtaei Zah.

V nálezisku SV. od Břežan (str. 273.) nalezl jsem vedle uve-
dených ještě:

Trochus Engelhardti

Turbo sp.

Nucula semilunaris v. Buch.
Ostrea semiplana- Sow.
Ostrea frons Park,

12 XI. Čeněk Zahálka:

Crania barbata v. Hag.
Terebratulina striatula Mant.
Membranipora irregularis v. Hag. sp.
Serpula macropus Sow.

Serpula gordialis Schl.

Cidaris subvesiculosa D’Orb.
Solidinodus Počtae Zah.

V nálezisku mezi Hostenicemi a Brozany (str. 274) a v Bro-
zanech (str. 275) místo Cyrtobolia formosa Reuss. sp. má státi Pyro-
spongia Vrbaei Zah.

V souvrství Xd mezi Keblicemi a Vrbičanským zámkem (str. 279.)
a U Rochova (str. 281) místo Inoceramus Cuvieri Sow. má státi
Inoceramus Brongniarti.

Poplzy.
Profil 3. Obr. 5.

Úpatí Pooharecké stráně v Poplzích proti Libochovicům složeno
jest z pásma X. Mezi Poplzy a Myslivnou, na východ od Poplz, vy-
chází vápnité slíny pásma toho všude na povrch. Jsou na povrchu
zvětralé, bělavé, dále od povrchu pevnější a modravější. Dislokační
polohu zdejšího pásma X. ku trojici pásem I. II. a III. zobrazuje náš
Profil Ohareckou strání na obr. 5. Při cestě východně od Poplz, (ku
křížku, cóta 195 m n. m.) vyskytují se ve vápnitém slínu:

Inoceramus (zlomky).

Ostrea (zlomky).

Exogyra lateralis Reuss,
Phymosoma radiatum Schlůt. Deska.
Terebratula semiglobosa Sow. (zř)
Rhynchonella plicatilis Sow. (h)
Terebratulina gracilis Schlot. (h)
Micraster (zlomky) (h)

Spongif zlomky.

Mesocrinus Fischeri, Gein. sp.
Hoplophragmium irregulare Róm. sp.
Nodosaria Zippei Reuss.

Souvrství toto náleží ku horizontu Xbc.

Pásmo X, — Teplické — kridoveho útvaru v Poohří. 13

Frıö!°) uvádí z pásma Teplického v Poplzich:
Pachydiscus peramplus, obrovský exemplar.
Scaphites.

Micraster.

Turbo decemcostatus.
Fucoides.

Šupiny rybí.

Corax heterodon.
Cardium alutaceum.
Tellina concentrica.
Cardita tenuicosta
Ventriculites Zippei.
Ventriculites angustatus.
Ventriculites radiatus.
Guettardia trilobata.
Tragos globularis.
Leptophragma fragilis.

Livousy.
Profil 108.

Slinitou nižší stráň pásma X. v Poplzích, lze sledovati dosti
daleko od Poplz nad Ohří do lesa Šebína. Jest pokryta ovocným
stromovím a lesem. Nad touto strání vypíná se vyšší stráň složená
z pásma I., II. a II., a je též viděti západně od Poplz, kterak jsou
obě tyto stráně odděleny od sebe mírným prohybem (dolíkem), do
něhož spadá dislokační rozsedlina, podle které se zde trojice pásem
I, II. a III. nad pásmo X. vyšinulo (přesmyklo). Pásmo X. se svými
rozpadlými slíny lze tu sledovati na úpatí stráně Oharecké až naproti
obci Dubanům. Zde se na chvíli vytratí a ustupuje Permskému útvaru.
Celá stráň Oharecká v Šebíně naproti vrchu Rohatei skorem uprostřed
vzdušné čáry mezi Dubany a Livousy zaujímá pak trojice pásem L.,
II. a III. útvaru křidového, s podloženými červenými pískovci perm-
skými, jež tu Oharka podemílá. To však na krátko Jakmile se
blížíme ku zřícenině hradu Livousského, opětuje se opět totéž, co
u Poplz. Nižší stráň Oharecká složena jest opět z pásma X., vyšší
mnohem rozsáhlejší stráň z pásem I., II. a III. křidového útvaru.
Tak jest až do obce Livous. Jakmile vyjdeme z lesa Šebína na straně
Livousské, objeví se nám při pěšině do Livous zvláštní divadlo. Celá
příkrá stráň v oboru pásma X. nad Oharkou jest pokryta spoustou

10) Teplické vrstvy str. 35.

14 XI. Čeněk Zahálka:

ssutin zvětralých vrstev pásma X., z nichž zejí místy široké a hlu-
boké trhliny. Je tu nebezpečno kráčeti, zvlášté za časů deštivých,
kdy ssutiny do pohybu přecházejí. Vrstvy pásma X. složené ze váp-
nitých slínů, snadno zvětrají v mastný kluzký jíl na povrchu a v době
deštivé posouvají se zvětralé masy tohoto jílu se stráně dolů. Známo
je, že v oboru Českého Středohoří bývají na takových jílech v oboru
pásma IX. a X. nakupeny čedičové aneb znělcové štěrky, a že se
pak při deštivém počasí též posouvají, buď po jílech aneb i s jíly,
a že jsou tyto jíly často tmelem onéch čedičových aneb znělcových
ssutin.

Při východním konci Livous jest pásmo X. se svými vrstvami
poměrně nejlépe přístupno, tak že tu možno zhotoviti tento

Profil 108.

Vrchol stráně. 196 m n. m.

Diluvialní štěrk složený z oblázků slínu pásma III. útv. křid. a z písku,

z pásma I. a II. útv. křid. Obojí pochází ze stráně u Horek a z nej-

bližšího okolí. Místy jsou místo štěrku vrstvy několik metrů mocného
písku splaveného z pásma I. 2.]1.,od Horek.. NOR 3:0 m

Výše má štěrk ten i větší mocnost.

3. Souvrstvi vépnitého slinu pevného, šedého. Na povrchu se snadno

drobí. S hojným sádrovcem na zvětralém povrchu. . . . . . . 150
Pěšina do Sebína.

Z | 2. Souvrství vépnitého slinu šedého, na povrchu rozdrobeného. Ko-
„m páním shledáme, že je dále od povrchu pevný. Snadno se v jíl 5
ER promění atposouvá ni. elle ea 2 2 0A AMORE: 90 7
2 Vápnité slíny pevné, šedé se sviry. 70
S Vápmité sliny šedé, na povrchu bílé snadno se drobící na

povrchu.

Vápnité sliny šedé, na povrchu bílé. Poměrně nejpevnější. Se

svíry. Nejbohatší skamenelinami ... .. 0.0 SRE 70 |

Hladina Ohře. As 162 m n. m.

Tyto přístupné vrstvy pásma X. náleží hlavně horizontu Xb.
Srovnáme-li pořadí vrstev těchto s pořadím u Koštic, Volenic a Pátku,
poznáváme, že nejhlubší pevný vápnitý slín u hladiny Ohře náleží
nejspodnější lavici souvrství Xd a že by hned pod ním, tedy pod
hladinou Oharky, následoval horizont Xa, jenž má u spodu známou
Coprolithovou vrstvu o mocnosti 01 m.

Souvrství Xbc 1. chová známé zjevy slinitovápencové z oboru
pásma X. — svíry — které jsme popsali již jinde'"). Mimo to chová
hojnost skamenělin zvláště nejspodnější pevná vrstva:

11) Pásmo X. útv. křid. v okolí Řipu. Str. 2, 3. Obr. 1.—7.

Pásmo X. — Teplické — křidového útvaru v Poohří. 15

Ammonites sp. (velmi malý druh).
Scaphites Geinitzi D'Orb. (vz)
Cardium alutaceum Münst ?
Spondylus spinosus Golf.

Ostrea semiplana Sow.

Exogyra lateralis Reuss.
Rhynchonella plicatilis Sow. (zř)
Micraster breviporus Ag.

Phymosoma radiatum Sorig. (vz)
Cidaris Reussi Gein., ve svíru. (vz)
Cystispongia verrucosa Reuss. sp. (zř)
Ventriculites angustatus Róm. sp. (zř)
Ventriculites sp.

Solidinodus Počtaei Zah. (zř)
Pleurostoma bohemicum Zitt. (zř)
Neurčená spongie.

Pyrospongia Vrbaei Zah. (vz)
Plinthosella sguamosa Zitt. (vz)
Microzamia gibba Corda (vz)

V souvrství Xbc 3. objevují se spongie v limonit proménéné
a tudíž často neurtitelné :

Ventriculites angustatus Róm. sp.
Ventriculites radiatus Mant.?
Ventriculites (malý druh).
Zlomky spongif.

Šupiny rybí v chomáčích.

Koštice.
Profil 94. Obr. 56 a 57.

V pobřežní stěně Oharecké v Košticích opět nalezneme nej-
spodnější vrstvy pásma X. horizontu Xa a Xd nad pásmem IX. (Viz
profil 94. obr. 56. a 57.) O horizontu Xa pojednali jsme již při pásmu IX.
neboť jsme jej počítali dříve co vrstvy 2 a 3 ku nejvyšší části
pásma IX. Vrstvy vápnitého slínu, vyskytujícího se nad horizontem Xa
v Košticích, obsahují:

16 XI. Cenék Zahälka:

Dle ZAHÁLKY"): Dle Frice'?):

Ptychodus mammillaris.
Corax heterodon.
Coprolithy.

Nautilus rugatus.
Nautilus sublaevigatus.

Pachydiscus peramplus. Ammonites peramplus.
Scaphites Geinitzi. Scaphites Geinitzi.

Baeculites sp.
Belemnites Strehlensis.
Turritella multistriata.
Aporrhais Reussi.
Cerithium pseudoclathratum.
Dentalium cidaris.
Acmaea Sp.
Isocardia sublunulata.
Cardita tenuicosta.
Astarte acuta.
Nucula pectinata.
Arca Geinitzii.
Arca undulata a striatula.
Mytilus Cottae.
Inoceramus. Lima Sowerbyi.
Lima elongata a Hoperi.
Lima grauulata a divaricata.
Pecten Nilssoni a curvatus.

Ostrea hippopodium. Ostrea hippopod. var. vesicul.
Ostrea. Ostrea semiplana.

Exogyra lateralis. Exogyra lateralis.

Spondylus spinosus.

Terebratula semiglobosa. Terebratula semiglobosa.
Terebratulina gracilis. Terebratulina gracilis.

Terebratulina chrysalis.
Loricula pulchella var. gigas.
Pollicipes.
Enoploclythia ?

UE Bairdia subdeltoidea. Bairdia subdeltoidea.

12) Druhá zpráva o geol. pom. Brozan. výš. 1887. Str. 272.
15) Teplické vrstvy str. 34.

Pásmo X. — Teplické — křidového útvaru v Poohří. 17

Phymosoma radiatum.
Micraster breviporus.
Ofaster corculum.

Serpula sp. a gordialis.
Množství foraminifer.
Membranipora curta.

Pleurostoma bohemicum.

Ventriculites radiatus.

Ventriculites marginatus.
Ventriculites angustatus.

Solidinodus Počtaei.
Pyrospongia Vrbaei.

Pyrospongia Košticensis.

Plocoscyphia labrosa.
Plinthosella sguamosa.
Abies.

Micraster breviporus.
Micraster cf. cor testudinarium.

Cidaris subvesiculosa.

Flabellina ellipt., Cristell. rotul.

Pleurostoma scyphus.
Ventriculites radiatus.
Ventriculites angustatus.

Volenická stráň. Pod Nádavkama.

Ve Volenické stráni jsou podobné poměry jako v Koštické stráni,
jenže jest tu pásmo X. výše položeno, poněvadž od Koštic ku Vole-
nicům vrstvy vystupují. V našem profilu 95. obr. 58. a 56. náleží

Profil 95. Obr. 58. a 56.

vrstvy IX2 -3 ku horizontu Xa, vrstvy X1 +2 ku XD.

Horniny i skameněliny jsou zde tytéž co u Koštic. Připojuji
ještě, že jsem nalezl v XI. velkou, 4 cm dlouhou rozvétvenou

kolonii

Membranipora irregularis v. Hag.

Ve vrstvách X2. byla

Amorphospongia rugosa Róm.
proniknuta nesčíslným počtem drobných skamenělin :

Terebratulina gracilis (vh)
Inoceramů úlomky skořápek
Exogyra lateralis (h)
Bairdie (vvh), Cristellarie (vvh)
Nodosarie (vh), Frondicularie (h)
Také ve Volenické stráni je pod horizontem Xa pásmo IX.
2

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1899.

> u ei 2 19

18 XI. Cenek Zahälka:

Revss!*) nalezl v našem horizontu Xa: „Terebratula ornata Röm.
(naše Terebratulina gracilis Schlot.), Ostrea (Exogyra) lateralis Nilss.
(Reuss), Ostrea carinata Lamk., Pecten Nilssoni Goldf., Ammonites
(auf Papierdicke zusammengedrückt), Aptychus cretaceus Müns., Nodo-
saria annulata Reuss., Globigerina cretacea D’Orb., Cytherina subdel-
toidea v. Můnst.“

Volenice, obec.

Obec Volenice nad Oharkou, leží z většího dílu na pásmu IX.,
které je složeno z tmavošedého slinitého jílu. Nejvyšší časť Volenic,
zvaná „V domkách“, při silnici do Kostie, spočívá již na pásmu X.
Horizont Xa není tu přístupný, teprve horizont Xd vystupuje ve „Hli-
ništi“ za č. d. 23. Zde se v břehu hliniště rozpadává vápnitý slín
v bílou půdu. Odkopáme-li zvětralou půdu, nalezneme pevnější vápnitý
slín v deskách. Týž obsahuje:

Terebratulu semiglobosu Sow.
Terebratulinu gracilis Schlot.
O treu semiplanu Sow.
Solidinodus Poëtaei Zah.
Od Volenie ystupuji vrstvy vždy výš a výše k JZ., takže nad
Vršovicemi, na Velkém vrchu, tvoří již pásmo IX. velký díl Oharecké
stráně.

Pátek.
Profil 97. Obr. 59.

Naproti Volenicům strmí na druhé straně Ohře pobřežní stěna
Pátecká, která nese na nejvyšším místě Zámek a Dvůr. Sled vrstev
v této stráni, náležejících pásmu IX. a X. přinesli jsme v profilu 97.
obr. 59. Vrstvy IX2 + 3 třeba nyní počítati ku horizontu Xa, ostatní
vyšší vrstvy ku Xbc. Ve vrstvě XI. jsou:

Fucoides. Hojné útlé větévky.
Terebratulina gracilis Schlot. (h)
Exogyra lateralis Reuss.

Šupiny rybí.

V souvrství X2. jsou:

Spondylus spinosus Goldf.

4) Die Kreidegebilde, str. 38.

Pásmo X. — Teplické — kridového útvaru v Poohří. 19

Terebratula semiglobosa Sow. (vz)
Terebratulina gracilis Schlot.
Micraster.

Phymatella intumescens Röm. sp.

Nejnižší pevná lavice horizontu Xbc. totiž X1. vyčnívá ostře
z povrchu jako souhlasná ve Volenicích, Košticích a Livousích.

Kystra.
Profil 98. Obr. 60.

Jak z profilu našeho 98. je známo, počíná pásmo X. v Kystře
mnohem výše nad Oharkou než-li v Pátku. I zde spočívá na pásmu IX.
Od Kystry ku Slavětínu nenalezl jsem již vice Coprolithovou vrstvu.
Možná, že vrstvy IX3 + 4 v Kystře odpovídají horizontu Xa, nemohu
to však s jistotou tvrditi. Vrstva IX4 jest šedý slinitý jíl 1m mocný
a pod ní jest slabší, ale poněkud pevnější vrstvička téhož jílu. Jsou-li
vrstvy IX3 + 4 aeguivalentem horizontu Xa, pak jsou úplně faciově
změněny. Blízkost břehu mořského u Slavetina za doby pásma X.
vysvětlovalo by, proč změnil se k nepoznání horizont Xa směrem
ku Slavětínu, z kteréhož směru uvádíme ještě blíže ku Slavětínu dva
profily a sice: 99. a 100.

V nejhlubší pevné stolici pásma X. (dle profilu 98. obr. 60.)
která je 15 m mocná, objevují se:

Dle ZAHÁLKY: Dle Fmrče'?):

Coprolith. Corax heterodon.
Pachydiscus peramplus, obrovský.
Scaphites Geinitzi.
Baculites sp.

Eriphyla lenticularis.
Cardita tenuicosta.

Cardium alutaceum.

Ostrea.

Exogyra lateralis.

Terebratula semiglobosa.

Terebratulina gracilis.

Pyrospongia Vrbaei.

15) Teplické vrstvy, str. 32.
a*

20 XI. Čeněk Zahálka:

Tytéž skameněliny .objevují se i výše, avšak zejména:

Exogyra lateralis.

Terebratula semiglobosa. Terebratula semiglobosa.
Terebratulina gracilis. (h)

Rhynchonella plicatilis, zvláště Rhynchonella plicatilis.
Rhynchonella Cuvieri.

Micraster breviporus. Micraster breviporus.

Micraster cf. cor testudinarium.

Stráň v Luhu při cestě do Kystry.
Profil 99. Obr. 61.

V pásmu X. nalézá se tu v bílém vápnitém slínu:

Micraster breviporus Ag.
Terebratulina gracilis Schlot.
Spondylus spinosus Goldf.

Stráň v Luhu u dolního mlýna.
Profil 96.
Zde opakují se tytéž vrstvy co v předešlém nálezisku. Obyčejnou
skamenělinou v pásmu X. je tu

Micraster breviporus Ag.
Terebratulina gracilis Schlot.

Východně od Kystry u křížku.
Zde po obou stranách cesty (vedoucí k Peruci) vychází bělavý
vápnitý slín zvětralý pásma X. s
Haplophragmium irregulare Róm. sp.

Vlčí.

Již při pásmu III.'“) zmínili jsme se o tom, že jde podle jižního
okraje obce Vlčí dislokační Slavětínská rozsedlina. Jižně od rozsedliny
je pásmo IIT., dále a výše i pásmo IV., severně od rozsedliny, tedy
tam, kde obec Vlčí je rozložena, je pásmo X. se svými vápnitými
slíny. Při cestě po západní straně Vlčí máme tento

16) Pásmo III. útv. křid. v Poohří. Str. 41.

Pásmo X. — Teplické — křidového útvaru v Poohří. 21

Proňl 109.

en)
=
a
|=
©

Temeno stráně u JV. konce Vlčí. (Strážný domek.)

Diluvialní štěrk složený z bělavých neb žlutavých placiček slínu pisči-
tého lehkého, pocházejícího z pásma III. zdejšího okolí. Stěrk vězí
v křemitém písku, zbarveném červení permskou. Písek ten pochází
z pískovce pásma I. zdejšího okolí, červená barva permská od vody
červené, která z Permského útvaru zdejšího kraje sem přitékala.
Místy vyčnívají z povrchu velké balvány třetihorníbo pískovce (až
1 m dlouhé). Stěrk tvoří dva By nižší 0 0'5 m výšky, druhý
16:5 m vysoký. Úhrnem P Ea TE RP LE RE AR L < E Mm

5. Vápnitý slin bělavý, úplně v zem nA s „vom
4. Vápnilý slin pokrytý diluvialním ete ne jako nahoře.

= Stěrk tvoří taras vysoký. . . DRE
1 3. Vépnity slin na povrchu v sedobilou zem roupad, dál od =!
© povrchu z modravých destiček. . . „105009
öl a. Vápmitý slin bělavý, dál od povrchu modravý aneb šedý a
č s modravými skvrnami 80 ,

1. Nepřístupné vrstvy pro bělavou. slinitou půdu (pokrytou místy
balvány křemitého pískovce třetihorního ENÉ UE

Pásmo Ill: Písčitý slin skřem. vápencem.

=
©
ÿ#

Údolí pod obcí Vlčí. Chmelnice.

V souvrství Xbc2. jest dosti skamenělin:

Venus Goldfussi Gein. (vz)

Ostrea diluviana Linné. (vz), mládě.

Ostrea semiplana Sow. (h)

Ostrea hippopodium Nilss. (zř) přir. na ježovkách.
Exogyra lateralis Reuss. (h)

Terebratulina gracilis Schlot. (h)

Rhynchonella plicatilis, hlavně Cuvieri Sow. (h)
Micraster breviporus Ag. (zř)

Micraster cor testudinarium Goldf. (zř)
Solidinodus Počtaei Zah. (h)

Tytéž skorem skameněliny jsou i v souvrství Xbe 3.

Pšánský vrch.

Na pozemcích rozkládajících se po jižní stráni Pšánského vrchu
nalézáme pod čedičem tamnějším výchozy vápnitých slínů v bílou
půdu rozpadlých. Dále od povrchu jsou šedé neb modravé. Obsahují
úlomky Inoceramových misek, pecky limonitové a sádrovec. Jsou
špatně přístupny, takže nepřipouští bližšího určení,

99 XI. Čeněk Zahálka:

Lenešická cihelna.
Profil 102. Obr. 55. a 66. 1 65.

Vrstva Coprolithová IX3. a část souvrství nad ní se nalézající
IX4, jež uvedli jsme u Poustky v profilu 102. a na obr. 65. a 66.
zdají se býti proměněnou facií horizontu Xa. Pojednali jsme o těchto
vrstvách při pásmu IX. Horizont X% přístupen je v Lenešické cihelně
v nálezišti c jak naznačeno na obrazci 55. a vytknuto v profilu 103.

Pásmo X. má tu jen malou mocnost. Složeno je z modravych
vápnitých slínů. Na povrchu jsou úplně rozpadlé. Cihláři skopávají
každoročně slín tento na hromady, ponechají vlivům povětrnosti
a když se rozpadne, přimíchávají jej k žluté diluvialní hlíně, při vý-
robě cihel. Je tudíž možno, že toto důležité nálezisko pásma X. (jak
jsme již při pásmu IX. se zmínili), bude brzy smeteno s povrchu
zemského. Obsahuje pak vápnitý slín následující skamenéliny :

Úlomky misek Znocerama bezpochyby Brongniarti.

Ostrea semiplana Sow.

Exogyra lateralis Reuss. (h)

Terebratula semiglobosa Sow.

Rhynchonella plicatilis Sow. (h)

Micrastera zlomek.

Serpula macropus Sow., přirostlá na Ostr. sem.

Ventriculites augustatus Röm. sp.

Achilleum rugosum Röm. s hojnÿmi drobnymi skamenélinami
zejména Foraminiferami a Bairdiemi.

Podíváme-li se na náš obr. 55., vysvětlíme si, proč mnozí geo-
logové (jak jsme se o tom již v předchozích pracích zmínili) pova-
žovali pásmo VIII.'") na jedné straně Lenešické cihelny za pokračo-
vání pásma X. čili Teplického, na druhé straně cihelny a proč pova-
žovali pásmo IX. čili Březenské nad Lenešickou cihelnou za mladší
než-li pásmo X. čili Teplické u cihelny.

Také dále od Oharky, v oboru Českého Středohoří, potkáváme
se přečasto S vrstvami pásma X., ale jen v malých partiích. Stráně
holé, kde by větší profily odkryty byly, chybí. Omezíme se tedy ještě
na několik nálezisek pásma X., z nichž vychází na jevo, že i dále
od Oharky na S. udržuje pásmo X. tytéž vlastnosti, co ve stráních
Ohareckých.

17) Pásmo VII. útv. křid. v Poohří. Str. 19.

Pásmo X. — Teplické — křidového útvaru v Poohří. 23

Židovice u Libčevsi.

Jižní úpatí vrchu Březníku složeno je z vápnitých slínů pásma X.
jak o tom svědčí výchozy jeho v Zidovické cihelně. Je tu

Profil 110.
DENICERC ELA 5 SA RE de. 1m
Diluvium. Zlutá hlína cihlářská . . . . . . 2 2 2 . . . 2 m al 4 m
„ | 2 Vápnitý slin Sedobily rozdrobeny . . - . . . . . . . . +. 4 m
Pásmo X. | 1 Yapnitd sim šedobílý pevnější -..-- <.. +4.. lm

Väpnity slín X1., který se tu vybírá ku pálení vápna, obsahuje“
Nautilus sublaevigatus D'Orb.
Inoceramus Brongniarti Sow.
Spondylus spinosus Goldf.
Exogyra lateralis Reuss.
Ostrea hippopodium Nilss.
Terebratulina gracilis Schl.
Micraster cor testudinarium Goldf.
Veatriculites angustatus Reuss.
Poloha tato náleží horizontu XD.

Kuzovský mlýn.

Nepatrný výchoz vápnitého slínu pásma X. je v břehu potoka
u Kuzovského mlýna, kde na něm spočívá pyropový štěrk diluvialní.
Obsahuje tyto skameněliny :
Terebratula semiglobosa Sow.
Rhynchonella plicatilis var. Cuvieri D’Orb.
Terebratulina gracilis Schloth.
Ventriculites angustatus Röm.
Nälezisko toto náleží horizontu XD.

Blešno nad Kuzovem.

U jižní strany obce Blešna ve výši 400 až 410 m n. m. vychází
tmavošedý slinitý vápenec náležející horizontu Xd. Má v sobě tyto
skameněliny :

Terebratula semiglobosa Sow.
Ulomky Inoceramu (Brongniarti Sow.)

24 XL. Čeněk Zahálka:

Úlomky ježovek.

Cidaris Reussi Gein.
Ventriculites radiatus Mant.
Cristellaria rotulata. Lam. sp.

Na Ladech u Chrášťan.

Na východní straně Chrášťan, jež sluje „Na Ladech“ vychází
vápnitý slín pásma Xbc ve výši asi 350 m n. m. ve strouze. Vápnitý
slín je bělavý, na povrchu rozdrobený a má:

Rhynchonella Cuvieri D'Orb. (h)
Terebratulina graeilis Schloth. (vh)
Amorphospongia globosa v. Has.
Serpula gordialis Schl.
Haplophragmium irregulare Röm. sp. (vh)
Biflustra Prazaki Nov.

Cidaris Reussii wein.

Phymosoma radiatum Sorig.
Stellaster sp.

Antedon Fischeri Gein.
Cristellaria rotulata Lam. sp.
Bairdia subdeltoidea Mün. sp.
Globigerina eretacea d’Orb.

a j. v.

Mezi Chrášťany a Netluky.

Nad „Hliništěm“ mezi Chrášťany a Netluky, nad panskou su
šárnou u Netluk ve výši asi 380 m n. m. je při cestě strouha. Tu
vychází vápnitý slín pásma Xbc na povrch. Je tmavošedý a chová:

Micraster breviporus Ag.

Ostrea semiplana Sow.

Exogvra lateralis Reuss.

Terebratulina (striatula) chrysalis Schlot.
Serpula gordialis Schl.

Cristellaria rotulata Lam. sp.

U Krizku blize Netluk.
„U křížku“ severovýchodně od Netluk, kde cesta z Netluk kři-
žuje silnici z Podsedic do Vlastislavi, byl ve výši 335 m n. m, lom

Pásmo X. — Teplické — křidového útvaru v Poohří. 95

5 m hluboký na väpnity slín pásma Xd. Pod ornicí je tam drobivy
šedý neb tmavošedý vápnitý slín hloub pevnější. V rozsedlinách měl
vláknitý vápenec. Obsahoval:

Inoceramus sp.

Exogyra lateralis Reuss.

Ostrea hippopodium Nilss.

Spondylus sp.

Spondylus latus Sow.

Terebratula semiglobosa Sow.

Terebratulina gracilis Schl. (vh)

Rhynchonella plicatilis, var. Mantelliana Sow.

Rhynchonella plicatilis var. Cuvieri D'Orb. (vh)

Membranipora curta Nov.

Semieschara teres Nov.

Bairdia subdeltoidea Mün. sp.

Serpula gordialis Schl.

Micraster breviporus Ag.

Phymosoma radiatum Sorig.

Ophiura serrata Röm. (až posud v Čechách jen z pyrop. štěrku
známa).

Antédon Fischeri Gein.

Flabellina elliptica Nilss.

Pleurostoma bohemicum Zitt.

Ventriculites angustatus Róm.

Solidinodus Počtaei Zah.

? Plocoseyphia labyrinthica Rss.

Amorphospongia rugosa Róm.

Amorphospongia globosa v. Hag. sp.

Košťálov— Skalka.

Slinitý vápenec horizontu Xd. skládá ve výši asi 350 m n. m.
stráň údolí Modly mezi hrady Košťálem a Skalkou u Třebenic. Je
žlutošedý, místy tmavší. V něm jsou:

Nautilus sublaevigatus D'Orb.

Inoceramus Brongniarti Sow. (h)

Ostrea hippopodium Nilss.

Terebratula semiglobosa Sow. (h)
Rhynchonella plicatilis var. Cuvieri D’Orb, (h)
Serpula sp.

26 XL Čeněk Zahálka:

Serpula gordialis Schl.

Micraster breviporus Ag.

Cidaris sceptrifera Mant.
Stellaster sp.

Thecosiphonia ternata Reuss. sp.
Thecosiphonia craniata Zah.

Milešov.

V nejhlubší části Milešovského údolí v Milešově, přístupen sli-
nitý vápenec horizontu Xd po pravé straně potoka v břehu silnice
ke Kocourovu vedoucí na úpatí čedičové Lhoty. Slinity vápenec je
v čerstvém stavu modravý, po zvětrání bělavý. Obyčejně se v něm
nalezne: |

Terebratula semiglobosa Sow.
Ventriculites angustatus Róm. sp.

Lépe jsou přístupny vrstvy slinitého vápence X6 po levém břehu
Milešovského potoku v Milešovské vápence, po levé straně silnice
jdeme-li do Pálče (390 m n. m.). Pod čedičovou tmavou ornicí odkryt
je zde zprvu zvětralý bělavý slinitý vápenec, hlouběji však jest odkryt
do hloubky několika metrů pevnější sice, přece však měkký slinitý
vápenec barvy šedé neb slabě modravé, jehož vrstvy jsou vodorovny.
Rozsedliny vrstev těchto jsou někdy vyplněny žilami vláknitého vá-
pence, jenž mívá dutiny vyplněné drüzami zažloutlého vápence
v klencích. Plochy rozsedlin bývají potaženy vodnatým kysličníkem
železitým. Z vápence slinitého pálí se tu dobré vápno.

Skameněliny jsou ve všech vrstvách vápenky stejné:

Scaphites Geinitzi D'Orb. (vz)

Aporhais sp. (vz)

Spondylus latus Róm. (zř)

Exogyra lateralis Reuss. (h)

Ostrea hippopodium Nilss. (h) přirostlá na Micrasterech.

Ostrea frons Park. (vz)

Terebratula semiglobosa Sow. (h)

Terebratulina gracilis Schloth. (vh)

Terebratulina chrysalis Schloth. (vz)

Rhynchonella plicatilis Sow. (vh) s odrůdami: plicatilis, octo-
plicata, Mantelliana a Cuvieri.

Serpula gordialis Schl. (zř)

Pásmo X. — Teplické — křidového útvaru v Poohří. 97

Phymosoma radiatum Schlüt. (zY)
Micraster breviporus Ag. (zř)

Stellaster quinqueloba Goldf. sp. (zř)
Mesocrinus Fischeri Gein. sp. (zf)
Pleurostoma bohemicum Zitt (h) s přirostlou Ostrea hippopodium.
Solidinodus Počtaei Zah. (zř)
Ventrieulites angustatus Röm. (h)
Ventriculites radiatus Mant. (zř)
Cystispongia verrucosa Reuss. sp. (vz)
Phymatella sp. (vz)

Amorphospongia globosa v. Hag. sp. (zř)

Achilleum rugosum Reuss. (vř) s četnými přirostlými drobnými
skamenělinami jako: Terebratulina gracilis, Cristellarie, Frondicularie,
ostny ježovek, Bairdie, Serpula gordialis, Haplophragmium irregulare
Róm. sp.

Ve stráních údolí Milešovského lze tu a tam pozorovati malé
výchozy i vyšších vrstev pásma IX. ku př. na cestě ku Ovčírně na
úpatí znělcového Kloče do výše 450 m n. m. aneb na východním
úpatí čedičového Ostrého do výše 420 m n. m. Nejvyšší vrstvy náleží
tu souvrství Xď v podobě pevných deskovitých slinitých vápenců
a jimi ukončuje se tu ve směru vertikálním útvar křidový jako všude
jinde v Poohří.

0 mocnosti pásma X.

Určiti přesně mocnost pásma X. na nějakém místě v Poohří
je nemožno. To proto, poněvadž není nikde přístupno na jednom místě
od ležatého až k patru jako to bylo v okolí Řipu aneb v Polomených
Horách. Ve všech profilech, které uvádíme s pásmem X. v Poohří,
jest vždy jen část pásma toho; buď nižší neb střední aneb vyšší. Že
má pásmo X. v Poohří mocnost značnou, to posouditi lze z toho, že
ku př. na Keblické stráni, která výhradně z pásma X. je složena,
sahají vrstvy od 150 » n. m. až do 230 m n. m. Poněvadž není
viděti sklonu u vrstev těchto, lze souditi, že rozdíl výšek nadmořských
230—150 — 80 m nenaznačuje ještě úplnou mocnost pásma X. Také
rozdíl výšek vrstev pásma X. na jihovýchodním svahu Kloče u Mile-
šova od potoka 380 m n. m. až před Ovčárnu 450 m n. m., který
se rovná 70 m, ukazuje, že i zde pásmo X. značnou mocnost má,
a že jest větší než 70 m.

28 "XI. Ceněk Zahálka:

Uvážíme-li, že má pásmo X. v Nebuželích"*) mocnost 13:6 m,
na Hostinné u Mělníka 23 m, u Roudnice 679 m, tož následuje
z toho, že pásmo X. z Polomených hor přes Ripskou vysočinu do
Poohří (Brozanská výšina) a do ústředí Českého Středohoří přibývá.

Pozoruhodno je, že horizont Xa, který měl ve východních
Čechách mocnost 1 m, udržuje tuto mocnost i v západních Čechách,
zejména i v Poohří. Horizont tento Xa dal se rozděliti na pokraji
vysočiny Řipské v Nučničkách na dvě části, na spodní lavičku pev-
nější o mocnosti O1 m a na vyšší o mocnosti 0:9 m. To samé se
jeví i v Poohří.

Zachovalá mocnost souvrství Xd obnáší u Roudnice 141 m, na
Brozanské výšině mezi Keblicemi a Vrbičanským zámkem až 30 m.

Palaeontologie pásma X.

Palaeontologické poměry pásma X. v Poohří jsou celkem tytéž,
co v sousední Řipské vysočině. To je přirozeno. Nezměniliť se na
cestě z Řipské vysočiny do Poohří poměry petrografické. Pouze sou-
vrství Xa, jež jsme dříve při pásmu IX. popsali co nejvyšší horizont
jeho o mocnosti 1 #, změnilo se poněkud petrograficky a následkem
toho i palaeontologicky. Nenalezämet v horizontu Xa v Poohří ona
zelená glaukonitickä jádra gastropodü a ono velké množství úlomků
spongif z téže zelené hmoty glaukonitické, již jsme určili co glau-
konitickolimonitický slín. V Poohří objevují se v horizontu Xa hlavně
Coprolithy u velikém množství jako nejvýznačnější skameněliny
a spongie jsou vesměs v pyrit proměněné a co takové ovšem dosti
hojné. Je však dosti skamenělin, které jsou společny horizontu našemu
v Poohří i v okolí Řipu, jak o tom svědčí seznam skamenělin z Xa,
jejž dále uvádíme. Vyskytování se foraminifery: Haplophragmium
irregulare potvrzuje zařadění našeho horizontu ku pásmu X. právě
tak po stránce palaeontologické jako je potvrzovala v okolí Řipském :
Terebratula semiglobosa a j. v.

V souvrství Xbc obyčejně nalézáme tuto skupinu druhů v Po-
ohří co význačnou:

Terebratula semiglobosa.
Rhynchonella plicatilis.
Terebratulina gracilis.

18) Pásmo IX. křid. útv. v ok. Řipu. Nebuželské podolí, str. 12,

Pásmo X. — Teplické — křidového útvaru v Poohří. 29

Scaphites Geinitzi.

Cardium alutaceum.

Venus Goldfussi.

Lima Hoperi.

Spondylus spinosus.

Exogyra lateralis.

Ostrea semiplana a hippopodium.
Bairdia subdeltoidea.

Phymosoma radiatum.

Micraster cor testudinarium a breviporus.
Holaster planus.

Pleurostoma bohemicum.
Ventriculites angustatus a radiatus.
Solidinodus Poctaei.

Pyrospongia Vrbaet.

Phymatella intumescens.
Cystispongia verrucosa.
Haplophragmium irregulare

a j.

Význačné pro souvrství Xd jest 1 zde v Poohří:
Inoceramus Brongniarti!”) ve velkém množství
Thecosiphonia ternata (vz)

Chondrity (h)
Seguoia Reichenbachi (vz)
Terebratula semiglobosa (vz, zř, h).
Vyskytování se /soraphinie texty poukazovalo i v Poohří na
blízkost hranice mezi horizontem Xc a Xd.

Seznam skamenělin nalezených až posud v horizontu Xa°°)
v Poohří.

Pisces.

Oxyrhina Mantelli Ag.
Oxyrhina angustidens Reuss.
19) Dříve co Inoceramus Cuvieri uváděný.

2) Skameněliny vyskytující se pouze v horizontu Xa, uvedene při pásmu
IX. v Poohří, buďtež ze seznamu skamenělin pro pásmo IX. vypuštěny.

30

XI. Čeněk Zahálka:

Lamna acuminata Ag.

Lamna subulata Ag.

Lamna raphiodon Ag.

Otodus appendiculatus Ag.
Otodus serratus Ag.

Otodus semiplicatus v. Münst.
Corax heterodon Reuss.
Spinax rotundatus Reuss.
Ptychodus mammillaris Ag.
Acrodus affinis Reuss.
Acrodus triangularis Gein.
Hybodus cristatus Ag.
Pycnodus complanatus Ag.
Pycnodus cretaceus Ag.
Pycnodus scrobiculatus Reuss.
Sphaerodus tenuis Reuss.
Gyrodus mammillaris Ag.
Enchodus Halocyon Ag.
Saurocephalus marginatus Reuss.
Coprolitby. (vh)

Cephalopoda.
Scaphites Geinitzi D’Orb.

Gastropoda.

Acteon ovum Duj.

Pelecypoda.

Cardita tenuicosta Sow.

Eriphyla lenticularis Goldf.

Gastrochaena amphisbaena Goldf.
Inoceramus sp.

Pecten rarispinus Reuss.

Exogyra lateralis Reuss.

Ostrea semiplana Sow. a hippopodium Nilss.
Nucula pectinata Sow.

Anomia subradiata Reuss.

Anomia subtruncata D'Orb.

Pásmo X. — Teplické — křidového útvaru v Poohří. 31

Brachiopoda.

Terebratula semiglobosa Sow.
Terebratulina striatula Mant.
Terebratulina gracilis Schlot.
Rhynchonella plicatilis var. Cuvieri D’Orb.

Crustacea.
Bairdia depressa Kaf. Cythere gracilis Kaf.
Bairdia arquata var. faba Rss. Cythere reticulata Kaf.
Bairdia modesta Reuss. Cythere Geinitzi Reuss.
Bairdia subdeltoidea v. Mün. Cythere ornatissima Reuss.
Cytherideis laevigata Röm. sp. Cytherella asperula Reuss.
Cytherideis perforata Röm. sp. Jytherella Münsteri Röm. sp.
Cythere elongata Reuss. Cytherella ovata Rôm. sp.
Cythere serrulata Bosqu. Pollicipes glaber Róm.
Cythere nodifera Kaf. Pollicipes Bronni Röm.
Cythere cuneata Kaf. Pollicipes Košticensis Kaf.

Echinodermata.

Cidaris Reussi Gein. Stellaster quinqueloba Goldf. sp-
Phymosoma radiatum Sorig. Antedon Fischeri Gein.
Micraster sp. Psolus sp. Poë.

Anthozoa.

Nephthya cretacea Poč.

Porifera.

Množství spongif v pyrit proměněných a následkem toho ne-
určitelných.

Foraminifera.

Nodosaria Zippei, Lorneiana, annulata; Frondicula apiculata,
angusta; canaliculata, trisulca, simplex, striatula, tenuis, inversa, Cordai;
> Flabellina rugosa, elliptica, Baudouiniana; Cristellaria ovalis, denti-
culata, rotulata; Polymorphina glomerata; Bulimina Preslii, Murchi-
soniana, truncata; Textilaria globulosa, praelonga, turris; Globigerina
cretacea, marginata: Rotalia umbilicata ; Haplophragmium irregulare ;
Tritaxia tricarinata; Ataxophragmium variabile; Nonionina compressa.

32 XI. Čeněk Zahálka:

Plantae?

Fucoides? dichotomus Frič.

Seznam skamenělin nalezených až posud v horizontech
Xbed. v Poohri.*)

Pisces.
Oxyrhina Mantelli Ag.
Otodus appendiculatus Ag.
Ptychodus mammillaris Ag.
Pycnodus complanatus Ag.
Coprolithy.
Šupiny rybí v chomáčích.

Cephalopoda.

Nautilus sublaevigatus D'Orb.
Nautilus rugatus Fr. et Schl.
Pachydiscus peramplus Mant.
Schlönbachia subtricarinata D’Orb.
Scaphites Geinitzii D’Orb.
Scaphites auritus Frič.
Helicoceras Reussianum Frič.
Baculites sp.

Belemnites Strehlensis Frič.:

Gastropoda.

Turritella multistriata Reuss.
Natica sp.

Pleurotomaria linearis Mant.
Pleurotomaria perspectiva Mant.
Trochus Engelhardti Gein.
Turbo decemcostatus Reuss.
Avellana sp.

Aporhais Reussi Gein. sp.
Aporhais megaloptera Reuss.

*) Zde nejsou jmenovány skameněliny z Cípu Labsko-Ohareckého, Buneyadz
byly již uvedeny v seznamu skamenělin Řipského okolí.

Pásmo X. — Teplické — kridového útvaru v Poohří.

Cerithium pseudoclathratum Röm.
Cerithium binodosum Róm.
Cerithium Lužicianum Gein.
Acteon ovum Duj.

Dentalium Cidaris Gein.
Dentalium medium Sow.

Acmaea sp.

Pelecypoda.

Isocardia sublunulata D'Orb.
Cardium alutaceum Můnst.
Cardita tenuicosta Sow.

Astarte acuta Reuss.

Crassatella regularis D’Orb.
Eriphyla lenticularis Goldf.
Nucula semilunaris v. Buch.
Nucula pectinata Sow.

Arca Geinitzi Reuss.

Arca striatula Reuss.

Arca undulata Reuss.

Mytilus Cottae Röm.
Gastrochaena amphisbaena Gein.
Tellina concentrica Reuss.
Venus Goldfussi Gein.
Inoceramus Brongniarti Park.
Lima Sowerbyi Gein.

Lima granulata D’Orb.

Lima divaricata Duj.

Lima semisulcata Nilss.

Lima Hoperi Desh.

Lima elongata Sow.

Pecten Nilssoni Goldf.

Pecten concentrice — punctatus Reuss.
Pecten Dujardinii Röm.

Pecten curvatus Gein.

Vola quadricostata Sow.
Spondylus spinosus Goldf. a var. duplicatus Goldf.
Spoudylus latus Röm.

Exogyra lateralis Reuss.

Tr. mathematicko-přírodovědecká, 1899.

x 2 eg == === : = = |
ee — = nn Se === = EB
2- = = Den 4 z -= 2 = EE =

z o —

34 XI. Čeněk Zahálka:

Ostrea diluviana Linné
Ostrea semiplana Sow.
Ostrea hippopodium Nilss.
Ostrea frons Park.

Ostrea Naumanni Reuss.

Brachiopoda.

Crania barbata v. Hag.
Terebratula semiglobosa Sow.
Terebratulina gracilis Schlot.
Terebratulina chrysalis Schlot.
Magas Geinitzi Schlb.

Rhynchonella plicatilis Sow. s odrüdami: plicatilis, octoplicata,

Mantelliana, Cuvieri.

Bryozoa.

Hippothoa desiderata Nov.
Membranipora curta Nov.

Membranipora irregularis v. Hag. sp.
Membranipora elliptica v. Hag. sp.

Membranipora tuberosa Nov.
Lepralia euglypha Nov.
Biflustra Prazaki Nov.
Semieschara teres Nov.
Berenicea radians Nov.
Berenicea confluens Röın. sp.
Entalophora anomalissima Nov.
Entalophora fecunda Nov.
Entalophora raripora D’Orb.

Spiropora verticillata Goldf. sp.

Melicertites docens Nov.
Osculipora plebeia Nov.
Truncatula tenuis Nov.
Heteropora lepida Nov.
Petalopora seriata Nov.

a mnoho jiných posud neurčených, na mnoze

Crustacea.
Enoploclytia ?
Pollicipes glaber Rüm.

novych druhü.

Pásmo X. — Teplické — křidového útvaru v Poohří.

Loricula pulchella Sow.
Bairdia subdeltoidea Můnst.

a mnoho jiných posud neurčených druhů.

Vermes.

Serpula macropus Sow.
Serpula gordialis Schl.
Serpula granulata Sow.

Echinodermata.

Cidaris sceptrifera Mant.

Cidaris Reussi Gein.

Cidaris subvesiculosa D’Orb.
Phymosoma radiatum Sorig.
Micraster cor testudinarium Goldf.
Micraster breviporus Ag.

Holaster planus Mant. sp.

Ofaster corculum Goldf. sp.
Stellaster Coombii Forb.

Stellaster quinqueloba Goldf. sp.

Antedon (Mesocrinus) Fischeri Gein.

Ophiura serrata Röm.

Anthozoa.

Parasmilia centralis Mant. sp.
Trochocyathus conulus Phil. sp.

Porifera.

Craticularia subseriata Röm. sp.
Leptophragma fragilis Röm. sp.
Pleurostoma scyphus Poč.
Pleurostoma bohemicum Zitt.

? Guettardia trilobata Róm. sp.?*)
? Guettardia stellata Mich.?*)
Cephalites ?

Ventriculites angustatus Röm. sp.

*) Bezpochyby je to: Pleurostoma bohemicum Zitt.

8*

So
5

v

36 : XI. Čeněk Zahálka:

Ventriculites marginatus Poč.
Ventriculites radiatus Mant.
Ventriculites Zippei Reuss. sp.
Solidinodus Počtae Zah.
Plocoscyphia labyrinthica Reuss. sp.
Plocoseyphia labrosa Smith. sp. !
Pyrospongia Vrbaei Zah. |
Pyrospongia Čížkovicensis Zah.
Pyrospongia Košticensis Zah.
Camerospongia monostoma Röm.
Cystispongia verrucosa Röm. sp.
Tremabolites megastoma Röm. sp. ?
Astrobolia acuta Reuss. sp.
Chonella sp.
Verruculina miliaris Reuss. sp.
Verruculina tenue Röm. sp.
Seytalia pertusa Reuss. sp.
Stichophyma turbinata Röm. sp.
Doryderma ramosa Mant. sp.
Isoraphinia texta Röm. sp.
Phymatella intumescens Röm. sp.
Phymatella tuberosa Röm. sp.
Thecosiphonia ternata Reuss. sp.
Thecosiphonia eraniata Zah.
Plinthosella squamosa Zitt.
Amorphospongia globosa v. Hag. sp.
Achilleum rugosum Röm.
a mnoho jiných posud neurčených na mnoze nových spongii.

Foraminiferae.

|
Nodosaria Zippei Reuss. |
Nodosaria annulata Reuss. |
Frondicularia tenuis Reuss. j
Frondicularia Cordai Reuss.
Flabellina elliptica Nilss. |
Cristellaria rotulata D’Orb. :
Globigerina eretacea D’Orb.
Haplophragmium irregulare Röm. sp.
a velké množství jiných posud neurčených Foraminifer, získaných
výplakem zvětralých vrstev pásma X.

Pásmo X. — Teplické — kčidového útvaru v Poohří. 37

Plantae.

Seguoia Reichenbachi Heer.
Abies minor Vel.
Microzamia gibba Corda.
Chondrites sp.

Plantae?
Fucoides sp.

Jmenování tří nových druhů spongif, náležejících novému rodu
Pyrospongia, odůvodňujeme v následujícím popisu jejich i vyobrazení.

Rod Pyrospongia nov. gen.

V řádu Hexactinellidae O. ScHmmr — v pořadí Dictyonina
Zurrez — v čeledi Maeandrospongidae ZivrEL — zavádím nový rod

Pyrospongia. Definice rodu toho zní: Spongie tvaru hruškovitého
z maeandricky zohýbaných stěn. Stěny bývají při povrchu ztloustlé
v oblé laloky. Uvnitř jsou chodby svislé, někdy zvláštní centrální
chodba. Radialní chodby směřují od vnitřní svislé chodby k povrchovým
důlkům. Kostra složena ze šesti paprskových jehlic s octaedricky
provrtanými uzly jak uvnitř tak obyčejně i na povrchu.

Tomuto nejbližší z popsaných redů čeledě Maeundrospongidae
jest Reussöv rod Plocoscyphia. Náš Pyrospongia liší se však od něho
tvarem hruškovitým, nedostatkem stopky kořenové a soustavou chodeb.

K tomuto rodu náležejí následující druhy:

Pyrospongia Vrbaei nov. sp.
Obr. 70. až 80.

Druh ten náleží mezi nejvýznačnější skameněliny spodní části
pásma X. či Teplického v Poohří. Není většího naleziště pásma X.
v Poohří, aby se tam nebylo nalezlo několik exemplarů. Množství
exemplarů mladších i starších, zachovaných i sdeformovaných, zlomků
i celých kusů, zvláště z Čížkovic, Lukavce a Sulevic poskytlo příle-
žitost druh ten zevrubně poznati. Posud nalezl jsem jej ve stráni
Oharecké v Dolánkách u Doksan, ve stráni mezi Hostenicemi a Bro-
zany, v lomu u cihelny Brozanské, v lomu u cihelny Lukavecké blíže

38 XI. Čeněk Zahálka:

Lovosic, v knížecím lomu u Sulevic blíže Lovosic, v rozsúhlých lomech
Čížkovických, v zářezu dráhy u nádraží Úpohlavského blíže Třebenic,
v nejspodnější části stráně Oharecké v Livousích u Libochovic, ve
stráni Oharecké u Koštic.

Ve svých starších pracích určoval jsem druh ten jmenem Cyrto-
bolia formosa Reuss, později slovy: „spongie nového rodu i druhu“.
Náš druh nenáleží proto do rodu Cyrtobolií Poč., poněvadž má uzly
šestipaprskových jehlic provrtané, kdežto spongie z rodu Cyrtobolia
je mají plné.*“;

Tvar a velikost. Pyrospongia Vrbaei má tvar hruškovitý (obr. 70.
až 74.) Na každém exemplaru možno rozeznati dvé polovice: dolní
a horní. Dolní je obráceně kuželovitá, mívá na konci malé krátké
kořínky, horní je zakulacená a v nejvyšší poloze bývá rovněji zakon-
čená. Dolní polovice je hladká, na horní polovici vystupují však
zohýbané oblé laloky, jež náleží maeandricky zprohýbaným stěnám
celou spongii prostupujici. Oblé laloky jsou ztloustlé stény spongie.
Mezi laloky vidíme na povrchu hlubší jamky kulovité neb podlcuhlé,
které nesouvisí S vnitřními chodbami, nýbrž jsou od nich odděleny
tenkou stěnou. Pode dnem jamky, tedy uvnitř spongie, počíná Širší
radialní chodba směřující ku středu houby. Zvětrá-li spongie na po-
vrchu vrstvy nějaké, odtrhnou se od sebe laloky, ještě více se okulatí
a v podobě více méně kulatých tvarů po stráni se povalují. U ně-
kterých exemplárů lze u horní polovice rozeznávati přední (obr. Tl)
a zadní (obr. 72) stranu. Na přední jsou laloky značně vypouklé, na
zadní méně. Ten úkaz se jeví hlavně u takových individuí, které
mély jednu stranu (zadní) více ke skále (ke dnu mořskému) naklo-
nénou. Proto bývají u nich na oné zadní straně kořínky malé 1 ve
vyšší poloze spodní polovice. Individuum, které svislou polohu mělo,
je pravidelně, na obou stranách stejně vyvinuto a má kořínky jen na
spodním konci.

Mladé druhy mají týž tvar co starší (obr. 74), nemají však ještě
tak vyvinuté laloky v horní polovici.

M

Casto nalézáme Pyrospongiu Vrbaei značně se strany stlačenou.
Pyrospongia Vrbaei zobrazena na obr. 71, 72 a 73 v poloviční
velikosti, jest z posud nalezených největší. Má rozměry:
délku = 9-1 em. šířku = 5:5 cm, výšku = 10 cm.

20) Počra: Beitráge z. Kennt. d. Spongien d. b. Kr. I. S. 38.

Pásmo X. — Teplické — křidového útvaru v Poohří. 39

Pyrospongia Vrbaei na obr. 10. zobrazená má rozměry:

delku = 7: cm, šířku = 5:6 cm, výšku cm.
Mládě znázorněné na obr. 74. má:

délku = 35 cm, šířku = 33 cm, výšku = 42 cm.

Soustava chodeb. Stěny Pyrospongie Vrbaei, maeandricky zohy-
bané tvoří uvnitř spongie mezi sebou dutiny (obr. 76), z nichž blavni
celým tělem s hora dolů se táhnou. Na obrazci 75. je viděti, že pro-
bíhá vnitřkem spongie směrem svislým centrální chodba nahoru ná-
levkovitě se rozšiřující. Táž nezakončuje se nahoře osculem, nýbrž
se končí slepě proti několika povrchovým důlkům v horní ploše.
Důlek takový oddělen je slabší stěnou kostrovou od dutiny nálev-
kovité. Po obou stranách centrální chodby jsou též postranní široké
chodby svislé. Jsou omezeny jednak sténami centrální chodby, jednak
stěnami laloků. Na témž obrazci 15. je viděti, že mezi kulovitými
laloky jsou dosti široké chodby radiální. Počínají u stěny centrální
chodby (neústí se tedy otevřené do centrální chodby) a směřují
k důlkům povrchovým. Nekončí se však otevřeně do důlků těchto,
nýbrž jsou od nich odděleny tenkou stěnou kostrovou. Poněvadž je
stěna oddělující důlek od radiální chodby tenká, opadává nejdříve
při zvětrávání spongie a tu by se zdáti mohlo, jako by ony povrchové
jamky byly oscula čili ústící otvory radiálních chodeb, po případě
chodby centrální. Jamky povrchové bývají vyplněny horninou (väp-
nitým slínem). Při odstraňování tohoto slínu z důlku protrhnou se
též snadno stěny jmenované.

Kostra složena je ze šestipaprskových jehlic mezi sebou spo-
jených. Uzly, ve kterých se ramena jehlic spojují, jsou provrtány
v poloze octaedrické uvnitř celé houby (obr. 77 a 78). Vně provrtány
jsou v horní polovici. Kostra v dolní polovici je hustější. Jsou totiž
ramena jehlic kratší a následkem toho okénka (prostor mezi rameny
jehlic) menší. Na samém povrchu dolní části spongie jsou ramena
jehlic ztloustlá, hustě vedle sebe, tak že lze jen těžce ramena jehlic
postřehnouti. V tomto případě nelze na nich také nalézti direk, jimiž
bývají uzly v osmistěnné poloze provrtány, ačkoliv hned blízko pod
_ povrchem jsou k nalezení. Osové kanálky, které prostředkem každého
ramene jehlice prochází (obr. 78 a 79), jsou velmi slabě znáti i při
propadajícím světle, často je nelze postřehnouti.

Na povrchu spodní polovice spongie nalézáme u mnohých
exemplarů zachovalou krycí blánu z kyseliny křemičité (obr. 80). Je

40 XI. Čeněk Zahálka:

dosti vápencem proniknuta. Proto vyleptáním (kyselinou) objeví se
blána mnohem porovitější.
Kostra byla původně všecka z kyseliny křemičité složena. Nyní

jest na povrchu z části ve vápenec a limonit proměněna. V dolní

části houby má kostra vůbec více kyseliny křemičité než v horní
polovici.

Pyrospongia Košticensis nov. sp.
Obr 8 a 82

Druh tento je velmi vzäcny. Nalezl jsem jediny exemplar ve
stráni Koštické v nizsim oddělení pásma X. Má tvar hruškovitý
Stěny na celém povrchu jsou ztloustié v oblé desky a jedna od druhé
oddělena je hlubokou a širokou rýhou. Rýhy tyto jsou vyplnény
horninou (vápnitým slinem), v níž spongie uložena byla. Vrchol naš
houby je uražen. Kostra křemičitá je dosti zachována, avšak na samém
povrchu valně ve vápenec proménecna. Kostra složena je vně i uvnitř
ze šestipaprskových jehlic mezi sebou souvisejících s octaedricky pro-
vrtanými uzly (str. 82). Okénka mezi čtyřmi vedle sebe ležícími
rameny jsou okrouhlá, často ale rázu čtyřúhelníkového, ovšem s oblou-
kovitými rohy. Okénka leží v přímých řádkách a jsou skoro stejné
velká; uvnitř shledáváme, Ze jsou. ostrými neb tupými zoubky
opatřena.

Tvarem i kostrou liší se tedy l,rospongia Kosticensis dosti od
předešlého druhu.

Pyrospongia Čížkovicensis nov. sp.
Obr 183-185:

v

Velmi vzácná. Jediný exemplar nalezl jsem v Čížkovicích ve
spodním oddělení pásma X. Má tvar hruškovitý. Stěny jsou na po-
vrchu ztloustlé v rovnější desky a jsou odděleny úzkými rýhami na
povrchu. Již tím liší se druh Čížkovicensis od předešlého, který má
desky jmenované oblejší a od sebe vzdálenější. Ještě více liší se však
od druhu Košticensis kostrou. Tato jest složena u druhu Čížkovi-
censis též ze šestipaprskových jehlic mezi sebou spojených s octae-
dricky provrtanými uzly, avšak okénka jsou jiného rázu (obr. 84 a 85).
Kolem větších okének, často kruhových, jsou malá, místy nápadně
malá okénka buď kruhovitá neb kruhovitě podlouhlá a kolem větších
do kruhu seskupená. Uzliky jsou blíže u sebe než u druhu Košti-
censis, poněvadž jsou ramena kratší. Vnitřní kostra jest úplně ve

Pásmo X. — Teplické — křidového útvaru v Poohří. 41

hnědý limonit proměněna. Tu nelze praeparovati. Za to na povrchu
je z části v limonit a z části ve vápenec proměněna a dobře zacho-
vána (obr. 84 a 85). Povrchovými deskami i kostrou liší se druh ten
1 od Pyrospongie Vrbaei.

Vysvětlení obrazců 70—85.

Obr. 70. Pyrospongia Vrbaei Zah. Pohled z předu. Přirozená
velikost. Z Čížkovic u Lovosic. Na levé a horní části znázorněný
pásek značí žilku krystallinického vápence.

Obr. 71. Pyrospongia Vrbaei Zah. Největší až posud nalezený
exemplar. Pohled z předu s vystouplejšími laloky. Poloviční velikost.
Z Livous u Libochovic.

Obr. 72. Týž exemplar. Pohled ze zadu s méně vystouplými
laloky.

Obr. 73. Týž exemplar. Pohled s hora. Poloviční velikost.

Obr. 74. : yrospongia Vrbaei Zah. Mládě. Přirozená velikost.
Z Lukavce u Lovosic.

Obr. 75. Pyrospongia Vrbaei Zah. Směrem svislým rozloupnuty
kus hoření, v němž viděti centrální chodbu, která se vzhůru nálev-
kovitě rozšiřuje a samostatnou stěnou je tvořena. Po obou stranách
její jsou též svislé chodby v souvislosti s radialními chodbami. Z Číž-
kovic u Lovosic. Přirozená velikost.

Obr. 76. U'yrospongia Vrbaei Zah. Průřez vodorovný v nejvyšší
části dolní polovice. Poloviční velikost. Z Čížkovic u Lovosic. Čárko-
vaná místa značí stěny spongie, bílá místa chodby vyplněné vápnitým
slínem.

Obr. 77. Pyrospongia Vrbaei Zah. Partie kostry z laloku horní
polovice. Je z kyseliny křemičité složena. Kreslena dle 85 x zvětšení
při dopadajícím světle. Z Čížkovic u Lovosic.

Obr. 78. Pyrospongia Vrbaei Zah. Partie povrchové kostry
z laloku horní polovice Pyrospongia Vrbae. Kresleno dle 30 x zvětšení.
Vyleptána slabé s rozředénou kyselinou solnou. Kostra je z vápence,
centrální kanálky z limonitu. Z Čížkovic u Lovosic.

Obr. 79. Uzel šestipaprskové jehlice z povrchu kostry horní
polovice Pyrospongia Vrbaei. Kreslen dle 85 < zvětšení. Z Čížkovic
u Lovosic.

Obr. 80. Povrch blany krycí z dolní polovice Pyrospongie Vrbaei
Dle 85 x zvětšení. Složen ponejvíce z kyseliny křemičité. Nebyl vy-
leptán kyselinou. Z Čížkovic u Lovosic.

49 XI. Čeněk Zahálka :

Obr. 81. Pyrospongia Košťicensis Zah. Pohled z předu. Přiro-
zená velikost. Z Koštic. Horní část uražena.

Obr. 82. Partie kostry Pyrospongia Košťicensis Zah. z povrchu
laloku střední části houby. Z kyseliny křemičité, Kreslena dle 85 X
zvětšení. Z téhož exemplaru.

Obr. 83. Pyrospongia Čížkovicensis Zah. Pohled z předu Priro-
zená velikost. Z Čížkovic. Horní část uražena.

Obr. 84 a 85. Partie kostry povrchové Pyrospongte Čížkovicensis.
Z vápence a limonitu. Dle 85 X zvětšení kreslena. Z téhož exemplaru.

Skameněliny pásma X. i předchozího pásma IX. u velkém
množství nalézáme i v diluvialnich pyropových štěrkách jako v sekun-
derním nálezisku. Prozkoumáme-li tudíž skameněliny křídové v některé
pyropové jámě, souhlasí tyto obyčejně se skamenélinami pásma IX.
a X. blízkého okolí. Skameněliny z oboru jiných pásem zdejších jsou
vzácné. Jsou však také skameněliny v oboru pyropových štěrků, jež
posud ve zdejším útvaru křidovém nalezeny nebyly. © některých lze
dle hmoty skamenělin s velkou pravděpodobností souditi, ze kterého
pásma pochází.

Co příklady uveďme skameněliny křidové z několika hlavních
a přístupnějších nálezisek štěrků pyropových. Uveďme při nich jejich
hmotu skamenělin *), poměrné množství v jakém se mezi sebou nalézají
a nejpravděpodobnější primerni nálezisko (pásmo) ve zdejším útvaru
křido vém.

Chodoulice.
Oxyrhina Mantelli Ag.. Z h X
Lamna raphiodon Ag. 4 „4 vz À
Otodus appendiculatus Ag. . „Z zř IX, X
Ammonites . sit vz IX
Toxoceras . . . . Al vz IX
Hamites verus Frič ab zř IX
Helicoceras Reussianum Gein. AL vz IX
Baculites Faujassi Lam. „L JD
Turritella acicularis Reuss.. NA Sb zř IX
Matra Römeri»D.Orb. ».ı me in, une un zř IX

*) V — vápenec; L jádro z limonitu, skořápka z vápence; L = limonit;
Z — obyé-jn4 hmota zubů s lesklým povrchem jako v křidovém útvaru vůbec.

Pásmo X. — Teplické — kfidoveho útvaru v Poohří.

Aporhais stenoptera Goldf. .
Rissoa Reussi Gein. sp.
Trochus Engelhardti Gein. .
Solarium Baculitarum Gein.
Turbo decemcostatus v. Buch.
Natica vulgaris Reuss. .
Scalaria Philippi Reuss.
Phasianella lineolata Reuss.
Cerithium Lužicianum Gein.
Cerithium fasciatum Reuss.
Cerithium binodosum Róm.
Inoceramus (Brongniarti Park.) .
Arca undulata Reuss. N
Gastrochaena amphisbaena čet
Siliqua truncatula Reuss.
Plicatula nodosa Duj.
Snondylus spinosus Goldf.
Exogyra lateralis Reuss. .
Ostrea semiplana Sow.
Terebratula semiglobosa Sow.
Terebratulina chrysalis Schl. .
Terebratulina gracilis Schlot. .
Magas Geinitzi Schlönb.
Rhynchonella plicatilis Sow.
Cidaris subvesicul sa D’Orb. .
Cidaris Reussi Gein.

Cidaris sceptrifera Mant:
Micraster sp. .

Serpula sp.

Serpula gordialis Schl..
Parasmilia centralis Mant. .

Caryophillia cylindracea Reuss. sp. .

Trochoeyathus conulus Phil.
Micrabatia coronula Goldf. .
Nove koraly

Antedon pyropa Zah.
Ventriculites angustatus Röm.
Ventriculites radiatus Mant.
Ventriculites odontostoma Reuss.
Craticularia subseriata Röm. sp.

een

h IX
hIX
vh IX
h IX
vh IX
h IX
vz IX
zr IX
vh IX
zr IX
z IX

Ja ID

vz IX

van,

vz IX

zu,

zi X

zu. I,
h IX,

vz X

hs
vh IX,
zř IX,
h IX,
vz IX,
vz IX,
[ vh IX,
zř IX,

vz IX

z IX,
vh IX,

zř IX
vh IX
In IDS
zř IX
vz IX
ID
vh IX
zř IX

h IX,

43

bd be bd bd bd PS be D D dd M K bd

mi

44 XI. Čeněk Zahálka:

Leptophragma frasilis Rom. sp =... UN L VAUX, x @
Plinthosella squamosa Zitt. Li SE 6 vz IX |
Scy;phia parvula Reuss. NEE vz IX
Rhizopoterion cervicorne Goldf. : Sp. oN. vh IX
Seytalia (Pertusa Reuss.. M03 5 -0 vy vz X
Amorphospongia globosa v. Hag. sp.. . . . . . NME ZEMI
Doly.
Ihynchonelapicaus.Sow 220 222 V vz III neb IV
Dlažkovice
Lytoceras Alexandri Frič . (eso A adokyýí L vz IX
Baculites EAu)assi am At u. ONE L IDE
Hamites verus Frié . . L ZEN
NatıcalwulzarısJBeuss. num 2 2 A as L ZEN
Turritella acicularis Reuss.. . . L zř IX
Mitra Römeri D’Orb. . Mi RE HA zř IX
‚Aporhaisästenoptera Golan. nn L h IX
Rissoa Reussi Gein. Sp. . . . . L vh IX
Cerithium Luicianum Gein. 5 V ZEN
Gerithiumyfaseiatumr Reuss.. ... 2.00% ah ar IDR
Trochus Engelhardti Gein . Z EE à LL In PDK
u:boXdecemcostatusevrbuch.. 2 2 L zř IX
Solarium Baculitarum Gein. L vh IX
V Meuusslaminosa Reuss.. 0, L vz IX
V) Inoceramus (Brongniarti Park). ©. . . . . V ID
il Spondylus spinosus Goldf. RE NT zř X
Bil Terebratulnazehrysalisaschl, 22 2.2222 V‚L zř IX, X
el Terebratulina eracilis Schlot. < 0 V I DDR
l'A Rhynchunela pCALIIS SON -0020 ME h IX,X
u ? Gastrochaena amphisbaena Gein.. . . ©. . „L vz IX, X
| (CITES KOZA UM RE EN EM ZEN X
| Nıerasteräspa ap UPS Ne AIO L vz IX, X
| | Done dote ns Phil. Wr 2) RE Ne L vh IX
| | MierabatiagcoronulaaGoldern 0e nt L zř IX
| Craticularia subseriata Róm. sp . . . : . .L In 1DX
1 Ventriculites odontostoma Reuss. . . . . . . . L vz IX
| © Amorphospongia globosa Hag. sp. . . . . . . VL zř IX?X
| Rhizopoterion cervicorne Gold. sp. . . . . . :L,V hk

Pásmo X. — Teplické — křidového útvaru v Poohří.

Chrášťany— Podsedice.

Lytoceras Alexandri Frič
Hamites bohemicus Frič.
Scalaria Philippi Reuss. .
Turritella acicularis Reuss..
Natica vulgaris Reuss.. .
Mitra Römeri D'Orb.

Aporhais stenoptera Goldf. .
Rissoa Reussi Geiu. sp.
Cerithium Lužicianum Gein.
Cerithium binodosum Róm..
Cerithium fasciatum Reuss.
Turbo decemcostatus v. Buch.
Trochus Engelhardti Gein. .
Solarium Baculitarum Gein.
Avellana sp.

Cylichua cylindracea un
Gastrochaena amphisbaena Gein.
Venus laminosa Reuss.
Inoceramus (Brongniarti Park.) .
Spondylus spinosus Goldf.
Exogyra lateralis Reuss.
Terebratula semiglobosa Sow. .
Rhynchonella plicatilis Sow.
Terebratulina chrysalis Schl.
Terebratulina gracilis Schlot.
Magas Geinitzi Schlönb.

Cidaris sceptrifera Mant.
Stellaster quinqueloba Goldf. sp.
Trochocyathus conulus Phil.
Parasmilia centralis Mant.
Micrabacia coronula Goldf..
Craticularia subseriata Róm. sp.
Ventriculites odontostoma Reuss.

Rhizopoterion cervicorne Goldf. sp. .
Amorphospongia globosa ns Spal

Skamenělé dřevo

a Hes

U
=

ae

ee

er}

”

=

m

=

©

©

45

vz IX

vz IX

VZ

zř IX

VV IX

vz IX

h IX

h IX

vh IX

zr IX

h IX

ID

Ina IC

vh IX

vz IX

vz IX

zř IX, X

vz IX

he PX
X

zř IX
vz IX
h IX
vh (IX) X
NZ?

46 XI. Čeněk Zahálka:

Dřemčice (pod Květelem).

Lytoceras Alexandri Fr. .
MOXOCELAS -50 ee,
Hamites vVerus Fr =. cu 02
Solarium Baculitarum Gein.
Trochus Engelhardti Gein. . .
Turbo decemcostatus v. Buch. .
Cerithium Lužicianum Gein.
Cerithium fasciatum Reuss.
Turritella acicularis Reuss.. _ .
Phasianella lineolata Reuss. . .
Scalaria Philippi Reuss. . . . .
Natica vulgaris Reuss.. . . . .
Mitra Romeri D’Orb. !. 17000
Aporhais stenoptera Goldf. . .
Rissoa Reussi Gein. Sp. ....
Pliestularuodosa Duj. 2.2...
Nucula semilunaris v. Buch. . .

Venusslaminosa Reuss B ne
Rhynchonellarplicatilis So ae. .2...222

Terebratulina gracilis Schlot. . .
Terebratulina chrysalis Schl. . .

Masası Geinitzu Schlonbe a... . eo
Gidaris’ seeptritera Manta 2... 56. ee
Ir:ochocyathuszconulusabhle rn... 2.2.22,

Micrabatia coronula Goldf.. . .
Craticularia subseriata Rôm. sp.
Ventriculites angustatus Röm.

Ventriculites odontostoma Reuss.

Amorphospongia globosa v. Hag. sp. . .

are ein O

oleje“ rer), el le Jiáka

o. (ej ja, ne..

wi wre Met Kerl zaahe

a. ee S85 ie) Venen

el is 1 kei rest Fe cthe is

0 . -

Třiblice.

Lytoceras Alexandri Frič . . .
Baculites Faujassi Lamk. . . .
Hamites verus Frič . - . . . .

Cerithium Lužicianum Gem. . . . . 2 . . . .

Cerithium faseiatum Reuss.
Cerithium binodosum Röm.. . .

OTlehnacynazacea Gem- o

ooo je ode

vz IX
VZ
vz IX
IX
IX
IX
IX
IX
IX
IX
IX
IX
IX
IX
IX
vz IX, X
h IX
h IX
vh X
vh IX, X
vz X
ZAS
ZEN
vh IX
zř IX
In JDE
ZUR
ZA
h IX? X

DATES = Es

vz IX
h IX
vz IX
h IX
IX
VZ
VzUX

Pásmo X. — Teplické — křidového útvaru v Poohří.

Trochus Engelhardti Gein. . .
Turbo decemcostatus v. Buch.
Solarium Baculitarum Gein.
Natica vulgaris Reuss.. .

Turritella acicularis Reuss.. . . . . .

Scalaria Philippi Reuss.
Phasianella lineolata Reuss.
Aporhais stenoptera Goldf. . . .
Rissoa Reussi Gein. . . NEN
Gastrochaena amphisbaena Gein.
Nueula semilunaris v. Buch.
Trigonia parvula Reuss.

Venus laminosa Reuss.

Arca undulata Reuss.

Plicatula pectinoides Sow.
Inoceramus (Brongniarti Park.) .
Exogyra lateralis Reuss. .
Ostrea (semiplana Sow.) .
Rhynchonella plicatilis Sow.
Terebratulina chrysalis Schl.
Terebratulina gracilis Schlot. .
Magas Geinitzi Schlönb. .
Cidaris Reussi Gein.

Cidaris (sceptrifera Mant.) .
Micraster sp.. .

Stellaster quiqueloba Goldf. sp. (krajni plätky) .
Stellaster quinqueloba Goldf. sp. (o@ni plätek)

Pentacrinus lanceolatus Röm. .
Serpula gordialis Schl. .
Micrabatia coronula Goldf. .
Trochoeyathus conulus Phil.
Craticularia subseriata Röm. sp

? Ventriculites odontostoma Reuss.

Rhizopoterion cervicorne Goldf. .

Amorphospongia globosa Hag sp.. . .

Flabellina elliptica Nilss.

Louka od Leské ke Kuzovu.

Spondylus spinosus Goldf.

ee

ALADERE <

=

"

eee
5
<

0

<>

47

vz IX

zř IX
vh IX

he Ex

h IX

zř IX
vz IX

h IX
vh IX

vz IX, X
vh IX

h IX
vh IX

vz IX

zř IX?, X-
h IX, X
h IX,X
vh IX, X
eX

zr IX
vh IX, X
zť IX
zí. DEAN
zr IX

uř IX, X
zr IX
vz IX
vz IX

zř IX, X
zř IX
vh IX

h IX
vz IX

h IX

h IX, X
vz IX, X

vz X

48 XI. Čeněk Zahálka:

Semě (na 50 záhonech).

Cerithium fasciatum Reuss. . . . . . ML zř IX
Turbo decemcostatus v. Buch. a zr IX
Solarium Baculitarum Gein. lb In DE
Arochus EngelhardtiiG em eee ee L ER
Phasionella lineolata Reuss. SA IE vz IX
Mitra Römeri D'Orb 0 : Al vz IX
Rissoa.Reussi.Gein.sp.. ... „0... . 2% TO zř IX
Aporhais stenopteran@oldi. MR -20 L h IX
Nuculasemilunamus,v Buch. 2.2.1... 1 L vz IX
Inoceramus Sp MEL ne RAA EST REN] ZEIT EX
Spondylus-spinosuss@old. 1 0.2... .. 2m V zř X
Exogyra lateralis Reuss. . ...... "IN zř IX, X
Ostrea semiplana Sow. . . . . . . . NT 78, IDS
Ostrea diluviana nné ne V VZP
Rhynchonella plicatilis Sow. LE PSN ENT vh X
Terebratulina ichrysalis Shen . - NV ZEN
Berebratulina gracılis Sehlot 22... 2. VE vh IX, X
Magası Geinitzi,schlenb er V vz X
Membranipora irregularis Hag. sp. . . . . . .V VZ
Serpula sordialis,ochl 2. 2 V Fe JO
Cidaris sceptrifera Manta 2 2.1.0. em V, L ZIERT
Parasmilia centralis Mant. . . . . . . . be: U vz X
EOChoCyathUS conulus>Bhie M- L ze IX
Ventriculites odontostoma Reuss. . . . . . . . L vz IX
Rhizopoterion cervicorne Goldf. sp. . . . . . „V zř IX?
Cratieularia, subseniata Romasp, ... ... 8 L zř IX
Amorphospongia globosa Hag. sp.. . . . AN ENG MER

: Koštice.
Ammonitesspa vu. u. au Na L vz IX |
Baculites (Haujassı) 0 02% RT SL, vz IX |
Solarium Baculitarum Gein. ER ano. Lu vz IX
rochus&inselhardtin@em an. 2. eur L vz IX |
NunbondesemeostatusıvinBuche . -00.0 L vz IX |
RISSOANR ENS EI spo L zř IX |
Verithium BuzicanumsGemy ...... „222 L vz IX
Apoxrhaisıistenopteran Gold- -0.0020 L vz IX |
Inoceramuss Broneniarm Bar) CLONE NOEL vz IX, X |

Pásmo X. — Teplické — křidového útvaru v Poohří. 49

Rhynehonela plrcatilis BOW. . © <- .. - © -V U zr IX, X’
HÉrebratuhna eracilis SChlot - .......: ©. SV Le E IX, K
WAS SCepititera Mant. ...... o ee eee vz IX
MroCHOCVALHUS. conulus' Phil.: 9. 2 se dů vz IX
Rhizopoterion cervicorne Goldf. sp. . . . <- „L vz IX
Cratichiaria subseriata ROM. Sp. © : 2. < LE — VAN

Těmito skamenělinami nejsou vyčerpány veškeré známé druhy
skamenělin křidových v pyropovém štěrku diluvialním. Janus poukázal
ve své záslužné práci: „Ueber die in den nordböhmischen Pyropen-
sanden vorkommenden Versteinerungen der Teplitzer und Priesener
Schichten. Wien, 1891“ jak přebohaté množství skamenělin jest ve
štěrku tomto a zejména uvedl, mimo jiné, bohatou, posud neznámou
drobnou faunu jejich jako: Bryozoi, Ostracody a Foraminifery. Bylo
by povinností mou uvésti zde i výsledky palaeontologických prací
L. v. Bucha, Reussa a Jahna. Hodlám však o pyropových ložiskách
Českého Středohoří pojednati zvláště a pak na výsledky jejich poukáži
podrobně.

Závěrek.

Pásmo X. je nejvyšším pásmem křidového útvaru v Poohří.
Rozšíření jeho po pravé straně Ohře jest malé. V souvislejších
plochách počíná po levé straně Ohře, odkud vniká do Českého Středo-
hoří až k úpatí Krušných hor. Základem jeho jest pásmo IX. čili
Březenské. Kde pokryto je pásmo X. vrstvami mladšími, tam náležejí
vrstvy ty útvaru třetihornímu aneb k diluviu.

V nejhlubší části pásma X., v souvrství Xa bývají slinité jíly.
ve vyšších souvrstvích ponejvíce vápnité slíny, méně slinité vápence.

Vrstvy pásma X. lze seskupiti jako v okolí Řipu na horizonty
a, b, c a d. Poněvadž rozhraní mezi b a c těžko je určiti, užíváme
často rozdělení jen na Xa, Xbc a Xd. Souvrství Xa se „poněkud
změnilo faciově u porovnání s týmž souvrstvim v okolí Řipu. Mohli
bychom tudíž rozeznávati v oboru pásma Xa v západních Čechách
zvláštní Kostickou facii horizontu Xa. Souvrstvi Xbcd jsou úplně
taková, jako v okolí Řípu.

Mocnost pásma X. roste z vysočiny Řipské do Poohří. Ve Bro-
zanské výšině obnáší mocnost více nežli 80 m. PO 24 udržuje
i v Poohří pořád mocnost 1 m.

Pásmo X. má velmi význačné skameněliny, dle ichs se snadno

Tř. mathematicko-přírodovědecká 1899. 4

50 XI. Čeněk Zahálka:

od pásma jiného rozezná. Obyčejné po krátkém vyhledání několika
kamenělin bývá již po stránce palaeontologické rozhodnuto. zda
náleží pásmo naše ku pásmu X. Skameněliny vyskytují se u velkém
množství. Zvláště vynikají charakteristické spongie. Skamenělé rostliny
vyskytují se též, ovšem jsou vzácné. Na Brozanské výšině je hojně
Bryozoí, z nichž mnohé vídali jsme v Polomených horách v nejblíže
starším pásmu IX. v souvrství IXd. (Bryozoické vrstvy).

Reuss (1844.) nazýval naše pásmo X. v Košticích: Plänerkalk.
Rozeznával v Košticích i v sousedních Volenicích Untere Plänerkalk-
schichten (naši Coprolithovou vrstvu horizontu Xa) a Obere Plänerkalk-
schichten (naše Xb). Také v Kystře nazýval Revss vrstvy našeho
pásma X. Plänerkalkem. U těchto tří nálezisek: Koštic, Volenic
a Kystry podotýká, že tam Plänerkalk (pásmo X.) spočívá na Pläner-
merglu (pásmu IX.). Při pásmu IX. zmínili jsme se již o tom, že
Reuss později kladl Plůnermerge nad Plänerkalk, aniž by byl vyvrátil
výsledky svých předchozích studií. Při pásmu V. jsme dovodili, že
neprávem počítal Revss vrstvy našeho pásma V. v okolí Loun ku
Plänerkalku, považovav je za aeguivalentní s Unteren Plänerkalk-
schichten (totiž s naším horizontem Xa) v Košticích.

RomrxcER (1847.) nazýval vrstvy našeho pásma X. v Košticích
Der obere Pläner, avšak připojil k nim i nejvyšší vrstvy pásma IX
čili Reussova Plänermerglu (naše IX1. v Košticích). Posoudili jsme
foto srovnání již při pásmu IX.

Naše pásmo X5 nalezl RomrscER též v Lenešické cihelně, má je
též za svůj Ober-Pläner. a naše pásmo VIII. u Lenešické cihelny-
viz náš obr. 55.) za Untrer-Pläner (viz naši studii o pásmu VIII,
str. (L)

O našem horizontu X5 v Lenešické cihelně praví Roxiscer:
„Am Bache, der von Weberschan herab unweit der Ziegelhütte
vorüberfliesstı findet man im Aufwärtsgehen erst den Piäner mit
‘Terebratula gracilis?“), Terebratula pisum““), Terebratula carnea ©),
Bruchstücke der Schale von Inoceramus Brongniarti.*

RomivcER byl prvý jenž tvrdil, Ze jeho Pläner (naše pásmo X.)
leZf pod Plänermerglem (pásmem IX.). Tento omyl opakovali po
RomrseERovr všickni potomní geologové i sám Revss. (Viz 0 pásmu IX.
v Poohří).

2) Terebratulina gracilis.
=) Rhynchonella plicatilis var. Cuvieri.
5) Terebratula semiglobosa.

|
|
]
{
}
‘

Pásmo X. — Teplické — křidového útvaru v Poohří. 51

GumBEL (1868.) nazývá naše vrstvy pásma X. u Lenešické ci-
helny Hundorfer Schichten a uděluje jim tutéž polohu stratigrafickou
co RomrvcER. Klade je pod své Priesener Schichten. Nalézá se v nich:
„Ostrea semiplana, Rhynchonelia plicatilis, Rhynchonella Cuvieri,
Terebratula semiglobosa, Terebratulina chrysalis.“

Pod vrstvami pásma X. u Lenešické cihelny následují u GumBra
vrstvy našeho pásma VIIIl. (Viz pásmo VIII.), které určil co Mall-
nitzer Schichten.

Kresüi (1870.) a FRrč (1889.) nazývají naše vrstvy pásma X.
v Košticích, v Kystře a v Poplzích Teplickými vrstvami, kladou je
též jako předchozí geologové pod Březenské vrstvy. Poněvadž se do-
mnívali, že zvonive opuky Imoceramové (naše Xd) jsou aeguivalentn
- Březenským vrstvám (našemu IX.), kladli též Teplické vrstvy pod ony
opuky Inoceramové.

KRrjčí i Frıc, tak jako předcházející geologové, považovali naše
pásmo V. v Poohří za spodní vrstvy pásma Teplického (X.) [Viz
studii naši o pásmu V. v Poohïi].

Frıö zařadil naše pásmo VIII. u Lenešické cihelny též ku svým
Teplickým vrstvám a sice ku jejich spodní části jako Roumscer. [Viz
studii naši o pásmu VIII. v Poohří.|

Nákladem Král. České Společnosti Náuk, — Tiskem dra bd. Grégra v Praze 1393.

à
ail
\
) old
3
p un kor HS =
8 DA : \
/ x ; “ i \ Erg R
® 7 . x PS NA LS ;
| , à ES 8 s < x
è LES i 3 5
i S: $ i
7 VER LAN J 1
ur i
> \ à
v 5 x i
. \
x x Ů
+ h > + ,

In

r.
2

=

zu

t
12

Var ee

G.

v

CA

TÝ

Die přírody

1

LY 1!
JC

t.priroden

nalhema

Ia I

v
jí

Ta
L

náuk.

nosti

BC

pol

ské s

GE

EE

Dle přír rýs.Č. Zahálka. Lith. Farský v Praze

126

Věstník král české společnosti nauk. Třída mathemat prirodoved. 1893.

IX

SX

(LES

84 85X 85

Dle přír.nýs. Č Xahálka.

Věstník král české sp

AL

Lith. Farsky v Praze.

olečnosti nauk. Trıda mathemat přírodověd. 1899.

pr O

m m-

R A S TEE nr

a

XII.

Ueber den Einfluss niedriger Temperaturen auf
meristematische Gewebe.

Von Dr. Bohumil Němec in Prag.
Mit 9 Texifiguren.
(Aus dem botanischen Institut der k. k. böhm. Universität.)

(Vorgelegt den 24. Februar 1899.)

Zahlreiche Experimente, in welchen die meristematischen, in
lebhafter Zelltheilung begriffenen Gewebecomplexe verschiedenen äus-
seren Bedingungen ausgesetzt wurden, haben mich zur Überzeugung
gebracht, dass die mechanischen Momente, denen die sich theilende
Zelle unterliegt, für die Ausbildung, Form und Stellung der Theilungs-
figur sehr oft entscheidend sind. Es wurde der Einfluss von Zug
und Druck direct auf die sich theilenden Zellen untersucht, anderer-
seits wichtige Schlüsse aus den Resultaten zu denen ich mit Hilfe
der Plasmolyse und Chloroformeinwirkung gekommen bin, gezogen.
Ich hebe die Resultate ziemlich ausführlich in diesen Sitzungsbe-
richten , erscheinen lassen, sowie eine vorläufige Mittheilung im „bota-
nischen Centralblatt“ publiziert. Das kurze Resume meiner Untersu-
chungen würde mit Hinsicht auf die Frage, wie mechanische Mo-
mente bei der Kern- und Zelltheilung in Betracht kommen, ungefähr
so lauten: Das Cytoplasma der ruhenden Meristemzellen besitzt phy-
sikalische Eigenschaften einer Flüssigkeit. Während der Prophe S
nimmt es jedoch Eigenschaften an, welche die Fortpflanzung von
Zug oder Druck gerade so wie in festen Körpern zulassen. Es kann

I) Němec, B., Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. Zpr. kr.
české učené spol. 1899, čís. 9.

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1899. 1

> XII. Bohumil Němec:

durch Zug oder Druck anisotrop elastisch werden, entfernt man jedoch
dieselben, wird es isotrop elastisch, so dass mann auch annehmen
muss, dass es elastisch und nicht plastisch ist.

Zu diesen Resultaten, die sicher auf den ersten Blick gewast
erscheinen werden, gelangte ich durch Beobachtung der Form und
Veränderung der hyalinen Plasmaansammlungen (Periplaste) die ich
an den Polen der sich zur Theilung bereitenden Kerne in Überein-
stimmung mit Æosen aufgefunden habe. Dieselben bestehen aus einer
Flüssigkeit, welche mikrochemisch dieselben Eigenschaften zeigt, wie
der sog. Kernsaft.

Die Periplaste zeigen eine bipolare, ovoidale oder ellipsoide
Form. Diese bipolare Form lässt sich durch die Annahme erklären,
dass der hyaline Periplast von einem Cytoplasma umgeben wird,
welches durch Zug oder Druck anisotrop elastisch gemacht wurde
und zwar so, das die Richtung der geringsten Elastizität mit derje-
nigen der Bipolarität übereinstimmt. Wäre das Cytoplasma flüssig,
so könnte mann die Bipolarität des hyalinen Periplastes nur so er-
klären, dass die Oberflächenspannung an dessen Polen continnirlich
geringer bleibt als in der Aequatorialzone. Gegen diese Erklärung
sprechen jedoch folgende, durch Versuche leicht nachzuweisende
Gründe: 1. Durch äusseren Zug oder Druck, dem die Zellen ausge-
setzt werden, lässt sicht die Achse der Bipolarität bestimmen. 2. Nach
Entfernung der Turgeszenz (z. B. durch Plasmolyse, Chloroformirung)
nehmen die Periplaste soweit es ihnen nicht die Zellenmembranen
verhindern, eine kugelige Form an. 3. Mit der Returgeszenz nehmen
die Periplaste wiederum ihre ursprüngliche Bipolarität an. Der letzte
Versuch besagt also, dass in einem Gewebekomplex, wenn dasselbe
turgeszent ist und wenn in demselben bipolare Periplaste vorkommen,
die Zellen auf einander einen Zug oder Druck ausüben. Gegenseitiger
Druck wird hauptsächlich durch relative Entspannuugen der Zellhaut
in gewissen Richtungen verursacht und in ihnen ist der Pflanze auch
ein Mittel zur Regulirung der mechanischen Momente gegeben.

Die achromatischen Fäserchen entwickeln sich an der Pepipherie
oder im Inneren des Periplastes immer meridional, also in Flächen
welche mit der Achse der Bipolarität paralell verlaufen. Da später
die sich neu bildende Scheidewand senkrecht auf die Fäserchen zu
stehen kommt, wird schon durch die Richtung der achromatischen
Spindel auch die Theilungsrichtung bestimmt. Hier bleiben allerdings
die Fälle unbeachtet, wo die Figur passiv ihre Stellung verändert.
An einem anderen Orte mache ich darauf aufmerksam, dass durch

Ueber den Einfluss niedriger Temperaturen auf meristem. Gewebe. 3

Zug und Druck auch dann die Richtung der Fäserchen bestimmt
werden kann, wo kein hyaliner Periplast auftritt. Es scheint also,
dass die Richtung, in welcher sich die Fäserchen entwickeln, nur
derart mit der Form des hyalinen Periplastes zusammenhängt, als beide
durch dieselben mechanischen Momente in gleichem Sinne beeinflusst
werden.

Gewebespannungen sowie gegenseitiger Druck, den Zellen auf
einander ausüben, sind in ihrer Grösse einerseits von der Turgorhöhe,
andererseits von der Membranelastizität abhängig, besonders da voll-
ständige Entspannungen der Zellhäute im meristematischen Gewebe
kaum vorkommen. Ceteris paribus werden Spannungen und Druck
geringer werden, venn entweder der Turgor sinkt, oder die Membran-
elastizität steigt. Wenn unsere Erklärung der Bipolarität des hya-
linen Periplastes richtig ist, so muss sich mit dem Sinken oder
Steigen der Spannungen und des Druckes auch die Form des Pe-
riplastes entsprechend verändern und zwar wird sich seine län-
gere Achse gleichzeitig mit der Verminderung der Spannung oder
des Zuges verkürzen, mit dem Steigen der erwähnten mechanischen
Momente verlängern. Umgekehrt wird man, wenn unsere Auffassung
richtig ist, da, wo sich die Form des Periplastes plötzlich oder we-
nigstens so Schnell verändert, dass an eine Veränderung infolge einer
beträchtlichen Zunahme des hyalinen, den Periplast bildenden Plasma
nicht zu denken ist, auf eine Veränderung in der Turgorgrösse oder
in der Membranelastizität schliessen können.

Derartige Erscheinungen lassen sich nun bei einem plötzlichen
negativen Temperaturwechsel beobachten. Ich führe dieselben an,
weil sie vollständig meine unlängst in diesen Sitzungsberichten ent-
wickelten Anschauungen bestättigen. Ausführliche Mittheilungen über
die Beziehungen zwischen Temperatur und Kern- und Zelltheilungen
werde ich später publizieren.

Turgeszente Wurzeln von Allium cepa, an welchen vorher Tusch-
marken angebracht wurden, wurden mikrometrisch gemessen, sodann
plötzlich im Wasser von höherer oder niederer Temperatur getaucht
und in diesem dann nach 10 oder 30 Minuten gemessen. Es ergab
sich, dass sich die Wurzeln bei einer Übertragung aus Wasser von
-21° C. in solches von 2:59 C. um 1’7—2'9°/, verkürzen.”) Umgekehrt,
wenn die Wurzeln aus Wasser, das eine Temperatur von 25“ C. be-
sass, in solches von 21° C. übertragen wurden, verlängerten sie sich
um 15—32"/,.

?) Es wurden immer 10 Wurzeln gemessen.

1*

4 XII. Bohumil Němec:

Diese Angaben betreffen eine 10 mm lange Zone der Wurzel-
spitze und es wurde dabei nicht Rücksicht auf die relative Vertheilung
der Verkürzung oder Verlängerung genommen. Die erwähneten Län-
genveränderungen könnten durch Turgorschwankungen hervorgebracht
werden. Dass dem nicht so ist, beweisen plasmolytische Versuche.
Wurden an Wurzelspitzen mit Tuschmarken Zonen von ungefähr
10 mm markirt und zwar einerseits bei einer Temperatur von 6° C.,
andererseits von 21° C. und die Wurzeln dann plasmolysiert und
zwar in plasmolysirenden Flüssigkeiten von derselben Temperatur, bei
welcher die markirte Zone gemessen wurde, so ergab sich, dass die
bei niedriger Temperatur (in unserem Falle 6° C.) plasmolysierten
Wurzeln eine viel geringere Verkürzung aufweisen, als bei der hö-
heren Temperatur (21° C.).

Ich werde einen Versuch ausführlicher beschreiben. Von einer
Zwiebel, die zahlreiche Wurzeln in eine Knoppsche normale Náhr-
lösung ausgestrieben hatte und bei einer Temperatur von 18—21° C.
wuchs, wurden Wurzeln abgeschnitten, an deren Spitzen durch Tusch-
marken eine Zone von ungefähr 10 mm (durch 6 Striche, die unge-
fáhr 2 mm von einander entfernt waren) markirt wurde, sodann
einerseits in destilliertes Wasser von einer Temperatur von 21° C.
gebracht, andererseits in solches von 6° C. und in diesem Wasser
nach einer halben Stunde mikrometrisch gemessen. Sofort nach der
Messung wurden die Wurzeln in 10°/, Chlornatriumlösung plasmo-
lysiert und zwar besass die plasmolysierende Lösung für die in dest.
Wasser von 21° C. liegenden Wurzeln ebenfalls eine Temperatur von
21° C. für die im Wasser von 6° C. gemessenen eine von 6° C.. so
dass weitere, durch Temperaturwechsel hervorgerufene Veränderungen
wohl nicht erfolgten. Nach 20 Minuten wurden dann die plasmoly-
sierten Wurzeln abermals mikrometrisch gemessen. T=21°. Länge
der an turgeszenten Wurzeln”) markirten Zonen — 297, der plasmoly-
sierten — 257. Die Verkürzung beträgt also 13:43"/,. T. — 6°. Länge
der turgeszenten Wurzeln — 294, der plasmolysierten Wurzeln 260,
Verkürzung — 11:57°/,. Es wurden dann auch Wurzeln, die sich
'/, St. im Wasser von 6° C. befanden in ein solches von 21° C. auf
10 Min. gebracht, hier gemessen und in einer plasmolysierenden
Flüssigkeit von 21° C. plasmolysiert. Zonen, die an turgeszenten
Wurzeln durchschnittlich 304 Theilchen (30 — 1 mm) lang waren

3) Die Zahlen sind immer Mittelwerthe von 10 gemessenen Wurzeln,
30 = 1 mm.

Ueber den Einfluss niedriger Temperaturen auf meristem, Gewebe. 5

messen dann 253 Th. so dass durch die Plasmolyse eine Verkürzung
von 16:78%/, hervorgerufen wurde.

Man könnte bei einer durch negativen Temperaturwechsel her-
vorgebrachten Verkürzung der Wurzel an eine Erklärung durch Turgor-
verminderung denken, doch machen einen solchen Versuch Copelands *)
Untersuchungen unwahrscheinlich. Andererseits beweisen plasmolytische
Versuche, dass es sich um eine Verminderung der Membrandehn-
barkeit handelt, durch welche sich ungezwungen alle erwähnten Erschei-
nungen erklären lassen. Übrigens wurde ein Einfluss der Temperatur auf
die Membranelastizität resp. auf die Dehnbarkeit derselben schon von
Kolkwitz konstatirt, obzwar es sich in seinen Versuchen um ganz winzige
Unterschiede handelte). Directe Untersuchungen über die Grösse des
Turgors bei verschiedenen Temperaturen ergaben keine auf eine regel-
mässige Turgorveränderung hindeutende Resultate. Konstant waren
nur die schon erwähuten Längenveränderungen sowie die Unter-
schiede in der Verkürzung der Wurzeln. Es wird also wohl an eine
Veränderung der Membranelastizität zu denken sein. Ob es sich dabei
um eine rein physikalische Einwirkung der verschiedenen Tempera-
turen handelt, oder ob ein Einfluss des Protoplasma auf die Zell-
wände anzunehmen ist, mag dahingestellt bleiben.

Es wurde schon hervorgehoben, das eine Veränderung der Form
des bipolaren Periplastes eintreten muss, wenn sich ceteris paribus
entweder der Turgor oder die Membranelastizität verändert. Wir sind
oben zum Resultat gekommen, dass mit einer Temperaturveränderung
auch eine Veränderung in der Dehnbarkeit der Zellenmembranen
vereinist geht. Sinkt die Temperatur, vermindert sich auch die Dehn-
barkeit und es muss sich auch der Druck oder Zug den Zellen in
einem Gewebekomplex auf einander ausüben, vermindern, besonders
weil man eine völlige Entspannung der Membranen unter normalen
Verhältnissen selten aunehmen kann. Es hängt auch von der Grösse
der mechanischen Momente, denen die in der Prophasis befindlichen
Zellen unterliegen, die Form der Periplaste ab, und zwar so, dass
je grösser die induzierten Unterschiede in der Elastizität des
Cytoplasma in zwei auf einander senkrechten Richtungen, die mit
den Richtungen des Zuges resp. Druckes paralell resp. perpendiculär
sind, erscheinen, auch die längere Achse des Periplastes im Ver-

4) Copzzanp, E. B., Über denn Einfluss von Licht und Temperatur auf den
Turgor. Halle, 1896.

5) Korkwırz, H., Untersuchungen über Plasmolyse, Elastizität, Dehnung
und Wachsthum am lebenden Markgewebe. Stuttgart, 1896. p. 40.

6 XII. Bohumil Němec:

hältniss zu der zweiten auf dieselbe senkrecht stehenden Achse länger
ist. Thatsächlich wird in Wurzelspitzen, die in eine niedrige Tempe-
ratur gebracht und in einer dieselbe Temperatur aufweisenden Flüs-
sigkeit konserviert wurden allgemein gefunden, dass der Unterschied
zwischen der Länge der längeren und kürzeren Periplastachse viel
kleiner ist, als in Wurzelspitzen, die bei einer höheren Temperatur
wachsen und konservirt werden.

Fig. 1—6 aus einer Wurzel von Allium cepa, die aus 21° C.
in 5:7“ auf 45 Min. versetzt wurde und in Chromessigsäure derselben
Temp. konservirt wurde. 7—9 aus einer Wurzel von Vicia faba, die
aus 20° C. in 0° C. übertragen und nach 23 Min. in Pikrineisessig-
schwelelsäure von 0° C. T. konservirt wurde.

Man findet bei Wurzeln, die sich eine Zeit lang in einer nie-
drigen Temperatur (0°—6°) befanden, oft fast ganz kugelige Peri-
plaste (Fig. 1.) und merkwürdiger Weise bilden sich schon an diesen
Periplasten auch die Fäserchen aus. Dieselben verlaufen nicht so
regelmässig von einem Pole aus, wie dies in Wurzeln die sich in einer
Temperatur z. B. von 20° C. befanden, geschieht, vielmehr entstehen
dieselben nur monaxial, ohne an den beiden Polen zu einem Punkte
zu konvergiren (Fig. 2.). Ofters sind derartige Figuren polar hetero-
morph ausgebildet (Fig. 3.).

Ueber den Einfluss niedriger Temperaturen auf meristem. Gewebe. 7

So betrug in einer Wurzel, die bei 21° C. gewachsen ist bei
30 mikrometrisch gemessenen Figuren die längere Achse (die. kür-
zere — 1) des noch hyalinen Periplastes 1.07—1.62, bei 24 Peri-
plasten, an denen sich schon Fäserchen zu bilden begannen 1:3—23.
Hingegen beträgt die längere Achse bei Figuren in der Wurzelspitze,
welche bei einer Temperatur von 20° C. wuchs und dann plötzlich
auf 45 Minuten in ein Wasser von 5'7° C. versetzt wurde bei 20 ge-
messenen hyalinen Periplasten 1—1'22 (die kürzere = 1), bei Peri-
plasten, die schon meridional verlaufende Fäserchen zeigen 107—1:72
(13 Messungen). Auch die Mittelwerthe zeigen, dass die Periplaste
in Wurzeln, die bei einer niedrigen Temperatur konservirt wurden
sehr kurz sind (kürzere Achse = 1) Längere =

hyal. Peripl. Peripl. mit Fäserchen
bei 21° C. 1'32 178
bei 5:7 C. 1:09 1:56

Dass eine starke Temperaturerniedrigung entweder den Kern-
und Zelltheilungsprozess hemmt oder sogar einstellt, geht zu Genüge
aus den Versuchen von O. HrRrwrc“) hervor, die an Æchinodermen-
Eiern ausgeführt wurden. Nach den Angaben dieses Verfassers ver-
schwinden an den Figuren die Strahlungen und Fasern, die sich in
eine körnige Masse umwandeln, wenn die Eier 15—30 Min. auf
1’—4° C. abgekühlt werden.

Meine Versuche bestättigen Hertwigs Angaben. Wurden Wurzel-
spitzen von Allium oder Vicia plötzlich auf 0% C. abgekühlt und nach
20 oder 23 Min. konservirt, so fand man besonders bei Vicia die
Fäserchen entweder ganz verschwunden oder in eine körnige Masse
umgewandelt (Fig. 9.), oder sie waren unregelmässig in der Periplast-
höhlung vertheilt (Fig. 8.). Die Figuren zeigten überhaupt unregel-
mässige Formen (Fig. 7, 8, nur die Prophasen mit noch erhaltener
Kernmemban waren normal.

Bei Allium war der Einfluss der niedrigen Temperatur (0° C.)
nicht so auffallend, wie bei Vicia. Interessant ist jedoch, dass öfters
an den Polen der Figuren kleine Körnchen erscheinen, die erythro-
phil sind und sonst Eigenschaften wie die Nucleolen zeigen. Gegen
Pepsin- Salzsäure, conc. Salzsäure und conc. Kalilauge verhalten sie
sich eben so, wie die Nucleolen. Es lässt sich direct verfolgen, dass
sie in körnigen Plasmaansammlungen entstehen, die man während
der Metakinesis an deu Polen trifft und welche ich als Umwandlungs-

S) HerrwiG, O., Experimentelle Studien etc. Jenaische Zeitschr. 1890.

:
|
i

u

N

8 XII. Bohumil Němec:

producte der Mantelfasern gedeutet habe. Die erwähnten Kórperchen
entstehen zuweilen auch an den Polen in normalen Wurzeln, doch
treten sie als Folge einer genügenden Temperaturerniedrigung bei
der überwiegenden Mehrzahl der Figuren (Metakinesis) auf.

DrmooR“) hat eine Ähnliche Erscheinung für Tradescantiahaare
beschrieben. doch deutet er seine Befunde so, dass es sich um Cen-
trosomen handelt, die durch Temperaturerniedrigung sichtbar gemacht
werden. Ich bin überzeugt, dass es sich auch in seinen Versuchen
um Nucleolen handelte. die an den Polen der Figuren durch Um-
wandlung der achromatischen Fäserchen entstehen.

Es ist aus den mitgetheilten Ergebnissen ersichtlich, dassdurch
eine genügend starke Temperaturerniedrigung die Kerntheilung sistirt
werden kann, ebenso, wie es Herrwıc angibt. Die Fäserchen werden
körnig und zerfallen in eine Masse, in welcher dann nucleolen-
förmige Kôrperchen entstehen können. Bei einer schwächeren
Temperaturerniedrigung (von 21° auf 4°, 57° oder 6° C.) geht die
Theilung zunächst weiter, sowohl bei Allium als auch bei Vicia. In
meinen Versuchen bildeten sich auch bei diesen niedrigen Tempera-
turen (4°—6°) normale Zellplatten und Scheidewände aus. Es werden
jedoch Prophasen in der Weise alterirt, dass sie sehr langsam zum
Aequatorialstadium sich umwandeln können, so dass man 35 Min.
nach der Temperaturerniedrigung (von 20° auf 57° C.) in einer
Allium-Wurzeln sogar um 40°/, mehr Prophasen findet, als in einer
normalen bei 20° wachsenden. Aber man findet auch absolut mehr
Prophasen in einer abgekühlten als in einer normalen Wurzel und
zwar für die angegeben Verhältnisse etwa um 15°/,°) mehr. Es häufen
sich also so zu sagen die Prophasen an; die Prozesse, die zur Pro-
phasenbildung führen, werden nicht viel von der Teraperaturerniedrigung
affıziert, ebenso auch nicht die Metakinesis und Zellplattenbildung.
Viehlmehr wird die Bildung der Aequatorialplatte verzögert und
dies führt zu der erwähnten Anhäufung von Prophasen.

Interessant ist auch der Umstand, dass ruhende Zellen schon
bei einer 45 Minuten andauernden Temperaturerniedrigung von 20°
auf 57° amoeboide Formen zeigen und zwar sowohl in der eigen-
tlichen Wurzelspitze (Fig. 4), als auch in den Calyptralzellen (Fig. 5),

„wo die Deformation der Kerne noch auffallender auftritt.

DrmooR fand in seinen Versuchen, dass in Tradescantiahaaren,

7) Demoor, J., Arch. de Biol. T. 13, 1895
S) Nähere Angaben werden in der definitiven Arbeit publiziert werden.

Ueber den Einfluss niedriger Temperaturen auf meristem. Gewebe. 9

die plötzlich auf 3—4° C. abgekühlt wurden, die Kerntheilung fort-
schreitet, trotzdem die Plasmaströmung sistiert ist. Es soll jedoch
die Ausbildung der Zellmembran unterbleiben. Auch in meinen Ver-
suchen, wo die Wurzel von 20° bezw. 21° C. auf 4°, 5:7“ oder 6°
abgekühlt wurde, weisen die Kerntheilungen keine Abnormitäten auf,
die Scheidewände werden aber ganz normal gebildet. In Versuchen,
wo die Wurzelspitzen auf 0“ plötzlich abgekühlt wurden, geht die
Kerntheilung bei Allium zunächst normal weiter, bei Vicia faba wird
sie jedoch sistiert, es verfallen die achromatischen Fäserchen einer
eranulären Degeneration, (Fig. 9), und zwar bei Figuren, die alle
möglichen Theilungsstadien vorstellen. Trotzdem waren die Wurzel-
spitzen nicht abgestorben, denn wenn sie nach 23 Minuten aus 0“ in
20° C. wieder zurückgebracht wurden, wuchsen sie weiter, allerdings
langsamer als Wurzeln, die diesen Temperaturwechsel nicht zu erleiden
hatten. Von 20 gleich entwickelten Wurzeln von Vecia faba, die
6cm lang waren, wurden 10 in Sägespänen bei 20° wachsen gelassen,
10 auf 23 Min. in Wasser von 0° C. gelegt und sodann 5 von ihnen
in Sägespäne bei 20° C. wachsen gegeben, 5 andere konserviert und
untersucht. Nach 24 Stunden zeigten die ersten 10 Wurzeln einen
mittleren Zuwachs von 21 mm, die 5 Wurzeln, welche auf 23 Min.
abgekühlt wurden, einen solchen von nur 6 mm. Sie waren also be-
schädigt, aber nicht getödtet. In den folgenden 24 St. haben sich die
Zuwächse ausgeglichen. In den konservierten und untersuchten 5 Wur-
zeln waren «die meisten Figuren (die allen Stadien zugehören) ein-
gestellt, denn die Fasern waren fast alle degenerirt und granulirt.
Und dennoch war das Cytoplasma noch lebendig. Diese Versuche
zeigen, dass die Theilungsprozesse nicht das Leben des Cytoplasma
überdauern müssen, dass sie vielmehr sistiert werden können, ehe
das Plasma abstirbt.

=

Verlag der kön. bôhm. Gesellschaft der Wissenschatten. — Druck von Dr. Ed. Grégr in Prag. 1898

-

ples 54

=
en =
a
«
ne
2 a
“ 5
\ =
ed
en
©
1
M
M 1 k

LE
E)

aa

ae

”

“

ji

XIII.

Die Verbreitune der Torfmoose (Sphagnum).
Von Prof. Dr. Johann Palacký in Prag.

(Vorgelegt den 10. Mürz 1899.)

Die Torfmoose geben ein ziemlich gutes Bild eines kosmopoli-
tischen, aber hygrophilen Geschlechtes, das zugleich eine Familie
bildet. Sie sind überall fast, wo die Grundbedingung vorhanden —
stehendes Wasser im Untergrund — sie fehlen deshalb allen trockenen
Gegenden, nicht nur den Wüsten, den Canaren, Capverden, Sinai
(Bové), Dakota, so Centralasien, wo Roxairz von allen Kryptogamen
nur Usnea barbata fand. In den Tropen sind sie darum seltener, da
dort das Untergrundwasser bald verdunstet.

Aber sie fehlen auch z. B. den Kerguelen, Südgeorgien, der
arktischen Tundra — der Polytrichumtundra wie der Flechtentundra
— ebensogut wie den Koralleninseln, Sokotora, der indischen Niederung,
den meisten Bergen Centralafrikas (wo nur 4 Species vorkommen)
und kurz überall, wo der Grundwasserstand nicht konstant ist.

Dass ihre Häufigkeit nicht mit der Regenmenge allein zusammen-
hängt, zeigen die Khasiaberge, wo trotz des Regenmaximums der
Erde nur 4 Torfmoose vorkommen.

Das Maximum der endemischen Arten fällt nach Brasilien, wo
41 endemische Arten vorkommen (aus 49), neben den fast kosmo-
politischen acutifolium, eymbifolium, subsecundum und cuspidatum,
wozu man auch wohl recurvum rechnen darf.

Sonst fehlen sie nirgends an geeigneten Orten, nicht z. B. auf
pelagischen Inseln wie St. Helena (lend.), St. Paul (1end.), Amsterdam
(2), Sandwichsinseln (3end.), Azoren (6, 1end.), Madeira (1), Teneriffa
(1), Rodriguez (1), Mauritius (5), Bourbon (7), Samoa (1end.), Island (2),

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1899. 1

2 XIII. Johann Palacký:

Chatham, Campbell, um von len kleinen arktischen Inseln (S. Georg,
Pribylov) zu schweigen.

Ihre Verbreitung widerspricht aber den allgemein angenommenen
Rogionen. Es gibt keine palaeotropischen oder neotropischen Moose,
ja keine antarktischen oder palaearktischen, denn von 34 nicht ende-
mischen Moosen Europas (die meist nur im Westen vorkommen),
sind 32 auch in Nordamerika. (P. sedoides der Bretagne ist nicht
bei Panisu.) Eine grössere Anzahl nordamerikanischer Moose (10), über-

greift auf die südlichen, antarktischen Gegenden — 8. rigidum vom
arktischen Amerika bis Florida und Kalifornien, dan. nach Tas-
manien — nicht nach Mittel- und Südamerika!

Von den 230 Species der Torfmoose, die Parisx, dem wir hier
folgen, aufzählt, sind 38 in Europa (5 end.), 44 in Afrika (36 end. —
ohne die antarktischen Inseln), 37 in Australien und Oceanien
(31 end.), 40 in Asien (25 end.), der Rest in Amerika (123), von
denen 57 auf den Norden (19 end.), auf Mittelamerika und die An-
tillen 18 (7 end.), und 65 auf Südamerika (50 end.) entfallen.

Man sieht, dass nur wenige Species weiter verbreitet sind und
dass die lokalen Species dominiren. Aber die weiter verbreiteten Species
haben eine Menge von Varietäten und Formen, ohne z. B. Rôrz
zu folgen, der allein für Nordamerika 36 Formenreihen, 373 Varietäten
und 325 Formen aufzählt. Vielleicht ist der Artbildungsprocess, der
Polymorphismus noch nicht abgeschlossen, oder die „individual
variability“ grösser, als man früher annabm. Paris sagt freilich
(p. 1176) tot specimina quot nomina.

Leider lässt uns hier die Palaeontologie im Stiche, soviel aber
wissen wir, dass die Torfmoose präglazial sind: S. Ludwigii im
Rheinischen Tertiär. Eine phylogenetische Gruppirung der Arten ist
noch ein Postulat der Zukunft, ebenso könnte auch ein Polymor-
phismus ausserhalb Westeuropas und Nordostamerikas nachgewiesen
werden.

Heute kennen wir ausser Westeuropa mit Nordostamerika und
Brasilien nachstehende bedeutendere Centra.

I. Afrika. 1. Das Cap 12, von denen S. pappeanum bis in
die centralafrikanische Seenregion reicht, S. Bordasii nach Mauritius,
Transvaal hat 2, Natal 3 (lend.). 2. die Maskarenen, Madagaskar 18
end., Bourbon 7, (4end), Mauritius 4, H. tumidulum (Mad. Bourb.)
auch auf Rodriguez, S. eymbifolium hat die var. patens auf Bourbon,
obtusiusculum ist auf den Maskarenen und Madagaskar, cuspidatum

Die Verbreitung der Torfmoose (Sphagnum). 3

ist auf Madagaskar. Das tropische Afrika hat wenige Species, 4 in Ost-
afrika, 2 im Westen, Nubien, Angola, Mosambik je 1 endemische Species.

Nordafrika ausser den angeführten Inseln, hat nur 2 weiterver-
breitete Species, acutifolium und subsecundum.

II. Ebenso arm ist das gleichfalls xerofile Asien. In Malaisien
sind 7, in Java 2 end., 3 Borneo 3 end., 2 in Sumatra (lend.), sie
bilden das erste Centrum (1 javanische Species — das weitverbreitete
cymbifolium ist auch in Banka), $. gedeanum in Java und auf den
Khasiabergen, Junghuhnianum dort, Philipinen, Sikkim,

III. Ein zweites Centrum bildet der Osthimalaja: Sikkim 6,
Khasia 4, Assam 2, Junnan 3, von wo sie bis Indien (Griffithianum),
Ceylon lend., Birma (cuspidatulum), China lend., Molukken lend.,
auf die Philipinen (lend.) reichen. Nepal hat S. acutifolium.

IV. Im Norden ist Japan reicher 8 (2 end.) aber Sachalin
hat I (cymbifolium), Kamtschatka 1 (Austini v.), das Amurland 1
(squamosum, Maxrmowrcz noch acutifolium). Reicher ist Westsibirien
5, aber an europäischen Species (das Kolymagebiet Angstrómi),
aber während der Kaukasus 5 derselben besitzt, Syrien 8. acuti-
folium, hat Kleinasien 1 endemische Species batumense, die einzige
in Westasien.

V. Auffällig ist das Reichthum Australiens 12, (6end.), Tasmaniens
13 (6end.) und Neuseelands 10 (Tend.), von wo sie auf die Chathami
(lend.), Campbellinsel 2, auf den Sandwichsinseln (JáceR 3end. und
cymbifolium), Samoa lend. und den Vitiinsela Send. sich ausbreiten. Die
merk würdigste Verbreitung hat S. dubiosum var. excl. Südaustralien
und Neufundland. S. acutifolium ist in Neuseeland, cuspidatum dort
und in Queensland, cymbifolium in Australien und Tasmanien, re-
curvum in Neuseeland, rigidum in Tasmanien, subsecundum in beiden,
die übrigen Species sind endemisch.

VI. Amerika ist wie gewöhnlich der formenreichste Welttheil,
wenn auch der Nordosten Westeuropa gleicht (s. 0.). Schon Grönland
ist exuberant reich mit 8 Species; S. acutifolium, fimbriatum, Girgen-
sohni, Lindbergii, recurvum, (Jäger tenellum v. rubella — non P.)
spectabile, squarrosum v. Mit Labrador beginnen (16) S. Austini v.
eymbifolium, fuscum, Garberi, (labradorense), medium, molluscum
papillosum — (Pylaisii, rigidum, Rüssowii, subnitens, subsecundum v.
tenellum, teres, (tenuifolium end.), Warnstorfii — mit Neufundland nur
S. euspidatum, dubiosum (s. w.), Duseni (Anticosti), nitidum (end.),
quinquefarium, sedoides (Jäger — non Parısm), Waghornei end.) — we-
nige südlicher (affine Canada), contortum (Canada), cyclofyllum (New

1*

4 XIII. Johann Palacký:

Jersey), laricinum (Massach.) mendocinum (dto.), molle (New Jersey),
Můlleri (New Jersey), neglectum (Mass.), sedoides (New York P.), Wul-
fianum (Maine).

Man sieht deutlich den Zusammenhang mit der Eiszeit, wenn
man eine Karte der Verbreitung derselben ansieht. Auffällig ist die
Armuth der Mitte*) Nordamerikas, ja der Alleghanies, während der
relative Reichthum des Westens in den Regenverhältnissen seine Be-
sründung findet. So sind endemisch S. Bolanderi, microfyllum in Cali-
fornien, Klingeraefii in Washington, Vancouveri (dort); doch bleibt
trotz der 17 Species, die dem Osten und dem Westen gemeinsam sind,
der Westen mit 20 Species hinter dem Osten zurück, der 19 nicht ende-
mische Species allein hat und an endemischen (ausser den schon er-
wähnten) dasyfyllum (Connecticut), Fitzgeraldi (Florida), Langloisii
(Louisiana), mobilense, Mohrianum (Alabama), orlandense (New Jersey,
Florida), simile (Wisconsin), tenerum (N. Jersey, Connecticut), xero-
filum (Alabama) — somit 49, abgesehen von den südlichen trinitense
(Florida), mierocarpum (N. Jersey — Mississippi).

Dagegen ist das xerofile Mexiko arm, welches sonst die nord-

amerikanischen Species fortsetzt, da gerade in der Terra fria und

templada des Nordens Trockenheit vorherrscht, während die feuchtere
Ostküste tropisch ist. Wir finden nur S. flavicans aus Oaxaka (end.)
platycladum (end.) und mexicanum (mit Haiti gemeinsam), da doch
im Ganzen die mexikanischen Moose genügend bekannt sind. Reicher
sind schon die Antillen, selbst Mittelamerika, end. S. costaricense (S.
pseudomedium aus Guatemala) weil feuchter — insbesondere die
östlichen Antillen trotz ihrer Kleinheit, so haben Cuba nur S. Wrigthii
(mit Guadelupe), eymbifolium (mit Jamaika), Haiti mexicanum (S. 0.)
und meridense (mit Trinidad s. w.), Guadelupe aber (9) cymbifolium,
erythrocalyx (sonst südamerikanisch), portoricense (p), guadelupense
end., Herminieri, Husnoti, Lesuerii, sparsifolium (Wrigthii) und Tri-
nidad e. antillarum, dann cuspidatum, meridense (mit Südamerika),
trinitense (mit Florida). Portorico hat seine Species (end. bei Jácep)
mit Guadelupe und New Jersey gemein, Martinika guadelupense
(auch in Brasilien).

Aehnlich sind die Verhältnisse in Südamerika. Die trockene

*) So hat z. B. die Davisstreit bei Tayror nur 3 acutifolium, fimbriatum
und tenellum (v. versicolor — rubellum Wilson). Naxes brachte keine. — Dickie
hat vom Lancastersund nur S. acutifolium; dasselbe hat z. B. die exped. Long.
allein. Mitten hat unterdem 49° Parallel nur S. acutifolium vom Saskatschawan
u. Winipeg.

Die Verbreitung der Torfmoose (Sphagnum). 5

Westküste scheint (bis auf Chile) ihrer zu entbehren. In Brasilien
scheiut der Südosten am reichsten (Minas Geraes z. B. guadelu-
pense), St. Catharina, Goyaz, Rio, aber auch Serra do Itatiaia (end.
densum, minutulum, ellipticum, itatiaiae, pseudoacutifolium, pumilum,
rotundatum, rotundifolium, subovalifolium), ja der Itacolumi hat zwei end.
Species Itacolumense und vesiculare — was für eine lange ungestörte
Entwicklung im Sinne der Barrscnex Hypothese spricht, da Brasilien
keine schwere Eiszeit durchmachte. Darum hat Brasilien auch nur
eine geringe Anzahl von nicht endemischen Species: acutifolium, cuspi-
datum, cyclofyllum, eymbifolium, erythrocalyx, medium, recurvum,
sparsum, subsecundum, Weddelianum, meist weitverbreitete Species
bis auf Weddelianum (in Peru), sparsum (N. Granada), erythrocalyx
(Peru, Bolivia, Guadelupe).

Guyana hat bei ScnomBuRGk S. palustre (S. cymbifolium), Para-
ouay hat end. S. flaceidum.

Die Anden sind keineswegs reich: acutifolium (von N. Granada
bis Chile und Argentinien), das einzige bei Hunsornpr (Quindiu), ar-
boreum end. Peru, Chilense (end. Valdivia), coryfeum (end. N. Gra-
nada), cymbifolium (N. Granada, Quito, Chile), erythrocalyx (Bolivia,
Peru), flavicaule Venezuela, Peru, gracilum end. Bolivia, limbatum
Venezuela, longifolium (Bolivia Mandon 1602), medium (Peru, Chile),
meridense (Venezuela v. Columbia, N. Granada, Bolivia), recurvum
(Bolivia— Columbia), sparsum (N. Gran.), subrigidum (Ecuador), Wallisii
(end. N. Gran.), Weddelianum (Peru) — aber noch Mrrrex hatte seiner-
zeit nur 14 in Südamerika und es könnten sich noch welche finden.

Das antarktische Südamerika (Patagonien, Fuegien, Magellanien
hat 6: cuspidatum Patagonien, Stateni., Cap Horn, Falklandsi., cymbi-
folium v. Magellanien, fimbriatum Magellanien, Falklandsi., Hermitei,
medium (Patagonien), recurvum Hermitei., Magellanien, squarrosum
v. (?) Magellanien, endemisch nur undulatum (Patagonien), sonst
lauter Kosmopoliten.

Die europäische Verbreitung setzen wir als bekannt voraus und
erwähnen nur, dass viele der mit Nordamerika gemeinsamen $Secies
sich auf den oft äussersten Westen beschränken — so auriculatum
England, Austini England, Schweden, Deutschland, Ardennen, con-
tortum Belgien, Deutschland, Duseni (Lappland Algäu, Belgien),
laricinum Skandinavien, Livland Algäu, Lindbergi Lappland, Sudeten,
Steiermark (Bäreninsel), mendocinum (Lappland, Steiermark, Belsien),
molle Schweden, Belgien, neglectum Skandinavien, Westfalen, papil-
losum (Skandinavien, Frankreich, Rüssowi Deutschland, teres Lappland,

|

6 XIIL Johann Palacký:

Niederland, Wulffianum Lappland, Livland, Finnland, Esthland und
das bereits erwähnte sedoides. Man sieht die Wirkung der Eiszeit.
Auch von den end. Species ist 1 in Westphalen, 2 sind in England.
Bekanntlich ist der Südosten trocken. Spitzbergen hat bei Parısn
noch 6 subkosmopolitische Species, die Bäreninsel 2.

Nachtrag

Das Repertoire sphagnologique von J. Carpor (Autun 1897) hat
228 (229 mit Kegelianum) Species von denen 4 dem Autor + C. MurLER
selbst zweifelhaft erschienen, da die Ex. unvollständig waren. (Ke-
selianum, brachybolax, suberythrocalyx, subbrachycladum), was auch
von trachyacron gilt Es sind 21 Species (bei Parisn) verschwunden —
4 durch Umtaufung, der Rest durch Zusammenziehung — 3: hvmeno-
fyliofilum, submolliculum, Klinggräffi fehlen ganz bei Carvor. Dagegen
sind 17 neue Species angeführt.

Im Ganzen Ändert sich wenig an dem Bilde, nur sind die euro-
päischen Standorte reicher angegeben — neu ist S. Zikendrahti W.
von Moskau. Dagegen wird S. sedoides zu Pylaisi gezogen, tenerum
fand man bei PaArısn. Sonst ob robustum — Rüssowi, riparium —
spectabile, Můlleri = molle, Austini, affine — imbrieatum, rufescens —
p. subsecundi, neglectum, contortum = laricinum — ist geographisch
gleichgiitig, platyphyllum ist europäisch-nordamerikanisch wie obesum,
mendocinum wird für Europa geläugnet und turfaceum W. von der
Tuchler Heide angeführt. S. inundatum (p. rufescens) ist in Europa
und Neufundland. S. centrale ist von Perm bekannt! Siebenbürgen
hat S. quinquefarium, wie Galizien. Die kosmopolitischen Species haben
weitere Verbreitung: cuspidatum Japan, Madagascar, Queensland,
Brasilien, Chiloe, Belgien, Sandwichsinseln, imbrieatum von Batum,
Chiloe, Beringsstrasse imbričatum, Japan, Chile, Sibirien etc.

Gestrichen werden dubium von Neufundland, Bordasi aus
Australien, Subrigidum von Ecuador, Moorei von Neuseeland. Die
Azoren erhalten S. nitidulum (end. in den Warmquellen), Madeira
S. rigidum,

Aus Afrika wenig Neues: S. rufescens von Tunis, Madagaskar
S. Rehmanni (verliert mucronatum — tumidulum). Auch Australien
und Oceanien haben nur die bereits erwähnten Veränderungen bis auf
S. vitianum CM (neu) und Reichhardti auf den Vitiinseln. Asien hat
hauptsächlich im Norden (Sibirien) mehr Species, fimbriatum, medium.

Die Verbreitung der Torfmoose (Saphgnum).

=

robustum, riparium, Wulffianum, platyphyllum — Japan hat neu cuspi-
datum, papillosum, molluseum, S. seriolum (Sumatra) wird zu S. sericeum
gezogen. Die Hauptveränderungen betreffen Amerika.

Es verliert Klinggräffi, dubiosum, sedoides, Lesuerii (= antil-
lanum), trinitense (— cuspidatum), longifolium (recurvum), subpulchri-
coma (recurvum); gewinnnt aber 10 neue Species brachycladum, con-
flatum, subbrachycladum, suberythrocalyx Brasilien, tricladum Guate-
mala, Tonduzii Costaia, Orbignyanum Peru, falcatulum Fuegien, Trigeri
Trinidad, plicatum Norden (Florida, Luis.) Ludovicianum (p. cym-
bifohi ebendaselbst). Merkwürdig ist S. Fitzgeraldi in Florida auf Palm-
blättern und Palmstrünken !

Verlag der kön. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr in Prag

RP RES

XIV.

Ueber einige Modificationen des Epithelgewebes
(Schmelzpulpa der Wirbelthier-Zahnanlage, die Horn-
zähne der Cyclostomen, die Epidermis von Ophidium

barbatum ete.)

Von Dr.F.K. Studniökain Prac.
Mit 17 Abbildungen im Texte.

(Vorgelegt den 10. März 1899.)

Die Reihe verschiedener Modificationen des Epithelgewebes, wie
sie durch die vergleichend histologische Forschung bekannt gemacht
wurden, ist enorm gross. Wenn wir auch im voraus alle jene Fälle
ausschliessen, wo aus dem ursprünglichen Epithel sich andere selbst-
ständige Gewebe herausbilden, — denn am Ende stammen doch alle
Gewebe des Thierkörpers von Epithelien her, — so wären da noch
verschiedene Sinnesepithelien, verschiedene drüsige Umwandlungen des
Epithels und andere Modificationen, durch die es zu gewissen höheren
Funktionen specialisirt wird, zu nennen. Aber auch solche Fälle wollen
wir hier nicht berücksichtigen, sondern nur jene, in denen der in-
differente Charakter der Zellen mehr oder weniger erhalten bleibt,
oder wo die Zellen eher die Funktionen von Stütz- oder Bindege-
webezellen übernehmen, und besonders solche Fälle, in welchen die
Zelle durch zu gewissen Zwecken erfolgende Erweiterung der Inter-
cellularlücken weiter von einander gerathen, so dass sie statt der
normalen kurzen Intercellularbrücken mittels langer fadenförmiger
Fortsätze verbunden sind. Der Zellkörper nimmt in solchen Fällen
eine eher sternförmige Form an, ist im Verhältniss zu den Fortsätzen
klein, und die ganze Gestalt solcher Zellen ist derjenigen der Binde-
gewebezellen sehr ähnlich. Vom theoretischen Standpunkt aus betrachtet

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe 1899, 1

2 XIV. F. K. Studnička:

sind solche Fälle sehr interessant. Ebenso wie sich die Bindegewebe-
zellen zu einem Parenchym ordnen können, wie wir das an einem
Vorknorpel oder einem Parenchymknorpel sehen, kann sich wieder
der in der Regel enge Verband der Epithelzellen auflösen. Man sieht,
dass jene Passus in der Definition der Epithelien, dass sie „aus-
schliesslich aus neben einander gestellten Zellen, die unter einander
verlöthet sind“, bestehen, (z. B. Ranvıer in seiner Histologie, deutsche
Ausgabe, 1888 pag. 220) nicht immer zutreffend ist. Es muss gleich
bemerkt werden, dass solche Modificationen bei den Thieren überhaupt
und insbesondere bei den Wirbelthieren, mit welchen wir uns speciell
beschäftigt haben, sehr selten sind. Auch die Angaben, die man in
der Litteratur über solche Fälle finden kann, sind sehr selten und
unvollständig, so dass hiemit das Erscheinen dieses Beitrages zur
Kenntnis jener Modificationen entschuldigt sein wird.

Nur mit einer einzigen von den betreffenden Modificationen des
Epithelgewebes haben sich die Histologen bisher eingehender be-
schäftigt; es ist das die bekannte Schmelzpulpa der Zahnanlage der
höheren Wirbelthiere, speciell der Säugethiere. Das aus sternförmigen
Zellen bestehende eigenthümliche Gewebe wurde früher, bevor es
KoLLIKER als zu dem Epithel gehörend bezeichnen konnte, für eine
Art von Bindegewebe gehalten. Seit jener Zeit wurde es mehrmals
untersucht, und in jeder speciellen Histologie der Zähne findet man
eine Beschreibung desselben.

In diesem Falle handelt es sich um ein bald untergehendes
embryonales Gewebe, was auch von dem Falle gilt, den unlängst
BrLocHmANy (97) beschrieben hat, und der sich an die Epidermis-
bedeckung des Dorns von Spinax niger bezog.') Viel wichtiger
jedoch werden für uns jene Fälle sein, wo es sich um Gewebe des
erwachsenen Thierkörpers handelt.

Dass in den Hornzähnen der Cyclostomen und zwar direct unter
der Hornkappe derselben ein aus sternförmigen Zellen bestehendes
Gewebe zu finden ist, davon wurden in den die Anatomie dieser Zähne
besprechenden Abhandlungen einzelne Angaben gemacht. Eine speciel-
lere Bearbeitung hat dieses Gewebe bisher jedoch nicht erfahren, und
so wird unsere Beschreibung vielleicht die erste sein.

An die Darstellung der Verhältnisse des Epithels in den Horn-

1) Brocumann vergleicht es mit einem ähnlichen Gewebe, das bei den Ce-
stoden vorkommt. Seine Abbildung zeigt sternförmige Zellen, die sich mittelst
ihrer Fortsätze verbinden und so ein Netz bilden.

Ueber einige Modificationen des Epithelgewebes. 3

zähnen werden wir auch jene der Epidermis von Ophidium barbatum,
deren Bau sehr eigenthümlich ist, anschliessen. Einige Worte werde
ich endlich auch einem Falle einer Modification des einschichtigen
Epithels (die Kiefer der Cephalopoden ausscheidende Epithelien)
widmen.

Neben den Epithelien mit sternförmigen Zellen haben wir auch
grosszelige Modificationen des Epithelgewebes, wie wir solche in dem
bekannten Pokalzellenkegel der Hornzähne von Myxine finden. Obzwar
unser Material zu einer ganz erschöpfenden Bearbeitung dieses Ge-
webes nicht genügt (man musste da auch die Maceration des Gewebes
benützen), so glauben wir doch durch den Befund einiger neuer That-
sachen die Kenntniss desselben fördern zu können.

I. Das Gewebe der Schmelzpulpa der Zahnanlage der Wirbelthiere.

Da die allgemeinen Verhältnisse dieses Gewebes als bekannt
vorauszusetzen sind, werden wir nur auf einige Eigenthümlichkeiten
hinwisen, die uns hauptsächlich zu einem Vergleiche mit dem weiter
unten zu beschreibenden Verhalten in den Hornzähnen dienen sollen.

Aus der Litteratur eitiren wir die Arbeiten von TomEs, Warp-
EYER (70), EBNER, CHaBRY und Rose.

Wir selbst haben das Gewebe bei Tropidonotus (Eizahn), Lacerta,
Canis, Bos und Homo studirt, und haben auch unsere Sammlung der
Serienschnitte durch die Köpfe verschiedener niederer Wirbelthiere
durchgesehen.

Bei den niederen Wirbelthieren, so den Fischen und Amphibien,
finden wir in dem Schmelzorgan nur dicht liegende kleine Zellen;
doch trifft man auch Ausnahmen von dieser Regel an. Wir machen
z. B. auf das Verhalten aufmerksam, das wir bei Ophidium barbatum,
einem Teleostier gefunden haben. Das Schmelzorgan besteht aus zwei
Schichten von Zellen; die äusseren haben eine etwa kubische Form
und liegen dicht neben einander, die inneren, die mit den äusseren
hie und da mittelst intercellularen Brücken in Verbindung stehen,
liegen mit ihren Körpern dicht neben einander; doch laufen sie
in einem langen, am Ende fadenförmigen und mit einem kleinen
Knopf endigenden Fortsatz aus. Die einzelnen Fortsätze sind wieder
mittelst Intercellularbrücken unter einander verbunden. (Fig. 1.)

Bei Tropidonotus, und zwar in dem Eizahn der Embryone
(Fig. 2.) finde ich schon eine Andeutung der Schmelzpulpa. Die

1*

4 XIV. F. K. Studnička:

spärlichen Intercellularbrůcken sind ziemlich in die Länge ausgezogen,
so dass eine Ähnlichkeit mit den von den Säugethieren bekannten
Verhältnissen nicht zu verkennen ist. Noch mehr an diese errinnert
der Befund in dem Schmelzorgan der Lacerta (von uns wurde Lacerta
vivipara in dieser Beziehung untersucht).
Bei den Säugethieren erst bekommt die Schmelzpulpa ihren be-
kannten Habitus. Bei dem Menschen sind die Zellen bekanntlich
sternförmig, und mittelst langer fadenförmiger Fortsätze verbunden.
In der Zahnanlage von Bos taurus kann man sehen, dass die Zellen |
nicht etwa durch fadenförmige Fortsätze, wie man das erwarten
könnte, sondern durch ganze Lamellen verbunden sind, auf die Weise,
wie das unsere Fig. 3 darstellt.) Unsere Fig. 4. zeigt eine andere

Stelle desselben Praeparates, in der die Zellen und ihre Fort
sátze nicht durch einen mit ihnen parallel verlaufenden, sondern
durch einen auf ihre Richtung senkrechten Schnitt getroffen wurden.
Man sieht aus unseren Abbildungen, dass die Zellen oft förmlich
verschmelzen, denn auch mit der Hilfe der stärksten Vergrösserungen
kann man keine Grenze zwischen ihnen entdecken. Der Körper der
Zelle ist aus einem dichten Plasma gebaut, an dem sich keine äussere
Zone (Exoplasma) differenzirt. Der Kern ist entsprechend dem ganzen
Körper der Zelle klein. Die ganze Zelle hat den Habitus einer Binde-
gewebezelle.

Der Raum zwischen den Zellen ist von einer halbflüssigen Sub-
stanz erfüllt, oft lässt sich jedoch an unseren Praeparaten (an dünnen
Schnitten) das Vorhandensein einer solchen kaum nachweisen. Eine
weitere intercellulare Structur ist nicht zu finden.

3) Die dunklen Linien auf der Abbildung sind Querschnitte der Lamellen,
die mit der Schnittrichtung parallel liegenden Lamellen sind durch Punktierung
bezeichnet.

Ueber einige Modificationen des Epithelgewebes. 5

Die Entstehung des Gewebes kann man sich nicht als passiv
durch eine Verminderung des Druckes in der Mitte der Schmelzpulpa
erklären, auch von einem zufälligen regressiven Processe in dem Epithel
kann man da nicht reden. Es handelt sich da sicher nur um eine
Modification des Epithelgewebes, in der durch die weitere Entfernung
der Zellen von einander den Ernährungsflüssigkeiten der Weg er-
leichtert werden soll. Die Zellen des Gewebes haben hier wahrscheinlich
gar keine besondere Rolle, und bilden nur ein stützendes Gerüste

des Schmelzorganes. Wie bekannt, hört die Rolle des ganzen Gewebes
mit der Ausbildung des Zahnes auf.

x

pryc

hs

"serez

7

a 2.
TER SS
N, NN
+ s ZA
I re

2. Die Auflockerung des Epithelgewebes in den Hornzähnen der
Cyclostomen.

Mit der Histologie der Hornzähne der Cyclostomen beschäftigen

sich die Arbeiten von Karnscue (88.), Bear (89.), Benrexs (92.) und
Jacoy (94.).

Kazxscne beschreibt in seiner Abhandlung die Zähne von Petro-
myzon fluviatilis, und zeichnet auf seiner Taf. XXI. Fig. 48. einen Schnitt
durch einen solchen. Den Bau der Hornzähne beschreibt er im
ganzen richtig. Er erwähnt zuerst die sternförmigen Zellen. Die
zwischen dem äusseren und inneren Hornschnitt liegenden Stachel-
zellen werden wie er sagt allmählig durch das Wachsthum der äusseren
Hornschicht gedehnt und dadurch zu sternförmigen Zellen ungebildet.

BraRD gibt uns Angaben über die Hornzähne von Petromyzon und

6 XIV. F. K. Studnička :

Bdellostoma. Seine Abhandlung beschäftigt sich nur mit der Anatomie
der Záhne, wobei er in der Deutung seiner Befunde nicht besonders
glücklich war.*) Ueber die Histologie enthält sie fast keine Angaben.
Das von Beard untersuchte Material war wahrscheinlich nicht be-
sonders günstig conservirt, um auch zu histologischen Studien dienen
zu können. Doch erwähnt er auch die sternförmigen Zellen. Beard
rechnet die untere grosszellige Partie der Epidermis unterhalb der
Zähne von Bdellostoma zum Mesenchymgewebe und hält sie auf Grund-
lage seines Vergleiches der Hornzähne mit der Anlage der Dentin-
zähne irrthümlicher Weise für einen ,odontoblastcone“.

Benrexs untersuchte die Zähne von Geotria und Myxine. In dem
„Gabelzahn“ der Geotria findet er unter der Hornschicht sternförmige
Zellen nicht, im Gegentheil bemerkt er, „die protoplasmatischen Ver-
bindungsstränge verschwinden allmählig, je mehr wir uns der Horn-
schicht nähern“. „Die Zellwände verschmelzen miteinander, und bilden
ein glänzendes Netzwerk mit dicken Wänden (Fig. 11 Str. g. Taf. XV).
Die Zellen selbst haben sich abgeflacht, und sind allmählig spindel-
förmig geworden“ (Fig. 14. st. S. Taf. XV) (Pag. 445 1. c.). In einem
„Zungenzahn“ findet Behrens, dass „die zwischen Gebrauchs und
Ersatzzahn liegenden Ersatzzellen mehr und mehr auseinander gezerrt
werden, so dass die Kerne nur von kleinen Plasmamassen umgeben
sind und die Zellen selbst zu sternförmigen auseinandergezogenen
Gebilden deformirt werden“ Pag. 449.

Was die Myxine betrifit, so bekämpft Benrexs die Deutung
Bearps; die Hornzähne sind Gebilde sui generis, die mit den Dentin-
zähnen nichts zu thun haben. Was BraRp für einen ,odontoblastcone“
hält, gehört zu dem Epithel. Er erwähnt auch die sternförmigen Zellen:
„Weiter nach der Spitze des Zahnes zu entsenden diese Zellen all-
máhlig immer zahlreichere Ausläufer, sodass sie zuletzt sternförmig
werden und durch diese glänzendrothe sich färbenden Ausläufer ein
sehr zierliches Netzwerk herstellen.“ (Pag. 460 1. c.) Von seinen Ab-
bildungen ist die Fig. 21. Taf. XVI richtig, die Fig. 22 stellt die
Verhältnisse des modificirten Epithelgewebes undeutlich und zu schema-
tisirt dar.

3) Er sucht von ihnen nachzuweisen, dass sie Rudimente wirklicher Dentin-
zähne sind: „Hence the ancestors of the Marsipobranchs must have possessed
biting jaws, and the sucking mouth is a secondary development which is accom-
panied by a total or partial degeneration of the true teeth“ „The degeneration
is complete in the Petromyzontidae. incomplete in the Myxinoids“ (l. c. pag. 746.).

Ueber einige Modificationen des Epithelgewebes. 7

Die Abhandlung von Jacosy (94.) enthält nichst über den feineren
Bau des aus sternförmigen Zellen (1. c. Pag. 135) gebildeten Gewebes,
nur meint er in Uebereinstimmung mit Kaensche, dass sich dasselbe
durch eine Zerrung aus dem Epithelgewebe bildet.

Zwei auf die Histologie der Zähne von Petromyzon marinus
sich beziehende Abbildungen enthält auch die Histologie Renaurs (97.)
Fig. 493 und 494 doch davon wird erst später die Rede sein.

Wir selbst haben die Hornzähne von Myxine glutinosa und von
allen drei Arten von Petromyzon (Planeri, fluviatilis und marinus *)
mit Rücksicht auf das aus sternförmigen Zellen bestehende Gewebe
untersucht. Unsere Praeparate waren mit Alkohol (Myxine) Lig.
Zenkeri und Lig. Perenyi conservirt, und wurden nach der Einbettung
in Celloidin geschnitten; denn in Celloidin kann man auch von den
grossen Zähnen von Petromyzon marinus dünne Schnitte bekommen,
oder wenigstens solche, an denen man sich dünne Stellen aussuchen
kann. Die Versteinerungsmethode Kocus, der sich BraRp, und die
Einbettung in Paraffin, der sich Beuress bei ihren Untersuchungen
bedient haben, sind für unseren Zweck jedenfalls weniger günstig.

Unsere Fig. 5. und 6. stellen schematische Abbildungen der
beiden wichtigsten Typen der Cyelostomenzähne, des von Petromyzon
und des von Myxine, dar. Wir wollen unter Hinweis auf dieselben kurz
die Morphologie der Hornzähne recapituliren, bevor wir zu den Details
des histologischen Baues kommen können.

Unsere Deutung stimmt im Prineip mit der von Behrens-Jacoby
überein, doch ist unsere Beschreibung von der dieser Verfasser in
Einzelnheiten verschieden.

Der einfachere Typus der Hornzähne ist eigentlich der von
Myxine, denn bei dieser kennen wir nur eine einmalige Verhornung
der Zahnoberfläche (Fig. 6.), während bei Petromyzon die Verhornung
in der Regel mehrere Schichten der Epidermis betrifft (Fig. 5.). Was
dem ersteren Typus den Schein einer grösseren Complicirtheit ver-
leiht, ist erstens das tiefe Eindringen des Bindegewebes in die gleich-
zeitig sich verdickende epitheliale Basis des Zahnes (Fig. 6. B = Binde-
gewebssáckchen nach Jacoby; P = Bindegewebspapille) wodurch der
untere Theil derselben das Aussehen einer selbstständigen, in das
Bindegewebe hineinragenden kelchförmig ausgehöhlten epithelialen
Papille erhält.

*) Petromyzon marinus habe ich mir bei der Gelegenheit meines letzten
Aufenthaltes in Neapel in der zoologischen Station mit Lig. Zenkeri conservirt.

XIV. F. K. Studnitka :

DI

Die erste Verhornung bei Petromyzon sowie bei Myxine erfolet
in den oberflächlichen Schichten der zuerst nur epithelialen Zahn-
anlage (Kaensche). Es sind das jedenfalls nur gewöhnliche Epithelzellen,
die da dem Verhornungsprocesse verfallen. Die Differenzierungen in dem
Epithel, die wir in den Hornzähnen finden, erfolgen sicher erst nach
der Ausbildung jener ersten Hornkappe. Sie bestehen darin, dass
sich das Epithel unterhalb der Hornkappe durch eine scharfe hori-
zontale Linie in zwei verschieden sich verhaltende Schichten trennt.
Bei Myxine ist eine solche Differentiation nur auf die Mitte des Zahnes

Fig. 5. Fig. 6.

beschränkt, und durch sie entsteht hier der bekannte grosszellige
Pocalzellenconus (Fig. 6, Pc.) der nur als untere modifieirte Schichte
der Epidermis aufzufassen ist. Bei Petromyzon bezieht sich die Diffe-
rentiation auf das ganze Gebiet des Zahnes (Fig. 5. G*)

Die beiden scharf von einander begrenzten Zonen des Epithels
unterscheiden sich bei Petromyzon dadurch von einander, dass die

5 Nur Renaut (97. Fig. 493) zeichnet diese Grenze. Jacoby kennt sie und die
Verschiedenheit der durch sie getrennten Zonen wahrscheinlich nicht. Er sagt z. B.
„Erst jetzt, wo schon der Ersatzzahn angelegt ist, beginnt sich das Epithel zwischen
den Hornkappen umzubilden“ (1. c. Pag. 143) Wie wir wissen, beginnt diese Um-
bildung früher als die Bildung des zweiten Zahnes.

Ueber einige Modificationen des Epithelgewebes. 9

untere von ihnen aus dicht liegenden, durch ganz enge Intercellular-
lücken von einander getrennten Zellen besteht, während zwischen den
Zellen der oberen breitere Lücken sich zeigen. Die äussere Zone hat
somit auf dem Praeparate einen ganz anderen Habitus; sie ist viel
lichter als die dunkle unddichte untere Zone. (Grosse Zähne von P. fl.)

Bei Myxine besteht die untere Zone, die hier die Gestalt des
Pocalzellenkegel hat, wie wir früher schon sagten, aus den Pocalzelien,
wie sie Behrens nennt. Es sind das grosse Zellen von eigenthümlicher
kelchförmiger Ges'alt, die in lange Fortsätze auslaufen und mittelst
dieser, wie BEurens sagt, in der untersten Partie des Epithels ein
filzförmiges Gewebe bilden. Das Plasma des Zellkörpers ist in einer
eigenthümlichen Weise umgewandelt, wie wir davon später sprechen
werden; die Zellen scheinen sehr hart zu sein. (Bearv) Ich kenne Fälle,
in denen auch bei Petromyzon, und zwar ist das in den grossen Zähnen
von Petromyzon marinus, die Oberfläche der uuteren Zone des Epi-
thels aus Pocalzellen bestehen, wovon in der Litteratur bisher keine
Angabe existirt. Die hier zu findenden Zellen haben denselben Habitus,
wie die von Myxine, und ihr Plasma ist in derselben Weise verändert ;
nur sind sie nicht so auffallend gross, und laufen an ihrem unteren
Ende in keinen Fortsatz aus.

Der Unterschied zwischen den Zähnen von Myxine und Petro-
myzon besteht, wie wir sagten, in der einmaligen Verhornung der
Zahnoberfläche im ersteren, und in dem Auftreten mehrerer Horn-
schichten im zweiten Falle. Bei Myxine bleibt die Oberfläche der
unteren Zone des Epithels unverändert‘), die Pocalzellen erhalten
ihre Gestalt, soweit bekannt ist, lebenslang, bei Petromyzon verhornt
die Oberfläche der zweiten Zone und zwar sowohl in den Fällen, wo
hier gewöhnliche Zellen, wie auch dort, wo hier Pocalzellen zu finden
sind.

Durch weitere Differenzierung des Epitbels kann es auf die-
selbe Weise zu dem Auftreten weiterer Hornschichten kommen. Auch
können sich die Verhältnisse verschieden compliciren, so dass wir
eigentlich selten auf unseren Praeparaten schematische Bilder sehen.
(Unsere Fig. 5. zeigt z. B eine Modification, indem hier auf beiden
Seiten des Zahnes die Hornschichten verschieden abgelagert sind.)

Wie wir schon oben gesagt haben, unterscheidet sich die äussere
Zone des Epithels in den Zähnen von Petromyzon von der unteren

S) Giltig, wenn wir das Auftreten einer homogenen Schichte (Jacogr)
auf der Oberfläche des Pocalzellenconus nicht berücksichtigen.

10 XIV. F. K. Studnička :

dadurch, dass die Zellen weiter von einander liegen. Sie sind unter-
einander, sowie mit denen der unteren Schichte mittelst feiner Inter-
cellularbrůcken verbunden. Nachdem die Oberfláche der unteren Schichte
verhornt ist, verändert sich das Gewebe der äusseren Zone noch mehr,
die Zellen kommen noch weiter von einander, die Brůcken ziehen
sich in Folge dessen in die Lánge aus, und wir bekommen da ein
Gewebe, das aus sternförmigen Zellen gebaut ist, die ganz an jene
der Schmelzpulpa der Säugethierzähne errinnern. Das Gewebe kann
sich noch weiter verändern; durch die Vergrösserung der in dem
Zahnfalz wohnenden Hornkappe wird es gezerrt (Jacogy) und wir
sehen in ihm nebendies auch Spuren einer Atrofie. Manche Praepa-
rate zeigen uns dann nur isolirte Reste des ursprünglichen Epithel-
gewebes zwischen der äusseren und der zweiten Hornkappe des
Petromyzontenzahnes. Durch den Untergang des Gewebes wird die
Verbindung der oberflächlichen Hornkappe mit der übrigen Zahnan-
lage vernichtet; sie kann abgeworfen werden, und an ihre Stelle
kommt die zweite Kappe, unter welcher sich unterdessen schon eine
dritte und vierte gebildet hat. JacoBy benennt die Hornzähne von
Petromyzon Hornzähne mit dauerndem Zahnwechsel. Man sieht oft
viele der Hornkappen gleichzeitig, so z. B. in den grossen Zähnen
Petromyzon marinus.

Bei Petromyzon könnte man die erwähnte Metamorfose des Epi-
thels in ein aus sternförmigen Zellen bestehendes Gewebe mit dem
Abwerfen der Hornkappen in Zusammenhang bringen, und in ihr
nur einen zum Untergange führenden Process sehen, doch wir finden
auch bei Myxine, wo die Hornkappe bleibend ist, ein schön ausgebil-
detes Gewebe mit locker liegenden Zellen.

An den Fig. 5. und 6. sind jene Stellen, die von dem erwähnten
umgewandelten Gewebe eingenommen sind, durch weitere Entfernung
der Punkte bezeichnet; wie man sieht, werden von ihm hauptsächlich
die Stellen unterhalb der Spitze des Hornzahnes eingenommen; man
kann sich sein Entstehen besonders an dieser Stelle auch dadurch
erklären, dass die Zahnkappe in der Zahnfalz ff.) einen besonderen
Zuwachs erfährt, und etwas nach oben verschoben wird, dadurch
entsteht unter der Spitze eine Abnahme des Druckes, die durch einen
Zuwachs der Zellen nicht kompensirt!werden kann. Das Gewebe stirbt
trotzdem nicht ab.

Es ist besonders interessant, dass bis in das betreffende Ge-
webe hinein, also bis in die Spitze des Zahnes feine Ausläufer der
Capillaren aus dem Bindegewebe eindringen können, die dann seine

Ueber einige Modificationen des Epithelgewebes. 11

Ernährung besorgen. (Fig. 6. Fig 7.) Bei Myxine ist das nicht
einmal so auffallend: denn da dringt das Bindegewebe ohnehin zur
Seite des Pocalzellenkegels weit in die Grundlage des Hornzahnes
(Bindegewebssäckchen); dagegen bei Petromyzon, wo dies nicht der
Fall ist, ist das viel merkwürdiger. Wir haben da wieder einen neuen
Fall von in das Epithelgewebe eindringenden Blutgefässen vor uns.
Jedenfalls sind das in den meisten Fällen nur Divertikel der Capil-
laren, doch ihre Länge ist sehr gross, und in einigen Fällen glaube
ich auch wirkliche Schlingen gesehen zu haben.

Wir werden in folgenden Zeilen die verschiedenen Formen des
modificirten Epithelgewebes in den Hornzähnen der Cyclostomen näher
besprechen, wobei wir auf unsere Abbildungen hinweisen können.

Unsere Fig. 7. zeigt das umgewandelte Epithelgewebe der Zahn-
spitze von Myxine glutinosa die Fig 8. jenes von Petromyzon fluviatilis
Fig. 9. eine Partie des vollkommen atrofisch veránderten Gewebes
von Petromyzon marinus und die Fig. 10. einzelne vacuolisirte durch
natůrliche Macerationen isolirte Zellen aus der Zahnspitze von der-
selben Art. Bei Petromyzon-Planeri sind die Verhältnisse, soweit ich
mich an einem einzigen Exemplare úberzeugen konnte, dieselben wie
bei Petromyzon fluviatilis.

Bei Myxine glutinosa sind dort, wo das Gewebe am auffal-
lendsten modificirt ist, die Zellen ©anz klein und um den ziemlich
grossen Kern sehen wir nur kleine Spuren von einem Zellkörper; die
wichtigste Rolle spielen da die Ausläufer der Zellen, die reichlich
sich verzweigend ein complicirtes intercellulares Netz bilden. Man
kann gut die Uebergänge von normalen Zellen zu den so umgewan-
delten verfolgen. Unsere Fig. 8. zeigt (unten in der Abbildung)

- -

EE

Se -

12 XIV. F. K. Studniéka :

einige solche. Man sieht da, wie sich die normalen Intercellular-
brücken jener Zellen in die Fortsátze der jetzt eher eine sternförmige
Form annehmenden Zellen umwandeln. Die Fortsätze sind nicht immer
fadenförmig; die grösseren sind lamellenartig verbreitert, und ihre
Flächen sind mit einander und mit der Oberfläche des Pocalzellenkegels
parallel gelagert. Von der Fläche aus gesehen würden sie also etwas
auf die Fig. 3. Seite 5., die das Gewebe der Säugethierschmelzpulpa
darstellt, errinnern. Die Aehnlichkeit beider Gewebearten lässt sich
nicht verkennen. Zur vollständigen Atrophie des Gewebes kommt es
bei Myxine nicht.

Bei Petromyzon fluviatilis sind die Verhältnisse des Gewebes
bei den grossen und den kleineren Zähnen etwas verschieden. Unsere
Fig. 7. zeigt das lockere Epithelgewebe von einem ganz kleinen
Hornzahn einem sog. Schleimhautzahn (Jacogv), in dem eine knor-
pelige Grundlage fehlt, wie es hier direct unter der Zahnspitze aus-

VE
CA E
& I pn
A ne = i
EU M 4 À
še zb De
4 S ol
BMT 6
PA
Fig. 10.

sieht. Man erkennt in der Abbildung noch leicht ein Epithelge-
webe, dessen Zellen mittelst dichter feiner Intercellularbrücken ver-
bunden sind.

Bei grossen Zähnen mit. basalem Knorpelkern (JacoBy) bleibt
es bei solcher Modification nicht, und das Gewebe verändert sich
noch weiter, die Zellen oder eigentlich die Reste derselben sterben
ab, sie trennen sich durch einen Macerationsprocess von einander und
wir finden dann nur einen Detritus in einer dadurch in der Zahn-
spitze entstandenen Höhle.

Verschiedene Arten des Unterganges finden wir in dem Gewebe
der grossen Zähne von Petromyzon marinus. Fig. 9. zeigt einen der-
selben, und die Fig. 10. zeist isolirte vacuolisirte Zellen des Gewebes.
Diese Zellen werden in der Zahnspitze durch den fortschreitenden

Ueber einige Modificationen des Epithelgewebes. 13

Process von einander getrennt und liegen da in einem Detritus abge-
storben.*)

Rexaur (97.) zeichnet in seiner Histologie eine eigenthümliche
Umwandlung des Epithelgewebes (Fig. 494 Seite 315 L c.), welche
mir nicht zu finden gelungen ist. Sie besteht darin, dass zwischen
einigen sich erhaltenden Stachelzellen die übrigen atrofiren, wodurch
ein ungleichartiges Gewebe entstehen soll.

Dieser Forscher zeichnet die eben erwähnten Verhältnisse in
seiner Abbildung so deutlich, dass es nicht so leicht möglich ist, bei
ihm an eine Täuschung zu denken. Jedenfalls wird man aber die
Sache noch einmal controlliren müssen.

Nachdem wir auf die Eigenthümlichkeiten des aus sternformigen
Zellen bestehendes Gewebe der äusseren Zone des Epithels der Horn-
zähne aufmerksam gemacht haben, wollen wir auf die grossen Pocal-
zellen der unteren Zone, wie wir sie bei Myxine finden, hinweisen.
Dies sind wieder in einer anderen Richtung modifieirte Epithelzellen.

Die Angaben, die wir darüber in der Litteratur finden, sind
spärlich: BraRp, der sie, wie wir oben sagten, für „caleified odonto-
blast“ hält (er hat sie bei Bdellostoma untersucht) sagt von ihnen:
„these cells are very markedly longitudinally striated (Fig. 4. Tab.
XXXIV.). The striae are somewhat wavy, and appear to be the op-
tical expression of structures corresponding to the dentinal tubules
of ordinary teeth“ (89. Pag. 733.). Benrexs sagt von ihnen „Auf
Schnitten zeigen die Pocalzellen eine feine Strichelung (Fig. 19. Taf.
XVI.), welche nur undeutlich auf den Ausläufern der Zellen fortsetzt.“
(92. Pag. 463., Myxine.) „Die Ausläufer der Pocalzelleu bilden un-
tereinander ein filzartiges Gewebe, wie ich es in Fig. 18. abgebildet
habe.“ Eine Verkalkung der Zellen, von welcher BraRp spricht, kann
nicht finden. Nach Jacosy endlich „ist nicht zu verkennen, dass das
Protoplasma einen nicht völlig homogenen Eindruck macht, und dass
man bei gewissen Einstellungen der Micrometerschraube beinahe von

*) Ausser dem hier erwähnten natürlichen Processe kann das Gewebe auch
durch eine besondere Mycose zu Grunde geben, wie ich in einem Zahne von
Petromyzon marinus zu beobachten die Gelegenheit hatte. Der Zahn bestand nur aus
einer oberflächliche Hornkappe. Fast das ganze Epithelunter derselben war vernichtet
so dass die nackte Spitze der bindegewebigen Papille in die so entstandene Höhle
_ hineinragte. Die Höhle war mit feinen, senkrecht auf die innere Oberfläche der
Hornkappe gelagerten und in den Resten des Epithels wurzelnden Hyphen gefüllt;
hie und da lagen grosse Spirillen und andere Entwickelungsstadien der Parasiten.
Die hohle Spitze des Zahnes war mit Haufen von vacuolisirten abgestorbenen
Epithelzeilen gefüllt.

{

=-

14 XIV. F. K. Studnička:

oiner streifigen Structur zu sprechen in Versuchung kommt (94. Pag.
126.). Er lehnt auch die Verkalkung der Pocalzellen bestimmt ab.

Von den drei von mir untersuchten Exemplaren, die mit starkem
Alcohol conservirt wurden, zeigen zwei in ihren Hornzáhnen eine sehr
schöne deutlich alveoläre Structur des Zellplasmas der Pocalzellen
(Fig. 11. zeigt Zellen aus der Mitte des Zellkegels) und nur das dritte
zeigte eine stark ausgesprochene faserige Structur der Zellen. Es ist
evident, dass wenn eine dieser beider Structuren als Artefakt zu be-
zeichnen wäre, dass dies eher die faserige Structur sein kann; und
in der That findet man auch in dieser letzteren Stellen, die auch
auf eine einseitige Schrumpfung der ursprünglichen Alveolen hin-
weisen. Eine so regelmässige Structur, wie sie unsere Fig. 11. zeigt,
kann dagegen kaum für einen Product der Conservation gehalten
werden.

Dass die Conservation genügend war, sieht man daraus, dass
man zwischen den inneren Zellen des Zellkegels an den erwähnten
Exemplaren überall selbst die sehr feinen Intercellularbrücken erhalten
sieht. (Fig. 11.) Die feine Structur des Plasmas und die Intercellular-
structuren haben an vielen Stellen des Praeparates denselben Ha-
bitus, und man kann doshalb oft ziemlich schwer die Grenzen der
Zellen finden. Zwischen den grossen Zellen, die das Innere des
Zellkegels bilden verlaufen die dünnen Ausläufer der eigentlichen
Pocalzellen, die die, Oberfläche des Zellkegels bauen. ‘Man sieht an
seinen Schnitten überall die Querschnitte derselben. [Fig. 11.]

Sie sind sehr lichtbrechend, und zeigen in ihrem Inneren auch
eine feine Structur; ihr Plasma ist sicher umgewandelt und scheint
sehr hart zu sein. Denselben Habitus hat der ganze Körper der Po-
calzellen bis oberhalb des Kerns, nur die oberste erweiterte Partie
der Zellen besteht wieder aus einem dichten, am Ende der Zelle
scheinbar der Länge nach zerfaserten Plasma, das eine auffallend
gelbe Farbe hat. Die faserige Structur scheint auch durch Verdiekung
der Wände der kleinen Vacuolen verursacht kein. Die dichtere Partie
des Zellinhaltes reicht an den Seiten der Zelle bis weit nach unten,
und umringt so den oberen Theil der lichtbrechenden Partie der Zelle.

Die Pocalzellen, die wir in einigen Zähnen von Petromyzon
marinus finden, sind kleiner als die von Myxine, und besonders ihr
Kern ist klein. Ihr Körper hat dieselbe faserige Structur und die-
selbe gelbe Färbung, wie wir von der oberen Partie der Pocalzellen
von Myxine erwähnt haben. Einen solchen Fortsatz, wie bei Myxine,
finde ich bei den Pocalzellen von Petromyzon nicht. Hier wie dort

Ueber einige Modificationen des Epithelgewebes. 15

bilden sie die Oberfläche der unteren Zone des Epithels, und da dieselbe
in Petromyzon in der Regel verhornt, trifft dasselbe Schicksal auch die
Pocalzellen; sie verhornen ganz, und an der aus ihnen entstandenen
Hornkappe kann man dann eine feine senkrechte Streifung, die Spur
nach der Streifung der ehemaligen Zellen, entdecken.

Was ist die Aufgabe der Pocalzellen? Ich glaube, dass sie mıt
ihrem chemisch etwas umgewandelten, jedenfalls verhärteten Plasma
dazu bestimmt sind, eine feste Grundlage für den Zahn zu bilden.
Bei Petromyzon verrichtet in den grossen Zähnen ein Stück Knorpel
diese Aufgabe, bei Myxine bildet sich eine Partie des Epithels selbt
zu einem solchen Zweck um, denn bei diesem Thiere dringt des
Knorpel nicht in die hier nur kleine Bindegewebepapille des Zahnes
Der Fall, wo bei Petromyzon Pocalzellen sich entwickeln, zeugt nur

davon, dass beide Arten der Cyclostomenzähne nach demselben Typus
gebaut und verwandt sind; eine besondere Rolle zu spielen, dazu sind
die kleinen Pocalzellen des Petromyzon kaum bestimmt.

3. Der histologische Bau der Epidermis von Ophidium barbatum.

Bei der Gelegenheit meines letzten Aufenthaltes an der zoolo-
gischen Station zu Neapel habe ich einige Exemplare von dem Te-
leostier Ophidium barbatum erhalten und dieselben theils in der Zen-
ker'schen Flüssigkeit, theils auch in Sublimat-Eisessig, und in der
Perenyi’schen Flüssigkeit conservirt. Es war mir sehr auffallend, dass
Sich bei der Conservation die Epidermis in grossen Partien als eine
auffallend dicke undurchsichtige Membran sehr leicht, und schon bei

16 XIV. F. K. Studnicka:

dem Übertragen aus einem Gefässe in ein anderes von dem unter-
liegenden Corium ablöste, wobei die so abgelösten Lamellen sehr fest
waren. Ich habe an nach Paraffineinbettung verfertigten Schnitten jene
eigenthümliche Structur gefunden, die ich in folgenden Zeilen zu be-
schreiben beabsichtige; es handelt sich da, wie in den früher be-
schriebenen Fällen, auch um eine Modifleation des Epithelgewebes.
Das constante Erscheinen der Structur, um die es sich handelt, konnte
ich hier in Prag an einem grossen Exemplare derselben Species, das
ich mir vor paar Jahren in Triest conservirt habe, kontrolliren.

Unsere Fig. 12. zeigt einen Querschnitt durch die Epidermis
etwa aus der Mitte des Körpers. Durch enorme Vergrösserung der
jetzt leeren, oder nur Spuren des ehemaligen Inhaltes zeigenden Schleim-
zellen, wurde das ganze übrige Zellgewebe so verdrängt, dass aus
demselben nur dünne, eine faserige Structur zeigende Stränge übrig
geblieben sind. Nur gegen die Oberfläche der Epidermis zu, wo nur
kleine gefüllte Schleimzeilen liegen, ist das kleinzellige Gewebe
erhalten. Wenn man eine Partie der Epidermis unter dem Mieroscope
beim durchfallenden Lichte von der Fläche an ansieht, so hat sie
fast das Aussehen eines pflanzlichen Parenchymes.

Jene Stränge, oder richtiger gesagt, Lamellen sehen an den
Querschnitten der Epidermis so aus, als wie wenn sie aus Bindege-
webe gebildet wären. Man erkennt jedoch ihre Structur mittelst einer
starker Vergrösserung sofort.

Unsere Fig. 13. zeigt eine Stelle, wo sich einige solcher Lamellen
verbinden, Fig. 14. eine solche Stelle wo sie sich an das Corion an-
setzen Man sieht aus den eitirten Abbildungen, dass der Körper
der Zelle eine etwa spindelförmige Form angenommen hat, und in
lange dünne Ausläufer sich verlängert. Wenn man jene Stellen be-
rücksichtigt, wo eine Lamelle flachgeschnitten wurde, sieht man, dass

Ueber einige Modificationen des Epithelgewebes. 17

die Zellen eigentlich die Form stark abgeflachter Scheiben besitzen.
Obwohl die Zellen ihre Form dem Drucke der vergrösserten Drüsen
verdanken, sind doch keinenfalls dicht an einander, im Gegentheil sind
die Intercellularbrücken zwischen ihnen bedeutend erweitert. Da die
Zellen verhältnissmässig klein, ihre Fortsätze dagegen enorm lang sind,
sind die einzelnen Septa zwischen den Drüsen fast nur aus diesen
durch Intercellularlücken getrennten Faden oder öfters lamellenartigen
Fortsätzen gebaut und dadurch ist ihre faserige Structur, die sie be:
schwacher Vergrösserung an Querschnitten zeigen, bedingt. Durch
feine Intercellularbrückeu sind die Körper der Zellen und die Fort-
sätze unter einander in Verbindung, auch die feine Wand der Drüse
verbindet sich mittelst solcher mit den modificirten Epithelzellen.
Fig. 14 links Fig 13.) Eine weitere Beschreibung dieser Verhältnisse
können wir uns ersparen, da sie auf unseren Abbildungen deutlich
genug dargestellt sind.

Die Epidermis der vordersten Partie des Kopfes, so wie jene des
Schwanzendes ist anders gebaut, sie zeigt die normale Structur der
Teleostierepidermis, dichtliegende kleine Zellen, zwischen denen klei-
nere und grossere Drüsen gelagert sind.

Die Modification der Epidermis von Ophidium barbatum ist des-
halb interessant, da sie wieder ganz anderen Umständen ihre Ent-
stehung verdankt; sie ist nicht durch Dehnung des Gewebes und
eventuelle Atrofie desselben, sondern, durch Druck entstanden. Sie stellt
im Gegensatz zu den meisten der früher beschriebenen Fälle einen
definitiven Zustand der Epithelgewebes dar. Es ist leicht denkbar,
dass die in der beschriebenen Weise modificirten Epithelzellen keine
besondere Funktionen verrichten sie können sich jedenfalls nicht
weiter theilen. Die erweiterten Intercellularlücken dienen dazu die

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1899. 2

18 XIV. F. K. Studnička:

Ernährung der oberflächlichen lebensfrischen Epithelschichten zu be-
sorgen.

4. Das einsch.chtige den Schnabel der Cephalopoden
ausscheidende Epithel.

Alle Modificationen, die wir früher beschrieben haben, beziehen sich
auf mehrschichtige Epithelien, der Fall, auf den wir jetzt aufmerksam
machen, auf ein einschichtiges Epithel. Es handelt sich um das Epithel,
das die festen Lamellen der Kiefer der Cephalopoden ausscheidet.
Wir selbst haben es auf dem von uns auf der Neapler zoologischen
Station conservirten Materiale von Sepiola Rondeletti, Loligo vulgaris
Octopus Defilippi untersucht.

Fig. 15. Fig. 16.

Wie unsere Fig. 15. die einen Querschnitt des Epithels dar-
stellt, sind die Zellen etwas cylindrisch, weit von einander entfernt und
nur durch Intercellularbrücken verbunden. Ihre untere Partie ist in
eine grössere Anzahl von Stäbchen zerlegt. Der Zellkörper hat also
nur eine Fläche, jene durch welche er die Lamellen des Schnabels
ausscheidet, flach, sonst sendet er auf alle Seiten feinere oder (nach
unten) stärkere Ausläufer. Wir haben da auch eine Andeutung einer
sternförmigen Zelle, wie sie in einem einschichtigen Epithel vor-
kommen kann.

Zu dem bisher angegebenen bemerken wir noch, dass in dem
Zellkörper eine feine faserige Structur angedeutet ist, wobei es scheint,
dass die einzelnen derselben Fasern aus den unteren Ausläufern aus-
gehen. Besonders die obere Partie der Zelle, die direct unterhalb der
dicken Lamelle des Kiefers liegt, ist deutlich senkrecht gestreift
(Fig. 16.). Es ist das eine gewöhnliche Erscheinung, das der Körper einer
ausscheidenden Zelle an seiner Oberfläche dichte senkrechte Streifen.
Unsere Fig. 17. die einen etwas schief geführten horizontalen Schnitt
durch das betreffende Epithel darstellt, zeigt zugleich die eigenthüm-
liche Lage der Kerne dieser Zellen, auf Querschnitten (Fig. 16). kann

Ueber einige Modificationen des Epithelgewebes. 19

dieselbe gut controlliren, °) so dass hier eine Täuschung ganz ausge-
schlossen ist. Eine ähnliche Lage des Kerns einer Epithelzelle ist
jedenfalls höchst eigenthümlich.

Wir bemerken zu diesem unseren letzten Falle, noch, dass der
hier beschriebene Typus des Epithelgewebes keinenfalls auf die Ce-
phalopoden beschränkt ist; er ist auch aus der Mundhöhle anderer

Mollusken bekannt.

Institut für Zoologie und vergl. Anatomie
d. böhm. Universität 10. III. 1899.

Litteratur (speciell die Hornzähne der Cyclostomen
betreffend).

Bearn (89) Morphological Studies No. 3. The Nature of the Teeth
of the Marsipobranch Fishes. Zoolog. Jahrbücher Bd. III.
Bexrexs (92.) Ueber Hornzähne.
Nova Acta Acad. Leopold. Bd. 58.
Brocawaxx (97.) Zur Epithelfrage bei den Cestoden.
Zoolog. Anzeiger.
Karxscxe (88.) Beiträge zur Kenntniss der Metamorphose des Am-
mocoetes branchialis in Petromyzon.
Zoolog. Beiträge v. Schneider Bd. II. Heft 3.
JacoBy (94.) Die Hornzáhne der Cyclostomen nach Untersuchungen

an Myxine glutinosa, Petromyzon fluviatilis und marinus.
Archiv f. mier. Anatomie Bd. 43.

S) Der Kern der einen hier dargestellten Zeile scheint in dem Körper der
Zelle zu liegen, es ist das jedoch durch die Richtung des Schnittes zu erklären.
DE:

=

20 XIV. F. K. Studnicka:

Resaur (97.) Traité d’histologie pratique, Tome II, Paris Rueff & Co.

Srupniéka (98.) Die intercellularen Verbindungen der sog. Cuticular-
saum etc. Verhandl. d. kg. böhm. Gesellschaft d. Wiss.

Wazpeyer (70.) in Strickers Handbuch der Gewebelehre.

|
|
i
|
|

— BAE —

Fig.

Mathematisch-natnrwissenschaftliche Classe. 1899. 3

Ueber einige Modificationen des Epithelgewebes. 21

Erklärung der Abbildungen.

. Ophidium barbatum. Schmelzorgan eines Zahnes, b. eine ein-

zelne Zelle. Zeiss, Imm. 1./12, Oe. 3.

. Tropidonotus natrix. Aus dem Schmelzorgan des Eizahnes.

Zeiss, Imm. 1./12, Oc. 4.

. Bos taurus. Aus der Mitte der Schmelzpulpa.

Dieselbe Vergrösserung.

. Bos taurus. Das Gewebe der Schmelzpulpa.

Zeiss, Imm. 1./12, Oc. 4.

. Ein Schnitt durch einen der grossen Hornzähne von Petro-

myzon fluviatilis.

H,. die äussere Hornkappe des Zahnes.

G. die Grenze beider Schichten des Epithels.

H,. die noch nicht vollständig ausgebildete innere Hornkappe.
B. die bindegewebige Papille des Zahnes.

K. knorpelige Grundlage des Zahnes.

St. das aus sternförmigen Zellen gebildete Epithelgewebe.

. Ein Hornzahn von Myxine glutinosa.

H. die Hornkappe des Zahnes.

A. äussere Schichte des Epithels.

Pe. innere Schichte des Epithels oder der Pocalzellenkegel.
B. Bindegewebe das in die Grundlage des Zahnes eindrinst
(Bindegewebssäckchen).

C. Eine Capillare in dem Epithel.

P. Bindegewebspapille.

Z. ringförmige Zahnfalz.

St. wie in.der Fig 5.

. Myxine glutinosa. Das Gewebe unterhalb der Spitze des Horn-

zahnes. Links eine Capillare mit Blutkörperchen.
Dieselbe Vergrösserung.

a

|
|
{
:
|

22 XIV. F. K. Studnicka: Ueber einige Modificationen des Epithelzewebes.

Fig. 8. Petromyzon fluviatilis. Das lockere Epithelgewebe aus der

10.

F
-r

-r
I)

13.

14.

15.

16.

Spitze eines ganz kleinen Zahnes eines Schleimhautzahnes.
Zeiss homog. Immersion 1./12, Oc. 4.

. Petromyzon marinus. Ein Habitusbild des untergehenden

Epithelgewebes zwischen der äusseren und der zweiten Zahn-
kappe eines Hornzahnes. Zeiss. homog. Imm. 1./12, Oc. 3.
Petromyzon marinus. Isolirte vacuolisirte und abgestorbene
Zellen des Epithels aus der Zahnspitze eines grossen Zahnes.
Zeiss. Imm. 1./12, Oc. 4.

. Myxine glutinosa. Aus der Mitte des Pokalzellenkegels.

Zwischen den grossen Zellen sind die Ausläufer der Pocal-
zellen im Querschnitten zu sehen.
Zeiss, Imm. 1.12.0039.

. Ophidium barbatum. Ein Querschnitt durch die Epidermis.

Reichert, Obj. 3, Oe. 4.
Ophidium barbatum. Aus der Epidermis, etwa aus der Mitte
des Körpers. Die untere Grenze des Epithels gegen das Co-
rion Zu.
Zeiss. Imm. 1./12 Oc. 4.
Aus demselben Praeparate. Eine Stelle wo sich mehrere La-
mellen verbinden.
Dieselbe Vergrösserung.
Loligo vulgaris. Das den Schnabel ausscheidende Epithel im
Querschnitt Vergl. Fig. 14.
Zeiss, Imm. 1./12. Oc. 4.
Dasselbe Object. Eine einzelne Zelle.

17. Sepiola Rondeletti. Ein schiefer Schnitt durch das den Schnabel

des Thieres ausscheidendes Epithel. (Vergleiche mit Fig. 15.)
Zeiss. Imm. 1./12, Oe. 3.

Alle Abbildungen wurden bei der Reproduction auf die Hälfte

verkleinert.

S

Verlag der kön. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck ven Dr. Ed. Grégr in Prag. 1899,

XV.

‚ Erster Bericht über das Vorkommen der
europäischen Sumpfschildkröte (Emys lutaria Mars.)
im Flussgebiete der Oder
in Mähren und Österreichisch-Schlesien.

Von Franz Smyčka in Máhrisch-Ostrau.

(Vorgelegt den 14. März 1899.)

Es ist allgemein bekannt, dass die Aufenthaltsorte der euro-
päischen Sumpfschildkröte sich durch Süd- und Mittel-Europa er-
strecken und viele Gegenden Deutschlands, so Mecklenburg, Branden-
burg, Posen, Sachsen und Schlesien, diese Art in ihren stehenden
und fliessenden Gewässern, namentlich an sumpfigen Stellen, bergen.
Breum bemerkt, dass diese Schildkröte im südlichen Flussgebiete der
Oder und der Weichsel sich vorfindet.

Es lag auf der Hand, die Frage aufzuwerfen, ob die europäische
Sumpfschildkröte nicht auch in dem mährischen und österreichisch-
schlesischen Antheile des Flussgebietes der Oder, welche wie bekannt
an diese Schildkröten reiche Gegenden (wie Schlesien, Brandenburg
und Pommern) durchfliesst, vorkommt "). Meine Nachforschungen, die
ich in dieser Richtung unternahm, blieben nicht ohne Erfolg und bin
nun in der Lage, meine Vermuthung, dass auch auf dem Ostrauer-Gebiete
diese Schildkröte lebe, bestätigen zu können. Obwohl in der ein-
schlägigen Literatur das Vorkommen der Sumpfschildkröte im Ostrauer
‚Gebiete nicht erwähnt wird, ist dieselbe den Bewohnern Ostraus und
der Umgebung keine rare Erscheinung; sie wird häufig in Sümpfen
vorgefunden, auf dem Markte feilgeboten und in die Schulsammlungen

!, Im Königreiche Böhmen fehlt, die mys lutaria Mars. nach den An-
gaben Dr. A. Frié’s und Dr. Fr. Beyers gänzlich.

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1899 1

2 XV. Franz Smyčka:

eingereiht, niemand ist es aber eingefallen, dass es sich um ein novum
für die Wissenschaft handle. ?)

Die Existenzbedingungen für dieses Reptil sind auf dem Gebiete
Ostraus sehr günstig; die Umgebung wird sehr oft durch die Oder
überschwemmt, welche sich in vielen Windungen hinzieht, und dass
sanze Jahr hindurch zahlreiche mit dichtem Weiden- und Erlen-
Gesträuch bewachsene Sümpfe bildet. Auch die Zuflüsse der Oder
bieten dieselbe Erscheinung. In der Gegend zwischen Hruschau und
Oderberg breiten sich seichte, ausgedehnte Teiche aus, welche ganz
geeignet sind dieser Schildkröte zum Aufenthalte zu dienen.

Es sind nur zwei Eventualitäten möglich, welche das Vorkommen
der europäischen Schildkröte hier erklären können; entweder gelangte
sie hieher mit der Oder gegen den Strom, oder sie lebte hier seit
jeher. Die Wahrheit des Letzteren bestätigt die Tradition des ein-
heimischen Volkes, welchem, wie bereits gesagt, dieses Thier keine
seltene Erscheinung war und ist.

Die Behauptung, dass die europäische Sumpfschildkröte wirklich
im Ostrauer Gebiete lebt und sich auch fortpflanzt, bestätigen die
folgenden verbürgten Nachweise.

Im Mai des Jahres 1897 unternahmen zwei Schüler der hiesigen
Mittelschule Rajmund Sliva und Karl Olbrecht eine Excursion zu
dem hinter dem Jacobschacht in Polnisch-Ostrau gelegenem Sumpfe,
welcher dazumal mit Erlen bewachsen war und „Olšina“ (Erlenhain)
allgemein genannt wurde. Heute hat der Sumpf eine Ausdehnung
von ca 50 m Länge und 10 m Breite, ist ziemlich seicht und mit
Binsen bewachsen, die Erlen sind gefällt und nur die Baumstümpfe
sichtbar, dazumal war derselbe weit grösser, indem die Montan-
bahn von Kuntzendorf nach Hranečník und Polnisch-Ostrau noch
nicht bestanden hatte. Dieser Sumpf, den ich am 4. März d. J. be-
sichtigte, hängt mittels eines Grabens mit der Zucina, welche als
Zufluss der Ostravica ihre Wässer der Oder abgibt, zusammen.

Die genannten Schüler wateten im Sumpfe, und einer derselben

?) So erwähnt in der Heimatskunde Mährens („Vlastiveda moravská“)
PS. 360 vom Jahre 1898 Dr. Fr. DvoRský, dass ihm von dieser Schildkröte nichts
bekannt sei, obzwar er unter anderem angibt, dass sie noch zu Anfang dieses
Jahrhundertes in Mähren eine Seltenheit war.

Erster Bericht über das Vorkommen der europäischen Sumpfschildkrôte. 3

(R. Sliva) zog zu Seiner Überraschung eine grosse Schildkröte heraus,
die er dem Schulleiter in Zärubek (bei Pol.-Ostrau) Jos. Fuciman
übergab. Von diesem gelangte dieselbe durch den Lehrer Wenzel
Havränek in die Hände des Volksschuldirektors in Poln.-Ostrau Karl
Bukovansky, der die Schildkröte bis zum Frühjahre 1898 lebend
erhielt. Nachdem dieselbe an Entkräftung zu Grunde ging, wurde sie
als Stopfexemplar der Lehrmittelsammlung des Mährisch-Ostrauer
böhm. Realgymnasiums zum Geschenke gemacht.

Der Rückenschild dieser schönen europäischen Schildkröte misst
17 cm Länge, der ganze Körper sammt Kopf und Schwanz 25 cm,
die Höhe des Panzers 7 cm, sie erreicht weder die Schildlänge nach
Leunıs (21—24 cm), noch jene nach Brrum (20 cm). Am 2. 3. und 4.
Wirbelschildchen ist die hornartige Epidermis zum Theile jedenfalls
durch zufällige Verletzung beseitigt, auch das 9. Randschildchen
der rechten Seite ist theilweise ausgebrochen. Der Rückenschild
ist dunkelbraun, auf den Schildchen mit kleinen gelben, in strahlige
Reihen auslaufenden Punkten von Mohnkorngrösse oder darüber ge-
schmückt. Auch an den Kiefern und der Unterseite des Halses sind
srössere gelbe Flecken bemerkbar. An den mit Schwimmhäuten ver-
bundenen Zehen fehlen einige Krallen, die jedenfalls durch Unvor-
sichtigkeit abgebrochen wurden.

Diese Schildkröte wurde also in Österreichisch-Nieder-Schlesien
sefangen und ist daher für die Reptilienfauna dieses Landes ein
wertvoller Beleg.

II.

Den 11. März d. J. besichtigte ich die Lehrmittelsammlung
der böhm. Volksschule in Přívoz (!/, Wegstunde nördl. von Mährisch-
Ostrau) und fand daselbst eine nicht vollkommen entwickelte euro-
päische Sumpfschildkröte von 15 cm Länge. Am Ende des 1. und
am 2. Wirbelschildehen erlitt dieses Exemplar in seiner Jugend eine
Verletzung, da an ihm die hornartigen Platten zum Theile beseitigt
sind. Auch auf der rechten Seite in der Gegend zwischen dem 1. und
2. Rippenschildchen erscheint infolge Verletzung in der Jugend der
Körper ein wenig zusammengeschrumpft. Die Farbe des Rückenschildes
ist sehr ausgeblasst, mehr schmutzig braungelb. Gelbe Punkte waren
nicht zu bemerken, eher Spuren von strahligen Strichen. An den
Randplatten sind gelbe Strahlenstriche abwechselnd mit engeren,
dünkleren sichtbar.

1*

urn nn nn nm

4 XV. Franz Smyčka

Über diese Schildkröte entnahm ich den Mittheilungen des
Schulleiters Ferd. Masnfk und des Lehrers Josef Noväk, folgende
Daten: Im Jahre 1893 hatte der Hufschmied Wilhelm Gartner aus
Přívoz Fische am rechten Oder-Ufer in der Nähe der Grenzbrücke
gefangen (noch auf mährischem Gebiet). Zu seinem nicht geringen
Erstaunen zog derselbe eine lebende Schildkröte heraus, die er der
böhm. Volksschule in Přívoz schenkte, und die dortselbst auch den
ganzen Sommer bis zum Winter beim genannten Herrn Ferd. Másník
genáhrt wurde. Zu Anfang -des Winters wurde dieselbe durch
Aether-Dünste getödtet, trocken praeparirt und in die Sammlung der
oben erwähnten Volksschule eingereiht, wo sie sich bis heute befindet.

Diese Schildkröte ist der erste Beleg für das bisher noch nicht
bekannte Vorkommen der europäischen Sumpfschildkröte in der
Markgrafschaft Mähren.

II.

Am 14. März d. J. erlangte ich durch die Bereitwilligkeit des
Prof. Fr. Tschutschner den Zutritt zu den Sammlungen der hiesigen
Landes-Oberrealschule. Hier fand ich nur einen Dorsalschild der
europäischen Sumpfschildkröte in der Länge von 12 cm mit schön
ausgebildeten gelben Strahlenstrichen im braunen Felde Von dem
genannten H. Professor erfuhr ich, dass dieser Schild vor einigen
Jahren von einem Schüler der Anstalt dem Cabinete geschenkt
wurde, und dass derselbe von einer Schildkröte herrühre, die in der
Umgebung Ostraus in einem Sumpfe gefunden worden war. Ob der
Fund auf mährischem oder schlesischen Boden geschah, war mir nicht
möglich festzustellen.

IV.

Dass sich die europäische Sumpfschildkröte im Ostrauer Gebiete
auch fortpflanzt, dafür sprechen indirecte Beweise. In den Reptilien-
sammlungen der böhm. Knabenbůrgerschule in Máhr.-Ostrau fand ich
am 15. März d. J. zwei Panzerchen der europäischen Schildkröte,
deren grösseres 5’5 cm, das kleinere 2:4 cm Länge hat. Namentlich
das letztere Panzerchen, das die Dimensionen eines kaum die Ei-
schale verlassenden Jungen hat, dient als ein treffender Beweis
dafür, dass die europäische Schildkröte sich auch hier vermehrt.

Erster Bericht über das Vorkommen der europäischen Sumpfschildkröte 5

Diese Schildkrötchen wurden von den Schülern der genannten Anstalt
in den umliegenden Wassergräben um das Jahr 1890 gefunden und
dem damaligen Director dieser Schule Johann Pobial für die Samm-
lungen übergeben. Jetzt sind dieselben in dem Cabinete des böhm.
Realgymnasiums in Mährisch-Ostrau hinterlegt.

Es möge bei dieser Gelegenheit bemerkt werden, dass die
knochigen Rückenplatten bei dem grösseren Exemplare noch nicht
vollkommen ausgebildet erscheinen, nächst den Rändern finden sich
wirkliche, noch nicht ganz mit einander verwachsene Rippen vor.

Schliesslich sei erwähnt, dass ich vielerseits aufmerksam gemacht
wurde, dass sich hie und da in den umliegenden Gewässern Schild-
kröten vorfinden, was ich jedoch hier speciell nicht anführe, weil
ich auf dem Standpunkte stehe, dass man nur das veröffentlichen
soll, was klar feststeht. Ich hoffe, dass es mir im Laufe dieses Jahres
selingen wird meine bescheidenen Berichte über das Vorkommen der
europäischen Sumpfschildkrôte im Ostrauer Reviere zu vermehren
oder wenigstens das Interesse für diese, bisher noch wenig bekannte
Erscheinung der Localfauna zu erwecken.

augen

Verlag der kön. böhm.Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Gregr in Prag. 1899.

XVI.

Rtutičnaté soli některých kyselin organických.
Napsali Josef Hanuš a Alb. Stocký v Praze.

(Předloženo dne 24. března 1899.)

V potravinách a zvláště nápojích přicházejí organické kyseliny
buď volné neb vázané, jejichž množství dlužno ku seznání jakosti po-
traviny neb nápoje taktéž stanoviti. Jelikož však ku stanovení lec-
kterých organických kyselin doposud nejsou vypracovány přesné kvan-
titativní methody, předsevzali jsme prostudovati některé ve vodě ne-
rozpustné soli těchto kyselin vzhledem k použití jich k analytickému
určování. Vybrali jsme soli rtutičnaté, jež při mnohých níže uvede-
ných kyselinách vůbec nebyly připraveny a studovány. Při práci své
jsme postupovali od kyselin monokarbonových k dikarbonovým atd.,
od nasycených k nenasyceným z řady mastné; z řady aromatické při-
brány jen některé, pro výše vytknutý obor důležitější kyseliny. —

Z kyselin jednosytných řady C,H»mO, vybrána byla předem
kyselina maselna; soli rtutičnaté kyseliny mravenčí, ") octové “) a pro-
pionové*) byly již, připraveny; dále vzata byla kyselina kapnanana,
stearova a palmitova.

Příprava všech solí rtutičnatých däla se všeobecně tímto způ-
sobem: Volná kyselina rozpuštěna ve vodě — pokud se rozpouštěla,
— zneutralisována normálním louhem alkalickým za použití fenolfta-
leinu, načež sráženo neutralnym roztokem dusičnanu rtutiénatého
(1:10); vyloučená sedlina, odsáta, promyta vodou, vysušena a ana-
lysována.

1) Liebig, Annalen 3.207.
2) Lefort A. 56.247. à
S) Beilstein, Handb. der org. Chem. 419.

Tri. mathematicko-přírodovědecká. 1899, 1

2 XVI. Josef Hanuš a Alb. Stocký:

Máselnan vtutičnatý. Volná kyselina máselná sráží se dusičnanem
rtutičnatým nedokonale. Sodnatä nebo draselnatá její sůl dává s či-
nidlem tímto sedlinu bílou, klkatou, z části při srážení se rozpouště-
jící, sušením nad 100“ hnědnoucí a se rozkládající. Z poněkud ky-
selých roztoků, (okyselených buď minerálnou neb organickou kyse-
linou, po případě samotnou kyselinou máselnou) se vylučuje sedlina
krystallická, jevící se pod drobnohledem v podobě drobných jehlic.
Rozpouští se jak v obecných minerálních, tak 1 v silnějších orga-
nických kyselinách. Ku stanovení formuly užito látky vysušené při
95°. Ku seznání vzorce sloužilo pouze stanovení rtuti, jež dálo se
práci. ‘)

Stůjtež zde výsledky:

Nalezeno Hg Theorie pro (C,FH0,), Hg;
L 69219,
II. 69-459, 69-689,
JIL. 69509,

Náleží tudíž máselnanu rtutičnatému vzorec: ((,H,0,),H9,-

Kapronan rtuticnaty se chová podobně jako máselnan. Z neu-
trálných roztoků alkalických solí kyseliny kapronové sráží se jakožto
bílá, klkatá látka; z roztoků mírně kyselých získá se kapronan rtu-
tičnatý ve tvarech mikrokrystallických. Vyznačuje se menší stálostí
při zahřívání. Analysou shledáno:

Hg Theorie pro(C, 4,,0,), Hg.
L 63-290),
II. 63-310), 63490),
JIL. 68-379,

Přísluší mu tedy vzorec: (GH,0,), Hgg.

Palmitan a stearan vtutičnatý. Jelikož kyseliny tyto ve vodě
jsou nerozpustny, připraveny nejprve jich sodnaté soli tím, že ete-
rický roztok těchto kyselin ztitrován přesně louhem sodnatým do slabě
růžového zbarvení fenolftaleinu, eter odstraněn odpařením a resultující
sodnatá mýdla rozpuštěna v teplé vodě. Vychladlý tento roztok srážen
dusičnanem rtutičnatým. Sedliny vzniklé v obou případech jsou bílé,
těžké, v kyselinách minerálních snadno rozpustné; v eteru se jen ve-
lice nepatrně rozpouštějí. Kvantitativní stanovení rtuti v tomto pří-

+) Věstník král. Spol. Nauk XII. 1898.

Rtutiénaté soli nékterÿch kyselin organickÿch. 3

padu bylo spojeno s jistými obtížemi. Dle obvyklého způsobu jsme
rozkládali i tuto sůl po rozpuštění v 10 cm? konc. kyseliny dusičné
a náležitém zředění roztoku vodou; ve všech předchozích případech
uvolněné organické kyseliny se rozpouštěly ve vodě, v tomto případu
však se vylučovaly v pevné formě na povrchu tekutiny a uzavíraly
v sobě malé částečky roztoku, což mělo za následek, že malý podíl
soli zůstal nerozložen, bylo-li po stejnou dobu elektrolysováno proudem,
v předešlých případech obvyklým; dle toho analytické údaje pro rtuť
vypadly o 1—1'/,°/, nižší. Značná tato chyba zredukována delším
působením silnějšího elektrického proudu: elektrolysováno po 4 ho-
diny proudem 0 napjetí 5 V a 2'/,—3 A.
Nalezena následující analytická data pro palmitan rtutičnatý.

Hg Theorie pro (C H;,0;), Hg;
I. 43-420),
IL. 4347), 43-960),
III. 43510},

Má tudíž palmitan rtutičnatý vzorec (C,,H,,0,), Hg..
Pro stearan nalezeno:

Hg Theorie pro (C3 H;50;), 49;
je 40-779,
II. 40-889, 41409/,
IM. 40-930,

Dlužno tudíž stearan rtutienaty psáti (C1, 4,50, ): H9,.

Všeobecně přihlíží-li se též ku známým již rtutičnatým solim
jednosytných kyselin, lze vyjádřiti soli ty vzorcem (Cb 10,),Hgg.

Ze rtutičnatých solí dvojsyčných kyselin studován již jedním
z nás jantaran rtuticnaty; pro zajímavost připravena též rtutiénatä
sůl i kyseliny amidojantarové, asparagové. Alkalické soli této kyse-
liny srážejí se taktéž dusičnanem rtutičnatým bíle, z roztoků kyselých
rovněž se vylučují jemné krystalky; sušena tato sůl velice rychle
šediví. Rozborem nalezeno:

Hy Theorie pro (C,4,0,NH,)Hg;
je 74-909, Er
nL 75019, nen

Má tedy asparagan rtutienaty vzorec: (C,H,NH,O,)Hg,.

Z trojsytných kyselin studována sůl rtutičnatá kyseliny citronové.

— Z neutrálných roztoků alkalických solí kyseliny citronové vylučuje
1*

4 XVI. Josef Hanus a Alb. Stocky:

se dusiénanem rtutiénatÿm sedlina opět bílá, v niž po vysušení
shledáno :

Hg Theorie pro (GH50;);(Hg);
I. 78:069/, Ed
II. 73:20°/, eh

a přísluší jí tudíž vzorec ((,H,O,),(H9,);:

Ku seznání, možno-li této soli použíti ku kvantitativnímu sta-
novení kyseliny citronové, sráženo vždy 25 cm? roztoku citranu sod-
natého (= 0,1g C;H,O.) 10 cm" dusičnanu rtutičnatého, sedlina po
4hodinném stání Goochovým tyglikem sfiltrována, promyta studenou
vodou, vysušena při 100° a vážena. Nalezené výsledky differovaly,
zvláště vzato-li do práce menší množství kyseliny citronové (008 9)
často až o 8°/, proti vypočtenému množství; pro kvantitativní určo-
vání se postup tento tedy nehodí. — Příčinu nedokonalého srážení
se citranu rtutičnatého nutno hledati v částečné rozpustnosti soli této
v alkalickém dusičnanu, vzniklém při srážení.

Z nenasycených kyselin jednosytných studována rtutičnatá sůl
kyseliny olejové jediné k tomu účelu, zda-li by se rozpustnosti soli
této kyseliny nedalo uziti ku dělení kyseliny olejové od palmitove
a stearove. Připravena zase sodnatá sůl postupem, při kyselinách
palmitove a stearové udaným, a srážena neutralnym dusičnanem rtu-
tiénatÿm; srážení zde však jest velice nedokonalé, sedlina vytvořivší
se jest barvy šedobílé a velice mazlavá; vysoušení dálo se velice ne-
dokonale, protože začala již nad teplotou 50° C šednouti vyloučenou
rtutí, takže se vzorec této soli nedal analysou přesně určiti; pravdě-
podobně však odpovídá vzorci (C3 H;O,),Hgg.

Olejan rtutičnatý právě tak jako olejan olovnatý se rozpouští
v eteru; od dělení kyselin výše uvedených na základě různé roz-
pustnosti stearanu a palmitanu, jakož i olejanu rtutičnatého v eteru
musilo býti upuštěno pro nepříjemné vlastnosti olejanu rtutičnatého
a pro jeho nedokonalé vylučování.

Při kyselině krotonové pouze konstatováno, že její alkalické soli
taktéž s dusičnanem rtutičnatým dávají ve vodě těžko rozpustnou
bílou sedlinu, z mírně kyselého roztoku pak krystallickou.

Z kyselin řady cukrové shledáno, že kyselina slizska a cukrová
taktéž se dusiénanem rtutičnatým srážejí bíle.

Z aromatických kyselin studovány blíže rtutičnaté soli kyseliny
hippurové, salicylové a benzoové. Hippuran sodnatý poskytuje s dusič-
nanem rtutičnatým bílou sedlinu, v kyselině hippurové se tímto činidlem

Rtutičnaté soli některých kyselin organických. 5

vylučuje makrokrystallická sedlina v podobě hranolků, hvězdovitě se-
skupených. Ohledně rozpustnosti a chování se ku vyšší teplotě při
vysoušení jest tato sůl analogická solím výše uvedeným.

Při provedeném stanovení rtuti nalezeno:

Hg Theorie pro (C,H.N0;), Hg,
Já 60-799,
IL 60:82, 60-989/,
jiné 60-779,

Hippuran rtutičnatý dle toho má vzorec (C, A NO), Hg.

Salicylan a benzoan rtutičnatý, poněvadž jsou již známy, studo-
vány pouze k účelům analytickým; objevily se však právě tak jako
salicylan a benzoan stříbrnatý na základě své rozpustnosti nezpůso-
bilé pro kvantitativní methodu.

Použití všech těchto solí ku kvantitativnímu stanovení buď jed-
notlivých kyselin zvláště, neb ku jich dělení, jest na úkor jich roz-
pustnost v alkalickém dusičnanu, podvojným rozkladem vzniklém;
jinak jest rozpustnost těchto solí ve vodě čisté velice nepatrná. Tak
shledáno ku příkladu, že 1 č. citranu rtutičnatého rozpouští se te-
prve as v 10.000 částech vody 20° C.

Stanovení organických kyselin na základě jejich solí rtutičnatých
jest tedy velice obmezeno značnou podobností jich i jak shledáno,
rozpustností v některých anorganických solích (alkalických).

Chemické laboratorium na české vysoké škole technické v Praze.

Nákladem Král. České Společnosti Náuk. — Tiskem dra Edv. Grégra v Praze 1899.

XVII.

O methylpentose z konvolvulinu.

Napsal Emil Votoček v Praze.

(Předloženo dne 24. března 1899.)

Před více než rokem') nalezl jsem, že glykosidy konvolvulin
a solanin obsahují methylpentosu jakožto složku cukernou. Po zji-
štění fakta tohoto běželo o to, aby cukry řečené byly blíže karakte-
risovány a srovnäny s methylpentosami dosud známými, rhamnosou,
chinovosou, fukosou a isorhamnosou. Jelikož glykosid solanin poměrně
nesnadno jest přístupen, přikročil jsem v prvé řadě k podrobnějšímu
studiu methylpentosy z konvolvulinu. Výsledky podávám v následujícím.

Příprava cukru.

Stran štěpení konvolvulinu a přípravy cukrů poukazuji k pře-
dešlé zprávě své. Podotýkám pouze, že za účelem kontroly zkusil
jsem tentokráte též spůsob hydrolysy Taverne-em “) navržený (0:5°/,nf
kyselinou sírovou). Došel jsem methodou touto k syrupu cukernému,
jehož vlastnosti dobře se shodovaly s oněmi, jež jsem již dříve byl
nalezl methodou Mayerovou (10°/,ni H,SO,). Jelikož práce Taverne-
ova méně jest přístupna, podávám některé detaily pracovní:

50 g konvolvulinu rozpuštěno za třepání v 375 cm? nasycené
vody barytové při obyčejné teplotě. Přebytečné baryum odstraněno
CO,, jakož i zředěnou kyselinou sírovou. V kyselém filtrátě určeno
množství kyseliny sírové vážkově, načež přidáno tolik zředěné kyse-
liny sírové, že celek obsahoval as 05%/, kyseliny sírové. Roztokem
tímto prováděna pára vodní po 40 hodin. Na to slito od vyloučené
kyseliny oxypentadekanové a sírová kyselina odstraněna ublititanem
barnatym. Filträt srážen 5 em? nasyc. roztoku octanu olovnatého,

1) Věstník Král. Spol. náuk 1898, VIII.
2) Recueil des travaux chimiques des Pays-Bas. XIII, 192.

Tř. mathematicko-přírodovědecká, 1899, 1

2% XVII. Emil Votoček:

vzniklá sedlina odstraněna filtrací a olovo z roztoku vyloučeno síro-
vodíkem. Sfrovodik vyvařen, síra odfiltrována a filträt odpařen ve
vakuu.

Převedení cukru v methylfurol.

V předešlé zprávě své karakterisoval jsem methylfurol, z kon-
volvulinu získaný, bodem varu a řadou barevných reakcí. Zpracoval
jsem později větší množství syrupu cukerného 12°/,ni kyselinou solnou
a podávám nyní i jeho elementární analysu a určení veličiny mole-
kulové. Tyto potvrdily rozpoznání již dříve učiněné,

Analysa methylfurolu z konvolvulinu (frakce mezi 183°—186°
při 741 mm přešlá):

01498 g látky poskytlo 03594 g co, a 00790 9 H,O.

Nalezeno Theorie pro methylfurol (C,H,O,)
C 65-36), 65-459/,
H 580), 5459,
0 281199 29-109,

Stanovené veličiny molekulové (methodou V. Mayera):
Užito 0:0630 g látky ; objem vytlačeného vzduchu obnášel 146 em?
při teplotě 21:5“ a tlaku 752 mm.

Nalezená hutnota páry.. -- -4030325
Theoretická , , methyfurolu . 3'801.
Nalezená molek. veličina . . . . . . 10770.
Theoretickä „ „ methylfurolu . 10970.

Osazon methylpentosy 2 konvolvulimu.

Jelikož četné dosavadní pokusy, jimiž hleděl jsem methylpentosu
řečenou vybaviti z formy syrupu zůstaly bezvýsledny, bylo karakteri-
sování její spojeno se značnými obtížemi. Podařilo se mi připraviti
dva derivaty hydrazinové, totiž fenylosazon a difenylhydrazon ve stavu
čistém, analysu dovolujícím.

Osazony připraveny známou methodou buď ze surové směsi obou
cukrů konvolvulinu nebo z methylpentosy po vykvašení glukosy zbylé.
Elementární analysa preparátu při 170° tajícího: |

0:1847 g látky späleno s práškovitým PbCrO, i poskytlo 0:‘4271 g
CO, a 01165 g H,O, tedy nalezeno

Theorie. vyžaduje pro
methylpentosazon hexosazon

C 68-079, 63:16°/, 60:309/,
H 6-940/, 6439), 6:17),

O methylpentose z konvolvulinu.

os

Difenylhydrazon methylpentosy.

K přípravě jeho užito bylo zprvu syrupu, z něhož glukosa kva-
šením byla odstraněna. K 1 molekule cukru (hustého syrupu) při-
činěna 1 mol. difenylhydrazinu (z chlorhydratu bezprostředně před
pokusem uvolněného), načež přidáno tolik vroucího alkoholu (96%),
až vše se rozpustilo. Směs vařena po několik hodin se zpětným chla-
dičem v lázni vodní. Na to alkohol větším dílem oddestilován, ke
ném místě. Během 24 hodin vyloučily se nažloutlé mikroskopické
krystalky difenylhydrazonu. Tyto odsáty, promyty studeným alkoholem
i étherem a krystalovány z vroucího alkoholu do stálého bodu tání.
Tvoří pak jehličky téměř bílé, tající při 199" (nekorrig.) Difenylhy-
drazon tento liší se od difenylhydrazonů jiných cukrů nápadnou svou
nerozpustností, i ve vroucím alkoholu. Malá rozpustnost jeho uvedla
mne na myšlénku působiti difenylhydrazinem přímo na směs cukernou
z konvolvulinu a děliti vzniklé hydrazony krystalisací. Pokusy potkaly
se s úplným zdarem. Dospel jsem tak mnohem rychleji a s lepším
výtěžkem k témuž difenylhydrazonu. Glukodifenylhydrazon, velmi
snadno rozpustný, zůstával všechen v louzích matečných. Elementární
analysa methylpentosodifenylhydrazonu stvrdila očekávané jeho slo-
žení 0,N,H.,0,:

I. 01958 g látky dalo 0:4723 g CO, a 01319 9 H,O

17.0:1881.9: |), 5114002320120.

Nalezeno „Theorie pro difenylhydrazon
x IL. methylpentosy hexosy
© 65-779, Le 65-450}, 62430),
H 7480], 727%, 6:669/, 6:369/,

Připomínám, že spalování nikterak nebylo snadným, pro náhlé
štěpení se látky při zahřívání. Bylo nutno spalovati velice zvolna,
se značným kvantem PbCrO, práškovitého, kterážto poslední okolnost
výsledky ve vodíku nevyhnutelně zvýšila.

Příprava ethylderivatu methylpentosy.

Abych cukr svůj srovnati mohl s chinovosou, hleděl jsem pře-
vésti jej v synthetickÿ ethylmethylpentosid. Srovnävati cukry oba
přímo nebylo dosud možno, jelikož chinovosa v práci FiscHERA a Lre-
BERMANNA *) pouze svým osazonem byla karakterisována, kdežto vlast-
nosti příslušného ethylderivatu, chinovitu, mnohem lépe jsou známy.

3) Berl. Ber. XXVI. 2415.
1*

* „i

4 XVII. Emil Votoček:

24 g syrupu methylpentosy rozpuštěno ve 129 H,O a přičiněno
v malých dávkách, za dobrého chlazení zevního a třepání celkem
1449 alkoholického chlorovodíka (nasyceného roztoku). Ponechäno

as 24 hodin v klidu, během kteréžto doby tekutina nabyla barvy
temně hnědé. Dále postupováno zcela dle methody Fisonerovy i zí-

skána po odehnání etheru hustá tekutina, nažloutlé barvy, redukující
roztok Femricův teprve po předchozím povaření se zředěnými kyse-
linami. Od chinovitu lišil se tento ethylglykosid značně chováním se
při teplotě zvýšené, jakož i polarisací. Již málo nad 100" (v sušárně
vzdušné) totiž úplně zuhelnatěl, kdežto chinovit snáší i teplotu 300",
při níž možno jej v malém množství destilovati bez rozkladu. Při-
bližné stanovení otáčivosti (přesné nebylo možno provésti, jelikož
preparát při rozpouštění ve vodě zanechával něco zbytku, olejovitého
vzhledu) prokázalo maximální ap as +- 30°, kdežto chinovit má speci-
fickou otáčivost mnohem vyšší, totiž —- 18:1".

Mimo to probíhá ethylace chinovosy s bezpříkladnou hladkostí,
kdežto moje methylpentosa poskytovala vedle skrovného výtěžku
ethylderivatu velmi mnoho mazů.

Štěpené difenylhydrazonu.

K čistému cukru hleděl jsem dospěti štěpením difenylhydra-
zonu methodami HrrzreLvovov 1 původní FiscHkRovov. Pfi zkoušení
methody Herzreznovy (varem s alkoholickym roztokem benzaldehydu)
ukázalo se zajímavé, ovšem nemilé faktum, že štěpení nastává jen
ve velice skrovné míře a že největší díl difenylhydrazonu (ač ben-
zaldehyd byl v přebytku) zůstává nezměněn. Vysvétluji si úkaz ten
velikou nerozpustností užitého difenylhydrazonu u porovnání s ben-
zylidendifenylhydrazonem, snáze rozpustným. Štěpicí methoda Herz-
FELDOVA nemá dle všeho tak všeobecné platnosti, jak by se zdálo vy-
svítati z práce LoBRY DE BRUYNA a ALBERDY VAN EoKENSTEINA “) 0 sub-
stituovaných hydrazonech cukrů.

Štěpení difenylhydrazonu methodou Fiscurrovou poskytlo pouze
mazy, ač pracováno bylo za výborného chlazení a přesně dle před-
pisů, udaných pro štěpení fenylhydrazonů.,

Skrovného množství cukru, z difenylhydrazonu benzaldehydem
uvolněného, užil jsem k přípravě fenylosazonu. Tento tál po překry-
stalování z alkoholu při 16%“ až 168°, tedy opět zcela blízko bodů
tání osazonů z cukru surového připravených. Shoda tato jest důležita,

4) Rec. des travaux chim. des Pays Bas. XV.

O methylpentose z konvolvulinu. 5

vždyť cukr z nejčistšího difenylhydrazonu činidlem tak mírným, jako
jest benzaldehyd, odštěpený, jest jistě již velmi blízek úplné čistotě.
Otáčivost methylpentosy 2 konvolvulinu.

Jelikož cukr dosud v krystalické formě nebyl získán, mohu
uvésti pouze přibližné stanovení rotace, tak jak vyplývá 1. z analysy
směsi cukerné z konvolvulinu odštípnuté 2. z určení provedeného na
syrupu, glukosy (kvašením) zbaveného.

Kvantitativní stanovení methylfurolu prováděno bylo methodou,
kterouž jsem roku předloňského ve Zprávách této společnosti byl po-
psal. *) Současně vždy stanoveno množství redukujícího cukru v témž
syrupu, při čemž užito methody Aruınsovr a výsledky přepočteny
(ovšem s malou chybou) na „redukující cukr“ dle tabulky pro glukosu.

Nalezena byla čísla následující:

Redukující cukr syrupu první preparace (kvašení nepo-
dnobeny) poskytl methyliurolu 0. - - 4 < -ee + .26:8%,

Redukující cukr syrupu, připraveného methodou Ta-
VERNE-OvOU (kvašení nepodrobeny), dal methylfurolu . . . . . 275°

Z toho soudil jsem, Ze oba cukry jsou v konvolvulinu původně
zastoupeny nejspíše v poměru 2 molekul methylpentosy k 1 mol.
d-glukosy, kterážto směs by měla theoreticky poskytnouti 258°,
methylfurolu.

Specifická otáčivost cukerné směsi té stanovena rovněž po před-
chozím určení redukujícího cukru (methodou Arrranovou) i nalezeny
výsledky dobře se shodující, ač určování provedeno bylo s preparáty
různými:

Syrup ze štěpení konvolvulinu 10%, H,SO, re-

SEUS PROKÁZAL zs . ua ue a een CUS

Syrup podobně připravený, ale mnohonásobně či-
stěný (srážením etherem, čeřidlem) měl . . . . . — + 40:47

Syrup methodou Taverne-ovou n'en Ja, Fo
Zskaný prokazal. - . - « <.. . M op m kly

Určena dále otáčivost syrupu po dokon kvašení či po od-
stranění d-glukosy, i shledáno ap = + 359%. Ze redukující cukr
syrupu tohoto byl téměř pouhou methylpentosou, dokázáno kvantita-

>) Věstník Král. České Spol. náuk 1897, LX.

6 XVII. Emil Votoéek:

tivním stanovením methylfurolu, jehož vzniklo z 04433 g redukujícího
cukru. m, Sohn.
kdežto čistá methylpen. cc de a o O
tedy jen o málo více.

Přijme-li se číslo 35:9, pokusem nalezené, za přibližnou rotaci
methylpentosy z konvolvulinu, vyžaduje syrup složený z 2 molekul
methylpentosy této a 1 mol. d-glukosy theoretickou otáčivost as
ap = —+ 4179, kdežto průměr uvedených již určení jest ep = + 409%.
Jest tedy nalezená rotace methylpentosy té kolem + 36°.

Srovnáme-li vlastnosti methylpentosy z konvolvulinu i její deri-
vatü se čtyřmi dosud známými methylpentosami, seznáme:

1. že liší se cukr tento otáčivostí svou (as — 36°) od:

fukosy (ap = as — 77°)
rhamnosy (ep = -+ 94)
isorhamnosy (ap — as — 30°) ®)

2. osazonem (b. t. 170°) odchyluje se značně od:

fukosy (b. t. fukosazonu = 159°)
chinovosy (b. t. chinovosazonu — 194°).

Mimo to taje osazon ze směsi cukrů konvolvulinu přímo získaný,
při teplotě 193° až 194°. To však jest právě bod tání chinovosazonu
(194") i nelze přece za to míti, že by směs chinovosazonu s gluko-
sazonem (b. t. 208"—210“) tála při témže stupni, jako chinovo-
Sazon sám.

9. Difenylhydrazon methylpentosy z konvolvulinu taje při 1999,
tedy neméně než o 65° výše, nežli difenylhydrazon rhamnosy (b. t.
134°) a mimo to liší se od něho naprosto význačně poměry rozpust-
nosti ve vodě i alkoholu.

4. Od chinovosy liší se dále nesnadnou ethylací, nestálostí ethyl-
derivatu při vyšší teplotě, jakož i mnohem nižší rotací řečeného
ethylproduktu, t. j. as 4-30" proti + 78° u ethylchinovosidu (chi-
novitu).

Soudím z toho všeho, že methylpentosa z konvelvulinu jest no-
vým isomerem čtyř známých cukrů z této řady 1 navrhuji pro ni
jméno rhodeosa, odvozené od „rhodeoretinu“, staršího to názvu pro
konvolvulin. | M

o O rotaci chinovosy není v literatuře dosud zmínky. Dle písemného sdě-
lení p. E. Fiscuera kvalitativné určení sice bylo svého času. provedeno, ale do-
tyčný záznam se ztratil. Nalezl jsem na preparátu, v naší laboratoři za E účelem
vyrobeném, že chinovosa jest silně pravotočiva.

O methylpentose z konvolvulinu. 7

Retenÿ cukr jest předmětem stálého studia i hledím v prvé
řadě k tomu, bych získal jej ve formě krystalické, což dle posledních
pokusů bude snad možno prostřednictvím příslušného methylfenyl-
hydrazonu.

V experimentální části práce této byl mi i tentokráte platně
nápomocen přítel můj J. Šebor, začež mu tímto rád své díky vzdávám.

Chemické laboratorium c. k. české vysoké školy technické.

Résumé.

Dans un mémoire antérieur *) j'avais caractérisé le sucre résultant
de l’hydrolyse de la convolvuline comme un mélange de d-glucose et
dun méthylpentose. Le travail présent, dont le but était d’éclaircir
la nature de ce dernier sucre (que je n'ai jusqu’ à présent pas ré-
ussi à obtenir en cristaux), a donné le résultat suivant:

1. Le pouvoir rotatoire du méthylpentose de la convolvuline
Gp = A peu près + 36°, le sucre ne peut donc être identique au

fucose (ap = —10)
rhamnose (ep = + 9,4°)
isorhamnose («p — à peu pres —50°).

2. Son osazone se distingue, par son point de fusion (170°),
des dérivés correspondants du fucose (p.f. 159°) et du quinovose
(p.f. 1949).

L’osazone obtenue en partant du mélange de deux sucres de
la convolvuline (glucose et méthylpentose) fond de 194° à 193°, ce
qui est en même temps le point de fusion de la quinovosazone. Il
est difficile d'admettre qu’ un mélange de guinovosazone (au p. def. 194°)
et de glucosazone (p. f. 208°—210°) puisse avoir le même point de
fusion que la quinovosazone seule.

8. Sa diphénylhydrazone fond à 199° et ne se dissout que
très difficilement dans l'alcool, tandis que le dérivé correspondant du
rhamnose (fondant à 134°) est facilement soluble dans le dissolvant
en question.

4. L’ethylation du sucre s'effectue très difficilement en compa-
raison de la facilité, avec laquelle la même réaction à lieu chez le

*) Comptes Rendus de la ,Société royale bohöme des sciences“, 25 fé-
vrier 1898,

8 XVII. Emil Votoček: O methylpentose z konvolvulinu.

guinovose. De plus le dérivé éthyligue se distingue de la guinovite
(éthylguinovoside) par son instabilité à des températures plus élevées
et son pouvoir rotatoire (à peu près + 30°) inférieur à celui de la
quinovite (&p — — 78°)

Je conclus par cela que le methylpentose de la convolvuline
présente un nouvel isomère des quatre sucres connus de la même serie
et je lui propose le nom de rhodéose (FRodsorEunege — convolvuline).

Le sucre est encore à l'étude.

Te

Nákiadem Král, České Společnosti Nauk. — Tiskem dra Edv, Grégra v Praze 1809,

XVII.

O křídovém útvaru okoli Pardubic a Přelouče.
Napsal J. V. Želízko ve Vídni.

(Předloženo dne 24. března 1899.)

V srpnu 1898 vyslán jsem byl ředitelstvem c. k. říšského geo-
logického ústavu ve Vídni do východních Čech, abych vykořistil kří-
dové vrstvy některých nalezišť v okolí Pardubic a Přelouče pro sbírky
jmenovaného ústavu. Navštívil jsem z dřívějších dob již známá nale-
ziště zkamenělin: Srnojedy, Lány na Důlku a Krchleby, jakož i nová
nateziště u Valü, Lepejovic, Mokošína a Přelouče objevená J. J. Jahnem,
kterýž mně ochotně po naznačených nalezištích osobně provedl a po-
skytnul mi laskavě mnohé vzácné pokyny co do stratigrafie křídového
útvaru východních Čech. Za to jemu jakož zejména, řediteli c. k. říš-
ského geologického ústavu, panu dvornímu radovi Dru. ©. Stachemu
vzdávám uctivý dík za udělenou mi cestovní podporu, s níž bylo mi
možno s úspěchem se zhostiti úkolu na mne vzneseného.

Okolí Pardubic a Přelouče jest částí východočeských polabských
nížin, jichž podkladem jest útvar křídový.

Krajina o níž jednáme, ohraničena jest na jihozápadě prahorním
pruhem Železných Hor od Heřmanova Městce přes Choltice, Lipol-
tice, Zdechovice a Chvaletice k Labskému Týnci. Železné Hory vy-
plňující téměř celou jižní čásť okresu přeloučského, zasahují do okresu
pardubického jen svými odnoži; vlastní jich vysoký hřeben táhne se
od Heřmanova Městce přes Mičov, Lichnici a Třemošnici k Labskému
Týnci. Severovýchodní pata Železných Hor, bývalý břeh východočes-
kého křídového moře, obroubena jest pobřežními usazeninami, slepenci,
tu a tam velmi hrubozrnými pískovci a lupky, lignit obsahujícími.
_ Na sever následují usazeniny hlubšího moře, jako opukový pískovec,
opukový vápenec, opukový slín a jíl turonu a senonu s velice hojnou
a rozmanitou změnou povahy hornin a zvířeny jednotlivých vrstev,

Tř. mathematicko-přírodovědecká: 1899. 1

9 XVII. J. V. Zelizko:

Vrstvy hornin, z nichž sestávají Železné Hory, zapadají na se-
verním svahu jmenovaného pohoří na severovýchod pod útvar křídový.
Čím dále na sever « severovýchod, tím hlouběji leží podklad prahorní
a palaeozoický, tím mladší stupně křídového útvaru následují. Vrstvy
křídového útvaru východočeského leží z části vodorovně, z části se
kloní slabě k severu nebo severovýchodu. Jenom nepatrně vystupují
místy na den, jsouce z větší části pokryty mladšími (třetihorními,
diluviálními a alluviálními) usazeninami, místy dosti mocnými. Z té
příčiny přístupny jsou pouze na příkrých stráních, vysokých březích
řek a potoků, v zářezech silnic, železnic a j.

V pořičí Labe uložen všude pod naplaveninami útvar křídový,
místy s vyvřelými třetihorními horninami (u Kunětic. Semtina a Spo-
jila). Celá dolina od Král. Hradce přes Pardubice až po Labský Týnec
a na sever přes Bohdaneč směrem k Chlumci n. C. utvořena jest ná-
plavy.

V krajině, o níž jednáme, vystupují na den ponejvíce vrstvy bře-
zenské dobře znatelné ve vysokých březích Labe, Chrudimky, potoku Kle-
šického a Nákelky, kde tvoří nejvíce holé, zvětvávající stráně (ssutiny)
z nichž největší jsou Vinice u Pardubiček a její pokračování stráň
nemošická, dvakačovická, stráně jezbořická, jeníkovická, žaravická a j.
Opuka vrstev březenských jest jasně až tmavě šedá, měkká nebo
tvrdá, lomu ponejvíce lasturnatého, někdy břidličnatého, hutnosti prů-
měrně 2-2, z husta vodou prosáklá, rozpadávající se na vzduchu na
tenké lístky až v plastický jíl. Skoro všude, kde na den vychází, ob-
sahuje hojně zkamenělin. Nejbohatší naleziště těchto vrstev v krajině
zdejší jsou Srnojedy, Lány na Důlku, Krchleby, Kunětická Hora,
stráň u Podčápel a Lukovny, stráň u Pardubiček, stráň nemošická,
Jestbořice, Lhota Úřetická, Mikulovice, Bezděkov. Časy, několik na-
lezišť v okolí Holic, Žaravice, Valy a j. U Srnojed, Podčápel, Holic
a j. mění se slínovitá opuka ve vlhku v mazlavý slín a chová mnoho
zkamenělin v kyz proměněných, zlatolesklých.

Korycanské vrstvy jsou zastoupeny u Spitovic, Chvaletic, Telčic,
Vinařic, Lžovic u Labské Týnice, teplické u Mikulovic a bělohorské
v krajině přeloučské zvláště u Mokošína a Valů.

O některých výše uvedených nalezištích křídového útvaru vý-
chodních Čech pojednává již J. V. Jann'), částečně též A. Fnrč“), po

1) Opuka ve východních Čechách. Str. 229 Praha 1869.

2) Studien im Gebiete der böhmischen Kreideformation. V. Priesener
Schichten. Archiv der naturw. Landensdurforsch. v. Böhmen, IX. sv. 1. č. Praha
1893.

O křídovém útvaru okolí Pardubic a Přelouče 3

něm důkladněji J. J. Janx*). O nalezišti u Srnojed a Krchleb píše
poprvé J. V. Janx ve své práci: „Opuka ve východních Čechách.“
A. Farč vedle těchto nalezišť zmiňuje se též o Lánech na Důlku,
J. J. Jaun uvádí kromě toho i ostatní naleziště mnou ohledaná.
Všeobecně o křídovém útvaru východních Čech pojednává zprvu
M. V. Loc‘) po něm J. Kaesčí“).

J. J. Jaux ve své“) jakož i v Rosůzkově práci“) podává zajímavý
ideální profil severního svahu Železných Hor útvarem křídovým ve vý-
chodočeské úžině polabské s tamními vyvřelými čediči a vrtanými
studněmi artézskými. Neméně zajímavý jest J. J. Janvův profil okolím
Pardubic, od Kunětické Hory přes Pardubice až k Mikulovicům, zo-
brazeny tolikéž ve výše označené práci RosůLkově. Podávám níže vý-
sledky své práce, jakož i seznam nalezených zkamenělin, dle pořadí
mnou navštívených míst.

Mokošin.

Na jih od Přelouče, po jihovýchodní straně silnice, vedoucí z Přelouče
do Mokošína, zvedá se dosti vysoký opukový kopec, jehož severní
k Přelouči obrácený svah jest všecek prokopán, takže již z dálky svou
bělostí jest nápadným. Opuka zdejší jest barvy světlošedé anebo žluté,
místy též skvrnitá a bohatá na zkameněliny. Dle zkamenělin mnou
zde nalezených a určených možno s určitostí říci, že opuky tyto ná-
ležejí vrstvám bělohorským.

Dle sdělení p. prof. ©. Zamárky shodují se zkameněliny od Mo-
košína nápadně s oněmi, jež zmíněný autor uvádí ze svého V. pásma

3) Einige Beiträge zur Kenntnis der böhmischen Kreideformation Jahrb. d
k. k. geolog. Reichsanst. in Wien. Sv. 45. ses. 1. 1895. — Bericht über die Auf-
nahmsarbeiten im Gebiete zwischen Pardubitz, Elbe-Teinitz, Neu-Bydžov und.
Königgrätz in Ost-Böhmen. Verhandl. d. k. k. geolog. Reichsanst. in Wien, č. 5.
1896.

+) Verhandl. d. k k geolog. Reichsanst. sv. 12. č. 1. Str. 105 — 1861 — 62.

*) Archiv pro přírodověd. výzkum Čech. Sekce II. Práce zemězpytného od-
boru v létech 1864 — 68. Předběžné poznámky.

5) Basalttuff-Breccie mit silurischen Fossilien in Ost-Böhmen. Verhandl.
d. k. k. geolog. Reichsanst. 1896 č. 16.

7) Geologické poměry v hejtmanství pardubickém. Sestavil Frant. Rosůlek
Přehlédl dr Jaroslav Jahn, c. k. říšský geolog ve Vídni. Kunětice, školský věstník

pro okresy Pardubický, Holický a Přeloučský. R. III., č. 3. Str. 21.
1*

4 XVIIL J. V. Zelizko:

(Roudnického) z Poohří, okolí Ripu a Polomenych Hor*). Toto pásmo
jest jedno z nejmocnějších v tamější krajině. ZAHÁLKA shledal mocnost
V. pásma na Roudnicku až 20 m a na Mělnicku až 30 m°). Pásmo
V. odlišuje ZaHáLKA jako úplně samostatné a dosud velmi málo pro-
zkoumané; ono leží nad pásmem IV — Dřínovským a pod pásmem
VI — Vehlovickým "“). V krajinách Zamirkou výše uvedených jest
vůdčí zkamenělinou V. pásma Pecten pulchellus Nilss., (jehož jediný
exemplář jsem nalezl pouze u Valů), ku kterému se druží v Poohří
Terebratulina gracilis Schloth., dosti hojná u Mokošína jakož i v nej-
bližším okolí města Přelouče, kde bělohorské vrstvy na den vycházejí.
Frrč ve své práci o Jizerských vrstvách '') uvádí z naleziště „na Vartě“
u Vinar hojnou Terebratulinu gracilis (= rigida) z podkladu jizerských
vrstev, tudíž z bělohorské opuky.

Opuka u Mokošína uložena jest v dosti mocných a pevných la-
vicích, přes to však na povrchu, jako všecky opuky okolí Pardubic
a Přelouče, záhy větrá a proměňuje se v šedý či bělavý prach, za
vlhka v jíl. Pevná stavebná hmota musí se v těchto krajinách z vět:
šího dílu odjinud dovážeti. Následkem zvětrání a drobivosti zdejších
bělohorských opuk trpí i zkameněliny stávajíce se těžko určitelnými.
Ve hlubších vrstvách, zde nepřístupných, zajisté že by se přišlo na
pevný kámen ku stavbě se hodící a zachovalé zkameněliny obsahující.
Již M. V. Lirorp vyznačil na nejstarší geolog. mappě této krajiny,
na mappě c. k. říšského geologického ústavu v okolí Přelouče některá
místa (na př. Mokošín, Valy, Lepejovice), jako „Mittelguader a Pláner“
odpovídající našim vrstvám bělohorským. „Oberer Pláner“, jejž kreslí
LirouLp na dotyčné mappě jako patro vrstev Bělohorských (v úzkých
pruzích u Přelouče. Valů a Lepejovic), odpovídá našim vrstvám bře-
zenským. Sledovav ve výše uvedené krajině rozšíření řečených dvou
stupňů křídového útvaru, přesvědčil jsem se, Ze jest na mappě Lrpor.-
pově úplně správně kresleno. Kresüt !?) na své rukopisné mappé Že-

3) Stratigrafie útvaru křidového v okolí Řipu. Zpráva střední hospodářské
školy v Roudnici n. L za školní rok 1892—1893. Stratigrafie křidového útvaru
Řipské vysočiny a Polomených hor. Věstník Král. české Spol. Náuk 1896.

Pásmo V. — Rondnické — křidového útvaru v Poohří. Věstník Král. české
Spol. Náuk 1898.

9) Stratigrafie útvaru křidového v okolí Řipu. Str. 32.

19) Totéž. Str. 30.

11) Studien im Gebiete der böhm. Kreideform III. Iserschichten. Archiv der
naturw. Landesdurchforsch. v. Böhmen. V. sv. 2. čís. Praha 1883.

2) Archiv pro přírodověd. prozkoumání Čech. Sekce II. Geologická mappa
od prof. J. Krejčího,

O křídovém útváru okolí Pardubic a Přelouče. 5

lezných Hor počítá okolí Přelouče, u Mokošína i Valů ku bělohorským
a malnickým vrstvám, pokrytým diluviälnimi a alluviálními nánosy.

Friè ve své práci o křídovém útvaru ve východních Čechách !?,
píše mezi jiným näsledovni: „V Přelouči přijde se při kopání základů
často na opuku, jejíž stáří však se pro nedostatek větší řady zkame-
nělin určiti nedá. Totéž platí o opukách, kreré v řečišti Labe se vy-
skytují blíže mlýna „na Valech“.

J. J. JaHN praví ve své präci'‘), že v okolí Labské Týnice a
Přelouče vůbec nenalezl behatého naleziště zkamenělin ; ještě nejspíše
naleziště u Mokošína, že může nějaký materiál poskytnouti. U Moko-
šína nalezl jsem následující druhy zkamenělin :

I. Pisces.

Enchodus Halocyon Ag. — (Otisk kostry a opereulum z menšího
druhu).

Osmeroides Lewesiensis Ag. — (Šupiny.)

Cladocyclus Strehlensis Gein — (Hojné Supiny.)

Aspidolepis Steinlai Gein. — (Několik šupin.)

Mimo toho množství těžko určitelných rybích zbytků.

ll. Mollusca.

1. Cephalopoda.

Schlönbachta Germari Reuss. — (Jediný úlomek.)

2. Gastropoda.

Scala decorata Gein. — (2 exempláře.)
Voluta elongata Sow. sp. — (1 exempl.)
Natica sp. — (1 exempl.)

Dentalium medium Sow. — (1 exempl.)

13) Studie v oboru křidového útvaru v Čechách. II. Bélohorské a Malnické
vrstvy. Archiv pro přírodověd. prozkoumání Čech. IV. díl, 1. čís.

4) Bericht über die Aufnahmsarbeiten im Gebiete der oberen Kreide in
Ostbohmen. Verhandl. d. k. k. geolog. Reichsanst. 1895. č. 6.

6 XVII. 3. V. Želízko:

3. Pelecypoda.

Nucula semilunaris v. Buch. — (Dosti hojná.)
Nucula pectinata Sow. — (2 exempl.)

Nucula transiens Fr. (1 exempl.)
Leda siliqua Goldf. — (Jeden maly exempl.)
Mytilus sp. — (1 exempl.)

Tellina tenuissima Reuss. — (1 exempl.)
Inoceramus Brogniarti Sow. — (3 exempl.) i
Inoceramus sp. — (1 exempl.)

Pecten curvatus Gein. — (Dosti hojný.)

Pecten Nilssom Goldf. — (1 exempl.)

Pecten laevis Nilss. — (1 exempl.)

Lima Sowerbyi Gein. — (2 exempl.)

Lima sp. — (1 exempl.)

Ostrea (Exogyra) lateralis Nilss. — (Několik exempl.)
Venus fabacea Röm. (1 exempl.)

Il. Brachiopoda.

Terebratulina gracilis Schloth. — (Dosti hojnä.)

IV. Crustacea.

Bairdia subdeltoidea Münst. sp. — (Dosti hojnä.)

Bairdia depressa Kf. — (Dosti hojnä.)

Bairdia modeltoidea Münst. sp. — (Dosti hojná.)

Cytheridea perforata Roem. sp. — (Dosti hojnä.)

Pollicipes glaber A. Röm. — (Několik dobře zachovalých exem-
plářů.)

V. Echinodermata.

Micraster cf. de Lorioli Nov. — (Skoro úplný exempl.)
Micraster sp. — (Hojné destičky.)
Holaster sp. — (Destičky.)

Ó křídovém útvaru okolí Pardubic a Přelouče, 7
Hemiaster sp. — (Destičky.)

Phymosoma radiatum Schlüter. — (Jeden osten.)

VI. Porifera.

Rhizopotherion Sp.—
Vedle toho několik těžko určitelných druhů hub.

VII. Foraminifera.

Cristellaria ovalis Reuss. — (Hojná.)
Nodosaria annulata Reuss. — (Hojná.)
Nodosaria tenuicosta Reuss. — (Hojnä.)
Frondicularia Cordai Reuss. — (Hojná.)
Frondicularia Verneuilliana d’Orb. — (Hojná.)

VIII. Plantae.

Chondrites furcillatus A. Röm. — (2 exempl.)

Přelouč.

Naproti pivovaru u Přelouče, po severní straně silnice, vedoucí

z Přelouče do Pardubic, objevuje se nehluboko pod ornicí opuka,
nejspíše také vrstvám bělohorským náležející, v níž sebral jsem ne
mnoho zkamenělin.

Opuka tato, drobící se ve velmi tenké lístky, jest barvy šedé

žlutavě skvrnité, podobná hornině u Mokošína.

Jelikož mně nezbývalo mnoho času, důkladněji vrstvičku na den

vycházející prokopati, byl jsem nucen spokojiti se pouze těmito zka-
menělinami, za chvíli nahledanými:

I. Pisces.

Osmeroides Lewesiensis Ag. — (Hojné šupiny.)

EEE ETAG

8 " XVIIL Jj. V. Želízko:

ll. Mollusca.

Pelecypoda.
Inoceramus striatus Mant. — (1 exempl.)

Pecten curvatus Gein. — (1 exempl.)
Nucula ovata Mant. — (1 exempl.)

Il. Foraminifera.

Frondicularia sp. — (1 exempl.)

Valy.

Jihovýchodně od Valů, u silnice vedoucí z Přelouče do Pardubic,
nalézá se dosti vysoký, z části prokopaný opukový pahorek, jehož hor-
nina jest šedá či žlutá, místy žlutavě skvrnitá, tvořící dosti mocné a
pevné lavice, jež obsahují hojnost zkamenělin; zvláště střední vrstvy
jsou jimi velmi bohaté.

Opuka tato vychází i na jiných místech u Valů na den (v ně-
kterých úvozech a mezích.)

Zkameněliny odpovídají nalezišti u Mokošína, avšak jeví zde větší
rozmanitost v druzích, jež zvláště jsou význačné pro bělohorské vrstvy.
Z toho vidno, že opuka u Valů náleží témuž horizontu jako ona u Mo-

košína.
Terebratulina gracilis vyskytuje se zde mnohem hojněji než v 0-

puce mokošínské.
U Valů nalezl jsem následovní zkameněliny:

I. Pisces.

Osmeroides Lewesiensis Ag. — (Několik dobře zachovalých šupin.)

ll. Mollusca.

1. Cephalopoda.
Baculites sp. — (Několik exemplářů.)

O křídovém útvaru okolí Pardubic a Přelouče. 9

Aptychus cretaceus Münst. — (Několik dobře zachovalých exem-
plářů.)
2. Gastropoda.

Rissoa Reussi Gein — (1 exempl.)
Turritella multistriata Feuss. — (1 exempl.)
Scalaria cf. clementina d'Orb. — (1 exempl.)

3. Pelecypoda.

Astarte acuta Reuss. — (1 exempl.)

Spondylus latus Roem. — (1 exempl.)

Venus subdecussata A. Röm. -- (1 exempl.)
Venus ovalis Sow. — (1 exempl.)

Venus sp. — (1 exempl.)

Inoceramus latus Mant. — (Dosti hojny.)
Inoceramus labiatus Schloth. sp. — (1 exempl.)
Inoceramus striatus Mant. —- (Dosti hojny.)
Inoceramus Cuvieri Sow. — (1 exempl.)
Inoceramus Brogniarti Sow. — (1 exempl.)
Inoceramus sp. (Několik těžko určitelných kusů.)
Lima aspera Mant. — (| exempl.)

Lima pseudocardium Reuss. — (1 pěkně zachovalý exemplář.)
Lima sp. - (1 exempl.)

Pecten Nilssom Goldf. — (2 exempl.)

Pecten curvatus (sein. — (2 exempl.)

Pecten Dujardinii Röm. — (Ulomek.)

Pecten pulchellus Nilss. — (1 exempl.)

Pecten sp. — (1 exempl.)

Nucula semilunaris v. Buch — (2 exempl.)
Nucula pectinata Sow. — (1 exempl.)

Ostrea (Exogyra) lateralis Reuss. — (Několik exempl.)
Ostrea sp. - (Několik těžko určitelných kusů.)

Ill. Brachiopoda.

Terebratulina gracilis v. Schloth. — (Velice hojnä.)

IV. Crustacea.

Bairdia subdeltoidea Münst. sp.
Cytheridea perforata Roem. sp.

10 XVIII. J. V. Zelizkos

V. Vermes.

Serpula gordialis Schloth. — (2 exempl.)

VI. Echinodermata.

Holaster planus Mant. — (Pěkně zachovalé destičky.)
Micraster sp. — (Těžko určitelné destičky.)

VII. Porifera.

Několik zbytků těžko určitelných hub. Mezi nimi jeden úplný,
pěkně zachovalý exemplář nového druhu.

VIH. Foraminifera.

Nodosaria annulata Reuss.
Cristellaria rotulata Lam.
Frondicularia cf. Decheni Reuss.
Dentalina consobrina d’Orb.
Dentalina sp.

Lepejovice.

Jihovýchodně od Valů blíže myslivny lepejovické, ve vysokém
břehu potoka vystupují na den dosti mocné vrstvy opukové, vyvinuté
zvláště po pravém břehu a náležející nejspíše taktéž bělohorským
vrstvám.

Kámen jest barvy šedožluté, místy i tmavošedé, podobný z části
opuce u Mokošína a Valů. ©

Sbírání zkamenělin jest zde spojeno s velkými obtížemi, jednak
tím, že potok protéká lepejovickou oboru, ohrazenou vysokým plotem,
jednak také protože vrstvy, jichž patro hustě zarostlo jest stromovím
a keři, jsou těžko přístupny, spadajíce kolmo do vody.

Navštívil jsem několikráte toto naleziště, avšak nalezl jsem pouze
tyto zkameněliny:

Ö křídovém útvaru okolí Pardubic a Přelouče. 11

I. Pisces.

Osmeroides Lewesiensis Ag. — (Jediná šupina.)
Vedle toho těžko určitelné rybí zbytky.

ll. Mollusca.

Pelecypoda.

Inoceramus striatus Mant. — (1 exempl.)
Pecten squamula Lamarck. — (1 exempl.)
Ostrea (Exogyra) lateralis Nilss. — (1 exempl.)
Ostrea hippopodium Nilss. — (1 exempl.)

Lány na Důlku.
Na západ od Pardubic pod vesnicí Lány na Důlku, na levém

břehu Labe nalézá se příkrá, dlouhá opuková stráň, vrstvám březen-
ským náležející.

Be

12 | XVIII J. V. Zelizko:

Ve stráni této shledal jsem následovní sled vrstev:

Kámen uložen jest zde

v pevných lavicích. Jest

Ado pevná a |

> obře štípatelná opuka,

a místy prostoupá glauko- Nejbohatší na

Hodne nitickými shluky, po- zkameněliny

: zůstávajícími ze světlo- ;

šedé nebo žlutavé hor

niny, s temnějšími mo-
dravými skvrnami.

Nemá tak pevných lavic
jako vrstva předešlá.
Kámen láme se zde ve | Bohatá na zkame-
Ve U zvonivé destičky. Pro- néliny.
stoupenä rovněž glauko-
nitickÿmi shluky.

Obsahuje mälo '

zkamenelin. Po-

nejvice Supin

Vrstva III. Měkký, drobivy slín“) |z em a
: plensis Gein. a

Cyclolepis Agassizii
Gein.

ii Pevnä lavice opuky, Chudä na zkame-
Vrstva IV. (patro). | barvy poněkud světlejší něliny. Hojná
než vrstvy předešlé. Ostrea sp.
| |

V slaukonitických shlucích, prostoupených I. a II. vrstvou, nenalezl
jsem žádných zkamenělin, vyjma nepatrné skořápky ústřicové, přes
to, že jsem množství těchto shluků rozbil.

Fnrč !?), podávaje špatné jich vyobrazení, zmiňuje se i 0 zka-
menělinách, jež obsahují. Uvádí druhy: Turritella, Astarte, Nucula,
Magas a Forammfery.

Zajímavý jest lučební rozbor těchto glaukonitickÿch shluků, jejž
provedl C. F. Ercareirer, a jehož výsledek uvádí J. J. Jamy ve své

*) Po stopách scaphitů a baculitů, v kyz proměněných, jsem zde marně
pátral, ačkoliv J. J. Jamn je uvádí. Shledal zde tytéž formy jako před tim
u Srnojed, však rozhodně již ne v takovém množství.

15) Priesener Schichten. Str. 44.

O křídovém útvaru okolí Pardubic a Přelouče. 13

práci !%). Dle lučebního rozboru Ercazerrerova obsahují shluky u Lán
84269, uhličitanu vápenatého, kdežto opuka (ku př. u Krchleb) dle
analyse J. V. Jama !7) pouze 45"/, (u Srnojed 15:6°/,).

Z naleziště u Lán opomenul Friè uvésti seznam oněch zkame-
nělin, jež před léty nasbíral J. J. Janus, venovav je sbírkám musea
král. Českého. Uvádí pouze: Pollicipes glaber Röm., Scalpellum qua-
drantum Darw. a Sequoia Reichenbachi Gein.

Později nalezl zde J. J. Jaux vedle jiných obyčejných zkame-
nělin březenských vrstev Aptychus cretaceus Můnst.'*)

Níže podávám seznam mnou nalezených a určených zkamenělin *).

I. Pisces.

Hemicyclus Strehlensis Gein. (Několik šupin; IV.)
Osmeroides Levesiensis Ag. — (Několik dobře určitelných šupin ; I.)
Cyclolepis Agassiz Gein. — (Několik šupin; I.—IV.)

Vedle toho téžko určitelný žraločí obratel. — (I.)

ll. Mollusca.

1. Cerhalopoda.

Lytoceras Alexandri Fr. — (2 exempl., vedle jednoho Aptychus
nov. sp.; I.)

Schlönbachia Germari Reuss. — (1 exempl.; I.)
Scaphites Geimtzii d'Orb. — (Více exemplářů; I.—IT.)
Scaphites nov. sp. — (1 exempl.; I.)

Helicoceras armatum d’Orb. — (2 exempl.; I.)
Hamites bohemicus Fr. — (3 exempl.; I.)

Hamites sp. — (1 exempl.; I.)

Baculites sp. — (Několik exemplářů: 1.— II.)
Aptychus radiatus Fr. — (1 exempl.: I.)

Aptychus cretaceus Münst — (1 exempl.; 1.)

16) Einige Beiträge zur Kenntnis der böhm. Kreideformation Str. 154.

17) Opuka ve východních Čechách. Str. 231. Živa. 1869.

18) Einige Beiträge zur Kenntnis der böhm. Kreideformation. Str. 161.

*) V závorkách uvedené římské číslice udávají, ze které vrstvy dotyčné zka:
meněliny pocházejí.

14

(XVIIL J. V. Želízko:

2. Gastropoda.

Turritella multistriata Reuss. — (1 neúplný exempl.; I.)
Scala decorata Gein. — (Dosti hojná a dobře zachovalá; I—IL) ©
Natica vulgaris Reuss. — (1 exempl.: I.)

Natica Gentii Sow. — (Několik dosti dobře zachovalých exempl. ; I.)

. Natica sp. — (1 exempl.; I.)

Aporrhais (Rostellaria) Reussi Gein. sp. — (Několik exempl.; I.)
Aporrhais (Rostellaria) papillionacea Goldf. — (L exempl.; L.)
Avellana Humboldti Müll. — (3 exempl.; I.)

Acteon ovum Duj. — (2 exempl.; I.)

Cerithium sp. — (1 exempl.; I.)

Trochus Engelhardti Gein. — (1 exempl.; I.)

Trochus sp. — (1 exempl.; I.)

Dentalium medium Sov. — (Velice hojná; I.)

3. Pelecypoda.
Isocardia var. gracilis Fr. — (1 úplný exempl.; I.)
Cardium semipapillatum Reuss. — (Dosti hojná; 1.—IT.)
Cardium sp. — (1 exempl.; I.)

Nucula semilunaris v. Buch. — (Hojná; I.—1l.)
Nucula pectinata Sow. — (Nejhojnější druh z rodu Nucula ; I. — 11.)
Nucula cf. pectinata Sow. — (1 exempl.; 1.)

Nucula transiens Fr. — (Několik exempl.; L—IL.)
Nucula ovata Mant. — (Několik exempl.; I.)
Nucula sp. — (1 exempl.; I.)

Nucula nov. sp. — (Pěkně zachovalý exemplář; I.)

Leda producta d’Orb. — (Několik exemplářů; I.) |
Pectunculus lens Nilss. — (1 exempl.; I.)
Avicula Geinitzi Reuss. — (1 exempl.: I.)

Arca (Cuculea) undulata Reuss. — (Několik exempl.; I.)

Arca (Cuculea) cf. undulata Reuss. — (Pěkně zachovalý exem-
plar: 1%)

Arca pygmaea Reuss. — (1 exempl.; I.)

Arca dictyophora Reuss. — (1 exempl.; I.)
Arca subglabra Park. sp. — (1 exempl.; I.)
Arca cf. carinata Sow. — (1 exempl.; I.)

Arca sp. — (Více těžko určitelných exempl.; I.)
Venus faba Sow. — (Několik exempl.; I.)
Venus ovalis Sow. — (1 exempl.; I.)

O křídovém útvaru okolí Pardubic a Přelouče. 15

Venus subdecussata A. Röm. — (Několik exempl.; I.)
Venus Reussiana Gein. — (1 exempl.; I.)

Venus sp. — (1 exempl.; I.)

Modiola ornatissima d’Orb. — (1 exempl.; I.)

Lima Hoperi Desh. — (1 exempl.; I.)

Lima divaricata Duj. — (1 exempl.; I.)

Lima sp. — (1 exempl.; I.)

Inoceramus striatus Mant. — (Dosti hojný; I. —II.)
Inoceramus labiatus Schloth. sp. — (Několik exempl.; I).
Inoceramus Cuvieri Sow — (1 exempl.; I.)

Inoceramus Brogmarti Sow. — (1 exempl.; I.)
Inoceramus sp. — (Několik exempl.; I.)

Pecten curvatus Gein.. — (Dosti hojný; [—IL.)

Pecten Nilssoni Goldf. — (1 exempl.; I.)

Pecten squamula Lam. — (3 exempl.; I.)

Pecten laevis Nilss. — (2 exempl.; I.)

Pecten Sp. — (1 exempl.: I.)

Ostrea (Exogyra) lateralis Nilss. — (Velice hojná; 1.—II.)
Ostrea (Exogyra) comca Sow. — (2 exempl.; I.)

Ostrea semiplana Sow. — (Hojná; I.—IT.)

Ostrea hippopodium Nilss — (Několik exempl.; I.)
Ostrea cf. carinata Lam. — (Velmi dobře zachovalý exempl. ; I.)
Ostrea frons Park — (2 exempl.; I.)

Ostrea sp. — (Několik exemplářů; I. — II.—IIL.)

Il. Crustacea.

Bairdia modesta Reuss. — (Hojná; I.)

Cytheridea perforata Röm. sp. — (Hojná; I.)

Cytherideis laevigata Röm. sp. — (Hojná; I.)

Pollicipes glaber Röm. — (Velice hojný v různých stadiích; I.
II. — IV.)

Scalpellum maximum Sow. — (Hojné; I.)

Scalpellum guadrantum Darw. — (Hojné; IT.)

IV. Vermes.

Serpula gordialis Schl. — (1 exempl.; 1.)

16

XVIIL J. V. Želízko:

V. Echinodermata.

Holaster placenta? Ag. -- (Velice hojné destičky; I.—IL)
Phymosoma radiatum Schütter — (2 ostny; I.)

VI. Porifera.

Pleurostoma scyphus Počta — (1 exempl.; I.)

Cristellarria
Cristellaria
Cristellaria
Cristellaria
Cristellaria

VII. Foraminifera.

macrodisca Reuss. — (Hojná; [.—IL)
lepida Reuss. — (Hojnä; I.)

rotulata d’Orb. — (Hojnä; I.)

var. rotulata d’Orb. — (Hojné; Lÿ
sp. — (Hojná; I.)

Frondicularia inversa Reuss. — (Hojná; 1.—II.)
Frondicularia Cordai Reuss. — (Hojná; 1.—II.

VIN. Plantae.

Neurčitelné rostlinné zbytky.

Nedaleko Lán, právě v místech kde trať státní dráhy přetíná
potok Podolku u vesnice Krchleb, objevují se ve břehu potoka 0-
pětně březenské vrstvy, sahající hluboko pod dno jeho. Slin těchto
vrstev jest téže tmavošedé barvy jako základní vrstvy u Lán, je ale
písčitější. Glaukonitické shluky, prostupující slín tento jsou barvy svě-
tlošedé, ne již tak glaukonitické jako u Län. Pan dr. J. J. Jamx sdělil
se mnou, že nalezl ve shlucích u Krchleb zkameněliny: Schlönbachra
Germari Reuss. a velký exemplář Turritella multistriata Reuss. Vedle
J. J. Jamva'“ pojednává šíře o opuce krchlebské J. V. Janx?", který

Krchleby.

19) Totéž. Str. 161. i
30) Opuka ve východních Čechách. Str. 231.

O křídovém útvaru okolí Pardubic a Přelouče. 7

ji shledal složenou z dosti krubých zrn, mezi nimiž se nacházejí četné
částky černé, uhelnaté, obsahující množství Cyéherin a Cristellarir,
jakož i lupínky bílé slídy.

Při lučebním zkoumání, jak již výše podotknuto, shledal J. V. Janx
459/, uhličitanu vápenatého, jest tudíž opuka tato nejbohatší na vápno
ze všech opuk okolí pardubického.

J. V. Jany shledává nápadnou, takořka úplnou souhlasnot opuky
krchlebské se základní opukou srnojedskou se stránky stratigrafické
i palaeontologicke.

První dny mé návštěvy zde byla kořist palaeontologickä velice
skrovná, přes to, že jsem nechal mnoho kamene v potoce vylámati a
rozbíti. Následovní pak dny po nastalém dešti voda značně stoupla,
takže na další práci zde nebylo ani pomyšlení.

J. V. Jany ve své práci“ uvádí hojnost zkamenělin od Krchleb,
též i J. J. Jamv“"“, z téhož naleziště uvádí 28 druhů. Počet jich za-
jisté by se rozhojnil, kdyby byl FRrč uvedl seznam zkamenělin J. J. JAHNEm
sbíraných a sbírkám musea Král. Českého věnovaných.

Nalezl jsem zde pouze následovní druhy:

i. Moilusceca.

1. Cephalopoda

Baculites sp. — (3 exempláře.)

2. Pelecypoda.

Arca (Cucullaea) undulata Reuss. — (1 exempl.)
Anomia sp. — (1 exempl.)

Pecten serratus Nilss. — (1 exempl.)

Pecten curvatus Gein. — (2 exempl.)

Pecten Nilsson Goldf. — (2 exempl.)

Ostrea hippopodium Nilss. — (1 exempl.)

Ostrea Sp. — (1 exempl.)

Il. Crustacea.
Pollicipes glaber Röm. — (2 exempl.)
ATOS tr 231:

22) Einige Beiträge zur Kenntnis der böhm. Kreideformation. Str. 161.

LT. mathematicko-přírodovědecká. 1899. 2

EB RL D A S O E a ET dE LS

OR OR N

18 XVEIL. J. V. Želízko: O křídovém útvaru okolí Pardubic a Přelouče.

Ill. Echinodermata.

Micraster sp. — (Zbytky.)

Srnojedy.

Naleziště toto leží mezi vesnicemi Srnojedy a Rosicemi, na levém
břehu Labe západně od Pardubic. Pozůstává ve strmé, slinité stráni
pobřežní, náležející březenským vrstvám, jichž uložení lze zde velmi
dobře sledovati.

Základ tvoří temnošedá, tvrdá opuka, sahající pod dno Labe.
V opuce této nenalezl jsem žádných stop po zkamenělinách.

Tolikéž následující vrstva obsahuje málo zkamenělin; nalezl jsem
v ní pouze druh Nucula sp. Vrstva tato líší se od předešlé velmi
dobře jednak tím, že neobsahuje tak pevné lavice jako vrstva základní.
jednak tím, že barva horniny, Štípající se ve velice tenké a měkké
lístky, jest světlejší.

Za to vrstva následující (třetí), jest velice bohatá na zkameně-
liny. Od vrstvy předešlé líší se tím, že obsahuje zkameněliny v kyz
proměněné, zvláště pěkně zachovalé baculity, scaphity, hamity, gastro-
této vrstvy objevují se hojné shluky limonitové s krystally sádrovce
a bledožluté „cicváry“.

Zkameněliny, jež jsem zde nalezl, ač na několik málo druhů jsou
tytéž, jež uvádí od Srnojed J. V. Jamw?*, A. Fri, a J. J. Jan °°.
J. J. JAHN ve výše uvedené práci počet jich zdvojnásobil, uváděje
odtud přes 40 druhů. K vůli doplnění seznamu zkamenělin v práci
J. J. JAHNA od Srnojed uvedených, přidávám následující mnou nale-
zené zkameněliny:

Otodus appendiculatus. Ag — (1 exempl.)

Trochus sp. — (Více těžko určitelných kusů)
Trochocyathus nov. sp. — (Velice pěkně zachovalý exemplář no-
vého druhu.)

23) Opuka ve východních Čechách. Str. 230.
%) Priesener Schichten.
%) Einige Beiträge znr Kenntnis der bôhm. Kreideformation. Str. 159.

Näkladem Krälovsk& Ceské Spoleënosti Nauk. — Tiskem dra Ed. Gregra v Praze 1899.

XIX.

Resultate der mykologischen Durchforschung
Bühmens im Jahre 1898. ')

I.
Von Franz Bubák in Rovensko.

(Vorgelegt den 14, April 1899.)

Die vorliegenden Resultate habe ich um die Perisporiaceen er-
weitert; nach und nach werden auch die anderen Familien der Pilze
folgen. Beiträge sandten mir folgende Herren:

Kapir J. E., Zuckerfabriksdirektor in Welwarn, lieferte eine reiche
und prachtvoll ausgestattete Collection vou 380 Nummern, dar-
unter eine grosse Zahl für Böhmen neuer Arten. Er sammelte
hauptsächtlich in der Umgegend von Welwarn, dann um Turnau
und im Riesengebirge (K)

MomrBacu J. MUDr., Stadtarzt in Chotěboř, schickte einige Arten
von Chotěboř und Rakonitz.

Wisssaur J. P. S. J., Gymnasialprofessor in Duppau, sandte einige
Pilze aus der Umgegend von Duppau und Karlsbad.

Macxus P. Dr., Universitátsprofessor in Berlin, theilte einige Arten
mit, die er selbst in Böhmen sammelte.

Brazea Fr., Conchyliolog und Schriftsteller in Prag, sandte mir den
Uromyces Erythronii von Davle. Allen genannten Herren spreche
ich meinen verbindlichsten Dank aus.

Ich selbst sammelte in Nordböhmen bei Turnau, Rovensko, Semil,
Eisenbrod, Tannwald und im Riesengebirge.

1) Die früheren Resultate siehe: Verhandlungen der zool.-bot. Gesellschaft
in Wien, Band XLVII., 1897, Heft 4. und Band XLVIIL, 1898, Heft 1.

Mathematisch-natnrwissenschaftliche Classe. 1899. i

oC

2 XIX. Franz Bubäk:

Aus der erschienenen Litteratur beziehen sich auf Böhmen theil-
weise meine Abhandlungen:

1. Ueber die Uredineen, welche in Europa auf Crepis- Arten vor-
kommen. Verhandlungen des naturforschenden Vereines in Brünn 1898,

2. O rezich, které cizopast na některých Rubiaceích (Ueber einige
Rubiaceen-Uredineen). In diesen ,Sitzungsberichten“ 1898.

Jene Arten, welche in den früheren Beiträgen nicht vorkommen.
sind mit einem Sternchen (*) bezeichnet. Neu wurden aufgestellt:
Aecidium Bubakianum Juel, Aec. Kabatianum Bubák und Cacoma
Kabatianum Bubäk. Die letztgenannte Species gehört zu Gymnoconia
Cirsii lanceolati (Schröter) Bubák.

Sehr verbunden bin ich den Herrn: Prof. Dr. P. Maexus in
Berlin, Dr. O. Juen in Upsala und Dr. P. DrerEL in Reichenbach
für gefällige Zusendungen von verschiedenem Material, welches ich
zum Vergieich brauchte, wofür ich allen genannten Herrn bestens
danke.

Chytridiaceae.

*1. Synchytrium Taraxacı De Bary et Wor. Rovensko auf Taraxacum
officinale.

*2. S. anomalum Schröter. Gross-Skal auf Adoxa moschatelina auf
einigen Stellen, einmal auch mit dem Aecidium zu Puceinia
albescens (30./V.).

3. 9. Anemones (De Bary et Wor.) Wor. Anemone nemorosa: Smečno
(K. 373), „Sumpf“ bei Harta (leg. Cypers! sub nom. „Urocystis

Anemones Pers.“). Wıttingau (Weidmann)! Anemone ranuncu
loides: Weltrus (25./V., K. 374).

*4. Urophlyctis pulposa (Wallr.) Schröt. Bei Karlsbad auf C'henopodium
urbicum (Magnus)!

*5. Cladochytrium graminis Büsgen in Cohn's „Beiträge zur
Biologie der Pflanzen.“ Vol. IV. pag. 280. Breslau 1887. Diese
sehr seltene Chytridiacee fand zuerst de Bary in der Wurzel

einer Graspflanze; seine Praeparate und Zeichnungen untersuchte
Busen und stellte die Art auf. Später fand dieselbe LAcerukın *)
in Baden in den Blättern von Dactylis glomerata und noch
eines anderen unbestimmbaren Grases, dann Krırcer *) in Sachsen

?) Laceruem Gustav: Neue Beiträge zur Pilzflora von Freiburg und Um-
gebung. Mitteilungen des badischen bot. Ver. Nr. 55, 56. Freiburg 1888.
S) Krırser: Fungi saxonici Nr. 441.

Resultate der mykologischen Durchforschung Böhmens im Jahre 1898. 3

in den Blättern von Alopecurus pratensis und im vorigen Jahre
ich in Böhmen und zwar beim Dorfe Sejkořice nůchst Rovensk 0
ebenfalls auf einem unbestimmbaren Grase, möglicher Weise
einer Agrostis-Art. Durch die Güte des Herrn Prof. P. Macxus
konnte ich auch den sächsischen, und die des H. Paul Sypow
den badischen Pilz untersuchen; leider waren alle, auch meine
Exemplare ohne Wurzein gesammelt, Obwohl ich eine grosse
Anzahl von Schnitten verfertigte, so konnte ich doch weder in
den jüngsten Blättern, noch in älteren eine Spur vom Mycelium
finden: dasselbe muss also sehr vergänglich sein. Ich lasse hier
eine vollständige Diagnose dieser Art folgen:

Das Mycel besteht aus dünnen Fäden mit Anschwellungen,
welche den Sammelzellen des Cladochytrium Butomi ähnlich sehen
(Büsgen 1. c.). Die Dauersporen entstehen einzeln in den Parenchym-
zellen; sie sind kuglig, eiförmig oder ellipsoidisch, an einer Stelle
abgeplattet und eingedrückt, gelbbraun, mit glatter, spröder bis 2:5 m
dicker Membran, 27—45 m lang, 18—33 m breit und mit einem gelben
Oel gefüllt.

Der Pilz erscheint auf den Blättern zwischen den einzelnen Ge-
fässbündeln in langen parallelen Streifen von rothbrauner Farbe;
diese Streifen sind der Länge nach zerrissen und die Sporen liegen
in den Rissen frei. Da sie ziemlich kleiner sind als die Zellen, in
denen sie entstehen, so üben sie auf die Zellmembranen und auf die
Epidermis keinen Druck aus. Wie kommt es daher, dass die Sporen
doch frei in den Rissen liegen? Ich stelle mir die Sache folgender-
massen vor: Die sporenführenden Zellen sind immer grösser als die-
jenigen, die vom Pilze nicht angegriffen wurden; durch den Druck
dieser vergrösserten Zellen zerreisst die Epidermis. Nachdem die
Sporen reif sind, sterben auch ihre Nährzellen ab, und die Membranen
derjenigen Zellen, welche sich in den Rissen befinden, werden durch
äussere Einflüsse vollständig zerstört, so dass die Sporen dann ganz
lose liegen. Ob die Art wirklich zu Cladochytrium gehört lasse ich
unentschieden, da man das Mycel bisher nicht sicher kennt und die
Art der Keimung vollständig umbekannt ist. Bemerkenswert ist es aber
immerhin, dass bei allen anderen Arten dieser Gattung die Sporen
immer von der Epidermis und von den Membranen ihrer Nährzellen
umschlossen bleiben, ja auch bei Cladochytrium Gerhardti (Schröter)
A. Fischer, welches ebenfalls auf Gramineen (auch Alopecurus!) vor-
kommt. Die von Cl. graminis befallenen Gräser gelangen niemals

1*

4 XIX. Franz Bubäk:

zur Blüte und sterben endlich ab. Der Pilz erscheint im Juli und
August.

Peronosporaceae.

1. Cystopus candidus (Pers.) Lév. C'apsella bursa pastoris: Welwarn
(4./6., K. 343); Cardamine amara: Roketnice bei Gross Skal
(2990)

2. C. Tragopogonis (Pers.) Schröt. Centaurea Scabiosa: Rovensko;
Cirsium arvense: Welwarn (K. 336); Cirsium canum: Ktovä
b. Rovensko; Cirsium oleraceum: Welwarn (K. 327), Slanä bei
Semil; Scorzonera hispanica cult.: Gross Skal, im Bräuhaus-
garten: Tragopogon majus: Welwarn (K. 324), Tragopogon pra-
tense: Welwarn (K. 338), Rovensko.

3. C. Bliti (Biv.-Bern.) Lev. Amarantus retrojflexus: Welwarn (K.
321).

4. Plasmopara pusilla (De Bary) Schrôt. Geranium pratense: Wel-
warn (K. 340), Gross Skal, Rovensko; Geranium silvaticum:
Wurzelsdorf am Fusse des Riesengebirges.

*5. Pl. nivea (Unger) Schröt. Aegopodium Podagraria: Gross Skal;
Angelica sivestris: Neuwelt im Riesengebirge; Cerefolium silve-
stre: Welwarn (K. 320); Foeniculum capillaceum: Gross Skal,
im Bräuhausgarten; Pimpinella magna: „Farské Struhy“ bei
Rovensko; Pimp. Saxifraga: an den Roketnicer Teichen náchst

Gross Skal.
6. Pl. densa (Rabh.) Schröt. Welwarn (K. 341) auf Euphrasia odon-
tites.

7. Bremia Lactucae Regel. Cirsium canum: Welwarn (K. 326); Cirs.
lanceolatum: Welwarn (K. 167) mit dem Aecidium zu Puceinia
Cirsii lanceolati; Lampsana communis: Welwarn (K. 346). Se-
necio silvaticus: Friedrichsthal im Riesengebirge (K. 294); Senecio
vulgaris: Welwarn (K. 339); Sonchus levis: Welwarn (K. 332).

*8. Peronospora Dianthi De Bary. Bei Welwarn (K. 329) auf Melan-
dryum noctiflorum. |

*9. P. Calotheca De Bary. Mühlhausen b. Kralup (K. 334) auf Ga-
lium silvaticum.

#10. P, Alsinearum Casp. Cerastium triviale: Gross Skal, Rovensko;
Stellaria media: Rovensko.

*11. P. Myosotidis De Bary. Lithospermum arvense: Rovensko; Myo-
sotis sparsiflora: Weltrus (K. 333.)

Resultate der mykologischen Durchforschung Böhmens im Jahre 1898. 5

*12, P. Trifolium De Bary. Medicago sativa: Rovensko; Trifolium
medium: Rovensko.

*13. P. Dipsaci Tul. Bei Welwarn auf Dipsacus silvestris (20.8.
K. 325).

*14, P. arborescens (Berk.) De Bary. Papaver argemone: Welwarn
(K. 319); Pap. dubium: Welwarn (K. 328).

*15. P. affinis Rosm. Bei Welwarn auf Fumaria Vaillantiü (1./6.,
K. 345.)

16. P. effusa (Grev.) Rabh. Atriplex patula: Slaná, Bořkov, Semil;
Chenopodium album: Welwarn (K. 335); Chenop. fieifolium :
Welwarn (K. 342); Spinacia oleracea. Welwarn (K. 322).

*17. P. grisea Unger. Veronica Beccabunga: Gross Skal, viel ver-
breitet bei Rovensko; Veronica serpyllifolia: Aubachsteg bei
Duppau (Wiesb).

*18. P. Ficariae Tul. Ranunculus bulbosus: Rovensko; Ranunculus re-
pens: Welwarn (K. 330).

*19. P, Schleident Unger. Gross Skal: im Bräuhausgarten auf cult.
Allium Cepa (25./9.).

+20. P. conglomerata Fuckel. Bei Welwarn auf Geranium pusillum
OBERE 323).

21. F. parasitica (Pers.) Tul. Bei Welwarn auf Capsella bursa pa-
storis (K. 331), Cardaria draba (K. 344), Neslia paniculata
(K 337.

*22. P. alta Fuckel. Bei Rovensko auf Plantago major (30./3.).

Protomycetaceae.

*1. Protomyces macrosporus Unger. Aeyopodium Podagraria: Gross
Skal (18./6.), Welwarn (5./8., K. 317).

Ustilaginaceae.

Fr

Ustilago longissima (Sow.) Tul. Glyceria aquatica: Bei Welwarn
(K. 313); Glyc. fluitans: Studené b. Rovensko, Wurzelsdorf im
Riesengebirge.

. U. hypodytes (Schlecht.) Wint. Bei Welwarn auf Triticum repens
GG UK 310);

3. U. Ischaemi Fuckel. Andropogon ischaemum: Bei Welwarn (K. 306),
Teplitzer Schlossberg (Magnus)!

4. U. nuda (Jens.) Kell. et Swingle. Hordeum distichum: Welwarn

(K. 312).

DD

6 XIX. Franz Bubäk:

5. U. Hordei (Pers.) Kell. et Swingle. Hordeum distichum: Um Ro-
vensko viel (1./8.), b. Welwarn (18.6. K. 309).

6. U. Avenae (Pers.) Jens. Bei Welwarn auf Avena sativa (K. 316).

*7, U. levis (Kell. et Swingle) Magnus. Bei Rovensko auf Avena sa-
tiva selten (1 /8.)

*8, U. perennans Rostrup. Bei Welwarn auf Arrhenatherum avenaceum
(161 305):

*9, U. Tritici Jens. Triticum vulgare: Welwarn (K. 314), bei Ro-
vensko viel verbreitet.

*10. U. anomala J. Kunze. Polygonum dumetorum : Dorf Žlábek bei
Rovensko (4./8.).

*11. U. major Schröt. Bei Welwarn auf Silene Otites (7.7. K. 302).

*12. U. Tragopogis pratensis (Pers.) Wint. Tragopogen pratense: Wel-
warn (28./7., K. 304), Saarweg bei Duppau (26./5., Wiesb.)!

13. Sphacelotheca Hydropiperis (Schum) de Bary. Gross Skal; im
Bräuhausgarten auf Polygonum Hydropiper.

14. Tilletia Tritiei (Byerk.) Wint. Triticum vulgare: Gross Skal (K. 315);
diese Ustilaginee war im J. 1898 bei Rovensko viel verbreitet,
auf manchen Feldern waren bis */, aller Aehren angegriffen und
vollkommen vernichtet. Sehr oft mit Puceinia glumarum Eriks et
Henn. zusammen.

*15. Urocystis occulta (Wallr.) Rabh. Secale cereale: Welwarn (17./6.,
K. 310).

*16. Ur. Colchici Schlecht.) Rabh. In den Blättern von Colchicum
autumnale bei Welwarn (24./5., K. 303).

17. Ur. Anemones (Pers.) Schroet. Anemone nemorosa: Bei Smečno
mit Aecidium leucospermum (K. 308); Hepatica triloba: Mühl-
hausen b. Kralup (26.,5., K. 301).

18. Entyloma serotinum Schroet. Gross Skal: auf Symhytum officinale
im Bräuhausgarten.

*19. £. Ranunculi (Bon.) Schroet. Ranunculus sceleratus: Bei Wel-
warn (11./6., K. 307). ©

"20. E. Chrysosplenii (Berk. et Br.) Schroet. Neuwelt im Riesenge-
birge auf Chrysosplenium alternifolium (21./8.).

*21. E. Calendulae (Oud.) De Bary. Gross Sn auf Hieracium mu-
rorum (30./5.).

*22. E. microsporum (Ung.) Schroet. Ranunculus repens: Bei Rovensko,
Ktová, Nový mlýn, Gross Skal (August).

723. Tuberculina persicina (Dittm.) Sacc. Bei Welwarn auf Euphorbia

Resultate der mykologischen Durchforschung Böhmens im Jahre 1898. 7

cyparissias im Aecidium zu Uromyces striatus (17./5. K. 275
pro parte).

Uredinaceae.

1. Uromyces Fabae (Pers.) De Bary. Luthyrus vernus : Mühlhausen
bei Kralup (K. 232); Vieia eracca: Welwarn (K. 376); V. Faba:
Welwarn (K. 21, 193); V. sativa: Welwarn (K. 184); V. sepium:
Sazená bei Welwarn (K. 130), Chotěboř (Dr. Můhlbach)!

*2, U. Limon (DC.) Lév. Cbržín bei Welvarn auf Armeria vulgaris
(K. 144.)

3. U. Polygoni (Pers.) Fuck. Polygonum aviculare: Rovensko (T., 30./5.;
III., 31./8.), Welwarn (K. 19), Můhlhausen bei Kralup (K. 36).

4. U. Silenes (Schlecht.) Fuckel. „Bora“ bei Rovensko auf Silene
nutans.

5. U Trifolii (Hedw.) Lév. Trifolium fragiferum: Welwarn (II.,
III., K. 85); Trif. hybridum IT, III.: Welwarn (K. 114), Ro-
vensko; Trif. repens III.: Welwarn (K. 268), Rovensko.

*6. U, Valerianae (Schum.) Fuckel. — Valeriana dioica: Chotěboř (L,
Mai, Dr. Mühlbach), Slaná bei Semil II., 4./8.), Bora und Stu-
dené bei Rovensko (II., III., 13./8.).

7. U. Gerami (DC.) Otth. et Wartm. Geranium pratense: Welwarn
(1., 3./5., K. 35); Geranium palustre: Mšeno bei Budyně (III,
ICS RE 82). Kokořín. (I., I IT. 50.5., Ke1s).

8. U. Betae (Pers., Tul. Beta vulgaris: Újezd b. Rovensko (II., III.,
zao \Welwain (1, 12,9... K. 73; 12598500)

9. U. Dactylidis Otth. Ranunculus repens, 1.: Welwarn (K. 267);
Dactylis glomerata, II., III.: Welwarn (K. 119), „Farské Struhy“
bei Rovensko.

10. U. Poae Rabh. Ranunculus ficaria, I.: Weltrus (K. 28).

11. U. Pisi (Pers.) De Bary. Euphorbia esula, I.: Welwarn (K. 43),
Engelhaus bei Karlsbad (Wiesb.); Lathyrus pratensis, IL, IIT.;
Sazená bei Welwarn (K. 123): Pisum sativum, IL, III.: Wel-
warn (K. 12).

12. U. striatus Schroet. Euphorbia cyparissias, I.: Welwarn (K. 275);
bei Welwarn auf Ervum lens (II., III., K. 270), Medicago fal-
cata (II., III., K. 186), Med. lupulina (II., III., K. 134), Med.
minima (IL, K. 206), Trifolium agrarium (III, K. 107) und
Trif. arvense (III., K. 94).

*13 U. Veratri (DC) Wint. Auf. Veratrum Lobelianum im Riesen-

8 XIX. Franz Bubäk:

gebirge, II., III.: Kessel (K. 290); Harrachsweg, Pantschewiese,
Elbewiese, Elbefallbaude.

14. U. lineolatus Desm. Scirpus maritimus, II., III.: Welwarn (5./8.,
K. 142..

15. U. Rumicis (Schum.) Wint. Æumex obtusifolius, IL, II.: Bei
Slaná, Borkov, Semil; Welwarn (K. 153).

16. U. Alchemillae (Pers.) Schroet. Alchemilla vulgaris: Chotěboř (Dr.
Mühlbach)! Duppau: Pfarrhofgarten, Aubachleiten, Solmus bei
Karlsbad (P. Wiesb.)! Bořkov bei Semil, Schumburg, Příchovic,
Wurzelsdorf, Neuwelt; Spindlerbaude (K. 277), Kessel (K. 283).

17. U. Genistae tinctoritae (Pers.) DC. Cytisus Laburnum : Lešany
bei Welwarn (III, K. 83); Onobrychis vicraefolia: Welwarn
(IT., IIL. 20./9., K. 228). Auf. Onobrychis viciaefoha kommen
sanz bestimmt zwei Uromyces-Arten vor und zwar:“) Ur. Tri-
folii (Hedw.) Lév. und Ur. Genistae tinctoriae *). Die Teleuto-
sporen der ersten Art sind ganz glatt. Diese lagen dem H. Prof.
Macxus aus Graubünden ') vor, welcher sie zu Ur. Genistae
tinctoriae (nach Schröter’s Beurtheilung) zog, freilich mit be-
rechtigtem Zweifel. Auch P. Hanror“) hatte solche Sporen vor
sich und stellte sie ganz richtig zu Ur. Trifolii. Mir liegen aber
Teleutosporen vom Typus des Ur. Genistae tinctoriae vor, also
mit kleinwarzigem, am Grunde mit kurzen strichförmigen Ver-
dickungen versehenem Epispor.

*18. Ur. Anthyllidis (Grev.) Schröt. Anthyllis vulneraria: Welwarn
(K. 225), öfters bei Rovensko; Ononis spinosa: Welwarn (K:

233).
*19, U. Schroeteri De Toni. Melandryum pratense, II., II.: Welwarn
2377. Kr 89).

*20. U. Behenis (DC.) Unger. Silene inflata, I.: Mířovice bei Weltrus
(LOS RE 1)

21. U. Serophularie (DC.) Berk. et Br. Serophularia nodosa, I., II.:
Turnau (16./6., K. 57).

*22. U. minor Schröt. Trifolium montanum, IIT: Mühlhausen bei
Kralup (K. 297).

23. U. Ervi (Wallr.) Plowr. Vicia hirsuta: Bei Rovensko fand ich

4) Maaxus P.: Erstes Verzeichniss der im aus dem Kanton Graubünden be-
kannt gewordenen Pilze. XXXIV. Jahresb. d. naturf. Gesellsch. Graubündens. Chur
1890. Sep. pg. 13, 14.

5) Harıor P.: Les Uromyces des Legumineuses. Revue mycologigue. Tou-
louse XIVe. année, 1892 Nr. 1 pg. 12.

"24.

25:

*26.

27.

28:

29.

"30.

Resultate der mykologischen Durchforschung Böhmens im Jahre 1898. 9

diese Art mit massenhaft entwickelten Uredosporen, freilich auch
Aecidien u. Teleutosporen. Zu Uromyces Fabae, wie es P. Harıor
l. c. will, kann man diese Art keineswegs stellen, denn sie ist
durch die das ganze Jahr hindurch sich selbst reproducierende
Aecidiengeneration sehr gut charakterisiert. Křečovice b. Rovensko
ŒIL 51/8.) Nový mlýn (IT. 2./9.).

U. Erythronü (DC) Passerini. Erythronium dens canis, I.:
Medník bei Davle am Anfange des Monates April (Fr. Blažka
misit) !

U. excavatus (DC.) Magnus. Mühlhausen bei Kralup auf Eu-
phorbia Gerardiana spärlich (III., 21./5., K. 69).

U. Ficariae (Schum.) Lév. Welwarn auf Ranunculus Ficaria
(K. 13).

U. scutellatus (Schrank.) Wint. Mühlhausen bei Kralup auf Eu-
phorbia cyparissias (21./5., K. 75).

Schroeteriaster alpinus (Schroet.) Magnus (Uromyces alpinus
Schröt.). Riesengebirge: Spindelmühle auf Rumex alpinus (I.
nach mündlicher Mitteilung des H. P. Hennings).

Puccinia Galii (Pers.) Schweinitz. Asperula cynanchica: Volovice
bei Welwarn (IIL., K. 196); Galium mollugo, II., III.: Welwarn
(K. 213), Katiner Park b. Kuttenberg (1853, leg. Peyl, vidi in
herb. d. naturf. Ver. in Brünn), Křečovice bei Rovensko, Bořkov
b. Semil; Gal. silvaticum: Mühlhausen b. Kralup (IL, K. 78;
III. K. 37); Gal. verum: Welwarn (I K. 218; II, K. 254),
Babylon bei Rovensko.

P. Helianthi Schwemitz. Gross Skal: Im Bräuhausgarten auf
cult. Helianthus annuus (II., III., 25./9.)

91. P. obtusa Schroet. Mühlhausen bei Kralup auf Salvia ver Hoillata

“32.

(K. 109).
P. Porri (Sow.) Wint. Allium sativum: Welwarn (IL, III., K. 9),
Allium schoenoprasum: Welwarn (II., K. 122).

93. P, Cirsii lanceolati Schroet. Cirsium lanceolatum : Welwarn (L,

28./4., K. 167; IL, 8./6., K. 139; III., 15./9. K. 204); Cirsium
eriophorum (Neue Nährpflanze) ; Mühlhausen bei Kralup
(L., 20./5., K. 229; II., 14./6., K. 241; ITI., 1./10., K. 236); Radotín
bei Prag (II., III., 3./9. 97, in vorjährigen Beiträgen als Pucc.
Cirsii Lasch aufgeführt. — Nach gefälliger Mittheilung des H.
Dir. Kabát kommt diese Art bei Mühlhausen, noch auf Cirsium
lanceolatum eriophorum (C. intermedium Döll. vor). (III. non
vidi). Pucc. Cirsii lanceolati ist eine ausgezeichnete Art. Ausser-

10 XIX. Franz Bubäk:

dem, das sie eine Auteupuccinia ist (P. Cirsü ist eine Brachy-
puccinia), kann man sie auch nach den Uredosporen und Te-
leutosporen sehr gut erkennen. Die Teleutosporen sind nicht
glatt, wie sie SoHRoTER °) beschreibt, sondern fein und dicht punk-
tiert, der Keimporus in der oberen Zelle liegt gewöhnlich am
Scheitel, in der unteren Zelle dicht unter der Scheidewand ?)
nur selten findet man sie tiefer in den betreffenden Zellen. Die
Uredosporen haben drei Keimsporen, die (wie bei Puce. Pre-
nanthis) besonders bei Anfeuchten sehr stark aufquellen und dann
einen sehr weiten Hof zeigen. Die erste Sporengeneration besteht
aus einzelnen, zerstreuten Lagern, welche kein Pseudoperidium be-
sitzen: es ist ein Caeoma, welches ich als Caeoma Kabati-
anum mihi bezeichne. Die Caeomasporen sind sehr verschieden
geformt, kuglig, ellipsoidisch bis länglich, mit dicker (2—4.5 m),
warziger, hyaliner Membran, 28—42 m lang, 22—30 m breit.
Auf den Exsiccaten konnte ich keine Spermogonien finden, sie
sind aber doch vielleicht vorhanden, da auch andere Caeoma-
Arten Spermogonien besitzen. Für solche Puccinien, deren erste
Sporengeneration ein Caeoma ist, stellte Lagerheiın ®, die Gattung
Gymnoconia auf. Man kennt bisher nur zwei Arten dieser Gattung
und zwar: (G. interstitialis (Schlecht.) Lagerh.’) auf Rubus-
Arten und G. Hyptidis (Curt.) Lagerh.’) auf der Labiate Hyptis
radiata Wild. Puccinia Cirsii lanceolati muss also auch zu Gym-
noconia gestellt werden und den Namen Gymmoconia Cirsèi
lanceolati (Schröt.) Bubák führen.

Ich zweifle keineswegs, dass Caeoma Kabatianum als die erste
Sporengeneration zu Gymnoconia Cirsii lanceolati gehört: 1. Herr
Kabát fand überall, wo er dieses Caeoma sammelte, später immer die
Uredo- und Teleutosporen.

2. Auf einigen blättern, die mit Caeoma behaftet sind, befinden
sieh hie und da einzelne, zerstreute und kleine Uredolager.

3. Auf denjenigen Exemplaren dieses Caeoma, welche mir Herr
Prof. Macxus zur Ansicht in grosser Liebenswürdigkeit zuschickte,

°) Schröter J.: Pilze von Schlesien I. pg. 317.

‘) Siehe auch bei Macnus: Ueber die auf Compositen auftretenden Pucci-
nien etc. Berichte Der deutsch. bot. Ges. Berlin 1893, pg. 455.

5) LaceRHEm G.: Ueber Uredineen mit variablem Pleomorphismus. Tromsö,
Museums Aarshefter 16, 1893. pg. 140, 141.

°) Iozm: Uredineae herbarii Eliae Fries. 1. c. Heft 17. 1894. pg. 83., 84.

Resultate der mykologischen Durchforschung Böhmens im Jahre 1898. 11

(leg. Sydow bei Berlin) wurden auch Uredosporen reichlich aufge-

Funden.

Was soll man nun aber mit der Diagnose dieser ersten Sporen-
generation, welche Schröter "") in seinen „Pilzen“ entworfen hat, an-
fangen? Ich habe mich an H. Prof. Pax in Breslau gewendet, der mir
mit grösster Bereitwilligkeit die Sonrörer’schen Originale zuschickte.
Leider fand ich auf denselben nur die Uredo- und Teleutosporen. Man
steht vor zwei Eventualitäten:

1. Entweder hatte Schröter vor sich ein wirkliches Aecidium,
aber nicht von Cirsium lanceolatum, da es bisher Niemand auf dieser
Nährpflanze gefunden hat, sondern von Cirsium palustre, dessen Blätter
den Caeomatragenden Blättern von Cirs. lanceolatum sehr ähnlich
sind; dieses Aecidium gehört, wie bekannt, zu Puccinia dioicae Magnus;
oder 2. lagen ihm alte entleerte Caeomalager vor, die (oberflächlich
betrachtet), einigermassen entleerten, sehr breiten Pseudoperidien
ähnlich sind; so könnte man auch seine kurze und unvollständige
Beschreibung, wie auch den Umstand, dass er die Entwicklungszeit
nicht angibt, erklären.

Auf Cirsium eriophorum kommt ein Aecidium vor, welches wohl
ausgebildete Pseudoperidien besitzt; es wird von E. Fısorer !!) theil-
weise zu Pucc. dioicae Magnus, theilweise zu Pucc. Caricis frigidae
E. Fischer gezogen. Ob man aber beide diese Arten wirklich speci-
fisch trennen kann, das bezweifle ich sehr.

Auf Compositen war hisher nur Caeoma Cinerariae Rostrup auf
Cineraria palustris bekannt; somit ist das oben beschriebene Caeoma
die zweite hierher gehörige Species.

34. P. Prenanthis ‘Pers.) Fuckel. Lactuca muralis : Turnau (K. 62);
Příchovic, Neuwelt am Riesengebirge; Mulgedium alpinum: Neu-
welt, Harrachsweg, Elbewiese, Elbegrund (K. 280); Prenanthes
purpurea: Tannwald, Schumburg, Wurzelsdorf, Neuwelt und auch
höher im Riesengebirge, so z. B. im Elbegrund (K. 288).

35. P. Lampsanae (Schultz) Fuckel. Lampsana commums: Welwarn
Le DOS OMR PATIO EE OBAMA SEL) es LG 226)

*36. P. major Dietel. Crepis paludosa: Welwarn (I., 21./5., K. 185).
Turnau (III, 5./10., L. 265), an den Roketnicer Teichen bei
Gross Skal (II., III.); Wurzelsdorf, Neuwelt, ne im
Lone

=) Scurôrer J.: L c. pg. 317, 318.
2) E. Fiscuer: Entwicklungsgeschichtliche Untersuchungen über Rostpilze.
Bern 1898 pg. S—23.

12 XIX. Franz Bubäk:

*37. P. praecox Bubák in Verhandlungen des naturf. Vereines in
Brünn 1898. Crepis biennis: Welwarn (I, 14,4., K. 212; IL,
III., 26./8., K. 132), Žlábek und Nový mlýn bei Rovensko.

38. P. Crepidis Schröter. Crepis tectorum: Dorf Uha bei Welwarn
(l 9.0. Kr 58: "174/6 Ko 150):

39. P. Bupleuri falcati (DC.) Wint. Mühlhausen bei Kralup auf Bu-
pleurum falcatum I., K. 52; UL, K. 125).

40. P. Epilobü tetragoni (DC). Wint. Epilobium hirsutum: Volovice
bei Welwarn (I., 5./5., K. 39), Welwarn (IL, 18./6, K. 145;
III., 20./9., 242).

41. P- Violae (Schum.) DC. Viola hirta: Lešany bei Welwarn (I,
K. 124), Bilichov (II., ITI., K. 168); VW. mirabilis: Mühlhausen
(II, III., K. 122); V. odorata: Lešany bei Welwarn (I., K. 42),
Chotěboř (1, Dr. Mühlbach); V. Riviniana: Bora bei Rovensko
(L); V. silvestris: Volovice bei Welwarn (I., K. 38; IL, III,
K. 159). Lešan bei Welwarn (IL, III., K. 173), Smečno (1,
K. 47).

*49. P. albescens (Grev.) Plowr. Adoxa moschatellina: Weltrus (L,
III., 28./4., K. 27 et 298, zwar beisammen aber auf verschie-
denen Individuen), Gross Skal mit Synchytrium anomalum (I.,
30./5.).

43. P. Pimpinellae (Strauss) Link. Cerefolium silvestre: Welwarn (I.,
24./4., K. 29; IL, 29./5. K. 68; IL, II, 519, K. 154)7 Pimpi-
nella magna: Mšeno bei Budyně (K. 103); Pimp. saxifraga:
Dorf Uha bei Welwarn (I., K. 40), Welwarn (IL. III., K. 129).

43. P. Menthae Pers. Calamintha Acinos: Neratovice (II., K. 64),
Rovensko (II., III.); Cal. Clinopodium: Můhlhausen bei Kralup
(II., III., K. 138): Mentha aguatica: Welwarn (I, K. 67):
M. arvensis: Welwarn (II., K. 6; III., K. 15); M. rotundifolia :
Welwarn (I., K. 48; II., III., K. 162); M. silvestris: Welwarn
(IL, III., K. 230).

44 P. gramims Pers | Berberis vulgaris, I.: Welwarn (K. 49); IL,
III. um Welwarn auf folgenden Nährpflanzen ; Deschampsia caes-
pitosa (K. 166), Festuca arundinacea (K. 274), Poa annua (K.
269), Poa pratensis (K. 116), Secale cereale (K. 141), Triticum
repens (K. 113), Triticum vulgare (K. 110); Agrostis stolonifera :
Bad Wartenberg (K. 238); Avena fatua: Duppau (Wiesb.);
Secale cereale: Schumburg bei Tannwald; Triticum caninum :
„Farské Struhy“ bei Rovensko.

45. P. coronata Corda. Frungula alnus, I.: Turnau (K. 61): Rhamnus

Resultate der mykologischen Durchforschung Böhmens im Jahre 1898. 13

cathartica I.: Welwarn (K. 53): IT., III. bei Welwarn auf fol-
genden Nährpflanzen: Avena sativa (K. 231), Festuca arundinacea
(K. 247), Fest. pratensis (K. 198), Lolium perenne (K. 145):
Avena fatua: Duppau (Wiesb.); Holcus mollis: Bora, Nový
mlyn, Roketnice bei Rovensko.

46. P. dispersa Eriks. et Henn. Anchusa officinalis, I.; Mühlhausen
bei Kralup (21./8., K. 160); Lycopsis arvensis, I.: Welwarn
(12./8., K. 93); II., III. bei Welwarn auf diesen Nährpflanzen:
Bromus commutatus (K. 207), Bromus sterilis (K. 98), Br. tec-
torum (K. 273, 121), Secale cereale (K. 156), Triticum vulgare
(K. 176); Bromus mollis: Volovice bei Welwarn (K. 135).

* 47. P. glumarum Eriks et Henn. Bei Welwarn auf Hordeum disti-
chum (K. 378), Triticum repens (K. 155), Trit. vulgare (K 72,
105). Auf den Spelzen von Triticum vulgare bei Rovensko im
Jahre 1898 viel verbreitet; die befallenen Aehren sind bleich
und dadurch leicht kenntlich.

48. P. simplex (Korn.) Eriks et. Henn. Hordeum vulgare: Welwarn
(KR 151):

49. P. Poarum Niels. Tussilago farfara, I: Welwarn (K 81), viel bei
Slaná, Bořkov, Semil ; Poa nemoralis : Weltrus (K 191); Poa pra-
tensis; Welwarn (K 251).

50. P. Caricis (Schum.) Rebent. Urtica dioica, I: Welwarn (K 34.),
Dunkelsberg bei Duppau (Wiesb.); Carex acuta: Welwarn
(K 95, 148): Carex hirta: Můhlhausen bei Kralup (K 264).

51. P. silvatica Schroet. Taraxacum officinale, I: Welwarn (5./8.
K 102); Carex glauca: Sejkořice und „Farské Struhy“ bei
Rovensko; Welwarn (K 377); Car. leporina : Pelešany bei Tur-
nau (K 253); C. pallescens : Bilichov (K 131), Mühlhausen bei
Kralup (K 240); C. panicea: Welwarn (K 266), „Bora“ bei
Rovensko.

“52. P. dioicae P. Magnus. Aecidium: auf Cirsium canum nächst
Budohostice bei Welwarn (K 59), auf Cirs. palustre b. Bilichov
(K 65), auf Cirs. oleraceum bei Bilichov (K 84) und „Bora“ b.
Rovensko. Carex Davalliana, III., Welwarn (K 192), „Bora“ b.
Rovensko.

* 53. P. Magnusii Kleb. Carex riparia: Welwarn (II., (III), 31./5.
K 220; III. 5./9., K 181). Obzwar Herr Direktor Kabát das
zugehörige Aecidium auf Ribes nigrum nicht gefunden hat, So
zweifle ich nicht, dass ich die rechte Species vor mir habe,

14 XIX. Franz Bubäk:

da sie mit Klebahns Beschreibung vollkommen übereinstimmt
und auch von P. Carıcıs verschieden ist.

54. P. Pringsheimiana Kleb. Welwarn auf Ribes grossularia (I, 3./5.,
K 80).

*55. P, uliginosa Juel. Bilichov auf Parnassia palustris (I, 12./6.,
K 63).

56. P. obscura Schroet. Luzula campestris: Mühlhausen bei Kralup
(310K 100:

57. P. Phragmitis (Schum.) Kórn. Rumex aguaticus: Kokořín (I, 30./5.,
K 70); Rum. crispus: Welwarn (I, 3./5, K 51); Rum. obtusi-
folus: Welwarn (I, 3/5., K 41), Phragmites communis, TI IT:
Welwarn (K 1), Nový mlýn bei Rovensko, Slaná bei Semil.

*58. P. Trail Plowr. Rumex Acetosa, I; Welwarn (21./5, K 163).

59. P. Magnusiana Kórn. Ranunculus repens, T: Welwarn (15. 6., K
259); Phragmites communis, II., III.: Welwarn (K 3), Sejko-
řice bei Rovensko.

60. P. perplexans Plowr Ranunculus acer, I.: Welwarn (29./4. K
209) ; Alopecurus pratensis: Farské Struhy bei Rovensko, Sej-
kořice, Křečovice.

*61. P. Arrhenatheri (Kleb.) Eriks. Nur mit gewissem Zweifel
stelle ich zu dieser Art die Exemplare, welche mir Herr Di-
rector Kabát von Welwarn schickte. Er sammelte sie 2./8 1898
(K 379) auf Arrhenatherum avenaceum in II. und III. Ich be-
stimmte diesen Pilz zuerst als Puccinia perplexans Plowr. Als
ich dann beide Arten auf beiden Nähspflanzen (Alopecurus,
Arrhenatherum) genau verglich, fand ich sie morphologisch voll-
kommen übereinstimmend, so das sie zwei nur „biologisch* dif-
ferencierte Arten vorstellen. Von Puccinia perplexans stand mir
mährisches und böhmisches Material zur Verfügung, von P.
Arrhenatheri benützte ich Sydow’s Exemplare von Lichterfelde
bei Berlin, wo sie mit dem zugehörigen Aecidium graveolens
Shuttl. vorkommt. Herr Kabät theilte mir auch mit, dass er
seine Exemplare in der-Nähe des Aecidiums auf Ranunculus
ocer angetroffen hat und dass er ein hexenbesenbildendes Aeci-
diums auf Berberis in der Umgegend von Welwarn niemals be-
obachtete. Auch Prowsranr hat aus keimenden Teleutosporen
von Arrhenatherum avenaceum auf Ranunculus acer Aecidien
erzogen (The Quaterly Journal of Microscopical Science, New
Series. Vol. XXV. pg. 164—166.). In seiner Bearbeitung der
britischen Uredincen etc. führt er aber bei Puccinia perplexans

Resultate der mykologischen Durchforschung Böhmens im Jahre 1393. 15

nur Alopecurus pratensis als Wirthspflanze auf und von dem
oben erwähnten Versuche schweigt er ganz und gar.'?)

62. P. Moliniae Tul. Mol’nia coerulea: Welwarn (K. 2, 152.)

63. P. suaveolens (Pers.) Restr. Welwarn auf Cirsium arvense
(Primäre II. mit Spermog. 3./8., K. 260).

*64. P. Čelakovskyana Bubák in diesen ,Sitzungsberichten“ 1898.
Prag: im botan. Garten (1854. Dr. J. Kalmus. vidi in herb.
Niesslii) ! auf Galium cruciata.

65. P. Hieraců (Schum.) Mart. Cichorium Intybus : Welwarn (K. 188);
Hieracium murorum : Neuwelt im Riesengebirge; Her. umbel-
latum : Lešany bei Welwarn (K. 215); Hypochoeris radicata :
Neratovice (K. 201); Picris hieracioides: Welwarn (K. 37).

66. P. Taraxaci Plowr. Taraxacum officinale: Welwarn (K. 199);
Taraxacum palustre: Bora bei Rovensko.

67. P. Centaureae Mart. Centaurea Jacea: Bad Wartenberg (K. 252);
Cent. Scabiosa: Welwarn (K. 200.) ; Serratula tinctoria : Můhl-
hausen bei Kralup (K. 237). Von dieser Brachypuccinie habe
ich bisher immer nur die secundäre Uredo gesehen, niemals
die primäre.

68. P. Cirsii Lasch. Carduus acanthoides: Welwarn (Primäre
Uredo mit Spermogonien ! 28.'4., K. 249); Carduus nutans: Wel-
warn (Primäre Uredo mit Spermogonien! 8./5., K. 244; secun-
däre Uredo 15./7., K. 227); Cirsium canum : Welwarn (IL. III.,
K. 224); Cirs. heterophyllum ; Wurzelsdorf im Riesengebirge ;
Cirs. oleraceum: Turnau (K. 257), Sejkořice und Křečovice bei
Rovensko; Zappa tomentosa: Welwarn (Primäre Uredo mit
Spermogonien, 29./4., K. 88; II., III., 30./7. K. 10). Die erste
Generation dieser Art besteht aus einzelnen grossen Uredo
häufchen, die eine kreisförmige Stellung einnehmen und später
zusammenfliessen; in ihrer Mitte befinden sich die Spermogo-
nien. Auf Zappa wurden diese primären Uredohäufchen von
Herrn Direetor Kabät zum erstenmale beobachtet, so dass es
jetzt fest steht, dass die Puccinie von dieser Compositengattung
zu Puc. Cirsii Lasch gehört indem sie auch m ırphologisch mit
derselben vollkommen úbereinstimmt.'“)

13) Siehe auch Magnus: Die von J. Peyritsch in Tirol gesammelten Pilze
Berichte des naturw.-med. Ver. in Innsbruck 1892./93. pg. 42.

4) Siehe auch Magnus: Ueber die auf Compositen auftretenden Puccinien
etc. I. c. pg. 457.

16

69.

10.

l

13.

80

sl

XIX. Franz Bubák:

P. bullata (Pers.) Schroet. Aethusa cynapium : Welwarn (K. 126),
Mühlhausen bei Kralup (K. 255); Peucedanum cervaria: Wel-
trus (K. 296).

P. Polygoni Alb. et Schw. Polygonum convolvulus: Welwarn (K.
157); Polygonum dumetorum: Welwarn (K. 101), Mühlhausen
bei Kralup (IL. III., 26./9., K. 214).

P. Polygoni amphibi Pers. Polygonum amphibium : Welwarn (K.
71), Nový Mlýn und Roketnice bei Rovensko.

. P. Tonaceti DC. Artemisia Abrotanum : Kirchhof in Rovensko
(IT., III) ; Chrysanthemum corymbosum : Mühlhausen b. Kralup
(LH 30.,8>0K 216).

P. oblongata (Link.) Wint. Luzula vernalis; Podhäj beim Bade
Wartenberg (IL, III., 5./10., K. 261); Friedrichsthal im Riesen-
sebirge (II., K. 287, auf mächtig entwickelten Blättern).

. P. Anthoxanthi Fuck. Weisse Wiese im Riesengebirge (K. 291),

Rovensko auf Anthoxanthum odoratum.

. P. Cesatii Schroet. Welwarn auf Andropogon ischaemum (II., III.,

K. 174).

. P. Sorghi Schweinitz. Rovensko öfters auf cult. Zea Mays.
Ute

P. Baryi Berk. et Br. Brachypodium silvaticum : Mühlhausen b.
Kralup (K. 216); Brach. pinnatum ; Welwarn (K. 272), Farské
Struhy und Palda bei Rovensko.

. P. Acetosae (Schum.) Wint. Rumex Acetosa: Mirovice bei Wel

trus (IL, IH., 1./10., K. 226) ; Gross Skal, Slaná, Bořkov, Semil,
Neuwelt, Wurzelsdorf nur IL: Rum. Acetosella: Welwarn (IL,
K. 245); Rum. arifolius : Friedrichsthal im Riesengebirge (IL,
K. 293); Neuwelt und Elbewiese (II., III.).

. P. Bistortae (Strauss) DC. Polygonum Bistorta : Turnau (K. 262);
im Riesengebirge: Friedrichsthal (K. 2x1), Eichlerbaude (K.
295), Elbewiese, Harrachsweg, Schumburg bei Tannwald.

. P. mammillata Schroet. Polygonum Bistorta ; Bei Slaná, Boř-
kov, Semil. Diese Art, welche im Gesenke so gemein ist, scheint
im Riesengebirge zu fehlen. Ich vermuthe, dass zu derselben im
Gesenke das Aecidium Mei Schröt. von Meum mutellina ge-
hört. Diese Pflanze fehit ebenfalls im Riesengebirge und damit
hängt auch das Fehlen der genannten Puceinia Art daselbst zu-
sammen. Im Hügellande und in der Ebene gehört zu Puce.
mammillata wahrscheinlich Aecidium Bubakianum Juel n. sp.

. P. argentata (Schultz) Wint. Weltrus (K. 56); dort gibt die Art

Resultate der mykologischen Durchforschung Böhmens im Jahre 1898. 17

schon Corda an in Icones Fungorum IV. auf Impatiens noli
tangere.

82. P. Prum spinosae Pers. Prunus domestica: Welwarn: (III. K.
178), Rovensko (IL); Fr. insititia: Mühlhausen bei Kralup
(III., K. 243); Pr. spinosa: Mühlhausen bei Kralup (III., K.
235).

83. P. Falcariae (Pers.) Fuck. Welwarn auf Falcaria Rivini (L,
ZA O0 II., 6.,7.. K. 92).

* 84. P. Passerimi Schröt. Auf den Wiesen bei Dřís nächst Nera-
tovic auf Thesium ebracteatum (K. Aecidium).

85. P. Tragopogoms (Pers.) Corda. Scorzonera laciniata: Welwarn
(I, 5./5. K. 14; UL, 21/7. K. 55); Tragopogon pratense:
Welwarn (I., 19./5., K. 79; III., 18./9., K. 219), Höllenkoppe
bei Lappersdorf nächst Duppau (I., 6 /6., Wiesb.) !

86. P. Liliacearum Duby. Ornithogalum ternuifolium : Welwarn (IT.
19/52PR- LS).

* 87. P. Schneideri Schröt. Thymus pannonicus All.: Welwarn (I.,
DIT KB).

x 88. P. ambigua (Alb. et Schw.) Lagerheim Galium Aparine : Neu-
hof bei Kuttenberg (I., III., 1854, Veselský legit, vidi in herb.
Niesslii).

* 89. P. Aegopodů (Schum.) Link. Aegopodium Podagraria: Mühl-
hausen bei Kralup (K. 32), Bora bei Rovensko.

* 90. P. asarina Kunze. Asarum europaeum : Farské Struhy bei Ro-
vensko (28./8).

91. P. fusca Relhan. Anemone nemorosa: Smeëno (15./5., K. 45).

92. P. Arenariae (Schum.) Schroet. Arenaria serpyllifolia: Budoho-
stice bei Welwarn (K. 44); Malachium aquaticum: Welwarn
(K. 4); Melandryum silvestre: Neuwelt im Riesengebirge; Sa-
gina procumbens : Babylon bei Rovensko; Stellaria holostea :
Mühlhausen bei Kralup (K. 165); Stell. media: Welwarn (K.
104), Gross Skal, Babylon bei Rovensko ; Stell. nemorum : Neu-
welt im Riesengebirge.

* 93. P. Spergulae DC. Spergula arvensis: Wittingau (Weidmann),
Bora und Zähori bei Rovensko.

* 94, P. Veronicae Schroet. Veronica montana: Gross Skal (ipse
legi 4./9, K., 5./10., 263), Babylon bei Rovensko.

* 95. P, Valantiae Pers. Galium silvaticum : Mühlhausen bei Kralup
(4./5., K. 74..

96. P. Malvacearum Mont. Althaea rosea : Welwarn (K. 5), Roven-

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1899, 2

18

XIX. Franz Bubák:

sko; Malva silvestris: Mühlhausen bei Kralup (K. 23); Malva
vulgaris: Welwarn (K. 17).

* 97. P. Asteris Duby. Achillea millefolium : Welwarn (K. 25); Achil.

setacea: Welwarn (K. 182).

98. P. Glechomatis DC. Glechoma hederaceum : Welwarn (K.7). Gross

Skal (K. 256).

99. P. annularis (Strauss.) Wint. Teucrium chamaedrys: Hledsebe

100.

101.

102.

103.

104.

105.

106.

107.

108.

bei Weltrus (K. 24).

Gymnosporangium Sabinae (Dicks.) Wint. Pirus communis, T.:
Turnau (K. 248), Doubravice bei Gross Skal.

Phragmidium Fragariastri (DC) Schroet. Potentilla alba: Bili-
chov II., III., K. 108; Rakonitz (I., Mai, Dr. Mühlbach)!
Phr. Sanguisorbae (DC.) Schroet. Poterium sanguisorba : Wel-
warn (1, 22/4, K 20:'11.,72./8., K: 972, 1220193228)
bei Slaná, Borkov, Semil.

Phr. Potentillae (Pers.) Wint. Potentilla argentea: Welwarn (I,
28./4., K. 30; IL, NI., 16./8. K. 133); Potentilla aurea: Pan-
tschefall im Riesengebirge (II., III., 22./8.) Pot. cinerea : Mühl-
hausen bei Kralup (IL, III., K 194); Pot. opaca: Mühlhausen
bei Kralup (II., III., K. 127); Pot. verna: Lešany bei Kralup
(III, K. 234).

Phr. Tormentillae Fuckel Potentilla procumbens: Schumburg bei
Tannwald (IL, 21./8.).

Phr. albidum (J. Kühn) Lagerheim. /ubus dumetorum : Lešany
bei Welw:rn (IL, 7./11., K. 299), Babylon bei Rovensko (IF,
II., 17./9.); Rubus glandulosus : Babylon bei Rovensko (II. III.,
17./9.); Rubus nemorosus : Lešany bei Welwarn (IL, K. 250).
Neuerdings macht P. Magnus'*) aus dieser „vielgeplagten“ Art
eine neue Gattung: Kühneola P. Magnus.

Phr. violaceum (Schultz) Wint. Æubus radula: Rovensko (II.,
III.) ; die Uredo mächtig entwickelt; einzelne Uredohäufchen
fliessen zusammen und bedecken völlig die Blattunterseite.
Phr. Rubi Pers.) Wint. Rubus caesius : Kokořín (I., 30./5,, K.
76); Rubus corylifolius: Welwarn (IL, 12./6., K. 66; III,
SR, JE (O0).

Phr. subcorticium Schrank) Wint. Rosa canina Mühlhausen b.
Kralup (K. 170); Rosa corüfolia : Rovensko ; Rosa culta : Wel-

15) Magnus : Einige Bemerkungen zu P. Dietels Bearbeitung der Hemibasidisi

und Uredinales in Engler Prantl Natürliche Pflanzenfamilien Bd. I. In Bot. Cen-
tralblatt Bd. LXXIV., No. 6. 1898.

Resultate der mykologischen Durchforschung Böhmens im Jahre 1898. 19

warn (1.,.30./5,K. 1795; 1.,.28. 6, K..147 > 11., 11.,,23:/8.
Kl)

109. Phr. tuberculatum J. Müller. Rosa cinnamomea flore pleno qu.
sp.: Rovensko (II., III., 4./8.); erzeugt intensiv karminrothe
Flecke auf der Blattoberseite.

* 110. Phr. Rosae alpinae (DC.) Wint. Riesengebirge auf Rosa al-
pina : Elbegrund (II., III., 28./8. K. 285), Harrachsweg (II.,
(IIL., 21./8).

111. Phr. Rubi Idaei (Pers.) Wint. Rubus Idaeus: Neratovice (I.,
31./5., K. 99), Weltrus (III., 28:/8., K. 136).

112. Melampsora Helioscopiae (Pers.) Wint. Bei Welwaru auf Zwphor-
bia exigua (K. 187). E. helioscopia (K. 203, 208), E. peplus
(K. 190).

113. M. farinosa (Pers.) Schroet. Salix aurita: Žlábek bei Rovensko,
Tannwald, Schumburg, Příchovic, Wurzelsdorf, Neuwelt, Har-
rachsweg ; Sal. caprea : Žlábek bei Rovensko, Slaná, Bořkov,
Semil, Tannwald, Schumburg, Příchovic, Wurzelsdorf, Neuwelt,
Harrachsweg und Friedrichsthal (K. 286); Sal. cinerea: Mühl-
hausen bei Kralup (K. 239).

114. M. epitea (Kunze et Schmidt) Thümen. Salix alba: Welwarn
(K. 197); Salix viminalis: Turnau (K. 96, 246), Ktová bei Ro-
vensko.

115. M. mixta (Schlecht.) Schroet. Salix Lapponum: Kessel im
Riesengebirge (IL, III., 28./8., K. 292); Sal. purpurea: Turnau
(K. 90, 271), Bofkov bei Semil.

116. M. Vitellinae (DC.) Thüm. Salix fragilis : Boïkov bei Semil.

117. M. Tremulae Tul. Populus Tremula: Mühlhausen bei Kralup
(K. 146).

* 118. M. Rostrupů Wagner. Mercurialis perennis: Mühlhausen bei
Kralup (I., 4./5., K. 17; vielleicht gehört hierher die vorange-
hende Art.)

* 119. M. pinitorqua Rostrup. „Preisingova Stráň“ bei Rovensko auf
Pinus silvestris mit einer Melampsora auf Populus Tremula zu-
sammenwachsend.

120. M. aecidioides (DC.) Schroet. Populus alba: Welwarn (K. 210),
Bad Wartenberg (K. 258).

121. M. populina (Jaca.) Lév. Populus balsamifera: Neuwelt im Rie-
sengebirge: Pop. mgra: Welwarn (K. 118).

122. M. Hypericorum (DC.) Schroet. Hypericum montanum: Bilichov
(K. 120); Hyp. quadrangulum: Roketnice bei Gross- Skal.

IE

20 XIX. Franz Bubák:

123. M. betulina (Pers.) Tul. Befula alba: Bilichov (K. 111), bei Se- |

mil, Tannwald.
124. Pucciniastrum Epilobii (Chaill.) Otth. Epilobium roseum: Sejko-

řice und Křečovice bei Rovensko; Welwarn (K. 177), immer

nur die Uredeform.

125. P. Circaeae (Schum,) Spee. Rovensko auf (örcaea intermedia
(II. 15./10.).

126. Thecopsora areolata (Wallr.) Magn. Sazenä bei Welwarn auf |

Prunus Padus (II., 9./8., K. 169).

127. Th. Galii (Link) De Toni. Mühlhausen bei Kralup auf Galium
mollugo (K. 205), G. silvaticum (K. 128); G. verum: Welwarn
(K. 183), G. saxatile: Neuwelt (IL. 21./8.).

128. Th. Vacciniorum (Link.) Karst. Vaccinium myrtillus: Bilichov
(HER)

129. Th. Pirolae (Gmel.) Kurst. Pirola rotundifolia : Schüsselbunden

im Riesengebirge (K. 282): Bilichov (K. 115).

130. Th. Agrimoniae Eupatoriae (DC.) Die). „Blatecký háj“ bei Ro-
vensko auf Agrimonia Eupatorium (IL, 12./10.).

* 131. Th. Saxifragae (Strauss.) P. Magnus'*) Saxifraga granulata :
Rakonitz (Dr. Mühlbach); Burgstadl bei Duppau und Solmus
bei Karlsbad (Wiesb.)

132. Melampsorella Cerastii (Pers.) Schroet. Cerastium arvense: Sa-
zená bei Welwarn (K. 164), Rovensko; Stellaria holostea: Le-
šany bei Welwarn (K. 22).

* 133. M. Aspidiotus (Peck.) P. Magnus. Polypodium dryopteris:

Horka bei Böhm. Leipa (VI. 1889. leg. Cypers sub. nom. ©

„Uredo Polypodii“ ; herb. Bubák).

* 134. Calyptrospora Goeppertiana J. Kühn. Vaccinium vitis idaea :

= Friedrichsthal im Riesengebirge (III., 29./8., K. 276).

135. Cronartium ribicolum Dietz. Ribes aureum: Welwarn (IE, III.
SSR. il):

136. Coleosporium Senecionis (Pers.) Fr. Senecio Fuchs: Tannwald,
Schumburg, Příchovic, Elbegrund (IL, III, 2%./8., K. 278);
Wurzelsdorf, Neuwelt, Harrachsweg; Sen. nemorensis : Harrachs-
weg; Sen. silvaticus : Friedrichsthal im Riesengebirge mit
Bremia Lactucae (K. 294).

137. €. Sonchi (Pers.) Schroet. em. Bei Welwarn auf Sonchus arven-

16, Magnus in. d. Berichten der deutsch. bot. Gesell. 1898. pg. 384.

Resultate der mykologischen Durchforschung Böhmens im Jahre 1898. 91

sis (K. 180), S. asper (K. 217) und S. oleraceus (K. 106); auf
letzter Nährpflanze auch bei Slaná, Bořkov, Semil.

138. ©. Tussilaginis (Pers.) Lév. Welwarn auf Tussilago farfara
Ts SUN

139. C. Petasitidis (DC. Lev. Příchovic bei Tannwald auf Petasites
officinalis.

* 140. C. Cacaliae (DC.) Wagner. Elbegrund im Riesengebirge auf
Adenostyles albida (II., III., 28./8. K. 284).

141. C. Campanulae (Pers.) Lév. Campanula rapunculoides : Wel-
warn (K. 100), bei Slaná, Bořkov, Semil; Camp. rotundifolia :
Neratovice (K. 189), Rovensko; Camp. Scheuchzeri: Kessel im
Riesengebirge (K. 279); Camp. Trachelium: Mühlhausen bei
Kralup (K. 172), Eisenbrod; Phyteuma spicatum: Neuwelt,
Harrachsweg.

142. C. Euphrasiae (Schum.) Wint. Euphrasia odontites: Welwarn
(K. 161), Sejkoïice bei Rovensko.

* 143. C. Melampyri (Rebent., Kleb. Melampyrum arvense: Bei Ro-
vensko nicht selten ; Mel. nemorosum: Kněžská Stráň bei Ro-
vensko, Schafberg b. Böhm. Aicha, Hopfenberg bei Bodenbach ;
Mel. pratense: Bora bei Rovensko. Hoch-Veseli (K.)! Wittingau
(Waidmann). Mühlhausen bei Kralup (K. 137): Mel. silvaticum :
Schumburg, Neuwelt, Harrachsweg. In früheren Beitragen hate
ich diese Art zu Col. Euphrasiae gezogen.

144. Aecidium leucospermum DC. Smeëno auf Anemone nemorosa
(K. 50).

* 145. Aec. punctatum Pers. Mühlhausen bei Kralup auf Anemone
ranunculoides (25./4., K. 33).

* 146. Puceiniu Chaerophylli Purton in Brit. Plants III. n.
1553. (Vide etiam TraxzscHe in Jaczewski, Komarov, Tranzschel
„Fungi Rossiae exsiceati“ No. 217.). Bei Smečno auf Chero-
phyllum aromaticum (I, 15./5., K. 46). Durch gelbbraune Uredo-
häufchen und ebenso gefärbte Uredosporen, die 3 Keimporen,
besitzen, von Puce. Pimpinellae (Uredo kastanienbraun und nur
2 Keimporen) deutlich verschieden.

č 147. Aecidium Bubakianum Juel n. sp.) Angelica silvestris :
Im Walde „Bora“ bei Rovensko (30./5. 1898). Ich verweise

1) Ju 0. Mykologische Beitráge VI: Zur Kenntniss der auf Umbelli-
feren wachsenden Aecidien Öfversigt af K. Svenska Vetenskaps-Akademiens För-
handlingar. Stockholm 1899.

22 XIX. Franz Bubäk:

hier auf die citierte Abhandlung von Juwel und füge nur hinzu,
dass ich dieses Aecidium für die erste Sporenform von Puccinia
mammillata Schröt. halte, da ich heuer im Herbst an derselben
Stelle nur diese Art gefunden habe.

148. Aec. Lithospermi Thüm. Bei Welwarn auf Lithospermum ar-
vense (13./5., K. 140).

* 149. Aec. Nonneae Thůmen, Bei Welwarn auf Nonnea pulla am 8.
April 1897, (K. 158). Dieses Aecidium wurde bisher sehr selten
gefunden und man kennt es nur aus Russland (Thümen), Sieben-
bürgen (Linhart Fung-hung. 327.), Niederösterreich (Voss'°),
Beck!°) und Mähren (Niessl).

150. Aecidium Kabatianum Bubák n. sp. Maculis luteis;
pseudoperidus hypophyllis, gregariis, medüs in maculis; sporis
globosis vel subglobosis, episporio dense verruculoso, 20—28 u. in
diam.

Beim Dorfe Uha nächst Welwarn auf Myosotis stricta (13. Mai
1898, K. 380.) sehr spärlich und noch wenig entwickelt. Dieses
Aecidium ist vom Typus des Aecidium Asperifolii Pers. collect.,
während das amerikanische Aecidium Myosotidis Burrill““) vou
demselben vollkommen verschieden ist indem sein Mycel die
ganze Pflanze durchzieht und über alle Blätter gleichmässig ver-
theilt ist, wie z. B. beim Aecidium zu Puccinia Crepidis Schröt.
Ich kann keine Unterschiede zwischen den verschiedenen Aeci-
dien auf Zithospermum, Pulmonaria, Symphytum, Myosotis stricta,
Cerinthe etc. finden, so dass diese Species nur einen biologischen
Wert haben ; man vermuthet von ihnen, da sie auf verschiede-
nen Gattungen vorkommen, dass sie zu verschiedenen heterö-
cischen Puccinien gehören, w. z. B. zu Pucc. glumarum Eriks.
et Henn, Puce. simplex (Körn.) Eriks et Henn.
Nach Erızssox’s Versuchen ist es auch nicht ausgeschlossen, dass
einige von diesen Aecidien zu specialisierten Formen der Puc-
cinia dispersa Eriks. et Henn. auf verschiedenen Gramineen,
nicht auf Getreidearten) gehören können. Die genannten Aeci-
dien erscheinen schon im Mai und Juni. Aecidium Anchusae
Eriks et Henn (auf Anchusa arvensis und A. offieinalis) ist

‘*, Voss w.: Die Brand, Rost- und Mehlthaupilze der Wiener Gegend Ver-
handl. d. zool.-bot. Ges. in Wien 1876. pg. 118.

'9) Beer a.: Zur Pilzflora Niederösterreiches I. Ibidem 1880. PS. 21.
*) Burice r, 3.: Parasitic Fungi of Illinois, Part. I., pg 234. Peoria 1885.

Resultate der mykologischen Durchforschung Böhmens im Jahre 1898. 93

auch von den aufgeführten Arten morphologisch nicht verschie-
den; Erıksson beschreibt zwar die Sporen als „stuchlig“, ich
habe sie aber auf Anchusa arvensis und A. officinalis immer
nur „kleinwarzig“ gefunden. Dieses Aecidium findet man erst
im Juli und August.

Aecidium Kubatianum Bubäk ist ausser von Böhmen noch von
Niederösterreich bekannt. wo es G. Beck‘) im Prater bei Wien
auf Myosotis sparsiflora gesammelt und als Aecidienform zu
Pucc. rubigo vera (Puce. striaeformis) gestellt hat.

Endlich bemerke ich noch, dass Aecidium Myosotidis Burrill
auch in Europa vorkommt und zwar wurde es von Mougeot in
Frankreich auf Myosotis palustris gesammelt; ein Exemplar des-
selben liest auch im Fries’schen Herbar in Upsala. (Siehe: Za-
gerheim, Uredineae herbarii Eliae Tries. Tromsö, 1894.) Ich
habe eine Photographie dieses Exemplars durch die Liebenswür-
gkeit des H. O. Juez gesehen; es stimmt vollkommen mit den
Exsiccaten aus Illinois überein.

* 151. Caeoma confluens (Pers.) Schroet. Zibes grossularia: Mühl-
hausen bei Kralup (29./4., K. 31).

* 152. C. Laricis (West) Wint. Larix europaea: Bora bei Rovensko
in Gesellschaft von Melampsora tremulae und Mel farinosa
(30./5.)

153. Uredo Scolopendrii Fuckel. Blechnum spicant: Stellenweise vom
Mummelfalle zur Pantschewiese (22./8.)

Perisporiaceae.

1. Sphaerotheca pannosa (Wallr.) Lev. Rosa canina: Rovensko (0)
Rosa culta: Rovensko (8./8.) immer nur die Oidiumform.

2: Sph. Castagnei Lév. Alchemilla vulgaris: Bei Rovensko nicht sel-
ten (12./9.); Dipsacus silvestris: Welwarn (28./9., K. 369) ;
Humulus lupulus : Welwarn (31./8., K. 351), Rovensko (19./9.)
Impatiens noli tangere: Gross Skal (25./9.); Melampyrum me-
morosum : Bora bei Rovensko (12./9.); Plantago media: Kněžská
Stráň bei Rovensko (15./9.); Taraxacum officinale: Bora bei
Rovensko (12./9.).

3. Podosphaera tridactyla (Wallr.) De Bary. Potentilla reptans:
Rovensko 10./9.; Prunus domestica: Rovensko nicht selten

1) Beck G. L. c.

24 XIX. Franz Bubák:

(15 /9.); Pr. insititia: Mühlhausen bei Kralup (25./9., K. 355);
Pr. spinosa: Farské Struhy, Kněžská Stráň bei Rovensko
(5/9)

4. P. Oxyacanthae (DC.) De Bary. Cratacgus Oxyacantha : Rovensko
(9./9.), Sejkořice (15./9.); Pirus aucuparia: Bora bei Rovensko
(12.0).

5. P. myrtillina (Schub.) Kunze. Vaccinium myrtillus : Bora bei Ro-
vensko (12./9.)

6. Erysiphe Link Lév. Artemisia vulgaris: Welwarn (20./10., K.
363), Rovensko (15./9.); Tanacetum vulgare: Oidium bei Ro-
vensko (15./9.)

. E. graminis DC. Triticum repens: Hetzinsel bei Prag (11./7. 96.),
Roztok bei Prag (7/7. 96); Dactylis glomerata (15./9.) in Ro-
vensko.

8. E. Martu Lev. Hesperis matronalis : Kirchhof in Rovensko (Oidium);
Hypericum quadrangulum, H. perforatum: Bora bei Rovensko
(12./9.); Lupinus angustifolius eult: Rovensko (7./10.).

9. E. Umbelliferarum De Bary. Chaerophyllum aromaticum : Rovensko
nicht selten (19./9.); Ch. hirsutum: Bora bei Rovensko (12./9.),
Heracleum Sphondylium : Mühlhausen bei Kralup (K. 352, 19./9.)
Rovensko (10./9.), Gross Skal und Doubravice (25./9.); Pasti-
naca sativa: Welwarn (26./8., K. 359); Pimpinella magna:
Bora bei Rovensko (12./9.); Torilis anthriscus: © Rovensko
(10702):

10. E. tortilis (Wallr.) Fries. Cornus sanguinea: Farske Struhy,
Knezskä Stráň, Preisingova Stráň bei Rovensko (15./9.); Mühl-
hausen bei Kralup (1./9., K. 356).

11. E. communis (Wallr.) Caltha palustris: Bei Rovensko öfters
(28./9.); Plantago mator: Rovensko (6./10.); Ranunculus acer:
Rovensko, Sejkořice (12./9.), Volovice bei Welwarn (29./9., K.
362); Ranunculus repens: Rovensko viel (IX); Spiraea Ulmaria ;
Babylon und Bora bei Rovensko (25°/9.; Trifoliunm agrarium:
Welwarn (25./9., K. 364) ; Trif. medium: Lešany bei Welwarn
(25./9., K. 360), öfters bei Rovensko (15./9.); Trichera arvensis:
Welwarn (23./9., K. 366), öfters bei Rovensko (15./9).

12. E. Galeopsidis DC. Galeopsis tetrahit: Mühlhausen bei Kralup
(23./8., K. 348), Karlsbad (Magnus, 21./8. 1882)!

13. C. Cichoriacearum D C.Lappa tomontosa: Welwarn (30./8., K. 354.
Rovensko (12./9.); Senecio Fuchsii: Elbegrund im Riesengebirge
ERS. Kr Bon):

-]

Resultate der mykologischen Durchforschung Böhmens im Jahre 1898. 95

. Microsphaera Berberidis (DC.) Lév. Berberis vulgaris: Welwarn

(24./8., K. 349).

. M. Lonicerae (DC.) Wint. Lomicera caprifolium: Bräuhausgarten

in Gross Skal (25./9.

. M. Grossulariae (Wallr.) Lév. /ibes grossularia : Weltrus (10./10.,

K. 361), Rovensko (10./9.).

. M. Evonymi (DC.) Sacc. Ævonymus europaeus: Farské Struhy b.

Rovensko (19./9.).

. M. divaricata (Wallr.) Lév. Frangula alnus: Nicht selten bei Ro-

vensko (12./9.).

. M. Alm (DC.) Wint. Alnus glutinosa: © Rovensko (12./9.), Gross

Skal (25./9.); Alnus incana: Rovensko (10./9.): Viburnum Opu-
lus : Farské Struhy bei Rovensko (19./9.).

. M. Ehrenbergii Lév. Lonicera tatarica: Welwarn (2./9., K. 358),

Gross Skal (25./9.), Rovensko (20./9.).

. Uncinula Salicis (DC.) Wint. Populus pyramidalis: Welwarn

(7./9., K. 353): Salix purpurea: Rovensko (9./9.) Ktovä (8./10.).

. U. Prunastri (DC.) Sacc. Prunus spinosa : Kněžská Stráň (15./9.)

und Blatecky häj (8./10.) bei Rovensko.

. U. Aceris (DC.) Sacc. Acer campestre: Mühlhausen bei Kralup

(30./8., K. 350), öfters bei Rovensko (Sept., Oct.)

. Phyllactinia suffulta (Reb.) Sace. Betula alba: Bora bei Rovensko

(16./9.); Corylus Avellana: öfters bei Rovensko (14./9.).

68x ©

Verlag der kön. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften — Druck vou Dr Ed. Grégr in Prag.

XX.

0 zlato- a stříbronosnosti některých
hornin a Žilovin hlavně ve středních Čechách dle
analys vlastních vzorků.

Podává dr. Jindřich Lad. Barvir v Praze.

(Předloženo dne 14. dubna 1899.)

Zlato a stříbro jsou prvky v kůře zemské mnohem více rozší-
řené nežli obyčejně se myslívá, ale vyskytují se nejčastěji jen malým
množstvím, oku jsouce neviditelny a obyčejnou analysou na mokré
cestě sotva určitelny. I zůstávají přes Svoji rozšířenost přece jenom
kovy vzácnými.

Hlavním sídlem zlata pokládány bývají obyčejně žíly křemenné
a kyzy, pak horniny v sousedství zlatonosných žil.

Křemen žilový vůbec obsahuje téměř všude, i v puklinách roz-
manitého pávodu aspoň stopy zlata. Podobně Švéd Gaun prohlásil, že
sotva jest které nalezisko pyritu, v němžto nedaly by se zjistiti stopy
zlata).

Mnozí již soudili, že zlato žil může pocházeti z okolních hornin
vyloužením, jsouc tuto původně obsaženo v rozmanitém stavu, mimo
jiné nezřídka i jakožto silikát. Tak soudil n. p. již BiscHor ve známém
díle svém „Lehrbuch der chemischen und physikalischen Geologie“ *).

Naproti tomu n. p. PoserxY pokládal zlato za látku, pocházející
ze převelkých hloubek, ježto byla prameny odtud vycházejícími na-
horu přinesena a tu vyloučena “).

1) Prof. Bergrath Currer v. Breinusten: Über das Vorkommen von Gold,
dessen Gewinnungs- und Probirmethoden. Österr. Zeitschrift für Berg- und
Hüttenwesen 1886, pag. *11.

2) Již v 1. vydání, Bonn 1855, 2. svazku 3. oddělení str. 2055—2057.

3) F, PosernY: Archiv für praktische Geologie, II. Band. Freiberg 1895, str. 481,

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1899. 2

í U
lt
|
|

Î
l:
ù
h
| LIN

PRESS

ŘE

2 XX. Jindřich Lad. Barvíř:

A ku podobnému jako Pošepný úsudku o zlatonosných žilách a sice
australských a novozélandských dospěl novější dobou i Jon R. Dos,
professor university v Otagu, jenž konal déle nežli 7 let studia, za-
ložená na velkých zkouškách chemických a soudí, že zlato právě vni-
kalo do hornin z puklin nyní žilami vyplněných a nikoli naopak z hornin
do puklin “).

Zabývám se již po několik let studiem zlatonosných míst v Čechách.

Zprvu hleděl jsem si zúmyslně pouze stanoviska petrograficko-
geologického doninivaje se, Ze studium takové poskytnouti může nej-
pevnějších základů eventualnímu bádání dalšímu. A tu zkoumáním
mikroskopickým jsem shledal, že na místech, kde vyskytují se zlato-
nosné žíly křemenné nebo véezeninÿ zlatonosnych kyzů, bývají v hor-
ninách často vylouženy rudy a zároveň i nerosty tmavé, jako biotit
amfibol, augit, t. j. nerosty, obsahující těžké kovy, že bývají rozloženy
a často i zcela vylouženy, produkty pak rozkladu jejich že lze na-
lézti na puklinách nebo v žilách samých osazené. Z toho úkazu jsem
soudil, že v Čechách zlato žilové pochází nejspíše často právě ze sou-
sedních hornin 5) — a soudil jsem i dále, že lze spíše očekávati bo-
hatší prameny žláta za podmínek jinak analogických (způsobu puklin
analogického etc.) tam, kde původní hornina jest bohatší rudami nebo
nerosty těžkých kovů jako biotitem, augitem, amfibolem nežli tam, kde
v matečné hornině rud nebo tmavých nerostů jest nedostatek.

- Slíbil jsem však pokratovati časem ve studiích svých i se sta-
noviska chemického. Tou příčinou podávám nyní řadu kvantitativných
analys na zlato a stříbro, jež týká se vzorků veskrze účelně mnou
vybraných, mikroskopem prohlédnutých a určených.

V horninách těch zkoumaných nevyskytuje se zlato ani stříbro
oku patrně, ba není ani mikroskopem poznatelno. Také v žilovinách
analysováných ani okem ani pomocí mikroskopu nebylo možno kon-
statovati obsah zlata ve vybraných vzorcích, i jsou zkoušky Zilovin
vSecky vykonány na materiálu poměrně chudém, jenž místem, jakmile
by se objevoval i jen zákmit zlata oku patrný, byl by najisto mnohem
bohatším. - Na srovnání takové přidána jest analysa křemene ze žíly

4) ne on Amer. Instit. of Mining Engineers. Chicago Meeting, ünor 1897.
— Referát v Max Krahmannově Zeitschrift für praktische Geologie, Berlin 1898,
str. 357—363. — O genesi zlata v ryžoviskách uveřejnil zajímavé pojednání E. ConEN
o názvu: Úber die Entstehung des Seifengoldes. Mittheilungen des naturw. Ver-
eines für Neu-Vorpommern und Rügen, Greifswald, 1888, str. 52—70.

5) Dr. J. Banvíň: „O výskytu zlata na některých důležitějších naleziskäch
českých se stanoviska petrögraficko-geologickeho“. Tento Véstnik 1896, č. XXXV
str. 73.

O zlato- a stříbronosnosti některých hornin a Zilovin. 3

v rule od Kasejovic, v němžto prostým okem objevena byla na je-
diném místě zlatá tečka (anal. č. 48.).

Podrobnější popis zkoumaných hornin a žilovin hodlám uveřej-
niti časem v „Archivu pro přírodovědecký výzkum Čech“.

Největší počet analys vykonal odborný chemik ÉmavvEL ScHuLz
ve své laboratoři v Praze, analysy některých hornin čerstvých horní
lučebník Orro Bär ve Freibergu, cizí vzorky zde jmenované analyso-
vány byly hlavně ve státním hutním laboratoriu v Hamburku.

Zkoušky všechny byly tedy konány zkušenými odborníky a Sice
tím spůsobem, že zlato a stříbro bylo extrahováno tavením práškované
hmoty s olovem chemicky čistým, zejména také stříbra prostým.
Do práce bylo bráno z hornin a křemenů žilových 40 až 50 g a zpra-
cováno dle potřeby, z kyzů menší množství. Tyto arci byly především
roštěny ku vypuzení síry. Následujícím sehnáním olova získaná sli-
tina zlata a stříbra byla zvážena, načež stříbro odloučeno rozpuštěním
v kyselině dusičné. Posléze vážen regulus zlata ryzího, jejž mám také
z četných zkoušek zachovaný.

Čísla získaná neudávají nám ovšem — aspoň ne pro horniny —
všeho zlata, ve hmotě obsaženého, nýbrž jen množství zlata ryzího a
zlata snadno redukovatelného. Zlato ve křemičitanech chemicky vá-
zané nelze tím spůsobem vyloučiti, jak také sám přesvědčil jsem se
na dioritu Bohulibském. „Dostačí však zkoušky ty pro otázky, jimiž se
zabývám, při náležité volbě zkoušeného materiálu úplně. Mimo to po-
učují resultáty zde získané o množství zlata technicky vyrabitelného,
což jest zajisté stránka důležitosti nemalé.

Resultáty číselné jsou malounké zlomky procenta, ponejvíce ti-
Siciny a desetitisiciny procenta. Aby však bylo „možno oceniti je snad-
něji se stanoviska praktického, jsou převedeny na počet gramů zlata
nebo stříbra v tuně zkoumané hmoty.

Kvůli orientaci budiž poznamenáno, Ze v-Africe při zpracování
zlatonosných slepenců veškery výlohy na dobývání horniny a výrobu
„lata čítány byly r. 1895 na 40 až 20 něm. marek, průměrně 27 n
marek na tunu slepence, tu pak obsah 11:1 g ‚zlata v tuně kryl Diane
ony výlohy.: price ‚arci Jest ve Witwatersrandu „VPMĚTNĚ yelice. drahá
mnoho dolů, een cích za zvláště dé En, ae prý
již při obsahu 75 g zlata v tuně slepence malý užitek “).

S) ScummisseR, Bergrath: Über das Vorkommen und Gewinnung der nutz-

-báren' Mineralien in der Südafrikanischen OU (Transvaal). Berlin 1895, str.
137, 138, 129. u ee

1*

4 XX. Jindřich Lad. Barvíř:

V Australii jsou naproti tomu na některých místech, zvláště vý-
hodnými podmínkami obdařených výrobní výlohy tak malé, že obsah
6 g zlata v tuně, ba dokonce prý někdy i méně přivodí již malý u-
Zitek ?).

V Kalifornii prümernä zlatonosnost rud byvä udäväna nynf na
15 až 20 9, a již obsah 5 g v tuně často ještě bývá pokládán za
hodný těžby *).

U nás podmínky těžení zlata nebyly by zajisté nepříznivy, ba
někde, n. p. u Jílového byly by i velmi výhodny vzhledem k opatřo-
vání zdatného a poměrně laciného dělnictva, levné cené pozemků a
vzhledem ku zařízenému nyní spojení železničnímu. Není tuším pravdě
nepodobno, že by u nás již obsah 6 — 1 y zlata v tuně byl hoden aspoň
místem dalších zkoušek, jež by mohly zde onde odměněny býti i ná-
lezem rozsáhlejších a značně bohatších partií zlatonosného materiálu.

I. Různé horniny čerstvé nebo rozložené, ale nikoli zkremenele.
Číslo
analysy

1. Diorit biotitický od Bohulib zcela čerstvý, tudíž nerozložený,
kyzu úplně prostý nedal žádného zlata při zkoušení olovem.
Zkoumán však po rozkladu HKSO, cestou mokrou skytal
mi zretelne zlato, ale toto nebylo určováno kvantitativně.

— Vzorky dva téhož dioritu chloritovaného a s rudami proměně-
nými, promíseného kyzem druhotně vtroušeným skýtly v
cizích novějších analysách 5 g zlata a 82 g zlata na tunu.

2. Týž diorit od Obrázku zvětralý na vzduchu na hmotu měkkou,
z nížto byly rudy i biotit vylouženy atmosferiliemi a za-
nechaly toliko nahnědlé zbarvení okolí po sobě, obsahuje
stopu zlata.

3. Porfyr od Luckého kříže poblíže Jílového, zbřidličnatěný, ale
patrně neproměněný, se přimísenými asi 2°/, druhotného
kyzu na puklinách vcezeného nedal žádného zlata.

4. Hornina Tobolu u „Rotlevky“, zvětralá na hlinitou nahnědlou
hmotu, zřetelně atmosferiliemi značně vylouženou dala '/, g
zlata na tunu.

7) Schmeisser: Die Goldfelder Australasiens. Berlin 1897, str. 141.

9) Bruxo Kxocmenrauer: Der Goldbergbau Kaliforniens. Separatní otisk
z, Berg- und Hüttenmännische Zeitung“, 1897, Leipzig, str. 8.

O zlato- a stribronosnosti nékterÿch hornin a Zilovin. 5
Cislo
analysy
5. Diabas ode vsi Krämü (v okoli Noveho Knina), tvrdy, zacho-

vany, jen málo uralitovaný obsahoval 0'4 g zlata na tunu.

6. Gabbro ze Studeného"), značně uralitované, ale cizích látek
prosté, masivní, dalo 8 g zlata a 46 g stříbra na tunu. Toto
gabbro místem nabývá povahy diabasové. Stlačením jeho
a další proměnou vzniká východní a jižní část břidlic Jí-
lovských, v nichžto mimo jiné kutáno bylo na zlatonosném
pruhu Kocouru a na coucích Halířských. V Halířích jest
však v kontaktu žuly překrystalováno na horninu svoru
podobnou, silně biotitickou. Tato

5. s biotitem zcela čerstvým zachovaným obsahovala 06 g zlata
na tunu.

8. Diabas pod Mandátem proti Sv. Kilianu, část kyzu prostá a
od žil vzdálená, ale — ježto čerstvého diabasu není —
mnoho rozložená 6 g zlata, 54 g stříbra na tunu.

9. Dioritu podobná hornina, provázející pravý Šlojíř, skoro čerstvá,
dala stopu zlata.

10. Táž zvětraná na hmotu zemitou a značně atmosferiliemi vy-
loužená neposkytla žádného zlata.

11. Serpentin (hadec) od Dobešovic"“) granätü prostý 10 g zlata,
54 g stříbra na tunu.

12. Kersantit od Krásné Hory z dolu Jindřiščina s čerstvým bio-

titem zřetelné stopy zlata i stříbra.

13. Žula kyzonosná, žíla ze SSV zlatonosného pruhu Chvojenského
u N. Knína neobsahuje žádného zlata.

14. Rula od velkého ryžoviska poblíže Radešova na Otavě skoro
čerstvá s drobným kyzem 1 9 zlata, 29 g stříbra na tunu.

15. Příbramská břidlice, pevná, čerstvá, drobně kyzonosná od Vě-
trušic 03 g na č.

16. Příbramská břidlice v kopci Nevadě z pokračování zlatono-
sného pruhu Chvojenského, ale žil prostá, dosti čerstvá
4 g zlata, 36 g stříbra na £.

17. Vrstva sousední, působením atmosferilií porovitá : zlata (stopa,
stříbra 24 g nat.

9) Petrografický popis: Em. Rápr: Gabbro ze Studeného. Tento vos 1897
č. XXIV.

1895,

19) Popis petrogr. : Dr. J. Barvíř: O hadci od Dobešovic. Tento Věstník,

č. XLVI.

6 XX. Jindřich Lad. Barvíř:

Číslo
analysy

18. Vrstva Příbramské břidlice, zvětraná na hlinitou silně červenou
hmotu u jižního konce vsi Bojova od ryžoviska zlata stopa,
stříbra 36 g na f.

19. Červená permská břidlice, poměrně měkká, hrubě šupinatá
vrstva poblíže dvora Chrástu v okolí Českobrodském 8 g
zlata 22 g stříbra na #.

JI. Horniny zkřemenělé a pevné (nikoli dále zvětralé.)

— Jejich rudy a původní tmavé křemičitany, obsahující těžké
kovy (zejména železo): biotit, amfibol, augit a j. ponejvíce bývají
rozloženy a místo tmavých křemičitanů zaujímá pak posléze křemen.
Produkty rozkladu bývají u některých sváděny do puklin. —

Číslo
analysy

20. Kamení pruhu prorážkového Šlojíře u Sázavy (blízko proti vý-
toku potůčku Třepšínského) s drobounkými kyzy, ale ne-
dosti ještě zkřemenělé, červenavé stopa zlata.

21. Z téhož pruhu kamení zelenavé chloritické 0:3 g zlata nač.

22. Kiemenee od Sázavy kyzů prostý, prostředně vyvinutý 8 g
zlata, 40 9 stříbra v 7.

23. Křemenec od Sázavy kyzů prostý s rozkladem barevných ne-
rostů skoro úplným 14 g zlata 86 g stříbra na 7.

24. Křemenec pruhu Klobásu 8 g zlata, 28 g stříbra na t.

25. Prouzek vedle téhož chloritem bohatý, obsahuje částečně 1 něco
vylouženiny chloritové z partie sub 24) analysované 10 g
zlata, 42 g stříbra na 7.

26. Partie černého buližníku — silně zkřemenělé břidlice, značně
železité, ze Šárky 16 g zlata, 48 g stříbra na č.

727. Křemenec = zkřémenělá rula pyroxenická od Pohledě !')6 g zlata,
42 g stříbra na č.

28. Kouličky křemenné hmoty zelenavé barvy, vzniklé rozkladem
hadce atmosferiliemi pod ornicí v okolí Hrotovic na Mo-
ravě'?) 8 g zlata, 40 g stříbra na 7.

11) Petrogr. :popis: FRaxr. Sravik : O rudonosné pyroxenické a biotitické
rule u Pohledě. Tento Věstník, 1897, č. XXXIV.

. ®) Srova.: Dr. J. Barvin: O' vláknitých hmotách křemenných ze serpentinů
moravských. Tento Věstník, 1897, č. XIV.

1

O zlato- a stfibronosnosti nékterÿch hornin a Zilovin.

Číslo

analysy

29. Křemenec — zkřemenělá rula z vrehu Goldbergu u Kašperských
Hor, od bývalé zlatonosné žíly vzdálený 4 g zlata, 22 g
stříbra na č.

30. Adinola od Příbramě z Čertova vršku ze sousedství dosti
čerstvého diabasu = proměněný na kontaktu Příbramský
pískovec dává zřetelné stopy zlata 1 stříbra.

31. Podobně adinola, jižto objevil jsem u Psár v okresu Jílovském
v sousedství porfyritu (předn. jsem 12./Il 1897 ve K. č.
Spol. náuk). odkudž prostírá se směrem ku vsi Rad-
líku = proměněná kontaktem břidlice Příbramská dává zře-
telné reakce na zlato i na stříbro.

ILI. Žily a vcezeniny do puklin v horninách.

32. Pruh křemene žíle podobný v aplitu Skleněného vrchu poblíže
Prostřední Lhoty (okolí N. Knína) 2 g zlata, 18 g stříbra na é.

o

Pásmo Tobolu u Jílového: viz analysy č. 33. až 31.:
- 33. Křemen z hald Mikulášských 6 9 zlata, 30 g stříbra na £,

— Jiná analysa cizého vzorku z hald Mikulášských 7 g zlata na č.

— Cizivzorekz haldy u Rotlevky 8-3 g zlata na 7,

34. Křemenná malá žilka ze hlinité partie pod Rotlevkou 4 g zlata,
28 g stříbra na ď.

35. Křemen Tobolu na Panském vrchu 12 g zlata, 98 9 stříbra
nat.

36. Zbytky odhazovaného křemene ze staré haldy u vsi Luk 3 g
zlata, 23 g stříbra na č.

37. Křemen výchozu Toboly u Bázavy z konkávního zářezu břehu
JJZ ode vsi Luk 8 g zlata, 28 g stříbra na ď.

38. Křemen v pokračování Tobolsko-Šlojířkého pruhu v Radlíku
z drobné žíly, jižto nalezli kopajíce studeň 8 g zlata, 28
g stříbra na č.

39. Křemenná drobná žilka z porfyru Radlického 58 g zlata, 54 g
stříbra na é.

40. Krátké žilky křemene v dosti čerstvé, dioritu podobné hornině,
provázející pravý Šlojíř na Panském vrchu 2 g zlata, 28
g stříbra na č. (Srovn. anal. č 9. a 10.)

8 XX. Jindřich Lad. Barvir:
Číslo
analysy
41. Křemen z výchozu prorážkového Šlojíře u Sázavy 11 g zlata,
49 g stříbra na t. (Srovn. anal. č. 20. a 21.)
— Kiemen prorážkového Šlojíře z odbočky prorážky samé poblíže
dolu Pepřského, cizí novější vzorek 4 g zlata na č.
42. Křemen, odhazky ze žíly starého díla ve křemitém porfyru
v Kateřinkách nedaleko N. Knína 6 g zlata, 62 g stříbra na £.
43. Křemen z dolikü nad Teresiánskou štolou nad Sázavou 8 g
zlata, 28 g stříbra na 7.
41. Křemen se stopami molybdenitu od tří Stolek u Sázavy 26 g
zlata 62 g stříbra na č.
45. Křemen v diabasu pod Mandátem žíly 24 9 zlata, 26 g stříbra
na č. (Srovn. anal. č. 8. a 46.)
46. Arsenopyritu žíly v témže diabasu 6 9 zlata 90 g stříbra na 7.
(Srovn. anal. č. 8. a 45.)
47. Křemen v diabasu u vsi Krámů S g zlata, 22 9 stříbra na č.
(Srovn. anal. č. 5.)
48. Křemen od Kasejovic ze žíly krátké v rule, prostým okem ob-
jevena 1 tečka zlata 135 g zlata 45 g stříbra na č.
49. Křemen, krátká žilku několik cm Široká v černém buližníku
v Šárce 32 g zlata 80 g stříbra na č. (Srovn. anal. č. 26. a 50.)
50. Buližníku světlého silný pruh žíle podobný ode vsi Letek na
Vltavě 4 g zlata, 30 g stříbra na č. :Srovn. anal. č. 26. a 49.)
51. Křemen ze Příbramské břidlice u Brunšova 2 g zlata, 40 g
stříbra na č.
52. Křemen z chudé Příbramské břidlice z vrchu Nevady 4 g zlata
34 g stříbra na 7.
53. Křemen ze Příbramské břidlice nad potokem Voznicí poblíže
N. Knína 10 g zlata, 70 g stříbra na 7.
54. Jiný vzorek křemene odtudž 38 g zlata, 202 g stříbra na &.

Vcezenina kyzová v porfyru u Luckého kříže na vrchu sv. Anny
nedala zlata.

Vcezenina kyzová ve štolce sv. Anny v Bohulibech, cizí novější
vzorek, 3 g zlata na ď.

Kyz z východu prorážkového Šlojíře u Sázavy, cizí novější
vzorek 2 g zlata na č.

Kyz Klobásu z prorážky, cizí novější vzorek jednoho druhu
9 g zlata na ď,

O zlato- a stfihronosnosti některých hornin a Zilovin. 9

Číslo

analysy

55. Kyz Klobásu z prorážky, vzorek jiného druhu 20 9 zlata
30 9 stříbra na č.

56. Téhož zase jiný druh 160 9 zlata, 240 9 stříbra na č.

57. Lupenitá Zilovina chloritovä ze krátké pukliny hadce od Dobe-
šovic 5 g zlata 40 g stříbra na 7. (Srovn. anal. č. 11.).

IV. Křemité horniny sedimentární.

58. Pískovec bílý spodního siluru (Dd, Barr.) od Bezovky v Žiž-
kově 1 g zlata, 27 g stříbra na f.

59. Pískovec téže etáže D (dle Krejčího a Helmhackera Dd,) od
Tlustovous na původním nalezisku vytlučený, barvy bělavé
s nádechem do zelenava, obsahuje železité sloučeniny: 8 g
zlata, 68 g stříbra na é.

60. Týž zčervenalý účinkem atmosferilií, vybrán z hromádek štěr-
kových v okolí Českého Brodu, kamž byl dovezen jsa vzhledu
59. vzorku 8 g zlata 28 g stříbra na č.

61. Slepencovitý pískovec spodního siluru s krevelovým tmelem
v okolí Chuchle roztroušený na povrchu směrem na La-
hovku, tuším facies pískovce Dd, 16 g zlata, 269 g stříbra
na č. Ku srovnání analysována také:

62. Nučická železná ruda od Nučic (Barr. Dd,) 2 g zlata, 22 g

stříbra na é.

Srovnáme-li analysy č. 11 a 57 (a 28);
20 a 49;
2203029:
2492955. 4.50%
5 a 47,

vysvitne, že zlato žilovin pochází tu vyloužením z okolní horniny.

Hadec (anal. č. 11) nejeví vůbec žádné infiltrace, jež by pochá-

zela z hloubky zemské, a přece obsahuje zlato. Z něho zase vylou-
ženo jest zlato do pukliny (anal. č. 57).

Pukliny žilek anal. č. 40, 57, 49 a j. jsou jen krátké a nesou-

visí nikterak snad s velikými nějakými hloubkami zemskými.

Zvláště pak případ anal. č. 28 jest poučný, kde křemenění hadce

vzniká účinkem pouhých atmosferilif.

Tř.

mathematicko-přírodovědecká. 1899. 9

r

V JAN

10 XX. J. L. Barvíř: O zlato- a stříbronosnosti některých hornin a žilovin.

Vzhledem ku stupni zlatonosnosti zajímavo jest porovnati diabas
s jeho žilovinami pod Mandátem v analysách č. 8, 45 a 46.

i větším množstvím zlata, jak okazují analysy č. 26 a 50, pak 58, 59,
60 a 61.

Také jest vědecky zajímava stříbronosnost břidlic Příbramských
z míst ležících úplně mimo obor hlubokých nějakých rudonosných
puklin, anal. č. 15, 16, 17, 18, a žil křemenných v nich osazených,
anal. č. 51, 52, zvláště pak 53 a 54

Podobně zasluhuje zmínky úkaz, že stříbro z hornin působením
atmosferilií brzo se vyluhuje: anal. č. 59 a 60.

Analysy vzorků č. 58, 59 a 61 svědčí o zlatonosnosti pískovců
silurské etáže D, z nichžto tuším mohla pocházeti i značná část ma-
terialu zlatonosného někdejších ryžovisk při ústí Berounky a odtud
ku Praze založených.

V čísle 61 značný obsah stříbra zdá se poukazovati na původ
z látky diabasové.

Z pojednání tohoto jest patrno, jak vědecky správným, a možná,
že i prakticky důležitým byl úsudek můj, utvořený zkoumáním
petrograficko-geologickym, že na některých důležitějších místech zlato
v žilách a pod. výplních puklin pochází hlavně z okolních hornin vy-
loužením.

Zároveň však jest povšímnutí hodno, že obsah zlata vzorků ně-
kterých žilovin, ba i celých hornin nemalým množstvím se vyskytujících
dosahuje značné výše, místem pak i že překročuje hranici, jakou jinde
prohlašují za minimální pro výnosnou těžbu. Z toho důvodu bude zá-
hodno ve zkoumání jednotlivých lokalit časem pokračovati systematicky
podrobně. Doufám pak nyní tím pevněji, že výsledky tu i tam získané
povedou jednou — zejména napřed u Jílového — ku kýženému užitku
praktickému — na prospěch krajiny i podnikatelův.

Mimo to ukazuje práce tato, jak rozmanité horniny, souhlasně
se zkušenostmi v jiných zemích získanými, také v Čechách jsou zlato-
nosny, a zároveň zdá se býti pravděpodobno, že i některé jiné loka-
lity břidlic, pískovcův a slepencův (srovn. anal. č. 19, 58, 59, 60, 61),
serpentinů (anal. č. 11 a 28), buližníků a buližníkovitých břidlic (anal.
č. 26 a 50) v Čechách a na Moravě objeví se býti ještě zlatonosnými.

Nákladam Královské České Společnosti Náuk. — Tiskem dra Ed. Grégra v Praze 1899.

XXL.

Elektrolyticky superoxyd stribra.
(Druhé sdělení.)
V. Novák a 0. Šule v Praze.
S 3 obrazci v textu.

(Předloženo dne 14. dubna 1899.)

V práci, kterou jeden z nás v tomto Věstníku před časem měl
čest uveřejniti'), ukázáno s dostatek, že černá látka, která vzniká
na anodě platinové při elektrolysi vodných roztoků dusičnanu stříbr-
natého, není nikterakž „superoxydem“ stříbra, za jaký jednoduše
bývala považována, nýbrž, že dodržením jednotných podmínek po-
kusu lze získati látku vždy jednotnou, vždy stejné chemické indivi-
duum, zajímavého složení empirického

Ag, NO,,,

kterému tudíž název „superoxyd stříbra“ jen prozatímně přikládat
se může, pokud se konstituce té látky definitivně neobjasní.

O témž předmětě pracovali skoro současně hollandští chemikové
E. Morper a J. Harınca, kteří došli v podstatě k týmž výsledkům.
Žel, že původní práce jejich nám zůstaly nepristupny ”), takže teprve
dávno po skončení zmíněné práce z r. 1895 zvěděli jsme z referátů
stručný obsah práce cizí.

Předem plyne shodně z výsledků obou prací existence jednotné
chemické sloučeniny vzorce Ag, NO,, (nehledě zatím k veličině mo-

1) 0. Suzc, Věstník král. České Spol. Náuk 1895. Třída mathem.-přírodo-
vědecká, čl. XLVII. — Též: Zeitschr. f. anorg. Chem. 12. 89. (1896).
2) E. Murper a J. HarinGa, Rec. Trav. Chim. Pays-Bas 15. 1. — ib. 15. 236.

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1899, 1

ng

2 : XXL. V. Novák a 0. Šulc:

lekulové), podruhé i podstatné vlastnosti zajímavé té látky (zejména
odštěpování kyslíku při rozkladu) jmenovanými chemiky i jedním
z nás shodně jsou vystiženy.

Již v prvé práci své“) zmiňují hollandští autoři jakožto po-
hnutku studia okolnost, že údaje starších pracovníků o složení elektro-
lytického superoxydu stříbra naprosto se neshodovaly, kdežto jim se
podařilo upraviti z koncentrovaných roztoků dusičnanu stříbrnatého
(200 g AgNO, na 1000 em? H,O) látku složení jednotného, které
připsali vzorec

AgNO,. 3 Ag,0. 50,

neb

AsNO,. 2 Ag,O,
aneb 1

AgNO,. 3 Ag,0O,,
kteréž vzorce vesměs se shodují s empirickým složením Ag,NO,,,
k němuž výše poukázáno.

V dodatku k původní práci jednoho z nás*) sdělena hypothese
vyslovená B. Brauxerem, že jde o sloučeninu nejvyššího oxydu
(heptoxydu) dusíku, vzorce

A8,N,0,,
(což jest zdvojený vzorec Ag, NO,, o 1 atom kyslíku ochuzený), který
lze pojímati jakožto
NOT AS DE

Ve prospěch toho vzorce svédéiti se zdá ztráta 7:69°/, kyslíku
při 155°, která při vzorci Ag.NO,, odpovídá 4'5 atomů kyslíku, pri
vzorci N,O,. 7 Ag,O, však 9 atomüm, po jichž ztrátě by zbyl shluk

NROS MA
totožný S poměrem
AgNO,. 3 Ag,0,
pro který v původní práci*) doklady byly uvedeny, neboť zbytek po
prvém stadiu rozkladu superoxydu i vlastnostmi, i velmi zblízka složením

*) Referát o ní jest v Berl. Ber. 29. 583. (tedy r. 1896.)
*) 0. Sune, Zeitschr. f. anorg. Chem. 12. 180. (1896).
9) O. Sure. Věstník král. Spol. Náuk, 1. c. odst. 5. „analyse superoxydu“.

w

Elektrolyticky saperoxyd stribra. 3

poukazuje na směs neb na jakousi volně združenou sloučeninu 3 mo-
lekul kysličníku stříbrnatého s 1 molekulou dusičnanu stříbrnatého:

Analyse: Theorie pro
AsNO,. 382,0.:
Stříbro veškeré 86:25"|, 8128,
Stříbro jakožto AgNO, 12:61 12:49

Vyluhováním toho zbytku vodou zůstává pouhý kysličník stříbr-
natý, jak svědčí rozbor:

Analyse: Theorie pro A0:

Stříbro 93-16, 93.075

Uvážíme-li však, že gasometricky určená ztráta 45 atomů kys-
líku málo jest zaručena, ježto se množství '/, atomu kyslíku při
velké molekule látky (945) a při temperaturní neurčitosti a neohrani-
čitelnosti prvého stadia rozkladu nedá zabezpečiti, můžeme směle ztrátu
tu považovati za rovnou péti atomům kyslíku“), načež sluší přednost
dáti jednoduchému vzorci Ag,NO,,, z něhož odnětím pěti atomů kys-
líku plyne bezprostředně pro zbytek vzorec zmíněný

AgNO,. 3 Ag,0

experimentälnymi doklady podepřený. Ostatně svědčí proti vzorci
Ag,,N,O,, okolnost, že vyžaduje značně více stříbra, než dává analyse —
jíž obsah stříbra určiti lze velmi přesně. Poměry patrny jsou z pře-
hledu:

Analyse: Theorie Theorie
pro Ag,NO,;: pro Ag, ,N50,, :
Stříbro veškero 199091 19:90, 80589,
Dusík 1:40 1-48 1:50
Ztráta při 150° (kyslík) 169 1:61, (pro O7) 7:68 (pro O)

— 8:46 (pro O0.) —

Uvedené okolnosti jsou závažné při budování hypothesí o kon-
stituci „superoxydu“ stříbra. Jak vidno, doporučuje se za východisko

6) Máme ostatně také analyse, které přímo ztrátě pěti atomů kyslíku
svědčí. Na př. 2 analyse z r. 1895:
05452 g látky dalo 3425 cm? kyslíku při 16° a tlaku (red) 7424 cm, což
jest 0:04465 g kyslíku, čili 8199.
0:8533 g látky dalo 54:50 cm? kyslíku při 19° a tlaku (red) 74:76 cm, což
jest 0:07065 g kyslíku, čili 8279/,.
1#

4 XXI. V. Novák a 0. Šulc:

zvoliti jednodušší vzorec Ag,NO,,, který analyticky jest bezpečněji
podepřen.

E. MurpER a J. Harınca v druhé své práci“) docházejí úsudku,
že sloučenina jest bezvodá (což nám už r. 1894 bylo známo), soudí
pak dále, že při prvém stadiu rozkladu prchá pet atomů kyslíku,
i navrhují pro superoxyd *) vzorec

A@NO,. 3 Ae,0,. 270,
neb
AeNO,. 3 Ag,0,.

Kyselina příslušná tomuto složení měla by konstituci kyseliny
dioxydusičné, dané soumernym shlukem:

ho
PM
N — OH.

V |
N

Autoři poznamenávají, Ze z prchajících pěti atomů kyslíku

2 neb 3 atomy prchají snáze, ostatní tíže, okolnost to, která nám

rovněž již r. 1895 známa byla.

V přítomné práci přinášíme další doklady pro to, že jedno sta-
dium rozkladu odpovídá skutečně ztrátě čří atomů kyslíku, druhé
ztrátě pěři atomů.

Doklady ty opřeny jsou:

1. o reakci superoxydu S ammoniakem,

2. o pozvolný rozklad (ztrátu kyslíku) při různých teplotách.

Reakce superoxydu s ammoniakem.

Superoxyd rozpouští se v ammoniaku vyvíjeje dusík, kterouž
reakci bylo lze stopovati kvantitativně. Podrobnosti práce, kterou
jeden z nás r. 1895 nastínil, přinášíme nyní.

7) Autoři zvou látku „peroxynitrátem“ stříbra.
S) Referát jest v Chem. Centralblatt 1897. I. 232. — ib. II. 254.

Elektrolyticky superoxyd stribra. 5

Superoxyd rozkládán ammoniakem v přístrojí na obr. 1. zná-
zorněném. Látka odvážena v kalíšku K, který vstaven na dno tenko-
stěnné lahvičky Z, opatřené zátkou kaučukovou dvakráte provrtanou.
Jedním z otvorů prochází trubice č, dole v kapillární syfonovité ohbí
S vytažená, které ústí do kalíšku K. Trubice č spojena kaučukovou
spojkou, na níž tkví tlačka 7 s nálevkou N. V druhý otvor zasahá
trubice €, nepřesahující spodní roviny zátky, svrchním koncem ústící
pod kalibrovanou rouru překlopenou do vody ve zvonu, jak z výkresu
patrno.

Před pokusem celý stroj vyplněn vyvařenou vodou. Na to z ná-
levky X otvíráním tlačky 7' uváděn koncentrovaný vodný ammoniak
na superoxyd do kalíšku X. Uvolněný dusík shromažďoval se trubicí
ť v kalibrované rouře. Aby částečky látky bublinami dusíku z kalíšku
nebyly vyneseny, zabráněno síťkou platinovou. Ku konci reakce,
bylo-li třeba, obklopena lahvička Z vodou přiměřeně horkou. Pak
proudem vody z nálevky N vpraven veškerý dusík do kalibrované
roury. Roura přenesena v nádobu se zředěnou kyselinou sírovou, kde
jímaný plyn s tou kyselinou protřepáván, aby se zbavil ammoniaku;
pak vstavena roura do válce s vodou, pohrouzena, až hladiny kapalin
v ní a ve válci se sjednotily, a když teplota se vyrovnala, odečten
objem dusíku, teplota i tlak barometrický.

Tři pokusy tím způsobem provedené, když dusík z ammoniaku

6 XXI V. Novák a 0. Šulc:

uvolněný vyjádřen v procentech použitého superoxydu, daly tento
výsledek:

I. 06697 g látky poskytlo 16:25 cm? dusíku při teplotě 16:2"
a tlaku (red. na 0°) 74:90 cm, což jest 0‘01864 g čili 2:78°/, dusíku.

II. 0:6735 9 látky poskytlo 16:70 cm? dusíku při teplotě 16-0°,
a tlaku (red. na 0°) 73:95 em, což jest 001892 g čili 2-819/, dusíku.

III. 0:6688 g látky poskytlo 16:60 cm? dusíku při teplotě 148"
a tlaku (red. na 0°) 73:72 cm, což jest 001886 g čili 2:82°/, dusíku.

Střed těchto tří souhlasných pokusů jest

2:80°/, dusíku.
Oxydace ammoniaku jde před se dle rovnice
ZANE SR ONE 3 E50.

Ježto 1 atom dusíku z molekuly AgNO,, obnáší 1'48"/,, jest
patrno, že při oxydaci ammoniaku superoxydem uvolňují se 2 atomy
tedy 1 molekula dusíku. Ta však dle uvedené rovnice k svému vzniku
vyžaduje 6% atomů kyslíku. Účastní se tudíž oxydace ammoniaku
2 molekuly superoxydové tri atomy kyslíku.

Rozklad (dissociace) superoxydu při různých teplotách.

K pokusům těmto připraveno znova větší množství čerstvého
superoxydu o prázdninách r. 1898 v c. k. fysikálním ústavu české
university.

Po zkušenostech dříve nabytých ustálily jsme se na tomto způ-
sobu přípravy: Elektrolytem byl 15°/,ni roztok čistého dusičnanu
stříbrnatého, leč nyní nikoliv neutrální, nýbrž hned předem stopou
kyseliny dusičné okyselený. Nejvýhodnější teplota pro přípravu jest
18° až 20°. V parných dnech, kdy teplota roztoku 25° až 27° obná-
šela, tvořilo se málo superoxydu, krystalky byly drobné, a odpadáva-
jíce od anody rozpouštěly se v elektrolytu. To srovnává se s údajem,
který učinili F. W. Küster a H. Srernwemr°), že se při teplotě 55°
až 60" (rovněž za přítomnosti něco alkoholu) z okyseleného roztoku
dusičnanu stříbrnatého vůbec superoxyd netvoří. Roztok ve volta-
metrech po 2'/, hodinné elektrolysi zaměněn čerstvým, což po dalších
2°], hod. opakováno. Kathodou byly zase tyglíky platinové (větší tvar

9) Jmenovaní, Zeitschr. f. Elektroch. 4. 451.

Elektrolytický superoxyd stříbra. 7
měl průměr nahoře 5'0 cm, dole 2:8 cm, výšku 5°7 cm, menší tygliky
měly rozměry 30, 25, 35 a 43, 20, 30 cm), anodou již popsané
štětečky z plechu platinového. Intensita proudu kolísala v mezích

0‘079 amp až 0'086 amp,
hustota proudu na kathodách obnášela

0:0015 amp. em”? až 00038 amp. em7?.

K práci s třemi voltametry za sebou zapnutými sloužily za
zdroj proudu 3 články Daniellovy. Superoxyd rychle na dirkovaných
kůželech z platinového plechu propláchnut vodou, vlhkost zbylá
z venčí pijavým papírem odsáta, načež za obyčejné teploty ve válco-
vitych exsikkátorech na lodičkách nad natronovým väpnem nejméně
12 hodin sušen. Tři voltametry poskytly za den nejvýše 4 g látky.
Jet mezí práce vznik určitého množství kyseliny dusičné. Zjištěno,
že vytvořený superoxyd se počíná v elektrolytu rozpouštět, jakmile
jest 3°2°/, kyseliny dusičné přítomno. Má-li roztok 40%, té kyseliny,
projeví se rozpouštění superoxydu hnědou barvou elektrolytu.

Rozklad za obyčejné teploty.

Již za obyčejné teploty pouští superoxyd svůj kyslík, leč zvolna.
Preparát, který původně 80-05°/, Ag vykazoval, chován jednak krystallický
jednak práškovaný volně na vzduchu. Obojí pokus veden dvakrát:

Obsah stříbra: Středem:
m
I. II. obsah str. váha látky v“
Původně 80:059/, © 80:059/, © 80-059, 100:00
Po krystally 80:29 80:27 80-285 99:77
2 měsících | präSek 80:30 80:33 80'315 99:73

Ještě volněji jde před se rozklad v exsikkätoru nad nätronovym
vápnem:

Čas: Množství: Čas: Množství:
0:0 dní 100:00°/, 159 dní 99-960),
1? 99-98 28:9 99:95

10-9 99:96 19359 99:83

Není tudíž superoxyd, zejména v exsikkátoru, látkou nikterak
nestálou.

Velmi rychle a zřetelně se projeví rozklad superoxydu, když
ho vpravíme do barometrické vzduchoprázdnoty nade rtuť. Již v kra-
tičké době projevuje se uprchlý kyslík značnou depressí tlaku. Rovno-
váha při našem pokuse nebyla ani za '/„ roku docilena.

8 XXI. V. Novák a 0. Šulc:

Čas: depresse tlaku: Čas: depresse tlaku:
5 hod. 193 cm 21 dní 931 cm
40 hod. 2:09 cm '/, roku 5:80 cm

Rozklad za zvýšené teploty.

Muzper a Hanmrvca udali, že rozklad superoxydu jest ještě při
50°/, velmi zvolný, značný však při teplotě 90° až 100°.

Sledovali jsme rozklad ten kvantitativně v závislosti na čase
při různých teplotách.

Superoxyd práškovaný, pokud lze čerstvě připravený, nejméně
však 12" sušený vpraven na lodičkách niklových *“) do vodorovné
roury skleněné, vyhřívané parami látky při stálé teplotě vroucí. Do
jedné lodičky vpravováno okrouhle 0:3 g neb 05 g látky. Skleněný pří-
stroj se zpětným chladičem, jakého se užívá k sušení látek ve vakuu
za zvýšené teploty.

Po určitých dobách vyňata vždy jedna lodička, vpravena do
exsikkátoru (na platinový plech, aby rychle schladla) a vážena.
Vážena pak i dále po určitých dobách, aby se zjistilo, zda rozklad
jednou započatý pokračuje i v chladu, čili nic. Vážení dálo se s přes-
ností dvacetiny milligramu zaručující.

K vyhřívání parami zvoleny tyto látky:

1. Éthylalkohol. Absolutní alkohol z obchodu odvodněn byl
barytem, pak rektifikován, jsa před vlhkostí chráněn. Vřel pri 784".

2. Voda. Zde vedeny dvě řady pokusů souběžně, aby se uká-
zalo, pokud lze docíliti shody.

3. Toluol, který vřel při destillaci těsně u 110°0°.

4. Frakce získaná opětovanou destillací z přiboudliny. Vřela
posléze v mezích 1214“ až 122:5°.

Teplota v prostoru, kde byl superoxyd, byla vesměs o něco
nižší než teploty, při nichž uvedené kapaliny před tím destillovaly.
Měřena byla zvláštním teploměrem, do roury nad lodičky zasahujícím.
Meze, mezi nimiž teplota kolísala, nadepsány v čelo každé tabulky.

V levé polovině tabulek udána jest doba záhřevu a procentové
množství látky, vzhledem k původní váze. V pravo jsou udána obdobně
množství látky v lodičkách vyňatých a při obyčejné teplotě v exsik-
kátorech chovaných.

19) Niklové lodičky co do stálosti váhy dobře se osvědčily. Jedna z nich,
kterou se pracovalo, vážila na př.
původně 1:53707 g
po 5 dnech 153709 „
po 154 „ 153707 „

Elektrolytickÿ superoxyd stribra.

I. V páře éthylalkoholu.

Teplota lázně 77:9" až 78-19 Teplota obyčejná
GIE Cas: Množství: Další čas: Množství:
dý Ohod. 1 00009; AE Aa
jl 2 99:73 20.04 29036
2 4 99:34 16 99:68
3 8 99-34 — -—
4 16 98:44 20 98:36
5 24 97:60 22 9748
6 48 96:97 —- —
7 | 74 96:97 |
II. V páře vodní.
Teplota lázně 98:69 až 99-2 Teplota obyčejná
OE Čas: Množství: Další čas: Množství:
= O"od. 100:00°/, 100:00%, | — u
8 1 9840 98:43 1hod. 98-270), 98-390),
28 98:15 98:26
53 98:10 9822
9 2 9722 IT21 2 97:06 97:09
29 96:91 96:95
55 90:88 96:92
10 4 96:83 96:52 1 96:84 96:81
92 96:84 96:84
215 96:84 96:84
11 8 96 39 96:35 al 96:05 —
12 | 24 9445 9455 13 9436 94:45
13 48 — 93:95 17 — 93:95
1 — 93:89
14 98 92:93 92-90 48 O2 92:90
are 181 92:38 92-40 339 92:37 92:39

Tř. mathematicko-pfirodovedeckä. 1899.

2

10 XXI. V. Novák a 0. Šulc:

III. V páře toluolu.

Pok Teplota lázně 109:8° až 1100" Teplota obyčejná
yn Čas: Množství: Další čas: Množství: |

- 0+0hod. 100:00!/, — —

16 0:5 9723 Ghod. OTS

17 1:0 96:49 88 96:47

18 20 9 480 96-05

19 40 95:57 5 95:35

20 60 94:89 7 94:74

21 80 9436 42 9424

22 100 93:97 41 93:81

23 15:0 93:32 61 93:23

24 20:0 92:79 56 9273

25 250 92:56 101 92-49

20 320 92-37 92 92-30

IV. V páře přiboudliny.
Teplota lázně 118-9% až 12009, Teplota obyčejná.
daní Čas: Množství: Čas: Množství:

— | 0:0hod. 100:00"/, — — |
27 05 96:09 puod. 95-949/, |
| 46 95:82 |

28 10 95:33 3 95:21

46 95:11

29 2:0 94-38 2 94:33

| 48 94-25

39 40 93:30 46 93:27

31 80 92-13 11 9213

32 16:0 91:83 3 91:83

Ježto se superoxyd i samovolně rozkládá, jak zmíněno, nutno
dbáti stáří materiálu k pokusům užitého; jet starší superoxyd stříbrem.

Elektrolytickÿ superoxyd stříbra. 11

bohatší. Oprava následkem toho žádoucí, vzata vesměs do počtu.
K tomu cíli v obsahu každé lodičky po pokuse určeno procentové
množství stříbra !!) vzhledem k prvému vážení. Na př.:

Množství stříbra:
Superoxyd čerstvě připravený,

12hod. sušený I. 79:909/, 1117, 219:902,
Týž, po pokuse dissociačním při
110°, když 6 neděl chován v oby- 80:19 8024

čejné teplotě

i

16

Obr. 2.

Tím vzniká opravný faktor

OURS
"80-218 — 0:9970.

Příklad“tento jest však extremním, neboť neužíváno z pravidla
superoxydu, staršího několika dní.

1) Stanovení stříbra děje se prostým vyžíháním. Aby se předešlo ztrátám,
nutno pokrytý tyglik s látkou zprvu ve vzdušné lázni zvolna na 130° až 140°
vyhřívati, a pak teprv — zprvu mírně, později prudce — žíhati. Tím vyhneme
se bouřlivému rozkladu, který má ztráty stříbra v zápětí.

9*

12 XXI. V. Novák a 0. Šulc:

Předem z tabulek vesměs vyplývá, že rozklad záhřevem zave-
dený nepostupuje dále, když látka vrátí se do obyčejné teploty.
Rychlost potomního rozkladu jest řádově táž, jako rychlost rozkladu
původní neporušené látky za obyčejné teploty.

Při pokuse č. 9. byla látka (obě dvě lodičky), která zprvu
jednu hodinu na 99“ byla vyhřívána a pak 53% v obyčejné teplotě
chována, znovu 24" na 99° vyhřívána. Množství látky kleslo v obou
lodičkách na 95'16°/,, kdežto pokus (č. 12.) bez přerušení dále ve-
dený dal po 24hodinnem záhřevu jednou 94:45"/, po druhé 9455"/,,
tedy středem 95:50°/,, hodnota to v podstatě blízká číslu 95:16°/,.
Ochlazení dočasné nemá tudíž žádného vlivu na postup dissociace,
když teplota znovu se zvýší. Možno říci, jakoby účinky teploty jedno-
duše se sčítati daly.

Názorně naznačeny jsou poměry rozkladu graficky na obr. 2.
Úsečkou jest čas v hodinách vyjádřený, pořadnicí množství látky
zbývající ze 100:00°/,. Přímky tečkované značí množství odpovídající
postupně ztrátě 1 až 5 atomů kyslíku:

Ztráta: Množství zbylé: Ztráta:
0, 98-319, 1:699/,
0, 96:62 3:38
0, 94:92 5-08
0, 93-23 677
0, 91-54 8-46

Křivky limitují vesměs ku ztrátě pěti atomů kyslíku. (Diagrama
zkráceno pro úsporu místa). Zajímavá jest křivka znázorňující roz-
klad při teplotě 110°. Po ztrátě dvou atomů kyslíku jakoby se byl
rozklad na chvíli zastavil.

Průsečíky přímek tečkovaných s křivkami dávají čas potřebný
k tomu, aby prchl určitý počet atomů kyslíku při dané teplotě.
Nalezäme:

de „ | ztráta 0, po době 17:21 hod.
Pr teploté 75 | à 0, 6 3 32-70 2
ztráta O, po době 1:08 hod.
0, má 600 ,
Při teplotě 999 0, 4 à 20:3 À
) » 0, " » 353 »

Elektrolyticky superoxyd stribra.

) ztráta O, po době
Při teplotě 110° Bo:
| » 0, » »
| ztráta 0, po dob
{
)

» 0, » »

Při teplotě 119°

13
0:28 hod.
0,80,
D80: ,
15:7 R
0:16 hod.
Vo bs
esto)
ANS

1207

Obr. 3.

Z těchto čísel vznikl obrazec 3., kde úsečkou jest das, a po-
řadnicí teplota pokusu. Výsledkem pro postupné ztráty jednotlivých
atomů kyslíku jsou hladce probíhající křivky, vesměs směřující k bodu
značně nad 120° položenému. Bod ten znamená prvé (bouřlivé) sta-
dium rozkladu, okamžitým zahřátím způsobené. Pokusně stanoven
ten bod přibližně na 150° (přesné stanovení arcit jest nesnadné).

Přítomnou prací pokládáme za zjištěno, že pro rozklad super-
oxydu charakteristická jest ztráta zprvu 2%, potom dvou, v celku tedy
pěti atomů kyslíku. Oxydace ammoniaku účastní se jen 3 atomy,

a z molekuly Ag,NO,, zbývá komplex
Ag,NO,,

14 XXI. V. Novák a 0. Šulc: Elektrolytický superoxyd stříbra.

z něhož po ztrátě dalších dvou atomů kyslíku zbývá látka

Ag,NO, čili AgNO,. 3 Ag, 0,
kteréž složení (kysličník a dusičnan) analysemi jest podepřeno. Další
pokusy ku zjištění konstituce částečně už jsou v proudu (rozklad
s kyselinou šťavelovou), částečně budou ještě podniknuty. '*)

Jest zajímavo, že dle všeho, co uvedeno, v látce vůbec vlast-
ního hyperoxydu stříbra Ag,O, ani jako složky zřetelně postřehnouti
nelze, ač mnozí pracovníci ho jako složku molekuly uvádějí. Také
elektrolysí roztoku dusičnanu stříbrnatého mezi stříbrnými elektro-
dami nevzniká bezpochyby sloučenina Ag,O,; šedý neb hnědý povlak
na anodě jest pravděpodobně pouhé kovové stříbro "*). O superoxydu
stříbra Ag,O, jsou vůbec v literatuře starší údaje takové povahy, že
nevzbuzují důvěry. Ježto vznik sloučeniny Ag,O, elektrolysí vůbec
odpadá, zbývá jen údaj ScHóvpErnův'“), že hyperoxyd stříbra vzniká
účinkem ozonovaného vzduchu v jemně rozptýlené stříbro, a údaj
BerraeLorév, *) dle něhož se tvoří hyperoxyd stříbra (po případě
0 vzorci Ag,O,) účinkem kysličníku vodičitého ve stříbro neb v ky-
sličník stříbrnatý:

3 H,0,, 3 Ag,0 | Ag,O,, Ag,, 3 HO.

Vzhledem k tomu všemu jest vůbec existence hyperoxydu Ag,O,
postavena ve světlo problematické, čímž potřeba se jeví, veškery údaje
o sloučenině té podrobiti kritické přehlídce.

V Praze, v březnu 1899.

12) Plyne tak z líčení v práci V. Novákově: Studie o voltametru na stříbro
Rozpr. česk. Akad. Roč. I. tř. II. č. 21. (1892.)

13) Že se pri elektrolysi roztoku síranu stříbrnatého tvoří „superoxyd“,
který obsahuje síru, poznamenal jeden z nás už r. 1896 (Zeitschr. f. anorg. Chem.
12. 18C +. Loni v létě sděsil MuLver totéž faktum (Ref. v Chem. Centralblatt 1899
I. 16.), i přisoudil vzniklé látce, kterou nazval peroxysulfátem stříbra, vzorec
5280,02. 2, 40,90%

4) ScHönBEın, Journ. f. pr. Chem. 41. 321. — Též: A. Vorra, Gaz. chim
it. 9. 521. — Jahresber. f. Chem. 1879. 192.

15) Berruevor, Bull. soc. chim. [2.] 34. 135. — Ann. chim. phys. [5] 21.
146. — Compt. rend. 92. 572. — Jahresber. f. Chem. 1880. 137. 251. 259.

Nákladem Král. České Společnosti Náuk. — Tiskem Edvard. Grégra v Prae 1899.

um

XXII.

Recursive Bestimmung der Anzahl Primzahlen unter
gegebenen Grenzen.

Von Franz Rogel in Mittweida.

(Vorgelegt den 14. April 1899)

1.

Nach dem Vorbilde des berühmten „Siebes des Eratosthenes“
entwickelt der Verfasser im „Archiv für Mathematik und Physik“,
2. Reihe, T. VII, 1889, S. 381 ff. für die Anzahl a (m) der unter
der gegebenen Zahl m +1 liegenden Primzahlen p, -1, p, — 2,
Ps =3,... den Ausdruck

n 1 =
(1 ...a(m) =|m| /] I — tn 1, m< \m pra
v2=2 2
N a(\m),

wo |m| symbolisch anzeigt, dass nach vollzogener Multiplication der
(n — 1)-gliedrigen Factorenfolge jedes Glied noch vor der Reduction
mit |»| zu multiplicieren und dann |

Ÿ

1 In um
=
PrDs OOo DrDs .

d. h. gleich der grössten in dem Bruche m :p,p; . . . enthaltenen ganzen
Zahl zu setzen ist, so dass schliesslich

Ze || en)
r dk
re na tan = am
PU co

Mathematisch-naturwissenschaftlichc Tlasse 1899. 1

2 XXII. Franz Rogel:

.—n—1

hervorgeht; m kann auch gebrochen sein, in welchem Falle auf der
rechten Seite |m| für m zu treten hat.
Mit Hilfe von

mn m _ "al
Po | Ds
je |
le Da |
-| | », | = PB a + a(Ym) — 1

gebracht, wo die Bruchformen — besondere Arten von „aufsteigenden
Kettenbrüchen, ') so zu verstehen sind, dass Glied für Glied des
Zählers besonders zu teilen ist, weil im Allgemeinen

Kaserne, KOM
p s K B

ist.
Die Formel (1) ist aber noch weiterer Umgestaltungen fähig
deren Zweck es ist, durch Verminderung der Factorenanzahl n — 1

in dem Produkte / / die Rechnung zu vereinfachen. Durch die Redu-
2

cierung dieser Anzahl auf ein Minimum und womöglich durch Eli-
minierung des Produktes |m|I/ soll nun ein recursiver Ausdruck
für a(m) geschaffen werden, der Aufschluss über die Beziehungen
verschiedener a ergiebt.

2:
Vor Allem muss bemerkt werden, dass die nämlichen Schlüsse,
welche zur Formel (1) führten, es erlauben, den Ausscheidungspro cess

2) Kuntze im Schlömilch III, Bd, 64.

Recursive Bestimmung der Anzahl Primzahlen. 3.
aller Primzahlen < als die gegebene Zahl z bis zur letzten pa fort-

zusetzen, wodurch die Grenzen von II erweitert werden. Es ist
offenbar

(a bash «= A)

n

—|2 Zh-—)+»

nr

ah n+r—1 (r=<ul(a)—n)

v—2

denn die grösste Primzahl < 2 ist Pac)
Aus der letzten Gleichung folgt nun

OE si (—2)=19

Es ist einleuchtend, dass die obere Grenze a (2) beliebig ver-
gróssert werden kann, ohne den Wert von II zu verándern. Factoren

(, ) welche Primzahlen entsprechen, die >> sind, können selbst-

verständlich keinen Einfluss haben, da 5 | = 0, wenn p, > 2 ist.

In ihrer allgemeinsten Form lautet daher die Gleichung (2):

B... a 7/Iı-2)=1

yv=2

2) Identisch mit der bekannten Formel 1 = =Zu(s) E (3).

1*

XXII. Franz Rogel:

Zufolge des leicht zu beweisenden Satzes

n n— |
(B). AZ ET EE /I:

welcher für jedes n = a (2) giltig ist, kann ferner geschrieben werden:

= Ur

Par

n41 n
ae {+= 7 -

es ist aber auch

ae) = |2| //+n—1,

| 4 1
ae #jrh-4eı,
© pr Pr

ly=2

was auch noch gilt, wenn die obere Grenze —_ 1:2) ist.
s

Éin besonderer Fall ist

: a(z)—1
| 1
un eh-
Pa) (5 Pr

Durch wiederholte Anwendung des Satzes (3) findet sich:

| n

| 2 2 2 | | 1 |

LY ES KOR n V 1— ——|=2,

| Pn+1 Pn+2| Pn+1 ° Pn+2 U | Pr
Lee [E ARA >
| Po Ä Pn+ | | Pn+s| Pn+1 -Pnt2 | | Pr+1-Pn+3 |

re Be Ss | = = | | I = = — DE u. S. W.
| Pn+2:Pn13 | Pnh Pn-2 Pn+3 | Fe) Pr

3%
Um nun die Grenzen von II einzuengen, kann vom Satze (3)
vortheilhaft Gebrauch gemacht werden. Es ist

Recursive Bestimmung der Anzahl Primzahlen. 5

n—1

VÁ

2

n n—1 |
all] +r—1=1//- ni

wobei wieder // abkürzungsweise für / / f -1 gesetzt wurde;
2 v=2 '£

ferner
a Vergl. 1*),
-+ Dr (Vergl. 1*)
weil n—1>n‘, wo py A 1, also n —=a V 2 ), daher
Dn Dn
n—1
was aber in a(z) gesetzt:
n—1
19= nao 1)-+(n—2)

ergiebt; ebenso folgt durch weitere Anwendung des Satzes (3)

=

3),

il

Pen er

Die Zerlegung von (e| 11 nach (3) kann jedoch nur dann mit
2

Erfolg fortgesetzt werden, solange p, ı>\/_?_ ist; es wird aber
Pr
endlich als obere Grenze eine Zahl m hervorgehen, für welche

Vz
Pm < De < Pm+1

6 XXII Franz Rogel :

ist, oder
, 2 3
Du Bay < 4 — Pon

und weil Pr < Pm+1, umsomehr

(Wen...

Dem entspricht

tee TETE) He) (ee

m+1

Diese Formel lässt sich durch einfache Substitutionen in jene
überführen, welche Meissel in den „Mathematischen Annalen“ Bd. II.
u. III. für die Anzahl gegeben hat. In derselben wird die Einheit
nicht mitgezählt. (p, =2, p, = 3,....). Die Ableitung mittelst Un-
gleichungen ist jedenfalls eine bei weitem umständlichere und weniger
übersichtlichere als die hier gegebene: sie hat den weitern Nachtheil,
dass sie keine Handhabe zu wiederholten Umgestaltungen derselben
Formel (7) darbietet.

Je grösser die gegebene Zahl z ist, desto vortheilhafter wird
die Anwendung obiger Formel, weil mit wachsendem z auch der
Unterschied zwischen m und » sehr rasch zunimmt.

So ist z. B. für = 1.0000 n== 12,] m =)
== 10.000 —=..26, =O
— 100.000 = 07; =
= 1,000.000 — 108: — 20.

4.

Um die Reihe der Theiler p,, P3, - . . Pm noch weiter zu redu-
cieren, wird wieder Satz (3) benutzt, demzufolge

(8) += JI- M- DE

v=m+-1
ist. Nun lässt sich auf das zweite Glied rechter Hand sofort
die Formel (5) anwenden, weil stets m —1<n, wo n durch

4

she

Pr

Recursive Bestimmung der Anzahl Primzahlen. v

VT 3
Pr’ = < Pn41 definiert ist; denn es gilt auch: Pn <V2 L Par.

Wenn nun in vorletzter Umgleichung statt pm unter dem
3

3
Wurzelzeichen das grössere Yz gesetzt wird, so ist pui >Yz >Pm
daher wirklich » +1>m oder m— !<<n‘. Es ist daher gestattet
zu schreiben:

dr

- -Z

Da n’>m ist, so kann die untere Grenze von ZX die obere
nie übertreffen. Aus (9) folgt ferner

le)

was in (8) gesetzt

Are . + m—2.

Hauts.

m—1

al) -Kel)+?)
Hello) teca real). m=a((z)

Ist z = př + « und = < pi— př, unter p, p,, zwei aufeinanderfolgende

ergiebt.

Primzahlen verstanden, so ist
a
œ

ne (EE

weil
3 nen
Pn END 6 < po

daher pm = p ist, somit pm < Vo: + = < Popi md Pr = D = Dm

folglich n“ — m. In diesem Falle besteht also die Summe N a (=)

8 XXII. Franz Rogel:

nur aus einem einzigen Gliede. Im Allgemeinen umfasst dieselbe im
Verhältnis zu 2 nur sehr wenige Glieder, so ist z. B. für

2 = 1,000.000: m = 26, n = 217

N 2 2
==. E) u -— und 2 = př + a, so
= | 20 Deo- Ps o 5

ist 2< pip. Wenn also př < 2< pip ist, so folgt immer m = W.
Wird das Produkt II weiter zerfällt und wie |z| / | behandelt,
2

so entsteht

m—2 n n 2
a(z) = |z| 1- À [€ Kl; Dry |- a | Pm—1Dy o)

(O,

2 4 i = m3:
Van =)
u m Pm T ba Pm—1 :

M eM
= folglich auch n“=ZM;
4 Pm—1
n“
ferner ist n‘=m, umsomehr n“ > m— 1, die obere Grenze in Ÿ
m—1
mithin grósser als die untere, die Summierung daher ausfůhrbar.
Diese allmähliche Verminderung der oberen Grenze m wird im
Allgemeinen nicht bis zum Verschwinden derselben, sondern nur bis
zu einem gewissen Grenzwert k>0 getrieben werden können. Ein

Da Dm—1 < Dm so l

beliebiges |u| [| wird ja nach Formel (5) sich nur dann durch a (u)

3
darstellen lassen, wenn s> 6, p, < Vu < p. ist. In Folge des bisher

befolgten Vorganges wird = | immer grösser, weil der Teiler p,

immer kleiner wird, während die obere Grenze fortwährend abnimmt,

Recursive Bestimmung der Anzahl Primzahlen.

Ne)

Für die Grenze k wird nach dem leicht zu erkennenden Bildungsgesetz
der Formel (11) offenbar:

= À af + 3 ya ee)

= sí
Ho)

A)

Pa—v-+1

Hierin enstand |z, “11 aus =

damit nun

Din

2 2
durch a = ausgedrückt werden
Pr
3 —

2
konnte, musste pr < V; — < por Oder PiP < 2<L pí und
k+1

umsomehr
EA pi< z< pi oder k= a(\:)

sein, wodurch die Grenze % definiert ist.

5.
Die Formel (12) bietet num wieder analog wie bei (5) das Mittel
dar, das Gebiet der Primzahlenteiler p,, p,, - . . weiter einzuschränken.
Es ist

El
4

|
a

A= 11

Das negative Produkt kann durch (+) mittels einer der For-

Pr
meln, welche aus (12) durch die Einsetzungen k = m — 1. m—2,... k
hervorgehen, ausgedrückt werden.

mr n nn

10 XXII. Franz Rogel :

Ein Repräsentant dieses Systems ist:

C)

a (©) = Pe Ya Fe

at pl om +1
(14)
ae)
worin x alle Werte von m bis k annehmen kann. Die Bedingung,
unter welcher (2) ji durch 1 mit Hilfe dieser Formel (14)

ausgedrückt werden kann, ist gegeben durch die Ungleichung

3

k—1<k, pr = < De
Pk

el).

4
PS Vz < Pie)

oder

Nun ist

4
setzt man hierin statt p; das grössere Vz, so folgt

4

4
V = Ve < pet,
V
au

mithin px Ve px: und k—1< k. Die Bedingung wird daher
thatsächlich erfüllt.

Die Ersetzung von m und » durch die sich auf Ps beziehenden

b

Grössen m, und n, ergiebt für x — 4 — 1:

a 2 11=4(S) l)

11

Recursive Bestimmung der Anzahl Primzahlen.

)
My—k+1 M m—k+-1 “
Se Gel À (S)

1 Pr—r1040 os 2

V=1l o=Mm—v+l

L

da ferner
Z S
2 2
Pm = < Pris Pm BE < Pm+1
Pk De
so kommt:
k—1 n m
m2) Z EN | |
( ) | | 5 > (>) Z \ DEP»
mn) s à 0)
Z 1 l u 2
Se Ve
Dt Dub: 2 oak Pm—r+1PkPo
| hs! mMm—k+1
= n
an je | Er | 2 |
m m Je zl! k — 9 Er
m 3 + 3 m =aly 2).

Berücksichtigt man, dass n, = n"*7D, so lässt sich das 4.
und 5. Glied auf der rechten Seite der Gleichung vereinigen und es

kann kůrzer geschrieben werden:

m—k+1 20)

a (2) =] II-S (7) p » » u a

DAC v1

lot.
(»

m—k+ m 2 m—h 1
zh

»+1 o=m—v

Ce

2
v—0

Ebenso wird gefunden:

k—2 n g\ mokt2 9 P
a. (2) = [4 Hz: Ja (2) Ya =
2 v—=k—1 D; V=1 o=m—vl bo

Mas:

12 XXII. Franz Rogel:

m—k1 9m (0 Ma—A+ AD) 2
Pr—y+1PRDo Pm, 2—v 104105
v=1 o=m—v-—-l v—l o—m;—v—1

+2) by HAM
et

N — ym—k- 59 = — nr —k- 152), n == n°)

3

4 —

\ 2
Pm; < Dr < Pr

oder
3

| ETA ST —
4 4
REA M in
Pk Pk

u. s. w. Schliesslich kommt nach einfacher Reduction:

en
SB DD E

ar.

ne

ne DE šel Av

U=1 v—=1l o=mu— Z

Die Grösse 4 kann übrigens alle Werte k—1,...h+1, A
annehmen.
Mit Hilfe der Formel (12) liesse sich dieser Ausdruck nicht

Recursive Bestimmung der Anzahl Primzahlen. 18

weiter entwickeln; es müsste zu diesem Zwecke die Formel (18) selbst
herangezogen werden.

Ein Vergleich der bisher gewonnenen Resultate dieser, durch
die Grössen n, m, k, h, ... markierten stufenförmigen Entwickelung
lässt ein allgemeines Bildungsgesetz deutlich wahrnehmen.

GE
Für irgend eine Stufe c, pe V2 per, q ganze Zahl, daher

q

ER (iz). ist

19 ag =|2| JV a (+ | S
( ) (2) | | ; = Pr = m, Pm---1 Po

l

m

Ec My —k+u u 2
A 2 2 = Durs ; «| Dm, AF. Pk u+-1 Po | +)
G = Le
Fov=[)i (> 1) Ve k=aly;).

Es liegt in der Natur der Sache, dass der Unterschied zweier
unmittelbar aufeinanderfolgenden Stufen mit fortschreitender Ent-
wicklung ziemlich rasch abnimmt. Dieses Verfahren findet selbst-
redend seinen Abschluss, sooald die Stufe a=1 erreicht ist.

Im Folgenden soll nun eine Methode gezeigt werden, welche das
vollständige Erschöpfen des Theilergebietes p,,...p, entbehrlich macht.

Die Gleichung
(ED ee

st stets, aber auch nur dann richtig, wenn der Rest = | =|7 A:

Sie ist unter allen Umständen giltig, wenn c durch 5 theilbar ist.
Dieser Satz kann sofort auf das Produkt

a ho

angewendet werden, wenn eine Zahl e< a gefunden werden kann.

welche durch 2.3.5....p;—f; theilbar ist.

14 XXI. Franz Rogel:

Ein wirklicher Vortheil für vorliegende Zwecke wird jedoch nur
dann erwachsen, wenn die Differenz a — c möglichst klein ausfällt.
Es kommt demnach darauf an, die gegebene Zahl z zwischen Viel-
fache von Primzahlen — Factoriellen 2.3.5... p;_1 z So einzu-
schliessen, dass

1.2:.3.8:..M 1. M<2—<l+1).2.3.5.2.0 pen
ist; selbstverständlich giebt es unter dieser Bedingung nur eine
einzige Factorielle fi.

Wurde nun zur Bestimmung von a (2) die obere Grenze » von

a

12] // bis auf % reduciert, so ist à (2) = 2 // — 6; zieht man davon
2

2

€

p (3.7) =A4.K L so kommt

BO). a (2) — of) =@— 4) + o.

Dass sich dieses Produkt ungleich leichter bestimmen lässt als
| 2] [] liegt auf der Hand.
2

Für alle Zahlen von 7 bis 24 und von 31 bis 48 ist die Factorielle
f„ aller Theiler von p, bis p, kleiner als die Zahlen selbst; für alle
andern Zahlen ist dies nicht der Fall. Der Unterschied zwischen
einem Primzahlenquadrat p° und der entsprechenden Factorielle f
wächst mit zunehmendem » ausserordentlich rasch.

In Wertheim’s „Zahlentheorie“ ist ein Beispiel für z = 1000
mittels der Meissel’schen Formel ausgerechnet zu finden. Das Produkt

1000 | IT: sit direct berechnet; es besteht aus (+) + (1) 28

+(2)=2!—1= 15 Glieder.
Mittels der Herbeiziehung von , =2.3.5.7= 210 wird die
Rechnung einfacher. Es ist 4.210 < 1000 < 5.210,

5 o 5
110001 // =11000 — 4.210 // + 192 = 160 77 + 192
2 2 2

nn [l + 192 = 38 — 5 + 3 + 192 = 228.
2

Recursive Bestinmung der Anzahl Primzahlen. 15

Je näher die Zahl z einem Vielfachen von f liegt, desto vor-
theilhafter ist die Benützung desselben. Am einfachsten wird die
Entwicklung für 2=f.

Liegt die gegebene Zahl näher bei (A —-1)f; als bei Af;, so
kann der Umstand benützt werden, dass (A + 1)f; — 1 durch irgend
eine Combination ohne Wiederholung c der Primzahlen von p, bis
pi getheilt, den grösstmöglichsten Rest e — 1 giebt. Daher lässt sich
auch in diesem Falle die Formel (20) anwenden; es ist dann:

e+ Dr - 11 // 1a /1= 0 + 08-14 17

Nun bezeichnet allgemein || / / die Anzahl Zahlen < u, welche
2

durch keine der Primzahlen von p, bis p, theilbar sind; da aber
(à + 1)f; unter diese Zahlen offenbar nicht gehört, so folgt

ae Df—1 [[=0+ VA /7=0+0.1.2.4.. (m0

und

Pa 11.24.. (Bd [a+ fe 1] /7.
©

Endlich kann auch die Formel (4) behufs Abkürzung der Ent-

o,

wicklung mit Vortheil angewendet werden, wenn U!

Dn- N
ist. Denn die kleinste, mittels der Theilerreihe p,, . . . , p, bestimm-
bare Anzahl a(w) ist die für die Zahl pž, während die grösste die

für pí., — 1 ist.

In beiden Fällen ist nach Formel (4):

| vr
22 | = | al,
2 || JM

Par]
er em fe

16 XXIL Franz Rogel:

2

D;
Pin

Wenn daher in (20*): | zz —Ah Z pa — 1 ist, so

folgt: |2—Afi| // —1, und wenn in (21)
2

m
Ph

LG + fie 1 Epii—i
ist, so folgt ebenso:

OD

Allgemein, wurde |z, ER [u | / / reduciert, und ist
2 2

Py < Vu <pon,

ferner g<< 1 <u(u), so ist nach Formel (1*):
«| // = Au) —i+1.

7.

Ein analytischer Ausdruck wird für a (z) erhalten, wenn das
„grösste Ganze“ mittels der Formel (14) in des Verfassers „Ent-
wicklungen einiger zahlentheoretischer Functionen in unendliche
Reihen“ (Sitzungs-Ber. d. Kgl. Böhm. Ges. d. Wis. XLVI, 1897)
durch eine Reihe ersetzt wird.

Dieselbe kann auch geschrieben werden:

B, (n)

v—1
1 © D AS
— it = à Ci) (2x) B, (m +1) bo

!
909

wo B, (n) die Bernoulli'sche Function v!® Ordnung von » bedeutet.

1) Anzahl der ıelativen Primzahlen < 2%.

m

Recursive Bestimmung der Anzahl Primzalılen. 1

Das Ergebnis dieser Einsetzung ist dann

ee Z 2 & &
«al +1 =|< 5 3 an
ora ng +35 Zu
= el
D mc

worin Rn a(\z) ;

=D ÉD + peur)

(pp)
_» Br.P- =D )
(p.p“.p“)
Hierin bezieht sich die Summation auf alle Combinationen
ohne Wiederholung der Primzahlen p,, P3,-:--, pr der ersten,
bezw. der zweiten (p.p‘), der dritten (p.p'.p“)..... Klasse. |

Werden nun die B, ausführlich angeschrieben, so kommt bei
anderer Anordnung der Glieder

(25) … z,=1- Hr) Er ah.

ol en Ja
jehoz]
este]

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1899. 2

18 XXII. Franz Rogel:

V
=—3n+(2m (jin

P—Pn 1
worin 11. == (1 — À
IN
P—P2
Es ist daher

v—1

@—onti=s À TR Gy8,6+0.P.0

v—1

v 1)
=—;, > =D Bem

v.v!

v—1
1 = SENDE |
+% P- (x) B,(2+1).P,,

1
v.v!

wo sich die erste Reihe rechter Hand leicht summieren lässt, wenn
in (23) bei endlichem m ein unendlich grosses n vorausgesetzt wird,
woraus zunächst

V—
|

| o M
66 (Mois À Zr Om Bm+1

OT „m v.v!
7 Otis

! v=1,3,5,
folgt.
Mit Rücksicht darauf ist dann schliesslich
(20) a (2) —a(Vz) =
v—1
I 1 À © 1)2 Im\v

oa SPA 1 Cr)" B, (64 1)P,,
wo P, aus in dadurch hervorgeht, dass irgend eine Potenz y°
mit

neo)

P2 P; P,

vertauscht wird.

Recursive Bestimmung der Anzahl Primzahlen. 19

Die Gleichung (26) lässt sich leicht verificieren, wenn

a) = 2 S
AGB tas... +)

gesetzt wird; man erhält dann nach Umkehrung der Summations-
ordnung
SIND 27 000 1

p KA
P sin 4x. ... + , Sin 274.

22 = 2x +

Sind © und y zwei Zahlen, welche zwischen den Quadraten

‘ay 1 y Jy 2 2 100 + i
zweier aufeinanderfolgenden Primzahlen p,,, und pž liegen, so ist

a(ye)a=(Yy)
und wenn x > y
(Zee: a(x) — a(y) =

zn ee (2x) [B,(x+ 1) —B,(y+1)]P..

DT L v.v

Ist insbesonders y = æ— 1, so gilt mit Rücksicht auf

B,(x+1)— B,(x)= 72"

(29) a(z)—a(z—1)=
= ( v—1l
Br CEE
= = re ro. P,.

Für a(2)—a(yz) ergiebt sich ein allgemeinerer analytischer
Ausdruck, wenn von (1*) anstatt von (1) ausgegangen wird, u. Zw.

v—1

80) ad)=r-2+ = > = (2x)" B,(z -1)PŮ,

1,3,5,..

2*

20 XXII. Franz Rogel: Recursive Bestimmung der Anzahl Primzahlen.
a(Vz) <r<£a(e).

Die obere Grenze aller Producte II,, aus welchen hier p® ge
bildet, ist = 7.
Sind « und v, (u>wv) zwei zwischen den Primzahlquadraten

»rundp,, n a r<.a(z)

liegende Zahlen, so besteht dann die Beziehung
(Sl). a(u)--a(v)
in v—1
= 2 ©.
— (2a [B, a + 1)— B, (v + VIP,
Te 1,3,5,.
Die Producte II, sind sámmtlich < 1 — > und convergieren
bei unendlich zunehmender oberer Grenze gegen

Petite]

ESS

Verlag der kön. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr in Prag.

XXIII.

Ueber den Bau und die Bedeutung
der Nervenkreuzungen im Tractus opticus
der Arthropoden.

Von Dr. Em. Rádl in Pardubic.
Mit 1 Tafel und 6 Textfiguven.
(Aus dem zoolog. und vergleichend anat. Inst. der bohmischen Universitát in Prag.)

(Vorgelegt den 14 April 1299.)

Ich habe mich um die physiologische Bedeutung des Chiasma
opticum in den Augenganglien der Arthropoden interessirt. In meiner
letzten Abbhandlung'!) habe ich die Vermuthung ausgesprochen, dass
der Bau des Chiasma verständlich wäre, würde man der relativen
Länge einer Nervenfaser eine physiologische Bedeutung zuschreiben;
der Bau des Chiasma hätte dann darin seine Erklärung, dass es eine
gesetzmässig angeordnete Serie von verschieden langen Nervenfasern
vorstellt, welche die beiden vorderen Ganglien des zusammengesetzten
Auges verbinden.

Die Frage, ob die genannte Nervenkreuzung wirklich dadurch
ihre Erklärung findet, hat mich seitdem nicht verlassen, und ich be-
mühte mich, gleich nachdem ich Zeit und Gelegenheit gefunden habe,
der Sache weiter nachzugehen. Es war für mich ein doppelter Weg
der Untersuchung gegeben: entweder den Tractus einer einzelnen
Species in alle Details zu verfolgen und durch direete Messung die
Verhältnisszahlen der Längen für einzelne Nervenfasern aufzufinden,
oder der andere Weg, mehrere Arten vergleichend zu untersuchen,

1) Sur quelques éléments dans les ganglions optiques des Décapodes Arch.,
d’anat. microsc. 1898.

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1899. 1

2 XXIII. Em. Rádl:

in welchen Falle es sich zeigen můsste, ob die Verháltnisse — bei
sonst verschiedenem speciellen Aufbau — überall so beschaffen sind, dass
die Längenunterschiede der Nervenfasern deutlich hervortreten. Theo-
retisch betrachtet verspricht die erstere Methode ein weit praeciseres
Resultat, in dem sie nicht nur Verschiedenheit der Länge, sondern
auch Verhältnisszahlen für dieselbe angeben kann; aber praktisch
stellen sich derselben sehr viele Hindernisse in den Weg.

Zuerst ist eine Voruntersuchung immer von Wichtigkeit, welche
anzeigt, dass die Längendifferenzen der Nervenfasern, wenn sie auch
bei einer Species — z. B. Astacus — vorhanden sind, hier nicht eine
zufällige Folge von nur mechanischen Ursachen sind; dies aber auf
Grund der Beobachtung nur einer Species zu beweisen, ist fast un-
möglich. Weiterhin wäre es nöthig, sich bei der ersten Art der Unter-
suchung vorwiegend der Golgischen und Methylenblautinktion zu be-
dienen, wozu sehr viele Exemplare der untersuchten Species nöthig sind.
Dagegen ist es aber auch einleuchtend, dass nur die Länge der Nerven-
fasern nur eines Individuums mit einander verglichen werden kann,
da es sich nur um relative Länge der Nervenfasern in demselben
Tractus handelt. Da aber bei den genannten Methoden sich nur spär-
liche Fasern eines Ganglions färben, würde das Resultat sehr viel
an der gehofften Praecision einbüssen. Aus diesem Grunde und aus
anderen praktischen Rücksichten habe ich mich an die zweite, ver-
gleichende Art der Untersuchung gehalten.

Es sei mir erlaubt, bevor ich auf die Beschreibung meiner Beo-
bachtungen eingehe, einige Erwägungen allgemeinerer Bedeutung bei-
zufügen. Nach den neuesten Untersuchungen von Apirxx ?) scheint es
illusorisch zu sein, die Länge einer Nervenfaser zu messen, da sie
nach desselben Anschauungen überhaupt kein Ende haben soll, in-
dem die Primitivfibrillen der einzelnen Nervenfasern in die der be-
nachbarten in continuo übergehen, also die Nervenfasern so zu sagen
unendlich sind. Trotzdem glaube ich, dass auch Arirav’s Theorie
meinem Problem nicht wiederspricht, sofern man nur einen Unterschied
zwischen Nervenfasern und Punktsubstanz, zwischen dem Leitenden
und dem Centrum im Auge behält, einen Unterschied, der anatomisch
überall deutlich ausgesprochen ist und darum auch gewiss von physio-
logischer Bedeutung sein wird. Uebrigens könnte man in Aráruv's
Theorie einen Anknüpfungspunkt an mein Problem finden. Spricht doch

*) Das leitende Element des Nervensyst. etc. Mitth. aus d. zool. St. Ne-
apel 1897.

Ueber den Bau und die Bedeutung der Nervenkreuzungen. 3

AráruY selbst in seiner Entgegnung auf GarBowskr*) von einer func-
tionellen Bedeutung der Länge der leitenden Substanz und ich glaube.
die weitere Entwicklung dieses Gedankens könnte auf Grund geeigneter
Beobachtungen zu denselben Resultaten führen, die ich hier aufzeichne.
Auch muss ich im vorhinein darauf aufmerksam machen, dass ich
darin mit Berue einig bin, dass das physiologische Centrum nicht in den
Ganglienzellen, sondern in der Punktsubstanz liegt, wie ich es in
der ersten Abhandlung “) näher erörtert habe.

Was meine Methoden der Untersuchung anbelangt, so habe ich
die in Sublimat-Alcohol oder Picrinsäure-Sublimat fixirten Köpfe ver-
schiedener Arthropoden in meistens horizontal geführte Schnitte zerlegt,
diese auf verschiedene Art und Weise (wie in meiner letzten Arbeit)
gefärbt, und die Verhältnisse bei verschiedenen Arthropoden mit ein-
ander verglichen. Es hat sich gezeigt, das der Bau der ersten Nerven-
kreuzung im Allgemeinen bei sehr verschiedenen Arten sehr ähnlich
aussieht, und dass die Verschiedenheiten sich meistens im dritten
Ganglion (Epiopticum) zeigen. Im Speciellen gibt es im Bau der Punkt-
substanz und namentlich der in derselben (im Retinalganglion) zer-
streuten Kerne sehr interessante Erscheinungen, die ich aber hier
übergehen werde, da sie nicht zur Sache gehören. Ich habe folgende
Gattungen untersucht: Chrysopa (Neuroptera): Stenobothrus (Ortho-
ptera); Zygaena, Mamestra (Lepidoptera); Sarcophaga, Eristalis, Tipu-
la (Diptera); ZLacon (Coleoptera), Lasius, Bombus (Hymenoptera),
überhaupt Arthropoden, je nachdem sich mir dieselben geboten haben;
ausserdem habe ich die schon früher von mir untersuchten Decapoden
(Astacus, Homarus, Palaemon, Virbius) von neuem durchgesehen. Da
auch die Abbildungen von Craus über Phronima”), GrRENACHER über
Mysis $) von mir verwerthet werden konnten, so ist das Beobachtungs-
material gross genug, um allgemeinere Schlüsse zu erlauben.

Wichtig ist zuerst zu wissen, ob der fraglichen Nervenkreuzung
im optischen Tractus des zusammengesetzten Auges überhaupt eine
physiologische Bedeutung zukommt. Man darf unsere Nervenkreuzung
mit keiner der so häufig vorkommenden Nervenkreuzungen im Central-
nervensystem aller höheren Thiere vertauschen. Bei den gewöhnlichen
Nervenkreuzungen des Centralnervensystems handelt es sich entweder
um quere Commissuren (im Gehirn, in den Bauchganglien der Arthro-

3) Biol. Centralbl. 1898.

SE

>) Cnaus, Organismus der Phronimiden. Arb. aus d. zool. Inst. Wien 1879.
6) GRENACHER, Unters. über die Sehorgane der Arthropoden 1879.

1*

4 XXIII. Em. Rádl:

poden) welche mehr oder weniger senkrecht auf der Längsrichtung
des Centralnervensystems stehen und symmetrisch zu beiden Seiten
des Körpers gelegene Centren verbinden, oder sie verlaufen, den
Connectiven ähnlich, mehr oder weniger in der Längsrichtung des
Körpers, treten aber doch endlich auf die andere Seite über und
bilden so eine Verbindung zwischen zwei zwar beiderseitig, doch
nicht symmetrisch gelegenen Theilen (so zum B. das Chiasma opticum
im Augentractus der Vertebraten). In beiden Fällen aber ist die
Commissur selbst symmetrisch gelegen, das heisst den von rechts
nach links verlaufenden, entsprechen gleich gebaute von links nach
rechts verlaufende Fasern. Mit solchen Nervenkreuzungen kann nun
die unsrige im optischen Tractus der Arthropoden keinenfalls analo-
eisirt werden; denn erstens verbindet sie nicht die rechte und linke
Seite des Körpers, sondern die ganze Nervenkreuzung liegt in einem
Tractus: in jedem Tractus ist eine selbständige Kreuzung; zweitens,

es sind weder die linksrechten Fasern gleich den rechtslinken, noch
die rechte und linke Seite des einen Tractus einander symmetrisch
gebaut wie alle hier gezeichneten Figuren zeigen z. B. das Schema
Fig. 1., welches die mit Camera gezeichneten Umrisse des optischen
Tractus von Sarcophaga angibt. Drittens bilden die durch das
Chiasma verbundenen Ganglien drei ganz abgerundete, nicht in
zwei Theile gesonderte Elemente. Diese Asymmetrie finde ich mehr
oder weniger ausgesprochen bei allen von mir untersuchten Arten.
Da aber solche Verhältnisse bei keiner der gewöhnlichen Nerven-
kreuzungen zu finden sind, so muss das Chiasma opticum der Arthro-
poden als eine Bildung sui generis betrachtet werden. Es ist auch
im optischen Tractus der Vertebraten eine Nervenkreuzung typisch aus-
gebildet und es könnten leicht der Thatsachen Unkundige durch die
gleichen Namen zu einem vorschnellen Analogieschlusse verleitet

Ueber den Bau nnd die Bedeutung der Nervenkreuzungen. 5

werden; ich muss nicht besonders betonen, wie unbegründet ein solcher
Schluss wäre.

Ich werde einen Schritt weiter gehen. Bis heute ist bei fast
allen Hauptgruppen der Thiere der optische Tractus mehr oder
weniger gründlich beobachtet worden; etwas unseren Nervenkreu-
zungen Ähnliches hat man aber nirgends als bei den Arthropoden
beobachtet. Nur bei den Arachniden kann es bisher noch als fraglich
gelten, ob sich dort etwas den Nervenkreuzungen Analoges vorfindet,
sonst aber können dieselben nur als eine Eigenthümlichkeit des zu-
sammengesetzten Auges betrachtet werden. Da aber diese Nerven-
kreuzung hier ganz allgemein vorkommt, so muss sie doch aufirgend
eine Weise mit der Art des Sehens dieser Thiere zusammenhängen.
Hätte dieses Chiasma seinen Grund nur in irgend einem mechanischen
Drucke, oder nur in sonstigen mechanischen Ursachen, so ist es nicht
begreiflich, warum diese zufällige mechanische Ursache bei so ver-
schiedenem Bau der Thiere, wie Phronima, Sphaeroma, Mysis, Astacus,
und alle Insecten es sind — denn alle diese Thiere besitzen das be-
sagte Chiasma — überall sich gleich erhalten sollte; diese Allgemein-
heit des Vorkommens spricht dafür, dass die besprochene Nerven-
kreuzung auch eine physiologische Bedeutung haben muss. Für mich,
und ich glaube auch für sehr viele meiner Leser wird es als selbst-
verständlich gelten, dass einer so auffallenden Bildung, wie es diese
Nervenkreuzung ist, eine physiologische Rolle zukommt; ich halte es
aber für nothwendig, es in Anbetracht der Thatsache noch besonders
zu betonen, dass so viele Autoren sich mit diesen Nervenkreuzugen
beschäftigt haben, und doch keinem meines Wissens nicht einmal die
Frage aufgefallen ist: wozu dient denn dieses eigenthümliche Gebilde ?
Und doch liegt diese Frage auf der Hand.

Ich glaube also ohne Weiteres behaupten zu können, dass diese
Nervenkreuzung eine specielle physiologische Rolle spielt. Um diese
aufzufinden, habe ich die vorliegenden Untersuchungen vorgenommen.

Detaillirte Angaben über den histologischen Bau der ersten zwei
Augenganglien (Retina und G. opticum) der Decapoden habe ich
anderswo ‘) mitgetheilt und ich füge hier nur bei, dass es überra-
schend ist, mit welcher Einförmigkeit sich gewisse Züge in diesem Bau
bei den verschiedensten von mir untersuchten Typen wiederholen.
Wohl gibt es auch sehr charakteristische Unterschiede: so zum B. ist
der Tractus opticus einer Muscide gleich zu erkennen an gewissen

Sal. ic

6 XXIII. Em. Rädl:

Kernbildungen und sehr eigenthümlichen Lagebeziehungen der ersten
zwei Ganglien. Da ich aber heute nur die Verhältnisse im Auge halte,
welche zur Erklärung der Nervenkreuzungen in irgend einem Ver-
hältnisse stehen, so lasse ich die Beschreibung jener Unterschiede
weg, obwohl es sehr interessant wäre, zum B. auf das Vorhandensein
oder Fehlen eigenartiger Kerne innerhab des ersten Ganglions ein-
zugehen, und beschreibe nur dasjenige, was ich für unsere Frage
für wichtig halte.

Die Ebenen, in welchen die Fasern des ersten Chiasma ver-
laufen, sind alle fächerartig angeordnet, so dass die mittlere dieser
Ebenen longitudinal verläuft, die obere von oben nach unten, die untere
nach oben geneigt sind. Der Kreuzungspunkt dieser Ebenen würde
irgendwo im dritten Ganglion liegen; das Schema Fig. 2 will diesen

Bau anschaulicher machen. Ich habe hier aus sehr vielen Ebenen
nur drei Extreme gezeichnet, eine obere, eine mittlere und eine untere
Bei 1. g. liegt das erste Ganglion (Retina) bei 2 g. das 2. Ganglion
(Opticum) und bei 3 g. das dritte Ganglion (Epiopticum). Die Fasern
verlaufen, sofern ich sie verfolgen konnte, nur in einer Ebene, d.h. so,
dass sie nicht aus einer Ebene'in eine andere übertreten (wie es auch
im Schema angedeutet ist). Wenn man also das Auge mit seiner Inner-
vation in eine horizontal geführte Schnittserie zerlegt, so sind nur die
mittleren Elemente im Auge und in den Ganglien in ihrer ganzen Länge
getroffen, die oberen und unteren sind mehr oder weniger schief durch-
schnitten. Aus demselben Bau erklärt sich auch, dass man bei sagittal
gerichteten Schnitten sehr wenige Fasern des Chiasma in ihrer ganzen
Länge durchschnitten und selbstverständlich ungekreuzt erhält. Diese
Regelmässigkeit in der Anordnung der Nervenfasern liess sich, soweit

Ueber den Bau und die Bedeutung der Nervenkreuzungen. 7

die Kleinheit der Objecte diess zu untersuchen erlaubt, bei allen von
mir untersuchten Arten constatiren.®) Es läuft also nicht zum B. eine
Faser vom oberen Theile des Auges in die untere Partie des Retinal-
ganglions und von hier vielleicht wieder nach oben in das Opticum,
sondern die Fasern bleiben in einer Ebene und die Nervenkreuzung
geschieht nur in dieser. Dadurch sind die Verhältnisse, wie leicht zu
ersehen, sehr vereinfacht.

Die beiden ersteren Ganglien folgen in der Form dem Bau des
Auges und sind daher gewöhnlich von oben nach unten verlängert,
namentlich bei den Dipteren und Hymenopteren. Die Folge davon
ist, dass auch das Chiasma sehr hoch ist. Was die Breite der Ner-
venkreuzung anbelangt, so variirt diese je nach verschiedenen Ord-
nungen. Am engsten ist das Chiasma an der Kreuzungsstelle der
Fasern; bei den Musciden ist die Kreuzungsstelle durch die bei-
derseits verlaufenden grossen Tracheenäste sehr eingeengt (siehe Schema
Fig. 1.) bei dem Krebse ist wieder die Kreuzung verhältnismässig in
die Breite gezogen; überhaupt kann ich in der Breite der Kreuzungs-
stelle der Nervenfasern keine Regelmässigkeit auffinden.

Ich werde jetzt den Verlauf einzelner Nervenfasern beschreiben.
Die Fasern treten als einzelne Fädchen aus den palissadenartig
angeordneten Punktsubstanzknoten des Retinalganglions, verlaufen
aber nicht lange einzeln, sondern vereinigen sich bald zu grösseren
Bündeln; die Zahl der Fasern ein2s Bündels weiss ich nicht anzu-
geben, auch habe ich vergebens nach einem triftigen Grunde für
dieses Vereinigen gesucht; die Fasern verlaufen in solchen Bündeln
vereinigt durch das Chiasma und an das Ganglion opticum angelangt
dringen sie bündelweise in dasselbe, ohne dass ich jedoch sicher
wäre, ob es auch noch hier dieselben Bündel wären, als welche sie
im Chiasma verlaufen; vielmehr scheint es mir, dass die Fasern
vor dem Ganglion opticum auseinander treten, um sich dann dicht
an demselben wieder zu neuen Bündeln zu vereinigen. Diese bündel-
artige Anordnung der Nervenfasern ist allgemein verbreitet und muss
also von einiger Wichtigkeit sein. Auch die Fasern welche aus den
Ommatidien treten, vereinigen sich in ihrem weiteren Verlaufe nach
dem Retinalganglion zu Bündeln, welche dicht vor dem Retinal-
ganglion sich wieder in einzelne Fasern trennen.

Noch muss ich auf die Art der Nervenkreuzung näher ein-
gehen. Diese Nervenkreuzung wurde von anderen und auch von mir

8) Bei Squilla habe ich sehr interessante abweichende Resultate bekommen ;
ich werde sie in einer besonderen Abhandlung veröffentlichen.

8 XXIII. Em. Rádl:

so beschrieben, dass eine Faser, die von der extremsten linken Seite
des Retinalganglions geht, in die extremste rechte Seite des Ganglion
opticum eintritt, und dass die mittleren Fasern ziemlich gerade vom
ersten zum zweiten Ganglion laufen. Auch nachdem ich die Nerven-
kreuzung bei den Insecten durchgesehen habe, glaube ich, dass
sich die Sache so verhált, trotzdem in den meisten Fállen die
Verháltnisse complicirter, als angedeutet wurde, sich darstellen. Denn
verhielte sich das Chiasma einfach so, wie ich und andere es
beschrieben haben, so müssten die mittleren Fasern der Nerven-
kreuzung einen continuirlichen Übergang von rechts nach links
bilden: es könnte kein schroffer Übergang zwischen den rechts-
linken und linksrechten Nervenfasern wahrnehmbar sein. In der
That aber sieht man überall (am wenigsten bei Zygaena und den
Crustaceen, sehr deutlich bei den Musciden) die Grenze zwischen den
linksrechten und rechtslinken Fasern sehr deutlich ausgeprägt in der

Fig. 3.

Weise, dass alle Fasern der Nervenkreuzung eigentlich nur zwei
grosse Bündel bilden, ein rechtslinkes und ein linksrechtes, wie es an
allen beigefügten Figuren, schematisch in der Textfigur 3. veranschau-
licht ist. Durch eine solche Anordnung der Nervenfasern wird ein
typisches Chiasma noch mehr nachgebildet. Manchmal ist diese Art
der Nervenkreuzung — wie eben bei den genannten Musciden — so deu-
tlich, dass ich mich zu der Frage gedrängt sah, ob nicht ein Unter-
schied zwischen der rechten und linken Seite des Auges vorhanden
ist, der uns diese Nervenkreuzung verständlich machen würde. Ich
habe für diese Frage auch einen Grund gehabt, den ich schon ange-
führt habe, nämlich die Asymmetrie des Ganglion opticum. Vergebens
aber suchte ich nach einem durchgreifenden Unterschied zwischen dem
Bau der Ommatidien resp. der Knoten der rechten und linken
Seite”). Wohl werden alle Fasern der ersten Nervenkreuzung nicht

9) Einen Unterschied habe ich doch gefunden, der aber mit dieser Frage
kaum im Zusammenhange steht; ich werde ihn weiter unten besprechen.

Ueber den Bau und die Bedeutung der Nervenkreuzungen. 9

derselben Bedeutung sein, wie ich aus zwei Gründen schliesse ;
erstens sind die zu denselben gehörenden Kerne bei manchen Arten
(z. B. Sarcophaga) zweierlei Art, die einen kleiner und dunkler ge-
färbt, die anderen grösser und heller, zweitens habe ich auf meinen
Golgipraeparaten von den Crustaceen zwischen den dünnen Fasern
des Chiasma auch andere viel dickere gefunden. Da ich aber in
diesen Unterschieden keine Regelmässigkeit auffinden konnte, und die
kleinen und grossen Kerne ohne sichtbare Regel untereinander gemischt
waren, so glaube ich, dass sie keine allgemeinere Bedeutung haben
werden, zumal der Unterschied zwischen den zweierlei Kernen nicht
überall zu constatiren ist.

Weiterhin habe ich auch die palissadenartig angeordneten
Punktsubstanzknoten der rechten und linken Seite ihrer Anzahl nach
mit einander verglichen, ob sich nicht darin eine Differenz auffinden
liesse, aber soweit diese Zählung überhaupt möglich war, war die
Anzahl der rechtsliegenden denen der linken Seite ähnlich.'”)

Ich habe also einen anderen Grund der auffälligen Art der
ersten Nervenkreuzung suchen müssen. Die Sache näher verfolgend
sah ich in vielen Fällen, dass die Fasern ungefähr so verlaufen,
wie in dem Schema Fig. 3 angedeutet ist. Die Fasern gehen, nach-
dem sie das Retinalganglion (das 1. Ganglion) verlassen haben, fast
paralell gegeneinander, oder eher gegen zwei, rechts und links liegende
Sammelpunkte konisch zusammenlaufend; die Kreuzung geschieht auf
diese Weise an zwei Punkten: erstens zwischen den Fasern der
rechten und denen der linken Seite in der Mitte des Chiasma (Stelle
a des Schema) und zweitens auf jeder Seite unmittelbar am zweiten
Ganglion zwischen einzelnen Fasern jeder Seite (Stelle b). Ob diese
Kreuzung ganz regelmässig verläuft oder ob einige Fasern nicht
vollständig gekreuzt verlaufen, weiss ich nicht anzugeben, wie ich
überhaupt gestehe, dass es sehr schwierig ist dem Verlauf der Fasern
im Einzelnen auf den Praeparaten nachzugehen. Einen solchen
Verlauf der Nervenfasern glaube ich wenigstens theilweise als durch
die Lage der ihnen angehängten Ganglienzellen verursacht betrachten
zu können. Die Ganglienzellen nämlich, zu welchen die Nerven-
fasern gehören, sind unipolar und seitenständig; damit die Nerven-
kreuzung ganz ungestört verlaufe, sind die Ganglienzellen zur Seite
geschoben (siehe Figuren); damit aber die Fasern nicht zu weit von
E79 Als rechte und linke Knoten kann man sie infolge des Baues der Ner-

venkreuzung wie sie oben beschrieben wurde, unterscheiden. Sonst wird dieser
Unterschied kaum eine besondere Bedeutung haben.

10 XXIII Em. Rádl:

ihren Ganglienzellen kommen, verlaufen sie alle so, dass sie sich den
Rändern des Chiasma womöglich nähern; dadurch ist vielleicht die
beschriebene Complication der Nervenkreuzung enstanden; es ist bei
dieser Erklärung nur anzunehmen, dass die Kreuzung der Nerven-
fasern ungestört verlaufen soll, und dass die Fasern mit den Ganglien-
zellen (als trophischen Centren) womöglich durch kurze Bahnen ver-
bunden sein müssen.

In manchen Fällen (Eristalis, Virbius) sah ich, dass ausser den
zwei grossen Bündeln, welche in dem Chiasma sich kreuzen, noch
ein drittes mittleres zu sehen ist, welches aus Fasern besteht, die
direct vom ersten zum zweiten Ganglion ziehen. Auch das stimmt
mit meiner obigen Erklärung; denn die vorigen sich kreuzenden zwei
Bündel lassen in der Mitte am zweiten Ganglion einen Raum frei,
der ohne jede Störung der Nervenkreuzung von den Zellen aus-
gefüllt werden kann; diese Zellen sind in sehr grosser Zahl auch
wirklich bei Sarcophaga vorhanden und gehören sehr wahrscheinlich
jenem dritten geraden Nervenfaserbündel.

Die Verhältnisse, die ich bis jetzt beschrieben habe, können wohl
von speciellem Interesse sein, haben aber kaum eine tiefere Be-
deutung. Jetzt will ich aber eine sehr wichtige und für meine
Theorie bedeutungsvolle Erscheinung an der Nervenkreuzung be-
schreiben. Wäre die Lagebeziehung des Retinal- und des optischen

Fig. 4.

Ganglions ganz symmetrisch gegeneinander, so müssten die Fasern
der Nervenkreuzung sehr einfach angeordnet sein. Stellen wir uns
die hintere Seite des Retinalganglions als die Hälfte einer Halbkugel
und die vordere des optischen Ganglions als die äussere Oberfläche
einer Halbkugel vor, welche in das Retinalganglion gut passt, so ist
es leicht begreiflich, dass die mittlere Faser die kürzeste ist, dass

Ueber den Bau und die Bedeutung der Nervenkreuzungen. 11

alle anderen länger sind und dass zu einer jeden linken eine gleich
lange rechte sich finden muss. Nirgends aber habe ich eine solche
Form der Nervenkreuzung gefunden; immer war durch die eigen-
thümliche Lage der beiden Ganglien die Symmetrie der rechten
und linken Seite der Nervenkreuzung gestört. Ich verweise z. B.
auf die Textfigur Nr. 4., welche uns die Umrisse der beiden
ersten Ganglien von einem Zacon (Coleopt.) nach der Camera ge-
zeichnet vorführt. Das erste, das Retinalganglion liegt ziemlich
paralell zu der Basalmembran des Auges, das zweite aber, das
Ganglion opticum, zeigt seine vordere Fläche fast um 90° gegen-
über dem ersten Ganglion zur Seite gedreht. Ein solcher Grad der
Drehung des zweiten Ganglion dürfte zwar einem Extrem nahe stehen ;
doch habe ich überall wenigstens eine Andeutung dieser Drehung
gefunden. Bei Phronima‘?) weist diese Drehung gegen 60°, bei Astacus,
Homarus ungefähr 50°, noch weniger bei Verbius, und nur angedeutet
ist dieselbe bei Palaemon. Nicht gut kann man von einer solchen
Drehung bei den Musciden und bei der Tipula reden. Bei den Mu-
seiden ist das Retinalganglion wenig gebogen, aber gerade dadurch
ist die Asymmetrie wieder zustande gebracht. Wie aus dem, nach der
Camera gezeichneten Schema Fig. 1., welches einer Sarcophaga gehört,
zu ersehen ist, ist das Retinalganglion gegen das Ganglion opticum
wie zu einer Seite verschoben. Bei der Tipula ist das zweite Gan-
glion kugelförmig, es kann also von einer Neigung desselben gegen-
über dem ersten Ganglion keine Rede sein, aber wie bei den Mu-
sciden, so ist auch hier das Retinalganglion zu einer Seite gedreht,
Im ganzen genommen, habe ich diese Neigung (oder Verschiebung) der
beiden ersten Ganglien bei allen von mir untersuchten Arten consta-
tiren können. Nicht nur dass diese Neigung ganz typisch entwickelt
ist bei einer doch viel aberranten Gruppe, bei den Phronimiden,
sondern sie ist hier auch ungemein deutlich, indem sie ungefähr
60° beträgt; die Verhältnisse sind hier nur insoferne abweichend,
(nach der Abbildung von Cravs 1. e. schliessend) dass hier das Gang-
lion opticum vorne nach innen, statt nach aussen, wie bei anderen
Arthropoden, gewölbt ist. Weiterhin habe ich diese Neigung der beiden
ersten Ganglien auch bei einem Isopoden, dem Sphaeroma, so sehr
entwickelt zu constatiren vermocht, dass sie hier kaum weniger als
120° misst. Phronima und Sphaeroma sind namentlich auch aus dem

12) Nach der Abbildung in Claus: Organismus der Phronimiden. Arb. aus
d. zool. Inst. Wien 1879.

12 XXIII. Em. Rádl

Grunde für uns ganz werthvoll, dass bei Phronima bekanntlich
zweierlei zusammengesetzte Augen entwickelt sind und bei Sphae-
roma (siehe Schema Fig. 6. nach Camera gezeichnet) die Ganglien
in vieler Hinsicht anders als bei den Decap oden gebaut sind; sie sind
sehr klein, und sehr weit vom Auge entfernt. (Ueber die Bauverhält-
nisse der opt. Ganglien bei den Isopoden vergleiche auch die Arbeit
BELLONCT'S !?).)

Die letzten zwei Fälle der eigenartigen Asymmetrie sind über-
zeugend für die Anschauung, dass die Neigung der ersten zwei
Ganglien keine secundäre Erscheinung, keine blosse Folge von mecha-
nischem Drucke oder irgend etwas Zufälliges sind, sondern dass sie eine
für die Structur und Function der Augen sehr wichtige Rolle spielen
müssen. Ich habe in meiner ersten Abhandlung'‘) angenommen, dass
die Bedeutung der Nervenkreuzung darin liegt, dass die Nerven-
fasern derselben verschieden lang sind. Schon die ideale Form der
Nervenkreuzung, bei sonst vollständiger Symmetrie würde zu einer
Verschiedenheit in der Länge der Fasern führen, jedoch einer solchen,
dass ausser der kürzesten mittleren je zwei Fasern ihrer Länge nach
einander gleich wären; durch die Asymmetrie ist es aber möglich
gemacht, dass erstens die Länge der Fasern innerhalb weiterer
Grenzen variiren kann und zweitens dass die Anzahl der Längen-
differenzen vergrössert wird. Da ich mit älteren Methoden gearbeitet
habe, konnte ich nicht die Länge der Fasern messen, ich
habe nur die Distanzen zwischen den beiden Ganglien in der Richtung
der verlaufenden Fasern bestimmt. Diese Distanzen entsprechen der
Länge der Fasern nicht, denn erstens sind diese nicht ganz gerade,
sondern wellenförmig und zweitens enden sie nicht an der Ober-
fläche der Punktsubstanz, sondern dringen in dieselbe, wie ich in meiner
ersten Abhandlung gezeigt habe. Durch diese Bemerkungen wird
die Praecision der Messungen sehr beschränkt, aber ich glaube, dass
die Zahlen auch in dieser Form doch jeden überzeugen werden.

Bevor ich die Resultate der Messungen mittheile, muss ich
zu zeigen versuchen, dass die Längendifferenz der Nervenfasern in
unserem Falle von Bedeutung sein kann.

Zuerst muss ich einer Einwendung begegnen. Man sieht (na-
mentlich bei den Decapoden) und ich habe es auch beschrieben, dass
die Ganglienzellen, welche den Nervenfasern des Chiasma angehören,

19) Cf. auch Bellonci: Intorno al ganglio ottico degli artropodi superiori.
Internat. Monatschr. f. Anat. u. Histologie 1896.
MRC:

Ueber den Bau und die Bedeutung der Nervenkreuzungen. 13

ganz vorwiegend zu einer Seite der Nervenkreuzung angehäuft sind
und zwar gerade zu der Seite, zu welcher eben die beiden ersten
Ganglien auseinander treten. Mann könnte also auf eine sehr nahe
stehende Erklärung der gegenseitigen Neigung der Ganglien fallen:
die Ganglien sind, könnte man glauben, von den hier einseitig an-
gehäuften Zellen auseinander weiter geschoben als auf der anderen
Seite, wo wegen des Mangels an Ganglienzellen die Ganglien näher
an einander getreten sind. Aber diese scheinbar ganz einfache mecha-
nische Erklärung ist leicht als unrichtig zu beweisen. Man beachte
nur bei den Decapoden — und nur auf diese passt die eben erwähnte
Erklärung — die Lage der Ganglienzellen zwischen dem Ganglion
opticum und epiopticum (zweitem und drittem G.) Auch diese zwei
Ganglien sind hier sehr bedeutend gegeneinander geneigt, aber auf
der entgegengesetzten Seite wie die ersten zwei Ganglien. Die zu
den Nervenfasern der hier verlaufenden Kreuzung gehörigen
Zellen sind auch hier fast ausschliesslich zu einer Seite gescho-
ben, nicht aber in dem offenen Winkel der beiden Ganglien, sondern
sie liegen am Scheitel desselben, d. h. gerade dort, wo scheinbar
am wenigsten Platz für dieselben ist. Da die Ganglienzellen hier
auf derselben Seite liegen wie die der ersten Nervenkreuzung, so ist
daraus noch weiter zu schliessen, das sie am Anfange der Entwi-
ckelung mit einander im Zusammenhange gestanden, auch später
diese Lage theilweise behalten haben. Übrigens ist die obige Erklä-
rung der Neigung der Ganglien schon durch das Factum wiederlget,
dass sie auch dort typisch erscheint, wo die Ganglienzellen zu beiden
Seiten des Chiasma liegen.

Man sieht also keinen triftigen Grund für eine bloss mechanische
Erklärung dieser Asymmetrie und wird also am Ende doch dazu ge-
drängt, zu erwägen, ob die Differenz in der Länge der Nerven-
fasern von einer physiologischen Bedeutung sein könnte. Lässt man
eine solche Möglichkeit zu, so wird man mit einem anderen Auge auf
die Thatsachen dieses Unterschiedes schauen. Ich werde also kurz auf
eine solche Möglichkeit, von physiologischer Seite betrachtet, hinweisen.
Die Hauptfrage dabei ist folgende. Der Reiz läuft eine z. B. 30 Meter
lange Nervenfaser in einer Secunde durch; ist es möglich, dass
dabei die Längendifferenzen so kurzer Nervenfasern, die Differenz,
die sich nur auf Micronen messen lassen, überhaupt von einem Einfluss
- sind? Ich bin der erste, der diese Frage mit Nein beantwortet. Von
einem solchen Standpunkte darf aber unser Problem nicht betrachtet
werden. Ziemlich nebensächlich ist es, dass bei den Arthropoden die

)
|

14 XXIII. Em. Rádl:

Nervenleitung den Vertebraten gegenüber bedeutend verzögert ist;
z. B. bei Homarus 6—12 Meter in einer Sec. (nach Fredericque et
Vandervelde), denn auch diese Geschwindigkeit ist augenscheinlich zu
gross. Die Hauptsache ist, dass wir in unserem Chiasma nicht 30 m
lange Fasern vor uns haben, sondern nur Fasern, die kaum über
einen Millimeter lang sind. Wohl wird diese kurze Strecke in einer
ungemein kurzer Zeit vom Reize durchgeflogen, aber im Verhältniss
zu dieser Zeit ist diejenige, die zum Durchlaufen einer anderen nur
halb so langen Faser nöthig ist, nur halb so gross, und also, wenn
auch klein, so doch mit jener zweimal längeren Zeit gut messbar;
wenn man Sich eine Zeitdauer vorstellen kann, die zum Durchlaufen
einer 1 Millimeter langen Bahn nöthig ist, so muss man sich auch
eine solche vorstellen können, welche eine halb so lange Nerven-
faser zum Leiten der Nervenreizes nöthig hat. Kurz gesagt, es
kommt hier keineswegs auf die absolute Gesehwindigkeit der Nerven-
leitung, sondern alles nur 1.) auf die relative Zeitdauer resp. Nerven-
länge und 2.) darauf an, ob so kleine Zeitintervalle in der Nerven-
leitung, wie sie hier anzunehmen sind, vom physiologischen Einflusse
sein können. Dass der Bau der Ganglien der ersteren Forderung in
vollem Masse genügt, das zeigen die weiterhin angeführten Messungen ;
es bleibt nur die Frage, die Bedeutung der kleinen Zeitdifferenzen zu
lösen. Um eine ungefähre Anschauung von dieser Dauer zu haben,
nehmen wir einen concreten Fall an.

Nehmen wir an, dass der Reiz bei unseren Arthropodenarten
durchschnittlich 10 Meter in einer Secunde in einer Nervenfaser
durchläuft. Die längste Faser in einem Chiasma (bei Sarcophaga)
misst ungefähr 1 Millimeter, die kürzeste 03 Millimeter. Es gibt
in einem Auge in derselben Ebene ungefähr 70 Ommatidien, also
ebensoviel Punktsubstanzknoten im Retinalganglion und im Opticum.
Nehmen wir an, dass ebensoviele Nervenfasern oder Nervenfaser-
gruppen der Nervenkreuzung vorhanden sind, was sehr wahrscheinlich
ist, und dass die Längendifferenzen zwischen zwei benachbarten
Fasern constant sind, (dies nur um die Sache zu vereinfachen), so
ist diese Differenz = 0:01 Millimeter. Ein Millimeter wird vom Reiz
in 00001 Secunden durchgelaufen, 0:01 Millimeter also in 0:000001
Secunden. Dieser Zeitintervall (alle diese Zahlen sollen uns nur ori-
entiren, und haben keine definitive Bedeutung) soll nun noch vom
physiologischen Einflusse sein.

Es scheint, dass keine physiologischen Messungen mit so kleinen
Zeitdifferenzen rechnen als die angeführte ist. Aber doch! Wir

Ueber den Bau und die Bedeutung der Nervenkreuzungen. 15

unterscheiden zum Beispiel ganz genau die Farben in der Nähe der
Frauenhoferschen Linien B und C. Vergleichen wir diesen Fall mit
dem unsrigen, so ist die Fortpflanzungsgeschwindigkeit des Lichtes in
einer Secunde = 300,000.000 Meter, dabei ist noch physiologisch sehr
gut die Differenz der Wellenlänge zwischen der Frauenhoferschen Linie
B und C zu constatiren, welche Differenz 00003 Millimeter (beiläufig)
beträgt.

Gegen die Fortpflanzung der Nervenleitung von 10 Meter steht die
Differenz von 0:000001 Millimeter deren Einfluss fraglich ist, gegen
die Fortpflanzung des Lichtes von drei Hundert Millionen der that-
sächliche Einfluss einer Differenz von 000035 Millimeter. Man sieht,
glaube ich, daraus, dass in meiner Annahme nichts a priori Un-
inögliches liegt.

Nachdem ich die Möglichkeit eines Einflusses der Längendiffe-
renz der Nervenfasern gezeigt, will ich diese Differenzen an concre-
ten Beispielen veranschaulichen.

Die Zahlen, welche ich anführe, können aus den schon ange-
gebenen Gründen nur approximativ gelten. Im Allgemeinen sind die
längsten Fasern diejenigen, welche in der hinteren Seite des Retinal-
ganglions zur vorderen des Ganglion opticum ziehen; die mittleren
sind die kürzesten, und die von vorne der Retina nach der hinteren
Seite des Opticum führenden sind die mittleren. Die übrigen Fasern
bilden in der Länge Übergänge zwischen benachbarten Fasern. Ich
habe folgende Werthe (in Tausendstelu Millimeter ausgedrückt) er-
halten:

Species “| Mitte Bemerkung

I
|

Sarcophaga |1051| 621 313 | Durchschnitt aus 6 Messungen
Leptis 478 | 298| 172 dto
Acridium 330 | 200 | 133

Zygaena SU |. PAT © >
Lacon 400! 246] 175 | Durchschnitt aus 2 Messungen
Tipula BK LO0 0250

Astacus 517, 336| 200 | Durchschnitt aus 4 Messungen

16 XXIII. Em. Rädl:

Ich glaube dass diese Zahlen qualitativ deutlich genug die Längen-
differenzen zum Ausdruck bringen. Nimmt man z. B. bei Sarcophaga
die kleinste Nervenfaser als Einheit, so bekommt man das Längen-
verhältniss Max.: Mitte: Min. =3°36:19:1; es ist also die längste
Faser mehr als dreimal so lang als die kürzeste. Ein solcher Unter-
schied, wenn er constant vorkommt, darf doch nicht übersehen werden.

Bisher habe ich mich ausschliesslich mit der ersten Nerven-
kreuzung in optischen Tractus der Arthropoden beschäftist. Bekann-
tlich aber gibt es hier noch ein zweites Chiasma und selbstverständ-
lich verlange ich für dasselbe dieselbe Erklärung, wie für das erste.
Ich werde hier nicht in die Details eingehen und bleibe nur bei der
für meine Theorie interessantesten Erscheinung. Bei den Insecten
ist das dritte Ganglion (Epiopticum mihi) nach einem etwas anderen
Plane gebaut als bei den Decapoden, wie man aus der Fig. 2 (Tafel)
leicht erkennen kann. Auf dieser Figur ist nur der eine Bündel
der Nervenfasern gezeichnet, die sie kreuzenden sind ausgeblieben.
Man betrachte dass die Fasern in der engeren Zone des Epiopticum
endigen und zwar in einer sehr verschiedenen Höhe. Die Fasern sammeln
sich an dem Ganglion opticum zu einem Kegel, welcher allmählich
sich unter steter Abgabe von Nervenfasern verjüngend, durch das
Ganglion epiopticum zieht. Dass der Unterschied zwischen der Länge
der Nervenfasern dadurch sehr ausgesprochen wird — unbeachtet
des auch hier sonst bestehenden Chiasma, — muss nicht hesonders
hinzugefügt werden. Man sieht es noch deutlicher auf der Figur 1,
(Tafel) wo dieselben Fasern schräg durchschnitten in Bündeln ange-
ordnet erscheinen und verschiedene Länge deutlich zeigen. Es muss
also auch bei den Nervenfasern, welche das zweite und dritte Gang-
lion verbinden, die Längendifferenz ihre physiologische Rolle spielen.

Die erwähnten Befunde an den Nervenkreuzungen haben mich
aufgemuntert. auch dort eine Verschiedenheit der Nervenlänge zu
suchen, wo keine Nervenkreuzung ausgebildet ist. Denn wenn die
Nervenkreuzung diejenige Bedeutung hat, welche ich ihr zuschreibe,
so liegt es an der Hand, dass sie nur die Rolle hat, die verschieden
langen Fasern auf ein Minimum des Raumes zusammenzudrängen,
und es folgt, dass es auch Umstände geben kann, wo keine Nerven-
kreuzung nöthig ist, und die Nervenfasern doch verschieden lang sind.
Ich habe also zuerst die Länge der Fasern zwischen der Basalmem-
bran des Auges und dem Retinalganglion gemessen; meine Resultate
darüber sind jedoch nicht entscheidend; trotzdem glaube ich, dass es
mir gelingen wird, bei einer speciellen Untersuchung auch hier überall

Ueber den Bau und die Bedeutung der Nervenkreuzungen. 17

die Differenzen zu entdecken. Bisher habe ich eine sehr deutliche
Längendifierenz dieser Nervenfasern bei Bombus (Fig. 5.), Zygaena und
Tipula gesehen. Was mich so sehr an die Möglichkeit des Längenunter-
schiedes auch dieser Fasern glauben lässt, ist der Bau dieser Elemente
bei Sphaeroma. Auf dem beigefügten Schema (Fig. 6. nach der Camera
gezeichnet) sehen wir einen etwas schiefen Schnitt durch den optischen

Tractus dieses Isopoden dargestellt. Man sieht die geringe Anzahl der
Ommatidien, die von ihnen weit entfernten und kleinen, sehr schief
gegen einander und gegen das Auge geneigten Ganglien. Die Omma-
tidien sind nicht gerade und radienartig angeordnet, namentlich gilt
dies von den randständigen, sondern sie sind gebogen und an ihren
inneren Rändern fast paralell verlaufend. Betrachtet man weiterhin
die Entfernung der Enden der Ommatidien vom 1. Ganglion, d. h. die
Länge der Nervenfasern, welche die Ommatidien mit dem 1. Ganglion

Fig. 6.

verbinden, so wird man überrascht sein durch die Grösse der Diffe-
renz zwischen der Länge verschiedener Fasern: ich habe die längsten
1200 die kürzesten 740 lang gefunden (in 0'001 Millimeter gemessen) ;
die mittleren halten die Mitte zwischen beiden Extremen. Dieser grosse

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1899. 2

18 XXIII. Em. Rádl:

Unterschied muss schon unseren frůheren Betrachtungen gemäss von
Wichtigkeit sein. Es ist aber mehr als wahrscheinlich, dass sich
diese Differenzen in derselben Zone auch bei anderen Arthropoden
auffinden lassen, wo es mir bisher nicht gelungen ist, dieselben zu
constatiren, denn da das Sphaeroma in allen erwáhnten Punkten den
höheren Arthropoden ähnlich gebaut ist, wird es auch hier der
Fall sein.

Endlich habe ich mir die Frage vorgelegt, ob diese Längenunter-
schiede sich nicht auch in den Rhabdomen beobachten liessen ;
leider aber konnte ich diese Frage auf meinen Praeparaten nicht
untersuchen, da sie nicht depigmentirt waren. Da aber diese Frage
sehr wichtig ist, so habe ich wenigstens die Länge der ganzen Omma-
tidien gemessen und verglichen. Die Resultate sind wie folgt:

| Vorne | Mitte Hinten

| Eristalis . 183 170 275
Sarcophaga 317 283 |, 425

| Astacus. . 350 | 258 433
Chrysopa . 100 | 848 |

© Bombus. . 300: 12500 | 31000
Acridium . | 210 | 200 300

Es verhalten sich also z. B. bei Eristalis die Längen der vor-
deren: mittleren: hinteren Ommatidien wie 1:6 : 1 : 1:08, bei Sarco-
phaga wie 1:5 : 1 : 1‘1, bei Astacus 1:68: 1:135 u. s. w. Man sieht,
dass man in der Längendifferenz der Ommatidien dieselbe Gesetz-
mässigkeit auffindet, wie bei den Nervenfasern; auch dort waren
die von äusseren Ommatidien ziehenden Fasern die kürzeren, die
von hinten nach vorne ziehenden die längsten und die mitt-
leren“ die kürzesten. Es ist also sehr wahrscheinlich, dass ein ganz
bestimmt langes Ommatidium immer eine angehörige, ganz bestimmt
lange Nervenfaser als seine Fortsetzung im Tractus opticus besitzt.

Damit schliesse ich meine Beschreibung; auf eine theore-
tische Ausbeutung! derselben verzichte ich derzeit; nur die Richtung

Ueber den Bau und die Bedeutung der Nervenkreuzungen. 19

will ich noch andeuten, in welcher die bisherigen diesbezüglichen Theo-
rien zu modificiren sind. Bis heute versucht man die Hauptfrage zu
lösen, ob ein jedes Ommatidium ein selbständiges Bildchen entwirft
oder ob es nur ein einziges, vom ganzen Auge entworfenes Bild gibt.
Die Frage scheint heute zu Gunsten der zweiten Anschauung durch
Exxer entschieden zu sein. Meine Befunde aber entziehen den Ver-
suchen Exxer’s die entscheidende Bedeutung. Denn ich glaube,
dass einjeder nach dem von mir angeführten wenigstens als ein Problem
das anzusehen hat, ob nicht die Function der einzelnen Ommatidien in
irgend einem Punkte verschieden sei und ob nicht der Sehact der
Arthropoden in einer gesetzmässigen Verbindung dieser einzelnen
Functionen ist, wobei es als wahrscheinlich gilt, dass die Länge der
Elemente — oder anders die Dauer der Leitung — als Hauptfactor
gilt. Ich glaube, dass dieser Standpunkt eine auf tieferen Grundlagen
liegende Versöhnung der beiden strittigen Theorien von J. Mvrzer
und von GorrscHk bringen wird.

Man entschuldige mich, dass ich bisher die Thatsachen, welche
zu Gunsten dieser neuen Anschauung sprechen, nicht grůndlicher auf-
führen konnte. Ich werde mich bemühen das Mangelhafte durch
weitere geeignete Studien zu vervollständigen. Ich habe mit der
Publication meiner Untersuchungen nicht länger gewartet, da sie bei
dem jetzigen Stande der Neurologe auch in dieser Form als An-
regung für ähnliche Arbeiten auf anderen Gebieten der Nervenlehre
dienen können.

Erklärung der Tafel.

Fig. 1. Tractus opticus von Zacon. Vergrösserung: Leitz Obj. 3. Oc.
1. Nach der Camera gezeichnet. Man sieht zwischen dem zweiten
und dritten Ganglion mehrere Bündeln von Nervenfasern; die
Randbündeln sind wegen des schiefen Schnittes in der Mitte
durchschnitten. Man beachte die Lage der Ganglien !

Fig. 2. Ganglion epiopticum und opticum von Sarcophaga. Erklärung
im Texte. Vergrösserung: Leitz Obj. 5. Oc. 1.

Verlag der kön. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Gregr in Prag.

NERVENKREUZUNGEN IM TRACTUS OPTICUS DER ARTHROPODEN.

ÄDL:

ER

DE

Rádl ad nat del.

Lith Farskýv Pare

Sitzber. d.königlbölm.Gesellsch. d Wissenschaft Methemat naturwiss Classe 1899.

bete Co

Jp

DE RS

XXIV.
Příspěvky ku poznání variací trav českých.
Napsal Josef Rohlena v Praze.

(Předloženo dne 14 dubna 1899)

Předkládaje tuto drobnou práci dovolím si vytknouti předem
účel její. Nechci jíti za příkladem některých botaniků, kteří rozdro-
bují stávající rody na množství druhů, nevalně se lišících, činíce tak
přehled úplně nejasný.

Nechci však kráčeti cestou opačnou, cestou přílišné střízlivosti,
jež omezí se na stanovení druhu. Naopak snažím se pozorovati co
nejpečlivěji, do detailů, leč zůstati vždy v rámci dobrých druhův, aby
z variet a forem vysvitlo, kterak rostlina změnou přirozených pod-
mínek se mění a jim se přizpůsobuje.

Většinu zde uvedených trav předložil jsem vehlasnemu znateli
jich, p. En. HackeLovi, prof. ve Sv. Hypolitě, jenž ochotně sdělil se
mnou svoje mínění. Vzdávám mu tímto srdečné díky.

Agrostis spica venti L. f. glomerata.

Větve laty, zvláště dolejší, zkrácené; klásky tudíž více méně
nahloučeny v klubkách, kdežto forma typ. má latu rozkladitou a
dlouhovětevnou. Takto s přechody v obilí v okolí Přepych u Opočna.
(Habituelně upomíná na Ag. interrupta L.)

Calamagrostis epigeios Roth. var. pubescens.

Pošvy doleních a prostředních listů jemně, ale hustě pýřité
tyto úzce kopinaté a též na nervech brvité. Klásky bledé a menší
než u f. typ., jež je úplně lysá.

Tř, mathematicko-přírodovědecká, 1899, 1

MH
PA“

9 XXIV. Josef Rohlena:

Dosti četně ve stinném olšoví na vlhkém místě u rybníka Brou-
maru u Opočna.

Calamagrostis epigeios Roth. f. patula.

Pošvy listů otevřené, nejhořejší listovitě ploché a od stébla od-
dálené.

Na prvý pohled podobají se čepeli formy typické, kdežto zde
je čepel jen kratičká a svinutá.

Více trsů na pasece v oboře u Přepych blíže Opočna.

Phleum Boehmeri Wib. f interruptum Zabel.

Lata volnější, přetrhovaná a s větvemi dole často odstálými.
Na výslunné pasece za Libšicemi. Tamtéž hojná forma s pluchami
vegetativně vyrostlými a zveličelými (f. vivipara).

Crypsis alopecuroides Schrad. var. Čelakovskýi.

Pluchy tupě zaokrouhlené a na konci tmavohnědé, kdežto forma
typ. má tyto úzce přišpičatěné a obyčejně zelené nebo trochu na-
hnědlé. Podobá se Cr. nigricans Guss., leč lata není krátká a opak-
vejčitá, jako u této, nýbrž dlouze válcovitá, 11/,—7 cm dl. V něko-
lika trsech v mokřadech na břehu vltavském u Holešovic.

Anthoxanthum odoratum L. f. asperum Mann (Cel. Prodr. W.).

V zadní části Stromovky hojně na úhoru. Mívá též dolení pošvy
a listy silně odstálé srstnaté (f. hispidum).

Holcus mollis L. var. mollissimus.

Dolení pošvy i listy měkce chlupaté, téměř jako u H. lanatus
L. For. typ. je přílysá neb velmi roztroušeně chlupatá. Tímto znakem
staví se sice mezi H. lanatus a mollis, a ačkoliv oba na blízku rostly,
nepoklädäm tuto formu za míšence, ježto se ostatními znaky shoduje
úplně s H. mollis.

Na mokré pasece v lese „Klabaláku“ u Přepych, blíže Opočna.

Příspěvky ku poznání variací trav českých.

os

Koeleria gracilis Pers. f. aspera.

Dolení listy pouze drsné, jinak lysé, jakož i pošvy, kdežto
u f. typ. jsou oboje hustě pýřité. Na mezích u Roztok s přechody.

Phragmites communis L. vyskytuje se na odvodněné bažině
u Mokrého, blíže Opočna, s výběžky až 6 m dl. a na uzlech koře-
nujícími; na nich jsou pošvy listové kratší než internodie, čepele pak
jsou malé, úzké a svinuté.

Da ;tylıs glomerata L. v. pubiculmis.

Nejen pošvy a listy (jako u var. pubescens Op.), nýbrž i stébla
až k latě mrtnatě chlupatá. For. typ. je buď úplně lysá s pluchami
pouze drsnými (v. scabra Mann), nebo dlouze brvitými (v. ciliata
Beck).

S přechody do jmenovaných variet na úrodné půdě u Přepych,
blíže Opočna.

Festuca myurus L. f. major.

AZ 80 cm vys. Lata veliká (35 cm dl.), přetrhovaná, s doleními
větvemi dlouhými; listy stébelnf ploché, až 3 mm široké, kdežto for.
typ. má tyto velmi úzké a skoro štětinovité.

Na úrodné půdě na ostrově u Holešovic více trsů spolu s Fe-
stuca rubra L. v. planifolia Hackel.

Festuca glauca Lam. var. scabrifolia Hackel (v. nova).

Listy zoubky ku předu obrácenými dvouřadě silně drsné, kdežto
f. typ. má tyto úplně hladké.
Na suchoparech u Libšic.

Festuca duriuscula L. (Sp. pl. 74. non Syst. nat. II. 96). Roz-
dílná od F. duriuscula Jacg. Host, jsouc bližší F. olauca Lam., ježto
má pod pokožkou listů souvislou vrstvu tlustobuněčnou. Od F. glauca
liší se hlavně tím, že není ojíněna, nýbrž zelená neb šedozelená.

Vyskytuje se hojně na stráních Vltavských severně od Prahy,
kde též často variruje a to: var. villosa Hackel. Klásky více méně
srstnaté.

Na „Maninách“ u Prahy na rumišti.

1*

— RE STL EES CE EI -
= er == = ee n

4 XXIV. Josef Rohlena:

Var. trachyphylla Hackel. Steblo až 45 cm vys., mrtnaté drsné
a nahoře hranaté. Pošvy, zvláště doleni, přitiskle mrtnaté; listy lysé,
ale drsné ; též větve laty drsné. Pluchy 4— 45 mm dl., pod špičkou
trochu drsné, S osinou 0 '/, kratší. Hojně na stráních Trojských.

Var. pubiculmis Hackel v. nova.

Lodyha nahoře velmi hustě a měkce pýřitá, leč nikoli drsně
mrtnatá, jako při var. předešlé. Listy mimo to jsou dosti hladké,
dlouhé a dosahují aspoň do */, lodyhy, neb až skoro k latě. Na
skalách u Roztok.

Festuca sulcata Hackel (F. duriuseula Jacq. Host.) var barbulata
Hackel.

Pluchy mrtnatě drsné, na krajích dlouze brvité. Listy jsou drsné
F. typ. má pluchy buď úplně lysé, neb pouze z předu poněkud
drsné. — Na Trojských stráních. Tato varieta objevuje se na témž
stanovisku s listy skoro úplně hladkými (f. laevifolia Hackel f. nova).

Var. hirsuta Host. Pluchy dlouze a odstále srstnaté.

„Na vrškách“ u Ounětic.

Festuca rubra L. v. planifolia Hackel. (Čelak. Prodr. IV.)

Na dobrých půdách při břehu Vltavy na „Maninách“, ve Stro-
movce a u Roztok.
Brachypodium pinnatum P. B. f. subramosum (el. (Prodr-\22709))

Dosti hojně (asi v 50 exempl.) na stráni blíže Vodochod, se-
verně od Prahy.

Bromus sterilis L f. lanuginosus.

Dolejší pošvy a listy odstále dlouze chlupaté, jako u Br. tec-
torum, kdežto f. typ. je dole pouze jemně pýřitá.
Na mokrém místě v lesíku proti Roztokám.

Bromus inermis Leyss. v. pauciflorus.

Klásky obyčejně 3 (2—4)květé, asi I cm dl.; pluchy velmi tupě
ukončeny, s osinou asi 2 mm dl.; postranní nervy pluchy nedosahují

Příspěvky ku poznání variací trav českých. 5

jejího konce, je tudíž plucha v hořejší '/, blänovité prosvitavá. Lata
volná, větve tenké, trochu rozestälé; listy úzké, 3—6 mm Sir.
Na polní mezi u Troje hojně.

Bromus inermis Leyss, v. divaricatus.

Klásky malé, 2—5 květé, jako u předešlé var., leč na stopkách
dlouhých, zprohýbaných a velmi rozestälych ; některé až v úhlu 180°.
Lata namnoze jehlancovitě trojhranná. Od předešlé liší se jednak
rozestálými větvemi, jednak pluchami, jež jsou bezosinné, leč nikoli
prosvitavé.

Ve stinném, humosním lesíku u Vltavy za Trojí hojně.

Bromus erectus Huds. v. laxus Düll.

Lata volná, větví tenkých, obyčejně zprohýbaných a rovnovážně
odstálých, namnoze 1 klasých. For. typ. má latu přímou, směstnanou
a krátkovětevnou.

Na stinném místě v „Háječku“, v zadní to části Stromovky,
hojně s přechody.

Triticum repens L. f. trichorrhachis.

Osa klasu je přitiskle chlupatá, kdežto při f. typ. je buď pouze
na hranách trochu draslavá, nebo nepatrnými zoubky drsná.

Dosti hojně ve vrboví při Vltavě u Holešovic a na stráni nad
Troji.

Triticum canınum L. B) glaucum Hackel.

V bažantnici u Mochova, blíž Opočna.

Lolium perenne L. v. cristatum Döll.

vyskýtá se na rumišti ve Stromovce v zajímavé formě (f. decrescens)
s klásky na spodu a uprostřed hřebenitě postavenými, nahoru stále
se menšícími.

BE
V
|
Il
(1
M
|

6 XXIV. Josef Rohlena:

Loltum multiflorum Lam.

roste hojně na ostrově Holešovickém. Když byl totiž ostrov tento po-
vodní r. 1890. zpustošen, byl touto travou oset. Je zde v obilí, na louce
v jeteli i na úhorech v množství nápadném, tvoříc mnohé variety a
formy, jež se často i vzájemně kombinují.

Jsou to jmenovitě:

Var. submuticum Čel., jež bývá často úplně bezosinná ;

var. longearistatum; má osinu až 2x delší než pluchy, tenkou
a vláskovitě zprohýbanou. Při f typ. je osina s polovici délky pluchy,
je rovná a dosti silná.

var. microstachya Úchtr.; má klásky malé, jen 2—5 květé a
kratší než internodie; vyskytuje se hlavně na podzim, leč i v červnu

f. luxurians Cel.; má klas na dolejšku neb uprostřed buď s vět-
vemi, neb s klásky složenými:

var. contractum. Internodie klasu krátké, klásky tudíž zblížené
a odstálé. Často jsou klásky pouze nahoře nahloučeny v chocholku
stojice vstříčně neb po 2 (f. globosum).

Takto dosti četně se vyskytuje. Je to analogie variety cristatum
Döll. od Lol. perenne L., jež obě, jak jsem pozoroval, povstávají
na půdě velmi dobře mrvené, zvláště na kompostech.

Resume des böhmischen Textes.

Agrostis spica venti L. f. glomerata.
Die Verästelungen der Rispe, namentlich die unteren, verkürzt;
die Ährehen demzuvolge mehr oder weniger zu Knäuelen verdichtet.
So mit Übergängen im Getreide in der Umgegend von Přepychy
bei Opoëno.

Calamagrostis epigeios Roth. var. pubescens.
Scheiden der unteren und mittleren Blätter fein, aber dicht
flaumig; diese schmal lanzettförmig und auch an den Nerven wimperig.
Ährchen blass und kleiner als bei der typischen Form. Ziemlich
häufig in schattigem Erlengebüsch an feuchten Stellen beim Teiche
„Broumar“ unweit Opočno.

Crypsis alopecuroides Schrad. var. Čelakovskýi.
Deckspelzen stumpf abgerundet und an der Spitze dunkelbraun.

Příspěvky ku poznání variací trav českých. 7

Ahnelt der Cr. nigricans Guss, aber die Rispe ist nicht kurz
und verkehrteiförmig, wie bei dieser, sondern lang gestreckt — wal-
zenförmig, 11/,—7 cm lang.

An nassen Stellen am Ufer der Moldau bei Holesovic.

Holcus mollis L. var. mollissimus.
Untere Scheiden und ebenso die Blätter weichhaarig, fast so wie
bei Holcus lanatus L.

Auf einem feuchten Waldschlage bei Prepychy in der Nähe von
Opočno.

Koeleria gracilis Pers. f. aspera.

Untere Blátter blosz rauh, übrigens unbehaart, ebenso die
Scheiden.
Auf Feldrainen bei Roztok unweit von Prag.

Dactylis glomerata L. var. pubiculmis.
Nicht nur die Scheiden und Blätter (wie bei der Varietät pu-
bescens Op.), sondern auch die Halme bis zur Spitze kurzhaarig.

Mit Übergängen auf fettem Boden bei Přepychy in der Nähe
von Opočno.

Festuca myurus L. f. major.

Bis 80 cm hoch. Rispe grosz (35 cm lang), unterbrochen, mit
langen unteren Astchen; Halmblätter flach, bis 3 mm breit.
Auf bebautem Boden bei Prag.

Bromus sterilis L. f. lanuginosus.
Untere Scheiden und Blätter abstehend langhaarig wie bei Br.
rectorum L.

An einer feuchten Stelle des Wäldchens bei Roztok in der Nähe
von Prag.

Bromus inermis Leyss. var. pauciflorus.

Ährchen gewöhnlich 3 (2—4) blüthig, circa 1 cm lang. Spelzen
sehr stumpf abgerundet mit beiläufig 2 mm langer Granne. Die Sei-
tennerven der Spelze erreichen deren Ende nicht, weshalb die Spelze
im oberen Drittel häutig und durchscheinend ist.

8 XXIV. Josef Rohlena: Příspěvky ku poznání variací trav českých.

Die Rispe lose, deren Ästchen dünn und ein wenig auseinander-
stehend; die Blätter schmal, 3—6 mm breit.
Auf einem Feldrain bei Troja unweit von Prag.

Bromus inermis Leyss. v. divaricatus.

Ahrchen klein, 2—5 blüthig wie bei der vorigen Varietát, aber
auf langen hin- und hergebogenen und weit auseinanderstehenden
Stielen, einige bis im Winkel von 180°. Rispe häufig pyramidisch-
dreieckig. Von der vorigen Varietät unterscheidet sich diese theils
durch die sehr abstehenden Astchen, theils durch die Spelzen, welche
grannenlos, aber nicht durchscheinend sind.

In einem schattigen Wäldchen an der Moldau hinter Troja bei
Prag.

Triticum repens L. f. trichorrhachis.
Achse der Ähre angedrückt behaart. Ziemlich häufig in Weiden-

gebüschen am Moldauufer bei Prag, dann auf der Berglehne ober-
halb Troja.

Lolium perenne L. v. cristatum Döll.

kommt im Parke „Baumgarten“ bei Prag in einer interessanten Form
(decrescens) mit unterseits und in der Mitte kammförmig angeord-
neten, gegen die Spitze zu immer mehr sich verkleinernden Ahrchen vor.

Lolium multiflorum Lam. var. longearistatum.

Granne bis 2-mal so lang als die Spelze, dünn und haarförmig
hin- und hergebogen.
Auf fettem Boden auf der Holešovicer Insel bei Prag.

Lolium multiflorum Lam. var. contractum.

Internodien der Ähre kurz; Ährchen daher genähert und ab-
stehend. Die Ährchen häufig blosz oben in einem Schopfe, gegenständig
oder zu zweien (f. globosum).

Mit der vorigen beisammen.

Näkladem Kräl. Ceske Společnosti Nauk. — Tiskem dra Edv. Gregra v Praze 1899.

XXV.
Studia 0 sporozoich.

I. Deleni jaderne a sporulace u Gregarin.
Napsal
Dr. Al. Mräzek v Praze.
Se 6 obrazci v textu.

(Předloženo dne 14. dubna 1899.)

Při studiích o prvém embryonálním vývoji u Æhynchelmis, jež
jsem měl tu čest s p. prof. Vejdovským konati'), setkal jsem se ča-
sto s Gregarinou, jež u uvedeného zajímavého červa se vyskytuje.
Na radu svého váženého učitele a chéfa prof. Vejdovského věnoval
jsem formě této zevrubnou pozornost a ježto se velmi příznivou pro
sledování vývoje osvědčila, mohu již zde stručně sděliti předběžné
výsledky svých pozorování.

Podařilo mi se sledovati téměř veškeré fáse vývoje, při čemž
nalezl jsem různá fakta, jež modifikují neb lépe řečeno doplňují naše
známosti o sporulaci gregarin, jednak však i některá, jež podávají
další detaily k poznání dělení jaderného. Tato jsou důležita proto,
že týkají se protozoí,u nichž poměry dělení jaderného velmi jsou roz-
manity, ale dosud, ačkoliv pro správné pochopení karyokinese u me-
tazoí jsou nanejvýš důležity, přece jen velmi málo známy. V celku
nálezy moje ukazují u naší gregariny až na některé malé úchylky a
zvláštnosti typ, jenž se těsně přimyká k typu karyokinese metazoí.

1) Vrjpovský F. &. MRázek A.: Centrosom und Periplast. Sitzb. k. böhm
Ges. Wiss. Prag 1898.

Tř. mathematicko-přírodovědecká., 1899, 1

2 XXV. Al. Mrázek:

Gregarina zmíněná vyskytuje se poměrně velmi často v Rhyn-
chelmis a zdá se býti zjevem dosti rozšířeným, neboť jsem ji nalezl
v červech z různých lokalit, zejména i z Moravy pocházejících. Oby-
čejně jeví se Gregarina ta jako obyvatel dutiny životní a jest zjevna
již na první pohled prostému oku proto, že obyčejně nahromaďuje se
na nejzazším konci těla v průsvitné části ocasní, činíc dojem bílých
zrnek velmi zřetelných (jsouť pravidelně as O5 uu veliké). Z pra-

TE FR EE

FRE BEER
LÉ ROTE
WER À

Obr. 1. Prürez dvema syzygovanymi Gregarinami z Rhynchelmis.
V dolejším individuu zasažena vedle nucleu i centrosfera. -

vidla bývá 20—30 takovýchto individuí, nejčastěji vždy po dvou do
syzygif spojených těsně vedle sebe nahromaděno. Pro toto husté na-
kupení lze v těchto částech červa velmi pohodlně sledovati strukturu
naší gregariny na seriích řezových.

Avšak vedle toho nachází se gregarina, ta i jinde v dutině tělní
avšak zde pokud moje- zkušenosti sáhají jen ojediněle, porůznu.
V značnějším množství přichází opět ve vacích chámových, jak se
snadno na seriích řezových mnohdy bezděčně můžeme přesvědčiti.

Velikosti jest rüzne, ale obyčejně kolísá délka jen nepatrně kol
0:5 mm. Málo kdy naleznul jsem individua ojedinělá, obyčejně jsou
vždy dvě a dvě syzygována. Pohyb jest týž jako pro Monocystidy

Studia o sporozoich. 3

vůbec jest znám, avšak nepříliš čilý. Structura těla na živém zvířeti
těžko dá se sledovati, pro četná zrnka v protoplasmě uložená.
Většina těchto zrnek ovšem na konservovaných exemplářích
těžko se dá nalézti, ježto působením reagencii při zalévání atd. se
rozpouštějí. Z vnitřního obsahu prosvítá za živa jen veliké jádro,
jež jeví velmi zajímavou strukturu. Nalezämet v něm veliké t. zv.
nucleoly (jeden neb dva) buď kulaté aneb sploštělé, čočkovité a ku
stěně jaderné na dvou protilehlých polech se přikládající, takže jádro
na živém individuu pozorováno jeví se jako ve tři segmenty rozdě-
leno. Nucleoly tyto nejsou homogenní, nýbrž jeví se v nich podobně

Obr. 2. Stadium čtyřjaderné. Persistence nucleolů prvotního jádra.

jako to vůbec i mnohdy jinde vidíváme zřetelné větší či menší alve-
olky. Vedle toho jsou uvnitř jádra ještě četná zrnka chromatinová.

Tytéž poměry shledáváme i na konservovaných exemplärech.
Zde můžeme sledovati ovšem i velmi tenkou vrstvu ectoplasmovou a
myonemy. Endoplasma většinou jeví se na řezech jako alveolární po-
vahy, ač ovšem není nemožno, že jedná se zde jen o pseudoalveolární
strukturu.

Poblíž jádra pozorujeme však u některých individuí (nejspíše
jsou to as ona, jež mají brzo sporulovati) ještě útvar, jejž nutně mu-
síme pokládati za t. zv. centrosféru (srovn. obr. 1.). Pohled na ve-
dlejší obrázek ukazuje nám, že máme zde co činiti s úplně typickou
centrosférou jako u metazoí. Kolem centrosomatu jest vyvinut zře-
telny periplast či sféra od níž vycházejí skutečné radie. "Tento zjiš-
těný fakt jest vysoce zajímavý. Konstatována jest jím poprvé určitě

1*

u A
LL LL EL L 5
ik =

4 XXV. Al. Mräzek:

přítomnost centrosfery u Gregarin. Tato dala se ovšem již tušiti ze
zpráv a výkresů dřívějších autorů ku př. Wozrerse”) a Bousra?)
avšak jen tušiti. Pokud se prvého autora týče možno a pravděpo-
dobno, že jeho t. zv. „geflammter Kern“ nic jiného není, než (naše
centrosféra. Bousıovy obrázky jsou pak pouhá schemata a jak se zdá,
autoru nejednalo se při nich o nic jiného, než o zjištění fakta, že
pijavky, předmět jeho specielních studií, chovají endoparisita.

Nověji naleznul Cvéxor zcela podobné poměry u Diplocystis,
avšak ačkoliv uvádí, že útvar jím pozorovaný podobá se centrosféře,
nazývá jej přece jen micronucleem.*)

Obr. 3. Stadium mnohojaderné.

Jinak se pojí fakt tento k nálezu Lassiov& u Coccidií.*) Ovšem
že jsou u Coceidif centrosomata (Labbé kreslí dvě centrosomata
těsně vedle jádra) velmi malá a z výkresů Labbéových patrno jen,
že zaujímají póly vřeténka, nikoliv však jaký mají význam pro utvo-
ření vřeténka samotné a jak zejména v té příčině chová se sféra.

2) Worrers m.: Die Conjugation und Sporenbildung bei Gregarınen. Arch.
f. mikr. Anat. 1891. Bd. 37. p. 99—138.

3) Borsivs n.: Un parasite de la „Glossiphonia sexoculata“. Mem. Pont.
Accad. Nuovi Linc. Vol. XI. Roma. 1895. Jpp.

4) Cuénor L.: Évolution des Grégarines coelomiques du Grillon domestique.
C. R. Ac. Sc. Paris T. 125. str. 52. jakož i: L'épuration nucléaire au début de
Vontogeněse. ibio. str. 190.

5) Laspé a.: Recherches zoologigues, cytologigues et biologiques sur les
Coccidies, Arch. Zool. Exp. Gěner, 3. Sér, J. IV, 1896. p. 517—654,

Studia o sporozoich. 5

V našem případě však jsou to zřetelné dosti velké centrosféry a podíl
na mitose dá se úplně srovnati s tím, co známe u metazoí, ku př.
hned s nálezy u Rhynchelmis.

Veškerá dělení jaderná dějí se mitoticky. Prvé dělení jádra děje
se na periferii buňky pod blanou buněčnou. Na základě svého mate-
rialu nemohu dosud rozhodnouti, zda vyskytuje se zde též přípravné
dělení, redukce chromatická, jak jest to pro gregariny od WorrERSE,
CLARKE a MoorA popisováno a což dle nálezů ScHAUDINNOVÝCH, HERT-
WIGOVÝCH, SIEDLECKEHO à LaBBkOvÝCH u jiných sporozof a protozof
vůbec očekávati se dä 1 zde. Věc tato má i svůj všeobecný význam
nepopíratelný.*) Dle některých obrazů zdá se mi však, že přece i zde
existuje takováto redukce, že však se děje způsobem poněkud od-
chylným, snad as podobným onomu, jaký zjistil LaBBé u Coccidií.

R ot

2)
pe:
de k.

Obr. 4. Tvoření se sporoblastů ve skupinách.

Při prvém dělení jaderném nesúčastní se nucleolus starého ma-
teřského jádra nijak na karyokinetické figuře, nýbrž zůstává zcela
mimo tuto a dá se sledovati v plasmě gregariny dosti dlouho, když
již dceřinná jádra se vytvořila ano i opět dále novými děleními zmno-
žila. Dceřinná jádra v porovnání s ohromným jádrem prvotním jsou
velmi malá, menší než sám nucleolus jádra matečného. Nálezy tyto
ukazují, že nucleolus u gregariny naší nemá nic co činiti s vytvoře-
ním vřeténka aneb s novutvořením jader dceřinných jak učí někteří
autorové. (srovn. obr. 2.)

5) Srovnej souborný referát HickRův: Über vorbereitende Theilungsvor-
gänge bei Thieren und Pflanzen. Verh. deutsch. Zool. Ges. VIII. 1898. p. 91—119.
HickrR ovšem zde, pokud se týče sporozoí, nezná všechny dosavadnísem spada-
jící údaje v literatuře.

|
|
|

6 XXV. Al. Mräzek:

Mezi tiskem této práce podařilo se mi na novém materialu zji-
stiti, že vlastní jádro Gregariny se na sporulaci nijak nesúčastní, nýbrž
že veškerá jádra sporoblastů jsou produktem popsané centrosféry
Jsou tudíž nálezy CvéNorovy u Diplocystis úplně správné i dlužno jim
přičísti platnost vseobecnou. Jakmile počne centrosféra produkovati
nová jádra, rozplyne se obyčejně jádro a toliko nucleolus jeho jest
ještě dlouho znatelný. Někdy však dle mých pozorování zůstane vůbec
celé jádro intaktním, což jest důkazem naprosté neodvislosti pozdějších
jader od prvotního 1 pokud se chromatinu týče. Dle mého úsudku jsou
pak nálezy tyto velmi pádným novým dokladem ve prospěch názoru,
k němuž se v této práci přidávám, že centrosféra odpovídá jádru.

Obr. 5. Vnitřek blány buněčné vyplněn zralými sporami. V pravo dole
spora silněji zvětšena.

Sporulace děje se uvnitř samotné blány buněčné. Netvoří se
zvláštní cysta jako jest to jinde u Gregarin pravidlem. V té příčině
přibližuje se forma naše ku Gregarině z mořského polychaeta Glycera
pozorované Licerem, u kteréž souhlasné poměry panují. Pochod vý-
voje neprobíhá vždy u obou syzygovanych individuí stejně, nýbrž
mnohdy jsou v té příčině dosti značné odchylky, jak již předešlými
autory bylo stanoveno. Již tato okolnost mluví proti konjugaci redu-
kovaných jader obou individuí, jakou popisuje Wourees. Nálezy Wor-
rERsovy nebyly dosud potvrzeny a samy obrazy téhož autora vzbuzují
pochybnosti a nejsou nijak přesvědčující. Já sám na dosavädnich
svých preparátech jsem konjugace žádné neshledal.

Studia o sporozoich. 7

Jádra uvnitř sporulujících individuí se velmi rychle dělí mito-
ticky až povstane několik set jader velmi malých, jež však nestěhují
se na povrch buňky, jak jest to popisováno jako schema pro jiné
gregariny, nýbrž setrvávají uvnitř těla, tam kde povstaly. Následkem
toho pozměněno jest nutně i tvoření se sporoblastü samotných.
Kdežto tyto jindy povstávají kol jádra každého jako hrbolky povrchové,
seskupí se v našem případě kol každého jádra část plasmy okolní.
Prvý následek tohoto pochodu jest, že se při počátku sporulace poč-
nou uvnitř stejnotvarné vnitřní hmoty plasmatické tvořiti dle toho,
jak stahování protoplasmy pokračuje tvořiti větší lakuny. (Obr. 3.)

Posléze když počne definitivní vytvořování sporoblastů, rozpadne
se velmi často, možná že vždy, ale o tom nemám dosud dostatečně
četných pozorování, celý vnitřní dosud souvislý obsah na jisté množ-
ství skupin úplně samostatných, v nichž tvořící se sporoblasty jsou
ještě spojeny ve střední části každé jahůdkovité skupiny. Dospělé
sporoblasty jsou tvaru lodičkovitého 3 uw. dlouhé a leží posléze
úplně volně uvnitř těla buňky toto téměř zcela vyplňujíce. Struktura

Obr. 6. a—d. Postupná stadia karyokinese.

jejich jest velmi zřetelně alveolární. Vylíčeným působem jich vzniku
dán jest již další rozdíl od poměrů u jiných gregarin známých. Zde
přirozeně zůstává jistá část plasmy nespotřebované uvnitř cysty tak
zv. zbytek či religuat segmentaëni. V případě našem, kdy jádra zů-
stala uvnitř, může se veškerá plasma spotřebovati a skutečně vidíme,
že buď vůbec žádný zbytek segmentační se nevyvine anebo několik
takových zbytků, ale poměrně velmi malých, jež odpovídají as střed-
ním částem oněch skupin znázorněných na obr. 4.

Pokud jsem mohl sledovati, zůstávají sporoblasty takto vzniklé
v těle hostitelově nezměněny. Jaký jest další jich osud a vývoj po

8 XXV. Al. Mrázek:

protržení blány když se dostane na venek, prvý počátek infekce
Rhynchelmis atd. jsem dosud nemohl sledovati.

Děje se tudíž dle vylíčeného sporulace u naší Monocystidy zcela
jiným způsobem než jaký popisuje Porrer.‘)

Není zde rozpadnutí jádra ani t. zv. „multiple Kernvermehrune“
Avšak zprávy PoRTEROVY jsou více než pochybné, třeba Ze Scæaupinx
(Zool. Centr. 1899 No. 1. p. 21.) je za správné uznával, a nejspíš
předčasnou kombinací ze sporého materialu zaviněné. Dle mých ná-
lezů nutno do té doby dokud skutečné výminky nebudou nalezeny za
pravidlo uznati, že sporulace děje se vždy zcela normální. mitosou.

Zbývá nám promluviti ještě o některých detailech karyo-
kinese. Jak jsem již pravil v úvodu nepředstavuje pochod mitotický
u naší Gregariny nějaký nový typ, nýbrž přimyká se těsně k pomě-
rům,jakéž již odjinud pro metazoe a i rostliny jsou známy. Podrobné vy-
líčení těchto poměrů ponechávám si ovšem pro definitivní práci. Zde
se zmíním jen o některých bodech.

Zprvu (srovn. obr. 1.) vidíme v buňce zřetelnou centrosféru
Tato dává vznik prvému vřeténku. Avšak brzo, když jádra se zmno-
žila a zároveň zmenšila, pochod tvoření se karyokinetického vřeténka
se poněkud pozméñuje. Vedle odpočívajícího jádra nevidíme nějaké
zřetelné centrosféry, nýbrž pouze na dvou polech jádra těsně u blány
jaderné nepatrné nahloučení plasmy, zdánlivě jen stluštění blány ja-
derné, od něhož vychází radiace do okolní plasmy, zřetelná sice, ale
celkem nepatrná. Další postup jeví se v tom, že toto nahlouteni
plasmy (centrosféru představující) se poněkud zvětší a že od něho
vycházející radiace počne se i jeviti uvnitř jádra jinak ještě zcela
normálního. (srov. obr. 6.) Posléze se tato vlákna seřadí k utvoření
skutečného vřeténka uvnitř blány jaderné. Centrosféry zůstávají celkem
dosud nezměněny a chromosomy seřadí se v aeguatoru. Počet jejich
a způsob jich štěpení atd. nemohl jsem dosud pro nepatrné rozměry
jader bezpečně stanoviti, ale zdá se, že jest počet jich dosti malý.
Teprve když jest vřeténko úplně vyvinuto počne mizeti blána jaderná
a vřeténko protahuje se do délky. V mnohých případech bývá toto
protažení dosti značné a pozdější stadia tudíž velmi štíhlá a dlouhá.
Současně nyní počíná vzrůst sféry, jež dosahuje největšího rozvoje
v době rekonstrukce nových jader dceřinných, jež do zvětšených
centrosfér vnikají. Základ nových dceřinných centrosfér uvnitř ma-

6) Porter F. J.: Two new Gregarinida. Journ. of Morphology 14. 1897 p.
1—13. 3. Pl.

Studia o sporozoich.

co

tečné centrosféry nemohl jsem pro nepatrnost objektu dosud zjistiti.
Nejnápadnějším zjevem při celém pochodu jest dlouhé trvání blány
jaderné, tedy tvoření se vřeténka skrze na pohled normální jádro,
jakož i poloha obou centrosfér těsně u blány jaderné. Obojí upomíná
na některé nálezy u protozoí i některých metazoí (ku př. při sper-
matogenese) jakož i na nálezy botanické.

Počátečné fáse uvedeného pochodu karyokinose mohlv by na
prvý pohled snadno považovány býti za posilu učení Herrwicova, že
centrosom vytvořuje se z achromatických součásti jaderných. Avšak
již sama prostá přítomnost skutečné centrosfery vedle odpočívajícího
dosud jádra v této práci i pro Gregariny konstatovanä ukazuje, že
onen domnělý vztah ku jádru jest jen zdánlivý. Totéž jestě důraz-
něji dotvrzuje ku př. vznik dceřinných centrosfér pozorovaný prof.
Vrjpovským u Bhynchelmis. Pro tuto morfologickou samostatnost
centrosfer svědčí i experimentální nálezy ZiEGLerovx, jež dokázaly,
že centrosféry jsou fysiologicky nezávisly od jádra.“) "Třeba že tedy
centrosféra jest zcela samostatný útvar, jenž nezávisle od jádra se
vyvíjí, není přece vyloučena možnost, že fylogeneticky se vyvinula
z jádra, aneb že odpovídá druhému jádru. Tento poslední názor, jejž
zastávají ku př. SCHAUDINN a LAUTERBORN a jenž u nás prof. Vgjpov-
ským zevrubně byl vyložen“) jest dle mého přesvědčení rozbodně
oprávněn i podotýkám jen, že některá pozorování moje svědčí velmi
ve prospěch takovéhoto výkladu centrosféry, o čemž obšírněji po-
jednám v definitivní práci. S tím ve shodu lze i uvésti názor Něwcův,?)
jenž sledovav karyokinesi rostlinných buněk u nichž centrosféra se ne-
vyskytuje, považuje centrosom za homodynamický jádru.

Ústav pro zoologii a srovn. anatomii české university v Praze.

7) ZrkeGLER H. E.: Experimentelle Studien über die Zelltheilung. I. 2. Arch.
f. Entwicklungsmech. VI. 2. 1898.

S) Vespovsky F.: Nynější stav otázky oplození vajíčka a kinetického dě-
lení bunečného. Věstn. k. č. spol. náuk 1897.

9) NěmEc B.: Ueber das Centrosoma der tierischen Zellen und die homo-
dynamen Organe bei den Pflanzen. Anat. Anz. XIV. 1898.

Nákladem Král. České Společnosti Nauk. — Wiskem dra Edv. Grégra v Praze 1899

XX VI.

Einige neue Pflanzen der Perucer Kreideschichten
in Böhmen,

Mit 2 Tafeln und 15 Textfiguren.

Von Dr. Edvin Bayer in Prag.

(Vorgelegt den 19. Mai 1899.)

Seitdem Prof. Dr. Josef VELExovskÝ seine mehrjährige Studien über
die Kreideflora Böhmens abgeschlossen und die (Gesammtresultate
seiner Forschungen im Bereiche der Perucer Ablagerungen von Böhmen,
nebst einer Reihe neuer Entdeckungen, in seiner böhmisch verfassten
Arbeit: „Květena českého cenomanu“. (Abhandl. d. Königl. böhm. Ges.
d. Wiss. VII. Bd. 3. Prag 1889.) eingehend und übersichtlich besprochen,
sodann insbesondere auch die Beziehungen der böhmischen Kreide-
pflanzen zu den Kreidepflanzen anderer Länder, zu den Floren älterer
und jüngerer Formationen sowie zu den verwandten, recenten Floren
nach ihrer geographischen Verbreitung kritisch behandelt hat, haben
wir für das Landes-Museum von Böhmen seit einigen Jahren ein
neues Material theils zur Ergänzung des bereits vorhanden gewe-
senen theils zur Förderung neuer Studien gewonnen, so dass es mir
nach mehrjähriger Arbeit, welche die Zusammenstellung und Sichtung
des gesammten phytopalaeontologischen Materials erheischte, möglich
war, daran weitere Studien, besonders in der Kreideflora, anzu-
knüpfen und vorderhand erlaube ich mir diese Resultate der Oeffent-
lichkeit vorzulegen. |

Ich habe vorläufig nur dasjenige gewählt, was erst nach Ab-
schluss der Arbeiten VELExovský's neu gefunden oder in besseren
Exemplaren gesammelt worden war, und will auch später noch, auf

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1899. 1

|
4

o

9 XXVI. E. Bayer:

Grund des neuen Materials, einige Beitraege zu den bereits behan-
delten Objekten je nach Möglichkeit liefern.

Viele neue Acquisitionen wurden theils durch Ankauf, noch
mehr aber durch unser eigenes Sammeln an Ort und Stelle gemacht.

Der Herr Prof. Dr. Anton Fkıö hat in dieser Hinsicht der Kreide-
formation ein besonderes Interesse geschenkt. Ich selbst habe etwa
4 Jahre hindurch ein reiches Material in den Schieferthonschichten
bei Klein-Kuchelbad ausgebeutet ; ebenfalls VySerovic und Nehvizdy
wurden von uns öfters besucht und auch von vielen anderen Fun-
dorten wurde möglichst viel Material bezogen, so dass man im Stande
sein wird manche Ergänzungen zu dem schon von VerrxovssY Er-
forschten zu bringen.

VELENoVsKY selbst sagt l. c. in der Vorrede: „Ich hebe besonders

hervor, dass weder mit diesem Beitrage, noch mit den früheren Arbeiten
das ganze Material der Flora des böhmischen Cenomans erschöpft
ist, denn in den Museumsammlungen selbst sind wenigstens noch
einmal so viel Arten enthalten, die aber wegen ihres ungenügenden
Erhaltungszustandes gefährlich wäre zu beschreiben. Von Arten da-
gegen, die durch neue Sammlungen in den Fundorten leicht gewonnen
werden können, vermuthe ich daselbst noch eine ganze Reihe.“ Und
weiter: „Im zweiten Theile dieser Arbeit habe ich alles Mögliche
zusammengestellt und erwähnt, was man über die Kreideflora Böh-
mens überhaupt sagen kann.“
VELenovskyY hat hier auch pag. 58 (4. Absatz von unten) eine
Reihe der beschriebenen Pflanzen „als der systematischen Stellung
nach in jeder Hinsicht fraglich bezeichnet“ und meint „dass, wenn
wir diese seine kritische Eintheilung durchgehen, wir zugeben müssen,
dass unsere Kenntnisse über die Perucer Flora noch auf nur wenig
festem Boden beruhen, und dass den weiteren Studien noch eine
grosse Aufgabe übrig bleibt.“

Auf Grund dieser seiner Behauptung habe ich schon vor Jahren
der Kreideformation, insbesondere den Perucer Schichten, ein grös-
seres Interesse geschenkt, kann aber vorderhand nur diesen kleinen
Beitrag der Oeffentlichkeit vorlegen.

Im Jahre 1892 hat auch ExvcELHaRDT eine kleinere Arbeit:
„Ueber böhmische Kreidepflanzen“, aus dem geologischen Institute der
deutschen Universitaet in Prag, geliefert, (Mittheilungen aus dem
Osterlande. Neue Folge 5. Bd. 1892.), wo er einige für diese Abla-

gerungen Böhmens neue Arten von Pflanzen abgebildet und näher
erläutert hat. |

Einige neue Pflanzen der Perucer Kreideschichten in Böhmen. 3

Fungi.

Auf vielen Blattabdrücken der Perucer Kreideschichten haben
wir verschiedene Spuren von Pilzen entdeckt. VezexovsxY hat uns
schon in seiner „Ävetena“ pag. 26. auf dieselben aufmerksam ge-
macht.

Hier will ich von diesen Pilzen nur diejenigen näher bespre-
chen, welche so charakteristisch sind, dass mann sie nach der Be-
schreibung und Abbildung, wie ich hoffe, immerwieder erkennen wird.

Fig. 1a.

Rig. le

Fig. 1. Cercospora coriococcum Bayer. Ein Blättchen von. Dewalquea
coriacea Vel. mit den durch den Pilz verursachten kreisförmigen
Blattflecken reichlich besetzt. Natürliche Grösse. — Von Vyšerovic.
Fig. la. Cercospora coriococcum Bayer. Spitze desselben Blättchens
von Dewalquea coriacea Vel. 2mal vergrössert mit nur einigen besser
durchgeführten Blattflecken dargestellt, um deren Form zu veran-
schaulichen. Fig. 2. Cercospora coriococcum Bayer. auf einem Blattaus-
schnitt von Hedera primordialis Sap., unten die typische Form —
weiter oben etwas anders aussehende, schwärzliche Flecken mit einem
hellen Saume. Natürl. Grôsse. Von Vyšerovic.

1*

4 XXVI E. Bayer:

Cercospora coriococcum m.

Textfigur 1, 1a, 2.

Vyserovic und Kounic. Sehr häufig. Jinonice.

Der Pilz bildet scheibenförmige, meistens schön kreisförmige,
getrennte, seltener zusammenfliessende, gewöhnlich scharf berandete
und kaum etwas hervortretende 2—-6mm breite Flecken, deren Ober-
fläche besonders gegen den Rand hin oft sehr deutlich concentrisch
gerunzelt oder seicht wellig gefaltet ist und hie und da im Centrum
eine, kaum wahrnehmbare Vertiefung zeigt.

Dieser sehr schöne, auffällige Pilz bedeckt in getrennten, hie
und da gehäuften, seltener aber zusammenfliessenden, gewöhnlich etwa
4 mm breiten, oft aber auch bis linsengrossen, narbenartigen Flecken
zumeist die Blättchen der Dewalquea coriacea Vel. und nistet nicht
nur allein auf dem Blattgewebe selbst, sondern auch mit Vorliebe
auf den grösseren Nerven, ja selbst auf den Blattstielen.

An den von diesem Pilze befallen Stellen ist die dunkte Spreite
abgerieben, also schön hell geäugelt, und selbst an blossen Abdrücken
heben sich diese auffälligen Blattflecken von der Grundsubstanz durch
ihre Farbe oft als lichtere Scheiben ab.

Ausser auf der Dewalquea coriacea Vel kommt dieser Pilz auch
auf den Blättern der folgenden Arten vor: Aralia Daphnophyllum
Vel., A. propingua Vel.. A. Kowalewskiana Sap. u. M., Hedera pri-
mordialis Sap., Eucalyptus Geinitzi Heer, Euc. angustus Vel, Hy-
menaea primigema Sap., Platanus laevis Vel., Credneria bohemica
Vel., Magnolia amplifolia Heer und Sapindophyllum pelagicum Vel.

Aus allem dem Gesagten schliesse ich, dass dieser Pilz in die
nächste Verwandtschaft derjenigen Pilze gehört, die man unter dem
Namen Cercospora anführt. Es ist kaum zu bezweifeln, dass diese
Flecken von einer oder vielleicht auch von mehreren, zahlreich im
Pflanzenreiche auftretenden, sehr übereinstimmende Krankheitserschei-
nungen an den verschiedensten Pflanzen veranlassenden und gewöhnlich
nur conidienbildenden- Arten der Hyphomyceten herrühren, die man
hie und da mit den Pyrenomyceten in Verbindung bringt.

Da man es im unserem Falle nur mit blossen Abdrücken zu
thun hat, habe ich mit ihnen beinahe alle von den ähnlichen Pilzen, die
mir in dem Museumherbarium zu Gebote standen, vorsichtig ver-
glichen und erkannte, dass besonders die Gattung Cercospora auf sehr

Einige neue Pflanzen der Perucer Kreideschichten in Böhmen. 5

verschiedenen, besonders auf den festeren Blättern, die ähnlichsten
Flecken hervorbringt.

Rammularia Hellebori Fuckel verursacht, wie ich beobachten
konnte, weit unregelmässigere und grössere Flecken. Dagegen die
mit unserem Pilze am besten übereinstimmenden Arten, so viel ich
gesehen habe, sind: Cercospora Capparidis Sacc. Cercospora beticola
Sacc., C. smilacina Sace., C. Petersii B. et C. (auf Smilax laurifolia),
C. Symplocarpi Peck., C. Ilicis Ell. und eine schöne Cercospora spec.
auf den Blättern von Pirus communis aus Florida, nebst einer Reihe
anderer Arten, die auch ähnliche, aber nicht immer so regelmässige
oder so schwielige Flecken entwickeln.

Aehnlich gebildete, krankhafte Flecken findet man auch bei
anderen Pilzarten vor, wie bei: Phyllosticta tinea Sace., Ph. destruc-
tiva Desm., Ph. Syringae, Depazea Oenotherae Lasch, Septoria Kal-
micola Berk et Curt, Septoria Tami West. Septoria rhoina B. et C.
und S. W.

Dass ich den Pilz mit der Cercospora in Verbindung bringe,
will ich noch näher begründen. Eine Pyrenomyceten-Art, Sphaerella
Molleriana Thüm. nov. spec. (XIX. No. 1842) aus Lusitanien (Coimbra)
„ad folia viva Eucalypti globuli Labill.“ ist dem Kreidepilze sehr
ähnlich. Hier sind die Flecken auch auf beiden Seiten des Blattes
beinahe gleich hoch, obzwar die Fläche der Oberseite etwas geför-
dert ist. Bei der recenten Cercospora sind die Flecken grösstentheils
sowohl auf der Unterseite als auch auf der Oberseite des Blattes
wenig, aber gleichmässig vertieft und der Rand ist immer etwas ge-
hoben oder unregelmässig wellig gefaltet. Wenn wir nun die Kreide-
abdrücke näher betrachten, so sehen wir überall, dass an den Blättern,
wo dieser Pilz vorkommt, die scheibenförmigen Abdrücke desselben
sowohl auf der Oberseite, als auch auf der abgedrückten Unterseite
etwas wenig beinahe gar nicht gehoben sind, also nicht auf der einen
Seite gehoben und auf der anderen vertieft; nur die Runzeln sind
natürlich umgekehrt abgedrückt.

Diese Erscheinung bekräftigt auch meine Ansicht, dass diese
Scheiben nicht von Gallenbildungen, sondern von Pilzen herrühren.
Ich habe auch die Gattung Rhyfisma mit diesen Kreidepilzen ver-
glichen, musste aber aus demselben Grunde diesen Gedanken aufge-
ben umsomehr, da der Rand des sclerotiumartigen Lagers, das hier
eben in Betracht kommen kann, bei Rhytisma nicht gehoben,
sondern im Gegentheil niedriger ist als die Oberfläche des Lagers
selbst, wo die Runzeln erzeugenden Apothecien auch nicht toncen-

6 XXVI. E. Bayer:

trisch, sondern mehr strahlenfórmig oder unregelmäsig angeordnet
und eingewachsen sind. Da das Lager der Rhytisma-Arten nur auf
der Oberseite der Blätter gewölbt ist, so müsste man in dem Falle
zweierlei Abdrücke erhalten.

Fig. 3. Phacidium circumscriptum Bayer. Ein Blatt von

Aralia Daphnophyllum mit Flecken des Pilzes sehr

reichlich besetzt. Nat. Grösse. — Von Vyšerovic. Unten

ein Blattausschnitt von der linken Seite, etwa 3mal
vergrössert.

Von den schon beschriebenen Kreide-Pilzen erwähne ich hier,
wegen ihrer Aehnlichkeit mit den besprochenen Pilzspuren aus der
böhmischen Kreide: Ertens das Rhytisma Hederae Heer „Fl. foss.
arctica“ VI./2. pag. 20. Tab. XXIV. Fig. Ga.) Xylomites Hederae
Heer. pag. 83., auf dem Blatte von der. Hedera primordialis Sap.

Einige neue Pflanzen der Perucer Kreideschichten in Böhmen. 7

Heer sagt. I. c. : „Sie haben einen stark aufgeworfenen Rand, der
einen deutlich vortretenden Ring bildet. Die Partie innerhalb des-
selben ist bald flach, bald mit einer vortretenden Warze oder auch
mehreren Wärzchen versehen.“ Wie hier Herr schon erwähnt, haben
Hosius und v. der Mark. Die Kreideflora Westfalens Tab. XXXL
Fig. 89, auch ähnliche Pilze auf dem Blatte des Ficus angulata von
Haldem abgebildet; — zweitens die auf der Tafel XI. (I.), 3a abge-
bildeten Blattpilzflecken in Dr. Frid. Krasser’s Arbeit: „Beitraege
zur Kenntn. der foss. Kreidefl. von Kunstadt in Mähren“, (Beitge.
zur Palaeont. und Geolog. Oesterr.-Ungarns ete. von Dr. E. v. Moj-
siszovics und Prof. Dr. M. Neumayr, Wien 1896.), die wahrschein-
lich unserem Pilze auch verwandt sind, obzwar sie nur die kleinere
Form darstellen.

Krasser vergleicht die Flecken, welche er auf einem Blatte
von dem Eucalyptus Geinitzi entdeckt hat, mit dem Pilze: Puccinites
cretaceus Vel., Kvëtena pag. 26 und 48. Tab. III. Fig. 14. (Uredi-
nites cretaceus Vel. pag. 29.). VerexovsxY sagt in dem Anhang pag.
26. „dass ausser seiner hier erwähnten Uredinee, die auf den Blät-
tern von Eucalyptus Geinitzi vorkommt, auch ziemlich häufig ähnliche,
aber sehr kleine Pilze auf verschiedenen anderen Blättern zu finden
sind.“ Alein dieser Pilz, den VrLevovský abgebildet hat, ist von den an-
deren in Rede stehenden Pilzen nebst seiner Grösse noch auch dadurch
verschieden, dass die kreisrunden, erbsengrossen Flecken gewölbt sind
und eher an zusammengepresste, conische oder kugelige Gallen erin-
nern, wie es auch in der Zeichnung VrrEvovský'S sehr gut dargestellt
ist. Unsere Pilzflecken sind aber nur scheibenförmig flach, und nur
durch die Runzeln ein wenig aus der Blattsubstanz gehoben.

Phacidium circumscriptum m. Textfigur 3.

Vyšerovic. Auf den Blättern von Aralia Daphnophyllum Vel. die
Spreite reichlich bedeckend.

Früchte zerstreut oder zu 2—3 gessellig, meist rundlich oder
schwach eckig im auffallend regelmässig vorkommenden nackten Saum
von abgeriebener Spreite eingefasst und aus demselben etwas hervor-
tretend, ziemlich glatt oder schwach runzelig, hie und da mit einer
centralen, eingedrückten Mündung, von der einige undeutliche Spalten
oder Falten zum Rande hin verlaufen.

-© Dieser Pilz gehört wahrscheinlich zu den Phacidiaceen in
die Verwandtschaft des Coccomyces de Not.

8 XXVI. E. Bayer:

Die Frůchte sind in die Blattspreite fest eingewachsen, ziemlich
scharf berandet, wenig gewülbt, nackt und ebenfalls von einem nackten
(herausgefallenen) Saume überall gleichmássig breit umgeben.

Diese auffallende, nur wie gezeichnete, also nicht wulstige Um-
säumung der Früchte erkläre ich mir nur durch das Heraussfallen der
náchstliegenden gewiss weit brůchigeren Stelle der Spreite bei der Spal-
tung des Schieferthons, umsomehr, da dieser Hof auch mehrere 2—3
genäherte Früchte in continuo begránzt.

SEE

4a

Fig. 4. Drynaria” astrostigmosa Bayer. Fertiles Fiederfragment Nat. Grösse. —
Von Votruby. Fig. 4a. Drynaria astrostigmosa. Blattausschnitt 6mal vergrössert.

Es wäre diese Art darnach mehr dem Coccomyces coronatus ver-
wandt.

Ob diese Erscheinung mehr an die nahen Sfictideen wie z. B. an
Trochila hinweist, wo die Apothecienberandung von dem durchbrochenen
Substrat herrührt, ist wohl aus einem blossen Abdrucke schwer zu
errathen.

Im Vergleich mit der Trochila Craterium, welche eben an He-
dera Helix vorkommt, und mit der Trochila Laurocerasi scheinen mir
aber die Apothecien unseres Filzes zu gross zu sein und eher zu
einer Kuphacidiacee zu gehören.

Ich habe diesen Pilz mit vielen anderen recenten Pilzen ver-
glichen. Man findet bei vielen Pilzen ähnliche auch so grosse und
gehobene Flecken, die oft vom ganzen Fruchtlager herrühren.

Vorläufig habe ich den Pilz hierher eingereiht und mit in diese
Arbeit genommen, da er so charakteristisch ist und so selten vor-

Einige neue Pflanzen der Peruger Kreideschichten in Böhmen. 9

kommt, dass man ihn von den anderen ähnlichen Kreide-Pilzen leicht
unterscheiden kann.

Pteridophyta.

Polypodiaceae.
Drynaria astrostigmosa m.
Mextngur da EPA Fig.'s, 6.

Votruby bei Schlan. Nicht häufig.

Fertiles Blatt wahrscheinlich einmal gefiedert. Fiedern breit-li-
neal-lanzettlich, an der Basis abgerundet, (Tab. I. Fig. 6.), über an-
derthalb bis 2 cm breit, (die erhaltenen Bruchstücke 5—7 em lang), mit
glatten nicht gezähnten Rändern. Hauptrippe der Fieder gerade, gleich-
mässig dick, zu beiden Seiten etwas gesäumt und dadurch weit dicker
erscheinend, Secundaernerven fein, zahlreich, 2—3 mm von einander
entfernt, beinahe unter einem rechten Winkel, sehr wenig schief nach
vorne auslaufend, gegen den Rand hin (etwa in °/, ihres Verlaufes)
einigemal gabelig sich verzweigend und mit ihren ersten Zweigen we-
chselseitig mit einander anastomosirend, eine Art Bogen bildend. Ter-
tiaenerven feiner, ziemlich gleich dick, keine besonderen Hauptmaschen
bildend, zu unregelmässig rhombischen Felderchen verflochten, die
ziemlich dicht, etwa in 6, nicht parallelen Reihen das Feld bis nahe
an den Rand erfüllen. Zwischen je 2 Secundaernerven der Fieder sitzt
ein einziger Sorus, 1'/, bis 2 mm weit von dem Hauptnerven entfernt.
Das punktförmige, etwas gewölbte Receptaculum in einer runden, sei-
chten Vertiefung in der Mitte sternförmig geordneter, nicht zahlreicher
Netzfelderchen sitzend.

Dieses Farnkraut kann ich nur zu den Polypodiaceen und zwar
. in die nächste Verwandtschaft des Polypodium rigidulum Sw. einreihen,
dessen Fiedern, der Hauptsache nach, mit diesen Kreideabdrücken,
bis auf deren nicht gezähnten Rand, noch am meisten übereinstimmen.

Ich führe folgende Gründe an: Die Fiedern waren wahrscheinlich
leicht abgliedernd, da wir nur einzelne, gewiss Fiedernstücke entdeckt
haben, und das Stück Tab. I Fig. 6., mit seiner abgerundeten Basis,
bekräftigt hinreichend diese Ansicht. Die Nervatur ist ziemlich dicht,
ohne bemerkbare, freie Nervchen, die hier wahrscheinlich auch vor-
handen waren, jetzt aber nicht genau zu ermitteln sind, entspricht
also am besten der Abtheilung Drynaria Bory bezieh. Pleopeltis H.
B. K. Die astroide Gruppierung der tertiaeren Nervenfelderchen

10 XXVI. E. Bayer:

um das Receptaculum herum, kommt, in Bezug auf die ähnlichsten
Farne, bei P. rigidulum Sw. und bei den nächstverwandten Arten,
soweit ich beobachten konnte, wenn auch nicht überall, dennoch am
besten zum Vorschein, und die Secundaernerven haben hier auch, be-
sonders in den oberen Theilen der Fiedern, die grösste Tendenz sich
gegen den Rand hin in den kleinen Maschen zu verlieren. Auch die
Grösse der Fiedern der beiden Pflanzen und die Stellung, Breite und
Zahl der Sori ist beinahe die gleiche. Die Kreuzung der Nervchen
in der Mitte des Aster ist verwischt, wie es auch bei den reifen Soren
des P. rigidulum der Fall ist, wo das Receptaculum in der Form eines
harten und ziemlich breiten Höckers zur Entwickelung kommt, in
welchem sich dann die Nervchen oft verlieren. Dieselbe Erscheinung
trift man auch bei den zwei nächstfolgenden Fällen an.

O1

sr
ÈS

A
[4

Fig. 5. Drynaria Jascia Bayer. Fertiles Fiederfragment in natürl. Grösse. —
Von Vyšerovic. Fig. 5a. Blattausschnitt, etwa 3mal vergrössert.

Drynarva fascia m.
Textfigur 5, 5a.

Vyšerovic. In etwas sandigen, grauen Schieferthonen.

Fertiles Blatt wehrscheinlich eimal gefiedert Fiedern leder-
artig fest breit-lineal-lanzettlich, 1:2 cm breit, das vorlie-
gende Stück über 6 cm lang, gegen die Spitze hin langsam aber,
deutlich sich verschmälernd, mit glatten, nicht gezähnten Rändern.
Hauptrippe der Fieder etwa 11}, mm dick. Secundaernerven fein,
zahlreich, 2 mm von einander entfernt, gröstentheils gegenständig

Einige neue Pflanzen der Perucer Kreideschichten in Böhmen. nl

unter einem rechten Winkel entspringend, etwa in ?/, ihres Ver-
laufes gabelig verzweigt und anastomosirend. Tertiaernerven wenig
deutlich, hie und da (Fig. 5a) nach dem Drynaria-Typus entwickelt.
Zwischen je 2 Secundaernerven der Fieder sitzt ein einziger Sorus,
dicht an der rinnenförmigen Hauptrippe, und so gross, dass die ein-
zelnen Sori, die Secundaernerven beinahe verdeckend, sich gegenseitig
berühren. Das gewölbte punktförmige Receptaculum in der Mitte
sternartig geordneter, nicht zahlreicher Netzfelderchen sitzend. Fig. 5a.

Dieser Abdruck steht der Drynaria astrostigmosa und der D.
dura (siche die folgende Art) am nächsten. Mit der ersteren ist er
in der Breite, Form, Stellung der Soren und Nervatur, soweit ich
sie gesehen und wiedergegeben habe, ziemlich ähnlich, rait der zweiten
ist er in der Dicke oder Festigkeit der Fieder und ihrer Rippe über-
einstimmend, wofür auch die langsam sich verschmälernde Fieder
spricht.

Es kann sein, dass hier nur eine besser ausgereifte Fieder vor-
liest, wie die gewölbten (hier schüsselförmig vertieften) über den Aster
hinübergreifenden und sich somit knapp berührenden Sori vermuthen
lassen, die dann die beiden anderen Arten etwas näher verbinden
würde.

Bei sorgfältiger Vergleichung aller Arten kann ich dieses Stück,
welches seit Jahren nur einmal bei Vyšerovic gefunden worden ist,
mit den beiden anderen nur bei Schlan gefundenen Fiedern vorläufig
nicht vereinigen, und das erstens aus diesem und zweitens aus dem
Grunde, weil die Fieder der D. fascia in einem ziemlich sandigen
Schieferthone und dennoch so dick abgedrückt ist, dass sie an eine
äusserst lederartige Blattnatur der Pflanze hinweist, also von unserer
D. astrostigmosa, die in etwas feinerem Schieferthone liegt und den-
noch papierartig erscheint, dadurch auf den ersten Blick abweicht.
Im zweiten Falle, d. h. bei der D. dura, sind die Abstände der Se-
cundaernerven trotz der schmalen Fiedern etwa um die Hälfte grösser
als bei der in Rede stehenden Pflanze, was wohl nicht gerade wider-
sprechend wäre, besonders bei nicht sehr ausgereiften, also nicht so
sehr gewölbten Soren, allein, wenn man die beiden Textfiguren ver-
gleicht, dennoch immerhin verdächtig ist. Es ist nämlich nothwendig hier
zugleich auch die Reussia pectinata Göpp. aus dem Xlin-schen Kreide-
sandstein Russlands näher in’s Auge zu fassen. Vergleichen wir z. B.
bei TraurscnoLn in Nouv. mem. de la soc. imp. d. nat. d. Moscou 1871.
Tom. XIII. Tab. XVIII. die Figur 6 a und 6 b mit unserer Dryna-
ria, So finden wir eine grosse Verwandtschaft bei den beiden Pflanzen,

— nn ie un _—- =

12 XXVI. E. Bayer:

und dabei ist eben interessant, dass bei der Reussia pectinata auch
die schmalen Stücke gerade so grosse Abstände der Secundaernerven
aufweisen wie die breiteren, und somit ebenfalls mit der D. dura nicht
confundiert werden können. Ich glaube, dass die R. pectinata Goepp.
mit der À. fascia wahrscheinlichehr nahe verwandt ist. Von AurrBacx,
Murcmison (Geol. p. 502) und Traurscnorn, überall wird sie als mit
„soris oblongis et c. beschrieben. TraurscHoLp sagt: „längliche, dicke
Fruchthaufen, die gegen den Miltelnerv hin zu einer Wulst verdickt
sind. Die Spitze dieses Wulstes ist bei mehreren Fruchthaufen von
einer kreisrunden Oeffnung durchbrochen“ etc.

Ich glaube dagegen, den Abbildungen nach schliessen zu dürfen,
dass hier ebenso runde Sori wie bei unserer Pflanze waren, die durch
Zusammenpressen und Hervorwölben der Secundaerfelderchen auf dem
Abdrucke verzogen und deswegen auch etwas verwischt erscheinen
und die Oeffnung, von der TRaurscHoLp spricht, nichts anderes ist, als
das auf der Oberseite der Fieder vertieft erscheinende Receptaculum,
welches, wie es beimanchen Polypodiaceen sammt dem ganzen Sorus
geschieht, bei der gar zu reifen Fieder, und so einer ist das breitere
Stück I. c. Fig. 6 ähnlich, das spröde Blattgewebe durchbricht, was
also umsomehr bei einem /ederabdrucke erklärlich ist, da der Sorus
unter dem Receptaculum etwas hohl bleiben kann und ein blosser Ab-
druck der Unterseite dann anstatt des Receptaculums eine runde
Oeffnung zeigt.

Traurscaoz» I. €. p. 208 hat sich geäussert, dass die Gattung
Laccopteris, besonders L. elegans Presl (Mvoxsrerr Schenk) der R. pe-
ctinata Goepp. verwandt zu sein scheint, dass die Pflanze aber durch
die Breite der Fiedern verschieden ist.

Darüber kann wohl kein Zweifel sein. Hier kann sich aber eben-
sowohl bei der R. pectinata als auch bei der D. fascia nur darum
handeln, was für Beziehungen sie zu der Laccopteris Dunkeri Schenk
haben, die gewiss auch zu dem Drynaria-Typus gehört, worauf schon
Schenk selbst aufmerksam gemacht hat in Zırrer’s Palaeont. II Abth.
SCHIMPER-SCHENK pg. 96. und 136. — Es scheint mir, dass zu dieser Art
Theile gerechnet werden, die zu derselben Art kaum gehören dürften,
denn die Laccopteris Dunkeri Schenk, die bei uns ziemlich häufig
und in schönen Exemplaren gefunden worden ist, wurde immer nur
in der schmalen Form vorgefunden (s. VELExovský, Die Farne d. b. Krei-
deform. Tab. 2.—Fig. 3, 4, 5) und die scheinbar sehr ähnlichen, brei-
teren Stücke, die in Gemeinschaft mit derselben bei Vyšerovic vor-
kommen, gehören alle zu unserer Drynaria tumulosa.

Einige neue Pflanzen der Perucer Kreideschichten in Böhmen. 13

Scaexek’s Figur 3 der L. Dunkeri s. F1. d. nordwestd. Wealden-
form. in Palaeontogr. Bd. XIX. ist der D. dura auffallend ähnlich
(siehe darüber bei der nächstfolgenden Art nach.)

Wenn man die Z. Dunkeri mit der D. fascia und der Reussta
pectinata vergleicht, so ist es kaum glaublich, dass es, da man bei
VySerovic und an anderen Fundorten nur die schmale Form von L.
Dunkeri findet, eine und dieselbe Pflanze sein sollte, denn, wenn man
die Figur 3. [VELExovský I. c.] betrachtet, so sieht man, dass die
Fiedern überall gleichmässig untereinander gleich breit bleiben, ohne
sich auch viel zu verlängern, was bei einem so variablen Farn kaum
möglich wäre, wenn wir die schöne Blattspitze, die VrrexovskY abge-
bildet hat, mit den Blattspitzen der in diesem Sinne variablen re-
centen Drynaria-Arten vergleichen. Das Blatt hätte ja ungemein lang
sein müssen, um in diesem Schritte die Breite der D. fascia in den
Fiedern zu erlangen.

Deswegen glaube ich auch, dass unsere Drynaria fascia mit
der Z. Dunkeri nicht identisch ist, umsoweniger, wenn unsere zwei
ersteren Drynarien sich als eine und dieselbe Species entpuppen soll-
ten. Somit halte ich auch das Stück von der Z. Dunkeri in Hosws und
v. d. Marks Fl. d. westf. Kreidef. Tab. XLIV Fig. 192, 193 nur
zu der D. fascia bezw. JR. pectinata für gehörig und nicht zu der Z. Dun-
keri, die ich nach unseren Exemplaren, von verschiedenen Standorten
gesammelt, zu schliessen, bisjetz nur in der schmalen Form mit den
breiteren Abständen der Secundaernerven als solche ansehen könne,
wie die Figuren bei Scnexk I. c. besonders Fig. 5. und 5 a aussehen,
oder bei VELENOvSKÝ 1. ce. Fig. 3, 4, 5, bei Eıcnwarn, Laethea Il. Tab.
III Fig. 8 ete. (Vergl. unten die Dryn. tumulosa).

Man hat bei Vyšerovic, bei einer langjährigen Ausbeute der
Pflanzendrücke, kein zweites Exemplar, das zu der D. fascia oder der
D. astrostigmosa oder der D. dura nähere Beziehungen haben könnte,
bisjetzt gefunden, und deswegen stelle ich vorläufig diesen Abdruck
unter einem besonderen Namen daneben, da der Formenkreis der
nächstverwandten recenten Polypodiaceen ein reicher ist, und sehr
wahrscheinlich in unserer Kreideformation ziemlich reich vertreten und
weit verbreitet war, wie wir schon an den hier angeführten Beispielen
sehen.

Weitere Nachforschungen werden uns über diesen Fall besser
belehren.

Es bleibt uns noch übrig hier den ebenfalls sehr ähnlichen Farn-
abdruck von dem Danaeites firmus Heer aus dem Schieferthon von

14 XXVI E. Bayer:

Kome zu vergleichen, Heer „Fossile Fl. von Nordgrönland“ in Flora
foss. arct. Bd I. Tab. XLIV. Fig. 20—22. Heer sagt pag. 81: „Die
Breite der Fiederchen betraeot 8 mm, auswärts sind sie allmälig ver-
schmälert. — Der Mittelnerv ist ziemlich stark und bis in die Spitze
zu verfolgen“, — „von den Seitennerven sieht man nur hier und da
Spuren von in rechten Winkeln auslaufenden, parallelen, äusserst zarten
Seitennerven, die aber zwischen den Fruchthäufchen liegen, in ein-
zelnen Fällen scheinen sie aber auch von diesen auszugehen und
diese somit auf den Seitennerven zu sitzen, wie dies bei den lebenden
Marattiaceen der Fall ist. Doch ist die Sache nicht klar. . .“ und
weiter pag. 82.: „Die feste Beschaffenheit des Laubes, die ganzran-
digen Fiederchen und Stellung und Form der Sori sprechen für einen
Farrn aus der Familie der Marattiaceen, — von Taeniopteris unter-
scheidet es sich durch die längs der Mittelrippe stehenden Sori, von
Danaeopsis durch die Kürze derselben, indem sie bei dieser Keuper-
gattung bis nahe zum Rande reichen, es mag also am zweckmässigsten
sein, sie als Danaeites zu bezeichnen“.

Ich glaube dagegen, soweit man der Beschreibung und Abbildung
dieses Farnes nach schliessen kann, dass diese Pflanze zu den Polypo-
dieen gehört und das wahrscheinlich in die nächste Verwandtschaft
dieser beiden unseren Drynarien, falls sie mit der in Rede stehenden
nicht gar identisch ist. Die Sori sind wahrscheinlich nur durch Quet-
schung aus der runden in die längliche Form übergegangen, deswegen
ist auch ihre Structur nicht gut zu sehen. Eine ähnliche Erscheinung
trifft man eben auch bei der Reussia pectinata an. Die Nervatur und
Form, die sich langsam verschmälernden Spitzen der Fiedern, ent-
sprechen gut denjenigen Merkmalen, die auch bei unserer Pflanze
zu finden sind. Die abgerundete Basis dagegen erinnert sehr an die
Basis der Fiedern von der D. astrostigmosa von Votrub, an unserer
Tab. II. Fig. 6. [Vergl. auch in Bezug auf die abgerundete Fiederbasis
bei der nächstfolgenden Art (D. dura) unten die Nathorstia angusti-
folia Heer].

Nachher hat derselbe im VI. Theile seiner Fl. foss. arctica S.
56. die Pflanze zu der Gattung Nathorstia gezogen, siehe „Nachtraege
2.foss. Fl. Grónl.“ Kreidepfl. von Pattorfik, pg. 6. — und sagt: „Ich
hatte früher die N. firma zu Danaeites gebracht. — Unsere Grönländer-
Farn weichen aber durch die vom Rand entfernten Fruchthäufchen
sehr von Danaeites ab. — Die systematische Stellung der neuen Gattung,
auf welche ich den Namen des trefflichen Phyto-Palaeontologen Dr.
Aurr. Naruorst übertragen habe, ist noch zweifelhaft.“ Die zwei ste-

Einige neue Pflanzen der Perucer Kreideschichten in Böhmen. 15

rilen Bruchstücke, welche Hssr im IL Th. pg. 56. Tab. IX 1 a und
XII. 1, 2 zu dem D. firmus zieht, sind wahrscheinlich nur seine O-
leandra arctica.

Die Soren des Abdruckes von dem D. firmus Heer, wenn auch
etwas oval, liegen doch in der Nähe des Hauptnerven der Fieder, die
also dadurch weder einer Marattia, wo die Synangien nahe am Rande
sitzen, noch einer Danaea, wo die Synansien die ganze Unterfläche
der Fieder einnehmen, gut entsprechen dürfte. Mit den Polypodieen
dagegen ist hier die Verwandschaft weit begreiflicher, besonders wenn
man unsere Drynarien zu Rathe zieht, welche die Zulässigkeit eines
solchen Vergleiches sehr bekräftigen.

Heer sagt noch Bd. I. pag. 82: „Ist sehr ähnlich dem Danaeites
Schlotheimi Deb. et Ett. „Die urweltl. Acrobryen“ p. 22. Tab. III.
Fig. 1., die Sori stehen aber dichter beisammen, sind kürzer und reichen
daher nicht so weit hinaus und die Fiedern sind am Grunde nicht
verschmälert“ (d. i. bei dem D. firmus) !

Wie die Pflanze von Aachen aufzufassen ist, darüber kann ich
kein Urtheil fällen. Desey und Errinesnausen sagen ja selbst, pag. 202:
„Auf unserem Abdruck bilden die Querstreifen durchaus keine Ver-
tiefung, sondern sind nur ais dunkler gefärbte Querbänder erkennbar“.

In dem auch vereinzelten Falle muss man das, was gegeben
ist, gelten lassen. Die Herren Autoren werden wohl selbst die Güte
haben den Abdruck in Bezug auf das hier näher Erörterte bei Ge-
legenheit zu prüfen, ob in diesem Fossil dennoch nicht eine, vielleicht
nur sterile Polypodieen-Fieder vorliegt.

SCHENK (wahrscheinlich, wie der letzte Satz pag. 89. darauf hin-
weisen dürfte, eigentlich Scnimper) hat im Zittel’s „Handbuch der
Palaeontologie“ II. Th. pag. 88, diese Pflanze zu den Marattiaceen
eingereiht indem er sagt, „dass die zwei bekannten Arten der Gattung
Danaeites Ett. Heer (nec Göppert), die eine D. firmus Heer, die an-
dere D. Schlotheimii Deb. et Ettingsh. ohne Zweifel zu den Maratti-
aceen gehören, dass aber noch dahingestellt werden müsse, ob zunächst
verwandt mit Danaea, oder vielleicht eher mit Angiopteris“.

Drynaria dura. (Vel. sp.) m.
Textfigur 6, 6a.

Lambertia dura. Vel. „Flora der böhm. Kreidef.“ II Th. pg. 5.
Tab. II. Fig. 16.

16 XXVI. E. Bayer:

Lambertiphyllum durum Vel. „Květena českého cenomanu“ pg. 50.
Lidic bei Schlan. Selten.

Blätter wahrscheinlich gefiedert Fertile Fiedern etwa 8 mm
breit und mehrere cm lang. schmal-lineal, ganzrandig, fest und dick
lederartig. Primaernerv gerade, stark, die ganze Länge hindurch gleich
dick bleibend. Secundaernerven unter rechten Winkeln entspringend,
weit feiner, aber scharf hervortretend, etwa in der Hälfte ihres Ver-
laufes zweigig aufgelöst mit schwacher Tendenz nach vorne sich zu
beugen, wodurch in */, des ganzen Feldes eine grössere nicht besonders
markierte Masche entsteht. Tertiaernerven schon von unten an ziemlich
reichlich verflochten, bis zum Rande hin ein geschlossenes Netzwerk
bildend. Die grössere Masche schliesst einen, beinahe bis zum Haupt-
nerven hin reichenden Sorus eir dessen PF _ ‚taculum in seinem Um-
risse durch eine kreisfórmigé oder polygonale Schlinge angedeutet

Fig. 60.

Fig. 6 Drynaria dura (Vel. sp.) Bayer. Fertiles Fiederfragment
in natürl. Grösse. — Von Lidic. Fig. 6a. Blattausschnitt etwa
4mal vergrössert.

(die Kreuzung der Nerven im Centrum ist nicht zu sehen, wahr-
scheinlich verwischt) mit ringsherum astroid gruppierten Nerven-
felderchen deutlich hervortritt. Diese Felderchen sind an den beiden
Seiten des Aster noch durch eine Reihe Netzfelderchen von den Se-
cundaerneven getrennt. Die Zweige der Tertiaernerven reichen unten
bis zu dem Hauptnerven hin, so dass eine grössere, lockere und läng-
liche Masche zu Seiten des Hauptnerven zwischen diesem und dem
Sorus nicht zu sehen ist, falls sie von der rinnenförmig abgedrückten
Hauptader und durch die Wölbung der Sori nicht verdeckt ist.

Einige neue Pflanzen der Perucer Kreideschichten in Böhmen. 17

Diese Pflanze reiht sich unserer D. astrostigmosa und D. fascia
eng an. Ich habe erst unlängst die Zugehörigkeit dieser Pflanze VE-
LENOVSKÝ S zu dieser Abtheilung der Polypodiaceae erkannt, indem ich
das Original VELExovský's einmal, in dem neuen Museum, zufälliger-
weise bei sehr schief einfallendem Lichte in dem Glaskasten, wo es
ausgestellt ist, schärfer fixiert habe und dabei die Wahrnehmung
machte, dass zwischen je zwei Secundaernerven immer eine tiefer be-
schattete, rundliche Stelle sich zeigt. Ich unterzog das Exemplar
sofort einer näheren Musterung und kam zu der Ueberzeugung, dass
dieses Stück wirklich ein Farn und zwar eine Polypodiacee ist, auf
welcher aber die Sorusspuren so verswicht sind, dass man sie nur
bei sehr günstiger Beleuchtung wahrnehmen kann.

Nachdem ich nun © ses Stück mit dem Blattfetzen verglich,
nach welchem hier die Nervatur dw, eführt ist (vergl. Textfig. 6)
und in welchem Abdrucke ich schon früher eine Polypodiacee erkannt
habe, fand ich, dass die beiden Pflanzen wirklich nur einer und der-
selben Species angehören können und somit zu vereinigen sind. Die
Nervatur, welche an dem kleinen Stücke weit besser zu sehen ist,
als an dem Original VerENovský s, hat derselbe an seiner Lambertia
im Grossen und Ganzen richtig gesehen und abgebildet, und mit
vollem Recht mit der Nervatur der Proteaceen-Gattung Lambertia ver-
glichen.

Da die beiden, von demselben Standorte herrührenden Stücke
dieselbe Breite und dieselbe Tracht aufweisen, glaube ich, dass wir
es hier mit einer anderen Art als mit der Drynaria astrostigmos 1
von Votruby (bei Schlan) zu thun haben, die zweimal so breit und
nicht so lederartig ist und nebst dem auch die Secundaernerven
näher aneinandergerückt hat. Es gibt zwar mehrere Polypodiaceen in
der Drynaria-Abtheilung und in den nächstverwandten Abtheilungen,
deren fertile Blattfiedern gegen die Spitze des gesammten Blattes
hin weit schmäler sind als die untern Theile der tiefer stehenden
Fiedern, oder es verschmälern sich die Fiedern selbst ansehnlich
gegen ihre Spitze hin, so dass in diesem Falle eine sehr nahe Ver-
wandtschaft der beiden Funde vorliegen könnte, da aber die Ränder
der Drynaria dura, selbst an dem längern Exemplar VeLexovskY’s
beinahe gänzlich parallel verlaufen, also sehr wahrscheinlich von einer
weit schmäleren und sich sehr langsam verschmälernden Form her-
rühren, und die Fiederrippe beinahe noch dicker erscheint als bei
der zuerstgennanten Art, halte ich dafür, dass diese Blattstücke einer
anderen Species angehören dürften, weshalb ich sie also zur Zeit

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1899. 2

18 XXVI. E. Bayer:

unter dem von VELENOvSKÝ gewählten Species-Namen danebenstelle,
umsomehr, da der Rand der dicken Blattfiedern scharf ausgepraegt,
also nicht eingerollt ist, wozu ja auch schon der kurze Verlauf und
die baldige Verzweigung der Secundaernerven, deren Endigungen in
einer verdickten Marginallinie ihren Abschluss finden, das beste
Zeugniss liefert.

Sollten diese Abdrücke wirklich nur als Spitzen der oberen
Fiedern von D. astrostigmosa aufgefasst werden, so müssten sie eine
etwas ärmere Felderung und wohl auch etwas feinere Nervatur als
diese Species haben. Eher könnte man wegen der dicken Textur der
Fieder diese Pflanze mit der D. fascia vereinigen, aber auch hier
habe ich schon darauf hingewiesen, das eine Zusammenziehung der
beiden Arten in eine Species vorläufig nicht geschehen kann. Um-
gekehrt, etwas mehr Wahrscheinlichkeit bietet die Vermuthung, dass
unsere D. dura die unteren Fiedern von den fertilen Blättern der
Laccopteris Dunkeri Schenk vorstellen dürfte, da diese Art in der
Breite der Soren und dem Nervennetz der D. dura ziemlich ähnlich
ist. (Schenk Fl. d. Wealdenform. Tb. XXIX 3, 4.) Die etwas wenig
gekerbten oder seicht eingeschnittenen Stückchen der schmäleren und
reifen Fiedern würden damit nicht im Wiederspruche stehen. Bei
Lidie und Votrub kommt die echte Lacc. Dunkeri vor, obzwar nicht
häufig, dagegen ist an den hiesigen andern Fundorten der Perucer
Pflanzen, besonders bei Vyšerovic und Peruc, wo die echte Lace. Dun-
keri häufiger und in guten Exemplaren gefunden war, die Dr. dura
bisjetzt nicht entdeckt worden. Deswegen muss ich also die beiden
Pflanzen noch getrennt halten.

Die Nathorstia angustifolia Hxer von Pattorfik, „Flora foss.
arct. VI/, Nachtr. z. foss. Fl. Grönl.“ Tab I. fig. 1—6, gehört gewiss
auch zu diesen Polypodieen und wird mit der D. dura und Lacco-
pteris Dunkeri verwandt sein.

Ebenfalls dasjenige Stückchen Fieder, welches Hrer in der FI.
foss. arctica III. Tab. XXVI Fig. 17 d p. 97 neben seiner Pecopteris.
bohemica Cda mit der Laccopteris und theilweise auch mit Matoni-
dium vergleicht, gehört in diese Uategorie der Polypodieen.

Aus diesen, hier angeführten Gründen konnte ich die Drynaria
dura nicht mit den zwei vorhegehenden, umsoweniger aber mit der
foldenden Art, der Drynaria tumulosa, vereinigen, denn diese hat
den Rand immer deutlich und regelmässig, ziemlich tief gekerbt und
zwischen den Nervenendigungen schön rundlich gezáhnelt; nebst dem
ist sie auch in der Hinsicht verschieden, dass bei ihr die Sori etwa

Einige neue Pflanzen der Perucer Kreideschichten in Bôhmen. 19

nur ein Drittel des Secundaernervenfeldes decken, wogegen bei der
D. dura die Sori bei derselben Fiederbreite ein weit breiteres Feld
einnehmen. Auch die Nervatur ist bei der D. tumulosa dichter und
gewöhnlich ausserordentlich scharf ausgepraegt ohne eine erkennbare
Hauptmaschenbildung.

In der Arbeit Desev's und Errsesnausens: „Die urweltlichen
Acrobryen des Kreidegebirges von Aachen“ wird ein Farn unter dem
Namen Monheimia polypodioides eingehender besprochen und einige
Exemplare von demselben Farn abgebildet, welcher zu den Polypodieen
zu gehören scheint. Desey und ErrisesHausen sagen I. c. pe 212:
„Diese Nervation erinnert an die Polypodiaceen oder an ihre Vertreter
unter den schleiertragenden Farnen an die Aspidiaceen. Mit keinen
von beiden stimmen aber die Früchte überein.“

Darüber kann ich wohl nicht entscheiden, da ich die Originale
nicht gesehen habe, das aber, was in dem Werke geboten wird,
macht es sehr wahrscheinlich, dass hier eine Polypodiee mit am Grunde
verbundenen Fiedern vorliegt. Ich habe die Pflanze an dieser Stelle
erwähnt, da sie nach der Abbildung Tab. IV Fig. 1, 2 etwa in der
Breite von Laccopteris-Fiedern vorkommen dürfte, denn es ist weder
aus dem Texte noch aus den Abbildungen möglich zu enträthseln,
was in natürlicher Grösse und was vergrössert dargestellt ist.

Inwieweit die Carolopteris aquensis Deb. et Ett. hier in Betracht
kommen könnte, die die Autoren selbst 1. c. p. 213. als mit der
Monheimia wahrscheinlich verwandt annehmen, darüber kann ich mich
aus demselben Grunde nicht äussern, allein auch diese Pflanze erin-
nert stark, durch die Lage und Form der Soren, an eine Polypodiee
von dem Typus der Drynarien oder Pleopeltiden.

Drynaria tumulosa m.
Tab. I. Fig. 1, 1a, 2, 2a, 8, 4.

Vyšerovic. In dem schwarzgrauen Schieferthon, in einigen gut
abgedrückten Bruchstücken.

Blatt wahrscheinlich gefiedert. Fertile Fiedern 5—14 mm breit

linal-lanzettlich, vorn verschmälert, schön rundlich gekerbt von äusserst

lederig festen Consistenz mit ziemlich starker Rippe und etwas fei-

neren Secundaernerven, welche beinahe unter einem rechten Winkel

entspringend in einen jeden Kerbzahn etwas schief concav-bogig aus-

laufen und unterwegs wieder sich regelmässig verzweigende und ana-

stomosirende Gabeläste treiben, welche ein sehr zierliches, dichtes
4*

nn LEE nn ——

20 XXVI. E. Bayer:

und geschlossenes Maschenwerk aus kleinen, sechseckigen Felderchen
zusammengesetzt, auf die Art der Lonchopteris rugosa der Steinkohle
oder etwas ähnlich der L. recentior Schenk (Wealden tab. I f. 6.)
bilden. In die Kerbzáhne selbst gelangen weniger anastomosirende
und mehr parallelverlaufende Gabelzweige und reichen bis in den Rand
hinein, der durch die Endigungen der Gabeláste fein gezähnelt erscheint,
und zwar so, dass die feinen, seicht rundlichen Záhne zwischen den Ner-
venendigungen sitzen. Evidente Hauptmaschen sind nicht zu finden,
nur in der Náhe des Hauptnerven der ganzen Fieder zeigen sich die
Tertiaernerven wie in eine längliche, etwas hervortretende Masche
verbunden. Sori zwischen je zwei Secundaernerven einzeln sitzend,
etwa '/, bis '/, des Feldes nahe, aber nicht unmittelbar, an der Haupt-
rippe bedeckend. Das Receptaculum befindet sich in der Mitte stern-
förmig geordneter Felderchen, welche den Sorus trichterförmig ein-
fassen ; zwischen ihm und dem Secundaernerven liegt noch eine Reihe
Felderchen frei. Von der Hauptrippe ist der Sorus durch die läng-
liche Masche und oft noch durch eine Reihe neben dem Aster lie-
genden Felderchen getrennt. Freie Nervchen habe ich nicht gesehen,
vielleicht erscheinen sie, falls sie existiert haben, in dem chagrinar-
tigen Netzgewebe zwischen den gehobenen Netzfelderchen sämmtlich
wie geschlossen.

Dieser schöne Farn, von dem wir leider nur Fiedernbruchstücke
haben, ist so gut erhalten, dass ich nicht die Mühe scheute hier das
Nervennetz sammt den Soren in zwei Fällen zu vergrössern und getreu
wiederzugeben, um die Beziehungen dieses Farnes zu den anderen,
scheinbar verwandten Arten besser vor die Augen stellen zu können.

Es könnte der Verdacht entstehen, dass dieser Farn mit der
Laccopteris Dunkeri oder mit der Drynaria dura zusammenfalle, allein,
trotzdem diese Farne geviss verwandt sind, so kann ich sie vorderhand
nicht zusammenziehen.

Unser Farn ist immer deutlich gekerbt und das Nervennetz ausser-
ordentlich scharf und überall gleichmässig dick ausgepraegt. Die Soren
sind auf der Oberseite immer auffallend kuppelartig gehoben und
nehmen höchstens nur !/, des ganzen Secundaerfeldes ein. Der Ab-
druck ist gewöhnlich wie bei der Laccopteris noch mit einer sehr
dicken Kohlenkruste bedeckt.

Ob unsere Fiedern als Fiederchen aufzufassen sind, kann man
vorläufig nicht sagen, jedenfalls liegen vor uns gewiss wenigstens Stücke
von Fiedern vor.

Einige neue Pflanzen der Perucer Kreideschichten in Böhmen. 21

Unsere Pflanze könnte vielleicht mit Hrer’s Phegopteris Korne-
rupi, Fl. foss. arct. VII. Theil, Tab. XLIX. Fig. 3 und den hier ähn-
lichen Arten wie mit der Ph. Jörgenseni Heer und der Ph. Grothiana
Heer verwandt sein. Die Form der Fiederchen und die Stellung der
Sori, welche Herr bei der ersteren Art zeichnet, sind ähnlich, allein
die Nervatur entspricht wenig, nur etwasin den Hauptzügen derjenigen,
die an unserer Pflanze ausserordentlich scharf hervortritt. Ueber die
Verwandtschaft der erwähnten Pflanzen wird uns die Zukunft belehren.

Ich habe das Stück Tab. I Fig. 1 vergrössert und nach dem
einen sehr gut erhaltenen Lappen die anderen ergänzt Fig. 1 a. Hier
sehen wir die abgedrückte Unterseite der Fieder, also das Negativ
der Unterseite gleichsam wie ein Bild der Oberseite der Fieder.

Am zweiten Stück Tab. I. Fig. 2 a, welches die Spitze einer
Fieder (bezieh. eines Fiederchens) darstellt, sehen wir in dessen auch
vorsichtig in allen Theilen durchgeführten und vergrösserten Abbildung
wieder ein umgekehrtes Bild, also das Negativ der Oberseite gleichsam
wie ein Bild der Unterseite der Fieder. Ein Stückchen Kohlenrinde
auf der Stelle des 6. Sorus, von der Spitze an gerechnet, zeigt noch
sehr gut das nabelförmig gehobene Receptaculum, also die wahre po-
sitive Fläche der Unterseite der Fieder.

Dass diese Pflanze auch zu dem Drynaria-Typus der Polypodieen
gehört, ist nach dem, was wir schon bei den früher angeführten Arten
gesagt haben, kaum zu bezweifeln.

Was nun die Laccopteris Dunkeri Schenk bei VELENovskÝý: „Die
Farne der böhm. Kreidef.“ pg. 12. Fig. 6., 7 anbelangt, so hat Vere-
NOVSKÝ zu demselben Farn unsere D. tumulosa gezogen, wie das Stück
Fig. 6 zeigt. Seit der Zeit aber haben wir noch bessere Exemplare
erhalten, die ich jetzt abgebildet habe und auf welchen die Form und
die Nervatur sehr gut erhalten ist.

VeLenovskyY sagt I. c. p. 12.: „Auf den kleinen abgebrochenen
Fiederchen, welche in den oben erwähnten Fundorten sehr häufig
vorkommen, ist auch die feinere Nervatur erhalten, wie sie auch auf
dem VySerovicer Exemplare Fig 6, und auf der Vergrösserung Fig. 7.
dargestellt ist. Diese Fragmente erreichen eine ungleiche Grösse; das
abgebildete gehört zu den breitesten Stücken, welche unsere Samm-
lung aufweist“.

VerexovskY vergleicht dann die Z. Dunkeri mit der Gattung
Gleichenia und der Gattung Cyathea, kommt aber zu dem Schlusse,
dass der Farn mit den genannten Gattungen in den Hauptmerkmalen
nicht übereinstimmt, höchstens noch mehr zu der Cyathea ähnlich

29 XXVI. E. Bayer:

ist, wo aber wieder die Nervation einen ganz verschiedenen Cha-
rakter hat.

Endlich vergleicht noch VELExovský seine Pflanze mit den Ab-
bildungen von L. Dunkeri bei Sc#enk und bei Hosıus und v. d. Mark
und meint, dass diese drei Pflanzen derselben Art angehören müssen,
da bei allen dieselbe Nervation und Fruchtbildung vorkommt, hebt
aber gleich hervor, dass ihm die systematische Stellung der Lacco-
pteris Dunkeri Schenk nicht richtig gedeutet zu sein scheint, — er
sagt auch: „Ich habe bei unserer Pflanze niemals einige Spuren der
grossen Sporangien gefunden“. — und weiter sagt er: „Unsere
Pflanze gehört also sehr wahrscheinlich in die Verwandtschaft der
Gattung Cyathea und aus den fossilen Arten könnte die rhätische
Gattung Gutbiera (Schimper, Paléont. végét.) ihr am nächsten stehen
eb 05

Ich will der Annahme VELENovský s, dass die beiden Pflanzen
von Vyšerovic eine und dieselbe Art vorstellen, nicht entgegentreten
— es kann sein, dass dies der Fall ist — allein, wenn die D. tu-
mulosa zu der Laccopteris Dunkeri gehört, dann müssen auch die
schmäleren Laccopterisfiedern schärfer gekerbt sein und alle die
Stücke, die abgebildet wurden, müssen am Rande weit mehr ein-
gerollt sein, als man angenommen hat; deswegen sitzt auch bei den-
selben der Sorus mehr in der Mitte des Secundaerfeldes. Dann kann
aber die Laccopteris Dunkeri mit den vorhergehenden Arten nicht
in Verbindung gezogen werden, denn die können dann zu dieser
Art überhaupt nicht gehören, nicht einmal die D. dura.

Da man aber mit absoluter Bestimmtheit bisjetzt nicht sagen
kanu, dass unsere D. tumulosa mit der L. Dunkeri Schenk identisch
ist, habe ich sie vorläufig getrennt.

Ich glaube, dass ich durch diese Studien an unseren Polypo-
dieen, so wie sie gegeben sind, ihre Stellung zu den fossilen und den
recenten Farnen hinreichend erläutert habe.

Gleicheniaceae.
Gleichenia votrubensis m.
Tab. II. Fig. 1, Textfigur 7, 7 a.
Votruby bei Schlan.
Gabeläste zweimal gefiedert. An etwa 2 mm starker Spindel

stehen alternierende Fiedern, immer beinahe um die eigene Breite
weit von einander getrennt, nur ganz wenig oberhalb: der Basis

Einige neue Pflanzen der Perucer Kreideschichten in Böhmen. 23
breiter erscheinend und weiter gegen die Spitze hin mit parallelen
Rändern nur sehr langsam sich verschmälernd. Die alternierenden
Fiederchen, 2 mm breit, 3 mm lang, sind tief, aber nicht bis an die

Fig. 7. Gleichenia votrubensis Bayer. Fiedernfragmente, Links

Blattausschnitt mit einigen Fiedernbasen, etwa 3mal vergrössert.

Fig. Ta. Blattausschnitt der Fiederspitze, etwa 3mal vergrössert.
Von Votruby.

Spindel getrennt, an dieselbe mit der ganzen Breite befestigt, kurz,
sehr stark nach vorne gerichtet und in eine scharfe Spitze auslaufend.
Der untere Rand bildet eine sehr starke Bogenlinie, während der
obere im seichten Bogen zur Bucht lauft. Die unteren Secundaernerven
sind gegabelt und der von ihnen zu der Hauptspindel der Fieder
naechstliegende lauft, dieser entlang, mit seinen Gabelspitzen gerade
zum Ende der Bucht hin, ohne aber sich mit dem Hauptnerven des
nächstoberen Fiederchens zu verbinden, (was ich an einigen recenten
Gleicheniaceen z. B. an der Gl. rupestris Brown, gut verfolgen konnte,
und was an der Nervatur der ganzen Segmente von Mert. dichotoma
Wild. zur Maschenbildung führt und theils auch bei der Mert. ner-
vosa Kaulf. zu sehen ist.)

Die untersten Fiederchen der Gl. votrubensis sind von allen
dadurch verschiedenen, dass sie kürzer, unten abgerundet, wie öhrchen-
förmig sind, so dass die Spindel der Fieder, wie mit einer herzför-
migen Basis, dicht auf die Hauptspindel gesetzt ist.,

Dieser schöne Farn wurde unlängst von Votrub in einigen guten
Exemplaren gebracht. An einigen Fiedern war auch die Nervatur sehr
gut zu sehen. Ich habe sie in der Textfigur 7 vergrössert und so viel

mm

24 XXVI. F. Bayer:

als möglich naturgetreu wiedergegeben. Diese Fiedern stimmen mit
einigen Gleichenienfiedern gut überein, und zwar haben die oberen
Theile derselben Fig. 7 a viel Aehnlichkeit mit der G. acutiloba Heer,
besonders mit den Abbildungen, die Hrer in seiner Fl. foss. aret. ITI.
Tab. XXVI Fig. 14 b geliefert hat, nicht aber mit VELENovský's G.
acutiloba Heer, Die Farne d. b. Kreidef. Tab. 3. Fig. 8— 10, welche
weit kleinere und spitzigere Fiederchen als der Farn von Votrub traegt.

Heer sagt 1. c., dass die Fiederchen bis auf den Grund getrennt
sind, was ich bei unserer Pflanze nicht finde, denn die Fiederchen
sind hier am Grunde wenig aber ganz deutlich verbunden. Bei der
G. gracilis Heer 1. c. Tab. X. Fig. 10, 11, wo die vergrösserten
Fiederchen unserer Abbildung etwas verwandt erscheinen, war es mir
auch nicht möglich eine Uebereinstimmung zu finden. Nach Hger sind
die Fiederchen auch bis an den Grund getrennt und haben nebst dem
noch einfache Secundaernerven.

Die unteren Theile der Fiedern der Pflanze von Votrub, aber
auch die ganzen, überall gleich breiten und ziemlich langen Fiedern
sind in ihrer Tracht der Gleichenia comptoniaefolia (Deb. et Ett.)
Heer sehr ähnlich, siehe Debey et Ettingsh. „Die urweltl. Acrobryen“
Tab. I. Fig. 1—3, allein diese Art hat, wenn auch etwas verwachsene,
dennoch nicht so spitzige Fiederchen, wenigstens so weit man nach
den Abbildungen der Autoren schliessen kann. Desry et Err. sagen
l. c. p. 187.: pinnulis mediis ovato-acuminatis und Herr 1. c. p. 50
sagt: „vorn ist das Fiederchen schwach zugespitzt.“ In den Abbildungen
ErrisssHausen’s „Die Kreideflora von Niederschoena in Sachsen“ Tab.
I. Fig. 1, 2, sind die Fiederchen ähnlich, aber etwas kürzer und mehr
abstehend.

Ich wollte diesen Farn zuerst zu der G. comptoniaefolia stellen,
wegen der Anordnung und Anheftung der sehr ähnlichen Fiedern
an der Spindel, als ich aber einige Tage hindurch die verschiedenen
Stücke und ihre vergrösserte Nervatur gezeichnet und mit den an-
deren, Perucer Gleicheniaceen und den nächst verwandten, schon be-
schriebenen Arten verglich und eingehender prüfte — kaın ich zu dem
Schlusse, dass es mir unmöglich ist die Pflanze irgend wohin zu den
bekannten Arten einzureihen, höchstens noch zu der G. acutiloba
Heer, und ich hätte dabei doch für die Pflanze von Votrub die Dia-
gnose etwas ändern müssen. Deswegen ist es nothwendig diese Pflanze
vorläufig separat zu stellen, bis es gelingen wird in der langen Reihe
der sich oft widersprechenden Abbildungen und somit auch Beschrei-
bungen der fossilen Gleicheniaceen irgendwelche Revision durchzu-

ei

Einige neue Pflanzen der Perucer Kreideschichten in Böhmen. 25

fůhren, denn die Erhaltungszustände und die oft nicht hinreichende
bildliche Wiedergabe der Sache erschwert ungemein das Bestreben
betreffs dieser oder jener Art einen klaren Ueberblick zu gewinnen.

An dem Tab. II Fig. 1 abgebildeten Exemplare habe ich auch
etwas verwischte, dennoch aber gut erkennbare Fruchthäufchen beo-
bachtet, deren Stellung mit derjenigen, die Depey et KETTINGSHAUSEN
l. c. Tab. I. Fig. a abgebildet haben, vollkommen übereinstimmt.

Gymnospermae.
Cycadaceae.
Dioonites cretosus (Reich sp.) Schimp.
(Pterophyllum cretosum Reich.)
Textfigur 8.
Horic. Perucer Quadersandstein.

Blatt einmal gefiedert, mit festen, dicken 15 cm breiten, line-
alen, dicht nebeneinander stehenden, aber vollständig getrennten,

Fig. 8. Dioonites cretosus Reich sp. Blattbruchstück nach einem künstlichen
Abdruck photographiert (Die Rhachis ist an dem Originale kaum zu sehen),
Etwas. verklein. beinahe in natůrl, Grösse. — Von Hořic.

26 XXVI. E. Bayer:

dicken Fiedern, welche an der kaum erkennbaren Rhachis mit der
ganzen Breite sich berührend angeheftet und in unserem Falle bei-
nahe gegenständig sind. Nerven dick, sehr markiert, einfach, mit den
parallelen Rändern der Fieder parallel verlaufend, etwa 11—13 an
der Zahl auf jeder Fieder.

Das schöne Bruchstück dieses Blattes wurde uns auf mein An-
suchen, nebst einigen anderen und interessanten Pflanzenabdrücken
aus dem Quadersandstein von Hořic, von der Direction der k. k.
Bildhauer- und Steinmetzer-Fachschule in Hořic und zwar von dem
k. k. Director Herrn Wırserm DokovpiL, Ritter des k. k. oesterr.
Franz-Josef-Ordens etc. bereitwilligst geschenkt.

Der Abdruck stimmt mit demjenigen von Niederschöna, welchen
Gorrrerr in seiner «Flora des Quadersandsteins in Schlesien» Nova
Acta XXII. Bd. abgebildet und sehr gut geschildert hat, vollständig
überein, nur sind die Fiedern an dem mir vorliegenden Exemplare
nicht alternirend.

Es könnte sein, dass die zur Spitze des Blattes gut erkennbare
Alternation der Segmente, wie sie z. B. Geimrtz, „Zlbthalgebirge“
I. Th. Tab. 66. Fig. 4. zeichnet, in der Mitte oder unten mehr aus-
geglichen ist; dasselbe trifft bei einigen Pterophyllen zu, und es ent-
spricht sowohl das Stück von Hoïic aus Böhmen ais auch dasjenige
von Gorrperr abgebildete aus dem Quader von Niederschöna einer
etwas tieferen Partie des Blattes. Das hier abgebildete Blattfragment
von Hořic hat besonders breite Fiedern, die noch etwas breiter er-
scheinen als an der Abbildung in GorrrERT'S „Flora“ zu sehen ist.

Podozamites latipennis Heer.
Tab. II. Fig. 3.

Klein Kuchelbad. Nicht häufig.

Blatt gefiedert, mit ziemlich dicker (etwa 5 mm) Rhachis und
alternirenden 1:3 cm breiten, am Grunde wenig verschmälerten und
ziemlich langen Fiedern. Nerven von der nur etwas verschmälerten
Basis an (wahrscheinlich zweitheilig) parallel auslaufend, sehr fein
und sehr genähert, auch weiter mit dem Rande fort parallel ver-
laufend, in jeder Fieder 23—31 an der Zahl.

VerexovskY hat in seiner Arbeit: „Die Gymnospermen der böh-
mischen Kreidef.“ Tab. Il. Fig. 6. pag. 10. nur ein Stückchen Fieder
dieser Art von Liebenau beschrieben und abgebildet.

Einige neue Pflanzen der Perucer Kreideschichten in Böhmen. 97

Vor einigen Jahren gelang es mir ein ziemlich gut erhaltenes
Stück Blatt nebst einigen anderen winzigen Bruchstückchen bei Klein
Kuchelbad zu finden. An diesem Abdrucke hängen noch die Fiedern
an der Spindel. Da es das schönste Stück ist, das wir von dieser
Art bisjetzt gefunden haben, welche durch die schönen, breiten
Blätter gut charakterisiert ist, habe ich das Exemplar abgebildet
und dieser Arbeit beigeschlossen. Die Zeichnung ist etwa um „+ grösser
ausgefallen.

Die Pflanze entspricht vollkommen der in der „Flora der Atane-
schichten“ Fl. foss. arct. VI/, Tab. XIV. und XV. von Hrrr abgebil-
deten und pag. 42. beschriebenen Art, Podozamites latipennis Heer.
Die Gabelung der hier feinen und sehr genäherten Nerven ist nicht
gut erkennbar, lässt sich aber nach der etwas geringeren Zahl der
Nerven an der verschmälerten Basis der Fiedern im Verhältnisse
zu der grösseren Zahl der schön parallelen Nerven im weiteren Ver-
laufe derselben dennoch auch hier annehmen. In der Mitte der Fiedern
betraegt die Zahl der Nerven 23—31, also noch mehr, als Heer an-
gibt, trotzdem unsere Fiederblätter nicht so breit sind. Der Verlauf
der Nerven, besonders am Rande der Fieder, stimmt auch mit dem-
jenigen von Podozamites latipennis gut überein, nur stehen bei der
Kuchelbader Pflanze die Fiedern etwas entfernter an der Rhachis, als
es an den Abbildungen, die H£er geliefert hat, zu sehen ist.

Angiospermae.
Proteaceae.
Grevillea Dvorakı m.

Textfigur 9, 9 a, Tab. I. Fig. 15.

Votruby bei Schlan.

Klein- Kuchelbad bei Prag. Bráunlich grauer Thon.

Blätter etwa 6—7 cm lang, im Ganzen länglich-elliptisch, ein-
fach gefiedert, fest lederig mit ziemlich dünner, aber tief abgedrückter
Hauptrippe und ebensolchem 5 mm 1. Blattstiele versehen. Fiedern
breit lineal, ziemlich kurz, zur Spitze hin wenig verschmälert und
schnell abgestumpft, zum Grunde hin wenig oder kaum verschmälert,
frei oder, besonders die oberen, nur sehr schmal hinunterlaufend,
regelmässig um ihre ganze Breite alternirend. Secundaerneven ziemlich
fein, aber gut hervortretend, gewöhnlich zu 3 oder bis zu 5 in einen
jeden Abschnitt, in der Weise wie bei der Dryandra nervosa, ein-

28 XXVI. E. Bayer:

tretend, aber bis zur Spitze, vor der sie sich verbindend verfolgbar
und von schief auslaufenden, beinahe gleich starken, Tertiaenerven
reichlich verbunden, oder in die längsläufigen Verbindungen derselben
hinüberlaufend und ein wenig geschlängelt ja sich verlierend, also

Fig. 9. Fig. 9a.

Fig. 9. Grevillea Dvořáki Bayer. Blattspitze und Blattgrund in nat. Grösse. —
Von Votruby. Fig. 9a. Dieselbe Blattspitze etwa 3mal vergrössert und an dem
Endlappen etwas aufgerichtet, um die Nervatur anschaulicher zu machen.

etwa auf die Art, wie sich im ersten Falle die Seitennerven der ganzen
Blätter von Hakea dactylioides Cav. oder im zweiten Falle die Ner-
vatur der Abschnitte von Lomatia ilicifolia R. Brown verhalten.

Diese Pflanzenabdrücke weisen auf eine feste, lederartige Natur
der Blätter hin. Die Nervatur ist auf der Blattspitze des Stückes
von Votrub am besten erhalten (Textf. 9a) und kann schon mit der
Loupe leicht verfolgt werden, so dass man aus diesem Abdrucke
ganz sicher an die Proteaceennatur aller dieser Ueberbleibsel schliessen

Einige neue Pflanzen der Perucer Kreideschichten in Böhmen.

LDI
c©

kann, da auch das Exemplar von Kuchelbad in den Hauptzügen
dieselbe Nervatur erkennen lässt. Ich habe das Stück von Votrub
noch mehr vergrössert und die Nervatur in der Fig. 9 a möglichst
naturgetreu wiedergegeben.

Sowohl die Forın des Blattes als auch die Nervatur der Fiedern
entsprechen am besten der Form und der Nervatur, welche die Blätter
der recenten Art Grevillea heliosperma R. Brown aus Neu-Holland
charakterisiren, obzwar diese Pflanze, soweit ich sie vergleichen konnte,
weniger getheilte d. h. in nicht so viele Fiedern aufgelöste und
etwas grössere Blätter trägt. Hier fand ich aber unter allen den mir zu
Gebote stehenden Proteaceen die grösste, specielle Uebereinstimmung.

Ich habe diese Pflanze auch mit den kleinen, dicken Polypo-
diaceen, wie Polypodium thyssanolepis A. Br, P. Boryanum Willd.,
P. incanum Willd., die oft sehr ähnliche Blattformen aufweisen, und
ebenfalls mit Heteroneuron alienum Fée (Chrysodium Mett.) verglichen,
fand aber, dass die Nervatur bei diesen Farnen einen ganz anderen
Charakter hat und die Blatt-Rhachis weit feiner ist als bei unserer
Pflanze, so dass man hier an eine Verwandtschaft der Abdrücke mit
den betreffenden Farnkräutern nicht schliessen kann.

Wir haben hier wieder einen Beweis, dass die Proteaceen in
der Kreideepoche ziemlich mannigfaltig und reichlich vertreten waren,
besonders wie die Perucer Ablagerungen bei Schlan (Lidice-Votruby)
zeigen, woher eben auch schon VELENOVSKÝ in seiner sehr interes-
santen, böhmisch verfassten Arbeit: „Květena českého cenomanu“, die
uns auch sonst sehr viele neue Beiträge zur Kenntniss des böhmischen
Cenomans geliefert hat, eine ganze Reihe von nicht zweifelhaften
Proteaceenblättern beschrieben und abgebildet hat.

Da es mir eben durch die Stücke von Votruby, welche dort der
Herr Lehrer Dvořák nebst vielen anderen Pflanzenabdrücken gesammelt
hat, möglich war, die schon längst von mir bei Kuchelbad gefundenen,
aber nicht so deutlich die Nervatur zeigenden Blattstücke zu ent-
räthseln, stelle ich dieselben hier unter seinem Namen als eine neue,
fossile Grevillea-Art auf.

Aristolochiaceae.
Aristolochia tecomaecarpa m. ©
Textfigur 10, 10a, Tab. I. Fig. 7, 8.
Vyserovic. Zwei Exemplare.
Frucht scheinbar hülsenförmig, etwas gekrümmt, stumpf zuge-
spitzt, im Ganzen gleich breit bleibend 1:3—1'5 cm dick, 5!/, cm lang,

30 XXVI E. Bayer:

in einen ziemlich dicken, 2—3 mm breiten und 1-15 cm langen
Stiel kurz verschmälert, von unserem Standpunkte eine Kapsel dar-
stellend, welche ein wenig gewölbt der Länge nach wulstig gefaltet
und dadurch auch regelmässig gefurcht ist, so das, auf jedem Abdrucke
entweder 4 oder 5 gut erkennbare, regelmässig neben einander liegende
Wülste und ebensoviel Furchen sich zeigen. Nebstdem umrahmt den

a

Fig. 10. Aristolochia tecomaecarpa Bayer. Frucht in natůrl. Grösse.
Von Vyšerovic. 10a. Die Spitze derselben 2mal vergrössert.

Fruchtabdruck zu beiden Seiten der etwas gewölbten Kapsel am Rande
noch ein schmälerer und niedriger, aussen scharf begrenzter, bis zur
Spitze hin reichender Saum.

Die ganze Frucht mit Ausnahme des Stieles und der niedrig
leistenfórmigen Berandug derselben, ist sehr fein quergestreift oder
quergefurcht. Die sehr dünnen, seichten und gedrängten, zahlreichen
Querfurchen kann man von oben bis beinahe zur Spitze der Frucht
hin verfolgen.

Diese ziemlich gut erhaltenen zwei Früchte sind denjenigen von
Aristolochia am meisten ähnlich. Es drängt sich die Frage auf, ob
hier wirklich solche, oder Leguminosenfrůchte, wie sie z. B. Cassia
und /nga haben, oder vielleicht Bignonienfrüchte, wie die Campsis
radicans (L.) Seem. trägt, vorliegen. In dieser Hinsicht habe ich
unsere Abdrücke lange geprüft, kann sie aber bisjetzt nur zu den
Aristolochiaceen zählen, obzwar wir ausser den Früchten keinen

Einige neue Pflanzen der Perucer Kreideschichten in Böhmen. 31

weiteren Beleg aufweisen können, um ihre Aristolochiaceennatur auch
durch das Vorhandensein entsprechender Blätter oder gar Blüthen
zu beweisen.

Bei VySerovic, wo die Früchte gefunden worden sind, gibt es
zwar Blätter, die an die Blätter der Aristolochiaceen erinnern, allein
die erheischen noch etwas weiterer Studien. Dagegen aus der Familie
der Leguminosae und zwar aus der Abtheilung der Caesalpinioideae
haben schon Saporra und VELENOVSKÝ einige kaum zweifelhafte Blätter
von Hymenaea und aus der Abtheilung der Mimosoideae VELENOVSKÝ
selbst weniger sichere Blätter von Inga aus VySerovic beschrieben
und abgebildet. Vergl. VezexovskY: „Die Fl. d. böhm. Kreidef.“
(Beiträge zur Paleont. Österr.-Ungarns von Mojsisovic und Neumayr
IV. 1). III. Th. p. 8, 9 und Sarorra: „Le monde des plantes“ p. 199.
Fig. 2.

Ich habe zuerst auch selbst an die Zeguminosen-Früchte gedacht
und habe viele von ihnen mit unseren Abdrücken verglichen. Ich
muss auch an dieser Stelle dem Herrn Prof. Dr. Jomaxx Pırackv
meinen verbindlichsten Dank aussprechen, dass er es mir ermöglichte
einige schöne Leguminosen-Früchte vom Auslande, die ich hier nicht
bekommen konnte, näher beobachten zu dürfen.

In dem Herbarium des hiesigen Museums habe ich die noch
nicht reifen Früchte von der Inga sessilis Mart. ein wenig ähnlich
gefunden, obzwar sie nicht spitzig sind, sie sind aber sowohl an der
Bauchnaht als auch am Rücken ähnlich leistenförmig berandet. Sehr
ähnlich, besonders was die Form anbelangt, obzwar grösser sind die
Hülsen von Inga vera Willd., ebenfalls die von /nga Haustoni DC.
Inga tetraphylla v. M. hat keine Spitze und erinnert mehr an die
Cassien-Früchte mit denen sie auch die gröbere Querstreifung gemein
hat. —-

Auch die Cassia- und Caesalpinia-Hülsen habe ich verglichen,
kann aber nirgends, selbst bei etwas ähnlichen Früchten, so feine
Querstreifen auf der Oberfläche entdecken. die bei den in Rede
stehenden Äbdrücken von Vyšerovic sehr charakteristisch erscheinen.

Diese feine Streifung habe ich nur bei den Aristolochien-Früchten
gesehen und das besonders schön an der Frucht von der Aristolochia
brasiliensis Mart., die durch ihre doppelwulstige Klappen an unsere
Abbildungen erinnert, obzwar die äussere Ähnlichkeit der Frucht
nicht in dem Maasse sich nähert wie es z. B. bei den Früchten von

|
I
Il
|
1
|
|
N
|

32 XXVI. E Bayer:

der Tecoma radicans L. der Fall ist; daher habe ich auch so die
Benennung gewählt.

Wir dürfen nicht übersehen, dass die beiden Früchte von Vyše-
rovic der Länge nach in einige ziemlich regelmässige Partien getheilt
sind, wie wenn sie aus mehreren Klappen bestünden. Da die Frucht
der Aristolochiaceen meistens aus 6 oder weniger Klappen besteht,
die gewölbt sind und somit die Frucht etwas längsfaltig machen,
scheinen diese Abdrücke einer Aristolochiaceenfrucht ziemlich verwandt
zu sein, denn wir können an den beiden Abdrücken auf einer ihrer
Seite etwa 4 längliche und besonders oben besser erkennbare Wülste
sehen, die ganz gut zwei solchen doppelwulstigen Klappen entsprechen.
Über dieselben ziehen sich durch die ganze Breite der Frucht jene
feinen, parallelen Querstreifen, welche hie und da an den Theilungs-
rinnen der Klappen wie geknickt zahnförmig übereinandergreifen (siehe
die vergr. Textfigur 10 a), wogegen sie knapp an dem seicht rinnen-
férmig abgedrückten Saume der Frucht gänzlich verschwinden oder
nur ganz wenig bis in denselben hineingreifen. Das erkläre ich mir
in der Weise, dass auf beiden Seiten der Frucht von den 2 nächst-
hinteren Klappen nur ein schmaler Streifen zu sehen ist, der langsam
zusammengepresst länger in Bewegung war, so dass sich an ihm ein
scharfer Abdruck der Streifung nicht erhalten konnte; denn man sieht
an dieser Randrinne an einigen Stellen mit der Loupe schöne, feine
und scharfe Punktierung, die sonst auf der Oberfläche der Frucht
nicht zu sehen ist, und diese Erscheinung spricht eben auch für die
Annahme, dass diese Randrinnen von den von der Seite abgedrückten
Klappen herrühren. Vergl. die Textfigur 10 a.

Wenn man die Fig. 8. Tab. I. näher betrachtet, so sieht man,
von links angefangen, zuerst die schmale niedrige Leiste oder seichte
Rinne, dann 2 Doppelwülste und am rechten Rande etwa ?/, einer
Doppelwulst, von der ein schmaler Streifen wieder an die niedrige
Rinne der linken Seite erinnert. Beinahe in eben solcher Anordnung
findet man die Sculptur auf der anderen, fast noch besser, aber nur
von dieser Seite erhaltenen, leider etwas zerbrochenen Frucht, Tab. I.
Fig. 7. Auch dieser Abdruck verträgt sich ganz gut mit der Vor-
stellung einer 6 klappigen Frucht der Aristolochiaceen.

Was die Narbe der abgefallenen Blüthentheile auf dem Scheitel
der Frucht anbelangt, worauf Schenk in „Zittel’s Handbuch der
Palaeont.“ p. 706. so ein grosses Gewicht legt, kann ich bei unseren
Abdrücken keinen sicheren Schluss fällen.

Einige neue Pflanzen der Perucer Kreideschichten in Böhmen. 33

Aber noch ein Umstand ist hier zu erwägen, dass der Frucht-
stiel bei dem Exemplare (Textfigur 10 a) an seiner Oberfläche etwa 4—5
gut erhaltene, wie spiralig angeordnete, ziemlich von einander ent-
fernte, ganz kleine Narben trägt. Über die ist bisjetzt schwer zu
entscheiden, was für eine Bedeutung sie haben können, ich werde
aber noch weiter nachforschen, ob wir auch in dieser Hinsicht bezüglich
der Früchte noch etwas mehr Licht erlangen könnten. Der Fruchtstiel
der anderen Kapsel Tab. I. Fig. 7. hat keine solche Narben auf der
Oberfläche, die nur etwas geschrumpft und 3mal quergetheilt ist,
wie es an festeren Stiel- und auch Rinden-Abdrücken von Zweigen
öfters vorkommt.

Ob in diesen Abdrücken vielleicht Proteaceen- Früchte vorliegen,
darüber kann ich mich derzeit aus Mangel an Vergleichsmaterial
nicht näher äussern.

Bignoniaceae.
Bignonia pulcherrima m.
Textfigur 11, 12. Tab. I. 9—14. Tab. II. 4—10.

Klein-Kuchelbad. Sehr häufig.

Votruby. Häufig.

Blätter unpaarig gefiedert, die drei obern Blättchen an langen,
dünnen Stielen eine dreizählige Gruppe bildend mit gelenkartig ver-
dickten Stielbasen. Der gemeinsame Blattstiel ebenfalls dünn nnd lang.
Blättchen sehr polymorph, aber insgesammt verkehrt herzförmig oder
verkehrt eiförmig bis elliptisch, oben immer ausgerandet mit immer
abgerundeten Ecken und hie und da am Ende des Hauptnerven aus der
Bucht hervortretender, kurzer Spitze der Hauptrippe, unten entweder
kurz keilfórmig zusammengezogen oder beinahe abgerundet, nie am
Blattstiel hinunterlaufend.

Primaernerv fest, aber nicht dick. Secundaernerven zahlreich,
nicht regelmässig wechselständig, weit feiner, entspringen in spitzen
Winkeln aus der Hauptader und laufen beinahe gerade oder wenig
bogig oder etwas gebrochen zum Rande hin, um sich vor demselben
gabelig zu theilen. Die Gabeläste anastomosieren mit den Gabelästen
der nächstliegenden unteren und oberen Seitennerven und am Rande
stufenweise hinauflaufend bilden sie durch tertiaere Aeste quer ver-
bundene Schlingenbogen. Zwischen je zwei Secundaernerven verlauft
oft noch ein feinerer Mittelnerv eine Strecke weit, der etwas ge-
schlängelt die schief verlaufenden, wenig feineren Tertiaernerven

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1899. 3

34 XXVI. E. Bayer:

auffängt, um sich weiter in den Schlingen der Gabeläste zu verlieren.
Tertiaernerven zahlreich, länglich rhomboidische bis unregelmässige
Netzfelderchen bildend.

9

Blattstiel dünn und lang, etwa 3 der Länge des Hauptnerven
messend.

Diese Pflanze habe ich in dem bräunlich grauen Thone von
Kuchelbad sehr häafig gesammelt.

Fig. 11. Bignonia pulcherrima Ein unpaarig gefiedertes Blatt mit
dreizähliger Spitze. Nat. Grösse. — Kuchelbad.

Die Blättchen dieser Pflanze sind den Blättern des Liriodendron
Meekii Heer auffallend ähnlich, und es ist wohl möglich, dass die
beiden Pflanzen identisch sind. Die Form der polymorphen Blatt-
spreite, die Nervatur, die sehr langen und dünnen Stiele — alles
stimmt sehr gut überein und ohne das Auffinden der dreizähligen, ja
wie die Textfigur 11. zeigt, ‚wahrscheinlich gefiederten Blätter, die
zu unseren Blättern ohne jedes Bedenken zugezählt werden müssen,
wäre es kaum möglich die beiden Pflanzen von einander zu trennen.

Bevor ich zu einem, soweit es in dem gegebenen Falle überhaupt
möglich ist, fertigen Schlusse komme, muss ich einige hieher ein-
fallenden Fragen erörtern, die nicht gleichgiltig sind.

Wenn wir die Reihe der Blättchen der Kuchelbader Pflanze mit
den ähnlichsten in ganz andere Categorien der Pflanzen gestellten

Einige neue Pflanzen der Perucer Kreideschichten in Böhmen. 35

Blättern bezieh. Blättchen der gleich alten oder verwandten Kreide-
Ablagerungen anderer Länder vergleichen, so finden wir, dass der-
selbe, auffallend übereinstimmende Typus von Blättern in der Litte-
ratur unter verschiedenen Namen beschrieben und abgebildet wird.

Erstens ist es nicht gleichgiltig, wen wir in der Fl. fossilis
archica nur die als Liriodendron Meekii Heer beschriebenen und
abgebildeten Blätter in Betracht nehmen, denn, wie es mir scheint,

N

Fig. 12. Bignonia pulcherrima Bayer. Blättchen mit sehr schön

erhaltener Nervatur. 1!/,mal vergrössert. Es kommen aber

Blättchen in der abgebildeten Grösse sehr häufig vor. — Der

Blatstiel ist nicht vollständig erhalten, müsste wenigstens noch
etwa 2 cm länger sein. — Kuchelbad.

hat schon Herr selbst, soweit ich den Abbildungen nach schliessen
kann, einige von den Blättern, die wohl mit seinem Liriodendron
Meekii identisch sein können, in ganz andere Pflanzenkategorien
eingereiht.

Es ist nothwendig, dass wir eine Reihe von denselben Blättern
mit in Betracht ziehen. Es sind:

3*

36 XXVI. E. Bayer:

1. Die Blätter von seinem Ficus atavina Flora fossilis arctica
Ba VI., Tab. XXII. Fig. 1 c (in Gemeinschaft mit Liriodendron-
Blättern), ibid. Tab. XIX. Fig. 1 b (in Gemeinschaft mit einem
Blatte von dem Populus Berggreni Heer).

2. Die Blätter von dem Populus Berggreni Heer, Fl. foss. arct. Bd.
II. Tab. XXVI Fig 17. zwei schief gegen einander stehende
Blätter und auch Tab. XXIX. — weiter I. c. Bd. VI, Tab.
XVIII. Fig. 3, und Fig. 4 a, b (neben einem Liriodendron-
Blatte), und Fig. 9 a und Tab. XL. Fig. 7 a (mit Colutea
Langeana Heer) und besonders die drei Blätter, vielleicht auch
das vierte Blatt Tab. XLI. Fig. 1. und Tab. XLII. Fig. 4 a.

3. Die Blätter von der Colutea primordialis Heer tbid. — Tab.
XXVII. Fig. 7—11., Tab. XLIIT. Fig. 7., 8. und das Blatt der
Colutea Langeana Tab. XL. Fig. 7 b.

4. Das gestutzte Blatt von der Dalbergia Rinkiana Heer — ibid.,
Tab. XXVL Fig. 3.

5. Das Blatt von der Dtospyros primaeva Heer — ibid. Tab. XVIII.
Fig. 11.

6. Ibid. Tab. XV. Fig. 8. der Phyllites longepetiolatus Heer, wahr-
scheinlich mit den dreizähligen Blättern von Kuchelbad überein-
stimmend.

7. Die Blätter der Magnolia alternans 1. c. Bd. III. Tab. XXXIII.
Bie. 5.06.

8. Die Blätter des ZLeguminosites phaseolites — ibid. Tab. XXXIV.
Fig. 7—11.

Meiner Meinung nach sind diese Blätter nur Blätter von seinem
Liriodendron Meekii, umsomehr, da den meisten und dieser Pflanze
ähnlichsten Spreiten von ihnen die Spitzen fehlen, was hier eben
auch nebst der Form und der Nervatur verdächtig ist.

Eine Anzahl anderer Blätter ist ebenfalls nennenswerth, obzwar
hier die Aehnlichkeit nicht mehr so auffallend zu Tage tritt. Ich
nenne z. B. das Blatt von Ilex antiqua 1. c. Bd. VL/2. Tab. XXVIT.
Fig. 1. a, weiter das Blatt von "Populus hyperborea Tab. XVII. Fig.
6., die Blátter von Diospyros prodromus 1. c. B. III. Tab. XXXII.
Fig. 3+- 7., Bd. VL/2. Tab. XXIII. Fig. 9—12., das Blatt von
Juglans arctica Heer ibid. Tab. XLI. Fig. 4 c und die zwei Blätter
Tab. XLIII. Fig. 3., das Blatt von Laurus Hollae Tab. XLIV. Fig.
D b., das Blatt von Populus Berggrem Heer Tab. XLV. Fig. 12., da
die Spitze beschädigt ist. |

Einige neue Pflanzen der Perucer Kreideschichten in Böhmen. 37

Ich habe zwar die Originale der Blätter zu dieser Arbeit
Heer’s nicht gesehen, allein ich glaube, dass mich die Form und die
ohnedies nur wenig erhaltene Nervatur der angeführten Blätter zu
dieser Annahme berechtigt.

Das Blatt, welches Lesquereux in seiner ,Cretaceous Flora“
Tab. XXVIII. Fig. 2. als Bumelia Marcouana (Heer) Lesqx anführt,
gehört natürlich zu Hser’s Liriodendron Meekü, nebst dem aber ist
mir auch das Stück Blatt Fig. 9. verdächtig, das Lesgx.. zu der
Gattung Ficus? bringt und welches eher der vorigen Species verwandt
sein könnte, wofür schon die Form des Blattes spricht.

Herr selbst vermuthet I. c. Bd. VI. pag. 90., dass der Loma-
tites Pseudo-Ilex Ett. „Die Kreideflora von Niederschoena“ pag. 225.
zu seinem Liriodendron gehört; auch Acer antiguum Ett. 1. c. Tab.
III. Fig. 17. gehört nach HreRS Dafürhalten eher zu Liriodendron
als zu Acer.

EngeLHarpr sagt, betreffs dieser Bemerkung Heer’s in seiner
Arbeit: „Ueber die Kreidepfl. von Niederschüna“ (Isis, Abhandl. 1891..
pag. 100: „Acer antiquum Ett. (Kreidell. v. Niederschoena S. 25.
Tab. 3. Fig. 17.) halte ich dagegen mit Errnasnausex für das Blatt
eines Acer, nicht für ein zu Liriodendron gehöriges. Der am Mittel-
lappen befindliche scheinbare Nebenlappen ist nur durch Zerreisung
des Blattes entstanden.“

Ih halte wieder dafür, dass das Blatt von dem Ficus bumelioides
Ettg. ibid. Tab. II. Fig. 6. und die Blätter des Hicus Geinitzii Ettg.
Tab. II. Fig. 7.. 9—11. mit den Blättern von Kuchelbad verwandt -
sind. Errnesæausen selbst sagt p. 251.: „Die nahe Verwandtschaft
dieses Fossils (F. bumelioides) mit den beiden vorhergehenden Arten -
(Ficus Geinitzi Ett. und F. protogaea Ett.) ist nicht zu verkennen“ und
weiter: „Bei der Bestimmung dieses Blattfossils durfte auch die Aehn-
lichkeit desselben mit Bláttern einiger Sapoťaceen, namentlich von Bume-
lia — und Mimusops-Arten nicht unbeachtet bleiben, eine Anhnlichkeit,
welche hauptsáchlich durch die derbere Textur, die Keilform des Blattes
und den an der ausgerandeten Spitze wenig verfeinert endigenden
Primaernerv hervorgerufen wird“. Wenn ich die schmalen Blätter
von Kuchelbad, Textfigur 11. und Tab. IL. Fig. 7. in Betracht nehme, :
so ist auch die Palaeocassia lanceolata Ettg. pe. 262. Tab. I. Fig. 8. -
Tab. III. Fig. 8. den Blättern von Kuchelbad etwas ähnlich. |

Die Blätter der von Encezxarpr beschriebenen Sapotaceen,
„Ueber Kreidepflanzen von Niederschöna“, Abhandl. der naturwiss.
Ges. Isis in Dresden 1891 p. 98. und zwar der Sapotacites Stelzneri

38 XXVL E. Bayer:

Engelh. Tab. II. Fig. 12., Mimusops ballotaeoides Engelh. Tab. II.
Fig. 13. und wahrscheinlich auch Chrysophyllum Velenovskyi Engelh.
sind auch der Kuchelbader Pflanze verwandte Bláttchenformen.

Aehnliche Reihe von äusserst verwandten Blättern finden wir
auch in unseren böhmischen Ablagerungen (Perucer-Schichten: Schlan,
Lidic), welche VeLrxovsky in der „Kvetena českého cenomanu“ pag.
25. unter dem Namen Myrsinophyllum varians n. sp. anführt, und
wo die Nervatur mit der Nervatur der Kuchelbader Blättchen auffallend
übereinstimmt, vergl. unsere Textfigur 12 und insbesondere das Blatt
bei VELovovský I. c. Tab. IV. Fig. 9., welches durch seine Form an
die Blättchen, die ich abgebildet habe, Tab. I. Fig. 14. und Tab. II.
Fig. 4. 6. sehr erinnert. Ich habe von diesen Blättern auch in dem
anderen, nächstgelegenen Fundorte bei Lidic, nämlich bei Votruby,
eine Anzahl, äusserst polymorphen Charakters, beobachtet. Die ganze
Tracht, Grösse und Nervatur dieser Blätter ist mit den Charakteren
der Kuchelbader Blättchen auffallend übereinstimmend, leider fand
ich hier nur lauter isolierte Blätter, so dass der specielle Zusammen-
hang der beiden Pflanzen derzeit noch nicht evident ist. Das einzige
dreizählige Blatt, das ich von diesem Fundorte gesehen habe, erinnert
aber durch die schmalen Blättchen und die sehr dichte Nervatur an
die beschriebenen fossilen Uassia-Arten, weil auch bei demselben
Blatte die Stielchen etwas kürzer sind, als bei den Kuchelbader
Blättchen.

Ich habe zuerst, bevor es mir gelungen ist die dreizähligen
Blätter in Kuchelbad zu entdecken, an eine Verwandtschaft der Blätter
mit Leguminosenblättern gedacht. Ich habe viele von ihnen mit den-
selben verglichen, konnte aber, ausser der Nervatur, nicht viel Über-
einstimmendes finden.

Nachdem ich nun seit längerer Zeit die Nervatur, Form,
Textur und den Erhaltungszustand der Spreiten in denselben Thon-
schiefern verglichen hatte, indem ich selbst einige Jahre hindurch
an Ort und Stelle das Material dazu wählte und sammelte, und
dadurch die Möglichkeit erlangte selbst Blattfetzen von dieser Pflanze
gut zu erkennen, kam ich später ganz entschieden zu der Erkenntniss,
dass die dreigliederig gebauten, hier abgebildeten Exemplare, die ich
nach langem Bemühen endlich auch daselbst auffand, sicher zu den
massenhaft hier vorkommenden isolierten Blättern gehören und somit
alle die scheinbaren Blätter nur Theilblättchen eines unpaarig ge-
fiederten Blattes sind, wozu wieder unsere Figuren, Tab. II. Fig 4.
und die Textfigur 11 einen beinahe sicheren Beleg bringen.

Einige neue Pflanzen der Perucer Kreideschichten in Böhmen. 39

VerexovskY hat schon in seiner „Flora der böhm. Kreideform“
aus den Chlomeker-Schichten (Ober-Senon.) ein dreizähliges Blatt,
unter dem Namen Bignonia silesiaca Vel. abgebildet und beschrieben
ecelvzenheTab. VII Eige. 1., 2. 5., 11.,.15., welchestanreinem
langen, gemeinsamen Stiele 3 ebenfalls lang-gestielte Blättchen traegt,
denen aber leider die Spitzen fehlen. Vrrexovs£r vergleicht diesen
Abdruck mit einer Bignomia — Art aus Brasilien und bildet ein
Blatt der recenten Pflanze auch daselbst ab. Seine B. silesiaca ist
wohl dieser und einigen anderen Arten ähnlich, was auch ScHExk in
Zarrez S „Handb. d. Palaeontologie“ II. Bd. pag. 780. zugibt. Auch
das grössere von VELexovsky abgebildete Blättchen Tab. VII. Fig. 5.
scheint hinzugehören und ist eben für uns auch deswegen interessant,
dass die Nervatur hier mit derjenigen der Kuchelbader Blättchen
viel übereinstimmt und auch die Spitze des Blattes ein wenig aus-
geschnitten ist. [Verel. auch uns. Taf. I. Fig. 14. von Votrub].

Die Nervatur unserer Blätter ist wohl weit dichter, wozu gewiss
die bessere Erhaltung der Abdrücke, die in feinem Thone abgedrückt
sind, viel beitraegt, da auch die halblangen Zwischennerven unter
den Secundaernerven an vielen Blättchen weit besser zu sehen sind;
die schiefe Richtung dieser ist aber beinahe dieselbe, wie sie an den
Chlomeker-Exemplaren vorkommt.

Deswegen habe ich schon bei der Bearbeitung des Chlomeker
Materials die beiden Pflanzen verglichen und nachher selbst unter
den Bignoniaceen nachgeforscht, ob nicht auch unsere Pflanze zu
dieser Familie gehöre.

Bei der Prüfung der vegetativen Theile dieser Familie habe ich
gefunden, dass bei der Bignonia bahiensis Presl. aus Brasilien, welche
unpaarig gefiederte Blätter hat, die ganze Grösse und Form der oben
regelmässig aber etwas weniger ausgeschnittenen Blättchen mit der
Form und Grösse der Kuchelbader Blättchen am meisten überein-
stimmt und auch die Richtung der Nervatur (etwas schiefer als bei
B. pentaphylla Willd) sich derjenigen bei unserer Pflanze nähert,
dagegen sind die Stielchen kurz und etwas verbreitert. In dieser
Hinsicht, was die Stiele und Stielchen anbelangt, ist die Bignonia
leucoxylon mit ihren 5 gliederigen in der oberen dreizáhligen Gruppe
sehr lang gestielten Blättchen der Kuchelbader Pflanze sehr ähnlich;
weiter ebenfalls, wenn auch nicht in dem Maasse wie die Bignonia
spec., die Velenovsky anführt, doch auch etvas die Pignonia chelonoides
L. und Tecoma pentaphylla DC.

|
|
|
|

40 XXVI E. Bayer:

Was die Nervatur anbelangt, fand ich von den wenigstens etwas
náher verwandten Formen dich grósste Annäherung an diejenige bei
unseren Blättern bei Tecoma leucoxylon Mart., Bignoma bahiensis
Presl. Bign. chelonoides L., weniger bei Tec. pentaphylla DC. beinahe
aber dieselbe Nervatur bei der Dignonia radicans L. (Campsis radicans
Seem.), wo aber die gezähnten und kurzgestielten Blättchen wieder
der Form nach gänzlich verschieden sind.

Bei dem Reichthum an Formen in dieser Familie wird es wohl
möglich sein, einige vielleicht noch verwandtere Arten aufzufinden,
die ich aber selbst nicht in der Lage war zu vergleichen.

Allein nicht nur die vegetativen Theile, sondern auch die
Früchte und Samen habe ich in Betracht gezogen. Alle Stücke des
Schieferthones von Kuchelbad wurden von mir mehreremal vorsichtig
untersucht, ob ich irgendwelche Früchte beziehungsweise Samen fände,
die mir über diese Pflanze einen Aufschluss geben könnten; und ich
kann sagen, dass mir bei allen den hier in Hülle und Fülle vor-
kommenden Blättchen irgend ein der Liriodendronfrucht ähnliches
Gebilde nie zu Gesicht kam. Verschiedene andere Abdrücke, die
überhaupt für Fruchttheile und Samen gehalten werden können,
müssen noch näher untersucht werden, um festzustellen, zu welchen
Blättern sie in diesem Thone irgend welche Beziehung haben könnten.
Ich werde auch nicht ermangeln ein andermal darüber das Wichtigste
mitzutheilen.

So, wie ich unsere Pflanze beobachten und mit den recenten
Pflanzen vergleichen konnte, muss ich sie vorläufig von dem Lirioden-
dron Hrer’s getrennt halten. Es ist möglich, dass die beiden Pflanzen
identisch sind, dann wird aber die Frage, zu welcher Categorie der
Dicotylen sie gehören desto interessanter. Gehören die Blätter wirklich
einer vorweltlichen Liriodendron-Art, was nicht unmöglich wäre, so
sind sie von den Blättern des jetzt lebenden Tulpenbaums durch die
Zusammensetzung aus mehreren Gliedern im Grunde verschieden.

Der Verlauf der Nervatur erinnert sehr an die Nervation der
Magnolia alternans Heer und das Blatt von Kuchelbad, welches
Vezexovskÿ in seiner Flora d. böhm. Kreidef. II. Th. Tab. VI. Fig.
5. zeichnet, gehört demselben Typus an, den unsere zwei Blättchen,
ebenfalls von Kuchelbad, Tab. I. Fig. 10. darstellen, so dass ich
geneigt wäre auch dieses Blatt, welches auch die Spitze entbehrt, als
ein. Theilblättehen unserer Pflanze beizureihen. ;

Ich habe auch der Leguminosen gedacht, die eine sehr ie hohe
Nervatur und hie und da auch ähnliche Form der Spreitchen zeigen.

Einige neue Pflanzen der Perucer Kreideschichten in Böhmen. 41

So sind z. B. die Bláttehen vom Pferocarpus Marsupium Roxb., was
ihre Form und die Nervatur anbelangt, den Kuchelbader Blättchen
sogar sehr ähnlich, allein bei allen den ähnlichen Blättern der
Leguminosen, die ich überhaupt vergleichen konnte, sind die Blättchen-
stiele, wenigstens die der seitlichen Blättchen, kurz und oft merklich
verdickt.

Aus allem dem komme ich zu dem Schlusse, dass unsere Blätter,
soweit wir sie kennen, in ihren Blättchen mit den ganzen Blättern
des Ziriodendron Meekii Heer sehr viel verwandt sind, so dass die
beiden Pflanzen wahrscheinlich einer und derselben Pflanzenfamilie
eingereiht werden müssen, dass aber diejenigen von Kuchelbad am
ehesten noch zu den Bignoniaceen hingestelit werden könnten.

Incertae sedis.
Acrostichum tristaniaephyllum m.

Textfigur 13, 13 a.

Kuchelbad. Nur in einem einzigen Exemplare.

Röthlichgelber Thon.

Blätter wahrscheinlich gefiedert. Fiedern elliptisch lanzettlich
ganzrandis, unten keulig, kurz gestielt, oben wahrscheinlich kurz
zugerundet, fest lederig mit einem dünnen, aber sehr gut ausgepraegten
Hauptnerven und weit feineren, aber scharf gezeichneten, dicht ste-
henden Secundaernerven, welche anfangs sehr schief nach oben ge-
richtet, bald aber ausbiegend in weit stumpferen Winkeln und regel-
mässigen, nicht grossen Abständen, gegen den Rand hin und ziemlich
parallel oder ganz wenig gebrochen bis in einen feinen Saumnerven
hinein-laufen und untereinander durch nicht zahlreiche, schief
auslaufende, oft anastomosierende Tertiaerzweige hie und da verbunden,
beziehungsweise gabelig gespalten sind.

Diese schöne Pflanze ist für unsere Kreideformation eine
Neuigkeit, die ich nur in dem abgebildeten Exemplare und seinem
Gegenabdruck bei Kuchelbad in der tieferen Lage (röthlich-gelber
Thon) gefunden habe.

Bei oberflächlicher Betrachtung möchte man diesen Abdruck
für die Sagenopteris variabilis Vel. halten, allein bei näherer Prüfung
der beiden Abdrücke ist schon die Form der Blättchen auffallend,
umsomehr dann die hie und da noch sehr gut erhaltene Nervatur,
welche von derjenigen der Sagenopteris variabilis wie oben angedeutet

S

49 XXVI E. Bayer:

sehr verschieden ist. Die ganz nahe am Rande und mit diesem ganz
parallel verlaufende Nervenlinie ist bei unserer Pflanze gut erhalten
und somit wichtig, so dass ich, trotzdem wir keine fertilen Blátter
nebenbei haben, dafůr halte, dass dieser Abdruck von einem Acro-
stichum aus der Verwandtschaft der Olfersia herrührt, umsomehr,
weil an dem hier abgebildeten Exemplare zwei alternirend liegende

Fig. 13.

Fig. 13. Aerostichum tristaniaephyllum Bayer. Zwei Blättchen. Natürl. Grösse. —
Von Kuchelbad. Fig. 13a. Blattausschnitt, 4mal vergröss.

Blättchen von einer gut zu erkennender geraden Rhachis getrennt
sind, woraus man an ein grosses, einfach gefiedertes Blatt schliessen
kann. —

Die ähnlichsten Fiedern fand ich bei der recenter Olfersia
macrophylla Presl und zwar bei der Spitze des Wedels, besonders
in Bezug auf die Form der Fiedernbasis und bei der nächstverwandten
O. corcovadensis Raddi, die mit unserer Pflanze ziemlich ähnlich ist,

Einige neue Pflanzen der Perucer Kreideschichten in Böhmen 43

wenn auch die Nervatur bei dieser und den verwandten Arten keine
oder sehr wenige, schiefe Tertiaerzweige aufweist. Dagegen fand ich
bei andern Acrostichaceen wie zum B. bei dem aus Peru stammenden
Acrostichum pachyphyllum Kunze beinahe dasselbe Nervennetz wie
bei der Kuchelbader Pflanze, denn in beiden Fällen ist oft zu sehen,
dass die Tertiaerzweige in derselben sehr schiefen Richtung bis
2 Secundaerfelder durchkreuzen, wie wenn derselbe Nerv etwas ge-
brochen hinüberlaufen würde, so dass Anastomosen wirklich vorhanden
sind. Vergl. die Textf. 13 a.

Da die Fiedern an dem Kuchelbader Abdrucke schief nach
oben gerichtet sind und der innere Rand der rechten Fieder unten
wie zerdrückt in dem Thone tiefer liegt und gegen den kurzen Stiel
hin erst wieder in das Niveau der geraden Hauptspindel, welche die
beiden Fiedern trennt, hinaufkommt, schliesse ich, dass hier ein
oberes Stück Blatt einer gefiederten Acrostichacee vorliegt, wo noch
2 Fiedern an der auffaliend geraden Rhachis hängen und die grössere
von den Fiedern mit ihrem inneren Rande unter die Rhachis gequetscht
und dadurch an dieser Stelle etwas tiefer abgedrückt ist, als an der
Basis, die schon wieder mit der Spindel in derselben Höhe steht. Da
die Ungleichseitigkeit des untern Theiles der Fiedern bei Olfersia,
z. B. gegen die Spitze des ganzen Blattes hin, weniger auffallend ist,
als bei den tiefer stehenden Fiedern, so ist eben möglich, dass in
unserem Falle wirklich ein Stück der oberen Partie eines solchen
Blattes vorliegt. Ich habe auch bei einem theilweise fertilen Blatte
dasselbe Bild gesehen, wo die Form der Fiedern und die Richtung
der Nerven dieselbe war, wie sie an unserem Exemplare gegeben
ist. Es ist auch möglich, dass hier nur einfache Blätter vorliegen
(dafür spricht aber das kurz gestielte linke Blatt nicht) und die
vermeintliche Rhachis den Blattstiel eines dritten, nicht mehr erhal-
tenen Blattes darstellt.

ETniNGsHAUSEN hat in seinen „Beitg. 2. Kenntn. der Kreideflora
Australiens (Denkschr. d. k. A. d. Wiss. in Wien Bd. LXIL) pag.
10. Tab. I. Fig. 1. ein Wedelbruchstück abgebildet und als Acro-
stichum primordiale beschrieben, indem er dasselbe besonders mit dem
recenten A. rubizundum in Vergleich zieht, wegen der einander
genäherten Secundaernerven, die unter sehr spitzen Winkeln ent-
springen, um dann mit ihren Aesten und Aestchen in starkem Bogen
gegen den Rand hin zu divergiren, in welchen sie einlaufen. Diese
Pflanze ist von der Kuchelbader verschieden.

44 XXVI. E. Bayer:

Von den schon beschriebenen, ähnlichen Blattabdrücken der
Kreide und anderer Formationen ist unsere Pflanze wenig, dennoch
aber der Gattung Glossopteris noch am ehesten verwandt, insbesondere
was die Richtung der Nervatur betrifft, allein bei der Glossopteris
finden wir keinen evidenten Marginalnerven wie bei der Kuchelbader
Pflanze.

TRavrscHoLD beschreibt in seiner Arbeit: „Der Klin-sche Sand-
stein“ 1. e. pag. 221. unter dem Namen Glossopteris solitaria n. sp.
Tab. XIX. Fig. 1. einen etwas ähnlichen Abdruck, indem er darauf
hinweist, dass die Anastomosen der Nerven, die der Zeichner nicht
wiedergegeben hat, im untern Theile der Blattes auf dem Original zu
sehen sind. Nach dem Gegebenen ist aber dennoch schwer zu
schliessen, was vorliegt.

Was nun den Kuchelbader Abdruck anbelanst, so erinnert der-
selbe in mancher Hinsicht, ja in der vorsichtig durchgeführten Ab-
bildung vielleicht das grössere Blatt auf den ersten Blick an die
kürzeren Blätter von Æucalyptus Geinitzi Heer., wie ein solches Blatt
z. B. VkLEvovský: „Fl. d. böhm. Kreideform.“ IV. Th. Tab. IL Fig.
2, 5 und ScHExk in dem „Handbuch d. Palaeont.“ pg. 638. darstellen.
Allein mit dieser Pflanze kann unser Abdruck nicht confundiert
werden. Obzwar mir dieser Abdruck seiner ganzen Tracht nach eher
zu einem Farnkraut als zu einer Myrtacee gehörig erscheint, so will
ch zugeben, dass es mit manchem Myrtaceen viel Aehnlichkeit hat,
dann aber weit mehr mit der recenten Tristania obovata R. Br.,
deren Blätter gerade so gross und stumpf spitzig und auch mit
einem feinern Hauptnerven verschen sind, als mit dem E. Geinitzi.
Die Nervatur ist auch ähnlich, nur ist sie bei der Tristania nicht
so dicht, wenn wir auch die weniger hervortretenden Secundaernerven,
die noch zwischen zwei gut erkenbaren Secundaernerven zu bemerken
sind, in Betracht nehmen. Der, Marginalnerv ist bei der Tristania
auch ziemlich nahe zum Rande hin verschoben, was nicht überall
bei den ähnlichen Myrtaceen der Fall ist, dennoch ist aber dieser
Marginalnerv hier nicht so nahe am Rande und mit diesem so gleich-
mässig parallel verlaufend, wie es bei der Pflanze von Kuchelbad
der Fall ist, die durch dieses Criterium weit mehr an Olfersia
erinnert. Schenk hat sich selbst 1. c. pag. 636. folgendermassen
geäussert: „Hinsichtlich des Leitbündelverlaufes sei hervorgehoben,
dass weder die Familie noch eine ihrer Gattungen einen solchen “
besitzt, an welchem Myrtaceenblätter als solche zu erkennen wären etc.“

Eucalyptus Geinitzi und die nächstverwandten Arten sind

Einige neue Pflanzen der Perucer Kreideschichten in Böhmen, 4

CO

besonders auch schon dadurch verschieden, dass sich der überhaupt
ziemlich dicke Hanptnerv bei ihnen nach unten noch weit mehr
verdickt und mit dem feinen Hauptnerven der vorliegenden fossilen
Pflanze gar nicht verglichen werden kann; ebenfalls der Blattstiel
ist beim Eucalyptus weit länger und breiter als hier. Obzwar ich
einige Eucalyptusblátter auch in diesem Thone abgedrückt gesehen
habe (die Kuchelbader sind alle weit schmäler und kürzer als die
bei Vyšerovic gefundenen), so konnte ich dennoch bei unserer Pflanze
eine Zusammengehörigkeit mit denselben in gar keinem Falle con-
statieren.

Eine ähnliche Pflanze habe ich bis jetzt in der ganzen Kreide-

formation Böhmens noch nicht gesehen, und gleich der erste Eindruck,
als ich den Abdruck erblickte, war der eines Farnblattes. Deswegen
habe ich auch dieser Pflanze etwas mehr Aufmerksamkeit geschenkt.

Wenn es eine Dicotyle wäre, so könnte das nur ein zur Tristania
etwas verwandtes Blatt sein. Mit den ähnlichen Proteaceen, die
auch an die Blätter von Eucalyptus Geinitzi erinnern, wie z. D. die
schöne Grevillea Goodi aus Neu-Holland, ist unsere Pflanze gewiss
nicht verwandt.

Gymnogramme bohemica m.
Textfigur 14, 14a. Tab. II. Fig. 2.

Votruby. Nicht häufig.

Blätter wenigstens doppelt gefiedert, Fiedern verlängert, alter-
nirend, fast. wagerecht abstehend, Fiederchen deltoid, 2 cm lang, wage-
recht abstehend, mit wellenförmig hin- und hergebogener Mittelrippe,
gelappt. mit stumpfen oval-dreieckigen alternirenden Segmenten oder
kaum eingeschnitten. Nerven fächerig, wiederholt spitzwinkelig-gabel-
theilig mit convexbogigen beinahe parallel verlaufenden, stumpf am
Rande zwischen kleinen, niedrig stumpfen Zähnchen endigenden Zweigen,
die oft aus der convexen in eine concave Biegung übergehen.

Dieser Farn wurde bisher nur bei Votruby gefunden und zwar
in den abgebildeten und noch einigen unscheinbaren Stückchen. Die
Nervatur ist sehr gut erhalten, so dass ich sie ganz richtig wieder-
geben konnte. Die Endzweige der Nerven sind ziemlich dick, Text-
figur 14a, und die Hauptrippe der Fiederchen regelmässig wellen-
fürmig geschlängelt. Die Fiederchen sind entweder länglich rhombisch
und kaum eingeschnitten Tab. IL Fig. 2 oder deltoid und stumpf ge-
lappt. Die Lappen sind am Rande niedrig rundlich gezähnelt und
bergen zwischen den Zähnen die stumpfen Nervenendigungen.

46 XXVI E. Bayer:

Dieser Farn erinnert an die Tribus Grammitaceae insbesondere
an die Abtheilung Ceropteris Link. Herr hat schon bei der ähnlichen
Sphenopteris (Gymnogramme) Blomstrandi Heer aus der Kingsbai
„Miocene Fl. von Spitzbergen“ Tab. XXIX., Fig. 1—5, 9, auf die
Aehnlichkeit dieser Species mit der Gymnogramme calomelanos (L.)
Kaulf. hingewiesen.

Unter den verwandten Arten findet man wirklich manche Fie-
derchen, die denjenigen von Votruby ähnlich sind. Die Nervatur
stimmt jedenfalls noch am besten mit der Nervatur einer Gymno-
gramme überein.

D7 2000
7 RAILS
za

DI SN

Fig. 14a.

Fig. 14. Gymnogramme bohemica Bayer. Fiederfragment in nat. Grösse —
Von Votruby. Fig. 14a. Fiederchen desselben 2mal vergrössert.

Man findet aber auch bei den Pferideen, ebenfalls bei Osmunda
und selbst bei Zygodium einen etwas ähnlichen Nervenverlauf und
etwas ähnliche Fiederformen.

Was die Pterideen anbelangt, so habe ich bei der Hishopieris
incisa J. Sm. an einem sterilen Wedel grössere, aber auffallend
ähnliche Form der Fiederchen gesehen, und zwar mit einer sehr losen
Nervatur mit wenigen Anastomosen. Bei der Pflanze von Votruby habe
ich aber keine Anastomosen der: Nerven constatieren können. Aehn-
lichen Aufbau der Fiederchen trägt die nahe Abtheilung Paesia St.
Hil. — Adianthum hat eine verkehrt bogige Nervatur im Vergleiche
zu der Nervatur des in Rede stehenden Farnes. Zygodium unterschei-
det sich merklich dadurch, dass die Nervenendigungen in die Zähnchen
der Lappen hineinlaufen.

Unsere und auch Hrrr’s Pflanze erinnert auch an Deser’s und
Errisssuausen’s Přeridolemmma Serresi: „Die urweltl. Acrobryen von
Aachen“ Tab. VI., Fig. 13, 18, 19, pag. 229. Obzwar diese Art mit

Einige neue Pflanzen der Perucer Kreideschichten in Böhmen. 47

unserem Abdrucke nicht gänzlich übereinstimmt, so kann man dennoch
nicht in Abrede stellen, dass hier wirklich ein sehr verwandter Farn
vorliest. Man kann aber aus diesen Stückchen nicht die absolute Spe-
cies-Gleichheit errathen, denn der Rand mit seinen Zähnchen ist dort
nicht gut erhalten und auch nicht eingehender besprochen. Die Art
der Nervatur scheint sehr ähnlich zu sein, insbesondere mit Rück-
sicht auf die Worte der beiden Verfasser p. 230: „—und vor allem
sind die Endbiegungen der Secundärnerven mit ihrer concaven Seite
(nervi secundarii inflexi) gegen die Spitze der Hauptfieder gerichtet“
allein weiter wird gesagt pag. 231 „dass die Fiederlappen zu je zwei
so nahe rücken, dass sie fast gegenständig werden“ in dieser Hin-
sicht wären die beiden Pflanzen auch verschieden.

Auch das Stück Tab. IV. Fig. 28 ibid. von der Raphelia neuro-
pteroides Deb. et Ett aus derselben Ablagerung ist der Pflanze von
Votruby etwas ähnlich und die Beschreibung und Vergleichung des
Fossils mit Gymnogramme, Osmunda und selbst Lygodium, weist auch
darauf hin, dass hier eine sehr verwandte Pflanze vorliegt, deren
Bruchstücke aber etwas mannigfaltig sind und somit von der Tracht
unserer Bruchstücke abweichen und in diesem Falle also ebenfalls
keine sichere Bestimmung bieten.

Nach allen den Stücken, welche ich gesehen habe, leider nicht
mehr abbilden konnte, ist zu sehen, dass die Fiederchen des Farnes
aus der dreieckigen Form in eine länglich ovale und weniger oder
gar nicht eingeschnittene übergehen können. Tab. II., Fig. 2.

Ob die Pecopteris lobifolia Corva in Reuss: „Versteinerungen
der böhm. Kreideform.“, pag. 95, Tab. 49, Fig. 4, 5 (siehe auch
Geisırz pag. 268, ETTINGSHAUSEN pag. 11 und ENGELHARDT pag. 87.
Kreidefl. v. Niederschoena) mit unserem Fossil verwandt sein könnte,
ist derzeit nicht möglich zu entscheiden.

Carpolithes vyšerovicensis m.

Textfigur 15.

Vyserovic. In dem schwarzgrauen Schieferthone. Drei Exemplare.

Das Gebilde, bei Lebzeiten wahrscheinlich kugelig und unten
etwas abgeplattet, ist kreisförmig platt abgedrückt, an einer Seite
gestutzt mit ein wenig gewölbter Mitte und etwas flacherem, bei-
läufig 2 mm breitem, aber nicht ganz scharf abgesetztem Saume. Die
ganze Oberfläche ist bis in den Saum und zum Rande hin ziemlich
regelmässig höckerig mit einer sehr gut erkennbaren, dicken, achsen-

48 XX VI. E. Bayer:
artig durchpressten Spindel, die von der Mitte der abgestutzten
unteren Partie in sanftem Bogen in dem Gebilde hinauflaufend mit
ihrem breiteren Ende schief nach rechts eingekeilt ist, wodurch sie
an eine dieke Radicula erinnert und der ganze Abdruck einem ge-
krümmten, aus einer campylotropen Samenanlage entstandenen Samen
nicht unähnlich erscheint.

Dieser vermeintliche Same ist schön abgedrückt, und deswegen
habe ich ihn auch hier so viel als möglich correct abgebildet und
beschrieben, so wie er sich praesentiert.

Es gelang mir bis jetzt nicht zu entscheiden, ob hier ein Same
oder ein anderes Gebilde vorliegt; trotzdem muss ich dennoch auf
diesen Fund hier aufmerksam machen, da es möglich ist, dass dieser Ab-
druck nur ein abgefallenes und der Früchte schon entbehrendes, längst
ausgereiftes und grosses Köpfchen von einer Platanusart ist, worauf

Fig. 15. Carpolithes vyšerovicensis Bayer. Natürl. Grösse. — Von Vyserovic.

die überall ziemlich regelmässig aneinandergereihten Höckerchen hin-
weisen würden, und die vermeintliche Radicula uns alsdann die eigent-
liche, dicke (Spindel) Achse der von der Seite plattgedrückten Sam-
melfrucht vorstellen würde.

Diese meine Annahme wurde noch mehr bekräftigt, als wir un-
längst eine grössere Ausbeute von schönen Platanus-Inflorescenzen in
Vyšerovic gemacht haben.

Alle die bisher aufgefundenen und die auch neulich entdeckten
Platanenkópfchen von Vyšerovic sind aber in ihren Abdrücken, da
sie fast immer noch ihre strahlenförmig angeordneten Caryopsen
tragen, diesem Abdrucke gar nicht Ähnlich. Nur auf einer einzigen
von diesen Platten aus Vyšerovic, fand ich einen einzigen, wieder
isolierten Abdruck, der dem abgebildeten beinahe vollständig gleich-
kommt.

Es ist möglich, dass meine Vermuthung nicht unrichtig ist,
denn in dem Falie, wo die Platanus-Sammelfrüchte noch mit ihren
Carpellen versehen in den Thonschlamm gerathen sind, wäre es er-
klärlich, dass sich die eigentliche Köpfenspindel, da sie von den
Früchtehen überall bedeckt und also abgeschlossen ist, nicht abdrücken

Einige neue Pflanz en der- Perucer Kreideschichten in Böhmen. 49

konnte und somit verwest oder verkohlt und zerdrückt nur als Kohlen-
pulver in der Mitte formlos erhalten blieb, wie ich es auch beinahe
immer vorfand und wie es auch an den Abbildungen solcher Früchte
zu sehen ist.

Im umgekehrten Falle aber, wo die Köpfchenspindel schon voll-
ständig kahl ist, lieferte nur sie allein einen Abdruck, der dem vor-
liegenden sehr gut entspricht, wenn wir uns vorstellen, dass durch
die Zusammenpressung der Wände die Stränge der Spindel separat
zum Vorschein kamen. Wenn man ein solches Köpfchen einer recenten
Platanusart spaltet, so stimmen die sich etwas verbreiteruden und oft
auch etwas schief verlaufenden Stränge der Achse in der Mitte des
kugeligen, inneren Körpers des Fruchtbodens mit dieser Vorstellung
gut überein und ebenfalls die Oberfläche der ganzen kugelicen Spin-
del, deren Felderchen, hier etwas vertieft, im Abdrucke gewölbt sein
müssen.

Man findet die mit den Caryopsen noch versehenen Sammel-
früchte beinahe immer noch an der Hauptachse angewachsen, also
gesellig vor, dagegen in dem zweiten Falle ist es erklärlich, dass
sich die Spindel der Sammelfrucht von der schon gewöhnlich dann
zerfetzten Hauptachse der Inflorescenz leichter trennen und somit
einzeln abdrücken konnte, wie wir es eben in den 2 Fällen haben.

Die Früchte eigentlich die Fruchtknöpfe einiger Sapindaceen,
wie z. B. diejenigen von Litscht chinensis Sonn. und vielleicht auch
von Euphoria Commers ed. Juss. und Xerospermum Bl., könnten hier
wohl auch wegen der rindiglederigen, mit Emergenzen besetzten Frucht-
schale zum Vergleich herangezogen werden. Das keilförmige Gebilde
in unserem Abdrucke müsste dann entweder mit dem ganzen, zu-
sammengeschrumpften, vielleicht unreifen Samen oder noch eher mit
der zwischen den geschrumpften Keimblättern mit Thon ausgefüllten
Lücke: verglichen werden, denn an dem scheinbar beinahe gleich aus-
sehenden Gegenabdrucke tritt das keilfórmice Gebilde sehr wenig
hervor, da sich auch über demselben die Emergenzen ausbreiten. An
diesem Gegenabdrucke sind die Emergenzen ganz ähnlich geformt,
wie die Erhabenheiten an dem abgebildeten Abdrucke, woraus zu
schliessen ist, dass die beiden Abdrücke von der Oberfläche der zu-
sammengepressten Frucht herrühren, die wahrscheinlich nach Art des
Xerospermum muricam Radk. ausgebildete Emergenzen trug, so dass
die etwas unregelmässig scholligen Felderchen an unseren beiden Ab-
drücken von den concaven Zwischenräumen, welche bei der genannten

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1899 4

50 XXVI E. Bayer:

Půanze die pyramidenförmigen und von den Seiten zusammenge-
drůckten Erhabenheiten von einander trennen, herrůhren důrften.

Ich wil nur noch darauf hinweisen, dass unsere zwei Abdrůcke
an die weit kleineren Samen von der Microzamia gibba Corda etwas
erinnern, deren höckerige, innere Abgüsse der Steinkerne den unse-
ren (ausgenommen die Radicula) nicht unähnlich sind. Noch mehr
könnten einige, höckerige Samen von der Krannera mirabilis Cda,
die aber wieder mehrmals grösser sind, mit dem vermeintlichen Samen
verglichen werden. Allein, da die Samenanlagen der Cycadeen durch-
wegs atrop oder orthotrop sind, ist an irgend eine Verwandschatt,
selbst mit den genannten, die der Orthotropie nicht wiedersprechen,
kaum zu denken.

Ich halte diese Auseinandersetzung der Dinge nicht für unnütz,
da man dadurch anderwärts bei einem ähnlichen Funde nach Er-
wägung der angeführten und der dort bestehenden Umstände über
diesen Gegenstand vielleicht ein durchaus weit mehr sicheres Urtheil
zu fällen im Stande wäre, als hätte ich diesen sehr gut erhaltenen
Abdruck überhaupt unberücksichtigt liegen lassen.

Erklärung der Abbildungen.

Tab. i.
Fig. 1. Drynaria tumulosa Bayer. Blattñederfragment, Abdruck der
Unterseite. Natürliche Grösse. — Von Vyšerovic.

Fig. la. Ein Theil desselben Fragmentes 6-mal vergrössert und ein
wenig ergänzt.
Fig. 2. Drynaria tumulosa Bayer. Fiederspitze in natürlicher Grösse,
Abdruck der Oberseite. — Von Vyšerovic.
Fig. 2a. Ein Theil derselben Fiederspitze 6-mal vergrössert.
Fig. 3. Drynaria tumulosa Bayer. Fiederfragment, das breiteste von
VySerovic. Natürl. Grösse.
Fig. 4. Drynaria #umulosa Bayer. Fiederfragment in natürlicher
Grösse. — Von Lidic bei Schlan. -
5. Drynaria astrostigmosa Bayer. Das breiteste Fiederfragment
von Votruby, mit Sorusspuren, natürliche Grösse.
Fig. 6. Drynaria astrostigmosa Bayer. Basis eines Fiederfragmentes
ohne Sorusspuren. Nat. Grösse. — Von Votruby bei Schlan
Fig. 7. Aristolochia tecomaecarpa Bayer. Frucht in natürlicher Grösse.
— Von Vyšerovic.

=
da
©

Einige neue Pflanzen der Perucer Kreideschichten in Böhmen. 51

8. Aristolochia tecomaecarpa Bayer. Frucht in natürlicher Grösse.
Von Vyšerovic. Gegenabdruck zu der Textfigur.

. 9.—13. Bignonia pulcherrima Bayer. Blättchen in natürlicher

Grösse von Klein-Kuchelbad. (Die gewöhnlichste Grösse.)

. 14. Ein Blättehen derselben Art mit abnormaler Basis. Natür-

liche Grösse. — Von Votruby bei Schlan.

. 15. Grevillea Dvorakı Bayer. Blattspitze. Natürliche Grösse. —

Von Kl.-Kuchelbad.

Erklärung der Abbildungen.
Tab. li.

. 1. Gleichenia votrubensis Bayer. Zwei Gabeläste mit gut erhal-

tenen Fiedern. Nat. Grösse. — Von Votruby bei Schlan.

. 2. Gymnogramme bohemica Bayer. Fiederfragmente in natürlicher

Grösse. — Von Votruby.

. 3. Podozamites latipennis HreR. Blattfragment mit gut erhaltenen

Blättchen, von Klein-Kuchelbad. Etwa um +; vergrössert.

. 4. Bignonia pulcherrima Bayer. Blattspitze mit dreizähliger

Blättchen-Gruppe und unten noch mit einem wahrscheinlich
dazu gehörenden Blättchen. Nat. Grösse. — Kuchelbad.

. 5. Bignonia pulcherrima Bayer. Blattspitze mit dreizähliger

Blättchen-Gruppe. Nat. Grösse. — Kuchelbad.

. 6. Bignonia pulcherrima Bayer. Blattspitzerest mit 2 gut er-

haltenen Blättchen. Nat. Grösse. — Kuchelbad.

. T. Bignonia pulcherrima BaxER. Zwei schmälere Blättchen von

einer Blattspitze. Nat. Grösse. — Kuchelbad.

. 8. Bignonia pulcherrima Bayer. Blättchen mit erhaltenem Blatt-

stiel. Die gewöhnlichste Form (nicht Grösse). Nat. Grösse.
— Kuchelbad.

. 9. Bignonia pulcherrima Bayer. Blättchen mit gut erhaltener

Nervatur. Nat. Grösse. — Kuchelbad.

. 10. Bignonia pulcherrima Bayer. Das kleinste Blättchen, das

ich in einigen Exemplaren beobachten konnte. Nat. Grösse.
— Kuchelbad.

nn

Verlag der kön. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr in Prag.

N
rs Oi
vy

E.BAYER: ÉINIGE NEUE PFLANZEN DER PERUCER KREIDESCHICHTEN IN BÖHMEN. Taf IL-

[
|

10

=

Alnatur.del E Bayer

Farský aPrat

Sitzber. d konigl bohm Gesellsch diWissenschaft Mathemat naturmss Classe 1899.

AL. MRAZEK: SPOROZOENSTUDIEN II.

A
ER 2;
68

lith Farský, Prag

J

XXVII.

(reologicko-palacontologické příspěvky z křídového
útvaru u Ostroměře.

Píše J. N. Woldřich v Praze.
S šesti obrazei v textu

(Predlozeno dne 19. května 1899.)

Z vycházek svých do křídového útvaru českého dovoluji si před-
ložiti výsledek skoumání v okolí Ostroměře.

R. 1897 navštívil jsem po dvakráte oblast mezi Horicemi, Ostro-
měří a N. Pakou ležící a prošel několikráte zejména údolí Mezi-
hořské u potoka Javorky a část mezi Ostroměří, Újezdem Podhorným,
Mlázovicemi a Libínem spočívající.

Podél jižního okraje známé velké dislokační čáry, běžící směrem
jihovýchodním od Lužan přes Mlázovice k Malému Vřešťovu, táhne
se strmý horský hřbet od Konecchlumi k Hořicům pod názvem „hřbet
Hořický“, jejž protíná mezi Lhotou Šárovcovou a Ostroměří strmé
údolí Javorky smérem skoro severo-jižním. Hřbet ten skládá se po-
nejvíce z pískovců, zaznamenaných na mapě c. k. geolog. ústavu říš-
ského, základu to všech map pozdějších, jako spodní kvádrový pí-
skovec, na pohraniční geolog. mapě říše německé B. Lersrus'ově (číslo
10) jako Cenoman a na přehledné mapě A. Frièx a G. LavBExo (Sec.
III.) jako Korycanské a Perucké pískovce.

K hřbetu tomu přiléhají na severovýchodu a jihu Teplické a Bře-
zenské opuky.

Nechci se zde šířiti po spůsobu u nás bohužel tak často ob-
vyklém o geologických poměrech dalšího okolí této oblasti, každému
odborníku známých, a tím zbytečně roztahovati obsah pojednání to-
hoto, nýbrž zůstati přesně při pozorování svém.

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1899. 1

BDÍ

XX VIT J. N. Woldřich:

O oblasti samé, dříve naznačené, píše Kresöi!) podle starších
udání geologů říšského ústavu: „Kvádrový pískovec skládá mezi Konec-
chlumím a Hořicemi úhledný lesnatý hřbet s temeny Libín a Chlum
pokračující pak dále na východ co nižší taras. Potoky Javorka a By-
střice prorážejí tento hřbet až k patě jeho, tak že v hlubokých údo-
lích těmi potoky oživených sloh vrstevní dobře poznati se dá. V hlub-
ších vrstvách Hořických lomů vyskytly se otisky šišek Damarites
crassipes jako u Nehvizd, a také na jiných místech tohoto hřbetu
prozrazují výchozy lupků uhelnatých, jakož i některá kutiště pří-
tomnost Peruckých vrstev na severním svahu vytknutého hřbetu.

U Mezihoří (jižně od Mlázovic) objevuje se uprostřed mezi kvádry
i rula a pískovce na ní uložené náleží také k Peruckému pásmu,
Také pískovec Hořického površí od Lužan přes Konecchlum a Dou-
bravu náleží z velké části Korycanskému pásmu; jednotlivé odlitky
(zvláště Pecten aequicostatus a Exogyra columba) vyskytují se v celém
oboru glauconitických a železitých pískovců, nad Peruckými kvádry
rozšířených.“

A. Frıö udává takto:”) „Mezi Králové Dvorem a Jičínem jsou
skameněliny v obou mocných pruzích kvádrového pískovce dosti
vzácné, a vyskytnou-li se nějaké, náleží skoro vždy k druhům Pecten
aequicostatus a Exogyra columba, kteří zde jedinými skamenělinami
jsou, jimiž se zdejší mořské kvádrovce od hlubších Peruckých sladko-
vodních pískovců rozeznávají. Co do povahy nerostní nedají se v těch
krajinách oba pískovce od sebe skoro ani rozeznati. Lomy v okolí
Hořic poskytly z hlubších vrstev šišky Damaritü a otisky listů, z vyš-
ších vrstev Pecten aequicostatus a Pholadomya n. Sp.“

To vše známé, užší oblasti naší se týkající.

Útvar archaický.

Na mapě c. k. říšského geolog. ústavu zaznamenána jest hrouda
ruly na „Červeném vrchu“ 'mezi Mlázovicemi a Mezihoří; taktéž na
všech mapách pozdějších. Avšak pravé ruly zde není; Kresèt nazývá
ji v předmluvě (str. 14) svého pojednání úvodního rulou břidličnou
a tím blížil se již poněkud pravé povaze horniny této.

1) J. Kemoèi: Studie v oboru křídového útvaru v Čechách. I. Archiv, 1869
str. 123., str. 125.

?) A. Fnré: Palaeontolog. bádání v jednotlivých vrstevních pásmech če-
ského křídového útvaru. Archiv, I. 1869 str. 193.

I

Geologicko-palaeontologické příspěvky z křídového útvaru u Ostroměře. 3

Jdeme-li od myslivny u Šárovcové Lhoty vozovou cestou podél
hřebene „Červeného kopce“ směrem jihozápadním, shledáme tu rudou
hlínu obsahující mnoho oblázků, z níž místy pod vrcholem vystupují
úlomky velmi rozkladené na rulu neb svor upomínající horniny silně
břidličnaté. "Tyto nedostatečné otvory podaly asi svého času podnět
ku zaznamenání zde ruly neb jak Kresör uvádí ruly dřidličné. Dále
nahoře nalézá se nově otevřený lom, v němž jakož i ve vedlejší dosti
velké jámě poměrně dosti pevná hornina tato na den vystupuje. Roz-
kladená hornina tato vyčnívá též na východním svahu téhož hřbetu
v údolí u Mezihoří nad hořejší chalupou z hlíny rudé; značně roz-
šířena jest hornina tato pak dále na jihovýchod v údolí Javorky čili

Obr?
Křemitý fyllit od Mlázovic, pohled makroskopický ; */; př. vel.

VIY

v údolí Mezihořském jižně od strážnice číslo 34, a sice v přířezu u tratě
po levém břehu Javorky v stěně skály 6 m vysoké a na 30 m dlouhé.
Velmi břidličnatá hornina ta na povrchu a po stěnách odlupnatelnych
Sedocervenavä avšak uvnitř šedá, lesklá, uložena tu ve velmi slabých,
0:1—0.3 m mocných vrstvách směřujících od záp. jih. západu k vých.
sev. východu s úklonem 60—70° k jih. jih. východu. Hlavy její po-
kryty tu též rudou hlínou oblázky obsahující.

Tatáž hornina vyčnívá pak dále směrem jiho-východním na téže

1*

4 XX VIL J. N. Woldřich

straně u trati pod pfskovcem v menších stopách a před Hläskem
v poněkud větším otvoru, jakož i na protějším svahu po pravém
břehu Javorky vedle úpatní cestičky pod lomem PuSmanovym.

Již makroskopická povaha horniny této nedovoluje zařaditi ji
mezi rulu, neobsahujeť živce, jest to i podle mikroskopické povahy
kremity fyllit.

Makroskopický sloh její jest převahou kryptokrystalickÿ a jen
podřízeně místy mikrokrystalický, lesk na plochách štěpných hed-
bávnitý; po různu táhnou se po plochách štěpných jemné vrásky,
jak to u fyllitu bývá. (Porv. obrz. 1.)

Ve výbrusu příčného řezu vykazuje pod mikroskopem následující
sloh: nepravidelně protáhlé plástvičky temného biotitu obklopují malé
skupy velmi jemnozrnného křemene, prostoupeného po různu jemnými
lupénky biotitu; některé větší lupénky biotitu uzavírají zrníčka kře-
mene; větší zrna křemene stejnobarevného vyskytují se jen ojediněle;
zrnka magnetitu, ponejvíce rozkládaného, provázejí ve skupinách po
různu biotit.

Podélný řez vykazuje pod mikroskopem typický jemný sloh fyl-
litický; táhnou se tu tmavohnědé, jemné, 0'2—1 mm mocné plást-
vičky biotitické ponejvíce souběžně, mezi něž vložený jemnozrnný
křemen s vtroušenými lupénky biotitu; jen po různu vystupují po-
někud větší zrnka křemene stejnobarevného; při plástvičkách biotitu
roztroušena zrna magnetitu; plástvičky křemene jsou částečně zbar-
veny do červena, zdá se, že železem biotitu rozkladeného a snad
přede i rozkladeným magnetitem, ač se rozklad ten často popírá.

Fyllit náš bývá místy poněkud zborcený ; jelikož jej prostupují
slabé žilky křemene na příč břidličnatosti, upomínají některé vzorky
vnějškem na skamenělé kmeny.

Od velmi jemných a jemně břidličnatých fyllitů šedých a ze-
lenenošedých u Chroustova a Bezníku, severozápadně od Miletína,
jež mi byli ochotně zaslány pány učiteli J. Schrimpfem a V. Kle-
petkem, liší se náš fyllit obsahem křemene a poněkud svorovitou
břidličnatostí. Pásmo fyllitu přes Bezník a Chroustov se táhnoucí
řadí Lersros ku Cambriu, kdežto hornina naše náleží rozhodně ku
svrchním vrstvám archaickým.

Nejvyšší kupa hory Zvičína severně od Miletína skládá se jak
Krzsöi udává, též z křemitých břidlic, jejichž směr běží od jih. vý-
chodu k sev. západu s úklonem 60°—80° k jih. západu.

Náš fyllit sdílí tudíž s uvedenými břidlicemi příkré uložení
ano i úklon k jihu, odchylující se k jih. východu.

PF

Geologicko-palaeontologické příspěvky z křídového útvaru u Ostroměře. 5

Na vrcholu „Červeného kopce“ jest fyllit prostoupen mocnou
žilou Křemitého porfyru felsitického směrem od východu k západu
s úklonem asi 85° k jihu; žíla ta rozpadävä se v lavice 0:1—0"5 m
mocné na prié rozpukané. Eruptivni hornina tato na mapě geolo-
gického ústavu říšského zaznamenána není, taktéž schází na mapě
Lersıusov&, aniž Kresci a aniž BoňicKý se o ní zmiňují. Na mapě A.
FRričově-LavBEHo nalezä se tu na pokraji ruly tečka, naznačující ba-
salt. Jelikož jsem v odborné literatuře žádné zprávy o této hornině
neshledal a hornina čedičem není, tázal jsem se pana prof. Dr. Frièe
na původ této tečky, jenž mne poukázal na Lauseno, kterýž mi sdělil, že
o té části mapy nic neví, a že není vyloučena možnost, že tečka ona
náhodou dostala se při zhotovování mapy na místo ono.

Hornina jest barvy světlo-červenohnědé, tvrdosti přes 6:5, lomu
nepravidelného, poněkud třískovitého; z převládající homogenní hmoty
základní červenohnědé vystupují makroskopicky dosti hojné, pře-
vahou podélné, přesně okraničené krystaly bezbarevného až bílého
živce velikosti 1—3 mm a jen ojedinělé velikosti 5 mm, na plochách
štěpných se silně lesknoucího. Po stěnách rozštěpených horniny této
objevují se dosti hojně temné dendrity jak to u porfyrů bývá.

Ve výbrusu jeví se pod mikroskopem mikrofelsitická hmota zá-
kladní žlutavočerveným práškem krevelovým tak hustě, ač nestejno-
měrně prostoupena, že jen v nejjemnějších částech výbrusu jest prů-
svitná; z hmoty této vystupují jednotlivá malá zrnečka živce a pod-
řízeně i křemene; mimo těch vykazuje základní hmota ještě nepravi-
delné škvrny temné, mezi nikoly se neměnící; zřejmých sklovitých
částí v ní není. Větší, ostře proti základní hmotě ohraničené živce
jsou orthoklasy, z nichž drobnější jsou jasné, průhledné a čisté,
hrubší pak uzavírají místy zrnečka křemene spüsobem na srüst
písmenkového granitu upomínajícím; ponejvíce jsou orthoklasy pro-
stoupeny hojnými podélnými neb nepravidelnými trhlinkami, vyplně-
nými temnou hmotou neurčitou, při silném zvětšení do hněda zbar-
venou; větší podobná temná zrnka nepravidelná u pokraje živců,
jakož i po různu v magnatu roztroušená, náležejí rozkladné rudě
železité.

Porfyr ten blíží se tudíž slohem svým felsitickému porfyru kře-
mennému od Malých Žernosek a od Kozákova, Boňrckým 5) popsanému,
neobsahuje však porfyricky vyloučených zrnek křemenných ani sfe-
rolithů.

3) Boňteký: Porfyry a porfyrity křemenné. Archiv, IV, díl Praha 1831.

6 XXVII. J. N. Woldřich:

Utvar kridovy.

a) Petrograficko-tektonické poměry.

Pískovce hřbetu Konecchlumí-Hořického, po obou březích po-
toka Javorky uloženy, jsou mimo v dávno již známých lomech Ho-
řických zejména v četných lomech dosavád nepopsaných u Podhor-
ního Újezda, severozápadně od Ostroměře otevřeny. Zde nalézá se
sedm rozsáhlých lomů, z nichž dováží se dnes ku stanici Ostroměřské
mnohem více stavebního materialu nežli ze samých Hořic; prospívá
též v Újezdě Podhorním kamenictví a zejména 1 sochařství, neboť pí-
skovce i zde uloženy vynikají jakostí svou k oběma účelům.

Z lomů těch vynikají zejména „Panská skála“ najatá pány br.
Erbenovými, „Obecní skála“, lom Mádlův, lom Josefův (Šul-
covo) a lomy Smidovy rozsáhlostí svou; mimo těch nalézá se severu-
východně nad Ostroměří lom Pušmanův a dále po hřbetu při cestě
ku Konecchlumí jsou ještě tři opuštěné lomy.

Navštívil jsem veškeré, doprovázen ochotným a místně velmi
obeznalým panem JUDr. Č. Šanderou. Shledání mé budiž v násle-
dujících črtách sděleno.

V úvalu cesty, vedoucí od Ostroměře kolem cihelny, nalezä se
pod Hradiskem nepatrný otvor, v němž možno sledovati v patře asi
2:0 m mocné vrstvy jemnozrnného tvrdého pískovce hnědošedého, pod
nimiž spočívá glaukoniticky pískovec. Vrstvy ty vykazují úklon k.jih
jih. západu pod úhlem 10—15".*)

V opuštěném lomu nad Hradiskem uložen, jemnozrnný pískovec
obsahující Exogyra columba. Na hřebenu samém nalézá se lom Pušma-
nův; zde spočívají vrstvy pískovcové skoro vodorovně uložené s ma-
lým úklonem jižním. V základu uloženy vrstvy poněkud měkčího pí-
skovce, nad nímž sledují až 4 m mocné lavicovité vrstvy tvrdého
světlého pískovce a pak slabá vrstva pískovce silně glaukonitického
pokrytá slabou vrstvou pískovce slinitého. Veškeré vrstvy pískovce
pod glaukonitickou vrstvou spočívající jsou kolmými trhlinami pro-
stoupeny, směřujícími k sev. západu, tudíž souběžnými se hřebenem
k Mlázovicům běžícím. Trhliny ty jsou vyplněny jílovitou hmotou ze-
lenavou, kteráž očividně z vrstev patrových, zejména za silně glauko-

4) Pan Dr. Šandera sdělil se mnou, že shledal zde ve vrstvách patrových
Isocardia a Protocardium hillanum a Exogyra, což by svědčilo stupni Bělohor-
skému. Sám jsem tu žádných skamenělin neshledal, ale vrstvy tyto odpovídají
obsahem svým tak zvan. „šobrům“ v lomech Ujezda Podhorního.

Geologicko-palaeontologicke příspěvky z křídového útvaru u Ostroměře. 7

nitické vrstvy pochází, z jejíhož rozkladu atmosférická voda jílovitou
hmotu do hlubin zanesla.

O něco dále podél hřebenu směrem sev. západním nalézá se
starý lom opuštěný, v němž panuje podobné uložení vrstevní jako
v předešlém lomu. Pak sleduje ještě dále na hřebenu starý lom
„Vlčí jáma“ ; v stěně asi na 10 m vysoké zastoupeny málo nakloněné
vrstvy zejména téhož tvrdého pískovce, jak v lomech předešlých,
avšak patrové vrstvy silně glaukonitického pískovce tu scházejí,
pročež kolmé trhliny, stejným směrem jako dřívější běžící, žádnou
hmotou jílovitou ani jinou vyplněny nejsou.

Od „Vlčí jámy“ směrem západním nalézá se na svahu hřebene
„lom Josefův“, východně u Ujezda Podhorního. Stěny pískovcové
otevřeny tu do hloubky přes 20 m. V podkladu pískovců spočívá tu
v jamách hlubokých dle místního názvu „bláto“, totiž vodou rozpu-
štěný uhelnatý lupek, vyčnívající místy 1 nad jámy pod pískovcem ;
sledují do výše vrstvy drobnozrnného pískovce, 1—3 m mocné, sou-
běžně uložené, a sice v základu vrstvy světlého měkčího pískovce
(Peruckého) přecházejícího pozvolna v tmavší a tvrdší pískovec (Ko-
rycanský), v patře spočívají slabší petrograficky se poněkud odchylu-
jící vrstvy. Veškeré vrstvy pískovce vykazují směr od záp. sev. zd-
padu k vých. jih. východu s úklonem asi 5" k jih. jih. západu.

Jižně odtud nalézají se při samém Újezdě Podhorním lomy Fr.
Šmída. Přes 31 m hluboká stěna odkrytá vykazuje následující sled
vrstevní od patra k podkladu.

Hlinitá vrstva obsahující hranaté úlomky pískovce, asi 03 m.

Vysoká stěna skládající se z vrstev žlutavého pískovce poněkud
hrubšího a tvrdšího; asi 15 m.

Vrstva světlého pískovce jemnozrnného; 07 m.

Vrstvy spodního světložlutavého, velmi jemnozrnného pískovce,
nejvhodnějšího zde materialu ku pracím sochařským, celkem asi 6 m.

Opět vrstva světlého pískovce drobnozrnného 1m.

Vrstva tmavošedého lupkovitého jílu s valouny převládajícího
křemene, buližníku proužkovaného a černého, a j.; asi 08 m.

Vrstvička bílého jemného jílu mastného; 0'3 m.

Vrstva červeného jílu zeleně proužkovaného, obsahující mnoho
haematitu; 2 m. |

Vrstva pevného slepence s převládajícími oblázky křemennými;
otevřena v mocnosti asi 45 m, celá mocnost neznáma. |

Severozápadně odtud nalezá se lom Mádlův a vedle lom „Obecní
skála“ (p. Kuhn). Zde panuje podobné uložení vrstev jako v lomu

8 XXVII. J. N. Woldřich:

Šmídově, jen Ze úklon vrstevní jest poněkud větší, asi 10°; v pískovci
spodním (Peruckém) nalezen kmen Oncopteris, jejž p. Dr. Šandera
daroval geolog. ústavu české university.

Dále na severozápad rozprostírá se nad Vojicemi velký lom
„Panská skála“ najatý sochaři E r beno vymi. Z lomu toho, otevřeného
již od roku 1830., daroval na mou žádost pan sochař Jos. Erben
v Újezdu Podhorním geologickému ústavu české university nejenom
vkusné vzorky všech vrstev zde zastoupených s přehlelem mocnosti
jejich, nýbrž i skameněliny s udáním vrstvy, z níž pocházejí.

Na základě svých záznamek a podrobného sdělení pana Jos.
Erbena jeví se zde profil s hora dolů jak následuje.

Diluviální hlína šedá; 02 m.

Vrstva hlíny narudlé s úlomky pískovce; 2 m.

Vrstva tak zvaných „šobrů neb šíbrů“ “) skládající se z železi-
tého velmi pevného pískovce drobnozrnného barvy rudožlutavé, se sto-
pami špatně zachovaných skamenělin, zejmena na povrchu odlupujících
se plástev, z nichž se vrstva skládá; O5 m.

Sleduje „stěna zelená“ totiž vrstva zelenavého pískovce glauko-
nitického, vykazující větší dutiny okrouhlé, vyplněné drobnozrnným
pískovcem železitým, hnědočerveným, nazývajícím se místně „hnilák“ ;
12 m.

„Velká stěna“ skládající se v patře z asi 2 m mocné vrstvy
jemného pískovce světložlutavého, poskytujícího dobýváním velkých
celých kvádrů ku stavbám; v podkladu jejím spočívá asi metr mocná
vrstva, místy šikmo na příč se vyklíňujicí, velmi jemnozrnného pískovce
červenožlutavého se stopami světlé slídy; 3 m.

V podkladu „velké stěny“ uloženy slabé vrstvičky 02—05 m
mocné místy se vyklíňujícího žlutavého na plochách odlupnatelných
zarudlého, tvrdého pískovce jemnozrného, též „šobrem“ nazvaného;
vrstvičky ty se místy úplně vytrácejí a přecházejí jinak buď v pískovec
patrový aneb podkladní; 0'5 m.

„Stěna houbovitá neb prosekaná“ skládající se z vrstvy světlo-
šedého, velmi jemnozrného pískovce poněkud jílovitého; „houbovitou“
se nazývá, jelikož obsahuje místy skupiny otisků a dutinek po ma-
lých skamenělinách neurčitelných; shluky ty vykazují poněkud vze-
zření houby mycí; „prosekaná“ se nazývá, jelikož se musí při do-
bývání na příč prosekati; v základu přechází stěna tato v slabou

5) Od německého „schieben“ (posunovati), jelikož slabé vrstvy ty v moc-
mosti pod 0:3 m. mezi sebou se vyklíňují a musí býti posunováním odstraněny.

Geologicko-palaeontologické příspěvky z křídového útvaru u Ostroměře. 9

vrstvu oddělenou téže povahy, již dělí od podkladu slabá vrstvička
jílu mastného! 1:4 m.

„Spálená stěna“ jest vrstva hnědožlutého pískovce jemnozrnného
se stopami světlé slídy; název pochází od zbarvení; 07 m.

„Spodní stěna“ dělící se na několik vrstev, skládá se v patře
ze žlutavošedého velmi jemnozrnného pískovce, v podkladu z podobného
šedobílého pískovce se stopami světlé slídy a skvrnkami železitými,
nejspíše po pyritu; mezi dvě vrstvy tyto vklíní se místy slabá vrstva
pískovce podobného; 1'3 m.

V podkladu stěny této spočívé opět vrstvička hnědého pískovce
jemnozrnného, hnědelem v jemných plástvích silně prostoupeného a na
tenké destičky se rozpadávajícího; 0*2 m.

„Lvrdä stěna“ skládající se z vrstvy jemnozrnného pískovce ru-
davošedého beze stop slídových, podobného onomu ze základu „velké
stěny“, jen že velmi tvrdého; 0'8 m.

Veškery tyto pískovce vápna neobsahují.

V podkladu jejich spočívá temný žlutavošedý lupek, proložený
hojnými rovnoběžnými plástvičkámi uhelnatými, jehož mocnost a pod-
klad zde známy nejsou; taktéž se neví obsahuje-li hlouběji valouny.

Okrouhlé dutiny „Zelené stěny“, 03—0'5 m v průměru, vyplněny
jsou jemnozrnným hnědorudým pískovcem silně železitým „hnilák“
nazvaným; podobné dutiny vyskytují se v této patrové vrstvě skoro
ve všech druhých lomech, jenže tu jsou naplněny též sypkým žlutým
čistým pískem; ojediněle vyskytují se takové dutiny též v hlubších
vrstvách. Pochybuji, že vznikly zvětráním pískovce, jak někteří geo-
logové za to mají, přecházelť by pak obsah jejich zponenáhla do
okolního pískovce, čehož zde není, spíše vznikly zvětráním velkých
hub mořských, jak též A. Fri předpokládá, a vyplněny pak pískem.

Lupek v podkladu lomu tohoto odpovídá vrstvě lupku tmavého
s valouny v lomu Šmídově, ták že by v doplnění profilu sledovaly
tu v podkladu ještě vrstvička bílého jílu mastného, vrstva červeného
jílu a pevný slepenec.

Co se dotýká éechnického upotřebení pískovců tohoto lomu
„Panské skály“ sděluje se mnou pan Jos. Erben jak následuje:

„K sochařství používá se pískovec z „velké stěny“ hlavně na
větší objekty, poněvadž možno vydobyti obrovské balvany; tak jsou
na př. skupiny na „Palackého mostě“ v Praze právě z této stěny
a z tohoto lomu dodány. Na jemné práce sochařské nejvděčnější ma-
terial dodavá „stěna spodní“, neboť pískovec ten jest velmi jemno-
zrnný a stejnozrnnÿ a při tom též ťvrdý, proto možno z něho nej-

10 XXVII. J. N. Woldřich:

jemnější tvary provésti; z tohoto pískovce vystavili jsme na výstavě
architektury a inženýrství náhrobek. Zvláště šedobílý pískovec (spodní
vrstva této stěny v „Panské skále“ jest bez konkurence.“

Na protější stráni údolí Javorky, totiž po levém břehu jejím,
nalézá se severně nad Hláskem na 3 m otevřená skalka, kde uloženy
vrstvy pískovcové, 0'3—0'6 m mocné; pískovec jest barvy žlutavo-
hnědé, jemného, stejného zrna se stopami světlé slídy; mohl by od-
povídati „spálené stěně“ na protějším svahu; vrstvy směřují od jh.
západu k sev. východu s úklonem asi 10—15° k jih. východu.

Na téže straně trati vystupuje o něco dále k severu v podkladu,
jak již uvedeno, fyllit, odpovídající fyllitu u paty protější stráně; dále
vyčnívá u trafě na téže straně tmavošedý pískovec drobnozrnný se sto-
pami slídy světlé, podobný onomu západně od Libína vystupujícímu,
pak železitý pískovec slepencovitý, pod nimiž v podkladu vystupují
po různu stopy fyliitu; před otevřenou skálou fyllitu objevuje se ješté
jemnozrnný pískovec žlutavý.

Od strážnice čís. 34 směrem severozápadním vystupují na téže
straně trati proti Dolnímu mlýnu (2-06 m mocné vrstvy šedého
drobnozrnného pískovce glaukonitického, obsahujícího dosti i větších
lupínků světlé slídy ; vrstvy ty vykazují, jak se při nedostatečném otvoru
zdá, úklon též k jih. východu pod úhlem 10—15"; tentýž pískovec
táhne se pak až k Libinu. U místa toho, jakož i západně od něho,
vystupují po levém břehu Javorky u tratě hrubozrnné až slepencovité
pískovce, obsahující místy oblázky velikosti až holubího vejce.

Nad těmito spočívají hrubozrnné pískovce železité, obsahující
něco bílé slídy, upomínající slohem svým poněkud na arkosu; tyto
táhnou se po obou březích Javorky až ku Lhotě Šárovcové, přerušeny
západně pod kotou 363 šedohnědým pískovcem mnoho rozkládaného
glaukonitu a i větší lupínky světlé slídy (muscovitu) obsahujícím.

Přímo za železničním mostem u Brdlova vyčnívala za mé první
návštěvy na strmém břehu přímo nad vodou Javorky po pravém
břehu erodovaná vrstva silně .červená, na perucký pískovec upomí-
nající. U severní paty hřbetu „Červeného kopce“ východně od Mlázovic
vystupuje u cesty k Šár. Lhotě před myslivnou, podélná homolka sklá-
dající se z velmi jemného, světlého, zelenavošedého, lupkovitého jílu
nedostatečně otevřeného, asi stáří senonského.

b) Palaeontologická povaha.

Z lomů u Újezda Podhorního obsaženo několik skamenělin bez
přesnějšího udání vrstevního stupně ve sbírkách geolog. ústavu daro-

Geologicko-palaeontologické příspěvky z křídového útvaru u Ostroměře. 11

vaných panem Dr. Č. Šanderou, kterýž daroval ještě za mé ná-
vštěvy i později některé další kusy. Důležitými jsou některé skame-
něliny, věnované panem sochařem Jos. Erbenem s pfesnym;udänim
vrstvy, z níž pocházejí.

Bohužel, že jsou skameněliny ty většinou, zejména ježovky,
velmi nedostatečně zachovány, tak že se větší část buď docela určiti
nedá aneb jen přiblížně.

Z určitelných, avšak bez bližšího udání vrstvy, sem náležejících
skamenělin uvádím následující skupinu L.:

Pecten aeguicostatus Lamk. více exemplářů skořápek pravých
i levých.

Obr. 2.
Obratel žraloka z Újezdu Podhorniho. 1/, př. vel.

Exogyra columba Goldf., jeden exemplář.

Pecten acuminatus Gein., jeden exemplář.

Inoceramus striatus Mantell, jeden exemplář.

Holaster sp., jeden odlitek, jejž určil CL. Scatvrer v Bonnu.

Žralok, obratel prostřední velikosti. měřící v průměru 17 mm,
asi 5 mm na objemu tlustý, na jehož vnitřní sloh poukazuje obrazec
2.; z lomu Mádlova.

Skupina II. obsahující skameněliny určitých vrstev:

Ze „stěny spodní“.

Pinna decussata Goldf., čtyry exemplary.

Náš největší exemplář odpovídá obrazci 1. na tabuli 37. Reus-
sově a ukazuje 8 podélných žeber hořejších jak autor v textu udává,
kdežto na obrazci jeho exempláře (1. na tab. 37.) pocházejícího
z Třiblic vyobrazeno jich 13.

XX VEL. J. N. Woldřich:

pi
D

Sequoia, dle určení VELENOvSKÉHO, dvě větvičky nejspíše rodu
tomuto náležející.

Oncopteris Nettvalli Dorm. (var.?) (Por. obr. 3.)

Úlomek kapradího kmene Oncopteris pochází ze „spodních
vrstev“ lomu „Obecné skály“; jest v délce 39 cm zachovaný, po-
někud stlačený, průměrnou šířku 10'9 cm a tlouštku 7 cm vykazující.
Kmen jest uvnitř úplně v jemnozrnný žlutavošedý pískovec přeměněný,
shodující se nejvíce s pískovcem nejspodnější vrstvy „panské skály“.
Bohužel že zachování vzácné skameněliny té jest poněkud nedosta-
tečné; base listové jsou ovšem zřetelny, avšak jízvy listní málo zna-
telné. Toliko jisto, že kmen náleží rodu Oncopteris, stoje poblíž druhu
Nettvalli Dorm., jejž VeLENovský“) z Peruckého pískovce Kounické
skály vyobrazuje. Podhorní Újezd jest tudíž novým, posud neznámým
nálezištěm této kapradiny.

Base listové (Blattpolster) stojí i u našeho exemplaru, jak
přiložený obrazec 3. vykazuje, v zdánlivě kolmých řadách, které jsou
však šikmé parastichy; běží-li však též v genetické spiralce ‘},,, jak
se zdá, nedá se pro krátkost zbytku zjistiti Base listové jsou též
okulaceny a poněkud vyduty, nejsou však kruhovité, nýbrž poněkud
podélné, vybíhají zejména na dolejším okraji v ostří, tak že vykazují
celkem podobu srdcovitou. Mezi basemi listovími vyskytují se též
zde mezery v podobě hlubokých rýh. Taktéž zaujímají i zde jizvy
listové (Blattnarben) jen nepatrnou část hořejší base listové.

Stopy kruhovitých svazků cévových objevují se též v pokrajním
věnci, v jehož středu se vyskytují dva, jak se zdá též poloměsícovité
velké kruhy cévové, tvořící vnějšími okraji též poněkud ostrý úhel;
jsou-li však mezi sebou uvnitř též odděleny, nedá se zjistiti. Exemplář
náš souhlasí tudíž v podstatných vlastnostech s druhem Oncopteris
Nettvalli, od kteréhož se odchyluje podřízenějšími vlastnostmi, které
by mohly poukazovati snad na jakousi variaci.

Ze „stěny houbovité neb prosekané“ :

Pecten aeguicostatus Lam., levá i pravá skořepa.

Zamia,? velmi nedostatečně zachovaná, dosti velká podlouhlá šiška;
rodu tomu nasvědčují dvě semena k sobě přiložená pod šupinou
při obvodu. Určení to potvrdil prof. dr. VELENOVSKÝ.

Z „velké stěny“ :.

Pecten acuminatus Gein., jeden exemplář.

Pecten spec., malý tvar.

©) VenenovskY: Die Farne der böhm. Kreideformation, Abh. d. köngl.
böhm. Gesellsch. der Wiss. VII. Folge., 2. B. Prag, 1888; Tafel V., fig. 6.

Geologicko-palaeontologické příspěvky z křídového útvaru u Ostromére. 13

Catopygus ?, nezřetelný odltitek.

4
5
{

Obr. 4.
Oncopteris Nettvalli Dorm. z Újezda Podhorního. :/, př. vel.

Ze „stěny zelené“:
Pecten aeguicostatus Lam., levá skořepa souhlasící úplně s obr. 2. na
tab XL., jejž podává Reuss 7) ze spodního kvádru u Kraslic.

7) A. E. Reuss: Die Versteinerungen der böhm. Kreideformation, Stuttgart 1895,

ZU

14 XXVII. J. N. Woldřich:

Z patrové vrstvy „Sobrüf :
Isocardia, jädro podoby a velikosti I. sublunulata d’Orb.
Exogyra, nejspíše columba Goldf.; jádra hromadně seskupených men-
ších exemplářů, největší délky 3:2 cm.
Catopygus, sem řadí Cl. SchLurer jemu zaslaný nezřetelný zbytek.

d) Stratigrafické poměry.

Petrografická povaha pískovce „stěny spodní“ odpovídá úplně
pískovcům Peruckým dosud popsaným a jelikož i zbytky v ní obsažené,
totiž Oncopteris a Sequoia, nasvédéuji též dosavadnímu stupni Peruc-
kému, nemůže býti pochybností, že stěna tato i pod ní spočívající
„stěna tvrdá“ (VIT.), jakož 1 uhelnaté lupky podkladu jejího, stupni
tomuto náležejí.

Z téže „stěny spodní“ pocházejí však zbytky Pinna decussata,
z horizontu tohoto dosavad neznámé; na můj opětný dotaz sděluje
mi pan Jos. Erben, že je tu každá pochybnost vyloučena, že zbytky
ty vlastnoručně vydobyl z balvanu této stěny k jistému sochařskému
účelu určenému. Mezi tiskem tohoto pojednání sděluje se mnou pan
Jos. Erben, že s téže stěny vydobyl další exempláře téže skame-
něliny.

Stojíme tudíž před zjevem záhadným. Perucké pískovce připisují
se posavad sladkovodnim usazeninám, a zde setkáváme se zbytky
mořskýmu. Náleží tudíž naše „stěna spodní“, ač obsahuje Oncopteris
Nettvalli k usazeninám mořským, a sice buď se připojuje k stupni
Korycanskému, z něhož A. Fnro*) Pinna decussata již uvádí, aneb čí-
táme-li ji dle dosavadního zvyku, řídíce se zbytkem Oncopteris, ke
stupni Peruckému, není alespoň pískovec nad Peruckými lupky spočí-
vající původu sladkovodního, nýbrž mořského, a zbytky jako: Onco-
pteris a Sequoia, i jinde se v něm vyskytující, dostaly se tam záplavou.
Známo, že i dnes sladké vody zanášejí kusy dřeva a jiné zbytky da-
leko do moře. Sladkovodnímu stupni Peruckému mohla by zde náležeti
snad jen „tvrdá stěna“, totiž 0:8 m mocná vrstvá tvrdého pískovce
přímo nad lupkem spočívající, avšak dle povahy, svého uložení a vše-
obecného poměru bude taktéž původu mořského.

V patře „spodní stěny“ spočívající vrstva „spálené stěny“ při-
pojuje se úzce k „stěně spodní“ ; následující v patře „houbovitá stěna“
obsahující Pecten aequicostatus a šišku Zamia nasvědčuje stupni Kory-
canskému. Z následující „velké stěny“ petrograficky „spodní stěně“

#) A. Friè: „Bělohorské a Malnické vrstvy“ str. 87.

Ge»logicko -palaeontologické příspěvky z křídového útvaru u Ostroměře. 15

v

deda hlína
E
9
5 Hlına s ulom-
= ky pıskovce
a
Turon I. So dry

Il. Zelena stena

Il.
Velká stěna

D
!

s ane > fl r X = ..! , j 1

pe OTO “ 07 QE (OUT D
ky « D VODA by HOT Url tels, R À IN.
02-0 zarudly piskooce

IV. Zoubovitn siena
Jilmastný

14 Tee to +
4 ent Seti n,
4 #24 LOT PAP LE:

he

V. Spálená sterea

" Spodni stent
è Hnedı) pískovce
VII. Torda stena
VIN. Uhelný lupek
Jil bělavý
K. Cerveny jíl s
krevelem

X. Slepenec

Obr. 4.
Vrstevní sled křídového hřbetu Konecchlumí-Mezihořského u Újezda Podhorního.

16 XXVIL J. N. Woldfich:

velmi podobné, pocházejí: Pecten acuminatus a otisk ježovky Cato-
pygus?), svědčící též stupni Korycanskému. Skamenělina další vrstvy
v patře „zelené stěny“, totiž Pecten aeguicostatus svědčí též stupni
Korycanskému.

Vrstva patrová konečně, „Šobry“ nazvaná, zde jen 05 m, nad
Ostroměří asi 2 m mocna, liší se nejen petrograficky od spodnějších
pískovců, nýbrž i zbytky svými, totiž /socardia (sublunulata?) vedle
Exogyra (colnmba ?) a Catopygus odpovídá stupni Bělohorskému. Po-
dobná vrstva rozšířena v patře 1 v jihovýchodní části hřbetu Konec-
chlumí-Hořického, tak na př. v lomu Bartuškově u vsi Chlumu, jak
tomu vzorek dosvědčuje.

Veškeré dříve uvedené zbytky organické z vrstev neurčitých
„Panské skály“ odpovídají stupni Korycanskému.

Jelikož kvádrové pískovce „spodní stěny“ (VI.) předpokládaného
dosud stapně Peruckého, petrograficky jsou náramně podobné pískovcům
„velké stěny“ (TII.) stupně Korycanského, a jen technickým upotřebením se
různí, nedá se i bez ohledu na zbytky Pinna decussata předpokládati,
že by se byly usadily pískovce „spodní stěny“ z vody sladkovodní a
pískovce „velké stěny“ z vody mořské nad nimi, beze vší různosti
v zrně a jiných změn petrografických.

Jest tudíž otázkou, máme-li vrstvy „spodní stěny“ čítati ku stupni
Peruckému, dělícímu se pak na pásmo mořského pískovce a na pod
ním spočívající pásmo sladkovodních lupků a jílů, aneb spojiti je při-
rozeně k stupni Korycanskému úplně mořskému. Kloním se náhledu
poslednímu z úvah uvedených.

Dle toho jest zastoupený v hřbetu Konecchlumí-Mezihoří u Újezda
Podhorního následující sled vrstevní z patra k podkladu (porov. profil
obraz. 4.):

Útvar diluvialní.

0:5 m © Šedá hlína přechodu z diluvia do alluvia.
20 m Zarudlä hlína obsahující úlomky pískovce (eluvialní).

Útvar křídový.
Stupeň Bělohorský.
02 m Piskovec plástvitý velmi tvrdý.

Geologicko-palaeontologické příspěvky z křídového útvaru u Ostroměře. 17

Stupeň Korycanský.

1:2 m Piskovec zelenavý glaukoniticky.
30 m Vrstvy pískovce jemnozrnneho světložlutavého (velká stěna).
0:2—05 m Vložka zarudlého pískovce tvrdého.

1:2 m Piskovec jemnozrnný světlošedý.

02 m Vlozka jílu mastného.

0:7 m Piskovec jemnozrnný hnědožlutý.

13 m Vrstvy velmi jemnozrnného tvrdého pískovce žlutavošedého
a světlošedého (spodní stěna).

02 m — Vložka pískovce hnědelovitého.

0:8 m Vrstva jemnozrnného velmi tvrdého pískovce rudavošedého.

Stupeň Perucký.

asi 0:8 m Vrstva lupku uhelnatého, místy písčitého s valouny kře-
mennými.
0:3 m Vložka bílého jílu mastného.

„ 20 m Vrstva jílu červeného, zeleně proužkovaného s krevelem.
Přes 45 m Pevný slepenec s oblázky křemennými.“) V podkladu sle-
duje archaický fyllit místy snad Perm.

Křídový útvar vyvinutý tu tudíž v celkové mocnosti přes 19 m,
z nichž odpadává na stupeň Perucky přes 7'6 m, na stupeň Korycanský
11 m a na stupeň Bělohorský 0'5—2 m.

K stupni Korycanskému připojeny tu spodní jemné pískovce obsa-
hující Oncopteris a Sequoia, jinde Krescin a FRrčem přidělovány sladko-
vodnímu stupni Peruckému. Bébem usazování se pískovců Korycan-
ských jevily se tu tři odstavce sedimentární činnosti a sice ve spodních
vrstvách slabou vložkou hnědelnatého pískovce, a později slabou vložkou
mastného jílu, mezi spodní a svrchní pískovce vložkou tvrdého pískovce
zarudlého.

Co se dotýká sladkovodních usazenin Peruckých, domnívám se
však z vážných stratigrafických a tektonických příčin, že nečiní
stupeň samostatný, nýbrž že jsou lupky a jíly sem náležející sladko-
vodní facies cenomanských, v našem pádu Korycanských pískovců moř-
ských. Dosavadní náš Peru:ký stupeň, skládající se převahou z kvádro-
vých pískovců a uhelnatých lupků, nevystupuje podle dosavadních
zkušeností v souvislém uložení, nýbrž porůznu převahou na pokrajích
moře křídového.

»

9) Pevný slepenec s oblázky křemennými vystupuje na den též na hřebenu
východně od Konecchlumí a v jihovýchodní části nad vsí Chlumem u Hořic.

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1899. 2

RM B Ao

18 XXVII. J. N. Woldřich:

Kre,söt !®) uvádí o Peruckém stupni: „Panující kámen jest drobno-
zınny pískovec (sochařský) s vložkami uhlonosných lupků“. A. Frıc
udává:'") „Nejhlubší vrstvy českého křídového útvaru zaujímají dosti
mohutné kvádrové pískovce s vložkami šedých lupků; dle otisků po-
zemních bylin jak v pískovci tak v lupku se vyskytujících, jsou Pe-
rucké vrstvy výtvarem sladkovodnfm; o mořských zkamenělinách není
zde ani stopy“.

Původ těchto sladkovodních mohutných kvádrových pískovců byl
mi z důvodů fysiografických vždy podezřelým. Frıö sám udává v pro-
slově uvedené práce své, že tato za něco ukončeného považovati
se nedá.

Sladkovodní živočiši (zejména druhy Unio), jejichž konstatování
v Peruckých vrstvách jest zásluhou A. Friéovou, pocházejí až na stopy
pozemní želvy veskrz z lupků, kdežto otisky rostlin se vyskytují v lup-
cích i v pískovcích. Okolnost tato jest důležitou. VrLENovský sděluje
se mnou, že rostlinné zbytky, obsažené v pískovci Peruckém bývají
velmi nepravidelně uloženy a skoro veskrz špatně zachovány, tak že
činily na něj dojem, jakoby z větší vzdálenosti doplaveny byly. O sladko-
vodním druhu mušle Unio scrobicularioides Fr., pocházejícím z lupků
u Kounic, poznamenává Fgrč (str. 170 n. uv. sp.), Ze Scrobicularie
žijí při ústí řek do moře, že by tudíž bylo možná, že náleziště mušle
této bylo ústí nějaké řeky do křídového moře.

Z toho všeho se dá souditi, že stupeň Peruckých vrstev totiž
„sladkovodní usazeniny stáří cenomanského: kvádru s uzavřenými
v něm lupky“ "*) není ve smyslu stratigrafickém samostatným stupněm,
aniž starším kvádru Korycanského, nýbrž že Perucký kvádr odpovídá
Korycanskému, že jsou oba původu mořského a že lupky v něm obsa-
žené jsou sladkovodní facies téhož stáří a že slepence pod lupkem a
jílem místy uloženy, jsou též původu mořského.

Dlužno tu obrátiti zřetel ku dnešní fysiograficko-dynamické čin-
nosti vody mořské i sladké, zejména činnosti litoralní. Voda mořská
ukládá u pobřeží napřed nejhrubší materiál, totiž štěrk, pak hrubý
písek, jemný písek a vzdálenějí teprv jemné látky mineralní. Stav
hladiny své měnívá moře u pobřeží z různých příčin, buď dmutím, neb do-
časnými bouřemi, atd. ; sníží-li se hladina, vzniknou u pobřeží hráze, z nichž
v zátokách povstanou limany a z těch pobřežná jezera solná. Ustf-li

10) Studie v oboru kříd. útvaru v Čechách I. Archiv 1869, str. 49.

1) Paleontolog. bádání v jednotl. vrstev. pásmech čes. kříd. útvaru, Archiv
1869, str. 167.

7) A. Fric: Jizerské vrstvy III., str. 4.

Geologicko-palaeontologicke příspěvky z křídového útvaru u Ostromëïe. 19

však do zátoky řeka, zápasí sladká voda s mořskou; má-li voda říční
dosti síly, prorazí povrchně hráz mořskou, po různu zanášejíc pevné |
částě ze souše pocházející, zejména kmeny, větve, listí a p. dosti |
daleko do moře; jest-li však síla mořské vody (příboj), hráz vy- l
tvořující, silnější, uzavírá se hráz opodál ústí říčného až na nepatrné |
průtoky a vzniká jezero sladkovodní, ukládající doplavené částě po- |
zemní, jakož i organické zbytky sladkovodní na podkladu původně
mořském. Tim vznikají zde usazeniny pozdějších lupků a jílů. Po- |
stoupí-li hladina mořská anebo jest-H silný příboj hráz zničí, což se |
i dnes dosti často stává, zasáhne voda mořská přes usazeniny sladko-
vodní, ukládajíc znovu usazeniny mořské.

Červený Kopec

Mezihorske
udoli.

Sobcice Ujezd Podhorní

SV.

Javorka

Obr. 5

Schematicky profil hřbetu Konecchiumí-Mezihořského. 1. Křemitý porfyr; 2. fyllit;
3. slepenec mořský pobřežní; 4. vrstvy sladkovodní: « jíl červený, b jíl bílý,
c lupek uhelnatý; 5. jemnozrnný pískovec šedý, (spodní stěna) s Oncopteris a
Pinna decussata; 6. jemnozrnný plskovec žlutý (velká stěna); 7. plástvitý pískovec
velmi tvrdý; 8. jíl a opuka; 9. léssovitá žlutka; 10. eluvialní hlína zarudlá;
11. diluviální štěrk a hlína naplavu; 12. světlošedá hlína diluvialně-alluvialní;
13. alluvialní hlína.

Tím možno vysvětliti vznik „kvadru s uzavřenými v něm Inpky“.

Dá se tudíž předpokládati, že mladší moře křídové (spodní
křída v Čechách nezastoupena) zachvátilo následkem všeobecné ohromné
depresse evropské rozsáhlou oblast českou všude, kde usazeniny kří-
dové, počítaje sem i dosavadní Perucké pískovce, lupky, jíly a sle-
pence, rozšířeny jsou a že na pobřežích odehrály se zjevy právě vy-
líčeny, že tudíž kvadry Perucké i Korycanské jsou téhož stáří a pů-
vodu mořského a že lupky a jíly Perucké jsou současnou facies
sladkovodní.

9*

20 XX VII. J. N. Woldřich:

Nähledu tomu odpovídal by přiložený schematicky profil, obr. 5.

Od dob ZrrPEOvýCH a Gæeinirzov*cx až na dobu SCHLONBACHOVU,
Kresöino, FRičovu a VELENOvSKÉHO nabyli jsme o křídovém útvaru
českém, jeho uložení a paleontologickém obsahu znamenitých vědo-
mostí, a přec jest tu ještě dosti záhadných otázek o stratigrafickém
uložení a hodnosti jednotlivých vrstev a souvrství nejen nejstarších.
nýbrž jak z výzkumů ZanárkovýcH vysvítá i mladších a nejmladších.
Na základu zkušeností starších badatelů, na základu tektonických
zkušeností a náhledů KRrEjčovýcH, hojných zkušeností paleontologickych
FnrčovýcH a VELENOvsSKÉHO a podrobných regionálních zkušeností strati-
grafických ZAHáLKOvÝCH dá se očekávati, že pri opětném podrobném
mapování křídového útvaru našeho v poslední době říšským geologem
drem J. J. Jansen prováděného, a při studiích tektonických s ohledem
na zkušenosti v Německu, Francii a Anglii nabytých a s ohledem na
moderní názory 0 povaze a rozšíření současných usazenin litoralních
a pelagickÿch v oceanech dočasných, záhadné otázky ty rozluštění se
alespoň přiblíží.

Diluvium a alluvium.

Východně u Sobčic možno sledovati v údolí Javorky tento sled
vrstevní nánosů říčních ode dne dolů:

Rudá hlína (červenice) přecházející do ornice; 1:3 m.

Zarudlá hlína místy s množstvím Skebli; 0:4 m.

Jílovitá hlína písčitá světložlutavá; 0'3 m.

Jilovitä hlína písčitá temná i šedavá s čočkami rašeliny; 05 m.

Štěrk skládající se z valounů: křemene, křemence, buližníků,
úlomků Araucaritů, břidly a velkých balvanů žlutavého křemence silně
ohlazeného.

Z kostí v štěrku nalezených panem Dr. Šanderou určil jsem :
Elephas primigenius, Alces palmatus, Equus C. fossilis Rütm. a pan
Šandera Castor fiber.

Šterk bude asi náležeti severoevropskému hlavnímu období glaciál-
nímu, temná hlína s rašelinou zasahává asi do období poglacialniho
a meziglaciálního, zarudlá hlína se škeblemij mohla by snad odpoví-
dati druhému období glaciälnimu a červenice z části diluvialnímu
období poglacialnímu a z části alluviu; silně rudá barva vrstvy této
nepochází toliko z železitých pískovců křídových, nýbrž z permských
pískovců od Pecky, odkud hrne se až po dnes při povodních rudá voda
Javorky až k Ostroměři a dále, nízké pobřeží tu zaplavující.

Geologicko-palaeontologické příspěvky z křídového útvaru u Ostroměře. 21

Výše na svahu, kam alluvialní vody nezasahávají, spočívá u dne
šedá hlína diluvialně-alluvialní, pod tou červenice, pak temná hlína,
vrstva šedé hlíny vápenité a pak štěrk.

Pod Bechyní uložena temná vrstva 0:4 mocná zahnědlé hlíny
na dni, pod ní spočívá přímo buď štěrk písčitý 0.2 m mocný, aneb
hrubý štěrk, spočívající na jílu senonském.

Jihozápadní svah hřbetu Konecchlumi-Ostroméïického pokrývá
dosti široký pruh diluvialní hlíny léssovité, taktéž na svahu mezi
Konecchlumím a Mlázovicemi, kde pod ní vystupují na den mocné di-
luvialní štěrky: taktéž se táhne hlína léssovitá v širokém pruhu od
Ostroměře k Hořicům Není pochybnosti, že i pod hlínovým pruhem
Konecchlumí-Ostroměř sleduje štěrk, asi totožného složení jako dříve
popsaný štěrk u Sobčic, téhož stáří.

Severovýchodně nad Ostroměří nalezá se v pravo u cesty ci-
helna, v níž vystupuje až 5 m mocná stěna hlíny šedožlutavé (šedá
žlutka) velmi jemno- a stejnozrné, silné vápnité, pravému léssu poblíž
stojící, jejíž základy odkryté nejsou; sypkost a porositu typického
léssu však postrádá. V patře přechází pak v temnou žlutavohnědou
až tmavohnědou hlínu, měnící se u povrchu v ornici.

Hlína žlutá odpovídá „šedé žlutce“ okolí Prahy "*) a temná vrstva
v patře „svrchní hnědé vrstvě“ tamtéž. V žlutce pozoroval jsem
úlomky větších kostí zvěře diluvialní.

Z povrchu zasahují tu po různu jámy tmavou zemí vyplněny,
obsahující předhistorické střepy, i bronzový kroužek tu byl prý na-
lezen.

Dále nad Hradiskem nalezá se skoro u hřebenu opět cihelna,
v níž obsažena žlutka málo vápnitá v stěně 4 m vysoké.

Tak zvaný „Červený vrch“ mezi Mlázovicemi a Mezihoří do
výšky 456 m n. hl. m. vystupující jest pokrytý po svahu k Mlázo-
vicům ik Mezihoří zarudlou hlínou, obsahující dosti oblázků křemen-
ných, menších, ale i velikosti pěsti. Do výšky té diluvialní vody zde
zasahovati nemohly, jelikož by byla musela býti zaplavena celá oblast
okolní. Oblázky pocházejí tu nejspíše z cenomanských slepenců, vy-
stupujících podél hřbetu na den a za období glacialního rozrušených
a atmosférickou vodou po svahu rozšířených.

Takový rozrušený písčitý štěrk cenomanský, zaznamenán jest
na mapě říšského geologického ústavu na vrcholi Sv. Gotharda východně
u Hořic jako štěrk diluvialní. Jest to, jak vzor vykazuje, silně žele-
Bin; '») Porovnej spis můj: Fossilni fauna stepní z Košířské Bulovky u Prahy.
Rozpr. České Akadem. tř. II. roč. VL. čís. 1. 1897.

99 XXVIL J. N. Woldřich:

zitý hrubý písek rudý, obsahující větší oblázky, od diluvialních štěrků
se podstatně lišící, souhlasející úplně s rozrušenými písčitými štěrky
v okolí Pražském zejména na Vinohradech u Zvonařky mocně vystu-
pujícími. Rozrušení dosáhlo ovšem za období glaciälniho nejvyššího

stupně, stáří jest však cenomanského. Podobné povahy budou asi štěrky
této oblasti, po návrších rozšířeny.

VER
novice i) age

eee ses } 3
wer

San) sen Den
2 TX r khota Seroveova

Sn
EN E ar: A

1:75000
Z 1 == RARE F
[ES ESS FE] =
alluvium, diluv.hlína, dil. štěrk, senom.apuka, Bělohorské, fyllit. porfyr.
ajil vpodkladu
NB. Při značce čtvrté čti: senon. opuka a jíl. FE
piskovce.

Obr. 6.

Geologická mapka oblasti Ostroméï-Konecchlumi-Lhota Šárovcova.

Úvahy tektonické.

(Porovnej obrazec 6.)

Kresci se domnívá, že stáří dislokační čáry směru jihovýchod-
ního v oblasti naší, běžící údolím přes Mlázovice, Miletín k Vrášťovu,
zasahává asi do doby eocénové, kdy by byl tudíž horský hřbet Konec-
chlumí-Hořický vzniknul. Hřbet ten protíná údolí Javorky táhnoucí
se napřed k jihozápadu a pak k jiho-jihovýchodu. Že by bylo údolí
toto vzniklo současně se hřbetem, nedá se předpokládati, jelikož není

Geologicko-palaeontologicke příspěvky z křídového útvaru u Ostroměře. 93

jednotnou rozsedlinou, nýbrž skládá se ze dvou částí skoro kolmo na
sebe směřujících a jelikož diluvialní jezero, na severu hřbetu se roz-
kládající, nebylo by mohlo dosáhnouti tak značné rozšířenosti nad
Lhotou Šárovcovou u Bělohradu, jelikož voda jeho by se byla ubírala údolím
dále. Že však toto údolí Javorky není pouhým údolím erosivním, Ja-
vorkou vyhlodaným, tomu nadsvědčuje poněkud odchylný směr vrstevní
po obou stranách potoka; vrstvy kloní se sice po obou stranách k jihu,
ale po pravém břehu na straně Újezda Podhorního více k jiho-jiho-
západu, kdežto po levém břehu nad Hláskem více k jihovýchodu. To
poukazuje k dislokaci vrstev.

Dislokační všeobecný směr severovýchodní, jemuž náleží naše se-
severní část údolí Javorky k jihozápadu se táhnoucí, klade Knejčí
do doby neogénové před usazením se uhlí hnědého, dislokační směr
pak severo-severo-západní, jemuž náleží jižní část našeho údolí k jiho-
jihovýchodu se táhnoucí, před dobu neogénovou po ukončení doby eo-
cénové.

Jisto jest, že fyliitický útes, prostoupený porfýrem, vyčníval tu
poněkud nad moře křídové a že k němu přilehly cenomanské sedi-
menty. Jelikož však senonská opuka s jílem, rozšířeny tu na všech
stranách hřbetu Konecchlumí-Hořického, k jižnímu svahu jeho přilé-
hají v značné mocnosti, z těžka předpokládati možno, že by byly
bývaly též po hřbetu tom rozšířeny a za éry kénozoické a anthropo-
zoické beze stopy rozrušeny a odplaveny. Spíše předpokládati dlužno,
že hřbet Konecchlumí-Hořický vystoupil v souvislosti buď přímým
vyzdvižením aneb spíše prohloubením jižní a severní oblasti jeho již
za doby turonské po usazení se vrstvy Bělohorské. Velmi značné na-
hromadění a rozšíření diluvialních štěrků písčitých před severním
úpatím hřbetu, zejména podél toku Javorky nad Lhotou Šárovcovou
u Bělohradu, nasvědčuje tomu, že údolí Javorky hřbetem se táhnoucí
tehdáž ještě neexistovalo, jinak by jím byly vody diluvialní bez překážky
unikaly a nikoliv před ním se tak značně rozšiřovaly. Jest tudíž
pravdě podobno, že obě části údolí tohoto vznikly nanejvýše až ku
konci neb po období glaciälnim (hlavním zaledněním severoevropským)
a sice rozpuklinou k jihozápadu běžící, vzniklou tlakem od jihový-
chodu působícím a rozsedlinou k jiho-jiho-východu běžící, vzniklou
tlakem od jihozápadu působícím. Při této příležitosti naklonily se
vrstvy podél jižní části údolí Javorky, hřbetem běžící, přirozeně po
pravém břehu k jihozápadu a po levém k jiho-jiho-východu.

Odpovídá-li pískovec levého břehu Javorky nad Hláskem spo-
čívající „spálené stěně“ v profilu Újezda Podhorního na pravém
břehu ve větší výšce ležící, a glaukonitický pískovec proti mlýnu

24 XX VII. J. N. Woldrich:

v údolí Javorky uložený pískovci „zelené stěny“ u Újezda, musela
zde vzniknouti současná dislokace klesnutím lévého křídla údolí Ja-
vorky; k tomu poukazuje i značná výška, v níž fyllit na „Červeném
kopci“ spočívá, vůči značně nižší poloze jeho ve skále u strážnice
čís. 34. na levém břehu potoka. Celková povaha údolí Javorky hřbet
Konecchlumí-Hořický protínajícího poukazuje též k stáří mladému.

Tomu odpovídají též 1—8 cm široké trhliny v stěnách pískov-
cových podél pravého hřebenu jižní části údolí Javorky vystupující
a s ní souběžně směřující. Ze trhliny tyto do povrchních vrstev glau-
konitických nezasahávají, svědčí o větší pružnosti těchto.

V okolí Ostroměřském rozprostíralo se za období glaciälnihu
taktéž jezero sladkovodní, jako na severním pokraji hřbetu, z něhož po-
chází štěrk od Sobčic uvedený, jakož i nad ním spočívající temná
hlína s rašelinou, do nichž se zaryla Javorka, jakmile vody severního
jezera diluvialního vzniknuvšími rozsedlinami napříč hřbetem odtékati
započaly.

Na povrch „Červeného kopce“, čili příčného hřebenu pobočného,
táhnoucího se od koty 456 m ku Lhotě Šárovcově, tekoucí vody dilu-
vialní se dostati nemohly, aby zde usadiiy povrchní zarudlou hlínu
s oblázky. Při vzniku hřebenu tohoto souběžného se severní částí údolí
Javorky (údolí Mezihořského) musila se dostati vrstva hnědočerveného
slepence, pod pískovci spočívající, na hřebenu ku dni, ač se to zde
pro souvislý les hřeben pokrývající, stopovati nedá; diluviální vody
atmosférické, rozrušujíce slepence, splavily hlínu s oblázky po obou
úbočích hřebenu.

Po období glacialnim (hlavním zaledněním severu evropského)
usazovala se za období stepního po nižším úbočí léssovitá hlína, podle
mé hypothesi hydatoaerické, dílem splachem svahovým, dílem současně
spraší vzdušní, na severovýchodu od Ostroměře až skoro k hřebenu
zasahávající, kdežto na vyšším úbočí jižním nahromadila se, počínajíc
již od počátku období glacialnfho, současně hrubá hlína s úlomky pí-
skovce, na místě vzniklá spůsobem eluvialním. Hlínu tuto, jakož i hlínu
léssovitou pokrývala pak ku konci doby diluviální a během doby allu-
vialní hlína šedá, i jinde tak silně rozšířena, vzniku ponejvíce aeri-
ckého.

Kdežto údolní usazeniny vodní, jakož i léssovitá hlína (tato za-
hnědlou svou vrstvou) poukazují v patře na stopy vlivu druhého glaci-
álního období, nevykazuje eluvialní hlína po vyšším úbočí usazená žád-
ného vlivu podobného, což při poloze a povaze její přirozeno.

Geologicko-palaeontologicke příspěvky z křídového útvaru u Ostroměře. 95

Dodatek.

Na mapě generálního štábu zanešen jihozápadně od Nové Paky
proti Vlkovu „Basaltbruch“ ; na mapě říšského geolog. ústavu, a na geo-
logické mapě Fgrčově a LAuBEHO však žádný čedič aniž jiná eruptivní hor-
nina na místě tom naznačena není. Navštívil jsem místo nacházející se
západně od silnice a od Vlkova opodál v lese, kde jsem skutečně starý
čedičový lom shledal. Hned při vchodu do lomu v levo vykazuje ote-
vřená stěna permských pískovců mocnou širokou žílu čedičovou roz-
šiřující se v patře v jednostranný příkrov. V pozadí dosti objemného
lomu obsažen ve vysoké stěně pod vrstvami pískovců čedičový čok na
4 m vysoký, od nějž vybíhá po jedné straně dlouhá čedičová žíla
0:3 m mocná až ku povrchu, podél níž jest pískovec v kontaktu velmi
jemně břidličnatým.

Pod mikroskopem vykazuje výbrus horniny základní hmotu, sklá-
dající se ze živce, augitu, olivinu a velkou hojnost zrnek magnetitu,
z níž porfyricky vyloučeny, již pouhým okem znatelné krystalky augitu
a podřízeně zrnka olivinu. Zajímavým zjevem jest, že zrnka magnetitu
seřaděna jsou v řadě uvnitř přesně podél okrajů krystalů (1 dvojčat)
augitu.

Ku konci příspěvku tohoto podávám povinný dík panu JUDru
Č. Šanderovi za jeho neobyčejnou ochotu a darování některých zka-
menělin a množství materiálu dotyčných hornin, zejména pak pánům
sochařům Er ben ů m za jejich vzácnou ochotu a darování kollekce vkus-
ných formátů hornin veškerých vrstev lomu „Skály panské“, jakož
i nahoře uvedených skamenělin dle vrstev přesně zaznamenaných pro
„Geolog. ústav České university“.

Resumé

„Geologisch-palaeontologischer Beitrag aus dem Kreidegebiete bei
Ostroměř in Bóhmen“.

Die vorliegende Abhandlung befasst sich mit dem Konecchlum-
Hořovicer Kreiderücken und zwar mit dem westlichen Flügel desselben
zwischen Koneechlum und Ostroměř bis zum Javorkathale, dieses
miteinbegriffen, welchem ich im Jahre 1897 zwei mehrtägige Aus-
flüge widmete. Die Arbeit bechäftigt sich mit der petrographischen Be-
schaffenheit der daselbst auftretenden Gesteine, mit ihrem Inhalte
3

Tř. mathematicko-prirodov&deckä. 1899.

26 XXVII. J. N. Woldřich:

an Versteinerungen, sowie mit der stratigraphischen und tektonischen
Lagerung derselben. Als Resultate dieser Studien seien hier in Kůrze
angeführt.

Der auf der Karte der k. k. geolog. Reichsanstalt am „Červený
kopec“ (bei Cote 456) auf Grundlage unvollkommenen Aufschlusses ver-
zeichnete „schiefrige Gneiss“ erweist sich in einem bedeutenden Auf-
schlusse als „quarziger Phyllit“ ‘ohne Feldspathgehalt) archäischen
Alters. Derselbe wird von einem Gange bis jetzt von hier nicht bekannten
„felsitischen Quarzporphyrs“ durchsetzt. Der Phyllit tritt auch im
Javorkathale in mächtiger Ablagerung auf. Die ihm anliegenden
Kreidesandsteine wurden bis jetzt zur Perucer- u. Korycanerstufe (Ceno-
man) gezählt, und zwar die tieferen feinkörnigen Sandsteine mit Ein-
lagerungen kohleführender Schieferthone und die Conglomerate im Lie-
senden zur Perucer Süsswasser-Stufe und die höheren ebenfalls fein-
körnigen Sandsteine zur marinen Korycaner Stufe, ohne dass eine
scharfe Grenze zwischen beiden konstatiert worden wäre, welche hier
thatsáchlich auch nicht existiert. Ich betrachte die Perucer Quader-
Sandsteine ebenfalls für marinen Ursprungs und die Auffindung von
Pinna decussata in denselben bestätigt diese Ansicht; die in den-
selben auftretenden, stets schlecht erhaltenen Pflanzenreste (Oncopteris
usw.) sind eingeschwemmt worden. Die Perucer Schieferthone halte
ich für eine, hier auf marinen Conglomeraten, anderwärts im Sand-
stein selbst ruhende Süsswasser Strandbildung. Darnach dürfte die
Selbständigkeit der Perucer-Stufe, welche nach der bisherigen An-
sicht als eine aus Quadersandsteinen mit eingeschlossenen Thonschie-
fer:ı bestehende Süsswasserablagerung betrachtet wurde, hinfällig sein,
und die Perucer Schieferthone dürften als eine gleichzeitige Süsswasser
Facies am Strande der tieferen cenomanen marinen Sandsteine aufzu-
fassen sein, wie ich dies in einem Profil (Fig. 5) auf Grundlage der
bisherigen Erfahrungen über heutige Strandbildungen darzustellen
versuchte.

Die cenomanen Sandsteine, welche durch ihre Versteinerungen
der Korycaner-Stufe entsprechen, werden hier von einer schwachen
Schichte Turnen-augenscheinlich Weissenberger Sandsteines bedeckt,
worauf die Versteinerungen dieser Schichte hinweisen. Diesen Gesammt-
Schichten der Quader-Sandsteine ist am Südabhange des Rückens
senoner Plänner mit Thon im Hangenden angelagert. Im Thale folgt
im Hangenden dieser Schichten diluvialer Schotter glacialzeitlichen
Alters, an tieferen Gehängen lössartiger Lehm hydatoaërischen Ur-
sprungs, an höhern eluvialer grober Lehm, beide letzteren bedeckt

Geologicko-palaeontologické příspěvky z útvaru křídového u Ostroměře. 97

von einer Lage ,grauen Lehms“ diluvialen und alluvialen Alters und
zumeist aörischen Ursprungs.

Der Bergrücken, welcher sich längs der grossen südöstlichen
Bruchlinie (hier Mlazowic-Miletin etc.) hinzieht, dürfte schon während
der Turonzeit entstanden sein. Das Javorkathal jedoch, welches den
Rücken zuerst in südwestlicher und dann in süd-südöstlicher Richtung
durchsetzt, dürfte allem Anschein nach erst nach der nordeuropäischen
Glacialzeit (nach der ersten und hauptsächlichsten Vereisung), im Zu-
sammenhange mit zwei fast senkrecht aufeinander stehenden Rissen
entstanden sein, denn sonst hätten die diluvialen Gewässer, welche
im Norden des Rückens so vielen sandigen Schotter abgelagert haben
nicht die grosse Ausdehnung dieses diluviaien Sees erreicht und
wären durch das bestehende Querthal abgeflossen. Die am ,Cervenÿ
kopec“ im Südosten von Mlazovic im röthlichen Lehm verstreuten
Quarzgerölle dürften aus zersetzten cenomanen Conglomeraten stammen
und durch atmosphärisches Wasser während der nordeuropäischen
Glacialzeit verschwemmt worden sein.

Südwestlich von Neu Paka, westlich von Vlkov tritt im Perm-
gebiete Feldspath-Basalt auf, welcher in den bisherigen geologischen
Karten nicht verzeichnet erscheint, wohl aber als „Basaltbruch“ auf
der Generalstaabskarte.

Näkladem Krälovsk& Ceske Společnosti Náuk. — Tiskem dra Ed. Grégra v Praze 1899.

XXVIIL.
Rula granátická z Tábora.

Podává Antonín Jelínek v Praze.
(Předloženo dne 19. května 1899.)
Okolí Táborské ") náleží na straně východní a jihovýchodní rulo-

vému útvaru prahorní vysočiny českomoravské, na straně západní
středočeskému čoku žulovému, jenž zde jest vyvinut na svém pokraji

jakožto slídnatý diorit augitokřemenný (kersanton Šafránkův). Zuly

hrubozrnné pronikají v žilách diorit i sousední rulu.

Na hranici ruly s dioritem a sice na jihozápadním úbočí kopce,
na němž stojí město Tábor, přímo u cesty vedoucí do Celkovic vy-
stupuje z příkré stráně pod hřbitovem sv. Jakuba dosti značný, strmý
balvan. Balvan tento vyčnívá do výše asi 20 m, dolů zapadá dosti
hluboko, jak tomu svědčí to, že pokračování jeho možno sledovati
i v zahradě p. Bursíka poblíže mostu přes Lužnici, jež položena jest
asi 0 12 m hlouběji pod patou balvanu; v zahradě této narazí se
často při zdělávání půdy neb sázení stromků na horninu s balvanem
co do struktury i složení totožnou. Do jaké hloubky as mocnost její
sahá, dosavad určiti nelze.

V podkladu balvanu sledujeme žulu hrubozrnnou; ze strany jiho-
východní přibližuje se rula, pod kterou žula zapadá a na jich kontaktu
stojí onen balvan „rula granátická“. Od ruly, jaká skládá krajinu

1) O geologické povaze okolí Váborského viz: SruR : Die Geologie der Um-
sebung von Tabor, Jahrb. der k. k. geol. R. Anst. 1858; svob. p. Anrrax: Bei-
träge zur Geologie des Kouřimer u. Taborer Kreises in Böhmen. Jahrb. d. k. k.
geol. R Anst. 1863. Sarräner: Sitzungsbericht d. k. böhm. Ges. d. Wissenschaft.,
1882, 1883; Geologický a geognostický rozhled po okolí Táborském, zpráva c. k.
vyš. gymn. v Táboře r. 1872. Srrevský: Beiträge zur Geologie der Umgebung von
Tabor 1893.

Úř. mathematicko-přírodovědecká. 1899. 1

9 XXVI. Antonín Jelinek:

východně od Tábora liší se granátová skála nápadnou čerstvostí a tím,
že se nerozpukává v desky, nýbrž ovětrává balvanitě.

Hornina granátové skály táborské skládá se z pruhů světlejších,
jejichž hlavní součástí jest bílý, nerýhovaný živec a v něm vtroušeny
temně červenohnědé granáty tvaru co 0, a jen pořídku lupénky biotitu ;
s nimi střídají se pruhy temnější, složené ze živce a biotitu. Lupénky
biotitu nesplývají v plástve, jsou však uloženy v proužcích velmi
zřetelně rovnoběžných a tím působí vrstevnatý sloh horniny. Převlá-
dají partie temné; světlé partie s granátem jsou v nich uloženy vět-
šinou jako rovnoběžné, dosti ostře ohraničené proužky, ale též pře-
cházejí v ně a splývají s nimi obláčkovitě. Kdekoli větší granát
zasahuje přes šířku světlého proužku do partie tmavé, má kolem sebe
bílou, živcovou, bezslídnou obrubu.

Mikroskopem ve výbruse rozeznáme jako hlavní součásti: ortho-
klas a biotit, plagioklasu nenalezl jsem ve výbrusech vůbec ?), křemen
v jediném případě v obrubě velkého granátu, kde však není vyloučen
druhotný jeho vznik. Hornina tedy, z níž skládá se „granátová skála“
táborská, jest bezkřemenná rula biotitická s proužky a partiemi svět-
lejšími, chudými slídou a obsahujícími granát.

Orthoklas vyskytuje se v zrnech allotriomorfních, která ve svět-
lých, slídou chudých pruzích jsou rozměrů značně větších než v jemno-
zrnné, tmavé rule biotitické. Jeho zrna jsou téměř veskrze individua
jednoduchá, jen zřídka se vyskytne zrno dvojčatěné dle zákona karlo-
varského. Většina individuí orthoklasových, a sice orthoklasy světlých
proužků zřetelněji než orthoklasy partií temných jeví úkaz známý
z velmi mnohých granulitů, rul a jiných krystalických břidlic: průřezy
jejich jsou prostoupeny souhlasně orientovanými, jemnými vlákenky,
často tak hustě, že celý živec nabývá vzhledu vláknitého. Při silném
zvětšení vidíme, že hmota vlákenek těch jest čirá, jeví o něco málo
vyšší barvy polarisační než orthoklas, rovněž lom světelný jest v nich
o něco vyšší než v orthoklasu, jak lze dokäzati methodou BEcreovov:
úhel zhášení nebylo možno spolehlivě stanoviti, ježto jsou vlákenka
tak jemná, že neprocházejí celým výbrusem, ale ze srovnání lomu a dvoj-
lomu můžeme souditi, že i zde hmotou oněch vlákenek jest alb?ř,
který srůstá s orthoklasem v t. zv. „mikroperthit“, jaky popsal na

*) Tímto nedostatkem plagioklasu, spojeným s přítomností granátu, jeví
naše hornina shodu s četnými rulami severního Uralu, na nichž Frponov pozo-
roval, že za přítomnosti hojného granátu plagioklas jest vyvinut málo neb chybí,
a též naopak. (Tschermak's Min. Mit. Neue Folge, Bd. XIV. str. 550 —555, 1895.)

Rula granätickä z Tábora. 3

příklad F. Bzoxe *) ze živců rul dolnorakouskych a určil jeho povahu
albitovou. Mikroklinové čtverečkování polysynthetické nepozorováno
nikde v živcích ruly táborské, jest tudíž zde mikronerthit orthoklasový ;
podobný mikroperthit popisuje Wornkren “) jihovýchodně odtud v rule
od Žďáru a Vlčetína v oblasti Horní Nežárky.

Větraje rozkládá se orthoklas, nejčastěji ze vnitra na venek a
podél štěpných trhlin, v zemitou hmotu koalinovou.

Biotit činí lupénky a šupinky obrysů nepravidelně laločnatých ;
průřezy basalní jsou kaštanově hnědé, slabě průsvitné, průřezy příčné
vynikají velmi silným pleochroismem :

Ile nahnědle zelenožlutý, absorpce nepatrná,

Le téměř černý, neprůhledný.

Rozkladem nabývá barvy špinavě zelené, měně se v chlorit; při
tom vylučuje se magnetovec v černých zrnkách a rutil v tenkých
jehličkách.

Apatit hojně, zirkon dosti vzácně se vyskytují jako vedlejší sou-
částky zarostlé nejčastěji v živci, tu a tam také v biotitu neb srostlé
S nimi.

Magnetovec v černých zrnéčkách obyčejně bývá srostlý s biotitem
a zde z části původu druhotného.

Granát ve světlých partiích jest zarostlý v zrnech od mikro-
skopických rozměrů až do průměru 20 mm. Dominujícím tvarem jest
dvanáctistěn kosočtverečný co 0, proto bývají průřezy většinou více
méně pravidelně šestiboké. (Granát prosvítá růžově a jest úplně iso-
tropní, nejeví nižádných anomalií optických. Vrostlice a přeměny ora-
nátu byly již popsány Šafránkem.“)

Struktura ruly jest rovnoměrně zrnitá, veskrze krystalická, allo-
triomorfnf. Jenom malinké sloupky apatitu a zirkonu jevívají přiblížení
ku tvaru krystalovému, živce jsou vyvinuty v zrnech, biotit v lupén-
kách nepravidelně omezených. Lupénky biotitu leží jednotlivě, ne.
spojujíce se v plástve, a vespolek rovnoběžně, čímž nabývá rula slohu
vrstevnatého. Tu a tam bývají malé lupénky biotitu uzavřeny v živci.
Jinak neposkytuje struktura táborské ruly žádných zjevů význačných,
které by přispěly k osvětlení jejího vzniku; nelze konstatovati žádných
novotvořenin nerostných, vyjímaje obyčejné větrání a rovněž žádných

5) Die Gneissformation des niederösterreichischen Waldviertels, Tschermak's
Min. Mit. Neue Folge Bd. IV. 1882, str. 198—199.
+) Geologické studie z jižních Čech, I. Archiv XI., 4., Praha 1898.
5) O granátové skále Táborské, 1883, str. 5—5.
1%

4 XXVIII. Antonin Jelinek: Rula granäticka z Tábora.

úkazů metamorfosy, tlakové neb dynamické. Podobně i granäticke
partie, mající oproti slídnatým celkem větší zrno, skládají se z allo-
triomorfního orthoklasu, v němž vtroušeny jsou granáty. Kol jednoho
oranátu značně velikého (5 mm v průměru) jest vyvinuta téměř ne-
přetržitá obruba křemene allotriomorfního s řadami velkých vrostlic
tekutých, většinou libellami opatřených. Ježto nikdo jinde v hornině
této nenalezeno křemene a druhotný původ nejeví se pravděpodobným
— prechäzejft do křemene nezměněným směrem pukliny, jež prostu-
pují sousední živce a tudíž jsou asi oba mineraiy vzniku současného —
máme zde případ centrického uspořádání součástí kolem většího kry-
stalu granátu; takový sloh, kde granát jest jakýmsi strukturním cen-
trem, kolem něhož se soustředily minerály jiné v kombinaci odchylné
od složení ostatní horniny, jest velmi častý v krystalických břidlicích.
Podobný převahou Rřemenný rámec, kolem zrn granátových zjistil na
příklad Dr. J. Banvíň 9, ve světle šedém biotitickém granulitu s akces-
sorickým pyroxenem kosočtverečným od Holubova u Křemže.

C. k. geologický ústav české university v Praze.

5) Zelenavý pyroxenický granulit od Adolfova, dodatek, str. 5. Ve Věstníku
král. spol. náuk 1897. č. III

Nákladem Král, České Společnosti Nauk. — Viskem dra Edv. Grégra v Praze 1890.

XXIX.

Miocén moravský.

Druhý příspěvek ku poznání rázu zvířeny mořských slínů a jílů severozápado- a
středomoravské oblasti.

Napsal Vlad. Jos. Procházka v Praze.')

(Předloženo dne 19. května 1899.)

V pojednání přítomném pokračuji uveřejňovati výsledky svých studií
o moravském miocénu, jež jsem delší dobu přerušil publikovati. V něm
navazuji na statě, které jsem roku 1892 veřejnosti předložil ve Věstníku
král. české Společnosti náuk. Rozhojniti dosavadní jejich množství je
velmi nutno. Doplňujíť, co velké monografické práce zhusta jen u ve-
likých konturách nastíňují. Poměry našeho moravského neogenu jsou
již toho druhu. Vadí jim, že poskytují zřídka příležitost, pozorovati
neogenové souvrství do hloubky a výšky na větších plochách. Kdo je
ohledával, uznamenal zajisté, že je velmi malinko míst po této stránce
vhodných a poučných. Naproti tomu neogenové sedimenty jsou na ve-
likých prostorách přikryty diluviálními a též alluviálními nánosy, nad
jejichž příkrov zdvihají se malými ostrůvky. Abychom poznali ráz
našeho moravského neogenu, nezbývá než zkoumati pilně všechny
miocénové ostrovy, kdekoli se vyskytují a neopomenouti ani jednoho:
neboť jen tím činem je možno vyšetřiti, jaké usazeniny, jakého rázu
jej skládají, dále jak je mocný a kam až území jeho sahá.

Těmto maličkým neogenovým ostrůvkům jsou věnovány přítomné
statě. Obsah jejich buď doplňuje, buď potvrzuje, co bylo na územích,
kde jsou poměry studiu neogenu našeho příznivy, vyšetřeno a vypo-
ZOTOVANO.

1) V. J. PRocHázka. Miocén moravský. První příspěvek ku poznání rázu
zvířeny mořských jílů a slínů severozápado- a středomoravské oblasti. Věstník
král. česk. Společn. náuk. V Praze. 1892. Str. 455—475.

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1899, fi

9 XXIX. Vlad. Jos. Procházka:

Černá pole u Brna.

Severně Brna rozkládají se od Lužánek až k okraji žulosyeni-
tového massivu lány úrodných polí, význačných na celé rozloze černou
barvou, dle níž lid náš venkovský nazval je Černými poli. Barva
jejich ornice pochodí od velkého množství živičných látek, hmota ne-
rostná však není než změněným slínem neogenovým, do něhož ornice
ponenáhlu přebíhá.

Již dávno bylo mou snahou, dověděti se určitých zpráv o rázu
miocénových slínů Černých polí. Tušil jsem, že jsou nejen mohutné,
nýbrž i značně rozšířené a sahají všude, kam až černá ornice se šíří.
Letošní jaro, velkonoční prázdniny umožnily, že jsem měl příležitosť,
poznati je poněkud zevrubněji. Ubíraje se totiž z Lužánek na sever,
narazil jsem nedaleko za lužánskými sady na velkou cihelnu nově za-
řízenou, založenou družstvem stavitelů brněnských, při níž je podklad
černé ornice Černých polí odhalen na svahu nového zákopu, asi 10 m
vysokého. Dal jsem se okamžitě do práce, prohlédl si svah, zjistil,
zdali a jak slín je bohat většími fossiliemi, a vzal z něho zkušební
materiál na plavení. V těchto řádcích uložil jsem výsledky, které jsou
po mnohé stránce zajímavé a stačí, aby doplnily dosavadní náš obraz
dosud dosti chatrný o svéráznosti neogenu poloukotliny brněnské.

Slíny v Černých polích jsou toliko dílem mocného a rozšířeného
souvrství neogenového, které vyplňuje poloukotlinovité údolí, jehož
severní i západní čásť zaujímá hlavní město našeho markrabství, Brno.
Údolí to uzavřeno je na severu a východu žulosyenitovou oblastí, na
severozápadu a zapadu dioritovými břidlicemi a osamělými ostrovy
spodního devonu; na severozápadu je otevřeno a přebíhá v široký
úval, jímž silnice císařská na pomezí dioritových břidlic a žulosyenitu
na ssv. běží, na západu pak ústí do něho hluboké údolí Svratky,
protáhlé v Zulosyeniiu a ve spodním devonu. Jak mocné tamější
sedimenty jsou a v jakém pořádku následují, bylo zjištěno, když vrtali
v jezuvitských kasárnách v Brně asi v letech padesátých tohoto století
studni a když později, v letech devadesátých, hloubili na dvoře měst-
ských jatek do 127 m, aby nalezli vodu.

V jezuvitských kasárnách zjištěn tenkráte tento vrstevní sled,

od O m az do 35 m hlína promíšená oblázky,
SRO RUES 11 „ žlutnice (sprašová),
DAS LE LATE AVR 63 „|

will
le en | modrošedý jil,

Miocén moravsky. 3

od 86 m až do 93 m žlutošedý, zelenavý jíl,

296, 5.5985 „chruhý detritus, „ve zpod velké
křemenné oblázky,

LOVE 10- Sedý pískovec,

LD demo bpísek;

M 38:1 syemtový :detritus.

Na dvoře městských jatek na Cejlu provrtali pak:

od O maž do 48 m alluvium a quarter,

lo. 2 Stěrk a vložky. jílové,

„52,5 » » 13 , modrošedý až zelenavě šedý jil,

O 090 1 slin" Šlírovitý,

OAO o la nlniby písek,

? miocen nebyl provrtán, podkladu nebylo

dosaženo.

P. A. Rzenak“), který psal roku 1889 a 1896 o řečeném hlou-
bení studen brněnských. dospěl názoru, jmenovitě studiem profilu
studny v městských jatkách, že jíly, uložené bezprostředně pod dilu-
viem, jsou obdobou badenského jílu. dále že slíny šlírovité pod jílem
jsou obdobou buď šlíru, buď částečně badenského jílu, ale že jest též
možno, řaditi jejích zpodní díl do grundského horizontu a posléze,
že hlinitý písek pod šlírovitým slínem zastupuje v okolí Brna grundský
horizont a jest aeguivalentním pískům onkophorovým.

Správno je, co RzEHak tvrdí o sledu. vrstevném miocénových
sedimentů mezi Brnem a Židlochovicemi, že totiž facies hlinitopísčitá
a písčitá následuje po facii hlinité. O tom nelze pochybovati. Tomu
svědčí a dokazují to profily studní na území Brna a jižně jeho, jako
na př. v Nenovicích a dále v okolí Vyškova.

Jiná je však věc, zdali totiž hlinitopísčitá facies tamější jest
aeguivalentní písku grundskému a zastupuje-li skutečně ve střední
Moravě horizont grundský. A na to nestačí dle mého názoru a hlubo-
kého přesvědčení jenom petrografický ráz vrstevní a poloha, nýbrž
k tomu jest ještě nezbytně třeba zvířeny. A právě této není, alespoň
dosud nalezena nebyla, jak ani pan A. RzEHAk 0 opaku nepřesvědčí.

Je-li grundský horizont ve střední Moravě horizontem samo-
statným, starším než horizont badenský anebo je-li tam samostatnou

2) A. Rzeuar. Geologische Ergebnisse einiger in Mähren durchgeführter
Bohrungen. Mittheil. d. mähr.-schlesisch. Gesell etc. V Brně. 1889. Str. 270. —
Geologische Ergebnisse einiger in Mähren durchgeführter Brunnenbohrungen.
Verhandl. d. naturforsch. Vereines in Brünn. Dritte Folge. V Brně. 1896. Str. 243.

1*

OT
Re HZ

RME

SR Eee

el

ENTE RTE)

EN EEE od

RSS

4 XXIX. Vlad. Jos. Procházka:

facií, pak je zajisté vyvinut nejen facif petrografickou, ale i fauni-
stickou. Pravda, onu známe, leč tuto nikdo tam dosud neobjevil.

Zvířena písku rebešovického, jak je dosud známa a dále níže
vylíčena, obsahuje sice některé druhy grundské, ale druhy, které jsou
v pískových faciích miocénových všude domovem. Druhüm známým
dosud jenom z grundského písku není správno přikládati příliš velké
váhy. Že dosud nebyly objeveny jinde, v jiných píscích, nedokazuje
ještě, že se omezují toliko na grundský písek. Dle mého soudu jsou
druhy Syndosmya apelina, Donax intermedia, Lucina miocoenica,
Venus Vindobonensis pro grundsky písek tak význačny, jako Pecten
denudatus, Solenomya Doderleini pro šlír. Pecten denudatus zjistil jsem
v jílu řepském, Rzenax v litavském vápenci, na onom jílu uloženém,
dále objevil jsem jej ve slínu kralickém a posléze i ve slínu olomu-
čanském, mimo to nalezl jsem úlomky druhu Solenomya Doderleini
v jílu boračském, a jsem jist, že nikdo ani nepomyslí, znaje ostatní
zvířenu kralickou, řepskou, olomučanskou a boračskou, že tamější
jíly, slíny a litavský vápenec příslušejí horizontu šlírovému. Facii
zvířenou nečiní jeden nebo dva druhy, byť i jakkoli význačné, nýbrž
úhrnný ráz všech živočišných tříd. Žádá-li se toho pro facii, oč více
jest toho třeba požadovati, běží-li o to, aby stáří vrstevné bylo vy-
mezeno a Správně posouzeno.

Při tom trvám, a proto nemám záliby na grundském horizontu
ve střední Moravě, vlastně nemám záliby v důkazech p. RzEHAKovýcH,
kteréž pokládám až dosud za nedostatečné. Tím odpovídám p. RzEHakoviI
na passus o „zálibě“ *). Až p. RzeHar objeví v píscích obřanských, malomě-
řických, juliánských, černovických a j. skutečný zvířenný typ grundský
a zároveň dokáže, že i onkophorová zvířena vyskytuje se v píscích
východního úbočí polokotliny brněnské, uvěřím ihned jeho názoru, že
hlinité písky brněnské jsou horizontu grundského, že písky a pískovcové
lavice východního okraje kotliny brněnské jsou aeguivalenty jejich,
slovem, že grundský horizont na území Brna i v jeho širokém okolí je
pod jíly badenskými mohutně vyvinut. Ale dokavad neopře svůj názor
též výsledky studia faunistického zvířeny typické a bohaté, potud musí
laskavě prominouti, že nepřesvědčí o přítomnosti grundského hori-
zontu ve střední Moravě nikoho, kdo měl příležitost poznati neogen
moravský nejen ve střední Moravě, nýbrž na celé rozloze moravské
a). O jedné věci nechť je p. Rzenax přesvědčen, a to že grundský

9) A. Rzenak Die Fauna der Oncophora-Schichten Mähren. Verhandl.
d. naturforsch. Vereins in Brünn. 1892. Sv. 31, Str. 192.

Miocén moravsky. 5

zvířenný typ některých písků moravských, jsou-li totiž grundskymi,
musí se tak shodovati se zvířenou grundskou, jako se rovná zvířena
boračská, typ moravské zvířeny facies badenské, zvířeně badenského
jílu. Jsou-li písky ty, jak Rzenax hlásá skutečně horizontu grundského,
„pak jest též zcela jisto, že se v nich někde objeví zvířena tak typická
a shodná s grundskou, že umlčí všechny námitky. Leč dosud ji odtud
nemáme.

První spolehlivá zpráva o rázu zvířeny slínu nížiny brněnské
pochodí z roku 1870. Uveřejnil ji E. Buxzer.‘) Tenkráte zkoušel a
plavil slín-i určil foraminifery z něho, který vykopali kolem prvního
německého gymnasia v Brně a v Solné ulici. Roku 1892 uveřejnil
jsem stručnou stat o zvířeně téhož slínu, který byl dosažen v Pekařské
ulici naproti Františkovu, když kladli plynové potrubí, jehož výplav,

„pečlivě dobytý p. drem K. Karzozrokým v Brně, byl mi přenechán
(s výplavem slínu od Juliánova ze svahu návrší „U tří křížů“ (Fredam-
berg) východně od Brna. Zminuji se o těchto výsledcích proto, že
-je nezbytně třeba znáti ráz brněnských slínů z různých míst i poloh,
"jde-li o to, abychom získali dosti spolehlivých záruk, že obraz, který
(o něm nastíňujeme, souhlasí se skutečností.
| Slin, odkryty ve zmíněné cihelně, je světlošedý, dokud je suchý;
je- li však čerstvý nebo navlhlý, je tmavě hnědý. Všecek rozpadá se
| v mnohotvárné kousky, a celá jeho vrstva, pokud je ve svahu pro-
| kopaná do hloubky asi 8 m, je prostoupena různosměrnými puklinami,
sádrovcem vyplněnými. Leží-li delší dobu na vzduchu, rozpadá se rychle,
ve vodě pak rozmoká rovněž rychle a poskytuje výplav ze skořápek
| foraminifer, mísek ostrakodů a ostnů mořských ježků. Detritus hor-
ninnÿ nebyl v něm dosud zjištěn, naproti tomu obsahuje poměrně dosti
| hojně limonitu, který velmi zhusta schránky foraminifer buď vyplňuje,
‚ buď je vrstvičkou obaluje. Skořápky neporušené větších foraminifero-
„vých druhův jsou zhusta hnědé, menší naproti tomu bílé.

Zvířena seznamu přiloženého byla vyplavena z kusu 1'/, kg
(těžikého, pochodícího z hloubky 4 » od povrchu.

Foraminifera.

mextularia, Mariae, KOrba ur
A carınataud Orb C
3 SPEC: CRC Re VA

4) E. Bunzez. Foraminiferen des Tegels von Brünn. Verhandl. d. geologisch.
Reichsanstalt. Ve Vidni. 1870. Str. 96.

XXIX. Vlad. Jos. Prochäzka:

Clavulina communis d’Orb .
Bulimina Buchiana d’Orb
Alomorphina macrostoma Karr.
Nodosaria irregularis d’Orb. .

2 hispida d’Orb

„ spinicosta d’Orb

5 (D) elegans

À (D) consobrina d’Orb. .

5 (D) Bouéana . 4

5 (D) Verneuilii d’Orb.

E (D) Adolphina d’Orb.

; (D) acuta d’Orb.

à (D) eingulata CZiz.
Marginulina pedum d’Orb. .

k regularis d’Orb.

i similis d’Orb. .
Cristellaria simplex d’Orb. .

h compressa d’Orb. .
à crassa d’Orb.

à cultrata d’Orb. .

à calcar d’Orb.

č: echinata ď Orb.

x stellifera CZiz. .

: austriaca d’Orb

à imperatora d’Orb.

> cymboides d’Orb. .
i striolata CZiz.

Polymorphina problema ď Orb. .
Uvigerina pygmaea d’Orb. .

u semiornata d’Orb.
Globigerina bulloides d’Orb. .

i trilobata Rss. .
Orbulina universa d’Orb.
Sphaeroidina bulloides d’Orb.
Discorbina rosacea d’Orb. sp
Truncatulina lobatula Walk et J.

a Bouéana d’Orb.
Epistomina Partschii d’Orb.
Nonionina Soldanii d’Orb. .
Polystomella erispa d’Orb. .

«

Miocén moravský, î

Echinodermata.

OSEnya PNR AR Rs Mt a ver
Ostracoda.

Cythere asperrima Rss... . . . č

Seznam zvířeny zde uvedený le nás jen s dílem zvířeny
miocénového slínu Černých polí. Jsem jist, že množství jeho druhův
a rozmanitost jeho rodüv se rozhojní, až bude prohlédnuto a podrobně
prozkoumáno větší množství slínu, než jak to bylo možno do tohoto
okamžiku. Zdali se z něho povede vydobyti i zvířenu měkkýší, je ovšem
jiná věc; pokud jsem se přesvědčil, bude to úloha a práce nesnadná, jmeno-
vitě proto, že misky i ulity ve svrchních polohách vrstev tamějšího svahu,
kdekoliv se vyskytly, byly měkké, změněné; zjistil jsem vždy, že ložisko
jejich je vyplněno zhusta toliko vápenitou moučkou.

Přes to, že zvířena našeho seznamu je tedy dosti chudá a meze-
rovitá, tož je přec možno, presvédéiti se, že je shodna se zvířenou
slínu z Pekařské ulice a ed Juliánova. Dokazujeť to jednak sdružení
rodů, jednak potvrzují názor ten shodné druhy a též individuální
množství některých druhů, jako na př. (lavulma communis, Orbulina
universa, Globigerina bulloides, Nodosaria Adolphina j. v. Mimo to
svédčí tomu rozvoj rodů Nodosaria, Cristellaria, Truncatulina a okol-
nost, že rod Miliolina, dále rod Polystomella buď není zastoupen, buď
jen podřízeně se vyskytuje.

Vyškov.

Široký úval mezi jižním svahem Drahanské vysočiny kulmové a
severním svahem Chříběcích hor, složený z vrstev oligocenových a
eocénových, je vyplněn usazeninami neogenovými, přikrytými na velkých
prostranstvích silným poměrně příkrovem z diluviálních hlin a štěrků,
k nimž se tu a onde druží alluviální nánosy.

Příkrov diluviální je převážně souvislý; proto jeví se miocénové
vrstvy na celém území našeho úvalu ostrůvky tu maličkými, jinde
většími, místy též sotva dobře ohraničenými. Miocénové sedimenty
vynikají ostrovovitě nad diluviální příkrov jmenovitě podél jižní hra-
nice kolem Drahanské vysočiny, zvláště též na počátku údolí do ní
proláklých a ve východním její dílu; naproti tomu skládají souvi-

8 XXIX. Vlad. Jos. Procházka:

slejší okrsky podél severního úpatí Chříběcích hor, kde, jako na př.
v okolí Kroměříže a j., leží na oligocénovém, eocénovém a snad i kři-
dovém podkladu.

Sedimenty neogenové bývaly druhdy i v úvalu mezi Drahanskou
vysočinou a Chříběcími horami mnohem mohutnějšími než dnes. Na
četných místech lze tam zřetelně pozorovati, jak silně denudace je
seslabila. Přes to však jsou dosud v různých obvodech značně mocné,
a odhalujeme-li mocnost jejich úrovní, v níž členové její nyní leží,
tož uznamenáme, že se páčí asi na 200 až 500 m. Mohutní od okraje
kulmového do středu úvalu. Nynější naše o nich vědomosti děkujeme
v první řadě nákladnému hloubení studen na území vyškovském, ne-
zamyslickém a kroměřížském. Jmenovitě na Vyškovsku získáno o nich
četně zpráv velmi závažných. Bylyť tam provrtány na dvoře vyškov-
ského cukrovaru do hloubky 90 m, později proraženy u Rozdvojovic
32 m hluboko a posléze prohloubili je 31 m hluboko u Terezova.
U Doloplaz poblíž Nezamyslic provrtali je až do hloubky 142 m, ko-
nečně v Kroměříži pronikli jimi několikráte, když v městě vrtali; dle
spolehlivých zpráv narazili na ně ve hloubce 1 m pod diluviem a
hloubili v nich 18 » hluboko. Výsledky dosažené na oněch místech,
doplňují se velmi pěkně s resultáty, jichž došli v Prostéjově, když
hledali pitnou vodu, a poskytují drahocenný obraz o vrstevním sledu
1 mohutnosti miocénu, rozloženého jednak v řečeném úvalu, jednak
v širokém a úrodném údolí řeky Moravy. Všude bylo tam zjištěno,
že miocénové souvrství je složeno z jílů, slínů, písků a pískovců, stří-
davě uložených; naproti tomu nebylo nikde vypozorováno, že grundské
písky s typickou zvířenou grundskou podkládají jíly a slíny rázu ba-
densko-boračského, nebo steinabrunn-drnovského, tedy uznané typické
členy druhého stupně mediterraního. Z toho přirozeně plyne, že facies
grundská nešíří se na sever Moravy, aniž má tam obdobu.

Jak jsem se již zmínil, miocénové usazeniny území vyškovského
byly na třech různých místech různě hluboko provrtány. Nejhlouběji
v cukrovaru vyškovském, kde odhalen profil jejich 90 m vysoký. Proto
jest profil ten nejdůležitější, neboť poskytuje největší obraz o vrstevním
sledu miocénu podél jižního okraje kulmové vysočiny Drahanské. Ne-
lením opakovati zde hrubý přehled sledu vrstevního vyškovského pro-
filu, jak jej uveřejnil roku 1889 A. Rremar°). Cinfm to také proto,
‘) A. Rzemak. Geologische Ergebnisse einiger in Mähren durchgefürter
Brunnenbohrungen. Mittheilangen d. k. k. mährisch.-schlesisch. Gesellsch. zur
Beförderung d. Ackerbaues, der Natur- u. Landeskunde. V Brně. Str. 242.

Miocén moravský: 9

abychom poznali, kam asi jest zaïaditi do vrstevního pořadí neoge-
nové písky a slíny s litavským vápencem, odhalené v jámě naproti
valše východně Vyškova, o nichž níže pojednáme a které jsem fauni-
sticky vykořistil po vrstvách, pokud jsou přístupny.

V řečeném cukrovaru vyškovském narazili metr pod povrchem
na žlutý slin, v jehož výplavu byly zjištěny ostny mořských ježků a
schránky foraminifer. Pod ním navrtali modrošedý jíl, z něhož vypla-
veny toliko schránky foraminifer. Ve hloubce 16 » dosažen modrošedý
slin, proložený vápnitými pruhy a skvrnami; v jeho výplavu byly ob-
jeveny misky druhu Leda fragilis, druhy z rodů: Nucula, Arca,
Pecten, Skenea, Turbonilla, Dentalium, Chiton; dále zjištěny v něm
schránky Balana a rybí otolithy, pak úlomky mechovek, korály, ostny
mořských ježkův a bohatá zvířena foraminiferová. Ve hloubce 25 m
dosažena lavice křemenného pískovce, T0 cm silná, S neurčitelnými
otisky skořápek. Ve 28 m následovala vložka jemného, šedého písku,
obsahující dílky hnědého uhlí a úlomky schránek, kousky korálů i me-
chovek a schránky foraminifer. Pod ním v 285 m dovrtali se opět
Jemného písku, ale bohatšího hlinitou příměsí, který obsahoval tutéž
zvířenu, jako písek nad ním. Od 29 m až po 35 m střídaly se vrstvy
slinu se slinitym pískem a lavicemi tvrdého pískovce. Ve slínu byly
objeveny úlomky schránek, ostny mořských ježků, kousky hnědého
uhlí a porůzné schránky foraminifer. Ve hloubce 35 m dovrtali se
lavice čvrdého pískovce, AD cm silné. Pod ní, ve hloubce 58 m od po-
vrchu, naražen Jemný, šedý písek, obsahující úlomky skořápek, ostny
mořských ježků a něco foraminifer. Ve hloubce 80 a 84 m dosažen
šedý písčitý ji, v jehož výplavu zjištěny kousky uhlí, úlomky skořápek,
mísky ostrakodů, ostny mořských ježků a schránky foraminifer. V 87 m
následovala vrstva šedého, křememtého písku 20 cm silná; v 88 m byl
pak hlinity písek s pruhy uhlí, a posléze v hloubce 90 m došli Zluto-
šedého jílu, v jehož výplavu zjištěny některé foraminifery.

K profilu tomuto jest dodati, že ústí studny na dvoře vyškov-
ského cukrovaru leží mnohem níž, než diluviální nánosy v nejbližším
sousedství, ale zároveň níž, než slíny a jemné hlinité písky S nimi
se střídající na Marchanickém poli při křižovnických hranicích.

Neogenové písky a sliny marchanické jsou přístupny v jámě
v Marchanickém údolíčku, na levém břehu potoka Marchanky, naproti
valše. Z Vyškova dojdeme k nim asi za '/, hodiny, jdeme-li po silnici
kroměřížské na východ. Jáma leží v levo od silnice, mezi ní a blízkou
tratí železné dráhy.

10 XXIX. Vlad. Jos. Prochäzka:

Jáma není ani hluboká, ani velká. Slin kopou v ní vyškovští
toufarníci, míchají jej se slínem dobročkovským od Bučovic a robí
z něho majolikové zboží, které před lety těšilo se velmi dobré pověsti
a známo bylo na Moravě široko daleko. Tenkräte kvetl keramický
průmysl vyškovský; bohužel, dnes zbyly z něho nepatrné rudimenty.

Poloha miocénových vrstev je vodorovná, neporušená. Nad nimi
leží více než 2 m mocné diluvium (2), ostře oddělené od neogenového
podkladu. Složeno je ihned pod černou ornicí (1), — bohatou živičnými
látkami, leč dosti písčitou — z tenkých vrstviček a slabých proužků
písečnatého slínu, pod nimiž následuje štěrk z valounů a oblázků,
smíšených se železitým rezavým pískem, v němž jsou volně uloženy.
Jen ve dvou vložkách je tamější diluviální nános poněkud zpevněný,
jestit to v oněch polohách, v nichž písek zaměněn je slínem písčitým.
Vložky ty jeví se proto slepenci, což podnítilo názor o neogenových
slepencích v nadloží vyškovského typického neogenu. Že je to názor
pochybený, o tom nás přesvědčí výplav slinitého tmelu zmíněných
vložek, v němž není ani slechu po ústrojných zbytcích zvířeny neogenové.
S tím úplně souhlasí, že diluviální štěrky tohoto náleziště jsou zcela
shodné se štěrky mohutně vyvinutými severně trati železné dráhy,
kde jsou otevřeny velikými důli, v nichž se štěrk dobývá a odtamtud
rozváží jmenovitě po železničních tratích, kde jím zpevňují pražce
kolejové. I tam jsou štěrky smíšeny se železitým pískem. Jejich mo-
hutnost kolísá dle měření p. Fr. KoupELky, c. k. obvod. zvěrolékaře
ve Vyškově, jemuž vzácné zprávy o diluviu vyškovském děkují, 7 až
(5 m. Přikryty jsou vrstvou spraše 4 až 5 m silnou, v níž kosti dilu-
viálních zvířat zhusta bývají nalezeny.

Dostačí, když jen trošinku přirovnáváme, abychom se přesvědčili,
že diluviální štěrky v jámě při silnici kroměřížské souhlasejí zcela se
štěrky prokopanými ve štěrkovnách severně železniční tratě a že jsou
tudíž jejich jižním pokračováním.

Zároveň tam poznáme. Ze miocénové usazeniny v jámě nejsou
totožny S vrstvami, provrtanými pod povrchem ve vyškovském cukro-
varu. Liší se od nich petrografickým rázem, ale též nadmořskou výškou.
Okolnosť. tato dokazuje, že příslušejí nadloží vyškovských vrstev, nyní
erodovanému. Ostatně i ráz zvířeny, jak později se dovíme, ukazuje
též ku zmíněnému rozdílu.

Mohutnost miocénových vrstev v jámě je sice maličká, obnäsit
sotva 2 m, přes to však vrstvy tamější jsou velice zajímavé nejen
faciální rozmanitostí, nýbrž i faunistickÿmi přechody a rázem zví-
řenným. Sledujeme-li je od vrchu dolů, narazíme:

Miocén moravsky: lí

(3) na žlutavě zelénkavý slín silně železitý; je-li vyschlý, je
kouskoitvy, drobivý. Leží ve vrstvě 03m silné. Výplav jeho je složen
z drobounkych zrníček bílého křemene, k nimž druží se stvrdlé kousky
slínu, silně železitého, ve vodě nerozmotitelneho. Zkamenělinami je
velmi chudý. Až dosud nepovedlo se v něm objeviti než druh Boli-
vína antiqua, jehož schránky vyznamenávají se rozměry trpasličími,
uaproti normálně vyvinutým jedincům téhož druhu, pochodící z jílu
nebo slínu jiných vrstev.

(4) Slin světlejší než ve vrstvě vrchní, skládá lavici 05 m sil-
nou; je ve vodě snadno plavitelný a zanechává ve výplavu schránky
krásně zachované, a to foraminifer, dále rybí otolithy a posléze po-
měrně značně mnoho kousků limonitových. Schränky jsou převážně
bílé, jen tu a onde vyskytne se též schránka hnědá; naproti tomu
otolithy vyznačují se vesměs barvou hnědou, zrovna takovou, jakou
mají v jílech. Po detritu horninném není ani sledu; ve výplavu není
ani zrníček křemenných ani úlomků jiných hornin. K limonitu druží
se též maličké konkrece vápenné.

Zvířenu tohoto jílu předvádí seznam přítomný:

Foraminifera.
Textullaria subangulata d’Orb. . . . . vz
5 Mariae! 1,0rb ENS BVZ
Bulimina pyrula d'Or CU ITU eZ
à ovata d'Orb.. N 0
5 Buchiana d'Orb M Fer. 06
a elongatar d.Orbir 7. m. 2.0.0 ae
Clavulina communis d’Orb. Č

Nodosaria (Gl.ı ovula d’Orb. . Z
(DJ) consobrina WOrb č
(D) Boucana Orb
Č
Z

Adolphina d’Orb
Lingulina rotundata d’Orb.

Cristellaria rotulata Lamk. sp... . . . č
Polymorphina austriaca d’Orb. . . . . vč
5 sibbay OTDA MERE

Uvigerina pygmaea d’Orb. . Z
Globigerina bulloides d’Orb. . BRN

2 CHIODAARSS. 403184 MTG
Pullenia sphaeroides d’Orb. sp. . č

12 XXIX. Vlad. Jos. Prochäzka:

Discorbina rosacea d’Orb. sp. č
Truncatulina variolata d'Orb. Z
č rotula d’Orb. . Z
Pulvinulina Brougnarti d’Orb. č
Rotalia Soldanii d’Orb. . Z
Nonionina granosa d'Orb. . Z
R tuberculata d’Orb. č
Polystomella obtusa d'Orb. . . . . . vz
Echinodermata.
Ostaní oo El RAR AE
Pisces. 3

Otolithus (Berycidarum) moravicus Proch. vz

3 (Gadus) cognatus Proch. . . vz
(5.) V lavici světlého slínu (4.) je založena tenká vrstvička
jemného, slabě hlinitého písku, volně zpevněného. Barvu má světle
žlutavou s nádechem zelénkavým. Ve výplavu zanechává přejemný
písek práškovitý, v němž se vyskytují schránky foraminifer krásně za-
chované, ale neobyčejně maličké zároveň s jehlicemi mořských hub a
úlomky mořských ježků. Zvířena vložky té je zkamenělinami poměrně

chudičká; pokud je dosud známa, předvádí ji seznam přiložený :

Foraminifera.
Biloeulina añinis dOrbV( ua vz
Bolivinar antiqua d.Orbe 0 C
Nodosaria Krejéii Proch. . . . . . č
5 (D.) Adolphina d’Orb. . . . vz
Polymorphina acuta Orhan. 22. 2 ze
Globigerina bulloides d’Orb. . . . . . €
5 triloba Rss. . Č
Discorbina rosacea d’Orb. sp. . . . . VČ
Spongia.
Jehlice 4, Mess er ra Se
Echinodermata.

Ostny-eneurcitelne RE ONE

Miocen moravsky: 13

(6.) Pod světle žlutavým slinem (4.) následuje vrstva jemného
písku světložlutého, železitého, složeného z drobounkých zrníček bí-
lého křemene; je 0:1—0:2m silná. V písku tom vyskytuje se značně
mnoho nezřetelných úlomků, zvláště mechovek z rodu Crisia, dále
pěkně zachované schránky foraminifer, mezi nimiž tvary trpasličí po-
zornost poutají a hojné jsou. Až dosud povedlo se z této lavice pí-
skové určiti tyto druhy:

Foraminifera.

léxtularia Carinata Or Me NC
Bulimina elongata d’Orb. z
Bolivina antigua d’Orb. -4 .... v2
Hasena taspirulata RSS: 0- -0
Nodosaria (D.) filiformis d’Orb. . . Z
Cristellaria intermedia d’Orb. . . . . vz
Polymorphina problema d’Orb. . č
Globigerina trloba. RSS. -05 EN 2 G
Discorbina rosacea d’Orb. sp. Z
Truncatulina Bouéana d’Orb. 7

ý Dutemplei d'Orb <- €

5 Akneriana d’Orb. . VÁ
Pulvinulina Schreibersii d'Orb. . . . . &
Anomalina badensis Or D M UC
Rota Decca INC RER VČ
Nomonina Boueana 0:0rbe EN EE
Polystomella erispa d’Orb.. . . . . vě
Amphistegina Hauerina d Orb. z

Bryozoa.

Crisia AMHNGE IU 2.0.0 © 5.0 0 o 6
Hornera hippolythus Defr. I]
Salicornaria farciminoides Johnst.. . . Z

(7.) Litavsky vápenec, podkládající předchozí vrstev pískovou,
je vyvinut lavicí toliko něco více než 20 cm tlustou. Je bohatý zví-
řenou, leč nezřetelně zachovanou. Jakým faunistickým rázem se vy-
znamenává, nebylo možno pro řečenou okolnost zjistiti, též krátká
doba mého pobytu na místě nedovolovala ohledati a vykořistiti větší
kusy litavského vápence, což by dle mého názoru bývalo mělo, ne-li
- kladný, tož alespoň záporný konečný výsledek v zápětí. Proto ne-

14 XXIX. Vlad. Jos. Prochäzka:

zbude než budoucně doplniti, co dosud schází a vykořistiti tamní vá-
penec, pokud možno nejintensivněji, aby obraz zvířeny marchanických
miocénových vrstev ve směru kolmém byl úplný.

(8.) Pod litavským vápencem následuje vrstva 0°20m mocná,
zelenavě šedého slinu, který lze ve vodě snadno plaviti, jehož výplav
je složen z jemného křemenitého písku a obsahuje něco limonitu,
značně mnoho schránek foraminifer, pak ostny mořských ježovek,
jehlice mořských hub a rybí otolithy. Schránky foraminifér jsou
krásně zachované; jsou převážně bílé, ale taky světlobnědě zbarveny.
Jak bohatou zvířena tohoto slínu je, vysvitne ze seznamu níže uve-
deného.

Foraminifera.
Spiroloculina canaliculata d’Orb. . . VZ
“ tenuis Rss.. . ET
Textularia praelonga Rss... VZ
9 Mayeriana d’Orb.
a carinata..diOrb. 02
2 subangulata d’Orb. . . . . vz
Glawulina"communis d’Orb.. < č
Bulimina pupoides d’Orb. Z

: Buchiana d’Orb. č
k pyrulasd Orb.) 010 207
N elongata d’Orb. . 2 y
s problema Orb: 4-
Virgulina Schreibersiana C2i2. č
Bolivina, antiıqua,dOrb. ... 20 1 ve
Lasena laevigata.dOrb.. nz

Nodosaria spinicosta d’Orb.
8 rudis d’Orb. EN
Mariae d’Orb. . RÉ SE

(D.) consobrina d’Orb . . Č

à (D Mos cu AA Orb. AMENER

4 2 Adolphina d’Orb. č

D.) cf. elegantissima d Orb. VZ

ar pedumd:Orb: 2 TARN
Polymorphina austriaca d’Orb. AL 2

Uvigerina angulosa Will.
M aculeata d’Orb.
3 semiornata d’Orb. . . . . . vz

Miocen moravsky:

Globigerina bulloides d'Orb. .

S biloba d’Orb.

5 regularis d’Orb.
Orbulina universa d’Orb.
Pullenia sphaeroides d’Orb. sp. .
Sphaeroidina bulloides d’Orb.
Discorbina rosacea d’Orb. sp.

Truncatulina lobatula Walz et J.

ö Dutempleii d’Orb.

s Akneriana d’Orb.

s variolata ď' Orb..
Anomalina badensis d’Orb.

Pulvinulina Schreibersii d’Orb. .

s Hauerii d’Orb. .
Epistomina Partschiana d’Orb.
Rotalia Soldanii d’Orb.
Nonionina tuberculata d’Orb. .

N Soldanii d’Orb.
Polystomella erispa d’Orb. .

Spongia.
Jehlice

Echinodermata.
Diadema Desori Rss. (Ostny)

Pisces.

Otolithus (Berycidarum) moravicus Proch.

(9) Jemný písek barvy žluté, složený z drobounkých zrníček
křemenných. Skládá vrstvu 0:10 m silnou a je slabě železitý. Schránky
foraminifer jsou v něm poměrně Špatně zachovány, keříky mechovek
rozlámané a úlomky jejich, jichž je značné mnoho, takměř neurčitelné.
Mimo foraminifery a mechovky byly ve vložce té ještě zjištěny úlomky
ostnů mořských ježkův. Jak ze seznamu prtgritie pochodi, zvířena
písku tohoto je poměrně chudickä:

Foraminifera.

Spiroloculina tenuis Rss.
Bulimina Buchiana d'Orb..

CC:

< < <
COT NEN M M ce M CME OS CNE NE NE CS

OX 0%

Z

VZ

15

I

16 XXIX. Vlad. Jos. Procházka:

Bolivina antiqua d'Orb. : -2
Lagena aspirulata Rss. Ao
Frondicularia tricostata Rss.. . . . . vz
Uvigerina pygmaea d’Orb. . . . . . vz
Discorbina rosacea d’Orb. sp. . . . . č
Truneatulina Akneriana d’Orb. . . . . vz

À Dutemplei d'Orb. 2 7 -2..0 08€
hotalia’beearu d.Orb.. va. Vera
Polystomellaserispa, d'Orb u... Se

s macella Ficht. et Moll. . vz
Amphistegina Hauerii d’Orb.. . . . . vz

Bryozoa.
Crisia Bdwardsi Rss... oe, er
Echinodermata.

Ostny ar Ns NE

(10.) Vnější ráz slínu pod písčitou lavicí (9) je shodný s rázem
slínu nad ní. Pozorujeme-li je však bedlivěji, uznamenáme, že se liší
od sebe znaky sice nepatrnými, přes to však dosti důležitými, abychom
postřehli, že o kolik jejich povaha petrografická se různí, o tolik
i zvířeny od sebe se rozcházejí. Vzhledem a barvou lavice ty se ne-
lišejí, naproti tomu shledáme, že výplav lavice slínové pod písčitou
vložkou obsahuje méně písku, než výplav lavice vrchní, mimo to,
že spodní lavice slínová je bohatá limonitem, a to tak bohatá, že
limonitové kousky ve výplavu převažují. Dále vyskytují se ve výplavu
krásně zachované schránky foraminifer, misky ostrakodů a úlomky
ostnů mořských ježků. Schránky foraminifer jsou převážně bílé, zřídka
hnědé, ale jsou mezi nimi i schránky, zvláště Globigerin a Orbulin
přeměněné v limonit. Zajímavy je tento slín také tím, že obsahuje zví-
řenu normálnou, jíž tvary trpasličí jsou podřízeny. Ráz její, pokud je
mi dosud znám, vynikne v seznamu přiloženém.

Foraminifera.

N

Textularia carinata d’Orb. .

Clavulina communis d’Orb. &
Bulimina Buchiana d’Orb. . č
Bulimina ovata d'Orb. č

Miocén moravsky.

Nodosaria rugosa d'Orb. .
5 Mariae d’Orb.
: (G1.) ovula d’Orb.

K (D.) consobrina d’Orb .
(D.) Adolphina d’Orb. .

Lingulina rotundata d’Orb.
Frondicularia tricostata Rss. .
Marginulina similis d’Orb. .
Cristellaria cultrata d’Orb .

A rotulata Lamk. sp. .
Polymorphina austriaca d’Orb. .

N tubulosa d’orb. .
Uvigerina pygmaea d’Orb. .
Globigerina bulloides d’Orb.

4 triloba Rss. .

5 regularis d’Orb. .
Orbulina universa d’Orb.
Pullenia sphaeroides d’Orb.
Discorbina rosacea d’Orb. sp.

Truncatulina lobatula Wark. et J.

Rotalia Soldanii d’Orb.
à becarii Linn.
Nonionina Bouéana d’Orb .
s tuberculata d’Orb.
Polystomella obtusa d’Orb.

à macella Ficht. et Moll.

Echinodermata.
Ostny

Ostracoda.

Cythera asperrima Rss.

Pisces.

Otolithus (Berycidarum) Kokeni Proch. .
moravicus Proch.

1 »

O< O

N & N N CX

N O (CX

CO

Z
VÁ

17

Zvířeny miocénových vrstev marchanickych jsou po každé stránce
zajímavé. Nevadí jim, že jsou složeny převážně z foraminifer, i takto

Tr. mathematicko-přírodovědecká. 1899.

18 XXIX. Vlad. Jos. Prochäzka:

poskytují převzácnou pfilezitost pozorovati a přesvěděiti se, jaký vliv
má facies horninná na typ zvířenný, a jak se zvířena mění, jakmile
změny v sedimentaci její oblasti nastaly.

Jíž pouhý na ně pohled, byť i. zběžný, poučí, že příslušejí
témuž zvířennému typu. Zároveň jest zjevno, že se honosí všemi vlast-
nostmi, které tak znamenitě liší zvířennou facies písčitoslínovitou od
slínové, jílové a pískové. Že příslušejí témuž zvířennému typu, pře-
svědčíme se, přirovnáme-li zvířenu slínu vrstvy (4) ku zvířeně vrstvy
(8) a (9). Mimo to uznamenáme, že typ ten chudne pokrokem sedi-
mentace a jeví se rudimentem ve vložkách pískových. Zjev tento po-
že totiž foraminiferová zvířena v píscích je velice chudá na rody i na
druhy a že jen místy, jako v náhradu, osvojuje sobě značný rozvoj
individuální. Zvířena našich pískových vložek (5), (6) a (9) poskytuje
převážný důkaz o tom, jak značně mění se typ foraminiferové zvířeny,
mění-li se facies horninná. Zároveň však poznáváme, které druhy
změnu faciální přetrvaly, přispůsobivše se novým životním podmínkám.

Typ foraminiferové zvířeny marchanického miocénu je nejkrásněji
vyvinut a zachován ve slínu pod litavským vápencem. Je tam nej-
bohatším. Od tamější zvířeny třeba počíti, abychom poznali jednak
ráz typu tamějších vrstev, jednak abychom se dověděli, jak se měnil
a v co se změnil. Hlavní jeho znak leží v první řadě v rozvoji po-
měrném rodův Textularia, Bulimina, Nodosaria a skupiny Rotalinae,
mimo to je ale i v tom, že rody Miliolina, Cristellaria, Marginulina,
Polymorphina a Bolivina jeví se podřízenými. Zajimavo je též, že
k oněm rodům druhy rodů Globigerima a Orbulina, pak druh Pullenia
sphaeroidina se druží aZe ve spodních marchanických slínech slynou
takovým individuálním bohatstvím, jemuž se těší v jílech badensko-
boračských a slínech steinabrunn-drnovskych. "Tato vlastnost a pak
okolnost, že druhy rodů Polystomella, Amphistegina, dále druh Ano-
malina becarû aj. V. nabývají v marchanické typické facii pískové a
slínové nemalého rozsahu a onoho individuálního bohatství, kterým
facies písková moravsko-dolnorakouského miocénu se vyznamenává,
vymezuje marchanickému obvod faciální a staví jej na úroveň přechod-
ných facií od pískové ku slinove.

Přirovnáme-li nyní ku foraminiferovým zvířenám marchanických
slínů a písků zvířeny slínů a písků provrtaných v cukrovaru vyškov-
ském, přesvědčíme se, že jsou shodné. Neboť i foraminiferové zvířeny
vyškovských miocénových vrstev, jak je A. Rzenax určil, příslušejí
zvířennému typu, jejž jsme ve slínu polohy (8) v marchanickém údolí

Miocen moravsky. 19

tak znamenitě vyvinuty poznali. Naproti tomu není věcí nesnadnou
odkrýti, že odchylky jejich leží v podrobnostech, vyšlých z faciálních
změn, podmíněných fysikálními vlivy. Nejnápadnějšími jsou zajisté
mezi zvířenou jílovou a slínů, leč i v tomto případě nejsou tak zá-
važné, aby opravňovaly souditi, že původní tvp zvířenný v řečeném
jílu se rozplývá a jest tak silně změněn, že zvířenu tamější jest třeba
pokládati za typ samostatný a od onoho podstatně rozdílný.

Ještě jedné vlastnosti foraminiferové zvířeny marchanických mio-
cénových sedimentů jest třeba zvlášť zde vzpomenouti. Je nápadná
a zároveň vysoce zajímavá. Pozorujeme-li totiž foraminifery, vyplavené
z tamějších pískových vložek a slínů polohy (8. a 10.), uzříme dvojí
individua téměř při všech druzích. Jedna jsou normálná, ostatní ma-
linká. V prvním okamžiku maličká individua jeví se mladými stadiemi
individuí velkých. Leč přesvědčíme se záhy, že mají obvyklé množství
komůrek a honosí se všemi znaky jedinců normálních. Vypozorovavše
toto, víme, že jsou to Zvary trpasličí, odrůdy tvarů normálních, které,
že zakrslé jsou, děkují jedině fysikálním poměrům svého stanoviště.
Na druhé straně je však zjevno, že trpasličí tyto tvary přispůsobily
se fysikálním poměrům a žily, i když životní podmínky se změnily ve
prospěch tvarů normálních, poskytujíce všeho, co podmiňuje pravidelný
vývoj a vzrůst foraminifer. Trpasličí tvary shledal jsem již v nejspod-
nější lavici slínové (10), leč tam jsou podřízeny tvarům normálním.
U větším množství vyskytují se v pískové vložce (9). Ve slínu nad ní
je jich téměř tolik, jako tvarů normálních. V pískové lavici nad li-
tavským vápencem (6) převažují trpasličí tvary normální, kdežto
ve složce pískové (5), vložené do slínu vrstvy (4), opanovaly pole zase
tvary trpasličí. Naproti tomu v řečené vrstvě slínové (4) tvary trpa-
sličí jsou slabě vyvinuty a převládají tvary normální, vyskytují se
však opět v lavici slínové (3). Bylo by zajisté zajímavo, kdyby se
mohlo zjistiti, kde v pořadí vrstev miocénu vyškovského trpasličí tvary
poprve vystupují, leč dnes snaha taková roztříští se pokaždé, kdykoliv
se pokusíme pracovati ve zmíněném směru. Tím větší důležitosti na-
bývají vrstvy odkryté v Marchanických polích. V nich se přesvědčíme,
že rozvoj trpasličích tvarů je závislý na oněch činitelích, které podporo-
valy sedimentaci písků, neboť čím je slín písčitější, tím je jich více
a zase naopak :

Trpasličí tvary pozoroval v moravsko-českém miocénu poprvé
A. E. Reuss. Zjistil je nejen při foraminiferách, ale i pri měkkýších.
V letech 1892 zjistil jsem je v pískových vložkách jílů velkoopato-
vických v severozápadní Moravě. Netvrdím, že jíly rudoltické ve vý-

a%

20 XXIX. Vlad. Jos. Prochäzka:

chodních Čechách a opatovické na Moravě, pak slíny marchanické
u Vyškova jsou jedinými nalezišti trpasličích tvarů, naopak jsem pře-
svědčen, že obvody jejich se rozhojní, až bude písčitým slínům a pí-
skovým vložkám ve slínech a jílech jak na Moravě, tak i v Dolních
Rakousích a jinde v oblasti tuzemského miocénu věnována větší po-
zornost než dosud.

Předmosti u Přerova.

Od Přerova k severozápadu táhne se řada devonských útesů,
označujících rozlohu devonského území na jihovýchod. Útesy ty vy-
čnívají nad mladší příkrov, jsouce tu rozlehlé, jinde sotva znatelné ;
všude však poskytují výborného materiálu buď na saturaci, buď na ště-
vání silnic neb stavební kámen, kterýž se po střední Moravě široko-
daleko rozváží. Tím se stalo, že některé zmíněné vápencové útesy jsou
s povrchem mladšího příkrovu srovnány, jiné pak tak snížené, že by
stačilo zaházeti lomy v nich otevřené hlínou ze sousedství, aby zmi-
zely s povrchu. Osud tento stihne, jak se podobá, vápencový útes
předmostecký severovýchodně Přerova, který je hluboko pod úroveň
povrchu diluviálních hlin vylámán.

Jest dosud záhadno, jsou-li mezi zmíněnými vápencovými útesy
droby bezprostředně na devonu uloženy, které, jak povědomo, jsou
v blízké oblasti kulmové Drahanské vysočiny značně mohutné a roz-
šířené. Tolikéž není známo, jsou-li v jejich blízkosti pod třetihorními
sedimenty vrstvy jurské a křidové, ba neví se dosti určitě, rozklá-
daji-li se až tam starší třetihory: eocén a oligocen, jejichž území
počíná východně Přerova a šíří se na východ do Karpat. Naproti
tomu je jisto, že vrstvy mladšího neogenu, a to jíly i slíny druhého
stupně mediterránního, vyplňují veškeré prostranství mezi nimi sesí-
leným mohutným souvrstvím diluviálními nánosy. Díl jich byl pro-
vrtán v Přerově, když hledali vodu; leč tenkráte bylo vrtáno do hloubky
toliko 50 m, což je proti skutečné mohutnosti neogenu tamějšího částí
nepatrnou.

Předmostecký vápencový útes rozkládá se pod diluviálními hli-
nami památného mamutího naleziště, kteréž předčí velkolepostí i bo-
hatstvím fossilního materiálu všechna naleziště diluviální zvířeny ve
střední a západní Evropě. Jak cenný materiál hlíny předmosteckého
Chlumu v sobě chovaly, o tom krásný poskytují obraz sbírky dra
M. Kňíže, notáře ve Zdäniefch na Moravě, kterýž z nich vyňal dvou-
letou nákladnou a namáhavou prací nejdrahocennější poklad, který

Miocén moravsky: 21

dle mého hlubokého přesvědčení pečlivě zpracován, osvětlí mnohou
záhadu diluvia středoevropského.

Ještě před nedávnou dobou čněl předmostecký vápencový útes
nad povrch diluviálních hlín. Dnes temeno jeho je smeteno a kde
bylo, založen lom. Kdyä lámali vápenec a odhazovali hlínu z útesu,
narazili na miocénový slín. „Slín vyplňuje pukliny ve vápenci,“ sdělil
se mnou dr. M. Kříž, když jsem se ho otázal, jakých zkušeností nabyl
v okolí Chlumu a na Chlumu předmosteckém o rozšíření usazenin
neogenových. „Jinde jsem na neogen nenarazil ,“ končí své sdělení.
Téhož výsledku jsem došel za své návštěvy památného Předmostí.
Marně jsem pátral po miocénových sedimentech mimo zmíněný útes,
nikdo z Předmostí neuměl mi povědíti, že narazili je někde poblízku.
Pravděpodobno však je, že slíny miocénové zadržují spodní vody ve
vesnici, a některé studny jdou až do vrstvy diluviální na nich bez-
prostředně uložené.

Vápencový útes předmostecký strměl volně k hladině miocéno-
vého moře, zrovna jako do nedávna vyčníval nad příkrov diluviální.
Do puklin jeho ukládalo moře slín, kterýž se soudobně hromadil na
jeho upati. Na jeho úbočí žilo četně ústřic druhu Ostrea Hoernesi,
nalezších tam výhodných podmínek životních. Bohatství slínu útesu
předmosteckého miskami řečeného druhu rovná se bohatství slínu,
kterýž vyplňuje pukliny devonského vápence Horek poblíž Malostovic
na Tišňovsku a leží na úbočí mohutného vápencového útesu devon-
ského u Bedřichovic východně Brna. Sliny ty jsou v polohách některých
zbytky ústřicovými tak bohaty že je možno označiti je, jako slíny ústři-
cové. K slínům těm druží se pak ještě slín na východním svahu Horky
železenské u Tišňova a lavice slínová, pokrývající svah drobový zrovna
nad Lulči jihozápadně Vyškova; mimo to řadím k nim slinovou vrstvu,
uloženou na podkladu syenitovém jihovýchodně Evanovic u Brna, kde
pokrývá malou nízkou homolku v levo silnice brněnské, a to poblíž
cesty evanovicko-řečkovické křižující se se silnicí brněnskou.

Slín předmostecký je světlošedý, vápnitý, jemný. Ve výplavu
zanechává poměrně velké množství zbytků živočišných, v nichž fora-
minifery obrovské procento skládají, kdežto ostrakodi jim podřízeni
jsou a ostny mořských ježků dosti zřídka se tam vyskytují. Mimo to vý-
plav je bohaty úlomky z misek ústřicových. Detritu horninného je v něm
maličko, trošíčku zrníček křemenných a něco málo kousků devonského
vápence, toť vše. Jeví se tudíž výplav ten složeným jakoby jenom
z fossilif. Foraminifery jeho a ostrakodi jsou překrásně zachovány, tak
dokonale, jako kdyby pochodily z kalu nynějších moří.

o ET TER eh ann ST

99 XXIX. Vlad. Jos. Procházka:

Jak bohatou a rozmanitou zvířenu předmostecký slín miocénový
obsahuje, znázorňuje seznam níže umístěný. Podotýkám však, že zví-
řena v něm uvedená byla vyplavena ze dvou kusů, z nichž jeden vy-
plavil p. MUDr. K. KarmorioxŸ, zdravotní rada a primař zemské ne-
mocnice v Brně a výplav mi laskavě na zpracování odevzdal, druhý
pak vyplavil jsem sám. I tentokráte vyslovuji na tomto místě panu
MUDr. K. Karnorickému nejsrdečnější dík. Kusy slínu byly poměrně
malé, proto nebylo v nich ulit a misek měkkýšů, kalichů a trsů,
korálů a kolonií mechovek, které se v nich objeví a zajisté zjištěny
budou, až se podaří větší množství tamější miocénové horniny ohle-
dati a vyplaviti.

Foraminifera.
Spiroloculina tenuis Rss. . . .:. . - VZ
Bulimina ovata: dB'Orbs NE ae
Virgulina Schreibersiana Úžiž. . . . . vz
Lagena amphora Rss.. : Č
Nodosaria hispida dOrb\ . ... z
Mariae d’Orb. Z

»

(D.) consobrina d'Orb.. č
(D) tormis. d’Orb. N Z
2 (D.) Adolphina d’Orb. . . . č
Z
Z
Z

»

”

Lingulina costata d’Orb.
Marginulina simplex d’Orb.
À pedum d’Orb. .
N resularis! d’Orb. - „2 . nie
5 SDEC ALAN a Url Oe ASV
Cristellaria rotulata Lamk. sp. . Z
k imperatora d’Orb. Z
Polymorphina gibba d’Orb. Te VRANÉ
5 dieitalisdiOrb. 1
Uvigerina semiornata d’Orb. . č
urnula d’Orb. . Z

»

Globigerina bulloides Orb. . . . . . vě
i Teoularis.d:©Or05 310121 vč
M HAIODAURES AMEN MEN ENST
Orbulina universa d’Orb. . 2 HORS
Pullenia sphaeroides d’Orb. sp. . . . €
Truncatulina lobatula Walk. et J. . . č

Akneriana dOrb. . . . Z

»

Miocén moravský. 23

Truncatulina Dutemplei d'Orb. . €
3 variolata d’Orb. Z
Pulvinulina Brongnarti d’Orb. č
Rotalia Soldanii d’Orb. Z
Echinodermata.
(Vena ga a ER AP A ROSNĚON A 83,77
Lamellibranchiata.
Ostrea Hoernesi RSS 202... NC
Ostracoda.
Candonaszeeta Rss. un an VČ
Cytheretasperrima Rss... VZ
Cytherella compressa Rss.. ....2

Jak již bylo podotknuto, slin předmostecký vyznačuje se velkým
bohatstvím jedinců druhu Ostrea Hoernesi. Pokud se týče jeho fora-
miniferové zvířeny, jest charakteristická obrovským rozvojem individu-
álním druhův rodů Globigerina a druhu Orbulina universa, jak po-
vědomo, druhů pelagickych. Po této stránce rovná se zvířena před-
mostecká zvířeně slínu brněnského z Pekařské ulice naproti Františkovu
a slínu julianovského, s nimiž sdílí též seskupení rodů, dílem i rozvoj
jejich a jmenovitě četné druhy.

Rebešovice.

Od Brna na jih, vlastně již od Obřan severovýchodně hlavního
města Moravy až k Vejhonu židlochovskému, běží po levém břehu
Svitavy a dále jižněji pod Svratkou, řada miocénových ostrůvků, je-
jichž sedimenty mizejí v údolí Svitavy a Svratky pod diluviem a
alluviem, kdežto na východu mají okraje přikryty diluviálními štěrky,
rozšířenými od Juliánova až po Měnín. U Obřan, Malomeric, na vý-
chodním úpatí návršíčka „u tří křížů“ zvaného (Fredambergu mapy
generálního štábu), pak mezi Juliánovem a Novou horou, dále jižně
Černovic, západně Vejvanovic vrstvy ostrovů řečených vroubí svah
nízkého zemského stupně, který, jak A. Rzenak se domnívá, označuje
puklinu, podél níž miocénové usazeniny v níženě jihobrněnské se sní-
žily, propadly za doby posttertiární. Písky, pískovce, slíny a litavský
vápenec, skládající ostrůvky zmíněné, o nichž nelze pochybovati, že

24 XXIX. Vlad. Jos. Procházka:

souvisejí pod diluviálním příkrovem, rozprostírajíce se pod nim široko
daleko pokrovem souvislým v úvalu mezi jižním okrajem kulmové vy-
sočiny Drahanské a severním svahem Chříběcích hor, složených z vrstev
eocénových a oligocénových, odkud se šiří jednak na severovýchod
do údolí řeky Moravy, jednak na jihojihozápad a jih Moravy.

Jak jsem se již dříve zmínil, Souostroví neogenové řečeného
úvalu a jižně Brna i na území brněnském bylo na několiko místech
provrtáno, namnoze až na podklad, jmenovitě bylo prohloubeno v ob-
vodu města Brna (kasárna jezuvitská a městské jatky), dále jižně Brna
v Nenovicích, pak východně hlavního města Brna ve Vyškově (v cukro-
varu) a tamějším okolí (Rostěnice a Terezov), mimo to nedaleko Neza-
myslie a konečně v Kroměříži. Hloubením tím bylo zjištěno, že je
na území Brna a jižně něho mocné souvrství miocénové, složené v nad-
loží z jílu a šlírovitého slínu, v podloží z hlinitých písků, jehož svrchní
jíly a dílem i slíny šlírové Rzehak za aequivalenty badenského jílu
prohlásil, kdežto spodní díl slínu a hlinité písky za obdobu grund-
ského horizontu pokládá.

Grundský horizont na Moravě trvá od roku 1883.“) Tenkräte
prohlásil A. RzeHak písky rebešovické za aeguivalent písků grund-
ských. Učinil to naleznuv v nich zvířenu o 15 druzích. Roku 1889.')
opakoval týž názor, opřev jej zvířenou bohatší, obsahující 47 druhů,
objevených v těchže piscích. I v letech pozdějších (1892 a 1593)")
hájil neústupně obdobu rebešovických písků a grundských. Tenkrâte
byla mu zvířena rebešovická, dříve zmíněná, jediným dokladem pro
přítomnost grundského typu zvířenného na Moravě, k čemuž sluší do-
dati, že jest jím až dosud, neboť od těch dob (1889) až do dneška
nerozmnožil se počet její druhův ani 0 jeden. Leč i to by nevadilo,
kdyby byla více grundskou, nežli skutečně je. Z této okolnosti vy-
tryskly pochybnosti A. BrrrvERA") o grundském rázu rebešovické zví-
řeny, v ní kotví též příčina, proč zvířeně rebešovických písků nelze

6) A. RzEHAk. Grunder Schichten bei Rebeschowitz in Mähren. Verhandl.
d. geolog. Reichsanst. Ve Vídni. 1883. Str. 266.

7) A. RzeHak. Die Conchylienfauna des marinen Sandes von Rebesch owitz
in Máhren. Verhandel. d. geolog. Reichsanst. Ve Vídni. 1889. Str. 406.

#) A, Rzenak. Die Fauna der Oncophora-Schichten Mährens. Verhandl.
d. naturforsch. Vereines in Brůnn. V Brně. 1892. Sv. 31. Str. 110. — Zur Stel-
lung der Oncophora-Schichten im Miocän des Wiener Beckens. Tamže. 1893.
Sv. 32. Str. 232.

°) A. Bırrner. Viz referáty o pracích Rzehakovych ve Verhandl. d. geoloc.
Reichanst. Ve Vídni. 1893. Str. 339. a tamže, 1894. Str. 353.

Mioceu moravský. 25

přikládati takové důležitosti, jakou RzeHak v ní zří a sobě přeje,
aby i jiní ji tam viděli.

Jak jsem se již dříve zmínil, otázka 0 aeguivalenci písků mor-
ských mezi Brnem a Vejhonem židlochovským s grundskÿmi bude
dotud sporna, pokud se v nich někde nenalezne zvířena dosti bo-
hatá, poskytující všechny vlastnosti, jež požadujeme od zvířen téhož
stupně, vyvinuvších se v různých oblastech. Že to nebude věcí snad-
nou, dokazuje okolnost, že máme až dosud skromně zpráv o zvířeně
písku rebešovického, přes to, že jest od roku 1883 znám a spor
o jeho příslušnosti stratigrafické od roku 1895 se vleče.

Mou snahou bylo od prvopočátku, přispěti svou prací k jeho roz-
řešení. Nešlo mi, aniž mi někdy běželo o to, abych oponoval názoru ně-
kterému, ať již kýmkoli vyslovenému, jen proto, že byl vysloven. Taky
není mým zvykem pritakovati někomu, zdá-li se mi, že důvody jeho
jsou správnější a jasnější. než důvody oponentovy. Též sep. A. Rze-
HAK velice mýlí, domnívá-li se, že p. dr. A. Brrrxer měl nějaký vliv
na můj úsudek o stáří onkophorových písků ivančických a brněnských.
Na konec pak podotýkám, že vědecká práce nemá oplývati jen slovy
a názory, nýbrž důkazy mají v ní v první řadě převažovati, a jme-
novitě p. A. Rzenax měl by býti přesvědčen, že, kdo pochybuje třeba
i o jeho názorech, má zajisté nejen slova, ale též důkazy, i když
zrovna 0 nich nepíše.

Na neogenovém ostrůvku rebešovickém jsou, jak již v letech
1883. A. MarowskyY a A. RzEHak na geologické mapě okolí brněn-
ského správně vymezili, slíny, a písky vyvinuty, leč též litavský vá-
penec se tam vyskytuje, který je vložen do slínu a jemu pod-
řízen. Písky vynikají na den severně vesnice v mírném svahu, sklo-
něném do roviny údolní, a lze je tam sledovati až za křižovatku, kde
silnice křižuje se s cestou, běžící od železné dráhy do Modřic. Sliny
1 litavský vápenec zjistil jsem pěkně odkryté při muce na severním
konci vesnice a následoval je kus cesty severovýchodně za ves, dále
celou vesnicí až za její jižní konec, kde písky vystupují opět na den.
Litavský vápenec je do slínu vložen, písky pak, jak se zdá, podestý-
lají slín, leč nikde jsem nenalezl odkryt hlubší, v němž by bylo
možno pozorovati uložení a sled vrstevni.

V seznamech níže umístěných jsou zvířeny z písku a slínu re-
bešovického. Fossilnf materiál v píscích tamějších nasbíral severně
za vesnicí p. Fr. SLavík, assistent mineralogie při české université
v Praze, na svých pochůzkách miocénem střední Moravy a odevzdal
mi jej ochotně ku zpracování, za což mu zde vyslovuji upřímný dík,

26 XXIX. Vlad. Jos. Procházka:

Zvirenu ze slinu vyplavil jsem z velkého kusu, pochodícího z vrstvy
pod litavským vápencem.

Zvířena písku rebešovického.

Anthozoa.
Diplohelia Sismondiana Seg.

Byla zjištěna toliko dvěma úlomky o třech polypariich, které
se neliší velikostí od polyparií trsů, vyskytujících se v jílu lažánském
u Rudice. Naproti tomu jeví se od nich tím odchylnými, že mají
stěny tenší a septální apparát jemněji vyvinut, leč zároveň poško-
zenější, než jak je to pozorovati na jedincích z jílu lažánského.

Porites incrustans Defr.

Trs druhu tohoto z rebešovického písku je ztěží poznati. Příčina
leží v tom, že má povrch silně porušen, okraje polyparií otřené, a
jen sítivo z teninkých příček prozrazuje, že máme úlomek tohoto dosti
vzácného druhu. Zajímavo je, že rozměry jeho kalichů i tloušťka pří-
ček svědčí názoru, že v rebešovických píscích trsy P. incrustans do-
růstaly rozměrů malých, takových asi, jako ve slínech a jilech ; jisto
však je, že netvořil trsy veliké.

Bryozoa.

Lepralia megalota Rss.

Kolonie buněk narostlä na trsu druhu Eschara sp. Druh tento
zjistil jsem v západomoravském miocénu poprvé roku 1893 v bryo-
zoové lavici kralické u Náměstě nad Oslavou, v níž je rovněž zjevem
vzácným. Dříve byl objeven A. E. Reussem a popsán ze slínu a li-
tavského vápence jižní oblasti.

Eschara sp.

Trs podrobněji, druhově neurčitelný, máť buňky poškozené, dí-
lem zcela nezřetelně zachované.

Myriozoum punctatum Phil.

Maličký úlomek trsu, ale velmi typický. Buňky jeho honoseji se
všemi znaky, které možno pozorovati, i přesvědčíme se, že jsou zcela
shodny s oněmi, jež skládají četné kolonie v bryozoové lavici kra-

Miocen moravsky. 27

licke, vyskytuji se ve slinu Zidlochovského Vejhona a jsou hojne
v bryozoové lavici kralicke.

Lamellibranchiata.

Corbula carinata Duj.

Je v rebešovickém písku poměrně dosti hojná. Již A. Rzemna-
koví byly odtud misky její známy. Misky předložené příslušejí typickým je-
dincům, leč lze snadno pozorovati, že většina jich nemá stěny tak
tlusté, jako to na př. pozorujeme na miskách ze slínu, nýbrž naopak
teninké. Misky jsou převážně pěkně zachované, jen některé mají po-
vrch otřený, jako ohlazený.

Ervilia pusilla Phil.

Druh tento uvádí A. Rzehak z rebešovického písku již r. 1883,
roku 1889 zjistil jej tam opět. Tentokráte byly v písku řečeném na-
lezeny dvě pravé misky a dvě levé, z nichž tři jsou pěkně zachované,
čtvrtá však poškozená, neboť má vrchní okraj odlomoný. M. Hozrxes
píše o rozsíření tohoto druhu, Ze se vyskytuje v mikulovském slinu
v množství velmi značném, kdežto na ostatních nalezištích slínu je
zjevem dosti vzácným; naproti tomu je v píscích na př. pötzleins-
dorfských velmi častý, v jílech však jen v ojedinělých individuích.

Donax intermedia M. Hoern.

Rzehak objevil poprve tento druh v písku rebešovickém r. 1889.
Zdá se mi, že misky jeho nejsou tam časté, neboť tentokráte nemám
odtud než jednu levou misku, a to ještě silně poškozenou. Je na ní
zjevno, že byla silně otřená, dále má okraj ulomen, i jeví se
úlomkem, leč zcela dobře určitelným. Až dosud zná se D. intermedia
toliko z písku grundského, v němž se vyskytuje zřídka.

Venus plicata Gmel.

Na úlomku levé misky staršího jedince je možno presved£iti se,
jednak jak nápadně se odlišuje od misek druhu Venus multilamella,
jadnak že druh V. plicata v píscích rebešovických skutečně se vysky-
tuje. Mimo to byla tam objevena miska mladého individua, o němž
není snadno říci, přísluší-li druhu tomuto, nebo není-li druhu jiného,
dosud nepopsaného. Snad k miskám tohoto rázu odnáší se otazník
A. Rzekakův, jejž připsal ku jménu tohoto druhu v druhém svém se-
znamu zvířeny rebešovické.

28 XXIX. Vlad. Jos. Procházka:

Venus marginata M. Hoern.

Druh tento Zjistil poprve v rebešovickém písku A. Rzehak.
Tentokráte byla tam nalezena pouze levá miska, ale i ta je značně
poškozena. Má zadní okraj odlomený, zámek však a předek velmi
pěkně zachován. Zástupcové tohoto druhu, pokud jsou dosud z tu-
zemského miocénu známi, vyskytují se v píscích v množství mnohem
větším, než v jílech a slínech, jmenovitě v písku grundském, pötz-
leinsdorfském, grussbachském a jak REpLIcH dokázal, i v pulgarovském
jsou zjevem obyčejným, ale i v jílu voslavském jsou domovem, čímž
druh tento přestává býti vůdčí zkamenělinou písku grundského.

Cardium turonicum Mayer.

Miska mladičkého jedince a úlomek z misky individua starého
byl tentokráte v rebešovickém písku zjištěn. Již A. Rzehak znal
odtud tento druh. Zajimavo je, že hlavní oblastí jeho je Sice písek,
ale že zároveů je domovem ve slínu steinabrunnenském, v němž rov-
rovněž není zjevem vzácným.

Lucina Dujardim Desh.

Priraduji druhu tomuto levou misku, pres to, Ze se lisi nekte-
rými znaky od typických jeho zástupců. Rozdíl záleží hlavně v tom,
že zadní její okraj je velmi slabě vykrojen a je plosší. Pokud se
týče rozšíření, L. Dujardini je domovem jak ve slinech litavského
vápence, tak i v jílech a píscích.

Lucina reticulata Poli.

Je v miocénu rakouském poměrně řídká. M. IoERNES ji
uvádí toliko z písku pötzleinsdorfskeho, ze slínu steinabrunnenského
a jorchtenavského. A. Rosıwau zjistil ji opět v písku pötzleinsdori-
ském. V písku rebešovickém byla tentokráte objevena poprve. Je
v něm asi dosti řídká, dokazuje to, že toliko jedna její miska (levá)
byla tam nalezena. Zachována je výtečně. Od typických individuí liší
se trošínku, a to tím, že je do předu silněji protažená, než jak oby-
čejně bývá.

Lucina dentata Bast.

Vyskytuje se v rebešovickém písku velmi často. Rzehak sbíral ji
v něm již roku 1883, roku 1889 zjistil ji tam opět, tentokráte
pak byly určeny odtud misky velmi pěkně zachovalé, téměř neporu-
šené a individuí různě velkých. Jak bylo vypozorováno, druh tento

Miocén moravskÿ. 29

je domovem v badenskych jilech, ve steinabrunnenskych slinech a
piseich.

Cardita Partschi Goldf.

Levá miska jedince prostředně velkého, byla by pěkně zacho-
vána, ba neporušena, kdyby neměla zadek odlomený, přes to však
vyniká znaky tak typickými, že poznáme na první pohled, jaký
je její vztah k miskám ze slínu a jílu, v nichž, jak známo, je zjevem
obyčejným. C. Partschi vyznamenává se značným individuálním množ-
stvím ve slínech steinabrunnenských, řidčeji vyskytuje se ve facii
pískové a takměr ojediněle v jílu facies badenské.

Nucula nucleus Lin.

V rebešovickém písku misky tohoto druhu jsou dosti časty.
Vždy ale namanou se tam misky velké s menšími, jakoby mladším
jedincům příslušnými. Již Rzehak podotýká roku 1889, že na vnějšku
menších misek pruhy přírůstné jsou silné, mnohem silnější než na
miskách velkých. Vlastnost tu pozoruji na třech pěkně zachovaných
miskách, kdežto na úlomku misky velké, typického zástupce druhu
N. nucleus přirůstné pruhy jsou sice též zřetelné, ale jeví se jem-
nými a jsou sotva ostře ohraničené. Příslušejí-li malé misky druhu samo-
statnému, není možno materiálem přítomným rozhodnouti, doufám
však, že se to později, až bude po ruce více misek, zcela jistě
podaří.

Leda nitida Broce.

Byla z rebešovického písku Rzehakovi již roku 1889 známa.
Mám ji ve dvou exemplářích, z nichž jedna miska je neporusena.
Rozměry a tvarem, jakož i skulpturou vnějšku rovná se miskám z jílu
i slínu, kdež je rovněž domovem.

Leda pella Lin.

Zjistil jsem z ní tentokráte pouze úlomek, a to charakteristický
zadní konec s hranou, rýhou a výkrojkem. Rzehakovi je z rebešovic-
kého písku též známa. Dosud se o tomto druhu ví, že je v píscích
hojnější než ve slínech.

Leda pelucida Phil.

M. Hoernes uvádí tento zajímavý druh z jílu lažánského a písku

grussbachského. V písku rebešovickém byly tentokráte shledány dvě
misky dosti poškozené, o nichž nelze ani okamžik pochybovati, že

30 XXIX. Vlad. Jos. Prochäzka:

příslušejí druhu tomuto. Näzoru tomu svědčí jednak obrys spodního
dílu misky, dále že má vnějšek plochý, zcela hladký, bez vrásek a
přírůstných pruhův.

Arca dilwi Lamk.

Je též Rzehakovi známa z rebešovického písku. Tentokráte po-
vedlo se odtud zjistiti pouze jednu misku, mající vrchní okraj odlo-
mený. Jak známo, druh tento je ve slínu nejhojnější, v jílu vysky-
tuje se mnohem řídčeji, naproti tomu je zase v písku, zvláště grund-
ském, zjevem zcela obyčejným a byl i v písku pulgarovském Redlichem
zjištěn, který se přesvědčil, že je tam častý.

Pecten Malvinae Dub.

Byl tentokrät& zjisten jen ülomky. Zdali Rzehak nalezl v rebe-
Sovickém pisku celé misky, nepodotykä nikde. Oblast tohoto druhu
je značná. Na facii se nepoutá, znämet ho z písku hornského, grund-
ského, litavského vápence a jílu.

Ostrea phcatula L. Gmel?

V materiálu z rebešovického písku nalezl jsem úlomek, který
připomíná mnohými znaky druh tento, ačkoli není taky vyloučeno, že
přísluší druhu jinému. V jakém vztahu je miska ústřice, již Rzehak
označil ve svém seznamu zvířeny rebešovické z roku 1889 Ostrea sp.
ind., neumím říci.

Gasteropoda.

Ringicula buccinea Desh.

V rebešovické sbírce bylo devět ulit tohoto druhu, z nichž dvě
jsou zcela jistě z rebešovického písku, ostatní byly nalezeny buď
v tamějším slínu nebo byly ze slínu vyplaveny a dostali se do písku jako
na druhotné naleziště. Že zmíněné dvě ulity pochodískutečně z písku,
svědčí jednak, že jsou bílé, tenkostěnné, jmenovitě výplň, písek, jímž
jsou vyplněny. Pokud jsem měl příležitost se přesvědčiti, shledal
jsem, že ulity tohoto druhu jsou v grundském písku vždy menší než
ve slínu a jílu, dále že jsou tam tenkostěnnější. Pokud se týče veli-
kosti, rebešovické ulity tohoto druhu zabírají střed mezi grundskými
a badenskými, naproti tomu stěny mají tak tenké, jako grundské
ulity.

Miocén moravskÿ. 31

Columbella (Anachis) Bellardii M. Hoernes.

Čtyři individua tohoto zajímavého druhu byla v rebešovickém
písku tentokráte objevena. Přirovnáme-li je k odrudám, jež R. Horr-
NES popisuje z Forchtenavy, Porzteichu a Grussbachu, přesvědčíme
se, že mají podélná žebra při šveh velmi zřetelně sesílena, ale dále
k základně tak slabá, že mizejí. Od forchtenavské odrůdy ulity rebe-
šovické líší se tím, že žebra podélná na forchtenavských jedincích
jsou velmi silná, naproti tomu sdílí s nimi stejnou tlouštku stěn. Jak
tedy zjevno, rebešovické ulity souhlasejí ještě nejvíce S porzteich-
skými. Je-li druh Anachis Bellardii v rebešovických píscích hojný,
jak se domnívám, rozhodne budoucí vykořisťování. Podotknuto však
zde ještě budiž, že ulity odtamtud jsou převážně krásně zachované,
namnoze až 1 neporušené.

Buceinum (Niotha) subquadrangulare Michti.

Materiál předložený ukazuje k tomu, že tento druh je v rebe-
šovických píscích dosti častý. Též Rzehak jej odtud uvádí. Ulity re-
bešovické jsou velmi pěkně zachované, některé dokonce neporušené.
Shoda jejich s jedinci popsanými z Grussbachu, Židlochovic a
z ottnanského šlíru je úplná. Mimo ze šlíru a písku druh N. subgua-
drangulare je znám jestě z písku litavského vápence rohrbachského
v šoproňském komitátu v Uhrách a z lapugyského jílu sedmihrad-
ského.

Buccinum (Niotha) restitutianum Bom.

Pět jedinců, převážně velmi pěkně zachovaných, jen že o poznání
menších, než jaké se objevují v jílové facii nebo slínové. Mají stěny
rovněž tenší, než ulity z jílů a slínů; jinak shodují se s nim zcela.
Hlavní oblastí tohoto druhu, pokud je dnes známa, je facies jílová;
ve slínech je řidší. Je-li v rebešovickém písku bohat individuí, lze
okamžitě jen tušiti, tvrditi to však není možno, přes to, že ulity jeho
i Rzehakovi mu neušly.

Buccinum (Hima) intersulcata Hilb.

Zaïaduji toliko prozatím maličkou ulitu z rebeSovického pisku
do obvodu tohoto druhu, dosud známého jen ze štýrského miocénu
okolí Sv. Floriana. Nutí mne k tomu jednak rozměry její, jednak
ožebření vnějšku, dále tvar žeber a ústí. Leč ulita není tak dobře
zachovaná, aby bylo možno pozorovati zřetelně souběžné rýhy mezi-
žeberné, po nichž, jak se domnívám, jsou jen sledy. Další od-

32 XXIX. Vlad. Jos. Prochäzka:

chylku zřím v tom, že kotouč ulity rebešovické je vyšší, než kotouč
typu florianského. Snad až bude bohatší materiál z rebesovickeho
písku, než je přítomný, podaří se zjistiti, pokud je správno, zařaďu-
jeme-li rebešovické ulity do obvodu štýrského druhu.

Cancellaria Bonelhi Bell.

Úlomek o čtyřech závitech, pěkně zachovaných. Na všech jsou
typické známky tohoto druhu, jmenovitě příčné lištny a trnovité
hrbolky.

Pleurotoma Carolinae R. Hoern. u. À.

K druhu tomuto řadím prozatím ulitu mladého individua z re-
bešovického písku, kterou by nebylo nesnadno přesně určiti, kdyby
byla jen trochu lépe zachována ; má vnějšek silně oleptán, příčné
vruby nezřetelné a podélné přírůstky silně setřené. Z té příčiny je
věcí nemožnou, vyšetřiti v jakém vztahu je k ulitám druhu P. Friči
a typickým zástupcům druhu P. rotala. Je však zcela jisto, že pří-
sluší skupině těchto druhů a má nejvíce znaků společných s druhem
P. Carolinae.

Pleurotoma (Genota) Elisae R. Hoern u. À.

Zdali se tento druh vyskytuje v rebesovickych piscich, nebo
snad druh P. ramosa, neumím okamžitě zcela určitě říci; ale jisto
jest, že jednomu z nich přísluší úlomek, kotouč, jejž mám odtud.
Je pěkně zachován; schází však poslední závit, aby mohlo býti
skulpturou rozhodnuto, je-li dílem ulity tohoto neb onoho druhu. Že
kotouč přisuzuji ulitě druhu Genota Elisae, spadá na vrub skulp-
tury vnější, která se mi zdá býti jemněji vyvinuta, než jak ji pozo-
rujeme na typech druhu Genota ramosa. Pokud je to správno, rozhodne
zajisté nedaleká budoucnost, neboť do těch dob, tak alespoň dou-
fejme, bude rebešovický písek podrobně vykořistěn.

Pleurotoma (Clinura) Sopronensis M. Hoern.

Čtyři individua, různě stará, tohoto vzácného druhu byla v re-
bešovickém písku tentokráte poprve objevena. Jsou různě zachovaná.
Jedno má kotouč odlomený, dvěma schází spodek, čtvrté má poslední
závit zpola ulomený a mimo to ústí tří ulit jsou silně porušena. Přes
to však individua rebešovická poskytují dosti příležitosti, abychom
se přesvědčili, že jsou shodna s jedinci tohoto druhu, jež Wolf po-
prvé objevil v šoproňském jílu v Uhrách a později zjištěny byly ve
slínu židlochovickém.

Miocén moravsky. 39

Cerithium sp.

Maličká ulita 7 mm vysoká, 3 mm Široká, o šesti zävitech,
z nichž pět je ozdobeno řadami tupých hrbolků; šestý závit, embry-
onální, je hladký. Dvě řady hrbolků, souběžných se švy ostrými a
hlubokými, sedí na závitech. Hrbolky ty jsou tak umístěny, že leží
těsně při švech a jsou pod sebou v kolmých řadách. Dolní příčná
řada hrbolků je vyvinuta jen na mladších závitech. Již z tohoto struč-
ného popisu je zjevno, že ulita přítomná má závažné znaky společné
s druhem C. nodoso-plicatum. Zda-li mu přísluší, nebo v jakém
vztahu je k němu, nelze mi okamžitě rozhodnouti; materiál můj
úsudku podobného nepřipouští.

Cerithium scabrum Olivi.

Zajimavÿ tento druh, jehoZ ulity jsou ve slinu steinabrunnen-
ském značně rozšířené a vyskytují se na některých místech u velkém
množství, mimo to jsou domovem v badenském jílu, byl v rebešovic-
kém písku zjištěn v jednom exempláři pěkně zachovaném, jehož
úhrnný ráz rovná se rázu typických jedinců jak z jílu badenského a
boračského, tak i z jílu steinabrunnensko-drnovského.

Turritella turris Broce.

Je v rebešovickém písku ze všech druhů nejobyčejnější. Rzehak
zjistil jej tam rovněž. Ulity převážně pěkně zachované, leč taky po-
škozené, zvlášť na ústí; mimo to mají některé vnější skulpturu silně

© setřenou. Naproti tomu shodují se zcela s jedinci jak z facies pískové,

tak i jílové a slínové.
Delphinula sp.

Zaznamenávám tentokráte toliko přítomnost tohoto zajímavého
druhu. Popis ponechávám si na dobu příhodnější, až budu míti bo-
hatší materiál.

Scalaria torulosa Brocc.

M. Hoxenes uvádí tento druh z jílu badenského a vöslavskeho.
A. Rosiwal poznal jej v písku pôtzleinsdorfském, já pak objevil
jsem ho v jílu boračském. I v písku rebešovickém jest zjevem asi
řídkým, bylať tam až dosud toliko jedna jeho ulita objevena, leč
pěkně zachovaná, přísluší dospělému individuu.

Natica helicina Broce.
V rebešovickém písku zjistil ji poprve Rzehak; v pojednání
z roku 1889 podotýká, že rebešovické ulity tohoto druhu nejsou ty-

Tr. mathematicko-přírodovědecká 1899. 3

34 XXIX. Vlad. Jos. Procházka:

pickými, nýbrž příbuzné ulitám druhu N. plicatalaeformis z ostrav-
ského jílu. Exempláře přítomné není třeba odlišovati od druhu N.
helieina, shodujit se s jeho typickými zástupci úplně; toliko jedna
ulita činí výjimku; o ní viz níže.

Natica millepunctata Lamck.

Toliko jeden exemplář tohoto druhu, nápadného tvarem kotouče
a velikostí ústí, byl tentokráte v rebešovickém písku nalezen. Redlich
shledal, že ulity tohoto druhu jsou v písku pulgarovském časté; od
dřívějška se pak ví, že se vyskytuje velmi zhusta v písku grundském
a zároveň že je v jílu badenském.

Nerita expansa Rss.

Rzehak ji také uvádí z rebešovického písku. Ulita nalezená tam
tentokráte je nepoškozena a úplně shodna s typy. V pulgarovském
písku jsou její schránky časté, v jílu a slínu je naproti tomu dosti
řídká a vyskytuje se všude ojediněle.

Bulla sp.

Úlomek, přísluší druhu, který nebyl dosud popsán, leč dosti
je rozšířen, zvláště v jílech.

Rissoina pusilla Broce.

Krásně zachovaná ulita jedince velkého, normálně vyvinutého.
Rzenax uvádí tento druh z rebešovického písku již roku 1883, též
roku 1889 jej tam zjistil.

Emarginata clathrathaeformis Eichw.

Vzácný tento druh byl až dosud v rebešovském písku toliko
v jednom exempláři zjištěn, jehož okraje jsou dosti poškozené, ostatní
části ulity pěkně zachované, abychom se mohli přesvědčiti, že se
shoduje zcela s jedinci z pôtzleinsdorfského písku.

Dentalium mutabile Doderl.

Není v píscích moravského miocénu příliš rozšířeno; dosud bylo
v nich zjištěno Redlichem v písku pulgarovském, tentokráte pak
v písku rebešovickém. Na tomto nalezišti je druh D. mutabile asi
dosti řídký, čemuž svědčí, že byl tam po něm toliko jeden úlomek
nalezen.

Miocen moravsky. 35

Dentalium tetragonum Broce.

Dva exempláře pěkně zachované. Též Rzehak objevil ulity tohoto
druhu v rebešovickém písku. Velikost ulit tamějších rovná se zcela
velikosti ulit známých z jílu boračského, z písku pötzleinsdorfsk&ho
a slínu židlochovskému.

Dentahum entalis Linm.

Ulita předložená je typická, proto není třeba pochybovati o jsouc-
nosti tohoto druhu v rebešovickém písku. Význačná je nejen tvarem,
dále příčným průřezem, ale i povrchem, který jest lesklý a hladký.

Dentalium fossile Linn.

Tři ulity dosti dobře zachované. Podélná jemná Zebra stejně

silná táhnou se od zadku až k ústí, jsou dosti nezřetelná, jakoby
odřená.

Balanidae.
Balanus sp.

Nalezeno laterale a carina, obé pěkně zachované, ale přes to
není možno určiti, kterému druhu příslušejí.

Pisces.
Oxyrhina xyphodon Agass.

Zub neporušený, zcela shodný s oněmi jež se vyskytují v jílu
walbersdorském v Uhrách.

Plantae.

Nullipora ramossissima Rss.

Maličký úlomeček, na němž je dobře možno vypozorovati, pokud
se rovná úlomkům tohoto druhu ze slínů vložených do litavských
vápenců.

Přes to, že zvířena rebešovického písku obsahuje dnes 72 různé
druhy, tož přece se neodvažuji o ní říci, že přísluší grundskému
zvířennému typu. Naproti tomu tvrdím, že grundský zvířenný typ ne-
liší se zásadně od zvířen, které byly do dneška zařaďovány do oblastí
litavského vápence a kladeny na úroveň zvířeny steinabrunnenske.
Že má s nimi mnoho vlastností společných, je na bfledni. Jednu věc

3%

36 XXIX. Vlad. Jos. Procházka:

mějme však stále na mysli, vyšetřujeme-li totiž spojitost zvířen písků a
jejich vztah k typu grundskému, slínu litavského vápence a jílů, a to
v Jakém stratigrafickém vztahu jsou písky ty k ostatním členům sou-
vrství miocénového naleziště a sousední oblasti. Jsou-li vloženy do
slínů, jílů, neb litavského vápence, je přirozeno, že se jeví i zví-
řena jejich toliko facielně odehylnou od zvířen slínů, jílů a litavského
vápence, v němž se vyskytují. Naproti tomu kde je písek mohutně
vyvinut a spojitost s ostatními členy buď nezřetelna, buď nelze ji
postřehnouti, jest třeba velké ostražitosti, abychom neodkryly nové
horizonty, kde jich není.

Dosavadní průřezy miocénem území brněnského ukazují ku pro-
storové změně facies petrografické, a to zvláště hlinitých písků v pod-
loží jílu a šlírového slinu. V obvodu Brna, ve vzdálenosti nepatrné,
lze tam pozorovati profily v jezuvitské kasárně a v městských jat-
kách na Cejlu, jak ve hloubce 70m mění se facies písková ve slí-
novou. Podobných změn je tam více a přibývá jich, čím dál se bereme
na východ a na jih.

Jest však otázka, zdali písky ty uzavírají zvirenu grundskou a
přísluší-li jim písek rebešovický, jak se Rzehak domnívá.

O zvířeně písku brněnského není možno něco určitého říci, po:
něvadž ji neznáme. Zbývá tedy zvířena písku rebešovického, jako jediná
z moravských zvířen pískové facies, která byla prohlášena za grund-
skou v okamžiku, kdy ji odkryli.

Jak jsem se již dříve zmínil, neodvažuji se prohlásiti, že zví-
řena, shrnuta do seznamu přítomného, je tak typickou, aby mohla
býti postavena na úroveň zvířeny grundské. Co v ní je z rebešovic-
kého písku, pokládám toliko za zlomek onoho souhrnu, který nám
umožní, učiniti sobě správný obraz o rebešovické zvířeně pískové, až
bude tamější písek faunisticky patřičně vykořistěn. Že ráz její objeví
se potom ucelen a nepřipustí ani nejmenší pochybnosti, o tom jsem
pevně přesvědčen.

se zřením k těmto okolnostem budiž přirovnání přítomné i úvaha
stručná zde vyslovená, pokládána jen za zprávu předběžnou; proto
se také omezím pouze na lamellibranchiaty a gasteropody, ježto
ostatní živočišné třídy nijakého závažného soudu nedovolují, leda že
z přítomnosti součásti schránky balana jsme oprávněni souditi, že
sediment, v němž se vyskytuje na původním nalezišti, byl snad
uložen poblíž břehu mořského a nikoli v moři širém.

Miocen moravsky. 37

i |
| | |
l ; |’ Pisek | slin | il
|
| fl
| || | A 2
o. © = =
© f=
© „= © |. =)
4 © mn || =
SM A = = 2
> | 3 7 © © © S RE
| osm mA TS = © = ©
© | en | = N = = = m
| — | = + = = ©
a | 5 M Be) F || > 3
"O | O4 do) EA eb | ON ou ra
||
| | |

Mnozstvi druhü spoleënÿch.

| Lamellibranchiata | 34 | TON: 17 27 8 18 8

G
N

Gasteropoda | 26*| 10 ! 4 | 12 | 10 | 10 | 14 | 15

|
|
|
|
|

l

Z malinkého tohoto seznamu je zjevno, v jakém číselném vztahu
druhovém jsou lamellibranchiati a gasteropodi rebešovického písku pul-
garovského, grussbachského, potzleinsdorfského, grundského, slínu židlo-
chovského a steinabrunnenského i jílu badenského (inclus. voslavského
a môllersdorfského). Již v něm poznáváme jistou spojitost, která víže
zvířenu rebešovickou ku zvířeně steinabrunnenské; že není nahodilou,
přesvědčíme se, jestliže pozorujeme a porovnáváme poněkud bedlivěji
obě zvířeny, jmenovitě všimneme-li si úhrnného přehledu na konci
této stati. V řečené spojitosti tkví asi příčina, že druhy Syndosmya
apelina, Mactra Basteroti!”) a Donax intermedia jsou v rebešovickém
písku velmi vzácné — neboť tentokráte nebylo nalezeno po dvou
prvních ani sledu, kdežto přítomnost třetího byla zjištěna jednou
miskou. Mimo to spadá asi též na její vrub okolnost, že rod Denta-
lium, v grundském písku vzácný, je v rebešovickém písku častý a již
nyní čtyřmi druhy zastoupen. Rozhodně však tvrdím, že není správno,
přikládá-li se zmíněným druhům taková váha, že vlastně o ně opírá
se názor, že rebešovický písek je typickým představitelem grundské

*) K onomu číslu jest ještě připočísti 5 druhů, které byly sice v rebešo-
vickém písku zjištěny, ale určeny nemohly býti; tím mění se pak poměr lamel-
libranchiatü a gasteropodů v 34:31.

10) Zajímavo je zajisté, že Rzehak tyto dva daty uvádí již roku 1884
z lažánského jílu (viz A. Makowsky u. A. Rzehak: Die geologisch. Verháltnisse
der Umgeb. von Brůun. Verhandl. d. naturforsch. Vereines in Brůnn 1884. Sv. 22.,
str. 138.) a že již před tím byly M. Auingerovi odtud rovněž známé,

38 XXIX. Vlad. Jos. Prochäzka:

facies na Moravě. Kdo však při tom setrvá, bude míti obtíže, až
si přibere v úvahu na př. zvířenu gainfarenskou, grinzingskou a
pötzleinsdorfskou, prohlášenou F. Fucasem a A. Rosıwanem za obdob-
nou zvířeny grundské, přes to, že dosud v tamějších píscích, odkud
pochodí, zmíněné druhy zjištěny nebyly. Se spojitostí dříve proslo-
venou souhlasí asi dále, že druhy Lucina multilamella, L. miocoenica
a L. ornata tentokráte rovněž nebyly objeveny, ba že nebylo ani
sledu po nich nalezeno. Dále nesmíme zapomínati, že grundskä zví-
řena vyznamenává se též některými druhy gasteropodü níže uvede-
nými, které ji činí zvlášť výraznou a po nichž marně dosud pátráme
v rebešovickém písku :
Buceinum (Eburna) Brugadinum Grat.
8 (Cominella ?) Grundense R. Hoern u. A.
Murex (Chicorus) Aguitanicus Grat.
„ (Pteronotus) Sowerbeyi Michti.
» (Phyllonotus) vindobonensis M. Hoern.
Pyrula (Spirilla) rusticula Bast.
, (Ficula) eingulata Bronn.
Fusus (Euthria) Puschi Andrz.
Fasciolaria Tarbelliana Grat.
Cancellaria (Merica) inermis Pusch.
Pleurotoma (Genota) Elisae R. Hoern.
Cerithium lignitarum Eichn.
5 Duboisi M. Hoern.
5 papavereaceum Bast.
Sigaretus haliotoideus Linn.

Tyto okolnosti a přítomnost ulit Clinura Sopronensis v rebešo-
vickém písku prozrazují, Ze zvířenný ráz tamějšího písku ukazuje
jednak ku zvířeně slínů vejhonských, jednak k písku pulgarovskemu,
na druhou stranu pak ku zvířeně steinabrunnenské, zároveň však,
svědčí, že souhlasí s grundskou zvířenou, ale toliko potud, pokud to
prozrazuje souvislost zvířeny pulgarovské nebo jiné z pískové facies.
Zda-li přisluší grundskému zvířennému typu, na tuto otázku rebešo- -
vická zvířena z písku alespoň dnes neodpovídá uspokojivě.

39

Miocén moravsky.

nOUU r ye) ‘wWoxeyozy Jel Auoaouvys pnpo Kg Ho91pzoaq zog Aquap e ef wouof pnsop wer wosf ınsı[z

IUCHIIPZIAU UW9AP 8 (HVHAZY "V OJIOJ NASI UDÁHVIAOSOGOI Z [gan noy9ıpz2Ay noupof 9uageuzo Aquiq (x

Ayueuzof

je | S ze een URSS * ‘U00f "W 190 SSU + | 2
| i R | ö : : ° -k en er + «ds OPAOT, + 9

| "ejeryoupagijjeue7

Z ZA 3 : T m unyeround wnozoLIk °G
d N xx
; : R : l = * * ‘AS RBS 2x | 7
s 2 = 3 ré * * * * * ss VJOIVOOU VIJEIdOT +4 | "S
|
| | ‘20zoÂ1g
| |
ZA ZA ee ile a r © © AT SURISNIDUT SOILIOT xx | "G
: a se le 5 : č 101000309 BURIPUOWSIS PRITOYOTÁTC xx | "T
| "BozouJuy
|
| es) | 2 MN | A Hg © D =
S | o Z | ns o: = fe] ©
= | 8 = 8 = = Ca
© Bee SE B 7 R 5,
| = | m = m =. o © ©
| ı a | S Bel Fe) >
| 5 =. er Br ©
| ME: a > cer
|
| =
| [ASE UIIS MOSIT

"OUUEUZ pnsop NnyMsIďd OUSHOtTAOSSOQSI z

‘Kusaraz porysad Auuayn

XXIX. Vlad. Jos. Prochäzka

40

| || |
Pisek Slam | Jil
= | © ;
Tm éno a © © = Poznámky.
ln © = s = = | |
= + © | © = |
> = a = || ||
© o el | A -m | ||
A = 5 © ej ee -| © = |
© a A = ES 3 ©
|= S = S = | + "= =
Il © [m] = Ho) E) m + Du
rg A 5 A (de) >N 107) (an)
8. * Tugonia anatina Gmel. .....| + | . 8 5 a : > : Mederkreuzstätteu,y písku
90 COTDUlAT DVA Ov Eee RCE 5 : R č č č č |
10. à carinatasDujardei. 2 222107 NT : Z č 5 Č é
11. | * Mactra Basteroti Mayer.. . ..| + : 3 ; Z i o : |
122 | EryiliaspusillarBhily2 vu 4 z : vč Verl < vč
13. | * Syndosmya apelina Ren. . . . . .|| + ; ; vz ; 5 ?
14. Donax intermedia M. Hoern.. . . 1 : ; : Z 5 : h
15. VenussplicatalGmel. . <.. ... 1 Z č : č ° o
16. „o marginata M. Hoern. . . . 1 č vě vě vč : à Vöslau
es Be Circerminiman Monte 2 : č č č vz 6 :
18. Cardium turonicum Mayer.. . . 1 vě vč vč vč vě. :
19! e papillosum M. Hoern. . + č Z Z Z i Z Vöslau
20. | * Lucina cf. multilamella Desh. . .| + vě Z č Z o z :
2% „2 =miocoenica Micht 0 .. | = č z 4 z i ; Vöslau
220 P OLNALU AO o Me DURE č č č č o i
DE oo: „= Vujardine Deshi. 1 2 z Z vz i Vöslau
24. Bazdentatas Basty. cel) č č č č : č o
ODA s nů reticulata Bol. oc... 1 : : č à : č :
2098: Pas SintlosayDonsern > 6 vz o vz 6 G o :
27 Cardita LartschGoldf 0 -| č č č č . vě | Möllersdorf|| © Borač (jíl)
DAT En SCalaris: S0W. <... 1 č vě : v6 z vč :
29. h SDAIDd ee 0 + : : : 6 . B Ö

41

y.

ravsk

10cen MO

M

Aysuwuyo
as ‘Aönderg

(mi) 9610
(LD) Ayuvzer]
(pl) 98104

(1) Ayuezer]
(110) 9010

(4) AxyuvzverT
(i) Ayupzer]

ymeuz01

|
94 55 P ; : 9 Boo doo: 00: mj
| WMWELINITISIT (SIXUAZ) WNIUIONE ‘FF
> ZA . 9 9 oo o 0,09 22 0 o1ejn3
| | | | -urapenbqns * = "ep
NeJSOA ‘9 | A : 9 ZA : : * |'yseq rurpae(nq COIN) wnmpong » | ‘SP
ZI : ZA Z : | 9 umoH 'W
| ıpagppogt (SUV) vyegumpo) +x | "IP
91 BZ A 9 2 9 6 + + + SAT Boumong epnordurg „x | ‘OP
‘’epodoue}se9
| |
| -| | I 110 TT enyesıpd JD Vos "68
| 9 Z c 9 9 7 T |: NT Heurajepn u97904 88
| í 9 : 9 9 9 Z Fx ou EMA | BE
JIOPSIOIION | 9A ZA 24 G) JA 9 po TOT TANIPAVI TÝ: "98
. Il z z : ; 4 ++ +: agorsg epgwoug sısdowt] "09
. | . . . ZA + . tele O *AUOIRO BIBARID “ “ "pe
o Ô dA Z Z | Ö Z -ba 070 0570 "9001 epyru « "gg
. VÁ . VA VÁ | . I 0 . . . . . uurT eppd “ PAS
i E : : zu č 9909 UT eprongpod PPorT xx | "TE
: | 9 5 9 9 p p "009° * snoponu epnonN ‘08
| T | 55 |
| de | ige) |
2 | À Sa < = =, =
en | -. =) | [er] Gp fer} oa S
© 5 © =) SP m © ©
= 2 © en ©, = = Zi
Be Be den u de
= 4 a © =
=] Sb hn) |=m ©
= S OUEST L
II 1 © a s
IL AR | UITS Oe

Úř. mathematicko-přírodovědecká. 1899.

XXIX. Vlad. Jos. Procházka

42

Joke

CLS

Jiméns

M |
Em

Buccinium (Hima) intersulcatum
EE) Eee re
Cancellaria Bonellii Bell.. . . . .
Murex (Trophon) varicosissimus
BONE RES RE er
Pleurotoma Carolinae R. Hoern. u.A.

; (Genota) Elisae
BEOS PA ne.
Pleurotoma (Clinura) Sopronensis
M. Hoernes ...
CERLNIUNESDEC er

> scabrum Olivi . .
Turritella turris Broce. .

9 bicarinata Eichw. . . .
Xenophora spec. ind.
Solarium sp. ind.. .
Delphinullansp. -0
Scalaria torulosa Brocc.
Turbonlaspr 2. à
Natica millepunctata Lamck.

i helicinaiBrocc ee 0.0.

5 plicatulaeformis Kittl. . .

ee . .

v

sovice

Rebe

ni —

Pulgarov

a Ce

Grussbach

Pötzleinsdorf

Grund

ice

idlochov

v
jší
4

VZ

Steinabrunn

Baden

Vöslau

č

Vöslau

Poznámky.

Sv. Florian

Porzteich

Šoproň (ji)
a Lapugy.

M. Ostrava (jil)

Miocén moravskv.

v

"AAUBUZ0T

ZA

uunıqeursIg

ZA

ZA

x

yaoIpIz

991A0

ZA

HOpSuI21Z304

y2eqssnir)

AOJBS[N4

I SSH LUTSSTSSOUIVI VIOGTJIMN xx | GA
‘ee}ueld
I (gnz) ssedy UOPoydAx vurmiÁxo xx | ‘FL
‘Se9sId
I " (BUT) V HBAOIE]) "ds SNURIVE zz | ‘EL
"oepiuejeg

+ : | 'pneq wssordop JO BJEULSE A x 72)
4 ET) || TD)
& ° ‘UUVT O[ISS0} 5 ‘OL
] ° uU SIV) $ "69
G 1 "0001 UINU0OSVI9 s "89
I HOPOC opgemu umrejnoT xx | "29
l > ‘AUOT

| SEULIOJO UV UN 0 VUTNUIŠILUT xx | "99
I ds VIM 4+ | "09
l "9001 Befund Burossıy ‘F9
1 : 1681 CSuvAxo CUTHoN ‘69
mo)
©
o
©
un<
©
<
=
©

OUTSUTL

4%

44

XXIX. Vlad. Jos. Prochäzka:

Zvířena slínu rebesovickeho.

Foraminifera.

Miliolina Akneriana d’Orb. .

N triangularis d’Orb. .

k (T.) gibba d’Orb.

® (T.) consobrina d’Orb.
Textularia carinata d’Orb.

bi nussdorfensis d’Orb.

M Partschii 0212.
Lagena aspirulata Rss
Nodosaria spinicosta d’Orb.

i (D.) filiformis d’Orb. .

5 (D.) Adoiphina d’Orb.
Cristellaria rotulata Lam.

N cultrata d’Orb. .
Polymorphina moravica Proch.
N austriaca d’Orb.

£ aequalis d’Orb. .
Globigerina bulloides d’Orb. .
S biloba d’Orb.

Orbulina universa d’Orb.
Discorbina rosacea d’Orb. .

Truncatulina lobatula Wolk. a J..

; Dutemplei d’Orb. .

a Akneriana ďOrb..
Polystomella erispa Orb.. . .

a Fichteliana d’Orb. .
Amphistegina Hauerina d’Orb.
Heterostegina simplex d’Orb. .

Spongiae.

Ostny neuréitemé

Echinodermata.

Diadema Derori Rss. oo
Ostny, různé .

<
Or Ox

Miocén moravsky. 45

Bryozoa.
Crisia Edwardsi Rss. . Z
„ eburnea Linn. . u č
Hornera hippolythus Defr. . č
à seriotopora Rss. č
Myriozoum punctatum Phil. Z
Ostracoda.
Bairdia lucida Rss.. č
Cythere punctata Rss. . vě
5 Reussi Proch. č
ú Haueri Rss. Z
5 hastata Rss. . vě
a Edwardsii Röm. . vě
u deformis Rss. Č
a Philippi Rss.. Z
S corrugata Rss. . VZ
Pisces.

Otolithus (Berycidarum) moravicus Proch. z

Rebešovický slín je světle šedý, ve vodě snadno se rozmáčí a
rychle plaví. Ve výplavu zanechává obrovské množství živočišných
zbytků, znichž je díl v úlomcích, díl zachován jen jako jádra neur-
čitelná a ostatek poskytuje materiál dobrý, namnoze velmi dobrý.
Zvlášť krásně zachované jsou v rebešovickém slínu misky ostrakodu,
nejvíce jader je tam foraminiferovych a z lamellibranchiatů nelze ob-
jeviti než špatné úlomky. Soudím-li dle množství úlomků zbylých ve
výplavu tohoto slínu o jeho bohatství fossiliemi, jest mi přiznati se,
že je veliké, zvířena jeho pestrá, po které stránce vyrovnal by se
nejbohatším slínům moravským na př. drnovským, ovšem kdyby
schránky, v něm se vyskytující, byly tak pěkné a určitelné, jako
Z onoho naleziště.

O rázu zvířeny rebešovického slínu není možno okamžitě přesně
a určité se vysloviti. Jsou v ní známky, ukazující ku zvířeně slínu
Vejhona, ale zároveň postfehneme v ní i četné vlastnosti, které se
odnášejí ku zvířenám slínů vložených do litavských vápenců. Poslední
a rozhodné slovo o její svéráznosti a příslušenství ponechávám si
proto na dobu pozdější, až se podaří objeviti ve slinech rebešovi-
ckých lamellibranchiaty a gasteropody a rozhojniti dosavadní množ-
ství jejich foraminifer.

Nákladem Král, České Společnosti Nauk. — Tiskem dra Edv. Grégra v Praze 1899.

D
N

XXX.

Einige Bemerkungen
über die sogenannten euklidischen Zahlen.

Von Dr. F. J. Studnicka in Prag.

(Vorgelegt den 19. Mai 1899.)

Im IX. Buche seiner klassischen oroıyei« hebt der Vater der
Mathematik, wie Euxrernes mit vollem Rechte genannt wird, mit den
definirenden Worten „Eav «ano uovadog ôxocouodr dovduol Eng
čavebůGw Ev vi dımkaciovı dvahoyia, Eng où 6 GUunag Guvredels
TOĎTOS yEevnraı, zul 6 Gdumag čni Töv Eoyarov noAAanAuoiucdeig
zo tıva, 6 yevouevog tersıog Ecru“ (Nimmt mam so viele von der
Einheit an stetig verdoppelte Zahlen, bis deren Summe eine Primzahl
ist, so ist das Produkt aus dieser Summe in die letzte jener Zahlen
eine vollkommene Zahl) eine besondere Art von Zahlen hervor, die
wir in kürzester Fassung durch die Formel

E, = 2P71(2? — 1) (1)
wiedergeben, voraussetzend dass
PR, =2»2—1 (2)

eine Primzahl bedeutet, also für jeden Zahlenwerth von £, die Einheit
ausgenommen, gelte

R )+o. (3)

Die so definirten Zahlen, welche man heutzutage, wo man in
der Terminologie zugleich die Urheberschaft gerne hervortreten lässt,
die euklidischen nennt, und darnach auch mit E bezeichnet, enthalten
daher zweierlei Divisoren D,;, nämlich von der einfachen Form

D, = %-1, (k=1,2,3,...,p), (4)

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe 1899. 1

9 XXX. F. J. Studnička:

deren Anzahl also durch » ausgedrückt erscheint, und von der zu-
sammengesetzten Form

Dis = 2 (0 1), (k=1,2.3,.. p) (5)

deren man also nur (p— 1) zählt, so dass die Gesammtzahl aller
Divisoren (2p — 1) beträgt, und mit Hilfe derselben eine zweite
Definition dieser Zahlen durch den symbolischen Ausdruck

2p—1
E, = » D; (6)

k=1

gegeben erscheint, wobei die Relationen (4) und (5) als Praemissen
fungiren.

Dieselbe besagt also, dass eine euklidische Zahl gleich ist der
Summe aller ihrer Divisoren, weshalb sie im Sinne der alten Zahlen-
theoretiker von Euklid durch der Benennung „reAsıos“ ausgezeichnet
wurde, was man als numerus perfectus, vollkommene Zahl übersetzte,
und seit Theon von Smyrna durch die „agı$uoL Ureoreieıoı“, numeri
abundantes, überschiessende Zahlen einerseits, sowie durch die „«oı$uo!
EAkımeis“ numeri deficientes, mangelhafte Zahlen anderseits theoretisch
abgrenzte.

Da die Bedingung (2) nicht so leicht zu erfüllen ist, so bietet
die Feststellung der vollkommenen Zahlen bedeutende Schwierigkeiten
dar, so dass man bis zum Jahre 1883 nur 8 derselben kannte,
nämlich

1 =
E28;
E; — 496,
281128,

E,; — 33550 336,

E,, — 85898 69056,

E, = 13743 86913 98,
E,, = 23058 43008 13995 2128,

und erst in dem genannten Jahre, wo der russische Rechner Prrvusın
der Petersburger Akademie der Wissenschaften die willkommene
Mittheilung machte, dass auch

261 — 1 — 23058 43009 21369 3951

Einige Bemerkungen über die sogenannten euklidischen Zahlen. 3

eine Primzahl sei, die neunte

17. — 960 (281 RR 1)

hinzuzufügen im Stande war. Dass diese Sextillionen betragende Zahl

mit der Ziffer 6 endigt, folgt daraus direkt sowie auch bekanntlich
aus der Zusammensetzung von

»—=6l 4.151.
Eine bisher, so viel mir bekannt, nirgends hervorgehobene

Eicenschaft der vollkommenen Zahlen drückt die Formel

2p—1

DE (7)
=

aus, welche besagt, dass das Produkt aller Divisoren die (p — 1)-te
Potenz derselben vollkommenen Zahl vorstellt, was unter Verwendung
der Ausdrücke (4) und (5) leicht zu beweisen ist. Man hat nämlich
im ersten Falle

p
D, — 9! et ee Dei] — 9 RP (P- 1)
Kl
im zweiten hingegen
p—1
QlH28 +... Lp—2 )
/j D? Date “ . (2? — br $

1 — 1 = =
== 10 ) (p or Le

so dass als Produkt beider Ausdrücke erhalten wird
2p—1

JT De = 207 (Br — Dp = (B (2 — Up,
Kl

was eben unsere Formel (7) angibt. *)

*) Etwas einfacher gestaltet sich die Ableitung der Formel (7), wenn wir
die sämmtlichen Divisoren, die Einheit ausgeschlossen, also der Anzahl nach

durch (2p—2) ausgedrückt nach Paaren gruppiren, und demnach die gleichen
Einzelnprodukte bilden

NN),
22 x 278, (22 — 1) — Kp,
2 Ze) Er,
DO — 1) S18 9
Z% (m,
deren es somit (p 1) gibt, wie es die angeführte Formel verlangt.
1*

4 XXX. F. J. Studniéka: Einige Bemerk. ü. d. sog. euklidischen Zahlen.

Schliesslich werde noch bemerkt, dass aus der Definition der
vollkommenen Zahlen unmittelbar folgt
2p—2
225 1) — z (8)
was also die Summe einer geometrischen Reihe von p Gliedern vor-
stellt, wo der konstante Quotient 2 beträgt und das erste Glied
durch 2?! ausgedrückt erscheint.

Da nun im dyadischen Zahlsystem die Ziffer 1 auf der k-ten
Stelle den Werth 2°! erhält, so ergibt sich daraus, dass in diesem
System die euklidische Zahl E, durch p Einser mit (p—1) darauf
folgenden Nullen ausgedrückt erscheint, so dass man also hat

EB = a Due DE Sie 0 (9)
p— mal (p—1) mal
So ist z. B.
Bo:
B8700

E; = 496 = 111110000 u. s. w.

Dass die Anzahl der betreffenden Ziffern zugleich die Anzahl
der zugehörigen Divisoren (2p — 1) angibt, mag nur nebenbei bemerkt

werden.
1]
|
:
Verlag der kön. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Gregr in Prag. 1899,

XXXI.

Studien über Silicat-Massengesteine,
Von Franz Schröckenstein in Prag.

(Vorgelegt den 9. Juni 1899).

Bei Gesteinsbestimmungen geben im Grossen die makroskopische
und chemische Untersuchung den Ausschlag, während in Fragen der
Herausbildung aus dem Magma die mikroskopische von bedeutender
Wichtigkeit ist. Behufs Erkenntniss der chemischen Zusammen-
setzung der Massengesteine haben wir 900 Gesteinsanalysen gesammelt
und studiert und legen in den nachfolgenden Zeilen unsere Betrach-
tungen vor.

In den Massengesteinen spielt die Ateselsäure quantitativ eine
grosse Rolle, weil alle anderen Bestandtheile Silicate sind, und nach
ihrer Biidung erübrigt oft keine Säure mehr. Wenn auch in andern
Gesteinen der Quarz als Gemengtheil auftritt, bleibt er doch nur
ein Säure-Überschuss ohne weitere charakteristische Bedeutung, denn
eine bestimmte Menge von Basen kann mit einer gewissen Säure-
Menge hier z. B. Bisilicate mit Säure-Überschuss bilden, dort theil-
weise oder ganz Trisilicate. ohne Überschuss, während das Magma
dasselbe ist.

Die Thonerde der Gesteine wurde grösstentheils zur Feldspath-
bildung verwendet. Es gibt keinen Feldspath, der Magnesia als we-
sentlichen Componenten führte, eben so wenig, als Eisen. Da beide
Stoffe zusammen Olivin ausmachen, so scheint Feldspath und Olivin
in einem Gegensatze zu stehen, zu dessen Erklärung wir in der
Arbeit: „Silicatgesteine und Meteoriten“ (Prag 1897) an olivinische
Meteoritenfälle der Erstarrungszeit der Erdrinde gedacht haben, denn
wir finden Massengesteine, in welchen viel MgO oder wenigstens MgO >
CaO ist, die aber ein Verhältnis ihrer Bestandtheile zu einander zeigen, der

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1899. 1

XXXI. F. Schröckenstein:

den Feldspathgesteinen fremd ist; an sie schliessen sich erst gewisse
Úbergangsgesteine. Solche Mg-Gesteine bilden aber keine ausgebreiteten
Gebirgszüge, sondern meist Ellipsen- oder Stock-Reihen oder Einzel-
vorkommen, deren Provenienz oder selbst nur Zusammenhang mit dem
Erdinnern oft räthselhaft erscheint, und sind auffallender Weise Träger
von Chrom- oder gediegen Eisen, von Nickel- und Magnetkies,
wie selbe die Meteorite gewöhnlich führen.

In Bezug auf Alkalien trennten wir Natron- und Kaligesteine,
ohne in der Führung des einen oder des andern Alkali eine besondere
Wichtigkeit zu erblicken.

Auf das Eisen verwendeten wir ein besonderes Augenmerk,
nicht nur, ob solches vorhanden ist, sondern auch in welchem Oxy-
dationsgrade.

Die Angaben über die Menge der Oxyde des Eisens, des Al,O,
und (CaMg)O bilden bestimmte Gesteinstypen, wenn wir deren
Höhenverhältnisse in Vergleich bringen. So haben wir Summen unter
10°/, mit u, über 10°/, mit — bezeichnet; es bedeutet sonach 0
ein Gestein, dessen Gehalt an Eisen und RO unter 10°/,, an Thonerde
über 10°/, beträgt, usw.

Unsere Analysen und andere Angaben entnahmen wir einschlä-
gigen Veröffentlichungen von:

der k. k. geol. Reichsanstalt in Wien,

der k. ung. geol. Gesellschaft in Budapest,

dem Archive für die Durchforschung Böhmens,
dem v. ZirkeL'schen Lehrbuch der Petrographie.

Wir bemerken endlich, dass auch Gesteine Aufnahme fanden,
welche derzeit als metamorph gelten, um die Verwandtschaft ihrer
Massen mit Eruptivgesteinen vorzuführen. Über ihre Entstehung soll
hier nicht gesprochen werden, wenn auch darüber die Akten noch
lange nicht geschlossen sind.

Übersicht der Gesteinsfamilien.
Familie des Granites.

In dieser finden sich Gesteine von Typus v—v, Thonerdesilicate,
in denen die Summe der RO-Basen, sowie die der Eisenoxyde 5°,
nicht übersteigen. iS

Sie zerfallen in 2 Gruppen:

A. eine orthoklasische oder albitische mit 68— 15", sélbst
80°/, SiO, und selten über 17°/, ALO,,

Studier über Silicat-Massengesteine. 3

B. eine elaeolithische, zwischen 50—65°/, SiO,, stets über
20) ALO,.

Erstere führen nicht unter 5°/,, selten über 10°/, Alkalien,
letztere meist über 10°/,.

1. Granit a.
Man hat die Granite in diverse Eintheilungen gebracht, so nach:
G. Rose RosENBUSCH V. ZIRKEL
Granit (2 Glimmer-) Granit (2 Glimmer-) Granit (2 Glimmer-)
Biotitgranit (Granitit) Granitit (Biotit-) Biotitgranit .
— Amphibolgranit Amphibolgranit

— — Amphibolbiotitgranit
Syenit (mit Quarz) -= =
Nach unserer Anschauung gehören Amphibolgranit und Syenit

nicht hieher.

Die chemischen Analysen lassen uns unterscheiden:
Granite, orthoklasreich, MgO > CaO, blos mit Glimmer

A i mit Glimmer und Hornblende
MgO < CaO blos mit Glimmer
L 5 mit Glimmer und Hornblende
% albitisch, _MgO < CaO, blos mit Glimmer
mit Glimmer und Hornblende

118
2

9. » »
4.

5

6 » » »

Daran schliessen sich die Granitite und Granitporphyre.

2. Granitit a

ist von hervorragenden Forschern als selbständige Varietät nicht an-
erkannt, von anderen wieder vertheidigt worden. Unsere Analysen
ergeben Granitit a als fast identisch mit Granit c (s. unten) und
Granitit 5 fast identisch mit Granit a, nur eisenärmer und mit nie-
drigem RO-Gehalte, dagegen ist SiO,, AIO, und Alkalien dem Gra-
nite gleich, daher eine Ausscheidung des Granitites als besondere
Varietät nicht passt.

Die groben Granite hat man als

2a. Pegmatit a

hiehergestellt; wenn Quarze und Feldspäthe gleichsinnig gestellt sind,
So nannte man das Gestein
1*

4 XXXL F. Schröckenstein:

2b Schriftgranit.
Beide erscheinen meist als Kluftausfüllungen; wenn sie Hornblende
führen, rechnen wir sie zum Hornblende-Granit (siehe später).

3. Granitporphyr.

S10, schwankt zwischen 67—-77°/,, aber genügt immer zur
Bildung eines Trisilicates der Basen, Al,O, und RO wie im Granit,
nur die Alkalien sind etwas höher, auch haben wir keinen G.-P. mit
hohem Albitgehalt gefunden. Es scheint, dass wenigstens in Böhmen
die G.-P. nur eine Rand- und Oberflächenfacies der Normalgranite sind.

Diese 3 Gesteine sind chemisch identisch, sie sind nur etwas
abweichende Erstarrungsformen eines und desselben Magmas.

Wir gelangen nun zu einer Gesteinsgruppe, welche dem Granite
chemisch ganz nahe verwandt, ‘aber an die Oberfläche gekommen ist
und somit durch diverse Erstarrungsumstände ein etwas abweichendes
Äussere erhielt. Hieher gehören:

4. Quarzporphyr a,
mit 68—75°/, SiO,, 10—16°/, Al,O,, schwach in Eisen und RO, theils
MgO, meist aber CaO vorherrschend. Chemisch unterscheidet sich
der Q.-P. vom Granite gar nicht.
Diese Porphyre scheinen keine Obsidiane gebildet zu haben,
sonst haben sie alle Eigenschaften effusiver Gesteine.

5. Felsit a
steht zu den Porphyren im genauen Verhältnisse wie Granitit zum
Granit: etwas saurer, geringer in Fe- und CaO-Gehalt; es gibt
deren mit mehr MgO als CaO (a), mit mehr Na,0 als K,O und vor-
herrschendem MgO (5), dann solche mit CaO > MgO sowohl ortho-
klasischer als albitischer Natur, Gesteine von 65—77°/, SiO,, cca.
149, Al,O, u. 6—9°/, Alkalien.

6. Keratophyr a,
eine vorherrschend albitisch-oligoklasische Abart des Felsites. Eine
Trennung in K. und Auarzk. hat wohl keine Nothwendigkeit fůr sich-
Die K. zeigen zum Theile MgO > CaO und umgekehrt, bedeu-
tenden SiO,-gehalt, sehr schwachen CaO-gehalt überhaupt. Typus
uv, In ALO,, Eisen und Alkalien ganz dem Granite entsprechend,
nur in einzelnen Fällen ist Al,O, sehr niedrig, sinkt sogar unter 10°/,»
aber dann enthält das Gestein sein Eisen als Fe,O,, welches das

andere Sesquioxyd zu compensiren scheint.

Studien über Silicat-Massengesteine.

O A P OE EA ONE R OE N EE PR SE) E
| | | | | |
Gestein (HS N ©: | SE |
S | ON WED | ZN
an < = | ES = z S ==
| | |
Granit a bc. | 70:7 1429, 2:1 0:6 | 1-9, 00:47 | 29, 20, 2:0
Granitit „|| 78:5 | 157 — 20:7 0:6. | T531 01:8
Granit-Porphyr . ne 142 | 22 106/12 | 11 | 3-0 5o|r1
Mittel . | 719 [149 | 1:6 Joa | 13 | 0-7 | 25 | 4-9 | 18
ER | |
Quarzporphyr a b c . |726, 6..113:6.182:3 5 177.11 110053144 71:3
| |
Felsit a b c d | 1748| 137| 11 | 04 ! 0-7 | 0:5 | 3-8 | 4:6 | 04
Keratophyr a b 1765 5 131/18 | 05 | 0:5 | 0-3 | 65 | 06 | 0-2
Mittel. . .|74:6| 135 | 17 | 07 |os|oa | 4:5 | 30 | 06
me | | |
Hälleflinta . 749 |11-9 | 1:0 | 1-3 | 1-1 | 0:7 | 2-1 | 4:6 | 24
| |
Porphyroid . 780 |12°2| 04 | 1:0 | 0°8 | 04 | 14 | 54 JE 01
Adinole [71-91 146 | 12 | 0-2 | 1:3 | 08 | 6°9 | 1: |
Mittel. . .|749 |12-9 | 09 | 0-8 | 09 | 0:6 | 3-5 | 3-7 F 1:8 =
Granulit a b Mittel... .| 745 | 124| — | 2:4 | 21 |ra| 21 |os|so| so|zs 03 | 3:0 | 3-0 | 2-3
Hypersthen-Granit 6961168) 23 | — | 28 | 01 | 45 | 20 | 24
Augit-Granit . 629|178| — | 46 |08 | o6 | 77 |61| —
Protogin-Granit . 6941158) — | 2-7 20 | 0.7 | 4:0 | 44 | 10
sog. Quarz-Glimmer-Diorit . | 70-2 | 11:1| 20 | 29 | 33 | 12 | 38 882 (24 32 | 2-4
Mittel. . - |68-0|15-1| 1-1 | 26 | 21 | 06 | 50 [2621 |o6 | so |s9 | 17 3:9 | 17
Orthoklas-Porphyr 66111601 21 | 0:1 | 1:3 | 1431748 16e | 1:5
Albit-Porphyr 78:1 1160 | 04 | 06|04| 1°0 | 3:1 | 2-0 | 34
Mittel . 69-6|160| 1:3 | 0-4 | o:8 | 12 | 3:9 | VIE
| | |
Umbildungen. | | | |
Schörlfels a 674,206 | 04 | 1°8 | — | 0205 | 4:8 | 43
Greisen a, b 70:8 | 15:9 | 03 | 1:8 | 1:0 | 04 | 2:0 Le 37 | 41
Mittel . 69:1 | 18.3 | 0:3 | 1°8 | 05 | 0:3 | 13 42
V
Gesammt-Durchschnitts- | |
Analyse . 71:81 14:37, 1-1 °|.1:3 | 12 (10:6 | 3:42 03:9 1

6 XXXI. F. Schröckenstein:

Es sei nun gestattet, die Analysenmittel der Granitgruppe zur
Anschauung zu bringen und jene der daran zu schliessenden Gesteine
damit zu vergleichen, um zu zeigen, dass diesen Gesteinen allen die
nächste chemische Verwandtschaft nicht abgesprochen werden kann,
zu welchem Zwecke wir auch zweifellose Zerstörungsproducte und
Umbildungen einbezogen haben. Alle haben den Typus v—o mit Eisen
und RO unter 5°/,.

7. Hälleflinta.

Der Al,O,-Gehalt ist stets etwas niedriger als beim Granit.
Es gibt, wie bei letzteren, solche mit MgO > CaO und umgekehrt,
ebenso K,0 >> Na,O und Na, 0 >K,O.

8. Porphyroid.

Sehr saure Gesteine, wodurch sie etwas ärmer an Al,Fe und
RO wurden, als das Granitnormal. Unsere Analysen haben zweierlei
P. gefunden:

a) Mg0O >Ca0, Na,0 >K,0, b) CaO >Mg0, K,0 > Na,0,
Vielfach wurden etwas Feldspath führende Phyllite P. genannt, daher
über diesen sehr differirende Meinungen entstanden. Die wahren P.
mit splittrigem Bruch und versteckter Schieferung sind allein als
solche zu betrachten.

9. Adinole,
die wesentlich Na-reiche Varietät des Porphyroides, zerfällt in solche,
worin MgO > CaO ist, und umgekehrt. — Das Mittel der Analysen

unserer Hälleflintagruppe und jener der Quarzporphyrgruppe sind fast
identisch untereinander und mit demjenigen der

10. Granulite a.
Es sind dies Gesteine von 71—76°/, SiO,, sowohl mit Na,0 >
K,O als auch K,O>Na,0, aber durchwegs CaO > MgO. Es gibt
Gr. aus granitischem und aus gabbroidem Materiale, hier kann nur
von ersteren, mit dem Typus v—v, die Rede sein.

11. Hypersthengranit
albitisch, etwas Al,O,-reicher, als das Granitnormale.

12. Pyroxengranit
mit ebenfalls höherem Al,O,-Gehalt als der normale Granit und mit
nur 63°/, SiO,, sehr schwachen RO-Basen, über 10°/, Alkalien.

Studien über Silicat-Massengesteine.

=]

13. Protogin a.

Eine K,O und Na,0 ziemlich gleich hoch enthaltende Varietät,
best. aus Orthoklas, Oligoklas, wenig Sericit; sonach dürfte das von
Kuëra von Neubystfic beschriebene Vorkommen (Quarz, Feldspath,
Muscovit, grüner Talk) vielleicht nicht hieher gehören oder der sog.
Talk sich als Sericit herausstellen.

14. Quarzglimmerdiorit.

Typus v—v, unter 5°/, Eisen oder RO-Basen, nur 11°/, Al,O,,
aber 3°/, CaO, also eine etwas Ca-reichere Granitvarietät; hieher
passen die Quarzglimmerporphyrite v. Hocasrerrers von Prachatic. Das
Gestein bildet einen Übergang von Granitporphyr in Porphyre des
Hornblendegranites.

Das Analysenmittel der Gesteine 11—14 passt gewiss zum Gra-
nite 1—3, wenn auch erstere ein wenig saurer sind.

15. Orthoklasporphyr a.

MgO = CaO, quarzfrei oder quarzführend, je nach der vor-
handenen SiO,. Bei starkem Biotitgehalt sinkt Si0, etwas unter das
Orthoklas-Erforderniss. In Böhmen dürfte der Gang von Strunkovic
an der Planitz und am Česticberge bei Barau hieher gehören.

16. Albitporphyr.

Natron vorwiegend; ausser dem unterscheidet sich der Albit-
porphyr vom Orthoklasporphyr durch höhere Säure, schwächeren RO-
und Eisengehalt, sehr mässige Höhe der Alkalien (im Orth.-p. meist
über 10°/,), MgO > CaO. In Böhmen bei Vran u. Set. Johann.

17. Schörlfels a.

Ein etwas stark Al,O, haltendes, dafür fast RO-loses Gestein
mit 4°/, Wasser.

18. Greisen.

Etwas Al,O,-reicheres, sonst granitnormales Gestein. Manchmal
wurde der Feldspath vom Topas ersetzt. Es gibt Topasfelse mit 90°),
Topas und 10°/, Kaolin.

Es mögen nun tertiäre und recente Glieder der Granitfamilie
folgen. - |

===

8 XXVI. F. Schröckenstein:

19. Rhyolith a.

Wir unterscheiden wieder, wie beim Granit, solche, worin
MgO > CaO und umgekehrt und zerfällt wieder jede dieser 2 Arten
in solche mit überwiegendem Na,O u. K,0. 5i0, 70—77°/,, ALO,
12—15°/,, Eisen oder RO unter 5°,, aber theilweise über 10“,
Alkalien. Der „Ouarzglimmerporphyr“ aus dem Kaukasus gehört auch
hieher.

20. Sphaerulit.

Durchaus CaO > Mg0, aber sowohl Na,0 >K,O als auch um-
sekehrt, im letzteren Falle manchmal über 10°/, Alkalien. Der Eisen-
gehalt variirt in beiden Oxydationsgraden.

21. Radiolith

scheint eine Na-reichere Abart der früheren zu sein.
Nun folgen die ersten Glieder der Trachyt- und Dacit-Gruppe.

29. Orthoklas-Dacit a

der einzige Dacit, welcher Kali als herrschendes Alkali führt, aber
in der Grundmasse ausser dem Sanidin und Oligoklas auch ausge-
schiedenen Labrador enthält, wie die Dacite alle, auch nur Eisenoxyd
führt, wie diese, endlich auch einen 2°/, Wassergehalt zeigt gleich
den Daciten, während die Rhyolithe niedriger darin stehen. Wir
dürfen daher diesen Dacit nicht als eine Varietät des Rhyolithes be-
trachten, wiewohl er mit seinem Typus v—v bei einem Eisengehalte
und einer RO-Basenhóhe von stets weniger als 5°/,, bei tertiärem
Alter immerhin dieser Gesteinsgruppe zugewiesen werden muss. Dieser
Dacit stammt von Rogoyel, Ungarn.

23. Trachyt a.

Ähnlich steht die Sache mit den hieher gehörigen Trachyt-
Repraesentanten (a der Fam. Tabelle). Eben so, wie der Glimmer-
granitporphyr seine tertiäre Form in Rhyolithe zeigt, so auch der
Augit-Granitporphyr in diesem Augit-Trachyte und so wie der Augit-
Granit an Säure dem Normal-Granite etwas nachstand, ist dies auch
bei seinem Trachyt der Fall, sonst aber ist das Gestein normal gra-
nitisch vom Typus v—v nicht nur, sondern ebenfalls mit Eisen u. RO
je unter 5°/,.

Es folgen nun Formen des Rhyolithes mit höherem Wassergehalt.

Studien über Silicat-Massengesteine. 9

24. Perlite.
Thonerde etwas unter dem Rhyolithe stehend (0'4°/,).

25. Obsidian a.

Fast bis ganz CaO freies, rhyolitisches Glas.

26. Bimsstein

hat gegen die früheren weniger Si0,, mehr Al,O, und RO, aber ohne
die normalen Percente der letzteren zu überschreiten.

Wie nachstehende Tabelle ergibt, sind sämmtliche tertiärgrani-
tische Gesteine den älteren gleich:

Gestein Si0, ALLO, Fe,0, FeO Ca0 Mg0 Na,0 KO HO
RNVONCE 2. ED 130,19 0:90: 0:55 1359 94404
„Quarzglimmerporphyr* 765 134 29 — 09 09 04 47 03
Pphacnulit s ic < 19:9, (dol. 13. W3 10.70.2324 12:9
Badioliheg en 13:10 12-3327 00:6 2:10:67 38323 720
WACO ODO 15646 — 28 1,3031749 724
Mnachyca > =... .686 16813 1430 13 40022105
BCE 0, 42:D 120,2 Or 11: 0:5 2837407545
Bbsıdian A 34.2 „doba 115508 08 — 13.1103:855:5
Eumssten®s >22 .22....63:2.,°16:0 141-029 "EI
Mittel, . .. . <1:5,.14:0207 05 16 0 IT 3253377258

Mittel der älteren Gr. . 1:8 14311 1312 063239725

Wir begegnen aber noch Gesteinen, welche nach dem Typus
v—v zusammengesetzt sind, Eisen und RO-Basen unter 5°/, enthalten,
sonach zum Granit gehören, aber mehr basischer Natur sind, demnach
in ihnen sich der Nephelin oder Eläolith neben dem Orthoklas (oder
Sanidin) oder Oligoklas entwickelte und nun eine Rolle im Gesteine
spielt. Natürlich enthalten diese Gesteine den Nephelin im Verhält-
nisse zu ihrem Thonerde- und Natrongehalte und findet sich auch
Sodalith etc. öfter in denselben vor.

Hieher gehören:

27. Miascit,

der eigentliche Nephelin-Granit, ein meist grobkörniges Gemenge von
Orthoklas, Elaeolith u. Biotit, meist auch etwas Hornblende, Orthoklas
herrscht vor, Sodalith erscheint local, auch Zirkon, Apatit, Flussspath.

10 XXXI. F. Schröckenstein :

28. Zurkon-Syenit
aus Schweden und Massachusetts, meist in Gängen, bestehend aus
Orthoklas, Elaeolith, schwarzem Glimmer, Zirkon, etwas Plagioklas und
Sodalith. Der Name ist nicht richtig und das Gestein gehört unbedingt
zu den Elaeolith-Graniten gleich dem Miascit und zwar als sehr elaeolith-
arme Varietät, nachdem es einen so geringen Thonerde-Gehalt auf-
weiset. Es ist das einzige Gestein dieser Gruppe, dessen ALO, unter
20°/, beträgt, ja sogar normal-granitisch ist und ist als Über-
gangsglied zwischen Normal — u. Nephelin-Granit anzusehen.
Derlei Übergangs-Gesteine finden wir auch in dem

29. sog. Oligoklas-Diorit

Kersten’s bei Marienbad, mit seinem eläolithisch hohen Thonerde-
und Natrongehalte, und dem

30. sog. Oligoklasite

von Jablanica in Bosnien aus gleicher Ursache, dann dem

31. (sog.) Rhombenporphyr a
von Tonsberg, der schon den Phonolithen näher kommt.

32. Elaeolith-Granit a

und zwar die Repraesentanten der Granite mit accessiver Hornblende
und mit Augit neben Glimmer in der Elaeolithgruppe. Sie sind frei
von Eisenoxyd, über 10°/, Alkalien führend, hoch in Thonerde und
Natron dem Elaeolith entsprechend, mit 4°/, Wassergehalt. Man hat
sie fälschlich Syenite benannt, wie überhaupt zwischen Granit mit
Hornblende, Syenit und selbst Diorite die Begriffe nicht geregelt
waren. |
33. sog. Mulatto- Porphyrit.

Eine nephelinisch-liebeneritische Grundmasse enthält diese beiden
Minerale ausgeschieden. Das: Gestein enthält wenig Eisen und wenig
RO-Basen, aber 10°/, Alkalien, wie fast alle hieher gehörigen Nephelin-
Gesteine.

Diess wären die eläolithgranitischen Gesteine älterer geologischer
Zeit, und an sie schliessen sich die tertiären und recenten:

34. sog. Rhyakolith-Trachyt,

ein Ausbruchs-Produkt vom Vesuv aus dem Jahre 1803, mit Nephelin,
in dessen Gesellschaft statt Orthoklas der Leucit untergeordnet auf-

Studien über Silicat-Massengesteine. int

tritt. Beide sind stellenweise in Fäden gezogen. Das Gestein ist
eisenfrei, aber hält 7°/, Wasser und wenig MgO.

35. Phonolith a.

Diese grosse Gesteins-Gruppe zerfällt in viele Theile und er-
scheinen unter diesem Namen viele Gesteine vereinigt. Es gibt solche
mit dem Typus vv, v— =, — 0 U. — — —, von ersteren solche,
welche Eisen- u. RO-Basen je unter 5°/, enthalten, sonach zum
eigentlichen Granit gehören, solche, worin entweder Eisen oder RO
zwischen 5—10°/, stehen, die sonach zum Hornblende-Granit gehören,
solche wo beide Summen zwischen 5—10°/, sich berechnen, die sonach
den Syeniten angehören.

Unter den granitischen (respective wegen ihres Elaeolithgehaltes
elaeolith-granitischen) befinden sich, so wie beim Normal-Granit und
seinen Rhyolithen solche, worin MgO > als CaO ist und umgekehrt,
dann solche mit herrschendem K oder Na. Durch Anreicherung von
Feldspäthen wird der Übergang der Ph. in Rhyolithe vollzogen, z. B.
Ph. von Aussig, Priesen, Brüx (Sanidin-Ph.).

36. Ditroit a
mit CaO > MgO und herrschendem Na,O von Ditrö, blos mit Fe,O,.

37. Tephrit a.

Die hieher gehörigen T. sind Leueittephrite, frei von Quarz und
Olivin. Wir können vom Standpunkte der Analyse keinen Unterschied
machen zwischen Phonolith c u. Tephrit a.

Recapituliren wir die Analysen-Mittel der Gesteine N. 27—37,
so erhalten wir:

19 XXXI. F. Schröckenstein:

Gestein 3 S), © © © © © © ©
© = © © © en S o A
| D < | E Le NO le zam
vase 55 Je PE (548|284| — | — | — 16,90 | 90.22
"Zirkonsyenit 3/2 664] 13-8| 26 | — | 20 br | 13 22
|
Oligoklas-Diorit (sogen.) . . 632 |23:5| 13 | — 24 03 | 7:1 | 22 | —
| | | |
| Oligoklasit (sogen.). . . .|629|228|11| — | 36 | 04 | 85 | 06 | 01
Rhomb. Porphyr (sogen.) .|58-8|211| 33 | 0:7 | 30 14, 68 | 87 | 12
| | | n
Nephelin-Granit a . . . .|544|204|26|18|25 08 | 8:8 | 48 | 40
| | | |
| Mulatto-Porphyrit . . . .|56.9 1270 | 13 | 03 | 14 06 89 | 41 | 26
Rhyakolith-Trachyt . . . .|518 1255| — | — | 42 06 | To | 38 | 71
Fonolith a. b. c. d.. . . .|559.2151 1-9 ra | 2-1 | 08 : 71 62 | 31
Ditröitsen use an z 561|248| — | 1-0 | 22 | 01 | 9:7 | 6-7 | 4
Pephritia u. a aa 57.3208 | 32 | 07 | 30 | 10 | 5:3 | 69 | 12
REN ER ne. |
Mittel .|580|221|15| 07| 24 | 0°7 | 74 | 48 | 24
RER

Familie
des
Hornblende-Granites oder Granit-Syenites.

Diese Mittelstufe zwischen Granit und Syenit charakterisirt sich
durch den Typus v—, gleich dem Granite und dadurch, das in dem
Gesteine Eine „-Bestandtheil- (also Eisen oder RO)- Summe zwischen
5 u. 109, steht.

Sie zerfallen, wie die Granite, wieder in:

A. Orthoklasische oder albitische, also sehr saure,

B. Elaeolitische oder mehr basische, thonerdereiche ; andererseits
könnte man sie auch trennen, je nachdem sie zwischen 5—10°/, Eisen
oder RO-Basen enthalten und würden sie auf diesen beiden Grund-
lagen zerfallen in:

1. Eisen-reichere:
vor-tertiäre: Hornblende-Granit, Schörlfels, Rapakiwi, Orthoklas-,Chlorit-,

Glimmer-, Quarz-Porphyr, Keratophyr, Granophyr, Pechstein ;

Studien über Silicat-Massengesteine. 13

tertiäre: Dacit, Pantellerit, Obsidian,
eläolithische : vortertiäre: Eläolith-Granit mit Hornblende, Ditroit.
2. RO-reiche:
vortertiäre: Protogin, Pegmatit, Oligoklas-Porphyr, Granulit, Felsit,
tertiäre: Trachyt, Andesit,
eläolithische vortertiäre: Rhombenporphyr,
E tertiäre: Trachydolerit, Phonolith, Tephrit.
Wir behandeln sonach zuerst den

38. Hornblende- Granit

(Syenit-Granit, Granit-Syenit, Amphibol-Granit).
Entweder Mg0 > CaO haltend oder umgekehrt, meist mit vor-
herrschendem Kali, selten albitisch.

39. Schörlfels b.

(Hornblende-Turmalin-Granit) mit sehr schwachen RO-Basen,
manchmal Granat führend. Die Hornblende ist stets schwach ver-
treten. Das Gestein kommt selten vor. In Böhmen bei Plan, Chlum,
meist nur als Contact-Bildung.

40. Rapakiwi.

Die 2 uns zur Verfügung stehenden Analysen weichen sehr von
einander ab. Erstere hat ein Gestein zum Objecte, welches eigentlich
dem Normalgranite zugehören würde, denn sein Eisen und die RO-
Basen stehen beide unter 5°/,. Thonerde- und Alkalien-Gehalt sind
hoch, dagegen die Kieselsäure niedrig (65°/,), letztere (An. von

v. UNGERN-STERNBERG, bei ZIRKEL) gehört aber vollends gerechtfertigt
hieher.

41. Orthoklasporphyr b

unterscheidet sich vom Orthoklasporphyr, a durch höheren Eisen-
gehalt und RO-Basen, bei geringerer Si0, und Alkalien, die nicht,
wie in jenen, 10°/, überschreiten.

42. Chloritporphyr a.
Der Chlorit ist als Zerstörungsprodukt der Hornblende, vielleicht
auch eines Pyroxens anzusehen.
43. Granophyr,

reich an beiden Eisenoxyden.

14 XXXI. F. Schröckenstein:

44. Quarzporphyr b.

Nur Fe,O, führend und nur durch den höheren Eisengehalt
vom ©. der früheren Granite verschieden; aus Böhmen hat Boňrícký
einen solchen mit ca. 4°/, Amphibol beschrieben.

45. Pechstein b,

wasserreicher (5°/,) Quarzporphyr, in Folge dessen Al,O, arm, sonst
sanz den Pechsteinen der früheren Granite entsprechend, nur 7—8°/,
Eisen enthaltend.

Es folgen nun jene Glieder, welche wegen ihres Gehaltes an RO
zwischen 5—10°/, hieher gehören :

46. Protogin b

mit MgO > CaO, nur Fe,O, und nur Na,O führend, sonst überein-
stimmend mit Protogin a. (Aar-Massiv.)

AT. Felsit b

mit nur FeO, stets CaO > MgO, orthoklasisch oder albitisch. Wran,
St. Johann, Joachimsthal.
48. Granulit b.

Sehr wenig Fe,O;, MgO > CaO, sonst gleichen die Granulite 6
mit Ausnahme der erhöhten RO-Menge den Gr. a. Von den zahl-
reichen böhmischen Granuliten gehört keiner hieher.

49. Oligoklasporphyr.
Stets etwas Quarz in der Grundmasse führend. Aus Böhmen
nicht bekannt.
50. Pegmatit b.
MgO > CaO, blos Fe,O,, starke Alkalien mit herrschendem K,O. Die
RO-Basen erreichen 7°/,. Písek, Ríčan.
51. Glimmerporphyr (Minette)
K,O-reich, MgO > CaO, theils auch MgO < (40, auch mit herr-
schendem Na,0.
52. Keratophyr b.

Eisenreichere Abart der K., aber so arm an den RO wie K. a,
sehr schwankend in ALO, (14—20°/,), Alkalien (5—12"/;) und SiO
(59—70°/,). Wir kommen nun zu tertiären Formen:

Studien über Silicat-Massengesteine. 15

53. Dacit b

analog dem Dacit a, blos Fe,O, führend, und zwar über 5°/,, Na,O
> K,0, sonst dem D. a gleich.

54. Rhyolith b.

Hieher müssen wir die hoch alkalinischen, sonst trachytisch
genannten Gesteine aus den Euganaeen und vom Tollengraben in
Böhmen stellen, welche wegen schwachen Thonerdegehaltes trotz ge-
nügender Natronmenge keinen Nephelin bildeten, und mithin nicht zu
Phonolithen wurden. Beide Gesteine haben überwiegende MgO
über Ca.

55. Pantellerit a.

Gesteine von der Säure der Dacite, ebenso schwachen RO-Basen,
mit herrschendem Na,O, aber schwacher Al,O,. Dieser und die 10°/,
übersteigenden Alkalien, endlich die verschiedenen Eisen-Oxydations-
stufen trennen den P. vom Dacit.

56. Obsidian b.

Dem Dacite nahestehendes Gestein mit 10°/, überschreitenden
Alkalien. Man kennt ihn aus Ischia. Es dürften aber manche vulka-
nische Gläser hiehergehören.

Es folgen nun die RO-reicheren Formen:

57. Trachyt b.

So wie die Tr. der früheren Granite eisenarme saure Gesteine
mit CaO > MgO, Na,0 > K,O waren, so sind es auch die hieher
gehörigen, nur dass RO — 5°/,..

58. Andesit a.

Eigentlich nur eine Trachytvariante, chemisch nicht verschieden.
Westerwald, Dordogne, Cabo de Gata, Riobamba in Ecuador etc.

Wie bei den früheren, begegnen wir auch hier einer elaeo-
lithischen Parallele der Hornblendegranite.

59. Eläolith-Granit-Syenit (Tinguait).

Mit 10°/, übersteigenden Alkalien, hohem Al,O,, schwachen RO-
Basen, über 5°/, Eisen. Körnige Structur.

16 XXXI. F. Schröckenstein:

60. Ditroit b.
Fe,O,- freier Elaeolith-Granit-Syenit, mit mehr als 5°/, Eisen,
über 10°/, Alkalien, Na,0 >> K,O.
Es folgen nun tertiäre Glieder dieser Gruppe, eisenschwach,
RO über 5°/,:
61. Rhombenporphyr b.

von Tyveholmen, mit blos Fe,O,, über 10°/, Alkalien, hohem Al,O,-
und Na,O-Gehalt. In der grossen Porphyrdecke von Tyveholmen finden
sich auch andere, Rhombenporphyr genannte Gesteine, mit welchen
wir das hier behandelte nicht vermengen dürfen, welches letztere eine
porphyrische Form des Elaeolith-Granit-Syenites darstellt.

62. Trachydolerit a.

Man hat diese Gesteine in der Neuzeit als nicht selbstständig
angesehen und zu den Basalten geworfen. Bei einigen ist dieser
Vorgang ganz richtig, bei andern aber nicht. Die Überprüfung der
Analysen ergab, dass es sogenannte Trachydolerite gibt, welche den
granitischen Typus v—v tragen, demnach absolut nicht zum Basalt
gestellt werden dürfen, sie ergab aber zugleich auch in Folge des
hohen Thonerde- und bedeutenden Natrongehaltes die Zugehörigkeit
derselben zu den elaeolithischen Gesteinen.

Sie fallen gleichzeitig durch ziemlich hohen Wassergehalt auf.

Man fand sie im Kaukasus. Wahrscheinlich sind von andern
Orten solche zu den Basalten geworfen worden.

63. Phonolith b.

Diese Gesteine unterscheiden sich von den gleichnamigen der
früheren Granitgruppe nur durch die 5°/, übersteigenden RO-Basen,
sonst aber in keiner auderen Beziehung.

Nachdem sie blos Fe,O, enthalten, wird v. Zırker’s Bemerkung,
dass in den Phonolithen der Eisenglanz den Magnetit ersetzt, richtig,
weil die erhöhte Oxydation vorliegt, durch welche der Magnetit in
Fe,O, überführt wurde.

Diese Phonolithe stellte Boňrcký für Böhmen unter die Sanidin-
Nephelin-Phonolithe, also auch jene von Engelhaus, Leukersdorf,
Krombach, Warnsdorf, Schreckenstein.

Fassen wir diese granitische Gruppe gleich der vorigen in der
nachstehenden Tabelle mit ihren Gesteins-Analysen-Mitteln zusammen,
so erhalten wir:

Studien über Silicat-Massengesteine. 17

Grestein M | S WS ©
1 © | ne od" © S = a ©, ©,
Has ele | Se a E
|
Granit - Syenit a bc. . 60:0 |16°4] 28 | 3°0 | 3:0 | 2-1 | 3:3 | 64 | 2:9
Schörlfels b. . . . . . |71°0 |114°0 | 40 | 2°:1 | 1:0 | — | 22 | 5°4 | 0:3
s Rapakiwi a b . . . . .j678|140|20 | 1°4 | 1:6 | 1:7 | 2:2 | 6:0 | 3:3
"A Orthokl. Porphyr . . . 584 16:41 17 | 45 | 3:5 | 1:2 | 3:5 | 4°7 43 |
= Chlorit- 4 a ..ler4hæ6 | 20 | 5:8 | 13 20 59 147124
= Granophyr. . . . . . ..|695 |113)44 43|891083|23|33|07
& Quarzporphyr d . . . . [665137 | 78 | — | 24 | 15 | 2-9 | 49 | 07
S Keratophyr cd . . . (63:58 162 | 42 | 3:1 | 0-9 | 15 | 44124138
=, Pechstem ee. .... 7141| 97) 5:6)9:21) 8:3 13 1:7 52
EM Protoen 0... 675 136/11, 98 (61 | 33|-— | 06
2 Granulite . .. . . .|68-0 144 | 10| — |25|47|37|55|—
ES Oligoklas - Porphyr a b |668 162 | 27 15 | 4-2 | 2:8 | 3:8 | 1:2 | 0-8
Popmatit s.. el 1676 )148)4:5) 22%) 0ues IIS 18770
Glimmerporph. abc .162°6 1196| 1°1, 2:1 | 31 | 3°2 | 2°5 | 41 | 17
Pest 0 LORS AIE PO, NTM 12] 37 1:7.| 3-2 | 2-1 | 1:5
Sa.. . |66-2 |14-0 | 2-9 | 2-0 | 2-6 | 2-2 35 | 58 2-8
Dacii.. Lu 04:4117:61 (622130101 | 3-9 | 22 | 16
A Pantellerit a. . . . . .|682|125|128|40|15|05|71|35|—
= Obsidian b . . . . . .|60'8|19-8| 5:1 | 0-4 | 1:6 | 03 | 49|63|08
S Rhyolithe. . . . . . .|61°4/12:5 | 0-9 | 0:4 | 23 | 33 |122| 24 | 4:6
Trachyt b. . . . . . . [6371165 | 14 | 13 | 50 | 21 | 41 | 2:9 | 3:0
Andesit a. . . . . . .|620|178| — | 4:4 | 5-4 | 2:6 | 4:3| 1:5 | 2-0
+% Sa.. .|63-6|16-2| 2-6 | 17 | 31|16|61 | 8-1 | 2:0
Bd
:æ 9 nn
=:2 Eläolith-Granit-Syenit b |53:1 |21:1 | 4:5 14 | 26 0-7 | 7:6 63 | 27
Dino bu- 2651 0201.19 924, 3:3 014,000 Ar
ES Rhomben-Porphyr . . „1557 857 | 17 | — |49|07|70|35| 0:8
©
Eu Trachydolerit a 520 (240 | 8:9102|31|119|51|28|75
= © © ÿ
5:5-2 Phonolith cf . . . . ..|592 216 | 24 | 0:1 36 | 18 | er |
Bes ER ER DU
Sa.. . 550 2360 | 2-8 | 08 | 3:5 | 13 | 6-8 | 4:1 | 27
Summe der vortertiáren und | | |
tertiáren Granit-Syenite . . 65.0 1154 | 27 | 2:3] 2:9 | 17 | 4°6 | 3°5 | 1°9
Summe der eläolith. Granit- |
Sete. NL 02165:0 [23:0 2-8 | 0:8 | 3:5 | 1:3 a 27
| | |
Durchschnitt der Granitsyenite 619 ja 1 ir a | “| u 19

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1899. 2

18

XXXI. F. Schröckenstein:

| A CZ) © ©
Gegenstand = = 2 © © PSN ©
ab (sr | FE |O ee
Das Mittel d. Granjtgruppe war, 67-2 el 1:6 07| 17) 07) 46| 41| 25
5 3 Granitsyenite ist| 61:9; 179] 2-8] 15| 31| 17) 55, 38| 19
| |
sonach der Unterschied . |- -5:3|-4-1:0|-—-12|—-0'8|+14|—10|509|403|—06

| Vergleichen wir schliesslich das

Mittel der orthoklasischen| |

Granltsyen Ja cs. m EE |
Mittel der eläolithischen Gra-
DIESEN: 5,003 ap ehe Fire

DR

Unterschied . . 10014781402

| 65:0, 154| 30

55:0) 2350| 2-8

D:

(0

= 8

Era EE

d. i. eine allgemeine, geringfügige Vermehrung aller Basen, aber vollkom-
mene Ubereinstimmung der Gesteins-Charactere in chemischer Beziehung.

©

Q0

-M

+06)-04|42:2406 +08

Familie der Syenite.

Typus granitisch v—v, aber sowohl Eisen als RO über 5“/,.

a) Vortertiär, nephelinfrei:

64. Syenit (Hornblendes.)
Stets mit Alkalien unter 10°/,, Na,0 >> K,0.

65. Syenit (Augit-),

eine Parallele zu den Pyroxengraniten. Wasserreich (5°/,), K,O und
Na,O gleich hoch enthaltend, etwas basischer in Folge des Wasser-
gehaltes. Hieher gehört das von Rosexsuscx Cuselit genannte Gestein.

66. Minette (Biotitsyenit) a.

MgO > CaO und umgekehrt, K,0 > Na,0 und Na,0 > K,0,
Eisen in beiden Oxydationsgraden. Hieher rechnen wir: sog. Kersantit
von Wüstwaltersdorf und Spitzberg in Schlesien (ŠTEFFEN); Sog.
Glimmerporphyr v. Ilefeld (Srrexc); sog. Porphyrite von Tirol und
Kreuznach (Laspsyres); sog. Glimmerporphyre von Melibocus (Osaxx)
und vom Pelegrinthal in Tirol (TscHERmAk).

Studien über Silicat-Massengesteine. 19

67. Chloritporphyr b.
Wasserreiche Minette, MgO > CaO. Remigiusberg bei Cusel.

63. Porfido rosso antico
von Djebel Dokhan, MgO > CaO.

69. Rhombenporphyr c,

basische Facies des Syenits, sollte nicht mit den obigen Rh.-P. ver-
wechselt werden. Es gehört hieher namentlich der Rh.-P. von
Vettakollen.

70. Granulit c.

Auch Syenite haben zugehörige Granulite, z. B. bei Waldheim
in Sachsen.

71. Quarzporphyr c

Na-reich und immer CaO > MgO führend, sonst den gleich-
namigen früheren Gesteinen entsprechend. Hieher gehört der Q.-P.
von Heidelberg (Osaxx) u. a. Im allgemeinen selten, weil der Quarz
mit hohen Basen in Widerspruch steht.

72. Keratophyr c

von Achtermannshöhe, anal. v. Buxsex. Abnormal schwach in Al,O,,
vielleicht durch einen Theil des Fe,O, vertreten. Das Gestein hat
so viel SiO,, dass seine Basen ein fünffaches Silicat werden könnten,
daher freie Säure disponibel blieb.

73. Monzonit a.

Wir stellen hieher die kalireichen Syenite, wie sie am Monzoni
L. v. Buc# und v. Ricærmorex auffand. Eisen in beiden Oxydations-
graden. Diese hornblendereichen M. zeigen den Typus v -v und sind
von den später besprochenen streng zu unterscheiden.

Die entsprechenden Gesteine der Tertiär- und Jetztzeit sind:

14. Daciť c

unterscheidet sich von seinen Vorgängern nur durch RO-Basen über
5°, wogegen im gleichen Verhältnisse SiO, geringer ist. Ungarn,
Kaukasus, Euganaeen.

a"

20 XXXI. F. Schröckenstein:

75. Trachyt b.
Mit dem vorigen Gestein übereinstimmend, beide Eisenoxydations-
grade führend.
16. Andesit b.
Sehr wenig vom Trachyt verschieden, nur etwas Fe,O, reicher
und bisweilen MgO > CaO führend.
Es folgen nun die nephelinischen Glieder der Syenitfamilie:

77. Nephelinmelaphyr a.

Gesteine von hoher Al,O,, CaO > Mg0. Na-reich. Eisen in
beiden Oxydationsgraden. Typus v—v, während alle anderen Mel. den-
selben nicht haben und schwächer an Al,O, und Na,0 sind. Sie wurden
z. Th. Labradorporphyre oder -porphyrite genannt. Der Nephelin ist
nicht individualisirt, sondern in der Grundmasse verborgen. Zwölfer-
spitz (Lacorıo), Zemplin (Prrkix), Tunschendorf in Böhmen (Bo-
ŘICKÝ) u. a. 0.

Hiezu kommen die deutlich nephelinischen Gesteine:

78. Phonolith c.

Über 10°/, Alkalien, Na,0 = K,0, RO über 5°/,, sonst wie die
früheren Ph. Capverden, Teplitzer Schloss u. a.

79. Trachydolerit b.

Stark ALO.- und Na,O-reich, aus dem Zalacky-Thal im Kau-
kasus, anal. von Schmidt. Ubereinstimmend mit den vorigen Tr., nur
mit erhöhtem Eisengehalt.

80. Tephrit b.

Leucitisches, also Kali-reiches hochkalkerdehältiges Gestein. Der
Gesteinscharakter ist mit dem bei den Elaeolithgesteinen des Gra-
nites beschriebenen gleich, nur die Eisen- und RO-Basenhöhe beträgt
je über 59.

Vorläufig ist diese Tephrit-Varietät vom Vesuv bekannt.

Lassen wir nun, wie bei den Graniten und Granitsyeniten eine
recapitulirende Zusammensetzungstabelle folgen:

Studien über

Silicat-Massengesteine.

| a S) © = © = = ©, ©,
le als) = M SH
+ Syenit (Hornbl.) 60:3|162| 66 — | 6:1 | 2:0 | 49 | 42 | —
55 (Aug) 58:0|16:5| 42| 21 | 43 | 3-5 | 3:0 | 3:0 | 54
Sue Minetteil. |. 61:1116:4| 12 07 | 3-8 | 294 | 36. 32 | 28
a Chloritporphyr . 58:0 16:3) 4:21 2:1 | 35 | 4-3 | 3:0 | 30.) 5:6
o Porfido rosso antico 62-0|150| — |80 | 30 | 5:‘0 | 4:0 | 2:0 | 10
= Rhomben- Bohr 538 |182| 81| — | 34 | 3:4 | 4:8 | 38|45
+ Granulit . ž 631|119| 83| 15 | 54 |43 | 21 08,31
> Quarzporphyr 632|170| 65 01 |42|09| 44 | 29 | 08
‚© Keratophyr 7229| 77| — | 81 | 3:6 | 18 |24 | 12 | 23
Monzonit 58:4|172| 25 38 | 50 | 2:2 | 94 45 | 4:0
Sa.. .|61:5/1152| 4:6| 27 | 42 | 3:0 | 35 | 2-8 | 29
& Dacit | 60-9 l17:3 — les | 47 | 17 | 35 | 2:5 | 29
= Trachyt 16161176 | 511158 46 | 1:8 | 45 | 2-4 | 1°4
= |
EAndesit 0.1596 a 2:5| 45 | 8-7 | 2:6 | 44 | 23 | 8:3
Sa.. .|607|176| 25| 40 | 48| 19 | #0 | 24 | 26
Vortertiárer eláol. Syenit |
„Eláol. Melaphyr“ 546|221| 56|22|58|26|46|21|09
tertiáre eláol. Syenite.
Phonolith 58:0|199| 34| 31 | 48 | 10|75| 52 | 21
Trachydolerit . 51:2 |265| 35| 14 | 30 | 25 | 72 | 16 | 32
Leuc. Tephrit. . . 53-7|195| 04|53 | 72 | 12 | 33 | 62 130
Sa.. .|581|220| 3:2| 3-0 | 51 | 19 | 56 | 38 | 23
Mittel der nephelin - freien
Syenite. . . 60:9|164| 35) 3:4 | 4:2 | 2-5 | 3-8 | 2:6 | 2-7
Mittel der nephelin - führen-
den Syenite A B3:6P22:01|322116.8:0 | 51 |19|56|38|23
Differenz . . .|—7:8|46:6—0:83|—0:4|4-09—06-+18|+-12|—04.
———
entsprechend den Unterschieden bei den Graniten und Granitsyeniten. |

Ehe wir die andern Gruppen vorführen,

hinein deren Analysen-Mittel.

Gestein Si0, FeO
Dioritgruppe 521 54
Diabas — .. 50:3 48
Gabbro — .... D23 3°6

theilen wir im Vor-
Fe,0, ALO, CaO MgO Na,0 K,0 H,0.
53144 78 45 3726 44
5:8 175 33743 34719727
2:8 1500103000202

29 XXXT. F. Schröckenstein:

Gestein Typus SiO, FeO Fe,0, Al,0, CaO MgO Na,0 K,0 H,0
Übergangsgesteine |" = 487 71 54 135 82 141 19 1:0 51
Talkgesteine + \ - 458 69 25 36 47289 0303 70
Diorit a . 50:7 34 26153 93 6525 2851
Diabas a. 49:4 42 99 188 126 6628 13 18
Gabbro a 46.3 24 48 152 135 63 43 19 52
Diorit b 596 72 59 118 39 09 56 30 21
Disbas 6. 554 54 73164 53 14322333
Gabbro d 572 35 89 163 61 233818 —
Diorit c A 459 48 77 160 102 62 30 19 43
Diabas c 466 55 69157 99 52412532
Gabbro c. ve 46:1 38 154 158 110 63 17 08 05

Nachdem die Ziffern der einzelnen Bestandtheile so wenig diffe-
riren, müssen wir zugestehen, dass alle diese Gesteine der Diorit-,
Diabas- und Gabbrogruppe Schlieren eines gleichen Magma sein
können; es finden sich auch Übergänge zwischen ihnen. Für den
Diorit wäre das Fehlen von Olivin ein gewisses negatives Merkmal.
Wir finden im

Diorit . . . 10:7°/, Eisen, CaO : Mg0 = 100: 59
Diabası . . . 106.4 == 100247
Gabbro ii „a. LU4 5 .. z100:54

Die Diabase wären sonach die CaO-reichsten, der Gabbro am
eisenreichsten und die Diorite die MgO-reichsten, aber wieder sind
die Unterschiede zu gering.

Familie des Diorites.
81. Amphibolit
der Dioriteruppe vom Typus v — —, die CaO-reiche und daher SiO,-

ärmere Abart. Durch Vermehrung des Eisengehaltes gehen diese Ge- |

steine in den Typus — — — über, ebenfalls durch hohen CaO-gehalt À

und viel Wasser sowie Mangel an Fe,O, charakterisirt. An den Amph.
schliessen sich

82. Diorite

in allen 3 Typen. Jene nach dem Typus u — — sind die sauersten,

aber alkalienärmsten, alle haben CaO > MgO und Na,0 >> K,0. Es ©

kommen unter ihnen sehr eisenarme Gesteine vor, aber sie müssen

Studien über Silicat-Massengesteine. 23

als D. betrachtet werden, weil sie über 10°/, RO führen. Sog. Hälle-
flinta von Sala hat auffallend hohen Al,O,-gehalt, ähnlich einem Ne-
phelingesteine, aber ohne den dazu nöthigen Na,O-gehalt. Der sog.
Epidiorit zeigt sich in Al,O,, RO und Alkalien als umwandeltes
Gestein. Diorite, die Quarz, Glimmer und Orthoklas führen sollen,
beruhen wohl auf einer Verwechslung mit Syenit und würden ihre
Analysen stets den Typus v — v ergeben.

Die D. nach dem Typus — — u sind basischer als die vorigen,
aber alkalireicher, dabei recht Al,O,-schwach, Fe-reich; Nadel- und
Epidiorite. Mit dem Typus — — — endlich finden sich sogar granat-

haltende K,O-reiche Gesteine, aber der Mehrzahl nach mit CaO > MgO
und Na,0 >> K,O, beide Oxyde des Eisens führend.

83. Kersantit a
tritt nur mit dem Typus v — — auf, ist die Minette der Diorite. Es

gibt solche, in denen MgO >> CaO und K,O >> Na,O, während andere
das Gegentheil fůhren. Hieran schliesst sich enge

84. Minette c,
blos mit MgO > CaO und K,0 >> Na,O, mit dem alleinigen Typus
v— —, Diese Diorit-M. ist durch die Analyse aus Durbach, Garaball
Hill, von Weissenberg, von Belchen in Elsass und aus dem Odenwalde
festgestellt und dürfte ein Gang bei Bohdalec O von Prag hieher
gehören.

85. Monzonit b.

Olivinfreie melaphyrische Gesteine, deren herrschendes Alkali
K,O ist, und die zum Diorit gehörigen bieten den Typus u -- —
(hornblendige M. nach v. Ricarmorex). Südtirol, Harz.

86. Proterobas a

mit dem alleinigen Typus — — v; wir werden bei den Diabasen einer
Parallele begegnen. Der Eisengehalt ist Fe,O,, Si0, 61%,, beide
Alkalien ziemlich gleich hoch.

87. Ortlerit a

Typus — — —. Beide Eisenoxyde. Cevedal in Tirol, ae im
Nassauischen.

24 XXXI. F. Schröckenstein:

88. Vogesit

Typus — — —, unterscheidet sich von den Dioriten desselben Typus
durch einen niedrigeren Al,O,-Gehalt und ebensoviel höhere Alkalien.
Na,O überwiegt.
89. Camptonit
ebenfalls nur — — —, bald Na bald K vorherrschend, Eisen in
beiden Oxydationsgraden.
Hieran reihen sich tertiäre Dioritfamilienglieder.

90. Ouachitit
Typus v — —, wenig SiO,, K,O vorherrschend.

91. Pantellerit b.

Man fand diese Gesteine auf Pantelleria in 50 Strömen; die
nach dem Typus u — v gebildeten haben wir bereits behandelt,
während die hier besprochenen den Typus — — u ergeben. Sie haben
mit ersteren den hohen Eisen- und einen Alkaligehalt über 10°/,
gemeinsam, fallen aber durch den ausserordentlich niedrigen Al,O,-
gehalt (6°/,) auf, wodurch sie sich als feldspatharm bei grosser Säure
erwiesen.

92. Corsit.

Anorthit-Diorite, eisen- und alkalienschwach, Al,O,- und CaO-
stark mit dem Typus v — —.

93. Borszegit
ist die eisenreichere Abart der Corsite, die sieh theilen:
a) in MgO-reiche, alkalienarme
b) MgO-arme, alkalienstárkere
CaO-reich, normal an Al,O,, was den B. vom Corsit trennt.
Dazu gehüren die sog. Corsite von Bogoslowsk und Borszégh.

mit dem Typus — — —.

94. Rhombenporphyr d.

Typus dioritisch — — v. Der Gehalt an ALO, und Na,0 ist
nicht hoch genug, um Nephelin zu begründen, dagegen wäre die

Alkalienhöhe mit 10°/, den Elaeolithgesteinen des Granittypus
ähnlicher.

Studien über Sılicat-Massengesteine. 95

|
Eisen | RO Alkalien |
Sestein 2 |
2 En s |
ao Rae
= © = Si eu = | © S S Se
En ZZO | © o | A 2 \ #4
A.
Amphibolit a. u--[484|177| 52| 179J131| 3-4| #0| 09 | 56
Diorit a : „|577|164| 21| 42|104| 51| 27| 11104
Kersantit a, b „ |54£1|189|142| 22| 55, 71, 29|25|66|
Minette k. . |, |51:01146| 2-8; 40| 48| 77| 19| 54 | 68 |
Monzonit b 86:5 |161| 55| 13, 77| 45} 28| 89117
hiezu tertiär-effusiv :
Ouachitit „ 13641125! 46, 83|145|114| 1:0| 30 | 24
|
Sa . v--|507|153| 49 | 37| 98| 65| 2:5 | 2-8 | 51
B.
Diorit b . —-—v (528|132|154| 44! 68, 02| 52|1|08 | 2-2
Proterobas . „ jerılırs| 00,116, 47| 06| 3-8 | 35 | 3-1
hiezu tertiär effusiv: h
Pantellerit . „ 1695! 61| 3.3! 77 | 15| 05| 76 | sa | 04
und eventuell nephe-
linisch:
Rhombenporphyr . „.1549|1165|100| — | 35| 23| 58 | 42 | 28
Sa. --v |596;118| 72| 59| 39|-09| 56 | 30 | 21
C.
Diorit ed. ___ |476 151 | 11 133 11-6 | 5:41 20 | 00 | 29
Amphibolit . „ |446|144| 75) 22|121| 64|28 | 24 | 45
Ortlerit a » 1485|164| 74 1000| 78| 3:0| 27 | 12 | 30
Camptonit 14481153| 46 | 81| 80| 69| 36 | 21 | 66
Vogesit 48-4|11°4 | 0:9 12-2 |100| 82| 3:6 | 32 | 2:0
hiezu tertiär:
Corsit . |45-8123-3| — | 63/131| 7-6| 23 | 06 | 10
Borszegit 143-0157 |101 34|12:3| 8:1| 33 | 13 | 28
Teschenit » |444|168| 46, 97| 93| 36| 3:8 | 3-9 | 69
Sa. UE | 459 | 16:0 48 | 77|102| 62| 3:0 | 1:9 | 43
| |
Gesammt-Durchschnitt 52:1)144| 54, 58| = Z BU 2D | 44

96 XXXI. F. Schrôckenstein:

95. Teschenit a,

dem man einen Nephelingehalt nachsagte, weil er reich an Analcim
ist. Nach der Analyse finden wir aber nur Plagioklas. Das Gestein
ist eisenreich, in hiehergehöriger hornblendereicher Abart wenig
verbreitet.

In der nachstehenden Tabelle bringen wir die Zusammensetzungs-
verhältnisse der Diorite zur Anschauung.

Familie des Diabases.

Wir wollen im Voraus in nachstehender Tabelle bereits den
Beweis erbringen, dass zwischen dem Durchschnitte der Diorite und
Diabase chemisch nur ein minimaler Unterschied besteht, indem wir
die Analysen-Mittel der einzelnen Diabas-Gruppen, wie wir sie später

[Fee ee TE
Eisen RO Alkalien
Gestein ie | = | hr m
a = a = 9
| a © © © = -= um
| = © 6) © a © En « "s ©
(E jz | 4l s | E S | s zs
| Gruppe des Eukrit | | | | |
(thonerdereich) . . | v-- |479|239| 29 | 27 | 118 | 54 | 3:1 | 15 | 16 |
| | | |
Gruppe des QUE | | | | |
| (normal) .. v-- |487|171| 21 | 88 |184| 70 | 52 | 12 | 3:0
|
Typus. . -|| v—- [483 [20:4 | 25 | 81 [126] 62 | 3:7 | 14 | 2:3
|
| Gruppe des Diabas b | ——v |554|164| 56 | va | 53| 1:3 | 32 | 2:0 | 3:1
| Gruppe des Diabas ce | --- lar2 15:7) 5:8) 74 |. 98) 54.].3:320232]26
T ES TÁ | O UAE VAT T L ŽE
| Durchschnitt des Dia- |
| bases . s | 50:3 17:59:70 7:4. | 9:3 | 4303490
FL Lie
| gegenüber dem | |
| | |
| Durchschnitte des Dio-|
ARS EE AE US | 52:11 144 | 54 |58 ! 7:81 4:5 | 3:7 | 2:6 | 44

Unterschied Ers | = | 3103 1:6. |, 15 =
des Diabases
gegen Diorit [minus 181 — | — | — | — | 0:2 | 0:3 |07|17

Studien über Silicat-Massengesteine. 97

aufführen werden mit dem Ergebnisse der vorstehenden Tabelle über
Diorit vergleichen, es liegt sonach blos ein geringfügiges Mehr-
Vorhandensein eines mehr basischen Feldspathes vor und zwar eines
kalkerdeführenden.

Wir beginnen mit einer Gruppe hoch AlO,-hältiger, meist
zugleich CaO-reicher Gesteine mit dem Typus v — —.

96. Eukrit.

Nur FeO führend, sehr schwach an Alkalien. Hieher gehören
auch porphyrische Abarten, die meist als Augit- oder meist Labrador-
porphyrite beschrieben sind.

97. Diabas a

unterscheidet sich vom Eukrit nur durch seine Armuth oder gänzliche
Freiheit von Eisen. Neutitschein in Mähren, Altenberg (Tovra), Pondiere
(LasAuzx).

Tertiären Alters sind:

98. Trachydolerit c

MgO >> CaO, beide Eisenoxyde. Von den früheren Tr. unterscheidet
sich das Gestein durch den Gehalt an Kalkfeldspath bei bedeutendem
Augitgehalt.

99. Dolerit a

z. Th. eisenfreies Gestein von hohem CaO- u. Al,O,-Gehalte.

100. Basalt a

(sog. Feldspathbasalt), ein eisenschwaches, alkalienstarkes Gestein,
dessen Al,O,- und Na,O-Gehalt die Bildung von etwas Nephelin ge-
statten würde, die aber nicht vor sich gegangen ist. Typus v — —.
Olivinfrei. Kaukasus, Niedermendig.

101. Tachylyt a.

Basaltglas, aber merkwürdiger Weise vom B. selbst durch höhere
Säure, Armuth an Alkalien und Wasser verschieden, es ist ein an-
orthitisches Gestein ohne Nephelin, ohne oder höchstens mit unter-
geordnetem Olivin. Reunion, Eruption 1874.

28 XXXI. F. Schröckenstein:

102. Basanitoid.
Basalte mit etwas Olivin, aber nur in untergeordnetem Masse;
Nephelin in der Grundmasse verborgen.
103. Phonolith d.

FeO- und MgO-schwach, also ohne nennenswerthen Olivingehalt.
Alkalien über 10°/,, Na,0 > K,O, ALO, hoch, CaO mässig. —
Pompeji, Kaukasus.

104. Tephrit c
(Nephelin-anorthitischer), olivinfrei, mit hohem Al,O,- u. CaO-Gehalt.

Die nachfolgenden Gesteine haben den Typus u — — ALO,-
normal, CaO-reich.

105. Ophit.

Eisenoxydfrei, saurer, als alle vorigen Gesteine.

106. Augitfels.

Olivinfrei, mit wenig Alkalien, eisenfrei. Pountram County.

107. Melaphyr b.

Die nahe Verwandschaft mit Basalt ist in der Analyse gut aus-
geprägt. In Böhmen: Dubschan, Hoïensko; Kaukasus, Tirol etc.

108. Hauynophyr a.
Sehr basisch, ohne sehr viel an Eisen und RO aufzuweisen,
reich an Na,0.
109. Nephelinit a.
Die N. des Typus vu — — sind alkalienstark (6—11°/,) und reich
an Wasser (6—7°/,).
110. Nephelinbasalt a.
Der Wassergehalt mit dem des Nephelinites gleich hoch, Alkalien
viel geringer.
Die Glieder der Diabasfamilie vom Typus — — v sind schwächer

an Al,O,, schwach in RO, sauer gleich den ophitischen Gesteinen,
CaO steigt nicht über 6°/,-

111. Sordawallit a

von Helsingfors (Laurent) steht dem folgenden Diabase sehr nahe,
stellt nur eine glasreiche Form desselben. Auch Wichtisit genannt.

Studien über Silicat-Massengesteine.

NW
(do)

112. Diabas b.

Mg0-arm, nach der Analyse auch olivinfrei, relativ sauer, auch
alkalienreicher als Diabas a. Příbram, Libečov, Brody-Graben in
Böhmen.

113. Proterobas b

RO-armes Gestein von Zehnerkopf in Tirol.

114. Melaphyr c.

RO-ärmer, aber eisenreicher als die früheren M.

115. Trachydolerit d.

Fast oder ganz MgO-frei, 64°/, sauer, sehr alkalienschwach,
v. Csik Magos.

116. Leucitphonolith b.

MgO-arm, besonders K,O-reich, ziemlich hoch Al,O,-haltig
(Vesuv). Die von v. Zırkeu (II. 465,) sub a dc) angeführten Analysen
beziehen sich auf diese Phonolithe nicht, da sie 9—10”/, Na,O gegen
6—7°/, K,O haben.

117. Nephelinbasalt D.

In Böhmen auftretender (Paschkapole, Kunetitzer Berg), hoch
ALO,-háltiger, Na,0- und H,O-reicher Basalt, unterscheidet sich von
den andern durch auffallend niedrigen Mg0-Gehalt.

118. (Nephelin-) Basalt c.

Im Gegensatze zu den vorigen B. fast nur Fe,O, führend, um
4°/, Al,O, weniger enthaltend, um 12°/, saurer, Nephelin nur in der
Grundmasse. Deutschland, Skye, Arran.

Die Gesteine der Diabasfamilie nach dem Typus — — — sind
meistens CaO-reich (”—12°/,, MgO 2—9"/,), aber trotzdem zur Olivin-
bildung geeignet.

119. Diabas c

(Olivindiabas), ohne oder fast ohne Fe,O, und K,0. Unsere Trennung
der D. ist also: a, an CaO und überhaupt RO sehr reiche, b daran
sehr arme, c olivinische, welche die Mitte einhalten.

120. Ortlerit b,

eine diesem Diabas sehr nahe stehende Porphyrvarietät, von Cevedal
in Südtirol, ein Theil der sog. Augitporphyre.

30 XXXI. F. Schröckenstein:

121. Melaphyr d,

vom Diabas nur durch höhere Al,O, unterschieden, der MgO-Gehalt
begünstigt die Olivinbildung.

122. Monzonit c.

K,O-reiche Parallele der Melaphyre, dem Olivindiabas noch
näher kommend als der Melaphyr. In Böhmen: Hrabatov, Täbor,
Starkenbach, Pribram (sub nom. Augitminette).

123. Teschenit b.

Gegenüber dem Diabas Nr. 119 zeigt er eine um 2°/, geringere
Säure, 3°/, mehr Alkalien, bald reicher, bald ärmer an CaO.

Nephelinische Formen der Diabase vom Typus — — — sind:

124. Dolerit b

(Löwenburg, Vogelsberg, Meissner). Olivin untergeordnet. A1,O,
schwach.

125. Anamesit.

Dem Dolerite gegenüber höherer CaO-Gehalt (3:5 durchschn.),
dagegen Abschwächung des Säure- und Alkaliengehaltes. Es ist auf-
fallend, dass wir nicht auch An. anderer Typen gefunden haben, dass
sie gegen die Dolerite und Basalte desselben Typus differiren in
SiO,, CaO, ALO,, Alkalien; man sollte sonach diese 3 Gesteine
nicht so ganz ohne Vorbehalt als einfache Structurvarietäten hin-
nehmen. — Anamesitanalysen lagen uns von folgenden Localitäten
vor: Fingalhöhle und Giants Causeway (Srrexc), Unter-Mainthal
(v. ZIRKEL).

126. Basalt c.

Mit hohem Gehalt an RO-Basen, basischer als B. a, eisenreicher
als B. d, CaO- und MgO-reicher als beide, Alkalien 4—10°/,.

127. Magmabasalt a.

Basaltige Gesteine, in denen nur Olivin und Augit sich gebildet
hat. Man nannte sie auch Limburgite und beschrieb sie vom Kaiser-
stuhl, Limburg, Laun.

Studien über Silicat-Massengesteine. 3l

128. Tachylyt b.

Basaltlaven mit Fe,O,, ziemlich alkalienreich, meist ALO,-
schwach, wenn nicht unentwickelter Nephelin in der Basis liegt.
Hawaii, Pantelleria.

129. Theralith.

CaO-reiche, ziemlich Na,O-starke plutonische Gesteine.

130. Monchiquit.

Ein CaO-ärmerer gangförmiger Theralith aus Brasilien.

131. Nephelinbasanit a.

Eigentlich ein Gemisch von Feldspath- und Nephelinbasalt.
Brücken (Rhön), Salzungen.

132. Nephelinbasalt c.

MgO- und Na,O-reicher Basalt mit beiden Eisenoxyden, zur
Olivinbildung sehr geeignet. Dreistels in der Rhön.

133. Nephelinit b,

hoch CaO-, schwach MgO-hältiges Gestein, alkalienreich, olivinfrei.
Manetin, Laacher See, Capverden, Vogelsberg.

134. Hauynophyr b,

sehr basisches, Al,O,-starkes, alkalireiches Gestein, stark Fe,O,-
hältig, aus Mily in Böhmen.

135. Noseantt.

Mit normalem A1,O,, sonst gleich dem Hauynophyr.

136. Analcimit.

Eisen- und MgO-reiches, K,O-freies basaltisches Gestein. Um-
wandelungsproduct.

137. Phonolith e.

Eisen- und alkalireiches Nephelingestein, schwach in MgO,
daher olivinfrei, aus Salesl.

32 XXXI. F. Schröckenstein:

138. Leucitbasalt.

Der Eisengehalt gross, der Alkaligehalt mássig, K,O vor-
herrschend.

139. Leueitbasanit.

Ein Gemenge von Leueit- und Feldspathbasalt. Mittel- und
Süd-Italien.
140. Leucittephrit.

Olivinfreier Leueitbasalt.

Um die Zusammengehörigkeit unserer Gruppen, welche wir am
Anfange unserer Vorführung der Diabas-Familie angesetzt haben,
deutlich vor Augen zu bringen, stellen wir die Analysen-Mittel der
einzelnen Gesteine nachstehend zusammen:

Familie des Gabbro.

Inwieweit der Gabbro als wesentlich eine Verbindung von
Plagioklas oder Anorthit mit Diallage sich vom Diabas unterscheidet,
mag aus der Tabelle S. 35 ersichtlich sein.

Das Resultat käme einer schwachen Annäherung zum Diorite
gleich, aber auch hier ist der Unterschied sehr klein.

Gabbro und Diabas unterscheiden sich chemisch nur dadurch,
dass ersterer Alkalien und AIO, abgibt und RO aufnimmt, welche
Änderungen sich in den Grenzen von 1'5—2°,, bewegen.

Wir behandeln vorerst die Hypersthenitgruppe: © — —, dann
folgt Norit — — —, endlich der eigentliche Gabbro — — —.

141. Hypersthenit a,
nicht etwa identisch mit Protobastit oder Hyperit, sondern ein Plagio-
klasgestein mit rhombischem Pyroxen und mit CaO > Mg0.
142. Norit a.
Dem Hypersthenit sehr nahestehend, aber olivinführend. In
Böhmen bei Komorau und Praskoles.

143. Gabbro a.

Vom Hypersthenit chemisch nur durch etwas höhere RO-Basen
verschieden.

33

Studien über Silicat-Massengesteine.

5 GT re | Te G.9 GOT | GO | 88T | 9.79 = SF NOT SRE & | AsıT
8.9 6.T 0% | II 8.6 4.9 9.6 | 1.68 | SCT “ |: "a gesgg-umoyden | yosrumeydou moj | VSTT
9.9 6.2 TE | G0 6.G 6.9 9.4 | V681 | V567 cs Erz qrjouoyq-one] | LIT
0-T TI 8. = 2% STI = | SST | 9.79 = Sea 0 DAS 1er10j, | JTE
7.8 | 88 | 48 | GI 19 98 |06 | 29T. | 9.09 : Me Lise 20 | GTT
G.£ G-[ 9.7 9. 6-% G.T 0.11 SOI | G.7G ORNE RSR S O9 TO TE Kaas) TIL
or | OT | 67 |60 À|99 |92 |80r | 7.61 | 759 | * aa et A leur
ser — | Ze ps | 89 1160, 291 | 8er. | aeg | a == | 5 SEE nt LOS] GIT
T9 | PIT ve | 2:97 1971.80 | 8% | J:2T | 907 | o PO || HE
99 | LT | 86 |GT |SIT | 67 | 78 | 6.61 | 8.07 a a re er © GO OUT joe
8.9 ST | 642 | 8-7 | OL 9.G. | 20 0.61 | 7.99 ký ER ONE. OTT
83 9T | 02 |79 | QIT | 88 | 99 | 921 | 2.87 | done RGO
1 LA 9.8 | 66 TIT | 8% GG | SLT | 1.69 i PE RE © I den] soL
FE 1.0 8-0 9.11 a a ae GTI 6-09 n Pe NO ONCE NAKED. OT
0.1 %.%: #263, [28-90 |,6-06-| 61 | 908-021-960 =o 2 xd) 90T
GI | PI | 28 | 68 | 99T | 0€ | 01T | 82% | asp | * 0,70. NU 90T
95 | 8% 1.9 | T€ 8.8 AI LE 586 | 297 ie tt ot tt * qouoqq; yasıumaydou 18e], | FOL
= SEIT V PASTE 1.6 sr | 190 | 6.67 à RE DOJMU PSE CT 80T
pR | 81 | 292560 K8 ore | c10. Arp ee Kov) 801
6781.47 0.9 18 9.8 LT | G.GG | G7 & Dota a ner oui 109101, TOT
LE | GT | PV | 66 | 601 | 26 | 8.2 | 6.0% | G8ř P T E O ae re Hero) #0 00L
0T.|9T | 98 69 | 8.9 298 | &T | 618 | 9.99 ae 0 rer oe 66
91 | GO | FT | 88 | 08T | €0 — | 676 | 6.07 Pax | tzn er en Sara on | 86
re | 20 | 60 | 00 (ver | | 0. | eee | 067 A a ou re
| |

= F 2 = S = 3 > a 4

= A 6 © = <
7 = 2 ol ol So, = ne
5 = 5 uure3seoo-2 "OIN

one" O4 uosıH

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe, 18%,

XXXI. F. Schröckenstein

34

Eisen RO Alkalien

Nro. Gestein s ur

Lee a Qc) © a

Břě Px el 23 o

= D < es | es © = A ba =
119 Diabas c RA oo =- | 49-0 | 155 8:5 43 9:9 | 51 25 | 09 | 43
120 Ortlerit ze: aaa) ee. ý 545 | 149 70 6: 79 | 29 37 27 01
1212| Viortertiar < Melaphyrid 0 2 20. 5 50:9 | 181 45 S07% = 5) 2°9 107 05
122 Monzonite eut Tan 5 494 | 146 |. 56 43 | 107 | 64 1:5 732 a
12: Teschenite. © +“ 5 46:7 | 154 5:3 62 95| 58 40 18 58
124 ( Dolerit be ER 5 546 | 127 5°5 7:0 | 8:0 | 61 42 1-9 =
125 Anamesite ae a 50:3. |. 18:0 |... 9:4 ‘2:9. | 11:6 | 6:0 2:5 09 14
126. Tertiär © Basalt ©. <. ATLAS N 441 | 165 4°7. ı, 10:72] 10:69 2652 37 1:8 2-7
127 Masmabasalte 4 2 00 o 1 41:3 | 14.6 24 |, 18: lors 79 3:1 12 39
128 DachyIt De oa Bit. 5 50°0 | 143 59 6:8 91| 49 42 1:8 3:0
129 (Theralith . ch, R 451 | 147 54 DION 11692 66:2 53 28 3:8
130 Monchiquit . . . en 401 | 15:4 | 6:85.60 4:3 90| 55 |: 45 29 6:5
131 Nephelinbasanit a a 440 | 170 54 6:65 10:90 E73 54 11 23
132 Nephelinbasalt c 5 40:0 | 13:2 | 109 be | 12497 05 11 0:3
133 Nephelinit b .. 5 42:9 | 171 4:0. 5:1) 10:00 22:8 76 Ä 2:9 6:9
134 ee a Hauynophyr b . 5 345 | 30'8 — 123 8:6 4-7 9: 01
136 | Tertiär nephelinisch | Noscanit an » | 408 | 166 | — | ö02| 97 | 3238| 59 | 18 | 25
136 ANA|CIMIL 1... 5, 465 | 176) 82 67 740 7:2 49 — 15
137 Phonolith 1 . . . n) 465 | 149 42 8:22 7229-22 21:9 86 | 31 3:9
138 Leucit-Basalt . . M 441 | 152 — | 179 | 101 | 43 20 | «49 n)
139 Leucit-Basanit . ä 46:5 | 170 | 121 — | 102 | 38 31 63 2:0
140 | Leucit-Tephrit 5 47-9 | 161 58 61 9:00 4003 68 |. 0:5

35

ine.

ber Silicat-Massengeste

Studien ü

|
|
20 I 20 | go | — | — 9.0 Tě |8. —
= = — [60 | 20 — — 172100:
Lo er | ve ler | 66 |P2 | | our (900 ==
| |
GE | 61 | 98 20 | LOT | 8.9 9.8. | 40T | 6.29 | ---
PE GE PA PR GR A ER SE LR |
80 | r | 18 |09 |vor | PIT | 98 | 2er | 067 | ---
|
= 20 or oz | cer [rec | — |zor eo 0
osÁjeny Ip JU}
er | 50 | 78 104 |arr | 26 © leer | 5.67 | *
9-7 9.8 — o 8.21 | SLT — (78T TT :
LI 8.1 96 |I+ gg | 28 € | GOT | 7.60 5
c.0 GI 9.2 | 9.0 gL | 92 Behr | ONU 5
— 80 | 8% | 6.9 G.0T | 82 0.9 | F.9T | 04 | ---
mu 0
+.0 7 9.8 | 88 1.9 6 8.6 | #91 | 248 | n--
| | |
LO | TA 0% | 91 2.G 62T | — 1-91 | 8.88 $
= RON 8 |08 |99 199 LA | 04T | 8.98 | n--
EPP ER EEE Et Se 27 2
68 | G1 Ra 6-£T | 8.8 Jo er 800122
8.L &£ GT | 40T | 1.61 | 6.8 — | 7.6 $.$7 3
L- £.0 GI &G6 | 9.28 | 6.0 1.4 | 281.897 =
1:0 1.0 lité 19 LPT | T.0 8.9 2.91 1-99 2
T.G 0.1 ae £.6 8-1 G-č | 9.81 | 2.00 z
GQ | 81 9.8 |68 |e2 g.z 9.G | 02T | gg | --n
< = = = a 4 = > m 43
o > ne = | I Se Sn
un © co w =
: S | 2
uorey[V OU L'OR

O0 Mo 3 M
en a | 24909 Top JEU

* * ‘ : sosegeig SOP TOP Aoqnuosdan)

* onrweg-orggen) op [ON
* * * - eddnin-uodiTr

ko da 6 a 1019109

nee pR
I oO
sj9 T-T0qrgdury-Jeur.ag
° s- Seen À
oo | |
nen. org

1819199710 À

* * * oddnay-uodáT,

ie; Le Mere tiens .

* 18119) © JISOpUY (Ys1odAH)
nen RMOIOJTOA JHON

+3 * oddnin-uodir

eo re entre DO loj je D

E JUSQUE TRIO,
HSOPIA

8 o1qqUr)
SRE ao

eee ee + egmousodéfl

ce Mere te Te bn MOD .

DET OD "0:10 100

1819199710 À

3*

36 XXXL F. Schröckenstein:

144. Eklogit a

hat die Zusammensetzung eines sehr CaO-reichen Gabbro.

145. Melilithbasalt a

von Riechi in Umbrien, ein Gestein, wo K,O herrscht; RO hoch,
ALO, sehr gering, Wasser 8°,.

Wir kommen nun zu den Gabbrogesteinen vom Typus — — v,
also dem eigentlichen

146. Norit d

von Tinnebach in Tirol, Verdings u. a. O. Saure, RO-arme Gabbro-
Varietät.

147. Hypersthenandesit.
Man kennt ihn von Java (STOHR) usw.
Gabbrogesteine vom Typus — — —:
148. Gabbro b.
Eisenreicher und CaO-ärmer als G. a.
149. Aypersthenit b

vom H. a nur aurch höheren Eisengehalt verschieden.

150. Enstatit-Diallagfels,

oder Wehrlit, wo Plagioklas sehr zurücktritt.

151. Granatamphibolit

von Abertham mit herrschendem K,O und hohem Eisengehalt.

152. Eklogit b.

Weniger CaO-reich, saurer und eisenreicher als Nr. 144. Eibis-
wald, Fichtelgebirge. Dem Gabbro b sehr nahe stehend.
An tertiären Vertretern dieser Gruppe nennen wir

153. Ehrwaldit,
Anal. nicht bekannt, und
154. Diallagit.

D. von Jablanica in Bosnien ist ein basischer Gabbro, analog
dem G. von Wurlitz, selbst ebenso wasserfrei wie dieser.

Studien über Silicat-Massengesteine. 37

Wir treten nun zu Gesteinen über, in welchen die MgO constant
die CaO überwiegt, und bilden diese 2 grossen Gruppen:

a) Gesteine, deren Thonerde-Gehalt über 10°/, ausmacht, und
deren Typus den Pyroxen-Gesteinen mit © — — und — — — vollends
entspricht, als Übergangs-Gruppe,

b) Gesteine, deren Thonerde-Gehalt unter 10°/, steht und deren
Typus sich als v v — oder — v — ergibt, also obige 2 Typen durch das
Sinken der Thonerde umgestaltet sind, aber auch zugleich die Alkalien
nahezu verschwinden: Talkgesteine. Die Gesteine a sind entweder
normal- oder hoch-thonerdig mit Typus v — —, während bei Typus
— — — nichts Besonderes zu bemerken ist, die Gesteine b sind
mit Typus vv — entweder CaO-hältig oder daran sehr arm bis frei,
Typus — v — gibt zu allgemeinen Bemerkungen keinen Anlass.

Die Gesteine 5 sind vom Gabbro gewaltig verschieden und jene
von a vermitteln eine Art Übergang zwischen beiden.

zu a gehört die Gruppe: Euphotit, Hyperit, Pyroxenit,

zu DANS N 5 Troktolith, Dunit, Bastit,
wie nachfolgende Tabellen zeigen.

Die Übergangs-Gesteine sind basisch, haben normalen Thonerde-
Gehalt, mithin Feldspath, wenn auch nicht immer als solcher voll-
kommen entwickelt und als Characteristicum MgO > CaO, daher sie
entweder rhombisch pyroxenisch oder herrschend olivinisch bei unter-
geordnetem Augit sind.

Es besteht also zwischen den Talkgesteinen und allen anderen
keine Verwandtschaft in Folge Mangels an Thonerde und Alkalien,
grossen MgO-Gehaltes.

Übergangsgruppen.
A. Thonerdereich, Typus v — —.

155. Euphotit.

Infolge des hohen MgO- und FeO-Gehaltes zur Bildung des
Olivins geeignet. Genua, Neurode.

156. Troktolith a.

Nur etwas eisenärmer und wasserreicher, sonst dem Euphotit
gleich. Der Name ist unrichtig angewendet worden, denn dieses
Gestein (aus Lizard in Cornwall) hat mit dem richtigen Tr. fast keine
chemische Ähnlichkeit.

Normal-Al,0,-haltig sind:

EEE EEE DI ea ah 9 k A len

are = rx

a.

Übergangs-Gesteinstabelle.

| | | Eisen RO | Alkalien
z Een | ar
Nro. Gestein = En
& © © © m
| Be bs en
| > a T E == oP:
| !
155 | (ÉUpRORE tie ee à EN | -= 476 | 200 64 — | 106 | 108 | 40 | 0:4 02
: 156 | roktohthe. © 2 =... = | 24510, lies 0; ZOE 02 | O A
5 157 | | Eyperit PO OM O OR = 10350 | NDO OA
2 158 Re dar { Hypersthen-Glimmer-Diorit || RON): 0 48 3ıl 67 30. 7.35 159 —
8 159 | Palatınt ae sen 2. Em ua (S 50:0. | 17:02 5:90 20.820 0 TN 5 75
S 160 | Pa een 552 | 135| 39 | 31, 314, 80, 44 |Pi1. 72
= 161 | Forellenstein . ss Seen > 411 | 186 62 2:9 DE 224 07 0:8 | 6:3
= 162 Talkschiefer a . ee > 42:8 | 119 43 — 08 | 307 — — 9:5
E 1632| Mertiar. -Melllithbasalieb -02 .© = ©. | 35:9 | 115 | 22 | 23] B | 17 | 20 | Ser
> | Sa. Typus. ... „| v-- | 442 | 1856| 42] 16| 92 | 146} 26 | 12 | 68
pa 10. Pyroxenit a 2. ©. (== ET RON OM OA | — | 60
” 10b2|| Vortertiäre Sordwaltpe ee ee |. 48:5 7159| 9:3. 210.60 0 |O = 6:0
1663) Basta a ea 449 | 145 | 106 | 16 | 6:4! 15:6 | 16 | 04 | 45
167 | (Dolerit PD Po n a o PE 48:9 | 1211161 7 7708 1 eo -
168 | Mertinn ©. Magmabasalib » + 0 8, 48:3 | 12:9 79 | 50 | 10:52 11.4, 820 1000 4:6
169 | = jBalsopikrie me ae 49:5 | 13:9; 7:00 5:8.| 10:7 13:5 | OM 21a o
120 | 894 101 | 63025 70 023 Era
171 | Melilith-Basalt c . . .| . 355 | 102 | 42 | 87, 127 | 1608| 88 | 11 50
Je | Nephelinisch tertiär / Nephelin-Basanit b . . > 41:7) 13:1 52 an PEER) an | 24 186 3:6
175 | | Basltd.. ler) 10m | 640 381090135 | 1400022
| Sa. Typus. . „| --- 85 Fee Fer Fran SE RO
es) | | | |
; | Mittel der Übergangs-Gesteine . . . . 48:7 | 18:6 60 4:02 78:02 214.10 EEL.9E (neo 51
| | | |

Studien über Silicat-Massengesteine.

== GI 1.2 = 6.6 1.6 = GIT | 977 ° ‘ 198I09M
30 4 = še = oo = Le SE KH =) 2Ur9)S0 JE, 2IP u9J[Uqquo
0-8 FT Te | 2 G.0T 8.9 | 9.6 T-GT | 8:09 12 [OJIIN-014q89 mop 19dnu9393
8.8 8.0 6.0 1.82 | 9% 8.£ 6.8 9.8 6.07 AUS, Op [OYIN-UoSATEUY
9.9 — | 0708 | 67 9.2 | 6% £.8 1:95 | -an || 3: sndáT es
| Ze ER Ic CI cd 0m Er à Ne 5 © © © q unuadaog 28T
1-6 I = 6-86 | 6.L = 6-8 —- 2-68 = 3 : : SE Sea JUOU[SUON | 98T
9.9 2:02 008 |.6.08 | 07 Že (BP | UV 0:88 5 ° ‘ ° SJUAIO-10qduy | 68T
1-9 = — | 0.26 | OT op | 91 | re L.6F = 17 yMmozmyT | 78T
0.6 = — [997 | 60 = T6 | 10 T0 : : 27 run MES
861 ea rer 08 | 61 0.9 0.98 = B a n: or A9JOIHSAIUI, | 28T
6.8 = 10 | 8-18 | 26T | 70 | 99 1.8 9.60 = Se 3 © ‘ A9F9IUSU}IOUTAV | IST
G.) 0.8 | 80 | 088 | 4-6 0.2 | 34 6.G 6-68 2 =. : * STOJUTATO-1901T | 081
0.7 = = ač ler AT PTT -V 6.20 als Er Fer I DOG || OUT
T.G T-0 g.0 | 1.08 | 49 Le. | LP G. Screen SRE OTO Sal
če Neo Evo |. |e7 | 09 8er jo» |eor en 0 Sonden 86
c.G — | — | G8 | 1.2 0.2 G.G | vz 20T u : OS ee ATTAQUE TES | MT
8.6 8.0 | 6.0 | 6.88 | 18 26 | 94 8.9 0.97 oo S[OJUIATIO-318ISU | 94T
g.I = — 5068 | 68 LT. 1:68. (61 =0.79 si se ‘ ° ‘ * HUoxOIÂ | GAT
— £.0 6%1 | 2% 8.4 | 6.08 | 8+ Aa 2 ee JUS | PAT
- ir =
a = | = © © = 2 = |
E |
À o m ro js > "O1
UIEAIV OU uasıy

-SUTSISOFNTEL JIP 91194,
"0

SR EAP REP TR O C RY ER TT E

40 XXXI. F. Schrockenstein :

157. Hyperit.

Wir kennen diese Gesteine aus der Ruhrgegend. Ihr Reichthum
an MgO gegenüber Al,O, und CaO trennt den H. scharf vom Gabbro
und Hypersthenit.

158. Hypersthenglimmerdiorit.

Mit diesem sonderbaren Namen hat man ein aus Portugal
stammendes Gestein belegt, eine wenig verbreitete, etwas CaO-reichere
Art des Hyperits.

159. Palatinit.

Wasserreiches Gestein. Norheim.

160. Verit

von Cabo de Gata ist tertiär und enthält viel Wasser.

161. Forellenstein

ist ein Hyperit (kein Gabbro wegen seines hohen MgO-Gehaltes) mit
6°/, Wasser, enthält wenig Pyroxen, viel Olivin, anorthitischen
Plagioklas.

162. Talkschiefer a.

Durch Zerlegung des Olivines in CaO-armen hyperitischen Ge-
steinen unter weiterer Wasseraufnahme entsteht eine schiefrige Talk-
masse, frei von Alkalien, aber immer noch genug Al,O,-hältig, um
seine Zugehörigkeit zum Hyperit und den Typus v — — zu wahren.
Zöptau, Gastein.

163. Melilithbasalt b

von Montreal, mit 12%, Wasser, K,0 > Na,0, ausserordentlich
basisch.
B. Gesteine vom Typus — — —.

164. Pyroxenit a.
CaO- und alkalienfreie Gesteine aus Finnland, fälschlich für
Diabas gehalten, eisenreich.
165. Sordawallit b

nach NorvenskıöoLn und v. Wanpestegen ebenfalls ohne CaO und ohne
Alkalien, wasserreich, eisenreich, kaum etwas anderes als die Obsi-
dianform des Pyroxenits.

Studien über Silicat-Massengesteine. 41

166. Basti a.
Stark basisch, fast alkalifrei, aber wasserhältig; CaO : Mg0 = 2:5,
ALO, normal. Haselbachthal am Harz, Ybbenbühren.
167. Doleriť c.

Äusserst alkaliarm, CaO < MgO, wasserfrei. Réunion.

168. Magmabasalt b

RO-reich, Alkali- und ALO,-arm. Petschau, Engelhaus; Giessen.

169. Palaeopikrit.

Eigentlich hoch MgO-reiche Olivindiabase, eisenreich, basisch,
auch hoch CaO-haltig, wie die beiden vorigen, wodurch sie sich vom
Pikrit unterscheiden. Auch in Böhmen: Benešov (als Melaphyr be-
schrieben), Lobosch (sog. Nephelinbasalt), Kaiserstollen in Pribram
(sog. Minette). Überall K,O > Na,0.

170. Pikrit.
Alkaliarm, wasserreich, hoch MgO-hältig, Al,O,-arm, sehr
basisch.
An Nephelingesteinen sind zu erwähnen:
171. Melilithbasalt c.
Basisch, wasserreich, schwach in ALO,, RO-reich; CaO-Gehalt
hoch, aber noch mehr MsO.
172. Nephelinbasanıt b.

Eisenreich, RO-reich, MgO >> CaO, sehr basisch, schwach alka-
linisch. Nephelin schwach, Olivin stark vertreten. Ottendorf in
Schlesien.

173. Nephelinbasalt d

stark eisenhältig, schwach in Al,O,, sehr basisch, Na,O-reich.
Familie der Dunite.
Talkgesteine vom Typus — v —, also Bastite.

174. Bastit b,

besser Schillerfels, aus Dobschau.

42 XXXI. F. Schröckenstein:

175. Pyroxenit b.

Viel RO-hältiges Gestein, CaO :MsO = 1 : 135, alkalilos, absolut
feldspathfrei.

176. Enstatitolivinfels

eisenoxydfrei, aus Garaball Hill zuerst bekannt geworden.

177. Serpentin a.

Dieses Endproduct eines Umbildungsprocesses MgO-reicher Ge-
steine zerfällt in 2 Formen, je nach ihrem Eisengehalte; die hier
vorliegende eisenreichere ist auch kalkreicher, beide aber stimmen
darin überein, dass sie wasserhaltige, eisenschüssige Mg-Silicate ohne
Alkali sind.

Die Gesteine vom Typus s © — sind entweder CaO-háltig (über
29, oder -frei (2—0°/,).

178. Troktolith b,
Alkalien- und Fe,O,-freie Gesteine mit 5°/, Wasser aus dem
Alutathale.

179. Pyroxenit c

mit hohen RO-Basen, CaO : Mg0 = 2:3, Fe,O,- und alkalifrei, feld-
spathfrei. Man. kennt solche Gänge aus den Dun Mountains.
180. Biotitolivinfels

aus Harzburg und Kentucky.

181. Aktinolithschiefer.

Alkalifreie Umbildungsproducte, fast Fe,O,-frei, acid, CaO:
Me0 = 1:15 bis 1:2, meist etwas Cr enthaltend. Theising in
Böhmen.

182. Talkschiefer b.

Umbildungsproduct aus Schweden, Kanada.

183. Dunit.

Frei von Alkalien, Fe,O,, fast frei von CaO und ALO,, basisch,
ein fast reiner Olivinfels.

184. Zherzolith,
wasserreichere, saurere Abart des Dunit.

Studien über Silicat-Massengesteine.

185. Amphibololivinfels,
diallagführend. Ehrsberg.
186. Renslaërit.

Alkali- und Fe,O,-freies, Al,O,-freies, ziemlich wasserarmes
Gestein von grösserer Säure als gewöhnlich, talkähnlich zusammen-
gesetzt.

187. Serpentin b,

die eisenarme, fast CaO-freie Abart.

* *
*

Nach den voranstehenden Ausführungen zerfallen die Silicat-
massengesteine in 4 Abtheilungen:

A. mit 3 Gruppen vom Typus v — s
Syenit;

B. mit 3 Gruppen: Diorit, wesentlich Hornblende, Diabas, we-
sentlich Augit, und Gabbro, wesentlich Diallag führend, Typus v — —
oder oder ©:

C. eine Übergangsgruppe zwischen B und D, Typus s — —,
yperit) Pıkınt:

D. mit 2 Gruppen, Talkgesteine: Bastit, Dunit, Typus — v —
OUTRE |

Granit, Granitsyenit und

3

nn

Verlag der kön. bohm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr in Prag.

XXXIL

O kyselině arabinové z řepy cukrové.
Podávají E. Votoček a J. Šebor v Praze.

(Předloženo dne 9. června 1899.)

Zajímavým konečným produktem působení alkalií na tak zv.
látky pektinové, složité to uhlohydráty, zvláště hojně ve dřeni řepy
cukrové se vyskytující a hlavně na pentosách a galaktose založené, jest
polysacharid, jenž svého času byl nazván „kyselinouarabinovou“.
O látce této se praví, že jest identickou s amorfním gummim, kyse-
lých vlastností, kteréž získati lze srážením roztoků gumy arabské
kyselinami a alkoholem. Však již zběžné prohlédnutí příslušné, velmi
hojné literatury, týkající se jak kyseliny arabinové z gumy arabské,
tak i z řepy cukrové vzbuzuje vážné pochyby o totožnosti i indivi-
duálnosti látek těchto a pobádá k revisi výzkumů jim dosud věno-
vaných. Povzbuzeni panem prof. K. Preisem podjali jsme se úkolu
zjistiti prozatím alespoň chemickou povahu kyseliny arabinové z řepy
cukrové.

Podotýkáme jiz předem, že v následujících statích nechceme vy-
slovovati nijakých náhledů o mechanismu reakcí, kteréž odehrávají
se při vzniku „kyseliny arabinové“ z látek pektinových vlivem alkalif,
nýbrž že omezíme se na to, co bylo v prvé řadě cílem práce naší,
totiž na vytčení její vlastností a složek cukrových, v něž se pochody
hydrolytickými rozpadá.

Zmíníme se předem krátce o pracech dosud o kyselině arabinové
uveřejněných, ovšem jen pokud se týkají látky z řepy cukrové při-
pravené a pokud mají důležitost pro seznání chemické povahy její.

SCHEIBLER!) prvý pozoroval, že „pektiny“ řepy cukrové varem
s Ca(OH), v roztok vcházejí a okyselením vylučují látku, jím kyse-

1) Berl. Ber. 1873. 612.
Tř. mathematicko-přírodovědecká, 1899. 1

9 XXXII. E. Votoček a J. Šebor:

linou arabinovou nazvanou. Popisuje ji jakožto bezbarvou, beztvárnou
látku, ve vodě se rozpouštějící na roztok lepkavý, kysele reagující,
Fehlingův roztok nealterující. Co do chování se k roztokům solí ko-
vových shledal, že soli vápenaté, barnaté, strontnaté a mědnaté, jakož
i octan olovnatý (neutrální a zásaditý) neutralisovaný roztok kyseliny
arabinové nesrážejí, kdežto za přítomnosti ammoniaku poslední dvě
činidla skýtají hojnou sedlinu klkatou.

Otáčivost kyseliny arabinové udává ScHeiwLer velmi různou.
Tak na př. jest «; jistého preparátu — — 98°, jindy mnohem nižší,
ba preparáty z některých ročníků řepy cukrové otáčely dokonce na
pravo. Hydrolysa zředěnými kyselinami poskytla mu jakožto hlavní
produkt arabinosu, dále cukr kvašení alkoholického schopný a něco
kyseliny, srážitelné alkoholickým Ba(OH),. Povahu tohoto kvasícího
cukru osvětlili však teprvé Kicraxr a Craissov“), kteří zjistili, Ze
jest to galaktosa.
Stanovenfm těchto dvou cukerných složek kyseliny arabinové
zabýval se HeRzrELD"); on nalezi u různých preparátů pro množství
arabinosy a galaktosy čísla naprosto kolísavá, což jevilo se i ve ve-
lice různé otáčivosti příslušných preparátů. Na rozdíl od ScHErBLERA
shledal HeRzrELD u své kyseliny arabinové kyselost jen minimální.

Smísením vodných roztoků kyseliny arabinové s roztoky alkalií,
žíravých zemin, ammoniakálního octanu olovnatého atd. získali různí
autorové (NEUBAUER, BarruT, STAEDELER, LANDWEHR a j.) sedliny vesměs
amorfní, kteréž označovány jsou obvykle jakožto „soli kyseliny ara
binove“.

Co do přípravy kyseliny arabinové z řepy postupoval ScHErBLER
při své zlepšené methodě takto: Do alkalické tekutiny, získané varem
vyloužené dřeni řepné s mlékem vápenným, uváděl kysličník uhličitý
do nasycení, roztok filtroval, přesycoval kyselinou octovou a srážel
alkoholem. Popel dokonale odstraniti bylo však dosti obtížno.

My pokračovali při isolování „kyseliny arabinové“ z vápenného
roztoku poněkud jinak, z důvodu níže uvedených.

Rizky řepné, difusí cukru zbavené, extrahovány 85" „ním alko-
holem, načež vytlačeny, vnášeny do vroucí vody a vařeny po několik
hodin za přidání vápna až do silné alkalické reakce. Na to filtrováno
a filtrát zahuštěn v syrup. Jelikož při srážení dle Scheiblerovy me-

2), Berl. Ber. XI XIV, XV.
5) Lippmann, Chemie der Zuckerarten, str. 932.

O kyselině arabinové z řepy cukrové. 3

thody získány byly sedliny neschopné filtrace, odstraňovali jsme vápno
vypočtěným (dle stanoveného vápna) množstvím kyseliny šťavelové.
Vápna zbavený roztok zahuštěn pak v syrup, z něhož „kyselina ara-
binová“ vyloučena přidáním absolutního alkoholu jakožto klkatá látka
barvy šedobílé. Po ustání slit byl vodný alkohol a nahrazen abso-
lutním, načež „kyselina arabinová“ rychle odsáta, rozmíchána s abso-
lutním étherem (natriem vysušeným) a ponechána po několik hodin
v klidu. Tím proměnily se původní klky v pevnou látku barvy světlé
se slabým hnědým odstínem. Tato rychle odsáta a vysušena z prvu
ve vývěvě botové nad chloridem vápenatým, na konec pak při 100°,
načež podrobena studiu.

Preparát I. připraven z arabinanu vápenatého, v cukrovaru nym-
burském dle návodu našeho vyrobeného, spůsobem nahoře uvedeným
avšak vyloučená sedlina klkatá byla opětovně rozpouštěna ve vodě
a srážena alkoholem, načež teprvé byla vysušena. Získaná amorfní
látka byla bílá, málo nahnědlá, zanechávala 5,16%, popele a jevila
v "ním míru roztoku přibližnou rotaci ep = — 65° (na bez-
popelnou látku počítáno). Roztok Fehlingův neredukovala a k neutra-
lisaci vyžadovala pouze 0,6 g NaOH na 100 9.

Složení její jevilo se následujícím (počítáno na bezpopelnou
látku) : *)

arabinosy 62°5°/, čili arabanu 55'3°/,
galaktosy 19'3°/, čili galaktanu 172"/,
difference 27:5°/,

100:0°/,

Poměr arabinosy ku galaktose 32:1.

Preparát pohlcoval na vzduchu jen zvolna vodu a měnil se
v tuhou látku sklovitou, barvy hnědé.

Preparát druhý připraven z téhož syrupu, avšak alkoholem sra-
žená látka klkatá byla ihned výše uvedeným spüsobem vysušena.
Byla amorfní, barvy bleděhnědé, zanechávala 6°53°/, popele a jevila
přibližnou otáčivost ap = — 66° (počítáno na látku bezpopelnou).
Analysou poskytla 65°4°/, arabinosy, což by odpovídalo 57:5°/, arabanu.
Fehlingův roztok neredukovala a na vzduchu pohlcením vláhy promě-
nila se v tuhou látku sklovitou, barvy hnědé.

Preparace II. Užito bylo ku přípravě „kyseliny arabinové“ ara-

*) Arabinosa stanovena methodou destilační jakožto floroglucid, galaktosa
methodou Creyprovou jako kyselina slizkä. -

1*

4 XXXII. E. Votoček a J. Šebor:

binanu vápenatého vyrobeného v cukrovaru modřanském. Při prvním
srážení alkoholem vyloučila se lepkavá, mazlavá hmota, jež rozpu-
štěna ve vodé, několikráte opakovaným srážením vyloučena v pevné
formě, načež známým spůsobem vysušena. Preparát byl barvy světlé
nahnědlé, zanechával 761“/, popele a jevil přibližnou otáčivost ep =
— 70%. K neutralisaci spotřebováno 0'004 g NaOH na 1 g látky
(04 g NaOH na 100 g) za použití fenolftaleinu jako indikatoru.
Fehlingův roztok také tento preparát neredukoval.

Poměrné složení preparátu nezcela suchého shledáno následu-
jícím (počítáno na látku bezpopelnou):

arabinosy 482"/, čili arabanu 42‘4°/,
galaktosy 115"/, čili galaktanu 10.2°/,

Poměr arabinosy ku galaktose 42:1.

Abychom blíže seznali povahu popele, zprovázejícího výše uve-
deným spůsobem získané preparáty, zpopelnili jsme 100 g modřanského
preparátu.

Získaný popel byl takto složen:

Fe.0 HALO... 2-24 0.2005
ČADU ZA
M80 2.0. en MO SOA
BO DOZ
Na20 ee en ne 22:0
SO N ROAD
SO en te TON
CO, "0 Got 220
OE le ZO te ORAN
| 99:82"

© ekvval CB 0099
JOUE

Nápadné jest značné množství SO, a nepatrné množství CI, což
nasvědčuje tomu, že anorganicky podíl „kyseliny arabinové“ skládá se
z velké části ze síranů alkalických v alkoholu nerozpustných, jež tudíž
při dosavadním spůsobu čistění nebylo lze odstraniti.

Preparace III. K přípravě použito bylo arabinanu vápenatého
v cukrovaru nymburském v jiné době kampaně připraveného. Získaný
preparát byl barvy bílé s odstínem nahnědlým, popele zanechával
767°), a jevil (počítáno na bezpopelnou látku) 1°/,nim roztoku rotaci

O kyselině arabinové z řepy cukrové. 5

Gp = — 76°. Fehlingův roztok neredukoval. Složení jeho počítané
na látku popele prostou, jevilo se následovně:

arabinosy 63°6°/, čili arabanu — 559%,
galaktosy 16°4°/, čili galaktanu 145,
difference 29:6°/,

100:0°/,

Poměr arabinosy ku galaktose 39:1.

Na vzduchu pohlcoval i tento preparát zvolna vodu a měnil
se v hnědou tuhou hmotu sklovitou; v chladné vodé rozpouštěl se
zvolna, v teplé rychleji.

Frakciované srážení preparátu II.

Jelikož svrchu uvedenými analysami pochybnosti naše o indivi-
dualnosti kyseliny arabinové značně byly posilněny a zdálo se být pravdě-
podobným, že kyselina arabinová jest pouhou směsí různých polysa-
charidů více méně složitých, konány pokusy, zda by nebylo lze zí-
skati frakciovaným srážením látek jednotných. Za tím účelem roz-
puštěno 50 g „kyseliny arabinové“ II. preparace ve 200 cm? vody
a přidáváno opatrně absolutního alkoholu. Nejprve vyloučil se slabý
zákal, jenž se však nedal sfiltrovati, dalším přidáním alkoholu vy-
loučila se pak téměř najednou skoro veškerá kyselina arabinová z roz-
toku. Z filtrátu dalším přidáním alkoholu vyloučilo se již jenom tak
nepatrné množství klkaté látky, že nebylo lze je prozkoumati.

Látka alkoholem vyloučená byla absolutním alkoholem a étherem
vody zbavena, po té nejprve ve vývěvě, pak v sušárně při 100° vy-
sušena. Byla bílá se slabým nádechem hnědým, prodlením na vzduchu
pohlcovala zvolna vláhu, měníc se v tuhou, hnědou hmotu sklovitou.
Ve studené vodě rozpouštěla se zvolna, rychleji za tepla. Popele za-
nechávala 6°67°,, a jevila otáčivost ap = — 71° počítáno na látku
popele prostou.

Složení nalezeno bylo následující:
arabinosy 10:39/, čili arabanu 61'8°),
galaktosy 142%, čili galaktanu 1279,
difference 2659;
100:07/,

Poměr arabinosy ku galaktose 49:1.

6 XXXII. E. Votoček a J. Šebor:

Hydrolysa kyseliny arabinové.

1. 20 g preparátu I. zahříváno se 100 g 5"/,ní kyseliny sírové
po L hodinu na zpětném chladiči ve vodní lázní. Při tom vznikaly
jen stopy furolu. Po neutralisaci uhličitanem barnatým roztok zfiltro-
absolutního; vyloučila se bílá sedlina, jež po slití alkoholického roz-
toku cukrů, hydrolysou získaných, rozpuštěna v málu vody a znova
sražena alkoholem. Ze spojených alkoholických filtrátů oddestilována
většina alkoholu, načež zbytek, zahuštěný ve vakuu, znovu přelit
absolutním alkoholem a vyloučená sedlina po sfiltrování přidána
k sedlině první.

Alkoholický roztok cukrů, hydrolysou získaných, zahuštěn v
syrup. V části tohoto pátráno po mannose octanem fenylhydrazinu za
mírné teploty v roztoku vodném, avšak s výsledkem negativním.
Syrup tento, ponechán po několik hodin v klidu, ztuhnul v hmotu
krystalickou, jež odsáta na talíři.

Sedlina alkoholem vyloučená rozpuštěna po odehnání alkoholu
v horké vodě a okyselena zředěnou kyselinou sírovou za účelem vy-
loučení barya. Spotřebováno však toliko asi 10 kapek 5°/, kyseliny sírové;
obsahovala tedy látka jen stopy barya. K filtratu přičiněn přebytek
alkoholu absolutního, vyloučená látka zbarvena absolutním alkoholem
a étherem vody, sušena ve vývěvě nad chlorilem vápenatým a
na konec v sušárně vzdušné při mírné teplotě.

Reakce látky:

1. nedává zákalu se zředěnou kyselinou sírovou,

2. s a-naftolem a kyselinou sírovou skýtá roztok
karmínový,

9. redukuje roztok Fehlingův.

Popele zanechávala 30,3°/, a přibližná rotace obnášela počí-
táno na látku bezpopelnou ep = -r 65°. Veliký podíl anorganický
má svou příčinu v tom, že srážením alkoholem veškerý popel prepa-
ratu ku hydrolyse užitého přešel do sedliny. Faktum pak, že téměř ni-
žádné baryum nebylo lze zředěnou kyselinou sírovou v roztoku
frakce hoření dokázati, nasvědčuje tomu, že při hydrolyse žádné po-
zoruhodnější množství složky o kyselých vlastnostech nemohlo vznik-
nouti.

Látka tato podrobena další hydrolyse 5°/,ni kyselinou sírovou
po dobu 3 hodin. Roztok, po neutralisaci uhličitanem barnatým sfil-
trovaný a v syrup zahuštěný již více nekrystalloval, z čehož lze sou-

=]

O kyselině arabinové z řepy cukrové.

diti, že obsahoval jen málo arabinosy, jež se vyznamenává značnou
schopností krystallisační.

Po tomto orientačním pokusu provedena hydrolysa preparatu II.
ve větším měřítku za tím účelem, by seznáno bylo, co jest příčinou
difference do 100, po stanovení arabinosy a galaktosy ve všech prepa-
rátech se vyskytující.

100 g arabinové kyseliny zahříváno s 500g 5" ní kyseliny
sírové po 1 hodinu ve vodní lázni, kyselina sírová pak odstraněna
uhličitanem barnatým, filtrát ve vakuu zahuštěn v syrup, z něhož
horkým alkoholem vyloučena klkatá látka světle hnědá; tato zbavena
úplně cukrů opětovaným rozpouštěním ve vodě a srážením alkoholem.

Spojené alkoholické roztoky hydrolysou získaných cukrů zahu-
štěny v syrup; přidáním absolutního alkoholu vyloučena nepatrná
sedlina, jež odstraněna filtrací a spojena se sedlinou hlavní. Alkoho-
lický filtrát ve vakuu zkoncentrován v syrup a podroben analyse.

Určeny předem veškeré přítomné cukry redukující (redukční su-
Sina) methodou Allihnovou za použití tabulek pro elykosu, stanovena
pak arabinosa a galaktosa a výsledky přepočteny na sušenu redukční.
Tato jevila otáčivost ep = + 89,4“ a obsahovala:

arabinosy 65:08 °/,
galaktosy 746 "/;
difference 2746 °/,

10000 ,/°

Poměrná rotace, uvedenému množství arabinosy a galaktosy od-
povídající, byla by — 14,1", připadala by tedy na zbytek redukující
sušiny poměrná otáčivost — 14,7%. Tomu by odpovídala přibližná ro-
tace cukru (příp. cukrů)

Z OOP
DT 27,46
jež nejvíce by se blížila otáčivosti d-glukosy (+ 52, 8°).

Za účelem zjištění glukosy přikročeno k přípravé fenyl-osazonů.
Hydrolysou 100 g téhož preparátu „kyseliny arabinové“ spüsobem
nahoře vypsaným získaný syrup ponechán několik dní v klidu. Prů-
béhem doby té ztuhl v krystalickou kaši, jež rozmíchána s malým

množstvím alkoholu rychle odsáta a malým množstvím alkoholu pro-
_ myta. Filtrát opět zahuštěn a ostaven krystalisaci; vyloučené kry-
staly opět odsáty a malým množstvím alkoholu promyty, načež mateč-
ného syrupu, takto hlavního podílu arabinosy zbaveného, po zahu-
štění použito k přípravě osazonů.

=

8 XXXII. E. Votoček a J. Šebor:

10 g syrupu rozpuštěno ve 200 cm? vody, přidáno 30 g octanu
sodnatého, 20 g fenylhydrazinchlorhydrátu a zahříváno ve vodní lázni.
Hned na počátku se vyloučivší maz rychle filtrací odstraněn, načež za-
hříváno ještě 1'/, hodiny. Vyloučené osazony odsáty, na talíři vysu-
šeny a digerovány pak za chladu acetonem. Nerozpuštěn zbyl světle
žlutý osazon, krystalickým tvarem i barvou podobný glukosazonu.
Po krystalisaci z alkoholu jevil konstantní bod tání 208°, tedy týž,
jejž udává Tollens pro nejčistší glukosazon. Provedena byla analysa
elementärnä:

1. 01995 g lätky poskytlo 0'4433 g CO, a 0'1150 g H,O.
2. 0:1932 g látky poskytlo spálením 274 cm? dusika při te-
plotě 18:59 C a 749 mm tlaku barometrického.

Nalezeno Theorie pro glukosazon
C 60:60 %, 60-29 9,
H 639%, 619 0,
N 1587 9, 1567 °/,
O 1714, 17-85 9,

10000 9 100.00 °7,

Se syrupem cukerným provedena ještě reakce SELIVANOVA na
fruktosu (resorcin + HCl) a zkouška octanem fenylhydrazinu na
mannosu, obě s výsledkem negativným. Jest tudíž třetí součástí námi
zkoušené „kyseliny arabinové“ glukosa či správněji glukosan.

Cukr, jenž byl získán ze syrupu krystalisací, byl překrystalo-
ván z alkoholu, načež jevil otáčivost ep = + 103, 2°; jest to tedy
arabinosa.

Alkoholem vyloučená sedlina zbavena vody zprvu absolutním al-
koholem a étherem, na to vysušena ve vývěvě a v sušárně vzdušné
při mírné teplotě. Tvořila hmotu amorfní, barvy bílé s nahnědlým od-
stínem, zanechávala 21, 58°/, popele barya prostého a jevila přibližnou
rotaci (na bezpopelnou látku počítáno) an — —+ 62°. Složení její
nalezeno následující (na látku prostou popele):

arabinosy 320 ‘/, — čili arabanu 276 %,
galaktosy 32:8 9, čili galaktanu 29.3 9,
z rozdílu glukosanu 48:1 °/,

100.00 "/;

Byl učiněn též pokus, zda by nebylo lze provésti hydrolysu
úplnější kyselinou solnou, leč seznáno i v tomto případě, že kyselinu

O kyselině arabinové z řepy cukrové. 9

arabinovou nelze kvantitativně převésti v monosacharidy, nýbrž že
zůstává vždy jedna část nerozštěpena.

Příprava acylderivatů kyseliny arabinové.

Nevýhodné vlastnosti anorganických nečistot kyselinu arabino-
vou provázejících (sražitelnost jich alkoholem) uvedly nás na myšlénku,
převésti kyselinu arabinovou v derivaty ve vodě nerozpustné, pří-
padně těžko rozpustné, z nichž by se soli alkalické promýváním vo-
dou odstraniti daly a jichž rozkladem by látka původní, avšak chudší
popelem, připravena býti mohla. Nejvýhodnější zdála se nám k tomu
účelu býti benzoylace a acetylace.

Benzoylace 10 g preparátu I. rozpuštěno na vodní lázní v 500 cm?
20°/,nfho louhu sodnatého a po vychladnutí přičiněno za třepání cel-
kem 60 g benzoylchloridu, při čemž přihlíženo k tomu, by teplota
nepřestoupila 25°. Vyloutené hojné klky barvy bílé odsáty, promyty
důkladně vroucí vodou destilovanou, sfiltrovány a na pórovitém talíři
vysušeny.

Za účelem zmýdelnění vařen benzoylprodukt v lázní vodní s pře-
bytečnou vodou barytovou. Leč ukázalo se, že, ač vaření se dálo po
několik dnů, benzoylderivat v roztok nevcházel, pročež zatím benzoy-
lace opuštěna.

Acetylace. Když předběžným pokusem bylo shledáno, že lze zí-
skaný acetylderivat vařením s barytovou vodou opět rozložiti, prove-
dena acetylace ve větším měřítku.

I. 100 g preparátu II. zahříváno na vodní lázní s přebytkem
anhydridu octového, vzniklá gelatinosní hmota digerována nejprve za
chladu, pak na vodní lázni vodou, odsáta, důkladně horkou vodou
promyta a vysušena. Zanechávala pak pouze 024%, popele. Tento
acetylderivat pak zmýdelněn byl několikahodinným vařením s vodou
barytovou, na to baryum z největší části sraženo proudem kysličníku
uhličitého, z filtrátu pak dokonale opatrným přidáním velice zředěné
kyseliny sírové. Získaný takto roztok zahuštěn ve vakuu. Syrup sra-
žen alkoholem, vzniklá světlá sedlina s hnědým odstínem sušena ob-
vyklým způsobem zprvu alkoholem a étherem, na konec pak v sušárně,
Zanechávala 3:02"/, popele a jevila přibližnou otáčivost ep — — 123,8
kterouž podobala se čistému arabanu Schulze-ově, jehož rotace na-
lezena ep = — 123°, nebyla jím však, jak analysa ukázala. Nalezeno
bylo 79:7°/, arabinosy čili 70:29, arabanu (počítáno na bezpopelnou

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1899. 2

10 XXXII. E. Votoček a J. Šebor:

látku). K neutralisaci spotřebovala 0:0048 g NaOH na 1 9 (048 g
NaOH na 100 g látky). Na ostatní určení množství látky nedostačovalo.
II. K 50 9 kyseliny arabinové III. preparace přičiněno bylo
100 g anhydridu octového a zahříváno na vodní lázni po 1 hodinu
pak přidáno dalších 50 g anhydridu a zahříváno po dobu 2 hodin.
Látka při tom nabotnala a vsákla anhydrid do sebe. Získaný ace-
tylprodukt důkladně vyvářen vodou, odsát a promyt co nejdokonaleji
horkou vodou, načež zmýdelněn několikahodinným vařením s vodou
barytovou. Po odstranění hlavního podílu barya kysličníkem uhli-
čitým zahuštěn filtrát ve vakuu v syrup, jenž okyselen kyselinou 0-
ctovou a sražen velikým přebytkem alkoholu. Jelikož octan barnatý
jest v alkoholu rozpustný, přešel hlavní jeho podíl v roztok. Operace
ta ještě jednou opakována, načež sedlina vysušena absolutním alko-
holem a étherem, na konec pak ve vývěvě. K odstranění barya ne-
bylo tentokráte úmyslně užito kyseliny sírové (ač tím popel preparátu
nevyhnutelně musil stoupnouti), aby odpadla námitka, že snad preparát
při tom částečně již se hydrolysoval. Získaná tak látka amorfní, barvy
světlé se hnědým odstínem zanechävala 19,86°/, popele. V tomto ur-
čeno baryum a přepočteno s malou chybou na octan barnatý, jehož nale-
zeno tak 25,64°/,. Otáčivost nalezena přibližně ep = — 110° (na bez-
popelnou látku počítáno). Složení bezpopelné látky nalezeno:

arabinosy 95:99, čili arabanu 8206,

galaktosy 1999/, čili galaktanu 17°7°/,

1003 °},

Poměr arabinosy ku galaktose 47:1.

Nalezeno tedy v obou případech, že „kyseliny arabinové“ zmý-
delněním acetylderivatů získané líšily se značnou měrou jak ve složení,
tak i v rotaci od látek matečných, což by nebylo možno, kdyby jed-
nalo se o látku jednotnou, individuální. Z hořejší analysy jest patrno,
že obvyklý nedostatek do 100 se při tomto preparátu neobjevil i nutno
předpokládati, že glukosan odstranén byl při promývání acetylderivatu
kyseliny arabinové. Námitka, že acetylderivaty snad neúplně byly zmý-
delněny, nemůže býti činěna, jelikož, jak z práce Schützenbergerovy *)
o kyselině arabinové (z gummy arabské) vysvítá, barytová voda zcela
kvantitativně a snadno podobné acetylderiváty zmýdelňuje.

x

*) Bull soc. chim. XII. 200.

O kyseliné arabinové z repy cukrové. Ja

Z dosavadních pokusů vlastních i z údajů příslušné literatury
soudíme následující:

1. Produkt tvořící se vařením dření řepové s alkaliemi, dosud
obecně „kyselinou arabinovou“ zvaný, není látkou jednotnou. Svědčí
tomu jednak kolisavä otáčivost různých preparátů, jednak velice ko-
lísavé množství jednotlivých složek cukerných a konečně i faktum,
že acetylací a následujícím zmýdelněním nedospěje se k produktům
původním, nýbrž k jiným, s mnohem vyšší levotočivostí a jiného ob-
sahu skupin arabinoso- a galaktosotvorných. To vysvítá nejlépe z ná-
sledujícího přehledu :

| Ar | Poměr
| Galaktosy, Mabinosy Přihližná otáčivost |
| binosy |
| galaktose|
Preparät L . . . .| 625 | 193 | 32:1 | ap= — 65°
Preparat is)... ee EP on — W.
Preparát III. . . .| 636 1640) 39:1 on 000
Preparät frakcionaci
získanýdsl i 4.: 10:3 ZB ZEM ozn == — 710
Preparát zmýdelně-
ním z acetylderi-
vatu získaný I. .| 797 —. = — 100 |
Preparát zmýdelně-
ním z acetylderi-
vatu získaný II. . | 93:9 19:9 | 47:1bap OS

2. Tak zv. arabinová kyselina z řepy cukrové jest směsí neu-
trální, bylyt u všech našich preparátů spotřebovány k neutralisaci jen
sledy NaOH:

) Určení galaktosy a arabinosy provedeno s preparátem nezcela suchým
pročež procentová čísla zde neuvádíme; na poměr obou vláha ovšem žádného
vlivu nemá.

9*

12 XXXII. E. Votoček a J. Šebor:

| 1 g lätky |
| spotfeboval :
| g NaOH
| Preparát L . . . . . .| 0‘0060
| Preparät II «00040
„„Preparát Mc 00002
Preparát zmýdelněním zí-
skaný z acetylderivátu I. | 0:0048

V tom naše pozorování souhlasí s udáním HeRzrELDovým, kte-
rýž nalezl rovněž u svého preparátu kyseliny arabinové jen minimální
kyselost. Že by kovy, v popeli obsažené byly na kyselinu arabinovou
vázány a tedy její kyselost zdánlivě snižovaly, není pravděpodobno
vzhledem k rozboru popele a vzhledem k faktu, že ScHErBLER, ač ob-
tížně, přece preparáty své pouhým srážením dovedl popele zbaviti.
Dle náhledu našeho dlužno pojímati soli kyseliny arabinové jakožto
alkoholaty.

3. Kyselina arabinová, alespoň ona, která se získá ze dřeni
řepové, dle našich pokusů není obdobou kyseliny laktobio-
nové, maltobionové a podobných glykosidokyselin*). Kdežto ře-
čené kyseliny štěpí se hydrolysou hladce ve 2 složky, totiž ně-
kterou kyselinu hexonovou a hexosu (ku př.:

C,„H,,0,, + HO = CHO; + &H20,)
nemohli jsme v hydrolytických. produktech svých preparátů nijakou
kyselou složku postřehnouti. Získávali jsme pouze látky v alkoholu
nerozpustné, silně pravotočivé (wp = —+ 65° a + 62°), kdežto kyse-
lina arabonová a galaktonovä a podobně i jejich laktony jsou značně
levotočivy.

4. „Kyselina arabinová“ z řepy cukrové může obsahovati skupiny
dextrosové. Ziskalit jsme z produktů hydrolytických (po odstranění

*) Náhled tento vyslovili svého času Fischer a Mayer (Ber. XXII. 1943),
Fischer a Brensch (Ber. XXVII. 2483) o kyselině arabinové obecně.

O kyselině arabinové z řepy cukrové. 13

arabinosy) velmi čistý glukosazon (o bodu tání 208°) a mimo to i ro-
tace cukerné směsi poukazovala na přítomnost d-glukosy. V jaké formé
se skupiny dextrosové v „kyselině arabinové“ nalézají, o tom dosud ne-
minime rozhodovati.

Pohlížíme tedy na kyselinu arabinovou, z dřeni řepné za ob-
vyklých method připravovanou, jako na směs, aniž bychom tvrditi
chtěli, že tři v ní nalezené složky cukerné, totiž arabinosová. galakto-
sová a glukosová jsou tam přítomny výhradně jakožto navzájem spolu
nesouvisící araban, galaktan a glukosan. Jet možno, že tvoří kom-
plexy smíšené, v nichž dvě, po případě tři složky cukrové jsou za-
stoupeny, ale dosud prostředků chemických k dělení těchto látek
o tak blízké sobě povaze není. Ve studiu kyseliny arabinové míníme
u příležitosti pokračovati, neboť k pokusům dalším nestačil nám ma-
teriál v loňské kampani získaný.

Chemické laboratorium
c. k. české vysoké školy technické v Praze.

göp

Näkladem Kräl. Ceské Společnosti Nauk. — Tiskem dra Edv. Gregra v Praze 1899.

fr

XXXIII.

Ueber Parietalorgane und Paraphysen.
Von
Prof. Dr. Jos. Viktor Rohon in Prag.
Mit 6 Textfiguren.

(Vorgelegt den 9. Juni 1899.)

Die an der dorsalen Wand des centralen Nervensystems dér
Wirbelthiere während der Embryonalzeit vorkommenden Ausstülpungen
bilden seit einer Reihe von Jahren den Gegenstand vielfacher Unter-
suchungen und sind als Stirnorgane, Stirnauge, Parietal-
organe, Parietal-Pinealauge und Paraphysen bezeichnet
worden.

Man unterscheidet der Hauptsache nach drei Ausstülpungen :
1. die meist und zuerst erkannte, bereits den alten Griechen als Kw-
vagıov (Conarium) bekannte Epiphyse (Zirbel, Glandula pinealis),
2. das vor dieser gelegene und mit ihr, beziehungsweise mit dem Zwi-
schenhirn zusammenhängende Parietalorgan oder (Parietal-
Pinealauge) und 3. die vordere im Zusammenhang mit dem secun-
dären Vorderhirn befindliche Paraphyse (Stirnorgan oder Stirn-
auge).

Von diesen Organen persistirt bloss dieEpiphyse beiallen Ver-
tebraten mit vollends entwickeltem Hirn, hingegen weist das Verhalten
der anderen (Parietalorgan und Paraphyse) in den einzelnen
Abtheilungen der Wirbelthiere bedeutende Divergenzen auf. Diese drei
Gebilde sind unpaar und liegen in der Medianebene der Gehirn-
oberfläche.

Die Variabilität in der Ausbildung der Parietalorgane und Para-
physen bei den verschiedenen Wirbelthier-Gruppen gestattet die

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe, 1899. 1

9 XXXIII. J. V. Rohon:

Schlussfolgerung, dass es sich námlich in diesen und ähnlichen Fállen
um rudimentáre Organe handelt, deren ontogenetische Beziehungen
einen innigen Zusammenhang mit dem Gehirn erkennen lassen.

Ueber die morphologische und functionelle Bedeutung dieser
Organe wird seit Jahren in den hierauf bezüglichen Schriften einge-
hende Discussion geführt, ohne dass jedoch eine Einigung der An-
sichten erfolet wáre. Im Allgemeinen werden dieselben wegen ihrer
augenáhnlichen Structur und Lage als medianes Auge bezeichnet.

Allenfalls war es ein bedeutsamer Ausspruch, zu dem E. Gaurp
bei der zusammenfassenden Besprechung der auf diese Organe be-
züglichen Litteratur gelangte, indem er sagt'): „Ein dichter Schleier
deckt, das můssen wir gestehen, im Augenblick noch Organisations-
zustände zu, die im ersten Enthusiasmus bereits als klar und offen
da liegend angesehen wurden. Nur in einem Punkte stimmen wohl
alle Forscher, die bisher dem Problem nahe getreten sind, überein:
dass die hier behandelten Organe den Höhepunkt ihrer Entwicklung
überschritten haben, und dass darum so schwer die Reste zu deuten
sind, die von ihnen als „Urváter-Hausrat“ auf die recente Thierwelt
sekommen sind.“

Zu dieser Aussage fand sich E. Gaurr veranlasst durch seine
kritischen Erwägungen in Betreff der verschiedenen Hypothesen,
welche bezüglich der phylogenetischen Beziehungen der Parietalor-
gane von einigen Forschern geäussert wurden. Namentlich sind es
zwei Hypothesen aus neuerer Zeit, die ich im Hinblick auf die weiter
unten zu erfolgenden Betrachtung anführe.

Nach der einen, von Cm. Hırn?) stammenden Hypothese sollen
die Zirbel und Parietalorgan bei den Teleostiern ursprünglich
neben einander (als rechte und linke Ausstülpung) gelegen haben
und wären secundär erst in die Mittellinie gerückt. Cm. Hırı stützt
seine Hypothese durch die bedeutende Verschiebung der beiden Ausstül-
pungen gegen einander.

Bei der Erörterung dieser Hypothese betont E. Gaurr*): „Vor
allem aber spricht die Art der Nervenverbindung gegen die Vorstel-

1) Gaurr, E. Zirbel, Parietalorgan und Paraphysis. In Fr. Merker und R.
Bonner Ergebnisse der Anatomie und Entwickelungsgeschichte. Bd. VII. Wies-
baden 1898, pag. 284 u. 285.

*) Hırı, Cr. The Epiphysis of Teleosts and Amia. Journal. of Morphology.
Vol. IX. (Citat nach E. Gavrr 1. c. pag. 210.)

9) I c. pag. 283.

Ueber Parietalorgane und Paraphysen. 3

lung, dass Zirbel und Parietalorgan einmal als symmetrische Bilduugen
Seite an Seite neben einander lagen.“

Die zweite Hypothese von W. A. Locr ‘) besagt, dass bei Acan-
thias (Selachier) die Zıeser (Epiphysis) durch Verschmelzung
zweier accessorischer Augenbläschen, „die vor Schluss
des Medullarrohres seitlich in direkter Rückwärtsverlängerung der
beiden primären Augenblasen gelagert waren“, enstanden sei. Solche
accessorische Augenblasen hat W. A. Locy auch bei Hühnerembryonen
beschrieben °).

CaRL GEGENBAUR Äussert sich bezüglich dieser Hypothese folgen-
dermassen ®): „Noch auffallender ist die erste Erscheinung der Augen-
anlage in mehreren, ja sogar vielen Paaren, wie sie im Anschluss an
die Augenblase bei Selachier-Embryonen, aber auch bei anderen Ver:
tebraten dargestellt worden sind (W. A. Locx). Die Deutung dieser
Serien von Auftreibungen im Bereich des Centralnervensystems als
Anlagen von Sehorganen, welche nicht zur Ausbildung gelangen, hat
keine andere Basis als die allgemeine Aehnlichkeit mit der grösseren
echten Augenblase und weder das fernere Schicksal, noch die Ver-
gleichung mit ue. rer stehenden Organisationen liefert jener An-
nahme ein günstiges Fundament.“

Bezüglich der accessorischen Augenblasen, welche W. A. Locr
vom Hühnchen beschrieben, sagt E. Gaupr ’): „Ueberdies wäre ein
Zusammenhang zwischen den mehrfachen „accessorischen Au-
senblasen“ und den mehrfachen Epiphysen am Zwischenhirndach,
wie ihn Locy statuiren möchte, schon darum schwierig zu konstruieren,
weil ja gerade das vorderste accessorische Augebläs-
chen-Paar zur Zirbel wird!“

Es sind aber auch hier zu berücksichtigen jene Beziehungen,
welche die Paraphyse, Parietalorgan und Epiphyse mit dem Schädel-
dache eingehen. Bei verschiedenen Vertebraten finden sich bekanntlich
Oeffnungen im Schädeldache an jenen Stellen, wo die genannten Or-
gane vorkommen. So bei den Sauriern und fossilen Stegocephalen

+) Locy, W. A. The optic vesicles of Elasmobranchs and their serial rela-
tion to other structures on the cephalic plate. Journ. of Morphology. Vol. IX.
Citat nach E. Gaurr.

5) Locy, W. A. Accessory optic vesicles in the Chick Embryo. Anat. Au-
zeiger. Bd. XIV. Jena 1898. Citat nach E. Gaurr.

6) GEGENBAUR, C. Vergleichende Anatomie der Wirbelthiere, mit Berůck-
sichtigung der Wirbellosen. Erster Band. Leipzig 1898, pag. 917.

7) Gaurr, E. L. c. pag. 284.

1*

4 XXXIII. J. V. Rohon:

das Foramen parietale. In neuerer Zeit beobachtete A. v. KuLınkowström
bei den Panzerwelsen, Callichthys asper und Call. littoralis eine Lücke
im Schádeldache, welche das vorgeschobene Zirbel-Endstůck beher-
bergt. Diese Lücke nennt v. KrivkowsrRom Foramen parietale*); da
dieselbe jedoch zwichen den beiden Frontalia erscheint, dürfte man
sie wohl treffender nach dem Vorgange von E. Gaurr“) Foramen pi-
neale oder frontale nennen.

Ein gleiches Foramen giebt Basmrorn Drax !°) für Doras, Clarias
und Loricaria an. Ferner berichtet derselbe Autor und A. v. Krıskow-
strön, dass bei mehreren Teleostiern derartiges Foramen in der
Embryonalzeit vorhanden sei, jedoch im Laufe der Entwickelung
verschwinde. '')

Sehr bedeutungsvoll ist weiterhin der Umstand, dass bei allen
recenten Formen nur das eine der beiden Organe (Parietalorgan
oder Paraphyse) zur vollen Ausbildung gelangt, wogegen das an-
dere entweder rudimentär und embryonal vorkommt oder aber voll-
ständig fehlt. So besitzen die Anuren bloss die Paraphyse (Stirn-
organ), gewisse Saurier nur das Parietalorgan; die Paraphyse
der Vögel ist rudimentár (Burcknarpr), ebenso die der Sáugethiere, so-
weit sie vorkommt. Dagegen fehlt das Parietalorgan bei Selachiern,
während die Amia (Ganoid) die Spuren beider Organe zeigt.

Aus dem Vorhergebenden lässt sich mit Sicherheit folgern, dass
bei den Paraphysen und Parietalorganen in den einzelnen Abthei-
lungen der Wirbelthiere Rückbildungsvorgänge bestehen, die sich
bald im vollständigen Mangel, bald in rudimentären, auf die Em-
bryonalzeit beschränkten Verhältnissen äussern.

Zu einer ähnlichen Folgerung dürfte man wohl auch bei den be-
reits erwähnten Stegocephalen und Asterolepiden (Placo-
dermen), bei denen ein wohl ausgebildetes Foramen parietale vor-
kommt, gelangen. „Es ist das — sagt Fr. Vzspovskr'?) ein Rest von
einem vollkommeneren Organ, das wohl bei den ausgestorbenen rie-

8) Krıskowström, A. von. Die Zirbel und das Foramen parietale bei Cal-
lichthys (asper und littoralis). Anat. Anzeiger. VIII Jahrg. Jena 1893, pag 561.

9) Gaupr, E. 1. c. pag. 240.

10) Basurorp Dean. The pineal Fontanelle of Placodermata and Catfish (19.
Rep. Comm. of Fish, New-York, pag. 307). Citat nach A. von KrivkowsrRom, l. c.
pag. 564.

1) Vergl. E. Gauer, 1. c. pag. 249.

©) Vespovsky Fr. Zoologie všeobecná i soustavná (Allgemeine und systema-
tische Zoologie). Prag 1898, pag. 200.

Ueber Parietalorgane und Paraphysen, 5

sigen Ichthyosauriern, Plesiosauriern und Stegocephalen weit vollkom-
mener war, wie die grosse Oeffnung dieser Reptilien zeigt.“

Weiterhin müssen wir annehmen, dass die Umformungsprocesse
bei den genannten Organen, welche innerhalb recenter Wirbelthier-
Gruppen ablaufen, als Theilerscheinungen eines phylogenetischen Vor-
sanges aufzufassen sind. Und nachdem die recenten Vertebraten kei-
nen endgültigen Aufschluss darbieten, so können wohl die ontoge-
tischenProcesse auch mit Berücksichtigung der phylogenetischen Vor-
sänge verstanden werden. Desshalb müssen die fossilen Formen etwas
genauer als bisher berücksichtigt werden.

Allerdings bieten auch die erloschenen Vertebraten aus der me-
sozoischen und palaeozoischen Zeit sehr grosse Schwierigkeiten, weil
sie im Schädeldache bloss ein bedeutend entwickeltes Foramen pa-
rietale besassen.

Indess kennen wir bereits aus der palaeozoischen Zeit Fisch-
reste, deren Schädeldach zwei unpaare, median gelegene
Oeffnungen, Foramen frontale und Foramen parietale aufweisen.
Beurtheilt man die beiden Oeffnungen ihrer topographischen Lage nach,
so kann man zu keinem andern Schlusse gelangen, als dass beide Oeff-
nungen gewisse Beziehungen zu den Paraphysen und Parietalorganen
haben mussten.

Diesbezüglich habe ich einige Beobachtungen veröffentlicht, die
aber keine Berücksichtigung fanden, wie ich der mir zugänglichen Litte-
ratur entnehme.

Letzterer Umstand veranlasst mich in dieser Angelegenheit
auf einige von mir theils bei früherer Gelegenheit "*), theils neuerdings

15) Ronox, J V. Die obersilurischen Fische von Oesel. I. Theil. Mém. de
l'Académie Imper. d. sc. de St. Pétersbourg. VII. s.; Tome XXXVIIL Nr. 13. St.
Petersbourg 1892.

Derselbe. Die obersil. Fische von Oesel. II. Theil. Ibid. Tome XLI. Nr.
5. St. Petersbourg 1893.

Derselbe. Zur Kenntnis der Tremataspiden. Mélanges géologiques et
paléontologigues; tir. du Bulletin de l Acad. Impér. de sc. de St. Pétersbourg.
Tome I. St. Pétersbourg 1893.

Derselbe. Die Segmentirung am Primordialcranium der obersilurischen
Thyestiden. Verhandl. der kais. Russischen mineralogischen Gesellschaft zu St.
Petersburg. Zweite Serie. Bd. XXXIII. Nr. 2. St. Petersburg 1895.

Derselbe. Weitere Mittheilungen über die Gattung Thyestes. Bulletin de
V Acad. Impér. d. sc. de St. Pétersbourg. Tome IV. No. 2. St. Pétersbourg 1896.

Derselbe. Beiträge zur Classification palaeozoischer Fische. Sitzungsb.
d. königl. böhmischen Gesellschaft der Wissensch. Math. — naturwissensch. Classe
1896. No. XXXVI. Textfiguren 1, 4, 7, pag. 8. und 9.

6 XXXIII. J. V. Rohon:

semachten Beobachtungen hinzuweisen und dieselben in den Kreis
einschlägiger Discussion einzuführen.

Untersuchung.

Die palaeozoischen Fischreste, welche hier in Betracht kommen,
gehören zu den ältesten Vertebraten; demnach dürfen wir dieselben
als mit den ursprünglichen Merkmalen ausgestattete Formen ansehen.
Dabei bleibt es ganz irrelevant, ob man sie für Zwischenformen oder
„extrem specialisirte Typen“ halten will.

Zunächst sind es zwei Gattungen, deren anatomische Verhält-
nisse am Schädeldache besonderes Interesse erwecken, d. h. Thyestes
und Tremataspis. In der beistehenden Figur 1. ist das dorsale Kopf-

Fig. 1. Thyestes verrucosus, E. Eicuwazr. Oberes Kopfsckild.

O — Orbita, ffr — Foramen frontale, fp — Foramen parietale,

S— segmentirte Hinterhauptsplatte, Co — Crista occipitalis,

rs = handhöcker. Obersilur von der Insel Oesel in Russland.
Zweimal vergrössert.

schild von Thyestes dargestellt. An demselben bemerkt man zwei
median gelegene Oeffnungen oder Lücken von verschiedener Form
und Grösse.

Die vordere der beiden Lücken, Foramen frontale (fir), erscheint
als eine rundliche Grube, begrenzt von einem ringförmigen Wall, in
deren Mitte eine längliche, vorn und hinten abgerundete Spalte
sichtbar ist. Zu beiden Seiten der Spalte bemerkt man zwei

Ueber Parietalorgane und Paraphysen. 7

ovale Grübchen (Figur 2.), welche durch die Substanz des Schil-
des an ihrer Basis geschlossen sind. Die mittleren Wandungen der
beiden Grübchen endigen in einem nach oben gebogenen Rand,
der die Spalte genau begrenzt. Der constanten Lage vor den Augen-
öffnungen und der auffälligen Differenzirung nach konnte ich dieses
Gebilde nicht anders als ein Frontalorgan bezeichnen. Gern will ich
zugeben, dass man es bei flüchtiger Betrachtung ebensogut als ein
unpaares Nasenloch betrachten könnte. Gegeu diese Deutung spricht
ausser der bedeutend genäherten Nachbarschaft der Augenhöhlen die
eigenthümliche Form des Gebildes.

Figur 2. Das Foramen frontale mit der nächsten Umgebung
derselben Species. O— Augenöffnungen, s = spaltförmige
Lücke. Sechsfache Vergrösserung.

Bei Gelegenheit der ersten Beschreibung meiner diesbezüglichen
Beobachtung habe ich dieses Gebilde mit der Paraphyse der re-
centen Vertebraten verglichen. Später gab ich diese Ansicht auf,
hielt jedoch die Bezeichnung „Frontalorgan“ aufrecht, indem ich
es für ein eigenthümliches Sinnesorgan in der Stirnregion erklärte.
Nachdem ich meine Untersuchungen nach dieser Richtung hin neu-
erdings durchgeführt, kehre ich zu meiner ursprünglichen Meinung
zurück, dass dieses Gebilde der Paraphyse entspricht, und zwar
in dem ursprünglichen Zustande, d. h. „wo das Organ peripherisch
am Kopfe einen bestimmten Platz einnahm und während des Lebens
Seiner ursprünglichen sensorischen Function oblag.“

Die zweite, hinter den Augenhöhlen und innerhalb der Parietal-

region befindliche Lücke, Foramen parietale, ist annähernd
von dreieckiger Form, verhältnissmässig sehr gross und scharf abge-

8 XXXIII. J. V. Rohon:

orenzt. Der Abgrenzungsrand ist glatt und in den meisten Fällen gut
erhalten. Die constante Lage und die gleichmässige Beschaffenheit,
bei zahlreichen Exemplaren constatirt, führten mich zu der Ueber-
zeugung, dass diese Lücke dem Foramen parietale der Astero-
lepiden, Stegocephalen undrecenten Sauriern homolog sein
müsse, weshalb ich sie bei Thyestes für die Stelle, an der sich ehedem
das Parietalorgan befand, halte.

Etwas abweichender Natur sind die Verhältnisse bei der zweiten
Gattung Tremataspis.

Das Foramen frontale, wie aus den Figuren 3 und 4 ersichtlich,
zeigt dieselbe Beschaffenheit wie bei T'hyestes. Dasselbe ist sehr be-
deutend den Augenhöhlen genähert und besteht aus der mittelständigen

osp

Figur 3. Tremataspie Schmidti, J. V. 5

Ronov. Oberes Kopfschild. fr—Foramen Figur 4. Das Foramen frontale derselben
frontale, nf — Nasenöffnung, O— Augen- Art, s — spaltfórmige Lücke. Sechsfache
öffnung, Ip == Foramen parietale, spl == Vergrösserung.

Spritzloch, del — Ductus endolympha-

ticus, Co — Crista occipitalis, osp — Occi-

pitalvorsprung. Obersilur der Insel Oesel

in Russland. Anderthalbmalige Vergröss.

ovalen Spalte, welche von dem Boden einer Grube umgeben wird;
letztere aber von einem scharf ausgeprägten Wall (w) begrenzt ist.
Auch hier wurde die constante Lage und gleichmässige Beschaffen-
heit beobachtet.

Einigermassen abweichende Verhältnisse erblickt man bei der
hinter den Augenhöhlen gelagerten Lücke (Foramen parietale),
deren Form nicht einem Dreieck sondern meist biconvexem Gebilde
entspricht (Figur 3. fp). Dieser unbedeutende Unterschied ist allerdings
für die morphologische Beurtheilung dieses Gebildes belanglos. Ein

Ueber Parietalorgane und Paraphysen. 9

wesentlicher Unterschied besteht jedoch bei Tremataspis gegenüber
Thyestes darin, dass das Foramen paritale von Tremataspis
zwar in den meisten Fällen keinen Verschluss nach innen zu zeigt,
dass aber dennoch Fälle zur Beobachtung gelangten, wo die Lücke
das Schädeldach unvollständig durchbricht, d. h. mehr oberflächlich,
auf die oberen Schichten des dorsalen Kopfschildes beschränkt ist.

Bei einer früheren Gelegenheit äusserte ich mich hierüber folgen-
dermassen: „Während das Parietalorgan fasst in sämmtlichen zur Be-
obachtung gelangten Fällen eine mit dolomitischem Gestein völlig er-
füllte Oeffnung darbot, finden sich dennoch seltene Exem-
plare, wo das Parietalorgan von dem Gestein unberührt blieb und
in diesem Zustande eine in der vorhin geschilderten Weise begrenzte
Grube darstellt, welche einen Boden mit eigenthümlicher Structur
besitzt. Der Boden besteht aus einer harten schwammigen Substanz
(Taf. IL, Fig. 3, 4 po), die allem Anscheine nach dem Knochenge-
webe angehört. Der Boden verschwindet ferner längs des ganzen
Randes der Grube, indem derselbe in die unteren Schichten des
oberen Schildes übergeht. Der in wohl erhaltenem Zustande glatte
Rand, welcher die Grube begrenzt, wird von der Schmelzlage und
der darunter befindlichen Knochenschicht gebildet. Die Grube diente
wohl ihrem Baue nach zur Aufnahme eines Organs; ob aber das
Organ dem Scheitelauge der Vertebraten morphologisch entsprach,
darüber habe ich gegenwärtig keine bestimmte Meinung. Anderer-
seits finde ich auch jetzt noch die Bezeichnung ,Parietalorgan“
zweckmässig '“).

Trotz dieser anatomischen Unterschiede bin ich auch in dieser
Beziehung von der Ueberzeugung durchdrungen, dass es sich hier nur
um ein modificirtes Foramen parietale handelt, wo das Pari-
etalorgan noch mehr oberflächlich bei Tremataspis gelagert war, als die
Paraphyse beider Gattungen.

In dieser Ansicht bestärken mich die Verhältnisse, wie sie bei
verschiedenen Cephalaspis-Arten beobachtet worden sind. So hat na-
mentlich E. Ray Laskaster '°) ähnliche Parietalgruben als postorbi-
tal valley bezeichnet bei verschiedenen Cephaliaspiden. Dieses Ge-

14) Ronov, J. V. Zur Kenntnis der Tremataspiden. Mel. géol. et paléont.
tir. du Bulletin de l Acad. Imper. d. sc. de St. Pétersbourg. Tome I. St. Peters-
bourg 1893, pag. 184.

15) Ray Lawxester, E. A Mononraph of the Fishes of the Old Red Sand-
stone of Britain. Part I. The Cephalaspidae. Palaeontografical Society. London 1868.

10 XXXII. J. V. Rohon:

bilde ist meiner Meinung nach ein modificirtes, in den meisten Fällen
unvollständig erhaltenes Foramen parietale, das wohl zur Auf-
nahme eines dem Parietalorgan der recenten Vertebraten homologen
Sinnesorganes bestimmt war.

Eine weitere Reihe von Beobachtungen bezieht sich auf die
Placodermen und Ganoiden, welche aus den devonischen Ab-
lagerungen stammen. Von den zahlreichen Abbildungen und Beschrei-
bungen will ich nur diejenigen Fälle aus der Litteratur hervorheben,
deren Bedeutung für die Beurtheilung der hier besprochenen und
der noch weiter zu beschreibenden Verhältnisse besonders klar her-
vortritt.

Von den durch zahlreiche Genera vertretenen Placodermen
sind nur wenige, bei denen das Foramen parietale nachweisbar
ist. Die bei Asterolepis in der Scheitelgegend median befindliche
Oeffnung wurde zuerst von BraRpD als Scheitelloch gedeutet;
von KrrvkowsrROm acceptirte diese Deutung.

Ein gleiches Foramen parietale findet sich bei Pfe-
richthys, Bothriolepis und vielleicht noch bei einigen anderen
Placodermen. Dagegen fehlt ein Foramen parietale den Coccosteus-
Arten. Desgleichen fehlt ein Foramen frontale sämtlichen Pla co-
dermen vollständig.

Eigenthümlicher Natur sind die Verhältnisse bei einer zwar
mangelhaft bekannten Placodermen-Gattung, die bisher ausschliesslich
für das Russische Devon charakteristisch blieb; es ist die Gattung
Chelyophorus, die von L. Acassız begründet und zuerst beschrieben
worden ist!f). Auch bei dieser Gattung kommt nur das Foramen part-
etale vor; ich wenigstens deute es so, weil es hinter den Augenhöhlen
und innerhalb der Parietalregion vorkommt. Car. H. Panner *7) lieferte
in seinem Werke über die Placodermen vorzügliche Abbildungen,
auf die ich verweise. Auch E. v. Eıcnwarn brachte in seiner Lethaea
Rossica die Abbildung eines unvollständigen Schädels von Chelyophorus.
In den beistehenden Figuren zeigt die Figur 5 das von Ercawarn
abgebildete Exemplar, während die Figur 6 einen Theil des Schädel-
daches mit dem Foramen parietale darstellt. Das Original zu dieser

19) Acassız, L. Monographie des poissons fossiles du vieux grés rouge on
systeme Devonien (Old Red Sandstone) des il. Britanniques et de Russie. Neu-
chatel (Suisse) 1844.

17) PaxpER, Chr. H. Ueber die Placodermen des devonischen Systems. St.
Petersburg 1857. Taf. VII.

Ueber Parietalorgane und Paraphysen. 11

Figur befindet sich in meinem Besitz und wurde von mir in Russland
gelegentlich einer meiner dortigen Excursionen gefunden.

Meist erscheint das Scheitelloch als eine rundliche Grube
(Fig. 6 fp), in deren Boden eine rundliche Lücke erscheint. Die
Grube ist ziemlich tief, ihr Boden wird von einem dünnen Plättchen ge-
bildet. Letzteres ist die directe Fortsetzung der innersten Knochen-
schicht des Schädeldaches, wovon ich mich durch Beobachtung der
Innenfläche des isolirten Schädeldaches überzeugen konnte.

Figur 5. Chelyophorus Verneuili, L. Asassız. Unvollständiger Kopf,
von oben gesehen. fp — Foramen parietale, g — Gestein. Zweimal
vergrössert.

In seltenen Fällen (Figur 5 fp) wird das Foramen parietale
äusserlich von einem dünnen schwächlich gefärbten Plättchen von
rhomboidischer Gestalt, eine Art von Deckel, bedeckt. Das Plättchen
wird in solchem Fall nur durch das Gestein mit dem Schädeldach
lose zusammengehalten, gehört also nicht zu den Hautknochen des
Schädels, sondern stellt einen accessorischen Bestandtheil der Scheitel-
öffnung dar. Damit stimmt auch die Beschaffenheit des Plättchens über-
ein: dasselbe ist sehr dünn, glatt und in Folge der während des Fossili-
sationsprocesses eingedrungenen bituminösen Substanz anders gefärbt
als die Hautknochen des Schädeldaches, welche normalerweise an
ihrer Oberfläche rauh oder tuberkulirt sind.

Wahrscheinlich liegt hier ein aus der ehemaligen Differenzie-

1% XXXIIL. J. V. Rohon:

rung des Parietalorgans hervorgegangener Ueberrest, etwa eine ver-
steinerte Cutis (Cornea?) vor.

Zu dieser Vermuthung gelange ich durch die von H. ScHaAvrxs-
LAND über die Entwickelung des Parietalauges bei Hatteria gemachten
Angaben, die nebenbei bemerkt, von denen Spencers wesent-
lich abweichen. Nach den neuesten Untersuchungen von ScHAUINSLAND
ist bei Hatteria Paraphyse ebenfalls vorhanden.

Die Stelle, welche auf meineáVermuthung Bezug hat, will ich
wörtlich anführen.

Figur 6. Chelyophorus Verneuili, L. Acassız. Parietalregion

des Schädeldaches, von obengesehen. fp — Foramen parietale.

Mittel-Devon, Umgegend von Orel in Russland. Doppelte
Grösse.

SCHAUINSLAND sagt: „Oberhalb des Foramen parietale bildet
die Cutis eine Cornea; sie wölbt sich an dieser Stelle empor und
verliert namentlich an der Stelle, wo das Auge ihr unten dicht an-
liegt, alle Fasern, so dass sie sehr stark durchsichtig wird, während
vielfach verästelte Zellen reichlich in ihr vorkommen. Die über dem
Auge liegende Epidermis ist beträchtlich verdünnt und erscheint
ebenfalls namentlich auch durch den Mangel des sonst in ihr reichlich
vorhandenen Pigments sehr durchsichtig. Alles macht den Eindruck
als ob das Auge wirklich noch zur Aufnahme von Lichtstrahlen
fähig wäre. Auch bei bereits ausgeschlüpften und herangewachsenen
Thieren ist das Auge auch äusserlich noch lange vortrefflich zu
sehen, namentlich auch weil eine Anzahl regelmässig um das Foramen
parietale gestellter Hautschuppen es scharf von der Umgebung ab-
heben; erst bei ganz grossen Exemplaren wird es undeutlicher ).“

Es dürfte schwerlich in Anbetracht dieses Citates paradox er-
scheinen, wenn ich analoge Vorgänge bei Chelyopherus supponire und
dessen in seltenen Fällen conservirtes, das Foramen parietale

'°) Scnaunsranr, H. Beiträge zur Biologie und Entwickelung der Hatteria

nebst Bemerkungen über die Entwickelung der Sauropsiden. Anatom. Anzeiger.
Bd. XV. Jena 1899, pag. 332.

Ueber Parietalorgane und Paraphysen. 13

äusserlich abschliessendes Plättchen mit einer muthmasslich verstei-
nerten Cutis oder Cornea in Verbindung bringe.

Mit den bei Placodermen geschilderten Verhältnissen sind
aber die diesbezüglichen Vorkommnisse bei fossilen Vertebraten
noch nicht erschöpft. In dieser Beziehung bietet bedeutendes In-
teresse die Familie Osteolepiden der devonischen Ganoiden,
von denen zahlreiche, im Ganzen ausgezeichnet erhaltene Exemplare
existiren. Das Vorkommen eines Foramen frontale lässt sich
an verschiedenen Exemplaren genau nachweisen. Die durch Chr. H.
Pander publicirten Abbildungen ©) von Osteolepis und Diplopterax
(syn. für Diplopterus) zeigen in ähnlicher Weise, wie dies bei Cal-
lichthys v. Klinkowström darstellte, ein Foramen frontale
innerhalb der Frontalia, zwischen beiden Augenhöhlen median gelegen.

Noch viel bedeutungsvoller ist aber der Umstand, dass in an-
deren Fällen dieselbe Lücke sofort hinter den Augenhöhlen vorkommt.
Es hat also den Anschein, als wenn Foramen frontale bei manchen
Osteolepiden eine Verschiebung nach hinten erfahren hätte.
Trotz dieser veränderten Lage möchte ich denselben Namen beibe-
halten, weil die Lücke innerhalb der Frontalregion verbleibt; als
Foramen parietale, welches sämtlichen Osteolepiden fehlt,
könnte man diese Lücke keinesfalls bezeichnen.

An die silurischen und devonischen Fische schliessen sich die
Stegocephalen, Ichthyosaurier, Reptilien aus der meso-
zoischen Zeit an. Die ziemlich zahlreichen Vertreter dieser Gruppen
besitzen jedoch bloss das bereits seit langer Zeit wohl bekannte
Foramen parietale.

Anknüpfend an das letztere äusserte E. Gaupp”) folgende An-
sicht: „Schon wenn wir bloss das Stirnorgan der Anuren und
das Scheitelorgan der Saurier berücksichtigen, so erhebt sich
die naheliegende Frage, welcher Natur möglicherweise das Organ ge-
wesen sei, das in dem Scheitelloch der Stegocephalen lag. Wenn
wir dieser Gruppe die Bedeutung zuschreiben „Sammeltypen für Am-
phibien und Reptilien — Merkmale zu sein, so werden wir bei ihnen
auch in diesem Organisationspunkt einen gemeinsamen Ausgangs-
Zustand erwarten. Aber welcher Natur war dieser? Wie sah der in-

19) PaxpER, Chr. H. Ueber die Saurodipteriden, Dendrodonten, Glyptolepiden
und Cheirolepiden des devonischen Systems. St. Petersburg 1860. af. III, Figuren
4, 8 und 23. Vergl. Zittel K. A. v. Handbuch der Palaeontologie. Erste Abth. Bd.
III. München und Leipzig 1887—1889.

20) Gauep, E. I. c. pag. 282.

14 XXXIII. J.V. Rohon:

differente Zustand aus, von dem aus einerseits das Stirnorgan
der Anuren, anderseitsdasScheitelorgander Eidechsen
zum Dominieren gelangte? Die recenten Formen lassen uns
hier im Stich.“

Bedauerlicher Weise bieten in dieser Beziehung auch die sorg-
fältigsten Untersuchungen bei den verschiedenen Gruppen der fossilen
Vertebraten keinen sicheren Aufschluss dar.

Indess scheinen die von mir oben beschriebenen Verhältnisse
von Thyestes und Tremataspis zu der Annahme zu berechtigen, dass
mehrere Gattungen der ältesten Fische beide Organe, Pa-
raphyse und Parietalorgan, gleichzeitig besassen, und dass sie
hoch entwickelte Sinnesorgane unbekannter Natur darstellten.

Demzufolge dürfen wirweiterhinmitgrosser Wahr-
scheinlichkeit voraussetzen, dass das abwechselnde
Vorkommen der Paraphyse und des Parietalorgans der jün-
geren fossilen und recenten Wirbelthiere secundäre
Erscheinungen darbieten.

Giebt man die Berechtigung einer solchen Anschauungsweise
zu, So müssen wir die oben citierten Hypothesen von Hill und Locy
ablehnen.

Dabei bleibt allerdings die Frage nach der Function dieser Or-
gane unbeantwortet; wenngleich nicht geleugnet werden kann, dass
die augenähnliche Structur in manchen Fällen, wie solche bei einigen
recenten Formen bekannt geworden, zu Gunsten eines medianen Auges
sprechen dürfte. Die Vorstellung von einem medianen Auge erlangt
aber noch in phylogenetischer Beziehung besonderes Interesse, sobald
wir nämlich das mediane Auge unter Berücksichtigung der paarigen
Vertebraten-Augen betrachten. Die hierauf bezüglichen Verhältnisse
bieten namentlich drei palaeozoischen Fisch-Gattungen, Thyestes, Tre-
mataspis und Pferichthys dar. Nach den vor Jahren festgestellten
Erfahrungen besitzen die paarigen Augen bei den genannten Gattungen
äusserlich bloss eine gemeinschaftliche Oeffnung von biscuitartiger
Form. Für Thyestes und Tremataspis wies ich vor mehreren Jahren
nach, dass die Augenhöhlen beider Gattungen am Innenrande durch
feine Plättchen (Membranen ?) getrennt sind, und dass dieser Umstand
mit grosser Wahrscheinlichkeit auf die secundäre Trennung einer ur-
sprünglich einfachen medianen Augenöffnung hinweise.

Unterstützt wird diese Ansicht vor allem durch die im Kopf-
schilde (dem phylogenetisch älteren Kopftheil) befindliche einfache
Oeffnung und ausserdem die beiden kugelförmigen Erweiterungen

Ueber Parietalorgane und Paraphysen. 15

(Fig. 1 und 3 bei O) derselben, welche der Medianebene des Kopfes
beträchtlich genähert sind. Der weitere Gedankengang führt zu der
Vorstellung, dass unter den Vorfahren der Vertebraten aus den älteren
Erdperioden Formen exsistirten, bei denen die paarigen Augen sich
aus einem unpaaren differenzirt haben. Hierin läge der Inhalt einer
Hypothese, welche im umgekehrten Verhältniss zu den Hypothesen
von Hru und Locy die Ableitung paariger Vertebraten-Augen von einem
unpaaren medianen voraussetzen möchte. Es würde eine solche An-
nahme mit der hypothetischen . Anschauung jener Forscher, die den
phyletischen Ursprung der Vertebraten-Augen von dem unpaaren As-
cidien-Auge annehmen, übereinstimmen. Ueber dies weisen die er-
wähnten anatomischen Verhältnisse bei T'hyestes und Tremataspis
darauf hin, dass die Vorfahren mindestens einiger Fisch-Gruppen
mit derartigen Einrichtungen ausgestattet waren. Freilich müssten
wir diesfalls den gemeinschaftlichen Ursprung sämmtlicher Vertebraten
bezweifeln. |

Verlag der kön, böhm, Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed, Grégr in Prag.

XXXIV.

Sporozoenstudien IT, Glugea lophii Doflein.
Von AI. Mrázek in Prag.
Mit 1 Tafel.

Vorgelegt den 9. Juni 1899.

Wáhrend meines letzten Aufenthaltes auf der k. k. zoologischen
Station in Triest zu Weihnachten 1898 fand ich gelegentlich anderer
Untersuchungen in einem Zophius die durch ihre Cystenbildung inter-
essante unlängst von Dorræix ') beschriebene Glugea lophii. Zu meiner
eigener Belehrung sowohl als auch zu Demonstrationszwecken fertigte
ich mir davon einige Präparate an, ursprünglich ohne Absicht, dar-
über etwas zu publiciren. Da ich jedoch bald fand, dass die Dar-
stellung Dorrern’s in manchen Punkten nicht richtig und dazu auch
unvollständig ist, so untersuchte ich diese Myxosporidienform näher
und halte es für angebracht die Resultate, zu denen ich gelangt bin,
in dieser Arbeit mitzutheilen.

Ausser dem in Triest von mir selbst gesammelten Materiale
bekam ich auch Neapler Material von meinem Freunde Dr. F. Stud-
nička, welcher mir auch seine Schnittserien durch das Centralnerven-
system von Lophius zur Verfügung gab, wofür ich ihm hier ver-
bindlichst danke.

Beim herausprápariren des Gehirnes eines von der Glugea lophii
infieirten Lophius, sieht man sogleich an verschiedenen Hirnnerven
grössere und kleinere Geschwülste von knotigem Aussehen. Dieselben
_ finden sich auch an den Spinalnerven. Die Textfigur S bei Dore
veranschaulicht das makroskopische Bild so ziemlich gut. Die Ge-

1) DorLem J.: Studien zur Naturgeschichte der Protozoen. III. Ueber die
Myxosporidien. Zool. Jahrb. Bd. XI. 1898.

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1899. 1

2 XXXIV. A. Mräzek:

schwülste sind durch die Glugea-Cysten verursacht, doch diese
beschränken sich nicht nur auf die Cerebrospinalnerven wie es
Dorreıx angibt, sondern kommen auch direkt im Rückenmark selbst
vor, wie ich an den von Dr. Studnička mir zur Verfügung gestellten
Schnittserien sehe.

Ein Schnitt durch einen solchen Glugeageschwulst zeigt uns im
Innern zwischen den von einander gerückten Nervenfaserbündeln
Cysten anscheinend sehr verschiedenartigen Aussehens, wie es am
Besten an unseren Figuren 1., 5. und 6. zu sehen ist. Nach Dorcer
lassen sich diese verschiedenartige Bilder sämmtlich unter drei Typen
vereinigen. Leider geben uns die Abbildungen Doruem’s (seine Text-
figuren T und U) kein gutes Bild der Cysten und ihrer Bezieh-
ungen zum Nachbargewebe”). Dasselbe gilt auch von den beiden
Photogrammen (I. und II.) Dorrzıy’s, die mit so vielen anderen Mi-
krophotogrammen das Gemeinsame haben, dass derjenige, der mit
den betreffenden Origiralpräparaten nicht vertraut ist, auf ihnen noch
weniger sieht als auf der flüchtigsten Skizze. Gut zu sehen sind
auf diesen Photogrammen nur die Messerartefacte, nämlich die Zer-
reissungen und Verschiebungen der einzelnen zerrissenen Theile
der Cysten. |

Dorrzıx hat die einzelnen Bilder, unter welchen sich die Cysten
zeigen, für verschieden alte Entwicklungsstadien erklärt und hat
zugleich eine Hypothese aufgestellt, um die verschiedenen „Stadien“
logisch mit einander zu verknüpfen. Auf die Einzelnheiten der
DorrEn'schen Darstellung erst später eingehend, bemerke ich schon
hier, dass dieselbe vollkommen misslungen und unrichtig ist. Alle
Cysten, die Dorzeıs (und wie ich hinzufüge auch ich selbst) zur
Sicht bekam, waren schon alte und fertige Cysten. Die vermeintlichen
jüngeren Stadien sind weiter nichts anderes als Degenerations- oder
Zerstörungsstadien.

Darüber und zugleich auch über den wahren Sitz der Cysten
belehrt uns ein aufmerksames Studium der topographischen Lagerung
der Cysten. Wir sehen, dass die Cysten insgesammt in ziemlich
scharf von Bindegewebe umgrenzten Hohlräumen liegen. Durchsieht
man weiter die Schnittserien so wird man bald gewahr, dass in ganz

°) Seinen ersten Typus bildet Dorzem gar nicht ab und ich kann auch aus
seiner Schilderung nicht erkennen, was er damit meint, denn ich habe niemals
in meinen zahlreichen Präparaten solche Bilder zur Sicht bekommen, die auf
seine Darstellung passen möchten.

(SV)

Sporozoenstudien II. Glugea lophii Doflein.

denselben Verhältnissen pathologisch veränderte, riesig herangewach-
sene Ganglienzellen sich regelmässig finden. Schon dieser Umstand
könnte genügen, auf genetische Beziehungen der Glugeacysten zu den
vergrösserten Ganglienzellen schliessen zu důrfen. Nun aber kommt
man sehr leicht beim Durchmustern der Schnittserien auf Bilder, wie
in unserer Textfigur 1. (links oben), wo der Zusammenhang der Cyste
mit der Ganglienzelle vollkommen klar ist. Die Cyste liegt inner-
halb des Nervenfortsatzes der Ganglienzelle, aber nicht direkt in der
Ganglienzelle selbst. Oefters liegt die Cyste sogar ziemlich weit von
der Ganglienzelle, wie die Fig. 4. zeigt.

Die von der Glugea-Cyste befallene Ganglienzelle sowohl als
auch ihr Neurit wächst zu recht bedeutenden Dimmensionen beran.
Dadurch sowohl als auch durch das gleichzeitige Wuchern von Binde
gewebesubstanz rings um die Ganglienzelle und die Glugea-Cyste
werden die einzelnen Nervenfasernbündeln weit von einander ge-
schoben (Fig. 1.). Die Ganglienzellen selbst weissen recht intensiv-
Veränderungen ihrer Structur auf. Der Kern vergrössert sich eben-
falls und stellt endlich fast nur einen mehrlappigen gewundenen
Hohlraum dar, in welchem sich nur spärliche kleine Chromatin-
brocken zeigen und dessen einzelne Lappen auf Querschnitten sehr
oft den Eindruck einer Kernfragmentation machen. Im Zellleibe
wird die Filarstructur immer mehr und mehr deutlich, bis endlich
die Cytoplasma der Zelle und ihes Nerven fortsatzes in ein ziemlich
lockeres Faserngeflecht sich umwandelt, welches rings um die Glugea-
Cyste als der einzige Rest der befallenen Zelle sich zeigt. (Fig. 1., 4., 6.)'
Diese Metamorphose der Ganglienzellen hat Dorzeım wohl auch ge-
sehen („Dass auch eine Proliferation der Ganglienzellen stattfindet,
darauf scheinen manche Bilder hinzuweisen; dies jedoch exact fest-
zustellen, war mir bis jetzt nicht möglich.“ Dorrrix, 1. c. p. 338.),
den Zusammenhang derselben mit der Entstehung der Glugea-Cysten
jedoch nicht erkannt.

Solche Cysten, an deren Oberfläche der Ueberrest der Wirts-
zelle in Form des erwähnten Faserngeflechtes noch erhalten ist, sind
gegen den vom Bindegewebe umgrenzten Hohlraum in welchem sie
liegen, ganz scharf abgegrenzt, was gegen Dorzex zu betonen ist. °)

Durchschnitten zeigen die Úysten zwei verschiedene Zonen, eine

3) „Die Aussengrenze der Infection ist keine scharfe; vielmehr sind
der centralen Hauptmasse fast stets zahlreiche diffuse Ausläufer vorgelagert.“
12: P.:335.

1*

ES ELLE EEE nn

4 XXXIV. A. Mrázek:

innere blassere und eine äussere dunklere. Diese letztere dringt
jedoch auch in das Innere hinein (Fig. 1., 5.). Dies weist jedoch
keineswegs darauf hin, wie es Dorcerx annimmt, „dass die Cysten
häufig ihre bedeutende Grösse der Verschmelzung verschiedener
kleinerer Cysten verdanken.“ Eine solche Erklärung des eigenartigen
Bildes, welchen die Cysten auf Schnitten zeigen, ist schon auf Grund
des oben beschriebenen eigentlichen Sitzes derselben unmöglich.

Nach Dorteıs weist die äussere Zone nach Osmiumbehandlung
eine ziemlich intensive Bräunung auf, die an den einzelnen Sporen
haftet. Es soll also daraus hervorgehen, dass die unreifen Sporen
eine fettartige Substanz enthalten, welche bei der Umbildung zur
reifen Spore verbraucht oder umgewandelt wird. Man kann sich
jedoch leicht überzeugen, dass diese verschiedenartige Färbung der
beiden Zonen bei verschiedenster Fixirungsweise und bei verschie-
denster Mehrfachfärbung verkommt und gewiss mit Vorkommen von
Fett nichts zu thun hat.

Die Hauptmasse der Cysten ist von Tausenden und Tausenden
von Sporen gebildet. Die Sporen der inneren blassen Zone mögen
schon ein wenig blasser sich färben als die Sporen der äusseren Zone
und vielleicht auch ein wenig was die Form anbelangt, von diesen
differiren, aber bei der grossen Kleinheit der Objecte, ist das auf
Schnitten sehr schwer zu entscheiden. Die Ursache der verschiedenen
Färbung der beiden Zonen liegt aber anderswo als in den Sporen
selbst. Zwischen den Sporen der inneren Zone befindet sich nur
äusserst spärliche, kaum bemerkbare Zwischensubstanz, während in
der äusseren Zone wir einer deutlichen Zwischensubstanz begegnen,
die ein feines Gitter bildet, in dessen Maschen die einzelnen Sporen
liegen. Daraus, dass sich diese Substanz natürlich mitfärbt, resultirt
einfach die dunklere Färbung der äusseren Zone. In einigen Präpa-
raten liess sich eine deutliche homogene Rindenschicht an den Cysten
erkennen, und nur die peripheren Maschen oder Alveolen waren
klein, während die weiter nach Innen gelegenen Maschen viel grösser
waren und im Inneren auch mehrere Sporen enthielten (Fig. 7.). In
diesen Fällen konnte ich auch die kernähnlichen Bildungen, die bald
beschrieben werden sollen, nicht konstatiren. Gewöhnlich aber bildet
die Zwischensubstanz überall nur ein gleichartiges feinmaschiges
Gitterwerk. Nur an einzelnen Stellen findet man in dieser äusseren
Zone eine weitere Differenzirung. Es sind dies hellere Stellen, die
schon bei ganz schwachen Vergrösserungen, an nur einigermaassen
dünnen Schnitten ganz deutlich sind und einem Zellkern sehr ähneln .

Sporozoenstudien II. Glugea lophii Doflein. 5

Sie liegen stets in einer gewissen Entfernung von der Oberfläche und
sindin grösseren Cysten kleiner und auch weiter von einander entfernt,
als in kleineren Cysten (besonders in solchen, wo die innere blassere
Zone fast gar nicht vorhanden ist), wo sie grösser und dicht bei ein-
ander angehäuft sind. (Vergl. die Fig. 5. und 6.). Diese Gebilde sind
der Aufmerksamkeit Dorrzıy’s merkwürdigerweise vollkommen ent-
gangen. Bei starker Vergrösserung zeigen sie die auf Fig. 8. darge”
stellte Form. Sie machen den Eindruck, als ob sie nur durch Ver-
orósserung oder Wachsthum einer Anzahl von Alveolen der Zwischen-
substanz entstanden wären, und sehen auch einem Kern recht ähnlich
In den einzelnen Alveolen finden wir Einschlüsse von sehr verschie-
dener Gestalt, die sich sämmtlich recht intensiv färben. Einige von
ihnen sind sporenähnlich, andere wieder hantelförmig, ete. Diese kern-
artigen Gebilde sind weiter nichts anderes als die eigentlichen Sporo-
blasten unserer Glugea, wie ein Vergleich mit den Abbildungen Tur-
LoHan’s beweist. Ich bemerke hier nur, dass alle die Verhältnisse der
Cysten, wie sie hier geschildert wurden, merkwürdigerweise ganz
ähnlich bei einer Sporozoeniorm wiederkehren, die ich vor längerer
Zeit beschrieben habe.*) Freilich, die Kleinheit dieser Form liess
alle diese Detaills nicht mit solcher Deutlichkeit erkennen, wie bei
diesen weit grösseren Cysten aus ZLophius.

Bisher beschriebene Glugeacysten können als normal bezeichnet
werden. Wir finden aber ausserdem in den Tumoren auch solche
Cysten, deren fester, den normalen Cysten ähnlicher Kern viel kleiner
und unregelmässig konturiert ist. Rings um solche Cysten findet sich
eine, viele Inselchen bildende körnige Masse, in welcher zahlreiche
normale Zellkerne und ausserdem noch Glugeasporen leicht nachzu-
weisen sind. Unsere Figur 1. zeigt zwei solche Cysten im Durch-
schnitt und eine dritte nur angeschnitten (rechts). Die körnige Masse
ist identisch mit den schon oben erwähnten „diffusen Ausläufern“
Dorrzıv’s. „Diese letzteren verrathen meist noch deutlich ihre Ent-
stehungsweise durch Zellparasitismus. Man findet zum grössten Theil
in den Zellen nur noch Sporen, manchmal aber auch noch Kern-
massen der Parasiten.“ Dorremw’s Figuren dieser „diffuser Ausläufer“
sind ungenau. Aus dieser Schicht gibt Dorrex auch zahlreiche
Bilder der Kerntheilung von Glugea lophii, der Sporoblasten, der
Sporenbildung etc. Auch bildet er die vermeintlichen ersten Stadien

*) Mrizex: Ueber eine neue Sporozoenform aus Limnodrilus. Sitz. d. kol.
bohm. Akad. d. Wissensch. 1897.

Pme rn

N
|

M
Ih

6 XXXIV. A. Mrázek:

der Inficirung von Bindegewebszellen und von Ganglienzellen. Das
soll der erste Fall einer nachgewiesenen Infection von Nervenzellen
durch Myxosporidien sein. Solche Cysten sind also auch die jüngsten
von den beobachteten.

Leider muss ich den Sachverhalt nach meinen Präparaten ganz
anders auslegen. Bei den in Rede stehenden Cysten, ist das um-
hüllende Faserngeflecht verschwunden. Schon dieser Umstand könnte
zu einem Beweis genügen, dass es sich nicht um erst entstehende
Cysten handelt. Betrachtet man dann die äussere Contour solcher
Cysten an, so findet man, dass dieselbe wie zerfressen ausschaut und
dass die Cysten hier augenscheinlich zu zerfallen beginnen. Die Zer-
bröckelung erstreckt sich mehr oder weniger tief in die Cyste hinein
und die abgelösten Partien umgeben in kleinen Gruppen konzentrisch
den noch soliden Rest der Cyste. Sowohl in ihnen, als auch in der
aufgelockerten peripheren Schicht solcher Cysten finden sich zahl-
reiche Kerne, die entschieden nicht der Glugea, sondern dem Wirths-
gewebe angehören. Stellenweise lassen sich sogar deutliche Zellen
erkennen, die im Inneren oft sehr zahlreiche Glugeasporen enthalten.
Aber es handelt sich hier nicht um einen eigentlichen Zellparasitismus,
um eine primäre Glugeainfection der Bindegewebszellen wie DorFLEIN
es annimmt, denn wir haben gesehen, dass die Glugeacysten einzig
und allein in Nervenzellen resp. Nervenfasern vorkommen, sondern,
nach unserer Ansicht, um eine directe Zerstörung der Glugeacysten
seitens des Wirthsgewebes. Die Leukocyten dringen in die peripheren
Schichten der Cyste ein und verursachen so einen allmählichen
Zerfall der Cyste. Diese Erklärung erscheint mir als die allein
mögliche. Die Leukocyten nehmen dabei manchmal recht bedeutende
Anzahl von Sporen in ihren Leib auf. Aber es brauchen nicht alle
Sporen der zerbröckelten Partie seitens der Phagocyten aufgenommen
sein. Manchmal finden wir Gruppen von Sporen, die scheinbar ganz
frei liegen, die sich also von dem Rest der Cyste abgelöst haben,
oder besser gesagt, abgetrennt wurden. Solche Sporen finden sich
auch in dem die Cyste umgebenden Bindegewebe, wo sie (besonders
im Rückenmark) sogar einzelne Stränge bilden. In Anbetracht dieser
Thatsache dürfte sich wohl die Frage aufdrängen, ob die Leukocyten
wohl immer im Stande sein werden, die oft in grosser Menge aufge-
nommenen Glugeasporen zu bewältigen, und ob sie vielleicht nicht
auch manchmal zur weiteren Verschleppung der Infection innerhalb
der Organismus beitragen. Das letztere erscheint mir aber als wenig
wahrscheinlich, den bei der ungeheuren Anzahl von Sporen in jeder

Sporozoenstudien II. Glugea lophii Doflein.

=]

Cyste müssten in diesem Falle sehr bald sämmtliche Nervenzellen
inficirt werden.

Aus solchen Cysten, die wir für zerfallende erklärt haben, führt
nun Dortem gerade viele Bilder von beginnender Zellinfection seitens
der Glugea, von Kerntheilung derselben etc. vor. Nach unserer Dar-
stellung werden freilich alle diesbezüglichen Angaben Dorrervs hin-
fällig. Dasselbe gilt auch von seinem vermeintlichen Nachweis, dass
auch Nervenzellen inficirt werden. Solchen Nachweis habe ich erst
in dieser Arbeit gebracht, indem ich auf den Zusammenhang einer
jeder Cyste mit einer einzigen Ganglienzelle hingewiesen habe. Man
findet zwar oft auch in Schnitten so'che Bilder wie unsere Fig. 11.,
wo in der etwas vergrösserten Ganglienzelle neben dem Kern im Zell-
leibe ein einzelliger Organismus sich befindet, aber so lange nicht
ein Uebergang vom demselben zu der grossen Cyste nachgewiesen
sein wird, ist es nicht möglich, denselben als eine junge Myxosporidie
zu bezeichnen. Es ist oft sehr schwer zu entscheiden, ob die ein-
zelnen Ganglienzellen noch normal oder schon pathologisch verändert
sind und wir finden bei Lophius dass in ganz normale Ganglienzellen
Neuroglia, Bindegewebe, ja sogar Bluttgefässe eindringen können.
Solches Eindringen von Bindegewebszellen in das Zellinnere ist
manchmal bei inficirten, riesig vergrösserten Ganglienzellen recht
intensiv und dieser Umstand erschwert sehr die Deutung der er-
wähnten Einschlüsse.

Fassen wir alles Gesagte noch einmal zusammen, so kommen
wir zum Schlusse, dass die Angaben DorzLEn's über die Entstehungs-
weise der Glugeacysten von Lophius sicher nicht richtig sind, und
dass dieselbe noch ganz unbekannt ist. Die Verfolgung derselben an
günstigerem Materiale als jenes war, welches Dorcen und ich zur
Sicht bekamen, dürfte recht interessante Resultate bringen, und
zwar können wir dabei auch einige Aufschlüsse über die Structur der
Ganglienzellen erwarten. Ich habe zwar zu diesem Zwecke auch
einige junge, pelagisch gefischte Lophii von 1--3 em. Länge, die ich
von Triest mitgebracht habe, auf Schnittserien untersucht, ohne
jedoch in denselben auch nur Spuren von den Parasiten zu finden.

Prag, zool. vergl. anat. Inst. der k. k. böhm. Universität.

8
Tafelerklärung.

Fig. 1. Querschnitt durch eine Glugeageschwulst bei schwacher Vergrösserung,

die Lagerung der Glugeacysten zeigend. Links eine Cyste noch im
Zusammenhange mit der riesig vergrösserten Ganglienzelle.

Fig. 2. Querschnitt durch das Centralnervensystem von Lophius am Ueber-
gange vom Gehirn in das verlängerte Rückenmark mit Glugeacysten
im Innern.

Fig. 3. Rückenmark von Lophius mit aufgelagerten Glugeacysten.

Fig. 4. Zusammenhang einer Cyste mit der Ganglienzelle.

Fig. 4a. Dieselbe Gangliezelle in der Höhe des Kernes getroffen. (20 Schnitte
weiter.

Fig. 5. Schnitt durch eine grosse Cyste mit zwei verschieden sich färbenden
Zonen.

Fig. 6. Schnitt durch eine kleinere Cyste in welcher fast nur die äussere
dunklere Zone entwickelt war. Die kernartigen Gebilde an der Peripherie
dicht aneinander gedrängt, die ganze Cyste iu ihrer bindegewebigen
Kapsel noch vom Reste der angefallenen Wirthszelle umgeben.

Fig. 7. Structur der Cyste. Zeiss. Hom. Imm. '/;,. Oc. 4.

Fig. 8. Structur der Cyste. Gewöhnliches Bild der Sporoblasten.

Fig. 9. Eine Randpartie einer zerfallenden Cyst”, die Phagocyten mit zahl-
reichen aufgenommenen Glugeasporen zeigend.

Fig. 10. Drei Sporen stark vergrössert.

Fig. 11. Eine etwas vergrösserte Ganglienzelle. Neben dem Kern ene junge
Glugea (?) Vor der Austrittstelle des Neuriten ein eigenthümlicher
Körper, der bei der Doppelfärbung stets sehr scharf hervortritt.

nn
|
|
i
|
|
Verlag der kön. vöhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr, Ed. Grégr in Prag.

XXXIV. A. Mräzek: Sporozoenstudien II. Glugea lophii Doflein.

F. K-STUDNIČKA, PARIETALORGANE VON PETROMYZON MARINUS.

Trh Farský

J

{

besallsch. d Wissenschaft Mathemai naturmss.Qlasse 199

um

1

konal bů

Sitzber.d

XXXV.

Ueber Flimmer und Cuticularzellen
mit besonderer Berücksichtigung der Centrosomen-
frage.
Von Dr. F. K. Studnička in Prag.
Mit 4 Figuren im Texte und 1 Tafel.

(Vorgelegt den 9. Juni 1899.)

Die vorliegende Abhandlung soll in erster Reihe die Ergebnisse
meiner Untersuchungen über die Flimmerzellen, die ich mit beson-
derer Rücksicht auf die vor kurzer Zeit aufgetauchte Centrosomenfrage
ausgeführt habe, enthalten; weiter will ich in derselben auch einige
Beiträge zur Classifikation der Flimmerzellen und der mit ihnen ver-
wandten sog. Cuticularzellen liefern.

Ich habe mich schon einmal mit den genannten Zellen beschäftigt
und zwar in meiner vor etwa einem Jahre in diesen Sitzungsbe-
richten veröffentlichten Abhandlung (98), in deren zweiter Abthei-
lung (die Structuren der freien Fläche der Zellen, I. c. Pag. 30)
hauptsächlich der Bau des sog. Cuticularsaumes und dessen Verhält-
niss zu dem Wimperbesatze der Flimmerzellen besprochen wurde.
(Pag. 47—51). Unter anderem machte ich damals auf jene eigen-
thümlichen stärker färbbaren Knoten an den Fussstäbchen der Cilien,
die besonders FRExzEL, und an den Stäbchen der ,Cuticularsäume“,
-die Mar und HErpENHAIN beschrieben haben, aufmerksam, ohne da-
mals die Wichtigkeit, die ihnen in der nächsten Zeit zugeschrieben
werden sollte, ahnen zu können. Ich betrachtete damals den Befund
der Knoten in beiden Fällen als einen Beweis für die Identität der
Fussstücke der Cilien mit den Stäbchen der Säume.

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe, 1899, 1

9 XXXV. F. K. Studnicka:

Gerade diese Knoten, und zwar gilt dies in erster Reihe von
denen der Flimmerzellen, sind es, die neuestens für äusserst wichtige
Organula des Zellkörpers proklamirt werden. Etwa gleichzeitig mit
dem Erscheinen meiner Abhandlung haben nämlich Hennecuy und Lex-
Hossik als ein besonders interessantes Ergebniss ihrer Untersuchungen
die Angabe publieirt, dass die Knoten, die sich an der Basis der
Cilien befinden, zu motorischen Centren des Cilien verwandelte Centro-
somen vorstellen. Gestützt wurde diese Ansicht durch die Lage und
Färbbarkeit dieser Körperchen, und dann hauptsächlich durch einen
Vergleich mit den Verhältnissen bei den Spermatocyten und Sper-
matozoiden der Thiere und bei einigen pflanzlichen Objecten.

Bevor wir auf eigene die angeblichen Centrosomen betreffende
Befunde zu sprechen kommen, wollen wir eine kurze Uebersicht der
diesbezüglichen Litteratur geben, und zwar werden wir in derselben
zuerst die für uns hier in erster Reihe wichtigen zoologischen Arbeiten
berücksichtigen, obzwar eigentlich die erste Entdeckung einer nahen
Beziehung des Centrosoma, oder eines centrosomaähnlichen Körpers,
zu den Cilien von botanischer Seite geschehen ist.

Für die Beurtheilung der für Centrosomen gehaltenen Körper-
chen war der Befund der peripheren Lage der Centrosomen in Epithel-
zellen von grosser Wichtigkeit:

K. W. Zimmermann (94) hat zuerst im Jahre 1894 auf der
VIII. Versammlung der anatomischen Gesellschaft in Strassburg bei
der Demonstration seiner Praeparate auf die Lage des Centrosomas
ganz nahe der freien Fläche der cylindrischen Epithelzellen hinge-
wiesen. ') Diese periphere Lage der Centrosomen wurde von HErpEN-
HAIN und Conn (97) auch an den Zellen der Vogelembryone constatirt,
und dieselbe konnte endlich (98) Barnowırz für die Zellen der Pflaster-
epithelien feststellen.

Die Deutung der basalen Körperchen der Flimmerzellen als
Centrosomen haben von einander unabhängig Hexsesur (98) und Lex-
HOSSÉK (98) ausgesprochen; auch Meves (97) und K. W. ZrmmERMANN
(98) haben die Beziehung des Centrosomas zu den Cilien selbständig :
beobachtet.

ı) „Ein Doppelkernchen ganz oberflächlich liegend“. Verhandl. d. anatom.
Gesellsch., 1894, Pag. 245.

Ueber Flimmer und Cuticularzellen. 3

Zuerst, was die Zeit betrifft, wurde in dem Hefte des „Archives.
d’Anatomie ill. one von 25. April 1898, die Abhandlung Hex-
NEGUYS publicirt. Wie schon früher Mrves (97), fand auch Hexnecuy
in den Spermatocyten der Insecten (Bombyx mori, Hyponomeuta cogna-
tella) im Zellkörper und zwar direct unter den Cilien Kórperchen,
die sich mit Heidenhainschen Haematoxylin schwarz färben liessen.
Hrxxkavy bleibt nicht bei der Beschreibung dieser Verhältnisse, son-
dern vergleicht sie mit seinen Befunden an Flimmerzellen, bei denen
auch an der Basis der Cilien schwarz sich färbende Körperchen, die.
offenbar den Excermanx'schen Fussstücken entsprechen, zu finden
waren. Weiterhin beruft sich Hexnecuy auf die Befunde Wessers (97) an
Spermatozoiden von Zamia, wo solche Körperchen durch Zerfall von
Centrosomen entstehen sollen. Er identificirt die basalen Körperchen
der Cilien mit einander, und hält sie direct für specialisirte Centro-
somen; er spricht sich von ihrer Aufgabe im Körper der Flimmer-
zellen in folgender Weise aus: „Les centrosomes doivent être consi-
derés comme centres cinétiques pour les mouvements externes de
la cellule.“ Lo

Ueber dasselbe Thema hielt Lexuossék in der XII. Versammlung
der Anatomischen Gesellschaft in Kiel (18. April 99) einen Vortrag,
in dem er auch von den an der Basis der Cilien sich befindenden
Körperchen „als eine sehr wahrscheinliche Hypothese“ (Pag. 113)
die Ansicht ausspricht, es seien das Centrosomen der Flimmerzellen.
Er untersuchte speciell das Epithel des Nebenhodens von Kaninchen
und von der Ratte (I. c. Fig. 1, 2), das der Trachea von Kaninchen,
des Pharynx des Frosches, und des Mitteldarms von Anodonta, und
konnte überall die erwähnten Körperchen finden. p

Einzelne von den Beweisen, die er zum Gunsten | seiner A
schauung anführt, sind folgende: HR

1. Die Lage der basalen Körperchen der Flimmerzellen. Benach-
barte gewöhnliche Zellen des Epithels (Epidydimis) haben und zwar
auch in peripherer Lage sich befindende Centrosomen (I. c. Fig. 1, 2).

2. Färbbarkeit mit HrerpExnarv'schen Haematoxylin, die für die
Centrosomen charakteristisch ist.

3. Das Lichtbrechungsvermögen der Körperchen.

4. Man kann das Centrosoma sonst anderswo in ya Zellkörper
nicht finden.

5. Die Analogie mit den Spermatozoiden. Besonders die Sper-
matozoiden von Paludina sind in dieser Beziehung wichtig. Sie haben
1*

4 XXXV. F. K. Studnička:

ein ganzes Bůschel von Cilien, an dessen Basis sich ein terminales
fárbbares Pláttchen, ein erweitertes Centrosoma befindet.

K. W. ZrmmERMANN'S grosse mit einigen cytologischen Verhält-
nissen der Epithelzellen sich beschäftigende Abhandlung (98), die
noch vor dem Erscheinen der früher genannten Arbeiten zum Drucke
gegeben wurde, enthált auch einige Angaben, die fůr die constante
Lage des Centrosomas unterhalb der Insertionsstelle der Cilien sprechen.
Er untersuchte z. B. Zellen aus der Niere, die eine einzige Cilie —
Z. nennt sie Centralgeissel — besitzen, und zeichnet sie auf seiner
Fig. 97—8. Taf. XXIX. Er schreibt von ihnen ünter anderem in fol-
gender Weise: „Handelt es sich um einen einzigen Faden, der über
die Oberfläche vorragt, und eventuell bewegt werden kônnte, so liegt
das Microcentrum in dem im Zellenleib verlaufenden Theil des
Fadens dicht unter der Zelloberfläche, und zwar so, dass die Achse
des Centralkörpersystems mit der Achse des Fadens zusammenfällt .
„Ob die an der Basis der Cilien der ächten Flimmerzellen dicht unter
der Zelloberfläche gelegenen länglichen Knötchen mit dem das ty-
pische Kinocentrum darstellenden Diplosoma verwandt sind, liesse
sich vielleicht durch entwickelungsgeschichtliche Untersuchungen fest-
stellen.“ (1. c. Pag. 697.)

Wie darauf schon Prenaxr (99) aufmerksam gemacht hat,
zeichnet ZIMMERMANN auf einer seiner Abbildungen (Fig. 108) neben
jenen basalen Körperchen auch gewöhnliche Centrosomen im Inneren
der Zellen.

Experimente, die mit Rücksicht auf die discutirte Frage ange-
stellt wurden, beschreibt in seiner Abhandlung PrreR (99). Dieser
Forscher untersuchte Flimmerzellen von Anodonta im lebenden Zu-
stande, und kam zu folgenden Resultaten:

1. „Kernlose Stücke von Flimmerzellen bewegen sich lebhaft,
der Kern ist also ohne Bedeutungn für das Spiel der Cilien.“

2. „Isolirte Wimperorgane ohne Plasmareste flimmern ebenfalls:
auch das Protoplasma besitzt keinen directen Einfluss auf diese Be-
wegung.“

3. „Somit muss das kinetische Centrum für die Flimmerbewe-
gung im Wimperapparate selbst gelegen zu sein.“ „Da nun

a) Flimmerorgane mit stark verletztem Wurzelkegel keine Be-
einkräftigung ihres Spieles zeigen.

b) abgerissene Cilien dagegen nie mehr schlagen, so kann. man

c) das motorische Centrum nur in den Basalkörperchen suchen“.
(3cBac 281).

Ueber Flimmer und Cuticularzellen. 5

Schon ältere Forscher haben die Frage, ob sich das Plasma
der Zelle bei der Flimmerbewegung ihrer Bedeckung in irgend welcher
Weise betheilist, besprochen. Einige dachten an contractile Bewe-
gungen im Inneren des Plasmas, oder an die Contractilität der mit
Cilien in Verbindung stehenden intracellularen Faden. (Nusspaum, A.
f. m. A. 1897 z. B), andere verneinten dies; so sagt einer der besten
Untersucher der Flimmerzellen, Encermanv darüber: „Soviel dürfen
wir jedenfalls jetzt als unumstösslich sicher betrachten, dass Flimmer-
bewegung aller Art mit voller Energie statthaben kann, ohne dass
das Protoplasma, bezüglich die intracellularen Fasern aus denen die
Cilien entspringen, auch nur die geringsten Spuren der Bewegung
zeigen.“ (ENGELMANN, 80, Pag. 529.)

In der allerletzten Zeit ist in der „Bibliographie anatomique“ eine
Abhandlung von Prexanr (99) erschienen, die einerseits die Befunde
der Centrosomen in Flimmerzellen in kritischer Weise bespricht,
andererseits einen Vergleich der Flimmerbesätze der Zellen mit dem sog.
Cutieularsaume (Plateau striée) der Zelle des Verdauungskanals ent-
hält. Prenant beschreibt aus der Basis der Stäbchen des Saumes, ?)
die er für atrophirte Cilien hält (l. c. Pag. 35) färbbare Körperchen
(Pag. 32), die den vermeintlichen Centrosomen der Flimmerzellen
entsprechen sollen.

Die Abhandlung von Benpa ist mir nur aus dem Auszuge in
Prenant’s Arbeit (I. c. Pag. 37) bekannt; ich werde einzelne der in
derselben enthaltenen Angaben erst später erwähnen.

Neben den Abhandlungen, die sich’ mit der Centrosomenfrage
beschäftigen, erwähnen wir hier noch die etwas ältere Abhandlung
von Arıray (97), welchem es gelungen ist, seine nervösen Fibrillen bis
in das Innere der Flimmerzellen zu verfolgen. Sie sollen hier bis
nahe an die Basis der Cilien zu treten.”) Wenn auch diese seine Be-
obachtung, falls sie sich bestätigen sollte, und daran kann derjenige
der einmal die Arárnv'schen Praeparate gesehen hat, nicht so leicht

2) Er hat speciell den Saum der Darmzellen von Salamandra maculata
untersucht; auch führt er die älteren Angaben von Marr und HErpENHAIN an.

3) Diese Fibrillen sind vielleicht mit den Enerrmanw’schen Wimperwurzeln,
(intercellularen Fortsätzungen der Cilien) zu vergleichen. Von diesen wird durch
E. angegeben, dass sie unten in der Zelle aus einer einzigen Stammfaser ent-
springen. Auch E. meint zuerst, dass dies Bahnen sind, „auf welchen der Reiz
sich zu den Cilien begibt.“ Doch auf einer anderer Seite seiner Abhandlung
(Pag. 532) hält er sie definitiv für Organe die „für die Ernährung, Wachsthum
und Neubildung der Cilien von Bedeutung sind.“

6 XXXV. F. K. Studnička:

zweifeln, an sich selbst sehr interessant ist, so hat sie fůr das Ver-
ständniss der Funktion der Flimmerzellen doch nur eine geringe
Bedeutung. Gerade die Resultate der Experimente von Prrer zeugen
ja deutlich genug, dass die Cilien durch eigene Centra in ihren Be-
wegungen regulirt werden, und von dem Zellkörper, und desto eher
von den Nerven unabhängig sind.

Bei den Pflanzen wurden schon früher unterhalb der Cilien ver-
schiedener Spermatiden dunkel sich färbende Körperchen gefunden. *)
‘Schon im Jahre 1877 fand, wie Excerwann das in seiner Arbeit ci-
tirt, Strassgurger °) bei Schwärmsporen von Vaucheria sessilis. kleine
:stäbchenartige Elemente, welche je einer Cilie als Ursprungsstätte
-dienen. Wesser (97 b.) untersuchte solche Kórperchen in den Sper-
matiden von Zamie, und belegte sie mit dem Namen Blepharoplasten.
BeLAserF (97) fand sie in spermatogenen Zellen der Characeen, Fili-
cineen und Eguisetaceen, Snaw (98) bei Onoclea und Marsilia, Hı-
rast (97, 98) bei Ginkgo und endlich Ixexo (98) bei Cycas.

Besonders die Befunde bei Zamia und Cycas zeigen, dass die

Blepharoplasten in einer nahen Beziehung zu den Centrosomen stehen.
Bei Zamia zerfällt zum Beispiel das als Centrosoma gedeutete Körper-
chen in kleinere Stücke, die sich dann unter der Oberfläche des
Körpers der Spermatide ordnen. An jenen Stellen, wo sie zu liegen
kommen, sprossen dann kleine Büschel von Cilien hervor; nicht viel
davon verschieden sind die Verhältnisse bei Cycas. Da das Verständ-
niss der ganzen ziemlich complicirten Processe ohne der Hilfe von
Abbildungen nicht so leicht möglich ist, verweisen wir hier auf die
Originalarbeiten, oder auf die Copien in der Abhandlung von Henxe-
euy. Eine Uebersicht der Blepharoplastenfrage vom botanischen Stand-
punkten hat vor kurzem ZacHaRras (99) in der „botanischen Zeitung“
„publicirt.
Am Ende unserer litterarischen Uebersicht können wir noch
die. Befunde Isnrxawas bei Noctiluca erwähnen. Auch hier stehen
bei sich entwickelnden Thieren die Centrosomen in einer nahen Be-
‚ziehung zu den Cilien (Flagellum).

4) Bei der Orientation in der diesbezüglichen Litteratur war mir mein
Freund Dr. Boh. Němec behilflich, wofür ich ihm an dieser Stelle meinen Dank
ausspreche.

°) STRASSBURGER, „Studien über Protoplasma“, Jenaische Ztschr., Bd. X. 1877.

Ueber Flimmer und Cuticularzellen. 7

. Ich selbst habe mit Rücksicht auf die Centrosomen die Flimmer-
zellen von folgenden Objecten untersucht: “)

Ascaris sp.: Darmkanal (nichtflimmernde Wimperzellen !).

Lanice sp.: Darmkanal.

Spirographis Spallanzanı: Mundhöhle, Kiemen.

Patella lusitanica: Mundhöhle.

Anodonta cygnea: Mitteldarm, Kiemen.

Balanoglossus minutus: Körperoberfläche.

Amphioxus lanceolatus: Kiemen, Darmkanal.

Petromyzon, Embryone sowie erwachsene Thiere: Ependym der
Gehirnventrikel sowie der Tela chorioidea, Geruchsorgan, Gehörorgan,
Thyreoidea, Urogenitalapparat, Darmkanal.

Triton taeniatus, Larven: Epidermis.

Salamandra maculata Larven von etwa 3 cm länge: Mundhöhle
Pharynx. , N erwachsenes Thier: Zunge.

Rana sp.: Mundhöhle.

Pelobates fuscus, ältere Kaulquappe: Pharynx, Tela chorioidea
des Gehirns. |

Mus musculus, neugeborenes Thier: Epithel der Trachea.

Canis familieris: Nasenschleimhaut.

Die Praeparate wurden meistens mittelst Sublimat-Eisessig, Sub-
limat-Picrinsäure oder Picrinsäure-Acid. nitricum fixirt und mit Hei-
denhainschen Haematoxylin mit Nachfärbung mittelst Bordeau R oder
Orange G gefärbt. Zur Controlle wurden immer auch mit Dela-
field’schen Haematoxylin, Haemalaun, Safranin, Orcein und anderen
- Farbstoffen gefärbte Praeparate untersucht. IA

Die Ergebnisse unserer Untersuchungen sind folgende:

1. In allen von uns untersuchten Flimmerzellen befinden sich
an der Ursprungsstelle der Cilien kleine, runde oder längliche (und
‘dann senkrecht auf die Oberfläche der Zelle gestellte) Körperchen,
die sich mit Heidenhainschen Haematoxylin stark färben lassen. Da,
wie wir unten sehen werden, die Identität dieser Körperchen mit
den Centrosomen doch zu zweifelhaft ist, werden wir sie immer nur
mit dem von den Botanikern eingeführten Namen Blepharoplasten
bezeichnen. Man findet sie sowohl bei jungen Stadien der Entwickelung

6) Einen Theil der von mir untersuchten Objecte habe ich mir während
meines letzten Aufenthaltes auf der Neapler zoologischen Station conservirt...

8 XXXV. F. K. Studniéka :

(Petromyzon), wie bei erwachsenen Thieren. Ihre Entstehung bei
Embryonen zu ermitteln war uns nicht möglich, immer fand man sie
zugleich mit den Cilien.

Für das Verständniss der Bedeutung dieser Blepharoplasten
kann wahrscheinlich der Umstand sehr wichtig sein, dass in einem
Falle, wo die Cilien unbeweglich sind (nicht flimmernde Wimper-
zellen), und zwar in dem Darmkanal von Ascaris (vergl. unten in
dieser Abh. und die Fig. 4. Taf. I.) diese Organula der Zelle äusserst
schwach entwickelt sind. Es spricht das ebenso, wie die oben er-
wähnten Resultate der Untersuchungen von Prrer, für eine Beziehung
der Blepharoplasten zu der Bewegung der Cilien. Es können das
Centra für die Flimmerbewegung der Cilien sein.

2. Die schwarz sich fürbenden Körperchen sind zwar mit den
Fussstücken ExNGELmAxN's jedoch nicht mit den Fusstäbchen Frexzeu’s
identisch.

Ensermann (80) beschreibt die an der Basis der Cilien sich
befindenden „Fussstůcke“ (die eigentlich vor ihm schon öfters er-
wähnt wurden) als lichtbrechende sehr wiederstandsfähige und die
meisten Farbstoffe annehmenden Körperchen, die von den Cilien in
einigen Fällen durch andere Theile, die „Zwischenglieder“ ?) ge-
trennt sind; die Cilien selbst sind nach Excecmanx dort, wo sie an
die Zwischenglieder oder die Fussstücke sich ansetzen in einen kleinen
„Bulbus“ angeschwollen. °) (Vergleiche die Textfigur 3).

Frexzeı, der andere Objecte untersucht hat, hält die ENGEL-
maxw'schen Fussstücke für complicirtere Gebilde, die er Fussstäbchen
nennt; er beschreibt sie als dünne Stäbchen, die an ihrem unteren
und oberen Ende besondere Knöpfchen besitzen; oft tritt noch eine
mittlere "Reihe von Knöpfchen hinzu. Unsere Textfigur 4 zeigt die
Copie einer Abbildung von Frexzer. Man sieht da, dass er sich wahr-
scheinlich geirrt hat; nicht die Fussstäbchen, sondern nur die unter-
sten Knoten oder „Knöpfchen“ derselben entsprechen den Fussstücken
Engermann’s; die Fussstäbchen entsprechen den Zwischengliedern und

7) L ce. Pag. 516, Fig. 16, 20, Taf. V.

8) L. c. Pag. 515. „Nach dem Bisherigen dürfen wir sagen, dass mit Aus-
nahme der einfachsten Fälle, die Wimpern auf besonderen stark lichtbre-
chenden Fussstücken wurzeln, welche auf oder in der oberflächlichen Schicht des
Zellkörpers entweder gleichmässig dicht gedrängt, zu einer membranartigen Mo-
saik (Deckel u. s. w.) vereinigt, oder in parallele Reihen (Leistchen) angeordnet
stehen.“

Ueber Flimmer und Cuticularzellen. 9

die oberen Knöpfchen oder diese —- Bulbi den Bulbi EngeLmanw’s. °)
Excezmanx betont doch die Lichtbrechung und andere Eigenschaften
seiner Fussstücke und das gilt nicht von den Fussstäbchen Frexzkrs;
sie sind z. B. nicht besonders färbbar, sondern nur deren Knöpfchen.
Die Stäbchen färben sich zwar mit gewöhnlichen Haematoxylin, je-
doch nicht mit dem Hernenuain'schen; die oberen Knoten (und die
Bulbi?) färben sich mit der letzteren Farbe nur selten (Amphioxus,
Darmkanal). Encezmanx hat jedenfalls einfachere Fälle untersucht als
FrenzeL; denn der extracellulare Apparat der Wimperzellen weist
wirklich eine ausserordentlich grosse Reihe von Modificationen auf.
Vergleiche z. B unsere Fig. 10 —12, Taf. II, welche die Verhält-
nisse von Balanoglossus zeigen, mit der Fig. 14 und 15.

Apäray (97) nennt die Excermann'schen Fussstücke „Basal-
körperchen“ und unterscheidet noch besondere „Endkörperchen* die
den ersteren durch ein stäbchenartiges Glied getrennt sind. Diese
letzteren entsgrechen den oberen Knöpfchen Frexzers. Vergl. Apáthy's
Taf. 26. Fig. 7. (Darmsteine von Anodonta) und Taf. 32. Fig. 5
(Schema).

3. Die Färbbarkeit mit HernexHar'schen Haematoxylın theilen
die Körperchen zwar mit den Centrosomen jedoch auch mit versehie-
denen anderen Bestandtheilen der Zelle.

a) die oberen Ränder der Lamellen des gestreiften Guticular-
saumes der Epidermiszellen der Wirbelthiere (vergl. unten Pag. 18)
färben sich stark mit gewöhnlichem, doch immer auch mit dem
Heivenuain’schen Haematoxylin. !?)

b) Die obere Reihe der Knoten der Fussstäbchen (und die Bulbi
der Cilien?) färben sich in einigen Fällen so stark, dass wir dann

9) Vergleiche z. B. die Fig. 16 von Engenmann auf die er sich selbst, wenn
er von den Zwischengliedern spricht, beruft, (Pag. 516) und die man hier als ent-
scheidend für seine Auffassung halten muss. Man sieht hier die langen Zwischen-
glieder = Fussstábchen Frenzels. Die doppelte Contour der Fussstůcke, die E,
in der Fig. 5, 10 etc. zeichnet und von der FRExzeL (P. 58 unten) spricht, ist
wahrscheinlich durch die Schematisirung der Bilder entstanden; sonst ist es
nicht ausgeschlossen, dass EnerrLmann wirklich irgendwo die Fustäbchen für
F-stücke hält. Die Hauptsache, auf die wir hier Gewicht legen, ist, dass Excer-
mann’s Zwischenglied dem Fussstücke entspricht. Vergleiche übrigens auch Fig. 20
Enernmann’s (Nasenhöhle von Rana) mit unserer Fig 1, Taf. I.; die Identität
seiner Fussstücke mit unseren Blepharoplasten ist evident.

1) Vergleiche meine Abhandlung 98, Pag. 43, wo ich jedoch, da ich den
richtigen Sachverhalt damals nicht gut erkannt habe, nicht von einem färbbaren
Rande der Lamellen sondern von fárbharen Knoten spreche.

10 (XXV. F. K. Studnička:

auf der Oberfláche der Zelle zwei schwarze Linien sehen künnen
Ich finde diese Färbbarkeit z. B. bei Amphioxus (Taf. II., Fig. 14).

‘Wahrscheinlich sind alle Reihen der FRExzeL'schen Knoten fárbbar

Nebenbei bemerke ich, dass selbst die oberen Partien der Cilien
färbbar sind, wie das z. B. unsere Fig. 15, Taf. II. zeigt.

c) Einige Zellmembranen und die bekannten Kuoten der Inter-
cellularbrücken. (Vergl. meine Abh. 98, Pag. 6, 51).

d) Die Coun-Hripenaaiv'schen Verschlussleisten der Epithelien
wie das ailgemein bekannt ist.

e) Benpa (98) vergleicht in seiner Abhandlung die Färbbarkeit
der Blepharoplasten mit der seiner „Chondriomitoms“ wie er beson-
dere Kórner im Protoplasma des Zellkórpers benennt.

Zu diesen Fällen bemerken wir hier noch, dass z. B. das ring-
fórmige Band, auf das sich bei Vorticella der Cilienkranz ansetzt
und von dem auch ENGELmAaxx (Pag. 507 I. c.) spricht, ebenfalls mit
HrrpExHan'schen Haematoxylin sich intensiv färben lässt. !)

Die Fárbbarkeit der Blepharoplasten ist, wie aus diesen Bemer-
kungen hervorgeht, noch kein Beweis ihrer Identitát mit den Centro-
somen.

4. Lexnossék betont in seiner Abhandlung den Umstand, dass in
den Wimperzellen keine gewöhnlichen Centrosomen zu finden sind, und
dass man deshalb als solche die basalen Körperchen der Cilien be-
trachten muss. Auch Henxequy ist es nicht gelungen gewöhnliche

Centrosomen die Flimmerzellen zu finden; nur Zimmermann zeichnet

in seiner Fig. 105 eine Abbildung, nach der auch in den Flimmer-
zellen Centrosomen existiren können; er bespricht diesen Befund
jedoch nicht näher im Texte seiner Abhandlung.

Auf Grundlage eigener Untersuchungen kann ich hier mitteilen
dass den Flimmerzellen gewöhnliche Centrosomen keinenfalls fehlen,
dass sich dieselben jedoch nicht in der peripheren Lage, sondern etwa
in der Mitte zwischen der Oberfläche der Zelle und dem Kern befinden.
\ Ich habe die Centrosomen zuerst in Flimmerzellen des Pharynx
junger, etwa 3 cm langer Larven von Salamandra maculata gefunden,
und zwar an mehreren verschieden conservirten Exemplaren nach
der Färbung mit Heıenuam’schen Haematoxylin. (Vergl. Fig. 1—3,

U) Es wurde das an Vorticellen beobachtet, die sich in der Mundhöhle von
Pelobateslarven befanden, und mit dem Kopfe derselben gleichzeitig geschnitten
und gefärbt wurden. Schon ExGELmANN vergleicht dieses Band mit den Fussstücken
der Wimperzellen. :

Ueber Flimmer und Cuticularzellen. 11

Taf. I). Man findet sie in jeder Zeile, die durch den Schnitt nicht
zu seitlich getroffen wurde; oft finde ich sie an vielen nebenein-
ander liegenden Zellen des Schnittes gleichzeitig; so stellt unsere
Fig. 3 kein Schema vor, sondern die Zustände, wie man sie an den
Praeparaten wirklich finden kann. Mann findet entweder ein ein-
faches Kernchen, ein anderesmal ein Doppelkernchen (oft in einem
deutlichen Hof) oder ein kleines Microcentrum *).

Ich konnte später auch in Flimmerzellen des Zungenepithels
von erwachsenen Salamandra maculata die Centrosomen in derselben
Lage finden, obzwar sie hier keinenfalls so deutlich waren.

Neuestens sah ich sehr deutliche Centrosomen in Flimmerzellen
etwas in der Entwickelung fortgeschrittener Embryone von Petro-
myzon fluviatilis. Nach Heiexnam’scher Haematoxylinfärbung fand
ich hier äusserst distinkte einzelne oder Doppelkörnchen, die oft in
einem deutlichen Hof lagen. Es handelte sich da um Flimmerzellen
aus der oberen Partie der Kiemenhöhle, der Thyreoidea und des
Darmkanals.

Die eben mitgetheilten Ergebnisse unserer Untersuchungen be-
lehren uns also darüber, dass die Flimmerzellen, was ihre Centrosomen
betrifft, von anderen Zellen sich nicht unterscheiden, und dass es des-
halb kaum gerechtfertigt ist in ihren „Blepharoplasten“ immer spe-
eialisirte Centrosomen zu sehen. Es wird damit nicht gesagt, dass
die Centrosomen anderswo, in den Spermatocyten z. B. nicht in einer
Beziehung zu den Cilien stehen könnten.

5. Die Cuticula der Flimmerzellen ist etwas anderes als die
Schichte der Fussstäbchen. Die Existenz der Fussstäbchen und deren
Knoten ist nicht durch die der Cuticula bedingt.

Die älteren Forscher, unter anderen EBERTH, Marckı u. a. deu-
teten die Cuticula als eine von den Cilien perforirte Membran, die
die Oberfläche der Flimmerzellen bedecken soll. In neuerer Zeit er-
setzten andere Forscher, so Ermer und hauptsächlich ENGELMANN diese
Deutung durch eine andere, wornach die sog. Cuticula durch eine
durch die Fussstücke der Cilien gebildete Mosaik eigentlich nur vor-
getäuscht sein sollte. Diese letztere Deutung hat sich lange erhalten,
obzwar die Ergebnisse der Untersuchungen Frenzers nicht gerade
fähig waren sie zu bestätigen; Frexzen spricht von einer solchen
„Mosaik“ nicht, und verneint sonst die Existenz einer Cutieula

#) Da dieses Object leicht zu beschaffen ist, wird man meine Angaben
bald controlliren können.

12 XXXV. F. K. Studnicka:

gánzlich. Von den Forschern der neuesten Zeit nenne ich hier nur
Aparay (97) und besonders Lexmossék (98), der sich an sein Befunde
an Flimmerzellen von Anodonta stůtzend wieder auf den Boden der
älteren Cuticulartheorie stellt. 1?)

Die Anhänger der älteren, sowie der neueren „Cuticulartheorie“
können eigentlich beide Recht haben; denn wie ich selbst finde, ist
die Oberfläche der Zelle in einigen Fällen wirklich durch eine Mosaik
von Fussstücken (Blepharoplasten) gebildet, (Fig. 1—3, Taf. I.) in
anderen dagegen wird sie wirklich von einer zusammenhángenden
perforirten Cuticula bedeckt (Fig. 4 5, Taf. I... Als einen dritten
Fall könnte man da noch jenen anführen, wo die Blepharoplasten nur
ganz klein sind, so dass ihre Schicht keine eigentliche „mosaik-
artige Cuticula“ vorstellen kann, die Fussstäbchen dagegen „als feine
Fädchen isolirt und in bestimmten Abständen von einander“ da stehen,
ohne in eine Cuticula eingebettet zu sein. (Fig. 15, Taf. IL, z. B.
vergleiche auch unsere Textfiguren 1—3.) Eine schleimartige Aus-
scheidung, die sich manchmal mittelst starker Färbung an der Ober-
fläche der Flimmerzellen nachweisen lässt, kann man, wie ich hier
ausdrücklich bemerke, noch für keine Cuticula halten.

In Beziehung auf die „Cuticula“ können wir also folgende Fälle
unterscheiden:

a) Zellen mit vollkommen nackter Oberfläche; solche beschreibt
z. B. Leswossök aus dem Nebenhodenepithel (1. c. Pag. 119).

b) Zellen mit einer durch die mosaikartige Zusammenstellung
der Blepharoplasten vorgetäuschen Cuticula (Textfigur 2) und endlich:

c) Zellen mit wirklicher Cuticula. Besonders schön, wie kaum
irgendwo, finde ich auf den Zellen der Tela chorioidea Ventriculi IV.
von Petromyzon Planeri und Salamandra maculata einen Cuticular-
saum entwickelt (Taf. I., Fig. 5, 6. Taf. II., Fig. 1). Die Cilien sind
.da besonders fein, sie besitzen keine Fussstäbchen, und die Blepha-
roplasten liegen auffallend tief im Zellkörper. Die Cuticula ist perfo-
rirt (vergl. Fig. 7, 8, Taf. I.); sie hängt mit dem Zellkörper nur
locker zusammen, was man daraus sehen kann, dass sie an vielen

12) „Die ältere Cuticulartheorie, wie sie FrenzeLn nennt, ist immer noch
die richtige. An guten Färbepraeparaten, und bei Anwendung stärkerer Linsen
sieht man ja ganz deutlich, dass die Cuticula nach aussen hin durch eine zu-
sammenhängende scharfe Contourlinie begrenzt ist, und was noch wichtiger ist,
dass die Flimmerhaare sie durchaus nicht ausfüllen, sie nicht bilden, sondern
dass sie sie als feine Fädchen isolirt und in bestimmten Abständen von einander
in paralielem Verlauf durchsetzen“ (1. c. Pag. 121).

Ueber Flimmer und Cuticularzellen. 13

Stellen durch die Wirkung der Fixirungsmittel von demselben abge-
löst wird. Diese Cuticula, die man trotz ihrem Aussehen doch nur
für eine Exoplasmabildung halten muss, ist ganz eigenthümlich; sie
hat mit den Cuticularsäumen, die man an den Epidermiszellen der
Wirbelthiere findet, nichts zu thun, desto weniger mit dem Saume des
Darmepithel-zellen. Sie erinnert ganz an die Cuticula der Wirbellosen.
Es ist das eine Cuticula im Sinne F. E. Scaurzes, auf die seine Defi-
nition dieses Gebildes vollkommen passt. '”) Das bei den Wirbel-
losen wirkliche Cuticularbildungen allgemeiner verbreitet sind, ist be-
kannt; auch die Flimmerzellen haben hier öfters solche (Spirographis
Spallanzani z. B.). Unsere Fig. 56, Taf. II. stellt den Wimperbesatz
des Mundhöhlenepithels von Patella, Fig. 15, desselben des Darm-
epithels derselben Form. Man sieht, dass in dem ersteren eine dünne
Cuticula vorhanden ist, die dem anderen fehlt. Auch unsere Fig.
10 und 12, Taf. II., die die Verhältnisse von Balanoglossus vor-
stellen, zeigen eine dünne Cuticula, welche die Fussstäbchen in zwei
Partien theilt. In diesem Falle (Fig 11) sehen wir auch die oberen
Knoten der Fussstäbchen, und können uns da überzeugen, dass sie
mit der Cuticula überhaupt nichts zu thun haben. (Im Gegentheil
zu Lexnossék's Auffassung).

Die Fussstäbchen haben mit der Cuticula wirklich nichts gemein-
schaftlich; man findet doch Fussstäbchen an Zellen, die keine Cuticula
besitzen, (vergl. Fig. 14, 15, Taf. II.), anderswo findet man eine
starke Cuticularschichte, jedoch keine Fussstäbchen an den Cilien der
betreffenden Zellen (Taf. I., Fig. 5, 6). Die Knoten der Fussstäbchen
entstehen ebenfalls unabhängig von der Existenz einer Cuticula
(He MP RTAa LIL.) 1)

Die Fussstäbchen sind in einigen Fällen ganz frei, was man aus
der unregelmässigen (nicht parallelen) Lage derselben ersehen kann;
sie sind ein anderesmal durch eine dickere oder dünnere Cuticula
verbunden (Fig. 16, Taf. IL) oder in eine obere und eine untere

13) F. E. Scuusze „Zellmembran, Cuticula, Pellicula und Crusta“. Ver-
handl. d. anatom. Gesellschaft in Berlin 1896.

4) Einer anderen Ansicht ist Lexnossék (I, c. Pag. 123). „Die intracuticuláren
Stücke sind im Vergleich zu ihrem freien Stücke leicht verdickt, und besonders
häufig zeigt das Flimmerhaar am Rande der Cuticula, da wo es daraus bereits
hervorzutreten im Begriff ist, eine kleine gewöhnlich nicht scharf abgegrenzte
Anschwellung“, „aber immer fehlt jede Spur einer derartigen Erscheinung, wenn
keine Cuticula vorhanden ist, die ganze Erscheinung ist also durchaus an das
Vorhandensein einer Cuticula geknüpft.“

14 XXXV. F.K. Studnička:

Partie, die sogar verschieden stark fárbbar sein können, getheilt.
(Fig. 10—12, Taf. IL.).

6. Mit Rücksicht auf die Lage der Blepharoplastens die Beistens
oder Nichtexistenz einer Cuticula oder der Fussstäbchen kann man
etwa folgende Arten von Flimmerzelien unterscheiden: '°)

a) Die Blepharoplasten liegen im Inneren des Zellkörpers, die
Cilien treten aus der nackten Oberfläche desselben. Dieser Fall ent-

Fig. 1. Fig. 2. Fig. 3. Fig. 4.

Fig. 1. Aussere Partie einer Wimperzelle die von einer Cuticula (C.) bedeckt ist
Bl — Blepharoplasten, die hier tiefer im Zellkörper liegen. Fig. 2. Aussere Partie
einer Wimperzelle an deren Oberfläche die Blepharoplasten (Bl.) eine Mosaik
bilden, (Vergleiche Engzrmanns Fig. 20. Taf. V.) Fig. 3. Aus einer Wimperzelle
mit Blepharoplasten (F), Fussstücken (2.) und Bulbi der Cilien (B.) ENGELmMAxx
dessen Auffassung diese Figur entspricht, benennt einzelne Theile folgends: Wimper-
wurzeln = W; Fussstücke—=F; Zwischenglieder =Z; Haarbulbi = B; Cilien =
B; Cilien—C. Fig. 4. Eine Copie nach Frenzez: Taf. VIII. Fig. 8. Ein noch
complicirterer Wimperapparat als auf der früheren Abbildung. Nomenclatur nach
Frexzez: Wimperwurzeln: W; Untere Knôpfchen der Fussstäbchen = U; Neben-
knôpfchen der Fussstábchen = N; Stäbchen =S; Obere Knöpfchen der Fuss-
stäbchen — 0; Zwischenglieder =Z; Haarbulbi=B; Cilien =C.

spricht jedenfalls denjenigen, in denen ExcGeLmANx keine „Fussstůcke“
an der Basis der Cilien finden konnte. (Exceruawx I. c. Pag. 506.)
b) Dasselbe, die Zellen sind jedoch von einer wirklichen durch-
löcherten Cuticula bedeckt. Textfigur 1.
c) Die Blepharoplasten liegen auf der Oberfläche in einer dichten
Schichte; keine Cuticula, keine Fussstäbchen. Höchstens ein „Bulbus“

9) Zum Zwecke einer vollkommeneren Classification der Flimmerzellen
müsste man natürlich ein noch grösseres Material untersuchen, als wir das ge-
than haben.

Ueber Flimmer und Cuticularzellen. 15

an der -Basis der eigentlichen Cilie. (Taf. I., Fig. 1—3, Sal. macul.;
Textfigur 2).

d) Flimmerzellen mit deutlich entwickelten Buslbehen die
Blepharoplasten liegen entweder auf der Oberfläche der Zelle oder
schon ausserhalb derselben am unteren Ende des ISA DE
(Taf. IT., Fig. 12 Balanoglossus).

Am oberen Ende der Fussstäbehen öfters Knoten, hie und da
noch an der untersten Partie der eigentlichen Cilie Verdickungen, die
„Bulbi* Excecuanvs und Frexzer’s. („Endkörperchen“ Arırny’s.)
Textfigur 3 und 4.

e) Dasselbe, jedoch mit einer Cuticula, die ganz fein sein kann,
complieirt. (Patella, Mundhöhle. Anodonta, Kiemen, Lanice, Balano-
glossus ete.) Textfiguren 1—4.

Neben der eigentlichen Wimperzellen werden noch als etwas
besonderes sog. Geisselzellen unterschieden. Die Geissel derselben
werden von mit einander verklebten Cilien gebildet. Bei den Everte-
braten sind ‚solche Zellen vielfach verbreitet, bei den Vertebraten
dagegen seltener. In meiner Fig. 19, Taf. II. zeichne ich jene
Geisselzellen, die sich (wie bekannt) in dem Gehôrapparate von
Petromyzon befinden. Wie man sieht, ist auch hier der Geissel aus.
einzelnen Cilien gebildet, die oben mit einander verklebt sind, unter
dagegen etwas von einander treten. Die Schichte der dicht an einander
gedrängten Blepharoplasten ist auf der Abbildung gut zu sehen. Ganz
ähnliche Geissel besitzen in vielen Fällen (Petromyzon z. B. hie und
da Homo etc.) die Ependymzellen des Centralnervensystems.

Aus unseren bisherigen Untersuchungen kann man schliessen,
dass die Identificirung der Fussstücke, oder wie wir sie hier nach
dem Beispiele der Botaniker nennen, der Blepharoplasten mit den
Centrosomen keinenfalls nachgewiesen ist. Man findet. wirkliche
Centrosomen in einigen Wimperzellen, dagegen kann die Färbbarkeit
der Blepharoplasten in der betreffenden Frage nicht entscheidend
sein. Was den Vergleich mit den pflanzlichen Objecten betrifft, so ist
nicht sicher nachgewiesen, ob es sich bei diesen wirklich um ein
Centrosoma handelt; es ist ganz möglich, dass in einigen Fällen
wirklich Centrosomen in einer Beziehung zu den Cilien stehen, wir
sehen so was ja ganz sicher bei ben Spermatozoiden (der Fall von
Paludina!) und Spermatocyten (Meves, Hexwequy). Das eine, was die
Blepharoplasten betrifft, scheint ganz sicher zu sein, dass wir

16 XXXV. F. K. Studnička:

námlich in ihnen fůr die Funktion der Flimmerzellen besonders wich-
tige Organula, Centra der Flimmerbewegung sehen můssen.'“)

Am Ende unserer Abhandlung wollen wir noch kurz einige
Verhältnisse der sog. Cuticularzellen besprechen.

Wir haben in unserer vor einem Jahre publicirten Abhandlung
das Verhältniss der Cilien des Wimperbesatzes der Zellen zu den
Stäbchen und den Lamellen der verschiedenen sog. Cuticularsäume
besprochen. Zu ähnlichen Resultaten wie wir damals ist jetzt in seiner
Abhandlung auch Prenxant (99.) gekommen, indem er bei seinen Unter-
suchungen speciell den Saum (plateau striée) der Darmepithelzellen be-
rücksichtigt hat. Er vergleichte, wie wir, jene von Mars und HErDENHAIN
beschriebenen Knoten der Stäbchen seines „Plateau striee“, die es ihm
bei Salamandra maculata wiederzufinden gelungen ist, mit den Ble-
pharoplasten der Flimmerzellen, die, wie wir oben sagten, schon
Eneermann als Fussstůcke, und Frexzer als die unterste Reihe der
knotenförmigen Anschwellungen seiner Fussstäbchen bekannt waren.

Wie wir früher sahen, sind da wirklich keine Gründe, die Ble-
pharoplasten der Flimmerzellen für Centrosomen zu halten, desto
weniger können wir als solche die Knoten der Stäbchensäume be-
trachten. Hat ja Zimmermaxx (98, Taf. XXIX Fig. 85—7) in den
„Stábchensaumzellen“ des Dickdarms von Menschen deutliche unter
dem Saume liegenden Doppelkernchen gesehen. Auch wir finden in
Cutieularzellen, und zwar denen der Epidermis von Petromyzonten-
embryonen deutliche Centrosomen.

In unserer oben citirten Abhandlung haben wir darauf auf-
merksam gemacht, dass der sogenannte Cuticularsaum der (fälschlich
so benannten) Cuticularzellen entweder aus parallel senkrecht auf die
Oberfläche der Zelle gestellten Stäbchen gebaut ist (Stäbchensaum),
oder aus einem besonderen Lamellenwerke besteht, das man sich als
durch Verbindung jener Stäbchen entstanden, erklären kann. Den
ersteren Fall fanden wir in den Epithelien des Verdauungskanals,
den anderen in der Epidermis; doch wussten wir damals noch nicht
genau, wie weit diese Bildungen verbreitet und ob sie wirklich
dort wo man sie findet konstant sind.

76) Sie färben sich schwarz mit Eisenhaematoxylin, ähnlich färbt sich die
contractile Substanz in quergestreiften Muskeln. Zwischen den Blepharoplasten
nnd dieser besteht vielleicht eher eine Verwandschaft als zwischen ihnen und
den Centrosomen!

Ueber Flimmer und Cuticularzellen. 17

Auf Grundlage von neuen auf ziemlich grossem Materiale an-
gestellten Untersuchungen können wir jetzt sagen, dass die oben
erwähnten zwei Arten von Säumen viel verschiedener von einander
sind, als wir das früher gedacht haben. Unter dem Namen „gestreifter
Cuticularsaum“ („Plateau striée“ etc.) wurden, wie wir jetzt finden, ganz
verschiedene Structuren verstanden, die künftighin immer mit ver-
schiedenen Namen bezeichnet werden müssen. Neben dem für die
Darmepithelien, etc. charakteristischen „Stäbchenepithel“ müssen wir
einen konstant aus Lamellen oder Vacuolen gebauten Saum der Epi-
dermiszellen („Deckplatte“ mihi.) unterscheiden. Dazu kommt noch die
von uns schon oben in dieser Arbeit beschriebene wirkliche perfo-
rite Cuticula hinzu und der aus nichtflimmernden Wimpern be-
stehende Saum des Verdauungskanals einiger Evertebraten. Man sieht
daraus, dass man mit dem Namen Cuticula oder Cuticularsaum nicht
so freigiebig sein kann, wie man das gewöhnlich sieht.

Wir wollen in folgenden Zeilen die einzelnen gerade erwähnten
Structuren näher charakterisiren''):

1. Stäbchensaum. Die letzten Beschreibungen desselben stammen
von Heıen#am, Maru und Nicoras. (Vergleiche unsere Abh. 98.
Pag. 33—35). Wir selbst haben ihn im Darmkanal von Lophius
piscatorius und Zwar sowie bei Embryonen wie bei späteren Stadien
der Entwickelung dieses Thieres, weiter im Darme von Mus, Felis,
Homo untersucht.

Dieser Saum besteht aus Stäbchen, die senkrecht auf der freien
Oberfläche des Zellkörpers und parallel mit einander stehen. Die
Verschlussleisten Comxs'®) liegen in demselben Niveau, wie die unteren
Enden der Stäbchen, also zwischen den oberen Rändern der Zellen.
Die Stäbchen selbst gehören zu dem Exoplasma der Zellen. Eine
ausgeschiedene Substanz kann zwischen den Stäbchen vorhanden sein,
sie fehlt jedoch gewöhnlich.

Diese Structur ist, wie wir jetzt bestimmt sagen können, auf
den Darmkanal der Wirbelthiere, und auf die Nierenkanälchen
beschränkt.

17) Eine ausführliche Beschreibung aller dieser Verhältnisse, die mit
nöthigen Abbildungen begleitet sein soll und in der wir auch auf die Genese
dieser Structuren einzugehen wollen, werden wir an einer anderen Stelle
publiciren.

15) Es sind das dünne, mit Eisenhaematoxylin stark sich färbende Leisten
einer Kittsubstanz, die die Intercellularlücken gegen die Oberfläche des Epithels
verschliessen. (Cohn, Heidenhain)

BD

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1899.

18 XXXV. F. K. Studnicka:

Die Stábchen sind, wie ich das in meiner Abhandlung (98,
Pag. 50.) nachzuweisen versuche, mit den Fusstábchen der ehemals
an derselben Stelle befindlichen Cilien identisch. Prexanr (99 Pag. 35°)
hält sie für atrophische Cilien selbst. Die Knoten an ihrer Basis
sind wahrscheinlich mit den Blepharoplasten zu identificiren (Meine
Abh. Pag. 50; PRENaxT Pag. 31.)

2. Der sog. gestreifte Cuticularsaum, Deckplatte (mihi), Plateau
striée. Seine Structur wurde richtig von F. E. Scaurze an der Epidermis
der Larve von Pelobates fuscus, (einem sonst etwas abnormalen Falle),
von mir selbst aus der Epidermis von Ammocoetes beschrieben?“,.
Vergleiche meine Abhandlung 98. Pag. 43. Jetzt habe ich den Saum
beim Amphioxus, Embryonen sowie erwachsenen Thieren von Petro-
myzon, bei Larven von Salamandra, Triton, Bufo, Pelobates etc.
untersucht.

Der erwähnte Saum besteht aus einem Systeme von senkrecht
gestellten Lamellen, die zwischen sich längliche oben offene Vacuolen
einschliessen. Diese Vacuolen sind entweder leer, oder mit einem
dünnen Secrete der Zellen gefüllt (bei derselben Form variirt das).
Die oberen Ränder der Lamellen färben sich intensiv mit Eisen-
haematoxylin: bei Seitenansicht hat man davon den Eindruck, als
ob sich da eine Schichte von Punkten befände. Die Verschlussleisten
befinden sich im Niveau der oberen Ränder des Saumes. Der Saum
selbst gehört zu dem Exoplasma; es ist das, was ich jetzt einsehe,
wahrscheinlich nur eine besondere Modification desselben.

Diese zweite Art von Structuren der freien Fläche der Zellen,
für welche ebenfalls der Namen Cuticula oder Cuticularsaum nicht
passt, ist für die Epidermis der niederen Wirbelthiere charakteristisch ;
ich finde sie in allen von mir untersuchten Fällen. Man findet eine
ihr ähnliche auch an Hypodermiszellen einiger Würmer, wie unsere
Fig. 17, 18, Taf. II. das bezeugt.

3. Die wirkliche „poröse* Cuticula. Sie wurde zuletzt von Lex-
æossék (98) als solche erkannt. Wir beschreiben sie näher in dieser
Abhandlung (p. 12) und zeichnen sie auf unserer Taf. I. Fig. 5—8.

Wir finden sie z. B. an den Zellen der Tela chorioidea des
Gehirns von Petromyzon und Salamandra, wo sie besonders deutlich

19) „comme atrophiée par le fait de l’immobilisation.“ Wir sehen solche
nichtflimmernde Cilien in unserem 4. Falle!

20) „Ueber die Structur der sog. Cuticula etc.“ Sitzungsber. d. königl. böhm.
Ges. d. Wiss. Prag 1897.

Ueber Flimmer und Cuticularzellen. 19

entwickelt ist, weiter bei verschiedenen Evertebraten auf Flimmer-
epithelien.

In unserer voriges Jahr publieirten Abhandlung erwähnen wir
diese Cuticula nicht. Wir haben früher wirklich an ihre Existenz
bei den Wirbelthieren nicht geglaubt, Jenn sie sieht einer Deckplatte
täuschend ähnlich.

Es ist das (im Gegentheil zu der Deckplatte) eine auf den
Zellen liegende Membran, die von den Gilien durchbohrt wird; sie be-
findet sich ausserhalb des Zellkörpers, denn die Verschlussleisten liegen
unterhalb ihr. (Fig. 5, 6). Sie ist mit dem Zellkörper nur locker
verbunden und löst sich leicht von ihm ab; dagegen sind die Cuti-
culae benachbarter Zellen mit einander zu einer zusammenhängenden
Membran verschmolzen. Es ist nothwendig zwischen dieser Cuticula
und der ibr manchmal ähnlichen Schichte der Fussstücke der Cilien
einen Unterschied zu machen; von der vorigen Structur unterscheidet
sie sich hauptsächlich dadurch. dass sie deutlich ausserhalb des Zell-
körpers sich befindet (die Lage der Verschlussleisten!) und dass die
Cilien durch ihre Poren durchtreten. Was ihre Bildung betrifft, so
kann sie ursprünglich mit ihr verwandt sein; denn auch sie ist end-
lich eine Exoplasmaumbildung. Die F. E. Scaurzr'sche Definition der
Cuticula“") ist nur für diese Structur allein zutreffend!

4. Der aus nichtflimmernden Wimpern (die auch zusammen-
geklebt sein können) gebildete Saum der Darmepithelien einiger
Evertebraten. Wir konnten uns vor der Existenz eines solchen bei
Ascaris überzeugen (Taf. I. Fig. 4) Von den an erster Stelle von
uns angeführten Structur ist diese ganz verschieden. Er wurde viel-
fach für eine Cuticula gehalten doch hat er auch mit einer solchen
nichts gemeinschaftlich, es handelt sich da um feine fadenförmige
ehemaligen Wimpern entsprechende Fortsátze des Zellkörpers, die
durch eine aus dem Zellkörper ausgeschiedene festere Masse zusam-
mengeklebt sind.)

(Institut für Zoologie und vergleichende Anatomie
der böhmischen Universität in Prag).

21) F. E. Schurze. „Zellmembran, Cuticula etc.“ Verhandl. d. anat. Ges.
in Berlin 1896.

22) Vergleiche auch Luxsanow, Notizen über das Darmepithel Ascaris mystax.
Archiv f. mikr. Anatomie. XXXI.

Litteratur.

Arıruy (97.) Das leitende Element des Nervensystems und seine topographische
Beziehungen zu den Zellen.
Mittheilungen aus d. zool. Station Neapel Bd. XII.
BarzLowrrz (98.) Notiz über die oberflächliche Lage der Centralkörper in Epithelien.
Anatom. Anzeiger, Bd. XIV.
BELAJEFF (97, a, b, c.)
in den Berichten d. deutschen botan. Gesellschaft, Bd. XV.
— (98.) Ueber die Cilienbildner in den spermatogenen Zellen. Ibidem.
Bexpa (99.) Weitere Mittheilungen über die Mitochondria.
Verhandl. d. physiol. Ges. zu Berlin.
ENGELMANN (80.) Zur Anatomie und Physiologie der Flimmerzellen.
Pflügers Archiv f. Physiologie Bd. XXIII.
Frexzez (86.) Zum feineren Bau des Wimperapparates.
Archiv f. mikr. Anatomie, Bd. XXVIII.
HErDENHAIN M. und Tm. Cou (97.) Ueber die Microcentren in den Geweben des
Vogelembryos, insbesondere úber die Cylinderzellen und ibr Verháltniss zum
Spannungsgesetz. Morphol. Arbeiten, Bd. VII.
HexxeGuy (98.) Sur le rapport des cils vibratils avec les centrosomes.
Archiv d’anatomie microscop. Tome I.
Hirasé (97.) Untersuchungen über das Verhalten des Pollens von Gingko biloba.
Botan. Centralblatt. Bd. LXIX.
— (98.) Études sur la fecondation et Vembryogénie du Ginkgo biloba.
Journal of the College of Sc. Imp. Univers. Tokyo, Vol. XI. Pt. II.
Ikeno (98.) Untersuchungen über die Entwickelung der Geschlechtsorgane und
und den Vorgang der Befruchtung bei Cycas revoluta. Ibidem.
Isaixawa (99.) The nuclear Division of Noctiluca. Ibidem Vol. XII. Pt. IV.
Lexxossék (98.) Ueber Flimmerzellen.
Verhandl. d. anatom. Ges. aut der XII. Versammlung in Kiel.
Mevzs (97.) Ueber Centralkórper in männlichen Geschlechtszellen von Schmetter-
lingen. Anatom. Anzeiger, XIV.
Perer (99.) Das Centrum für die Flimmer und Geisselbewegung.
Ibidem, Bd. XII.
Prexanr (99.) Cellules vibratiles et cellules a plateau.
Bibliographie anatomique, Tome. VII. Fasc. 1.
SHaw (98.) Ueber die Blepharoplasten bei Onoclea und Marsilia.
Berichte d. deutschen botan. Ges. Jahrg. XVI.
SrupNIčKA (98.) Die intercellularen Verbindungen, der sog. Cuticularsaum und der
Flimmerbesatz der Zellen.
Sitzungsber. d. königl. böhm. Ges. d. Wiss. in Prag.

Ueber Flimmer und Cuticularzellen. 21

WrsBER (97.) The Development of the Antherozoids of Zamia. Botan. Gazette.
— (97, 5.) Notes on the fecondation of Zamia and the pollentube Apparatus

of Ginkgo. Ibidem.
ZACHARIAS (99.) Ergebnisse neuerer Untersuchungen über die Spermatozoiden.
Botan. Zeitung, Bd. 57.

Zimmermann K. W. (94.) Demonstration mikroskop. Praeparate.
Verhandl. d. anat. Ges. auf der VIII. Versammlung in Strassburg.

— (98.) Beiträge zur Kenntniss einiger Drüsen und Epithelien.
Archiv f. mikr. Anatomie, Bd. LI.

Erklärung der Abbildungen.

Fig. 1. Salamandra maculata. Eine etwa 3 cm lange Larve Flimmer-
zellen, aus dem Pharynx. Zeiss, homog. Imm. +4, Oc. 4.
Fig. 2. Dasselbe Object.
Fig. 3. Dasselbe Object. Drei Flimmerzellen mit ihren Centrosomen.
(nicht schematisirt!) Mit Pierinsäure — Ac. nitrie. fixirt.
Zeiss, homog. Imm. 5, Oc. 5.
Fig. 4. Ascaris sp. Epithelzellen aus dem Verdauungskanal.
Zeiss, homog. Imm. ;,, Oc. 5.
Fig. 5. Petromyzon Planeri. Flimmerzellen aus dem Epithel der
Tela chorioidea ventriculi IV. Mit der Ac. picric. + nitric.
fixirt. Zeiss, homog. Imm. ;,, Oc. 5.
Fig. 6. Dasselbe Object. Mit Sublimat fixirt.
Zeiss, homog. Imm. „,, Oc. 4.
Fig. 7. Eine Partie der Cuticula im Querschnitt. Zeiss, 7%, Oc. 5.
lie eb z 5 R 3 von der Fläche. Zeiss, 45; Oc. 5.
Fig. 9. Salamandra maculata. Zwei Zellen der Telachorioidea
Ventr. IV. Mit Lig. Perenyi conservirt. Zeiss, ‚5, Oc. 5.
Fig. 10. Balanoglossus minutus. Flimmerepithel der Körperoberfläche.
Mit Sublimat-Eisessig fixirt; mit Heidenhain’schen Eisen-
haematoxylin gefärbt. Zeiss, „2, Oc. 5.
Fig. 11. Dasselbe mit Haemalaun gefärbt.
a) — Zellkörper.
b) — Blepharoplasten.
Fig. 12. Dasselbe schematisirt 4 ©) — Cuticula.
d) — äussere Knoten d. Fussstäbchen.
| Cen:
Fig. 13. Eine Zelle aus dem Verdauungskanale von Amphioxus
lanceolatus, bei schwächerer Vergrüsserung.

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1899. 3

22

Fig.

Fig.
Fig.

Fig.

Fig.

14.

18.
13:

20.

21.

XXXV. F. K. Studnička: Ueber Flimmer und Cuticularzellen.

Mehrere Zellen aus demselben Objecte bei starker Ver-
grösserung. Mit Sublimat fixirt.
Zeiss, homog. Imm. 55, Oc. 4.

. Patella lusitanica. Wimpernbesatz der Darmzellen.

=

Zeiss, Imm. -!,, Oc. 5.

. Patella lusitanica. Wimpernbesatz aus der Mundhöhle.

c — Cuticula.

. Spirographis Spallanzani. Hypodermiszellen mit einer ober-

flächlichen Vacuolenschicht, die an den gestreiften Cuticular-
saum der Epidermis der niederen Wirbelthiere (Deckplatte)
errinnert.
Mit Sublimat-Eisessig fixirt; mit Eisenhaematoxylin gefärbt.
C — Cuticula. V — Vacuolenschicht.

Zeiss, homog. Imm. 4, Oc. 5.
Die Vacuolenschicht desselben Oojectes von oben gesehen.
Petromyzon Planeri. Geisselzellen aus dem Grehörorgane.
Sublimat; Eisenhaematoxylin. Zeiss, Imm. „,, ©cs 4.
Dasselbe Object. Zellen, die einen Uebergang von Geissel-
zellen zu gewöhnlichen Flimmerzellen vorstellen. Die Cilien
wurden wahrscheinlich erst durch die Fixirung in Unordnung
gebracht. Dieselbe Vergrösserung.
Salamandra maculata. Die Lage der Blepharoplasten in der
Zelle. Zeiss, „, Oc. 5.

Verlag der kön. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Gregr in Prag,

Sitzoer d.königl bóhm Gesellsch. il

né |

= ACT EHO
S nm À : US TER ee E

III ee en S
; RE eme À

Lith Farsky Pra

Classe 1899.

urmiss C

hemat nat

+
Li

schaft Ma
k

XXXVI.

Der „Reissnersche Faden“ aus dem Centralkanal des
Růckenmarkes und sein Verhalten in dem Ventri-
culus (Sinus) terminalis.

Von Dr. F. K. Studniöka in Prag.
Mit 7 Textfiguren.

(Vorgelegt den 7. Juli 1899.)

In seiner Abhandlung über den feineren Bau des Rückenmarkes
von Petromyzon fluviatilis') hat Reıssser bereits im Jahre 1860 eine
Erwähnung davon gemacht, dass in dem Centralkanal ein eigen-
thümlicher scharf begrenzter Faden sich befindet, der an die Cy-
lindraxis eines Nervenfasers auffallend errinnert, seinem sonstigen Ver-
halten nach jedoch eher für ein Produkt des Inhaltes des Central-
kanals, für eine eigenthümliche Gerinnung zu halten ist.“) Reıssyer
meint, dass man die eigentliche Bedeutung dieses Fadens erst dann
wird begreifen können, bis wir seinen Anfang und seine Endigung

!) Reıssner: „Beiträge zur Kenntniss von Bau des Růckenmarkes von Pe-
tromyzon fluviatilis. L.“
Reichert’s und Du Bois Reymond’s: Archiv f. Anat. u. Physiol. 1860.
2) „Innerhalb des Centralkanales fand ich sehr háufig einen im Querschnitt
kreisförmig begrenzt erscheinenden Strang, der 0,0015""" im Durchmesser haltend,
einem Achsencylinder sehr ähnlich aussieht und höchstens etwas stärker licht-
brechend ist. (Fig. 1b). Da dieser Strang wenn ich ihn überhaupt zum Gesicht
bekam, stets von derselben Gestalt war, und nicht einmal jene Formverschieden-
_ heit darbot, welche die Achsencylinder an Chromsäurepräparaten so häufig zeigen
kann ich nicht annehmen, dass er gleichbedeutend sei mit den unregelmässigen
Massen, welche den Centralkanal bisweilen vollständig oder zum Theil erfüllen
und im Rückenmark anderer Thiere oder des Menschen von mehreren Forschern
erwähnt worden sind.“ (L. c. pag. 552.)
Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1899. 2

2 XXXVI. F. K. Studnička:

kennen werden, und diese ist Reıssser nicht gelungen zu finden. Er
sagt nur, dass er sowohl in den vorderen wie in den hinteren Partien
des Rückenmarkes diesen Faden beobachten konnte.

Seit jener Zeit wurde der Faden zwar in mehreren mit der Ana-
tomie des Rückenmarkes sich beschäftigenden Abhandlungen erwáhnt;*)
doch ist uns über seine eigentliche Bedeutung kaum viel mehr be-
kannt, als es bereits seinem Entdecker zu konstatiren möglich war.
Den Namen R. F. gab ihm Kurscaix 1866. (Inaug Diss. Kasan.)

Wir selbst haben den Reıssner’schen Faden während unserer
vergleichend-neurologischen Studien mehrmals und in verschiedenen
Objecten gefunden. In der letzten Zeit ist es uns gelungen, einige
interessante Befunde über die Endigungen dieses Fadens zu machen,
die uns veranlassten eine grössere Aufmerksamkeit der betreffenden
Sache zu widmen. Wir haben zu diesem Zwecke die Präparate
unserer Sammlung und besonders jene, die wir uns seinerzeits zum
Studium der terminalen Endigung des Rückenmarkes und der Chorda
verfertigt haben, durchgesehen, und geben im Folgenden einen Bericht
über die Ergebnisse unserer Untersuchungen:

1. Der von Rerssner beschriebene Faden ist in dem Rücken-
marke der niederen Cranioten allgemein verbreitet. Wenn man ihn
hie und da auf Präparaten vermisst, so kann man sich das dadurch
erklären, dass er bei der Conservation oder dem Aufkleben der
Schnitte etc. (was leicht geschehen kann!) verloren gegangen ist, oder
dass er während des Lebens (oder bei der Conservation) in mehrere
Stücke zerrissen wurde und dann in einzelnen Partien des Rücken-
markes fehlt. Aehnlich kann man sich jene Fälle. wo man mehrere
solche Fäden in dem Canalis centralis zu sehen glaubte (Fig. 2), da-
durch erklären, dass die durch das Zerreissen des Fadens resulti-
renden Stücke durch Verschiebung neben einander zu liegen kommen.

Ich finde den Reıssser’schen Faden bei folgenden Formen:

Petromyzon Planeri und fluviatilis; in erwachsenen Thieren, sowie in
Ammocoeten — in dem Rückenmarke junger (etwa 1 cm langen) Lar-
ven, deren Centralkanal noch nicht verengt ist, ist der Faden nicht
zu finden.
Myxine glutinosa, wo er besonders gut entwickelt ist. Er liegt hier
(Sanders) in dem unteren Theile des zweitheiligen Canalis centralis,
der allein dem Canalis centralis anderer Thiere entspricht (Fig. 1.).

S) Bei Myxine fand „den central rod“ SaxpERs („Researches in the nervous

System of Myxine glutinosa“, London 1894, pag. 11. Bei den Teleostiern, bei Raja,
Torpedo, Frosch fand ihn Srırva (Z. f. w. Z. 1868, 70, 73.)

Der Reissner’sche Faden aus dem Centralkanal des Rückenmarkes. 3

Bei Chimaera monstrosa und einer Reihe von Selachiern: Acanthias
(auch in jungen Exemplaren, die noch den Dottersack besitzen), Alo-
pias, Scyllium (auch in jungen Exemplaren) Squatina, Raja und Tor
pedo. Ceratodus Forsteri. Polypterus senegalus, Acinenser sturio.

Von den Teleostiern fand ich ihn z. B. bei Angwlla und zwar
bei den erwachsenen Exemplaren so wie bei den sogenannten monte.

Von Amphibien bei Salamandra maculata und Triton.

Was die Amnioten betrifft fand ich den Reıssser’schen Faden bei
Lacerta und Tropidonotus, doch ist er hier schon nicht mehr so gut
entwickelt, und es bezieht sich die folgende Beschreibung deshalb
hauptsächlich auf die niedrigeren Formen der Wirbelthiere.

Fig. 1. Der zweitheilige Canalis centralis des Rückenmarkes von Myxine
glutinosa mit dem Reıssner’schen Faden in einer unteren Abtheilung und
der gewöhnlichen Gerinnung des Inhaltes.

2. Der Rerssxer’sche Faden ist ein fadenförmiges Gebilde, das
sanz frei im Inneren des Canalis centralis des Rückenmarkes liegt
und vorne bis in das Gehirn hineinreichen kann. Von den gewöhn-
lichen Produkten der Gerinnung des den Canalis während des Lebens
füllenden Liquor cerebrospinalis ist es durchaus verschieden. (Vergl.
Fig. 1.) Er ist immer ganz regelmässig cylindrisch und seine Ober-
fläche ist ganz glatt. Die Masse, aus der er besteht, ist immer
homogen; wenn man manchmal eine äussere Schichte an seiner Ober-
fläche zu sehen glaubt, so ist das nur eine Täuschung, die durch
sein starkes Lichtbrechungsvermögen bedingt ist. Nur einmal (bei

1*

4 XXXVI. F. K. Studnicka :

Chimaera) fand ich kleine mit seiner Längsrichtung parallele Spalten
in dem Faden, von einer Faserung war jedoch, so weit man es ver-
folgen konnte, keine Spur. An seiner Endigung, da wo er sich auf-
zulösen beginnt, (bei Petromyzon Fig. 5) ist er gewöhnlich weniger
lichtbrechend und hat eine etwa alveoläre Structur, oft ist er da
stark varicös oder geschlängelt oder in kleine Stücke zerfallen (An-
guilla z. B.); sehr selten findet man in seinen vorderen Partien solche
Varicositäten. Er errinnert ausserordentlich an den Achsencylinder
eines Nervenfadens, wie das schon ReissNer (1. c.) bemerkte. Er ist
ebenso lichtbrechend wie diese, wenn sie durch die Conservation ge-

Fig. 2. Das Filum terminale des Rückenmarkes von Ceratodus Forsteri
mit mehreren Querschnitten des Reissxer’schen Fadens im Canalis
centralis.

schrumpft sind, und verhält sich gegen die Farbstoffe auf dieselbe
Weise wie diese; auch ist er nicht dicker als die Nervenfasern durch-
schnittlich zu sein pfiegen. Er färbt sich z. B. mit Fuchsin, mit Bleu
de Lyon, Picrocarmin, ein wenig mit Orcein, jedoch ziemlich in-
tensiv mit Haematoxylin, stark mit Eisenhaematoxylin.*, Dass wir es
da mit keinem Nervenfaser zu thun haben, erkennen wir natürlich
am Besten aus seinem Verhalten an seinem caudalen Ende, das wir
später beschreiben werden. Sonst unterscheidet er sich von einem
Achseneylinder dadurch, dass er immer homogen ist, und dass er
immer seine cylindrische Form behält, und zwar auch auf schlecht
conservirten Präparaten, während die Achsencylinder auf solehen oft
auf ihrem Querschnitte unregelmässig sternförmig werden (RErssNER).

*) Auf Querschnitten ist er selbstverständlich etwas dunkler als auf Längs-
schnitten des Rückenmarkes. Ein Querschnitt kann doch selten so dünn sein
wie der Faden selbst ist.

Der Reissner’sche Faden aus dem Centralkanal des Rückenmarkes. 5

Auf gut conservirten Präparaten, wo die Achsencylinder überhaupt
nicht geschrumpft sind, ist der Rerssxer’ sche Faden doch gerade so

Fig. 3. Die vorderste Partie des Rrisswer’schen Fadens im Gehirn

von Petromyzon Planeri V. III. = Ventriculus III; V. M. — Mittel-

hirn Ventrikel; V. IV. — Ventriculus IV. Durch eine punktirte Linie

ist in der Abbildung die Lage des natürlichen Canals angedeutet,

der durch den gezeichneten Schnitt nicht getroffen wurde. Reichert.
0bj.-3, 072.

dünn und seine Substanz so lichtbrechend, wie anderswo; ich konnte
mich davon am Besten bei Petromyzon überzeugen.

Fig. 4. Dasselbe von Myxine glutinosa. Rechts der enge Kanal
A der Oblongata, links der Mittelhirnventrikel. Dieselbe Ver-
| gróšserung.

Im frischen Zustande ist der Faden ganz durchsichtig und kaum
zu finden“), mit der gewöhnlichen Gerinnung des Inhaltes des Central-

6 XXXVI. F. K. Studnička :

kanals hat er, wie wir gesagt haben, nichts zu thun; doch konnte
er, wenn wir alle Umstände erwägen, anders nicht, als durch Aus-
scheidung aus den Zellen der Wand des Centralkanals entstanden
sein. Er entsteht in dem Centralkanal etwa so, wie ein Krystallstiel
in dem Magendivertikel der Lamellibranchiaten.

3. Was die vordere Endigung betrifft, so konnte ich nur soviel
feststellen, dass er ganz scharf, wie abgeschnitten endigt. Die vor-
dere Endigung liegt weit vorne im Gehirne. Ich habe speciell bei
Petromyzon Planeri und zwar an zwei Serien von Längsschnitten
des Gehirnes eines erwachsenen Thieres und einer Serie von Auer-

Fig. 5. Der sog. Ventriculus (Sinus) terminalis des Růckenmarkes
von Petromyzon Planeri mit dem von dem Rreissner’schen Faden ge-
bildeten Knäuel. (Ein Querschnitt) Ch. — Chorda dorsalis ; L. — Lym-
phráume. Conservation: Ac. pier.-nitr. Zeiss. homog. Imm. !/,., Oc. 3.

schnitten durch das Gehirn von Ammocoetes den Verlauf der vor-
dersten Partie des Reıssxer’schen Fadens vertolgt, und habe schliesslich
eine Serie von Längsschnitten durch das Gehirn von Myxine gluti-
nosa zu demselben Zwecke untersucht.

Bei Petromyzon (Vergl. Fig. 3.) tritt der Faden aus dem
Canalis centralis in den Ventriculus IV, wo man ihn unweit von der
Decke bis zu dem Kleinhirn verlaufen sieht. Sein Verhalten in seiner
jetzt folgenden Partie ist etwas überraschend; er verlauft nicht in
dem natürlichen Kanale des Centralnervensystems, sondern bricht
sich die Bahn durch das Kleinhirn und die auf dieses folgende
Partie des Mittelhirns, und verlauft dann wieder frei in dem Ventrikel
des Mittelhirns. Man sieht ihn endigen etwa auf dem unteren Rande

°) Neustens fand ich ihn ziemlich leicht in dem flachen Rückenmarke von
Myxine im ganz frischem Material.

Der Reissnersche Faden aus dem Centralkanal des Růckenmarkes. 7

der Commissura posterior.°) Bei Myxine (Fig. 4.) dringt der Faden,
nachdem er den engen, die Stelle des Ventriculus IV. hier vertre-
tenden Canal durchgelaufen hat, ebenfalls in die Masse des Klein-
hirns und endigt in der Höhle des Mittelhirns. Der ganz enge Canal,
in dem der Faden die Kleinhirnmasse durchtritt, ist nicht besonders
ausgekleidet. Saxpers der dies bei Myxine zuerst sah (1. c. p. 12),
erwähnt eine Zweitheilung des Fadens vor dem Eintritt in das Kleinhirn.

Wie der Faden in die Masse des Gehirnes hinein gekommen ist,

lässt sich auf eine ganz einfache Weise erklären. Ich fand, dass der
Faden bei Ammocoetes in der natürlichen Höhle des Gehirnes ganz

Fig. 6. Aus einem noch weiter gegen das Ende des Schwanzes

desselben Thieres geführten Schnitte. Ch. und L. wie auf der

früheren Abbildung; R- der letzte Schnitt durch die Endigung
des Rückenmarkes. Dieselbe Vergrösserung.

nahe der Decke derselben verlauft, ohne irgendwelchen Theil des
Gehirnes durchbrechen zu müssen. Bei dem weiteren Wachsthum
des Thieres, wird der Faden von den von den beiden Seiten wach-
senden Hälften des Kleinhirns eingeklemmt und muss in Folge dessen
innerhalb der Masse desselben verlaufen.

4. Während wir an dem vorderen Ende des Fadens nichts ge-
funden haben, was uns seinen Charakter erklären könnte, sind die
Verhältnisse an seinem hinteren Ende viel interessanter. Der Faden
endigt nicht mit dem Ende des Rückenmarkes, wie man das erwarten
könnte, sondern tritt aus der hinten weit geöffneten Höhle des Ventri-
culus (Sinus) terminalis in den der Canalis centralis übergeht hinaus, und
verliert sich in der Grundsubstanz des Bindegewebes der Umgebung.

S) In einem Falle finde ich ein Fragment des Fadens auch in der Nähe
der Decke des Mittelhirnventrikels.

8 XXXVI. F. K. Studnička:

(Fig. 5—7). In dem Ventrieulus terminalis bildet er gewöhnlich einen
Knäuel, der sich allmählig nach hinten auflöst. Eine scharfe Grenze
des Fadens ist daher nicht zu finden.

Wir sehen, dass die Masse des Fadens in dem Endknäuel, und
da wo es sich sichtbar auflöst, stark verändert ist (Fig. 5); man
findet schon am Anfange dieser Partie oft Varicositäten oder starke
und scharfe Biegungen des Fadens, der sichtlich hier zu Grunde zu
gehen beginnt. Rings herum um den Ventriculus terminalis und die
Stelle, wo der Reıssxer’sche Faden sich auflöst, sieht man in allen
Fällen ausgebreitete Iymphatische Räume, die jedenfalls bei dem Pro-

Fig. 7. Ein Längsschnitt durch das Ende des Rückenmarkes

von Petromyzon Planeri mit dem hinten geöffneten „Ventri-

culus terminalis“ und dem Endknäuel des Rrissxer’schen Fadens
Ch. — Chorda dorsalis.

cesse der Auflösung des Fadens nicht gleichgiltig sind. Man kann
auch beobachten, dass der innere Raum des Ventriculus terminalis
mit diesen Lymphräumen in directer Verbindung steht.

Ich habe dieses Verhalten des Reısswer’schen Fadens am Besten
bei Petromyzon Planeri verfolgt, von dem mir etwa 12 Serien
(meistens Querschnitte) zur Verfügung standen. Von dieser Form
stammen auch unsere Abbildungen 5—7. Ich fand es auch bei Petro-
myzon fluviatilis und sehr deutlich bei Myxine glutinosa, wo, au-
unseren Präparaten wenigstens, der Endknäuel seine Structur un-
deutlich erkennen lässt und eher das Aussehen einer Coagulums des
ehemaligen Inhaltes des Ventriculus terminalis hat. Die dem Faden

Der Reissner’sche Faden aus dem Centralkanal des Rückenmarkes. o

LE

abstammende Masse sieht man ziemlich weit in das umgebende, etwas
lockere Bindegewebe wie ausgegossen. ')

Das betreffende Verhalten des Reıssser’schen Fadens in dem
hinten geöffneten Ventriculus terminalis konnte ich weiter noch bei
Scyllium canicula (bei einem jungen Exemplare), bei Polypterus
senegalus und bei Anguilla fluviatilis verfolgen. Bei Squatina angelus
fand ich auch ähnliche Verhältnisse, jedoch nicht deutlich genug. Schon
diese Befunde zeugen davon, dass es sich da um keine auf diese oder
jene Form beschränkte Eigenthümlichkeit handelt. Man würde die
Sache an entsprechenden Präparaten jedenfalls auch anderswo bei
niederen Wirbelthieren finden.

5. Aus dem, was wir in dieser Abhandlung von dem Reıssxer-
schen Faden mitgetheilt haben, können wir folgende Schlüsse ziehen:

Es ist das jedenfalls ein Produkt, das aus dem Liquor cerebro-
spinalis, oder den Ependymzellen direct, in der betreffenden Form
ausgeschieden wird. Von den bei der Fixirung entstehenden Gerin-
nungen er ist ganz verschieden. Er entsteht in der postembryonalen
Zeit in dem noch engen Centralkanal und vergrössert sich in der
späteren Zeit nicht, wodurch er dann in erwachsenen Thieren im Ver-
hältniss zu dem Querschnitte des Canals verschwindend klein sein
kann. Der Knoten auf dem caudalen Ende des Rerssxer’schen Fadens
entsteht jedenfalls nicht allein in loco, in dem Ventriculus terminalis,
sondern der Faden schiebt sich aus dem Canalis centralis (bei den
Bewegungen des Thieres ?) allmählig in den Ventrikel hinein, und bildet,
da er hier wenig Platz findet den Knäuel und wird endlich in der
Grundsubstanz des lockeren, von Lymphräumen stark durchgesetzten
Schleimgewebes aufgelöst.

7) Sanpers erwähnt bereits diese Verhältnisse, indem er in seiner Abhand-
lung (l. c. pag. 11). sagt: „In some specimens the chamber above mentioned, at
the posterior end of the spinal cord is occupied by a mulberry-shaped mass
of glass like aspect, from which, as from a knotted end, the rod in question em-
erges, in other specimens the end of the rod is attached to the surrounding
connective tisue.“ Ich selbst erwähne die eigenthümliche „colloide Masse“, die aus
dem hinten weit geöffneten Sacke (Ventr. term.) in das umgebende Bindegewebe
heraustritt, in meiner Abhandlung: „Ueber die terminale Partie des Rücken-
markes“ (Sitzb. d. k. Ges. d. Wiss. in Prag 1895 p. 3.). Die Abhandlung von Rrrzıus:
„Ueber das hintere Ende des Rückenmarkes bei Amphioxus, Myxine und Petro-
myzon“ (Biolog. Untersuchungen N. F. Bd. VII.) enthält keine Angaben über
den Rerssner’schen Faden, und auch die Thatsache, dass der Ventrikel nicht ge-
schlossen ist, ist Rerzıus, wie auch anderen Forschern entgangen.

10 XXXVI.F.K. Studnička: Der Reissner’sche Faden aus dem Centralkanal.

Unsere Auffass ung des Rerssxer schen Fadens weicht von der der
anderen Forscher (Reissner, Kutschin, Stieda, Sanders etc.) die ihn
meistens nur für ein Kunstprodukt, für eine postmortale oder durch
Fixirungsflüssigkeiten verursachte Gerinnung halten.

Ob der cerebrale Theil des Fadens in loco wie der des Canalis
centralis entsteht, scheint mir nicht ganz sicher zu sein; doch ist es
möglich, dass er an seinem Ende wachsen kann.

Wie wir sehen, bleibt trotz der Befunde, die wir hier be-
schrieben haben, der Reıssxer'sche Faden für den Histologen noch
räthselhaft genug. Specielle Studien über seine Entwickelung werden
seine eigentliche Bedeutung vielleicht besser beleuchten können; wir
haben hier in erster Reihe nur sein Verhalten in dem Rückenmarke
entwickelter Thiere geschildert. Besonders sein Verhalten in dem of-
fenen (was bisher wenig bekannt war) Ventriculus terminalis verdient
allein schon eine Berücksichtigung,

Institut für Zoologie und vergleichende Anatomie
der böhmischen Unwersität in Prag.
Im Juli 1899.

a

ar

Verlag der kön. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Gregr in Prag.

XXX VIT.

Ueber den feineren Bau der Parietalorgane von
Petromyzon marinus L.

Von Dr. F. K. Studnička in Prag.
Mit 1 Tafel und 2 Textfiguren.

(Vorgelegt den 7. Juli 1899.)

Die Parietalorgane von Petromyzon marinus weichen in einigen
Beziehungen etwas von denen des von mir vor Jahren untersuchten
Petromyzon Planeri, ') und eignen sich hauptsächlich viel besser zu
dem Studium des feineren Baues als diese letzteren. Ich konnte mich
davon an einem Exemplare überzeugen, dass ich während meines
letzten Aufenthaltes auf der zoologischen Station in Neapel durch
die Freundlichkeit des Herrn Dr. S. Lo Braxco bekommen habe. Das
Gehirn dieser Form, das ich mir sammt den Parietalorganen in der
ZENKER schen Flüs-igkeit conservirt habe, zerlegte ich später nach der
Einbettung in Paraffin in eine Serie von Querschnitten, die ich theils
mit Hernexaaix'scheu Eisenhaematoxylin, theils mit Derarızıv’schen
Haematoxylin mit Nachfärbung mit Erythrosin färbte. Zur Controlle
dienten mir mehrere Serien von Quer- und Längsschnitten durch die
Parietalorgane von Petromyzon Planeri die ich mir jetzt aus frischem
Materiale verfertigt habe’) und einige Präparate von Petromyzon
fluviatilis.”) Die Methoden, mit denen ich gearbeitet und meine bis-

') Vergl. meine Abhandlung: „Sur les organes pariétaux de Petromyzon
Planeri.“ Sitzungsber. d. kgl. Ges. d. Wiss. in Prag 1893.

*, Conservation mit Sublimat-Eisessig, Perenyi, Vom Rarw’schen Picrin-
Osmiumlôsung etc. Als Färbungsmittel hat sich am besten Eisenhaematoxylin
bewährt, sonst färbte ich auch mit Safranin, Methylenblau-Erythrosin etc.

9) Wir halten diese und die früher genannte Form für besondere Arten,
die gauz nahe verwandt und durch Uebergange mit einander verbunden sind.

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe 1899, 1

nn nennen — - = -
der ne EEE

2 XXX VII F. K Studniéka:

herigen Resultate bekommen habe, waren wie man sieht, ganz ein-
fach; *) und doch glaube ich auf meinen Präparaten die eigentliche
Bauweise der Parietalorgane ziemlich vollständig erkannt zu haben,
ja, mit Rücksicht auf das Pinealorgan jedenfalls vollständiger, als es
Rerzıvs mit der Hilfe der Silberimprägnation möglich war. Uebrigens
lassen sich die mit der Silbermethode gewonnenen Resultate und jene,
zu denen ich gekommen bin, mit Vortheil mit einander vergleichen,
denn sie ergänzen sich gegenseitig.

Die vorliegende Abhandlung soll als eine Vorarbeit zu einer
grösseren Monographie der Parietalorgane, die ich für die von Pror.
OrrEL herausgegebene „Vergleichende mikroskopische Anatomie der
Wirbelthiere“ vorbereite, dienen. Ich veröffentliche sie schon jetzt
in der Hoffnung, dass die hier mitgetheilten Thatsachen von jenen
Fachgenossen, die das betreffende Material besitzen, auch an anderen
für die Morphologie der Pari-talorgane so wichtigen Formen, wie
Sphenodon (Hatteria), Iguana etc. revidirt sein werden. Unsere heu-
tigen Kenntnisse von dem feineren Baue der Parietalorgane sind
wirklich sehr lückenhaft. Trotzdem sich besonders während des letzten
Decenniums eine grosse Reihe von Abhandlungen mit den Parietal-
organen beschäftigte, können wir noch kein allgemein giltiges Schema
desinneren Baues derselben, nur ahnen kann man, dass wenigstens der
Bau der Retina derselbe trotz der morphologischen Unterschiede
(zweierlei Arten von Parietalorganen) überall im Prineip derselbe
sein wird.

Die Lage der Parietalorgane von Petromyzon marinus“) und die
Beziehungen derselben zu der Umgebung veranschaulicht unsere Fig.1.
Man sieht hier, dass was die wechselseitige Lage des Organes be-
trifft, zwischen Petromyzon marinus und Petromyzon Planeri (und
fiuviatilis) in dieser Beziehung keine Unterschiede existiren. Das
Parapinealorgan ist bei der ersteren Form in Verhältniss zu dem

*) Die Golgi’sche Silberimprägnation habe ich vor einigen Jahren an
Ammocoetes versucht, doch habe ich, was die Parietalorgane betrifft, keine gün-
stigen Resultate bekommen. Mit mehr Glück hat sie Rerzıus (Biolog. Untersuch.
Bd. VII.) benützt, doch auch seine Resultate sind, wie wir sehen werden, lückenhaft,

5) Die einzige Nachricht über die Parietalorgane von Petromyzon marinus
gibt uns BeAro in seinen: „Morphological Studies. I. The parietal Eye of the
Cyclostome Fishes“ in Quart-Journal of Micr. Science. Vol. 29. 1888. p. 61. Doch
war, wie er selbst sagt sein Material „in a bad condition for histological work“
Er sagt weiter dortselbst: „I think we run little danger in assuming that the
organ will probably be found to be well developed in the marine form, allthe more
as the marine form is certainly less degenerated than the fresh — water one“.

Ueber den feineren Bau der Parietalorgane. 3

pinealen höchstens etwas grösser als es bei den anderen Form in der
Regel zu sein pflegt. Etwas verschieden ist dagegen die Lage der
Parietalorgane im Verhältniss zu der Umgebung Wie das unsere Fig. 1.
zeigt, dringen sie tief in die Wand der bindegewebigen Gehirnkapsel,
hinein, und sind sehr weit von dem Gehirn entfernt, während sie bei
den früher von mir untersuchten Formen dicht am Gehirne lagen
(Vergl. die Abbildungen meiner Taf. II. I. c.) Die Tela chorioidea
Ventriculi III. bildet hier in Folge dessen oberhalb des Vorderhirns
einen sehr weiten Sack, auf dessen Oberfläche erst die Organe sich
befinden. Wie das unsere Abbildung weiter zeigt, ist die binde-
gewebige Hülle des Gehirnes oberhalb der Organe auffallend ver-
dünnt und ist da der Raum zwischen ihr und dem pigmentlosen
Corion der Haut von einem lockeren durchsichtigen Bindegewebe erfüllt.

Was den feineren Bau der Organe betrifft, so ist es haupt-
sächlich das obere Organ (das Pinealorgan) von Petromyzon marinus,
das sich von dem der beiden bisher näher untersuchten Arten ab-
weichend verhält. Seine obere Wand, die Pellucida, ist dick, was ihre
Form betrifft etwa linsenförmig, und reicht tief in das Lumen des
Parietalorganes, das dadurch stark verengt wird (Vergl. unsere Fig. 1.).
Die Dicke der Pellueida ist bei dem von uns untersuchten Exemplare
z. B. dicker als die der Retina! Bei Petromyzon Planeri sehen wir
immer nur eine ganz dünne Pellueida; nur bei erwachsenen Exem-
plaren ist sie bei diesem Thiere und zwar unregelmässig hie und da
verdickt. Wir haben ihr charakteristisch s Aussehen, auf den Präpa-
raten auf den Fig. 1.—3., Pl. II. in unserer älterer Abhandlung dar-
gestellt. Levvıc ®) zeichnet dies Verhalten z. B. in den Fig. 10, 12,
13 seiner Tafel III.

Was das Atrium des Pinealorganes, so habe ich nämlich das
Lumen in der Uebergangspartie zwischen dem Nervus pinealis und
dem Organe bezeichnet, betrifft, finde ich keine Unterschiede zwischen
den beiden Arten, es ist bei Petromyzon marinus nur etwas länger.
Der Nervus pinealis“) ist bei dieser letzteren Form gut entwickelt,
sehr dick, und die Kerne der in ihm enthaltenen Zellen (Gliazellen)
sind in dem ganzen Querschnitte desselben zerstreut.

S) Levpie: „Zur Kenntniss der Zirbel und Parietalorgane“. Abhandl. d.
Senckenbg. naturf. Ges. 1896.

7) Gaurr nennt ihn in seinem Uebersichte in Merkel Bonnets „Ergebnissen
der Anat. und Entwg. 1899 „Tractus pinealis“. Ich glaube, dass wenn man
schon einmal den Namen „Nervus opticus“ benützt, dass man mit demselben
Rechte von einem „Nervus pinealis“ reden kann.

1*

4 XXX VIT. F. K. Studnička:

Wie ich oben gesagt habe, stand mir nur eine einzige Auer-
schnittenserie durch die Parietalorgane von Petromyzon marinus
zur Disposition, ich kann deshalb, der grossen Variabilität dieser
Gebilde mir gut bewusst‘) auf einen näheren Vergleich der Organe
dieses Thieres mit denen der anderen Formen nicht eingehen. Was
ich von der Lage und besonders der Form der Pellueida sagte, ist
jedenfalls für die untersuchte Species charakteristisch; ich fand we-
nigstens bei den anderen Formen solche Verhältnisse nicht. Zum
Studium des feineren Baues der Parietalorgane genügte mir derzeit
das einzige Exemplar vollkommen: es wird nur nöthig sein später
die bisherigen Befunde durch das Anwenden von speciellen Unter-
suchungsmethoden (Methylenblau z. B.) zu vervollständigen.

Meine Abbildung 2. (Tafel) zeigt einen Theil eines Quer-
schnittes durch das obere Parietalorgan (das Pinealorgan) von Petro-
myzon marinus. Sie wurde zwar nach mehreren Schnitten der Serie ge-
zeichnet, doch ist sie keineswegs zu stark schematisirt; die Zellen
liegen z. B. wirklich nicht dichter, als dies auf der Abbildung dar-
gestellt ist, nur das Lumen des Organes haben wir der Uebersicht-
lichkeit wegen etwas weiter gezeichnet.

In Folgendem beschreiben wir die wichtigsten Befunde auf der
unteren Wand des Pinealorganes — der Retina und an der oberen
— der Pellueida:

1. Die Retina.) Sie besteht aus dreierlei Elementen: den Stütz-
zellen, den Sinneszellen und den Ganglienzellen; nebst dem können
wir in ihrer unteren Partie eine Schichte von Nervenfasern unter-
scheiden.

A.) Die Stützzellen. Sie entsprechen den Ependymzellen anderer
Partien des Centralnervensystems. Ihre cylindrische Körper bilden
die innere (obere) Grenze der Retina, und senden einen oder mehrere
dünne Ausläufer, die sich mit etwas erweiterten Enden an die, die
äussere Grenze des Parietalorganes bildende (gliale) Membran ansetzen.
Ihre Kerne liegen etwa in der Mitte der ganzen Dicke der Retina in
unterer Partie des Körpers dieser Zellen. Der Körper ist stark mit dem
sogenannten „weissen Pigment“ !®) durchsetzt, das sich jedoch bei der

8) Vergleiche die Seite 13. meiner älteren Abhandlung. (1893).

S) Vergleiche die Seite 20, 21 meiner älteren Abhandlung, wo auch die
ältere, diese Schichte betreffende Litteratur näher besprochen wird. (Die Arbeiten
von AuLBoRN, WistuweLL, BraRD und OwsJannıkow).

19) Vergl. Pag. 25—27 meiner Abhandlung. Ein schwarzes Pigment
finde ich in den Parietalorganen nie und lassen sich die betreffenden Angal. en

Ueber den feineren Bau der Parietalorgane. 5

Conservation mit der Perenyi'schen Flüssigkeit und mit anderen Säuren
enthaltenden Flüssigkeiten, wie das schon GaskEuLL '") beobachtet hat,
löst. Auch bei der Eisenhaematoxylinfärbung geht er verloren, wahr-
scheinlich durch die Wirkung des dabei .benützten Salzes. Die freie
Fläche der Stützzellen ist mit einem ganz niedrigen Stäbchensaum
bedeckt. '”) Zwischen den Zellen sind enge Lücken, '?) die oben im
Niveau des oberen Randes der Retina durch Cons - Hernenxain’sche
Verschlussleisten verschlossen sind. Man sieht wenigstens nach Eisen-
haematoxylinfärbung schwarze Punkte an der Grenze der sich hier
berührenden Zellen.

Diese Zellen hat zuerst Owssannıkow !®) gesehen, und in der
Fig. 2 seiner Tafel zeichnet er deutlich, wie sie sich an die äussere
Hülle des Organes ansetzen. Ich habe in meiner Arbeit aus dem
Jahre 1893 zuerst diese Zellen als von den eigentlich schon von
Bearp (l. c.) gesehenen Sinneszellen verschieden erkannt; doch konnte
ich auf dem ungünstigen Objecte (Ammocoetes) ihre untere Partie in
dem Zusammenhange mit der oberen wicht beobachten. In meiner
Fig. 5, Pl. III. zeichnete ich, wie sich die Ausläufer dieser Zellen,
die ich als solche nicht erkennen konnte, an die Hülle ansetzen ;' es
sind das die senkrechten Striche in der unteren Partie der Abbildung.
Rerzıus!’) bekam an seinen nach Goucı behandelten Präparaten die
Stützzellen vielfach gefärbt, und seine Abbildungen Taf. 3.—5., Fig.
VII., zeigen gut die verzweigten Fortsätze dieser Zellen, wie sie sich
an die Hülle ansetzen. Auch Leynic !°) sah neuestens dieses Verhalten
der Stützzellen, und zeichnet es in seiner Fig. 14, Taf. III., jedoch
nicht besonders deutlich.

der Litteratur (Brarn L. c. p. 58.) wohl nur durch einen Irrthum in der Beob-
achtung erklären. Beim durchfallenden Lichte sieht nämlich die ganze pig-
mentirte Partie des Organes schwarz aus.

11) Gasrezr: „On the Origin of Vertebrates from a Crustacean-like Ancestor.‘
Quart. Journ. Micr. Sc. 31., 1890. Pag. 423.

2) Ich hielt ihn früher eher für einen Flimmerbesatz 1. c. p. 23., Pl. III.
Fig. 5, 13. Petromyzon Planeri und Ammocoetes zeigen diese Verhältnisse auch
an gut fixirten Materiale wirklich sehr undeutlich.

13) LeypiG 1. c. (1896) Pag. 263 negirt das Vorhandensein von Intercellular-
lücken in Parietalorganen.

14) Owssannıkow: „Ueber das dritte Auge bei Petromyzon fiuviatilis etc.“
Mem. de l’Acad. Imper. de St. Petersbourg 1888.

15) Rerzıus: „Ueber den Bau des sogenannten Parietalauges von Ammo-
coetes.“ Biolog. Untersuchungen. N. F. VII., 1895.

16) Leydig 1896.

6 XXXVII. F. K. Studnička:

Ich habe in meiner Abhandlung (1. c. Pag. 24.) die Retina eines
erwachsenen Petromyzon so beschrieben, als ob hier nur einerlei
Zellen existirten, und bemerke da, dass man nur bei Ammocoetes
Sinneszellen und Stůtzzellen unterscheiden kann. Dieser Irrthum war
durch die dichte Pigmentirung der Retina der erwachsenen Thiere,
die ich damals nicht beseitigen konnte, verschuldet. (Vergl. meine
Fig. 6. Pl. III.) Aehnlich wie ich, konnte später Levnie 1. c. Fig. 14.,
Taf. III. den Bau der Retina erwachsener Thiere nicht richtig ver-
stehen. Jedenfalls existiren keine besonderen Unterschiede zwischen
dem Bau der Retina bei Ammocoetes und bei erwachsenen Thieren !

B.) Die Sinneszellen. Diese Zellen laufen, wie ich das schon
früher (l. c. Pag. 23. Pl. III. Fig. 5.) bei Ammocoetes beschrieben
habe, '”) an ihrem unteren Ende in Nervenfasern aus, die in einiger
Entfernung von der Hülle des Parietalorganes eine besondere Schichte
bilden. Auf meinen Präparaten von Petromyzon marinus konnte ich
jetzt den Uebergang dieser Zellen in die Nervenfasern nicht so deutlich
beobachten und zwar aus dem (Grunde, dass ich nur Querschnitte zur
Disposition hatte, während die Nervenfasern in der Regel von vorne
nach hinten in der Richtung zu dem Nervus pinealis verlaufen. Ich
konnte jedoch meine ältere Beobachtung auf Pinealorganen von er-
wachsenen Petromyzon Planeri bestätigen. Ich wolite mich nebstdem
auch davon überzeugen, ob die Fortsätze dieser Zellen sich doch
nicht irgendwo an die Hülle des Organes ansetzen, trotz allem Be-
mühen konnte ich jedoch eine solche Stelle nicht finden, während die
Verbindung der Stützzellen mit der Hülle sich überall leicht beo-
bachten liess.

Ich glaube, dass meine Beobachtung der Verbindung der Sinnes-
zellen mit den in den Nervus pinealis verlaufenden Nervenfasern,
trotzdem sie für das Pinealorgan noch mit keiner der moderneren
neurologischen Methoden bestätigt wurde, für überzeugend genug
gehalten werden kann. Der Zusammenhang der Sinneszellen des
Parapinealorganes, der sich in (dieser Beziehung kaum verschieden
verhält, mit den Nerveufasern, wurde übrigens von Rerzıus mittelst
der Gozrcrschen Methode mit Sicherheit nachgewiesen !'$)

Der Körper der Sinneszellen ist im Vergleich mit dem der Stütz-
zellen auffallend dunkel und ist stark mit verschiedenen Färbe-
mitteln, so mit Carmin, Methylenblau, Safranin färbbar und färbt

17) Ich nenne sie dortselbst ,,Batonnets.‘
18) Rerzıus I. c. Pag. 25. Taf. VII. Fig. 3.

Ueber den feineren Bau der Parietalorgane. 7

sich hauptsächlich mit Eisenhaematoxylin sehr dunkel. Man sieht in
den nach der zuletzt genannten Methode gefärbten Zellen deutliche
Faserung der Partie der Zelle oberhalb des Kerns. Wie ich das
schon seiner Zeit beschrieben habe, hat der Körper der Zelle die
Form eines Stäbchens, und erweitert sich nur in seiner unteren Partie,
da, wo der Kern liegt. Diese Partie befindet sich etwa in der Mitte
der ganzen Höhe der Retina.

Meine ältere Beschreibung, die sich an Ammocoetes Deroet kann
ich jetzt vervollständigen: Der Körper der Sinneszellen endigt nicht
in dem Niveau der oberen Fläche der Retina, sondern ragt frei in
das Lumen des Pinealorganes und endigt mit einer knopf- oder keulen-
förmigen Anschwellung. Die Extraretinale Partie der Sinneszellen
ist entweder ganz kurz, in anderen Fällen (wie ich das bei Petro-
myzon Planeri finde) kann sie auch sehr lang sein, wobei sie (in den
Praeparaten) meist verschieden verbogen ist.

Die knopfförmige Anschwellung der Sinneszelle ist wahrscheinlich
ursprünglich kugelig; ihre Form, die sie an Präparaten zeigt, kann
durch Conservation bedingt sein. Sie ist stark lichtbrechend, was man
besonders auf Carminpräparaten (Petromyzon Planeri), wo sie sich
nicht färbt, beobachten kann. Bei der Conservation mit Osmiumge-
mischen färbt sie sich dunkelbraun (Ammocoetes).

Oft scheint es, als ob sie noch von einer besonderen feinen
Hülle überzogen wäre (P. Planeri).

Die Sinneszellen hat zuerst wahrscheinlich Bern '!?) gesehen und
gezeichnet doch glaubt er, dass sie sich noch mit unteren Zelle ver-
binden, die erst ein Nervenfaser aussenden sollte. Von den neueren
Bearbeitern der Parietalorgane von Petromyzon hat sie Leypie ge-
sehen, jedoch nicht als solche erkannt, denn er macht keine Unter-
schiede zwischen den Zellen der Retina. Rerzıus fand die Sinnes-
zellen an seinen nach Gorcı behandelten Präparaten in dem Pineal-
organe nicht; diejenigen Zellen, die er zeichnet, sind, wie wir sagten,
nur Stützzellen, dagegen haben sich ihm einige Nervenfasern der
Nervenfasernschichte gefärbt, und man kann nach dem, was er
zeichnet (Taf. 3. Fig. VII.) darauf schliessen, dass ausser den mit
den Sinneszellen in Verbindung stehenden Nervenfasern in der Retina
des Organes noch andere existiren.

Eine besondere Berücksichtigung verdienen die keulenförmigen
Endigungen der Sinneszellen, die, wie ich darauf unten zurückkommen

19) Bear 1. c. Pl. VII. Fig. 7. (doch können die in seinem Schema gezeich-
neten Zellen auch nur Stützzellen sem!)

8 XXX VII F. K. Studni ka:

werde, zu der Funktion derselben in naher Beziehung zu stehen
scheinen. Dass sie bisher als zu dem Zellkörper der Sinneszellen
zugehôrend nicht erkannt wurden, lässt sich theils dadurch erklären,
dass sie von dem das Innere des Parietalorganes gewöhnlich er-
füllenden Coagulum mit dem man sie leicht verwechseln kann, ein-
vehüllt werden, theils war daran eine nicht passende Conservatiou
und Färbung Schuld. Die Endigungen der Sinneszellen färben sich
z. B. mit Garmin nicht und sind an mit dieser Farbe gefärbten Prä-
paraten ganz durchsichtig. Da sie, wie gesagt wurde, stark licht-
brechend sind, so haben „sie hier das Aussehen von aus den Zellen
ausgeschiedenen Tropfen einer eigenthümlichen hyalinen Substanz. ?“)
Besonders auf von alten Petromyzonten stammenden Präparaten, wo
die mit dem „weissen Pigment“ gefüllten Stützzellen die Sinneszellen
ganz verdecken, erkennt man, wenn diese mit Garmin gefärbt wurden,
die Natur der extraretinalen Theile der Sinneszellen nicht so leicht,
und solche Präparate standen früher mir (Pl III. Fig. 6.—8.) und
Leyoıe (1896, Taf. III., Fig. 14.) zur Disposition. Jeder Zweifel ver-
schwindet da natürlich, wenn man mit Eisenhaematoxylin "gefärbte
Schnitte untersucht; bei dieser Methode färbt sich gleichmässig die
ganze Sinneszelle.

In meiner Abhandlung habe ich die betreffenden Gebilde als
zweierlei Sachen beschrieben. Die Balken und Stränge die ich z. B.
in meiner Fig. 3. und 5., Pl. III. zeichne und im Texte (1. c. Pag. 29.)
als „solivaux hyalins“ beschreibe, sind die extraretinalen Partien der
Sinneszellen, die mittelst des Coagulums eines ehemaligen Inhaltes
des Organs auf verschiedene Art verklebt sind.

Ich hielt damals alles, was ich auf diesen Präparaten im Inneren
des Organes sah, mittsammt der später zu erwähnenden Fortsätzen
der Zellen der Pellucida für ein Coagulum des Imhaltes; nur war
es mir eigenthümlich, dass dieses nur an einigen Zellen haftet, so
dass ich auch an die Bildung‘ dieser Gebilde durch Ausscheidung
dachte. Auf mit Eisenhacmatoxylin gefärbten Präparaten kann man
das Coagulum natürlich leicht von den Endigungen der Zellen unter-
scheiden; es fehlt in einigen Präparaten übrigens fast gänzlich. so
dass hier die Endigungen vollkommen frei sind. *")

2) Ich habe ihre Masse z. B. mit dem Myelin der Nervenfaser ver-
glichen. (l. c. Pag. 30.)

71) Es verdient bemerkt zu werden, dass man mitten in dem Coagulum
manchmal auch färbbare Kerne finden kann, sie gehören vielleicht zu Zellen,
die sich irgendwo von der Wand des Oıganes abgelöst haben,

Ueber den feineren Bau der Parietalorgane. 9

Die „petits corps hyalins,“ die ich in meiner Abhandlung (L c.
Pag. 30) beschreibe, sind nichts anderes als die kugelförmigen Enden
der Sinneszellen selbst. Ich zeichne sie in meinen Fig. 6.—9., Pl. III.
deutlich im Zusammenhange mit den Zellen; sonst findet man sie
auch in meinen Fig. 1.—3. und 7.—9. der Pl. III. Ich meinte, da
ich sie als Theile des Zellkörpers nicht erkannt habe, dass sie aus
einer hyalinen Masse bestehen, die aus den Zellen der Retina aus-
geschieden wird, und sprach schon damals die Meinung aus, dass sie
durch ihr Lichtbrechungsvermögen dem Auge wahrscheinlich als kleine
Linsen dienen können. ”)

Die Endknöpfe der Sinneszellen sah wahrscheinlich schon Aur-
BoRN"", die Punkte, die er in seiner Fig. 44. Taf. XVI. zeichnet, ge-
hören jedenf:lls hierher. Das „Gewebe“ das er an anderen Figuren
(Fig. 46!) derselben Tafel im Inneren des Organes zeichnet, ist theils
Coagulum, theils Fortsätze der Pellucida, die hellen Räume dazwischen
entsprechen vielleicht den Enden der Sinneszellen.

Bear» (I. © Pag. 62) fand bei Ammococtes nur ein „coagulable
Fluid. (Fig. 9 e. f) which in sections is drawn into threads which
appear to connect the two walls of the vesicle“.

GaskeLL (I. ec. Pag. 424 sg.) beschäftigt sich näher mit dem In-
halte des Pınealorganes von Ammocoetes. Die lichtbrechenden äusseren
Theile der Sinneszellen ** sind ihm gut bekannt; er vergleicht sie mit
den Rhabditen der zusammengesetzten Augen der Arthropoden. Er
glaubt in diem übrigen Inhalte des Organes weiter noch andere Zellen
finden zu können und er reconstruirt nach diesen seinen Befunden
die Gestalt des Pinealauges auf eine ganz originelle Weise. In seiner
schematischen Abbildung Fig. 28., Pl. XXVIII. zeigt er, dass jede
Zelle der Retina mit einem Rhabditen vereinigt ist, dass dieser mit
einer weiteren Zelle, und endlich mit einer Zelle unserer Pellucida
vereinigt ist. Alle diese Zellen bilden miteinander verbunden ein
einzelnes Auge und das ganze Parietalorgan stellt dann nach ihm
ein zusammengesetztes Auge dar. Die Liuse glaubt er in einer Ver-
dickung des Bindegewebes oberhalb des Organes zu sehen.

2) „Ces petits corps servent peut-ètre (ou plutôt servaient autrefois)
à briser la lumière. L’organ entiers a aucune lentille; ces petits corps sont peut-
ètre probablement destinées a supléer au defaut de la lentille.‘ (1. c. Pag. 30.)

3) AHLBORN: „Untersuchungen über das Gehirn der Petromyzonten.‘
Zeitschr. f. wiss. Zool. XXXIX. Bd. 1883.

#4) Er kennt nur einerlei Zellen der Retina.

10 XXXVII. F. K. Studnička:

In der neuesten Zeit erwähnt die extraretinalen Theile der
Sinneszellen LeyniG (l. c.) und zeichnet sie ziemlich richtig in seiner
Fig. 14. Taf. III., doch hält er sie für „Secretfáden“ oder für Cuti-
culargebilde „welche durch Zellenabscheidung nach der freien Fläche
zu Stande kommen.“ Es ist das also dieselbe Erklärung die schon in
meiner Abhandlung enthalten ist.

Bei einer Revision meiner Präparate fand ich die knopf- oder
kugelförmige Endigung der Sinneszellen des Pinealurganes allgemein
verbreitet. Schon bei etwa 1 cm langen Postembryonen fand ich im
Inneren des Organes lichtbrechende Kugeln, die hierher zu rechnen
sind; bei Ammocoetes fand ich sie allgemein und ich zeichnete sie
eigentlich schon vor Jahren auf dor Fig. 7.—9., Pl. IL, (l. c.) von
einem 26 mm langen Exemplare. Bei Petromyzon Planeri finde ich sie
in den neu angefertigten Präparaten, von welchen das „weisse Pigment“
entfernt war, überall gut entwickelt, ähnlich bei Petromyzon fluvia-
tilis und marinus. Es verdient hier noch bemerkt zu werden, dass
die knopfförmigen Endigungen oft mit eigenthůmlichen Fortsätzen der
Zellen der Pellucida iu Verbindung stehen; diese dienen jedenfalls
dazu, um die Knöpfe in einer bestimmten Lage innerhalb der Höhle
des Organes zu fixiren, und sollen vielleicht verhindern, dass sie
hier in dem halbflüssigen Inhalte desselben frei flottiren. Bei der
Conservation zerreissen die Fäden meistens so, dass sie an einigen
Präparaten kaum oder nur in Resten nachzuweisen sind. Wir werden
auf diese Fäden noch einmal unten zurückkommen.

Was für eine Bedeutung- die knopfformigen Endigungen der
Sinneszellen haben, kann man nicht mit vollkommener Sicherheit
sagen. Es ist höchst wahrscheinlich, dass sie, da sie ziemlich stark _
lichtbrechend sind, den Lichtbrechungsapparat des Auges vorstellen.?”)
Das Parietalorgan, welches sicher die Bedeutung eines Auges hat, und
jedenfalls funktionsfähig ist, hätte sonst kein Apparat dieser Art; die
Pellucida kann, wie wir sehen werden, die betreffende Funktion nicht
vertreten, und an eine bindegewebige Linse (Gaskezu) ist auch nicht
zu denken wie das z. B. unsere Fig. 1. bezeugt.

Das Pinealorgan von Petromyzon stellt wahrscheinlich ein Auge
vor, in dem jede Sinneszelle der Retina ihren eigenen Lichtbrechungs-
apparat besitzt; es ist das in einem gewissen Sinne wirklich ein
„zusammengesetztes Auge“ jedoch natürlich nicht ein Auge von dem

#) Wie wir das schon vor Jahren ausgesprochen haben.

Ueber den feineren Bau der Parietalorgane. 11

Arthropodentypus wie sich das GASKELL seinerzeit, durch den Versuch
seiner Analogie des Ammocoetes und Limulus verleitet vorgestellt hat.

C.) Neben den bisher beschriebenen Elementen sieht man in
der Retina des Pinealorganes von Petromyzon marinus noch kleine
Ganglienzellen. Diese liegen in der untersten Partie derselben, und
senden ihre Fortsätze, soweit sich erkennen lässt, in horizontaler
Richtung aus. Zum näheren Erkennen dieser Verhältnisse wäre na-
türlich noch ein weiteres Studium am günstigen Materiale und mit
der Hilfe der Gozarschen Silbermethode nöthig. Rerzıus, der diese
Methode benützt hat, zeichnet auf seinen Figuren diese Zellen, die
er für „zu Neurogliazellen ausgebildete Elemente“ zu halten geneigt
SCIE bag. 29.)

In der unteren Partie der Retina ist eine Schichte von Nerven-
fasern, die wir schon in unserer älteren Abhandlung beschrieben haben
und deren einzelne Fasern auch Rerzıus zeichnet. Da die Nerven-
fasern hauptsächlich in der Längsrichtung des Organes verlaufen,
zeigt unsere Abbildung (Fig. 2) meistens nur ihre Querschnitte.

2. Die Pellucida. So benannte ich in meiner älteren Abhand-
lung die obere Wand der Parietalorgane von Petromyzon. Bei der
damals von mir untersuchten Form sowie bei Petromyzon fluviatilis,
dessen Parietalorgane ich an mehreren Präparaten etwas später unter-
sucht habe, war die Pellucida in der Regel dünn und mit verschie-
denen Verdickungen, die in das Innere des Organes hineinragten,
versehen. Bei den genannten Formen ist sie an ihren verdünnten
. Stellen und bei den Ammocoetes und Embryonen in ihrem ganzen
Bereiche aus einer einzigen Schichte von etwa cubischen Zellen ge-
baut, °°, jene Stellen, wo sie verdickt ist, sind aus so dicht liegenden
Zellen und deren Fortsätzen gebaut, dass man da ihren Bau nicht
verstehen kann. Das Ganze hat das Aussehen eines faserigen
Gewebes.

Die Bauweise der dicken Pellucida von Petromyzon marinus
zeigt unsere Fig. 2. Die Elemente liegen hier, wie man an der in
dieser Beziehung nicht schematisirten Abbildung sieht, sehr locker.
Man sieht, dass die Körper der sie bildenden Zellen ihre untere
(innere) Grenze bilden, und dass die von ihnen ausgesendeten Fort-
sätze sich am oberen Rande der Pellucida an die, das ganze Organ
umhüllende, feine membranöse Hülle ansetzen. Dieser Fortsatz kann
sich eventuell auch theilen und er verbindet sich hie und da mit

2°) Vergl. Fig. 1 und 2. Pl. IH. meiner Abhandlung.

12 XXXVI. F. K. Studnicka:

denen anderer Zellen. Diese Zellen entsprechen, wie man aus ihrem
Verhalten sieht, so wie die Stützzellen der Retina den Ependymzellen
anderer Theile des Centralnervensystems.

Einige Zellen, die mit diesen Ependymzellen in Verbindung
stehen, findet man auch im Inneren der Pellucida (Vergl. unsere
Abbildung) Die Körper der Ependymzellen liegen dicht neben ein-
ander und man findet, dass sich ihre äusseren Grenzen mit Eisen-
haematoxylin färben, was für das Vorhandensein von Verschlussleisten
sprechen würde. Von ihrer gegen das Lumen des Organes gewen-
deten freien Fläche senden die Zellen eigenthümliche Ausläufer. Man
könnte diese an einigen Stellen und besonders in den seitlichen
Partien der Pellucida für Geisseln halten, doch anderswo sind sie
wahrscheinlich nicht beweglich, und haben das Aussehen langer Fäden.
Sie entsprechen den Fortsätzen der Ependymzellen des Centralkanales,
die in vielen Fällen bekanntlich auch keine normalen Cilien oder
Geisseln besitzen. Auf gut conservirten Präparaten sieht man oft,
wie sich diese fadenförmigen Fortsätze auf die knopfförmigen Enden
der Sinneszellen ansetzen. Wir haben schon oben davon gesprochen.
Ich zeichnete diese quer im Lumen des Pinealorganes gespannten
Faden auf meiner Fig. 7 PI. I. (Ammocoetes); in unserer Fig. 2.
die sich auf Petromyzon marinus bezieht, sind sie kurz, die Fig. 5.
zeiet die Verhältnisse von Petromyzon Planeri, wo sie am Besten zu
sehen sind. Fortsätze der Stützzellen findet man auch anderswo in
den Parietalorganen; ich verweise hier z. B. auf die Fig. 4. Taf. 14.
Krinckowsrrogus, welche die Verhältnisse bei Iguana veranschaulicht
weiter auf verschiedene Abbildungen in der älteren Abhandlung
Leyore’s. ?7)

Neben den Ependymzellen findet man in der Pellueida von
Petromyzon marinus auch Nervenfasern und hie und da kleine
Ganglienzellen, doch konnte ich den Zusammenhang dieser Elemente
auf meinen Präparaten natürlich nicht genügend erkennen. Hie und
da findet man in der Pellucida kleine kugelförmige Gebilde, die ge-
wöhnlich in Gruppen liegen; es sind das wahrscheinlich Ablage-
rungen einer besonderen Substanz. Levpia zeichnet ganz ähnliche
Kórperchen z. B. aus der Pellucida von Iguana (96., Taf. III.,
Fig. 21.) doch auch anderswo findet man sie abgebildet.

Die Pellucida von Petromyzon Planeri und fluviatilis ist, wie

27) Lpypre: „Das Parietalorgan der Amphibien und Reptilien.“ Abhandl.
d. Senckenberg. Ges. 1890. Kirxckowsrnorm Zoolog: Jahrbůchor 1893

Ueber den feineren Bau der Parietalorgane. 13

ich mich jetzt überzeugen konnte, im Princip auf dieselbe Weise ge-
baut, wie die von Petromyzon marinus; das aus Ependymzellen und
ihren Fortsätzen bestehende Gewebe ist nur viel diehter und man
sieht bei dieser Form besonders am Rande der Pellucida, zwischen
den Ependymzellen auch viele Zellen die man für analoge der Sinnes-
zellen der Retina halten muss. Aehnlich wie diese letzteren ragen
sie frei in das Lumen des Organes hinein. Hieher gehören jedenfalls
diejenigen Zellen, die Rerzivs (1. c. Fig. 3,, Taf. VII.) in der Pellu-
cida zeichnet, denn die gewöhnlichen Ependymzellen haben sich auf
seinen Präparaten wahrscheinlich nicht gefärbt. Bei keiner der ge-
nannten Formen von Petromyzon ist die Pellucida fähig als licht-
brechendes Organ zu dienen, ihr Gewebe ist immer doch zu locker
und das Gefüge desselben von dem einer Linse ganz verschieden.

Von dem Bau des Parapinealorganes oder der Paraphyse wofür
einige Forscher (Burckhardt, Kupffer, Retzius) dieses Organ halten,
können wir hier nichts neues mitzutheilen. Wie bekannt, fand
Rerzıus dass die Sinneszellen dieses Organes in Nervenfasern aus-
laufen **),. Die übrigen Zellen dazwischen sind jedenfalls für Stützzellen
zu halten. Es ist eigenthümlich, wie verschieden das Parapinealorgan
bei einzelnen Exemplaren derselben Art (Petromyzon Planeri) ausge-
bildet ist. Manchmal findet man die Sinneszellen an gewöhnlichen
Präparaten überhaupt nicht, ein anderesmal sind dieselben deutlich
entwickelt. Die in das Lumen des Organs hineinragenden Enden der
Sinneszellen vermisst man in dem Parapinealorgane.

Mit dem Pinealorgane verglichen, ist das untere Parietalorgan,
wean es auch grösser als jenes sein kann, immer weniger vollkommen
entwickelt, est ist das eine Auffasung, die wir schon in unserer ersten
Abhandlung vertreten haben.

Wie aus unserer Beschreibung hervorgeht, ist das Pinealorgan
von Petromyzon marinus und ähnlich dasjenige von Petromyzon Pla-
neri und fluviatilis kein rudimentäres Organ, sondern ein Organ, das
jedenfalls ganz gut als ein Sinnesorgan funktioniren kann, **) sonst hätten

28) Rerzıus 1. c. Taf. VII. Fig. 3. „In Anbetracht der interessanten regel-
mässigen Gestalt dieser bipolaren Zellenelemente und ihrer centralwärts ziehenden
Fortsätze scheint mir die Paraphysis von Ammocoetes eher als die Epiphysis
(das Pinealorgan) ein funktionirender Hirntheil aufzufassen zu sein.“ (1. c. p. 25.).

*9) Im Gegensatz zu der Auffassung von Rerzıs (I. c. Pag. 25.). Dieser
Forscher spricht sich darüber in folgender Weise aus: „Meiner Ansicht nach, ist
die Epiphysis bei Ammocoetes also kaum als ein wirkliches Sinnesorgan aufzu-

14 XXX VIE F. K. Studniéka:

die so gut entwickelten und Nervenfasern aussendenden Sinneszellen
keine Bedeutung Es ist das ein Auge. Man kann das aus seiner
Lage in der Nähe der Körperoberfläche, und aus diesem Vorhandensein
einer pigmentfreien und durchsichtigen Cornea mit grösster Sicher-
heit schliessen. Es ist das ein Auge von einer, bei den Wirbel-
thieren ungewöhnlicher Form, das auf die Augen einiger Everte-
braten erinnert.??). Eine lichtbrechende Linse fehlt diesem Auge als
einem Ganzen. Die Pellucida hat weder die Form noch den Bau
und Consistenz einer Linse und sie hat nicht einmal die Lage um als
Lichtbrechungsapparat wirken zu können. Ebenfalls ist es verfehlt,
in der bindegewebigen Hülle oberhalb des Auges eine Linse sehen
zu wollen; unsere Fig. 1. bezeugt das deutlich genug.

Wir haben die Meinung ausgesprochen, dass die hyalinen, kugel-
förmigen Endigungen der Sinneszellen die Lichtbrechungsapparate des
Auges vorstellen ; jede Sinneszelle hätte demnach ihre eigene Linse.
Wenn sich diese Deutung nicht bestätigen sollte, so müssten wir von
einem Auge sprechen, das des Lichtbrechungsapparates überhaupt
entbehrt, doch glauben wir das unsere Erklärung überzeugend genug ist.

Es kommt jetzt die Frage, ob die betreffende Form des Pineal-
auges eine ursprüngliche ist, oder ob wir hier mit einem rudimen-
tären Organe was zu thun haben. Es herrscht die allgemeine An-
sicht, dass die Parietalorgane, wie wir sie bei jetzigen Thieren finden,
eigentlich nur Rudimente ehemals vollkommen entwickelter Organe
vorstellen. Unserer Ansicht nach, ist die Sache nicht so ganz aus-
gemacht; bei Petromyzon handelt es sich z. B. was das Pinealorgan
betrifft, um ein Gebilde, das sich kaum regressiv verändert hat. Das
Auge hat sich wahrscheinlich zu seiner jetzigen Form nur progressiv
entwickelt. Man findet z. B. in der Entwickelung keine Spuren davon,
dass die Pellucida ehemals die Form einer Linse hätte, sondern im
Gegentheil, sie ist vom Anfang an dünn, und erst bei alten Thieren
verdickt sie sich; man findet keine Beweise dafür, dass das Auge im

fassen. Jedenfalls liegt in ihr kein Auge vor.“ Meine ältere Abhandlung, in der
ich die Sinneszellen des Pinealorganes (der Epiphyse) beschrieben habe, war
Rerzıus bei der Verfassung seiner Arbeit nicht bekannt.

3%) Ich errinnere hier an die bläschenförmigen Augen der Planarien, in
deren Inneren die Sinneszellen ebenfalls mit freien kolbenförmig erweiterten
Enden endigen. Vergl.: Jarnıcuen: „Beiträge zur Kenntniss des Turbellarien-
auges.“ Zeischrift für wissensch. Zool 1596, oder Hesse: „Untersuchungen über
die Organe der Lichtempfindung bei niederen Thieren. Abtheilung II.“ Ibidem
XXVI. 1897.

Ueber den feineren Bau der Parietalorgane. 15

Ganzen ehemals die Form eines cameralen Auges hätte, im Gegen-
theil; die Retina des Pinealauges der Embryone und junger Ammo-
coete (Petromyzon Planeri und fluviatilis!) ist ursprünglich ziemlich
stark gewölbt, wie das z. B. Fig 7., PL IL, Fig. 7.—9., Pl. II., Fig. 1.,
Pl. III. meiner älteren Abhandlung!) deutlich zeigen, und erst bei
erwachsenen Thieren wird die Retina und zwar rinnenförmig ausge-
höhlt. (Vergl. Pl. IT., Fig. 1.—3. und Fig. 9., Pl. I.). Das Pinealauge
von Petromyzon war niemals ein Cameralauge; man findet wirklich
auch von frühen Anfängen seiner Entwickelung an die lichtbrechenden
Endigungen der Sinneszellen in seinem Lumen. Ich finde sie deutlich
bei Embryonen von Petromyzon Planeri, die etwa 1 cm lang waren;
sie sind bei jungen Thieren relativ noch grösser als bei erwachsenen.

Das Parietalauge der Reptilien hat in jenen Fällen, wo es besser
entwickelt ist, die Form eines cameralen Auges. Da dieses Auge

Fig. 1. Ein Parietalorgan mit gewölbter Retina und dünner Pellucida Ammocoetes.
Fig. 2. Ein Parietalorgan mit concaven Retina und einer Linse (Ein Cameralauge),
Sphenodon.

doch in jedem Falle von einem der Organe von Petromyzon abzu-
leiten ist,"?) so müssen wir zwei Stufen in der phyletischen Ent-
wickelung der Parietalorgane unterscheiden; die eine ist das Auge
mit flachen oder sogar convexen Retina (das Pineal- sowie das Para-
pinealorgan der Cyclostomen), die andere stellt das camerale Auge
mit seiner concaven Retina dar (das Parietalauge einiger Reptilien,
z. B. Sphenodon). Man findet übrigens auch unter den Reptilien viele
Fälle, in denen das Auge eher die erstere als die zweite Form hat.

31) Vergleiche auch die Abbildungen: Taf. II., Fig. 2., 3., Taf. III., Fig. 4.
und 6., Taf. IV., Fig. 1.—6. in meinen „Beiträgen zur Anatomie und Entwicke-
lungsg. des Vorderhirns.“ (Sitzungsber. d. kgl. Ges. d. Wiss. in Prag. 1895.)

%) Ich vertrete in meinen Arbeiten die Meinung, dass das Parietalauge der
Reptilien mit dem Parapinealauge des Petromyzon analog ist. Einige Forscher
theilen diese Ansicht, der sich z. B. Leyvie, Denpy und Andere angeschlossen
haben, nicht. Jedenfalls wird da noch eine Revision dieser Frage nöthig sein.

16 XXXVII. F. K. Studnička:

Im ersteren Falle hat die Pellucida keine besondere Rolle zu ver-
treten und die Sinneszellen fungiren unabhängig von einander; in dem
zweiten Falle entwickelt sich die Pellucida zu einer Linse und das
Auge fungirt dann als ein Ganzes. (Vergl. unsere Textfiguren 1. und 2.).
Es ist jetzt noch nachzuweisen, wie sich die Sinneszellen in den
hochentwickelten Augen einiger Reptilien verhalten, und ob die Pel-
lucida hier wirklich die Rolle einer Linse zu spielen fähig ist. °°)
Es ist móglich, dass man auch bei den Reptilien wenigstens Rudi-
mente jener keulen- und kugelfórmigen Endigungen der Sinneszellen;
die wir bei Petromyzon sahen, finden werde. Ich sehe z. B. in der
Fig. 20., Taf. III. der Lerpic'schen Arbeit (1896), die die Retina von
Iguana darstellt, weiter in der Fig. 17. und 18., Pl. 12., der von
Dexpv"“) unlängst publicirten Monographie der Parietalorgane von
Sphenodon (Hatteria) und auch anders wo, Sachen, man die eher als
Endigungen der Sinneszellen als für ein Coagulum des Inhaltes, wofür
sie gewöhnlich gehalten werden, zu erklären geneigt wáre.?*) Für
das nähere Verständniss der Parietalorgane hätte die nähere Kentniss

dieser Verhältnisse eine nicht geringe Bedeutung.
Institut für Zoologie und vergleichende Anatomie

der böhmischen Universität in Prag.
| Im Juli 1899.

Erklärung der Tafel.

Fig. 1. Ein Querschnitt durch die oberste Partie des Vorderhirns und
durch die Parietalorgane, die in einer Vertiefung der häu-
tigen Gehirnkapsel liegen. Die Wand der Gehirnkapsel ist
oberhalb der Parietalorgane verdünnt und oberhalb ihr be-
findet sich ein ziemlich lockeres Bindegewebe.

Reichert, Obj. 3, Oc. 3.

Fig. 2. Der feinere Bau des Pinealorganes von Petromyzon marinus.
P = Pellucida, R — Retina. Nach mit Eisenhaematoxylin

39) Auf meinen von Anguis fragilis stammenden Präparaten scheint die
Linse ziemlich stark lichtbrechend zu sein.

%) Arraur Denpy: „On the Development of the Parietal Eye and adjacent
Organs in Sphenodon (Hatteria).“ Quart Journ. micr. Science, Vol. 42. 1899.

95) Das was ich im Parietalauge z. B. von Anguis fragilis sah, sind jeden-
falls nur Fortsätze der Stützzellen, wie wir solche auch bei Petromyzon gesehen
haben.

Ueber den feineren Bau der Parietalorgane, 17

conservirten Präparaten gezeichnet. Combinirt nach mehreren
Schnitten derselben Serie doch nur ganz wenig schematirirt.

Zeıss, Homog. Imm. "/;,, Oc. 5.

Fig. 3. Eine Sinneszelle der Retina in Verbindung mit dem Aus-
läufer einer Zelle der Pellucida. Petromyzon Planeri. Mit

Vox RarH'schen Flüssigkeit conservirt. Mit Eisenhaematoxylin
gefärbt. Zeiss, Homog. Imm. "/,,, Oc. 5.

=

Verlag der kön. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr, Ed. Grégr in' Prag

Attention Scanner:

Foldout in Book!

XXXVIIL.
První lebka z Čech s „os malare bipartitum.“

Popisuje Dr. J. Matiegka v Praze.

S 11 obrazci v textu.

=

(Předloženo dne 7. července 1899.)

Lebku, o kterou se jedná, děkuji p. Dru J. Rybákovi, vrch.
okr. lékaři v Jindř. Hradci; pochází z kostnice v Pěnné u Jindř.
Hradce, kdež jsem ji mezi 128, mnou zkoumanými lebkami nalezl.

Jest to lebka mladíka; neboť basilární část kosti týlní neslou-
čila se ještě s kostí kolkovou a třetí třecí zub není ještě úplně vy-
vinut; také ostatní zuby, pokud se zachovaly, jsou málo upotřebeny,
ačkoliv jinak jsou již částečně stiženy kazem zubním. Švy lebeční
jsou vesměs zachovalé a dosti složité; ovšem nejeví se nikde vsuté
kůstky a také v skráňové krajině (v pteriu) vykazují švy pravidelné
uspořádání.

Oblouky nadoční jsou dobře vyvinuty, výčnělky soscovité a bod-
covité značně; vůbec svědčí veškerá místa pro úpony svalů o dobře
vyvinuté muskulatuře.

Nejdůležitější rozměry dle francouzské methody zjištěné jsou
následující: |

Délkaslebkyp eee cite . 177 mm
Stk Mode oo 131 RDA
Výška „ l 2) o
Obvodihorizontální 2.2, „eu ale
Oblouk příční (franc); .. . 2.290555
a „ (od horního okraje
USNÍhO) A nee EME UCI

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1899. j

2 XXXVIII. J. Matiegka:

Oblouk podelni: část čelní . . . . 114 mm

2 5 část. temenní. . . 121 „,
i B částotýlní. 7 115
5 Ň vcelku 03500
Tetiva nasion-bregma LV "1045
» «bregmaflambda" 008
» lambda opisthion . . . . 9025
» Jambda’basion ...... .... 1058
Šířka čela dolní. . . Aby a NO OV
2 a- Monice 0 0200220
Délka spodiny (nasion-basion) . . . 100 „
Šířka. spodiny (franc) ©. <.. 145
k 5 (mezi dolními okraji

ušními) S V008
Šířka (blaster. 4 ae
Otvor 'týlní délka PA
AA asia MR D
Šířka bizysomat | JAN ua, MN oa
„. Bbijusali 0) LUE MS OTA P
4 Hororbits dan M 20,4 MU ONE
„ interorbit. . . Alien RD ASS
„ hornf.eelisti, největší -1041
h 5 à dolní: -n 420 GE
Výška vrchního obličeje . . . . . 70 „
Otnices)sirkag. va tka ie 3810300
výška zbo: we Sys dene
Nos yyskauıcy Dunn ua n TT Mě
SICKay a Er SOS
Nosní kosti: šířka obou u kořene . 13 ,
šířka nejmenší. . . ..10,,
della... „ur. eo es

Vzdálenost basion-alveol. . . . . . 96

Dle téchto rozmérü jest lebka mesocefalnt, na hranicich dolicho-
cefalie (index S:d = 75:70}, u porovnání výšky k délce podlouhlá
(index v: d = 70:62), u porovnání šířky ku výšce střední výšky (in-
dex 8:v — 9328); obličej jest vysoký (index vrchního obličeje (Korr-
MANN) — 54:68, index horní čelisti (ViRcHow) = 69:31 neb 67:30),
vykazuje vysoké očmce (index — 89:47) a vysoký, úzký mos (index
— 45:45).

Velmi zajímavé jest oboustranné rozdělení kosti jařmové (obr. 1.)

První lebka z Čech s „os malare bipartitum“. 3

na větší horní a menší dolní část jemně zoubkovaným švem, který
probíhá na příč od sutury zygomatico-maxillární ku švu zygomatico-
temporalnímu. Oba tyto švy nesměřují jak obyčejně více méně přímo
shora v předu na zad a dolů, nýbrž první tvoří na zad, druhý ku
předu úhel, jichž hroty proti sobě směřují a anomalním švem mezi-
jařmovým jsou spojeny.

Tento šev mezijařmový měří na obou stranách 17 mm. Dolní,
tímto způsobem oddělaná část kosti jařmové, představuje na obou
stranách proužek na dolním okraji, 22 mm široký a 9 mm na nej-
vyšším místě vysoký ; výška horní části měří 39 mm.

Na pravé straně nachází se mimo to nad anomalním příčním
švem ještě malá štěrbinka, která od švu zygomatico-temporalního na
příč nedaleko do kosti jařmové zasahuje; jest to tak zvaná „zadní
sterbina“, o jejížto domnělém významu se dále ještě zmíním.

Na vnitini straně oblouku jařmového t. j. na straně ku jámě křídlo-
patrové (fossa pterygopalatina) obrácené spojí se na obou. stranách
výčněl jařmový horní čelisti bezprostředně s výčnělem jařmovým kosti
skráňové tím způsobem, že oba tyto výčněly vysílají proti sobě jazy-
kovité výběžky, které se sužujíce konečně se dotýkají v šířce 2—4 mm.
Tím povstává přímo obloukovité spojení mezi kostí skráňovou a horní
čelistí (arcus s. junctura maxillo-temporalis intrajugalis Gruberi), které
by také potrvalo, ba stalo se ještě patrnějším, kdybychom horní i dolní
část kosti jařmové odstranili. Pozoruhodno jest dále, že úhel na zad-
ním kraji výčnělu čelního kosti jařmové — zvláště v pravo — více
vystupuje a takřka zobákovitě se prodlužuje (processus marginalis).

Mimo uvedené anomalie nejeví lebka mnoho odchylek. Fora-
men infraorbitalis jest na obou stranách Svem Spojen se švem jařmo-
čelistním; pozoruhodné jsou také zbytky švů ve výčnělcích soscovitých,
jakož à na patru stopy po švu, původní kost intermaxillarní od kosti
patrové oddělujícím. Jinak jest lebka velmi dokonalá a zvláště symme-
tricky stavena.

Os malare bipartitum jest nyní anatomicky dobře známo a má
již také svou bohatou literaturu:

En. Saxnirorr*) popsal a vyobrazil r. 1779 poprvé tuto anoma-
_lii; ale také od doby té byla vždy jen zřídka pozorována.

1) Observationes anat. pathol. Lib. III. Lugd. Bat. 1779. Cap. VIII. p. 113.
Cit. GRUBER, VircHow a j.
1*

4 XXXVIII. J. Matiegka:

Teprvé G. Brescuer*) obfral se ji podrobněji, když se mu po-
štěstilo poměrně velký počet t. j. 10 lebek sebrati, z nichž jedna
oboustranně, ostatní jednostranně (3 v levo, 6 v pravo) dvojitou kost
jařmovou vykazovaly. Ale ještě do doby; GRuBERovy, který o ano-
malii této vydal pěknou monografii, později několika články doplně-
nou”), bylo jen poměrně málo (ne celých 50, z nichž 20—21 Gru-
brovi znamých) případů ze všech končin světa v literatuře zazname-
náno. GRUBER sám popisuje v své monografii 10 případů, které vy-
brány byly během 25 let z mnoha tisíců v petrohradském anatomi-
ckém ústavě macerovaných lebek. Dle odhadu GruBerova připadá
vždy jedna lebka s touto odchylkou na 500—1000 vyšetřených pří-
padů. V doplňujících článcích popisuje ještě dalších 14 lebek, tak že
jeho pozorování se týkala 24 lebek, z nichž jedna přináležela Baš-
kyrce, ostatní Rusům: 20 bylo mužských, 4 ženské; anomalie se vy-
skytla 11krät oboustranně, 5krát pouze v pravo, Skrát pouze v levo.
Někdy byl šev mezijařmový uprostřed již srostlý, častěji upominala
prý pak na něj na jiných lebkách pouze krátká Sférbina (, Ritze“),
která od sutury zygomaticotemporalní v před aneb od sutury maxil-
lozygomatica na zad do jařmové kosti zasahuje. Štěrbina ta jest dle
GRuBERA poslední zbytek původního rozdělení kosti jařmové. Po-
dobným zbytkem jest snad ještě drázdička na vnitřní ploše kosti jal-
move, někdy se vyskytující.*)

Nejčastěji pozorovaný průběh a tvar švu mezijařmového byl týž,
jaký se na naší lebce pozoruje.

Přímé spojení kosti skráňové s horní čelistí prostřednictvím
intrajugalniho oblouku maxillo-temporalniho, jaké na lebce naší bylo
popsáno, pozoroval GRuBER u 8 ze svých 24 lebek s dvojitou kostí
jařmovou, VırcHow°) u 2 ze 6 podobných lebek. Takové spojení vy-

?) Recherches sur différentes pièces osseuses du squelette de l’homme ou
des animaux vertébrés. II. Mém. „De l’os malaire ou jugal. — Annales des sc.
natur. 3. Ser. Zoologie. Tom. I. Paris 1844. p. 25.

3) W. Gruser: Monographie über d. zweigetheilte Jochbein, os zygoma-
ticum bipartitum b. Mensch. u. d. Sáugeth. Wien 1873. — Über den an d. Schlä-
fenfläche des Jochbeines gelagerten Kiefer-Schläfenbogen. Reichert-Du Bois Rey-
mond’s Arch. f. Anat. u. Phys. 1873. 208. — Ein Nachtrag zum Vorkommen des
zweigetheilten Jochbeines. Ib. 1875 194. — Ein Nachtrag zum Vorkommen atd.
Ib. 1876. 230. — Vierter Nachtrag zum Vorkommen atd. Virchow’s Arch. f.
path. Anat. und Phys. Bd. 69. Berlin 1877. 382. — Fünfter Nachtrag z. Vor-
kommen atd. Ib. Bd. 77. 1879. 113.

*) GRuBER l. c. Arch. f. Anat. u. Phys. 1873. 213.

5) R. Vircnow: Über die ethnologische Bedeutung des os malare biparti-
tum. Monatsber d. kgl. preuss. Akad. d. Wiss. Berlin 1882. 230.

První lebka z Čech s „os malare bipartitum“. 5

skytuje se ostatně také na lebkách s jinak normalními kostmi jař-
movymi; vedle konstantní „spiny zygom. interna“ (J. HExLE) horní če-
listi nachází se totiž ještě nekonstantní „spina zygom. ext.“ na jař-
movém výčnělu horní čelisti a pod. rovněž nekonstantní trn na jař-
movém výčnělu kosti spánkové, oba na zadní ploše oblouku jařmo-
vého. Oba tyto trny mohou v různém rozsahu se přibližovati, ba do-
konce i ve spojení vejíti, čímž právě povstane arcus neb junctura
maxillo-temporalis intrajugalis®). Od tohoto rozeznává GRUBER ještě
arcus maxillo-temporalis infrajugalis, při kterém, jak jej C. Drererrcus
popsal, oba jařmové výčněly (kosti spánkové a horní čelisti) na
útraty dolní části kosti jařmové se dotykaji.’) Ale pouze Grusröv
intrajugalis představuje theromorphismus a vyskytuje se u druhů:
Erinaceus, Sus, Tapirus, Rhinoceros a Equus. Na lidské lebce vy-
skytuje se dosti zřídka; neboť GRuBRovr podařilo se jí nalézti jen 17
krát mezi skoro 4000 lebkami, tedy průměrně jednou mezi 235°).
Pozoruhodno jest, že dotyčné lebky vykazovaly ještě hojně jiných
anomalif”).

Pokud se českých lebek týče, nalezl jsem mezi 100 lebkami
z téže kostnice, z které pochází lebka s dvojitou kostí jařmovou, t.j.
z Pěné, dvě s arcus maxillo-temporalis intrajugalis; v obou případech
nacházel se tento znak na levé straně, jednou vedle palatum scissum
téže strany.

Podrobná pozorování (GRuBRova byla pozdějšími pracemi jiných
autorů potvrzena a doplněna.

Někteří zkoumatelé pozorovali, že kost jařmová rozdvojenim se
také zvětšuje, což souhlasí se zákonem VrRcHowkEm stanoveným, Ze
otevřené švy podporují značnější vzrůst hlavně směrem kolmým na
ně. ViRcHow'"“) zjistil také číselně, že dvojatá kost jařmová vykazuje
hlavně ve výšce větší rozměry, kdežto na šířce střední lze spíše úbytek
pozorovati; dolní šířka jest opět poněkud značnější. 1!) Naopak jeví
asi uprostřed obou švů, kterými kost jařmová hraničí s kostí skráňovou
a čelistní, obě tyto kosti značnější vzrůst a jest možno, že svými vý-

6) Dle Vircuowa lépe „retrojugalis“.

7) Později pozoroval GRugeR ještě 2 takové případy, jiný popsal De Lo-
renzi. Cit. ViRcHow 1. c. 246.

8) GRuBER 1. c. Archiv 1873. 230.

9) GRuBER ib. 232.

10) ]. c. str. 253.

11) FrescH konstatuje pouze, Ze značné rozšíření oblouku jaïmového se nezdá
býti spojeno s rozdvojením kosti.

6 XXXVIIL J. Matiegka:

běžky neb trny, které proti sobě vysílají někdy tak dalece, až se u-
tvoří oblouk (arcus maxillo-temporalis intrajugalis GRUBERI), Částečně
i zamezují, jak Vırcnow soudí, srostění obou částí kosti jařmové. Jest
ovšem také možno, že naopak obě sousední kosti obdržely tím způ-
sobem ony výběžky neb trny, že převzaly ossifikaci části, která mezi
oběma polovicemi kosti jařmové zůstala nevyplněna.

Jaký vliv má rozdělení kosti jařmové na rozměry její, hleděl
Virchow stanoviti porovnáním obou stran na lebkách, které vykazují
os malare bipartitum jednostranně. Na naší lebce jest anomalie ta sym-
metrická: ale úsudek ViRcHowův se potvrzuje také porovnáním této
lebky s 50 jinými z téže kostnice. Nalezl jsem totiž výšku kosti jař-
mové od sutury zygomatico-frontální kolmo na dolní okraj nejčastěji
42—44 mm (min. 39, max. 51 mm), průměrně 445 mm měřící, u lebky
s os malare bipartitum 48:0 mm, tedy u této poměrně značnou; —
Horná šířka (od horního konce sutury zygom.-tempor. ku hornímu
konci sutury zygom. maxill.) měřila nejčastěji 40—46 (min. 32, max.
50), průměrně 428 mm, u dvojité kosti jařmové 41 mm, tedy asi
normálně; — Střední šířka (spojujíc asi střed obou švů) obnášela
27--29 (min. 23, max. 38), průměrně 289 mm, u dvojité kosti jafmové
17 mm tedy značně pod průměrem, ba pod minimem; — Šířka dolní
(mezi dolním koncem Sutury zygom. max. a sutury zyg. tempor.) mě-
řila nejčastěji 32—33 (min. 24, max. 40), průměrně 32:4 mm, u dvo-
jité kosti jařmové 22 mem., t. j. opět značně méně než průměrně.

Vypočítám-li si z 3 šířek průměr a porovnám-li jej s výškou,
tu obdržím číslici, kterou lze nazvati „index kosti jařmové“ a který
naznačuje číselně asi, jak dalece kost v poměru ku své výšce ve vzrůstu
do šířky zůstala pozadu

Index ten obnášel průměrně pro 50 lebek 78 a sice:

59 63—65 66—69 70—75 76—79 80—85 86— 90 96

Ka N To AM À ré.

Stejně vypočítaný index pro naše os malare bipartitum obnáší
59:6 a jest tedy taktéž nejmenší.

Z toho jest patrno, že rozdělení kosti jařmové má skutečně ur-
čitý vliv na rozměry kosti té, že kost ta na své výšce spíše získá,
na své šířce dolní a střední ztrácí.

Vyskytnutí se dvojité kosti jařmové vysvětlíme ontogeneticky
nejsnadněji tím, že uznáváme, že kost jařmová může povstati z dvou
ossifikačních bodů, které sice obyčejně při dalším vývinu splynou,
někdy však i na dále zachovávají svou samostatnost. Dle udání je-
dnotlivých autorů povstává kost tato pravidelně z 1, 2 neb 3 ossifi-

První lebka z Čech s „os malare bipartitum“. v

kaënich bodů; Brescaer pozoroval dokonce jednou (u opice simia Sa-
baea) 4 body. Nejsprávnějším však se zdá býti úsudek téhož '*) au-
tora, dle kterého kost jařmová se „vyvinuje ve valné většině případů
2 jednoho, v menším počtu z dvou a někdy také z tří ossifikaënich bodü“.
Do 5. měsíce embryonálního bývají tyto body pravidelně již úplně
sloučeny.

Podle toho, jak původní ossifikační body k sobě jsou uloženy
a který z nich zachová svou samostatnost, musí také mezijařmový
šev při kosti dvojité různě probihati. Tu jest nutno si blíže povši-
mnouti některých odchylných tvarů rozdělení kosti jařmové na 2 a
řídkých případů rozdělení na 3 části.

Již J. Fr. Mecxez "") udává, že bývá jařmová kost někdy v před-
ni a zadní polovici rozdělena. Proti této poznámce obrací se Bnescuer “)
slovy: „žádný anatom nepopsal takové uspořádání. Nutno mluviti o
-části horní a dolní“. Toto jest ovšem skutečně typické a nejčastější
uspořádání obou částí dvojité kosti jařmové "*). Alena případu Cazorim '®)
popsaném (srv. obr. 3.) jest možno mluviti o přední a zadní části;
na dotyčné lebce probíhá totiž mezijařmový šev aneb vlastně brázda
(un solco o piuttosto sutura imperfetta) od Svu zygomatico-maxillar-
ního na zad a nahoru a končí na zadním volném okraji čelního vý-
běžku kosti jařmové a sice jestě nad výčnělem, zvaným processus mar-
ginalis, tak že se tím způsobem oddělí srpovitá část očnicová od větší
trojhranné části dolní a zevní. V brázdě, kterou šev tvoří, končí 2 jař-
mové kanálky. —

Méně šikmý průběh vykazuje tento Sev na jiné lebce, popsané
Cazorim (srv. obr. 4). Případ ten jest mimo to vyznamenán vsutou
kůstkou v mezijařmovém švu. — Naopak vyobrazuje Tesrur '") případ,
při kterém se mezijařmový šev obrací v oblouku do předu k okraji
očnicovému. (Srv. obr. 6.)

IIC BLU- 2.
13) J. Fr. Mecxkez: Handb. d. menschl. Anatomie. Halle. Berlin 1816. II.
str. 137.

ls C020-

15) Ostatně vykazoval SavpiroRrův případ, na který se Mecxez odvolává,
skutečně horní a dolní část a jedná se u Meckela patrně o pouhý omyl.

16) I, Carorr: Su le anomalie dell’ osso zigomatico ed in Specie su due
varieta di zigom. bipartito; Mem. della R. Accad. delle scienze dell instituto di Bo-
logna. , Ser. V. T. III. 1893. p. 415. — Práce byla mi sl Akademií bolognskou
na požádání ochotně zaslána.

17) Traité d’anatomie humaine. I. 1889. p. 174.

8 XXXVIH. J. Matiegka:

"Zcela jinak t. j. příčně a nápadně vysoko probíhá anomální šev
mezijařmový na ženské lebce v-N. Y. Coll. of Phys. and Surg., 0
které mi můj přítel, horlivý anthropolog new-yorský Dr. A. Hrpzrèka
v-soukromém dopisu podal popis a vyobrazení (obr. 5.) a na které
takřka šikmým švem, probíhajícím skrz otvor jarmovy, oddělen jest
processus frontalis od těla kosti jařmové. Šev probíhá totiž od kraje
očnicového ku zadnímu, volnému okraji kosti jařmové.

Velmi vzácné jest rozdělení na tři části. Takový případ popsal
Spix 1?) na acefalním plodu. Brescaer !”) podal pak popis a vyobrazení
takového rozdělení na lebkách lidských a opičích plodů. O uložení
a poměru jednotlivých částí při „os malare tripartitum“ se Breschet
blíže nezmiňuje, ale obrazy, které podává, dovolují skutečně různý
výklad: na jeho obrazu 2. (Tab. 7) pozorujeme dolní, střední a horní
část, na obrazu 3. vnitřní dolní, zevní dolní, a horní, na obrazu 4.
dolní, horní a přední (nebo vnitřní), na obraze 6. dolní, horní a 2
střední části.

RamBavp a RenaucT *°) vyobrazuje dolní, horní a přední ossifikační
bod; totéž rozdělení přijímá také Tesrur?") ve své anatomii, rozezná-
vaje praemalare, postmalare a hypomalare (srv. obr. 7.)

V novější době popsal a vyobrazil Rıccarvı??) případ na lebce
dorostlého Ačinesa, na které byla kost jařmová dvěma příčnými,
nad sebou položenými švy na 3 části rozdělena. (Srv. obr. 8.) Uspo-
řádání to upomíná na ono, které Brescaer na 2. obraze své tabulky
(lebka plodu lidského) vyobrazuje.

Vircaow **) uznává jedině tento případ Riccardiüv za dokázaný
příklad „os malare tripartitum“ u dorostlého. VrRcHow připomíná ještě
Grugeroyo udání, že se „zadní štěrbina“, poslední to zbytek původ-
ního rozdělení kosti jařmové, někdy vyskytuje dvojmo, jakož i jiný
případ Riccarprév (z Isola del Liri), při kterém jako na pravé straně
naší lebky nad úplným Svem mezijařmovým se nachází ještě „zadní

=

18) J. B. Srix: Cephalogenesis seu capitis ossei structura, formatio et signi-
ficatio. Monachi 1815. p. 13; cit. GRuBER, ViRcHow a j.

ilsicHp: 33, 34. 1ab9 7.

20).A. Ramsaun et Cu. Renauut: Origine et développement des os. Paris
1864. p. 162. Tab. XII. fig. 4.

(21) Traité d’anatomie humaine I. 1889. p. 174—175. obr. 121—123.

**) Dr. P, Rıccarnı: Suture anomale dell’ osso malare. Archivio per l’antrop.
e l’etnologia 1878. VIII. p. 1. Tab. I. fig. IL.

NCAA

První lebka z Čech s „os malare bipartitum“. 9

Sterbina“, a konečně zvláštní uspořádání $vu na lebce orangutana
FLEscHEm popsané, o které níže se stane ještě zmínka.

Dle toho by tedy kost jařmová povstávala spíše splynutím 3 nad
sebou uložených bodů ossifikačních, z nichž ovšem jen zřídka všechny 3 se
vyvinují aneb dokonce i samostatně zachovávají.

Zde nutno upozorniti ještě na jiný zjev, který může predstirati
rozdělení kosti jařmové na 2 a více části. Gruser °*) popisuje totiž
také malé vsuté küstky, které na 10 lebkách z 4000, tedy také dosti
zřídka, pozoroval; vsutá kůstka zastává pak buď malý hrbolek na
dolním okraji kosti jařmové aneb konec jařmového výčněle kosti spán-
kové. Dle GruBera mají tyto kůstky ovšem význam accidentalnich,
samostatných, ossifikačních bodů a nejsou pouhými vsutinami. Vyskyt-
ne-li se však taková kůstka vedle příčního švu jařmového, jest kost
jařmová také na 3 části rozdělena. Takové rozdělení představuje asi
případ G. Ruccrrı-no *), kde pravá kost jařmová vykazovala příční
šev jařmový a dále krátký šev od dolního okraje očnicového šikmo
ku sutuře maxillo-zygomatické vedoucí, kterým byla oddělena malá
trojhranná kůstka. Na levé straně nacházelo se jednoduché „os ma-
lare bipartitum“,

Sem lze snad podobně vřaditi další případ Rrccanprův ?“) na lebce
ze S. Lorenzo zjištěný, při kterém se vedle úplného švu mezijařmo-
vého vyskytuje ještě malá, samostatná dolní částka. Také lze snad
uspořádání švů na výše zmíněné lebce orangutana FLEscHExw **) popsané
stejně vysvětliti (srv. obr. 2.). Na této lebce — jediné z 22 lebek
orang-utanů a z 86 lebek opičích vůbec, která vykazovala, dvojitost
kosti jařmové — jest na dolním, předním okraji levé kosti jařmové
mimo to zoubkovaným švem ohraničena malá kůstka, která v celku
odpovídá osamocenému jařmovému hrbolku a podobá se „nasazenému
epifysovému okraji“ Zajímavý jest také na této lebce směr Svu
mezijařmového, který nekončí v $vu zygomatico - temporalním, nýbrž
volně na zadním okraji kosti jařmové, tak že horní část dvojité kosti

24) Dr. W. GRuBER: Über supernumeräre Knochen im Jochbogen. Reichert —
Du Bois Reymond’s Arch. f. Anat., Phys. u. wiss. Med. 1873, 337.

25) G. Ruaceri: Un osso zigom. tripartito. Rivista speriment. di Freniatria,
1897. XXIII. 460. ref. Centralbl. f. Anthrop. III. 1898. 20.

STE pay 1110- VV

27) Verhandl. d. phys. med. Ges. in Würzburg N. F. X. 1877 p. 25.: De.
M. Frescu: Varietäten Beobachtungen aus d. Praeparirsaal zu Würzburg. p. 46.
Über d. zweigetheilte Jochbein p. 51, 52. Tab. I. Fig. 2.

XX XVIII. J. Matiegka:

Prvni lebka z Cech s „os malare bipartitum“. 11

jařmové vůbec nedosahuje výběžek kosti skráňové a dolní část jedině
doplňuje oblouk jařmový.

Zcela podobně končí na lebce mladého orang-utana s obou-
strannym „os malare bipartitum“ chované v N. Y. Coll. of Physicians
and Surgeons, jejížto fotografii mi pr. A. Hnourčka laskavě zaslal,
velmi vysoko t. j. již poblíže hornímu okraji oblouku jařmového.
Ostatně pozoroval také Brescaer ?*) podobné zakončení neb týž směr
švu mezijařmového na lebkách jiných opic (Simia sabaea, Simia seni-
culus a Stentor niger). "Tato vysoká poloha a tento směr švu mezi-
jařmového zdá se tudíž býti charakteristickým pro lebky opičí.

Vysoké položení mezijařmového švu na lebkách lidských ku př.
na oné pR. HRDIIČKOU pozorované, musíme však spíše vysvětliti
okolností, že se tu jedná o zachování Švu mezi středním a horním
bodem ossifikačním.

Dle uvedeného můžeme tudíž hlavně 2 typy uspořádání švů
mezijařmových resp. uložení jednotlivých částí při dvojité a trojité
kosti jařmové rozeznávati: Při prvním (A) jedná se o jednu dolní,
jednu přední (neb vnitřní) a jednu zadní (nebo zevní) část (srv.
obr. 7. Hypomalare, praemalare a postmalare); a Sice mohou pak
hranice mezi přední a zadní části probíhati obloukovitě k orbitě zpět
(obr. 6. RamBauD et Revauur, Tesrur) aneb šikmo nahoru a na zad
(obr. 3, a 4. Canorı).

V případu Carorimo zachoval přední ossifikační bod svou samo-
statnost. Isolovaná zadní část nebyla dosud popsána.

Při druhém typu lze pak konstatovati buďto samostatnou ossi-
fikaci jedné dolní, jedné střední a jedné horní části (srv. obr. 8.,
RrccaRpr) aneb pouze jedné dolní a jedné horní části. V tomto pádu
odpovídá pak dolní část buď nejníže položenému bodu ossifikačnímu
(obr. 1.) aneb spojenému dolnímu a střednímu bodu (obr. 5., případ dr.
HRoLičkY).

Při typickém, nejčastěji se vyskytujícím spůsobu rozdělení kosti
jařmové jest dolní část isolovaná, aniž by se dalo určiti, zda-li horní
(orbitalní) část odpovídá splynutí jednoho horního a jednoho středního
aneb naopak jednoho předního a jednoho zadního bodu ossifikačního,
resp. byl-li ossifikační bod, z které horní část svůj původ vzala, ve
středu neb více nahoře, v předu nebo více na zad pozdější kosti jař-
mové uložen.

28) ]. c. Tab. 7., Obr. 7—9.

12 XX XVIII. J. Matiegka:

Ze jest však na prvním místě uvedený spůsob uspořádání bodů
ossifikačních, při kterém se jedná o jeden dolní, jeden přední a jeden
zadní bod, typičtější, soudím z pravidelného uložení otvorů jařmových.
Tyto otvory (foramina zygomatica) bývají totiž někdy na zevní ploše
kosti jařmové rozmnoženy a nejsou pak nikdy v skupinách uspořá-
dány, nýbrž v šikmé, z dola od předu nahoru a nazad probíhající
čáře.. Tak nacházíme na jedné lebce (čís. 85) z kostnice zalezlicke
(u Mělníka) v levo 7 otvorů v mírném oblouku položených. (Srv.
obr. 9.)

Poněvadž průběh nervů a cév (ramus zygomaticofacialis nervi
subcut. malae a větvičky arteriae lacrimalis) lze považovati již za
stanovený, než se děje definitivní uspořádání tkaniva okolního, zvláště
kosti, nutno — dle mého náhledu — předpokládati, že těmito jař-
movými otvory naznačeny jsou hranice dvou ossifikačních okrsků
(praemalare a postmalare).*““) | Již Srrx*°) poznal patrně význam
těchto otvorů jařmových. Také A. RamBavp a Ch. Revauzr*!) píší
výslovně: „Ony tři (ossifikační) body postupují rychle, až se na-
vzájem dotýkají, a pak splynou brzo ve krajině otvoru jařmového.“

Na některých lebkäch a také na právě uvedené ze Zálezlic lze
dále sledovati, že řada otvorů zygomatických nesměřuje zpět ku
očnici, nýbrž na zad nad processus marginalis na zadním okraji čel-
ního výběžku kosti jařmové, tedy v směru, který zachovává mezi-
jařmová brázda na lebce Carorım popsané. Pozoruhodno jest, že
v střední části tohoto anormalního švu ústí také skutečně dva ka-
nálky jařmové.

Ale i v téch případech, kde kanálek jařmový ústí 2 otvory
zevními, bývají tyto pravidelně v právě zmíněné šikmé čaře uloženy.

Výminečně nalezl jsem však také dva otvory jařmové položeny
vodorovně vedle sebe (srv. obr. 11.), čím jest pak naznačeno rozdě-
lení, jaké nalezl pr. Hrprièka na lebce výše uvedené, na které
ostatně příčný, anormalní šev také vykazuje ústí kanálku jaï-
mového.

Konečně vyskytují se také případy, při nichž otvory jařmové
leží v čáře obloukovité, do předu k očnicovému okraji směřující (Srv.

29) Připomínám jen, že Wıepersurım klade dokonce otázku, nejsou-li vý-
živé otvory (foramina nutritia) končetin, které svou stálou polohou na dlouhých
kostech jsou charakterisovány, stopami po původním rozdělení kostí těch na více
paprsků.

20) L. c. str. 18. Cit. ViRcHow.

SO) CORAL 162:

První lebka z Cech s ‚os malare bipartitum“. 13

obr. 10.) aneb naopak méně šikmo na zad pod proc. margin. probí-
hající (odpovídající rozdělení, jaké znazorňují obr. 6. a 4.) *?).
Uznávám však, že položení otvorů jařmových není rozhodujícím
důkazem a známkou původního rozdělení kosti jařmové na okrsky
ossifikační, neboť na lebce s „os malare tripartitum“, Rıccarnın vy-
obrazené, leží oba otvory jařmové právě v střední části kosti.

Pokud se týče fylogenetického významu dvojité kosti jařmové
činí již F. G. Cuvıer a LavniLLaRD v druhém vydání „CovreRovy
Anatomie srovnávací“ "") poznámku, že „toto rozdělení kosti jařmové
v 2 části, jednu, kterou lze nazvati „horní neb orbitalní jugale“ a
druhou „dolní neb jugale v užším slova smyslu“ — by vysvětlovalo
u ostatních ssavců vyjma člověka a opice chybění zevní očnicové stěny
stávající kosti jařmové. Zdá se, že v tom případu potrvá jen „dolní
jugale“ a „horní neb orbitalní“ zmizí. Naopak překvapuje nás při
vyšetření hlavy některých plazů jakási analogie mezi těmito dvěma
částmi kosti jařmové a dvěma kostmi, které Cuvier pojmenoval
u plazů jugale a frontale posterior. *“)

Podobně se vyslovil také Brescaer *).

Dle něho svědčí také dvojitá kost jařmová pro to, že anomalie,
zrůdnosti, nejsou nic jiného než potrvání neb zbytek původního stavu,
který jistí živochové zachovávají jako stav trvalý. V tom ohledu ob-
jasňuje ještě pathologická anatomie výsledky srovnávací anatomie
a opak. „Uznáváme — píše Brescner — jako zvláštní a původní typ
objevení se dvou samostatných kusů, kost jařmovou tvořících, které
se nacházejí u mnohých zvířat spojeny, zachované a vyvinuté. U élo-
věka jsou obě části tak sloučeny, že nelze více — mimo případy
výminečné, které nazýváme anomaliemi — jednu od druhé rozeznávati.
U mnohých zvířat — a zde chceme pouze ssavce uvésti — vysky-
tuje se pouze jedna z obou částí kosti jařmové a sice jest to skoro
vždy horní či orbitální část, která chybí. U člověka obě původní
spojené a sloučené kusy nechybí nikdy, kdežto u zvířat může jedna
z obou částí chyběti a někdy i celá kost zmizeti.“

32) Někdy se nachází malá dírka právě v proc. marginalis.

33) Lecons d’anatomie comparée de (GEoRGES ÚuvreR. 2. édition. T. II.
Paris 1837. Poznámka na str. 382.

%) Proti tomuto poslednímu srovnání vyslovuje se Fresc# (1. c. 51, 52.)
vzhledem k tomu, že by aeguivalent frontale post. u plazů (postfrontale) spíše
od kosti čelní musel býti závislým než od kosti jařmové.

») 1 © Bam AU

14 X XXVIII. J. Matiegka :

Také Gnruser poukazuje ve své monografii““) na tyto poměry
u ssavců, z nichž někteří postrádají kosti jařmové vůbec (genus
Sorex, Echinops Telfairi, Centetes — Tanree —, Manis a Monotre-
mata); u jiných není alespoň oblouk jařmový úplný (Myrmecophaga,
Bradypus); mnozí nemají čelní výběžek kosti jařmové, který i tam,
kde jest vyvinut, nedosahuje někdy kost čelní. U 5 rodů ssavčích
(Erinaceus, Sus, Tapirus, Rhinoceros, Eguus) vyskytuje se dle GRUBERA
pravidelně arcus maxillo-temporalis intrajugalis.

U opic a člověka konečně jest výběžek čelní ku doplnění stěn
očnicových rozšířen v lamelu (proc. sphenofrontalis), která se spo-
juje pomocí švu S čelní kostí a s velkým křídlem kosti kolkové.

Pokud se dvojité kosti jařmové týče, byla táž jako individuelní
anomalie u různých ssavců a sice také u opic pozorována; pravidelně
se však u žádného druhu nevyskytuje. U anthropoidních opic byla
dlouho marně hledána. FLesca popsal, jak již uvedeno, příklad
u orang-utana, v dvorním museu Vídeňském viděl jsem loňského
roku (1898) kostru mladé Simpanzy s dobře vyvinutou dvojitou kostí
jařmovou; o třetím případu podal mi pr. A. HRDLIČKA zprávu.

Různé poměry u ssavců vysvětlují částečně fylogeneticky význam
dvojité kosti jařmové.

Ovšem žádá také Vırcnow ?’) právem, aby tato anatomická po-
zorování srovnávací byla konána na větším počtu individuí, aby čistě
nahodilé nálezy, jaké i Lauriccarn, DRESCHET, (GRUBER à j. uvádí,
byly hned jako takové poznány.

Vezmeme-li za základ rozdělení kosti jařmové na tři části (hypo-
malare, praemalare, postmalare) a jich ohraničení, jak nám případy
s osmalare bipartitum a tripartitum u člověka předvádějí, lze nálezy
u nižších ssavců vysvětliti tím způsobem, že u velké části (jak již
F. G. Cuvier a LAURiLLARD a později BRESCHET udali) se nachází
pouze hypomalare, úplné neb neúplné, že zřídka se vyskytuje pouze
praemalare (myrmecophaga), a že u větší části k hypomalare při-
stupuje výběžek frontální, buďto hlavně v postmalarní nebo praema-
larní části vyvinutý **), kdežto pouze u opic a člověka jsou všechny

59) strosKanasl

SV ME 09258:

»8) Jak měnivě se ossifikace zevního okraje očnice děje, jest patrno z toho,
že výběžek frontální někdy až do zadního konce kosti jaïmové odstupuje (ku
př. Canis), někdy naopak od předního (Ursus), ba že někdy jeho ossifikace se
provede částečně (Elephas) aneb dokonce pouze od horní čelistní kosti (Dasy-

procta aguti) aneb naopak částečně (hlavně Phoca), ba i vůbec pouze od kosti
skráňové (ku př. Prosimiae, někdy Felis atd.)

Prvni lebka z Cech s „os malare bipartitum“. 15

tri části, hlavně obě horní (praemalare a postmalare) dobře vyvinuty.
Podobný výklad jest možný při vývinu kosti jařmové z tří nad sebou
uložených bodů ossifikačních.

-Když pak vyjdeme ze stanoviska BRESCHETEMm zaujatého a po-
zději také GRUBEREM Za správné uznaného, že totiž kost jařmová
může povstati z jedné, ale také z dvou neb i tří ossifikačních bodů,
které při dalším vzrůstu buď tak se sloučí, že povstane jednotná
kost, aneb které zachovávají svou samostatnost tak, že povstane kost
na dvě (nebi tři) části rozdělená *”), — a dále, když lze ze srovnávací
anatomie poznati, že u ssavců orbitalní část často, hypomalare velmi
zřídka chybí, u élovéka však při defektním vývinu kosti spíše dolní
část a oblouk jařmový chybí *“), a konečně když v případech, kde se
vyvine dvojitá kost jařmová, u různých ssavců pravidelně jest dolní
část mohutnější, u člověka horní — tu musíme souditi, že u vyšších
ssavců a hlavně u člověka stává se oddělení očnic od jámy spánkové
a spojení kosti čelní s kostí čelistní porostřednictvím kosti jař-
move důležitějším a naopak spojení mezi kostí čelistní a skrä-
ňovou obloukem jařmovým méně důležitým. Následkem toho připadá
u člověka hlavní význam horní (vrbitalní) části, pročež také jejímu
ossifikačnímu bodu připadá asi nejčastěji úkol, celou pozdější kost vy-
tvořiti. Tam, kde přec v dolní části se objeví dosti záhy samostatný
ossifikační bod, může ovšem týž veškerou. ossifikaci zastati ‘!);
kde se však oba nebo i 3 body objeví a stejně mohutní — snad
následkem změněných poměrů statických při odchylné stavbě lebky
a obličeje — mohou také dva neb všechny tři svou Samostatnost
zachovati, což má za následek vývin dvojité neb trojaté kosti jařmové.
— To děje se pak opět v různém rozsahu: Pravidelně jeví se pře-
vaha horní neb horních dvou částí a hypomalare zůstává jen nepa-

39) Nehledě k ostatním výše zmíněným kombinacím.

*) Příklady srv. Gruser: Monographie I. c. str. 41 a násl., FrEscH |. c.
49. a jinde. — Upiné chybění kosti jařmové u člověka pozoroval dle GRUBERA
(resp. Harrera) snad SroRcH. Částečné chybění bylo však také v novější době
zjištěno. Tak popisuje ZucKERKANDL (Stricker’s medic. Jahrbücher Heft I. str. 103)
dva případy neúplného vývinu kostí jařmových a oblouku jařmového. Romirr
(Sopra la incompiutezza dell’ arco zigom. v Atti della soc. Toscana di Scienze
naturali. Pisa 1895. ref. Centralbl. f. Anthr. I. 198.) pozoroval neúplný jařmový
oblouk na chilské lebce, která vykazovala ještě jiné odchylky v stavbě kostí
a chrupu. Romrm sestaviv sporou literaturu o této anomalii, poukazuje opět na
to, že tento nález odpovídá stavu u 4 měsíčního plodu a rovná se onomu na
jařmovém oblouku lenochoda (Bradypus tridactylus).

41) Neboť jak již Brescuer (I. c. 31) uvádí, objevuje se ossifikační bod
brzo v horní, brzo v dolní části kosti jařmové dříve.

16 XXXVII. J. Matiegka:

trnou küstkou, kdežto primitivnější zjev, při kterém hypomalare jest
silně vyvinuté a „horní část ustupuje zcela k významu čelního vý-
běžku, i když ještě pořád představuje hlavní hmotu kosti“ “*), jest
řidší a byl zvláště na lebkách orangutana (FLesch, Hrouıcka) a nižších
opic (BREScHEr) pozorován; nejřidčeji zachovají — jak se zdá —
všechy tři části (Spıx, Rıccarnı) aneb samojediné praemalare (CaLorr)
neb konečně nejhořejší jádro (Hrprièka) Svou samostatnost.

Hlavně v Italü, v pravém domově školy LomBRosovy veden byl
živý spor 0 to, zda-li lze „os malare bipartitum“ považovati za znak
inferiority, za znak regressivnt. Garsiczierri to vyslovil, Barazpr 0 tom
pochyboval, GarsıgLierriı to dokazoval, Bnoca popíral, (ANESTRINI
a Auape to uznávali, jiní to popírali“*); RrccaRpr“*) poukazuje na
to, že odchylka tato se vyskytuje také na lebkách plemen vyšších,
na lebkách krásných, silných, pěkně utvářených, bez anomalií, na
lebkách starých i moderních, a že naopak chybí na lebkách plemen
nízce stojících. Ale zastanci opačného náhledu (ku př. AmapEr“),
v poslední době Ruaceri“), poukazují na to, že se vedle dvojité
kosti jařmové vyskytují často a četně jiné znaky degenerační a od-
chylky, na co ostatně již Gruser '') byl upozornil, který jinak tomuto
sporu stál úplně vzdálen. Naše, výše popsaná lebka, jeví jen málo
jiných anomalií a jest jinak velmi pěkně a pravidelně stavena.

Pokud se týče vyskytnutí dvojité kosti jařmové u choromyslných,
nalezl ji dr. G. Busomax ‘) v 2'8°/, mezi 72 lebkami v ústavu pro
choromyslné v Leubusu (Slezsko) „naznačenou“.

Při velké vzácnosti, která tuto anomalii vůbec vyznačuje, jest
však zvláště nápadnou její nestejná četnost nebo řídkost v různých
končinách. Jak lehce se ovšem tato anomalie na lebce přehlédne,
uznal Vircnov sám a jest nejlépe patrno z toho, že FrEscH ji nalezl
na lebce, která do té doby sloužila praeparantüm k opakování. I když
Brescuer a GRuBER na ni byli znova upozornili, nemnožili se případy
v středoevropských muzeích anatomických. Mimo Æusko a Franců
byl pouze ještě v Zfalii alespoň jakýs počet lebek s dvojitou kostí
jařmovou objeven.

ONBlesche 1 icstr 51e

#3) cit. Riccarpi: Arch. per l’antrop. I. c. 1378 str. 16.

44) ib. str. 16.

Sl NUE 1 Sa, ah.

#5) Při příležitosti popisu výše uvedené lebky, L c.

47) Monographie 1. c. str. 27. a jinde.

L ##) Dr. G. BuscHav: Eulenburg’s Real-Encyklopaedie. 3. Ausgabe 1898.
Clänek „os japonicum“.

První lebka z Čech z „os malare bipartituin“. 7

Anomalie ta vzala pak na sebe význam ethnologicky, když Hru-
GENDORF ‘) ji zvláště charakteristickou pro Žaponce aneb alespoň
pro mongolské plémě reklamoval a ji přímo nazval „os japonicum“ ;
nalezl ji totiž 2 krát mezi 11 lebkami žaponskými. Proti výkladu
Hizeunporrovu obrátil se rozhodně Gruser °°), poukazuje na lebky jím
zkoumané, z nichž 23 byly původu slovanského (ruského).

V dalším sporu upozornil pak Dôxrrz, prof. na cís. med. aka-
demii v Tokiu?“) na to, že čtyry lebky s touto anomalif, které mezi
50 žaponskými nalezl, pochází ze severní části země a z kraje, který
původně byl obydlen kmenem Ainü a že patrně od těchto tu uvedená
anomalie pochází; Dovrrz prohlašuje Ařno za plemeno smísené z Ma-
layů a Mongolů. Hircenporr, odvolávaje se na Dônrrze, trval *) na
svém náhledu tak dalece, že sice nevyhražuje anomalii tu pro Žaponce,
nýbrž že ji považuje za charakteristickou pro celou mongolskou rasu.
Oproti GRuBERovr poukazuje na to, že úplné rozdělení kosti jařmové
bylo u Žaponců nalezeno v poměru 1 : 12'/,, u Rusů v poměru
1 : 500—1000 (v pozdějších seriích 1: 384—769 nebo 1: 174—215)
a včítaje i stopy částečného rozdělení, (t. j. zadní štěrbinu) u Žaponců
-v poměru 1 : 3'/,, v Rusku 1 : 8*/,—11"*); dle toho se anomalie ta
v Žaponsku „alespoň 14 krát častěji vyskytuje než v Petrohradu
a po přičtění stop asi 3krát častěji.“ Na základě literatury a vlast-.
ního zkoumání vyslovil se také R. VrRcHow °!) v tomto sporu pro-
hlásiv, že se dvojitá kost jařmová u Žaponců, ale hlavně u Ain
často vyskytuje a že jest pravdě podobno, že ji první od druhých
převzali. Zkoumáním dalších 3 lebek Ařnů nalezl Virchow tuto čet-
nost perfektní a imperfektní persistence zygomatického švu potvrzenu °°)
neboť všechny vykazovaly stopy po ní, kdežto následující lebka °®)
nejevila žádné zbytky takového dělení. Pro doměnku, že by anomalie

49) Mitth. d. d. Ges. f. Natur- u. Völkerkunde Ostasiens, Yokohama Heft 3.
Sept. 1873. S. 1. cit. Vircuov l. c. str. 233.

50) Fünfter Nachtrag zum Vorkommen des os zygom. bipart. und Zurück-
weisung des Predicates „os japonicum“ für dasselbe. Virch. Arch. f. path. Anat.
u. Phys. 77 Bd. 1879. str. 113.

51) Cit. Hıneznvorr: Virchowův Arch. f. path. Anat. u. Phys. u. f. klin,
med. 78 Br.1879. p. 190.

lo;

53) Gruger nalezl totiž zadní štěrbinu mezi 4-5000 lebkami 428 krát (8—10%).

5, R. Vırcnow: Über d. ethnolog. Bedeutung des os malare bipart. Monats-
ber. d. kgl. preuss. Akad. d. Wiss. zu Berlin 1882. 230.

55) Verhandl. d. Berl. Ges. f. Ant. Ethn. u. Urg. 1882. str. (224).

56) ib. 1893. str. (175).

Tř. mathematicko-přírodovědecká. 1899. 2

18 XXXVII. J. Matiecka:

ta byla charakteristickou pro celé mongolské plémě, nezná Virchow *')
mnoho dokladů. Tehdy byly mu jen 3 lebky s úplným rozdělením
kosti jařmové (1 Číňanky, 1 Baškyrky, 1 Birmana) a 15 se zadní
štěrbinou, naopak ale 7 lebek původu malayského s úplným rozdělením
(3 Dajakü, 1 Ačinesa, 1 Javance, 1 Soloka, 1 Tagala z Filipin)
a 13 se stopami této anomalie známy.

Vircaow probírá také otázku, zdali objevení dvojité kosti
jařmové má vliv na stavbu očnic a zvláště na šikmou polohu oční
štěrbiny u Mongolů. Vzhledem však k tomu, že anomalie ta právě
u Mongolů dosud dosti spoře byla pozorována a že naopak Ainové
nevykazují význačnou šikmost oční stěrbiny, nelze o nějaké souvis-
losti těchto dvou znaků mluviti!

Na poněkud větším materialu lebek Ainů zkoumal A. TaRExgcku °‘)
znova ethnický význam dvojité kosti jařmové. Týž sebral příslušná
udání pro lebky Žaponců a Ainû a nalezl mezi 77 lebkami Ainů
(TARENECKÝM, KorERNIcKým, VriRcHowEm, Davisem, MEvEŘEm, BuskEm
a DoENrrzem popsanými) úplné rozdělení 3krät (4°/,) a „štěrbiny“
39krát (50°/,), kdežto u Žaponců objevuje se dovojitá kost jařmová
dle Doxrrze a Tarenecxéno v 8—9°/, (štěrbiny v 18—20°/,). Dle
toho soudil Tarexeckw, Ze Žaponci nezískali tuto anomalii smísením
s Ainy, nýbrž naopak Ainové od Žaponců. Týž spisovatel nepři-
kládá „zadní štěrbině“, která se častěji vyskytuje, tak značný význam.

Opět jiného výsledku docílil dr. J. Kocaszı’”), professor ana-
tomie v Tokiu, který prozkoumal 166 lebek Ainů, v Tokiu chovaných,
ale z Yezo a ostrova Kunashiri (vyjma jednu sachalinskou) pochá-
zejících. Týž nalezl stopu po mezijařmovém švu t. j. zadní štěrbinu
sice 57krât (43krát oboustranně, 14krát jednostranně), tedy v 52:8°,,,
ale úplně rozdvojené kosti jařmové am jedenkrat v bohaté této sbírce.

Dr. A. Toröck sebral veškeré roztroušené zprávy o zajímavém
kmeni, Ainů v obšírné práci““) a tudiž také o vyskytání se dvojité
kosti jařmové na lebkách Ainů, ale jeho záslužná práce není dosud
ukončena.

51) Über d. ethnol. Bedeutung ete. L c.

98) A. Tarenerzkıs: Beitr. z. Craniologie der Ainos auf Sachalin. Mém. de
V Acad. imp. des sciences de St. Pétersbourg. VII. Ser. T. XXXVI. No. 13.
1890. str. 39.

%) Dr. J. Kocanri: Kurze Mitth. über Untersuchungen von Aïnoskeletten,
Arch. f. Anthrop. 1894 XXII str. 384.

80) Dr. A. v. Töröck: Über den Yézoer Aïnoschädel etc. Arch. f. Anthrop.
XVIII. 15, XXIII. 249, XXIV. 277, 479, XXVL 95.

První lebka z Čech s „os malare bipartitum“. 19

Dle toho není spor o tom, jak dalece jest anomalie ta ethno-
logickým znakem Ainů aneb ZŽaponců, rozhodnuta. Jisto jest, že
1 v tomto směru měla dosud náhoda velkou úlohu.

Vzhledem k úplnému nedostatku zpráv týkajících se „os malare bi-
partitum“ u černochů a plemen amerických, požádal jsem Dr. HrvLıöku
za dobrozdání. Dr. A. Hrpriëka, povzbuzen byv nálezem lebky již na-
hoře zmíněné, věnoval již dříve svou pozornost této anomalii a sdělil
se mnou následující: „Mezi více než 300 lebek bělochů amerických
nenalezeno žádné úplné rozdělení; stejné marné hledáno po něm mezi
asi 100 lebek černošských, 400 peruanských a nejméně 2000 indian-
ských z rozličných míst, uložených v různých museích (National
Peabody, Field, Philadelphian a Mexican Museum).

Pokud se pak týče vyskytování se dvojité kosti jařmové na
evropské půdě, stala se již nahoře zm. nka o četných nálezech Gru-
BEREM V Petrohradě učiněných. Nálezy ty množily se ještě dále, tak
že Tarenecki 97) udává počet lebek s touto anomalií v anatomickém
oddělení musea carské vojenské lékařské akademie v Petrohradě
chovaných na 31 původu ruského, z nichž 12 oboustranně, 9 v pravo,
10 v levo vykazuje dvojitou kosť jařmovou. Většinou jsou to lebky
GRUBEREM již popsané. Zadní štěrbinu nalezl Tareneckij mezi 416
ruskými lebkami 28krát t. j. 6°7°/,. Ale soudě dle soukromého do-
pisu prof. dr. Axučiva v Moskvě, v kterémž se týž ruský učenec
zmiňuje o jedné lebce mongolské, jedné turecké a jedné ruské
(z Moskvy) s touto anomalií, musím za to míti, že v ostatním Rusku
a zvláště v středním Rusku jest „os malare bipartitum“ tak velkou
vzácností jako v ostatní střední Evropě a že četnost GRUBEREM p0Z0-
rovaná týká se pouze ruského severu aneb snad okolí petrohradského.

Zmínil jsem se také již dříve o poněkud větším počtu lebek
s touto anomalii ve Francii pozorovaných. Připomínám však ještě,
že také Torınarn “*) považuje anomalii tu za vzácnou a že nemohl
mezi 5—6000 lebkami v museu BRocově uloženými nalézti ani jediný
případ.

Pokud se Zéalie týče, napočetl GRuBER“") do r. 1815—10 pří-
padů (včetně jednoho foetalního) ze všech končin Jtalie pocházejících,
kterýžto slušný počet byl dalšími nálezy, Amaperm (5 případů), Rıc-

2D IB 256
2) Elém. d' Anthr. génér 1885. p. 784.
63) Arch. f. Anat. u. Phys. 1875 1. c. str. 198—200.
2%

20 XXXVIII. J. Matiegka:

CARDIM 6 případů), CaLoRrm (2 případy) atd. ještě značné rozmnožen.
Nicméně uznává Carorı °*) vzácnost této anomalie.

Sám nalezl ji v prvém stu lebek bolognských 2krát, v druhém
již vůbec ne. Nrccorvucr nalezl ji mezi 1000 lebkami jednou a Amapur
mezi 2000 lebkami z kostnice solferinské 5krât. I v této zemi jeví
se tedy značné rozdíly v místném rozšíření zmíněné anomalie, což
jest snad vysvětlitelno lokálně se zachovávající dědičností anomalie té,
Pokud se zadní štěrbiny týče, nalezl ji dr. Lorenzi ) u lebek tu-
rinských asi v 2°/,.

Obrátíme-li se nyní do Německa, tu nepodařilo se r. 1879 prof.
Hartmannovi, ni jedinou lebku s touto anomalií ve sbírkách berlínského
anatomického ústavu nalézti, ačkoliv bylo bedlivě po ní pátráno“*).
Podobně nenalezl Vırcnow ““) ani jedinou takovou lebku v své sbírce
německých lebek a zřídka zadní štěrbinu; týž uvádí z germánských
lebek pouze jednu lebku ženy severohollandské. Ještě loňského roku
nemohl mi dr. A. Lissaver, který mi laskavě předložil exotické pří-
pady sbírky anthropologické společnosti berlínské, o žádné tamní
německé lebce toho druhu zprávu podati.

Dr. M. Frescn °°) nalezl os malare bipartitum dvakrát mezi 158
(neb nanejvýš 200) lebkami z okolí Wůrzburku a sice jednou mezi
81 lebkami dolnofranckými a jednou mezi 77 lebkami ústavními,
tedy nejspíše z okolí Würzburského, aniž bylo lze původ blíže zjistiti.

V drážďanské kraniologické sbírce zjistil A. B. Meyer °%) mezi
898 lebkami jen 2 s touto anomalií, z nichž jedna pochází z paříž-
ského hřbitova, druhá od osoby choromyslné původu saského.

V ústavu prof. J. RaxkE-Ho viděl jsem jen jedinou lebku da-
vorskou z Mnichova s touto anomalií.

V sbírkách švýcarských (v Curychu a Ženevě) nemohl jsem se
ani jediné lebky toho druhu a původu švýcarského dopíditi.

Z rakouských nálezů byla J. Hyrrzem "“) zaznamenána lebka
horalky z Tater, a třetí původu neznámého.

DC str.

6) cit. Virchow 1. c. 232.

56) Dle HiLGENDORKA L. c.

BYCH 328

S) MC str 46, A

5%) Verhandl. d. Berl. Ges. f. Auth., Ethm. u, Urgesch. 1881. [330].

79) J. Hvyrrc: Cranium cryptae metelicensis. 1877. p. 25. Sutura transversa
zygom. — J. Hyrrz: Vergangenheit u. Gegenwart d. Museums f. menschl. Anat.
an d. Wiener Univ. 1869. No. 113, 620 na str. 66 a 52.

Prvni lebka z Cech s „os malare bipartitum*. 21

Z tohoto přehledu jest patrno, jak řídká jest dvojitá kost jař-
mová v střední Evropě.

Pokud se týče českých zemí, poštěstilo se mi, ačkoliv jsem ano-
malii té věnoval již dlouho svou pozornost a bedlivě po ní pátral,
mezi mnohými sty lebek, které jsem v ústavech, v kostnicích a po-
hřebištích prohlédnouti měl příležitost, uvedený první případ zjistiti.

Také okolnost, že v sbírkách obou anatomických ústavů praž-
ských žádný doklad se nepřechovává, jest důkazem řídkosti této ano-
malie na české půdě.

GRUBER"") udává ovšem, že — „pamatuje-li se správně“ —
za jeho času také anatomické museum v Praze chovalo případ „os
malare bipartitum;“ ale Gruser se mýlí. One doby stávaly jen
sbírky, které při rozdělení university připadly německému ústavu ana-
tomickému, a tam se dosud žádná taková lebka nenachází.

Také český ústav anatomický — pokud mi známo — jí postrádá,
tak že výše popsaná lebka jest skutečně prvním příkladem z Čech
pocházejícím.

Zadní štěrbinu nalezl jsem mezi 300 českými lebkami (z Měl-
níka, Pěné a Zálezlic) v 22 případech t.j. asi v 7°3°/,, přední 6krät
t. j. v 2°/,. Nálezy takové mají při nedostatku většího zkušebního
materialu kraniologického býti jakousi náhradou za lebky s úplným
rozdělením kosti jařmové. Souhlasím však S TARENECKÝM, že zjevu
tomuto přísluší jen podřízený význam.

Ostatné jest často velmi obtížno — jak každý se přesvědčiti
může a jak i GnuBER i ViRcHow uznávají — stanoviti, zda-li určitá
malá rýha neb štěrbina od švu zygomatico-temporalního neb maxillo-
jugularního vycházející jest skutečně zbytkem původního rozdělení
kosti jařmové.

Nehledě ku číslicím, které již dříve o vyskytnutí se těchto
štěrbin u různých plemen a kmenů podány byly, uvádím ještě ná-
sledující souborné statistiky: Meyer ’”) nalezl tyto štěrbiny v Drá-
žďanské kraniologické sbírce mezi 517 německými lebkami 20krát
(39 %,), mezi 42 ruskými 3krät ((1 °/,), mezi 45 francouzskými
2krát (44 °/,), mezi 12 filipinskými 2krát (16:7 °/,), mezi 142 pa-
puanskými 2krát (14 °/,), mezi 10 mongolskými 4krát (40 °/,) atd.

71) Monographie I. c. str. 5. — Archiv f. Anat., Phys. u. med. Wiss. 1875
l. c. str. 200.
72) ]. c. (332).

29 XXXVIII J. Matiegka:

P. a F. Sarasix nalezl je u lebek Singhalesü v 25 ‘/,, v tomtéž
procentu u Tamilü a v 167 °/, u Veddů.

Tanexgeku "*) podává mimo jiné tyto číslice: mezi 416 ruskými
lebkami vyskytly se zmíněné štěrbiny 28krát (67 °/,), mezi 54 fin-
skymi 3krät (5'5 °/,), mezi 12 tatarskými 5krát (41:7 9), mezi 9 pa-
puanskymi jednou (111 °/,).

Sem patří patrně také statistika Avučrvova '*), dle které se ob-
jevuje více méně úplné rozdělení kosti jařmové u Američanů v 53%,
u černochů v 26 °/,„ u Mongolů v 23 °/,, u Melanesů v 1:6 °%,:
u Malayů v 1'4 °/,, u bělochů v 12, u Australců v 08 ?/,.

Dr. A. HeRpurčKa prohlédl větší řadu lebek v New -Yorských
museích uložených a podal mi zprávu, kterou v následujícím ve vý-
tahu uveřejňuji, ačkoliv očekávám, že Dr. Hrnrièka tyto své zkuše-
nosti při podání zprávy o výše uvedených případů úplného rozdělení
jařmové kosti u ženy a lebky orang-utana S veřejností sdělí:

Dr. Hrpzièka nalezl zadní a řídčeji přední „štěrbinu“ v násle-
dujícím počtu:

mezi 35 lebkami bělochů amerických. . . 3krát t. j. 85%,
me 5 černochů) „k jaa 2 sent] lee
ZLO ; z Australie a ostrovů Ti-

chého moře . . . One

ZOO stářoperuanskými! 4301. INTRO

AR ZO mexickymi „2/2 ue dt OMR ARE
106... =,severoamerickymi. - - 34., CU IN)

» ;
Uvedené statistiky souhlasi mälo mezi sebou a mälo se stati-
stikou úplného rozdělení kosti jařmové. „Zadní neb přední štěrbina“
zdá se také jinak býti velmi nespolehlivým znakem, jak již dříve
bylo uvedeno; a tak nám neslibuje býti náhradou za případy s ú-
plným rozdělením při zkoumání četnosti této anomalie.
Přehlédneme-li rozšíření lebek s dvojitou kostí jařmovou v Evropě
a jinde, nemůžeme míti za prokázáno, že by tato anomalie byla cha-
rakteristickou pro určité plemeno, — neboť byla u indo - evropského,
mongolského a malayského zjištěna a jest u všech velmi nestejno-
měrně rozšířena; — spíše jest topografické rozšíření nápadné: vysky-
tuje se na pobřeží mořském, na ostrovech a v zemích mořskými zá-

OMC MERS!
7+) Cit. Jon. Ranke: Der Mensch. 2. Bd. 2. Aufl. 323.
79) V tom zkrát mezi 8 lebkami Eskymáků (25°0 °/,)-

ID
w

První lebka z Cech s „os malare bipartitum“.

livy rozryvanych, ’°) kdežto vnitrozemí Asie a Evropy jest chudé na
anomalii tu, podobné pak celá Afrika, jejíž břehy jsou tak málo roz-
článkovány. Také z Ameriky nebyl mi ani jediný případ znám, až mi
pr. A. HRDLIČKA 0 výše vzpomenutém případu podal zprávu.

Snad bude lze zkoumáním většího počtu lebek s dvojitou kostí
jarmovou stanoviti také jakousi souvislost této anomalie s tvarem
lebky; nalezl jsem však bližší kraniometrické udaje u dosud popsaných
lebek bohužel dosti spoře: ale vzhledem ku geografickému rozšíření,
zdá se dvojitá kost jařmová ostatně se zřídka vyskytovati v kra-
jinách, kde převládá brachycefahe, ale hojné, kde nacházíme lid
dolichocefalni a mesocefalní. Take naše lebka vykazuje index meso
cefalní (75:70), na hranicích dolichocefalie, jaký mezi českými leb-
kami jen zřídka (asi v 2°/,) nacházíme.“") Jest tedy možno, že se
při dvojité kosti jařmové nejedná o znak, který by charakterisoval
určité plémě, třeba jen poměrné malým percentualním zastoupením
svým, nýbrž o znak, který snad závisí od určité mechaniky vývojové
při vývinu a vzrůstu lebky.

Vysvětlení obrazců na str. 10.

Rozdělení kosti jařmové:

a. část dolní, I. část dolní,
Typ A. b. část horní zadní, Typ B. II. část střední,
c. část horní přední. | III. část horní.

v — vsutá küstka.
Obr. 1.—6.: Os malare bipartitum:

1. Rozdélenf nejobvyklejší na lebce lidské (případ z Péné, pr. Ma-
TIEGKA).

2. i typické pro lebku opičí (orang-utan); mimo to dole
samostatná epifysární Část (pR. FLEscH).
3. 5 šikmým švem dle IL. Usrorıno.

79) Ovšem ne všude; ze Skandinavie, z Balkánu a z iberského poloostrova
není mi žádný případ znám.

77) Odlehlost nalezišté (Péná) ručí za to, že se tu jedná o lebku obyvatele
tuzemského. — G. Amaper (Arch. per Vanthrop. 1877. L. c.) udává indexy 4 lebek
italských s dvojitou kostí jařmovou: 8218, 7418, 8674, 86:58, PAoLo Rıccarvı
(1. c. ib. 1878. VIIL 1.) pro lebku Etruska 7540, Ačinesa 7653, z Liri 8203
z Rotelly 7777, ze S. Eustachio 78:50; z těchto lebek jest pouze ačineská mo-
derní, ostatní jsou starověké a středovéké italské.

9

10

11

XXX VIII. J. Matiegka: První lebka z Čech s „os malare bipartitum“.

Rozdělení méně šikmým švem dle L. Caronrno.
příčním švem dle pr. A. HRpLIčkY.
kolmým švem dle Tesrura.

”

9»

Obr. 7.- 8. Os malare tripartitum :

. Schematické rozdělení dle Tesrura, resp. RamBaup-RENAULTA.
. Případ pozorovaný P. Rıccarvın.

Obr. 9.—11. Usporadant otvorů jařmových :

. Přespočetné otvory, položené v šikmé čáře, končící nad proc.
mare. (odpovídající rozdělení kosti dle Carorrmo, srv. obr 3.)

. Otvory položeny obloukovitě (odpovídající rozdělení dle Tesrura,
srv. obr. 6.).

. Otvory položeny příčně (odpovídající rozdělení dle pr. HroLıcky,
srv. (obr. 5.; na druhé straně nacházejí se pouze 2 vodorovně
a blízko sebe položené otvory.

a

Nákladem Král. České Společnosti Nauk. — l'iskem dra Edv. Grégra v Praze 1899.

XXXIX.

Bericht über die vom Custos J. Truhlář in der
prager Universitätsbibliothek entdeckte Sinus-Tafel
Tycho Brahes.

Von Dr. Fr. J. Studnička in Prag.

(Vorgelegt den 13. October 1899).

Dank der piëtätsvollen Sorgfalt, welche der umsichtige Uni-
versitätsbibliothekar Dr. R. Kukura den ihm anvertrauten Wissens-
schätzen widmet, sowie dem fachmännischen Scharfblick, womit der
erprobte Custos J. TruuLir gegenwärtig die geschriebenen Bibliotheks-
nummern sichtet, ist es vor Kurzem gelungen ein werthvolles Tycho-
nianum an’s Licht zu ziehen, das von Neuem ein sprechendes Zeugnis
liefert, wie der geniale Reformator der beobachtenden Astronomie
sein Observatorium Uranienburg zweckdienlich mit dem Nöthigen
auszustatten verstand.

Bei der neuen Katalogisirung der Handschriften der oberwähnten
Universitätsbibliothek lenkte ein eleganter Pergamentband die Auf-
merksamkeit des genannten Custos auf sich, der im alten Zettel-
katalog blos mit den Worten „Tabulae Sinuum“ verzeichnet stand;
und siehe da, bei näherer Untersuchung fand man

1. auf dem Originaleinband oben in verwischtem Golddruck

AB NO
TABVLÆ SINVVM
1582
2. auf der ersten Seite der Pergamenthandschrift hinter der
Jahreszahl 1642 hingegen: „Ex Bibliotheca Tichonianá.“
Offenbar hat man in diesem Fund einen Bestandtheil des astro-
nomischen fundus instructus zu sehen, der dazu diente, bei den

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1899- 1

2 ; XXXIX. F. J. Studnicka:

astronomischen Berechnungen stets bei der Hand zu sein, wenn es
sich um Verwendung von Sinus- resp. Cosinus-Lángen handelte.

Die Buchstaben „T. B. O.“ sind ohne Zweifel*) Abkürzungen
der Worte:
„Tychonis Brahe Othonidis“

sowie die Angabe 1582 das Jahr fixirt, wann dies Hilfsbůchlein der
Handbibliothek von Uranienburg vom Buchbinder abgeliefert wurde.
(Bekanntlich wurde diese erste moderne Sternwarte etwa zwei Jahre
frůher vollendet).

Wenn wir die auf 36 Pergamentseiten enthaltenen Sinuslängen,
welche für einzelne Grade des Kreisquadranten nach Minuten fort-
schreitend gelten, näher untersuchen, so finden wir sofort, dass sie
für den Radius 10,000.000 berechnet sind, und somit auf den „Canon
semissium*) subtensarum rectarum linearum in Circulo“ hinweisen,
welcher der Trigonometrie des grossen Copernicus angehängt ist.

Der einzige Unterschied besteht darin, dass das Tychonische
Manuscript bei jedem Grade mit dem Minutenargumente 0 anhebt,
und die auf einer Seite enthaltenen 30 Minutenangaben paarweise
durch Striche trennt, während die Originaltafeln des Corekxıcus mit
1 beginnend Gruppen von drei Angaben durch Striche absondern,
wie dies aus beifolgender Zusammenstellung ersichtlich ist.

Ausserdem ist noch hervorzuheben, dass die gedruckten Original-
tafeln viele Druckfehler enthalten, während die Tychonische Abschrift
davon frei ist, und dass darin die Argumente nebst Differenzen mit
rother Tinte geschrieben sind.

Wer dieselbe besorgt hat, ist zwar nicht angegeben, aber die
Vergleichung der zierlichen Ziffern des Manuscriptes mit den zahl-
reichen Randrechnungen, welche TycHo Brane in das Exemplar des
Hauptwerkes von Corernicus „De revolutionibus“ (Ausgabe vom
J. 1566), welches ebentalls der Prager Universitätsbibliothek angehört,

*) Wie mir Prof. A. Saraïik mündlich mitgetheilt hat, findet man den
auf Brahe’s Vater hinweisenden Beinamen „Othonides“ auch auf einigen Bildnissen
desselben.

*) Wie aus Korknır’s „Canon semissium“ vom J. 1542 nach 40 Jahren
„Tabulae sinuum“ entstanden sind, diesen Anabaptismus aufzuklären halten wir
hier nicht für geboten, zumal M. Canror’s fundamentale „Geschichte der Mathe-
matik“ darüber Aufschluss gibt.

Bericht

Copernicus.
o | 1 Pal UE
1 | 2909 | 2900 | 2608 |. | 59
2 | 5818 | | | | | | 58
318727 | | 57
| BE
28 | 81440 | LOUE
29 | 84357 | ee
30 | 87265 | JO
89 88 ‚87...| 85
Tycho Brahe.
| 0 | | ZA
O | 0000 60
I | 2909 2909 | 2908 59
2 | 5818 | | 58
3 | 8727 2
28 81448 | E
29 | 84357 31
30 | 87265 | 5
| |
9 | 88 87.185
| |

4 XXXIX. F. J. Studnička: Bericht.

niedergeschrieben hat, kann mit grósster Wahrscheinlichkeit zu dem
Schlusse führen, dass der Abschreiber und Corrector der Eigen-
thümer selbst war. Wer zahlreiche Zahlenwerthe häufig zu wichtigen
Berechnungen benützen will, muss von ihrer Verlässlichkeit überzeugt

sein; diese verschaffte er sich am besten — wir weisen auf GAussENs
eigenhändig geschriebene Logarithmen-Tafel hin, die seinen Arbeits-
tisch hütete — durch Autographie, zumal die Controlle einer fremden
Niederschrift ebensoviel Zeit erfordert, wie das eigenhändige Ab-
schreiben.

Schliesslich wollen wir noch bemerken, dass die abgegriffenen
unteren Ecken der einzelnen Pergamentblätter darauf hinweisen, dass
diese praktische Tafel sehr fleissig benützt wurde, was bei der lang-
jährigen astronomischen Thätigkeit Treuo Brine’s gar nicht zu ver-
wundern ist.

Ist nun jedes Objekt, welches ein geistiger Gigant während
seines Lebens benützte, von grossem historischen Werthe, so gilt dies
umsomehr von einem Instrumente, welches in der geistigen Werk-
státte eines Mannes von der Bedeutung Branr’s so wichtige Dienste
zu leisten hatte. Unser neuentdecktes Büchlein verdient es also, von
nun an unter den Cimelien der Prager Universitätsbibliothek zu figu-
riren, wohin hoffentlich auch noch die übrigen Tychoniana eingereiht
werden, welche etwa durch den emsigen und sachkundigen Custos
Trunrir an’s Licht gezogen werden dürften.

Verlag der kön. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Gregr in Prag.

XL.

Siebenter Nachtrag zur Flora von Bulgarien.
Von J. Velenovsky in Prag.

(Vorgelegt den 13. October 1899).

Auch in diesem Jahre kann ich einige Novitäten zur Flora von
Bulgarien verzeichnen. Zu diesen hat in der ersten Reihe H. Prof.
ŠkoRPIL in Philippopel, dann H. Prof. Kovačev in Ruščuk, H. Prof.
Urvmov in Trnovo und H. SrŘíBRNÝ in Sadovo beigetragen. Besonders
wichtig sind die Pflanzen, welche H. Sxorrrm im Herbste auf den
marinen Sandfluren bei Burgas und Anchialos gesammelt hat. Den
glänzendsten Punkt der ganzen Abhandlung bildet wohl die neue
Centaurea Urumovi Vel.

Die neuen oder die in meinen früheren Publicationen (Flora
bulgarica 1891, Fl. bule. Suppl. I. 1898, VI. Nachtr. zur Fl. v. Bulg.
1898) nicht angeführten Arten sind fett gedruckt.

Anemone nemorosa L. var. bosniaca Beck. Fl. v. Bosn. 1887. Inter
Pestera et Batak (Sk). Diese interessante Pflanze ist nun aus Bul-
garien, Serbien, Albanien und Bosnien bekannt.

Barbarea stricta Andrz. Ad Geren (Stř).

B. vulgaris L. var. arcuata Rchb. Ad Philippopolin (Stř).

Parnassia palustris L Jundol ad Cepin, 1200 m (Wittich).

Silene italica P. Die echte Pflanze dieser Art ist in Bulgarien
viel seltener verbreitet als die Rasse S. nemoralis W. K., welche zu
den gemeinsten Pflanzenerscheinungen in den Hainen und auf den
Felsen angehört. In extremen Formen sind diese zwei Rassen recht
gut verschieden, es kommen aber auch Uebergänge vor. S. italica P.
hat lanzettlich zugespitzte untere Blätter, weit gespreizte Blüthen-
rispe mit dünnen laugen Aesten und Stielen, kürzere, grün geaderte
Kelche und die Fruchtkapsel von der Länge des Fruchtträgers. Die

Matnematisch-naturwissenschaftliche Classe, 1899. 1

2 XL J. Velenovsky:

S. nemoralis hat verkehrt eiförmige untere Blätter, zusammengezogene
Rispe mit kurzen Aesten und Stielen, grössere und längere Kelche,
die nicht selten roth angelaufen sind, kürzere Fruchtkapsel (kürzer
als der Fruchtträger).

S. pontica Brandza 1884. (Diagnosis a. 1898), (S. supina Vel.,
Bornm., Georg. et al. non M. B.). Secundum BoRNmULLER (in litt.)
spectat ad proximam affinitatem S. thymifoliae Sibt., quam nuper
Aznavour prope Kila collegit et edidit. S. pontica in arenosis lito-
ralibus Ponti in Bessarabia, Romania, Bulgaria et Thracia late dispersa
est (Fl. blg. et Suppl. I.).

Arenaria gypsophiloides L. In saxosis calcareis ad ra-
dicem m. Rhodope ad Dermendere a. 1899 detexit am. Skorrın. Civis
europaea nova. Sistit formam inflorescentia glabra, floribus paueis
confertis, majusculis (var. rhodopea m).

Alsine tenuifolia L. var. macropetala Boiss. Ad Manolovo (Stř).

A. tenuifolia L var. viscosa Schreb. Ad Ellidere (Sk).

A. recurva Whlnb. In m. Musalla (Str). Typica, cum alpinis
identica! Conf. Fl. blg. Suppl. I. p. 54.

A. bulgarica Vel. Ad Ellidere (Stř).

A. saxifraga Friv. Conf. Fl. ble. Suppl. I. p. 54. In m. Jumrukčal
(Urumov)! A formis A. graminifoliae Gm. specifice abhorret et typum
proprium exhibet. Habet folia oblongo-lanceolata (1 cm X 4—5 mm)
plurinervia, superiora late elliptica vel ovato-elliptica circa 1 cm longa !
Petala calycem non longe superant. Sepala ovato-lanceolata breviter
acutata plurinervia. Tota planta est longe patule glanduloso-pilosa et
constituit caespites latos ramis foliorum basibus incrassatis crasse
obtectis. — Adnotatio Boissieri (Fl. Or.) plene erronea est.

Cerastium semidecandrum L. var. rotundifolium m. Robustius
foliis majusculis, inferioribus late obovatis, mediis et superioribus
rotundatis vel rotundato-obovatis. Caeterum totum glutinosum, bracteae
et sepala ut in var. glutinosum Fr. In arenosis ad Arabovo, Geren (Stř).

Hypericum quadrangulum L. In m. Jumrukčal (Ur). Ganz nor-
male Form mit schwarz gestrichelten Petalen! Es kommen also beide
Formen in demselben Gebiete vor! Conf. Fl. blg. Suppl. I. p. 60.

Genista ovata W. K. Diese „Art“ (sowie die G. Maverı Jka)
ist nur eine Varietät der polymorphen G. finctoria L. Die Behaarung
der Blätter und der Früchte ist bald vorhanden, bald fehlt voll-
kommen. In der Blattform kommen alle Uebergänge bis zur typischen
G. tinctoria L. vor.

Siebenter Nachtrag zur Flora von Bulgarien. 3

Anthyllis Vulneraria L. var. scardica Wettst. Fl. Alb. p. 37.
In graminosis calcareis montanis m. Rhodope od Bela Cerkva frequens
(Sk. 1899).

Medicago arabica All. Al Haskovo (Str).

M. glutinosa M. B. In collinis ad Belovo, Sumen et Balčik
(Skorpil 1898, 1899). Optime congrua cum speciminibus, quae Callier
in Tauria (prope Sudak) collegit. Nimis similis et affinis M. falcatae L.,
a qua dignoseitur dentibus calycinis longis capillaribus flores juveniles
longe superantibus, calyce, pedicellis et fructu valde glandulosis.
Hactenus e Tauria nota.

Hippocrepis ciliata Wild. Ad Belovo (Sk).

Astragalus ponticus Pall. Ad Sumen (Milde).

A. austriacus Jacq. Ad Ruščuk (Kovačev 1899).

Onobrychis Degeni Degen, Dörfler (Zur Fl. Alb. u. Maced.
1897). In m. Rhodope ad Dermendere (Skorpil, 1899). Unsere Pflanze
stimmt vollkommen mit der Beschreibung und Abbildung des Ori-
ginals überein. Von der O. pentelica Hausskn. ist sie durch längere
Blättchen, abstehende Haare, dichte Blüthenähren, durch die kurze
Fahne (kürzer als die Carina) und grössere Blüthen abweichend.
Unsere in Fl. blg. Suppl. I. angeführte O. pentelica Hausskn. ist kein
Verbindungsglied zwischen der O. pentelica und O. alba W. K.,
sondern in allen Merkmalen ganz identische Pflanze mit den Origi-
nalen der O. pentelica, die in meinem Herbar liegen. H. Decex (1. c.)
aber citirt von Stanimaka ein „Verbindungsglied“ zwischen den ge-
nannten Arten. Ich kann dagegen hervorheben, dass in meinem reichen
Materiale aus dieser Verwandschaft ganz deutliche Uebergänge zwischen
der O. pentelica und der O. Degeni finde.

Potentilla Haynaldiana Jka. var. Vandasii m. In m. Osogovska
Planina (Vel. Vs.). Conf. Fl. blg. p. 174. A planta in m. Kalofer-
Balkan (locus classicus!) nonnullis notis discedens: statura omnino
robustiori, foliis subtus pilis rectis longis dense sericeis (non tomento
molli brevi canis), foliolis ad apicem magis acutatis, stipulis omnino
latioribus, floribus majoribus, calyce petala longe superanti (in P.
Haynald. sepala omnia aequalia et petala vix superantia), sepalis
externis internis multo longioribus.

Comarum palustre L. In lacu Batak (Sk.)

Dryas octopetala L. Blizačkoto jezero in m. Rilo (2500 m)
— leg. a. 1898 dr. Prrkov.

4 XL. J. Velenovskÿ :

Sedum Skorpili Vel. In detritu arenoso ad ripas Stanimacka
reka inter Stanimaka et Katunica maio copiose (Sk), ad Dermendere
in arenosis rivi Dermendere (Sk).

Seseli campestre Bess. In arenosis ad Arabovo (Stř). -

Anthriscus silvestris Hfm. In salicetis ad Ruščuk (Kovačev,
1899).

Galium Schultesii Vest.! In m. Rilo, m. Vitoša (Stř), Trojan-
Balkan, Gabrovo, Trnovo, Mara-Gidik (Ur). Conf. Fl. ble. Suppl. I.
Rhizoma repens, caulis solitarius quadrangulus, folia utrinque attenuata,
fructus laevis

G. Cruciata Scop. var. laxzum m. Ad Ellidere (Stř). Gracilius,
foliis angustius lanceolatis, verticillis valde remotis, floribus minoribus
longius pedicellatis.

Valerianella Kotschyi Boiss. Ad Čerpan (Stř).

Dipsacus silvester Huds. Ad Ruščuk (Kovatev, 1898).

Senecio capitatus Whlnb. (= S. Wagneri Degen. Conf. Fl. blg.
Suppl. I. p. 151). In m. Jumruktal supra Kalofer (Ur). Die Pflanze
entspricht am besten der Beschreibung des S. Wacxeri, welcher auch
hier gesammelt wurde. Ich finde gar keinen Unterschied zwischen
der bulgarischen und der mitteleuropäischen Pflanze dieser Art.

S. alpestris Hoppe. In cacumine m. Balkan supra Sliven
(Vel. 1893).

S. longifolius Jeg. Ad Ruščuk (Kovačev, 1899).

Artemisia taurica W. Copiose ad Anchialos, Burgas (Šk).

Anthemis carpatica W. K. Planta de m. Jumrukčal (Ur) est
typica, non var. cinerea Panč., guam nonnulli ut speciem declarant.

Pyrethrum uliginosum WK. In salicetis uliginosis ad Ruščuk
(Kovačev, 1599).

Lactuca sagittata WK. et L. quercina L. Plantae bulgaricae
possident omnino achenia nigricantia rostro aequilongo terminata.
Plantae Europae mediae autem achenia magis fusca longiora rostro
dimidio breviori terminata. Bulgaricae nominentur var. rostrata m.

Picris spinulosa Bert. ap. Gus. 1844. (P. stricta Jord. 1848).
Nimis affinis P. hieracioidi L., a qua dignoscitur: strigositate majori,
ramis acutius angulatis, caule valde stricte multiramoso, ramis strictis,
capitulis omnino subsessilibus fere duplo minoribus, phyllis praeter
tomentum crasse albosetulosis, acheniis brevioribus.

Carlina vulgaris L. var. macrocephala Vel. Fl. blg. Suppl. I.
In m. Mara-Gidik (Ur). Eine prächtige Pflanze, welche einen viel
besseren Typus darstellt als die variable C. brevibracteata Andrae

Siebenter Nachtrag zur Flora von Bulgarien. 5-

und ©. longifolia KRchb. Die Diagnose kann noch folgendermassen
ergänzt werden: caule robustiori elatiori, foliolis typo majoribus valde
elongatis sursum sensim angustatis, spinis dentium sat mollibus non
divergentibus.

Centaurea Urumovi sp. n. Annua, radice simplici, adpresse
araneoso-canescens, caule crecto stricte multiramoso unacum ramis
angustissime interruptim alato «lis profunde acute dentatis passim fere
exalato, foliis radicalibus pinnatifidis lacintis linearibus acutis subintegris,
caulinis mediis inciso-dentatis oblongo-lanceolatis lobis setaceo-acutatis,
summis lineari-lanceolatis et linearibus integris, omnibus anguste decur-
rentibus, capitulis in ramis elongatis foliosis solitariis ovatis mediocr.bus,
involucri glabri virentis phyllis ovato-lanceolatis evidenter nervosis
omnibus apice instructis appendice magna rotundata stramineo-scariosa
ambitu dentata antice profunde biloba e sinu loborum seta molli sub-
recurva lobos parum superanti excedenti (ad basin setae interdum
1—3 molles ciliae), floseulis luteis non radiantibus, acheniis subglabris
pappo albo subbrevioribus.

Caules 40 cm alti, involucrum 1'/, cm longum basi 10—12 mm
latum.

In siceis regionis inferioris ad Karlovo iulio 1899 detexit dom.
J. K. Urumov.

Species inter omnes Centaureas memorabilis habitugue nulli
propius similis. Radice annua, ramis alatis, involucri forma, flosculis
luteis spectat ad affinitatem ©. solstitialis L., sed cum hac vulgo nec
comparanda nec commutanda est. Est gracilior, alae ramorum sunt
perangustae passim interruptae et deficientes omnino in dentes acutos
remotos longos partitae, capitula sunt paulo minora, forma similia.
Appendices phyllorum non ferunt spinam terminalem et alias laterales
ut C. solstitialis et omnes hujus sectionis, sed sunt prorsus late mem-
branaceae (non decurrentes) similiter ut in C. jacea, antice sunt solum
emarginatae et hic seta molli (non dura spina!) brevi instructae.
Natura appendicis hujusce removetur C. Urumovi a sectione Meso-
centron constituitgue sectionem propriam guamguam proximam, quae
ferrat nomen sectionis Chloranthae m.

Apocynum venetum L. Ad Anchialos a. 1899 leg. ŠKORPIL
(prius hic jam a GroRcrev lectum est).

Gentiana bulgarica Vel. Jundol ad Cépin 1200 m (Wittich).

G. cruciata L. Ibidem (Wittich).

Menyanthes trifohata L. Ad lacum Batak (Šk).

6 XL. J.-Velenovsky:

Convolvulus Soldanella L. In arenis maritimis ad Kaméyk.
Anchialos, Burgas (Sk. 1899). Ad Burgas prius jam GroRarev collegit.

Rhynchocorys Elephas L. Accepi et vidi specimina a dom.
Urvmov lecta!

Rhinanthus alpinus Schur. In m. Trojan-Balkan (Ur). Mera tantum
varietas À. pulchri Wimm. (R. alpini Autt.), a quo dignoseitur statura
saepe humili a basi ramosa, foliis angustioribus confertis, bracteis
brevioribus (calycem subaeguantibus), calyce non maculato. Caeterum
omne cum planta sudetica convenit. Conf. Fl. ble. Suppl. I.

Satureja pilosa sp. n. (S. Wiedemanniana Fl. blg. Suppl. I.
p. p.). In rupestribus m. Elensky Balkan et supra Karlovo (Urumov),
m. Tvrdica-Balkan (Škorpil). Radice lignosa caules numerosos erectos
edenti, caulibus crassis simplicibus (basi lignosa tantum divisis) dense
foliosis undique breviter patule hirtulis in spicam densam longam
non interruptum sensim abeuntibus, foliis magnis late oblongo-obovatis
obtusis basi breviter cuneatis utrinque glandulis magnis conspersis
et breviter sparse hirtis (margine non ciliatis), calyce oblongo-
cylindrico minute hirtello et glanduloso sessili vix manifeste bilabiato
dentibus binis subulatis tubo brevioribus, tribus brevioribus in labium
connatis, corolla longe tubulosa calycem duplo superanti.

Caules 10—20 cm alti (!), folia media plurima 20 x 6 mm,
calyx florifer 4—5 mm longus.

Diese Pflanze hat H. Hazicsy in den Verhandlungen der zool.
bot. Ges. in Wien 1899) als S. parnassica Boiss. Fl. Or. IV. bestimmt.
S. parnassica, welche ich in den Exemplaren vom Parnass vergleiche,
ist aber recht abweichende Art, wiewohl sie habituell einigermassen
an die bulgarische Pflanze erinnert. S. parnassica ist in allen Theilen
kleiner, die Blätter sind mehr keilförmig und zugespitzt, mit breiter
gewimperter Basis sitzend, die Kelche sind kürzer glockig, mit kür-
zeren rigiden Zähnen, die Corolle ist kürzer. Es ist auch beachtens-
werth, dass die Diagnose der S. parnassica lautet: „ramos breves
procumbentes (..... tenues.... ), foliis parvulis obovatis vel
spathulato-linearibus . . . .“, während die Pflanze von Elensky Balkan
starke, hohe Stengel und die grössten und breitesten Blätter in dieser
Verwandschaft besitzt.

Ob die S. approximata Friv. de m. Athos mit S. pilosa oder
S. parnassica identisch ist, kann nur eine Vergleichung aus den
Originalen ermitteln.

S. Skorpili sp. n. Similis et affinis antecedenti, sed: caules
elatiores (20—30 em) simpliciter ramosi ramis tenuibus, folia minus

Siebenter Nachtrag zur Flora von Bulgarien.

-I

densa (sed vix minora) in pefiolum tenuem sat longum attenuata
semper valde acutata patula, racemi longi sat interrupti, bracteae
eximie aristato-acutatae obovato-cuneatae.

In m. Tvrdica-Balkan (Skorpil), supra Karlovo (Urumov).

Diese Art confundirte ich 1. c. mit der vorhergehenden Satureja
und bestimmte sie als S. Wiedemanniana Lall. Die S. Wiedemanniana
ist aber (nach den paphlagonischen Exemplaren von Sintenis) ganz
verschiedene Pflanze, die überhaupt nur als Varietät der 9. cuneifolia
Ten. anzusehen ist. H. WaaxeR giebt die S. Wiedemanniana oberhalb
Kalofer an.

Wenn wir die S. Skorpili mit der S. pilosa vereinigen wollten,
dann wäre es noch mehr unmöglich die beiden mit der S. parnassica
zu identificiren.

Calamintha thracica sp. n. Perennis, radice caules nume-
rosos ascendentes vel erectos sat crassos simplices vel parce divisos
edenti, caulibus tota longitudine dense patule hirtis foliosis, foliis
inferioribus et mediis (4—5 mm diam.) perfecte rotundis pedicellatis
antice tantum paucidentatis, floralibus rotundato-ovatis breviter acu-
tatis, omnibus wérinque patule hirtis, nervis eorum ad margines Wm-
crassatis, calyeis dentibus brevibus breviter acutatis, inferioribus paulo
longioribus, spica verticillastrorum valde elongata.

In siceis ad Manolovo a. 1899 legit STŘÍBRNÝ.

Planta primo aspectu ab affini C. alpina Lam. toto coelo di-
versa, sed radice perenni hucce tantum spectans. Habet calyces et
corollas multo minores ac (. alpina (calyces 5 mm) et praesertim
dentes calycinos eximie breves. Caules (28 cm usque) sunt praeterea
robustiores rigidioresque. Propius accedit ad varietatem istius var.
marginatam Borb. (conf. Fl. blg. Suppl. I), quae tamen equidem
calyce majori, dentibus ejusdem longioribus, foliorum forma valde
aberrat. A formis C. patavinae Jeg. discedit radice perenni, foliis,
calyce multo minori, dentibus calycinis brevibus.

Globularia cordifolia L. In m. Rhodope ad Bela Cerkva (Šk).
Identisch mit der Alpenpflanze.

Obione portulacoides Moq. In arenis maritimis ad Burgas,
Anchialos (Sk). Hic jam prius a Grorcırv lecta.

Corispermum orientale Lam. In societate antecedentis (Sk).

Halimocnemis brachiata CAM. Cum antecedenti (Sk. 1899).

Thesium simplex Vel. Fl. blg. 1891. Ad Ruščuk leg. Kovačev
(1898). Cum planta transsilvanica identicum,

8 XL. J. Velenovskÿ : Siebenter Nachtrag zur Flora von Bulgarien.

Tulipa orientalis Levier var. rhodopea m. Perigonii phyllis
omnino atropurpureis versus basin sensim cuneatis antice latissimis
obtusis mucronatis vel sat longe acutatis basi macula nigra cuneata
luteo-marginata pictis, antheris filamento longioribus vel aequilongis.
— In.lapidosis m. Rhodope ad Sv. Petka a. 1899 legerunt ŠKoRPIL
et STŘÍBRNÝ.

Sella autumnalis L. var. alba m. Ala-Tepe ad Burgas (Sk).
Racemo breviori paucifloro, perigoniis albis dorso virentibus brevioribus
obtusioribusque.

Iris Reichenbachii Heuff. var. fubifera m. A typo discedit: sta-
tura elatiori, foliis latioribus non glaucis (in statu sicco), spathae
valvis minus inflatis longe et sensim acuminatis, pedicello saltem
dimidium ovarium aequanti, perigonii tubo multo longiori. — His
notis differt etiam ab Z. bosniaca Beck, guae habet praeterea flores
latiores perigoniis latioribus. Perigonium nostrae est lutescens, fauce
violascens — In m. Kalofer-Balkan a. 1897 leg. STŘÍBRNÝ.

I. Reichenbachů Heuff. var. tenuifolia m. Foliis tenuiter linearibus
(plurimis 3 mm latis), caule aphyllo monantho, spatha normali, peri-
gonio permagno luteo fauce violaceo, tubo normali. —— Supra Stani-
maka (Stř).

Crocus variegatus Hpe. Ad Pleven leg. dom. Mačas.

Orchis incarnata L. Ad Čerpan (Stř).

Carallorhiza innata Br. In silvis m. Rhodope ad Bela
Cerkva (Šk. 1899).

Najas marina L. In lacu Devno ad Varnam (Šk).

N. minor All. Ad Ruščuk (Kovačev).

Zannichelia palustris Fr. In aguis ad Burgas (Šk).

Ruppia spiralis Dmrt. In lacu Mandren ad Burgas (Šk. 1899).

Potamogeton granvineus L. Ad Ruščuk (Kovačev, 1899).

Carex depauperata.Good. In nemorosis m. Rhodope ad Bela
Cerkva (Šk. 1899). Simillima specimina possideo e Serbia (Bornmůller).

Poa ursina Vel. In m. Musalla (Str).

Bromus patulus M. K. var. velutinus m. Tota planta dense patule
velutino-hirta. Ad Čerpan (Stř).

sp

Verlag der kön, böhm, Gesellschaft der Wissenschaften, — Druck von Dr, Ed, Grégr in Prag.

XLI.

Doklad o pobytu diluvialního člověka v okolí
mělnickém.
Předkládají Jindř. Matiegka a Bohusi. Čermák.
S tabulkou.

(Předloženo dne 13. října 1899.)

Nálezy, které svědčí o pobytu diluvialního člověka v Čechách,
jsou dosud tak sporé, že zasluhuje každý nový, třeba ojedinělý doklad
zvláště býti zaznamenán.

Na předhistorickém sídlišti u Brozánek poblíže Mělníka, o kterém
byla obšírná zpráva podána v „Památkách archaeol.“ (XVII. 565.,
nalézají se artefakty a zbytky zvířecích a lidských koster uloženy
v jamách známých tvarů, které černou barvou prsti smísené s po-
pelem se ostře odlišují od okolní žluté hlíny cihlářské, pod ornicí
rozprostřené. V této hlíně a v sypkém písku, který dále do hloubky
následuje, nevyskytují se již praehistorické artefakty k sídlišti se hlá-
sící, avšak sem tam ojediněle kosti neb úlomky kostí a parohů dilu-
vialnich. © Cihláři již sami rozeznávají kosti a parohy ty od oněch
v jamách nalezených a vědí dobře, že nemají co činiti s předhisto-
rickou osadou. Ostatně se liší také svým zevnějškem, barvou a hut-
ností od kostí ze sídliště.

Z jara r. 1899 objevena byla tak ojediněle v jemném, sypkém
písku část parobu, který na první pohled prozrazoval svůj původ
diluvialní. Jest to dolní část levého parohu jelena obecného (cervus
elaphus) se zachovalou růží a dvěma výsadami, nad nimiž byl hlavní
kmen uražen. Pro diluvialní stáří parohu mluví mimo jeho uložení
v nedotknutém písku, který se ještě v rýhách parohu zachoval, hlavně
jeho fysikální vlastnosti, jeho bílá barva, křehkost, hutnost atd.

LT. mathematicko-přírodovědecká. 1899. 1

> XWLIL J. Matiegka a B. Cermäk: Doklad o pobytu diluvialniho élovéka.

Die úsudku prof. J. N. Worpñtexa*) pochází jako zbytek zví-
rete lesni fauny z a stupné doby diluvialni aneb z doby
přechodní.

Nejzajímavější na parohu tom jsou známky jeho zpracování

rukou lidskou. Na jeho vnitřní straně totiž probíhá obloukovitě brázda,
kterou měl patrně oddělen býti hlavní kmen od dolní části s růží
a dvěma vysadami. Přesné okraje této brázdy jsou od sebe 26 až 3:3 cm.
vzdáleny a spadají obě strany šikmo od nich ku středu brázdy, místy
přes 1, om. hluboké. Nahoře a dole přechází brázda na zevní. stranu
parohu, kde však jen dolní, t. j. k dolní části parohu příslušící svah
jest zachován, kdežto horní byl patrně s ostatnim kmenem odstraněn.
Při bližším ohledání brázdy seznáváme, že byla pracně utvořena mno-
hými řezy nástrojem poměrně úzkým, jehožto stopy se zachovaly
v žlábkách od okraje brázdy ke dnu jejímu směřujících. Z četnosti
a tvaru řezů můžeme souditi, že zpracování stalo se velmi pracně
a sice nástrojem pazourkovým, jak o tom svědčí jemné rýhy v směru
řezu.
ZB zpracování provedeno bylo na parohu čerstvém, tedy již v době
diluviainf a ne teprve na parohu později odkrytém, musíme — nehledě
k okolnostem, pod jakými byl nalezen — souditi z obtížného spůsobu
zpracování: neboť na starém parohu diluvialním po dlouhé době poz-
ději odkrytém nebylo by oddělení takové činilo žádných obtíží. —
Od další práce bylo pak upuštěno, kdýž zamyšlené oddělení docíleno
býlo přeražením, jehožto výsledek byla nynější plocha lomu, která
vychází ovšem jen od části brázdy na zevní straně pare uméle
zhotovené.

Z uvedených okolností lze právem tento fragment povazovati
za důkaz o pobytu diluvialního člověka v okolí mělnickém. ©

*) J. N. WorohicH: Über die Gliederung d. anthrop. Formations-Gruppe
Mitteleuropa’s. Sitzungsber. d. kgl. böhm. Ges. d. Wiss. Math. nat. CI. 1896. XI. p.11.

zer

Nákladem Král. České Společnosti Nauk. — Wiskem dra Edv. Grégra v Praze 1899

u

1, neu nsougsjods 04909 PM AN S0A

1 À

WERT

AE.

XL.

Ueber Ausgabe ungelöster Körper in haut-
umkleideten Zellen.

Von Dr. Bohumil Němec in Prag.
Mit 25 Texifiguren.

(Vorgelegt den 10. November 1899.)

Die allgemeinen Fragen und Betrachtungen, welche man an die
Thatsache, dass das Protoplasma überhaupt die Möglichkeit besitzt
ungelöste Körper aufzunehmen und auszugeben, knüpfen kann, findet
man schon in Prerrers ') diesbezüglicher grundlegender Arbeit aus-
einandergesetzt. Trotzdem können Thatsachen oder neue Experimente
nicht unterschätzt werden, wenn dieselben die Richtigkeit theoretischer
Gesichtspuncte bestätigen oder zu neuen Gedanken Anlass geben. Von
diesem Standpunkte geführt will ich in der vorliegenden Mittheilung
über eine normal vor sich gehende Ausgabe von ungelösten Körpern
aus dem Cytoplasma hautumkleideter Zellen berichten, andererseits
Experimente beschreiben, in welchen es mir gelungen ist den Nucleolus
aus dem Kerne auszustossen und zu einer Auflösung zu bringen. Dieser
Aufsatz soll mit einigen Angaben über den Einfluss der Plasmolyse
auf den Zellkern überhaupt verbunden sein.

T:
Das Ausstossen abgestorbener Plasmamassen in Zellen von Zygnema
stellinum. :

Es ist bekannt, dass abgestorbene Plasmamassen aus den Plasmo-
dien der Myxomyceten ausgestossen werden. Was hautumkleidete Zellen
betrifft, so gibt Prerrer an (1. c.), dass dies nach Einwirkung von Bismarck-

!) Prerrer, W., Ueber Aufnahme und Ausgabe ungelöster Körper. Abh. d.
math. naturw. Cl. d. kön. sächs. Ges. d. Wiss., Bd. 16, 1890.

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe, 1899, 1

2 XIII. Bohumil Němec:

braun in Wurzelhaaren von Trraxea vorkommt. Bei ZrevEma selbst beob-
achtete Klebs?) dass die hier in grosser Anzahl vorhandenen Gerb-
stoffbläschen bei einer Einwirkung von Methylviolett gegen die Zell-
wand hin ausgestossen werden.

Ich habe im Juni 1899 in den Tümpeln an der Moldau bei Hodko-
vicky Zygnema stellinum gesammelt, welches in meinen Culturen, die
sich in einem nach Norden gelegenen Zimmer etwa 1 m. vom Fenster
entfernt in offenen breiten Glasgefässen befanden, eine auffallende Er-
scheinung bot.

In den Zellen wurden nämlich oft einzelne Partien des Cyto-
plasmas desorganisirt und dieselben wurden dann gegen die Zellwand
hin ausgestossen und zwar sammt den in ihnen enthaltenen Gerbstoff-
bläschen. Die abgestorbenen Partien waren sehr durch ihre Schwär-
zung auffallend, die vielleicht durch postmortale Oxydation eines
in den Zellen enthaltenen Chromogens zu Stande gebracht wird. Aus-
serdem liessen sie sich durch plasmolytische Zusammenziebung des
Protoplasten kenntlich machen, besonders wenn die plasmolysirende
Flüssigkeit Eosin enthielt, durch welches die plasmatischen Massen
intensiv gefärbt wurden.

Die abgestorbenen Plasmamassen wurden meist gegen die Längs-
wände ausgestossen, doch fand ich ebenfalls Fälle, wo dieselben den
Querwänden aufgelagert wurden (Fig. 6). Sie erschienen gewöhnlich
der Zellwand als dünne, scharf, jedoch unregelmässig begrenzte La-
mellen angedrückt, (Fig. 7, 8) deren Grösse sehr schwankend ist.

Von ganz kleinen, 2 u im Durchmesser betragenden Plasmapor-
tionen bis zu grossen, 14 u langen oder breiten Partieen fand man
alle Übergänge. Die kleineren vom ausgestossenen Plasma gebildeten
Lamellen waren gewöhnlich kreisförmig oder elliptisch (Fig. 9), die
grösseren ganz unregelmässig (Eig. 3). Die kleinen ausgestossenen
Plasmaportioien erscheinen am optischen Querschnitt spindelförmig und
die Gerbstoffbläschen sind in denselben diffus verbreitet (Fig. 10 a),
oder sie treten zusammen (Fig. 9) und können sogar zu einem grossen
schwarzen homogenen Gebilde zusammenfliessen (Fig. 1).

Es schien mir öfters, dass derartige Gebilde ohne von abgestor-
benen Plasmamassen umhüllt zu sein, aus der Zelle ausgestossen werden
können. Ein Anfangsstadium habe ich in Fig. 2 abgebildet. Hier wurde
soeben gegen die Zellwand hin ein schwarzer Gerbstoffklumpen aus-
gestossen und es ist bemerkenswerth, dass an dieser Stelle der innere,

*) Klebs, G., in Arb. aus dem bot. Inst. Tübingen, Bd. II.

Ueber Ausgabe ungelöster Körper in hautumkleideten Zellen. 3

feste Theil der Zellwand ausgebogen erscheint. Ich habe auch verein-
zelte kleine Gerbstoffbläschen in der Zellwand gesehen, die in dieselbe,
wie ich im Weiteren erklären werde, durch Ausstossen aus dem Proto-

| kai

Ox

>

||
Fig. 1, 2—10 Zellmembran von Zygmena stellinum mit auf — oder eingelagerten
ausgestossenen Gerbstoffklumpen oder Plasmapartien (A.) P= Protoplasma,

g= gallertiger äusserer Theil der Zellmebran. Fig. 2. Theil einer Purgeszenten
Zelle. Ch — Chloroplast, { — ausgestossener Gerbstoffklumpen.

plasma gelangten (Fig. 10 b). Ob dieselben ebenfalls wie die grossen
Gerbstoffklumpen ohne Plasmaumhüllung an die Zellwand ausgestossen

wurden, konnte ich nicht eruiren.
An den Stellen, wo die ausgestossenen Plasmamassen der Zell-
DEAR Orr:

} GO GORE EETE Bohumil Němec:

wand anliegen, wird der Kontakt zwischen lebender Plasmahaut und
Zellwand aufgehoben. Es ist nun wichtig festzustellen, dass das Cyto-
plasma über die ausgestossenen Massen eine neue Wand produzirt.
Dieselbe erscheint zunächst als ein ganz dünnes, die ausgestossenen
Viasmamassen überziehendes Häutchen (Fig. 3), wird jedoch immer
dicker (Fig. 4, 7), so dass schliesslich die ausgestossenen Plasma-
massen ebenso wie die einzelnen Gerbstoffklumpen oder Bläschen tief
in die Wand zu liegen kommen (Fig. 4, 6, 10b). Weiter erscheinen
die ausgestossenen Partien auch in dem gallertigen Theile der Zell-
wand (Fig. 5, 6) und können schliesslich ganz nach Aussen gelangen.

Ein Vergleich der Zellwanddicke an denjenigen Stellen, wo
sich ausgestossene Partien befinden, mit den normalen Theilen lehrt,
dass sich immer die Gesammtdicke der Membran gleich bleibt. Man
könnte daraus den allerdings nicht ganz neuen Schluss ziehen, dass
aussen die Zellwand allmählich aufgelöst wird, von der Cytoplasma
jedoch immer neue Wandschichten oder Wandmaterial überhaupt ge-
bildet wird. Die Beobachtungen in diesem Falle sprächen für die
Apposition der neu gebildeten Membranbestandtheile.

Nun hat jedoch Kress, welcher durch Kultur von Zygnema-fäden
in 0‘1°/, Eisenweinstein das Erscheinen von schwarzen Massen an der
Innenwand der Zellen erzielte, beobachtet, dass es auch hier ebenso
wie an unseren ausgestossenen Plasmamassen zu einer Bildung von
Zellhautlamellen durch Apposition kommt. Doch konnte er hier fest-
stellen, dass dieselben nicht vielleicht dadurch nach Aussen gelangen,
dass sich die Zellhaut von Aussen allmählich auflöst, sondern dadurch,
dass die äusseren Zellwandschichten gesprengt werden. Mir ist es
nicht gelungen dies zu beobachten, viel mehr meine ich, dass an den
Stellen, wo der Kontakt zwischen dem lebenden Plasma und der Zell-
haut aufgehoben wird, die äussere Zellhaut local desorganisirt und
aufgelöst wird, wodurch die Plasmamassen sammt den Gerbstoffbläschen
nach aussen gelangen.

Dadurch ist es auch erklärlich, dass die ausgestossenen Plasma-
portionen oder Gerbstoffmassen schliesslich ganz aus der Zelle und
Zellwand gelangen. Der ganze Vorgang ist also eine fürmliche Excre-
tion, welcher eine biologische Bedeutung nicht abgesprochen werden
darf. Denn ein Vorgang, welcher zu einem Ausstossen, Separiren und
gänzlichen Entfernen desorganisirter und deshalb unbrauchbarer Plasma-
'mässen führt, kann für das Gedeihen eines Organismus nicht ohne
Nutzen sein. Durch Separirung einzelner Algenfáden und tägliche ein-
gehende Durchmusterung derselben, konnte ich feststellen, dass der

Ueber Ausgabe ungelöster Körper in hautumkleideten Zellen.

Ir

ganze Vorgang vom Ausstossen gegen die Zellwand bis zum Ausstossen
aus dieser nach Aussen zwei bis vier Tage dauert. Ich konnte später
(Mitte Juli) feststellen, dass auch bei den Algen an der ursprünglichen
Stelle in der Natur selbst die Ausstossung von abgestorbenen oder
desorganisirten Theilen des Cytoplasmas sehr häufig vorkommt. Die
Ursachen der Desorganisation gelang mir nicht festzustellen.

IT:
Das Ausstossen des Nucleolus aus dem Kerne.

Unter normalen Verhältnissen werden wirkliche Zellenorgane oder
organische Theile aus dem Protoplasma nicht ausgeworfen. In seiner
schon angeführten Abhandlung hat Prerrer *) auf die Wichtigkeit dieser
Erscheinung hingewiesen. Es lässt sich jedoch annehmen, dass, wenn
unter veränderten äusseren Umständen, oder durch äusseren Reiz diese
Körperchen im Cytoplasma in derartige Verhältnisse kommen, unter
welchen die fremden Körperchen ausgestossen werden, auch die Zellen-
organe oder Bausteine des Protoplasmas ausgestossen werden. Dies
experiinentell nachzuweisen gelang mir für die Nucleolen in der Wurzel-
spitze von Vicia faba. In der zoohistologischen Litteratur findet man
zwar einige Ausgaben über das Ausstossen der Nucleolen aus dem
Kerne in das Cytoplasma, doch sind diese Angaben einerseits nicht
unstreitigsicher, andererseits lassen sie sich von unserem physiologischen
Standpunkte nicht gut verwerthen.

Es wurde eben betont, dass die sonst im Cyto- oder Nucleoplasma
verbleibenden Körperchen unter veränderten Umständen ausgestossen
werden können. Diese veränderten Umstände wurden in meinen Ver-
suchen durch Plasmolyse zu Stande gebracht. Später habe ich gefunden,
dass auch ein durch das Welken verursachter Wasserverlust dieselben
Erfolge hat.

Der erste Grund der zu beschreibenden Erscheinungen scheint
mir in dem Umstande zu liegen, dass auch dem Protoplasma selbst
Wasser entzogen wird, nicht nur dem Zellsaft der Vacuolen. Es könnte
nämlich auch auf einen durch die Zusammenziehung des Protoplasmas
hervorgerufenen mechanischen Reiz gedacht werden; zwar waren in
dieser Beziehung die Resultate meiner Versuche bisher nicht entscheidend
- genug, sie sprachen jedoch eher gesen die letzt gegebene Erklärung.
Zunächst werde ich Beobachtungen beschreiben, die in vivo an

5) Prerren, W., Ueber Aufnahme und Ausgabe etc. pg. 15. _ BR

6 XLII. Bohumil Němec:

Spirogyra mtida Link angestellt wurden. Der Kern dieser Alge be-
trägt im Durchmesser 15—18u, wobei zu beachten ist, dass er unter
normalen Lebensbedingungen selten ganz kugelig erscheint “). Der Nucle-
olus ist hingegen immer streng kugelig, sein Durchmesser beträgt un-

Fig. 11—25 Kerne ans den Zellen”von Spirogyra nitida. Fig. 11. normaler Kern,
Fig. 12—18 plasmolysirte Kerne. Fig. 19—21 returgeszirte Kerne. Fig. 22—25
Plasmolysirte Kerne aus der Wurzelspitze von Vicia faba.

gefähr 75—8'2u. Der Kern ist an zahlreichen (14—20 im centralen
optischen Durchschnitt) plasmatischen Fäden aufgehängt (Fig. 11). Er

*) Strasburger, E., Zellbildung und Zelltheilung, Jena 1880, 3, Aufl. Taf. 11,
Fig. 27% 2 2

Ueber Ausgabe ungelöster Körper in hautumkleideten Zellen. 7

seht ganz hyalin aus. Wurde nun die Alge mit 3“/, Kalisalpeter be-
kandelt, so haben sich die Kerne sofort kugelig zusammengezogen und
erschienen im Durchmesser kleiner. Ihr Durchmesser betrug jetzt
13—15u. In den Kernen erscheint gleichzeitig eine centrale Vacuole
(Fig. 12) und in dieselbe kommt der Nucleolus zu liegen. Derselbe
ist auch kleiner als früher (im Durchmesser 6—7'3 u). Er ist öfters
auf sehr feinen Fäden in der Vacuole aufgehängt. Charakteristisch
ist, dass zu dieser Zeit im Innern des Nucleolus Vacuolen erscheinen
(Fig. 12). Die zwischen der Kernmembran und der Vacuolenwand sich
befindende Substanz ist fein granulirt. Der Kern hat also im Ver-
gleiche mit normalen Verhältnissen ein ganz anderes Aussehen an-
genommen.

Es gibt auch Kerne, welche durch die Plasmolyse etwas anders
verändert werden. Dieselben werden nämlich viel stärker zusammen-
gezogen (7X 16 u — 9X 13 u), erscheinen in mehrere Spitzen aus-
sezogen oder linsenförmig (Fig. 14, 15), sind glasig homogen, in ihrem
Inneren sowie an der Peripherie erscheinen jedoch zahlreiche Va-
cuolen. Ebenso erscheinen auch in der peripheren Masse der früher
beschriebenen Kerne nach einiger Zeit (8 Minuten) Vacuolen (Fig.
13), welche sowohl die Kernmembran wie die Vacuolenwand auf-
treiben können. Lässt man die Algen noch länger in der plasmoly-
sirenden Flüssigkeit, fliessen viele Vacuolen zusammen, so dass dann
die centrale Vacuolenwand nur durch wenige Lamellen mit der Kern-
membran verbunden ist (Fig. 16). Unterdessen sind viele Fäden, an
welchen der Nucleolus aufgehängt war, verschwunden und der Nu-
cleolus nähert sich öfters der Vacuolenwand (Fig. 16). Und dann
habe ich in vivo den Überschritt des Nucleolus in die äussere
Vacuole sehen können. Der ganze Vorgang dauert kaum eine Minute.
Ein Stadium dieser Ausstossung in die äussere Vacuole ist in Fig. 17
dargestellt. Der Nucleolus nimmt in der äusseren Vacuole eine kuge-
lige Gestalt an (Fig. 18) und wird allmählich aufgelöst.

Es fragt sich, wie auf die plasmolysirten Kerne die Retur-
gescenz einwirken würde. Bringt man plasmolysirte Fäden vom Spi-
rogyra nitida in destillirtes Wasser, so schwellen plötzlich die Kerne
an, wobei die stark zusammengeschrumpften (Fig. 14, 15) ein wenig
grösser werden als sie vor der Plasmolysirung waren, hingegen er-
reichen die vacuolisirten, nicht allzusehr durch die Plasmolyse zu-
sammengezogenen Kerne eine auffallende Grösse (Fig. 19, 20). Ihr
Durchmesser beträgt 20—29 u, obzwar derselbe ursprünglich zwischen
15 -und 17 u schwankt. In dem Kerne gewahrt man gewöhnlich eine

8 XLII. Bohumil Němec:

grössere, körnige, aus stark lichtbrechenden Substanzen bestehende
Masse, die entweder central oder perihper liegt (Fig. 19, 20). Ausserdem
ziehen von dieser Masse zur Peripherie dünne Lamellen oder Fäden,
denen kleine stark lichtbrechende Körnchen eingelagert sein können.
Ich meine, die auffallende Vergrösserung des Zellkernes ist durch
die Vergrösserung der peripheren Vacuolen — und vielleicht auch
der centralen entstanden, welche reich an osmotisch wirksame Sub-
stanzen sind und daher viel Wasser anziehen.

Die Kerne können sich nur soweit vergrössern, bis ein Gleich-
gewicht zwischen der Wasser anziehenden Kraft der Kernvacuolen
und dem elastischen Widerstand der Kernmembran erreicht ist. Wenn
jedoch die Grenze der Elasticitát der Kernmembran erreicht ist und
die Vacuolen noch Wasser einnehmen, so kann ein Platzen des Kernes
zu Stande gebracht werden und durch den Riss fliesst dann der Inhalt
des Zellkernes hinaus. Ich konnte solche Fälle in vivo öfters beob-
achten. Sofort, wie die Kernsubstanz nach Aussen gelangt, wird die-
selbe fein körnig, ebenso erscheint eine ziemlich grosse, an den Riss
grenzende Partie im Kerninneren fein granulirt (Fig. 21). Öfters
schrumpft dann ein solcher Kern zu einer unregelmässigen Masse
zusammen. Diejenigen Kerne jedoch, deren Membran intact bleibt,
werden dann allmählich kleiner. Nach einer halben Stunde nach er-
folgter Returgescenz erscheinen die Kerne wiederum normal gross.

Ich habe auch die Epidermis der Zwiebelschalen von Allium
cepa, der Blätter von Clivia sp. und Aneimia plasmolysirt und die
Kerne untersucbt, doch konnte ich keinen auffallenden Einfluss der
Plasmolyse auf dieselben hier feststellen. Hingegen erhielt ich durch
Returgescenz einige riesig angeschwollene Kerne. Es scheint, dass
ältere, der Theilung entfernte Kerne durch die Plasmolyse viel weniger
affizirt werden als meristematische oder solche, welche in einen
Dauerzustand nicht übertreten sind, wie sich besonders gut an Längs-
schnitten durch plasmolysirte Wurzelspitzen beobachten lässt.

Um zu erkennen, wie die Plasmolyse auf die Kerne ganzer
meristematischer Gewebekomplexe einwirkt, habe ich Wurzelspitzen
verschiedener Pflanzen (Æquisetum, Ceratopteris, Allium, Vicia) in
verschieden concentrirten Lösungen von Kalisalpeter oder Rohrzucker
auf bestimmte Zeit gelegt und dieselben dann entweder sofort fixirt,
wozu ich der von mir meist benutzten Pikrin-eisessig-schwefelsäure
gebrauchte, oder die Wurzelspitzen (natürlich ohne dieselben von der
Pflanze abzutrennen) wurden wieder turgescent gemacht und fixirt.
Ich habe an Spirogyra nitida direct unter dem Mikroskop die Wirkung

Ueber Ausgabe ungelôster Körper in hautumkleideten Zellen. 9

der fixirenden Flüssigkeit verfolgen können und muss nur hervor-
heben, dass dieselbe die Nucleolen zu einer auffallenden Schrumpfung
bringt’). Wenn man daher die Nucleolen einer normalen Wurzel mit
denjenigen der plasmolysirten vergleicht, so ist nicht ohne Weiteres
evident, dass sich in vivo die Grössenverhältnisse so verhalten, wie
man es an einem fixirten Praeparate sieht. Stellen sich jedoch auf-
fallendere Grössenunterschiede ein, so kann man entweder annehmen,
dass sie schon in vivo bestanden haben und sich auch am Präparate
zeigen, weil unter dem Einfluss der Fixirungsflüssigkeit die Nucleolen
in gleichem Verhältniss schrumpfen, oder dass die Nucleolen in vivo
zwar gleich gross waren, jedoch die einen mehr schrumpfen als die
anderen, wobei veränderte physikalische oder chemische Eigenschaften
der letzteren in Betracht kommen könnten. Sonst fixirt meine Flüs-
sigkeit sehr gut die Verhältnisse, die man in vivo sehen kann.

Ich werde hier — weil sonst die einzelnen Pflanzenarten keine
auffallenderen Unterschiede aufweisen — die Einwirkung der Plasmo-
lyse auf die Kerne der Wurzelspitze von Vicia faba schildern. Und
zwar sollen sich speciell meine Angaben auf die Periblemzellen einer
ungefähr '/„ mm vom Vegetationspunkt entferuten Zone beziehen.

Die Grösse der Kerne beträgt unter normalen Umständen durch-
schnittlich 12:6 x 98 u oder 112 >“ 11°2 u. An Präparaten, welche
aus Wurzelspitzen angefertigt wurden, die '/, Stunde in 5°/, Kalisal-
peter gelegen haben, waren die Wurzeln ein wenig kleiner. Ihre
Durchmesser betrugen durchschnittlich 113 X 96 u oder 98 X 98 u.
Der Kern war vacuolisirt, ebenso zeigten sich an der Peripherie
ringsherum zahlreiche Vacuolen, welche unter der Kerumembran oder
in derselben entstanden sind (Fig. 22). Zwar wäre es auch möglich,
dass die Vacuolen ausserhalb des Kerns, jedoch dicht an der Kern-
membran entstehen und so habe ich es thatsächlich früher®, erklärt.
So viel ist sicher, dass um neu entstehende Vacuolen neue Wände
entstehen können und so könnten auch die äusseren Wände der
peripheren Vacuolen neu entstanden sein. Doch haben es nur die
Beobachtungen an Spirogyra nitida wahrscheinlich gemacht, dass
diese Vacuolen unter oder in der Kernmembran entstehen, somit
generell nicht von denjenigen, die im Kerninneren zu sehen sind,

5) cf. DrmBskí B., Beobachtung über Kerntheilung bei Chara fragilis. Pringsch.
Jahrb. f. w. Bot. Bd. 30, 1897. |

6) NěmEc, B. Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné buňky. Věstník
král. české spol. nauk, 1899, č. 9.

|

10 | X LIT. Bohumil Němec.

verschieden sind. Zwischen inneren Vacuolen erscheint der übrige
Inhalt der Zellen als homogene, intensiv tingirbare Masse.

Die Vacuolen wachsen allmählich, wenn die Wurzelspitze länger
in der plasmolysirenden Flüssigkeit verbleibt und drücken die färb-
bare Kernsubstanz zu dünnen intervacuolären Lamellen zusammen.
Unterdessen hat auch der Nucleolus sein Aussehen verändert. In
normalen Verhältnissen zeigen die Kerne bei Vicia einen oder zwei
Nucleolen.

In plasmolysirten Kernen erscheinen sie einer nach eine '/,
Stunde andauernden Plasmolyse grösser als in Kernen turgescenter
Wurzeln.

Wie schon erwähnt wurde, liesse sich dieses Verhältniss auch
dadurch erklären, dass die Nucleolen der plasmolysirten Kerne unter
dem Einfluss der Fixirungsflüssigkeit weniger schrumpfen als die
Nucleolen turgescenter Zellen. Immerhin würde dies ebenfalls auf
eine Veränderung in den Eigenschaften der Nucleolen hinweisen.
Thatsächlich lässt sich feststellen, dass der Nucleolus der plasmo-
lysirten Zellkerne zahlreiche winzige Vacuolen zeigt, so dass er bei
schwacher Vergrösserung wie fein granulirt aussieht. Ici meine, diese
kleinen Vacuolen deuten auf einen Lösungs- (oder Entmischungs-)
process hin.

Nach einer eine '/, Stunde andauernden Plasmolyse erscheint
der Nucleolus in einer grossen Vacuole liegend (cf. Němec, Příspěvky,
Tab. 4., Fig. 122), gewöhnlich an feinen Fäserchen oder Lamellen
aufgehängt, ebenso wie ich es in vivo an Spirogyra nitida sehen
konnte. Er rückt dann gewöhnlich zur Peripherie des Zellkernes
(Prispevky, Taf. 4, Fig. 107a), was wahrscheinlich mit Strömungen
im Kerne zusammenhängt, die ein Zusammenfliessen der peripheren
Vacuolen an einer Seite des Zellkernes zu Stande bringen. . . ..
Und nun fliesst der Nucleolus in die grosse äussere Vacuole hinein:
Bei Spirogyra nitida konnte ich den ganzen Vorgang in vivo sehen,
von Vicia und anderen Pflanzenarten zeigen meine Präparate alle
Stadien des Vorganges (cf. Prispévky Taf. 4. Fig. 107b, 112, 110,
diese Abhandlung Textfigur 25). Somit kommt der Nucleolus in eine
peripher liegende Vacuole zu liegen, in welche er aus der eigentlichen
den Kernraum ausfüllenden Substanzmasse ausgestossen wurde. In
Kernen, welche zwei Nucleolen enthalten, köunen dieselben in be-
sondere Vacuolen ausgestossen werden. Für das Ausstossen selbst ist
die Vacuolisirung des Kernes entscheidend, welche den Nucleolus
schliesslich in dünne Lamellen oder Fäden bringt. Diese Lamellen

Ueber Ausgabe ungelöster Körper in hautumkleideten Zellen. 11

oder Fäden verändern ihre Constellation gleichzeitig mit der Bildung
einer grossen peripheren Vacuole und der Nucleolus wird dadurch
aus seiner centralen Lage gebracht, ähnlich wie der ganze Kern in
der Spirogyra-zelle oder der Nucleolus im Kerne derselben. Unter
dem Einfluss der erwähnten Bedingungen wird der Nucleolus in die
äussere Vacuole ausgestossen. Nun habe ich in mehreren Fällen be-
obachtet, dass unter besonders günstigen Verhältnissen, wo au die
periphere Vacuole eine grosse cytoplasmatische Vacuole angrenzte,
der Nucleolus bis in diese letztere ausgeworfen wurde. In einem
einzigen Fall habe ich den Nucleolus in der die beiden Vacuolen
trennenden Lamelle angetroffen, sonst konnte ich nur noch Nucleolen
im Inneren der cytoplasmatischen Vacuolen feststellen. Um wenigstens
annähernd zu exacteren Angaben kommen zu können, habe ich immer
die Wurzelspitzen, nachdem sie in bestimmter Weise behandelt
wurden, fixirt, einige dann in Serien zerlegt und untersucht, andere
auf 3 Stunden der Einwirkung von angesäuertem Pepsin-Glycerin
bei 35° C. ausgesetzt, andere schliesslich '/, Stunde mit ziemlich
conc. (50°/,) Kalilauge behandelt und darnach untersucht. Dadurch
wurde es ermöglicht, die Nucleolen immer als solche zu erkennen.

Es lässt sich feststellen, dass die Nucleolen in den Vacuolen
gänzlich aufgelöst werden können. Schon nach '/,stündiger Ein-
wirkung der Plasmolyse sieht man in manchen grossen, die Nucleolen
enthaltenden Vacuolen verkleinerte Nucleolen, nach */, Stunden sieht
man höchstens in den Vacuolen kleine Bröckelchen oder Granulationen,
die den Rest der Nucleolen vorstellen dürften. Hier will ich nun be-
merken, dass ich bei Spirogyra subaequa, die mit 3°/, Kalisalpeter
plasmolysirt wurde nach '/, Stunde ebenfalls die in die centrale
Vacuolen gerathenen Nucleolen sich ganz auflösen sah. Von dieser
Species hab ich jedoch nicht Material genug gehabt um Einzelheiten
untersuchen zu können.

Ich habe ähnliche Versuche an Wurzelspitzen von Allium cepa
angestellt. Die Wurzeln wurden ın einer 6°/, Kalisalpeterlösung plasmo-
lysirt, in Chromessigsäure fixirt und untersucht. An Wurzeln, welche
45 Min. in der plasmolysirenden Flüssigkeit geblieben sind, waren
alle Nucleolen in Vacuolen ausgestossen. Sie zeigten auch Anfangs-
stadien der Auflösung. Ebenfalls wurden hier Fälle beobachtet, wo
die Nucleolen bis in cytoplasmatische Vacuolen ausgestossen wurden.
Die Vorgänge, welche dazu führen, scheinen mir in Veränderungen
zu liegen, welche in der Structur des Cytoplasmas durch Plasmolyse
hervorgerufen werden. In diesem entstehen nämlich unter dem Einfluss

12 XLII. Bohumil Němec:

der Plasmolyse grosse Vacuolen, wobei gleichzeitig die winzig kleinen,
früher im Cytoplasma diffus verbreiteten Vacuolen verschwinden. Die
grossen Vacuolen (am Schnitte sieht man gewöhnlich 2 oder 3) drücken
öfters den Kern an der Peripherie der Zelle oder überhaupt zwischen
einander zusammen und in solchen Fällen sieht man zuweilen einen
Nucleolus entweder aus dem Kernreticulum durch die Kernmembran
direct in die angrenzende Vacuole eintreten oder man trifft ihn schon
in derselben.

Werden plasmolysirte Wurzelspitzen returgeszirt, so darf man
dies, will man dieselben am Leben erhalten, nicht plötzlich thun.
Ich habe Wurzelspitzen — von Allium cepa aus 6°/, auf 10 Min. in
4°/,, dann in 2°/, Kalisalpeter und schliesslich in destillirtes Wasser
gegeben. Controllversuche zeigten, dass die Wurzeln durch die Plasmo-
lyse zwar beschädigt, jedoch nicht getödtet waren. Nachdem sie
10 Min. in destillirtem Wasser verblieben sind, wurden sie fixirt.
Die Kerne sahen normal aus, doch liess sich immer noch feststellen,
dass sie zahlreiche kleine Vacuolen enthalten. Peripher lag gewöhnlich
eine grössere Vacuole, die einen Nucleolus enthielt. Dieser war nicht
mehr kleinvacuolig structurirt: Ob die den Nucleolus umgebende
Vacuole durch Schrumpfung eines ursprünglich grossen Nucleolus
bei der Fixirung entstanden ist, oder überhaupt als Artefact zu deuten
ist, liess sich an meinen Präparaten nicht entscheiden.

Ich hahe auch Versuche gemacht, die verschiedenen Vorgänge
an meristematischen Zellen in vivo zu verfolgen. Immer liegt dabei
die Gefahr vor, dass durch Verwundung in meristematischen Zellen
Vorgänge hervorgerufen werden, welche die Verhältnisse kompliciren
und zu Irrthümern führen können. Ich werde mir d-shalb die Mit-
theilung meiner Resultate bis zu einer ausführlichen Arbeit über den
Wundreiz in meristematischen Gewebe vorbehalten, an der ich eben
arbeite.

Bei der Plasmolyse kommen natürlich hauptsächlich die physi-
kalischen Vorgänge in Betracht. Doch folgt aus meinen eben be-
schriebenen Beobachtungen ohne Weiteres, dass in der Zelle die
Plasmolyse noch Begleiterscheinungen hervorruft, die zu komplicirten
Structurveränderungen führen. So ist es im Kern die Vacuolenbildung.
Ich war zunächst der Meinung’), dass es sich auch bei der Plasmo-

7) NěmEc, B., Příspěvky, pg. 21, 22.

Ueber Ausgabe ungelöster Körper in hautumkleideten Zellen. 13

lyse des Zellkernes um einfache Wirkung osmotischer Vorgänge
handelt, die eine Zusammenziehung des Zellkernes, respective eine
Abhebung des Kerninhaltes von der Kernmembran (ähnlich, wie der
Protoplast sich von der Zellmembran abhebt), bewirken. Zwar lässt
sich im ersten Stadium der Plasmolyse thatsächlich eine Zusammen-
ziehung des ganzen Zellkernes beobachten‘), doch folgen die auf-
fallenden Structurveränderungen erst nachher. Und liessen sich diese
Veränderungen nur an fixirten Präparaten nachweisen, so folgt aus
dem Vergleich mit Präparaten aus turgescent fixirten Zellen, dass
der Einfluss der Plasmolyse nicht auf blosse osmotische Wasser-
entziehung beschränkt blieb. Es ist auch wichtig, dass in den durch
Plasmolyse bewirkten Veränderungen viel schneller und energischer
die meristematischen Kerne affizirt erscheinen als ruhende Kerne der
älteren Zellen oder der Dauergewebe. Bei diesen letzten fehlen meist
überhaupt die peripheren Vacuolen und deshalb kommt es auch —
wenigstens während der von mir zu den Versuchen angewandten
Zeit — nicht zum Ausstossen der Nucleolen.

à Dass es sich hier nicht um eine stoffliche Einwirkung der zum
Plasmolysiren benutzten Lösungen handelt, dafür spricht der Versuch,
wo man durch Welken in der Zelle dieselben Vorgänge hervorruft,
wie durch die Plasmolyse. Meine Versuche beziehen sich hierin auf
die Wurzelspitzen von Roripa amphibia und palustris, Vicia faba,
Equisetum arvense und Ceratopteris thalictroides. Man trocknet die
Wurzelspitzen vorsichtig mit Fliesspapier ab, markirt dieselben, um
die Verkůrzung dann feststellen zu kónnen und lásst dann dieselben
einfach in mässig trockener Luft welken. Wird eine Verkůrzung der
Wurzelspitzen erreicht, die ungefähr der halben Verkürzung gleich
ist, die man durch Plasmolyse erreicht, muss man fixiren. Da ist
schon die äusserste Zellenschicht meist abgestorben, doch kann man
im Periblem gegen das Plerom hin alle Stufen der mit dem Welken
eintretenden Structurveränderungen verfolgen. Man findet dieselben
Bilder, welche die Plasmolyse gibt. Doch kam es in den meisten
meiner Versuche, in welchen die Wurzeln einem Welken auf 15 bis
20 Min. ausgesetzt wurden, noch nicht zum Ausstossen des Nucleolus.
Ich sah bei Roripa, dass der Nucleolus schon im Kerne selbst kleiner
wird, ähnlich wie ich es in vivo für Sp. nitida oder subaequa beob-

8) Zimmermann, A., Die Morphologie und Physiologie des pflanzlichen Zell
kernes, Jena, 1896, p. 162.

14 lis XEII. Bohumil Němec:

achtet habe. Eine wirkliche Ausstossung der Nucleolen liess sich
jedoch leicht bei Ceratopteris feststellen. Der ausgestossene Nucleolus
befand sich in einer grossen, flachen peripheren Vacuole und war
sichelförmig gestaltet. Er zeigte zahlreiche winzige Vacuolen in seinem
Inneren, ähnlich wie ich es für die sich auflösenden Nucleolen von
Vicia faba beschrieben habe.

Die Veränderung der Kernstruktur, welche durch Plasmolyse
hervorgerufen wird, kann als vifaler Entmischungsprozess betrachtet
werden. Ganz ähnliche Bilder bekommt man, wenn man destillirtes
Wasser auf isolirte Kerne oder Kerne geöffneter Zellen einwirken
lässt. Schon Sacas ®)! hat derartig veränderte Kerne gesehen und ab-
gebildet. Eingehend findet man die Quellungs- und Lösungsverhältnisse
der Zellkerne unter dem Einfluss des Wassers in der bekannten Arbeit
von Fr. Scuwarz!®). Doch handelt es sich in seinen Untersuchungen
wohl meist um postmortale Vorgänge. Einige seiner Figuren sind von
mir hier wiedergegebenen ganz gleich (cf. Schwarzs Fig. 127, 129, 132
und meine Textfiguren 25, 24, 22).

Wenn schon hervorgehoben wurde, dass die Plasmolyse in dem
Kerne eine Reihe von Structurveränderungen hervorruft, so darf hier
nicht verschwiegen werden, dass auch im Cytoplasma der meristema-
tischen Zellen Vorgänge erscheinen, welche der Structur des Cyto-
plasmas ein neues Aussehen geben. Am Auffallendsten ist das Er-
scheinen von grossen Vacuolen im Cytoplasma, wo ursprünglich die
ganze Zelle von winzigen alveolenartigen Safträumen erfüllt war.
Diese grossen Vacuolen drängen oft den Kern zur Zellmembran oder
drücken ihn zwischen einander zusammen. Sehr auffallend ist in dieser
Beziehung der Einfluss der Plasmolyse bei Allium cepa. Hier sind
in normaler, üppig wachsender Wurzelspitze die Zellen nahe beim
Vegetationspunkt ganz von einem pseudoalveolären Cytoplasma erfüllt.
Dieses wird in plasmolysirten Zellen von grossen Vacuolen verdrängt,
welche schliesslich (nach 45minutiger Einwirkung der Plasmolyse)
der Zelle gänzlich das Aussehen von alten, ruhenden Zellen verleihen,
welche eine verhältnissmässig kleine Cytoplasmamasse, hingegen grosse
mit Zellsaft erfüllte Räume aufweisen. Es sei hier darauf hingewiesen,

9) Sachs, J. v, Vorlesungen über Pflanzenphysiologie, Leipzig, 1887, pg.
88, Fig. 57.

1) Schwarz, Fr., Die morpholocische und chemische Zusammensetzung des
Protoplasmas. Cohns Beitr. z. biol. d. Pfl. Bd. V. pg. 90 fi.

Ueber Ausgabe ungelöster Körper in hautumkleideten Zellen. 15

dass auch die vom Wundreiz affizirten meristematischen Zellen eine
ebensolche Structurveränderung aufweisen, ebenso Zellen, welche
durch plötzlichen Temperaturwechsel (sowohl positiven als auch ne-
gativen) gereizt werden. Über diesen Punkt will ich bald näher

berichten.

Prag, botanisches Institut der böhmischen Universität.

201677

Verlag der kön. vöhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck von Dr. Ed. Grégr in Prag,

XLIII.

Geotektonika křidového útvaru v Poohří.
Sepsal Čeněk Zahálka v Roudnici.

(Předloženo dne 10. listopadu 1899.)

Již v okolí Řipu a v Polomených Horách poznali jsme, jaký
vliv na utváření se povrchu zemského mají tamnější geotektonické po-
měry křidového útvaru. Ještě nápadněji jeví se to v Poohří.

Údolí Ohře od Postoloprt k Budyni má celkem směr od JZ.
k SV., tedy směr rovnoběžný s největšími dislokacemi podélnými
v Poohří. Údolí toto jest však velmi klikaté a povšimneme-li si blíže
směru jednotlivých částí klikaté čáry (strání Pooháreckých), shledáme,
že je směr

od Postoloprt ku Lenešicům . . . . od JZ. ku SV.
odelbenesie ký Lounům . à = 2 .....2. 4 < 4 4 od SZ. ku JV.
od Loun přes Bužehrad ku Starým
KOKAM o a od JZ. ku SV.
vdáotaných rek ku Vršovicům ©- - - . <. 5 000 SZ JAVA
Odmrsovicmpřes. Oboru -© << à : | od JZ. ku SV.
Cd Obonyk"Luhu u Počedělic. . . - - <- + 4 od SZ. ku JV.
odeRocedelic k Vorasicům. -< .... od JZ. ku SV.
BimVorasichk@batku . . AU, ee od SZ. ku JV.
SdebBatkus kur Kostieum. >... .. od JZ. ku SV.
ROSES LIVOUSMN. : 2 © - « © See od SZ. ku JV.
m oděBivoustaž za Budyň . . . . . . od JZ. ku SV.

Tak zcela pravidelné střídání se směrů Ohareckého údolí zajisté
nemůže býti nahodilé; ono má svou příčinu v tom, že naše Poohří
je prostoupeno dislokacemi ve směru od JZ. ku SV. a od SZ. ku JV.

Tř, mathematicko-přírodovědecká, 1899. 1

2 XLIIL Č. Zahálka:

Podlé těchto dislokac Oharka svou přirozenou dráhu nalezla a údolí
si vybrázdila.

Rovněž stráně a tarasy po obou stranách Oharky mají svůj tvar
odvislý od tektonických poměrů zdejšího křidového útvaru. Jest to
zvláště nápadné a velmi zajímavé u tarasů Perucké vysočiny. Jdeme-li
z Kystry nad Ohří přímým směrem až do Peruce (nádraží Pražsko
Duchcovské dráhy), projdeme napříč následující skupinou tarasů:

Geotektonika křidového útvaru v Poohří.

JV.

SZ.

Perm.

Áxonzog see,

ásmo IL
Pásmo I.

360
ásmo III.

vurposz01 BHIMIOT

308
Pás. I.

eul[posz01 LySJOHÁT

268

IL.

Perm.

Áysurig see

320
Pás. III.
Pás. I.

Pás.

Ru1jposz01 vysunÁg

IV.

fysu9avjs sere, ©

Pás.
aneb III.

BUIIp98Z01 ENSUNEAUJ-ONDTAOPIZ

©
ysaojsky see S

Pásmo X
Pásmo IX.

knsky nemo £

15

4 sd EMI. Č. Zahálka:

Sledujeme-li směr těchto tarasů od Pochvalovského (Smolnického)
důlu až mezi Peruc a Horka, seznáme, že mají všecky směr od JZ.
ku SV., tak jako příslušné dislokační rozsedliny, podlé nichž byly
tarasy ty vrženy.

Již Kresöi!) uvádí tva tarasy, v Perucké vysočině. Jeden od
Peruce až ku Smolnici (náš Perucky taras), druhý od Strádonic přes
Slavětín a Vlčí k Brlohu (odpovídá oběma naším tarasům Slavětín-
skému a Bitínskému dohromady). Příslušné dislokační rozsedliny zobra-
zuje Krejčí dvě. Jednu u Vlčí (náleží Židovicko-Chvalínské rozsed-
lině), druhou v Doníně (náleží Dybeřské rozsedlině).

Pohoří Lounské od Lipence do Loun má též směr od JZ. ku
SV., rovněž nízký hřbet od Lipence do Zeměch. Naše profily rovno-
běžné na obr. 40. až 49. ukazují, jak souvisí tvar pohoří Lounského
s tektonikou křidového útvaru.

Stráně údolní od Loun na jih — ku Žbánské vysočině, mají
směr od JZ. ku SV., jako v Perucké vysočině. Jsou beztoho jen po-
kračováním oněch z Perucké vysočiny s týmiž dislokacemi.

Hradecké údolí od Břvan ku Libéevsi má směr od JZ. ku SV.
Jím prochází, jak uvidíme, rozsedliny dislokační téhož směru. Údolí
od Břvan k Lenešicům a celá řada údolí v Klapské vysočině mezi
Libčevsí, Volenicemi, Libochovicemi a Třebenicemi mají směr od JV.
ku SZ., též stráň Brozanská od Brozan k Lukavci. I tyto směry ne-
mohou býti nahodilé; ony souhlasí se směrem příčných rozsedlin dis-
lokačních našeho Poohří.

0 směru a sklonu vrstev.

Směr vrstev našeho křidového útvaru souhlasí celkem se směrem
dislokačních rozsedlin. Sklon vrstev nebývá všude stejný. Větší jest
u dislokačních rozsedlin, kde vrstvy vržené bývají často dosti ohnuté,
dále od rozsedlin menší. Nejlepšího názoru nabudeme o směru i sklonu
vrstev, sestavíme-li je přehledně. Všecky byly měřeny kompasem.
V pravo naznačeno pásmo, u něhož měřeno.

V Perucké vysočině.

Směr Sklon Pásmo
Vých. od Strádonic v lomu ve
SETANI. alko ohe JZ—SV 20° k SZ III
Na Pékné vyhlidce v Peruckém
CUT EL 2 20. Ti . JZ—SV 229 k SZ III

‘) Archiv I. Studie, str. 72., obr. 15.

Geotektonika křidového útvaru v Poohří.

Směr Sklon
Bytinská stráň JZ. od Slavétina . JZ—SV 30" k SZ
JZ. úpatí Šibenice u Pátku . . JZ—SV 50%—55? k SZ
Již. bok Šibenice u Pátku. . . JZ- SV 10° k SZ
Sev. bok Šibenice u Pátku. . . JZ—SV 10° k SZ
Jižně od obce Vlčí . . . . . JZ— SV 20° k SZ
U Slavětína, nad kaplí P. Marie. JZ—SV >> 29 ko

V Lounské krabatině.

Směr Sklon
Genčieerlomy MU UN LU IZ SV 5° k SZ
Rozcestí Pšánské a Zlodějské ce-

SOVA OUN EME ET NIUE, JZ—SV 5° k SZ
V Zeměchách, vých. konec obce JZ—SV DPKSM
Nad Háji, SV. od Zeměch . . . JZ—SV 5° k SZ
BilewHorkyarsrine „2. Bleu), U JZ—SV 10° k SZ
NMalmeesobece. se MH Me JZ—SV 5° k 82
Cesta do skály u Malnic JZ—SV 5° k SZ
Malnická skála (lomy) JJV. od

MAIRE CRC HERE . . JZ—SV 10° k SZ
Cesta do Lipence u Malnic . . JZ—SV 10° k SZ
Mezi Malnicemi a Hasinem . . JZ—SV 20° k SZ
Úvoz 400 m na V. od Hasina . JZ—SV 10° k SZ
Strän mezi Hasfnem a Lipencem JZ—SV 10° k SZ
Lipenecké lomy S. od nejzäpadn.

RONA EU sara Val % JZ—SV 10° k SZ

V Rannské vysočině.
Směr Sklon
Břvany, úvoz cesty do Lenešic . JZ—SV 10°—15° k SZ
PEAK Zee NEN jaa dd: Sosa JZ—SV 10°—20° k SZ
300 m na S. od předchozího sta-
LO VISA are SMV JZ—SV 25—80° k SZ

U Horního mlýna blíže Břvan ZJZ—VSV 5°—10° k SZ
Lom od Hrádku 1 km na jih ZJZ—VSV

Dislokace podélné.

89 JIV -©

IV a lil

IH

Pásmo :

III
IV

III
HIDE
Mo.

"Takové dislokace, jimž přísluší rozsedliny dislokační od JZ k SV.
směřující, chceme nazývati podélnými, poněvadž jdou rovnoběžně s Ohg.

6 -© XEN Č. Zahálka:

reckým údolím a podélnou osou Českého Středohoří. Jsou v terrainu
nejnápadnější a místy velmi mohutné. O rozsedlinách, které se vysky-
tují v okolí Nižeboh, Přestavlk, Vrbky a Roudníčku zmínili jsme se již
v pojednáních našich o útvaru křidovém v okolí Ripu. K nim sluší
též připojiti „Nižebožskou rozsedlinu druhou“. (Viz: Pásmo IV. v Po-

ohří, str. 19.)
V Perucké vysočině.

1. Dislokace Zidovicko-Chvalinska.
Obr. 5., profil 3. 2)

Vysoká stráň Oharecká v Poplzích, proražena Ejvaňskou roklí,
vystupuje z roviny alluvialních náplavů Oharky u Libochovic z hloubky
163 m n. m. a dosahuje při temeni svém 270 až 280 m“ n. m. Má
tedy výšku 107 až 117 m. Lze v ní pozorovati dva stupně čili tarasy.
Spodní, nižší taras, as 43 m vysoký, do něhož spadá i obec Poplzy,
složen je z měkkých vápnitých slínů pásma X. souvrství b. Druhý
taras, mnohem vyšší, složen je z pískovců pásma I. a lí. a z pisči-
tých slínů pásma III. (Obr. 5., prof. 3.). Na rozhraní obou tarasů
spadá rozsedlina dislokační, podle níž vržena byla pásma po severní
straně rozsedliny dolů tak, že tu přichází pásmo Xd. po S. straně
rozsedliny, ve styk s pásmem I. po J. straně rozsedliny. Poměr vržení
je tu podobný jako u Židovicko-Chvalínské dislokace, *) kde přichází
pásmo Xc. ve styk s pásmem III.

Rozsedlina Židovicko-Chvalínská není sice u Poplz nikde od-
kryta, lze však přece polohu její tušiti podle rozhraní zmíněných již
vrstev. Bude míti u Poplz směr od Z. k V. Rozsedlina tato má sice
od Židovic u Roudnice ku Chvalínu a Budyni směr od SV. ku JZ.,
však u Poplz je zprohýbnuta od Z. k V. V tom směru VZ. opouští
rozsedlina Ohareckou stráň jednak V. od Poplz u myslivny, jednak
Z. od Poplz v lese Šebíně, pod hajnovnou naproti Dubanům, kde při-
chází pásmo X. ve styk s Permským útvarem. Proti Dubanům přejde
rozsedlina dislokační do koryta Oharky, avšak jen na krátko, neboť
pod hradem Šebínem vniká opět do Oharecké stráně, nabývá opět
svého původního směru SV—JZ a jde nad Livousy a Strádonicemi
do Slavětína (viz Slavétinskä rozsedlina na obr. 28.), pak Pod Biti-

2) Čísla obrazců a proúlů zde uvedených vztahují se na ona, jež uveřejnil
jsem ve svých pojednáních o útvaru křidovém v Poohří.
. 79) Zabälka: Geotektonika křidového útvaru v okolí Řípu. Věstník Král.
Ces. Spol. Náuk. 1893, 2, 3 str.

Geotektonika křidového útvaru v Poohří. 7

nami, přes Vlčí, po J. straně Chlumčan. U posledních dvou obcí křiví
se opět do směru od Z. ku V.

Od Livous až po Chlumčany udržuje se skorem táž velikost
vržení. Tak u Livous přichází pásmo X. po S. straně rozsedliny ve
styk s pásmem I. po J. straně. Ve Strádonicích přichází pásmo IX.
po S. straně rozsedliny ve styk s pásmem I. po J. straně. U Slavě-
tina přichází pásmo X. po S. straně rozsedliny ve styk s pásmem
buď III. neb IV. po J. straně. Ve Vlčí je pásmo X. po S. straně ve
styku s pásmem III. po J. straně. Dislokací touto oddělen jest Kyster-
ský taras od tarasu Slavětínského. I za Pochvalovským důlem dá se
dislokace Židovicko-Chvalínská stopovati dále na JZ. do krajiny Opo-
čenské a i tam způsobuje rozdělení terrainu ve dva tarasy.

Rozsedliny, jež uvádí Kkejčí ve své Studii“) a sice u Poplz
(obr. 12., str. 61., obr. 14. str. 71.) a u Vlčí (obr. 15., str. 72.), ná-
leží ku naší rozsedlině Židovicko-Chvalínské.

2. Bitinská dislokace.
Obr. 28.

Dislokaci tuto poznáme, sledujem-li vrstvy útvaru křidového
z tarasu Slavétinského na taras Bitinskÿ. Vyjdeme-li ku př. od kaple
P. Marie (obr. 28.), ležící ve výši 240 m n. m. u Slavětína, směrem
k J., pohybujeme se v oboru nejvyšší polohy pásma IV., totiž v řasáku.
Jakmile však dojdeme na úpatí srázné Bitinské stráně, ve výši asi
260 m n. m., měli bychom zde nalézti pásmo V., zatím je tu pásmo
I. a výše pásmo II. a III. Celá stráň Bitinská složena je tu z tro-
jice pásem I., II, a III. asi od 260 do 335 m n. m. čili v mocnosti
asi 75 m.

Bitinská rozsedlina, podle níž se dislokace tato stala, a dle níž
vrstvy po 8. straně rozsedliny zapadly, odhalena je ve stráni Bitinské,
blíže cesty ze Slavětína do Donína, SV. od strážného domku dráhy
Praha-Duchcov (Profil 21.). Tam malá rokle právě dle rozsedliny této
jest vymleta. V severním svahu rokle jeví se pisčité slíny pásma IV.,
v jižním svahu jest pískovec pásma I. v téže výši. Tato roz-
sedlina Bitinská má směr od JZ ku SV. Jde od popsaného místa
v rokli po dolním (severním) okraji Bitinského lesa, přestoupí Pe-
rucký důl při ústí Chrástinské rokle, vniká do téže rokle, načež
zmizí dalšímu pozorování. Na této čáře mezi Slavětínem a Peruckým

4) Archiv I.

8 XLII. ©. Zahálka:

důlem jest nápadná při silnici ze Slavötfna do Peruce. Při této sil-
nici od Slavětína až ku S. okraji Bitinského lesa nalézáme výchozy
pásma III. Pojednou však na okraji lesa ve výši asi 270 m n. m.
počíná spodnější čásť pásma I. a vystupujeme-li výše dle silnice, ná-
sleduje i pásmo II. a III. Je tedy po 8.straně rozsedliny pásmo III.,
po jižní trojice pásem I., II. a III.

Od dříve jmenovaného strážného domku lze též sledovati Bitin-
skou dislokační rozsedlinu i ve směru opačném, ;t. j. od SV. ku JZ.,
pořáde na úpatí Bitinské stráně až do obce Smolnice. Od Slavětína
k Smolnici zahýbá se rozsedlina tato poněkud ku JJZ., ale ve Smol-
nici odět týž směr ku JZ. zachovává.

Dislokací Bitinskou oddělen je Slavětinský taras od Bitinského
tarasu.

3. Dybeřská dislokace.

Obr. 8. a 9.

Od obce Toužetína přes stanici Vrbno, dráhy Pražsko-Duchcov-
ské, vytvořuje se nepatrná rýha údolní, která se po J. straně Dřivčic
více prohlubuje, až se hluboko zaryje do Peruckého důlu u samého
mlýna Dybří. Podle této rýhy údolní jde dislokační rozsedlina Dy-
beřská. Od mlýna Dybeřského béře se rozsedlina podle dna Peru-
ckého důlu k Peruckému cukrovaru, do Lázní (nyní opuštěných
a pobořených) a přechází do pravé (východ.) stráně Peruckého důlu
ku Chráštínu.

U Lávky v Macáku (pod Lázněmi) shledáváme, že též rozsedlina
dislokační po levě straně Peruckého důlu vniká (ač není-li to jiná,
s ní rovnoběžná rozsedlina), neboť tam spatřujeme v levé stráni nad
potokem Dybeřským útvar Permský, kdežto kdyby rozsedlina šla
dnem údolním bylo by tam pásmo I.

Směr Dybeřské rozsedliny dislokační jde od JZ. ku SV. Veli-
kost vržení je u této rozsedliny dosti značná. U Dřivčic (obr. 9. r.)
nalézáme po S. straně rozsedliny pásmo III. s jeho pisčitými sliny,
jež jsou ve styku s pískovcí pásma I. souvrství b po J. straně roz-
sedliny. Také na obr. 8. u mlýna Dybří vidíme, že padá spodní část
pásma III. po S. straně rozsedliný, proti pásmu I. b po J. straně
rozsedliny. Tedy týž poměr vržení co tam.

Geotektonika křidového útvaru v Poohří. 9

4. Perucká dislokace.
Obr. 8.

Blízko předešlé dislokace máme Peruckou dislokaci, jejíž roz-
sedlina je rovnoběžnou s Dybeřskou. Je na J. od předešlé. Směřuje
též od JZ. ku SV. Velikost vržení je tu poměrně menší. Přichází tu
ku př. nad mlýnem jDybeřským (obr. 8.) výšší část pískovce sou-
vrství d pásma I. po S. straně rozsedliny, ve styk s lupky souvrství
c pásma I., a velkost vržení obnáší tu sotva 20 m. Velikost obou
vržení u Perucké i Dybeřské dislokace obnáší (dle obr. 8.) asi 50 m
a ta způsobuje již značnou výšku stráně po S. straně Peruckého
tarasu, tak že stráň ta znamenitě je znatelna J. od Nové vsi, přes
Hříškov, Bedřichovice, Sule, Donín, Vrbno, Peruc (Z. strana), odtud
v pravé stráni Peruckého důlu ku Krásné vyhlídce, pak V. od Chrá-
štína, k silnici Libochovické, kde zmizí našemu pozorování (možná,
že přechází v pravou stráň Ejvaňské rokle).

Na obr. 9. naznačena je pouze Dybeřská rozsedlina. Polohu
Perucké rozsedliny nemohl jsem tu zjistiti pro špatnou přístupnost
vrstev. Zdá se však, že spadá jako na obr. 8. u Dybeřského mlýna
do blízkosti lupků I. c., snad blízko pod most dráhy Pražsko-
Duchcovské.

Dislokací Peruckou a Dybeřskou odtržen byl taras Bitinský od
tarasu Peruckého.

Popsali jsme tu podélné dislokace Perucké vysočiny, na něž
jsmo došli při hotovení profilů a geologické mapy, tak že se existence
jejich dokázati dala. Jimi sotva je vyčerpáno veškeré množství po-
délných dislokac. Mnohé asi dislokace pro malé vržení a špatnou
přístupnost unikly našemu pozorování.

V Lounském pohoří.

Kdybychom prodloužili směr dislokační rozsedliny Židovicko-
Chvalínské z Perucké vysočiny ve směru jejím, totiž na JZ., padl by
prodloužený směr ten do okolí Opočna. Že v okolí tom dislokace
jsou, známo je již z profilu Kresöino na obr. 10. jeho Studie”) mezi
Okrouhlíkem a Lipencem. Nesledoval jsem podrobně dislokace mezi
Chlumčany a Opočnem, poněvadž padají mimo obor naší práce. Po-
jednám jen o těch dislokacích, které leží od Židovicko-Chvalínské

5) Archiv I., str. 57.

10 XLIH. ©. Zahálka :

rozsedliny na SZ. v Lounském pohoří a májí též směr od JZ. k SV.
K vůli přehledu jmenujme dislokační rozsedliny tyto r,, r,, r, r,.

Dislokace podle rozsedliny v.
Obr.: 22., 32., 47. až 40. v pr.

První rozsedlina r, jde od JV. konce Lipence ku S. části obce
Zeměch. Má směr od JZ. k SV. U Lipence drží se v jižním svahu
nízkého a úzkého hřbetu při pravé straně silnice (jdeme-li do Ze-
měch). Tu přichází pásmo IV. po S. straně dislokační rozsedliny ve
styk s pásmem V. po J. straně. Když pak silnice sjíždí s hřbetu
toho dolů, tu rozsedlina přejde na levou stranu silnice. V nízké
stráni, kde silnice od Března a Malnic vniká do silnice Lipenecko-
Zeměchské je rozsedlina 7, přístupna (obr. 22. r.) a má po S. straně
pásmo III., které je ve styku s pásmem V. po J. straně. Pak při-
chäzi rozsedlina do S. části obce Zeměch, odtud do levé strany Ze-
měchského údolí, na pravou stranu téhož údolí, kde se říká „Na
Kolečku“, směřuje mezi zastávku „Louny město“ a rozsáhlé lomy
(obr. 32. r.), na jih od hřbitova, přes cestu Pšánskou a Zlodějskou
(východně od jejich styku).

Mocnost vržení u této dislokace je malá; přicházíť obyčejně
pásmo. V. ve styk s pásmem III. aneb IV., aneb přichází ve styk
spodní čásť pásma IV. s horní částí pásma IV.

2. Dislokace podle rozsedliny r,.
(Obr. 48. až 40.)

Dislokace při rozsedlině 7, jest velmi podobna předešlé. Má
směr od JZ. k SV., je tedy s předešlou rovnoběžná. má skorem ta-
kovou velikost vržení jako 7, a je též umístěna ve stráni jako 7,
a sice v levé stráni (severní) údolí, které sluje „Pomoklinec“. Pohled
na toto údolí na obr. 48. až 44. znázorněné, vysvětluje, proč se
údolí to Pomoklincem nazývá. Sklon vrstev i povrchu zemského ke
dnu údolnímu, jež má půdy jílovité ze slínů pásma V. utvořené
a vodu nadržující, způsobuje mokré půdy na dně údolním.

Rozsedlina 7, jde přes návrší „Na pískách“, vejde do levé
stráně údolí Zeměchského “), prochází bývalou Drtinovou cihelnou
k Valtrovu cukrovaru.

S) Na obr. 41. nemá býti tato rozsedlina nakreslena v pravo od slová
„cesta“, nýbrž do levého boku stráné „Na dolíku“:

Geotektonika křidového útvaru v Poohří. 11

V údolí Podmoklince -je rozsedlina 7, velmi nápadná, neboť
úpatí, později i boky severní stráně údolní tvořeny jsou pásmem V.
a nejvyšší čásť stráně pás. IV. místy i III. V býv. cihelně Drtinově
nalezl ji Kusra”). Píšeť o ní takto: „V cihelně Drtinové u samých
Loun přikrývá tu náplav známé Lounské koule vápenné“) vrstev
Malnických; — nové to naleziště. Po odklizení hlíny stal se patrným
znamenitý přesmyk mezi oběma jmenovanými vrstvami, jevící se vy-
čnívajícím, kolmo ohraničeným tarasem vrstev Teplických “)

3. Dislokace podle rozsedliny r.
Obr. 48. až 41.

Rozsedlinu 7;, podle níž se dislokace tato utvořila, konstatoval
jsem poprvé v nejvyšší části stráně Pomoklince u Lipence.

Opustíme-li pod Lipeneckou školou tamnější silnici a dáme se
dle cesty do Malnic a Skupic vedoucí, tu ve stráni Pomoklince (asi
250 m od silnice) odbočuje z cesty Malnické jiná polní cesta na
východ směřující ku kotě 253 m n. m. (viz fotogr. otisk mapy gene-
rálního štábu IX.—4. SO.) Rozsedlina dislokační r, vine se rovno-
běžně s touto polní cestou jen několik kroků na S. Při J. straně
rozsedliny, na temeni stráně je řasák pásma IV. (viz obr. 48. při
písmeně „a“ u slova „cesta“), po S. straně rozsedliny je již pásmo
III., v němž tu i lom otevřen.

Že rozsedlina 7; pokračuje dále ku SV., bylo viděti při zmí-
něné kotě 253. (obr. 47.), kde byl řasák po J. straně rozsedliny ve
styku s Exogyrovým pískovcem po S. straně rezsedliny. ©

Když sestrojoval jsem příčné profily Lounského pohoří mezi
Lázy a Pomoklincem, jak vyobrazeny jsou na obr. 46., 45. a 44,
nesouhlasily vrstvy z Lázů s vrstvami po levé straně rozsedliny 7,
ležícími. To je důkazem, že rozsedlina dislokační 7; je stálá a po-
kračuje. Dislokace při rozsedlině r, nápadná je též při Z. okraji
Loun (na obr. 41.) v místech, kam padá silnice Postoloprtská. Je tu
pásmo IV. po S. straně rozsedliny ve styku S pásmem V. po J.
straně rozsedliny.

5) Červená barva Permu. Časopis Musea Království Českého 1878. Str. 532.
S) Bezpochyby vápence z nejspodnější části pásma V. souvrství a.
9) Pásmo V. (Roudnické) vyšší.

12 XLIII. Č. Zahálka :

4. Dislokace podle rozsedliny r,.
Obr. 48. až 44.

Jdeme-li z Lipence do lomů, které leží nad kostelem v oboru
pásma III. a sejdeme odtud dle cesty, která jde V. od Hasiny ku
potoku Maruši (obr. 12. a 48.), přejdeme též pásmo IV. i nejspod-
nější část pásma V. a dojdeme-li k Maruši, pojednou se octneme
před vysokou strání, složenou z pásma III., výše i z pásma IV. Při-
chází tu ve styk spodná čásť pásma V. s pásmem III. při rozsedlině
dislokační 7,. Totéž se jeví, jdeme-li od Lipence na Z. podle Maruše
až za mlýn Hasínu a sledujeme-li vrstvy pásma I., II., III., IV.
a V., jak jsme je sestrojili na obr. 13. a 34. Dojdeme k téže stráni
s pásmem III. a IV. jako dříve (obr. 34. r.).

Prvý, jenž na tuto dislokaci poukázal, byl RomrxagR '“).

Rozsedlina 7, má směr též od JZ. k SV. a způsobuje nepravi-
delnost v dalším útvaru křidovém na SV. od Hasína přes Hájek,
pod Lázy a nad Malnicemi, jak to znázorňují obr. 47., 46., 45. a 44.

V Rannské vysočině.

V obvodu vrchu Ranné je množství dislokac podélných. Potvr-
zuje se pravda námi již jinde vyslovená, že čím více se blížíme do
oboru Českého Středohoří, tím více přibývá dislokac. Stráně po levém
břehu Hradeckého potoka, od Břvan až k Poustce u Lenešic, vyka-
zují překvapující počet dislokac a to takových, že mnohé jejich roz-
sedliny, dle nichž vržení se dělo, úplně odkryty a viditelny jsou.

10) Beiträge. Neues Jahrbuch etc. 1847. Str. 649.

"(SÁJEN) ÁUIJOSÁA aysuusy nse9 Iupedez A 9vxosip yaAujapod enejsnog

Geotektonika křidového útvaru v Poohří. 13

= — n
= 8l® Břvany 7)
N
=
i —lS Hradecke üdoli
er u
3 = bÍ »
5 | - = iS Uvoz cesty
z = |x do Lenešic
ls = &
“Lo
S = to
P 5 NE
©
=
= h
<< bd on
a. =
| ————— — |
= < U Horního
ao = 7
B mlýna,
= <
M
a
= sys
= & U Dolniho
= A
© mlýna
—
<
slě
ml = Nad Lene-
Rannská rozsedlina —— 5 šickou
= < © — |» cihelnou
— » = a Z
= St
<< lam!
—
< 2x
= P U stráž. domku č. 83.
Rozsedlina na obr. 64. ——

bk Z |© U Poustky

Rozsedlina u Poustky

Ar

> Do Lenešic

14 07" XIE. Č. Zahálka:

První dislokaci nalézáme ve Hradeckém údolí u Břvan, v jehož
pravé straně (západní) rozkládá se obec Břvany (obr. 15.). Podle dna
údolního jde první Břvanská dislokační rozsedlina, směru od JZ.
k SV. (Obr. 15. r,. Pás. III. str. 19. a str. 53.—62.) Ve stráni pravé
je u dna údolního pásmo II., výše pásmo III. Sklon vrstev měřiti se
tu nedá. Po levé straně jsou však vrstvy pásma III. se sklonem
109— 159 ku SZ. Blíže pukliny 7, ohýbají se při sklonu 45° k nevi-
ditelné rozsedlině 7,'').

V úvozu cesty do Lenešic spatřujeme puklinu 7,. (Obr. 15. r,.
Pás. III. str. 57.) Mezi ni a třetí Břvanskou rozsedlinou jsou vrstvy
pásma III. skloněny k SZ., tedy ku rozsedlině »,. Při rozsedlině 7;
vidíme (na témž obrazci 15.) v úvozu zmíněném dolní vrsty jilovité
pojednou se zahýbati mocně dolů ku třetí Břvanské rozsedlině 7;, tak
že vlnu tvoří. Dále od úvozu, v úzké sluji, která dle rozsedliny 7;
vodou se vymlela, ohýbají se dolů nejblíže vyšší vrstvy pásma III.
(7.—11. obr. 26., 27.)

V pravo (jižně) od dislokační rozsedliny 7; (obr. 15., 26., 27.
Prof. 39. a 77. Pás. III. str. 57. Pás. IV. str. 76. a 77.) vyskytují
se vrstvy pásma IV., mající též sklon k SZ. Jsou v dislokační poloze
ku pásmu III. v levo od rozsedliny.

Veškery jmenované rozsedliny 7, až 7, mají směr od JZ.
k SV., nelze jich ale v terrainu dále stopovati.

Nedaleko od Břvan při Horním mlýně (Profil 74., obr. 50. Pás.
IV. str. 73. a 14. Pas. III. str. 52., 53. Pás. V. str. 569505000 sou
odkryty dislokace u dvou rozsedlin najednou. Znamenäme tyto roz-
sedliny 7, a r,. Nejlépe objasňuje dislokaci při nich obr. 50. (Pás.
IV. str. 73.)

Obě rozsedliny jsou Svislé, mají směr od JZ. k SV. a jsou od
sebe jen 6m vzdáleny. V levo od rozsedliny 7, je pásmo III. S ním ve
styku po pravé straně rozsedliny je pásmo IV. (mezi 7, a 7). Po-
slední pásmo IV. je ve styku s pásmem IV. a Va. po pravé straně
rozsedliny r,.

V levo od rozsedliny 7, mají vrstvy sklon as 10° ku SSZ. Mezi
T, a r, jsou vrstvy téměř vodorovny a v pravo od rozsedliny 7; mají
vrstvy sklon 4° ku JJV.

As 200 m na JV. od rozsedliny 7; zarývá se dráha u Dolního
mlýna do vrstev pásma IV. (Prof. 76. Pás. IV. str. 75.) Ty mají však
sklon 4" ku SZ. To je zcela protivný sklon ku předešlému. Je tedy

18) V pásmu III. str. 19., řád. 24. shora, má státi 7, místo 7%.

Geotektonika kridoveho ütvaru v Poohfi. 15:

na přechodu od profilu 75. u Horního mlýna a mezi profilem 76.
u Dolního mlýna opět dislokace s rozsedlinou 77.

V profilu dráhy 76. (Pás. IV. str. 75.) u Dolního mlýna, ne-
zdají se souviseti vrstvy po levé straně profilu s vrstvami po pravé
straně. Místo, kam by spadala rozsedlina dislokační a kde by se to
dokázati dalo, je rumem zakryto.

Východně od Dolního mlýna, as 600 m na SZ. od Poustky opět
se jeví dislokace. Zobrazuje ji náš obr. 64. Jdeme-li totiž od Poustky
ku strážnému domku dráhy č. 85., jdeme v oboru pásma IX. Jde-
me-li za strážný domek ještě dále, as 0 200 m na SZ., jsou v polích
již rozorané stopy hornin pásma VIII. (Pás. VIII. str. 10., 11.) —
Mezi tímto pásmem VIII. a předchozím pásmem IX. je tu opět dis-
lokace, jejíž rozsedlina je nepřístupná. O směru této dislokační roz-
sedliny nemůžeme nic určitějšího říci i stavíme tudíž dislokaci tuto
jen pravděpodobně mezi dislokace podélné.

Velmi pěkně odkryta je zase dislokace i s dislokační rozsedli-
nou u Poustky, v břehu cesty z Lenešic do Břvan, již znázorňuje
náš obr. 65. Má směr od JZ. k SV. Má polohu šikmou a poněkud
zvlněnou. Vrstvy označené v levo od rozsedliny číslicí „2“ náleží ku
nejvyšší poloze pásma IX. Vrstvy vyšší „3-4“ náleží ku pásmu X.,
hlavně X a. V pravo od rozsedliny jsou vrstvy pásma IX. Tytéž jsou
u samé rozsedliny vzhůru ohnuty a rozdrceny (následek vržení).

Rannská dislokace. As 400 m na SV. od pece Lenešické ci-
helny nalezá se dolík, kterým směřuje dislokační rozsedlina od JZ.
k SV, (Obr. 54.) Po severní straně rozsedliny je pásmo III., po J.
straně pásmo IX. Tato stářím velmi odchylná pásma jsou tu ve styku.
Velikost vržení je tu značná. Je to největší ze známých dislokac.
Rannské vysočiny. O vrstvách pásma III., jdoucích od lomu Glasrova
(profil 41.) víme, že mají sklon 8“ ku JJV. Jaký mají sklon vrstvy
jižně od rozsedliny, nebylo možno zjistiti. Proto na obrazci 54. byly
vrstvy ty nakresleny vodorovně, právě tak, jako na obrazci 55.

V Klapské vysočině.

Dislokace velkých vržení daly se po pravé straně Oharky i do
větší vzdálenosti stopovati, tak jest i s Rannskou dislokací. Majíc
vržení tak značné, že po S. straně její rozsedliny jest pásmo III.
a po J. straně pásmo 1X., bude zajisté nápadna i dále na SV. Sku-
tečně nalézáme od hory Ranné na SV. po levé straně Hradeckého

16 XLIII. Č. Zahálka:

potoka, směrem ku Libčevci tutéž dislokaci, ano, pokračujeme-li ještě
dále v tom směru SV. najdeme ji nedaleko na S. od Semée !?) Opět
je tu pásmo III. ve styku s pásmem IX. Od Semče sleduje Rannskou
dislokaci směrem SV. přes J. okraj obce Třiblic, ku S. úpatí vrchu
Kvítelu a ku S. straně Podsedic. Není pochybnosti že i dislokace,
jež uvedli jsme od Poustky a Břvan, mají svá pokračování v okolí
Třiblic.

O tom svědčí ta okolnost, že od Dřemčic ku Chrášťanům a pan-
skÿm jamám granátovým rozprostírá se pod diluvialnim pyropovým
štěrkem pásmo III a s tímto pásmem je ve styku rula se sferickým
porfýrem půl km. V. od Chrášťan. Tyto dislokace ovšem těžko jest
sledovati dále při špatné přístupnosti vrstev křídových. Však již roku
1884.) poukázal jsem, že by dislokace u Chráštan mohla míti své
pokračování u Břvan.

Dislokace Žabovřesská. JZ. od Žabovřesk, nad samou hladinou
Ohře, viděti je též dislokaci *). Jaký je její směr, to nelze se vší
jistotou dokázati, poněvadž jen skrovně je odkryta a rozsedlina dis-
lokační nepřístupna. Nejspíše má směr od od JZ. ku SV. Po SZ.
straně rozsedliny je pásmo VIII. po JV. straně pásmo IX. a X. Je
tedy velikost vržení značná.

Dislokace příčné.

Tyto dislokace mají směr od JV. ku SZ.; stojí kolmo ku před-
chozím dislokacím a jdou tudíž příčně k našemu Poohří i ku Če-
skému Středohoří. Také těchto dislokac jest hojně; však mocnost
jejich vržení jest malá, pročež se těžko vystihnouti dají.

Jedna z takových dislokac je při J. straně Hostenic u Brozan
a rozsedlina její spadá do údolí, které přichází od Chotěšova a ústí
u Hostenic do Ohře. Po 8. straně této dislokační rozsedliny je pásmo
IX. a X., s tímto ve styku po J. straně rozsedliny je pásmo VIII.

Rozsedlina směřuje ku Chotěšovu, tedy od JV. ku SZ.

As */, km od Přestavlk na ZJZ. a *, km od Nižeboh JJV.
pozorujeme ve stráni dvě rozsedliny, dle nichž jde ve stráni rozdvo-
jená cesta od Nižeboh na Holý vrch. Mezi oběma rozsedlinami vy-

12) Srovnej mou Geolog. mapu Podřipska: Vysočina Klapská.

13 Srovnej můj článek: Příspěvek ku geolog. pom. Českého Středohoří.
Zprávy Král. České Spol. Náuk. 1884. Str. 4.

4) Pásmo IX. ütv. křid. v Poohří. Str. 15.

Geotektonika křidového útvaru v Poohří. 17

‚stupuje slepenec « pásma I. do větší výše než vrstvy pásma I. po
SV. i po JZ. straně slepence.

Jiná dislokace příčná jde od Strádonic ku Pátku; neboť po V.
straně nalézáme pásmo IX. ve větší výši, než-li pásmo X. po Z.
straně, v Pátku.

Slavetinsky taras, počínající u Stradonic, končí se se svým
pásmem III. rázem při východní straně Slavětína. Kdyby tu nebylo
příčné dislokace, měli bychom po západní straně obce též nalézti při
tamní poloze vrstev pásmo III.; zatím je tam pásmo IV.) Proto
jde při Z. straně obce Slavětína dislokace směru od JV. ku SZ.

Již při pásmu IV. (str. 22.) zmínili jsme se o tom. že JZ. od
kaple P. Marie u Slavětína jde mezi profilem 44. a 45. dislokační
rozsedlina směru od JV. ku SZ., naznačená náhlým výstupem v ter-
rainu. Po východní straně rozsedliny je nejvyšší poloha pásma IV.,
po západní straně nižší část pásma IV. místo pásma V.

Mezi Veltěží a Kystrou je dislokace, jejíž rozsedlinu těžko je
umístiti. Je totiž nápadna poloha pásma V. od Veltěže k Pohráz-
skému mlýnu, jež přechází ve styk s pásmem X. mezi Luhem, Kyst-
rou a Slavétinem.

Dislokace u Lenesicke cihelmy.
(Obr. 55.)

Již při „Pásmu VIIL“ (str. 10.) uvedli jsme důležitou dislokaci,
yterá prochází Lenešickou cihelnou. Náš profil na obr. 55. od Poustky
ku Lenešické cihelně směřuje od JJZ. k SSV. V pravo (dle obr. 55.)
čili na V. od cihelny a Sice u samé pece, je při cestě karakteristi-
cké souvrství 1. pásma VIII. (Pásmo VIII. str. 10., profil 89.) Avšak
v téže výši v levo čili JZ. od pece, kde by se při tamní poloze
vrstev též souvrství VIII. /. nalézati mělo, tam jsou zcela jiné
a mnohem mladší vrstvy pásma X. Přichází tu ve styk pásmo VII.
s pásmem X. Tyto rozdíly mezi pásmem VII. v pravo od cihelny
a pásmem X. v levo od cihelny, ač jsou velice značné, nebyly dříve
pozorovány. Poněvadž ale na pásmu VIII. v pravo od cihelny spo-
čívá pásmo IX. čili Březenské, bylo z tohoto úkazu dovozováno vše-
obecně, že pásmo IX. čili Dřezenské mladší jest pásma X. čili Tepli-
ckého. Podrobněji o tom pojednáme při pásmu VIIL, IX. a X., nač
poukazujeme.

15) Viz „Pásmo IV. v Poohří“ Str. 20.—22.

Tr. mathematicko-přírodovědecká. 1899.) - 2

18 XLIII. Č. Zahálka: Geotektonika křidového útvaru v Poohří.

Ze směru příkrých strání údolních v Klapské vysočině, jenž jde
od JV. ku SZ., dá se tušiti přítomnost dislokac příčných. Jedna
z nich zvläëte je nápadna. Je to ona, o níž jsme se již při pásmu
IX. zmínili. Její rozsedlina jde mezi Košticemi a Vinicí od JV. ku
SZ. Po Z. straně rozsedliny je u samé Ohře v Košticích pásmo IX.
a nad ním pásmo X., po V. straně pne se do mnohem větší výše
pásmo IX. Tato poloha vyšší pásma IX. na Vinici oproti nižší poloze
pásma X. v Košticích vedla též k omylu, považovati pásmo IX. čil
Březenské za mladší pásma X. čili Teplického.

Víme, že nejstarší pískovce českého Neogenu sahaly z levého
Poohří i na pravou stranu Ohře, na tarasy Perucké vysočiny 1). —
Z toho následuje, že dislokace, o nichž tuto pojednáno, za doby usa-
zování se oněch pískopců ještě nebyly. Směr našich podélných dis-
lokac od JZ. k SV. souhlasí se směrem podélné osy Českého Středo-
hoří. Dislokace přibývají, jak z předchozího patrno, hustěji, čím více
vnikáme do oboru Českého Středohoří. Z toho soudíme, že hlavní
tvorba jejich spadá do doby vyvření českého čedičového a znělcového
horstva. rit

Zpráva WorpňicHova 0 „Mělnické detonaci“!7) ze dne 8. dubna
1598. zdá se tomu nasvědčovati, že geotektonické úkazy naše, směru
od JZ. k SV. a od JV. k SZ., ovšem jen v nepatrných rozměrech,
Ž po naše dny trvají.

16) Pásmo III. útv. křid. v Poohří, str. 5.—8. Pásmo IV., str. 4.—5. Pásmo
W straka: i :
17) Rozpravy České Akademie. 1898. VIII. Tr. II. ©. 7.

no

Nákladem Královské České Společnosti Náuk. — Tiskem dra Ed. Grégra v Praze 1899,

XLIV.

Další poznámky o některých mineralech piseckych.
Napsal dr. Aug. Krejčí v Karlíně.
S 2 obrazci v textu.

(Předloženo dne 10. listopadu 1899.)

1. Trema hh.

Několik set kroků severně od známého živcového lomu v městském
lese „u obrázku“ nedaleko Písku, byl r. 1896 snad neznalostí dělníků,
kteří hrubozrný vápenec snad za živec pokládali, otevřen starý vápen-
cový lom, ve kterém jsem nalezl hojný tremolith a pleonast.

Tremolith vykazuje sloh stébelnatý, barvu bílou, šedou neb ze-
lenavou, lesk hedvábný a snadno se podél stébel štípe. Vedle vývoje
uvedeného pozorují se shluky celistvé, barvy zelené, skelně lesklé jakož
i aggregaty nepravidelně prorostlých, až jako prst silných stébel. Kdežto
kusy stébelnaté jsou měkké, snad následkem počínající proměny
v partie asbestové, vyznačují se kusy celistvé značnou tvrdosti. Ana-
lysa celistvého mineralu, již provedl «and. prof. pan ŠcHoLLE, dala
výsledek :

STOJ 3010 VU
(Be507AL09 5302
CAD DO
MOM... 2,

100

Čísla uvedená poukazují přibližně k vzorci tremolithu :

Ca Mg (Si0,),.

Tř. mathematicko-přírodoVědecká. 1899,

9 XLIV. A. Krejčí:

2. Pleonast.

Četné dutiny v kontaktní amfibolithické vrstvě ve zmíněném vá-
pencovém lomu vyplněny jsou bohatými druzami osmistěnů pleonastu
rozměrů pranepatrnych, ale i velkost 8 mm dosahujících. Druzy jsou
místy proniknuty vápencem a zvláštní tvrdou a křehkou slídou.

Drobné osmistěny jsou trávově zelené, lesklé a průsvitné, oktaëdry
větší jsou černozelené neb zcela černé, mdlé a téměř vždy silně kor-
rodované a dolíkaté.

Tu a tam narostlé jsou v dolíčkách těch malé, štíhlé, nedoko-
nale vyhráněné sloupečky bílého apatitu.

9. Egeran.

Prahorní vápenec v okolí píseckém téměř vždy obsahuje v kon-
taktní vrstvě k žule neb rule krystalky titanitu;') podobně, ač velmi
spoře vyskytuje se též v starém vápencovém lomu v lesíku před vsí
„Semicemi“, asi 2"/, km jjv. od Písku. Vedle sporého titanitu jest
ale hojně zastoupen Ægeran buď v zrnitých, buď stébelnatých shlueich.

Stébla, dosahující až 2 cm délky, jsou buď tmavě neb světle
hnědožlutá, někdy pleťová; menší úštěpky jsou prosvitné. Některá
stébla poskytla plochy k stanovení úklonu spůsobilé, ač bývají oby-
čejně rozpraskané a podélně rýhované, jsou přece dosti hladké a lesklé,
takže bývají reflexy patrné, někdy i úplně jasné.

Goniometricky stanovil jsem v pásmu hranolovém: (100) oo Poo;
(110) co P; buď samostatně neb spojené s (210) oo P2.

Na některých krystalcích pozorovány plochy terminalní: (001) OP:
(BE) a

4. Monazit a xenotim.

Z velkého živcového lomu „w obrázku“ popsal již r. 1888
K. VRBA monazit a zobrazil typickou jeho kombinací: a (100) Pc ;
m (110) co P; x (101) Po; w (101) — Fo; e (011) Poe. ?)

Že se opět k mineralu tomuto vracím, stává se proto, že jednak
pozoroval jsem na témž nalezišti monazit za poměrů jiných než Vrra,
jednak nalezl jsem vzácný tento mineral ještě na dvou místech nových.
Krystalky, které VrBa měl po ruce, byly zarostlé v beryllu neb živci,
plochy byly drsné a často zprohýbané, já nalezl jsem na téže loka-

1) Tento věstník: O některých mineralech píseckých.“ XL. 1894,
*) Tento Věstník. 1888, 564.

Dal$i poznämky o nékterÿch mineralech piseckych. 3

lite krystalky monazitu pospolu s xenotimem a turmalinem v okro-
vitém hněděžlutém limonitu, který patrně přeměnou pyritu vznikl,
k čemuž nasvědčuje též lučební rozbor, který skytl čísla tato:
Sn 20 7 Be, O: = 51489380 = 29:99 E035
Monazit tento jest hněděžlutý neb žlutěhnědý, poloprůsvitný, plochy
jeho rovné a lesklé, takže při goniometrickém šetření poskytují re-
flexy dosti dobré. Tvary pozorované jsou tytéž, které VRBA stanovil.

Také zelenavé šedé krystalky xenotimu jsou dokonaleji vyvi-
nuty, než ony, které VRBA popsal. "Tvary pozoroval jsem tytéž jako
Nee (NP me = (1W0)FeoP:"7=/(311) 3P3

Měření vlastních neuvádím, jelikož se úplně s udáním VRBovým
shodují.

V třetím lomu „u obrázku“ nalezl jsem vedle bertranditu a apa-
titu 4 mm-vysoký a 3 mm široký krystal monazitu, jehož hranolové
plochy na jedné straně jsou hrubě rýhovány a zprohýbány; ostatní
plochy jsou sice rovné, ale toliko třpytné neb drsné, tudíž měření jen
přibližná. Pozorované tvary jsou tyto:

= (WWO e = (011) Ro; z — (OWBM) U
a= (100) Pos; m. (MW) es

Z ploch těchto jsou rozsáhlé a, m, x: podřízené c, e, p, po-
slední jeví se jako rovný, třpytný trojúhelník.

Jako na monazitu vůbec, jest i na krystalech těchto štípatel-
nost dle e — (001)0P dokonalá; štípatelnost dle a = (100) coPoo
jsem nepozoroval, za to ale stanovil jsem zřejmou Stipatelnost dle
e — (011) Po která dosud pozorována nebyla.

Střední hodnoty úkloně měřených porovnávám tuto s úhly, jak
je G. vom Rarm vypočítal.

Měřeno: Počítáno:

a (110):m (110) 43° 2° ASE RE
22 (TO) 53 16 53 26

e (011): # (110) 54 37 54 181},
2 (101) 61 35 61 25
c (001): a (100) 76 41 16 32
32. (LOL) 5003 EURE

x (101):p (111) 36 18 36 30%;

m (110):p (111) 40 26 4051,
m (110) : m’ (110) 86 4 86 25

1*

4 XLIV. A. Krejčí:

Jediný krystalek monazitu 1'/), mm vysoký a 1 mm široký na-
lezl jsem též v živcovém lomu „u Nového rybníku“, kdež podobně
jako „u obrázku“ pozorovány turmalin, beryll, růženín, arsenopyrit,
farmakosiderit a bertrandit. Poslední mineral, který byl „u obrázku“
velmi obecný, jest zde sporný, drobné krystalky jsou dvojčata a troj-
čata, jak je byl popsal VRBA „u odrázku“.*)

Zmíněný krystalek byl zarostlý ve směsi pyritu a arsenopyritu,
plochy jeho jsou lesklé a dobře reflektují. Úklony ploch pozorovaných:
a = (100) Pc 3m = (110) c00'P; z— (101) P os ; w —(101)— Bos;
e— (011) P oo; p=(111) P jsou v přehledu následujícím porovnány
s hodnotami theoretickými, G. vom RarHEm vypočítanými.

Měřeno: Počítáno:
a (100) :m (110) 439 16' 43° 1227
2 (101) 53 33 53 26
:w (101) 39% 192, 39 20
e (011): m (110) 10 40 70 41,
:w (101) 53 40 D34315|5
w (101):m (110) DO D5 Al
m». (110)27. A111) 40 39 40 51'),
or (100): ee. (011) 19180 SU)
CIO 29.) 38 53 383.139,
a (100):» (111) 61 47 2
x (I01):». (TL) 36 25 36 30°/,
x (101):(w 101) 87 10 87 141},

5. Adular.

V letech osmdesátých byl „u Přáčkovny“ nedaleko Písku otevřen
lom, jehož světle zeleněmodrý živec záhy byl vyčerpán. Ve zbytcích
nalámaného kamene pozoroval jsem apatit, pyrrhosiderit, beryll, adular
a turmalin.

Na drobných krystalcích apatitu, špinavě žlutě, zeleně, růžové
neb tmavomodře sbarvených, zjistil jsem goniometricky následující
tvary- (LO10), 2; (1120), &22:(0000 075 (1011) ZI DE
(20210) 227 Az 2223 5) NP:

Bertrandit nalézá se velmi spoře v podobě dvojčat a trojčat
takových, jako se velmi hojně nacházely v 2. lomu „u obrázku“ ; též
beryll, v jiných lomech píseckých tak hojný, nachází se „w Přáčkovny

3) Rozpravy České Akademie 1894.

Další poznámky o nekterych mineralech piseckych, D

jen vzácně jakožto zbytek krystalů hnédéZlutÿch. Turmalin jest buď
černý, neprůhledný, obecný skoryl, buď tmavé zelený, poloprůsvitavý,
sloupečkovitý, s poly nezřetelně ukonéenÿmi.

V dutinkách modřezelenavého živce narostlé pěkné krystalky
adularu jsou skoro bezbarvé a toliko 2—3 mm vysoké a široké; tvary
pozorované jsou nejobecnější na mineralu tomto: (110) oo /*; (001) OP;
(101) Po. Vyšetřené a vypočítané úhly normal plošných jsou tyto.

Měřeno: Počítáno:

(40) >(1I0) 614.19, GL"
: (001) (NÉE) 67 47
(101) :(001) 49-57 50 17

6. Jarosit.

Na Zelezitém kremenu a na hnédeli nalezl jsem r. 1894 u vsi
Smrkovic drobné, rhomboedrické krystalky, které šetřením goniome-
trickÿm a lučebným prokázaly se býti Jarositem. *) K tomuto prvému
nálezu českému druží se náleziště druhé v živcovém lomu nedaleko
Pasecké myslivny, kterýž jest pozoruhodným proto, že beryll, všem
ostatním lomům píseckým společný, nahrazen fialově šedým andalu-
sitem. Drobounke, destičkovité krystalky jarositu seskupené jsou
v druzy na živci a vykazují tytéž tvary, které byly pozorovány z ná-
leziště u Smrkovic.

7.. Turmalin.

Červý turmalin jest ve všech lomech píseckých velmi hojný;
obyčejně pozorují se hrubě rýhované devíti neb dvanáctiploché sloupce,
spojky hranolů (1120) co P2 a (1010) oo >. Vyjma lom „u obrázku“
a lom oudražský, nejsou sloupce turmalinů ukončeny. Na krystalech
z lomu „u obrázku“ pozoroval jsem rhomboedry tyto: (1011) R;
(0112) — !/,R; (0221) —2R. Někdy bývají turmaliny od obrázku
vyvinuty různopolarně, v tom případu jest vedle (1011) À na jednom
pole vyvinut (0112) — !/,R, na druhém (0221) — 2R.

Drobné krystalky turmalinu s monazitem a xenotimem zarostlé
v okrovitém limonitu „u obrázku“ jsou na pohled černé, v světle pro-
stupujícím však hnědé a poněkud průsvitné; turmalin od „Přáčkovny“
jest tmavě zelený a poloprůsvitný.

4, Tento věstník 1896. IX.

6 XLIV. A. Krejčí:

8. Fitanit.

Při podrobném prohlížení kusů z třetího lomu „u obrázku“ po-
zoroval jsem v dutinkách živce, vyplněných z části zrušeným pyrrho-
sideritem z části zemitou hmotou slídovou a druzami drobných kry-
stalků albitu ‘/,—!/, mm velké, sloupečkovité, démantově lesklé, bez-
barvé neb na polech nahnědlé krystalky, které, prohlédnuv je lupou,
prof. VRBA co titanit označil. Domnénku tuto jsem goniometrickym
zkoumáním, které nepatrným rozsahem a neobyčejným vývojem kry-
stalků bylo dosti stíženo, potvrdil. Měřením goniometrickým stanovil
jsem následující tvary:

s — (141) 494: F—(110) oo P; n = (123), F2; EL (392) PRE
r (114) SO SG 1.10) 3197; 2X So

Plochy s (141) 4P4, dle nichž jsou krystalky v sloupečky pro-
táhlé, dávají reflexy poněkud zachmuřené, E — (352) — 5/,F5,.,

J=(1.114) PI a 1 — (110) oo P jsou k společné hraně Kombi-
nační rovnoběžné rýhovány a v rozsahu svém se na rozličných krystalech
střídají, obě první bývají poněkud oblé a dávají reflexy roztříštěné neb
protáhlé, poslední reflektuje velmi dobře. Plochy S = (3.21.10) 31P7
jsou velmi lesklé a vzdor nepatrnému rozsahu svému reflektují valu
dobře, n= (123) 582 a X = (3.7.10) 7,87}, ač dostitrpytnemne,
daly reflexů žádných. Stanovení ploch K a / jest jen přibližné, jelikož
plochy tyto neleží přesně v pásmu [(141) (3.21.10)], ač jen nepatrně
se vychylují. Uvážíme-li ale, že obě plochy jsou rýhované a poněkud
oblé, že měřené úklony k plochám sousedním výpočtu dosti vyhovují,
můžeme symboly uvedené za dosti odůvodněné považovati. Tvary
hvězdičkou označené na titanitu dosud pozorovány nebyly.

Pokud se hodnoty z elementů Rose-Descrorzeaux’ovÿch *) vypo-
čítané s pozorovanými úhly normal plošných shodují, vysvítá z připo-
ja premedné

+ B = 85922"; 04272: 1 : 0:6675.

| a]

ch mineralech píseckých.

ý

«

ámky o někter

v;

Další pozn

Nejbližší mě-

| Počítáno | Měřeno ne Rozdil ee
I (110): 2 (110) | 46° 700” 46911 I + 0400”
"I A) | 20 37 50 19 »4 3 — 1°13 00 1948
: E (352) m 21 39%), 4 — 20
: X (3.7.10) nono rl 98 28 ee I OC
:n (123) 101 10 06 | 101 11 Be JOY
:s (141) | 41 2743 41 25 3 21
(141):,S (3.21.10) | 202650 20 251, 5 Il
: E (352) | 43 2840 44 09 5 + 402 43093
(23) | 41 3420 41 08 1 — 2620
as (LAT) 67 58 67 20%) 4 — 3720 67°31’
:s (141) | 112 02 112 241, 4 20 112910“
X (3.7.10) : X (3.7.10) + 463130 16 32 3 — 030
S (3.21.10) : S (8.21.10) 104 36 40 104 17°}, 3 — 1900
: X (8.7.10) 0 9914.50. 22298054 6 — 2050 29018
E (352) : E (352) 64 4240 | 6411 2 — 4)
TCA IA) | 62 52 46 62 541}, 8 ds ji
E (352) :J (7.11.4) | 122410 2 154, 3 + 5120 2002
: X (3.7.10) 76 25 41 = = =
:n (123) 79 0811 78 56 4 8
(352) : S (8.21.10) 114 04 80 114 31%) 3 2 Bi 114904

8 XLIV. A. Krejčí: Další poznámky o některých mineralech píseckých.

Velké rozdíly 1°13’; 40/20” a 51'20“ vztahují se ku plochám
J a E, které pro svou povahu dávají reflexy buď tříštěné, buď pro-
tažené; přesné zastavení není možné, anať délka protaženého reflexu
až 2'/,° obnáší.

Čr
>

x
NS
=

=

\
ZN
4
Se
\

{

ŠÍ
: \

Vedle krystalku v obr. 1. kresleneho, pozoroval jsem dva kry-
stalky, jak je obr. 2. znäzoräuje. Na krystalech jinych byvaji plochy
E — (352) — 5P5 zúžené, plochy č = (110) co Pa S= (3.21.10) 2127
jsou někdy značněji vyvinuty a plochy n = (123) 2P2, X — (3. 7.10) F3,
J=(7.11.4) — PE! úplně chybí, čímž nabývají krystallky ostře špi-

čatého rázu.

Nákladem Král České Společnosti Näuk. — Tiskem dra Edy, Grégra v Praze 1899,

XLV.

Ueber das Ependym des Centralnervensystems
der Wirbelthiere.

Yorläufige Mittheilung
von Dr. F. K. Studnička in Prag.

(Vorgelegt den 10. November 1899.)

In folgenden Zeilen erlaube ich mir die wichtigsten Resultate
meiner den feineren Bau des Ependyms des Centralnervensystems
der Wirbelthiere betreffenden Untersuchungen mitzutheilen, indem ich
mir die Publikation einer ausführlicheren auf dasselben Thema sich
beziehenden Abhandlung für eine spätere Zeit vorbehalte.

Ich habe bei meinen Untersuchungen die Vertreter fast aller
wichtigeren Gruppen der Wirbelthiere berücksichtigt, und zwar waren
das speciell folgende Formen, deren Centralnervensystem ich mit der
besonderen Rücksicht anf das Ependym untersuchen konnte'): Am-
phioxus lanceolatus, Petromyzon marinus und Planeri, Myxine gluti-
nosa, Chimaera monstrosa, Notidanus cinereus, Spinax niger, Scyl-
lium catulus, Raja fullonica, Acipenser sturio, Polyodon folium, Poly-
pterus senegalus, von den Teleostiern hauptsächlich: Orthagoriscus,
Anguilla, Anarrhichas, Esox, Cobitis, Carassius, Lophius; weiter Proto-
pterus annectens, Salamandra maculata, Triton taeniatus, Rana sp., Pe-
lobates fuscus, Hyla viridis, Tropidonotus natrix, Lacerta vivipara,
Anguis fragilis, Gallus domesticus, Mus, Lepus cuniculus, Homo,

1) Das meiste von mir benützte Material habe ich mir während. meiner
Aufenthalte auf den zoologischen Stationen in Neapel und in Bergen conservirt.

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1899. 1

XLV. F. K. Studniéka :

LD

Während fast alle der Untersuchungen, die in der letzten Zeit
publicirt wurden, nur mit dem Verhalten des peripheren Fortsatzes
der Ependymzellen, des sog. Ependymfasers, sich beschäftigt haben, zu
welchem Zwecke die GoLarsche Silberimpraegnation (GoLer, Nanser,
Lexaossék, Rerzaus, Kozsrer, Bonxe ete., oder die Weigerrsche
Neurogliafärbung (Weicerr, Erik Müzrer) benützt wurde, habe ich
mich speciell mit den Verhältnissen des eigentlichen durch die Zell-
körper der Ependymzellen gebildeten Epithels beschäftigt. Sonst
habe ich mich bei meinen Untersuchungen nicht nur auf die massiven
Theile des Centralnervensystems beschränkt. sondern habe ich auch
die membranösen Wände desselben (Tela chorioidea des Gehirns)
berücksichtigt.

Das meiste von meinem Materiale war mit Sublimat-Eissessig,
etwas auch mit Picrinsäure-Acid. nitricum, oder mit der ZENKER'schen
Flüssigkeit fixirt, und wo möglich, mit Eisenhaematoxylin, das sich
für unsere Zwecke am besten bewährt hat, gefärbt. Von Polyodon,
Polypterus und Protopterus konnte ich nur gut mit Alcohol conser-
virtes Material, dasselbe, das mir seinerzeit schon zu einer anderer
Arbeit gedient hat, benützen.

Die einzelnen Resultate, zu denen ich bei meinen Untersu-
chungen gekommen bin, betreffen:

1. Die Form der Ependymzellen. Es wurden alle Übergänge
von der Form der cubischen Zellen der Gehirnmembranen, die sich
unmittelbar berührend, auf der äusseren Seite eine Membrana limi-
tans externa, auf der gegen das Innere des Ventrikels gewendeten,
eine Cuticula, (die die Membrana limitans interna zu bilden hilft) aus-
scheiden, bis zu den ausnahmsweise schon in einigen Membranen
(Petromyzon marinus z. B.!) in der Regel jedoch in den massiven
Theilen des Centralnervensystems vorkommenden Zellen, die aus einem
der Membrana lim. interna mehr oder weniger nahe liegenden Zell-
körper und einem sich erst auf die Membrana limitans auhaftenden
peripheren Fortsatze, dem Ependymfaser, bestehend gefunden.

2. Die Verhältnisse des peripheren Fortsatzes, in den die Epen-
dymzellen der massiven Theile des Centralnervensystems auslaufen.
Die eigentlichen Ependymfasern entstehen, wie bei Orthagoriscus mola
und (weniger deutlich) bei Anarrhichas lupus zu finden möglich war,
manchmal im Inneren eines plasmatischen Fortsatzes der Zelle, und man
kann sie hier durch den ganzen Körper derselben bis zu der Membrana

Ueber das Ependym des Centralnervensystems der Wirbelthiere. 3

imitans interna verfolgen. Durch die Weigert’sche Neurogliafärbung
wurden bekanntlich (Erik More) von dem Ependymzellen nur diese
Fasern, die durch eine Umbildung des Protoplasmas entstanden, sind
gefärbt, sie entsprechen vollkommen den Neurogliafasern ia ihrem

Habitus und ihrem Verhalten zu den Reagentien.

3. Intereeliularhrücken. Neben dem peripheren Fortsatze, in
den sich der Körper der Ependymzellen verlängert, besitzen die
Ependymzellen noch hie und da seitliche plasmatische Fortsätze
durch welche sie nach der Art von anderen Epithelzellen mitein-
ander in Verbindung stehen. Diese Intercellularbrücken sind ganz
fein, und sie färben sich bei der Gouer'schen Silberimpraegnation oder
der Weiserr’schen Neurogliafärbung nicht, deshalb wurden sie von
den bisherigen Untersuchern des Ependyms, die sich dieser Methoden
bedient haben úbersehen.“) Ich finde sie in mit Eisenhaematoxylin
gefärbten Praeparaten in einigen Fällen sehr deutlich, und ist da eine
Verwechslung mit anderen im Bereiche des Ependyms quer an die
Zellen verlaufenden Fasern ausgeschlossen. Ich finde sie zum Bei-
spiel besonders deutlich auch hie und da in den Gehirnmembranen,
so z. B. von Notidanus, Polyodon und in dem Ependym der Gehirn-
ventrikel von Petromyzon (besonders schön), in dem Rückenmark von
Lophius, in der Fossa rhomboidea von Homo.

4, intercelluiarlücken findet man hie und da schon zwischen den
Zellen der Gehirnmembranen, obzwar diese in den meisten Fällen dicht
an einander anliegen, oder sogar miteinander verschmelzen können [das
sog. membranöse Pallium der Teleostier — Tela chorioidea Ventr. III.
besteht oft auf diese Weise aus einer einzigen Schichte von Proto-
plasma]. Die Ependymzellen der massiveu Theile des Centralnerven-
systems haben sehr oft Lücken zwischen sich, die durch die früher
erwähnten Intercellularbrücken überbrückt werden. In diese Lücken
dringen entweder, wie das meistens der Fall ist, mit der Oberfläche
des Ependyms parallel verlaufende Neurogiiafasern; in anderen Fällen,
sind diese Lücken ganz leer, und das Ependym ist dann durch eine
ganz scharfe Linie gegen die übrige Partie der Gehirnwand abge-
grenzt. Bei Petromyzon finden wir besonders schön diese zuletzt
erwähnten Verhältnisse.

2) Die einzige Erwähnung von solchen glaube ich bei Bonne (Bibliographie
anatomique 1899), dem sich ein soleher Fortsatz nur zufälliger Weise mit Silber
impraegnirt hat, finden zu können.

1*

À XLV. F. K. Studnitka:

5. „Verschlussleisten““ der Intercellularlůcken findet man in dem
Ependym überall. Es sind das jene von Con und Hemernam in der
Epidermis und den Darmepithelien zuerst gefundenen, dann auch in
andern Epithelien nachgewiesenen Leisten einer mit Eisenhaematoxylin
färbbaren Substanz, durch welche die Intercellularlücken im Niveau
der äusseren Ränder der Epithelzellen gegen das Äussere verschlossen
sind. Ich habe ihre Existenz vor kurzer Zeit zwischen den Stützzellen
des Pinealorganes des Petromyzon marinus nachgewiesen.’) Es war das
der erste Befund derselben im Centralnervensystem.

5. Die Cuticula der Ependymzellen. Eine solche ist in den meisten
Fällen vorhanden und bildet die scharfe lichtbrechende innere Um-
randung ihres Körpers. Die Cuticulae benachbarter Zellen vereinigen
sich, wie bekannt, gewöhnlich und bilden so die sog. Membrana limi-
tans interna. Die sog. Verschlussleisten liegen natürlich unterhalb dieser
Cuticula. Ich finde Fälle, in denen die Cuticulae nicht verschmelzen
und wo dann die Verschlussleisten wirklich ihren Namen verdienen
(beim Menschen zum Beispiel in dem Ependym der Fossa rhomboidea
und anderswo).

Eine besonders dicke Cuticula besitzen, wie wir das gefunden
haben,“) in vielen Fällen die Gehirnmembranen und man kann an
diesen besonders bequem ihre nähere Verhältnisse studiren.

Da die Ependymzellen, wie es bekannt ist, und wie wir gleich darauf
hinzuweisen werden, auf ihrer freien Fläche einen Flimmerbesatz haben,
muss die Cuticula besondere Poren besitzen, durch welche die Cilien
treten könnten. Diese Poren findet man in der dicken Cuticula der
Membranen besonders niederer Wirbelthiere Petromyzon z. B. sehr
deutlich.

6. Der Flimmerbesatz der Ependymzellen. Die Ependymzellen
haben auf ihrer freien Fläche einen Flimmerbesatz, der nur in ent-
wickelten Thieren hie und da einzelnen Zellen fehlen kann. Dieser
Flimmerbesatz hat entweder jene normale Form, in der er an anderen
Epithelien erscheint, oder, und das ist sehr oft der Fall, verkleben
die einzelnen Cilien miteinander, und es entsteht auf diese Weise eine
scheinbar in der Mitte der freien Zelloberfläche sich inserirende (cen-

S) Srupniéka: „Ueber den feineren Bau der Parietalorgane von Petromyzon
marinus“. Sitzungsber. d. königl. böhm. Ges. d. Wiss. Prag, 1899.

*) Vergleiche auch meine Abhandlung „Ueber Flimmer und Cuticularzellen“
1899, p. 18,

Ueber das Ependym des Centralnervensystems der Wirbelthiere. 5

trale) Geissel. Man kann an der basalen Partie dieser Geissel gewöhn-
lich noch ziemlich deutlich ihre Zusammensetzung aus einzelnen Ci-
lien beobachten, sonst kann man leicht alle Uebergänge von diesen
Geisselzellen bis zu gewöhnlichen Flimmerzellen finden. © LENHOSSÉK
hat vor einiger Zeit diese Geisseln der Ependymzellen für besondere
Borsten oder „Stiftchen“ erklärt, und sie sollten nach seiner Meinung
von den Flimmerhaaren ganz verschieden sein.“) Das von LENHOSSÉK
untersuchte Objekt war das Rückenmark des Menschen. Ich selbst
habe jetzt auch beim erwachsenen Menschen, und zwar in dem
Ependym der Fossa rhomboidea und des Aqaeductus Sylvii neben
diesen mit Stiftchen versehenen Zellen (Geisselzellen) ganz normale
Flimmerbedeckungen der Ependymzellen gefunden. Der ganze den
Charakter der Ependymzellen als Flimmerzellen betreffendeStreit, den
noch Kôzuxer in seiner Gewebelehre (1896, p. 143.) bespricht, kann
hiemit vielleicht endgültigt, beendigt werden.

In einem Falle, und zwar in den Plexus chorioidei Ventriculi
III. des Teleostiers Anarrhichas lupus finde ich, dass die parallel
gelagerten Cilien des ehemaligen Flimmerbesatzes durch eine (aus-
geschiedene?) Substanz miteinander verklebt sind, so dass es scheint,
als ob sich der Zellkörper oben in einen besonderen breiten Fort-
satz verlängerte.

7. Blepharoplasten der Ependymzellen. Mit dem Namen Ble-
pharoplasten wurden von den Botanikern jene lichtbrechenden und
färbbaren Körperchen benannt, die sich unterhalb der Insertion der
Cilien befinden. Man findet ebensolche („Basalkörperchen“) in den
Flimmerzellen der Thiere, und ich habe versucht ®) den oben genannten
Namen auch in die thierische Histologie einzuführen. Sie wurden
von einigen Seiten (Hexxecuy, Lennossék) für zu speciellen Zwecken
umgewandelte Centrosomen der Flimmerzellen erklärt, welche Erklärung
jedoch noch nicht durch genügende Gründe gestützt ist.

Die Enendymzellen besitzen an der Insertionsstelle der Cilien-
oder etwas tiefer unter derselben in ihrem Zellkörper immer diese
Blepharoplasten. Wo die Cilien fehlen, können auch die Blepharo-

5) Lexnossék „Zur Kenntniss d. Neuroglia d. menschlichen Rückenmarkes“
Verhandlungen d. anatomischen Gesellschaft auf der V. Versammlung in München,
1891. Jena 1891, p. 203.

6) „Ueber Flimmer und Cuticularzellen“. Sitzungsberichte d. kônigl. böhm.
Ges. d. Wissenschaften 1899., p. 7.

6 XEV. F. K. Studnička: ©

plasten fehlen. Sie färben sich Intensiv mit Eisenhaematoxylin. Manch-
mal lassen sie sich schwer nachzuweisen und das aus dem Grunde,
dass sich auch die Cuticula, der sie anliegen, mit der genannten Farbe
ziemlich dunkel färbt.

In den die oben beschriebenen Geisseln besitzenden Ependym-
zellen liegen die Blepharoplasten vielleicht nur etwas näher zu ein-
ander, sie verschmelzen hier jedoch niemals.

Die Blepharoplasten färben sich auch bei der Weıgerr'schen
Hematoxylinfärbung etwas dunkel, und ich finde sie sogar in einem
Falle (Homo, Fossa rhomboidea) mit Garmin stark gefärbt.

In der Litteratur finde ich eine Erwähnung dieser Körperchen
bei Weicexr (Anatom. Anzeiger 1890) doch wurde ihre wahre Natur
von diesem ihrem Entdecker nicht erkannt.

S. Gapillaren und Ganglienzellen im Enendym. Den ersteren Fall
hat zuerst Rexaur von Petromyzon marinus aus dem Ventr. IV. be-
schriebe::, ') ich konnte seine Befunde demselben Objecte und an
Petromyzon Planeri bestättigen. Die Capillaren ragen hier sogar etwas
aus dem Ependym in das Innere des Gehirnventrikels hinein.

Das Vorkommen von Ganglienzellen im Ependym erwähnt eben-
falls Rexaur (in derselben Arbeit („Cellules intraépendymaires“ L c.
p. 636.). HrnRms“) untersuchte speciell diese Zellen, uud meint. dass
sie an der Stelle, wo sie sich befinden, aus Ependvmzellen entstanden
sind. Das Object der Untersuchungen beider dieser Forscher war die
Oblongata von Petromyzon. Ich konnte mich von der Existenz solcher
intraependymalen Ganglienzellen an demselben Objecte durch eigene
Untersuchungen überzeugen, bin jedoch der Meinung, dass sie erst
secundaer in das Gebiet des Ependyms eingedrungen sind; viele von
ihnen zeigen übrigens deutliche Zeichen einer Degeneration.

Besonders interessant sind: die Proliferationsvorgänge im Epen-
dym Ich konnte sie zum Beispiel sehr gut im Mittelhirn von dem
Teleostier Anarrhichas lupus beobachten. Zwischen kleinen normalen
Ependymzellen liegen da grosse lange Zellen, die meistens zwei, oft
jedoch auch mehrere Kerne besitzen Sonst findet man auch Zellen,
die mit den eigentlichen an der inneren Umrandung der Gehirnrand

7) Renaur „Recherches sur les centres nerveux amyeliniques“. Archives
de physiologie. Ser. IX. Tome 9. 1882, p. 631.
°) Herus Sitzungsberichte d. königl. Akad. d. Wiss. München, 1884.

Ueber das Ependym des Centralnervensystems der Wirbelthiere. (U

liegenden Ependymzellen mittelst důnnen Faden in Verbindung stehen.
Weiter liegen da Zellen, die von den Ependymzellen sich augenschein-
lich vollkommen abgetrennt haben. Die Bilder, die wir an der betref-
fenden Stelle finden und die in der definitiven Abhandlung ausführlich
beschrieben werden sollen, sprechen für eine Neubildung von Neuroglia
und vielleicht auch von Gangiienzellen aus dem Ependyme des ent-
wickelten Centralnervensystems der Wirbelthiere.

Verlag der kön böhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Diuck von Dr. Ed. Grégr in Prag,

6 À ní y
V Th

2

Fi

M

VOSK

BEN i
Lo

„BA A

XLVI.
Bryologische Beiträge aus Südböhmen.

Von J. Podpera in Prag.

(Vorgelegt den 24. November 1899).

Die vorliegende Abhandlung enthält eine Zusammenstellung der
Ergebnisse meiner im Jahre 1899 unternommenen bryologischen Durch-
forschung Böhmens. Die wichtigsten Resultate ergab meine mit Unter-
stützung des löblichen Comites für die naturwissenschaftliche Durch-
forschung Böhmens in den vergangenen Sommerferien nach Südböhmen
unternommene Reise. Nebst zahlreichen neuen Varietäten und interes-
santen neuen Standorten seltener Moose, die ich sammelte, sind es
hauptsächlich Andraea frigida typica, Cynodontium virens und Ano-
modon rostratus, die bisher bloss als Alpenbürger bekannt waren
und sich jetzt für die böhmische Flora als neuer Zuwachs präsen-
tiren. Die Reise selbst wurde von B. Krumau aus begonnen, wo ich
etwa eine Woche verweilte, um einen Überblick über die bryolo-
gischen Verhältnisse dieser höchst interessanten Gegend zu gewinnen.
Weiter durchforschte ich die Umgebung von Oberplan, bestieg die
höchsten Gipfel des südlichen Böhmerwaldes : Plöckenstein und die
Hohe Fichte, besuchte noch das schöne Ländchen von Wallern und
kehrte über Prachatic und Písek heim. |

Wichtige Ergebnisse boten mir auch zahlreiche Reisen, die ich
auf eigene Kosten, fast das ganze Nordbohmen durchstreifend, unter-
nommen habe. Im Frühlinge besuchte ich öfters das Elbethal bei
VSetaty und Lysä; ferner durchforschte ich bryologisch zum zweiten-
- male das mir wohlbekannte Iserthal zwischen Jungbunzlau und Neu-
benätek, später auch das Moldauthal von Štěchovice bis gegen Veltrusy.
Im Mai besuchte ich die schöne Gegend von B. Leipa und Niemes
und bestieg auch den Roll. In demselben Monate machte ich eine bryolo-

© Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1889. 1

2 XLVI. J. Podpěra:

gische Probeexcursion nach Hochpetsch und auf die salzhaltigen Wiesen
„Srpina“ bei Brůx, um die Moosflora des eigentlichen böhmischen
Steppengebietes kennen zu lernen. Der Erfolg befriedigte jedoch
keineswegs meine Erwartungen und ich kann, die schon von VELE-
sovsxkŸ im allgemeinen Theile seiner „Mechy české“ geäusserte Meinung,
dass der Basalt- und Phonolithboden für Laubmoose im. Gegensatze
zu den Phanerogamen ein ungünstiges Substrat bildet, nur bestätigen.
Während bei den Phanerogamen die pontisch-pannonischen Typen
auf diesen eruptiven Gesteinen ihre höchste Entwickelung in Böhmen
erreichen, gilt für die Laubmoose gerade das Gegentheil. Nicht eine
einzige für die warmen Lagen Böhmens typische Moosart konnte
ich finden.

Kleinere Angaben stammen auch aus dem Berounkathale und
aus der näheren Umgebung Prags. Manches publieirte ich aus meiner
vorjährigen Reise nach Ostböhmen; es sind dies hauptsächlich einige
kritische Sachen, deren Bestimmung ich früher bezweifelte.

Im systematischen Theile habe ich Veresovs£y’s bahnbrechendes
Werk „Mechy české“ zu Grunde gelegt. In Einzelnheiten bin ich
jedoch meinen eigenen Ansichten sowie den „Dryologicke příspěvky
z Čech za rok 1897-1898 und 1898-1899“ des obengenannten
Autors, hauptsächlich im Betreff der Art- und Gattungsauffassung
gefolgt. Als weitere Literatur, die ich zu dieser Arbeit benützte,
muss ich noch folgende Werke erwähnen:

Husxor: Muscologia gallica, Limpricar: Die Laubmoose von
Deutschland, Oesterreich und der Schweiz, Kınpsere: European and
North- American Bryineae (Mosses), BreipLer und FÖRSTER: JURATZKA'S
Laubmoose von Oesterreich-Ungarn, Scaimper: Synopsis muscorum
europaorum, C. Warxsrorr: Neue Beiträge zur Kryptogamenflora der
Mark Brandenburg, Kiunecragr: Die Leber- und Laubmoose West-
und Ostpreussens, sowie alle mir zugänglichen Beiträge zur Bryologie
von Böhmen, die von verschiedenen Autoren in neuerer Zeit heraus-
gegeben worden sind.

I. Kurze Darstellung der Vegetationsformationen der Krumauer
Umgebung mit besonderer Rücksicht auf die dortigen bryologischen
Verhältnisse.

Die Krumauer Gegend nimmt im Betreff der geographischen
Verbreitung der Pflanzen Böhmens eine besondere Stelle ein. Wie
bekannt, ist die wärmere böhmische, durch pontisch-pannonische Typen

Bryologische Beiträge aus Südböhmen. 3

charakterisirte Flora Böhmens auf dessen nördlichen Theil beschränkt
und befinden sich deren letzte südliche Ausläufer im Süden der Um-
sebung Prags, etwa in der Gegend der St. Johannesstromschnellen,
wo dieselbe im Allgemeinen durch die Flüsse Säzava und Berounka
begrenzt wird. Südböhmen, mit kleinen Ausnahmen, gilt dagegen bei
den Botanikern für kein Eldorado. Zu diesen Ausnahmen gehört das
grosse Teichgebiet um Veseli und Wittingau einerseits und um Blatnä
anderseits, zweitens sind hieher kleine, der wärmeren Flora ange-
hörige Inseln zu zählen, die in Folge besonders günstiger Lage und
entsprechender Unterlage (Urkalkstein), manche Schätze der interes-
santesten Pflanzen Böhmens beherbergen. Hieher gehört haupt-
sächlich das schöne Otavathal zwischen Horažďovice und Strakonice,
welches durch die sonst nirgends ın Böhmen aufgefundene Crepis
foetida charakterisirt wird; ferner das Moldanthal in der nächsten
Umgebung von Krumau, das schon seit lange her vom phanerogamischen
Standtpunkte aus bekannt ist. In den folgenden Zeilen will ich es
versuchen, eine kurze pflanzengeographische Schilderung dieses interes-
santen Gebietes zu geben.

Die wärmere Flora dieses romantischen Ländchens lässt sich
schwer mit einer ähnlichen Florula Böhmens vergleichen.

Weit engere Beziehungen hat dieselbe zu derjenigen des Thaya-
thales in Mähren und den entsprechenden Formationen Nieder-
Oesterreichs. Es ist interessant, dass die dort vorkommenden seltenen
Pflanzen nicht nur auf dem dortigen Kalksteine, sondern auch auf
Urgestein wachsen, was auf den ersten Blick die ungemein günstige
Lage des genannten Gebietes darthut.

Zu den wichtigsten Formationen, die diesem Gebiete eigen-
thümlich sind, gehören die Felspflanzen (also eine xerophile For-
mation), anderseits, bewaldete Lehnen, von einem besonderen,
typischen Charakter, welchen ich sonst nirgends in Böhmen in solcher
Entwickelung gesehen habe. Die Leitsträucher dieser Formation
sind ein reiches Unterholz von Berberis vulgaris, Crataegus Oxya-
cantha, Corylus Avellana, Quercus Robur und sessiliflora, Tilia
ulmifolia, Rosaarten, über weiche die weissrindige Betula Alnus ihre
Krone emporhebt. Diese Formation übergeht theilweise auf minder
geschonten Lagen in Fichtenwald, theilweise auf wärmeren Lagen
und vielleicht auch unter günstigeren Bodenverhältnissen in Eichen-
wald mit reichem Unterwuchse hauptsächlich von Corylus und den
obgenannten zwei Quercusarten (eine solche ausgeprägte Formation
sieht man zum Beispiel bei Goldenkron). Nördlich von Goldenkron

1*

4 XLVI. J. Podpéra:

bis gegen Budweis sind die Moldaulehnen mit schônen Buchenwäldern
bewachsen, in den sich die Fichte, Linde, und Föhre versprengt
vorfindet.

Was die erste Formation, die Felspflanzen betrifft, so weicht
dieselbe im Ganzen nicht sehr von jener ab, die wir im Mittelböhmen
auf verschiedensten Substraten sehen. Eine Sonderung der Vegetation
dem Substrate nach ist allgemein kennbar. Ganz andere Pflanzen
finden wir auf dem archaistischen Hornblendeschiefer, welcher das
nördliche Gebiet kennzeichnet, als auf dem Gneiss, der den sůd-
lichen Theil bedeckt und selbstverständlich auch auf dem Urkalkstein,
welcher in Form kleiner Inseln zwischen beiden geologischen For-
mationen auftritt.

Die schon erwähnte erste Formation, die hauptsächlich im
Moldauthal nördlich bis gegen Goldenkron und noch weiter verbreitet
ist, konnte ich südlich nur bis zu der Pötschmühle verfolgen. Als
Leitpflanzen habe ich folgende zu notiren Gelegenheit gehabt: Festuca
glauca, Brachypodium pinnatum, Carex muricata, Allium fallax,
Polygonatum officinale, Campanula rotundifolia, Jasione montana,
Hieracium laevigatum, Centaurea scabiosa, Achillea nobilis, Thymus
chamaedrys, Origanum vulgare, Calamintha clinopodium, Teuerium
chamaedrys, Salvia verticillata, Vincetoxicum officinale, Orobanche
epithymum, welche bis in höhere Lagen (c. 600 m s. m.) steigt,
Alyssum saxatile, Arabis arenosa, Geranium columbinum, Astragalus
glycyphyllos, Lathyrus silvestris, Oytisus nigricans. Was die Moose
anbelangt ist diese Formation nur durch eine beschränkte Anzahl
charakterisirt. Als bemerkenswerth nenne ich: Rhabdoweisia fugax,
Oynodontium Bruntoni, Fissidens pusillus, Aloina rigida, Grimmia
ovata, leucophaea, Coscinodon pulvinatus, Polytrichum © piliferum,
Thyidium abietinum, Brachythecium populeum, Plagiothecium elegans,
Hypnum purum, rugosum, Vaucheri.

In den tiefen dicht, mit Fichten, Ahornen, Linden, Buchen be-
waldeten Klüften nimmt diese Flora einen ganz anderen Charakter
an, welcher im Ganzen demjenigen entspricht, der für die Wälder
des Moldauthales in Südböhmen charakteristisch ist; z. B. Spiraea
Aruncus, Lonicera xylosteum, Digitalis ambigua, Galeopsis speciosa
und andere für diese Formation bekannte Pflanzen.

Zwischen den Feisen und an günstigen Stellen wuchert ein aus
Corylus avellana, Populus tremula, Quercus pedunculata, Rhammus
cathartica, Sambucus racemosa zusammengesetztes Gesträuch. Unter
demselben, hauptsächlich in den Eichenbeständen, ist die wahre Heimat

Bryologische Beiträge aus Südböhmen. 5

der Salvia glutinosa, die auf feuchteren Stellen am besten gedeiht,
und manchmal eine geschlossene Formation bildet.

Ein ganz anderes Vegetationsbild bekommen wir, wenn wir in
das Thal bei Turkovic, wo überall der Kalkstein herrscht, treten.
Die steilen Kalkfelsen, überall von einer üppigen Moosvegetation
bedeckt, heben sich beiderseits des Baches empor. Hier hat man eine
vorzügliche Gelegenheit zu beobachten, wie die Unterlage auf die
Moosvegetation einwirkt. Dieselbe im Allgemeinen, wie auch in ein-
zelnen Arten, erinnert an diejenige, welche ich so oft auf den Silur-
kalkfelsen bei Beroun unterhalb Tetín gesehen habe.

Auf der rechten Seite des Baches erhebt sich eine mit Fichten,
Bergahornen, seltener Eichen bestandene Lehne, auf welcher wir hie
und da kleine Felsen sehen. Von Phanerogamen konnte ich notiren:
Calamagrostis arundinacea Roth, Lilium Martagon, Daphne Mezereum,
Mercurialis perennis, Senecio Fuchsii, Galium silvaticum, Actaea spi-
cata, Aconitum variegatum, Hypericum montanum, Dianthus superbus,
Astrantia major, Laserpitium prutenicum, Hedera helix, Vicia silvatica.
In den‘Klüften der Felsen”ist der”Standort des alpinen Anomodon
rostratus.

Wenn wir den Weg hier weiter verfolgen, so treten die Felsen
ganz nahe zu demselben heran. Hier habe ich in einer feuchten Kluft
das seltene Orthothecium intricatum und die winzige Seligeria pusilla
entdeckt. Weiter schreitend, kommen wir bald zu einer, dicht mit
Berberis vulgaris, Quercus sessiliflora, Corylus avellana bedeckten
Lehne, auf welcher sich schöne Felsen emporheben. Auf diesen ist
das Centrum der kalkliebenden Vegetation. Die breiten, reich fruch-
tenden Polster der Bartramia Oederi sind uns auf den ersten Blick
auffallend. In ihrer Gesellschaft bemerken wir sofort das zierliche
Bryum elegans, Barbula reflexa, Neckera crispa, Leskea catenulata,
Phyidium Philiberti v. pseudotamarisci, Eurynchium Tommasimi,
Ditrichum flexicaule, Eurynchium Swartzii. Noch weiter schon oberhalb
der Turkovicer Mühle !finden wir noch eine Unmenge von Cylindro-
thecium concinnum, einer noch vor kurzer Zeit in Böhmen sehr sel-
tenen Art. Sie bedeckt die grasigen Stellen in grossen, glänzenden
Polstern und bietet uns durch ihre hübsch gefiederten Aestchen einen

_ sehr schönen Anblick.

Am Rückwege können wir noch das nicht gerade seltene Ortho-
trichum obtusifolium auf den Pappeln nächst den Schwarzenberg’schen
Kalkwerken und Aloina rigida, die überall auf dem Kalkdetritus

6 -© XEVI. J. Podpěra:

gedeiht, sammeln. Anders ist die Moosvegetation auf den besonnten
Felsen auf der linken Seite des Baches gestaltet. Die steilen, manchmal
fast unbesteigbaren Felsen bieten uns denselben Anblick, wie ähnliche
Silurfelsen bei Prag. Auf den ersten Blick sehen wir eine kleine,
zierliche Grimmia-Art, die in kleinen Polstern hie und da die Fels-
wände bedeckt. Es ist die seltene Grimmia anodon. Weiter fesselt
unsere Aufmerksamkeit eine ganz silberweisse Tortula, in welcher wir
ein Crossidium zu erkennen glauben. Es war aber nur eine Tortula
muralis, der die lange auslaufende, graue Rippe einen besonderen
Charakter verleiht. Das seltene Schistidium brunnescens Limpricar,
eine auf warmen Kalkfelsen vorkommende Varietát des gemeinen
Orthotrichum anomalum (var. saxatile) ist unsere weitere Ausbeute.
Langsam nähern wir uns einer Höhle, deren Bolen ein ganz kleiner
See füllt. Auf den Wänden entwickelte sich hier eine ganz interes-
sante Vegetation. Wir erblicken das sonst auf Kalkstein nicht
häufig wachsende Leptobryum pyriforme und von Kalkpflanzen:
Hymenostomum tortile, Eucladium verticillatum, Eurynchium Swartzit,
Hypnum Sommerfeltii ete. Das kleine Nebenthälchen, welches nördlich
von Turkovic gegen Weichseln zu sich abzweigt, bietet uns nichts
Neues. Nur bessere Exemplare von Hucladium verticillatum, Ditrichum
flexicaule, dann prächtige Polster von Burynchium Tommasimi bilden
unsere Ausbeute.

Auf dem Rückwege können wir auch der phanerogamischen
Vegetation eine bessere Aufmerksamkeit widmen. Die Vegetation
machte auf mich denselben Eindruck, wie jene bei Lodenic und St.
Ivan — nächst Beroun. Wir finden bloss die Abweichung, dass hier
nirgends eine ausgeprägte Andropogon- und Stupa-Formation entwickelt
ist. Nur eine ganz kleine, von dem Andropogon Ischaemum bedeckt :
Insel notirte ich oberhalb des Bahnviaduktes bei Turkovic. Aber doch
etwas ganz Eigenthümliches hat diese Flora. Es ist dies das südliche
Verbascum orientale, welches überall auf den Kalkfelsen gedeiht und
der Gegend ein eigenes Gepräge verleiht. Libanotis montana findet
sich ebenfalls vor. Letztere Art hat die Krumauer Gegend gemein-
schaftlich mit anderen Kalkinseln in Südböhmen. Die erstgenanute
Pflanze besitzt ihren einzigen Standort in Böhmen bei B. Krumau,
während man die zweite Art in Nordböhmen auf ähnlichen Stellen
sieht.
Oberhalb der Felsen auf begrasten Lehnen sammelte ich noch:
Inula salicina, Asperula galioides, Gentiana cruciata, Brunella grandi-
flora, Stachys recta, Anemone silvestris (selbstverständlich nur mit

Bryologische Beiträge aus Südböhmen. 7

Blättern), Potentilla recta (var. pilosa Willd.), Medicago minima ete.,
und auf feuchten Kalkfelsen bei Weichseln bemerken wir noch das
abgeblühte Anthericum Liliago, Cotoneaster vulgaris und die überall
häufige Orobanche epithymum, also Pflanzen, die man sonst in Süd-
böhmen höchst selten findet.

II. Aufzählung der gesammelten Moose.

Andreaea petrophila Ehrh. Böhmerwald: In grosser Menge und
überall reich fruchtend auf der Hohen Fichte c. 1300 m s. m.;
Plöckensteiner Seewand ; auf den Felsen oberhalb der Tusseter Kapelle
häufig, c. 1000 m s. m.

A. petrophila v. minutula Podp. v. m. Wächst in winzigen
rothschwärzlichen, höchstens ', cm hohen, glanzlosen Räschen. Stengel
aufsteigend, sehr fein, mit kurzen, steif abstehenden Blättern besetzt.
Die Blätter sind sehr klein, zweimal kleiner als bei der typischen
Form, aus schwach verbreitertem Grunde allmählich sich verschmälernd,
kurz zugespitzt, die oberen bis in die Hälfte kerbig gezähnelt. Die
Zellen ungemein gross, in der Spitze rundlich, in der Mitte rhombisch,
in der unteren Drittel rectangulär, gegen die Basis sich verlängernd.
Längs des Randes bis fast zur Insertion eine Reihe von quadratischen
Zellen.

Eine interessante Varietät, die durch ihre Merkmale die Formen
pygmaea Schimper Musci europaei p. »13 (1876) und squarrulosa
Br. eur. vol. II. tab. 624 verbindet; durch ihre Kleinheit, feine
Stengel auf den ersten Blick auffallend.

Auf der Plöckensteiner Seewand im Böhmerwalde zwischen
Polstern der Andreaea frigida, steril c. 1100 m s. m.

A. frigida Hueb. (A. Rothii B) grimsulana Schimper L c.
p. 819 (1876). Auf der Plöckensteiner Seewand c. 1100 m s. m. an
überrieselten schiefen Felsplatten in grosser Menge fast nur diese Art.
Wächst in tiefen, ausgedehnten, etwas niedergedrückten, glänzenden
Rasen von röthlich-schwärzlicher Farbe. Eine der kräftigsten Arten
dieser Gattung! Stengel bogenförmig aufsteigend bis 4 cm hoch, mit
steifen, aus breiterer Basis plötzlich in eine lange Spitze verschmä-
lerten, einseitigen, stark sichelförmigen Blättern. Blattrippe kräftig bis
in die scharfe Spitze eintretend. Die inneren Perichätialblätter mit
schwächer angedeuteter Rippe.

Die typische Pflanze wurde in Böhmen noch nicht beobachtet.
Im Riesengebirge wächst eine Varietät derselben v. sudetica Limpr.

8 © XLVI. J. Podpěra:

A. frigida ist durch die ganze Alpenkette verbreitet und die Auf-
findung derselben im Böhmerwalde bietet einen Beweis für den Ein-
fluss der Alpenflora auf diejenige des Böhmerwaldes.

Phascum Floerkeanum Web. et Mohr. Prag: Auf einem Stoppel-
felde oberhalb Radotin, in grosser Menge. (Oktober 1899).

P. piliferum Schreb. Moldauthal: Auf warmen Lehnen unter
Mäslovice sehr häufig.

Mildeella bryoides Dicks. Beroun: Auf warmen Lehnen oberhalb
der Berounka nächst Srbsko mit Phascum curvicollum und Aloina
ambigua.

Astomum crispum Hedw. Auf feuchten Grabenrändern nächst
Jevany bei Říčan.

Pleuridium nitidum Hedw. Auf feuchtem Schlammboden oberhalb
Košíře nächst Prag.

Hymenostomum tortile Schwaegr. B. Krumau: In Spalten der
Urkalkfelsen unweit Turkovice.

Gymmostomum calcareum Br. germ. Prag: Rinnsale an den
Felsen unterhalb Mäslovice, ziemlich häufig.

G. curvirostre Ehrh. Prag: Auf den Moldaufelsen zwischen
Chuchle und Zlichov. Auf Arkosen oberhalb Kralupy a. d. M.

Weisia viridula L. B. Krumau: Turkovice, sehr häufig und reich
fruchtend.

W. crispula Hedw. Böhmerwald: Auf der hohen Fichte, auf den
Felsen oberhalb der Tusseter Kapelle c. 1000 m s. m. sehr häufig;
Adlergebirge: Auf der Hohen Mense. Überall fruchtend.

© Eucladium verticillatum L. In einer Höhle zwischen B. Krumau

und Turkovice sehr häufig auch in Spalten der Kalkfelsen in einem
Seitenthale gegen Weichseln zu. Prag: Auf tuffbildenden Felsen in
der Schlucht „Koda“ gegenüber Srbsko ganze Flächen bedeckend.
Auch zwischen Chuchle und Hlubočepy. Ostböhmen: Auf Plánerkalk
zwischen Rokytnitz und Senftenberg.

Rhabdoweisia fugax Hedw. B. Krumau: In grosser Menge in
schattigen Spalten der steilen Moldaufelsen nördlich von der Stadt
etwa unter dem Dorfe Domoradice; spärlicher auf ähnlichem Standorte
nächst Goldenkron.

R. denticulata Brid. Plöckensteiner Seewand ziemlich häufig
aber steril. Es ist interessant, dass diese Pflanze auch von VELENOVSKÝ
(Mechy české, p. 102, 1897) auf ähnlichem Standorte ober dem
Teufelsee beobachtet wurde.

Bryologische Beiträge aus Südböhmen. i 9

Cynodontium polycarpum Ehrh. Hohe Fichte im Bôhmerwalde
auf den rückenbildenden Felsen massenhaft; desgleichen auf den
Felsen oberhalb der Tusseter Kapelle.

C. strumiferum Ehrh. In den Ritzen der Quarzfelsen „Brdavý“
oberhalb Dobřichovice nächst Prag reichlich fruchtend.

©. Bruntoni Smith. B. Krumau: In Spalten der Moldaufelsen ober-
halb der Pötschmühle südlich von der Stadt, steril, oft nur in ver-
einzelten Individuen.

C. virens Schimper. Wächst in breiten, lockeren, höchstens
2:5 cm hohen (nach Husnot bis 8 cm hohen) Rasen. Blätter trocken,
schwach gekräuselt oder in einem einfachen Bogen einwärts gekrümmt,
aus eilanzettlicher Basis allmählich lang pfriemenförmig zugespitzt;
die verschmälerte Partie ist manchmal kürzer als die untere ver-
breiterte, unten scheidig, mit falschen Spuren der verlaufenden Blätter
und mit deutlich entwickelten blattflügelzellen. Rand in der Mitte des
Blattes umgebogen. Blattzellen in der unteren Hälfte kurz rectangulär,
in der Mitte, der Rippe zu, etwas verschmälert, die oberen bis zu
der Spitze regelmässig quadratisch. Kapsel länglich, rasch bogen-
förmig gekrümmt, hell braun, trocken gefurcht, mit scharf eckig vor-
springendem Kropfe.

Auf feuchten Kieselfelsen am Gipfel der Hohen Fichte im
Böhmerwalde mit häufigem Cynodontium polycarpum nicht häufig,
aber reichlich und schön fruchtend (c. 1300 m s. m.).

Ich kann nicht-gut begreifen, warum LrmPRicHT in seinen „Laub-
moosen“ die Gruppe von Arten, welche einerseits durch die Gattung
Rhabdoweisia, anderseits durch die Gattungen Dichodontium und Di-
cranum (Arctoa) begrenzt ist, in drei Gattungen: Oreoweisia, Cyno-
dontium und Oncophorus zersplittert. Meiner Ansicht nach, ist ein
solches Vorgehen für die Systematik nicht gerechtfertigt. Falls wir
diese drei Gruppen von Arten als Gattungen anerkennen, müssen wir
mit demselben Rechte die Gattung Dieranum in so viele Gattungen
zertheilen, wie viele Sectionen wir heutzutage anerkennen. Arctoa
qualificirt sich gegen die Gattung Dieranum bedeutend besser, als
Oreoweisia gegen Cynodontium.

Vollständig stimme ich ScHrmrER bei, welcher jene Arten unter
der Gattung Cynodontium vereinigte; auch Husror zieht dieselben
unter der Gattung Oncophorus zusammen. Aus diesen Gründen wundere
ich mich, dass Kinpsere, der das natürliche System der Laubmoosen
auf originelle Weise verbesserte, und z. B. auch die Gattungen

10 XLVI. J. Podpěra:

Didymodon und Trichostomum vereinigte, jede dieser Gattungen
selb-tändig aufführt.

C. virens ähnelt durch seinen Habitus sehr dem Cynodontium
strumiferum, von welchem es sich aber sogleich durch die stark ge-
bogene Kapsel, durch die Blätter, welche niemals so lang und ge-
kräuselt sind, wie bei anderen Arten dieser Gattung, unterscheidet.

Durch die Form nähern sich unsere Exemplare etwas der Va-
rietät serratus Br. eur., sie sind nämlich auf der Spitze bis fast,
gegen die Mitte gezähnt, jedoch nicht so stark, wie Husxor in seiner
„Muscologia gallica“ zeichnet.

Was die geographische Verbreitung dieser Art betrifft, ist die-
selbe vollständig analog der geographischen Verbreitung mancher
Phanerogamen z. B. Gentiana pannonica, Salix grandifolia etc., die
als Repräsentanten der echten alpinen Flora im Böhmerwalde anzu-
sehen sind.

Dichodontium pellucidum L. Prag: Im Kamenicer Bache zwischen
Cakovice und Kamenice (Bezirk Eule) häufig, aber steril. B. Krumau:
Häufig fruchtend in einer Schlucht im Moldauthale oberhalb Gol-
denkron.

Dieranella Schreberi Swartz. Auf Perm nächst Parschitz nördlich
von Trautenau, fruchtend. Jungbunzlau: Auf Lehmboden im Týnec
reichlich fruchtend. Kundraticer Wald nächst Prag, auf einem feuchten
Mauerwerke.

D, crispa Ehrh. Auf der Erde (Substrat Kalk) nächst Turkovice
bei B. Krumau, steril. Von der D. Schreberi Swartz, der sie habituell
vollkommen gleicht, durch die Anatomie der Blätter zu unterscheiden.
Die Rippe läuft bis in die ringsum deutlich unregelmässig gezähnte
Spitze aus, und füllt dieselbe vollständig aus. Bei der D. Schreberi
ist die Blattspitze fast ganzrandig; die Rippe verschwindet schon
vor der Spitze und füllt dieselbe niemals aus.

D. varia Hdw. var. bohemica Podp. (Příspěvky ku bryologů
Čech východních p. 4 1899). In grosser Menge auf weissem Lehm-
boden unter den Kraluper Arkosen, reich fruchtend; auf ähnlicher
Stelle bei Hleďsebe náchst Welwarn. Kuchelbad bei Prag. Auf allen
Standorten constant, niemals sich verándernd. Es ist interessant, dass
bei Kralupy oben auf Arkosen die typische Pflanze wáchst und dass
ich jedoch nirgendswo die Úbergánge beobachtet habe.

Dicranella subulata Hedw. Adlergebirge: Heuscheuer, unter der
Deschnayer Grosskoppe. Trautenau: Auf Perm nächst Oelsnitz häufig.
B. Krumau: Auf einer bewaldeten Lehne oberhalb der Strasse nächst

Bryologische Beiträge aus Südbôh men. 11

Třísov in Menge. An diesen Exemplaren finde ich die Kapsel ent-
wed-r bogenförmig gekrümmt oder auch fast gerade; die Blätter
sind überall sichelförmig. Nach meiner Ansicht eine Uebergangsform
zur D. curvata, welche manche Autoren mit Unrecht als Art auf-
führen.

Dicranum Starkei Web. et Mohr. Böhmerwald: Auf der Plöcken-
steiner Seewand in einer mehr robusten Form mit deutlich gezähnelten
Blättern (f. subdenticulata Limpricht Laubmoose I. p. 345) und einer
Menge von schönen Kapseln. Hohe Fichte c. 1300 m s. m.

D. fuscescens Turn. Böhmerwald: Häufig aut der Plöckensteiner
Seewand, steril. Auf moderndem Holze im Walde oberhalb Tusset
c. 900 m s. m., steril.

D. elongatum Schleich. Böhmerwald: Auf der Plöckensteiner
Seewand c. 1100 m s. m. häufig, steril. Die böhmischen Exemplare,
wie auch VELENOvSKÝ in seinen „Mechy české“ p. 119 beschreibt, sind
durch die fast ganzrandige oder spärlich gezähnelte (2—3) Spitze
charakterisirt. Ebenfalls kann ich auf die Diagnose Limpricar’s p. 362..
Kındgerg’s p. 201., Scuimper’s p. 88. (folia integerrima!) verweisen.
Desto interessanter ist die Beschreibung Husxors in seiner „Musco-
logia gallica“: „Les feuilles sont ordinairement denticulées et non
très entières. comme le dit Scameper.“ Ich verweise auf diesen Umstand
hauptsächlich aus dem Grunde, weil die ganzrandigen Blätter, be-
sonders aber die ganzrandige auslaufende Rippe zu den selteneren Er-
scheinungen bei Dicraneen gehören. Da ich kein französisches Material
besitze, kaun ich mir in dieser Sache keine bessere Ansicht bilden.

D. flagellare Brid. Böhmerwald. Auf der Plöckensteiner Seewand
in grosser Menge, steril.

D. fulvum Hook. Böhmerwald: Plöckenstein c. 1500 m s. m.

D longifolium Ehrh. Prag: Häufig, aber steril im Kamenicer
Thale nächst Štiřín.

Bei B. Krumau von mir nur oberhalb der Pötschmühle beob-
achtet. Sonst im Böhmerwalde bei Oberplan, Salnau, Tusset allgemein
verbreitet. Schön fruchtend auf dem Sternberge, der Hohen Fichte
und dem Plöckenstein. |

D. longifolium Ehrh. v. subalpinum Milde. Böhmerwald: Hohe
Fichte c. 1300 m s. m., auf den schattigen Felsen oberhalb der
Tusseter Kapelle.

Dicranodontium longirostre Starke. Oberplan: Häufig auf mo-
derndem H-lze in Wäldern nächst Langenbruck, fruchtend. Böhmer-

12 © "XEVL J. Podpěra: ©

wald: Allgemein verbreitet und bis auf die höchsten Gipfel (Hohe
Fichte c. 1300 m s. m.) aufsteigend.

D. longirostre Starke var. alpinum Schimper. An den Wänden
der Torfgräben bei Langenbruck nächst Oberplan; allgemein ver-
breitet auf den grossen Torfmooren zwischen Tusset und Wallern.
Steril

Habituell dem Campylopus flexuosus ähnlich. Bildet dichte, stark
rothfilzig verbundene Polster, grösser als bei der typischen Pflanze.
Die Rinde diekwandig, mit stark vorgewölbten Zellaussenwänden. Blätter
aus schmaler, deutlich geöhrter Basis allmählich in eine lange Granne
auslaufend, auf der Spitze schwach gezähnt. Bisher nur steril ge-
funden.

Eine interessante Pflanze, die sich durch die angeführten Merk-
male als eine gute Varietät qualificirt; es lässt sich vermuthen, falls
einmal die Früchte aufgefunden werden, dass der Pflanze wahr-
scheinlich das Artrecht zurückgegeben werden wird. (Siehe auch
LrurRreur I. p. 406). Vom Campylopus flexuosus, mit welchem diese
Pflanze ganz leicht verwechselt werden kann, unterscheidet sich die-
selbe durch die auf der basalen und medianen Seite entwickelten
Stereiden; die Lamina erreicht niemals die auslaufende Rippe.

D. longirostre Starke var. pseudocampylopus Podp. v. n.
Wächst in dichten, hellgrünen, starkglänzenden (fast wie bei Ortho-
thecium), bis 6 cm hohen Polstern. Stengel bleich rothfilzig, steif
aufsteigend, mit geraden, locker anliegenden, nicht abstehenden und
wenig abfallenden Blättern Diese breiter als bei der Stammform,
aus breiter, deutlich geöhrter Basis, allmählich zugespitzt. Die Flügel-
zellen hyalin oder schwach röthlich, scharf vom grünen Blattgewebe
differeneirt. Die Blattspreite unten mit 18—20 Zellreihen; ringsum
durch 6 Reihen von Randzellen eingesäumt. Die Rippe an der In-
sertion sehr breit, dem Rande zu 6 Reihen von kurz rectangulären,
fast hyalinen Zellen.

Auf Cenomanquadern der „Heuscheuer“ in Ostböhmen, nur
steril.

An die Varietát Mınve’s fulgidum sehr durch intensiven, gold-
grünen Glanz erinnernd, jedoch durch compacte, stark durch Filz
verbundene Polster sofort unterscheidbar. Es macht durch die geraden
und steifen Blätter den Eindruck des Campylopus Schimperi, von
welchem es sich sogleich durch die für das Dicranodontium typische
Anatomie der Blattrippe unterscheidet. |

Bryologische Beiträge aus Südböhmen. 13

Fssidiens bryoides L. v. inconstans Hedw. Auf Kalkerde
im Walde nächst Karlstein, dann auf Plänerkalk bei Wildenschwert
und desgleichen oberhalb Seefelder im Adlergebirge.

v. gymnandrus Ruthe. Im Rokytkathale zwischen Rokytnitz und
Senftenberg.

F. pusillus Wils. Auf Permfelsen oberhalb des Senftenberger
Bahnhofes, fruchtend. In Felsklüften oberhalb der Pötschmühle nächst
B. Krumau. Auf Steinen unter dem Spitzberge bei Schatzlar, eine
Form mit gegen die Spitze zu wellig gezähnten Blatträndern.

F. taxifolius L. B. Krumau: Auf Moldaufelsen südlich von der
Stadt bei der Pötschmühle. Prag: Schön fruchtend und häufig in einer
tiefen Schlucht oberhalb Bärta’s Fabrik in Hlubočepy. Fruchtend in
Wäldern bei Hredly nächst Zdice. Trautenau: Auf Perm unweit von
Parschitz, steril.

F. decipiens De Not. Auf Plänerkalk im Rokytenkathale zwischen
Rokytnitz und Senftenberg, steril.

F. d. v. mucronatus Breidler. Prag: Schön typisch im Haine
oberhalb Chuchle.

Seligeria recurvata Hdw. Jungbunzlau: Auf Turonfelsen im
Waldthale „Choboty“.

S. pusilla Ehrh. B. Krumau: In Spalten der Urkalkfe!sen bei
Turkovice.

Ditrichum flexicaule Schl. B. Krumau: Auf Urkalkstein oberhalb
Turkovice und in einem Seitenthale gegen Weichseln hňufig. Prag:
Auf Schieferfelsen bei Dolfnek und Máslovice allgemein verbreitet.
Weisswasser: Auf einer Lehne gegenůber dem Bahnhofe, auf wohl-
bekanntem Standorte der Scorzonera purpurea, Sesleria calcarea ete.
mit Distichium capillaceum häufig. Schön entwickelt in der Ruine
Roll (Ralsko) nächst Niemes. (Auf letzterem Standorte schon SCHIFFNER).

D. homomallum Hmpe. Im Böhmerwalde verbreitet, bis auf die
höchsten Gipfel aufsteigend (Hohe Fichte, Plöckenstein etc.) Oberplan:
Häufig in den Wäldern bei Langenbruck.

Distichium capillaceum Sw. Weisswasser in Nordböhmen: Sohn
fruchtend auf Turonfelsen, auf der oben erwähnten Lehne bei Podoli.

Pottia lanceolata Hedw. B. Krumau: Auf Urkalkstein bei
Turkovice.

Didymodon rubellus Hffm. v. dentatus Schimper. (VELENOVSKY:
Mechy české p. 150 1897). Auf Plánerkalk im Rokytenkathale zwischen
Senftenberg und Rokytnitz, schön fruchtend.

14 XLVI. J. Podpéra:

D. tophaceus Brid. Prag. Auf Kalktuff in Schluchten unter dem
Dorfe Mäslovice häufig und schön fruchtend.

D. luridus Hornsch. B. Krumau: Auf Urkalkstein oberhalb
Turkovice, fruchtend, ohne Brutkörper.

v. cordatus Jur. B. Krumau: Auf einer Strassenterasse zum
Krumauer Bahnhofe, und auch ähnlichem Standorte unter der Strasse
nach Dumrowitz häufig.

D. rigidulus Hdw. v. densus Br. eur. (Husror: Muscologia
gallica p. 86). In compacten, dichten und harten Polstern, etwas kleiner
als die typische Pflanze. Die Blätter sind kürzer, mit mehr verlän-
gerten, rectangulären, fast hyalinen, basalen Zellen. Die Kapsel eslänglich,
kürzer als gewöhnlich, mit längerem Deckel.

Prag: Auf Felsen zwischen Chuchle und Zlíchov häufig in
grossen und compacten Polstern. Vielleicht mit der von VELENOVSKÝ:
Mechy české p. 152 (1897) erwähnten Form identisch.

v. major Podp. var. nov. Wächst in tiefen (bis 35 cm),
weichen Polstern. Stengel vertikal aufsteigend. Die Blätter feucht, auf
den älteren Theilen steif abstehend, auf den jüngeren bogenförmig
zurückgebogen, fast anderthalbmal so gross als bei der typischen
Pflanze, aus der breiteren Basis in eine lange scharfe Spitze ver-
schmälert. Die Blattzellen sehr dickwandig, die basalen etwas länger
aber dickwändiger als die normalen. Die Kapsel auf 1—1'5 cm langen
Seiten bis 2 mm lang, dunkelbraun. Habituell an den D. giganteus
Jur. erinnerd, jedoch durch die Blattanatomie gleich unterscheidbar.

Prag: Auf feuchten Silurkalkfelsen unter der Ruine Tetin auf
dem Standorte des Orthothecium intricatum, reich fruchtend.

Trichostomum cylindricum Bruch. Im hinteren Särkathale bei
Prag auf einer Stelle oberhalb des Gasthauses „Zelivka“ häufig.

Tortella tortuosa L. var. setifera Vel. Bryologicke prispevky
z Cech za rok 1898—1899 p. 6. Kalksteinfelsen oberhalb Turkovice
nächst B. Krumau, ziemlich verbreitet.

T. inclinata Hedw. fl. B. Krumau: Kalksteinfelsen nächst Turko-
vice häufig.

T. squarrosa Brid. Auf sonnigen Silurschieferfelsen unter Máslo-
vice nördlich von Prag.

Barbula fallax Hdw. v. gracilenta Vel. Mechy ceske p. 159
(1897) Lysá a. L.: Auf Plänerkalk der „Veliká hora“ bei Semice.

B. reflexa Brid. B. Krumau: In Unmassen in breiten Polstern
auf den feuchten Kalkfelsen bei Turkovice; spärlich im städtischen
Schanzgraben. Prag: Im Haine des St. Prokopithales, hier auch Veue-

Bryologische Beiträge aus Südböhmen. 15

novsky. Senftenberg in Ostböhmen: In einer kleineren, jedoch hieher
gehörenden Form auf Plänerkalk bei dem Bahnhofe.

B. vinealis Brid. B. Leipa: Sandsteinbrücke in Brenn, reich
fruchtend.

v. cylindrica Boul. B. Krumau: Moldaufelsen oberhalb der
Pôtschmühle. Veselí a. d. Lužnice: In einem Strassengraben gegen
Borkovice. Auf den Arkosen oberhalb Kralupy a. M. wächst eine
Form mit achselständigen Brutkörpern.

B. convoluta Hdw. Oberplan: Auf einer uralten Mauer bei
Langenbruck sehr viel.

Crossidium squamigerum Jur. Auf sonnigen Silurschieferfelsen bei
Mäslovice nördlich von Prag.

Tortula muralis v. aestiva Brid. Jungbunzlau: Auf feuchten
Sandsteinfelsen, Mauern ziemlich verbreitet: Auf der Mauer des neuen
Friedhofes häufig, auf Sandsteinfelsen im Klenicethale allgemein. Iser-
vtelno, nächst der Mühle bei Podkrnsko (Miler!). Písek: Auf Mauern
in Doběšice (Vıba!) Was das Artrecht dieser „Species“ betrifft, muss
ich auf die kritische Abhandlung Warnsrorr's in: „Neue Beiträge
zur Kryptogamenflora der Mark Brandenburg“, mit dessen An-
schauungen jeder vernünftige Bryologe übereinstimmen muss, hin-
weisen.
v. rupestris Schultz. Auf sonnigen Turonfelsen bei Dalovice und
im Walde „Předlíska“ bei Jungbunzlau.

v. albida Podp. var. nov. In dichten, harten Polstern,
durch die langen Haare sulberweiss schimmernd. Blätter bis 2 mm
lang, breit zungenförmig, durch einen stumpfen, breiten Bogen oben
verschmälert, trocken dicht an den Stengel anliegend, die jüngeren
etwas spiralig gedreht. Blattrippe sehr robust, in ein über 2 mm
langes hyalines Haar auslaufend. Die Blattzellen kurz rectangulär,
manchmal an der Insertion quadratisch, bald in rundliche, dick-
wandige, papillose Zellen übergehend. Ringsum schon von der Basis
aufwärts ein deutlicher, breiter Saum von Randzellen. Seta 1 bis
12 cm lang.

Kapsel sehr schmal cylindrisch.

Viel kleiner als die auf Silurkalk (hauptsächlich bei Hlubocepy
und St. Prokop) um Prag gedeihende Varietät, durch silbern schim-
mernden Rasen auf den ersten Blick auffallend. Ausserdem ist diese
Varietät durch die zweimal kürzeren, aber gleich breiten, zum Stengel
fest anliegenden Blätter und durch die weit auslaufende Rippe cha-
rakterisirt. Von der var. incana Br. eur. durch die höheren, dichten

16 XLVE. J. Podpěra:

Polster, die Kapseln, welche fast immer so lang, aber enger sind und
den besonderen Bau des Blattgewebes unterschieden. Habituell an ein
Crossidium sehr erinnernd.

Auf den Arkosen oberhalb Kralupy a. M. wächst eine besondere
Form der gewöhnlichen Tortula muralis mit schwarzbraunen Kapseln
(f. melanocarpa Podp. f. m)

v. calcarea Schiffner (siehe Vezexovskÿ: Mechy české p. 165).
Auf sonnigen Kalksteinfelsen oberhalb Turkovice.

T. ruralis L. Auf sonnigen Turonfelsen oberhalb Cejticky bei
Jungbunzlau wächst eine Æleinere Form, mit kleinen, trocken spiralig
um den Stengel gedrehten Blättern. Nicht in Polstern, wie die ge-
wöhnliche Form, sondern in lockeren, leicht zerfallenden, niedrigen
Rasen (f. contorta Podp.). Eine andere, kleine Form, in compacten,
schwarzbraunen Polstern mit normal geordneten Blättern, so gross
wie bei der obgenannten Form. Die Rippe rofhbraun in ein bis zum
Drittel röthliches, stark gezähntes Haar auslaufend, (f. rufoneura
Podp.). So auf sonnigen Urkalksteinfelsen oberhalb Turkovice nächst
B. Krumau.

Mit der von VenenovskY: Mechy české p. 166 beschriebenen
Varietät densa nächst verwandt.

T. latifolia Bruch. B. Krumau: In einer feuchten Höhle (Ur-
kalkstein) bei Turkovice nächst B. Krumau. Mit abfallenden, am Ende
der — vor der Spitze verschwindenden Rippe —"sitzenden Brutkörpern.

Schistidium apocarpum L. var. gracile Br. eur. B. Krumau:
Auf Kalksteinfelsen bei Turkovice. Zum zweitenmale traf ich (siehe
Poppëra: Příspěvky ku bryologii Čech vijchodnich p. 8 und VeLexovskY:
Mechy české p. 170) eine besondere Form, die nur auf den Felsen
in höheren Gebirgslagen vorkommt. Dieselbe ist charakterisirt durch
kleine, niedrige und dichte Polster, glatte Rippe, sehr grosse, die
Kapsel überragende und aus dem Polster hervortretende Perichätia-
blätter (f. alpestris Podp.). So. auf Blöcken am Gipfel der Hohen
Fichte im Böhmerwalde c. 1300 m s. m, und auf den Felsen oberhalb
der Kapelle bei Oberplan.

v. rivulare Brid. Oberplan: In den Gebirgsbächen häufig.

S. confertum Funk v. brunnescens Limpricht B. Krumau: Son-
nige Urkalksteinfelsen nächst Turkovice.

Coscinodon pulvinatus Sprengel. B. Krumau: Auf Moldaufelsen
an beiden Ufern des Flusses bis zur Pötschmühle allgemein verbreitet,
überall in reichen Polstern die Felsen bedeckend. Prag: Schön fruch-
tend auf Silurschiefer gegenüber Libšice,

Bryologische Beiträge aus Südböhmen. 47

Grimma plagiopoda Hdw. Auf Arkosen oberhalb Kralupy a. M;
heuer auch von mir beobachtet. (S. VELENovský: Mechy české p. 173.)

G. crinita Brid. Auf einer alten Gartenmauer im Hohlwege
„ve zdich“, oberhalb Košíře bei Prag ganze Flächen deckend und
reich fruchtend.

G. anodon Br. eur. Sonnige Urkalksteinfelsen zwischen Turko-
vice und den Schwarzenberg’schen Kalkwerken bei B. Krumau.

G. leucophaea Grev. B. Krumau: Auf Moldaufelsen oberhalb
der Strasse zur Pötschmühle.

G. commutata Hrib. Prag: Massenhaft und reich fruchtend auf
Silurschiefer unter Mäslovice, auf Basalt der Ruine Roll (Ralsko)
in Nordböhmen.

(G. ovata Web. Mohr. B. Krumau: Moldaufelsen bei Geldenkron
allgemein verbreitet. Oberplan: Massenhaft auf dem Sternberge.

@. alpestris Schleich. Böhmerwald: Plöckensteiner Seewand,
schon vor dem Gipfel. Bisher aus Böhmen nur vom Riesengebirge
bekannt.

G. incurva Schwägr. Böhmerwald: Blöcke am Gipfel der Hohen
Fichte bei 1300 m s. m.

Dryptodon Hartmannı Schimper. Im südlichen Böhmerwalde bei
Oberplan auf der Hohen Fichte; bei Tusset verbreitet. B. Krumau:
Maidstein.

Racomitrium aciculare Brid. Böhmerwald: In Gebirgsbächen
am Plöckenstein verbreitet, ebenso auf der Hohen Fichte.

R. protensum A. Braun. Häufig und schön fruchtend auf der
Plöckensteiner Seewand. i

R. fasciculare Schrd. Bohmerwald: Plöckensteiner Seewand.

R. sudeticum Br. eur. Böhmerwald: Fruchtend auf der Plöcken-
steiner Seewand und Hohen Fichte c. 1300 m s. m.

R. heterostichum Hdw. Oberplan: Bei Langenbruck.

R. microcarpum Schrad. Böhmerwald: Häufig und schön fruch-
tend auf der Plöckensteiner Seewand und auf Felsen oberhalb der
Tusseter Kapelie. Adlergebirge: Auf Gneissblöcken oberhalb Deschnay.

Amphidium Mougeotii Schimper. Mittelböhmen: Allgemein ver-
breitet auf feuchten Silurschieferfelsen im Thale des Baches Kocaba
nächst Knín. Böhmerwald: Plöckensteiner Seewand sehr häufig.

Orthotrichum anomalum Hdw. v. saxatile Schimper. B. Krumau:
Urkalksteinfelsen bei Turkovice, schön fruchtend.

-O. cupulatum Hffm. B. Krumau: Urkalksteinfelsen bei Turko-
vice, massenhaft im Stadtgraben. St

Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe. 1899, 2

18 XLVI. J. Podpěra:

O. rupestre Schl. Oberplan: Auf Granit des Sternberges c.
1100 m s. m.; Hohe Fichte.

Ulota nigricans Brid. B. Krumau: Moldaufelsen nächst der
Ruine Maidstein.

U. Bruchii Hornsch. Tusset: Auf Sorbus am Gipfel der Tusset-
felsen c. 1000 m s. m.; auf Buchen auf der Hohen Fichte c.
1200 m s. m.

U. crispula Bruch. Oberplan: Auf Erlen gegen B. Haidl.

Encalypta ciliata Hoffm. Oberplan: Sternberg sehr häufig und
schön fruchtend.

E. contorta Lindb. Reich fruchtend auf Urkalksteinfelsen nächst
Turkovice.

Schistostega osmundacea Mohr. In Klüften der Quadersand-
steine nächst Brenn bei B. Leipa. B. Krumau: In einer Kalkhöhle
bei Turkovice.

Leptobryum pyriforme Schimp. B. Krumau : In einer Kalkhöhle
bei Turkovice reich fruchtend. |

Webera elongata Hdw. Prachatitz: In Waldschlägen südlich von
der Stadt gegen Pfefferschlag allgemein verbreitet.

Mnium stellare Hedw. Im Rokytenkathale zwischen Rokytnitz
und Senftenberg. Jungbunzlau: Im Waldthale nächst Hrušov.

M. medium Br. eur. Oberplan: Torfwiesen bei Langenbruck,
fruchtend.

M. affine Bland. In Wäldern nächst Jince verbreitet und
schön fruchtend.

M. spinulosum Br. eur Sternberg bei Oberplan.

Paludella squarrosa L. Heideteich bei Hirschberg.

Bartramia pomiformis L. v. crispa L. Massenhaft in den Wäl-
dern oberhalb Podoli bei Weisswasser.

B. Oederi Gunn. B. Krumau: In grossen und tiefen Polstern
auf feuchten Urkalksteinfelsen oberhalb Turkovice reich und schön
fruchtend.

Philonotis caespitosa Wis. Veselí a. d. Lužnice: Im Strassen-
graben bei Mažice. Prag: Moldaufelsen bei Štěchovice, auf Silur-
schiefer nächst Jince und in einer bemerkenswerthen, tiefrasigen Form
auf Torfwiesen nächst Langenbruck bei Oberplan.

P. calcarea Schimper. Prag: Auf Kalktuff unter Máslovice.
Weisswasser: Auf Wiesen bei Podoli, Paterov, Reckov u. s. w. all-
gemein verbreitet. Zwischen Bakov und Zvířetice nördlich von Jung-
bunzlau auf einigen Stellen schön fruchtend.

Bryologische Beiträge aus Südböhmen. 19

Pogonatum urnigerum L. B. Krumau : Massenhaft auf den Wald-
rändern bei Třísov. Böhmerwald: Häufig um Tusset c. 1000 m s. m.
sonst ziemlich verbreitet.

Polytrichum alpinum L. Senftenberg: Auf Zampach (Substr.
Perm) unter der Ruine.

Polytrichum ohioense Ren. et Card. Auf Cenoman des Heuscheuer-
gebirges c. 800 m s. m. Böhmerwald: Massenhaft auf der Plöcken-
steiner Seewand c. 1100 m s. m. und Hohen Fichte c. 1300 m s. m.

P. formosum Hchw. Am Gipfel des Plöckensteines und- der
Hohen Fichte im Böhmerwalde auf Granitfelsen wächst eine interes-
sante Form, die sich gleich durch 6—8 cm hohe, steife Rasen, zum
Stengel angedrückte steife Blätter, Aleinere und dickere, oben stroh-
gelbe Seta, längere und schmälere Kapseln kennzeichnet. Die Blatt-
zellen sind breiter, rectanyulärer, als bei den in niedrigen Lagen ge-
sammeiten Exemplaren, jedoch nicht so kurz, wie bei P. gracile.
Nach der sehr kurzen Diagnose ZLimpricht’s in dessen „Laubmoosen“
wird diese Form, zu der in den Alpen allgemein verbreiteten Varietät
pallidisetum Funck gehören. Auf unseren Bergen wurde diese
Varietät noch nicht beobachtet. |

P. commune L. v. turfosum Vel. Mechy české p. 270 (1897).
Häufig auf Moorboden in Wäldern nächst Langenbruck bei Oberplan.
Eine riesige Varietät, auf den ersten Blick durch scharf abgeschnürte
Paraphyse und scharf quadratische Kapseln auffallend

Buxbauma aphylla L. Niemes in Nordböhmen. Auf Walaboden
längs des Weges nach Brenn verbreitet.

Fontinalis squamosa L. Böhmerwald: Sehr häufig in der kalten
Moldau bei Tusset. Bei Oberplan und B. Krumau nicht beobachtet.

F. gracilis Lindb. Oberplan: In einem Bache gegen B. Haidl.
Auf diesen Pflanzen sind die Blätter bis zu der Insertion zerrissen,
so dass sie wie zwei serial stehende Blätter sich ausnehmen.

Antitrichia curtipendula Brid. B. Krumau: Maidstein, steril.
Im Böhmerwalde auf dem Plöckenstein und der Hohen Fichte und
auf allen Bergen um Oberplan und Tusset verbreitet und ziemlich
häufig fruchtend.

Neckera pennata L. Böhmerwald: Auf Buchen und Fichten auf
Plöckensteine, der Hohen Fichte, dem Sternberge bei Oberplan und um
Tusset verbreitet.

N. complanata L. v. grandiretis Podp. var. nov. Um
ein Drittel kleiner, als die gewöhnliche Form, in dichten Polstern die
Felsblöcke bedeckend. Die Aestchen und Stengel älterer Theile

9x

20 XLVI. J. Podpěra:

blattlos, nackt. Die Blátter in ein sehr kurzes Spitzchen bogenformig
verschmälert, ringsum bis zur Insertion gezähnelt. Die Blattzellen
weit grösser als bei dem Typus, in der Spitze breit rhombisch, die
unterenbreit verlängert rhombisch. Der Unterschied ist hauptsächlich
bei den Zellen der oberen Hälfte des Blattes kennbar, wo die Zellen
zweimal so gross sind, als gewöhnlich.

Oberplan: Auf Granitfelsen des Sternberges ©. 1100 m s. m.

L. catenulata Brid. B. Krumau: Sehr häufig im Stadtgraben:
allgemein verbreitet auf Urkalkstein nächst Turkovice, nur steril.

L. polycarpa Ehrh. B) paludosa Hedw. Jungbunzlau : Auf Kopf-
weiden bei Vinec.

Anomodon rostratus Schimper. B. Krumau: Auf feuchten
Urkalksteinfelsen zwischen der Stadt und Turkovice. Die Blätter
enden in eine, aus einer Zellenreihe gebildete Granne wodurch diese
Art an einige Arten der Gattung Thyidium errinnert. Der kleinste
Repräsentant unserer Anomodonarten, welcher durch gelbe Farbe, sehr
häufige, dünne und kurze Aestchen gleich auffällt. Neu für Bôhmen.
Analog den anderen von Vrrexovsky in Böhmen entdeckten Alpen-
bewohnern z. B. Molendoa Sendtneriana, Tortella fragilis, Plagiothe-
cium neckeroideum etc.

Pterigynandrum filiforme Hdw. v. decipiens Web. et Mohr.
Böhmerwald: Auf Felsen auf dem Gipfel der Hohen Fichte, Tusset-
felsen, Sternberg bei Oberplan sehr häufig und oft charakterische
Formationen bildend. Sonst in der typischen Form allgemein ver-
breitet.

Lescuraea saxicola Mol. Adlergebirge: Auf Felsen (Glimmer-
schiefer) unter dem Gipfel der Deschnayer Grosskoppe oberhalb
Deschnay, steril, etwa 700 m s. m.

Orthothecium intricatum Br. eur. Auf azoischen Schieferfelsen
im Kocabathala bei Knin, auf Silurkalk bei Tetin häufig (schon Ve-
lenovský: Mechy české p. 299.) B. Krumau: In Spalten der feuchten
Kalksteinfelsen bei Turkovice. Steril.

Cylindrothecium concinnum Schimper. Neue Standorte : Prag:
Auf der Erde (Substr. Silurkalkstein) im St. Prokopihaine gegen die
Schwarzenberg’schen Bergwerke zu; zwischen Gras unter der Libšicer
Felswand; auf dem Eisenbahndamme vor Kralupy a. d. M. Berounka-
thal : Auf Grasplätzen unterhalb der Ruine Tetin massenhaft und im
ganzen Thale des Baches Kačák bei Hostin. St. Ivan, bis gegen Ne-
natovice allgemein verbreitet und oft eine Massenvegetation bildend.
Elbethal: In grosser Menge auf Waldrändern nächst der Mühle. Celna

Bryologische Beiträge aus Südböhmen. DAS

nördlich von der Stadt Sadská, in Gesellschaft einer ganz psammo-
philen Vegetation, wie Koeleria glauca, Festuca psammophila etc.
Iserthal: Auf Loess an Wegrändern zwischen Horky a: d. Iser und
Chotětov bei Neubenátek. Iserlehnen zwischen Brodce und Zámostí;
sehr häufig auf den Eisenbahndämmen gegenüber Vinec. Südböhmen:
B. Krumau: Auf Urkalksteinfelsen neben den Schwarzenbergschen
Kalkwerken, in einem Wiesengraben bei Turkovice und massenhaft
auf den Felsen (Urkalkstein) oberhalb der Turkovicer Mühle.

Wie aus den oben mitgetheilten Standorten ersichtlich ist, ist
diese Art keineswegs in Böhmen selten. (S. auch meine Bryologické
prispevk y 2 Čech v ÿchodnich und Velenovskÿ: Bryologické prisperky
2 Cech za rok 1898 1899 p. 11.) Cylindrothecium ist meiner Ansicht
nach in wärmeren Lagen Böhmens verbreitet und fehlt in keinem
Gebiete, wo die sogenannte wärmere Flora typisch entwickelt ist.
Es ist interessant, dass ich diese Art im Steppengebiete Nordböhmens,
wo sich Substrate von eruptiven Gesteinen vorfinden, um Saaz, Hoch-
petsch, Brüx und auf dem Basaltboden bei Jungbunzlau vergebens
gesucht habe. —

Nach bisher bekannten Standorten ist die Verbreitung dieser
Art etwa folgende: Im Moldauthale von Štěchovice und den Zuflüssen
der Moldau, Kocaba Vel. I. c., Berounka, wo dieses sehr weit bis
gegen Neuhütten (Bauer) und Zdice (Vel.) reicht und manchmal
Massenvegetation bildet, über Prag (St. Prokop, Podp., Hlubočepy,
Motoly Vel.) und in den Thälern der Moldauzuflüsse nördlich von
Prag (Statenice, Tuchoměřice) über Libšice, Kralupy a. d. M. bis
gegen Veltrusy, wo mir der nördlichste Standort dieser Pflanze be-
kannt ist. Elbegebiet: Reichenau (Bauer), Sandfluren bei Sadskä.
Gewiss werden diese zwei von einander so entfernten Standorte durch
weitere Forschung mit neuen Fundorten ausgefüllt werden, weil auf
wärmerem Plänerkalk Ostböhmens diese Art gewiss verbreitet ist.
Allgemein verbreitet im Iserthale, wo es am besten auf gelber Erde
(Loess) gedeiht, aber auch auf Turonsandstein gegen Jungbunzlau zu.
Auch diese Standorte sind mit der Verbreitung der pontisch-panno-
nischen Flora vollkommen im Einklang (Helianthemum Fumana, An-
dropogon — und Stupa — Formation). Dagegen, wie oben erwähnt, verge-
bens gesucht im nordböhmischen Steppengebiete. Endlich auch auf
einer kleinen Insel dieser Flora um B. Krumau auf einigen Stand-
orten. Hier muss ich noch einiger biologischen Formen dieser Art
erwähnen: Im Schatten ist die Pflanze ungemein zart, lang, mit
vielen, feinen, manchmal noch einmal gefiederten Aestchen, wogegen

929 XLVI. J. Podpera:

die Sandform aus der Umgebung von Sadskä, durch dicke, steifere
oben stumpf zugespitze Aestchen, spärlichere Fiederungen au das Hyp-
num purum errinnert. Ich verweise auf die analoge Form bei Brachy-
thecium albicans v. julaceum Warnst. und Hypnum cupressiforme.

Homalothecium sericeum L. f. gemmiclada Gümbel. Auf
der „Vraní Skála“ oberhalb Zdice sehr schön entwickelt.

Eurhynchium confertum Br. Schimp. Auf einer Gartenmauer in
Iservtelno bei Jungbunzlau (Miler!)

E. rusciforme Br. eur. B. Krumau: Häufig in den Gebirgs-
bächen. Im südlichen Böhmerwalde nicht selten.

E. Schwartzü Turn. Mittelböhmen: Auf Arkosen oherhalb Kra-
lupy; auf Plánerkalk zwischen Velenka und Poříčany und ähnlichem
Standorte bei Všetaty. Sůdbohmen: In einer Kalkhöhle bei Turkovice-

E. Schleicheri Milde. Jungbunzlau : Bakulithenmergel bei Chlo-
mek (Vilhelm!), und im dem Haine gegen Tuřín. B. Krumau: Auf
Moldaufelsen unter der Kapelle des H. Kreuzes und Urkalksteinfelsen
bei Turkovice. Steril.

E. pibferum Br. Schimp. Nordböhmen: Niemes: Auf Gras-
plätzen längs des Weges nach Brenn. Jungbunzlau : Im Iserthale zwischen
Jungbunzlau und Neubenátek allgemein verbreitet. Mittelböhmen :
Libšice, Štěchovice und auf Wiesen bei Roztyly nicht selten.

E. Tommasinii Sendtn. Mittelböhmen: Auf der Libšicer Felswand
nicht selten. Auf Phyllit unter der Ruine Kostelec im Säzavathale. Auf
Phonolithboden unweit Hochpetsch bei Brüx. Turkovice bei B. Krumau.

Brachythecium vagans Milde. B. Krumau: In Klüften der steilen
Moldaufelsen nächst Dumrowitz fruchtend. Für Böhmen vom Prof.
Verenovsky auf ähnlichen Standorten in der südlichen Umhebung
Prags entdeckt. Weiteres über diese interessante Pflanze s. in VELE-
vovský: Bryologické příspěvky z Čech za rok 1898—99. p. 12—13.

B. plumosum Br. eur. Böhmerwald: In der kalten Moldau bei
Tusset.

B. populeum Hedw. B. Krumau: Bei Turkovice auf Urkalkstein
häufig und fruchtend, in einer feuchten Schlucht auf den Moldau-
felsen, südlich von der Stadt. Prag: Auf Phyllit oberhalb Podhoř
bei Prag. Im Heuscheuergebirge auf Cenoman c. 600 m s. m. cfr.
In den Klüften der steilen Moldaufelsen unterhalb der Ruine Maid-
stein nördlich von B. Krumau wächst gemeinschaftlich mit Reboulia
hemisphaerica eine zierliche Form in compacten Polstern, mit fast
gerade aufsteigenden Aestchen. Die Polster sind etwas seidenglänzend
und sehr weich, die Pflanzen kleiner als gewöhnlich.

Bryologische Beiträge aus Südböhmen. 23

B. reflexum Br. eur. Auf dem Plöckenstein im Böhmerwalde
allgemein verbreitet und reichlich fruchtend (800— 13000 m s. m.);
ebenso auf der Hohen Fichte.

B. Starker Br. eur. Auf denselben Standorten, wie das vorige
und bei Tusset c. 1000 m s. m.

B. curtum Lindb. Litomyšl: Auf feuchten Plänerkalk in Ce-
rekvice cfr! (l. Kroulik!)

B. Rutabulum L. var. eurynchioides Limpricht Laub-
moose p. 109 (III. Th.) Eine dieser Varietät hauptsächlich durch
den nach dem Eurynchiumtypus ausgebildeten Deckel sich nähernde
Form sammelte auf Erlenwurzeln bei Bezno südlich von Jungbunzlau
mein Freund J. Miler! Jedoch weicht dieselbe von der Limpricht’
schen Pflanze durch die nur unmerklich gezähnelten Blätter wesen-
tlich ab. In einer annähernden Form auch auf Quadersandstein in
der Moldau in Kralupy, mit scharf gesägten Blättern.

B. rivulare Br. eur. Um Oberplan verbreitet, auf dem Plöcken-
stein häufig. Schön fruchtend im Thale des Baches Kocaba unter-
halb Knin.

B. salebrosum Br. eur. Böhmerwald : Plöckenstein reich
fruchtend.

Amblystegium Juratzkanum Schimper. Maidstein nördlich von
B. Krumau. Auf der Kirchhofmauer in Jungbunzlau. Bei Pilsen
(l. Maloch !)

A. irriguum Wils. Auf den Wurzeln einer Kopfweide an einem
Graben bei dem Všetater Bahnhofe. B. Krumau: Auf Steinen in
einem Waldbächlein nächst Goldenkron.

Subsp. Vallis Clausae Brid. v. spinifolium Brid. Auf Kalk-
steinen in einem Bächlein nächst Karlstein in Mittelböhmen, und in
einer schattigen Schlucht unter der Hl. Kreuzkapelle nächst Böhm.
Krumau.

Subsp. fluviatile Schimper. Prag: In einem kleinen Wasserfalle
unterhalb der Mühle bei Rohlin, steril. In der Schlucht „Koda“ bei
Beroun. Südböhmen: In der Moldau unterhalb Dumrowitz nördlich
von B. Krumau. In einem Waldbache nächst Oberplan.

A. filicinum De Not. var. fallax De Not. In einem Waldthale
genannt „N&mä strouha“ nördlich von B. Krumau. Es ist interessant,
dass die Blattspitze bei den entwickelten Astblättern um 2 R. CRE
ist. Auch in einer Schlucht bei Goldenkron. jE

24 © XLVI. J. Podpěra:

A. filicinum var. elatum Schimper. Prag: In einer tiefen Schlucht
„Koda“ gegenüber Srbsko in schönen, tiefen, vom Wasser reich durch-
tränkten Polstern ganze Flächen bedeckend.

Eine kleine, zierliche Form mit lang kriechendem, fest an das
Substrat (Holz) angedrückten Stengeln, mit kleinen, etwas sichel-
förmigen, lang zugespitzen Blättern sammelte ich in einer Wald-
schlucht oberhalb Goldenkron. Vielleicht var. tenue Boul. (s. Husnot:
Muscologia gallica p. 362.

In den „Neuen Beiträgen zur Moosflora von Mittelböhmen*
breitet sich Dr. Baver über die Gruppe der Gattung Amblystegium
aus und fasst das Amblystegium fallax — nach dem Vorgange Lim-
pricht's — als eine selbständige Art auf, weshalb ihn selbstver-
ständlich die Auffassung Prof. VELENovský's befremdet, der in „Mechy
české“ diese Pflanze als Abart des verbreiteten Amblystegium (resp.
Hypnum filicinum aufführt. Bei der engen Verwandtschaft der Gat-
tung Amblystegium mit Hypnum in der Gruppe „Campylium“ einer-
seits und mit Cratoneuron anderseits, ist die Gattungseinreihung dieser
Arten ungemein schwierig. Schon früher als Liwpricar in seinen Laub-
moosen, stellte Husxor in seiner vorzüglichen „Muscologia gallica“
die betreffenden Arten zur Gattung Amblystegium. Reiht man aber
das flicinum zum Amblystegium, wie soll man dann die so eng ver-
wandten Arten der Section Cratoneuron (z. B. H. commutatum) auf-
fassen? Die Grenze zwischen den beiden Gattungen Hypnum und
Amblystegium ist ungemein schwach, (im Ganzen repräsentieren den
ausgesprochenen Amblystegium-Typus nur die Arten aus der Verwandt-
schaft serpens), so dass ich das Zusammenziehen der beiden Gat-
tungen vollständig als das Richtigste ansehen muss. Die Arten dieser
Gruppe sind ungemein veränderlich und nicht eine einzige davon ist
auf stabilen, morphologischen Charakteren gegründet. Ueberall kann
man die Uebergänge dieser Arten untereinander beobachten. Das
oben Gesagte gilt nicht nur von dem A. Vallis Clausae, irriguum und
fluviatile, was schon Husxor in der „Muscologia gallica“, welcher alle
intermediären Formen zwischen A. irriguum und filicinum unter dem
Briver’schen Namen Vallis Clausae vereinigte, bestätigt, sondern auch
von dem Verhältnisse des H. fılicinum zum Hypnum commutatum
und den Verwandten. Die Varietát spinifolium Schimper, die BAvER
nach Limpricar’s Vorgange zu A. fallax zieht, gehört auch zu Sol-
chen intermediären Formen und kann ihren Platz am besten bei À.
Vallis Clausae finden, wogegen das À. fallax, welches von vielen
Autoren (Limpricar etc.), als eine selbständige Art aufgefasst wird,

Bryologische Beiträge aus Südböhmen. 25

ganz richtig — wiees schon Verexovsxk* in seinen Laubmoosen gethan
hat — zu dem A. filieinum gehört, welche Meinung, auch Husxor L

c. p. 361. vertritt: „La var. fallax de Bridel ne peux pas être consi-
dérée comme synonyme de son Vallis Clausae, puisqu’il décrit les
feuilles du premier subsecondes et cordées-lancéolées (cordato-lanceo-
lata) et celles du second dressées et ovales-lancéolées (ovato-lanceo-
lata). Je maintiens le fallax comme varieté du filicinum.“ Die ganze
Gruppe ist, dem jetzigen Stande der Wissenschaft nach, noch nicht
aufgeklärt und wäre also eine Bearbeitung derselben sehr willkommen.
Die Auffassung der biologischen Formen als selbständige Arten konnte
niemals den Beifall eines sinnenden Bryologen erreichen.

A. varium Lindb. Prag: Auf Phyllit oberhalb Podhor nächst
Prag; auf den Silurkalkfelsen bei Tetin fruchtend. B. Krumau: Auf
Urkalkstein oberhalb Turkovice. Auf Plänerkalk nächst Wildenschwert
in Ostböhmen.

A. varium v. rigescens Limpricht. Auf Urkalkstein (!) oberhalb
Turkovice nächst B. Krumau. Die unsrige Pflanze entspricht voll-
ständig der Limpricar'schen Diagnose. Die ganze Art ist zusammen
nur durch die fast sichelförmigen Blätter, dann die ungemein kräftige
Rippe characterisirt. Bei der Variabilität, mit welcher sich gerade
in diesen Merkmalen die verwandten Arten (irriguum, jfluviatile)
kennzeichnen, kann ich dieselben nicht als für eine neue Art hin-
reichend anerkennen. Die Krumauer Pflanze stellt eine Form mit
gesägten Blättern dar. Auch in einer Waldschlucht bei Goldenkron
dieselbe Form. Für Böhmen schon von VerEexovsky: Bryologicke pří-
spevky 2 Cech za rok 1897—1898 entdeckt. Auch dieser Autor be-
zweifelt sehr das Artrecht dieser Species und identificiert sie mit A.
varium Lindb.

Plagiothecium denticulatum Br. eur. Böhmerwald: Auf der Ho-
hen Fichte allgemein verbreitet.

P. curvifolium Schlieph. Böhmerwald: Hohe Fichte c. 1300 m
s. m., Plöckensteiner Seewand c. 1000 m s. m.; im Kessel auf mo-
derndem Holze allgemein verbreitet; in Wäldern bei Tusset, Langen-
bruck bei Oberplan. Adlergebirge: Hohe Mense bei 800 m» s. m. Am
Roll nächst Niemes schon 25. Juni 1896.

P. Ruthei Limpr. Zwischen Sphagnumpolstern etwa in der
Mitte der Plöckensteiner Seewand (1100 m s. m.) in einer feuchten
Schlucht. Steril.

P. silesiacum Br. eur. Böhmerwald: Auf modernden Wald-

26 XLVI. J. Podpèra:

bäumen oberhalb Tusset; auf dem Plöckenstein, Sternberg c. 1000 m
s. m —

Hypnum Sommerfeltů Myrin. B. Krumau: Auf Urkalkstein bei
Turkovice. Fruchtend. Auf Silurkalk bei Srbsko in Mittelbohmen.

H. elodes Spr. Auf Wiesen zwischen dem Maierhofe Oberroz-
tyly und StraSnice.

H. stellatum Schreb. Weisswasser: Auf den Moorwiesen bei
Paterov reich fruchtend.

H. protensum Brid. Neubenätek : Auf einer niedrigen, begrasten
Lehne oberhalb der Strasse von Chotětov nach Horky a. d, Iser
sehr häufig mit Cylindrothecium concinnum. Jungbunzlau : Auf Ba-
kulithenmergel unterhalb Holé Vrchy.

H. chrosophyllum Brid. Prag: Auf Kalkmergel bei Tuchoměřice
steril; auf Felsen bei Mäslovice, Srbsko, Karlstein. Auf Plänerkalk
bei Oužice im Elbethale. Jungbunzlau : Hrusovsky les, südlich von
der Stadt reich fruchtend. B. Krumau: Auf Urkalksteinfelsen ober-
halb Turkovice.

H. polygamum Wils. Prag: Auf Silurkalk bei St. Ivan. Nord-
böhmen : Hol& Vrehy und Chlomek bei Jungbunzlau, auf Bakulithen-
mergel. Elbethal: Auf Kalkmergel der „Velikä Hora“ oberhalb Se-
mice, nächst Lysá a. d. E. Ostbohmen : Auf Plánerkalk bei dem Senf-
tenberger Bahnhofe. B. Krumau: Auf Urkalksteinfelsen oberhalb
Turkovice.

H. purum L. Nordbohmen: Auf den Lehnen zwischen Horky
a. d. Iser und Chotětov, in den Kieferwäldern bei Brodce und Kbely
verbreitet. Niemes: Längs des Weges nach Brenn. Mittelböhmen:
Bei Tetin sammelte ich mit Cylindrothecium eine Form mit schön
braun angelaufenen Blättern. Südböhmen: Turkovice, häufig. Ueberall
verbreitet auf den Grasfluren längs der Moldau bis zur Ruine
Maidstein.

H. stramineum Dicks. Oberplan: Auf den Moorwiesen bei Lan-
genbruck allgemein verbreitet.

H. palustre Huds. In einem Bache bei der Mühle in Roblin
cfr! B. Krumau: Bei Turkovice verbreitet und überall fruchtend.

H. molle Dicks. Im Schwarzenbergischen Schwemmkanale am

Fusse des Plöckensteines und in der Moldau unterhalb Domoradice
bei B. Krumau.

Bryologische Beiträge aus Südböhmen. or

H. ochraceum Wils. In den Gebirgsbächen auf dem Plöcken-
steine gegen Salnau. In der Moldau unterhalb Domoradice bei Böh.
Krumau.

JH. crista castrensis L. Böhmerwald: Allgemein verbreitet; auf
der Plöckensteiner Seewand sehr schön und zahlreich fruchtend. —
Sternberg bei Oberplan, Tusset auf den Felsen oberhalb der Kapelle
Budy bei Mirotice vielfach. (Brabenec !)

H. molluscum Hdw. Prag: Schön fruchtend auf Phyllit bei
Štěchovice. Jungbunzlau : Auf Baculithenmergel unterhalb Holé Vrchy.
B. Krumau: Auf Urkalksteinfelsen oberhalb Turkovice verbreitet.

H. rugosum L. Elbethal: Velikä Hora oberhalb Semice bei
Lysäa. E. Iserthal: Auf sonnigen Lehnen oberhalb Podoli bei Weiss-
wasser. Auf den Iserlehnen zwischen Zämosti und Brodce südlich
von Jungbunzlau. Mittelböhmen : Vojkov bei Říčany. Unter der Ruine
Kostelec im Säzavathale. Südböhmen: Písek: Auf dem „Ostrý vrch“
(Vrba !); bei Krumau, Goldenkron hauptsächlich aber auf den Mol-
daulehnen unter der Ruine Maidstein eine Massenvegetation bildend.

H. uncinatum Hdw. v. plumulosum Schimper. Auf dem Schloss-
berge bei Schatzlar.

H. purpurascens Schimper (Limpricht). Adlergebirge: Auf den
Mooren des Heuscheuergebirges.

H. lycopodioides Schwaegr. Jungbunzlau: Auf sumpfigen Stellen
der Lehnen oberhalb Ctimerice (Substr. Baculithenmergel). Ost-
böhmen : Auf guelligen Abhängen des Rokytenkathales zwischen Ro-
kytnitz und Senftenberg. Steril.

H. intermedium Lindb. Auf einer Waldwiese am Fusse des Mil-
leschauers. Weisswasser: Auf Torfwiesen nächst Paterov; auch auf
den Wiesen bei Rečkov mit Ligularia sibirica Cass. Auf den Mooren
des Heuscheuergebirges.

H. pallescens Hdw. Böhmerwald: In Wäldern bei Tusset, auf
dem Plöckensteine.

H. pallescens var. reptile Mich. Böhmerwald: Auf der Hohen
Fichte c. 1300 m s. m.

H. incurvatum Schrad. Böhmerwald: Bei Tusset. B. Krumau:
Auf Urkalkstein bei Turkovice..

H. Vaucheri Lesg. Nordbohmen: Auf den Turonsandsteinfelsen
im Iserthale oberhalb Rožátov und Červené Kolo bei Jungbunzlau.
Auf den Moldaufelsen oberhalb der Pötschmühle und bei Goldenkron.
Stimmt vollständig mit den von mir im hinteren St. Prokopithale bei
Prag gesammelten Exemplaren.

28 XLVI. J. Podpéra: Bryologische Beiträge aus Südböhmen.

H. Lindbergu Mitt. B. Krumau: Hauptsächlich in kälteren La-
gen, auf den Waldrándern allgemein verbreitet. Ebenso bei Golden-

kron und Oberplan
Hylocomium wmbratum Ehrh. Böhmerwald: Auf der Hohen

Fichte und Plöckenstein allgemein verbreitet.
H. brevirostre Ehrh. Böhmerwald: Auf feuchten Felsen ober-

halb der Tusseter Kapelle. Steril.

Verlag der kön. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften. — Druck vonDr. Ed. Gregr in Prag,

OBSAH, INHALT.

Seznam přednášek, konaných ve Verzeichnis der Vortráge, welche

schůzkách třídy mathematicko- in den Sitzungen der mathe-

přírodovědecké r. 1899 . . . .str. IV. matisch - naturwissenschaftlichen
Classe im J. 1899 abgehalten
WUTdEn 2. 3, See te RS NE

Augustin, Dr. F., Die Temperaturverhältnisse der Sudetenländer. No. I.
Barvíř, Dr. J. L., O zlato- a stříbronosnosti některých hornin

a žilovin hlavně ve středních Čechách dle analys vlastních

VZOLKUN rem“ ZO
Bayer, Dr. Edwin, Kinige neue Pa set der IPernce er Reed Ch ten

insBöhmen. (Mit 2 Taf.) ... ... <. . No. XXVI.
Bubak, FK , Resultate der ee Direhkossehane Böhmen

a: 1898. An . No. XIX,

el, Dr. L., Epilog zu meiner Schrift über ik on

der nen nebst einer Theorie des antithetischen

Generationswechsels der Pflanzen. (Mit 1 Taf)... . . . No. II.
— ,Dr.L.jun., Anatomické N v listech ramosnich spar-

ganei. (Se 3 tab.) . . . OVA
Čermák, B. a J. Matiegka, Doklad. 0 Hobycu dana člověku

v okolí mělnickém (s tabulkou) . . . . ACHETE
Hanuš J. & A. Stocky, Rtutičnaté soli některých din de (O MVL
Jelínek, A., Rula granatická z Tábora . . . . ACHETE
Krejčí, Dr. A. Další poznámky o některých nineralechý Diseckfen ž

(S 2 obrazci v textu) . . . OPAT PVA
Matiegka, Dr. J., První lebka z Čech = S "os ale an. h

(S 11 obrazci VALOXLU) Me: ARVA
Matiegka, J. a B. Čermák, Doklad o Ge filumalního človoka

v okolí mělnickém (s tabulkou). À ELLE U. XE.
Mrázek, Dr. A., Studia o sporozoích. (5 6 obrazci Y n) AA ZX

— , Ener osnstndten. II. Glugea Lophii Doflein. (Mit 1 Taf.) No. XXXIV.
Němec, Dr. B., Příspěvky k fysiologii a morfologii rostlinné ků

(6e A CAT
— , Über den Einfluss eigen Tonnen at meriste-
che Gewebe. (Mit 9 Textfiguren) . . . . No. XII.
— , Über Ausgabe ungelöster Körper in Pan Re den
Zellen. (Mit 25 Textfiguren) in 2 2 Br A ES No. XL.
Novák V. a O. Šule, Elektrolyticky superoxyd stříbra. II. (S 3
obrazetavtextu) Lu ES OS" SES CRETE

Palacký, Dr. J., Die Verbreitung der Torfmoose (Sphagnum) . . No. XI,

Podpěra, J. Příspěvky ku bryologii Čech Východních ČVC
— , Bryologisché Beiträge aus Südbôhmen . . . . . <.. . .:..No. XLVI.
Procházka, V. J., Miocén Moravský. II. S HOOD
Radl, Dr. E., Über den Bau u. die Pedetune der Nerv ankreuzen
im Tractus opticus der Arthropoden. (Mit 1 Taf..u.6 Textfig.) . No. XXL
Rogel, Fr., Recursive ie der Anzahl Primzahlen: unter
gegehönen-Grenzenian.- aids . «Vd Sit en. „No. XXII.
Rohlena,.J., Příspěvky ku poznání variací trav český ch. BO O
Rohón, Dr. J. V., Die devonischen Fische von Timan in Russland.
(Mit 45 een) EEE BR pl Boa RE En LE IE No. VIII.
— , Über Parietalorgane und Paraphysen. (Mit 6 Textfig.) . No. XXXIII
Ryba, Fr., Über ein neues Megaphytum aus dem Mirôschauer
Steimnkohlenbeckén (Mit ELA) EE ooo A No. X.
Schröckenstein, F., Studien über Silikat-Massengesteine . . No. XXXI.

Smyčka, Fr., Erster Bericht über das Vorkommen der europäischen
Sumpfschildkröte (Emys Lutaria Mars.) im Flussgebiete

der Oder in Mähren u. Oesterr.-Schlesien . . ©... 2.7. No. XV.
Stocky A. à J. Hanuš, Rtutičnaté soli některých kyselin organických. .Č. XVI.
Studnička, Dr. F. J., Einige Bemerkungen ‚über die sog. Eukli-

dischen Zahlen nl... Ne RM No. XXX.

— „Bericht über die vom CAS J. Truhlář in der Prager

Universitätsbibliothek entdeckte Sinustafel Tycho Brahe’s. . No: XXXIX.
Studniöka, Dr. F. K.. Über einige Modificationen des Epithelge-

webes (Schmelzpulpa der Wirbelthier-Zahnanlage, die Horn-

záhne der Cyklostomen, die Epidermis von Ophidium bar-

batumiete) (Mit dir lextiguren) 00 0 0 000 No. XIV.

= 7, über. Flimmer- und Cuticularzellen mit out es Berück-
sichtigung der Centrosomenfrace. (Mit 1 Taf) . . . . . . No. XXXV.
— DerReissner’sche Faden aus dem Centralcanal des Rücken-
jee markes und sein Verhalten im Ventriculus terminalis. (Mit
7 Textfiguren) oo amo area CU No. XXXVI.
=, ‚Über den feineren Ban. den Plone von Petro-
ana marinus;L. (Mit 1.Taf. u. 2 Textfig) .:..... . No. XXXVI.
— „ Uiber das Ependyra des CAN Re der Wirbel-

Hier DO RER PET CR CT ne Z Seo 29 10A N . No. XLV.
Sebor J. a E. Votoček, 0 kyselině arabinové z řepy cukrové. . „Č. XXXIL
Sule 0.: V. Novák, Elektrolyticky stříbra. HI.. (S 3 -

Vyobrazcicy text) r 2 ass MOD,
Velenovský, Dr. J.; Siebenter Nains zur Flora von en. . No. XL.
Votoëek, E., O een zekonvolyulmun 0 20 RENE C. XVII

=. Šebor, O kyselině arabinové z řepy cukrové . . . . .C. XXXII.
— àE. Ženíšek, O elektrické modifikaci methody Sandmeyer- ?

Gattermannovy sisal ní are tele eue lea: Coe
Woldřich, Dr. J. N., Ses u Klapého z r. 1898 (Ss 18 vyobrazeními _

votextu . % St. usjutHé IRAN ERNEST SRE Cs I.

— ; Géologicko-palaeontol ile raka z křidového útvaru -
u Östromete. (S 6'obrazci v textu) <.. : C. XXVIL

Zahálka, Č., Pásmo IX. (Březenské) křidového útvaru v Poohri.

(S 6 tab) . BEER Be en:
— , Pásmo X. (Teplické) kridoveho útvaru. v Poohří. (S 3 tab.). . C.

— , Geotektonika křidového útvaru v Poohří . . . . . ZN

Želizko, J. V., O křidovém útvaru okolí Pardubie a Přelouče! : 08

Zenisek E. a E. Votoček, O elektrolytické modifikaci methody Sand-

Meyer (Gattermannovy. s.. < |- Aho Re

IV.

XI.

XLIM.
XVII.

VI.

Nákladem Král. České Společnosň Náuk. — Tiskem dra Ed. Grégra v rase 1808.

my

í

= Fe FE

ern

N

3 3185 00313

DR Jad Die res
re AT ee

OT Ds
rate,