Vestník Královské ceské spolecnosti náuk. Trída mathematicko-prírodovedecká. Sitzungsberichte der Königl. Böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften. Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe

Sharon

( JAM in

THE NEW YORK BOTA NICAL GAF

4 ‚RDEN

BRONX, NEW YORK 10458

an ne ©:

SMSEK |
SELLSCHAPT DER WISSENSCHAFTEN.
E o 0

1905.

B VĚSTNÍK. 2
ÁLOVSKÉ ÓBSKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK,
R um)

+

À i 28 š

AE 729
PE u

VESTNIK

KRÁLOVSKÉ

ČESKÉ SPOLEČNOSTI NAUK.

TŘÍDA MATHEMATICKO - PŘÍRODOVĚDECKÁ,

ROČNÍK 1905.

OBSAHUJE 30 ROZPRAV, S 11 TABULKAMI A 87 OBRAZCI V TEXTU.

— En —
V PRAZE 1908.

NÁKLADEM KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁUK.

V KOMMISSI U FR, ŘIVNÁČE,

SITZUNGSBRRICHTN

DER KÖNIGL. BÖHMISCHEN

ORSELISCHAFT DER MOOL OONAP TER

MATHEMATISCH-NATURWISSENSCHAFTLICHE CLASSE. -

JAHRGANG 1905.

en
PRAG 1905.
VERLAG DER KÖNIGL. BÖHM. GESELLSCHAFT DER WISSENSCHAFTEN

seznam přednášek

konaných ve schůzkách třídy mathematicko-prirodovedecke
roku 1905.

Dne 13. ledna.

J. Barvik: Další poznámky o poměrech mezi atomovou váhou a hustotou u ně-
kterých prvků.
Bk. ZanáLka : O některých eruptivních horninách a okolí Mělníka a Mšena.

F. K. SruDNIČKA: O novém použití kondensoru Abbeova.
F. K. Srupniôka: O novém preparačním mikroskopu.

Dne 27. ledna.

Ar. Mrázek: O meziproglottidealním spojení ženského pohlavního apparátu u no-
vého rodu Cestodů.
Fr Vrjpovský: Nefridie rodu Aeolosoma a Mesenchytraeus.

Dne 10. února.

Sr. Hrava: Anatomie vířníka Conochiloides natans. (Vyšlo v Zeitschrift für wiss.
Zoologie, 1905. Bd. S0.)

Dne 24. února.
Ant. Fri: Synopsis Saurií českého křídového útvaru.
J. Rousav: Nová řada zrůdných Coleopter.

Dne 10. března.

Raru. BrancuarD : Hirudinea z Černé Hory.

J. V. Zerizxo: Nové příspěvky k poznání fauny pásma D—d,y středočeského:
siluru.

K. Tnox: O žlazách Holothyridů.

LADR AMY
WEW YORK
BOTANIC A:

AAV s?

Verzeichnis der Vorträge,
nelsie in den ollzungen der matıemaliseh-nakurwissenschaklichen. Classe

im Jahre 1905 abgehalten wurden.

Den 13. Januar.

H. Bapvíň: Weitere Bemerkungen über die Verhältnisse zwischen dem Atomg:-
wicht und der Dichte bei einigen Elementen.
Br. Zarizxa: Ueber einige Eruptivgesteine aus der Umgebung von Mělník und

Mšeno.
F. K. Srupniëka : Ueber eine neue Anwendung des Abbe'schen Kondensors.

W. K. Srupniëka: Ueber ein neues Präpariermikroskop.

Den 27. Januar.

Ar. Mrázek: Ueber interproglottideale Verbindung der weiblichen Geschlechts-

NQ organe bei einer neuen Cestodengattung.
Fr. Vzspovský: Ueber Nephridien von Aeolosoma und Mesenchytraens.

Den 10. Februar.

Sr. Hrava: Anatomie des Rádertieres Conochiloides natans. (Erschienen in der
„Zeitschrift für wiss. Zoologie“. 1905. Bd. 80.)

Den 24. Februar.
Anz. Frıö: Synopsis der Saurier der böhmischen Kreideformation.

J. Rousau: Neue Reihe monströser Koleopteren.

Den 10. März.
Raru. Brancuarp: Hirudinea aus Montenegro.
J. V. Zeizko: Neue Beiträge zur Kenntniss der Fauna der Etage D—d,y des

mittelböhmischen Silur.
K. Tuon: Ueber die Drüsen der Holothyriden.

JAN ! 91926 Ba

VI Seznam přednášek.

Dne 24. března.

Fr. Novorvý: Pokus o geodetické odvození geografických koordinát c. k. hvě-
zdárny v Praze.

J. Barviñ:. Přehled rovných řad některých prvků vzhledem k atomové váze
a hustotě pro jednotlivé skupiny soustavy Mendělejevovy.

Dne 5. května.

K. Zaurapwik: K theorii linealních rovnic differencialních.
C. Zauirka: Pásmo X. křídového útvaru v Pojizeří.
J. RouBau: Prodromus českých Myrmekofilů.

Dne 19. května.

J. Barvik : O směrech rovných řad prvků se zřetelem k atomové váze a hustotě
-v pevném skupenství.
K. Down: Čtvrtý příspěvek k poznání jevnosnubné flory české.

Dne 2. června.

F. Vejpovský: O vzniku úst a systematickém postavení ryb kruhoústých. (Vyjde
1906.)
Fr. Rocen: O grafickém složení sil.

Dne 23. června.

J. Barvir: K otázce o původu grafitu ložisk jihočeských.

Anı. Fri: Miscellanea palaeontologica z Čech a Ameriky.

Dne 7. července.

E. Voroček & V. Vesezy: O kvalitativním dokazování volně vázaných skupin
methylenových.

E. Voroček & J. KasrxeR: O novém rhamnosidu z Ipomea Turpethnm.

Ap. Ernest: Příspěvek k seznání některých cellulos.

J. Hanus & K. CHocexský: Použití ponorného refraktometru v analyse potravin :
I. Stanovení koffeinu.

J. Marrecka: Rozdělení kosti temenní. (Os parietale bipartitum.)

Dne 15. října.

Fr. VEjpovský: O redukci očí u nového Gammarida (Bathyonyx) z hlubin irského
jezera Lough Mask a o Niphargus Casparyi ze studní mnichovských.

Eu, Mexer: O histogenesi t. zv. Leydigovy „Punktsubstanz“. (Vyjde 1906.)

Verzeichnis der Vorträge, VII

Den 24. März.

Fr. NovorxY: Versuch die geographischen "Koordinaten der k. k. Sternwarte in
Prag geodetisch abzuleiten.

H. Barvit: Uebersicht gerader Reihen einiger Elemente mit Bezug auf Atom-
gewicht und Dichte für einzelne Gruppen des Mendelejev’schen Systems.

Den 5. Mai

K. ZaHRapNík: Zur Theorie der linearen Differenzialgleichungen.
C. Zawirxa: Zone X. der Kreideformation im Isergebiet.
J. Rousar: Prodromus böhmischer Myrmekophiliden,

Den 19. Mai.

H. Barvix: Ueber die Richtungen gerader Reihen der Elemente mit Rücksicht

auf das Atomgewicht und die Dichte im festen Zustand. ©
K. Domi: Vierter Beitrag zur Kenntniss der Phanerogamenflora Böhmens.

Den 2. Juni.

W. Vrjapovský: Ueber die Anlage des Mundes und systematische Stellung der
Cyclostomen. (Wird im J. 1906 erscheinen.)
Fr. Roger: Ueber graphische Zusammensetzung der Kräfte.

Den 23. Juni.

H. Banvíň: Zur Frage nach der Herkunft des Grafits in den südböhmischen

Lagerstätten.
Ant, Fnrč: Miscellanea palaeontologica aus Böhmen und Amerika.

Den 7. Juli.

E. Voroček & J. Veseny: Ueber kvalitativen Nachweis lose gebundener Methylen-
gruppen.

E. Voroček & J. KasrvER: Ueber ein neues Rhamnosid aus Ipomea Turpethum.

An, Ernest: Beitrag zur Kenntniss einiger Cellulosen.

J. Hants & K. Cnocrxský: Die Anwendung des Refraktometers bei der Analyse
der Nahrungsmittel. I. Bestimmung des Koffeins.

H. Marıeeka: Zweiteilung des Scheitelbeines. (Os parietale bipartitum.)

Den 13. October.

F. VEjpovský: Ueber Augenreduktion bei einem neuen Gammariden (Bathyonyx)
aus den Tiefen des irischen Sees Lough Mask und über Niphargus Casparyi
aus den Brunnen von Můnchen.

En. Mexcz: Ueber Histogenesis der sog. Leydig’schen Punktsubstanz. (Wird im
J, 1906 erscheinen.)

VIII Seznam přednášek.

Vr. Novák & B. Macků: © nové methodě ku měření okamžité hodnoty proudů
střídavých.
K. Ton: Zevní morfologie a systematika Holothyridů. (Vyjde v Zoologische
Jahrbůcher 1906.)
Dne 27. října.

J. Bapvíň: O světelné lámavosti zlata, stříbra, mědi a platiny. (Vyjde 1906.)

Dne 10. listopadu.

Fr. Rocec: Poznámka o vyrovnání měření délkových.

Dne 24. listopadu.

J. V. Zrrizxo: Spodní silur v okolí Radotína a Velké Chuchle. (Vyjde 1906.)

Dne 7. prosince.

FR. Vejpovský: Další dodatky k haemoceltheorii. (Vyjde v „Zeitschrift für wiss.
Zoologie 1906.)

FAN

Verzeichnis der Vorträge. IX.

Vr. Novák & B. Macků: Ueber eine neue Methode zur Messung der Momentan-
Werte der Wechselströme. ae
K. Tuox: Aeussere Morphologie und Systematik der Holothyriden. (Erscheint in
den Zoologischen Jahrbüchern 1906.)
Den 27. October.

H. Barvir: Ueber Lichtbrechungsvermögen von Gold, Silber, Kupfer und Platin.

Den 10. November.

Fr. Roger: Note über den Ausgleich der Streckenmessungen.

Den 24. November.
J. V. Zerizxo: Der untere Silur in der Umgebung von Radotin und "GrossKuchel-
bad. (Wird im J. 1906 erscheinen.)
Den 7. Dezember.

Fr. VEjpovský: Neue Belege zur Hämocoeltheorie. (Wird in der „Zeitschrift für
wiss. Zoologie“ erscheinen.)

Variaënè statistická zkoumání na Atyaephyra
desmarestii (Joly) z jezera Skadarského,

II. část: Meristika a vnější organisace.
Napsal Arthur Brožek v Praze.
(Práce z ústavu zoologického české university v Praze.)

Předloženo v sezení dne 25. listopadu 1904.

Práci tutu, pojednávající o meristice a vnější ústrojnosti tegu-
mentu i okončin specie Ařyačphyra desmarestii Joly prováděl jsem
na témž materialu, který mi byl základem při vyšetřování variability
a korrelace v počtu chitinových zubů a trnů, tvořících na telsonu
i rostru této specie důležitý znak rodový. Poznav některé zajímavé
v literatuře neuváděné podrobnosti ve vnější üstrojnosti Atyaëphyry
během měření 30 exemplářů, zahrnul jsem je do této II. části po-
jednání. [Část I. viz „Věstník král. české spol. náuk“, XI., 1904,
Bor 19, Lit. :&. 27.1*)

*) K doplnění přehledu o geografickém rozšíření tohoto rodu (I. část
pag. 2.—6.) uvádím dodatečně novou sladkovodní lokalitu v Tunisu: tok Milliany
v okolí Zaghouanu, kde nalezl ji hr. H. du CnarGvov. (E. L. BouvreR: „Atyaéph.
desm. en Tunisie“. pag. 245. in „Bull. de la soc. entomol. de France“. 1903.
Viz lit. 29.) Též tato pobřežní lokalita opět svědčí pro názor o potertierním
stáří tohoto monotypického rodu co sladkovodního tvaru vzhledem ku geolog.
poměrům a kontinentálním změnám ve Středomoří. (Bližší viz Dr. J. N. Woroňrcu:
„Geologické příspěvky k otázce o posledních kontinentálních změnách Evrop-
ských“. — Rozpr. čes. Akad. etc. Roč. I. 1892. — Tř. II. pag. 1.—25.)

Věstník král. české společnosti náuk. Třída II. E 1

2 I. Arthur Brožek:

(Vykonaná měření na specii Palaemonetes*) varians Leach
(lit. 27. pag. 9.) pro malý počet jedinců měření schopných — 6 ex. —
neuvádím, ježto by z toho důvodu neměla širšího významu.)

Atyačphyra desmarestů (Millet.) 1832. [lit.-13. pag. 401.]

Hippolyte desmarestii (Millet.) 1832. Annal. Sei. Nat. t. 25.
p. 461. pl. 10 B.

Hippolyte desmaresti Millet. 1837. Milne-Edwards. Hist. Nat.
Brust MI Op: 210.

Caridina desmarestii (Mill.). Joly. 1843. Annal. Sci. Nat. (2),
FAO) ae a AS NE pl. >. 6 1:

Caridina desmarestii (Mill.) Heller. 1863. Crust. südl. Europa,
D38 pl. 8 1855 605: ;

Atyačphyra rosiana Britto-Capello. 1866. Descr. esp. nov. Crust.
Arachn., Portugal. Lisboa. p. 6. pl. 1. fig. 1.

Hemicaridina desmarestii (Mill.) Ortmann. 1890. Zool. Jahrb.
etc ion;

A. Télo.

Tělo Atyaöphyry jest se stran smačklé, takže vůči šířce jest
značně vysoké, zvláště ve střední partii své délky. Tegument celého
těla jest slabý, málo inkrustovaný. Karapax vybíhá nad očními stonky
v dlouhé rostrum s typickou kombinací trnů (řada na svrchní hraně)
a zubů (řada na spodní hraně), při jehož basi vzniká po každé straně
po jednom supraorbitálním trnu. [Viz lit. č. 27. pag. 25. fie. 1.) Švů
neukazuje. Přední jeho kraj po obou stranách těla vysílá plochý,
špičatý výběžek, jenž jest trnem antennálním (fig. 1. «“). Jinak jest
celý tegument karapaxu úplně holý, též okraje jeho jsou jednotné
a holé. Při pohledu se strany (fig. 1.) má tvar nepravidelného oválu
a jest na dorsální straně rovný; shora pak po obou stranách vejčitě
se rozšiřuje (fig 2.).

Spodní kraje tegumentu I., II. a III. abdominálního článku jsou
zaokrouhlené, II. článek (fig. 1. II.) má laterální partie kruhovitě
rozšířené — všeobecný znak fam. Afyidae a Palaemonidae — a pře-
sunuje se dorsálně i laterálně napřed i v zadu přes okraje článků I.

*) O variabilitě znbů rostra sp. P. vulgaris odkazuji na práci: G. Duncker
„On variation of the rostrum etc.“ (28).

Variačně statistická zkoumání na Atyaöphyra desmarestii (Joly). 3

a IH. Články IV. a V. mají sobě velmi podobný tvar. Jeden
i druhý nese na zadní straně po obou štřanách okrajní zářezy, takže
úhel tohoto zářezu pro článek IV., Xp, jest (průměrem dle 30 ex.)
137° 9“ 50“, pro článek V. % , jest 1379 0“ 21“. Velikost úhlu y,
i p, variruje v nevelkých mezích (viz tabulku I. dimmensí karapaxu)
a oba úhly jsou (zvl. v průměrech) přibližně stejné. Spodní okraje
laterálních částí těchto článků nejsou zaokrouhlené, nýbrž — na voz-
díl od I., II. a II. trojúhelníkovitě protažené a mají cípy jemně
obrvené. Článek VI. jest dlouhý, válcovitý, v části proximální širší,
v distální znenáhla se zuZuje. Článek VII. prodlužuje se v telson
(lit. 27. pag. 51. fig. 4.). Jestliže na telsonu jinak úplně holém vy-
skytují se tři druhy trnů a štětin, — jak bylo dříve popsáno, — jest
článek předcházející (VI.) zcela holý; oba články VI. i VII. jsou
průměrně stejně dlouhé. |
Dimmense popsaných částí v délkové jedničce A = 003672 mm
uvedeny jsou v tabulce a označeny jsou spolu písmeny, která ozna-
čují nakreslené rozměry na obrazcích 1. a 2. — Měření v tabulce
provedeno na 30 exemplářích nahodile zvolených, které pak sestaveny
- byly dle vzrůstající délky rostra a karapaxu. Údaje, které neřídí se
velikostí individuí, označil jsem v tabulce *. Průměrné hodnoty vypo-
čítány jsou dle způsobu naznačeného rovnicí:
220

n

kdež 7 jest dimmense, » pak počet všech pozorovaných exemplářů
(vzhledem k příslušné dimmensi). Dle délek e, d, f, změřených oku-
lárním mikrometrem v A, byl příslušný úhel ©, neb ©, trigonometricky
vypočítán (lit. 27. pag. 8.); empirické hodnoty úhlů pak odečítávány
ještě mimo to dle geometrické konstrukce úhloměrem. Tab. I. v příloze.

B. Okoneinyz

a) O. praeoralnt.

I. První antenna Atyačphyry skládá se ze tří článků basalních,
z nichž poslední nese 2 bičíky. Oba jsou mnohočlánkované a neliší
se příliš (viz tab. II. dimmensí) svou délkou od sebe, avšak
vnější bičík jest od base směrem k volnému konci asi do třetiny své
délky nápadně stlustlý (fig. 3. e), jednak oproti šířce vlastního pokra-

4 I. Arthur Brožek:

čování v dalších svých ?/,, jednak proti bičíku vnitřnímu (ve stejné :
vzdálenosti od base).

1 2.

Obr. 1, Tegument sp. Atyaëphyra desmarestii Joly 8 označenými dimmeusemi při
c pohledu se strany.
Ohr. 2. Totéž. Pohled se strany dorsální.

Bičík vnitřní (fig. 3.2) nemá žádných zvláštností, má jedno-
duchý průběh, vykazuje velkou řadu článků a pokud jde o jeho

Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly). 5

šířku, tu nenápadně této od base ku konci ubývá (od 34 ku 14).
Okraje článků obou bičíků mají jednoduché brvy, na dolejších člán-
cích ve větším počtu, na prostředních jen v menším, konečné jsou
zcela holé.

Obr. 3. První, pravá antenna (pohled na spodní stranu) sp. Atyaëphyra desmarestii
Joly s označením dimmensi. — L, II. a III. článek násadce tykadlového ; «. spinna
antennalis. Bičík vnitřní (7), vnější (e).

Článek I. tykadlového násadce, jímž antenna přisedá pod očními
stonky k tělu, jest na basi směrem vertikálním smačklý oproti přední
partii 1 vůči ostatním dvěma článkům, které jsou válcovité, shora ne-
stlačené. Vůbec tento znak lze vytknouti u antenn Atyačphyry za

6 I. Arthur Brožek:

charakteristický při srovnání s tykadly Palaemoneta, neboť články její
jsou oblé, hmotné, kdežto články Pal. velmi silně shora stlačené
a docela ještě i laterálním směrem rozšířené. Při své basi (asi v po-
lovině své délky postranní) na vnější straně vybíhá mohutný, plochý,
jen několika brvami na vnější straně opatřený, jinak holý, lištovitý,
trojúhelníkovitý trn (fig. 3. «, fig. 4. «), spinu antennalis, jenž délkou
rovná se asi !/, celkové délky I. článku.

Přední kraj I. článku při pohledu se strany spodní vysílá po
vnější straně tupý, plátkovitý, chitinový výběžek (fig. 3. a, fig. 4. a),
jenž asi polovinou své šířky volně přiléhá ku spodní ploše následují-
cího článku (II.), ostatní okraj I. článku jest zcela holý, což platí
též o laterální jeho části na straně vnější. Na vnitřní straně sleduje
jediná řada mohutných, odélänkovanÿch, dutých, speřených štětin,
charakteristických pro okraje exopoditů i endopoditů ostatních okončin;
jsou však takové štětiny též na II. a III. článku antennálního ná-
sadce (a to na spodní ploše při krajích). Řada takových štětin (b, 5.)
[fig. 4. a] počíná od '/, délky I. článku a táhne se až k jeho
přednímu okraji, base jednotlivých štětin pak vznikají na spodní
ploše, poblíž okraje tohoto článku. Při pohledu na svrchní stranu
(fig. 4.d, A) jsou poměry jednodušší: jest tu jen jediná ku délce
článku příčná řada jednoduchých, chitinových brvek, běžící podél před-
ního okraje článku (fig. 4.d, x,), která při straně vnější počíná ne-
patrnými chloupky a končí u přečnívající části se spodní strany oné
chitinové plošky (a) již skupinkou dosti hustých, větších štětinek.
Posléze třeba připomenouti, že první článek je ze všech tří nejdelší.

Druhý článek stonku jest kratší a málo užší předešlého; při
pohledu na spodní jeho stranu po pravém i levém kraji má po jedné
řadě oněch speřených štětin a to po celé své délce; base štětin opět
vznikají na spodní ploše při krajích článku. Na svrchní straně má
povrch zcela holý, kromě předního okraje, podél něhož táhne se
příčná k délce článku řada brvek (fig 4.0, x,), přecházejících v moc-
nější skupinku štětinek jednoduchých, nespeřených při vnějším okraji.

Na třetím článku tato příčná řada brvek schází, takže celá
jeho svrchní plocha jest lysá, na spodní ploše (fig. 4.B) táhne se při
pravém i levém kraji jedna řada odčlánkovaných speřených štětin; obě
tyto řady jdou po celé délce III. článku a na předním jeho okraji oblou-
kovitě se spojují (fig. 4.a, III.). Base jejich zvláště v tomto oblouku
značně posunují se od kraje na spodní plochu článku, jm posléze
nese dva bičíky, o nichž bylo pojednáno.

Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly). 7

II. tabulka: Dimmense 1. páru antenn sp. Aéyaëphyra desm. J.
(4— 003672 Min)

= | L článek | Mina ant. | II. článek | III. článek Bičík vnější Bičík vnitřní |
ro > un © ro TD Pa = 7) m Nr m A

3 a b c CA a b a b | a s, | elles
1096 |" 8 35 [12 |185| 75 | 8 Be ng zo
2. 27 8 3 13° 14 7 6 Z OA E
3. 26 8 35 |12 |14 7 8 6 ring ro
4, (28 | 9 381130 1415 8 9 7 on
5. |27 8 4 130 115 7595| 7 on ne LEONE
6. |29 9 4 112: |15 8 9 7 92 |3 m2
28 9 4 >12 15 8211169 7 ASIE Fed
29 98 | 4 |14 |155 | 8 | 9 7 A ele
28 110° | 4.118. 16 8 95 | 7 ls zo
10° 130° [10° |-45 |14 |16 8- |10 75 [108 |3 100 | 2
11. 80:5 |10:5 | 45 [14 |17 9 |10 8 Ei re
12. ||82-5.| 11 1 15%475 9.10 #87 100 13 104° 2
18 NN TE) 2 de ae: god | 85 | 3 site
Bas A) 15.16 as 1-85 11 | 8 EA Ji 19
15 1336 1106 | 4 |15 18 | 9 |i1 | 8 |102 |3 [102 |2
16° #94 11 545° 199 | 9° || 85 |108 | 3 Il
sa |10 8 his (185 9 10.808. | 5 io lo
132.133 3 (11-5. 5. |18.: |18 9:5 | 11 8 106 |3..]122° | 2
O 33 (dl 5 |16 |18 9 |11 8 ses en
20. |34 |115| 5 |16 20 j10 |12 8 els 2 >
BE (845111 1.5. [16.18 9:5. 11:5 ,.8, 1110232211002 102
22. |34 |11 8.115: :lo0. |10 412 93: 113, 0183 |
22 33: 112, .| 5.116. 1195 |10 13 | 8:5 115 :| 3 118. | 2
DAT aa 5: |17.. 20 10 12 9 = 3 = 2
25. |36 |12 5 4417 920.110 > | 9 = 250702
26. |36 | 11 5 16 |20 |10:5 |13 9 li so:
27. |38 |12 B1821 z 10014. 9 = 32. 131% 102
28. |37 |13 5.118 |01 11: 14 :| 95 4195 .|;3 BE
29. 36. |12 45 |17 |o1 110: |14 | 9 ne A
30. 37 |12 51721 11 135911104018 zo

Min. |26 8 3 12 |1i35| 7 | 8 6 92 | 25 || 100
| Prüm. 32:26, 10:48] 411|1497|144 | 9. |10'85| 7-93] 109-41| 2:94 113-77| 2
Max las |ı8 | 5 |18 | 21104 95 [125 |3.lısı | 2
| | | |

8 I. Arthur Brožek:

Dle měření na 30 exemplářích Aéyaëphyry sestavena jest näsle-
dující tabulka dimmensí 1. páru antenn, v níž seřaděny jsou jedinci
1.—30. die téhož pořádku jako na tabulce I. (tegumentu). Hodnoty
uváděny opět v 4= 003672 mm. Průměry počítány týmž způsobem
jako v tabulce I.

Organisace 1. antenny Palaemoneta neliší se v segmentaci od
Atyaëphyry. Tykadlový násadec má opět 3 články, z nichž poslední
nese však tři bičíky nestejné délky. Nejkratší z nich, asi */, délky
bičíku vnějšího a vnitřního se rovnající, srůstá po celé své délce
s bičíkem vnějším, až na několik málo volných článků distälnfch.
Tato věc jest zajímavá při srovnání poměrů bičíků Afyaëphyry
s bičíky Palaemoneta, neboť u ní vyskytují se jen dva bičíky, ale
jak jsem se přesvědčil (a v literatuře podobně se uvádí) jest šířka
vnějšího bičíku (asi v '/„ od své base) náhle zmenšena. Výklad
stluštění vnějšího bičíku Ařyačphyry dá se dle srovnání s poměry
u Palaeomoneta snadno podati, neboť jest patrno, že toto stluštění
u Atyaöphyry úplně rovná se třetímu bičíku u Palaemoneta, jenž
zde zcela srostl po celé své délce s bičíkem vnějším, aneb že volné
články srůstajícího bičíku Ačyačphyry úplně degenerovaly. Jest tedy
úplná homologie mezi stluštěním vnějšího bičíku Atfyaëphyry a mezi
třetím bičíkem Palaemoneta. Že pak antenny Atyačphyry vůči anten-
nám Palaemoneta ještě v jiných částích značně jsou zredukované,
ukážeme ještě z následujícího srovnání.

Zajímavý součástkami 1 tvarem jest basální článek tykadlového
násadce Palaemoneta, jenž jest silně smačklý shora i se spodu a při
basi na vnější straně asi v dolení jedné čtvrtině celkové délky článku
opatřen antennálním trnem, Stihlejsim a menších rozměrů (vůči

dimmensím článku Aéyaëphyry) — Sploštění basälnfho článku
zveličuje se ještě tím, že tělo článku přechází na vnější straně
v postranní, tenkou, plätkovitou lamellu (fig. 4 c, d, — a),

kteráž jednak na venek jest opatřena neobrvenou, chitinovou
silnější nežli tlouštka lamelly, téměř rovnou hranou 8,, která! zakončuje
se na předním konci nízkým, trnovitým, pokrajním hrotem.*) Od to-
hoto má lištovité rozšíření na předním ellipsovitém okraji jedinou
řadu odčlánkovaných, na basi dutých, obrvených štětin, které přestá-
vají tam, kde ellipsovitý okraj na spodní ploše článku přechází v jedno-

*) O varirujícím tvaru a zakončení této squammy I. čl. basálního odkazuji
na práci V. E. Boasovu. (L. 14., fig. 2., sp. Palaemonetes varians, forma mořská
a sladkovodní.)

Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly). 9

duchý, holý, téměř rovný kloubní okraj (x). Za další pokračování
těchto štětin můžeme považovati jedinou řadu stejně ustrojených
štětin, která se táhne po spodní ploše podél vnitřního okraje článku
nejsouč od něho příliš oddálena (b). Přerušení této řady na
kloubním okraji článku lze jednoduše vyložiti vlivem kloubních po-
hybů, jimž by tak mocné štětiny, jako jsou právě tyto, překážely.
Při pohledu na svrchní stranu tohoto I. basálního článku (fig. 4. d.)
pozorujeme podél jeho přední, téměř rovné, kloubní hrany táhnoucí
se příčně ku délce článku řádku jednoduchých štětinek (x, ), kteréž tvoří
v místu, kde končí ellipsovitý okraj lamellovitého rozšíření, chumáček
již mocnějších, jednoduchých, chitinových štětinek (zcela tak, jako
u Atyačphyry) (x.). :

Srovnáme-li všechny tyto popisované, byť i velmi minuciesní po-
drobnosti I. článku tykadla Palaemoneta s těmi, jak byly vylíčeny
na stejném článku u Aéyaëphyry, přesvědčíme se, že jest mezi nimi poměr
úplné homologie, že však u Aťyačphyry vzhledem k Palaemonetu jsou
ve svém vývoji redukované, což platí v první řadě o částích, podmi-
ňujících sploštění tykadla a rozšíření jeho v rovině horizontální, zvláště
pak o laterálním, lamellovitém rozšíření vlastního těla článku. Ono
jest u Palaemoneta (varians i vulgaris) značných rozměrů, tvarem
i ustrojením shodné s (pouze menších dimmensí) lištovitou, jedno-
článkovanou Supinou II. páru tykadel (v literatuře všeobecně co plat-
kovitý exopodit II. páru antenn označovanou). (Srovnej s fig. 5., sg.
s fig. 4 c, d.; a). U Afyaëphyry však jest toto lamellovité rozšíření
basal. de téměř zcela ve své šířce zredukováno, Auen] počáteční
hrot, zakončující krajní jeho hranu.

Též 2článkované štětiny zanikly beze stopy na silně zmenšeném,
redukovaném předním ellipsovitém okraji. Zbytkem jsou štětiny (b)
(fig. 4 a, b), sestavené v jedinou řadu na spodní ploše podél vnitř-
ního laterálního pokraje článku. Následek této zřejmé redukce lamel-
lovitého rozšíření jest, že znamenitě vyvinuté této části u Pal. odpo-
vídá co rovnocenná součást I. článku u Atyaëphyry jen velmi nepatrný
zbytek v podobě oné plošky (a) s neobrveným okrajem, která polovinou své
šířky přiléhá ku spodní ploše II. článku násadce (fig. 4. a, b, — a. —).
Proto musí také vnější, postranní okraj I. článku tykadlového Atyač-
phyry (rovnaje se neobrvené lištové hraně u Pal. [b,)) býti zcela ho-
lým, kdežto vnitřní postranní okraj (b) nese odčlánkované štětiny.
Posléze příčná řada chitinových brvek podél přední (x), kloubní
hrany na svrchní straně článku zcela souhlasí u At. s Pal., podobně
jako neobrvený, spodní, kloubní okraj (x).

10 I. Arthur Brožek:

Zbývá popsati II. a III. článek antennálního násadce Pal. a zá-
roveň ukázati na redukci rovnocenných součástí u II. článku ná-
sadce At.

Prostřední (II.) článek, menších rozměrů nežli basální ukazuje
opět pro Pal. charakteristické sploštění shora a zdola, kteréž se zve-
ličuje postranním, Supinovitym výběžkem, pouhou to chitinovitou emer-
senci, která se shoduje oválním obrysem a okrajem opatřeným od-
článkovanými štětinami s lištou I. článku. Tyto tvoří po okraji
řadu, přerušenou jen spodní, zcela holou, přední kloubní hranou
II. článku (c, d, fig. 4.). Toto rozšiřování týká se zvláště spodní plochy
článku, což jest důležité vzhledem pro výklad postavení štětin na
II. článku A7., kteréž jsou sestaveny do jedné řady při pravém
i levém okraji článku, takže basemi sedí na zpodní jeho ploše. Toto
postavení lze vyložiti pouhou redukcí šířky oné omergence u Pal.,
jejíž okraje se Stetinami posunuly se u Ať. až na spodní plochu
vlastního těla článku. Na svrchní straně II. článku Pal. podél jeho
přední kloubní hrany táhne se příčná řada štětinek směrem k vnější
straně se zvětšujících, jimž u Aéyaëphyry odpovídá polohou i tvarem
stejná řádka (x,) chitinovitých brvek.

Konečně III. článek antennálního násadce, nesoucí tři (dva srů-
stající) bičíky, není u Pal. tak sploštělý jako II. a I. a jest na
povrchu zcela holý, kdežto u A., jak předem popsáno, opatřen na
zpodní ploše mohutnými Stétinami.

Za příčinou úplnosti třeba uvésti, že I. bas. článku u A. schází
statocyst (st. fig. 4.), jenž naproti tomu v I. čl. násadce Pal. jest
velice nápadný, již co malá tečka makroskopicky patrný. Jestliže
dále přijímáme, že sploštění článků antennálních a rozšiřování v ro-
vině vodorovné u Pal. podporuje stabilitu polohy a jestliže pozoru-
jeme, jak ono jest redukováno u A7., takže články její jsou válco-
vité, hmotné, můžeme berouce spolu zřetel u Aéyaëphyry k redukci
statocystu přímo ze srovnání konstatovati (oproti Pal.) redukci orgánů
stejného fysiologického významu.

Poměr popisovaných detailů i změny jejich lépe objasní obrázek
(fig. 4.), nežli jak slovy se říci dá, jenž znázorňuje pravou antennu
I. páru obou specií při pohledu se strany spodní (B) a svrchní (A),
kdež rovnocenné části označeny jsou souhlasnými písmeny, takže
jest na první pohled patrná redukce homologických částí tykadla
Atyačphyry vůči Palaemonetu.

II. Druhý pár antenn (fig. 5.). Vnější Šupinovitý, lamellovitý
přívěsek (sg) 2. antenny Aéyaëphyry jest asi 2násobné délky nežli

Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly). 11

entopoditovyÿ násadéc tykadlového bičíku a jsa volně pohyblivý na své
bási, pokrývá jmenované dva články násadce. Vnější okraj lamelly
jest holá, stluštělá, chitinovitá, zcela rovná hrana, vybíhající na přídé
v jednoduchý plochý hrot. Vnitřní její okraj, počínaje od tohoto hrobu,
jest ellipsovitý, silně protáhlý ve směru delší její osy. Celý vnitřní

Œ

QE 4. První, pravé antenny specii: Atyačphyra desm. J. (a. b) a Palaemonetes

varians Leach (c, d) — A) Pohled na svrchní, B) na spodní stranu. — Spinna

antennalis («), statocyst (st), krajní šupinovitá lamella (a) [zvl. u Atyaëph.

zredukovaná]; I.. II. a III. čl. násadce tykadlového. — Ostatní rovnocenné části

antenn obou specií jsou týmiž písmenami označeny. Antenny Pal. jsou vůči Ať.
asi 0 ?/, zmenšeny.

okraj jest posázen od@länkovanymi, při basích dutými, obrvenými štěti-
nami, které přisedajíce kloubnatě k okraji, jsou pohyblivé. Nejdelší
z nich připadají na přední část oválného okraje a na jeho přední,
laterální část, načež jeduak směrem k počátečnímu hrotu vnější hrany,

12 L Arthur Brožek:

jednak ku basi vnitřního okraje zvolna na délce ztrácejí. Dimmense
lamelly hledati dlužno v tabulce III.

Zeela stejný tvar i detaily povrchu má exopodit posledního páru
pleopoditů, tvořících spolu s telsonem ocasní vèjffek; liší se jen ne-
patrně od lamelly 2. páru antenn (mimo nepatrné rozdíly v dimmensích)
tím, že u Aéyaëphyry mezi okrajem se štětinami a mezi krajním
plochým, hrotitým ukončením rovné, vnější hrany, vyvinuje se nízký,
odělánkovaný, kuželovitý trn, a mimo to, že v blízkosti tohoto vzni-
kají z plochy lištové dlouhé, jehlicovité štětiny, zcela slabé a holé,

5 6.

Obr. 5. Pravá antenna 2. páru sp. Atyačphyra desm. J. se spodní strany 8 označenými
dimmensemi. — B) Bičík s 2 čl. násadcem endopoditovym; sg, šupinovitý exopodit.
(Squamma). A) Basální článek (basipodit.)

Obr. 6. Oko sp. Atyaëphyra desm. J. s rozměry části fassetované (f) a ommatoforu (0).
Záhyb zorné plochy. (z).

jak ještě bude podrobně na svém místu popsáno. U Palaemoneta
(varians Leach) přistupuje k těmto rozdílům ještě obloukovitá, kloubní
line, táhnoucí se od hrotu na příč délky exopoditu, v níž přední
jeho část může se přeložiti. (Lit. 12.)

Dále třeba upozorniti k tomu, že u Palaemoneta i povrchem
shoduje se tato vnější šupina (sg.) II. antenny s rozšířením basálního
I. článku násadce 1. páru tykadel (fig. 4 c, d. — a.), které u Afuaë-
phyry bylo na popsanou nepatrnou plošku (a) zredukováno.

Variačně statistická zkoumání na Atyaéphyra desmarestii (Joly). 13
III. tabulka: Dimmense 2. páru antenn sp. Atyačphyra desm. J.
(À = 008672 -nrm).

A 28 | so N Tl a Be
S AR PAGE | RE Ag: Te AS | mE | AZ | 25 |
ba sr

D a b c: JLA EO ER REN RN BR; s!

|

19 12 13 16 49:5 |44 | 15 29 6 3

2. |125 |12 15 50 45 15 295 6 — 3

3. ||18 12 115 51 455 |16 29 6 = 3

4, |13 13:5 ||16 52 46 155 |31 65 | — 3

5. |14 14 17 DOV AT: Die LT 31 65 | 265 | 4—1

6. |15 14 17 54 485 |16 31:5 75 | — 3

z 16 15 17 53 49 16 = 7 — =

8. |145 |14 17 54 485 |175 |315 75 | — 3

9. |14 14 17 54, [485 |17 325 7 295 | 4—1
10. |14 14 18 565 |505 |18 33 8 — 8
16 14 18 462 55 18 36 8 — 4
DN a 18.. 60. 54 (19. 35 8 a
13. |15:5 | 14 18 64 56 205 |38 8 — 4
1a 117 16 185 |63 56 19 375 8 = 4
15. |16 17 19 61 55 19 88 8 312 14071
16. |16 15 19:5. 164, 56... 20. 138 8 = 4 |
17. | 15 165 |195 |635 |56 21 37 8 = A|
18. 16 Jırs |195 |\es |ss |20 |38 | — | - |
19. |18 17 20 62 57 20 37 8 321 | 4—1
20. |18 17 195 ||65 58 21 40 a 4
2118 18:5 | 21 66 585 |21 39 9 =

22. |18 18 215 1675 |59 22 40 96 | — 42
23. |20 18 21 675 |61 22 40 9 374 | 4—1
24. 185 |18 21 66 58 21 39 9 — 4
25. |19 18:5 |23 67 585 |22 39 9 = 4
26. 119 19 22 675 |61 22:5 |40 E Etes 4
27. |20 19:5 |22 72 635 |22 41 9 4
28 19 20 22 745 |64 |24 42 oh 4
POMO is Not 70 |65 (20.39 8 = 4
80. |20 19 a 173 | 62 23 42 10 = 4
Min tes |12 15 - |496-|44 |15 leo 6 | 265. | 8—1
Prům. | 164 |16 19 61-48 | 54:81 | 1933 13511 | 8 | 313-4 |3:5—1
Max.|20 |20o |\23 |745 |es |24 |a2 |10 || 374 (4

14 J. Arthur Brožek:

IV. tabulka: Dimmense očí sp. Vedle této volně pohyblivé
Atyaëphyra desm. J. lamelly vzniká na její společné,
(2 = 005672 mm.) jednočlánkové basi vlastní tykadlo,
=- Be = složené z jediného bičíku, téměř
8 jsa | S | 88 | 35 tak dlouhého, jako celé zvíře (roz-
S = = | 3° TE měry hledati dlužno v tab.), jenž
S a ele E kloubně se připojuje ku svému
am Nero 0 basalnímu 2článkovanému násadci
12116 9 13 [15 (entopoditu) (fig. 5. B). Base obou
26 10 12 145 větví (A) tohoto tykadla jest stejně
3. | 15 | 115 | 12 15 tak dlouhá co široká a vysílá po
4. || 16 13 14 |15 vnější straně ze svého cekraje
De 15:52 | 12 145 plochý hrot.
6. | 16 10 13 16 Oči (fig. 6.). tmavé, hnědočerně
TA 615 11 12 145 pigmentované, skládají se z velikého
8. | 16 11 12 15 počtu ommatidif, sestavených do
O5. (U 012 16 polokoule na předním, distálním
10 25:50 MIE 15 konci ommatoforů. Tyto oční stonky
1a 2. 16:50 122 11 15:5 jsou silné, válcovité, o málo delší
O 12 14 15:5 nežli jejich šířka; prisedajice pak
13. || 18 13 14 16 tenkou, krátkou částí, jsou volně
127 less || 118 16 pohyblivé. Vznikají pod basí rostra
15. | 18 13 15 15 nad 1. článkem 1. páru tykadel
67:5, 11 A 5 při jejich inserci. Polokulovitá
fo 14° 16 plocha fasetovaného okamärovny,
181 12 13 15:5 jednoduchý okraj na obvodu stonku,
O S 12 15 16 jenž pouze na svrchní straně tvoří
20. | 185 |12 615 15:5 nehluboký zářez a jemu odpovídající
el 0.15 6 nepatrný záhyb (z), zasahující do
229180 124 U G5 16:5 plochy ommatoforu.
2350165 (0120 16: 2216 Vedlejšího oka u A. jsem ne-
DAS 18 12:5 || 14 15:5 pozoroval.
25.. 18 12:5 | 16 16 U Palaemoneta odpovídá uve-
20001314 5,5 denému záhybu okraje fasetované
27.2520 14 16:5 plochy oční, zřetelně od nf od-
ZOE 155.18 dělené, vedlejší oko — patrné
29. | 18 | 12 142016 makroskopicky co malá tečka —
30. || 20 | 12 16 17 které jestumístěno na svrchní straně
Minen 10 o v *) Všechna označení v kterékoli ta-
Prům.| 17:2 1183 | 13:9 | 15:61 bulce odpovídají rozměrům na přísluš-
Max. || 20 14747 18 nych obräzeich.

Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly). 15

ommatoforů (širších nežli u Ač.) v místech, kde by byl u Atyaöphyry
záhyb fasetované plochy. V ostatních znacích povrchových shodují se
oči Palaemoneta s Atyaéphyrou.

Dimmense očí dle 30 ex. Afyaëphyry obsahuje tab. IV.

B) Okončiny postoralnt.

1. Mandibuly (fig. 7., 8.). Prvním párem postorálních okončin
jsou mandibuly, kteréž u Aéyaëphyry tak jako u jiných jednoduchých
forem Eucyphideí fam. Atyidae (Kingsley 1879.), subfam. Atyinae
1 Xiphocarinae jsou velmi jednoduchého tvaru i velmi primitivní, na
první pohled zcela palpu*) postrádající ([13] pag: 397.). [Vůči mandi-
bulám Palaemoneta jsou opět velmi redukované v délce svých ozu-
bených výběžků (A) i podpůrných (5) na přední své rozeklané části.|

Na nich můžeme v hlavním rozeznávati dvě části, od sebe sice
nijak se neoddělující, ale morphologicky i fysiologicky dobře od sebe
odlišené, jak v následující části práce vyložíme. Jest to část zadní
jednoduchá a dále přední, ve dvě lišty rozeklaná. („Molar-Fortsatz
u. Psalistom.“)

Zadní jejich část odděluje se od přední, rozeklané, dvoulištové
zcela zřetelným zaškrcením (šířku jeho v tab. V. hledati jest u c) a
jest asi uprostřed své vlastní délky (v tab. V. viz e) značně rozší-
řena (v tab. viz dimmensi b) zúžujíc se na zad do cípu, takže její
vnější okraj následkem toho jest obloukovitě prohnut. Dále jest tato
zadní polovina mandibuly zcela jednoduchá, shora i se spodu jen
slabě smačklá, svalnatá, s povrchem zcela holým, takže 1 vnější, oblou-
kovitý okraj není obrven a má jen tu a tam nepatrnou brvku. Na
tuto zadní část, kterou právem můžeme jmenovati rukojetí (manu-
briem) mandibuly, upíná se celý plexus svalů (fig. 7. sv.), spojujících
pravou i levou mandibulu a mimo tento ještě celá řada menších, pod-
řízených svalů, různého významu, takže vlastně tato zadní část každé
mandibuly jest ramenem, na kteréž jako na rameno 2-ramenné páky
působí síla svalů při rozvírání a svírání předních částí jejich. Místa,
o která se obě mandibuly při svém pohybu (rozvírání a otáčení) opí-

*) [13] . . . ., the Atyidae are closely connected with the family Acanthe-
phyridae, which live at great depths in the sea and contain, without doubt, the
most primitive Eucyphidea. The morphological differences between the two
families are the following: 1. The mandible in the Acanthephyridae is furnished
with a palpus (synaphipod), in the Atyidae it is wanting ...

16 I. Arthur Brožek:

rajf, jsou celkem dvě, sobě velmi blízká, takže obyčejně při pohybu
současně o obě se mandibuly opírají, a sice jest to jednak kloubní
spojení konců oporných lišt (k) i částečně jejich vnitřní hrany, jimiž
se pravá a levá mandibula sebe dotýkají, jednak jsou to ty hrany
těchže oporných lamell obou mandibulí (A), které přiléhají k šikmo se
sbíhajícím, zadním okrajům svrchního pysku (labrum).

Přední část každé mandibuly (viz fig. 8. A, B.) jest nesval-
natá, rozbíhající se ve dvě lamelly, dosti široké, jednu spodní, ma-
jící vnitřní okraje zuby ozbrojené, druhou svrchní lamellu, šikmo ku
ploše prvé skloněnou, opornou, mající na svém konci i po přední
hraně onen kloub a onu kloubní hranu, jíž dotýká se hrany labra.

ře
I

r VN
|

Obr. 7. Sestaveni mandibul (1.), svrchniho (labrum) (2.) a spodniho (3.) (labium)

pysku při pohledu shora. (pro sp. At. desm. J.) Označení dimmensi souhlasí

s tabulkami. — A) Žvýkací lamella, B) oporná lamella s kloubem (4) a kloubní
hranou (AR); sv. svaly.

Vnitřní hrana oné spodní (žvýkací) (A), dosti široké lamelly
(Molar-Fortsatz), rozložené v rovině, v níž také se rozšiřuje zadní
svalnatá část mandibuly, určena jest patrně dle svého ozbrojení k roz-
mělňování potravy a má následující detaily. Není rovná, nýbrž na
předním konci protahuje se v nízký, plochý výběžek, jenž nese na

Variséné statistická zkoumání na Atyaéphyra desmarestii (Joly). 17

svém konci 3—5 těsné k sobě sestavených zubů, silných, chitinovi-
tých, jakoby z jeho okraje vystříhaných (a). Zuby mohou býti v je-
diné řádce, těsně vedle sebe buď v rovině lišty aneb i mimo tuto,
takže pak na sebe často dva se kupí. Zuby tyto i velikostí se mohou
různiti, buď jsou všechny stejné, aneb velké střídají se s menšími.
Vždy však vyvinují se zuby na levém výběžku i na pravém tak, aby
při sevření mandibul zuby jedné strany zapadaly do výřezů druhé
strany, což platí v každém případu, ať jsou zuby jedné i druhé strany
stejně velké neb nestejné. (Srovnej fig. 7.) Dle tohoto ovšem musí
se na obou mandibuläch vyvinovati ve stejném počtu a musí býti tyto
zoubky tedy párové. Přes to však velmi často stejný počet na levé
i pravé straně bývá porušen a to nepravidelné na jedné neb druhé
straně vyvinujícími se zoubky; často tím, že zub od vrcholu svého
se neúplně rozděluje, neb že místo jednoho zoubku vznikají dva buď
vedle sebe neb na sobě. Takovým i jiným ještě nepravidelnostem na
jedné straně odpovídají pak normálně vyvinuté zoubky na druhé straně.
Následek ovšem toho jest ten, že zvláště v tabulce dimmensí (kde
počet těchto zubů označoval jsem značkou ») čísla odpovídající n
nejsou pro pravou i levou mandibulu stejná, což jest podmíněno právě
popsanými nepravidelnostmi ve vývoji těchto zoubků. Korrelace v počtu
jejich jest asi zcela takového rázu, jako ta, kterou jsem podrobně

-popsal i korrelační její koefficient vypočetl pro postranní ostny tel-

sonu, jejichž párovitost byla porušována také různými nepravidel-
nostmi v jejich vývinu právě tak, jako jest porušena párovitost těchto
zubů mandibul; ale případ s telsonem komplikován byl ještě jinými
vlivy, zvláště růstem jeho do délky. (Viz korrelaci pro postranní pá-
rové trny telsonu [27.].) I pro tyto zoubky lze pravděpodobně před-
pokládati, že by jejich korrelační koëfficient (r) pohyboval se svou
hodnotou kolem hodnoty stanovené pro telson a že by také se blížil
jednotce, jako u telsonu (u něhož byl 7==— 05814). Byl by i zde
tento korrelační koëfficient svou hodnotou > 0—, a spolu < 1:—,
jsa výrazem pro „prostřední“ („mittelstarke“) korrelaci v počtu pá-
rových zoubků mandibul. Jest ovšem pochopitelno, že na základě po-
zorování na 30 exemplářích není mi vůbec možno přesnou jeho čísel-
nou hodnotu uvésti, a že musíme se spokojiti s výsledkem approxima-
tivním, patrným z tabulek.

Z těchto 30 individuí připadá maximální počet případů pro
4 zuby, což platí pro pravou i pro levou mandibulu. Tyto, v obou
případech stejné, maximálně zastoupené varianty (viz průměr v Zab.
V.: 41, 4+ 0), třebas jen malého množství exemplářů, dokazují

Věstník král. Ces. spol. náuk. Třída II. 2

18 I. Arthur Brožek:

párovitost zubů v normálních tvarech, třebas i jednotlivé případy pro
sebe vzaty (ku př. v řádkách 1., 2. ete.) některé mají zuby (n)
párově vyvinuté, některé nepárově. Očekávaná párovitost těchto zubů
jest potvrzována dále i shodou obou krajních (t. j. minimem a ma-
ximem) variant pro pravou i levou mandibulu. (Viz tab. V. Minimum,
Průměr, Maximum.) Z téže tabulky jest dále patrno, že počet těchto
zoubků velmi značně kolísá jak pro pravou, tak i pro levou stranu,
třebas zde není veliký počet variant (= počet zubů 3, 4, 5). Jest
zajímavo, Ze variační rozsah počtu zubů pro obě strany, jakož i va-
rianty maximální a minimální jsou stejné, což potvrzuje jejich páro-
vitost dosti často nahodilými příčinami porušovanou a na první pohled
nezřetelnou. (Nejmenší varianty: 3 + 1, 3 + 0; normälni 4 + 1,4—0;
maximální: 5 +1, 5 +0.)

DR je
(4 Z a

N}
(4

KO
SOS

Obr. S. Přední část mandibuly sp. A£ desm. J. rozeklaná v lamellu žvýkací (A)
a opornou (B). — Zuby (a), a štětiny žvýkavé (b, c), kloub (k) kloubní hrana (2).

Vnější a přední okraj spodní lamelly obou mandibul jest holý,
jednoduchý a obloukovitě prohnutý. Jen levá mandibula. má proti
pravé na tomto okraji, a Sice na přídě zcela konstantní znak, totiž
jediný, osamocený zoubek, zcela stejné povahy jako oněch 3—5 zoubků
párových. Tento zoubek jest lichý, nepárový, neboť jemu na témže
místě u pravé mandibuly neodpovídá žádný zoubek. Proto také v ta-
bulce označován symbolicky počet zubů pro levou mandibulu n +1,
pro pravou » +0, kdež čísly 1 a 0 hleděl jsem označiti rozdíl obou
mandibul co do přítomnosti tohoto lichého zubu. Dle toho ovšem
levá mandibula musí vykazovati vždy převahu v počtu zoubků, jest-

Variačně statistická zkoumání na Atyačphyra desmarestii (Joly). 19

liže i tento lichý k nim počítáme. Ovšem, že to platí pro normálné
vyvinuté individuum, na němž pak počet zubů znázorňuje zlomek

n+1l 4+1

„0 440
Tento lichý zub nescházel ani jedinému zkoumanému exempláři na
levé mandibule.

Tato asymmetrie jest zajímavá vzhledem ku asymmetrii v počtu
zcela homologickych zoubků na mandibulách Palaemoneta varians
Leach a Sice speciálně ve formách sladkovodních, jak udává ve
své práci V. Boas [14.]. Uvädeje rozdíly mezi sladkovodní a moř-
skou formou této specie na dospělých exemplářích, zmiňuje se, že na
mořských tvarech kousací část mandibuly pravé i levé měla po 3
zubech (pouze jeden exemplář měl na levé části 4, na pravé 3).
Sladkovodní však formy měly na levé mandibule vždy po 4 zoubcích,
na pravé pak po 3 (pouze jeden exemplář měl na pravé i levé mandi-
bule po 4 zubech). V úplném souhlasu s údajem Boas-ovým pro
sladkovodní formu konstatoval jsem také na svých Palaemonetech,
také sladkovodních, že všichni měli na levých mandibulách po 4, na
pravých po 3 zoubcích. Tato nápadná asymmetrie u Palaemoneta
(sladkov.) dá se úplně převésti na případ s Ařyačphyrou, jestliže
stotožňujeme onen nepárový, lichý, na předním okraji levé mandibuly
se nalézající zub Atyaöphyry s 1.zoubkem levé mandibuly Palaemo-
moneta (v pořádku od předu). U Atyaöphyry tento zoubek jest oddá-
lený od oněch 4—5 stěsnaných zubů (»), při sevření mandibul do
sebe zapadajících, kdežto u Palaemoneta jednoduše se posunuje s to-
hoto předního okraje a staví se docela těsně do řady k ostatním
třem (u Pal.) zubům levé mandibuly, jimž by i zde — jako u Atyaö-
phyry odpovídal stejný počet (3) párových zoubků pravé mandibuly,
takže způsobí asymmetrii v tom smyslu, že levá mandibula má 4 zuby,
pravá jen 3. — Analogicky s Atyaëphyrou označili bychom pak počet

zubů pro nantes CE chtějíce vyznačiti párovitost zubů (a).

Vnitřní okraj spodní, žvýkavé lišty (přední mandibulární části)
Atyaëphyry mimo počáteční, nevysoký, plochý výběžek s oněmi
3—5 zuby na konci, tvoří v dalším pokračování obdélný výkroj,
v němž sedí malý počet, 5—8 tuhých, jednoduchých, chitinových,
žvýkacích štětin. "Tyto jsou holé, uprostřed své délky do tupého
úhlu přehnuté a jen několika málo tuhými chloupky opatřené.
fig. 8. — b —). Počet jejich velmi značně variruje a sice pro mandi-

9x

20 I. Arthur Brožek:

bulu levou v mezích 5—8, pro pravou v mezích 5—7. Nejčastěji za-
stoupený počet štětin (ze 30 ex.) pro obě strany jest 6, což by opět
poukazovalo k tomu, že tyto štětiny párově se vyvinují. Než nepáro-
vitost jest u mich téměř pravidlem pro velikou část probraných indi-
viduí a možno opět konstatovati (jako u zubů), že celkem levá strana
mívá větší počet štětin, nežli pravá, — ačkoliv jsou i dosti četné
(přece však v menšině) doklady pravého opaku.

Na dalším, poněkud vyčnívajícím, silněji zchitinisovaném kraji
vzniká celá řada jemných, vláskovitých, tuhých, jednoduchých štětin,
tak těsně k sobě sestavených, že tvoří plochý kartáček. Fig. 8. — © —).
Tyto štětiny na dalším pokračování okraje řídnou a konečně zcela
mizí tam, kde okraj přechází ve vnitřní, vzhůru se obracející kraj
oporné lamelly, jímž jedna mandibula dotýká se volně vnitřní hrany
oporné lamelly druhé mandibuly.

Druhá, svrchní lišta na přední, nesvalnaté polovině mandibuly
jest oporna, neboť nahoře na svém konci nese kloubní, zprohýbané
plochy. Vypuklé části plochy této na jednom konci lišty zapadají do
prohloubené plochy konce lamelly druhé, čímž vytvoří se kloubní
spojení obou mandibul. Plochy kloubní k sobě přiléhající nejsou
hladké, nýbrž posázené nízkými kuželovitými hrbolky, těsně do
hustých, parallelních řad sestavenými. Svrchní, vnější hrana této
oporné lamelly přikládá se poblíže „kloubu“ ku šikmo probíhající
hraně svrchního pysku a v té části také tvoří podél hrany kloubní
spojení, jehož dotykové plochy opět drsnými, malými hrbolky
jsou posázeny. Děje-li se pohyb v kloubu, rozevírají se od sebe
zvláště zuby mandibul, kdežto, otáčejí-li se mandibuly v kloubních
hranách labra (v pravé i levé), odsunují se po celé délce (stále paral-
lelně k sobě) oba ozbrojené okraje spodních lamell mandibulárních.
Obyčejně oba pohyby se komplikují (fig. 7., 8.).

K mandibuläm přikládají se ještě dvě části tegumentu náležející:
labrum a labium.

Labrum má podobu srdčitého, chitinového, slabě vydutého
plátku, jenž má na zad dvě, skoro rovné pod úhlem se sbíhající,
šikmé hrany, jimiž přikládá se — jak bylo vyloženo — k mandi-
bulám, poskytuje jim při pohybu opory. Na přední hraně má okraj
zaokrouhlený, na přídě vlnitě prohnutý, s přehnutým (směrem dolů)
okrajem, na němž sedí několik štětinek a vroubků. Tento přední okraj
jest volný a sklání se nad zuby (a) (fig. 7., 2.) mandibul.

Dimmense mandibul a počet zubů (a) a štětin (b) dle 30 exem-
plářů Atyaöphyry obsahuje následující tabulka V.

Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly). 21

V. tabulka: Dimmense mandibul sp. Atyaöphyra desm. Joly.
(1 = 003672 mm.)

|
|
|

A 3 8 dn = 1 8 S > >
m 33 | 35 385839285 „| <BR | R
= = © m B |WMoOBgog| 38m, 5 2 = =
D M Z HoBoOME 2e = = ©
5 E A AHS ES Se son
2 n+iin+O| n n
= 2 b © d € | levé) | (prave) | (levé) | (pravé)
il 21 8'5 5 6 30 4+1/4-+0 5 5
2» 19 9 6 10 30 3 + 114-0 5 5
3.19 8 BV IO 281 A140 6 5
4. | 20 9 612 30a 450 hs 4
5. 20 9 6 12 28 — 3 +0 — 5
6. | 20 8 CR 200 EE ON RSS 6
(6 20:5 8 5:5 11 30 4+1/4-+0 5 6
8. 23 10 6 del 34 3+1/5+0 5 5
93 22 10 6 13 82 4--1|840 5 6
10. | 21 9 B5153 pa aso | 6 6
11 21 10 75 12 31 341/440 5 5
12 22 10 8 13 34 3+1 4-40 6 5
13 22 9 65 13 32 3+1|4+0 6 5
14. 23 8 6 13°5 33 44+-1/3+0 6 5
mp © | 2 348 M6 6
162-224 |:10 66 liant ses ia Lola 6
117 245 11 U 145 36 41.40 6 5
18. | 25 [u 75 | 185 186 |atılato) 5 6
19 25 11 G 145 36 3+1/4-0 5 6
20. | 275 | 115 | 75 | 145 |s9 latılatol 4 6
21 25 12°5 75 15 37 3+1!3-+0 6 7
22 26 12 7 17 36 4+115+0 7 7
23 26 12 8 15'5 38 3+1/4+0 6 6
24 27 12 7 15°5 39 4+14-+0 6 5
25 26 12 8 16 39 441.40 8 5
26. | 26 | 12 65.145.39.041 10| 56
208 275 11 9 15:5 39 41115 +0 6 5
28. 275 1i 10 175 40 3+1,3+0 Th 6
29. 25 10 65 14 855 |3L113+0 6 5
30. 2705 12 75 18 41 4+ 1|4-0 T 6
Min *) || 19 8 5 6 275134118340! 5 5
Prům.| 23:55 | 10:22 6-81 | 13:39| 34-35|4—-1|4—0 6 6
Max. | 275 12°5 10 18 41 5+1/5+0 8 7
i

*) Minima, průměry a maxima — per parenthesin — všech tabulek značí
varianty, z nichž průměrná jest vždy nejčastěji zastoupena. Vzhledem ku malému
počtu (30 ex.), nelze freguencím naležejícím k těmto variantám přikládati týž
význam jako v I. části práce při variabilitě a korrelaci. (Viz var. polygony

ZAK : A

a srovnej vzorec pro M — = jsou proto tato čísla jen orientační. Dle
a (I et :

toho počítaný průměr (» = = přibližně rovná se střední průměrné hod-

note varirujícího znaku M (normální hodnotě znaku); minimum a maximum jsou
pak extremní varianty, označující svou odlehlostí variační rozsah.

29 I. Arthur Brožek:

Labium jest dvoudílné, ze dvou symmetrických, jednoduchých
lamell, zcela od sebe oddělených, volných, jen k sobě vnitřním
okrajem přiléhajících, které ze spodu se přikládají k mandibuläm
(fig. 7. — 3. =) :

Všechny tyto poměry mandibul, labra i labia znázorňuje lépe,
nežli se dá slovy říci obrázek fig. 7. a fig. 8.

Maxilly.

I. Maxilla jest celkem velmi jednoduchá, malých rozměrů,
v menší počet částí rozlišená, nežli maxilla 2. páru. Ze společné
svalnaté base, jíž přisedá, vysílá na vnitřní stranu dva výběžky,
z nichž přední jest silnější, v podobě násadce na konci lopatkovitě
se rozšiřujícího, jenž dle tvaru i vyzbrojení tuhými štětinami a trny
určen jest k rozmělňování potravy (fig. 9. A.); zadní pak jest slabý,
v podobě chitinové, téměř okrouhlé šupiny (fig. 9. B.). Tento druhý,
zadní zaokrouhlený plátek (inner lobe, tige), kryje téměř celou spo-
lečnou basi maxilly. Na vnitřním okraji, jenž jest velmi slabě oblou-
kovitý, téměř rovný, nese z okraje vznikající, dlouhé, odélänkované
duté, obrvené štětiny, kteréž zvolna směrem k okrajům vnějším mizí.
Jest velmi tenkostěnný. Dle tohoto zařízení patrné vykonává týž
úkol, jenž zvláště náleží velmi mocnému v rozměrech i obrvení,
listovitému exopoditu 2. páru maxill, totiž úkol při respiráci.

Přední násadec (A) (outer lobe, Kaulade, tige) ku rozmělňování
potravy určený, má tvar výběžku, silného, na basi válcovitého (slabě
sploštělého), jenž na volném předním konci lopatkovitě se rozšiřuje
a splošťuje; a v této sploštělé části vykazuje tvar zhruba ovální.
Vnější jeho okraj, jakož i celý jeho povrch (mimo vnitřní, rovnou
hranu sploštělé partie) jest zcela holý, jen několika brykami posázený
(zvláště po stranách). Pouze rovná hrana či okraj sploštělé části dovnitř
obrácený jest tuhými štětinami a hustými, velmi četnými kuzelovi-
tými trny posäzen. Štětiny i trny zoubkům se podobající (k témuž
také účelu jako zuby určené), jsou zcela symmetricky dle hrany v pa-
rallelní řady sestaveny. 1. Zubovité trny, silné, kuželovité, ostré
(odčlánkované od své base) — v obrázku č. 10.«, označené a —
nesedí přímo na samém okraji plochy, nýbrž basemi vznikají ne-
daleko kraje na plochách rozšířené partie a tvoří tak po jedné
řadě na svrchní i spodní straně. V těchto dvou řadách zubovité trny
jsou sestaveny párově a spolu symmetricky ku holé, rovné hraně

Variačně statistická zkoumání na Atyaéphyra desmarestii (Joly). ‘93

vnitřní sploštělého násadce. [Diagram obr. 10., objasní véc lépe
nežli popis, neboť párovitost, jakož i symmetrické rozložení zubů a
jest z něho na první pohled patrné|. 2. Na svrchní i spodní ploše
táhne se ještě druhá řada, obsahující tuhé, pohyblivé (s kloubnatou
basí), štíhlé chitinovité, jednoduché brvy (fig. 10. «, B), kterážto řada
brv (b) jest souběžná s řadou zubů [ovšem i holým, vlastním okrajem,
jak patrno na diagramu i obrázku|.

d / ?
7 / Le ER
L UW- © ©.4
G olo
1016"
boje
D „ole
olo'
P)

Obr. 9. I. maxilla sp. At. d. J. s dimmensemi. — A. Žvýkací násadec. B. Ploška
respirační. C. Endopoditovy palpus.

Obr. 10. «) Přední partie hrany na kusadlové lamelle 1. maxilly sp. At. d. J. se

štětinami tvarů a, b, c, d; £) diagram rozestavení jejich dle hrany lamelly (A).

Jednoduché štětiny v těchto dvou druhých řadách jsou roze-
staveny nesymmetricky vzhledem ku hraně a nejsou tudíž i párové,
jak tomu bylo u kuželovitých zubů. Tímto způsobem jest celý rovný.
„vnitřní okraj ozbrojen. Komolcovité trny pravého i levého násadce
žvýkacího při sevření maxill zapadají mezi sebe asi právě tak, jako
zoubky mandibul. Na přídě, kde rovná tato vnitřní hrana oblouko-
vitě se zahýbá na stranu vnější, přestávají tyto párové, zubovité
trny (a), přecházejíce v jediný pár neb v několik málo párů štíhlých,
tuhých delších štětin neobrvených (c), rovněž ne okrajních, konečně
následují v dalším postupu již pouze liché, jednoduché, dlouhé ště-
tiny, které vznikají však přímo na okraji a jsou slabě obrvené (d).
Zcela tak zakončuje se dvojitá řada zubovitých trnů (a) na zadním
konci vnitřního rovného okraje (fig. 10. «, B).

24 I. Arthur Brožek:

Při basi ozubeného násadce vzniká na straně vnější ze spo-
lečného základu maxilly palpus co entopodit (ramus interior) zcela
nečlánkovaný, prstovitý, jenž na tupém distálním konci u Atyač-
phyry jest opatřen 1—3 brvkami. Tento velmi nepatrný znak uvádím
zde vzhledem ku palpu Palaemoneta, na němž, třebas i velmi primi-
tivním a nečlánkovaném, počet těchto brvek jest konstatnim znakem
pro formu sladkovodní a pro formu mořskou.*)

Dimmense uvedených částí 1. páru maxill uvedeny jsou v jed-
ničce À v tabulce VI. (na str. 25.).

II. Maxilla fig. 11. má mnohem větší dimmense nežli první a
rozlišuje se též ve větší počet různě upravených lamell. Endopodit
maxilly (fig. 11. End.) vyvinuje se tu co zřetelný, primitivni, neëlän-
kovaný palpus, exopodit zase na Straně vnější má podobu po-
dlouhlé, tenké, široké, velmi mocné lamelly (fig. 11. Ex.) Mimo tyto
dvě hlavní části má 2. maxilla ještě na vnitřní straně dvě lamelly
kusadlové, z nichž přední neúplně ve dvě se rozštěpuje (fig. 11. A., B.)

Palpus jest nečlánkovaný (fig. 12. I. End.), prstovity, na basi
v lamellu se rozšiřující a nese na tupém, distálním konci malý počet
brv (2—3). Délkou svojí jest vůči exopoditu velmi malý. Sedí pak na
maxille mezi přední, vnitřní kusadlovou lamellou a plátkovitým exo-
poditem, jenž jej i částečně kryje. [Jony palpus 2. maxilly snad pře-
hlédl, neboť o něm vůbec ve své podrobné práci se nezmiňuje, a též
na obrázku maxilly této Pl. 3., fig. 9. jej nekresli.] [11.] Dobře jest
patrný při pohledu se strany (II.) k tělu obrácené, se strany opáčné (I.)
bývá celý zakrytý exopoditem a kus. lamellami.

Největších rozměrů na 2. maxille (na její vnější straně) dosa- °
huje exopodit lamellovitě se rozšiřující a značně do délky protáhlý.
Na přední, nejširší partii má téměř půlkruhovitý okraj, na zad však
zúžuje se v protáhlý, plochý cíp, jenž na konci jest šikmo utaty
(fig. 11., 12. II.) Na celém obvodu — mimo zadní, šikmo utatou

*) V. E. Boas [14.] uvádí mezi rozdílnými znaky na dospělých tvarech
sladkovodních a mořských pro sp. Palaemonetes varians Leach též různý počet
brv palpů maxillarních (1. páru). Na formě mořské v počtu 3—4, na sladko-
vodní v počtu menším, 1. — Též během vývoje, ve stadiu Zoëy u obou forem
se jeví stejné rozdíly, totiž, že endopodit (palpus) maxill obou [1. i 2. páru,
i 1.kus. nožky] u Zočy mořské má již tuhé štětiny, kdežto u Zoëy sladkovodní,
byť i dokonaleji vyvinuté, jest palpus bez nich, Tato věc, dle výkladu autorova,
souvisí s tím, že mořská larva, majíc menší zásobu výživného žloutku nežli sladko-
vodní, musí dříve samostatně se živiti, pročež má také dříve lépe ozbrojené ony
části nežli sladkovodní.

25

Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly).

VI. tabulka: Dimmense I. maxilly sp. Atyaöphyra desm. J.

+

003672 mm.)

(A

aseq si
19MZ0Y

10
10
15

15
15

"sny VUS

ETS

o Aueiq

29peseu

I

TESLA
ndjed

ndjed
vy?

o Aueiq
Á19uzog

©

vy?

o0pesvu
BIS

M3

Ji
aspeseu Áneay

909020 EX[9( =

15

25

15

15
16

15
16
18
18

18
18
116)
18
19
19

19

or}

5:5

55

55
55

55

Le)

75

1

75

85

95
11

L'e]

65

15

15

6:5

55

75

55

353 | 1592

1:89

6:25

a

10

Le]

Le)

6:5

10
10
11
11

105
11

11
12
12

Le)

65

6

11

6:5

12

65

105
11

6:5

105

85

10
10
10
10

10
10
10
10

10

9:82| 5-88l

59

8:78

"jdmaxa 's19

ie
12.
13.
14.
15.
16.
17.

18.
19.
20.
21.

22.

23.
24.
25.
26.
27.

28.

30.

Min.
Prům.

Max.

26 L Arthur Brožek:

hranu, jest exopodit posázen jemnými štětinami, hustě; po celé délce
obrvenými, na kloubních basich přisedajícími a pohyblivými (9).

Obr. 11. Orientační obrázek 2. maxilly sp. At. d. J. s dimmensemi. Hr, Lamella

exopoditová; nd. Palpus endopoditový. A, B, kusadlové, vnitřní lamelly ; e,, e,,

části lamelly A; a, 9, k, typické druhy štětin této maxilly (ostatní tvary jejich

jsou v diagramu obr. 13. a obr. 14.) — R. Chitinová obruba. — [Pohled na
svrchní plochu (ID), k tělu obrácenou.)

[Fig. 12. I] Spodní jejich části jsou duté, distální (zaujímající nej-
větší část délky), solidní. Vznikají vždy na samé hraně.. [Jsou to
tytéž štětiny, s jakými setkáváme se na násadcových článcích 1. an-

Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly). 27

tenny, na exopoditu 2. antenny, na 1. maxille, na exopoditech 1., 2.,
3. kusadlové nožky, i na exopoditech (palpovitych) pereiopodů, vše-
obecně pak na okrajích lamellovitých exo- a entopoditů všech pleo-
podü]. Štětiny mají různou délku: nejdelší jsou na přídě na půlkru-
hovitém okraji a na vnitřním laterálním (přední části); na postranním
okraji vnějším, jakož i na zadní polovině vnitřního okraje laterál-
ního se nápadně zkracují (směrem k šikmé hraně distální), takže
i 1}, i "/; délky předních dosahují. Po celém obvodě obráceny jsou

/
6: 2 4
m
Z
TH
SF a,
À Ÿ
T, 11.
Obr. 12. I. Okolí palpu endopoditového (Ænd) na 2. maxille sp. At. d.J. — Ex,
exopodit; A, přední lamella kusadlová. — 9, speřené štětiny. — II. Zadní cíp

exopoditu (Hr) 2. maxilly téže sp. se svazkem dlouhých štětin (a), speřených
štětin (©) a trnů (c) na chitinové obrubě (A).

štětiny do předu, pouze na vnitřním, zadním, laterálním okraji smě-
řují na zad*). Jedině hrana šikmo utinající zadní cíp exopoditu má
štětiny velmi dlouhé, stěsnané, jednočlánkové, silné a štíhlé v kolí-
savém počtu 6—10 (obyč. 6—7), kteréž jsou téměř holé (fig. 13. IL.
— 4—). (Jony kreslí je obrvené, jen řídce, oddálenými chloupky

*) Různý tento směr vysvětluje postavení a směr štětin na okraji exo-
poditu téže maxilly u Palaemoneta, jak v této práci na svém místě jest popsáno.

28 I. Arthur Brožek:

v nepatrném počtu opatřené). Dvě i tři z nich dosahují značné
délky, poloviny i */, délky exopoditu a jsou oproti délce ovšem i při-
měřeně silné. Base všech jsou pohyblivé, kloubnatě přisedající. Spodní
jejich části (asi '/, délky) jsou duté, v ostatní délce, v největší jejich
části jsou solidní.

[Ačkoliv tak nápadně délkou i tvarem liší se tyto štětiny od
ostatních okrajních, možno je považovati za rovnocenné 8 ©, neboť
jsou vlastně jen silně vzrostlými a velmi do délky protaženými štěti-
nami okrajními.|

Tyto dlouhé štětiny tvoří jakýsi chumáček (dle Joly-ho „ à son
côté externe d'un appendice trés long fouet“), jenž při podrobnějším
ohledání sestává z jediné řady těchto štětin, ale tak těsně sestavených
na samé hraně lamelly, že z této řady některé se vysunují a seřadují
tím v nezřetelné dvě řady parallelní, některé pak inserují se svými
basemi mimo hranu na kraji plochy. Též celý tento šikmý okraj, jenž
nese tak mohutné štětiny jest silněji zchitinisovaný (Širší) nežli
ostatní okraje, na nichž sedí obrvené štětiny. Posléze na tomto silně
zchitinisovaném kraji, z jeho plochy vynikají ještě 3 tuhé, nízké,
ostré zubovité trny. (c) [fig. 12. II. — c.—].

Popsaný exopodit ukládá se v dutině žaberní a jest patrno, že
má důležitý úkol respirační.

Kusadlové lamelly na vnitřní straně jsou dvě: přední protáhlá,
dvojitá (A) a zadní jednoduchá, ellipsovitá (B). První rozděluje se
neúplně v přední úzkou část s okrouhlým okrajem (na diagramu
fig. 13., e,) na vnitřní straně a v zadní širší lamellu s rovnou vnitřní
hranou (e,), fig. [13.]. Obě části co orgány žvýkací jsou na pokrajních
plochách i vnitřních hranách opatřeny jednak smyslovými štětinami,
jednak tuhými štětinami, chlupy a trny nejrozmanitějších tvarů dle
různé své funkce. Při pohledu na plochy obou částí e, a e, přední
kusadlové lamelly A jest při pohledu na plochu I. (v normální
poloze od těla obrácené; plocha spodní) nápadná na e, při kraji
skupinka 7—S8 smyslových brv tvaru & (fig. 13., — $—). Ostatní
okrajní plochy i celá hrana jest silně obrvena (jsou tu tvary 9, 4,
6, e). Druhá část e, (s téže strany pozorovaná) má typické spořá-
dání štětin zvláštního tvaru u do souběžných 8—10 řad, které
šikmo jsou ukloněny ku směru rovné hrany vnitřního kraje lamelly
a které také až do samé hrany zasahují. Řady jsou asi stejně dlouhé,
obsahující velmi četné, hustě vedle sebe sestavené štětiny (u) a za-
ujímají tím podélnou zonu okrajnf plochy, do ‘/, šířky celé lamelly
zasahující. "Tato zona jest na vnějším obvodu ohraničena jedinou

Variačně statistická zkoumání na Atyaëpbyra desmarestii (Joly). 29

řadou, řídkých brvy tvaru v probíhající parallelné s rovnou krajní
hranou. u

Obrátíme-li lamellu e, pozorujeme (viz diagram fig. 13. II.) na
její opačné straně (strana k tělu obrácená, svrchní IL) opět podél
okraje táhnoucí se zonu brv, Štětin i trnů, mnohem užší nežli pře-
dešlou. Štětiny sestaveny jsou zde opět do řad ale souběžných k sobě
i k hraně a tak sblížených, že rozdíly mezi řadami mizí, zvláště na
počátku a na konci této zony, kde vyskytuje se ne 4—5 řad, nýbrž
obyčejně 2 až 1 řada podél okraje postupující. Různé tvary štětin:
«, B, y, 9, s, 6 (fig. 14.) neomezují se na určité řady a vznikají v zoně
na hranách i na plochách lamelly, tvoříce mezi sebou velmi četné pře-
chody. Jen tolik třeba poznamenati, že na krajích v dolejší třetině
a polovici délky vnitřní lamellární hrany (fig. 13. %) nejčetnější jsou
tvary P, přeměňujíce se často v méně četné tvary «. Tvar štětin 0
tvoří nepravidelnou řadu na vnější straně zony, která při krajích
pokračuje 1 tam, kde «, P a y mizí a v jednoduché řadě po krajích
postupují jen tvary 6, nm a ©. Na přední části, kde rovná hrana se
zahýbá sedí několik (3—4) štětin e (odpovídají štětinám 6 na části e,);
formy ® jsou pak všeobecné na hranách i na plochách, vyplňujíce
— řídce roztroušeny — mezery mezi štětinami v zoně do řad sesta-
venými. Zcela tytéž poměry opakují se na části e, při pohledu z téže
strany (II.).

Věc tuto, kterou slovy těžko vylíčiti, představuje diagram obr. 13.,
v němž hrany kusadiovych lamell označeny jsou čarou (a sice plnou
hrany rovné, vnitřní, tečkovanou, pak jejich pokračování v zářezech
a ohybech lamell). Plochy I. a II. označují pak plochy na jedné a na
druhé straně lamell. Na ploše I. jest znázorněno široké pásmo šikmých
řad štětin u s řadou v; na ploše Il opět úzká zona se stěsnanými
parallelními řadami tubých štětin («, B, y etc.)

Posléze ovální, kusadlová lamella B má na svém vnitřním,
ellipsovitém okraji na samé hraně jedinou řadu holých, vláskovitých
brv, dlouhých, jejichž base jsou duté, ostatní části pak solidní.
(«. fig. 14.) "Tyto štětiny jsou velmi těsně vedle sebe rovnoběžně
srovnány. Chitinovä obruba, na jejíž hraně sedí, jest slabá, ale do
šířky značně zchitinisovaná. (Ze. fig. 11.) Při vnitřním okraji na obou
(I. i II.) plochách chitinové obruby táhne se po jediné řádce řídce k sobě
sestavených štětin tvaru 4; štětiny « tím, že těsně k sobě přiléhají, tvoří
jakýsi hřebínek. Též tato ovální kus. lamella B jest na diagramu uvedena
spolu se schematickým ozuačením polohy štětin x a A [fig. 13. — B —.]

Dimmense 2. maxilly dle 30 exemplářů obsahuje tabulka VII.

I. Arthur Brožek:

VII. tabulka: Dimmense 2. maxilly sp. Afyaëphyra desm. J.
(4 — 003972 mm.)

= šk >| ds © :
s S à: | END 3 5 s
A === = —|— — -—— —
©) a b c d e va g
1 32 10 3 | 19 | 14 | 8 8
2 34 9 3 20 14 8:5 8
8. 28 7 2 15 13 7 9
4. 34 9 2 18 14 9-5 10
5. 33 9 2 18 14 10 11
6. 32 9 2 17 14 8 11
7. 32 8:5 2 17 14 8 10
8. 36 10 2 18 15 8 11
9. 36 10 2 18 14 8:5 9
10. 36 10 9 19 15 9 10
hl 40 11:5 2 22 17 10 12
1202239 11 2 205 | 16 9 11
13. 41 11:5 2:5 | 23 nl 10:5. 11
14. 36 105 25 | 20 15 95 | 11
15. 41 11 3 21 17 95.1. 12
16. 41 11 3 22 16 10 12
17: 42 12 3 225 | 16 11 195
18. 37 9 2 18 16 9 11
19. 40 11 ; 21 17 105 | 11
20. 40 11 3 21 17 11 12
21. 42 11 3 23 18 11 12
29, 44 12 3 23 18 11 12
23. 44 12 25 | 22 17 10 12
24. 43 ia 50025023 18 10 12
25. 44 13 3 24 18 10 12:5
26 42 11 3 23 17 10 12
27 42 11 3 23 18 10 12
2 47 13 4 26 19 12 13
29 41 11 3 21 16 11 11
30 46 13 4 25 19 13 13
Min. || 28 7 2 15 13 7 8
Prüm. | 38:83 | 107 | 26 2143| 161 | 942 | 11:13
Max. | 47 13 4 25 19 13 13

Variačně statistická zkoumání na Atyaépbyra desmarestii (Joly).

Obr. 13. Diagram pro rozestavení
štětin na vnitřním okraji kus.
lamell 2. maxilly sp. At. d. J. — h,
rovná, 4, zahnutá hrana, e,, e,,
přední a zadní partie kus. lamelly A.
B. druhá kus. lamella (ovální).
I. Plocha spodní (od těla) II.
svrchní (k tělu). & 8, e, u, vd,
#, tvary štětin (viz obr. 11.).

Obr. 14. Různé formy štětin na
2. maxille At. d. J. (označení sou-
hlasí s obr. 13.).

91

39 I. Arthur Brožek:

Exopodit u sladkovodní formy Palaemoneta jest plätkovity, po
celém obvodu štětinami obrvenÿmi posázený a vybíhá na přídě v zúžu-
jící se část, kdežto v zadní partii se rozšiřuje a ukončuje polokruho-
vitým okrajem.*) Na předním a postranním okraji přední a střední
partie exopoditu směr krajních kloubnaté přisedajících, obrvenych
štětin (9), (s dutymi basemi, jinak solidních) jest souhlasný 8 po-
měry u Afyaëphyry, pouze na zadní partii, na obloukovitém okraji
postupují tytéž štětiny v nepřetržité řadě, srpovitě se zakřivujíce,
a zachovávajíce směr polohy štětin na laterálním okraji. U Atyač-
phyry v této zadní partii jest řada jejich přerušena dlouhými 6—7 ště-
tinami (a) a tím stává se, že směřují obrvené štětiny vnitřního late-
rálního okraje na zad, kdežto vnějšího laterálního okraje do předu.
[Varirující tvar v obrysu těchto exopoditových lamell Palaemonetů,
dílem u forem mořských, dílem u sladkovodních znázorňuje celou
řadou obrázků V. E. Boas|.

Kusadlové nožky.

I. Maxilliped

má tyto články: na vnitřní straně kusadlové nožky jsou dvě kusadlové
lamelly: přední a zadní; na straně vnější pak má širokou, S úzkým
výběžkem na přídě, exopoditovou lamellu. Mezi přední kus. ploškou
a exopoditem vzniká zřetelný endopoditový palpus. Base kus. nožky
má na vnější straně slabý, bolý výběžek, pravděpodobně rudimentu
žaber odpovídající. [11.] Dle celkové organisace, dle sploštění a la-
mellovitého rozšiřování všech uvedených částí, dle přítomnosti palpu
a analogického rozestavení štětin na kus. lamellách ukazuje tento
1. pár kus. nožek nápadnou shodu s poměry a organisací 2. páru
maszill.

Zadní kusadlová lamella (B, fig. 15.) má obrys ellipsy (jako
u 2. maxilly), její vnitřní hrana jest holá (vůči hraně kus. lamelly B
u 2. p. maxill) a má Štětiny v řadách řídce sestavené podél okraje
lamelly na svrchní i spodní ploše.**) Štětiny s těchto řad (fig. 17. e.
jsou řídce obrvené, pohyblivé, volně odělánkované, s basemi dutými

*) Dle údajů E. Boasovýcu přední část exopoditu v tupý cíp zúžuje se jen
u forem sladkovodních, kdežto u mořských se rozšiřuje tak, že jest širší nežli
zadní okrouhlá partie. S tím souhlasil můj material sladkovodní. [14.]

**) Spodní (od těla) plocha lamell kusadlové nožky naznačena jest v dia-
gramu fig. 18. I., svrchní (k tělu přiléhající) pak II.

Variačně statistická zkoumání na Atyaéphyra desmarestii (Joly).

ww
“m
vw

asi do !/, své délky. Na svrchní (II.) (Diagram fig. 18. e.) ploše
sestavují se do dvou s okrajem souběžných řad, na spodní (I.) jen
do jediné řádky. Vnitřní okraj této lamelly postrádá široké, chitino-
vité obruby (A), jaká jest u zadní kus. plošky 2, maxilly. Přední (A,
fie. 15.) kusadlová lamella jest protáhlá, s rovnou vnitřní, silné štěti-
natou hranou. Tvarem podobá se úplně přední kus. plošce 2. páru
maxill, jenže není v přední partii nedokonale ve dvě části rozdělená,
nýbrž jest zde zcela jednotná. Rovná hrana má dosti širokou, chiti-
novou obrubu, tvořící oporu silným, četným štětinám, k nimž také
chitinem této obruby prostupují z nitra lamelly parallelní kanálky

Obr. 15. Habituální obrázek 1. kusadlové nožky sp. At. d. J. s označením
dimmensí. — Ex, exopodit. P, palpus; A, B, kusadlové lamelly; x, rudiment
žaber (dle Joly-ho).

(fig. 16. II. »). Tyto poměry poukazují na chitinovou obrubu kraje po-
sledního článku 2. páru kus. nožek, kde však tato vyvinuje se ve
velmi značných rozměrech. Na okrajích a plochách přední kus. plošky
(4) vyskytují se celkem 4 různé druhy štětin, jejichž sestavení zná-
zorñuje diagram (fig. 18.) Na předním zaokrouhleném konci, kde
právě počíná širší chitinová obruba kraje, sedí na samé hraně ně-
… kolik hustě speřených štětin y (fig. 16.) solidních, pouze na pfise-
dajících částech dutých. Štětiny, přisedajíce ku kloubním basím, jsou
pobyblivé, bývají též mimo hranu v nepatrném počtu sestaveny na
ploše svrchní neb spodní oné obruby. Skrze chitin vedou k nim
Věstník král. české spol. náuk. Třída II. 3

34 I. Arthur Brožek:
kanálky (fig. 16. »). Rovná hrana význačná, jest důkladnými štěti-
nami tváru « (fig. 17. a, 16. I., II. «,), kteréž za druhem štětin y
ihned počínají, netvoříce žádných přechodů. Sestavuji se jednak
po celé délce na samé hraně, jednak v úzké zoně pokrajní na
svrchní ploše chitin. obruby. Sestavuji se v řadách těsných vedle sebe
a sice velmi hustě; v přední a zadní partii zony tvoří řady 0 1—2
štětinách, v partii střední (fig. 17 «, f,) řádky o 3 štětinách.

\ /,
| nn, W
n, /
\ N 71 Z M
V
1 A
VZ
\ N 114
1
|
IR
l

Obr. 16. I. Endopoditový palpus 1. kus. nožky sp. At. d. J. (End. p.) s okolními,

předními partiemi exopoditu (Æx) s násadcem (W) a přední kusadlové lamelly

(A) s chitinovou obrubou (R). — II. Přední cíp kus. plošky A se štětinami
a obrubou (R). — a, y, 9, druhy štětin; » kanálky.

Všechny tyto řádky ve velkém počtu v zoně přítomné staví se Sökmo
ku směru hrany. Parallelně táhne se se zonou štětin « a ß jedno-
duchá řada řídce rozestavených štětin tvaru d (fig. 17. d.), kteráž
vzniká mimo chitinovou ohrubu z plochy lamelly. Tvar štětin «
jest zvláště typický pro 1. kusadlovou nožku: jsou hole, od base
volně odčlánkované, pohyblivé, do ‘/, své délky duté. Solidní jejich ©
konce lopatkovitě se rozšiřují na koncích pak dorůstajíce, vytvořují

Variaëné statistická zkoumání na Atyaëpbyra desmarestii (Joly). 35

5—8 i vice lopatkovitÿch rozšířenin, které jedna ze druhé úzkou
stopkou vynikají. Štětiny B jsou s « stejně dlouhé i mocné, pouze
ostře se zakončují a nemají lopatkovitých rozšířenin, jsouce jen na
koncích hustě obrveny. Jsou jen ojedinělé mezi «. — Posléze na
opačné (I.) straně téže přední kus. lamelly (A) vyskytují se štětiny
tvaru © jednak tvoříce poblíž okraje S ním parallelní zonu z jedné,
dvou neb tří řídkých řádek, jednak jednoduchou od zony oddálenou,
s okrajem parallelní řadu (fig. 18.0). Zona i řádka má štětiny, které
vznikají vždy mimo chitinovou obrubu kraje. —

Exopodit (fig. 15.) jest slabý, lamellovitý, obrysu téměř obdél-
níkového; vysílá na přídě ku vnitřní straně ze své hrany plochý, úzký
výběžek (fig. 16. I. —- V.—) podobný palpu, jenž jest od exopo-
ditu vůbec neodělánkovaný (Jozx ve své monografii na tabulce 3.
fig. 10. kreslí chybně tento výběžek odčlánkovaný). Po celém obvodu
jest jmenovaný výběžek posázen řídce speřenými štětinami, obyčejnými
u exopoditü maxill, palpů etc. Exopoditovä lamella (fig. 15, I. — Ex.—
jest na předním a vnějším postranním okraji týmiž speřenými ště-
tinami posázena, kteréž nejdelší jsou na přídě. {Base jejich, od nichž
se volně odčlánkují, způsobují vroubkování okrajů. Vnitřní postranní
kraj jest holý,

Endopoditový palpus (fig. 16. — End. p.) sedí mezi přední
kusadlovou lamellou a exopoditem. "Tvarem svým zcela podobá se
endopoditovému palpu u 2. maxilly a jest jen větších rozměrů. Jest
válcovitý, slabý, nečlánkovaný, několika brvami opatřený; při basi se
lamellovitě rozšiřuje a část tato nese na okraji několik speřených
štětin. Palpus sám má též několik štětin. Délkou nepřesahuje endo-
poditový palpus konec přední kus lamelly. (Dobře patrný opět při
pohledu na stranu k tělu obrácenou.) Tento útvar Jony úplně přehlédl
právě tak jako u druhé maxilly. [11. Pl. 3., fig. 10.]

O prvním páru kus. nožek podává Jory tuto diagnosu:

pag. 35. „[11.] Trois paires de pattes-mächoires (Pieds-mächoires,
ou pattes-máchoires auxilaires), se composent d’une tige de deux
articles fortement velus, d’un palpe très développé, à la base duquel
on aperçoit un petit organe que je crois être une branchie rudimen-
taire“ (pag. 41.).

Dimmense dle 30 exemplářů shledal jsem tyto:

gr

36 I. Arthur Brožek:

VIII. tabulka: Dimmense 1. páru kusadlových Konečně jest nutno
nožek Alyačph. desm. J. (1 — 0:03672 mm.) zmíniti se, že při basi
= | = S k exopoditu, základní člá-
OR SSBBES SE Se ŠZ s nek kus. nožky nese
Z Bstfésmes 25 RES) po straně vnější, holý,
ZE S NEE o © Su
|| ; | > | - plochý, přišpičatělý, ne-
| a b c d e Ji patrný výběžek (x fig.
9 16 és re ne 15.), jenž dá se srovnati
2 | 9 165 | 06 eso 5 s delším válcovitým vý-
3. 7 15 6 7 a re běžkem, jejž Jony kreslí
AS le 8 5 5 na svých obrazech a
8, | 8 16 els co 5 ktery vyklädä za rudi-
6 9 16 | 65 Z : mentární žábry (,bran-
70000016 6 9 5 5 chie rudimentaire“, 7),
8 18 76 | 9 5 5 kteréž na 2. páru ku-
9. |10 | 16 8 s | où m sadlových nožek vy-
10 18 75 | 9 8 5 vinují se již hřebínko-
11 20 8 1091019511109 vitě, jednoduše speřeně.
12. | 10 19 8 10 Lo (Zdokonalují se dále
13. | 10 20 85 0 3 ve vývoji na dalším 3.
14 | 10 NS 8 le o páru i na pereiopodech,
ÚS 12220 8 Yale 8 kdež jsou 2řadě spe-
16 AL 19 85 10 | 10 5 řené, vějířovité.)
N | DD II. Maxilliped seg-
le s 4 : : mentací exo- a endo-
P hen UN ho poditů liší se zcela od
ie ide A Sl 000 předešlého páru. Má
a lue EN | seo 2 3—4článkovaný endo-
2. 0101023 Dodit, ahieikone, eos
er e la 2 podit na basi nožky pak
+ | APoni|oko : Rene 2 zřetelné žábry hřebín-
a 2 > kovité, jednoduše spe-
| ae | bh dp Be řené (fyllobranchie).
ns ; Článkovaný endopodit
Ser er : má basální 1. článek
29. | 10 20 9 10 a 25 nedokosat ee
es ne em me stavce rozdělený; 2.
Min. | 7 15 6 7 8 1:5 článek jest prvního
Prům. 977| 18'87| 798| 931| 9:13| 215 kratší, třetí nejkratší.
Max. | 11 |23 [10 [1 | 11 3 Ty tvoří násadec, na

Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly). 73
-jehož distál. konci nasazuje se: lamelloyitö sploštělý, téměř 2ühel-
nikovitÿ 4. článek, jenž funguje jako kusadlové lamelly maxill
a kus. nožek. Väicovité násadcové články jsou jen na vnitřní strané
několika speřenými štětinami opatřeny, jinak jsou téměř holé; však
vnitřní kraj rovné hrany 4. článku jest silně Stetinaty, zvláště na

JUNE

/

1/
EU

X,
SIT OT

À sh U
pes
"on
Ei +
st
re t
a
HI
|

d

Ober. Obr. 18.
Obr. 17. Štětiny (a, £, d, e) chitinového okraje kusadlových lamell (A a B) na
1. maxillipedu sp. At. d. J. [Tvar « zvlášť typický pro 1. maxilliped.]
Obr. 18. Diagram pro sestavení štětin (viz obr. 15., 16., 17.) na okraji kus. lamell
(A, B) 1: maxillipedu sp. At. d. J. — I. Plocha -spodní (od: těla), II. svrchní
(k tělu). Označení druhů štětin (vzhledem k fig. 15., 16., 17.)a N,AX,y=,d |, e +

silně zchitinisovaném okraji. Na přídě okraj tohoto článku oblouko-
vitě se zahýbá a jest zářezem oddělen od zadní partie kraje rovného,
se silnou, širokou chitinovou obrubou (fig. 19.). Zärezem tímto
fig. 20. L.) (fig. 10. L.) tvoří se přední a zadní partie lamelly, obě
od sebe neoddělené (u Palaemoneta varians, tvoří chitinová, štěti-

38 I. Arthur Brožek:

natá obruba zcela oddělený, samostatný článek). Okraj přední partie
(A) jest slabě zchitinisovaný, na hraně i po obou stranách obyč. spe-
řenými štětinami (exo- a endopoditů) posázený (viz tvar 6) [fig. 20.];
štětiny jsou však jen řídce speřené. Druhá partie lamelly (B.) má
zmíněnou širokou obrubu chitinovou, jíž prostupují k sobě souběžné
kanálky (x) k jednotlivým štětinám z nitra lamelly. Na této druhé,
zadní partii vyskytuje se celkem trojí druh štětin; v přední části rovné

Obr219: Obr. 20.

Obr. 19. Druhý maxilliped sp. At. d. J. soznačením dimmensi. — Ex, exopoditovy
bičík; End, endopoditovy násadec kusadlový; À, chitinová obruba kus. lamelly;
Br, žabra; L, zářez obruby. [Pohled se spodu.]

Obr. 20. Okolí zářezu (L) na kus. lamelle 2. maxillipedu sp. 44. d. J. — (A) Přední
a zadní, (B) část lamelly; R. chitin. obruba s kanálky (») a štětinami (a, 2).

hrany na okraji i po stranách rozestavují se štětiny tvaru B, ty pak
směrem na zad náhle přecházejí v dlouhé, až ku koncím široké, silné,
téměř do polovice délky duté, odčlánkované a na basích pohyblivé
štětiny tvaru « (fig. 20.). Štětiny « svým tvarem charakterisují 2. pár.
maxil. nožek, vznikají jednak na hraně, jednak těsně podél ní na
svrchní ploše [fig. 21. «. II.) ve dvou řadách souběžných, takže štětin
jedné řady střídají se se štětinami řady druhé. Pokračují tyto řady
po hraně směrem na zad až ku zadnímu cípu lamelly. Na spodní ploše

Variačně statistická zkoumání na Atyačphyra desmarestii (Joly). 39
(I.) chitinové obruby (viz fig. 21., 2, I.) rozestavují se jednoduché
holé štětiny tvaru y jednak do řady souběžné s hranou, jednak do
několika (3—5) nesouběžných, šikmých řad, jak ukazuje diagram
ie: 21.222).

Exopodit (palpus) jest välcovity, protáhlý; vzniká na postranním
výstupku uprostřed délky 1. násadcového článku a Sice v té partii, kde
jest tento článek vždy neúplně ve dva rozdělen (fig. 19.). Bičík jest
v distální třetině několika-článkovaný (na mém materialu velmi ne-

++
N

Le
ae
©
atak i
=
H '
ı
IE
Is I
= SA

/
4
>)
ip

|

OA SA NA
SS
DS
+t u

(7
%
Gr
+++
a
N

IA

l
IN
NK
ve

À
An

\
©
À

4
= — = = -+

P h I
>> Ga zZ A o
cy, PL LG | \

==, I | YA
= L 4 0 čá A
L j /
R Ha ET
1 \ LE
VA be
Z
1 2.

Obr. 21. 1. Sestavení štětin y na chitinové obrubě (R) kus. lamelly 2. maxillipedu.
2. Diagram téhož. Označení štětin (vzhledem k obr. 20., 21. [1.)« |, B+,7—3
I. Plocha spodní (od těla), II. svrchní (k tělu).

zřetelně) a posázený v těchže místech obvyklými hustě speřenými štěti-
nami; v ostatní části téměř holý, zcela nečlánkovaný (až k basi).

Na basálním článku, k němuž přisedá kusadlová nožka po straně

připínají se širokou basí jednoduše speřené, hřebínkovité fyllobranchie.
(fig. 19. Br.)

Na materialu jihofrancouzském (Canal du Midi) shledal Jony

organisaci 2. maxillipedu (celkově) stejnou. (11.) Dimmense dle 30 exem-
plářů jsou tyto:

I. Arthur Brožek:

40

IX. tabulka: Dimmense 2. kus. nožky sp. Atyaëph. desm. J.
(À = 003672 mm.)

oseg
BATIS

©

ndped
ers

ndjed
VYP

| Ájpuer

"sny

"s

ey

- kyzou
"sny
SS

28
27

27

6:5

30

26:5

30
30
30

Le)

15
18)

31

GI

34
34

34
33

1:5

6°5

33

Le)

45

8

95

a©

Le)

ac

32
33
34
36
36
94
32

Le)

G

a

95

1:5
1:87

7:77
10

35

35

39
34

Le)

265

Âtrourer
‘SU
ey?
Áyzou
"sny
KLEIN

11

17
17
16
18

11

12

175

12
12

17

12:5

175

185
20
20
18
20

14

13:5
13
14

20-5

19-5
20

13

145
15
15
15
15
15
15
16
14
16

20,5

22

21
21

21

21

20

11

13:47
16

19:45

10.
11e

13.
14.

16.
167%
18.
19!
20.

25.

26.

=

GI

|
| "1dmoxo'sro
|

Min. |

Max.

Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly). 41

III. Maxilliped má celkový habitus kráčivých okončin. Organi-
sace téhož shodovala se v hlavních rysech s popisem Jorx-ho, pročež
připojuji jen několik poznámek. Poslední distální článek nožky jest
charakterisován štětinami tvaru, jak ukazuje fig. 23. II.a; tyto
trnité, silné štětiny, tvaru a, odčlánkované, duté, jsou pouze na
tomto článku a sestavují se do řad šikmě sestavených ku směru pro-
dloužení článku a sice tak, že krajní štětiny každé řady staví se

Obr. 22. III. maxilliped sp. Ar. d. J. s dimmensemi. p, Epipodiální, růžkovitý
přívěsek [„appendice corné“ (Joly)]; ž, Zabry; Ex, exopoditový bičík; En, endopodit.

i na samou vnitřní hranu článku, kdežto řady tvoří pokrajní zonu na
ploše spodní se rozkládající. Zona sahá od base článku jen do
poloviny jeho délky. Štětiny tyto tvoří 1—7, 8 — četné řady. Okraj
vnitřní a sice přední poloviny článku posázen holými, silnými Steti-
- nami, z nichž jedna na špičce článku přeměňuje se v silný, dutý,
holý, drápkovitý trn. (fig. 23. I., b.). Vnější kraj článku tohoto jest
holý, opatřený jen jemnými, holými štětinami, v málo četných skupin-
kách. Článek (dle Jonv-ho) 2. jest vždy slabě obloukovitě prohnut
(na fig. 22. má rozměry d, c) a svou délkou i šířkou rovná se téměř

49 I. Arthur Brožek:
článkům dle našeho výkresu s dimmensemi d, ea f, g. — Epipodialni
přívěsek *) rohovitého tvaru, na spodním konci háčkovitě zahnutý
sedí po vnější straně basäl. článku okončiny a jest při pohledu se
strany kryt žabrami, kteréž zde jsou jen ve tvaru fyllobranchii
(fig. 23.11. À, p.) a sice na rozdíl od 2. páru maxil. nožek zde již

Je sE
Obr. 23. I. Distální článek 3. maxillipedu sp. 44. d. J. II. Řada trnitých štětin (a)
distál. článku téže sp. [tvar a typický pro 3. maxilliped]. III. Basální článek
3. maxillipedu téže sp. se žabrami (ž) a epipod. růžkov. přívěskem (p).

dvouřadě speřených. Epipodiälni hákovitý přívěsek vyskytuje se zvláště
dokonalý na všech 5ti párech pereiopodů; byl shodný do všech detailů
s výkresy Joly-ho.

Dimmense dle 30 exemplářů obsahuje tabulka X.

*) Dle monografie Joly-ho: „un petit appendice corné, creux.“ etc. pag. 42 —
Předcházejícím párům okončin tento přívěsek zcela chyběl; vůči následujícím
vyznačuje se jen menšími rozměry.

ibn

Variaéné statistická zkoumání na Atyačphyra desmarestii (Joly). 4:

X. tabulka: Dimmense III. maxillipedu sp. Aetyaöph. desm. J.
(A = 0:03672 mm.)

| ses | Es | 83 | £a | 83 Sa | Bai | SA 48
äà à 23 Ei iR an Eee D A SE ZE
O © S ENA ©) Ar au

S a b 8 c d e / OSS a à m

er | 26 sito 33 NT 3 30 2

2. |12 |9%6 4 |o1 32111596 3 |29 15

3.11: 25 4 |22 3 |26 3 | 28 15

À MO A023 35 | 28 3 |3 15

5. | 11: |.26 4 129 3. |98 5130 1:5

6. | 10 26 4 24 3 28 3:5 | 30 1

7. |11 | 28 4 | 93 3 |97 3:5 | 30 2

8. |12 | 29 a | 3 | 35 | 38 15

9. |12 | 28 45 | 23 3 | 29 3:32 1:5

10. |12 |27 4 | 95 3 |99 3112] 80 1

1112 01180 4 |926 35 | 30 416185 2

12. |12 | 30 4 |26 35 | 32 4:11 37 1:5

13. 12181 4 |927 a) 31 38137 9

110.31 4 26 330 8 85 a

15. |13 | 30 4 | 26 a4 es 3 11138 15

16: | 134 | 32 4) 27 ai aa ac“ 37 2

3132 4 007 4 |84 31511138 2

1e st |.31 45 | 27 8:5 | 32 35 | 35 2

19. | 13:55 |sı | 4. | 97 3:5 | 33 3.288 2

20. || 13-5 | 32 5 |927 310034 310438 2-5

21. | 13 | 34 5 |929 4 | 36 3224630 25

22. | 14 33 5 30 4 36 4 36 2-4

23. | 145 | 35 5 29 ASS 138 2

235 4 | 28 A034 4. | 38 2

25. | 12 | 34 5.130 a | 35 35 | 29 2

26. | 12 | 36 5 | 30 20 1536 411088 2

or UE 35 5.131 Aal 36 4 | 40 2

28. |i4 | 38 6 = ar = 43 2

29.114 |32 |-5::| 98 4 |3 3 | 35 2

30. || 15 . | 38 er lest bl. 36 ad |"35 2.5
Min. |10 | 25 a sei 3. | 96 su Kos 1
Prüm.| 12:37| 309 | 4:17| 2621| 3:57| 32:55 | 3:36 34-37 | 1:85
Max. | 15 | 38 6 31 5 36 4 437 025

|

44 1. Arthur Brožek:

Pereiopody.

I. II. První dva páry pereiopodů mají dlouhé, dokonalé exopo-
dity ve tvaru palpů a dva jejich poslední články (propodit a dacty-
lopodit) vytvoruji klepýtka pro oba páry téměř stejně velká. Näsle-
dující 3 páry pereiopodů liší se od předcházejících dvou jednak ne-
dostatkem exopoditových palpů*) (až na malý rudiment), jednak tím,
že chybí jim klepýtka a zakončují se jednoduchými, drápky opatře-
nými články.

Celková organisace 1. i 2. páru pereiopodů jest stejná, morpho-
logie pak článků jejich podobá se sobě velice (fig. 24. I., II.). Základní
článek, coxopodit (1.), na němž celá okončina jednoho neb druhého ©
páru volně se pohybuje, jest nízký, přibližně tak dlouhý jako široký,
pa vnitřní straně posäzeny speřenými štětinami mnohem hustěji,
nežli na svém ostatním povrchu; na vnější straně, poblíž volného
kraje vysílá nepatrnou, silněji zchitinisovanou vyvýšeninu, na níž při-
sedají dlouhé, solidní, chitinové, vlasovité šťětiny coxopoditové, kteréž
na mém materialu byly velmi řídce a slabě obrveny, (ale dle
Jozy-ho jsou dokonale speïené). Na téže straně, poblíž tohoto chiti-
novitého výstupku připíná se protáhlý, válcovitý, hákovitě na volném
konci zahnutý epipodiální přívěsek. (fig. 25. 3. ep.) Tento jest
po celé délce přitisklý ku vnějšímu boku coxopoditu. Týž přívěsek,
poněkud méně dokonale vyvinutý byl popsán při 3. kus. nožce; na
těchto dvou párech, jakož i na dalších tří kráčivých párech pereio-
podů vyvinuje se zvláště dokonale a shodoval se ve své organisaci do
všech detailů tak, jak jej dle svého materialu kreslí a popisuje Jouy.
[11.] — Přívěsek tento tvoří oporu Zabräm (ž, fig. 24. I., II.; fig. 25. 3.
jimiž jest při pohledu se strany zcela zakryt.

Žábry 1. i 2. páru jsou 2řadě speřené s lístkovitými, tenko-
stěnnými lamellami a to u 1. páru v menším (ale četném) počtu nežli
u 2., takže habitem blíží se tyto žábry prvního páru 3. maxillipedu,
u 2. páru pereiopodů zase podobají se vějířovitým žabrám T
pereiopodů (3., 4. a 5. páru).

Za coxopoditem (1) následují 3 články, nestejné délky: basi-
podit (nejkratší; 2., fig. 24., I., II.), ischiopodit (3., prostřední délky) a

*) Přítomností palpů na 1. a 2. páru pereiopodů a chyběním jich na ostatních
párech právě staví se Atyačphyrá na rozhraní obou subfamilií Atyid: Xiphocarinae
(s palpy na všech pereiopodech) a Atyinae (se všemi pereiopody bez palpů) [13.
p. 399.|

Variačně statistická zkoumání na Atyačphyra desmarestii (Joly). 45

meropodit (4., nejdelší), které vzájemně jsouce nepohyblivé, tvoří jed-
notny násadec (s rozměry v tabulkách: bc).

První pár od druhého liší se tím, že nemá tolik protáhlé vůči
šířce jmenované 3 články. Basipodity, ischio- i meropodity, obyčejné
jsou zcela holé. Basipodit u obou párů má stejnou organisaci v tom
smyslu, Ze na vnější straně vysílá nízký, válcovitý, neodělánkovaný

Obr. 24. I. Pereiopod 1. páru (4) s dimmensemi. Klepýtko téhož (B). —

II. Periopod 2. páru (A) s dimmensemi. Klepýtko téhož (B). Ex, Exopodit; End,

_ endopodit; ep, epipod. hákov. přívěsek; ž, žábry; 7, coxopoditové štětiny. —

1. Coxopodit; 2. basipodit; 3. ischiopodit; 4. meropodit; 5. carpopodit; 6. propodit;
7. dactylopodit.

násadec (fig. 25., 3. — n.), jenž tvoří basis, ku které přisedá dlouhý,
(téměř délce tří článků se rovnající) válcovitý exopodit ve tvaru
palpu. Tento palpus tvarem shoduje se s palpem 2. a 3. páru maxil.
- nožek, jest však na basi nečlánkovaný, poněkud rozšířený a po-
sázený speřenými štětinami. Volný jeho konec jest (v délce asi '/,)
několika-článkovaný, posázený dlouhými, speřenými štětinami. (Článko-
vitost palpu byla na mém materialu neúplně znatelna.) Carpopodıt

46 I. Arthur Brožek:

(5) jest u obou párů pereiopodů volně pohyblivý, téměř holý a sice
se dvěma znaky: 1.) na distálním konci širší nežli na proximálním,
2.) s vydutou částí distálního konce, do níž zadní část vypuklého pro-
poditu (6) dá se zasunouti. Oba znaky jsou důl. charakterem fam.*)
Atyidae. [16., 15.]; [15., p. 398.]. Carpopodit 1. páru jest kratší nežli
u 2. páru, takže rozdíly v šířce na distálním a proximálním konci
lépe vynikají.

Obr. 25. 1. Konec dactylopoditu 1. pereiopodu sp. At. d. J. Pohled se strany;

R, chitinový kraj.; c, b, d různé tvary štětin (viz obr. 26.) a dräpkü (a, x). —

2. Diagram rozestavení štětin na témž. II. Strana svrchní, I. spodní., 3. Okolí

base 1. pereiopodu. Ex, Exopodit (bičík) na násadci (n) basipoditu (2). En,

Endopodit; ep, epipodiälni, hákovitý přívěsek; À, žábry; 7, coxopoditové štětiny. —
1. Coxopodit, 2. basipodit, 3. ischiopodit, 4. meropodit.

Následující dva články propodit (6) a dactylopodit (T) tvoří
u obou párů klepýtka, jejichž tvar a chumáčky štětin: na koncích
prsteü tvoří opět důležitý charakter familie Atyid. Klepýtka jsou velmi

silná, široká, oblá na prstcích i na zadní části palmy. Dactylopodit
dosahuje délkou polovice délky propoditu. Klepýtka jsou téměř stejně
*) [13. p. 399.] Atyačphyra. — „Only the first two pairs of pereiopoda with

exopodites. Carpal joints of the first and second pair of pereiopoda distally
excavated.“

Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly.) 47

velká, pouze části jejich při 2. páru jsou štíhlejší a jsou v té části,
kde propodit přechází v prst, v tupém úhlu slabě prohnutá vůči rov-
ným klepýtkům 1. páru. Posléze v dimmensích nepatrně se různí.
Pokud jde o morfologii a rozestavení koncových štětin a zoubků
v chumáčky sestavených, tož platí téměř stejné poměry pro klepýtka obou
párů, pro špičky propoditů i dactylopoditü. Konce jejich jsou opa-
třeny silnou chitinovitou obrubou (fig. 25., 1.), prostoupenou kanálky
z nitra ku štětinám vedoucími. Ta tvoří u prstců 1. páru oporu plochým,

bí

Obr. 26. 1.a 2. Tvary drápků zakončujících prstce klepýtka 1. pereiopodu. [Posta-

vení jich viz na obr. 25. 2.) I. IL] 1. Pro konec dactylopoditu. 2. Pro konec

propoditu. 3., 4., 5. a 6. Tvary štětin na prsteich klepýtka 2. pereiopodu. —

3. Hákovité drápky distální (typické pro 2. pereiopod); 4. a 5. pilovité postranní

(tvar b na obr. 25. 1.), a 6. speřené štětiny odpovídající postavením tvaru d
; na obr. 25, 1, 2.

dvěma distálním zubüm a a štětinám trojího druhu: 1. jednak ště-
tinám tvaru d, velmi dlouhým, řídce na spodní straně obrveným, které
sestavují se po obou stranách kteréhokoli prstee v 3úhelníkovité
políčko a zakrývají ploché drápky a. Na obou prstcích jsou dva ta-
kové drápky; mezi nimi pak sedí jednoduché drápky x a to na
dactylopoditu dva, na propod. jeden. (Viz fig. 26., 1., 2.). 2. Po
okrajích postupují holé štětiny c, které v blízkosti zubů a mění se
ve tvar d, ve štětiny holé, po jedné straně pilovité, pravidlem v menším
počtu přítomné. Štětiny c vyskytují se též na rovných plochách, jimiž

48 I. Arthur Brožek:

při sevření klepytka prstce se dotýkají a sestavuji se v pořádku,
jak jest naznačeno na diagramech : (fig. 25., 2.). Plochy svrchní (II.) jsou
vypuklé, spodní (I.) rovné. Spičky dactylopoditu a propoditu 2. páru
liší se málo od poměrů popsaných pro pár první: rozestavení štětin
na chitinové obrubě jest opět dle plánu, jak ukazuje diagram (fig. 25., 2.),
pouze na místě drápků tvaru a a x jsou zde hakovite drápky
(fig. 26., 3.) v počtu 4—3; ostatni tvary (fig. 26, 4,5. 26.)
odpovídají jen dokonaleji vyvinutým popsaným štětinám 1. páru.

| ?
Obr. 27. Celkový obrázek 4, (I.) a 5. (IL) pereiopodu s označením dimmensi.
1. Coxopodit, 2. basipodit, 3. ischiopodit, 4. meropodit (femur), 5. iambus,
6. metatarsus, 7. tarsus.

Drápky hákovité jsou čypické pro 2. pereiopod. Štětiny tvaru 6.
sestavují se také (jako u 1. páru) do postranního trojúhelníkového
políčka a tvoří tak hustý chumáček. — Popsaná zakončení jsou důl.
znakem celé familie Atyid a odpovídají způsobu, jak vyhledávají
si tito raci potravu.

Dimmense částí 1. a 2. pereiopodu dle 30 jedinců obsahují ta-
bulky XI. a XI.

ŽE ky ly BU pí rl sas.

15
25
15

2
2
2

33
(88
| 88
| 35
(88
| 44
40
143
| 42
| 45
45
44
46
46
49
19
33

6

17
18
18
17
17
21
20
19
20
21
19
20
21
21
20
20
22
22
23
17

4
3

13
14
14
15
15
16
17

29
30
30
35

10
11
bl
12
11
ul
10
11
11
15
14
12
13
13
13
13
13
12
12
12

Sr 2 (FRE
S | "podoxo N
S ts |
= S | "podoxa |
S ES 6x9 |
= 8 ‘dordyoop ,
a RS STU |
z v ET
= | OOP
5 S | GAI9(T
P ona
S | ‘podoi
> = vs |”
= D —
'© = © "podoad =
> o S | Tampa
< | =
= Ben ‘dodito |
= = S |SIP 828
= = o m ui u P
3 s l ‘dodreo | S
= < [sea erus
© ir — <<
S = "dodano | =
3 2 ey?
S = ec
= = "P '€ © ‘1? à
= = BUS
m = 3 aa
A P 8 em
k “pq 7
E 3 os]
= RS podoxo9 S
: 83 = | XII
| > US)
se
"jduaxa ‘819
= X
”

10.
il
12.
13.
14.
15.
16.
18.
20.
21.
24.
25.
26.
27.
28.
29.

30.
Věstník král. české spoleénosti náuk. Třida II.

I. Arthur Brožek:
(A = 003672 mm.)

Dimmense 2. páru pereiopodü téže specie.

a:

r
&

XL. tabull

)

DU

podoxa
enpa

-doj49ep

2

eus

"dojájoep

VIP

narpodoxd

LS

es

narpodoxd
el?
"ďodie9

"STP BIS

"dodava | o

seq EAU

"dodaeo |
PP |
7 bo er "19
BAS
pee a "2,
P?
‘podoxos | |

| ©

eus |

M3

‘[duoxo sr

3
3

12

23

55

3
3
3

18

co

|| 11

13.

3

7

Variačně statistická zkoumání na Atyaöphyra desmarestii (Joly). 51

III. IV. V. Třetí, čtvrtý a pátý pár pereiopodü Atyačphyry ku
lezení zařízený postrádá exopoditových palpů a klepýtek. Článkovitost
těchto tří párů jest vzájemně téměř stejná, pouze 5. pár pereiopodů
má poněkud úchylný tvar čarsálmého článku nežli dva předchozí. Co-
zopodit (fig. 28., I., 1.) nemá zvláštností vůči coxopoditům před-
chozích párů 1. a 2. pereiopodu, nesena vnější straně silněji zchitinisovaný
výstupek (Tubercule pilifere*) s chumáčkem coxopoditových, dlouhých
štětin (1) na mém materialu holých (poils épineux *), pod ním upevňuje
se okrouhlou insercí protáhlý epipodiální přívěsek (fig. 28. IT; 28. I. ep.),
jenž zde u 3., 4., 5. v rozměrech a tvaru zvláště dokonale se vyvi-
nuje oproti okončinám předcházejícím, u nichž byl popsán [„(appendice
corné de V article basilaire“)]. Jest na volném konci zahnut a má
výběžek mimo to a (fig. 28. IL); na povrchu svém opatřen jest jedinou
řadou nespeřených brv. Žábry (ž, fig. 28. I.) u všech tří párů jsou
vějířovité, na cípu dorsálním 1 ventrálním zúžené. Mají na společné
ose dvě řady oválních, tenkostěnných lamell. V normální poloze při-
pínají se ku vnějšímu boku coxopoditu tak, že jejich společná osa staví
se do směru dorsoventrálního, a zakrývají při pohledu se stran zcela
epip. hákovitý přívěsek. (ep.)

Basipodit (2. fig. 28. I) má zvl. u 3. páru po vnější straně
cylindrický nízký výběžek, na němž sedí rudiment exopoditového
palpu (fig. 28. I. a). Basipodit a následující dva články ischiopodit
(3.) a meropodit (4.) navzájem málo pohyblivé, tvoří válcovitý, slabě
prohnuty násadec okončiny (fig. 27. I., II.); čl. 4. bývá posázen zvl.
na spodní straně krátkými, silnými trny, a sice v největším počtu na
páru 3. (7—4), méně na 4. páru (5—3), v nejmenším počtu na pátém
páru (3 - 2). Počet jejich značně variruje. Na femur (meropodit) na-
sazuje se volně pohyblivý jambus (5.) (carpopodit), jenž na 8. a 4. páru
nese při distálním konci 3—2 trny, při 5. páru v největším počtu
případů 2—1 trn. Za jambem sleduje metatarsus (6) (== propodit),
válcovitý, se stran slabě smačklý, silně protáhlý do délky, bez trnů;
jest opatřen pouze na spodní straně několika málo četnými skupin-
kami štětinek. Poslední článek jest tarsus (= dactylopodit) (7), jenž
u 3. a 4 páru má stejný tvar, u 5. jen poněkud se liší (zvl. v dim-
mensích).

Tarsus 3. a 4. páru jest se stran silně smačklý, dorsálně holý
na ventrální straně posázený 6—7 krátkými, silnými trny, které po-
- stupují po braně až ku distál. konci, na němž jeden z nich přemě-

PD

A9 I. Arthur Brožek:

ňuje se v Silný drápek. (fig. 29. II.) Tarsus 5. páru jest vždy
širší, oválního tvaru, lamellovitý; na straně svrchní holý, na spodní
hraně však úzkými, hustě seřaděnými trny opatřený vždy ve velkém
počtu. Poslední z nich na špici tvoří drápek (fig. 29. IIT.). Rozdíl
tento — ač velmi nápadný a pro Atyačphyru úplně konstantní Joly

Obr. 28. I. Okolí base 3. páru pereiopodů (= 1. páru kráčivých okončin). — Ep,

Epipod. hákov. přívěsek; /, coxopoditové štětiny na výstupku (x) coxopoditu (1.);

ž, žábry; a, rudiment exopod. bičíku s výstupkem basipoditu (2); 3. ischiopodit,
4. femur. — II. Hákovitý epipod. přívěsek (a, výstupek).

[11.] zcela přehlíží. Články 3. páru jsou v poměru ku článkům 4. a
5. nejdelší, při 5. páru nejkratší. Šířka jejich jest u všech párů stejná.
Kráčivé páry pereiopodů Atyaöphyry jsou sice slabé a štíhlé, však
vůči velmi slabým okončinám Palaemoneta varians značně silné.

Ku konci této stati třeba upozorniti na zajímavou abnormitu,
kteráž vyskytla se na levém pereiopodu 3. páru (fig. 29. I. a), totiž na

Variačně statistická zkoumání na Atyačphyra desmarestii (Joly). 58
abnormní, nedokonalé klepýtko. Tato abnormita potvrzuje jednak o-
mologqii dactylopoditu klepýtek S farsem kráčivých párů 9., 4. a 5.,
jednak homologii metatarsu okončin s propoditem klepýtek, jehož pro-
táhlá, přední část tvoří při nich spodní nepohyblivý prst. Jako pro-
podit vyvinuje nepohyblivý prst, tak i zde abnormné metatarsus vy-

Obr. 29. I. (a) Abnormita ve vyvinutí tarsu 3. pereiopodu. (— 1. páru kráčiv.
okončin). (b) Normální případ. II. Tvar tarsu 3. a 4. pereiopodu. III. Tvar tarsu
5. pereiopodu. [6. Metatarsus, 7. tarsus].

vinul svůj výběžek, resp. spodní prstec, jenž v normálních případech
- Jest úplně zaniklý, když okončiny tyto dostaly funkci lokomoční a vy-
tvořování klepýtek ztratilo význam.

Zajímavo jest, že tento abnormálně vyvinutý dactylopodit meta-
tarsu i v detailech shoduje se se spodním prstcem klepýtek, neboť jest
dovnitř holý, a jen na distálním konci má chumáček štětinek a sice
s týmiž tvary štětin, jak u klepet bylo popsáno, takže à tento důl.

D4 I. Arthur Brožek:

charakter Atyid neschází této abnormité. Tarsus, jenž zde tvoří vlastní
dactylopodit (7) jest v morphologických detailech zcela shodný, i ve
tvaru s-ostatnimi tarsy, jest na spodní straně trny posázen i silným
drápkem ukončen. Tato abnormita byla asymmetrická, neboť pravá
okončina téhož páru byla ukončena normálním tarsem, považovati pak
ji sluší za jakýs zpětný krok při vývoji kráčivých okončin Decapodů
(ie-.29- T.).

Měření délek článků 3., 4. i 5. páru. dle 30 ex. zanešena jsou
pro Atyčphyru v jedničce A do tabulky: XIII., XIV. a XV.

Okonëiny abdominu.

Mimo telson má každý článek abdominu po jednom páru nor-
málních pleopoditů. Všechny nožky stavěny jsou stejným způsobem,
totiž, že každá má basální článek, propodit, na němž sedí dva jedno-
duché, plátkovité články vedle sebe a sice exopodit a endopodit. Mimo
poslední, šestý pár, jenž s telsonem tvoří ocasní vějířek ku plování
určený, všech předchozích pět párů má na vnitřních hranách endo-
poditů epipodiální přívěsky (epipodity různé délky i tvaru). Propodit,
exo- i endopodit jsou sploštělé z předu a ze zadu, takže se rozšiřují
lamellovitě v jediné rovině; prvních 5 párů umísťuje se uprostřed
každého článku na ventrální straně, poslední 6. pár však posunuje se
na zadní konec válcovitého segmentu a staví své lamelly exo- a endo-
poditové i s básí do roviny, v níž se rozkládá telson. Tvarem svých
částí, postavením, nedostatkem epipodità 1 dimmensemi liší se od před-
cházejících pěti párů pleopoditů, o nichž jedná následující část.

Sploštělá, téměř lamellovitá basis jest svalnatý propodit (Pp.),
jenž ze zadu neb ze předu jest tvaru obdélného, při basálním konci
užší, na distálním širší. Postranní, rovné kraje jsou zcela holé.*) Exo-
a endopodit k němu přisedající mají podobu málo svalnatých, chi-
tinových, protáhle oválních lamell, ve špičku zakončených. Celý
okraj exopoditů a endopoditů těchto 5. párů jest posázen odélânkova-
nými, dlouhými, obrvenými štětinami, volně pohyblivými, při basích
asi do '/, své délky dutými, jinak solidními. Jejich kloubní inserce
vystupují z hrany lamell a způsobují vroubkování okrajů (fig. 30., 33.).

Tytéž štětiny jsou na antennách, na exopoditech maxill, kusad.
nožek ete.

*) Propodity 2. páru © i S kreslí Jozy po stranách jemně obrvené [11.];
vlastnost tuto neměl ani jediný exemplář mého materialu.

Variačně statistická zkoumání na Atyačphyra desmarestii (Joly). 55

XIII. tabulka: Dimmense 3. páru pereiopodů sp. Afyaëph. desm. J.
(4 = 003672 mm.)

— A +
A (Ag | 84 SX |“ | 47 fe és se
Z Pas | A4 ia | As | Ze As | 25 A8
l = = R
PS a b c d e f g h
Ů 8 50 4 17 3 28 3 9
D9 1 až | 15 su os 80510
895. | 51 42 16 29 8210
4. | 9 |50 AŽ 116 35 | 29 3219
5. || 9° |50 AG 3. | 28 SNS
6 B6550. 20 až | 82 3 9
Dee 52 6. 19 SE SI 3 8
EE 51 2817 35 | 31 8510
MON ae 15% 18 8551 302110
100100 60° | 5°. |L19 4 | 33 3 9
B 2060) LE 19 ann 37 3:62 1 9
12. | 12 65 | 20 2286 35 | 10
den | 66 6 1:20 a0 11136 35 | 10
ea» Ne El 5° ao | 24 as 410
lo 19% es: |; 10 49.86 810
16% W018% 675.. 6: 20 au legs 3. 11
12 11 69 | 5% 525 3 35 3 11
18: | 12 | 55 pi | 19 281635 210
19. | 11 65 6 20 258 400010
20. | 13 | 69 6 93 Lies zs
171 6- | 93 400239 A
29: | 14 | 75 6 24 5 |. 42 4 11
alla 71°, 6" Joz 45 | 39 o
24. | 11 691 6% eg am BB pes
250120 72: 65 |.25 52 39 Z
26. | 14 | 76 6 | 25 5" | 40 Dead" |
tn | Tem 7 94 5 |43 4
Ds | 14 | 7e || 6° lies 8 | 42010
Zoo | 68 61125 4 | — | — |-
30. | 16 TO O0 5 41 4 10
Min. | 8 | 50 26.15 36128 3 8
Prüm.|| 1122 | 63%, | 51 | 1922 : 41 |.30 312 | 98
Max.| 16. | 79 | 7 |27 | 6.048 5 11

(4 = 003672 mm.)

I. Arthur Brožek:
XIV. tabulka: Dimmense článků 4. páru pereiopodů.

96

LISA a
| ey s SES oso jooo © o SS o SS a mien S S vom
AIS (el | Len! Lun m m1 — = — mM m mt - = m — m ham!
Z a ui FES | E 2
CHR Il © © m m © m CO ao en cn COMICS AH ern © A SH L A -AM +] o © +
BRIDE 2:
VY SSB 070 © © A 10 r © DE © EE 3 = o AS S SS
y a G6. Ge). C) Cz) © m GD G) 08. GA SO. Ge. Ga G) Ca) Gn SL CS © m o Ala © +
AB- | m
Tag + + 4 m © © I 4 4 4 4 A4 4 4 4 4 4 + 400 4 A 1010.10 © 10 6] « + ©
S =
CHI © 19 00 © O 2 | SR O X O M MOO © © D S © A = © a aa = uw v a
"TIS a mm- AO- m rm room rm mnm ro r rm G m an G A WA.G G6 aaa Ga A nr AU
T bo Bora [9 S „©
VYS H A A 0 10 10 | 16 10 10 10 10 10 10 10 10 10010 10.10 O 10 © © © o DN- © ol+ br
AM
re "a 1 2 SS
8124 D D © nn © | © oa NE © © 0 a 34 r © © © a ao © 9 © © Sr © ©
| A A 16 © 10 © HS © © 10 8. 10 (© © (© 15 © © © 10 © © 5 S SOL A © br
dıseq 2
BIS MS S So SS S oo Sa © Sw = u Ära Mm © m M #+a AMU m +
A ham! ham! ha! Len r — - ham! ham! r - — ham ham! - Len) Len - hm -= m kamí ham! ham jr- ham rl ham -
ee RS ea SEE
> 0 m OU w© © 10 co r © o © = a © © 10 © © 0 © SO = a ce An Su © o ei s
[duo xo ST) SEE er Er o ot o ROM oo re oa i| = =
a. F

p n het

57

Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly).

XV. tabulka: Dimmense čl. 5. páru pereiopodů.

(A = 003672 mm.)

nsıe
BUS

NSB
819

©
_
>©
J

l 10

31

10

10

13
al

12

| 18
| 13

15
15

13
14
14

30
30
33

36

39
41

40

AM

42
| 40
| 43

5

| 40

| 47
| 48

30

16

15

18
16
07

18
16
15

18
18
18
18
19

46

10

45

10
10

47

45

48

10

50

10
10

12
10
11
11

53

20
20
20

26

24
23
15

54

12

oil
10

53

12
12
12

53
60

55

60
60
52

13
13

13

12

12

48

‘[duroxe "Sro

.
a

10.
lé
12.
13.
14.
15.
16.
17.
18.
119)

20.
21.

22.
23.

26.

27.
28.
29.

30.

Min.

Max.

I. Arthur Brožek:

Čt
M

Lístkovitý endopodit (End.) dosahuje pravidelně téměř stejné
délkv s propoditem a staví se v normální poloze do jeho roviny
i směru; exopodit (Ex.) jest o málo delší endopoditu a obyčejně od-
chyluje se od tohoto směrem šikmo na venek. Lamella exopoditu ovšem
rozšiřuje se v rovině propoditu. Následkem toho při pohledu se strany
jsou všechny uvedené části tenké a rovné, jen špičky exo- a endo-
poditů slabě na zad se zahýbají.

Epipodiální (Ep) přívěsky náležejí endopoditům. Jsou válcovité,
s tupým volným koncem, s bási více neb méně zřetelně odčlánkova-

U ee
za
=
——

Obr. 30. Pleopodity sp. At. d. J. označením dimmensi. «. pár 1.; 8 a y. pár 2.;
d. vár 6. E.d, Endopodit; Ex, exopodit; Ep, epipodit; Pp, propodit.

nou. Sedí vždy na vnitřní hraně endopoditů na jejím basálním zcela
holém, svalnatém výstupku. Epipodity jsou rovné, na povrchu holé,
pouze volný konec jejich jest na straně do vnitř obrácené více zchi-
tinisovaný a má na té části malou skupinku, obsahující různý počet
chitinových háčků, zvláštního tvaru (fig. 32. III.). Háčky ty jsou
neodělánkované, holé, pouhé chitinové emergence zchitinisované stěny ;
mají tvar solidních tyčinek, krátkých, na konci do jednoduché spirály
neb v postranní paličku svinutých. Orgánům těmto náleží jistá funkce
při kopulaci [Jony, 11.]. Zahnuté konce směřují vždy u háčků směrem k di-

Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly). 59

stálnímu konci propoditu. Tyto häcky*) jsou na všech epipoditech samců
i samiček přítomny a jsou stejného tvaru, též počet jejich jest zcela
nahodilý. Tvar těchto epipoditů jest na všech 5ti párech pleopoditů
samcü i samiček stejný, válcovitý, jen délkou v řadě párů se liší.
Jest ve svém původním tvaru vyvinut též při dvojitém epipoditu samců
u 2. páru okončin abdomenu (fig. 32. II. Ep.), jen u silně redukova-
ného endopoditu 1. páru okončin Samiček vůbec zamká (fig. 31. I. En.).

Organisace jednotlivých párů (prvních 5ti) jest taková: třetí,
čtvrtý a pátý pár tvarem svých propoditů, exopoditů i endopoditů
úplně mezi sebou se neodlišují, také každý má na endopoditech po
jednoduchém epipodiálním přívěsku, jak bylo popsáno. Pouze dim-
mense všech uvedených částí různí se a sice tak, že nejmenší vzá-
jemně rozměry má pár V., větší pak pár IV. a ještě větší III. Totéž platí
o délce epipoditů. Dle pohlaví rozměry a tvar částí těchto tří párů
vůbec se nemění.

Druhý pár abdominálních nožek (fig. 32. I., II.) jeví malé
rozdíly dle pohlaví ve tvaru exo- a endopoditů (které u samců jsou
jen málo štíhlejší nežli u samiček), však důležitý rozdíl v epipodiál-
ních přívěscích. Propodity (Pp) tohoto páru u © i G jsou stejného
tvaru jako u ostatních okončin, po straně neobrvené, jen rozměry vy-
kazují vždy vůči všem ostatním párům největší. To platí též o vnější
1 vnitřní lamelle exo- a endopoditové. Epipodiální přívěsek samičky
u tohoto páru jest zcela jednoduchý, válcovitý (fig. 32. I. Ep.)
na konci háčky opatřený, od výstupku hrany zřetelně odčlánkovaný.
Délkou svou jest největší vůči epipoditům ostatních párů. Při své
basi mívá mohutnou smyslovou štětinu. (U epipoditů jsem ji nepozo-
roval.) Celkovým habitem tedy neliší se — mimo dimmensí — tento
pár u samiček od ostatních pleopoditů. U samečků (fig. 32. II.
Ep. Ep,) pozorujeme na basálním výstupku vnitřní hrany epipodity
dva: jeden válcovitý, vnější, pravý epipodit (Ep), jenž má zcela
do detailů shodnou organisaci — jak byla popsaná — s epipoditem
samičky, neb s epipodity ostatních párů; druhý, (Ep,) nepravý epi-
podit, vždy na mém materialu kratší prvního, sedí mezi lamellou a
„mezi pravým epipoditem, od něhož od&länkovän na mém materialu nebyl.
(Dle obrázků JoLy-no práce jest odělánkován.) Oba dva přívěsky (Ep,
Ep,) odčlánkují se od endopoditu zřetelně. Vnitřní, nepravý epipodit
měl u samečků mého materialu tvar prstovitý, úplně na povrchu holý,

*) Ačkoliv Jory kreslí na tabulce své práce [11.] konec epipoditu silně

zvětšený, přehlíží úplně tvar chitinových háčků a kreslí je nejasně v podobě ku-
lovitých papilek.

60 I. Arthur Brožek:

jen na distálním, tupém konci 3—4 holými brvami opatřený. Pravý epi-
podit byl u některých samců *) jemně opýřený po straně obrácené ku
endopoditu. (Podobně též u jednoduchého epipoditu některých samic.)

První pár abdominálních nožek (fig. 31. I. II.) má rozměry
propoditů (na basi značně zúžených), a exopoditů asi takové jako
pár V. Tvar jejich shoduje se s ostatními okončinami. Jedině
endopodity jsou jiné u samců a samiček. © Endopodit samců (fig.
31. II. «) jest silně v délce a šířce zredukovaný normální endo-
podit; na okraji vnějším posázen obrvenými štětinami, na vnitřním
jen několika holými, tuhými štětinami, téměř trnům se podobajícími.

JE II.

Obr. 31. Pleopodity 1. páru u © (I) a G (IL) En, Endopodit; Ep, epipodit ;
Ex, exopodit; Pp, propodit. R, a R, rovnocenné okraje endopoditů při © a S.

Na distálním konci, zúženém a protáhlém, sedí na samé špici neod-
článkovaný, zřetelný, epipodialni, jednoduchý přívěsek, normální orga-

*) Pokud jedná se o epipodiální přívěsky samečků, tu Joly ve své mono-
grafii vykládá i kreslí poměry poněkud jiné, nežli jsem shledal na svém mate-
rialu [11.] a sice v tom smyslu, že pravý i nepravý epipodit kreslí od sebe zcela
odčlánkované, sedící vedle sebe na odělánkované basi od endopoditu. Pravý epi-
podit kreslí o polovinu kratší epipoditu nepravého, jenž dle jeho výkresů není
holý, prs'ovitý, nýbrž spíše lamellovitý, úzký, po celém okraji obrvený stejným
způsobem jako exo- a endopodit: —

P. MavER ve své práci o metamorfose Palaemoneta varians Leach, kreslí
a popisuje organisaci jednoduchých a dvojitých epipoditů 2. párunožeku © a S
velmi podobně ku poměrům, které jsem popisovali pro Atyaëphyru. [17.]

Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly). 6]
nisace. Přitomnost tohoto epipoditu jest v monografii Joly-ho úplné
přehlédnuta, ačkoliv autor v textu podává výklad tvaru endopoditu
samců i samiček a spolu je kreslí na figurách v tabulce ([11.]
. fie. 20., c). Tento epipodit 1. páru samečků také na svém konci nese
chitinovité háčky S oněmi paličkami. Endopodit 1. páru u samiček
jest opět lamella do délky i šířky velmi silně zredukovaná, obrysu
špičatě vejčitého, na vnější hraně posázená řídce obrvenými štětinami,
na vnitřním okraji pak zcela holá [Tento kraj, kde u samiček redu-
kují se úplně štětiny, odpovídá u samců okraji, na němž sedí jen
málo štětin — zcela holých (fig. 31. I. R,, R,)]. Volný konec lamelly

Obr. 32. Pleopodity 2. páru sp. At. d. J. u © (I) a F (II) — II Zakončení
epipoditů. Pp, Propodit; En, endopodit; Ex, exopodit; Ep, epipodit; Æp,, druhý
epipodit u G.

jest zašpičatělý, holý a má vůči endopoditu samců beze stopy za-
nikly epipodit.*) (fig. 31. I. En.) Lamelly exopoditové, normální
organisace bývají u samců užší nežli u samic. [Na fig. 32. I. II. jsou

*) Na tuto důl. okolnost Jony [11.] rovněž neupozorňuje. O epipoditech
2. páru u © a J' praví: „On voit en outre, au bord interne de la plus petite pa-
lette des pattes sous-abdominales, un appendice conigue et velu, qui manque à la
femelle, et à la base de cet appendice un autre organe plus petit, cylindrique, et
terminé par un renflement garni de tubercules rougeâtres, lequel n' est peut-être
pas sans usage an moment de la copulation. Enfin, le pédicule de toutes les fausses
pattes est plus épais, plus charnu, mais les lames ou palettes sont moins longues
et moins larges que chez la femelle“ [pag. 43.].

Y
1-3
s

62 1. Arthur Brožek:

části sobě odpovídající stejně označeny, takže lépe tuto věc ob-
jasní. —|

Poslední, 6. pár abdominálních okončin jest tvarem součástí od-
chylný od pleopoditů dosud popsaných (fig. 30. d.). Jeho propodit
slabě sploštělý jest tak dlouhý jako široký, a jest v délce rovný jen
asi "ně délky obou lamell. Při vnější straně jeho okraj vybíhá
v plochý trnový výběžek. Exopodit i endopodit (bez epipodiálního
přívěsku) jsou protáhle-ovální. Endopodit jest po celém okraji posázen
štětinami obrvenými, kdežto exopodit pouze na vnitřním okraji a na
distálním. Vnější okraj tvoří holou, kýlnatou hranu, silněji zchitini-

Obr. 33. Zakončení exopoditové lamelly na 6. pleopoditu. — a, Krajní trn; 9, speřené
štětiny.

sovanou, zcela rovnou, kteráž zakončuje se hrotem. (Analogicky jako
u „Šupiny“, exopoditu 2. páru antenn.) Mezi hrotem a obloukovitým
štětinatým okrajem sedí jediný, mohutny, odélänkovanÿ trn. (fig.
33. a). Tento jest vždy jediný na každém exopoditu, jen výminkou
byl podvojen u exempláře, jehož postranní trny čelsonu i okrajni dt-
stálná truy byly podvojeny. ([27.] fig. 6., 4 c.) Od tohoto trnu napříč la-
melly táhne se kloubní prohnutá linie, v níž zaokrouhlený konec
lamelly se může přeložiti. Tato linie jest dokonale patrná u Palae-
moneta, na Atyaöphyrach byla jen velmi slabě naznačena, u veisiny
mých exemplářů chyběla. Okrajní štětiny obrvené, při basích duté,

mr

a 10
"

Variačně statistická zkoumání na Atyačphyra desmarestii (Joly). 63
jsou v kloubních insercích pohyblivé a podmiňují zoubkování kraje
lamell. Poblize trnu (a) exopoditu pozorujeme řídce dlouhé, vlásko-
vité, holé štětiny.

Dimmense všech šesti párů abdom. okončin dle 30 exemplářů
ukazuje tabulka XVI. (Tab. v příloze.)

Dodatek k literatuře.*)

11. M. Jony: „Études sur les moeurs, le développement et les métamophoses d'une
petite Salicogue d’eau douce (Caridina Desmarestii) suivies de quelques
réflexions sur les métamorphose: des Crustacés Décapodes en general.“
In: Annales des sciences nat. Seconde ser. Tome XIX. (Zool.) 1843. Paris.
(pag. 34—86.) Avec 2 pl.

27. A. BroZex: „Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii Joly
z jezera Skadarského“. Věstník kr. čes. spol. náuk v Praze, XI. Roč.
1904, pag. 79.

28. Dr. G. DovckER: „On variation of the rostrum in Palaemonetes vulgaris
Herbst“. — In: „The American Naturalist etc.“ Boston. Vol. XXXIV.
No. 404. 1900.

29. E. L. Bouvier: ,,Atyaëph. desm. en Tunisie“, pag. 245. in „Bul. de la soc.
entomol. de France“. 1903.

*) Ostatní literatura [13. 14. 15., 16 a 17.] jest v I. části práce. (,,Vést.
kr. čes. spol. nauk“ v Praze. IX. Roč. 1904.)

8

64 I. Arthur Brožek:

Résumé.

Der vorliegende Teil der variations-statistischen Untersuchungen
über Atyaöphyra desmarestii (Joly) aus dem Skutari-See befasst sich
mit der Meristik und äusseren Morphologie der genannten Species.*) —
In allen Dimmensions-Tafeln sind die Angaben in der Längeeinheit
A = 003672 mm gemessen. Minima und Maxima in den letzten
Reihen stellen die zwei extremen Dimmensions-Varianten dar, da
PA)

2

der Durchschnittswert — nach der Formel —— ausgezählt (2 = die

Dimmension, » = die Zahl der gemessenen Exemplaren) — an-
nähernd dem Mittelwert [27. p. 14] bei Variation entspricht und die
unter 30 gemessenen Individuen häufigste Mittel-Variante (= Normal-
variante) vorstellt. In allen Dimmensionstafeln sind die Exemplare
nach den Zahlen 1—30 gleich der steigenden Carapaxtotallänge
(Rostrum und Carapax) angeordnet.

A. Das Tegument des Carapaxes, durch das typische Rostrum
(mit der Kombination der oberen Stacheln-Reihe und den unteren
Zähnen) charakteristisch, ist ganz einfach, ohne Falten, schwach und
sehr wenig inkrustiert. An der Basis des Rostrum befindet sich an
jeder Seite ein Supraorbitalstachel und vorne am Rande ein flacher
Antennalstachel. Von den sechs Abdominalsegmenten sind das II., V.
und VI. durch ihre eigentliche Form charakterisiert. (Fig. 2.) Die
Dimmensionen, gleich wie auf den Figuren 1, 2. eingetragen, befinden
sich auf der Tafel I. (I. Beilage).

B. «) Die praeoralen Extremitäten:

Die 1. Antennen (Antennulae) bestehen aus 3gliederigem Schaft,
dessen distales Glied 2 Geisseln trägt. Die äussere Geissel ist in der
Mitte etwas stärker als die innere, die eine normale Form aufweist.
Die Vergleichung der äusseren Geissel mit derjenigen von Palaemo-
netes zeigt, dass die Verdickung bei Atyaöphyra der 3. Geissel bei
Palaemonetes entspricht. Das I. Schaftglied trägst an der äusseren
Seite eine mächtige Spina antennalis und sein vorderer Rand läuft
in eine kleine Ovalplatte (a, Fig. 4,) aus, welche nach der

*) Eine neue (1903) Süsswasser-Localität: Milliane-Strom in der Zaghouan-
Umgebung in Tunis ergänzt die Uebersicht [pag. 1.] von der geographischen Ver-
breitung dieser Species und bestätigt gleich die Meinung von dem posttertiären
Alter derselben als einer Süsswasserform bezüglich zu den Verhältnissen der
Montenegrischen Localität [29.], [27. pag. 1—6].

Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly). 65

Vergleichung mit dem I. Schaftgliede bei Palaemonetes einer sehr
stark reducierten, schuppenartigen Verbreitung (welche der Form
nach mit der Schuppe der 2. Antenne stimmt) entspricht. Auch noch
in anderen Detailen der äusseren Morphologie (siehe Text pag. 8—9
und Fig. 4. — a, b, c, d) erkennen wir aus der Vergleichung der homo-
logen Teile eine allgemeine Reduktion der Antennorgane (von gleicher
physiologischen Bedeutung) bei Atyaëphyra gegen denjenigen bei
Palaemonetes. Für dasselbe spricht auch der volle Mangel von
Statocyste in der Basis des I. Schaftgliedes, bei Afyaëphyra gegen die
schon makroskopisch sichtbare bei Palaemonetes. Die Dimmensionen
befinden sich auf der II. Tafel (pag. 3.).

Die 2. Antenne, bei welcher sich die Schuppe mächtig entwickelt
hat, zeigt normale Organisation wie bei allen Afyiden und Palaemo-
mden (Fig. 5. Text pag. 10.—12.).

Die Stielaugen von Atyaëphyra entbehren des punktförmigen
„Nebenauges“, welches bei Palaemonetes deutlich hinter der Fasseten-
fläche an der oberen Seite des Augenstieles hervortritt. Bezüglich
der Dimmensionen vergl. die Tafel IV. (pag. 14.)

B) Die postoralen Extremitäten:

Die Mandibeln sind ganz einfach, ohne Palpus, in der Mitte
durch eine Einschnürung in das vordere, aus zwei Lamellen bestehende
Molarfortsatz und in das hintere, musculóse Manubrium eingeteilt.
Die .untere kauende Lamelle ist mit 3—4 starken gegenseitig in ein-
ander greifenden Zähnen versehen, die zweite, obere dient als ein
Lenkapparat bei der Bewegung der Mandibeln und besitzt deswegen
auf seiner oberen Partie ein Gelenk und gelenkartige Kante, mit
welcher sie sich an die Kante der Oberlippe stützt. (Siehe die Be-
schreibung auf pag. 16. und die Fig. 7.) In der Regel sind die beider-
seitigen Mandibelzähne paarig und in normalen Fällen auf der linken
und rechten Seite in derselben Zahl vorhanden. Wir bemerken noch
dabei eine interresante Asymmetrie in der Zahl der Zähne der linken
und rechten Seite, welche dadurch hervorgerufen wird, dass normaler-
weise ein Zahn sich selbständig auf dem vorderen Rande der linken
Mandibel unpaar, isoliert entwickelt. Denselben habe ich im Symbol

= mit 1 bezeichnet. (Siehe Fig. 7., Taf. V. n + I, n +0.) Diese

Asymmetrie bei Atyačphyra ist von einem besonderen Interesse mit
Rücksicht auf einen ganz ähnlichen Fall bei Palaemonetes, wo auch
die linke Mandibel immer (bei normalen Exemplaren) um 1 Zahn
mehr aufweist, wo aber der unpaare Zahn nicht isoliert bleibt, sondern

Věstník král. české společnosti náuk. Třída II. 5

66 I. Arthur Brožek:

sich in eine einzige Reihe mit den anderen (paarigen) (x) Zähnen stellt.
Diese Asymmetrie ist bei Palaemonetes varians (siehe Boas: Kleinere
carcinol. Mitth. ete. [14]) für die Süsswasserformen charakteristisch,
während bei den Meeresformen der unpaare Zahn — dem isolierten
bei Atyačphyra entsprechend — völlig verschwindet. Die Zahl der
paarigen Mandibelzähne bei Atyačphyra variiert in den Grenzen 3—5.
Die innere Kante der unteren Lamelle des Molarfortsatzes besitzt
hinter den Zähnchen einen rechteckigen Einschnitt mit 6—8 festen
Kauborsten, deren Zahl wieder variiert. (Siehe Taf. V.) Endlich
folgt gleich hinter diesen ein stark chitinöser Rand mit einem dichten
Borsten-Büschel. (Fig S.) Manubrium ist sehr musculôs. Die Dim-
mensionen — wie sie auf den Figuren (Fig. 7.) abgebildet sind —
stellt die Taf. V. dar.

Die erste Maxille besteht aus einem fingerförmigen Palpus, aus
einer Kaulade und aus einer behaarten Platte. Die kauende Kante ist
parallel mit dem Rande (derselbe ist frei) auf der oberen und unteren
Seite mit einer Reihe kurzer Stachelzähne versehen. Die anderen
Details sind aus der genauen Beschreibung und den Abbildungen
(Fig. 9. und 10.) klar. Die Dimmensionen befinden sich auf der
VI. Tafel.

Die zweite Mazxille ist aus 2 Kauladenplatten (A, B), einem
deutlichen Palpus und einer mächtig ausgewickelten Exopoditen-
lamelle zusammengesetzt. (Fig. 11.) Der palpus ist sehr einfach, an
der Basis flach verbreitet, am Ende mit 1—3 Spürborsten versehen.
Das Exopodit trägt am ganzen Rand behaarte Borsten und sein hinteres
verengtes, schief abgestumpftes Ende endet mit längeren, mächtigen,
schwach behaarten Borsten.

Die vordere Kauladenplatte (A), welche sich unvollständig in

2 Teile spaltet, hat eine mächtige Behaarung mit einigen Borsten

von typischer Form (Fig. 14. «, 8, y) und mit charakteristischer
Anordnung derselben in schiefe und mit dem Rande parallele
Reihen. (Fig. 13.) Die hintere, ovale Kauladenplatte (B) ist
an ihrem Rand mit dicht aneinander einreihig anliegenden Haar-
borsten (x) besetzt. Die Dimmensionen einiger Teile im A gemessen
zeigt die Taf. VII. pag. 30.

Das 1. Maxilliped ist in seiner Organisation ganz ähnlich der

vorhergehenden Extremität. Es hat einen sehr deutlichen Palpus,

dann eine äussere Exopoditenlamelle, vorn mit engem Fortsatze und

mit 2 inneren Kauladenplatten, von welchen die vordere (A) ein-

heitlich ist. Der Kaurand namentlich der ersten Lamelle À (die:

T

Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly). 67

hintere, ovale ist schwach mit Borsten besetzt) ist durch Borsten
von typischer Form (Fig. 17. «, B.) und Anordnung (Fig. 18.)
charakterisiert. Die Basis der Extremität trägt einen einfachen, kurzen
Fortsatz, (rudimentäre Kiemenanlagen nach Jory). Die Dimmen-
sionen sind auf der Taf. VIII. zusammengestellt und stimmen mit
den in Fig. 15. bezeichneten Dimmensionen ein.

Das 2. Maxilliped erinnert nur durch die Abplattung des
distalen Gliedes (Kauladenplatte) auf die vorhergehenden Extremitäten,
und nähert sich sonst dem 3. Maxilliped. Die Kauladenplatte trägt
wieder auf ihrem stark und breit in die Fläche chitinisierten Rande
eine mächtige Behaarung, die auf beiden Flächen typisch ange-
ordnet ist (Fig. 21., 1. 2.). Diese Anordnung entspricht den Verhältnissen
bei den zwei vorhergehenden Gliedmassenpaaren. Die Kaulade sitzt
auf einem gegliederten Schafte. Aus dem Basalgliede tritt ein
geisselförmiges Exopodit (wie es der Fall ist schon bei allen folgenden
Extremitäten-Paaren) auf. Nahe daneben ist eine einfache kämmchen-
fórmige Kieme vorhanden. Durch diese Verhältnisse stellt diese
Extremität in der Organisation einen Uebergang, zu den nach-
folgenden Paaren vor. (Text. pag. 36.—40. Fig. 19., 20., 21.) Die
Dimmensionen enthält die Taf. IX. pag. 40.

Das 3. Maxilliped gleicht der äusseren Form nach, im
Allgemeinen ganz den echten Beinfüssen. Sein Endopodit ist 4gliederig;
und von seinem Basalgliede ragt ein geisselförmiges Exopodit vor.
Das letzte Glied des Endopodits, das mit einer Stachelkralle endigt,
ist an der Innenseite seiner ganzen Länge nach mit eigenartigen
Stachelborsten besetzt (Fig. 23. II. a), die in Gruppen von je 6—7
(auch mehr) in transversalen Reihen angeordnet sind. Diese trans-
versalen Reihen erinnern noch auf die schiefen Reihen der vorher-
gehenden Extremitäten. Die Kiemen besitzen schon beinahe diesselbe
Form, wie bei den Thoraxfüssen, aber sie sind noch nicht so voll-
kommen entwickelt. Als Stütze für dieselben bemerken wir da zum
erstenmal einen hackenförmigen Epipodialanhang (Fig. 23. III. p.),
der die Gattung Atyačphyra charakterisirt.

Die Pereiopoden. Die zwei ersten Paare haben eine völlig mit-
einander gleiche Organisation und unterscheiden sich nur durch die
Dimmensionen und äusseren Habitus. Vom Basalgliede entspringt
ein geisselfórmiges Exopodit und das 7gliederige Endopodit, dessen
zwei letzten Glieder die Scheere bilden. Jeder Finger derselben ist
Stark auf der Spitze behaart. (Fig, 24. I. u. II.; 25., 1. u. 26.) Die hintere
Partie des Propodit kann sich in eine Aushöhlung des vorderen Endes

5*

68 Arthur Brožek:

des Carpopodit einschalten. (Ein Charakter der Familie Afyidae,
nach E. Orrmanx.) Auf dem Basaloliede sieht man wieder die zwei-
reihig blätterige Kiemen neben dem hackenförmigen Epipodialanhang.
Neben diesem setzen sich auf einem niederen chitinösen Höcker die
Coxopoditborsten auf. (Fig. 25. 3.) Die Dimmensionen der beiden
Paare befinden sich auf den Tafeln XI., XII. zu welchen die Figuren
24. I- u. II. gehören.

Auch die nachfolgenden 3 Paare der Schreitbeine weisen eine
semeinschaftliche Organisation auf. Durch das Tarsalglied (Fig. 29.,
III.) unterscheidet sich das letzte (5.) Paar hauptsächlich von den
vorhergehenden (Fig. 29., II.) zwei Paaren. Diese 3 Schreitbeine
entbehren schon der geisselformigen Exopoditen (ein Charakter für
Atyaëphyra), von denen nur ein kleiner Rest (a) (Fig. 28. 1.) übrig-
bleibt. Die Dimmensionen mit den Textfiguren No. 27. I. u. 11.
übereinstimmend sind in die Tafeln XIII., XIV. und XV. einge-
tragen. Die Kiemen sind vollständig als fácherfómige aus 2 Reihen
von dünnen Plättchen bestehende Kiemen gebildet. Die hacken-
förmigen Epipodialanhänge sind an jedem Paar in bester Entwicklung
vorhanden. (Fig. 28. II.) Unter meinem Materiale bin ich auf eine
Tarsaldeformation bei dem 3. Periopode (3. Thoraxfusse) gekommen,
welche die Fig. 29. I. a. darstellt. Dieselbe trug eine abnormal
entwickelte Scheere. Sie war nur auf der linken Seite und beweist
als ein Rückschlag bei der Scheeren-Entwickelung die bekannte
Homologie des Tarsalgliedes mit dem Scheerenfinger (Dactylo-
podit). Bei dieser Deformität war der Finger unbeweglich und ganz
dem Tarsus gleich.

Die Pleopoden. Alle 6 Paare sind nach gleichem Plan gebaut
und besitzen das basale, längliche, abgeplattete Propodit, welches die
Exo- und Endopoditenlamelle trägt. Die letzteren sind auf den Rändern
mit behaarten Borsten versehen. (Mit Ausnahme des letzten Paares.)
Das Exopodit hat auf seiner inneren Seite einen Epipodialanhang
von typischer Form (Fig. 32. II.), einen fingerförmigen Anhang ‚versehenen
am Ende mit spiralen, schlägelartigen, chitinösen Hacken. Dem
1 Paare beim Weibchen fehlt dieser ganz, auch die Dimmensionen des
Endopodites mit glatten Rändern sind kleiner. Beim Männchen ist
das Endopodit zwar auch reduciert, aber trägt noch endständig einen
wohl entwickelten Epipodialanhang. Das Fehlen des Epipodialan-
hanges beim Weibchen und seine endständige Stellung bildet ein
charakteristisches Kennzeichen unserer Species. In grösster Entfaltung
kommen die Epipodialanhänge auf dem 2. Paare vor. Beim Weibchen

Variačně statistická zkoumání na Atyačphyra desmarestii (Joly). 69

sind sie einfach, fingerförmig, aber bei den Männchen sind sie als
ein äusserer fingerförmiger und ein innerer, mit 3—4 Spürborsten
versehener Anhang vorhanden. Das letzte Pleopodenpaar, welches mit
Telson den Schwanzfächer bildet, weicht durch die Form seiner Teile
bedeutend von den übrigen ab. Sein Basalglied ist kurz, Endopoditlamelle
oval; Exopodit mit glattem geradem, an dem distalen Ende in
Stachel auslaufendem Rande versehen. Zwischen diesen und dem
ovalen, mit behaarten Borsten besetzten Rande befindet sich ein Dorn,
welchen ich nur einmal gedoppelt fand bei demselben Exemplare, wo
auch die endlichen (äusseren) distalen Stacheln und die seitlichen
Paardörnchen vom Telson verdoppelt waren. Auch die Dimmensionen,
mit den Abbildungen Fig. 30. zustimmend sind auf der Tafel XVI.
eingetragen. Die Verhältnissen von allen 6. Pleopoditen-Paare sind
viel genauer im Text pag. 54.—63. und in den Abbildungen Fig. 30.,
31. u. 32. dargestellt.

Zakončuje touto II. částí výsledky své práce, používám této
příležitosti, abych vyslovil své uctivé díky svému učiteli p. prof. dr.
F. VEjpovskému za všestrannou přízeň a podporu práci mojí proka-
zovanou; též p. prof. dr. Ar. MRázkovr srdečně děkuji za ochotné
přenechání celého, bohatého materialu Atyaëphyr a zapůjčení nejdü-
ležitější litteratury, jakož i p. asistentu dr. E. Menczovr za různé
rady, jež mi během práce ochotně poskytl.

XVI. Tabulka: Dimmense pleopodit sp. Atyačphyré desm. Joly. (A = 0:03672 mm).

TEE KE ES EN EN Te slěls|s | à à | | 5 2 5
saıE LE) ses ale VE za Eee ZB EEE NEE s | = =) S
=] = =) = = = = TE 7] = = = aa | | o = S = l = = = =

S a A a "A A A vB! dE A A OM | IA | a > A | à | : vi

IDE a le a = Ba 2 FE | Erz VE R 2 0 C re | U nn nm Et T T a (Z M ZA | els be

| | | = T

1. sm ja. | wu 7 43 u 15 11 9 16 9 2 (u 11 4 20 10 | 27 8 22 4 22 10 29 B (28 10 27 6 31 | 4 19 6 3
2. a9 an EE CPC le | 16 (12 oz 8 | je jaz 4 |e2 (0 | 28 a 128 2 les (11 30 a |» 11 7 |»2 | 4 |19 7 3
8 (E EN 7 48 12 16 12 8 17 8 21) 6 18 4 20 10 | 28 7 24 4 22 11 28 7 |"53 11 6 22 4 19 5 3
4. a2 EE) 16 9 49 12 16 13 (10 20 10. (025 7 19 6 || 22 12 28 | 8 25 6. 24 12 81 8 126 12 30 Ze 5 ||22 10 4
5. |40 |150 16 10 13 15 13 (10 18. MO 25° 7 19 4 22 11 30 7 25 5 | 23 11 31 CN 28 12 30 7. (25 422 6 4
6 | |50 (16 9 12 17 13° 1102720 9 2 NT 20 4 1 11 29 8 24 6 24, | 11 81 7 | 25 11 30 G. 25 © || 7 4
7. 43150) m | 13 16 12 (10 18 9 | 25 8 |20 5 21 10 30 8 2 5 22 11 32 S "27 11 30 3 25 B. 20 10 |— 2 | 6 9 3
8. ||41 |č0 17 8 13 17 13 [10 15 10 25 | 8 19 4 22 11 30 8 24 6 25 12 31 9 13° | 29 S 25 5 21 6 9 |28 | o 7 3
9. | 41 19 17 | 13 17 13 (10 18 9 25 | 7 | 5 11 30 8. | 25 e ||23 12 32 8 26 12 30 7 25 B 21 6 |10 | 29, | 6 11 3
10. 46. |54 | 14 16 1810 20 | 11 27 7 18 _ 22 12 32 9 27 6 | 26 13 34 9 |28 6 12 33 gr 28 B |22 a a (m | à 11 4
1. 47 |/55 18 14 2 M iu 20 | 12 30 9 24 6 25 12 (85 | 9 | 29 6 |28 NET 10 (31 7 14 36 9 29 6 | 25 8 ja a 6 14 4
12. 45 57 19 15 20 15 11 21 13 30 9 24 6 |25 13 36 10 30 7 | 27 14 37 10 | 32 7 29 13 36 9 30 6 23 8 12 32 6 10 4
13. 48 (60 20 10 | 60 16 23 15 (12 22 12 32 8 25 5 | 26 14 38 10 31 1 127 14 | 39 10 | 34 7 28 13 36 9 132 7 25 8 2 JED | © 9 4
14. |50 ot 18. 107759 15 20 15 (12 20 12 30 8 24 6 25 O 36, 9 30 5 | 30 14 36 10 32 T |"30 ET 8 ED 1 A Et 13 6 | | 6 13 5
15. 50 |60 | 20 10 | 60 15 21 15 (11 21 12 31 9 25 6 27 14 36 11 31 7 |129 14 38 10 [31 7 30 13 36 9 |29 6 |28 7 11 3 | 5 s 4
16. 48 |57 20 11 57 15 18 15 |12 23 | 12 31 9 95 5 30 13 36 10 |30 6 80 15 36 10 |31 7 31 13 35 8 7302 12626 8 11 34 5 10 4
1. 49 | 50 |20 11 59 15 18 15 |10 CSD) 32 955 5 || 29 12 36 © 31 6 | 31 13 37 10 33 7 30 12 36 9 (26 | 6 a 11 6 (33 | 6 9 4
18. 50 | 60 21 10 | 60 16 20 15 |12 2 | 31 9 5 6 |30 15 38 10 | 81 7 80 NET) 10 34 8 31 15 37 Où et | & | s u |3 | 7 12 5
19. MO | 59 20 |10 | 09 16 21 15 |12 2 Le 32 8 4 5 26 14 — 10 | 30 7 :| 28 14 38 9 _ 7 30 14 36 COUPE LD (ee 8 © 033 7 9 4
20. ||50 |60 |20 (15 50 15 21 16 |12 CITE) 34 9 En 6 — | (= =. | 23 8 u 3 | 5 11 4
21. 62 63 | 21 11 63 17 21 16 | 11 22 [11371733 9 |x ö 28 14 36 11 26 7 30 16 | 39 11 36 7 || 31 15 | 38 WE | © | 9 © JE 7, 12 5
225 02 j6£ (28 11 68 16 18 17 12 B4013 36 om 7 30 15 41 11 35 8 ls? 15 41 11 35 s 33 10, ni 10 |35 | 7 (30 8 12° | 7 11 4
23. ECTS CTI SE) 63 14 20 17 | 14 2 M2 36 B lé 6 30 15 41 11 a | 8 as 15 | 42 10 35 s 32 15 (40 9 84 1 6 ||29 a jia. | 6 11 5
24. ||53 NON RCE) 14 60 12 20 16 11 23 (18 KT 8 5 || 30 13 40 10 33 7. ‘80 15 42 10 36 8 | 30 15 | 40 UE | 7 30 8 12 | 35 6 11 4
25. | 51 161 22 11 60 16 21 16113 20 | 14 84 |10 = 6 | 30 15 38 11 33 8 | 30 15 | 39 11 35 E EE) 15 | 88 9 130 | 7 31 8 12 35 6 12 4
67 24 14 | 66 1828 18, | 14 26 14 36 9 | 6 -| 31 15 (40 10 34 | 16. | 42 11 35 7 35 16 40 10 133 76 150 7 12 36 7 10 5

66 28 12 67 17 20 18 |13 25 |13 = |= 28 5 31 14 36 12 3£ 8 33 16 38 11 37 8 33 14 42 10 35 | a 29 8 12 37 8 10 5

69 oo Mt 69 18.20 18 |16 26 | 14 a | 37 7 32 17 43 12 38 8 34 17 45 12 39 9 34 16 46. 11 38 MEN 30 10 15 |42 | 8 13 5

60 (20 11 60 15 21 ©. (jm (M ati 31 CR CET 12 — 10 29 6 |.28 12 38 9 31 6 | 29 13 36 s |29 6 27 2 7 | 14 3

66 24 12 67 17 20 | 21 12 31 25 6 27. 14 36 10 31 7 29 14 38 10 31 7 29 13 36 10 296) 27 11 7 33 | 8 10 4

A | BER En | Dr UP ME M V M U = LL

43 14 d 45 11 15 11 8 16 8 21 6 11 4 20 10 | 27 7 22 + |122 7 2 re | 10 27 6 21 4 | 19 5 6 23 3 6 3

Průměr || 47:87| 67:38 | 1973| 10:97 | 07:17 | 1457| 18:83 | 1473 | 11:28 21:1 | 1147 | 29:82| 8-27 23:31 | 5:24] 25:93) 12:89) 3469| 944 | 29:06 | 6:34) 27:72 9:43 13:21 | 35 8:52| 28:89| 572] 26 8:23 | 10976 | 323 | 613 | 1013| 4
Max. ||57 |69 | 25 15 | 69 18 | 23 is (160. 126 | 14 36 ET 37 31 17 43 12 34 8 | 34 1 16 45 11 | 38 | 8 | 31 13 15 | 42 s |14 5

= ge vr. par. == V. pár, SE: IV. pár. => ar TIT. par, S E = I. pár.
*) Tento jedinec měl podyojené krajní trny a na exopoditech 6. páru a jemu také náležel telson, na němž všechny elementy (mimo distál. speř. štětiny) byly podyojeny. (Viz (27.] pag. 54. Fig. 6, 44c.)

I. Tabulka : Dimmense tegumentu sp: A'yaöphyra desmarestü Joly. = 003672 mm).
II. Abdomen.

I. Cephalothorax.

= Thorax
* Tel. U zuge] NÉE = k x I & * VI. čl VIT. či. (telson)
sE = PE EB BEBE EEE EEE EEE = 12121215 |< | Pannen | Úhel záře SE == | LS | Darren | nel zářezu č ES | č (čs =
EEN 3222| == EES 23 22 | >> EEE ENÉ | SN) EN EN 8,8 | one | ey NS ES (EVS | 8 | 5 | numer | (opočioný) NESE: E
JE BOS S | Ease 8 | E | E E Pla | Z EEE j SAINS ENÉ s
Da rate En ET EHEN CO EME MTG AoE | K2 O (EC EE (Er EU | m der Aa ER FE LATE Tale ler
| | I
n | G | 15 | 12 | 6 |14 | 163 133070 [36 |45 [43 | sı (ss (16. | 39 (44 || 29 | 41 | 82 | 18 (40. (37 36 26 | 38 (22 |20 (30 | 14 | 1390 1/30 | 139 |> 18 126 [24 | 17 jız (13 1869 4/26“ | 185, | 35 (an 34 o 19. |50 8 lis | z
(a MEN EN LE ES 1361462 |40 46 |42 | 85 (a2 (16 | 46 |45. || 28 | 48 | 82 | 80 (41 as 37 80 | 38 (25 21 20 | 16 | 3498/30" (184 (22 | 21 (29 18 |vo [14 1479 9/58" | 137, 26 |45 33 |18 lis lass | toi (z
(s. | | 80. | 10|0|16 | (69 136 67 |85 Jai [39 | so (88 |49 (19 | 43 j4s | 86 | 46 | 34 | 19 (40. (35 38 | 30 | 33 (22 (22 (20 | 15 | 1380001350 1581) 32: | 28) (27 (2 18 [18 |14 131019514 | 135 27 |48 35 |I8. [25 (19 43 9 |16 | 8
a | ola 1) 61 70 141 40 46 |41 90 146 — [18 45 30 | 47 | 36 | 20 (42 138 40 |36 36 |23 |22 21 16 13606660 136 34 23 |28 |24 19 |20 [16 134051 44 135 28 |61 46 [19 |23 |20 (50 9 116 |—
Bel, | 26 9 6 [16 72 142 70 40 46 |43 90 43 |57 19 45 28 | 4 86 | 22 | 45» 40 38 |26 87 |24 [23 [21 17 13404930" 134, (33 22729 20 19 |20 (16 1340615 4“ 135 27 (62 |24 33 |19 |23 |20 |50 10 |15 |—
a | 8872| 12] o 16 | 14 |69 |48 |47 si az | 43 | — | 31 | 47 | 34 | 20 | — [42 | 60 |25 [40 (32 | 40 (26 (23 |22 | 16 | 38025"10" | 138/, (54 | 30 |sı (26 | 18 (19 (14 136088— | 1359, | 29 155 (26 | 36 (20 22 538 | 10 dis | 8
5 | 7 | 17 | 25 6 |16 75 145 70. |36 145 51 118 48 |46 30 | 52 | 37 | 26 (45 139 67 [27 [41 |38 41 126 21 16 136023 16 136!/, |35 24 |33 |27 19 14 136045°46 | 136"), 29 [66 |27 37 |23 20 10/16. |10
NET 148 ||78 |45 | 51 = |18 | as far | 30 49 | 45 | 20 (45 40 | 53 [26 Jar (sz | 30 [es a3 | 17 | 147939006" | 1372, (85 | 24 (32 jse | 19 14 1380 1736“ | 138 29 (52 (27 | 36 (20 20 1 ji | 8
8 | 32 | 9| 615 is || 150, ine (42 (49 59 (18 | 40 |45 || 28 | 46 | 38 | 21 (43, (40. | 47 (20 | 30 (27 | a8 (25 jet (24 | 16 | 399 1/18“ | 189. (BY |(24 |sı los | 20 15 1360574 6% | 136 28 |62 (26 | 33 19 21 |50 9 [16 | 8
5 8 | 16 | 23 6 |16 85 150 70 |42 |49 60 119 | 46 28 | 50 | 38 21 147 42 60 |25 |42 31 40 [30 |21 22 16 136052344 136%/, [37 27 |33 |27 20 16 136° 31° 54" 1351}, | 30 |56 |28 36 |23 2 66 | 10 jaz 9
5 9 | 7 7 |16 | 0 165 ||76 |46 |56 60 |20 34 | 60 | 41 so (49 | 63 (33, (sč (38 | 47 | 30 |26 |26 | 19 | 1360184444 | 1360, Ina | 25 137 |29 | 23 17 13793926“ | 187 33 [ot |30 | 43 (26 A (62 | 14 lis | 9
3 9 6 |16 | 87 166 79. |49 [65 70 |20 35 | 68 | 42 51 46 62 [28 [45 132 45 |27 (125 jz 18 130° 57’ 26 137 37 27 |36 21 16 1360281164 | 166 32 |60 |30 37 |26 24 |63 11 |18 |10
5 9 7 [18 | 90 165 78 43 |56 69 (22 36 60 | 44 62 50 62 [30 |45 |39 46 |30 [27 |27 30 136° 31/22 136!/, |39 28 |36 23 17 15793926“ | 137'/, 32 |63 [30 41 |25 21 |61 11 [18 9
4 9 20 7 [16 | 93 170 77 |43 |54 66) |21 30 | 65 | 41 50 48 68 [28s |47 43 |31 [27 |25 19 137521416 137%, (40 28 |34 (30 22 16 13802510) | 188, | 34 30 43 [24 |28 |24 (oa 11 18 |10
16 6 | 9 | 28 | 26 7 |18 91 171 80 |45 |55 67 ||22 34 | 60 | 43 61 |48 63 |30 |46 46 |30 25 19 13591958" 1351/; (39 26 |36 16 137° 30/26" 137]; 33 30 43 |24 |28 |23 60 13 |19 |10
16 81 | 10 | 26 | 20. NOM (86 | 171 86 160 (66 — |20 35 | 58 | 42 | 30 (51 (47 | 68 |80 |47 47 |s1 |26 (45 | 19 | 13601834 | 1a61/, (41 || 26 |37 3 jı7 136039156“ | 136, | 83 (65 |30 | 47 [25 (29 (33 (or | 14 [19 (u
17 4 (m 20 | 7/17 (90 | 172 82 (46 |54 70 [21 86 | 67 | 43 | 26 |52 [47 | co (av Jas 46 (29 (27 |26 | au | 197021716” | 1872 (41 | 28 | 348 30 | 22 (22 io 18716 84 |1s7, | a4 (60 [ao | 41 (28 (37 (2 oa | 12 [io lo
18 126 l 10 81 B [18 (91 175 B2 |49 |69 63 123 57 37 | 69 | 48 | 24 jo1 (48 60 |32 (46 48 [31 |28 19 13937454 1391/: (39 27 |37 23 [23 |16 13693956" | 136"), | 33 (64 |31 40 |24 (29 |24 (63 12 119. [11
19.128 5 | 10)| 28 818 (95 179 B4 148 |56 61 |20 52 |53 35 | 60 | 42 | 26 62 |44 61 |31 |46 IE 45 [24 [27 |26 19 1389 2160 138 4 29 | 35 (sn 227 22 |16 1370914 s“ | 137%, | 36 |60 |30 38 [46 |30 |24 |57 12 |19 [11
4 10 19 8 |19 |4 179 85 |49 [59 74 les 52 56 | 37 | 68 | 45 | 24 [62 (46 62 |33 (48 38 46 |34 |28 27 19 1390 37/54" 139%), | 41 26 |37 [33 24 (23 |17 13703620“ |1371/, | 34 (683. (32 45 [27 |29 |26 |o2 12 |19 [10
3 | 10 | 30 | 20 | 8 [18 (96 || 180 (84 |51 (ou 73. leg | 67 (56. || 40 | 62 | 44 | 30 (51 las | 66 [33 (49 (at | 49 (30 (29 Jas | 20 | 1380764" | isay, (42 || 27 (38 |sı | 24 [17 138%30"56“ | 138'/, | as (ot |s2 | 44 (26 (30 (24 er | 12 (19 ho
8 | 10 | 34 | 19, 8 (21 (97 || 180 83 (66 |67 — lea, | 61 l'es | 42 | 78 | 60 | 82 (58 ||50 | 74 |30 (61 64 |29 so [so | 21 | 1399 4/20 | 189. (46 | 34 jat |33 | 26 18 13704966 | 1872/, | 46 (66 134 | 42 (27 jar (26 (70 | 19 (20 (ie
5 10 | 28 | 29 8 |19 97 182 85 |48 [68 72 |123 | 68 (63 | 40 | 65 | 60 | 33 |66 |51 70 |31 |61 |s2 60 (34 [27 |o7 20 1300317224 136!/, | 46 32 140 [34 24 18 1300 54/24 137 47 35 46 (26. |32 |26 (71 | 16 (20 |—
4 9 | 37 | 16 8 |19 95 185 90 |46 |56 75) |24 58 |56 | 36 | 62 | 46 | 26 |53 |48 66 |31 |47 |34 60 |32 |31 |so 23 136911438 135!/, |42 29 |38 |32 26 18 138240! 26“ 138'/, | 36 |65 |32 42 [26 |s0 |25 |67 14 (19. (10
26 |26 6 11 | 28 | 26 9 |20, (99 189 90 [55 (08 — [20 62 | 62 40 | 65 | 45 | 31 |56 |58 71 32 |61 |39 62 |32 |98 |o7 20 1360 9324 135 42 29 (40 |32 25 |25 (18 13704956 | 1379, | 86 |66 (38 48 [26 |31 67 14 [20 |
26 125 4 12 | 30 | 21 8 |20 |100 195 9 |55 [67 75 |21 65 |64 35 | 66 | 49 | 30 |60 |62 72 |34 [63 |86 62 | 33 |29 /|27 21 1369 71684 136 |45 29 |42 |s4 25 |25 |18 13504966 | 187, | 37 |68 |35 45 (29 [33 166 14 [20 (tt
27 |29 4 12 | 33 | 23 | 10 (21 (104 198 94 |54 160 169 26 64 (62 40 | 68 | 50 | 29 [60 |54 74 |35 |ss (48 56 |31 |30 |30 21 1399 1/46 139 47 81 |42 |36 24 jes (17. 13802066" | 1889, | 88 |65 |34 50 (28 (33 70 14 |21 ie
28128 2 22|4|12 9 [20 1107 208 96. 56 (68 74 185 68 (76 || 41 | 67 | 51 | 82 (60 (55 76 |34 |53 (43 68 [82 (32 (32 23 13706236 138 |46 82 [42 |35 27. [28° |20 137024 — 1874), | 40 69 |37 42 (28. (33 73 14 |22 |10
a0 (21 | 8 (10 | 80 | 20 19 143. || 223 | 80 |50 (58 jez er | 53 (65 U 33.| 68 | 41 | 26 (61 (46 | 63 (31 (60 (42 | 47 (38 (27 |26 | 20 | 136010080136 (41 | er (37 | 32 (522 (22 (tu 137981" 8“ | 137:/, | 34 (63 |sı | 43 |% |30 (20 (64 | 18 [19 [10
s0 29 | © | 12 | 19 | 40 | 9 j20 nos | 248, je [09 [re 185 es | 68 |77 | ss | 66 | 60 | a8 |oo (54 | 76 [an los as | 66 [an jso (28 | 20 | 1850860 44 | 186. (45 || 28 [ao Vas | 25 (25 (18 1370490664 | taTy, | 40 (68 |sı | 44 [so (at (29 (74 | 14 jaa (te
Min. [17 | 2 i| 9 | oju |es 133 [62 [86 |4ı |39 | ar 26 | 41 | 32 | 18 (40 (36 | 46 ou [26 |26 | as | 00 | OPEN CO
Prům (26:33) 8:97) 02] 266! 201] 72/1780) 8957) 17078 | 81:38) 4087] 00:17) 60'03| 10337 84 | 672] 419] 26:2] 50:52)48:97| 61 | 28:08, 45:63|33:43| 46 1379 94504 | 137 | 38-77| 90:8 3628/2968! 419, 29:48|1628| 137° 0/21 | 136%/,,| 326|69:27|2089| 40:4] 23:83] 27:07] 23:18 60:43)
Max (81 (7 | 12 (44 | 40 (10 (21 |1as | 948. lisa (60 (72 (os (127 42 | 78 | o1 | 33 |co (68. | 75 (36 56 (39. | 06 13903764 | 1397, (47 | 34 (42 [36 | 27 (28 |20 148940964 | 188!/, | 40 (69. |s8 | 60 jso (31 |29 |
| ’ | | | l! I

I

Zusatz zu den Bemerkungen über die Verhältnisse
zwischen dem Atomgewicht und der Dichte bei
einigen Elementen,

Von Prof. Dr, Heinrich Barvíř in Prag.

(Vorgelegt in der Sitzung den 13. Januar 1905.)

Die in der Erdkruste mit Einschluss der Atmosphäre enthaltenen ©
wesentlichsten Elemente sind dem Gewichte nach geordnet: O, Si,
Be nes Can Ma, Na, KH, CCI P, SN nach. GrArke)-
Sämtliche diese Elemente befinden sich in dem oberen Teile des
ersten Diagramms, ja vier oder fünf von den ersteren acht sind Glieder
der zweiten kleinen Periode.

Man sieht, wie die queren Reihen des Diagramms nach oben
zu an Länge abnehmen, wie die meisten Linien sich dort einander
nähern, also gleichsam dorthin konvergieren; mit der Abnahme des
Atomgewichtes nimmt also auch die Dichte im Ganzen gegen oben
ab, auch die Anzahl der Elemente wird geringer. Bezüglich der even-
tuellen Bildung einzelner Elemente aus den anderen liesse es sich
im allgemeinen erwarten:

1) dass manche derjenigen Elemente, welche ein kleineres
Atomgewicht zeigen, aus anderen, welche ein grösseres a besitzen»
durch Spaltung — nach einfachen oder nach komplizierteren Ver-
;hältnissen — hätten entstehen können,

*) Ueber die Verhältnisse zwischen dem Atomgewicht und der Dichte beieinigen
Elementen; diese Sitzungsber. 1904 Nr. 29, Weitere Bemerkurgen, daselbst Nr. 31.

Sitzb. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Clase. 1

9 AL Heinrich Barvir:

2) dass einige Elemente wohl auch — eventuell im Zustande
von eigenartigen Modificationen — durch eigentümliche, ebenfalls

nach einfachen oder nach komplizierteren Verhältnissen erfolgte Ver-
bindung andere Elemente liefern konnten,

3) dass einige Elemente vielleicht auf mehreren Wegen, also
auf mehrfache Weise entstanden sind.

Es sollen hier einige Beispiele von „geraden Reihen“ folgen,
in welchen die additiven Verhältnisse der Atomgewichtszahlen der
Elemente mit den Forderungen der Annahme von Spaltungserschei-
nungen mehr oder weniger übereinstimmen, wobei in der Wirklichkeit
freilich auch andere Combinationen durch entsprechende Vertretung
sowie auch der umgekehrte Weg der Bildung von Verbindungen als
möglich anzunehmen wären.

Eine solche Ueberlegung dürfte schon deswegen nicht jedes
Interesse entbehren, da die „geraden Reihen“ von Elementen gebildet
werden, bei welchen das Verhältnis zwischen a und d nach der

: d —2 à !
Formel Re dasselbe zu sein scheint.
[00

In der Gruppe der Alkalimetalle:
Rb 85:4, 2 K + Li 8533, Na, + K 85:25.
Na, 46:10, K — Li 46:18. Na, — 2 Na.

Das a von Cs (132:9) lässt sich mit der Summe der übrigen a
der Gruppe in einfacheren Verhältnissen nicht vergleichen, da immer
eine ziemlich grosse negative Differenz zum Vorschein kommt
(Rb+K-+Li=13158 Rb+Na 1515 2 Na,-+-K= 13135).
Darin könnte aber vielleicht ein Hinweis auf die Zugehörigkeit noch
eines anderen Elements zu den genannten eventuellen Spaltungs-
gliederr enthalten sein.

In der Gruppe der Alkalierdmetalle:

Ba 1374, 2 Mg, + Ca 13754 Mo, =2 Mg. Mit Be und Sr
entstehen wieder grössere negative Differenzen: Sr + Ca + Be = 1368;
Sr 876, Mg, — Be +2? Ca = 879.

Wegen der verhältnismässig geringen in der Erdkruste vor-
handenen Menge von Rb, Cs und Ba wäre es aber nicht leicht
denkbar, dass alles Na und K bez. Mg und Ca nur durch Spaltung
von Rb und Cs resp. von Ba hätte entstehen sollen, man möchte für
die Entstehungsweise der ersteren auch auf die Möglichkeit manig-
facher Wege denken. Im Diagramm trifft die Richtung Ba — Sr die
Stelle des Na und Li. Da nun vom Sr auch die gerade Reihe

Ueber die Verhältnisse zwischen dem Atomgewicht und der Dichte. 3

Sr — Mg, — Ca abzweigt, so entsteht die Frage, ob nach der Grósse
des a ein Vergleich zwischen Sr, Mg, Ca und Na mit Li móglich
wäre. Ist es nun bedeutungslos, dass Ca -- Mg +- Na 8751, Sr = 876?
31 Ga — Li — 18736, Ba 137-4. Dann würde man per analogiam von
Ba aus nach unten eine Linie so verlaufend erwarten, dass dieselbe in
ihrer oberen Fortsetzung wohl K treffen sollte. Ist es wieder ein Zufall,
"dass 3 K+ + Ca= 1375? (Für Sr und Be wieder mit negativen
Differenzen: K + Me, + Ca + Be= 1371. Sr + K-+3Ca
= 13724.)

Dann würde man auf konsequente Weise fragen, ob die Al-
kalierdmetalle nicht etwa ähnliche Beziehungen zu den Elementen
der C—-Zr Gruppe zeigen. Aus dem Diagramm Nr. 2 ist es aber
ersichtlich, dass die Linie Ce—Zr —Si, auch Ca trifft. Man möchte
also nachforschen, ob für das « des Ca Beziehungen zu dem a der
Glieder der C—Zr Gruppe bestehen könnten. Ist es wieder bedeu-
tungslos, dass, während Ce = 140'25, 3! Ca — 14035, Ti+C--.2Ca
= 1403, (Zr+}! Si+(Ca=1402)? Ti 431, 4 C 48. Zr 90'6,
1% Sit Ti 90:7.

Ganz besonders interessant dürfte auch die Reihe C— Ge — Th
erscheinen, welche auch Sn treffen würde, falls die Dichte des letzteren
zwischen 71 und 72 beträgt. Im Diagramm ist d für Sn mit 729
zu hoch genommen worden, es ist dies die Dichte des geschmolzenen
Zinns, während d für das künstlich tetragonal krystallisierte Sn nach
Mirzer 718 beträgt, ja für das rhombisch krystallisierte nur 654
ausmachen soll. Die Gerade C— Ge — Sn— Th wäre dann recht be-
deutungsvoll, indem sie (ähnlich wie die Gerade B — As — In— Ta — TI)
Glieder der nach rechts fallenden Reihen C und Th mit Ge und Sn
aus den nach links fallenden Reihen verbinden würde — auch Si?
dürfte nur für eine wenig kleinere Dichte in jene Gerade fallen. —
Durch diese Umstände erscheint das Th wohl als ein wesentliches
Glied des Elementensystems und seine Zerlegung, wie eine solche
BASKERVILLE angezeigt hat, würde eine weittragende Bedeutung haben,
Die Atomgewichtszahlen der genannten Elemente bilden fast Multipla
von 12. Das zugehörige Sn würde auch ein Glied der Reihe
Ti— Sn — Pb werden.

Inder Gruppe B—-Sc: B11:0,! Sc 11:02. Sc 441, 1 Y 445.
2 La 2782, 3 Y—-B 2780. Für Al scheinen in der alleinigen
Gruppe keine einfachen Relationen zu bestehen.

Die Linie B— Se trifft wohl Sr. Es entsteht die Frage, ob irgend
Relationen für a zwischen Sr und den Gliedern seiner Gruppe einer-

1*

4 1X. Heinrich Barvíř:

šeits sowie den Gliedern der Reihe Se — B andererseits môglich
wáren.

(Sr87:6, Al + 1! Ca 87:25, 25r 1752, 2 Se + Al 14 Ga'175:45.)

Y 89:0, A1+92 B-+Ca 89:1, Al+ L Se — Ca 89:15.

(B--Y = 1000, 23 Ca 10025.)

Die Gerade La— Y zielt in die Nähe von K. La 13909,
Y -B K= 13915. ;

Für die gerade Reihe P? — As — Sb: P + As = 1060, Sb 12092,
Diff. 142, a für N 1404. Die Gerade As—-S, trifft AL, möglicher-
weise auch Mo.

Für die Reihe P; Sb Bi: Bi 7 P 921198 000

In der S— Gruppe: Te = 1276, Sse+- 115 = 1273, S+Se 0
— 27:26. A

In die Reihe Se — Te kommt nebst S5 auch Pı zu liegen. Vielleicht
ist nur zufällig 2 -P 23 S— 2791, Se 71922 Diezbekannter MWe
bindung P,S, ist freilich anders beschaffen als Se.

Die Gruppen der sogen. schweren Metalle zeigen gewisse Ana-
logien zu den vorderen Gruppen des Diagramms, doch sind die Be-
ziehungen der entsprechenden Atomgewichtszahlen ohne die Glieder
der fehlenden Periode zu berücksichtigen, nicht leicht zu verfolgen.
Sollten die von Ti, Ge, Zr, Sn ete. nach rechts liegenden Elemente
als Fortsetzung der verwandten vorderen Gruppen betrachtet werden,
dann müssten ihre Atomgewichtszahlen gehörig vervielfacht werden.
Vielleicht bringt ein weiteres Licht auf die gegenseitigen Verhältnisse
der Elemente die Nachforschung über die Ursache, warum einige
deutlich verwandte Elemente im Diagramm in anders gerichteten
Reihen sich befinden, z. B. Mg in einer nach rechts, Zn in einer
nach links fallenden Reihe.

Cr, Mo und W dürften bei geringen Correctionen eine gerade
Reihe Cr— Mo— W, liefern.

In der Linie Zn — Cd — * — Pb würde das Glied * a = etwa
159:6 haben. Dann wäre Zn + *— 2.1125, während Cd = 1124,

Wahrscheinliche gerade Reihen sind ferner:

Pb — Sn — Ti,

W — Mo — P),

Ta — Nb — V — P:,

Fe, (— Sb — As) — Al; — 03 (— P?) bei d für O ca. 25,
Bi — Ni; — Sb — P; — N bei d für N ca 2:9 (2:87).

IC — Ba — Zn, oder eher K — Zn? Par

Ueber die Verháltnisse zwischen dem Atomgewicht und der Dichte. 5

Die Richtung Ag — Au entweicht aus der Richtung Cu — Ag
‚(vielleicht auf Ähnliche Weise wie z. B. die Richtung Ba— Sr aus
der Richtung Ca— Sr), wobei die Linie Au—Ag ziemlich gut Al
antrifft. Dabei ist jedoch Al + Cu + Ag — 1986, Au 1972, also Diff.
für Au— (4. In der wahrscheinlich geraden Reihe Cu —Rh— Au
resultiert 3 Cu — 2 Rh = 396:8, 2 Au 3944, Diff. für Au— 1-2. (Auch
lässt sich eine Gerade Cu? Au Pt, ziehen, für welche Pt, = 3896,
3 Cu — Au=388:0, Diff. für die Au enthaltende Summe — 1-6).

Zum Zweck einer richtigen Auffassung der gegenseitigen Ver-
hältnisse der Elemente könnten wohl die Relationen der geraden
Reihen einige beachtenswerte Winke liefern, vielleicht z. B. auch zur
Erklärung einiger Spektralerscheinungen, wonach man durch das
weitere Studium der letzteren vielleicht wieder die wechselseitigen
Beziehungen wenigstens für einige von unseren Elementen noch
besser festzustellen im Stande wäre. Fe, eines der verbreitetsten
Elemente, welches wahrscheinlich in dem inneren Teile unseres Erd-
körpers angehäuft ist, liefert bekanntlich auffallend zahlreiche Spek-
trallinien. Bezüglich der Alkalimetalle hat man schon öfters eine
Ähnlichkeit der Spektra von Cs, Rb und K hervorgehoben, sowie
sine gewisse Fortschreituug ihrer homologen Teile, wobei die Linien
Cs; und „ sich bei Rb einander nähern, bis sie beim K gleichsam
‚usammengefallen erscheinen dürften (Cs enthält wohl noch eine rote
Linie in dem linken unsichtbaren Teile des Spektrums). Eine gewisse
Fortschreitung der Linien tritt beim Vergleichen der Spektra von
Ba, Ca und Sr; P, As und Sb, Zn und Cd, Ag und Hg, Cl, Br, J n. s. w.
zum Vorschein, aus welcher Erscheinung bekanntlich Cramicrax seinen
Satz über die Spektra der natürlichen Gruppen von Elementen ab-
geleitet hat, Lecoo px BorsBAvpRAN versuchte aus der Variation der
‚Wellenlänge der homologen Linien oder Liniengruppen unter Berück-
siehtigung des Mexoruwserr’schen periodischen Systems die Atomge-
wichtszahlen zu vergleichen und zu berechnen etc.

Würde man zugeben, dass in den Spektren einiger Elemente
auch Spektra von eigentümlichen Modificationen anderer Flemente
enthalten sind, so könnte dann die Bedeutung der geraden Reihen
auch von diesem Standpunkte aus geprüft werden. Falls man in dem
‚Cs-Spektrum modifizierte und verschobene Spektra von Rb, K und
‚Li und vielleicht noch einer vierten Substanz ahnen dürfte, dann
dürfte die Annäherung der Summe von a für Rb--K--Li allein
(15158) an das a von Cs 1329 kaum jede Bedeutung entbehren.
Dürfte man in dem Rb—Spektrum modifizierte und verschobene

6 II. H. Barvíř: Ueber die Verhältnisse zwischen dem Atomgewicht.

Spektra hauptsächlich von K und Na, also schon mit Ausschluss von
Li sehen, so würde auch die Summe der a von Na, + K = 8525
segenüber dem a des Rb 854 beachtenswert sein. Der Hauptteil des
Ba-Spektrums kónnte wohl per analogiam als aus modifizierten und
verschobenen Spektren von Sr, Ca und Mg zusammengesetzt gedacht
werden, wobei wiederum eine analoge Fortschreitung der blauen Linie
in der Richtung Ba — Sr— Ca wie in der Reihe Cs—Rb—K wahr-
nehmbar wäre. Dürfte man in dem vorderen Teile des Cs Spektrums
die verschobene Linie Li, ahnen, so sollte man wohl eine solche
auch in dem vorderen Teile des Ba - Spektrums annehmen. Da sonst
das Ba-Spektrum auch gelbe Linien enthält, ist es nun ein Zufall,
dass die PRichtuny Ba — Sr im Diagramm wirklich Na und Li an-
trifft? Mit Rücksicht auf den eventuellen Zusammenhang zwischen
der Alkalierdmetall-Gruppe und der Reihe B—Sc—Al, — Sr wäre
wohl zu bemerken, dass das Spektrum des Al und B grüne Linien
enthält u. s. W.

Aus den oberen Zeilen geht hervor, wie die Atomgewichts-
zahlen der entsprechenden Elemente die Annahme zu unterstützen
scheinen, dass die Richtung Ba— Sr zu der Gruppe der Alkalimetalle
hinführt, dass eine ähnliche Erscheinung für eine andere Richtung
über Ba zu erwarten ist, dass die Richtungen Ce—-Zr und B— Sc

nach der Gruppe der Alkalierdmetalie zielen, dass Pi: in die gerade,

teihe S; — Se— Te fällt. Könnten denn solche Erscheinungen nicht
darauf hinweisen, dass auch unter den aın meisten verbreiteten Elementen
ein genetischer Zusammenhang besteht? Es wäre also die Annahme,

dass auch solche Elemente, — ja, wie es mehrfach angenommen
wird, unsere Elemeute überhaupt — einst wohl aus einem einzigen

gemeinschaftlichen Stoffe entstanden wären, auch aus diesem Grunde
kaum nur als ein blosser Traum zu bezeichnen.

II.

O některých eruptivních horninách z okolí Mělníka
a Mšena.

Podává Břetislav Zahálka v Praze.

(Předloženo v sezení dne 13. ledna 1905.)

Úvod.

České Středohoří, jako každé veliké středisko vulkanické, vysílá na
všechny strany daleko široko výběžky v podobě osamocených erupcí,
které svou rozmanitostí skýtají místem podobné zajímavosti jako
centrum Štředohorské samo.

Obral jsem si úkolem prostudovati menší, souvislý okrsek
takových osamocených erupcí mezi Roudnicí, Mělníkem, Mšenem a
Houskou položený, poněvadž zahrnuje v sobě řadu velmi zajímavých
typů hornin. Navštívil jsem několikráte příslušnou krajinu s panem pro-
fessorem drem. J. L. Barvikem a nasbíraný material v jeho petro-
grafických cvičeních na c. k. české universitě prozkoumal. Vyslovuji
na tomto místě panu dru J. L. Barvikovı nejsrdečnější díky za četné
pokyny a neúnavnou péči, s jakou vedl mne při provádění práce
této; taktéž jsem povinen díkem panu c. k. dvornímu radovi dru
- KaRLu VRBovr za ochotu, s jakou opatřil mi chemické analysy tří
hornin, poskytl příležitost studovati odbornou literaturu a dovolil
prohlédnouti původní výbrusy Bořického, uložené v Českém Museu,
a panu docentu Jos. Hanusovr za pečlivě provedené ony tři chemické
analysy.

Věstník král. čes. spol. náuk. Třída II. 1

n LE =

a

9 III. Břetislav Zahálka:

Basaltické, osamocené erupce okolí Mělnicko-Mšenského jsou
v přímé souvislosti s Českým Středohořím a proto jest záhodno pře-
deslati některé poznámky © všeobecných geologických poměrech
hlavního horstva samého.

České Středohoří jest protáhlé dle osy jdoucí směrem SV—JZ
v prodlouženém pak směru této přímky leží basaltické pohoří Dou-
povské. Oboje horstva tvoří jakoby dvě zvláštní střediska, v nichž
vulkanická činnost za doby třetihorní dostoupila svého vrchole, a které
v obou okrscích se vzdáleností od centra ubývalo, ale osamocené
erupce, roztroušené v kotlině Žatecko-Chomutovské, naznačují přece
zřejmě souvislost obou pohoří. Oboje horstva rozkládají se v hluboké
propadlině podél SZ hranice Čech, směrem JZ se táhnoucí, vyplněné
hlavně sladkovodními vrstvami třetihorními. Propadlina táhne se od
západního kraje hor Doupovských až ku východnímu kraji vlastního
Českého Středohoří. Na severu jest ohraničena rozsedlinou Krušno-
horskou, za níž hned strmí příkře Krušné Hory, a na jihu mírnou
vyvýšeninou permského a křídového útvaru, přes okolí Krýr a Loun
se táhnoucí.

Dle tektonických poměrů zdá se, že značné propadnutí se vrstev
předtřetihorních, které dle HrBscne") v okolí Děčína obnáší místy ve
směru vertikálním 800—900 m, událo se po ukončení epochy křídové,
před počátkem ukládání se vrstev spodního oligocaenu, ač vyslovuje
Hisson “) domněnku, že klesání povrchu zemského mohlo začíti již
v horní třídě, tak že vápence a slíny turonské ukládaly se také již
v předem utvořené kotlině.

Ve velkém sladkovodním jezeře, které za doby třetihorní sní-
ženinu tuto vyplňovalo, ukládaly se nejdříve vrstvy spodního a střed-
ního oligocaenu, a to celkem dosti klidně. Ku konci středního oligocaenu
bylo dle HiBsonk“) přerušeno ono klidné usazování se vrstev obrov-
skými erupcemi, jež daly vznik oběma vulkanickým horstvům, Českému
Středohoří a hornatině Doupovské.

Osu příslušné hlavní eruptivní činnosti sledovati můžeme od
Doupovského pohoří přes České Středohoří, okolí Rumburku až do
Lužice.. Výběžky Doupovského pohoří sahají však částečně až do
Bavor, Smrčin a jsou též roztroušeny v JZ části Rudohoïi. Rozlehlost
ojedinělých erupcí při Českém Středohoří jest však ještě větší.

") Geol. Karte des böhmischen Mittelgebirges nebst Erläuterungen. Blatt
po:

2) Tamtéž, pg. 4.
9) Tamtéž, Blatt I, pg. 229.

O některých eruptivnich horninách z okolí Mělníka a Mšena.

©

Ojediněle roztroušené erupce sem příslušné vyskytujf se jednak
v severní části Rudohoří, jednak, a to nejhustěji, jsou roztroušeny
v prodlouženém směru hlavní osy Středohorské od České Kamenice
přes okolí Rumburku, Žitavy až ku Fridlandu, kromě toho možno
sledovati místy hustěji seskupené erupce v širokém pruhu, protáhlém
směrem JV, jenž rozprostírá se asi z krajiny Českolípské do okolí
Jičínského a Pardubického a protíná osu hlavní eruptivní činnosti
v tupém úhlu. Tento právě jmenovaný pruh sleduje směr velké roz-
sedliny Labské) a do jakéhosi pokračování jeho náležejí též basal-
tické erupce moravsko-slezských Sudet mezi Dvorcem a Bruntälem,
okrsku Ostravského a Pruského Slezska.

Obě tyto osy šikmo se protínající sledují směr variscinského
oblouku, který táhne se celou střední Evropou a k němuž náleží
souvislá řada cizích basaltických pohoří, jako Rhón, Vogelsbere,
Westerwald a Eifel.) Doba třetihorní značí tedy pro střední Evropu
epochu obrovských převratů.
výběžků Středohoří v této krajině, která jest naznačena čarou jdoucí
ve směru SZ—-JV přes Vrutici, Chlum, Ostrý, Ješovický vršek,
. Chlomek a Záboř — opět smérem oblouku variscinského. Těsně dle

této čáry probíhá od Štětí ku Mělníku poměrně rozsáhlá rozsedlina *) v kří-
dovém útvaru, která zdá se časově souviseti s rozpukáním míst, nyní erup-
tivními horninami prostoupenych, a jest mimo to důležita tím, že dala
direktivu utváření se terrénu celé krajiny, neboť dle ní vymlelo si
Labe dnešní své hluboké řečistě.

Nejmladší sedimenty, kterými erupce okrsku Mělnicko-Mšenského
prorazily, byly vrstvy útvaru křídového, jež na kontaktu značně byly
proměněny, staly se značně tvrdšími a tak mohly snáze vzdorovati
v místech takových větrání i erosivní činnosti, jak viděti jest z okol-
nosti, že, je-li kde v okrsku Mělnicko-Mšenském zachováno nejvyšší
pásmo křídové (X.*) — Fričovy Teplické vrstvy v okolí Řipu), jest to
ponejvíce jen v sousedství erupce některé (Vrátenská hora, Chlomek,

!) Srovnej W. E. Suess: Bau und Bild der böhmischen Masse. Wien und
Leipzig. 1903, pg. 2.

=) Na souvislost erupcí okolí Pardubic se směrem variscinského oblouku
poukázal Dr. K. Hinrercecunwer: Ueber Basaltgesteine aus Ostböhmen. Jahrb.
d. k. k. geol. Reichsanstalt. 50. Bd. 1900, pg. 469—526.

3). Č. Zanirxa: Geotektonika kïid. ütv. v okolí Ripu, po. 3. Vest. král.
čes, spol. Nauk. 1893.

*) Pásma křídového útvaru značím dle prací otce svého Č. ZAHÁLKY,

1x

4 III. Břetislav Zahálka:

Kamínek a Ostrý). Jinak skládají povrch zemský ve větší části okrsku
Mělnicko-Mšenského kvádrové pískovce pásma IX. (Fričovy vyšší
jizerské vrstvy v okolí Mělníka a Mladé Boleslavi), s nimiž též většina
erupcí na povrchu v kontaktu jest a pouze při některých erupcích na
jižním a západním kraji okrsku jsou vrstvy křídové erodovány hlou-
běji až ku pásmu VIII., V. neb IV. (Fričovy Dřínovské koule v Polabí
Roudnicko-Mělnickém).

Eruptivní horniny naše tvoří rozmanité vzájemné přechody,
tak že někdy bylo velmi těžko dle dosavádní klassifikace je pojme-
novati. Některé z nich jsou typy zcela nové a zasluhovaly by po
způsobu některých petrografů nového jména; přec varoval jsem se
zavádění nových jmen a volil jsem názvy tak, by již ze jména samého
postavení horniny v systemu bylo patrné.

Budiž tu však předem poznamenáno ještě o světelné lámavosti
základní hmoty sklovité a o způsobu provádění mikrochemických
reakcí ná onu hmotu sklovitou a na nefelin. — Čiré sklo jevilo sice
vždy lom nižší než kanadský balsam a podobně též sklo nahnědlé
limburgitu z Kohlbergu a hauynofyru z Komošína, avšak hnědé sklo
horniny z Kostelce mělo zřetelně vyšší lom než kanadský balsam. —
Lom světla pro obsidian udává Rosengusch v Hilfstabellen ete. na
1:484—1:495. Také pravé čiré i hnědavé sklo v limburgitu ze Saas-
bachu má menší lom nežli kanadský balsam lámavosti 1'545. Za to
hnědožluté, isotropní sklo hyaiobasaltu z Gethůrms (Angerode) jeví
lom zřetelně vyšší nežli 1'545. Podobně žlutohnědá hmota v téže
hornině obsažená, přejemně polarisující, až skoro isotropní, má lom
značně větší nežli 1545. V palagonitovém tufu z Beseliger Kopf
v Nassavsku sklo slabounce nažloutlé jeví lom poněkud menší nežli
1'545, kdežto isotropní, hnědožluté až žlutohnědé sklo má tuto lom
značně vyšší nežli 1'545. Tato různost v lámavosti skelné hmoty jest
ovšem podmíněna různým chemickým složením jeho, a hlavně zvýšený
obsah železa zvyšuje jeho lámavost.

Isotropní neb nezřetelně krystalované čiré hmoty jest v hor-
ninách zde zkoumaných většinou poskrovnu. I bylo se spokojiti se
zkoumáním rozpustnosti prášku horniny kyselinou solnou a po od-
paření porovnáváním množství vyloučeného rosolu SiO, a osazených
krychliček NaCl. Kyselina solná rozpouští sklo i hmotu nefelinovou,
tato však rozpozná se od čiřého skla snadno větší lámavostí světel-
nou. Že pak v horninách hauynickým nerostem bohatých jest skelné
hmoty velmi málo a ostatní křemičitany kyselinou solnou nesnadno

T

O některých eruptivních horninách z okolí Mělníka a Méena. R
se porušují, bylo možno kyselinou solnou v těchto presvédéiti se
o obsahu Na v hauynickém nerostu samém.

Poněvadž v literatuře nenalezl jsem přesně udáno, jak nutno
dlouho působiti kyselinou solnou na prášek horniny, aby rozloženo
bylo sklo neb hmota nefelinová, byly učiněny některé předběžné po-
kusy s čistým nefelinem: nefelin byl rozetïen na velmi jemný prášek,
dán na hodinové sklíčko a polit studenou, málo zredenou kyselinou
solnou (1 HCl: 2 H,0) — ve !/, hodině rozpustila se většina prášku, za
hodinu pak všechen. (Kyseliny dle volumu bylo asi 10 krát tolik co
prášku.) Zbylo jen něco hlenu isotropního, jejž těžko jest bez od-
paření tekutiny za gelatinu považovati. Kapka filtrovaného roztoku
samotného byla odpařena zvolna na vodní lázní na rovném sklíčku
a zbytek odpařením vzniklý jevil v mikroskopu četné pěkné krychličky
NaCl a zároveň zřetelnou rosol kyseliny křemičité, dříve hlavním
dílem v HCl rozpuštěné. Zřetelnější reakce objeví se prostým od-
pařením nefiltrované tekutiny. — Kde jest rosolu málo vyloučeno,
bývá někdy sotva poznatelným, tu pak jest ku jeho zjištění vhodno
použiti barviva, na př. roztoku fuchsinu ve vodě. Při pokusech
s nefelinem byl čistý roztok nefelinu s HCI zvolna odpařen na vodní
lázni do polosucha, že bylo viděti zřetelné krychličky kamenné soli
a rosolovitou hmotu kyseliny křemičité, seschlou v tenké mázdřičky,
rozpukané na způsob schnoucích mázdřiček klihu. Souvislejší partie
rosolu jevívají povrch poněkud vlnitě vrásčitý, což zvláště stává se
patrným, když rukou poněkud stíníce pozorujeme spíše -ve světle
šikmo dopadajícím. Přidána kapka intensivně zbarveného roztoku
fuchsinu ve vodě, ponechána 10 min., pak sebrána opětně od kraje
pipetou, načež přidáno zvolna několikráte něco destilované vody,
zředěný roztok pak odsát pijavým papírem, přidáno silného alkoholu
opětovně, také ten odsát pijavým papírem, a po vyschnutí preparát po-
zorován mikroskopem. Bylo viděti čiré krychličky kamenné soli, a rosol
kyseliny křemičité byla zbarvena červenavě, což zvláště bylo patrno při
upotřebení silnějšího zvětšení a kondensoru. Takovýmto způsobem
zkoumán byl prášek všech ostatních hornin a zjišťována přítomnost a dle
množství krychliček NaCl i poměrné množství Na, Dle síly reakcí dospěl
jsem k resultátu, že '/ „hodinové působení kyseliny solné (1 HCl: 2 H,O)
úplně stačí na rozpustění skla, nefelinu i hauynického nerostu a že
jen mírné a pozvolné sušení nejvíce způsobuje dobré vyvinutí krychlí.

Dle provedených reakcí obsahuje sklo v horninách přimísené
vesměs něco Na.

6 III. Břetislav Zahálka:

„Nefelinický augitit z vršku Záboře u Mělníka.

Ve hřbetu táhnoucím se od Mělníka ku Všetatům vystupuje
vršek Záboř (225 m n. m.), kde nalezena byla osamocená erupce
basaltické horniny. Vršek tento snižuje se na všechny strany a na
temeni jeho založen jest malý lom na onu eruptivní horninu. Erup-
tivní hmota. zdejší na prvý pohled tvoří těleso ojedinělé a jest na
západu a východu, částečně i na jihu a severu omezena písčitým
slínem křídového útvaru pásma V. Východní a západní hranice
písčitého slínu jest v lomu celá odkryta, jižní však a též severní je
z části hlínou a rumem z místa samého zanesena. Západní hranice
písčitého slínu je téměř kolmou stěnou a má směr skoro. přesně
S—J. Písčitý slín jest vůbec rozpukán v několika směrech, hlavně
však tímto směrem asi S—J o úklonu téměř svislém. V tomto směru
jest celé místo prodlouženo, a zdá se, že hornina eruptivní také asi
k severu pokračuje, neboť v této straně jsou již od vrcholu lomu
zřetelny zvětralé stopy její. Přímý kontakt horniny eruptivní se slínem
nebyl nalezen, jen při JZ straně shledal jsem zbytky vypáleného
slínu písčitého. Vrstvy slínu, jak na tomto místě, tak i všude jinde,
zůstaly dosti pravidelně horizontální, což svědčí o tom, že při erupci
horniny basaltické nepůsobil velký postranní tlak.

Hornina eruptivní zdá se tu vyplňovati prostě puklinu ve > slínu
křídovém vzniklou a pokračuje-li sem od severu, je to část žíly.
V severní stěně je těleso eruptivní horniny basaltické mocné něco
přes 4 m, uprostřed lomu zdá se rozšiřovati a na jižní straně je
stěnou písčitého slínu ukončeno.

Hornina rozpukává balvanitě, a balvany ovětráváním nabývají
podoby koulí; ve stavu čerstvém jest barvy tmavé, je-li zvětralá, má
barvu světlejší. Úlomky cizích hornin, uzavřené ve hmotě eruptivni,
jsou kusy vypálených slínů křídových a snad i něco břidlice
z Barrandový etáže B, ale ani stopa po sedimentech permských neb
karbonských. Z toho dalo by se souditi, že pod křílovým útvarem
zdejším není staršího útvaru, leč teprve etáže B. 4

Hornina basaltická jest barvy tmavošedé, drobně porfyrická
s četnými drobnými vrostlicemi basaltického augitu 1—3 mm velkými.

Hmota základní, která pro oko jest nerozlučitelná, jeví se
v mikroskopu býti větším dílem holokrystalickou a jen místy poněkud
hypokrystalickou; složena jest hlavně z basaltického augitu, vyvinutého
idiomorfné neb skoro idiomorfně v podobě úzkých krátkých listen,

O některých eruptivních horninách z okolí Mělníka a Mšena.

-I

+

podlouhlých zrnek neb i širokých krátkých jehlic. Nemalý díl hmoty
náleží magnetitu a nefelinu, ojediněle nalezeno i zrnko apatitu.
Magnetit má obyčejné tvary, nefelin jest většinou omezen allotriomorfne
dle tvaru sousedních augitů a jen málo kdy zdá se býti blízek omezení
krystalografickému. Sklo dá se dílem zřetelně rozeznati, dílem spíše
tušiti jako spojivo některých velmi jemně vyvinutých skupin augitovych.
Struktura základní hmoty blíží se tedy struktuře některých jemně
složených nefelinitů neb nefelinických basaltü.

Augit tvoří v hornině dvě generace, starší v podobě vrostlic,
mladší ve hmotě základní. Vrostlice ve vybruse jeví se býti zbarveny
světle zlutavě hnědě a jsou opatřeny místy na okraji slabým proužkem
barvy temnější s nádechem do fialova. Pleochroismus jest velmi slabý
a jeví přechod od tonu žlutavě hnědého do žlutavého, místy však
jest úplně nezřetelný. Nejvyšší dvojlom nemohl býti přesně stanoven,
ježto ve výbruse nebyl nalezen žádný přesný průřez dle co P oo,
Podélné průřezy jsou šesti- neb čtverhrané, příčné průřezy jsou osmi-
boké s převládající plochou orthopinakoidu. Krystaly jsou omezeny
plochami (100) (010) (110) (111). Štěpnost ve průřezech jest zřetelná
dle (110). Uzavřeninami v augitech jsou velmi hojná zrna magnetitovä,
v menším počtu objeví se uzavřeniný skelné, jež uloženy jsou zonálně,
obyčejně při samém okraji. Augity hmoty základní dosahují délky
0:02—0:12 mm a jsou většinou téže barvy jako vrostlice, místy však
značně světlejší. Poměrné množství veškerého augitu v hornině tvoří
přes */, celé hmoty. Magnetit činí zrnka nestejně velká. Ve vrost-
licích augitových obsažena jsou zrnka drobná, jiná, dílem značně
větší, dílem mikroskopicky opět drobná až velmi drobná zrnka činí
příměs hmoty základní, při čemž větší zdají se tvořiti jakési vrost-
lice ve hmotě té, kdežto nejmenší činí dojem vlastních součástek
hmoty základní. Celkem jest magnetitu v hornině asi '/, celé hmoty její.

Mikrochemickou reakcí dokázáno bylo ve hmotě základní značné
množství Na. Lom světla nefelinové hmoty jest stejný neb o něco nižší nežli
v kanadském balsamu. Dvojlom patrný, ač místy velmi slabý. Množství
nefelinu činí méně než :/,, celé hmoty horniny. Čiré sklo má lom
zřetelně nižší nežli kanadský balsam.

Celkem vyvinovaly se součástky hmoty základní asi tím pořádkem,
že nejprve vyvinovalo se něco magnetitu, brzy však magnetit i au-
gitové vrostlice zároveň, při čemž část magnetitu, v podobě drobnějších
zrnek byla uzavřena vrostlicemi augitovými. Po vývoji vrostlic au-
gitových nastala změna v poměrech krystalace, začala se vyvinovati
hmota základní, při tom však magnetit dále rostl, i nový ještě se

K

AU Re nn À

|

ě

Q III. Břetislav Zahálka:

vyvíjel, a zároveň vylučovala se druhá generace augitu, zprvu idio-
morfně, posléze však allotriomorfně, když přidružil se vývoj allotrio-
morfní hmoty nefelinové. Celý pochod vývoje horniny ukončil se
tuhnutím skla, jehož čirá barva prozrazuje, že veškeré železo z hmoty
bylo již vyčerpáno.

Hornina popisovaná jest augitiťem, avšak pro poměrně značné
množství nefelinu nutno jest ji definovati augititem nefelinickym,
a tím zároveň vyznačena jest příbuznost její s nefelinity.

Přechod mezi augititem a nefelinitem z Chlomku.

Kuželovitý vršek Chlomek, půl hodiny SV od Mělníka vzdálený,
sestává až téměř k samému vrcholu z vrstev křídového útvaru. Nej-
výše jest tu slínitý vápenec pásma X., jenž končí ve výši 266 m n.
m., odkud až ku cótě 281 m n. m., ku kostelíku sv. Jana, rozložena
jest hornina basaltickä.') Hornina tato proráží vrstvy křídového útvaru
celkem v podobě sloupu, kontakt však přístupný není. Hornina
basaltická jest na povrchu silně ovětralá, zvláště na straně severní,
kde jsou ve skále, bývalém to lomu, dutiny dosti velké, větráním
vzniklé, a v nich je hornina pokryta silnou bílou vrstvou, částečně
zeolitickou. Též na straně SV jest hornina zvětralá a pouze na straně
JZ vystupuje čerstvá skála a tvoří tu pod kostelíkem několik vysokých
sloupovitých balvanů. Ze zarostlých cizích hornin v hornině basaltické
nalezen byl vypálený pískovec křídový barvy zelenavé a hojné úlomky
slínu křídového.

Hornina jest barvy tmavošedé, struktury drobně porfyrické a
jen velmi pořídku vynikají z jemnozrnné hmoty zákládní '/„—2 mm
velké krystalky augitu. Větší krystalky téhož nerostu až 4 mm délky
dosahující jsou velmi vzácné.

Základní hmota jeví se býti v mikroskopu slabě hypokrystalickou,
složenou hlavně z basaltického augitu, menším množstvím z nefelinu
a magnetitu. Spore jsou roztroušeny nepravidelně omezené Supinky
hnědého biotitu. Augit jest vyvinut v podobě úzkých krátkých lišten,
podlouhlých zrnek, porůznu i širokých jehliček a omezen ponejvíce,
alespoň v pásmu vertikálním, idiomorfně. Magnetit má obyčejný tvar.
Nefelin je ponejvíce allotriomorfní, vyplňuje zbývající prostory mezi
augity a zřídka kdy blíží se tvar jeho omezení krystalografickému.

1) O erupci této zmiňuje se Č. Zanárka: Pásmo X., pe. 27. Vest. Král.
čes. spol. nauk. 1894.

O některých eruptivních horninách z okolí Mělníka a Mšena. 9

Vrostlice augitové jsou ve výbruse barvy žlutavé hnědé, místy
až žlutavé. Některé větší vrostlice obsahují slabě nazelenalé jádro
přechodu ku augitu aegirinickému. Pleochroismem nabývají augity
odstínů žlutavých a nafialovělých. Pozorován byl obyčejný srůst dvoj-
čatný i dle orthodomatu. Jako uzavřeniny lze pozorovati ve vrostlicích
drobná zrnka magnetitu a částice skelné. Augit druhé generace jest
vyvinut ve hmotě základní v podobě lištiček 0°02—0:12 mm velkých,
barvy vždy žlutavě hnědé. Veškerý augit činí skoro */, celé hmoty.

Magnetit vyvinut jest vedle drobných zrnéček, součástkám
hmoty základní přimíseným, též v podobě větších krystalků, činících
dojem vrostlic. Hmota magnetitová zaujímá '/, celé hmoty.

Hmota nefelinová, které jest v hornině této více nežli v pře-
dešlé, jeví lom nižší nežli kanadský balsam a dvojlom patrný, ač opět
místy slabý. Mikrochemická reakce dokázala hojný obsah Na.

Postupný vývoj součástek dál se jako v hornině. předešlé,
struktura však jest méně porfyrická, byly patrně poměry při chladnutí
horniny poněkud jiné.

Hornina činí přechod mezi augititem a nefelinitem, stejným
právem mohla by nazvána býti nefelinitem augitem bohatým neb
augititem, bohatým nefelinem, a tím potvrzuje ještě více příbuznost
augititü a nefelinitů. Přechody hmoty augitu basaltického ku hmotě
aecirinického augitu, třeba velmi sporé, naznačují směr příbuznosti
ku trachytickým horninám okolí Vrátenské hory a Housky, kde augit
aegirinický hojně se vyskytá.

Augitit od Chlomku.

Asi 300 m od právě popsané erupce Chlomecké ve směru SSV
naskytla se v lese menší erupce basaltická. Místo má nyní podobu
okrouhlé jámy asi 11 m hluboké o průměru poněkud větším. Erup-
tivní hornina proráží tu jemnozrnný pískovec pásma IX. křídového
útvaru, který na jižní, západní a severní straně tvoří kolmé stěny
a jeví trhliny horizontální i vertikální, na sobě téměř kolmé, jdoucí
ve směrech asi SJ a VZ. Východní stěna sestává však z vypáleného
Slinu křídového, který pravděpodobně při erupci byl z větší hlubiny
utržen a do této polohy vynesen. Hornina eruptivní jest v lomu
vlastně částí žíly, místy až 1 » mocné, probíhající příbližně směrem
S—J s malým úklonem ku V, odpovídá tudíž směr její směru místních
trhlin v pískovci; pokračování její možno sledovati v severní i jižní
straně lomu; v místě lomu se mocnost žíly patrně rozšiřuje. Poněvadž

10 III. Břetislav Zahálka:

prodloužený směr žíly protíná zcela přesně prvou erupci chlomeckou,
jest oprávněna domněnka, že obě erupce náležejí jedné a téže žíle.
Hornina basaltická jest opět slohu balvanitého a místy ovětráním
vznikají též tvary kulovité. Uzavřenin cizích hornin je velké množství,
vesměs úlomky slínů a pískovců křídových, kontaktem úplně vypálené
a do zelena zbarvené. Nalezen byl též zarostlý oblázek křemené, 2 cm
v průměru měřící, pocházející nejspíše z některé vrstvy hrubozrnného
pískovce křídového.

Barva horniny basaltické jest tmavošedá, struktura porfyrickä;
v jemnozrnné hmotě základní lze pouhým okem spatřiti vzácně roz-
troušené 1—4 mm dlouhé vrostlice augitu, v tenkém výbruse pak až
1'/, mm velká zrna amfibolu. Místy obsahuje hornina množství malých
dutinek, vyplněných druzami kalcitu, a tím nabývá vzhledu man-
dlovcovitého.

V mikroskopu jeví se hmota základní složena býti z velmi
jemných, krátkých jehliček augitových, spojených malým množstvím
hmoty skelné s příměsí drobounkých zrnéček magnetitu a tím nabývá
vzhledu kalného. Také se zdá býti něco hmoty nefelinové přítomno.
V této základní hmotě jsou uložena poněkud větší individua augitová,
činící velikostí svou přechody ku drobným vrostlicím, ve výbruse
makroskopicky patrným.

Vrostlice augitové jsou ve výbruse barvy žlutavě hnědé, poněkud
světlejší nežli v předešle popsané erupci chlomecké. Jehličky augitu
ve hmotě základní jsou 004—02 mm velké, barvy stejné s vrost-
licemi. Množství veškerého augitu zaujímá asi “/, celé hmoty horniny.

Magnetit zdá se dle velikosti zrnéček činiti tamtéž dvě generace
a zabírá asi '/, celé hmoty.

Akcessoricky basaltický amfibol jest ve výtruse barvy tmavohnědé.
Pleohroismus má silný, kolísající mezi tmavohnědou a světlehnědou
barvou. Obrysů jest skoro vesměs následkem korrose allotriomorfních,
zaoblených, různě laločnatých, a pouze tam, kde dvě zrna amfibolová
vzájemné se dotýkají, zachováno jest původní idiomorfní omezení.

Zrna křemenná, pocházející z cizích hornin, v hornině basaltické
uzavřená, jsou vesměs objata známým věncem zelenavych jehliček
pyroxenu *) a dosahují velikosti nanejvýše 2 mm; obrysů jsou vždy

1) Cf. H. Rosexeuscn: Mikroskop. Phys. d. mass. Gesteine, pg. 514, 1035 až
1037; V. Rosický: O čediči z Trosek, pg. 4., Rozpr. čes. Akademie cís. Fr. Jos.
I., 1903, II. tř., čís. 7.; W. Zirkez: Lehrbuch der Petrographie III. Bd. pg. 102,
103; J. E. Hrescu: Geol. Karte d. böhm. Mittelgebirge nebst Erläuterungen
Blatt V., pg. 50, 80. |

O některých eruptivních horninách z okolí Mělníka a Méena. 11

zaokrouhlených následkem korrodující činnosti magmatu a obsahují
množství jemných porů, jež snad někdy uzavíraly kapky tekutiny.
Jehličky pyroxenové částečně vnikají do hmoty křemenné, při samém
doteku se zrnem křemenným jsou dobře rozeznatelny, poněkud dále
od křemene však jeví příměs kalné, zelenavé hmoty sklovité, a celek
jest dosti ostře odlíšen od okolní hmoty základní.

Sukcesse vývoje nerostného jest tedy dle struktury opět ana-
logická jako v hornině předešlé, a jen to zmínky zasluhuje, že amfi-
bolové vrostlice jsou starší vrostlic augitovych; vývoj křemičitanů
počal tedy vývojem amfibolu, ježto pak amfibol obsahuje uzavřená
zrna magnetitu, jest magnetit nějakou částí nejstarší vyloučeninou
nerostnou v hornině této vůbec.

Hornina právě popsaná jest nerostným složením svým augititem.
Příbuznost její se sousední horninou z vrcholu Chlomku jest zřejmá,
liší se od této hlavně jen úbytkem nefelinu a hmoty skelné, kromě
toho přítomností akcessorického amfibolu.

Nefelinický augitit s olivinem z Homole u Řepína.

Jihozápadně od Řepína, v „Borech“, mezi Hostinaou a Libní,
na západ od cesty z Byšic do Řepína vedoucí, vystupuje kopec,
zvaný Homole. Vršek skládá se až ku temenu z vrstev křídových
pásma IX., nejvýše ze souvrství IX c. Na nejvyšším bodu vyvýšeniny
této otevřen byl ještě před několika léty asi 30 m hluboký lom na
horninu basaltickou,") v němžto bylo patrno, že těleso basaltické
horniny se do hloubky zúžuje; hornina vybírána byla až ku samému
kontaktu jejímu se sousedním písčitým slínem. Při stěnách kontaktu
zanechány byly místem zbytky její slohu zřetelně sloupovitého se
sloupy kolmo ku stěnám kontaktu stojícími. Dnes jest lom úplně
zasypán a zbývá pouze malá prohlubeň, v níž povaluje se množství
větších i menších kusů horniny basaltické. Uzavřeniny křídových pískovců
a slínů v eruptivní hornině byly hojné; místy lze spatřiti ve zbýva-
jících kusech dosti četné dutinky o průměru až 5 mm, hmotou kal-
citovou vyplněné.

Hornina jest barvy tmavošedé, struktury porfyrické, s 1—1 mm
dlouhými krystaly basaltického augitu, poněkud sploštělými dle ortho-
U

:) O erupci této zmiňuje se Č. Zanátka: Pásmo IX. kïid. útv. v okolí
Řipu. Řepínské podolí, pg. 4. Věst. král. čes. spol. nauk. 1895.

12 III. Břetislav Zahálka:

Základní hmota jest mikroskopicky poněkud hypokrystalická,
složená hlavně z basaltického augitu, k němuž druží se značně menší
množství magnetitu, něco nefelinové hmoty a skla, Šupinek biotitových,
jakož 1 stopy živce. Augit základní hmoty jest vyvinut nejstejnoměrně,
ciné dílem podlouhlá zrna neb široké lišty asi '/, mm velké, dílem
menší a užší lišty ueb podlouhlá zrnka, tu a tam i široké jehlice a jest
pravidlem omezen idiomorfně aspoň v pásmu vertikálním. Hrubší
zrnka jeho činí jakýsi přechod od jemnějších ku vlastním vrostlicím
augitovým.

Vrostlice augitové jsou ve vybruse barvy žlutavěhnědé a jeví
nezřídka zonální proužkování, přecházejíce k okraji zhusta v pásmo
tmavší, způsobené obsahem železa, neb i v ton nafialovělý, podmíněný
přítomností titanu. Porůznu obsahují vrostlice jádro nazelenalé slabého
přechodu k augitu aegirinickému, které však neodpovídá všude obrysy
svými vnějšímu krystalografickému omezení, nýbrž bývá omezeno ne-
pravidelně. Pleochroismus zelenavých partií těchto je slabý a kolísá
mezi barvou zelenavou a žlutavou, světelný lom pak jest vyšší nežli
v pásmu augitu basaltického. V příčných průřezech, které ve výbruse
ve větším množství se vyskytly, jsou kromě štěpnosti dle co/ též
poněkud vyvinuté trhlinky dle Po. Ve vrostlicích jsou opět hojné
uzavřeniny zrnek magnetitových. Augity hmoty základní jsou 0:04 —0:2 mm
veliké, barvy stejné s vrostlicemi. Poměrné množství veškerého augitu
obnáší přes °/, celé hmoty.

Magnetit činí jednak větší zrna, která jako vrostlice ze hmoty
základní vynikají, jednak zrna drobnější, která ostatními součástkami
hmoty základní jsou promísena. Množství jeho činí přes ', celé
hmoty. :

Mikrochemickou reakcí dokázáno bylo v základní hmotě dosti Na.

Hornina obsahovala něco akcessorického olivinu, čemuž nasvěd-
čují pseudomorfosy po něm v podobě serpentinu a uhličitanu magnes-
natého. Druhotných rud jest v pseudomorfosách málo vyvinuto, ob-
sahoval patrně olivin málo železa. Kromě olivinu bylo tu též původně
něco amjibolu, jenž však později byl magmatem úplně resorbován na
shluk tmavohnědých až černých lištiček železné rudy, které promíseny
jsou malými krystalky augitu ve výbruse žlutavěhnědého. Skupiny
tyto jsou zcela analogické oněm, jež v jiných horninách zde popiso-
vaných buď uzavírají ještě zbývající část amfibolu nebo jeví aspoň
obrysy amfibolových krystalů.

Struktura nerostná jest celkem podobná jako v horninách pře-
dešlých, přece však nejstaršími křemičitany byly tuto olivin a amfibol,

O některých eruptivních horninách z okolí Mělníka a Mšena. 13
a teprve po nich začaly se vyvinovati vrostlice augitové, částečně
vlastní zelenavá jejich jádra. Přimísené lištičky Zivcové vyvinovaly se
skoro naposled.
Hornina jest nefelinickým augititem s olivinem. Obsahem nefelinu
blíží se horůinám nefelinickým a stopami živce poněkud též plagio-
klasickým basaltüm.

Augitit z Kaminku u Strážnice.

Jihozápadně od obce Strážnice, nedaleko Mělníka, táhne se
hřbet, na jehož nejvyšším místě otevřeno jest několik lomů na horninu
basaltickou.') Lom prvý založen jest při nové silnici před Strážnicí
ve stráni ku SZ skloněné, směřující od VJV ku ZSZ. Jáma je
asi 20 m hluboká a čtverhraná. Hornina eruptivní proráží tu nejvýše
slínitý vápenec křídový pásma X. a větrá na kulovité kusy. Chová
v sobě přehojné uzavřeniny slínů křídových, které se již z povzdálí
ve stěně bělají; velikost jich jest různá, největší pozorovaný, uzavřený
balvan, asi 1!/, m široký a !/, m vysoký spatřiti 1ze ve východní
stěně lomu. (Celý kus ten patrně, tak jak byl urván, byl vynesen
nahoru tlakem jen od spodu působícím, neboť trhliny dle vrstev
jdoucí jsou v poloze horizontální, podobně jako tomu jest i při menších
úlomcích. Z druhotných nerostů v hornině basaltické nalezeny byly
v dutinkäch drůzy kaleitu. Několik kroků od této jámy ve směru
skoro jižním je druhý lom, v němž hornina má tutéž povahu. Rovněž
ve směru skoro severním od prvého lomu na svahu stráně je menší
jámou odkryta táž hornina. Dle těchto tří otevřených lomů zdálo by
se, že směr žíly eruptivní jde od SV ku JZ, poněkud ku SSV a JJZ,
a vůbec, že žíla tato jest snad v souvislosti se žílou Chlomeckou,
která probíhá v prodlouženém směru jejím, arcit značně opodál.
Vyvýšenina má však tvar takový, že nemůžeme s určitostí zdejší
erupci pokládati za žílu jdoucí ve směru vytčeném, neboť jest úplně
možno, že celé návrší Kamínek je uvnitř vyplněno hmotou basaltickou,
a Snad jen na těchto místech nahodile lom na ni byl otevřen. Možná,

že 1 na sousedních polích by bylo možno na horninu basaltickou pod
zemí přijíti.

k 1) O erupci této zmiňuje se Č. Zanárka: Pásmo X. kříd. útv. v okolí
Ripu, pg. 27. Věst. král. čes. spol. Nauk. 1894.

14 III. Břetislav Zahálka:

Hornina jest barvy tmavošedé, struktury spoře porfyrické a jen
velmi vzácně vystupují z celistvé hmoty základní 1—4 mm dlouhé
krystalky augitu.

Hmota základní objeví se v mikroskopu složena býti hlavně z augitu,
mnohem menšího množství magnetitu, a též přimíseno jest něco čiré,
vápenaté hmoty, která infiltrována byla do dutin aneb horninou při-
brána byla z okolí. Místem zdá se býti něco skla jako spojivo mezi
drobnějšímí augity, ale při pětkrát opětované zkoušce mikrochemické
nebylo zle zjistiti ani stopy Na. Augit základní hmoty vyvinut jest
v podobě krátkých listen a podlouhlých zrnek, větším dílem idio-
morfně omezených, a zdá se, že původně základní hmota byla silně
porovitá čili miaroliticky vyvinutá.

Vrostlice augitové jsou ve výbruse barvy Zlutavéhnédé a jeví při
kraji proužek temněji zbarvený, místy však jsou vrostlice nafialovělé
se značným pleochroismem. Vzácně vyskytne se jádro zelené se silným
pleochroismem, silnější to přechod ku aegirinickému augitu. Lištičky
augitu ve hmotě základní jsou barvy nahnědlé jako vrostlice, rozměrů
0:04—0'22 mm. Veškerá hmota augitová zaujímá přibližně ?/, hmoty.

Magnetit vyvinut jest pouze ve tvaru drobných zrnek, a množství.
jeho nezaujímá celou !/, hmoty.

Byla též nalezena pseudomorfosa po olivinw v podobě uhličitanu
magnesnatého s malým množstvím serpentinu, rud prostá; byla tu
patrně látka nerostná forsteritu blízká.

Tento olivin byl asi ze součástek nerostných nejstarší. Postupný
vývoj ostatních nerostů dál se jako v horninách předešlých.

Hornina právě popsaná nerostným složením jest augititem.

Kamptonitický augitit od Žitné.

Uprostřed výšiny, zvané „Na Žitné“, mezi obcemi Tupadly,
Žitnou a Dolní Zimoří, severně od Mělníka, založen byl v poli pri
nové silnici, JZ od côty 293 lom na horninu basaltickou. Lom má
tvar chodby asi 2 m široké, jdoucí směrem ZSZ — VJV. Hornina
basaltická tvoří tu žílu, probíhající směrem lomu a proráží křídový
pískovec pásma IX. Kontaktem změněný pískovec dobře jest viděti
v SSV stěně. Smér rozpukání horniny basaltické jest SSV— JJZ,
kolmo na tento směr a horizontální, vznikají tudíž tvary kostkovité,
Ze sekundárně vyvinutých nerostů pozorováno v hornině basaltické

EL

O některých ernptivních horninách z okolí Mělníka a Mšena. 15

množství kalcitu, tvořícího výplů malých dutinek.: Uzavrenin cizích
hornin křídových jest málo.

Hornina basaltická jest barvy tmavošedé, struktury porfyrické ;
ze základní hmoty vynikají četné vrostlice augitové, méně hojné am-
fibolové a porůznu i destičky biotitu. Krystaly amfibolu dosahují
délky až 2 cm, krystaly augitu 4 nun, destičky biotitu, někdy přesné
šestiboké, mají průměr až 1 cm.

Základné hmota jevi se v mikroskopu složena býti z basaltického
augitu, menší množství činí magnetit a čirá hmota, augity spojující,
nemálo jest i drobných šupinek biotitových. Augity základní hmoty
jsou vyvinuty v podobě podlouhlých krystalků, částečně krátce lišto-
vitých. Čirá hmota náleží větším dílem nefelinu, částečně však jest
1 sklo tu přítomno.

Vrostlice augitové jsou zajímavé zonálním proužkováním, pro-
zrazujícím přechod od hmoty aegirinickému augitu blízké ku hmote
augitu basaltického. Hlavní díl krystalů bývá barvy slabě nafialovělé,
při kraji pak s proužkem temněji fialovým, jádro pak bývá nazelenalé.
Zelenavé partie jeví pleochroismus slabý. Opétné byla pozorována
četná zrnka magnetitovä jako uzavřeniny ve vrostlicích. Listiéky
augitu, ve hmotě základní obsažené, dosahují délky 0'04—024 mm
a jsou barvy stejné s vrostlicemi augitu basaltického. Množství všeho
augitu obnáší přes */, celé hmoty.

Magnetit 1 v této hornině zdá se tvoriti dvě generace a zaujímá
asi ', celé hmoty.

Mikrochemická reakce dokázala ve hmotě základní dosti Na.

Akcessorickÿ amjfbol basaltický, barvy hnědé jeví někdy při
okraji proužek světlejšího neb temnějšího odstínu. Krystaly jeho jsou
korrosí všeobecně porušeny, při kraji vyhlodány jsou nepravidelné
záhyby a prohlubinky, jež vyplněny jsou okolní hmotou základní a jen
velmi spoře jsou obdány rámečkem aggregätne složeným z temně
hnědých až černých tyčinek železité hmoty a zrnéček magnetitu.
Rámečky tyto celkem prozrazují, že původní vrostlice amfibolové
měly tvar idiomorfní.

Nejstarší součástkou horniny jest amfibol s biotitem; po vývoji
těchto následoval vývoj ostatních součástek postupem jako v horninách
předešlých.

Hornina popsaná dle mikroskopické povahy své náleží k augititům,
avšak výskytem hrubých vrostlic biotitu, poměrně vysokou váhou
‚specifickou (2974) a povahou chemickou, jak níže bude doloženo,

16 III. Břetislav Zahálka:

přibližuje se kamptonitüm, a s tím shoduje se i geologický výskyt její
v podobě žíly.

Augitit z Ostrého.

Vršek Ostrý, zdvihající se východně od Štětí u Roudnice sestává
až téměř ku temeni z vrstev křídových, nejvýše z vápnitých slínů
pásma X. Na vrcholu otevřeny jsou dva lomy na horninu basaltickou!)
a ve svahu ku JJZ založen byl lom třetí. Lom prvý, na severní
straně vršku založený, má tvar okrouhlé jámy, jejíž stěny sestávají
z horniny basaltické, slohu nepravidelně sloupovitého; na tuto při-
kládají se vrstvy vápnitého slínu, spodního oddělení pásma X. křídového,
který v severní stěně jeví značné zborcení, při povrchu jest měkký
a má svou původní barvu modravou, blíže kontaktu jest proměněn
a tvoří velmi tyrdou, 20 cm mocnou vrstvu porcelanového jaspisu.
Tato tvrdá vrstva poměrně dlouho vzdoruje větrání a tím se udržuje,
zároveň pak v ní nacházejí oporu i okolní části slínu kontaktem ne-
proměněného, a tím zachovávají se ve značné výši vůči Gästen
vzdálenějším, již silně erodovaným. Asi o 10 m ve směru jižním,
v nejvyšší poloze vršku, je otevřen druhý lom v hornině basaltické
a v prodlouženém směru dvou těchto lomů jest ve stráni ku JJZ
skloněné lom třetí na tutéž basaltickou horninu. V obou posledně
jmenovaných lomech kontakt přístupný není, a v téže výši na svahu
západním odkryté vrstvy pásma X. jeví neporušené horizontální ©
uložení. Zdá se, že erupce zdejší má tvar žíly, probíhající dle zmí-
něných tří lomů směrem SSV—JJZ a je snad ve spojení s erupcí
na nedalekém vršku Ješovickém, který leží v prodlouženém směru
jejím. Přikrytí vrstvami slínovými, jakož i částečné zborcení těchto,
svědčí zajisté o mocném tlaku, jaký erupci magmatu horniny basaltické |
provázel. |
Hornina basaltická obsahuje hojné uzavřeniny vypálených slínů
křídových, jest barvy tmavošedé, struktury porfyrické s četnými 2— 16mm
dlouhými krystaly augitu a sporymi destičkami biotitu až 9 mm
v průměru měřícími. |

Základní hmota jest na pohled skoro celistvá a jeví se v mi-
kroskopu složena býti hlavně z podlouhlých krystalků augitových

1) Erupci tuto popsal F. A. Reuss: Mineral. Geographie von Böhmen. I. |
B. Dresden. 1793, pg. 276 a zmiňuje se o ní Č. Zamárka: Pásmo X. kříd. ut.
v okolí Řipu, pa. 26. Vest. král. čes. spol. nauk. 1894 a Pásmo IX. kříd. útv. |
mezi Chocebuzy a Vidímí, pg. 2. Tamtéž, 1896.

O některých eruptivních horninách z okolí Mělníka a Mšena. (17

a ze značně menšího množství magnetitu a čiré hmoty, krystalky
augitové spojující. ato náleží dle optických vlastností dílem nefelinu
dílem sklu.

Vrostlice augitové ve výbruse jsou barvy šedavěžlutavé s nádechem
do fialova, při zonálním proužkování s okrajem nahnědlým. V některých
průřezech augitu jsou stopy zelenavého jádra slabého přechodu ku
aegirinickému augitu s pleochroismem málo zřetelným. Obrysy krystalů
jsou většinou pravidelné, místy však korrosí poněkud zaoblené neb
vyhlodané. Tu a tam Ize viděti v průřezech vrostlic větší i menší
okrouhlé dutinky, vyplněné směsí součástek okolní hmoty základní;
vnikla patrně hmota základní do podélných dutin korrosí vyhlodaných,
které ve výbruse napříč protnuty byly. Uzavïenÿch částic skelných
a osamocených zrnek magnetitu jest ve vrostlicích augitových hojně.
Krystalky augitové druhé generace jsou 0‘06—0:3 mm dlouhé a barvy
stejné S. vrostlicemi. Poměrné množství veškerého Augitu činí
°/, hmoty.

Magnetit vyvinut jest ve tvaru drobných zrnek, a pouze vzácně
hvyskytne se zrnko poněkud větší; množství jeho činí asi '/, celé
hmoty.

Sklo má zřetelně nižší lom světla nežli kanadský balsam, a ne-
felinová hmota jest lomu skoro stejného s kanadským balsamem.
Mikrochemickou reakcí zjištěno dosti Na.

Akcessoricky vystupující basalticky amjfibol má ve výbruse barvu
hnedavou, místy s vyvinutým zonálním proužkováním. Jest vesměs
korrodován, pročež jsou krystaly obrysů zaoblených, někdy s vyhlo-
danými, nálevkovitě do vnitra krystalu se rozšiřujícímí dutinkami,
vyplnenymi okolní hmotou základní. Opět spoře, jako v hornině
předešlé, vyvinut bývá kolem korrodovaných vrostlic amfibolových
rámeček, skládající se tu ze shluku tyčinek a zrnek železitých barvy
temněhnědé, mezery pak mezi těmito vyplňují lištičky augitové,
shodné s okolním augitem hmoty základní. Magnetitovä zrna v rá-
mečcích zjištěna nebyla. Množství amfibolu jest u přirovnání s pře-

- dešlými horninami značné a zabírá asi '/„ celé hmoty.

Byla však v této hornině pozorována také zvláštnost, že v jedné
vrostlici amfibolové bylo nalezeno allotriomorfne omezené zrno
basaltického augitu. Zjev ten svědčí zajisté o jakési proměnlivosti
poměrů krystalačních na počátku doby vývoje augitu. Vedle biotitu
a amfibolu lze za nejstarší součástku považovati magnetit, který jest
ve všech ostatních součástkách uzavřen.

Hornina popsaná jest augititem.

Věstník král. čes. spol. näuk. Třída II. 2

18 FIT. Břetislav Zahálka:

Augitit z Chlumu u Yelezic.

Chlum jest vzdálen 3 km severně od Štětí a strmí nad obcí
Veležicemi v podobě ostrohu, který zakončuje planinu táhnoucí se
k Veležicům od JV a sestává při úpatí z pásma IV. křídového
útvaru, nejvýše pak z pásma VII. Na ZJZ svahu Chlumu jest
opuštěný lom na basaltickou horninu ve tvaru podélného příkopu,
táhnoucího se po svahu směrem ZIZ—VSV. JJV stěnu lomu skládá
v dolní části písčitý slín a nad timto spočívá pískovec křídový. © Obě
horniny jsou kontaktem s eruptivní horninou změněné a nepravidelně
rozpukané. Ve VSV stěně lomu vystupuje nevrstevnatá rozdrobenina barvy
žluté, místem nafialovělé i šedé, sestávající ze směsi částic slínových,
kontaktem poněkud změněných a zdejší horniny basaltické. SSZ
strana lomu jest ssutinami hlíny zakrytá, není tudíž možno určiti,
pokračuje-li hornina eruptivní i v tomto směru dále, či je-li i na této
straně stěnou kontaktních hornin omezena. Jest však pravděpodobno,
že těleso eruptivní má tvar žíly, táhnoucí se směrem ZJZ—VSV.

Hornina basaltická jest barvy tmavošedé a struktury velmi
jemně porfyrické; ze hmoty základní, na oko skoro celistvé, vynikají
přečetné, úzké vrostlice augitu, zřídka '/, mm dlouhé,

Hmota základné v mikroskopu objeví se býti složena velkým
dílem z krátkých lišten a podlouhlých zrnek augitových, idiomorfně neb
skoro idiomorfač omezených, s něco krystalovými aggregäty magnetitu,
spojených základní hmotou, složenou ze mnohem jemnějších listen
a zrnek augitových, něco skla a prášku magnetitového. Vzácně roz-
troušen jest andesin, hlavně v podobě jemných lištiček ve hmotě
základní, vzácně pak ve tvaru větších zrnek, mikroporfyricky vyni-
kajících. Také něco nefelinové hmoty jest místem přimíseno.

Vrostlice augitove ve výbruse jsou barvy světlé, žlutavěhnědé
a pouze vzácně vyskytá se ton červenavěfialový. Ve vrostlicích jsou
opětně uzavřena četná, drobná zrnka magnetitová. Augity hmoty
základní jsou průměrně 0:14 mm velké a barvy nahnedle jako
většina vrostlic. Veškerý augit zaujímá asi */, celé hmoty.

Magnetit činí jednak větší zrnka, jednak je vyvinut v podobě
jemných zrnéček, jímiž hlavně hmota základní je promísena. Zaujímá
asi '/„ celé hmoty horniny.

Mikrochemickou reakcí zjíštěno v hornině dosti Na. Na někdejší
přítomnost amfibolu poukazují vzácně se vyskytující shluky tmavých
lišten železitých, promísených hustým práškem rudním.

O některých eruptivních horninách z okolí Mělníka a Mšena. 19
b a “ A \ k ;
Casově vyvinul se amfibol opětně nejdříve, andesin pak, jakožto
součástka nejkyselejší, ku konci krystalace horniny.
Hornina jest augititem; příměsí plagioklasu směřuje však poněkud
ku plagioklasickym basaltüm.

Augitit od Vrutice.!)

Blíže západního kraje obce Vrutice, as dvě hodiny severně od
Roudnice vzdálené, po pravé straně silnice vedoucí odtud k nádraží
Polepskému, vystupuje malý pahorek, asi 5 m vysoký, složený v jádru
svém z horniny basaltické. Hornina ta přístupna jest pouze v lomu
na SZ straně pahorku založeném, a sice vystupuje tu pouze na dně,
kdežto kolmé stěny lomu sestávají z pískovce křídového, který
blízkostí kontaktu jest velmi ztvrdlý a zcela nepravidelně rozpukán.
Pro nepřístupnost dalších vrstev křídových v samém okolí kontaktu
nebylo možno přesně zjistiti horizont, ku kterému pískovec náleží,
možno však souditi dle stratigraficke polohy a dle blízkých pramenů
Vrutických, které v jejich oboru vynikají, že jsou to vrstvy pásma V.
Na úpatí pahorku ukládá se na skálu pískovcovou vrstva rozdro-
beniny, skoro tufu podobné, asi !/, m mocná, jež ku vrcholu se po-
znenáhlu vytrácí. Dle tvaru pahorku není vyloučeno, že těleso basal-
tické horniny vyplňuje dutinu podoby komínu. Hojné jsou v basaltické
hornině zelenavé uzavřeniny úlomků slínů a pískovců křídových,
kontaktem velmi změněných.

> Hornina basaltickä jest barvy tmavěšedé, struktury jemně
a zároveň spoře porfyrické; velmi vzácně vystupují z celistvé hmoty
základní 1—2 mm velké vrostlice augitu a !/,—2 mm velká zrna,
náležející analeimu, jenž vyplňuje drobné dutiny a pukliny.

Hmota základní jeví se býti v mikroskopu slabě hypokrystalickou,
složenou z basaltického augitu, menšího množství magnetitu, sporého
biotitu a malounko nefelinové hmoty a skla. Augit její jest vyvinut
idiomorfně v podobě úzkých listen. Magnetit činí větší i menší kry-
stalky, místy v ageregáty seskupené.

Vrostlice augitové jsou ve výbruse barvy žlutavěhnědé, s nádechem
do fialova a uzavírají opět hojná, drobná zrnka magnetitu. Lištičky
augitu hmoty základní bývají 0004—022 mm dlouhé a jsou barvy

1) O erupci této zmiňuje se F. A. Reuss: Min. Geographie von Böhmen.
I B. Dresden. 1793, pg. 280.
9%

20 III. Bietislav Zahálka:

=

shodné s vrostlicemi. Veškerý augit zaujímá sotva */, celé hmoty
horniny, magnetit pak méně nežli '/,.

Mikrochemickou reakcí zjištěno v hornině málo Na. Vývoj jed-
notlivých součástek nerostných dál se týmž způsobem jako v horninách
předešlých.

Hornina právě líčená jest augititem a to dosti typickým.

Kolem uzavřených zrn zmíněných písčitých hornin křídových
vyvinut jest věnec jehliček zelenavého pyroxenu, shodný s věnci,
které obdávají pravidelně uzavřená eizä zrnka křemenná (ef. výše
popsaný augitit od Chlomku str. 10 a níže uvedený z Čepičky str.
26 a plagioklasicky basalt z Vinné hory u Mšena). Pyroxenovy
věnec vznikl tu zajisté podobným způsobem jako onde žhavé magma
korrodovalo povrch uzavřeniny a ze směsi magmatu a roztavené
hmoty příslušné uzavřeniny vyvinula se vrstva jehliček pyroxenových.
Kromě toho jsou v hornině ještě hojná místa, obrysů často protáhlých,
vyplněná při okraji pásmem drůzovitě seskupených jehliček téhož
zelenavého pyroxenu, jako kolem uzavřených zrn slínových, jenže
uvnitř těchto aggrecátů naskytá se hmota analeimová. Analcim činí
čirou hmotu, jež určena byla dle své isotropnosti, lämavosti světelné
a pravoúhle sitovitého rozpukänf. Na zevnějším okraji aggregätü
těch jsou jehličky pyroxenu průměrně 004 mm velké a zcela ne-
pravidelně rozložené a promísené nahnědlým práškem, jenž dodává
okrajům stěn vzhledu kalného. Dále dovnitř aggregätü nejsou jehličky
pyroxenové již tak těsně směstnány, jsou delší, průměrně 014 mm
dlouhé a tvoří paprskovité aggregäty a některé zdají se býti osamocené
ve hmotě analcimové. V pásmu vertikálním jsou jehličky omezení vždy
idiomorfniho a pouze na polech bývají nedokonale vyvinuty.
Barva pyroxenovych jehliček jest blědězelená s pleochroismem slabým
a úchylka zhášení činí přibližně 55° (c:č př.), poukazující na
jakési přiblížení ku hmotě aegirinického augitu. Takovéto aggregâty
augitovych jehliček, uzavírající uvnitř analcimovou hmotu, jsou tudíž
celkem analogické aggregátům téhož minerálu, vytvořeným kolem
uzavřených a částečně resorbovaných úlomků slínových, i vznikly as
podobným způsobem, jenže tu resorbce uzavřených částic slínových
byla úplná a kromě toho vyvinovaly se bublinky, jejichž místo po-
zdějí zaujala hmota analcimová. Tato jest totiž zřetelně druhotného
původu, vyplňujíc, neprovázena augitovými jehličkami, i jiné dutinky
a rozmanité pukliny této horniny basaltické.

O některých eruptivních horninách z okolí Mělníka a M$ena. 21

Nefelinickÿ augitit s olivinem (přechod k limburgitu)
z návrší „Na Sibenici“ u Mšena.

Jižně od Mšena zdvihá se návrší „Na Šibenici,“ na jehož temeni
byla nedávno otevřena jáma, ve které zastižena byla směs zvětralých
i čerstvějších úlomků horniny basaltické, pocházející očividně ze
staršího lomu, v těchto místech dříve založeného. Úlomky tyto svédél
o přítomnosti erupce, která proráží tu nejvýše pásmo X. křídové.
Odtud pocházely zajisté vzorky basaltické horniny, již podrobně
popsal již Bokroxÿ v práci své o čedičích,!) kde ji uvádí mezi svými
jemnozrnými (anamesitickými) nefelinitoidy. © Moje vzorky tu sebrané
jeví poněkud jinou povahu nežli Bořreký líčí. Vzorky ty jsou barvy
tmavošedé, na oko skoro celistvé.

V tenkém výbruse makroskopicky převládá napohled základní
hmota a v ní lze, hlavně teprve proti světlu, rozeznati úzké, drobné
vrostlice augitové, dosahující kolem !/, mm délky a ještě menší čirá
nebo rozkladem hnědavá zrnka olivinová.

V mikroskopu objeví se býti základní hmota složena hlavně
z basaltického augitu, něco magnetitu a nefelinu, také něco skla lze
místem spatřiti, ale poměrně málo a vzácně jen zrno apatitové. Augit
činí úzké, krátké lišty a podlouhlá zrnka. Magnetit má obyčejné
tvary, nefelin je allotriomorfní a vyplňuje mezery mezi augitem.

Vrostlice augitové jsou ve výbruse barvy žlutavěhnědé, místy
se slabým tonem nafialovělým. Větší vrostlice jsou značně korrodovány
a obsahují vesměs dosti hojná zrnka magnetitová uzavřená. Krystalky
augitu ve hmotě základní, 004—022 mm velké, jsou barvy vždy
žlutavěhnědé. Množství augitu obnáší asi */, celé hmoty.

Magnetit tvoří opětně drobná i větší zrnka, kteráž poslední činí
dojem vrostlic, a zaujímá přes '/, hmoty.

Nefelinová hmota má stejný lom světla s kanadským balsamem
a jest jí v základní hmotě poměrně dosti; tomu odpovídá též značný
obsah Na, mikrochemicky zjištěného. Čiré sklo jeví lom značně nižší
nežli kanadský balsam.

Akcessorický olivin jest čirý, nepravidelně rozpukaný a postrádá
omezení idiomorfního, jest při krajích vesměs přeměněn ve hmotu
barvy žlutohnědé, místy zelenavé neb rezavé. Hnědavé partie jsou
nejspíše iddingsitem, který přeměňuje se tu v zelený serpentin

5) Archiv pro přírod. výzkum Čech. II. díl. 1874, pg. 62.

+

39 III. Břetislav Zahálka:

a tento v rezavou hmotu Zelezitou. Nejstarší součástkou v hornině
této jest olivin s apatitem, vývoj pak dalších součástek dál se způ-
sobem u předešlých hornin poznamenaným.

Hornina jest nefelinickÿm augititem, význačným akcessorickým
olivinem. Pro poměrně značný obsah olivinu činí zárověň přechod
k limburgitu, obsahem nefelinu jeví pak jakousi příbuznost s horninami
nefelinickými.

Popis Bokrcxéno neshoduje se s povahou mých vzorků tím, že
Borıory uvádí za hlavní součástku amfibol, který. jsem v horniné
nenalezl, a o augitu pak vůbec se nezmiňuje. Rovněž leucit, jím
popsaný, jsem nenalezl. Prohlednuv původní výbrus BožrcKéHo
z této lokality, shledal jsem, že jeho určení nerostů jest chybné.
Jeho výbrus amfibolu vůbec neobsahuje, a nerost jím za amfibol
určený jest augitem basaltickým. Také leucitu jsem ve vybruse BoŘrckKéHo
neshledal. (Celkem však výbrus Bořrckéno jeví analogické vlastnosti
jako vzorek můj a hlavně tím se liší, že obsahuje poněkud více
hmoty nefelinové, totiž asi '/, ceié hmoty, kdežto ve vzorku mém
množství téže ani '/,, hmoty nezaujímá.

Nefelinický augitit z Klucku u Vísky.

Východně od obce Vísky, SV od Mšena, zdvihá se upostřed
polí malá vyvýšenina s bývalým lomem na horninu basaltickou, jejíž
úlomky se ještě hojně v místech těch povalují, jinak celistvá skála
horniny eruptivní přístupna není. Erupce prorazila nejvýše kvádrové
pískovce pásma IX.

Hornina basaltická jest barvy tmavěšedé, struktury spoře por-
fyrické, s porůznu roztroušenými krystalky augitu 2 až 5 mm
dlouhými, z jemnozrnné hmoty základní vynikajícími. Ve vzorcích
nalezených obsaženo jest značné množství zrmitých aggregätü kalcitu,
vyplňujícího malé dutinky. V tenkém výbruse poznají se však již
pouhým okem místa 5—5 mm velká, obsahující hojnější, hrubší rudu,
jako pseudomorfosy po magmaticky resorbovaném amfibolu.

Základní hmota jest v mikroskopu složena hlavně z basaltického
augitu, menší díl činí nefelin a magnetit, porůznu roztroušeny jsou
drobné šupinky biotitu, místem lze poznati i něco skla. Augit její činí
podlouhlá zrnka neb drobounké, krátké lištičky. Magnetit má obyčejný
tvar. Nefelin jest allotřiomorfní, vyplňuje místo mezi augitem. Sklo

O některých eruptivních horninách z okolí Mělníka a Mšena. >

C9

se jeví jako příměs v některých jemněji struovaných místech v základní
hmotě a je celkem sporé.

Vrostlice augitové jsou ve výbruse barvy žlutavěhnědé, místy
do šeda přecházející, pri zonální struktuře s okrajem nafialovělým.
Některé vrostlice obsahují nazelenalá jádra, kteráž jeví pleochroismus
málo zřetelný a značí hmotu blížící se skladbě aegirinického augitu;
obrysy jader souhlasí s vnějšími obrysy průřezů augitových. Augity
hmoty základní jsou 0:04—0:16 mm velké a jeví barvu Žlutavěhnědou.
Množství veškerého augitu činí asi ?/, celé hmoty.

Magnet“ vyvinut jest pouze v podobě drobných zrnek a zaujímá
asi ‘/, celé hmoty.

Mikrochemickon reakcí zjištěno v základní hmotě dosti Na.

Produkty úplné korrose někdejších individuí amfibolových jeví
se ve výbruse mikroskopem složeny býti z tmavohnědých až černých
zrnek a lištiček železitých, rovnoběžně uložených, promisenych
s hnědožlutými krystalky augitovými a menším množstvím nefelinové
hmoty. Jako příměs horniny vůbec objeví se ve výbruse místem zrna
magnesitová, barvy čiré, místem obrysů značně protáhlých. Lze je
„snad pokládati za pseudomorfosy po nerostu forsteritu blízkém. Vedle
těchto jsou tu též zrna kalcitová, patrně ze sousední horniny sem se
dostavší.

Místy Ize nalézti ve hmotě základní partie rezavé hmoty haematitové,
vzniklé asi přeměnou serpentinu. Při krystalaci horniny vyvíjel se
zajisté nejdříve amfibol a nerost forsteritický, načež následovala
korrose amfibolu a vývoj ostatních součástek obyčejným způsobem.

> Hornina jest nefelinickÿm augititem. Značný obsah nefelinu
dodává struktuře horniny vzhledu, jaký shledáváme ve mnohých ne-
felinitech a nefelinických basaltech.

Nefelinický augitit z Klučkové hory u Bezdédic.

Nevysoký vršek ten, východně od Bezdědic (Klein Bösig) se zdvi-
hající, skládá se až k vrcholu svému z křídových pískovců pásma
IX. Na SSV straně vrcholu Klučkové hory založena byla malá jáma
po hornině basaltické, souvislá skála horniny té však nevyčnívá.
Nepochybně tu proráží malá osamocená erupce basaltická, jejíž magma
způsobilo ztvrdnutí přilehlých partií vrstev křídových a tím zabránilo
větší erosi jich.

24 III. Břetislav Zahálka:

Hornina basaltická jest barvy světle šedé, struktury drobně
porfyrické, s velmi sporými, 1—2 mm dlouhými krystaly augitu,
z jemnozrnné hmoty základní vynikajícími. V tenkém výbruse jsou
kromě toho viděti přes 2 mm velké aggregätni pseudomorfosy po
amfibolu, magmaticky korrodovaném a sporá zrnka akcessorického
olivinu. Základní hmota, mikroskopicky pozorovaná, sestává větším
dílem z basaltického augitu, menší díl, místem dosti značný, činí
nefelin, nemálo jest i magnetitu. Spore roztroušeny jsou stopy
haematitu a Šupinek biotitových a též něco plagioklasu zjištěno bylo.
Augit základní hmoty činí krátké, úzké lišty neb podlouhlá zrnka
a jest omezen na vertikálním pásmu, často i na koncích, idiomorfné.
Magnetit má obyčejnou podobu, nefelin činí dílem drobounká zrnka,
vyplňující místo mezi augity, místem však i zrnka hrubší až přes
1/, mm veliká, ve kterých jsou krystalky základní hmoty zarostlé.

Vrostlice augitu jsou ve výbruse barvy žlutavěhnědé, místy
nafialovélé, zvláště při krajích, je-li vyvinuto zonální proužkování.
Zřídka obsahují vrostlice jádro slabého přechodu ku aegirinickému
augitu, barvy nazelenalé s pleochroismem málo zřetelným. Na několika
- vrostlicích | pozorováno bylo dvojčatné lamelování dle ooPo.
Uzavřených drobných zrnek magnetitových ve vrostlicích jest opět
hojně. Augit hmoty základní dosahuje velikosti až 02 mm a má
tutéž žlutavěhnědou barvu jako vrostlice. Množství veškerého augitu
jest o něco málo menší nežli v hornině předešlé.

Magnetit jest vyvinut rovněž stejně jako v hornině předešlé.

Mikrochemickou reakcí zjištěno v hornině mnoho Na. Také
ještě v základní čiré hmotě, z nefelinu a skla sestávající, lze při
velikém zvětšení spatřiti velmi bledé jehličky augitu, jež snadno by
mohly zaměněny býti s apatitem.

Akcessoricky vystupující olivin přechází na okrajích a trhlinkách
svých v serpentin, který opět dále přechází v rezavou hmotu železitou.

Aggregáty vzniklé úplnou magmatickou resorbcí amfibolových
individuí jsou opět složeny z tyčinek tmavohnědé až čiré hmoty
železité, liStitek augitu a něco málo lístků biotitových. Tyčinek
železitých, jež při okraji korrodované vrostlice jsou hustě a radiálně
sestaveny, do středu ubývá, a v tom poměru přibývá hmoty augitové.

Nejstaršími součástkami byly patrně amfibol s olivinem. Kry-
stalace augitu hmoty základní končila vývojem velmi jemných jehliček,
uložených nyní v čiré hmotě základní.

Hornina jest nefelinickym augititem. Větším obsahem nefelinu
ve hmotě základní vzniká právě jako v hornině předešlé struktura

O některých eruptivnich horninách z okolí Mělníka a Mšena. 25

analogická struktuře, jakou shledáváme ve mnohých nefelinitech
a nefelinických basaltech.

Augitit z Čepičky u Méena.

Vrch Čepička, 2 km severně od Mšena vzdálený, skládá se až
ku svému vrcholu z křídového pískovce pásma IX. Na samém vrcholu
je stará jáma, asi 2 m hluboká a 3 m v průměru měřící,
v jejíž stěně vystupuje velmi zvětralá hornina basaltická. Kontakt
se sousedním pískovcem přístupný není, přece však zdá se, že těleso
eruptivní není rozsáhlé, neboť v blízkosti všude již opět pevný
pískovec půdu skládá. Hornina basaltická obsahuje mnoho zarostlých
a kontaktem proměněných úlomků křídových pískovců a též něco slinü.

Jest barvy tmavě šedé, struktury drobně porfyrické s dosti
hojnými, 1—4 mm velkými vrostlicemi augitu. V tenkém výbruse lze
též makroskopicky rozeznati tmavé obrysy resorbovaných krystalů
amfibolových.

Základní hmota jeví se v mikroskopu býti hypokrystalickou,
složenou hlavně z velmi jemných částeček augitovych, nezřetelně _
omezených, spojených sklem a promísených práškem magnetitovym,
v kteréžto směsi jsou porůznu roztroušeny zřetelné krystalky augitu.
hojná drobná zrnka neb krystalky magnetitu, pak i něco tabulek
haematitové hmoty.

Vrostlice augitové jsou v mikroskopu barvy žlutavěhnědé, místy
s jádry nazelenalými, kteráž značí slabý přechod ku aegirinickému
augitu a mají pleochroismus zřetelný. Hojná jsou ve vrostlicích těch
uzavřená zrna magnetitová. Veškerý augit zaujímá necelé */, celé
hmoty horniny. Augity hmoty základní jsou průměrně 0'16 mm velké
a barvy shodné s barvou vrostlic.

Magnetit jest vyvinut v podobě nestejně velikých zrn a zaujímá
asi !/, celé hmoty.

Nefelin v základní hmotě není, a menší množství Na mikro-
chemicky zjištěného náleží tudíž sklu. Cervenavé, šestiboké tabulky,
dosti hojně v základní hmotě roztroušené, jsou haematitem, který
místy stává se temnějším a přechází v macnetit; částečně lze je
snad pokládati za pseudomorfosy po biotitu.

Nejstarší součástkou jest amfibol. Eventuälni biotit začal se
snad vyvinovati před samým počátkem vývoje hmoty základní.

26 III. Břetislav Zahálka:

Hojná jsou v hornině uzavřená zrna kfemennä!) dosahující
velikosti až 4 mm; zrna objata jsou úzkým rámečkem hmoty sklovité,
barvy našedivělé, v němž rozeznati lze v samém sousedství zrna
křemenného jehličky pyroxenové, čiré neb slabě nahnědlé, průměrně
0:02 mm velké a též něco prášku rudniho. Barvou zdají se býti
jehličky pyroxenové blízké diopsidu. Zrna křemenná pocházejí ze
sousedního pískovce, kterým erupce proráží, neboť vedle samotných
zrn křemenných uzavírá hornina ještě také velké množství malých
úlomků pískovce tohoto, které jsou objaty podobným rámečkem
hmoty skelné.

Hornina popsaná jest augititem.

Přechod mezi augititem a plagioklasickym basaltem
z Lípové hory u Housky.

Mezi Vrátenskou horou a Houskou, severně od Spitzbergu,
zdvihá se přímý, kůželovitý vrch, „Lípová hora“ (Lindenberg) zvaný.
Celý vrch skládá se z hmoty eruptivní, druhu však dvojího. Vrchol
sestává z horniny barvy tmavošedé, struktury jemně porfvricke,
která popsána jest níže ve skupině hornin trachytických. Na JZ
svahu hory vystupuje velký útes horniny basaltické barvy černé,
struktury hruběji porfyrické. Balvany této horniny jsou roztroušeny
po celém svahu, a zdá se vůbec, že hornina na vrcholu vystupující
jest objata dokola horninou. basaltickou. Oboje horniny prorážejí
nejvýše kvádrové pískovce pásma IX.

Hornina basaltická obsahuje v základní hmotě, na pohled skoro
celistvé, četné vrostlice augitu a amfibolu, 2—13 mm velké. V tenkém
výbruse lze pouhým okem kromě toho spatriti spoře roztroušené
krystalky apatitové.

Pod mikroskopem objeví se hmota základní nee to

Je složena hlavně z basaltického augitu, vyvinutého v podobě širokých ©

jehliček, rozmanitě seskupených, s příměsí dosti hojného magnetitu,

hnědavého skla, jež činí místem souvislejší partie; tu a tam objeví ©

se ne právě vzácně líštička. andesinu.
Vrostlice augitové jsou v mikroskopu barvy žlutavěhnědé a ob-

un use jádra nazelenalá slabého přechodu ku aegirinickému ©

2)) cf. podobné zjevy v augitu od Chlomku, str. 10, z Vrutice str. 20 a plagio-

klasický basalt z Vinné n

de

|
|

O některých eruptivních horninách z okolí Mělníka a Mšena. 27

augitu. V obojí hmotě augitové jsou hojně uzavřená drobná zrnka
magnetitovä. Augit hmoty základní činí jehličky průměrně 0:06 mm
dlouhé, barvy vždy žlutavěhnědé. Veškerý augit zaujímá necelé */,
hmoty.

Magnetit vyvinut jest v podobě drobných i větších zrn a zaujímá
asi !/, celé hmoty.

Listiéky živcové dosahují rozměrů nanejvýš O14 mm a prokázaly
se býti větším dílem andesinem dle úchylky průměrně 13° obnášející,
měřené ve průřezech dle albitového zákona několikačetně složených
a ku hranici dvojčatné souměrně zhášejících, dle lomu světelného,
vyššího poněkud nežli má olej hořkomandlový, pro který stanoveno
n— 1'544. Menší díl náleží sanidinu, sestávajícímu veskrze z individuí
pouze dvojených a zhášejících skoro rovnoběžně ku hranici dvojčatné.

Mikrochemickou reakcí zjištěno dosti Na, jež náleží, pro ne-
přítomnost nefelinu, hnědavému sklu ve hmotě základní. Akcessorický
amjibol jest téměř vždy úplně resorbovän a pouze uvnitř bývalé
vrostlice jest ještě malá partie hmoty amfibolové, kolem níž radiálně
sestaveny jsou hněděčerné tyčinky železité hmoty, promísené hnědavým
sklem. Zrnka apatitová jeví se v mikroskopu obsahovati hojný prášek
magnetitový a tímto zakalena býti.

Nejstarší součástkou zdá se býti amfibol s apatitem; vývoj
živců spadá pro jich poměrnou kyselost ku konci krystalace sou-
částek vůbec.

Hornina jest přechodem mezi augititem a plagioklasickým basaltem
a jest jí zřejmě vytknuta příbuznost mezi skupinou augititů a pla-
gioklasickych basaltů.

BoňrekKý ') popisuje z Lípové hory „šedočerný čedič“ a řadí jej
mezi „krystalicky celistvé nefelinitoidy“. Mikroskopický popis jeho
neshoduje se s povahou mých vzorků, při srovnání pak původních
výbrusů shledána byla sice jistá podobnost obou ve struktuře, Bokrckéxo
však vzorek liší se dosti značným množstvím nefelinu v základní
hmotě obsaženého a allotriomorfně omezeného, příměsí olivinu a ne-
přítomností amfibolu a živce. Leucit Boěrckým popsaný jest dle mého
soudu nepochybně sklem. Jest zajímavo, že v hornině této určil
Bokıcry augit správně, ač v hornině ze Šibenice (viz str. 22) prů-
řezy augitové stejné povahy určil za amfibol. Vzorek Boňrckčno
byl by tudíž dle klassifikace RosExBusoHovy přechodem mezi nefe-
linitem a augititem.

!) Archiv pro přírodověd. výzkum Čech. II. díl. 1874 str. 68.

28 III. Břetislav Zahálka:

Augitit ze Spitzbergu.

JV od Lípové hory směrem ku Vrátenské hoře zdvihá se
kůželovitý vrch Spitzherg, v jehož příkrých úbočích až ku temeni
vystupuje zvětralá a skvrnitá hornina tufovitä,') celkem barvy hněděšedé.
Hornina tato jest složena převahou z kousků barvy černošedé,
většinou drobných, různě nepravidelně omezených a z menšího
počtu světlejších kousků podobné velikosti, kteréžto kousky jsou
spojeny tak, že světlejší bývají částečně neb úplně objaty hmotou
tmavší, způsobem uzavřenin, tmavší pak kousky pospolu buď se těsně
uzavírají neb těsně spolu sousedí aneb jest mezi nimi úzký prostor
vyplněný hmotou zeolitovou.

Struktura tmavších partií horniny jest porfyrická; základní
hmota sklovitä, barvy špinavě hnědé, obsahuje, jak ve výbruse
již lupou patrno jest, četné bublinkovité dutinky zeolity vy-
plněné, a z té vynikají průměrně asi 2 mm velké vrostlice augitu
basaltického, buď jednotného složení, ve výbruse světlehnědé barvy
neb s jádrem augitu aegirinického, pleochroického mezi tony žlutavým
a slabě neb i prostředně silně zeleným, kteréžto vrostlice augitové
jsou jednak krystaly úplnými, jednak úlomky krystalů; též něco
úlomků amfibolu basaltického se vyskytuje. Některé vrostlice augitové
jeví zonální proužkování, aneb aspoň poněkud tmavší okraj. Amfi-
bolová zrna činí většinou patrně úlomky větších zrn, tu a tam zdají
se býti korrodovány, leč produktů korrose většinou nebývá viděti
žádných, ač některá zrna jsou zřetelně a sice, jak lze souditi, pů-
sobením magmatickým zaoblena, t. j. byla dříve asi poněkud větších
rozměrů. Tu a tam vyskytne se drobné zrnéčko aegirinického augitu
samotného, vzniklé patrně rozprasknutím zeleného jádra větší vrostlice
augitu basaltického.

Základní hmotu činí hlavně kalné sklo, patrně již počínající se
rozkládati, jemuž přimíseny bývají tu a tam roztroušené lišťičky
basaltického augitu, ve vybruse bleděhnědavě zbarvené, zaoblená
zrnka amfibolu, krystalky neb zrnka magnetitová, špinavě zbarvený
prášek rudní, a poměrně široká zrnka apatitu. V některých kouscích
jest skelná hmota bohata železem, tak že jeví se býti skoro černou
a jen hnědavě prosvítá, aneb jest i úplně neprůhlednou. Také takové

1) Horninu tuto popsal F. A. Reuss: Mineralogische Geographie von
Böhmen. Dresden. II. B. 1797, pg. 40.

O některých eruptivných horninách z okolí Mělníka a Mšena. 20

partie uzavírají vrostlice augitové neb i zrnka amfibolovä. Ve vrost-
licich augitových byl shledán uzavřený magnetit a apatit.

Celkem převládající hmota horniny sestává z úlomkovitých dílů
augititu, jenž dle povahy své hlavní součástky t. j. augitu jest zřejmé
příbuzen se všemi augitity okrsku zde popisovaného, vzhledem pak
ku struktuře tufovité jest přece poněkud odchylný.

Světlejší úlomkovité části náležejí Aauynickému trachytu. V zů-
kladní hmotě barvy šedé jsou vyloučeny hlavně velmi drobné vrostlice
augitu aegirinického a sotva znatelná zrnka hauynického nerostu.
V tenkém výbruse pozuaji se průřezy aegirinického augitu, silně
pleochroického mezi tonem zeleným až sytě zeleným a žlutým, dosti
hojné vrostlice hauynického nerostu, jenž dle povahy produktů roz-
kladu zdá se býti noseanu bližší, příměs vrostlie basaltického augitu,
slabě nahnědlého a zvláště při kraji nahalovělého, obsahujícího bledé
jádro zelenavé a s poněkud větší úchylkou zhášení c:c, příměs oje-
dinělých zrn sytě hnědého amfibolu basaltického, jak se podobá po-
nekud korrodovanych, poměrně dosti velkých krystalků titanitu, něco
sloupečků a zrnek apattu a tu a tam i zrno neb krystalek magnetitu.

Základní hmota složena jest hlavně ze skla a ze živců, jež ná-
ležejí hlavním dílem orthoklasu (sanidinu) a malým dílem oligoklasu ;
sklu jest přimíseno něco velmi drobných zrnéček magnetitových, po-
různu velmi bledě zelené jehličky augitu, průměrně 016 mn. dlouhé
řídčeji ještě malé zrnko hauynického nerostu, někde i titanitu, leč
oba tyto nerosty náležejí vývojem svým ku nejstarším součástkám
| horniny a dlužno i malá jich zrnka považovati za starší vyloučeninu
| nežli veškerá hmota základní. Živce mají podobu tenkých lištiček až
jehliček, průměrně 0:14 mm dlouhých a jeví seřadění často zřejmě
fluidälni. Sklo hmoty základní má světelný lom nižší nežli živce její.

Jest patrno, že hornina augititovä, třeba že má podobu tufu, vy-
| stoupila na místě svého nynějšího uložení, a že prorazila při tom horninu
| trachytickou, podobně jako na Chlumu (viz popis). Nejspíše erupce
byla spojena s explosemi, jichž působením byla jak trachytická, tak
il augititovä hornina rozmetána, a tím vznikl celkový charakter tufový.
Patrně jest tu tedy hornina trachytická starší nežli hornina augititová,
kterýžto poměr jest analogon poměrů na Chlumu a, jak se podobá,
i na Kostelním vršku u Housky. Zároveň však jest, jednak z charakteru
Jjader augitu v augititu, jednak ze přítomnosti basaltického amfibolu,
částečně i basaltického augitu v hornině trachytické patrno, že obě
tyto horniny, jinak od sebe značně rozdílné, přece geneticky jsou

30 If. Břetislav Zahálka:

příbuzny. Nejbližší lokalita augititu jest na sousední Lípové hoře,
jehož hornina však obsahuje příměs plagioklasů.

Limburgit z Kohlbergu u Housky.

Vrch Kohlberg (cota 452), jižně od Housky u Mšena se zdvi-
hající, skládá se z kvádrových pískovců pásma IX. a přechází výše
ve dva nestejně vysoké vrcholy, prostoupené oddělenými partiemi
téže hmoty eruptivní, které pravděpodobně ve hloubi spolu souvisejí.
Na vyšším vrcholu jest v hornině basaltické. otevřen lom, na nižším
vrcholu prozrazuje se erupce pouze roztroušenými balvany téže hor-
niny. Hornina basaltická jeví rozpukání horizontálně sloupovité. Uza-
vřenin cizích hornin obsahuje velmi málo, Jak vysoko sáhalo původně
těleso horniny basaltické, nelze dnes uhodnouti, avšak vrstvy křídové
jsou tuto dle mého srovnávání hluboko erodoväny a odhaduji
mocnost erose jejich s připočtením zbytku pásma IX. a X. až na
10 m.

Hornina basaltická jest barvy černé, poněkud našedivělé, stru-
ktury drobně porfyrické a lomu drsného. Ze základní hmoty vystu-
pují četné, drobné vrostlice basaltického augitu, ponejvíce "„—1,
zřídka až 3 mm dlouhé, porůznu i zrnka olivinu až 3 mm velká,
zvětralá.

Základní hmota mikroskopem objeví se býti hypokrystalickou,
složenou z basaltického augitu a poměrně dosti hojného skla, slabě
nahnědlého, práškem magnetitovým promíseného, jenž místem tvořívá
1 souvislejší partie.

Vrostlice augitové jsou ve výbruse barvy žlutavě hnědé, při zo-
nální struktuře s okrajem poněkud hnědším neb nafialovělým. Místy
obsahují nazelenalá jádra slabého přechodu ku aegirinickému augitu.
Pozorováno bylo též několik srostlic dle plochy © Po. Uzavrenych
zrnek magnetitových jest ve vrostlicích hojne. Lištičky augitu ve
hmotě základní jsou 0:3—0:4 mm dlouhé, barvy vždy žlutavěhnědé.
Veškerý augit zaujímá asi ?/, celé hmoty.

Vrostlice olivinové jsou na okrajích, jakož i dle trhlin promeneny
v zelenavou hmotu serpentinovou, a tím stalo se původní idioformní
omezení nezřetelným. Jest pozoruhodno, že při změně této nebyla
vyloučena žádná ruda, obsahoval patrně olivin málo Fe a byl tudíž
blízký forsteritu.

O některých eruptivních horninách z -okolí Mělníka a Mšena 31

Magnetit jest vyvinut zřetelně ve dvou generacích a množství
jeho obnáší !/, celé hmoty.

Nahnědlé sklo jeví lom nižší nežli kanadský balsam a místy
jest v něm obsaženo množství tvarů kostrovitych,') ponejvíce podoby
větviček na obě strany hustě vozvětvených. Místy uprostřed většího
shluku tvarů kostrovitych, jsou menší partie ještě neúplně individua-
lisované hmoty augitové, které jsou omezeny počátky kostrovitých
tvarů, svírajících vzájemně nezřídka úhly, odpovídající vnějším obry-
sum krystalků augitových. Tu a tam vystupující shluky temných ty-
činek železité hmoty naznačují někdejší přítomnost amfibolu. © Mikro-
chemickou reakcí dokázáno v hornině hojně Na, jež tudíž přísluší
hnědému sklu. Sklo toto jest nepochybně kyselinou solnou rozloži-
telné, kdežto BvcxrNe“) shledal pri limburgitech z Rhönu a Vogels-
bergu, že základní skelná hmota, pokud jest barvy hnědé, není kyse-
linou solnou rozložitelna, kdežto, je-li barvy čiré, vždy s kyselinou
solnou poskytla rosol. — Nejstarší součástkou horniny jest amfibol
s olivinem; vývoj ostatních součástek dál se způsobem u předešlých
hornin popsaným.

Hornina jest typickým limburgitem. Dle klassifikace Bokrckéno
náležela by mezi jeho typické magmatové čediče, a sice do oddílu
tmavších typů, zejména také pro značný obsah skla, na nějž BorickY
při definici této skupiny čedičů hlavní důraz kladl.

Limburgit z Ješovického vršku.

-Jihovýchodně nad obcí Stračí u Štětí zdvihá se nízký pahorek

s jádrem eruptivním, pojmenovaný dle blízké obce Jesovic. Na samém

temeni povaluje se množství větších i menších kusů horniny basal-

tické, které prozrazují přítomnost erupce, jež tu proráží pásmo VIII.

Erupce zdá se býti v souvislosti s erupcí na blízkém vrchu Ostrém,

v jejímž prodlouženém směru leží. Z uzavřenin cizích hmot v hornině

basaltické pozorovány byly sporé úlomky vypálených slínů kří-
-dových.

Hornina basaltická jest barvy tmavěšedé, struktury porfyrické ;

v základní hmotě, na oko skoro celistvé, jsou uzavřeny četné vrostlice

!) „ IOystallskelette““ u RosexBuscHE: Mikroskop. Phys. d. pet. wicht.
Min. pg. 36. „Krystallgerippe u Zıreera: Lehrbuch der Petrographie. I. Band,
ps. 147. „Výtvory kostrové“ u Boxıcrtuo: Petrografická studie Ced. horstva.
pg. 35. : à

*) Rosenbusch: Mikroskop. Phys. d. mass. Gest. pg. 1284.

32 III. Břetislav Zahálka:

basaltického augitu, až 1 cm velké a velmi hojné destičky biotitu,
až 8 mm v průměru měřící.

V tenkém vybruse Ize pak makroskopicky rozeznati ještě drobné
serpentinove pseudomorfosy po vrostlicich olivinu a až 4 mm velké
vrostlice basaltického amfibolu, vyznačené zřetelnou korrosi pokrajní.

Základní hmota v mikroskopu jeví se býti složena z augitu
basaltického druhé generace, stmeleného nahnědlým sklem, jež zaka-
leno jest práškem magnetitovým. Augit její jest vyvinut v podobě
sloupků a úzkých, krátkých lišten, jeví však značně různou velikost,
1 činí větší jeho zrnka jakýsi přechod ku drobnějším vrostlicim.
Magnetitová zrnka v základní hmotě přimísená jsou dosti četná, ale
mikroskopicky pouze malá.

Vrostlice augitové jsou ve výbruse barvy žlutavěhnědé, s okraj-
ním proužkem nafialovělým a jen vzácně obsahují nazelenalé jádro
slabého přechodu ku aegirinickému augitu. Ve vrostlicích jsou uza-
vřena opětně drobná zrnka magnetitová. Listicky augitu hmoty zá-
kladní jsou průměrně 0:12 mm dlouhé, barvy vždy žlutavěhnědé.
Množství všeho augitu zaujímá °/, celé hmoty horniny.

Akcessorický olivin jest vesměs úplně pseudomorfosován ve
hmotu serpentinovou a též, jako v hornině předešlé, nevyloučila se
při přeměně té žádná ruda; patrně byl olivin i této horniny blízký
forsteritu.

Magnetit jest vyvinut v podobě zrnek mikroskopicky drobných.

Mikrochemickou reakcí dokázáno v hornině dosti Na, jež obsa-
ženo jest ve sklu, neboť hmota nefelinová zdá se scházeti. Krystalky
akcessorického amfibolu objaty jsou věncem známých tyčinek tmavo-
hnědé hmoty železité, kolmo na obvod krystalů postavených a hustě
rovnoběžně smestnanych, seskupení tak pravidelné, jaké v pseudo-
morfosách amfibolu předešlých hornin pozorováno nebylo. Některé
tyčinky zasahují samy o sobě hluboko do neporušené ještě hmoty
amfibolové, zbývající pak prostor mezi tyčinkami vyplněn jest na-
hnédlou hmotou skelnou.

Byla však, ač vzácně zastižena táž individua amfibolová, srostlá
s vrostlicemi basaltického augitu, na místě tohoto srůstu jsou nepo-
rušena a rovně, idiomofně omezena, kdežto mimo plochu srůstu jsou
hluboko korrodována. Patrně připojily se tu řečené vrostlice augitové
na amfibol před korrosí tohoto a náležejí ku nejstarším vrostlicim
augitovým. Od ostatních liší se poněkud slabším tonem zbarvení, ale
jest nesnadno rozhodnouti, zdali jsou starší nežli amfibol, přece

O některých eruptivních horninách z okolí Mělníka a Mšena. 33

však svědčí o proměnlivosti poměrů, provázevších krystajisaci horniny.
Hornina popsaná jest limburgitem.

Přechod mezi plagioklasickým basaltem a limbur-
gitem, limburgitu bližší, z Kostelce.)

Severovýchodně od zámku Tupadelského u Liběchova rozkládá
se výšina „Kostelec“ s malým pahorkem, „Kopeček“ zvaným, který
jen asi 700 m od zámku jest vzdálen. Pahorek sestává z horniny
basaltické, v níž otevřen byl lom, dnes již opuštěný. Hornina byla
vybírána hlavně v samém jádru eruptivního tělesa, kde jest nejpe-
vnější. Při okraji jest poněkud zvětralá a zbývají v ní na JZ straně
lomu místy koulovité, čerstvé zbytky původní horniny, kteréž jsou
olivinem zvláště bohaté, kdežto v jádru erupce jest hornina olivinem
zřetelně chudší. Basaltická hornina má sloh balvanitý a chová v sobě
uzavřeniny pískovců, kterými proráží. Kontakt se sousedními vrstvami
pásma IX. přístupný tu není. Pod pásmem IX., které tvoří tu jen
úzký pruh kolem „Kopečku“ samého a je diluvialní hlínou kryto,
proráží hornina basaltická kvádrové pískovce pásma VIII.

Hornina basaltická z nitra tělesa eruptivního jest barvy tmavě-
šedé a zmíněné kulovité zbytky olivinem bohaté jsou na čerstvém
lomu nazelenalé. Struktura jest porfyrická a v základní hmotě, skoro
celistvé, jsou vyvinuty četné vrostlice basaltického augitu, 2—7 mm
dlouhé, velmi hojné krystaly a zrna olivinu, až 6 mm velká, a vzácně
vystupující destičky biotitu, obrysů často zřetelně šestibokých, až
D mm v průměru měřící. V koulích olivinem bohatých zaujímají
všechny různé vrostlice až asi '/, celé hmoty, hornina z vnitřní části
lomu obsahuje vrostlic méně.

Základní hmota sestává mikroskopicky hlavně z augitu, vyvinu-
tého v podobě krátkých, velkou částí dosti širokých krystalků, hoj-
ného magnetitu, nemálo jest též skla čirého i nahnědlého, a místy
vystupují amorfní partie hmoty nefelinové. Kromě toho jest tu roz-
troušeno něco poměrně dosti hrubých lištiček živcových, dosahujících
délky průměrně 0:14 mm, a šupinek biotitovych, jež mají místy pra-
videlné obrysy šestiboké. Některé poměrně hrubší krystalky augitu
činí tu přechod ku augitovym vrostlicím.

1) O erupci této zmiňuje se Č. Zanátka: Pásmo IX. kříd. útv. mezi Cho-
cebuzy a Vidímí, pg. 5. Věst. král. čes. spol. nauk. 1896.

Věstník král, čes, spol. náuk, Třída II. 3

34 III. Břetislav Zahálka:

Vrostlice augitove jsou ve výbruse barvy žlutavěhnědé s okrajnfm
pásmem hnědším neb nafialovělým. Dosti vzácně vyskytují se zelená
jádra slabého přechodu ku aegirinickému augitu, s pleochroismem
málo zřetelným. Krystalky augitové ve hmotě základní jsou průměrně
02 mm velké a barvy vždy žlutavěhnědé. Množství všeho augitu za-
ujímá až asi *, celé hmoty.

Vrostlice olivinové jsou při okrajích, jakož 1 dle trhlin, promě-
něny v zelenavou hmotu serpentinovou. Ruda vyloučena není žádná,
obsahuje tudíž olivin tento, podobně jako v horninách předešlých,
poměrně málo Fe.

Živce dle velikosti lomu světla a dle úchylky zhášení určeny
byly za andesiu, a též stopa kyselého labradoritu byla zjištěna.

Lom skla čirého jest nižší nežli lom kanadského balsamu a sbo-
duje se tudíž asi s lomem obsidianu, lom však skla nahnědlého jest
zřetelně vyšší nežli v kanadském. balsamu. — Nejstarší ze součástek
jsou olivin, amfibol a biotit. Vývoj celkem dál se způsobem jako
v horninách předešlých.

Hornina právě popsaná jest limburgilem, ve kterémžto zře-
telná příměs plácioklasů naznačuje nachýlení ku plagioklasickým ba-
saltům.

Hauynofyr hauynem chudý z Komosina.

Na SV od Mšena, mezi obcemi Březinkou a Bezdědicemi, zdvihá
se vrch Komošín (348 m n. m.), jenž ve svém jádru chová sloup
hmoty basaltické. Na vrcholu jest v hornině té otevřen hluboký lom.
Kontakt s okolním pískovcem pásma IX., které obaluje erupci na
všech stranách až téměř k vrcholu, jest přístupný pouze na západní
straně lomu. Tu zbývá tenká partie horniny basaltické, vedle níž jest
2!/, m silný pruh směsi vyzdvižených úlomků hornin křidových, kon-
taktně proměněných, ale později velkou částí — snad i působením
horkých pramenů — rozložených. Za pruhem tímto následuje dále
souvislý, svislý proužek kontaktně ztvrdlého a zčervenalého pískovce
v původní poloze, za nímž uložen jest pískovec, jevící neproměněné,
horizontální vrstvení. V tomto pískovci jest pak asi 2 m vzdálený
nafialovélý proužek žíle podobný, sestávající z hmoty jílovité, nejspíše
výplň pukliny, osazená cestou vodní a pocházející částečně snad
z rozložené hmoty basaltické, částečně z hornin křidových. Uzavřenin
cizích hornin jest v eruptivní hornině velmi málo.

O některých eruptivních horninách z okolí Mělníka a Mšena. 35

Sloh její jest sloupovitě balvanitý, barva tmavošedá a struktura
porfyrická; v základní hmotě, na oko skoro celistvé, jsou obsaženy
velmi četné vrostlice basaltického augitu, 2—10 mm velké. Některé
partie horniny obsahují méně porfyrického augitu.

Základní hmota jest mikroskopicky hypokrystalická, sestávajíc
hlavně z krystalků augitových, dílem úzkých, značně podlouhlých,
dílem širších a krátkých a ze skla nahnědle zbarveného. Menší díl
základní hmoty činí hauyn idiomorfné omezený a magnetit, jenž však
náleží částečně ku nejstarším vyloučeninám horniny, jsa obsažen i ve
vrostlicích augitových. Sklo jest barvy hnědé a činí místem souvislé
partie s dutinou vyplněnou hmotou zeolitovou, částečně i hmotou,
spíše na čiré sklo upomínající. Místem objeví se zrnko nefelinu nebo
tenký sloupek apatitu nebo vrostlice amfibolu.

Vrostlice augitu jsou ve výbruse barvy žlutavěhnědé s hojnými
jádry sytě zeleného aegirického augitu neb slaběji zbarveného pře-
chodu k tomuto. Místy vyskytují se i celé vrostlice aegirinického
augitu se silným pleochroismem mezi barvou sytě zelenou a citro-
nově nažloutlou. Lištičky augitu ve hmotě základní jsou průměrně
0:08 mm dlouhé, barvy vždy žlutavěhnědé. Množství veškerého au-
gitu zaujímá asi "/, celé horniny.

Hauynicky nerost jest vyvinut v individuích různé velikosti,
z nichž největší dosahují až 012 mm v průměru. Větší individua
bývají allotriomorfně, menší však idiomorfně omezena. Průřezy jsou
ve výbruse na četných místech barvy slabounce namodralé a spatřuje
se v nich uzavřený prášek rudní, někdy tak hustě, že na prvý pohled
činí částečně dojem zrn magnetitových. Množství hauynického nerostu
jest méně než ‘/,, celé hmoty horniny.

Magnetit vyvinut jest ve tvaru mikroskopicky drobných i větších
zrn a zaujímá asi !/, veškeré hmoty. Vedle magnetitu roztroušeny
jsou v hornině též krystalky pyritové, poněkud větší nežli zrnka
magnetitová. Hnědé sklo jest lomu nižšího než kanadský balsam a
„jest tedy povahy jiné než nahnědlé sklo z limburgitové horniny z Ko-
stelce. Vedle skla zdají se tu býti též stopy nefelinu. Mikrochemickou
reakcí dokázáno v hornině dosti Na, jež přináleží sklu, dílem též ha-
nynickému nerostu a pravděpodobnému nefelinu. — Byla též nalezena
pseudomorfosa serpentinu po olivinu.

V hornině jsou hojné dutiny a pukliny vyplněné hmotou zeoli-
tickou, jež jest částečně zřetelně natrolithem a pochází pravděpodobně
odtud, že po ukončení erupce proudily ve vnitru hmoty horké pra-
meny, které tuto hmotu osadily. — Vývojem jsou nejstarší z nerostů

9*

36 III. Břetislav Zahälka:

amfibol, apatit a olivin. Hauyn počal se tvořiti teprve po ukončení
vývoje vrostlic augitových, ježto často obrysy těchto určují tvar vět-
ších zrnek hauynových. Vývoj menších zrnek hauynových ukončen byl
patrně před vývojem alespoň větší části augitu hmoty základní.

Hornina jest hauynofyrem, ač hauynem není právě ještě bohatá.
Obsahem hanynu odlišuje se od blízkých augititů, činí však pěkný
přechod od těchto ku blízké hornině Nosalovské a tím naznačuje.
přechod od augititů ku ostatním kyselejším horninám hauynem bo-
hatým.

Hauynofyr z Nosalovského vrchu.

Nosalovský vrch, jihovýchodně od obce Nosalova se zdvihající
skládá se téměř až ku samému vrcholu z kvádrového pískovce pásma
IX., nejvýše pak prostoupen jest erupcí basaltickou, ve které otevřen
jest veliký lom. Kontakt přístupný není a též rozloha erupce zřejmě
patrná není, zdá se však, že těleso eruptivní proráží pískovce v po-
době sloupu. Erupce byla opět příčinou, že vrstvy křídové v soused-
ství zůstaly do značné výše zachovány. Sloh horniny basaltické jest
balvanitý a ovětráním balvanů vznikají koule. Z uzavřenin cizích
hornin pozorovány byly četné úlomky vypálených slínů i pískovců
křídových.

Barva horniny basaltické jest tmavošedá, struktura porfyrická ;
z drsné, na oko skoro celistvé, hmoty základní vynikají hojné 1 až
12 mm velké krystaly basaltického augitu, výjimkou pouze nalezen
byl krystal augitu 35 mm dlouhý. Ve výbruse jsou prostému oku
zřetelná táž zrna magnetitovä a zbytky magmaticky korrodovaných
starších vyloučenin basaltického amfibolu, mikroskopem pak vynikne
též něco poměrně hrubých krystalků apatitových.

Základní hmota složena jest mikroskopicky z podlouhlých kry-
stalků augitových. dílem dosti tenkých, dílem i širších, menší díl za-
ujímá hauyn a magnetit, oba idiomorfně vyvinuté, vše pak jest se-
tmeleno malým množstvím nefelinové a skelné hmoty. Akcessorickou
příměs hmoty základní činí šupinky biotitu.

Vrostlice augitové jsou v tenkých průřezech barvy žlutavěhnědé,
vyvinuté zonálně s okrajním proužkem poněkud tmavěji nahnedlym
neb nafialovělým a obsahují hojná jádra přechodu ku aegirinickému
augitu, místy i sytě zelená jádra vlastního aegirinického augitu, kte-
rážto poslední jeví silný pleochroismus mezi barvou sytě zelenou a
skoro citronově žlutou. Zajímavá jest jedna vrostlice dutě vzniklého

O některých eruptivních horninách z okolí Mělníka a Mšena. 37

augitu, mající vyvinutý pouze vnější obal; vnitřek jest vyplněn okolní
hmotou základní, která vnikla tam postraním otvorem. I toto indivi-
duum augitové vykazuje při kraji zřetelně vyvinuté zonäluf proužko.
vání: nejzevněji jest proužek nafialovělý, pak následuje pásmo bélo-
šedé, na to proužek nazelenalý a nejvnitřnější pásmo jest nafialo-
vélé. Ve hmotě základní tvoří augit lištičky průměrné 0:12 mm
dlouhé, barvy vždy žlutavěhnědé. Množství veškerého augitu zaujímá
asi “/, hmoty.

Hauynicky nerost jest vyvinut větším dílem v podobě drobných
zrn, průměrně 0:06 mm velikých, menší částí ve tvaru větších kry-
stalků až 0:26 mm velikosti dosahujících. Průřezy krystalků i zru
jsou ve výbruse barvy tmavošedé s nádechem do modra, vzhledu
kalného, což podmíněno jest jednak jemným práškem rudním, kterým
individua hauynického nerostu jsou přeplněna, jednak jich částečným
rozkladem.

Provedena byla též mikrochemická reakce na zjištění kyseliny
sírové v hauynickém nerostu, a to tím způsobem, že na jemný prá-
šek horniny dána zředěná kyselina solná (zředění 1:1), pak zahří-
váno slabě, načež roztok profiltrován a kápnuto chloridu barnatého,
1 objevilo se zakalení, známka to přítomnosti H,SO,, ale jen slabé;
bylo by asi silnější, kdyby hauynický nerost nebyl zvětrán. Množství
hauynického nerostu jest větší nežli .v hornině předešlé a zaujímá
asi '/,, veškeré hmoty.

-> Magnetit vyvinut jest v podobě větších i menších zrnek a za-
ujímá asi ‘/, celé hmoty. Několik rudních zrn prokázalo se býti py-
ritem. — © Mnoho Na, mikrochemicky zjištěného, přináleží dílem
amorfní hmotě nefelinové a skelné, dílem též hauynickému nerostu.
— Na někdejší přítomnost amjfibolu poukazují známé shluky tmavo-
hnědých tyčinek rudních. — Z druhotných nerostů přítomna jsou
zrna zeoličová jako výplně puklin, vzácně i zrna kalcitu, obdaná pa-
_ prsöitym shlukem, jenž prokázal se býti natrolithem. — Nejstarší ze
součástek jest amfibol s apatitem a magnetit, pak následoval vývoj
ostatních součástek způsobem jako v horninách předešlých.

Hornina popsaná jest hauynofyrem, velké množství hauynu,
mnoho Na ve hmotě základní a též hojně jader aegirinického augitu
ve vrostlicích augitu basaltického svědčí o příbuznosti horniny této
s trachytickými horninami od Vrátenské hory. Obsahem nefelinu jest
naznačena příbuznost s nefelinily.

38 IIX. Břetislav Zahálka:

Plagioklasický basalt bez olivinu z Vinné hory
u Mšena.

Na SZ úbočí Vinné hory, obecně „Víno“ zvané, založen byl
blízko vrcholu lom na horninu basaltickou, nyní opuštěný. JV stěna
lomu tvořena jest kolmou stěnou, skládající se z kvádrového pískovce
pásma IX., kontaktem s basaltem vypáleného, do něhož vtěsnány jsou
shluky vypálených slínů a jílů křídových, z hloubi při erupci vyne-
šených. Místy sestává stěna tato ze směsi hmoty basaltické a piskov-
cové, jakoby rozvětrané kontaktní brekeie.') Celistvá skála basaltická
v lomu přístupna není, povaluje se tu jen množství více méně zvé-
tralých balvanů horniny basaltické s vnitřním jádrem dosud čerstvým.
Erupce tato netvoří jádro hory, nýbrž proráží vrstvy křídové na
úbočí jejím a zdá se míti tvar osamoceného sloupu eruptivního. Že
na jedné straně erupce zachován jest pískovec do větší výše, toho
příčinou byla nestejnoměrnost errose, jež dála se větší měrou dle
údolí směřujícího k samotě Ráji. Uzavřenin cizích hornin, pískovců
a slínů křídových, jest v hornině eruptivní hojně.

Hornina basaltická jest barvy tmavošedé, poněkud světlejší nežli
horniny předešlé, struktury porfyrické. V základní hmotě na oko
skoro celistvé jsou vyloučeny velmi hojné vrostlice, 2—9 mm veliké,
náležející většinou basaltickému amfibolu, menším počtem augitu.
Lupou nalezneme velmi vzácně ojedinělou vrostlici živcovou.

Základná hmota objeví se v mikroskopu býti složena hlavně
z jehliček augitových, dílem velmi tenkých, dílem i širších, menším
množstvím pak, ale přece podstatně, je zastoupen Zivec v podobě
uzounkých, většinou velmi jemných lištiček. K této směsi jest přidru-
ženo dosti hojně zrnek magnetitových, náležejících dílem zřetelně
generaci starší, dílem i mladší, a něco málo skla. Tu a tam objeví
se šupinka biotitu, málo kde zrnko hauynu. Někde nalezne se lištička
živce poněkud hrubší. Celkem však je struktura hmoty základní
blízka hyalopilitické, ale sklem přece chudá.

Jemné lišťičky živcové jsou průměrně 0:06 mm velké, vesměs
dvojené dle zákona albitového a pouze výjimkou jeví více než dvě
lamely. Dle lomu světla a dle úchylky zhášení určeny byly živce za
básičtější oligoklas a snad též něco sanidinu jest panne Množství
živců obnáší přibližně '/, celé hmoty.

0 nahen brekciích srovnej na př. Dr. E. Revrr: Theoretische Ge-
ologie, pg. 14, 532. Stuttgart 1888.

O některých eruptivných horninách z okolí Mělníka a Mšena. 29
Vrostlice augitové jsou ve výbruse barvy žlutavěhnědé neb bě-
lavěšedé, částečně i nafialovělé a obsahují velmi často nazelenalá
jádra blízkého přechodu ku aegirinickému augitu se slabým pleo-
chroismem neb sytě zelená jádra vlastního aegirinového augitu s pleo-
chroismem silným. Hojné jsou případy srůstu dle plochy coPos a
též dle plochy P 2 zjištěna jedna srostlice. Krystalky augitu ve hmotě
základní jsou průměrně 006 mm velké, barvy vždy žlutavěhnědé.
Množství augitu zaujímá asi "/, hmoty.

Magnetit jest vyvinut mikroskopický jednak v podobě velkých
zrn, jednak tvoří drobná zrnka ve hmotě základní. Jest hojný jako
uzavřenina ve vrostlicích augitu i amfibolu a zaujímá asi !/, celé hmoty.
— Skrovnému obsahu skla odpovídá též málo Na mikrochemicky
zjištěného. Nefelin shledán nebyl. — Vrostlice amfıbolu basaltického
mají obrysy vesměs okulacené následkem korrose, ale věnců tmavých
tyčinek rudních postrádají. ©

Hornina obsahuje hojně uzavřených zrn křemenných, pocházejí-
cích z okolního pískovce, kolem nichž vytvořen jest věnec) čirých
neb slabě nazelenalých lištiček pyroxenových, mezi nimiž bývá něco
skoro našedivělé hmoty sklovité. Vedle toho vyskytují se ve velkém
množství zmíněné věnce pyroxenové též bez zrn křemených uvnitř,
dutina pak zbývající vyplněna jest hmotou zeolitovou. Skupiny pyro-
xenové bývají někdy silně protáhlé, tak že činí ve průřezech zvláštní
dojem, ale srovnáváním dá se zjistiti jich původ a význam.

Nejstarší součástkou jest amfibol s hauynem. Vývoj živců spadá
do peridy krystalace hmoty základní.

Hornina popsaná jest plagioklasickým basaltem bez olivinu. Živců
jest v základní hmotě méně nežli augitu, celkem, jak svrchu uvedeno,
jen asi !/, veškeré hmoty, přece však dle celkového obrazu základní
hmoty v mikroskopu jest nutno pokládati je za součástku podstatnou.
Obsahem jich jest hornina příbuzna přechodům ku trachybasaltům
z blízké Lípové hory a Bezdědic. Větší množství augitu v hornině
naznačuje pak směr hlavní příbuznosti její, t. j. s augitity, ač struk-
turou hmoty základní i na některé typy andesitům blízké mohla by
upomínati.

Boňrcký ?) popsal též tuto horninu a zařadil ji do skupiny svých
čedičů andesitových a fonolitovych, Popis nerostů shoduje se úplně

1) Cf. podobné zjevy v augititech od Chlomku, pg. 10., z Vrutice, pg. 20,
a z Cepičky, pg. 26.
*) Petrografická studia čed. horstva, pg. 153.

40 III. Břetislav Zahálka:

S popisem mým, až na to, že o sklu ve hmotě základní praví, že
náleží dílem nefelinu, dílem leucitu. Ony okrouhlé neb protáhlé shluky
jehliček pyroxenových s vnitřní hmotou zeolitovou, jež způsobeny byly
uzavřeninami cizích hmot, vykládá za „rychle utuhlou a tudíž ne-
úplně krystalovanou hmotu, kolem níž sousední, zřejmě krystalické
součástky směsi čedičové hustě se nahromadily “ načež praví dále, že
„Stalo se patrně magma, vyloučivši podíly železa, velmi kyselým a
pozbyvši za touže příčinou roztopnosti, vyloučilo se rychle v podobě
na polo krystalovaných konkrecí.“ Avšak uzavřená cizá zrna kře-
menná v některých oněch shlucích mikrolithů pyroxenových a srov-
nání s podobnými zjevy v hornině z Vrutice a i v literatuře popsa-
nými vysvětluje s dostatek původ míst takových.

Plagioklasický basalt plagioklasem chudý s olivinem
a hojnými vrostlicemi amfibolu, z Housky.

V samé obci Housce, 5 km severně od Mšena, při cestě, jež
vede od zámku na východ, jest malá vyvýšenina, jejíž půda, barvy
šedé, hnědé až rezavé jest zvětralou horninou basaltickou ') a obsa-
huje dosud malé úlomky původní horniny. V nejbližším okolí vynikají
kvádrové pískovce pásma IX., ale kontakt přístupný není.

Čerstvější zbytky horniny basaltické jsou barvy tmavěšedé a
struktury porfyrické. V základní hmotě, na oko skoro celistvé, jsou
vyloučeny četné vrostlice basaltického amfibolu a poněkud méně taktéž
četných vrostlic basaltického augitu, porůznu i zvětralé zrno olivinu.
Vrostlice dosahují 1—6 mm velikosti.

Struktura hmoty základní jest mikroskopicky velmi jemná a pro
příměs skla jest hyalopilitické blízká. Hlavní součást hmoty základn
činí augit, vyvinutý v podobě krátkých, tenkých neb i širších jehliček,
ve značně menší míře zastoupeny jsou jemné lištičky živcové, ve kte-
réžto směsi roztroušeno jest dosti hojně magnetitových krystalků a
něco poměrně hrubších tabulek biotitu a stopy nerostu hauynického.
Zivce jest sice ještě méně nežli v hornině z Vinné hory u Mšena,
přece však ještě tolik vzhledem ku množství hmoty základní, že jest
nutno vzíti naň zřetel při pojmenování horniny.

Vrostlice augitové jsou ve výbruse barvy žlutavěhnědé, částečně.
nafialovělé s hojnými jádry aegirinického augitu neb slabšími přechody

1) O erupci této zmiňuje se Č. Zahálka: Pásmo VII. krid. útv. v Poj
pg. 14. Věst. král. čes. spol. náuk. 1903.

|
|
|
|
|
|

O některých eruptivních horninách z okolí Mělníka a Mšena. 41

k němu. Činívají jednoduché krystalky, místem i obyčejné srostlice
dle plochy ooPoo. Augit v této hornině jest tím zajímavý, že zdá se
býti vyvinut ve třech generacích; byly totiž pozorovány krystaly
i zrna augitová, uzavřená ve vrostlicich amfibolu, pročež jsou zajisté
starší nežli tato a liší se od ostatních vrostlic augitových světlejší
barvou a tím, že neobsahují uzavřená zrnka magnetitu. Ostatní vrost-
lice jsou barvy hnědší a obsahují hojná uzavřená zrnka magnetitovä.
Lištičky augitu ve hmotě základní jsou průměrně 0:14 mm velké,
barvy vždy žlutavěhnědé. Množství veškerého augitu obnáší něco méně
než ?/, veškeré hmoty.

Lištičky živcové jsou průměrně 0'02 mm dlouhé a byly určeny
dle lomu světla a dle úchylky zhášení za andesin, částečně kyselému
labradoritu blízký.

Magnetit tvoří ponejvíce drobná zrnka ve hmotě základní a tu
a tam objeví se zrnko větší, jakoby starší. Množství jeho zaujímá asi
'/„ celé hmoty. — Hmota nefelinová zjištěna nebyla, a přítomnost
skla, již mikroskopicky tušeného, potvrzuje dosti Na, mikrochemickou
reakcí dokázaného, které jen nepatrnou částí můžeme přičísti stopám
hauynického nerostu. — Barva akcessorických vrostlic amfibolových
Jest ve výbruse nápadně hnědá, temnější nežli ve všech dosud po-
psaných horninách. Jsou většinou obrysů zaoblených, následkem kor-
rose, bez vyloučení rudních lištiček při okraji, jaké jsme u většiny
dosud popsaných amfibolů shledali. Vzácně jsou vrostlice amfibolové
tak slabě korrodované, že jejich původní idiomorfní omezení jest ještě
znatelné. Nalezena byla též jedna srostlice amfibolu dle plochy co Foo.
Po olivinu zůstaly pseudomorfosy, složené z aggregätü nazelenalych
talkových šupinek. Původně olivin činil vrostlice značně velké, idio-
morfně omezené, a povšimnutí hodno jest opětně, že nebyly při pro-
měně vyloučeny žádné druhotné rudy, i byl olivinový nerost zajisté
opět forsteritu blízký. Vedle toho jsou tu stopy po olivinu v podobě
roztroušených zrn uhličitanu magnesnatého, při okraji haematitem do
rezava zbarvených. — Nejstarší ze součástek zdá se býti olivin, uza-
vřená pak zrna augitová ve vrostlicích amfibolových svědčí o promě-
nách poměrů npři krystalaci horniy.

Hornina jest dle složení svých součástek plagioklasickým basaltem
s olivinem. Od plagioklasického basaltu z Vinné hory odlišuje se,
jak již poznamenáno, menším množstvím plagioklasä, dále též poněkud
značnějším obsahem amfibolu a někdejší přítomností olivinu. Obsahem
plagioklasů směřuje, podobně jako basalt z Vinné hory, ku přechodům

49 ITI. Břetislav Zahálka :

mezi hauynickým trachytem a trachybasaltem z Lípové hory a Bezdě-
diček, poněvadž však množství plagioklasů jest menší, jeví zároveň
ještě větší příhuznost s augitity a limburgity, nejspíše ještě s augititem
z Lípové hory aneb s limburgitem z Kostelce.

Přechod mezi trachytem a živcovitým basaltem
ZVU u MZSEZICE

Poněkud dále na sever od žíly augititové z Chlumu jest ve
stráni otevřen lom druhý, rovněž podélný a s prvým rovnoběžný, směru
asi ZJZ— VSV. Pozorují-li se kusy horniny v lomu tomuto zastižené samy
o sobě, činí namnoze dojem tufové brekeie,!) avšak hornina tvoří pravdě-
nejpodobněji žílu intrusívní, třeba že kontakt její se sousední horninou
křídovou nebyl pozorován. Šířka tělesa horniny jest nepochybně malá,
délka však poměrně značná, neboť hornina dá se sledovati po celém
svahu návrší, zvláště nad domkem čís. 57 a v samé obci Veležicích
při cestě u domku čís. 28, dle některých stop zdá se pokračovati
i dále za údolím do protější stráně. V lomu samém jde též zřetelně
do hloubky. V basaltické značně zvětralé a tudíž již hnědošedavé a
značně porosní hmotě, jsou obsaženy četné drobné, ostrohrané úlomky
křídových slínů, jílů a pískovců, různou měrou vypálené, kromě toho
i -kusy světlejší horniny eruptivní, od velikosti vlaského ořechu do
velikosti hlavy. Soudil bych, že tato hornina světlejší byla v těchto
místech v rozsedlině — snad ve hloubce — utuhlá a že byla, třeba
ne o mnoho později, proražena a v kusech, nejspíše původně ostro-
hraných, rozptýlena basaltickou hmotou, která ji, jsouc sama ještě
tekutá, na hranách korrosivně okulatila. Když pak i tato utuhla,
vznikla hornina smísená, struktury zvláštní, jakou uvádí na př.
z různých českých porfyrů Bokickx*) a z žíly porfyrové od Bohulib
J. L. Barvik.”) Poněvadž pak světlejší ona hornina jeví zřetelnou pří-
buznost s basalty a vyskytla se v okrsku mnou zkoumaném, pokládám
za vhodno 0 ní se tuto zmíniti, třeba že byla nalezena jen v podobě
oblých kusů, zarostlých v basaltické hornině.

1) O hornině této zmiňuje se W. A. Reuss: Min. Geogr. von Böhmen. I. B.
1793, pg. 278.

7) Petrograf. studia porfyrovych hornin v Čechách, pg. 116, 154. Archiv pro
přírodověd. výzkum Čech. Praha. 1881.

5) Úvahy o původu zlata u Jílového, pg. 27. Tamtéž, 1901.

O některých eruptivních horninách z okolí Mělníka a Mšena. 43

Hornina zaoblených oněch kusů jest struktury drobně porfyrické,
barvy šedé, prostředního tonu; některé kusy jeví kraj narudlý, ná-
sledkem zvětrání. V základní hmotě, barvy skoro světle šedé, jsou
uzavřeny dosti hojné, drobné vrostlice, náležející dílem basaltickému
amfibolu, dílem augitu, 1/,—4 mm velké. Vzácně vyskytují se též vro-
stlice Ziveove, ale pouze '/,—!/, mm veliké, jež teprve ve výbruse jsou
oku patrny a náležejí oligoklasu, dílem prostřední směsi, dílem oli-
goklasu básickému.

Základní mota má v mikroskopu strukturu jemně trachytickou,
jsouc složena převládajícím dílem z tenkých lištiček živcových, jež
určeny byly dílem jakožto oligoklas-albit, dílem jako oligoklas střední
a básický, menší množství činí podlouhlá, skoro jehličkovitá zrna
augitu, velmi slabě zbarvená, též je tu něco magnetitu přimíseno,
stopa nefelinu a skla. Akcessoricky objeví se apatit. Lištičky živcové
jsou povahou svou úplně shodné se svrchu zmíněnými vrostlicemi
živcovými a dosahují průměrně 016 mm délky.

Listieky Zivcove ve hmotě základní jsou dvojeny a seskupeny
často fluidálně kol vrostlic amfibolových a augitových. Množství jich
zaujímá přes '/, hmoty celé horniny.

Vrostlice augitové i zrnka téhož nerostu ve hmotě základní jsou
vesměs augitem basaltickým a jeví ve výbruse barvu světle. žlutavě-
hně lou, a jen velmi vzácně lze nalézti slabě nazelenalý krystal pře-
chodu ku aegirinickému augitu. Zrnka augitu ve hmotě základní jsou
průměrně 012 mm velká. Veškerý augit zaujímá asi '/, hmoty.

Magnetit tvoří drobná zrnka, stejnoměrně ve hmotě základní

rozložená, a jen tu a tam vyskytne se zrnko větší. Hojně jsou zrnka
jeho obsažena jako uzavřeniny ve vrostlicích augitových. Celkové

množství magnetitu činí asi '/,, celé hmoty horniny. — Mikro-
chemickou reakcí zjištěno málo Na, s čímž shoduje se nález pouze
malých stop hmoty skelné a nefelinové. — Akcessoricky vystupující

- vrostlice amfibolové jsou tmavohnědé a vždy při okraji korrodované,
objaté věncem zrnéček magnetitovych. Množství jich jest jen o málo
menší nežli vrostlic augitovych, činí asi ‘/,, hmoty horniny. — Přímí-
seny apatit vystupuje v podobě větších sloupků až 12 mm veli-
kosti dosahujících, uzavírajících v sobě hojně prášku magnetitového,
nahromaděného částečně nepravidelně, částečně v podélných pruzích,
rovnoběžných s hlavní osou krystalu, a v partiích takových jest hmota
apatitová úplně neprůsvitná. Takovéto apatity s rudním práškem vy-
skytly se na četných místech v horninách Českého Středohoří, jak

A4 III. Břetislav Zahálka:

shledal Borıckx,') J. E. HrBscn“) v trachytech, J. Hormanx*) v nefe-
linickém basaltu ze Ripu, J. Brummica“) ve fonolitech okolí Friedland-
ského a J. M. Cremexrs”) v leucititu od Redenic v Doupovském pohoří.
Tímto zjevem jeví horniny, v pojednání tomto popisované, společnou
známku s horninami velikého okrsku Českého Středohoří.

Nejstarší ze součástek jest apatit, dílem i částečně magnetit.
Z ostatních součástek zdá se býti nejstarším amfibol, avšak četné pří-
pady uzavřenin augitových v amfibolu svědčí opětně o nepravidel-
nostech ve vývoji horniny. Vývoj živců spadá hlavně na konec celé
krystalace.

Hornina právě popsaná jest přechodem mezi trachytem a živco-
vitým basaltem. Zřetelně vyvinutou strukturou trachytickou, třeba že
jemnou a množstvím živců činí hornina na prvý pohled dojem bezmála
trachytu. Od těchto však líší se již poněkud větší básickostí živců,
jež naznačují přechod ku horninám básičtějším, od nejobyčejnějších
trachytových typů kromě toho i nedostatkem větších vrostlic živcových.
Výskyt augitu výhradně basaltického, pak i přítomnost basaltického
amfibolu naznačuje ráz přechodu, t. j. přechod ku živcovitým basaltům,
a nehledíme-li na přítomnost hauynického nerostu a aegirinického
augitu, byl by tu naznačen snad zvláštní typ trachybasaltů.

Přechod mezi hauynickým trachytem a trachybasaltem
z Lípové hory“) u Housky.

Při popisu náleziska augititu z Lípové hory byla učiněna
zmínka, že uprostřed tělesa horniny basaltické, jež skládá vnější
obal vrchu, jest též hornina barvy tmavošedé, vzhledem blížící se
fonolitům. Nejvýše jest hornina tato tence břidličnatě rozpukána a to
skoro vodorovně, níže pak rozpukána je v desky poněkud. silnější.

1) Petrografie čed. horstva, pg. 31. 1. c.

?) Ueber einige minder bekannte Eruptivgesteine des böhm. Mittelgebirges.
Tschermack’s Min. u. pet. Mitth., IX. B. 1888., pag. 232 — 268.

») Das basaltische Gestein vom St. Georgsberg bei Raudnitz. Lotos XXIV.

B. 1896.
4) Die Phonolithe des Friedländer Bezirkes in Nordböhmen. Tschermak’s

Min. u. pet. Mitth. 1892, pg. 466—495.
°) Die Gesteine des Duppauer Gebirges in Nordböhmen. Jahrbuch d.
k. k. geol. Reichsanstalt. 1900, pg. 317 — 390. |
5) Horninu tuto popsali: F. A. Reuss: Mineralogische Geographie, pg. 39, |
II. Band. Dresden 1797. — Boňrcký: Petrograf. studie čed. horstva, pg. 143.

O některých eruptivních horninách z okolí Mělníka a Mšena. 45

Lom příslušný založen je na JV svahu. Uzavřeniny ze sousedních
křídových pískovců jsou vzácné.

Hornina jest struktury drobně porfyrické, barvy tmavosede,
v základní hmotě jsou obsaženy sporým počtem velmi drobné vrostlice
basaltického amfibolu a augitu a obojí dosahují velikosti '/„—1'/, mm.

Základní hmota objeví se v mikroskopu složena z dosti jemných
lištiček živcových, jimž přimíseno jest poměrně hojně jehliček aucitu,
velmi bledě hnědavě zbarvených, tak že jejich množství vynikne
teprve, když sníží se kondensor, kromě toho jest tu nemálo drobných
zrníček magnetitu a krystalků hauynického nerostu, taktéž něco málo
skla. Ojediněle nalezne se krystalek apatitu neb titanitu. Místem lze
tušiti též něco hmoty nefelinové. Celkem struktura hmoty základní,
nehledi-li se na příměs skla, blíží se pilotaxitické, Je-li v některé
partii skla poněkud více, přechází v hyalopilitickou.

Živce vyvinuty jsou pouze jakožto součást hmoty základní. Jsou
rozměrů velmi malých, průměrně 0:08 mm dosahujících. Jeví se býti ©
ponejvíce dvojeny a dle úchylky zhášení a lomu světla byl v nich
poznán střední oligoklas a něco málo sanidinu. Uspořádání jich jest
zcela nepravidelné, nejsou seřaděny fluidalné jako v hornině předešlé;
zaujímají značně přes '/, celé hmoty horniny.

Vrostlice augitové jsou ve výbruse barvy nazelenalé a tvoří
přechod ku aegirinickému augitu; zonální proužkování bývá hojně
vyvinuto, při čemž bývá jádro nazelenalé objato úzkým pásmem žlu-
tavěhnědého aueitu basaltického, © což opět souhlasí s celkovým
geologickým výskytem obou zdejších hornin. Nazelenalé partie augi-
tových průřezů jeví dosti silný pleochroismus. Ve hmotě základní
činí augit jehličky průměrně 009 mn dlouhé. Veškerý augit zaujímá
přes '/, celé hmoty horniny.

Magnetit vyvinut jest v podobě drobných zrnéček a jen vzácně
lze spatřiti zrnko větší. Množství jeho činí asi ';,, hmoty.

Hauynicky nerost vyvinut jest ve tvaru drobných zrnek neb
i krystalků, které ve výbruse dávají průřezy čtyřboké neb šestiboké;
vzácněji vystupuje větší krystal. Větší individua jsou čirá a opatřena
při okraji rámečkem tmavým, způsobeným množstvím uzavřených
jemných částeček rudních. Drobnější zrnka hauynová jsou někdy úplně
přeplněna rudním práškem a čirá hmota hauynického nerostu jen slabě
prosvitá, tak že na prvý pohled upomínají až skoro na zrna magne-
titová. Dle mikrochemické reakce, kterou dokázáno v hornině mnoho
Na, dá se souditi, že ku hmotě hauynové jest přimíseno též poměrně
dosti hmoty noseanové, neboť dokázané Na přináležeti musí hlavně

46 III. Břetislav Zahálka:

nerostu hauynickému a jen malým dílem obsaženo je ve stopách skla
a hmoty nefelinové. Hauynického nerostu jest oproti hornině předešlé
více a zaujímá bezmála '/, hmoty.

Vrostlice amjfibolové jsou sice korrodovány ale bez výluky něja-
kých rámečků rudních. — Vývojová sukcesse nerostů jest v hornině
dosti zřetelna až na hauynický nerost, který nebyl zastižen nikde
uzavřený v nerostu jiném, že však v jiných horninách hauynické ne-
rosty náležívají i k nejstarším vyloučeninám ") lze pravděpodobně i zde
haunický nerost pokládati za součástku poměrně starou. Amfibol jest
opět patrně starší nežli vrostlice augitové, u těchto pak jest po-
všímnutí hodno, že jako zevnější rámečky činívá hmota augitu basalti-
ckého, tak i augit hmoty základní jest povahou svou blízký augitu
basaltickému a jeví se tudíž býti pokračováním vývoje hmoty onoho
zevnějšího obalu vrostlic. Živce jsou arcit opět součástkou naposledy
vyvinutou.

Hornina jest přechodem mezi hauynickym trachytem a trachy-
basaltem. Povahou živců stojí uprostřed mezi trachyty a trachybasalty,
neboť střední oligoklas stojí právě na hranici mezi Zivei, které obě
čeledi vyžadují. Strukturou a augitem ve výbruse nazelenalym smě-
řuje ku trachybasaltům, k nimžto též by se blížila tmavším vzhledem
svým oproti obyčejným trachytům.

Borıcky při popisu svém zařadil horninu tuto do své skupiny
jemnozrných a krystalicky celistvých, Ziveem bohatých čedičů ande-
sitových a praví, že blíží se fonolitům. Celkem shoduje se jeho popis
horniny S povahou mých vzorků až na to, že amorfní čirou hmotu
základní určuje za hmotu nefelinovou a leucitovou, ale sám jsem
neshledal v jeho původních výbrusech po leucitech ani stopy.

Jiný přechod mezi hauynickÿm trachytem a trachy-
basaltem z Bezdědic.“)

Na severním konci obce Bezdédic (Klein Bösig) u Mšena jest
při silnici lom na horninu eruptivní, předešlé nemálo podobnou. Ač

2) Cf. na př. Rosensuscu: Physiographie d. mass. Gest., pag. 807 a i zde
v horninách Vrátenské hory a Housky.

2) O erupci této zmiňují se: F. A. Reuss: Mineralogische Geographie,
II. Band. 1797 pg. 20, a Č. Zanánka: Pásmo VIII. kříd, útvaru v Pojizeří, pg. 17.
Věstník král. čes. spol. náuk. 1903,

O některých eruptivnich horninách z okolí Mělníka a Mšena. 47

kontakt horniny se sousedním pískovcem pásma IX. c, d přístupný není,
přece dle povahy terrainu zdá se hornina tato činiti žílu, která pro-
stupuje celou vyvýšeninu, na níž obec se rozkládá a to směrem asi
S—J, neboť stopy její lze znamenati též na jižním konci obce, a sice
v půdě hřbitova. Možná, že jest hornina eruptivní na jižním konci
osady prostoupena jednou nebo dvěma příčnými žilkami horniny
tmavší, která nyní jest již zvětralá, jak by se zdálo dle poměrů půdy,
jednak pod domkem č. 33, kdež zahýbala by do pískovce téhož pásma
IX., neboť jest tu i kontakt patrný, kromě toho vyniká podobná zvě-
tralá hornina i poblíže nejvyšší polohy obce.

Hlavní hornina Bezdědická na severním konci osady jest rozpu-
kána sloupovitě. Sloupovité kusy jsou seřaděny poněkud vějířovitě,
a sice v rovině skoro horizontální. Uzavřenin cizích hornin pozoro-
váno nebylo. Sama jest barvy tmavošedé a struktury velmi jemné
porfyrické. V šedé základní hmotě, pro oko skoro nerozlučitelné, lze
spatřiti jen málo vrostlic augitu basaltického, kolem 2 mm velkých
a tu a tam též šupinku biotitu.

Mikroskopem objeví se býti základní hmota složena z tenkých
lištiček kyselých živců, pak z tenkých krystalků a podlouhlých zrnek
basaltického augitu, jež zaujímají značnou část základní hmoty, ač
množstvím hmota živcová přec poněkud převládá. Menším množstvím
zastoupen jest hauynicky nerost. Kromě toho zdá se býti něco málo
skla, leč při mikrochemickém zkoumaní nebyla obdržena ani stopa
Na, ani při kolikrát opětované zkoušce. PovSechn& lze o struktuře
hmoty základní říci, že větším dílem jest blízka panidiomorfnímu
vyvinutí toho způsobu, jaký shledává se často u plagioklasických
basaltů. Akcessoricky objevuje se titanit a apatit.

Živce jsou vyvinuty pouze v generaci hmoty základní a lištičky
jich dosahují průměrně 0:08 mm délky. Jsou omezeny idiomorfně,
aspoů v pásmu vertikálním a většinou dvojeny obyčejným způsobem.
Dle lomu světla a úchylky ve zhášení určeno bylo, že převládá sanidin
(částečně sodnatý sanidin), nemálo však je též oligoklas-albitu. Lištičky
nejsou seskupeny fluidälne, nýbrž stejnoměrně všemi směry jsou roz-
loženy. Živce zaujímají skoro '/, celé hmoty horniny.

Vrostlice augitové jsou vesměs augitem basaltickým, barvy žlu-
tavěhnědé, místy s okrajním pásmem nafialovělým a jen něco málo
vrostlic obsahuje jádra slabého neb i silnějšího přechodu ku aegiri-
nickému augitu. Pozorováno bylo několik srostlic dle orthopinakoidu.
Ve hmotě základní tvoří augity krystalky průměrně 0:18 mm velké

48 III. Břetislav Zahálka:

a náleží taktéž k augitu basaltickému, jenže jest zbarven slaběji nežli
příbuzné vrostlice. Veškerá hmota augitová zaujímá přes !/, celé
hmoty.

Magnetit jest vyvinut hlavním množstvím v podobě drobných
zruétek ve hmotě základní a jen vzácně vystupují zrna poněkud větší.
Hmota jeho zaujímá asi '/,, hmoty.

Hauynicky nerost, dosti hojně ve hmotě základní roztroušený,
jest vyvinut pouze v jedné generaci v podobě drobných zrnéček, tak
hustě protkaných černými tyčinkami rudními, že činí místy dojem
průřezů magnetitových. V některých zrnech je hmota hauynického
nerostu úplně přeměněna ve vápenec, takže zbývá již jen rudní síť,
jež kdysi prostupovala původní hmotou. Hauynický nerost zaujímá ve
výbruse asi !/,, hmoty.

Vrostlice biotitu objeví se mikroskopem silně korrodovány a pro-
duktem korrose bývá rámeček složený z drobných zrnéček rudních,
mezi nimiž zbývají ještě stopy hnědé hmoty biotitové. Pokroëilou
korrosi tuto možno vysvětliti tim, že biotit vyvinul se záhy, kdy ještě
magma bylo ve hloubce pod velikým tlakem, když pak dostalo se do
větší výše, vznikly podmínky nepříznivé existenci hmoty biotitové,
tato byla korrodována, za to však mohl krystalovati spíše augit. Po-
dobné korrose bývají v jiných horninách též po“amfibolech, při pro-
měně biotitu však vzniká poněkud jiné seřadění zrnéček rudních,
t. j. lupenatosti nerostu; také bývají zachovány stopy někdejších
štěpných trhlin v biotitu i v aggregatech korrosí vyloučených rud.

Pokud skla se týče, není jeho povaha snadno vyložitelna, neboť,
jak praveno, nebylo při opětovaných pokusech možno zjistiti ani stopy
Na pomocí kyseliny solné. — Nejstarší ze součástek vedle rud a bio-
titu jest hauyn, jenž jest sice vyvinut v podobě drobných zrnek, přes
to však náleží nejstarší generaci součástek, ježto mnohá zrnka jsou
uzavřena ve vrostlicích augitu. Dle vzájemného poměru součástek
hmoty základní lze souditi, že živce jsou opět mladší nežli veškeren
augit, a že jsou nejmladší krystalovanou součástkou horniny vůbec.

Hornina jest přechodem mezi hauynickým trachytem a trachy-
basaltem. Povahou živců směřuje ku trachytům, strukturou však a ba-
saltickým augitem ku trachybasaltům. Charakteristickou jest opět
přítomnost hauynu a něco zelenavých jader augitových. Barvou upo-
míná hornina na světlejší basalty.

O některých eruptivních horninách z okolí Mělníka a Mšena. 49

Hauynický trachyt z Vrátenské hory') u Mšena.

Vrátenská hora (cóta 506), 4 km severně od Mšena vzdálená
sestává v jádru svém z horniny trachytické, která obdána jest vrst-
vami křidovými. Až do výše 400 m n. m. sahají pískovcové kvádry pásma
IX., nad nimiž uložen jest vápnitý slín pásma X., 60 m mocný.
Proniklo zde tudíž magma až na povrch zemský, t. j. na útvar kři-
dový a utvořilo tu malou kupu. Oboje vrstvy křidové nikde nejeví
zborcení ani vyšinutí ze své původní polohy. Erupce sama působila
na upevnění sousedních vrstev křidových, čímž stalo se, že tyto
v úbočích Vrátenské hory se zachovaly do nejvyššího pásma, kdežto
v dalším okolí jsou hluboko errodovány. V hornině eruptivní jsou na
JZ svahu hory založeny dva hluboké lomy a na straně západní, kde
Vrátenská hora vybíhá v ostroh se samostatným vrcholkem, zvaným
Šibeničnou horou (Galgenberg), otevřen jest lom třetí.

Ukázky horniny ze všech tří lomů jeví úplnou shodu. Jest slohu
nepravidelně sloupovitého, barvy světle šedé, zvětralé partie jsou
bělošedé neb hnědavěšedé s bílými tečkami po zvětralých hauynech.
Struktura horniny jest drobně porfyrická a ze hmoty základní, skoro
nerozlučitelné, vynikají 1—4mm dlouhé krystalky augitu, velmi četná
zınka hauynického nerostu, !/,—11}, mm velká, malým počtem drobné
krystalky živcové, 1—4 mm velikosti dosahující, vzácně lze spatřiti
1—2 mm dlouhý krystalek medově žlutého titanitu a mikroskopem
sezná se též akcessoricky apatit.

Na samém vrcholu hory, JZ od rozhledny jest otevřen čtvrtý
lom, kde přístupna jest hornina světlejší barvou a velikými vrostli-
cemi sanidinu poněkud odlišná od oné z předešlých tří lomů. Z uza-
vřenin cizích hornin pozorována byla v zářezu cesty, vedoucí od
dolejšího lomu na svahu JZ ku lomu pod vrcholem, několik metrů
dlouhá i silná kra vápnitého slínu, barvy tmavošedé, kontaktně ztvrdlá
a snad i ztmavělá, náležející pásmu X., které v této výšce na jiných
místech vrchu jest zachováno v poloze původní. Slín tento v kyselině
Sumi, což svědčí o přítomnosti uhličitanu vápenatého. Poněvadž drob-
nější kousky podobných vápnitých slínů, kontaktem s eruptivní hor-
ninou změněné, obyčejně v kyselině nešumějí neb jen slabě šumějí,

1) O erupci této zmiňují se: F. A. Reuss: Mineralogische Geographie,
IE B. pe. 41, a Č. Zanárka: Fásmo IX. křid. útv. v Pojizeří, pg. 33, obr. 32.
Věst. král. čes. spol. náuk. 1904.

Věstník král. české spol. náuk. Třída JI. 4

50 III. Břetislav Zahálka:

jest ve zmíněné velké kře právě asi její mohutnost příčinou, že
účinek kontaktu nebyl tak intensivní a že ještě mnoho uhličitanu
vápenatého se v ní zachovalo.

Mikroskopem sezná se, že základní hmota složena jest hlavně
z tenkých lištiček živcových, mezi něž přímíseno jest značně méně
drobných, podlouhlých zrnek aegirinického augitu, sporadicky pak
něco zrnek rudních, pak i něco žlutohnědých, velmi silně zbarvených
zrnek rutilu. Tu a tam přimísen jest drobný krystalek noseanu a po-
měrně velké zrnko neb krystalek titanitu. Často jest přimíseno mezi
živci něco málo čirého skla, tu a tam nalezne se i stopa nefelinu.
Uspořádání lištiček živcových jest často zřetelně fluidální. Celkem
může býti nazvána struktura základní hmoty trachytickou. Sporadicky
roztroušen jest též apatit.

Listieky živcové, průměrně 0:2 mm dlouhé jsou většinou dvojeny
a dle úchylky zhášení a lomu světla určeny téměř všechny za sanidiu
(též sodnatý sanidin) a pouze některé hrubší lišty objevily se býti
oligoklas-albitem. Množství živců zaujímá ve výbruse asi !/, veškeré
hmoty.

Vrostlice pyroxenové jsou vesměs augitem aegirinickÿm, barvy
ve výbruse sytě zelené se silným pleochroismem mezi tonem žlutavým,
někdy až citronově žlutým a tonem sytě zeleným. V některých kry-
stalech jest zřetelně znatelné zonální proužkování, vznikající střídáním
se proužků silněji a slaběji zeleně zbarvených, rovnoběžných s vněj-
šími obrysy krystalů. Místy vyskytne se jádro ve výbruse slabě na-
hnědle zbarvené, tvořící tudíž přechod ku augitu basaltickému. Pozo-
rován byl dvojčatný srůst dle plochy co P oo. Lištičky augitu ve hmotě
základní jsou průměrně 0:06 mm dlouhé. Množství veškerého augitu
zaujímá přes '/, celé. hmoty.

Magnetitu jest v hornině málo a tvoří drobná Zrnka ve hmotě
základní roztroušená a jen vzácněji vyskytne se zrnko poněkud větší.

Hauynickeho nerostu jest v hornině mnoho, zaujímá ve výbruse
asi '/, veškeré hmoty horniny. Vyvinut jest většinou v podobě prů-
měrně dosti velkých vrostlic, ve výbruse modravě přibarvených, ob-
rysů šestibokých neb čtverečných. Individua jeho uzavírají hustou
síť tenkých jehliček rudních, jež pravým úhlem se protínajíce, vět-
Sinou při okraji, ale dosti často i celý průřez zatemňují. Hauynický
nerost snadno větrá: první stupeň větrání jeví se v zakalení a zbě-
lení hmoty hauynové, což podmíněno jest tvořením se uhličitanu vá-

O některých eruptivnich horninách z okolí Mělníka a Mšena. 51

penatého a částečnou přeměnou ostatní hmoty v zrnitou hmotu zeoli-
tovou. Dle povahy produktů rozkladu zdá se připadati nerost mezi
hauyn a nosean. Učiníme-li výbrus blíže okraje horniny, jest přeměna
ještě znatelnější: průřezy jsou při okraji a podél trhlin i uvnitř
zbarveny žlutavě. Pokračuje-li větrání ještě dále, přemění se i uzavře-
niny hmoty rudní v krystalech hauynových v kysličník železitý, který
barví celý krystal červeně, odkudž i příslušná partie horniny nabývá
červenavého zbarvení. Podobnou změnu hauynů v červenavou hmotu
z českých eruptivních hornin připomíná J. K. Hrescn !) z hauynického
tefritu z údolí Dobranky u Děčína a J. Brumgrou *) z trachytoidních
fonolitů z okrsku Fridlandského.

Mikrochemickou reakcí zjištěno v hornině velmi mnoho Na, jež
dle poměrného množství svého přináleží vedle sklu a nefelinu zajisté
valnou částí hmotě hauynického nerostu. — Nejstarší ze součástek
jest pravděpodobně apatit a titanit, pak následoval vývoj hauynického
nerostu, po tomto vývoj vrostlic augitových a živcových. "Této po-
sloupnosti ve vývoji nasvědčuje několik zrnek apatitu, zjištěných jako
uzavřenina ve vrostlicích hauynovÿch, a dosti hojná zrnka titanitu
neb hauynického nerostu, aspoň částečně zarostlá ve vrostlicich
augitových. Hornina popsaná jest dle nerostného složení svého hauyni-
ckým trachytem.

Hornina z vrcholu hory následkem menšího množství vrostlic
augitových jest barvy poněkud světlejší. V bělošedé. základní hmotě
velmi jemnozrné, pro oko nerozlučitelné jest vyloučen značný počet
drobných vrostlic živcových, dosahujících velikosti 1—4 mm, porůznu
i ojedinělé vrostlice větší, až 8 mm dlouhé. Makroskopicky lze spatřiti
v kuse arci spoře, lépe však v tenkém výbrusu drobounké krystalky
hauynického nerostu, sotva 1 mm velké, poměrně málo zrnek neb
aggregätü aegirinického augitu, '/„—4 mm velkých, a vzácněji zrnko
titanitu.

Mikroskopem objeví se základní hmota složena býti z lištiček
živcových, dílem úzkých, dílem širších, jimž primiseno jest něco krát-
kých neb podlouhlých zrnek aegirinického augitu a něco málo drob-
ných zrnek rudních, tu a tam zrnko titanitu a rutilu, něco hmoty
skelné, a také dá se tušiti něco hmoty nefelinové. Celkem jest struk-
tura hmoty základní blízká struktuře trachytické. Analogickou struk-

1) Erläuterungen zur geol. Specialkarte des böhm. Mittelgebirges. Blatt I.,

DS. 256. :
2) Die Phonolithe des Friedländer Bezirkes in Nordböhmen. |. c.

1

52 III. Břetislav Zahálka:

turu mají mnohé trachyty, leč od typické struktury trachytické, jakou
jeví horniny z lomů na JZ svahu hory, líší se tím, že individua živ-
covä nejsou stejnoměrná. Kromě toho jeví se v mikroskopu v lomu
zastižená partie horniny býti značně porušena a prostoupena práškem,
hlavně z rozkladu noseanu pocházejícím.

Vrostlice sanidinu jsou tabulkovité dle plochy M, menší lišty
jsou protažené dle osy a. Téměř každá, jen poněkud větší vrostlice
činí dojem, jakoby byla krajem korrodoväna, ježto jsou na hranách
a rozích více méně zaobleny, tu a tam lze též pozorovati hlubší du-
tinky, vyplněné hmotou základní. Ve hmotě základní činí živec lišty
průměrně 02 mm dlouhé, většinou dvojené. Dle úchylky zhášení a
lomu světla určeno, že převládá sanidin a sodnatý sanidin a že pří-
tomno jest též něco oligoklas-albitu a oligoklasu středního. Obsah
živců jest o něco větší nežli v hornině z JZ svahu Vrátenské hory
a zaujímá přes '/, celé hmoty borniny.

Hmota augitová jest vývinem shodná s hmotou augitu partie
horniny z JZ svahu hory a zaujímá celkem necelou '/, veškeré hmoty
horniny. — Magnetitu jest ještě něco méně nežli v hornině z lomů
doleních. — Pokud se týče ostatních vlastností, jest tato partie hor-
niny též analogická partii z lomů doleních až na to, že průřezy hau-
ynického nerostu nejsou namodralé, dle produktů rozkladu obsahují
nepochybně též dosti hojně kalcia. — Mezi akcessorickými součást-
kami zjištěn byl ručí, jen vzácně roztroušený v podobě velmi drob-
ných zrnéček ve hmotě základní, obrysů většinou oblých a též srost-
lice dle plochy Po, barvy tmavohnědé až černé byly pozorovány.

Ze značné velikosti vrostlic sanidinových možno snad souditi,
že vývoj jejich poněkud déle trval, nežli vývoj vrostlic téhož nerostu
v partiích hornin z lomů doleních. Sanidinové vrostlice uzavírají mí-
stem drobná zrnka magnetitu, ba i augitu. Celkem lze i světlejší tuto
partii horniny nazvati hauynickÿm trachytem, který zevnějším habitem
přibližuje se trachytům ještě více než v partiích spodních. Není tudíž
vyloučeno, že jest zde vyvinut jakýsi slabý ohlas poměrů Lípové hory

Bokıckr!) ve svém díle o čedičích popisuje z Vrátenské hory
horninu, která již dle popisu jest naprosto odlišná od naší a řadí j
mezi nefelinity. -Vyhledav příslušný výbrus Bořického, shledal jsem
že se tu jedná nepochybně o změtení vzorků.

1) Petrograf. studia čeď. horstva. pg. 79.

O některých eruptivufch horninách z okolí Mělníka a Mšena. 53

Hauynicky trachyt od vsi Housky,') severně od
Mšena.

Na západ od obce Housky, v blízkosti zámku samého zdvihá
se v lese nízký pahorek Kirchberg (Kostelní vršek) zvaný, skládající
se, jako celá okolní krajina, z kvádrového pískovce pásma IX.; na
JZ svahu jeho, nad sochou sv. Ludmily, jsou v lese při pěšině roz-
troušeny kusy trachytické horniny, drobně porfyrické, barvy světle
šedé, a tu a tam lze nalézti kus silně zvětralé eruptivní, snad ba-
saltické horniny barvy tmavohnědé, silněji porfyrické. Půda okrsku,
po němž obojí kusy jsou roztroušeny a v níž byly nejspíše kdysi
uzavřeny, jest barvy žlutavěhnědé a má vzhled skoro tufovitý; skládá
se z jílovité hmoty, v níž roztroušeny jsou krystalky augitu a drobná
zrnka křemenná, pocházející nepochybně ze sousedního pískovce.

Kusy horniny prvé, trachytické, v čerstvých partiích jsou barvy
světle šedé s nádechem do zelenava, při povrchu, v pásmu poněkud
navětralém, barvy červenavé od zvětralých hauynů. V základní hmotě
světle šedé, poněkud nahnědlé, vyloučena jsou četná drobná zrnka a
krystalky aegirinického augitu ‘/,—3 mm velikosti dosahující, kromě
toho četné drobné krystalky a zrnka hauynického nerostu, celkem
1/,—2 mm velká, poněkud nahnědle přibarvená,

Mikroskopem objeví se hmota základní býti složena přsvahou
z jemných jehliček a lištiček živcových, pak ze drobných, většinou
podlouhlých zrnéček augitu aegirinického, místem jest nemálo nefeli-
nové hmoty a skla; kromě toho jsou tu drobné krystalky hauynického
nerostu a něce málo zrnéček rudních. Z akcessorických nerostů po-
znají se mikroskopem krystalky titanitu a apatitu; tento uzavírá opět,
leč jenom při okraji, jemný prášek rudní. Struktura základní hmoty
je opět trachytická, ale zřetelně jemnější nežli v typické stuktuře tra-
chytické, blíží se tudíž poněkud, nehledí-li se na malé množství přimí-
seného skla, struktuře pilotaxitické. Fluidální seřadění lištiček živco-
vých bývá místem dobře zřetelno.

Živce jsou vyvinuty pouze ve hmotě základní; jich lištičky do-
sahují průměrně 0:12 mm délky a jsou největším dílem dvojčatně
Dion. Dle lomu a zhášení převládá sanidin a zdá se býti též

*) Erupci tuto popsal F, A. Reuss: Min. Geographie. II. B. 1797 pe. 32.
a BokıckY: Petrografická studia znělcového horstva v Čechách pg. 35. Archiv,
pro přír. výzk. Čech. 1874; zmiňuje se o ní Č. ZanáLkA: Pásmo VII. kříd. útvaru
v Pojizeří, pg. 14. Vest. král. čes. spol. náuk. 1903.

54 III. Břetislav Zahálka:

něco oligoklasu. Veškerá hmota živcová zaujímá asi !/, celé hmoty
horniny.

Veškeré vrostlice augitové náležejí augitu aegirinickému jako v hor-
nině z Vrátenské hory a jsou ve výbruse většinou celé nazelenalé;
pouze v jádrech některých zjištěny byly stopy po přechodu k augitu
basaltickému, barvy žlutavě hnědé, místy nafialovělé. Zonální proužko-
vání se střídajícími se pásmy silněji a slaběji zelenými jest hojně vy-
vinuto. Augit ve hmotě základní jest též augitem aegirinickym a prů-
měrná velikost zrnéček činí 0'08 mm. Veškerá hmota augitová zaujímá
asi /, hmoty celé horniny.

Magnetitem jest hornina velmi chudá, podobně jako trachyt
z Vrátenské hory. Vedle drobných zrnéček ve hmotě základní, jen
vzácně vyskytují se zrnka větší. :

Větší individua hauynickeho nerostu činí zřetelné vrostlice a jsou

omezena idiomorfně, menší až velmi malá jsou omezena allotrio-
morfně, nejmenší pak zrnka zdála by se býti součástkou hmoty zá-
kladní. Při okraji individuí jest hmota načervenalá následkem pro-
měny drobounkých, černých rudních zrnéček ve hmotu haematitovou.
Uprostřed větších individuí bývá hmota změněna v zrnitý zeolit.
Veškerá hmota hauynického nerostu zaujímá asi ‘/, celé hmoty
horniny. :
Mikrochemickým zkoumáním dokázáno v hornině velmi mnoho
Na; vzhledem na malé množství skla a nefelinu náleží část Na též
hauynickému nerostu. — Nejstarší součástkou horniny vedle apatitu
jest titanit, jenž dosti často vyskytuje se jako uzavřenina ve vrostlicích
augitových. Postupný vývoj ostatních součástek dál se analogicky jako
v trachytu z Vrátenské hory.

Hornina jest dle mineralogického složení svého hauynickym
trachytem a jest velmi podobna trachytu z Vrátenské hory, líšíc se
pouze poněkud jemněji vyvinutou strukturou. Popis BoŘrckéHo sho-
duje se poměrně dosti s mým a líší se pouze uvedeným větším množ-
stvím nefelinu a poznámkou, že snad i něco leucitu v hornině jest
přítomno. Za leucit pokládal Boňrcký nejspíše hmotu sklovitou, jak tomu

nasvědčují již svrchu uvedená některá srovnání BoŘICKÉHO k po-. |

pisů hornin.

Kusy horniny druhé, tuším basaltické, obsahují ve ri tro
hmotě základní 2—11 mm dlouhé krystalky amfibolu. Pro značně
pokročilé zvětrání nemohla oj hornina tato mikroskopicky přesněji,
určena. i BE

O některých eruptivnich horninách z okolí Mělníka a Mšena. 55

Hauynický trachyt s akcessoriekym amfibolem ze
Spitzbergu.

Pod svrchu popsanou tufovitou horninou, skládající větší část
vrchu Spitzbereu, byla zjištěna v SV úbočí pod cestou vedoucí
od Vrátenské hory k Housce čerstvá hornina trachytická, která
jest nepochybně příbuzna s horninou světlejších úlomků ze zmíněné
horniny tufovité a pravděpodobně činila s nimi jednotné těleso geo-
logické, ač také se od ní poněkud líší. Kontakt její se sousedním
pískovcem pásma IX. přístupen není a rovněž uzavřeniny cizích hornin
zjištěny nebyly.

Hornina jest barvy tmavěšedé, struktury drobně porfyrické.
Z šedé hmoty základní, pro oko skoro nerozlučitelné, vystupují četné
vrostlice, náležející aegirinickému augitu a poněkud menším počtem
amfibolu, ve výbruse hnědě zbarvenému, obojí !/,
množství krystalků hauynického nerostu, průměrně '/, mm velkých.

Základní hmota má strukturu trachytickou a jeví se ve výbruse
složena býti hlavně z tenkých lištiček Žživcových, dosahujících prů-
měrně 0:16 mm délky, pak ze sporých a drobných zrnéček augitu,
poněkud nahnědlých, menším počtem slabě nazelenalých, © průměrně
0:08 mm velkých; k oběma těmto součástkám přidružuje se pak něco
drobných zrnek rudních, porůznu i drobné zrnko hauynu, krystalek
titanitu a apatitu, místy znatelna jest malá příměs skla, vzácně pak
dá se tušiti malá příměs nefelinu.

Listiéky živcové jsou vyvinuty pouze v generaci hmoty základní,
seskupeny fluidálně a celkem vývinem i velikostí podobny lištičkám
horniny z Chlumu. Jsou většinou dvojeny a dle úchylky zhášení a
lomu světla určeno, že převládá oligoklas-albit, nemálo jest však i sa-
nidinu (částečně sodnatého sanidinu). Hmota. živcová zaujímá asi
‘l hmoty. :

Vrostlice augitové jsou augitem aegirinickÿm, ve výbruse dosti
intensivně zeleně zbarveným a jen některé vrostlice jsou slaběji ze-
leně zbarveny. Pleochroismus jest obyčejně silný mezi sytě zelenou
a citronově žlutou. Zrnka augitová hmoty základní jsou nepravidelně
omezená, většinou podlouhlá, až poněkud jehličkovitá. Veškerá hmota
augitovä zaujímá málo přes "/s celé hmoty horniny..

Magnetit, kterým jest hornina velmi chudá, vyvinut jest většinou.
v podobě drobných zrnéček ve hmotě základní a pouze vzácně spatřiti
lze poněkud větší zrnko.

56 III. Břetislav Zahálka:

Hauynickeho nerostu je v hornině celkem asi "4 veškeré hmoty.
Vrostlice jeho jsou obrysů většinou idiomorfních, ve průřezech šesti-
neb čtyřbokých, řídčeji poněkud zaoblených, tu a tam jsou i drobná
zrnka hauynová ve hmotě základní roztroušena. Všechny průřezy kry-
stalků hauynových jsou při okraji vroubeny úzkým proužkem tmavým,
způsobeným příměsí jemného prášku rudného neb vláskovitých ty-
činek; místy i uprostřed vrostlic jsou partie nahromaděných tyčinek
rudnich, křížovitě se protínajících. Některé vrostlice jsou již značně
zvětrány, částečně ve hmotu kalcitovou změněny, obsahoval tedy pů-
vodní nerost hojně kalcia, leč zdá se býti přece noseanu bližší.

Mikrochemickou reakcí zjištěno dosti Na, jež z části též hmotě
hauynického nerostu náleží. — Vrostlice amfibolové jsou ve výbruse
barvy tmavé, ponejvíce tmavohnědé s odstínem skoro do zele-
nava, někdy však kloní se i zřetelně do tmavozelena, tudíž pak zcela
různé od amfibolu basaltického. Pleochroismus jeví vždy silný a jsou
vroubeny okrajním pásmem, korrosf způsobeným a sestävajicim
z rudních zrnéček. — Dosti častý jest vzájemný srůst augitu s amfi-
bolem, při čemž byly přistiženy vrostlice augitové z části obrostlé
hmotou amfibolovou, a v místech srůstu není amfibol korrodován.
Zjevy takové svědčí zajisté o proměnlivosti poměrů za doby vývoje
vrostlic oněch. — Hlavním množstvím náležejí individua amfibolová
nepochybně k nejstarším součástkám horniny. Vedle tohoto patří ku
nejstarším součástkám hauynický nerost, augitové pak vrostlice dlužno
považovati za průměrně mladší než amfibol.

Hornina jest érachytem, vyznačeným akcessorickým amfibolem,
a odpovídá složením svým dosti dobře některým typům Rosenbuschovy
čeledě fonolitoidních trachytů, ač poměrně značné množství amfibolu
spíše směřuje ku trachytům než ku fonolitům. Obsahem hauynického
nerostu přidružuje se k ostatním hauynický nerost obsahujícím hor-
ninám této krajiny. — Úlomky hauynického trachytu ve svrchu po-
psané hornině tufovité líší se od horniny této hlavně větším obsahem
skla ve hmotě základní a pak poměrně značně větší převahou ortho-
klasu (sanidinu) nad oligoklasem.

Bylo mým přáním míti chemické analysy zajímavějších typů
hornin tuto popsaných, leč bohužel nemohl jsem dosud získati jich více
nežli patero.

O některých eruptivních horninách z okolí Mělníka a Mšena 57

Výsledky chemických analys.

Analysy I., II. a V. provedl p. docent Jos. Havvš v chemické
laboratoři p. prof. K. Preise, analysy III. a IV. p. dr. E. Koux v la-
boratoři dra J. FRrEDRICHA.

Rozbory hornin udané v °/,.

L. IL. IT. IV. Vs

SO. 79717 40:48 46:60 \ 50:35 51:84
MOO dia ec 0772 0:50 0:14 0:45
RBOB MUR 32179 16:10 20:92 21:50 18-96
BECOME QI dre 904 11:20 6:42 5:97 625
HeWor. 5100 284 1:18 374 stopy 3:55
MMO en: «0-46 0 28 0°48 0:42 0:43
PW Om. Or: 1479 1321 1:29 451 5:07
MOV- L42 904 2:75 0:15 1:34
ROME Mines 35: ‘9 2D 2:74 446 5:08 921
BW Cla. s 2:85 1:26 99 are) 3:00
Or ural. — — — 0:52 —
Ztráta žíháním . 3:67 3:26 1:86 3:64 485
Soucet --Y:.2:!101:00 I39:2325:100:2327:10093523293:33
MEustotar)t -1.7.2914 2840 23129 2567 2637

Rozbor I. náleží kamptonitickému augititu ze Zitné.
= II. „ © přechodu mezi plagioklasickým basaltem a lim-
burgitem, limburgitu bližšímu z Kostelce.

„ . HI. „. přechodu mezi hanynickym trachytem a trachy-
basaltem z Bezdědic.
: IV. , hauynickému trachytu z Vrátenské hory.

5 V. © „ hauynickému trachytu s akcessorickym amfibolem
ze Spitzbergu (lom pod cestou).

Porovnání hornin dle °/, skladby.

Si0,. Obsah Si0, augitů basaltických kolísává, jak známo, oby-
čejně v mezích 47—51 9, i lze dle povahy nerostného složení

‘) Hustotu určoval jsem pomocí Kleinova roztoku vážkami Westphalo-
vými, vždy protři kousky téže horniny. Při horninách I. a IIi. všechny 3 kousky
vykázaly totéž číslo, při horninách II., IV. a V. objevily se malé difference, i byl
vzat průměr.

58 III. Břetislav Zahálka:

hornin analysovaných očekávati, že průměrný obsah tento přírůstkem
hojnějšího magnetitu se sníží, přírůstkem pak kyselejších živců značně
se zvýší, ač ovšem současný výskyt značnějšího množství hanynického
nerostu také ku snížení SiO, přispěje. Souhlasně s touto úvahou jeví
také augitit a limburgit (anal. čís. I., II.) nejmenší, kdežto hauynické
trachyty (anal. čís. IV., V.) vykazují největší obsah Si0,. © Hornina
čís. III., jevící se již dle nerostné skladby býti přechodní mezi hor-
ninami basaltickými a trachytickými, dala také v analyse hodnotu
pro Si0, o málo větší než střední hodnota Si0, mezi čís. II. a IV.
neb V.

Al,O,. Množství Al,O, stojí v zřetelném antagonismus obsahem
MsO, neboť v hornině IV., která obsahuje nejvíce Al,O;, jest MgO
nejméně a opět v hornině II., mající nejmenší obsah Al,O,, jest MgO
nejvíce. Náhlé klesnutí Al,O, v hornině II., u porovnání s horninou
I., jest podmíněno menším množstvím augitu a stoupnutím obsahu oli-
vinu. Nějaký určitý vztah mezi Al,O, a Si0, nebylo možno při tak
malém počtu analys vyšetřiti.

Fe,0, + FeO. Množství železa zřetelně klesá s přibývajícím SiO,.
Postupné ubývání obsahu železa způsobeno jest zřetelně klesáním
obsahu magnetitu a augitu. V hornině V., vzhledem ku hornině
čís. IV., jest stoupnutí obsahu železa nápadným a zdá se býti způso-
beno přítomností poměrně hojného amfibolu basaltického.

CaO. Obsah CaO klesá stejnoměrně od horniny I. ku IV., resp.
ku V., tedy opačným směrem, nežli jakým stoupá SiO,. Úbytek CaO
způsoben jest menším množstvím hmoty pyroxenové ev. amfibolové, ač
v horninách II., IV. a V. jest CaO vázáno též na molekulu anorthi-
tovou a hauynovou.

MgO. Množství MgO klesá celkem stejnoměrně s úbytkem CaO |
až na hranice čís. II., která jest vyznačena obsahem olivinu, jehož |
přítomností i obsah MgO stoupl. Jinak jest vázáno MgO hlavně na |
hmotu pyroxenovou a amfibolovou a dle toho řídí se též jeho |

množství.

|

Na,O + K,0. Množství alkalií činí řadu stejnoměrně some,

s příbytkem SiO, toliko v horninách I., III. a IV.; v hornině II. |

klesá obsah alkalií, patrně opět výskytem olivinu. |

“ Na,O. Množství Na,O jest, až na horninu IV., nižší nežli K, 10, |
celkem však. "přibývá Na,O s přírůstkem. K.O. Hornina IV. jeví ná-

padnější vzrůst Na,0, „kterýžto poměr. zdá se býti podmíněn větším |

vzrůstem molekuly nošeanové. he |

|

O některých eruptivních horninách z okolí Mělníka a Mšena. 59

K,0. Přihlédneme-li ku samotnému K,O, jest největším číslem
zastoupeno v hornině IV., a také tato obsahuje nejvíce orthoklasu.
V hornině III. zdálo by se vzhledem na povahu živců číslo
5599, K,O býti příliš vysoké, ale není zajisté vyloučeno, že hlavní
množství K,O mohlo by býti obsaženo v augitu. S tím by se pak
shodoval i úkaz, že v augititu a limburgitu (anal. čís. I. a II.) jest
množství K,O větší nežli Na,O.')

Rozpočet analys methodou Rosenbuschovou.

a) Analysy po vynechání H,O a vzácnějších součástí,
přepočtené na 100.

E IL. II. IV. V.
SO mo, .. . . 3893 4269. 4751 59295 5556
Bor 10: 99:39 -167792126 92-31). 20-15
MON 00050 1p67 ‘16637 -6197665
Be- MnO- 838 1:52 429° 044 423
Bros 7 0 | 1520 {1376 741 4-68 5-39
MOO 0 dod 94200 1979. 0.6016 1:42
BOP en 33410 Diag Apt Hg 034
Bro = 0908 131. 5:68 808: 3-19

Enucen > =... 100.00. 10000. .100:C07°100:007. 100:00

b) Poměrná molekulárná čísla stonásobná.

| I: T II. IV. V.
BTO, <... „6445 . 70:68. 78:66, 86:51... 91:99.
ROB -2191 1641. 20850 - 21.85. 19:0
BO: ...2.r...58 7:30 4-02 3:87 416
BEOPMNO 3 .. ... 470 2:11 5:97 0:62 5:88
BE |... 273 2458... 13-91 8:34 9:83
OR .....1128 99:54 691 0:40 352
De io, 9-54 803 4:80 625 3:62
Ba, 46 VJ ; 90:15 - 13:01 514
Součet („číslo“). . . „14400“ 14951 : 14352 14083 14386

7) Podobně bylo nalezeno v augitu z limburgitu ZiRoichenmoitonu poměrně
mnoho K,O, o něco více nežli Na 20, LÉ Elemente der Gesteinslehre,
p. 378, ya d.). de |

60 IE. Břetislav Zahálka:

c) Molekulárná čísla přepočtená na součet 100.

I. IL III. IV RE
SiQ, L TO... 4477. 4027, DA 19 UCI
RO ne S 15:21. 10:86. < 1408 MOM
RO O ee. . 403 4:88 2:80 2-15 289
HOMO- 1. 3:26 141 412 04 -409
CORP -19:96 -16041 9:19 592 683
MOO 2... 81 15:61 481 0:28 2-45
R,0 RE: 2:03 334 444 259
een 1:41 6:37 924 3:47
Součet. . . . . . . 10000 1C0:00 100.00 10000 10000

Rozpočty nerostného složení hornin.

I. Kamptonitický augitit ze Zitné. Za základ rozpočtu byla vzata
molekulárná čísla v tabulce c) uvedená. Čítají-li se 2 molekuly Na,0
na hmotu nefelinovou a sklovitou, jest složení hmoty té: 2 Na,0 .2
Al,O,.4 Si0, t. j. dle váhy 8 molekulárných °/, nefelinu a skla.
Citä-li se veškeré FeO na magnetit, obdrží se: 3:3 FeO + 3:3 Fe,O,
— 66 mol. °/, magnetitu. Zbývající alkalie jest počítati na alkalickou
hmotu pyroxenovou: 37 R,O.37 R,O, 148 8i0, = 222 mol °/,
alkalické hmoty pyroxenové. Zbytek lze počítati na ostatní alumini-
ckou hmotu pyroxenovou (z části amfibolovou hmotu), na kterou by

; IL
připadlo asi: 10:2 RO.10'2 R,O, . 102 SiO, — 30'6 mol. °/,, zbývá
II JI
16:9 RO . 15'7 Si0,, čili s malou chybou (+ 1:1 SiO, neb — 1:1 RO)

326 RSiO, mol. °/, bezaluminické hmoty pyroxenové. Malá diffe-
rence 1:19/, ve složení poslední části pyroxenové hmoty zaviněna
jest hlavně asi tím, že v rozpočtu nebyl vzat ohled na hmotu bioti-
tovou, která jen velmi malým množstvím je přítomna. Obsahovala by
tedy hornina v molekulárných °/, :

85-4"/, pyroxenu (z části amfibolu)
6°6°/, magnetitu
8‘0°/, nefelinu a skla

Součet 100:0 mol. °/,.

Vypočtené složení nerostné shoduje se dosti dobře s poměrným
množstvím nerostů, mikroskopicky zjištěným.

O některých eruptivních horninách z okolí Mělníka a Mšena. 61

II. Přechod mezi plagioklasickým basaltem a limburgitem, lim-
burgitu bližší 2 Kostelce. Při rozpočítávání analysy dle součástek
v mikroskopu patrných zdá se býti SiO, příliš mnoho. Není však
vyloučena možnost, že číslo to jest správné, předpokládaje ovšem,
že část vzorku horniny, z něhož analysa byla pořízena, obsahoval
značně více živců nežli část, z níž mikroskopické výbrusy byly poří-
zeny. V tom případě náleželo by alkalické hmotě živcové spolu se
sklem a hmotou nefelinovou: 2:35 R,O . 2:35 Al,O, . 14:10 SiO, — 18:80
mol. °/,. Zbývající alkalie připadly by na alkalickou hmotu pyroxe-
novou: 1:09 R,O . 1:09 R,O, . 436 SiO, = 654 mol. °/, alkalické hmoty
pyroxenove. Na anorthitovou hmotu bylo by čítati asi: 2:68 CaO.
2-68 Al,O, . 5:36 S10, — 10:72 mol. °/,. Dle poměrně nízkého čísla pro
FeO lze souditi, že olivin jest forsteritu blízký a připadalo by naň
asi 8 MgO .4 SiO, = 12 mol. °/,. Rovněž by musel magnetitu po-
dobný nerost obsahovati též značný podíl MgO (čině jakýsi přechod
ku magnesioferitu), bylo by tudíž hmoty magnetitové: 33 R,O + 33
RO — 66 mol. °/,. Ostatek náležel by aluminické hmotě pyroxenové:

RT i
6:44 RO.6:44 R,O,.644 SiO, — 1932 mol. °/, a bezaluminické

II
hmoty pyroxenové: 13:01 RO .13:01 SiO, — 26-02 mol. °/,. Hornina
obsahovala by v molekulärnych °/,:

Hmoty živcové, skla a hmoty nefelinové. . . 30°),

R PYLOXENOVÉ u: ee en dere 42 DAG

ON N ee ee 2,

IN IEHE LH ee Bello
DOUCE 101 mol2n.

III. Přechod mezi hauynickym trachytem a trachybasaltem 2 Bez-
dědic. Čítáme-li na hmotu orthoklasovou 2 molekuly K,0, obdržíme:
2 K,0.2 ALO, .12 SiO, — 16 mol. °/, živce draselnatého. Plagio-
klasy určeny byly mikroskopicky za oligoklas-albit, jsou tudíž složeny
asi ze tří dílů hmoty albitové a jednoho dílu hmoty anorthitové, a dle
množství v mikroskopu určeného lze přibližně vzíti: 3 Na,O.3
A1,0,.18 Si0, — 24 mol. °/), hmoty albitové, CaO.. Al;0,.2 SiO,
— 4 mol. °/, hmoty anorthitové. Dle množství Na,O soudíme, že hmota
hauynického nerostu jest větší částí složena z molekul noseanových,
menší částí z hmoty hauynové: 2:5 Na,0 . 1:7 ALO,. 3:5 SiO, a CaO.
0:7 ALO, .1'4 SiO,, dohromady 10:3 mol. °/, hauynové hmoty (ne-
čítaje kyselinu sírovou). Zbývající Na,O mohlo by náležeti hmotě

62 III. Břetislav Zahálka:
nefelinové a sklu: 05 Na,0.0'5 ALLO, . SiO, — 2 mol. °/,. Na ma-
gnetit lze čítati asi 25 FeO .2:5 Fe,O, — 5 mol. °/,. Zbytek náležel
by pyroxenu a sice alkalické hmotě pyroxenové asi: K,0 . ALO, . 4
S10, = 6 mol. °/,, aluminické hmotě augitové asi 5 Mg0.5
A1,0,.5 Si0,, 01 Fe0.01 AL,O,.01 SiO,, 05 Ee0,0:5E8,0,;.
05 SiO,, dohromady 16:8 mol. °/, a pyroxenová hmota bez ALO,
činila by“ 7 'Ca0 7:5 Sio, = 145 mol. %, On SiO.).

Hornina obsahuje tedy v molekulárných “,:

44°/, hmoty živcové
10:8%/, hmoty hauynického nerostu
2°/, nefelinu a skla
5°/, magnetitu
37:39/, hmoty pyroxenové
0:99, difference
Součet 100 mol. °/,.

Tím byla by analysa rozpočtena až na zbytek 0:9 FeO a diffe-
renci + 05 Si0, ve hmotě pyroxenové, tedy vzhledem ku mikro-
skopem seznanému složení horniny a při zanedbání akcessorického
biotitu, apatitu, titanitu a ku theoreticky pouze očekávatelnému slo-
žení augitu a hauynického nerostu zajisté s uspokojivou přiblížností.

IV. Hauynický trachyt 2 Vratenske hory. Vzorek horniny pro
analysu pochází z lomu na vrcholu hory, JZ od rozhledny. Vezme-li
se všechno K,0 na výpočet molekuly orthoklasové, obdrží se: 444
K,0 . 444 ALO, . 26:04 Si0, — 3552 mol. °/,. Odhadujemě-li množ-
ství aegirinického augitu asi na 19%, dle váhy a skladbu jeho
vezmeme většinou z hmoty aegirinové a ostatek z hmoty augitové,
obdrží se: aegirinové mol.: 1:5 Na,O . 1:5 Fe,O, .6 Si0, a augitové
mol. 1:25 (MgO . CaO). 0:62 Fe,O, . 0:63 ALO, . 1:25 Si0,, dohromady
12-75 mol. °/,. Přijme-li se kolem 16°/, hmoty albitové, vzniklo by
2 Na,O.2 Al,O,.12 SiO, a přijme-li se kolem 4°), hmoty anorthi-
tové, činilo by CaO.. AI,0, .2 SiO,, dohromady 20 mol. °/, plagio-
klasu . FeO a Fe,O, budiž čítáno ku hmotě rudní, i obdrželo by
se 1:07 mol. °/, hmoty rudni. Vezme-li se všechno zbývající CaO
na hmotu hauynického nerostu (nečítaje kyseliny sírové), násle-
dovalo by: 3'95 CaO . 2:64 ALO, . 528 SiO, = 11:87 mol. °/, hmoty
hauynické. Čítalo-li by se všechno zbývající Na,O na hmotu
noseanovou následovalo by: 5:74 Na,0 . 3:82 Al,O, . 7:64 SiO, — 1720
mol. “/ hmoty noseanové. Přebývá ještě 0:98 R,O, a 061 Si0,,

O některých eruptivních horninách z okolí Mělníka a Mšena. 63

vzhledem však ku shledané povaze mikroskopického složení horniny
a ku zanedbání nefelinu, skla, apatitu a titanitu byla by analysa dosti
uspokojivě rozpočtena.

Obsahuje tudíž hornina přibližně 35°5 mol. °/, orthoklasu

13 » » aegirinického augitu

20 „ „kyselého plagioklasu
1 » » Tudné hmoty

29 » » hauynové hmoty
Ho dllerence

Součet 100 mol. °/,.

V. Hauynicky trachyt s akcessorickým amfibolem ze Spitzbergu.
Analysa, přirovnána s nálezem mikroskopickým, zdá se míti poněkud
mnoho SiO, a málo alkalií neb spíše málo Na,O, rovněž i velkou
ztrátu žíháním, pročež nebylo možno rozpočet dle povahy horniny
mikroskopem shledané provésti. Dle toho nutno též posuzovati hod-
noty dle vzorů LówINsoNA-LEssrNaa vypočtené, ač při porovnávání
s analysou trachytu z Vrátenské hory zdají se býti hodnoty pro
Al,O,, Fe,0,, FeO, CaO, MgO dosti přiměřené. Také větší ztráta
žíháním) může míti částečně původ svůj ve přítomnosti hauyni-
ckého nerostu.

d) Poměrný počet atomů kovových.

1 IL. JIL. IV. V.
Beer, .. ...6445.,72008 ,78:66 , 8651. 9199
Bee 438232082 4160. 4366 3944
Bee. ....16082 2.1671. 1401 836 1420
Beer: 2.2073 2453 : ‘1321 8:34 9:83
Be. ..,1125 | 28:34 691 0:40 3:52
P 008 6:06 9:60... 12550 7:24
BE ee: 922 4:22. 18:30. 22602 10:28
ac) . 117987 17836 . 18229 18519. : 176:50

1) Obsah kyseliny sírové nebyl v žádné analyse určován zvlášť, jest však
obsažen ve ztrátě žíháním. Siran vápenatý jest v tmavo-červeném žáru nepro-
měnitelný, ale při prudším světle-červeném žáru uniká dle Ar. MIrscHERLICHA
(Journal für praktische Chemie: Bd. 83, pg. 487) kyselina sírová a při dalším
žíhání do běla (jakož děje se právě, žíhají-li se horniny za účelem zjištění pří-
slušné ztráty) uniká dle Boussin@arra (Zeitschrift für analyt. Chemie. Bd. 7,
Pg. 244) všechna kyselina sírová.

2) „Číslo atomů kovových“ Rosenbuschovo („Metallatomzahl“).

64 III. Břetislav Zahálka:

e) Počet atomů kovových a kyslíkových.

1. II. III. IV. V.
Pro SiO, . - . - 19335.. 21204. 235538.. 0259530%
AO 5 82:05 _ 104:00, 10945 98:60
„ Fe,O,—FeO 38:45 39:72 32:04 20:59 32:56
020100546 49:06 26-42 16:68 19:66
M6050 46:68 13:82 0:80 7:04
K OPS 0362 9:09 14:40 18:75 10:86
NER 6:33 97-45 39:03 15:42
Součet) . .. .443-76 44497 45411 46453 46011
f) Počet atomů kovových převedený na součet 100.
: je IL. 11. IV. V.
Sie UN 09 791362830 00039:6301 1439140 8 2056050
Al 570024360 1840 4427821955508 O5
Fe 1408 2007 9:37 7 69 4:50 8:05
Ca a le 725 4-49 5:57
Mel 0. 03 269598113:09 3:79 0:22 1:99
RÉAL: zen 3:40 5:27 6:73 4:10
Nas S 3513 2:36 10:0477,3400 5-82
Soucet . . . 100°00 10000 10000 10000 10000
9) Přehled jader RosexBuscHovýcH z tab. f vypočtených.
Jádro I | IE SAVA IV)
SEINE. 2002394704052 | 52 |
PONTOISE AT 1201050302302
12} (Na) A199). MINE o =
CAS -Z ae | 10 | 17
O SW E | u =
PERUS S 30171105 1105
RUS 20 820207108 G 3
RS pově o VD RER
Meisner ee : 8 6 D D 1 2
| Součet RARE (ták. 99 |100 |101-0| 99:5 100 | 99 |
|

1) „Číslo atomů“ Rosenbuschovo („Atomzahl“).
?) kde zdá se pravděpodobněji do rozpočtu se hoditi.
3) S jádrem 1!/, (NaK) AISi.

Ö některých eruptivních horninách z okolí Mělníka a Mšena. 65

Chemické vzorce hornin:

Roma: 1:9 RO.R,O,.23 SiO,.
2 er 23.R0.R,0,.632 510,
Ne 16 RO..R,0,.32 Sio,.
VE 112/RO.:R,08. 3:358i,,.
5 RO R053;85,910,.:

Z čísel molekulárného složení plynou hodnoty
Lowrxsox-LESSINGOVY :

1% IR. II. IV. V.
Be. O4 1:13 1:37 1:65 1:85
o 120 110 82 62 D6
MONO 1:41 1238 182 2 Pall 122

Rozpočty hornin dle jader Rosenbuschových.

Flossnına le

Poměr procentních čísel pro atomy kovové ukazuje, že hornina
obsahuje poměrně mnoho (Na + K) a málo Si. Rozpočte-li se obsah.
ak, aby esters vé dna He Si, obdrželo by see (NaK) Al Si270},,

RAI So 10e, RSi30°/, R, S112°/,. Leč jádro R,Si sotva v hornině
ze předpokládati, poněvadž není tu olivinu. Obsahuje tudíž rozpočet
malysy přebytek básí, poukazující ve shodě s mikroskopickým se-
znáním, na příměs nesilikatovou, totiž na magnetit, který jest tedy
nutno předem odečísti. Odečte-li se přiměřený pro magnetit podíl že-
eza (asi 8 procent), jest možno ostatek přepočísti na jádra Si obsa-
mující. Pokud lze rozpočet provésti, vycházelo by pro jádro (NaK)
A15i, asi 20%, pro jádro (NaK) AlSi, jež by alkalie vyčerpalo, asi
12%/,. Prvé jádro odpovídalo by alkalické hmotě pyroxenové, druhé
ak základní hmotě horniny, jež by tudíž měla jádro nefelinové. Na
dro Ca Al, Si, obsahuje hornina málo SiO,, ba i na jádro Ca Al, Si,
1 souhlasně s tím také skutečně hornina postrádá anorthitu. Za to

| IL

ze odečísti, jako nejpodstatnější součástku jádro aluminické R Al, Si‘)
| u je
j» bezaluminické RSi, jež patrně poukazují na převládající součást

> oo De die chemischen Bee Danem der Eruptivgesteine,

Věstník král. české spol. náuk. Třída II,

66 III. Břetislav Zahálka:

horniny, totiž hmotu pyroxenovou, a sice vycházelo by pro první
jádro 30°/,, pro druhé 29%. Čísla pro jádra RosENBUSOHOVA získaná
neliší se tudíž mnoho od čísel pro množství nerostů na základě mo-
lekulárných poměrů vypočtených.

Hornina Il.

Rozpočet dle jader Rosenbuschových svědčí, podobně jako roz-
počet dle nerostného složení, o poněkud větším obsahu živcového
jádra v analysovaném vzorku. Dále lze z poměrů čísel atomových

Il
souditi na přítomnost jádra nikoli sice RA], Si,, nýbrž jen RAL Si,,
tím však zdá se prozrazována býti přítomnost anorthitu, zároveň pak
vysvítati poměrná básickost horniny. Čísla pro jádra vypočtená sho-
dují se opět dosti dobře s čísly dle nerostné skladby z poměrných
čísel molekulárných vypočtenými,

Hornina III.

Při rozpočítávání zdálo by se příhodnějším vzíti místo jádra (NaK)
AlSi jádro analogicky ku vzorci noseanovému ve tvaru 1"/, (NaK) AlSi,
neboť vyjde pak přiměřenější číslo pro aluminickou hmotu pyroxenovou.
Čísla tím obdržená jsou obsažena ve sloupci III.) označeném. Alumini-

I I
ckého jádra pyroxenového s R a prostého jádra RSi lze očekávati zajisté
značně méně nežli v horninách I. a II. Také zde rozpočet poukazuje
na vhodnost vyloučení podílu železa magnetitu příslušného bez Si.
Čísla jader takto vypočtená blíží se poněkud podílům z molekulárných
čísel obdrženým pro hmotu živcovou, pro součet hmoty anorthitové a
hauynové, pro bezaluminickou hmotu pyroxenovou a pro magnetit;
poměrně značnější rozdíl však vycházel by hlavně pro hmotu alumi-

Il
nického pyroxenu s R, čehož příčina aspoň částečně vězí v jiném po-
měru Ši, jak se počítá v jádrech a jak je v obyčejných chemických
vzorcích příslušných nerostů.

Hornina IV.

Poměr čísel atomů kovových zdál by se prozrazovati ještě větší
množství jádra (NaK) AlSi, nežli v hornině III., a skutečně v sou-
hlase stím obsahuje hornina živců značně více. Rozpočte-li se nyní.
další část čísel atomových na jádra, a sice nejprve na jádro Ca Al, Si, «
vyjdou poměrná čísla jader, jež nezdála by se odpovídati nerostnému ©

ER

O některých eruptivních horninách z okolí Mělníka a Mšena. 67

složení horniny (sloupec IV.). Mnohem lepší resultáty zdají se vy-
svitati, přijme-li se pro zbývající alkalie -jádro 1'/, (NaK) AlSi
(sloupec IV.?)).

Hornina V.

Rozpočet této horniny ani dle jader RosexBUscHovýcH se nepo-
dařil. I v tomto případě vyniká nápadně značné množství Si, kdežto
(Na K) jest poměrně málo.

Hornina čís. IIT. činí dle mikroskopické povahy své jakýsi střed
mezi kyselými a básickými horninami, i přišel jsem na myšlénku
srovnati, v jakém je poměru její chemická skladba ku skladbě aspoň
horniny čís. I., IV. a V., nedalo-li by se snad souditi se stanoviska
chemického, že máme tu komplex hornin, vzniklých štěpením ze spo-
‘leéného magmatu. K tomu cíli byl vzat průměr z čísel atomů ko-
vových jednak pro horniny I. a IV., jednak pro I. a V. a průměry
ty srovnány s čísly příslušnými hornině III.

Hornina —- 100%
Si 412 AS
Al 239 228
| Fe | 6:8 17
Ca 10:0 73
Moser 32 3:8
Ke 53 53
Na+ 96 10:0
Součet . 1000 997

Tímto srovnáním vysvítá zajímavý a zajisté nemálo důležitý
Jvýsledek, že v hornině čís. III. zachováno jest téměř magma, jež
(v horninách I.a IV. jeví se rozštěpeno. Dosti dobrá jest shoda pro
‚Al, Fe, relativně i pro Si, až překvapující pak shoda pro Mg, K, Na.
|Zároveň se vysvětluje, že nápadné množství Ca v hornině čís. I. a
značně menší množství téhož v hornině čís. IV., pak zcela zvláště
daleko menší, skoro zanikající podíl Mg jsou dobře určeny a jich
(množství má svůj význam.

68 il. Břetislav Zahálka:

Ani čísla pro průměr z hornin I. a V. nejsou tuze vzdálena,
obdržíť se pro RE. Si — 43:1, Al — 210, Fe — 69, Ca — 9:1,
Mg —- 6:7, K— 56, Na — 72, součet — 99:6.

Také průměrná čísla ze součtu hornin II. a IV. jsou značně
blízka číslům horniny III. pro Si, Al, Fe, K, skoro i pro Ca, arcit
pro Mg a Na jsou značnější rozdíly patrny, ale příčinou toho jest tu
zřejmě vzájemné se zastupování obou posledních prvků v hornině
č. II., ve které, jak obsah olivinu prozrazuje, Me zajisté jest dobře určeno.

Rovněž zajímavo jest, Ze poloviční součet atomového čísla
hornin I. a IV. dá číslo 454'1, čili totéž, jako má hornina III. sama.
Podobně poloviční součet atomového čísla pro horninu II. a IV. dá
číslo blízké, totiž 454'8.

Zvláště jest pozoruhodno dále, že chemická skladba horniny
čís. III. jest velice blízká skladbě essexitu ze Salem Neck (Masse-
chusset) ') a zároveň až na differenci 3°9°/, 510, skladbě essexitu od
Roztok?) blíže Ústí.

a) lon b) Essexit ze| c) Essexit
z Bezdědic A
(IL) Salem Neck | z Roztok

SO 66000494 50:51
MO. A 0144020 0:95
AO 2.0592 17:44 17:84
Fe 0:22" 6:42 6:84 9:23
EPO% nr. 374 651 446
MnO 0:48 — =
CAO 8 729 | TAT 193
M60 DATE 2:02 334
KRAUSE Fe 446 | 2219 3:49
NO: EN 0), 563 5:09
| ARE — 1:04 jl
BOSE a — — 0:43 |
Ztráta žíh. . 1:86 2:04 0:74 |
Součet- -| 10025 99:92 101:14

1) Rosexauscu: Elemente der Gesteinslehre, 2. Aufl. pg. 177.
2) Hızsc# : Geol. Karte des böhm. Mittelgeb. nebst Erläut. Bl. II. 1899, pg. 55,

4

O některých eruptivnich horninách z okolí Mělníka a Mšena. 69

Přepočteme li analysy na molekulárné vzorce, obdrží se: pro
a) 16RO.R,0,.32Si0,, pro b) 19RO.R,0,.378i0,, pro c)
2RO.R,O;.4189i0,. Koeficient acidity « ve smyslu Lowinsona-
Lessinca: pro a) 1:37, pro b) 15, pro c) 1:7. Číslo B ve smyslu téhož
autora: pro a) 82, pro b) 78, pro c) 73. Poměr R,0 : RO: pro a)
222, pro 9) 1:2:3, pro c) 1:24.

Porovnání hornin dle klassifikace Löwinson-
Lessingovy.

Hornina I. Dle hodnoty koeficientu « přibližovala by se hornina
augititům a limburgitům («= 1:14), ba ještě více melilitickým ba-
saltům (« = 1:03), ač ani tu průměrné hodnoty © nedosahuje. Boha-
tost na ALO, přiděluje však horninu zřetelně k augititům. — Dle
chemického vzorce zdála by se hornina býti nejbližší kamptonitům,
jimž přiděluje Lowrxsox-Lessixe vzorec 15 RÓ.R;0,.28Si0, a ba-
saltům a basanitům leucitickým, jimž dle téhož autora přísluší vzorec
19RO.R,0,.3Si0,. Specifická váha o sobě poněkud směřuje ku
kamptonitüm, a dle poměru R,0 : RO náležela by hornina určitě mezi
kamptonity. Aby tudíž příbuznost augititu tohoto se skupinou žilných
hornin kamtonitických byla vyjádřena, byl nazván augititem kampto-
nitickým.

Hornina II. Dle hodnoty koeficientu « a dle vzorce chemického
náležela by ku limburgitüm, dle poměru R,O : RO však upomíná na
plagioklasické basalty, kterýžto výsledek shoduje se s mikroskopickou
povahou její.

Hornina III. Dle koeficientu « připadá hornina skoro na roz-
hraní mezi horninami básickými a ultrabásickými, i zdálo by se snad
« příliš malé. Naproti tomu vzorec chemický upomíná jednak na
kamptonity a basalty neb basanity, jednak na trachyty. Poměr R,O : RO
nejeví se čísly Lowixsona-Lessinéa určitou shodu, jen jakési přiblí-
žení k analogickým poměrům stanoveným Lowinsonem-LessinGen pro por-
fyrity, syenity a křemité diority.

Hornina IV. Dle hodnoty koeficientu « upomíná na diabasy a
basalty živcovité, ač není daleko vzdálena ani od trachytitů, resp. od
© horniny z Bezdědic. Vzorec chemický upomíná též na vzorec
horniny z Bezdědic a jest nejbližší vzorci LówrxsoNa-LesSINGA pro
trachytity stanovenému, t. j. vzorci 1:25 RO.R,O,.38Si0,. Poměr
R,O:RO jest přechodní mezi ponrérem stanoveným Lüwivsonen-Les-

70 III. Břetislav Zahálka:

SINGEM pro trachytity (12:1) a pro elaeolitické syenity (arci mezi ©
horninami hlubinnými) — (32:1).

Hornina V. Dle koeficientu « upomínala by na trachytity (na
elaeolitické syenity mezi horninami hlubinnými a na tinguaity mezi
horninami žilnými). Dle chemického vzorce byla by hornina rovněž
blízká trachytitüm (elaeolitickym syenitům). Dle poměru R,O : RO
zdála by se upominati na andesity (na syenity neb křemité diority ©
mezi horninami hlubinnými).

Všeobecné úvahy.

Popsané horniny okrsku Mělnicko-Mšenského byly sestaveny
v řadu počínající nejbásičtějšími a zakončující se nejkyselejšími typy.
Také v geografickém seskupení jednotlivých druhů hornin jeví se
značná a pozoruhodná pravidelnost: v okolí Vrátenské hory a Housky
vystupují hlavně nejkyselejší z popsaných hornin (horniny trachytické
a trachybasaltické) a zároveň jsou tu erupce nejhustěji seskupeny,
jest to jakési eruptivní ohnisko celého okrsku, od kterého na jih,
východ i západ horninám kyselosti celkem ubývá a erupce jsou zá-
roveň více od sebe vzdáleny, na obvodu pak okrsku rozloženy jsou
horniny nejbásičtější (skoro samé augitity a limburgity). Chemická
různost hornin zřetelna jest již při mikroskopickém výzkumu pří-
tomností a poměrným množstvím příslušných nerostů. Se stoupající
kyselostí přibývá v horninách živců, často i alkalické hmoty pyroxe-
nové a ubývá magnetitu a augitu basaltického. V horninách nejky-
selejších (hauynický trachyt z Vrátenské hory a Housky) zatlačen
jest augit basaltický skoro úplně, a vyskytne-li se i tu, tvoří pouze
jádra ve vrostlicích augitu aegirinického. Ze způsobu vzájemného
obrůstání obojí hmoty pyroxenové jest patrno, že ten druh její, kte-
rého bylo v hornině méně, počínal se dříve vylučovati; s analogickými
případy, to jest měnlivostí vývojové sukcesse, setkáváme se, jak známo,
nezřídka v diabasech a doleritech, ve kterých, pokud jsou živcem
chudší, byl živec dříve vyloučen než augit, kdežto v případech chu-
dosti na hmotu augitovou spíše augit dříve se vylučoval nežli Zivec.
Pyroxeny z obou na pohled různorodých hornin z Lípové hory (totiž
přechodné horniny augititické a přechodné horniny trachytické) jsou
po této stránce zvláště významny, neboť vzájemné spojení obojích
hmot augitových v nich shoduje se s místním vzájemným poměrem
obou hornin, čímž zdá se býti osvětlen vznik celého komplexu toho.

==

"4

O některých eruptivních horninách z okolí Mělníka a Mšena. 71

Pyroxenové vrostlice obou hornin obsahují totiž jádra augitu aegi-
rinického objatá pásmy augitu basaltického, a tím naznačena jest nejen
genetická příbuznost těchto hornin, nýbrž i pořádek vývoje jejich,
lze zajisté souditi, že ze společného magmatu odštěpila se dříve část
kyselejší, později pak krystalovala část básičtější. Možná dokonce,
že erupce básičtější části pokrajní dála se i poněkud později nežli
erupce části kyselejší.

V literatuře českých hornin basaltických jsou hojné zmínky
o augitu basaltickém s jádrem zeleným. Již Boňrcký ") zmiňuje se 0 po-
dobných zjevech, ač jen povšechně, o významu však této různosti
úsudek nepronáší. Zelená jádra augitová uvádějí dále: Dr. J. Gräxzer ?)
z leucitového tefritu Soví hory od Litoměřic, J. K. Iisscu") ze
živcových basaltů Českého Středohoří, A. Rosrwar“) z nefelini-
ckého basanitu vrchu Glatze od Marianských lázní, E. Prorr’) z meli-
liticko - nefelinického basaltu © Komorní Hůrky (Kammerbühlu) od
Chebu a Dr. K. Hmrervechsen 6%) z limburgitu Spojilske žíly u Par-
dubic. Též v cizích horninách čedičových nejsou zelená jádra v augi-
tech vzácností, jak o tom svědčí hojná literatura.

Také opačný zjev, kde vnější vrstva barvy zelené uzavírá jádro
nahnědlé, případ to v horninách svrchu popsaných vzácný, vyskytuje
se v různých českých eruptivních horninách třetihorního stáří hojně,
uvádějí jej na pí. J. E. Hisscu') z gauteitových žil, J. Brünkıen *)
z trachytoidních fonolitů okolí Fridlandu, F. Baver ’) z pyroxenitu
z východního svahu Flurbůhlu u Doupova a A. Srezzxer !) z nefeli-
nitu z Podhorn u Marianských Lázní.

5) rare čedičového horstva, ps. 8

2) Das orthoklasáhnliche Drusenmaterial und der Leucittephrit vom Eulen-
berge bei Leitmeritz. Tschermack’s Min. u. pet. Mitth. 1890, pg. 277—294.

3) Geol. Karte des böhmischen Mittelgebirges nebst Erläuterungen. Blatt
IL, 1899, pg. 43

4) Über ein neues Basaltvorkommen (Nephelinbasanit) bei Marienbad nebst
‚einigen Bemerkungen über den Nephelinbasalt vom Podhornberge. Verhandlungen
der k. k. geol. Reichsanstalt 1896, pg. 63 — 70.

°) Kammerbühl u. Eisenbühl, die Schichtvulkane des Egerer Beckens in
Böhmen. Jahrbuch d. k. k. geol. Reichsanstalt 1894, pg. 25—86.

6) Über Basaltgesteine aus Ostböhmen 1. c.

‘) Geol. Karte des böhm. Mittelgeb. nebst Erläut. Blatt IL, 1899, po. 71.

S) Die Phonolithe des Friedländer Bezirkes in Nordböhmen |, c.

°) Petrografische Untersuchung des Duppauer Theralithvorkommens. Tscher-
mack’s Min. u. pet. Mitth. 1905, pg. 266—296.

19) Nephelinit vom Podhornberge bei Marienbad in Böhmen Jahrbach d.
k. k. geol. Reichsanstalt 1885, pg. 277—282,

FA

12 III. Břetislav Zahálka:

Uchylka zhášení c:č bývá v zeleném jádru větší “) nežli ve
vnější hmotě, náležející augitu basaltickému. Nalezl jsem v průřezech
polohou blízkých klinopinakoidu, že v partiích augitu basaltického
obnášela úchylka c:c kolem 49°, úchylka pak ve hmotě aegirini-
ckého augitu neb přechodu k němu průměrně c:c kolem 62°. Tyto
hodnoty üchylek zhášení upomínají přibližně na čísla, jež se vše-
obecně pro oba druhy augitu udávají: dle RosexBuscae*) bývá v ha-
saltickém augitu úklon zhášení průměrně c:c — 54°, v aegirinickém
augitu c: — přibližně 60°. Ubýváním intensity zeleného tonu ve
hmotě augitové snižuje se velikost úchylky zhášení a klesá také veli-
kost lámanosti světelné. Při zonálním proužkování hmoty basaltického
augitu samého, při zbarvení zřetelněji nafialovělém nastává úchylka
zhášení c:č poněkud větší nežli v partiích slaběji zbarvených. V po-
psaných horninách vyskytují se totiž nejrůznější přechody od augitu
basaltického k aegirinickému, od slabě nazelenalých nuanci až ku
tonům sytě zeleným. — Aegirinickým augitem nazývám augit, mající
v tenkém výbruse zelenou barvu značně silnou, pleochroismus dosti
silný, podobný pleochroismu aegirinu a úchylku zhášení ve klinopina-
koidu c:c značně větší než v obyčejném augitu basaltickém, pak
lom světla také značně vyšší než tuto. Pokud se týče nejvyššího
dvojlomu y — ©, nezdá se býti srovnávání interferenčních barev
dosti bezpečným, poněvadž vzniká dojem, že následkem silného zele-
ného zbarvení aegirinického augitu jsou interferenční barvy tohoto
modifikovány. Průřezy neb partie ve výbruse slabě zelenavě zbarvené
a jen velmi slabě pleochroické dlužno pokládati za bližší basaltickému
auoitu. |

Výskyt jader aegirinického augitu v příslušných horninách pouka-
zuje zajisté na relativní hojnost alkalií, srovnáním pak chemické
skladby aegirinického augitu se skladbou živců nejpodobnějšího slo-
žení vychází, Ze jest v nich celkem poměrně méně SiO,, čímž po-
ukazuje se zase přímo na magma básičtější, kromě toho jest tu méně

Al, za to více Fe,. Tento zajímavý vzájemný poměr látkový značí
se pak i v celkové nerostné skladbě týchž hornin. Z akcessorických
součástek titanit jest omezen pouze na nejkyselejší z popsaných
hornin.

O geologickém významu rozšíření hornin v pojednání tomto po-
psaných. V okrsku, z něhož byly tuto eruptivní horniny popsány,

1) Totéž potvrzuje Dr. F. Zirkec: Lehrbuch der Petrographie. II. Band 380.
*) Mikroskop. Phys. d. pet. wicht. Min., 3. Aufl. pg. 538.

O některých eruptivních horninách z okolí Mělníka a Mšena. 73
/
vystupují při jižní obloukovité hranici, jak svrchu řečeno, celkem
horniny nejbásičtější, totiž hlavně augitity a limburgity. Jest pak
dlužno poznamenati, že hranice tato jest zároveň jižní hranicí eruptiv-
ních výběžků v této krajině.

Přehlédneme-li rozšíření augititů a limburgitů v celém Českém
Středohoří, shledáme, že rozšíření jich i jinde jest jako v okrsku
našem. Boňický !) nečinil rozdílu mezi augitity a limburgity a oboje
zahrnoval pod názvem „magmatových čedičů“ a přes to, že nebyly
jím prozkoumány všechny lokality Stredohorske, přec jest pozoru-
hodno, že všechny magmatové čediče jeho pocházejí taktéž z okraje
Středohoří a sice z kraje jižního a jihozápadního (od Bořislavi, z Pa-
škopole, z Králičí hory u Mirešovic, ze Sviňského vrchu u Svinčic,
ze Zinkensteinu u Kozlů a j.), aneb přínáležejí vzdálenějším výběžkům
Středohoří (z Holého vrchu u České Lípy, ze žíly Spojilské u Par-
dubic?) a j.). Z dosavadních podrobných prací Hibschových, zejména
jeho dosud vydaných částí mapy°) Českého Středohoří a příslušných
popisů vysvítá, že augitity jsou rozšířeny také při severní hranici
téhož horstva, totiž v blízkém okolí Děčína, a také tam směrem
k jádru horstva jich ubývá. Spojíme-li vzdálenější osamocené erupce
augititü a limburgitü, připojíce k nim lokality naše, obdržíme čáru,
ohraničující z hruba nejvzdálenější výběžky eruptivního Českého
Středohoří. Z Doupovského pohoří popisuje J. M. Cremenrs ‘) též
augitity, avšak přesný úsudek o jich rozšíření si učiniti nemůžeme,
ježto horstvo dosud jen velmi kuse bylo prozkoumáno.

Z augititů a limburcitů zde popsaných můžeme za čisté typy
považovati ovšem pouze augitit z Ostrého, Kamfnku, Čepičky, Chlomku
(erupce severní menší), od Vrutice, ze Spitzbergu a limburgit z Kohl-
bergu a Ješovického vršku. (Budiž však připomenuto, že ony lim-
burgity, ač vyhovují náležitě definici limburgitu dle Rosenbusche, přec
nemají zcela téhož vzhledu s horninou od Limburgu u Sasbachu
(Kaiserstuhl), dle níž Rosenbusch celou skupinu nazval.) Augitit, či-
nící žílu na Žitné, blíží se dle chemických vlastností kamptonitům.
Augitit ze Záboře jeví příměsí nefelinu přechod ku nefelinitům. Pa-
trnější přechod ku nefelinitu činí hornina z jižní, větší erupce Chlomku,
která jest složením svým právě uprostřed mezi augititem a nefeli-

!) Petrograf. studie čed. horstva, 1874.

2) Nověji popsal Dr. K. Hinrercecuxer: Über Basaltgesteine aus Ostböh-
men l. c.

MEBlatt LI IIT., V.

*) Die Gesteine des Duppauer Gebirges in Nordböhmen L. c.

14 III. Břetislav Zahálka:

nitem. Obsahují-li augitity nefelinické též něco olivinu, mohou značiti
přechod buď ku nefelinickým basaltům nebo k limburgitům, takovými
jsou horniny z Homole u Řepína, ze Šibenice u Mšena, z Klučkové
hory u Bezdědic a z Klučku u Vísky. Přechod od augititü ku pla-
gioklasickÿm basaltům naznačuje augitit z Lípové hory, poněkud též
limburgit z Kostelce a augitit z Chlumu. Příbuznost obou čeledí,
augititü a limburgitü s plagioklasickymi basalty vytknul již ZrRKEL)),
naproti tomu RosenBuscn”*) popírá veškeré příbuzenské vztahy mezi
skupinou augititů a vlastních plagioklasických basaltů, pokládaje augi-
tity a limburgity za třetihorní analoga pikritů a pikritových porfyritů,
plagioklasické basalty pak za čeleď samostatnou, analogickou čeledi
diabasů a melafýrů, horniny naše však dostatečně podporují náhled
Zirkelův.

Hauynofyry popsané naznačují svým obsahem hauynického ne-
rostu jakýsi stupeň přechodu od augititü ke kyselým horninám hauy-
nický nerost obsahujícím z okolí Vrátenské hory a Housky. Podobné
horniny popisuje též HiBscu*) ze Středohoří z okolí Velkého Března,
jest však pozoruhodno, že všechny vystupují veskrze v podobě žil,
kdežto zde popsané činí mohutnější geologická tělesa. HrBscH roze-
znává tři skupiny hauynofyrů (sodalitofyrů): 1. černé až tmavošedé,
celistvé až jemnozrné, 2. tmavošedé jemnozrné se vzácnými lišti-
čkami alkalického živce a 3. světle šedé, trachyticky drsné s hoj-
nějším živcem alkalickým. — Oba hauynofyry naše souhlasily by nej-
lépe s prvou skupinou HHrBscHovou. — Z hornin Bokrckým popsaných
stojí nejblíže hauynofyrům našim skupina noseanitů “), ač vzájemná
příbuznost jest daleko menší nežli s hauynofyry HrBscHovýmr. Nosea-
nity, jež zařaduje Bořrcký jako odrůdu nefelinických čedičů, bohatších
noseanem, uvádí z následujících lokalit: z Řipu, ze Slánské hory,
Milého u Bělošic, Dlouhého u Kozlů a z Můhlbergu u Doupova;
tyto pak liší se od hauynofyrů našich svým obsahem olivinu a po-
někud menším množstvím hauynického nerostu. Kromě toho dlužno
poznamenati, že BokroxY v práci své o čedičích uvádí za hlavní sou-
částku všech hornin těchto amfibol a o augitu, až na horninu z Řipu,
vůbec se nezmiňuje; prohlédnuv však původní výbrusy jeho nalezl

!) Lehrbuch der Petrographie. III. B., ps. 76—78.

2) Mikroskop. Phys. d. mass. Gest., pg. 1281, 1282. Elemente der Gesteins-
lehre, Stuttgart. 1901, pg. 376.

#) Geol. Karte des böhm. Mittelgebirges nebst Erláut. Blatt V. 1903,
pg. 62.

*) Petrograf. studia čeď. horstva, pg. 72.

O některých eruptivních horninách z okolí Mělníka a Mšena. 75

jsem, že nerost Boňrokým za amfibol určený jest basaltickým augitem,
místy se zelenými jádry augitu aegirinického, a sice jak v hornině
z Ripu, tak i z ostatních svrchu jmenovaných čtyř lokalit. Nesprávné
určení augitu v noseanitu z Řipu opravuje později Bořňický sám ve
své učebnici nerostopisu, ') kde při popisu Jednotlivých nerostů, při-
loženému ku vyobrazení výbrusu této horniny, určuje zcela správně
průřezy augitové a ponechává pouze dva průřezy amfibolu, ale i ty
náležejí nepochybně též augitu basaltickému. — Basaltickou horninu
z Řipu popisuje nověji J. Horwanx,?) který usuzuje též dle svých
vzorků horniny pochybení BoŘrckéHo stran augitu, ale neviděl původ-
ních praeparátů jeho a zmíněné již pozdější opravy od BoŘicKéHo
samého učiněné si nepovšiml.

Též v Rudohoří“) některé osamocené erupce jsou hauynofyry,
které dle popisu velmi se podobají oběma naším hauynofyrům; jsou
to: Spitzberg u Božidaru, Steinhöhe u Hengstererben a Neudorf
u Annabergu ‘).

Oba plagioklasické basalty popsané činí další stupeň ku kyselým
horninám z okolí Vrátenské hory a Housky. Povahou živců jest při-
blížení jich ku kyselým horninám z Lípové hory, Bezdědic a Chlumu,
jež obsahují ze živců převahou plagioklasy, větší nežli k horninám
z Vrátenské Hory, Housky a Spitzbergu, v nichž převládají živce alka-
lické. — Celkovou skladbou nerostnou přibližují se však plagiokla-
sické basalty tyto přece více augititům nežli ostatním horninám živ-
covitým zdejšího okrsku. — Plagioklasické basalty jsou v ústředí
Českého Středohoří velmi hojně rozšířeny, jak vysvítá z prací Bo-
RICKÉHO *) a HrBscHovýcm.“) Boňroký dle své klassifikace dělí živcové
čediče na obecné čediče živcové a na zvláštní: melafyrove, andesi-
tové, fonolitové, trachytové a tachylitové. Dle povahy výbrusů nále-
žely by oba naše plagioklasické basalty ku Bořického obecným če-
dičům Zivcovym. Horninu z Vinné Hory u Mšena Boňrcký sám zařadil
-mezi své čediče andesitové a fonolitové, hauynem bohaté a dle klas-
sifikace ZIRKELOVY, vzhledem ku vlastnímu popisu Borıck£no bylo by

1) Nerostopis pro vyšší gymnasialní a realní školy. Praha. 1876, pg. 177.

2) Das basalticshe Gestein vom St. Georgsberg bei Raudnitz. Lotos. 1896.

9) Dr. G. Laure: Geologie českého Rudohoří. Díl. I., pa. 31. Archiv pro
přír. výzkum Čech. I II. III. odděl.

4) RosExNBUscH: Elemente der Gesteinslehre, pg. 371.

5) Petrograf. studia čeď. horstva, pg. 108.

S) Geol. Karte d. böhm. Mitteigeb. nebst Erläut.

76 III. Břetislav Zahálka:

ji dlužno nazvati hauynem chudým tefritem. ') Mimo ústředí Českého
Středohoří jsou plagioklasické basalty rozšířeny dosti hojně též ve
výběžcích jeho, jak jest viděti již z práce Borrcxéno (Lysá u České
Lípy, Vyhlídka u Mimoně, Velký Jelení hřeben u Vartenberga, Rade-
chov u Bělé, Tolcberg u Jablonce a j.). Další od Středohoří vzdá-
lené erupce plagioklasickych basaltů uvádějí A. Srezzner, ”) Dr. K.
HixrERLECHNER ?) a J. Hazapp.*) — V Doupovském pohoří zjistil řadu
plagioklasickych basaltů J. M. Ciements ’) a z východních výběžků jeho
popsal Dr. K. VaBa“) plagioklasicky basalt od Krásného Dvora. Též
v Rudohoří jsou roztroušeny plagioklasické basalty, jak je uvádí
odtud Dr. G. Lauge. ?) |

Nejkyselejší z popsaných hornin (horniny trachytické a jich pře-
chody ku trachybasaltům a ku plagioklasickému basaltu) jsou sku-
pinou nejzajímavější, neboť vyjma hauynické trachyty z Vrátenské
hory a Housky, na něž upomínají některé trachyty Hibschem z Če-
ského Středohoří popsané, a přechod mezi hauynickým trachytem a
trachybasaltem z Lípové hory, jenž by upomínal opětně poněkud na
basaltoidní typy HrBscHových“) sodalitických a hauynických tefritů,
jsou ostatní kyselé horniny popsané typy zcela nové, jimž analogické
druhy z českých a moravsko-slezských okrsků eruptivních v literatuře
jsem nenalezl. Horniny z Vrátenské hory, Housky, Spitzbergu (obě
horniny kyselé) jmenuji hauynickými trachyty dle jich nerostného slo-
žení. Die názvosloví RosExBusonova a jiných býly by zvány trachyty
fonolitoidními neb i dokonce noseanickými fonolity,“) a není vylou-
čeno, že by taktéž posledního názvu bylo lze užíti v našich případech,
neboť nedaleko od Vrátenské hory vypíná se Bezděz, jehož hornina
jest taktéž bohata hauynickým nerostem a ještě vice ku vlastním fo-
nolitům se kloní (ef. krátký popis v BokrckéHo: Petrograf. studia znělco-
vého horstva v Čechách, III. sv. 1874 pe. 40.).

1) Srovnej: Dr. J. L Bapviň: Nova učebnice petrografie (Referát), pg. 22.
Věstník České Akademie. r. IV.

2) Ueber Melilith u. Melilithbasalte. Neues Jahrbuch fůr Min., Geol u. Pal.
1882. II. Beil.-Band. pg. 369—440.

*) Ueber Basaltgesteine aus Ostböhmen L. c.

4) Ueber petrographische Unterscheidung von Decken und Stielbasalten in
der Lausitz. Tschermak’s Min. u. pet. Mitth. XIV. B. 1895, pg. 297—310.

>) Die Gesteine des Duppauer Gebirges l. c.

5) Augit und Basalt von Schönhof in Böhmen. Lotos 1870, pg. 53—59.

7) Geologie čes. Rudohoří. I. a II. díl L. c.

S) Geol. Karte d. böhm. Mittelgeb. nebst Erläut. Blatt. V., pg. 68.

S) DR. F. Zırker: Lehrbuch der Petrographie. 2. Aufl. II. Bd., pg. 463.

O některých eruptivních horninách z okolí Mělníka a Mšena. 77

Porovnání kyselých hornin 8 trachytickými a trachybasaltickymi
horninami Borıck£no, popsaných s názvy různých fonolitů, čedičů
trachytových, fonolitových a andesitovych stíženo, ba místy i zne-
možněno jest nedostatečným definováním druhu augitu a zmatkem
y rozeznávání augitu od amfibolu vůbec. Také druhy živců nebývají
Boňíckým vždy dosti určitě definovány.

Horniny kyselé zdají se býti staršími nežli ostatní horniny bá-
sičtější, jak možno souditi z geologického výskytu obou hornin na
Lípové hoře, kde hornina kyselá, tvořící jádro vrchu, jest obemknuta
básičtější horninou augititickou, a ze Spitzbergu, v jehož tufovité
hornině augititické uzavřeny jsou úlomky horniny kyselé; s takto
přijatou posloupností hornin na Lípové hoře souhlasí též způsob zo-
nálního proužkování augitu kyselejší horniny této lokality, kde jádro
aegirinického augitu objato jest pásmem augitu basaltického. Srov-
náním pak posloupnosti této s onou Hısscren ") pro eruptivní horniny
Českého Středohoří stanovenou, odpovídaly by naše horniny kyselé
HiBscnovým starším fonolitům a části trachytických a tefritických fo-
nolitů.

RosExBuscnův pojem trachydolerit nahražen v pojednání tomto
názvem trachybasalt, ježto horniny takto definované bývají struktury
drobně porfyrické a nikoliv doleritické a povahou svou naznačují pře-
chod mezi skupinou trachytů a plagioklasickych basaltů.

') Geol. Karte d. böhm. Mittelgebirges nebst Erlánt. Blatt. II., pe. 23,
Blatt V., pg. 41.

78. III. Břetislav Zahálka:

Resumé.

In der vorliegenden Arbeit wird eine Gruppe von Eruptivge-
steinen beschrieben, welche an den sůd-óstlichen Ausláufern des boh-
mischen Mittelgebirges, in der Gegend zwischen Raudnitz, Melnik,
Mscheno und Hauska vorkommen, im ganzen von 29 Lokalitáten.
Die grósste Anzahl derselben gehórt zu den Augititen (15), drei zu
den Limburgiten, ausserdem werden zwei Gesteine den Hauyno-
phyren, zwei den feldspatarmen Plagioklasbasalten, vier den Hauyn
(Nosean-) Trachyten zugerechnet und drei werden als Übergangs-
typen zwischen den Hauyntrachyten und Trachybasalten aufgefasst.
Aus der mikroskopischen Beschaffenheit der zugehörigen Präparate
ist ersichtlich, dass alle jene Gesteine miteinander, und zwar in
dem Grade verwandt sind, dass man einen gemeinsamen Ursprung
für dieselben annehmen könnte. Sie bilden zumeist nicht etwa rein
typische Repräsentanten der einzelnen genannten Gesteinsfamilien,
sondern deuten vielmehr verschiedene Übergänge zwischen den letz-
teren an. Es ist dies freilich eine im geologischen Sinne sehr wich-
tige Erscheinung, welche aber für die Benennung einzelner Vor-
kommnisse grosse Schwierigkeiten bietet. Es wäre allerdings möglich
gewesen, einige Typen mit neuen Namen zu belegen, ich habe
aber vermieden dies zu tun und gab derjenigen Benennungsart den
Vorzug, aus welcher die geologische Bedeutung der Gesteine am
deutlichsten zu ersehen wäre. Leider war es mir nur bei fünf Ge-
steinsarten möglich, chemische Analysen zu erhalten. Aus der Be-
rechnung dieser Analysen folgte als Resultat, dass ein Gestein (Anal.
Nr. III), welches seiner mineralogischen Zusammensetzung nach
gleichsam ein Übergangsglied zwischen Hauyntrachyt und Trachyba-
salt bildet, auch in chemischer Beziehung zwischen einem Augitit
(Anal. Nr. I) und einem Hauyntrachyt (Anal. Nr. IV), resp. Hauyn-
trachyt Anal. Nr. V fast ein Mittelding bildet. Daraus könnte man
wohl den Eindruck bekommen, das Gestein Nr. III repräsentiere
seiner chemischen Zusammensetzung nach gleichsam ein gemeinsames
Magma, aus welchem vielleicht Gesteine von der Art des Typus I
und IV hätten durch Spaltung entstehen können. Durch eine nähere
Betrachtung der chemischen Zusammensetzung des Gesteines Nr. III
wurde es klar, dass das letztere stofflich mit Essexiten verwandt ist,
Gesteinen, welche, wie es aus den Publikationen von HrBscu bekannt

O některých eruptivních horninách z okolí Mělníka a Mšena. 79

ist, auch im böhmischen Mittelgebirge vorkommen, und von welchen
besonders der Rongstocker Stock von zahlreichen, wahrscheinlich
durch Spaltung aus einem gemeinsamen Magma entstandenen Gang-
sesteinen begleitet wird. Dadurch wurde es noch wahrscheinlicher,
dass die Eruptivgesteine des untersuchten Gebietes einen gemeinsamen
Ursprung haben könnten, und dass das Urmagma den Charakter etwa
eines essexitischen Magmas besass. Bemerkenswert und im genetischen
Sinne wohl auch nicht bedeutungslos dürfte auch eine gewisse Regel-
mässigkeit in der Art des Auftretens der beschriebenen Gesteine
sein. Die sauersten Typen (Hauyntrachyte vom Wratner Berg, Spitzberg
(hier die zwei saureren Gesteine), Hauska und die Übergangsglieder
zwischen Hauyntrachyt und Trachybasalt: von Leipenberg und Klein
' Bösig) liegen einander am nächsten. Um diese herum nimmt gegen
Westen, Süden und Osten die Aciditát der Gesteine zumeist ab, und
weiter an der Peripherie sind hauptsächlich die basischesten Augitite
und Limburgite vertreten.

IV.

Ueber eine neue Anwendung des Abbeschen
Kondensors.*)

Monl'äuioteMrttenl'unes
Von F. K. Studnička in Brůnn.

(Vorgelegt in der Sitzung den 13, Januar 1905.)

Der Kondensor des Appe'schen Beleuchtungsapparates, wie er
bei allen modernen grösseren Mikroskopen angewendet wird, stellt
bekanntlich ein umgekehrtes Objektiv vor. Vor seiner nach oben ge-
wendeten Frontlinse entsteht ein reales, umgekehrtes Bild jener
Gegenstände, die sich in einiger Entfernung vor seiner unteren Linse,
befinden. Dieses Bild kann man, vorausgesetzt, dass man nicht ein zu
starkes Objektiv benützt, durch das Mikroskop beobachten, wobei es,
da das letztere die Bilder der Gegenstände umkehrt wieder in der
richtigen Lage erscheint.

Diese durch den ABse’schen Kondensor gebildeten Bilder sind
einem jeden Mikroskopiker gut bekannt, ein jeder hat doch bei der
Benützung des Planspiegels das Bild der Lichtquelle in dem Mikroskope
gesehen,”*) auch hat man bereits daran gedacht, diese Eigenschaft
des Kondensors praktisch auszunützen; es wurde z. B. vorgeschlagen
auf diese Weise das Bild eines Objektmikrometers auf das unter dem
Mikroskope zu messende Praeparat zu werfen. Die betreffende Eigen-

*) Die vorliegende Abhandlung erscheint in extenso und mit einigen Zu-
sätzen und Abbildungen in „Zeitschrift für wissenschaftliche Mikroskopie.“

**) Das Bild der Lichtquelle, das man im Mikroskope zu sehen gewohnt
ist ist jedenfalls umgekehrt, doch daran ist nur der Spiegel, in dem die von dem
Gesenstande kommenden Lichtstrahlen reflektiert werden, schuld.

Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 1

9 IV. F. K. Studnička:

schaft lässt sich, wie ich darauf in diesem Artikel aufmerksam
machen will noch auf verschiedene andere Weise ausnützen. Mit der
Hilfe des vor einem verhältnismässig stärkeren Objektive einge-
schalteten Aggr’schen Kondensors kann man schwache, leicht abstufbare
Vergrösserungen bekommen, die sich besonders zum Zeichnen und zum
Praeparieren verschiedener Objekte sehr gut eignen.

Das vor der Frontlinse des Kondensors entstehende Bild ist
verschieden gross, je nach dem, wie weit sich das Objekt von der
unteren Linse befindet; mit dem Entfernen des Objektes von dem
Kondensor wird das Bild kleiner. Auf die angegebene Weise bekommt
man mit dem Kondensor eine kontinuirliche Reihe von Vergrösserungen,
von o angefangen bis zu einem Maximum. Natürlich kann man das Bild
mit verschiedenen Kombinationen von Objektiven und Okularen und bei
verschieden langem Tubus des Mikroskopes untersuchen, wodurch man
eine sehr grosse Auswahl von Vergrösserungen bekommt, von denen
die maximalen immer beträchtlich schwächer sind, als die Vergrösse-
rung, welche das dabei zur Anwendung kommende Mikroskopobjektiv
mit dem schwächsten Okulare liefert.

Die Mitte der durch den Asge’schen Kondensor gelieferten Bilder -
ist, vorausgesetzt, dass dasselbe genau gearbeitet ist, und dies ist bei
den aus besseren Werkstätten stammenden Mikroskopen wohl immer
der Fall, ganz gut brauchbar, die an der Peripherie des Bildes
sehr bemerkbare sphaerische und chromatische Aberration der Linsen
ist in der Mitte desselben, welche man allein im Sehfelde des Mikro-
skopes bei der Benützung eines Objektives von der Stärke des No. 3
sieht nicht bemerkbar, die Konturen der Objekte werden da nicht
verzeichnet. Selbstverständlich können die bei der Kombination mit
dem Kondensor erhaltenen Bilder nicht so klar sein, wie diejenigen
die man ohne diesen mit den Objektiven bekommt,*) doch bei Be-
nützung schwächerer Objektive, wie es z. B. das oben erwähnte No. 3
ist ist dieser Fehler nicht so gross, die Schärfe der Bilder leidet, dabei
was eben entscheidend ist, nicht. Statt des Kondensors kann man auch
schwache achromatische Mikroskopobjektive nehmen, die man an die
Stelle des Aggr’schen Apparates einschaltet. Diese lassen stärkere Ver-
orósserungen zu als der Kondensor, doch sind sie wegen ihrer bedeu-
tenderen Fokaldistanz nicht so bequem zum Arbeiten. Am besten er-
wies sich mir das Obj. 2 von Reicnerr, mit dem ich bis eine
50fache Vergrösserung erzielen konnte.

Die Vorteile die man bei der Benützung des ABpu'schen Konden-
sors als eines Objektives hat, sind etwa die folgenden:

Ueber Anwendung. des Abbe'schen Kondensors. 5

Man kann mit einem verhältnissmässig stärkeren Objektive eine
kontinuierliche Reihe von schwachen, zu gewissen Zwecken ganz gut
brauchbaren Vergrösserungen bekommen. Man erspart somit bei seinem
Mikroskope entweder eine Reihe von ganz schwachen Systemen oder
ein System mit aneinander annäherbaren Linsen, das durch seine
grosse Fokaldistanz unbequem und ausserdem ziemlich teuer ist.
Man muss weiter bedenken, dass alle solche Systeme entweder ein
Gewinde des Revolvers einnehmen oder besonders an das Mikroskop
angeschraubt werden müssen, während man, wenn man mit dem „Assı“
sich z. B. über ein Praeparat orientieren will, nur mit der Mikrometer-
schraube das betreffende Bild des jetzt unter dem „Asse“ an einem
besonderen Tische placierten Objektes auszusuchen braucht. Einen Nach-
teil führt die ganze Sache selbstverständlich mit sich: die Objekte, die
man mit der Hilfe des Kondensors untersuchen will, muss man an
einer anderen Stelle befestigen als an dem gewöhnlichen Mikroskop-
tische; wenn man jedoch bedenkt, dass es sich da um gauz schwache
Vergrösserungen handelt, bei denen man nicht zu fürchten hat, dass
man eine bestimmte Stelle des Praeparates nicht wiederfinden würde
und dass man die ganze Vorrichtung nur bei gewissen Gelegenheiten

benützen wird, so erscheint dieser Nachteil als nicht so schwerwiegend.

Die Fälle, in denen man den Kondensor des Apgr'schen De-
leuchtungsapparates mit Vorteil auf die von uns angegebene Weise an-
wenden könnte, wären etwa die folgenden:

1. Man kann sich mit der Hilfe des Kondensors einfach und
schnell über Praeparate, die man dann auf die gewöhnliche Weise
untersuchen will, orientieren.

2. Die Eigenschaft des Kondensors, dass man mit dessen Hilfe
leicht abstufbare Vergrösserungen bekommen kann, wird demjenigen
willkommen sein, der bei schwachen Vergrösserungen zeichnen will,
es kann auf die angegebene Weise, wie ich glaube, ein besonderer
Zeichenapparat für schwache Vergrösserungen ersetzt werden.

Die mikroskopischen Praeparate, die man mit der Beihilfe des
Kondensors zeichnen will, müssen auf einem besonderen Objekttisch
befestigt werden, mit dem sie sich leicht zu dem „ABB“ annähern
und von diesem entfernen liessen. Die Konstruktion eines solchen
Tisches werde ich an einer anderen Stelle **) näher beschreiben. Von

*) Bessere Bilder bekommt mar, wenn man durch ein schwarzes, über den
Oberteil des Mikroskopes geworfenes Tuch den Seitenstrahlen den Zutritt verbietet.
**) In Zeitschr. f. wiss. Mikroskopie.

1*

4 IV. F. K. Studnička: Ueber Anwendung des Abbe'sschen Kondensors.

unten werden die Praeparate entweder von einem Planspiegel be-
leuchtet oder es genügt zu dem betreffenden Zwecke da es sich ja
um ganz schwache Vergrösserungen handelt, vollkommen ein Stück
weissen Papiers.

3. Die Eigenschaft des Kondensors, als eines Objektives, welches
zusammen mit den Mikroskopobjektiven schwache Vergrösserungen
liefert wobei die betreffenden Bilder in richtiger Lage erscheinen, erlaubt
die Anwendung eines jeden mit „Asse“ versehenen Mikroskopes als
eines Praepariermikroskopes. Die Objekte, die man praeparieren
will, legt man entweder beim aufrechtstehenden Mikroskope mit einer
Glasplatte auf die obere Fläche des hufeisenförmigen Fusses des Mi-
kroskopstatives, oder man arbeitet einfach an dem gewöhnlichen
Arbeitstische vor dem Mikroskopstative, dessen Oberteil man ent-
sprechend geneigt hat. Falls man beim durchfallenden Lichte ar-
beiten will, so kann man sich so helfen, dass man das Mikroskop
auf eine nicht zu hohe Schachtel stellt, die in ihrem Inneren einen
Planspiegel enthält und mit entsprechenden Oeffnungen für die Licht-
strahlen versehen ist. Auch jetzt kann man mit senkrecht stehendem
oder, was bequemer ist nach hinten geneistem Mikroskope arbeiten.
Dass in letzterem Falle die Ebene, in der das Objekt sich befindet, zu
der optischen Achse des Mikroskopes nicht senkrecht steht, schadet, wie
man sich überzeugen kann bei den schwachen Vergrösserungen (8mal
bis 10mal) die da zur Anwendung kommen, nicht.

4. Mit der Hilfe des ABne'schen Kondensors und des diesem
beigegebenen Planspiegels kann das aufrechtstehende Mikroskop leicht,
in ein horizontales umgewandelt werden, und man kann es leicht z.
B. als ein Aquariummikroskop anwenden.*) Auf dieselbe Weise wird
ein umgelegtes Mikroskop in ein umgekehrtes umgewandelt.

». Die Eigenschaft des mit dem zusammengesetzten Mikroskope
kombinierten Appe'schen Kondensors, dass durch ihn nämlich nahe
Gegenstände vergrössert entferntere jedoch in natürlicher Grösse oder
verkleinert erscheinen, kann man sehr gut zum Kopieren von Abbil-
dungen und überhaupt zum Zeichnen benützen. Man braucht nur
das Mikroskop mit dem gewöhnlichen Zeichenapparate vereinigen
und so verfahren, als ob es sich um ein mikroskopisches Praeparat
handeln würde. Die Bilder der Gegenstände werden in diesem Falle
natürlich durch den Planspiegel auf den ,Agse“ geworfen.

*) Auf die Möglichkeit einer solchen Anwendung des mit dem ,Avsr“ |

kombinierten zusammengesetzten Mikroskopes haben mich meine Freunde Prof.
Němec und Doc. Dr. Mrázek aufmerksam gemacht.

—

Ve

Ueber eine neue Konstruktion des Praeparier-
Mikroskopes.

Von F. K. Studnička in Brünn.

(Vorgelegt in der Sitzung den 13. Januar 1905.)

In einem anderen Artikel (No. IV.) habe ich darauf aufmerksam
semacht, dass man mit der Hilfe des Asge’schen Kondensors, der ja ein
umgekehrtes Objektiv mit einer sehr nahen Brennweite ist, oder mit
der Hilfe eines schwachen achromatischen, an der Stelle des Konden-
sors mit der Frontlinse nach oben befestigten Mikroskopobjektives
schwache Vergrösserungen bekommt, wobei die Bilder der beobach-
teten Gegenstände in richtiger Lage erscheinen. Auf die eben ange-
gebene Weise kann ein jedes mit einem Apseschen Beleuchtungs-
apparate versehenes Mikroskop ohne weiteres als ein Praeparier-
mikroskop angewendet werden.)

Die Einrichtung, die ich in dem erwähnten Artikel beschrieben
habe, bei der man nämlich mit dem Kondensor oder dem an dessen
Stelle befestigten Objektive**) arbeite, hat den Nachteil, dass
man die zu untersuchende Objekte an einen anderen Tisch als an den ge-
wöhnlichen Objekttisch des Mikroskopes legen muss. Den Objekttisch

des Mikroskopes kann man nur bei der folgenden Anordnung der
© Objektive benützen:

*) Nach einem ähnlichen Prinzip wurde seinerzeit das sog. „pankratische“

Mikroskop (Fıscuer ; näheres in Z. f. w. M.) konstruirt.

**) Man kann, wie ich darauf anderswo (Zeitschr. f. wiss. Mikroskopie)
aufmerksam mache, das untere Objektiv im Diaphragmaträger des Beleuchtungs-
apparates aus dem man den Kondensor beseitigt hat befestigen. (Bemerkung
bei der Korrektur.)

Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 1

9 V. F. K. Studnička:

Man schraubt mittelst eines möglichst niedrigen Zwischengewindes
das umgekehrte achromatische Objektiv (No. 2) an das untere Ende
des Tubus (event. auf den Revolver); das gewöhnliche Objektiv, welches
zum Vergrössern des umgekehrten Bildes der Gegenstände bestimmt
ist, befestigt man am unteren Ende des Tubusauszuges. (Grosse
Mikroskope haben hier manchmal schon ein Gewinde.) Das Okular
bleibt natürlich an der gewöhnlichen Stelle. Auf diese Weise be-
findet sich das ganze zusammengesetzte Mikroskop in dem Auszuge
des Tubus vereinigt, und kann durch Einschieben des Auszuges auf
das oben erwähnte Bild des Gegenstandes leicht eingestellt werden.
Auf der anderen Seite kann man mit Zahn und Trieb die ganze jetzt
im Tubus vereinigte Linsenkombination zu dem auf dem Objekttische
liegenden Objekte annähern oder von diesem entfernen. *)

Nur wenige Vervollkommnungen wären da noch wünschenswert.
Da erstens das Einschieben des Tubusauszuges mit der Hand sich
nicht bequem genug ausführen lässt, sollte ein Mikroskop, welches man
an die eben angegebene Weise benützen wollte mit Zahn und Trieb zum
Verschieben des Tubusauszuges versehen werden, und zweitens sollte
der Auszug leicht ausziehbar sein, damit man an sein Ende die Ob-
jektive, ohne viel Zeit zu verlieren befestigen könnte.

Die eben beschriebene Einrichtung erlaubt die Ausnützung der
neuen Linsenkombination nur bis zu gewissen Grenzen. Der Tubus
des Mikroskopes der sie in seinem Inneren enthält kann nur so weit
nach oben verschoben werden, wie es der Zahn und Trieb, der ihn
bewegt, resp. die Hülse, in der er sich bewegt, erlaubt. Um die
ganz schwachen Vergrösserungen, die man beim grösserem Objektab-
stande bekommt, auszunützen, muss man entweder die früher von
uns beschriebene Anordnung mit dem Objektive in der Tischebene
wählen oder muss man besondere auch sonst zum Praeparieren be-
sonders eingerichtete Stative benützen. Ich werde in folgenden Zeilen
einen Vorschlag zur Konstruktion eines solchen machen:

Für den Oberteil des Statives kann mit kleinen Aenderungen,
dieselbe Anordnung gewählt werden, wie wir sie in den vorangehenden
Zeilen beschrieben haben. Es handelt sich also um einen Tubus (T)
der mit einem mitteist Zahn und Trieb verschiebbaren, genügend
langen Auszuge (A) versehen ist. Am unteren Ende des ganzen
Tubus befindet sich das umgekehrte Objektiv (Obj. 1), am unteren Ende

*) Eine änhliche Anordnung haben schon Fiscuere und Osernäuser bei
ihrem pankratischen Mikroskopen gewählt.

Weber eine neue Konstruktion des Praeparier-Mikroskopes, 9

des Auszuges das gewöhnliche, (Obj. 2) das Okular (Oc.) ist an der ge
wöhnlichen Stelle. Der Auszug muss so lang sein, dass das an seinem

„06

© ie we ie om ve — = en —

unteren Ende sich befindende Objektiv, wenn der Tubus vollkommen
eingeschoben ist, aus der unteren Oeffnung des Tubus, vorausgesetzt
dass hier das umgekehrte Objektiv nicht angeschraubt ist, ausragt.
Auf diese Weise kann, wie man sieht, durch Abschrauben des unteren

4 V. F.K.Studniéka: Ueber eine neue Konstruktion des Praeparier-Mikroskopes.

Objektives und durch Einschieben des Auszuges das Mikroskop ohne
weiters in ein gewühnliches zusammengesetztes verwandelt werden
und so z. BD. als ein Hilfsstativ im Laboratorium benützt werden.

Ein Unterschied von einem gewöhnlichen Mikroskope besteht
weiter darin, dass der eben beschriebene Tubus mit einem sehr langen.
mittelst Zahn und Trieb verschiebbaren Prisma (P) verbunden ist.*)
Der Tubus mit der beschriebenen Linsenkombination kann auf diese
Weise sehr weit von der oberen Fläche des Objekttisches entfernt
werden. Es sollte weiter dafür gesorgt werden, dass sich der Tubus
zusammen mit dem ihn tragenden Prisma schief stellen lässt. Bei
den schwachen Vergrösserungen schadet es nämlich, wenn man unter
ihnen praeparieren will, nichts, wenn sich die optische Achse des Appa-
rates etwas schief zu dem Objekttische befindet und auf der anderen
Seite würde diese Lage des hoch aufgeschraubten Oberteiles des
Mikroskopes das Arbeiten mit demselben an einem normal hohen
Arbeitstische viel bequemer machen. Der untere Teil des Mikroskopes
unterscheidet sich von dem eines grösseren gewöhnlichen Praeparier-
mikroskopes dadurch, dass man den Objekt-Tisch in verschiedener
Höhe befestigen kann. Will man beim auffallenden Lichte und einer
ganz schwachen Vergrösserung preparieren so bringt man den Tisch
in die Lage wie es unsere Abbildung zeigt.

*) In der Abbildung ist dieses Prisma zu lang gezeichnet.

VI:

Ueber die Nephridien
von Aeolosoma und Mesenchytraeus.

Von F. Vejdovsky (Prag).
Mit einer Tafel.

Vorgelegt in der Sitzung den 27. Jänner 1905,

Ueber die Nephridien von Aeolosoma herrscht noch immer eme
gewisse Verwirrung, welche durch neuere Arbeiten keinesfalls beseitigt
wird, sondern eher noch dadurch sich kompliziert, dass die Nephridien
als männliche Gonodukte gedeutet werden. Bei der Kleinheit der Ar-
ten und unbedeutender Leibeshöhle war früher die Sicherstellung
der Gestaltsverhältuisse der Nephridien mit gewisser Schwierigkeit
verbunden, namentlich was’ den Verlauf des inneren Kanälchens und
dessen Verhältnis zum Nephridiostom anbelangt. Daher habe ich in
meinem Werke 1884 nicht gewagt, die Dignitaet der Nephridien zur
systematischen Unterscheidung der Arten zu verwerten und es blieb
den künftigen Untersuchungen vorbehalten, eine genauere Analyse der
in Rede stehenden Organe durchzuführen. Eine solche ist nun tat-
sächlich von Dr. A. Srorc (8) vorgenommen worden und der Verfasser
glaubt auf Grund des Kanälchensverlaufes in den Nephridien bezw.
dessen Schlingenbildungen gute Unterscheidungsmerkmale für einzelne
Arten gefunden zu haben.

Für die vorliegende Mitteilung ist diese Frage von untergeord-
neter Bedeutung, wichtiger scheint mir die Beantwortung der Frage
zu sein, ob die Nephridien als Gonodukte funktionieren können, ob
nämlich ihr Bau und die Struktur geeignet sind, die Geschlechtspro-

Sitzber. d. kön, böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 1

}

2 VI. F. Vejdovský:

dukte — in der ersten Reihe die Spermien — aus der Leibeshöhle
nach aussen zu befördern. Von diesem Gesichtspunkte aus erachtete ich
für höchst notwendig, neue Beobachtungen anzustellen, was sich als
fruchtbringend erwies, als ich eine sehr günstige, durch grosse Durch-
sichtigkeit und bedeutende Leibeshöhle sich auszeichnende Art zu
Gesicht bekam, an welcher man die Nephridienfrage ohne grössere
technische Schwierigkeiten prüfen konnte. Die fragliche Art lebt in
den Aquarien des Warmhauses des hiesigen botanischen Gartens zwi-
schen den Wasserpflanzen und in dem Detritus und ist von ihrem
Entdecker Mrizex (6) als Aeolosoma Headley? angeführt worden.
Nach dem genaueren Vergleiche mit der BeppaArp’schen Art ist es
aber angezeigt, die Spezies aus dem Prager botanischen Garten als
neu zu bezeichnen, für welche ich den Namen A. thermophilum n. sp.
vorschlage und deren eingehendere Beschreibung ich mir für eine an-
dere Gelegenheit vorbehalte. An dieser Stelle beschränke ich mich
lediglich auf die Darstellung der Nephridien, welche man bei der ge-
nannten Art auch bei den stärksten Vergrösserungen (hom. Imm.
Zeiss, 20 mm.) ziemlich verlässlich verfolgen kann. Aus einer Reihe
von Beobachtungen in der angegebenen Richtung führe ich 3 Nephri-
dien aus einem 9eliedrigen Individuum an, bemerke aber gleichzeitig,
dass ganz entsprechende Verhältnisse auch für andere in Knospung
und Teilung begriffene Individuen giltig sind.

Die letzten zwei Segmente entbehren der Nephridien, sowie auch
deren Anlagen überhaupt. In dem drittletzten Segmente erscheint das
jüngste Nephridiumstadium in der in Fig. 1 reproduzierten Gestalt,
wo man nachfolgende Komponenten unterscheiden kann: 1. Den Ne-
phridiostom (ns), halsartig verlängert und sich 2. in den drüsigen
Seitenlappen fortsetzend. 3. Aus derselben Stelle entspringt der Aus-
führungsgang (ex).

Der Nephridiostom (ns) ist zweilippig, die obere Lippe rast
hoch über die untere Lippe hervor. Von der inneren Wand der Ober-
lippe ragt tief in das Lumen des Nephridiostoms eine lange, lebhaft
schwingende Geissel (b) hinein. Das Halskanälchen setzt sich fort in
das Kanälchen des Seitenlappens, welches letztere als absteigendes.
zu bezeichnen ist (1), da es bis in das Ende des Lappens verläuft,
hier sich nach vorne wendet und so in den aufsteigenden Teil (2)
fortschreitet, welcher leicht wellig gewunden in den Ausführungsgang
übergeht. Von dem letzteren habe ich mich nicht überzeugen können,
ob er schon jetzt nach aussen ausmündet oder nicht. Das eben be-
schriebene Nephridium ist sehr interessant, indem es einem Entwick-

Ueber die Nephridien von Aeolosoma und Mesenchytraeus.

ČO

Jungstadium der Nephridien entspricht, welches ich bei Rhynchelmis
vor Jahren dargestellt habe. Hier wie dort besteht es nämlich aus
denselben Komponenten, bewahrt dieselbe Gestalt und besitzt das-
selbe ab- und aufsteigende einerseits mit dem Nephridiostom, anderer-
‚seits mit dem Ausführungsgang kommunizierende Kanälchen.

Im Vergleiche mit diesem einfachen Nephridiumstadium erschei-
nen die Nephridien des ersten Paares von Aeolosoma bedeutend kom-
pliziert, wie man aus der Fig. 2 ersehen kann. Man begegnet hier
zwar denselben Komponenten, nämlich 1. dem Nephridiostom (ns)
mit einem langen Halse (4), 2. dem drüsigen Lappen und 3. dem Aus-
führungsgange (ex); aber das ganze Organ ist mächtiger entfaltet,
was auf die Wachstumsvorgänge zurückzuführen ist.

Der Nephridiostom von der unteren Seite betrachtet ist birn-
förmig angeschwollen, besitzt durchsichtige Wandungen und sind da-
her die Schwingungen der mächtigen Geissel (b) bei starken Vergrös-
serungen leicht wahrnehmbar. Die Geissel besteht aus mehreren Wim-
pern, welche bei der aufhörenden Tätigkeit der Geissel auseinander-
gehen und in diesem Zustande scheint es, als ob der Nephridiostom
mit einfachen Wimpern ausgestattet würde. In solchen Gestaltsver-
hältnissen ist der Nephridiostom schon von mir (9), Vixror JAxDA (4)
und Srorc gezeichnet, vom letzteren als typisch gedeutet worden.
Auch auf den Schnittserien erscheint der Nephridiostom mit einfachen
Wimpern besetzt. Nur die Beobachtung im lebenden Zustande belehrt
uns von der Existenz der Geissel.

Dicht unter dem Nephridiostom schwillt sein Hals bedeutend
an, indem dessen Wandungen (f) mit einer körnigen, farblosen, bei
anderen Oligochaeten, z. B. Tubificiden und Lumbriculiden, braun ge-
färbten Substanz angefüllt sind. Das Halskanälchen geht direkt in
den Seitenlappen,' welcher verhältnismässig verlängert und mit seinen
freien Enden mittels membranöser Suspensorien auf die Darmwand
aufgehängt ist. Die Länge des Lappens veranlasst nun, dass derselbe
bald der Quere nach in demselben Segmente zusammengelegt ist oder
in das nachfolgende Segment eingreift. Bei der Streckung des Tieres
erscheinen die Nephridien in der in Fig. 2 u. 3 abgebildeten Ge-
stalt. Im Vergleiche mit dem erst beschriebenen Stadium ist daher
der Lappen bei völlig entwickelten Nephridien mächtig in die Länge
herangewachsen, so dass das darin verlaufende Kanälchensystem stark
nach vorne verschoben wurde. Aus diesem Grunde ist also auch er-
klärlich, dass das Halskanälchen ebenfalls zuerst nach vorne im Seiten-
lappen verläuft, sich nach hinten wendet und den absteigenden Ast

1*

4 VI. F. Vejdovský:

(1) bildet, welcher nach wie vor bis in das hintere Ende des Lap-
pens geht. In dieser Region ist der Lappen mehr oder weniger an- ©
seschwollen, was durch die Bildung einer Doppelschlinge des Kanäl-
chens (kz) veranlasst wird. Das absteigende Kanälchen bildet nám-
lich, bevor es in den aufsteigenden Ast übergeht, eine doppelte Win-
dung und erst nachher steigt es nach vorne auf und verläuft parallel
mit dem absteigenden bis in das vordere, ebenfalls angeschwollene
Ende des Seitenlappens, wo es gleicher Weise eine Doppelschlinge
(kp) bildet. Aus dieser Schlinge entspringt ein kurzes, noch im Seiten-
lappen verlaufendes Seitenästchen, das direkt in den Ausführungs-
sang (ex) übergeht.

Das eben beschriebene Nephridium des ersten Paares gehört
einem und demselben Individuum. Der annäherungsweise komplizierte
Verlauf des Kanälchens in dem Seitenlappen und die mehr oder we-
niger mächtige Entfaltung des letzteren kann in Einzelnheiten bei
anderen Individuen variieren, namentlich auch was die Schlingenbil-
dung im vorderen Ende des Lappens und seinen Uebergang in den
Ausführungskanal anbelangt. Entsprechende Verschiedenheiten gelten
auch für die übrigen Körpersegmente zwischen dem ersten und letzten
Nephridienpaare. Eine bestimmte, in jedem Falle sich wiederholende
Gestalt der Nephridien gibt es nicht, namentlich nicht die Schlingen-
bildungen. Denn das in Fig, 2 abgebildete Nephridium des nachfol-
genden Segmentes zeigt in Anbetracht des Exkretionsorgans des er-
sten und letzten Paares eine ganz neue Abweichung, welche sich
darin kundeibt, dass das absteigende Kanälchen nur im hinteren Lap-
penende eine Doppelschlinge bildet, das aufsteigende Kanälchen da-
gecen ohne jede Schlingenbildung im vordern Lappenende sich ein-
fach nach hinten umbiegt und direkt in den Ausführungsgang über-
geht. Eine andere Abweichung zeigt ferner der Hals des Nephridiostoms,
dessen Lumen nicht direkt in das absteigende Kanälchen übergeht,
sondern zuerst eine Schlinge bildet. Durch die dargestellten drei
Fälle der Nephridien eines und desselben Individuums aus verschie-
denen Körpersegmenten von Aeolosoma ist daher von Neuem die
Regel begründet, dass diese Organe einzelner Körperregionen nicht
gleichgestaltet sind. Sie können variieren nicht nur in verschiedenen
Körpersegmenten, sondern auch auf der rechten und linken Seite
desselben Segmentes. In dem Verlaufe des Kanälchensystems und
dessen Schlingenbildung kann daher kein bestimmtes Kennzeichen

für die Bestimmung der Arten erblickt werden, wie neuerdings ange-
nommen wird (8).

Ueber die Nephridien von Aeolosoma und Mesenchytraeus. ñ

Zweitens konnte in unserem Falle nicht die Angabe von Srorc
bestätigt werden, dass das ab- und aufsteigende Kanälchen eines Ne- :
phridiums seine eigenen Zellwandungen besässen, sondern wird von
Neuem die alte Tatsache bekräftigt, dass beide Kanälchen intracellu-
läre Gänge einer den Seitenlappen bildenden Zellreihe vorstellen.

Drittens geht aus unserer Darstellung hervor, dass die kompli-
ziertesten Gestaltsverhältnisse die Nepbridien der vorderen Segmente
bewahren; je mehr nach hinten, desto einfacher werden die Nephri-
dien und entsprechen auf diese Weise den Stadien der Gesamtent-
wicklung dieser Organe, wie für Rhynchelmis und Lumbrieiden fest-
gestellt wurde. Die Nephridien sind nach dem Typus der Oligochaeten
gebaut.

Die Gestalt der Nephridien ist für einzelne Gattungen (sogar
Familien) typisch, wie besonders für die Lumbriciden, Naidomorphen,
vorzugsweise aber für die Enchytraeiden festgestellt wurde, bei wel-
chen letzteren der drüsige Lappenteil charakteristisch ist. Auch ein-
zelne Arten können sich durch die Gestaltsverhältnisse der Nephri-
dien auszeichnen, allerdings aber ist die Variabilität in einzelnen Kör-
perregionen bedeutend, so dass man bei der Artbestimmung mit die-
ser Tatsache rechnen muss. Ich habe schon bei Fridericia Zykovi
auf diese Variabilität hingewiesan und kann noch jetzt einen spe-
ziellen Fall derselben sowohl in der Gesamtform, als auch in dem
Verlaufe der intrazellulären Kanälchen anführen.

Unter den Enchytraeiden ist es das Genus Mesenchytraeus, wel-
ches bezüglich seiner Organisation eine besondere Stellung in dieser
Familie einnimmt, wie speziell von Ersex und MIcHAELSEN (5) hervor-
gehoben und neuerdings durch den erstgenannten Autor auf den merk-
würdigen Arten von Alaska (3) bestätigt wurde. Noch vor wenigen
Jahren war kein einziger Repräsentant dieser Gattung in Böhmen be-
kannt, im Laufe der letzten 4 Jahre sind indessen namentlich in den
Gebirgsgegenden von Böhmen und Mähren 4 Arten gefunden worden,
nämlich Mesenchytraeus flavus Lev. aus dem Böhmerwalde (Roubal),
M. moravicus n. sp. von Lysä Hora in den Beskyden (1325 m) (Roubal),
M. setosus Mich. (von Neuhaus in Böhmen) und schliesslich eine
neue Art aus dem Isergebirge in Böhmen, wo sie von Dr. Mencl mit
Bryodrilus Ehlersi Ude gesammelt wurde und welche ich somit als
M. Mencli m. sp.*) bezeichne.

>) Hauptcharakter: Borsten wie bei allen Mesenchytraen, ca. 35 Seg-
mente, Herz im 12. Segmente beginnend, Gehirnganglion hinten gerade abgestutzt,
vorne tief ausgeschnitten, Lymphocyten spindelförmig mit farblosen Kügelchen.

6 VI. F. Vejdovský:

Wie durch die übrigen Organe, so unterscheidet sich diese Gat-
tung auch durch die Nephridien von allen anderen Enchytraeiden, wie
bereits von MrcHAELSEN (5) hervorgehoben wurde. Mit Bezug auf den
Vergleich mit anderen Gattungen bedarf Mesenchytraeus einer einge-
henderen Darstellung seiner Nephridienstruktur. M. Mencli ist wegen
seiner ausgezeichneten Durchsichtigkeit besonders geeignet für die
Beobachtungen in lebendem Zustande und es gelang mir die Nephri-
dien auch mit starken Vergrösserungen in der Gesamtorganisation
zu ermitteln. Sonst habe ich ganz dieselben Verhältnisse auch für
die Nephridien von WM. setosus und flavus sicherstellen können. Be-
züglich der in dieser Arbeit behandelten Frage gilt auch hier die
Regel: Die Gestalt der Nephridien variiert bedeutend nach dem Ver-
laufe des Kanälchensystems in einzelnen Körperregionen, wie aus der
nachfolgenden Darstellung erhellt.

Untersucht wurde ein Individuum mit 34 Segmenten. Das im
Profil beobachtete Nephridium des 26. Segmentes (Fig. 4) besteht
aus einem praeseptalen Nephridiostom (ns), welcher sich hinter dem
Dissepimente zu einem kurzen Halse (A) verlängert. Hinter dem
Halse folgt ein mächtig entfalteter Drüsenlappen und auf der Grenze
zwischen diesem und dem Halse entspringt der Ausführungsgang (ex).
Diese allgemeine Regel gilt für alle Nephridien und diese Anordnung
der Komponenten erinnert wieder an das oben angeführte Entwick-
lungsstadium von Rhynchelmis. Aber die Gestalt des Lappens und
der Kanälchenverlauf ist verschieden je nach den Segmenten. In dem
erwähnten 24. Segmente geht das Kanälchen aus dem Halse in eine
kleine Aussackung, die als kleines Läppchen (7m) bezeichnet werden
kann. Aus diesem Läppchen tritt das Kanälchen (1) in den grossen
Lappen (lv) ein, an dessen Ende es Doppelschlinge wie bei Aeolosoma
bildet und von hier aus entsteht der aufsteigende Ast (2) auf der
rechten Seite des Lappens. In der Mitte des Lappens verenst sich
das Kanälchen und bildet einen dicht gewundenen Knäuel (47), wel-
cher Teil in Einzelnheiten deshalb nicht zu ermitteln ist, dass der
umliegende Zellinhalt wit einer dunkeln grobkörnigen Sub-
stanz erfüllt ist, aus welcher die Kanälchenwindungen nur schwach
durchschimmern. Aus dem Knäuel steigt nun das Kanälchen mit dem
ersten rechten Aste (2) parallel nach hinten ab (3), am Ende des
Lappens setzt sich dann nach vorne als zweiter aufsteigender
Gang (4) fort, beteilist sich hier wieder an der Bildung des
erwähnten Knäuels, von welchem es in den Ausführungsgang (ex)
übergeht.

Ueber die Nephridien von Aeolosoma und Mesenchytraeus. 7

Mit denselben Komponenten und dem Verlaufe des Kanälchens
zeichnet sich auch das Nephridium des nächstfolgenden 25. Segmen-
tes aus, wie in klarer Weise die in derselben Lage und bei derselben
Vergrösserung reproduzierte Abbildung (Fig. 5) zeigt. Aber eine Ab-
weichung ist hier sogleich auffallend; einerseits ist hier das kleine
Läppchen nicht vorhanden und andererseits ist der Kanälchenknäuel
(kl) etwas nach hinten verschoben.

Noch bedeutendere Unterschiede zeigen die Nephridien der vor-
deren Segmente, von denen in Fig. 6 ein Nephridium des 17. Seg-
mentes reproduziert ist. Dasselbe ist von der Rückenseite abgebildet
und man begegnet darin allen Komponenten in voller Entfaltung. In
dieser Lage besteht das Nephridium aus 3 Lappen, von denen man
einen hinteren mittleren (ls), einen vorderen grösseren (ll) und einen
kleineren rechten (7m) unterscheiden kann. Durch die Bildung der
Seitenlappen erweitert sich das Nephridium zwischen den ab- und
aufsteigenden Kanälchen und im Zentrum liegt der Kanälchenknäuel.
Im grossen ganzen ist das Nephridium kürzer als in den hinteren
Segmenten, die Kanälchen im vorderen rechten und im hinteren Haupt-
lappen verlaufen nicht gerade, sondern bilden ein regelmässig ange-
ordnetes Schlingensystem, wodurch deren innere Fläche bedeutend
vergrössert wird.

Innerlich sind die Kanälchen nicht mit Wimpern ausgestattet.
Nur an bestimmten Stellen sind starke Geisseln vorhanden und dies
in gleicher Höhe in den ab- und aufsteigenden Aesten (Fig. 7 a, b).
Bei sorgfältiger Beobachtung habe ich meist nur 3 solche Geissel-
paare sicherstellen können. Die mit Geisseln versehenen Stellen sind
in Fig. 5. u. 6. mit g bezeichnet.

In den angeführten Beispielen ist daher die Variabilität der Ne-
phridien sowohl für Aeolosoma als für Mesenchytraeus in einzelnen
Körpersegmenten nachgewiesen worden. Es ist nun einleuchtend, dass
es Niemanden einfallen würde die Nephridien von Mesenchytraeus
funktionell mit den männlichen Gonodukten zu vergleichen. Die mit
-so kompliziert gewundenen und mit spärlichen Geisseln versehenen

Kanälchen, kleinen und engen Nephridiostomen versehenen Nephri-
dien vermögen kaum die Funktion der Gonodukte zu vertreten. Der
weitere Vergleich des beschriebenen Nephridiums mit dem von Aelo-
soma führt nun zur ungezwungenen Ueberzeugung, dass zwischen bei-
den sowohl bezüglich der Komponenten als hinsichtiich deren Ent-

FA

8 VL F. Vejdovský:

faltung wesentlich kein Unterschied bestehe. Der äusserst kleine Ne-
phridiostom von Aeolosoma mit einfacher Geissel und ohne äussere
Bewimperung vermag kaum dieselbe Funktion wie der grosse bewim-
perte Samentrichter des Gonoduktes zu vertreten, dem engen und
vielfach gewundenen, der Wimpern entbehrenden Kanälchen ist kaum
die Möglichkeit geboten, die Spermien nach aussen zu befördern.
Kurzum, aus der Struktur der Nephridien ist es unmöglich, die letz-
teren als Gonodukte zu deuten.

Und doch vertritt man zu wiederholtenmalen die Ansicht, dass
bei Aeolosoma die Nephridien als männliche Gonodukte funktionieren.
Aber die in dieser Richtung ausgesprochenen Behauptungen wider-

sprechen sich gegenseitig. Zunächst soll die Angabe von Dr. A. Store,

der diese Ansicht zuerst formulierte, angeführt werden. Die unpaare
Oeffnung mitten am 6. Segmente, welehe von D'"UDEkEm als Ovi-
dukt bezeichnet wurde, soll nach Srorc äussere Mündung eines Ne-
phridiums vorstellen, welches, sowie die Nephridien des 5. und 7.,
Segmentes die Spermien nach aussen entleeren. In den inneren
trichterartigen Mündungen hat der Verfasser angeblich Spermien-
klumpen gefunden.

Schon die Lage und die Unpaarigkeit des als Nephridium ge-
deuteten Gonoduktes Spricht gegen die Identität beider Organe. In
der Gestalt, wie das vermeintliche Nephridium vom Autor veranschau-
licht wird, erscheinen die Nephridien bei keiner einzigen Art. Die
letzte Arbeit des genannten Verfassers beweist am klarsten, dass die,
wenn auch allzu schematisch reproduzierten Nephridien, der von ihm
beobachteten Arten anders gestaltet sind als die Gonodukte in seiner
ersten Arbeit. Der weitere Widerspruch ist ferner im Werke von
BEpDARD enthalten, wo etwas ganz Anderes behauptet wird, als in der
Arbeit von Dr. Šronc. Beppanp schreibt nämlich Nachfolgendes: „the
nephridia of all the segments of tbe body conduct the
spermatozoa to the exterior; this was proved by direkt observa-
tions.“ Und weiter: „the ova escape by a large pore on the ventral
surface of the sixth segment.“

Diese Angabe, welche von BrppaRp nicht weiter auf ihre Rich-
tigkeit geprüft wurde, hat zum Verfasser denselben Autor, nämlich
DESA ŠroLc*), welcher aber seine erstere Mitteilung nicht korrigiert
und auch nicht angibt, aus welchen Gründen er dies nicht tut.

Der jüngste Autor, welcher sich mit der in dieser Arbeit be-
handelten Frage beschäftigt, ist DirrevseN (2). In seinen Beobachtun-

*) Ich entnehme diese Angabe seiner letzten Arbeit. (8).

Ueber die Nephridien von Aeolosoma und Mesenchytraeus. 9)

gen über die Ethologie und Organisation der dänischen Oligochaeten
gelang es ihm geschlechtlich entwickelte Aeolosomen zu Gesicht zu be-
kommen. Er findet den Bau der Segmentalorgane (Fig. 50) von Aeol.
quaternarium, namentlich was den Verlauf des „Kanälchens“ anbe-
"langt, übereinstimmend mit den Zeichnungen von ŠTOLC, dagegen
konnte er „nichts von den grossen klaren Zellen, die dieser Schriftsteller
von einem Teil des Kanälchens abbildet“ finden. „Bei den geschlechts-
reifen Individuen scheinen die sonst im 6. Segment liegenden Sec-
mentalorgane ganz verschwunden.“ Die grosse Oeffnune mitten am
6. Segment hat DrrLEVSEN nicht gesehen, wahrscheinlich wegen der
grossen Clittellardrůsen. „In dem vorn und hinten liegenden Segmente
lagen dagegen zwei Segmentalorgane Am Trichter dieses und zu-
gleich an den Triehtern der Segmentalorgane im 4. und 8. Segment
wurde ein grosses Bündel Spermatozoen gefunden.“ „Es scheint daher,
dass die Spermatozoen sich an den Trichter der Segmentalorgane
festsetzten, wie sie bei den anderen Familien sich an den Samen-
leitertrichter setzen.“ „Es herrscht kein Zweifel darüber, dass die
Spermatozoen bei Aeolosoma, ganz wie bei den Polychaeten, also
im Gegensatz zu den anderen Oligochaeten durch die Segmentalor-
Sane ausgeführt werden.“

Wenn man aber die Abbildung der ,Segmentalorgane“ von
Aeol. quaternarium, wie sie der Verfasser in Fig. 50 und 51 repro-
duziert, mit den normalen Nephridien von Aeol. thermophilum ver-
gleicht, so findet man bedeutende Unterschiede im Bau der fragli-
chen Organe beider Arten. Die inneren Mündungen der „Segmental-
organe“ von Aeol. quaternarıum stellen breite, mit äusseren Wimpern
ausgestattete Trichter vor, gleich denen der normalen Samentrichter
anderer Oligochaeten-Familien. Mit den engen, mit einer Wimper-
flamme versehenen Nephridiostomen von Aeol. thermophilum sind
sie kaum zu vergleichen. Zweitens findet man auf den fraglichen
„Seomentalorganen“ von Aeol. quaternarium keinen drüsigen von den
auf- und absteigenden Kanälchen durchbohrten Lappen, sondern stellt
der Ausführungsgang einen einfachen, gewundenen Gang mit selb-
ständigen Wandungen vor, der sich gar nicht mit den Gestaltsver-
hältnissen der Nephridiallappen von Aeol. thermophilum identifizieren
lässt. Dagegen entspricht der Gang von Aeol. quaternarium völlig
den männlichen Gonodukten anderer Oligochaeten.

Wir resumieren daher Nachfolgendes:

Aus der angeführten Schilderung des dänischen Autors geht

hervor, dass er zwar sorgfältig beobachtete, aber aus seiner, wenn

10 VL F. Vejdovský:

auch — wie er sagt — etwas schematischen Abbildung erhellt am
klarsten ein wesentlicher Unterschied zwischen den Nephridien von
Aeol. thermophilum und fraglichen Gonodukten von Aeol. quaternarium.
Der breite an äusserer Peripherie bewimperte Samentrichter entbehrt
der Geissel, geht in einen dünnwandigen Samengang über, welcher
durch eine verhältnissmässig weite Öffnung nach aussen mündet. Es
fehlt hier der drüsige für die Nephridien charakteristische Seiten-
lappen, kurzum der Bau der Gonodukte ist ein ganz anderer als
der von Nephridien und erinnert auf dieselben Strukturverhältnisse
der Gonodukte anderen Oligochaeten.

Aus allen diesen Gründen, namentlich aber aus dem Vergleiche
der echten Nephridien und Gonodukte, wie die letzteren von Drrrevsen
dargestellt werden, geht über jeden Zweifel hervor, dass Aeolosoma
seine Geschlechtsprodukte durch normale Nephridien nicht nach aussen
entleren kann, sondern dass zu dieser Funktion spezielle Ausfuhrs-
organe nötig sind, welche, wenn auch verhältnissmässig schwach
entwickelt, den gewöhnlichen Samenleitern eutsprechen. Das in
mancher Hinsicht im primitiven Zustand seiner Organisation stehende
Aeolosoma besitzt einen nach dem Typus der Oligochaeten gebauten
Geschlechtsapparat. Die Eierstöcke sind nach dem Typus der Naido-
morphen, Enchytraeiden etc. entwickelt, indem sie bei der Eibildung
in zahlreiche Eizellenklumpen zerfallen, die irrtümlich neuerdings als
eigentliche Eierstöcke gedeutet werden. Die Spermarien kennt man
allerdings in ihren ersten Anlagen nicht genauer, aber die Spermien
werden nicht durch Nephridien, sondern durch die Samenleiter nach
aussen entleert.

Der primitive Bau von Aeolosoma, namentlich in Bezug auf
das Nervensystem, den Hautmuskelschlauch, den Mangel der Dis-
sepimente etc. ist neuerdings eingehend von Vırror JanpA bei Aeo-
losoma tenebrarum, dargestellt worden.

k

Ueber die Nephridien von Aeolosoma und Mesenchytraeus. 11

Literatur.

. Beovarn Fr. E., Monograph of the Order of Oligochaeta 1895, Oxford. p. 98-
. Dirtevsen AsGer, Studien an Oligochäten. Zeitschr. f. w. Zool. Bd. 77. 1904

p. 441—445.

. Eısen Gustav, Enchytraeiden of the west coast of North America. Harriman

Alaska Expedition 1905.

. Janpa Vırror, Příspěvky ku poznání rodu Aeolosoma. Věstník král. české

spol. nauk. Praha 1900. XXXI.

. MrcHakLsex W.. Enchytraeiden Studien. Arch. mikr. Anat. XXX. Beitr, z.

Kenntniss der deutsch. Enchytraeidenfauna. Ibidem XXXI.

. Mnázek A., Fauna der Warmhäuser. Sitzber. d. königl. böhm. Gesellsch. d.

W. 1902.

. Srorc A., O pohlavních orgánech rodu Aeolosoma a jejich poměru k organům

exkrečním. Věstník král. české spol. nauk. Praha 1889.

8. — — Bullet. internat. Acad. Sc. Prague. Sc. math. nat. 7. 1903.
9. Vespovsx* F., System und Morphologie der Oligochaeten. 1884. Prag.
10. — — Entwickelungscesch. Untersuchungen 1889—1392.

Tafelerklärung.
Allgemeine Buchstabenbezeichnung.

b, Geissel des Nephridiostoms,

ds, Dissepiment,

e, Ausführungsgang des Nephridiums,
h, Hals des Nephridiostoms,

kl, Kanälchenknäuel,
kp, vordere Kanälchenschlinge,
kz, hintere Kanälchenschlinge,

=

7, linker Lappen,

lm, kleiner Lappen,

ls, Mittellappen,

lv, grosser Lappen,
ns, Nephridiostom,
1, 3, absteigende Kanälchen.
2, 4, aufsteigende Kanälchen.

Fig.

Fig

Fig.

Fig.
Fig.
Fig.
Fig.

p

Fig. 1—3. Aeolosoma thermophilium n. sp.
1. Junges Nephridium aus dem drittletzten Segmente.
. 2. Nephridium des ersten Paares.
3. Nephridium des zweiten Paares.
Fig. 4—7. Mesenchytraeus Mencli. n. sp.
. Nephridium des 26. Segmentes.
. Nephridium des 27. Segmentes.
. Nephridium des 17. Segmentes.
. a, b, Teile des auf- und absteigenden Kanälchens mit Geisseln.

-1 O0 OH

VIT.

Über Taenia acanthorhyncha Wedl.

(Ein Beitrag zur Kenntnis der Gattung Tatria Kowalewski.)

Von Al. Mrázek in Prac.
Mit 2 Tafeln uud 7 Textfiguren.

Vorgelegt in der Sitzung am 27. Januar 1905.

Die überaus formenreiche Gruppe der Vogeltánien erfreute sich
im letzten Dezennium der Aufmerksamkeit zahlreicher Forscher und
die Arbeiten derselben haben uns schon viele wertvolle Anhaltspunkte
zu einer systematischen und wohl auch anatomischen Sichtung des
früheren Chaos geboten, wenngleich nicht verschwiegen werden darf,
dass wir von einer definitiven zusammenfassenden Bearbeitung noch
weit entfernt sind.

Die erwähnten Arbeiten haben auch dargetan, dass insbesondere
was den Bau der Geschlechtsorgane betrifft, eine früher kaum geahnte
Mannigfaltigkeit herrscht, und auch namentlich in der allerletzten
Zeit eine Fülle von sehr interessanten und sogar überraschenden
Tatsachen bekannt gemacht. Es kann hier z. B. nur das Auffinden
von getrenntgeschlechtlichen Cestoden (Fuxrwanx) oder solcher „tera-
tologischer“ Formen wie die Triplotaenia mirabilis Boas (Boas, v. Ja-
NICKI) angeführt werden.

Zu diesen Tatsachen kann auch die Atrophie der Leitungswege

des weiblichen Geschlechtsapparates, die bereits bei einer Anzahi von

Vogeltánien festgestellt wurde, und sogar zur Aufstellung neuer Ge-

nera (Aporina Funrmanx) teilweise Anlass gab, ja auch zur Charakte-

risierung einer neuen Unterfamilie (Acoleinae) mit benutzt wurde,
Stzber. d. kön. böhm Ges. d. Wiss. II. Classe. 1

9 VII. Al. Mrázek:

(freilich wurde die systematische Tragweite des erwähnten Charakters
von anderer Seite in Zweifel gezogen), gezählt werden.

Diese Atrophie der weiblichen Begattungsorgane, resp. der
weiblichen Genitalöffoung und der distalen Partie der Vagina zeigt
übrigens bei den einzelnen Tänienformen sehr verschiedene Grade
ihrer Ausbildung und wird gewiss nicht auf die wenigen Arten, bei
denen sie bisher beobachtet wurde, beschränkt bleiben, sondern es
ist zu erwarten, dass spätere Untersuchungen die Zahl derselben noch
bedeutend vermehren werden.*)

So bin ich gleich in der Lage, von einer Täuienart berichten zu
können, bei welcher ebenfalls die Vagina keine äussere Öffnung be-
sitzt und zwar niemals, also nicht nur in den alten reifen Proglottiden,
sondern auch bereits in den jungen Gliedern blind endigt.

Wenn nun schon diese Tatsache, obgleich nicht neu, doch immerhin
als ein neuer Beleg für bisher doch ziemlich selten beobachtete Er-
scheinung einer Publikation wert wäre, So ist dies umsomehr der
Fall, als die von mir untersuchte Form ausser der Atrophie der Va-
gina noch solche Gestaltsverhältnisse des weiblichen Begattungsappa-
rates aufweist, die noch weit interessanter sind und etwas vollkommen
Neues darstellen.

Es ist dies die Bildung neuer sekundärer weiblichen Geschlechts-
Öffnung (vielleicht als Ersatz für die atrophierte eigentliche Vagina ?),
und weiter die Tatsache einer freien Kommunikation zwischen den
weiblichen Geschlechts- resp. Begattungsorganen der einzelnen Proglot-
tiden.

Diese Tatsachen sind neu für die Wissenschaft, nicht aber
das Tier selbst, bei welchem sie von mir festgestellt wurden: es han-
delt sich um Taenia acanthorhyncha Wedl. Da diese Form meines
Wissens bisher nicht ein Gegenstand einer anatomischen Untersuchung

*) Ich will hier z. B., wenn auch nur als eine blosse Vermutung, einen Fall
anfůhren, der mir beim Durchsehen der Litteratur aufgestossen ist. Er bezieht
sich auf Leptotaenia ischnorhyncha (Lüur), eine Form die habituel eine gewisse
Ähnlichkeit mit 7. acanthorhyncha zeigt. Bei dieser Form erwähnt Cox (l. c. p.
388): „Obgleich sie hier in vollster Funktion vorhanden sein muss, konnte ich
auf Schnitten keine Vagina finden, was sich wohl auf den, wie auch Lüxe bemerkt,
nicht guten Erhaltungszustand der Exemplare zurückführen lässt.“ Es ist mir
jedoch wahrscheinlich, dass wir es auch hier mit einer Form mit atrophierter Va-
gina zu tun habén werden.

=

Über Taenia acanthorhyrcha Wedl.

wurde, so benutzte ich eine unlängst sich’ mir bietende Gelegenheit?)
zu einer solchen. Dabei stiess ich auf die oben angeführten merk
würdigen Tatsachen, die Anlass zu dieser Publikation gaben. Erst
nachträglich, nachdem die dieser Arbeit zu Grunde liegenden Unter-
suchungen abgeschlossen waren, nahm ich Kenntnis von der neuesten
Arbeit M. Kowazewsxrs, in welcher eine der Taenia acanthorhyncha
Wedl nächstverwandte neue Form auf Grund ihrer eigentümlichen
anatomischen Verhältnisse als Repräsentant einer neuen Gattung
Tatria aufgestellt wurde, zu welcher er auch 7. acanthorhyncha Wed]
zählt (neben T. scolopendra Diesing als inc. sed.?), Da tatsächlich
Tatria biremis Kowauzwskı und Tatria acanthorhyncha (Wedl) náchst-
verwandte Formen sind, so ist es nicht überraschend, dass sich in
der gesammten Organisation beider Formen weitgehende Übereinstim-
mungen finden. Auch bei Tatria biremis Kow. ist das Receptaculum
seminis das eigentümlichste Organ und auch hier stehen die
Receptacula der einzelnen auf einander folgenden Proglottiden mit
einander in Verbindung, doch wie weiter unten ausführlich dargestellt
werden wird, gestalten sich die Verhältnisse des Receptaculum seminis
und seiner Ausführungsgänge bei Tatria acanthorhyncha (Wedl) doch
bedeutend anders und bieten etwas Neues dar. Auch hat Kowarewski
die morphologische Bedeutung der in Frage kommenden Gebilde nur
kurz gestreift, während die von mir bei Tatria acanthorhyncha be-
obachteten Tatsachen sich zu einer solchen Betrachtung vorzüglich
eignen.

Es liest mir fern, im Folgenden eine monographische Bearbei-
‚tung sämtlicher Organsysteme zu liefern, vielmehr will ich mich
hauptsächlich auf die Schilderung der Formverhältnisse des Geschlechts-
apparates beschränken, die ja das meiste Interesse erfordern und
ihrer bereits kurz angedeuteten Eigentümlichkeiten wegen auch über
den engeren Kreis der Cestodenspezialisten hinaus vom allgemeineren
Interesse sind. Die übrigen Gestalts- und Organisationsverhältnisse
unserer Tänie will ich nur kurz berühren, soviel es mir zur Ver-
vollständigung der Originalbeschreibung Wenr’s, der zur besseren
Charakterisierung der vom Kowanzwskı aufgestellten Gattung Tatria
nötig schien.

*) Das betreffende Material fand ich in einem Colymbus fluviatilis, welcher
Anfang Dezember 1904 vom Herrn stud. phil. J. NresveR lebend in das zoologische
Institut gebracht wurde und welcher auf der Moldau bei Prag gefangen wurde.
"Im Ganzen fand ich im Anfangsteile des Darmes ungefähr 20 Exemplare dieses

Bandwurmes, eine Anzahl davon aber leider nur in scolexlosen Bruchstücken.
i*

4 VII. Al. Mrázek

Taenia acanthorhyncha Wedl wurde von ihrem Entdecker*) auf
die damalige Zeit recht gut charakterisiert. Übrigens ist es eine
Form, die ihrer eigentůmlichen Form wegen leicht erkennbar und
nicht so leicht mit einer anderen verwechselbar ist. Die Fig. 19 bei
Wepz Sowohl, als auch seine Angabe: „Der Kopf ist flach gebaut,

Fig. 1. Fig. 2. Fig. 3.

Fig. 1. Tatria acanthorhyncha (Wedl.) -Habitusbild nach einem Totalpräparat.
Fig, 2. Bruchstück eines schmalen Exemplares mit relativ langen Proglottialen.
Fig. 3. Habitusbild eines jungen Exemplars von T. acanthorhyncha nach einem

Fláchenschnitt. (Photogramm des Herrn Prof. K. Kruvıs.**)

sitzt mit seiner breiten Fläche auf dem vordersten Gliede auf, von
dem er durch eine Einschnürung getrennt ist,“ zeigen deutlich, dass

*) Weor’s Originalexemplare stammten aus Colymbus nigricollis.

**) Die drei dieser Arbeit beigegebenen Photogramme wurden im mikro-
photographischen Laboratorium der böhm. technischen Hochschule in Prag ange-
fertigt. Es ist mir eine angenehme Pflicht dem Vorstand desselben Herrn Prof.
K. Kevıs für seine Liebenwürdigkeit meinen verbindlichsten Dank auszusprechen,

Über Taenia acanthorhyncha Wedl. 7

die Zeichnung nach einem stark gequetschten Exemplare angefertigt
wurde. Die breitesten Exemplare dieser kleinen Tänie, die ich zur
Sicht bekam besassen ungefähr die in Textfigur 1. dargestellte Form.
Dieselbe ist zwar nach einem mit Sublimat fixierten und als Total-
präparat aufgehobenen Exemplar entworfen und zeigt daher das Tier
im kontrahierten Zustande, doch kann ich bemerken, da ich die
Exemplare zunächst auch im lebenden Zustande untersucht habe,
dass der Kontrast nur unbedeutend ist, und die Textfigur also un-
gefähr dem Habitusbild der lebenden Taenie entspricht. Doch scheint
es, dass die allgemeine Kórperform recht bedeutenden Schwankungen
unterworfen ist. Ich fand auch Exemplare, die bedeutend schmäler
und bei denen auch die Dimensionsverhältnisse der Proglottiden ab-
weichend waren. Diese Verschiedenheit war mitunter so gross, dass
wir besonders da, wo es sich nicht um vollständige Exemplare, son-
dern nur um scolexlose Bruchstücke, wie z. B. das in Textfigur 2.
abgebildete, handelte, leicht auf den Gedanken kommen könnten, dass
wir es hier mit zwei verschiedenen Tänienarten zu tun haben. Die
ein wenig verschiedene Ausbildung der Receptacula seminis schien
zunächst einer solchen Auffassung eine gewisse Wahrscheinlichkeit
zu verleihen. Doch es fanden sich auch deutliche Übergänge von den
breitesten Exemplaren zu den schlanken, so z. B. gleich in dem
Exemplar, nach welchem das in unserer Textfigur 5. dargestellte
Photogramm aufgenommen wurde; und in solchen fällen, wo der Scolex
vorhanden war, konnte in der Zahl, Grösse und Form der Rostellar-
haken kein irgend welcher bemerkbarer Unterschied festgestellt
werden. Auch die verschiedene Ausbildung des Geschlechtsapparates
erwies sich bei näherer Betrachtung als nicht ganz parallel der ver-
schiedenen äusseren Form verlaufend, und so kam ich auf Grund des
mir vorliegenden Materials schliesslich zur Ansicht, dass es sich hier
nur um eine einzige Form handelt, die natürlich ziemlich bedeu-
tenden individuellen Variationen, und zwar sowohl in der äusseren
Form als auch in der inneren Organisation (in dem Bau des Ge-
schlechtsapparates) unterworfen ist. Höchstens wäre es möglich, dass
einige kleine Bruchstücke mit etwas abweichender Form des männ-
lichen Begattungsapparates und der Receptacula seminis (z. B. das-
jenige der Fig. 18.) nicht der 7. acanthorhyncha, sondern der T. do-
remis angehören oder gar einer weiteren dritten Art. (Uebrigens ist
es interessant, zu bemerken, dass eine ähnliche Variabilität Kowa-
LEWSKI auch bei seiner Tatria biremis beschreibt, bei welcher er von
einer forma major und forma minor spricht. Gerade so wie bei 7.

6 VII. Al. Mrázek:

acanthorhyncha unterscheiden sich beide Formen dieser Art haupt-
sáchlich nur durch die Breite und Lánge der einzelnen Proglottiden
und es kamen ebenfalls Uebergánge zwischen den beiden Formen vor.)
Immerhin bleibt aber bei den verschiedensten Exemplareu eine eut-
schiedene habituelle Ähnlichkeit, verursacht durch die besondere Ge-
stalt der Seitenteile der einzelnen Proglottiden, die „fransenähnlich
ausgezogen“ sind, wie sich Wen ausdrückte. Diese Eigentümlickeit,
die sich ganz genau so bei Tatria biremis wiederfindet und mithin
also für die Gattung Tatria charakteristisch ist, kommt da am schön-
sten ausgeprägt vor, wo die Proglottiden, wie an den beiden Strobilae,
ganz kurz sind, aber sie ist auch an den schmalsten Ketten mit
langen Proglottiden angedeutet. Die Abbildung und Beschreibung bei
Wepxz (Fig. 20) sind vollkommen genau und entsprechend.

Bei vollkommen intakten Exemplaren mit vorhandener ursprüng-
licher Endproglottis (die jedoch beiläufig bemerkt keineswegs steril
bleibt) fehlen jedoch den 2—3 letzten Proglottiden, wie schon KRaBBe
hervorhebt, diese seitlichen Flügel, oder sind nur sehr unbedeutend
oder gar nur einseitig entwickelt.

T. acanthorhyncha (Wedl) gehört zu den kleinen Tänienformen
Nach den Angaben Wepr’s erreicht sie eine Länge von höchstens
10 mm (3--10), bei einer Breite von 1’5—3 mm, KRaBBE konnte
Exemplare von einer Länge von 6 mm (Breite 2 mm) untersuchen.
Die mir vorliegenden intakten Exemplare waren bedeutend kleiner,
höchstens 2 mm lang und 1 mm breit. Doch einige Bruchstücke
schienen von etwas grösseren Exemplaren, die den Angaben Weor’s
und KraBge’s wohl entsprechen dürften, zu stammen. Dementsprechend
war die Zahl der Proglottiden an den von mir untersuchten Tieren
nur gering, gewöhnlich nur gegen 20, während Wenz in seiner Fig. 18
über 30 Proglottiden zeichnet und Krabbe die Zahl der Proglottiden
zwischen 50—70 angiebt. Die erwähnten Bruchstücke wiederum be-
sassen eine proportionell grössere Proglottidenzahl.

Der Scolex ist gegen die Proglottidenkette scharf abgesetzt, so
dass es nicht zur Bildung eines Halsteiles kommt, vielmehr geschieht
die Bildung der Proglottiden und Anlage der Geschlechtsorgane
sofort hinter dem Scolex (vergl. die Textfigur 3. [Photogramm] und
Taf. I. fig. 1, 2, 6) Tiere mit vollständig ausgestülptem Rostellum
traf ich nie, aber soviel scheint sicher zu sein, dass bezüglich der
Gestalt der Rostellarbasis zwischen der Tatria biremis Kow. und T.

acanthorhyncha (Wedl.) ein, wenn nur unbedeutender, specifischer
Unterschied besteht.

Über Taenia acanthorhyncha Wedl. 7.

Das Rostellum trägt zunáchst einen einfachen Hakenkranz. Die
Zahl der Haken betrug bei meinen Exemplaren stets 14, die Lince
derselben 0,020 mm. Die Form derselben veranschaulicht Taf. I. Fig. 3.
Alle diese Verhältnisse entsprechen vollkommen den Angaben Wipr’s u.
- KRABBE's und beweisen die spezifische Identität der vor mir untersuchten
Form mit T. acanthorhyncha Wedl. Ausser diesem Hakenkranz trägt aber
das Rostellum eine Anzahl Reihen feiner Häkchen. Dieselben hat bereits
Weoı beobachtet und sie gaben Anlass zur Benennung unserer Form
(acanthorhyncha). Doch es besteht eine kleine Differenz zwischen
meinen Beobachtungen und Angaben Weor’s. Nach diesem Autor soll
die Zahl der Häkchenringe nur etwa 10 betragen, und die Häkchen
selbst sollen in proximaler Richtung (gegen die Rostellarbasis hin) an
Grösse abnehmen. Da ich, wie oben bemerkt wurde, kein Exemplar
mit vollkommen ausgestülptem Rostellum sah, so bin ich auf das
Studium der eingestülpten Rostella, dazu grösstenteils nur auf Schnitt-
serien, angewiesen und kann keine ganz bestimmten Angaben machen,
aber es schien mir, dass die Zahl der Ringe bedeutend grösser
ist, als bei Wenz angegeben ist (sicher über 20 beträgt), und dass in
der Grösse der Häkchen (ungefähr 0004 mm) kein bemerkbarer
Unterschied zwischen den einzelnen Querreihen besteht. Aber diese
Querreihen feiner Häkchen kehren bei Tatria biremis Kow. wieder,
und wir müssen annehmen, dass dieselben mit zum Charakter der
Gattung Tatria gehören, und es kann hier hervorgehoben werden,
dass die Angaben KowaLEwskrs ziemlich gut zu meinen Befunden
an T. acanthorhyncha passen. Mit Tatria biremis übereinstimmt unsere
Form noch in einer anderen Erscheinung, die den früheren Unter-
suchern von T. acanthorhyncha (wohl nur in Folge ungenügender
optischen Behelfe) entgangen ist: die Kutikula ist nicht glatt, sondern
auf ihrer Oberfläche mit kurzen, überaus kleinen stachelartigen Härchen
besetzt. Am schönsten und leichtesten sind dieselben an den Saug-
näpfen zu beobachten, wo sie offenbar viel dauerhafter sind, aber bei
näherer Betrachtung finden wir die ganze Oberfläche des Scolex von
derselben Beschaffenheit, ja wir finden, dass dieser Härchenbesatz
nicht nur am Anfang der Proglottidenkette, also an ganz jungen Pro-
glottiden, wie es Kowazewskr für Tatria biremis anführt, sondern oft
auch an ganz alten Gliedern bei genügender Vergrösserung sich nach-
weisen lässt. Freilich scheint es, dass ähnlich, wie bei anderen Ce-
stoden mit ähnlich beschaffener Kutikula, an älteren Gliedern diese
Stachelchen sehr leicht abfallen können.

8 VII. Al. Mrázek:

Die Gestalt der Proglottiden wurde schon bereits oben einmal
berůhrt. Je nach Exemplaren wechselt diese in betráchtlichem Maasse,
wie auch aus den Textfiguren zu ersehen ist. Auf Querschnitte bieten
die einzelnen Proglottiden je nach dem Schnittniveau sehr verschiedene
Umrisse (vergl. Taf. II. Fig. 9—12.) dar. Nur in der Mitte des Gliedes
begegnen wir einem ovalen Querschnitt (Fig. 11.), während vorne (Fig.
9., 10.) und besonders hinten (Textfigur 4.) die Proglottis in der Me-
dianlinie eingeschnürt erscheint. In Folge dessen entsteht in der
Medianlinie eine Reihe von grubenartigen Vertiefungen, immer je eine
zwischen zwei auf einander folgenden Proglottiden, die sich auf den
ersten Flächenschnitten als interproglottideale Fenster präsentieren
(Taf. I. Fig. 5). Diese Gruben entsprechen der Gegend, wo sich die
in dorsoventraler Richtung aufgetriebenen vordersten Abschnitte der
Receptacula befinden, die bis dicht unter die Oberfläche der Proglottis

Fig. 4. Querschnitt durch den hintersten Teil einer Proglottis von T. acanthorhyncha:
In der Zeichnung sind nur die inneren Längsmuskel, die Exkretionskanäle und
Stiel des Receptaculum angedeutet.

herantreten (Taf. II. Fig. 9) und eigentlich intersegmental liegen
(Taf. I. Fig. 1 u. 2). Über die eventuellen Beziehungen dieser Gestalts-
verhältnisse zum Kopulationsakte (nach der Ansicht KowAukwskt’s)
werden wir weiter unten zu sprechen kommen.

Was die innere Organisation der T. acanthorhyncha betrifft, so
habe ich nur dem Genitalapparat meine Aufmerksamkeit geschenkt.
Bezüglich der übrigen Organsysteme bemerke ich nur, dass das
Exkretionssystem sehr reich entwickelt ist, dass die Längsstämme des-
selben mittels zahlreicher Anastomosen kommunicieren, so dass ein
regelrechtes Maschenwerk entsteht, und dass in die flügelartigen seit-
lichen Fortsätze der Proglottiden stark geschlängelte Äste des Ex-
kretionssystems hineinreichen. Die Wimperflammen sind besonders an
den mit Heidenhainschem Eisenhämatoxylin gefärbten Präparaten sehr
leicht bemerkbar und kommen besonders im Scolex und den seitlichen

Über Taenia acanthorhyncha Well. 9

Fortsátzen der einzelnen Proglottiden ‘(Taf. II. Fig. 14) massen-
haft vor.

Von den inneren Lángsmuskeln fand ich nur eine einzige Schicht.
Es unterscheidet sich also in dieser Hinsicht T. acanthorhyncha von
den Vertretern der Gruppe Acoleinue, zu welchen die Gattung Tatriu
von Kowan»wskı in Beziehung gebracht wurde,

Was den Bau des Genitalapparates betrifft, so verläuft die
Bildung der Genitalorgane, wie wohl überall, bei Taenien mit kleiner
Proglottidenzahl sehr rasch. Schon in den jüngsten Proglottiden gauz
dicht hinter dem Scolex finden wir bereits deutliche Anlagen der
einzelnen Komponenten des Genitalapparates, so z. B. des Cirrhus-
beutels, des Receptaculum seminis und auch der Vagina. Ebenso rasch
erfolgt dann die Umbildung, resp. die Degenerierung der einzelnen
Komponenten in den reifen Proglottiden, so dass gewöhnlich nur
einige wenige Proglottiden, z. B. die hintersten in jüngeren Ketten,
oder etwa 5—7 mittleren Glieder bei älteren Exemplaren, sämmtliche
Komponenten gut entwickelt zeigen. Ganz genau so verhält sich die
Sache bei Tatria biremis nach Angaben KowaAuEwskr's.

Die äusseren Geschlechtsöffnungen sind regelmässig alternierend.
(Nach der gewöhnlichen Bezeichnungsweise, die freilich für unsere
Form nicht wörtlich passt, da die Verhältnisse der Vagina sich sebr
abweichend gestalten und es mitunter zur Bildung einer besonderen
weiblichen Öffnung an der der männlichen Öffnung entgegengesetzten
Seite der Proglottis kommt.)

Die Zahl der Hoden beträgt gewöhnlich 7. Dies scheint die
normale Zahl zu sein, die nach den Angaben Kowarewsxrs über 7°
biremis als typisch für die Gattung Tatria angesehen werden kann.

Zuweilen habe ich nur sechs Hoden gefunden, währen& bei 7!
biremis diese Zahl auch acht betragen kann. Vollkommen entwickelte
Hoden sind ziemlich regelmässige ovale Gebilde von grösstem Durch-
messer etwa 0:07 mm. In jungen Proglottiden bilden die Anlagen
derselben eine einzige Reihe. In einer solchen befinden sie sich auch
bei denjenigen Exemplaren, wo die Proglottiden breit und kurz sind,
während bei den Exemplaren mit schmäleren und längeren Proglot-
tiden diese ursprüngliche Anordnung bedeutende Modifikationen er-
leidet. (Taf. I. Fig. 4 u. 6.) In solchen Exemplaren befinden sich
die Hodenbläschen in der hinteren Hälfte der Proglottiden, aber
irgend welche Gesetzmässigkeit ihrer Lagerung in den beiden Seiten-
hálften der Glieder, wie sie nach Kowarewskr bei 7. biremis vor-
kommen soll, konnte nicht konstatiert werden. Nur soviel kann be-

10 VII. Al Mrázek:

merkt werden, dass den Befunden Kowarewsxr's an T! biremis gerade
entgegengesetzt bei 7° acanthorhyncha zuweilen gerade in derjenigen
Hälfte der Proglottis, wo der Cirrhusbeutel liegt, 4 Hoden, auf der
anderen dagegen nur 3 sich befanden.

Über den männlichen Begattungsapparat kann ich nur ganz
kurze Bemerkungen machen, da ich nur auf das Studium der Schnitt-
serien angewiesen war, und da es mir auch nicht gelang, Tiere mit
frei herausgestülpten Penisen zu beobachten. Der Penis ist, wie schon
Wepu beobachtete, bestachelt, und ist von einem starken Cirrhus-
beutel umschlossen. Dicht hinter demselben befindet sich eine mächtige
Vesicula seminalis, deren Wand aus relativ wenigen, aber hohen
Zellen besteht, wie man sich an jungen Gliedern, wo die Vesicula
noch leer ist, überzeugt (Taf. II. Fig. 13). Nachdem die Vesicula mit un-
geheueren Spermamassen angefüllt und stark gedehnt ist (Taf. II.
Fig. 10 u. 14), ändert sich dies Bild auch bedeutend. Zuweilen fand
ich solche Bilder, wo vor der grossen Vesicula noch eine zweite
kleinere zu liegen schien (auf solche Weise liessen sich z. B. gleich
auch die Fig. 13 u. 14 der Taf. II. deuten). Dies würde den Angaben
Kowanewskr’s für Tatr. biremis entsprechen und es wäre somit die
Doppelheit der Vesiculae, wie es dieser Autor auch hervorhebt, ein
Charakter der Gattung Tatria. Bei T. acanthorhyncha scheint übrigens
der männliche Begattungsapparat stärker entwickelt zu sein als bei
T. biremis. Dies erhellt aus dem Vergleich der Abbildungen Kowa-

LEWSKI'S (besonders seiner Querschnitte Fig. 11, 12) mit unserer Ab-

bildung Taf. II. Fig 10, wo der männliche Kopulationsapparat weit
mehr als die Hälfte des Gliedes einnimmt.

Wie gesagt wurde, habe ich nie aus der Genitalöffnung frei
herausgestülpte Penise weder an lebenden noch an konservierten
Exemplaren beobachten können. Nichtsdestoweniger fand ich auch
solche Fälle, wo der Penialapparat zwar ausgestreckt, aber unter der
Genitalóffnung im Innern der Proglottis in dem flügelartigen Seitenteil
des Gliedes scheinbar ganz frei im Körperparenchym lag. Möglich
ist es, dass diese Erscheinung mit dem Begattungsakt zusammenhängt,
welcher auf Grund der besonderen Eigentümlichkeit des weiblichen
Begattungsapparates auf eine ganz ungewöhnliche Art möglich wäre,
wie später ausgeführt werden wird. Für eine solche Auffassung spricht,
wie hier gleich bemerkt werden soll, noch eine Tatsache. Es wurde
nämlich bereits erwähnt, dass die Geschlechtsorgane, resp. die einzelnen
Komponenten, nachdem sie ihre Aufgabe verrichtet hatten, sehr schnell
degenerieren. So findet man auch den Penialapparat nur in einigen

Über Taenia acanthorhyncha Wedl. 1]

wenigen Gliedern, während die älteren Proglottiden desselben ent-
behren. Nun fand ich aber einigemale in ganz alten Gliedern, wo
sonst von den Geschlechtsorganen nichts übrig beblieben war, als
der mächtige sackförmige Uterus mit schon ziemlich vorgeschrittener
Embryonenbildung, in den Seitenpartien frei im Parenchym noch
deutlich erhaltene Reste des Penialapparates.

Die Ovarien sind gross, deutlich zweilappig und liegen vorne
in der Proglottis. Der. Oviduct führt nach hinten gegen den kleinen
Dotterstock, um sich von da, nachdem er sich mit dem kurzen Be-
fruchtungsgang verbunden hat, wieder nach vorne als Uteringang
umzubiegen. Der noch leere Uterus ist an jungen Proglottiden als
kleiner doppelter Spaltraum nur mit gewisser Mühe nachweisbar
(Taf. I. Fig. 7). Sobald aber die Eier aus dem Ovarium in den Uterus
übergetreten sind, befindet sıch der mächtige Uterus ganz an der
Stelle, wo früher das Ovarium sich befand. Eine distinkte Schalen-
drüse konnte nicht festgestellt werden, doch befinden sich in der
Nähe des kurzen Dotterganges einzelne diffuse Drüsenzellen. Der
eigentliche Befruchtungsgang ist ganz kurz, aber stets sehr deutlich
und mündet mit seinem verjüngten, stark muskulösen Ende in das
Receptaculum seminis. Dasselbe ist derjenige Teil Geschlechtsorgane,
welches seiner Gestaltsverhältnisse wegen das meiste Interesse erfor-
dert und das wir nun ausführlich schildern wollen.

Zunächst müssen wir kurz die Verhältnisse, welche dieses Organ
nach der Schilderung von Kowazewski bei Tatr. biremis darbietet,
uns anzusehen. Die Receptacula liegen hier vor dem vorderen Rande
einer jeden Proglottis, doch sind die Receptacula der einzelnen auf
einander folgenden Glieder in der Medianlinie von einander vollkommen
setrennt. Aus dem Receptaculum führt nun wie gewöhnlich eine
Vagina gegen den Cirrhusbeutel, ohne jedoch hier auszumünden,
sondern biegt ohne eine äussere Öffnung nach hinten, dringt in die
‚folgende Proglottide ein und setzt sich hier als ein in das Receptaculum
seminis dieses Gliedes einmündender Kanal fort. Die einzelnen Re-
ceptacula sind also mit einander durch einen gewelten Gang (die
Vaginae nach Darstellung Kowazewsxrs) verbunden.

Etwas ähnliches kann zuweilen auch bei 7. acanthorhyncha
vorkommen (vergl. Textfigur 7.), doch sind hier die allgemeinen Ge-
staltsverhältnisse der Receptacula seminis ganz andere, und auch die
morphologische Auffassung KowaLEwskrs muss auf Grund unserer
Beobachtungen modifiziert werden. Die Receptacula seminis von T.
acanthorhyncha legen sich sehr frühzeitig in den einzelnen Proglottiden

V

12 VII. Al. Mrázek:

als enge in der Mittellinie gelegene Róhren an (Taf. I. Fig. 6),
deren vorderer Teil sich jedoch bald erweitert, so dass eine mehr
oder minder deutliche Sonderung in einen sackartigen vorderen Ab-
schnitt und einen „Stiel“ zu Stande kommt. Diese Sonderung ist
besonders an den Läneschnitten durch junge Proglottiden gut sichtbar
(Taf. I. Fig. 2), da die Ausdehnung des vorderen sackartigen Abschnittes
srösstenteils in dorsoventraler Richtung geschieht. Der „Stiel“ des
Receptaculum zieht sich nach dem hinteren Ende der Proglottis hin,

Fig. 5. Flächenschnitt durch die mittlere Partie eines grösseren Exemplars der
T. acanthorhyncho, die an einander stossenden Receptacula zeigend. (Nach einem
Photogramm des Herrn Prof. Kruıs).

in der Richtung gegen den vorderen Abschnitt des Receptaculum des
nächsttolgenden Gliedes. Es ist interessant zu bemerken, dass der
vordere Abschnitt eines solchen jungen Receptaculum, in der be-
treffenden Gegend eine Verdickung seiner Wand und zugleich auch
wie prädestiniert eine trichterartige Einsenkung zeigt, obgleich noch
die beiden nachfolgenden Receptacula von einander noch absolut ge-

Über Taenia acanthorhyncha Wedl. 13

trennt sind. Bald jedoch stossen die einzelnen Receptacula mit ihren
Stielen dicht an einander an, so dass es schliesslich scheinbar zur
Bildung eines einzigen vielkammerigen medialen Organes (Taf. I, Fig. 6
oder Textfig. 5.) kommt. hi

Diese Berührung der einzelnen Receptacula untereinander ist,
wie die Zeichnungen und besonders ganz objektiv die selbstverständ-
lich ohne jede Retouche gemachten Photogramme zeigen, so intim, dass es
nicht wunder nehmen kann, dass es schliesslich zur vollkommenen

Fig. 6. Photogramm eines Flächenschnittes derselben Schnittserie der auch die
Fig 5. entnommen wurde. Man sieht die freie Kommunikation der zwei letzten
Receptacula.

Verbindung derselben kommt. Natürlich gilt dies nur von den einigen
letzten, in ihrer Ausbildung am vorgeschrittensten Receptacula, doch
kann kein Zweifel über die wirkliche Verbindung der einzelnen Lu-
mina mit einander übrig bleiben. Man kann sich sehr leicht schon
durch Verfolgung der ziemlich gut entwickelten Muskulatur der Wand
des Receptaculum davon überzeugen, und sieht übrigens auch, wie

1 + VII. Al. Mrázek:

die Spermamassen an den Berührungsstellen der Receptacula als ein
einziger massiver Zapfen aus dem einen Receptaculum in das andere
hinüberragen. Da, wo es zu einer solchen Vereinigung der Lumina
der einzelnen auf einander folgenden Receptacula kam, bieten insbe-
sondere die Längsschnitte eine hübsche Ansicht (Fig. 1. Taf. I), da
dureh die Mitte der Proglottiden eine intersegmental angeschwollene
Röhre verläuft, die ganz das Aussehen eines Darmrohres besitzt, wozu
auch besonders der Umstand beiträgt, dass die Wand des Recepta-
culum von bedeutender Stärke ist und einen deutlichen epithelialen
Charakter zeigt.

Diese soeben geschilderte Kommunikation der einzelnen, auf ein
ander folgenden Receptacula ist ganz new und unterscheidet sich
wesentlich von dem Befund Kowarewskr’s an T. biremis, Es ist sicher,
dass eine solche Verbindung falls dieselbe, was aber wenig wahr-
scheinlich ist, nicht erst sekundär in Folge des Druckes der Sperma-
massen, durch Platzen der Scheidewand zwischen den beiden bereits
mit Sperma gefüllten Receptacula entstanden ist, von gewisser phy-
siologischer Bedeutung wäre, indem also durch die von einer, sagen
wir letzter Proglottis, vollgeführte einmalige Begattung das Sperma
für eine Anzahl wenn nicht sämmtliche Proglottiden derselben Kette
geliefert werden könnte. Die einzelnen Proglottiden können sich auf
diese Weise auch ohne eigene Begattung das für dieselben nötige
Sperma aus der benachbarten begatteten einfach holen.

Doch wie geschieht die Begattung, auf welche Weise lines
das Sperma in das Innere der Receptacula, die es gewöhnlich in
enormen Mengen ausfůllt? Bei der Mehrzahl der Cestoden geschieht
dies auf dem gewöhnlichen Wege bei dem Begattungsakt durch die
weibliche Genitalöffnung und Vagina. Bei einigen Formen ist eine
Vagina, resp. deren äussere Mündung noch nur im jugendlichen Zustande
vorhanden, es kann zu dieser Zeit vielleicht eine normale Begattuug
stattfinden, aber es gibt auch Fälle, wo die distale Partie der Vagina
mit dem Porus genitalis vollkommen fehlt. In solchen Fällen geschieht
wohl die Begattung einfach durch die Körperwand und Parenchym-
gewebe hindurch. Wir haben bereits erwähnt, dass in den jungen
Proglottiden schon ganz frühzeitig die Anlagen der Vaginae sich
beobachten lassen. Wir finden (Taf. I. Fig. 6), dass von der medianen
Doppelreihe von Zellenkernen (Anlage des späteren Receptaculum)
eine einfache Reihe solcher Kerne gegen die als Anlage des Cirrhus-
beutels zu deutende Kernanhäufung sich verfolgen lässt. An etwas
älteren Gliedern bemerken wir aber, dass sich auf der entgegenge-

Über Taenia acanthorhyncha Weil. 15

setzten Seite jeder Proglottis, dicht vor dem vorderen Rande der-
selben, eine Anlage eines anderen, ebenfalls vom Receptaculum gegen
den Seitenrand des Gliedes führenden engen Kanälchens zeigt. An
älteren Proglottiden, in welchen der gesammte Geschlechtsapparat
schon beinahe in allen seinen Komponenten gut ausgebildet ist, suchen
wir vergeblich nach einer äusseren Öffnung der Vagina. Eine solche
existiert überhaupt nicht und wir finden, dass auch die distale Hälfte
der Vagina fehlt und dass nur die kurze proximale Strecke derselben
vorhanden ist (Taf. I. Fig. 4). Sehr stark entwickelt sich der andere
soeben erwähnte Ausführungsgang auf der entgegengesetzten Seite
des Gliedes, welcher besonders in seinem Aniangsteil (Tat. I. Fig. 4)
deutlich ist und hier oft eine Knickung aufweist. Dieser Gang ist
stets mit Spermatozoen vollgepfropft und lässt sich bis zur Oberfläche
des Gliedes verfolgen. (Taf. II. Fig. 6). In einer Anzahl von Fällen,
besonders in solchen, wo das Receptaculum seminis noch nicht seine
grösste Entfaltung erreicht hat, schien es mir, dass dieser Seitengang
blind unter der Oberfläche endigt, aber es kamen auch solche Fälle
zur Beobachtung, wo mit aller nur möglichen Klarheit eine äussere
Öffnung vorhanden war. (Taf. I. Fig. 6 links an der vorletzten Pro-
glottis, oder Taf. II. Fig. 15). Wir sehen also, dass neben der eigent-
lichen Vagina, die wir als rudimentär und teilweise atrophiert erklären
müssen, ein anderer Kanal besteht, der zuweilen frei nach Aussen
mündet. Bevor wir sowohl auf die morphologische Bedeutung dieses
Kanals, als auch seine eventuelle Beziehung zum Begattungsakt näher
eingehen, müssen wir noch einer Erscheinung unsere Aufmerksamkeit
widmen. Bevor dieser zweite Ausführungsgang des Receptaculum
seminis sich dem seitlichen Proglottisrande genähert hat, sehen wir,
dass derselbe nach vorne in die vorhergehende Proglottis einen dünnen
Nebenast entsendet. Dieses feine Kanälchen liess sich je nach Um-
ständen und verschieden vorgeschrittenem Entwicklungszustand der
betreffenden Proglottiden verschieden weit verfolgen, in einem oder
zwei Einzelnfällen kam ich durch Verfolgung der Schnittserien zur
Überzeugung, dass dieses Kanälchen mit der Vagina in Verbindung
tritt (vergl. Textfigur 7.). Wir hätten also vor uns einen anderen
Modus eines Zusammenhanges der Receptacula zweier auf einander
Folgender Glieder einer Proglottidenkette, und zwar einen solchen,
welcher sich eng an die von Kowarewsxr bei Tatria biremis aufge-
deckten Verhältnisse anschliesst, und hier ist es am Platze die mor-
phologische Bedeutung dieser merkwürdigen Erscheinung zu erörtern.
Kowarewskı spricht einfach von einem Vaginalkanal, welcher in die

16 VII. Al. Mrázek:

nachfolgende Proglottis hineinbiest und sich dortselbst mit dem
Receptaculum derselben vereinigt. Es ist ja aber ohne weiters evident,
dass wir den ganzen Verbindungsbogen zwischen je zwei Receptacula
nicht einfach Vagina oder Vaginalkanal nennen dürfen. Wir haben
auf Gründ der von uns bei T. acanthorhyncha gewonnenen Ergeb-
nisse sich den Verhalt etwa folgendermassen vorzustellen. Es legen

N
\

N

Fig. 7. Schematische Darstellung der Receptacula seminis und ihrer Kommuni-
kationsweisen unter einander.

sich ursprünglich zwei ganz verschiedene selbständige Ausführungs-
kanale an: die eigentliche Vagina in der bei den Taeniaden üblichen
Lage und auf der entgegengesetzten Seite (und bei unserem Objekt
noch an einer anderen mehr nach Vorne gerückten Stelle) ein an-
derer sekundärer Kanal, welcher als Bildung sui generis anzusehen
ist. Zu welchem Zweck dieser Kanal ursprünglich diente, ob er auch

Über Taenia acanthorhyncha Wedl. 17

als Begattungsgang, oder als blosser Abflusskanal für überzähliges
Sperma, als Analogon, oder gar Homologon der Lavurer’schen
Kanales der Trematoden anzusehen ist, tut vorläufige Nichts zur
Sache.

Sicher ist mir nur, dass die Verbindung dieses Kanals und der
Vagina eine sekundäre ist. Der wichtigste und ausschlaggebende Be-
weis dafür ist, dass beide Organe unabhängig als ganz separate Bil-
dungen sich anlegen, und dass die Verbindung zwischen Beiden sehr
spát zu Stande kommt. Eine solche Verbindung dürfte nur bei 7! bi-
rems normal vorkommen, bei 7. acanthorhyncha gehören, wie gesagt,
solche Fälle, wo sich eine Verbindung zwischen Vagina und dem se-
kundären Kanal nachweisen liess, zu grossen Seltenheiten. In anderen
Fällen liess sich der Verbindungsgang nur eine kleine Strecke weit

| verfolgen. Weiter schien es sich auch da, wo eine wirkliche Verbin-
dung bestand, kaum um einen Verbindungskanal, sondern weit eher
um einen einfachen Gewebsstrang zuhandeln. Während der ganze Gang
bei 7. biremis nach Kowarewskr prall mit Sperma angefüllt ist und
deshalb sehr deutlich hervortritt, war bei den mir vorgelegenen
Exemplaren von T. acanthorhyncha nur der sekundäre Gang, aber
nicht die kurze deutliche Strecke des Vaginalkanals mit Sperma ge-
füllt. Auch führte da, wo der sekundäre Kanal keine wirkliche äussere
Öffnung besass (abgesehen davon, dass ein solches Verhalten sich
noch als eine Jugenderscheinung erklären liesse), derselbe nicht ein-
fach, wie in dem von Kowarkwskı beobachteten Fall, im glatten
Bogen in das vorhergehende Glied, sondern zweigte sich von dem in
das vordere Glied führenden dünnen Nebenast als ein deutlicher bis
dicht unter die äussere Körperbedeckung herantretender blinder
Fortsatz ab (Fig. 16. Taf. IL.) Durch sekundäre Queranastomosen
sind also bei den in der Gruppe Tatria zusammengefassten Formen
zwei ganz separate Bildungen (die Vagina und der „sekundäre
Gang“) verschiedener Proglottiden mit einander verbunden. Bei T° 0%-
remis scheint diese Verbindung viel intensiver, vorgeschrittener zu
Sein. Innerhalb der Gattung Tatria zeigt sich nach dem Mitgeteilten
überhaupt eine starke Neigung zu einer Kommunikation zwischen
den einzelnen Receptacula, die sogar durch direkte Verschmelzung
der Receptacula (bei T. acanthorhyncha) zu Stande kommt. Doch
lassen sich gewisse Anklänge dazu auch anderswo finden. Wie Conn
nachgewiesen hat, kommunizieren bei Amabilia die Geschlechtsorgane
der einzelnen Proglottiden gewissermaassen untereinander, indem sie
mit dem Exkretioussystem in Verbindung stehen.

Sitzb. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. =

18 VII. Al. Mrázek:

Diese erwähnte Erscheinung verläuft jedoch bei Tatria parallel
mit einer anderen, die, wie in der Einleitung angeführt wurde, in der
Neuzeit bereits bei einer Anzahl von Taenien beobachtet wurde, näm-
lich mit der Atrophie der äusseren weiblichen Genitalöffnung und der
distalsten Partie der Leitungswege. Und diese Reduktion bezieht sich
nicht nur auf die eigentliche Vagina, welche niemals eine äussere
Öffnung besitzt, sondern auch auf den von uns beschriebenen sekun-
dären Ausfübrungsgang des Receptaculum, welcher bei T. acanthor-
hyncha nach unseren Beobachtungen sehr oft, bei 7. biremis wahr-
scheinlich ebenso wie Vagina stets blind endigt (resp. scheinbar in
die Vagina des vorhergehenden Gliedes übergeht).

Trotz vieler prinzipieller Ähnlichkeit herrscht also bezüglich der
Gestaltsverhältnisse der Receptacula seminis doch ein bedeutender
Unterschied zwischen 7. acanthorhyncha und T. biremis. Doch damit
sind die möglichen Modifikationen noch nicht erschöpft. Ich fand in
dem erwähnten Colymbus auch einige Bruchstücke einer Tänie, die
zwar habituell sich ganz an 7. acanthorhyncha anschliessen, aber im
Bau der Geschlechtsorgane, insbesondere der Receptacula und ihrer
Ausführungsgänge sich stark von derselben entfernen, und in dieser
Beziehung sich mehr wieder der T. biremis nähern, so dass es mög-
lich wäre, dass sie zu dieser Art gehören könnten. Doch auch von
dieser Form, die ich natürlich nicht aus eigener Anschauung, sondern
nur nach der Darstellung KowarLEwskrs kenne, weichen sie in, wie
mir scheint, nicht unwichtigen Punkten ab, so dass es sich am Ende
hier um eine dritte Form desselben Genus handeln könnte (Taf. L.,
Fig. 5., Taf. II., Fig. 18.). Bei diesen Exemplaren waren die Recepta-
cula bedeutend kleiner als bei T. acanthorhyncha und wohl in der
Medianlinie gelagert, aber ohne einander zu berühren.

Die Vagina war hier mit Sperma angefüllt, aber wieder ohne
äussere Öffnung. Der mächtige sekundäre Gang gieng, ohne am äus-
seren Rande auszumünden, mit einem dünnen Teil in die vorher-
gehende Proglottis über. Es gelang mir zwar nicht auf meinen Schnitt-
serien, trotzdem sowohl Vagina, als auch der sekundäre Gang prall
mit Sperma angefüllt waren, die Verbindung zwischen beiden nachzu-
weisen, aber es ist nicht ausgeschlossen, dass eine solche Verbindung
nichtsdestoweniger existieren könnte, und es würde sich die Form
dann der 7. biremis zuveihen lassen, wenn nicht ein bedeutender
Unterschied zwischen meinen Exemplaren und der Darstellung Ko-
WALEWSKTs bestehen würde. Nach den Angaben Kowazewskrs befinden
sich die Receptacula seminis im vordersten Teil der Proglottis und

Über Taenia acanthorhyncha Wedl. 19

aus denselben entspringen auf beiden Seiten zwei Kanäle: die eigent-
liche Vagina und der sekundäre Gang (nach unserer Bezeichnungs-
weise). Bei den mir vorliegenden Bruchstücken waren jedoch die
Receptacula im hinteren Teil der Proglottiden gelegen, und zwar so
weit hinten, dass sie sogar ganz intersegmental lagen, so dass nur
aus dem Zusammenhange mit dem übrigen weiblichen Genitalapparat
ihre Zugehörigkeit zu dem betreffenden Gliede der |Strobila er-
schlossen werden konnte. Die beiden Ausführungsgänge entsprangen
nicht von einander getrennt auf entgegengesetzten Seiten des Recep-
taculums, sondern in der Medianlinie an einer und derselben Stelle
entweder dicht nebeneinander, oder gar mit einem kurzen gemein-
samen Wurzelstück (Taf. II. Fig. 18.). Dementsprechend ist der Ver-
lauf dieser Kanäle ein anderer als auf den Figuren Kowazewsxrs.
Entweder sind also die Formen der Gattung Tatria auch mit Bezug
auf ihre innere Organisation variabel, oder aber wir haben es hier,
wie bereits oben bemerkt wurde, mit einer dritten, sowohl von 7.
acanthorhyncha als auch T. biremis verschiedenen Form zu tun.
Doch dies kann vorläufig nicht entschieden werden, dazu gehört zahl-
reicheres, vollständigeres Material, als dasjenige ist, über. welches ich
verfügen konnte.

Kehren wir jetzt wieder zurück zu der oben aufgeworfenen
Frage nach dem Begattungsmodus. Die eigentliche Vagina besitzt bei
Tatria keine äussere Öffnung. Kowauewskı in Anlehnung an eine Be-
obachtung WoLrruucer’s bei einem anderen Cestoden kommt zu dem
Schluss, dass die Begattung direkt nach dem Receptaculum durch
die Körperwand hindurch geschieht. Bei der besonderen Lagerung des
vorderen Abschnittes des Receptaculum seminis, dicht unter der äus-
seren Körperbedeckung, würden sich einem solchen Vorgang keine be-
sonderen Schwierigkeiten bieten, doch glaube ich kaum, dass auf diese
Weise die Begattung tatsächlich geschieht. Insbesondere halte ich die
Öffnungen, welche Kowazewskr auf seiner Abbildung 17. (x) abbildet
und für Begattungsperforationen hält, für identisch mit den Fenstern,
die sich in meiner Fig. 5. Taf. I. finden und die ich bereits oben als
eine Folge der eigenartigen Gestalt der Proglotiden (Auschnittsbilder
grubenartiger Einsenkungen) erklärt habe. In solchen Fällen, wo der
sekundäre Ausführungsgang des Receptaculum eine wirkliche äussere
Öffnung besitzt, ist es wohl möglich. ja sogar wahrscheinlich, dass
dieselbe als Begattungsöffnung funktioniert. Da, wo eine solche Öffnung
fehlt, kann oder muss die Begattung auf dieselbe Weise geschehen,
wie bei anderen Taenien mit atrophiertem Anfangsstück der Vagina,

DES

20 VII. Al. Mrázek:

durch die Körperwand und das Parenchymgewebe hindurch, es kann
dies jedoch ganz leicht in den sekundáren Gang hinein geschehen, da
derselbe als ein oft ganz weiter (bei 7. biremis oder der von uns
beobachteten Form, Fig. 18) Kanal dicht bis unter die Oberfläche des
Gliedes herantritt und also leicht zugänglich ist. Ich habe zwar auch
Fälle beobachte, wo dass Receptaculum seminis eine äussere
dorsale Öffnung bessass, Ähnlich wie es Kowanzwskı in seiner Fig. 15,
abbildet, aber ich glaube, dass es keine Begattungsöffnung sondern
gewissermassen ein Artefakt ist, verursacht durch Platzen des hier
äusseren Einwirkungen leicht zugänglichen Receptaculum seminis, wahr-
scheinlich erst bei den mit dem Aufsuchen und Konservieren der
Exemplare verbundenen Prozeduren.

Der bereits oben mitgeteilte Umstand, dass wiederholt auch
zwar ausgestreckte, aber nicht aus der Genitalöffnung nach Aussen
hervorgestülpte Penise, die im Seitenflügel der Proglottis lagen, vor-
gefunden waren, könnte zu der Vermutung führen, dass vielleicht
auf diesem Wege eine „innere“ Begattung möglich wäre. Offenbar
befindet sich ein solcher Penis in der unmittelbaren Nähe des sekun-
dären Receptacularganges oder des zur Vagina aufsteigenden Neben-
astes desselben, und es wäre denkbar, dass auf diese Weise das
Sperma in diesen Kanal und von da in das Receptaculum übertreten
könnte. Natürlich sind das Alles nur Vermutungen, die erst durch spä-
tere, wohl nur vom Zufall abhängige Beobachtungen entschieden ver-
den können.

Damit wäre also die Behandlung der Organisation der T. acan-
thorhyncha Wedl abgeschlossen, und es bleibt uns nun übrig, über
die systematische Stellung derselben einige Betrachtungen anzustellen.

Wie oben angeführt wurde, hat für eine ähnliche Form Kowa-
LEWSKI jüngst eine besondere Gattung Tatria aufgestellt. Die beson-
deren Eigentůmlichkeiten der T. biremis lassen eine solche Aufstel-
lung als vollkommen berechtigt erscheinen, und T. acanthorhyncha
tritt, wie schon Kowarewsxr mit Sicherheit vermutete, als eine zweite
Art in das Genus hinein. Die Originalgattungsdiagnose KowaLewskr's
kann als vollkommen zutreffend betrachtet werden und es könnten
nur einige Zusätze (wie z. B. Penis bestachelt, Kuticula [besonders
des Scolex] mit feinem Härchenbesatz [von Kowauswskı nur als Spe-
ziescharakter angeführt]) hinzugefügt werden. Der Passus über den
Zusammenhang der weiblichen Geschlechtsorgane, resp. der Recepta-
cula muss natürlich nach dem von uns Mitgeteilten eine etwas andere
Fassung erhalten, aber es wäre vielleicht verfrüht schon jetzt, eine

Über Taenia acanthorhyncha Wedl. | 21

solche versuchen zu wollen, da es möglich ist, dass weitere Unter-
suchungen, die sehr wünschenswert wären und wahrscheinlich auch
noch weitere neue Arten liefern würden, uns noch mit weiteren Modi-
fikationen der Gestaltsverhältnisse der Receptacula bekannt machen
werden.

Bezüglich die Art Taenia Scolopendra Diesing glaube ich, dass
wir es vielleicht mit einer zwar verwandten Form, aber vielleicht
nicht mit demselben Genus zu tun haben. Kowarzwskı stellt die
Gattung Tatria zu der von FunrManx aufgestellten Unterfamilie der
Acoleinen. Doch mir erscheint eine solche Einreihung als nicht zutref-
fend. Unterscheidet sich ja Tatrıa in einer Anzahl von Charakteren
von den Vertretern dieser Gruppe, so gleich durch die Zahl der
Hoden, das Muskelsystem, welches doch nach den Angaben Four-
MANN s für diese Gruppe so typisch sein soll ete. Einstweilen muss
also die Stellung der Gattung Tatria im System noch unbestimmt
gelassen werden.

Eins aber lehrt uns die Gattung Tatria mit Bezug auf die Sy-
stematik: sie zeigt uns wieder sehr schön, wie es sich mit Gattungsbegriff
bei Cestoden verhält. Der einzige richtige Standpunkt in dieser Frage
ist, wie ich es nur so nebenbei im einer meiner früheren Arbeit (Über
die polypharyngeale Planarie aus Montenegro) ausgesprochen habe,
und zu dessen Unterstützung ich bald auch die versprochenen ent-
wicklungsgeschichtlichen Untersuchungen publizieren werde, derje-
nige den Looss vertritt.

Die beiden Arten T. biremis und T. acanthorhyncha beweisen,
dass zwei Arten eines und desselben Genus nicht nur in einem ein-
zigen Charakter, z. B. der Hodenzahl, der ja nach unserer Ansicht
vielen, sonst ganz verschiedenen Gattungen gemeinsam sein kann,
sondern in gesammter innerer Organisation, ja auch sogar in vielen
sogenannten aüsseren Merkmalen, wie z. B. die äussere Gestalt, die
Beschaffenheit der Kutikula, Bewehrung des Rostellums und wohl
auch in biologischer Hinsicht, indem beide bei Vögeln derselben
Gruppe oder gar Arten (auch 7. scolopendra Dier. stammt aus einem
Colymbiden) übereinstimmen.

Beide Formen unterscheiden sich, abgesehen von gewissen Modi-
fikationen des Receptaculum, über deren spezifische Natur wir noch
Vorderhand (in Anbetracht solcher Fälle, wie der in Fig. 18. abge-
bildete, welcher sich sowohl von T. acanthorhyncha als T. biremis
unterscheidet) in Ungewissheit sind, eigentlich nur durch ganz gering-
fügig scheinende Merkmale: durch die Form und Zahl der Rostellar-

on

29 VII. Al. Mrázek:

haken. Wir kommen schliesslich zu der Ansicht, dass, mag das uns
_Modernen“ noch so misslich Klingen, die Zahl und Form der Haken
doch das sicherste spezifische Charakter bleibt. In unserem Fall sind
also sowohl die Form, alsauch die Zahl der Haken nur Speziescharaktere,
aber wir würden einen grossen Fehler begehen, wenn wir dies verall-
semeinen wollten. Es ist ja vollkommen denkbar und nach meinen
Erfahrungen auch ganz sicher, das in manchen Fällen die generische
Übereinstimmung sich sogar auf die Form der Hacken ausdehnt, so-
dass die Form selbst ein Genusmerkmal sein kann und nur die Zahl
und Grösse spezifische Charaktere darstellt. Es zeigt sich hier deutlich,
dass wir in solehen Fragen nicht an die Natur mit schon fertigen
aprioristischen Ansichten herantreten dürfen, sondern dass wir ob-
jektiv erst möglich viele Einzelnfälle untersuchen und vergleichen
müssen, ehe wir allgemeiner klingende Aussagen machen können, falls
sich überhaupt solche allgemeinen Aussagen überhaupt machen lassen.
Und doch war gerade um diese Frage nach der Bedeutung der Zahl
und Form der Haken ein, wie mir scheint, ziemlich müssiger, weil
allzu aprioristischer Streit in der Cestodenlitteratur der letzten Jahre.

Ba LEG Lauter:
Coux L., 1898: Zur Anatomie der Amabilia lamelligera (Owen). Zoolog. Anzeig.
XXI. p. 557—662.
— 1901: Zur Anatomie und Systematik der Vogelcestoden. Nova Acta K. Leop.
Car. D. Ak. Naturf. Bd LXXIX. Nr. 3.

Dramank V., 1897: Anatomie der Genitalien des Genus Amabilia. Centralblatt f.
Bakter. u. Parasit. XXI.

Dissıns K. M., 1856: Zwanzig Arten von Cephalocotyleen. Denkschr. k. Ak. Wiss.
Wien. Math.-naturw. Kl. B. XII.

Fuusmaxy 0., 1899: Deux singuliers Tenias d’oiseaux. Rev. Suisse de Zoologie.
IT
- 1899: Mitteilungen über Vogeltänien. II. Centralbl. f. Bakter. u. Parasit. XXXVI.
p. 618—622.

1900 : Neue eigentümliche Vogeltänien, Zoolog. Anzeig. XXIII. p. 48-51.

: Die Anoplocephalinen der Vögel. Centralbl. f. Bakter. u. Parasit. XXXIL
p. 122 — 147.

— 1902: Sur

1902

: 8 deux nouveaux genres des Cestodes d'oiseaux. Zoolog. Anzeig,
XXV. p. 357— 360.

— 1904: Ein merkwürdiger getrenntgeschlechtlicher Cestode. Zoolog. Anzeig.
XXVII. p. 327—330.
— 1904: Ein getrenntgeschlechtlicher Cestode. Zoolog. Jahrbůcher. Abt. f. Syst.
XX. p. 131—150.

ir
2
:

Über Taenia acanthorhyncha Wedl. 23

v. Janıckı C., 1904: Weitere Angaben über Triplotaenia mirabilis J. E. V. Boas.
Zoolog. Anzeig. XXVII. p. 243—247.

— 1904: Bemerkungen über Cestoden ohne Genitalporus. Centralbl. f. Bakter. u.
Parasit. XXXVI. p. 222 — 223. qi

— 1905: Beutlercestoden der niederländischen Neu-Guinea-Expedition. Zugleich
einiges Neue aus dem Geschlechtsleben der Cestoden. Zoolog. Anzeig.
XXIX. p. 127—131.

Kowauewskı M., 1904: Helminthological studies. P. VIII. On a new tapeworm:
Tatria biremis, gen. nov. sp. nov. Bull. Ac. Cracowie. p. 367—369. 2 Pl.

— 1904: Studia helminthologiczne. VIII. O nowym tasiemcu: Tatria biremis gen,
nov. sp. nov. Rozpr. W. mat. prz. Ak. Umj. Krakow. T. XLIY. p. 284 —
304, 2 Tab.

Krasse H., 1869: Bidrag til Kundskab om Tugleues Baendelorme. Vid. Selsk.
Skr. Kjobenhavn. 5 R. naturv. Afd. 8. VI.

Lixsrov 0. v., 1877: Enthelminthologica. Arch. f. Nature.

— 1892: Beobachtungen an Vogeltänien. Centralbl. f. Bakter. u. Parasit. XII. p. 502.

Lüue M., 1898: Beiträge zur Helminthenfauna der Berberei. Sitz. Ber. k. Akad.
Wiss. Berlin. XL. p. 619—628.

Wepz C., 1856: Cnarakteristik mehrerer grôsstenteils neuer Tänien. Sitzber. Ak,
Wiss. Wien. Mat.-nat. Kl. XVIII. p. 5-27.

WorrrHügEL K. 1900: Beitrag zur Kenntniss der Vogelhelminthen. Dissert.

— 1903: Ein interessantes Exemplar des Taubenbandwurmes Bertia delafondi
(Railliet). Berl. Tierärztl. Wochenschr. Nr. 3. p. 1—10.

Erklärung der Abbildungen.

Fig. 1. Längsschnitt durch eine ganze Strobila von Tatria acanthorhyncha
(Wedl). In den zwei wittleren Proglottiden sind nur die in dorsoventraler Richtung
aufgetriebenen vorderen Abschnitte der Receptacula vom Schnitt getroffen, in den
drei folgenden Proglottiden befanden sich die Receptacula in ihrer grössten Ent-
faltung und sind der ganzen Länge nach geschnitten, so dass sie vorzüglich ihre
Kommunikation mit einander zeigen. In der vorletzten Proglottide Querschnitt der
Vesicula seminalis.

Fig. 2. Ein Schnitt derselben Serie wie Fig. 1. Im vorderen Drittel der
Strobila ist die Art und Weise der Verbindung resp. der Berührung der einzelnen
Receptacula in noch jungen Proglottiden sichtbar.

Fig. 3. Ein Rostelarhaken.

Fig. 4. Ein Flächenschnitt durch fünf Proglottiden im Niveau der Recepta-
cula. In den drei mittleren Proglottiden die rudimentären Vaginae, in 2., 4. u. 5.
Proglottis die Anfanssteile der sekundären Ausführungsgänge der Receptacula.
vorhanden.

Fig. 5. Ein Flächenschnitt durch einige Proglottiden eines Exemplars mit
kleinen abweichend gebauten Receptacula (vielleicht zu Tatria biremis Kow. ge-
hörig?) Die grubenartige Vertiefung der Proglottidenoberfläche in der Gegend der
Receptacula zeigt sich (im Anschnitt) in den zwei letzten Proglottiden als inter-
proglottideale Fenestration (Pendant zu Fig. 17 bei KowaLEwskI).

Fig. 6. Flächenschnitt durch ein ganzes Exemplar. Diese Figur widergibt
sehr schön das eigentümliche Bild, welches die in der Mittellinie dicht aneinander

VII. Al. Mrázek: Über Taenia acanthorhyncha Wedl.

4
reihten Receptacula darbieten. Die beiden letzten Receptacula an der medialen
ge el 6 ect Le h k à
Beribrungsstelle mit einander kommunizierend. Im ersten Drittel die Anlagen der
Varinae als deutliche zur Anlage des Cirrhusbeutels führende Reihen von Kernen
arınac als | ©

sichtbar. Die auf entgegengesetzter Seite befindlichen sekundáren Ausführungs- |
singe treten besonders gut in den mittleren Proglottiden der Kette hervor, am |
ton Glied links sogar eine wirkliche äussere Offnung vorhanden.

Fig. 7. Ein Teil eines Flächenschnittes die Disposition der weiblichen Ge-
schlechtsorgane zeigend. ov die beiden Ovariallappen, rs Receptaculum seminis mit
\nfanvsteile seines sekundären Ausführungsganges, ds Dotterstock, b/g Anfangs-
«il des Befruchtungsganges mit engem muskulösem Stiel mit dem Receptaculum
etwa in der Mitte der Proglottis) zusammenhángend, vor demselben über dem
Receptaculum die noch leere Anlage des Uterus und der Uteringang.

lie. 8. Ein weiterer Schnitt derselben Serie. Verbindung des Befruchtungs-
wanges mit Uteringang.

Fig. 9—12. Querschnitte der Proglottiden in verschiedenen Höhen zur Dar-
stellung der wechselnden Umrisse der Proglottiden und der Lage und Form der
Receptacula.

Fig. 9. Querschnitt durch den vordersten Teil einer Proglottis (die beiden
Seitenflügel [in der Zeichnung nur durch Umrisse dargestellt] gehören noch dem
vorhergehenden Gliede). Der aufgetriebene vordere Teil des Receptaculum nimmt
die Mitte des Gliedes vollkommen ein. Links der sekundäre Ausführungsgang der
ganzen Länge nach getroffen.

Fig. 10. Querschnitt in der Höhe des männlichen Begattungsapparates. Re-
ceptaculum nur als ein enger Stiel vorbanden.

Fig. 11. Querschnitt ungefähr in der Mitte der Proglottis in der Höhe der
Ovarien. Die Einmündung des Befruchtungsganges in das Receptaculum sichtbar.

Fig. 12. Querschnitt durch den hinteren Teil einer Proglottis (die Hoden-
segend) mit beginnender flügelartigen Verlängerung der seitlichen Teile. Oberhalb
des Receptaculumstiels der Dotterstock.

Fig. 13. Längsschnitt durch einen jugendlichen männlichen Begattungs-
apparat.

Fig. 14. Längsschnitt durch vollkommen entwickelten männlichen Begattungs-
apparat mit beinahe ganz ausgestreckten, aber aus der äusseren Genitalöffnung
nicht vorgestülpten, sondern im Parenchym der Seitenteiles befindlichen Penis.
(Die in den „Flügeln“ des Proglottis überaus zahlreich vorhandenen Wimper-
Nammen des Exkretionsapparates sind in der Zeichnung schematisch dargestelit.)

Fig. 15. Ausmündung des sekundären Ausführungsganges des Receptaculum
seminis nach Aussen am vordersten Rande der Proglottis. Von der ampullen-
artigen kleinen Erweiterung zweigt sich ein dünner, in die vorhergehende Proglottis
führender Kanal ab.

Fig. 16. Eine ähnliche Figur, nur endigt hier der sekundäre Ausführungs-
kanal blind, doch auch hier setzt sich derselbe noch nach Abgabe des in die
vorhergehende Proglottis führenden Seitenkanälchens eine kurze Strecke fort.

Fig: 17. Querschnitt durch den Scolex mit den vier Saugnäpfen.

Ba Fig. 18. Schematische Darstellung des Geschlechtsapparates von Tatria sp.
T. biremis?) nach einem Flächenschnitt.

Fa pský, Prag.

MRAZEK : TAENIA ACANTHORHYNCHA WED..

Mrázek del.

oitzber d.konigl bělm.(

MRÁZEK : ŤAENIA ACANTHORHYNCHA WEDL.

m

DEE EE
sem 00
GS CASE ARE"

ah

atnaurwiss Classe 1905 127

S a S YO er

E

en es

EEE WERE 0

>

a

VIII.

Synopsis der Saurier der böhm. Kreideformation.
Von Prof. Dr. Ant. Fritsch.
Mit 3 Textfiguren.

Vorgelest in der Sitzung am 24. Februar 1905.

In der 2. Hälfte des vorigen Jahrhunderts kamen nach und nach
teste von Sauriern in unserer Kreideformation zum Vorschein, welche
ein helles Licht über das damalige Leben an den Ufern des Kreide-
meeres werfen. Wenn wir auch nicht so glücklich sind, prachtvolle
sanze Skelette zu besitzen wie die Amerikaner so ist es doch unsere
Pflicht, die spärlichen Knochenfunde genau zu untersuchen, was na-
türlicher Weise besondere Schwierigkeiten bildet.

Binnen Kurzem wird ein grösseres Werk mit vielen Tafeln
über diesen Gegenstand erscheinen”) und hier soll nur eine kurze
Übersicht der erlangten Resultate folgen.

Ordnung Sauropterygia.

Cimoliosaurrus (Plesiosaurus) Bernardi Ow. sp. Der von Geinitz
aus den Teplitzer Schichten von Strehlen bei Dresden beschriebene
Zahn giebt keine Sicherheit von dem Vorkommen von Plesiosauriden
in unserer Kreideformation und kónnte eventuell dem ähnlich ge-

*) Neue Fische und Reptilien aus der böhmischen Kreideformation von
Dr. A. Fritsch und Dr. Fr. Bayer, 9 Tafeln und 34 Textfiguren. Prag 1905, in
Comission von Fr. Řivnač.
Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 1

9 VIII. Ant. Fritsch:

rippten Polyptyelodon angehören, dessen Zugehörigkeit zu den
Sauropterygiern fraglich ist.

Cimoliosaurus Lissaensis Fr. Ein 20 cm langer Extremitäten-
knochen aus dem turonen Wehlovicer Pläner von Lissa zeigt am
Längsschnitt das für Plesiosauriden charakteristische Verhältnis der
festen Knochenrinde, die gegen die Mitte an Stärke abnimmt.

Fig. I. Restaurirung des Gehirnes von Polyptychodon von oben.
In !/, natürl. Grösse.
! Lobi olfactorii. 1. Vorderhirn. 2. Zwischenhirn mit der Glandula pinealis F.
3. Hinterhirn. 4. Kleines Gehirn. 5. Medula oblongata.

Polyptychodon interruptus. Im Margarethen - Steinbruch am

Weissenberge bei Prag, wo vor Jahren die Zähne und Knochenreste
dieses riesigen Sauriers gefunden wurden, wurde ein Vorderhin eines
Sauriers gefunden mit stark entwickelter Zirbeldrüse, an der auch
Spuren des Parietalorganes wahrzunehmen sind. Fig. 1.

Synopsis der Saurier der bóhm. Kreideformation. 3

Es sind die beiden Hemisphären gut erhalten, zeigen an der
rechten Seite aus einer Grube entspringende drei Stränge, die wahr-
scheinlich den Augennerven angehören. Die untere Fläche ist fest
mit dem Gestein verwachsen.

Die Länge des Vorderhirns beträgt”17 cm und man kann die
Gesammtlänge des ganzen Gehirnes sammt den Lobi olfactorii fast
auf '/„ m schätzen, was mit der Grösse von Polyptychoden, der nach
den Zähnen und Wirbelkörpern etwa 15 m betragen haben mag, über-
einstimmen würde.

Die systematische Stellung des Polyptychodon, der bisher zu
den Plesiosauriren gestellt wurde (bloss auf Grundlage der Zähne)
ist zweifelhaft und die Wirbelkörper weisen eher darauf hin, dass
dieser Saurier zu den Mosasauriden gehört.

Ordnung Chelonia.

Chelone (?) regularis Fr. Es liegt ein rechtes Schienbein einer
an 116cm langen Schildkröte vor aus dem Pläner des Weissen Berges
bei Prag. Auch ein Hornschild der Neuralreihe eines ähnlich grossen
Thieres wurde am selben Fundorte gefunden.

Euclastes (Chelone) Benstedi Ow. sp. Das von Reuss beschrie-
bene (aber verkehrt abgebildete) Schild stammt aus dem Weissen-
berger Pläner von Patek bei Laun und nicht aus den Teplitzer
Schichten, wie es Reuss vermuthete. Der in das Negativ des Originals
gemachte Gypsabguss erleichtert die Vergleichung mit den englischen
Orginalen und bestätigt die Identität der Art beider Funde.

Pygmaeochelis Michelobana Laube. Die hintere Hälfte eines
kleinen rundlichen Schildkrötenrestes aus dem Weissenberger Pläner
von Mècholup bei Saatz, das auf ein etwa 10 cm langes Thier hin-
weist, wurde (in Lotos 1896) von Prof. Laube beschrieben und genau
mit dem Eucl. Benstedi Ow. verglichen.

Ordnung Sguamata.

Iserosaurus litoralis Fr. Riesiege Skelettreste wurden in Milovic
bei Lissa in den tiefsten Lagen der Iserschichten in grauen festen
Kalkknollen gefunden.

Dieselben scheinen alle einem Schädel von etwa 130 cm Länge

anzugehören. Die Gesammtlänge des Thieres kann durch Vergleichung
1*

VIII. Ant. Fritsch:

amerikanischen Funden auf 10 m geschätzt werden. Die

Deutung der einzelnen Knochen wurde nach Vergleich mit dem von
Ä a An r =

Osborne abcebildeten Schädel von Platecarpus versucht. (Vergl. Text-
zur NT. 2.)

mit den

Fig. 2. Iserosaurus litoralis Fr. Versuch einer Darstellung der Lagerung der
Schädelknochen.
I. Nasalia. 2. Maxilla. 3. Frontalia. 4. Postfrontale. 5. Dermalia. 6. Pterygoideum
Quadratum. 8. Articulare. 9. Coronoideum. 10, Subarticulare.

Synopsis der Saurier der bóhm. Kreideformation. 5

Ich beschränke mich hier auf die Mittheilung der Diagnose der
neu aufgestellten Gattung /serosaurus: „Schädelknochen lose miteinander
verbunden, Stirnbeine zu einem Schild verwachsen, Vomer mit Zahn-
kerbung. Augen wahrscheinlich im vorderen Viertel gelegen Unterkiefer
mit Subarticulare und Cooronoideum wie bei Platecarpus.“

Hunosaurus Fasseli Fr. Von diesem grossen Saurier wurden
in den Teplitzer Schichten von Hundorf mehrere Wirbel, Rippen und
ein Extramitätenknochen gefunden.

Die Reste deuten auf Verwandtschaft mit Mosasaurus und Plate-
corpus hin. Die Diagnose der neuen Gattung lautet: Wirbelkörper
mässig amphicoel, ohne Hypapophyse; Diapophysen und Neurapophy-
sen stark entwickelt, von verschiedener Form. Rippen mit einfachem
proximalen Ende. Extremitätenknochen gestreckt, massiv mit spangiöser
Masse erfüllt, ohne Markraum.“

Demselben Thiere dürften vier Metatarsusknochen angehören,
welche in denselben Steinbrüchen vom + Lehrer Mann aufgefunden
wurden und genau mit dem Metatarsus übereinstimmen, wie ihn Willi-
ston und Osborne bei Platecarpus abbilden.

In die Verwandtschaft von Hunosaurus und Platecarpus gehört
ein Beckenknochen, der in den Weissenberger Schichten in Přibylov bei
Chrast gefunden wurde und ein Ilium darstellt.

Ordnung Dinosauria.

Procerosaurus Exogirarum Fr. Aus den Steinbrüchen von Ho-
lubiv bei Kralup, wo der cenomane, an Exogira columba reiche Kalk-
stein gebrochen wird, besitzen wir zwei schlanke Extremitätenknochen,
die einem Landsaurier angehören und von mir als Ignanodon? be-
schrieben wurden. Es stellte sich später heraus, dass dieselben einer
neuen Gattung angehören.

Albisaurus scutifer Fr. Aus den Priesener Schichten von Srnojed
bei Pardubic besitzen wir einen Tarsalknochen ohne Gelenkenden
und mehrere viereckige Hautknochen. Da die letzteren bei Ignanodon,
zu dem ich vorläufig den Rest stellte, nicht vorkommen, so stellte ich
für diese Art die Gattung Albisaurus auf, da dieselbe am Ufer der

„Elbe von Dr. Jahn gefunden wurde. Das Thier besass etwa die Hälfte
der Grösse der Ignanodonten von Bernissart.

- VIII. Ant. Fritsch:

Ordnung Ornithosauria.

Ornithocheirus Hlavaci Fr. sp. Aus den Trigonialagen der Iser-
schichten von Chotzen besitzen wir mehrere Elemente der vorderen
Extremität. welche zuerst, als einem Vogel angehörend, als Cretornis
beschrieben wurden. Spätere Vergleichung der Reste mit dem von
Seeley bearbeiteten Ornithocheirus aus dem Grünsande von Cambridge
zeigte, dass der Cretornis zu den Flugsauriern gehört und in die
Gattung Ornitbocheirus gestellt werden kann.

Fig. 3. Versuch der Restaurirung des linken Flügels von Ornithocheirus Hlaváči.
'/, natürl. Grösse.
H. Humerus. R. Radius, U. Ulna. Mt. Metacarpus mit dem Carpus am proxi-
malen Ende. ?A 1. Erster Phalange des Flugfingers. Ph 2. Zweiter Phalange des
Flugfingers.

Wir besitzen einen Humerus, zwei Fragmente des Unterarmes
und den 1. und 2. Phalang des Flugfingers. Die Länge des Flügels
hat etwa 65 cm betragen und die Spannweite bei ausgebreiteten
Flügeln, mit Zurechnung von 20 cm für den Brustkorb, erreichte
150 cm. Fig. 3.

Synopsis der Saurier der böhm. Kreideformation.

-7

váči Fr. sp.

Cenoman Turon
= = — =
So sta „8 gs | 358
54: | 89 o5 =o 208
bacs | nm u N. an on
„Jg mn | a -a 1 5
© © EC © = © =
A un += e 2] [0 9] Un er] a) S
LEHREN, =
|
Cimoliosaurus Ber- Mě
nardi Ow. sp.
Cimoliosaurus Lis- je
saensis Fr.
Polyptychodon inter- au in
ruptus Ow. |
Chelone regularis |
Fr. | Ar
Euclastes Benstedi | a |
Ow. sp.
Pygmaeochelis Miche- zie
lobana Laube
Iserosaurus litoralis ge
Fr.
Hunosaurus Fasseli AE
Fr.
Procerosaurus exogi-
—+—
rarum Fr.
Albisaurus seutifer de
Fr.
RER = =o PET (OTT NÍ
Ornithocheirus Hla-

UD p
en režná pen

ka ER
Ne
;

ur

IX.

Nová řada zrůdných Coleopter.
Napsal Jan Roubal, demonstrátor zoologického ústavu české university v Praze.
S tabulkou.

Předloženo v sezení dne 24. února 1905.

Od té doby, co jsem v tomto Věstníku („Několik nových zrůd
u Coleopter pozorovaných““ — 1904) podal zprávu o nových mon-

_Strosnich formách broučích, jsem získal opět několik interessantních

exemplářů, mezi nimiž na př. 3 kusy s redukovaně vyvinutou extre-
mitou, jež krásně demonstrují výsledek pokusů ToRNIEROVÝCH a jsou
dokladem, že ona poranění, jimiž při experimentech svých Torsıer
vyvolal redukce příslušných extremit, jsou za jistých podmínek i ve

„volné přírodě možny i s konsekvencemi s tim souvisícími.

_Uvedu 7 případů, z nichž 4 patří do kategorie zrůd tlakem
neb podobným mechanickým účinkem sil na elythry působícím, další
pak tři týkati se budou redukce noh.

1. Znetvoření elythry:

Cicindela hybrida L. Tab. I., obr. 1. Levá krovka vyvinuta
jako pouhá chitinosní blanka v nepravidelné záhyby stočená a jen
do půli normální délky sahající. Charakteristického zbarvení a kreseb
postrádá. U kořene jest zelená, jako jsou krovky, příbuzných C.
campestris L. a germanica L.

Příčinou této zrůdy jest, že nemohly se trachey naplniti vzdu-

‚chem a krovka pak se svraštila a stočila. Jest to známý případ
lu Lepidopter a u některých velkých Carabidů a Chrysomel. Exemplář
je od Sušice (Maule).

Věstník král. čes. spol. náuk. Třída II. 1

) IX. Jan Roubal:

Carabus morbillosus W. Tab. I. obr. 2. Mám pouze 2 exempláře,
a oba jsou na téže levé krovce poraněni, vykazujíce tu naprosto ne-
pravidelnou strukturu. Popíši ono zrůdné individuum, kde nepravidel-
nost ta jeví se v míře poněkud větší. U obou ostatně zasažena jsou
místa stejná jistým tlakem na mladé individuum působivším. Levá
elythra vykazuje zcela nepravidelné sestavení charakteristických žeber
a řetízkovitých článků mezi těmito. Druhé a třetí žebro- jsou za
středem od sebe nepravidelně rozstoupena, příslušné řetízkové články
mezi prvním a druhým žebrem jsou v zadní třetině strojnásobněny,
následkem čehož je žebro prvé posunuto k samému okraji krovečnému.
Zebro třetí sahá jen až do dvou třetin krovky. Také ona řada článků
mezi rozestouplými žebry jest rozdělena, a to na tři větve, z nichž
levá má články pouze dva, pravá se jeví článkem jediným. Střední
pak jest nepravidelně přetrhávána. Články mezi žebrem třetím a.
čtvrtým od prothoraxu až as do třetiny délky splývají, tvoříce jakoby
žebro nové.

Druhé individuum má v týchž místech podobné nepravidelnosti,
avšak v rozměrech menších a ještě nepravidelněji. U obou pak první
článek řetízku švu nejbližšího je na levé krovce značně delší, než
korrespondující na straně pravé.

Zřejmě zde viděti, jak as náhodnými mohou býti faktoři pod-
miňující značnou onu variabilitu struktury krovečné, což potom zvláště
markantně se ukazuje u forem žebernatých. Oba exempláře jsou
z Alžíru.

Byrrhus pilula L. (tab. I., obr. 3.) s bizarními dvěma výrůstky
na krovkách. Mechanický tlak způsobil, že na obou krovkách v zadní
polovině vytvořily se symetricky ke švu krovečnému dva podlouhlé
hrboulky, jež na rozdíl od celého povrchu ostatního těla se intensivně
lesknou, činíce as týž dojem, jako ona „zrcadélka“ u Notiophilus.
Makroskopicky se zdá, jakoby to byly zcela pravidelné výrůstky; při
pohledu lupou lze však okamžitě poznati, že se tu jedná o zajímavou
zrůdnost. V době, kdy larva ještě měla schopnost regenerační, byla
Ona místa mechanickým účinkem zasažena, a to směrem poněkud.
šikmým, protože před jedním, levým totiž oním hrboulkem možno zname-
nati malou prohlubeninu, a hojnost haemolymfy na místě zasaženému
se nahromadivší dala vznik oněm útvarům. Týkalo se poranění to více
krovky levé, kdež mimo onen velký možno ještě druhý malinký
ee znamenati.v prvé as třetině této krovky. (Čechy.)

. Další tři ukázky monstrosit týkají se zakrnění nohy. Noha
k vznikne, byla-li larvě větší neb menší část této odňata, nebo

Nová řada zrůdných Coleopter. 2

snad mechanickým účinkem síly jakkoli poraněna a to dříve ješté,
než se larva naposled svlékala.

Noha taková vykazuje všechny komponenty, avšak každá ta část,
čím je položena distálněji od inserce, tím je zakrnělejší. Takže tarsus
bývá redukován vždy nejvíce a jeví se proto často jako pouhý pa-
hýlek. Markantně se toto vše jevilo u onoho (Creotrupes stercorarius,
jejž jsem v poslední své práci o zrůdách popsal.

Takové redukce nohy shledal jsem nově u forem následujících :

Dytiscus marginalis L. 5 (tab. I., obr. 4.) má levou. přední
nohu tak redukovanou, že její celá délka rovná se pouze délce femuru
normální nohy levé. Femur jest poměrně dlouhý, značně slabší, tibia
pouze 1 mm dlouhá, hladká, jen několik malounkých trnů jest na
vnitřní straně. Konečné trny jsou dva nepatrně vyvinuté. Tarsus jeví
se jen jako se stran smáčklý, ke konci porozšířený násadec složený ze dvou
částí, z nichž jest první ukryta v prohlubenině tibie. Na konci je jamka
zoubkovaně vroubená a odtud pak vyčnívají dva drápky snadno zna-
telné černým zbarvením. Base nepatrného tohoto tarsu ukazuje velmi
slabé stopy příssavky. Exemplář jest ze středních Čech.

Oryctes nasicornis L. © (tab. I, obr. 5.) Vykazuje redukci
téže nohy jako předešlý. Redukce tato jest vyvinuta zde v měřítku
poněkud menším; jest totiž femur na prvý pohled docela normální,
jen při bedlivém prohlížení jest viděti, že ke konci jest poněkud
slabší. Značnější redukce doznává tibia, která jest poměrně velice
slabá a místo typických tří zubů na vnější straně vykazuje pouhé tři
slabé lištny. Tarsus vyvinut jest celý, ovšem též značně zkrácen, a
sestává ze všech pěti článků, jež jsou brvami posázeny a nepravidelně
strukturovány. Každý článek jest nepravidelně jakoby zaškrcován a při
některém pohledu mikroskopem při světle napadajícím jeví se tu a tam
prohlubeninka ledvinovitého neb poloměsíčitého tvaru se záhybem k di-
stálnímu konci mířícím. Poslední článek je nepravidelně rýhován
a poněkud se stran smácklý. Na konci je nálevkovitý; drápky nor-
málně strukturovány. Pulvilius poměrně dosti dlouhý a na konci nese
ve dvé rozdělený chomáček brv. Taktéž z Čech.

Tenebrio molitor L. (tab. I., obr. 6.) má prvou zadní nohu velmi
silně redukovanou: femur je velice slabý, na konci obrubovitě na-
běhlý, odtud pak vyrůstá nepatrná tibia hákovitě ohnutá do vnitř, jež
je ke konci porozšířena a zaškrcena. Na konci jejím vybíhají direktně
drápky a vedle nich několik malinkých zoubků. Tarsus tedy redu-
- kován úplně. Femur a tibia jsou tečkovány jako za normálních po-
měrů a lysy. Poranění, jež mladou larvu zasáhlo, způsobilo ono zne-

1*

IX. Jan Roubal: Nová řada zrůdných Coleopter.

tvoření tibie i zakrnění nohy celé. Zajímavo, že právě s Tenebrio
molitor L. Torsıer konal své četné experimenty v tomto směru.
Exempär popsaný jest z Čech.

Za laskavé zapůjčení některých z popsaných exemplářů děkuji
panu MUDru Št. Jureökovı a za přispění při kreslení obrázků panu
Ph. St. V. Maure.

Z literatury k článku tomuto bylo užito:

1. Baresox Wırıam M. A.: Materials for the study of variation treated with
especial regard to discontinuity in the origin of species. London. 1891.

2, Forwixer R. & Zouraz VL.: Znetvořeniny brouků. Věstník klubu přírodo-
vědeckého v Prostějově. Prostějov 1904.

3. GaxGELBAvUER Lupwic: Die Käfer von Mitteleuropa I—IV. Wien. 1892 —1904

4. Rouraz Jan: Několik nových zrůd u Coleopter pozorovaných. Věstník král.
české společnosti náuk v Praze. Praha. 1904.

5. Torsıer G.: Entstehen von Käfermissbildungen. Zool. Anz. V. 303, 464.

6. Torxıer G.: Das Entstehen von Käfermissbildungen, besonders Hyper-
antennie und Hypermelie: Roux’s „Archiv für Entwicklungsmechanik der
Organismen.“ IX. Bd. S. 501—562.

. WEBER Lupw.: Ueber Missbildungen bei Käfeın. Illustr. Wochenschr. für
Entomol. 1897.

-1

Výklad vyobrazení:

1. Cicindela hybrida L.: skroucená zakrnělá levá elythra a následkem toho
odstálé příslušné křídlo blanité.
Carabus morbillosus F.: nepravidelná struktura levé elythry.
. Byrrhus pilula L.: u švu v zadní polovině obou elyther vystupují dva
šikmé dosti souměrně postavené podélné hrboulky. Pohled se strany dorsální.
4. Dytiscus marginalis L.: silně redukovaná levá přední noha. U t dva články
zakrnělého tarsu.
5. Oryctes nasicornis L. J': redukovaná levá přední noha; tibia a tarsus
zvláště jsou deformovány nepravidelně.
6. Tenebrio molitor L.: pravá zadní noha velice malinká ; e = coxa, f— femur,
tb — tibia, ts — tarsus.
(Vše více méně zvětšeno.)

© 8

ROUBAL: NOVÉ ZRÜDY KOLEOPTER.

X.

0 žlazách Holothyridů.

Napsal Karel Thon.
(Se 2 tabulkami a 4 obrázky v textu.)

Předloženo v sezení dne 10. března 1905.

Úvod a technické poznámky.

Až do poslední doby neměli jsme o arachnoideích prací, které
by stejnoměrně vyčerpávaly stránku morfologickou, jemnou histologii
a braly zřetel na detajly a problémy cytologické. Vznikla sice během
posledních let řada prací, jež důkladněji se obíraly jednotlivými the-
maty a jež možno za mezníky v bádání o jednotlivých skupinách po-
važovati. Ale do času, kdy budeme míti stejnoměrné vědomosti 0 po-
drobně skladbě všech skupin, jest ještě daleko a zbývá mnoho práce.
Řada mezer ponenáhlu se vyplňuje. Po velkém pokusu Bernarpové (2)
vznikly práce i podrobně celými skupinami se obirajiei. Uvädim tu
monografii Lomavovu a po řadě předběžných sdělení velkou práci
BozRNEROvU (4).

Ještě větší nedostatky v poznání jemné ie shledáváme
u acaridů. Měl jsem jinde příležitost poukázati na tento stav a jeho
příčiny. Technické obtíže jsou hlavní závadou. Aniž bych na starší
literaturu, jinde dostatečně citovanou, zacházel, uvádím tu řadu velmi
záslužných prací MrcHakLovýcH. Ty probírají deskriptivní anatomii
celé řady rodů a skupin s úplnou správností, méně přihlížejíce
k jemné histologii. Podobným způsobem vedl si NoRpENskroLD. Udělal
jsem svého času pokus vniknouti do jemností a vztahů skladby těla

Věstník král, české společnosti náuk. Třída II. 1

9 X. Karel Thon:

roztočů s respektováním pokud možno všech detajlů a otázek. Je při-
rozeno, že prvý pokus ten měl mnoho slabých stránek. Tam jsem se po-
kusil stavěti systematiku na základech nejen morfologie, ale i jemné
histologie. A znám málo skupin živočišných, kde by u nejbližších
nejen skupin, ale i rodů tolik bylo růzností a kde by specifita nejen
jednotlivých tkaní, ale i jednotlivých elementů buněčných s takovou
praegnantností vystupovala, jako právě u roztočů. A prvý pokus ten
vedl aspoň k tomu, že navázala naň celá řada systematiků, ale i Si
Tuon začal studovati anatomii roztočů podrobněji. On ve dvou pracích
popsal a vyobrazil velmi precisně a s respektováním všech detajlů
histologii kůže u některých rodů, pak nalezl řadu nových žlaz u vodulí
a jeho poslední, velká a důkladná práce o srovnavací anatomii pro-
stigmatů bude sloužiti bez odporu za základ k bádáním dalším.

Následující sdělení jest ukázkou a částí větší monografie, v níž
chci vyčerpati jemnou anatomii jednoho acarida, o jehož skladbě ne-
měli jsme dosud vůbec tušení, do pokud možno posledních podrob-
ností. Také po ilustrační stránce podal bych rád vyobrazení co
možno nejdokonalejší.

Material velmi obsáhlý a výtečně konservovaný obdržel jsem od
prof. A. Brauera v Marburku (v Hessensku) z jeho expedice na
Seychelly. Je to prvý větší a dobře fixovaný material tohoto rodu
vůbec.

Jak material byl fixován, nevím; ani sběratel sám se na to již
nepamatuje. Ale byla to jedna z nejjednodušších a nejobvyklejších
method. Material byl konservován výtečně, takže udržení nejen hrub-
ších ale i nejjemnějších elementů histologických překvapuje a předčí
vše, co dosud v té věci nejen u roztočů, ale i u arachnoideí vůbec
mi bylo známo. Zkoumání se dálo z největší části na seriích řezových.
Jest pochopitelno, že chitin poskytoval při řezání značných obtíží.
Ani ne svou tvrdostí, jako hladkostí a pružností. Nůž mikrotomu
velmi často přeskakoval a řezy byly nestejné tlouštky. Proto zvířata
s chitinem řezal jsem jen k vůli organologii a zjištění vztahů jednot-
livých orgánů k pokryvu chitinovému. V mnohých případech konala
ovšem tu dobré služby Lendenfeldova methoda přetírání objektu před
říznutím parafinem. Osvědčila se mnohem lépe a řezání šlo mnohem
rychleji, než jak tomu při přetírání řezů collodiem, jak činil PoRceLE.
tezy za takovýchto okolností nikdy nemohly býti tenčí než 10 u,
obyčejné řezal jsem 15 uw. K vystižení jemnější skladby buněk zba-
voval jsem zvířata chitinu. Poněvadž mohutný systém svalový je pevně
srostlý s pokryvem chitinovým, připravovalo vypraeparování útrob

O žlazách Holothyridů. 3

na zvířatech nezalitych do parafinu mnoho obtíží, hlavně pro velikou
křehkost útrob. Tak isoloval jsem jednotlivé orgány — pokud bylo
lze — nebo jich fragmenty, a ty jsem pak řezal velmi tence (4—8 u),
nebo je jako totalní praeparaty k vůli kontrole resultátů na řezech
získaných do kanadského balsamu uzavíral. Lépe jsem zbavil chitinu
zvířata po zalití do parafinu. Před zaléváním ukázalo se nutným
odstřihnouti na postranní hraně čásť carapaxu nebo plastronu, aby
povstal otvor, hlavně v krajině orgánů vzduchových, ježto jinak zů-
stávaly v lamellách ústrojů těch neodstranitelné bubliny vzduchové, jež
při řezání činily nemalé obtíže. Na zalitých tak objektech jemným
skalpellem jsem velmi pozorně ořezal parafin s pokryvem chitinovým.
Při náležité opatrnosti šlo to velmi lehce a chitinový štít na mnoha
místech, hlavně tam, kde nebyl spojen svaly, sam odpryskäval. Takto
vypraeparované objekty byly pak znovu pokud možno rychle zality
a řezány.

K barvení použil jsem Heidenhainova železitého haematoxylinu,
baematoxylinu Delafieldova, boraxkarminu a pikrokarminu, methody
Malloryho (s některými modifikacemi), tekutiny van Giesonovy,
gentianové violeti, orange G, rubinu S, nebo směsi obou těchto po-
sledních, bordeaux R, kongské červení, světlé zeleni, kombinace azuru
s eosinem, lyonské modře a j.

Velmi dobré resultáty poskytla kombinace rubinu S s orangí G,
(rubin 1°/, vodn. roztok s několika kapkami koncentr. vod. roztoku
orange); docílíme velmi krásných diferenciací svalů a vaziva, sekretů
ete. Praeparáty však záhy blednou. Špatně se osvědčila Grüblerova
„Kernschwarz“.

Bionomie.

Rod Holothyrus Gervais žije na ostrovech v Indickém okeanu
volně pod kameny a listím, v pralesích. Systémem a pokud jednotlivé
specie starších autorů jsou oprávněny nebudeme se tu obírati. Uvedu
dvě dosud známé zprávy 0 zvláštnostech bionomických tohoto zajíma-
vého acarida, ježto úzce souvisejí s naším thematem.

E. Ernest GREEN (1892) napsal G. F. Hamwpsoxovr:

„The accompanying insects — apparently Oribatid mites — were found by
me in the district of Tallawakelle, Ceylon (alt. 4600 ft.), under stones and rocks
in damp, shady situations. It was only by accident that I became aware of their
remarkable weapons of defence — an exceedingly pungent secretion.

About five hours after handling one of these insects I accidentally touched
my tongue with my finger. Immediately an extraordinarily pungent, galvanic

1*

4 X. Karel Thon:

sensation or taste commenced rapidly to spread over my mouth, quickly reaching
my throat. Rinsing my mouth and gangling with hot water failed to arrest the
progress of the sensation, which was accompanied with excessive salivation. The
unpleasantness lasted for several hours, and then died away without any further
consequences. I also unconscionsly rubted my face, at the angle of the eye, with
the same finger; after which a rather pleasant warmth spread over that part of
my face, and was distinctly perceptible the following morning.

T could not for some time trace the cause of this effect. I at first put it
down to the agency of a fungus that I had been carrying, but a further expe-
riment negatived this idea. I afterwards tested the insect, and found it to be the
real agent. The experiment was repeated at my suggestion, by a medical friend
— Dr. R. J. Drummond — who can testify to the result. He described the sen-
sation as somewhat like that produced by the strongest menthol. We both noticed
that it had a numbing effect upon the mucous membrane of the mouth.

It is evident that this property must be a very efficient protection to the
insect. The rapidity with which the secretion acts would cause it to very quickly
ejected if picked up by either a bird or a lizard — the only enemies that would
be likely to attak it.“

Hamrsox k tomu poznamenává:

„Mr. R. J. Pocock informs me that the Acaroid ist almost certainly Holo-
thyrus coccinella Gerv., a species that appears to be common in Mauritius, and
that in the lateral membranous area between the carapace and the cephalotho-
racic limbs is a distinct orifice which was regarded by Dr. Thorell as of respi-
ratory import, but in connection with Mr. Green interesting discovery of the
existence of offensive glands in this animal it is necessary to bear in mind the
possibility of its being the outlet of these organs.“

Že ona skulina THoRELLEM Za stigma označená jest skutečným
trachealním stigmatem a Ze Pocockova domněnka jest nesprávnou,
dovodil jsem v jiné práci (49).

Později (1897) obíral se tímto zajímavým úkazem P. Mecnın.
Jemu zůstalo sdělení Greexovo docela neznámým. Ze sdělení Méenr
NOVA nejzajímavějším a pro naše thema nejdůležitějším jest dopis
dra. CHarmoya z Mauritiu:

„Le róle pathologigue de cet Acarien, gui porte ici le nom vulgaire de
Touille-Canards, n’est un secret pour personne. Les éleveurs d'oiseaux de basse-
cour le savent si bien qu’ils ont renoncé à Vélevage des canards et des oies dans
les endroits élevés de Vile, où cet Acarien se trouve en très grand nombre,
caché pendant le jour sous les mousses et les pierres dans les endroits humides,
trop fréquentés, malheuresement par les oiseaux en question que leur genre de
vie expose à être généralement victimes de ces dangereux Acariens, lesquels le
sont aussi pour l’homme. Les enfants surtout sont principalement exposés à en
souffrir quand, imprudemment, ils portent A leur bouche leurs mains qui ont
saici ces Acariens.

On le trouve communément à Guasipe et daus les lieux froids, alors que
leur absence est presque absolue dans les endroits secs et chauds.

I

O žlazách Holothyridů. 5

Plusieurs cas d’empoisonnement ont eu lieu à Guasipe, causés par Vinge-
«tion des Touille-Canards qui déterminent immédiatement une inflammation grave
des muqueuses. M. le Dr. Drouin a signalé dernièrement un cas curieux de ce
genre sur un enfant de Guasipe; des oeděmes de la langue et de toute la région
pharyngienne menaçaient les jours du patient par asphyxie; le Dr. Drouin ne
s’apercut de la cause de ces troubles qu'après ‘avoir fair restituer au patient
des fragments de l’Acarien.
Ces faits sont à la connaissance de tous, continue M. de Charmoy, et M.
de Grandpré, directeur du Muséum, assure avoir été un des premiers à signaler
à Maurice, les propriétés toxiques de cet Acare.“

,

De CHarmoy poslal potom Mécyrvovií několik živých exemplářů,
ty však došly mrtvy. Přes to však učinil s nimi MÉexx pokus a po-
dává (22) o tom takovou zprávu:

„Néanmoins, comme ils paraissaient čtre dangereux surtout par leur
simple contact, je fixai ces dix Holothyres, en un groupe, sur mon avant-bras et
je les y maintenais au moyen d'un bracelet de taffetas gommé. — — Au bout
d’une heure j'éprouvais une legěre sensation de brůlure qui alla progressivement
en augmentant, au point qu'après quatre ou cinq heures cette sensation était
une vraie douleur, très désagréable, et qui se faisat sentir par poussées. Au
bout de six heures je défis Vappareil pour me rendre compte de l’effet produit
sur la peau. Cet effet consistait simplement en un léger oeděme sans changement
de coloration, mais autour de la région se montraient un assez grand nombre
de petits boutons de prurigo ; on en voyait aussi au poignet opposé où, sans doute,
les doigts qui avaient manipulé les Acariens avaient touché. Plusieurs heures
après avoir enlevé les Holothyres de dessus mon bras, la sensation de brülure
revenait avec persistance, et le lendemain encore en frottant sur la région, on
la réveillait, mais beaucoup moins intense.

Sur une muqueuse, l’action des Holothyres doit être beaucoup plus violente
et on s'explique facilement le véritable empoisonnement dont sont victimes les
oies et les canards qui les ingèrent, aussi bien que les pharyngites et les glos-
sites que contractent les enfants qui ont manipulé imprudemment ces „ED
et porté ensuite les mains à leur bouche.“

Méexi srovnává tato onemocnění s nemocí atriplexismem, jež
u chudých Číňanů se objevuje, dle všeho nějakým malým arachnidem
jest vyvoläväna a od Marıcnosa byla popsána (22), dále pak se zná-
mými účinky Cantharidů.

O jedovatých účincích druhů seychellských není ničeho známo.
Poněvadž však jeduak druhové rozdíly ve vnitřní organisaci jednot-
livých specií jsou docela nepatrné, jednak pak jednotlivé druhy na
různých ostrovech — pokud dosud známo — promiscue přicházejí,
lze skoro s absolutní jistotou míti za to, že i formy, jež jsem zkoumal,
podobnými jedovatými vlastnostmi jsou obdařeny.

O původu oněch jedovatých účinků bylo lze a priori se domní-
vati, že buď jsou působeny lymfou tělní, jež, podobně jako u některých

B X. Karel Thon:
hmyzů, může z těla vystoupiti, anebo že původ svůj mají ve zvlášt-
ních jedovatých sekretech, jež jsou produktem určitých žlaz.

Lymfa tělesná na základě stavby celého pokryvu chitinového
nemůže nikde na venek pronikati. Jediná, však velmi účinná možnost
jest, že transuduje do podivných těch vzdušných apparatů, jež jsem
jinde popsal, a tu se shromažďuje ve váčcích jako coagulovaná, silně
barvitelná hmota, jež pak v hojné míře zadním stigmatem na venek
jest vylučována.

Zda jedovaté účinky přísluší této lymfé nebo sekretüm žlaz,
jež dále popíšeme, nebo oběma najednou, mohly by rozhodnouti pouze
experimenty na živých zvířatech. My spokojiti se musíme pouze
výčtem všech eventualit, jež by mohly s jedovatými účinky souviseti.
Učinil jsem několik pokusů obdobných Mégninovu se zvířaty v lihu
konservovanými, však docela bez výsledku. Jest zajímavo, že líh, do
nějž byla uložena, za krátko nabude specifického, pronikavého zápachu.

V následujícím chci popsati veškery žlázy, jichž sekrety mohly
by míti vlastnosti jedovaté. Mnohem větší zajímavost a důležitost
mají žlázy ty po stránce morfologické, jednak, že ponejprv, anebo
jako případ neobyčejně řídký, přítomnost jich u roztočů zjištěna,
jednak že i skladba jejich a histologické detajly poskytují řadu za-
jímavostí. Veškerá zkoumání, pokud zvlášť není poznamenáno, konána
byla na druhu Holoth. braueri n. sp.*)

Na prvém místě probéřeme

Žlázy příústní.

Jsou velmi mohutné vyvinuty ve třech párech. Podle vztahů
jejich vývodů k okončinám budeme je nazývati žlazami cheliceralními,
maxillarními a pedalními. Žláza cheliceralní a pedalní jsou dle téhož
plánu stavěny, žláza maxillarní upravena jest docela jinak. Žláza che-
liceralní tvoří komplex asi deseti kulovitých acinů, jež hroznovitě na
sebe jsou nahloučeny a leží podle pochvy cheliceralní, kterážto, mimo-
chodem řečeno, jest u tohoto rodu podivuhodně dokonale vyvinuta,
v horizontalní rovině mezi pochvou tou a dermalní muskulaturou
okončin. V rovině příčné a sagitální těsně pod předním lalokem
traktu zažívacího nad muskulaturou okončin, jež béře původ svůj na
endosternitu. Přední membranosní apodemy endosternitu vkládají se

*) Popis uveřejním při jiné příležitosti.

O žlazách Holothyridů. 7

pak mezi žlázu a mezi pochvu cheliceralni. Jednotlivé aciny jsou,
jak praveno, kulovité a mají as 0'3 mm v průměru. Jsou typickým
způsobem hroznovitých žlaz stavěny. Skládají se z konických, tésné
na sobě ležících buněk, jež jsou radiálně kol společného středu uspo-
řádány. Všechny adenocyty jsou úplně: distinktní, mají zřetelnou
blánu buněčnou, jež však daleko není tak pevnou a silnou,
jako u žlázy pedalní. Na periferii každého acinu vyvinuta zřetelná
membrana basalní, na níž pak se zevnějška přikládají se elementy
vazivové, ony však nevrůstají do nitra acinu, jako u žlázy pedalní. Na
rozšířeném periferním konci v basalní části každé klínovité buňky
leží jádro a zbytky těla buněčného. Ostatek adenocytu naplněn jest
většinou sekretem. Už u nejmladších zvířat, jež měl jsem k disposici,
kde ovšem žlázy byly značně menší, byla sekrece v plném proudu.
Sekret naplňuje veškerý skoro vnitřek adenocytů a sáhá skoro až
k samému jádru. Cytoplasma jest roztrháno a udrženo v nepatrných
zbytcích, hlavně na periferii a kol jádra. "Tyto malé ostrůvky cyto-
plasmatické, většinou dendritického tvaru, mají velmi hustou strukturu
a tingují se tudíž dosti intensivně haematoxyliny Delafieldovým 1 žele-
zitým. Tim způsobem při slabších zvětšeních mohou snadno vyvolati
zdání ergastoplasmy neb chromidialniho apparátu. Při pečlivém
ohledání immersí najdeme však vždy strukturu a o totožnosti těchto
elementů s chromatinem nemůže být řeči. Ergastoplasmatickych a chro-
midialních struktur, jež znám z jiných orgánů Holothyridü, které
se objevují v příústních žlazách jiných roztočů v různých, mnohdy
velmi zajímavých modifikacích, jak nejnověji bez dalšího ocenění
a obšírnějšího popisu zaznamenali Sie Tuor (51) a Erik Nonpex-
skıöLn (31) a jež znám 1 z vlastních zkušeností u různých acaridů,
v žádné z příústních žlaz Holothyridů jsem nenalezi. — O vzniku
sekretu a pochodech jeho přeměny nelze mi ničeho říci, ježto nemám
počátečných stadií. Ale celá úprava žlázy cheliceralní i pedalní jest
tak typickou a normalní, že by bylo zbytečno uváděti tu celou tu
nesmírnou literaturu o tomto předmětu, jež v poslední době doznala
důkladného zpracování v několika knihách; a také sotva by studium
počátečných stadií sekrece vedlo tu k nějakým novým poznatkům.
Sekret vystupuje ve dvojí formě: Jednak jako velmi četná a velmi
hustě nahloučená, značně velká granula, jednak jako jednotná massa
skoro homogenní. Druhá forma jest dalším stadiem prvé. Sekret ten
nebarví se haematoxyliny, za to intensivně barvivy plasmatickÿmi
a eosinem. Jest tudíž acidofilní a buňky jsou typickými serocyty.
Na praeparátech při slabém zvětšení vypadá žláza cheliceralní tmav

< X. Karel Thon:
zbarvena, čímž se liší od vedle ležící žlázy pedalní. Temné ono |
zbarvení pochází od temně se tingujících zbytků a ostrůvků cytoplas-
matickych. Při immersním zvětšení najdeme vždy mezi těmito temnými |
ostrůvky četné a nahromaděné, jinak (červeně) zbarvené schedoplasty.
Na větších zrnech pozorujeme pak rozpad v menší a konečně jejich

4

rozplývání se. Jedná se tu tedy 0 typickou chondroklasi a chondro- ©
lysi (podle C. ©. SCHNEIDERA). |
"Ony téměř homogenní massy polotekutého sekretu v serocytech |
barví se ještě dokonale. Později však nastavá rozplynutí úplné a my |
nalézáme začasté vývod až k vyústění plný sekretu bledého, jenž |
se skládá z nesčetných, různě velikých vakuol, které pouze na stě-
nách svých se tingují barvivy plasmatickými. Je to typický vzhled |
sekretů slinných. : |
Jádro nemění valně svoji velikost během různých fäsi sekrece. |
Rozdíly ty jsou celkem nepatrné a nedají se uvésti v jednotnou řadu, |
z níž by na kausalní vztahy a pochody v cytoplasmě se odehráva- |
jící se dalo uzavírati. Rozdíly ty jsou spíše individualního rázu. |
V celku rozeznáváme dva extremní případy. V prvém je jádro váčko- |
vité, ovalného tvaru s hladkou konturou. Obsahuje hojně enchylema, |
v němž leží řídká síť lininová a na ní uložena okrouhlá, většinou |
stejně veliká, malá zrna nukleinová, namnoze v řadách. V takovýchto ©
jádrech nalézáme ve středu nebo u periferie nukleolus ne příliš veliký,
za to velmi zřetelný, který docela jinak se barví, než zrna nukleinová. |
Zabarvuje se plasmatickymi barvivy a chovä nepatrne stopy diffus- |
ního chromatinu na svém povrchu. Nalézáme jej v různých veliko-
stech. Takové veliké nukleoly pak sedí více na periferii, ztrácejí na
barvitelnosti, stávají se bledšími, světlolomnějšími, stopy chromatinu |
na nich zmizely. Konečně sedí takový veliký nukleolus těsně u peri-
ferie. Mnohdy nalézáme dva nukleoly v jádře, většinou nestejné |
velikosti.
Jádra ve druhém extrému mají kontury svraštělé, méně šťávy ©
jaderné, obsah nukleinu jest však, jak se zdá, stejný, nukleolus schází. ©
Ježto buňky naplněny jsou až na nejvyšší míru sekretem, ne”
bylo lze direktně zjistiti, zda nukleoly ty jsou z jádra vypuzovány,
poněvadž pak neliší se od schedoplastů, jež jsou tu v obrovském |
počtu v nejblížším sousedství jádra přítomny. Ale z docela analogi- |
ckých zjevů na žlazkách maxillarních, v buňkách zlázy coxalní ©
a ze zjevů docela — aspoň morfologicky — identických v t. zv. žlazách |
malpighických uzavírám, že nukleolus ten je občasně z jádra vypu- ©
zován. Ostatně pak i v tomto případě svědčí pro to okolnost, že čím ©

O žlazách Holothyridû. 9

nukleolus jest starším, tím více blíží se periferii jádra, pak leží těsně
na periferii; mimo to viděl jsem v několika velmi řídkých případech
na jádře v cytoplasmě ležeti tělísko- nukleolu velmi podobné, jež
za vypuzeny nukleolus považuji.

Toto vypuzování nukleolovitých útvarů během energické činnosti
jádra a výměny Játek mezi ním a cytoplasmou jest zjevem dosti
častým a dlužno jej za regulatorní zařízení považovati. V jádrech
_Zlaz Holothyridů tvoření se nukleolů jest už následkem předchozích
fysiologických funkcí struktur jaderných. Ve všech orgánech a jejich
buňkách u Holothyra — vyjma propagocyty — nevytvořuje se nukle-
olus za účelem určitých funkcí. Nukleolarní substance s chromatinem
jest neustále stejnoměrně spojena a po jádře rozptýlena ve formě
větších nebo menších chromatických zrn. U všech buněk však, jež
energicky fungují, objevuje se dočasné tvoření se nukleolů, jež zprvu
obsahují trochu chromatinu, ten však později se ztrácí, nukleoly bled-
nou a pak mizí v mnohých případech a per analogiam patrně ve všech
jsou přímo z jádra vypuzovány. Jsou tudíž tyto nukleoly produktem
sekundarním, složeným z nepotřebných již částí plastinu a chroma-
tinu, Lze je tedy přímo srovnávati s pseudochromosomy sekundarn&
z jádra do cytoplasmy vyputovavšími a chromidiemi. Jest zajímavým
zjevem, že jsem podobné vztahy mezi jednotlivými komponentami
jádra a mezi jádrem a cytoplasmou nalezl u Holothyra u všech téměř
orgánů (žlázy příústní, coxalní, malpighické, vajíčka). Považuji to za
doklad k názoru, že specifitu druhovou hledati dlužno v samotných
elementech, jež skládají buňku a její organula.

Středem žlázy táhne se centralný a mohutný vývod, jenž vysílá
kratičká, široká ramena do každého acinu. Distalní přišpičatělé konce
serocytů nasedají přímo na začátek vývodového ramene. Vývod má
značně silnou stěnu, jež složena jest takto: Matrix značně silná
z husté plasmy s nezřetelnou, vláknitou strukturou; v ní leží velmi
četná, silně konturovaná a temně se tingujíci jádra podlouhlého,
ovalního tvaru, pak četná, světlolomná, hnědě zbarvená zrnka pigmen-
tová. Tuto okolnost považuji za důkaz, že jest matrix vývodu původu
čistě ektodermalního, pouhé pokračování hypodermis. Pak následuje
tenká, skoro homogenní mezivrstva, konečně pak vrstva cuticularní,
o něco silnější, než matrix. Jest homogenní, na povrchu jest ztlustlou
a nese četné a dosti hluboké rýhy longitudinalně probíhající. Od nich
vycházejí kolmo do nitra vrstvy přečetná vlákénka oporuä, jež kom-
munikují a tvoří opornou síť, jejíž některá vlákénka až do matrix
pronikají.

10 X. Karel Thon:

Když vývod opustí žlázu, jest průběh jeho následující: Směřuje
nejprve dolů, pak stoupá šikmo vzhůru a blíží se k lateralní stěně
pochvy ústního orgánu. Těsně za místem, kde se k okraji maxillarní
stěny ústního orgánu přikládají krátké a silné zevní svaly dorsoven-
tralní a tato přechází ve svou pochvu, obrátí se vývod horizontalně
v příčné rovině zvířete a vstupuje do prostory mezi stěnou maxillarní
a pochvou chelicer. Morfologicky jest tuto cheliceralní pochvu vyložiti
jako membranosní, kolmo lateralně probíhající pokračování labra, jež
sekundarně dorsalně s maxillarní částí srůstá. Pak probíhá vývod
skoro úplně horizontalně paralellně s podélnou osou těla v oné pro-

ve

Obr. 1. Příčný průřez ústním orgánem Holothyrus braueri ku znázornění vy-
ústění žlázy chelicerové. md,, md, chelicery, skm, vývodná skulina žlázy
chelicerové, oe, oesophagus.

stoře mezi stěnou maxillarní a pochvou cheliceralní úplně volně jako
tenká, velmi tuhá a pevná, rovná, chitinová rourka. Konečně krátce
před místem, kde silná, chitinosní, lateralní stěna labra, srostlá dor-
salně se stěnou maxillarní přechází v blanitou cheliceralní po-
chvu, obrací se vývodná rourka mírně vzhůru, přiblíží se ku silné
lateralní stěně Jabralni, prorůstá ji a vylévá se ellipsovitým, mírně
rozšířeným otvorem do dutiny, v níž chelicera leží. (Text. obr. 1.)
Skulina vroubena jest mírnou, hladkou ztluštěninou.

Co se histologické skladby týče, jest vývod celkem podobně
stavěn, jako ve žláze samé. Když vystoupí ze žlázy, zmohutní ono

O žlazách Holothyridů. 11

sítivo v cuticularní vrstvě, tvoříc pak většinou okružní, delší nebo
kratší, namnoze anastomosující spiralní vlákna; mezivrstva se ztrácí,
za to vystupuje zřetelně tenká, hyalinní intima, podélně rýhovaná
a vrásčitá. Tam, kde jest vývod pevnou a rovnou rourkou (v pro-
store mezi stěnou maxillarnf a pochvou: cheliceralní), obě vnitřní
vrstvy zmohutněly, staly se solidnějšími, takže lumen se súžilo.
Okružní vlákénka čím blíže ku kraji, tím stávají se hustšími, až se.
stýkají, takže povstane posléze solidní, consistentní membrana chiti
nosní, jež tu a tam ukazuje okružní, světlé, skulinovité proužky —
místa to, kde oporná vlákénka spolu nebyla splynula.. Krátce před
vyústěním pak jest vnitřní, silná stěna vývodu pouhou silnou chiti-
novou membranou.

Maxillarní žláza jest v přímém spojení se Zlazou cheliceralnf,
ježto hlavní její vývod vlévá se do sběracího, centralního kanálu
cheliceralní žlázy; leží v téže výši, jako cheliceralní žláza, za ní dále
ku středa těla, těsně pod předním lalokem traktu zažívacího. Skládá
se asi z 10—12 úplně oddělených, malých žlazek.

Žlazky ty tvoří jednotlivá malá tělesa různé velikosti a různého,
více méně elliptického, kulovitého neb ledvinitého tvaru, jež leží
úplně volně v těle. Z každého- žlaznatého tělíska vychází jeden neb
více rourovitých vývodů. Tyto jednotlivé vývody ubírají se dosti
dlouho samostatně paralellně vedle sebe, posléze se spojují, hlavně
ty, jež vycházejí z nejdistalnějších, středu těla nejbližších těles, v jeden,
silnější vývod společný. Tento silný vývod spolu s několika tenkými,
jednotlivými vývody žlaznatých těles nejproximalnějších vyúsťuje do
sběracího kanálu žlázy cheliceralní.

Každé těleso představuje syncytium. Plasma na periferii jest
velmi hustě alveolarní, skoro zdá se býti homogenní a barví se velmi
intensivně všemi barvivy plasmatickými; možno tu mluviti o zřetelné
plasmě corticalnf. Ve středu však syncytia přechází plasma corti-
calní více nebo méně náhle v bledou endoplasmu, jež má strukturu
mnohem řidší, více méně reticulosni a barví se mnohem slaběji, než
vrstva corticalní. Sekret morfologicky rozlišiti nelze. Jest jistě teku-
tým a sluší onu šťávu, jež vyplňuje dutinky mezi stěnami reticulosní
struktury u endoplasmy syncytia za sekret povaZovati.

V každém syncytiu nalézáme dvojí druh jader. Jedna leží více
méně na periferii, jsou poměrně velká a váčkovitá. Druhá leží hustěji
skalou blanou. Tato druhá jádra jsou jádry v matrix vývodu a nemají
se sekrecí ničeho co činiti. V jádrech žlazových jsou četná zrna

12 X. Karel Thon :

chromatinová, zhusta pozorujeme dočasné tvoření nukleolů, jež, jak
jsem už pověděl, občas jsou vypuzovány. Aspoň pokládám tělíska
kulatá, tu a tam v blízkosti jádra léžící, za vypuzené nukleoly. Mimo
to celý vznik a sunutí se nukleolu k periferii jádra a jeho násle-
dující zmizení potvrzují moji domněnku.

Z každého menšího tělíska žlaznatého vychází jeden, z větších
i 2 až 3 silné vývody, jež sbírají několik intracelullarních kanálků.
Takový silnější vývod, tedy vývod už jako takový, ne intracellularný
kanálek, má zajímavou skladbu. Je to poměrně silná roura, tvořená
z hmoty hyalinní a homogenní, s luminem nápadně úzkým, takže stěny
jsou nad obyčej silné. Na zevní periferii této homogenní, silné stěny
vytvořena jest jemná a teničká matrix mírně se barvící a granulosní.
V ní leží plochá jádra s nepravidelnými konturami, chudá na chro-
matin. Vývod jest na dlouhou distanci všude stejně široký. V plné
své šířce vniká do syncytia, tlustá jeho stěna přestává celkem velmi
náhle a lumen pokračuje pak dále a rozpadá se v několik stejně Siro-
kých, nepřesně konturovanych intracellullarných kanálků, jež se táhnou
až k bezprostřední blízkosti jádra a tam v plasmě se ztrácejí. —
Na silné stěně vývodu pozorujeme od místa k místu příčné, jemné,
téměř rovné linie, jež zdánlivou a nepravideluou segmentaci roury
vývodné vyvolávají.

Čím dále k vyústění hlavního vývodu do žlázy cheliceralní, tím
více rozšiřuje se jeho lumen. Stěny stávají se méně silnými, přes to
však jsou tlusté nápadně. Ona homogenní, vnitřní vrstva se značně
súžuje, za to matrix nabývá větší tlouštky. V homogenní vnitřní vrstvě
příčné linie opakují se častěji a praesentují se jako oporné kroužky,
lumen objímající. U mladých individuí jsou přirozeně lalůčky
žlaznaté menší, jsou mnohem těsněji na sebe nahloučeny a leží tam
těsně za žlazou cheliceralní.

Kdežto obě právě popsané žlázy vývody svými kommunikují,
jest třetí žláza, žláza pedalní úplně od těchto isolována, vyúsťuje
docela jinam, totiž na basi prvého páru noh, fakt to u roztočů docela
nový a neobvyklý. V posledním oddílu této práce budeme věnovati
poměrům těmto větší pozornost. Žláza pedalní jest docela stejně
stavěna, jako žláza chelicerová. Už u nejmladších individuí, jež byla
v mém materialu, žláza byla dokonale vyvinuta a intensivně fungo-
vala. Jest největší ze všech tří žlaz, leží pod oběma žlazami před-
chozími, blíže k bokům těla jsouc posunuta, nad vedlejší větví žlázy
coxalnf. Skládá se opět z několika velikých, kulovitých acinů, jež
všechny ústí do společného, rourovitého, kratičce rozvětveného a $iro-

O žlazách Holothyridů. 13

kého vývodu podobné úpravy a stavby, jako u žlázy chelicerové.
Buňky acinus skládající jsou zase veliké, klínovité, typické serocyty.
Mají neobyčejně silné membranosní stěny, což souvisí s obrovskou
produkcí sekretu, jehož veliká quanta. vyžadují potom pevné opory
ve stěnách. Většinou jsou serocyty úplně naplněny sekretem,
který se praesentuje jako veliké massy hmoty téměř homogenní,
intensivně plasmatickými barvivy a eosinem se tingující, jež ponenáhlu
směrem k vývodu stává se tekutější a méně se barví. Vývod bývá
hustě naplněn sekretem. Cytoplasma s jádrem posunuto na nejzazší
periferii, cytoplasma ztlačeno na nepatrný ostrůvek kolem jádra,

Obr. 2. Maxillarní žláza podle celkového praeparatu (Heidenhain. haemat., rubin S)
zchl) laloky žlázy cheliceralní, omx) hlavní vývod žlázy maxillarní.

Jednotlivé ostrůvky cytoplasmy mezi shluky sekretu, jako bylo
u žlázy chelicerové, zde nejsou. Jádra jsou veliká, s četnými zrny
nukleinovými; pozorujeme na nich střídavé napjetí blány a tvoření
nukleolů, pak svraštění spojené se zmizením nukleolů: zjevy podobné,
jaké jsme už prve popsali. Sekret objevuje se podobně, jako u žlázy
cheliceralní ve formě shluků drobných granul.

Granula ta jsou mnohem drobnější, než v cheliceralní žláze,

- záhy se rozpadnou ve shluky husté, homogenní a intensivně se bar-

vící massy, jež se pak znenáhla rozplývá. Okolní vazivo hustě objímá

14 X. Karel Thon:
pedalní žlázu a vlákna jeho vnikají na jistou vzdálenost mezi jed-
notlivé serocyty, zjednávajíce tak opory serocytům při mohutné jich
činnosti.

Vývod je široká, silná roura, podobně stavěná jako u žlázy
prvé. Za matrix, jež chová v sobě plochá jádra a hojná zrna pigmen-
tová, následuje vrstva okružních vláken oporných, jež čím dále ku
distalnímu konci vývodu, tím jsou hustší a posléze v jednotnou chiti-
nosní stěnu splývají. Nejvnitřnější vrstva pak jest tenká, hyalinní
intima, podélně vráskovaná, jež posléze s vrstvou okružních vláken
splyne, s ní jednotnou chitinosní stěnu tvoříc. — Vývod opouští
žlázu na ventralní straně a směřuje téměř rovně šikmo dolů k me-
dianě těla. Pak obrací se ku předu a ubírá se přímo jako Široká,
nápadná, skoro rovná roura ku zadnímu, vnitřnímu konci coxy prvé
nohy. Tam vyúsťuje jednoduchým, značně širokým otvorem v synar-
throdialní membraně těsně pod vývodem žlázy coxalní. (Viz Tab. II.
obr. 15). Vývod žlázy pedalní leží ventralněji a blíže mediany tělní-
vývod žlázy coxalní více dorsalně a k periferii.

Z celého vzhledu žlázy pedalní a jejího sekretu, z obrovských
guant sekretu a způsobu, jak a kde žláza na venek vyúsťuje, lze
se s bezpečností domnívati, že sekret slouží všem jiným funkcím,
jen ne jako žláza slinná nebo zažívací. Jest pravdě nejpodobnější, že
právě tato žláza způsobuje ony jedovaté účinky a slouží účelům
obranným.

Po stránce morfologické jest nejzajímavější

žláza coxalní.

Holothyrus' jest prvym acaridem, kde ponejprv nesporná žláza
coxalní mnou byla objevena (47). Pak nalezl ji WrrH u nové skupiny
Notostigmatü (58). U Holothyridü jest to krásný, veliký, poměrně
jednoduchý orgán, zaujímající tutéž posici jako u arachnidů ostatních,
vyüstujici u coxy prvého páru noh a táhnoucí se téměř; horizon-
talně až ku tělu endosternitu, k jehož lateralním stěnám se přikládá
co nejtěsněji. Skládá se ze dvou dlouhých, jednoduchých rour s dosti
širokým luminem: z větve hlavní, delší, jež blíže leží mediáně těla
a přímo dotýká se lateralní stěny těla endosternitového, a z větve
vedlejší, jež jest kratší (ns + na), blíže k periferii těla posunuta
a slepě ukončena. Obě větve jsou spojeny a přecházejí ve společný,
jednoduchý, skoro rovný vývod, jenž se na venek vylévá. Jest tudíž

O žlazách Holothyridů. 15

žláza coxalní dvojklanná: jedna, hlavní, větev jest svinuta a přechází
ve váček konečný, větev vedlejší jest značně kratší, pouze ohnuta
a slepě ukončena. Větev hlavní má následující průběh a můžeme na
ní rozeznávati tyto části. Od basalní části vývodu (dv) počínaje, ubírá
se na větší vzdálenost téměř parallelně s podélnou osou těla, stoupajíc
mírně vzhůru až skoro těsně k přednímu laloku roury zažívací, těsně
k lateralnim apodematům endosternitu (1. a 12., emd.). Tam tvoří ostrý
roh a obrací se náhle, skoro vertikalně dolů, tvoříc tak vertikalní
rameno (vs). Toto obrací se pak podobně náhlým způsobem na strané
k medianě tělní, tedy k endosternitu obrácené opět vzhůru (sp)
a přechází do dorsalniho horizontalního ramene části konečné. Tuto
část konečnou budeme rozeznávati od části hlavní, poněvadž vykazuje
rozdíly ve skladbě histologicke. Dorsalni ono rameno táhne se skoro
horizontalně mírně ku předu, pak se zahne směrem k endosternitu
mírně dolů a přechází ve ventralní rameno části konečné, jež těsně
se lateralní stěny těla endosternitového dotýká a s ním na četných
místech přímo srůstá. Toto ventralní rameno obrací se zase poněkud
na zad a sklání se těsně podle endosternitu dolů, ohýbá se pak opět
mírně na před a směrem k periferii, tedy od endosternitu, a přechází
v krátkou část ampullarní (am), na níž nasedá membranosní váček
konečný. Ten směřuje skoro vertikalně vzhůru a umístěn jest s jedné
strany mezi dorsálním a ventralním ramenem části konečné, s druhé
strany mezi hlavním kmenem větve hlavní a dorsalním i ventralním
ramenem větve vedlejší. (Obr. 3. tab. I.) Už předem budiž o tomto
konečném váčku řečeno, Ze jej za váček coelomový považujeme
a budeme jej prostě váčkem coelomovým nazývati.

Větev vedlejší má průběh velmi jednoduchý. Od společného vý-
vodu táhne se na delší vzdálenost rameno ventralní mírně šikmo
na zad, to ohýbá se pak náhle vzhůru a přechází v rameno dorsalní,
jež táhne se skoro úplně rovnoběžně s ramenem ventralním v bez-
prostřední jeho blízkosti, těsně nad ním na před. Pouze distalní jeho
část krátce před koncem se mírně odchýlí k medianě tělní a těsně
před spojením větve hlavní s větví vedlejší prostě slepě končí. Všechny
oddíly žlázy coxalní jsou téměř vesměs stejně Siroky. Tu a tam na-
skytají se v uspořádání a v délce jednotlivých částí malé variace, tak
na př. tam, kde část vertikalní větve hlavní obrací se opět vzhůru
a přechází v dorsalní rameno části konečné, v délce obou ramen části
konečné a p., ale tyto variace jsou docela nepatrné a bez dalšího vý-
znamu. U nejmladších zvířat, jež jsem zkoumal, byla už žláza úplně
tak vyvinuta, jak jsme právě sdělili.

16 X. Karel Thon:

Histologická skladba žlázy jest velmi zajímava a docela odchylná
ode všech dosud známých arachnoidei. Hlavní horizontalní a vertikalní
rameno hlavní větve a celá větev vedlejší jsou úplně stejně upraveny,

/

dv

bu

hs
am

dk

Obr.3. Schema žlázy coxalní, kombinované ze sagitalní serie dorostlou © ob jeden
řez. Označení totéž jako na tabulích.

část konečná liší se od nich poněkud. Buňky, jež žlázu mimo ko-
nečnou část skládají, podržují neobyčejně praegnantně svoji individu-
alitu. Největší takové samostatnosti dosahují v končině kol dorsalního ohbí

O žlazách Holothyridů. 17

(dk) ve hlavní větvi, tedy v přiléhajících partiích hlavního ramene hori-
- zontalního (As) a vertikalního (vs). Za příklad sloužiž obr. 4. Buňky
jsou od sebe docela isolovány, fungují každá úplně samostatně. Spojení
jejich sprostředkuje pouze síť oporných lišten, které jsou tu velmi
silně vyvinuty (7). Místa ta, v nichž buňky navzájem jsou spojeny,
jsou v poměru k tělu buněčnému velmi nepatrná. Na téchto místech
znamenáme jemné hranice buněk (krb) a mezi nimi vyvinuty jsou
lišty značně silné, úplně hranice buněk sledující, takže tvoří pak na
řezech vedených touto končinou úhledné sítě (7). Také na sagi-
talních řezech praesentují se jako tmavší, dosti markantní body ve
hranicích buněk (sl). Ostatně, jak řečeno, jsou buňky docela volné
a odděleny velikými poměrně intercellularnými prostory. Vedeme-li
v těchto partiích tangentialný řez, jest zjev tento velmi nápadný
a buňky leží úplně volně vedle sebe. (Obr. 6.) Jsou to tedy jedno-
buněčné žlazky, kde není basalní membrany a úkol její, t. j. hlavní
spojení buněk převzala soustava oporných lišten. Následkem toho
rostou buňky při sekreci ne v hrbolky sekreční dovnitř, ale prodlužují
se libovolně na venek, do nitra haemocoelu. Tvary buněk jsou velmi
různé, ale vždy nápadné a dosti zvláštní a liší se podle fysiologických
stadií buňky. Bez dlouhých slov odkazuji na připojená vyobrazení.
(4, 9, 12, 14). Skladba jejich jest velmi zajímavá. Nejnápadnějším
a velmi úhledným zjevem jest nad obyčej markantní rozlišení silné
vrstvy corticalní a endoplasmy.

Vrstva corticalni jest velmi mohutná a od endoplasmy mar-
kantné, hlavně u starých zvířat, oddělena, (Obr. 4, 6). Barví se velmi
intensivně barvivy plasmatickými, čím dále k periferii buňky, tím jest
temnější. Vlastní blána buněčná jest velmi tenká, sotva patrná, ohra-
ničení buněk tvořeno jest v prvé řadě hustou a tuhou. plasmou
vrstvy corticalní. Struktura této vrstvy jest velmi droboučká. a hustá.
Základní hmota zdá se býti docela homogenní a barví se temně; po-
chodí to od velmi husté a drobné, koncentrované alveolarní struktury.
V této základní hmotě pak pozorujeme jemné a husté, tu slabší, jinde
zase velmi zřetelné a markantní podélné žíhání, jež čím blíže k peri-
ferii buňky, tím jest hrubší. Jednotlivá delší vlákna vnikají pak zhusta
dosti daleko do endoplasmy (9). Vlákna ta považuji za fibrilly
sekretové, neb jejich vznikání a zřetelnost velmi se mění dle různých
buněk a dle různých jejich stadií. Corticalní vrstva někdy dosti splývá
s endoplasmou, četná a jemná vlákna vnikají do endoplasmy (9),
jindy zase ohraničení jest velmi ostré a přesné (6). Endoplasma na-
proti tomu barví se velmi slabě a tím odlišuje se velmi nápadně od

Věstník král. čes. spol. náuk, Třída II. 2

X. Karel Thon:

18

vrstvy corticalní (6). Má jemnou akräsnou alveolarní, neb spíše reti-
culosnf strukturu a v jejím středu leží jádro. Ě

Endoplasma sahá až k vnitřnímu kraji buňky, kdež od lumina
žlázy ohraničeno jest jemnou blanou buněčnou (4, 9), jež ve středu l
buňky se ztrácí a tvoří tak otvůrek ne dosti ohraničený a patrný (4). ©
Produkce sekretu jest celkem nepatrná a těžko lze nějaký morfo-. E
logieky charakterisovany sekret zjistiti. Buňky nabývají mnohdy bi- ©
zarnich tvarů, blavně v dorsalním onom ohbí hlavního kmenu (4), ale
nenalezl jsem v luminu hlavní části žlázy ani ve hlavní, ani ve ve-
dlejší větvi nikdy nějakého sekretu. Pouze tu a tam, none vdor
salnfm ohebu nalezneme, Ze z otvürku Zlazky vystupuji do lumina
shluky droboučkých a stěží patrných zrníček (4, mezi značkami sl),
jež považuji za sekret. On tvoří se patrně v přechodních partiích
mezi vrstvou corticalni a endoplasmou a shromažďuje se v prom
stůrkách mezi alveolkami endopiasmy. à

Jádro, jak už praveno, leží asi ve středu endoplasmatu a n
více méně eliptický neb ovalný tvar, delší neb kratší. Jsou-li žlazky
krátké a široké, jest i jádro více kulovitého tvaru, jsou-li žlazky.
směrem podélné svojí osy protaženy, protáhne se i jádro do délky..
Má tenkou, ale zřetelnou blánu a obsahuje poměrně nečetná, ale
zřetelná zrnka chromatinová. Podobně jako u žlaz příústních, pozoru-
jeme i zde dočasné tvoření nukleolü a mohl jsem přímo zjistiti, Ze
nukleolus, když dosáhl určité velikosti a zbledl, jest do eytoplasmy
vylučován, kdež patrně béře za své. (Obr. 8.) Ostatně úplně iden-
tický případ zaznamenal u některých gregarin (Stylorhynchus), hlavně.
v jich deutomeritu Lécen.

U mladých zvířat není rozlišení ve vrstvu corticalní a endo-
plasmu v buňkách žlaznatých dosud vytvořeno., Také spojení jejich.
jest mnohem těsnější a ráz epithelový dosud zachován (textová
figura 4., obr. 3, 5). Ona individualisace buněk dostavuje se později
a sekunderně, když vlákénka vazivová a oporné výběžky buněk coelo-
mový váček skládajících do prostůrků mezi jednotlivými buňkami
žlázy coxalní vnikají. O tom promluvíme ještě později. U takových.
mladých zvířat jsou buňky ty skoro homogenní, s plasmou velmi
hustou, skoro bez struktury, stejnoměrně a silně se barvící. Pouze.
ve větších jest už kolem jádra světlejší dvůrek a počíná žíhání.
Jádra mají většinou svraštělé kontury a obsahují hojná, drobná zrna
nucleinová.

Konečná část hlavní větve mnohem více podržela epithelovy,
původní, embryonalný ráz. Hranice mezi vertikalním oddílem, kde.

O žlazách Holothyridů. 19

ještě buňky jsou velmi individualisovány, přesnou není. Přechod od
individualisovaných oněch buněk do nízkého epithelu konečné části
jest nenähly. Celá konečná část až k oddílu ampularnímu jest stejné
upravena. Ale ani tento oddíl ampularní nelze nijak přesně odlišiti,
označuji tak pouze místo, kde vlastní stěna konečné části, z nízkých
buněk tvořená, přechází ve váček coelomový. O tom se ještě zmíníme.
Buňky, jež skládají stěnu konečné části, možno charakterisovati takto:
Jsou mnohem nižší, než buňky oddílu předchozího, spojení jejich jest
mnohem těsnější, ony spolu docela komunikují po celé délce late-
ralních stran, prostůrky intercelullarní jsou zjevy velmi řídkými a ob-
jevují-li se, jsou velmi krátké. Plasma není rozlišeno ve vrstvu corti-
calnf a endoplasmu. Periferní části buněk stávají se sice ponenáhlu
| tmavšími, ale hranic markantních mezi oběma druhy plasmy činiti
nelze. Tu a tam pozorujeme jemné, podélné žíhání. Jádra jsou po-
někud menší a většinou okrouhlä. Charakteristickym jest, že v celé
konečné části nalézáme dosti zhusta shluky sekretu. Mimo to jsou
buňky na vnitřním svém kraji, jenž ohraničuje lumen, namnoze vrou-
beny tenkou, ale markantní vrstvičkou, jež mnohdy rozprostírá se na
větších prostorách, tvoříc tak membranu buňky od lumina ohraniču-
jící, a tato vrstva barví se silně Delafieldovÿm haematoxylinem, takže
na praeparátech jest jasně znatelnou. (Srovnej obr. 3, 14, skr.) Při
immersním zvětšení nalezneme na této vrstvě jemňoučké, příčně žíhání,
jehož jednotlivá jemná a tenoučká vlákna vnikají do plasmy buněk;
na jiných pak místech shledáme, že tato vrstva se rozpouští a rozpadá
v shluky roztékajících se zrníček. Považuji ji za jemnou vrstvu baso-
filního sekretu, z buněk této části žlázy coxalní vyloučeného.

Jak už pověděno, není tu intercellularných prostor, buňky spo-
jeny jsou epithelialně. Příčinu toho hledati dlužno v tom, že není
v okolí elementů vazivových, jež by výběžky svoje mezi žlaznaté buňky
zapouštěly a tak prostürky intercellularne zjednávaly. Za to srůstají
tu stěny jednotlivých oddílů na četných místech tím, že buňky žlaznaté,
dotknuvše se srostou a ve spojující můstek se protáhnou. (Obr. 14).
Ventralní rameno konečné části přikládá se pak těsně k lateralní
stěně endosternitu, jež na těchto místech jest vyhloubena (obr. 14),
a srůstá s ní na četných místech podobným způsobem, jako s jinými
sousedními oddíly žlázy. Čím dále ku konci, tím jsou buňky žlázy
nižšími, konečně stanou se stěny docela plochými a spojují se s váčkem
coelomovým. Tuto část zovu částí ampullarní (am), ačkoliv o nějakém
ohraničení, jak už praveno, nemůže tu býti řeči. Ani nějakých větších
buněk, jež by skládaly ampuüllu, nebo myoblastů a p. vůbec jsem

9*

20 X. Karel Thon:
nenalezl. U mladých zvířat lumen ampullarní části přechází celou
svojí šířkou do dutiny váčku coelomového. Přechod mezi epithelialními
buňkami části ampullarní do membranosnich buněk váčku jest dosti
nenáhlý. Pouze podle struktury a barvitelnosti buněk nalezneme hra-
nici: buňky ampullarní části barví se mnohom intensivněji. Otvor,
jímž kommunikuje váček se žlazou, súží se poněkud během stáří, ale
zůstává pořád — aspoň soudě dle mého materialu a praeparátů, na
nichž přechod ten mohl býti zjištěn — otevřeným. Počet buněk, jež
skládají coelomový váček, jest poměrně velmi malý.

Na nejmladším individuu, jež mám, jeví se poměry takto. (Viz
připojený obraz textový !) Na jednotlivé oddíly žlázy přikládají se
téměř kolmo sloupkovité buňky téměř tak veliké, jako buňky coxalní
žlázy. Tyto buňky sloupkovité jsou téměř všechny stejného vzhledu:
Mají válcovité tělo, jež na basi se rozšiřuje a ve výběžky se rozbíhá,
na opačném, distalním konci, který jest rovněž mírně rozšířen, leží
poměrně veliké jádro a zde rozbíhá se tělo buňky opět ve výběžky
více méně membranosní, jimiž anastomosují buňky ty navzájem. Ba-
salní výběžky pak vnikají velmi energicky do intercellularních prostor
žlázy coxalní, tlačíce před sebou stěny její buněk a zjednávajíce si
dostatečné prostory. Tyto výběžky vnikají později velmi hluboko a po-
skytují tak důkladné opory jednobuněčným žlazkám mezi jednotlivými
laloky žlázy. Již na tomto stadiu jest tělo coelomatických buněk velmi
markantně konturováno, hlavně po stranách a na jednotlivých vý-
běžcích. Původní alveolarní struktura cytoplasmy jest už valně po-
tlačena a potrhána, buňky nabývají už vzhledu jasného a homogen-
ního se silnými, membranosními stěnami. Kolem jádra udržuje se
barvitelná a granulosní plasma nejdéle, později už jen jako nepatrný
prsten. Jádra v tomto stadiu jsou dokonale zachována, jsou veliká,
váčkovitá, tvaru široce elliptického až okrouhlého, naplněna hustou
šťávou a velmi četnými zrny nucleinovými, takže po haematoxylinech
mají vzhled dokonale černý. Nukleoly nevytvořeny.

Tato konstelace nemění se znatelně během vzrůstu. I u dospělých
zvířat stojí buňky váčku většinou kolmo ku stěně žlázy, ony však
došly svého konečného vývoje, strukturovaná plasma zmizela, jádra
zdegenerovala, stala se plochými, chromatin jejich zřídnul nebo téměř
docela zmizel. Sloupková těla buněk i membranosní plochy buňky
navzájem spojující a stěnu váčku tvořící staly se homogenními 8 pev-
nými a markantními konturami a nabyly vzhledu čistě membranosního.
Kdežto po Malloryho směsi buňky žlázy červeně se barví, nabývají

O žlazách Holothyridů. 91

buňky váčku coelomového, jakož i oporné elementy, o nichž později
budeme mluviti, barvy modravě violové.

V dutině váčku nalezl jsem někdy značné shluky sekretu, o němž
však nemohu podati zpráv, je-li baso- či acidofilním. Beze vší po-
chyby vznikl tu diffusí z haemolymphy váček na zevnějšku obklopu-
jící, podobně jak tomu u crustaceí. Dalších domněnek a srovnání s ji-
nými skupinami živočišnými pronášeti nechci, ježto nebylo možno ex-
perimentovati na živých zvířatech.

Obr. 4. Část příčního řezu nejmladším individuem v končině coelomového váčku

(Delafield, rubin S + orange (G). Basalní části těl buněk, skládajících váček,

počínají vrůstati mezi buňky žlázy coxalní. A) laloky žlázy coxalní, 47) lymfocyt,

sl) sloupkovité tělo buněčné, vh) distalní, membranosní výběžky, vb) basalní, do

intercellularných prostor žlázy coxalní vrůstající výběžky. C) dutina coelomového

váčku. Na buňkách žlázy coxalní dosud nerozlišena markantně vrstva corticalní
od endoplasmy.

Zbývá ještě zmíniti se několika slovy o vývodu. V obou větvích,
hlavní i vedlejší, blízko spojení se jich ve společný vývod stávají se
buňky značně kratšími, jsou široké, intercelullarní prostory však stále
pěkně patrny a vyvinuty, také rozlišení vrstvy corticalní a endoplasmy
zachováno, ale na vývodu nabývají buňky zase rázu epithelového. Roze-
znávám tu část basalnou vývodu a část distalní, ale ony do sebe úplně

29 X. Karel Thon:
znenáhla přecházejí. Posléze na distalní části má stěna vývodu ráz do-
cela epithelovy, intercelullarní prostory, jakož i rozrůznění cytoplasmy
zmizelo. Krátce před vyústěním spojují se buňky stěny vývodu s buň-.
kami hypodermalnými. Vývod pak vyúsťuje otvorem, který vrouben
jest značně silným, chitinovým, přesně konturovaným valem. (Obr.
15, chs.) Otvor tento leží v hluboké nálevce, tvořené chitinosní, syn-
arthrodialní membranou, která tu tvoří mezi coxami prvého a druhého
páru noh hluboký záhyb (obr. 15), takže otvor není na totalních prae-
paratech v žíravém draslu leptaných zvířat a na zvířatech nepraepa-
rovaných patrným. Kolem chitinosního valu, vroubícího vývodný otvor,
pozorujeme nahloučení jader buněk hypodermalných.

Celá větev vedlejší a větev hlavní, mimo celou konečnou Část,
opředeny jsou mohutným systémem zvláštní oporné tkaně, jež jednak
spojuje coxalní žlázu s periferií těla, jednak tím, že výběžky buněk
této tkaně vnikají do intercellularních prostůrků jmenovaných oddílů
žlázy, sjednává pevné opory jednotlivým, žlázu skládajícím buňkám.
Jmenovitě vývod žlázy, hlavně na dorsalní straně opředen jest úplně
opornou tou tkaní. O jejím složení nabudeme názoru z připojeného
vyobrazení (Tab. II. fie. 13) podle celkového praeparátu.

Jsou to plochá, pentlicovitá vlákna značné však tlouštky, různě
široká, jež se blízko spojení s buňkami žlázy rozvétvujf, obyčejně
dichotomicky ve vlákénka tenčí, jež pak — hlavně u starých zvířat —
spojena jsou plochými, bledými blankami. Tyto blanky jsou tenké,
skoro homogenní, nebarvi se v barvivech, vzhledu chitinosního. |
V úplném rozsahu vyvinuty jsou teprve u zvířat starých a dorostlých.
Tvoří po každé straně těla membranosní, ovšem na mnoha místech ©
provrtanou stěnu, jež vycházejíc od hlavní větve žlázy a vývodu,
upíná se na přední, membranosní apodemy endosternitu, takže po-.
vstává tak po každé straně těla oporné septum, paralellně s medianou
uložené. Tu a tam nalézáme v blankách těch veliká, plochá a bledá,
sotva patrná jádra téměř bez chromatinu, jako poslední zbytky buněk
tkaň tu vytvořivších. 2 |

Ona pentlicová vlákna mají velmi různou délku podle distancí, ©
jež probíhají, a tlouštku. Tam, kde spojují nejdorsalnější ohyb hlavní |
větve s lateralním apodematem endosternitu, jsou krátká a široká,-
na periferních částech hlavní i vedlejší větve blízko vývodu a na vý-
vodu dosahují velmi značné délky. Barví se poměrně slabě barvivy.
Pochybuji, že by byla kontraktilní, jsou to vlákna oporná, jež snad
pouze směrem nejdelší své osy mírně se mohou protáhnouti nebo
skrčiti. Spojení jejich se žlazou děje se trojím způsobem. Buď vlákna ©

O žlazách Holothyridů. 23

svými konci — hlavně platí to o vláknech silnějších -— narůstají
přímo na buňky paralellně s podélnou osou žlaznatých buněk. Pak
-buňky vytaženy jsou na periferii ve výběžky značně dlouhé. (Tab. II.
fig. 12.) Nebo, tak činí hlavně slabá a téměř bezbarvá, konečná vlákna,
vnikají do prostor intercellularných až tám, kde buňky spolu jsou
srostly, podobně, jako basalní vláknité výběžky buněk coelomového
váčku ; tím způsobem jsou téměř veškeré intercellularní prostory na-
plněny vlákny (obr. 9), jež tvoří opornou síť, v níž jsou jednobuněčné
ty žlazky uloženy. Konečně pak široké a silné pentlice přikládají se
vétšinou své délky na plochu žlázy, buď se buněk jen dotýkajíce
nebo s jejich distalní stěnou úplně srůstajíce. Tento poslední způsob
převládá hlavně. na vývodu žlázy. Tam konvergují všechny silné,
parallelní pentlice ty k vývodu a upevňují se na membranosních,
vývodných částech na periferii a hlavně na chitinosním valu vývodnou
skulinu obdávajícím. Pentlice ty jsou tu velmi hustě uloženy a tvoří
opornou rouru, V níž jest vývod žlázy uzavřen (obr. 13, 15).

Kromě tohoto systému ubírá se od různých míst žlázy k periferii
těla několik proudů silných, nad míru dlouhých, rovných, pentlico-
vitých vláken, takže tímto způsobem jest žláza v dutině těla velmi
důkladně zavěšena a upevněna. Vlákna ta upravena jsou stejným
způsobem jako ta, o nichž jsme se právě zmínili. Tam, kde ku žláze
se přikládají, rozvětvují se ve vlákna slabší, jež zapadají do inter-
cellularných mezer, nebo srůstají na periferii s jednobuněčnými žlaz-
kami, zhusta pak mezi sebou anastomosují. Blíže však k periferii
těla a to nedaleko za žlazou probíhají úplně volně paralellně
a těsně vedle sebe jako rovný, napjatý svazek. V takovém
svazku jest jich pak 20—40. Nejmohutněji vyvinut jest proud hori-
zontalní (fig. 5, pvl) a obsahuje 30—40 pentlicovitých vláken. Inse-
ruje na vedlejší větev žlázy na dorsalní, slabé její rameno, krátce
za ohybem, kde spojuje se s ramenem ventralním. © Kdybychom
proložili v těchto místech tělem transversalnou rovinu, zasáhne tato
asi trachealní stigma. Proud ubírá se pak rovně, skoro úplně hori-
zontalně šikmo napřed a upíná se na hypodermis na krátký její vý-
čnělek asi v polovici výšky těla, nedaleko před trachealním stigmatem
v končině centralního nervstva. Dlouhá tato vlákna béřou jistě vznik .
svůj z několika buněk. U nejmladšího individua nalézám na nich,
hlavně blízko žlázy, dosti četná jádra v krátkých řádcích uložená,
s hojným dosud chromatinem a zbytky těla buněčného (T. I. 5.). V tomto
individuu jsou vlákna dosud slabá. Blízko žlázy anastomují spolu; čím
dále však k periferii těla, tím jsou isolovanější. Vedle tohoto horizon-

94 X. Karel Thon:

talního proudu jsou tři proudy ventralní, jež táhnou se od žlázy
šikmo dolů a inserují na krátkých, do nitra trčících, širokých vý-
běžcích, jež chitin plastronu do nitra vysílá, u zadní části každé coxy.
Plastron tvoří tu arthrodialní vydutiny, v nichž coxy spočívají. Ony
tři proudy vláken upínají se ku výběžkům těm u druhé až čtvrté
coxy. První proud opouští žlázu na ventralním rameni vedlejší větve
blízko vyústění jejího do společného vývodu a ubírá se k druhé noze.
Druhý -proud inseruje na vedlejší větev tam, kde se dorsalní rameno
ohýbá a přechází ve ventralní, a táhne se ku třetí noze. Třetí proud
pak narůstá na vertikalní část hlavní větve, kde tato zase obrací se
vzhůru a přechází v část konečnou, a upevňuje se pak u coxy čtvrté
nohy. Proudy ty, hlavně u starých zvířat, mohou na některých místech
příčnými spojkami navzájem býti spojeny (T. II. fig. 12.) Konečně
ubírá se ještě jeden úzký proud od nejdorsalnějšího ohybu hlavní
větve a táhne se šikmo vzhůru podél lateralních apodematů endo-
sternitu.

Mezi vlákna vnikají pak trachee a usazují se tu velmi četné
lymfocyty. Vlákna a pentlice na praeparatech na mnoha místech po-
kryta jsou kuličkami a kapičkami různé velikosti a hnědé nebo žlu-
tavé barvy, jež se tuku, který se v alkoholu ete. nerozpustil, podo-
bají. Tyto kuličky nalézám na periferii všech orgánů, mnohdy
u značné míře, pak v prostorách mezi orgány a i v srdci. Patrně
jsou to nějaké, tuku podobné sloučeniny, v hojné míře v coelolymfé
obsažené. |

V jednom případě nalezl jsem v této oporné tkani několik srp-
kovitých stadií nějakých protozoí. Dvě taková stadia ve společnou
kapsuli uzavřená a diametralně uložená nalezl jsem v jedné žlaz-
naté buňce coxalní žlázy. Lze tedy míti za to, že tato stadia parasi-
tují v buňkách žlázy, jednalo by se tudíž o nefridiozoa; ale nějaké,
aspoñ přibližné určení bylo tu naprosto nemožným.

Zbývá nám projednati

žlázy cruralní.

Jsou umístěny po obou stranách každé coxy noh, vyjma prvý
pár, jako jednoduché vaky. Každá coxa mimo prvého páru noh má
jeden pár žlaz cruralních, v celku tedy jest jich 6. Jsou to jedno-
duché vaky, pouhé vchlipky hypodermalní, podléhající podle individuí
a stáří různým variacim co do tvaru i rozsahu. Jsou všechny stejně

O žlazách Holothyri dû. 95

stavěny a liší se pouze velikostí. Pfiklädaji se ke každé coxe se
Strany v místech, kde spojena jest coxa s kloubní vydutinou plastronu
synarthrodialní, chitinosní blanou a kde se ku coxe přikládají tělní
svaly. Ony žlázy, jež obráceny jsou k periferii tělní, směřují oby-
čejně ku předu, vnitřní, k medianě obrácehé žlázy pak na zad a to
značně daleko, takže sáhají distalní jejich cípy až ku následující
zadnější coxe. Nejmohutněji vyvinuty jsou na druhém páru, hlavně
vnitřní žláza. Ta sahá až ku třetí coxe (obr. 2.), jest velmi sym-
metricky na obou stranách těla uložena a směřuje značně dovnitř,
takže pak dotýká se neurilemového obalu centrálního nervstva. Vý-
běžky buněk neurilemových srůstají s buňkami žlázy a upevňují ji.
Skladba žlaz cruralnfch jest velmi jednoduchá. Jest to jednotná stěna,
složená z buněk většinou kubických. Basalní membrana vyvinuta není.
Buňky jsou na basi spojeny pouze svými tenkými stěnami, plasma
jejich však, hlavně na basi, značně jest pevnější a tužší, takže
dostatečného spojení buňkám zjednävä. Směrem do nitra však, hlavně
u starších zvířat jsou buňky od sebe odděleny. Plasma jejich je velmi
hustá a temně se barví, tu a tam pozorujeme jemné, podélné žíhání,
dle všeho se sekrecí souvisící. Na četných místech, jmenovitě u starých
zvířat, kde žlázy dosahují značného vývoje, nalezl jsem v buňkách
intracellularné prostůrky nepravidelného tvaru, spíše však dutinky
než podlouhlé kanálky, jež na Holmgrenovo trophospongium upo-
mínají. Blízko base každé buňky sedí pěkné jádro, skoro úplně kulo-
vité a váčkovitého vzhledu. V něm zrnka nucleinová a dočasné tvo-
ření nukleolů. Jak už praveno, jest žláza pouhým pokračováním,
pouhou vchlipkou hypodermis. Take synarthrodialni, chitinovä
membrana vkládá se do nitra žlázy značně daleko. Nejprve jest stěna
ta dosti silnou a uzavírá uzoučký, rourovitý, vývodný kanálek (T. II.
17.), pak se stává tenší a rozprostírá se do plochy a posléze se ztrácí
beze všech pravidelností. © nějakém zvlášť specialisovaném vývodu
nemůže tu býti řeči, je to pouhá, kanálkovitá a nepravidelná skulina
v synarthrodialní membraně. Dle celé organisace žlaz cruralních po-
chybuji, že by jejich sekrece byla zvláště účinnou a že by měly
nějaký zvláštní fysiologickÿ význam.

Velmi zajímavé poměry nalezl jsem u jediného samce druhu
Hol. mger n. sp., kterého jsem mikrotomoval. Tam byla jedna
z vnitřních žlaz nesmírně vyvinuta. Ježto však individuum ono před
řezáním bylo chitinu zbaveno a všechny periferní části odřezány, ne-
mohu zjistiti, náleží-li mohutně vyvinutá žláza ta druhé nebo třetí
coxe. Také, poněvadž se jedná o případ jedinečný, nelze mi se vyslo-

26 "X. Karel Thon:
viti o tom, zda jest to znak druhovy nebo stadium fysiologické, či ©
spíše pathologické. Tato třetí možnost zdá se nejvíce pravdě se
blížiti, poněvadž také v jiných orgánech (na př. malpighických žlazách)
shledal jsem nápadné nepravidelnosti. Zläza ta jest podobnÿm zpü-
sobem stavěna, jako žlázy normalnf, dosáhla pouze neobyčejné hyper-
plasie. Buňky se nadmíru zmnožily a žláza tvoří obrovské laloky
(T. IL 16.), jež vnikají daleko do nitra těla, obracejí se vzhůru i na
zad, vkládají se mezi silné trachealní kmeny a objímají téměř celé
atrium a vestibul systému trachealního. Žláza obsahuje velmi četné
a velké shluky sekretu, jenž béře původ svůj ze sekretových hrbolků
na jednotlivých buňkách. Hrbolky ty vykazují namnoze vläknitou
strukturu a sekret jest zprva vláknitý, později se roztéká. V každé
buňce sedí jádro zase pěkně kulovité a váčkovité. Poměry chroma-
tinu jsou tu nadmíru zajímavy, objevuje se dočasné tvoření nukleolů,
vedle toho však nalezl jsem tu v bezprostřední blízkosti jádra velmi
krásné chromidialní struktury, z nichž chromatin v jádře béře svůj
původ. Touto otázkou zde blíže se obfrati nebudu, poněvadž bude
svého času předmětem specielní práce.

Do skupiny popsaných dosud žlaz počítati nutno konečně

5 orgán parastigmalní,
o němž jsem se už při jiné příležitosti zmínil. Na zvířatech praesen-
tuje se na povrchu jako malé, okrouhlé, bledé místo na okraji pla-
stronu mezi třetí a čtvrtou coxou pod stigmatem trachealním. Leží
těsně na hranici, kde plastron spojuje se s carapaxem. |

Za normalných okolností a ve většině případů jeví se nám
orgán ten na praeparátech jako váček, utvořený z buněk nade vší po-
chybnost původu hypodermalního, jež sedí na tenké homogenní ba-
salní membraně. K membraně té přikládají se ze zevnějška tu a tam
buňky, častěji vlákna vazivová. Váček nasedá těsně na silný chitin
plastronu. Hypodermis, z malých, většinou kubických buněk složená,
Jež opatřeny jsou jádrem, jsou dobře distinktní a naplněny poměrně
řídkými, ale velikými zrny pigmentovými, oválního neb více méně
kulovitého tvaru a hnědé barvy, těsně doléhá k basalní membraně
váčku.

Uvnitř váčku nalézáme následující: Na basalní membraně sedí
buňky veliké, více méně kubického tvaru, dokonale distinktní. Na basi
se dotýkají, dále však ku středu jsou úplně odděleny. Jelikož zjev

O žlazách Holothyridů. 97

tento jest tak nápadným, vyskytá se na všech praeparatech a zvířata
-byla jinak dokonale fixována, považuji jej za úplně pravdě odpoví-
dající. Buňky naplněny jsou plasmou velmi hustou, silně se
barvící a stejnoměrně celý cytosark naplňující. Při silných zvět-
šeních jeví se skladba její jako drobounce, velmi hustě a stejno-
měrně alveolarní. Na basi sedí veliké, kulovité jádro se zřetelnou
blanou jaderní; uvnitř. síť lininová s četnými drobnými, více méně
kulovitými a po různu roztroušenými zrnky nucleinovými. "Tvoření
nukleolů jsem nenalezl. Na vnitřním, distalnim kraji jsou však buňky
zdánlivě utaty a ukončeny, ale hranice ta jest při silných zvětšeních
nezřetelná a jeví se pouze jako mez onoho hustého cytoplasmatu.
Stěna buněčná pokračuje však dále do nitra jako teničká membrana
úzce cylindrického, k periferii konicky se súžujícího tvaru. Posléze
pak súží se docela, stává se poněkud silnější a bez odporu mírně
chitinisovanou a přechází v rourkovitý, úzký vývod, který se přímo
na venek do rýhy mezi carapaxem a plastronem vylévá. Vývody tyto
leží pak těsně vedle sebe, všestranně se dotýkajíce, takže není mezi
nimi prostor a vyplňují tak cele onen kruhovitý otvor v plastronu.
Jest tedy tu chitin úplně provrtán a naplněn vývody, tvořenými vlast-
ními, ztlustlými stěnami žlaznatých buněk. Na příčném řezu jeví
otvor ten pak podobu sítka nebo cedníčku. Okraje jednotlivých vý-
vodů jsou mírně ztlustly a vroubkovány. Pravidelně nalézáme na
všech malá tělíska, jako prachová, vesměs cizí elementy, patrně na
okraje sekretem zvlhlé se přilepivší. Na praeparatech se celé stěny
buněk od basalních částí hustou plasmou naplněných počínaje až
k vývodu velmi zřídka udrží, obyčejně při fixaci, řezání ete. bývají
zpřetrhány.

O významu tohoto orgánu dlouho jsem byl v pochybnostech.
Zprvu pokládal jsem jej za záhadný orgán citový pro nápadnou po-
dobnost jeho s adcoxalními citovými orgány, hlavně v periferní části.
V jednom případě pak nalezl jsem v zevním okolí vývodu barvitelný
sekret ve značném množství a buňky zastihl jsem v jiném fysiolo-
logickém stadiu. Už v nejmladších zvířatech, jež měl jsem k disposici,
jest orgán dokonale vyvinut a takového vzhledu, jak právě popsáno.
U jednoho ze starších zvířat, kde však chitinový krunýř byl dosud
tenkým a měkkým, měly buňky parastigmalniho orgánu jiný vzhled
(tabs 1.11).

Basalní membrana byla opět velmi zřetelná, buňky na basi byly
vesměs od sebe odděleny, dotýkaly se však stěnami svými poněkud
dále od base, takže povstávaly na četných místech zřetelné intercellu-

98 X. Karel Thon:

lärni skuliny. Zřetelné tělo buněčné táhlo se mnohem dále do nitra
orcánu, než za obvyklých okolností, buňky pak měly dlouze pyrami-
dalný tvar. Na četných místech bylo lze lehce konstatovati — zvíře
bylo výborně fixováno, — že stěna buňky stává se pak membranosní
a súžuje se v kanálek vývodný, který na periferii slabě ztlušťuje
a chitinisuje. Plasma buněk nebyla daleko tak hustá a intensivně se
barvící, jako v prvém případě a měla zřetelnou, pěkně zachovalou,
dosti řídkou alveolarní strukturu. Jádra vesměs byla poněkud kontra-
hována, se staženou, drobně, ale hustě laločnatou blanou a hustě na-
plněna zrny chromatinovými bez nukleolů. — Vývodná skulina v po-
kryvu chitinovém byla upravena stejným způsobem a pokryta četnými
tělísky cizími. Prostor mezi carapaxem a plastronem, jež u tohoto
individua byly značně tenké, naplněn jest značným množstvím sekretu
skoro hyalinního, z droboučkých zrníček složeného, jež se poměrně
intensivně barví haematoxylinem.

Na základě těchto okolností jest žlaznatá povaha parastigmalního
organu nesporna. Stadium právě popsané jest jednou z fasí secreční
činnosti orgánu. Bohužel však material neposkytl obrazů, jež by aspoň
jednotlivé fase zachytily. U všech zvířat měl orgán onen vzhled, jaký
prve jsme popsali. K nějakým domněnkám o významu tohoto orgánu
nemám naprosto žádných dokladů.

é

Část theoretická.

Všecky tři páry příústních žlaz jsou beze všeho homologické
s podobnými útvary jiných roztočů, jež na př. u prostigmatů v po-
slední době dosti důkladně prostudovány byly Taorem. Ježto v matrix
vývodu, která jest přímým pokračováním hypodermis, ještě ve žlazách
samých nalezli jsme četná zrna pigmentová, identická s pigmentem
v hypodermis vlastní, lze s úplnou bezpečností míti za to, že žlázy
ty jsou produkty ektodermalní. Ostatně mluví pro to v plné míře ná:
lezy WacxeRovy na Ixodes calcaratus, kde rovněž žlázy ty tvoří se
jako vchlipky ektodermalní. Obyčejně u roztočů spojují se vývody všech
těch žlaz v jeden společný, který vyúsťuje do dutiny ústní (MicHAEL,
NoRDENSKIOLD, van VLeer, Porrocx, Tuor). U Holothyridů nalézáme
prvý případ, kde zadní pár vyúsťuje úplně samostatně za prvou
nohou. Zjev tento nápadně souhlasí se situací u myriopodů, jak HrResr,
Hexxoxs a Dusosca popsali. Touto posicí vývodů u Holothyridů zachována
jest nápadným způsobem segmentalní úprava hlavy a mohli bychom tu

O zlazäch Holothyridü. 29

citovati větu Heymonsovu: „Bemerkenswerth ist die Thatsache, dass
die verschiedenen zusammengesetzten Drüsen (příústní žlázy u Scolo-
pendry) einen unverkennbaren Zusammenhang mit Extremitäten auf-
weisen.“ (Heymons, Scolopendra, p. 102). Možno míti za to — po
dobně předpokládá Hévwmons pro myriopody — že původně každý pár
okončin opatřen byl jedním neb dvěma páry ektodermalných či cruralných
žlaz. Žlázy ty původně vyüstovaly úplně isolovaně na každé okonciné.
Žlázy příústní a cruralni budou tedy homologické. U Holothyra pů-
vodní ten stav jest zachován, až na to, že žláza maxillarní spojuje
se se žlazou cheliceralní a u prvého páru noh nemáme žlaz cruralnfch.
Jest tedy Holothyrus v této věci jediným dosud známým typem roz-
točů, jenž jest původnímu stavu — ať už primerně či sekunderně —
nejbližším. Zläzy cruralni jsou i posicí i skladbou úplně podobny
žlazám těm u Onychophor, jak zvlášť popsáno od Purcezza a Evaxss.
Nápadným zjevem jest, že u prvého páru noh, kde vyúsťuje žláza

coxalní — tutéž posici ústí nalézáme u Pedipalpů, kdež podle
nových zkoumání BoRvERovýcH jest žláza coxalní jednoduchou rourou,
morfologicky třetímu páru extremit (— prvé noze) náležející — ne-

nalézáme cruralnÿch žlaz. Že konečný váček podle celého vzhledu
nutno homologisovati s coelomovym váčkem konečným na coxalni
žláze, na př. opilionidů (Faussex, Lomax), a s tímž útvarem na skořa-
pečných a tykadlových žlazách crustacef (Vrjpovský, Loško), jest
z celé skladby váčku a vztahů jeho k ostatní žláze na prvý pohled
a bez další debatty samozřejmo. Těžko lze však rozhodnouti, jakého
původu je žláza sama, do jaké míry účastní se tu ektoderm a ele-
menty původu mesodermalního. Jak už praveno, jest zajímavým fakt,
že u prvého páru noh není žláz cruralnich, dále to, že skládá se
žláza coxalní ze dvou stejně, aspoň z větší části stavěných větví.
Z dalších pak okolností, že buňky žlázy coxalní, aspoň před svou
differenciací jsou podobně složeny, jako buňky žlaz cruralních a že
na vývodu nelze rozeznati přesných hranic, kde počíná vlastní žláza
a končí vývod, kloním se k názoru, že většina žlázy coxalní, aspoň
celá větev vedlejší a větev hlavní až ku konečné části jest ektoder
malního původu a tudíž homologická se žlazami cruralními a že vnikla
část ta původně splynutím obou cruralnich žlaz. Jest ovšem samo-
zřejmo, že definitivní výklad podati může jen ontogenese. Pro náš
výklad mluví analogické poměry u crustacei (Bučrvsky, WarrE, VEJ-
DOVSKÝ), proti nálezy LEBEDINSKÉHO u opilionidů a Brauerovy u skor-
_piona, který praví, že „mit grosser Wahrscheinlichkeit eine Betheiligung
des Ektoderms an der Anlage dieses Organs nicht anzunehmen ist.“

X. Karel Thon:

sledním čase objevením Notostigmatů a našimi zprávami o Holothy-|
ridech doznala většího ještě zauzlení. Ti, kdož odvozují acaridy re-|
dukcí z arachnoideí ostatních cestou přímou, naleznou v Holothy-
ridech zachování původních poměrů a budou je považovati za jedny|
-z nejstarších acaridü. Naproti tomu druzí, kteří považují acaridy za
samostatně progressivně se vyvíjející, postranní větev arachnoidef,
budou pokládati Holothyra za jednoho z posledních výběžků, za formu
vysoce differencovanou a fylogeneticky mladou. Téhož názoru jsem|
i já a vidím v organisaci Holothyra výborný doklad pro svoji theorii,|
jinde načrtnutou. Holothyrus dospěl ve fylogenetickém vývoji S Noto-|
stigmaty co nejdále. Ona segmentalnf úprava předních partií tělních |
je zjevem druhotným, teprve později, během vývoje se dostavivším.|

seznam literatury.

Celou řadu prací, jež sem spadají, neuvádím proto, poněvadž citáty jejich |
obsaženy jsou v pracích tuto uvedených:
1. ArrELT: Studie 0 nervové soustavě Phalangiinů. Věstník král. čes. Spol. |
nauk, 1900. |

“ 2. Bernarp H. M.: The comparative Morphology of the Galeodidae. Traus.
Linn. Soc. London, Zool. Vol. 6. 1896.

3. Bôrxer C.: Arachnologische Studien. Mundbildung bei den Milben. Zool. |
Anzeiger XXVI. 1902.

4. Börner C.: Beiträge zur Morphologie der Arthropoden. I. Ein Beitrag zur |
Kenntnis der Pedipalpen. Zoologica 1904. |

5. Brauer A.: Die Seychellen auf Grund eigener Anschauung. Verhandlungen |
der Gesellsch. f. Erdkunde Berlin 1896. |

6. Brauer A.: Beitrag zur Kenntnis d. Entwickelungsgeschichte des Scorpions. M

II. Zeitsch. f. wissensch. Zoologie. Bd. 59.
7. Dawyoorr: Les résultats du voyage scientifique au Java et les autres îles |
de l’Archipel Malais. I. Sur les organes excréteurs et la phagocytose |
éliminatrice chez les Telyphonus de Java. Bull. Acad. Sc. St. Péters- |
bourg. T. 18.
- Dusosce 0.: Recherches sur les Chilopodes. Arch. Zool. expér. et gen. 3. M
s. T. VI. 1898.
9. Evans R.: On Two New Species of Onychophora from the Siamese Malay i
States. Quar. Micr. Journ. Vol. 44. 1901.
10. Faussex V.: Studien z. Entw. u. Anatomie d. Phalangiidae. Arb. aus d. (
Zool. Lab. Univ. St. Pétersbouro 1891. |
11. Faussex V.: Untersuchungen über die Entwicklung der Cephalopoden, M
Mittheil. aus der Zool. Stat. z. Neapel T. XIV. 1900. |

O0

34.

35.

O Zlazäch Holothyridü. 31

. Gozpscaminr R.: Der Chromidialapparat lebhaft punktiorierender Gewebs-

zellen. Zoologische Jahrbücher, Abt. für Anatomie, Bd. XXI.

. Gocpscnmipr R.: Die Chromidien der Protozoen. Archiv f. Protistenkunde.

Bd. V. 1904.

. Green & Hamrson: Remarkable Weapons ‚of Defence. Nature, Vol. 47.

Nr0..1209. p. 199. 1892.

. Hansen J. H. & Sörensen W. On Two Orders of Arachnida Opiliones espe-

cialy the Suborder Cyphophthalmi and Ricinulei, namely the Family Crypto-
stemnatoidae. Cambridge 1904.

. Hergsr C.: Beiträge zur Kenntnis der Chilopoden. Zoologica. Hefi IX. 1891.
. Hrymons R.: Die Entwickelungsgeschichte der Scolopender. Zoologica, Heft

33. 1901.

. LeBEpivskv: Die Entwicklung der Coxaldrüse bei Phalangium. Zool, An-

zeiger. Bd. XV.

. Lécer L.: La réproduction sexuée chez les Stylorhynchus. Archiv f. Pro-

tistenkunde. Bd. III.

. Lomann J. C. C.: Vergleichend-anatomische Untersuchungen an chilenischen

und andern Opilioniden. Zoologische Jahrbücher, Supplement VI. 1902.

. Loško J.: Morfologie exkrečních orgánů crustacei. Věstník král. české

Společ. nauk. 1903.

. Méexrv P.: Un Acarien dangereux des îles de la mer des Indes. Bulletin

de l’Académie de médecine. Paris 1897.

. MrcnakL A. D.: Observations on the anatomy of Oribatidae. Journ. R. Micr.

Soc. 2. s. III. t. London 1883.

. Mromaez A. D.: Observations int. anatomy of Uropoda. Ibidem. 1889

& 1890.

. MrcnakL A. D.: The internal anatomy of Thyas petrophilus. Proceedings

of Zool. Soc. London 189.

. Micnarn A. D.: Internal anatomy of Bdella. Transaction Linnean Soc.

London 2. s. T. 6. 1896.

. Micuazt A. D.: On the variations intern. anatomy, esp. genit. organs Ga-

masinae. Ibid. 1892.

. Micwaru A. D.: British Tyroglyphidae. London. I. 1901.
. Nëmrc B.: Studie o Isopodech. I. II. Věstník král. české Spoleën. nauk.

Třída mathem.-přírod. 1895 a 1896.

. Nerrovich: Neue Beiträge zur Kenntnis der Arguliden. Arbeiten aus d.

zoolog. Instit. Wien. Bd. 13.

. NoRpENskróLD E.: Zur Anatomie und Histologie von Ixodes reduvius.
Zool. Anzeiger 1905.
. Orpuu A.: Lehrbuch der vergleichenden mikroskop. Anatomie. III. Theil.

1900.

3. Oupemans A. C.: Notes on Acari. XI. ser. Tijdschrift voor Entomologie

t. XLVI. 1903.

Pırrn W. & Hanzen A. H.: The Development ofthe Coxal Gland, Branchial
Cartilages and Genital ducts of Limulus polyphemus. Journ. Morphol.
Vol XVI

Pruseneer P.: Les Glandes coxales de Mygale. Bull. scientif. du départ. du
Nord, 2.8: 7. © 8. ann. No. 3.

7 Puncerv W. F.: On the Anatomy of Opisthopatus cinctipes Purc. with

_ Ray Lanxesrer: On the sceletotrophic Tissues etc. of Limulus, Scorpio
9. Rax Lansester: The Structur and Classification of the Arachnida Ibid.
, Sepcwicx A.: The development of the Cape Species of Potah Ibid.
. ScrrmkEwirscH W.: Ueber Bau und Entwicklung des Endostermits der
2, Scumeewirson W.: Ueber die Entwickelung von Telyphonus caudatus.
3. Scnseiver C. C.: Lehrbuch der vergleichenden Histologie der Thiere.M

. SouvserG A.: Untersuchungen über Zellverbindungen. Zeitschr. f. wissensch M

5. Tuon K.: Monografie českých vodulí. I. Limnocharidae. Archiv pro Pilzen ;
. Tuox K.: Neue eo ee bei der Hydrachnidenfamilie}Limnocharidae.
. Tox K.: Neue Exkretionsorgane bei der Hydrachnidenfamilie Limnocharidae-

- Trox K.: Neue Luftorgane bei Milben. Zoolog. Anzeiger, Bd. XXVIII. |
. Tıror Sıc: Eigenartige, bisher unbekannte Drüsen bei einzelnen Hydra-M

. Tıror Sic: Recherches sur l’anatomie ccmparée des Acariens Prostigma- i
2. Tuorzrr T.: Descricione di aleuni aracnidi inferiori dell’ archipelago malese.
. Vespovsky F.: Zur Morphologie der Antennen- und Schalendrůse der |
. VEjpovský F.: Noch ein Wort über die Entwicklung der Nephridien. Ibid. |
. Vossecer J.: Untersuchungen über glatte und unvollkommen quergestreifte '

56. Wasser J.: Die Embryonalentwicklung von Ixodes calcaratus Bir. Travaux M

97. Wixxrer W.: Anatomie der Gamasiden. Arbeiten aus d. zoolog. Institute ©

58. Wim C. J.: The Notostigmata, a new suborder of Acari. Copenhagen 1904. à

X. Karel Thon:

Pocock R. J.: Studies on the Arachnid Endosternite. Quart. Journ. Micr-
Soc. Vol. 46. 1902.

Notes on other, principally South African Onychophora. Annales of the
South African Museum. Vol. Il.

and Mygale. Quar. Micr. Journal. Bd. 24. 1885.

1904.

Vol. 25-—28. 1885—88.

Arachniden. Zoologische Jahrbücher, Abth. f. Anatom. Bd. VIII.
Zool. Anzeiger Bd. XX VI.

Jena 1902.

Zoologie. Bd. 74.

Srurany R.: Die Coxaldrüsen der Arachnoideen. Arbeit. aus d. Z 08. In-
stitute d. Univ. Wien. T. IX. 1891. |
výzkum Čech. Sv. XII., čís. 2. 1903.

Verhandlungen der deutsch. zoologischen Gesellschaft, Würzburg 1903.

Kramer. Zeitschr. f. wissensch. Zoologie, Bd. 79.

chniden-Formen. Zool. Anzeiger, Bd. XXV. 1902.

tiques. Annales des Science. naturel. Zoologie. 8. s. T. XIX. 1903.
Annali del museo civico di St. Nat. di Genova. Vol. XVIII. 1882.
Crustaceen. Zeitschr. wissensch. Zool. Bd. 69.

Bd. 67.

Muskeln der Arthropoden. Tübingen 1891.

de la Société des naturalistes de St. Pétersbourg. Zoologie & Physiologie,
T. XXIV. Livr. 2. 1894. i

Wien VIT 1888;

O žlazách Holothyridů.

Výklad

am) ampullarní část žlázy coxalní,
atr) atrium systému trachealního,
bl) lympbocyty,
bv) basalní část vývodu žlázy coxalní,
C) konečný váček žlázy coxalní,
cp) varapax,
crd) žlázy cruralní,
ert) corticalní vrstva žlaznatých buněk
žlázy coxalní,
ct) cuticula,
cv) cuticularní, napříč vláknitě skul-
pturovaná vrstva,
dk) nej dorsalnější ohyb žlázy coxalní,
dr) zažívací roura,
dv) distalní část vývodu žlázy coxalní,

—

ed) vnitřní, reticulosní plasma žlaz-
natých buněk žlázy coxalní,
‚end) endosternit,
enda) blanité jeho apodemy,
ft) tukové těleso,
hp) hypodermis,
hrb) hranice buněk,
hs) hlavní roura žlázy coxalní,
hsd) dorsalní rameno konečné roury
žlázy coxalní,
hsp) rameno, jež spojuje verticalní
část hlavní větve s dorsalním ra-
menem konečné roury žlázy co-
xalní,
ventralní rameno konečné roury
žlázy coxalní,
chm) chitinosní membrana synarthrodi-
alní,
chr) blanité stěny žlaznatých buněk
parastigmalního orgánu,
chs) peritrema vývodní skuliny žlázy
coxalní,
it) chitinosní intima,
J) jádro,
If) váčky vzduchového orgánu,
md) chelicera,
mg) t. zv. žláza malpighická,
mso) muskulatura ústního orgánu,
mt) matrix,

hsv)

Věstník král. české spol, näuk, Třída II.

tabulek.

N) centralní nervstvo,
na) dorsalní rameno
žlázy coxalní,

nre) smyslový orgán coxalní,
ns) ventralní rameno vedlejší větve
žlázy coxalní,
nvl) proud vazivových ipentlic, ubíra-
jících se od coxalní žlázy ku
coxám,
oe) oesophagus,
pl) plastron,
pmd) pochva chelicer,
pol) horizontalní proud vazivových
pentlic, ubírajících se od coxalní
žlázy ku bokům těla,
pso) proříznutý lalok pochvy ústního
orgánu,
rch) chitinosní
ralní,
sc) secret,
sh) svaly okončiny,
skm) vývodná skulina žlaz cheliceral-
ních,

vedlejší větve

výstelka žlázy cru-

skr) vrstvička secretu v konečné rouře
žlázy coxalní,
sl) oporné lišty,
sst) stará, odpadávající stěna trache-
alního systému,
tr) trachee,
vd) vývod parastigmalního orgánu,
vl) vazivová, pentlicovitá vlákna žlázy
coxalní,
vs) vertikalní část hlavní větve žlázy
coxalní,

vt) proud pentlic vazivových nahoru
na zad od coxalní žlázy se tá-
hnoucích,

vz) vazivové elementy,

vzl) vazivová vläkenka vrostlä do
intercellularných prostor žlázy
coxalní,

ven) membranosní vazivové elementy,
spojující coxalní žlázu s apodemy
endosternitu,

o

vzp) vývod žlázy pedalní, zm) žláza maxillarní,
zmd) žláza cheliceralní, _ zpd) žláza pedalní.

Není-li zvlášť udáno, patří vesměs druhu Holothyrus braueri n. sp.

©

[ren

on

10.

ılala

16.

|. Přední část sagitalního řezu končinou žlázy coxalnf u dorostlé ©, 55/1.
2, Příčný řez mladším individuem na předním okraji třetí coxy. 70/1. Dela-
. Příčný řez ampularní částí coxalní žlázy u mladšího individua 110/1. Dela-

. Sagitalni řez z nejdorsalnější části hlavní větve coxalní žlázy. Jednotlivé

5. Příčný řez coxalní žlazou v místech, kde se připojuje horizontalný proud)
. Část plošného řezu z vertikalní části hlavní roury coxalní žlázy, asi

. Plošný řez z téže partie téhož praeparatu, jako obr. 16. v končině opor-

. Jedna buňka z téže partie s vypuštěným nukleolem.
. Sagitalní řez z vertikalní části hlavní větve žlázy coxalní s vrostlými vlá-

2. Část sagitalniho řezu končinou žlázy coxalní u dorostlého samce ku zná-
. Střední část vývodu žlázy coxalní podle totalního praeparatu, 70/1. lleiden-

. Příčný řez mladším individuem v místech, kde vertikalní část hlavní větve.

5. Vyústění žlázy coxalní a pedalni za prvou coxou. Sagitalní řez S. A

X. Karel Thon :

Véechny obrazy kresleny jsou pomoci kamery Z mikroskopu Leitzova!

vsude. JG

Heide hain, congo R.
field. haematoxylin, eosin.

field. haematoxylin, orcein.

tv

buňky v různých fysiologických stadiích. 400/1. Haematoxylin. Delafield.,
orange G.

vazivových pentlic oporných u nejmladšího individua, 300/1. Delafield. hae-
matoxylin, rubin S —- orange G.

v polovici délky žlaznatých buněk, 450/1. Rozlišení vrstvy corticalní a endo-
plasmy, intercellularné prostory s vrostlými vazivovými vlákénky. Heiden-
hain. haematoxylin, congo R.

ných lišt.

kénky do intercellularných prostor. 400/1. Haematoxylin. Delafield, orange G.
Parastigmalní orgán u staršího individua ve stadiu, jak se obvykle nasky-
tuje. Příčný řez. 80/1. Delafield. haematoxylin, orange G + rubin S.

Parastigmalní orgán na příčném řezu se secernujícími buňkami. 330/1. Dela-.
field. haematoxylin, eosin. Mladší individuum.

JEVOR J06

zornění situace vazivovych pentlic, 70/1. Heidenhain, rubin 8.
hain, rubin S.

žlázy coxalni přechází do dorsalního horizontalního ramene. Haematoxylin
Delafield., orange G + rubin 8. 100/1.

hain. haematoxylin, rubin S. 150/1.
Přední část sagitalního řezu samcem Hol. niger m. sp. s hýperplastickou
žlázou cruralni, 70/1. Haematoxylin Haidenhain. rubin, S + orange G.

O žlazách Holothyridů. 35

17. Žláza cruralni na příčném řezu mladším individuem. Delafield, rubin S.

100/1.
18. Část řezu vývodným kanálem žlázy pedalní nedaleko za žlazou. Některé
partie proříznuty napříč i na plocho. Heidenhain, congo R. 1500/1.

Resume des böhm. Textes über die Drüsen der
Holothyriden.

Die Holothyriden leben bekanntlich auf Inseln im Indischen
Ozean. Über ihre giftige Wirkungen gebe ich zwei Nachrichten, die
eine von GREEN, die zweite von Méeni im vollen Wortlaute wieder.
Über die Herkunft des giftigen Sekrets könnte man a priori schliessen,
dass es entweder durch die Körperlymphe, die an einigen Stellen aus
dem Körper heraustreten kann, verursacht wird, oder dass es in
speciellen Drüsen seinen Ursprung nimmt. Die einzige Stelle, wo die
Körperlymphe mit der Aussenwelt in Contact kommen könnte, sind
die merkwürdigen Luftorgane, die ich anderswo beschrieben habe,
wenn wir die coagulierte, färbbare Masse, welche einzelne Luft-
säckchen füllt, als Transsudat aus der Körperlymphe betrachten. Dieser
Masse könnte eine solche giftige Wirkung zukommen. Dagegen sind
aber bei Holothyriden mächtige und morphologisch hochinteressante
Drüsensysteme entwickelt, denen wir auch ähnliche Wirkungen zu-
schreiben können. Definitiv könnte es blos ein Experiment an lebenden
Tieren entscheiden. In Nachfolgendem sollen blos die Drüsen be-
schrieben werden.

An erster Stelle sind die Munddrüsen zu nennen. Sie sind in
drei Paaren entwickelt und nach ihren Beziehungen zu Extremitäten
werden wir sie als die Cheliceral-, Maxillar- und Pedaldrüse be-
zeichnen. Die Cheliceral- und Pedaldrüse sind nach demselben Plane
gebaut. Es sind etwa 10 grosse, kuglige Acini, die aus grossen,
konischen, radiär zu einem gemeinsamen Centrum geordneten, dicht
aneinander liegenden Zellen — typischen Serocyten — zusammen-
gesetzt sind. Einzelne Acini sind dicht aneinander gehäuft und alle
sind mit einem gemeinsamen, breiten, sehr kurz verästelten Aus-
fuhrgang verbunden. Die Wände der Serocyten sind sehr dick und
fest, membranös, namentlich bei der Pedaldrüse. Das Cytoplasma ist
vom Sekret, dass in ungehäueren Massen produziert wird, vollständig an
die Peripherie verdrängt, oder bei der Cheliceraldrůse in dünne, insel-
artige Stränge zerrissen, die dann chromidiale Strukturen vortäuschen

3%

36 X. Karel Thon:

künnen. Solche habe ich in allen drei erwähnten Drüsen nie gefunden,
obzwar sie mir von anderen Acariden in zahlreichen, manchmal hoch-
interessanten Modificationen bekannt sind. Der Kern liegt in den
Resten des Zellleibes an der Peripherie, wir beobachten in ihm zeit-
weise Bildung von Nucleolen, die dann ausgestossen werden und daher
als Úberschuss- und Endprodukte der Tätigkeit der Kernstrukturen
aufzufassen sind. Das Sekret macht die üblichen Erscheinungen der
Chondroklase und Chondrolyse durch, ist acidophil und praesentiert
sich schliesslich als eine flüssige, fast homogene Masse. Der Aus-
fuhrgang der Cheliceraldrüse zieht als eine enge, solide und feste
Rühre nach vorne, tritt dann in den Raum des Camerostom zwischen
der Maxillarwand und Wand der Chelicerenscheide ein, geht fast hori-
zontal bis nahe zu dem vorderer Ende des Mundorganes, bohrt die
laterale, stark chitinisierte Wand der Cheliceralscheide — seitliche
Fortsetzung des Labrums — durch und mündet in den Cheliceral-
raum ein (Textfigur 1). Der Ausfuhrgang der Pedaldrüse schlägt eine
ganz selbständige Bahn ein, ist viel kürzer und breiter, als der von
der Cheliceraldrüse, geht gerade aus nach unten und mündet mit
einer breiten Offnung an der Basis des ersten Gangfusses in un-
mittelbarer Nachbarschaft der Ausmůndung der Coxaldrůse — Ver-
hältnisse, die für die Morphologie des Acaridenkopfes höchst interes-
sant sind. Die Wände der Ausfuhrgänge beider Drüsen sind ähnlich
gebaut. Auf einer Matrix, die zahlreiche Kerne führt und mit vielen,
kleinen Pigmentkörnern gefüllt ist, was an einen unverkennbaren
hypodermalen Ursprung derselben hindeutet, folgt eine Schicht mit
zahllosen, stützenden Spiralfasern, welche je näher zu der äusseren
Ausmündungsstelle, desto dichter werden und schliesslich in eine ein-
heitliche, chitinôse, innere Wand zusammenfliessen. Im Innern ist
diese Schicht gegen das Lumen von einer dünnen, homogennen und
hyalinen Intima abgegrenzt, die longitudinale, manchmal ziemlich
tiefe Furchen und Rinnen aufweist und nahe der Körperperipherie
mit der zweiten Schicht vollständig verschmilzt.

Die Maxillardrüse ist mit der Drüse der Cheliceren verbunden,
indem ihr Ausfuhrgang in der centralen Sammelröhre der letzteren
einmündet. Sie besteht aus einigen isolierten Drüsenkörpern (vergl.
Textfig. 2.), die syncytialer Natur sind. Aus einem Syneytium tritt
ein oder mehrere Ausfuhrgänge aus, die sich dann mit der Haupt-
röhre verbinden. Im Innern der Syncytien zerfallen sie im einzelne,
unregelmássige, intracellulare Canäle. Die hyaline, innere homogene
Wand der Ausfubrgänge ist ausserordentlich dick, mit sehr spärlichen

O žlazách Holothyridů. 97

Stůtzringen, so dass das Lumen sehr eng ist. Das Plasma der Syn-
cytien ist in ein dichtes, stark fárbbares Corticalplasma und in das
innere, blasse und reticulose Endoplašnía differenziert, aber ohne
scharfe Grenzen; ein morphologisch unterscheidbares Secret ist nicht
vorhanden; fůr solches halte ich die Flůssigkeit, die die Ráume
zwischen den Balken im Endoplasma ausfüllt.

Dann beschreibe ich ausführlich die Coxaldrůse. Da ich aber
eine Beschreibung dieses Organs in deutscher Sprache an einer an-
deren Stelle veröffentliche, werde ich mich hier nicht wiederholen.

Es folgt dann die Schilderung der Cruraldrüsen. Zu beiden latera-
len Seiten einer jeden Coxader Gangbeine — ausgenommen das erste
Paar — sitzt je eine Cruraldrüse, im Ganzen also 6 Paare von Crural-
drüsen. Das erste Fusspaar entbehrt derselben. Es sind das einfache, aus
kubischen Zellen, die epithelial verbunden sind, gebaute Säcke, blose
Einstülpungen der Hypodermis. Die äussere, chitinöse, synarthrodiale
Membran folgt den Einstülpungen und bildet eine unregelmässige,
rivnenartige Ausfuhrröhre (T. II, fig. 17) und kleidet an grossen
Strecken das Innere der Drüsen aus. Die Production eines Sekrets
ist gewiss eine äusserst geringe. In einem einzigen Falle und zwar
bei einem Männchen von Hol. niger n. sp. fand ich eine Drüse in
einer enormen Entwicklung, vermag aber nicht zu entscheiden, ob es
sich hier um einen Speciescharakter oder einen pathologischen oder
physiologischen Fall handelt. Die Drüse bildete zahlreiche Lappen,
welche die Tracheenstämme und das Vestibulum und Atrium des
Tracheensystems umgaben, war fast voll von einem Sekret, welches
aus faserig strukturierten Sekrethügeln einzelner Zellen seinen Ursprung
nahm. In manchen Zellen habe ich prachtvolle chromidiale oder
ergastoplasmatische Strukturen angetroffen, die Frage aber will ich
bei einer anderen Gelegenheit bearbeiten. Schliesslich ist noch das
Parastigmalorgan zu erwähnten. Über die Lage des Organes habe ich
schon an einer anderen Stelle berichtet. Es ist das ein hohles Säckchen,
welches mit einer dicken Basalmembran umgeben ist (T. I. Fig. 10 u. 11).
An der Basalmembran sitzen fast kubische, an distalen Enden von
einander ganz isolierte Zellen, die mit einem dichten, stark färbbaren
Plasma gefüllt sind und einen grossen, rundlichen Kern führen. Bei
normalen Verhältnissen und in Mehrzahl der Fälle sind diese Zellen
ganz niedrig. Ihre Wände aber werden fortgesetzt, sind membranös
und nahe vor dem Ende verengen sie sich in eine schlanke, schwach
chitinisierte Ausführungsröhre. Diese Endröhrchen aller Zellen kom-
men dann dicht aneinander zu liegen und füllen die Öffnung im

38 X. Karel Thon:
Plastron vollständig netzartig aus. In einem Falle (Taf. I. Fig. 11)
waren die Zelleiber viel länger, das Plasma viel blasser und alveolár
und vor der Ausmündungsöffnung traf ich eine grössere Ansammlung
eines basophilen Sekrets an.

Die giftigen Eigenschaften kommen am wahrscheinlichsten der
Pedaldrüse zu. Alle die drei Munddrüsenpaare sind ohne weiters ho-
molog mit ähnlichen Gebilden bei anderen Acariden, in erster Reihe
bei Prostigmaten, wie sie neulich von Sie THoR ausführlich behandelt
wurden. Aus dem Umstande, dass die Matrix ihrer Ausfuhrwege blos
eine Fortsetzung der Hypodermis ist und aus analogen Befunden
J. Wassers an Ixodes halte ich die Drüsen für rein ektodermal. In
gewöhnlichen Fällen bei Acariden verbinden sich die Munddrüsen in
einen gemeinsamen Ausfuhrgang, der dann in die Mundhöhle hin-
einmündet. Der Holothyrus ist das erste Beispiel, wo das dritte
Drüsenpaar an der dritten Extremität (erstem Gangbeine) ausmündet.
Dadurch ist die segmentale Anordnung des Acaridenkopfes in, auffal-
lender Weise bewahrt und wir könnten hier den Satz Heymon’s
zitieren: „Bemerkenswerth ist die Thatsache, dass die verschiedenen
zusammengesetzten Drüsen einen unverkennbaren Zusammenhang mit
Extremitäten aufweisen“ (Scolopendra, p. 152). Man kann dafürhalten,
dass auch bei Acariden ein jedes Extremitätenpaar ursprünglich mit
einem oder zwei Paaren von Drüsen versehen war, die ganz isoliert
ausmündeten. Bei Holothyriden sind die ursprünglichen Verhältnisse

mit Ausnahme der Maxillardrüse bewahrt und durch die Anwesenheit

einfacher Cruraldrüsen, die hier bei Acariden zum erstenmale fest-
gestellt worden und ohne weiters mit denselben Gebilden bei Onycho-
phoren (PoRceLL, Evans) homolog sind, noch gesteigert.

Es ist aber eine offene Frage, ob die beschriebenen Verhält-
nisse bei Holothyriden eine primäre oder secundäre Erscheinung sind.
Jene Forscher, welche Acariden von übrigen Arachniden durch Re-
duktion direkt abstammen lassen, werden in der Organisation der
Holothyriden sehr ursprüngliche Verhältnisse auffinden und das Tier
als ein dem Ursprunge des Acaridenstammes sehr nahe stehendes be-
trachten. Dagegen die Anderen, nach welchen die Acariden einen
seitlichen, sich selbständig, progressiv entwickelnden Art am Arach-
noideeustamme darstellen, werden im Holothyrus einen äusserst
entwickelten, phylogenetisch sehr jungen Zweig erblicken. Ich neige
der zweiten Ansicht zu und erblicke in der Holothyrus-Organisation
eine heftige Stütze für meine Theorie, die ich anderswo skiziert habe.
Die segmentale Anordnung der vorderen Körperparthien ist eine

mer.

O žlazách Holothyridů. 39

sekundáre, erst spáter im Laufe der Phylogenese erworbene Er-

scheinung.

Prag; Anfang Márz 1905.

Erklárung der Tafeln.

Sämtliche Bilder, soweit nichts anderes bemerkt ist, beziehen sich auf

Holothyrus braueri n. sp.

am) Ampulärer Abschnitt der Coxal-
drüse,
atr) Atrium des Trachealsystems,
bl) Lymphocyten,
bv) Anfangsteil des
der Coxaldrüse,
C) Endsäckchen der Coxaldrüse,
cp) Carapax,
crd) Cruraldrüsen,
crt) Corticalschicht des Plasmas in
Coxaldrüsenzellen,
ct) Cuticula,

Ausfuhrganges

ctv) innere Schicht mit stützenden
Spiralfasern, PE
dk) die dorsale Umbiegung der Coxal-
drüse,

dr) Verdauungstraktus,
* dv) der distale Teil des Ausfuhrganges
der Coxaldrüse,
ed) reticuloses Endoplasma der Coxal-
drüsenzellen,
end) Endosternit,
enda) seine membranöse, vordere Apo-
demen,
ft) Fettkörper,
hp) Hypodermis,
hrb) Zellgrenzen,
hs) Hauptstamm der Coxaldrüse,
hsd) dorsaler Arm des Endteils der
Coxaldrüse,
hsp) verbindender Teil des vertikalen
Schenkels des Hauptstammes und
des dorsalen Schenkels des End-
teils,
hsv) ventraler Schenkel des Eudteils,
chm) chitinöse, synarthrodiale Membran,
chr) membranöse Wände der Zellen
im Parastigmalorgane,

chs) chitinöses Peritremma der Aus-
fuhröffuung der Coxaldrüse,
it) chitinöse Intima,
J) Kern,
If) Luftsäckchen,
md) Chelicere,
mg) 8. gen. malpighische Drůse,
mso) Muskulatur des Mundorgans,
mt) Matrix,
N) centrales Nervensystem,
na) dorsaler Schenkel des Nebenastes
der Coxaldrůse,
me) coxales Sinnorgan,
ns) ventraler Arm des Nebenastes der
Coxaldrůse,

nvl) Bündel von Bindegewebsschleifen-
fasern, welches von der Coxaldrüse
zu einer Coxa hinzieht,
oe) Oesophagus,
plr) Plastron,
pmd) Chelicerenscheide,
pso) ein durchgeschnittener Lappen der
Scheide des Mundorganes,
pvl) Das horizontale Bündel von Schlei-
fenfasern,
rch) chitinöse
drüse,
sc) Secret,
sh) Muskeln der Extremitäten,
skm) Ausfuhröfinung der Cheliceral-
drüsen,
skr) basophile Secretschicht im End-
teile der Coxaldrüse,
sl) Stützleisten,
ss!) alte, zugrunde gehende Wand des
Trachealsystems,
tr) Tracheen,

Intima der Crural-

40

X. Karel Thon:

vd) Ausfůhrung des Parastigmal- vel) Bindegewebsfasern, welche in die
organs, Intercellularräume der Coxaldrüse

ul) Bindegewebsschleifenfasern,
vs)
v/) Das vertikale, längs der Endo-

sternitsapodemen sich ziehendes
Bündel der Schleifentasern,

stammes der Coxaldrůse,

eingewachsen sind,
ozn) membranöse Bindegewebsele-

vertikaler Schenkel des Haupt- mente, welche die Coxaldrüse mit

den Apodemen des Endosternits
verbinden,
vzp) Ausfuhrgang der Pedaldrüse,
zmd) Cheliceraldrüse,
zmx) Maxillardrůse,

vz) Bindegewebselemente, zpd) Pedaldrüse.

Fig. 1.
Fig. 2
REM
Fig. 4
Fig. 5.

Fig. 6
Fig. 7
Fig. 8
Fig. 9
Fig. 10.
Fig. 11

Tafel I.

Vorderer Teil eines Sagittalschnittes durch die Gegend der Coxaldrůse
von einem erwachsenen Weibchen. 55/1. Heidenhain's Haem., Congo R.

. Ein Querschnitt durch ein jüngeres Individuum am vorderen Rande der

dritten Coxa. 70/1. Delafield. Haem., Eosin.

3. Ein Querschnitt durch den ampulláren Teil der Coxaldrůse bei einem
jungen Individuum. 110/1. Delafield's Haem., Orcein.
. Ein Sagittalschnitt aus dem dorsalen Teile des Hauptstammes der Coxal-

drüse. Einzelne Drüsen in verschiedenen physiologischen Stadien. 400/1.
Delafield’s Haem., Orange G.

Ein Querschnitt durch die Coxaldrüse des jüngsten Individuums, wo das
horiziontale Bündel von Schleifenfasern sich mit der Coxaldrüse verbindet.
300/1. Delafield, Rubin S + Orange G.

. Ein Teil aus einem flächenhaften Schnitte durch den vertikalen Schenkel

des Hauptstammes der Coxaldrüse etwa in der Hälfte der Länge der Coxal-
drüsenzellen. Corticalschicht und Endoplasma, die Intercellularräume
mit eingewachsenen Bindegewebsfasern erfüllt. 450/1. Heidenhain,
Congo R.

. Ein flächenhafter Schnitt aus derselben Gegend und demselben Praepa-

rate, wie Fig. 6 in der Höhe der Stützleisten.

. Eine Drüsenzelle aus derselben Gegend mit einem ausgeworfenen

Nucleolus.

. Ein Sagittalschnitt aus dem Hauptstamme der Coxaldrůse mit in

die Intercellularräume eingewachsenen Bindefasern. 400/1. Dieselbe
Methode.

Dasselbe Organ in gewöhnlichem Zustande bei einem erwachsenen Tiere.
80/1. Delafield, Orange G + Rubin S.

. Das Parastigmalorgan am Querschnitt mit secernierenden Zellen. 330/1.

Delafield, Eosin; ein jüngeres Exemplar.

Tafel II.

. Ein Teil aus einem Sagittalschnitte durch die Gegend der Coxaldrüse

bei einem erwachsenen Männchen um die Situation der queren, ver-

Fig.

Fig.

Fig.

Fig.

Fig.

Fig.

13.

17.

18.

O žlazách Holothyridů. 4]

bindenden Schleifeufasern zu veranschaulichen 70/1. Heidenhain's Haem.,
Rubin S.

Der mittlere Teil des Ausfuhrganges der, Coxaldrůse nach einem Total-
praeparate. 70/1. Heidenhain, Rubin S.

. Ein Querschnitt durch ein jürgeres Individuum in der Gegend, wo der

vertikale Schenkel des Hauptstammes in den dorsalen Arm des Endteils
übergeht. Delafield, Orange G +4 Rubin S. 100/1.

. Ausmündungsstelle der Coxal- und Pedaldrůse an der ersten Coxa. ď.

Heidenhain + Rubin S. 100/1.

. Vorderer Teil eines Sagittalschnittes durch ein Männchen von Holoth.

niger n. sp. mit einer hyperplastischen Cruraldrüse. 70/1. Heidenhain
Rubin S + Orange G.

Cruraldrůse an einem Querschnitt durch ein jüngeres Individuum. 100/1
Delafield, Rubin S.

Ein Teil eines Schnittes durch den Ausfubrgang der Pedaldrůse unweit
hinter der Drüse. Einige Teile durchgeschnitten quer und flächenhaft.
Heidenhain, Congo R. 1000/1.

: Sir

all Phi .

€ y.

3 TOR IRERT 0)

2
Aer
frnmnm lists

n

--—0enda ®

Věstník král. české společ

Tab,

INSO

pmd

«

m
hab

re) N
SENT TR

les

0

HAT ARS A PO PE M
ň m Ť
N I AIME T4
i 1 ň an n 9
H NT B
s
i
ji
m
m
i [Ar
n
Ů
z V v
V

o

THON: ŽLÁZY HOLOTHYRIDU.

v

Věstník král. české spol

Tab. IL.

htilemat prirodovéd. 1905 č.

Lit. Farskÿ v Praze

XT.

Nové příspěvky k poznání fauny pásma D-d,,
středočeského siluru.

Podává J. V. Zelizko.

Předloženo v sezení dne 10. března 1905.

Koncem minulého roku byla mi zaslána panem prof. J. J. JAHNEM
z Brna k určení kollekce zkamenělin z pásma D-d,, spodního siluru
od úlalých Přílep, a několik kousků z Prahy, a sice z Nerudovy
(= Ostruhové) ulice na Malé Straně. Krátce na to, obdržel jsem
k témuž účeli od pana prof. C. rytíře PupRkyně z Plzně větší zásilku
kulovitých konkrecí se zkamenělinami od Siré — Cekova, a doda-
tečný material ze známého naleziště od Ejpovic, kterážto místa ná-
leží rovněž s hora uvedenému pásmu d,,.

Ač některé z těchto lokalit, anebo některé v jich blízkosti se
nalézající, uvedeny jsou v literatuře jako naleziště na zkameněliny
bohatá, přec seznamy jich nebyly dosud nikde uveřejněny.

Z té příčiny má býti tato přítomná práce jednak dalším novým
příspěvkem k poznání fauny pásma D-d,,, jednak i doplňkem k pracem
oněch autorů, jež se zkoumáním této fauny zabývali, jmenovitě pak
doplňkem předchozích prací, pisatelem této zprávy ve „Verhand-
lungen‘ říšského geologického ústavu čas od času uveřejňovaných.

Že od doby Barrandovy břidlice a konkrece pásma. D-d,, celou
řadu nových druhů zkamenělin poskytly a dosud poskytují, jest
známo s dostatek, a proto studium fauny zmíněného pásma jest
© jedno z nejzajímavějších a nejvděčnějších.

Dříve ještě nežli přikročím k popisu nalezišť a seznamu jich
zkamenělin, budiž mi dovoleno vzdáti upřímný dík pp. prof. J. J. JAHNovI

Věstník král. české spol. náuk. Třída II. 1

9 X1. J. V Zelizko:
a prof. C. ryt. PurkyNovi, za laskavé zapůjčení dotčeného materialu,
jakož i za některé přátelské informace nalezišť samých se týkající.

Malé Přílepy.

Naleziště toto nachází se v úzkém, tak zvaném severozápadním
pruhu tmavých, slídnatých osecko-kváňských břidlic pásma D-d,,, na
jihovýchod směrem k Chrustenicům a poblíže známého naleziště
zkamenělin téhož pásma, Lhotky,") ssv od Berouna. Jedna čásť uve-
deného severozápadního pruhu těchto břidlic, k západu značné roz-
lohy nabývajících, táhne se od Lhotky směrem k Malým Přílepům,
Drahelčicům, Dušníkům a Chrášťanům, kdež se pod cenomanskými
vrstvami křídovými ztrácí, načež zase poblíže Motola na den vystu-
puje a pokračuje směrem ke Kotlářce a Košířům. Odtud táhne se
dále přes pravý břeh Vltavy, Nové město pražské, Žižkov, Hrdlo-
řezy, až k Hloupětínu, kdež pod křídovými vrstvami mizí úplně.“)

Z profilu, jejž podali Kresöi a FArsTmAxTEL vysvítá, že břidlicové
pásmo D-d,, jest u Přílep dosti vyvinuto a dobře přístupno. Tvoří
podklad jednak kamenouhelné pánve přílepské, která též z části na
vrstvách pásma zahořanského (d,) spočívá, a jest jednak i podkladem
vrstev drábovských (d,), kteréž celý zmíněný pruh břidlic pásma
D-d,, od západu k severu provází.

Z uvedeného naleziště určil jsem následovní druhy zkamenělin :

Trilobiti.

Placoparia Zippei Boeck sp. — Jeden úplný, menší exemplář
a čásť jednoho většího exempláře. Vyskytuje se ve všech skoro dosud
známých nalezištích pásma d,,.

Aeglina prisca Barr. — Několik dobře zachovalých pygidif.
Známá taktéž z různých nalezišť výše uvedeného pásma.

Pteropodi.
Hyolithes sp. — Dva smáčknuté, těžko blíže určitelné kusy.

') Perser: Nové naleziště zkamenělin z pásma D-d,,. (Vesmír, r. XXXII.
str. 81. Praha 1903.) — Zeuizko: Ueber das neue Vorkommen einer unter-
silurischen Fauna bei Lhotka. (Verhandl. d. k. k. geolog. R. A. Nr. 3: Wien 1903.)

7) Viz Kresöi — Herumacrer: Vysvětlení geologické mapy okolí praž-
ského. (Archiv pro přírodověd. prozkoumání Čech, díl VI. Č. 2. Praha 1880.)

Nové příspěvky ku poznání fauny pásma D-d1, středočeského siluru. 3

Brachiopodi.

Lingula trimera Barr. — Jeden úlomek; Barranpe uvádí druh
tento od Sv. Dobrotive.

Lingula impar. — Několik exemplářů. Známá rovněž z pře-
dešlého naleziště.

Lingula sp. — Několik nezřetelných, těžko blíže určitelných
kousků.

Orthis (Orthostrophia) socialis Barr. — Několik exemplářů.

Známá z několika nalezišť pásma d,, a d..

Strophomena primula Barr. — Jeden dobře zachovalý exemplář
BARRANDE uvádí druh tento od Sv. Dobrotive.

Gastropodi.

Temnodiscus pusillus Barr. — Jeden exemplář; hojný v růz-
ných nalezištích pásma d,,.

Temnodiscus sp. — Úlomek jednoho malého exempláře.

Pleurotomaria sp. — Několik malých kousků.

Podobně jako v jiných nalezištích, tak i u Přílep vyskytují se
v břidle pásma d,, kulovité konkrece, jež dle Krescino a FEISTMANTELA *)
vedle kuliček od Oseku, Mýta, Šárky, Modřan a Ouval, mají obsa-
hovati hojné zkameněliny. Které druhy zkamenělin z tohoto naleziště
by to byly, není však nikde uvedeno. (V jedné konkreci jež mi byla
odtud zaslána, zjistil jsem těžko určitelný zbytek nějakého graptoliřa.)

Ač se i v blízkém nalezišti u Lhotky vyskytuje množství ku-
lovitých konkrecí, přec jsem v nich přes bedlivou pozornost marně
po zkamenělinách pátral.

Naleziště přílepské souhlasí petrograficky i faunisticky S pro-
filem nádraží Františkovy dráhy v Praze,*) s Ejpovicemi, °} Lhotkou,
Sv. Dobrotivou a j. Není však na zkameněliny tak bohaté, jako
veškerá tuto uvedená naleziště.

3 3) Orografický a geotektonicky přehled území silurskeho ve středních
Čechách. (Archiv pro přírodověd. prozkoumání Čech, díl V. č. 5. Praha 188.5)
4) Počra: O geologickém profilu v nádraží c. k. státní dráhy císaře Fran-
tiška Josefa v Praze. (Věstník král. české společnosti nauk. Praha 1892.)
5) ŽeLizko: Weitere neue Beiträge zur Kenntnis der Fauna des böhmischen
Untersilurs. (Verhandl. d. k. k. geolog. R.—A. Nr. 2. Wien 1902.)

1*

4 XI. J. V. Zelizko

Sirá — Cekoy.

Zmíněné naleziště kuliček na zkameněliny bohatých, nachází se
v témž severozápadním pruhu temných, slídnatých břidlic pásma D-d,,
jako Lhotka a Malé Přílepy, a sice mezi Sirou a Cekovem, ssv od
Mýta. Vlastní naleziště, odkud byl pisateli této zprávy material
k určení zaslán, jest totiž sám vylovený Cekovský rybník, uprostřed
vrstev pásma D-d,, založený, na jehož dně kuličky zkameněliny ob-
sahující byly sbírány.“) Následkem toho že konkrece ty dlouho
v bahně rybníka ležely, nabyly poněkud jiného vzhledu než ony,
které pochází z povrchu některých jiných, známých nalezišť. Jsou
tvaru buď kulovitého nebo vejčitého, místy velmi sploštělé, uvnitř
barvy šedé, nahnědlé, místy i černé. Z tenkých, sploštělých konkrecí
nebylo vůbec možno zkamenělin vytlouci, a některé větší kulovité
konkrece byly podobně jako jinde úplně bez zkamenělin. Některé
zkameněliny jsou žlutě, hnědě nebo krvavě kysliéníkem železitým
zbarvené, jinak celkem dobře zachovalé.

Kuličky tyto nacházejí se též v polích okolí Cekova, iakož i jak
známo u Siré, Volduch, Oseka atd. |
« © V konkrecích z Cekovského rybníka zjistil jsem tyto zkame-
něliny:

Trilobiti.

Dalmania atava Barr. — Vyskytuje se zde z trilobitů nejhoj- |
něji, jmenovitě pygidia, hlavy a střední části těla; úplné exempláře |
nezjištěny. |

Dalmania sp. — Jedna hlava. |

Placoparia Zippei Boeck sp. — Hlavy, střední části těla; též (
i jeden malý stočený exemplář a jeden malý PÈRE zachovalý |
hypostome. |

Lichas incola Barr. — Jedna dobře zachovalá hlava.

Ogygia desiderata Barr. — Jedno pygidium. : N

Ogygia sp. cf. desiderata Barr. — Jedna hlava -asi o dvě |
třetiny menší, než jak ji Barrande popisuje a vyobrazuje. (Syst. SIL. i
Vol. I. Suppl. Pl. 4. obr. 1.) |

Asaphus alienus Barr. — Část pygidia.

") KREJČÍ — Herwmacxer: Vysvětlení geologické mapy atd.

podá

Nové příspěvky ku poznání fauny pásma D-d1, středočeského siluru. 5

Illaenus Katzeri Barr. — Jedno pygidium s částí těla.

Illaenus sp. — Jedno stlačené pygidium, a čásť těla jednoho
exempláře.

Calymene pulchra Barr. — Dvě pěkně zachovalá pygidia.

Calymene Arago Barr. Jedna menší hlava a čásť těla a hlavy
jednoho většího exempláře.

Trinucleus Reussi Barr. — Jedna dobře zachovalá hlava.

Aeglina prisca Barr. — Jedna hlava a pygidium s částí těla.

V konkrecích cekovských jsou dosti hojným zjevem i známé
shluky, jež Barrande „Oeufs d'origine indéterminée“ nazývá a zobra-
zuje. (Syst. Sil, Vol. I. Suppll. Pl. 18, 35.)

Ostracodi.

Primitia bohemica Barr. — Dosti hojná.

Pteropodi.

Hyolithes cinctus Barr. — Dosti hojný.

Hyolithes ceres Barr. — Jeden exemplář,

Conularia nov. sp. — Jeden exemplář 65 mm dlouhý a 20 mm
široký. (O zajímavém tomto kusu promluveno bude později v obšír-
nější studii o nových zkamenělinách pásma dj, středočeského spod-
ního siluru.)

Brachiopodi.
Orthis (Orthostrophia) socialis Barr. — Dva exempläfe.
Orthisina moesta Barr. — Dosti hojná.
Lingula sp. — Jeden exemplář.

Gastropodi.

Sinuites Sowerbyi Perner var. evoluta mihi. — Jeden exemplář.

Oxydiscus (Cyrtodiscus) nitidus Barr. sp. — Nekolik u

Pleurotomaria viator Barr. — Jeden exemplář.
Cephalopodi.

Orthoceras sp. — Nezřetelný otisk jednoho většího kusu.

XI. J. V. Zelizko:
Lamellibranchiati.
Nucula bohemica Barr.
Graptoliti.

Graptolithus avus Barr.

Ze seznamu tohoto vysvítá, že veškeré tuto uvedené zkameně-
Jiny, až na nový druh Conularie, vyskytují se skoro ve všech dosud
známých nalezištích tak zvaných osecko-rokycanských kuliček. Barrande
také tytéž zkameněliny vesměs od Oseka uvádí.

Praha.

V několika kouscích temné slídnaté břidlice pásma D-d,,, jejíž
vrstvy při nedávném kopání základů budov v Nerudově (= Ostru-
hové) ulici na Malé Straně byly odkryty, a která mi byla panem
prof. Jahnem zaslána, zjistil jsem pouze tyto zkameněliny:
Placoparia Zippei Boeck sp.

Acidaspis Buchi Barr. — (Úplný, krásně zachovalý exemplář.).
Illaenus Salteri Barr. |
Strophomena primula Barr. |
Petrografický charakter této břidly jest týž, jaký vykazuje,
břidla profilu nádraží Františkova v Praze, jakož i Ejpovice, Lhotka !
a Prilepy.’)

é

Ejpovice.

V minulé své zprávě o fauně z černých břidlic ejpovickych, °)
uvedli jsme celkem 23 zkameněliny, jichž počet poslední zásilkou,
nového materialu p. prof. C. ryt. Purkyně je o několik druhů roz-
množen. E

Jsou to druhy následovní:

| ‘) V nedávno vyšlé studii Počrově o geologii Prahy nečiní se však žádné
zmínky o výskytu vrstev pásma D-d,, na Malé Straně. (Věstník král. české
spol. nauk 1904.) |
; ‘) Weitere neue Beiträge zur Kenntnis der Fauna des böhmischen Unter-!
silurs etc. (Verhandlungen d. k. k. geolog. Reichsanstalt 1902, Nr. 2. S. 61.)

Nové příspěvky ku poznání fauny pásma D-di, středočeského siluru. 7

Trilobiti.

Dalmania oriens Barr. — Jedna hlava. Barrande uvádí a vy-
obrazuje druh tento z kollekce Scharyho od sv. Dobrotivé. (Syst.
Sil. Vol. I. Suppl. Pl. 14. obr. 22—26).

Pteropodi.

Conularia bohemica Barr. — Dva úlomky s dobře zachovalou
strukturou. Známa z různých nalezišť pásma d, až d,.

Brachiopodi.
Lingula trimera Barr. — Jeden exemplář; Barrande uvádí
druh tento od Sv. Dobrotive.
Strophomena primula. — Jeden exemplář. Známa taktéž z pře-

dešlého naleziště.
Mimo to nalezena ještě jedna pěkně zachovalá čásť článku -
stvolu nějakého crinoida nového druhu, o němž bude podrobněji na
jiném místě promluveno. Jinak zastoupeny jsou v posledním materialu
1 ony ostatní druby zkamenělin, ve výše zmíněné práci již uvedené.
Zajímavo jest, že vedle Placoparia Zippel vyskytují se hojně
blavy Dalmania atava, jakož i četná, dobře zachovalá pygidia Aeglina
rediviva. V břidle ejpovické vyskytují se též ony známé podlouhlé
konkrece, podobného tvaru jako u Lhotky, jenže daleko ne v ta-
kovém množství, jako přichází v tomto posledním nalezišti.
| Fauna od Ejpovic vykazuje dnes celkem 28 druhů zkamenělin.
Z profilu nádraží Františkova známo je dosud 12 druhů a ze Lhotky
90 druhů. Z nedávno popsaného nového naleziště zkamenělin pásma
d,, u Rokycan, v břidle poněkud petrograficky odchylného rázu než jaký .
vykazují shora jmenované lokality, určil Iserle 29 druhů zkamenělin. “)

9) Zpráva o novém nalezišti fauny v břidlici pásma D-d,, u Rokycan.
(Věstník král. české spol. nauk. 1903)

ač ta} AGE ur

fon

ski

u

2

„valo

Cars
”

ji

kli

n

hi

XII.
Hirudineen aus Montenegro.

Von Prof. Dr. R. Blanchard (Paris).

Vorgelegt in der Sitzung den 10. März 1905.

Die von Dr. Mrázek in Montenegro gesammelten Hirudineen
bestehen aus den durch ganz Europa gemeinsten Arten; die einzige
Ausnahme betrifit eine gewisse Dina-Art, welche nur in den südlichen
Gegenden Europa’s vorkommt und die ich vorläufig noch als identisch
mit Dina quadristriata betrachte. Sieben Arten sind vorhanden, alle
im Süsswasser lebend.

Es wäre eine willkommene Ausbeute gewesen, wenn dazwischen
der südösterreichische Land-Blutegel Xerobdellä Lecomtei anwesend
wäre; derselbe scheint aber Montenegro nicht zu bewohnen, da
er gewiss unter Steinen mit Myriapoden, Insekten, Schnecken u.s. w.
gefunden worden wäre. Ebenfalls fehlt er in den französischen
Dauphinee-Alpen, wo ich ihm wiederholt, aber immer umsonst,
nachgesucht habe. Hoffentlich wird Dr. Mräzek auf seiner nächsten
“Reise glücklicher sein und dieser seltenen Sehenswürdigkeit begegnen.

Glossosiphonidae.

Helobdella stagnalis (Linne, 1758).

Synonymie. — Hirudo stagnalis Linné, 1758. — Helobdella
stagnalis (L.) R. Bl., 1896.

Bibliographie. — R. Blanchard, 1894, p. 25; 1896, p. 4.

Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 1

) XII. R. Blanchard:

Ein Exemplar aus Podgorica, 21. August 1902. — Ein Exemplar
aus Zabljak.

Glossosiphonia complanata (Linné, 1158).

Svnonumie. — Hirudo complanatu Linné, 1758. — Glossiphonia
sexoculata Moguin-Tandon, 1546.

Bibliographie. — R. Blanchard, 1894, p, 27.

Elf Exemplare aus Podgorica, 21. August 1902.

Hemiclepsis tessellata (O. F. Müller, 1774).

Synonymie. — Hirudo tessulata O. F. Müller, 1774. — Glos-
sina tessellata Moquin-Tandon, 1546.

Bibliographie. — R. Blanchard 1892 a, 1892 0.

* Ein Exemplar aus Zabljak.

Gnathobdellidae.

Hirudo medicinalis Linné, 1758.
Bibliographie. — R. Blanchard, 1894, p. 39.
+ Zwei Exemplare aus Kropač.

Haemopis sanguisuga (Linné, 1758).

Bibliographie. — R. Blanchard, 1894, p. 48.

Ein Exemplar aus der Station 68. — Ein Exemplar aus dem
Schwarzen See (Úrno jezero). — Drei Exemplare, deren zwei junge
aus Nikšié.

Herpobdellidae.

Herpobdella atomaria (Carena, 1820).
Synonyme. — Hirudo atomaria Carena, 1820. — Nephelis ato-
maria Moguin-Tandon, 1826. — N. octoculata, var. atomaria Moguin-

Tandon, 1846.
Bibliographie. — R. Blanchard, 1892 c, p. 170; 1894, p. 56.
Acht Exemplare aus Podgorica, 21. August 1902. — Fůnf Exem-
plare aus Posčensko jezero, 18. August 1902. — Acht Exemplare aus

Ivica, 1600 Meter über d. Meer. — Ein Exemplar aus Zabljak. — Ein
Exemplar, var. Meyeri, aus Nikšié.

Hirudineen aus Montenegro. 3

Dina quadristriata (Grube, 1550).

Synonymie. — Nephelis quadristriata Grube, 1850. — N. gran-
dis Apäthy, 1888. .

Bibliographie. — R. Blanchard, 1894, p. 60.

Sieben Exemplare aus Podgorica, 21. August 1902. — Drei andere
Exemplare aus Podgorica. — Vier Exemplare aus der Station 236.

Wie oben bemerkt, soll die hier als Dina quadristriata ange-
gebene Art einer näheren Revision unterworfen werden, über welche
ich späterhin zu berichten beabsichtige.

Literatur.
1892 a. — R. Brancuarp, Description de la Glossiphonia tessellata. Mémoires
de la Soc. Zoolog. de France, V., p. 56—68.
18925. — KR. Brancuarn, Présence de la Glossiphonia tessellata au Chili.

Description complémentaire de cette Hirudinée. Actes de la Soc. Scientif. du Chile,
Hp 187

1892 c. — R. BraxcHaRp. Courtes notices sur les Hirudinées. — III. Des-
cription de la Nephelis atomaria Carena. Bulletin de la Soc. Zoolog. de France,
MIT Sp 165:cE.p. 170.

1894. — R. BLavcHiRp, Hirudinées de l’Italie continentale et insulaire
Bullettino dei Musei di zool. ed anat. comp. della R. Univ. di Torino, IX., n° 192,
n -89 von 84 Seiten.

1896. — R. BravcHaRp, Viaggio del dott. A. Borelli nella Republica Argen-
tina e nel Paraguay. Ibidem, XI., n° 263, in -8° von 24 Seiten.

RAS

XIII.

Versuch die geographischen Koordinaten
der k. k. Sternwarte in Prag geodätisch abzuleiten.

Mit zwei Textfiguren.

Mitgeteilt von Ing. Fr. Novotny, o. ö. Professor an der k. k. böhm. technischen
Hochschule in Prag.

Vorgelegt in der Sitzung am 24. März 1905.

In der letzten Zeit wurden Zweifel über die Genauigkeit der
geographischen Länge der k. k. Sternwarte in Prag ausgesprochen
und es wurde an das geodätische Institut der k. k. böhm. technischen
Hochschule zu Prag eine Anfrage gerichtet, es möge den Wert der
geographischen Länge der Prager Sternwarte angeben.

Das genannte Institut beschäftigt sich seit längerer Zeit mit
dem Anschluß des trigonometrischen Netzes in der Umgebung der
königl. Hauptstadt Prag an das trigonometrische Netz I. Ordnung
des k. und k. militär-geographischen Institutes.

In dieses Netz hat dieses Institut auch die k. k. Sternwarte in
Prag als festen trigonometrischen Punkt einbezogen. Wegen Mangel
materieller Mittel und wegen Mangel an Zeit ist es nicht möglich
gewesen, die örtliche Triangulierung zu beenden und die Entfernung
sowie die Koordinatendifferenz des trigonometrischen Punktes Däblie
und der Prager Sternwarte neu zu bestimmen.

Es ist infolgedessen derzeit nicht möglich die geographische
Länge der k. k. Sternwarte in Prag aus der bekannten geographischen
Länge des Punktes Ďáblic anders als durch eine neue Messung zu
bestimmen, welche das geodätische Institut der k. k. böhm. technischen
Hochschule in Prag auszuführen beabsichtigt. Erst durch eine neue

Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 1

MS

9 XIII. Fr. Novotný:

Messung wird die geographische Länge der Prager Sternwarte definitiv
bestimmt werden.

Bevor diese Arbeit beendet sein wird, läßt. sich die bisher
angegebene geographische Länge aus den durchgeführten trigono-
metrischen Netzen der Umgebung der königl. Hauptstadt Prag nur
teilweise kontrollieren.

Ueber die bestehenden trigonometrischen Netze der Umgebung
der königl. Hauptstadt Prag hat der Verfasser in „Věstník král. české
společnosti náuk v Praze“ im Jahre 1901 eine Abhandlung , Trigono-
metrická sit král. hlavného města Prahy“ veröffentlicht; man kann nur
die dort angegebenen Daten zur Ableitung der geographischen
Koordinaten der Prager Sternwarte aus den bekannten geographischen
Koordinaten des Punktes Ďáblic benützen.

In der Publikation des k. und k. militär-geographischen Institutes
in Wien „Die Ergebnisse der Triangulierung des k. und k. militär-
geographischen © Institutes“ Wien 1901. sind die geographischen
Koordinaten des Punktes Ďáblic wie folgt angegeben :

p — 50° 8' 12“ . 5967
A = 320756” . 1064 0. v. Kerro.

Diese Koordinaten unterscheiden sich von dem Werte, den LrrRow
in „Bestimmung der Breite und des Azimutes zu Dablitz“ angiebt,
wo für die geographische Breite des trigonometrischen Punktes
Dáblic zwei Werte angegeben sind:

p — 50° 8'13°.31 +0“ .18
p = 50° 8! 13" .81 + 0.21.

Was die geographische Länge betrifft, giebt BAKHUYSEN in
„ Verhandlungen der X. allgemeinen Conferenz der europ. Gradmessung“
für Dáblic
AZ OR 57m51l°.87 0. v. Greenwich.

Reduzieren wir diesen Wert auf das Bogenmaß und auf den
Meridian der Insel Ferro, so ergiebt sich:

er 0 Ferro.

In den folgenden Berechnungen werden wir die ausgeglichenen
geographischen Koordinaten des trigonometrischen Punktes Déblic

nach den Angaben des k. und k. militär-geographischen Institutes
beibehalten.

Die geographischen Koordinaten der k. k. Sternwarte in Prag. 3

Die geographischen Koordinaten der Prager Sternwarte sind
im Jahre 1803 von dem Direktor der Prager Sternwarte Pror. Arors
Davin bestimmt worden und in der Einleitung zur Publikation des
Hauptmanns Joser JorrNER: „Trigonometrische Vermessungen der königl.
Hauptstadt Prag und ihrer Umgebungen von 1804 bis 1812*
(Abhandlungen der königl. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften
1823) werden von den Astronomen Davın diese Werte angegeben:

p = 50° 5° 18" .5
2— 32° 5 09.0 č. v. Ferro.

Nach den Angaben des Berliner astronomischen Jahrbuches
1901 sind die geographischen Koordinaten der Prager "Sternwarte
folgende: nn

©9003 10200
A— 0ù 4m 6.6 0. v. Berlin. oder
A320 00 AS 2 09 UE ErT 0)

Oberst Dr. Rogenr DAvpLEBSKY vox Srerxecx, Direktor der
Sternwarte und der astrom. geodátischen Arbeiten des militár-
geographischen Institutes in Wien, führt in seiner Abhandlung:
„Trigonometrische Bestimmung der Lage und Höhe einiger Punkte der
königl. Hauptstadt Prag“ (Mittheilungen des k. und k. militär-
geographischen Institutes in Wien, VII: Band 1887) die geographischen
Koordinaten der Prager Sternwarte, geodätisch - abgeleitet aus den
geographischen Koordinaten des trigonometrischen Punktes Däblie,
wie folgt an: |

© 00 5.10... 2
= 3204 49. 5 0. v. Ferro.

Er schreibt über lie Genauigkeit dieser Angaben in der genannten
Abhandlung wörtlich:

Die sich bei den Polhöhen ergebende Differenz von 2.3 kann leicht ihre
Erklärung in Störungen der Richtung der Lothlinie finden, da ja ähnliche Fälle
schon vielfach, ja man kann sagen, fast ausnahmlos constatiert wurden, und-
zwar dürfte die Ursache dieser Abweichung in Dablic, welcher Punkt am Süd-
rande eines ausgedehnten Plateaus liegt, zu suchen sein.

Die auffallend große Differenz der Länge im Betrage von 17“ .7, demnach
bedeutend mehr als einer Zeitsecunde, dürfte jedoch kaum durch Lothstorungen

‚erklärt werden können. Allerdings kann man den Punkt Dablic auch als nahé“
am Westrande dieses Plateaus liegend ansehen und durch die Attraction des “
letzteren den Zenithpunkt nach Westen abgelenkt annehmen, doch dürfte der
Betrag dieser Ablenkung kaum größer sein als jener im Meridiane, demnach

1%

li

XIII. Fr. Novotný:

höchstens zwei bis drei Bogensecunden. Nachdem ferner die Sternwarte in
Praz so gelegen ist, dass größere Lothstörungen in der Richtung Ost-West
wahrscheinlich sind, so dürfte diese große Differenz der Länge wohl
einer anderen, dermalen unbekannten Ursache zu zuschreiben sein.

Es wäre ein lohnendes Unternehmen, den Längenunterschied zwischen
der Pracer Sternwarte und Dablic mittelst Lichtsignalen oder durch
Chronometerübertragung direct zu ermitteln; schwierig wäre diese Ausführung
keinesfalls, umsoweniger als eine so große Differenz bald konstatiert sein müsste.“

kaum

Professor Dr. Gruss und der Direktor der Prager Sternwarte
in Prag Proressor Dr. L. Weinecr, haben nach der Horrelow-Talcot
Methode die geographische Breite der Prager Sternwarte aus mehr
als 3500 Beobachtungen ermittelt. Die Beobachtungen und das end-
oiltice Resultat sind in den „ Verhandlungen der von 15. bis 21. October
1896 in Lausanne abg. Conferenz der europ. Gradmessung“ publiciert
worden und zwar:

p OMUN SI er C0) 2e OSOB

Im Jahre 1899 hat Dn. V. Láska in „Rozpravy české akademie
císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění“ einen Artikel
veröffentlicht (Stanovení zeměpisné šířky observatoře c. k. české
university v Praze), wo er die geographischen Koordinaten der
Sternwarte in Prag durch folgende Werte angiebt:

DUMP EMSD
À = 0% 57" 40%. 3840 0. v. Greenwich, oder
À = 3294 49%, 740.0. Ferro.

Der genannte Verfasser hat die geographische Länge der Prager
Sternwarte geodätisch aus der geographischen‘ Länge des Punktes
Dáblic, und zwar aus den Angaben des Obersten von Sterneck
(À = 52° 4'389 .50 0. v. Ferro, oder 1 — 0" 57.405 33 6. v. Greenwich)
abgeleitet.

Die angeführten Werte der geographischen Koordinaten der
k. k. Sternwarte in Prag unterscheiden sich ziemlich stark von den
Werten, die das „Berliner astronomische Jahrbuch“ angiebt.

Was die geographische Breite der Prager Sternwarte betrifft,
ist die Angabe nach Gruss und Weineck als eine genaue zu betrachten,
da diese aus den zahlreichen astronomischen Beobachtungen mit
einem mittleren Fehler von + 0“, 00 bestimmt ist.

Die geographische Länge der Prager Sternwarte nach der
Angabe des Obersten von Sterneck (A — 32° 4' 494.5) unterscheidet
sich von der Angabe des Berliner astronomischen Jahrbuches

m

Die geographischen Koordinaten der k. k. Sternwarte in Prag. 5

(4—329517“.2) um 17.7; diesen Wert giebt auch Sterneck in
seiner Abhandlung an.

Da es sich um eine so bedeutende., Differenz und nur um eine
Kontrolle der Sekunden der angeführten geographischen Länge handelt,
so können wir zu diesem Zwecke die bestehenden trigonometrischen
Netze benützen, wenn wir dieselben als ebene betrachten, da die
Entfernung der Punkte nicht den Wert von 7 km übersteigt.

1. Der trigonometrische Punkt „Sternwarte“ ist in das
trigonometrische Netz des Katasters einbezogen und seine Koordinaten
auf Gusterberg bezogen, sind nach der Angabe des k. k. Triangu-
lierungs- Calcul-Bureau des Grundsteuer-Katasters :

a — — 227.884:38 (nördlich)
y= — 19.715769 (östlich).

Der trigonometrische Punkt Ďáblic des Katasternetzes ist
nicht identisch mit dem heutigen Punkt Däblic des k. und k. militär-
geographischen Institutes, und nach der Angabe des Hofrates A. Broch
lag der Katasterpunkt Däblic südlich um 28:9 m und westlich um
698 m vom Sterneek’schen Punkt.

Der Steinpfeiler des Katasternetzes ist nämlich vernichtet worden
und an seiner Stelle befindet sich gegenwärtig ein Steinbruch. Es ist
also nicht möglich, die Entfernung und die Koordinatendifferenz direkt
aus den trigonometrischen Netzen der Katastervermessungen zu ermitteln.

Oberst von Sterneck hat im Jahre 1877 das trigonometrische
Netz der Umgebung der königl. Hauptstadt Prag durchgeführt und
hat dieses Netz an den Punkt Ďáblic und an den trigonometrischen
Punkt „Na pískách“ angeschlossen. Die Lage der einzelnen Türme
in Prag hat er durch rechtwinklige Koordinaten bestimmt und für
den Anfangspunkt des rechtwinkligen Axensystems hat er den Punkt
Däblic gewählt. In dieses trigonometrische Netz hat aber Oberst
von Sterneck nicht den trigonometrischen Punkt „Sternwarte“
direkt einbezogen; und es ist deshalb abermals nicht möglich aus
dem trigonometrischen Netze des Obersten von Sterneck die Entfernung
und die Koordinatendifferenz der beiden Punkte direkt abzuleiten
und darnach auch geodätisch die geographischen Kourdinaten der
Prager Sternwarte aus den geographischen Koordinaten des Punktes .
Ďáblic zu bestimmen.

In beiden trigonometrischen Netzen sind jedoch gemeinschaftliche
Punkte und es ist besonders der trigonometrische Punkt À St. Veit
gemeinschaftlich für beide Systeme.

6 XIII. Fr. Novotný:

Die PE o VA Koordinaten des À St. Veit sind nach
Ancaben des k. k. Triangulierungs- und Calcul-Bureaus des Grund-
steuerkatasters er Gusterberg bezogen) folgende:

— 228.325°70 m (nördlich)
y—— 18.611388 m (östlich).
Nie rechtwinkligen Koordinaten des À St. Veits auf Däblie
bezogen sind nach Angaben des Obersten von Sterneck:

z — 004659 m (südlich)
y — 457860 m (westlich)

N
IA, Deblie AR

W 1 M
j St.Veit le N aa ROY EST En: a

2
Sternwarte

9

yes al

Wen wir die angegebenen rechtwinkligen Koordinaten auf den
Anfangspunkt des Systems Ä St. Veits reduzieren (Fig. 1.), so
bekommen wir folgende Koordinaten:

B) vi OST 45T8 60m; x, — nörd. 504659 en
P,)y, =.östl. 1146: 31m; 2, = súd. 121220

Die Entfernung À St. Veit — A Däblic —= 681408 m (Vergleiche
Tafel II und III der Abhandlung des Verfassers ,Trigonometricka
sit král. hlav. města Prahy“). Sind die angeführten Koordinaten-
differenzen bekannt, so lässt sich leicht die geographische Lage der
l’rager Sternwarte aus den bekannten geographischen Koordinaten
des trigonometrischen Punktes Ďáblic bestimmen.

Die geographischen Koordinaten der k. k. Sternwarte in Prag. 7

Nach den Tafeln des Oberstlieutenants H. Hartl: „Tafelm
enthaltend die Ausmasse der Meridian- und Parallelkreis- Bógen, dann
die Logarithmen der Krümmungs - Radien des Bessel’schen Erd-
ellipsoides“ (Mittheilungen des k. und k. militär-geographischen
Institutes in Wien. 1894.) gehören zu der mittleren geographischen
Breite der beiden Orte folgenue Werte für eine Sekunde des Meridian-
und Parallelkreises:

arc 1" u = 3089404 m
arc 1“p = 19'8666 m.

Die früher angeführten Koordinatendifferenzen auf den Meeres-
horizont für die Meereshöhe der Prager Sternwarte 4, — 1970 m
und Dablie h, = 35997 m reduziert geben:

343214 m (westlich) ?)
— 548767 m (süd.)

Ay,
Ax,

0)
-
9

Da diese Entfernungen verhältnismäßig sehr klein sind, so
kann die sphäroidische Gestalt der Erde vernachlässigt werden und
wir können kurzerhand die geographischen Koordinaten der Prager
Sternwarte aus den Koordinatendifferenzen und aus der bekannten
Länge einer Sekunde des Meridian- und des Parallelkreises ermitteln.

log Ay,, — 9595 5650 n (og 4x, — 3139 3880 n
log ure 1, = 1298 1255 log arc 11, — 1489 8747
bo A 9.937 4415 ZE 9.949 5133
arc 1, anc la,
Al = — 11241995 AP = — 177". 6288
A 32040 56... 1004 D 000 0 12 40000
ZM 0027 52%. 1593 Ap = — 0° 2 57“, 6288
A920, 54, 344. 3471, oder pr 25025, 14%90%9%oder
12 632052. 3..30 Dir 5025. 14297

Durch die angeführte Methode haben wir also die geographi-
schen Koordinaten der Prager Sternwarte berechnet, ohne die sphä-
roidische Gestalt der Erde zu berücksichtigen. Rechnen wir nun die
geographischen Koordinaten der Prager Sternwarte mit Rücksicht
auf das Bessel’sche Ellipsoid, so bekommen wir Werte, die sich sehr
wenig von den berechneten Werten unterscheiden.

1) Dr. V. Láska giebt in der citierten Abhandlung folgende Werte an:
Jy,,= 343470 m, dry, — 5495 01 m

E

XIII. Fr. Novotný:

té

'h son LEG ek)
5699 VA —= 1 0896 „PI „© 008 %
Be ZRG 0
E ae 2969 GT ‚8 009 = 6
S "6926 208.6 — "6 509 boj 1869 110 8 00 — = 2889 „21T — — zl
u 6867 770.6 — | u G Terg 676. = (« (rl) 50
us ‘6799 980.6 = À Go u 0 ‘0888 662-6 = x d0)
a '£2G6 809.8 = [8] fo č 1987 019-8 = 71601
29 Jóso| , sos o
"4 (np ZL eee — I, ji Te G Far 5
: r «lie fu nes | BBA ‚al =

200) Po Eh "db ee
19p0 “"b „wis ' < = i 2 | == 4 a| r] + = 'ú

G

G ‘9667 T00:0 = za Boj: & ‘8186 806-8 — [el 601" 8 "TG8T 019.8 —
00 „EI „G 008 — 'h

7

OS ‘ET ,9 00G = Ur 6 — — uf

u PI.GEPE — ZÁ U 29.49PG — = T :9)4mMU40)S

P901 "99,4 06€ — V 4966461 8 004 = ‘D 1000 "UDGOSD

P l

: MOUHDDIOG OST0K OPUDS(OJ mv. ULDIOP UOA UJoJE T, PUR upoumiog AP Sunpuomny
UT OJIPMUNO)S JOEL, AOP UOJUUIPIOON uoyostqdvi1#028 Hp JIM uouuoy OS ST JGNL(O Sunmiopgusp auto]!
sp ne guoisspony JI sva ‘ue yosıpıoauyds sp p "xp UOJRUIPIOOY UoganJoduv Op JIM UDUHON

ANNE

9

Die geographischen Koordinaten der k. k. Sternwarte in Prag.

"Pars Juwmsoq UOJUUIPIOOY uoyostqde18008 osorp

WIOgO,T WEIS LU UDKYOJOM Mur 100 'NOyIMBUON 19U0[9M ju UOSyMAO nz BIJOU AOUep IST ST IST JoySINvuor)

DIT any UOUIIOZ uloy you opel sen ‘uog9sosu® uojjozsremizo Z jme gopq purs y pun & 99M MA

1007070 Z 2623066 U
86" „PI ,G 009 = D
: 9HIUMUIIQ
TOBIT] 19) SLA UOOSTÁLI009 o1p Any OHMOAM OPUOSOF osje 34913 Zunuyoodog. Aosoıp IV3|nsoY. sed
SIEHE So SY |
8699 27691600 — =%
; 90T 79 1 0868 SY
: 86099 ELLE =
ZONE JC 16660 PE, 00€ — a
G 0918 2086 Z dso boj 2460 „0 =
"O "6667 PrO.G — 4 '|g150) 0896" „PI 19 009 = ‘D
20000 ° ,0— — © zus 8. z od = BR a
66 J
: 80000" ,,0+ = "6 „ms au | D | "0898 399.8
3 7 Ana —— -
6G06T-G . 18028. "OGEG PSE = = 50)
00€6G-8 — 0 "00F68-8 = 7 9661. 1000 == «A 601
L6FSS.6— dus boy c9692.6—= ‘D „uis boj SEEG 220.0 — “b 6360
I IR O0 =
ae ner 100 oo). | ot | 9FS6 880.7 = {f[el dor

10 XIII. Fr. Novotný:

Nach der Publikation des Verfassers „Trigonometricka síť král.
hlav. města Prahy“ (Verhandlungen der königl. böhm. Gesellschaft
der Wissenschaften. Prag 1902) erhalten wir für beide Systeme (des
Katasters und des Netzes von Sterneck), wenn wir den trigono-
wetrischen Punkt À St. Veit als gemeinschaftlichen Punkt für
beide Netze wählen, die relative Lage der beiden trigonometrischen
Punkte Ä Sternwarte und A Ďáblic, sowie auch die relative
Lage der anderen trigonometrischen Punkte der königl. Hauptstadt
Prag.

Die so reduzierten Koordinaten der einzelnen trigonometrischen
Punkte unterscheiden sich, und die betreffenden Differenzen sind in
der angeführten Abhandlung (Tafel VII.) zusammengestellt worden.

VII. Tafel der Koordinatendifferenzen von À St. Veit.

Trigono- se Abscisse x ; Ordinate y ; à
metrischer | von St. Veit P von St. Veit Pereme
Punkt ee in m in m
| Kataster | 2432-43 südl. ! | 2012°45 östlich
A Karlov . . | —10:88 14:05
m Sterneck | 244331 , | 119984005
#
HIT . | Kataster | 188727 „ | RS
\ St. Katharina 4 — 9:91! 1055
= | Sterneck | 189718 „ | 1761:89 5
| |
AVE Kataster | 158604 „ | || 1732-42 >
St. Stephan —9:92| + 875|
z Sterneck | 159596 „ | 172367-
|
Mittel: | —10'24 Mittel: | 11:12
|

Zar Bestimmung der Genauigkeit und Verläßlichkeit der berechneten
geographischen Koordinaten der Prager Sternwarte kann man also
die angeführte Tafel benützen.

Es ist also möglich, wenn wir beide Systeme auf diese Weise
vergleichen, die trigonometrischen Punkte des Katasternetzes mit
Rücksicht auf die trigonometrischen Punkte des militär-geographischen
lustitutes nach Norden um 70'24 m und nach Osten um 11:12 m zu
verschieben.

Da wir in die Berechnung den trigonometrischen Punkt À Stern-
warte aus dem trigonometrischen Katasternetze genommen haben.
so können wir annehmen, daß diese Unsicherheit oder Möglichkeit
der ähnlichen Verschiebung auch für den Punkt À Sternwarte

Die geographischen Koordinatén der k. k. Sternwarte in Prag. 11

des Katasternetzes mit Růcksicht auf das trigonometrische Netz des
militár-geographischen Institutes gilt. Dadurch ist gleichzeitig bestimmt,
mit welcher Genauigkeit sich die geographischen Koordinaten der
Prager Sternwarte derzeit und auf diese Weise berechnen lassen. Da
zur Entfernung 10:24 m in der Richtung Nord-Sůd ein Winkel von
0.83 und zur Entfernung 11-12 m (West-Ost) ein Winkel von 0“. 54
gehört, so können folgende Werte für die geographischen Koordinaten
der Prager Sternwarte angeführt werden:

D 5005214093 2 0.1. 33
22050039 4220034

Die geographischen Koordinaten der Prager Sternwarte kónnen
nicht auf geodátischem Wege ohne neue Messung mit größerer
(Genauigkeit bestimmt werden.

Die geographische Länge ist daher auf 0“ .5 bestimmt.

Eine direkte Ableitung der geographische Länge und Breite
der Prager Sternwarte von dem Anfangspunkt Gusterberg des Koordi-
natensystems des Katasters aus den gegebenen rechtwinkligen
IKoordinaten der Prager Sternwarte kann nicht empfohlen werden.
Die geographische Lage ‘des ‘Anfangspunktes Gusterberg ist in der
I. Auflage der „Instruktion zur Ausführung der trigonometrischen
und polygonometrischen Vermessungen, behufs Herstellung neuer Plüne
für Zwecke des Grundsteuer-Katasterss“ Wien 1887 folgendermaßen
angegeben:

p==489 272071. 90
À — 310487 9.17 č. v. Ferro.

In der neuen Avflage der angeführten Instruktion aus dem Jahre 1904
sind für Gusterberg folgende Werte angegeben :

p— 489 24 18“ ,47
1 — 31° 48° 15" „08.

Die letztgenannten Werte sind wahrscheinlich korrigierte Werte
nach den Ergebnissen der internationalen Erdmessung. Es ist das
besonders die geographische Länge, die sich mit jeder neu aus-
geführten Gradmessung ändert. So z. B. wurde für Berlin bis 1859
die geographische Länge 4 —11°3"41.25 0. v. Paris angegeben,
die durch die neue Messung auf A = 11° 3‘ 28° . 30 korrigiert wurde.
Der neue Wert unterscheidet sich von den früher angeführten um
12,95. Es ergab sich ebenfalls eine Änderung der Werte der

= XIIL. Fr. Novotný:
zeozraphischen Länge der Sternwarte zu Greenwich und zu Paris,
bezogen auf den Meridian der Insel Ferro.

In dieser Abhandlung ist die Differenz der geographischen
Läneen Greenwich-Ferro = 179839 44" .55 benützt worden und die
Eroebnisse sind auf den Meridian von Ferro reduziert.

Die Meridian-Konvergenz zwischen Däblic und Gusterberg
ist nach Berechnungen des Verfassers y = 1445“ („Das trigono-
metrische Netz des Katasters im Gebiete der königl. Hauptstadt Prag“
Sitzunesberichte der königl. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften
in Prag, 1903.) und da der Fehler bei der Orientierung der Basis
bei Gusterbere 462 beträgt, so unterscheiden sich die Azimute
des trisonometrischen Netzes des Katasters von dem trigonometrischen
Netze des militär-geographischen Institutes um 78°51”.2 (Siehe
Tafel V., Novorsy: „Trigonometricka síť král. hlav. města Prahy.“

Nachdem aber die Entfernungen der einzelnen trigonometrischen
Punkte in beiden Systemen gut stimmen, kann doch die geographische
Länge und Breite der Prager Sternwarte auf die angeführte Weise
bestimmt werden.

Wenn wir nämlich die Entfernungen der einzelnen trigono-
metrischen Punkte in beiden Systemen von dem gemeinschaftlichen
Parkt À St. Veit vergleichen, so bekommen wir nach der Tafel IV
der angeführten Abhandlungen folgende Werte:

| | Nach dem |
| Nach dem | >
Dire iexoksstekiste | Kataster- een Da

| DE o in m
| weize Institutes |

St. Veit — A Karlov ..... 12... ||| 3157:00 m 315648 m | = 0:52

St. Veit — À St. Katharina . .| 258908 m | 258912 m | —0:04

à St. Veit — A St. Stephan | 2348-79 m | 2349-07 m | — 0:28

|
Il |

Es bestehen daher in den Entfernungen der trigonometrischen
Punkte des einen und des anderen Systems nur kleine Differenzen.
Dadurch ist auch die Berechtigung für die angeführte Berechnung
der geographischen Koordinaten der Prager Sternwarte bewiesen.

Die so berechnete geographische Breite (p — 50° 5‘ 14“. 98)
unterscheidet sich von dem astronomisch bestimmten Werte (p = 50°
918.86) um 3.93, was teils durch Störungen der Richtungen

der Lotlinie und teils auch durch den angeführten Vorgang sich
erklären läßt.

Die geographischen Koordinaten der k. k. Sternwarte in Prag. 1e

CU

Endlich sei noch auf die Dissertationsarbeit des Herren Dr. A.
Semerád hingewiesen, welcher die geographischen Koordinaten der
Prager Sternwarte von Hermannskogel bei Wien aus dém trigono-
metrischen Netze I. Ordnung des k. und k. aie An
Institutes und aus dem Dreiecke: À Sternwarte, A Dáblic
A Wimmerovy sady des trigonometrischen Netzes des en
abgeleitet hat.

Diese Arbeit hat der Verfasser zur Beurteilung erhalten und
kann aus derselben folgende geographischen Koordinaten angeben:

9 4085714996949
1921033 2408-

2. Es ist aber noch eine andere Metode, die geographischen Koordi-
naten der Prager Sternwarte direkt abzuleiten möglich, nämlich aus
der Lagendifferenz des trigonometrischen Punktes Däblic der Kataster-
vermessung und des trigonometrischen Punktes Däblic des militär-
geographischen Institutes.

Der trigonometrische Punkt Däblic der Katastervermessung
ist vernichtet worden und derzeit ist nur der gleichgenannte trigono-
metrische Punkt des militär-geographischen Institutes vorhanden.

Im Jahre 1865 wurde jedoch die gegenseitige Lage der beiden
Punkte durch ein kleines trigonometrisches Netz bestimmt und die
zugehörigen Ergebnisse sind in der Abhandlung Lirrrows „Bestimmung
der Meridiandifferenz Leipzig-Dablitz für die von Herrn General-
lieutenant J. J. Baeyer vorgeschlagene Mitteleuropäische Gradmessung.
Wien 1868“ — angeben.

Littrow beschreibt die gegenseitige Lage der beiden Punkte
wie folgt:

„Zur Ausführung der geodätischen Messungen war bereits im Jahre 1862
von den Offizieren des geographischen Institutes auf dem westlichen Hochplateau
des Berges eine Pyramide und ein steinerner Beobachtungspfeiler errichtet
worden, beiläufig 40 Klafter südwestlich von jener Stelle, wo ein Steinhaufen
den Ort anzeigte, an welchem bei der’oben erwähnten früheren Triangulation der
trigonometrische Punkt sich befunden hatte.“

Einzelne Längen und Winkel maaß im November 1863 Dr. E.
Weiss und an diesen Arbeiten beteiligte sich auch der damalige
Lieutenant Robert von Sterneck.

Die gegenseitige Lage des Observatoriums O, des alten Kataster-
punktes K und des neuen Punktes P des militär-geographischen
Institutes, ist in der Fig. 2. dargestellt. Der Punkt S ist ein Hilfs-

14 XIII. Fr. Novotný:

und die Richtung PF“ giebt die Richtung auf den trigono-
metrischen Punkt Bezděz (Bössig) an. Im Observatorium befanden
sich steinerne Pfeiler O, M, V; O für ein Universal-Instrument,
W für einen Meridiankreis und V für einen Vertikalkreis.

punkt

Durch direkte Messung sind folgende Winkel und. Längen
bestimmt worden: i 416
ROMANE CE X PSO = 4971513311350
IT PRS = 310 1074078 X PSK —8U 110, 29
SL E OUEN 5 KPP 131062
OV= 3189 Wiener Klafter — 60479 m

= 20 nee ,
MO) 1418 a 4200008
A OBA =O
TE Co 1166420
PR PR „= 40080300
BOS 161151 če ONE 20060108
KP==40319925010 pola 764643008

Andere Seiten und Winkel sind berechnet worden. Die Seite
KP wurde auf 40316 Wiener Klafter bereehnet und dieser Wert
ist auch für die weitere Rechnung benützt worden.

Die geographischen Koordinaten der k. k. Sternwarte in Prag. 15

Die Winkel in dem Dreiecke KPS sind um den Betrag von
— 5.8 korrigiert worden, da ihre Summe um 77.4 kleiner war
als 180°. NE
Littrow giebt mit Bezug auf die Punkte X und P diese end-
giltigen Werte an:

ak 194094. 911343 5. 544
PK— 40316 Wiener Klafter — 76'4586 m.

Das Azimut der Seite Ďáblic-Bezděz (Bössig) ist nach der
Publikation: „Ergebnisse der Triangulierungen des k. und k. militär-
geographischen Institutes. I. Band 1901, S. 11.“, von Norden gegen
Süden gerechnet 21959“ 42“.206, oder wenn wir das Azimut dieser
Seite von Süden über Westen gegen Norden rechnen, so bekommen
wir!

app — 201° 59 42.306; da der gemessene Winkel KPF“:

@rpr — 134 5 57 .4 beträgt; so ist das Azimut der Seite PK:
apr = 67° 53° 44". 806

Aus dem berechneten Azimut «rx und der Seite PX können wir
leicht die Koordinaten-Differenzen 4 x, À y bestimmen:

log 76-4586 — 1'883 4263; log 76-4586 — 1°883 4263

dog sin 679 53’ 44.806 — 9966 8458 ; log cos 67° 53“ 44“.806— 9575 5256
log dy — 1850 2721; log dx — 1458 9519

A y = 70859 m ; AL SUN)

Die Katasterkoordinaten des alten trigonometrischen Punktes Ďáblic
(K) sind nach der Angabe des k. k. Triangulierungs-Caleul Bureau
folgende:

XK —=.233.36903 m (nördl.), yr — 2309167 m (östl.)

AR — 28:771 m (nôrdl.), dy = 70:839 m (östl.)
ap —= 2933.397801 m (nôrdl.), yp — 23162509 m (östl.).

Dadurch sind die Koordinaten des neuen trigonometrischen Punktes
Dáblic (P) des militár-geographischen Institutes in dem Koordinaten-
Dysteme des trigonometrischen Katasternetzes bestimmt. Da in diesem

1) Nach der Publikation: „Die astronomisch-geodätischen Arbeiten des k. und
k. militär-geographischen Institutes in Wien. VI. Band“ ist Jy=70'84 m und
4x—28:77 m. Punkt K lag 70-84 m westlich und 28-77 m südlich vom Punkte 7.

— nn eee

16 XIII. Fr. Novotný:
Netze auch der trigonometrische Punkt A Sternwarte bestimmt
ist und zwar durch die Koordinaten:

997 3 884.38 m (nördl.), Ys == 1975769 mn (östl.),

so sind die Koordinatendifferenzen zwischen A Dáblic (P) und
Sternwarte:

A x, = 5513421 m; LS, — 3404819 m.

Der trigonometrische Punkt Ä Sternwarte liegt deshalb um
5513-421 m südlich und 3404819 m westlich von dem trigonometrischen
Punkte Däblie (P) des militär-geographischen Institutes.
Die geographischen Koordinaten des trigonometrischen Punktes

x Ďáblic (P) sind nach der Publikation: „Ergebnisse der Triangu-
lierungen des k. und k. militär-geographischen Institutes. Band I.
1901. S. 11* folgende:

pr = 50° 84 12.1 5967

ip — 320 70562. 1062.

Da arc 1\,— 308940 m und arc 1,= 198666 m, gehören zu den
Werten 4 7, = 5513'421 m, dy, — 3404'819 m diese Winkelwerte:

G

da, = 118" .462

26015671 202)
Ay A V =

LOD DO

Es sind deshalb die geographischen Koordinaten der Prager Stern-

warte, ohne Rücksicht auf die Reduktion der Meereshöhe und ohne

vücksicht auf die er Gestalt der Erde:
25025250 úd

2
= 390, 5 4 79932 — 3905 4".

Wenn wir aber die geographischen Koordinaten der Prager Stern-

warte unter Berücksichtigung des Bessel’schen Ellipsoides und der

ieduktion auf die Meereshöhe rechnen, so bekommen wir mit

Benützung der Tafeln von Jordan folgende Werte:

Gegeben: Däblie: 9, = 50% 8 12.5967; 1, = 3297156. 1.064
Sternwarte: x = — 551318 m; y = — 340467 m

Z De Po = — 50° 6° 43" : 80

Pm—

Di 500 3 DN O 00

log |1] = 85101251,2; log [2] — 8:5089273,2: log V? = 0:0011996,5
M NOON S EAN NS ANNA S pode HS EEE SS EEE RR

př

17

Die geographischen Koordinaten der k. k. Sternwarte in Prag.

COIS „P 8 068 —

6986 „IS ıe I — 4
a mn — 0
FOOT ‘.»r9G à ocE — Ÿ
6986 n1616 — — 6 988 : RER EE
d $09

6 ‘GPGLERGE — GT- Boy

6‘0828208.6 — D S09 boj
"9'6500T50:3 = À [e] 601

000:0 — 000-0 +
“62890-0 62P98.G
> '00868:.8 : "OOF68-8
9692-6 9692-6
“2II02.9 u2TTO2.9
Ib so9
6986 2,19, = 6986 „LET RE — Ale]
G
'$ 809

“2 CFCLEEG-G ia Go)
G

"70828208.6 —"D S09 Do
S'‘ego0o1r0.g = Ala] bo)

“90920869. = boj
@'8226808.8= [el6o
299. | 6509 Ds09
Du rit Zah
I I
Ih „mas EVE le À "bsoo| | "bsoo _

Alej la] =.

GLOL „FL ,Go0€ —
T980 „O0 -

ESDE E 8.009 = À
ee

2968 »8T 18008 = "D

0G
60980 "0 — = 86:4 '—
À ele]
Ô &
“26280r0.8 = \h ba, A ——— 60
de mm
Ô &
"oGPOP9P.P Z = 60)
96611000 = „A 60!
70892200 = "& 61 Boy
2F00880-F = „IA [zi 607
PROP „69,6 — = PROP „801 — = A [FT]
29 "292€ 192.3. 2211511007
"z Igor Img = do
Ce OS == LA)
ó
on — = 6

«Mel

er] + =

GI

Classe.

IL

Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss.

18 XIII. Fr. Novotný:
Die früher angeführten Koordinatendifferenzen auf den Meereshorizont
für die angegebene Meereshöhe der Prager Sternwarte (1970)
und Däblic (35997 m) reduziert geben nämlich:

x = — 5513:18 m; y = — 340467 m.

Demnach ist das Resultat der zweiten Berechnung der geogra-
phischen Koordinaten der Prager Sternwarte:

Ds — 509514 , 1002 50 14.011
As = 3295“ 41.8195 — 3205" 4,82 östlich‘ von Ferro.

Durch die angeführte Methode ist das Resultat der ersten Rechnung
unabhängig kontrolliert. Im ersten Falle sind die rechtwinkligen
Katasterkoordinaten und die Koordinaten des Obersten von Sterneck
benützt worden. Es wurde in den beiden Systemen ein gemein-
schaftlicher Punkt gewählt (À St. Veit) und die Koordinaten-
differenz des trigonometrischen Punktes Däblie des militär-geogra-
phischen Institutes bestimmt. Diese Koordinatendifferenz ist das
zweitemal unabhängig aus der Messung des kleinen trigonometrischen
Netzes auf Ďáblic, in dem die beiden trigonometrischen Punkte
enthaltend sind, berechnet worden.

Im ersten Falle sind die Koordinatendifferenzen durch folgende
Werte ermittelt:

Unreduziert. Reduzierte.
1) dx = 548791 m (südl.) da — 548767 m (südl.)

Ay = 3432-29 m (westl.) dy — 3432:14 m (westl.)
Die zweite Berechnung gab dagegen folgende Werte:

2) dx — 551342 m (südl.) dx — 5513-18 m (südl.)
dy = 340482 m (westl.) dy = 540467 m (westl.)

Da diese Koordinatendifferenzen die Entfernung der Prager
Sternwarte von dem trigonometrischen Punkt Ďáblic des militár-
geographischen Institutes angeben, so sind die zugehörigen Differenzen :

5:51 m dx = — 25:51 m
747 m dy— + 2747 m

Die geographischen Koordinaten der k. k. Sternwarte in Prag. 19

Es ist derzeit schwer zu entscheiden, welche von den angeführten
Methoden genauer ist. Nach dem Resultate der ersten Berechnung
sind die geographischen Koordinaten der Prager Sternwarte:

Ps — 809 5 14,93
Ag = 8382 5 3“, 44 östlich von Ferro.

Nach der zweiten Berechnung sind die geographischen Koordi-
naten der Prager Sternwarte:

De — 500157 14
A 329 5“ 44,82 östlich von Ferro.

Es treten also in den beiden unabhängigen Berechnungen
diese Differenzen auf:

X = -+ DANS?
ON,

Was das Resultat der zweiten Rechnung betrifft kann folgendes
bemerkt werden. Littrow giebt in seiner Publikation an, daß er jene
Stelle, wo man den Steinhaufen gefunden hat, für diejenige gehalten
hat, wo sich früher der trigonometrische Punkt Ďáblic der
Katastervermessung befand. Er giebt aber nicht an, daß man den
ursprünglichen Katasterstein mit den Buchstaben „X. V“ auf-
gefunden hat.

Da im Jahre 1863 der Katasterpfeiler nicht festgestellt wurde,
so hat man wahrscheinlich angenommen, das der Pfeiler unter dem
Steinhaufen sich befiadet. Es besteht daher keine volle Sicherheit
für die Identität dieser so bestimmten Stelle des trigonometrischen
Punktes Ďáblic der Katastervermessung.

Eine zutreffende Erklärung könnte nur Oberst von Sterneck
seben, der nach der Littrow’s an der damaligen Messung auf dem
Berge Ďáblic teilnahm. Er hat daher die Gelegenheit gehabt sich
davon zu überzeugen, ob sich der Katasterpfeiler wirklich unter
dem Steinhaufen befand.

Wenn wir die bisher erwähnten und in dieser Abhandlung
berechneten geographischen Koordinaten der Prager Sternwarte in eine
Tafel zusammenstellen, so bekommen wir folgende Werte:

XIII. Fr. Novotný:

20

Ten] Geographische Geographische |
Breite 9 Länge 2
BE ET |
Prof. Dr. David 1803 Rem 250 5 | 18:5 32 5 | 000
Berliner Astronomisches Jahrbuch

P 1901 NE 100 5 | 185 32 Da
Dr. von Sterneck 1877. . . . . . || 50 5 | 16:2 32 4 | 49°5
Prof. Dr. Weineck und Prof. Dr.

Gruss BIG M ee ee EE El DO) 5 | 18:86 — | — —
Prof. Dre Laska 899 40 se RO 5 | 18:86 32 4 | 4974
DroAcoemeráad 9049 950 5 | 14:6949 | 32 5 32462
Prof Ar: Novotný: 141905725 3.50 D93 32 5 3:44
Prot. Er. Novotný, 1391905993450. 5 | 1411 32 5 482

Aus der angeführten Tafel geht hervor, daß die geographische
Länge, welche vom Obersten von Sterneck bestimmt worden ist, nicht
ganz genau sein dürfte, indem da ein Unterschied von 15 (450 m)
vorhanden ist. Da sich in seiner Abhandlung kein Rechenvorgang
befindet, kann man ihn nicht kontrollieren. Ebenfalls läßt sich nicht
die Berechnung von Professor Dr. Láska kontrollieren, da. die
angegebenen Koordinatendifferenzen ( dy = 3404'70m, dx = 5495'01 m)
anderen Werten entsprechen als denen, die der Verfasser als Resultat
seiner Berechnung angiebt.

Aus den angeführten Resultaten geht zugleich hervor, daß man

heutzutage ohne neue Messung die Frage, welche ist die geographische
Länge der Prager Sternwarte, nicht lösen kann.
Die geographische Breite ps — 50° 5“ 18” .86, für welche der
mittlere Fehler + 0“, 00 angegeben ist, kann man für genau halten.
Da die angeführten geographischen Breiten geodätisch bestimmt
sind, kann man leicht die betreffenden Differenzen einerseits durch
die Rechnungsmethode und durch die Unsicherheit in der Bestimmung

der Koordinatendifferenzen und anderseits durch die Liens
erklären.

Die genaue geographische Länge der Prager Sternwarte kann
man seodätisch nur durch neue Triangulierung Lestimmen und aus
dem trigonometrischen Netze, in welchem die beiden trigonometrischen

Die geographischen Koordinaten der k. k. Sternwarte in Prag. 21

Punkte À Sternwarte und A Ďáblic enthalten sein müssen,
berechnen.

Vom Resultate dieser Messung,-welche das geodätische Institut
der k. k. böhmischen technischen Hochschule in Prag auszuführen
beabsichtigt, wird seiner Zeit Bericht erstattet werden.

XIV.

Übersicht der wahrscheinlich geraden Reihen einiger
Elemente

bezüglich ihrer Dichte und des Atomgewichtes für
einzelne Gruppen des Mendelejeff'schen period. Systems.

Von Prof. Dr. Heinrich Barvíř in Prag.

Vorgelest in der Sitzung den 24. März 1905.

Die Dichte bezieht sich auf den festen Zustand der Elemente.
Bei E, bedeutet m die m fache Dichte, n die n fache Atomgewichts-
zahl. |

I. Gruppe:
Li—K—Na,— Rb—Cs—Cu,, oder Cu,,
Cu—Ag — ? Cs® (— Hg)
Cu (—Tlı)—Au
Li — K— Na, — Rb—Cs — Cu? —Ag — Au.

II. Gruppe:

Be—Mg-— Ca
Ca — Mg, —Be,—Sr— ? He*
Mg— Ba — Zn,
Zn- Cd (—Pb)
Ca— Ba || Sc— Y aus der III. Gruppe,
|| As— Sb aus der V. Gruppe.

Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. IL Classe. 1

9 XIV. H. Barvíř: Übersicht d. wahrscheinlich geraden Reiben einiger Elemente.

III. Gruppe:

B—Sc—Al,
B—In—Tl.
B—Y—Ga, à

Y—La || Zr—Ce aus der IV. Gruppe.
Sonst verel. die V. Gruppe.

IV. Gruppe:

C— Ti—Zr— Ge,

Si,—Zr— Ce

C— Ge— Sn—Th

Ti—Sn— Pb.
Ti—Zr||Li— Cs aus der I. Gruppe.
VeGruppe:

P—P;—As—Nb

N—P: Sb—Bi

P?—As—Sb

P? V—Nb-Ta.

‚ Zusammentreffen mit den Gliedern der III. Gruppe u. a.:
Die Reihe As—Ta fällt mit der Reihe B—In—Ti zusammen zu
B—As —In— Ta—TI.
Die Reihe Y—La trifft Bi, Y—Se trifft P, Ga—In trifft P?.

VI. Gruppe:
?O0— S3—Se—Te
Cr—Mo—W,
Cr—Mo,— U, ?
VII. Gruppe:
Cl—F,—Br—)J ?
VII. Gruppe:
Fe,—Ni, — Pt
Fe—Ru— Pt?
Fe—Pd, —Pt,, oder Fe, Pd, Pt.
Ni— Os || Co—Jr und (Mn)—Os|| Fe—Jr?
Pd—Pt || Rh—Jr || Ru—Os.

XV.

Prodromus myrmecophilů českých.
(Studie zoogeografickä s ethologickými poznámkami.)
Jan Roubal, demonstrátor zoologie na české universitě v Praze.

Předloženo v sezení dne 5. května 1905.

Všeobecný úvod.

Velkolepého významu dosáhlo studium ethologie společenských
hmyzů, zejména Formicidů, když posledními pracemi v tomto směru
se nesoucími byly vylíčeny též ony přerozmanité vztahy životní mezi
mravenci samými a mezi jistými živočichy jinými, již sdílí společné
bydliště s nimi, v jich domácrosti. Přicházíme tu k pojmu myrmeco-
philie — který dlužno všeobecně bráti jen ve smyslu „vztah ethologický“.
O tomto poměru existuje veliká literatura, kde interpretuje se jednak
příčina symbiosy této, kde se kategorisuje poměr různých „myrme-
cophilů“ k hostitelům, nebo studuje se dopodrobna účel tohoto spolu-
žití, zaznamenávají data o metamorfose hostů a hostitelů a o poměru
obou stran v různých stadiích této atd.

Dochází se konečně k těmto ethologickým pojmům o vztahu myrmeco-
philů k hostitelům: parasitismus (exo- a endo-, sensu Janet), phoresie
(s. Lesne), myrmecocleptie (s. Janet), synechtrie (s. Wasmann), syn-
oekie (s. Wasmann), myrmecoxenie. Podrobný výklad pojmů těch
v pracích Janetových. — Myrmecophily jsou většinou Hexapodi, ale též
Arachnoidea, Isopoda i Nematodes.

Účelem práce této jest podati soustavný přehled myrmecophilů
českých, jich geografické zde rozšíření, výkaz o tom, u kterých dosud
mravenců ta ona forma pozorována byla a jaký jest poměr hostitelů

Věstník král. čes. spol. náuk. Třída II. 1

I Tu

) XV. Jan Roubal:

je svmbiontům. S ethologického stanoviska uvedena bude řada nových
suplementů k stávajícím už pracím, zejména Wasmannovým. Podäny
budou i resultáty o době výskytů jich se u různých mravenců
v rozličných dobách ročních. Rozšířena bude zvláště též řada t. zv.
ndiferentně trpěných hostů mravenců, pokud nově v mraveništích
pozorování byli.

Se stanoviska faunistického jest to jaksi první pokus, zvláště-
u Coleopter a Hemipter, vypočísti všechny známé lokality české.
V naší literatuře o zoogeografickém rozšíření na př. Coleopter existuje
jen Lokayüv (sen.) seznam (v „Archivu pro výzkum Čech“ 1868):
„Seznam brouků českých“, kde citováno naleziště jen z některých
krajin; mimo to uváděn počet Coleopter zde jen na 2867 specií,
který do dnes vzrostl o více než 1000 specii nových pro Čechy.
Samozřejmo, že do rámce této práce spadají pouze lokality různých
forem myrmecophilních.

Některé partie Čech nebylo mi možno ovšem prozkoumati, avšak
dle stejných a podobných faktorů zoogeografických pro poměry známé
lze namnoze souditi alespoň na velmi pravděpodobnou analogii oněch
krajin nenavštívených.

Geografické, klimatické a geologické poměry naší vlasti jsou velice
piiznivy rozšíření mravenců a tedy i různých hostů jejich. Než dlužno
též akcentovati tu okolnost, že ne všude, kde jsou kolonie mravenčí,
jsou též u nich hosté — rozhodují tu zvláště klimatické poměry.
Tak na př. v Šumavě, Pošumaví, Krkonoších jsou hosté Tetramoria
velmi vzácni nebo se nevyskytují vůbec, třeba někde jest Tetramorium
caespitum ubikvistem. Jsout hosté ti většinou teplomilnými formami
(Centrotoma, Chennium, Euconus, Lamprinus, Tetromopria atd.) To by
však nasvědčovalo tomu, že formy, jako Centrotoma, Chennium, Euconus,
jsou myrmecophily teprve sekundárně, (jsou obyvateli teplých poloh
se substrátem vápeným namnoze) — neboť většinou příbuzenstvo
Pselaphidů a Scydmenidů náleží pásmům horským; jsou tedy tyto
formy hosty Tetramoria pouze v nejteplejších krajinách, u nás spe-
cielné jen v okolí Pražském.

Jinak ovšem jest zřejmá aplikace hostů mravenčích na hostitele
hojně a pravidelně se v různých krajinách vyskytujících. V horách,
vyšších polohách a lesích, kde hojně jest mravenišť Formica rufa,
jsou četnými zde i jejich hosté; u ojedinělých kolonií v drsnějších
polohách Tapinoma erraticum jsem žádných symbiontů nenašel.
Někteří bosté všude rozšířených Lasius, Myrmica, Formica fusca
a sanguinea jsou s malými výjimkami též stejně rozšířeni.

Prodromus myrmecophilů českých. >

Tedy celkem shrnuto, možno rozeznávati jakési formace na zá-
kladě podmínky hlavní — totiž rozříšení mravenců a též na základé
ostatních faktorů geografického rozřísení zvířat vůbec. Převážná většina
myrmecophilů tvoří tudíž jaksi vlastní faunu, často beze všech vztahů
k nejbližším příbuzným svým, řídíc se s malými jen vyjimkam
zoogeografickým rozřířením svých hostitelů. |

Možno na základě toho rozeznávati formaci vysokohorskou
(Krkonoše, Šumava), podhorskou (Pošumaví, Brdy, Pokrkonoší, Česko-
moravská vysočina), teplomilnou formaci Rudohoří a Středohoří, for-
maci rovin, úrodných vodnatých atd. krajin. Nez s těmito hrubým
nárysy rozdělení ve formace kombinují se další faktoři veledůležití, totiž
geologický substrát a klimatické poměry. Tyto podmiňují hlavně vele-
zajímavou faunu silurské pánve, zvláště teplého okolí pražského.

Veliká většina myrmecophilů právě jen tomuto okruhu náleží
jsou to začasté formy, jež poprvé zde hojněji sbírány, neb vůbec'
poznány byly. Zmíněné formy Pselaphidů a Euconnus jsou jen odtad
v množství větším známy. Myrmoecia plicata a confragrosa jsou skoro
ve všech sbírkách pouze z českého Povltaví u Prahy a dosud patří
k největším vzácnostem coleopterologické fauny palaearktické. Většinu
experimentů na hostech Tetramoria, Strongylognathech, Myrmoeciích
atd. konal Wasmann na materiálu odtud pocházejícím.

Methody sbírání myrmecophilů.

Životem jsouce vázáni na mraveniště přizpůsobují se hosté pod-
mínkám životním svých hostitelů. Ježto pak jsou způsoby stavby
mravenišť přerozmanité, dlužno dle toho též zaříditi sbírání jejich
hostů ev. studování jich života, Forel rozeznává tyto druhy mravenist:
a) zemní (Erdnester): kupy, hnízda pod kameny, hnízda v zemi samé
atd; 5) hnízda ve dřevě (Holznester), jež jsou založena v materiálu
dřevéném, jenž jest ale pohromadě zevně, uvnitř pak jsou chodby
a větší dutiny, c) hnízda stmelená (eingehůllte Nester, nids en carton)
jsou takové, jež z třístiček dřeva pomocí sekretu lepkavého mravenci
zbudují — tak tomu jest u Lasius fuliginosus; 4) hnízda vystavěná
ze smíšeného materialu, dřívek, stébel, mechu, listů, země a p. —
kupy mravenčí v lesích; e) mravenci používají za obydlí jistých mist,
aniž by hnízda stavěli; tak bydlí v skulinách, skalách, rozličných
stavbách tvorů jiných i v obydlích lidských. Tak mouhou žíti ovšem
mravenci stavící normálně hnízda i některé z předešlých forem. K to-
muto třeba bráti zřetel při vyhledávání jich hostů.

1*

LES MOS EEE R u u u en - PES ESC, ŒD

4 XV. Jan Roubal:

Formica rufa Nyl. a congerens Nyl. staví hnízda ve spůsobé
kupy, a to z jehlic, listí, větviček a vůbec podobných drobných
předmětů, a sice prvý staví homolovité ony známé kupy v jehličnatých,
smíšených a též listnatých lesích, kdežto hnízdo F. congerens Nyl.
jest více do plochy se rozestírající vyvýšenina, často pod kamenem
založená a spíše v listnatých lesích a hájích možno je nalézti. Zde sbíral
jsem tím spůšobem, že jsem buď direktně celé hnízdo domů přinesl
o prosíval na řešetě, neb, což mnohem výhodnější. jest, prohledával
jsem tím spůsobem listí, jehličí, mech, zem detrit a p. z úpatí a okolí
hnízda a to na místě samém, neb dlouhou dobu vyprosívané partikule
v skleněných nádobách jsem choval doma. Velice výhodné jest obložiti
patu hnízda mechem a plochými kameny a v určitých periodäch
časových myrmecophily sem slezlé vybírati. Casto jsem užíval té
methody, že uravziv vrchol kupy F. rufa Nyl. přikryl jsem vršek
plochými kameny a za jistou dobu, často už za jeden den mohl jsem
hosty v skuliväch a důlcích kamene znamenati.

Doporučované methody se sýrem selhaly vždy.:

U mravenců stavících pod kameny hnízda. jest poněkud práce
usnadněna tím, že v jisté době hosté jejich Sedaji na spodní straně
kamene, v skulinkách a důlcích zde hojně se vyskytujících a možno
je tak direktně pincettou neb štětečkem vybrati. Na zemi v samém
mraveništi sedají obyčejně jen Aphidi, Atemeles a Claviger.

Tak možno direktn& studovati hosty u všech Formica (ostatní
sp.), Lasius, Myrmica a Tapinoma. Také zde s velikou jest výhodou
vyhrabati mraveniště a doma sítem na bílý papír vytrepati.

O hostech Zeframorium caespitum Latr mám mnoho vlastních
zkušeností. Tak nutno zvláště na to upozorniti,/ že táž kolonie jest.
velmi bobata a že různými vývody z pod země ústí pod více kamenů
— tu ovšem se stává práce více méně illusorní chtíti hnízdo vyko-
pati celé; ješto zvláště v teplém okolí pražském, kde tak hojni
a význační jsou symbionti tohoto mravence, kde však zpravidla hnízdo
jest v substrátu kamenitém, není možno ani z části vyhrabati mravence
z hlubiny. :

Čekati nutno jen na náhodné vyskytnutí se jejich hostů na.
spodní ploše kamenů, což bývá časně z jara a na podzim.

Z jara, brzy-li sbíráme, jest třeba veliké opatrnosti, aby při obracení
kamene nespadly různé formy hostů mravenčích s těmito dolů,
ježto mravenci jsou ještě velmi mdlí a špatně se na kameni drží.
Na půdě mraveniště samého. jsem nikdy mimo Lamprinus erythropterus
a ony Aphidy typické u Tetramoria ničeho nenašel. — Acartauchenius.

Prodromus myrmecophilů českých. F

Tetromopria, Napoehus, Chennium, Centrotoma atd. vždy sedí na
kameni.

U mravenců starých — znatelnýčh tmavočernou barvou ani
Krása ani já jsem nenašel některého z jmenovaných právě Coleopter:
i formy ostatní jsou zde velkou vzácností. Totéž platí o Tapinoma.

U Lasius fuliginosus Latr., jenž v starých kotlavých stromech
a pařezech žije, nutno si počínati způsobem podobným jako u Formica
rufa Nyl. uvedeno, totiž výhodno jest léčiti kol hnízda mech, listí
a p., což zde obzvláště důležité jest, ježto velká většina jejich hostů
(Quedius brevis, Myrmedonia) jsou nepřátelsky pronásledovaní hosté,
již se neustále snaží unikati stíhajícím je mravencům a zalézají proto
rádi do přerozmanitých skrýší poblíž mraveniště, ač tomuto stále
blízkými zůstávají.

Umelas’-Amizda.

Vedle vylicenych způsobů sledování života myrmecophilů počínal
jsem si 1 tím způsobem, jako činili autoři Forel, Wasmann, Janet a j.,
choval jsem totiž doma živé mravence a jich hosty a sice:

Tapinoma erraticum Latr. s Platyarthrus Hoffmanseggi, Hetaerius
ferrugineus, Astilbus canaliculatus.

Formica rufa Nyl. s Thiassophila angulata, Dinarda Márkelli,
Atemeles pubicollis.

F. congerens Nyl. (= pratensis Deger.) s Formicoxenus nitidulus,
Stenus aterrimus:

F. sanguinea Latr. s Dinarda dentata.

F. rufibarbis F.

F. fusca L. s Hetaerius ferrugineus, Dinarda pygmaea Wasm. (!)

Lasius fuliginosus Latr. se čtyřmi speciemi rodu Myrmedonia
a Hetaerius ferrugineus.

L. niger L. s různými Aphidami, množstvím Tettigometra
atra, Lepismima polypoda, Platyarthrus Hoffmanseggi, Claviger testaceus,
Phrurolithus festivus, Myrmecophila acervorum, Lecanopsis formicarum.

L. alienus Först.

L. brunneus Mayer.

L. flavus F. s Claviger testaceus.

Strongylognathus testaceus Schenck. s Tetramorium caespitum.

Tetramorium cacspitum Latr. s Tychaea setariae, Acartauchenius
seurilis, Phrurolithus festivus, Tetramopria aurocincta, Centrotoma

6 XV. Jan Roubal:
lucifuga, Chennium bitubereulatum, Napochus chrysocomus, Ripersia
l'omlini News?

Wyrmica laevinodis Nyl. s Atemeles emarginatus.

Solenopsis fugax Latr.

Mimo to jsem kombinoval jednak různé mravence k sobě do
téže krabice a jich poměr pozoroval, jednak u jednoho mravence
normální hosty vkládal do hnízd mravenců jiných.

Seznam spořádán jest systematicky a u každého druhu uvedena
patřičná noticka o jeho poměru k hostitelům, ev. o stupni jeho povahy
myrmecophilní. Samo sebou zřejmo, že nutno ignorovati ony formy
živočichů, již pouhou náhodou mezi mravenci byli nalezeni a pro něž
ani označení „náhodný host“ neplatí.

System Hexapodů jest dle Comstocka; systém Coleopter dle
Gangelbauera. Pod jménem mravence uvádím podrobněji lokalitu,
datum a sběratele příslušného hosta.

Nejupřimnější díky vzdávám slovutnému panu prof. Dru Fr.
Vejdovskému, panu prof. Dru. Al. Mrázkovi, panu E. Wasmannovi
S. J. (v Belevue v Luxembursku), panu Dru E. Lokayovi, lékaři
v Praze, panu JUC. Th. Krásovi ve Vraném n. Vltavou, panu Dru
Gézovi V. Horváthovi, řediteli zool. odd. kr. musea v Budapešti, panu
Dru ès se., ingenieuru Ch. Janetovi v Beauvais, a p. Dru A. Šulcovi,
lékaři v Michálkovicích, jakož i všem pánům, již mi svěřili jakýkoliv
materiál k zpracování neb laskavě se mnou sdělili lokality svých nálezů.

Vysvětlení značek: Kr. = Krása, Lok.j. — okay junior.
Lok. sen. = Lokay senior, R. — Roubal, Skal. = Skalitzky, Wasm.
— Wasmann. — Čísla vedle lokality značí datum nálezu.

Crustacea.
Isopoda.

Pravým myrmecophilem jest jen Platyarthrus Hoffmansegci
3rdt. Zcela náhodně se objevuje častěji i Porcellio v mraveništi.
Platyarthrus Hoffmannseggi Brdt.

Jest formou panmyrmecophilní. Po Čechách roztroušen a jen ve
střední teplé části hojný. — Praha (Lok. s., Wasm.), Keje (Dr. Mrázek) atd.
Též mimo mraveniště.

U Formica rufa Nyl.

Klatovy (R.).

Prodromus myrmecophilů českých.

=]

U Lasius niger Latr.
Chuchle, u přístavu, 6 kusů; 8.111. 05. (R.). Praha (Jelení
příkop) 6. V. 05 (R.).
U ZL. umbratus Nyl.
Roztoky, hojně; 19. III. 05. (Maule.)
U L. brunneus Mayer.
(Praha, Fůrstenbereská zahrada 11. IV. 05 (R.)

Arachnoidea.

Araneae.

Někteří pavouci žijí u mravenců jako indifferentné trpění hosté
nebo jako lupiči.
Acartauchenius scurilis Cbr.

U Tetramorium caespitum L.
V hnízdech těchto mravenců pouze jest na stráních vltav-
ského údolí od Chuchle až k Trnové hojný, tak zvláště
v Závisti, na Homoli, v okolí Vraného. (Kr. R.)
Jinde v Čechách jsem jej našel jen několikrát. (Chuděnice,
Klatovy, Putim, Ražice, V. 05).

V smíšené kolonii Strongylognathus testaceus Schenck a Tetra-

Mmorium caespitum L. :
Jednou u Vraného 1905. (R.)

Phrurolithus testivus.C. K

U Lasius niger L.
V umělém hnízdě z Chuchle as za 14 dní se objevil jeden
O. 3. IIT. 05. (R.). — Skochovice; 17. IH. 05. (R.).

Salticus formicarius Dec.

Dle Wasmanna jest jen asi náhodným hostem.
U Lasius niger L.
Chuděnice (R.)

Acarina.

Velmi mnoho forem roztočů žije v mraveništích, a tu jsou in-
differentně trpěni, ať už živí se detritem, neb mrtvým hmyzem do
hnízda zavletenym, neb mrtvými mravenci samými, nebo parasituj!

XV. Jan Roubal:

na živých hostitelích, V kterémžto případě mohou býti příčinou
velikých epidemií. Tak zejména na těle Formica sanguinea se usadí
Acaridů taková spousta, že tito jako jemným práškem posypäni jsou
(dle Wasmanna). Podobný případ jsem pozoroval u Lasius niger.
Zajímavá data mám z letošního jara, kdy jsem 17. III. 05 našel menší
kolonii Tetramorium caespitum u Vraného a na velké většině exem-
plářů seděl vždy na hlavě značně veliký žlutohnědý Acarid. V umělém
hnízdě se pustili a v brzku zahynuli. Podobná forma parasitovala též
na jedné Tettigometra atra, jichž jsem choval větší počet z Chuchle
v únoru 1905, držíc se blavy hostitele svého pevně i při jeho prudkých
pohybech a nárazech na tvrdé stěny umělého hnízda.
Některé formy, jako Hypopus a Tyroglyphus jsou i endoparasiti.
Mohu uvésti pouze některá data o našich Acaridech Myrme-
cophilních.
Laelaspisequitans Nich,

Na tele (zejmena na hlave).
Tetramorium caespitum L.
V okoli Prahy pouze (R.)

, Tyroglyphus Wasmanni Mon.

U Formica sanguinea Latr a Camponotus ligniperdus Latr.
Praha (Mon.)

Cosmolaelaps cuneifer Mich.

U Lasius niger L. a Formica fusca Latr. V okolí Prahy (R.)

V údolí vltavském jsem v mraveništích našel ještě tyto rody:
Laelaps, Uropoda, Disparipes, Tyroglyphus, Neoberlesia.

Myriopoda.

V mraveništích se vyskytují vždy jen náhodně, ježto většina druhů
žije za podobných okolností, jako jest hnízdo mravenčí, totiž v zemi,
Jehličí, listí, pod kameny atd.; mimo to pevný chitinový krunýř činí
je immunními.

Při prosívání různých hnízd našel jsem tyto rody: Lithobius,
Polydesmus, Geophilus, Julus, Blanjulus atd. Velmi mnoho stonožek

bývá za takových okolností v hnízdech Formica a Lasius fuligi-
NOSUS.

Prodromus myrmecophilů českých. 9

U Troje jsem 14. III. 05 našel v jednom hnízdě Camponotus
silvaticus v. aethiops 8 kusů Julus terrestris.

"

Hexapoda.

Thysanura.

Několik indifferentné trpěných forem žije u mravenců.
J

Poduridea.

Vedle náhodných různých forem Podurid, jako Campodea staphy-
linus Westw. žije u nás jakožto absolutně myrmecophilní forma po
celé Evropě rozšířená:

Cyphodeirus albinos Nicol.

Uzel uvádí: „Čechy: Praha: u Bohunic v mraveništi pod
cihlami; u sv. Prokopa (Svoboda.) — Hradec Kr.: v hradbách
pevnostních v mraveništi pod cihlami; v lese u Piletic

v mrav. ve zpuchřelém kmeni. — Slané: u Klobouk
(Svoboda). — Závist (Vařečka).“ — Po celých CÚechách

u všech skoro mravenců hojný: (R.)

Lepismidea.

U nás žije jen jedna forma myrmecophilnf.

Lepismina polypoda Grassi e Rov.

Jest panmyrmecophilní host indifferentně trpěný. Dle Wasmanna
jest proto mravenci nerušena, protože jako zvíře velmi hbité, vždy
unikne a se skryje. V umělém hnízdě Lasius niger L. jsem choval
množství Lepismin; kdykoli se přiblížil mravenec k některé, popolezla
dále, ač někdy docela seděla delší dobu těsně vedle několika hostitelů.
Jsou to zvířata fotofobní a jen v době, kdy bylo hnízdo velmi vyschlé
pobíhaly na povrchu.

© U Praby a Nové Hutě je sbíral Wasm. u Camponotus ligniperdus,
Formica sanguinea, Lasius niger, alienus, Tetramorium caespitum,
Leptothorax tuberum. — Dr. Mrázek u Lasius u Prahy 1904 velmi
hojně. — U různých mravenců 1904: Roztoky, Závist, Zvol, Kralovice
u Brandýsa (R.) Tohoto roku byla vůbec velmi hojna.

XV. Jan Roubal:

J L. niger L.
| Chuchle, u mostu blíže přístavistě 8. III. 05 velmi mnoho
kusů u samé zdi společně s Platyarthrus Hoffmanseggi,
kteří seděli na kameni, a s Tychaea (R.). — Vrané (Kr.). —-
Uzel uvádí ji jako vzácnost: „Lepismina sp.. Nalezena poprvé
v Bechlíně u Roudnice panem prof. Vejdovským, pak panem Ant.
Stolcem pod cihlami na stráni u Troje mezi mravenci.“

Orthoprerdr

Gryllidae.
Myrmecophila acervorum Panz.

Jediný druh celého řádu, jenž jest řádným myrmecophilem.

Jest rozšířena po celé skoro Evropě, někde dosti hojná (Prusko,
Italie), někde však schází úplně (Hollansko, Luxembursko, Porinsko,
Svýcarsko) — Sausaure, Wasm. Mezi kobylkou touto a mravenci jest
přátelský poměr (Savi: „Osservazioni sopra la Blatta acervorum di
Panzer, gryllus myrmecophilus nobis.“), ježto se živí škůdci mravenců
(jest omnivorní); mimo to dokázal Wasmann, že mravenci hosta tohoto
potřebují, aby je čistil a dle Whelera živí se též vyloučeninami
žlaz na nohou mravenců.

Většinu pozorování Wasm. konal na exemplářich českých
z Bohosudova, o čemž píše Wroughton: „On the habits of Myrmeco-
phila acervorum and her relations to the ants I mage observations
for serval mouths at Prag, by means of artifical nests. Acervorum :
is amicabby tolerated by the ants, but neither fed nor licked by
them as is the case with Claviger, Lomechusa, Atemeles and other
„Gemine“ gnests. I have often observed her: cleansing the abdomen
of an ant, who seemed to be pleased by this treatment just as if it
came from an ant. Probably the nourishment of Myrmecophila consist
of the excreta of the ants, or of the Hypopus parasites adhering to
the ants.“ à

Některé zvyky tohoto synoekenta jsem pozoroval v umělém
hnízdě Lasius niger od Klatov 1908.

Z Cech je znám z hnízd těchto mravenců:

U Formica sanguinea Latr a F. fusca L.
>ohosudov 1891 (Wasm.) — „Čechy“ (Wasm., Skalitzky).

Prodromus myrmecophilů českých. 8:

ONF fusca L,
„Čechy“ (Wasm.). — Klatovy (R.).

U Lasius niger L. De
Praha (Lok. s.). — Klatovy: Husin, na okraji borového
lesa nad Úhlavou, 23. IV. 1903. (R., teste Dr. Bílek.) —
Chuděnice (R.).

U Myrmica laevinodis Nyl.
„Čechy“ (Nickerl dle Wasm.)

U Tetramorium caespitum L.
Praha (Wasm.) ve stadiu zcela mladých larev.

Bez udání mravence: Praha, Strahovské lomy (Zavadil). —

Praha (Dr. Mrázek). — Karlův Týn (Zavadil).

Hemiptera.

Heteropoda.

Řada Heteropodů jsou trpění synoekenti v mraveništích. Někteří
jsou příklady krásného mimikry.

Odontoscelis fuliginosa L.

Dle André-a („Description des Fourmis dEurope pour servir
à l'étude des insectes myrmecophiles.“ Rev. Mag. II. 1874) jest
hostem mravenců, jako u Tetramorium caespitum L.
U Tetramorium caespitum L.
Závist (R.) Oužice 1904 (R.).
Mimo mraveniště známa z Čech: Písek (Dr. Vávra). Ve sbírce

- Dudově několik ex. U Káraného jsem našel několik ex. v labském

náplavu 12. I. 1903. V Chuchli jsem vyprosíval jeden ex., kde též
Lasius alienus byl 3. III. 1905. — Hnidousy u Kladna (Mužík).

Aly.dus-cealearatus:L.

Jest ve stadiu larvälnfm myrmecophagem a jest kräsnyın
příkladem mimicry s Formica pratensis nebo rufa, o čemž vice
v: Puton „Note sur de Hémiptěres vivant dans les fourmilieres.“ (Pet.
Nouv. Ent. 1869) a Reuter: „Till kánnerdomen om mimiska Hemiptera

3 och deras lefnads historia.“ Öfvers. Finsk. Vet. Soc. Fóch. XVI.

1870—9. 8. 141—198.
Na úpatí Milešovky jsem pozoroval veliké množství larev za par-
ného dne na Ononis procurrens Wallr. 10. VII. 1904 ve společnosti jiné

1+)
l

XV. Jan Roubal:

larvy mravence napodobňující, totiž Nabis lativentris. Forma tato jest
ze středních Čech uváděna Dudou. U Hnidous larvy na písku (Mužík).

Pterotmetus staphylinoides Burm.

V hnízdech různých mravenců.
U Zasius niger L.

Klatovy v imaginálním stadiu jednou 1902 (R.)
Z Čech ještě jinak znám: © Blatná,

imago i larva (Duda).
Nová Huť (Nickerl), Štěchovice pod kamenem (R.), Jindř. Hradec

(Duda), závist, za Nickerlovou deskou (Dr. Vávra).

Ischnocoris hemipterus Schill.

Brachypterni formu jsem mnohokráte sbíral u různých Lasiů
Praha, Beorun. Sázavu atd. (1901—05.)

Eremocoris erraticus F.

Jest myrmecophilem jako larva; jako imago náhodným hostem.
Zyláště časti na okraji hnízd mravenčích. "Tak jsem jej našel z pro
sívání hnízda Formica rufa u Bratronic u Nové Hutě VI. 1901.

ě

Jinak z Čech: Jindř. Hradec 1888 (Duda), Hradec Králové

1885 (Duda), ve sbírce „Klubu přírodovědeckého“ od Dudy,
Rakovník (Mužík), Závist (Rambousek, R.)

Scolopostethus affinis Fieb.

Dle Ern. André-a ve stadiu larválním v mraveništích.

V Čechách hojně rozřířen dle coll. Duda. Kralupy (Mužík. )

Notochilus contractus H. Sch.

Namnoze náhodným hostem, jak i Wasm. uvádí.. V Čechách
hojná specie. Z hnízda Formica rufa jsem vytřepal 2 ex. — Hnidousy,
pod mechem (Mužík).

N. limbatus Fieb.

Castěji v mraveništích, Z Čech dle seznamu Dudova.

Campylostira verna Fall.
žije jako indifferentné trpěný a snad jen jako nahodilý host u různých
Lasiů. Fee

Prodromus myrmecophilů českých. 13
V středních Čechách hojná. Ve sbírce Dudové z Cibulky
(1878). Jindř. Hradce (1887). — Mimo to: Chuděnice,
Klatovy, Lysá, Xaverov (R.). Pod kameny hojná dle sdélení
p. Mužíka.

Orthostira obscura Pieb.

Indifferentně jest trpěna u Lasius flavus Deg., L. umbratus Nyl.
Tetramorium caespitum L., Soleuopsis fugax Latr.

V Čechách sbírána Dudou.

Derephysia foliacea Fall.

Jen náhodný host.

U Camponotus ligniperdus Latr.
Praha (Nickerl), Nová Kdýň (R.). Jinak: Duda, hojně, Mužík,
na pasekách. Klatovy. (R.)

Nabıs Lativentris Boh.

Nalezena u Lasius fuliginosus Latr. (Holl., Limburg, Wasm.)
a u Myrmica (severní Francie, Reuter). mimikrující forma.

Pod Milesovkou jsem ji sbiral s Alydus calcaratus ve stadiu
larvälnim na Ononis procurrens Wallr. ve společnosti Lasius fuliginosus,
jemuž se nanejvýš podobá, 10. VII. 1904. — Střední Čechy; rozšířena
(Duda, Mužík), Jindř. Hradec 1:85 (Duda), Praha (Duda). Kralupy.

Geräatocombus muscorum Fall

Tu a onde v kupách Formica rufa L. Z Čech uváděna Dudou.

Piezostethus formicetorum Boh.

Jest pravým symbiontem u Formica rufa L. a jiných mravenců.
U Formica rufa L.

Praha, Klatovy, Jindř. Hradec, Kralupy 1904 (R.). Ve
sbírce Dudově jest od Jindř. Hradce 1887. (Duda.)

Microphysa testacea Mey.

Jako nahodilý patrně host u Formica rufa L. a pratensis Dec.
Z Cech uváděna v Dudově seznamu, ale ve sbírce jeho není.

XV. Jan Roubal:

Myrmedobia coleoptrata Fall.

Platí o ní totéž, co o předešlé. — Wasmannem uváděná M.
Signoreti Fieb. jest jen © tohoto druhu.
Myrmecoris gracilis Sahlbg.
Řádný symbiont u Formica rufa L. a fusca dle Reutera. Jest
opět přikladem. mimikry s Formicou.
Z Čech: Jindř. Hradec, 5 larev (Duda), Sedmihorky
1885 (Duda). V českém středohoří u Kožova na kameni,
kde bylo hojnost mravenišť, jeden ex. 1903 (R.).

"Pio poho mus:

4 specie tohoto rodu žijí jako praví synoekenti v mraveništích
Formica a Lasius.
P: elayatus RL.
uvádí z Čech Duda a ve sbírce „Klubu přírodovědeckého“
jest jeden exemplář.
Z mraveniště JF. pratensis Deg. jsem vyprosíval v Nové Huti

jeden ex. Pilophorus confusus, jejž Wasmann neuvádí mezi

myrmecophily. Jinak jest ve sbírce Dudově: z Jindř. Hradce 1885
(Duda), Kr. Hradce 1886 (Duda) a ve sbírce „Klubu přírodovědeckého.“
Kralupy, v topolech (Mužík.) :

Paperplexus De ASC

U Formica rufa L. dle Douglase. — Z Čech dle sbírky Dudovy:
Teplice, Jindř. Hradec, Kysibel.

Systellonotus triguttatus L.

Jako 5 není ani myrmecoídem, ani myrmecophilem, za to larva
© žije normálně v mraveništích — dle Wasmanna. Příklad mimikry
S mravenci.
U Zasius miger L.
Praha (Wasm., Nickerl.), Štěchovice 1902 (R.)
V teplém okolí pražském dosti rozšířen; dále: Král. Hradec
1556 (Duda), Houška (Duda), Stromovka 1893 (Duda.)

Eroticornis rufescens Burm.

Zije dle Bedela u Aphaenogaster structor Latr. (Paříž), u Formica
dle Putona.

Z Cech uváděn Dudou.

Prodromus myrmecophilů českých. 15

Labops brevis Panz.

Není Wasmannem uváděn; protože však jsem druh tento nékoli-
kráte vytřepal z hnizd Formica rufa L. v Pošumaví, uvádím jej jako
alespoň náhodného hosta.

Homoptera.

Nekolik druhü jsou pravymi symbionty.

Tettigometra atra Hagenb.

žije u mravenců v celém údolí Vltavy od Prahy k Štěchovicům. Od
jinud z Čech ji neznám.
U Tapinoma erraticum Latr.
Závist 1903 (R.)
U Lasius miger L.
Závist (R.), Chuchle 3. III. 1905 velmi hojně; 8. III. 05
u přístaviště v jednom hnízdě 14 kusů. (R.) Odtad jsem je
choval v umělém hnízdě, kde nejraději sedají na koncích
stébel, na skle a stěnách krabice. Často seděl mravenec
na ní a hladil ji nohama a tykadly. Pozoroval jsem páření,
jak na př. i 4 © byli kol jedné ©. Nikdy však je zde
mravenci nepřenášeli, jako Dr. Mrázek, Krása a já jsme
pozorovali v přírodě, což děje se často, i jsou-li křískové
v kopule (u I. niger.) Také Acaridi, žijící v mraveništích
se jich přichycují.
Mimo to je sbíral v mraveništích Dr. Mrázek (Praha),
Krása (Vrané).
Ve sbírce Dudové jsou exempláře z Nové Hutě (Nikerle.)

E obleu aa uz:

žije u Formica pratensis Deg. jako pravý myrmecophil.
Z Čech dle sbírky Dudovy: Králové Hradec 1886, Jindř.
Hradec 1885, 86.
F. obligua v. bimaculata Fieb jest ve sbírce Dudově: ze
Závisti 1888.

Pediopsis virescens Fall.

Wasmannem neuváděna; jako náhodného hosta jsem ji našel
u Lasius emarginatus v Chuchli 3. III. 05.

XV. Jan Roubal: N

16
Asinaca olavıeconmnıs RL
Náhodou snad dle Wasm. v mraveništích.
Z Čech uvádí ji Duda.
A phidae.
Mnoho druhů mšic si mravenci chovají pro sladké šťávy, jež vy-
pocují.

Zvláště v údolí Vitavském u Prahy žije více druhů, avšak nebylo
mně možno zjistiti všechny pro velice roztříštěnou literaturu a ne-
ustálenou nomenklaturu.

Forda formicaria C. Heyd.

Jest ještě s dalším druhem onou tak často, i v populární
literatuře uváděnou mšicí, již mravenci si chovají a také na rostliny
olizovat chodí.

U Lasius flavus Deg.

Roztroušeně po celých Čechách.

F- viridana Buckt

U Lasius flavus, Deg.
„Čechy“ (Wasm.), údolí Vltavské (R.), Polabí (R.).

Paracletus cimiciformis Heyd.

Wasman uvádí u Formica rufa L. Já ji našel několikrát
u Lasius alineus Förster a L. niger L. u Prahy.

Tetraneuera setariae Pass.

V hnízdech Tetramoria.“ Veliká tato mšice jest často zde tak
hojna, že převyšuje počet mravenců. Dle svých pozorování sděluji,
že nikdy v mraveništi, kde žije, není žádných jiných symbiontů, ani
Centrotoma, Chennium, Enconuus atd. :

Dosud jsem ji v Čechách ziistil jen v teplém okolí pražském.

Pentaphis trivialis Pass.

Wasman uvádí ji jen u Formica sanguinea Ltr. Já ji u Troje
našel i u Lasius (1905).

U Tetramonium caespitum L.
„Čechy“ (Wasm.) V celém údolí Vltavy od Chuchle až do
Stéchovic. Také po Sázavě jde, tak jsem ji našel u Pikovic

Prodromus myrmecophilů českých. ]

=]

25. III. 05 v jednom hnfzdé, kde jich bylo mnohem vice
než mravenců.

Tychaea c 41m s.

Dosud jen v středních Čechách.

U Tetramorium caespitum L.
Chuchle, Zävist, Jarov, Vrané (Homole) hojně 25. II. 05,
SAMO 05 (R) Ve únoru 19051 jsem jich sbíral
velký počet na Homoli pod kamenem, kde ještě nebyli
mravenci venku. Pikovice 25. III. 05. (R.)
Jest to ona forma, již uvádí Wasm. z Čech pod jménem
Rhizobius sp. (snad graminis či poae Pass?) od Lasius
ahenus Först.

U Lasius alienus Förster.
u Roztok. (R.)

Coccida.
6 rodů žije ve více druzích v mraveništích a způsob života
jest podobný jako u Aphidů.
Lecanopsis formicarius Newst.

U ZLasius niger L., alienus Först.
Chuchle (R.) hojně. Sázava (R.).

Ripersia.

Ve dvou druzích žije hojně u Tetramorium caespitum L. a Lasius po
celých Cechách, zvláště v Povltaví.

Lepidoptera.

zakuklují. Poměr mezi oběma, mravenci a housenkami, jest tu čistě
symbiotický, k čemuž poukazují u housenek na 11. segmentu vyustu-
jící žlázky, jež sladký sekrét vylučují.

Lycaena argus L.

U Lasius miger L.
U Josefodolu jsem sbíral as v 30ti hnízdech kukly
22. V. 04. — Pod Milesovkou 1904. — U Bělé pod Bez-

Věstník král. české společnosti náuk. Třída Il. 2

XV. Jan Roubal:

dězem skoro ve všech hnízdech u jednoho lesa; 1904. —
Chuděnice 1903. (R.). — Kukly Lycaena sp. sbíral u Vraného
Krása.
Lycaena dorylas WW
Housenka jest skoro vždy ve společnosti mravenců na Anthyllis
vulneraria L. Tak jsem sbíral je u Hrabanova a Lysé v Polabí 1901 a

sice ve společnosti Lasius. V Pošumaví se mi toho nepodařilo, ač jsem
mnohokráte na Anthyllis hledal.

Diptera.

Microdon, Ceratopogon, Ephippium prodělávají proměnu v mra-
veništích; larvy rodu Microdon jsou ošetřovány. Rody Phora, Scatopse
a j. žijí často v mraveništích, jsou však dle Wasm. přehlíženy.

P/h'o rar u 1 plese c

Jest náhodný často vetřelec u mravenců. Z Cech je uváděna
tato specie Kowarzem, já jí dosud v mraveništi nenašel. Jednu Phoru
jsem našel u F. fusco-rufibarbis For. u Davle 14. V. 1905.

Microdon mutabilis L.

jest Kowarzem z Čech uváděna, avšak žádný z dipterologů mně zná-
mých jí nesbíral, ani ve sbírkách jsem jí nikde neviděl.

Ephippium thoracicum Löw.

Ve stadiu larvy a pupy v hnizdech Lasius fuliginosus. Jednou
jsem vytřepal larvu muší z tohoto hnízda, avšak nepodařilo se mi ji
vypěstiti; pravděpodobně as tomuto druhu náležela (Bezděz 1904.).

Moucha tato žije v Čechách rozšířena v teplejších polohách,
ale dosti řídce.

Goleoptera.

Vykazují nejvíce myrmecophilních forem a patří sem i praví
myrmecoxeni.

Prodrom us myrmecophilů českých. 19

(Staphylinidae )
Aue 0:Cc.h aa, spiss,corn s. Krichs.

Převzácná tato forma, jen z několika lokalit dosud u nás známá,
má jisté vztahy k mravencům, což dosud nikdo nepozoroval; žije totiž
ve vymírajících koloniích Tapinoma erraticum a Tetramorium caespi-
tum a když vyhynuli mravenci, živí se jejich zbytky. — Vrané
20203 (IKr.)

Dinarda Märkeli Kiesw.

Normální host Formica rufa. Jako všechny Dinardy živí se Aca-
ridy mravencům škodícími, ježto však i larvy napadá, jest často ho-
stiteli pronásledována.

V Čechách rozšířena, avšak jen někde hojna, ne vždy tam, kde
kupy F. rufa jsou, zvláště ne v horách. Dosud jsem ji sbíral vždy
jen u normálního hostitele:

Formica rufa L.
Klatovy, Chuděnice, Přeštice, Domažlice, N. Kdýně, Jindř.
Hradec, Pacov, Nová Hut, Strašice — R.
U Nemělkova u Klatov jich sbíral Dr. Bílek 1905 na sta.
V širším okolí pražském, kde jsou F. rufa vzácností,
jen zřídka.

D. dentata Grav.

U Formica sanguinea Latr.
Hojná. Chuděnice 1894—1904, Klatovy, Švihov, Jindřich.
Hradec, Vrané, Chuchle, na mnoha místech: v Polabí
i v Čes. Středohoří — R., Vrané (Kr.).

U F. sanguinea a fusca L.
„Čechy“ (Wasm.).

U F rufibarbis F.
Závist, Krč, Chuchle — Lok sen. — Wasmann vůbec ne-
uvádí.
Bez udání mravence: Rainwiese, Jablonec, dle Lok. sen.

Dinarda pygmaea Wasm.

známa jen z několika míst v teplém povltavském údolí.
U Formica fusca L.

TU

20 XV. Jan Roubal:
„Čechy“ (Skalitzky). Na Sázavě u Pikovic 25. III. 05 (R.).
Zde jsem sbíral jeden ex. na pastvině blíže řeky a sice
v chomáči hnědých Acaridů stranou mravenců. Choval
jsem ji v umělém hnízdě, avšak za několik hodin se mra-
venci na hosta sesypali a rozkousali jej.

U. Formica rufibarbis F. + fusco-rufibarbis For.
Homole u Vraného (Kräsa).

Homeusa acuminata Märkl.
Vždy jen v mraveništích. — Po Cechäch roztroušeně.

U Lasius niger L.
Praha (Lok. s., Nickerl, Wasm.). Polabí (Lok. j.).

U Lasius fuliginosus Latr.
Závist (Lok. s., Nickerl, Kr. skoro každoročně). V jednom
starém buku tímto mravencem obydleném přicházejí zde
skoro všichni jeho symbionti.

Microglossa pulla Gyll.

« Pravý synoekent, jako i následující druhy.
U Lasius fuliginosus Latr.
Zävist (Kr.), Letky u Roztok 05 (R.). Také u L. brunneus
Latr. — Jinak: Rainwiese, Stromovka.

M. gentilis Márkl.

U Zastus fuliginosus Latr.
Závist (Kr.).
Casto i mimo mraveniště a brzy z jara se objevuje. Jednou
jsem ji našel v Labském náplavu.

M maroımalıs Gran

U Lasius fuliginosus Latr. Z Čech uváděna v Klímově seznamu.

Crataraea praetexta Br.

Zije u mravenců, ale též ve sklepích.
U Lasius fuliginosus Latr.
„Čechy“ (Skalitzky, Lok. s.), Stromovka.

Prodromus myrmecophilů českých. 21

Oxypoda longipes Re y.

Jako předešli, jsou i některé druhy tohoto polymorfního rodu
synoekenty mravenců. Někteří z nich často i na prýštící šťávě stro-
move, v ovčincích, syslích norách, na mrřinách, v mrvě a p. žijí. Znám
jen z Vraného tuto specii Wasmannem z hnízd Lasius fuliginosus uvá-
děnou. — Krása V. 05.

O. vittata Märkl.

U Lasius fuliginosus Latr.
Vrané (Kr.). Mimo to též v syslích norách (Vrané).

O. sericea Heer.

U Formica rufa L. V Čechách vzácná. Krása ji sbíral u Vraného
na písku.
O. haemorrhoa Mannerh.

V hnízdech Formica dle Wasm.
U Formica rufa L.
Vrané (Kr.).

O. formiceticolla Märkl.

Jen u Formica rufa, často ve velkém množství. Pouze v teplejších

polohách.
U Formica vufa L.

Česko-sas. Švýcarsko (Lok. s.), Dobříš (Kr.), Švihov (R.).

Jak velice jsou příbuzné druhy tohoto rodu, dokazuje ta po-

dobnost jich života, že i O. lividipennis Mannerh. a O. spectabilis

Märkl. někdy u mravenců žijí; tak byly obě nalezeny v hnízdech

Lasius fuliginosus Latr. u Vraného. Wasm. jich neuvádí, ač poměr všech
Oxypod k mravencům jest stejný.

Thiasophila angulata Er.

Brouci tito jsou pravými synoekentys
U Formica rufa L.
V každém skoro hnízdě jest je možno nalézti, jest totiž po Če-
chách všude, kde kupy tohoto mravence jsou, rozšířena.
Chuchle (Lok. s.), Cibulka, Čes.-sas. Švýcarsko, Pošumaví
všude (R.), Polabí, tu a onde.

En ee o |

JO XV. Jan Roubal:

PT pratensis Deg.
Vrané, na 400 ex. (Kr.). Také pod korou (Cesko- -Sas. Švýc.,

Lok. S.)
1m canalıculata Mey

U nás vzácná. Uvädena Klimou v seznamu českých brouků. Zije
však jeu u F. exsecta Nyl.

Ten qui line SM

Hojná.

U Lasius fuliginosus Latr.
Závist a tu a tam v údolí Vitavském. V Pošumaví schází.
— Cibulka (Lok. s.).

Dexiogya corticina Er.

Wasm. tuto formu neuvádí v „Kritisches Verzeichniss der
Myrmekophilen und Termitophilen Arthropoden“, avšak ve „Ver-
zeichniss der Ameisen und Ameisengáste von Hollándisch Limbure“
(Tijdschrift voor Entomologie uitgegeven door der nederlandische ento-
mologische Verehriguug 1890—91., s. 37—6+£) ji cituje jako velmi
vzácného hosta u Formica sanguinea v kategorii IV. — Indifferentně
trpěna.

U Formica sanguinea Latr.

Chuchle, na okraji lesa na západní straně 2 ex. III. 1901
(R.). Jinak v Čechách vzácná. Též u Lasius fuliginosus Latr.

Ilyobates (Amarochara) Bonairei Fauvel.

Velmi vzácný druh, z Čech znám pouze v několika exemplářích
z nejteplejšího okolí Prahy.
U Lasius mger L.
„Čechy“ (Skalitzky).
U Tapinoma erraticum Latr.
Naleziště u tohoto mravence Wasm. neuvádí.
Vrané 1904(Kr.h U jiných mravenců z Čech mi není znám.

I. propinguus Aubé.

Dle Mulsanta a Reye u Formica rufa a Myrmica rubra. —
V Čechách žije jako vzácnost v nejteplejších jen polohách na čerstvě
vyhrabaných hromadách písku a p.

Prodromus myrmecophilů českých. 23

A temeles emarginatus Payk.

Myrmecoxenní. Žije u různých druhů Myrmica a metamorfosu
prodělává u Formica sanguinea Latr. Normálně u Myrmica. Po celých
Čechách rozšířen.
U Myrmica (hlavně laevinodis Nyl.).
Celé Pošumaví, Jindř. Hradec, Pacov, Veselí, Ražice, Praha
a celé okolí (Všenory 6 ex. v jednom hnízdě), Polabí, Ba-
bina v Čes. středohoří, Bělá pod Bezd. — R.

V slož. hnizd&E Myrmica laevinodis Nyl. a Lasius mger L.
Bělá pod Bezd. (R.)

U Hrabanova V. 1902. jsem našel dva ex. v čerstvém hnoji ho-
vězím na písčitém poli. Mravenců kolem nebylo nikde. Také v lab-
ském náplavu u Čelakovic v lednu 1903 s Janelem. — Prof. Saska
jich sbíral mnoho v jednom domě v Rožďalovicích, kde pod podlahou
byli mravenci zahnízděni a tak účinkem tepla byli tito brouci vylákáni
na stěny, kde ve velkém množství lezli.

A. paradoxus Grav.

Platí o něm totéž, pokud se života týče, jako o předešlém.
Avšak jest poměrně druhem velmi vzácným.
U Myrmica.
Praha (Lok. j.), Vrané, dosti (Kr.). Chuchle.
U Myrmica laevinodis Nyl.
Chuchle, 2 ex., Zävist — Lok. s.
U Formica rufibarbis F.
Vrané (Kr.).

A. pubicollis bris:

Žije jako imago u Formica rufa, odkudž pak přechází koncem
jara k Myrmica laevinodis, kde prodělá metamorfosu a zase se na
podzim vrací. V Čechách vzácný, nejméně znám z našich Atemelesů.

U Formica rufa L.

Praha (Wasm. Lok. s.). Nová Huť, kde ve Vůznici jsem
sítem vytřepal jeden ex. 12. V. 1904, :

Lomechusa strumosa F.

Karakter pravé myrmecophilie v značnějším ještě stupni než
u předešlého rodu.

24 XV. Jan Roubal:

V Čechách roztroušen, ač mnohem hojněji v pásmu studenějším
a na substrátu prahorním; tak ku př. v Pošumaví jsem ji mnohem
častěji sbíral, než v okolí Prahy, středních Čechách vůbec, Polabí
atd. V čes. středohoří velmi vzácna.

Normálně u Formica sanguinea. Vázána jest úplně na mravence;
proto popírá Wasm. Sahlbergovo tvrzení, že též z hnízda vyletuje,
k čemuž dodávám, že Krása chytil letící Lomechusu u Vraného, též
Dr. Rodt ji létající pozoroval a já ji tak chytil u Chuděnic.

U Formica sanguinea Latr.
Všude, kde více hnízd jest, je alespoň několik exemplářů. Jako
interessantní nálezy sděluji tyto: u Chuděnic na začátku března 1897

jsem našel jeden ex. pod kamenem dále od mraveniště vzdáleným.

Na sta jich sbíral Dr. Bílek u Nemělkova u Klatov, a to až 20 ex.
v jednom hnízdě.
U Formica sanguinea Latr. s F. fusca L.
Praha (Wasm.), Sv. Prokop 1903 (R.).
U Formica rufa L.
Sekundárně. Praha (Lok. sen.) Nová Huť (R.), Vše-
nory (R.).
U Formica pratensis Deg.
Vrané (Kr.).

Myrmoecia plicata Er

Tato a následující specie jsou pro faunu českou velmi význační
brouci, ježto nejvíce exem. odtud jest známo. Jsou symbienti Anthophor
ı Andren, a v jisté době žijí též jako vetřelci u Tapinoma, jsouce
zuřivě mravenci pronásledováni. Žijí v Čechách jen na několika mí-
stech v údolí Vltavy od Chuchle do Davle. Náleží mezi nejvzácnější
Staphyliny.

U Tapinoma erraticum Latr.

„Čechy“ (Skalitzky). Chuchle (Srnka). Vrané (Lok. j. R.
Kr.) v květnu 1903.

Myrmoecia Fussi Kr.
Jako předešlá.
U Tapinoma erraticum Latr.

„Úechy“ (Lokay s. teste Skalitzky, Wasm., Nickerl). Vrané
(Lok. j. Kr.) s předešlou. Davle 14. V. 05 (R).

Prodromus myrmecophilů českých.

Myrmedonia funesta Grav.

Všechny Myrmedonie v poměru k mravencům řídí se pojmem
synechtrie. Jsou při každé příležitosti mravenci pronásledovány. Z pra-
vidla žijí u Lasius fuliginosus.

Forma tato v Čechách všude rozšířená a dosti hojna. Nejvíce
jsem ji sbíral u Chuděnic, v Dubí v starém buku u Lasius fuli-
ginosus Latr.

M. humeralis Grav.

Jako předešlá, rozšíření stejné. Mimo hnízda Lasius fuliginosus
sbíral jsem ji též:
U Lasius niger L.
Zbraslav, 2 ex. na poli blíže řeky 16. III. 05.

M. cognata Márkl.

Jako předešlé. Avšak vzácnější.
U Lasius fuliginosus Latr.
Závist, Česk.-sas. Švýc. — Lok. s.

M. similis Märkl.

Stejné as rozšíření jako M. humeralis grav.

Také u Lasius niger L.
Chuděnice (R.).
U LZ. alienus Förstr.
Kundratice (Kracík — teste R. 19. III. 05) 1 ex.
Jednou v Klatovském parku na šťávě stromu 1900 (R.). Také
v labském náplavu. Čes.-sas. Švýcarsko. :

M. limbata Payk.

Po celých Čechách. Často v náplavech (Lok. s.). Wasm. jí ne-
uvádí jako myrmecophila. Gangelbauer píše o ní: „Bei Lasius flavus
und fuliginosus.“

Jako nové datum sděluji:

U Formica sanguinea F.

Ve dvou ex. u Troje v úvoze 14. III. 05. (R.) Choval jsem ji
v umělém hnízdě dlouhou dobu a pozoroval, že byla mra-
venci netknuta.

U Lasius niger L.

Vrané (Kr.) — velmi hojně.

26 XV. Jan Roubal:
U Myrmica laevinodis Nyl.
Vrané (Kr.) hojně.
M. lugens Grav.

Z Čech více lokalit známo. Lok. s. uvádí ji z Hvězdy. Já ji
sbíral u Domažlic. Taktéž u L. fuliginosus Latr.

M lat ic ol so Meanzka:
Jako předešlá.
U Lasius fuliginosus Latr.
Závist, velmi hojna (Lok. s.), Strašice (R).

(Myrmecophagy z tohoto příbuzenstva jsou:
Astilbus.canalicu la tusWks

Po celých Čechách velmi hojný. Skoro v blízkosti všech men-
ších mravenců.

Zyras Haworti Steph.

Jest vzácná forma jen v nejteplejších polohách žijící. Druhdy
hojná ve Hvězdě, u Tuchoměřic, na Štvanici, též v Závisti, u Sv.
| Prokopa, Brandÿsa. Krč (Rambousek). Blíže Lasius brunneus a Myrmica.

Z. collaris Payk

Celkem vzácný. Já jej sbíral vždy jen v náplavech. Rozšířen po
celých Čechách. Udává se u Myrmica laevinodis Nyl.

| 2. fuleidarGc ray

Velmi vzácný. Druhdy nalezeny 2 ex. v Stromovce.)

Notothecta flavipes Grav.

Poměr k hostitelům jako u Thiasophila.

U Formica rufa L.

Dosud jen z několika lokalit známá, ač není vzácna.
Dobříš (Kr.). Klatovy (R.).

| N. confusa Märkl.
Jako předešlý
U Lasius Jfuliginosus Latr.
V okolí Prahy několikráte. (Dr. Fleischer a j.)

Prodromus myrmecophilů českých. 27

N. anceps Er.

Jako předešlý. U Formica rufa a- pratensis u nás skoro všude.
U Formica rufa L.-

Všude skoro (R.).
U F pratensis Deg.

Vrané, velmi hojně (Kr.).

Amischa talpa Heer.

Malá tato Atheta známa z Čech (Dr. Fleischer) v několika jen
exemplářích. Žije u Formica rufa Z. a pratensis Dee.

Meotica indocilis Heer.
Bledě žlutá mikroskopická tato Atheta žije jako indifferentni
host u menších mravenců. Wasm. toho neuvádí.

U Tetramorium caespitum L.
Vrané, v skulinách na spodu kamene 1903 R. jednou, Kr.

třikrát.
U Solenopsis fugax Latr.
Skochovice 16. III. 05. Kr. R. — 2 ex. Velmi zajímavý

nález u stejně zbarveného hostitele, kde seděla zcela v cho-
máči malinkých mravenců těchto.

Xenota myrmecobia Er.

Žije u Formica rufa. Dosud z Čech známa z málo lokalit.
U Lasius fuliginosus Latr.
Praha (Lok. j.).
© Krkonoše (Dr. Rodt).

Dimetrota subrugosa Kiesw.

U Lasius fuliginosus Latr.
Praha (Lok. j.). — Wasm. neuvädi této formy.

Ptychandra hepatica Er.

Jediný zástupce této sekce jako nový druh pro Čechy na-
lezen byl
u Lasius fuliginosus Latr.
V Zävisti (Skalitzky, Dr. Rodt, Kr.). Wasm. jí neuvádí.

XV. Jan Roubal:

Falagria nigra Grav.
U mravenců jen náhodou. Po celých Čechách dosti hojná, mimo
vyšší polohy.

U Tetramorium caespitum L.
a u Lasius niger L.

Závist (Lok. j.).
U Lasius fuliginosus Latr.

Letky 1905 (R.).
Nälezy jsou jenom nähodne.

Euryusa sinuata Er.

Vzäenä.
U Lasius brunneus Latr.
Praha (Lok. s., j. Wasm.) na stromech v kůře.
Též v Česko-sas. Švýcarsku.
Dosud se mi jí nepodařilo nalézti, také Kr. jí nenalezl.

E. laticollis Heer.

+ Rovněž vzácná.
U Lasius emar ginatus Ol.
Čechy“ (Skalitzky), Praha (Lok. j.).
U sj mger L.
U L. brunneus Latr. (Lok. j.).
Velmi vzácná. „Čechy“ (Skalitzky), Česko-saské Švýcarsko
(Lok. s.).

Oligota pusillima Grav.

Mikroskopická tato forma žije pod spadlým listím, v náplavech
a pod kameny po celých Čechách i vysoko na Šumavě (R.).
U Lasius fuliginosus Latr.
Stromovka, as 40 ex. (Lok. j., R.).

Wasm. ji uvádí jen v seznamu z Limburku u Formica rufa pod
III. (náhodní hosté!).

Lamprinus erythropterus Panz.

Nepřítel mravenců; taktéž j druh následující. Pouze v teplém

okolí Prahy. Nepodařilo se mi dosud někde jinde ho nalézti. Vzácná
attrakce naší fauny.

Prodromus myrmecophilů českých. 29

U Tetramorium caespitum L.

Praha (Lok. s., j., Skalitzky). Závist (Lok. s.), Vrané; ně-
kolikráte (Kr.). Vrané, Zvol, Davle (K ), Štěchovice (Dr.
Fleischer).

Někdy i mimo mraveniště, t. j. vyhledává-li právě nové bydlišté;
tak ve Vraném na nádraží v leté cbytil Krása jeden ex. Já jej našel
pod kamenem na Homoli u Vraného 1903. Dolní Počernice VI. 04.
(sl. Hradecká). Jarov, na počátku údolí; (Maule comm. R. 1 ex. 24. II. 05).

L. saginatus Grav.
Ještě vzácnější.
U Myrmica laevinodis Nyl.
Vrané (Kr.). Lysá (R.). Cheb — coll. Gradl. — Mimo to
i u jiných druhů Myrmica, u L. fuliginosus Latr. a F.
rufa L.

Quedius microps Grav.

Velmi vzácný.
U Lasius fuliginosus Latr.
„Cechy“ (Skalitzky). Stromovka (pí. Lokayovä). Praha, ně-
kolikrâte.
Q. brevis Er.

Poměr k mravencům — synechtrie. Vždy v mraveništích. Roz-
troušeně.

U Lasius fuliginosus Latr.

Stromovka, Zävist a jinde v okoli Prahy.

U Formica rufa L.
Zde žije v larválním stadiu.
Liblice, ohromné množství (Wendler). Chuděnice, Vy-
tůně (R.).

0 brevicornis Thoms.

Velmi vzácný tento druh není jako myrmecophil u Wasmanna
uváděn.
U Lasius fuliginosus Latr.
Stromovka. Ze tří nálezů pí. Lokavové byly všechny u to-
hoto mravence ve společnosti Q. brevis a microps.
Eppelsheim uvádí ve svém článku „Ueber deutsche Staphy-
linen“ jako pro Německo nový druh tuto specii těmito slovy: „Ich

mo to

3() Jan Roubal:

besitze eine © aus Böhmen (Srnka), ebenso Dr. Skalitzky.“ (Deutsche
Ent. Zeitsch. 1878. 385—403). ;

Othius myrmecophilus Kiesw.

Ač ho Wasmann neuvádí, přec žije u větších forem našich mra-
venců jako indifferentní host. Gangelbauer cituje: „Bisweilen bei
Lasius fuliginosus und Formica congerens. Selten.“

V Čechách jen na některých místech. Forma vyšších poloh.

Já jej sbíral u

Formica fusca L.

U Labského Kostelce VI. 03. Jinak: Děčín, Eisenstein
i Chuděnice (R.).

Xantholinus glaber Nordm.

Roztrousen.
U Lasius fuliginosus Latr.
„Čechy“ (Skalitzky), Praha (Lok. s.). Závist. Šumava (R.).

Xetra bes eee

Jest dle Kraatze, Wasm. pravidelným nepřítelem v hnízdech
Formica rufa a pratensis a Lasius fuliginosus na rozdíl od X. punctu-
latus, jenž u mravenců z pravidla vůbec nežije, ač obě formy nanejvýš
si podobny jsou, takže Fauvel na př. oba stotožňuje. Larva jest
čistě myrmecophilní (Wasm.). Velmi vzácný. Žije též u sršní.

U Lasius fuliginosus Latr.

Praha (Lokay s.). Brandýs (Skalitzky).

Leptacinus formicetorum Márkl.

Pravidelný synoekent. U nás tu a onde, ale vždy řídce.

U Formica rufa L.

Liblice, ohromné množství (Vendler). Praha (Lok. sen.). Doma-
žlice. (R.).

Stenus aterrimus Er.

Pravidelný symbiont u Formica rufa a pratensis. V Čechách jen
v teplé části střední, tudíž hlavně u formy druhé.
U Formica pratensis Deg.
Praha (Lok. s.). Vrané velmi hojně. (Kr, Ra

i , a 11" A x 10 c
Prodromus myrmecophilů českých. 31

Trogophloeus punctatellus Er.

Velmi vzácný. Jen v údolí Vltavském k Davli od Prahy. Novéji
už dlouho nenalezen. u

U Tetramorium caespitum L.
Praha (Lok. s., Dr. Fleischer teste Skal.).

Thoracophorus corticinus Motsch.

U Lasius brunneus Latr.
Hvezda u Prahy (Haber, dle Wasm.).

(Pselaphidae.)
Euplectes Fischeri Aube.

Malinkä tato forma jest die Wasm. obyvatelem v hnizdech F.
rufa L. Dle mého pozorování žije též u F. pratensis Deg., kdež jsem
ji sbíral u Vraného 28. IV. 1903. Též Krása.

Jinak rozšířen po celých Čechách, ale celkem dosti vzácný.

Že není pravým obyvatelem hnízd mravenců, svědčí, že jsem ho
často nalezl jinde, i na vysokém javoru v Lázní u Chuděnic V. 1898.

(Roubal: „Fundorte einiger seltenerer und fůr Bóhmen neuer
Käfer. Verhl. d. k. k. zool.-bot. Geselsch. in Wien 1903.) — Též v ná-
plavech a u jiných mravenců (Lasius).

rc honyxssulcrcollis: Rchbr.

V Čechách jen ze středních částí, hlavně z Prahy známý. Vždy
u mravenců Lasius brunneus Latr. a Ponera contracta Latr.
Praha: Stromovka, Jelení příkop, Štvanice, (mezi několika
mravenci v pařezu, Dr. Klíma). Smíchov (mezi několika
mravenci, Dr. Rodt). Roku 1904 v červnu jsme je s Mau-
lem chytali v letu ve velkých massách na Olšanech —
v době jejich stěhování.

Amauronyx Můrkeli Aubé.

Pouze v teplých krajinách.

U Tetramorium caespitum L.
Praha (Nickerl, Wasm. [„bei Prag mehrmals“], Lok. s.).
Také Dr. Fleischer mimo mraveniště.

XV. Jan Roubal:

-

Batrisus formicarius Aubé.

Všechny druhy rodu Batrisus, pokud žijí u mravenců (Lasius) jsou
indifferentně trpěni. Stávají se užitečnými hostitelům, ježto požírají
cizopasné Acaridy a živí se mimo to i odpadky v mraveništi. — Druh
tento je v Čechách velmi vzácný. Ces.-sas. Svÿc.

U Z. brunnens Latr.

B. venustus Reichb.

Jen v středních Čechách dosud sbírán hojněji. Celkem řídký.
U Lasius niger L. a L. brunneus Latr.
dle Skalitzkého.
Praha, ku př. Cibulka. — Rainwiese (Lok. s.).

B. Delaportei Aubé.

Jako předešlí.
U Lasius fuliginosus Latr.
Praha (Lok. s.).
U Z. brunnens Latr., Praha.
o U Myrmica laevinodis Nyl.
Krč (Lok. j.), Hřensko (Lok. j.).

Chennium bituberculatum Latr.

Žije výhradně u Tetramorium caespitum L. Jest na rozhraní mezi
myrmekoxeny a trpěnými hosty. Jest též olizován, ale mnohem méně,
než na př. Claviger. Larvy pozoroval u Prahy r. 1890, 1891 Wasm.
Velevýznačný druh pro naši faunu; známý zde od r. 1859 (Lok. s.).
Pouze v Povltaví od Prahy k Štěchovicům.

Tetramorium caespitum L.
Zde od časného jara až as do konce dubna, pak opět na
podzim. Možno jej zde sbírati zvláště ve dnech mlhavých ;
sedí vždy na spodině kamenu mezi mravenci, často v sku-
line. Na zemi v hnízdě není skoro nikdy.
Zpravidla nebývá v takové kolonii, kde je Tychaea, nebo kde
už mají mravenci plod. Zvláště rád žije u mladých mravenců.
Všichni entomologové starší v Čechách zde jej sbírali.
Lokalita tato jest nejvýznačnější snad vůbec; sám Kraatz
ji navštívil.
Také dle Lok. s. žije u Slabce.

U

Prodromus myrmecophilů českých. 29

Mně se jej nepodařilo Au nikde na Sazavsku ani za
Stöchovicemi.
Velice interessantní nález jsem učinil u Klatov na Husiné
nad Úhlavou, kde na okraji lesa jsem sbíral jej v kopule
V) M8
V smíšené kolonii Strongylognathus testaceus Schenk. à Tetra-
morium caespitum L.

Vrané (R.).
Centrotoma lucifuga Heyd.

Jest stálým průvodcem Chennia, ač ponékud dříve se objevuje
a dříve z jara vymizí; platí o ní totéž, co o předešlém.
U Tetramorium caespitum L
„Prag“ (Nickerle, Lok. s, j., Wasm., Skalitzky atd.) — dle
Wasm. Vrané (Kr., R.).
Někdy jich bývá v hnízdě až 12!

C. rubra Saulcy.

Jako předešlá, avšak jest nad míru vzácna Jest jen několik
údajů z Čech známo.
U Tetramorium caespitum L.
Praha (Wasm., Nickerle). Vrané (Kr.) jedinkrát, (Zävist).

Claviger longicornis Müll.

Pravý, nejdokonalejší ještě s následujícím myrmecoxen. Vzácný.
U Lasius umbratus Nyl. porůznu; Sušice V. 05. (Maule.)
U Z. brunneus Latr. Nemělkov (Dr. Bílek). Praha: (Lok. s.,
Wasm.). Vrané (Kr.).
U Z. niger L. Chuchle 05. (Dr. Mrázek).:
U L. alienus Fôrstr.
Vrané (Kr.). ;
U Formica rufibarbis F. v. fusco rujibarbis For.
Zävist (Lok. j.).

C. testaceus Preyssl.

Jako předešlý. Primérně u L. flavus, sekundérně u L. alienus
a jen výjimkou u L. niger. Za příhodných okolností rozšířen po
celých Čechách. V některých krajinách velmi obecný a v každém
mraveništi L. flavus.
Věstník král. čes. spol. náuk, Třída II. 3

XV. Jan Roubal:

V Čechách jest zvláště hojný u sekundérního hosta L. alienus
Forstr. V údolí vltavském v některém hnízdě na sta (Kr. R.).

U Z. niger L. (Chuděnice, Klatovy, Raná. — R.)

Jako nové datum sděluji

u Z. brunneus Latr.
Praha 1904 (Dr. Mrázek).

Scydmaenidae.

Jsou jen trpénf hosté. Někteří požírají též Acaridy v mrave-
ništích. Pravým myrmecophilem jest pouze Napochus chrysocomus
Saule. Nápadná jest podoba jich s mravenci.

Euthia plicata Gyll.
Dle Lok. s. Rainwiese (Schónbach).

Euthia scydmaenoides Steph.

Nejisto, je-li myrmecophilem. Udävan u F. rufa L. Velmi -
vzácný. Několikrát u Prahy.

č

Neuraphes Sparshalli Denny.

Jako předešlý. — Z Čech uváděn Klímou (bez udání mravence).

Napochus chrysocomus Saulcy.

Pravý myrmecophil se zlatožlutými chloupky. O výskytu jeho
platí úplně totéž, co o Centrotoma a Chennium; význačný brouk
pro Čechy.

U Tetramorium caespitum L.

Od Chuchle až k Štěchovicům.

Euconnus claviger M.

Podoben způsobem života předešlému, žije však u Formica
rufa L. normálné; také u jiných mravenců.
Jen v okolí Prahy.
U bs ua BD.
Závist.
U Lasius niger L.
Praha (Skalitzky, Wasm.).

Prodromus myrmecophilů českých. 35

UL. fuliginosus Latr.
Praha (Skalitzky). Mně se ho dosud nepodařilo nalézti.

Scydmaenus rufus Müll.

Vzácná forma tato žije u /. rufa L. — Dle Lok. s. seznamu
na Štvanici v dubnu pod korou topolů 5 ex.

S. Hellwigi E,

Jako předešlý. I u jiných mravenců.
U Formica rufa L.
Klatovy. Klenová 1899 (R.). Dle Lok. s, v Loketském

kraji (1842).
Silphidae.

Z této skupiny jako hosté mravenců u nás žijí dle Klímova
seznamu tyto druhy:

Anemadus strigosus Kr.

U Lasius brunneus Latr.
Praha (Lok. s.).

Nemadus colonoides Kr.
U Lasius brunneus Latr. Jest vSak velice vzäcny.
Trichopterygidae.
Některé formy jsou indifferentné trpěny.
Ptenidium myrmecophilum Motsch.

U Formica rufa L.
Hojný.
P. Gressneri Gillm.

Snad jen jako náhodný host.
U L. fuliginosus Latr.
Stromovka (Lok. j.).

Ptilium myrmecophilum Aubé.
U Formica rufa L.

Z Čech dle Klímy uváděn.
2*

XV. Jan Roubal:

Endomychidae.
Některé formy žijí pravidelně v mraveništích.
Myrmecoxenus subterraneus Cherv.

Normálně dle Wasm. žije jen u Formica rufa, pratensis, ex secta ;
já znám jej pouze z hnízd Lasius. — Celkem hojný.
U Lasius niger L.
„Čechy“ (Wasm.). Klatovy, „Ráj“ (Maule 2 ex. 1899.)-
Chuděnice (R.). Švihov. Nová Kdýně (R.). Jindř. Hradec (R.)
U L. alienus Förstr.
Závist O1 (R.). Polabí (R.).
U Formica fusca L.
Vrané (Kr.). — Dr. Fleischer.

Symbiotes latus Redt.

U nás jen roztroušeně žije tento synoekent.
U Lasius fuliginosus Latr.
Stromovka (Lok. j.) v starém dubu.

S. gibberosus Luc.
Jako předešlý,
U Lasius fuliginosus Latr.
Stromovka, v shnilém dubu (Lok. j.).

Cryptophagidae.

Druhy r. Cryptophagus jsou jen zcela náhodní hosté.

Emphyllus glaber. Gyll.

Jest na rozhraní mezi hosty pravými a trpěnými.
U mravenců na Rainwiese dle Lok. s. Vzácný.

Lathridiidae.
Indifferentní hosté pouze.

Cartodere elongata Curt.

U Lasius fuliginosus Latr.
„Uechy“ (Lok. s. dle Wasm.).

U Tetramorium caespitum L.
Cechy (Lok. s. dle Wasm.).

Prodromus myrmecophilů českých, 37

V lednu 1905 jsem mnoho těchto brouků sbíral v Chudeniefch
v starém hnízdě vosím pod krovem.

Corticaria longicollis Zett,
U Formica rufa L.

V Čechách dle Dra. Fleischra.

Nitidulidae.
A mphotis marginata F.

Jest pravým myrmecophilem; často jest i od mravenců krmena ;
olizována též, ale zřídka. V Čechách hojna, avšak jen v teplejších
polohách. V Pošumaví jsem jí nenašel.

U Lasius fuliginosus Latr.

V okolí Prahy hojna, jinde roztroušeně.

Colydiidae.
Oxylaemus caesus Er.

Jen v některých polohách. U mravenců jako předešlí,

U Lasius fuliginosus Latr.
„Čechy“ (Skalitzky dle Wasm.).

Cucujidae.

Monotoma conicicollis Aubé.

Jest to brouk u Formica rufa trpěný, který zde často ve velkém
množství se vyskýtá. Jest rozšířen po celých Čechách. Často jsem jej
houfně sbíral při západu slunce poletujícího kol obydlí lidských,
stodol, sýpek, kup sena na lukách.

U Formica rufa L.

Závist, Černošice (Kr.), Dobříš (Kr.). — Mimo mraveniště:
Pošumaví (R.), Rainwiese (L. s.).

M. angusticollis Gyll.
Jako předešlý.
U Formica rufa L.
Dobříš, ve společnosti Emphylus glaber Gyll. hojný (Kr.).
— "Též Rainwiese (L. s.)

XV. Jan Roubal:

Histeridae.

Z mnohotvärne této skupiny žije u mravenců mnoho forem. Jakýsi
vztah. biologický k mravencům mají z našich forem zvláště jen
Hetaerius ferrugineus, Dendrophilus a Hister ruficornis, již jsou
indifferentné trpèni a živí se detritem, mrtvými mravenci i jich

plodem.
Hister ruficornis Grim.

Značně habitem i velikostí se lišící tato forma jest přec jen mra-
venci trpěna. U nás tu a tam.

U Lasius fuliginosus Latr.
„Cechy“ (Skalitzky, Wasmann), Zävist (Kr. R.).

Hetaerius ferrugineus Ol.

Hojný. Žije téměř u všech druhů mravenců normálně.
U Formica fusca L.
Rozšířen. Chuděnice, Klatovy, Putim, Pacov, Litoměřice,
Praha atd.
U F sanguinea L.
Dobříchovice (R.).
U F. rufibarbis. V.
Vrané (Kr.).
U Lasius niger L.
Vrané (Kr.)
U L. alienus Fôrstr.
Vrané (Kr.).
U Tapinoma erraticum Latr.
Zävist 1903 (R.).
Z různých sbírek bez udání mravence: Cheb, Rožďalovice, Sloup-
nice u Litomyšle, Praha.

ě

Dendrophilus pygmaeus.

Jen v teplejších polohách.
U Lasius fuliginosus Latr.
Závist (Kr.), hojně. — Čes. sas. Švýc. (L. s.)

D. puncetatus.H bs

Zije též pod stromovou korou a v trouchu stromů. Také
v hnízdech Vespa crabro. Jinak jako předešlý. |

Prodromus myrmecophilů českých. 39

U Zasius fuliginosus Latr.
Závist (Kr.).

Abraens globosus Hoffm.
Malá tato forma je vzácně po celých skoro Čechách voztroušena.

Žije u Lastus brunneus Latr. a Formica rufa L
Vrané, pod kameny časně z jara, v únoru (Kr.). Praha (R.).

Scarabaeidae.

Cetonia floricola Hbst.

V stadiu kukly žije vždy v kupách F. rufa nebo u F, pratensis,
jsouc od mravenců nevšímána. Veliké kokony z třístiček jsou i lidu
známy — jmenují je „mravenčí králové“

Jiné Cetonie jsou tu jen náhodou, jako ku př. C. speciosissima.

Výskyt se některých forem Tenebrionidů (Opatrum a j.) jest jen
zcela náhodný.

Curculionidae.

Někteří žijí velmi hojně v mraveništích jako hemimyrmeco-
philové.
Wasm. uvádí jen:

Trachyphloeus scabriusculus L.

Často v hnízdech F. rufa L. — U Lasius na Císař. ostrově. (R.)
Také velmi často jsem sbíral u Tetramorium, Lasius brunneus
a niger rod Omias (Vrané, Chuchle, Závist).

Chrysomelidae.
Clythra guadripunectata L.

Ve stadiu nymfálním žije u F, rufa nebo vzácně u |. pratensis,
sanguinea, Camponotus ligniperdus a Lasius flavus, jako Cetonia.

Dosud jsem ji sbíral jen u Formica rufa L. v Pošumaví.
Též Lok. j. v Závisti v mraveništích.

C. laeviuscula Ratzeb.

Jako předešlá, a to u F. sanguinea Latr.

{0

Bud

XV. Jan Roubal:

Hymenoptera.
(Formicidae.)
I Hnízda složená.

příslušníci téže podčeledi nebo podčeledí různých žijí zde

každá kolonie neodvisle od druhých — společným je jim jen totéž hnízdo.
1. Případy náhodných složení:
a) Jistí mravenci založí si hnízdo v jiném, aby konali loupežné

b)

výpady na zásoby atd. mravenců domácích.

Tetramorium caespitum L. u F. rufa L. (Chuděnice 1902,
Jırna, 14. VI. 03. R)

Vetřelci se usadí v cizím hnízdě, aby měli tak lepší a po-
hodlnější bydliště. Bývají to dvě formy ssiemeu ti vt
sebe daleko postavené.

Formica fusca L. často v kupovitych hnízdech. F: rufa L.
neb u pratensis Deg. Porůznu. ER
Myrmica sp. u F. rufa L. a pratensis Deg. v Pošumaví
několikrát.

Lasius niger L. s F. fusca L. Klatovy, Výhořice (R.)
Lasius mger L. u F. rufibarbis F a Set L. pod. Ranou
v Českém Středohoří. (R.)

Lasius mger L., F. flavus, F. fusca L. Závist. (R.)
Leptothorax do. Latr. u Myrmica pod korou u HE
často.

L.wufaseiatus Latr. poblíž Lasius fuliginosus Latr. SRE)
Camponotus silvaticus v. aethiops a Tetramorium caespitum
L. direktně pod týmž kamenem. Troja. III. 05. (R.)

2. Zpravidla jest poměr takovýto:
a) Vetřelec jest lupičem neb zlodějem: Solenopsis fugax Latr.

b

Malé kolonie tohoto mravence u všech skoro větších mra-
venců jsem pozoroval. Doma jsem je přidával všem mra-
vencům a vždy byli nevšimáni. Mohou však též samo-
statně Ziti. |

Host je v přátelském poměru k hostiteli. Jediný úkaz:
Formicoxwenus nitidulus Nyl. v hnízdech F. rufa L. a pra-
tensis Deg., kde staví uvnitř svoje jako pěst velké hnízdo.
V Čechách jsem jej dosud našel než u Vraného na Homoli
u À. pratensis Deg. Také p. Krása. — Mimo tyto jen více

Prodromus myrmecophilů českých. 41

méně typické případy možno by bylo uvésti ještě celou
řadu různých kombinací složených hnízd; přestávám jen
na některých příkladech. * *

II. Smíšené kolonie.

Tím rozumíme společnosti růzvých mravenců, již vždy jen téže
podčeledi náležejí a již mají společný zájem při hospodaření a vykonaná
práce přichází ku společnému blahu všech.

1. Normálně:

a) mravenci vládnoucí mají vlastní jednu formu pomocných,
již mají kusadla zubatá.
F. sanguinea Latr. S, ©, % mají ve svém hnízdě $ a kukly
F. fusca L. neb F rufibarbis I, Oba úkazy hojně, avšak
jen v teplém okolí pražském. (R.)

b) Pracující formy mají čelisti neozubené:
Polyergus rufescens Latr. má u sebe F. fusca. L. Praha
(Nickerl). I jinde.
Polyergus rufescens Latr. s F rufibarbis F. Chuchle (Kr.).
Strongylognathus testaceus Schenck. má za pracovníky Tetra-
morium. © Jediné místo, kde hojně možno nalézti tyto
t. zv. Wasmannovy „Bundeskolonien“, jest údolí vltavské
od Chuchle do Štěchovic. Jednou jsem kolonii takovou
našel u Všenor 1904. Pod kamenem jest jich vždy málo,
ježto tráví většinou pod zemí. Na první pohled jsou si obě
formy velice podobny, možno však je rozeznati habituelně
už dle pohybů a bledší barvy. |

c) Vládnoucí jsou zastoupeny jen formami pohlavními.
Anergates atratulus Schenck. 5 a © a jich vývojová stadia
jsou dle Wasm. jen s 3 Tetramoria složená, Avšak Krása
pozoroval u Vraného složené hnízdo Tetramorium S, ©, ÿ
s Anergatem.
Klassický jest nález Nickerlův: Anergates u Tapinoma erra-
tieum u Vraného.

2. Nepravidelné kolonie.
a) F. sanguinea Latr. má za pomocníky S F. pratensis Deg.
To jsem našel v N. Huti 1904.
F. sanguinea Latr. má $ F. rufa L. Chuděnice, Nemělkov.
F. sanguinea Latr. má © fusca L. i © rufa L. Tu a onde
jsem pozoroval v Pošumaví.

49 XV. Jan Roubal:

b) Nebo je poměr opačný: hosté normální jsou $. F. pratensis
Dey. má za pomocníky F. fusca L. — N. Hut. — F. pra-
tensis Deg. a rufa L. Strašice. — Také zde nevyčerpávám
všech případů.

Braconidae, Chalcidae, Proctotrupidae.

Tetramopria aurocincta. Wasm.

Malinká tato forma žije výhradně u Tetramorium caespitum L.,
a to pouze v údolí Vltavy od Chuchle k Davli jsem ji našel. Sedí
vždy na kameni mezi mravenci ve společnosti Chennium, Centrotoma,
Napochus, Acartauchenius a není nikdy přítomna, kde jsou Tychaea
neb plod mravenců. V stejné době s jmenovanými.

Zvláště hojna bývá na Homoli, u Trnové a u Davle. (R)

CC C0 rs Wasme

Jako předešlá. Zjistil jsem ji též u Vraného. Bližší mi o nf sdělil
Wasm., který ji u Prahy před lety sbíral. — V údolí Vltavském žije
u Solenopsis fugax Latr. ještě Solenopria.

?

Chalcura Bedeli Cam.

Parasit jako larva v kokonech mravenců. Tak ji vychoval Polák
u Formica rufa L. Praha. (Dle Wasm.)

Jako novou noticku podávám, že jsem 3. III. 05 u Chuchle
našel pod kamenem u Lasius alienus Fórstr. jednu formu Procto-
trupida, jež měla malé rudimenty (©) křídel a G okřídleného pak
Jsem našel opodál. Habitem se podobala ona © úplně malé Poneře.
Podám ještě o věci té zprávu později.

Prodromus myrmeeophilů českých. _ 43

Literatura.

Bencese Anı.: Ilustrazione iconographica degli Acari mirmecophili, In ,Redia“.
Val. II. Fasc. II. 1904. P. 299—474.

Duva L.: Seznam hmyzu českého, Rhynchota. (Wysiokr. spol.)

Escuericu K.: Ameisen und Käfer. — Zool. Gart. 46. Jho. No. 197.

GANGELBAUER L.: Die Käfer von Mitteleuropa. I.— IV. Wien, 1892—1904.

Hrerseugko AM.: Zur Biologie von Claviger testaceus Preyssl. — Berl. Ent. Zeitsch.
1896. P. 45—50.

Janet Ch.: Études sur les fourmis les Guépes et les Abeilles: Rapports des Ani
maux myrmecophiles avec les fourmis. Limoges 1897.

Krariuer W.: Atlas brouků středoevropských. Praha 1903. S. 1—462, 1—380.

Krima A.: Seznam hmyzu českého, Coleoptera (Fysiokr. spol.) 1902.

Kiimenr J.: Čeští brouci. Něm. Brod. 1896.

Koňexský J.: Zoologické drobnosti z okolí pražského. Vesmír XXVII. Str. 254.

Kowarz W.: Seznam hmyzu českého, Diptera. (Fysiokr. spol.)

Kuses A.: Ze života mravenčího. Čas. čes. sp. ent. 1904. S. 46—49.

Loxav E. jun.: Qnedius brevicornis Thoms. Čas. čes. spol. ent. 1905. S. 27.

Loray E. sen.: Popis mravenců českých s obledem na hosty přicházející v kupách
mravenčích. Živa. 1860.

— Seznam brouků českých. Arch. pro přírod. výzk. Čech. 1868.

MiRkL Fr.: Beiträge zur Kenntniss der unter Ameisen lebenden Insekten. Zeitsch.
f. d. Entom. III. Bd. 203—225.

Mayr G.: Die europäischen Formiciden (Ameisen). Wien. 1861.

Preysszer J. D. E.: Verzeichniss böhmischer Insekten. Prag. 1790.

Purox: Synopsis des Hémiptéres-Heteropteres de France, Remiremont —
1876 —18S1.

Rerrres E.: Bestimmungstabellen der europaeischen Coleopteren.

Rossı pm: Ameisen und Schmetterlinge. Ill. Wochensch. f. Ent. 1896.

RovuBaL J.: Fundorte einiger seltenerer und für Böhmen neuer Käfer. Verhandl.
d. k. k. Zool.-bot. Gesellsch. in Wien. 1903.

Rupow: Ameisenwohnungen. Ill. Woch. f. Ent. 1896.

— Beobachtungin bei Ameisen. Ins. Börse. 1898. P. 223— 224.

ScHENKLING, S.: Über echte Ameisengäste. III. Wochenschr. f. Ent. 1896.
Scuwior Gorsen H. M.: Coleopterologische Kleinigkeiten. Stett. Et. Zto. 1
S. 389. :

Uzen J.: Šupinušky země české. Král. čes. spol. náuk. 1890. Pg. 1—82.

Waswanxx E. (chronologicky): Verzeichniss der Ameisen und Ameisengäste von
Holländisch Limburg. Tijdschr. Ent. XXXIV S. 39—64.

— Zur Bedeutung der Fühler bei Myrmedonia. Biol. Centralbl. XL S. 23—25.

— Vorbemerkungen zu den internationalen Beziehungen der Ameisengäste. Biol.
Centralbl. XI. S. 331— 343.

— Die zusammengesetzten Nester und gemischten Kolonien der Ameisen. Münster.
1891.

— Die internationalen Beziehungen von Lomechusa strumosa, Biol. Centralbl. XII
Heft 18 - 21.

00

M O, V O

41 XV. Jan Roubal: Prodromus myrmecophilů českých.

Wassann E. Zur Biologie einiger Ameisengäste. Deutsch. Ent. Ztschr. 1892. S.
347—351.
Fine myrmecophile Ceratopogon-Larve. Wien. Ent. Ztg. 1893. S. 257.
Zur Myrmekophilenfauna des Rheinlandes. Deutsch. Ent. Ztsch. 1894. 8.
273—-274.
Die europäischen Dinarda, mit Beschreibung einer neuen deutschen Art. Deutsch
Ent. Ztschr. 1894. 5. 275—280.
Zur Lebens- und Entwicklungs-Gescbichte von Atemeles pubicollis, mit einem
Nachtrag über Atemeles emarginatus. Deutsch. Ent. Ztschr. 1894. 5. 281.
bis 283.
— Ueber Xantholinus atratus Heer. (picipes Thoms.) Deutsch. Ent. Ztsch. 1894
S. 285 — 287.
Kritisches Verzeichniss der myrmekopbilen und termitophilen Arthropoden.
Berlin. 1894. S. 1—231.
Die biologische Lit eratur über Käfer Europa's von 1880 an. Biol. Centralbl.
XV. S. 31—32. |
— Zur Kentniss der myrmekophilen und termitophilen Arthropoden. Zool. Anz.
1895. Nro. 471.
— Dinarda-Arten oder Rasen? Wien. Ent. Ztg. 1896. S. 125—142.
— Kritische Bemerkungen über einige Myrmekophilen und Termitopbilen. Wien.
Ent. Ztg. 15. Jhg. S. 32—36.
— Ueber Myrmekophilen. Tijdschr. v. Ent. Nederl. Entom. Vereen. 41.
— Zur Lebensweise der Ameisengrillen (Myrmecophila). (115 Beitrag zur
‚ Kenntniss der Myrmekophilen.) Ins. Börse. XIX. S. 43, 52, 59, 68, 75, 83.
91, 99, 107, 115.
— Die psychische Fähigkeiten der Ameisen. Stuttg. 1899. Pg. 1—138.

Jak vidno, existuji v éeské literatufe jen malé noticky o tomto biologicky
tak důležitém thematu. — Nemohl jsem bohužel použiti práce p. Dra. E. Lokaye

v

o myrmekophilnich broueich (v 2. seë. ,Casopisu éeské spol. entomologické“),

ježto as současně obě práce se tiskly.

Ze sbírek mi byly k disposici: velká sbírka Coleopter pana Dra E. Lo-
kaye, sbírky musejní, zejména sb. B. Fleischra, Gradla, Helfita, sbírka Dipter,
všechny kollekce Dudovy a j. Dále sbírka Coleopter + Schiffnera, sbírky pana Th.
Krásy, JUC., ve Vraném n. Vlt, p. Dra. P. Bílka v Klatovech, sbírky „Klubu přírodo-
vědeckého“ a menší různé jiné kollekce. Vedle toho chovám sám množství
myrmecophilů ve sbírkách svých, jež jsou k volnému nahlédnutí.

Jmenovaným pp. majitelům vzdávám patřičný dík.

XVII.

Zur Theorie der linearen Differenzialeleichuneen,
Prof. Dr. Karl Zahradník in Brůnn,

Vorgelegt in der Sitzung am 5. Mai 1905.

Gegeben sei eine lineare, nicht homogene Differenzialgleichung
zweiter Ordnung

y" + ple)y + v(x)y = f(x). (1)

Sind u, v zwei partikulare Integrale der zugehörigen homogenen
Differenzialgleichung

V pe Day =0, (2)

und w ein partikulares Integral der gegebenen Gleichung (1), so stellt
das allgemeine Integral der Differenzialgleichung (1)

ya u hb, vw

ein Kurvennetz dar; jede einzelne Kurve des Netzes wird durch zwei
Punkte festgelegt. Durch jeden Punkt der Ebene gehen coo Kurven
des Netzes, welche ein Kurvenbüschel bilden, und einzelne Kurve
des Büschels ist bestimmt durch Festlegung einer Geraden durch den
Punkt als einer Tangente der Kurve in diesem Punkte.

Es sei M,(x,|%,) dieser Punkt und S(&|n) der Krümmungs-
mittelpunkt einer durch diesen Punkt gehenden Integralkurve,
dann ist

ne
= 7 — Yo
Sitzber. der kön. bôühm. Ges. der Wiss. II. Classe. 1

9 XVI. Karl Zahradnfk:

L

der Richtungskoeffizient der Tangente im Punkte M, dieser Kurve.
Da nun für diesen Punkt W

Ra) = P(Lo)Ys — Ÿ (Lo) Yo (3)

ist. so erhalten wir für die Koordinaten des Punktes S

DT. HORDE)

AT P S (7) Ze) (7) % F V (x) Yo (4)
a ETS

D — Yo 7

Fa) 9 (VD

Für jeden Wert y,, d. i. jeder durch den Punkt M, gehender
Tangente entspricht eine Kurve des Büschels, somit auch ein Krüm-
mungsmittelpunkt S, und umgekehrt durch die Fixirung des Punktes
S ist auch die Tangente im Punkte M,, somit auch die entsprechende
Kurve des Büschels gegeben. Nehmen wir somit y, als rationalen
Parameter des Punktes S an, und setzen y, —=t, so erhalten wir als
Ort (S) der Punkte S eine rationale Kurve dritter Ordnung, vierter
Klasse, deren Gleichung

AIR (1 +é)é
: s—% ; z)
S (X) = V (X5)Yo vr P(t)t
S m
2 Fo) — U (2) Yo — P (7)t
oder

(NZ Yo)” [CÉ (z) HE U (2x9) Yo) (m Un) Sr p (1) (6— To)
S (£ Te a) Rev (9 Tom Yo)” — 0,

wenn wir aus vorstehenden Gleichungen den rationalen Parameter #
eliminiren.

Verschieben wir die Koordinatenachsen parallel auf den Punkt
M als Koordinatenanfang, so erhalten wir die Gleichung des Ortes

(9) der Krümmungsmittelpunkte der durch den Punkt M, gehenden
Integralkurven

y (az + By) — (© + y?) = 0, (5)
wo der Kürze wegen gesetzt wurde

9%) =,

6
J (79) 5 (Lo) Yo = b, \

Zur Theorie der linearen Differenzialgleichungen. 3

Aus der Gleichung (5) ist ersichtlich, dass die Kurve (S) die
unendlich ferne Gerade berührt. Konstruiren wir dieselbe als eine
Zissoidalkurve,!) so müssen wir Setzen . -,

N COUPE >
= 7 ar EN 0
2 2
CE
Der Grundkegelschnitt ist hier eine Parabel, was schon daraus
erhellt, dass die Kurve (S) die unendlich ferne Gerade berührt. Die
von G. Lonra angegebene Konstruktion einer Kurve dritter Ordnung,
welche die unendlich ferne Gerade berührt, stimmt somit mit der
Konstruktion der Kurve als einer Zissoidalen überein.”)
2, Unter den Kurven des durch den Punkt W, bestimmten
Kurvenbüschels besitzt eine Kurve in diesem Punkte einen Wende-
punkt. Für dieselbe ist

Yo = 0,
somit
p C) r VC) Joie bd
YO Tee Z VO i
P (2%) a
und die Gleichung der Inflexionstangente ist
aD ay, — dx,
Ve (7)

Der Kriimmungsmittelpunkt S der ihr zugehörigen Kurve ist
der unendlich ferne Punkt der Kurve (S) für = > Bezeichnen wir

mit 7'den Schnittpunkt der Inflexionstangente (7) mit der X — Achse,
so ist
a aÿo
OT Vies p 2
Untersuchen wir nun den Fall, wo OT unabhängig von y, ist.
In diesem Falle bilden die Inflexionstangenten der Kurven der Kurven-
büschel, welche den Punkten der Geraden
BE Lo
entsprechen, einen Strahlenbüschel mit dem Zentrum 7°
1) K. Zaurapnix: „Křivky cissoidalné“, Časopis pro pěstování mathematiky
a fysiky, roč. II., pg. 188, Praha 1878.
?) Dr. G. Lorıa: „Spezielle algebraische und transscendente ebene Kurven“,

deutsch v. F. Schütte. Leipzig, Teubner, 1902, pg. 74.
1*

XVI. Karl Zahradník:

Dies tritt ein, wenn
«) die ee Differenzialgleichung homogen ist, somit f(x)

— 0; dann ist

pe

Auf dasselbe kommen wir, wenn wir bemerken, dass für die
Kurve des Büschels, welche im Punkte M, eine ears es
besitzt, nachstehende Gleichungen gelten:

Yo = Ci W + CV + W%

Y, = C0 U CU, 4%

0 — G us, le cv, = W,
wo wir mit dem Index Null den Wert für =, bezeichnen. Aus
dieser Gleichung folgt

4770% % Vo |

0 0
woraus sich der Richtungskoeficient der Inflexionstangente

Yo = U)

= (407)

ergibt. Fůr die Abscisse des Schnittpunktes der Tangente mit der
X -- Achse erhalten wir

$=1—,,
y
somit erhalten wir für die Abscisse OT des Schnittpunktes der In-
flexionstangente im Punkte M, der Kurve des durch den Punkt M,
bestimmten Kurvenbüschels

Seen „A ho) 4
Yo V (uv 1) — (uv, w 9)
Ist nun
www) = 0,

dann hat man
; (uv:
£ LEE Kg — (404)
(4,04)

Zur Theorie der linearen Differenzialgleichungen. 5

unabhängig von der Ordinate %,. Dies tritt ein, wenn w —0, da die
Werte der partikularen Integrale der homogenen Differenzialgleichung
(2) von Null verschieden sind.

Nun ist
u + pra, + Vu, = 0
Vy + 9 (7) V + V (7%) W = 0,
somit ist
Da) Ge
v (X9) (40%)

wie in der Gl. (8).
Wenn die Differenzialgleichung nicht homogen ist, so müssen
B) die Koefficienten p, W sowie f Konstanten sein. Durch parallele
Verschiebung der X — Achse auf den Punkt O, (0| = als neuen Ko-
ordinatenanfang geht die Gleichung (1) in diesem Falle über in
m9 +p.n+v.n—=0.
Die Inflexionstangenten der Kurven in den Kurvenbüscheln der
Punkte der Geraden

p
haben wieder in diesem Falle einen gemeinschaftlichen Schnittpunkt;
derselbe liegt aber in der neuen X— Achse, seine Koordinaten in
Bezug auf das ursprüngliche Koordinatensystem sind

v=%tý y = +.

XVII.

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří.
Sepsal Čeněk Zahálka.
S obr. 55. až 88.

Předloženo v sezení dne 5. května 1905.

Úvod.

Přistupujeme ku nejmladšímu pásmu křidového útvaru v Po-
jizeří, kterým se ukončuje řada pásem českého útvaru křidového vůbec.
Byl jsem velice žádostiv zvěděti již při studiu západočeského
útvaru křidového, v jakém poměru, co se týče stáří, stojí naše pásma
ku Chlomeckým vrstvám Krescino a Frièe. Zdaž některému z vyšších
pásem našich budou aeguivalentní, či mladší ještě nežli pásmo X.?
Tato otázka tanula mi ustavičně na mysli.
V západočeském útvaru křidovém děly se již pokusy nalézti
v řadě tamních vrstev aeguivalent Chlomeckých kvádrových pískovců.
Již KnEjčímu“) se zdálo, že viděl Chlomecké vrstvy v nejhlubších
třetihorních pískovcích, jež pokrývají křidový útvar při jižním okraji
Českého Středohoří od Loun přes Třiblice k Litoměřicům. Když jsem
se však přesvědčil, že pískovce tyto, spočívající na Inoceramových
slinitých vápencích pásma X. souvrství ď, chovají třetihorní floru, již
ze Žitenického náleziska u Litoměřic popsal Excezaarpr,?) jako floru

1) Studie v oboru křidového útvaru v Čechách, str. 69. ZAHÁLKA: Rozšíření
pyropových štěrků, str. 4.

2) Srovnej ZanázKovo: O bludivych valounech atd. v Českém Středohoří,
str. 171—172.

Věstník král. české spol. náuk. Třída II. 1

9 XVII. Čeněk Zahálka:

Aguitanského stupně spodního miocánu, tu ovšem přestala domněnka,
hledati v oněch pískovcích obdobu Chlomeckých vrstev. Též se ukázalo
klamným srovnávati s Chlomeckými vrstvami ony písky a štěrky Ripské
vysočiny, které pokrývají zmíněné souvrství Xd. Tyto písky a štěrky
náleží útvaru diluvialnimu.)

Tak zůstávalo pásmo X., t. j. pásmo odpovídající Krescino
a Friče Teplickým vrstvám v Teplicich*), v našem studiu ustavičně
nejmladším pásmem v celém západočeském útvaru křidovém od Loun
přes Řip až ku řece Jizeře. Již tato okolnost byla nápadna, neboť
Chlomecké vrstvy hned na protější levé straně Jizery rovněž byly
uznávány jako nejmladší pásmo v českém útvaru křidovém.

Přešed na levou stranu Jizery došel jsem ku velmi zajímavým
a překvapujícím výsledkům. Rozšířiv tam prohledávání pásma X., kde
toho potřeba kázala, i do vzdálenějších krajin, ku př. až do Polabí
v okolí Poděbradském, shledal jsem, že u Poděbrad shoduje se pásmo X.
ještě úplně s pásmem X. v Poohří, v okolí Řipu a v Polomených
Horách. Však z okolí Poděbrad na sever až ku čáře Dobrovice-Libän
počíná vrstvám pásma X. ubývati vápnitějšího složiva, a pevnější slíny,
vápnité slíny a slinité vápence jeho mění se ponenáhle v méně pevné
a měkké slíny.

+ Od čáry Dobrovice-Libáň na sever, až ku čáře Bakov-Sobotka-
Jičín, kde zdvihá se Chlomecký hřbet, Markvartická vysočina a Ve-
líšský hřbet, počínají se pojednou vkládati vrstvy pískovce do onoho
souvrství slínů, které odpovídá v okolí Řipu souvrství Xc. Ve spodní
části tohoto souvrství jen tu a tam teninká vrstvička pískovce vápni-
tého se objeví, ve vyšší části i mocnější desky, ba i kvádrový pí-
skovec. Sliny, do něhož kvádrové pískovce jsou vloženy, jsou ještě
chudší vápencem než v kraji předchozím, místy vytrácí se vápenec
docela a bývalé slíny z předchozího kraje nahraženy jsou jíly často
dosti pisčitými.

Zcela tatáž změna faciová v oboru souvrství Xe spadá do čáry
Mladá Boleslav-Jenšovice a postupuje od západu k východu, a do čáry
Velíš-Brada (u Jičína), kde postupuje od východu k západu.

Zmíněný přechod faciový jeví se tedy na pokraji okresu, který
má tvar trojúhelníka, jehož vrcholy jsou Mala Skála, Mladá Bole-
slav, Jičím.

Od obvodu tohoto trojúhelníka do vnitř nastává rychlá změna
faciová všech souvrství pásma X. — V souvrství Xc. vymizí poslední

7) Zawirxa: Geologie Rohatecké výšiny, str. 32—34. Tab. 1.
“) Nikoliv všem Teplickým vrstvám jiných krajin.

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří. 9
slíny a jíly a jich místo zaujme kvádrový pískovec. Slíny ve svrchní
části souvrství XD. počnou se prokládati lavicemi kvádrovcovými,
vždy mocnějšími až slíny vymizí a kvädrovÿm pískovcem se nahradí.
Méně rychle přecházejí nejspodnější slíny souvrství Xd. v pískovce.

Ještě větších změn nabývá pásmo X. od Hrubé Skály ku Malé
Skále, t. j. v severním cípu trojúhelníka a maximum změn nabývá na
Sokole a Drabovně u Malé Skály. Zde již celé pásmo X. složeno je
z kvádrových pískovců až na nejspodnější vrstvy jeho náležející k sou-
vrství Xa. a nejspodnější části souvrství XD. Však i tyto nabyly
zde poměrně nejpisčitějšího složiva, neboť je zde souvrství Xa.
z pískovce glaukonitického sliniteho složeno a onen nejspodnější
zbytek souvrství XD. z pisčitých slínů a pisčitých jílů se skládá.

Kvádrové pískovce pásma X. v Pojizeří určovali Kresöi a Fri
a po nich i mnozí jiní geologové co Chlomecké vrstvy; slíny neb jíly
pásma X. buď co Teplické a Březenské vrstvy neb jem co Březenské
vrstvy. I tenkráte, když na přechodu faciovém vrstvy slínů (neb jílů)
s kvádrovými pískovci se střídají, určovali slény (neb jíly) co Brezenské
vrstvy a kvádrové pískovce co Chomecké vrstvy, take že se jim tyto
dvoje vrstvy různého stáří několikráte nad sebou vystri-
daly!

Teplické vrstvy v Teplicích jsou tedy téhož stáří co Chlomecké
kvádrové pískovce v Pojizeří, náležíť jednomu a témuž pásmu X.

Jak jednotliví geologové pásmo X. na různých místech Pojizeří
posuzovali, o tom podrobně pojednáváme v této práci a přehledně na
konci.

Faciové změny pásma X. v Pojizeří.

Ve svých dosavádních studiích v oboru českého útvaru křido-
vého měl jsem mnohokráte příležitost poukázati na faciové změny
vrstev. Tyto změny dají se jen tenkráte vypozorovati, když se ne-
přetržitě sledují vrstvy z jednoho kraje do druhého. Změny až dosud
nalezené nebyly na přechodu svém nikdy náhlé, nýbrž ponenáhlé. Na
př. ponenáhlým ubýváním vápence a jílu ve slínu a přibýváním kře-
menného písku přešel jeden a týž horizont slínu ku př. ve kvádrový
pískovec. Tento ponenáhlý přechod děl se vždy v délce několika kilo-

metrů. Nazývejme tuto změnu: Faciová změna s ponenáhlým přechodem.

| Zcela jiného druhu je však faciová změna v oboru pásma X.

v Pojizeří. Tu rázně přechází jedna facie ve druhou, ku př. slín ve

kvádrový pískovec. V jednom a témže místě, v dosti skrovném lomu,
1

4 XVII. Čeněk Zahálka:

lze často změnu faciovou vystibnouti, spadá-li do polohy přechodní.
Ze dvou stran přichází tu proti sobě petrograficky zcela různé vrstvy;
z jedné slín (po případě pisčitý jíl), z druhé kvádrový pískovec kaoli-
nický. Slín vysílá výběžky do pískovce a vytrácí se v něm klinovite
Také může býti vrstva slínu do kvádrovce vnikající trvalejší a vyklíní
se v pískovci o mnoho metrů dále. Vrstvy slínu vnikající do pískovce.
proměňují se obyčejně v pisčitý jíl, někdy však své slinité složení až
do konce udržují. Naproti tomu zase pískovec vysílá výběžky do slínu
a vytrácí se v něm rovněž klínovitě. Tak se vrstvy dvou facií do sebe
střídavě zakliňují, jsou velmi nepravidelné, někdy zvlněné. Vykliňo-
vání vrstvy některé děje se jazykovitě někdy prstovitě jak na profilu
vertikálném tak horizontálném.

Porovnáme-li tento zjev S popisem tektoniky vrstev ve vše-
obecných geologiich, shledáme, že odpovídá uložení vrstev střídavě se
vykliňujících. V našem případě jeví se však toto střídání vykliňujících
se vrstev velmi nepravidelně, v divokém prostupování výběžků jedné
facie ve druhou. Budeme tuto změnu faciovou v našem českém útvaru
křidovém nazyvati: Faciova změna střídavě se vykliňující.

Takové změny faciové zvláště jsou přístupné v souvrství Xc.
na obvodu okresu, o němž jsme předeslali, že má tvar trojúhelníka
určeného vrcholy: Malá Skála, Mladá Boleslav, Jičín. Zvláště pěkně
odkryté nalezl jsem na Chlomeckém hřbetu, Markvartické vysočině
a Velíšském hřbetu. Obraz 55. znázorňuje styk dvou facií jednoho
a téhož souvrství Xc4. jak se jeví ve stěně lomu zvaného „Skála“
u Chlomecké myslivny na profilu 147. Jedna facie složena je z kvádro-
vého pískovce kaolinického bílého (pb) neb žlutého (pž) jemnozrnného,
druhá facie složena je z písčitého jílu (7). Jíl nadržuje místy vodu (v).
Uzavřený jílem obrys pískovce uprostřed obrazce je příčný průřez
výběžku pískovcového, který se před stěnou lomu, t. j. k západu vy-
tratil, avšak k východu souvisí s mocnou partií téhož kvädrovce,
kterou spatřujeme po pravé, t. j. JZ. stěně lomu. Facie kvádrového
pískovce vůbec se tu k západu vytrácí a na její místo nastupuje facie
pisčitého jílu. („s“ na obr. 55. značí ssutiny zakrývající hlubší vrstvy
v lomu.)

Každým krokem mění se scenerie kvádrového pískovce s pisčitým
jílem. Na obrazci 56. spatřujeme styk kvádrového pískovce slimtého (p)
s pískovcem jílovitým (pj) tence deskovitým, který též v jíl přechází (j).
Je to u souvrství poněkud mladšího nežli v předešlém nálezisku, a sice
Xc7. profilu 145., jak se jeví ve stěně Panského lomu na pokraji
lesa, za Sancemi, poblíž P. Marie, S. od obce Chlomku.

F
“

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří.

Ge 4190

v

NAN
SSSR

sus

RN N N NN N
RON EES NN DE > NS ISIS UI 2
Motu N IN RR, RITTER TI NN ZU TAI DRIN NT m
IKKS SSS ASS mav

R AUST 1 TR OSS ENS SP UST ISIS SANT TT EN SEIEN U
E ZSE S Sa AT 4 NAD

ABO 0% £

6 XVII. Čeněk Zahálka:
Jakmile se dost málo vzdálíme od obvodu trojúhelníka, u něhož
změna faciová nastává, do vnitra jeho, nahražují se souvrství slinitá

S N SS SR ÈS
SITITTIRÄÄRANI N II III SK

SSS
S III NIS
III

NIS SC

SIISISSSSST

AURA

1 AVULLLVLLLLGRAULULULLLGLLLALLLULULLULLLLBUALG:
x RSR EEE
-= SSS

KN A...

ESTER ENTER x S SRE SERGE
=... ]. nn

Obr. 57 1:100

(po případě jilovitá) rychle kvádrovými. Ten ukaz znázorňuje obr. 57.,
představující stěnu panského lomu v lese S. od Nových Telib, v S.

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří. 7

stráni Chlomeckého hřbetu. Vrstvy náleží (tak jako na obr, 55. a 56.)
ku svrchní části souvrství Xc., a sice Xc2. až 7. profilu 151. Zde se
dokonává faciová změna jilovitého slinu (s) ve kvádrové pískovce vá-
pencové (pv) neb kaolinicke bílé a žluté (pb, pě). Tu se zakončují
poslední zbytky slínů, aby učinily místa výhradně kvádrovým pískovcům,

Při faciových změnách souvrství slínů neb jílů pásma X. ve
kvádrový pískovec vyskytují se též koule pískovce vápencového jemmo-
zrnného. Koule tyto vloženy jsou buď ve kvádrovém pískovci, z jehož
zvětralého povrchu nápadně vyčnívají, poněvadž více větrání vzdorují,
aneb tvoří ve slínu samostatné lavice několikráte se slínem se stří-
dající. Poslední případ jeví se nápadně často ve spodním oddělení
souvrství Xc.

Koule pískovce vápencového vytrácí se, postoupla-li faciovä
změna ve kvádrový pískovec ve větší míře. Na obr. 57., kde se změna
slínů ve kvádrový pískovec ve vyšší poloze souvrství Xc. dokonává,
vyskytují se takové koule zřídka (ku př. v Xc2.). V čisté kvádrovcové
facii je pak koule vzácná.

Že při tak pronikavých změnách faciových, jak jsme je byli
popsali, nastávají náhlé změny v palaeontologickych poměrech pásma X.,
rozumí se samo sebou. O tom podrobně i přehledně pojednáme v této
práci dále.

Jizera křidová a Jizerské delta mořské za doby pásma X.
Obr. 58. na Tab. I.

Uvažujme některé výsledky, ku kterým jsme došli studiem
pásma X. v Pojizeří.

Pod Malou Skalou ve Vranově, t.j. v místech, kde dnešní Jizera
opouštějíc území archaické a permské, vniká do oboru křidového útvaru,
je pásmo X. z celého Pojizeří nejpisčitější a až na malou výjimku
téměř celé z kvádrového pískovce složeno. V Sokolských skalách, kde
je pásmo X. poměrně nejlépe zachováno, dosahuje výška kvádrových
pískovců — od mocnosti mnoho se nelíšící — 1195 ». Byla však
ještě větší, neboť jest vyšší část souvrství XG. denudována. Vykazuje
zde s hora dolů: ©

Souvrství Xde. z kvádrového pískovce... . . . . . . . . . 12 r 8

souvrství Xc. z kvádrového pískovce a slepence . . . . . . . ) ©
Sr So, + 1075 míš | &
souvrství X6f. z kvádrového pískovce . . . . . . . . . + . . J u
souvrství Xda. ze slinitého pisčitého jílu, piséitého slínu a pisëi- ' =
teholjtiue ad 165 SARA ONO TENTE AE 10-5 m je

souvrství X@ z glaukonitického slinitého pískovce. . . . . . . 13m |

XVII. Čeněk Zahálka:

V tomto nejpisčitějším stavu svém počíná pásmo X. bezprostředně
od břehu bývalého moře křidového ve Vranově.

Ačkoliv jsou celkem všude v Pojizeří kvádrové pískovce pásma X.
jemnozrnné (tak jako v pásmu IX.), přece objevují se u Vranova též
hrubá zrna křemene, větší valounky křemene, ba i vrstvicky slepence
(Chocholka, Rotštýn, Sokol). Jsou zde tedy tyto usazeniny mořské
poměrně nejhrubší z celého Pojizeří.

Tyto okolnosti svědčí tomu, že již za doby křidové vtékala ve
Vranově do českého zálivu moře křidového řeka, předchůdce dnešní
Jizery, Jizera křidová, přináševši se svými přítoky z blízkých Jizer-
ských hor a Krkonoš pisčitý náplav, hlavně písek křemenný, živcový,
Šupinky muskovitu a biotitu, zvláště ze svého masivu žulového. Hrubší
material usazován v moři blíže ústí Jizery křidové. Z něho složeny
jsou nynější kvádrové pískovce i vrstvičky slepence, jenže živce, hlavně
orthoklas, zvětraly dávno již v kaolin. Jemnější nános pisčitý odplaven
dále od ústí Jizery křidové až do kraje spadajícího mezi nynější Mladou
Boleslav a Jičín. Muskovit a biotit v malých a tenkých Supinkäch
unášel proud dále od ústí a čím dále od ústí do moře, tím více
jemnějších šupinek slídy naplaveno. Poněvadž v Jizerských horách
a Krkonoších muskovit převládá nad biotitem, proto onen ve větším
množství nanešen. Proto vznikly mezi Mladou Boleslaví a Jičínem
kvádrové pískovce S nejjemnějším zrnem křemenným a živcovým
a S největším množstvím šupinek obojí slídy, zvláště muskovitu. Také
zde živce v kaolin se proměnily.

Nejlehčím materialem, jejž voda Jizery křidové do moře při-
nášela, byly kousky dřev, větévek, listů a jejich drť, a proto také
nejdále zanášeny. Pískovce uvedené mezi Mladou Boleslaví a Jičínem
oplývají množstvím uhelného smetí, zuhelněných větévek, dřev a místy
jsou i otisky dosti poškozených lupenů.

Ze Jizera křidová přinášela do moře též usazeniny jilovité,
rozumí se samo sebou. Kaolin ze zvětralých živců z Krkonoš a Ji-
zerských hor, zvětraniny z huronských břidlic a permských vrstev
z tehdejšího Pojizeří a Podkrkonoší poskytly jim dosti látky. Při ústí
Jizery křidové usazovaly se jen v nejstarších dobách pásma X., a sice
za dob souvrství Xa. a Xda.; dále od ústí i za dob pozdějších a čím
dále od ústí tím více.

Na jižním okraji usazenin, na jejichž uložení měla ještě vliv
Jizera křidová, zároveň ale i jiné řeky, jeví se nejméně pískovcových
vrstev. Vizme ku př. sled vrstev pásma X. na Z. okraji Chlomeckého
hřbetu (viz profil 146.):

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří. 9

Sonvrstviex da:tzesslinu, zachováno jen 0,7. 1. 00, 2, Un, 200 m)
souvrství Xc/. z pískovce deskovitého neb kvádrového, střídajícího se |
S pisčitým jílem O ROLE HET PA lo role À ee on TES 105 m) z
souvrství Xc«. ze slínu, v němž jsou nepatrné vrstvičky vápnitého (=
DIS ONCE era ee PT ME DE enge nenne ll tte 445 m|
DOMŮ Aby FA E N ER ER NE EU SET 710 m
ace A 220 JA Mont LAIT ARS 209 AK V HIFI EINER 10 mj

Povšimněme si nyní plošné rozlohy, již zaujímají pisčité facie
jednotlivých souvrství pásma X. a jak se tyto mění od nejstarších
dob až do konce doby pásma X.

O rozloze pískovcové facie nejstaršího souvrství Xa. nemůžeme
mnoho říci. Jesti nepatrné mocnosti 13m a jen málo kde přístupno.
Známe je toliko z Besedic u Vranova a z Károvska v Turnově. Na
obou místech složeno je z glaukonitického pískovce slinitého. Daleko
za Turnov tato pískovcová facie nejde, nýbrž mění se ve facii jemnější,
slinitou, vždy ale značně glaukonitickou s nepatrnÿmi drobečky pí-
skovcovými, jak svědčí nálezisko ve Vlkavě, jižně od Dobrovice, u Ji-
zerného Vtelna a na Chlomku u Vtelna. Tolik je jisto, že je mezi
Vranovem a Turnovem, tedy při ústí Jizery křidové nejvisčitější.
Jizera křidová naplavovala do moře za doby souvrství Xa. menší
množství písku, a to jen blízko ústí, sotva dále než za nynější Turnov,
a proto množství vody v řečišti jejím tekoucí i rychlost její byly
mírny.

Po usazení se souvrství Xa. nastal ještě mírnější proud Jizery
křidové, neboť na počátku doby souvrství XD. usazovalo se v moři
jen málo velmi jemného písku křemenného poblíž ústí Jizery. Tichý
proud řiční přinášel převahou jíl, čím dán hlavní material k utvoření
se pisčitých jílů, slinitých pisčitých jílů a pisčitých slínů. Rozloha
této chudě pisčité facie spadá mezi ústí řeky u Vranova, Turnov
a Rovensko a má tvar trojúhelníka čili delta, které se od ústí do
moře rozbíhá. Dále do moře od tohoto delta, ubývá těmto nejstarším
vrstvám souvrství Xba. písku a mění se ve slíny. Patrně proud Jizery
odnášel dále od ústí jemnější jílovitý náplav, který čím dále do moře
tím více mísil se s jilovitými náplavy jiných proudů říčních.

Již na konci usazování se jemných náplavů z dob Xba., jichž
výška v Jizerském delta je 7 m až 15 m, lze pozorovati, že počalo
se měniti podnebí v Čechách, neboť přibývá křemenného písku ná-
plavům v nejvyšších vrstvách, což předpokládá mocnější a rychlejší
proud řeky. Tato změna stává se však po usazení souvrství XDe.
mnohem patrnější, neboť Jizera křidová zanášela pak téměř samý

10 XVII. Čeněk Zahálka:
písek křemenný a živcový poblíže ústí, z něhož se nám kvádrový
pískovec utvořil. Z počátku sahal tento deltový náplav písku jen od
ústí až ku čáře Chocholka-Blatce, za ním usazovány slíny. Později
za dob souvrství XbB. zaujímal pisčitý náplav v moři vždy rozsáhlejší
delta, které se rozbíhalo k jihu až ku čáře Mnichovo Hradiště-Jičín.
Na západním a jižním obvodu tohoto delta tříštily se již náplavy
pisčité a nedávaly proto vznik k nepřetržitým vrstvám kvádrových
pískovců, ani ve směru horizontálném ani vertikálném, nýbrž jednou
byl proud jizerský mocnější a zanášel písek dále do moře, po druhé
změnou podnebí neb počasí slabší a pisčité delta ustoupilo o. něco
zpět, takže se usazovati mohl na předchozí vrstvu písku jíl, jejž při-
nášely proudy jiných řek z protivné strany. Zanesen-li opět větším
proudem jizerským písek dále, přikryl se jíl (dnešní jíl neb slín)
vrstvami písku. To se opakovalo několikráte. Proto lze pozorovati při
uvedeném obvodu delty střídání se usazenin pisčitých a jilovitých.
Tím vysvětlujeme ony faciové změny střídavě se vykliňujících vrstev.

Rozloha Jizerského pisčitého delta mořského vzrůstala postupem
času vždy dál a dále od ústí a my shledáváme, že za časů spodního
oddělení souvrství Xc., t. j. Xca., zanášen byl jizerským proudem
samý písek do delty mořské od ústí Jizery až ku čáře Bakov-Jičín
nepřetržitě, a tím dán material k mohutným kvádrovým pískovcům
v těchže místech. Byly však v době té periody, kdy mocnější proud
jizerský zanesl písek ještě dále a Jizerské pisčité delta mořské po-
stouplo až ku čáře Dobrovice-Libáň-Velíš. Písek naplavený utvořil
v rozšířené takto části deltové jen tenkou vrstvu, pokryv jilovitý
nános proudů jiných řek, jmenovitě křidového Labe. Když na to proud
jizerský se zmenšil, ustoupilo zpět pisčité delta a na zmíněné tenké
vrstvě písku usazoval se opět jilovitý náplav Labského proudu po
delší dobu. Proto v souvrství Xce. jsou mezi Mladou Boleslaví a Ji-
čínem jen slabší vrstvy pískovce mezi mocnými vrstvami slinü.

Za dob vyššího souvrství Xe, totiž Xeß., dosáhly usazeniny
písku Jizery křidové co do mocnosti i rozlohy v jejím deltě mořském
svého maxima. Od ústí až ku čáře Bakov-Jičín usazoval se písek ne-
přetržitě, a proto až sem tvoří kvádrové pískovce z doby té jeden
celek; avšak v několika po sobě se vystřídajících periodách zaneseny
mocné vrstvy písku až ku čáře Dobrovice-Libáň, davše základ ku
mocným kvádrovým stolicím na Chlomeckém hřbetu, Markvartické
vysočině a Velíšském hřbetu. Ustoupil-li nános tehdejšího pisčitého
delta zpět, tož jen na krátko. V takovém intervalu menším pokryly
se mocné písky slabými vrstvami jilovitými z protivné strany —

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří. 11

dnešní jíly a slíny těchže vysočin. — Na to opět pisčité náplavy ji-
zerské nabyly vrchu a dosáhly předešlého rozsahu. To jsou zase pří-
činy oněch střídavě se vykliňujících faciových změn, které při zá-
padním, zvláště ale při jižním okraji Jizerského delta mořského tak
často v profilech našich uvádíme. Z uvedeného je patrno, že Jizera
křidová dosáhla podle toho nejmocnějšího proudu za dob vyššího sou-
vrství Xe.

Kdežto od dob souvrství XD. ponenáhlu postupovala rozloha
Jizerského pisčitého delta mořského od ústí dál a dále k jihu až
na konec doby souvrství Xc., tož v období souvrství Xd. ustupovala
zase hranice této delty zpět, avšak tempem zrychlenějším. Proud
Jizery se mírnil, písek zanášen na počátku souvrství Xd. ve skrovné
míře jen za nynější hrad Kost u Sobotky, později ustoupily nánosy
písku ještě více zpět. Nepřetržitě naplavován byl písek v době sou-
vrství XG. jen v úzké deltě od ústí u Vranova až ku nynější Hrubé
Skále, kde z něho kvádrové pískovce vznikly, všude jinde opanovaly
pole usazeniny jilovité.

Na obrazci 58. znázorněna je rozloha Jizerského mořského delta
pisčitého za doby pásma X. Jemně a hustě tečkovaná plocha značí
ony do dnešního dne zachované kvádrovce ve vyšší poloze souvrství
Xe., které se střídají ještě s jíly neb slíny. V tu dobu bylo pisčité
delta nejrozsáhlejší. Drobně tečkovaná plocha značí rozlohu kvádrovců
vyšší polohy souvrství XD. a celého souvrství Xc. Do té zasahují jen
nepatrné a nejspodnější vrstvičky pískovce ze souvrství Xd. Hrubě
tečkovaná plocha značí rozlohu kvádrovců těchže souvrství jako pře-
dešle, ale mimo to i z mladšího souvrství XD. a ze souvrství Xd.
Řídce a jemně tečkovaná plocha poukazuje na pravděpodobnou rozlohu
Jizerského pisčitého delta mořského po ukončení periody křidové
v Čechách. Řeka Jizera s nejbližšími přítoky tekla po ukončení pe-
riody té po nejvyšších pisčitých vrstvách souvrství Xd. mezi Vra-
novem, Turnovem a Rovenskem, a tím si vysvětlujeme, proč je tam
souvrství Xď. tak skrovně zachováno.

Ještě jsou jisté okolnosti nápadny v oboru našeho Jizerského
delta. Předně sahají výminečně pískovcové vrstvy v oboru vyššího
souvrství Xd. až ku Zelenské Lhotě u Libáně. Za druhé je nápadno,
že hřbety dnešních zachovaných kvádrovců rozbíhají se od ústí Jizery
křidové a od střední osy deltové ku západnímu a východnímu obvodu
delta. Za třetí přiléhá východní obvod deltový ku Kozákovskému
hřbetu. Tyto okolnosti nasvědčují tomu, že Jizera křidová vniknuvši
do křidového moře rozbíhala se v několik hlavních proudů (kanalů),

19 XVII. Čeněk Zahálka:
tak jako to i nynější řeky činí, do moře vniknouce. Jeden z těchto
proudů vinul se středem delta. Týž unášel písek za mladší doby sou-
vrství XD. od Vranova“) až ku Zelénské Lhotě u Libáně. Od toho
středního proudu rozbíhala se ramena, zatáčivše se ku západnímu
a- východnímu obvodu mořského delta. Z počátku nedaleko od ústí
směrem ku Jenšovicům a Rotštýnu; později ku Všeni a Rovensku,
na to přes Mužský ku Káčovu a na Brada u Jičína; posléze za doby
souvrství Xe. až ku Chlomku u Mladé Boleslavi a ku Velíši u Jičína.
Východní proud ubíral se vždy dle Kozákovského břehu mořského od
Vranova na Roveňsko a proto zde nemohou býti ony střídavě se vy-
kliňující faciové změny, o nichž vpředu pojednáno. Z nánosu pisčitého
hlavních proudů utvořil se poměrně nejpevnější pískovec, který de-
nudacím v dobách pokřidových nejvíce vzdoroval a až po dnešní dobu
v četných osamocených hřbetech se dosti zachoval. Ovšem uvidíme,
že také tektonika vrstev přispěla mnoho ku vytvoření se těchto hřbetů.

Malinkou rozlohu, u porovnání s předešlým, mělo pisčité delta
mořské Mohelky křidové, jehož pravděpodobnou plochu z dob sou-
vrství Xe. od Hodkovic k Sychrovu vyznačiti jsme se pokusili na
obrazci 58.

G

Bozčlenění pásma X.

V širším okolí Řipu dalo se pásmo X. rozčleniti ve čtyři sou-
vrství, která jsme nazývali shora dolů

Xd.
Xc.
XD.
Xa.

V Poohří a Polomených Horách často se stávalo, že jsme sou-
vrství XD. a Xe. v jedno spojovali, znamenavše je Xbc. Buď nebyly
vrstvy jejich tak přístupné, abychom mohli mezi nimi hranici vésti,
aneb nebylo možno rozeznati petrografických a palaentologickych
rozdílů. Tak tomu jest i v západním Pojizeří — vyjimaje Turnov-
ských skal — a v oné části východního Pojizeří, které se rozkládá

‘) Rozuměj od nynějšího Vranova a p. i jinde.

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří. 13
na jih od čáry Dobrovice-Libáň až k Labi. Nejednou užili jsme opět
rozdělení shora dolů:

Ka "1"
Xbc.
Xa.

Petrografické a palaeontologické poměry těchto souvrství dosti
se podobají oněm v okolí Řipu a v Polomených Horách.

V oboru Jizerského pisčitého delta mořského z dob pásma X.,
shledáváme opět pásmo X. rozdělené na čtvero souvrství shora dolů:

Xd.
Xc.
XD.
Xa.

Souvrství ta vpadají zcela dobře v ona místa pásma X., kde
byla stejnojmenná souvrství v okolí Ripu. Jak jsme již předeslali,
mají následkem změn faciových jiné petrografické složení a následkem
toho i jiné poměry palaeontologické. Poněvadž faciové změny v jed-
notlivých souvrstvích nepokračují od obvodu delta k ústí Jizery kři-
dové stejnoměrně, nýbrž nestejnoměrně, takže se ku př. spodní část
souvrství některého pomaleji mění v pískovce, svrchní část však
rychleji, lze v každém souvrství, vyjímaje souvrství Xa., rozeznávati
opět dva horizonty: spodní («) a svrchní (6). Bude tedy možné ná-
stedující rozdělení souvrství pásma X.:

U každého z těchto horizontů mění se však facie od obvodu
delta do středu, zvláště k ústí Jizery křidové. Změní-li se ku př.
svrchní část souvrství slínového Xba. v pískovec kvádrový, bylo by tu
potřebí dalšího differencování ku př. na spodní pozůstalou část slíno-
vých vrstev Xbal. a na svrchní pískovce Xba2. Faciové změny v oboru
pásma X. postupují místy dosti rychle a i v X9a1. bylo by opět další
differencoväni možné. To však provésti je nesnadno. Proto jsem se

14 XVII. Čeněk Zabálka:
rozhodl, že řecká písmena v profilech uvedená neznačí pro všecky
profily jeden a týž complex vrstevní, nýbrž je to jen nutná poznámka
pro naše profily, upozorňující, že vrstvy náleží buď k nižší neb k vyšší
části souvrství. Není tedy Xba. v Mášově u Turnova úplně roveň
Xba. na Sokole, nýbrž Xba. v Mášově jest mnohem více než polovice
dolní části souvrství X9., kdežto Xda. na Sokole jest jen malá část
nejspodnějšího souvrství X%., vlastně spodní část od X0al. ©

Promění-li se více horizontů za sebou ve stejné kvádrové pí-
skovce, je těžko vésti hranice mezi nimi. Tak nalezáme na Hrubé
Skále horizonty XDP., Xc. a Xd. ve kvádrovce proměněné. Hranici
mezi nimi vésti nemožno. Proto označíme veškeré vrstvy kvádrových
pískovců na Hrubé Skále: XD + c—- d.

Souvrstvi X«. složeno bylo v Poohří ze slinitého jílu a má
u spodu pevnější Coprolithovou vrstvičku. Tato vrstvička je vyvinuta
ještě v Nučničkách u Terezína, vyšší vrstvy jsou však poněkud změ-
něny v glaukonitický vápnitý slín, z něhož potom složeno je souvrství
Xa. v celém Polabí Roudnicko-Mělnickém, a jen podřízené jsou v něm
teninké vrstvičky slinitého, hrubozrnného pískovce a ojedinělá hrubá,
zelená zrna křemene. V Poohří vyznačuje se souvrství Xa. velkým
množstvím Coprolithů i jiných zbytků rybích a hojnou Terebratulinou
gracilis. V okolí Řipu chová význačná, olivově zelená jádra gastro-
podů. Určili jsme tuto hmotu zkamenělin co glaukoniticko-limonitický
slín, z něhož tu i spongie složeny jsou. Součást limonitická je pro-
měna z pyritu. V Poohří dosud jsou zkamenělé spongie v souvrství
Xa. z pyritu. V západním Pojizeří podobně je složeno souvrství Xa.
jako v okolí Řipu. Na povrchu bývá v mazlavý jíl rozpadlé a dosti
zeleného, hrubého písku v něm roztroušeno. Ona charakteristická
glaukonitickä jádra gastropodů a spongií i jiných zkamenělin s vápni-
tými skořápkami Ostrei semiplany všude se znamenají.

Také na východní stranu Jizery pokračuje souvrství Xa. v po-
dobném složení, jak svědčí nálezisko u Vlkavy, kde vrstvy jeho ze
glaukonitického vápnitého slínu jsou složeny a chovají nepatrné drobty
glaukonitického slinitého pískovce, hojnou Ostreu semiplanu a glauko-
nitické zlomky spongii.

V oboru Jizerského pisčitého delta mění se však souvrství Xa.
v pisčitější facii, takže v Turnově a v Besedicích pod Sokolem složeno
je ze slinitého pískovce velmi glaukonitického, avšak ony význačné
gastropody udržuje.

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří. 15

V celém Pojizeří počíná tedy pásmo X. jako v předchozích krajích
velmi charakteristickým glaukonitickým sowrstvim Xa., které à co do
mocnosti se nemění, obnášíť 1 m až 13.m.

Vyšší, velmi mocná souvrství X0. a Xe. udržují v celém Poohří,
v okolí Řipu, v Polomených Horách a odtud až k Jizeře (vyjma Tur-
novska) jednu a tutéž facii vápnitých slínů; rovněž tak v čáře od
Nových Benátek až na Voškobrd u Poděbrad, tedy v nejjižnější části
východního Pojizeří.

Od nejjižnější hranice pásma X. ve východním Pojizeří na sever
nabývají souvrství XD. a Xc. vice jilovitého složení na úkor vápence;
určujeme je co slíny. Jsou měkčí než vápnité slíny, snadněji větrají
a vodou splakovány bývají. V tom stavu trvají obě souvrství až ku
čáře Dobrovice-Libáň.

Tak došli jsme ku Jizerskému pisčitému delta mořskému. Majíce
nyní na paměti předchozí články o změnách faciových v oboru našeho
pásma X. a o Jizerském pisčitém deltu mořském, snadno porozumíme
změnám, jež v souvrstvích XD. a Xc. od čáry Dobrovice-Libáň k ústí
bývalé Jizery křidové nastávají.

Souvrství XD. jest od této čáry na sever složeno z jemných
měkkých slínů jako dříve až po čáru Bakov-Sobotka. Severně od této
čáry proměňují se vyšší vrstvy X6. ve kvádrový pískovec a v tom
stavu vytrvají až ku Vranovu. Spodní vrstvy Xde. udržují své slíny
až k údolí Libuňky. Pak počíná i svrchní část jejich měniti se ve
kvádrový pískovec směrem ku Vranovu a čím dále ku Vranovu, tím
hlubší vrstvy mění se v pískovce a tím méně zůstává v nejspodnější
části souvrství tohoto slinitých vrstev, přibývá jim na písku a mění
se v pisčité slíny, slinité pisčité jíly a pisčité jíly.

Souvrství Xc. počíná se mnohem dříve měniti ve facii pískov-
covou než Xd. a sice hned od čáry Dobrovice-Libáň k ústí Jizery
křidové a od čáry Mladá Boleslav-Mnichovo Hradiště Jenšovice, t. j.
od západního obvodu delta ku středu delta. Tato proměna neděje se
však u všech vrstev stejnoměrně, jako se neděla u vrstev X4., nýbrž
napřed počínají se proměňovati slíny vyšší části, t. j. XcB. ve kvá-
drové pískovce, kdežto spodní část slínů Xce. prokládá se jen ne-
patrnými tenkými vrstvičkami vápnitého pískovce. Od čáry Bakov-
Sobotka-Jičín k ústí křidové Jizery jest již celé souvrství Xc. ve
kvádrovec proměněno a jen některá místa v souvrství Xc«. při zá-
- padním obvodu delta jsou ještě slínová, jako ku př. ve Všeni neb
u Jenšovic, ale i ta se rychle směrem ku středu delta ve kvádrový
pískovec proměňují.

16 XVII. Čeněk Zahálka:

Souvrství Xd. vyznačuje se v celém Poohří, Českém Středohoří,
v širším okolí Řipu, v Polomených Horách a odtud až ku Jizeře
pevnými slinitými vápenci, jichž ku stavbě se všude užívá. Vodící zka-
menělinou je tu vedle oněch ze souvrství Xbc. zvláště Inoceramus
Brongniarti. V tomto složení najdeme souvrství Xď. i v jižní části
východního Pojizeří až ku Voškobrdu u Poděbrad. K severu, t. j. ku
čáře Dobrovice-Libáň, ztrácí na vápencovém složivu a přibývá mu

jílu, tak že pevné slinité vápence mění se ve vápnité slíny méně

pevné a u čáry Dobrovice-Libáň přejdou již v měkké slíny. V tom
složení trvají málo zachované tyto vrstvy až ku čáře Bakov-Sobotka-
Jičín. Od této čáry k ústí Jizery křidové počínají se nejspodnější
vrstvy souvrství Xd. proměňovati v pískovce, vyšší zůstávají slínové,
čím dále k ústí Jizery, tím více nastává proměna ve kvádrový pí-
skovec i u vyšších a vyšších vrstev, až konečně od Hrubé Skály ku
Vranovu je v úzkém delta proměna souvrství Xď. ve kvádrový pí-
skovec dokonána.

Souvrstvím Xd., právě tak jako v západočeském útvaru kři-
dovém, ukončuje se řada pásem našeho útvaru i v Pojizeří. Usazením
tohoto souvrství utuchla v Čechách činnost mořská v době křidové
a ukončilo se vynořování dna mořského nad hladinu moře.

ě

Prozkoumané profily pásma X.

Předeslavše, co nutného bylo ku porozumění našeho studia
0 pásmu X., přistoupíme ku sledování nejdůležitějších profilů pásma
tohoto v Pojizeří, navázajíce je ku krajinám, kde jsme posledně
pásmo X. zkoumali. Projdeme napřed východní část Polomených Hor
a Odtud až ku Jizeře postoupíme. Na to přejdeme na levou stranu,
Jizery, prohlédneme jižní stranu východního Pojizeří a prodloužíme
svá pozorování až do Polabí u Poděbrad. Pak se obrátíme k severu
a ukončíme svá pozorování u samého břehu zálivu moře křidového mezi
voveňskem a Hodkovicemi. Východní hranicí popsaného terainu je
přímka Poděbrady- Roveňsko.

Západní Pojizeří vyjma Turnovských skal a Vlastibořicka.

Již při popisu pásma X. v okolí Ripu a Polomených Hor se-
znáno, že pásmo X. nepokrývá dnes pásmo IX. na větší nepřetržité

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří. 17

ploše, nýbrž že je zachováno v menších ostrůvkách. Vrstvy pásma X.
větrají a splakují se snadno. Čedičové a znělcové erupce udržely na
mnoha místech pásmo X., zvláště když, se po nich rozlily. Mnohé
zbytky nejspodnějších vrstev z oboru Xa. a Xd. dochovaly se nám
po dnešní den tím, že jsou přikryty mocnou diluvialní hlinou,

Ve vytknutém západním Pojizeří nalezneme souvrství pásma X.
jen ve slinitých faciích. K tomu třeba ale podotknouti, že u samé
řeky Jizery od Mladé Boleslavi až k Turnovu nejsou vyšší souvrství
pásma X. zachovány a není vyloučeno, že, kdyby zachovány byly, že
by se v nich zvláště mezi Mnichovo Hradištěm a Turnovem i pisčité
vrstvy nalézaly. Vede nás k tomu náhledu ku př. kvádrový pískovec
souvrství Xe., který v mocných vrstvách pokrývá vrch Káčov nad
levou stranou Jizery u Mohelnice.

1. Vtelno. Chlomex.
Profil 127. Obr. 10.

Ve studii své o pásmu IX. v Řepínském podoli 5) popsali jsme
též pásmo X. na vrchu Libni. Pásmo toto pokrývá zde pásmo IX.
při temeni hřbetu v úzkém pruhu od vrchu Libně přes obec Vysokou
Libeň, Radouň až na Chlomek u Vtelna, jsouc často diluvialní žloutkou
pokryto. Dotýčné obce zaujaly vysokou polohu na vysočině jen ná-
sledkem přítomnosti pásma X., poněvadž nadržuje vodu. Po jižní straně
Chlomku nepokrývá diluvialní hlína pásmo X., tak že se tu dá lépe
pozorovati, ač spodní a střední vrstvy jeho ornicí dosti jsou pokryty.
V rozoraném poli, asi ve výši 276 m n. m. jsou četné známky po
souvrství Xa., výše zlomky vápnitého slínu souvrství Xbe., jež i pod
vrcholem Chlomku otevřeno bylo na straně jižní i severní (zde v jámě).
Na vrcholu odkryto pak bylo souvrství XG. se svým slinitým vápencem.
Jeví se tu pásmo X. v následující poloze.

Profil 127.
Temeno vrchu Chlomku u Vtelna. 294 m n. m.
bd (d. Slimitý vápenec bílý v pevných deskách, křidlák zvaný. . . . . . |
Be Vápnitýhslín. šedý, měkký, rozpadlý“ -. 2... 2... +- . . js

© 5
8 a. Slinitý jil (na povrchu) s hrubším pískem, krytý ornicí s glaukeni- [=
m tickýmiejádry oastropodůca jí- nen -s o ee 1

Pole po J. straně Chlomku. 276 m n. m.

6) Str. 17.—18. Obr. 45.

Věstník král. české společnosti náuk. Třída II. 9

XVII. Čeněk Zahálka:

Vrstvy jsou tu na zkameněliny chudy. V souvrství Xa. objevuje
se více zkamenělin, a sice:
Trochus Engelhardti ?
Acteon ovum.
Aporhais stenoptera ?
Inoceramus Brongniarti (zlomky).
Ostrea sp. (zlomky).
Parasmilia centralis,
Ventriculites sp.

DEOTPN Shane:
Profil 128.—130. Obr. 7.

Nejvyšší polohu Slivenské vysočiny mezi Horním Slivnem, Dolním
Slivnem, Vinicí a Mečeříší zaujímá nad pásmem IX. pásmo X. Je
kryto v okolí Horního a Dolního Slivna diluvialni hlinou, někdy až
4 m mocnou, v okolí Mečeříše opět diluvialním štěrkem a pískem.

Souvrství Xabe. odkryta byla úpravou cesty po západní straně
Horního Slivna do Kojovic. Odtud popsali jsme již nejhořejší část
pásma IX. Také půl kilometru na SV. od Horního Slivna počíná se
vyvinovati údolí, kde se odkopáním vrstev zjistilo ve stráni souvrství
X%e. Nad počátkem tohoto údolí při cestě do Dolního Slivna dobývá
se již ode dávna slinitý vápenec (křidlák) souvrství Xd. Také mezi
Horním Slivnem, silnicí k Dolnímu Slivnu a návrším Lipkou viděti
jsou v polích do dnes značné prohlubně, kde pod diluvialní hlinou

křidlák byl vybírán. Na základě všech uvedených nálezisek sestavil
jsem

Profil 128.
Horní Slivno, kostel. 296 m n. m.
Diluvium. Hlína žlutá. . . . . not dla 0 8,0 3:6 m
———— 2924 0000 C
{ (5. Slinitÿ vápenec v pevných deskách, zvonivý, bílý, hloubš i mo- |
a. dravý s bílými skvrnami. S Inoceramus Brongniarti . . . . . . 10
2. Vápnitý slin šedý, měkký, nepřístupný. . . - - - 2.0... À 70
1. Slinitý vápenec v pevné stolici, bílý, nepřístupný . . . . . - :
vá 2844. Zeď dvora. ———
>) 15. Vápnitý slín, měkký, modravý, na povrchu v šedý jíl rozpadlý . 74! S
ac. | 4. Slinitý vápenec při povrchu úplně rozpadlý. Jinak týž co 2. . . 01 ®
L | ! 3, Vépnitÿ slin mekky, modravy, na povrchu v Sedy jil rozpadly
b. | 2. Slinitý vápenec pevnější, bělavý s modravými skvrnami . . . . 03
| 1. Vápnitý slin měkký, modravý na povrchu v šedý jíl rozpadlý . . 51
BO ———
19. Slinitý jíl tmavošedý, na povrchu v jíl rozpadlý . . . . . . 1:0)

— o.

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří. 19

vv

nejvyšší

2. Piskovec slinitý glaukonilický, deskovitý, + neb žlutý s vépen-
covitějšími malými peckami 1 e|

Pásmo IX.

1. Pistitÿ slin glaukomitický, šedý, čs 1 S konlemí “cb tra E
bělavého, velmi glaukonitickeho vápence . 1:6

Rozcestí as 300 m na Z. od okraje obce (ku Kojovicům) 268:8 m n. m.

Slinitý vápenec (křidlák) souvrství Xd. je velmi dobrý kámen
stavební. Místy tence deskovitý, místy v silnějších deskách. Budovy
z něho vystavěné, i neovržené, velmi dlouho vydrží. Staví se z něho
v Horním Slivně, v Dolním Slivně i Slivenku.

Při špatné přístupnosti vrstev Xd. je těžko říci, kolik je lavic
křidláku, jsou-li stálé v celé vysočině neb ne. Tak jest ku př. v jižní
části Slivna přístupna u domu č. 68 stolice bílého křidláku v mocnosti
1 m. Náleží-li některé shora uvedených, nevíme. Snad je to jiná
samostatná lavice. V jižní části Horního Slivna je tento

Profil 129.
Horní Slivno, kostel. 296 m n. m.
Diluvium. Nepřístupný vrstvy žlutnice. . . . . . . SE en
Nepřístupné vrstvy : le

[a 2 Slinitÿ vápenec (křidlák) P v pevně Bona. u č. a 68 SRO o et RS UE)
| [Nepřístupné vrstvy.

en vrstvy.
p Nepřístupno.

Pásmo X.

Vépritÿ slin, měkký, modravý, na povrchu rozpadlý.

J

Základ: Pásmo IX. souvrství d. Pískovec slinity, glaukoniticky, rozdrobeny,

. jemnozrnny, zažloutlý, v s u rozcestí tří cest přístupný, při J. okraji

HorySlivna 311-1 2) Cas 276men. me
V lomu as ‘}, km na sv. ne Bor Slivna byla nejspodnější
lavice křidláku Xd1. (v následujícím profilu) v nejvyšší poloze své
v kusy měkké rozpadlá. Kousky ty byly bílé a v mnohých vlastnostech

shodovaly se s psací křídou. Psaly úplně tak jako křída. Lom měl
toto složení:

Profil 130.
Vrchol lomu ve výši as 2852 m n. m.

Ornice hlinitá, hnědá . Bo o A ee ed Oeno 03 m
Diluvialni hlína, žlutá . . . . RAR ae EN TON ARTE tee RE
= a (2. Rozpadlý vápnitý slin, šedý. s Polak obe AE 10228.
= = )1. Slimitý vápenec (křidlák) deskovitý, Zona a. jcho, o dravá

I a bělavá, se střídají. Nejvýše v křídu proměněný. Inoceramus

la BRON OTANTAN ZA CINE ler eme ent en cel ee. 19

Dno lomu. Blíže cesty z Hor. Slivna do Dolního Slivna.

ROC a Gi

XVII. Čeněk Zahálka:

20

3 Do]nT Sliazmo:
Profil 131.

Roku 1900 byly přístupny vrstvy souvrství Xde. od kostela
v Dol. Slivně při silnici vedoucí k Hor. Slivnu. Z těchto vrstev
a z vrstev dle lomů u V. str. Hor. Slivna sestavili jsme

+

Profil 131.
Nejvyšší bod na silnici v Hor. Slivně, vých. od Kostela 296°5 m n. m.
Diluvium. Žlutá hlína. 2022111222000 a pe pao, dro 0729 (de
m 29325 —
[ { 4. Slinitý vápenec (křidlák) deskovity, zvonivý, bílý, s Ino- 18 )
ceramus Brongniarti 4 2.0. cu... era A. 1:5 | Su
dý 3. Vépnitÿ slín šedý, ve studnách v šedý jíl rozpadlý. . . 495, = à
2. Vápnitý slín uvedený v předcházejícím lomu. . . . . . 02 | = v
“| 11. Slinity vápenec nahoře s křídou v předchozím lomu . . 183 je S
A — 283 — LR
02 M
à À

Í Vápnitý slin tmavošedý se světlými skvrnami, měkký, v tenké )
"4 desky při povrchu rozpadlý, horní vrstvy přístupny SV. KES
b. | od Hor. Slivna v údolí, spodní v Dolním Slivné. )

c

—

A INGPÉISEUPNO 2er a loan (ka N)

ER nn
Základ: Pásmo IX. nejvyšší v jámě na řízky v SV. konci obce co šedý, slinitý
pískovec se šedými, vápencovitějšími deskami, 270 m n. m.

+ ICU Dolnino Sima

Půl druhého km JV. od Dol. Slivna při silnici do Nových Be-
nátek, zvedá se nízký, podlouhlý kopec, jehož vrstvy náleží pásmu X.
Při silnici ve škarpě odkryty byly rozpadlé šedé vápnité slíny sou-
vrství IXbc. Vrstevnice 260 m zdá se býti rozhraním mezi pás. IX.
a X. Kopec je přes 280 m vysoký. Zaujímá tedy mocnost více než
20 m.

5. Sedlec.

Východně od předešlé Vinice zvedá se kopec, na němž roz-
ložena je obec Sedlec. Vrstvy jeho náleží též pásmu X. Ve vápnitých
slínech souvrství Xbc. jsou zdejší studny založeny a nadržují jim
vodu. Ze tu je souvrství Xa., o tom svědčí Fnrč.“) Píše, že tu je

‘) Teplické vrstvy, str. 43.

Pásmo X. kïidového útvaru v Pojizeří. 21

silně glaukonitickä, hrubá pisčitá jádra obsahující vrstva kontaktní
mezi nejvyššími vrstvami Jizerskými a nejhlubšími Teplickými, po-
dobně jako na hřbitově v Chocni. Nemůže zde proto pomísení zka-
menělin obojích vrstev překvapovati. Gastropodi zastoupeni jsou
olivově hnědými, hladkými jádry rodu

Mitra
Aporhais

s četnými otisky po rourkách Serpulových; mimo to

Exogyra conica

Ostrea četná

Inoceramus, úlomky skořápek
Magas Geinitzi

Serpula gordialis

Achilleum rugosum var. elliptica.

Ve výplaku:

Frondicularia inversa.
Textillaria conulus.
Nodosaria.

Globigerina.

Cristellaria.

Dentalina.

Planorbulina.

Cytherella ovata a Můnsteri.
Bairdia subdeltoidea.“

Zcela správně poznamenává Frıc, že tato vrstva ukazuje na
Kosticky horizont, čímž myslí též naše Xa. v Košticích.

6. Bezno.
Profil 48. Obr. 23.

Z našeho pojednání o pásmu IX. je známo, že v okolí obce
Bezna jsou nejvyšší vrstvy pásma IX. zachovány. Na nich spočívá
pásmo X. při obvodu obce Bezna. Na povrch však nikde nevychází.
Diluvialní hlína pokrývá důkladně pásmo toto. Při západním okraji
městečka Sovinek přístupna byla v profilu 48. nejvyšší vrstva sou-

99 XVII. Čeněk Zahálka:

vrství IXd. Odtud výše k Beznu počíná tedy pásmo X. se svým sou-
vrstvím Xa. Třeba diluvialní hlína zakrývala nám toto celé pásmo,
přec se někde bude nalézati blíže povrchu, jsouc jen ornicí kryto.
Nemohl jsem místo takové vypátrati, ale obdržel jsem od pana Pra-
žáka z Živonína několik charakteristických jäder pro souvrství Xa.

z Bezna:

Ammonites sp. (jedna komora). Arca subglabra ?
Cerithium sp. Solen sp.

Voluta sp. Venus (parva?).

Acteon ovum. Parasmilia centralis.
Natica Gentii. Ventriculites angustatus.
Trigonia limbata. Pleurostoma bohemicum.

Také se zkamenělinami těmito vyskytovaly se cicváry. Kde bývá
zvětralé souvrství Xa. blíže povrchu, tam bývají v něm často cicváry.
Zjistili jsme to již několikráte.

Též Fnrč*) se zmiňuje o tom, že glaukonitickou vrstvu kon-
taktní vyorávají u Bezna a že větší jádra zkamenělin sbíral p. řídicí
učitel Vaxěx. Seznam jejich uvádí takto:°)

Nautilus sp. Crassatella ?

Scaphites Geinitzi. Cyprina?

Natica Roemeri. Nucula sp. (větší druh).
Natica sp. Nucula sp. (menší druh).
Pleurotomaria sp. Trigonia limbata.

Turbo sp. Arca subelabra.
Rostellaria Schlottheimi. Arca (echinata?).
Rostellaria (calcarata ?). Vola quinquecostata.
Fusus sp. Serpula ampullacea.
Voluta saturalis. Nucleolites Bohemicus.
Rapa sp. Ventriculites.

Avellana ? Plocoscyphia.

Cardium productum. Vioa sp.

Souvrství Xbc. zjištěno ve zdejších studnicích, i na dně rybníka
uprostřed obce Bezna. Na povrch vynesené vždy vypadá co šedý
mastný slinitý jíl.

°) Teplické vrstvy, str. 44.
°) Jizerské vrstvy, str. 36.

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří.

DĚ
©9

7. Jizerné Vtelno.
Profil 63, 66. Obr. 34a.

V návrší pojizerském, z Jizerného Vtelna na jih, táhne se pásmo
X. v délce asi 2 km až ku rokli Čertůvce. Tam ve stráni blíže tratě
železniční vychází na povrch slinitý jíl tmavošedý dále od povrchu
modravý, místy s hrubším zrnem křemene, místy i s hnízdem písku.
V něm jsou vedle cicvárů známá glaukonitickä jádra gastropodů a la-
stůrek, na př.:

Natica canaliculata.

Nucula sp.

Spongií zlomky.

Ostrea semiplana ve vápencových skořápkách.

To je karakteristické naše souvrství Xa. Spočívá na pásmu IX.
(srovnej s profilem 66. u pásma IX.), má tu mocnost 1 m a hned
na něm spočívá štěrk s pískem diluvialním a výše hlína diluvialní
Však dále odtud k Jizernemu Vtelnu pokračují i vyšší vrstvy Xbc.
v podobě vápnitých slínů, v nichž založeny též studnice obce Vte-
lenské. Diluvialní hlína žlutá s podloženým pískem a štěrkem nedo-
voluje bližší poznání těchto vrstev.

Frié zmiňuje se též o nálezisku souvrství Xa. u Jizerného Vtelna,
jak jsme se o tom již u pásma IX. zmínili a má je za vrstvy Tri-
goniové (čili naše IXc.).

Již ScHLONBACH'?) uvádí toto souvrství Xa. jakožto Plastische
Thone mit Ostrea semiplana a klade je nad nejvyšší „nolchn svych
Jizerskych vrstev.

8. Vrch Mšeno (Šibenice).

Po jižní straně města Mšena vypíná se vrch téhož jména. Erupcí
čedičovou zachovaly se tu nižší vrstvy pásma X. v nejvyšší části
kupy. Nad nejvyšší polohou pásma IX. souvrství d, pozorovati jsou
jílovité půdy, zvláště jdeme-li od Velkého Újezdů na vrch Mšeno.
Budou tu zachovány vrstvy souvrství Xa, a něco z oboru Xd. Dilu-

10) Die Kreideformation im Isergebiete. Verhandl. d. k. k. geolog. Reichs-
anstalt, 1868. S. 251.

24 XVII. Čeněk Zahálka:

vialní hlína zakrývá důkladně vrch, takže nelze vrstvy pásma X. blíže
studovati.

9. Vrátenská hora.
Profil 53. Obr. 32.

Vlastní kupa Vrátenské hory je ze znělce. Pásmo IX. stopovali
jsme ua jižním úpatí Vrátenské hory až do obce Libovic. V profilu 53
uvedli jsme kvádrové pískovce temene pásma IX. při Z. okraji Li-
bovic ukončené ve výši 400 m n. m. Vyšší poloha Libovic spočívá
již na souvrstvích Xa. a Xd. z jichž oboru vyvěrají prameny vodní.
Vrstvy pásma X. pokračují pak nad obec Libovici až ku okraji lesa
do výše 460 », kde počíná již znélec. Výška 60 m byla by tedy
blízka mocnosti pásma X. Vrstvy pásma tohoto jsou špatně přístupny.
Vyjma souvrství Xa. jsou to tmavošedé deskovité slíny, které se na
povrchu snadno rozpadávají v jíl.

Po JZ. straně znělcové kupy je nízký kopeček. Tuším, že také
znělcový a v sedle, které vzniká mezi ním a Vrátenskou kupou, mezi
Fučíkem a {Libovici nalezl jsem při rozcestí odkryty slín nejvyšší
části pásma X. v kontaktu se znélcem a ve znělci uzavřený. Slin ve
vzdálenosti více než 3 m od znělce byl tmavošedý, měkký, deskovitý,
v kyselině mocně šuměl. Slin ve vzdálenosti 3 m od znělce byl tmavo-
šedý se světlými skvrnami, měkký, snadno drobivý, v kyselině šuměl.
Slín 1m od znělce vzdálený byl tmavošedý, měkký, pevný, šuměl
v kyselině. Slin ve znélei uzavřený byl nejtmavší, tvrdý a pevný,
v kyselině šuměl. Vzhledem k tomu, že i slín ve znělci uzavřený
v kyselině Sumél, neměl znělec při vyvření vysokého žáru na tomto
místě.

10. Bezdězy.
Profil 86. Obr. 33.

Pásmo X. objímá úpatí obou Bezdězů mezi pásmem IX. a kupou
znělcovou. Popsali jsme vrstvy jeho v profilu 86. V obci Bezdězu
u samého kostela a u rybníka končí se nejvyšší pískovec kvádrový,
velmi hrubozrnný, až ve slepenec přecházející souvrství IXd. Nad
tímto souvrstvím nalezl jsem šedý a rezavý ji, hrubým pískem pro-
misenÿ, který náleží souvrství Xa. V kyselině nešuměl. Do výše po-
kratovaly pak vápmité slíny měkké, deskovité, tmavošedé do modra.
Blíže povrchu byly zažloutlé s modravými skvrnami. Tyto se rozpa-

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří. 95

dávají zprvu v tenké desky, později v jíl. Nejvyšší poloha pásma X.
je ssutinami znělcovými pokryta. Odbadli jsme mocnost pásma X, na
47 m. Podle toho ubývá mocnost pásma X. v tyto končiny valné.

11. Radechov velký.
Profil 91.

Mezi pásmem IX. a čedičovou kupou Velkého Radechova nad
Dolní Krupou lze dle jilovité půdy a vlhčích pozemků souditi, že
tam zaujímají své místo slíny pásma X., jak jsme v profilu 91. na-
značili.

27 Bukoyne.
Profil 74. Obr. 46.

V profilu 74. po Z. straně Bukovna došli jsme ve výši 2985 m
n. m. na temeno pásma IX. Výše nad pásmem IX. pokračují slinité
jíly pásma X. Budou náležeti souvrství Xa. a částečně Xbc. Diluvi-
alní hlína zakrývá je úplně. Obyvatelé tvrdí, že studny jejich vězí
v mastném jílu pod diluvialní hlínou a jíl ten že vodu studnicim
nadržuje.

13: Okoli Zvířetic u Bakova.
Profil 77, 78. Obr. 34a.

Vrstvy útvaru křidového klesají od Hrdlořez ku Malé Bělé dosti.
V Hrdlořezích je témě pásma IX. na samém povrchu zemském ve
výši 288 m n. m., kdežto v Malé Bělé totéž témě pásma IX. jeu
málo nade dnem údolí Jizery a Bělé vystupuje ve výši 2209 m n. m.
V tom poměru, v jakém pásmo IX. zapadá, v tom poměru přibývá
nad ním zachovalých vrstev pásma X. V místech mezi Bitouchovem,
Zvířeticemi, Dolánky, Malou Bělou a strání Pojizerskou dá se na ně-
kolika místech zjistiti. Na př. při cestě z Malé Bělé do Zvířetic a
Bitouchova (prof. 78.), při silnici, která vede za 9. koncem nádraží
Bakovského vzhůru kolem cihelny ku Zvířetickému dvoru (prof. 77.).
Všude jsou „při povrchu v šedý neb žlutý mazlavý jíl rozpadlé a ná-
ležejí vápmtému slinu tmavošedému souvrství Xd. Mikroskopický písek
křemenný dosti je v něm zastoupen i křemité jehlice spongiové. Sou-
vrství Xa. je nepřístupno. Diluvialní štěrk jizerský s naloženou dilu-
vialní žlutou hlinou kryjí obyčejně vrstvy souvrství Xab.

26 XVII. Čeněk Zahálka:

14. Maňkovice.
Profil 87. Obr. 38.

Okolí obce Maňkovic pokryto je mocným jizerským diluvialním
štěrkem a pískem. Mezi ním a hloubš položeným pásmem IX. sou-
vrství d. vloženy jsou vrsty Xab. Souvrstvi Xa. není přístupno, za
to Xb. často odkryto bývá. Při silnici od myslivny Klokočky k Maň-
kovické hájovně byl přístupen šedý a žlutý mazlavý jíl, jenž povstal
zvětráním vápnitých slínů souvrství Xd. Mezi hájovnou a Maňkovicemi
byl odkryt pod 1 m mocným štěrkem a pískem. V podobných pomě-
rech uložen je v obci Maňkovicích. Pozemky na dně úvalu mezi lesem
Novotínem (Lovotín) a Maňkovicemi na témž jílu jsou založeny.

15. Habr.
Profil 93, 132. Obr. 34b.

Nejvyšší poloha obce Habru spočívá na pásmu X., jež místy,
jako při silnici do Bílé Hlíny, pokryto je jizerským diluvialním štěr-
kem a pískem. Při této silnici mezi č. d. 34. a pomníkem z r. 1866.
odkryto bylo nad souvrstvím d. pásma IX. souvrství Xa. (profil 93.)
v podobě pískovce slinitého hrubozrnného, deskovitého, šedého neb
žlutého. Na povrchu je dosti zvětralý. Glaukonit má sporý, avšak
jeho zrna křemenná jsou často zelenavá, jako bývá v glaukonitickych
pískovcích. Zřídka má zrna křemene červená, za to čirá převládají.
Mocnost souvrství toho obnáší asi 1:2 m.

Nedaleko odtud nalezl jsem ještě jednou odkryto souvrství Xa.
i X9. v kalu u č. d. 13. v Habru, při temenu stráně údolí Zábrdky
proti Klášteru Hradišti takto:

Profil 132.

Vrchol kalu u stodoly č. d. 13. v Habru.

. Slin šedý, při povrchu v jíl rozpadlý. Místy chová jemná oblá zrna

"| křemene. Tvoří břeh kalu. - ....... 0.0020 1 m
54 a. Piskonec slinitÿ, hrubozrnný, deskovitý, šedý a žlutý. Pří povrchu je
m zvětralý a proto křehký. Glaukonit sporý. Má zrna křemene často
74 zelenavá. Zřídka jsou zrna ta červenavá, za to převládají čirá . . 12m

Základ: Pásmo IX. souv. d. Piskovec vápnitý, velmi pevný, jemnozrnný,
deskovitý, bílý. v mocnosti as 5:3m a podním žvádrový pískovec jemnozrnný,
jako v profilu 93. tvoří nejvyšší část stráně proti Klášteru Hradišti.

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří.

č

©
-I

16. Bílá Hlína.
Profil 88 Obr. 40.

Obec Bílá Hlína spočívá též na vrstvách pásma X. a sice na
souvrstvích Xa. a Xb. jak profil náš 88. a obr. 40. naznačují. Ve
stráni Klokočského důlu po J. straně obce poznali jsme souvrství IXd,
Pískovce jeho ukončují se u prvních jižních domků, ua př. u č. d. 26.
Odtud výše počíná pásmo X. Nejprve souvrstvím Xa. Jest nepřístupno,
jsouc kryto diluvialní hlinou žlutou, avšak dle výpovědí obyvatelů
bude to as pískovec slimtý. Sliny souvrství Xd. při povrchu v šedý
jíl rozpadlé, vodu nadržující, přístupny jsou ve studnicích zdejších.
Jméno obce bylo asi odvozeno od těchto vrstev.

Podobné poměry budou v blízké Bukovině.

17. Klášter Hradiště—Jivina—Neveklovice.
Profil 95. Obr. 34b., 39.

Mezi Jizerou, Zábrdkou (Malou Jizerou) a Mohelkou je protáhlý
hřbet, jenž příkře spadá ku jmenovaným tokům. Stráně jeho složeny
jsou hlavně z pískovců souvrství IXd. nad nímž v temeni hřbetu
uložena je spodní část pásma X. Souvrství Xa. nebylo přístupno buď
pro jizerský diluvialní štěrk a písek, neb hlínu, aneb pro mocnou
ornici. Na S. konci obce Kláštera Hradiště zakončuje se nejvyšší po-
loha souvrství IXd. Nad ním podle silnice k Vodárně na nejednom
místě odkryt je šedý slím s Cristellarit rotulatou souvrství X5. Mnohá
místa svědčí tu o tom, jak vodu nadržuje. Od Vodárny do Jiviny
pokryt je slabou vrstvou jizerského diluvialního štěrku a písku a dále
k Neveklovicům i diluvialní hlinou.

18. Mohelnice, dvůr.
Profil 99. Obr. 34b.

Stráně Jizery a Mohelky v Mohelnici jsou složeny z pískovců
svrchní části souvrství IXc, a celého souvrství IXd. V temeni površí
od Mohelnického dvora ku Kocněvicům lze nad souvrstvím IXd. kon-
statovati i nejspodnější vrstvy pásma X. U Mohelnického dvora sou-
vrství Xa. přístupno není, ale slíny souvrství Xd. jsou mezi Hořenní
Mohelnicí a dvorem patrné a v tmavošedý jíl při povrchu rozpadlé.

90 XVII. Čeněk Zahálka:

Jizerský diluvialní štěrk v mocnosti 0:3 a hlína diluvialní v moc-
nosti as 2 m je pokrývá.

19. Kocněvice.
Profil 115. Obr. 47, 54.

V Kocněvicích je nad souvrstvím velmi pevných pískovců sou-
vrství IXd. přístupno souvrství Xa. v mocnosti 1:5 m hned pod tamějším
kalem. Je to deskovitý pískovec slinity, SsdoZluty, jemnozrnný, s čet-
nými hrubými zelenými zrny křemene. Pískovec ten byl as druhdy
dosti glaukonitický, jekož glaukonit je rozložen a hydrát železitý
z něho vyloučený zbarvil pískovec do žluta a rezava. Bývá na po-
vrchu v rezavý písek rozpadlý. Kocněvický kal vězí již v šedém, žluto-
šedém a tmavošedém jílu, který zvětráním šedého slínu souvrství Xb.
povstal. Slín ten má hojně mikroskopických zrnek křemene a limo-
nitu. Poslední budou proměnou z glaukonitu. U kostela, jakož i na
navrší J. a V. od Kocněvic pokrývá souvrství Xd. diluvialní hlína až
2 m mocná, která má vždy u spodu několik cm jizerské diluvialní
vrstvy štěrku a písku.

20. Svijanské povréi.
Profil 100. Obr. 34b.

Mezi Jizerou u Svijan a Ujezdským údolím táhne se nevysoké
površí od Loukovce přes Loukov a Svijany a svažuje se ku Přepeři,
kde se též končí. Pásmo IX. a sice souvrství IXd., které před Lou-
kovcem ještě celou stráň pojizerskou skládalo, kloní se pořád blíže
ku břehům Jizery, tak že v Loukově již jen ke kostelu sahá, tedy
asi 10 m nad hladinu řeky, kdežto půl km na východ za Přepeří již
jen v břehu Jizery 1m nad hladinou vystupuje, tak že v Nudvojo-
vicích již více viděti není. V celém tomto površí pokryto je pásmo
IX. nejnižšími vrstvami pásma X. Souvrství Xa. není přístupno, avšak
souvrství Xb. je patrno proto, poněvadž se na povrchu v šedý jíl
mastný mění, který nadržuje vodu, tak že jsou pozemky v jeho oboru
mokré. Tak zvláště v cestách, které jsou ve stráních v Loukovci,
Loukově, Močídkách, Svijanech. Dále od povrchu jsou tam deskovité
slíny šedé, obsahující dosti mikroskopického křemene. Na temeni ce-
lého površí pokryty jsou vrstvy XD. v západní části površí, jako

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří. 29

u Loukova, jen menší vrstvou diluvialního štěrku a písku jizerského,
čím ale dále k východu, ku Přepeři, tím je mocnost jeho větší (u Pře-
peře 1 m). Diluvialní hlína žlutá kryje. pak štěrk tento po celém
temeni površí od Loukovce až na Přepeř, čímž stávají se tam vrstvy
Xd. nepřístupny.

U Loukova může mocnost těchto nejspodnějších vrstev pásma X.
obnášeti asi 35 m. Sklon vrstev je JV.

21. Újezd (Svijanský), Penčín, Štveřín.
; Profil 103.

V podobných poměrech jako v předchozím površí vyskytují se
nejnižší vrstvy pásma X. v Újezdě, Penčíně a Štveříně, s tím jen
rozdílem, že jsou ve větší výši nadmořské nežli ony jižně od nich ve
Svijanském površí ležící. Vstoupají totiž vrstvy útvaru křidového ve
zdejším okolí ku SZ. a tak vstoupají i slény zachovalého souvrství XD.
(a nepřístupného souvrství Xa.) výše v tamních hřebenech, které mezi
četnými roklemi, vybrázděnými dle sklonu vrstev od SZ. ku JV., vy-
stupují, jako ku př. při silnici z Újezda do Soběslavic, jsouce všude
mocnou diluvialní hlinou pokryty, u Penčína a Štveřína i mocným
diluvialním štěrkem jizerským. Nyní rozbrázděná vysočina tato pokryta
byla druhdy souvisle pásmem X. až ku Vlastibořicům a Sychrovu,
kdež posud pásmo toto značnější plochu pokrývá. O tom zmíníme se
později.

22. Lažany, Ohrazenice.
Profil 106.

Od Penčína a Štveřína pokračují nejspodnější vrstvy pásma X.,
náležející souvrství Xa. a souvrství Xd., přes Lažany a Ohrazenice
k Malému a Hrubému Rohozci. Jsou pokryty diluvialním štěrkem
jizerským a žlutou hlinou, takže zřídka lze stopy jejich na samém
povrchu zjistiti. V údolí, které se vine po V. straně Lažan a v Odal-
novickém údolí po V. straně Ohrazenic, je poněkud přístupno. V Ohra-
zenických studních přichází se na slíny souvrství X9. V jíl na po-
vrchu rozpadlé je souvrství X5. po levé straně Odalnovického údolí,
při pěšině od Vojenské střelnice k Malému Rohozci, kde jest půda
© dosti mokrá.

30 XVII. Čeněk Zahálka:

Knesčí 1) určuje naše pásmo X. v krajině, kterou jsme právě
probrali, co Teplické a Březenské vrstvy. Souvrství Xa. neuvádí. Te-
plické vrstvy slinité a jílovité, vodu zadržující, vztahují se k našemu
souvrství Xbc. Jmenujeme náleziska: Sedlec u Benátek, Slivno, Bezno,
Bukovno, Stränov, Jizerné Vtelno, Hrušov, Mšeno, Vrátenská hora,
jezdözy, Radechov, Horka u Prosíčka, Maňkovice, Rohozec, Přepeř
a Podol, Klášter, Neveklovice, u Dolánek při silnici do Malé Skály.
Naše souvrství Xd. ku př. v Horním Slivně, jež kreslí Krejčí též na
Bezdězích, považuje za Březenské vrstvy, to jest za naše pásmo IX.
v Březně u Loun. Z našeho pojednání je známo (profil 128.), že sou-
vrství Xd. má asi polovici oné mocnosti, jíž má souvrství Xabe.,
kdežto KnEjčí naopak kreslí své stvrdlé Březenské opuky v mnohem
větší mocnosti a Teplické slíny v mocnosti mnohem menší, ba ne-
chäva poslední i vyklíniti (obr. 25, 33) jako u Slivna a na Bezdězích,
což se skutečností nesouhlasí.

Východní Pojizeří s Turnovskými skalami a Vlastibořickem.

; A. Slinitá facie celého pásma X.
Jižně od čáry Dobrovice- Libáň.

23. Strašnov-Luštěnioce.
Profil 67. Obr. 21.

Mezi Lhotou Pískovou, Libichovem a Brodcemi vypíná se vrch
Strašnov. Při východním okraji temene jeho rozkládá se obec téhož
jména. V profilu 67. popsali jsme, jak souvrství IXc. a IXd. pásma
IX. skládají stráň pojizerskou ze Zámostí až do Pískové Lhoty (obr. 21.).
V úvozu cesty, která jde od hostince „Na písku“ do obce Strašnova,
as 200 » na JV. od hostince, vychází ještě v desky rozpadlé drobno-
neb hrubozrnné, žluté až rezavé pískovce nejvyšší části souvrství IXd.
na povrch. Nad tímto pískovcem a sice nad 244 m n. m. ukazují již
slinité půdy na pásmo X. Souvrství Xa. nenalezl jsem tu odkryto.
Za to odkryto bylo souvrství Xd., jež vrch Strašnov skládá, v obci
Strašnovu. Na povrchu jsou vrstvy jeho v šedý jíl rozpadlé, pod ním
ukáží se drobky šedého slínu a pak i destičky jeho. Od Straënova
k Libichovu, Voděradům a Luštěnicům dá se pásmo X. se svými slíny

'!) Studie, str. 114—115. Obr. 41, 25, 32, 33.

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří. 31

i do větší hloubky nadmořské stopovati. Patrně se ku obcím těm,
v nichž se dají vrstvy IXd. vyhledati (profil 37.), svažují.

Diluvialní štěrk a písek pokrývá temeno Štrašnova a rovněž
pokrývá souvrství Xd. u Voděrad, Luštěnic a odtud až k Vlkavě.

24. Vlkava.
Profil 36, 133. Obr. 65

O tomto nálezisku zmínili jsme se již při pásmu IX. Ono má
pro nás tu důležitost, že tu opět nalézáme souvrství Xa. Úplně od-
kryto nalezl jsem je při úpravě cesty do Všejan, na Z. úpatí vrchu
Vinice (nikoliv Vinice dle mapy), 200 m od J. okraje Vlkavy. Stráně
nad souvrstvím Xa. prozrazují všude slíny souvrství Xd. jak na Vinici
tak Na horách. Diluvialní písek a štěrk pokrývá temena těchto vrchů.

Profil 133.

Vrchol p rcnol kopce, Na vinici. 235 m n. m.

( b. S, šedé, -na povrchu v jíl rozpadle- .<-:. 0.4. wer. nn 23:9 m
2. Glaukonitický vapnity slin měkký, šedý, na povrchu v jíl roz-
| Í padlý, s vel. hoj. Ostreou semiplanou a vzácným Spondylem Di
nymi ln piskovcovymi drobty. Tyto samy o sobě jsou
slinitým glaukonitickÿm piskovceem. Má jemná až drobná zrna
a křemenná, čirá, sedá a zelená s jemnými zrnky zeleného glau-
&) aj KO RTE UE LT VCA AE ar akekre = l:Oùm
2 1. Glaukonitický vápnitý slin v pevnější lavičce, světle šedý. Místy
= má vice vtroušených zrnek křemene a glaukonitu. Zrnka kře-
mene někdy i hrubší s karakteristickou zelenou barvou. Je
v něm vel. hoj. Osirea semiplana s přirostlými Serpulami a
Membraniporami. Význačné jsou tu hnědé zlomky spongit (jako
l v Poohří a v okolí Řipu), i na těch přirostlé jsou Ostrei a
Membranipora curta Nov.

U
Základ: Pásmo IX. popsané v profilu 36.

25. Loučeňský hřbet.
Profil 134—137.

Od Vlkavy přes Loučeň u Mcely ku Brodku táhne se od JZ.
ku SV. hřbet, který nad úpatím svým as 60 m se vypíná. Příkrou
strání spadá na jihu. V této stráni, poskytující rozsáhlou vyhlídku

99 XVII. Čeněk Zahálka:

k jihu, rozkládá se celá řada obcí, zejména Loučeň, Velký Studec,
Mcely, Seletice. Severní svah povlovněji spadá do Dobrovické roviny
a jen v čáře od Vlkavy k Jabkenicům a Ledcům s příkřejšími se
potkáváme svahy. Hřbet Loučeňský pokryt je důkladně diluvialním
štěrkem a pískem, tak že jsou vrstvy útvaru křidového přístupny jen
ve stráních příkřejších, zvláště tam, kde obce jsou založeny a silnice
je protínají. Všude pozoruje se ve stráních těchto značné sesouvání
zvětralých vrstev, jež náleží vodu nadržujícím slínům pásma X., na
povrchu v jíl rozpadlým, k nimž přimísí se často písek a štěrk dilu-
vialní shora splavený neb spadlý.

Při silnici z Vlkavy k Loučení shledáváme výhradně slíny sou-
vrství Xd. až k cihelně; na povrchu jsou v šedý jíl rozpadiés Poloha
jejich ku vrstvám ve Vlkavě je následující:

Profil 134.
Návrší nad cihelnou při silnici do Loučeně. 250 m n. m.
Diluvium. Písek žlutý se štěrkem z bílého křemene. . . . . . < « «:« « 10 m

Cihelna 240.

% | b) Slín, dále od povrchu v tmavošedých deskách, při povrchu v šedý

=h jíl rozpadlý . .. <. zsec 93 z alone . 26:6 m

4 a) Glaukoniticky, vapnity slinv profilu -0.5103 Lt
Základ: Pásmo IX. (v profilu 36.). Vlkava. 20ER, Em.

26. Loučeň, Studec.
Profil 135, 136.

Postoupíme-li od Vlkavy ku SV., zapadne nám pod úpatí stráně
pásmo IX., ba i souvrství Xa., a tu opanuje jižní stranu Loučeňského
hřbetu výhradně pásmo X. Bylo by nám zajíti od Loutenë.na jih až
ku čáře spojující obce Všejany a Jíkev, abychom došli ku staršímu
pásmu IX. Ještě dále k SV., k Rožďalovicům, opanuje krajinu již
výhradně pásmo X. Stráň, v níž Loučeň se rozkládá, zaujímá výšku
od 210 do 250 m n. m. a složena je takto:

Profil 135.
Silnice při SV. konci zámeckého parku v Loučeni. 257 m n. m.
mm CO VO E A Pe Oy p DU S o o

Diluvium. Písek žlutý nebo bílý střídá se ve vrstvách říčního slohu
s vrstvami štěrku bílého křemene, který dosahuje až velikosti pěstě.

Odkryt ve velké pískovně u SV. strany parku . . ... 2 . <.. . . . 10 m
247
= | be. Slin tmavošedý, při povrchu úplně v jíl rozpadlý. V jeho oboru
= | vytryskují prameny vody . . . . . . 5 oo 698 37 m

Upatí stráně v Loučeni. 210 m n. m.

Re an

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří, 29

Podobné poměry jsou ve Velkém Studci a jeho přílehlé osadě
Sichrovu. Ve zdejší štěrkovně se střídá písek a štěrk diluvialní říč-
ného zvrstvení s vrstvami šedého sliniteho jílu, který úplně souhlasí
s jílem, jaký větráním zdejšího slínu pásma X. vzniká. Patrné se na-
plavoval v době diluvialní ze sousedních míst.

Profil 136.

Silnice nad Sichrovem (osada Vel. Studce). 265 m n. m.

Diluvium. Vrstvy žlutého písku střídají se s vrstvami štěrku s bílým kře-
menem (nejvýše velikosti pěstě) rázu říčného a s vrstvami šedého sli-

Tehom) 2. Odkryto pouze 5 m- 5- 2.1- se © ae EAU
=—— 1) 8
x
o) bc. Slin rose, při povrchu v šedý jíl ae V je oboru vy-
E tByskujieprameny vody- -| <z:, < ee 0 ale Ao O O DOK
a EEA D Lo VP A MP VER PE RE
Úpatí stráně ve Velkém Studci. 200 m n. m.

27. Mcely.
Profil 137.

Poměrně nejlépe nalezl jsem odkryto pásmo X. v obci Mcely.
Obec rozkládá se od úpatí stráně až k jejímu temeni. Ve strouze
silnice, která obcí probíhá, odkryl jsem na několika místech pásmo X.
Zámek založen v nejvyšší poloze pásma X. a sice v křidláku Xd., který
není tak pevný jako v Dymokurách.

Profil 137. |
Nejvyšší bod hřbetu u Myslivny při silnici. Kříž. Cóta 273 m n. m.
Diluvium. Písek a štěrk jako v Loučení . . . . . . . . CNE ne ei 7
—— — Zámek. 261. m
si d. Vápnitý slín v pevnější lavici světle šedé (křidlák). . . . . . Ho PAG TE 0
o ) be. Slin šedý až tmavošedý do modra, na povrchu v jíl zvětralý.
8 S Cristellaria rotulata a četnými válcovitými jehlicemi spongü váp-
F4 ENG ne ne RE NEE RL Re A LOT OM EL
Úpatí stráně u Dvora panského. 199 m n. m.

28. Božďálovice. Kopidlno.

Tak jako u Mcel, nalézáme pásmo X. u Seletic. Sejdeme-li
s Loučeňského hřbetu do nízké krabatiny kol Rožďálovic, přicházíme
Věstník král. české společnosti näuk. Třída II. 3

24 XVII. Čeněk Zahálka:

do spodní části pásma X. souvrství Xbc, ze samých tmavošedých aneb
světlešedých slínů složené, na povrchu v šedý jíl rozpadlé, všude vodu
nadržující, často diluvialním pískem a štěrkem pokryté. Již Fr. A.
Revss!?) zmiňuje se o Thonmerglu, jenž ve střídavě mocnějších neb
slabších vrstvách skládá v Rožďálovicích kopec, na němž zámek po-
staven. Slín ten zaujímá tu výšku od 199 do 218 m n. m. Na východ
od nádraží Rožďálovického odkrývá v háji průřez dráhy asi 2 m vy-
soký břeh, z něhož vyčnívají desky čerstvého, proto také pevnějšího
slínu bělavého a šedého. Místo to zaujímá 210 m n. m.

V Kopidlně a nejbližším jeho okolí jsou tytéž poměry. Stráně
tamější ku př. kolem rybníka aneb „Na vinici“ 261 m n. m. všude
vykazují na povrchu šedý jíl vodu nadržující, po dešti mazlavý. Od-
kope-li se tento, dojdeme pod ním na tence deskovité tmavošedé, (do
modra) měkké a vlhké slíny souvrství Xbc. o mocnosti 40 až 50 m,
pokryté ve vyšších polohách diluvialním pískem a štěrkem, dále k Ji-
čínu i diluvialní hlinou.

29. Chotuc a Kunstberg nad Křincem.
Profil 138.

« Ze všech stran a z velké vzdálenosti viděti jest nad Křincem
nápadně kuželovitý vrch se zvedati — Chotuc. Osamocen vystupuje
po pravé straně Mrdlíny do výše 252m n. m. Nad Myslivnou od
200 m n. m. až skorem po vrchol, ve výši 51 m pozorovati je všude
na povrchu šedé jíly, povstalé zvětráním šedých slínů souvrství Xbc.
Teprvé v nejvyšší poloze vrchu je pevnější vrstva vápnitého slínu
světle šedého, která kopáním hrobů tamějšího hřbitova se odkrývá a
ku nejvyššímu souvrství Xd. náleží.

Profil 138.
Kostelík hřbitovní na vrcholu Chotuce. 252 m n. m.
a
=) d. Vápnitý slin světle šedý, místy i nažloutlý, poněkud pevnější as . 1 m
z | bc. Sliny šedé na povrchu v jíl rozpadlé - |<- see 51 m
Úpatí vrchu nad myslivnou. As 200 m n. m.

: Slíny souvrství Xbc. jdou tu ještě hloubš, jsou však pokryty di-
luvialním štěrkem a pískem, Jak mocný je tento štěrk na některých

=) Mineral. Beschr. d. Bunzlauer Kreises. 1797. Str. 314.

1

Pásmo X. křídového útvaru v Pojizeří. SE

LVL

místech, poznati lze v rozsáhlé štěrkovně u katolického kostela v Bo-
šíni a odtud při silnici do Sovenic. Písek složen je ze zrn křemen-
ných a štěrk rovněž z křemene, obyčejně bílého až zvíci pésté.

Také nižší kopec Kunstberg, na jehož vrcholu ve výši 216 m
n. m. zámek založen, složén je z těchže slínů Xbc., jaké jsme v pře-
dešlých profilech seznali.

30. Dymokurský taras.
Dymokury, Cinéves, Velenice, Podmok, Vrbice.
Profil 139—143.

Náš výzkum pásma X. v Pojizeří končil by se již v Křinci,
kdyby nás nevybízel zajímavý Voškobrd u Poděbrad ku srovnání
s právě popsaným terrainem pásma X. K tomu se hodí velmi pěkně
taras Dymokurský, který je zakončen po západní straně příkrou strání,
v níž jsou vrstvy útvaru křidového velmi pěkně odkryty. Náleží vý-
hradně pásmu X. a sprostředkuje stopování pásma X. mezi Křincem
a Voškobrdem.

Dymokurský taras má svůj počátek u Křince a jde odtud smě-
rem JV. Na JZ. jej ohraničuje stráň, ku JV. vždy víc a více nad
úpatí své se vyvyšující. V ní rozprostírají se obce Zabrdovice, Dymo-
kury, Činěves, Velenice, Podmok, Vrbice, Opočnice. Na SV. ohraničuje
se potokem, podle něhož se vine dráha z Křince do Králové Městce.
Taras tento má své pokračování ještě dále na JV. ku Chlumci, kam
jej však prozatím sledovati nebudeme, přiblíživše se již ve Vrbici
k samému Voškobrdu.

Profily v celém tarasu jsou shodny; na temeni shledáme pevné
deskovité slinité vápence souvrství Xd., které jen v malé mocnosti
je zachováno, ostatní stráň skládají měkké slíny souvrství XDe., jak
následující profily dokazují.

Profil v Dymokurách 139.

Kostel na temeni stráně v Dymokurách. 221 m n. m.
sa d. Slimitý vápenec v pevných deskách, na povrchu bílý. U školy
© vychází na povrch, u vodárny se vybírá ku stavbě. . . . . . 12 ml S
E bc. Slin měkký, šedý a tmavošedý do modra, na povrchu v jíl roz- a
m PAY N DE AT 248 m

mm Bar BP
Upatí stráně v Dymokurách. As 195 m n. m.

O3
27

XVII. Čeněk Zahäika:

Profil v Činěvsi 140.

Kostel na temeni stráně v Činěvsi. * 218 m n. m.
er Up ODE NAOPAK ore ABO Atas to 50
RER CE ER
d. Slinitý vápenec bílý, pevný - . - ERMD s BD =
:| be. Slín měkký, šedý a tmavošedý do inodrá PRE te POSER ssh

PN M L DÁNSKO —
Upatí stráně v Činěvsi. 193 m n. m.

Souvrství Xd. určil Frrè **) jako své Březenské vrstvy, t. j. jako naše
pásmo IX. v Březně, a uvádí v nich:

Aspidolepis. Pecten Nilssoni Goldf.
Cladocyclus. Ostrea juv.
Osmeroides. Terebratulina gracilis
Jemné rybí kůstky. Schlott.

Scaphites. Callianassa brevis Fr.
Mytilus Neptuni, Goldf. Frondicularia.

Venus. Cristellaria.

Nucula semilunaris v. Buch. Nodosaria.
Inoceramus. Cytherella.

Profil ve Velenicich 141.

Temeno stráně ve Velenicich.

| d. Slimitý vápenec bílý, pevný, dobývá se co stavební kámen a co
štět na silnice s Inoceramus Brongniarti a otisky rostlin. . . . . 13m
be. Slin sedy.

Päsmo X.

Úpatí stráně ve Velenicich.

Profil v Podmoku 142.

Kostel na temeni stráně v Podmoku. 237 m n. m.

a d. Slimlý vápenec bělavý, dosti pevný, ku stavbě se láme. Nazývá
se tu „opuka“ 12 m}.

2| bc. Slin měkký, šedý a masse de Moda“ a a ni

mě o R Ve
Úpatí stráně v Podmoku. 200 m n. m.

'9) Březenské vrstvy str. 39.

Pásmo X. křídového útvaru v Pojizeří. 37
Profil ve Vrbici 143,
Kostel na temenu stráně ve Vrbici. ET 239 m n. m.
{ d. Slinitý vápenec bělavý, pevný 8 Inoceramus Brongniarti . . . 1.)
„| Oc. Slin měkký, šedý a tmavošedý do modra 8 mikrospickÿm glau-
Pá konitem, deskovitý, při povrchu buď v pecky neb tenké třípky e
ER se rozpadávající, na povrchu v jíl zvětralý. V nejvyšší poloze a
= poněkud pevnější. V souvrství tomto je Inoceramus Brongniarti, 5.
= Terebratula semiglobosa a zlomek Micrastera. Všecky zkamené-
U ny zídka serobjevují E er nero ie 2 eine. 38 J
Úpatí stráně ve Vrbici. 200 m n. m.

Obce založeny jsou v uvedených stráních proto, poněvadž sou-
vrství Xbc. nadržuje dosti vody. V něm založeny jsou studnice. Sou-
vrství pak Xd. poskytuje velmi dobrý, pevný a tvrdý, vlivům po-
větrnosti dosti vzdorující stavební kámen.

V oboru souvrství X9e. tvoří se větráním dobrá slinitojilovitá
půda, která se již ode dávna splavovala a sesouvala na úpatí celé
Dymokurské stráně od Křince až pod Voškobrd, dávajíc vznik k utvo-
ření výborné „černavky“, 04 m až 1 m mocné. Tato slinitojilovité
ornice, mající za spodinu nepropustný jíl souvrství X9c., má tu zvlášt-
nost, že jest velmi úrodnou tehdy, když je v Čechách sucho. Dva
deštíky během vegetace stačí, aby urodila výbornou cukrovku, cikorku,
pšenici a ječmen. Za deštivého počasí však voda v ornici stojí, rost-
liny hospodářské trpí a při slunci se, jak hospodáři un „uvaří“.

Tak přiblížili jsme se ku Voškobrdu.

31. Voškobrd (Voškovrch).
Profil 144.

Ve Vrbici opustili jsme Dymokurskou stráň, abychom přešli
k cíli našeho pozorování: pásmu X. na Voškobrdu. Cestou z Vrbice
do Vlkova shledáme pod černavkou v zářezu příkopů cestních šedý
měkký slín souvrství X0c.

Ve Vlkově odkryta je 3 m mocná část souvrství Xbc. v nejjiž-
nějším cípu obce při silnici do Poděbrad, kde se vybírá a odváží. Je
to slín měkký, světle šedý až bělavý s tmavošedými do modra skvrnami,
na povrchu snadno v jíl se rozpadávající. Toto nálezisko slínu jest
nižší nežli nejnižší vrstvy přístupné v jižní stráni Voškobrdu (pro-
fil 144.).

29 XVII. Čeněk Zahálka:

V západní stráni Voškobrdu pozorovati jest již od úpatí 200 m
n. m. černavku, jaká bývá v zdejším okolí v oboru pásma X. Nemů-
žeme však tvrditi, co za vrstvy jsou pod touto ornicí. I výše nad
úpatím sesouvají se vrstvy jilovité s hora sem pošinuté a důkladně
pokrývají spodní vrstvy pásma X.; teprve blíže k vrcholu zhotoviti
můžeme po západní straně vrchu následující

Profil 144.
Vrchol Voškobrdu. Trigon. bod. 285 m n. m.
{ A. Slinitý vápenec deskovitý, zvonivý, na povrchu bělavý, dále 1

od povrchu šedý až tmavošedý. Cerstvÿ je dosti pevný a proto

se vybírá ku stavbě. Na povrchu se rozpadává snadno (roz-

hasí). Má nápadný Inoceramus Brongniarti . . « . . . . . . 45
( 4. Slín podobný 2, avšak o něco pevnější . . . . . . . . . 9-0
3. Pevnější lavička glaukonitickeho slínu šedého s tmavošedými

bd | skvrnami, se zlomky kostí rybích, Micraster sp., Inoceramus £
= | sp., a bohatou mikroskopickou faunou, zejména Cristellarií, =
=] | Bairdií, jehlic spongií: < 2-5- -012 = (21 -NME 01 jc
be. 2. Slin měkký, šedý s tmavošedými do modra skvrnami, na
| povrchu zbělá, s mikroskopickým glaukonitem a drobnou
| faunou. V něm je Terebratula semiglobosa (zř), Inoceramus
3 iBromanvanu (ZD) A IEEE ITR FT LU EE MO 5, bz 150
1. Slin jako 2., místy i bělavý, pevnější vápnitý slín s četnými
{ U | zlomky zkamenělin. V něm Micraster breviporus . . . . . 45)
Nepřístupné vrstvy pásma X 251'9 m n. m.

Vrstvy našeho profilu 144. na Voškobrdu popsal Frié '*) jako
své Březenské vrstvy, to jest jako naše pásmo IX. v Březně, i roze-
znává s hora dolů:

Bílé zvomivé opuky inoceramové t. j. naše Xd.
Sedé inoceramové opuky, t. j. naše Xbe.

V souvrství Xd. uvádí Fnrč:

Cladocyclus Strehlensis Gein.
Aspidolepis Steinlai Gein.
Scaphites Geinitzi D'Orb.
Aptychus.

Pinna nodulosa Reuss.
Avicula pectinoides Reuss.

“) Teplické vrstvy str. 45. a 46. Obr. 18. vrstvy 6. a 7. Březenské vrstvy
str. 40. i

Pásmo X. křídového útvaru v Pojizeří. 30

Inoceramus Cuvieri Sow. 1°)
Pecten Nilssoni Goldf.

Anomia subtruncata D’Orb. '
Ostrea hippopodium Nils.
Terebratulina chrysalis Schlott.
Stenocheles esocinus Fr.
Callianassa brevis Fr.
Frondicularia inversa Reuss.
Cristellaria rotulata D’Orb.
Chondrites.

Sequoia Reichenbachi Gein. sp.

O šedých inoceramových opukách (naše Xdc. 1—4.), dle Frice
nejhlubším to loži březenských vrstev, praví Fri, že jsou velmi chudé
na zkameněliny. Jsou to vrstvy, v nichž jsme po krátkém hledání
nalezli Terebratulu semiglobosu, Micraster breviporus, zkameněliny to,
které kdyby tam byl Fnré nalezl, byl by je určil jako své Teplické
vrstvy, t. j. jako naše pásmo X. v Teplicích.

Také Knrsčí'“) zmiňuje se o vrstvách našeho pásma X. jižně
od čáry Dobrovice—Libáň. O vrstvách Loučeňského hřbetu praví, že
se skládají z měkké slinité opuky a že se dá v nich Teplický stupeň
(naše pásmo X. v Teplicích) očekávati, jelikož jsou nepochybnymi
opukami Březenskými (tím myslí Kresöt na naše souvrství Xd. zdej-
šího okolí, avšak Březenské vrstvy v Březně u Loun náležejí pásmu
IX.) pokryty.

Vrstvy pásma X. v Dymokurském tarasu a na Voškobrdu po-
važuje Kresöi též za Teplické (t. j. za naše pásmo X. v Teplicích)
a Březenské (t. j. za naše pásmo IX. v Březně).

Naše souvrství Xbc. 1—4. z Voškobrdu má Keresèi za Teplické
a píše, že to jsou šedé slíny se střídavými pisčitými vrstvami, obsa-
hujícími:
Spondylus spinosus,

Terebratula subglobosa,
Terebratulina rigida,

15) Náš Inoceramus Brongniarti.
16) Studie, str. 138., obr. 44.

40 XVII. Cenëk Zahälka:

a naše souvrství Xd. z Voškobrdu má za Březenské a uvádí, že jsou
to tenkodeskovité, světložluté opuky s

Inoceramus Cuvieri,
Scaphites Geinitzil,
Jaculites,

dlouhoocasý nový rak.

Sledováním pásma X. od Loučenského tarasu na jih poučili
jsme se, že pásmo X. nabývá tu týchž vlastností jako v okolí Řipu.
Souvrstvi Xd. bylo i zde mocnější, a pevnější lavice střídaly se i zde
s měkčími vrstvami; avšak větráním a splavením jen nejstarší jeho
část zachována.

B. Pásmo X. severně od čáry Dobrovice— Libáň až po
čáru Bakov— Sobotka.

Tento pruh Pojizerského kraje jest jižní částí Jizerského delta.
Vrstvy pásma X. v předchozích vysočinách slinité, počínají se tu mě-
niti, částečně v pískovce. To se děje v oboru souvrství Xc. a pouze
v Markvartické vysočině poněkud i v souvrství Xb.

Souvrství Xc. mění se ve facii pískovcovou tím, že se vrstvy
slínů, místy dosti pisčitých a málo vápnitých, počínají prokládati vrst-
vami pískovcovými rázem střídavě se vykliňujícím. Toto střídavé vykli-
ňování děje se velmi nepravidelně. Maximum faciových změn nalé-
záme v Markvartické vysočině. Tam počínají se i do vyšší části sou-
vrství Xd. vkládati ojedinělé stolice pískovcové.

Území, o němž tuto jednati budeme, rozděluje se ve tři
oddíly: :
1. Chlomecký hřbet čili Chlum;

2. Markvartická vysočina,
9. Kosmonosská výšina.

Chlomecký hřbet čili Chlum táhne se od Nepřeváz u Mladé Bo-
leslavi až k průsmyku Domousnickému od Z. k V.

Markvartická vysočina odděluje se od Chlumu Domousnickým
průsmykem, a zaujímá krajinu mezi Střevačí u Jičína, Sobotkou,
Dolním Bousovem, Domousnicemí a Libání.

|

Pásmo X. křídového útvaru v Pojizeří. 41

Kosmonosská výšina rozkládá se mezi Kosmonosy a Bakovem,
mezi Jizerou, Koprnickým potokem a potokem Klenicí.

Chlomecky hřbet čili Chlum.
Obr. 65, 66.

Ve značné výšce nadmořské až 306 m vypíná se nad okolní
krajinou z daleka viditelný a nápadný Chlum mezi Mladou Boleslaví
a Dobrovicemi, odkud táhne se na východ přes Teliby do Domousnic.
Severní stráň jeho je příkrá, více lesy pokrytá, kdežto jižní je méné
srázná. Jsouc z většího dílu slinitá, hostí jižní stráň úrodné pozemky,
a množství obcí, zvláště na jejím úpatí. Hojné cesty v jižní stráni
odkrývají někde vrstvy slinité, na temeni hřbetu pak četné lomy od-
halují nám kvádrové pískovce. Málo přístupny jsou vrstvy ve stráni
severní. Prohlédněme si nejdůležitější profily Chlomeckého hrhetu.

32. Mladá Boleslav — Karlův vrch — Švédské šance.
Profil 145. Obr. 56, 59.

Počnem naše pozorování od východního konce Mladé Boleslavi
u Libuše, kde most přes Klenici se pne. Nad Klenicí zdvihá se tu
skála „Spravedlnost“ u vojenské střelnice, kde se láme pískovec váp-
nitý souvrství IXd. ku stavbě. Vyhledali jsme místo toto při sledo-
vání pásma IX. a popsali v profilu 71. Nad tímto nejvyšším souvrst-
vím IXd. má následovati pásmo X. Styk obou pásem je tu zakryt
diluvialním pískem, ale od cóty 232 m n. m. lze již konstatovati
pásmo X. vzhůru dle cesty kolem Karlova vrchu, severního okraje
Chlumského lesa, podle cesty lesní, poblíž cóty 319 m a sochy P.
Marie až na Švédské šance. Tím dojdeme až k nejvyšší zde zacho-
vané poloze pásma X.

Profil 145.
Vrchol východního konce Švédských hradeb. Cóta 366 m n. m.

Švédské hradby. Umělý návoz hradební, uvnitř ze žlutého písku, obložený
z desek pískovcových, vnější obal jilovitý. Výška na severu 6:5 m. Po J. straně
jsou vyšší, poněvadž tu vykopán val široký v jílu, jenž použit na obal hra-
dební. Svédskou hradbou uzavírá se ostroh Chlumu jako přirozená pevnost.

Chlum 3595

49 XVII. Čeněk Zahálka:

Slín šedý a zažloutlý na povrchu vjíl rozpadlý. V tomto povrcho- |
vém jílu lze tua tam jemná zrnka křemene spatřiti (z ornice hno-
jené pískem?). V jeho oboru vlhké“ půdy -00
3495
11. Pískovec kvádrový bez vápence, jemnozrnný, s bílými kao- |
linickÿmi zrnky, málo n Ress a sypký, bn
Le)
el
Le)

{ d.

neb žlutý . . . . 3-0
10. Piskovec jilovitý žlutý, a. krehler, eh, S nt

o něco vrstvičkou, s muskovitem, na povrchu v jilovitÿ

písek rozpadlý, který se dá hnísti poněkud. V jeho oboru

pisčité ale vlhké půdy . . . . - eo ba 9-5
9, Piskovec kvádrový jemnozrnný, zažloutlý neb Helen, shoj-

ným muskovitem, málo biotitem . . 1
- Vrstvy nepřístupné, v jich oboru však pisäitä půda. 1

[
Socha P. Marie. 334.
Vrstvy nepřístupné, v jejich oboru však pisčitá půda. . 315
7. Piskovec jilovitý, jemnozrnný, s tmelem jilovitým, bez vá-
pence, tence deskovitý, složený z jemných zrnek kfemene,
méně muskovitu a hojného černého neb hnědého smetí
uhelného i drobky. Tu a tam skvrny jílu šedého. Barva
pískovce šedá až hnědá (od uhelnatých součástek). Lože
J jsou někde křivá. Přechází místy v jíl šedý, deskovitý. c
\ V panském lomu je v tomto souvrství lavice pískovcová, 6
0-3 m mocná, šikmá, která se při SV. straně náhle a dosti
tupě končí. (Viz obr. 56.) Tento pískovec slinitj je jemno-
zrnný, bílý, šedý neb ZEUS SD kaoliniek unse teč-
kami, s muskovitem . . . 0-95
6. Piskovec kvádrový slinity, na ne bílý, o a Za-
žloutlý, s bílými kaolinickými zrnky a s muskovitem,
křehký. Vybírá se na kvádry pro stavbu v panském lomu 120
Jil šedý tvoří základ v panském lomu u P. Marie . 02
Nepristupne vrstvy -0 ©- er za
Jil piseity, žlutavý . - .. - re ao „UPB
Kvádrový piskovec, bez nt žlutavý, s jem-
nými bílými zrnky kaolinu z proměněného živce; zrnka
kremennä žlutavá, místy černá. Tu a tam muskovit. Na
plochách ložných více muskovitu . . . . 15
„Vrstvy na povrchu v šedý ji! rozpadlé a Allan pískem
pokryté. Zde budou asi deskovité slíny a desky pískovce
{ LT AIO OO SET a 01b. 0 0.0.0000 00.0 0 o 186 |
296
( 2. Slin, měkký, tmavošedý, na povrchu zbělá neb sežloutne 1
s hojnou mikroskopickou faunou Foraminifer, Bairdií a
| jehlic spongií. U povrchu v tenkých destičkách, na po-
|
k ?
| |

wie

=

bÍ

vrchu v jíl rozpadlý, často mazlavý, poněvadž v oboru
tom vlhko. Desky pískovce s horních vrstev sesuté jsou
na povrchu roztroušené. Černavky v a pole po-
krývají často vrstvy CN ARS . + + 66°0

230. Dno üdoli mezi Karlovÿm bem a côtou 232.

U 1. Nejhlubší vrstvy slínu nepřístupny pro diluvialní písek . 30 J
227 :

a. Nepřístupno ro diluvialni pisek č S kn štěrkem kře-
À MENT VIN ARMES APPRIS PTE G V as 31:0
J
Základ: Pásmo IX. souvrství d. popsané v profilu 71. Na Spravedlnosti.
226 m n. m.

1335 m

Pásmo X. křídového útvaru v Pojizeří. 43

Ve slínech nelze pro jich pokročilé zvětrání zkamenělin větších
nalézti, v pískovcích žádných jsem nenalezl. Jsou tu také vrstvy na
zkameněliny vůbec chudé. in:

Kresci!”) považoval za Teplické vrstvy, t. j. za pásmo X. v Tep-
licích, nejspodnější část našeho souvrství Xb. u Mladé Boleslavi, Li-
bichova, Mnichova Hradiště (Kačov, Horka), u Trenčína a Bradlec.
Má je za hlinité šedé opuky obsahující

Achilleum rugosum

Ostrea sulcata

Terebratula subglobosa (semiglobosa Zahálka)
Scaphites Geinitzii.

Mně nepodařilo se ve vrstvách těchto v obvodu jmenovaných
nálezisek Terebratulu semiglobosu zjistiti.

33. Bezděčín, Nepřeváz, Chlomek.
Profil 146. Obr. 66.

Pásmo IX. jako základ pásma X. poznali jsme pod Chlomkem
ve stráních Jizerského údolí a známe profily z Dolního Krnska, Zá-
mostí, Čejtiček, Neubergu a Mladé Boleslavi.

V obci Bezděčíně přístupny jsou nejvyšší vrstvy pásma IX. sou-
vrství d. ve východním břehu tamějšího kalu ve výši asi 218 m n. m.
Jsou to deskovité pískovce vápnité. Hned za JV. koncem Bezděčína
ukládají se již slinité vrstvy pásma X. na souvrství IX. Souvrstvi
Xa. není tu přístupno. Vyšší vrstvy prozrazují se již slinitojilovitou
půdou, vodu nadržující, podle cesty až po západní stranu Nepřeváz.
Také v místech, kde je vojenská střelnice, S. od Nepřeváz, jakož
i mezi jmenovanou střelnicí, lesem Chlomeckym a Nepřevází, lze
v polích, v břehu cesty a příkopů, odkrýti na mnoha místech pásmo X.
Po žních, když se pole zorávají, vyorávají se kusy slínu. Tam nej-
lépe se dokopáme pevných vrstev. Velmi poučné jsou vrstvy pásma X.
dle cesty, která vede za S. koncem Nepřeváz, napřed na pokraji lesa
a pak lesem po Z. straně Chlomku až do obce stejnojmenné. Asi
od 290 m n. m. počínají se vkládati do vrstev slínu tenké, tvrdé
vrstvičky pískovců. Výše stávají se i mocnější. Pod samou obcí
Chlomkem přibývá na mocnosti pískovcům, a tyto střídají se S pisči-
tým jílem. Pískovce, místy i kvádrové, nemají tak jako vrstvy jílu
stálý, ani déle trvající horizont, nýbrž vytrácí se jedny do druhých.
Tu pozorujeme třeba pevnou vrstvičku pískovce vápnitého několik

17) Studie, str. 137, obr. 39. |

44 XVIL Čeněk Zahálka:
metrů, ale pojednou zmizí ve vrstvách slínu a nepokračuje dále, vy-
líní se. Jinde vystupuje mocná stolice kvádrového pískovce, jehož
vrstvy jsou velmi zprohýbány. V témž horizontu opodál je písčitý
iil. Pískovec vysílá několik klínovitých výběžků do jílu a ztrácí se
v něm. Zrovna tak jíl do pískovce.

Sestavíme profil z obce Bezděčína kolem západní strany Ne-
převáz do obce Chlomku a na Švédské šance.

Profil 146.

Vrchol Chlumu mezi Švédskými šanci a Chlomkem 365 m n. m.

( d. Slín šedý a zažloutlý, na povrchu v jíl rozpadlý. Pokryt v obci \
Chlomku diluvialni hlinou. Mezi obci a Svedskymi hradbami
vychází zvětralý co jíl na povrch . . O BO BB © o AVB

JZ. část obce Chlomku. 345.
5. Piskovec jemno- až drobnozrnný, bílý, v desky rozpadlý, }

pevný, s tvrdšími kulovými shluky pískovce vépnitého,
jako Xc3. Místy se ztrácí a místo něho drží horizont
pisčitý jul šedý. Také uprostřed vyvinuje se vrstva jílu
šedého. Splavený shora jíl přikrývá někdy PESSET
Třeba jej při zjištění pískovce odstraniti . . . 4-5
Piskovec kvádrový jemnozrnný, sypký jako Xe2. S pev-
nějšími, nahoře kulovými shluky vápnitého pískovce jemno-
zrnného. Uprostřed vložka ES N Seana E ee
. Kvádrový pískovec jako Xc2. . . ... so oka: 10
3. Piskovec vápnitý, deskovitý, s bílým, jemně vtronšeným
vápnitým tmelem, tvrdý a pevný, jemnozrnný, šedý. Šu-
pinky slídy málo zastoupeny; muskovitu více, biotitu
méně. Četná zrnka bílá a žlutavá kaolinu, jsou proměnou
živce. Zlomky zkamenělin vápencovité. . . 0:5
. Piskovec kvddrovÿ bez vápsnce, jemnozrnný, rl Loos |
neb žlutavý, s chudým tmelem kaolinu v zrnkách bílých i
neb zažloutlých, proměna to živce. Zrnka křemene čirá. |
Tu a tam zrnko velikosti máku neb větší. Šupinky musko-
vitu -dosti četné, 'biotitů řidší“ -414355 ven (sn
— 3345 =
1. Slin deskovitý, měkký, tmavošedý, tu a tam se zrnkem
křemene, na povrchu v šedý jíl rozpadlý. V něm uloženy
jsou ve větších od sebe vzdálenostech tenké vrstvičky
tvrdého a pevného pískovce vápnitého šedého, velmi jemno-
zrnného. Vrstvičky jeho mají mocnost 1, 2, 3 cm i více.
Na ložích má dosti Šupinek muskovitu. Křemenná zrnka
nejvíce čirá, méně šedá, nejméně červená. Místy s hoj-
nými drobty uhelnými hnědé neb černé od smetí rostlin-
ného, otisky listů. Štípe se v tenké desky, větráním
žloutne. Zřídka vyskytne se lavice sypčího pískovce. Pí-
skovec nedrží na dlouho horizont. Ztratí se a místo jejich
zaujímá slín. . . 7.. < 0030 ee PO]
290

Pásmo

00 oo
o =
G À ER .-—
DO © 5 ot far
s

-—

———

Pásmo X. křídového útvaru v Pojizeří. 45

( 2. Slin tmavošedý, v pevnějších deskách, u povrchu v tenčí )
desky rozpadlý, světle šedý, až do běla. Na povrchu v jíl
rozpadlý. Po otření kartáčem ve „vodě objeví se málo
zrnek křemene. Obsahuje: Inoceramus Brongniarti, Nucula
sp., jádro bakulita?, Osmeroides Lewesiensis v Šupině, Chon-
drity, Fukoidy, Chomáčky Cristellarit, zejména rotulat,
Bairdü, zejména subdeltoid, kostiček ryb, ostnů ježovele.

Tytéž drobné zkameněliny se objeví po otření kartáčem
ve vodě. Zvláště byly vrstvy přístupny při cestě za se-
verním koncem Nepreväz ve výši 270 m ana pokraji lesa

N a vedle v poli mezi Nepřevázkou a vojen. střelnicí v téže {

N výší 210 ne oe RR EUR TS

b

250

1. Slim jako Xb2., jenže pouze v tenkých destičkách při po-
vrchu přístupný. Má zlomky Chondritů, ve výplaku vedle
málo zrnek křemene hojně Cristellari, zvláště rotulat,
Bairdii, jehlic spongii válcovitých i zašpičatělých (i s vi-
ditelným centralním kanálkem), limonitové hnědé drobky,
proměny po pyritu. Ve vodě v několika hodinách úplně
se rozpadne. V horní části vojen. střelnice až k lesu,
špatně mezi Bezděčínem a Nepřevázy . . . . . . . . . 310 J

=

Wo), Neptistupne souvrství Siné 3 | os. © en co 0a. ASKO

Dvůr v Bezděčíně. V kalu přístupny nejvyšší vrstvy souvrství d. pásma IX.
jako základ pásma X. v podobě zažloutlých deskovitých pískovců vápnitých
s nerovným povrchem ve výši as 218 m.

-V profilu 146. lze vrstvy Xcel. znamenati též co Xce., vrstvy Xc2.
až 6. co Ach.

Sliny a jily na povrchu velmi snadno se rozpadnou, vodou se
se stráně splakují a dávají mastnou nepropustnou půdu, která se tu
drainuje. Jsouc bohata organickými látkami, jako pod Bezděčínem,
stává se na dně údolí černavkou. Tak jako v pásmu X. západočeského
útvaru křidového, tak i zde se zvětralé slíny a jíly ve stráních dolů
pošinují. Totéž děje se s půdou, která má takové slíny a. jíly za
spodinu.

34. Sejcín, Hrádek, Myslivna u Chlomku.
Profil 147. Obr. 55, 59, 60.

V předchozích profilech povšimli jsme si vrstev jež skládají
Chlomek po straně S. a Z. Důležitost náleziště tohoto vybízí nás

46 XVII. Čeněk Zahálka:

k tomu abychom prohlédli i J. stranu Chlomku, aby tak pořádek
vrstev byl co nejlépe zjištěn. Od Sejcina budem pozorovati sled
vrstev ve zdejších stráních na Hrádek. Tu je souvrství Xe. pěkně
odkryto, zvláště spodní čásť jeho, obsahující tenké desky pískovce

vápnitého vložené do slínu. :

Velmi zajímavá erupce čedičová na Hrádku vystupuje v oboru
souvrství Xc. Hrádek jest podlouhle kuželovitý kopec čedičový 140 m
na J. od Myslivny Chlomecké, aneb 450 m na JJZ. od obce Chlomku.
Po východní straně je příkopem umělým oddělen od Chlomecké pláně,
ostatní stráně jeho kuželovitého povrchu zakončují malý asi 50 m
široký ostroh na JZ. cípu Chlomeckého hřbetu. Umělým příkopem
rozdělen je vejčitý půdorys vrcholu jeho na dvě části: JZ. menší a
větší SV. čím nabývají půdorysů skorem kruhových. Vrcholy obou
těchto dílů jsou bezpochyby uměle zplanýrovány čímž celý ten kopec
mohl sloužiti co obranné místo. Na vrcholu jeho povalují se sloupky
čediče olivinickeho barvy černé. Čedič tento má zde celou řadu zvě-
tranin, podle toho jak olivin pokročil ve zvětrání. Jedny jsou barvy
šedé, u nich je olivin zažloutlý; druhé jsou tmavohnědé, u nich je
olivin již žlutý a narezavělý ; třetí jsou hnědé s rezavÿm olivinem.
Vedle čediče povalují se tu porcelamty vzniklé vypálením slínů pásma
X.’souvrstvi X0. aneb Xc. vyvřelým čedičem. Jsou tence deskovité
a lze pozorovati stupnici od slabě vypálených barvy šedožluté, které
v kyselině zcela slabě Sumf a dají se ještě nožem kräjeti ku žluto-
hnědým, tvrdým, které již v kyselině nešumí až ku červeným co
cihla lomu lasturového. K těmto druží se škváry povstalé vypálením
pisčitých jílů jaké tu jsou v souvrství Xc. I u těch lze sestaviti ce-
lou stupnici vypálení od šedých ku žlutým, hnědým, červeným co
cihla ano i černým (pod mikroskopem zeleným) jako sklo vypada-
jícím. Pory jsou od jemných, sotva viditelných, až do velikosti něko-
lika mm. Konečně jsou tu i pískovce ze souvrství Xc. mírně vypá-
lené. Jsou jemnozrnné se zrnky posud moučkovitého bílého kaolinu,
šedé s nádechem do červena. Škoda, že čedičová tato erupce není
nikde odkryta, ani styk její s okolními vrstvami pásma X. Mohly by
se totiž některé z uvedených vypálenin považovati též za umělé jako
i jinde na hradištích v Čechách bývají.

Sled vrstev ukončíme ve Skále, při S. straně Myslivny u Chlomku,
kde není ještě absolutně nejvyšší poloha souvrství Xc.

Pásmo X. křídového útvaru v Pojizeří. 47
Profil 147.
Vrchol Skály u Chlomecké myslivny. i 340 m n. m.

Pásmo X.
Ce

C

|
N

4. Piskovec kvádrový kaolinický jemnozrnný bez vápence, bílý,

2.

místy zažloutlý s muskovitem a biotitem v náhlém styku
s facií pisèitého jílu šedého s nádechem do žluta s mu-
skovitem a biotitem. Souvrství tohoto náleziska pro jeho
důležitost co do náhlých změn faciových popíšeme a vy-
obrazíme v samostatném následujícím článku: „Skála
u Chlomecké myslivny“
Myslivna a dh AT 336.

. Slín měkký šedý, dále od povrchu tmavošedý do modra.
an chová málo kde jemné zrnko křemene, místy vice.
Šupinky muskovitu tu a tam. Mikroskopické foraminifery
zvláště Cristellarie. Na povrchu v jíl rozpadlý. Tvoří vrchol
Hrádku a obejímá nejvyšší NN Pe erupce čedi-
čové na Hrádku

Piskovec kvádrový kaolinický un zazlontlý nez ae

pence. Zrnka křemenná čirá, žlutavá, šedá a zřídka kdy
červenavá. Bílá zrnka kaolinická a velmi jemná černá
zrnka glaukonitu. Zřídka šupinky muskovitu. Neudržuje
stálý horizont, nýbrž lavice třeba půl metru mocná trvá
jen ku př. do délky dvou metrů a hned po levé i pravé
straně přestává a místo ní náhle počíná s/in šedý dále od
povrchu tmavošedý, týž co ve vrstvě 3. Patrně jsou tyto
pískovce průřezy výběžků lavic, kterými pískovcové facie
do facií slínových se končí. Přístupno v lomu na V. straně
Hrádku. Vyobrazili jsme souvrství toto na zvláštním
obrazci 60.

. Slin éco it šedý, dále od Porčhu a ose a am
se zrnkem křemene na povrchu v šedý jíl rozpadlý. V něm -

jsou ve větších vzdálenostech tenkodeskovité vrstvy pí-
skovce, takže slín převládá. Péskovec je vépnitÿ šedý neb
žlutý, jemnozrnný, s muskovitem a hojným biotitem. Také
lavice jeho nedrží stálý horizont. Poněvadž je pískovec
tento dosti pevný a tvrdý, používá se ho ku štěrkování
cest . ee
Cöta 286.
Slin tmavoSedy, mekky, na povrchu v Sedy jil rozpadly.
Na povrchu jeho povaluji se desky piskovce z oboru sou-
vrství Xc 1. sem sesuté.
Kostel v Sejcině 922.
Slin jako nad kostelem . .

Upatí stráně v obci Sejcíně. 210 m n. m.

EEE EEE u TE

48 XVII. Čeněk Zahálka:

35. Skála u Chlomecké myslivny.
Profil 147. Obr. 55.

Od JZ. konce Chlomku jde cesta ku Myslivně. Před myslivnou
je lom, v němž odkryty jsou skorem nejvyšší vrstvy souvrství Xc.,
které jsme v předešlém profilu poznali. Právě proto, že jsou tu vrstvy
čerstvě odkryty, lze tu lépe než-li jinde styk obou facií nejvyšších
vrstev pásma X. studovati. Nejlépe bude, sledovati popis na obrazci
55. Po pravé či JZ. straně lomu, který u samého temene stráně Chlo-
mecké nad Nepřevázy je umístěn, vystupuje skalisko kvádrového pí-
skovce jemnozrného bez vápence. Je bílý, místy zažloutlý. Zrnka kře-
menná jsou nejvíce čirá, místy do běla, žluta i červená. Mezi zrnky
křemene jsou i zrnka kaolinu bílá a zažloutlá, povstalá proměnou
živce. Supinek slíd je nejméně. Více muscovitu, méně biotitu. Ska-
lisko to je odkryto v mocnosti 3 m. V horní polovici je pískovec
prostoupen slabými žlutými vrstvami téhož pískovce. Jsou nahoï
mírně i vlnitě zprohýbány. Po levé straně přechází pískovec tento ve
tři výběžky klínovitě se do pisčitého jílu ztrácející.

Skalísko kvádrového pískovce pokryto je písčitým jílem. Týž
sousedí též pískovci po levé či SV. straně. Také jeho vrstvy jsou
všelijak zohýbány a výběžky jeho též se v pískovci klínovitě ztrácejí.
Má v sobě slabé vrstvičky žlutého pískovce shodného s prve popsa-
ným. Tak jak se zprohýbá jíl, tak zprohýbají se v něm vrstvičky vlo-
ženého pískovce. Některá vrstva pískovce má na průřezu stěny lomu,
délku 2 m, jiná 3 m i více. Nemají tedy dlouhé rozšíření, v brzku
se ztrácejí. Tu a tam končí se na stěně výběžek nějaké vrstvy pí-
skovce.

Pisčitý jíl nešumí v kyselině, je šedý s nádechem do žluta. Již
na omak jeví se drsným od písku. Otřeme-li jej málo ve vodě objeví
se dosti jemného písku shodného s oným v sousedním pískovci. Zřídka
má zrnko jak mák velké. Šupinky muskovitu tu a tam. Jsou velmi
malé. Muskovitu je více, biotitu málo. Dosti chová hnědých uhelných
drobtů a smetí. Po navlhčení loupá se jíl v nepravidelné střepiny.
Je plastický, Ve výplaku shledáno nejvíce písku, čirého křemene,
zřídka žlutého a červeného. Dosti drobků limonitu, méně kaolinových
zrnek. Jediná jehlice spongie válcovitá z vápence.

Jak v lomu, tak i v obcii pod obcí Chlomkem je viděti, že tu
přicházely do styku náplavy dvou proudů, z nichž jeden přinášel
náplav pisčitý — křidové Jizery — druhý jilovitý — hlavně křido-
vého Labe.

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří. 49

Písek křemenný a živcový v jílu poukazuje na týž původ z Ji-
zery křidové, jako v sousedním pískovci.

Poněvadž vrstvy pískovce a jílu sé navzájem klínovitě prostu-
pují, někdy divoce prošlehávají, neudržují stálý horizont a brzy ta
neb ona vymizí a druhou facií se nahražuje, Je přirozeno, že profily
souvrství Xc. v těchto místech jsou takřka každým krokem jiné.

36. Druhá rokle při západní straně Vinařic.
Profil 148. Obr. 61.

Od Vinařického zámku 600 m na západ vybrázděna je v jižní
stráni Chlomeckého hřbetu rokle. Počíná u cesty do Chlomku a smě-
řuje ku jižnímu konci Vinařic. Při cestě do Chlomku, u temena
stráně, dobývá se pískovec ku stavbě. V hlubší poloze stráně nejsou
vrstvy přístupny, místy ssutinami shora dolů pošinutého slínu a pí-
skovce zakryty. Je zde

Profil 148.

Diluvium. Žlutá hlína pokračuje výše. 330 m n. m.
{ { 4. Kvádrový pískovec kaolinický, jemnozrnný, bílý, drobivý 1
se žlutými pruhy všelijak zohýbanými v lomu u cesty.
Petrografické poměry jako u obce Chlomku ....... 1:5
3. Jil písčitý šedý s limonitovými ploškami přerušen tu a
tam pískovcem kvádrovým bílým, jemnozrnným jako 4. . . 10
2. Kvádrový pískovec jako 4. udržuje horizont několik metrů 20
1. Slín tmavošedý deskovitý, při povrchu v třípky, na po-
vrchu v šedý jíl rozpadlý. V něm vloženy jsou pevné a
tvrdé vrstvičky pískovce vépnitého bělavého s muskovitem. |
Vrstviéky pískovce neudržují dlouho horizont. Brzy se |

—

=

Päsmo X.

vytrati a jiné výše neb hlouběji se vyvinují. Na povrchu

rozpadá se v tabulky, které se pak povalují po stráni a

dolů s jílem pošinují. Přístupno jen do hloubky 10 m. |

Elubsí vrstvy nepřístupný ws... 0 RTE T . 485 J

277

D. Slin tmavošedý, špatně přístupný, na povrchu v šedý jíl
rozpadlý, neb shora pošinutými ssutinami jílu a pískovce
DOKSY AE Ne Un nt A ee sin Se AVR ie 67

De

Dno údolí pod Cihelnou mezi Sejcínem a Dobrovicemi. 210 m n. m.

Věstník král. české spol. náuk. Třída II. 4

50 XVII. Čeněk Zahálka:

O kvádrovcích Xe2. a Xe4. platí to samé co o nejvyšších
kvádrech souvrství Xe. u Chlomku. Neudržují se ve stálém horizontu,
nýbrž vytratí se a místo jejich zaujme jíl pisčitý.

37. Vinařice.
Profil 149. Obr. 62.

Stráň Chlomeckého hřbetu ve Vinařicích není tak poučná. Nejsou
zde vrstvy tak přístupny a poloha nejvyšších kvádrů souvrství Xe.
zakryta je diluvialní žtoutkou nad obcí. Poněvadž ale geologové vrstev
pásma X. v obci této uvádí, třeba, abychom si i zdejších povšimli.
Prohlédnem profil od nádraží Dobrovického skrze obec Vinařice až
ku zámku Novému Valdštýnu. Úpatí stráně bývá zde, tak jako zá-
padně od Sejcína v cihelně, diluvialní žloutkou kryto.

Profil 149.

Zämek Nový Valdštýn. 325 m n. m.

2. Slin tmavošedý, na povrchu v šedý jíl rozpadlý, se čtyřmi
lavicemi jemnozrnného pískovce, z nichž dolní dvě se kou-
lovitě oddělují .

Kal.
+ \
1. Slin tmavošedý na povrchu v jíl šedý rozpadlý. Obsahuje {
tenčí neb i mocnější vrstvy pískovce vépnitého, bělavého, |

J

jemnozrnného, sypkého, místy i kulového, vápencovitějšího
(kvarce): pevného wa all 0 Se 29:5

— hdd 2 m nad č. d. 57. — 277.

a

3. Slin na povrchu v šedý jíl rozpadlý. Také jsou v oboru | pe
©
=.

| ham

| tomto jíly a pískovce různého objemu s hora svezené,
| takže při odkopávání jílu i na kusy pískovce se příjde.
Slín v celině zachovaný neobsahuje však žádné pískovce 170
—— — Most u J. konce Vinařic. 260.
== 2. Slin tmavošedý na povrchu v šedý jíl rozpadlý, blíže sil- 2
l

nice diluvialní žloutkou pokrytý. . . . PO 6:5
Kříž při silnici Dobrovické. 2435.
Shin pod ln) En v šedé A jílu rozpadly.

AN laits iv

{

er
=

— E en nein

Dno údolí u Dobrovického nádraží.

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří. 51

Ježto jsme probrali onu část nejzápadnější Chlomeckého hřbetu
mezi Nepřevázkou, Vinařicemi a Jemníky u Mladé Boleslavi, o níž
zmínku činí geologové, proto je potřeba abychom naše pásmo X.,
Chlomecký hřbet výhradně skládající, srovnali s prácemi ostatních
geologů.

Především GůmBEL'*) stopoval vrstvy křidového útvaru z Mladé
Boleslavi od našeho pásma IX. až na Chlomek i popsal a určil je
takto:

E
E Gůmbel
S
| Mit der Firste betritt man die auf- P Le mu deu NL |

lagernde Sandsteinbildung. Zwischen || Tiefere Lagen des

den weichen Mergeln und dem Sand- Gross-Skaler X; |

steine besteht auf ihrer Begrenzung Sandsteines

XG eine Art Wechsellagerung. |

Das Steilgehänge des Chlomek besteht | Priesener

fast ganz aus den weichen Mergeln. Schichten. I

An einer Stelle, wo von ©. her eine ©

Schlucht einschneidet, beobachtete s

ich die versteinerungsreichen Schich- S A =
ten von Turnau. = 5

Düngeschichtete, knollige, kalkige © = ZE

Sandsteinlagen ae ähnlichen Ver- E 5 a

steinerungen wie unten. . . . . 25’ = = x

- A =

Bei Jung-Bunzlau bestehen die DURS a

Thalgehánge zu tiefst aus grau- E S =

gefleckten, gelblichen, kieselig- = ků =

sandigen Mergeln, in welchen W. DE =

von der Stadt ein Steinbruch be- A

trieben wird „42 36’ =

Gomez!) shledal vrstvy našeho pásma X. u Vinafie takto:

18) Beiträge 8. 542.
19) Beiträge, S. 543.

.

XVII. Čeněk Zahálka:

Di
v

EEE mm

Zahälkovo: Günstöv profil na Chlomku u Nového Vadštýna Zahál-
profil 148. (Vinařic) blíže Mladé Boleslavi kovo
=== —
Diluvium 1. Sandig-lehmige Ueberdeckung . . . . 1"/;' | Diluvium

=== === -=== —
3, eine Bank weisslichen, ziemlich weichen
Sandsteins, obere Lage im Steinbruche 4
3. dunkelgrauer, glimmeriger Mergelthon 2
4. zweite Sandsteinbank mit festeren
Concretionen und sehr zahlreichen
Pflanzenresten . . . . 8 d ee

12. Sandsteinplatten, oben mit vielen als
spuren und ähnlichen Zeichnungen be-

=
a
S
un]
=
©
=
M
un
a
o d
5. dunkelgrauer Thon mit Versieinerun & =
+
gen, Ananchites cf. ovatus, Ostrea la- 13
ciniata, Belemnites cf. quadratusu.s.w. 5‘ © 3
6. dritte Sandsteinbank in 2 Lagen, er- = a
€ füllt von Pflanzenresten 9 PES %
7. schwarzer Thon . . . . 1' A a c
8. vierte Sandsteinbank mit undeutlichen 25
Einschlůssen von Ostreen, Bryozoen . 2’ KO
X 9. dunkler Thon, mit Inoceramus Cuvieri B A
(selten) . k 10; = £
10. fůnfte Sanastoní an. n Per ces =
Einschlüssen . .. . SON ONE oba © =
: 11. dunkelfarbiger Morso Be oa ao =
E
=
©
deckt . 1,1] =
13. graulicher Mergel ohne Zwischen- 5 =
schichten . . . . E A896 0 sb
14. grünlichgrauer Mergel ORTS RER PES DY = =
d A : an à IX
Die untersten Mergellagen verschwinden im à à .
| Dorfe Vinařic nach und nach unter den über- || 3 = |
| handnehmenden Schuttmassen und es lässt sich || © &
| hier ihre Unterlage nicht beobachten. ©

Za základ těchto vrstev považuje Gůmbel naše vrstvy IXcd.
v obou stráních řeky Jizery v Mladé Boleslavi, jimž přisuzuje totéž
stáří co u Rohozce, totiž hlavně stáří pásma III, IV, IXed, X.
(viz tam).

SCHLONBACH, ”°) podobně jako Gomwger, považuje slíny pod Chlo-
meckými pískovci za Baculitové slíny (t. j. za Březenské vrstvy čili

70) Verhandlungen, 1868, S. 255.

ne

Pásmo X. kridoveho útvaru v Pojizeří. 5:

ev

naše pásmo IX.), nad nímž leží Oberquader Chlomku a Hrubé Skály,
Schlónbach také ví o našem souvrství Xa. a nazývá jej Plastische
Thone mit Ostrea sulcata a klade je správně nad své Jizerské pískovce
(čili naše IXeď.) v přilehlém údolí Jizery.

Schlünbach představuje si sled vrstev útvaru křidového v Pojizeří,
v krajině. mezi Dolánky a Krnskem takto:

Schlönbach Zahälka |

1. Oberquader von Chlomek u. von Gross-Skal.

2. Schiefrige, leicht zerfallende Baculiten-Mergel x
(naše pásmo IX.). ;

3. Plastische Thone mit Ostrea sulcata (naše souvrství X«).

IXcd.
4. Isersandsteine mit ihren verschiedenen Unterabtheilungen. Krnsko-
Dolánky

5. ? Aeguivalente der unteren Region des Pláners vom weissen
Berge bei Prag. Im Iser-Gebiete noch nicht anstehend he- III.

obachtet, doch wahrscheinlich bei Dřínov unter der Schotter- nižší
decke vorhanden.
6. Mariner Unterguader von Zlosejn und Rudisten Schichten II

von Koritzan etc.

Krzyüi ?!) určuje rovněž slíny Chlomeckého hřbetu co Březenké
vrstvy a kvádrový pískovec ve vyšší poloze se nalézající co Chlomecké
vrstvy. Kresci nabyl přesvědčení nejen u Vinařic, ale i v pokračování
hřbetu Chlomeckého na východ až k Velíši u Jíčína, že se jeho
Březenské slíny střídají s Chlomeckými pískovci a píše: „Toto střídáné
slinitÿch vrstev s kvádrovým piskovcem jest výjevem pro vysvětlení
některých poměrů důležitým, neboť z toho poznáváme, že slinité vrstvy
i ve vyšších pásmech Chlomeckých se objevují a Ze tudíž vlastně
Březenské a Chlomecké vrstvy jedem geologický celek vytvořují.“

Podobně píše Knusčí??) jinde: „Ostré oddélent Březenských
vrstev od Chlomeckých není tedy možné, nýbrž i z paleontologického
ohledu jeví se jak Březenské tak i Chlomecké vrstvy co členy jednoho
a téhož pásma . . . “

Ačkoliv se Knejčí přesvědčil, že jmenované slíny a pískovce
našeho pásma X. jedním a týmž pásmem jsou, přec nebyl si důsledným
a oboje tyto vrstvy ve dvě pásma i jinde rozlišoval.

2) Studie, str. 141. Obr. 39.
2) Tamtéž, str. 116.

XVII. Čeněk Zahálka:

V nižší části našeho pásma X. u Mladé Boleslavi*“*) poznal
KnRejčí dobře naše pásmo X. čili jeho Teplické vrstvy z Teplic, po-
něvadž tam svůj petrografický i palaeontologický ráz ještě zachovalo.

V okolí Mladé Boleslavi a Chlomku představoval si tedy KREačí

tento sled vrstev:

Zahálkovo
v Pojizeří

Krejčího | Zahálkovo

Chlomecké vrstvy X. nejvyšší na Chlomku
Březenské vrstvy IX. v Březně u Loun

Teplické vrstvy X. v Teplicích

Xc Jizerské vrstvy Ixca. u Mlade Boleslavi :

KRrsčí uvádí z tvrdších shluků pískovce, jež se co stavební
kámen vybírají v lomu u Vinařic: Baculites incurvatus, Keilostoma
sp., velká Natica (h), Cardium tubuliferum, Cardium Ottonis, Corbis
sp., velká Cyprina, Trigonia, Pholadomya caudata, Pholadomya de-
signata, Exogyra laciniata a četné Bryozoy.

Fnrč?“) rozeznává v Chlomeckém hřbetu od Mladé Boleslavi
a Bezděčína k Vinařicům tento sled vrstev:

Zahálka Frič Zahálka
= | -
| . Slabä lavice piskovce hrubozrnného, sypkého.
. Sypky, zahnedly piskovec, jenz se läme.

©

1 ©

Šedá slinité opuka.

. Slabä lavice pískovce jako 9.

. Šedá slinitá opuka vzhledu Březenských vrstev.

6

© | 5. Šedá slinitá opuka jako 7.

4. Pevná lavice pískovce se zbytky rostlin a Fu-
koidy.

3. Šedá slinitá opuka jako 7.

2. Pevná lavice pískovce jako 4.

1. Šedá, slinitá opuka jako 7.

na Chlomku u Vinařic.

HAE

Chlomecké vrstvy der se
s Březenskými. Vrchní poloha

| Šedé slíny ve hlubší poloze Chlomku | Březenské vrstvy.

Slíny na úpatí Chlomku u Bezděčína. | Teplické vrstvy.
Te la) NOR

IXcd., | Jizerské vrstvy v přilehlém údolí — — 7 F" 007 | ii |

2) on Tante, nm NT str. 137.
+) Chlomecké vrstvy, str. 17—19, obr. 11.; Březenské vrstvy, str. 39
Teplické vrstvy, str. 44.

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří. 55

V nejhlubší poloze našeho pásma X. (Teplické u Friče) připo-
míná Fri větší bohatství foraminifer.

Západně od Vinařic, v nejvyšší poloze svých domnělých Bře-
zenských vrstev, kde se již vrstvy ty střídají s Chlomeckými pískovci,
tedy již z našeho komplexu Xe. profilu 148, jmenuje Frič tyto zka-
meněliny :

Schlönbachia Texana. Spondylus asper.
Aporhais stenoptera. Ostrea proteus.
Acmaea depressa. Serpula.

Dentalium polygonum. Phymosoma radiatum.
Nucula semilunaris. Plocoscyphia.

Leda siligua. Cristellaria rotulata.
Gastrochaena amphisbaena. Dentalina.

Výplav z jedné nejvyšší vrstvy dal množství ostrohranných zrnek
řemenných, jichž vnitřek často černou drť obsahoval, pak něco zrnek
glaukonitovych a zcela ojedinělé foraminifery.
Z nejvyšších dvou lavic pískovcových u Vinařic z našeho sou-
vrství XcB. podává Fnrč bohatý seznam zkamenělin :

Ottodus appendiculatus. Aporhais stenoptera.
Nautilus Reussi. Aporhais papilionacea.
Scaphites binodosus. Rapa cancellata.
Baculites incurvatus. Fusus Nereidis.
Turritella sexlineata. Tritonium Proserpinae.
. Turritella inigueornata. Cerithium fasciatum.
Turritella Noegerathiana. Cerithium Chlomekense.
Turritella multistriata. Voluta semiplicata.
Natica acutimargo. Voluta elongata.

Natica dichotoma. Cylichna expansa.
Turbo glaber. Mitra Roemeri.

Turbo decemcostatus. Acteon doliolum.
Trochus Engelhardti. Acteon ovum.
Xenophora onusta. Avellana Humboldti.
Belemnites Merceyi. (Cyprina) Venilicardia van Reyi.
Rissoa Reussi. Mutiella ringmerensis.
Solarium baculitarum. Eriphyla lenticularis.
Keilostoma labiatum. Trigonia alaeformis.

Aporhais megaloptera. Nucula semilunaris.

56

Nucula pectinata.
Nucula impressa.
Pectunculus Geinitzi.
Arca vendinensis.
Arca subglabra.

Arca cf. pholadiformis.
Arca Sp.

Scapharca ponticeriana.
Pinna decussata.
Pinna cretacea.
Mytilus lineatus.
Clavagella elegans.
Solen compressus.
Solen Guerangeri.
Solen marcomyus.
Pholadomya designata.

Pholadomya aeguivalvis.

Pholadomya noludifera.
Mactra porrecta.
Tellina plana.

Tellina strigata (?).
Venus fabacea.
Corbula striatula.
Avicula triloba.
Gervillia ovalis.
Gervillia solenoides.
Inoceramus Cuvieri (?).
Lima granulata.

Lima Hoperi.

XVII. Čeněk Zahálka:

Lima semisulcata.
Pecten curvatus.
Plicatula inflata.

Vola guadricostata.
Exogyra lateralis.
Exogyra laciniata.
Cylichna expansa.
Dentalium glabrum.
Dentalium laticostatum.
Dentalium medium.
Cardium productum.
Cardium Ottoi (Beksii).
Protocardium Hillanum.
Crassatella regularis.
Crassatella sp.
Plicatula inflata.
Ostrea hippopodium.
Ostrea frons.

Anomia subtruncata.
Anomia semiglobosa.
Magas Geinitzi.
Petalopora seriata.
Pollicipes glaber.
Serpula gordialis.
Serpula socialis.
Cidaris subvesiculosa.
Cylindrites spongioides.
Spongites saxonicus.

38. Dobrovice.

V Dobrovici jsou přístupny ve výši asi 245 m n. m. sliny šedé,
hlouběji pod povrchem tmavošedé, v tenkých měkkých destičkách.
Náleží ku souvrství XD.

Poněvadž jsme pořádek souvrství pásma X. v okolí Chlomku
dostatečně vysvětlili, nebudeme studovati profil z Dobrovice na Bo-

jetice, který by se od předchozích v celku ničím nelíšil, i vyhledáme
profil vzdálenější.

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří. 57

39. Ouřec— Gtiměřice—Myslivna Březenská.
Profil 150. Obr. 63.

V Ouřeci jsou při silnici přístupny tmavošedé slíny mékké,
deskovité a v nich vystupuje bělavý pevnější vápnitý slín. Je z toho
viděti, že vápnité slíny v souvrství X8. ještě nevymizely. Ostroh,
přes nějž vede cesta z Ouřece do Ctiměřic, je pokryt až 10 m mocnou
diluvialní žloutkou, která se rozděluje ve svislé sloupy. Obec Ctiméfice
rovněž leží na žloutce. Od V. konce Ctiméïic jsou podle cesty ku
Březenské myslivně pěkně přístupné vrstvy souvrství Xe. To zvláštní
je u nich, že obsahují též vrstvičky, pecky a koule slínu, limonitem
proniknuté, bárvy žluté a hnědé, což jinde v tom souvrství nebylo.
Při temeni stráně navštivíme pískovcové lomy. Profil náš končí se
SZ. od Březenské myslivny aneb Z. od Větrníku u cóty 314., kde
jsou rozsáhlá pískoviště z rozpadlých kvádrovců nejvyšší polohy sou-
vrství Xc.

Profil 150.
„Nejvyšší bod hřbetu Z. od Vétrniku. © Côta 314 m n. m. bod hřbetu Z. od Větrníku. Cóta 314 m n. m.
{ | { 117. Písek jemnozrnný, bělavý, povstaly zvětráním kvádro 1 1 jemnozrnný, bělavý, povstalý zvětráním kvádro- Au)
vého pískovce jako ve vrstvě 14. . . o kor Mai)
—— Vrchol pískovny, 312: R
16. Písek jako nad pískovnou 17.. . . . . 0:85
15. Pisčitý jil šedý s muskovitem. Zane ah mä mikro-
skopicky jemná, čirá. . . 22 05:087322.0:05
14. Kvádrový pískovec bílý se zintýmil a jemnozrnný
s četnými bílými tečkami kaolinu, bez vápence, s mu-
skovitem, málo biotitem, vzácným glaukonitem. Zrnka
křemenná ponejvíce čirá. Jest téměř v písek rozpadlý 06
VB IRRE AR ON LEE SU N neue (0:00
12. Piskovec kvádrový jako 14 Ro kz 2:00
“ — Dno pískovny. -
al 11. Piskovec bezpochyby jako 14., při povrchu ve N pisek
Zu oe rozpadlý. V jeho oboru hole ter 0 00
2 ———— Temeno stráně a lomu. 300. |

10. Piskovec jemnozrnný, deskovity, bez vápence, žlutý s mu-
skovitem a kaolinem, střídá se na povrchu se žlutým
pískem, jenž rovněž rozpadnutím pískovce povstal. Tvoří
odkrývku v lomu.

9. Kvádrový pískovec bez vápence, jemnozrnný, žlutý, s mu-
skovitem, jemnými, bílými zrnky kaolinu: zrnka kře-
mene čirá, žlutá, šedá, vzácná jsou zarůžovělá. Poměrně
dosti pevný. Ku stavbě se láme. 2... . 2.0... 2:45

— Dno lomu.

8. Písek žlutý na povrchu svědčí, že pískovec 9. pokra-
čuje hlouběji.

Vrstvy 8, 9, 10. maji úhrnnou mocnost: 10142. 455475

— N

Pásmo X.

zu

m m mn un,

2.

XVII. Čeněk Zahálka:

. Piskovec slinitý, žlutý, tence deskovitý, jemnozrnný.

Z něho vyčnívají kvádry pískovce bělavého, jemnozrnného
aneb tenké desky pískovce žlutého jako dole

3, Slín tmavošedý s tenkými destičkami (vrstvičkami) pí-

skovce skrovně vápnitého, velmi jemnozrnného, šedého
aneb slabě žlutého, s dosti muskovitem na plochách
ložných, jemnými zrnky glaukonitu a chomáčky jemného
biotitu. V souvrství tomto vyskytují se pevnější destičky
slínu žluté neb hnědé, limoniticke; jsou z téže hmoty
jako pecky a koule ve vrstvách nejblíže nižších 5. . .

. Piskovec slinitý, jemnozrnný, zažloutlý s lavicemi kvádro-

vého pískovce (neudržují vždy horizont, pak místo nich
pískovec slinitý) jemnozrnného, zažloutlého, skrovně
vápnitého, s muskovitem a málo biotitem a glaukonitem.
Tu a tam objevuje se v pískovci slinitém pecka neb
koule slinu limonitickeho, t. j. proniknutého hydrátem
železitým, od něhož jest žlutě neb hnědě zbarvený.
Koule jsou někdy soustředně slupkovité, takže na prů-
řezu jeví soustředné kruhy více méně hydratem
železitým proniknuté, čímž jsou buď barvy hnědší neb
světlejší - -5-2 20k hesle: 6 dal 0 0 o à

. Nepřístupné vrstvy; v jejich oboru pisčitá půda žlutavá

. Slín deskovity, tmavošedý, s partiemi pískovce jako

hlouběji .

. Kvádrový pískovec, udržující s přestávkami horizont.

Přestávky vyplněny jsou slínem tmavošedým. Je barvy
žluté neb šedé, jemnozrnný, pertograficky podobný
onomu na Hrádku v prof. 147. XcC2.. . . . . «

. Slin tmavošedý, měkký, deskovitý s tenkými vrstvičkami

pískovce žlutavého s muskovitem a hojným biotitem jako
vopronlech' u Chlomku 2 ua en

U východ. konce Ctiméïic. 260.

3. Slim tmavošedý, deskovitý, Be obyčejně diluvialni

žloutkou pokrytý .
Vápnitý slin v pevné lavici Bela v onen

. Slin tmavošedý, deskovity, měkký v Ouřeci . . .

Upati stráně v Ouřeci.

a dávají velmi dobrou ornici.

15

70

220 m n. m.

Všecky slíny v profilu tomto jsou na povrchu v šedý jíl rozpadlé

M

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří. 50

Vrstvy Xcel. až 7. lze též nazvati Xca., vrstvy Xc8. až 17. lze
znamenati Xcf.

40. Myslivna B'ezenskä—Kladéruby—Nové Teliby.
Obr. 66.

Návštěvou pískovny u cóty 314., SZ. od Březenské myslivny,
opustili jsme cestu vedoucí ze Ctiměřic do Nových Telib. Vraťme se opět
na ní. Cestou okolo Myslivny ku Kladěrubům až do Nových Telib
kráčeti budeme v samém žlutém písku. Je to onen písek, který povstal
rozpadnutim kvádrových pískovců nejvyšší polohy souvrství Xc. z před-
chozího profilu. Jen před samými Teliby, kde cesta přejde nepatrné
návrší, vystupuje skalisko kvádru jemného a rovněž v obci Telibech
při 300 m n. m. Nejvyšší poloha souvrství Xe. v Telibech ve výši
305 m n. m. kryta jest diluvialnf pisčitou hlínou žlutou, tak jako
nejvyšší návrší při S. a SV. straně Telib, které dosahuje 316 a 317 m
n. m. Kvádrovec v Telibech souhlasí petrogřaficky s vyššími kvádrovci
předchozího profilu ku př. s Xc9.

41. Stráň Chlomeckého hřbetu S. od Nových Telib.
Profil 151, 152. Obr. 57.

Velmi poučné jsou lomy pískovcové v 8. lesnaté stráni Chlome-
ckého hřbetu, S. od Nových Telib, k nimž vede z obce této cesta na
S. Je v nich viděti přibývání na mocnosti kvádrových pískovců na
újmu slínů v souvrství Xe., čili jinak řečeno: z mohutneni pískov-
cové facie souvrství Xc.

Profil 151.
Obr. 57.
Návrší při SV. straně Nových Telib. As 315 m n. m.

Diluvium. Žlutá písčitá hlína. Táž místy i boky stráně kryje, as 1 m.
814

60 XVII. Čeněk Zahálka:

{ 8. Piskovce kvádrové, jemnozrnné, s písčitým jilem se střída-
jící. Piskovce ve žlutý neb bílý písek rozpadlé. Platí o nich
J
|

an

totéž, co o nejvyšších v profilu 150.. . ..2...... 140
——— Vrchol panského lomu nad Myslivnou. 300.

|
7. Piskovec kvádrový, jemnozruny, bílý a žlutý se střídají. Jest
úplně v písek rozpadlý. S muskovitem . . Bols GA)
6: Jílovitý slin tmavošedý. Místy se ztrácí. Tudíž mocnost
od 00 až — se Le 45 ee (>
5. Kvádrový pískovec v mocných stolicích, jemnozrnný, bílý,
týchž vlastností co 2. Při S. straně lomu počíná se vněm
as v dolní třetině vyvinovati tvrdší slín, který dosáhne
mocnosti 10).ch") s se as < dea NES RE ST)
4. Jilovitý slín tmavošedý do modra, na povrchu šedý, v tenké
desky neb kousky rozpadlý. Desky i kousky navlhčené
rozpadávají se v teninké jak papír lístky. Má málo mi-
kroskopicky malých, čirých zrnek křemene. Dosti je za-
prášen žlutým a hnědým limonitem co hmotou zkameňu-
jící, Choval zbytky skořápky od Inocerama Brongniarti a
jemné válcovité, vápnité jehlice spongií. Má v dolní části
8 cm mocnou vrstvicku pískovcovou. Ku J. straně lomu N
v se jilovitý slín vykliňuje ku svému základu a na místo n
něho nastupuje facie vápencového pískovce zcela takového, |
1 jako je ve vrstvě nejblíže nižší 3. Takto asi:

Jih Jilovity slín. . 0.97 Sever
Pískovec Vrstvička pískovce . 0'08
vápencový Jílovitý slín. . . . . 025 13

+

. Kvádrový pískovec vápencový (u skalnikü kvarc), jemno-
zrnný, šedý do modra, velmi pevný a tvrdý. Zrnka kře-
mene čirá, muskovitu málo, dosti jemného černého uhel-
ného smetí. S nezřetelnými otisky dřev a listů 06m až. 04
2. Kvádrový piskovec bez vápence, jemnozrnný, bělavý, 8 mu-

skovitem; málo bílými zrnky kaolinu, jemnými černými
zrnky uhelnými; zrnka křemene čirá, tu a tam zarůžo-
vělá. Sestává ze dvou stolic: horní je slabší, dolní silnější.

V této jsou velké, 60 až 100 cm v průměru mající, koule

{ vápencového pískovce velmi pevného a tvrdého (kvarce) . 18

©

Dno lomu.
ca. 1. Nepřístupné vrstvy, v jichž oboru žlutý písek . . . . . 304 j

260

D. Slin tmavošedý, měkký, na povrchu v jíl rozpadlý. Nejvyšší
U- to poloha souvrství X6. .... 6- or 00 000
o EEE EN a En In EI EHER
Dvůr Ovčín ná úpatí lesní stráně, SZ. od Malé Lhoty. 240 m n. m.

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří. 61

Procházka od Ovéfna ku rybníku Vraždě přesvědčí nás, že vrstvy
souvrství X5. pokračují až na dno údolí Klenice ku 215 m n. m. a
ani tam nedosáhneme ještě jejich základu.

Asi 200 m na východ od předešlého lomu je lom jiný, v téže
výši skorem a v oboru těchže vrstev, při cestě lesní k Malé Lhotě
směřující. Nejvyšší vrstvy v příkré stěně byly nedostupné. Sled jejich
udává.

Profil 152.
Vrchol lomu. As 300 m n. m.
{ 8, Písek bílý, rozpadlÿ to kvádrový pískovec jemnozrnnÿ . . . . 10)
© 7. Kvádrový pískovec jemnozrnný, bílý ....... PRO Den oz S ML D
ja 6. Jilovitý slim tmavošedý. Při V. straně se nádí ZONA AT
m 5. Kvádrový piskovec jemnozrnný, bílý a zažloutlý . . . . 2:0
3% 4. Jilovitý slin tmavošedý do středu se an na pad a
m a) východ se sesiluje až na . . . . BY RSC ERA 0:1 té
28 3. Kvádrový pískovec jemnozrnný, bílý a Pinto. uprostřed se 3
TR slabou vrstvičkou tmavošedého jilovitého slinu, vytrácející se
= západu dovýchodu 2. -45 cn. © -le ele a 1:0
= 2. Jilovitý slin tmavošedý, obsahující tenké (místy až čtyři) le
5 vicky pískovce, které se místy vytrácí ...... RE AH)
\ 1. Kvádrový pískovec jemnozrnný, bílý . . . . . . . . 0 2:0
Dno lomu.

Vrstvy obou posledních profilů srovnati lze takto:

Profil 151 | Profil 152

Kazrët*) píše: „u Telib byl ten pískovec (Chlomecký) před lety
malou kutištní šachtou, jíž se zde po uhlí pátralo, odkryt, a obsa-
hoval mimo Vinařické mušle také Echinity.“ r

42. Čížovka — Domousnice.

Mezi Čížovkou a Domousnicemi zařezávají se silniční příkopy
ve výši nadmořské mezi 250 a 270 m do tmavošedého slínu sou-

2%) Studie str. 142.

62 XVII. Čeněk Zahálka:
vrství Xe. Na povrchu rozpadává se slín ten v tenké třípky a nabývá
barvy žlutohnědé. U prvních domků domousnických „Za rybníkem“,
Z. od rybníku, pokryto je souvrství slínů náplavy žlutého písku, v němž
bílé oblázky křemene dosahují velikosti lískového oříšku. Za mého
pobytu byl písek do hloubky 7 m odkryt, aniž celá mocnost jeho pro-
kopána byla.
Tak došli jsme až k V. okraji Chlomeckého hřbetu.
Povšimneme-li si nadmořských výšek, jež zaujímá souvrství Xc.
v Chlomeckém hřbetu, shledáváme, že vrstvy pásma X. mají směr od
JZ. ku SV. a sklon ku JV. Sestrojíme-li pak pro temeno souvrství Xc.
sklon ten z trojúhelníka: Chlum (3495 m), Vinařice (330 m), Cti-
měřice (314 m), z profilů 145, 148, 150, tu obdržíme skion JV.
o 33'/,“. Tim se také vysvětluje, proč údolí a rokle, které si vybráz-
ui jižní stranu Chlomeckého hřbetu, mají směr ku JV. Ku př. dvě
rokle po Z. straně Vinařic, v ic Ctiměřicích, Žerčicích a údolí
v Řehnicích.

Markvartická vysočina.

* Markvartická vysočina zaujímá krajinu mezi Střevačí, Sobotkou,
Dolním Bousovem, Domousnicemi a Libání. Domousnický průsmyk,
kterým prochází též dráha od Libáně do Dolního Bousova, odděluje
Markvartickou vysočinu od Chlomeckého hřbetu. Dva hřbety, kterými
se vysočina končí u Domousnického průsmyku, jsou jaksi pokračo-
váním Chlomeckého hřbetu na východ; jsou to: Křížánek (Křepenice)
a Dobravá hora. Prvý končí se u Domousnic Hladoměří (371 m nad
m.), druhý Kopaninou (371 až 372 m n. m.). Údolí od Příchvoje ku
Střevači odděluje Markvartickou vysočinu od Velíšského hřbetu.

43. Domousnická dislokace.
Obr. 65, 66.

Sklon vrstev ve Chlomeckém hřbetu je JV. Také v Markvar-
tické vysočině bude týž sklon. Sestrojime-li profil od Bezděčína přes
Chlum na Nové Teliby, Domousnice, Hladoměř až ku Zelenské Lhotě,
shledáme, že v tomto profilu zapadají vrstvy pásma X. ve Chlomeckém
hřbetu od obce Chlomku do Domousnic. Domousnickým průsmykem
jsou však vrstvy přetrženy tak, že na Hladoměři a Kopanině vrženy

Pásmo X. křidového útvavu v Pojizeří. 63

jsou vrstvy vzhůru a zapadají pak ve směru ku Lhotě Zelenské, po-
dobně jako na Chlomeckém hřbetu. Je tedy Domousnickym prüsmy-
kem, směřujícím od SZ. k JV., naznačena dislokační čára. Jak značné
je zde vržení, vychází z toho, když uvážíme, že témě souvrství Xc.
zaujímá po Z. straně Domousnického průsmyku výšku něco málo nad
300 m n. m., kdežto po V. straně téhož průsmyku 371 m m. m.
Velkost vržení obnáší 80 m.

44. Domousnice— Veselice— Hladoměř.
Profil 153. Obr. 77.

Nad SV. stranou Domousnic zvedá se vysoký hřbet směrem od
Z. k V. jménem Hladoměř. Podle silnice z Domousnic do Veselic a

pak podle cesty z Veselic k lesu Křižánku poznáme, že nejvyšší
vrstvy pásma X. ještě více v pískovec kvádrový přechází nežli dříve.

Profil 153.

Hladoměř. 371 m n. m.
)

(3 Kvádrový pískovec jemnozrnný, s velmi jemnými bílými zrnky
kaolinu a se šupiakami muskovitu. Bez vápnitého tmelu.
Má barvu bělavou neb šedou se žlutými proužky, místy žlu-
tavý. Drobivý. Některé proužky žluté jsou bohatší hydrátem
železitým, barvy hnědé, mnohem pevnější nežli ostatní pí-
skovec. Mohli bychom nazývati tento pískovec železitým. V lo-
mech urybníka, půl km SV. od Veselic, láme se ku stavbě.
Pod cótou 364. u Veselic vystupuje z tohoto kvádru koulová
lavice pískovce vápnitého jemnozrnného, pevného, šedého,
s muskovitem a rezavými zrnky limonitu . . . . . . . . . 265

3445. Veselice č. d. 13.

x

© -
ER 2. SlintmavoSedy, s nepřístupnými vrstvami pískovce, na němž
= obec Veselice se rozklädä. Je pokryt ponejvice diluvialni
a

Qt

Rhinousaz (do okolt cihelnys. HAE BE MA o 02 CU 19:

Lom u silnice. 325.

kaolinu bilého, se Supinkami muskovitu. Dirkovity na prü-
řezu. Stěny direk vyloženy aneb zbarveny hnědým limonitem.
Barva pískovce zažloutlá. Poměrně dosti pevná stolice. Vy-
bírán ku stavbě v lomu, nýní opuštěném . . . . . . . . . 580

=

1. Kvádrový pískovec jemnozrnný, bez vápence, s jemnými zrnky
322

d. Slín tmavošedý, na povrchu v šedý jíl rozpadlý. V oboru jeho
(ER mMoLkrekpozemky 3/4450 ne ee erkenne he ea LA: D]

—
x

Domousnice, hladina rybnika. 2675 m n. m.

XVII. Čeněk Zahálka:

Pískovec Xel. dokazuje, že se střídá v té poloze slín s pískov-
cem. Možná, že, kdyby byly vrstvy v oboru Xe2. přístupnější, našli
bychom třeba více lavic pískovcových do slínu vložených.

45. Kopanina. Část západní.
Profil 154. Obr. 66.

Hřbet, táhnoucí se od Domousnic k Bačálkům, sluje Kopanina,
Má směr od SZ. ku JV. Vysoká jižní stráň jeho, podobného složení
i vzhledu, jako jižní stráň Chlumu svažuje se k Rabakovu, Dolním
a Horním Rokytňanům. Povšimněme si napřed části stráně mezi Ra-
bakovem, Dolními Rokytňany a Sv. Janem jižně od Veselice.

Profil 154.
Sv. Jan na temeni hřbetu J. od Veselic. 371 m n. m.
Í ( 7. Kvádrový pískovec jemnozrnný, s bílým tmelem kaolinickým, 1

bílý neb žlutavý, bez vápence. Nevychází na povrch. Místy
prozrazuje se co písek v půdě, místy vyorávají se větší kusy
jeho..... 2-0: Sat o o OG OL O0 oo © 00 90
Vrchol lomu. 362.

/ 6. Kvádrový pískovec jako 4. v desky neb písek rozpadlý. . . 06
5. Kvádrový pískovec v bílý písek jemnozrnný rozpadlf . . . . 0:8
4. Piskovec kaolinicky jemnozrnný, zažloutlý, bez vápence. Ka-

à olin v bílých zrnkách. Má hojně muskovitu, málo biotitu. e
Me! Vétrénim stévé se žintším: <. . EE 03 Le
= 3. Kvádrový pískovec kaolinický, jemnozrnný, bílý neb zažloutlý, 3
sh týchž vlastností co 4, jenže pevnější . . . . <... ... 2-0
> Dno lomu r. 1902.

2. Kvádrový pískovec jako 3., místy v písek rozpadlý. Při cestě
od sv. Jana do Dol. Rokytňan jen do hloubky 3 m pozorován.
Däle’na Z. pozorován i hlouběji -3 2... 2.2. 0 00 13:8
1. Sin tmavošedý, měkký, na povrchu v jíl rozpadlý. Do něho
vloženy jsou ojedinělé vrstvy pískovce. Tyto jsou při povrchu
{ rozpadlým slínem zakryté . . . . . . los, Sr]
m 3522
| 8. Slin tmavošedý, měkký, na povrchu v jíl rozpadlý. V jeho oboru
| Vik .pozémky -2/2 us SEEN o do Tem
Dno údolí od J. strany Rabakova. 245 m n. m.

Kvádrových pískovců ze souvrství Xc. 2., 3. používá se ku stavbě.

Souvrství slínů XD. nadržuje vodu a živí aan rybníků i močálů
širšího okolí.

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří. ds

46. Kopanina. Část východní.
Profil 155.

V té samé výši, ve které jsme shledali u Sv. Jana pískovce
souvrství Xc., nalezneme v okolí coty 372, Z. od Bačálků, slíny sou-
vrství Xd. Z této okolnosti soudíme, že i v Dobrové Hoře mají vrstvy
útvaru křidového sklon ku JV. jako ve Chlumu. Sled vrstev v jižní
stráni Kopaniny od Horních Rokytňan na témě Kopaniny (cóta 372.)
u Bačálků je tento:

Profil 155.
Témě Kopaniny při Z. straně obce Bačálků. Côta 372 m n. m.
{ d. Slin tmavošedý, na povrchu v jíl rozpadlý. . . . 22 22200. 55m
m 3665
© Kvádrové pískovce jako v profilu předeslém. . . 2.2.2... 26:5 | s
o | c., Sliny s vloženými tu a tam lavicemi pískovců jako v profilu pře- č
E ln < 8 RE a EE 225 |=
| P 3175
5. Slin tmavošedý, při povrchu v šedý jíl rozpadlý. V jeho oboru
1 vlhké pozemky P Oko ER TL LAN LEE a a EPO EEN O VR A E 875 m

Dno údolní u Horních Rokytňan. 230 m n. m.

47. Bačálky—Lično.
Profil 156.

Špatně přístupny jsou vrstvy z Kopaniny přes Bačálky a Lično.
Podle sporých výchozů vrstev podávám tento profil.

Profil 156.

Témě Kopaniny při Z. straně Bačálek. Cóta 372 m n. m.

(a. Slin tmavošedý, na povrchu v jíl rozpadlý. Sahá až do Bačálek.
Splakuje se s hora dolů na pískovce souvrství Xc. a zakrývá je . 17m

355?

Věstník král. české spol. náuk. Třída II. 5

66 XVII. Čeněk Zahálka:

7. Kvádrové pískovce nepřístupné v Bačálkách as. . . . .

26:
. Vrstvy pískovců, vložené do slínu. Ony povaluji se v plackäch
na povrchu, tyto na povrchu v jíl se rozpadnou. Ve východní
straně Bačálků a v Ličnu. Blízko za vých. stranou Lična na-
lezen v lomu tento sled vrstev při cestě k Milkovickému dvoru:

310. Vrchol lomu.

bd 5. Slín šedý, rozpadlý - 29- . ©- -20-0000 O: 195
u 4. Piskovec kaolinickÿ jemnozrnný, v kulovitých tvarech ze slinu vy-

=) € stupuje. -sek 8 MCE. ON S SE 0:4
č \

5 2. Kvádrový pískovec s kaolinickÿm tmelem, jemnozrnný, zažloutlý,

bez vápence, s hojným muskovitem a biotitem. Dosti pevný. Má
v sobě pískovec vápencový (kvarc), velmi jemnozrnný, šedý, pevný
a tvrdý, s málo muskovitem, s bílým vápencovým tmelem. Moc-
nost jeho nebyla celá do hloubky přístupná.

Dno lomu.

{
|
3::Slin Jako. 5.0.0 nn 4:10 OR ME (T 0:4

1. Vrstvy slínů a pískovců jako 2.—6. pokračují hlouběji.
Rozhraní nepřístupno.

D. Slin tmavošedý, na povrchu v jíl šedý rozpadlý, skládá spodní část strání
pod Ličnem a Bačálky.

Silnice J. od Lična. 240 m n. m.

Slín všech souvrství jest jako dříve měkký, snadno se v jíl roz-
padne, dolů se stráně pošinuje aneb splakuje, čím se vrstvy ve stráni
nepřístupny stávají.

48. Milkovice, dvůr.

Kopec, na němž založen Milkovický dvůr, složen je též ze slínů,
které jsou na povrchu ve žlutavý neb šedý jíl rozpadlé. Rovněž úpatí
jeho až ku silnici západně od Libáně. Vrstvy tyto spadají do výše
nadmořské 227—250 m a náleží ku spodní části souvrství XD.

Kresci?°) poznal vrstvy našeho pásma X. od Bousova přes Do-
mousnice na vrchol Kopaniny a odtud až k Libáni. Počítá slinité
vrstvy jejich ku svým Březenským vrstvám (t. j. x našemu pásmu IX)
a nazývá je slinitými opukami; uvádí z nich velké exemplary Inoce-

76) Studie, str. 141.

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří, 67

ramus Cuvieri (Brongniarti Zahálka) a je mu známo, že v lomu, zva-
ném v Peklách, střídají se kvádrové pískovce se slinitými opukami.
Poněvadž určuje kvádrové pískovce co Chlomecké vrstvy, proto se mu
Březenské vrstvy s Chlomeckými střídají a dochází k závérce, že
„Březenské a Chlomecké vrstvy jeden geologický celek vytvořují“.

Ve větší mocnosti poznal Kmejčí*“") kvádrový pískovec svých
Chlomeckých vrstev na Křižánku a Markvartické vysočině s lomem
u Skufiny.

49. Záhuby, Lhota Zelenská, Skufiny.
Profil 157, 158. Obr. 64, 66.

Od V. strany hřbetu a lesa Křižánku prohlubuje se v pásmu X.
dosti hluboké údolí směru JV. a vyústí se pod Milkovickým dvorem
do rybničné kotliny Détenické.

V horní části tohoto údolí roztroušeny jsou domky obce Záhub
a ve stráních přílehlých dal se pěkně zjistiti sled vrstev pásma X.
Poněvadž někteří hospodáři vybírali na svých pozemcích pískovec ku
stavbě, mohl jsem zjistiti polohu mnohé lavice pískovcové v oboru
zdejších slínů, která by byla zůstala nepovšimnuta v našem profilu,
poněvadž by ji půda zahalovala. Poučný je profil, který jsem zho-
tovil v levé (východní) stráni Záhubského údolí od č. d. 11. v Zá-
hubech k lomům u J. konce Zelenské Lhoty a odtud až do Skuřin.

Sliny souvrství XD. nadržují vodu. Tato místy, na př. v č. d.
11., jako pramen vyvěrá.

Profil tento je tím důležitý, že tu poprvé shledáváme v horní
části souvrství Xd. stolice pískovcové.

Profil 157.

Vrchol stráně při S. konci Skuřin. As 361 m n. m.

Diluvium. Hlína žlutá, pisčitá. Mocnost různá, místy 1 m.
— 360

27) Tamtéž, str. 142.

68

m

Pásmo X.

p-

—

BDÍ

. Vrstvy pokryté diluvialní žlutou hlinou pisčitou.

XVII. Čeněk Zahálka:

3. Kvádrový piskovec kaolinický, bez vápence, jemnozrnný, bílý, }

šedý a žlutý. Dobývá se ku stavbě v lomech při S. straně
Skuřin u sv. Jana a v háji. Několik m mocný.

Kříž Z. od Skuřin.

šupinkami muskovitu a uhelnými drobky u kříže.
Jsou-li v souvrství 12. a 13. také vložky slínů nemobl jsem
zjistiti, poněvadž není vrstva za vrstvou přístupna.

U J. konce Zelenské Lhoty. Cöta 334. ——

—

. Slin šedý neb žlutavý .
. Vrstvy kryté diluvialní hlinou zlutou, pisčitou .

Temeno stráně a lomu nad č. d. 11. Zähub 310:8.

. Piskovec kaolinický jemnozrnný, žlutý, rozpadlý

. Piskovec kaolinický v pevnější vrstvě jinak jako 8 . . .

. Piskovec kaolinický jako 8., rozpadlý . . . . .

. Piskovec kaolinický deskovitý, jemnozrnný, zažloutlý, s hoj-

nými šupinkami muskovitu, méně biotitu, s kaolinem v bí-
lých zrnkách; větráním stává se žlutohnědým à

. Jil velmi Dig tence deskovity, Sedÿ az Sedozlutÿ. © Zrnka

křemenná neviditelná, teprve po otření kartáčem ve vodě
zjevná. S četnými šupinkami muskovitu, málo bio non
uhelnými. Místy je tento jíl poněkud slinátý

. Piskovec slinitý deskovitý, šedožlutý, jemnozrnný, tu a tam

s hrubším zrnem křemene tmavošedého. Má jemné šupinky
muskovitu, méně biotitu a drobky uhelné .

. Kvádrový pískovec jemnozrnný, zažloutlý, s bílým tmelem

kaolinickým, s jemnými šupinkami muskovitu a biotitu, sypký
bez vápence. Zřídka kde obieví se v některé stolici boule
pískovce vápencovitého (kvarcu). Složen je ze čtyř stolic, které
s hora dolů mají mocnost: 08 m, 1'5 m 04 m, 03 m. Vy-
bírá se ku stavbě. < Re NE

3034. D56, lomu: T 1902.

. Vrstvy nahoře nepřístupné, v hlubší poloze vychází písek

Z FO DRQIERO kvädru à Baa kvádr oo) au Jako ve
SOUVTSLVÍ Or . 6626

295: 8

{ 5. Slin tmavošedý, na povrchu v jíl rozpadly

|

CA

4.

Piskovec vápencovitý (kvarc) jemnozrnný, bělavý, s málo bio-
titu a muskovitu, pevný a tvrdý. Z něho zhotovena je stírka
v č. d. 11. Byl vybírán v pou a shledáno, že je a kvä-
drem sypkým. à

. Slin tmavošedý na povrchu Y šedý jíl rozpadlý .

283;8. Cd. il. Zähuby.

. Slín tmavošedý, na povrchu v šedý jíl rozpadlý. Obsahuje

stolice pískovce vápencového aneb pískovce kvádrového právě
takové jako v následujícím profilu 158, v souvrství X04, 2
Tyto v osamocených balvánech někdy ve stráni vyčnívají.

Temeno břehu potoka.

1. Slin tmavošedý, na povrchu v šedý jíl rozpadlý, skládá břeh

potoka. Z něho tu a tam vyčnívá okulacený balván pískovce
vápencového (kvarcu) velmi jemnozrného, bílého. Týž má
dosti muskovitu a biotitu, drobky uhelné, tmel an
bílý. Je pevný a tvrdý 5 5

9, Piskovec kaolinický deskovity, šedý a žlutý, jemnozrnný, se E
GI

Ta
16:0 (Z
©
4
05 Is
01 |S
19 [S
s
0:5 {3
©
(©)
a
16 | S
a
=
07
3-0
76)
60 |
9-0
40
15
135 ja

15)

Hladina potoka u lávky v Záhubech pod č. d. 11.

268:8 m n. m.

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří. 69

Neméně poučné nalezl jsem poměry geologické v pravé stráni
Záhubského údolí od jmenované lávky přes potok (v předešlém pro-
filu) k sušárně, náležející ku č. d. 10. v Zähubech, jakož i ve stráni
Z. od č. d. 10.

Profil 158.

Temeno stráně nad ložiskem vápenného tufu. 320 m n. m.

( ©. Slin střídající se s kvádrovým pískovcem jako v protější stráni pře-
DESTÉDONDRO NL Vat a nee ee ea a kys ren ov) BOREK)
| : 295-8
( 5. Vrstvy pokryté mocným vápenným tufem . < . . . 1-0 20:58)
4. Kvádrový pískovec kaolinický, bez vápence, jemnozrnný, za-) |

žloutlý, s málo muskovitem a biotitem. Kvádrový pískovec
| tento nedrží stálý horizont, nýbrž se vytratí a na místo něj

je v témž horizontu slin. Přístupen je kvádr v sušárně nále-

žející k č. d. 10, v Záhubech. |
3. Slín tmavošedý, na povrchu v šedý jíl rozpadlÿ. He N
2. Piskovec vápencový (kvarc), bílý, velmi jemnozrnný; má dosti ) |
muskovitu i biotitu, místy drobky uhelné, pevný a tvrdý
| v kulovitém tvaru vězel ve slínu. |
J

1. Slin tmavošedý na povrchu v jíl šedý rozpadlý. Z něho vy-
stupují tu a tam koule pískovce vápencového jako 2. J

Hladina potoka u lávky jako v profilu předchozím 2688 m n. m.

O pískovcích v souvrství XD. dlužno poznamenati, že nedrží
stálý horizont, nýbrž se často vytrácí a místo jejich zaujme slin.
Souvrství toto nadržuje vodu, která při sklonu vrstev JV. mnohem
více z této stráně prýští. Je přirozeno, že z takových slínů voda
vytékající je dosti vápenitá. Taková voda srážela odedávna vápenný
tuf na značné ploše ve stráni od č. 10. v Záhubech na západ sko-
rem v šířce 150 m. Vapenny tuf je místy pevný, místy křehký a
sypký, velmi porovitý, s dutinami a otisky po větévkách a listech.
Je bílý, šedý neb žlutavý. Stěny dutin pokryty jsou často černým
uhelným mourem v tenké vrstvě a na něm bývá povlak hnědého li-
monitu, aneb jsou stěny dutin pokryty pouze povlakem žlutého až
hnědého limonitu. V obecním lomu vápencovém nad Záhubským
mlýnem je vápenný tuf několik metrů mocný a z pevných kusů do-
cílilo se tam pálením dobrého bílicího vápna. Sypkého vápenného
tufu užívá se s prospěchem místo písku do malty, hotoví se z něho
dlažba ve dvorech hospodářských, kde upěchován, po dešti se sleje
a ztvrdne,

70 XVII. Čeněk Zahálka:

50. Markvartice— Sobotka.
Profil 159. Obr. 72.

Nejvyšší polohy, zřídka stráně a úpatí, Markvartické vysočiny
pokryty jsou důkladně diluvialní hlinou žlutou, která bývá často
dosti pisčitá a u porovnání s diluvialními hlinami (obyčejně co lóss)
jiných krajin křidových v Čechách méně úrodná. Zdejší hlíny jsou
totiž často naváty ze zvetranin kvádrových pískovců souvrství Xe.
a těm chybí vápenec. Proto jsou hliny ty chudy vápnem a třeba jim
vápno bud šámou z cukrovarů aneb navážením zvětralých slínů zdej-
ších dodati, aby půdy jejich úrodnějšími se staly. Takové hlíny jsou
zejména od Zelenské Lhoty přes Skuřinu a Mrchojedy k Markvarti-
cům. Mocnost jejich je různá, někdy dosti veliká Tak při 8. straně
Markvatic je až 5m mocná. V oboru slínů souvrství Xd. bývá hlína
diluvialní někdy velmi dobrá, dosti vápnitá a mastná jako to je v ob-
vodu vrchu Čakově při. S. straně Markvartic.

Pod diluvialní hlinou bývá někdy zachován ve slabé vrstvě di-
luvialní štěrk, jehož oblázky bílého křemene dosahují velikosti pěstě.
V severním obvodu Markvartické vysočiny, zvláště mezi Markvarti-
cemi a Sobotkou, dosahuje diluvialní štěrk s pískem několik metrů
mocnosti. Tak jest v rozsáhlé pískovně při silnici z Markvartic do
Sobotky Z. od Zajakur, kde ve výši as 370 m n. m. odkryty jsou
vrstvy štěrku a písku do hloubky 3 m, aniž základu jejich dosaženo.
Obsahují hlavně žlutý křemenný písek, který ponejvíce ze zdejších
kvádrů pásma X. pochází, v němž jsou oblázky křemene bílého, méně
žlutého a nejméně červenavého. Vedle nich vystupuje buliëniku po-
dobny vrstevnatý černý křemen, zelenavý phylit, který také v žil-
kách v křemenu se spatřuje, šedá rula biotitická a šedá rula musko-
vitová, konečně kusy jemnozrnného kvádrového pískovce, zcela takové
jako jsou v oboru zdejšího souvrství Xc. Oblázky jmenovaných ne-
rostů a hornin dosahují až velikosti pěstě a jen kusy kvádrového
pískovce bývají též větší.

Severní svah Markvartické vysočiny pokryt je právě mocnými
pásmy štěrku a hlíny diluvialní. Pásmo štěrku sahá tam od vrcholu
Cakova (396 n. m.) podle Sobotecké silnice až před Lhotu Staň-
kovu, ku rozcestí silnic (360 m n. m.), odtud pak až do Sobotky
diluvialní hlína panuje. Podle západního svahu Čakova, dle lomů
pískovcových, v lese ukrytých, poblíž silnice, rovněž po Z. straně

Čakova a dle sporých známek Z. od silnice do Sobotky, lze tento
profil sestaviti:

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří. 71

Profil 159.

Vrchol Čakova. Trigonom. bod 396 m n. m.

Diluvium. Hlína žlutá, pod ní stopy roztroúšéného štěrku 8 oblázky bí-
lého křemene až do velikosti pěstě.

{ 2. Slin tmavošedý, při povrchu v šedý a zažloutlý jíl roz-

padlý.

12:2 m

d 3 ké x
1. Slin tmavošedý, se šupinkami muskovitu, tence deskovitý, na

povrchu úplně rozpadlý, pokryt v lese u silnice žlutým pís-
kem, který sem byl s vyšších vrstev diluvia splaven 2-2
3838
3. Kvádrový pískovec kaolinický, bez vápence, přechod zjemno- |
zrnného do drobnozrnného, bílý, šedý a žlutý, křehký; není |
|

.
:
en Po —

N

|
Silnice. 386.

|

|

U

dobrým stavebním kamenem jako týž od Skuřiny a Mrchojed.
Zrnka kaolinu má bílá, jako mák velká Saga area 13:0,

Dno lomu 3808
2. Nepřístupné kvádrové pískovce kaolinické jako 3.
1. Kvádrové pískovce kaolinické, které snad budou míti ještě
slabé mezivrství slínů. Nepristupno.
330 ?
( 2. Kvádrový pískovec kaolinický, bez vápence, po případě stolice
| piskovce vápencového, několik metrů mocné, střídají se s vrst-
by vami slínu.
| 1. Slin tmavosedÿ skládá spodní část souvrství.

u

70 m

}
|
\
{
|
J

Dno údolní po J. straně Sobotky. 260 m n. m.

Friè ?*) uvádí z kvádrových pískovců okolí Sobotky Pholadomyu
noduliferu Münst. (Může býti též ze severního okolí Sobotky.)

51. Dolní Bousov— Vlčí Pole—Hladoměř.
Profil 160. (Obr. 78.

Slíny spodní části pásma X. souvrství X9., v nichž žádné
lomy se nenalézají, poněvadž pro snadné větrání ku stavbě se ne-
hodí, jsme zvyklí posuzovati jen v nahodilých jamách, silničních pří-
kopech a p. Bývají obyčejně v teninké lupénky, na samém povrchu
v jíl rozpadlé. Proto nám bylo příjemno poznati v Dolním Bousově
mocné a pevné desky slínu z hloubky 6 m ze studnice č. d. 220. na

28) Chlomecké vrstvy str. 19.

72 XVII. Čeněk Zahálka:

S. straně obce, z výšky mezi 230 a 240 m n. m. Měly barvu tmavo-
šedou. Na povrchu stávají se šedými, bělavými i žluté pruhy nabý-
vají. Krom četných Chondritovjch větévek nebyly v nich žádné zka-
meněliny. V témž niveau skorem nalezl však Fnrč“") v místech, kde
nyní stojí cukrovar a nádraží, tyto zkameněliny:

Ošmeroides Lewesiensis Corbula caudata.
Beryx. Leguminaria truncata.
Otodus. Venus subdecussata.
Lamna. Venus laminosa.
Turritella multistriata. Astarte acuta.
Fusus ? Tellina concentrica.
Aporrhais Reussi. Inoceramus Cuvieri.
Turbo decemcostatus. Pecten Nilssoni.
Trochus amatus. Anomia subtruncata.
Acmea depressa. Ostrea frons.
Dentalium medium. Rhynchonella.
Dentalium glabrum. Cytherella.
Cardium lineolatum. Pollicipes glaker.
Cardita tenuicosta. Trochocyathus ?

„ Eriphyla lentipularis. Cristellaria rotulata.
Nucula semilunaris. Frondicularia inversa.
Leda siligua. Dentalina.

Frı& považoval vrstvy, z nichž tyto zkameněliny pocházejí, za
Březenské, totiž za naše pásmo IX.

Tytéž slíny souvrství X9. co v Dolním Bousově, jsou též při
silnici na J. do Vlčího Pole. Ve výši asi 250 m n. m. mezi oběma
obcema dobývala se v poli před mnoha léty stolice velmi pevného
a tvrdého, šedého a zažloutlého křemitého pískovce, křemenci podob-
ného. Vápence nemá, místy je však proniknut hydrátem železitým.
Vzorky tohoto pískovce nalezl jsem ještě v poli roztroušené. O této
stolici píše již Krnsöi:°%) „. . . viděti je ve slínech (Březenské
vrstvy) asi tři stopy mocnou křemennou žílu, z níž se štěrk pro sil-
nici vyrábí a jejíž směr jde od J. k S.“

Podlé Knrjčíno obsahují slíny blíže této žíly následující zka-
menčliny: Inoceramus Cuvieri, Nucula semilunaris, N. Siliqua, Car-

25) Březenské vrstvy, str. 38.
30) Studie str. 141.

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří. 73

dium semipapilatum, Turritella costata, Solarium decemcostatum, Le-
guminaria truncatula, Aulolepis Reussi, Osmeroides lewesiensis a ko-
prolithy s vybími Supinami. ax"

Podle mokrých, mazlavých, juovitÿch půd lze souditi, že tyto
slíny pokračují z Vlčího Pole vzhůru po severní straně Hladoměř-
ského hřbetu, vice než do prostřed stráně. Hustý porost lesní z buj-
ných dubů, buků, jilm, modřínů a borovic, činí bližší pozorování těchto
vrstev nemožným. Jsou-li tedy i zde vložky pískovcové ve slínu, ne-
víme. Teprve, když se octneme v horní části Hladoměře, pozorujeme
pojednou půdu pistitou s nakupenými, svalenými balvany kvádrového
pískovce jemnozrnného, žlutého, sypkého, jako jsme poznali v profilu
z Domousnic přes Veselice na Hladoměř.

Na základě uvedeného lze jen povrchní sestaviti profil z Dol.
Bousova přes Vlčí Pole na Hladoměř.

Profil 160.

Hladoměř, vrchol. 371 m n. m.

c. Kvádrový pískovec jemnozrnný, žlutý, jako Xc8.u Veselic. Hlouběji
snad i slin, ale pískem a pískovcem svaleným pokrytý . . . . . 49 m

322

[ 4. Slín tmavošedý na povrchu ve žlutavý jíl zvětralý. Na nej-
spodnějsi části jeho spočívá obec Vlčí Pole. V obvodu obce
pokryt je žlutým pískem ve vrstvach uloženým, v mocnosti až

8 GCEmpdessplavents Hladoměře ... .. scan een 2D,
=! 250
= 3. Křemenitý pískovec, křemenci podobný, bez vápence, šedý, S
bu b A aneb hydrátem železitým žlutě zbarvený, velmi pevný a tvrdÿ 1
M (mezi Dol. Bousovem a Vlčím polem) . . . . . . . . . as 10 |2
2. Slin tmavošedý, při povrchu v tenké desky rozpadlý na po-
vrchu v šedý neb žlutavý mastný jíl rozpadlý. . . . . . 09:0
Bousov Dolní. 240.
1. Slín tmavošedý (do modra), v tlusté desky dělitelný, ve stud-
| L nách. Dolního Bousova <.. 0. + P OT Er 60 j

234 m n.m.

Již tedy i v Xd. počíná se objevovati pískovcová lavice, a to
v dosti hluboké poloze 250 m n. m.

74 XVII. Čeněk Zahálka:

52. Dolní Bousov — Spářeneo.
Profil 161. Obr. 72.

Západní stráň Markvartické vysočiny mezi Dolním Bousovem
a Spářencem jeví takové poměry vrstev pásma X. jako mezi Dolním
Bousovem a Hladoměří. Při cestě z Dolního Bousova přes Zahrádku,
na východ k Myslivně prozrazuje jilovitá šedá půda vznik svůj z de-
skovitého, tmavošedého do modra slínu, jenž tvoří její podklad. Týž
odkryt je v jílovišti ve výši 240 m. Také při cestě ze Zahrádky přes
Šance až do Pávovy cihelny lze na některých místech pod šedým
jílem odkrýti týž slín co dříve a rovněž v Pávově cihelně mezi 255
a 260 » n. m. Od Pávovy cihelny jdeme dle potoka ku Spářenci
roklí. V břehu jeho tu a tam odkryty jsou slíny podobné; často však
jsou břehy potoka i stráně Spářenecké rokle posety balvány kvádro-
vého pískovce, s vyšších poloh sem svalené. Teprve nejvyšší poloha
stráně u Spářence složena je ze žlutavých neb šedých kvádrovců kao-
linických, jemnozrnných, s pevnějšími lavicemi vápnitého pískovce.
Temeno stráně, jako celá pláň u Markvartic, pokryta je diluvialní
žlutou hlinou s podloženým štěrkem.

Při nedokonalé přístupnosti vrstev lze jen tento profil na-
značiti:

Profil 161.

Temeno stráně u Spářence. 371 m n. m.

Diluvium. Žlutá hlína s podloženým štěrkem.

49 m

{ c. Kvádrový pískovec kaolinický, jemnozrnný, žlutavý neb šedý, hloubš
i slabé vrstvy slinu.

as 322

Pásmo X.

—— me me —

b. Slin tmavošedý, deskovitÿ, na povrchu v šedý jíl rozpadlý. Od Pá-
vovy cihelny vzhůru povalují se na jeho povrchu tu a tam balvany | 8
kvádrového pískovce s hora sesutého. Ve vyšší poloze stolice pískovce R
kaolinického.

Dno údolní J. od Dolního Bousova. 240 m n. m.

Frié *") posuzuje vrstvy našeho pásma X. mezi Dolním Bouso-
vem a Spářencem takto: „Východně od Dolního Bousova přicházíme

91) Březenské vrstvy str. 39.

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří. 75

na Březenské vrstvy, vystupující v lesní rokli při potoce podél pěšiny
ku Spářenci, kdež mezi Jizerskými vrstvami a Chlomeckými pískovci
jsou uloženy. Tato lokalita jest také z'té příčiny zajímavá, že pan
FrERLINGER nalezl zde v hlíně, s výšin splavené, hromadu ostnokožců
Hemaster plebeius a Micraster Michelim, jež potok ze sypké polohy
vrstev Jizerských vyplavil a dolů do údolí zanesl.“ Přehledně:

| Zahálka | Frič | Zahálka |
X. na Chlomku Chlomecké vrstvy
IX. v Březně Březenské vrstvy X
„X v Teplicích Teplické Frič neuvádí | u Bousova
IX. v Pojizeří. Jizerské vrstvy

ZOO

Jak z našich studií o pásmu IX, v Pojizeří známo, zapadají již
nejvyšší vrstvy FgróovýcH typických Jizerských vrstev, totiž Bryozoi-
cké vrstvy čili naše IXď. pod povrch zemský a pod pásmo X.
u Mladé Boleslavi, západně od Dolního Bousova. Nemůže tedy u Dol.
Bousova, kde výhradně pásmo X. panuje, vyskytnouti se pásmo IX.
To odporuje však i Fnrčovým pracím. Neboť v Dolním Bousově ve
studni nádraží — tedy pod 240 m n. m. — má Fmič?“) své Bře-
zenské vrstvy, kdežto ve vyšší (mladší) poloze vrstevné, v lesní rokli
při potoce, podél pěšiny ku Spářenci — tedy nad 260 m n. m. —
má Jizerské vrstvy své. A právě o této domnělé lokalitě Jizerských
„vrstev ve Spářenecké rokli uvádí Fnič, že tu p. FrERriveER nalezl
v hlíně, s výšin splavené, Aromadu ostnokožců Hemiaster plebeius a
Micraster Michelini! To je patrně omyl v nálezišti. Chtěl jsem okol
nost tuto vyšetřiti za svého pobytu v okolí Dol. Bousova, nezastal
jsem však již nálezce oněch ježovek mezi živými.

53. Kosmonosská výšina.
Profil 73, 76.

Mezi Jizerou od Bakova ku Mladé Boleslavi, mezi údolím Kle-
nice a mezi potokem Koprnickým zdvihá se dosti vysoká kopcovina.
Západní úpatí její omývá Jizera a v břehu jejím odkryto je pásmo
IX. s jeho souvrstvími IXc. a IX. Jen při ústí Koprnického potoka
lze sledovati témě souvrství IXď. dále od Jizery, Rybním důlem přes

32) Březenské vrstvy str. 38. a 39.

76 XVII. Čeněk Zahálka:

Trenčín směrem ku Bažantnici, kde zapadá pod slíny pásma X.
Všude jinde potkáváme se na Kosmonosské výšině jen s pásmem X.
a to v délce od Pojizerské stráně u Debř a Bradlce až po Všeborsko,
od Z. ku V. a v šířce od Klenice u Repova až po Trenčín, od J.

mezi Koprníkem, Žitnovsí a Všeborskem známým diluvialním štěrkem
jizerským. Západní polovice zvedá se do větší výše, má pásmo X.
ve větší mocnosti zachováno, poněvadž je proraženo na několika
místech čedičem mezi Kosmonosy, Horními Stakory a Bradlcem;
z těch zvláště nejvýše se zdvihá známá Baba (360 m n. m.)
u Brejlova.

Z profilu pravé stráně Jizery (obr. 34a.) je známo, že výchozy
vrstev útvaru křidového ve stráni jizerské od Dolního Krnska až po
Debř stoupají a v Debři nejvyššího místa zaujímají. Odtud klesají
pak opět ku Bakovu. Právě tak je tomu v levém břehu Jizery na
úpatí Kosmonosské výšiny. Od Bezděčína a Dobrovice vstoupají vrstvy
následkem sklonu JV. až ku Kosmonosům, kde největší výše nabý-
vají a odtud vidíme zase klesati vrstvy následkem sklonu SV. ku
Bakovu.

Již v pojednání našem 0 pásmu IX. v Debři (profil 73.) a Chudo-
plesich (profil 76.) poukázali jsme k tomu, že na Kosmonosské výšině
spočívá na pásmu IX., a sice na jeho nejvyšším souvrství bryozoickém
IXd., pásmo X. Nejnižší souvrství glaukonitické Xa. není tu pří-
stupno, za to však vrstvy vyšší v podobě tmavošedého slínu. Již
jílovitá, mastná, vlhčí půda prozrazuje se na celé Kosmonosské vý-
Siné. Povstala větráním slínu. Největší výše a mocnosti dosahují slíny
tyto na vrchu Babě u Brejlova. Studny (na př. č. d. 15 v Chudo-
plesích), vyčištěné škarpy silniční, četné jámy, zvláště u bývalé cihelny
SZ. od Kosmonos, vykazují všude tence deskovitý, tmavošedý, měkký
slín jaký jsme vídali buď na Chlomeckém hřbetu aneb na protější
straně Jizery mezi Zvířeticemi, Malou Bělou a Bitouchovem v oboru
souvrství X9.; avšak mocnost zachovalých vrstev slinitých pásma X.,
která u Brejlova asi 98 m obnášeti může, poukazuje k tomu, že
v nejvyšší poloze těchto slínů v obvodu Baby mohly by se nalézati
také vrstvy pískovců z oboru nejspodnější části souvrství Xc., jak
jsme se je učili znáti na blízkém Chlomeckém hřbetu. Mocná ornice,
která se ze slínů tvoří, nedovoluje nám sledovati vrstvu za vrstvou
v oboru pásma X. Kosmonosské vysočiny a tam, kde. bychom i sou-
vrství Xe. konstatovati mohli, pokryt je mimo to povrch zemský
ssutinami čedičovými a bujným porostem lesním.

>.

Tásmo X. křidoveho útvaru v Pojizeří.

-]
es |

C. Pásmo X. severně od čáry Bakov-Sobotka (Jičín) až
k ústí Jizery křídové.

V tomto okresu nabývá pásmo X. nejpisčitějšího rázu. Západní
okraj je však blízký hranice Jizerského delta a tu dosti slinitých
vrstev se objevuje.

Souvrství Xa. je složeno ze slinitých pískovců glaukonitickych.

Souvrství Xb. má v nejspodnější části slíny neb pisčité jíly,
střední i svrchní je ve kvádrový pískovec proměněno. Pouze na
okrajích Jizerského delta jsou ve vyšší části též slinité vrstvy.

Souvrstvt Xc. je úplně ve kvádrový pískovec proměněno. Vý-
jimku činí opět okraj Jizerského delta, kde ve spodní části slíny
převládají a lavice pískovců do nich tu a tam vloženy jsou. Svrchní
oddíl souvrství toho je však i zde kvádrem.

Souvrstvi Xd., dříve úplně slinité, počíná se v jižní části okresu
tohoto proměňovati v pískovce a čím dále k severu mění se i vyšší
vrstvy v pískovce, až konečně při ústí Jizery křidové jest souvrství
toto ve kvádrový pískovec proměněno.

Při ústí Jizery křidové je takřka celé pásmo X., až na nepatrnou
část nejspodnějších vrstev, ve kvádrové pískovce proměněno a i ta
nepatrná část je dosti pisčitá.

Hruboskalská vysočina.

Vysočina pískovcová rozkládající se mezi Malou Skalou, Mni-
chovo Hradištěm a Jičínem patří mezi nejkrásnější kraje vlasti naší.
Nejen pro svůj ráz, ale i pro zvláštní původ geologický zasluhuje
zvláštního jména v oboru severočeského pískovcového horstva. Chceme
ji nazývati „Hruboskalskou vysočinou“, poněvadž v okolí Hrubé Skály
malebnost jejích skal dávno jest již. známa a svého vrcholu do-
stupuje.

Jádrem této vysočiny jsou kvádrové pískovce kaolinické, nále-
žející hlavně souvrství Xc. Všude, kde tyto na povrch vystupují, pod-
robeny jsou rychlému větrání a denudaci podle loží a rozsedlin jejich,
čím vznikají divokoromantické skalní skupiny.

Vysočinu Hruboskalskou možno po stránce geotektonické roz-
deliti na několik částí a sice:

XVII. Čeněk Zahálka:

D

. Žehrovské skály,
. Hruboskalsko,
Troskovicko,

. Prachovské skály,
Turnovské skály.

H © NO Hm

O1

Žehrovské skály omezeny jsou údolím Jizery u Mnichova Hra-
diště, Žehrovským důlem a üvalem od Sobotky přes Bousov, Vše-
borsko, Kněžmost k Bosini. K nim druží se odtržená Horka a Káčov
nad Mnichovo Hradištěm.

Hruboskalsko omezeno je Jizerským údolím mezi Všení a Tur-
novem, Libuňským údolím, Roketnickým a Žehrovským důlem. Po-
slední dělí je od Žebrovských skal.

Troskovicko jemuž vévodí Trosky, omezeno je Roketnickým důlem,
částí údolí Libuňky a Zehrovky a Štřelečskou Hůrou.

Prachovské skály obkličují: Střelečská Hůra, Libuňské údolí,
údolí Cidliny, Jičínská kotlina.

Turnovské skály vymezují se údolím Libuňky od Turnova ku
Ktové, Hodkovickým úvalem dislokačním od Roveňska až pod Fried-
&tejn a čarou od Friedštejna přes Jenšovice k Turnovu. Řeka Jizera
vybrázdila si velkolepý důl v těchto skalách mezi Vranovem a Tur-
novem. To je zároveň jediné místo, kde Hruboskalská vysočina pře-
stupuje na pravou stranu Jizery.

Žehrovské skály.

Yı s.

náležejí výhradně pásmu X. a mají sklon JV. Ve Střehomi zjistili
jsme dislokaci v podobě vržení ve směru od JZ. k SV., jež sotva
bude omezeno jen na Strehom. Nestopovali jsme dislokaci tuto dále,
ale zdá se, že má své pokračování v okolí Hůry nad Libošovicemi.
Hlavní rozsedliny řídí se podle uvedených směrů od JV. ku SZ. a od
JZ. ku SV.,jakož i směry četných důlů a roklí. U porovnání se stej-
nodobými vrstvami v Markvartické vysočině a Chlomeckém hřbetu
nabyly vrstvy zdejší mnohem pisčitějšího rázu. Ke studiu přechodních
facif hodí se, abychom vnikli do Žehrovské vrchoviny od jihu, z okolí
Sobotky.

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří. 79

54. Sobotka. Humprecht.

V městě Sobotce pokrývá diduvialní hlína žlutá spodní část
souvrství X0. V tamějších studnách nejednou byly odkryty jeho
tmavošedé deskovité slíny. Také vrch Humprecht zvedající se po S.
straně Sobotky složen je z těchto slínů. Ač i zde diluvialní hlína
pokrývá stráně jeho, zvláště jižní, přece lze odkrýti slíny zdejší
v silničním příkopu při silnici do Kosti, při Oboře. Čedič Humprechtu
proráží tyto slíny. Přístupná mocnost souvrství tohoto obnáší od So-
botky na Humprecht as 18 m, od Oseku na Humprecht 52 m.

55. Strehom. Vostovice.
Obr. 70.

Prochäzime-li stráň hřbetu mezi Huprechtem a Stfehomi, shle-
dáme, že se skládá z těchže tmavošedých slínů jako na Humprechtu.
Mocná diluvialní hlína žlutá, nad Osekem až 4 m mocnosti, zakrývá
je sice v širokých plochách, ale tam, kde stráň promleta je úžlabi-
nami, jako u Střehomi, tam šedý jíl jako zvětralý slín souvrství
X. na povrchu se objevuje.

Tytéž slíny najdeme v protější stráni u Vošťovic, jíž omívá na
úpatí svém potok Klenice, a dosahují i zde takové mocnosti jako
v Sobotce. I zde pokrývá mocná hlína diluvialní souvrství toto, zvláště
mezi Přepeři, Horním Bousovem a Vošťovicemi.

56. Střehomská dislokace (vržení).
Profil 162, 163, 164. Obr. 70.

Slíny spodní části souvrství X0., které se jednak od Dolního
Bousova, jednak od Sobotky, po obou stranách Klenice ku Koste-
ckému důlu táhnou, končí se rázem ve Střehomi, totiž při ústí Ko-
steckého důlu v kotlinu Dolno-Bousovskou. Stráně tohoto důlu, které
při ústí jeho ze slínů spodního souvrství X9. složeny byly, jsou
v dalším pokračování svém ku Kosti složeny z pískovců vyšší části
souvrství Xc. Rozsedlina dislokační je mezi vrženými vrstvami 30 m
široká, a vyplň její obsahuje rozdrcenou hmotu z obou sousedících
souvrství Xda a Xcß. V levé stráni Kosteckého důlu mezi Dolním
mlýnem a Horním mlýnem ve Střehomi jeví se tento profil vržených
vrstev.

ěk Zahálka

v

XVII. Čen

80

Profil 162.

Obr. 70.

SZ. v | JV.

{
Týž pískovec jako dole tvoří břeh 4:5m Rokle ae & Le
vysoký. Vyšší část jeho je kryta dilu- vymleta podle výplně Týž ER 30 Ho krytý začasto dilu-

ní hinemszluten. ozsedlinné: vialní hlinou žlutou, pokračuje výše.
38 m 30 m
—u——l- m m
Statek Ca domu 11 cet domu 14. | OY Susan.
Cesta (mezi č. d. 11.—14. má výšku 2535)
bg 2 8
31 Faciovy přechod v kvádr. Piskovec jilo- =

vitý hrubo- neb jemno- az drobno-
zrnný s četnými hrubými zrny křemene
(menší hráchu), drobivý, velmi křehký,
šedý. Zrna křemenná jsou čirá, bílá,
šedá, tmavošedá. "Tmel jilovitý šedý.

Výplň rozsedliny dislokační. Rozdrobená
Nešumí sice v kyselině, zdá se ale, že

hmota ze sousedních hornin: z písku
křemenného jemného, drobného a z oje-
dinělých hrubých zrn, spojených šedým | lin tmavošedý, deskovity, na povrchu
slinitým tmelem. Po různu roztroušeny | v Slinitý jíl šedý se rozpadávající.
jsou ve hmotě této drobné třípky slínu
tmavošedého. Vyjmuta z náleziska, dá

se hnísti.

byl slinitý a že vápenec je vyloužen,
neboť dále odtud je slinitý (viz tam).
b4 m.

M * M

Potok Klenice na dně údolním má mezi čís. d. 11 a čís. d. 14. výšku 248:10m n. m. 7, » je dislokační rozsedlina.

Pásmo X. křídového útvaru v Pojizeří. 81

Okolí této dislokace podrobněji jsme prozkoumali. Především
stráň, která složena jsouc ze slínů, leží na JV. od dislokační čáry.
Od náhonu mlýnského pod Dolním mlýňem k sušárně, přináležející
ku čís. d. 14., odkryty byly deskovité slíny stavbou nové silnice a su-
šárny; od sušárny stopoval jsem pak vrstvy dle cesty na SV., jakož
i ve stráni dále na SV. k malému hájku. Ačkoliv jsou slíny pokryté
dosti diluvialní hlinou, přec v úžlabinách hlína chybí a je patrný jíl
z těchto slínů zvětralý. Však i hospodáři znají podrobně základy půd
v této stráni i pod diluvialní hlinou, a tak sestaviti můžeme násle-
dujíci jednoduchý

Profil 163.
Obr, 70.

Temeno stráně SV. od Dolního mlýna ve Střehomi. 300 m n. m.
T |
741 3. Slin tmavošedý, deskovitÿ, při povrchu v šedý jíl rozpadlý, mimo 1
| zlahy ve stráni je krytý diluvialní hlinou žlutou . . . . . . . 892 |
+ 2. Slin tmavošedý, deskovitý, v místech, kde sušárna i nad ní. . 58 [8
2 Silnice před sušárnou - fa
s| 1. Slim tmavošedý, deskovitÿ, na povrchu v šedý jíl se rozpadáva- |
=| jící. Odkryt stavbou silnice. K němu přiléhá též Dolní mlýn. . 690)
ou

Odpad náhonu mlýnského pod Dol. mlýnem u mostu. 249 m n. m.

Z profilu tohoto vychází na jevo, že tu máme hlavně spodní
část souvrství X9., kterou jsme od J. stopovali až v tato místa, na-
- posledy od Dolního Bousova a Sobotky.

Souvrství XD. končí se rázem mezi sušárnou a čís. domu 14.
a sice 14 m za sušárnou čili 8 m před č. d. 14. Zde počíná dislo-
kační rozsedlina mající šířku 30 m, takže celý statek čís. d. 14. na
ní spočívá. Je vyplněna horninou drobivou, která je směsí rozmělně-
ných částic z obou stran sousedících hornin, totiž slínů XD. z před-
chozího profilu 163.,jakož i z pískovců Xc. profilu následujícího 164.
Hornina taková je sypká, snadno se vyplakuje vodou dešťovou a proto
vidíme v místech, kam spadá rozsedlina, úzkou rokli ve stráni směru
od JZ. ku SV. To bude pravděpodobný také směr rozsedliny. Kopá-li
majitel statku č. 14. jámu na svém dvoře, je mu nápadno, že se dá
kopati snadno, nenalézá takového odporu jako v čerstvých horninách
po obou stranách dislokace. To je přirozené, neboť kope ve výplni
dislokaënf,

Věstník král. čes. spol. náuk. Třída II. 6

XVII. Čeněk Zahálka:

Jak řečeno, je šířka rozsedliny dislokační 30 m a končí se mezi
statkem čís. 14. a čís. 11. Zde u č. d. 11. vystupují při SZ. straně
rozsedliny vrstvy pískovcové souvrství Xc. zaujímajíce týž: obzor
výškový jako ony sliny souvrství XD. po JV. straně dislokace. Statek
číslo 11. spočívá již úplně na pískovci. Profil, vedený vrstvami po
SZ. straně dislokační rozsedliny od potoka Klenice ku čís. d. AL.
a vzhůru do stráně směrem S., je tento.

Profil 164.
Obr. 70.

Vrchol ostrohu mezi Kosteckým důlem a Plakánky. Côta 305 m n. m.

{ d. Slin tmavošedý, při povrchu svém v šedý jíl rozpadlý. Je pokryt ve stráni
i na vrcholu ostrohu diluvialní hlinou 31 m
274
( 3. Kvádrový pískovec kaolinický, krytý diluvialní hlínou žlutou.
Temeno jeho ve výši 274 stanoveno konstrukcí . . . . . . 175
. Piskovec jilovitý hrubozrnný- neb jemno- až drobnozrnný
nd s četnými hrubými zrny křemene (menší hrächu), drobivy,
JE velmi křehký, šedý. Zrna křemenná jsou čirá, bílá, šedá,
4 tmavošedá. Tmel jilovitý šedý. Byl asi dříve slinitý, vápenec
{ však je vyloučen, neboť dále od rozsedliny dislokační je sli-
| nitý. Je to faciovy přechod v kvädrovy pískovec čili vyvinu-
Bann

LI

re, 2 nn nn DEEE me”

259 m

jící se facie kvádrového pískovce. Nejspodnější část v moc-
nosti as 3 m vyčnívá nad č. d. 11. na povrch, vyšší je kryta

diluvialni hlinou, v níž výše založena r. 1902 cihelna . . . 3m
2535. Cesta mezi č. d. 11. a č. d. 14. ——
l 1. Plskovec jilovitý jako, 2.2,- . al. o 100 0 51)
Hladina potoka ken 2481 m n. m.

Pískovce jilovité vrstev 1. a 2. tohoto profilu, o mocnosti as
o:4 m přístupných, naleží nejspodnější části souvrství XcB., tedy
vrstvám, které u Nových Telib složeny byly z kvádrových pískovců
s vložkami slínů. (Profil 151. a 152.). Zde jsou pískovce tyto bez
vložek slínů, jsou však jilovité, po případě slinité a vidíme je v tak
mocných stolicích vystupovati, že činí přechod ve kvádrové pískovce.

Velmi poučný příklad pro rychlou změnu faciovou vrstev po-

skytují tyto pískovce souvrství Xe. ve Střehomi, stopujeme-li je hore
Kosteckÿm důlem, jak z následujícího bude patrno.

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří. 83

57. Střehom, hráz rybníka.
Profil 165. Obr.-70.

Jdeme-li od předchozího profilu 164. dále podle cesty k SZ.
při levé stráni Kosteckého důlu, mineme v délce 38 m statek č. 11.
a po dalších 40 m, čili po 78 m od předešlého profilu, dojdeme proti
rybničné hrázi. Pískovcové stolice souvrství Xc. jsou již poněkud
více odhaleny; odkryté jsou nad cestou již 45 m.

Profil 165.
Vrchol ostrohu jako v předešlém profilu. 805 m n. m.
d. Slín tmavošedý pokrytý diluvialní hlínou . . . . . . . . . . . . 305
2745

| 2. Kvádrový pískovec kaolinický, diluvialní hlínou krytý.

1. Piskovec slinitÿ, hrubozrnný, s četnými jemnými a drobnými zrny
| křemene, šedý. Vypadá jako onen Xc 1, 2 předešlého profilu,
| má však zachovaný vápenec. Na povrchu snadno zvětrává a je

u rozdrobený. Je-li čerstvě vylámán, podobá se kvádrovému. pí-

\

219 m

skovci. Nejsou-li vrstvy velmi zvétralé, byvä v nich pozorovati
poněkud pevnější -vápnitější stolici. Souvrství toto přístupno jen
v nejnižší části stráně v mocnosti 45 m nad cestou. proti hrází
rybníka. Výše kryto je diluvialní hlínou žlutou.

— == —

Cesta, 60 cm nad hrází rybničnou ve Strehomi. 252-6 m D. m.

Pozorujme nyní vrstvy pískovce slinitého Xc. podle této stráně
dále. Jsou čím dále tím více odkryté, holé, takže stěna jejich vždy
víc a vice nad dnem údolním vystupuje. Ve vzdálenosti asi 80 m
(měřeno kroky) docházíme ku Hornímu mlýnu.

58. Horní mlýn ve Střehomi.
Obr. 70.

Profil je tu podobný jako v profilu předešlém. Souvrstvi Xcf.
má ve spodní části pořád ještě péskovec slinitÿ drobno až hrubozrnný,
šedý až tmavošedý; avšak počínají se v něm objevovati již světlejší
partie méně slinitého pískovce. Stolice jsou asi po půl metru moc-
nosti. Nejsou to sice ještě stolice typického kvádrového PA ale
velmi podobné.

6*

84 XVII. Čeněk Zahálka:

Pokračujeme dále v ohledávání pískovcové stráně hore důlem
a povšimněme si profilu ve vzdálenosti 180 m od Horního mlýna.

59. Stráň od Hor. mlýna 180 m na SZ.
Obr. 70.

Pískovce spodního souvrství Xef. jsou ještě více odhaleny a tvoří
příkrou stěnu nad údolím. Podobaji se velice kvádrovým pískovcům,
ba mohli bychom je již za kvádrovce považovati, neboť již podobných
tvarů nabývají větráním jako tyto. Ba již i ony jamky, seskupené
jako voštiny na povrchu pískovců kvádrových, počínají se tu vyvino-
vati. Ve vyšší poloze ovšem je kvádrový pískovec kaolinický jako dříve.

Profil 166.
Vrchol ostrohu mezi Kosteckým důlem a Plakánky. 305 m n. m.
d. Slin tmavošedý, pokryt diluvialní hlinou žlutou . . . . . . . . . 28 m
—— — 977
2 | ( 2. Kvádrový pískovec kaolinický, bílý, nahoře I až drobno- }
“| fr zrnný, dole hrubozrnný. |
24e | 1. Skorem kvádrový pískovec hrubozrnny, křehký, málo jilovity, s bí- | 8
= BSS lými zrnky kaolinu v malém množství. Tmel jilovitý je šedý. *
a | Barva pískovce světle šedá. Hrubÿch zrn málo, jemných a drob- [3
| nych zrn nejvice. Vyska kvädrovych piskovcü holych nad nä- |
l honem as 8 m, nad cestou as 105 m. J
Cesta při úpatí skal 2515 m n. m. (Dno údolní o 05 m hlouběji.)

KresGi **) rozděloval naše pásmo X. na Chlomeckém hřbetu na
tři pásma z dola nahorů: Teplické, Březenské a Chlomecké. O po-
sledních dvou připouští, že tvoří jeden celek a nechává vrstvy jejich
střídati. Ve Hruboskalské vysočině nemá více Teplických vrstev, neboť
od Chlomeckého hřbetu ku Střehomi vytrácí se mu Teplické vrstvy
tak, že potom po Jizerských vrstvách hned Březenské následují. Těmito
>rezenskými vrstvami myslí naše slíny po případě jíly souvrství XD.

Střehomskou dislokaci Knrsčí nenašel, proto rýsuje ve Střehomi
B'ezenské vrstvy pod Chlomeckými.

Ve Hruboskalské vysočině veškery kvádry pásma X. tvoří u KREJ-
Cino samostatné pásmo: Chlomecké vrstvy s podloženými Březenskými
vrstvami.

99) Studie, str. 140, 142, 143, obr. 39.

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří, 85

60. Stráň 300 m na SZ. od Hor. mlýna.
Profil 167. Obr.. 79.

Projdeme-li ještě o 120 m dále hore důlem, čili 300 m od Horního
mlýna, octneme se naproti počátku lesa protější stráně pravé. Tu
jsme již u typických kvadrových pískovců i v oboru nejspodnější
části souvrství XcB. Od předešlého profilu až k tomuto profilu vy-
tratil se v nejspodnějších vrstvách pískovců i ten trošek jélu, který
tam ještě byl, a bílá zrnka kaolinu, vyskytující se jen tu a tam
v předešlém profilu, voří nyní již výhradní tmel pískovců. Proto není
již také barva pískovců těch světle šedá, nýbrž bila aneb žlutavá.
Mocnost stolic je větší, as po 1 m, a oddělují se již v čypické kvádry
s povrchem vostinovitym. Je zde následující profil.

Profil 167.

Vrchol ostrohu mezi Kosteckým důlem a Plakánky. 305 m n. m.

( d. Slin tmavošedý, diluvialní hlinou žlutou pokrytý . . . . . . . . 27m
—— 278

{ 2. Kvádrový pískovec. kaolinický, nahoře drobno- neb jemno-
zrnný, hlouběji hrubozrnný, bílý.

1. Kvádrový pískovec hrubozrnný, kaolinický, s bílými zrnky

kaolinu, bílý neb zažloutlý. Hrubých zrn křemenných, men-

s ších hráchu, nejméně, více jemných a drobných. Zrnka kao-

a\ linu až jako mák velká. Rozděluje se na stolice kvádrové

S po 1 m mocnosti, s povrchem voštinovitým. Odtud počato

-o nn nn

25 m

vými pískovci tvořených bývá. To je nová facie oněch jilo-
vitých aneb slinitých pískovců od Horního mlýna a od č. d. 11.
v Stfehomi. Souvrství 1. a 2. odkryto zde nad cestou 13'8 m.
Vyšší kryto diluvialní hlinou. ]

{

Cesta na úpatí skal (dno údolní o 1 m níže). 253 m n. m.

Ačkoliv je pískovec tento dosti křehký při povrchu, vybírá se
již ku stavbě.

Blížíme-li se odtud k ústí Plakánků, počínají se v pravé stráni
také již ukazovati kvádrové pískovce souvrství XcB. a proti Plakán-
kům je v nich již založen velký lom na stavební kámen. V levé
stráni pak vždy výš a výše odhalují se kvádrové stěny skalní.

XVIL Čeněk Zahálka:

86

61. Plakánky-Vesec.
Profil 168, 169. Obr. 70, 79, 80.

Plakánky jsou postraním důlem Kosteckého důlu.“*) Počínají
u Vesce a ve vzdalenosti 2"/, km, prohlubují se při svém ústí již
přes 60 m hluboko do povrchu zemského. Při ústí jejich je tento
profil v levém rohu skalním po levé straně Plakánků a levé straně
Kosteckého důlu.

Profil 168.
Vrchol ostrohu mezi Kosteckým důlem a Plakánky. 305 m n. m.
( d. Slin tmavošedý, diluvialní hlinou žlutou krytý. . . . . . . . . . 23:5 m
| 281'5
" | Kvádrový pískovec kaolinický, jehož jednotlivé vrstvy popíšeme v ná-
=! | sledujícím profilu. Tak vysoko odhaleny jsou již kvádrovce ve
2 [54 stěně skalní, svisle nad námi strmicí, že již do výšky 21 m nade
A dnem důlu Kosteckého je vidíme. Jdou však ještě o něco výše
{ a téměř az ku jich temenu jsou odkryty . - - enge 27 m
Dno Kosteckého důlu při ústí Plakánek. 2545 m n. m.

V příkrých stráních Kosteckého důlu lze těžko studovati vrstvu
za vrstvou; proto se nám hodí postraní důl Plakánky velmi dobře
k tomu, abychom poznali veškeré vrstvy souvrství Xc., zvláště když
jsou v nich dále k Vesci i lomy otevřeny. a

Zhotovíme si tedy profil údolím Plakánky od jeho ústí až do
obce Vesce.

Profil 169.
Obr. 79, 80.
Kříž na silnici při SV. okraji Vesce. 302 m n. m.
SR o MÁV LAA OL ŘE R
Diluvium. Hlína žlutá. Mocnost stanovena dle studní ve Vesci . . . . 50 m
297

| “) Někteří obývatelé nazývají pouze tento důl od Vesce k Oboře Pla-
kánky; Jiní mimo to také důl od Obory ku Kosti, kterýžto důl v našém pojed-
nání část Kosteckého důlu tvoří. | à

—

EN
u

un mn mn mn

—

B

Dno Kosteckého důlu při ústí Plakánků.

Ve vrstvách Xcf 2

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří.

Slin tmavošedý, pod samotnou hlinou diluvialní v šedý jíl
rozpadlý; až do něho sahají Vesecké BL Pokryt i ve
sträni diluvialni hlinou Zlutou .

. Slin tmavošedý a šedý v tenkých deslčách | při ne ší

střídá se s červenavým a žlutým pisčitým, pončkud slíniám
Jilem. Odkrytý při vrcholu obecního lomu v Plakánkách..

279:5

. Piskovec kaolinickj jemno- až drobnozrnný, bez vápence,

žlutý. Zřídka s ojedinělým hrubým zrnem křemene. Vrst-
vička při vrcholu lomu o mocnosti.. . . .

. Haematitový pískovec jemno- až Don červený, s tme-

lem krevelovým v prášku. Místy nahromadén krevel i v men-
ších hloučkách. Vryp pískovce červený. Při povrchu mění se
krevel v hnědel a pískovec je pak hnědý neb žlutý. Zrnka
křemene jako vrstvě 8. Nemá vápence. Je tvrdý a pevný.
Kde méně krevele, tam je sypčí

. Piskovec kaolinický žlutý jako ve vrstvě 8. :
Kvádrový pískovec kaolinický, žlutý, jemno- až oran

s ojedinělými hrubými zrny křemene, tvoří s hlubším 4. v lomu
jednu stolici .

. Kvádrový piskovec Us jako où zile bílý : ne
. Piskovec kaolinickÿ hrubozrnný, šedý a žlutý, pevný. Po-

dobný onomu z vrstev 4. a 5., má však červená hnízdečka
pískovcé s chudým tmelem krevelovým a kaolinovym .
Kvádrový pískovec kaolinický, hrubozrnný, bílý, s kaolinem
v bílých zrnkách. Křemenná zrnka jsou čirá, bílá, zažloutlá,
zarůžovělá, šedá, tmavošedá. Křehký. Vzácné jsou v něm
(v čerstvém lomu nepoznatelné polohy) koule pískovce váp-
niteho (kvarcu). Tento je velmi pevný, tvrdý, zažloutlý,
drobno- neb jemnozrnný. Jeví se v čerstvém lomu v mohut-
ných kvádrech, na povrchu se větráním dělí ve stolice kvá-
drové, menší mocnosti s oblými obrysy. Dva metry pod
temenem má malá slepencová hnízda tvrdá, jehož zrna kře-
mene jsou větší hráchu. Povrch kvádru voštinovitý .

Dno obecního lomu r. 1902.

. Kvádrový pískovec kaolinický, hrubozrnný, žlutý s bílými teč-

kami kaolinovými. Na povrchu voštinovitý a jamkovitý. Jako
Zsvebkspodní části Plakánků .'- — < +: s srs

. až 4. objevuje se vzácná

Pinna decussata (velké exemplary)
Fucoides (vz).

©
ou w

0:3

17.5 m

88 XVII. Čeněk Zahálka:

62. Od Obory ku hradu Kosti.
Profil 170, 171. Obr. 75, 81.

Kostecký důl od pily Obory ku hradu Kosti je typickým ca-
ňonem. Pilíře a stěny z kvádrových pískovců složené a lesním stro-
movím kräslene strmí tu kolmo nad úzkým dnem údolním vyplněným
místy hladinou rybníku a ovlažovaným potokem Klenicí. Malebnost
pískovcových skal v Žehrovské vysočině dosahuje tu svého vrcholu.
Směr důlu není tu přímý nýbrž klikatý; jednotlivé části mají směr
buď od JZ. ku SV., aneb od JV. ku SZ. To souhlasí se směrem
hlavních rozsedlin, jimiž jsou kvádrové pískovce prostoupeny a dle
nichž větrání a vyplakování pískovců se podporaje. Na svislých stě-
nách pískovcových skal měříme tento směr hlavních k sobě kolmých
rozsedlin:

16 A JZ. a 10 A JV.

Sklon celkový pískovcových vrstev je mírný a míří ku JV.
Obnáší asi 50. Na pískovcových kvádrech pozorujeme však ještě
různé místní sklony, jak jsme to měli příležitost pozorovati i v jiných
krajiúách pískovcových skal našeho útvaru křidového. Tak pozoru-
jeme v nejvyšší poloze vrstvy vodorovné, uprostřed 5° k V. aneb 5°
k JV., u paty skal 7° k JV., často 10° k JZ. při směru vrstev 20 À
ku SZ.

Také tyto pískovce kvádrové náleží ku souvrství Xeß., jsou
hrubozrnné, kaolinické, žluté a mají v sobě též partie červeně co
cihla zbarvené i v nejspodnější části souvrství. Červená barva po-
chází od krevelu, jímž je tmel kaolinický zbarven. Větráním tvoří se
povrch voštinovitý a mimo to větší jamky uspořádány jsou v čarách
ložných, podle nichž jde místní sklon a podle nichž pískovec snadněji
větrá a ve kvádry se odděluje. Často je pozorovati, že při úpatí skal
rychleji vrstvy větrají nežli nahoře, takže některé pilíře skalní po-
dobají se obráceným komolím kuželovým a stěny stráně jako by po-
demlety byly.

Výška pískovcového souvrství obnáší průměrně 27 m a mění
se místy o něco málo více neb méně dle poměrně vyšší neb nižší
polohy dna důlního.

V levé stráni Kosteckého dülu při ústí Semtínské rokle jeví
se tento

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří. 89

Profil 170.

Vrchol Poráně. Côta 325.
4 (| d. Slin tmavosedy, diluvialní žlutou hlinou. pokrytý . . . . . . . . 82m
©
E 291
© | cé. Kvádrové pískovce kaolinické jako v předchozím profilu. . . . . 27 m

Dno Kosteckého důlu při ústí Semtínské rokle. 264 m n. m.

Vybrázdění několika důlů, které se sbíhají u hradu Kosti, mělo
za následek osamocení skály, která uprostřed Kosteckého důlu nese
romanticky položený hrad Kost. Vrchol skaliska jeho bude míti tutéž
výšku jako souvrství Xc. po obou stranách důlu.

Profil od hradu Kosti na východ, v levé stráni Kosteckého důlu
nad rybníkem je takový:

Profil 171.
Obr. 81.

Temeno návrší SV. od Podkostí. : 321 m n. m.
vá ( d. Slin tmavošedý, diluvialni hlínou žlutou krytý . . . . . . . . . 24 m
1 297
s cß. Kvádrové pískovce kaolinické jako v následujícím profilu. . . . 225 m

P

Vrchol hráze rybničné při hradu Kosti. 2745 m n. m.

63. Horní část Kosteckého důlu.
Obr. 65:

Kostecký důl, který jsme stopovali od jeho ústí u Střehomi do
Kosti, pokračuje při té samé klikatosti jakou měl i dále na sever,
vrouben jsa ustavičně kvádrovci souvrství Xcß. V této horní části
jeho má dno větší sklon než vrstvy pískovcové, takže při počátku
jeho mezi Dobšicemi a Lhotou Rytířovou vystupujem již k temenu
souvrství kvádrového, které tu, právě tak jako slíny souvrství Xd.,
pokryto je diluvialní hlínou. Temeno kvádrových pískovců Xef. do-
sahuje tu 316'5 m n. m.

64. Y Libošovickém důlu.
Profil 172, 173. Obr. 82.

Libošovický důl počíná u Libošovic, jde od východu na západ
a končí se u prostředka Kosteckého rybníka do Kosteckého důlu.

90 XVII. Čeněk Zahálka:

Jím protéká Klenice, která má svůj počátek v Libošovicích a vchází
do Kosteckého důlu.

V pravé stráni Libošovického důlu poblíž ústí jeho, nalezli
jsme pěkně odkrytý profil vrstev zdejších podle cesty na Křečkov a
Lištici.

Profil 172.

Temeno stráně v Lištici (Kouty) nad Křečkovem. 325 mn. m.

{ 3. Slin tmavošedý, pokrytý diluvialní hlínou žlutou . . . . . . 185 }

2. Hlinitý pískovec, který je na povrchu rozpadlý ve hlinitý pí- |
sek šedožlutý s rezavými skvrnami. Zrnka písku jsou kře-
menná, velmi jemná, ponejvíce čirá. V kyselině nešumí. Je |

{

1]

I poněkud mastný a tvárlivý, nadržuje vodu ve studánce . . . 60
|
\

. Piskovec drobnozrnný, šedý neb žlutý, chudý tmelem, velmi
křehký, tak že se mezi prsty drtí, na povrchu buď v tenké |
tabulky aneb v písek rozpadlý . . . . . . . . . . . . . . 33)
3022 —————

> ( 5. Kvádrový pískovec kaolinický, jemnozrnný, s ojedinělými hru-
bými zrny křemene, zažloutlý, v desky se na povrchu rozpa-

{ dávající. Má místy ve tmelu pis ea taková místa
jsou pak červená . . . . DDR 450

—

4. Kvádrový piskovec on jemno- až near S je:
dinělými hrubšími zrny křemene, žlutý a bílý . . . . . . . 335
3. Kvádrový pískovec kaolinický, hrubozrnný, žlutý a bílý; bílé S
4 proužky střídají se v něm se žlutými a zvláště nahoře mají =
šedé plátky a skvrny jilu. Snadněji se drobí než horní a dolní =
l

kvádr etě SO
. Kvádrový pískovec kaolinickr ane, a a bílý, Ge
měřeně pevný, zrnka kaolinu jemná a ojediněle 2—3 mm

v průměru. Zrnka křemenná velikosti hráchu jsou ojedinělá.
Povrch voštinovitý a větší jamky v řádkách. . . . . . . . 193 |
1. Kvádrový pískovec jako 2. krytý pískem s hora Sultan APS ON

BÍ

——————— EEE nn.

Dno Libošovického důlu (louka) pod J. stranou Křečkova 27505 m n. m.

Profil tento má pro nás velkou cenu, neboť se z něho učíme,
že již také nejspodnější vrstvy souvrství Xď. počínají se k severu
v pískovcové facie měniti. Srovnejme je s oněmi z profilu 169.
v Plakánkách. |

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří. 91

Profil 169. v Plakánkách, Profil 172. u Křečkova.
| 3." Slin tmavosedy (i 3 dil.
hlinou) B o en lot)
2. Slin tmavošedý (i sdil. . Piskovec hlinitý velmi
hlínou jej pokrývající). 222 ar šedožlutý, s re-
. Slin tmavošedý a šedý ho ee a MĚ =
ne zvětrání poněkud ma- N
č střídá se s písčitým, po- 2 o AR a
= někud slinitým jílem čer- Sar OR AT ul M0 0
= venayym a žintým. . . 0: 1. Piskovec drobnozrnný,
= s chudým tmelem, šedý
a | j neb žlutý, v tabulkách 33
0)
M ,
= 8. Piskovec kaolinický de- 5. Kvádrový pískovec kao-
7) : TE Sn : ,
= skovity, zluty, jemno- linickÿ, jemnozrnný s
až drobnozrnný s oje- ojedinělými hrubsimi
dinělými hrubšími zrny, zrny, místy haematitem
cp s vložkou haematitoveho 10 ZDatVený. caps 1:0

Kvádrový pískovec kaolinickÿ jemno- až drobnozrnný s hrubými
zrny křemene atd.

Pl -

Uvážíme-li dále, že slíny pásma X. měnící se v Pojizeří po-
stupém cesty k severu, t. j. k ústí křidové Jizery, v pískovce, pře-
chází pak ve facie kvádrových pískovců, což jeví se v hořejším po-
rovnání též od vrstev v Plakánkách ku vrstvám u Křečkova, tu
možno očekávati, že i pískovce Xdl. a Xd2. od Křečkova přejdou
na Hruboskalsku ve kvádrovce kaolinické, kteřé nebude pak možno
od souvrství Xc. odděliti.

Pískovcové skály souvrství Xc., lesem porostlé, vroubí stráně
důlu až do Libošovic. Sklon vrstev k JV. je příčinou, že se témé
skal těchto blíží vždy víc a více dnu údolnímu, zvláště když výstup
dna údolního je značný, až konečně v Libošovicích zapadá témě sou-
vrství Xe. pod povrch zemský a vyšší část povrchu nad obcí opanují
pak slíny souvrství Xď. pokryté i zde skorem všude diluvialní hlí-
nou. Poloha výšková je tato:

09 XVIL Čeněk Zahálka:

Profil 173.
SV, konec Libošovic při silnici. 305 m n. m.
x | d. Slín tmavošedý, diluvialní hlínou krytý . < - . . . + . + + . . 11 m
B = Kostel v Libošovicích. 294.

x

| cB. Kvádrový pískovec jako v předchozím profilu, následuje do hloubky.

Dno důlu Z. Libošovic.

U souvrství Xd. není tu přístupna vrstva za vrstvou. „Pod di-
luvialni hlínou jen co šedý jíl je známo.

65. Levá stráň Žehrovského důlu u Malé Lhotky.
Profil 174.

Žehrovský důl, který činí rozhraní mezi Žehrovskými skalami
a Hruboskalskem, proráží pískovcové skály, náležející hlavně souvrství
Xc. Ze zelených lučin dna üdolniho, zavlažovaných Žehrovkou,
vystupují v obou stráních svislé stěny a pilíře kvádrových pískovců,
poseté obyčejně borovými háji a teprve nad nimi v mírnějším svahu
ustupují k temenu vysočiny slíny souvrství Xd., pokryté jako oby-
čejně diluvialní hlínou s úrodnými pozemky. Kde tyto jsou, tam roz-
troušeny jsou v nich četné samoty i vísky. Počátek tohoto důlu mohli
bychom vyhledávati u pramenů Žehrovky již po Z. úpatí Prachov-
ských skal u Blat. Celkový směr jeho jest SZ. Čím dále tím více
zahloubává se do vnitra skal a zvyšuje se půvabnost jeho strání,
zvláště mezi Mladějovem a Podvyskří, až konečně u Žehrova opustí
vysočinu Hruboskalskou a vchází do Zirného Jizerského údolí mezi
Mnichovo Hradištěm a Turnovem.

Pod J. stranou obce Lužan je Žehrovský důl zvláště úzký a
v těchto místech proražena je levá stráň jeho krátkou a příkrou roklí,
spadající mezi Malou Lhotu a Záhorsko. V této rokli jsou četné a
hluboko do povrchu zemského vyhloubené lomy, v nichž vybírá se
daleko široko vyhlášený, výborný pískovec kvádrový — jménem „La-
žanský kámen“ — ku stavbě, zvláště ale ku kamenickým pracím.

Pro svou pevnost, trvanlivost, jemné zrno, barvu bílou se žlu-
tými proužky, je vyhledáván i pro hotovení pomníků a soch. Jediná
vada jeho je, že neodolá žáru; ohněm popraská. Tuto vadu sladko-
vodní pískovce kvádrové pásma I. nemají a to proto, že nemají vá-
pence. a:
En ‚Povsimnöme si nyní sledu vrstev podle zmíněné rokle k Libo-
šovicům.

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří. 98

Profil 174.
SV. konec Libošovic při silnici. 305 m n. m.
d. Slín tmavošedý, při povrchu v šedý jíl rozpadlý . . . . . . . , , 5m

300. Počátek rokle.

{ 4. Kvádrový pískovec kaolinický, drobnozrnný 8 ojedinělými hrub-

šími zrnky křemene, 8 jemnými bílými zrnky kaolinu, bílý a
žlutý, křehký.

ai 3. Kvádrový pískovec kaolinický, hrubozrnný, žlutý a bílý.
AR 2. Kvádrový pískovec kaolinicky (Lažanský kämen), jemnozrnný, à
= 3

jemnými černými zrnky (glaukonitu?). Zrnka křemenná jsou
čirá, bílá, šedá, zarůžovělá.
1. Kvádrový pískovec kaolinický, hrubozrnný, bílý. Povrch vošti-

I
)
CA místy i drobrozrnnÿ, bílý neb bílý se žlutými proužky, s velmi |
U novitý i s většími jamkami v řádkách. j

Dno Žehrovského důlu pod Žalany. 258 m n. m.
Také v tomto profilu nejsou vrstvy Xd. dokonale přístupny.

66. Podvyskří — Dehetník.
Profil 175. Obr. 65.

Povšimněme si vrstev v levé stráni Žehrovského důlu, dále na
SZ. od předešlého profilu, podle silnice, která vede od mlýna Pod-
vyskří vzhůru k Dehetníku. Pozorujeme zde tu zvláštnost, že jsou
tu v druhém tarasu pískovcovém i pískovce vápnité s pevnějšími la-
vicemi téhož pískovce.

Profi! 175.
Vrchol stráně mezi Podvyskří a Dehetníkem. Cóta 349 m n. m.
DU UVVUMPE OA ziutan ne... ne. Se A Are MA
—— 315
{ d. Slin tmavošedý, pod diluvialni hlínou zvětralý a co šedý jíl
ZDNet ur eue a SAN RS AR AA DR N 10:5
3345

( 3. Kvádrový pískovec kaolinický, bílý neb žlutý, jemnozrnný, sypký,
místy zachovalý, místy v písek rozpadlý na povrchu. V nej-
vyšší poloze limonitové destičky pískovcové.

2. Piskovec vápnitý, jemnozrnný, šedý, v desky se rozpadávající

= s Fucoidy. Má v sobě tvrdé a pevné lavice vápnitějšího pískovce
EN o (kvarce) s uhelnými drobty. Tyto lavice ostřeji vystupují z po- £
a +] vrchu mezi zvětralými vrstvami deskovitého pískovce v němž A
2 |
S

N
uložen. E
Vrstvy 2. a 3. tvoří zde druhý taras v terainu. |
1. Kvádrový pískovec kaolinický, jemnozrnný, bílý neb žlutý. Tvoří
prvý vyčnívající taras nad úpatím stráně z mohutných holých |
kvádrů složený. Na samém úpatí zahalen pískem shora spadlým
A a splavenÿm. J
Dno Žehrovského důlu u mlýna Podvyskří. Côta 250 m n. m.

94 XVII. Čeněk Zahálka:

Také pláň mezi Dehetníkem, Dobšicemi a Lhotou Rytířovou má
pod mocnou diluvialní hlínou šedý jíl, zvětralý to slín souvrství Xd.,
hlouběji deskovitý tmavošedý slín.

67. Žehrovské skály.
Profil 176.

Do značné výše zvedají se pískovcové skály nad Žehrovem a
Skokovy. Dno údolní mezi Olešnicí a Žehrovem vyplněno je slíny
souvrství Xda. až po úpatí skal. Souvrstvi Xd. se svými slíny spla-
veno je mezi Podvyskří a silnicí Kosteckou v Žehrovských skalách,
Sestrojíme profil od dna údolního v Žehrově přes Žehrov na vrchol
Skokovských skal porostlých rozsáhlými lesy.

Profil 176.

Vrchol Skokovských skal V. od silnice do Kosti. 854 m n. m.

„ (| Kvádrové pískovce kaolinické, jemnozrnné až drobnozrnné, bílé neb
| zažloutlé, vyplňují krajinu mezi silnicí Kosteckou a Zehrovskÿm

Í
7 à | důlem v rozervaných skupinách skalních a osamocených pilířích.
Cu Rozsáhlé lesy pokrývají jejich rozlohu) -4132139 94 m
5 | 260. Okraj lesa u Obory. =
l Da. Slín tmavošedý, na povrchu v šedý jíl rozpadlý v oboru obce Ze-
j hrova od Zehrovky až k úpatí skal s mokrými půdami . . . . . 17 m

Dno údolní v Žehrově. _ Côta 243 m n. m.

Ge JOUA
Obr. 67.

V podobných poměrech jako u Žehrova, nalézáme pásmo X.
u Příhraz, jen že ve vyšší poloze. Souvrství slínů na úpatí skal sahá
při V. straně obce ku 270 m n. m. a v hájemství Arnoštickém až
ku 290 m n. m. Ovšem jsou nejvyšší polohy těchto slínů pokryty
pískem s hora splaveným. Temeno pískovcových skal kvádrových do-
stupuje na Kobylí hlavě, J. nad Příhrazy 362 m n. m. a v Chodově
až 980 m n. m. Poslední místo je v hájemství Arnoštickém Z. od
Příhraz.

V Příhrazských skalách olesněných jsou zajímavé partie skalní :
Kobylí hlava, Mnich, Na Hynstech, Černé Louže, Hrázka, sluj Krtola,
Staré Hrady, Chodov.

Pásmo X. kridového útvaru v Pojizeří. 95

Tak postoupili jsme sledováním vrstev pásma X. až ku stráním
pojizerského údolí u Mnichova Hradiště. V okolí Mnichova Hradišté
známe již základ pásma X.; bude tedy, studium profilu od základu
pásma X. přes Dnebožské stěny na vrchol Mužského zvláště poučné,
poněvadž tu budou přístupny skorem všecky vrstvy pásma X. Bu-
deme moci posouditi mocnost pásma X. Čedičová Mužská hůra dosa-
huje výšku 462 m n. m. Pro značnou tuto výšku je široko daleko
viditelna a s vrcholu jejího překrásná se jeví vyhlídka do dálného
okolí, zvláště lze pěkně přehlédnouti Vysočinu Hruboskalskou.

69. Hoškovice— Dnebohy— Mužský.
Profil 177. Obr. 67.

Při popisu pásma IX. v okolí Mnichova Hradiště, poznali jsme,
že je v okolí města nejvyšší poloha pásma IX. rozšířena. Sledovali
jsme ji až do Hoškovic (Profil 97.), kde na ní spočívá již pásmo X.
Souvrství Xa. nebylo tu odkryto, ale nejblíže mladší vrstvy souvrství
XD. při východní straně Hoškovic v břehu dráhy u strážného domku.
Jsou to sliny na povrchu úplně v šedý jíl rozpadlé. Ty sledovati lze
v nízkém hřbetu do Dneboh a odtud do Kav£in. Proti číslu domu 31.
v Kavčinách jsou odkryty slíny, bohaté zkamenělinami. To je známé
náleziště zkamenělin u různých geologů. V rokli Peklo, která se tu
končí, lze pozorovati dle močálovité půdy pískem pokryté, že slín po-
kračuje ještě výše až ku studnici, kde je počátek vodovodu pro zámek
Mnichovo-Hradišíský. Studna ta založena je ve slínu na samém úpatí
mohutných stěn kvádrových pískovců. Úzkou a příkrou lesnatou roklí
Klamornou, okolo studny přilehlých Hradů, projdeme kvádrovými pí-
skovci veliké mocnosti až vyjdem nad druhým tarasem jejich do oboru
diluvialní hlíny, která v mírnějším již svahu pokrývá slin Xd. na
úpatí čedičové kupy Mužské Hůry.

Dle popsaného směru sestrojili jsme tento profil.

Profil 177.
Vrchol Mužské Hůry. 462 m n. m.
+ Čedič olivinický, černý, sloupovitý, skládá kupu Hüry . . . . . . . 42 m.

420

96 XVII. Čeněk Zahálka:

{ Slín tmavošedý, hlinou diluvialní po Z. straně kupy pokrytý. }
d. Na něm rozkládá se obec Mužský . . . . . . OSTEN du
376

c#" Kvádrový pískovec kaolinický, jemnozrnný neb drobnozrnný, bě-
lavý, šedý neb nažloutlý, chudý tmelem, sypký, na povrchu
voštinovitý, místy i velkými důlky vyhlodaný. Tvoří vyšší taras
pískovcových stěn v. Klamorné) 32 Lin. TE BEER)

Studna Hradů.
šÍ Kvádrový pískovec kaolinický jako horní s povrchem voštinovitým
sl

+ co

v mohutných stolicích, pilířích, stěnách ; tvoří nižší taras pískovců
v Klamorné. . - -© © 4.4.0 ee OR NO O
Studna vodovodu. 286
(3. Slín tmavošedý, dosti pisčitý, vodu nadržující. Fa piskem
s vyšších pískovců splaveným v, Pekle 17,65
&..d. 31. N
2. Slin deskovity, tmavošedý se žlutavě šedými skvrnami při po-

DR +

Pásmo X.

vrchu šedý do žluta s tmavošedými skvrnami. Dosti mikro-
skopického čirého písku křemenného, málo muskovitu, pyritu
a glaukonitu. Po vypláknutí objeví se dosti foraminifer, zvláště

i Cristellarii rotulat a Bairdit (subdeltoidea). Bohatý zkaměněli-

Ss] nami. Skořápky bývají vápnité, bílé. Na povrchu jsou vrstvy
v šedý jíl rozpadlé. V břehu proti domku č. 31. u Kavčin, při
ústí'rokle Peklo přístupný - . -0.0321 0 Pe.

jemného písku má. Od železniční tratě v Hoškovicích ku stráž-
nému domku tamtéž, přes obec ie až ku počátku rokle
Peklo u Kavčin. . . . Se ae. ON

— 262 ———
1“ Slin tmavošedý na povrchu v mastný, šedý jíl rozpadlý. Dosti
l Me epstmpnéjelat Nepřístupné glaukonitieké dod esk vice.nez -0 0

ONE Pásmo IR, souvrství d. v Hoškovicích 240 m n. m.

O vrstvách našeho souvrství Xba2. zmiňuje se již Kresci.”) Po-
važoval je za Dřezenské vrstvy (totiž za naše pásmo IX. v Březně
u Loun) a nalezl v nich: zvláště hojně Scaphites Geimitzii, Scaphite-
auritus, Baculites, Nucula semilunaris, Nucula siliqua a Bourguetocrinus
ellipticus.

Také Fri) souvrství toto za Březenské vrstvy považoval
a podrobil je důkladnému studiu palaeontologickému. Jmenuje z nich:

Spatně zachované zbytky ryb. Scaphites auritus.
Placenticeras D’Orbignyanus? Baculites.
Scaphites Geinitzi. Helicoceras Reussianum.

95) Studie, str. 140.
*) Březenské vrstvy, str. 37.

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří. 97

Turritella multistriata. Leda siliqua.

Natica vulgaris. Corbula caudata.
Turbo decemcostatus. Arca undulata.

Rissoa Reussi. Arca bifida.

Solarium baculitarum. Leguminaria truncatula.
Aporrhais megaloptera. Venus laminosa.
Aporrhais subulata. Tellina concentrica.
Aporrhais arachnoides. . Avicula Geinitzi.
Rapa cancellata. Avicula glabra.

Mitra Roemeri. Avicula pectinoides.
Cerithium fasciatum. Pinna nodulosa.
Acteon elongatus. Inoceramus Cuvieri.
Cylichna cylindracea. .. Pecten Nilssoni.
Dentalium glabrum. Hemiaster sp.
Isocardia sp. Stelaster.

Cardium semipapillatum. Trochocyathus.
Cardita tenuicosta. Frondicularia inversa.
Astarte nana. Frondicularia angusta.
Nucula pectinata. Flabellina elliptica.
Nucula ovata. Cristellaria rotulata.

K tomuto seznamu připojuji ještě: Inoceramus Brongniarti a
Holaster sp.

70. Boseň— Valečov hrad.

Kvádrové pískovce Dnebožských stěn, které jsme poznali v pře-
dešlém profilu, pokračují ve svislých skorem stěnách ku hradu Vale-
čovu nad Bosni. Díváme-li se s protější (pravé) stráně pojizerské nad
Klášterem Hradištěm, ku př. od Jiviny, na Dnebožské stěny, je viděti
zřetelně, jak zapadají k Valečovu a Kněžmostu, trebat dle těchto stěn
nesměřuje sklon, neboť ten jde ku JV. Podobný profil jako z Hoškovic
přes Dnebohy na Mužský jeví se z Mnichova Hradiště podle silnice
do Bosně a pak vzhůru do stráně, kde je hrad Valečov. Hradiště leží
na nejvyšším souvrství IXd. pásma IX. až ku nádraží České severní
dráhy. Za nádražím podle silnice okolo Dobré Vůdy do Bosně shle-
dáváme se se šedými jíly, rozpadlými to slíny souvrství XD. Na roz-
hraní mezi IXd. a Xd. má býti glaukonitické souvrství Xa., které
tu však přístupno nebylo. Nad Bosní zvedají se již stěny kvádrového

=

Věstník král. české společnosti náuk. Třída II. [

98 XVII. Čeněk Zahálka:
pískovce Xe. a ve výši 954 m n. m. strmí na nich zříceniny hradu
Vafečova. Ještě o něco výše nad hradem zakončují se pískovce, ne-
jsouce pokryty souvrstvím Xd.

71. Komárovská kotlina
Profil 178, 179. Obr. 67.

Vysočina Žehrovských skal pískovcových mezi Žehrovkou, Bosní,
Kněžmostem a Malobratřicemi je vé středu svém valně rozrušena.
Nejen souvrství slínů Xd., ale i veškery pískovce, hlavně ku souvrství
Xe. náležející, jsou denudovány až ku slínům Xda. ve větší rozloze
plošné, čím vznikla kotlina mezi obcemi a osadami: Branžež, Vepřsko,
Zakopaná, Srbsko, Komárov, Nová Ves. Má délku 3 km, šířku sotva.
1 km. Dno této kotliny složeno je ze slínů poněkud pisčitých, pri
povrchu v pisčitý jíl proměněných, pouze při středu v Křinči malé
skalisko pískovce se ještě zachovalo. Kol dokola vroubena je kotlina
úhlednými skalami pískovcovými. Na mokrých loukách dna kotliny,
které živí také rybník Velký Komárov, vzniká potok Koprník. Poloha
vrstev je tu následující.

Profil 178.
Vrchol vrchu Vepřsko. Cóta 342 m n. m.

Kvádrový pískovec kaolinický, jemnozrnný, bílý, místy zažloutlý,
I} křehký. Místy se drobi tak, že se kope na písek, místy poněkud
[S pevnější, tak že se z něho hotoví kvádry ku stavbě . . . . . . 82 m
| > 260? Silnice u Vepiska.—
| Slin poněkud pisčitý při povrchu v šedý jíl a Ss vodu.
{ V jeho oboru mokré louky. . . . . zál PASS Sr 2 ME

Pásmo X.

Dno kotliny v nejnižší poloze u rybníka Velkého Komärova. Cota 248 m n. m.
Na vrchu Vepřsku není úplná mocnost kvádrových pískovců za-
chována.

U Srbska lze sledovati kvádrové pískovce až ku jich temenu
zachovanému. Ku př. ze Srbska k severu.

Profil 179.
Obr. 67.
Temeno kvádrových skal S. nad Srbskem. 343 m n. m.
[< o . Kvádrový pískovec jako v předešlém profilu . . . . . . . . 80
5 + 263 Srbsko. —— QUE
© as 2. Půda „černava“ kryje polohu kvádrovce nejspodnějšího . . - 115
es 1. Fisek žlutý kryje nejspodnější polohu kvádrového pískovce . 2

E a U 0)

| JUAN P .r 2
19%. Pisäity jil dle výroku obyvatelstva následuje. Vodu nadržuje.

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří. 99

Při sklonu vrstev ku JV. je přirozeno, že kdybychom navštívili
temena skal pískovcových po J. straně Srbska, nalezneme je níže,
ku př. u Kamenice ve výši asi 330 m. n. m.

72. Hrad Zásadka—Sychrovek— vrch Káčov.
Profil 98. Obr. 53, 54.

Vrstvy pásma X. od hradu Zásadky přes obec Sychrovek až na
vrch Káčov popsali jsme v profilu 98. při pásmu IX. Souvrstvi Xw.

není tam přístupno. V následujícím souvrství Xb. v podobě jilovitého -

slínu tmavošedého, výše šedého, jeví se vzácné stopy po zkameně-
linäch v bílých zlomcích skořápek. O jeho proměnách vyvřelým če-
dičem v bol a porcelanjaspis pojednáváme zvláště. Souvrstvf Xe.
složeno je z kvádrového pískovce se zrnky kaolinu, chudého tmelem
hlinitým. Vápenec snad se z něho již vyloužil. V kyselině vice nevře.
Dobýval se v lomech ku stavbě. Nejvyšší souvrství, jež je proměněno
a velmi proniknuto z části i obaleno čedičem, bude asi náležeti hor-
nímu souvrství Xc. Také o jeho proměněných vrstvách v porcelan-
jaspis a „kačovák“ pojednáváme zvláště. Podle všeho střídaly se
v souvrství tom vrstvy pískovce podobné petrograficky zdejším kvá-
drovým s pískovcem deskovitým, jehož tmel byl buď slinitý neb jilovitý.

13. (Mnichovo Hradiště)—Podol— vrch Káčov.
Obr. 54.

Mezi Mnichovo Hradištěm a Podolem pokrývá diluvialní žlutá
hlína nejvyšší souvrství IXd. Na některých místech, kde se silnice
obě obce spojující, do povrchu hlouběji zarývá, tam vycházejí v břehu
(Silnice rezavé desky vápnitého pískovce IXď. na povrch. Před obcí
Podolem pátral jsem po prvé vrstvě, která by z oboru pásma X. nad
souvrstvím IXd. uložena byla, poněvadž se ScHLONBacH"") zmiňuje
o své Ostreové vrstvě v Podole. Nepodařilo se mi však odkrýti sou-
vrství Xa. Myslím, že Scazoxpacn počítal ku své Ostreové vrstvě
1 nejblíže vyšší vrstvy ze souvrství X9., kde mu naše souvrství Xa.
zrovna přístupno nebylo, jak jsem to i na jiných lokalitách jeho seznal.
Diluvialní blína neb mocná ornice zakrývají styk obou pásem. Za to

3) Die Kreideformation im Iser-Gebiete. Verhandl. d. k. k. geol. Reichs-
anst. 1868. S. 253.

=

{

100 XVII. Čeněk Zahálka:

nejblíže vyšší jilovité slíny souvrství XD. přístupny byly před obcí
Pedolem, v obci samé, na cestě z Podola do Sychrovka, jakož
i v příkrých svazích vrchu Káčova nad Podolem, kde pošinování
zvětralého slínu v podobě jilovitých hrází ve velkých rozměrech se
děje. I zde najdeme nad slinem kvádrovce souvrství Xc. a konečně
v nejvyšší kupě čedičové proměny nejvyššího souvrství Xc. jako
v předchozím profilu.

74. O čedičové erupci v Sychrovku.
Profil 98. Obr. 53, 54.

Severně od Mnichova Hradiště zdvihá se mezi obcemi Sychrovkem
a Podolem vrch Káčov. Je podlouhlý a směr podélné osy jde od JV.
ku SZ. Na temeni jeko nalézáme plno stop po proměněných pískovcích
pásma X. následkem vypálení, aneb lépe řečeno upražení vyvřením
čediče. Totéž jeví se v západním boku Káčova mezi Sychrovkem
a Bazantnicf. Čedič sám strmí ve špičaté trosce na nejseverozápad-
nějším konci temene, objímá svými sloupy na témž místě proměněné
vrstvy pískovců pásma X. a pokračuje po SZ. boku valně z povrchu
již vylámaný skrze obec Sychrovek pořád ve směru SZ. a přetíná
silnici tamnější. Pod silnicí nedaleko ovčína hradu Zásadky, lámal se
r. 1901, kdež styk jeho se slinitým jílem pásma X. pěkně byl odkryt.

Erupce tato zasluhuje bližšího povšimnutí. Mocnou rozsedlinou
směrem od JV. ku SZ. vyvřel olivinický čedič barvy černé od Káčova
přes Sychrovek vrstvami křidového útvaru. My vidíme jej na povrchu
prostupovati pouze v oboru nejvyššího pásma X., skrze slinité jíly a
kvádrové pískovce.

V dolním Sychrovku pod silnicí otevřen byl v lomu r. 1901
v podobě žíly, jejíž šířka nebyla úpině odkryta, až do hloubky 8 m.
Z čediče tloukl se štěrk na silnice. Čedič byl ve styku se slínem
jilovitým a tvořil žílu směru již popsaného, která byla o úhel 60%
skloněna ku JZ. Při této JZ. straně byl slin jilovitý as 20 až 30 cm
od žíly čedičové velmi jemně pisčitý, barvy šedé, úplně zachovalý.
Suměl v kyselině jako odjinud. Při čedičové žíle asi v šířce 20 až
90 cm je tento slin jilovitý tvrdší, tmavošedý až černý.

V kyselině vře ještě dosti. Nebyl tudíž čedič při vyvření již
tak horký, sice by byl slinitý jíl ještě více změněn a zbaven kyseliny
uhličité. Ovšem je také možné, že byl vápenec při vyvření čediče
rozložen, avšak později zase infiltrován. Mezi tímto ztvrdlým jílem

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří. 101

a čedičem bývá místy Zilka tvrdého, černého slinu jilovitého, který také
ještě v kyselině vře. Na to následuje čedič sloupovitý, černý. Sloupy
jdou kolmo ku styčné ploše slínu. Někde je v koule rozpadlý. Má
malá zrnka vápence krystallinického čirého neb bílého, velikosti máku,
zřídka větší. Za sloupovitym čedičem následuje koulovitý černý čedič
olivinicky spolu s bolem černošedým a černým sprovázený. Tento
v kyselině nevře. V čediči koulovém uzavřeny jsou kusy tmavo-
modrého porcelanitu. Ten v kyselině též nevře. Také posledně jme-
nované dva nerosty jsou proměny slínu jilovitého pásma X., a sice
největší. Lze tu sestaviti stupnici proměněného slínu, a Sice:

1. Slin jilovitý, ztvrdlý, tmavošedý až černý.

2, Bol černošedý až černý.

9. Porcelanit tmavomodrý.

Jak mocná je žíla eruptivná a jak zakončena na straně SV.,
nevíme.

Podle opuštěných lomů lze souditi, že čedičová žíla pokračuje
na Káčov, po jehož SZ. straně posud se láme. V SV. konci temene
Káčovského vrchu jest opět zajímavě odkryta žíla čedičová. Při samém
vrcholu rozlévá se též poněkud na obě strany JZ. a SV., nabývajíc
poněkud tvaru kupy. Vrchol čedičové kupy naznačen jest již jen
malým zbytkem špičatého skaliska, které buď sesutím aneb lámáním
snadno může vzíti za své, čímž vrchol Káčova o 6 m klesne ve své
výšce. Pod tímto skaliskem obaluje sloupový čedič proměněné vodo-
rovné vrstvy pískovců pásma X. Asi 12 vrstev pískovců se tu střídá
pravideině za sebou. Mají úhrnnou mocnost 45 m. Jedna vrstva náleží
proměněnému pískovci podobného petrograficky kvádrovému z Xe.,
který tu sluje kačovský kámen aneb zkrátka kačovák. Budeme jej tak
jmenovati k vůli snadnějšímu dorozumění. Druhá vrstva je podobna
porcelanitu, třetí je kačovákem, čtvrtá porcelanitem atd. Kdežto sloupy
čedičové, obalující tyto vrstvy nahoře a po stranách, leží vodorovně,
jsou sloupy čedičové pod těmito vrstvami svislé, ku vrstvám kolmé.

Kačovák je horkým čedičem upražený bývalý pískovec drobno-
zrnný tu a tam s hrubším zrnem křemene, který byl již před vy-
vřením čediče buď porovitý aneb měl tmel vápencovitý. Působením
horkého čediče upražila se drobná zrnka křemenná. Nejsou více čirá,
jak bývala, nýbrž bílá a křehká. Větší zrna mají jen povrchovou kůru
tak proměněnou, uvnitř je čirý křemen zachován. Pro tuto proměnu
křemene dá se kačovák snadno na moučku bílou umlýti (rozetříti).
Měl-li pískovec původně co tmel vápenec, pak působením vyvřelého
čediče prchla kyselina uhličitá a zbyl po vápenci kysličník vápenatý

102 XVII. Čeněk Zahálka:
a pískovec stal se porovitým. Proto je katoväk mnohem lehčí nežli
obyčejný pískovec. Také by se tím vysvětlovalo, proč kámen ten, jehož
se užívá ku stavbě jezů, ve vodě tvrdne. Příčinou toho byl by onen
kysličník vápenatý spolu s ostatní hmotou kačováku. Zasluhuje tedy
kámen tento bližšího povšimnutí v technických kruzích. Měl by býti
chemicky a technicky vyzkoušen, zdali by se nedal upotřebiti podobně
jako čras z okolí Laašského jezera v Porýnsku.

Porcelamit, který se střídá s kačovákem (viz profil 98. Neogen,
souvrství 2.) je tence deskovitý bývalý pískovec jemnozrnný s větším
množstvím tmelu, snad jilovitého. Tento tmel chránil při erupci čedi-
čové zrna křemenná před větši proměnou. Zrna křemenná zdají
se býti neporušena. Není porovitý, má váhu přiměřenou podobným
pískovcům neporušeným, barva jeho je jako u porcelanitů rozmanitá:
žlutá, hnědá, modravá, tmavošedá, skoro černá. Poněvadž je vnitřní
sloh jeho jemnozrnný a není tak vypálen jako slíny a jíly útvaru kři-
dového v Českém Středohoří, tak se ovšem od porcelanitů Středo-
horských poněkud liší. Nemá také tak lastůrového lomu.

Znamenitý kačovák nalezli jsme v lomu p. Jos. FERKLA mezi
Sychrovkem a Bažantnicí v západním boku vrchu Káčova. Tam kvá-
drový pískovec pásma X. souvrství Xc., jejž poznamenali jsme v pro-
filu 98. čísly 3. a 4., proměněn je vyvřením čediče v kačovák barvy
bílé (předešlý jde více do žluta) a veskrz je sloupkovitý. Sloupky
jsou 4, 5- až Gboké a zapadají k JZ. Styk s čedičem tu viděti není.
V jednom kusu viděl jsem negativní otisk neurčitelného hlavonožce,
dle zevrubného pak popisu skalníků byl tu též nalezen Ammonit.
Tohoto kačováku užívá se v okolí jako výborného stavebního kamene
a ku stavbě jezů, kdež prý ve vodě tvrdne. Poněvadž je lom p. Ferkla
dosti rozsáhlý a čedič v kontaktu s kačovákem viděti není, následuje
z toho, že žár vyvřelé hmoty čedičové byl vysoký.

Kresëi**) má naše pásmo X. na Káčově za Teplické (X.), Bře-
zenské (IX.) a Chlomecké (X.), neboť píše: „Osamotnělým zbytkem
Chlomeckého pískovce je vrstva pískovce na vrcholu Káčova, severně
od Mnichova Hradiště, kopci to v geologickém ohledu velmi zajíma-
vém, an se na úbočích jako od Jizery k temenu, nejenom pásma Ji-
zerských, Teplických, Březenských a Chlomeckých rozeznati dají, nýbrž
i čedič celý tento vrstevní sled proráží.“

95) Studie, str. 143.

Pásmo X. kridového útvaru v Pojizeří. 103

Hruboskalsko a Troskovicko.

Jak již uvedeno, odděluje obě tyto vysočiny Roketnický důl;
podle něho jeví se vržení vrstev. Vrstvy po straně Troskovické jsou
níže vrženy proti straně Hruboskalské. Je to zvláště nápadné pozo-
rovati v pravé stráni Žehrovského důlu od Semína ku Vyskři, sestro-
jíme-li profil od Všeně přes Pohoï a Vyskeř na Semín atd.

V obou vysočinách je sklon vrstev JZ. Poněvadž je však v Ze-
hrovských skalách sklon vrstev JV., spadá na rozhraní obou skupin
obrat v tektonice vrstev. Na rozhraní tomto je Žehrovský důl. Při
sestrojení profilů z Žehrovských skal do Hruboskalska nebylo pozo-
rovati u Žehrovského důlu nápadného vržení, proto možno považovati
Žehrovský důl jen za puklinu dislokační.

Poněvadž hlavní rozsedliny skalní jdou dle sklonu a směru
vrstev, řídí se dle těchto směrů též většina žlabů, roklí a důlů obou
vysočin.

15. Podsemínský mlýn, Semín.
Profil 180. Obr. 78.

Od Podsemínského mlýna sledujme vrstvy pásma X. ku dvoru
Semínu. Podle cesty procházíme kvádrovými pískovci, hlavně sou-
vrství Xc. přináležejícím. Výše kryje diluvialní hlína žlutá opět šedý
jíl zvětráním slínu Xd. povstalý. Ve větší hloubce je deskovitý slín
zachován.

Profil 180.
Semín dvůr (vrata) při temenu stráně. 320 m n. m.
(5
jn Slin tmavošedý, pod diluvialní hlinou v šedý jíl rozpadlý. Po celém
2 | prostranství mocnou diluvialní hlinou pokrytý. . . . . . . MERS CO MU
"3
ž 2948
a | 3. Kvádrový pískovec, kaolinický, jemnozrnný, místy, zvláště }
BS uprostřed poněkud i drobnozrnný, bílý a zažloutlý, pevný
a > zvláště spodní, jako Lažanský kámen v protější stráni. . . 24 |:
a 2. Kvádrový pískovec kaolinický, hrubozrnný, žlutý neb bílý, je
S KOSLUDEVNÝ ER EAN BESS LAN SY pra Gt AA NC a 58 [o
A 265. Hräz rybnika.
L 1 1. Kvádrový pískovec jako 2. pokračuje až ke dnu důlnímu. . 341]
EO Kola ne ice pr Polienteken mýto 1 čelo m a m

V podobných poměrech, jako v levé stráni, vystupují vrstvy
pásma X. i v pravé stráni Zehrovského důlu.

104 XVII. Čeněk Zahálka:

Sklon vrstev v Troskovickém oddílu vysočiny Hruboskalské smě-
řuje ku JZ. Měli bychom tedy shledati souhlasné vrstvy pásma X.
pod Lažany v téže asi výši. Zatím však je nalézáme hned za Roket-
nickým důlem mnohem výše. To by ukazovalo k tomu, že Roketni-
ckým důlem je naznačena dislokační rozsedlina, podle níž Hrubo-
skalsko do větší výše vrženo bylo nežli Troskovicko.

16. Vyskeï.
Profil 181. Obr. 65, 68.

Ze Žehrovského důlu v Poddoubí a sice od Mlýna Podvyskří
vzhůru do obce Vyskře a odtud až k vrcholu vrchu stejnojmenného
známy jsou veškery vrstvy zdejší stráně. Ty, které pokryty jsou pů-
dou neb stavbami, jsou známy zdejšímu obyvatelstvu, jehož laskavostí,
jakož i vzorky ze studny asi 24 m hluboké, pod č. d. 22. založené,
umožněno mi sestaviti tento

Profil 181.

Vrchol vrchu Vyskře. 465 m n. m.

Čedič olivinický černý, sloupovitý, při vrcholu. Hloubš čedičová droba 2
šedá, se sloupy olivinického čediče černého, jenž se v lomu vy- a
| bírá ku xýrobě silničního štěrku a s kusy proměněného pískovce E

Neogen.

kvádrového pásma X., shodného s kačovákem (viz čl. %4.).

4047 u č. d. 80. —
{ d. Slin tmavošedý, s četnými zlomky drobných lastůrek, jichž sko- 1
řápky jsou bílé. Zaujímá polohu od č. d. 80 až za JZ. okraj

obce B en o RAP BO 55 VU

338
. Piskovec deskovitý rezavý, limonitem proniknutÿ (přístupný
dále nad silnicí k Olešnici) zakončuje druhy taras na horní
straně.

—
©

2. Kvádrový pískovec kaolinický, jemnozrnný žlutý neb bílý,

J y od) y NE y

| sypký, v nejvyšší poloze s hrubšími zrny křemene, až jak

) hrách velikými. Tvoří druhý taras ve stráni zdejší, bývá di-

a) luvialní hlinou dosti pokrytý a z povrchu tak nápadně ne-
vystupuje Vl. „anon EAN P oo Aer 50 200)

1. Kvádrový pískovec kaolinický, jemnozrnný, bílý neb žlutý, vy-
stupuje v mohutných pilířích holých na povrch a tvoří prvý
taras pískovcový ve zdejším Zehrovském dülu. Úpatí jeho
pískem: splaveným zakryto.... an... o eee: 61:5

Mlýn Podvyskří.

Alluvialni náplav pisčitý dna údolního zakrývá hlubší vrstvy . . . . . . VO

n

Dno Žehrovského důlu u mlýna Podvyskří. 250 m n. m.

158:5 m

pm

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří. 105

Mimo náš profil jsou slíny souvrství Xd. kolkolem hory Vyskře
často diluvialní hlinou žlutou pokryté a pod samou hlínou neb na

© povrchu* zemském jsou v šedý jíl rozpadlé. Schopnost vodu nadržo-
vati mají všude.

Kazsci®?) a Fnrč“?“) ve svých profilech vrchem Vyskeř neuvádí
náš slín o mocnosti 66°7 m souvrství Xd., nýbrž jen kvádrový pískovec
Chlomeckých vrstev a čedič jej prorážející. V textu však se Kery
o slínu zmiňuje, tak jako na Mužské Hůře. Fnrč rovněž se v textu
o něm zmiňuje (str. 35.), omylem však píše, že má za pokrývku Chlo-
mecký kvádr.

77. Žehrov, Olešnice, Pohoří.
Profil 182.

Jdouce od Poddoubí při úpatí pískovcových skal směrem k Oleš-
nici, brzy shledáme, že vyjdou tyto úplně na povrch a že se počne
pod nimi ukazovati slín souvrství X9. I tento vystupuje značně výš
a výše, tak že jej shledáme skládati rozsáhlé úpatí stráně od Žehrova,
přes dvůr Borčice, obec Olešnici až pod kvádrovce u Pohoří. Na po-
vrchu jsou ovšem slíny ty v šedý jíl rozpadlé a v krajině mezi Že-
hrovem, Žďárem, Doubravou, Dařenicemi, Plavkonicemi, Všeny a Oleš-
nicí pokrývá je diluvialní jizerský štěrk. Tento štěrk složen jest ze
šedého a žlutého písku křemenného, v němž vězí oblázky zelenavého
phyllitu a bílého křemene. Mezi Olešnicí a Žehrovem je 3 m az 5m
mocný. Od Žehrova přes Olešnici až na Pohoří jeví se tento

Profil 182.
Pohoří, obec a temeno hřbetu V. od obce. 376 m n. m.
{ d. Slin tmavošedý, pokrytý diluvialní hlinou žlutou. . __. . . 32 m

B44 o —
Í 2. Kvádrový pískovec kaolinický, chudý tmelem, jemnozrnný, bílý, |
| sypký. V nejvyšší poloze má desky pevnější železitého pískovce. | je
J Tvoří vyčnívající pilíře ve stráni.
| 1. Kvádrový pískovec kaolinický, chudý tmelem, drobnozrnný až hrubo- =
\

AIS
EN 13
5 zrnný, bílý neb žlutý, sypký. Někde tak sypký, že se z něho kopá
& pisek. )
as 290
ŠÍ Slin, na povrchu v šedý jí! rozpadlý. Pod samými skalami pí-
+) skovcovými zahalen pískem s hora splaveným; mezi Olešnicí a
[S | Borčicemi diluvialnim štěrkem jizerským . . . . . . . . .. 47 m

Dno údolní v Žehrově. Cóta 243 m n. m.

39) Studie, str. 128., obr. 39, str. 143.
40) Březenské vrstvy, str. 36., obr. 20., str. 35.

|
|
|
|

106 XVII. Čeněk Zabálka:

Profil tento nás učí, že od Vyskře ku Všeni pozbývá souvrství
kvádrového pískovce na pevnosti i na mocnosti.

78. Mokrý, Všeň, Pohoří.
Profil 183. Obr. 68, 83.

Skalní ostroh Všeňský je nejzápadnějším výběžkem Hruboskalska,
proto poznání vrstev jeho má pro nás větší cenu. Ze studia našeho
o pásmu IX. je známo, že vrstvy útvaru křidového mají zde na druhé
straně Jizery sklon k JV. a směr od JZ. k SV. Týž směr má také.
Jizerské údolí od Loukova k Turnovu. Při vystupujícím dnu údolním
blíží se témě pásma IX. ke dnu údolnímu tak, že u Přepeř zapadá
pásmo IX. úplně pod dno (viz profil na obr. 34b.). Proto slíny, které
počínají v našem profilu následujícím ode dna údolního, budou nále-
žeti ku nejhlubšímu souvrství Nb. i lze tedy podle toho posouditi
mocnost souvrství pásma X.

Sled vrstev ze dna Jizerského údolí u Mokrého přes Všeň na.
Pohoří je tento:

Profil 183.

Temeno hřbetu Z. Pohoří. Cóta 371 m n. m.

d. Slin šedý, pokryt všude diluvialní hlínou žlutou. Pod hlínou
jev jilvodu nadržujícísrozpadlý. -0-04 a 25 m

346

Í 3. Kvádrový pískovec kaolinický, drobno- až hrubozrnný, bílý
neb žlutý. V nejvyšší poloze poněkud pevnější, tak že kvádry
z něho zhotovené obstojně drží, přece však je dosti křehký.
V prostřední poloze jsou kvádry ponejvíce v písek roz-
sypány ee Le, CORRE 2 ee 18
4 2. Kvádrový pískovec, týž co 1. takřka úplně rozsypán; poloha
jeho pokryta diluvialní hlínou žlutou . . . . 2.2.2.2... 6

cn

w

a 1. Kvádrový pískovec s chudým tmelem kaolinickým, místy bez
= tmelu, jemnozrnný, nejčastěji žlutý, méně šedý. Často v písek
À při povrchu rozsypän a v něm vězí ještě zachovalé poněkud
| kusy pískovce. Odkryt při úpravě cesty r. 1902 . . . . . . 21

m 301. Okraj lesa

Les.

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří. 107

4 { 3. Sliny kryté diluvialní hlínou žlutou, pod samou hlínou v šedý

JL ROAD CRE DER Re RES RE 18:0
À ——— Vseisky kostel 283.
= 2. Sliny jako 3. diluvialní hlínou žlutou pokryté . . . . . . . 23:1
ES Všeň, č. d. 36. =
& Aa 1. Slin na povrchu v Sedy neb Zlutÿ jil rozpadly. Obsahuje v nej- ex
© nižší poloze kvádrový pískovec kaolinický, jemnozrnný, žlu- 5
tavý. Tento pískovec netvoří souvislou stolici, nýbrž vyčnívá
v osamocených balvánech na povrch, a mezi jednotlivými
balvány uložen je slin. Balväny kvádrového pískovce udržují
{ MG AGEN à SV RE SRE ae ST ER 46)
. 2553
| 2. Slin v šedý jíl rozpadlý, pokryt diluvialním jizerským štěr- | 2
© kem s phyllitem a křemenem ......... AR VVN, 1507
U | 1MASlprpovrchu: v' Sedy: jíl rozpadlý. 95 jm. 148 |“
Dno Jizerského údolí v osadě Mokré. 240 m n. m.

79. Všeň — Mašov.

Pojizerská stráň od Všeně k Mašovu u Turnova, připomíná po-
někud podobnou stráň od Kněžmostu k Mužskému. Slíny souvrství
XD. + ca. vstoupají od 301 m n. m. ku 320 m. V jejich oboru po-
hybuje se silnice do Turnova a rozkládají se osady Podhájí, Kade-
řavec, Kalužník, neboť v nich nalézají prameny svých vod. Vyšší část
slínů proměňuje se od Všeně k Mašovu v kvádrový pískovec. Násled-
kem toho kvádrové pískovce od Všeně k Mašovu rostou co do moc-
nosti tak, že se u Hlavatice již zdvojnásobí mocnost jejich.

Ve Všeni zaujímalo temeno kvádrovce 346 m a temeno to zdvihá

se ve stráni jmenované výš a výše, tak že dostoupí nad Hlavaticí
410 m n. m.

80. Mašov, Hlavatice.
Profil 184. Obr. 84.

Podobně jako u Všeně vybíhá Hruboskalsko u Mašova v ostroh
ohraničený údolím Jizery a Libuňky. V tomto ostrohu zhotovíme
profil ze dna údolí Libuňky u mlýna „Pod Mašovem“ přes horní
-okraj Mašova ku Hlavatici až na vrchol hřbetu Hruboskalského nad

Hlavaticí při cestě ke hradu Valdštýnu. Týž profil doplníme výchozy
vrstev v obci Mašově.

108 XVII. Čeněk Zahálka:

Profil 184.

Vrchol hřebenu pískovcového mezi Hlavaticí a hradem Valdštýnem.

As 410 m n. m.
VÍ
{ 5. Kvádrový pískovec kaolinický, jemnozrnný neb drobnozrnný,

bílý, šedý neb žlutavý. Chudý tmelem. Povrch voštinovitý. .
. Nejspodnější částí tohoto kvádrovce je osamocený obelisk
zvaný „Hlavatice“ o výšce 12:1 m, blíž okraje lesa . . . . 391
J

—

4. Kvádrový pískovec kaolinický, drobnozrnný, rozsypany na po-
vrchu. Místy zachovaný sypký kvádr vyčnívá. V nejhlubší
poloze na okraji lesa stopy železitých plošek pískovcových . 20:9

3. Kvádvový pískovec s chudým tmelem kaolinickým, drobno. >
zrnný, tu a tam s hrubým zrnem křemene, ponejvíce Zlutavy,
méně šedý, sypký, v písek rozsypaný, z něhož vyčnívají za-
chovalé balvany sříceného kvádru téhož souvrství. Na jed-
nom z těchto balvanů byla ložná plocha pokryta hojnými
Spongites saxonicus a Fucoidy -< © < < S ST. NE 30:0 |
320
2. Slin šedý až tmavošedý pokryt s hora splaveným pískem a
kusy kvádrového pískovce. V jeho oboru je č. d. 74. (300 m

+ da

bp - C

X.
ne Me nr BE

1. Slin tmavošedý, na povrchu v šedý jíl zvětralý. Při základě
jeho vychází na dvoře, č. d. 21. (uprostřed obce Mašova)
lavice pískovce kvádrového, jemnozrnného, sypkého, tmelem
chndého ln: ue o oo ol 5 cc 0 0 c

U S. konce Mašova (při pěšině ku mlýnu) pokryt je
tento slin diluvialním štěrkem a pískem jizerskjm; ve štěr-
kovně přístupen v mocnosti 4 m.

293. Ů. d. 21.

22:5 m

ASmo

P

pm

Da. Slín tmavošedý neb šedý, místy se žlutými pruhy, se stopami
malých vápnitých skořápek bílých; na povrchu v šedý jíl
zvětralý. Tento jíl posouvá se za velmi deštivých časů po
stráni dolů. Tím vytvořují se ve stráni tarasy ssutin, v nichž
promíšen bývá někdy jíl se sesutým diluvialním štěrkem neb

l žlutou hlínou . RARE ou à er EB p 170

Dno údolí Libuñky u mlýna „Pod Mašovem“. As 245 m n. m.

Je možno, že tak jako v souvrství 1. jsou i v souvrství 2. sto-
lice pískovcové, Možná, že souvrství slínu Xde. jde ještě pode dno

údolí Libuňky, neboť majitel mlýna odkryl jíl za mé přítomnosti i na
dně potoka, o 2 m hlouběji.

Diluvialní štěrk jizerský pokrývající souvrství Xdß 1. má ve

žlutavém křemitém písku oblázky až 30 cm v průměru z následují-
cích hornin:

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří. 109

kvádrový pískovec kaolinický z našeho pásma X. v kulo-
vitých kusech (zř),

žula biotitická zvětralá (27), - -.

phyllit zelenavý (vh),

křemen bílý (4), někdy se stopami předešlého phyllitu,

slepenec železitý (27),

melaphyr mandlovcovity (27).

81. Pelesany, Yaldstyn, Podháj.

Přecházíme nyní v levou stráň údolí Libuňky mezi Mašovem a
Hrubou Skálou. V Mašově skládaly slíny nižší část stráně ode dna Libuň-
ského údolí od 245 m až nad nejvyšší okraj obce, t. j. ku 320 m a. m.
Zaujímaly tedy výšku 75 m. Poněvadž je směr stráně této blízký směru
vrstev, měla by se výška slínů přes Pelešany do Podháje o něco zvy-
šovati. To však nejen že se neděje, naopak úroveň slínů klesá ve
stráni od Mašova k Podháji až ku 300 m n. m. Z toho následuje, že
nastává od Mašova k Podháji střídavě se vykliňující faciová změna
slínů v pískovce kvádrové, jejíž počátky jsme konstatovali v před-
chozím profilu v obci Mašově. Tato změna faciová děje se v oboru
souvrství Xb5, Xca a v oboru Xd. Dosahují pak následkem toho
kvádrové pískovce pásma X. na Hrubé Skále mocnosti z posud uve-
dených největší: 124 m.

Slíny tmavošedé bývají při povrchu v šedý a zažloutlý jíl zvě-
tralé. V některých polohách, zvláště k Podháji, ztrácí vápence a jíly
Z nich vytvořené ani v kyselině nevrou. Písku čirého, velmi jemného,
mikroskopického, mají dosti. Místy je odkryt jako v Pelešanech, při
cestě na Valdštýn, při cestě na úpatí stráně a lesa z Pelešan do
Podháje, v jámě při zapadním cípu rybníka v Podháji, Poněvadž vodu
nadržuje, prozrazuje se prameny vodními a svěžím porostem, ač jest
často pískem, s pokrývajících jej kvádrovců splaveným, dosti zakryt.

Mocné kvádrové pískovce skládají nad souvrstvím slínů skalní
hřeben mezi Hlavaticí a Hrubou Skálou a jsou rozryté nesčetnými
roklemi a slujemi podle směru a sklonu vrstev, t. j. od SZ. k JV.
a od JZ. k SV., čím vzniká známý romantický labyrint skalní, cíl
našich milovníků přírody. Na jedné z vyšších skupin skalních stojí
v lese ukrytá zřícenina hradu Valdštýna ve výši 389 m a tam, kde
příroda vykouzlila pravý ráj skalní, tam zdobí jeden z vyšších tarasů
jeho zámek Hrubá Skála (364 m).

110 XVII. Čeněk Zahálka:

82, Sedmihorky — Hrubá Skála.
Profil 185. Obr. 65.

Důležitým profilem jeví se profil ze dna Libuňského údolí podle
silnice do Sedmihorek, kde lze odkrýti tu a tam polohu jílů souvrství
X%«. a jejich pokračování přes Podháj ku pramenům lázeňské vody.
Podle silnice ze Sedmihorek na Hrubou Skálu a podle Myší díry se-
znati lze prvý taras kvádrů, kdežto druhý vypíná se jednak JZ. nad
Hrubou Skálou, jednak při silnici do Vyskře, mezi Hrubou Skälou a
Bukovinou.

Profil 185.

Vrchol nejvyššího tarasu mezi Hrubou Skälou a Bukovinou. 424 m n. m.
LL E F —"—— —"—" —

( . Kvádrový pískovec jemnozrnný neb drobnozrnný s hrubým
co hrách zrnem křemene, místy i hrubozrnný s oblázky bí-
lého křemene až co lískový ořech velké. Chudý tmel kaoli-
nický bilý, tu a tam bílé zrnko kaolinu. Obyčejně zažloutlý
méně šedý neb do běla. Porovitý, sypký a křehký, povrch
voštinovitý. 'Uvoří nejvyšší taras zdejších skal . . . . . . 60

|
v |
| |
| |
+ |
a _——- Zámek Hruboskalsky 364. —— N
zl |
| |
| |
| |
ı)

124 m

1. Kvädrovÿ pískovec jemnozrnný s chudým tmelem kaolini-
ckým, místy s bílým zrnkem kaolinu, na povrchu sypký,
voštinovitý, bílý neb žlutý. © Tvoří známé molebné skupiny
romantických skal zdejších. Jednou nalezl jsem ve střední
poloze kulatou limonitovou konkreci se soustřednými en
kami, jejíž základní hmota byla týž pískovec . . .

300

2. Slinitÿ ji tmavošedý jako 1. Byl přístupen od Sedmihorek À

až ku pramenům vody lázeňské nad Podháji. Obyčejně za- |
kryt pískem s hora svalenÿm a splavenÿm . . . . . . . . 20 |
Sedmihorky 280 N
. Slinitý ji málo jemného písku obsahující, šedý, vodu nadrzu-
jící. Přístupný při cestě k Hořensku po západní straně Sed-
mihorek. V jeho oboru svěží zeleň, prameny vody. . . . . 21 J

ba

om m m m nn de.
a

{

Dno údolí Libuůky u silnice k Hořensku. 257 m n. m.

GomBEL “") se též zmiňuje o Hruboskalském kvádrovci na Hrubé
Skále a shledal, že je pod ním uložen šedý slín Březenských vrstev
u Podhajského mlýna a nad lázněmi Sedmihorskými. Hruboskalskÿ

41) Beiträge, S. 542.

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří, 111

pískovec má za aeguivalent saského Oberguadersandsteinu (svého
Oberplánersandsteinu).

Karsčí“*) tak jako Friè **) určují vrstvy našeho pásma X. a sice
Xba co Březenské vrstvy, IXBb + c+d co Chlomecké vrstvy. nič
pozoroval ve kvádrovém kamýku Marianské skály (proti zámku Hrubo-
skalskému se vypínajícího) tento sled vrstev s hora dolů (naleží na-
$emu souv. XC).

5. Pískovcový slepenec s řadami kulatého štěrku a s měkčí vrstvou,

otvory vykazující.

4. Vrstva pískovce s dvěma pravidelnými řadami dutin, spočí-

vající nad pevným pískovcem.

3. Vrstva pískovce s malými dutinami po houbách, v řadách

seskupenými.

2. Vrstva pískovce s dutinami, nepravidelně rozdělenými.

1. Pevná vrstva pískovce s velkými vodorovnými dutinami.

Fnrč “*) na svém profilu od Vyskře přes Sedmihorky na Kozákov
rýsuje své Jizerské vrstvy (naše pásmo IX.) co podklad svých Bře-
zenských vrstev tak, jako by nepřetržitě od Volavce přes Hořensko
pod Sedmihorky zapadaly. Tak tomu není, Údolím Libuňky jsou
vrstvy zdejší přetrženy (naše Libuňská dislokace). Teplické vrstvy
Frı© zde neuvádí a u Volavce vymizí mu i Březenské, takže pak
Chlomecké kvádry přímo na Jizerské vrstvy rýsuje.

Hocusrerrer **) zcela jinak posuzuje vrstvy v levé stráni údolí
Libuňky v Sedmihorkách. Udává ve stráni zdejší shora dolů tři pásma
jako u Rotštýna:

„3. Oberguader von Gross-Skal.

2. Isersandstein durch abgebrochene und niedergerutschte Theile
des Oberquaders verstürzt.

1. Graue Thonmergel, welche in den Wiesengründen bei Warten-
berg zu Tage treten, fasse ich nicht als Bakulitenschichten, sondern
als Unterplänermergel.“

Kdežto všecky tři pásma Hocasterrerova u Sedmihorek našemu
pásmu X. přísluší, považuje je Hocasrerrer za velmi různé horizonty,
jak následující tabulka vysvětluje.

42) Studie, str. 140.

+5) Chlomecké, str. 19, 6, obr. 1.; Březenské, str. 36, obr, 20.

44) Březenské vrstvy, str. 36, obr. 20.

45) Ein Durchschnitt ete. S. 253—254. Obr. na str. 249.

ÉDITER

112 XVII. Čeněk Zahálka
| ě l
Zahálka Hochstetter | Zahälka
d | TÍ
c 3. 1 Oberguader | X
> % |-
R : B | buď považuje | aneb za naše aneb za naše
= 2 à sersand- | za nase
x ia] > stein | U IV, X u
6 | u Loun u Fraby u Vehlovic
= |
— _ || VE)
2 A | HIT dolní

Než Hoousrerrerüv Isersandstein v Sedmihorkäch neexistuje.
Aby tedy Hocasrerrer objasnil svůj sled vrstev, domnívá se, že jest
Isersandstein shora zřícenými kvádrovci Hraboskalskými zakryt, jak
to na obrazci svém také znázorňuje.

Jak odůvodňuje však Hocnsrerrer přítomnost svého Isersand-
steinu v Sedmihorkäch? Srovnâvä mocnost Oberguadru na pravé
straně Libuňky s mocností na levé straně. Na pravé straně odhaduje
mocnost Oberguadru na 100 stop nejvýše (na Rotštýně odhaduje moc-
nost 60 až 80 stop), kdežto na levé straně, na Hrubé Skále, měla
by býti pojednou mocnost 300 stop nejméně. Proto soudí Hocxsrerrer,
že to nemožné, aby nad Sedmihorkami byl Oberguader 300“ mocný,
t. j. třikrát mocnější, nežli po levé straně Libuňky, i vkládá tam
Isersandstein, a domnívá se, že je pokryt sřícenými pískovci vyššího
Oberquadru.

Nad touto mocností Oberguadru na Hrubé Skále nebyl by se
ovšem pozastavil Hocasrerrer, kdyby byl znal vůbec mocnosti svého
Oberguadru ve zdejším okolí. Vždyť vedle Rotštýnu je vrch Sokol,
na němž dosahuje přibližně mocnost pásma X. 131'3 m, z čehož na
kvädrovee — HocusrerrERův Oberguader — 1195 m připadá. Na
Sokole se mocnost kvádrovce proto lépe zachovala, protože je čedi-
čem proražen, kdežto u Rotštýna zachována jest jen spodní část
kvádrovce toho, vyšší je splavena!

83. Drahoňovwice.
Obr. 65.

Silnice z Hrubé Skály přes Drahoňovice k Vyskři, pohybuje se
skorem podle sklonu temene kvádrových skal zdejších. V Nouzově,

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří. 113
kde absolutně nejvyšší vrstvy splaveny, pokrývá diluvialní hlína te-
meno výšiny. Při silnici v Drahoñovicich nalezneme nejvyšší kvádrový
pískovec kaolinickÿ. Má místní sklon „pisčitých vrstev 14° k JZ,
směr loží asi 20 4 k SZ. Směry hlavních rozsedlin jsou k sobě sko-
rem kolmé a řídí se dle

21h k SZ.
1 R 107 SV.

Poloha jejich je svislá. Odtud k Vyskři počínají se přikládati na
kvádrové pískovce i slíny souvrství Xd., kryté slabým diluvialním
štěrkem jizerským a hlínou. Tato i štěrk pokrývají i kvádrovec
Drahoňovický.

84. Krčkovice.

K podobným poměrům uložení vrstev jako v předešlém případě
docházíme při silnici z Hrubé Skály do Krčkovic. Od Hrubé Skály
přes Myslivnu až blízko nad Krčkovicemi procházíme nejvyšší polohou
našich kvádrovců a n samých Krčkovic podobné slíny souvrství XG.
jako u Vyskře pokrývají kvádrovce kaolinické. Také zde diluvialní
štěrk jizerský roztroušen je po těchto slínech. Sejdeme-li s Krčkovicí
do malebných důlů, které jak na západě, tak na východě i jihu se
táhnou, projdeme bezmála celou mocností kvádrových pískovců.

85. Trosky-Ktova.
Profil 186. Obr. 73.

Vrstvy pásma X. kolkolem Trosek mají sklon ku JZ. Proto se
povrch zemský mírně svažuje ku JZ., kdežto SV. stráně jsou příkré
a strmí při Libuňské dislokaci. Také mezi Hrubou Skálou a Troskami
je patrno přetržení vrstev v podobě menšího vržení podle čáry od
JZ. k SV. v místech, kde je Roketnický důl. Nápadná je zde menší
mocnost kvádrových pískovců a velmi pěkné zachovaly se tu slíny
souvrství Xd, skorem téže mocnosti jako na Vyskři. Zhotovili jsme
profil ode dna údolí Libuňky ve Ktové přes Kavátka ku čedičovým
Troskám. Čísla výšková jsou jen přibližná.

Věstník král. české spol. náuk. Třída II. 8

r

114 XVII. Čeněk Zahálka:

Profil 186.

Vrchol Panny. 514 m n. m.

EEA by noty n PART REPRO EEE PE A Ze —
Neogen. Cediè černošedý, ant chudý, augitem bohatý (V. Ro-
RICK < sl red? PE TE ON My RE AIR a D da CO: 0 5.2 o B 72 m

— [I Čedičové úpatí Panny. 442

Í Slin při povrchu v šedý a zažloutlý jíl rozpadlý. Má velmi
jemný křemenný písek. Nejnižší poloha jeho je 6 m pod
| okrajem lesa ve stráni nad Kavátky. Nejvyšší poloha je
| nad č. d. 19. pokryta ssutinami čedičovými. Pod č. d. 19. je:
\

—

|

|

odkryt ve studánce. Mezi č. d. 19. a okrajem lesa proražen |

je též čedičem, který se tam láme. J
BE

2. Kvádrový pískovec kaolinicky, jemnozrnný, bílý se žlutými

|

)

|

|

Pasmo X.

me mms ——

1. Kvádrový piskovec kaolinický, hrubozrnný, bílý, se šikmými

| prouzky.
| řadami větších jamek a voštinovitý s Pinna decussata.

Poblíž dol. okraje lesa. 320

| | Slin při povrchu v šedý jíl rozpadlý. V oboru jeho o
12 mokré. Osada Kavátka v jeho oboru leží :

Dno Libuňského údolí na louce při 8. str. Ktové. 274 mn. m.

86. Semin-Troskovice-Trosky.
Profil 180, 187. Obr. 78.

Vrstvy pásma X. u dvora Semína poznali jsme v profilu 180.
Nejvyšší polohu v terrainu zaujímaly tam slíny souvrství Xď., byly
však v celé rozsáhlosti pokryty žlutou hlínou diluvialní. Zrovna tak
je tomu od Semína ku cótě 329., podle silnice na V. směrem k Tro-
skovicům. Povrch se ponenáhlu zdvihá, neboť je sklon vrstev JZ.,
všude zříme jen diluvialní hlínu, pod ní však je známý šedý jíl vě-
tráním slínů vzniklý. Za côtou 329. se silnice k Troskovicům tak
sníží, při rozcestí k Hrubé Skále, že tu témě kvádrovce Xc. na po-
vrch vyjde. Odtud podle silnice přes Troskovice až na úpatí čedičo-
vých Trosek kráčíme výhradně v oboru slínů souvrství Xd. Souvrství
toto má zde větší rozšíření plošné než jsme se nadáli.

Profil 187.

Vrchol čedičové Panny jako v předchozím profilu 186- 514 m n. m.
A A TEN

Neogen. Cedië černošedý jako v profilu 186

—

V. úpatí Čedičové Panny. 4427——

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří. 115

[ 2. Slin při povrchu v šedý a zažloutlý jíl rozpadlý, s velmi
jemným křemenným pískem. Přístupen ve studánce u č. d.
19. při vých. úpatí pění Nad č. d. 19. Le ssutinami
j = čedičovými . . « : pí DUR ERICH?
i

M

— Hakkinde U áste 420
1. Slin po případě jí! dosti pisčitý, mezi Troskovicemi a ho-
stincem u Trosky, ve výši asi 370 m n. m., byl vykopán
v cestě pisčitý ji! mazlavý, šedý a zažloutlý, s velmi jemným,
| ponejvíce čirým pískem křemenným, v kyselině nešuměl . . 955

u u 3245 —
c. Kvádrový pískovec kaolinický, drobno- až hrubozrnný, bílý, při
| HEC NO EM N o dopl ony Modli ee RENE 17

Rozcestí silnic SZ. od Žďáru, JZ. od Troskovic. 321'5 m n. m.

Od tohoto rozcestí hlouběji, buď k Želejovu aneb k Nebákovu,
panují ve stráních kvádrové pískovce souvrství Xc.

Mocnost souvrství Xď. velmi se líší od výšky 1175 m v tomto
profilu (obr. 73.)

Dále na JV. nebudeme prozatím popisovati vrstvy pásma X.,
ponechávajíce si popis ten až při studiu útvaru křídového v okolí Ji-
čína, pouze připomínáme, že již po J. straně Ktovy, počíná se pod
pásmem X. ukazovati na povrchu pásmo IX.

Kzejčí““) považuje slín souvrství X9. pod Troskami za Březen-

ské vrstvy, kvádrovec Xc. za Chlomecké vrstvy o mocnosti 300 stop
a slíny souvrství Xď. nazývá měkké slíny zcela Březenským podobné.
Ve kvádrovcích Xe. uvádí dosti hojně Pinnu quadrangularis (decus-
sata Zahálka).
Poněvadž se u Knujčíno Březenské slíny s Chlomeckými kvádry
střídají, proto se domníval Kresci, že je k víře podobno, že nad tě-
mito vyššími Březenskými slíny Trosek byly ještě vyšší vrstvy Chlo-
meckých kvádrů, jež čedičový dvoujehlan Trosky obalovaly a že teprva
po zvětrání a splavení jich, Trosky ve své nynější podobě odha-
leny byly.

Tato domněnka KREjčíHo ku které i Fnrč*) svědčí, nesrovnává
se s geologickými poměry zdejšího kraje. Jestit souvrství Xd. na
němž čedič Trosek se rozlil nejmladším souvrstvím našeho útvaru
křidového, i nemohly tedy vyšší vrstvy útvaru křidového Trosky oba-
lovati. Vyvřením Trosek zachovalo se nám zde celé pásmo X. právě
tak jako na Vyskři.

46) Studie, str. 143.
#7) Březenské vrstvy, str. 37. obr. 21.

N
+

116 XVII. Čeněk Zahálka:

Fnrč**) určuje vrstvy našeho pásma X. v okolí Trosek jako
Karsöi. I jemu se Březenské vrstvy (naše XD. a Xd. na profilu 186.)
s Chlomeckými (naše Xe.) střídají. Na svém profilu obr. 21. „nemá
Libuňské dislokační rozsedliny jdoucí podle dna Libuňského údolí,
nýbrž myslí, že jeho Jizerské vrstvy (naše pásmo IX.) od Roveňska
bez přetržení souvisí s vrstvami Jizerskými na samém úpatí Trosek.

87. Turnovské skály.

Severní čásť Hruboskalské vysočiny zaujímají Turnovské skály
mezi Turnovem, Roveňskem a Malou Skälou. Jizera proráží je při SZ.
konci. Rozloha jejich má tvar trojúhelníka, jehož jedna strana jde
podle potoku Libuňky od Ktovy do Turnova, druhá strana naznačena
je známým dislokačním tarasem Roveňským od Roveňska přes Blatce,
Volavec, Loktuše, Loučky do Vranova pod Malou Skalou a třetí
strana, poněkud zakřivena jde od Turnova přes Malý Rohozec, Jen-
šovice a Voděrády ku Vranovu.

Základem Turnovských skal jsou jemnozrnné pískovce vápnité
pásma IX. souvrství IXcď. Poznali jsme je při probírání pásma IX.
v nižší části strání Jizerského důlu od Turnova až ku Vranovu pod
Malou Skalou. Od řeky Jizery směrem k Roveňsku, tedy k JV., mění
se ve facii pisčitých slínů, a ty tvoří dislokační taras od Vranova
přes Loučky, Loktuše, Volavec do Roveňska. Severní polovice Tur-
novských skal mezi Turnovem, Loktuší a Voděrády je tak rozbráz-
děna hluboko mnoha důly a roklinami, že tam často odkryty nalé-
záme nejvyšší vrstvy pásma IX.

Pásmo IX. pokryto bylo druhdy úplně pásmem X. Denudací,
podporovanou mnohými dislokacemi, zrušeno bylo pásmo X. na mnoha
místech částečně neb zcela. Souvrství Xa. podařilo se mi odkrýti na
dvou místech. Při hloubení studny v Károvsku u Turnova a v Besedi-
cích u Malé Skály. Souvrství toto je zde také bohato glaukonitem a
změnilo se ve facii pisčitou. Tvoří slimité pískovce velmi glaukoni-
tické, jemno- až drobnozrnné. Na mocnosti mu málo přibylo, ohnášíť
121 m.

Souvrství XD. je složeno při západním okraji od Turnova přes
Malý Rohozec k Jenšovicům ze slínů. Mění se však rychle ku Ro-
veňsku, Rotštýnu i Vranovu, t. j. k východu, právě tak jako na Hrubo-
Skalsku. Z prvu se počíná měniti vyšší část tím, že se počínají do
souvrství slínů vkládati lavice pískovcové, těmto přibývá na mocnosti,

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří, 117

oněm pak ubývá, až se konečně promění úplné v kvádrový pískovec
kaolinický. Spodní část slínů stává se v témž směru chudší na vápe-
nec a bohatší jemným pískem křemenným až se promění v pisčitý jí
skrovné mocnosti. Tyto pisčité jíly nadržují vodu a proto na jejich
loženy jsou osady neb roztroušené samoty a kde tomu mírnéjší svah
stráně dovolí i role neb lučiny. Město Turnov přivádí si vodu pitnou
ze souvrství těchto slínů od Hruštic. Bez mála všecky obce v oboru
Turnovských skal odkázány jsou spotřebou vody na toto souvrství.

Souvrství Xc. tvoří hlavní část kvádrových pískovců kaolinických
jako v předchozích vysočinách. Tímto souvrstvím, jehož vyšší část
bývá již splavena, končí se obyčejně nejvyšší (nejmladší) vrstvy zdej-
šího křidového útvaru. Kvádrové pískovce tohoto souvrství skladají
překrásné, lesem pokryté skaliny Drabovny, Zbiroha, Sokola, Rot-
štýna, Klokočských skal, Rohlin, Studený důl, Bory a j.

Souvrství Xd. známe jen z vrcholu Sokola nad Vranovem. Je
to jen spodní čast jeho o mocnosti 12 m. Část vyšší je denudována.
Všude jinde souvrství toto chybí; zvětralo a splavilo se snadno, ne-
bot vrstvy zdejší mají větší sklon než jinde. Že na Sokolu se zacho-
vala aspoň část, toho příčinou je čedič, který v sousedství zachovalého
skalíska Xď. proráží vrch tento.

Údolí Libuňky je údolím dislokačním. Středem dna jeho pro-
chází rozsedlina dislokační, podle níž Hruboskalsko vrženo bylo
vzhůru se sklonem JZ., kdežto souhlasné vrstvy Turnovských skal
v pravé stráni údolí Libuňky jsou hluboko pod nimi (obr. 65.). Však
míra toho vržení není všude stejná a jeví se u Hořenska větší než-li
u Borku a Turnova. Je pozorovati, že od J. konce Roveňska přes
Radvanovice k Chlomku u Turnova jde opět dislokační čára (obr. 65,
71). Čára tato — jmenujme ji Radvanovickou — je rovnoběžná s Li-
buňskou čarou dislokační a je naznačena v povrchu zemském značně.
Předně údolím směrem od JV. k SZ. mezi Borem (u Borku) a Ště-
pánovicemi, za druhé údolím od JV. k SZ. od Štěpánovic přes Rad-
vanovice pod Přáslavice, za třetí údolím od JV. k SZ. v Karlovicích
a odtud k Ovčínu, za čtvrté údolím směru od JV. k SZ., pod po-
sledně jmenovaným Ovčínem až do Chlomku u Turnova, kterým smě-
rem částečně také Štebeňka protéká.

Mezi Libuňskou a Radvanovickou čárou dislokační je tedy do-
cela úzký pás skalní, ale i u toho je pozorovati porušení dislokační,
jak již řečeno, uprostřed v okolí Hořenska, kde tento pás skalní je

118 XVII. Čeněk Zahálka:

na příč zlomen. Západní polovice má sklon směřující více k J., vý-
chodní polovice více k Z. .

Mezi Radvanovickou a Krkonošskou čarou dislokační mocně vy-
stupuje k VSV. ostatní část Turnovských skal se sklonem k ZJZ.,
který v Roveňském tarasu se zakončuje a na Drabovně, zvláště ale
na Sokolu. největší výše dostupuje. Při sestrojování podélných a
příčných profilů celým územím těchto skal, shledali jsme i tu nepra-
videlnosti v tektonice vrstev i možno říci, že jsou Turnovské skály
dislokacemi značně prostoupeny, ba roztrhány a to ve dvou na sobě
kolmých směrech, celkem od JV. k SZ. a od JZ. k SV.

88. Blatce u Roveňska.
Profil 188. Obr. 65

Posledně studovali jsme profily na Hruboskalsku v okolí Tro-
sek. Hodí se tedy, abychom přešli do okolí Roveůska. Zde je pří-
stupno pásmo IX. jako základ pásma X. Popsali jsme je již při pro-
bíraní Roveňského tarasu. Na okraji tohoto tarasu málo kde zacho-
váno je pásmo X. Obyčejně je odplaveno a teprve dále od kraje část
jeho menší neb větší se udržela. K výminkám těm patří též zbytek
pásma X. u Blatec. Sledujme ku př. složení vrstev tarasu z Pod-
týna v Rovensku, okolo Týna vzhůru dle cesty Štěpánovické až ku
křížku a odtud ku Skalce pískovcové po JV. straně Blatec a doplůme
je pozorováním dle cesty od hřbitova do Blatec i v tarasu po V.
straně Blatec. Tím opravujeme částečně profil 126.

| Profil 188.
Vrchol skalky po JV. straně Blatcü. Cóta 393 m n. m.

. Kvádrový pískovec kaolinický, bez vápence, jemnozrnný, bílý =
| a zažloutlý se žlutými pruhy. Nejvyšší vrstva ve žlutý písek |
9 rozpadlá, hlouběji pevnější stolice. U těch měřen sklon 12°
\ až 159 k Z. V témž směru šli hlavní rozsedliny . . . 40 (a
| : 1. Kvádrový pískovec kaolinický jako 2. obyčejně none |
| V jeho oboru role. Při povrchu často v písek rozpadlý . . . 26 2 ]

—— 363-8. Kříž na rozcésti J. od Blatec.

ba. Velmi pisčitý jil šedý, vodu nadržující. Odkryt v jámě 1 m hlu- |
boké u kříže. Tamtéž je kal v něm. Písek v jílu obsažený je
v mikroskopických zrnkách křemene čirého, má též šupinky
jemné muskovitu, v kyselině nešumí. Je ještě dosti hnětlivý.

)
i)

Pásmo X.

| @, Nepřístupné souvrství glaukonitick6 << -2-0 SEEN ee

|
|
;
|
)

Pásmo IX. co základ popsáno v profilu 126. 356:8 m n. m.

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří. 119

V tomto profilu máme tedy zachovány jen nejnižší vrstvy pásma
X. Souvrství Xaba« je diluvialní hlinou žlutou pokryto. Pásmo IX. co
základ pásma X. sahá až k Václavskému potoku do hloubky 300 m
n. m. v Podtýně. Vychází tu tedy vrchní část pásma IX. o výšce
D68 m.

SY Bora u Borku.
Profil 189, 190. Obr. 71, 74.

Při cestě od kříže v předešlém profilu na J. k Borům najdeme
zbytky nejhlubších vrstev pásma X. Je tu odkryt jíl pisčitý místy
kvádrovec souvrství Xd. Značný sklon podporuje spiakoväni vrstev.
Před lesem Bora je údolí směrem od JV. ku SZ. jímž prochází Rad-
vanovická dislokace, jak jsme se o ní již z předu zmínili. Vrstvy
v Boru nesouvisí se souhlasnými vrstvami u Blatec, nýbrž jsou pře-
trženy. Jeví se tu vržení, při kterém vrstvy u Blatce jsou výše po-

: lozeny nežli v Borech. Bora jsou zachovalým dílem kvádrového pí-

skovce spodní části pásma X. po východní straně Borku se značným
místním sklonem 13:5“ k Z. V tomtéž směru je vytvořeno údolí po
J. straně Borů k obci Borku. Hlavní rozsedliny jdou též od V. k Z.
Severní či pravá stráň údolí je svislou stěnou kvádrovou, která je
rozdělena rozsedlinami od J. k S. směřujícími ve hranoly, následkem
sklonu nakloněné. Důl je zde vymletý celou mocností kvádrových pí-
skovců až ku jílovitému souvrství Xba. To odkryli jsme v malém
kalu na mokré louce ve výši asi 295 m n. m. Naproti tomuto místu
obnášela mocnost kvádrové stěny 42 m v následující poloze :

Profil 189.
Obr. 71.

Temeno skalní stěny břízou olesněné. © 337 m n. m.

©
Kvádrový pískovec kaolinický hlouběji jemnozrnný s hrubým zrnem
křemene, výše hrubozrnný, bílý a zažloutlý se sklonem 13:59 k Z. 42 m

ba. Pisčitý jil šedý vodu nadržující vychází ve výši 295 m n. m. na úpatí

Le
EL ——————— 295. Kal, louka.
à |

| skal, t. j. na dně důlu na povrch a pokračuje do hloubky.

Následkem sklonu svažují se pískovcové skály až ku silnici
v. obci Borku; kdež strmí až přes 20 m vysoko od 280 až 300 mn.
m. V opačném směru, totiž k V., -skály vystupují a u cóty 357 m

120 XVII. Čeněk Zahálka:

dosahuje temeno jejich největší výše. Jižně od této cóty nalezl jsem
v nejvyšší poloze pískovců limonitové konkrece a mimo to byly pí-
skovce prostoupeny limonitovými žilami a vrstvičkami v této poloze:

Profil 190.
Obraz
Temeno skal blízko u cóty 357 m n. m.
bé s| 3. Kvádrový pískovec kaolinický, hrubozrnný, bílý neb žlutý . . . .3 m
s .| 2. Kvádrový pískovec kaolinický, hrubozrnny, obyčejně žlutý, prostou-
3 | .peny vrstvičkami, žilami a konkrecemi limonitického pískovce . . 2 m

1. Kvádrový pískovec jako 13. ©1512 m 5 o 6 m
Kvádrové pískovce pokračují hlouběji jako v profilu 189.

Ve 2. stolici kvádrovce o mocnosti 2 m jsou především tenké
buď krátké neb delší vrstvičky limonitického pískovce (obr. 74). Je
so týž pískovec jako matečný, totiž jemnozrnný až hrubozrnný, má
však hnědý tmel limonitový a od toho i pískovec barvu hnědou.

Vedle těchto vrstviček vlní se žíly téhož limonitického pískovce.
Ty nejdou podle vrstevnatosti pískovce. Taková žíla je místy až
10 cm tlustá, místy se rozdvojuje v žilky tenčí. Místy je několik
žil vlnitých mezi sebou rovnoběžných. Ve spodní části bývají také
konkrece ze železitého pískovce. Taková konkrece bývá obyčejně vej-
čitá, stlačená, její kůra čili skořápka je ze železitého pískovce hně-
dého, ale jádro bývá složeno z téhož pískovce jako je ve stolici kvá-
drovcové ; ku př. bílé, vězíli v pískovci barvy bílé. Jak takové vrst-
vičky, žíly a konkrece vznikati mohou, vyložili jsme v pojednání svém :
„O limonitovych, soustředně slupkovitých konkrecích.“ #)

Také po S. straně Bor vine se pískovcový důl neméně malebný
než předchozí a ústí se rovněž v Borku při silnici Turnovské. Při-
cházíme-li do důlu tohoto, tuším „V Rybníčkách“ zvaného, od Borku,
tu kvádrovec jen nepatrně nade dnem důlu vyčnívá. Čím dále od
ústí však popojdeme, tím více kvádrové skupiny skalní vystupují ze

dna údolního, až pod St&pänovicemi fantasticky jsou navrseny
(obr. 76.).

90. Studený a Radvanovický důl.
Obr. 65. \
Mezi Stěpánovicemi a Radvanovicemi jdou dvě rovnoběžné vedle
sebe doliny směřující od JV. k SZ. Východní či Radvanovický důl

9) Zamátka: Pásmo IX. křidového útvaru v okolí Ripu. Nebuželské podolí.
Věstník Král. Čes. Společ. Nauk. 1895.

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří. 121

má sice též srázné stráně, zvláště levou, mnohem více však západní,
který sluje Studeným důlem aneb „Ve Studenym“. Poněvadž mají
zdejší vrstvy Xbc. kvádrového pískovce“ kaolinického, jemnozrnného,
bílého neb žlutého, sklon více k Z. jako v Borku, a dle toho smér
rozsedlin jde od V. k Z. a k nim kolmo od J. k S., proto vyčnívají
svislé hrany pilířů kvádrových ze stráně důlu a pilíře kvádrovcové
stojí tu, jak již Hochstetter*’) poznamenal, jako kulisy za sebou.
Obrovské pilíře v podobě svislých hranolů ční tu do výše 13 až 20 m.
Jsou lesem porostlé a ve stálém stínu (Studený důl) po levé strané
důlu. Studený důl zasluhuje pro svou svéráznost většího povšimnutí.
Pod samými Radvanovicemi, jižně od obce, zarývá se dno důlu již
do jilů spodní části souvrství Xb. ve výši 280 až 285 m n. m. Stu-
dený důl je puklinou dislokační. Vedlejší Radvanovický důl, s ním
rovnoběžný, je dislokačním důlem v Radvanovické dislokaci. Týž po-
kračuje od Radvanovic dále až k Přáslavicům.

Jíly souvrství Xde., které podloženy jsou kvádrovým pískovcům
mezi Borkem, Štěpánovicemi, Přáslavicemi a Hořenskem, vyjdou na
povrch při silnici Turnovské mezi Hnanicemi a Hoïenskem a tvoří
tam úpatí pravé stráně Libuňského údolí.

Mezi Radvanovicemi a Hoïenskem čedič proráží vrstvy pásma X.

Kaejčí?“) uvádí z Chlomeckých pískovců od Přáslavic nezřetelné
otisky mušle z rodu Pinna.

91. Hořensko—Turnov.

Úzký pruh pásma X. mezi Hoïenskem a Turnovem, málo je pří-
stupen pro diluvialní usazeniny, které jej pokrývají. U Turnova roz-
šířen je diluvialní štěrk Jizerský, u Hořenska diluvialní hlína. Ze
skromných výchozů možno souditi, že vrstvy tu mají sklon J. až JZ.
Proto pískovce pásma IX. souvrství d. znamenající se v údolí Šte-
beňky, zapadají ku Libuňskému údolí tak, že při silnici Turnovské
mezi Turnovem a dvorem Valdštýnem nevychází, nýbrž slíny souvr-
ství Xd. Sliny tyto jsou tu již; několikráte mocnější nežli jíly XD.
u Roveňska, z čehož soudíme, majíce na paměti geologické poměry
protější stráně Libuňské od Sedmihorek přes Pelešany k Mášovu, že
se předně jíly pisčité spodní části souvrství XD. od Roveňska a
Borku přes Radvanovice k Turnovu proměňují ve slíny — přibývá-

49) Tamtéž str. 253.
50) Studie, str. 144.

v. a;

199 XVIL Čeněk Zahálka:
ním vápence a ubýváním písku křemenného — a za. druhé promé-
ňují se vyšší pískovce souvrství XD. v témž směru ve slíny, týmž
způsobem jako od Sedmihorek k Mašovu. Ovšem ubývá na mocnosti
n slínů od Mašova přes Turnov na sever podle téhož zákona,

. slíny spodní části XD. mění se v pisčité jíly skromné Lost
a svrchní části XD, mění se v pískovce.

V popsaném okrsku jsou nad uvedenými slíny pískovce kvád-
rové kaolinické v okolí Hořenska, a vytrácí se směrem k Turnovu,
kde jsou splaveny, tak že u města Turnova jsou zachovány pouze
souvrství Na. a slíny z oboru Xd.

92, Turnov— Károvsko.
Profil 191.

Ostroh, na němž spočívá největší díl města Turnova a jeho
osad, mezi Štebeňkou a Jizerou, složen je ve spodní části z pískovců
pásma IX. souvrství d., na něm je slinitý pískovec velmi glaukoni-
tický souvrství Xa. a výše slinité jíly a jíly souvrství X0. Tyto na-
držují vodu a proto se z nich svádí voda do Turnova (od Hrušic).
Souvrství Xa. i X4. je pokryto diluvialní hlínou žlutou s podlože-
ným slabým štěrkem jizerským. Poučný je profil v Károvsku, v osadě
náležející k Turnovu (SV. od Turnova), kde dala obec Turnovská
hioubiti studnu r. 1901. Byv na hloubení její upozorněn panem uči-
telem Bursou z Roveúska, shledal jsem tu následující vrstvy.

Profil 191.

Povrch zemský u studny blíž č. d. 451 v Károvsku. As 320 m n. m.
Diluvium. Hlina; žlutá, zvaná Cervenka 1.2... -0.00 ol See TT
31675
{ g 2. Jil jemně pisčitý bez vápence, šedý a žlutý, mastný, s
| sticky, „bělízna“ zvaný. . . . Ä NT: 2.0
| 1. Slinity ji glaukoniticky imavošedý: v tent yon desläch, jemně

pisčitý, s málo šupin muskovitu. Zrna glaukonitu černá, místy
| mikroskopická, místy až jako mák velká. Černá zrna glau-

| | konitu jsou na vrypu co tráva zelená. S neurčitým gastro-
{ podem a se zlomky bílých vápencových skořápek. . . . .

55 m

— =, 4

CE
o

311'25

|

| a. Slinitů pískovec velmi glaukonitický, jemno- až drobnozrnný, tmavě
šedozelený. Zrna křemene čirá, glaukonitu zelená. Kde zvětrání
malounko pokroëilo, je glaukonit černý. Zrna glaukonitu dosahují
velikosti máku. Hornina tato má místy slinité proužky. Mä-dosti -
skamenělin“., 4450251 MS ké BERE Re RAP TS CSD TM

Pásmo X.

l

Základ: Pásmo IX, souvrství d. Pískovec vápnitý. 30998 m n. m.

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří. 123
Při západní straně Károvska dosahuje slinitý jíl s pokrývkou
diluvialní hlíny 339 m n. m. Při JZ. straně téže osady vybírá hrnčíř
jíl v jámě při cestě do Turnova. je
V souvrstvi Xa. ze studny dobyté, nalezl jsem:

Natica Römeri.

Aporrhais sp.

Arca subglabra (h).
Eriphila lenticularis (h).
Mutiella Ringmerensis.
Opis Chocenensis ?
Crassatella, neurčený druh.
Lima multicostata.

Ostrea semiplana.

Fnrč *") uvádí z drobivych slinü Xd. jež nalezeny byly při hlou-
bení studny v cihelně turnovské a jež za Březenské vrstvy (IX.) po-
važuje, následující zkameněliny:

Lamna raphiodon.

Lepidenteron.

Scaphites Geinitzi.

Helicoceras Reussianum.

Turritella multistriata.

Aporhais.

Avellana.

Dentalium polygonum.

Cardium semipapillatum.

Isocardia gracilis ?

Nucula semilunaris.

Leda siliqua.

Arca.

Pinna decussata.

Solen.

Leguminaria.

Modiola tetragona.

Pholadomya aeguivalvis
- Venus?

Tellina.

Inoceramus Cuvieri.

Pecten curvatus.

51) Březenské vrstvy, str. 35.

124 XVII. Čeněk Zahálka:

Ostrea semiplana.
Ostrea hippopodium var.vesicularis.
Anomia subtruncata.

Pollicipes ?

Stellaster.
Frondicularia angusta.
Frondicularia.

Flabellina elliptica.
Cristellaria rotulata.
Cromyomma perplexum.

93. Zaholice, Rohliny.
Profil 109, 192. Obr. 85.

Od Turnova přes Farářství k Zaholicům a Rohlinám vystupují
zřejmě vápnité pískovce pásma IX. souvrství d. na povrch v levé
Jizerské stráni. Naproti Dolánkám i u Zaholic tvoří svislé stěny.
Hned na ně přikládá se souvrství glaukonitických pískovců Xa. a
výše slíny a jíly Xd«. Ovšem nejsou tu vrstva za vrstvou přístupny.
Diluvialní hlína, zvětralé jíly v dobrou ornici proměněné, aneb písek
s vyšších kvádrových pískovců splavený, pokrývá polohu těchto vrstev.
Přece se však prozrazují bujnější vegetací a polohou osad jako jsou
Zaholiny a Rohliny. Prameny pitné vody všude v oboru jejich obje-
viti lze. Poučnější jevila se poloha od Betlemského mlýna při Jizeře,
podle cesty k S. okraji osady Rohlin, kde u lesa i souvrství X%d1.,
v Károvsku poznané, na povrch vychází.

Profil 192.

__Vrehol skal pískovcových „Rohliny“ zvaných. Côta 422 m n. m.

Kvádrový pískovec kaolinický, jemnozrnný až hrubozrnný, za-
žloutlý aneb bílý, bez vápence. Upatí skal nepřístupno. Lesém

| T Pokryty ni. NN NE ee 94 m
W | 328.
sí 2. Jil slimitý deskovity, pisčitý, tmavošedý, při povrchu v šedý 1
= neb žlutý jíl rozpadlý. V jeho oboru úrodnější a vlhčí půdy |
= | x | BOprameny vody rn ee ee BR io 125 | S
|< | 1. Pisčitý slin glaukonitický šedý, měkký, vlhký, na povrchu (>
| | rozdrobený. Přístupen u lesa blíže č. d. 18. v Rohlinách jen 2
| o mocnosti 1 m. Má dosti stop po skamenělinách . . . . . 10 J
| — 3145 ——
i @. Slinitý pískovec glaukonitický nepřístupný. . . . . . . . . . . . 127 m

Základem: Pásmo IX. souv. d. Viz profil 109. 31323 m n. m.

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří. 197

O

V souvrství XD]. jsou:

Arca.

Inoceramus Brongniarti.
Ostrea semiplana (vh).
Bryozoa.

Válcovité útlé jehlice spongil.

Uvážíme-li v tomto profilu skrovnou mocnost jílů a slínů v oboru
Xda. u porovnání s Mašovským profilem u Turnova, jakož i přístup-
nou změnu faciovou v oboru X0. nedaleko odtud v protější stráni
Jizerské v Bukovině (profil 195.), můžeme souditi, že od Turnova ku
Rohlinám nastává proměna faciová v souvrství XD. takovým způso-
bem, jako jsme to již mnohokráte shledali: slíny spodní části tohoto
Souvrství mění se v pisčité sliny a slinité jíly skrovné mocnosti,
kdežto svrchní část počíná se prokládati vrstvami pískovce s přibý-
vající mocností až přejdou ve kvádrové pískovce kaolinické. Priby-
vání na mocnosti kvádrového pískovce děje se také na útraty spodní
části souvrství XD.

94. Malý Rohozec—Jensovice.
Profil 193, 194. Obr. 69.

Z pojednání našeho o pásmu IX. je známo, že nejvyšší vrstvy
pásma toho skládají Pojizerskou pravou stráň u Daliměřic, Hrubého
Rohozce a Dolánek a postraní údolí ve Vazovci. Od těchto strání
výše, směrem přes Malý Rohozec a Mokřiny ku Jenšovicům zaujímá
pásmo X. Souvrství Xa., složené z glaukonitických slinitých pískovců,
známé při kopání studny v Károvsku, není zde přístupno tak, jako
nejblíže vyšší slíny souvrství X0. Od Jizerské stráně u Hrubého Ro-
hozce a Dolánek k Malému Rohozci jsou vrstvy ty pokryty žlutou
diluvialní hlinou a jen při nahodilém kopání se odkrývají. Dal jsem
je odkrýti blíž temene stráně na pokraji lesa nad Vazovem V. od
Malého Rohozce, a výše v polích po JV. straně Malého Rohozce.
Pod ornicí všude jevily se co vlhký, mastný šedý jíl, hlouběji tenké
destičky slínu tmavošedého. Ty samé odkryl jsem v údolí u Vojen-
ské střelnice SV. od Ohrazenic, jakož i v lese a údolí mezi střelnici
a Rohozeckým pivovarém. Vyšší část slínů je v oboru obce Malého
Rohozce a tu a tam odkryty byly při silnici SZ. od Červeného

126 XVII. Čeněk Zahálka:

dvora. Ve stráni nad Červeným dvorem je -viděti právě tak jako
v blízkých Mokřinách polohy jílovité a v cestě nad „Červeným dvo-
rem vystupovaly mezi těmi slíny pevné a tvrdé lavice pískovce váp-
nitého. Tyto náleží spodní části souvrství Xe., kdežto nejvyšší úplně
v pískovec kvádrový proměněné, jsou již při temeni hřbetu, v lese
při cestě do Jenšovic.

Sklon vrstev bude tu JZ.

Povšimneme si především polohy souvrství pásma X. v profilu
od Jizerské stráně mezi Dolánky a Hrubým Rohozcem přes Malý
Rohozec až na temeno hřbetu před Jenšovicemi.

Profil 193.

Vrchol výšiny mezi Jenšovicemi a Mokřinami. As 395 m n. m.

m“

p. Kvádrový pískovec kaolinický, jemnozrnný, žlutý s bílými
středy, s jemnými šupinkami muskovitu, jemnými zrny bí-
lého kaolinu a černého glaukonitu. Místy má drobné zrnko
křemene. Velmi křehký, tak že je obyčejně v písek rozpadlý.

Při kopání jam došlo se v hloubce 1 m na zachovalý kvádr

(v, lese při cestě k.Jensovicum). == 1.2202 era so

as 270.

. Slín šedý, při povrchu v jíl rozpadlý, střídá se s lavicemi
pevnými a tvrdými pískovce vápmitého kulovitého (kvarce)
velmi jemnozrnného, šedého. Tento pískovec má zřídka šu-
pinku muskovitu, vápenec tvoří tmel křemenným zrnküm a
má místy četná zrnka a drobky uhelné černé. Na povrchu
se koule pískovce: povalují -990

as 340.

D. Slin šedý, pokrytý mezi Malým a Hrubým Rohozem diluvialní
hlinou’zlutou -29.4 M SO RE SN (B5) in

|
TETO E 289.
|
{

55 (42) m

—.

Pásmo X.

mm + o mn, mem M,
>
C.
mt come ce ———
8 ;

ne

a. Slinitÿ pískovec glaukonitický známý z Kärovska, pokrytý diluvi-
alní hlínou“ žlutou © SALUE at. Bann. N E PR 13 m

Základ: Pásmo IX. souvrství d. viz profily 107, 108. 287:7 m n. m.

Čísla v závorkách značí pravděpodobnou mocnost.

Druhý profil zhotovíme od Červeného dvora podle FE vzhůru
směrem na sever až k vrcholu hřbetu olesněného.

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří. 127

Profil 194.

Vrchol výšiny mezi Jenšovicemi a Mokřinami. As 395 m n. m.

p. Kvádrový pískovec kaolinický jako v* předešlém profilu . . , 20

—— Pod cestou k Jenšovicům 375 — | =

M a. Slin šedý střídá se S pevnými lavicemi kulového pískovce k
vápnitého. Viz předchozí profil.

DO
Qt

350.
D. Slin por pri povrchu. v jil'rozpadlý #40, .... . Annie: AOL

Pásmo X.
Ar ur ee

Silnice u Cerveneho dvora. 330 m n. m.

Profily právě popsané jsou na pokraji Jizerského delta a proto
zde spodní část souvrství Xc. počíná se prokládati lavicemi pískov-
covymi jako jsme to i jinde pozorovali. To je známkou, že se sou-
vrství ono nalézá na faciovém přechodu ve kvádrový pískovec. Ve
blízkých skalách Drabovny nad Voděrady aneb na Chocholce nad
Bukovinou, je proměna ve kvádrový pískovec kaolinický již úplně
provedena.

95. Dislokace v Jenšovicícn.
Obr. 69.

Kdybychom sledovali vrstvy pásma X. od posledního profilu ve
stráni Jenšovického hřbetu od Červeného dvora dále na SZ. k Jen-
šovicům, shledalibychom v brzku za lesem, za prostředkem mezi Červeným
dvorem a Jenšovicemi, že mocné pásmo X. rázem se zakončí, nepo-
kračuje dále na SZ. do obce Jenšovic, nýbrž že jsou. tam místo
něho vrstvy pásma IX. souvrstvé d. v podobě pevných lavic zažlou-
tlého pískovce vápencového, na němž stojí Jenšovický kostel ve výši
397 m n. m. Je tedy uprostřed mezi Červeným dvorem a Jenšovi-
cemi dislokační rozsedlina směrem od JZ. k SV., podle níž vrženy
jsou vrstvy po JV. straně dolů.

Prodloužíme-li směr dislokační rozsedliny u Jenšovic dále na
JZ., míří na Penčín, Oujezd, Koryta až do údolí Jizery u Mohelnice,
kdež jsme poznali Mohelnickou dislokaci (obr. 54.) s tímtéž vržením
jako u Jenšovic, jenže míra vržení nebyla tak značná jako zde. Je
tedy velmi pravděpodobno, že dislokace Mohelnická pokračuje dále
Oujezdským údolím až ku Jenšovicům.

128 XVII. Čeněk Zahálka:

96. Bukovina—Chocholka.
Profil 195. Obr. 34b.

Příkrá Jizerská stráň nad Dolánky a v Bukovině složena jest
z pásma IX. souvrství ©. a d., které stoupáním vrstev nabývá tu již
značné výšky 576 » nade dnem Jizery. Můžeme je dle cesty z Do-
lánek na Bukovinu poněkud sledovati a v temeni příkré stráné za-
končiti, třebať byla nejvyšší jejich poloha diluvialní hlínou kryta. Od
temene stráně zhotovíme profil přes Bukovinu k nejsevernějším dom-
kům obce, odtud pak dle cesty k severovýchodu až na vrchol skal-
natého poloostrova, jejž tvoří Jizera nad Loužkem a slove Chocholka.

Profil 195.

Vrchol Chocholky. 400 m n. m.

bÍ

. Kvádrový pískovec kaoliuický, jemnozrnný, bílý, hlouběji i za-
žloutlý, na povrchu sypký, dále od povrchu pevný. Má jemná
zrnka kaolinu bílého, zvětralá to zrnka živcová. Při vrcholu
vyskytovaly se v pískovci tom ojediněle, dosti od sebe vzdá-
lené oblázky bílého a čirého křemene, dosahovavši nejvýše

| ba. Slinité jíly a pisčité sliny bez vložek pískovcových, hlouběji di-
| luvialní žlutnicí kryté PRA OKA PRO JR ao
1

a. Slinity pískovec glaukonitický diluvialní, žlutnicí pokrytý .

|
|
u
|
| | velikosti vlašského ořechu. Křemen obou jmenovaných barev &
I: střídá se na jednom a tomže obläzku . Er . 283 19
| | 1. Kvédrový pískovec kaolinický jemnozrnný s račí Zany =
| kaolinu, žlutavý neb šedý, velmi sypký; místy, jako ku př.
| | pod č. d. 6. a nad č. d. 31., vyskytují se v něm velmi pevné
| | lavice tvrdého kulovitého pískovce vápnitého, který je na po-
U vrchu bělavý, uvnitř šedý, velmi jemnozrnný, až půl m
| MODY o a oo noel Ne bn ain 0.5 ST
z 2:4 m pod čís. d. 6. ———— 3591 —
= | { 4. Kvádrový pískovec kaolinický, drobnozrnný, žlutý, velmi sypký, |
| | takřka v písek rozpadlý, hlouběji diluvialní hlínou pokrytý.
| | Snad se pod touto hlínou střídá kvádr s pisčitým jílem.. . 248 .
S Č. d. 7. v Bukovině. boa
| | 3. Kvádrový pískovec kaolinický jako 4. v Bukovině. 85 Le
| | 2. Jil pisčitý. šedý, mastný 03
{ 1. Kvádrový piskovec kaolinický, alko) je M oe 2:2
— Č. d. 12. v Bukovině. m

ob
3089. — ——.—…—…—

13 m

— "RUN ON NON ANNE
Základ: Pásmo IX. souvrství d. 307:6 m n. m.

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří. 129

Srovnáme-li tento profil s předešlými profily od Malého Rohozce
a Jenšovie, shledáme, že vyšší část souvrství XD. proměnilo se již
dosti v kvádrový pískovec, má však ještě vložky pisčitého jílu, pře-
chod to ze slínů. Spodní část souvrství: Xc., která měla vrstvy slínů
střídající se s pevnými lavicemi pískovce väpnitého, proměnilo se úplné
v kvádrový pískovec, udrželo však ještě ony pevné a tvrdé lavice
pískovce vápnitého. Spodní část souvrství XD. jest sice ještě slinitá,
avšak přibylo jí vice písku. Ten zákon o proměně faciové, který jsme
tedy poznali na několika místech přecházevše od okraje Jizerského
delta do vnitra jeho, ten jeví se i zde.

Ačkoliv vyšší část souvrství Xc. byla již nad Malým Rohozcem
co kvádrový pískovec vytvořena, byl ten pískovec přece ještě velmi
sypký; obyčejně na povrchu v písek rozpadlý. Zde na Chocholce je
však pevnější v mohutných kvádrech z povrchu vyčnívající. V roz-
sáhlém lomu na Chocholce vybírá se pro lepší stavby. Z něho stavěl
se Sychrovský zámek a vyklenut tůnel v Praze i mnohé jiné stavby
železniční zdejší dráhy.

DTA OA:
Profil 196. Obr. 34b.

Mezi Voderädy, Vondřekovicemi, Borkem a Vranovem u Malé
Skály strmí nad pásmem IX. vysoko nad Jizerou pískovcové skály
pásma X. bory pokryté. To je Drabovna. Nemáme ani tušení, pohlí-
žejíce na vysočinu tuto od lučin Jizerského údolí co tajin chovají
v sobě zádumčivé lesy Drabovny.

Hned nad velmi jemnozrnnými pískovci vápencovými pásma IX.
souvrství d. a potom pod úpatím skal kvádrových pásma X.
Drabovny, je koldokola vysočiny úzký, živější pás země, kde les náhle
bývá přerušen a místo něho zelenají se pastviny, něco chudých rolí,
roztroušené chaloupky s nezbytnými studánkami. V tom oboru leží
souvrství X. a nejspodnější část jilovitá souvrství X0., které se
ztenčilo již na 75 m. Tak rychle mění se souvrství XD. od Malého
Rohozce ku Drabovně. Až na těch několik metrů, je skorem celé
souvrství XD. ve kvádrový pískovec proměněno. Souvrství Xc., které
bylo již na Chocholce celé ve kvádrovec. změněno, jest jím ovšem
i ve Drabovně a pozbylo i oněch lavic koulových pískovce vápnitého,
které ještě na cestě od Malého Rohozce v Bukovině zbyly (viz před-
chozi profil 195). Nejvyšší kvádrovce pásma X. souvrství d. jsou
v Drabovně denudovány. Shledáme se s nimi na Sokole.

Věstník král. české spoleénosti náuk, Třida II. 9

U

Rs a

130 XVII. Čeněk Zahálka:

Vejdeme-li do skal Drabovny v oboru souvrství Xe., překvapí
nás skalnaté hradby kvádrových pískovců, rozryté průrvami v obrov-
ské bašty, rozdělené podle hluboko vyhlodaných loží v několik hra-
natých neb oblých stupňů, brzy nahoru, brzy dolů se zúžujících, sří-
titi se hrozících. Stěny jejich zjízveny jsou nesčíslným počtem jamek,
tu těsně vedle sebe seskupených jako voštiny, onde ve hlubší sku-
liny a jeskyně, že by v nich i člověk ukrýti se mohl. Poslední sle-
dují lože pískovců v řadách. To jsou prvé a druhé známky rozrušu-
jících se skal. Divoskalní panoráma uchvacuje nás v centru svém,
kde mezi fantasticky navršenými kvádry, omezujícími dosti hlubokou
kotlinu, v odvážné výši jako nad propastí vyvěžuje se vlastní Dra-
bovna se stopami bydliště lidského z šedé dávnominulosti.

Ku poznání polohy a sledu vrstev všimneme si profilu jdoucího
ve stráni pojizerské podle pěšiny, která vychází od Turnovské silnice
jižně od Vranova vzhůru přes osadu Záborčí až na temena skal Dra-
bovny. Profil ten je pokračováním profilu 111. do výše.

Profil 196.

Vrchol Drabovny v části severní, Cóta 465 m n. m.

bd

| Kvádrový piskovec kaolinický, jemnozrnný, dosti pevný, bílý
2 | na "povrchu voštinovitý i s většími jamkami. Osázen bory . . 677 m

+-

0;

Studánka v Malé Vondračce 397:3.

— — — — — u

“| da. Souvrství jílovité prozrazuje se prameny vody, úrodnější půdou,
= bujuejsim porostem, třebať byla ornice pisčitá; neboť písek po-
= vrchový je s vyšších vrstev kvádrových sem splaven. V jeho
zj oboru roleva osada Záborčí.. -2 CES
| 389:8.
| a. Slinitý piskovec glaukonitický nepřístupný, pískem s hora splave-
| veným pokrytý ©- 3 4 l ee 2 SSR ARTE 77
"RL Ne S SO MK n
Základ: Pásmo IX. sour. d. (viz profil 111). 388'5 m n. m.

Zdejší kvádrový pískovec kaolinický je výborným kamenem sta-
vebnim a pro svou pevnost, trvanlivost, barvu a jemnost i pro ka-
menické práce se vyhledává. Z četných lomů ve Voděradech se vy-
váží.

Velmi mocné vrstvy splaveného písku z pásma X. pokrývají
stráně pod Drabovnou, jak o tom svědčí profil 111.

Drabovnou končí se pásmo X. jakožto usazenina u břehu moř-
ského a při ústí řeky Křidové Jizery. Mezi Drabovnou a Maloskal-

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří, 131
ským hřebenem jde Hodkovický úval dislokační, při němž pásmo X.
vystouplo do značné výšky nadmořské, jak o tom svědčí porovnání
s profilem předchozím a náš obr. 340.

90 Sokok anzbiron,
Profil 197. Obr. 86.

Tak jako Drabovna po pravé, tak Sokol se Zbirohem po levé
straně Jizeru obkličují. Kvádrové pískovce pásma X. i zde tvoří jejich
skladbu hlavní. Bory pokrývají je na všech stranách, tak že ze vzdálí
jen tu a tam nějaký kvádr zahlédnem, kde mýtiny jsou neb nízký
les. Poetický obraz jejž poskytují jizerské stráně Sokola a Zbirohu
promění se brzy v jiný, přiblížíme-li se od Jizery až ku jejich ka-
menné zubaté hradbě, jejíž načeřené sloupy S fantastickými tvary,
působí velkolepě.

Cedi& prorážející vrstvy Sokola ve značné šířce uchoval nám
mnohem vice vrstev pásma X. nežli na Drabovně, tak že se tam
se všemi souvrstvími pásma toho shledäme.

Jen vyšší poloha souvrství Xd. chybí, je splavena. Petro-
grafické poměry jsou tu tytéž jako v Drabovně. Souvrství Xa. i Xda.
bylo tu odkryto a kvádrový pískovec souvrství Xda., v mocnosti 12 m
zachovaný, poukazuje k tomu, že z okolí Kosteckého přes Hrubou
Skálu na Sokol mění se facie slínů ve facii kvádrového pískovce kao-
linického. Příslušné profily ukazují, že tato změna děje se v řečeném
směru tak, že se nejprve počnou měniti spodní vrstvy, čím dále pak
na sever, tím více přibývá změny v pískovec i vrstvám vyšším.

Došedše na Sokole a Drabovně ku nejsevernějšímu nálezisku
pásma X. a shledavše, že v těchto místech nabylo pásmo X. poměrně
nejpisčitějšího rázu, přirozeně jsme usoudili, že zde v Labu (obci
Vranově) ústila se řeka do moře křidového, a poněvadž ještě dnes
v těchže místech vniká z území permského a zvláště prahorního do
území křidového řeka Jizera, nazvali jsme předchůdkyní její z doby
křidové — Jizeru křidovou.

Prostudujme pořádek vrstev od J. konce nádraží Malo-Skalského
na V. vzhůru až na vrchol Sokola. Spodní část tohoto profilu poznali
jsme při pásmu IX. jako profil 113. Pokračováním jeho vzhůru je
následující

XVII. Čeněk Zahálka:

Profil 197.

Vrchol hory Sokol. 559 m n. m.
E O T VO

[ da. Kvádrový pískovec kaolinický, jemnozrnný, pevný, bílý.. . . 12:0 m
547

6. Kvádrový pískovec jako Xda., ale žlutý, místy i cu slabě

likosti vlašského ořechu. Tyto stmeleny pískem a kaolinem . 05
4. Kvádrový pískovec kaolinický, jemnozrnnÿ, bílý, pevný.

Z vrstev 4—Xd. složen je nejvyšší pilíř na vrcholu Sokola.

Má šikmé trhliny, dle nichž kvádrovec větrá. Lesem po-

rostlý -© © -= 2.0% 0.) OPA

{

haematitický é LER ee u len

5. Kvádrový siepenec složen z osm Krempne bílého až Zlo ve-
Upati nejvyššího pilíře.
3. Mocná erupce černého čediče přerušuje JZ. od vrcholu Sokola
pískovcovou stráň zdejší, která má na povrchu úrodnější
© půdu, tak že v nižší, mírně svažené stráni role hostí. Na

TÁ

m východní stráni však a na JV., ku Besedicům, jsou místo DE
a čediče kvádrové pískovce souhlasné s 2. vrstvou . . . . . . 485 [=
492

J

& 2. Kvádrový pískovec kaolinický, bílý neb za žloutlý, jemnozrnný,
=! tu a tam s hrubším zrnkem křemene od velikosti máku až
uj po velikost hráchu. Místy drobná zrnka kaolínu bílého. Na
= povrchu sice drobivy, ale däle od povrchu vylämany je dosti

- pevný a výborný ku hotovení kamenických prací, Hořickému
pískovci se vyrovnaje. Tvoří malebné skupiny v Z. stráni

Sokola, lesem porostlé. Má Inoceramus Brongmarti . + . . . 341
1. Kvádrový pískovec kaolinický, jemnozrnný, bílý, málokde za-
žloutlý. Nevystupuje v celině, nýbrž v ztroskotaných balvá-

nech, mezi nimiž písku hojnost. V této poloze sucho. . . . 184

4395

{ Slinity jíl pisčitý tmavošedý, 3 m od hora odkryt v jámě při do-
| bytí pařezu. Má vrstvičky slínu pisčitého šedého, při povrchu
| v kousky rozpadlého. Nejhlubší polohu zaujímá jíl písčitý

ba

tmavošedý, bez vápence. V oboru všech téchto vrstev mokrá
půda a prameny vody. Písek shora Ei oby-
GEINESVLSENyALytOR ee o K obra

429
a. Piskovec glaukonitický slinitý pevný, jemnozrnný, šedý, se sto-
pami zkamenělin. Přístupen v Besedicích na duě rybníčku

pod č. d. 32. Shoduje se s oným z Károvska, jenže zde ve
zvětrání pokročil.. S yo. wende Sen. Z a BO ET

——

Zäklad: Päsmo IX. souvrstvi d. (Viz profil 113.) 427 m D. m

Pásmo X. kridového útvaru v Pojizeří. 1

©
©9

99. Besedice.

Týž profil jako předchozí opakujé Se, sestupujem-li s vrcholu
Sokola po východním svahu jeho do Besedic. Jen výšky nadmořské
budou odchylné.

Besedice rozloženy jsou hlavně v oboru souvrství Xbe. a Xa.
Zelený trávník za doby letního vedra, úrodnější pozemky, prozrazují
jejich polohu. U kaple v obci vychází na povrch y pisčitý X ba.,
šedý, s hnědymi skvrnami. Hloubš, a sice pod č. d. 32. přístupen je
na dně rybníčku pevný, deskovitý pískovec glaukoniický slinity Xa.,
jemnozrnný, šedý, se stopami skamenělin. V Besedicich nazývají jej
„opuka“. V Károvsku u Turnova byl, jak uvedeno, tento pískovec
čerstvý ze studny vydobyt, proto tam byl tmavě šedozelený. Shodují
se petrograficky úplně.

GomBEL °?) nalezl též šedý slín pod pískovci kvádrovými v rokli,
která mezi Sokolem a Zbirohem do údolí Jizery u Křížeckého mlýna,
ústí. Naznačil zde tento sled vrstev.

Zahál- v“ Zahál-
ÈS Gümblovy vrstvy Rova
ë . .
B Hellfarbiger weisser Quadersandstein, gross- S M-
p bankig und meist in wollsackähnlich abgewit- || S 3 £ x
terten Felsen mit fast senkrechtem Rande 2535
a : -A s
sa. ausgebildet. 5 m
3
O RER) NM
Weicher, grauer Mergel. Die untersten Mergel- Be
lager lieferten nur einige weissschalige, leider AD
8 wegen der Brůchigkeit der Masse schwierig 2 3 IX
E im guten Zustande zu erhaltende Muscheln; č: 3

darunter Nucula striatula Roem. (pectinata ?).

| Bröcklich-sandiger Kalk mit der Fauna der

| IXa. Hundorfer Schichten. - E

Kreyüi **) určil pásmo X. u Besedic a na Zbirohu co Březenské
a Chlomecké vrstvy. Souvrství jílů Xba. nazývá Březenské vrstvy a

undorfer
Schichten

H

52) Beiträge, S. 541.
53) Studie, str. 139.

134 XVII. Čeněk Zahálka:

X% B- e + de. Chlomeckými. Tyto Březenské vrstvy popisuje co sli-
nité vrstvy a poznal je na několika místech příkrých úbočí u Besedic
a nad vsí Rakousy, aneb co jilovitou mezivrstvu u Voděrad““) a pod
Klokočskými stěnami.

Fnrč 5) naproti tomu naše jíly souvrství Xba. na Zbirohu a
u Vodérad (Drabovna) nenašel, neboť píše: „Severovýchodně od Tur-
nova u Zbirohu a Voděrad spočívají Chlomecké kvádry přímo na Ji-
zerských vrstvách.“ Domníval se tedy, že spočívají přímo na na-
sem IXd.

100. Michovka (Mnichovka) — Zbiroh.

Podobný sled vrstev jako z Besedie na Sokol opakuje se z Mi-
chovky na Zbiroh. V Michovce rozptýleny jsou domky po jilovitém
souvrství Xda. Kdybychom obešli z Michovky vrch Zbiroh po jižní
i západní straně, mohli bychom tam docela dobře vymeziti pruh sou-
vrství Xde. podle pramenů vodních a živější vegetace.

Nad souvrstvím Xba. následují pak xvádrovce kaolinické jako
na Sokole, jenže nedosahují té výše a mocnosti jako tam. Hrad Zbiroh
vypíná se ve výši 458 m n. m. Kvádrový pískovec kaolinický na Zbiroze
je jemnozrnný, žlutavý, v čerstvém lomu dosti pevný, známý jako
dobrý kámen stavební i na kamenické práce. Na povrchu se snadno
rozpadävä a tvoří rovněž pěkné skupiny skalní jako na Sokole.

Již z údolí Jizery je viděti, jak se ve stráni pojizerské pod
Zbirohem vypíná šedoskalná hradba souvrství IXď. co základ pásma
X. a pokračuje pod Sokol dále.

101. Klokočské skály s Rotstynem.
Profil 198. Obr. 87.

Pod hradem Rotštýnem počíná se vyvinovati Klokočské údolí
směrem SZ. ku Klokoči a teprve po JZ. straně Louček otáčí se na
Z. mezi Rohliny a Zbiroh a krátce na to končí se v Jizerském důlu
u Betlemského mlýna. Levá stráň Klokočského údolí je velmi příkrá.
U spodu jejím jdou nejvyšší vrstvy pásma IX., hlavně souvrství d.
a nad nimi vypíná se svislá kvádrovcová hradba pásma X. Jilovité
souvrství Xda. se svou vlhkostí mezi IXd. a kvádry pásma X. též

54) Tamtéž, str. 117.
95) Chlomecké vrstvy, str. 6.

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří. 135
prozrazuje, zvláště v Klokoči, obyčejně však bývá sesutým a spla-
veným pískem s vyšších kvádrů důkladně zakryto. Pískovce kvádrové
jsou tu známé jménem „Klokočské skäly“. Zapadají při sklonu asi 4°
ku ZJZ. U Rohlin, Myšiny, Bělé, Bukoviny, v Hrachoviné a Chut-
novce vychází zpod kvádrů slinitojilovité souvrství XDe. na povrch
a často i základ jejich souvrství IX d.

Profily, sestrojené z Károvska na Rotštýn aneb z Rohlin na
Rotštýn až ku Roveňskému tarasu u Vesce, zdají se ukazovati, že
Klokočské údolí od Rotštýna přes Klokoč, t. j. ve směru od JV. ku
SZ. je vybrázděno podle čáry dislokační, dle níž mírné vržení se stalo.
Klokočské skály jsou bezpochyby o něco níže vrženy nad zdvižené
vrstvy IXd. Roveňského tarasu u Vesce. Mylně by se tedy zdálo na
prvý pohled, jakoby taras pásma IX. pravidelně zapadal od Vesce
pod Klokočské stěny pásma X.

Sled vrstev v Rotštýně je tento:

Profil 198.
Témě nejvyšších skal při SZ. straně Rotštýna. 455 m n. m.
f 1 2. Kvádrový pískovec kaolinický, jemnozrnný, bílý neb zažloutlý, |

obsahující vrstvičky (řádky) slepence s oblázky bílého kře-

mene, dosahujícího velikosti lískového oříšku (na temenu skal

DE REA AU) NUE ee CAPE NOR nn A ERA BV Oo EOL 9-0
Vrchol skal na hradě, 446.

1. Kvádrový pískovec kaolinický, jemnozrnný, bílý neb zažloutlý, U
dále od povrchu pevný, na povrchu sypký, s voštinovitými {
prohlubinami. Ve svrchní asi 30 m vysoké osamělé skále vy-
sekány jsou místnosti hradu Rotštýna. Ve spodní části po-
zorovati nepravidelný shluk pískovce vápnitého velmi pevného
a tvrdého, bílého, jemnozrnného (při pěšině skalní po S.

U U SETANEHHTAAU) its: werde, ee Me lieh oje hara at ae 435 J

„Dno údolní pod č. d. 35. 4025 m n. m.

Pásmo X.
rn
Da + €
u nn

. Nejspodnější část kvádrovců Klokočských sten v Rotštýně jest
zahalena pískem a to. znemožňuje přesné omezení kvádrovců do
hloubky. Jen přítomnost studánky pod č. d. 35. nasvědčuje, že tu
bude již pisčitý jíl souvrství Xd«. následovati do hloubky.

Na Rotštýnských skalách jeví se místní sklon vrstev 119 ku JZ.
Směr vrstev 21 À 109 ku SZ. Směr hlavních dvou rozsedlin skalních
míří ku 21 4 10° na SZ. a 4 h 10° na SV.

136 XVII. Čeněk Zahálka:

Kresci’°) uvádí z hrubozrnného pískovce Chlomeckých vrstev
nad Rotštýnem lavici naplněnou mušlí Anoceramus Cuvieri.

102. Mezi Loktusi a Radvanovicemi.

V podobných poměrech jako u Rotštýna a Blatců vyskytuje se
sled vrstev pásma X. v krajině mezi Loktuší, Loučky, Karlovicemi,
Radvanovicemi, Blatei a Roveňským tarasem mezi Blatcemi a Lok-
tuší, na jehož středu rozložena je obec Volavec. Vrstvy pisčitých slínů
a křemitých vápenců souvrství d. pásma IX., skládající stráň Roveň-
ského tarasu, zapadají při sklonu ZJZ. pod vrstvy pásma X. Sou-
vrství Xa. je nepřístupno, pisčito-jilovité souvrství Xba. prozrazuje
se již svou vlhkostí na povrchu zemském a nejvýše jsou pískovce
kvádrové kaolinické souvrství X9B + c. Při značném sklonu vrstev
ku ZJZ. vybrazduji se v krajině zdejší údolí téhož směru ku příkl.
u Roudného, Svatoňovic, Kvítkovic. Pískovcové kvádry pásma X. jsou
tu dosti splaveny, mocnost jejich skrovná a jsou místy malými par-
tiemi diluvialní hlíny pokryty, zvláště v západní části.

Frıö°') neuvádí naše pisčitojilovité souvrství Xba. u Volavce a
myslí, že tu kvádrové pískovce Chlomecké (naše Xdß — c) přímo na
Jizerských vrstvách (naše pásmo IX ď.) spočívají.

103. Ylastiboficko.
Profil 199. Obr. 51.

Velmi zajímavý zbytek pásma X. dochoval se nám v okolí Vlasti-
bořic (uprostřed mezi Českým Dubem a Turnovem). Jest mimo Jizerské
delta a svou polohou a jiným složením petrografickým poukazuje, že
hmota pískovce jeho Xe. naplavena byla do moře křídového před-
chůdcem nynější Mohelky — Mohelkou křidovou.

Z našeho pojednání o pásmu IX. v Pojizeří je známo, že jádrem
této vysočiny je vyšší část pásma IX., souvrství IXc. a IXd. Kde
nad souvrstvím IX. jsou ještě vyšší vrstvy zachovány, tam naleznem
souvrství Xa. a X0. Poněvadž diluvialní hlína pokrývá nejvyšší polohy
vysočiny, bývají jmenované vrstvy pásma X. zřídka přístupny. Poměrně
nejpřístupnější, diluvialní hlínou málo zakryté, jsou vrstvy XD. mezi

98) Studie, str. 144.

%) Březenské vrstvy, str. 36, obr. 20.

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří, 137

Vlastibořicemi, Jivinou, Radimovicemi (u Sychrova), Rybníkem, Ka-
mením a Zásadou. Tu na mnoha místech, hned pod ornicí, vykopati
lze slinitý jíl, který se tu udržel proudy čedičovými.

Při stavbě Sychrovského tunelu odkryty byly glaukonitické vrstvy
Xa., jak vysvítá z Fničova“") jich popisu: „Záhadné vrstvy leží ne-
pokryté*“) nad tunelem sychrovským. Mají vzhled drsný, poněkud
piséitý, drobivý, jenž dosti odchyluje se od obyčejného vzhledu Bře-
zenských vrstev.““) Výbrus vykazuje po skrovnu foraminifer a jehlic
houbových, trochu glaukonitu, ve velkých podélných kusech, pak velké
partie černé drtě, jakož i komůrky velkých foraminifer, černou hmotou
vyplněné. Místy vyskytují se větší partie souvislých zrnek křemenných.
Z větších zkamenělin byly následující nalezeny:

Coprolites. Nucula semilunaris.

Lepidenteron, rybí šupiny.
Scaphites Geinitzi.
Baculites sp.
Turritella multistriata.
Natica vulgaris.
Trochus sp.

Trochus Engelhardti.
Aporhais stenoptera.
Aporhais megaloptera.
Rapa costata.
Cerithium sp.

Voluta elongata.
Acteon ovum.
Dentalium polygonum.
Cardium lineolatum.
Isocardia sublunulata.
Eriphyla lenticularis.
Nucula pectinata.

Nucula ovata.

Arca subglabra.

Arca undulata.

Arca striatula.

Venus subdecusata.
Modiola tetragona.
Gastrochaena amphisbaena.
Leguminaria truncatula.
Panopaea gurgitis.
Tellina concentrica.
Inoceramus Cuvieri.
Pecten Nilssoni.

Pecten curvatus.

Lima granulata ?
Ostrea semiplana.
Anomia subtruncata.
Scalpellum quadratum.“

Spodní vrstvy souvrství X9. v podobě deskovitych slinitých jilü
tmavošedých odkryty byly při silnici u Z. konce Radimovic. Osada
Červenice leží na tmavošedých slinitých jílech, velmi jemně pisčitých.
V nich vyhloubeny jsou její studnice. V okolí této osady byly vy-
hloubeny jámy v oboru těchto jílů. U Radimovic dosahuje souvrství
5) Březenské vrstvy, str. 34—35.

59) Za mého pobytu r. 1901 byly zasypány.

60) Březenskými vrstvami myslí zde Fri slinité jíly naše XD.

XVII. Čeněk Zahálka:

72

13

XD. největší výše na Hrobce (v mapách „Gloriet“), kde sahá až ku
vrcholu, totiž ku 412 » n. m.

Výška slinitých jílů XD. obnáší tu asi 29-3 m. Na Hrobce za-
chovalo se proto více vrstev, poněvadž jsou tu vrstvy proraženy če-
dičem. Erupce čedičová je tu malá, tak že jen ve skrovné míře vrstvy
pásma X. tu zachovány byly. Již výška 225 m poukazuje na to, že
tu celé souvrství XD. zachováno není, že je splaveno. Avšak ještě jiná
okolnost svědčí o tom, že tu i vyšší vrstvy uloženy byly. Při vrcholu
Hrobky jsou totiž roztroušeny balvany kvádrových pískovců, rovněž
na svazích Hrobky kol dokola, a nejvíce svaleno je jich až ku Rybníku
pod východní stranou její. Kvádry tyto byly použity za časů stavby
zámku Sychrovského a při úpravě jeho nádherného parku jako sta-
vebního kamene. Také byly mnohé rozvezeny do statků okolních osad,
tak že druhdy mnohem větší množství kvádrů poseto bylo po stráních
a na úpatí Hrobky. Je to kvádrový pískovec křemitý jemnozrnný,
velmi pevný a tvrdý, bělavý, šedý, zažloutlý, místy i železitý. Podobá
se křemenci pro svůj tmel křemitý a vzpomeneme-li si, která z hornin
útvaru křidového byla by mu nejpodobnější, usoudíme, že to je bez-
velák z IXd. od Katusic. I náš kvádrovec nemá vápence.

Uvážíme-li, že kvádrový pískovec křemitý pokrýval druhdy sou-
vrství X4., přicházíme k náhledu, že náležel souvrství Xe., kde stolice
jeho jako na okraji Jizerského delta střídaly se buď se slinitým jílem,
aneb tvořily samostatný horizont kvádrový, slinitým jílem nepřerušený,
jako to je uprostřed Jizerského delta aneb na jeho okraji při ústí
Jizery křidové.

Uvedli jsme již v profilu 124. a na obr. 51. (při Pásmu IX.)
sled vrstev pásma IX. a X. Od Třtí přes Červenici až na vrchol
Hrobky. Restaurujme však sled vrstev pásma X., jakým byl za dob,
kdy ještě kvádrovec křemitý Xc. na původním ložisku spočíval, i do-
jdeme k tomuto idealnímu

Profilu 199.
Předvěký vrchol Hrobky, kdy Xc. zachováno ještě bylo.

C: Kvádrový pískovec křemitý buď v samostatném horizontu, neb se
střídal s vrstvami slinitého jílu. Mohl míti také podklad slinitých
À | vrstev jako to je v Jizerskem (deltě 1. ..- . 2% or ? m
24 {£- Slinity ji, možná, že jemně pisčitý ...... 40: usne
= ři — Dnešní vrchol Hrobky 412 m n. m. :
| (C. Slinitý jl tmavošedý, jemně pisčitý. . - - - . - . S- 223 m
[a Souvrstvé glaukonitické . -< < < <. . . . . AMOR Loic . as 12 m

———————————

Základ: Pásmo IX. v profilu 124. 3885 m n. m.

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří. 139

Rozkošný se jeví pohled s vrcholu Hrobky neb se Sychrova nad
Mohelkou do jejich okolí. Nás ovšem poutá nyní pohled k severu
kde lemován je křidový útvar velmi ostře Ještědem nad Světlou a od
něho vycházejícím Ještědským pohořím okolo Hodkovic a zakončujícím
se Kopaninou nad Friedsteinem. Nápadně snižuje se 8 obou stran po-
hoří toto ku Hodkovicům, kde je hluboký průlom Mohelky. Jak činná
byla Mohelka za doby diluvialní, o tom svědčí dosti mocné štěrky
na výšinách v okolí Hodkovic, ku př. na Pětihorce (Profil 120. obr. 48.
při pásmu IX.). Však i vrstvy spodních pásem křidového útvaru
u Hodkovice, jako pásma I. a II. tvořící kvádrovcový Maloskalský
hřeben, zvláště ale pásmo Il. a IV. z kvádrových pískovců složené,
nasvědčují tomu, že se vrstvy jejich usadily v deltě, které naplavovala
předchůdkyně nynější Mohelky za doby křidového útvaru — Mohelka
křidová.

Je tedy velmi pravděpodobno, že za doby pásma X. souvrství Xc.,
přinášela Mohelka křidová z různých potoků svých z oboru Jizer-
ských hor a Ještědského pohoří pisčitý náplav do moře křidového as
do nynějšího Vlastibořicka, vytvořujíc úzké pisčité delta, potomnž
kvádrové pískovce kremite v okolí Hrobky u Radimovice.

Knesčí“") považuje naše slinité jíly X%. na vrcholech Sychrov-
ských mezi Vlastibořicemi a Radimovicemi za Teplické vrstvy a kreslí
nad nimi ještě své stvrdlé Březenské opuky, naše Xď. Tyto však
v přírodě jsem nenašel,

Přehled.

Rozloha pásma X.

Pásmo X. pokrývalo po usazení svém v českém zálivu moře
křidového celé téměř nynější Pojizeří od severního břehu bývalého
zálivu až ku nynějším stráním Polabským a zcela jistě až ku čáře
Hostín-Slivno-Mladá-Voškobrd (u Poděbrad), majíc všude za základ
pásmo IX. Rozloha jeho byla v této krajině souvislá a nepřetržitá
jako u všech pásem předchozích. Od usazení se vrstev jeho až po-
dnes nabylo pásmo X. značného porušení, zvláště v době diluviální.
Již řeka Jizera se svými přítoky hlodaly vrstvy jeho v době třeti-
horní, když pak v době neogenové utvářily se tektonické poměry vrstev
našeho křidového útvaru, tu byl dán značný podnět ku splavení měkkých
9) Studie, str. 115., obr. 32.

140 XVIL Čeněk Zahálka:

a snadno větrajících vrstev pásma X. v západním Pojizeří, a pásmo X.
udrželo se pouze v osamocených ostrůvkách zvláště kolem čedičových
a znělcových erupcí. Poslední tyto zbytky udržují se za dnešního dne
také tím, že pokryty jsou většinou mocnými diluvialními hlinami.

Pásmo X. tvoří protáhlý ostrov od Horního Slivna přes Dolní
a Malé Slivno na Vinici směrem k Novým Benátkám. Tu jsou za-
chována -všecka souvrství jeho. Souvrství Xad. objímá obec Sedlec.
Malé úryvky nejspodnějších vrstev pásma X., náležející ku Xa. a něco
málo vrstev z XD. jsou ukryty pod diluvialním štěrkem a hlinou na
temeni západní stráně Pojizerské od Nových Benátek přes Hrušov až
za Krnsko. Přístupny byly jen okolo Jizerného Vtelna. Rozšíření
pásma X., a sice všech jeho souvrství, u Vysoké Libně, uvedli jsme
již při popisu Řepínského podolí. Nyní jsme pokračovali k východu
a shledali je v témž složení přes Radouň až za Vtelno. Pokrývá tu
pásmo X. nejvyšší část pohoří od vrchu Libně až na Chlomek
u Vtelna. Obec Bezno a nejbližší okolí chová též nižší vrstvy pásma X.;
náleží souvrství Xa. a něco málo souvrství X%. Hlína diluvialní dů-
kladně je pokrývá. Dno rybníka v Bezně a studny v obci sahají ku
souvrství XD. Zrovna v takových poměrech co v Bezně je pásmo X.
v Bukovně. Na temeni vrchu Mšena jižně od města stejnojmenného
jsou též zachovány nejnižší vrstvy pásma X., proražené čedičem a po-
kryté diluvialní hlinou. Na Vrátenské hoře, S. od Mšena, je celé
pásmo X. zachováno a znělcem proraženo i pokryto. V týchž poměrech
nalézá se pásmo X. na Bezdězích. O přítomnosti pásma X. čedičem
proraženého dá se s velkou pravděpodobností souditi na Velkém Ra-
dechově u Dolní Krupé a na Horkách, uprostřed mezi Kuřími Vodami
a Mukařovem. Na temenech strání západního Pojizeří od Dalešic za
Mladou Boleslaví počínají opět se objevovati nejspodnější vrstvy pásma X.
Od Dalešic k Malé Bělé a Bitouchovu zapadají vrstvy a čím dále tím
více přibývá zachovalých vrstev vyšších z oboru Xbc. Také od Nové
Vsi přes Mankovice k Habru a Bílé Hlíně zachovány jsou vrstvy Xa.
a z oboru XD. Diluvialní štěrk, zřídka též hlína, pokrývají ony vrstvy
od Dalešic až ku Habru. V těchže poměrech je päsıno X. mezi klá-
šterem Hradištěm, Bukovinou, Neveklovem a Mohelnicí. Značného
rozšíření má pásmo X. mezi Jizerou cd Mohelnice k Turnovu a při-
lehlou Mohelkou mezi Mohelnicí a Sychrovem. Náleží tu též ku sou-
vrstvím Xabc.; je pokryto diluvialním štěrkem, a hlinou. V celém
popsaném prostranství západního Pojizeří jsou vrstvy pásma X., pokud
jsou zachovány, složení slinitého a jen na Hrobce u Sychrova jsou
též trosky pískovců ze souv. Xc.

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří. 141

Daleko větší rozšíření má pásmo X. ve východním Pojizeří. Zde
tvoří souvislou část mezi Roveňským tarasem od Vodérad a Vranova
k Roveňsku, a odtud na jih až ku čáře Jiřice-Mladá-Všejany-Křinec-
Voškobrd. Krajina takto vytknutá na tvar trojúhelníka, jehož vrcholy
jsou: Vranov, Nové Benátky, Voškobrd. V ní není pásmo X. ukončeno,
nýbrž prostírá se dále k východu od čáry Voskobrd-Kopidlno-Roveñsko
do poříčí Cidliny. V tomto pojednání ukončili jsme naše pozorování
u posledně jmenované čáry. Více než polovice jižní části tohoto ter-
rainu má pásmo X. slinité. Teprve od čáry Dobrovice-Libáů k severu
počínají pískovcové facie v souvrství Xe. a dále i jiných souvrství,
jak o tom již v předu pojednáno bylo. Diluvialní štěrk a písek jizerský
pokrývá písmo toto v menších plochách v celé krajině, zvláště poblíže
Jizerského údolí, Labský štěrk a písek v části jižní. Diluvialní hlína
pokrývá (někdy spolu s podloženým štěrkem) dosti pásmo X. v troj-
úhelníku Vranov-Dobrovice-Libáň. Zvláště na temeni Chlomeckého
hřbetu, na vysočině Markvartické, v okolí Sobotky a odtud přes Horní
Bousov až za Kněžmost. Nejvyšší vrstvy pískovcových skal mezi Vra-
novem; Mnichovo Hradištěm a Sobotkou často pokryty jsou hlinou touto.

Tak jako v západním Pojizeří, tak i ve východní části udržely
erupce čedičové často pásmo X. od značného splavení. V tom ohledu
zvláště jsou pro nás důležité: Mužská Hůra, Vyskeř, Trosky a Sokol,
v menší míře četné erupce na Kosmonoské vysočině, u Mnichova
Hradiště, v okolí Sobotky a jinde.

Základ pásma X.

V celém Pojizeří je základem pásma X. pásmo IX. Popsali jsme
již toto pásmo, a víme, jak hned pod souvrstvím Xa. podloženy jsou
pisčité slíny glaukoniticke s lavicemi pevného křemitého vápence-
k severu mění se vrstvy ty v pískovce, které jsou u Jizery jemno-
zrnné, západně od Jizery hrubší, ba i ve slepence se mění. Všude
mají pískovce I slepence tmel vápnitý a karakteristické jsou v nich
četné Bryozoi. Od Turnova na sever i na východ jsou vrstvy ty vy-
vinuty co velmi pevný a tvrdý pískovec vápnitý velmi jemnozrnný.
Touto petrografickou skladbou liší se již všude základ pásma X. od
nejspodnějšího souvrství Xa. Rovněž je velký rozdíl mezi základem
pásma X. a souvrstvím Xa. i ostatním souvrstvím i po stránce palaeonto-
logické, jak o tom svědčí přehledy skamenělin popsané při pásmu IX.
v Pojizeří na str. 143—150 a nyní při pásmu X.

142 XVII. Čeněk Zahálka:

Patro pásma X.

Tak jako v celém západočeském útvaru křidovém nebylo pásmo X.
pokryto vyšším pásmem téhož útvaru, jsouc všude nejvyšším a nej-
mladším pásmem, tak jeví se to i v Pojizeří. Pokrývají-li přece vrstvy
nějaké pásmo X., pak náleží mladším útvarům a jsou tedy nevlastním
čili cizím patrem jeho. Sem náleží především čedič, který pokrývá
pásmo X. ku př. na Mužské Hůře, Vyskři a Troskách, pak znělec
obou Bezdězů (sousedního Tachova) a Vrátenské hory, jež rozlity
jsou po nejvyšších vrstvách pásma X. Je zvykem veškery vrstvy štěrku
a písku pokrývající vysočiny českého útvaru křidového počítati ku
diluviu. Myslím, že neprávem. Ony vrstvy štěrku a písku, které po-
krývají pásmo X. na nejvyšších místech zdejší vysočiny v čáře od
Vranova přes Vyskeř, mohly by se považovati za usazemny Jizery
třetihorní. Jsou již dosti rozrušeny, roztroušeny a splaveny následkem
denudace jejich i pásma X. Písek křemenný, bílý neb žlutavý s oblázky
křemene bílého jsou jeho obyčejnou skladbou. Velké plochy zaujímá
diluvialní štěrk a písek jako cizí patro pásma X. Je usazen buď z di-
luvialnf Jizery aneb z Labe. Jizersky šťěrk a písek diluvialní zaujímají
velkou šířku» po východní straně dnešní Jizery. Zde zasahuje do
Turnovských skal, východně od Turnova, pokrývá boky Hruboskalska
a Zehrovskych skal i temena na západním okraji jejich, pokrývá návrší
v krajině mezi Mnichovo Hradištěm, Kněžmostem, Sobotkou a Mark-
varticemi, Dolním Bousovem, Domousnicemi a Mladou Boleslaví. Velkou
plochu zaujímá též v krajině mezi Strašnovem, Doubravicí, Libání
Meely, Vlkavou k Novým Benátkám. V úzkém pruhu, as dva, řídka
přes tři kilometry širokém, pokrývá diluvialní štěrk a písek jizerský
dnešní západní stranu Jizery. Lze souditi, že od doby třetihorní po-
sunovala Jizera své koryto víc a více k západu, vyhlodávajíc je vždy
hlouběji do vrstev křidového útvaru, usazujíc pořád hlubší a hlubší
tarasy štěrku a písku ve svém příslušném údolí, dosti křivolakém.
Nánosy tyto jsou karakteristické. Obsahujit vrstvy bílého neb žlutého
písku střídající se s vrstvami oblázků bílého křemene, který uzavírá
v sobě často stopy po zelenavém phylitu a oblázky zeleného phylitu.
Tyto jsou všude. Zřídka kde objeví se tmavému buližníku podobný
křemen, rula neb žula. Čím dále na sever, tím více přibývá štěrku

rozmanitosti. Ukáže se v něm nějaký porfýr (Maňkovice), Zelezny sle-
penec, melaphyr (Mašov).

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří. 143

Velikost oblázků štěrkových roste od jihu k severu. V Boëiné,
u Loučína, Vlkavy, u Markvartic (Zajakur) dosahují největší oblázky
velikosti pěstě, u Maňkovické hajnovny blíže Mnichova Hradiště 10 cm
v průměru, u Mašova nad Turnovem až -30 cm v průměru. Mocnost
diluvialního štěrku není všude stejně zachována a podle toho roz-
manitá. Mezi Loučení a Vlkavou až 10 m, nu Zajakur 3 m, u Malé
Bělé a Zvířetic 2 m, u Olešnice více než 5 m, u Maikovicke haj-
novny 3 m, v Mášově 4 m, ba i vice.

Profily diluvialního štěrku Jizerského vykazují význačné vykli-
ňování vrstev říčních.

Od Jizerského diluvialního štěrku líší se Labský šťěrk a písek
diluvialní, jenž pokrývá vrstvy našeho útvaru poblíž nynějšího Labe.
V terrainu námi zde popisovaném pokrývá však ponejvíce starší pásma.
nežli X. Složen je hlavně z jemného písku křemitého, v němž oblázky
křemene bílého zřídka jsou větší vlašského ořechu. Vrátíme se k to-
muto štěrku až postoupíme ve sledování pásma X. dále na východ.

Diluvialní hlína pokrývá často pásmo X. Po západní straně
Jizery na Slivenské vysočině, u Vtelna a Vysoké Libně, v Bezně,
Bukovně, na vrchu Mšeno. S podkladem diluvialního štěrku od Nových
Benátek, přes Jizerné Vtelno až k Bitouchovu u Bakova. Na Chlo-
meckém hřbetu, Markvartické vysočině a na vysočině Hruboskalské
pokrývá často s podkladem štěrkovým, zřídka bezprostředně, pásmo X.
Tak jako diluvialní štěrk, tak také hlína nepokrývá jen nejvyšší vrstvy
pásma X., nýbrž i nižší vrstvy jeho, tam kde vyšší jsou splaveny,
jako to bývá ve stráních jmenovaných vysočin.

Alluvialnt písek a šťěrk, diluvialnímu velmi podobný, pokrývá

C2 27e

nejnižší vrstvy pásma X. po levé straně Jizery od Mokré k Turnovu.

Petrografie pásma X.

Hlavními horninami pásma X. v Pojizeří jsou slíny a pískovce
kvádrové. Následkem velkých změn faciových vznikají mezi těmito slíny
a kvádrovými pískovci nejrozmanitější přechody.

Jíl deskovitý, šedý, objevuje se v souvrství Xc. na Chlomeckém
hřbetu. Jíl šedý a rezavý, hrubým pískem promísený, tvoří výchozy
souvrství Xa. v obci Bezdězu.

Jil písčitý je promísen čirými zrnky křemene. Je podle stavu
zvětrání různě zbarven. V oboru souvrství Xbaæ. na Sokole je tmavo-
šedý. U Ctiměřic v Xc. je šedý s muskovitem. Týž u Skuřin má vedle

144 XVII. Čeněk Zahálka:

muskovitu i biotit Na Chlomku v témž horizontu je žlutavý a u Vi-
nařic má limonitové plošky. Velmi pisčitý jíl má souvrství Xda.
u Blatec blíže Roveňska. Má písek křemenný čirý, mikroskopický
a jemné šupinky muskovitu. Poněkud slinitý, červenavý a žlutý je
v Xď. v Plakänkäch u Kosti.

- Jil pisčitý slimitý, deskovitý, tmavošedý, při povrchu v šedý neb
žlutý jil rozpadlý, je v souvrství X%«. v Rohlinách a na Sokole.
Hrubý písek křemenný aneb hnízdečka jeho spolu s glaukonitem je
v Xa. na Chlomku u Vtelna, v Horním Slivne, u Jizerného Vtelna.
U Skuřin v Xe. přechází též ve slinity jíl.

Jíl slinitý glaukomitický, tence deskovitý, tmavošedý, má jemný
písek křemenný, málo šupin muskovitu. Má hojně černých zrn glau-
konitu s vrypem zeleným, od mikroskopických až po velikost máku.

Slin jilovitý, deskovitý, tmavošedý do modra, na povrchu šedý,
v tenké desky a kousky rozpadlý. Navlhčen v teninké lístky se roz-
děluje. Má někdy mikroskopická zrnka čirého křemene. Bývá za-
prášen žlutým neb hnědým limonitem co hmotou skameňující. Takový
je ku př. v souv. Xc u Nových Telib.

Slin je velmi rozšířená hornina V pásmu X, Pojizeří. Dále od
povrchu tvoří silné desky tmavošedé do modra. Při povrchu šedý,
tence deskovitý a snadno se rozpadá v jíl. Otřen kartáčem vykazuje
Foraminifery a Bairdie. Nadržuje vodu. V souvrství XD. jižně od čáry
Dobrovice- Libáú, Chlomeckém hřbetu, Markvartické vysočině, u Strehomi,
Kosmonosské vysočině. V Xc. Chlomeckého hřbetu a Markvartické
vysočiny. V Xd. Kosteckého důlu a Hruboskalské vysočiny. V X0a.
Hruboskalské vysočiny. S mikroskopickými zrnky křemene neb i okem
viditelnými v oboru XD. u Dneboh a v okolí, ve Svijanském površí,
v Xc. na Chlomeckém hřbetu, v Xd. kol Trosek.

Slin limonitickÿ je proniknut hojně hydratem železitým, barvy
žluté neb hnědé. Tvoří pevnější destičky neb pecky a koule v sou-
vrství Xc. u Útiměřic.

Slim glaukonitický s hojným glaukonitem, šedý s tmavošedými
skvrnami je v oboru Xe. na Voškobrdu.

Slin písčitý s hojnými zrnky křemene, deskovitý, šedý, při po-
vrchu v kousky rozpadlý je v Xda. v Bukovině u Turnova a na
Sokole.

Slin pisčitý glaukonitický v Xda. v Rohlinách u Turnova je na
povrchu rozdrobený, šedý, měkký, vlhký, dosti glaukonitický a s čet-
nými zrnky křemene.

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří. 145

Slin vápmtý tvoří dále od povrchu mocnější a dosti pevné vrstvy
barvy tmavošedé do modra. Blíže povrchu je rozpadlý v tenké desky
šedé se světlejšími skvrnami, aneb šedé i zažloutlé někdy s modra-
vými skvrnami. Na povrchu zvětrá v jíl šedý neb žlutý. Vyskytuje se
jižně od čáry Dobrovice-Libáň v Xd., v Xd. v Ouřeci v pevné lavici
bělavé, v Xde. na Chlomku u Vtelna, v Horním Slivné, Jizerném
Vtelně, na Vrátenské hoře, na Bezdězích, v okolí Zvířetic u Bakova,
v Xd. v Horním Slivně. Nadržuje vodu.

Slin väpnitÿ glaukomtický v Xa. ve Vlkavě je deskovitý, světle
šedý neb šedý, na povrchu rozpadlý, s hrubšími zrny křemene ojedi-
nělými neb i hnízdečky jeho. Glaukonit hojný.

Slinitÿ vápenec v oboru Xd. tvoří zvonivé desky neb pevné
stolice barvy bílé aneb bílé s modravými skvrnami, hlouběji i modravs
s bílými skvrnami. Užívá se jej co stavebního kamene („křidlák“),
na Chlomku u Vtelna, v Horním Slivně, od Dymokur až po Voškobrd
u Poděbrad. V jednom lomu u Horního Slivna zvětrává křidlák ve
hmotu s křídou se shodující. Píše zcela tak jako obyčejná psací křída.

Pískovce vyskytující se v našem pásmu X. jsou pískovce
křemenné (Quarzsandsteine). Užíváme však jako v dřívějších svých pracích
pouze jednoduchého názvu „pískovec“ jak i v jiuÿch jazycích zvykem
(Sandstein, sandstone, grès), poněvadž názvy našich péskovců křemenných
beztoho se rozšíří přídavky, kterými označujeme jejich tmel a jivé
vedlejší nerosty aneb vlastnosti fysikální.

Piskovec vapnity aueb vápencový tvoří lavice aneb lavice v koule
se rozpadávající, osamocené koule aneb shluky (Rotštýn). Podobá se
fysikálně západočeskému křemitému vápenci. Lid mu říká též „Kvarc*.
Hlavní složivo jsou křemenná zrnka, čirá, zřídka šedá neb červená,
jemná, stmelena bělavým vápencem. Vedlejšími nerosty jsou: muskovit,
někdy biotit, jako v Xe. na Chlomeckém hřbetu, zřídka kaolin. Je
velmi pevný a tvrdý, šedý do modra, na povrchu šedý. V Xc. na
Chlomku a u Vinařic mívá černé uhelné smetí. Bývá uložen ve
kvádrových pískovcích pásma X. a v Xca. na Chlomeckém hřbetu
a v Markvartické vysočině tvoří též tenké desky v tamních slínech.
V Xe. u Ctiměřic má nápadný glaukonit.

Piskovec slinitý, deskovitý, s jemnými zrny křemene, s bílými
tečkami kaolinu a muskovitem, barvy bílé, šedé neb nažloutlé je
v souvr. Xc. na Chlomku. V souvrství Xa. v Kocněvicích jsou zrna
křemenná jemná i hrubá a zvláště jsou význačná zelená zrna. Pískovec
je šedožlutý až rezavý, V Habru u Kláštera Hradiště je v Xa. pískovec
slinitý s hrubými zrny křemene. Převládají zrna čirá, ponich zelená,

Věstník král. české spol. náuk. Třída II. 10

146 XVII. Čeněk Zahálka:

řídká jsou červenavá. Spore vyskytují se zrna glaukonitu. Pískovec
je šedý a žlutý. Pískovec v Xe. od Skuřin je jemnozrnný, tu a tam
s hrubým zrnem (křemene), se šupinkami muskovitu, biotitu a uhel-
nými drobty. Piskovec slinitý v Xe. ve Střehomi u Kosti je šedý,
brubozrnnÿ s četnými jemnými a drobnými zrnky křemene. Čerstvě
lámán podobá se kvádrovému (je to přechodní facie). Na povrchu je
rozdroběn a zřídka pevnější lavice vyčnívají z povrchu stráně.
Piskovec slinitý glaukomtický v Xa. ve Vlkavě má jemná a drobná
zrnka křemene čirého, šedého i zeleného a jemná zrnka zeleného glau-
konitu. Tvoří též drobky a hnízdečka ve glaukonitickém vápnitém slínu

tamtéž. V Xa. ve studni v Károvsku u Turnova je šedozelený pískovec

slinitý, velmi glaukonitický. Je jemno- až drobnozrnný, pevný, tmavě
šedozelený. Zrna křemene jsou čirá, glaukonitu zelená. Kde větrání
málo pokročilo. tam je glaukonit černý. Zrna glaukonitu dosahují
velikosti máku. Místy má slinité proužky. Týž vychází na povrch
v Besedicích (zván „opuka) v Xa., jenže zde ve větrání pokroël a má
proto barvu šedou.

Pískovec kaolinický, deskovitý, jemnozrnný z Xe. ve Ctiměřících
má šupinky muskovitu a barvu žlutou. V Xc. v Plakänkäch je jemno-
až drobnozrnný S ojedinělými hrubými zrny křemene, žlutý až hnědý.
V Xe. u Skuřin je jemnozrnný, deskovitý, šedý a žlutý se Šupinkami
muskovitu a uhelnými drobky. U Bačálek tvoří v Xc. kulovité tvary
ve slínu. :

Piskovec jilovity, deskovitý z Xc. Chlomeckého hřbetu je žlutý,
měkký, křehounký. Má zrna křemenná jemná, tmel jilovitý, šupinky
muskovitu. Po zvětrání a za vlhka dá se hnísti. Má někdy černé neb
hnědé smetí a drobty uhelné, někdy skvrny jílu šedého. U Chlomku
bývají lože jeho křivá.

V Xe. ve Strehomi je pískovec jilovitý jemno-, drobno- až
hrubozrnný, šedý, velmi křehký. Zrna křemene čirá, bílá, šedá, tmavo-
šedá. Přechází ve slinitý, jinak týchž vlastností. Je tam přechodem
faciovým ve kvádrový pískovec. kaolinický.

Piskovec hlinitý, velmi jemnozrnný, deskovitý, šedý v Xd. Libo-
šovického důlu je na povrchu rozpadlý v písek hlinitý, šedožlutý,
s rezavými skvrnami. Jeho zrna křemene jsou čirá. Dá se poněkud
hnísti.

Piskovec křemitý v Xd. u Vlčího Pole nedaleko Dolního Bousova
podobá se křemenci. Má velmi jemná zrna křemenná, stmelená opět

křemenem. Je deskovitý, tvrdý, velmi pevný, šedý aneb hydratem
železitým žlutě zbarvený. |

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří. 147

Piskovec haematitový, deskovitý, jemno- až drobnozrnný, má
zrnka křemenná stmelena práškem haematitu. Někdy je haematit ve
hloučkách malých. Od něho má pískovec barvu jako cihlu červenou.
Poněvadž se větráním mění tento haematit v limonit, nabývá pískovec na
povrchu větráním barvu hnědou neb žlutou. V Xe. v Plakäukäch u Kosti.

Piskovec kvádrový kaolinickÿ je nejrozšířenější horninou po
slínech v pásmu X. v Pojizeří. Hlavní součástkou jeho jsou zrna
křemene buď jemná, drobná neb hrubá. Dle toho rozeznáváme pískovec
tento: jemnozrnnÿ, drobno- a hrubozrnný. Nejvíce je pískovců jemno-
zrnných. Také bývají pískovce jemnozrnné, v nichž hrubá zrna ojedi-
něle se vyskytují. Zrna křemene jsou čirá, bílá, žlutavá, Šedá, tmavo-
šedá, místy zarůžovělá, zřídka černá. V Xe. na Chocholce má i ojedi-
nělé oblázky křemene bílého neb čirého, aneb obojí barvy. Oblázky
tyto dosahují velikosti lískového oříšku. Po křemenu je nejvíce kaolinu.
Týž tvoří zrna jemná, drobná, ba i hrubá, bílá, méně zažloutlá. Zrna
kaolinu vznikla větráním živců, hlavně orthoklasu. Křemen a kaolin
dodávají pískovcům barvu bílou, šedou, zažloutlou neb žlutou. Slidy
vyskytují se co muskovit neb biotit. Prvá je obyčejná, druhá řidčí.
Nejvíce je slíd na jižním okraji Jizerského delta mořského. Čím dále
k severu, t. j. k ústí Jizery křidové, tím více ztrácí se slídy, zvláště
biotitu, takže v severních pískovcích muskovit jen sám a to ještě
vzácně se jeví. V kvádrových pískovcích Chlomeckého hřbetu vyskytuje
se muskovit i biotit. U porovnání se zrny křemene a kaolinu je slída
sporá. Na ložích bývá hojná. Glaukonit je ve kvádrovcích velmi vzácný
ku př. v Xe. u Jenšovic. Limonit v prášku jemném zbarvuje někdy písko-
vec do žluta. Často bývají v kvádrových pískovcích bílých vrstvičky
(pruhy) žluté. Mnoho limonitu jeví se v souvrství Xe. v Borech
u Borku podoby žilek, vrstviček neb konkrecí vězících v: obyčejném
kvádru. Popisujeme je v příslušném profilu. V Domousnicích je v Xel.
kvádrovec porovitý a stěny porů vyloženy jsou povlakem limonitu;
podobně-v X8. u Blatce blíže Roveňska.

Na Sokole v oboru XcpP. má nejvyšší poloha kvádru prášek
haematitový, čím nabývá pískovec červené jako cihla barvy. V Xe,
u: Libošovic má kvádr plátky a skvrny šedého jílu.

Kvádrové pískovce kaolinické nejsou zpravidla pevné a tvrdé.
nýbrž křehké a podléhají snadno denudaci podle trhlin, rozsedlin
a loží, jak jsme to popsali o podobných pískovcích v oboru pásma IX.
v Polomených Horách. Také se vydrolují na povrchu kvádrů známé
důlky, které dávají povrchu pískovce tvar voštinovitý, známý na
kvádrovcích pásma IX. v Polomených Horách.

10*

148 XVII. Čeněk Zahálka:

Zvláštní výminku, co se týče pevnosti a vzdorování vlivům po-
větrnosti, činí některé polohy kvádrovce našeho. Ku př. na Chocholce,
kde kvädrovee použito ku stavbě známého zámku Sychrova (u Tur-
nova) a ku vyklenutí tunelu české severní dráhy v Praze. Velmi
pěkný a pevný kvádrovec láme se na Zbiroze (poblíž hradu téhož
jména) u Besedic, jehož se užívá i v kamenických pracích a zvláště
u Lažan, jejž lze i v sochařství používati. Myslím, že kámen ten ne-
vešel ještě v širší známost, jak by toho zasluhoval. Jediná vada, která
se mu vytýká, jest, že v ohni se rozpuká, což u kvádrovců sladko-
vodních pásma I. se nestává.

Pískovec kvádrový jidovitý je přechodní facií v předchozí pískovec
v oboru Xc. u Střehomi. Zrna křemenná má hrubá, vedle nich drobná
i jemná. Kaolin v bílých zrnech. Tmelem je šedý jíl. Barva pískovce
světle šedá. Křehký.

Piskovec kvádrový slinity ze souvrství Xc. na Chlomku je jemno-
zxnnÿ vzhledem k jeho zrnům křemenným. Má bílá kaolinová zrnka
a muskovit. Barva jeho bílá, šedá a zažloutlá. Křehký.

Pískovec kvádrový křemitý z Xc. na Hrobce u Sychrova je
jemnozrnný, velmi pevný a tvrdý, bělavý, šedý, zažloutlý, místy i že-
lezitý. Pro svůj tmel křemitý podobá se křemenci.

Slepenec ze souvrství Xc. v Plakánkách tvoří hnízda ve kvá-
drovém pískovci kaolinickém. Je pevný, barvy bílé. Křemenná zrna
jeho jsou větší hráchu a stmelena jsou křemenným pískem a kaolinem,
V souvrství Xc. na Rotštýně tvoří slepenec slabé vrstvičky v kvádrovém
píškovci kaolinickém. Jeho oblázky bílého křemene dosahují velikosti
lískového oříšku.

Slepenec kvádrový ze souvrství Xc. na Sokole má oblázky bílého
křemene až do velikosti vlašského ořechu. Mezi oblázky je křemenný
písek a kaolin.

O proměnách, jež nabývají horniny pásma X. v kontaktu s če-
dičem a znělcem, pojednali jsme u jednotlivých profilů pásma X.
Zvláště jsme si povšimli kačováku, proměněném to kvádrovém pískovci
souvrství Xc. na vrchu Káčově u Mnichova Hradiště, a bolu s porce-
lanity, proměnám to slínů pásma X. Viz o tom v předu článek 74:
O čedičové erupci v Sychrovku a profilu 181. na Vyskři.

Mocnosť pásma X.

Málo je míst v Pojizeří, kde by celá mocnosť pásma X. byla
zachována. V západním Pojizeří je pásmo X. u velké míře denudo-

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří, 149

váno a na velkých plochách úplně splaveno. Mnohem více vrstev
zachováno je v rozsáhlých plochách ve východním Pojizeří. Tam je
mnoho míst, kde jsou všecka čtyři souvrství a jen nejvyšší Xd. bývá
více méně splaveno. Poměrně nejlépe je zachována mocnost pásma X.
tam, kde je pásmo to proraženo a pokryto eruptivnimi horninami, ku
př. na Vrátenské Hoře, Bezdězích, Mužské Hůře, Vyskři, Troskách.
Celkem vzdorovaly pískovcové facie pásma X. východního Pojizeří
více denudaci nežli převládající slinité vrstvy západního Pojizeří.
Jsou-li na některých místech jižních okresů tři souvrství Xa., XD.
a Xc. úplně zachována a mimo to nejspodnější část souvrství Xd.,
jsou to opět pevnější vrstvy slinitého vápence Xd., které chránily
pásmo X. před splavováním, jako to je u Vtelna, Horního Slivna,
Dymokur, na Voškobrdu a j.

Posoudíme-li poměry mocností pásma X. dle výšek v takových
místech, kde jsou všecka aneb skorem všecka čtyři souvrství zacho-
vána, shledáme, že poměrně nejmenší mocnost má vápnitoslinitá facie
v okolí Vtelna (18 m) a v Horním Slivn& (20 m). Tato facie roste
k severu, neboť má na Vrátenské Hoře 60 m, na Velkém Bezdězu
47 m. Od Horního Slivna (20 m) roste též mocnost na východ, podle
jižního okraje pásma X., nebot u Mcel je výška větší než 63 m. Jak-
mile se počnou ve východním Pojizeří proměňovati slinité facie v pis-
čité na okraji Jizerského mořského delta, hned roste mocnost pásma
X. značně. Kdežto je na Velkém Bezdězu výška 47 m, je východně
odtud na Káčově přes 94 m, ve Všeni přes 131 m. Kdežto je od
Vlkavý ku Mcelům výška větší než 63 m, je na Chlomku nad Mladou
Boleslaví více než 141 m. Mocnost na Chlomku a ve Všeni byla by
však jestě větší, kdyby tam zachováno bylo více vrstev souvrství Xd.
Proto jsou nápadnější čísla výšková u zachovalejších vrstev na Mužské
Hůře 180 m, na Vyskři přes 171 m, na Troskách přes 168 m. Že
neubývala, ale spíše přibývala mocnost pásma X. směrem k ústí Ji-
zery křidové, o tom svědčí tato čísla. Výška souvrství Xabc. na
Sokole obnáší 1193 m. Má-li slinitá facie souvrství Xd. na Vyskři
66:7 m a na Troskách 68 m, mohla míti pískovcová facie na Sokole
při nejmenším také tolik. Můžeme tedy připustit výšku původní
pásma X. na Sokole při nejmenším 1193 + 66:7 = 186 m. Mocnost
byla by následkem sklonu vrstev mnohem větší. Ze všeho vysvítá,
jak pisčitý náplav řeky Jizery křidové přispěl značně ku velké moc-
nosti pásma X.

os
4
m
‘Ss
=

8
N
„M
"©

v

XVII. Čen

0

Te)

15

v některých profilech, v nichž buď celé pásmo aneb důležitějš

Přehled výšek a mocností pásma X.

a jeho souvrství
i souvrství jeho přístupna byla.

3 = | 03
Pásmo X.|« s ie a QUE © S] © | 8
a jeho PE o P 8 SE = a Bi S > „E = > = FA ZS 85 E
jeho (Be|sa8 re) sm) 88 83 3. B8 | 88| 5 Mo | Es 4 © = E EO =
Sound- | = == Sao = CP Se S © | S ee: ©
OBBuF APA Fi © A on ar un
Hnbksbn| PA | AO PO SN INR = > = m = 2 es eier | c A
I | ei — _—
dı— 8:0 (20:0) 4LO| (25:0) 66:7) —— 68:0 mel el =
œ (1:0) ee Vet — 120
| | B | | 10:5) 2177| 265 45 0) 1240 [25 0]
| 10 45:5 EE [642] en 540 940409 — — | 1075
X « 600 Tr 5|32°3| 2205 900 88:0 [809]
— 114 Gl: 45:7 27:0 j M
| 6 | (27:0) ee | (292) 35:2
b|— 71:0 (HO) oe = = (46)—— = | OLO men =
|“ = zj 45:0 us 3) = (48)| (410) 135| 150 75 0:5
- — — — = — _ _ er | of" — — — — — — 70 — —| —|. — —
a 10| 10 | ep al 10 0 12) — = — = V270 13 1,8) 1:3
i 3 l
m Een
Součet.. | 18-0) 20°4| 60:0, at > 631 >1470) — = — 180:0) PAU -|> 165:0|> 165'0| >168| —| > 10877 — — | >181 >|
Mocnost 7 5
dle profilů | 19 |21 |53 |46 > 148 190 190 > 190 190
měřená :

Vysvětlení. (

Jísla značí metry. Čísla tučně tištěná znamenají kvádrové pískovce, tučně tištěná a podtržená
šími vložkami slínů neb jílů. Čísla slabší podtržená : — sliny neb pískovce slinité deskovité, proložené kvádrovými pískovci.
tržená — slíny bez ohledu na jejich druhy. Čísla v křivých závorkách představují výšku jen částečného souvrství, poněv

n

kvádrové pískovce s men
Cisla slabá nepod-
vadž nebylo celé souvrství

přístupno. Čísla v lomených závorkách znamenají, že se u příslušného souvrství výška mnoho líší od jeho mocnosti.

Pásmo X. kridového útvaru v Pojizeří. 151

Změříme-li mocnost pásma X. na vyobrazených profilech, ob-
náší tato na Chlomku u Vtelna 19 m, v Horním Slivně 21 m. na
Velkém Bezdězu 46 m, na Vrátenské Hoře 53 m, na Chlomku nad
MI. Boleslaví 148 m, na Mužské Hůře, ve Vyskfi, na Hrubé Skále a
Troskách po 190 m.

Viz v předu.

z z k £
Haciové změny násma X
2 Zuıy 4 = = ý p = Aie

Viz v předu.

Pásmo X. skládá větší díl povrchu zemského ve východním Po-
jizeří; hodí se tedy nejlépe ku posouzení tektonických poměrů útvaru
křidového tohoto kraje, tak jako se hodilo k témuž účelu pásmo IX.
v západním Pojizeří.

Průřez Jiřickou vysočinou od Lysé ku Benátkám na obr. 8.
ukazuje, jak vrstvy našeho útvaru zapadají k S. Podobně je to 1 dále
na V. ku př. od Voškobrdu u Poděbrad do Dymokur. Témě sou-
vrství Xc. na Voškobrdu má výšku 2805 m n. m. a v Dymokurách
2198 m. Zapadají tedy i zde vrstvy od J. K8.

Tak jako se jevil obrat ve sklonu vrstev u Benátek, tak že
vrstvy útvaru křidového ve stráni Jizery od Benátek k Hrdlořezům
vystupovaly (obr. 34.) — následkem JJV. sklonu — právě tak jeví
se obrat ve sklonu severně od čáry Vlkava-Dymokury. Svědčí o tom
čísla nadmořských výšek pro témě souvrství Xe. Obnáší totiž v Dy-
mokuräch 219-5 zn, na Chotuci 251 #, ve Mcelich 260 24. Na Vinici
u Kopidlna, aé tam není zachováno témě souvrství Xe, přece je tam
značná výška vrstev Xc. 263 m. Jaký je tu sklon, přesně nelze zod-
povéditi. Kompasem nedá se měřiti, když je menší 1° a ku kon-
strukci jeho nedostává se nám patřičných cót. Pravdě se podobá, že
je tu sklon JV., tak jako se to zdá od Strašnova u Pískové Lhoty
do Vlkavy, kde souvrství Xa. klesá od 244 m ku 210 m n. m. a
jak to skutečně je ve Chlomeckém hřbetu, kde obnáší mezi Chlumem,

152 XVII. Čeněk Zahálka:

Vinaïicemi a Ctiměřicemi 33:5“ (viz str. 99.). S tím souhlasí též JV.
směr vybrázděných roklí v jižní stráni Chlomeckého hřbetu.

Vrstvy Markvartické vysočiny mezi Strevati, Sobotkou, Dolním
Bousovem, Domousnicemi a Libání mají též pravděpodobný sklon
k JV. Chlemeckÿ hřbet oddělen je od Markvartické vysočiny Domous-
nickým průsmykem, kterým probíhá železnice od Libáně k Dolnímu
Bousovu: Tímto průsmykem naznačena je dislokace ve způsobě vržení
(viz obr. 66.). Souvrství Xc. na Kopanině vrženo je o 80 m výše,
nežli souhlasné vrstvy protějšího Chlomeckého hřbetu. Dislokační roz-
sedlina (>) má tu směr od JV. k SZ. Na obr. 65. přichází tato Do-
mousnická dislokace opět do průřezu mezi Malou Lhotou a dvorem
Skašovem. I zde naznačena je čára vržení (>) údolní brázdou.

V Kosmonosské vysočině je dvojí sklon. Od potoka Klenice ku
Kosmonosům vrstvy vstoupají, poněvadž je tu sklon JV. Od Kosmo-
nos však ku Bakovu vrstvy opět klesají, majíce sklon ku SV. To
souhlasí s tektonikou vrstev po pravé straně Jizery; neboť i tam
vrstvy vstoupaly od Čejtic ku Debři (obr. 34a.) následkem sklonu
JJV., z Debři pak ku Malé Bělé klesaly. Je zde tedy zřetelně na-
značena dislokační čára, v níž nastává obrat ve sklonu vrstev: Bez-
velským důlem „na Debř a Kosmonosy.

V nejjižnější části Hruboskalské vysočiny, totiž v Žehrovských
skalách, mají vrstvy pásma X. sklon JV. "Tento sklon je pozorovati
i pouhým okem, díváme-li se na stráň Dnebožských stěn od Jiviny
nad klášterem Hradištěm. Klesajíť vrstvy od Kurovodic k Bosini. Náš
profil na obr. 67. z okolí Mnichova Hradiště má proto vrstvy sklo-
něny, tak jako na profilu obr. 70. v okolí Střehomi u Sobotky. Také
vystupují vrstvy na profilu obr. 65. v okolí Kosti, ač jdou od JZ. ku
SV. Nejdouť zcela podle směru vrstev. Ve Střehomi máme na profilu
obr. 70. dislokaci v podobě vržení (str. 127.). Jde napříč Kosteckého
důlu. Široká čára vržení prochází č. d, 14. (r. na obr. 70.) a jde od
JZ. k SV. Na druhé straně Kosteckého důlu znatelna je na obr. 65.
(7), pod cótou 314. Vrstvy XD. po JV. této rozsedliny jsou výše
vrženy než Xcß. po straně SZ., tak že XD, přichází do styku s Xd.
Možná, že má tato dislokace své pokračování v okolí Hůry nad Li-
bošovicemi, Hlavní rozsedliny Žehrovských skal řídí se v témž směru
od JZ. k SV, a kolmo k nim od JV. k SZ. Dle nich brázdí si de-
šťová voda četné rokle a důly. Celkový sklon v Žehrovských skalách
je malý, nedosahuje ani 1°. Ku př. od vrcholu Skokovských skal nad
Zehrovem ku Střehomi obnáší asi 50. Místní sklon bývá někdy větší.
Tak v levé stráni pískovcové v Oboře u Kosti byl sklon u paty skal

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří. 153

7° ku JV., uprostřed stráně 5° k JV.; při vrcholu skal byly vrstvy
vodorovny. Jinde v témže důlu byl sklon 10% ku JZ. neb 5“ k JV.
Směr rozsedlin skalních 16 4% ku JZ. a 10 h ku JV. Jinde 20 4
ku SZ. wi

Střední část Hruboskalské vysočiny, Hruboskalsko a Troskovicko
má vrstvy se sklonem JZ. Proto vrstvy na profilu obr. 68. z okolí
Všeně a Vyskře jsou vodorovny, jdouce dle směru vrstev, kdežto na
obr. 65. v okolí Vyskře a Hrubé Skály vstoupají, neboť jdou od SV.
ku JZ. jako sklon. Poněvadž mají Žehrovské skály sklon JV., tedy
spadá na rozhraní mezi ně a Hruboskalsko, totiž do Žehrovského
důlu, dislokační čára. Však i mezi Hruboskalskem a Troskovickem
jeví se dislokace a sice vržení podle čáry jdoucí Roketnickým důlem
od SV. k JZ. Vrstvy Hruboskalska jsou výše vrženy proti vrstvám
Troskovicka. Sklon celkový Hruboskalska je malý a obnáší při te-
meni pásma X. asi 1° 43°. Však místní sklon je často větší. Ve stráni
pod Pohořím u Všeně obnáší 13° k JZ., v Drahoňovicích u Hrubé
Skály 149 k JZ., při čemž je směr vrstevný 20 4 SZ. Rozsedliny
skalní jsou svislé a řídí se obyčejně dle sklonu a směru vrstev.
V Drahoňovicích měřen směr rozsedlin: 21 h SZ., 1 h 10° SV.,
6" N.

Severní oddíl Hruboskalské vysočiny zaujímají mezi Turnovem,
Roveňskem a Malou Skalou: Turnovské skály. Skály tyto jsou značně
prostoupeny dislokacemi podle dvou na sobě koimých směrů, celkem
od JV. k SZ. a od JZ. k SV. Již od Hruboskalska je odděluje vržení
podle Libuňského údolí. Libuňským údolím od JV. k SZ. probíhá
rozsedlina dislokační (obr. 65. r.). Podle ní vrženo je Hruboskalsko
do větší výše než souhlasné vrstvy Turnovských skal po pravé straně
Libuňky. Rovnoběžně s Libuňskou dislokací jde Radvanovická dislo-
kace. Je to opět vržení dle rozsedliny od J. konce Roveňska přes
Radvanovice k obci Chlomku u Turnova. Dislokační rozsedlina na-
značena je řadou důlů ve jmenovaném směru (r. na obr. 65., 7. na
obr. 71.). Vrstvy po SV. straně rozsedliny jsou výše vrženy proti
souhlasným na straně druhé. Po JZ. straně je sklon vrstev celkem
JZ., po druhé JJZ. Mezi Sokolem, Rotštýnem a Rohlinami je značný
sklon vrstev k ZJZ. Pásmo X. končí se v Roveňském tarasu od Ro-
veňska přes Rotštýn až na Vranov. Spodní část náleží vyšším vrstvám
pásma IX. Tento Roveňský taras je, jak známo, JZ. stranou Krko-
nošské dislokace se sklonem vrstev celkem ku JZ. (r. na obr. 65. a
946). Na obr. 69. máme znázorněnou dislokaci v podobě vržení
u obce Jenšovic (r.). Dislokační rozsedlina má směr od SV. k JZ. a

154 XVII Čeněk Zahálka :

míří Oujezdským údolím (obr. 68. 7.) do Jizerského důlu v Mohelnici
(obr. 54. a 67.). Možná, že je tedy pokračováním Mohelnické dislo-
kace. Po Z. straně dislokační rozsedliny jsou vrstvy výše vrženy než
po V. Přichází tu nejvyšší poloha pásma IX. (souvr. IXd.) u Jenšo-
vického kostela ve styk se souvrstvím Xc£. mezi Jenšovickým ko-
stelem a Malým Rohozcem. Turnovské skály mají ještě více dislokac.
Neměl jsem tolik času, abych je byl mohl ohledati podrobně (viz
str. 191.). Místní sklony a směry hlavních rozsedlin naměřili jsme
tyto. V Boru u Borku byl sklon kvádrů 185“ k Z., hlavní rozsedliny
od Z. k V. Na Skalce JV. od Blatec u Roveňska byl sklon kvádrů
129 až 159 k Z. V témž směru šly hlavní rozsedliny.. V Rotštýně je
sklon kvádrů 11° k JZ. Směr vrstev 21 4 SZ. Směry hlavních roz-
sedlin 21 À 109 SZ. a 4 h 10° SV. Místní sklon je ovšem větší než
sklon celkový.

Studiem příčných profilů Jizerského údolí vychází na jevo, že
je to údolí dislokační. Obrazce 67., 68., 69. vykazují dislokační roz-
sedlinu s vržením, které jde prostředkem úvalu mezi Káčovem a
Mužskou Hůrou (obr. 67. 7.), odtud směrem SV. dále mezi Příšovice
a Mokrý (obr. 68. r.), pokračuje však v témž směru přes Turnov pod
Hrubý Rohozec (obr. 69. r.). Na profilu obr. 66. v Bezděčíně u Ml.
Boleslavi vidíme též vržení. Dislokační rozsedlina jde od Bezděčína
(r.) k východnímu okraji Mladé Boleslavi, tedy od JZ. k SV.

Vrstvy po Z. straně rozsedliny jsou výše vrženy než po straně
V. Jeví se tu týž úkaz jako v předchozí Jizerské dislokaci. Možná,
že je pokračováním jejím. Jizerským údolím procházejí tudíž dislokace
dvojího druhu: podélné a příčné. Prvé sledují běh řeky Jizery (údolí)
a mají směr od JZ. k SV., druhé jdou ku předešlým kolmo, od JV.
k SZ. a protínají údolí Jizery napříč.

Orografie.

Popsané stratigrafické a geotektonické poměry krajiny; v níž
rozloženo je pásmo X., vysvětlují příčiny, dadoucí vznik tvaru po-
vrchu zemského ve východním Pojizeří.

Po ukončení periody křidové v Čechách byl povrch zemský,
tvořený souvrstvím Xd., v našem Pojizeří rovinatý, ku bývalým. bře-
hům mořským mírně se zdvihav. Když se vlévala za doby pásma X.
řeka Jizera ve Vranově do moře, pohyboval se hlavní proud vodstva
jejího prostředkem příslušné delty mořské od Vranova přes Hrubou.

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří. 155

Skálu ku Zelenské Lhotě, Když se skončilo vynořování dna mořského
a pásmo X. octlo se na suchu, pohybovala se ještě Jizera v téch
místech, kudy se ubíral dříve její hlavní mořský proud. Průběhem
mladších třetihor — Eocánu — se však“poloha Jizery měnila a po-
sunovala vždy víc a více k západu, t.j. ku nynějšímu řečišti. V době
neogenové, do níž spadá hlavní utváření se nynějších tektonických
poměrů Pojizeří, zaujímala již řeka Jizera polohu svou v Jizerském
údolí, ovšem v poloze mnohem vyšší nežli dnes. Jizerská dislokace
podélná, tvořící se v době neogenové od Turnova ku Mladé Bole-
slavi, vykázala Jizeře určitou dráhu. Ačkoliv usnadňovala tato dislo-
kace trvalé umístění řeky Jizery, tož zase vyvinující se některé příčné
dislokace v pohodlném odtoku ji zdržovaly. Povšimněme si ku př.
našeho profilu na obr. 34a. Od Bakova (na pravé straně Jizery od
Nové Vsi a Malé Bělé) teče Jizera proti sklonu vrstev. Sklon ten je
od Debří ku Bakovu SV. Při ponenáhlém vývinu této dislokace bylo
řece Jizeře překonávati tuto překážku a to tím více, ježto je tato
dislokace zprovázena v okolí Kosmonos čedičovými erupcemi, které
se proudu Jizery značně stavěly v cestu. Toto zdržování. Jizerského
proudu mezi Debří a Bakovem mělo za následek větší rozlévání se
Jizery v podobě jezera mezi Turnovem a Mnichovo Hradištěm a hojné
usazení Jizerského štěrku a písku v době diluvialní. Tím se vysvět-
luje značné rozšíření Jizerského údolí v jmenované krajině.

Značnou překážkou k pohodlnému toku Jizery stavěl se v cestu
vyzdvihující se Maloskalský hřeben, jak to náš profil na obr. 540.
znázorňuje. Maloskalský hřeben z kvádrových pískovců pásma I. a II.
složený přetíná Jizeru napříč (obr. 1., 5.). Od počátku jeho vývinu
až k úplnému překocení jeho vrstev se sklonem 1019 k SV. tvořil
proti proudu Jizery přirozený jez. Jizera brázdila si sice pracně cestu
během té doby skalním jezem, byla tu však tísněna zvláště při roz-
vodnění. Širší údolí Jizery před pískovcovým hřebenem pod zámkem
Maloskalským ukazuje, že tam byla vzedmuta a v jezero rozlita. Přes
rozbrázděný hřeben řítil se proud Jizery v podobě slapu do Vranova
za doby neogenové a během diluvia výška jeho se značně umenšila.
Je zajímavo, že na tomto místě, kde býval slap, je malá osada Lab.
Jméno to bude slovanské, odvozené ze slova „slap“. Ono ukazuje, že
ještě za dob osídlení místa toho Slovany (Čechy) menší slap tu stával
a že pískovcové skály Malo- a Suchoskalské do řečiště Jizery zasa-
hovaly. Vybudováním cesty (později silnice) v Labu a vyčistěním ře-
čiště mezi Labem (osadou) a Vranovem uvolnilo se proudu Jizery
tak, jak to nyní spatřujeme.

156 XVII. Čeněk Zahálka:

Relief krajiny v oboru pásma X. je odvislý značně od tekto-
niky vrstev. Podle sklonu vrstev, jak jsme již dříve uvedli, vymlela
si voda dešťová stružky, rokle, údolí a ve kvádrových pískovcích důly
(caňony). Voda tekoucí nalézá nejlépe svou dráhu v rozsedlinách,
které bývají rovnoběžné s nejbližšími dislokačními rozsedlinami, se
sklonem a kolmo ku sklonu. Tím se oddělují části pískovcových skal
od sebe. Touto cestou a větráním i oplakováním skal dle loží, zvláště
v měkčích polohách, kde nepříznivý tmel pískovců větrání tak ne-
vzdoruje, vznikají ony bizarní formy skalní v oboru Hruboskalské
vysočiny.

Dle rozsedlin neb puklin dislokačních přirozeně si voda vymlela
širší údolí. Tak vytvořilo se nejen Jizerské údolí, ale také Radvano-
vický a Studený důl, údolí Libuňky, Žehrovský důl, Roketnický důl,
Domousnické údolí a j. Jedny jdou od JZ. k SV., druhé od JV.
ku SZ.

S výšky 285 m na vrcholu Voškobrdu u Poděbrad, jižní to hra-
nice pásma X., schyluje se témě pásma X. ku Dymokurám, kde na-
bude nejmenší hloubky 221 m; odtud ohýbá se opět výše k severu,
nabývajíc na Chlomeckém hřbetu na Bojetici 365 m, na Kopanině
u Domousnic 372 m. Vzdor mnohým dislokacím, jimiž se pravidelný
výstup temene pásma X. k severu často relativně umenšuje, dosahuje
na Mužské Hůře 420 m, na Vyskři 4047 m, na Troskách 442 m a
na Sokole u Vranova, kdyby tam celé souvrství Xd. bylo zachováno,
as 614 m (dnes spodní část Xd. zaujímá jen 559 m). Obnáší tedy
výška temene pásma X. na Sokole nad temenem u Dymokur as 393 m.

Palaeontologie.

Sestavme si přehled skamenělin, jež se vyskytují v jednotlivých
horizontech pásma X. a rozdělme je dle facií, ve kterých se vysky-
tují. Předem vyradme zvláštní horizont Xa. V přehledu tomto je
nápadno, jak velký vliv na palaeontologické poměry pásma má změna
facif.

Seznam skamenělin nalezených až posud v horizontu
Xa. v Pojizeří.

Facie slinitá. Facie pískovcová.
Pisces.
Coprolithes.
Lepidenteron, rybí šupiny.

Pásmo X. křidového útváru v Pojizeří.

Facie slinitá.

Nautilus sp.
Ammonites sp.
Scaphites Geinitzi d’Orb.

Natica Gentii Sow.

Natica Roemeri Gein.
Natica sp.

Turbo sp.

Trochus Engelhardti Gein.?
Pleurotomaria sp.

Aporrhais (calcarata ?)
Aporrhais Schlottheimi Róm.

Aporrhais stenoptera Goldf.?
Aporrhais sp.

Cerithium sp.

Voluta saturalis Goldf.

Voluta sp.

Rapa sp.
Fusus sp.
Mitra sp.
Acteon ovum Duj.
Avellana ?

Cardium productum Sow.

Crassatella sp.
Cyprina ?
Trigonia limbata D'Orb.

Facie pískovcová.

Cephalopoda.

Scaphites Geinitzi D'Orb.
Baculites sp.

Gastropoda.

Turritella multistriata Reuss.
Natica vulgaris Reuss.

Natica Roemeri Gein.

Turbo sp.
Trochus Engelhardti Gein.

Aporrhais megaloptera Reuss.
Aporrhais stenoptera Goldf.
Aporrhais sp.

Cerithium sp.

Voluta elongata D'Orb.

Rapa costata Röm.

Acteon ovum Duj.

Dentalium polygonum Reuss.

Pelecypoda.

Opis Cnocenensis Fr.?

Cardium lineolatum Reuss.
Isocardia sublunulata D'Orb.
Crassatella sp.

Facie slinitá.

Nucula sp., větší druh.
Nucula sp., menší druh.

Arca subglabra D'Orb.
Arca echinata D'Orb.

Venus parva Sow.?

Solen sp.
Inoceramus Brongniarti
Cuvieri Sow.)

XVII. Čeněk Zabálka:

Facie pískovcová.

Pelecypoda. eus

Mutiella Ringmerensis Mant. sp.

Eriphyla lenticularis Goldf.

Nucula pectinata Sow.

Nucula semilunaris v. Buch.
Nucula ovata Mant.

Arca striatula Reuss.
Arca subglabra D’Orb.

Arca undulata Reuss. |
Gastrochaena amphisbaena Gein.
Modiola tetragona Reuss.
Panopaea gurgitis Brongn.
Tellina concentrica Reuss.

Venus subdecusata Rôm.
Leguminaria truncatula Reuss-
Park (à Inoceramus Broneniarti Park. (à
Cuvieri Sow.)
Lima multicostata Gein.
Lima granulata D'Orb.?
Pecten Nilssoni Goldf.
Pecten curvatus Gein.

Vola quinquecostata Sow. sp.
Spondylus spinosus Goldf.

Exogyra conica Sow.
Ostrea semiplana Sow.
Ostrea sp.

Magas Geinitzi Schlönb,

Ostrea semiplana Sow.

Anomia subtruncata D’Orb.

Brachiopoda.

Bryozoa.

Membranipora curta Nov.

Membranipora sp.

—=m

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří. 159

Facie slinitá. Facie pískovcová.
Crustacea.
Cytherella ovata Róm. sp.
Cytherella Münsteri Reuss.
Bairdia subdeltoidea v. Münst.
Scalpellum quadratum Darw.

Vermes.
Serpula sp.
Serpula gordialis Schl.
Serpula ampullacea Sow.

Echinodermata.
Nucleolites bohemicus Nov.

Anthozoa.
Parasmilia centralis Mant.

Porifera.
Pleurostoma bohemicum Zitt.
Ventriculites sp.
Ventriculites angustatus Róm.
Plocoscyphia sp.
Vioa sp.
Amorphospongia rugosa Róm.
Zlomky spongií četné.

Foraminifera.

Dentalina sp.
Textillaria conulus Reuss.
Nodosaria sp.
Frondicularia inversa Reuss.
Cristellaria sp.
Globigerina sp.
Planorbulina sp.

Seznam skamenělin nalezených až posud v horizon-
tech Xbcd. v Pojizeří.

Facie slinité. Facie pískovcové.
Pisces.
Lamna raphiodon Ag. Xb.
Lamna sp. Xd.
Otodus appendiculatus Ag. Xc.

—

160

Facie slinitá.

XVII. Čeněk Zahálka:

Facie plskovcová.

Pisces.

Otodus sp. Xd.

Osmeroides Lewesiensis Ag. X2.
Osmeroides sp. Xd.

Aspidolepis Steinlai Gein. Xd.
Aspidolepis sp. Xd.

Beryx sp. XD.

Cladocyclus Strehlensis Gein. Xd.

Cladocyclus sp. Xd.
Lepidenteron sp. Xd.
Zbytky ryb X4, Xd.

Cephalopoda.

Schlónbachia Texana Röm. Xc.
Placenticeras D’Orbignyanus
Gein.? Xb.

Scaphites sp. Xd.

Scaphites Geinitzi D’Orb. Xd, Xd.

Scaphites auritus Fr. Xb.

Helicoceras Reussianum Gein. XD.

Baculites sp. Xb.
Aptychus sp. Xd.

Belemnites Merceyi Mayer. Xc.
Nautilus Reussi Fr. Xe.

Scaphites binodosus Röm. Xc.

Baculites incurvatus Duj. Xc.

Gastropoda.

Turritella multistriata Reuss. Xd.

Natica vulgaris Reuss. Xb.

Turbo decemeostatus v. Buch. Xb.

Trochus amatus D’Orb. Xb.

Rissoa Reussi Gein. Xb.

Turritella sexlineata Pöm. Xc.
Turritella iniqueornata Dresch. Xe.
Turritella Noegerathiana Goldf. Xc.
Turritella multistriata Reuss. Xc.
Natica acutimargo Röm. Xe. ©
Natica dichotoma Gein. Xc.

Turbo glaber Müll. Xc.
Turbo decemcostatus v. Buch. Xc.

Trochus. Engelhardti Gein. Xc.
Xenophora onusta Nilss. sp. Xc.
Rissoa Reussi Gein. Xc. |

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří. 161

Facie slinité.

Facie piskovcové.

Gastropoda.

Solarium baculitarum Gein. Xd.

Aporrhais megaloptera Reuss.
sp. X8.

A porrhais stenoptera Goldf. sp. Xc.

Aporrhais Reussi Gein. XD.

Aporrhais subulata Reuss. XD.
Aporrhais arachnoides Müll. Xó.

Aporrhais sp. XD.
Rapa cancellata Sow. XD.
Fusus? XD.

Cerithium fasciatum Reuss. XD.

Mitra Roemeri D'Orb. Xd.

Acteon elongatus Sow. XD.

Avellana sp. XD.
Cylichna cylindracea Lov. XD.

Acmaea depressa Gein. Xd, Xc.

Dentalium polygonum Reuss. X9,

Xc.
Dentalium glabrum Gein. XD.
Dentalium medium Sow. XD.

Solarium baculitarum Gein. Xc.

Keilostoma labiatum Weinz. Xc

Aporrhais mecaloptera Reuss.
SD EXC.

Aporrhais stenoptera Goldf. sp. Xe

Aporrhais papilionacea Goldf. sp.
Xc.

Rapa cancellata Sow. Xc.
Fusus Nereidis Münst. Xc.

Tritonium proserpinae v. Můnst. Xc
Cerithium fasciatum Reuss. Xc.
Cerithium Chlomekense Weinz. Xc.
Voluta semiplicata Můnst. Xc.
Voluta elongata Sow. sp. Xc.
Mitra Roemeri D’Orb. Xc.
Acteon ovum Duj. Xc. .

Acteon doliolum Můll. Xc.

Avellana Humboldti Můll. Xc.

Cylichna expansa Fr. Xc.

Dentalium glabrum Gein. Xc.
Dentalium medium Sow. Xc.
Dentalium laticostatum Reuss. Ne.

Pelecypoda.

Cardium lineolatum Reuss. Xb.

Cardium semipapillatum Reuss. Xd.

Věstník král. čes. spol. náuk. Třída II.

Cardium productum Sow. Xc.
11

102

Facie slinité.

9 XVIL Čeněk Zahálka:

Facie pískovcové.

Pelecypoda.

Cardia tenuicosta D'Orb..Xb.
DP DÁDKVO S

[socardia gracilis F
Isocardia sp. XD.

Astarte acuta Reuss. X0.
Astarte nana Reuss. XD.

Eriphyla lenticularis Goldf. sp. Xd.

Nucula ovata Mant. Xb.

Nucula semilunaris v. Buch. Xd,
Xc, Xd.

Nucula pectinäta Sow. X2.

Nucula sp. XD.

Arca undulata Reuss. Xd,
Arca bifida Reuss. XD.
Arca sp. Xb.

Leda siligua Goldf. sp. Xb, Xc.
Pinna nodulosa Reuss. Xd, Xd.

Pinna decusata Goldf. XD.

Gastrochaena amphisbaena Gein.
Xc.

Cardium Ottoi Gein. P “ML )
Xe. -
Protocardium Hillanum Sow. Xc.

Crassatella regularis D’Orb. Xc.
Crassatella sp. Xc.

Venilicardia (Cyprina) van o
Bosqu. Xc.

Mutiella Rinéméiensi“ Mant. 'sp.
Xe.

Eriphyla lenticularis Goldf. sp. Xc.

Trigonia alaeformis Park. Xc.

Nucula semilunaris v. Buch. Xc.

Nucula pectinata Sow. Xc.
Nucula impressa Sow. Xc.

Pectunculus Geinitzi D’Orb. Xc.
Arca subglabra D'Orb. Xc.

Arca cf. pholadiformis D’Orb. Xc.
Arca vendinendis -D’Orb. Xc.

- Arča sp. Xc.
Scapharca ponticeriana Stol. Xo.

Pinna nodulosa (= Mytilus Nep-
tuni Goldf. sp.) Xc.

Pinna decusata Goldf. Xc.

Pinna cretacea Schlott. Xc.

Mytilus lineatus Sow. Xc.,

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří.

Facie slinité.

163

Facie pískovcové.

Pelecypoda.

Solen sp. Xb.

Siligua (Leguminaria) truncatula
Rss. Xd.

Siliqua sp. XD.

Modiola tetragona Reuss. X2.

Pholadomya aeguivalvis Goldf. X5.

Tellina concentrica Reuss. XD.
Tellina sp. XD.

Venus subdecussata Röm. XD.

Venus laminosa Reuss. XD.
Venus sp. X4, Xd.

Avicula glabra Reuss. Xb.
Avicula Geinitzi Reuss. Xd.
Avicula pectinoides Reuss. X4, Xd.

Corbula eaudata XD.

Inoceramus Brongniarti Park. (a
Cuvieri Sow.) Xd, Xc, Xd.
Inoceramus sp. X0, Xc, Xd.

Pecten Nilssoni Goldf. Xd, Xd.

Solen compressus Frič. Xc.
Solen macromyus Frič. Xe.
Solen Guerangeri D'Orb. Xc.

Pholadomya nodulifera Můnst. Xc.

Pholadomya designata Goldf. sp.
Xe.

Pholadomya aequivalvis Goldf. sp.
Ko!

Mactra porrecta Gein. Xc.

Tellina plana Róm. Xc.
Tellina strigata Goldf.? Xc.

Venus fabacea Róm. Xc.

Avicula triloba Röm. Xc.

Corbula striatula Sow. Xc.

Gervillia solenoides Defr. Xc.

Gervillia ovalis Frič. Xc.

Clavagella elegans Müll. Xc.

Inoceramus Brongniarti Park. (a
Cuvieri Sow.) XD, Xc.

Lima semisulcata Nilss. Xc.
Lima Hoperi Mant. Xc.
Lima granulata Desh. Xc.

AE

XVII. Čeněk Zahálka:

104

Facie slinité. Facie pískovcové.
Pelecypoda.

Pecten curvatus Gein. Xd. Pecten curvatus Gein. Xc.

Spondylus asper Sow. Xc.
Spondylus spinosus Goldf. Xbc.

Vola guinguecostata Sow. sp. Xc.
Plicatula inflata Sow. Xc.
Exogyra lateralis Nilss. sp. Xc.
Exogyra laciniata D’ Orb. Xc.

Ostrea proteus Reuss. Xc.

Ostrea semiplana Sow. XD. Ostrea semiplana Sow. Xc.
Ostrea hippopodium Nilss. Xd, Xd. © Ostrea hippopodium Nilss. Xc.
Ostrea frons Park. XD. Ostrea frons Park. Xc.

Ostrea juv. Xd.
Anomia subtruncata D’Orb. Xd, Anomia subtruncata D’Orb. Xc.
Xd. Anomia semiglobosa Gein. Xc.

Brachiopoda.
Magas Geinitzi Schlb. Xc.

Terebratula semiglobosa Sow. Xbc.

Terebratulina gracilis Schlott.
KOX

Terebratulina striatula Schlott. Xd.
Rhynchonella sp. Xb.

Bryozou.

Petalopora seriata Nov. Xc.
Bryozoa Xd.

Crustacea.

Callianassa brevis Fr. Xd.

Stenocheles esocinus Fr. Xd.

Cytherella sp. X5, Xd.

Bairdia subdeltoidea v. Můnst. Xb.

3airdia sp. Xbc.
Pollicipes glaber Róm. Xd. Pollicipes glaber Róm. Xe.
Pollicipes sp.? Xd.

Vermes.

Serpula sp. Xc.

Serpula gordialis Goldf. Xc.
Serpula socialis Goldf. Xc. |

. Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří. 165

Facie slinité. Facie pískovcové.
Echinodermata.
Cidaris subvesiculosa D'Orb. Xc.
Phymosoma radiatum Sorig. Xc. ni
Micraster breviporus Ag. Xbc.
Micraster sp. Xbc.
Holaster sp. Xd.
Hemiaster sp. Xb.
Stellaster sp. XD.
Antédon Fischeri Gein. sp. Xd.
Ostny ježovek Xb.
Anthozoa.
Trochocyathus sp. XD.
Porifera.
Plocoscyphia sp. Xc.
Spongites saxonicus Gein. Xc.
Jehlice spongií Xd, Xc.
Shluky domněle spongiím náleže-

jící. Xc.
Foraminifera.
Dentalina sp. Xd, Xc.
Nodosaria sp. Xd.
Flabellina elliptica Nilss. sp. Xd.
Frondicularia inversa Reuss.Xb,Xd.
Frondicularia angusta Nilss. Xd.
Frondicularia sp. X8, Xd.
Cristellaria rotulata Lam. sp. X4,
Xc, Xd.
Cristellaria sp. Xd, Xc, Xd.
Radiolarie.
Cromyomma perplexum Stöhr. Xb.
Plantae.
Seguoia Reichenbachi Gein. sp. Xd.
Chondrites sp. Xd., Xd.
ıomky otisků rostlin Xd. -© Zlomky listů Xc.
Plantae?
Fucoides sp. Xd. Fucoides sp. Xc.

Skameněliny vyskytující se ve vápnitoslinité facii pásma X.,
rozložené v pruhu po jižní části Pojizeří, blíže Labe, souhlasí úplně

166 XVII. Čeněk Zahálka:
se skamenělinami téže facie, jak vyvinuta byla v západočeském útvaru
křídovém v Poohří, v širším okolí Ripu a Polomených Horách. Tu
vystupuje až posud nade všecky význačná

Terebratula semiglobosa
a Micraster breviporus.

Tyto v jiném pásmu se ještě nikdy neobjevily. K nim druží se známá
společnost:

Terebratulina gracilis.

Scaphites Geinitzi.

Phymosoma radiatum.

Spondylus spinosus.

Pleurostoma bohemicum.

Ventriculites angustatus.

Bairdia subdeltoidea

a jiné, zejména velké množství Foramimfer.

Souvrství Xa. je i zde pamětihodno glaukonitickymi jádry gastro-
podü, glaukonitickymi zlomky spongii a hojnou Ostreou semiplanou.

V souvrství Xd. vládne opět hojný Znoceramus Brongniarti
(Cuvieri jiných autorů) se vzácnou Callianasou brevis a Seguoí Reichen-
bachtí. > |

Změní-li se facie předchozích vápnitých slínů pevných pásma X.
v měkké slíny, jako to je ve střední části Pojizeří, pak jsou petro-
graficky velmi blízké slínům a slinitým jílům pásma IX. v Poohří a na
Ripské vysočině. Za dob usazování se těchto vrstev pásma X. byly
tedy v Pojizeří středním podobné poměry přírodní jako v Poohří a na
Ripské vysočině za dob pásma IX., i udržely se tam mnohé druhy
živočišné, které význačny jsou pro slinitojilovité pásmo IX. Již v Poohří
jsme shledali, jak velké množství zivočišných druhů přecházelo z doby
pásma IX. i do pásma X. pro příbuznost usazenin jejich. Ještě více
se to jeví u slínů pásma X. ve středním Pojizeří, ježto jsou ještě
bližší usazeninám pásma IX. v Ripské vysočině a v Poohří. Na důkaz
toho sestavme |

Přehled skamenělin

společných slinitojilovité facii pásma IX. západočeského křidového
útvaru a slinité facii pásma X. ve středním Pojizeří. Ony skameněliny
z nich, které také v Poohří přecházejí do slinitovápnitého pásma X.,

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří.

167

jsou tištěny obyčejným písmem, kdežto ty, které jsou dle posavadních
nálezů společné pouze zmíněným faciím pásma IX. v západočeském
útvaru křidovém a pásma X. v Pojizeří, jsou tištěny silným písmem.
Jsou-li poslední známy již z předchozíeh. pásem, je číslo pásma toho

u nich poznemenáno.

Lamna sp., Otodus sp.
Osmeroides Lewesiensis.
Aspidolepis Steinlai.

Beryx sp.

Cladocyclus Strehlensis.

Zbytky ryb.

Placenticeras D’Orbigny-
anus.

Scaphites Geinitzi.

Scaphites auritus.

Helicoceras Reussianum.
Baculites sp, Aptychus sp.
Turritella. multistriata.

Natica Gentii.

Natica vulgaris. N.
Turbo decemcostatus.
Trochus amatus.

Trochus Engelhardti.

Rissoa Reussi. Buď III. neb IV.
Solarium baculitarum.
Aporrhais megaloptera.
Aporrhais stenoptera.
Aporrhais Reussi.
Aporrhais subulata.
Aporrhais arachnoïides.
Fusus sp.

Rapa cancellata.V.,VIT., VHT.
Cerithium fasciatum. V.
Mitra Rômeri.

Cylichna cylindracea.
Acteon ovum a elongatus.
Avellana sp.

Acmea depressa.
Dentalium polygonum.

Dentalium glabrum.

Dentalium medium.

Cardium semipapillatum.

Cardium lineolatum.

Cardita tenuicosta.

Isocardia sp.

Astarte acuta.

Astarte nana. TI.

Arca subglabra.

Arca undulata.

Eriphyla lenticularis.

Nucula semilunaris.

Nucula pectinata a ovata.

Leda siliqua. II., V.

Pinna decussata a nodulosa.

Gastrochaena amphisbaena.

Siligua truncatula. IV., V.,
VI.

Solen sp.

Modiola tetragona.

Tellina concentrica.

Venus subdecussata.

Venus laminosa.

Venus parva.

Avicůla glabra.

Avicula Geinitzi.

Avicula pectinoides.

Corbüla caudata.

Inoceramus Brengniarti (Cuvieri).

Pecten Nilssoni.

Pecten curvatus.

Vola quinquecostata.

Spondylus spinosus.

Ostrea proteus. VII.

168 XVII. Čeněk Zahálka: ©

Ostrea semiplana a hipopod. Micraster sp., Holaster sp., He-
Ostrea frons. miaster sp.

Anomia subtruncata. Antedon Fischeri.

Magas Geinitzi. Stellaster sp.

Terebratulina gracilis. Trochocyathus sp.

Terebratulina striatula. Pleurostoma bohemicum.
Rynchonella sp. Ventriculites angustatus.
Callianassa brevis. Achilleum rugosum.

Cytherella ovata. Flabellina elliptica.

Bairdia subdeltoidea, Cristellaria rotulata.

Pollicipes glaber. Nodosaria sp.

Serpula gordialis. Frondicularia inversa a angusta.
Parasmilia centralis. Seguoia Reichenbachi.

Fucoides sp.

Seznam skamenělin hned v předu tohoto článku uvedený ukazuje,
že společnost zkamenělin slinité facie pásma X. v Pojizeří velice se
liší od společnosti pískovcové facie téhož pásma v Pojizeří. Proto ale
je také dosti zkamenělin společných oběma faciím. Bude jich asi 43.
K vůli přehledu jsou vytištěny proti sobě v jedné řádce.

Ze je mnoho skamenělin společných slinitým facifm pásma X.
v západočeském útvaru křidovém a v Pojizeří, to rozumí se samo
sebou. Neuvedu jejich seznam celkový. Zajímavo je, že je také slušný
počet druhů společných slinité facii pásma X. v západočeském útvaru
křidovém a pískovcové facii téhož pásma v Pojizeří. Jak o tom svědčí
následující seznam.

Otodus appendiculatus. Dentalium medium.
Coprolithy. Isocardia sublunulata.
Lepidenteron. Crassatella regularis.
Scaphites Geinitzi. Nucula semilunaris.
Turritella multistriata. Arca subglabra.

Turritella Noegerathiana. Arca striatula.

Trochus Engelhardti. Arca undulata.

Turbo decemcostatus. Eriphyla lenticularis.
Aporrhais megaloptera. Pinna decusata.

Aporrhais stenoptera. Gastrochaena amphisbaena.

Mitra Roemeri.
Acteon ovum.

Tellina concentrica.

Inoceramus Brongniarti (a Cuvieri).
Avellana Humboldti. Lima Hoperi.

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří. 169

Lima granulata. Ostrea frons.

Lima semisulcata. Anomia subtruncata.
Pecten Nilssoni. Magas Geinitzi.
Pecten curvatus. Petalopora seriata.
Vola quinquecostata (quadricost.). Pollicipes glaber.
Exogyra lateralis. Serpula gordialis.
Ostrea semiplana. Cidaris subvesiculosa.
Ostrea hippopodium. Fucoides sp.

K uvedeným poměrům palaeontologickým dlužno připomenouti,
že zkameněliny v kvádrových vrstvách Fnrčem nalezené pocházejí
skorem z jediného náleziska u Vinařic na Chlomku, z okraje pískov-
cové facie, a že všude jinde v kvádrovcích jsou zkameněliny velice
vzácné, jako je: Pinna decusata, Inoceramus Brongniarti a jediný
exemplar Pholadomie nodulifery. K těmto přibudou asi dva druhy
ještě z Prachovských skal.

Závěrek.

Geologové, kteří v Pojizeří útvar křidový zkoumali, určovali
naše pásmo X. takto.

JokÉLY “*) mapoval Pojizeří pro říšský geologický ústav ve Vídni.
(Viz též naše Pášmo IX. křidového útvaru v Pojizeří str. 150.) Týž
přidělil naše pásmo X. ku své Plänerformation. Slíny v něm ob-
sažené nazývá Plänermergel a pískovce s nimi se střídající, jako ku
př. na Chlomku u MI. Boleslavi, Plänersandstein. Za vrstvy téhož
stáří považuje Plänermergel, který vyplňuje náš dislokační úval
Hodkovický od Hodkovic přes Vranov na Roveňsko atd., jenž náleží
však mnohem mladším vrstvám, ku našemu pásmu III. až VI.

7. ve

též naše pásmo IX. útv. křid. v Pojizeří, str. 150.). Souhlasně s Jo-
kélym přidružil naše pásmo X. v jižní části Pojizeří, u Mečeříše,
Luštěnic, Loučína, Rožďalovic, Křince, ku své Plänergruppe a jmenuje
slíny jeho Plänermerglem.

(82) Die Quader- und Pláner-Ablagerungen des Bunzlauer Kreises in Böhmen.
Jahrb. d. k. k. geol. Reichsanst. in Wien, 1862. S. 367—378.

53) Ueber die Kreideformation im östl. Theile des Prager Kreises u. im

südl. Theile des Bunzlauer Kreises. Verhandlungen d. k. k. geolog. Reichsanst.
1861. S. 48. dě

170 XVII. Čeněk Zahálka:

Knesčí“*) naše souvrství Xa. neuvádí. Slinité facie našeho
pásma X., souvrství X0. a Xe. určuje po západní straně Jizery a
v jižní části východního Pojizeří až k Loučenskému hřbetu co Teplické
vrstvy, t. j. co naše pásmo X. V téže krajině počítá však naše nej-
vyšší souvrství Xď. ku svým Březenským vrstvám, t. j. ku vyššímu
oddělení našeho pásma IX.

V okolí MI. Boleslavi, Kosmonos a Mnichova Hradiště určuje
Kresci vrstvy naše Xda. co Teplické (t. j. co pás. X.), souvrství XDP.
co Březenské (t. j. co vyšší část pás. IX.) a kvádrovce Xe. co Chlo-
mecké. Při tom se mu Chlomecké vrstvy (t. j. Xc.) s Březenským
(t. j. s pás. IX.) střídají. Proto je toho náhledu, že jsou Brezenské
a Chlomecké vrstvy jedním pásmem; přec však rozlišuje i v dalších
krajinách oboje vrstvy od sebe. Střídání svých vrstev Březenských
a Chlomeckých pozoruje i dále na východ od Domousnic a Libáně.

Naše souvrství XD. mezi Dol. Bousovem a Vlčím Polem má za
Březenské (naše IX.)

Od Chlomeckého hřbetu na sever, v celé Hruboskalské vysočině,
vytratí se KnEjčímu jeho Teplické vrstvy (naše X.), tak že se mu na
Jizerské vrstvy (naše IX.) přikládají hned Březenské vrstvy, čím myslí
naše souv. Xda., které staví na roveň co do stáří s naším pás. IX.
v Březně. Naše kvádrovce XD. + c. - d. klade výše a uréuje co
Chlomecké vrstvy (neb Hruboskalské vrstvy) maje tyto vrstvy za samo-
statný horizont českého útvaru křidového.

Na Troskách se KRejčímu opět Březenské vrstvy s Chlomeckými
střídají i určuje: naše Xd. co Březenské, Xc. co Chlomecké a Xd.
opět co Březenské vrstvy. Poněvadž by měl ale rád sled vrstev zdejších
Chlomeckým kvádrem v nejvyšší poloze ukončené, proto se domnívá,
že na Troskäch nad souvrstvím Xd. byly ještě vyšší vrstvy Chlo-
meckých kvádrů, které dvojjehlan čedičových Trosek objímaly a teprve
splavením jich odhaleny čedičové Trosky. Poněvadž souvrství Xd. po-
krývá důsledně všude zdejší kvádr Xc., nemůže býti nad ním vyšších
vrstev kvádrových. Souvrstvím Xd. končí se náš útvar křidový.

V Besedicích a na Zbirohu určuje též Krejčí souvrství naše
Xda. co Březenské a XbB. + c. + d. co Chlomecké vrstvy.

SCHLONBACH ) určoval naše pásmo X. v Pojizeří mezi Dolánky
u Turnova a Krnskem takto: Naše souvrství glaukonitické Xa. nazývá
Plastische Thone mit Ostrea sulcata (semiplana Zah.) a řadí je ku

!) Studie v oboru křidového útvaru v Čechách. 1864—1868.
75) Verhandlungen d. k. k. geolog. Reichsanstalt in Wien. 1868. S. 255.

l

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří. 171

Tephckým vrstvám, t. j. ku pásmu X. Slinitou facii Xde. po případé
XD. nazývá Schiefrige, leicht zerfallende Baculiten-Mergel. Má je tedy
za aeguivalent našeho pásma IX. v Poohří. Kvádrovcové facie pásma X.,
jako jsou Xc., po případě XD. ©. + ď., určuje co Oberquader von
Chlomek und von Gross-Skal. Za základ našeho pásma X. má Iser-
sandsteine mit ihren verschiedenen Unterabtheilungen, čím myslí naše
pásmo IX. souvrství IXe. + d. (K tomu viz naše Pásmo IX. ütv. křid.
v Pojizeří str, 105, 151, 152.)

GumBEL %) nezná souvrství Xa. Slinitä souvrství XD. a snad
1 Xca., na Chlomku u MI. Boleslavi určoval co Březenské vrstvy, t j.
co naše pásmo IX. a souvrství kvädrove Xeß. na Chlomku považuje
za spodní část /Hruboskalského pískovce čili Oberplänersandsteinu, t. j.
našeho X06.—- c. + d. Také na Hrubé Skále považuje slinité jíly
Xda. za Dřezenské vrstvy a kvádrovce na nich spočívající za Samo-
statné Hruboskalské pásmo. Slinitopisčité vrstvy Xba. pod Sokolem
a Zbirohem rovněž za Březenské vrstvy a kvádrovce XD6. — ©. + d.
za Hruboskalský pískovec.

HocHsTETTER ö7) zcela jinak představoval si sled vrstev na Hrubé
Skále. Naše slinité jíly X%e. na dně Libuňského údolí pod Sedmi-
horkami: určoval co Unterplůnermergel.“*) Tímto myslil vrstvy našeho
spodního oddělení pásma III. Tam, co jsou naše vyšší slinité jíly Xda.
v Sedmihorkách, tam si představoval uloženy /sersandsteine, čím myslí
naše IXc. + ď. Výše pak následuje Oberguader Hrubé Skály, t. j.
naše X4B.— c. + d.

Poněvadž jsme posud neměli příležitost posouditi náhledy Hocu-
STETTEROVY jednak o sledu vrstev útvaru křídového v Pojizeří, jednak
o srovnávání jich s vrstvami v západočeském útvaru křidovém, učiníme
tak nyní v následujících dvou tabulkách přehledně, připojíce ku vrstvám
jeho číslo našeho pásma, za které je považoval. |

HocusrerTER °°) podává svůj náhled o rozčlenění křidového útvaru
v Čechách a některé členy srovnává s vrstvami u Gůmbla a Schlün-
bacha takto: (Viz tabulku na straně 173.)

65) Beitráge zur Kenntniss der Procán. etc. Můnchen. Abhandl. d. k. bayer.
Akad. d. Wissensch. 1868. S. 542.

67) Ein Durchschnitt durch den Nordrand der böhm. Kreideablagerungen
bci Wartenberg unweit Turnau. Jahrbuch d. k. k. geolog. Reichsanst. in Wien.
1868. S. 247—256.

68) Hocusrerrer se domníval, že je to pokračování jeho Unterplänermerglu
od Vesce pod Rotštýnem. Viz příslušný jeho profil.

59) Ein Durchschnitt, S. 255 —256.

172

XVII. Čeněk Zahálka:

Hoc ův průřez útvaru m res útvaru kridoveho od Kozákova až k údolí |x. od Kozákova až Ku
PERU NAT Dano AR 7. tale |

- Ein, in der Regel feinkörniger, bisweilen aber
gr oh körniger,im Übrigen dem Unterquader ähnlicher
Sandstein, dessen 60—80 Fuss mächtige Bänke bei
>odstein und Klokoč, und ebenso jenseits der Iser
sich übe* die Isersandsteinterrasse mit senkrechten
Felswänden erheben, und eine zweite Terasse bilden,
deren Oberfläche gegen Südost sich senkt und gegen
das Libunka-Thal flach abdachend, das von Löss
bedeckte fruchtbare Ackerland bildet. In dem Stein-

Oberquader
pá

bruche am Wege zwischen Louček u. Dubeëko enthält

der sonst sehr versteinerungsarme Sandstein der hier

etwas eisenschůssig ist, Inoceramus (Brongniarti),

Janira (guadricostata), Lima u. andere undeutliche

Zweischalern. In den Felswänden bei der Přáslavicer

Kirche grosse Pinnen u. cylindrische Steinkerne
von Serpulen.

(4. Bei Rodstein'“ erhebt sich über dem Isersandstein,
ohne dass man ein Zwischenglied wahrnimmt, die Sand-|
steinfirsten des Oberquaders, jedoch bei Beseditz und
jenseits der Iser bei Borek u. Woděrad treten wenig
máchtige, mergelige Zwischenschichten zu Tage.)
3. Isersandstein, der eine rasch ansteigende, ca. 120
bis 150 Fuss hohe sehr charakteristische Terrasse
bildet. Beider Mühle von Dubetzko in dem Thale gegen
Louček zu, 'habe ich in den tieferen Bánken eine
kalkig knollige Schichte gefunden, aus der ich ge-
sammelt habe : Diadema (nova sp.), Ammonites sp.,
Panopaea gurgitis, Pholadomya, Arca glabra, Cu-
cullea, Janira guinguecostata, Lima multicostata,
Pinna, Ostrea sulcata, Exogyra columba. Oberste
Bänke sehr kalkig, oft schneeweiss wie Plánerkalk.
Unmittelbar úber denselben der Oberguader.
“12. In den Brunnen u. Wassergruben d. Ortschaften We-
setz, Lochtusch, Leskov, sind lichtgraue Thonmergel
aufgeschlossen. Sie bilden eine Zwischenschichte
zwischen Unterguader u. Isersandstein. (Ichfand, dass
auch bei Lippenz, Perutz, Libochowitz u.s. w.füberall
wenig mächtige thonige Zwischenschichten den Unter-
____} quader v. d. höher liegenden gelben Baustein trennen.)
1. Feinkörniger, meist weisser Quadersandstein, dessen
50—100 Fuss mächtige, steii bis zu 45° aufgerichtete
Bänke mantelförmig, mit scharf ausgezacktem obe-
rem Rande an die südwestl. u. westl. Abhänge des
Kozákov (Melaphyrmandelstein) angelagert sind.
Mit Exogyra columba u. Janira aequicostata. Von |

| Pflanzenresten ist nirgends eine Spur.

mergel

Priesener
Schichten
=>
P

Oberpláner-

Grůn-

sandst., Plánerkalkes

gelben Bausteines,
Weissenberg. Pläner b. Prag.

xogyrensandsteines,
Wehlowitzer Nolneh. (Callianassen Bänke).|

Vi., VII.

Aeguival. d.

E

Unter-
plánermergel
<
HJ
=

Mariner
Unterguader
—
mm.

79) Rotštýn.

7
Ť

ří.

Pásmo X. křidového útvaru v Pojize

| | prqund Toq ST -uorgaıydg 19ZJN194 J0po uaTgoy ur aopenbuazurgg "I |

YOLGTOYOS "g suyeu Od =
-1189 SNBÁdOJLY SOP As ee CID TBIS-wOIN "A U193s =
RADOS PRES RCE «|, TOUVDÁTOY -pueg story 19zjowgrorT-zveg mr sropenbioju "p yueq | =
pun eIrejvo|ns ped I Ileux'2) mos ‘11 -1040 99 d0uP3ÁT0J o1p dopo ‘équnyoo wıAdoxn aop | E
-IIT, IP 9007 eI( AOITINUVA ; LE 8
-OOM T, NUOAIN S97SJ91} urojspuvsunm "n Jopenbrou() TOUTE "Z
= = I ln ne JUTOP III -UIWETIIOU S19uoue|d :
TIT Iyag’ayaeg-wogaupff * d I Wm Jo a9ur[droruf) '€
eng‘ ‘(a sai
TITI RUES El AS ] m -ní Jun 199110 ena ne S[oS1omiopent
SUWBIIIOU] ‘P 9U0Z r. lea mms 2 T) P 1557uoy UL UoJILY UDP J [9Stomiopent)
AI = 100 pXI ca "P OU ut OIMOS) SIOURIA A98A19qUOSSIE A ‘P 'n SUTOJSPUPS
5 Bee Sue AI OUT pun = -198] SOp OUP UDIOJUN 9IP S uro)spuvsun1e 'n urojSpUPS
: -9a0u[ "n 1e$[0 I BEE = À
D À oe, en 10018 s -u91ÁBoxn “urojsneg 10408 1499 JOZJUIIUU 91p UD10Y08
= E | 100g 'ulojspuvsrouv|T dodoyun 19po T901PJT Aasıpues "$ =
ŠÍ s = HPA (14 "19910 Hg
EE Juron n "mpnIY) Mr S[PSIouI0 pen) =
= S = yequoryas pquwnyg 19q Sn x AB n) SIOURId 10910guossto AA P JOUV|T 19910915 R
„|=1=[r0q snsourds snjip]l us ||. IfT À | ‘satagspurs.tas] sop ZOOM -04 "n aozyıyday,
2 |Fluods pun ru X PON 810UL|T SOP SAUCE 91940 (Nur : ?
== D LUEUR d9]10puny cool PSSLUPI||E) U9YSPUBSIOUCTA (195 HICHISUEIX STE
= = sayrqduos sep ou07 IA A -IH|BX) 191940 STR SONDE OTOLJISO (Q | SotouiT eqorpson (ol
FE E (9 (o vVguu[00 VILSOXH 19P MROAIN S9]S4904 9UVIT Asse "C
wg | re equuy OA (SOD JoupnIT) 'n 1971813
XI zojserory n raorang|| XI 190g uojToy9g an -SIUON) Jonejzung UI JOUVIJ 4A9SIU0} pun U2)ITOYOG
NOCH (snmeooour p 9107 | TOuasoLIg Jop x | J9u9sonmT J0pO uojpomposuojmyvA oBrouaouvidiogo ‘9
zn čí et [sguný (7, "S n OUJUNÁGEJSTO, T JOJIOPSTOJD009 AM MN 19498819 P V J9p BS
Ig 1490. name __ |roq uoumog k ERe)
ww) |-24 n mnumbue 109 UT U9}UOIU9Q X EUR en H Top ee 19p) [ERS aD Fe
“x Jroiseximy sop ouoz Sxoqeeuyos | 104 ursgspueg ‘nepzungsunp rog Homo uoA urojspueg '2|"

eg 193191890 || =xewz | 193993890 I erpegez |

199999890

z

v

imž naše srovnání

d nepostouply, ak n

ie naše posu

studi

Ž

') Lokality, k nim

{

se nevztahuje, dali jsme do zävorky.

174 XVII. Čeněk Zahálka:

Friè 2) považuje naše souvrství Xa. v Sedlci u Nových Benátek
zcela dobře za Koštický horizont, t. j. za naše Xa. U Bezna má
naše Xa. za glaukonitickou vrstvu kontaktní, tedy vrstvu na rozhraní
IX. a X. pásma, však u Jizerného Vtelna má je za Trigoniové vrstvy,
t. j. za naše IXe. Ve své práci o Březenských vrstvách nepoznává
svou glaukonitickou kontaktní vrstvu (naše Xa) v Sychrovském tunelu.

Na Chlomeckém hřbetu u MI. Boleslavi určuje naše Xde. co
Teplické (X.), XbB. co Březenské (IX.) a Xe. co Chlomecké. Březenské
vrstvy střídají se mu s Chlomeckými jako u KnEgčíno.

V Dol. Bousově má Fri naše XD. za Březenské vrstvy. Od
Del. Bousova ku Spářenci klade tyto vrstvy na Jizerské vrstvy (IX.)
a nad nimi má Chlomecké, t. j. naše Xc. Více o tom ve článku 52.

Tak jako Krejčímu, tak i Fričovi se od Chlomeckého hřbetu
na sever jeho Teplické pásmo (X.) vytratilo a určuje naše slíny X0a.
co Březenské vrstvy a všecky vyšší kvádry co Chlomecké vrstvy.

Na Troskách se mu opět Březenské vrstvy s Chlomeckými střídají
a dochází k témuž úsudku co Kresei (viz tam).

V Turnově má souvrství X0. za Březenské.

Na Zbirohu a u Voděrad souvrství Xba. (své Březenské) nenašel
(tak jako Xa.) a klade kvádry X86—- e + ď. co Chlomecké vrstvy
bezprostředně na Jizerské vrstvy (t. j. na naše IX.) Na samém se-
verním okraji vytrácí se tedy Fričovi jeho Teplické i Březenské vrstvy.
Podobně u Volavce.

Slinitovápencovou facii našeho souvrství Xď, kterou Fmrč oby-
čejně jako Brezenske vrstvy (naše IX.) určoval, počítá i zde- ku Bře-
zenským, jako na př. v Cinövsi a na Voškobrdu u Poděbrad, avšak
na Voškobrdu připojil k ní i naše souvrství X% —- c, totiž vrstvy,
které obyčejně v západočeském útvaru křidovém ku svým TZeplickým
vrstvám zařadil.

Končíme po práci čtvrt století trvající prvou úlohu svou: sle-
dovati vrstvy útvaru křidového z okolí Řipu do oněch končin, ve
kterých Reuss, Krejčí, Farč a podle nich mnozí jiní geologové vytkli
své typické vrstvy českého útvaru křidového a s nimi vrstvy v celém
českém útvaru křidovém porovnávali. Tak poznali jsme polovici na-
šeho útvaru, a to polovici západočeskou.

'“) Studie v oboru křid. útv. v Čechách. Březenské vrstvy. 1894. Tamtéž:
Chlomecké vrstvy. 1898. |

Pásmo X. kridového útvaru v Pojizeří. 175

Vymezivše v okolí našeho památného Ripu soustavu desíti pásem
y časovém pořádku za sebou jdoucích a sledovavše je nepřetržité
v celém onom kraji, konstatovali jsme všude týž mathematický po-
řádek jejich. Po celou tu dobu našeho studia nechybělo nám nikde
uprostřed naší soustavy vrstevné některé pásmo, ani se nevyklínilo,
nýbrž zcela přirozeně přecházelo z jednoho okresu do druhého a jen
při břehu bývalého zálivu zakontilo se jedno po druhém. Český liman
a pak jeho nástupce záliv mořský z doby křidové trval skoro ne-
přetržitě v onom prostranství, jak se naznačuje na geologických
mapách království Českého až do doby pásma III. Proto na celém
tomto prostranství osazena je trojice pásem I., II. a III. Na sklonku
- doby pásma III. vynořuje se však jižní část mořského dna nad hla-
dinu, v pruhu sahajícím až blízko po jižní stranu Oharky u Postoloprt
a Loun, přes Peruc a Velvary ku Brandýsu a Poděbradům. O tento
vynořený pruh, jenž místy až čtvrtinu šířky celého zálivu zaujímal,
zúžil se náš český záliv. V pozůstalé části usazovala se na předešlá
pásma nepřetržitě všecka ostatní pásma od IV. až po X.

Když jsme se naučili znáti větší díl námi prozkoumaného te-
rainu a odkrývali změny faciové ve všech jednotlivých pásmech jeho,
nabyli jsme teprve představu o poloze a rozsáhlosti jednotlivých
oblastí faciových v bývalém zálivu mořském. S překvapením jsme
shledali, že nápadně různé oblasti faciové položeny jsou v oněch
místech, kde buď vtékají dnes hlavní české řeky do území křidového
aneb kde jiné vtékaly, ale dnes již následkem změny geotektonických
poměrů neexistují. Tu teprve přišli jsme na myšlenku o někdejší exi-
stenci křidových řek a potoků českých, jako na př. křidové Oharky,
Jizery a j. Veliká různost geologického terainu, z nichž tyto řeky
přicházely, měla veliký vliv na různost nánosu usazeného v příslušné
deltě mořské.“*) "Těmito výsledky počínají se naše výzkumy. zají-
mavým způsobem osvětlovati, jak jsme již ukázali v pojednání o pásmu X.
v Pojizeří a předeslali při pásmu IX.

Náš náhled, že okolí Řipu se hodí jako vzor pro rozdělení na-
šeho útvaru a jako východiště pro výzkum, potvrzuje se i v Pojizeří.
Také zde jsou okresy, kde dvě neb i více pásem (u Nových Benátek
dokonce i šest pásem) činilo by při počátečném výzkumu dojem jedi-
ného pásma. ;

75) Jak známo, rozeznávají se při ústí řek do moře usazeniny dvojí delty.
Jedna — sladkovodní — může býti před vtokem do moře, druhá — mořská —
v moři samém. O té poslední je zde řeč.

176 XVII. Čeněk Zahálka:

Srovnávati naše pásma s cizozemskými — jak skorem každý
seolog s českým útvarem křidovým třeba jen poněkud se zabývající
en ponechám si ještě na nějakou dobu. Lákají nás k tomu sice
po vykonaném studiu nejen výzkumy učiněné geology v křidovém
útvaru některých krajin severního Německa, Anglie, Belgie a Francie,
ale i bohaté sbírky tamější přímo nás k tomu vábí. Vykazujit v ně-
kterých zonách překvapující shodu s našimi pásmy. Než zkušenosti
docílené v oboru české křídy a poněkud i v Sasku poučují nás, že bude
lépe, když o tomto předmětu pojednáme až při druhé úloze své, ku
které nyní přistupujeme a kterou jsme si rozdělili na výzkum

1. východočeského útvaru křidového,

2, severočeského a saskéko útvaru křidového,

3. nejdůležitějších profilü téhož útvaru v Severním Německu,
Belgü, Franců a Anglii.

Vysvětlení
k obrazcům 58—88.

Obr. 58. Vysvětlení k tomuto obrazci nalézá se ve článku: „Ji-
zera křidová a Jizerské delta mořské za doby pásma X.“

Obr. 59: Průřez Chlomeckým hřbetem od východního konce
Mladé Boleslavi přes obec Chlomek ku západní straně Sejcina.

Obr. 60. Pohled na stěnu bývalého lomu v oboru souvrství Xe2.
po vých. straně Hrádku u obce Chlomku.

Obr. 61. Průřez druhou roklí po západní straně Vinařic.

Obr. 62. Průřez jižní strání Chlomeckého hřbetu ve Vinařicích.

Obr. 63. Průřez jižní stráně Chlomeckého hřbetu od Semčic
kol vých. okraje Ctiměřic až ku côté 314. záp. od Větrníku.

Obr. 64. Průřez stráně v Zähubech u Libáně, kolem č. d. 11.
až ku vých. konci Zelenské Lhoty.

Obr. 65. Průřez útvaru křidového od Vlkavy přes Žerčice,
Bechov, Vyskeř do Roveňska. Průřez ten je dvakráte zlomen (z);
jednou na Vyskři, po druhé v údolí Libuňky. Dislokační rozsedlina (r)
mezi Malou Lhotou a Skašovem náleží Domousnické dislokaci, ona
mezi Bechovem a Kostí (r) Střehomské dislokaci.

Obr. 66. Průřez počínající s výšiny „Na vrších“ severně od So-
vinek u Bezna, na příč údolí Strenického a Jizerského, přes Bez-

děčín, Chlomeckÿm hřbetem, Kopaninou, přes Záhuby až k Bukovině
u Libáně. er je

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří, 177

Obr. 67. Průřez napříč Jizerského údolí u Mohelnise pres
Káčov (sever. od Mnichova Hradiště) a Mužskou Hůru, Žehrovskými
skalami až k Srbsku.

Obr. 68. Průřez příčný k Újezdskému a Jizerskému údolí od
Svijanského Újezdu přes Příšovice na Všeň až po Vyskeř.

Obr. 69. Průřez od Zamlíkovy Hrobky u Hodkovice přes Jen-
šovice a Malý Rohozec, napříč Jizerského údolí až do Kärovska
(Turnov).

Obr. 70. Nárys levé stráně Kosteckého dülu od Obory ku Stre-
homi. Zde znázorněna Strehomskä dislokace se širokou výplní roz-
sedlinou (r) a faciový přechod pískovce jilovitého od č. d. 11. ve Stře-
homi ve kvádrový pískovec kaolinický v profilu 167.

Obr. 71. Průřez v nejužší části Turnovských skal od jižní části
Roveňska přes Bora až ku silnici turnovské po jižní části obce Borku.
Sem pojat nárys skal po jižní stráni Bor.

Obr. 72. Průřez severozápadní strany Markvartické vysočiny
z Dolního Bousova kol severní strany Spářence až na Čakov.

Obr. 73. Průřez Troskovickem od Podsemínského mlýna v Že-
hrovském důlu přes Trosky do Ktové. Při rozcestí silnic pod cótou
929 m je průřez zlomen.

Obr. 74. Pohled na stěnu kvádrového pískovce X86 + c2. pro-
stoupenou vrstvičkami, žilkami a konkrecemi limonitického pískovce
profilu 190., poblíž cóty 357. v Borech mezi Borkem a Roveñskem
(viz též obr. 71.).

Obr. 75. Pohled na pískovcovou skálu v levé stráni Kosteckého
důlu v místech, které sluje „Obora“, jižně od hradu Kost.

Obr. 76. Pohled na pískovcové skály jižně od Štěpánovic u Ro-
veňska na přechodu od Rybníčků (rokle severně od Borku) do Studené
rokle (Ve Studeným).

Obr. 77. Průřez z Domousnic na Hladomře.

Obr. 78. Průřez z Dolního Bousova přes Vlčí Pole na Hlado-
mře. Sklon vrstev na tomto profilu nevyznačen.

Obr. 79. Průřez Vesecké rokle, zvané též „Plakánky“, od Vesce
(u Sobotky) až do Kosteckého důlu (tento sluje zde též „Plakánky“).
Na témž obrazci znázorněn nárys přilehlé stráně pravé.

Obr. 80. Průřez pískovcové stěny ve Veseckém obecním lomu
v Plakánkách. Přikreslen též původní obrys skal.

Obr. 81. Příčný průřez Kosteckého důlu v Kosti.

Obr. 82. Průřez pravé stráně Libošovického důlu pod Lišticí a
Křečkovem.

12

178 XVII. Čeněk Zahálka:

Obr. 83. Průřez pojizerské stráně ve VSeni u Turnova.

Obr. 84. Průřez pojizerské stráně od Podmášovského mlýna kolem
východní er obce Mášova na Hlavatici u Turnova.

Obr. 85. Průřez pojizerské stráně v Rohlinách SV. od Turnova.

Obr. Průřez vyšší části pojizerské stráně po západním svahu
Sokola. Průřez ten vpadá do čáry vedené od nejjižnějšího konce Malo-
skalského nádraží vzhůru až na vrchol Sokola.

Obr. 87. Průřez dislokaënim Roveňským tarasem ve Vesei pod
Kozákovem a Klokočskými stěnami v přílehlém Rotštýně.

Obr. 88. (Vložen do obrazu 59.) Pohled na skupinu kvádrových
skal v oboru souvrství Xc. ve středu skalního města u Hrubé Skály

nad Podhájem.

Poméry, v jakých zmenšeny jsou na obrazech profilů délky a
výšky, pak směry, dle kterých jsou profily provedeny, naznačeny jsou
u jednotlivých obrazců. Zkratky na obrazeich značí: P = permský
útvar. č = čedič. Dš = diluviální štěrk. Dh — diluviální hlína.
Z = zlom ve směru profilu, když profil není veden přímo, nýbrž dle
lomené čáry. » = rozsedlina dislokační neb vypuklina. Ž = Zeleznice.
S = silnice. R = rybník.

Opravy a dodatky.
Ku Pojizeří.

O pásmu I. až VII. viz též článek „Hodkovice“ v pojednání
o pásmu IX. str. 118. až 122. :

V pojednání o pásmu III. na str. 2. buďtež vypuštěny řádky 20.
až 25. s hora od slova „Rovněž“ až ke slovu „mladý“.

V pojednání o pásmu IX. na str. 87. ve článku Habr u Klá-
štera, v řádce 8. s hora, místo obr. 430., má státi obr. 340.

Při určování směru vrstev u jednotlivých pásem nebrán ohled
na magnetickou deklinaci. To samé platí o pracích v Krajní před-

chozích.
Ku Poohří.

Ku pásmu I. na str. 25. má se za poslední en připojiti též
Sequoia fastigata Heer., tudíž i na str. 39.

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří, 179

U pásma III. na str. 19. v řádce 24. z kraje, na místo 7, má
státi r.

U pásma IV. na str. 17. u řádek 15. až 18. místo Pásmo VI.
má státi Pásmo IV. 278

Tamtéž na str. 55. v seznamu skamenělin z lavice [Vm. má
státi také Panopaea s přirostlými Bryozoami; v řádce 5. z dola, místo
32. má býti hvězdička; v řádce 1. z dola totéž.

Tamtéž na str. 05. má býti v seznamu skamenělin souvrství IVc.
též Exogyra lateralis (h) a u lavice IVm. též Rhynchonella plicatilis.

U pásma V. na str. 27. dlužno připojiti ku skamenělině ve vrstvě
V7. též Turritella multistriata.

Tamtéž na str. 36. v řádce 3. z dola má státi: Strehlensis.

Tamtéž na str. 48. v seznamu skamenělin v Va3. budiž připsán
Spondylus spinosus a vypuštěna Lima sp.

Ku pásmu III. ku profilu 41. mají se připojiti: Oxyrhina Man-
tell, Oxyrhina angustidens, Corax heterodon atd. až Ostrea hippopo-
dium (juv.), jak uvedeno při pásmu VIII. na str. 18. a 19. Násled-
kem toho buďtež ku seznamu zkamenělin pásma III. na stránce 75.
připsány mezi Pisces: Corax heterodon Reuss., ku Cephalopodům:
Baculites undulatus D’Orb., ku Gastropodüm: Dentalium medium
Sow., ku Pelecypodüm: /socardia gracilis Fr., Pectunculus lens Nilss.,
Panopaea gurgitis Brongn.

Při pásmu IX. neuvádíme nikde náleziště ammonita Schönbachia
Texana Róm. Dostal se tedy do přehledu na str. 86. omylem. Budiž
vypuštěn.

Tamtéž na konci článku „Pátek“ str. 35. a 36. má státi do-
plněk: Ve stráni pod severním koncem obce Pátku je pásmo IX:
Proto jde obcí Pátkem mezi tímto nálezištěm a profilem 97. dislo-
kace. Reuss uvádí odtud v ,Kreidegebilde“ na str. 55. tyto skame
něliny:

Malá Ostrea.

Cardium lineolatum Reuss.

Rostellaria elongata Róm. var. minor.

Scaphites costatus Sow.

Valvulina spicula Reuss.

Rotalina nitida Reuss.

Globigerina cretacea D’Orb.

Robulina Comptoni Sow.

Cytherina subdeltoidea v. Můnst.

Cytherina ovata Róm.

XVII. Čeněk Zahálka:

Na str. 58. řádce 17, z dola má se připsati ku skamenělinám
z panského pole na Chlumu též Ostrea semiplana.

Na str. 60. v řádce 4. shora má na místě Slinity jíl státi Váp-
nitý slín. Dolní polovice této 4. vrstvy zároveň s vrstvou coprolithovou
tvoří, jak známo, souvrství Xa. (Viz Pásmo X. str. 7.)

Na str. 61. v řádce 2. z dola má státi Pásmo X. souv. a. místo
Pásma IX. |

Na str. 86. budiž vypuštěn v řádce 16. s hora Scaphites aegua-
lis Sow.

Ku str. 88. připojí se: Avellana?, Capulus? a Bar lineo-
latum Reuss.

Ku str. 89. Pholadomya ?

Ku str. 91. Phymosoma sp.

Ku str. 93. Valvulina spicula Reuss. a budiž vypuštěna opaku-
jící se řádka 13. s hora: Textularia tricarinata Reuss.

Při sepisování pásma IX. v Poohří bylo k pásmu tomuto při-
pojeno též souvrství Xa. Při pásmu X. jsme to opravili na str. 5.
až 8. Následkem toho jeví se potřeba vyškrtnouti z přehledu skame-
nělin pásma IX. na str. 84. až 95. ony skameněliny souvrství Xa.,
které se v pásmu IX. až posud nenašly.

Lamna raphiodon Ag. a subulata Ac.

Otodus serratus Ag. a semiplicatus v. Můnst.

Spinax rotundatus Reuss.
Ptychodus latissimus Ag.

Acrodus triangularis Gein. a affinis Reuss.
Hybodus cristatus Ag.

Pycnodus sp. complanatus Ag. a scrobiculatus Reuss.

Sphaerodus tenuis Reuss.
Gyrodus mammilaris Ag.
Enchodus Halocyon Ag.
Terebratula sp. mládě.

Cytherella Můnsteri Reuss.

Cytheridea laevigata Reuss., perforata Róm.

Cythere serrulata Bosqu., ornatissima Reuss, elongata Gein.
nodifera Kf., cuneata Kf., gracilis Kf, reticulata Kf., Gei-
nitzi Reuss.

Bairdia arquata var. faba Reuss, depressa Kf., modesta Reuss.

Pollicipes Bronni Röm., Košticensis Kf. : :
Cidaris Reussi Gein.

Phymosoma radiatum Sorig.

Pásmo X, křidového útvaru v Pojizeří, 181

Psolus sp. Poč.
Nephthya cretacea Poč.
Haplophragmium irregulare Róm, sp.
Textullaria praelonga Reuss, :,
Polymorphina glomerata Róm.
Bulimina Preslii Beuss., Murchisoniana D'Orb., truncata Reuss.
Frondicularia apiculata Reuss, canaliculata Reuss, trisulca Nilss.,
implex Reuss, tenuis Reuss,
Cristellaria denticulata Reuss.
Flabellina Baudouiniana D'Orb.
Discorbina umbilicata D’Orb. var. nitida Reuss.
Anomalina moniliformis Reuss.
Ataxophragmium variabile D’Orb.
Při pásmu X. na str. 7, v řádkách 9., 10. a 11. nejsou nazna-
čeny mocnosti vrstev v Koštické stráni. Má býti:

OOM JI LS 00
2» Goprelithoud 324734. O2
Bohnen zer ren Im

m

Tamtéž na konci článku „Kystra“ str. 20. za řádkou 7. shora
má pod seznamem skamenělin mnou v pášmu X. nalezených státi
ještě Ventriculites angustatus a radiatus.

Tamtéž na str. 22. v řádce 2. shora má na místě 102. státi 105.

Do seznamu skamenělin horizontu Xa. na str. 29. až 32. budtez
připsány ještě tyto druhy:

Ku Pisces: Ptychodus latissimus Ag.
Osmeroides divaricatus Gein.
Beryx ornatus Ag.
„Vedle slova Coprolithy (vh) stůj také „a obratle“
„Ku Cephalopodům: Ammonites sp.
Aptychus cretaceus Můn.
Ku Pelecypodům: Astarte acuta Reuss.
Inoceramus Brongniarti Park.

Nucula sp.

Pecten serratus Nilss.

Pecten Nilssoni Goldf.

Spondylus sp.

Ostrea carinata Lam.

Ku Crustaceím: Cytherella parallela Reuss sp.
_ Cytheridea laevigata Reuss.

XVII. Čeněk Zahálka:

V řádkách 11. a 12. shora místo Cytherideis má státi Cythe-
ridea.
Ku Foraminiferám: V řádce 7. zdola místo Frondicula má státi
Frondicularia. Připojeny buďtež ještě
Frondicularia ovata Róm.
Cristellaria elongata D’Orb.
-Bulimina variabilis D’Orb.
Discorbina umbilicata D'Orb. var. nitida Reuss.
Anomalina moniliformis Reuss.
Ku Plantae?: Fucoides sp.

Ku Okolí Řipu a Polomeným Horäm.

V pásmu III. na str. 24. budiž připsáno mezi řádky 28. a 29.
shora: Ve skále u Židovic (v souvrství III6. profil na obr. 6.) u stráž-
ného domku č. 396. je Inoceramus labiatu: Gein.

V pásmu IV. na str. 9. v Průřezu lomu Podolského u Nižeboh
budiž poznamenáno, že v lavici drňáku nalezen Enoploclytia Leachi
Mant.

Tamtéž na str. 10. budiž připojeno ku seznamu skamenělin
z lomu na SV. konci Podlusk v řádce 3. zdola:

Oxyrhina Mantelli Ag. zub a obratle (vz).

Tamtéž na str. 11. za řádku 2. připíše se: V Podluskách v lo-
mech při cestě do Hracholusk nalezen

Acanthoceras papaliforme Laube.

Na téže str. 11. v řádce 16. zdola má státi Natica vulgaris
Reuss místo Natica lamellosa A. Róm.

Tamtéž na str. 12. v řádce 17. shora buďtež připsány ku zkam.
Lima sp. u Cachovic zahrady ještě Turritella multistriata Reuss a
Panopaea gurgitis Brong.

Na téže str. v řádce 15. zdola budiž připsána ku skamenělinám
v lomu u Zimní hospodářské školy v Hracholuskách: Exogyra lateralis
ss. a v řádce 8. zdola ku zkamenělinám od prvé zatáčky silnice
do Račiněvsi nad Hracholusky: Ostrea sp., Microzamia gibba Cda.,
Eucalyptus Geinitzi Heer.

Na téže str. připiš: Mezi Čepci (u Hracholusk) a Vinicí u Rov-
ného je v pásmu IV. Natica vulgaris Reuss.

Tamtéž na str. 14. v řádce 5. zdola má státi vulgaris Reuss,
místo lamellosa A. Róm. Ku řádce 1. připiš: Fucoides sp.

Ré —

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří. 183

Ku skamenělinám souvrství 13. pás. IV. na str. 16. ze stráné
u Horních Počáp připiš: Acanthoceras papaliforme Laube, Inoceramus
Brongniarti Sow. a Pinna decussata Goldf.

Ku skamenělinám pásma V. ze soüv. Vh2. na str. 47. náleží
též: Lima tecta? Goldf.

Při pásmu V. na str. 49. v souvrství Vdg. budiž vyškrtnuta:
Natica lamellosa A. Röm. a Avellana Archiaciana d'Orb. Místo nich
vepsäny: Acteon ovum Duj. a Avellana sp.

Ku skamenělinám souvrství Vds. na téže stránce připsána /u-
coides sp.

V pásmu. VI. na str. 4. v článku „Pode Kbelí“ připsána buď
ku souvr. VI4.: Fucoides sp.

V pásmu VII. v nálezisku Pode Kbelí na str. 3. budiž Natica
lamellosa A. Róm. nahražena: Naficou vulgaris Reuss. Totéž prove-
deno buď na str. 4. v Lipkovicích v Ořechu a na str. 5. v Úvozu
silnice nad Brozánky. -

Při pásmu VIII. na str. 5. u náleziska „Jižně od Nučniček Na
vinici“ buď ku řádce 15. zdola poznamenáno:

Později nalezl jsem zde též vrstvu slinitého pískovce.

Tamtéž na str. 9. připojí se ku skamenělinám z nejvyšší části
pásma VIII. ve Vostrovské cestě: Vola quinquecostata Sow. sp.

Ku pásmu IX. na str. 6. připíše se ku skamenělinám ze souv.
IX3. ve Slapu nad Bechlínem: Panopaea gurgitis Brongn. (vz).

Při pásmu IX. Řepínské podolí na str. 14. stůjž mezi skameně-
linami z Xa. Voluta sp. místo Mitra Rómeri D'Orb. Tamtéž na str.
20. buďtež ještě připsány: Arca subglabra a Ostrea semiplana.

Při pásmu IX. v Kokořínském podolí str. 13. přidej ku skame-
nělinám ze souvrství Xd. blíže temene Střemského vrchu: Ostrea
Hippopodium Nilss.

Tamtéž na str. 16. v řádce 22. shora má státi Střednice místo
Strechnice.

Při pásmu X. na str. 7. připoj ku skamenělinám z vrstvy Xa2.
na Vinici u Nučniček: Arca subglabra D’ Orb. [s] (vz).

Tamtéž na str. 10. připoj ku skamenělinám z Xc Na Skále
u Dolánek: Amorphospongia (Achilleum) rugosa Róm. a Craticularia
vulgata Poč.

Tamtéž na stránce 15. místo Spongie nový rod a druh připiš:
Pyrospongia Vrbaei Zah.

184 XVII. Čeněk Zahálka:

Tamtéž na str. 22. ř. 6. shora místo Belemnites napiš: Actino-
comax Strehlensis Fr.? a zároveň ku skamenělinám z Xa. ve Slapu
přidej: Parasmilia centralis Mant. sp.

Tamtéž na str. 25. místo „Nový rod i druh spongie“ napiš:
Pyrospongia Vrbaei Zah. (v2).

Následkem toho má se připsati do přehledu skamenělin útvaru
křidového Vysočiny Řipské v pojednání „Palaeontologie křid. útv. ve
Vysočině Ripské a v Polomených Horách“ na str. 16. ku Gastro-
podüm: Natica vulgaris Reuss. IV. VII. a na str. 23. ku Poriferám :
Craticularia vulgata Poč. Xc. a Pyrospongia Vrbaei Zah. Xc.

PT dn A

pb =

II

päsına À.

Kirody C.Zahdlka.

20 Km

Tab.l.

A

Stinite vrstvy
pásma X.

Rozloha pís-
citeho della

na lconcidpX.

Pisèité napla-

vy. Xb/3,Xc, Xd.

Ptsčité napla-
oy x dob XbB Xe.

Piscile napla-

vy x dob Ke.

=

Pásma IH-VH.

Lith Farský v Praze.

vr / /
Kridovy utoar

Ml

Huronske bri-
dlice.

Permské pis-
kovee aj.

7 |

Melaphyr.

Porphyr.

Re, |
R
à

Krida:Pasmo
Lalt.

Piseitě mořské delta Jizery a Mohelky za doby pásma X,

Obr. 56.

Dle přírody C. Zahálka.

oP

Cm 40

LR Er VE mr

/

ož Mohelka <

HODKOVICES

Věstník Irál. české společnosti náuk. Iřidamathemat přírodověd. 1904. 17

Tab.

m

Slinite vrstvy
pásma X.

Rozloha pís-
čitého della
na konci dpX.

Pisčité napla-
vy Xb/3, Xe Xd.

Piscite napla-
oyx dob XbBXc.

Piscile napla-
vy x dob Ke.

m

I.

3

Ver
tdový utoar

(7

K

Pásma M-VIT

Tin Farský v Prazo

| ska LA

o

ota

SF

< SZ /
LY sap. Sejcína
== = - 240 à

2
5
4
3
2

Pd.1:8333
P».4:250

---310

Au:

Lith Farský v Praze.

Vinarice

06
Pd.1:50000
Rv 1:1000

Ir
Semcice

m
m
&

©

Obr. 63.
Bd.1:25000
Bv. 1:500

MEER zZ = v Ů v 7 SE
Die prir. ČZahdlka. 206-5 Obr.59. IXd Foměr délky 1:25000 č | Fom.výš.1:1000 Xa

OT 7002:

Ml. Boleslav: >L“ zdp. Šejcína

Obr.60. D

Xcz

* Chlum
Švědokébračby
366 XG
o
L, (hlomek | Zelenská Lhota
-360 | :

=

Zn “

. IT)

ımerice

okraj vychn.
270 ---

X8

D5., 232
Spravedlnost,
i

- 210 à

Tith Farský v Praze.
Vestnik král. české společnosti näulc. Třída mathemat prirodoved. 1904 č.7.

Tab. Il.

Silnice
‚Turno

ibuňků

Xe

Pd.:1:50000 Pv.-1:2500

4420

|
U

Kr
rů“

Lith.Farskýv Praze.

Tr. Tab. II
Die přír. C Rahálka |

Hi Tamlikova probka
Vodalnovice 5
‚Jensovice

2

Z
400- [ 5
Po,- 1:5000

Rozcestí
U obr.65.a3 69.

Mbužská

Ke
DAJÍ

Sychrov

081.67. 8%

O Eee
Streho je

R NaRychnovach
Domousnice Kopanin, Dh

z
SV Vyskeř Bros AB 3
: Pysker IR Drahoňo- "kv E PAE P ROVLCE. Ve
en = DES. 3 Roverisk

2
= SA

= = SA

=== = > ESS

2 £ LA

LM Parský v Praxo,

\

Kl

\

h

W

S

"mm

om
+

m Iith Farský v Praze.
da

Bomět délek 1:25000 a poměr výšek 4:4000 m obrazců VV, 18,79,83,8#.

RS. a Lu. u obx. 50 - 1:200 28. 1:9375 PÁ
26. 1:8333, Dv.1:4000 m obr. 51. Mohlinyd Bu. 4:4000 7 7
28.1:5333, Bo.1:333 u obr.82. DEE

280

Xc
Obz.81.

o001:V'9$
OSL8r:1'9%

066
om

%
054,

Jj ©
o
Auzge i x
74209090
300 R IXds
|

U do

Libosovicky dů

Obzr.T8. X3 Obr.81. ©6x.80.

1% 4 > e p v 9 5 Iith Farský v Praze.
Vestnik král. české společnosti naulc. Třída mathemat prirodoved 1904. č.17. Fo ;

Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří. 185

OBSAH.

Úvod.
Faciové změny pásma X. v Pojizeří.
Jizera kridova a Jizerské delta mořské za doby pásma X.
Rozčlenění pásma X.
Prozkoumané profily pásma X.
Z padní Pojizeří vyjma Turnovských skal a Vlastibořicka.
Východní Pojizeří s Turnovskými skalami a Vlastibořickem.
A. Slinitá facie celého pásma X. Jižně od čáry Dobrovice-Libän.
B. Pásmo X. severně od čáry Dobrovice Libáň až po čáru Bakov-
Sobotka.
1. Chlomecký hřbet.
2. Markvartická vysočina.
3. Komonosská výšina.
C. Pásmo X. severně od čáry Bakov-Sobotka až k ústí Jizery křidové.
Hruboskalská vysočina.
1. Žehrovské skály s Káčovem.
Čedičová erupce v Sychrovsku.
2. Hruboskalsko a Troskovicko.
3. Turnovské skály.
Vlastibořicko a Mohelka křidová.
Přehled.
Rozloha pásma X.
Základ pásma X.
Patro pásma X.
Petrografie pásma X.
Mocnost pásma X.
Geotektonika
Orografie. =
Palaeontologie.
Závěrek.
Vysvětlení k obrazcům 58. až 88.
Opravy a dodatky.
1. Ku Pojizeří.
2. Ku Poohří.
3. Ku Okolí Řipu a Polomenym Horäm,

OPRAVY.

Na str. 150. ve sloupci Vikava- Mcely má wu 610 místo 610

Sa ROT EG OR 5 Rohozec- Jensovice I | 200) ae |

2.00) » ob » Sokol UN LOS AE RE AN 105 RED
/ |

XVIII.

Über die Richtungen einiger geraden Reihen
von Elementen bezüglich des Atomgewichtes und
der Dichte im festen Zustande.

Von Prof. Dr. Heinrich Barvir in Prag.

Vorgelegt in der Sitzung am 19. Mai 1905.

Die Richtung einer geraden Reihe kann man aus den für zwei
Glieder derselben giltigen Daten berechnen und zwar nach den
Gleichungen *)

SOS = tob (1)

oder

a =. o
Die letztere Gleichung bezieht sich auf einzelne Glieder einer
Reihe, wobei y die Entfernung des Anfangspunktes jener Reihe von
dem Pukte a=0, d=0 auf der d — Koordinate bedeutet, und
sich aus den für zwei Glieder derselben Reihe bekannten Daten be-
rechnen lässt:
God — dm- (8)

U

*) Bei Z" bedeutet m die m fache Dichte (d), » die » fache Atomgewichts-
zahl (a) ; £— der Neigungswinkel zu der Richtung der a — Koordinate.
Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 1

5) XVIII. Heinrich Barvíř:

Multipliziert man die Atomgewichtszahlen aller eine gerade
Reihe bildenden Elemente mit einem und demselben Faktor », so
folgt aus (1)

d.—d tob
na, — a) nn

d.i. die Elementenpunkte werden wieder gemeinsam eine gerade Reihe
bilden, aber von einer anderen Richtung, und zwar von einer solchen,
für welche die Tangente des Neigungswinkels zu der a — Koordi-
nate » mal kleiner sein wird. Bemerkenswert erscheint es, dass dabei
die Grösse y, also die Lage des Anfangspunktes der von einander
auf diese Weise abgeleiteten Reihen unverändert bleibt, denn

n(ad, — da) _ ad, — da,

na, — a) zař dy — à,

Erwägt man, dass für einzelne gerade Reihen y zugleich die
für a = 0 gehörige Dichte bedeuten würde, so kommt man zu dem
Schlusse, dass solche Reihen, bei welchen y von © verschieden ist,
entweder Zweige von anderen Reihen vorstellen, oder dass die-
selben eigentlich in eine solche Lage zu bringen sind, damit ihr
y —0 werde, d. i. für den letzteren Fall, dass die Atomgewichts-
zahlen der zugehörigen Elemente in Bezug auf die Dichtenzahlen
gehörig modifiziert werden sollten, damit a,d, resp. na,d, = d,a,
resp. d,na,. Die Tatsache, dass schon die vorderste Reihe, d. i. jene
der Alkalimetalle einen von dem Anfangspunkte der Koordinaten auf
der d—- Axe entfernten Anfangspunkt besitzt, dürfte zugleich die
Existenz wenigstens einer vorhergehenden Gruppe, d. i. der sogen.
O-Gruppe des MENDELEJIEFFSCHEN period. Systems bezeugen.

Ob man die für y berechneten Werte jemals allein für gewisse
weitere Berechnungen wird benützen können, lässt sich vorläufig nicht
entscheiden. Für einige Fälle dürfte aber aus denselben doch irgend-
welche Beziehung zwischen einzelnen Reihen hervortreten. So ist für
die Reihe der Alkalimetalle Li—Cs y= 0'518, für die Reihe
Cu — Ag 267206, also möglicherweise genau 13mal so viel
(0518.15 = 6'754, Diff. — 0'008), und Cu,, fällt in die Reihe Li — Cs
bei y=0'518 Für die Reihe Mg — Ba y= 1'307, der fünffache
Wert = 6'555 stellt wohl eben y für die Reihe Zn — Cd, vor.

Sollte y geändert werden, so müsste man a der einzelnen Glieder
einer Reihe mit verschiedenen Koeffizienten multiplizieren. Man könnte
auf analoge Weise wohl auch gerade Reihen von Elementen erhalten,

Ueber die Richtungen einiger geraden Reihen. 3

welche bei gewöhnlich angenommenen Daten solche nicht bilden, so
fällt z. B. Ba mit Ca und Sr höchst wahrscheinlich in die gerade
Reihe Ca Sr, Ba,, mit Sr und Mg wohl in die gerade Reihe Mg
Sr, Ba,. Eine blosse parallele Verschiebung der geraden Reihen würde
nach der Formel (1) meisteine gleichzeitige Multiplikation von d und a
bei allen Gliedern einer geraden Reihe mit einem und demselben
Faktor voraussetzen, und könnte nur in speziellen Fällen irgend eine
Bedeutung haben. Bei Annahme von bestimmten Dichtenzahlen ist
aber eine solche Verschiebung unzulässig, und eine bestimmte Richtung
einer geraden Reihe hat deshalb im Diagramm auch einen bestimmten
Platz. Dies ist wohl eine für detaillierte Betrachtungen über die
gegenseitigen Verhältnisse der Elemente (resp. auch ihrer Verbin-
dungen) recht wichtige Tatsache.

Sollte die Aufgabe gestellt werden, gerade Reihen von Ele-
menten unter Beibehaltung ihrer Anfangspunkte und ohne ihre Dichten-
zahlen zu ändern auf gleiche Richtungen zu bringen, so erscheint
jene Aufgabe durch die folgende Formel allgemein gelöst:

d, —d, D,—D, oP tab“ ;
K NÍ L z — v d == oje ,,
n(a, — a,) n‘(A,—4,)’ Se n n ee JON

Falls also tgß z. B. für die gerade Reihe
Li— Na, — Čs = 0010,

für die Reihe
Cu — Ag— Ho = 0055,

für
Zn— Cd— Pb = 0030,
dann ist
Cu; — Ag; — Hg, || Za; — Cd, —Pb; || Li, —Na,—Cs,
oder allgemein
Cu,» —Agn—Hg-n || Zn. —Cd,a—Pb;a || Lion Na,n—Csix.
Für den geeignetsten Anfangspunkt einer Reihe würde man

a priori den Anfangspunkt der beiden Koordinaten halten. Der für
diesen Fall giltigen Bedingung a,d, — d,a, oder

a d d,
— = — resp. 1 = — oder — = tgß
d, do U a, u

Ho

4 XVIII. Heinrich Barvíř:

scheint die Reihe P—As (P—P;—As—Nb), ferner die Richtug Ag— Au
oder Rh—Ir zu entsprechen. Für andere Reihen oder Richtungen
müsste man a oder d mit geeigneten Faktoren multiplizieren. So
würde wohl jener Bedingung die Richtung Na—Li? entsprechen, oder
die Richtung Zn,» Pb, von n — 3 an, oder die Reihe Ba, Zn,, Pb,, von
n=2 an. Längere, zahlreichere Elemente umfassende gerade Reihen
liessen sich nur mit Hilfe von ziemlich grossen Koefficienten be-
rechnen, und die Existenz einer einzigen Reihe dieser Art für alle
Elemente ist kaum wahrscheinlich. Der idealste Fall, in welchem
eine solche Reihe den Winkel von 45° mit iden beiden Koordinaten
bilden sollte, würde a = d verlangen.

Aus solchen Verhältnissen — nebst anderen Gründen — erhellt
eher die Wahrscheinlichkeit, dass eine netzartige Verteilung der
Elementenpunkte im Diagram den natürlichen Verhältnissen der
Elemente entsprechen dürfte. Falls dabei jedoch für bestimmte Rich-
tungen der geraden Reihen auch ein bestimmter Platz resultiert, so
muss auch die entsprechende Distanz der irgend verwandten Reihen und
überhaupt auch der zugehörigen Elemente gegeneinander eine ent-
sprechende Bedeutung haben — wobei freilich die richtige Position
der Elementenpunkte in Bezug auf d und a resp. na, eventuell auch
die Wahl von zu einander besser passenden Einheiten für diese
beiden Grössen vorausgesetzt würde.

Sonst erscheinen die Richtungen gerader Reihen der Elemente
auch dadurch bemerkenswert, dass zwischen einigen derselben wahr-
. scheinlich gesetzmässige einfache Beziehungen bestehen.

Für die Reihe der Alkalimetalle Li—K—Na,—Rb—Cs ist
tgB = 0010, bei den Reihen der mit denselben am meisten ver-
wandten schweren Metalle für die Reihe Cu—Ag—Hg = 0'055, für
die Reihe Cu—Tl, — Au = 00775. Es entsteht die Frage, auf welche

Weise die Richtungen der zweiten und dritten Art auf die der ersten
am geeignetsten überführt werden könnten. Der kleinere Wert für
tgB in dem ersten Falle verlangt nach der Formel (1) entweder eine
Vervielfachung von a oder eine Verkleinerung von d oder beide Fälle
zugleich. Eine blosse einfache Verkleinerung von d scheint jedoch
nicht zum Ziele zu führen. Durch eine gleichzeitige Verkleinerung
von d und Vervielfachung von a erhält man eine einzige Reihe:

Li—K—Na,—Rb—Os—Ouž—Agi—Auž.*) Am einfachsten erhält man

*) „Übersicht der wahrsch. geraden Reihen einiger Elemente etc.“ Diese
Sitzungsber. 1905, Nr. XIV.

x
a

Ueber die Richtuncen einiger geraden Reihen. 5

das gewünschte Resultat durch eine Multiplikation von a mit kleinen
ganzen Zahlen bei:

Uu—Ag,, tek = 0010

: Cu, —TI, » »
viellleicht auch CU 8 oa , *)
sonst auch Cu?— Au A 4

‘Im umgekehrten Sinne sollte die erste Richtung auf die beiden
anderen überführt werden. Die Formel (1) würde dann zum Zweck
einer entsprechenden Vergrösserung von tgß entweder eine Verklei-
nerung der Atomgewichtszahlen verlangen, welches Postulat jedoch
allein kaum gut angemessen erscheinen dürfte, oder eine Verviel-
fachung der Dichtenzahlen, eventuell beide Fälle zugleich. Und in
der Tat kann man wahrscheinlich wieder mit Hilfe von kleinen
Faktoren die Richtung Li—Cs auf die beiden anderen Richtungen
bringen, denn vielleicht ist die Richtung Liž— Cs? [| zu d. R. Cu—Ag,
die Richtung Li®—Cs® || zu d. R. Cu—Au, wobei Cs“ wahrscheinlich
in die Reihe Cu—Ag selbst fallen dürfte.

Diese Relationen scheinen durch ihre Einfachheit auf die Möglich-
keit einer Bildung von Elementenreihen resp. Elementen hinzuweisen
und zwar jene der ersten Art auf eine Bildung hauptsächlich durch
Spaltung anderer Reihen oder Elemente, die der zweiten Art auf
eine Bildung hauptsächlich durch Verdichtung der letzteren (oder
ihrer Verbindungen). Beiderlei Fälle sind ja wohl auch aus anderen
Gründen annehmbar: der erstere z. B. wenn man eine Bildung
von spezifisch leichteren Elementen durch Spaltung der spezifisch
schwereren Bestandteile des Erdinneren annehmen möchte, die anderen
Fälle z. B. vom Standpunkte der gewöhnlichen astrophysikalischen
Theorien.

Die Gruppe der Alkalierdmetalle zeigt in ihren Richtungen
ebenfalls einige Regelmässigkeiten. Die Reihe Be—Mg— Ca lässt sich
in die Reihe Ca—Sr überführen, wodurch die Reihe Ca—Mg,— Be,—Sr
entsteht. Die Richtung Sr—Ca trifft Bež. Die Richtung Ca,—Sr, ist
so ähnlich jener von Li—Cs, die Richtung von Sr—Ba jener von
Li—Na, dass auch ein Parallelismus nicht ausgeschlossen sein dürfte.
Die Richtung Mg— Ba ist wahrscheinlich || zu d. R. Ge—Ce, ebenfalls
wohl d. R. Zn—Cd !| zu d. R. Ti—Ce. Wie Ca in die Reihe

*) Für d von festem Hg 13:68 bei den sonst hier angenommenen Daten.

6 XVIII. Heinrich Barvíř:
Si —Zr— Ce fällt, so scheint auch Be in die Reihe Ti—Sn—Pb zu
fallen.

Sehr ähnliche Relationen zu denen der ersten Gruppe zeigt die
Gruppe der vierwertigen Elemente. Die Reihe Ti—Zr (C—Ti—Zr—Ge,)
hat wohl die gleiche Tangente des Neigungswinkels zu der a—Axe
wie die Reihe Li—Cs. Der Wert 0'010 für tgB würde bei d 415,
a 90:6 des Zr für C als d 3:36 verlangen. Mit dieser Dichtenzahl
gerechnet würde die Richtung C—Ge, d. i. die Reihe C—? Si —Ge
—Sn—Th als Richtungstangente 0'035 ergeben, d. h. diese Richtung
wäre || zu der Richtung Cu—Ag—Hg. In diesem Falle verdient
jedenfalls auch die Tatsache eine grössere Beachtung, dass C die
Reihen der eben genannten vierwertigen Elemente von beiderlei
Richtung verbindet, woraus man wohl schliessen könnte, dass auch
die Reihen Li—Cs und Cu—Ag ein gemeisames Glied wenigstens
einmal gehabt haben dürften. Ausserdem wird man durch diesen
Fall auf eine gewisse weitere Bedeutung von solchen Elementen,
welche mehrere gerade Reihen — sei es bei blosser Vereinigung
oder bei einer Kreuzung derselben — verbinden, aufmerksam ge-
macht, hauptsächlich also auf die Möglichkeit verwandtschaftlicher
Relationen zwischen den Gliedern solcher Reihen, welche ein Element
gemeinsam haben. So gehören die Elemente As, Sb, Te, Bi und der
metallische P zu den Reihen, welche teils P und Sb, teils Bi gemein-
sam haben: P5—Sb—Bi, P?—As— Sb, Bi—Te—S, und alle jene fünf
Elemente sind homoemorph.

Die oben genannten vierwertigen Elemente zeigen die Regel-
mässigkeit ihrer Anordnung auch dadurch, dass wahrscheinlich auch
die Richtung Si—Sn zu d. R. Zr—Ce|| geht. Übrigens nähert sich
auch die quere Reihe Ge — Zr— Ti, dermassen einer geraden Richtung,
dass eine solche vielleicht in der Tat bestehen sollte.

Bezüglich der Platin begleitenden Elemente dürfte es interessant
sein, dass die Richtungen Pd—Pt, Rh-Ir, Ru—Os zu einander
wahrscheinlich parallel verlaufen. Nebstdem enthält das natürliche
Platin bekanntlich oft eine Beimengung von Fe, und die Reihe
Fe-—-Pd,.—Pt, ergibt als tg ihres Neigungswinkels B 0'010, folglich
ist auch die letztere || zu der Reihe Li—Cs.

Als bemerkenswert dürfte auch das Zusammentreffen der Reihen
B—In—Tl und As—Ta zu einer einzigen Reihe B-As—In—Ta—Tl
bezeichnet werden. Die Richtung Al—La ist sehr ähnlich jener von
Ti— Ce, also auch von Zn -Cd, ebenfalls wieder B—Y jener von

1

Ueber die Richtungen einiger geraden Reihen.

Ti— Zr oder Li—Cs ete., Y—La ist wohl || zu Zr—Ce, ja Al} würde
vielleicht in die Reihe Ce—Ge fallen. Die Reihe PŽ—Sb—Bi ist
| zu d. R. C-Ge—Sn—Th oder auch zu d. R. Cu—Ag. Auch sind
wahrscheinlich die Richtungen Sc—Y, As—Sb, Ca—Ba zu einander
parallel.

Eine mit jener vou Cu—Ag vielleicht gleiche Richtung findet
man auch zwischen einigen Gliedern verschiedener Reihen, so zwischen
Na und Ca und zwischen Mg und Zr.

Die Gesetzmässigkeit der Richtung und Lage einzelner Ele-
mentenreihen resp. Elemente tritt selbst beim Vergleichen der Lage
einiger für einander recht fremd gehaltenen Elemente zum Vorschein.
So fällt S? ziemlich gut in die gerade Reihe C—Ge—$Sn, und eine
ähnliche Beziehung zu den vierwertigen Elementen offenbart sich
umgekehrt für die Reihe S;—Se—Te, welche wieder Ce zu treffen
scheint. Die Richtung S?—Te verläuft beinahe unter demselben
Neieungswinkel wie die Richtung Ca—Ba, falls nicht parallel zu der
letzteren.

er

S aa

XIX.

Vierter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamen-
| flora von Böhmen.

Von Dr. Karl Domin.

(Botan. Institut der k. k. böhm. Universität in Prag.)
#

Mit einer Tafel und einer Textabildung.

Vorgelegt in der Sitzung den 19. Mai 1905.

Wie ich es schon früher, bezüglich der vorangegangenen drei
Jahren gethan habe, will ich auch heuer im Folgenden die Haupt-
resultate meiner floristischen Studien kurz zusammenfassen.

Vom phytogeograpischen Standpunkte aus habe ich im Vorjahre
besonders das böhmische Erzgebirge in seiner ganzen Ausdehnung näher
untersucht. Da aber eine specielle Arbeit über dasselbe, in der ich
bestrebt war, die Gliederung und Ausbildung aller Formationen zu
besprechen und überdies auch nach Autopsie die Landschaftsphysio-
gnomie in floristischen Bildern zu erfassen, demnächst im Archiv für
die naturwiss. Durchforsch. Böhmens erscheinen wird, will ich nach-
folgend blos einen kurzen Vergleich der Erzgebirgsflora mit der der
übrigen Gebirge Böhmens bieten.

Es ist ja bekannt, dass der Charakter eines jeden Gebirges
durch die Feststellung des phytogeographischen Kontrastes mit den
ihm durch die Lage oder auch die Ausbildung der Formationen nahe
stehenden Gebirgen am besten hervortritt. Daher wollen wir im
Folgenden das Verhältnis des Erzgebirges zu den benachbarten Ge-
bieten, sowie zu den mächtigsten böhmischen Randgebirgen — dem
Böhmerwalde und dem Riesengebirge — feststellen. Zuvor müssen

Sitzb. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 1

9 XIX. Karl Domin:
wir natürlich die Leitarten der Erzgebirgsflora in eine kurze Ueber-
sicht zusammenstellen.

Die mit !! bezeichneten Arten sind die charakteristischesten
der Erzgebirgsflora, indem sie sowohl dem Böhmerwalde als auch
dem Riesengebirge fehlen. Die Arten, denen ein A zugefügt ist,
kommen im Erzgebirge und Böhmerwalde vor, fehlen jedoch dem
Riesengebirge; die mit einem + bezeichneten Arten sind der Erz-
gebirgs- und Riesengebirgsflora gemeinschaftlich, fehlen aber dem
Böhmerwalde. Die ohne besondere Zeichen angeführten Arten sind in
der Flora aller dieser Randgebirge vertreten; insofern sie auch im
Brdygebirge vorkommen, ist ihnen ein X beigefügt; das Zeichen U)

deutet deren Vorhandensein im Mittelgebirge an.

!! Meum athamanticum (auch im
Isergebirge)

!! Orchis globosa U)

!! Calamagrostis montana

!! Thlaspi alpestre X U

1! Achyrophorns maculatus U

!! Dianthus silvaticus X U

|! Digitalis purpurea

/\ Betula nana (auch im Iserge-
birge)

Luzula maxima

Phyteuma nigrum

Oxycoccos microcarpa (auch im
Isergebirge)

DPDD

— Geum rivale X (U)

— Rumex alpinus (auch im Ad-
lergebirge)

—+- Potentilla procumbens X U

+ ÆEpilobium trigonum

— Trollius europaeus ®

— Botrychium © matricariae-

folium X
+ Aspidium Lonchitis (D)

!! Pastinaca opaca X

1! Lilium bulbiferum

!! Eriophorum gracile

!! Hieracium barbatum O

!! Teucrium Scorodonia

!! Ajuga pyramidalis ?)

!! Arctostaphylos officinalis D
1! Senecio palustris

(A) Thesium pratense (X)

DU

588

ER (A) Chamaebuxus alpe-
in .

288 | stris X O

- 02.50 .

=3° UA) Herminium monorchis

— Orchis mascula U

+ Galium saxatile

+ Gentiana obtusifolia

—+ Drosera longifolia

-+ Selaginella ciliata

— Lotus uliginosus X (auch im
Vorlande des Böhmerwaldes,
nicht aber im Böhmerwalde)

*) Auch im Vorgebirge des südlichen Böhmerwaldes.

Vierter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora von Böhmen. 3

Blechnum Spicant >”
Athyrium alpestre
Aspidium lobatum
Nephrodium oreopteris
Botrychium rutaefolium X
Lycopodium alpinum
annotinum X

» Selago X?)

4 inundatum

4 complanatum X (U)
Pinus uliginosa
Rumex arifolius
Epipogon aphyllus
Gymnadenia albida
Listera cordata
Polygonatum verticillatum X
Cirsium heterophyllum X U
Senecio rivularis
Mulgedium alpinum (X)
Crepis succisifolia X U
Hieracium floribundum (U)
Melampyrum silvaticum X
Veronica montana X (U)
Lonicera nigra (U)
Oxycoccos palustris X
Andromeda polüfolia (? X)
Vaccinium uliginosum X
Ledum palustre (? X)
Pinguicula vulgaris
Sweertia perennis
Sedum villosum (? X)
Epilobium nutans
Aruncus silvester X U

Streptopus amplexifolius
Scheuchzeria palustris
Luzula sudetica (auch im Adler-

&ebirge)

Eriophorum vaginatum X (O)
Scirpus caespitosus
Carex pauciflora

» limosa
Poa sudetica X
Calamagrostis Halleriana X DO
Festuca silvatica X (O)
Gnaphalium norvegieum >*)
Arnica montana X O
Petasites albus x U
Homogyne alpına X
Centaurea phrygia X DO
Rosa alpina X U
Imperatoria Ostruthrum
Myrrhis odorata
Chaerophyllum aureum X O
Geranium silvaticum I
Melandryum silvestre x U
Empetrum nigrum
Lunaria redivia X
Arabis Halleri X
Ranunculus aconitifolius
Aconitum Napellus

5 Stoerkeanum *)

Circaea alpina X
Sagina Linnaei(O)
Vicia silvatica X U
Chrysosplenium oppositifo-
lium X

2) Wurde von AscHERsox auch auf der Phonolithkuppe des Mileschauers

im böhm. Mittelgebirge gefunden.

3) Auf dem Keilberge soll das dortselbst vor einigen Jahren angepflanzte

Leontopodium alpinum vorzüglich gedeihen Vrgl. Otto: Cechy, Teil X. (Das Erz-
gebirge und das Egerland) p. 190 (1896, B. Berxav).

*) Für das Erzgebirge aber sehr zweifelhaft!

1*

4 XIX. Karl Domin:

Nach dieser kurzen Uebersicht der Leitarten der Erzgebiresflora
wollen wir die einzelnen Gebiete sowie ihr wechselseitiges Verhältnis
zu unserem Gebirge náher betrachten.

1. Das Vorland des Erzgebirges.

Die Flora dieses Gebietes ist von der des Erzgebirges gänzlich
verschieden; der phytogeographische Florenkontrast ist hier so scharf,
dass von einer Analogie keine Rede sein kann; jeder Vergleich wáre
daher bedeutungslos.

Im Erzgebirge herrschen drei Formationsgruppen: Wälder (mit
Fichten- oder Buchenbeständen), Wiesen und Torfmoore. Im Vorlande
des Erzgebirges finden wir aber keine von diesen Formationen typisch
vertreten; anstatt derselben sehen wir auf den nicht kultivierten
Flächen Haine (meist Eichenwälder), neben den Kulturwiesen interessante
Sauer- und Salzwiesen, eine reiche Teichflora, aber auch Felsfor-
mationen, trockene, blütenreiche Grasfluren oder buschige Lehnen.

Auf der allmählich herabfallenden sächsischen Seite ist der
Uebergang der Erzgebirgsflora ein nicht so jäher, wiewohl auch da
die Leitarten der oberen erzgebirgischen Stufe bald verschwinden, und
nur einige Vorgebirgsarten in die gegen SW offene sächsische Ebene
herabsteigen.

2. Das Tetschner Sandsteingebirge.

Dieses Gebirge steht in der Ausbildung der Pflanzenformationen
dem eigentlichen Erzgebirge sehr nahe, indem es überall seinen
hereynischen Charakter (gleichfalls wie der Kaiser- und Böhmerwald)
gut bewahrt. Im ganzen ist aber dieses Gebiet noch eintöniger als
das eigentliche Erzgebirge; nur einige, der Sandunterlange ent-
sprechenden Formationen sind daselbst reicher entfaltet.

Den näheren phytogeographischen Florenkontrast bedingen haupt-
sächlich:

Viola biflora Hymenophyllum tunbridgense
Struthiopteris germanica ?) Aspidium Braun.
Teesdalia nudicaulis Zahlreiche Moosarten!

Eine sehr wichtige Art ist auch die daselbst ziemlich verbreitete
Digitalis purpurea, die besonders auf den neuen Waldhauen gerne
in ganzen Beständen auftritt.

°) Vrgl. O. Drupe „Der hercynische Florenbezirk“, p. 558.

Vierter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora von Böhmen. 5

Sonst treffen wir im Tetschner Sandsteingebirge aus den Leit-
arten der Erzgebirgsflora z. B. Streptopus amplexifolius, Galium
saxatile, Phyteuma nigrum, Arabis. Halleri, Thlaspi alpestre, Cala-
magrostis Halleriana, Ledum palustre, Circaea alpina, Chrysosplenium
oppositifolium, Blechnum Spicant u. a. an.

Die Torfmoore sind nicht entwickelt, demzufolge fehlt auch die
Mehrzahl der torfbewohnenden Arten.

3. Das böhmische Mittelgebirge.

Trotzdem einige Arten der Erzgebirgsflora (die mit einem 7
bezeichneten) im böhm. Mittelgebirge wiedererscheinen, weisen beide
diese Gebiete keine gemeinschaftlichen Züge auf. Nur die Orchideen-
wiesen des Mittelgebirges®) könnten mit einigen Vorgebirgswiesen
des Erzgebirges verglichen werden, aber auch hier ist es eher eine
nur scheinbare Aehnlichkeit.

Auf den Mittelgebirgswiesen wächst z. B. von den angeführten
Arten der Erzgebirgsflora Orchis globosa, mascula, Thlaspi alpestre,
Crepis succisifolia, Centaurea Phrygia, Trollius europaeus, Achyro-
phorus maculatus und auch die höhere Stufe der Fichtenwälder
erinnert in einigen Arten’) (Calamagrostis Halleriana, Cirsium hete-
rophyllum, Prenanthes, Polygonatum verticillatum) an die Wälder des
Erzgebirges, aber in ihrer Gesamtphysiognomie sind beide diese Ge-
biete gänzlich verschieden.

4. Der Böhmerwald.

Der Kaiser- und Böhmerwald sind in ihren Pflanzenformationen
mit dem Erzgebirge sehr nahe verwandt. Im Böhmerwalde treffen
wir alle jene Formationen an, die wir im Erzgebirge kennen gelernt
haben; zu ihnen gesellt sich noch die Flora der Bergseen und in
den höchsten Lagen (am schönsten am Gipfel des Arbers) auch die
Hochgebirgstlora, die im Erzgebirge blos angedeutet ist.

Die der Böhmerwaldsflora fehlenden erzgebirgischen Arten wur-
den schon vorher angeführt; es erübrigt blos, jene Arten aufzuzählen
die zwar im Böhmerwalde vorkommen, dem Erzgebirge jedoch fehlen
und somit den näheren Florenkontrast des Böhmerwaldes mit dem
Erzgebirge bedingen.

°) Vrgl. mein Werk „Das böhmische Mittelgebirge“, p. 114-121.

7) So besonders in der Umgebung von Štěpánov (Radlstein) und dann im

östlichen Mittelgebirge in dem Striche von Aussig gegen Leitmeritz zu (Nem-
schen-Babinaer Gebirge).

XIX. Karl Domin:

or)

Es sind dies hauptsáchlich die nachfolgenden: (solche Arten, die
zugleich dem Riesengebirge fehlen, sind mit einem vorangesetzten
A bezeichnet):

Allosurus crispus A Doronicum austriacum
Isoetes lacustris (CN Senecio subalpinus
A » -echinospora A Willemetia apargioides
Eriophorum alpinum /\ Lonicera coerulea
Carex irrigua A Gentiana pannonica
A Sparganium affine A Soldanella alpina
Phleum alpinum N Pedicularis Sceptrum carolina
A Poa alpina A Drosera intermedia
Agrostis rupestris Cardamine resedifolia
Juncus trifidus Epilobium anagallidifolium

Meum Mutellina
Nuphar pumilum.

Salix grandifolia
» Mmyrtilloides
Hieracium aurantiacum

DD
DD

5. Das Riesengebirge.

Das Erzgebirge ist in seinem floristischen Gesamtcharakter eng
verwandt mit dem Tetschner Sandsteingebirge, sowie auch mit dem
Kaiser- und Böhmerwalde und dem ganzen Brdygebirge; dagegen
weicht es wesentlich vom Riesengebirge ab, welches auch DRupE neuer-
dings ganz richtig von den anderen böhmischen und deutschen Ge-
birgen abtrennt.

Im Riesengebirge entfalten und gliedern sich die Hochgebirgs-
formationen so reich, dass es uns zu weit führen würde, alle jene
Arten aufzuzählen, die den floristischen Kontrast dieses Gebirges be-
dingen. Schon Sacuse*) zählt im Riesengebirge um 150 Gebirgsarten
mehr als im Erzgebirge. Kerı,?) dessen Angaben sich auf die Fırx’s
und Uecnrriz’s Flora von Schlesien stützen, gibt an, dass im Erzge-
birge in der Zone zwischen 330—1200 m 104 Gebirgsarten, im Rie-
sengebirge aber 891, also mehr als achtmal so viel, vorkommen.'“)

S) Programm des Kreutzgymnasiums Dresden, 1855, p. 25.
*) Dresdner „Isis“, Jahrg. 1883, p. 11.

10

') Etwas anders gestalten sich natürlich diese Ziffern nach der neuen Flora
von Schlesien von Tm. Scuuge.

Vierter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora von Böhmen. 7

Die Flora des Riesengebirges !!) enthält eine ganze Reihe von
Alpenpflanzen, die hier ihre nördlichsten Standorte erreichen, weiter
auch alpin-karpatische oder solche Arten, deren Verbreitung aus
den Alpen über das Riesengebirge bis auf den hohen Norden fort-
schreitet. Aber das Riesengebirge bildet auch die Südgrenze einiger
borealen Arten, anderen Arten des hohen Nordens dient es wiederum
als Verbindungsbrücke in ihrer Verbreitung auf die südlicheren Ge-
birge Europas. Ueberdies sind im Riesengebirge einige denkwürdige
boreale Arten als Ueberreste aus der Glacialperiode erhalten worden,
denen sich noch einzelne hochinteressante Endemiten gesellen.

Im ganzen muss man Sagen, dass das Riesengebirge in der
Ausbildung der Formationen von allen hercynischen Gebirgen bedeu-
tend abweicht.

Einige Exkursionen, die ich zwecks phytogeographischer Stu-
dien in’s mittlere Elbtal unternommen babe, zeigten von neuem, dass
es schon die höchste Zeit ist, die Formationen dieses so wichtigen
und interessanten Gebietes in floristischen Bildern zu erfassen. Die
schönsten Urwiesen mit der gewählten Flora werden durch künstliche
Trockenlegung, durch Umackern und Düngen in eintönige Kultur-
flächen, die nur eine traurige Ruderalflora begleitet, umgeändert und
an manchen Stellen, wo sich früher blütenreiche Haine ausbreiteten,
werden Obstanlagen errichtet.

Für das Vorjahr war besonders die anhaltende Dürre bei einer
abnorm hohen Temperatur bezeichnend, was natürlich auf die Vege-
tation von ungemein schädlichem Einflusse war. Dies offenbarte sich
nicht nur in den wärmeren und ebenen Gegenden Böhmens, wo zu-
meist schon im Anfang des Sommers die ganze Vegetation verdorrt
und verbrannt stand, wo die sonst üppigen Wiesen trockenen grauen
Fluren ähnelten, sondern auch im Gebirge, wo die Spätsommer und
Herbstvegetation bis auf kleine Ausnahmen vernichtet wurde. Des-
halb war auch das Botanisieren im Innern Böhmens vollständig
erfolglos.

In den heissesten Tagen war es äusserst interessant zu beob-
achten, wie manche Arten die enorme Trockenheit und Hitze gut,

11) Für eine schnelle Orientation vrgl. z. B. Zeıske, „Die Pflanzenforma-
tionen der Hochsudeten“, Beih. z. Bot. Centralbl. XI. 6. (1902).

© XIX. Karl Domin:

andere minder gut oder gar nicht vertragen. Es waren dies eben
einige Arten, die der Steppenflora eigen sind, die ganz frisch unter
der verwelkten Vegetation standen und auch reich blühten; natürlich
kommt dabei die Xerophytenanpassung in erster Reihe in Betracht.
Von den gut erhaltenen Arten (resp. Gattungen) kann man z. B.
Centaurea-Arten, Carlina, Artemisia, Achillea, Dianthus Carthusia-
norum, Cichorium intybus, Medicago etc. nennen. — Bei den meisten
Sträuchern und Bäumen waren ganze Triebe (Zweige) verdorrt.

Einen kurzen Artikel, betittelt „Die Wirkung der Dürre des
Sommers 1904 auf die Pflanzen Prags“ publicierte Fräulein Juzre
von Hassuineer in Lotos 1904, p. 144—150. Die Autorin führt dá-
selbst beispielweise an, dass es heuer auf der Kaiserwiese, wo man
sonst im Sommer etwa 124 Arten (blühende) zusammenzählen konnte,
blos c. 20 gut erhaltene und 10 mässig frisch gebliebene Species gab.

Anderswo gieng es noch schlimmer zu: fast alle Blütenpflanzen
sind verschwunden, das Gras war trocken, die Felder öde und nur
hie und da wuchsen einige, dem Boden angedrückte und kaum noch
erkennbare Zwergformen.

X

Dass die diesjáhrige floristische Ausbeute sich so reich gestaltete,
ist zum grossen Teile auch ein Verdienst meiner botanischen Freunde.
In erster Reihe muss ich aber diesmal meinem lieben Freunde Herrn
Joser RoHLENA, dem bekannten Forscher im Gebiete der montene-
grinischen Flora, der mir sein in den letzten 7 Jahren in Böhmen
gesammeltes und meist auch kritisch revidiertes Material, welches
gar viele Neuigkeiten enthielt, zur freien Disposition stellte, meinen
herzlichsten Dank aussprechen.

Herr Pfarrer Kares aus Frohnau im Kaiserwalde sandte mir
ein schönes Pflanzenmaterial aus seiner Umgebung. Es ist das ein
typisches hereynisches Waldland, wo schon zahlreiche Vorgebirgsarten
anzutreffen sind, ja sogar vereinzelt einige Gebirgsarten vorkommen.
In dem Unterwuchse der Fichtenwälder wären hier hauptsächlich
zu verzeichnen:

(Die Vorgebirgs- oder Gebirgsarten sind mit einem vorange-
setzten /\ bezeichnet.) |

(A)

Vierter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora von Böhmen. 9

Polygonatum verticillatum
Pirola media

s minor

Trientalis europaea
Chamaebuxus alpestris (tro-
ckene Stellen, Waldränder)

Ramischia secundiflora A Rosa alpina

(Monesis scheint zu fehlen) JA Rubus saxatilis
Melampyrum silvaticum (be- 1! A Homogyne alpina
Standbildend) Coralorhiza innata
Prenanthes purpurea N Thalictrum aquilegiifolium
Listera ovata (besonders auf (Bachufer)

Sumpfstellen) (A) Senecio rivularis (Bachufer)

Platanthera solstitialis

Epipactis latifolia.

Auf den Wiesen wären zu nennen:

Imperatoria Ostruthium
Geum rivale (besonders längs
der Bäche, sehr häufig)
Lotus uliginosus

Geramum silvaticum
Phyteuma nigrum

Gentiana campestris

Arnica montana (oft tonan-
gebend)

Polygonum Bistorta (massen-
haft)

(A) Dotrychium Lunaria.

!(

Gymnadenia conopsea (häu-

fig)

A) Orchis mascula
» maculata
» Morio
, datifolia

/\ Coeloglossum viride

A Lathyrus montanus (auch
die schöne var. éenuifolius,
kommt auch in Wäldern vor)

A Scorzonera humilis.

Für die halbtorfigen oder reichhumosen Wiesen ist besonders
Trifolium spadiceum, Parnassia palustris, Pinguicula vulgaris, Sedum
villosum charakteristisch.

Der Hochmoorflora gehört hier Vaccinium uliginosum, Oxycoccos
palustris, Drosera rotundifolia, Viola palustris (kommt auch auf den
feuchten Wiesen vor), Eriophorum vaginatum.

Auf lichten Waldstellen siedelt

cassubicus.

Herr O. TRNOBRANSKÝ,

Magister

Ranunculus nemorosus und R.

der Pharmacie in Opočno,

machte sich besonders durch das Entdecken der Hippocrepis comosa

10 XIX. Karl Domin:
um die Flora Böhmens verdient. Für dieselbe wurde schon von Grafen
StERNBERG „Březina“ als Standort angegeben und später hat sie auch
ČELAKOVSKÝ als von Hacrez bei Leitmeritz in der Nähe des Rado-
byls in wenigen Exemplaren gesammelt angekündigt; jedoch findet
sich nach Mayer kein Beleg für diese Art im Herbarium Hacxer’s.!!

Später konstatierte sie ČELAKovský in einem Bruchstücke in
dem Materiale, welches ihm Conrarx aus der Leitmeritzer Gegend
sandte; der Sammler konnte sich aber nicht mehr erinnern, von welchem
Standorte das betreffende Exemplar stammt.!?) ČELAKOVSKÝ war damals
geneigt, dieser Art das böhmische Bürgerrecht anzuerkennen, später
aber (so in der Analytická květena Cech etc.) führt er sie wiederum
als zweifelhaft an.

Das Vorkommen dieser Art im Mittelgebirge ist. vom phytogeo-
graphischen Standpunkte sehr wahrscheinlich, trotzdem muss aber der
ostböhmische Standort, über welchen ich im Folgenden nach der
freundlichen Mitteilung des Entdeckers einen kurzen Bericht erstatte,
als der erste sichergestellte Standort dieser Art in Böhmen gelten.

Die Hippocrepis wächst bei Opoëno zahlreich und zwar auf
mehreren Standorten (wie dies auch Herr Rontena, der sie auch in
einem Haine angetroffen hat, bestätigte), von denen in erster Reihe
der „na Vodětíně“ (ein altes Förster- oder Fischhaus) erwähnt sein
soll. Sie wächst hier auf einem sich sanft erhebenden Grashange,
welcher die Fortsetzung der gegenüberliegenden Anhöhe „na vinici“
bildet. Dem „Goldenen Bach“ („Zlaty potok“), der diese beiden
Örtlichkeiten trennt, wurde erst anfangs des vorigen Jahrhunderts
als Abzweigung des Flusses Dédina ein Bett gegraben. Früher
dehnte sich daselbst eine grosse Fasanerie aus, in ihrer Nähe waren
schöne Teiche, unterhalb der Anhöhe befand sich ein Hopfengarten,
der in der zweiten Hälfte des XIX. Jahrh. wegen der schlechten
Hopfenqualität aufgelassen wurde. Auf der Anhöhe „na vinici“ wurde
seiner Zeit wahrscheinlich auch Wein gebaut. In der Umgebung
herrscht überall Plänerkalk und die trockenen Plänerkalklehnen
stellen uns die ursprüngliche Heimat dieser auch in Mittel- und
Süddeutschland unter ähnlichen Verhältnissen auftretenden Pflanze
vor. Später wurde die Hippocrepis wahrscheinlich mit der fortschrei-
tenden Kultur von einigen ihren Standorten verjagt, konnte sich

17) CE ČreLakovský Prodromus 678.
'7) CecarovskŸ Prodromus (IV.) p. 903.

Vierter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora von Bóhmen. fl

aber wiederum auf andere ihr nicht ganz zusagende Stellen, wie
z. B. auf den erwähnten Grasrasen flüchten.

Dieser Standort auf einer ziemlich feuchten Wiese in der Nähe
des Wassers, in Gesellschaft von Astragalus Cicer, Vicia sepium und
anderer Wiesenpflanzen, könnte vielleicht als sekundär bezeichnet
werden, aber auf eine Verschleppung, z. B. durch Aussaat, kann man
durchaus nicht denken und dies schon deswegen nicht, weil die
Pflanze in der Nähe unter ganz anderen Standortsverhältuissen
auftritt."?)

Lánes des Grabens in der erwähnten Wiese wächst zahlreich
Cardamine amara, in demselben Phalaris arundinacea, Batrachium
sp., Sparganium ramosum, simplex (die flutende Form), Potamogeton
perfoliatus, ganz in der Nähe an den Feldrainen Falcaria Fivini
und Salvia verticillata.

Weiterhin zieht sich eine buschige Fasanerie (Eichen, Schleh-
dorn, Kreuzdorn, Spindelbaum, Hartriegel, Erlen u. s. w.), in der
auf feuchteren Stellen Chaerophyllum bulbosum, auf trockeneren
Brachypodium pinnatum, Stachys recta, in der Nähe der Gebüsche
Veronica Teucrium wächst.

In der Fortsetzung derselben in der Richtung gegen Opoëno
zu folgt ein Eichenwald, der meist ziemlich feucht ist und u. a.
folgende Arten beherbergt: Corydalis cava (sehr zahlreich), Primula
officinalis, Ranunculus cassubicus, Asarum europaeum, Campanula
urticifolia, Viola mirabilis, Chrysanthemum corymbosum.

Im ähnlichen Eichenniederwalde gegen Vodétin zu wächst auch
Cephalanthera pallens, Lilium Martagon, Lathyrus vernus und am
Rande wiederum Hippocrepis comosa.

Was die phytogeographische Bedeutung der Hippocrepis an-
belangt, so gehört sie zu den sogen. praealpinen Arten, und zwar zu
jenen, die noch heutzutage meist auf die Kalkunterlage gebunden sind,
wie dies z. B. aus den böhmischen praealpinen Arten bei Ophrys
muscifera, Coronilla vaginalis oder Globularia Willkommii der Fall ist.

13) Sie wurde auch in dem böhmischen botanischen Garten verpflanz
und gedeiht daselbst sehr gut.

19 XIX. Karl Domin:

Schliesslich erfülle ich eine angenehme Pflicht, indem ich allen
denen, die mir auf irgend eine Weise beim Verfassen dieses Beitrages
beihillich waren, meinen hochachtungsvollen Dank ausspreche. So
muss ich dem hochlöblichen Comité für die naturwissenschaftl. Durch-
forschung Böhmens für die mir munificent gewährte Unterstützung
meinen gebührenden Dank zellen.

Nicht minder fühle ich mich verpflichtet, meinem hochverehrten
Lehrer und Gönner, Herrn Professor Dr. Jos. VeLenovsky, Direktor
des k. k. böhm. botan. Gartens, für dessen vielfache Unterstützung
meinen tiefgefühlten Dank auszusprechen.

Ueberdies bin ich, ausser den schon früher erwähnten Bota-
nikern, Herrn Dr. Kart Tocz für schönes Material, sowie für freund-
liche Bestimmung meiner Æubus-Arten, Herrn JUDr. O. Gmeu für
dessen liebenswürdige Aushilfe bei dieser Arbeit, Herrn B. FrErscHER,
evangel. Pfarrer, dem unermüdlichen Forscher im Gebiete der ost-
böhmischen Flora, für schönes Material, Herrn Max Schuzze, dem be-
kannten Orchideen-Kenner aus Jena, für die gütige Revision meiner
Rosa-Formen, Herrn Professor Dr. Fr. BuB4x, für einige interessante
Mitteilungen, meinen Freunden Herrn J. Scauserr in Aussig, Herrn
Professor Ave. Bayer in Jičín, Herrn Profes. Dr. J. Vıraeım in
Příbram, Herrn Lehramtskandidaten Jos. Homorxa aus Zlosejn, Herrn
Forstadjunkten Honre in Eisenberg für schöne Beiträge zu herzlichstem
Danke verpflichtet. |

Die Pflanzen, bei denen kein Sammler angegeben ist, habe ich
selbst gesammelt; sonst sind die Namen der Entdecker stets in
Klammern angeführt.

Als neu für das Gebiet oder überhaupt neu sind hauptsächlich
folgende durch fetten Druck im speciellen Teile hervorgehobene
Arten, Varietäten, Formen oder Mischlinge zu bezeichnen:

Dentaria enneaphyllos L. f. alternifolia Hausm., Erysimum
cheiranthoides L. var. flexuosum Rohl., Dianthus deltoides L. var.
Foliosus Bön., Lavatera thuringiaca L. var. protensa G. Beck, Peplis
portula L. f. callitrichoides Rohl., Bupleurum longifolium L. var. atro-
purpureum m., Seseli coloratum L. var. tenuifolium Fritz, Rosa glauca
Vill. var. Graveti Crep., R. tomentosa Sm. var. anthracitica Chr.,
? Geum reptans L, Rubus suberectus Anders. var. Gintlü Tocl, R.
chaerophyllus Sag. et Schultze var. praecambricolus Tocl, R. chaero-
phyllus var. praecambricolus X macrostemon Focke (More);

NS

Vierter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora von Bóhmen. 13
R. orthacanthus Wimm. Sbsp. oreades P. J. M. & Wirtg., R. nemorosus
Hayne Sbsp. dissimulans Lindeb., Trifolium montanum L. f. macro-
cephalum Tod, Dorycmum suffruticosum Vi., Hippocrepis comosa L.,
Ornithopus perpusillus L., Vicia cassubica L. var. pauciflora m., f.
stenophylla et subglabra m., Vicia cracca L. var. depuuperata m., f.
fallax m., Lathyrus Aphaca L., Laetuca perennis L. € integrifolia
m., Leontodon autumnalis L. var. parviflorus Opiz, var. pinnatifidus
(Opiz) m., Inula salicina L. f. subhirta U. A. M., In. britanica L.
var. sericeo-lanuginosa m., var. diminuta m., Bidens radiatus Thuill.
f. perpusillus m., Chrysanthemum corymbosum >< Leucanthemum (Chr.
Rohlenae m.), Senecio Jacobaea L. var. brachyglossus (Opiz) m.,
Carduus *sepincolus Hskn. f. microcephalus m., C. crispus L, f. macro-
cephalus m., Asperula odorata L. var. coriacea Rohl., Erythraca
linearifolia X ramosissima (— E. Aschersoniana v. Seemen), Linaria
vulgaris Mill. f. verticillata Rohl., f. perglandulosa Rohl., f. glabra
Peterm., Antirhinum Orontium L. var. glabrescens Tocl & Rohl., Ve-
ronica officinalis L. var. rhynchocarpa Toel, V. spicata L. var. lati-
folia (L.), Euphorbia Peplus L. var. bracteosa m., Agrostis vulgaris
With. m. vivipara (Rchb ), Agr. alba L. var. aurea m., Calamagrostis
villosa Mutel var. pseudolanceolata m., Phleum pratense L. f. macro-
chaetum Dol., Avena pubescens Huds. var. sťenophylla m., Festuca
rubra L. var. trichophylla Hack., Carex glauca Murr. f. melanostachya
Uechtr., Juncus lampocarpus Ehrh. var. congestus Aschers. & Gr., J.
supinus Mönch. f. confervaceus Buchenau, Orchis incarnata L. var.
foliosa Rchb. fil.

Specieller Teil.

A. Dicotyledoneae.

1. Choripetalae.

Ranunculaceae.

Thalictrum angustifolium L. var. angustissimum Crantz sp.

Ostbohmen: bei dem Teiche Broumar unweit von Opočno sehr
typisch (RoHLENA).

Pulsatilla vernalis Mill. Im Riesengebirge auf dem Brunberge
(leg. JosEPRINE KaBLIk als Anemone alpina, comm. J. PALACKÝ).

14 XIX. Karl Domin:

Pulsatilla patens Mill. Im Perucer Mittelgebirge bei Peruc (leg,
DAaxEš, comm. J. PALACKÝ).

Pulsatilla pratensis Mill. Im südlichen Moldautale bei Vorlík
(leg. JırAser), ein phytogeographisch wichtiger und interessanter
Standort.

Anemone silvestris L. Ostböhmen: Křovice bei Dobruška (RouLenA).

Anemone ranunculoides L. var. subintegra Wiesb.

Im Prokopi-Tale bei Prag, unter der Normalform.

Myosurus minimus L. Im südlichen Moldautale bei Vorlik.

Ranunculus cassubicus L. (Subspecies B. auricomi L.).

In Ostböhmen bei Holic („Na Hradcích“, leg. Tocı). Im Kaiser-
walde bei Frohnau unweit von Petschau (Pfarrer KaBEš).

Ranunculus nemorosus DC. Im Kaiserwalde bei Frohnau mit
dem vorigen (Pfarrer KaBré).

Fumariaceae.

Corydalis lutea DC. Bubenč bei Prag (Ronrena), natürlich nur
verwildert. _

Fumaria Schleicheri Soyer. Auf einem Waldrand zwischen Libšice
und Kralupy (RoHLENA).

Cruciferae.

Lepidium perfohatum L. In den Weidengebüschen bei Mündung
des Säzavaflusses in die Moldau (Fräulein Marie DovBEk). Auf den
Sandfluren Maniny bei Prag eingeschleppt (RoHLENA).

Lepidium sativum L. Auf Ruderalsteilen bei Choceň in Ost-
böhmen (FLErsoHER).

Capsella Bursa pastoris Mönch. f. integrifolia Pers.

Vyšehrad bei Prag. Im böhmischen Mittelgebirge bei Libo-
chovany.

Draba muralis L. Nordbohmen: Loosdorf bei Tetschen.

Anm. Draba aizoides L. wurde aus dem Riesengebirge (gesammelt im Juni

1901, collectio O. KRrBs) herausgegeben. Trotzdem kann man ihr spontanes Vor-
kommen daselbst nicht für nachgewiesen halten. Dasselbe gilt von dem Polygonum

Vierter Beitrag zur Kenntnis der Phanerosamenflora von Böhmen. 15

viviparum L. (herausgegeben in derselben Collection), das höchst wahrscheinlich
auf den Alpenwiesen, wo es gesammelt wurde, durch Aussaat verbreitet wurde.

Es ist fast ausgeschlossen, dass eine so auffallende Pflanze der Aufmerksamkeit
der zahlreichen Botaniker, die im Riesengebirge seit den ältesten Zeiten ge-
sammelt haben, entgangen wäre.

Thlaspi alpestre L. Auf dem Bahndamm bei Holešovice unweit
von Prag (Rontena).
Dentaria enneaphyllos L. f. alternifolia Hausm.

Diese Form, bei der nie alle drei Blätter in Quirle gestellt sind,
sondern meist zwei gegenständig und das dritte sichtbar entfernt ist,
kommt unter dem Typus zerstreut vor, so z. B. im Tale Vüznice bei
Novä Hut unweit von Beraun (leg. ČELAKOVSKÝ), dann bei Karlstein.
Bei den böhmischen Pflanzen ist gewöhnlich das alleinstehende Blatt
das unterste, bei den tirolischen das oberste.

Natůrlich ist dies nur eine minderwertige Form wie auch die
f. dodecaphylla E. Hoffm. in Opız Sezn. 36.

Arabis Halleri L. Dürrkamnitzgrund bei Loosdorf unweit von
Tetschen. — Kaiserinsel bei Prag (RouLENa).

Dieser ungewóhnlich niedrige Standort der Arabis Halleri, die
sonst in ganz Mittelbohmen fehlt, ist wohl als sekundár zu bezeichnen.
Die Samen derselben wurden höchst wahrscheinlich aus Südböhmen
durch die Moldau herabgeschwemmt. Es ist ja bekannt, dass auch
andere montane Arten, die z. B. der Böhmerwaldsflora eigen sind,
plötzlich im Flussgebiete der Moldau in Mittelböhmen erscheinen.
Auch das Phyteuma nigrum, welches auf den Gebirgswiesen des
Böhmerwaldes verbreitet ist und über Pisek, Vorlik bis zu Stéchovice
längs der Moldau fortschreitet, konnte sich auf ähnliche Weise aus
ihrem ursprünglichen Domicil weiter verbreiten.

Barbarea stricta Andrz. Holešovice bei Prag (RoHLENA).

Sisymbrium strictissimum L. Im Elbtale bei Lysá (Rontena).

Erysimum cheiranthoides L. var. flexæuosum Rohl. in sched.

Caulibus debilibus inferne decumbentibus exaltatis insuper ple-
rumque flexuosis, foliis mollibus tenuibus fere integerrimis, pedunculis
valde tenuibus brevioribus (partem tertiam, quartam interdum tantum
quintam siliquarum aequantibus) horizontaliter patentibus saepius
oblique retro deflexis. — Tota planta glabrescens.

Eine sehr auffallende Pflanze, die ziemlich häufig längs des

Zaunes bei einem Hause in Zäbornice unweit von Opoéno (Ostbohmen)

im J. 1896 aufzufinden war (leg. RoHLENA).

16 XIX. Karl Domin:

Bei der typischen Form sind die Fruchtstiele meist nur doppelt
kürzer als die Schötchen.

Coronopus Ruellii All. In Ostböhmen bei Opočno und Bolehošť
(RoHLENA).

Diplotaxis muralis DC. f. dentata Tausch.

Im Elbtale auf einem Felde bei Ober-Beřkovic (RoHLENA).

Diplotaxis tenuifolia DC. Auf den Sandfeldern bei Chřežín un-
weil von Velvarn (Homorka).

Erucastrum Pollichii Schimp. et Spenn. Nové Benátky bei Jung-
bunzlau (RoHLENA).

Droseraceae.

Drosera rotundifolia L. f. breviscapa m.

Scapis abbreviatis humailibus foliis vix vel paulum longioribus.

So im Riesengebirge auf triefenden Moosstellen im Teufelsgarten
zahlreich.

Violaceae.

Viola elutior L. Im Elbtale bei Lysá (Rourena).

Viola silvestris Kit. und Rivimana Rchb. treten in manchen
Gegenden als überaus konstante Formen auf, denen dann der Species-
charakter wohl zugesagt werden könnte. Nicht selten trifft man aber
auch in Menge verschiedene Zwischenformen an, wie ich sie z. B.
aus dem böhm. Mittelgebirge aus dem Tale bei Peruc!?) erwähnt
habe. — In den Říčaner Wäldern, so bei Mnichovic und Ondřejov
ist eine grossblumige Viola Riviniana verbreitet, die zwar in ihren
grossen, blass blauen Blüten mit dem Typus übereinstimmt, aber
durch den blau gefärbten Sporn an die V. silvestris hindeutet.

Cistineae.

Helianthemum Chamaecistus Mill. var. glabrum Koch.
Mit Uebergangsformen in den Typus im Aussiger Mittelgebirge
auf den Feld- und Wiesenrainen bei Saubernitz sehr zahlreich und

'») Böhmisches Mittelgebirge p. 150.

Vierter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora von Bóhmen. 17

gesellig. Die Pflanzen von diesem Standorte zeichnen sich durchaus
durch sehr grosse Blüten. aus. Cf. Down, Zweiter Beitrag p. 17.

Alsineae.

Herniaria hirsuta L: Im Elbtale auf den Tavuscmiscnex Stand-
orte bei Lysá neuerdings von Ronuzya beobachtet.

Herniaria glabra L. var. subciliata Babingt.

Oberhalb Libšice bei Prag (Rouzexa). Eine seltene Form!

Scieranthus annuus X perennis (= Scl. intermedius Kiitel).

Auf den sogen. „Židovské pece“ hinter Žižkov bei Prag (Ro-
HLENA). |

Spergula sativa Bönningh. (Sp. arvensis L. B. leiosperma Čel.)

Auf den Sandfluren Maniny bei Prag (RoHLENA).

Spergularia echinosperma Čelak. bildet mehrere, in ihrer Tracht
recht auffällige Formen '*), die entweder ein-, zwei- oder mehrjährig
sind (gerade so ist dies bekannter Weise bei der Spergularia rubra
der Fall). In der Kultur erwiesen sich aber alle diese Formen un-
beständig; ich wählte zu meinen Kulturversuchen, die ich mit dieser
Art im Jahre 1903 angestellt habe, die abweichendsten, sowohl ein-,
als auch zwei- und mehrjährigen Formen aus. Alle diese Formen
gelangten aber noch dasselbe Jahr zur Blüte und Fruchtbildung und
giengen sodann bald zu Grunde; sie wurden daher einjährig und
dabei nahmen sie auch dieselbe Tracht an.

Am auffälligsten sind die einjährigen Formen mit niedrigen,
meist einfachen und wenigblütigen Stengeln; diese Form bedeckt wie
ein grüner geschmeidiger Grasteppich (also gerade so wie die in ihrer
Gesellschaft meist anzutreffende Heleocharis acicularis) oft ganze
Flächen auf dem nackten Teichboden; die einzelnen Pflänzchen stehen
dicht —- wie ausgesäet — nebeneinander.

Holosteum umbellatum L. var. ciliatum Opiz 1825 pro sp. (var.
viscosissimum Čelak. 1881. Hol. Heuffelii Wierzb. 1842).

In der „Královská Obora“ bei Prag (RoHLENA).

15) Vrgl. Domrx Zweiter Beitrag p. 19.
Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. IL Classe. 2

XIX. Karl Domin:

F
[0.0]

Holešovice bei Prag (RoHLENa). — Diese grossblütige Varietät
ist in Böhmen viel seltener als die Vacc. parviflora. Sie wurde bisher
nur von wenigen Standorten notiert.

Dianthus deltoides L. var. foliosus Boeningh.

Brdygebirge: ein grassiger Abhang bei dem Fahrwege unterhalb
der Kirche in Straëice.

Meine Pflanzen stimmen vorzüglich mit den von RErcHENBACH !)
abgebildeten überein. Sie bilden dichte, polsterförmige Rasen, ihre
Stengel sind wenig verästelt, fast einfach, ihrer ganzen Länge nach
dicht beblättert. Die Blätter breiter als bei dem Typus und meist
bedeutend länger als die Stengelinternodien. Die Blüten weichen von
denen der typischen Form nicht ab.

GuRckE"") führt diese Varietät als eine „forma monstrosa‘ mit
einem Fragezeichen (Heimat: Germania) an. Auch Wiıruıams *) führt
den blossen Namen ohne alle Bemerkungen an, sodass diese Form
bisher dubiös zu sein schien.

Cucubalus baccifer L. Ostböhmen: in einem Haine hinter Očelice
bei Opočno zahlreich (ROHLENA). Ein interessanter Standort dieser der
Elbgebietsflora angehörigen Schlingpflanze.

k Malvaceae.

Lavatera thuringiaca L. var. protensa G. Beck Fl. v. Nied. 536.
Im mittleren Elbtale auf einem Waldhaue auf der Semická
hora bei Lysá (RoHLENa).

Eine schöne Form, bei welcher der Mittellappen der oberen

Blätter verlángert, länger vorgezogen und lang zugespitzt ist.

In der Blattform ähnelt sie der interessanten Rasse dinarica
Beck, die aber — abgesehen von den dicht sternfilzigen Bláttern —
sofort durch die kurzgestielten Blůten zu unterscheiden ist und eher
an die Lavatera unguiculata Desf. erinnert.

Sileneae.
Vaccaria pyramdata: Fl. Wett. var. grandijlora Jaub. et Sp.
pro sp.

16) Ic. Fl. germ. VI. p. 46. tab. 263 (1844).
M)MPlNeurop Has. 39.2374.
'*) Journ. of Botany XXIX. p. 409 (1893).

pře

Vierter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora von Böhmen. 19

Oxalideae.

Oxalis corniculata L. Brdygebirge: Auf der Ruderalstellen in
dem Hlubošer Schlossparke.

Lineae.

Linum catharticum L. hat gewöhnlich am Rande durch kleine
Zähnchen + (öfters stark) rauhe Blätter (f. éypicum). Besonders auf
nassen Stellen kommen aber mitunter Formen mit vollkommen «lattem
Blattrande vor (f. Zaeve Rohl. in sched.) So z. B. auf der feuchten
Wiese bei dem Černikovicer Teiche bei Solnice (RormeNa).

Radiola linoides Gmel. Ostbohmen: Nová Ves bei Týniště
(RoHLENA).

‘Geramiaceue.

Geranium pyrenaicum L. Libeň bei Prag (Ronrexa), wohl nur
verwildert. In den Riegeranlagen (Kgl. Weinberge) (Dr. Gixrr.)

Geranium silvaticum L. Im Kaiserwalde auch bei Frohnau
unweit von Petschau (KaBzš).

Polygaleae.

Polygala amara L. var. austriaca Crantz sp.

Ostböhmen: auf nassen halbtorfigen Wiesen bei Canka unweit
von Opočno (RoHLENA) mit Erythraea linearüfolia. — Eine Charak-
terpflanze der schwarzen Urwiesen (,‚GCernavy‘‘) im mittleren Elbge-
biete, deren Vorkommen an den Grenzen des Elbgebietes vom phy-
togreographischen Standpunkte sehr interessant ist.

Chamaebuxus alpestris Spach. Im Kaiserwalde bei Frohnau un-
weit von Petschau (Pfarrer KaBeš).

Rutaceae.
Ruta graveolens L. In den Weingärten in Libeň (©. Lis) seiner

Zeit häufig (Prof. Dr. J. Panacký). Ebenso im fstl. Fürstenberg’schen
Weinberg in Prag (Dr. GinrL).

20 XIX. Karl Domin:

Eine mediterrane Art, die aber in Böhmen wohl nicht urwüchsig
ist, obzwar sie hie und da, so besonders im Leitmeritzer Mittel-
gebirge, in der Nähe der Weingärten vollständig eingebürgert ist.

Lythrariae.

Peplis portula L. f. callitrichoides Roll. in sched.

Caulibus elatis (c. 40—50 cm), internodiis elongatis, folis magnis
fere orbiculatis in petiolum subito angustatis.

So im Ostböhmen bei Přepychy (RonrENA).

Die Pflanzen wachsen meist im Wasser und heben sich nur
mit ihrem obersten Teil über dass Wasserniveau empor; mitunter
bilden sie blos auf dem Wasser (dichte Blattrosetten.

Oenothereae.

Epilobium tetragonum L. Im Vorlande des Erzgebirges bei Ober-
Leutensdorf. — Bei der Stadt Nové Mesto n. Met., Broumov, Zähornice
bei Opočno (RoHLENA).

Epilobium Lamyi F. Schultz. Bei Nové Město n. Met. (RomrENA).

Epilobyum parviflorum X montanum (= Epil. limosum Schur.)

Ostböhmen: Černikovice bei Častolovic (RomzENa).

Umbellifer.ae.

Eryngium campestre L. Ostbohmen: Bolehoët bei Opočno
(ROHLENA).

Phytogeographisch ein sehr wichtiger Standort dieser in der
weiten Umgebung sonst gänzlich fehlenden Umbellifere.

Bupleurum rotundifolium L. Im mittleren Elbtale bei Lysá
(RoHLENA).

Bupleurum longifolium U. var. atropurpureum m. (Diaphyllum
longifolium Opiz B. atropurpureum Opiz Seznam 37 [1852] nomen
nudum). 1°)

So im Riesengebirge auf dem zweiten Abhange der Kesselkoppe
in der Richtung gegen den Kahlen Berg zu, in stattlichen, meterhohen
Exemplaren und nur in dieser Form.

'9) Vrgl. die Anm. 68 in meinen Dritten Beitrage p. 56.

we

Vierter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora von Böhmen. 21

Es ist dies eine schöne und auffallende und gewiss auch seltene
Form, bei der alle Blättchen der Hülle und des Hüllchens dunkel-
violett gefärbt sind.

Das Bupleurum longifolium scheint- eine sogen. „praealpine
Art'“ zu sein, die sich in der Glacialperiode von ihrer ursprünglichen
Heimat im Gebirge in die Ebene geflüchtet und sich daselbst — wie

auch zahlreiche andere Arten (z. B. Saxifraga Aizoon, Sesleria

-calcaria, Cotoneaster etc.) — auch später erhalten hat. — Bekannter

Weise ist dieses Dupleurum eine häufige Erscheinung in den warmen
Hainen Mittelböhmens sowie auch des Mittelsebirges, wo es aber
auch in submontanen Mengwäldern zahlreich vorkommt.

Daucus Carota L. var. glaber Opiz sp.

In Ostböhmen bei Přepychy (Rouzena). Eine seltene, ganz
kahle Form.

Seseli coloratum L. var. tenuifolium Fritz.

Die ganze Pflanze fast kahl, lichtgrün. Die Grund- sowie die
unteren Stengelblätter lang gestielt, verläugert, flach ausgebreitet mit
oft sehr abstehenden Blattscheiden. Die Blätter meist 3mal gefiedert,
mit entfernten, deutlich verlängerten schmal linealen flachen Fiedern,
geschmeidig, dünner, sodass die Blattnervatur mehr zum Vorschein
kommt, bis zu der knorpeligen Spitze durchaus grün. Die Stengel
oft dünner und schlanker, die Blüten rein weiss.

So in einem sandigen Kieferwalde unter dem Hügel „Přerovská
hora“ bei Lysá im mittleren Elbtale (Rortena 1896).

Dieser schönen Form steht unbedingt am nächsten die var.
laxifolium Schur Enum. Pl. Trans. 1866 p. 257, welches ebenfalls
„laciniis foliorum longissimis planis, caule. foliisgue viridibus, floribus
albis‘‘ charakterisiert wird. Die Schurische Pflanze besitzt aber laut
der Originaldiagnose zweimal längere Blättchen der Hüllchen als die
Düldchen, sodass sie mit der var. éenwifolia nicht identificiert
werden kann.

Caucalis daucoides L. var. muricata Bisch.

In den Feldern bei Zlosejn unweit von Oužice stellenweise in
Menge (HomoLKA).

Anthriscus vulgaris Pers. Nové Benátky bei Jungbunzlau (RouzENA).

Anthriscus nitida Garcke.

Ostbohmen: Podchlumi und Mochov bei Opočno (Roxzexa).

Diese Standorte in der Umgebung von Opočno sind um so
interessanter, da in ihrer Náhe nicht nur in vereinzelten, isolierten
Typen, sondern in ganzen Formationen die warme Elbgebietsfiora

99 XIX. Karl Domin:

vertreten ist. Wahrscheinlich gelangte hieher dieser Gebirgskerbel
aus dem Adlergebirge, wo er mehrere ausgiebige Standorte besitzt.?°)

Crassuluceae.

Sedum villosum L. Erzgebirge: auf den Torfwiesen bei Kaff am
Abhauge des Plessberges bei Abertham sehr gesellig. Bei Gottesgab
dringt es längst des Baches auch in den torfigen Wald ein.

Pomaceae.

Pirus Malus L. var. glabra Koch. Im südlichen Moldautale
auf den Moldaulehnen zwischen Vorlík und Zvikov wildwachsend.

Rosaceae.

Rosa alpina L. In der Erzgebirgsschlucht bei Ober-Leutensdorf,
die unter den Wieselstein führt. Im Kaiserwalde bei Frohnau unweit
von Petschau (Pfarrer Kaps).

Rosa cinnamomea L. Böhmisches Mittelgebirge: Langer Berg bei
Skalic. — In Südböhmen bei Tábor auf dem Lužnice-Ufer hinter der
Mühle des Kvěcu sen. mit Spiraea salicifolia sehr häufig und sicher
ursprünglich wild (auch reichlich fruchtend, mitgeteilt von Prof. Dr.
F. BrBák). — In Nordostböhmen bei Jičín in der Fasanerie bei dem
Judenkirchhofe verwildert (leg. A. Bayer, fl. pleno, £. foecundissima
Münch.).

Rosa canına L. var. calophylla Chr. Ostböhmen: in den Garten-
zäunen bei Sloupnice (FLEIScHER).

Rosa canina L. var. fissidens Borb. In Ostböhmen bei Sloup-
nice (FLEISCHER).

Rosa canina L. var. desmata Hasse (vidit autor!) in den Zäunen
u. Hecken bei Sloupnice in mehreren Formen, so der f. sphaerica Gren.,
f. mentacea Pug., f. aciphylla Rau, f. subvinacea H. Br.

wosa canına L. var. ramosissima Rau. Bei Sloupnice (FLErscHER).

Rosa canina L. var. globosa Desv. f. montivaga Desegl. Mit der
vorigen (FLEISCHER).

Rosa canina L. var. dilucida Ozanon. Bei Sloupnice (FLEiscaer).?!)

77) Ausserdem ist er in Böhmen blos aus dem Iser- und Riesengebirge
bekannt.

“') Von Hassr, der die meisten von Frrıschkr gesammelten Rosen revi-
dierte, als var. dumalis Bechst. f. livida bestimmt,

Vierter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora von Bóhmen. 23

Rosa canina L.. var. lapidicicola H. Br. Brdygebirge: auf den
grasigen Abhängen oberhalb Kardavec bei Příbram.

Rosa canına L. var. insignis (Gren.) Dés et Rip. Brdygebirge:
auf den Holzschlägen bei Hostomice.

Rosa dumetorum Thuill. var. peropaca H. Br. Ostböhmen: in
den Hecken bei Sloupnice (FLerscner).

Rosa dumetorum Thuill. var. hirta H. Br. Ostbohmen: auf einem
Abhang bei Němčice (FLEIscHEr).

Rosa dumetorum Thuill. var. trichoneura Chr. In Zäunen bei
Sloupnice (Freiscner). Eine schöne Form!

Rosa glauca Vill. var Graveti Crépin sp. Ostböhmen: in dem
Nemošíner Haine bei Leitomyschl leg. Zorrnie (comm. FreiscHher). —
Nach AscHERs. & Gr. Syn. VI. 186 bisher blos aus Belgien und Ungarn
bekannt.

Rosa glauca Vill. var. complicata Chr. Brdygebirge: in Ge-
bůschen bei Hluboš. Eine der häufigsten Formen der R. glauca.

Rosa cortüfolia Fr. var. subcollina Chr. Vorläufer des Riesen-
gebirges: Kuhberg bei Freiheit.

Rosa corüfolia Fr. var. cinerea Chr. Mittelböhmen: in dem
Prokopitale bei Hlubočep.

Rosa tomentella Lehm. var. obtusifolia Desv. sp. Ostbohmen: in
den Hecken bei Sloupnice (leg. Freiscuer, det. Prof. Sacorskı).

Rosa agrestis Savi var. albiflora Opiz. In Zäunen bei Sloupnice
(FLEISCHER).

Eine Form, die zu der var. inodora A. Kern. f. mentita Désécl.
sp. neigt. M. Scuunze bemerkt zu dieser Form: nicht ganz mentita,
denn die Griffel sind etwas befläumt, nicht völlig kahl, Blütenzweige
bestachelt (oft gepaart), Sepalen mit am Rande dicht drüsigen Fieder-
lappen.

Rosa graveolens Gren. var. elliptica Tausch (f. inermis). Im süd-
lichen Moldautale bei Vorlík.

Rosa rubiginosa L. var. comosa Rip. In dem Prokopital bei Prag.
— Die häufigste Form dieser Art.

Rosa rubiginosa L. var. apricorum Rip. In der Modřaner
Schlucht bei Prag.

Rosa tomentosa Sm. var. cuspidatoides Crép. In Nordostböhmen
auf Waldrändern bei Dymokury. — Im Elbtale bei Vavřinec unweit
von VSetat. — In Mittelböhmen auf Waldrändern zwischen St. Ivan
und Karlstein mehrfach. — Im Brdygebirge auf einem waldigen Durch-

N un ungen eu

24 XIX. Karl Domin:

schlage unterhalb des Berges Kuchynka bei Hostomic. — Die háu-
figste Form in Böhmen.

Rosa tomentosa Sm. var. anthracitica Chr. Vorláufer des
Riesengebirges: Kuhberg bei Freiheit.

Rosa trachyphylla Rau. var. Hampeana Griseb. Im Leitmeritzer
Mittelgebirge bei Babina. Blůtentragende Aeste stachellos.

Rosa trachyphylla Rau. f. var. latifoliae Chr. proxima. Waldige
Lehnen bei Srbsko unweit von Karlstein.

Rosa trachyphylla Rau. var. flexuosa Rau. Im sůdlichen Moldau-
tale auf einem Holzschlage bei Vorlík.

Rosa trachyphylla Rau. var. Schmidtü H. Br. (= var. humilis
Tausch). Leitmeritzer Mittelgebirge: bei Kojetic.

Rosa canina L. var. lutetiana Lem. sp. X gallica. Leitmeritzer ©

Mittelgebirge: bei Babina.

Rosa gallica X trachyphylla, Aussiger Mittelgebirge: Jungfern-
sprung.

? Geum reptans L.

Ein richtiges Exemplar dieser bisher aus den böhmischen Ge-
birgen nicht bekannten Art erhielt ich aus dem ehemaligen Herbarium
Purkyn&’s von Professor Dr. J. ParackY. Auf der Scheda ist die Art
richtig bestimmt; der Standort heisst: Riesengebirge. Hiemit will ich
nur auf die Möglichkeit des Vorkommens dieser Art im Riesengebirge
aufmerksam machen. Allerdings ist es sehr merkwürdig, dass eine so
auffallende Pflanze der Aufmerksamkeit der Botaniker entgangen wäre.

Rubus Idaeus L. var. angustifolius Schmidely.

Im Phonolithgerölle unterhalb der Spitze des Mileschauers zahl-
reich.

Rubus suberectus Anders. var. Göntlöit Tocl in sched. v. n.

Polis turionum ternatis, foliolis breviter acuminatis basin versus
rotundatis vix subcordatis.

So in dem Krčer Walde bei Prag (leg. JUDr. O. Gr). —
Eine sehr schůne Form!

Rubus plicatus Wh. & N. var. imbellis Focke.

Im Walde unterhalb Cibulka bei Prag (leg. JUDr. O. Grvru),
dann bei Pelestrov unweit von Deutsch-Brod, daselbst besonders zahl-
reiche Annäherungsformen (leg. Frau Dr. Grvru, f. subimbellis Tocl
in sched.), so z.B. in den sogen. „Mokřiny“, auch in dem Walde bei
der Mühle „Klanečný mlýn“ bei Poděbaby unweit von Deutsch-Brod.

Rubus chaerophyllus Sag. et Schultze var. praecambricolus
Tocl in sched. v, n.

Vierter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora von Bóhmen. 25

Turiones validi angulati superne subsulcati aculeis reclinatis vel
modice falcatis instructi, glabri; foliola obscure viridia crassa plerum-
gue plicata supra glabra subtus tomento brevi pallida in nervis pro-
minulis vix pubescentia; terminale duplo triplove petiolulo proprio
longius sensim longe acuminatum; infima saepe breviter petiolulata.

Inflorescentiae ramuli pedunculique adpresse pilosi glandulis
stipitatis setisque glanduliferis sparsis instructi. Calyces plerumque
inermes; sepala in flore et fructu reflexa, pedunculo duplo breviora.
— Gaetera ut in typo.

So im Brdygebirge auf mehreren Stellen bei Příbram, so in dem
Walde Květná, auf den steinigen Waldlehnen in Hatě, auf den Wald-
rándern am Fusse des Berges „Dubová Hora“ zwischen Oseč und
Podlesí (leg. Dr. K. Tocr).

Rubus chaerophyllus Sag. Schultze var. praecambri-
colus Tocl X macrostemon Focke (= Rubus Toclii m.).

Ram floriferi minus villosi et aculeis debilioribus partim recli-
natis minus armati ac in Iubo macrostemone, glandulae stipitatae
impares R. chaerophyllum var. praecambricolum revocant. Flores
plerumque albi, petala late elliptica. Quibus notis intermedius inter
parentes videtur.

Im Brdygebirge bei Příbram in dem Walde Květná mit den
Eltern.

Diese schöne Hybride erlaube ich mir nach ihrem Entdecker,
meinem lieben Freunde Herrn Dr. K. Tocı, der sich mit einer Mono-
graphie der böhmischen Rubus-Arten seit mehreren Jahren beschäftigt,
zu benennen.

Rubus tomentosus X caesius (= R. deltoideus P. J. Müll.). Bei
Karlstein in der Nähe der Burg auf dem Hange in der Richtung
gegen Mořina zu (leg. JUDr. O. GintL). — R. supertomentosus X caesius
kommt z. B. in dem Cholupicer Walde bei Komoran vor (leg. JUDr.
O. Guru).

Ueber diese sehr häufige Kombination vrgl. Focke in Aschers.
& Gr. Syn. VI. 498.

Rubus Bellardü Wh. & N. „Mokřiny“ bei Pelestrov unweit von
Deutschbrod (leg. Frau Dr. Gixru).

Rubus caesius L. f. aquaticus Wh. & N. Cibulka bei Prag (leg.
JUDr. O. Gur).

Rubus orthacanthus Wimm. Sbsp. oreades P. J. Müll. & Wirtg.

In den Wäldern zwischen Radešovice und Mukařov (leg. JUDr.
©. Gru). — Cibulka bei Prag (derselbe, f. calycibus cinereis). —

26 XIX. Karl Domin:

Bei Pelestrov längs des Weges gegen Radostin zu (leg. Frau Dr.
Ginr).

Rubus nemorosus Hayne Sbsp. déssimulans Lindeb.

In dem Cholupicer Walde bei Komořan (les. JUDr. O. Guxru).

Rubus corylifolius Sm. Sbsp. Wahlbergii Arrhen. var. colurni-
folius Focke. Cibulka bei Prag (leg. JUDr. O. Grxrr).

Foexe führt diese Varietát??) auch aus dem südöstlichen
Bühmen an.

Papilionaceae.

Lupinus luteus L. In Getreidefeldern bei Broumov (RomzENa).

Ononis hircina Jaca. Ostböhmen: auf dem Bahndamm bei Velké
Petrovice unweit von Týniště (RontenA), wohl nur zufällig.

Melilotus altisstmus Thuill. Im mittleren Elbtale längs des Weges
zwischen Poříčany und Velenka, mit 7rifolium fragiferum.

Trifolium montanum L. f. macrocephalum Tocl in sched.
0

Capitulis duplo fere maioribus multi- et densifloris, floribus maio-
rıbus.

Im Böhmerwalde bei Berghäusel unweit von Winterberg (leg.
Dr. K. Tocr).

Trifolium striatum L. Im Elbtale bei Lysá (RoHLENA).

Trifolium parviflorum Ehrh. Levy Hradec unweit von Prag,
dann auf den sogen. „Židovské pece“ bei Prag (Ronzexa).

Trifolium arvense L. var. brachyodon Čelak.

In Ostböhmen bei Dobruška (RoHLENA) und bei Libšice unweit
von Prag (derselbe).

Doryenium sufruticosum Vill.

Auf den Sandfluren Maniny bei Prag (Ronrena & A. Baver)
wohl nur eingeschleppt.

Lotus uliginosus Schkuhr. Im südlichen Moldautale bei Vorlik,
im Kaiserwalde bei Frohnau unweit von Petschau (Pfarrer Kasrš).

Lotus tenuifolius Rchb. In Ostböhmen: Čánka bei Opočno
(ROHLENA).

Phytogeographisch ähnlicher Bedeutung wie Erythraea lineari-
foha und Polygala austriaca.

Hippocrepis comosa L.

77) In AscHERs. &. Gr. Syn. VI. 647.

Vierter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora von Bóhmen. 97

In Ostböhmen bei Opočno (TrxosraxskY, Rostena). Siehe S. 9-11.

Ornithopus perpusillus L.

Auf dem Quai bei der Palacky-Brücke in Prag eingeschleppt
(RoHLENA).

Vicia lathyroides L. Ostbohmen: bei Ledce unweit von Třebe-
chovic (ROHLENA).

Vicia dumetorum L. Ostbohmen: Halín bei Dobruška (RouLENA).

Vicia pisiformis L. Ostbohmen: Dobruška (RomLENA).

Vicia cassubica L.

Freyn unterscheidet”) eine var. adriatica, welche hauptsächlich
durch die armblütigen Trauben (4—7 Blüten) charakterisiert ist.
Ueberdies sollen bei der var. adriatica die Blüten etwas kleiner
und bunt sein: die Fahne blau, vorne dunkel geadert, am Grunde
blasser, die Flügel reinweiss, vorne bläulich, das Schiffchen weisslich ;
der Stiel der Hülsen aus dem Kelche nicht hervorragend.**)

Hazicsy *) behält z. B. nur das erstere Merkmal („racemi
laxi pauciflori“).

Nach meiner Ansicht lásst sich aber die var. adriatica in der
von Freyx vorgeschlagenen Begrenzung nicht aufrechterhalten, be-
sonders nicht als eine geographische Rasse.

Die Vicia cassubica ist ja auch eine in Mitteleuropa nicht ganz
konstante Art, aber alle Formen, die sie bildet, sind von geringem
systematischen Werte, da sie vielfach ineinander übergehen.

Ich würde folgende Gliederung der von mir gesehenen Formen
vorschlagen :

1. var typica (Har. 1. c. p. 485, «. glabriuscula Ser. in DC.
Prodr. II. 356 [1825], V. multiflora Pollich, Wallr., DC., V. cassu-
bica «. pubescens Celak. Prodr. 683).

Racemi densi multiflori (6—15 flori).

2. var. pauciflora m. (var. adriatica Hal. 1. c., FREYN 1. c. p. p.)

Racemi laxi pauciflori (2—6 flori).

Ueberdies wären folgende sich bei beiden Varietäten wieder-
holende Formen zu erwáhnen:

a) f. genuina, adpresse hirtula, foliolis oblongis vel elliptico-
linearibus pro more 5—10 mm latis et duplo vel subtriplo longio-
ribus ac latis.

#) In Flora von Südistrien in Verh. Zool. Bot. Ges. Wien 318 (1877).

>) Vrgl. auch PosricHaL: Flora des österreichischen Küstenlandes II. 1.
422 (1898).

>>) In seinem Consp. Fl. graecae I. 485 (1901).

28 XIX. Karl Domin:

B) £ villosa Tausch (Cracca cassubica Opiz B. villosa Opiz
Sezn. 34, Vicia cassubica B. villosa Čelak. Prodr. 683).

Tota planta longius densiusque vestita.

y) f. stenophylla m. (var. adriatica Freyn 1. c. p. p.).

Foliolis approximatis rigidioribus lanceolato-linearibus angustio-
ribus pro more triplo longioribus ac latis (latitudine 3—5 mm) saepe
densius vestitis.

d. f. subglabra m.?°)

Foliolis caulibusque fere omnino glabris.

Die var éypica, sowie auch die var. paucijlora sind auch in
Mitteleuropa ziemlich verbreitet; sie kommen aber weit häufiger in
verschiedenen Mittelformen als in typischen Formen vor.

Ich besitze z. B. die var. pauciflora in einer geradezu als
musterhaft zu bezeichnenden Form mit nur 2—5blütigen lockeren
Rispen (keine Schattenform!) von Karez bei Zbiroh in der seltenen
Form subglabra.

Dagegen ist mir die Form stenophylla aus Böhmen nicht vorge-
kommen. Dieselbe scheint besonders im südlicheren Gebiete die
herrschende Form zu sein und zu ihr bezieht sich wenigstens teil-
weise auch die var. adriatica Freyn. In schönen Exemplaren sah ich
sie z. B. aus Istrien (leg K. Unrexs) und aus Bulgarien (Herbarium
VezexovsxŸ). Sollte sich diese Form als eine konstante südlichere
Form erweisen, müsste sie mit den vorigen zwei Varietäten koordi-
niert werden.

Vicia cracca L. var. depauperata m.

Caulibus numerosis diffusis flexuosis tenuibus crebre foliatis
folis pro more 6jugis, foliolis oblongo-linearibus apice obtusis mucro-
natis utrinque tenuiter adpresse sericeo-pilosis, racemis laxioribus de-
pauperatis tantum 2—12floris, floribus minoribus.

So im Gebiete des Beraunflusses im Tale des Zbirower Baches.

Habituell eire sehr auffallende Pflanze, die eine Schattenform
zu Sein scheint, die am nächsten der var. nemorosa Schur steht, mit

ihr aber — soweit ich nach der Originaldiagnose urteilen konnte °') — .

nicht identificiert werden kann.

2) F. Kovář führt im Věstník klubu Prostěj. za rok 1903, Sep. p.5, eine
Vicia cassubica glabrescens an, deren Beschreibung aber so unvollständig ist (die
ganze Diagnose dieser Form [wörtlich aus dem Böhmischen übersetzt] lautet: mit
einer gewöhnlich 4blůtigen; seltener bis 10blütigen Traube und mit einem kahle-
ren Stengel), dass man diesen Namen überhaupt zu streichen gezwungen ist.

”) SoHuR Enum. Pl. Trans. 166 (1866).

Vierter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora von Bóhmen. 29

Die Breite der Blättchen variert bei dieser Art bedeutend. In
Böhmen kommt sowohl die schmalblättrige f. limearis Peterm.
(= vulgaris Neilr., V. angustifolia A. Kern.), als auch die breitblättrige
f. latifolia Neilr. vor. :

Vicia cracca L. var. a'pestris Čelak.

Im höchsten Erzgebirge, besonders auf den Gebirgswiesen und
subalpinen Matten bei Gottesgab und Wiesental nicht selten. — Für
das Erzgebirge neu.

Es wäre zu konstatieren, ob die Vaicia cracca L. B. densiflora
Tausch (Cracca vulgaris Opiz B. densiflora Opiz Sezn. 34.) nicht mit
der var. alpestris identisch ist.

Von Dobruška aus Ostböhmen besitze ich eine von RoHLENA
im J. 1892 gesammelte und von Úrrakovský ®®) als Vicia tenuifolia
publicierte Vacia, die im ganzen zwischen der Vicia cracca und tenui-
foha intermediär ist, der ersteren Art aber bedeutend näher steht.
Sie wuchs auf der genannten Lokalität in Menge und ohne Ueber-
sänge in die eine oder andere Art. In den schlaffen hin- und her-
gebogenen Stengeln, sowie in der Form der meisten Blättchen stimmt
sie mit der V. cracca überein; sie besitzt aber lockere, meist arm-
blütige Trauben, deren Stiele meist ihre Stützblätter deutlich über-
ragen. Die Platte der Fahne ist meist ebenso lang wie ihr Nagel oder
selten unbedeutend länger, die Hülse in ihren Stiel plötzlich zusammen-
gezogen. Einige etwas schmälere (aber nicht lineal-verlängerte!) und
zugespitzte Blätter erinnern ein wenig an die V. tenuifolia, die ganze
Tracht der Pflanze ist aber absolut cracca-artig. — Der Stengel ist
sehr schwach behaart, fast kahl. Die Blütenfarbe ist wie bei V. fenui-
folia hell blauviolett.

Ich bezeichne diese sehr auffallende, zu der V. tenuifolia nel-
gende Form als V. cracca f. fallaæ m.

Aus all dem geht hervor, dass die V. cracca und Zenuifolia
zwei sehr nahe verwandte Arten (oder Subspecies einer und derselben
Gesammtart) sind. G. v. Beck?) führt sie auch als blosse Varietäten
der Vicia cracca an. — Man muss auch bemerken, dass die böhmische
V. tenuifolia in der Regel nicht zweimal lángere Platten als
ihre Nägel besitzt,*“) sondern dass dieselben meist ihre Nägel nur

2) Result. der bot. Durchf. Böhmens, Sep. aus den Sitz. kgl. böhm. Ges.
Wiss. II. CI. 1893, Nr. X., p. 38.

29) Flora von Nied. p. 880.

30) Vrgi. dagegen ČELAKOvSKÝ.

30 XEX. Karl Domin:
wenig in der Lánge übertreffen. Dagegen ist dies bei der südlicheren
Formen der V. tenuifolia oft der Fall.

Im ganzen sind die V. cracca und tenuifolia, wenu sie typisch
ausgebildet sind, folgendermassen charakterisiert:

Vicia eracca

. Stengel hin- und hergebogen,
schlaff, meist behaart.

. Blättchen länglich oder läng-
_lich-lineal, beidendig abgerun-
det, stachelspitzig, breiter oder
schmäler.

. Traubenstiele meist etwa

gleichlang wie ihre Stützblätter.

. Blüten blauviolett, mit etwa
ebenso langer Platte der Fahne
wie ihre Nägel.

Vicia tenuifolia.

. Stengel aufrecht, stramm, meist

kahl.

. Blättchen lineal, verlängert,

schmal, zugespitat,

. Traubenstiele bis doppelt län-

ger als ihre Stützblätter.

. Blüten heller blauviolett mit

bis zweimal längerer Platte als
ihre Nägel.

Die von verschiedenen Autoren (so auch ČELAKovSKÝ) angege-
benen Unterschiede in den Hülsen und Samen scheinen mir über-
haupt nich konstant zu sein.

Vicia sepium L. angustifolia Koch (= Vicia montana
Froelich).

Im höchsten Erzgebirge auf den Gebirgswiesen mit der V.
cracca P. alpestris.

Bisher war diese „foltolis ovato-lanceolatis angustioribus“ chara-
kterisierte Form der VW. sepium blos aus den Vorgebirgswäldern bei
Chudenic bekannt.

var.

Lathyrus montanus Bernh. var. tenuifolius (Ser.) DC.

Im Kaiserwalde bei Frohnau unweit von Petschau sehr typisch
(Pfarrer KaBxë).

Zweiter sichergestellter Standort in Böhmen. — In derselben
Gegend kommt auch die typische breitblättrige Form vor, Uebergangs-
formen habe ich aber nicht erhalten. *")

Lathyrus Aphaca L.
Ostbohmen: auf dem Bahndamm bei Bolehoët unweit von Opočno,
natürlich nur eingeschleppt (RoHLENA 1900).

9) Vrgl. Doux, Dritter Beitrag p. 35,

Vierter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora von Böhmen, 31

2. Sympetalae.

Campanulaceae.

Phyteuma nigrum L. Im Kaiserwalde bei Frohnau unweit von
Petschau (Pfarrer Kapes).

Phyteuma orbiculare L. Ostböhmen: auf feuchten, humusreichen
Wiesen bei dem Walde Chropotin unweit von Opočno (Rourexa),
dann in den sogen. „Zbytky“ zwischen Opočno und Meziříčí (Trxo-
BRANSKÝ).

Phyteuma nigrum X spicatum (= Ph. adulterinum Wallr.)

Auf den Gebirgswiesen bei Sebastiansberg im Erzgebirge unter
den Stammeltern vereinzelt.

Compositae.

Sonchus arvensis L. f. laevipes Koch (= S. uliginosus M. B.).

Ostbohmen: in einem Kartoffelfelde bei Bohuslavice unweit von
N. Mésto n. Met. (RonLeNa).

Lactuca perennis L. f. integrifolia m.

Foliis caulinis indivisis integerrimis vel hic inde denticulo soli-
tario instructis, foliis radicalibus tantum sinuato-dentatis.

Im südlichen Moldautale bei Vorlik unter der Normalform ver-
einzelt.

Leontodon autumnalis L. var. parviflorus Opiz Sezn. 58.

Capitulis duplo vel triplo minoribus.

So auf den Wiesen bei Vorlik im südlichen Moldautale in einer
Form mit verkahlendem Hüllkelche (derselbe ist haarlos, nur mit sehr
spärlichem Sternfilze bedeckt).

Leontodon autumnalis L. var. pinnatifidus (Opiz) wm.

Brdygebirge: auf einer sumpfigen Wiese bei dem Teiche „Pro-
střední rybník“ bei Karez.

Blátter kámmig fiederteilig, Stengel armästig, meist nur in zwei
einköpfige Aeste geteilt, nicht selten ist sogar nur ein einziger Kopf
normal entwickelt, der andere verkümmert. Der Hüllkelch verkahlend.

Oprz führt in Seznam 58 eine Form y. pinnatifidus a. melano-
cephalus an. Ob diese mit unserer Pflanze übereinstimmt, kann ich
mit Sicherheit nicht entscheiden.

Tragopogon campestre Besser. Im Launer Mittelgebirge auf dem
Basaltberge Buschberg bei Chluméan.

39 XiX. Karl Domin:

Achyrophorus maculatus Scop. Im Erzgebirge auf einer Wald-
wiese bei Nollendorf. . 1

Scorzonera hispanica L. Im Elbgebiete bei Lysá (Ronuena).

Scorzonera humilis L. Im Kaiserwalde bei Frohnau unweit von
Petschau (Pfarrer KaBEš).

Stenactis annua Nees. In Ostböhmen in einem lichten Haine
hinter Mochov bei Opočno und auf den Abhängen im Parke bei der
Albertsvilla in Žamberk verwildert (RomLENA).

Inula salicina f. subhirta C. A. Meyer.

Im Walde oberhalb dem Bahnhofe bei Bohuslavic unweit von
der Stadt Nové Město n. Met. (RoHLENa).

Der Stengel, besonders sein unterer Teil, sowie auch die Blátter
an ibren Nerven und am Rande sind bei dieser Form behaart. Es ist
dies aber keine Kombination salicina X hirta, da die Pflanze sonst in
allen Merkmalen mit der 7. salicina vorzüglich übereinstimmt.

Inula britanica L. var. sericeo-lanuginosa m.

Foliis juvenilibus utrinque dense longe (ut in Inula Oculus Christi)
sericeo-lanuginosis, adultis subtus dense longe albo-sericeis insuper pube
pauciori (pilis quidem densis sed haud indumentum album continuum
formantibus) albo-canescenti-sericeis, caule insuper pilis densis longis
mollibus patentibus lanuginoso.

So in dem Eidlitzer Busch bei Komotau, anfangs Juli noch nicht
ganz aufgeblüht und an Znula Oculus Christi lebhaft erinnernd.

Die Haarbekleidung der Zn. brifanica ist sehr variabel und wird
besonders in Süden und Südosten Europa’s oft auffallend dichter;
eine so stark behaarte Form sah ich aber auch dort nie.

Natürlich kommt nicht die var. čomentosa G. Beck (? var. sub-
lanata Weinm.) in Betracht, von der G. Beck in Denkschr. Mat.
naturwis. Cl. der Ak. der Wiss. Wien XLIV. (1881) p. 318 sagt:
„tota planta et involucri squamae dense tomentosae (non sericzae)
scabrae.“

Eine interessante Form der Zn. britanica (eine f. vegeta) sam-
melte mein Freund Rourexa auf den Ruderalstellen bei dem Teiche
Cernikovickÿ rybnik unweit von Solnice. Sie ist ungemein robust, reich
verästelt und gehört der Blattform nach zu der var. incisa G. v. Beck.
Die Hüllblättchen sind sehr zahlreich, meist blattartig, bedeutend ver-
längert und zurückgebogen.

Inula britanica L. var. diminuta m.

Caulibus semper simplicibus monocephalis, foliis anguste lanceolato-
oblongis ©. 8—10 mm latis, inferioribus in petiolum brevem sensim

Vierter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora von Bóhmen.

Fig. 1. Inula britanica L. var. diminuta Dom.

Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe.

EEE me Zu o o L

-re-

34 ; XIX. Karl Domin:

cuneato-attenuatis superioribus basi cuneato-angustata sessilibus glabres-
centibus, capitulis is formae typicae quadruplo vel triplo minoribus,
involucri phyllis exterioribus latioribus minus hirsutis haud reflexis.

So im südlichen Moldautale bei Ždákov unweit von Vorlík.

Eine habituell äusserst auffallende Form. In der Blattform
erinnert sie an die var. angustifolia Marss., bei der die Blätter noch
schmäler zu sein pflegen. Kleinere Köpfchen als der Typus haben zwei
durchaus nicht verwandte Varietäten, und zwar die bisher blos aus
Bulgarien bekannte var. microcephala Velen. und die var. rupestris
Griseb. & Schenck. Dieselbe ist aber „foliis superioribus basi attenuata
vel rotundata semiamplexibus, involucri sguamis exterioribus squarrosis,
a medio refractis“ charakterisiert.”?)

Bei der var. angustifolia pflegen auch die Köpfchen kleiner
zu sein als bei der typischen Form (Beck sagt I. c. p. 318 von ihr
„capitulis saepe minoribus“), sodass die var. diminuta in die nächste
Verwandtschaft der var. angustifolia zu stellen ist.

Die var. uniflora Gaud. Fl. Helv. V. p. 320 (1829) und var.
monocephala Opiz Sezn. 54 (1852) scheinen zu der var. angustifolia
gehören.

Bidens radiatus Thuill. f. perpusillus m.

Caule simplici debili tenuissimo recto pro more 4—8 cm alto,
foliis anguste'lanceolatis vel oblongis indivisis integerrimis vel utrinque
dente unico instructis, caulibus omnibus monocephalis, capitulis mi-
nimis vie 4—5 mm latis longisque.

So auf dem nackten sandigen Teichboden bei dem Teiche „Ptačí
Blata“ bei Wittingau (leg. Dr. K. Tocr).

Eine durch die besonderen Lebensbedingungen äusserst ver-
änderte Form, deren grösste Exemplare die Höhe von 8 cm nicht
übersteigen; dabei sind alle Blätter ungeteilt und die Köpfchen äusserst
klein. Natürlich würde ich hierher auch minder typische, in der obeu
angedeuteten Richtung veränderte Formen des Bidens radiatus rechnen.

Es ist dies eine charakteristische Form der Formation des
nackten Teichbodens, die in der Gesellschaft der Pofentilla norvegica
f. parvula m. und Carex cyperoides f. aggregata m. iu Menge wuchs-
Weiter in den sumpfigen Röhrichtbeständen stand der hohe, reich
verástelte B. radiatus typicus. | |

Analoge Formen sind z. B. Didens tripartitus f. pumila Roth,
Plantago mator f. asiatica etc”)

“) Vrgl. Borgas in Ensrer’s Jahrb. VIII. 242 (1887).

"S) Vrgl. Domrx in Beih. Bot. Centralbl. XVI. 333 (1904),

Vierter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora von Böhmen,

“ir
ww
(ou |

Rudbeckia laciniata L. Im Vorlande des Erzgebirges in Eisen-
berg verwildert (Forstadjunkt Hoóvrc). — Südböhmen: in Weiden-
gebüschen hinter einer Grenzmauer in Kratochvíle bei Netolic (Knavs-
KoPF). An einem Wassergraben in der Nihe des Parks, schon ausser-
halb desselben bei Weltrus, zwischen dem Gebüsche massenhaft (teste
Dr. O. Guwrr).

Achillea Millefolium L. Sbsp. sudetica Opiz sp. (= A. Haen-
keana Tausch, Ach. Millefolium 8. alpestris W. Gr.)**)

Im hôchsten Erzgebirge auf den üppigen Gebirgswiesen am
Abhange des Keilberges, in der Richtung gegen Gottesgab zu, häufig.
— Für das Erzgebirge neu.

Sie stimmt ganz gut mit der Ach. sudetica der Sudeten überein,
hat grössere Köpfchen, mehr strahlende schwach rosige oder weisse
Blüten, ihre Hüllschuppen sind schwarzbraun berandet, nur die Blatt-
abschnitte sind breiter (f. lafisectu m.).

Achillea nobilis L. In dem Haine hinter Libšice nördlich von
Prag (RoHLENA), in beiden Formen, und zwar der weissblütigen (Ach.
nobilis A. Kern.) und der gelblichen (Ach. ochroleuca Opiz, Ach. Neil-
reichii A. Kern.).

Matricaria discoidea DC. ist jetzt fast in ganz Böhmen ein-
gebürgert. Man trifft sie oft auf Stellen, die entfernt von jedweder
Komunikation liegen, ja sogar auch in manchen Waldgegenden, so
z. B. im Brdy- und Erzgebirge an.

Chrysanthemum corymbosum X Leucanthemuna
(= Chrys. |Pyrethrum] Rohlenae m.).
| Rhizomate caules plures omnino monocephalos edenti; foliis radi-
calibus numerosis. variabilibus: nonnulis paene regulariter pinnatisectis
pinnis oblongo-lanceolatis late pectinato-incisis %s Chrysanthemi co-
rymbosi simihbus, aliis inferne in petiolo pinnas nonnullas basi cune-
atas fissas usque partitas gerentibus, lamina caetera in circuitu ob-
ovata vel fere spathulata + profunde partita, laciniis latis incisis saepe
tribus vel 4, lamina folii uni subsicci et posterius caduci obovatu
tantum antice incisa; foliis nonnulis lacinio terminali elongato lineari
integro laciniis lateralibus paucis dentibus 2 vel 3 incisis excellen-
tibus. Cuule uno nudo tantum folium unicum parvum lineare gerenti,
altero distanti-folioso, foliis parvis pro more digitato-sectis, segmeutis
2—5 cuneato-oblongis integris vel antice laciniis 2—3 instructis.

34) Nach G. v. Beck, Fl. von Nied. 1199, gehört sei zu Achillea stricta
Schleich. £) breynina G. Beck |. c. ;

36 XIX. Karl Domin:
Capitulis iis Chrysanthemi corymbosi majoribus, acheniis sterilibus iis
Chr. Leucanthemi longioribus sed iis Chrys. corymbosi minoribus.

In caespite unico in colle cretaceo „Přerovská hora“ prope
oppidum Lysá (in cireuitu Albis fluminis) inter parentes detexit amicus
meus Rouzena, cui hybridam hane dedico.

Es ist dies eine unzweifelhafte Hybride, wie dies die bald an
das Chrys. corymbosum, bald an das Chrys. Leucanthemum erinnernden
Blätter, die einkópfigen Stengel (die Zungenblumen werden durch
Trocknen etwas gelblich) sofort beweisen.

Chrysanthemum segetum L. Auf Ruderalstellen im Příbramer
Park verwildert.

Artemisia scoparia W. K. Im südlichen Moldautale bei Kamejk.
— Nordostbohmen: Zebín bei Jičín, zahlreich (A. Bayer).

Senecio viscosus X silvaticus (= Sen. intermedius Lasch.).

Ostbohmen: Křovice bei Týniště (RonLENA) und Záhornice bei
Opočno (ders.) mit den Eltern sehr zahlreich.

Senecio Jacobaea L. var. brachyglossus (— Jacobaea vulgaris
Clusius y. brachyglossa Opiz Sezn. 54.).

Floribus marginalibus ligulatis quidem sed brevibus haud radian-
tibus nec involucelli phyllos nec flores medios tubulosos superantibus,
sed non ut in forma flosculosus DC. deficientibus.

Ostbohmen: Auf einem Raine bei Hodkovic, desgleichen bei
Záhornic unweit von Opočno, auch bei Polánek in der Náhe von
Třebechovic (ROHLENA).

Senecio barbareaefolius. Krocker. Auf den feuchten Wiesen bei
Broumov (RoHLENA).

Senecio rivularis DC. Im Kaiserwalde bei Frohnau unweit von
Petschau (Pfarrer KABEŠ).

Homogyne alpina Cass. Im Kaiserwalde in den Wáldern bei
Frohnau unweit von Petschau (KaBzš).

Calendula arvensis L. In einem Weingarten bei Neu-Benätek
zahlreich eingebürgert (RoHLENA).

Lappa maior X tomentosa (= L. ambigua Cel.).

Am Wege in der Nähe der Villa Grégr's „Dol“ gegenüber von
Libsice nördlich von Prag (Ronuena). — In Ostböhmen auf dem
Bahnhofe in Bolehošť bei Týniště (derselbe).

Bezeichnend sind für diesen Bastard die inneren Hüllschuppen,
die purpurn gefärbt sind wie bei der Zappa tomentosa, dabei aber
in eine zurückgeschlagene Spitze vorgezogen wie bei L. maior. Sie
sind nur schwach spinnwebig oder fast kahl. Die Grösse der Köpfe

Vierter Beitrag zur Kenntnis der Phanerosamenflora von Böhmen. 37

ist variabel; auf der Pflanze von Libšic sind sie fast gleich gross wie
bei L. maior, auf der Pflanze von Bolehoët kaum die Hälfte so gross.

Centaurea Jacea L. var. prätensis Thuill. sp.

In Vorläufen des Riesengebirges auch auf den Wiesen am Kuh-
berge bei Freiheit häufig.

Centaurea Jacea L. var. nigrescens Willd. sp.”’)

Im Vorlande des Erzgebirges auf den Wiesen bei Dux zahlreich.

Eine sehr auffallende und in Böhmen bisher blos von 3 Stand-
orten notierte Rasse der C. Jacea.

Die Anhängsel der Hüllschuppen sind bei ihr klein, dreieckig,
schwärzlich, gefranst, die Nägel nicht verdeckend, sodass auch der
grüne Teil des Hüllkelches zum Vorschein tritt. Die unteren Blätter
sind elliptisch bis lanzettlich, die oberen schmäler, sitzend. Die
Stengel sind hoch, reich verzweigt, die Köpfchen auffallend klein.

Carduus crispus L. var. sepincolus Hausskn. Mit. Thür. bot.
Ver. N. F. VI. 25—26 pro sp.

Frescaer beobachtete auf mehreren Stellen in Ostböhmen (bei
Leitomyschl) einen Carduus, den ČeLAKovský als Card. Personata
bestimmte, den aber Freischer selbst für Card. sepincolus Hausskn.
erklärte.

Es war zweifellos, dass die fragliche Pflanze in die Verwandt-
schaft des C. crispus und keineswegs des C. personata gehört. Nach
Kulturversuchen, die Freıscher mit diesem C. sepincolus angestellt
hatte, hielt er denselben nur für eine üppige oder Schattenform des
typischen C. crispus, da er sich in der Gartenkultur nicht konstant
erwies, sondern in den ganz normalen C. crispus zurückgieng.”*)

BoRNMULLER aber, dem die Originalexemplare des ©. sepincolus
vorlagen, hält die böhmische Pflanze nicht für identisch mit der Haus-
KNECHTISCHEN;°’) er wendet sich auch gegen die Ansicht FLEıscHer’s,
dass der C. sepincolus eine blose, unbedeutende Form des C. crispus
wäre, wie FLeıscher auf Grund seiner Kulturversuche mit den böh-
mischen Pflanzen behauptete. Er gibt zwar zu, dass der böhmische
und thüringische Carduus „sepincolus“ in den zurückgebogenen und
verlängerten Hüllschuppen übereinstimmen, sagt aber, die böhmische
Pflanze sei durch die kleineren Köpfchen verschieden und vielleicht

3) Zu ihr gehört als eine Form, oder wenn man die Cent. nigrescens als
eine Varietät oder Subspecies der Cent. Jacea betrachtet, als Synonym die Cent.
Koch F. Schultz Herb. n. Nr. 882.

36) Vrgl. B. Fzeiscuer in Ó. B. Z. LIII. 420 —422.

39) Vrgl. J. BoRvměrLER in Magy. Bot. Lap. III. 77—78 (1904).

XIX. Karl Domin:

cÍ
+

nur eine minderwertige Form des Carduus crispus, wogegen die thü-
ringische eine gute Rasse desselben vorstellt.

Nachdem ich neuerdings ein umfangreiches Material des bohmischen
Carduus crispus und sepincolus untersucht habe und durch die
besondere Liebenswürdigkeit des Herrn Dr. F. Torsces auch eine
Probe der Originalpflanzen Haussksecuts (Algáu: Oberstdorf, S. Loretto,
leg. Haussksecht 26. VII. 1893) erhielt, muss ich in erster Reihe

betonen, dass es sich bei den böhmischen sepincoli um zweierlei.

Formen handelt.

Erstens kommt eine Form in Betracht — und dies ist die von.
JORNMÜLLER 1. ©. besprochene, — die ebenso grosse Köpfchen besitzt
wie der typische C. crispus, mitunter auch noch etwas (bis um ';!)
kleinere.

Diese Form besitze ich z. B. aus der Umgebung von Trzek
(in fruticetis prata marginantibus ad nemus Chlumek, leg. FreıscHer
1900, sehr kleinköpfig!) und aus den Gebüschen bei Bohusovice
(Freıscher 1900) mit etwas grösseren Köpfchen. Bei der ersteren
Form sind die Hüllschuppen nicht verlängert, aber alle sehr auffallend

zurückgekrümmt, bei der letzteren etwas verlängert und deutlich

zurückgebogen.,

Von diesen Formen weicht der Card. sepincolus Hskn. (verus!).
durch die grösseren Köpfchen und die etwas grösseren Achänen —
wie ja ganz richtig BoRvmULLER bemerkt — ab. Dabei wollen wir
aber gleich hervorheben, dass der echte C. sepincolus nicht deutlich
runzelige Achänen besitzt, wie z. B. Garcke (Flora von Deutschland).
sagt, sondern dass dieselben (teste specimine authentico!) von dem
typischen C. crispus in dieser Hinsicht durchweg nicht abweichen.

Diese erstere Form des böhmischen C. sepincolus bezeichne ich
als Carduus * sepincolus Hskn. f. (vel var.) microcephalus m.

Die andere Form, die ich z. B. aus den Gebüschen des Tales
Folunka bei Sloupnice (leg. Freıscnur 1903) besitze, hat in der Tat
bedeutend grössere Köpfchen als der typische C. crispus, wenigstens
so grosse wie der C. sepincolus verus. Bei dieser sehr grossköpfigen
Form sind aber die Hüllspelzen zwar deutlich verlängert, aber nicht
zurückgekrümmt, sondern gerade, locker abstehend!

Diese Form kann infolge dessen nicht zu dem (C. sepincolus
gezogen werden, da das Hauptmerkmal dieser Rasse gewiss die zurück-
gekrůmmten Hüllschuppen bilden. Ich bezeichne diese Form als
Carduus eucrispus f. (vel var.) megalocephalus m.

a ou ce re ee

Vierter Beitrag zur Kenntnis der Phaneroramenflora von Böhmen. IC
D g 29

Im ganzen bin ich der Ansicht, dass sich der Carduus crispus
sensu ampl. in zwei gute Rassen gliedert und zwar die Rasse
eucrispus L. und sepincolus Hskn. Beide diese Rassen bilden dann
klein- und grossköpfige Formen, die nätürlich durch verschiedenerlei
Mittelstufen verbunden sind. Der C. sepincolus Hskn. sensu str. ist
im Algäu wohl zu einer konstanten, beachtenswerten Rasse geworden ;
daraus folgert aber nicht, dass er anderswo nicht variabel sein
könnte.

In Ostböhmen kommt wahrscheinlich die var. microcephalus
mehrfach vor; den typischen C. sepincolus (f. genuinus) habe ich
bisher von dortselbst nicht gesehen, wiewohl die von Bohusovice
erwähnte Form ihm in der Grösse der Köpfchen, nicht aber in der
(Grösse der Achänen, schon nahe steht.

Was den Carduus eucrispus betrifft, muss man hervorheben,
dass bei demselben die Hüllschuppen bald kurz, bald etwas oder auch
deutlich verlängert, entweder angedrückt oder locker abstehend (aber
mit ihren Spitzen nie zurückgebogen !) sind.

Carduus Personata Jacq. An dem Bache bei Halbstadt (Ronzexsa).

Cirsium lanceolatum X arvense (— C. bohemicum Fleischer in
Dörfl. Herb. norm., Schedae ad Cent. XXX VIII. 222 [1898], Dörrer’s
Jahreskat. der Wiener bot. Tausch. p. 153 [1901]) mit mehreren
von FrErscHER 1. c. beschriebenen Formen umfasst mehrere, teils dem
Cirs. lanceolatum recht unähnliche Formen, die aber (wie ja auch
FLeiscHer [in litt.] jetzt einsieht) und wie BoRNmULLER zuerst bewiesen
hat, **) nicht hybriden Ursprungs sind. Mit welchen Varietäten diese
Formen zu identificieren sind, ob mit der var. brevispina Hausskn.
in sched. 1883 ?°) oder mit dem Cirs. eremogenes Gdgr. Fl. Lyon.
130 (1875) und C. viale Gdgr. I. c, wie Gaxpocer (in litteris ad
FLEIscHER) meint, muss noch näher untersucht werden.

Cirsium * silvaticum Tausch (= Cirs. nemorale Rehb.).

- Ostböhmen: auf einem Waldschlage oberhalb Křivice bei Týniště
(RoHLENA) zahlreich und ohne Uebergangsformen.

Cirsium rivulare Link. Auf den Wiesen bei Halbstadt und
Broumov (RoHLENA).

Cirsium rivulare X oleraceum (= C. praemorsum Michl).

Auf den Wiesen bei Halbstadt in mehreren Formen (RoHrENa).

Cirsium rivulare X palustre (= C. subalpinum Gaud.).

35) Magy. Bot. Lap. III. 76. seq. (1905).
99) Cf. BoRNMŮLLER I. c. p. 77.

40 XIX. Karl Domin:

Im Adlergebirge bei Dobřan (Ronuena).

Cirsium acaule X oleraceum (= C. rigens Wallr.).

Im Elbtale bei Lysá (RoHLENA).

Cirsium oleraceum X canum (= C. tataricum W. & Grab.).

Fast überall, wo beide Arten zusammentreffen.

Cirsium oleraceum X heterophyllum (= C. affine Tausch.).

© Im Erzgebirge häufig auf einer Waldwiese bei Schmiedeberg.

Cirsium palustre X heterophyllum (= C. Wankelii Reichardt).

Im Erzgebirge auf den Wiesen bei Nollendorf.

Cirsium canum X acaule (= C. Winklerianum Celak.).

Ostbohmen: auf dem Bahndamm bei Oéelice unweit von Opočno
(ROHLENA).

Cirsium palustre X canum (= C. silesiacum Sch.).

Im Elbtale bei Lysá (RoHLENa).

Carlina vulgaris L. f. mgrescens Form.

Ostbohmen: im Walde Halín bei Dobruška (RoHLEN4). — Auf
einem Waldhaue bei Gensenstein unweit von Broumov (ders.).

Carlina vulgaris L. f. monocephala Opiz (= var. uniflora Peterm.)

Eine sehr auffallende Form mit stark verkůrzten dicht beblätterten
einköpfigen Stengeln und mit stark dornigen Blättern, die im Vorjabre
in Menge in Zebín bei Jičín (leg. A. Bayer) erschien. Es ist dies
keine „forma putata“, eher eine durch die andauernde Trockenheit
und Důrre hervorgerufene Form, die sich vielleicht in feuchteren
und kůhleren Jahren wiederum in den Typus umwandeln wird.

Dipsaceae.

Scabiosa ochroleuca L. Längs der Strasse bei Broumov (ROoHrENa).
Ein interessanter Standort in dieser rauhen Lage.

Scabiosa columbaria L. Přepychy bei Opočno (RoHrENa).

Trichera silvatica Schrad. Im Walde „Podhůří“ bei Königgrätz
(RoHLENA).

Trichera arvensis Schrad. f. campestris Andrz. (= eradiata
Halaésy).

In einem schattigen Haine am Moldauufer bei Troja (RoHLENA).

Alle Blüten gleichlang, die Randblüten nicht strahlend.

Valerianeae.

Valeriana officinalis L. (latifolia). Im Erzgebirge auf einer
Waldwiese bei Schmiedeberg.

Vierter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora von Bóhmen. 41

Stellatac.

Galium palustre L. var. umbrosum Aschers.

Im Erzgebirge auf dem Berge Haässberg oberhalb Pressnitz an
feuchten, schattigen Waldstellen mit Chrysosplenium oppositifolium
zahlreich. — Im mittleren Elbtale in den Wäldern bei der Stephans-
überfuhr.

Galium tricorne With. Im hinteren Teile des Baumgartens bei
Prag (Ronvena). In der Umgebung Prag's nicht häufig. — In Ost-
böhmen bei Přepychy (Ronrexa).

Galium aparine L. var. hirsutum M. & Koch.

Ostböhmen: in der Fasanerie bei Mochov unweit von Opočno
(RoHLENA), dann bei Černikovic unweit von Častolovic (derselbe).

In Böhmen nur selten beobachtet, scheint eine Form schattiger
und feuchter Haine zu Sein.

Galium verum X Mollugo (= G. ochroleucum Wolf).

Libšice bei Prag (ROHLENA).

Gahum boreale L. Im Riesengebirge noch im Teufelsgarten !

Asperula odorata L. var. corčacea Rohl. in Sched.

Foliis ovato-oblongis usque ovatis pro more septenis duplo vel
21/,plo longioribus ac latis coriaceis (rigidiusculis) valde scabris, cau-
libus inferne scabriusculis.

So in Ostbohmen auf einem Holzschlage bei Křivic unweit von
Týniště zahlreich, im J. 1897 und 1898 von J. RoHréva beobachtet.
| Es ist dies eine sehr charakteristische, durch die breiten
steifen (rigiden) Blátter vom Typus nicht unwesentlich abweichende
Form, vielleicht eine Sonnenform dieser bekannten Waldschatten-
pflanze.

Caprifoliaceae.
Symphoricarpus racemosus Michl. Im Kaiserwalde bei Frohnau
unweit von Petschau verwildert (Pfarrer Kabeš).
Gentianeae.

Gentiana cruciata L. In einem Haine oberhalb Černčice bei
Nové Město n. Met. (RonzENa).

42 XIX. Karl Domin:.

Gentiana campestris L. Im Kaiserwalde bei Frohnau unweit
von Petschau (Pfarrer KABEŠ).

Erythraea linearifolia Pers. Ostbohmen: Mokré bei Opočno
(RoHLENA).

Eryihraea linearifolia X ramosissima věž Er. Ascher-
soniana von Seemen).

Statura robusta, foliis infimis pro more rosulatis (sed minus
evidenter), caulinis lineari-oblongis (inferioribus oblongo-spathulatis)
3- nervüs ad margines conspicue scabris Erythraeam linearifoliam
revocat, sed caulibus ramosissimis in cymam dichotomam longeramo-
sam remote florigeram solutis, petalis pro more acuminatis, calycis
dentibus tubo corollae subbrevioribus, capsulis calycibus valde VEE
bus ad Erythraeam ramosissimam spectat.

Habitat in pratis turfosis ad VSetaty (mittleres Elbtal) cum pa-
rentibus copiose.

Eine sehr gut intermediäre Form, die abgesehen von dem statt-
lichen Wuchse in der Tracht der Erythr. ramosissima sehr nahe
kommt, sonst aber in den meisten Merkmalen, besonders in den
Blättern, mit der Erythr. linearifolia übereinstimmt.

Borragineae.

Myosotis palustris Roth var. memor Kittel.

Brdygebirge: bei dem Bache, der die Waldwiese „Květenská
louka“ bei Příbram durchfliesst, in der Gesellschaft der typischen,
schwach behaarten Form (var. sérigulosa) zahlreich.

Es ist dies eine Form mit abstehend steifhaarigen Stengeln
und desgleichen stark steifhaarigen Blättern.

Die typische Form wächst noch im höchsten Erzgebirge am
Gipfel des Keilberges in eirca 1200 m.

Myosotis alpestris Schmidt (vera!, non aut. boh.!) kommt häufig
im Riesengebirge in der Kleinen Schneegrube vor.

Dieselbe ist von der Myos. suaveolens (= lithospermifolia), mit
welcher sie CzLakovsky für identisch erklärte, schon habituell sehr
verschieden. Bereits vor ČeLakovský wusste Orız beide Formen gut
zu unterscheiden.

Myosotis versicolor Sm. In der Zahoraner Schlucht südlich von
Prag allgemein verbreitet.

Vierter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora von Böhmen. 3

Pulmonaria obscura X angustifolia.
Mittelgebirge: in Gebüschen längs der Orchideenwiesen bei
Nemschen.

Hydrophyllaceae.

i Phacelia tanacetifolia Benth. Im Erzgebirge auf aufgelockerter
Erde auf den Wiesen zwischen Kohling und Rotau zahlreich ver-
wildert.

Polemoniaceae.

Collomia grandiflora Dougl. Auf den Sandfluren „Maniny“ bei
Prag verwildert (Rontena & Bayer).

Scrofulariaceae.

Linaria elatine L. Ostböhmen: in einem Haferfelde bei dem
Teiche „Hluboký rybník“ unweit von Holice (Tocu).

Linaria spuria Mill. Ostbohmen: Mokré und Očelice bei Opočno
(ROHLENA).

Linaria vulgaris Mill. f. verticillata Rohl. in sched.

Foliis plus minus regulariter quaternis.
In circa 50 Exemplaren bei Broumov bei dem Teiche unweit
von Oelberg (ROHLENA).

Was die Behaarung der Lin. vulgaris betrifft, kann man 3 For-
men unterscheiden:

a) f. typica. Der Stengel kahl, blos im Blütenstande drüsig
behaart.

So bei weitem am häufigsten.

B) f. perglandulosa Rohl. in sched. Der ganze Stengel (auch
im untersten Teile) drüsig weichhaarig.

So z. B. bei Zalov unweit von Prag (Rourewa).

y) f. glabra Peterm. (a. glaberrima Schur Enum. Pl. Trans.
490 [1866], L. intermedia Schur O. B. Z. 1858 p. 278, L. vulg. var,
eglandulosa Schur sert. n. 2059, Enum. I. c.)

44 XIX. Karl Domin:

Der ganze Stengel, auch die Achse des Blütenstandes vollkom-
men kahl, ohne Drüsenhaare.

Ostböhmen: im Walde hinter Vranov bei Opočno (RouLena).

Antirrhinum orontium L. var. glabrescens Tocl & Rohl in
sched.

Tota planta glabrescens, capsulis tantum laxe patentim villosis,
foliis sublatioribus apice protractis subtus pallide fere glaucescenti
viridibus planis, pedunculis totis vel parte inferiori glabris 1—5plo
capsulis longioribus.

So auf einem erdigen Felde auf dem Abhange oberhalb Libšice
bei Prag zahlreich (ROHLENA).

Die Pflanzen sind alle robust, ihre Stengel reich verzweigt und
dicht beblättert; habituell erinnert die Pflanze etwa an eine Melam-
pyrum-Att.

Bei der typischen Form ist der ganze Stengel dicht und kurz
drüsig weichhaarig, die Kapsel kurz gestielt (die Fruchtstiele kürzer
als die Kapsel).

Auf demselben Standorte war auch eine exile Form des Anftirh.
orontium mit niedrigen, einfachen, unverzweigten, gracilen Stengeln
anzutreffen.

Digitalis purpurea L. Nach der Mitteilung des Herrn Profes.
Dr. F. Bwp4k.auf einem Waldhaue in der Nähe der Bahnstation Eich-
wald im Erzgebirge, mutmasslich wild.

Diese westeuropaeische Art kommt in dem benachbarten Tet-
schner Sandsteingebirge wildwachsend vor, für das eigentliche Erzge-
birge ist sie aber neu; in SW erscheint sie dann noch bei Ma-
rienbad.

Unterhalb der Ruine Ryzmburg bei Osseg im Erzgebirge traf ich
sie heuer nur verwildert an.

Veronica officinalis L. var. rhynchocarpa Tocl in sched.

Capsula in rostrum subbrevius in stylum egrediens protracta.

So im Böhmerwalde bei Winterberg (Tocı).

CerarovsrŸ hielt diese Form für seine var. alpestris.

Veronica Chamaedrys L. var. lamüfolia Hayne.

In einem schattigen Haine bei Klecany unweit von Prag (Ro-
HLENA). — Ostbohmen: in der Fasanerie bei Mochov unweit von
Opoëno (ders.).

Die Blätter sind bei dieser Form, die eine Schattenform zu sein
scheint und auf den sonnigen Waldrändern mitunter in den Typus
übergeht, deutlich gestielt.

Vierter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora von Bóhmen. 45

Veronica Chamaedrys L. (typica) wächst noch am Gipfel des
Berges Rehhorn im Riesengebirge, sowie auf dem Keilberge ober-
halb Gottesgab im höchsten Erzgebirge.

Veronica Teucrium L. var. incisa (Tausch, Opiz).

Im Launer Mittelgebirge auf dem Basaltberge Buschberg bei
Stein-Teinitz.*“)

Veronica spicata L. var. latifolia L. sp. (var. latifolia Koch
Syn. 2 ed. II. 607).

Im Mittelgebirge auf der Basaltkuppe Richterstein gegenüber
der Geltschbergsgruppe.

Durch die dicklichen, stumpfen, breiten Blätter auffalend; ganze
Pflanze ziemlich dicht behaart.

Veronica Dillenů Crantz. Zátiší und Hodkovičky bei Prag.

Veronica verna L. f. humillima Rchb. (= V. Bellardi All.)

Auf dem Abhange gegenüber von Selc bei Prag in Menge (Ro-
HLENA).

Eine exile Form mit gracilen, einfachen Stengeln.

Veronica Tournefortii Gmel. (= persica, Puxbaumu) var. fal-
tax Rohl. in sched.

Planta robustissima, foliis magnis plus 2 cm longis et 2 cm la-
tis, pedunculis fructiferis longitudine folia aequantibus vel vix super-
antibus.

So im Baumgarten bei Prag (RoHLENA).

Bei der typischen Form kommen zwar auch nicht selten sehr
robuste und grossblättrige Formen zum Vorschein, die Fruchtstiele
sind aber stets doppelt oder fast doppelt länger als ihre Stütz-
blätter.

Veronica montana L. Im Brdygebirge in den Hostomicer Wäl-
dern hinter dem Berge Kuchynka.

Rhinantus serotinus Schönheit. Auf dem Waldrande bei Olešnic
hinter N. Město n. Met. (Ronuexa).

Labiatae.

Elssholzia cristata Willd. Im südlichen Moldautale bei Vorlik
im J. 1897 verwildert! — In Bauerngärtchen bei Bolehost unweit
von Opoëno (Ostböhmen) seiner Zeit als Theepflanze kultiviert und
seitdem in der Umgebung hie und da verwildert anzutreffen.

#0) Vrgl. Doxın „Dritter Beitrag“ p. 45.

46 XIX. Karl Domin:

Mentha austriaca Jacq. In Brdygebirge bei Hluboš, im Böhmer-
walde bei Winterberg, im Erzgebirge bei Eichwald.

Mentha austriaca Jacq. var. multiflora Host.

Im Erzgebirge auf den feuchten, an zwei kleine Teiche gren-
zenden Wiesen auf dem Berge Judenberg bei Mückenberg.

Mentha aguatica L. Im mittleren Elbtale bei einem Sumpfe
prope Hostíň (Hoxouka).

Gehört zu der Form pseudopiperita Tsch., die durch die in eine
Spitze vorgezogene Blätter charakterisiert ist.

Calamintha Clinopodium Speun. var. plumosa Sieber sp.

Im südlichen Moldautale auf den Hängen nächst Vorlik mit
Uebergangsformen in den Typus.

Das (linopodium plumosum wurde von SıeBer in Flora 1822
p. 242 beschrieben. SrEBER sagt I. c. von ihm: „von den gewöhnli-
chen unterscheidet es sich durch stärkeren Bau, lang und weissbe-
haarte Blätter und die federartig gewimperten Nebenblätter.“

Später wurde das Clinop. plumosum meist als blosses Synonym
zu dem Clinop. vulgare angeführt, so z. B. auch in DE CaxpoLLE's
Prodromus; dagegen führt es RErcHENBACH *') noch als eine selbständige
Species an. Meiner Ansicht hat schon Orız das Richtige getroffen,
indem er dasselbe als Clinop. vulg. L. y.) plumosum Opiz (Cl. plum.
Sieber) anfůhst.*?)

Es handelt sich gewiss nur um eine durch starke Behaarung
auffällige Form, die besonders im südlicheren Gebiete öfters auftritt.

Salvia pratensis L. f. incisa Willk.

Roztoky bei Prag (Rohlena). — Keje und Hloupětín bei Prac.

Salvia nemorosa Rehb. Ostbohmen: auf dem Bahndamme zwi-
schen Opočno und Bohuslavice häufig (Rontexa). — Dieser Standort
— vorausgesetzt, das sie hier (oder auf den benachbarten Lehnen
und Rainen) urwüchsig ist — wäre phytogeographisch sehr wichtig
und interessant.

Nepeta cataria L. In der Schlucht Koda bei Karlstein voll-
ständig eingebürgert.

Sideritis montana L. Ostbohmen: auf dem Bahndamme zwischen
Očelice und Čánka bei Opočno im J. 1896 sehr häufig (RoHLENA),
seitdem aber von Jahr zu Jahr spärlicher, da der Abhang mit Lu-
zerne bebaut wurde.

41) Fl. excurs. p. 328,
#?) Seznam p. 31 (1852).

Vierter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora von Böhmen. 47

Galeopsis tetrahit L. var. bifida Bönn. sp.

Im Brdygebirge auf den Brachäckern bei Příbram mit dem
Typus.

Stachys palustris L. var. segetum (Hagen sp.) Peterm., Opiz.

In Vorláufen des Riesengebirges in den Feldern bei Freiheit.

Eine sehr dicht behaarte Form mit gedrungener Scheinähre.
Ganz zutreffend sagt von ihr Rercuenbacu :"") „variefas sericeo-pubes-
cens densiflora.“

Eine entgegengesetzte Extremform ist die var. glabrescens Opiz
Sezn. 99.

Stachys annua L. Ostböhmen: bei Týniště und Opočno (Rou-
LENA). :

Stachys alpina L. Im Erzgebirge auch bei Merkelsgrün (unter
dem Plessberge) und auf dem Strobnitz-Berge bei Klostergrab.

Brunella grandiflora Jacq. Auf einem Holzschlage bei Černčice
unweit der Stadt Nové Město n. Met. (Rourexa). Halin bei Dobruška
{derselbe).

Plantagineue.

Plantago mator L. f. nana Tratt. (= Pl. minima DC).
Ostbohmen: Mochov bei Opočno (RouzENa).

Lentibularieae.

Pinguicula vulgaris L. Im Kaiserwalde auf den torfigen Wiesen
bei Frohnau unweit von Petschau (Pfarrer KaBEš). Im Erzgebirge
sehr häufig auf den Torfwiesen oberhalb Kaff am Abhange des
Plessberges mit zahlreichem Sedum villosum.

Primulaceue.

Lysimachia Nummularia L. ist eine sehr veränderliche Art,
deren Formen folgendermassen gegliedert werden können: ‘)

1. var. brevepedunculata (Opiz) Domin I. c. 236.

Blütenstiele kürzer oder gleichlang wie die Blätter. — Die
‚häufigste Form.

33) FI. germ. excurs. p. 319.

44) Näheres siehe in meinem Artikel „Lysimachia Zawadskii Wiesner

eine interessante Form der veränderlichen L. Nummularia L.“ in Magy. Bot.
Lap. Jahrg. 1904 p. 233—238.

48 XIX. Karl Domin:

Hierher gehüren Formen mit länglichen, meist stumpflichen
Blättern (f. ovalifolia (Opiz) Dom.), mit herzeiförmigen, meist ge-
spitzten Blättern (f. cordifolia (Opiz) Dom.) und mit grossen, ganz
stumpfen tellerrunden Blättern (f. rotundifolia (Opiz) Dom.)

Die Subformen normalis Opiz und radicans Opiz sind kaum
erwähnungswert.

2. var. longepedunculata (Opiz) Dom. I. c.

Blütenstiele länger als die Blätter. — So seltener.

a) subvar. parvifolia (Opiz em.,? Peterm.) Dom. I c. (= Lys.
suaveolens Schönheit Taschenbuch der Fl. Thüringens 363 [1850] *),
Lys. Zawadskü Wiesner Flora der Umgeb. von Brünn, Programm,
Brünn 1854). *°)

Blätter länglich oder länglich-eiförmig, oft länger gestielt, klein
stumflich oder spitzlich, die Blütenstiele circa 1'/),—2-mal so lang als
ihre Stützblätter. Stengel meist nicht kriechend, Blüten gross.

Die f. “*ovata Opiz, bei der die Blütenstiele nur so lang sind
wie ihre Blätter, gehört zu den nicht seltenen Uebergangsformen
zwischen der var. 1 und 2,

b) subvar. rotundifolia (Schmidt Fl. Bo&m. inchoata p. 59 [1793]
Opiz I. c.) Domin JI. c. Blätter gross, fast kreisrund, oft mit herz-
förmiger Basis.

In Böhmen kommen alle diese Formen und zwar teilweise sehr
typisch, teilweise auch in Uebergängen vor; die var. longepedunculata
ist natürlich seltener. Eine sehr schöne Form, die mit der subvar.
rotundifolia zu indentificieren wäre, befindet sich im Herb. des böhm.
Landesmuseums; sie hat rundliche Blätter und zwei bis dreimal
längere Blütenstiele als die ihnen zugehörigen Blätter. Die subvar.
parvifolia sammelte ich z. B. im Vorjahre in Menge auf den Wiesen
bei Göttersdorf im Erzgebirge.

Solche Formen, bei denen sich regelmässig in den Achseln der
beiden gegenständigen Blätter zwei Blüten befinden, habe ich als f.
floribunda bezeichnet.

Naumburgia thyrsiflora Rchb. Im Erzgebirge bei dem Alten
Teiche bei Sonnenbero.

) Die Identität der Lys. suaveolens mit der Lys. Zawadskii konstatierte
J. Bonxuürzer. Siehe J. Bornuürcer in Mit. des Tür. Bot. Vereins N. F. Heft
XIX. 1904, S. 133.

*) C£. J. Wiesner in Ö. B. Z. LIV. Nr. 5. (Mai 1904) p. 161— 164.

Vierter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora von Böhmen. 49

Pirolaceae.

Pirola media Sw. Im Kaiserwalde. bei Frohnau unweit von
Petschau (Pfarrer Kaprš).

o. Apetalae.

Ceratophylleae.

Ceratophyllum submersum L. Im Elbtale bei Lysä im Teiche in
der Richtung gegen Stratov zu (ROHLENA).

Hippurideae.

Hippuris vulgaris L. Mittelgebirge: Peruc (leg. P. Dane).

Euphorbiaceae.

Euphorbia Peplus L. var. bracteosa m.

Caule debili erebre folioso, foliis majoribus (usgue 25 cm longis
et 17 cm latis) obtusissimis tenuibus longius petiolatis (petiolis c.
5—12 mm longis) orbicularibus (rarius obovatis) in petiolum cuneato-
angustatis, bracteis magnis foliis caulinis similibus sed subsessilibus,
cyathiis vix conspicuis guoniam bracteis obtectis, umbella depauperata.

Caulis simplex ramis tantum paucis ex angulo foliorum supre-
morum excedentibus, semina ut in forma typica hexagona inaequaliter
foveolata, schizocarpia dorso bicarinata carinis subalatis.

So im südlichen Moldautale bei Vorlík (lg. V. Bezrarnec).

Die dicht beblátterten Stengel, die grossen, lang gestielten
Blátter, die den Stengelblättern ähnlichen, grossen Brakteen verleihen
der Pflanze ein sehr eigenartiges Aussehen.

= Salicineae.

Salix repens L. Im Kaiserwalde bei Frohnau unweit von Petschau
(Pfarrer KaBEš).
Salix purpurea X cinerea (= S. Pontenderana Koch).
In Vorláufen des Riesengebirges bei Forstbad unweit von
Johannisbad.
Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss, II. Classe. 4

50 XIX. Karl Domin:

Chenopodiaceae.

Chenopodium opulifolium Schrad. Im Vorlande des Erzgebirges
auf den Schuttstellen bei Neudorf unweit von Dux.

Polygoneae.*")

Rumex alpinus L. Auf den Gebirgswiesen bei Pressnitz im
Erzgebirge.

Ein wichtiger Fund, da diese Art aus dem Erzgebirge bisher
nicht bekannt war und in Bóhmen blos auf das Adler- und Riesen-
gebirge beschránkt zu sein schien.

Santalaceae.

Thesium montanum Ehrh. Im Erzgebirge in den lichten, ge-
mischten Hainchen (mit herrschenden Eichen) bei Quinau.

B. Monocotyledoneae.

Najadeae.

Zanichellia palustris L. var. pedicellata Wahl.

Chabry bei Prag (ROHLENA). :

Potamogeton trichoideus Cham. et Schldl. In den Elbetümpeln
bei Salesl.

Potamogeton pectinatus L. Stehendes Wasser der Elbe bei
Tichlovic unweit von Tetschen (leg. ?)

Pot. perfoliatus L. Bei Broumov (Routena).

Pot. gramineus L. Ostböhmen: Týniště (ROHLENA).

Typhaceae.

Sparganium minimum Fr. In Tůmpeln in den Řičaner Wäldern.
— Im Erzgebirge in den Gráben, die die Torfwiesen und Wälder in
der Nähe des Alten Teiches durchziehen, zahlreich; sehr selten
wächst mit ihm das Sparg. simplex.

*) Polygonum Sieboldi hort. (— P. cuspidatum Sieb.) traf ich heuer in
Pilsen verwildert an.

Vierter Beitrag zur Kenutnis der Phaneropamenflora von Böhmen. 51

Gramineae.

Setaria verticillata Beauv. Im Elbgebiete in dem Schulgarten
in Lysá (RonLexa), dann bei Litovle und in dem Schlossgarten in
Liben (derselbe).

Agrostis canina L. var. mutica Gaud.

Auf Wiesen bei Karlstein. — Eine im ganzen seltene Form.

Agrostis vulgaris With. m. vévépara (Rehb.) (= Agr. siwatica
Boll.)=>)

Im Erzgebirge längs der Waldstrasse am Judenberg gegen
Mückenberg zu auf mehreren Stellen.

Eine ungemein stattliche Form mit bis 5 mm breiten Blättern
und robusten Halmen. An einem und demselben Rasen sind manche
Rispen durchaus vivipar (daher alle Aehrchen in verlängerte Laub-
zweige umwandelt), andere aber wiederum ganz normal entwickelt.

Agrostis alba L. var. aurea m.

Flaccida, foliis angustioribus, spiculis totis pallide aureo-luteis.

Im hôchsten Erzgebirge hie und da, so auf den Gebirgswiesen
bei Gottesgab und am Fusse des Hohen Spitzberges bei Pressnitz.

Durch die schön goldgelbe Färbung der Rispen sehr auffallend!
Die Rispenäste sind auch ein weniger rauh als bei der typischen
Agr. alba.

Calamagrostis epigeois Roth var. canescens Roth.

Ostböhmen: bei dem Sumpfe Vylämov unweit von Sloupnice
(B. FreiscHer).

Calamagrostis villosa Mutel var. pilosa (Čelak.).

Im Erzgebirge z. B. in den Gebirgswäldern bei Moldau.

Calam. villosa Mutel (= Halleriana DC.) var pseudolanceo-
lata m. |

Planta exaltata robustissima, foliis rigidis valde scabris planis
usque plus 8 mm latis, vaginis sub laminis“?) glabris, culmis inferne
ramosissimis, panicula magna ramis plus ramosis multispiculatis, spi-
culis intense violaceo superfusis, aristis in medium dorsi glumellarum
vel superius insertis.

Habitat in montibus metalliferis, qui Erzgebirge dicuntur, in
pratis turfosis, in silvaticis paludosis, ad fossas turfosa marginantes
inter Satzung et Sebastiansberg gregarie.

48) Vrgl. Ascuers. & GR. Syn. II. 1. 183.
49) Bei der typischen Form besitzen sie daselbst beiderseits einen Haar-
bůschel.
AY

59 XIX. Karl Domin:

Es ist dies eine sehr interessante Form, die schon habituell von
der typischen Cal. villosa, die meist schlaff oder wenigstens nie so
rigid zu sein pflegt, sehr abweicht.

E. Torges, der bekannte Calamagrostis-Kenner, beschrieb *“) eine
var. densa, deren Originalexemplare °') (Weimar: in silva arenosa pr.
oppidum Berka, c. 375 m, leg. Torces 1899) unserer Pflanze so täu-
schend ähnlich aussehen, dass man sie der äusserlichen Aehnlichkeit
zufolge nur schwer unterscheiden könnte. Natürlich sind aber die
Grannen bei der var. densa in das untere Drittel oder Viertel der
Deckspelzen eingefügt, wogegen sie bei unserer Form in oder über
die Mitte derselben abgehen, sodass unsere Varietät sich hiedurch
der var. hypacrathera Torges?*) anreiht.°”) Man könnte sie also auch
als Cal. villosa var. hypacrathera subvar. pseudolanceolata m. be-
zeichnen.

Mit der var. densa oder auch rivalis kann sie aus dem Grunde
nicht näher verglichen werden, da die Insertion der Granne in erster
Reihe ausschlaggebend ist.

Um die Verwandtschaft verschiedener Formen der Cal. villosa
mit der nahe verwandten Calam, lanceolata näher erörtern zu können,
seien im Folgenden die Hauptunterschiede beider Arten hervorge-
hoben: >

Calamagrostis villosa Mutel. Calamagrostis lanceolata Roth.
(= Cal. Halleriana P. B., DC, (= Cal. Calamagrostis Karsten)
Cal. Pseudophragmites Rchb.).

l. Stengel in der Regel einfach 1. Stengel unterwärts meist reich
ohne Blattriebe im Winkel der verzweigt, sterile Blattriebe im
unteren Stengelblätter. Winkel der unteren Stengel-

blätter meist vorhanden.

2. Blattscheiden unter der Spreite 2. Blattscheiden auch unter den
mit einem Haarbüschel. Spreiten ganz kahl.

59) In Mit. Thür. Bot. Ver. N. F. VII. 21 (1895).

°ı) TorGes unterscheidet mehrere Formen; die mir vorliegende gehört zu
der f. ramosissima mit am Grunde stark verzweigten Stengeln.

5*) In Mit. Thür. Bot. Ver. N. F. XI. 81 (1897).

%) Ich muss ToRGes bestimmen, dass die Calam. nutans Santer in Rchb.,
bei der Rrrcuensacn selbst von einer „arista basilari“ spricht, mit der var. hypa-

crathera nicht identisch sein kann. Vrgl. dagegen AscurRs. & Gr. Syn. IL 1.
204— 205.

Vierter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora von Böhmen. 53

3. Grannen (wenn vorhanden, 3. Grannen sehr kurz, endstän-
vrgl. die auch in Böhmen dig, aus der Ausrandung der
öfters beobachtete f. mufica Deckspelzen hervorspringend.

Torges) in oder unter der Mitte
der Deckspelze abgehend und
dieselbe überragend.

Man kann nicht leugnen, dass eigentlich kein einziges in jedem
Falle verlássliches Merkmal zur Unterscheidung beider dieser Arten
besteht. Trotzdem ist es aber — abgesehen von den hybriden Mittel-
formen, die z. B. im Brdygebirge, wo beide Arten in Menge zusam-
mentreffen, sicher vorkommen — nicht schwer zu entscheiden, welche
Art uns vorliegt, da stets wenigstens das eine oder das andere Merk-
mal erhalten bleibt. Es ist daher auch richtig, wenn sie auch ASCIERSON
& GRAEBNER, die ihre nahe Verwandtschaft anerkennen, als Arten bei-
behalten haben. Der Umstand, dass bei der Calam. villosa Formen
auftreten, die reich verzweigte Stengel (so die var. densa ramosissima
Torges) oder ganz kahle Scheiden (so unsere var. pseudolanceolata)
oder auch bis endständige (!!!) Grannen besitzen,?*) berechtigt uns
an und für sich noch nicht zur Vereinigung beider dieser Species.

Bei unserer Pflanze ist endlich auch der Standort (sumpfige
und moosige Stellen, Wasserufer) zu beachten, der eher der C'alam.
lanceolata entsprechen würde. Bei dem häufigen Auftreten dieser
Form kann man aber keineswegs auf einen hybriden Ursprung denken
(übrigens ist Calam. lanceolata aus dem Erzgebirge nicht bekannt).

Phleum pratense L. var. subalpinum Domin.

Im Erzgebirge auf dem Judenberg bei Mückenberg mehrfach. —
Auf den Wiesen bei Broumov (RoHLENA).

Phleum pratense L. (typicum) f. macrochaetum Doel. Rhein.
Fl. 118 (1843), Aschers. & Gr. Syn. II. 1. 144.

So in dem Baumgarten bei Prag (RoHLENA).

Bisher blos aus Baden bekannt. — Eine durch die langbegrann-
ten Deckspelzen sehr auffällige Form, sonst aber mit dem typischen
Phleum pratense vollkommen übereinstimmend.

Phalaris canariensie L. Auf den Sandfluren Maniny bei Prag
sehr zahlreich verwildert (ROHLENA).

54) So die von Romtena (Druhý příspěvek ku poznání variací trav českých
p- 5.) publicierte var. hypacrathera Torges.

54 XIX. Karl Domin:

Anthoxanthum Puelii Lec. et Lam. Brdygebirge: auf dem Bahn-
damm bei Lochovic im J. 1899 beobachtet, wahrscheinlich mit Gras-
samen eingeschleppt.

Avena pubescens Huds. var. stenophylla m.

Foliis radicalibus numerosis uti culmeis infimis elongatis usque
plus 20 cm longis angustissimis complicatis aut vel planis circa 1 mm
latis apice sensim angustatis unacum vaginis undique pilis longis
densis patentibus albo-villosis, foliis culmeis caeteris brevibus latioribus
unacum vaginis + glabrescentibus, panicula angustiori subcontracta
subnutanti ramis pro more omnibus unispiculatis, spiculis minoribus,
gluma superiori c. 12—12:5 mm inferiori c. 10 mm longa.

Im Perucer Mittelgebirge im Tale gegen Strädonie zu zahlreich
auf einem kurzgrasigen Abhange auf Plánerkalkunterlage auf der
linken Seite des Tales.

Avena pubescens Huds. var. alpina Gaud (= var. glabrescens
Rehb.).

Ostbohmen: Auf einer Wiese bei Němčice unweit von Leito-
myschl (B. FLeiscHEr).

Deschampsia caespitosa P. B. var. aurea Wimm. & Grab. (var.
aurata Tausch).

Im höchsten Erzgebirge mehrfach: so am Gipfel des Keilberges,
auf den Gebirgswiesen bei Gottesgab, unterhalb des Spitzberges bei
Pressnitz etc.

Diese Form wächst oft in Menge oder in einzelnen Rasen mit
der typischen Form, wobei sie durch den Farbenkontrast besonders
auffällt.

Auf dem Keilberge kommt auch eine Form der var. aurea mit
zahlreichen rigiden, kürzeren und schmäleren Grundblättern und mit
weniger entwickelten Halmblättern vor.

Corynephorus canescens P. B. Ostböhmen: bei Týniště (Ro-
HLENA).

Koeleria-Formen siehe in Magyar Bot. Lapok Jahrgang 1904,
Nr. 6—12.

Dactylis glomerata L. var. Aschersomana Graebner sp. (oder
dieser am náchsten stehend).

Im Erzgebirge in Gebůschen lángs des Baches in der Schlucht
hinter Hroznětín.

Glyceria fluitans R. Br. var. loliacea (Huds.) Aschers.

Auf feuchten Grasstellen bei der Stadt Mnichovice sehr zahl-
reich (leg. Dr. Virnezm).

Vierter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora von Böhmen. 55

Festuca arundinacea Schreb. Ostböhmen: Mokré bei Opočno
(ROHLENA).

Festuca pratensis Huds. var. subspicata (G. F. W. Meyer)
Aschers. & Gr.

Im Elbtale auf einem Raine bei Nymburk (dr. Tocr). — Im
Erzgebirge längs des Weges oberhalb Gebirgsneudörfl zahlreich und
sehr typisch.

Diese Form errinnert tatsächlich lebhaft an die Kombination
Festuca pratensis X Lolium perenne.

Festuca rubra L. var. trichophylia Hackel Mon. 142 (1882)
(= Fest. trichophylla Ducros, F. rubra setacea Döll.).

Auf den schwarzen Urwiesen (černavy) bei Všetaty im mittleren
Elbtale in Menge.

Sie ist folgendermassen charakterisiert: Stengel dünn, Blätter
mit borstlich zusammengefalteter fadenförmiger oder borstlicher Spreite,
Rispe mit sehr dünnen Rispenästen, Aehrchen auffallend klein.

Eine sehr charakteristische Pflanze, die auf der genannten Lo-
kalität in grossen, dichten Rasen wächst. Sie war bisher besonders
aus südlicherem Gebiete bekannt°*) (den nördlichsten, isolierten
Standort hat sie in Baden) und stellt uns einen pontischen Typus vor,
weshalb sie auch vom phytogeographischen Standpunkte sehr interes-
sant ist.

In Siebenbürgen und Istrien („in pratis humidis et turfosis“)
kommt eine subvar. uliginosa Schur (= Fest. turfosa Schur) vor, die be-
sonders durch ganz glatte Blätter und eine lockere Rispe charak-
terisiert ist.

Die böhmische Pflanze besitzt ganz glatte, nur vorne etwas
rauhe Blätter. Die Deckspelzen der kleinen Aehrchen sind mässig
lang begrannt, die Rispe ist ziemlich locker, oft einseitswendig.

Hacker 5°) sagt noch von der var. trichophylla, dass sie „vaginae
glabrae“ besitzen soll. Unsere Form hat zwar behaarte Blattscheiden,
doch dies scheint ganz nebensächlich zu sein; Hacker selbst hebt
dieses Merkmal durchweg nicht hervor.

Festuca ovina L. (vulgaris Koch)’ var. firmula Hack (= F. Leh-
mani Bast.).

Auf den sonnigen Abhängen der Velká hora bei Karlstein zahl-
reich.

54) Vrgl. Ascuers. & Gr. Syn. II. 1. 500.
56) Monogr. p. 141.

56 XIX. Karl Domin:

Festuca sulcata Hack. Sbsp. valestaca (Schleich.) Koch.

Mit der vorigen stellenweise die wichtigste Komponente der
blütenreichen Grasflur.

Brachypodium pinnatum Beauv. var. villosissimum Domin.

Kuchelbader Hain bei Prag. — Im mittleren Elbtale in den
sandigen Kieferwäldern bei Vavřinec meist verbreitet und konstant.

Bromus erectus Huds. var. Rohlenae Podp. Prostěj. Věstník za
rok 1904 Sep. p. 4., welcher nach PoprřRA (I. c.) durch das unter-
irdische, ausláufertreibende (die Ausláufer bis 10—15 cm lang) Rhi-
zom, durch die grossen, kahlen Aehrchen charakterisiert sein soll,
ist zufolge der Originalpflauzen, die ich von RoHLENA an dem von
Poppéra citierten Standorte gesammelt in meinem sowie ROHLENA'S
Herbarium vergleiche, nur eine üppige Form des Bromus erectus, die
aber durchweg keine Ausläufer treibt, bei der aber die untersten
Stengelinternodien sich nach Verschüttung des Standortes strecken
und weiter wachsen, wodurch ein kriechendes, aber nicht ausläufer-
treibendes Rhizom entsteht. Die genannte Form wuchs auch in der
That auf Ruderalstellen.

Dasselbe findet man öfters bei einigen im Dünensande wachsenden
Koelerien““) oder auch bei der Festuca glauca var. caesia (Sm.)
Hack.) .

Triticum glaucum Desf. var. trichophorum Link. sp.

Im mittleren Elbtale bei Chrzin auf der Lehne „Na vinici“
(Plánerkalk) (Honouka).

Triticum repens L. var. maius Doll. (Aschers. & Gr. Syn. II.
647).

Im Erzgebirge längs des Weges von Schlackenwerth nach Hroz-
nětín und bei Neudek. Wurde bisher blos von einem Standorte be-
kannt,°’) scheint aber häufiger zu sein.

Lolium remotum Schrank (= L. linicolum Al. Br.). In einem
Leinfelde oberhalb der Grundmühle im Komotauer Grund im Erz-
gebirge.

Cyperaceae.

Carex pallescens L. var. subglabra G. Beck Fl. v. Nied. 140
(1890!), Aschers. & Gr. Syn. II. 2. 146 (= C. pall. B. alpestris

5) Vrgl. Bucuexau in Abh. Nat. Ver. Brem. Bd. XV. Heft 3., 287 (1901),
K. Down in Mag. Bot. Lap. 1904, p. 185—186.

°®) Vrel. Hacken Monogr. Festuc. p. 95—96.

79) Vrgl. K. Down, Dritter Beitrag p. 74.

e
Vierter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora von Böhmen. 57

Čelak. Result. in Sitzungsber. Kegl. Böhm. Ges. Wiss. 1893 S. A.
DH9):

Im höchsten Riesengebirge verbreitet.

Die spätere Benennung ČELAKOVSKÝ S muss auch aus dem Grunde
fallen, da der Name alpestris schon im Jahre 1866 (!!) von Scuur
für eine andere Hochgebirgsform der Carex pallescens verwendet
wurde. |

Carex teretiuscula Good. Auf den Wiesen unterhalb Zámeček
bei Königgrätz (ROHLENA).

Carex elongata L. Mit der vorigen (Ronuena).

Carex pulicaris L. und C. Davalliana Sm. auf nassen Wiesen
unterhalb Zámeček bei Königgrätz (RouLexa).

Carex hirta L. var. hirtaeformis Pers.

Auf dem Moldauufer bei Holešovice (Ronrexa).

Carex riparia Curt. Auf den nassen Wiesen bei Zámeček unweit
von Königgrätz (ROHLENA).

Carex Buxbaumii Wahl. Mit der vorigen (RouLENA).

Carex glauca Murr. f. melanostachya Uechtr. in Fiek Fl.
v. Schles. 486 (1881).

Ostbohmen: auf Sumpfstellen bei Mandle unweit von Velká
Retovä (B. Freıscner).

Scirpus Michelianus L. Im Brdygebirge im J. 1895 bei den

Rožmitáler Teichen, später aber nicht mehr beobachtet. — Auf einem
. sandigen Rande einer Pfütze bei Reëtan unweit von Přelouč (Košřár
1889).

Scirpus radicans Schk. Brdygebirge: auf feuchten Wiesen bei
dem oberen Padrter Teiche.

Seirpus pauciflorus Lightf. Auf den Salzwiesen bei Oužice (Ho-
MOLKA).

Juncaceae.

Juncus glaucus X effusus (= J. diffusus Hoppe).

Launer Mittelgebirge: bei dem Hradeker Bache unweit von
Weberschan.

Juncus tenuis Willd. Böhm. Eicha (leg. Krausxopr 1896).

Juncus sphaerocarpus Nees. Im Brdygebirge im Jahre 1901 auf
nassen, sandig-erdigen Stellen bei Rožmitál, in folgenden Jahren aber
vergebens gesucht (wie Scirpus Michelianus).

58 XIX. Karl Domin:

Dagegen ist der von Čerakovský von Bolehoët bei Opočno (Ost-
böhmen) publicierte Juncus sphaerocarpus, wie ja auch sein Sammler
Herr RoHLENA vermutete, ein unzweifelhafter Juncus bufonius, und
zwar eine Form mit stumpferen Kapseln und mit fast gleichlangen
oder wenig längeren Perigonblättern als die Kapsel. Daher ist dieser
ostböhmische Standort des in Böhmen sehr seltenen J. sphaerocarpus
sowie bei ČELAKOVSKÝ als auch bei AscHERSON & GRAEBNER, der die
Angabe ČeLakovský's eitiert,°') zu streichen.

Juncus capitatus Weig. Auf den Sandfluren bei Neratovice im
mittleren Elbtale. — Sandfelder oberhalb Krammel bei Aussig
(SGHUBERT).

Juncus lampocarpus Ehrh. var. congestus Aschers. & Gr.
- Byn. VI. 478 (1904).

Ostbohmen: Chlum bei Dobruška (Ronrena); auf einem Holz-
schlage zwischen Přepychy und Nová Ves bei Opočno (derselbe).

Eine schöne Form mit dichtem Blütenstand und kurzen Aesten,
sodass die Blüten gedrängt sind.

Ganz richtig bemerkt von ihr Ascners. & Gr.: „eine sehr auf-
fällige Pflanze, die aber ausser durch den dichten Blütenstand vom
Typus nicht abweicht.“

Die böhmischen Pflanzen sind meist niedrig, circa 1—2 dm
hoch, wie dies in der Regel bei den Alpenformen des Juncus lampo-
carpus, mitunter aber auch bei der typischen Form der Fall ist.

Juncus supinus Mönch wächst z. B. auf dem Judenberg bei
Mückenberg im Erzgebirge in mehreren Formen, und zwar auf den
feuchten Wiesen in der Nähe der beiden Teichlein in der terrestren
Form mit aufsteigendem Stengel, dann im Wasser in der halbsub-
mersen Form fluitans Fries und in Menge in der vollständig unter-
getauchten Form confervaceus Buchenau (= J. confervaceus St.
Lager), die fast die Hälfte des oberen Teichleins erfüllt.

Luzula multiflora Lej. Brada bei Jičín (A. Bayer). — Žežice
bei Příbram.

Luzula sudetica Presl. Im Adlergebirge bei Trčkov (Romnena).

Fůr das Adlergebirge neu; sie wurde bisjetzt blos von dem
Riesengebirge, dem Erzgebirge und dem Böhmerwalde bekannt.

50) Syn. VI. 435.

/
BE Ver ds nent cu ké

Vierter Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenflora von Böhmen. 59

Liliaceae.

Gagea bohemica Schult. In der Veltruser Gegend bei Zlosejn
mehrfach und sehr zahlreich. Stellenweise (nach Mitteilung des Herrn
J. Howorxa). auf weiten Flächen in Tausenden von Exemplaren vor-
herrschend Die Pflanzen sind hier 1—”blütig. — Závist bei Prag
(RoHLENA).

Ornithogalum nutans L. Ostbohmen: auf einem Grasrasen in
den Obstbaumanlagen bei Dobruška (Rontena).

Im Grasgarten des Franziskanerklosters in Hořovice (Dr. a)

Ailium vineale L. f. capsuligerum Lange.

Ostbohmen: Přepychy (RonLexa).

Colchicaceae.

Colchicum autumnale L. f. giganteum m.

Caule usque super 2 dm alto usque 6-floro, foliis robustis
40— 65 mm latis, capsulis usque super 5 cm longis..

Nordostböhmen: in den feuchten Hainen des Reviers „Hasina“
bei Rožďalovice sehr zahlreich, aber nur im Fruchtstadium beobachtet.

Juncagineae.

Scheuchzeria palustris L. In Vorläufen des Riesengebirges in
den sumpfigen Wáldern zwischen Freiheit und Johannisbad, nur auf
einer Stelle, aber daselbst gesellig.

Alismaceae.

Alisma arcuatum Michalet. Ostböhmen : Voděrady bei Častolovic
(ROHLENA).

Irideae.

Iris sibirica Iu. f. albiflora.
Südböhmen: bei Klatov bei der Mühle ,Cervenÿ mlÿn“ an der
Úhlava zahlreich (RouBaL).

60 XIX. K. Domin: IV. Beitrag zur Kenntnis der Phanerogamenfiora.

Orchideae.

Orchis mascula L. Auf den Wiesen bei Frohnau unweit von
Petschau im Kaiserwalde (Pfarrer KaBEŠ).

Orchis incarnata Ju. var. foliosa Rehb. fil.

Mittleres Elbtal: auf den Všetater Urwiesen mit der Normalform
nicht selten.

Eine sehr stattliche Form mit kráftigen, hohen, reich beblátterten
Stengeln und mit sehr entwickelten Deckbláttern.

Im Vorjahre war diese Art sowie auch Orchis militaris auf den
Všetater Urwiesen sehr häufig, stellenweise sogar (auch auf schon
umackerten Stellen!) tonangebend. Sehr zahlreich war auch der Bastard
Orchis incarnata X latifolia (= O. Aschersomana Hskn.) (mitunter
in sehr stattlichen bis über einen halben Meter hohen Formen), sowie
die weissblütige O. incarnata (f. albiflora Lec. et Samt.) vorhanden.

Orchis latifolia X maculata (= O. Braun Halácsy).

Im Kaiserwalde bei Frohnau unweit von Petschau mit den Eltern
(Pfarrer KapsS).

In dem hohlen Stengel und in der Blattform steht sie der O.
latifolia näher, in der Form der Lippe erinnert sie aber an Orchis
maculata. >

Coeloglossum viride Hartm. Im Kaiserwalde bei Frohnau unweit
von Petschau (Pfarrer KaBEš).

Spiranthes autumnalis Rich. In Südböhmen auf den Wiesen bei
Veselí (leg. ?).

Coralliorrhiza innata R. Br. Im Kaiserwalde in den Wäldern
bei Frohnau unweit von Petschau (Pfarrer Kazgš).

Hrklárung zu der Tafel.

Chrysanthemum corymbosum X. Leucanthemum
(= Chr. Rohlenae n.).
Siehe S. 35—36.

Domin. IV. BFITRAG.

CHRYSANTHEMUM
ROHLENAE Domi.

\LRonlsna del.

Sitzber. d.kónigl bůhm Gesellsch.d Wissenschaft. Mathemat naturwiss Classe WU

v
?
x
a (|
A i
x ll
Wa
Zu I “ -
3) ne > pau
3 N ň

Le
5 / 3
Ů A
= e :
4 0 a
3
i | J
© ;
> i
: 2
4 9 a
nd
» m k |
4 A .
D o
č 3
; i :
7 ;
(a P
BA ; ; Ů Mn NE
i = 5 AT N,
2 es B 5
Kir
“ k
: n 2
1 ï 2 : 5
8 + 7 ü
N N {
M

XX.

Ueber die graphische Zusammensetzung von Kräften.
Von Ingenieur Franz Rogel.
(Mit 23 Abbildungen im Text.)

Vorgelegt in der Sitzung am 2. Juni 1905.

Im Folgenden soll jene Grenze e; der eine Kraft darstellenden
Strecke oder des Stabes P;, auf die der Richtungspfeil zeigt, „Ende“,
die andere a; „Anfang“ des Stabes, mehrere Anfänge oder mehrere
Enden sollen „gleichartige“ — Anfänge und Enden „ungleichartige“
Grenzen genannt werden. Ferner bezeichne sz, s. die Schwerpunkte
der als gleich schwer gedachten Anfänge a; bezw. der Einden e;. Die
Strecke 5,5, — c erhält den Namen „Schwerstrecke“ des Stabsystemes.

Sind n Stäbe gegeben, deren Enden mit dem Ursprung À eines
orthogonalen Coordinatensystemes, also auch mit s, zusammenfallen
und bezeichnen zz, 4;, 2, X, Y, Z die Projectionen des Stabes P,
bezw. des resultierenden oder Mittel-Stabes R auf die Axen, so ist

P NEN
P E
PL; =),
WO X, Yo, 2, die Coordinaten des Schwerpunktes s, bedeuten.

Hieraus folgt, dass

Asa ‘4 R
n

Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 1

9 XX. Franz Rogel:
ist. Decken sich alle Anfänge a mit À, so ist analog
l
AS, == m or

in beiden Fällen liegt die Schwerstrecke s, s. == € auf der Wirkungs-
linie von R; daher:

(I.) ... Coineidieren gleichartige Stabgrenzen, so fällt die Schwer-
strecke in die Wirkungslinie der Mittelkraft R= ne.

Abb. 1.

Um einer Häufung der unvermeidlichen Zeichenfehler möglichst
vorzubeugen, empfiehlt es sich, die Schwerpunktsbestimmungen „grup-
penweise“ vorzunehmen. So wurden in Abbildung 1 zuerst die Schwer-
punkte‘s, von a, @,; 5, von a, @,; 8, vona, G, ss, vonkamna,:
sodann S; von S,, 5,5 S; VON $,, s, und endlich s, von s,, S; aufge-
sucht; schliesslich ist R=8 5, 5..

Aus obigem Satze folgt unmittelbar: |

(II)... Wenn bei Kräften, deren Wirkungslinien sich im einem
im Endlichen liegenden Punkte schneiden, die Schwerstrecke verschwin-
det, so besteht Gleichgewicht.

2.

Schneiden sich die Wirkungslinien in einem Punkte A, ohne
dass sich entweder die Anfänge oder die Enden decken, so lässt sich

Ueber die graphische Zusammensetzung von Kráften. 3

dieser Fall sofort auf den vorigen zurückführen, indem man jeden
Stab F; in zwei Stäbe Ae; und Aa, so zerlegt, dass P; — Ae; — Au;
ist, wodurch zwei Systeme von je » Stáben entstehen, deren graphische
Summierung mittels Satz I. bewirkt werden kann. Sind z, y, 4;
Ua Yon 203 Loti Yon 2, die Coordinaten von Gz, 6, 54
bezw. s, und sind €: Cy €, die Projektionen der Schwerstrecke
C = S45. auf die Axen, so ist

m (c L) ZW (R — 4) = nc.
r=2 (y“ Th y) = (%“ NA Yo°) — N Cy,
Z=2(&"—2)=n(4"—2)=nc..
Hieraus folgt:
(III)... Schneiden sich Stübe verlängert in einem im Endlichen

gelegenen Punkte, so ist die Mittelkraft mit der Schwerstrecke gleich-
gerichtet und n mal so gross als letztere.

I

(IV.) Schneiden sich beliebig gelegene Stäbe verlängert in einem
im Endlichen gelegenen Punkte, so besteht Gleichgewicht, wenn die
Schwerstrecke verschwindet.

Bei parallelen Stäben kann bei c=0 ein resultierendes Dreh-
paar vorhanden sein.

3.

Seien s,*—1, s”-!, Abb. 2, die Schwerpunkte von n—1 ent-
sprechenden Anfängen und Enden eines Systems von » Stäben im
Raume; a” e* der m Stab, wobei die Buchstabenfolge die Stabrichtung
anzeigt; Sa, Ss die Schwerpunkte aller a, bezw. e und wird a, e, in
beliebiger Richtung a, a, nach an“e,“ verschoben, so dass ae, IT a,’ ex“
wird, so kommt sa, s, nach sa‘, s“ und es ist

s = la Sa
ara wen n° 3

1
Se set — = En Čo

ferner
daher

O ei

4 XX. Franz Rogel:

und wegen

ZU mb ZC
auch

SS 108 Be
demnach

SAIS MESA Se

wobei es gleichgiltig ist, ob die Geraden Sudan, Sen in einer Ebene
liegen oder nicht.

bb 2

Die Wirkung einer Parallel-Verschiebung eines Stabes ist daher
eine solche der Schwerstrecke und zwar in derselben Richtung
(SaSa‘ || ana). Verschiebt man noch weitere Stäbe in verschiedenen
Richtungen, so wird die Wirkung dieselbe bleiben: Grösse und Rich-
tung (nicht Lage) der Schwerstrecke ändert sich nicht. Andererseits
lässt eine beliebige Parallelverschiebung mehrerer Stäbe, Grösse und
Richtung des Einzel-Mittelstabes, falls ein solcher vorhanden ist, un-
geändert, vorausgesetzt, dass man in dem Falle eines ausserdem noch
vorhandenen Drehpaares, wo dann die Lage des Einzel-Mittelstabes À
völlig unbestimmt ist, seine Grösse und Richtung definiert durch die
Schlusslinie des Kräftezuges, analytisch durch

= (Ex) + (Zy} + (Es),
cc; Zy; 22
Ro cos p >, 0087 = po

COS G Z

A SŠT

Ueber die graphische Zusammensetzung von Kräften. 5

wo «, B, y die Winkel bedeuten, welche /? mit den Coordinaten-Axen
einschliesst.

Man kann daher behaupten:

(V.)... Die Schwerstrecke eines jeden Stabsystemes im Paume
stimmt in der Richtung mit der Einzel-Mittelkraft R überein und
ist — 1/n R.

In Abb. 3 wurde die Schwerstrecke c —5, s, — +R von 6

Kráften in der Ebene aufgesucht, indem zuerst die Schwerpunkte von
je 3 Grenzen und von diesen dann sz, s, bestimmt wurden.

Abb. 3.

Ferner gilt:

(VL)... Verschwindet die Schwerstrecke C = 5,5, s0 ist eine
von Null verschiedene Einzel-Mittelkraft nicht vorhanden.

Im Allgemeinen resultiert dann ein Drehpaar, dessen Moment
auch verschwinden kann, in welchem Falle dann Gleichgewicht vor-
handen ist.

4.

Bezeichnen fa, j. die Schwerpunkte zweier entsprechender Grup-
pen von Anfängen À und von Enden & und verschiebt man die beiden
parallel zu f.j. ohne die Stablängen zu ändern, so bleibt auch Grösse
und Zage der Einzel-Mittelkraft À unverändert.

G XX. Franz Rogel:

Grösse und Richtung, nicht Lage der Einzel-Mittelkraft bleiben
dieselben, wenn mit den Anfängen a und mit den Enden e solche
Änderungen vorgenommen werden, dass Grösse und Richtung der
Schwerstrecke c = 5,5, constant bleiben, also wenn

a) die Anfänge oder die Enden unter sich vertauscht werden,
z. B. wenn einem a; ein beliebiges e, als entsprechendes Ende zuge-
wiesen wird;

b) Gruppen À von Anfängen und Gruppen € von Enden um ihre
bezüglichen Schwerpunkte fa, f um gleiche oder ungleiche Winkel,
im positiven oder negativen Sinne gedreht werden;

c) A oder & oder beide zugleich ersetzt werden durch Punkt-
gruppen A, &, die zu À bezw. © bezüglich ihrer Schwerpunkte f.
bezw. f. als Ähnlichkeitscentra ähnlich liegen;

d) A oder € oder beide mit beliebigen Gruppen A, € ver-
tauscht werden, welche dieselben Schwerpunkte f., fe wie erstere
haben.

Resultiert ein Drehpaar, so haben die genannten Änderungen
im Allgemeinen solche seines Momentes zur Folge.

=

J.
Zusammensetzung.

a) Die Anfänge oder die Enden decken sich; bereits durch
Satz I. erledigt.

b) Die verlängerten Stäbe schneiden sich in einem zugänglichen,
Punkte A und liegen sonst beliebig.

Man ziehe durch A R||c.

c) Die verlängerten Stäbe schneiden sich in einem unzugänglichen
d. h. ausserhalb der Zeichengrenzen, jedoch im Endlichen liegenden
Punkte A; Abb.4. Nachdem die Schwerpunkte s., s, bestimmt sind,
ist R—n.s,s. (hier — 65,5.) und durch A parallel zu 84s, =c zu
ziehen. Zu diesem Zweck werden am besten durch je einen Punkt
a, a, jener Stäbe a,e,, a,e,, die den grössten Winkel einschliessen,
die Parallelen a, e || a,c' ||s.s, gezogen, welche e,e, in c, c“ schneiden
hierauf durch die Mitten m, m“ von a,c, a,c‘, die Strahlen e, m,
em. gezogen, welche verlängert sich in einem Punkte d der Wir-
kungslinie von R treffen. Bei zu spitzwinkelingem Schnitt sind Drittel-
Viertel-. . . Teilpunkte von a,c, a,c‘ zu verwenden.

PP

Ueber die graphische Zusammensetzung von Kräften. 7

Wie man sieht, ist dieses Verfahren unabhängig von der Anzahl
der Kräfte.

d) Jeder Stab schneidet die Schwerstrecke im Endlichen oder
Unendlichen; Abb. 5a, 5b.

a) Man lege durch den beliebigen Stab ae; und die Schwer-
strecke 5,5, = c eine Ebene und füge zu diesem Stabe 5,4, es,
hinzu, es ist dann

(sa) + (4:6) — (us) ) = Sas. = l/n R;

de;

da nun (544%) + (aies) = 84%, SO ist a;m; || se; die Richtungslinie der
Mittelkraft von s,a;, a;e;, welche e;s, in einem Punkte m; oder Mittel-

kraft = der 3 Stäbe a;e;, Sadi, e;8, schneidet. Da ferner (a;e;) + (ess),

= as, ist, so trifft e;n;||a;s. die Gerade s,a; ebenfalls in einem
Punkte n; von Z/n. Hiebei ist n;m; || sa Su.

Diese Construction für jeden Stab ausgeführt ergiebt die Systeme
Z (54m), Z(e;s.), Z(a:e). Während die ersten zwei Summen zufolge
Satz II. verschwinden und die dritte= R ist, haben alle drei zu-
sammen dieselbe Wirkung, wie die » parallel zu c durch m;n; ge-
henden Stäbe R/n.

*) Das Einklammern der Glieder soll die „graphische“ Addition andeuten.

8 XX. Franz Rogel:

Es besitzen folglich letztere mit dem gegebenen Stabsystem die-
selbe Mittelkraft R, die somit durch die Schwerpunkte s, aller gleich-
schweren m; und s, aller gleichschweren » geht.

Die Lage von R ist mithin durch den Salz gegeben:

(VII.) ... Der Einzel-Mittelstab von Stäben, die die Schwerstrecke

nicht kreuzen geht durch die Schwerpunkte a aller gleichschweren

n

disait:
CA | & Sa

Punkte ml in welchen die durch

W

gezogenen Strahlen

Je: se
Sa di

von geschnitten werden.

Abb. 5,

Wenn auch nicht notwendig, so ist es doch behufs Controle
nützlich, beide Punkte s,, s, zu ermitteln. Eine wesentliche Vermin-
derung der Hilfslinien tritt ein, wenn entweder alle Anfänge oder alle
Enden in eine Gerade fallen, was die Deckung aller sa; bezw. se;
mit derselben zur Folge hat.

Sind die Kräfte wie gewöhnlich durch Masszahlen gegeben, so
wird man die Stäbe so antragen, dass dies zutrifft.

Bei parallelen Kräften hat man die Probe =>.

Ist c sehr klein, so nehme man, um schiefe Schnitte zu vermeiden,
statt c die mit c auf derselben Geraden liegenden Strecke c =k.c

R + . ..
etwa — 5, Se Fügt man nun dem Stabe P=ae die Stäbe

Ueber die graphische Zusammensetzung von Kräften. 9

s. a und es‘ hinzu, so entsteht die Mittelkraft s, s“ ck = die durch

m’ geht. Die Summe aller dieser Kräfte ist n. k = R;, jene aller

sa a und es“ gleich ss =n(c—c) =n (4 =- =) = (k—1) A.

Es ist daher die Mittelkraft aller durch “ gehenden parallelen
15e SEE
Kräften, von denen jede =k— ist, gleich k zugleich die Mittel-

kraft von R und von R. Man ermittle daher alle m‘, ihren
Schwerpunkt s;, und trage den Abstand des letzteren von c auf derselben
Seite der Schwerstrecke (£ — 1)mal auf, wodurch man einen Punkt
von R erhält. —

8) Man lege wieder durch a;e; und die Schwerstrecke eine Ebene
und füge zu ae; die Stäbe s.a,, es, Abb. 5a, 5b; es ist dann

(Se a;) + (a; 6) + (ei ee = iv,

da weiters
(Se 8) + (4:6) = Ss6i,

so ist pa; || Se; die Richtungslinie der Mittelkraft von sea, a;e; die
es, in einem Pnnkte p; des Mittelstabes AR/n der drei Stäbe schnei-
det. Auf analoge Art findet sich ein zweiter Punkt g; desselben als
Schnitt von &4 || as. mit s.a;. Hiebei ist 9:9; |]sas.. Nun ist X (s,«a;)
= Z'(éSa) = — À mit der Wirkungslinie s,s, Z(a;e) — + R und
der Mittelstab aller 3» Stäbe = — R identisch mit jenem der n

parallel zu s.s, durch p;g; laufenden Stäbe — > der daher durch die

Schwerpunkte sp, s, aller gleichschweren p bezw. g geht. Der durch
SpSg gehende Stab — R ist demnach der Mittelstab des durch 5.5,
gehenden Stabes — 2 R und des Mittelstabes — R des gegebenen Sy-
stemes, folglich liegen s,s, und À im gleichen Abstande und auf
verschiedenen Seiten von s,s. Daher gilt:

(VIIL)... Der Mittelstab von die Schwerstrecke nicht kreuzenden

Stäben und die Schwerpunkte |) der gleichschweren Schnittpunkte
Sg

von | “ à mit Jap: leise |
Se U; lei || aise |
liegen in gleichen Abständen und auf verschiedenen Seiten von Sa.

10 XX. Franz Rogel:

Behufs Controle ist es empfehlenswert, beide Punkte sp und sg
zu bestimmen (sp s; || €).
Ist c sehr klein, so nehme man wie unter «) statt c die Strecke

(ss = Rob und füge es, und s, hinzu wodurch die Mittel-
kraft = enteht, welche durch g“ geht. Die Summe aller ae

oiebt R; jene aller es, giebt In, D 0 aller s’a giebt

— ne =—kR

Man suche daher den Schwerpunkt s, aller g“ auf (durch den
— AR geht), trage den Abstand von s, von der Schwerstrecke auf
derselben Seite von s, aus (k 1)mal auf und erhält hiemit einen
Punkt von R. —

Es ist unmittelbar einzusehen, dass die Punkte » mit » und
die Punkte p mit g vertauscht werden können; desgleichen ist es
gestattet jede dieser 4 Punkte beliebig parallel zu c zu verschieben.

Liegt al der Schwerstrecke, so fallen) ® und 4 |
le) mund p

Liegt a und e in dieser Linie, so können beliebige Punkte von c
als m, n, p, q angenommen werden, doch so, dass

ins Unendliche.

mn — >= = pa ist (siehe unten).

| Betrachtet man die mn, pq als Stäbe, so folgt aus Satz (III.):
Z MM —N.SmSn ČD ZN Sp Sa.
Ferner geht aus

Qi MM S QG €; Pi Qi (Abb. 5.)
MM Di Qi

und die Aequidistanz der min: pigs von der Mitte von ae; hervor.

x i ae;
Endlich ist mm = piq = © daher
Sao

| m, m aaa Te.
Da) Ina) \n, M

Ueber die graphische Zusammensetzung von Kräften. al

Ein Vergleich beider Verfahren «) und P), zeigt wegen der Gleich-
heit der Winkel jener Geraden, welche die Punkte m, p und n, q
bestimmen, betreffs Genauigkeit völlige Gleichwertigkeit.

Mit Rücksicht auf die bereits erwähnte Möglichkeit einer Ver-
einfachung der Construction und der sich hieraus ergebenden grösse-
ren Genauigkeit beim Verfahren «), sowie auf den Umstand, dass
dieses die Wirkungslinie von X (falls es wirklich vorhanden) durch
die Punkte s„, s, unmittelbar ergiebt, dürfte dasselbe den Vorzug
verdienen. Einen Vorteil bietet das Verfahren P) nur bei Stäben mit
geringen Richtungs-Unterschieden, indem es weniger Raum in An-
spruch nimmt und stets brauchbare Schnitte liefert.

Die bisherigen Ergebnisse gestatten nun das Problem der Zu-
sammensetzung von Kräften und die damit verbundenen Aufgaben
ohne seitwärts zu zeichnende Hilfsfigur und ohne Verschiebung der
Stäbe, mit möglichst directer und gleichmässiger Heranziehung des
Gegebenen bei minimaler Inanspruchnahme der Zeichenfläche und
reichlichen Controlbehelfen zu lösen.

In Abb. 6 ist R=6s,s, von 6 Stäben in der Ebene, deren
Enden in einer Geraden liegen, nach P) bestimmt; R und sp haben
von c denselben Abstand.

12 XX. Franz Rogel:

Die Ermittlung der Auflager-Reactionen A,, A, bei einem auf
zwei Stützen a, a, frei aufliegenden Träger, auf welchen 6 Einzel-
lasten ruhen ist in Abb. 7 behandelt. R=6c und s„ ist nach «)
bestimmt, wobei alle s.a; in a,a, fallen. Durch s, geht die Wag-
rechte s,g, die das Auflagerlot durch a, in g trifft. Die Diagonale ga,
schneidet nun R in d, das R/6 = s4s, = c in die Sechstel-Auflager-
Reactionen A,/6, 4,6 teilt. —

S

e) Ebenes Stabsystem, c = 0,

Um das resultierende Drehpaar (im Sinne Poinsot's) zu erhalten,
setze man das System mit einem beliebigen, am besten jedoch mit
einem Stab a'e“ zusammen, dessen Mitte sich mit s.s.=s, deckt,
der sonst aber irgendwie gerichtet ist. Es bestimmen sich dann die
neuen, auf a'e“, auf verschiedenen Seiten und gleich weit von s;
liegenden Schwerpunkte s,’ s“ durch

1
SPC DIS 156,80 — ee

Al
= —
n +1 n +1
d ==
WSK 6250.
Am einfachsten ist es sa‘, 8.‘ (sas, — Se Sp) Sofort anzunehmen.
Nun suche man s„‘, s, oder sp“, sy für die a + 1 Stäbe auf wobei
die dem a‘e‘ entsprechenden Punkte m, p beliebig auf s.’s.’ anzu-
5 (a’e‘)?
nehmen sind [mn = pq = — |.

2

Ueber die graphische Zusammensetzung von Kräften. 13

Das Moment des resultierenden Drehpaares ist dann

DOM ls 50: pu
— (n + 1) sa‘ se‘ .k,
wo A, k die Längen der von sm, s, bezw. von Sp, Sg auf 5,5 = c'
gefállten Lote vorstellen.
Im Gleichgewichtsfalle ist h=k=o und alle Sn, Sn’, Sp‘, Sg.
liegen auf Sa‘ Se‘.

Abb. 8. IR | Fr;
Ss

Bilden Stäbe ein geschlossenes Vieleck, wie in Abb. 8, so
decken sie sich mit dem Kräftezug, daher R=0, während die Mo-
mentensumme für irgend einen Punkt der Ebenso gleich dem dop-
pelten Inhalt des Vieleckes, also constant ist. Somit resultiert ein
Drehpaar. Nachdem s.’s,‘ und m, angenommen und hiefür s„‘ nach
a) bestimmt, ist M=6s.'s‘.h und die Vielecksfläche "= 3 5,'s.‘ . h.

f) Stäbe von beliebiger Lage. Es soll die Reduction dieses Sy-
stemes auf eine Æinzel-Mittelkraft R, deren Richtungslinie mit der
Schwerstrecke des Systemes zusammenfällt und auf ein Drehpaar,
dessen Ebene zur Schwerstrecke senkrecht steht — auf einen soge-
nannten Winder (siehe R. St. Balls „The Theory of screws“. —
Transact. of the R. J. Acad. Vol. XXV. pg. 137. Nov. 1871) — vor-
genommen. werden.

14 XX. Franz Rogel:

Um die Hilfsmittel der darstellenden Geometrie in Anspruch
nehmen zu kónnen, ist die Heranziehung des bekannten Satzes not-
wendig :

„Die Parallel-Projection S des Schwerpunktes S eines Punkt-
systemes P ist der Schwerpunkt der Parallelprojection P“ von P.

Die Anwendung auf die Constructionen «) und B) in 5 d)
ergiebt :

(X) Die Parallelprojection © der Schwerstrecke c eines
beliebigen Stabsystemes Z ist Schwerstrecke der Parallelprojection Z"
‘von Z auf dieselbe Ebene.

(XL)... Die Parallelprojectionen von Sa, Se Sms Sn, Sp, Sa des
Systemes Z haben für die Parallelprojection Z“ dieselbe Bedeutung wie
erstere Punkte für 2.

Sind n Stäbe durch 3 orthogonale Projectionen gegeben, von
denen eigentlich nur 2 notwendig sind — die dritte dient lediglich
zur Controle — so ermittle man zunächst für jede Projection die
Schwerstrecken c, Cy, c; und erhält hiemit die Projectionen der
Schwerstrecke c, die vorerst als von Null verschieden angenommen
werden soll.

Nun transformiere man das Coordinaten-System in ein neues,
wo die X-Axe mit c zusammenfällt, bestimme die Spuren % der Stäbe
auf der Projections-Ebene E, | c und zerlege jeden Stab in seiner
Spur Z — ohne ihn zu verschieben — in zwei Seitenstäbe P,||e
und P, | c, wodurch zwei neue Stabsysteme entstehen: Ein System
von Stäben [|c mit einem Einzelmittelstab R=nc, R||c von be-
stimmter Lage (Moment — 0) und ein System von in E; liegenden

täben identisch mit den dritten Projectionen a‘ e““ der Stäbe, deren
Schwerstrecke c““ — 0 ist.

R findet sich, indem man zunächst die Projectionen P, der
Stäbe auf c ermittelt und sie so anträgt (||c), dass ihre Enden mit
k coincidieren. Fasst man diese Punkte % als mit den parallel wir-
kenden Gewichten Z% belastete Punkte auf, so ist offenbar ihr Schwer-
punkt s; identisch mit der dritten Projection R““ von R und, wie
im 6. Abschnitt gezeigt wird, nicht verschieden von dem im 4. Ab-
schnitt d mit s, bezeichneten Schwerpunkte. Durch R““ ist dann auch
R‘ || R“||e bestimmt.

Beim zweiten Stabsystem der P““ sind folgende Fälle möglich:

«) Es resultiert ein Drehpaar mit M>>O (siehe 4e);

P) es ist in E, Gleichgewicht vorhanden, d.h. M=0; hieher

gehört der bemerkenswerte Fall, wo sämmtliche Stäbe von

Ueber die graphische Zusammensetzung von Kräften. 15

ihrer Schwerstrecke ce im Endlichen oder Unendlichen ge-
schnitten werden (siehe Satz II), der als besondern Fall das
ebene Stabsystem enthält.

FK

|
Da durch Zusammensetzung mit zweien schicklich gewählten,

sich aufhebenden Stäben die Schwerstrecke in eine beliebige vorge-
gebene Gerade g||c verschoben werden kann, so folgt:

16 XX. Franz Rogel:

(XIL) . . . Bei einem System von Stäben, die von einer zur
Schwerstrecke parallelen Geraden geschnitten werden, ist das Drehpaar-
moment gleich Null.

In Abb. 9 sind 4 Stäbe P,, P,, P;, P, nach bereits vollzogener
Coordinaten-Transformation zur Darstellung gebracht; s, ist Coordi-

à 1
naten-Ursprung ; k Kreuzrisspur von P; V Po Po wagrechter

Abstand von a und e; 55, Schwerstrecke des Systems der P, s,“
Mittelpunkt derselben; R= 4; 84.

Da sich 7,*) (m,) sehr unsicher ergiebt, ist der beigeordnete
Punkt £, (»,) aufgesucht. — Mit den Stáben Z“ ist ein in X liegender
Stab = 5s,s. zusammengesetzt und die neue Schwerstrecke s, s,
(siehe 5e); s, ist der Schwerpunkt aller u (m), wobei u, in s, ange-
nommen ist; M—5s,s.h, wo h das von s, auf s,s. gefällte Lot
bedeutet

Abb.10. m

à.

9) e=0; ist so wie der Fall e) zu behandeln. Eine Trans-
formation der Coordinaten ist hier nicht nötig. Man setzt wieder
mit einem Stab zusammen, so dass die neue Schwerstrecke c“ parallel
zu einer Projections-Axe wird. Sodann verfährt man wie in f).

6.

Mittelpunkt paralleler Kráfte.

Drehen sich die Stäbe um ihre Enden e derart, dass sie stets
parallel bleiben, so dreht sich auch die Schwerstrecke c, ihre Länge
und parallele Stellung zu den Stäben beibehaltend. Ist a“e, Abb. 10,
die neue Lage eines Stabes ae und sy s, die von 5, 5 So ist
a‘ e|\s.‘e und Ebene aa‘ e|| Ebene 54 54 8.

*) Die Punkte r, t sind identisch mit m, n in 5).

Ueber die graphische Zusammensetzung von Kräften. 17

Nach 5d findet sich m als Schnitt von se mit am||s.e und
nach der Drehung m’ als Schnitt von se mit a’ m‘||s.‘e. Aus der
Ähnlichkeit der Dreiecke s4es,, ame einerseits und s,/e Sy a“ m“ e an-
derseits folet em“ — em, d. h. die Coincidenz der Punkte m und m‘
und hieraus die Unveränderlichkei des Schwerpunktes s, aller gleich-
schweren Punkte m, durch den der Mittelstab 7 für jede Drehung
geht. Daher gilt:

(XIIL.) . . . Der Mittelpunkt paralleler Kräfte, die sich um ihre
Angriffspunkte drehen, ist der Punkt sn.

Analog ist s, der Mittelpunkt, wenn sich die Stäbe um ihre
Anfänge a drehen.

Da bei c—0 — resultierendes Drehpaar oder Gleichgewicht —
alle » ins Unendliche fallen, so ist ein Mittelpunkt nicht vorhanden.

Die Aufsuchung des Mittel- oder Schwerpunktes S ungleich
schwerer Punkte wird nach Obigem demnach zurückgeführt auf die
Ermittlung der Schwerpunkte Sa, 5, Sm von 3 Systemen gleichschwerer
Punkte.

In Abb. 11 ist der Schwerpunkt S eines Vieleckteiles 1 2 3 4
bestimmt. Die Seitenmitten sind die Anfänge a und die halben Seiten
il
8

Sitzber. der kôn. bôhm. Ges. der Wiss. II. Classe. 2

die Stablängen; 84s, — — Seitensumme. Da sich m, nach 4 de) durch

18 XX. Franz Rogel:

einen ungünstigen Schnitt ergiebt, wird es mittels einer Hilfsconstru-
ction bestimmt; 8a —=c, «f—=a,e, Pm, lle a; sse,:e, m, — c:a,b,.

7.

Besondere Fälle.

A. Für die am häufigsten vorkommende Zusammensetzung
zweier Kräfte in der Ebene giebt es nachstehende einfachere Ver-
fahren.

a) Haben zwei Stäbe gemeinsame e, so geht / zufolge I durch
die Mitte von a, a, | R, wo &‘ den Mittelstab von a,e, und —
a, e, bedeutet (Abb. 12); a, &, & ©, R und A“ bilden ein harmoni-
sches Strahlenbüschel.

Abb is 20

Verschiebt man die Stäbe in ihren Wirkungslinien se, dass
a, a, || R“ bleibt, so ist auch e,e, || % und die Schwerstrecke geht
durch den Schnitt der verlängerten Stäbe, ist daher Wirkungslinie
von À, somit

(XIV.) ... Sind die Verbindungsstrecken gleichnamiger Enden
parallel, so giebt die Schwerstrecke die Lage der Mittelkraft an.

Sind die Kräfte durch Zahlen gegeben, so empfiehlt es sich die
Stäbe in diese Stellung zu bringen, indem man a,b—P, =ae&
macht, Abb. 13a, b, e,be, und a,a, ||e,e, zieht, und ss bestimmt;

1 re koně
Sa Se = n R ist dann die Richtungslinie von X.
Ferner folgt aus XIV:
(XV.) . . . Liegen die gleichnamigen Grenzen beliebig gerichteter

Stäbe in parallelen. Geraden, so giebt die Schwerstrecke die Lage von
R an. (Abb. 14.)

Ueber die graphische Zusammensetzung von Kräften. 19

Obiges Verfahren wird unbrauchbar, wenn be, bezüglich e, e,
sehr klein ist, also vor allem Andern bei parallelen Stäben.

b) Bei parallelen Kräften, durch Zahlen gegeben, mache man,
bb. 15a, b, e, b — ©, verbinde a,, b mit einem beliebigen Punkt d
uf ©, ziehe e,e,||a, d und a,a, ||dd; est ist dann a,e,|| À und
ugleich Wirkungslinie.

Der Punkt d ist so zu wählen, dass der Winkel ee, "dd
nöglichst gross wird.

c) Sind die Kräfte durch Stäbe a, e,, a, e,, Abb. 16, deren Schnitt
nzugänglich ist, gegeben, so finden sich Punkte von AR durch Zu-
ammensetzung der Stäbe mit andern, die sich aufheben. Zunächst

ib (e, &) = (E, ey) — 0.

[(a,e,) + (e e,)] liegt auf a illa, a; [(@e) + (& ©)]
uf 8% || a,e,; [(a, e) + (a a,)] auf a,k||e,a, und [(a &) + (a, 4)]
uf a,k||a,e,; daher sind die Schnitte +, k von e,2 mit e,2 bezw.

on a, k mit a,k Punkte von R. Da die Diagonalen der Parallelo-

9*

20 XX. Franz Rogel:

. 1
gramme ve, %e,, a,k a, u durch Se, s, halbiert werden, 5.8. = c — 3 RR,
c|| R, daher ||2% ist, folgt Arku v As.su, woraus ık = R her-

vorgeht.

(XVL).... Zieht man durch jede Stabgrenze je eine Parallele
zu jener Verbindungsstrecke ungleichartiger ‚Grenzen, die nicht durch
erstere Grenzen gehen, so sind die Schnitte 1, k der durch gleichartige
Grenzen gehenden Parallelen Punkte von R= ik.

d) Treffen die Parallelen ik, c Abb. 17a, b die Verbindungs-
strecken ungleichartiger Grenzen a,e,, a,e, (Diagonalen) in u, u“;
v', v“, so folgt aus Aiku v A\s,su, ik—2c, dass wu‘ = uu und
vv" — uv ist.

Abb. 17.

T . . o . 2

(XVII)... Man verbinde die ungleichartigen Grenzen, bestimme
den Schnitt u dieser Geraden und ihre Schnitte u, v mit c, mache
wu” —uu‘ und vv“ = uv, so sind u“, v“ Punkte" von R.

Ueber die graphische Zusammensetzung von Kräften. 21

Auch anwendbar auf parallele Kráfte, wenn sich die Diagonalen
unter Winkel >> 30“ schneiden; Abb. 18a, b,

e) Zusammensetzung mit (a, e,) + (e, a,) — 0 und (a,e,) + (e, a)
= 0; Abb. 19. [(a, e,) + (a, &)] liegt auf a, s, [(a,e&,) + (e, a,)| auf
e, 9“ || a, a,, [(a,e)-+ (ae )] auf sae,, [(a,e,) + (e, a,)] auf a,h“||e, e,,
daher sind die Schnitte g“, h‘‘ von a, s, e,g“ bezw. s,e,, @a,h‘‘ Punkte
von À. Ferner liegt [(a,e,) + (e,a,)] auf a, h“||e,e,, [(aze,) + (a, &)]
auf sze,, endlich [(a,e) + (e, a,)] auf e,g’||a,a,, |(a,e,) + (a, e,)]
auf a,s, demnach sind die Schnitte h‘, g’ von a,h,, Sae, bezw. von
e,9', & Se ebenfalls Punkte von Z; daher:

Abb. 19.

(XVII)... Man ziehe durch die beiden Grenzen a, e, eines
Stabes Strahlen zu Se, Sa und schneide sie mit Geraden, welche durch
die Grenzen des andern Stabes parallel zu.e,, e, bezw. a,, a, geführt
werden; die Schnitte g, h sind Punkte von R.

Probe: g‘, h‘, g“, h‘ liegen auf einer Geraden || c.

f) Zusammensetzung mit (e,e,) + (e, e,) = 0 und

(a &)+(aa)—=0; Abb. 20.

Sind p, g die Mitten der Verbindungsstrecken ungleichartiger
Grenzen e,a,, a,e,, so geht [(a,e,) + (&e,)] durch e,g, [(&e)
+ (e,e,)] durch e,p, [(ae) + (a, a)] durch a,p, [(a ©) + (az a)]
durch a,g. Die Schnitte r, t von e,g mit e,p bezw. von a,p mit
a,g sind: mithin Punkte von R. Verbindet man p mit g und ver-

29 XX. Franz Rogel:
lingert pq bis po, g auf a,e, bezw. auf a, e,, so ist die Mitte z von
p, q ebenfalls ein Punkt von À.

g) Zusammensetzung mit (4, Sa) + (8a0,) = 0 und

(e, Se) + (8 &,) = 0.

Man verbinde e,, e, mit s, und a,, a, mit s,; die Schnitte der
Verbindungsgeraden der Mitten von e, Sa, &Sa mit a, bezw. a,, dann
der Mitten von a S, a.s, mit e, bezw. e, ergeben 2 Punkte von R.

h) Man ziehe zu a, e,, a,e, je eine Parallele im Abstande '/„a, €,
bezw. "/„a,e,; der Schnitt z derselben gehört R an; denn die Mo-
mente bezüglich æ sind gleich gross. Auf welcher Seite des Stabes
die Parallele zu ziehen ist, bestimmt der Richtungspfeil des Stabes.

Abb. 20.

B. Zwei windschiefe Kräfte P, O, Kräftepaar (Culmann) oder
conjugierte Kräfte lassen sich bekanntlich auf unendlich viele Arten
durch andere Kräftepaare ersetzen, deren Schwerstrecken im Allge-
meinen verschiedene Lagen, jedoch constante Grösse und Æichtung
haben, die durch die Schlusslinie des Kräftezuges PQ bestimmt sind.
Einem vorgegebenen P“ entspricht eindeutig ein conjugiertes (/,
vorausgesetzt, dass F“ nicht ||c ist. Denn wäre P‘||ce, so müsste auch
@‘||e, also A'|| P“ sein, was unmöglich ist, da zwei windschiefe
Kräfte nicht zweien parallelen Kräften äquivalent sein können.

Die Richtungen sämmtlicher äquivalenter conjugierter Kräfte sind
daher von der Richtung der Schwerstrecke c verschieden.*)

Da ferner die Schwerstrecke zweier windschiefen (conjugierten)
Kräfte P, © in einer Ebene liegt, die zu P, © parallel ist, so folgt,

*) Diese Tatsache wird in allen Lehrbůchern ignoriert.

Ueber die graphische Zusammensetzung von Kräften. 23

dass eine zu P und © parallele Ebene auch parallel zur Schwerstrecke
und daher auch zur Centralaxe ist.

P und © können daher nicht zu einer Ebene parallel sein, die
die Schwerstrecke im Endlichen schneidet.

Um ein geometrisches Kriterium für die Gleichwertigkeit von
Kräftepaaren zu bekommen, zeichne man über a, e, = P und a,e, = ©
ein Tetraëder a, e, e,a,, Abb. 21, dessen Mittelschnitt /ď und senk-
rechter Abstand a,e, von a,e,h ist; ferner seien «, B die Winkel,
welche P, Q mit X||c einschliessen und e + 6 — y.

Abb. 21.
P

===

(p
| LT "A

Ml ik

Der Inhalt des Tetraëders als Prismatoid aufgefasst ist

Z 1 l
J=3A4AF=3)Osing.

Nach dem im Abschnitt 5f Vorgetragenen findet sich ein gleich-
wertiger Winder, indem man durch die Strecke d,, d, (| c) des
kürzesten Abstandes der Wirkungslinien von P, ©, eine zu c senk-
rechte Ebene E führt und P, © darauf wodurch ein Dreh-
paar mit dem Moment

M=hPsne=hQsin ß
entsteht. Die Elemente des Winders sind demnach R uud W. Führt

man diese Grössen in J ein, so kommt

1
el ee v.M
J G À

34 XX. Franz Rogel:

und hieraus

p
XIE) A C
| == 20;

Die Einzelmittelkraft À (deren Wirkungslinie Chasles Centralaxe
nennt) ist nach 5f die Mittelkraft der durch d,, d, parallel zu c
sehenden Seitenkráfte P, = Pcos a, Q,=QRcosß von P,Q und
schneidet d,d, in einem Punkte +, der die Strecke d, d, im umge-
kehrten Verhältnis der Kräfte P cos « und Q cos 8 teilt.

Da die Schwerstrecke c | d,d,, so ist auch R | d, d,.

Conjugierte Kräftepaare sind somit gleichwertig, wenn

«) die über die Stábe als Gegenkanten verzeichneten Tetraëder

inhaltsgleich sind (Chasles und Móbius);

B) ihre Schwerstrecken in Grösse und Richtung übereinstimmen ;

y) alle Punkte, welche die Strecken der kürzesten Entfernungen
im umgekehrten Verhältnis der rechtwinkligen Projectionen
der beiden Kräfte auf die Richtung ihrer (parallelen) Schwer-
strecken teilen, in einer Geraden (M) || c liegen.

Der Vorgang bei der Construction des dem Kráftepaar P, ©.
äquivalenten Winders (R, M) wäre etwa folgender. Bestimmung der
Schwerstrecke c und der Schnittpunkte p,g von P,Q mit einer zu
c | Ebene; Ermittlung der Projectionen /%, © || e und der P“ = — 8“
auf diese Ebene Æ; Teilung von p, q durch einen Punkt 4 im um-
gekehrten Verhältnis ersterer Projectionen P,, Q,. Es geht dann
durch 2 und||c die Wirkungslinie von R=2c und das Drehpaar-
Moment: ist = "PUR = 0

Da dies fürjede Ebene E | c ausgeführt werden kann, so folgt,
dass À sämmtliche Strecken pq schneidet u. zw. in Punkten r von
obiger Beschaffenheit. Die Linien pg sind daher die erzeugende
Schaar eines hyperbolischen Paraboloids und P, © sind die Leit-
strahlen des anderen Systemes.

Nun kann die Aufgabe gelöst werden:

Ein System von Kräften im Raume ist zu ersetzen durch ein
äquivalentes Kräftepaar P, O, wenn P gegeben ist (nicht parallel
zu c); Grösse und Lage von Q ist zu bestimmen. Nach Ermittlung
der Schwerstrecke c des Systemes lege man etwa durch das Ende
p von P eine zu c senkrechte Ebene E, und nehme sie als Kreuz-

Ueber die graphische Zusammensetzung von Kräften. 95

rissebene eines neuen Coordinaten-Systemes an, bestimme die Kreuz-
rissspur 4, der Einzelmittelkraft G des gleichwertigen Winders, *)
verbinde p mit %, und verlängere diese Strecke. In derselben muss
auch das Ende 9 der gesuchten Kraft (© liegen, welche sich de
Grösse und Richtung nach mittels Kräftedreieck bestimmen lässt.

Zu diesem Zweck ziehe man eine beliebige Parallele zu c,

2
zu P, mache 4x = P und By = «y, so ist PA — ©. Projiciert man
jetzt P, © rechtwinklig auf c, so erhält man P,, Q,, d. h. die zu c
parallelen Seitenkräfte von X.

; n
mache sie = — c = Ay, ziehe durch den Anfang 4 eine Parallele

Nimmt man nun den Punkt 9 so an, dass
mr on Q I

und zieht durch q eine Parallele zu Aß, so giebt dieselbe die wirkliche
Lage von Q an.

C. Zum Schlusse möge noch eine kleine Anwendung Platz
finden.

An den gleichgrossen und gleichschweren Elementen d einer
Kurve ab, Abb. 22, deren Länge {— nd ist, greifen Kräfte P an,
deren Wirkungslinien mp durch den Punkt m gehen und deren Grösse
durch P=mg.d bestimmt ist, wo g ein Punkt einer gegebener
Kurve uv ist, definiert durch mq—f (mp). Denkt man sich die
Kräfte P— mg’ von m aus aufgetragen, so liegen die Stabenden a“
auf einer bezüglich m als Ähnlichkeits-Centrum ähnlichen Kurve
u‘v', wobei mag“:mg = da ist. Die Mittelkraft R ist zufolge Satz

*) Schneidet das gegebene P das R, so hat das vorliegende System über-
haupt nur eine Einzel- Mittelkraft; M—0.

26 XX. Franz Rogel:

I—n.ms‘, wo s“ der Schwerpunkt von w“v“ ist, welchem der Schwer-
punkt s von wv entspricht, so dass ms’:ms = d ist,
Man hat somit

R=n.mMm =ndms,

Abb. 28.

folglich Ba
o les:

Dieses Ergebnis lässt sich leicht auf eine krumme begrenzte
Fläche F ausdehnen. An die Stelle von wv tritt die homogene Fläche
©, deren Gleichung mg = f(m p) sei. Bezeichnet c den Schwerpunkt
von ®, so ist

O

En

[TS

XXI.

Vorläufige Notiz über Miscellanea palaeontologica
aus Böhmen und America.

Von Prof. Dr. Ant. Fritsch.

Vorgelegt in der Sitzung am 23. Juni 1905.

Seit längerer Zeit arbeite ich an dem Studium verschiedener
Petrefacten aus verschiedenen Formationen, welche sich in den
letzten Dezennien in unserem Museum angesammelt haben und
bereite darüber eine grössere Publication mit vielen Tafeln vor.

Da aber die Durchführung dieser Arbeit längere Zeit in
Auspruch nehmen wird, so entschloss ich mich, eine vorläufige Notiz
über die interessanten Funde zu veröffentlichen.

1. Ein Camerocrimus quarcitarum Fr. (Lobolithes) aus dem
Untersilur der Etage D-d, von Řevnitz, im Quarzit der als
Pflasterstein verwendet wird erhalten, erhielt das Museum von
Herrn Hüttendirector Prochaska in Kôniginhof bei Beraun. Es
besteht das Gehäuse aus 5 Kugeln, an denen man an manchen
Stellen noch deutlich die Coutouren der fünfeckigen Platten wahr-
nimmt. Der Querdurchmesser beträgt 14 cm, die Höhe 10!/, cm.

2. Onchus graptolitarum Fr. In einer flachen Kugel aus den
Graptolitenschiefern von Dvorec bei Prag fand ich die Reste eines
Fisches aus der Verwandschaft von Acanthodes. Unter einer Masse
von viereckigen ganoiden Schuppen, deren Hinterrand grob gezähnt
ist, liegen mehrere gerippte Flossenstacheln und Schädelreste.

3. Onchus siluricus Fr. Flossenstacheln mit Resten des Schulter-
sürtels aus dem schwarzen klingenden Kalkschiefer (Cinkava) aus
der Gegend von Beraun gehören einem Ähnlichen Fische an wie die
vorige Art.

Sitzb. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Clase. il

9 XXI. Ant. Fritsch:

4. Proscorpius Osborni Withf. Von diesem silurischen Scorpion,
über den ich in meiner Arbeit ,Palaeozaische Arachnoiden“ nur
kurz berichten konnte erhielt ich von Prof. H. v. Oshorne prachtvolle
vergrösserte Photographien, welche es möglich machen werden, über
die Augenstellung, die Genitalklappe und die Stygmen Genaueres
zu constatiren.

5. Pronajadites carbonarius Kusta aus Rakonitz unterzog ich
einer sorgfältigen mieroscopischen Untersuchung und konnte Segmental-
borsten und Darmkanal nachweisen, welche die nahe Verwandschaft
dieses Carbonischen Oligochaeten mit den recenten Tubificiden
darlegen.

6. Pronajadites? n. sp. von demselben Fundort zeigt eine
andere Form von Segmenten und den Darmcanal mit Sand gefüllt.

7. Lumbricopsis permicus Fr. aus dem Rothliegenden bei
Lomnitz zeigt zwei grosse deutlich geringelte, mit Gürtel versehene
Regenwürmen.

8. Ratzelia primordialis Scudder aus dem Carbon von Mazon
Creek in America, der als Myriapode beschrieben wurde, konnte ich
an einem im Negativ angefertigten Galvan untersuchen. Die grossen
Borsten zeigen die distale Hälfte eingelenkt, was darauf hinweist,
dass wir es mit einem Chaetopoden zu thun haben.

9. Palaevcampa anthrax Scudder von demselben Fundorte
wurde auch als Myriapode beschrieben, aber dürfte auch ein Chaeto-
pode sein.

10. Propolynoë Lacoei Fr. Ein 52 mm langer, 15 mm breiter
Chaetopode mit circa 40 Segmenten von Mazon Creek giebt einen
sicheren Beweis, dass im Carbon Americas hoch organisirte Chaeto-
poden gelebt haben.

11. Hesionites bioculata Fr., ein 40 mm langer Chaetopode von
Mazon Creek mit kurzen, stumpfen Parapodien.

12. Anthracocorides platipes Fr. Ein ganzes Insect aus der
Steinkohlenformation von Rakonitz, gefunden von Prof. Kuëra erninert
an die Larve eines Hemipteren dessen abgeplattete Füsse des dritten
Paares auf ein Wasserthier hindeuten.

15. Ditiscomorphus larvalis Fr. Eine etwa 20 mm lange
Insectenlarve aus der Steinkohlenformation von Rakonitz, gefunden
im Nachlasse des Prof. Kusra, dürfte einem Wasserkäfer angehören.

14. Kraluppia carbonaria Fr. Fragment eines grossen Miriapoden
aus der Verwandschaft von Acantherpestres wurde in Kralup an
dem Fundorte des Scorpions Isobuthus Kralupensis gefunden.

Vorläufige Notiz über Miscellanea palaeontologica aus Bóhmen u. America. 3

15. Eojulus fragilis Kusta von Rakonitz wurde eingehend
microscopisch untersucht.

16. Die sogenannten Kamplatten aus der Gaskohle von Nýřan
anden sich in einer Reihe von 12 Stücken am Ende der männ-
fichen Bauchfiosse des Haifisches Orthacanthus bohemicus wodurch
die frühere Meinung, dass dieselben zu den Stegocephalen als
Corpulationsorgane gehören berichtigt wird.

17. Eine Reihe von Coproliten aus der Permformation wurde
eingehend untersucht und deren Zugehörigkeit constatiert.

Aus den Perutzen Schichten der Kreideformation erhielt unser
Museum eine grosse Anzahl von Arthropoden und anderen Thieren
vom Herrn. Stud. J. RamBovsek aus Kounitz bei Böhm. Brod.
Dieselben sind sehr klein und schwierig zu zeichnen. Bisher wurden
10 Tafeln gezeichnet welche folgende Thiere darstellen.

Eoculex priscus Fr. Gelsenpuppen.

Proaeschna Larve.

Rambouskia Fr. Ein Psocusartiges Thier mit langen Fühlern

und sehr langen Hinterbeinen.

Podurenartige Wesen.

Sandröhren von Chironomus.

Verschiedene Käfer.

Minirlarven in Blättern.

Teuthredofragmente mit dem Legestachel.

Viele Hinterleibe von Dipteren ?

Ein Opilionid.

Crustaceen aus der Verwandschaft von Daphnia und Cypris.

Eine flache Krebscheere.

Fischshuppen aus der Seitenlinie.

Die Verarbeitung des Materiales wird längere Zeit beauspruchen
und soll erst im zweiten Theile der Micellaneen veröffentlicht
werden.

Seit dem Erscheinungen meiner Arbeit über die Saurier
der böhm. Kreideformation wurden wieder zwei neue Funde gemacht
die beide zur Gattung Cimoliosaurus gehören, und zwar Wirbel und
Beckenrudimente aus den Iserschichten von Chrast bei Jungbunzlau
und Wirbel, Rippen und Reste des Schultergürtels aus den Teplitzer
Schichten bei Hundorf.

=

o EPOS VÍ

l 5 P OT ší o T Se

SY arte,

se eut
mg A "Parta

FF
271
u

XXII.

Zur Frage nach der Entstehung der Graphitlager-
stätte bei Schwarzbach in Südböhmen.

Von Prof. Dr. Heinrich Barvíř in Prag.

Vorgelegt in der Sitzung am 23. Juni 1905.

Die Schwarzbacher Graphitlagerstätte ist nach P. Wacxer nicht
nur die grösste im böhmisch-bayerischen Grenzgebirge, sondern wegen
ihrer ausgezeichneten Aufschlüssse wohl auch die zum Studium ge-
eignetste in ganz Mitteleuropa. Hier dürfte man also eine gute
Gelegenheit zur Lösung der Frage nach der Entstehung wenigstens
der südböhmischen Graphitlagerstätten finden. Die endgiltige Lösung
dieser Frage wäre bekanntlich sowohl für die rein geologische als
auch für die palaeontologische Wissenschaft von einer hervorragenden
Bedeutung. Hier soll zu dieser Lösung ein Beitrag geliefert werden.

Die südböhmischen Graphitlagerstätten, speziell jene von
Schwarzbach, wurden schon mehrfach untersucht. M. Boxxerov, welcher
mit denselben auch die mährischen, niederösterreichischen und baye-
rischen Lagerstätten verglich,*) hielt dafür, dass der böhmische und
bayerische Graphit eruptiven Ursprungs sei und von Dämpfen abge-
setzt wurde, welche den Gneis durchdrangen, den dunklen Glimmer
desselben zerstörten und an die Stelle des letzteren den Graphit ab-
setzten, wobei im Gneis oft auch die Feldspate einer Zersetzung
unterlagen. | |

*) M. Bonnerox: Gîtes de graphite de la Bohème méridionale. Annales des
Mines 1879, 1 Heft, Ref. v. C. Ernst in Oesterr. Zeitschr. für Berg- und Hüttenw.
1879, Pag. 256—258, 271—272. :

Sitzb. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 1

,
u
i
s

PS PE

) XXII. Heinrich Barvíř:

In neuerer Zeit studierte das sůdbohmische Graphitvorkommen
E. Wernscuexx, welcher anfůhrt,*) es gebe Merkmale, welche „jeden-
falls mit absoluter Sicherheit beweisen, dass der Graphit hier anor-
sanischer Entstehung ist, und somit durchaus nicht als Beweis für
die Existenz eines mächtigen organischen Lebens angesehen werden
darf, welches in jenen weit zurückgelegenen Zeitläufen sich entwickelt
hätte, und dessen Reste, etwa vergleichbar den Ablagerungen der
Kohlen, uns in den Graphitlagerstätten erhalten wären.“ Der Graphit
sei hier „sicher den Gesteinen, in welchen er sich vorfindet, auf
sekundärem Wege zugeführt worden und zwar zu einer Zeit, in welcher
dieselben den gleichen mineralischen Bestand und Struktur aufwiesen,
welche sie heute noch besitzen“. WrryscHENk äussert die Ansicht, dass
der Graphit hier irgend einer Form postvulkanischer Tätigkeit seine
Entstehung verdankt, welche mit einem mächtigen Granitmassiv in
Verbindung zu bringen ist, und dass er vermutlich durch die Zer-
setzung von Kohlenoxyd und Kohlenoxydverbindungen der Metalle,
welche vielleicht mit Cyanverbindungen gemengt waren, enstanden
ist. Den Grund zu diesen Annahmen gibt dem WErxscHENk die ge-
wöhnlich bemerkbare, oft starke Zersetzung des Gneises im Bereiche der
Graphitlagerstätten, eine Beimengung von Graphit in syenitischen
Gesteinen in der Nähe der Graphitlagerstätten bei Passau, die ge-
wöhnliche Lagerung der Graphitschüppchen und deren Asgregate
zwischen den übrigen Bestandteilen des Graphitgneises, ferner weil
die Kalklager Merkmale einer Kontaktmetamorphose zeigen, weil bei
Passau auch schon kleine Graphitgänge gefunden worden u. a. mu.

P. Wacner**) weist auf die im Graphit eingeschlossenen Bruch-
stücke resp. Blöcke von Gneis und Kalk (nebst Eisenoxydhydrat,
feldspatigen Zersetzungsprodukten etc.) hin und schliesst daraus im
allgemeinen, man habe es hier mit einer sekundären Lagerstätte zu tun.

Auch ich publizierte u. zwar im Jahre 1897 eine kleine Ab-
bandlung***), in welcher ich bemerkte, dass nach der mikroskopischen

*) E. Weinscuenk: Über einige Graphitlagerstätten. Zeitschr. für prakt.
Geol. 1897, Pag. 290—293. — Derselbe: Zur Kenntnis der Graphitlagerstátten.
Abh. d. k. bayer. Akad. d. Wiss. II. Cl. Bd. 19 (1897): I. Die Graphitlagerstätten
des bayerisch-böhmischen Grenzgebirges, Habilitationsschrift Pag. 9—14, 42 u. ff,
Bd 21 (1900): II., Alpine Graphitlagerstätten Pag. 264, 265, und III. Die Graphit-
lagerstätten der Insel Ceylon, Pag. 326, 330.

**) Dr. P. Wacxer: Das Graphitlager von Schwarzbach‘in Böhmen. Naturw.
Wochenschrift, Berlin, XIII. 1898. Pag. 113—114.

č**) Barvik: Několik ukázek z mikroskopické struktury rulovitého grafitu

od Černého Potoka (Schwarzbach) v jižních Čechách. Sitzber. d. k. böhm. Ges.
d. Wiss. 1897, Nr. LII. mit 17 Abbildungen nach eigenen photogr. Aufnahmen.

Zur Frage nach der Entstehung der Graphitlagerstátte bei Schwarzbach. 3

Beschaffenheit der von mir gesammelten frischen Gesteinsproben der
Graphit mit den Bestandteilen der in demselben enthaltenen, mit ihm
vollständig zusammenhängenden Gneispartien, also auch mit dem be-
nachbarten Gneise zugleich krystallisierte, folglich nicht für eine
später hier abgesetzte Substanz zu betrachten wäre. Zugleich machte
ich darauf aufmerksam, dass einige Graphitpartien u. dem Mikroskop
gegenüber den benachbarten Gruppen von Mineralkörnern in einem
gewissen Grade eine deutliche Selbständigkeit bezüglich ihrer Form
aufweisen, dass solche Partien auch Verästelungen zeigen, welche
eben auf umgewandelte Pflanzenkörper hinweisen dürften. Aus dem
Graphitgneis bildete ich fünf Beispiele von kugeligen Bildungen ab,
von welchen ich für die Fälle Tab. III. Abb. 13, 14 u. 15 wegen
ihrer eigentümlichen Struktur eine Andeutung auf einen organischen
Ursprung annahm, während ich bezüglich der strahlig zusammenge-
setzten (Abb. Nro. 16 u. 17) die Meinung äusserte, dass derartige
wegen Beimengung eines strahlig entwickelten, von mir für Prehnit
gehaltenen Silikats aus dem Rahmen der an irgend organischen Ur-
sprung hinweisenden lieber ausgeschieden werden sollten. Ich halte den
bei Schwarzbach gewonnenen Graphit für alte, umkrystallisierte Kohle.

Bei einer in der letzten Zeit zu einem anderen Zwecke vorge-
nommenen Durchsicht meiner hieher gehörigen Dünnschliffe fiel es
mir auf, dass man bisjetzt das von mir zuerst beobachtete und er-
wähnte Auftreten eines skapolithartigen Minerals als Beimengung des
Schwarzbacher Graphits nicht beachtet hat.

In meinen graphitreichsten Dünnschliffen erscheint jenes Mineral
ziemlich häufig und bildet bis 1 mm grosse, im Dünnschliff farblose
Körnchen, mitunter auch Kryställchen. Letztere (Tab. I. Abb. 1 meiner
oben zitierten Abh.) gehören in das tetragonale System und werden
mehr oder weniger angenähert von dem Prisma co Pc und der
Pyramide P begrenzt, die Spaltbarkeit nach © Pc pflegt deutlich
zu sein, häufiger jedoch tritt eine quere Zerklüftung zum Vorschein.
Optisch ist das Mineral einaxig von negativem Charakter und nach
der Höhe der Lichtbrechung und Stärke der Doppelbrechung nähert
es sich dem Meionit. In einem pyritreichen Dünnschliff wurden auch
zum Teil farblose, z. T. schwach rötliche Durchschnitte angetroffen,
die letzteren Teile erscheinen plechroitisch und zwar für die Schwin-
gungen des Lichtes || c rötlich mit einer schwachen Absorption,
|| a schwach grünlich, fast farblos. Abgesehen von- dieser Orientation
und anderen optischen Eigenschaften erinnert ein solcher Pleochroismus
einigermassen an jenen des Andalusits.

1*

4 XXII. Heinrich Barvíř:

Auch in graphitärmeren Proben kommt das genannte Mineral
akzessorisch vor, es wurde da immer farblos angetroffen und zeigt
eine etwas niedrigere Lichtbrechung und etwas schwáchere Doppel-
brechung, sodass es direkt als Skapolith bezeichnet werden könnte.

Schon die in meiner Abh. Tab. I, Fig. 1 abgebildete Partie, in
welcher die schwarze Färbung eben die Graphitsubstanz veranschaulicht,
zeigt deutlich, dass das skapolithartige Mineral verhältnismässig viel
Graphit einschliesst, während es selbt von Graphit eingeschlossen
wird. woraus folgt, dass die Krystallisation des Skapoliths bei An-
wesenheit von der jetzt als Graphit vorliegenden Substanz vor sich
ging, und daher die letztere Substanz in solchen Fällen nicht jünger
sein kann. Nebstdem kommt die Graphitsubstanz im Dünnschliff auch
in Quarz- und Feldspath-Kôrnchen*) eingeschlossen vor. Die mehr
oder weniger idiomorphe Begrenzung der abgebildeten kleinen Ska-
polithkörnchen beweist, dass diese mitunter soviel Raum gewannen,
um auch eine mehr oder weniger krystallographische Begrenzung ent-
wickeln zu können. Dagegen beweist die unregelmässige Begrenzung
anderer solchen Skapolithkörnchen, dass hier die jetzt als Graphit
vorhandene Substanz jener Tendenz der Skapolithsubstanz, sich idio-
morph zu entwickeln, doch zu einem gewissen Grade auch im Wege
stand. Es gibt da auch Skapolithkörnchen, welche einerseits von
Graphitsubstanz begrenzt werden, bei welchen aber auf der anderen
Seite hauptsächlich Quarz mit etwas Feldspat anliegt, und zwischen ge-
kreuzten Nikols findet man, dass der Quarz deutlich stengelig ent-
wickelt ist, seine Stengel sind nicht ganz regelmässig, stehen aber
quer, mitunter fast senkrecht auf den Begrenzungsflächen des Ska-
poliths und der Graphitmasse, welche Erscheinung ich für ein Merkmal
halte, dass die jetzt als Graphit vorliegende Substanz während der
Krystallisation der anderen Gemengteile ihr Volum einigermassen
verkleinerte und dabei fest, nicht gasförmig, auch nicht flüssig (z. B.
geschmolzen) gewesen. Eine solche Entwickelungsart des Quarzes trifft
man nämlich sonst hauptsächlich in schmalen Klüften, auch wenn man
Dünnschliffe von schmalen Quarzadern untersucht. Eine solche findet

man z. B. auch in der auf Tab. I. Fig. 2 abgebildeten Graphitpartie,

wo die schmalen lichten Streifchen ebenfalls aus Quarz mit etwas
Feldspat bestehen, und der Quarz wiederum in Form von querliegenden

”) Der hier und in dem Gneise vorhandene Feldspat ist in meinen Důnn-
schüffen hauptsächlich Orthoklas und Mikroperthit, akzessorisch tritt Oligoklas
auf. Orthoklas zeigt mitunter eine undulöse Auslöschung.

se de soins

Zur Frage nach der Entstehung der Graphitlagerstätte bei Schwarzbach. 5

Stengeln entwickelt ist, folglich wird auch hier hóchst wahrscheinlich
eiue feine Kluftbildung in einer bereits festen Substanz angedeutet.

Der Skapolith tritt in schichtigen -Gesteinen bekanntlich haupt-
sächlich als ein Kontaktmineral in der Nähe von granitischen und anderen
Tiefengesteineu *) auf. Sein Auftreten als Beimengung des Graphits
bestättigt die Anschauung WErxscHENk's, man habe hier mit kontakt-
metamorphen Gesteinen zu tun, wobei freilich auch die Wirkung
eines starken Druckes, welche auch P. Wasser hervorhob, nicht aus-
geschlossen erscheint. Das Auftreten des Skapoliths als Kontaktminerals
beweist jedoch, dass eben während der Kontaktwirkung der hier —
wie die stellenweise hervortretenden Partien von Eruptivgesteinen
- verraten — in der Tiefe vorhandenen Granitmasse die jetzt als
Graphit erscheinende Substanz bereits anwesend gewesen. War diese
Substanz bereits fest, bestand sie hauptsächlich aus Kohlenstoff und
schmolz nicht während der Kontaktwirkung, sondern verminderte
einigermassen ihr Volum (war also früher weniger dicht und kaum
krystallisiert), so war hier früher höchst wahrscheinlich — selbst
möchte ich annehmen, dass gewiss — Kohle vorhanden, welche während
der Kontaktwirkung des Granits zu dem dichteren Graphit krystalli-
sierte. Denn was hier im Kleinen beobachtet wurde, dass scheint auch
im Grossen zu gelten. Der Skapoiith tritt bei Schwarzbach stellenweise
wahrscheinlich in ziemlicher Menge als Nebengemengteil des Graphits
auf, nur dass er selbst und seine Zersetzungsprodukte bisjetzt
für Feldspat und feldspatige Zersetzungsprodukte gehalten wurden.
Auch stengeliger Quarz wurde bereits makroskopisch in seiner Be-
gleitung wahrgenommen. So schreibt Perers:”*) „Stellenweise ist die
Umwandlung des Feldspats nicht vollständig und stellt sich als das
Mineral heraus, welches im Passauischen unter dem Namen Porzellan-
spat (nach Fucas) bekannt ist. Ich fand 5—6 Zoll mächtige, reguläre
Lagermassen aus demselben bestehend. Gemengt mit körnig stenge-
ligem Quarz bildet dieser halbumgewandelte Orthoklas das unmittel-
bare Liegende eines Graphitlagers.“

Auch soll nicht unerwáhnt bleiben, dass der Skapolith in den
eine Kohlensubstanz führenden Gesteinen sehr gerne eben ÆXoklen-

e

*) Auch in Ostböhmen nach Herwsacker (Tscuervar’s Miner. petr. Mitth.
1876, Pag. 26, J. Kre,sci u. R. Hermeuacker: Erläuter. zur geol. Karte des Eisen-
gebirges, Archiv d. naturw. Durchforsch. Böhmens, Prag 1382, Pag. 168—170.

**) Dr. Cart Perers: Die Kalk- und Graphitlager bei Schwarzbach in Böh-
men. Jahrb. d. k. k. geol. Reichsanst. 1853, Pag. 139.

Ss

G XXII. Heinrich Barvíř:

partikeln — wie in unseren Fällen bereits die Graphitsubstanz —
einschliesst.*) Doch könnte man vielleicht dagegen anführen, dass.

dasselbe Mineral anderswo auch andere kleine Einschlüsse be-
herbergt.**)

Mit der Annahme einer einstigen Tiefengesteins - Kontakt-
wirkung stimmt hier auch die Struktur der im Graphit ein-
ceschlossenen gneisartigen Linsen. Man findet hier nämlich u. dem
Mikroskop zwischen gekreuzten Nikols eine granoblastische, zumeist.
mit jener der sogen. Hornfelse verwandte Struktur, welche in manchen
Partien an die sog. Pflaster- oler Honigwabenstruktur erinnert, Tritt.

die Graphitmenge zurück, dann erscheint der Graphit gerne zwischen

den anderen Bestandteilen — Quarz nnd Feldspat — gelagert, er

darf aber, solange das Gestein frisch geblieben, nicht für eine später

eingewanderte Substanz gehalten werden, da er doch nicht selten recht.
tief in ziemlich frische Feldspatkörner reicht, und auch in ziemlich
frischen Feldspatkörnchen und in den Quarzkörnchen eingeschlossen
auftritt. Mich erinnert diese eben erwähnte Position der Graphit-
substanz an die Lagerung des Glimmers in gewissen äusseren Tiefen -
gesteins- Kontaktgebilden, z. B. in der Kontaktzone des sog. Pří-
bramer Schiefers am Granit bei Eule. Hier ensteht ein teils an fein-
körnigen Gneis, teils an feinschuppigen Glimmerschiefer erinnerndes
Kontaktprodukt, in welchem die Biotit- und Muskovitschüppchen
hauptsächlich zwischen den Quarz resp. Feldspatkörnchen gleichsam
eingeklemmt liegen.

Die Verwandschaft der Struktur der dem Graphit ursprünglich
beigemengten, aus Quarz und Feldspat bestehenden Partien mit der
sog. Hornfelsstruktur dürfte aber andererseits mit grosser Wahr-
scheinlichkeit darauf hinweisen, dass in solchen Partien, also eben-
falls in dem nebenliegenden Graphitgneise ein umgewandeltes Sediment
vorliegt, welcher Schluss durch eine evident schichtenartige Ausbildung
des letzteren sowie durch die hier und in der ganzen Fortsetzung

*) Fern. Ziexer: Beiträge zur geol. Kenntniss der Pyrenäen. Zeitschr. d.
Deutschen geol. Ges. XIX. Bd. 1867, Pag. 202, 203 u. a. m.

**) Vox Lasaurx: Beiträge zur Mikromineralogie, Neues Jahrb. f. Miner-
etc. 1872, Pag. 848, Arr. Lacroix: Contributions 4 l’étude des gaeis à pyroxène
et des roches à wernérite. Bulletin de la Société Franc. de Minér. XII. 1889,
Vag. 83—359. — Über den Skapolith in den Gneisen des niederöst. Waldviertels.

8. = Brcxe: Die Gneissformation d. n. W. in Tscheruar’s Min. petr. Mittb.
DV 1882, Pag. 369 u. ff.

p

Zur Frage nach der Entstehung der Graphitlagerstátte bei Schwarzbach. 7
derselben Gesteinsschichten konkordante Einlagerung von kórnigem
Kalke wesentlich unterstůtzt wird.

Körniger Kalk begleitet den Graphit in Südböhmen sehr oft,
auch anderswo in Böhmen, z. B. bei Svojanov, auch in Bayern,
Mähren, Niederösterreich u. s. w., auch die Steinkohle wird mitunter,
z. B. in der unteren Abteilung des Karbonsystems nicht selten von
Kaik begleitet, ja auch die in Steiermark zu Graphit umgewandelte
Kohle.*) Dieses Verhältnis deutet höchst wahrscheinlich einen ent-
sprechenden Zusammenhang zwischen den unter analogen Umständen
auftretenden, aus Kohle, anderswo aber bereits aus Graphit beste-
henden Lagern und dem Kalke selbst. Der letztere zeigt bei Passau nach
Weısscuenk ebenfalls eine kontaktmetamorphe Beschaffenheit, und es
kommt in demselben dort auch Skapolith als Beimengung vor. Das
Auftreten des Půlogopits, eines hauptsächlich für krystallinische
Kalke charakteristischen Nebengemengteils ‚als Beimengung des Graphits
und der gneisartigen graphitreichen Partien desselben bei Schwarzbach
deutet ebenfalls eine Analogie der bei der Krystallisation des Graphits
und des Kalkes herrschenden Verhältnisse an, in Verbindung mit
anderen Merkmalen also auch die Gleichzeitigkeit der Krystalli-
sation für beide. Auch im ganz frischen Phlogopit kann man primäre
Einschlüsse von Graphit konstatieren. Vielleicht hat uns der krystalline
Kalkstein bei Schwarzbach auch Spuren nach organischen Substanzen
erhalten, denn oft merkt man in demselben einen bituminösen Geruch,
sodass sogen. Stinkkalk vorliegt,”*) wie man ähnlich riechende, oft
versteinerungsreiche Kalke der deutlich sedimentären Formationen
zu nennen pflegt.

Auch eine reichlichere Beimengung von Pyrit findet sich im
Graphit auf analoge Weise wie in mancher Steinkohle. Ein Schwefel-
gehalt der Steinkohle lässt sich vom chemischen Standpunkte wohl
erwarten, da die Eiweissstoffe bekanntlich etwas Schwefel als wesent-
lichen Bestandteil enthalten. Dieser Schwefel erscheint schon in den
Torfen mit Eisen verbunden, wo es meistens zur Bildung von Eisen-
sulphat, z. T. aber schon zur Bildung von Pyrit und Markasit kommt.
Die Steinkohle enthält bekanntlich sehr oft etwas Pyrit als Beimen-

*) D. Srur: Funde von untercarbonischen Pflanzen am Nordrande der
Centralkette in den nordöstl. Alpen. Jahrb. d. k. k. geol. Reichsanst, 1883. XXXIII.
Bd. Pag. 190, Profil Pag. 191.

**) Dr. FERD. Hocusrezzer: Geognostische Studien aus den Böhmerwalde.
D d. k. k. geol. Reichsanst. 1854, Pag. 55. — Auch bei Passau gibt es ähnlich
ziechende Kalke (WrixscuExk I. Pag. 23, 49).

E. og Ma u

Bun

Q XXII. Heinrich Barvíř:

sung, sei es in Form von kleinen Körnchen, welche in ihrer Substanz
zerstreut liegen, oder in Form von Linsen, als Beleg der Kluftwände
oder als Ausfüllung von Klüftchen. Ebenfalls erscheinen dunkle, an
Kohlensubstanz oder an Bitumen reiche Schiefer sehr oft auch reich
an Pyrit. In dem Schwarzbacher Graphitvorkommen bilden die Pyrit-
körnchen stellenweise eine feine Beimengung des Graphits.
Mitunter findet man auch grössere Pyritkörner in unzersetztem
Gestein eingeschlossen, sodass ein späteres Eindringen des Pyrits für
solche Fälle kaum denkbar wäre.

Einigermassen interessant dürfte auch das Auftreten von ge-
diegenem Schwefel sein, welcher sich nach WAGNER nicht selten auf
Adern ausgeschieden findet, übrigens auch auf Klüften des Lager-
oneises als feiner Überzug nachgewiesen wurde, da der Schwefel in
der Braunkohle öfters auf Klüftchen ausgeschieden beobachtet wird,
wie bei Brüx, Pahlet und Kommotau in Böhmen,*) doch scheint ein
solches Vorkommen für die Abstammung des Graphits nicht hinlänglich
beweisführend zu sein, da der Schwefel in der Steinkohle nur selten
gefunden wird. Für wichtiger in dieser Beziehung möchte ich aber
die offenbare Zunahme des Æutils in Gefolgschaft des Graphits an-
sehen, welcher stellenweise auch durch Tüfanit vertreten wird. Ein
Gehalt an TiO, liesse sich nämlich ebenfalls erwarten, falls der
Graphit umgewandelte organische, hauptsächlich pflanzliche Substanzen
repräsentieren sollte. Es ist zu berücksichtigen, dass eine analog
reichlichere Rutilführung auch bei Krumau und Passau beobachtet
wurde.**) In Schwarzwald sind ebenfalls kohlenstoffführende Horn-
felsgneise relativ stärker rutilführend,***) ja so auch die graphitischen
Chloritoidschiefer und der grösste Teil der eine organische Substanz
zwar (urspünglich?) entbehrenden, aber die ersteren begleitenden
schichtigen Gesteine in Steiermark sind durch einen gressen Reich-
tum an Titan ausgezeichnet, welches bald in der Form des Titan-
eisens, bald in der des Rutils oder Titanits erscheint.y)

Sollte bei einer weiteren Untersuchnng der reichsten Graphit-
partien eine stärkere Beimengung von einem dem Meionit nahe ste-

*) V. v. ZernanovicH: Mineralog. Lexicon für das Kaisertum Österreich
I. Bd. Pag. 390.
**) WEIscHEnk I. Pag. 37, 40, 48 u. a. m.
č**) H. Rosensuscu: Studien im Gneisgebirge des Schwarzwaldes. Mitth.
d. grossherz. Badischen geol. Landesanstalt, IV. Bd. 1899, Pag. 45 u. 48.
+) Heinrich v. Fovrzox: Über die petrographische Beschaffenheit der
krystallinischen Schiefer der untercarbonischen Schichten etc. Jahrb. d. k. k.
geol. Reichsanst. Bd. XXXIII. 1883, Pag. 233—236, 251. |

Zur Frage nach der Entstehung der Graphitlagerstátte bei Schwarzbach. 9

henden Skapolith in einer ausgedehnten Verbreitung konstatiert
werden, dann wäre hier vielleicht wieder in einer Richtung eine
Verwandschaft mit Steinkohle erhalten geblieben, da bekanntlich die
Asche der Steinkoble sehr oft hauptsächlich aus Si0,, AIO, und
CaO besteht, während K,O, welches noch in der Braunkohlenasche
recht oft in beachtenwerter Menge enthalten ist, zurücktritt.

Bezüglich der Struktur der Graphitpartien selbst habe ich den
Eindruck, dass auch andere Forscher, welche die härteren und
frischeren Partien des Graphits bei Schwarzbach mikroskopisch ein-
gehend studieren werden, an manchen Stellen eine gewisse Selb-

ständigkeit seiner Formen — eigentlich freilich Formen seiner
Aggregate — anerkennen werden. Was noch die in dem Graphitgneis

vorkommenden graphitreichen Kügelchen anbelangt, so hat ähnliche
bekanntlich bereits WorpŘicH als eigentümliche „Konkretionen“ be-
schrieben und glaubte in denselben Reste nach organischen Wesen
annehmen zu dürfen.*) Ich selbst bin der Ansicht, dass wenigstens
in derartigen, welche ich auf Tab. III, Fig 13 und 15 in Durchschnitten
abgebildet habe, die eigentümliche Verteilung der Graphitsubstanz,
welche eine gewisse Selbständigkeit verrät, an Spuren von einstigen
organischen, etwa pflanzlichen Wesen hinweisen dürfte, obwohl man
hier kaum irgend anatomische Details mehr nachweisen kann.
Es sind keine Eisenkieskonkretionen, wie WrixscHENK. annehmen
möchte. Ich habe eine feste Überzeugnng, dass ähnliche Fälle ein
weiteres Studium verdienen. Als bemerkenswert finde ich, dass
(GumBEL öfters in der Sfeinkohle, und zwar hauptsächlich in der sog.
Kannelkohle mikroskopisch kleine rundliche Häufchen von radialer
Textur fand, welche aus radial um ein Zentrum geordneten keulen-
förmigen Stäbchen bestanden, und er nahm an, dass sie unzweifel-
haft pflanzlichen Ursprungs sind.**) Könnten denn ähnlichen Bildungen
nicht etwa den Anfang zu solchen, welche ich auf Tab. III, Fig.
13 und 15 abgebildet habe, gelegt haben? Besteht hier nicht etwa
wieder eine Analogie mit gewissen Kohlenarten ?

Anders könnte es sich mit den von mir auf Tab. III, Fig. 16
und 17 abgebildeten strahlig gruppierten Kügelchen verhalten, wie

-*%).J. N. Wonpkıcı: Über eigentümliche Graphit-Concretionen aus Schwarz-
bach in Böhmen. Verh. d. k. k. geol. Reichsanst. 1885, Pag.. 399 —402.
**).C. W. v. GůmBEL: Beiträge zur Kenntnis der. Texturverhältnisse der
Mineralkohlen. Sitzb.. d. k. bayer. Akad. d. Wiss. Bd: XIII. Pk 18*3, Pag,
179, Tab. III. Fig 53, 57, Vergröss. 300mal.

‘10 XXII. Heinrich Barvíř:
ich bereits im Jahre 1897 in meiner Publikation hervorgehoben habe.
Trotzdem dürfte es nicht ausgeschlossen sein, dass auch hier wiederum:
kleine, radial struierte oder gruppierte, etwa pflanzliche Organismen
einen Anfang zu ähnlichen Bildungen hätten liefern können, wenn-
gleich die jetzige Struktur der letzteren vielleicht ganz anorganisch
aussieht, — aber auch hier liegen keine ‚‚Eisenkieskonkretionen‘ vor.

Einigermassen scheinbar ähnliche „sphärische Konkretionen““ von
Graphit wurden von AvERBAcH und G. Rose aus dem Granit des
Ilmengebirges erwähnt. Neuerdings fanden VEnRNADSKY und SCHKLA-
rewsky,*) dass die Beimengung von jenen Konkretionen die dem
Granit, also einem Eruptivgestein, angehörigen Mineralarten bilden:
Orthoklas, Muskovit, Biotit und Quarz, dass daher solche Konkre-
tionen für minerogen zu halten sind. Diese Beobachtungen sind aller-
dings beachtenswert, können jedoch in unseren zwei letzten Fällen,
wo eine andere, dem Gneise sonst fremde mineralische, vielleicht
aus einem anderen leicht zersetzberen Mineral stammende Beimengung
vorliegt, nicht entscheiden. Man wird nur zu einer grösseren Vorsicht
aufgefordert. Auch Wacxer sah in Schwarzbach ähnliche Bildungen,
konnte aber nicht entscheiden, ob den Kügelchen Muskovit oder irgend
ein Zersetzungsprodukt beigemengt war. Die Beimengung von einem
eigenartigen Silikat dürfte auch auf einen besonderen Ursprung hin-
weisen. In den alpinen Graphitschiefern in Steiermark erscheint die
Substanz der Farnenblätter stellenweise in „glimmerartigen‘“ Silikaten
versteinert.**) Sonst kommt z. B. Talk als Versteinerungsmaterial von
Graptolitben in Voigtland, von Pflanzen in Nassau, anderswo Pyro-
phyllit, eine chloritartige Substanz u. s. w.***) Auch eine Beimengung
von Pyrit würde ihre Analogien finden, denn Pyrit bildet bekanntlich
häufig ein Vererzungsmittel sowohl für tierische als auch für Pflanzen-
Reste. Doch, solange keine weiteren Erfahrungen gesammelt worden,
mögen die strahlig struierten Kügelchen Tab. III, Fig. 16 und 17
bei der Frage nach dem Ursprung des Graphits vorläufig lieber un-
berücksichtigt bleiben.

Das Auftreten eines Minerals, so auch des Graphits in Lager-
form setzt, solange man die Frage allgemein stellt, allerdings keine

*) O mapoBbIXb BuiNbreniaxb rpaonta 136 WıpMmencknx% rops. Bull. d.
Nat. BS Moscou No. 3, 1900, Sep. Abd. Pag. 1—4.
**) D. Srur: Funde von untercarbonischen Pflanzen etc. Pag. 200.
***) Jusrus Roru: Allgemeine u. chem. Geologie, I. 1879, sí 614, 615
nach Brum u. a. ET 5

Zur Frage nach der Entstehung der Graphitlagerstätte bei Schwarzbach. 11

bestimmte Entstehungsart voraus. Im speziellen jedoch erinnert das
Vorkommen des Graphits in Südbôhmen gänzlich auf die Lagerungs-
verhältnisse der Steinkohle, hauptsáchlich schon dadurch, dass er
überall, so bei Schwarzbach, Krumau und zwischen beiden diesen
Lokalitäten, also auf eine ziemliche Entfernung hin dem Gneise
konkordant eingelagert oder beigemengt erscheint. Eine Ausnahme
scheint der bei Schwarzbach äusserst seltene Fall zu bilden, dass man
vor einigen Jahren dort den Graphit auch als Ausfüllung einer
kleinen Kluft im Graphitgneis gefunden hat.*) Abgesehen davon, dass die
Steinkohle, freilich sehr selten,”*) öfters aber schon der Anthraeit
auch in Gangform auftreten kann, wird man hier eher fragen, ob
eine Kohlen- oder Graphitsubstanz überhaupt wandern kann. Falls
auch die kluftfüllende Graphitsubstanz einst Kohlensubstanz ce-
wesen, so nehmen nun viele an, z. B. auch Porovré, dass die heute
fertige Kohlensubstanz zum Teil ursprünglich gelöst gewesen und aus
den Lösungen wieder niedergeschlagen wurde. Derartige Kohlen-
stofflösungen seien z. B. die braunen Wässer, welche aus Moorrevieren
abfliessen.***) Auch durch Siekerwässer;werden winzige Stáubchen der
kohligen Substanz in Gesteinen nach und nach bewegt, verschwemmt
und an Klüftehen abgesetzt, wie z. B. Rosenguscx in einem Gneis-
gestein des Schwarzwaldes beobachtet hat.f) Ja auch während der
Kontaktwirkung eines Tiefengesteins kann eine feine kohlige Substanz
mitunter wandern, wie dies schon die Bildung der dunkeln Flecke in
den sog. Fleckschiefern bezeugt, in welchen die kohligen Partien aus
der Nachbarschaft angehäuft erscheinen, wo also auch eine Be-
wegung derselben stattfand. Dass eine Kohlensubstanz am Kontakt
mit einem mächtigeren Eruptivmagma weiter zu Graphit krystallisieren
kann, ist ebenfalls hinlänglich bekannt.

Aber auch eine Wanderung der bereits fertigen Graphitsubstanz
halte ich nicht für unmöglich, da man in den verwitterten skapolith-
führenden Graphitpartien aus der Verteilung der Graphitsubstanz

*) Bei Passau fand WEixscHENK unweit der Grenze gegen eine abgetrennte
Granitpartie Stücke von stark zersetztem Gneis, der zum Teil selbst stark gra-
phitführend ist, und in welchem Gänge und Adern, mit grosschuppigem Graphit
ausgefüllt, das ganze Gestein in allen Richtungen durchziehen, so dass es den
Eindruck einer durch Graphit verkitteten Brekzie macht (Weınschexk I, 20, 50.)

**) Dr. E. Reyer: Theoretische Geologie, Stuttgart 1888, Pag. 439. —
Jon. Grimm: Die Lagerstätten der nutzbaren Mineralien, Prag 1869, Pag. 110.

***) H. Poroxıt: Über die Entstehung der Kohlenilötze. Naturw. Wochen-
schrift 1900, No. 3, Ref. Zeitschr. für prakt.’ Geol. 1900, Pag. 248.

+) Rosexsuscx: Studien im Gneissgebirge des Schwarzwaldes, Pag. 26.

12 XXII. Heinrich Barvíř: -
zwischen den Zersetzungsprodukten des Skapoliths mitunter deutlich
erkennen kann, dass die letztere ihren Platz wechselte.

Sollte man auch in Südböhmen in den zu dem Granithaupt-
hauptkörper, dessen Magma einst hier so gewaltige Kontaktänderungen
verursachte, gehörigen Partien noch Spuren von Graphit und zwar
als Einschlůsse in frischen Granitgemensteilen finden, so wäre zu
entscheiden, ob diese Graphitsubstanz einen primären Nebengemeng-
teil vorstellt, oder ob sie nicht etwa aus dem schichtigen Neben-
cestein, z. B. aus irgend — sonst mehr oder weniger — resorbierten
Brocken des letzteren stammen dürfte. Dann würde eine eventuell —
wie bei Passau — vorhandene Beimengung von Skapolith in dem-
selben Eruptivgestein zur Lösung dieser Frage gewiss nicht un-
wesentlich beitragen. Ich möchte eine derartige Graphitbeimengung
dann für aus dem Nebengestein stammend ansehen.*)

Das Vorkommen von Bruchstücken anderer Gesteine, haupt-
sächlich des Gneises und des Kalksteins in dem Graphitlager ist
jedenfalls in vollem Masse beachtenswert. Der Gneis und der Kalk-
stein sind jedoch dem Graphit benachbart, und man findet eine
ähnliche Erscheinung auch in manchen Kohlenflötzen, wo bekanntlich
auch gerundete Stücke von fremden Gesteinen schon öfters gefunden
worden sind, ja bei Schwarzbach beobachtete man eine analoge Er-
scheinung auch in dem den Graphit begleitenden Kalkstein,**) sodass
daraus keine ausschliessliche, mit dem Enstehen des Graphits aus
Kohle unvereinbare Eigentümlichkeit des Graphitlagers hervorgeht.

Mit Recht betont man die auffallend grosse Menge von Kaolin,
sei es als Beimengung, sei es in Begleitung des Graphits. Daraus
schloss man, dass die jetzige Graphitsubstanz unter eigentümtichen
Umständen in das bereits krystallisierte Gneisgestein zugeführt wurde,
wobei die Feldspate einer Kaolinisierung unterlagen. Abgesehen
davon, dass Kaolin sowohl ziemlich häufig als Beimengung der die
Steinkohle begleitenden Gesteine (z. B. der Sandsteine) auftritt, als
auch mitunter in der Steinkohle Ausfüllung von zahlreichen schmalen

*) Bei Passau enthalten die mitunter im Liegenden der Graphitlager-
stätten auftretenden syenitischen Gesteine öfters eine Beimengung von Graphit,
zugleich aber stellenweise auch Porzellanspat, und zwar teils als Einschluss in
Feldspat, teils als unregelmässige putzenfürmige „Ausscheidungen“ .(Günzzr,
Geogn. Beschr. v. Bayern, 1868, 2, 356, 412).

**) Dr.-C. PrrERs l.-c. Pag. 130.

Zur Frage nach der Entstehung der Grapbitlagerstátte bei Schwarzbach. 19

Klüftchen, z. B. bei Schlan, Kladno und Radnie,*) oder dünne Über-
züge, wie bei Rakonitz“*) bildet, so ist zu berücksichtigen, dass es
im Graphit auch ziemlich gut erhaltene skapolith- und feldspat-
führende Partien gibt, deren Beschaffenheit, wie es oben angemerkt
wurde, deutlich bezeugt, dass der Graphit nicht später in das kry-
stallisierte Gestein eindrang, sondern höchst wahrscheinlich zugleich
mit dem Gestein selbst krystallisierte. Demgemäss wäre hier eine
starke Zersetzung eher als ein späterer Vorgang aufzufassen, und dürfte
z. T. die einfache Ursache haben, dass da eben Skapolith, welches Mineral
bekanntlich leicht zersetzbar ist und als Zersetzungsprodukt gerne
Kaolin liefert, stellenweise als eine reichlichere Beimengung im
Graphit oder in Begleitung desselben, sowie als akzessorischer Ge-
mengteil in den dem Grapbit eingelagerten Partien des Graphitgneises
auftritt. Dann wäre aber auch für die jene Zersetzung begleitenden
Erscheinungen ein späterer Ursprung anzunehmen. Die Graphitmasse
selbst nimmt leicht Wasser: auf, das übrige, mehr oder weniger feste
Gesteinsgefüge wurde nach begonnener Zersetzung des Skapoliths
gelockert, und da fand das eindringende Sickerwasser eine besonders
günstige Gelegenheit zu seiner zersetzenden Wirkung. Dazu erfolgte
später noch eine mächtige Spaltenbildung, weil sowohl bei Schwarzbach
als bei Krumau die Graphitschiefer von jüngeren granitischen Ge-
steinen durchsetzt werden (Bonneroy, Werxscnenx). Bisjetzt herrscht
in dem Schwarzbacher Graphitlager eine grosse Feuchtigkeit, unge-
mein reichliche Grubenwässer brechen bisweilen in beträchtlicher
Menge herein. In der geologisch jüngsten Zeit erstreckte sich an der
Oberfläche eine mächtige Torfablagerung, welche eventuell auch eine
Zufuhr von Pyritsubstanz in die Klüftchen des Graphitlagers, des
Graphitgneises und der jüngeren granitischen Gesteine verursachen
konnte.

© *) R. v. Zermarovicn: Mineralog. Lexicon für d. Kais. Österr. II. Bd.
Pag. 164. ß
**) Kıyana: Nerosty království Ceského, v Praze 1886, Pag. 121.

IE

XXIII.

O kvalitativném dokazování volně vázaných skupin
methylenovych.

Podävaji Emil Votocek a Vitezslav Vesely.

Předloženo v sezení dne 7. července 1905.

Již před léty pozorovali jsme,') že karbazol kondensuje se v roz-
toku ledové kyseliny octové nadmíru snadno s formaldehydem, přidá-li
se k směsi obou látek stopa dýmavé kyseliny solné, případně kon-
centrované kyseliny sírové. Vzniklý bílý nebo namodralý produkt vy-
značuje se svou velikou nerozpustností v obvykle užívaných rozpusti-
dlech. Později shledali jsme, že též některé sloučeniny methylenové
s karbazolem reakci tu snadno poskytují. To přivedlo nás na myšlénku
užiti reakce této k dokazování takových skupin methylenových, jež
volně jsouce vázány snadno ve spůsobě formaldehydu molekulu
opouštějí. |

ToLLEns, WEBER a CLrowes (Lieb. Ann. 299, 318; B.B 32, 2841)
použili svého času k témuž účelu floroglucinu, jenž zahříván s methy-
lenderivaty z řady cukrů za přítomnosti kyseliny solné nebo sírové
poskytoval těžko rozpustný floroglucid formaldehydu LoBRY pr Bruyx
A. van Eckenstein (Rec. Pays Bas 21, 314) nalezli, že v některých
případech jest výhodnější užiti resorcinu, na př. u kyseliny methylen-
cukrové a methylenvinné. Žádné z těch method nebylo však užito pro
určení skupin methylenových v látkách řady aromatické, aniž v látkách,
kde skupiny methylenové vázány jsou na dusík. Abychom se přesvěd-
čili o tom, že reakce naší s karbazolem dá se použiti všeobecně,

») Rozpravy České Akademie r. V., 22. „O derivátech karbazolu“.

9 XXIII. E. Votoček a V. Veselý:

t.j. k dokazování methylenu vázaného ať na kyslík nebo na dusík, at
v řadě mastné nebo aromatické, provedli jsme řadu pokusů s methy-
lenlätkami o známé konstituci. Shledali jsme pravidelnost následující:
Je-li methylen vázán na kyslicich, dá se odstepiti tam, kde nent člán-
kem pětičlenného „aromatického“ jádra. Tak ku př. mají veškeré me-
thylenové deriváty cukrů (alkoholických i redukujících) a jich kyselin
karbonových (I.) methylen volně vázaný“), kdežto ze safrolu, piperonalu
a podobných látek, obsahujících kruh II., nelze za těch okolností
methylen odštěpiti:

Tato pevnost vazby methylenu v derivátech safrolu blízkých byla
již pozorována FrrmrcEm a RemsEvEm (Lieb. Ann. 168, 96), kteří teprve
energickym působením kyseliny solné pod tlakem při 200“ rege-
nerovali protokatechualdehyd, a tu neodštěpil se formaldehyd, nýbrž
vyloučil se uhlík:

Z
Lo > 0H

|
V
|
©
(an)
je
a

CHAN Z

Methylen na dusík vázaný ukázal se dle pozorování našich à v řadě
mastné à v aromatické býti labilnim.

Naproti tomu ukázal se methylen na uhlíky připojený — jak se
dalo očekávati — býti velmi pevně vázán, a v žádném případě u látek
řady difenylmethanové a dinaftylmethanové se naše reakce karba-
zolová neobjevila.

Tohoto fakta lze tudíž užili k objasněné konstituce takových látek
2 formaldehydu připravených, kde o umístění methyleňu jinak těžko by
bylo rozhodnouti.

‘) Jmenujeme methylenem volně vázaným v našem případě takový, jenž

koncentrovanou kyselinou solnou již při bodu varu ledové kyseliny octové se
odštěpuje,

O kvalitativním dokazování volně vázaných skupin methylenovÿch. 3

Podáváme zde příklad toho druhu. Z P-naftylaminu a formalde-
hydu získal Morcax (Soc. 73, 550) látku při 202-939 tající, vzorce
CoxHog No, jíž připisuje strukturu

4 N / /
N

žá N Ya

We N £ CH „o a \
N A ® LA
N

N=.CH, CN

Vzorec ten však nemůže býti správný, neboť kdyby látka ta
vskutku obsahovala methylen na dusíku vázaný, musela by s karbazolem
a kyselinou solnou reagovati právě tak snadno jako anhydroformalde-
hydanilin

NAUK
on
N d
kdežto látka Morcaxova s karbazolem nereaguje.

Pokud se týče vlastností kondensačního produktu formaldehydu
— případně odštěpeného z nějakého methylenderivatu — s karbazolem,
uvádíme, že již před 2 lety byl v laboratoři naší p. J. FLEISCHNEREM
analysován. Vznikl, jak jsme tehdáž zjistili na základě vážení produktu,
kondensací 2 mol. formaldehydu a 2 mol. karbazolu. Byl by tudíž
jeho empirický vzorec C;.H,,N,O0, kdyby byla záruka úplné jednot-
nosti. Té však dosud není, neboť nepodařilo se produkt ten z vol-
ného formaldehydu získati ve stavu krystalickém. Naproti tomu vylučuje
se krystalicky, užijeme-li jako výchozího produktu kyseliny dimethyl-
glukonove. Látka tato však není identická s látkou analysovanou p.
FLErscHNEREM, neboť má, jak dle provedené elementární analysy se
ukázalo, složení CH,(C,,H,N), a shoduje se nejspíše s onou látkou,
kterouž získal PuLvERMAcHER (B. B 25, 2766) zahřívaje karbazol s form-
aldehydem v zalité trubici. ;

-Nelze ani s určitostí říci, je-li při produktech těch, vzniklých
kondensací formaldehydu a karbazolu, dusík svázán se zbytkem formal-
dehydovým ; vždyť ethylkarbazol, dle pokusu provedeného za obdobných
poměrů (v ledové kyselině octové s chlorovodíkem), rovněž s formal-
dehydem vchází v reakci a vylučuje produkt bílý, napohled stejný
s oním, jenž z karbazolu pouhého se tvoří.

Na vedlejší tabulce seřaděny jsou zkoušené námi látky dle toho,
reagují-li s karbazolem čili nic, tedy dle toho, mají-li methylen volně
vázaný či pevně.

1*

o a me P ee 0 A 6, TE EEE ED

O eco rt a 7 ù |

S US UD, AU. CS er

FR C

(III. E. Votoček a V. Veselý:

:9A0790 AUIOSÂH 9AOP9I NH0JZOI A noujos
"PeTUsId

uegoujkuojipáxogouup - d ua - 0 - voJÄygoW
‘H00 á à fs som a N nie
SEE S B NH- HOIHN NZ
HO
ueyjomjÁuojipoumee403|Áyj0me193 urruepágopremojo1pkyue
Hol RER N 7 NRC D) ei
| ° ==
S HON m“
ueyjowAuoyIpouruerp-d-1p-ÂqJowue1399 31) TA PIEULIOFIP
SCHONT N N 'CHO)N O‘H9 : OH9 'OH9 * OH9 ‘ (HO)H9 ' (HO)'HO
B Be Ná NUBLUBULIOFLA
| O‘H9 OH9 OH9 OH9 OH9 O‘H9
ueyjomÁuonpourueip-d S- ED TER CY /
da ZN EV NF) 0
( | BAOUOYNJSUSJÄUIOWIP VUTOSÁN
wu O°H9 °0H9 'QHO 'OH9 ‘ HOHO H009
“HO an. 304
uvqjowuAUIFIpOIIUrp-d Ie Aou
TON CN 2 ČON -HOO
| N N z
PS Kg : Ya eG | x HO
"HO | HDO
j(novaaou jnovo1

nouposAy ® uojozegivy S

5

O kvalitativním dokazování volně vázaných skupin methylenových.

[01jes
017032 N H)s=H9 HO
HOS E AI
ER

jeuoaadıd

© an: zu
Dee

ueyjomKyenoumeus|Áyjou - STG

č a

SZ ANS OHV AN
3508. 5

Ueqgowpäggeump -,1 * T- ÂXOUH91-,2 "2°, 'G

3 B à à NA >
HO SEŠ OH, m OH
Se
ueyomjÁjjeurpÁxoTp[Áj90e1p

Z SARS
AN OO FO OVO
NAN 5 NZ NC
So ee
veggowpäyreump -,] 1- AXOIP „ZZ

NEN ZZ

| E 208: HO! | |

CAN TE PEN
= AO

UIUTE.LOJUOTÄUIOTUBXOU

ATEN
N N
S me
ae) 10)
BGN

a9yyapkypeurp - g - uojÁyjou
ZS ŽEN

| Mei
an Ob 30m ON ANT

UITIULAJIU - UT- UY[AJOU
‘ON “ON
Fe Ss c à
N NE A) FINE S

XXII E. Votoček a V. Veselý:

teakce provádí se tím spüsobem, že se látka (ve zkoumavce)
v malém přebytku ledové kyseliny octové rozpustí, přidá horkého
roztoku karbazolu v témže rozpustidle a několik kapek kyseliny solné.
Užijeme-li formaldehydu volného nastává reakce ihned, kdežto v látkách,
kde formaldehyd teprve působením kyseliny solné se odštěpuje, nastane
reakce po krátkém vaření.

Svrchu zmíněný kondensační produkt z kyseliny dimethylen-
olukonové získán byl následujícím spůsobem: 1 g kyseliny dimethylen-
glukonové rozpouštěn ve směsi ledové kyseliny octové a vody
za varu; pak přidán horký roztok asi 25 © karbazolu a několik
kapex koncentrované kyseliny solné. Za chvíli počal se produkt vy-
lučovati v drobných bílých krystalech, jež odsáty a prekrystaioväny
z horkého anilinu. Látka tato jest ve všech obvyklých rozpustidlech
vyjma anilin téměř nerozpustna. S koncentrovanou kyselinou sírovou
barví se žlutě s nádechem zelenavým. Netaje ještě při 275°.

Stanovení uhlíka a vodíka v látce při 130° sušené:

0.1300 g látky dalo 04132 g CO, a 00680 g H,O

Vypočteno pro C,,H,sN, Nalezeno
C 86:109/, 86:69,
H D21, 5819,

K pokusům svým použili jsme přímo některých preparátů firmy
Merckovy a Kahlbaumovy a to: methylalu, piperonalu, safrolu a
hexamethylentetraminu.

Ostatní látky připraveny byly dle následujících předpisů:

Kyselina dimethylenglukonovä (Tollens a Henneberg, Ann. 292,
31), triformalmanit (Schulze a Tollens, Ann. 289, 20), diformalduleit
(Weber a Tollens, Ann. 299, 316), anhydroformaldehydanilin (Eibner,
Ann. 302, 349), methylen - o nitranilin a methylen -m - nitranilin (Pulver-
macher, B. B. 25, 2764), methylen - 6 - dinaftylether (G. . Koelle,
B. B. 13, 1953), p-dinitrodifenylmethan (Staedel, Ann. 194, 363; 283.
151), p-diaminodifenylmethan (Doer, B. B. 5, 796), tetramethyldi-
aminodifenylmethan (Ullmann, Tr. prat. de ch. org. 181), tetramethyl-
tetraminodifenylmethan (Ullmann a Marié, B.B. 34, 4307), p-dimethoxy-
difenylmethan (Edm. ter Meer, B. B. 7, 1200) bismethylaminonaftyl-
methan (Morgan, Soc. 75, 990), dioxydinaftylmethan (Möhlau a Stroh-
bach, B. B. 33, 805) a tetraoxydinaftylmethan (Wolff, B. B. 26, 85).

O kvalitativním dokazování volně vázaných skupin methylenových. 7

Pánům chem. stud. Josefu Stránskému a Richardu Agularovi,
kteří přípravou některých preparátů práci nám usnadnili, vzdáváme
tímto svůj dík.

Chemická laboratoř
c, k. vysoké školy technické v Praze.

£ : loi LEN.

x
: 1
is)
PA +
PT
fi;
| }
0]
i
! à
E- |
Ur, {
, D
À
h
>} k
3
4
|
3
l
“
G
-A
a
ri

ME dei See U

a
i
2
y
Pa

ONE UNE ride

BR.

XXIV.

O novém rhamnosidu z ipomoea turpethum.

Podávají Emil Votoček a Jar. Kastner v Praze.

Předloženo v sezení 7. července 1905.

Řadu let již zabýváme se v laboratoři naší studiem přirozených
olykosidů, věnujíce pozornost svou jmenovitě jich cukerným složkám,
ježto právě výzkum těchto byl poměrně zanedbáván. Pracemi těmi
má býti fysiologům rostlinným podán materiál fakt, na jehož základě
by jim možno bylo vyložiti, jaký glykosidy mají úkol v organismu
rostlinném. Chceme dále výzkumy těmi přispěti k rozřešení jednoho
z krásných problémů fytochemie, seznání souvislosti mezi chemickými
a morfologickými vlastnostmi rostlin.

Ve familii konvolvulacei prostudovány dosud /cukry příbuzných
glykosidů konvolvulinu*) (z ipomoea purga), jalapinu**) (z ja-
lapa orizabensis) a skammoninu ***) (z convolvulus scammonia) i shle-
dáno, že ve všech vyskytuje se methylpentosa rhodeosa (vedle jiných
cukrů, na př. glukosy, příp. i isorhodeosy). Abychom seznali, jeví-li
se v ohledu tom nějaká pravidelnost, postoupili jsme ke studiu glyko-
sidů z příbuzné rostliny ipomoea turpethum.

-© Kořen rostliny té nachází se dosud v obchodě jakožto droga
„radix turpethi“ a byl ještě v polovici století předešlého officinelním ;
sloužil jakožto projímadlo, nyní vyšel takřka z užívání. Svého času

*) E. Voroček: O cukerných složkách konvolvulinu, solaninu a jiných glyko-
sidů. (Věstník této Společnosti 1898 a násl.)

**) E. Voroček a R. VovpRíčEk: O cukerných složkách jalapinu. (Rozpravy
české Akademie 1902.)

*#*) E. Voroček a R. VoxpRáček: OÖ cukerných složkách solaninu, skam-
moninu a jiných glykosidů. (Rozpravy české Akademie 1905.)

RR B -

9 XXIV. E. Votoček a J. Kastner:

isoloval Srrearis*“) z drogy té dvě „pryskyřice“, jednu v etneru ne-
rozpustnou, povahy glykosidické, již prostudoval a nazval Zurpethinem,
druhou v etheru rozpustnou, kterou však blíže nezkoumal. Později
dokázal KRomen,**) že tato druhá „pryskyřice“ též jest glykosidem,
aniž však určil cukernou její složku. Turpethin má dle nálezů SPIR-
GATISE, příp. KRomERA vzorec hrubý (,,H..O,. příp- C,H 40% a
přechází žíravinami nebo zeminami žíravými v rozpustné soli kyseliny
turpethinové. Hydrolysa této vede k oxykyselině mastné (kyselině
turpetholové C,,H;,0,, resp. jejímu anhydridu turpetholu C,,H,,0:),
dále kyselině C,,H,,0;, kyselině isomáselné a cukru. Druhému, v etheru
rozpustnému glykosidu, dává Kroner formulu C,,H,,0,, a praví, že
vodou barytovou za přijmutí 8 mol. H,O přechází ve 2 molekuly roz-
pustné kyseliny C,.H,,0,,. Povahu cukerné části odštěpené z turpethinu
i druhého glykosidu ani KRomER ve své práci nevyšetřil.

Chtěli jsme původně prozkoumati cukry obou glykosidů z ko-
řene turpethového, však ukázalo se hned z počátku, že droga naše
turpethinu jen velmi málo obsahuje, hojně však druhého glykosidu,
v etheru rozpustného. Z důvodu toho prostudovali jsme zatím tento
druhý glykosid, pro kterýž navrhujeme jméno Zurpethein.

Příprava glykosidu. Pouzito při ní koupené drogy „radix tur-
pethi“. Kořen ten ztluštělý lišil se již svým vzbledem velmi určitě
od hliz jalapy (z nichž konvolvulin a jalapin se dobývá). Po stránce
botanické prohlédl nám ji laskavě p. Dr. K. Dom, assistent při sto-
lici botaniky na české université. Shledal, že předložené mu vzorky
skutečně pocházejí od některé z ipomoei, ovšem druh mu nebylo lze
určiti z pouhého kořene.

Droga rozdrcena a macerována 96procentním alkoholem při
mírné teplotě. Získán zeleně fluoreskující roztok, jenž po odehnání
alkoholu zanechával syrup; z toho přidáním nadbytku vody vyloučena
pryskyřičná, lepkavá hmota žlutohnědá, surový glykosid. Aby zbaven
byl stržených snad s sebou rozpustných uhlohydrátů, hněten velmi
pilně pod vodou za mnohonásobné výměny vody. Získána tím spůsobem
látka v alkaliích hojně rozpustná, Fehlingovu tekutinu takřka neredu-
kující. Pak zbaven glykosid vody vytlačením a sušením na lázni vodní.
Na to vnesen do absolufného etheru, při čemž až na nepatrný podíl
(turpethinu) úplně se rozpustil. Čirý filträt etherický, jenž nemohl již
obsahovati žádný z vyšších uhlohydrátů, zbaven etheru na vodní lázni

*) Lieb. Ann. 139, 41. ,
**) Pharm. Zeitschr. f. Russland 1892, 725.

O novém rhamnosidu z ipomoea turpetbum. 3

i získána hustá hmota syrupovitá, červenohnědá, téhož karakteristi-
ckého zápachu, jaký má jalapin nebo konvolvulin. Látka ta ani teď
ještě není glykosid turpethein čistý; obsahuje ještě pryskyřici ne-
glykosidickou, od níž však oddělí se pri dalším zpracování hydratem
barnatym. Vchäzi pak turpethein v roztok jakožto barnatá sůl kyseliny
turpetheinové, kdežto pryskyřice neglykosidickä zbývá nerozpuštěna.

Hydrolysa turpetheinu.

I. 30 g surového glykosidu (t. j. turpetheinu spolu s pryskyřicí ne-
glykosidickou) vyvářeno opětovaně roztokem Ba(OH),. Nerozpuštěno zbylo
asi 21'/, g, v roztok přešlo 8'/, g. Z roztoku odstraněno baryum zřed.
kyselinou sírovou a přičiněno této tolik, aby tekutina obsahovala 10°/,
H,SO,. Pak zahřívána tekutina ve vroucí lázní vodní. V brzku nastalo
štěpení, vylučoval se na povrchu kapaliny olej a unikala těkavá kyselina
téhož zápachu, jaký má kyselina methylethyloctová, vznikající při
hydrolytickém štěpení konvolvulinu. V zahřívání pokračováno tak
dlouho, až vyjmutý a sfiltrovaný vzorek dalším varem více se ne-
kalil, t. j. po několik hodin. Olej vyloučený ztuhl po ochladnutí
v měkkou, mastnou látku nízkého bodu tání.

Roztok cukerný zbaven H,SO, uhličitanem barnatým, načež
určena specifická rotace cukru v něm obsaženého na základě redu-
kující sušiny (Arrrmv). Nalezeno tak [e]p = +24'3°. Když roztok při-
měřeně zkoncentrován a ostaven, vyloučil hojnost velikých, silně lesk-
lých krystalů. Tyto vybrány z matečného louhu a přehlaceny z alko-
holu 96procentního. Měly v 10procentnim roztoku vodném

lm P

Matečný syrup převeden ve fenylosazon a Čistěn acetonem.
Větší díl pěkně žlutého osazonu se rozpustil (velmi snadno) v ace-
tonu, načež zbylo nerozpuštěno něco osazonu světlého, citronově žlu-
tého, kterýž z GOprocentniho alkoholu jednou byv přehlacen tvořil
snopky mikroskopických, jemných jehlic a täl nad 200%, Cukr prvý, kry-
stalický, jest — jak plyne z neobyčejné tendence krystalisační, z ro-
tace specifické i rozpustnosti osazonu v acetonu — určitě rhamnosou,
druhý cukr vštěpení jak s pravděpodobností cukrem hroznovym. Směs
cukerná obsahuje, jak z rotace její i praktického výtěžku rhamnosy,
shledáno, jen málo glukosy a mnoho vhamnosy.

II. 59 g glykosidu zpracováno stejně jako nahoře vypsáno, ale
práce vedena pokud možno kvantitativně. Shledali jsme, že působením
Ba(OH), přešlo v roztok as 18 g kyseliny glykosidické (kys. turpe-

4 XXIV. E. Votoček a J. Kastner: O novém rhamnosidu z ipomoea turpethum.

theinové). Z barnaté její soli odstraněno Ba zřed. kyselinou sírovou
kvantitativně a určena odpařením ve vakuu a sušením při 100° sušina
získaného roztoku.

350 cm? roztoku (obsahujících 125 g kyseliny turpetheinové)
zhydrolysováno 10procentnf kyselinou sírovou. Odštěpená nerozpustná
kyselina mastná vážila 424 g a tála as při 50°, redukujícího cukru
získáno (stanovení dle Allihna) celkem 6:88 g. Otáčivost specifická cukrů
byla [e]p = -+ 244, tedy stejná jako při hydrolyse předešlé. Že cukr
odštěpený není toliko rhamnosou, nýbrž směsí methylpentosy a hexosy,

ukázalo se též při analyse jeho, provedené methodou prvého z nás*): ©

1:0552 g redukujícího cukru poskytlo destilací s 12°), HCI 03212 g
methylfurolu, což odpovídá 0:83 g bezvodé methylpentosy. Obsahovala
tudíž směs ta cukerná jen 78°), methylpentosy, vedle toho pak 22",
cukru neskýtajícího ani methylfurol ani furol — hexosy.

Matečný syrup po vyjmutí krystalů rhamnosy poskytl fenyl-
hydrazinem osazon citronově žlutý, jehlicovitý, v acetonu velmi Que
tížně rozpustný, b. t. 204, tudíž identický s glukosazonem.

Z dosavadních pokusů našich lze uzavírati toto:

1. Turpethein, rozpustný v etheru glykosid kořene turpethového,
odštěpuje při hydrolyse vedle nerozpustné mastné kyseliny směs cu-
kernou, složenou z mnoha rhamnosy a malého množství cukru hroz-
nového. k

2. Kvantitativné poměry při štěpení tom jsou velice obdobny
oněm při konvolvulinu. Vznikáť dle Taverne-a z kyseliny konvolvuli-
nové vyšší mastné kyseliny 35°/,, cukrů 50°/,, dle našich pokusů
z kyseliny turpetheinové vyšší mastné kyseliny 34°/,, cukrů 55°),.

3. Turpethein lze právem vřaditi do skupiny glykosidů kon-
volvulinových. I v něm vystupují jakožto karakteristické produkty
hydrolytické vyšší kyselina mastná a methylpentosa vedle hexosy.

4. Molekulárná váha, resp. formule C,,H,,O,,, udaná KnomEnREm
pro kyselinu turpetheinovou, není asi správná, neboť není v souhlasu
s komplikovaným složením cukerné směsi odštěpené při hydrolyse.

Ve studiu turpetheinu hodláme pokračovati a podáme výsledky
studia toho ve zprávě příští.

Chemická laboratoř

c. k. české vysoké školy technické v Praze.

*) E. Voroček: O stanovení methylovaných pentos. (Věstník této Společ-
nosti 1897.)

XXV.

Příspěvek k seznäni některých cellulos.

Podává Ad. Ernest, v Praze.

Předloženo v sezení dne 7. července 1905.

Vybídnut byv docentem panem EmrLEm Vorocken, obral jsem si
za úkol studovati cellulosy. Výsledky ovšem nepodávají snad obraz
konstituce těchto polysacharidů, nýbrž jen povahu cukerných složek,
jak je hydroiysou cellulos dotýčných získáváme.

Ke studiu obral jsem si cellulosu z řepy cukrové, s níž E. Voroëex
některé předběžné pokusy byl již konal a vedle této pektocellulosy
zvolil jsem cellulosu z ramie.

Hydrolysy obou čistých cellulos (a řepy cukrové hydrolysa II.)
provedl jsem za poměrů pokud možno stejných, vzhledem k tomu,
aby bylo patrno, jak se obě cellulosy při hydrolyse budou chovati.
Příčinu proč získáno bylo tak málo (poměrně) syrubu při I. hydrolyse
cellulosy z řepy cukrové dlužno hledati v tom, že nebylo lze vzhledem
k stávajícímu zařízení docíliti teploty vyšší než 95—97°.

Poněvadž E. Voroček při svých pokusech s cellulosou z řepy
cukrové získal osazon, který podobal se galaktosazonu, provedl jsem
nejen analysu syrubu, ale i celou přípravu cellulosy z řízků a hydrolysu
dvakräte Na místo hydratu strontnatého užil jsem při druhém
zpracování řízků cukrovarnických hydratu barnatého.

Co se týče kvantitativních poměrů, jsou údaje ovšem přibližné,
neboť nebylo jich přesné zjištění účelem této práce.

Získání cellulosy z vyslazených řízků řepy cukrové.

Ze 6:8 kg sušiny řízkové získáno střídavým zahříváním s konc.
roztokem hydratu barnatého a 4°/, kyselinou solnou 3:4 Ag cellulosy
přiměřeně suché.

Věstník král. české společnosti náuk. Třída II. 1

ZO VOV V né R En

ško K A z n

M T

9 XXV. Ad. Ernest:

Hydrolysa cellulosy.

1 kg získané cellulosy rozpuštěn v sulfonační směsi dle Cross-
Bevaxa*) (250 g konc. sírové kyseliny a 84 g vody pro 100 g cellu-
losy). Po přiměřeném zředění vodou hydrolysoväno 4°/, kyselinou
sírovou při temp. 95—97°. Kyselý roztok cukerny neutralisován za
horka práškovitým hydroxydem strontnatým až do slabě alkalické
reakce; přebytek Sr(OH), sražen jako uhličitan. Získán as 1 hi
neutralného cukerného roztoku.

Získáná syrubu cukerného.

Čirý, neutralný cukerný roztok odpařován na vodní lázni. Před
zahuštěním na syrub sfiltrováno a filtrát skoncentrován pak ve vakuu
na syrub. Alkoholem sraženy dextriny a alkoholický cukerný roztok
zpět zahuštěn na syrub, který již ani sebe větším množstvím
alkoholu žádného zákalu nejevil. Získáno 41 g syrubu objemu as
28 em. 9 g syrubu ostaveno v kádiuce stranou.

Stanovení rotace, polarisace a sušiny syrubu.

Odváženo 5 g syrubu, rozpuštěno ve vodě a doplněno na 100 cm?.
V 10 cm rource polarisační nalezeno za užití sacharimetru e = —+ 40°.
Ve zbylém roztoku stanovena redukující Sušina metodou ALrIHxN-
SoxuLErovóv. Nalezeno 2768 g redukující sušiny v 5 g syrubu.
[@]o = 4977. Zkouška na galaktosu měla výsledek negativnÿ, podobně
nepodařilo se získat krystaly methylfenylhydrazonu. Zkouška na
fruktosu provedena dle Torrexse (činidlem Sezrrvanova) s výsledkem
negativním.

Osazon. Ze 3:61 g syrubu (2 g sušiny) získáno 1:52 g jemně
zrnitého červeno-žlutého osazonu. Digerováním tohoto úplně suchého
osazonu acetonem za chladu přešla jen zcela nepatrná část v roztok.
Suchý osazon v acetonu nerozpustný, vážil 1:25 g, byl pěkně žlutý.
světlé barvy. Acetonický filtrát odpařen ve vakuu. Zbytek po odpaření
acetonu pokrývá mazovitou, hnědě-červenou blanou dno kádinky.
Osazon v acetonu nerozpustný z alkoholu překrystalován, má bod
tání 207°.

Difenylhydrazon. Použito 1:68 g syrubu (1 g sušiny). Po 4 hodinách
po přidání vypočteného množství čerstvě uvolněného difenylhydrazinu

*) Tvoří se celá řada sírových estherů cellulosových, které jsou ve vodě
rozpustny, jeví vlastnosti redukční a snadno se hydrolysují.

Příspěvek k seznání některých cellulos. 3
vykrystaloval ze směsi alkoholu a etheru difenylhydrazon v krásných
červeno-žlutých shlucích. Matečný louh slit a hydrazon natřen na
talíř. Po vyschnutí tvořil jehličkovité krystalky, slabé nažloutlé,
lesku hedvábného. Dvojnásobným překrystalováním z malého množství
horké vody získána látka úplně bílá o b. t. 159—160°. Zbylá část
při překrystalování ve vodě zdánlivě nerozpustná, ukázala se býti
s předešlou identická.

Vše poukazuje k tomu, že v syrubu hydrolysou cellulosy z řepy
cukrové získaném jest pouze glukosa. Tak [e]p:— 49°7° chování se
methylfenylhydrazinu, zvláště množství získaného osazonu 0 b. t.
207° a vlastnosti difenylhydrazonu k tomu poukazují. Jediné, co snad
svědčiti by mohlo o přítomnosti jiného cukru ještě, jest ono chování
se glukosazonu surového k acetonu, kde po odpaření acetonu
k digerování použitého zbyl povlak na dně kádinky jako nelákavá
mazovitá blána, rozpustná v alkoholu, ale opět jen ve formě mazu
získaná. Abych zjistil, zda příčinou toho vedle snad nějakých nečistot,
není cukr tvoříci s fenylhydrazinem osazon v acetonu rozpustný, přikročil
jsem k novému zpracování řízků na cellulosu. Ze 400 g suchých
řízků získal jsem 70 g suché cellulosy a z této 3°5 g syrubu*) čistého
(dle vláknění asi 55"), který zpracován na osazon. Surového suchého
osazonu získáno 1:53 g, digerováním acetonem za tepla ubylo na
váze 0:20 g (váha osazonu po digerování 1:33 g). Mazovitý zbytek
po odpaření nižádným způsobem nebylo lze ku krystalisaci privésti.
Osazon získaný překrystalováním z alkoholu jest světle žlutý (temnější

než předešlý,) což stalo se vlivem teploty při digerování acetonem);
D2 00F:

Stanovení polarisace a rotace vykrystalovaného cukru.

Ostavených 9 g syrubu z hydrolysy I. během as 3 měsíců vykry-
stalovalo. Krystalky cukerné alkoholem vyčistěny a vysušeny vážily 4 9.
Překrystalováním z alkoholu získána látka čistě bílá o b. t. 141°.
Odváženy 2 g překrystalovaného cukru a rozpuštěny ve vodě, doplněno
na 100 cm? i polarisováno v 20 cm rource; e = +62; z toho

[e]o — 09:91.

_cukr ten jest glukosa.

*) Hydrolysováno při 104— 105°.

4 XXV. Ad. Ernest:

Gellulosa z ramie.

Z ramie získána cellulosa způsobem obdobným, jako z řízků
cukrovarnických. Ze 100 g cellulosy přiměřeně suché získáno čistého
bezbarvého syrubu 14 g.

Polarisace, rotace a sušina syrubu.

4 g syrubu rozpuštěny v 100 cm* baňce, doplněno vodou ku
známce, filtrováno a polarisováno v 20 cm polarisační rource; roztok
otáčí — 6:99, 50 cm? roztoku původního zředěno na 250 em“ a v 25 cm?
stanovena redukující sušina Azrax-SoxaLErovou; metodou nalezeno
0.2778 g CuO čili 1143 mg glukosy. 100 cm? roztoku polarisovaného
obsahovalo tudíž 2'286 g redukující sušiny, z čehož

Elm 51690

Osazon.

Ze 35 g syrubu získán osazon barvy červenožluté, v acetonu
nerozpustný, překrystalováním z alkoholu světle žluté jehličky o b.
t. 206°. Acetonický roztok žádný cukr neobsahoval.

> Cukr.

Syrub v baňce zbylý (asi 9 g) již čtvrtý den po přípravě syrubu
vykrystaloval, krystalky cukru po vyčistění a překrystalisování z alko-
holu vážily 25 9; b. t. 141°.

Polarisace a rotace cukru.

Odvážené 25 g cukru rozpuštěny v 100 cm? baňce vodou,
a polarisováno 20 cm rourkou; otáčivost — 74"

fn —50:9%
Syrub obsahuje jen glukosu.

Příspěvek k seznání některých cellulos.

ot

Résumé.

Jak cellulosu z řepy cukrové, tak i z ramie lze vřaditi mezi
t. zv. dextrocellulosy. Patrný rozdíl mezi nimi lze však pozorovati
při jich hydrolyse, kde cellulosa z řepy cukrové daleko větší měrou
humifikuje než téměř čistá cellulosa z ramie. Podobně tomu jest i při
zpracování surovin (řízků cukrovarnických a ramie) na cellulosu s t.
zv. látkami pektinovým.
K dalšímu studiu obral jsem si cellulosu z brambor. Nelze
mi opominouti vzdáti uctivý dík slovutnému panu prof. K. Prersovr,
jehož laskavostí bylo mi možno tuto práci vykonati, a pánu prof.
Emizu Voročkovr, za mnohé rady a pokyny.

Z chemické laboratoře
c. k. vysoké školy technické v Praze.

IF

€

NAT

Fee ab A

XXVI.

Použití ponorného refraktometru v analysi potravin.
Podávají doc. Jos. Hanuš a Karel Chocenský.

Předloženo v sezení dne 7. července 1905.

I. Stanovení koffeinu.

Na pátém mezinárodním kongressu pro použitou chemii professor
H. MarrHEs v prvé sekci dne 5. července přednášel) „O refrakto-
metricko-analytickjch určovacích methodách“. Výsledky zkoušek kona-
ných s novým refraktometrem ponorným firmy C. Zeiss v Jeně shrnul
v těchto větách: „Nelze ještě pronésti konečného úsudku o ceně re-
fraktometrie v kvantitativné analysi. Bude nutno podniknouti ještě
mnoho práce a příslušných zkoušek. Tolik dá se ale se vší určitostí
říci, že ponorný refraktometry koná zcela výborné sluzby na prikl. při
kontrolování normálních roztoků. Nejvýtečnějších služeb může však po-
norný refraktometr prokázati při zkoušené čistoty chemických sloučenin,
na př. důležitých reagencií. Také v tovární praxi může býti v tomto
směru ponorného refraktometru velmi dobře užito.“

Z dosavadních zdařilých pokusů použití refraktometrie stůjtež
zde dále. B. Wacxer*) sestavil na základě četných pozorování tabulky
pro určování látek: chloridu sodnatého (0—20°/, roztoky), bromidu
sodnatého (0—20°,,), jodidu sodnatého (0—20°/;), chloridu draselna-
tého (0—25°/;), bromidu draselnatého (0—20°/;), jodidu draselnatého

1) Zpráv Kongressu svazek I. str. 298—309 nebo Zeitschrift für analytische
Chemie roč. 43. str. 73—84.

2) „Ueber guantitative Bestimmungen wásseriger Lósungen mit dem Zeiss'-
schen Eintauchrefraktometer. Sondershausen 1903. Práce podniknuta na popud
prof. Matthesa.

1

9 XXVI. J. Hanuš a K. Chocenský:

(0—209/,), směsi chloridu draselnatého a sodnatého (1—100°/,), kyse-
Jiny solné (0—14°/,), kyseliny sírové (0—29/,), kyseliny fosforečné
(0—389/,), kyseliny dusičné (0—25°/,), kyseliny octové (0—50°/,),
formaldehydu (0—26°/,), třtinového cukru (0—21°/,), hroznového cukru
(0—229/,), alkoholu (0,04—10°/,), pivního (vinného) výtažku (0—20°/,),

a 0

čímž velice usnadněno stanovení naprosto bezpečné a okamžité hod-
noty vodných roztoků jmenovaných látek. H. MarrnEs s F. Morxe-
ren?) stanovili, že refraktometrická hodnota syrovátky mléka z Jenské
krajiny činí 40, díl stupnice a soudí na zředění mléka vodou, leží-li
tato hodnota pod 40. dílem stupnice. Methoda zajisté rychlejší než
stanovení specifické váhy syrovátky. E. ACKERMANN a O. voN SPINDLER‘)
stanoví hodnotu pivního výtažku. H. Kroxka*) použil ponorného re-
fraktometru k rozeznávání umělých a přirozených vod minerálních.
E. Ackermann a A, ŠTEINMANN“) vypracovali tabulku k stanovení
alkoholického obsahu piva v destilátu téhož a údaje jejich shodují se
s nálezy Wagnerovÿmi.

V přítomné práci, části to dalších způsobů použití ponorného
refraktometru v praxi chemika potravního, pojali jsme myšlenku určo-
vati na základě refraktometrického pozorování hodnotu vodných roz-
toků koffeinu. Zjistili jsme totiž, že při vážení koffeinu jako výparku
z vodného roztoku dopouští se analytik značných chyb, neboť nelze
veškerou vodw koffeinu odejmouti, aniž tento s posledními zbytky
vodní páry těká.

Ku přesnému zjištění tohoto fakta podnikli jsme tyto zkoušky.
Obchodem dodaný čistý koffein byv několikráte z vody překrystallován
a při 85°C vysušen měl konstantní bod tání 229° C. Překrystallován
jsa z jiných rozpustidel, chloridu uhličitého a chloroformu, vykazoval
týž bod tání 229°C. Pro jistotu jeho stanoven ještě kjehldalisací
dusík, jehož nalezené procentické množství zcela odpovídalo empirické
foemul C O2N..

Takto získaný čistý praeparát odvažován do sušených při po-
kusných teplotách a vážených, Šširokohrdlých vysoušecích lahviček
s dobře zabroušenými a zapadajícími víčky. Po odvážení rozpuštěn
kofein v 75 cm° horké destillované vody, na čistých, filtračním pa-
pírem krytých vodních lázních odpařen až téměř k suchu, při čemž

9) Zeitschrift f. öffentl. Chemie 1903, sešit X.

*) Zeitschrift für das gesammte Brauwesen. 1903, 58.

°) Balneoiogische Zeitung roë. XIV. &. 34.

*) Chemisches Central-Blatt 1905 sv. I, str. 1672., Z. f. ges. Brauw. 28.

259—60.

Použití ponorného refraktometru v analysi potravin. 3

lahvičky kryty na malých skleněných trianglech spočívajícími hodin-
kovými sklíčky. Po odpaření vysoušeny za příslušných teplot v su-
šárnách. Po každé hodině sušení váženo. Po posledním vážení opětné
zbytek, jenž u některých pokusů vysublimováním po stěnách v kry-
stalickém náletu se nacházel, opatrně v 75 cm? horké destillované
vody rozpuštěn, znovu odpařen téměř k suchu a při těchže teplotách
opětně sušen a vážen. Výsledky těchto pokusů obsaženy jsou v ná-

sledujících tabulkách :
a biulka T.

Vysoušení po prvém rozpouštění.

Rozdíl

v

Druh sušárny Doba

>

a vıxX 4“
S , , | Rozpusteno | Naváženo
AŠ a teplota vysoušení
D A

— u u 7 — —— ———— ——

| 1 hodina | 0,0985 g | 0,1004 g | +1,93
ae |, 0,0985 „| 0,0999... 21,8
|

L | ve vzdušné

sušárně 3 » 0,0985 » 0,0989 » —+ 0,41
ANRT 0,0985 , | 0,0974 + — 1.12
l À 0,1720 g | 0,1663 g — 3,31
100° C DUR OKO OSL OYD r: — 7,21
II. ! ve vzdušné
sušárně Dean OSZ O 50355: — 12,33
Er A 017202, HK 011472, — 15,00
1 k 0,0696 g | 0,0706 g = 1,58
Vodni susärna| 9 |, * 0,0696 „ | 0,0700 , +0,57
IUT Borg-
mannova D Be 0,0695. , | 0,0700 ,, —+ 0,57
À

———— ===- "= =
—— ZZ

0.0630 9 | 0,0645 g| +3,38
Z 00000305, loco. | 2102
ne Ho one, | 20
4 0,0627 ,. |

Vodní sušárna
obyčejná

IV.

4 XXVL J. Hanuš a K. Chocenský:

Tabulka II.

Vysoušení po druhém DOPO NE NNN

| à 2 Druh sušárny Doba | Rozpuštěno | Naváženo Rozdíl sn |
B a teplota vysoušení | v%
E ES
1 hodina | 0,0974 g | 0,0984 9 | + 1,03
85° DIN 0,0974 , | 0,0981 „ +0,
I.| ve vzdušné - TEEN 1
sušárně Ona 0,0974, | 0,0973 + 0,10
ARTE 0,0974 „ | 0,0970 , — 0,41
>75 0,1472 g | 0,1466 g — 4,08
100" Z 0,1472 ; | 0,1808 „| 28
II. | ve vzdušné |
sušárně 3 A 0,1472 5) 0, 1283 % = 12 81
At OA .0122878 — 16,58
0,0696 g | 0,0704 g + 1 Pen
Vodní suSärna| 9 > A 0,0696 „| 0,0702 , ee 0,86
M Boro: 2 : l
mannova | , 0,0696 „| 0,0700 , et
Ah 0,0696 „| 0,0700 , MERS 0,57
ses 0,0627 g | 0,0638 g p if, me
= Vodní sušárna 2 n 0,0627 = 0,0631 » ir 0,64 ne

ae ne 000200 [P 2016

| A = 0,0627 „| 0,0635 , | — 0,32 B

Poznámka k tabulce II.: Procentické plus nebo minus difference po-
čítány na množství látky z prvého vysoušení zbylé a znovu rozpu-
štěné. Jen v případě III. (vodní sušárna Borgmannova) přepočítáváno
na původně odváženou látku.

Z uvedených tabulek plyne, že již při 4hodinném vysušování
při 85° ve vzdušné sušárně koffein s posledními zbytky vody těká,

Použití ponorného refraktometru v analysi potravin. 5

kdežto dříve tuto houževnatě zadržuje. Při teploté 100° jsou již značné
ztráty sublimací vzniklé pozorovatelný v prvé hodině. Ve vodní su-
šárně Borgmannově neztrácí vůbec veškerou vodu ani po 4hodinném
sušení vinou toho, že v sušárně této jest proudění vzduchu malými
otvůrky ve dvířkách značně stíženo. Při sušení ve vodní sušárné
obyčejné jsou poměry obdobné, jako suší-li se při teplotě 85" C.

Vzhledem k tomuto faktu zdálo se nám použití refraktometru
pro stanovení hodnoty vodných roztoků koffeinu velice výhodno. Ne-
bylot by pak vůbec třeba roztok odpařovati a vyparek sušiti, nýbrž
přímo příslušně zřediti a hodnotu refraktometrickou určiti. Rozhodli
jsme se tudíž tabulku refraktometrických hodnot vodných roztoků
koffeinu vypracovati.

Sestavení tabulky (viz přílohu).

K sestavení tabulky vzat byl zřetel na všechny okolnosti, jimiž
správnost její byla by zaručena. Koffein ke stanovení základních bodn
použitý byl naprosto čistý (čistěn dle výše uvedeného způsobu). Ta-
bulka počítána jest na normální teplotu 17:5“ C, při níž destillovaná
voda ukazovala na 15. díl stupnice v refraktometru. Ku přesnému zřeďo-
vání roztoků vykalibrovány baňky při teplotě 17:5“ C. Postupováno bylo
takto: Přesně odvážená množství koffeinu spláchnuta do 50 cm? baniček.
Za účelem rychlejšího rozpouštění koffeinu ponořeny baňky do horké
vody. Po rozpuštění ochlazeny a v lázni 175" C teplé až po známku
doplněny. Roztok takto upravený brán ku pozorování refraktometri-
ckému. Během pokusů jsme konstatovali, že na teplotu roztoku zkou-
šeného má vliv nejen teplota vodní lázně, v níž se kádinky s rozto.
kem nacházejí, nýbrž také teplota vzduchu okolního ; KSSPO KO MS
se tudíž pouhým ‘/,hodinnÿm působením vody
17,59 C teplé, nýbrž teploměrem míchali jsme
zkoumaný roztok v kádinkách a kontrolovali
skutečnou jeho teplotu. Při tom shledáno, že
dolení vrstvy roztoku měly téměř vždy teplotu
vodní lázně, ale vrchní vrstvy bývaly teplejší.
Mícháním svrchu řečeným docílili jsme stejno-
měrného oteplení roztoku. Za vhodné k tomu
účeli máme zařízení kádinek vedle zobrazených
s teploměrem spirálovitě zatočeným k míchání
kapaliny způsobilým. Pozorování konali jsme oba
odděleně a z nálezů námi oběma vyšetřených,
které ostatně se nikdy valně nelišily, vzat

6 XXVL J. Hanuš a K. Chocensky:
střed. Přítomným časem spolupracovníkům v laboratoři dali jsme: svá
pozorování kontrolovati za účelem zamezení chyb individualných. Po-
znamenati ještě dlužno, že před každou serií pozorování refraktometr
přesné vyzkoušen destillovanou vodou (zda vykazuje 15. dílek stup-
nice v destillované vodě 175“ teplé). Shledány-li poruchy, byl přimě-
řeně justován.

Zkoůšek tímto způsobem (pro objem 50 cm?) provedeno 17, jež
sestaveny do následující tabulky:

Odváženo o | A Odváženo E A
0,010 g | 15,10 0,150 g | 16,50
0,020 , | 15,20 0,175 , | 16,75
0,030 , | 15,30 0200 |- 10.02
0,040 , | 15,41 0,250 , | 17,50
0,050 , | 1550 0,300 , | 18,00
0,060 15,62 0,350 , an
0,080 „ | 15,80 0,400 , | 19,01
0 100 , | 16,00 0,500 À | 20,00 |
051950. | 1626

Jest samozřejmé, že pro objem 100 em, čili pro množství pro-
centovä koffeinu budou refraktometrické údaje o polovinu menší nežli
pro totéž váhové množství rozpuštěné pouze v 50 cm’, přihlíží-li se
pouze k rozdílu mezi refraktometrickou hodnotou koffeinového roz-
toku a vody. K vůli vyšetření případných nějakých odchylek přece

všaký pro libovolná množství koffeinu stanovena refrakční hodnota
v objemu 100 em’.

Použití ponorného refraktometru v analysi potravin. Ai

Nálezy jsou näsledovnf:

Parazeno kof: Dilek stupnice | Dilek stupnice
fein při objemu ‘| pfi objemu
BO em? | 100 cm“.
0,03 g 15,30 1515 4
0,10 „ 16,00 15,50
0,20 , 17,02 16,00
0,35 , 18,50 16,75
0,50 , 20,00 17,50

Na základě tohoto nanášena procentovä množství koffeinu
(g ve 100 cm?) na osu úseček a dílky stupnice na osu pořadnic.
Pokračováno až do 1°/, (1 g ve 100 em), ježto poměrně skromná
rozpustnost koffeinu výše nad toto číslo jíti nedovolovala. Refrakto-
metrické údaje pro základní body 0,2°/, a 1°/, vyšetřeny několikráte
pozorovateli různými. Rovnice čáry vzniklé spojením průsečíků úseček
a pořadnic vypočtena dle základního vzorce, jak jej Wagner’) udává:

y = 15 + ax + ba”;

kde y = dílkům stupnice, x = procentovému množství koffeinu. Ve
vzorci tomto vyšetřováním hodnot číselných pro a a b shledalo se, že
b=0, čímž kvadratický člen odpadá; pro a pak vypočtena hodnota 5.
Dostali jsme tak rovnici přímky
Wo 1 Br.
z kteréž plyne
y— I5
5

I Ize dle tohoto vzorce pro každou refraktometrickou hodnotu y vy-
počítati procentové množství koffeinu x.

K vůli kontrole nechali jsme si po dvakráte panem Rudolfem
Hacem navážiti nám neznámé množství koffeinu, kteréž rozpuštěno

===

7) Viz str. 1., pozn. 2.

Q XXVI. J. Hanuš a K. Chocenský:

ve 100 em’ vody a roztok tento; refraktometrem pozorován. Nalezené
refraktometrické hodnoty 15,86“ a 16,139 odpovídali 0,1720 g a
0,2260 g koffeinu, kdežto naváženo byly 0,1727 g a 0,2266 g.

Konečně hleděli jsme porovnati výsledky refraktometrif koffei-
nových roztoků získané s výsledky nalezenými dle různých method
ku stanovení koffeinu navržených. Z method těchto vzali jsme pouze
methodu HıncEr-JuckEnAackovu a methodu KeLLERovu. Methodu Hilger-
Juckenackovu®) proto, Ze je odporučena ve sjednocenych methodäch
německých potravních chemiků a methodu Kellerovu,“) k vůli tomu,
že nabyla největšího ohlasu pro svoji expeditivnost a správnost u vět-
šiny analytických chemiků.

Methoda Hilgerova v podstatě záleží v tom, že se čaj extra-
huje větším množstvím vody, z vodného extraktu vysrážejí se do roz-
toku přešlé bílkoviny, třísloviny atd. Takto vyčeřený vodný roztok
se odpaří k suchu za přísady zřeďovacího prostředku a extrahuje
se chloridem uhličitým. Všechny methody, které založeny jsou na ex-
trakci čaje vodou nemohou činiti nároků na naprosto správnou ana-
lytickou methodu již z toho ohledu, že je nutno bráti veliké množství
vody, aby se koffein z čaje kvantitativně vyloužil. Zkonšeli jsme čaj
extrahovaný dle způsobu Hilger-Juckenackova na koffein sublimační
methodou Nesrzerovou a vždycky dostali jsme slabý nádech, kterýž
pod drobnohledem jevil se co krystallky koffeinu sem tam roztrou-
šené, důkaz to neúplného vyluhování vzdor tomu, že přesně dle před-
pisu bylo postupováno. Na druhé straně nezbaví se koffein úplně
všech cizích látek, kteréž při pozdější extrakci přecházejí do chlo-
ridu uhličitého jak jsme se také mnohokráte přesvědčili, jsouť jednak
vodné roztoky zmíněného extraktu chlorilem uhličitým zelené, jednak
se v něm nacházejí klčky ve vodě nerozpustné. Zkušenosti tyto po-
tvrzeny také byly zkouškami, které jsme provedli za účelem porov-
nání výsledků methodou touto vyšetřených s methodou refraktome-
trickou. Tak bylo methodou Hilger-Juckenackovou nalezeno koffeinu
v prvém případě 0,234 g v druhěm případě 0,2046 g toto navážené
množství rozpuštěno v horké vodě. Jelikož se vše nerozpustilo filtro-
váno do baňky na 100 em*, důkladně promyto a vymyto, doplněno
při 1759 C po známku a stanoven index lomu tohoto roztoku při

‘) Vereinbarungen zur einheitlichen Untersuchung und Beurtheilung von
Nahrungs- und Genussmitteln sowie Gebrauchsgegenständen für das Deutsche
Reich. Heft III., str. 52.

°) Berichte der deutschen Pharmaceutischen Gesellschaft 1897. 7. 105.

mi hormis bo ak

1
+

Použití ponorného refraktometru v analysi potravin. 9

téže teplotě. Nalezen v prvém případé údaj refraktometrický 16,1,
v druhém 15,95°; dle vzorce.

vypočteno pro prvý nález 0,22 g koffeinu, pro druhý 0,19 g. Nale-

zeno tudíž v případě prvém dle Hilger-Juckenacka o 6:39/, vice a

v druhém o 77°), více, kteréžto plus připadá na nečistoty nachäze-
jící se v koffeinu methodou touto ziskaném. I nelze se tudíž diviti,
že se velmi vřele doporučuje při methodě této výsledky kontrollovati
stanovením dusíku. Jelikož toto stanovení dusíku jest práce dosti
zdlouhavá, možno nahraditi je stanovením indexu lomu koffeinového
roztoku v určitém objemu ponornym refraktometrem. Arciť jest ještě
záhodno sledovati, zda-li látky, které v nepatrné míře mohou se na-
cházeti ve vodném roztoku k refraktometrii používaném, mají né-
jaký vliv na zvýšení nebo snížení údaje refraktometrického. Poznámka
tato zvláště platí pro theophyllin. Pro krátkost času nemohli jsme
však vyšetřiti vliv těchto látek na refraktometrické údaje a hodláme
práci tuto podniknouti později.

Methoda Kellerova v podstatě záleží v tom, že se netřený čaj
přímo extrahuje chloroformem za přidání ammoniaku. Určitý objem
chloroformového extraktu se odpaří a suchý zbytek chloroformu
prostý, vyjme se malým množstvím alkoholu a vody a sfiltruje. Filtrát
se odpaří, vysuší a váží. Methodou touto připravený koffein jest
taktéž jen v řídkých případech čistě bílý. Obyčejně bývá slabě žluto-
zeleně zbarven na důkaz, že i tu malé množství cizích látek (chloro-
phyll atd.) do něho přešlo. Při methodě této mohou nastati chyby
dle toho, kde a jak koffein získaný vysoušíme, kteréžto chyby ostatně
také jsou i při methodě Hilger-Juckenackově. Jaké chyby tu nastati
mohou vysvítá z úvodu k naší práci, z kteréhož také jasně vyplývá,
proč odporučuje se všude sušiti koffein ve vodní sušárně. Jsout při
tomto sušení nejmenší chyby. Však ani při této methodě výsledky
refrakcí získané neshodovaly se s výsledky nalezenými vážením. Dif-
ference zde nebyly však tak značné jako při methodě Hilger-Jucke-
nackově.

Možno-li z nálezů našich souditi, zněl by úsudek náš v ten
smysl, že skutečné nemáme methody na stanovení koffeinu, dle které
by se přesně mohla vyšetřiti množství této látky. Veliká většina
těchto method operuje s koffeinem znečistěným. Lze tedy v kterém-

10 XXVI J Hanuš a K. Chocenský:

koliv ohledu vyšetřením refraktometrické hodnoty vodného roztoku
koffeinu, získaného tou kterou methodou, přesně zjistiti jeho čistotu.
Ponorný refraktometr jest k tomuto účelu velmi dobrou pomůckou.
Stačí jen v každém případu, při kterékoliv methodě na vodní lázni
odpařený koffein, zbavený důkladně organického rozpustidla, (chloro-
formu, alkoholu atd.), rozpustiti ve vodě, spláchnouti do baňky
100 em? jímající, doplniti při 175" C ku známce a při téže teplotě
roztok pozorovati.

Hodlali jsme dále podniknouti obdobné zkoušky se stanovením
refraktometrických hodnot vodných roztoků theobrominu, od pokusů
těchto jsme však ustoupili pro velice malou rozpustnost theobrominu.
Mimo tyto pokusy vyhražujeme si zkoušení toho, zda by Nestlerovu'“)
kvalitativní zkoušku na koffein v čaji nešlo použíti ke kvantitativ-
nému stanovení téhož, když by sublimací vzniklý koffein v příhodné
nádobě byl jímán, v ni rozpuštěn a refraktometrickä hodnota tak
získaného roztoku vyšetřena.

Za laskavou ochotnou pomoc při refraktometrickém pozorování
děkujeme panu Rudolfu Hacovi.

R Resumé.

Hodnota vodných roztoků koffeinových dá se ponorným refrakto-
metrem velmi snadno a rychle stanoviti, jelikož údaj refraktometrem
nalezený je v přímém vztahu ku procentickému množství kofeinu.
Vztah tento vyjádřen jest (pro objem 100 cm? a pokud rozpustnost
koffeinu dovoluje) vzorcem

A)

E

kde y jest odečtený nález v refraktometru, æ procentické množství
koffeinu. Při refraktometrickém určování nutno přisně dodržovati pa-
třičnou teplotu (v našem případě 17:5“ C) a to nejenom lázně vodní,
v níž se roztoky ke zkoušení určené nacházejí, nýbrž i, nacož zvláště
buď kladen důraz, roztoků uréovanyÿch během pozorování. Rovněž tak
teplota vzduchu v místnosti, kde s ponorným refraktometrem pracu-
jeme, musí odpovídati přibližné teplotě, při níž refraktometrickou
hodnotu stanovíme. Jelikož teplota zkoušeného roztoku během pozo-

9) Zeitschrift für Untersuchung der Nahrungs- und Genussmittel etc. 1901
4. 289.

Použití ponorného refraktometru v analysi potravin, 11

rování se mění a to od povrchu kapaliny do spoda, jest nutno kapa-
linou občas míchati; za tou příčinou navrhujeme zvlášť upravenou
kádinku s teploměrem.

Vysoušením koffeinu v sušárnách nastávají značné ztráty subli-
mací dle toho, jaké sušárny užíváme a při které teplotě vysoušíme.
Proto při všech methodách pro stanovení koffeinu navržených, lze
místo vážení vysušeného koffeinu, případně místo stanovení dusíku,
vždycky s úspěchem užíti ponorného refraktometru a z refraktome-
trického nálezu vypočísti množství koffeinu.

Chemický ústav
na c. k. čes. vysoké škole technické v Praze,

19 XX VE. J. Hanuš a K. Chocenský: Použití refraktometru v analysi potravin.

Tabulka k určení procentového množství (grammy ve

100 cm?) vodrých roztoků čistého koffeinu,
Zeiss’ovym ponornym refraktometrem při 175% C.
Destillovaná voda při 175“ C ukazuje na 15. díl stupnice.

© Dílek

, stupnice

Vo 9

15,

0

Et & À NC -E

0,000

0,020
0,040
0,060
0,080
0,100

—
©

OU © ME

© © OO «I or)

0,120
0,140
0,160
0,180
0,200

0,220
0,240
0,260
0,280
0,300

jE
=

18,

Soon |

O1 ODF

© oje o or)

0,320
0,340
0,360
0,380
0,400

0,420
0,440
0,460
0,480
0,500

0,520

0,540
0,560
0,580
0,600

Dílek R
stupnice Jo 9
18,0 0,600
l 0,620
2 0,640
3 0,660
4 0,680
5 0,700
6 0,720
Ü 0,740
8 0,760
9 0,780
19,0 0,800
1 0,820
2 0,840
3 0,860
4 0,880
5 0,900
6 0,920
7 0,940
8 0,960
9 0,980
20,0 1,000

XXVII.

Ueber einen Fall von partieller Zweiteilune des
Scheitelbeins beim Menschen.

Dr. Heinrich Matiegka.
Mit einer Abbildung im Texte.

Vorgelest in der Sitzung den 7. Juli 1905.

Die Zweiteilung des Scheitelbeins ist in den letzten Jahren mehr-
fach Gegenstand detaillierter Untersuchungen gewesen. Ich verweise
auf die Arbeiten von FRASSETTO, RANKkE, SoHWALBE und HRDLIČKA,“)
welche auch die zugehörige Literaturangaben enthalten, und bemerke
auf Grund dieser Arbeiten nur kurz folgendes: Von den etwas über
ein Halbhundert zählenden, an Menschenschädeln bekannten Fällen
von Zweiteilung des Scheitelbeins entfällt über ein Fünftel auf Schä-
del von Foeten und Kindern.

Bei Erwachsenen fand RANKE einen Fall unter 3000, HRDLIČKA
zwei Fälle unter 3400 Schädeln, Angaben, die mit Rücksicht auf das
Verhältnis der Gesamtzahl der Fälle zu den in den Museen aufbe-
wahrten Schädelmassen nicht unterschätzt zu sein scheinen.

Der Verlauf der das Parietale trennenden Naht ist in der
überwiegenden Zahl der Fälle ein annähernd horizontaler, d. i. die
Naht verläuft von der Lambda- zur Kranznaht, parallel zwischen

*) F. Frasserro: Su la probabile presenza di quattro nuclei di ossifica-
zione nel parietale etc. Verhandl. d. Anat. Ges. a. d. 14. Vers. in Pavia. Anat.
Anzeiger, Ergänzungsheft z. XVIII. Bd. 1900. p. 64. — J. Raser: Die überzähl.
Hautknochen d. menchl. Schädeldachs. Abhandl. d. k. bayer. Akad. d. Wiss.
1899. Math. phys. CL, XX. Bd. II. Abt. München p. 275. — G. Scuwarse: Ueber
getheilte Scheitelbeine. Zeitschr. f. Morph. u. Anthr. VI. Bd. 1903. p. 361. —
Aces HRpurčka: Divisions of the Parietal Bone in Man and other Mammals. Bull.
of the Amer. Mus. of Nat. Hist. New-York 1903. Vol. XIX. Art. VIII. p. 231.

Sitzber. der kön. böhm. Ges. der Wiss. II. Classe. il

9 XX VII. Heinrich Matiegka:

Pfeil- und Schläfennaht, wobei der obere Teil gewöhnlich der grössere
ist; häufig ist jedoch der Verlauf ein mehr schräger, indem das hin-
tere Ende der Naht sich mehr dem Lambda nähert oder sich von ihm
entfernt und dabei das vordere sich im umgekehrten Sinne verschiebt.
Die Pariatelnaht kann sogar einen diagonalen Verlauf vom Asterion
zum Bregma oder vom Lambda zum Pterion nehmen, ja scheinbar
so weit verschoben sein, dass sie von dem unteren Kranznahtende
zum hinteren Teile der Pfeilnacht (ein Fall von Zoja) oder von der
Mitte der Lambdanaht zur Schläfeunaht (Ranke’s „schiefe Scheitelbein-
naht“) verläuft, wobei nur ein Winkel des Scheitelbeins abgetrennt
wird (HRDLIČKA'S „angulärer Verlauf“). Diese Fälle können als Über-
singe zu der Parietalnaht mit vertikalem (transversalem) Verlaufe
angesehen werden, bei denen die abnorme Naht die Pfeil- mit der
Schuppennaht verbindet.

Eine derartige Anordnung scheint jedoch beim Menschen sehr
selten zur Beobachtung zu kommen. Wie ScHWALBE Zeigt, gehört
hieher vielleicht nur ein von Gorcone an einem Foetus beobachteter
Fall. Ausserdem könnten noch Fusarı's und Moxpro’s Fälle von
scheinbar dreigeteilten Scheitelbeinen hieher gerechnet werden, bei
welchen das Scheitelbein durch eine Quernaht in ein vorderes grosses
und zwei hintere, kleinere, über einander gelegene Teile zerlegt
wird. >

Die kleine Statistik der vollkommen geteilten Scheitelbeine
wird durch eine Anzahl von unvollständig geteilten vermehrt. HRDLIČKA
zählt aus der Literatur 13 derartige Fälle auf, bei denen eine ano-
male Naht 4mal vom Vorderrand, 5mal vom Hinterrand, 2mal vom
oberen Rand (Obelion) und 2mal von ‘der Schäfennaht aus in das
Scheitelbain zu verfolgen war, und fügt dieser Zahl 6 von ihm be-
obachtete Fälle hinzu, bei denen zum Teil (4mal) der Nahtrest vom
Vorderrande, zum Teil (2mal) vom seitlichen Lambdanahtende unweit
über dem Asterion seinen Anfang nahm.

Diese Fälle von Sufura parietalis partialis könuten durch teil-
weises Verschmelzen der ursprünglich vollständigen Parietalnaht
und ihr Offenbleiben an dem einen oder anderen Ende erklärt
werden.

Den partiellen Scheitelbeinnähten werden die sogenannten Rand-
spalten an den Scheitelbeinen von Embryonen angereiht, teils
deshalb weil gewisse von ihnen als Zeichen von früher bestandener
Zweiteilung angesehen werden können, teils aus dem Grunde, dass
andere, an einheitlichen (oder besser gesagt normal vereinigten) An-

Ueber einen Fall von partieller Zweiteilung des Scheitelbeins b. Menschen. 3

lagen durch den Ossifikationsverlauf entstanden, zur Bildung einer
partiellen Naht Veranlassung geben können. Bei dem strahlenför-
migen Fortgange der Ossifikation an der durch Vereinigung der
beiden ursprünglichen Zentren ‚entstandenen Knochenplatte schreitet
nämlich die Knochenmassenablagerung an der Peripherie nicht überall
gleichmässig fort, so dass an einzelnen Stellen der Umrandung Ein
schnitte beobachtet werden, welche erst durch Anlegen weiterer Kno-
chensubstanz ausgefüllt werden.

So findet sich an den Scheitelbeinen menschlicher Neugeborenen
am typischesten die obere Randspalte ausgebildet, deren auseinander-
weichende Schenkel beiderseits die „hintere dreieckige foetale Parie-
talfontanelle* (Gerpy’scne Fontanelle) einschliessen. Weiters wird
eine hintere, seltener eine vordere Randspalte, beide den Resten der
sagittalen Parietalnaht entsprechend, eine asferiale, eine sphenoidale,
sowie weniger konstante Randspalten vor und hinter dem Obelion
u. S. w. unterschieden, ganz abgesehen von den „sekundären Rand-
spalten“ (Hrouıcra).*) Die Lage der Randspalten verraten an Erwach-
senen — abgesehen von den selteneren unvollständigen Parietalnähten
— häufiger Schaltknochen an den Rändern der Scheitelbeine oder
Fortsätze, welche von nachbarlichen Knochen in das Ossifikations-
gebiet des Parietale übergreifen (HRDLIČKA).

Die Entwickelung des geteilten Scheitelbeins wird allgemein in
der Weise erklärt, dass das Scheitelbein in der Regel aus zwei, von
Torpr im Jahre 1882 entdeckten, über einander gelegenen dichteren
Zentren der Knochenanlage, welche Raxke als zwei getrennte Ossifika-
tionspunkte deutet, seinen Ursprung nimmt und dass diese Zentren
oder Punkte, eben in seltenen Fällen ihre Selbstständigkeit bewahrend,
durch eine Naht sich auch später von einander abgrenzen.

Auf diese Art lässt sich die sagittal und auch noch die mässig
schräg verlaufende Parietalnaht am einfachsten erklären, weniger
gut jedoch die diagonale und quere Naht, sowie die Fälle von Drei-
teilung des Parietale (Fusarı).

Zur Erklärung dieser Fälle hat Maccı die Entwicklung des
Knochens aus 3, Frasserro aus 4 Ossifikationspunkten angenommen,
eine Annahme, welcher SchwArsEe und Hrouıcka widersprechen, da
sie — bei konstanter Lage der Punkte — nicht alle Fälle zu er-

*) HrorékA hat über die Randspalten detailliertere Angaben, Raxxe eine
kleine Statistik der Parietalspalten geliefert.
1*

4 XXVII. Heinrich Matiegka:

klären im Stande ist, überdies das Erhaltenbleiben von allen 4 ange-
nommenen Zentren niemals zur Beobachtung gelangte.

Carorr und Coramı haben von den beiden Teilen nur den einen
als Parietale, den anderen als einen grossen Schalt- oder accessorischen
Knochen angesprochen; eine derartige Deutung ist wohl bei der typi-
schen sagittalen Zweiteilung kaum annehmbar und wäre eher bei
dem stark schrägen Verlauf der Naht und einem kleineren Umfange
des abgetrennten Teiles zulässig. In diesem Sinne ist auch SCHWALBE
geneigt, in dem durch die „schiefe Parietalnaht* abgetrennten „An-
gulus mastoideus“ einen in der Asterionfontanelle entstandenen Fonta-
nellknochen zu erblicken, welcher „unter abnormen Bedingungen bei
Retardation der Verknöcherung des eigentlichen Scheitelbeins“ sich
entwickelt hat.

Es ist jedoch jedenfalls beachtenswert, dass dieser accessorische
Knochen sich eigentlich nur auf Kosten des Ossifikationsgebietes des
Parietale bildet, daher — abgesehen von seiner Grösse — keines-
wegs den gewöhnlichen Naht- und Fontanellknochen gleichgestellt
werden kann. Ranke hat für die Fälle von stark schrägem Verlaufe
der Naht, besonders für seine „schiefe Scheitelbeinnaht“ eine andere Er-
klärung versucht, indem er annimmt, dass die vom Lambdarande
ausgehende embryonale Randspalte, bezw. unvollständige, sagittale
Parietalnaht durch „Einknickung“ nach unten bis zur Schuppennaht
abgelenkt werden und so zur Bildung einer schiefen Naht Veranlas-
sung gegeben werden könne, ähnlich wie dies bei den von GuppEn
künstlich durch Einknickung erzeugten Nähten der Fall ist. Demge-
genüber hält jedoch Hrprièka lieber an der Torpr’schen Ansicht
fest, dass die schräge Parietalnaht mit der weniger schrägen mor-
phologisch identisch ist, so dass also auch diese Fälle durch Fort-
bestehen zweier ungleich gelegenen und ungleich wachsenden Ossi-
fikationsgebiete zu erklären sind und dies umsomehr, als durch Torpr’s
und Raske’s embryologische Untersuchungen eine regelrechte Über-
einanderlagerung der beiden primären Zentren oder Elementarteile
nicht konstant erwiesen ist.

Was die Ursachen dieser Anomalie anbelangt, so könnte das
vereinzelte Auftreten derselben als ein Atavismus gedeutet werden;
aber eine Parietalnaht kommt bei keinem Säuger als normaler
Befund vor.

Maccrs Annahme einer Homologie des geteilten Scheitelbeins
mit der Anordnung der Knochen bei Stegocephalen, Batrachiern etc.
scheiut zu weitliegend und wenig erwiesen. Bei niederen Säugern

Ueber einen Fall von partieller Zweiteilung des Scheitelbeins b Menschen, 5

{nach Ausschluss der Affen) kommt die Parietalnaht höchst selten
vor; Hrprièka fand unter 2000 Säugerschädeln nur 3 mit vollkom-
mener Teilung. Erst bei den niederen Affen und den Anthropoiden
kommt sie häufig und zwar häufiger als-beim Menschen vor. Rank
konstatierte schon unter 245 Orang-Utanschädeln 1 Fall mit voll-
ständiger und 13 mit unvollständiger Scheitelbeinnaht, Hrprıcka unter

391 niederen Affenschädeln der alten und neuen Welt — allerdings
verschieden häufig bei den einzelnen Arten — 17 mit vollständiger,
35 mit unvollständiger Parietalnaht.*) Auffallend ist, dass — wie

auch SchwAusE konstatierte und HRpurčkA statistisch erwies — bei den
Anthropoideu die anomale Naht in der Regel horizontal verläuft,
während bei den niederen Affen die verschiedensten Formen zur
Beobachtung gelangen, unter denen jedoch die Vertikalteilung die
Mehrzahl bildet. Das plötzlich gehäufte Auftreten und die Inkonstanz
in der Art und Weise der Bildung dieser Anomalie bei den niederen
Affen bestimmen Hrporıcka, als mögliche Ursache derselben Dismor-
phismus, d.i. Störung der Entwicklung, vielleicht mehr weniger zu
Neomorphismus geneigt, anzunehmen ; dementsprechend könnte man nach
Hrorièka beim Menschen von einem Anklang oder einer milden Form
von Atavismus reden.

Caronr und Coran: haben die Vermutung ausgesprochen, dass in den
Fällen, in denen infolge physiologisch oder pathologisch gesteigerten
Wachstums des Schädelinhalts die Ossifikation der Schädelschale nicht
gleichen Schritt hält, ein accessorischer Ossifikationspunkt sich bildet,
welcher die Grundlage zur Bildung des abgeteilten Parietale abgibt.
Nach Touvr’s Entdeckung der beiden normalen Ossifikationszentren
kann man diese Theorie dahin modifizieren, dass es aus den ange-
führten Gründen nicht zur Vereinigung der beiden Zentren kommt.

Besonders häufig wurde Hydrocephalie neben Zweiteilung des
Scheitelbeins beobachtet. ScawaLBe macht neuerdings eindringlich auf
diese Ursache derselben aufmerksam.

Raske’s Erklärung der schiefen Parietalnaht durch mechanische
Einflüsse ist schon früher erwähnt worden.

Endlich kann nach VrcHow und Raxke auch das vorzeitige
Verschmelzen benachbarter normaler Schädelnähte anf die Erhaltung
einer abnormalen Parietalnaht Einfluss nehmen, wobei allerdings

*) Siehe bei Hrprıcka auch die Fälle von Uebergreifen einer Randspalte
oder Naht vom Scheitelbein auf einen anderen nachbarlichen Knochen.

6 XXVII. Heinrich Matiegka :

vorausgesetzt wird, dass jenes Verschmelzen einer normalen Naht
früber erfolgte als die Vereinigung der beiden primären Ossifikations-
punkte des Scheitelbeins.

Nachdem die Fälle mit vollständig und auch die mit partiell
seteiltem Scheitelbein immerhin nicht zahlreich sind, gestatte ich mir
im folgenden einen Fall hinzuzufügen, der allerdings — wie ich gleich
bemerken. will — abermals keine ausschliessliche Deutung zulässt. Es
handelt sich um einen sonst wohlgebildeten Schädel eines älteren
Mannes aus dem Beinhause in Myÿenec bei Protivin in Südböhmen,
welcher sich in einer von Dr. K. Markovský und Dr. Kr. Pokorny
mir vermittelten Schädelserie befand (vgl. die folgende Skizze).

An demselben erscheint von den normalen Nähten der hintere
Teil der Pfeilnaht vollständig verschmolzen, während die Lambdanaht
nur Spuren von Verschmelzung zeigt.

Hingegen lassen sich von den beiden Asterien, in denen einige
kleine Schaltknochen eingelagert sind, in der Richtung zu den Schei-
telbeinbóckern anomale Nähte in der Länge von 82 bis 35 cm
verfolgen, welche in seichte, breitere, gegen die Hälfte der Pfeilnaht
(d. i. eigentlich 8:5 em. hinter das Bregma und 1:3 vor das Obelion,
5'7 vor das Lambda) sich hinziehende Furchen übergehen. Diese Fur-
chen machen den Eindruck von Resten nach vorschmolzenen und
etwas vertieften Nähten. Überdies bemerkt man etwa von der Mitte
der Lambdanaht links eine beinahe 3 cm. lange Naht, rechts wieder-

Ueber einen Fall von partieller Zweiteilung des Scheitelbeins b. Menschen. 7

um bloss eine Furche mit scheinbaren Nahtresten in der Richtung
gegen die beiden, 27 mm. von einander abstehenden und wie durch
eine Querfurche verbundenen Parietallöcher verlaufen, so dass man
annehmen kann, dass auf diese Art ursprünglich median zwei Spitzen-
Knochen (Ossa praeinterparietalia) abgeteilt waren.*)

Beachtenswert erscheint noch, dass die Schläfelinien hinten
beiderseits nur bis an die anomalen Nahtreste, beziehungsweise Fur-
chen, reichen und vor den Asterien etwa 5 mm. hohe knopfartige
Höcker (tubera oder cristae asteriacae, cristae supramastoid. post.
Torok) bilden.

Die Anomalie ist demnach sowohl im ganzen, als in den Details
symmetrisch ausgebildet.

Unser Fall erinnert vorerst an die Fälle von Fusarı und Ranke,
in welchen sich ebenfalls neben einem unteren, hinteren, abgetrennten
Knochenstück noch medial Spitzenknochen (Praeinterparietale) vor-
fanden; die seitlichen anomalen Nahtreste verlaufen jedoch nicht
von der Schläfenaht, sondern vom Asterion aus, ähnlich wie in
den beiden Fällen von partieller Parietalnaht, welche HnpLČIKA
beschreibt.

Ich wage nicht auf Grund dieses Falles mich in irgend welche
Deutungen einzulassen, sondern beschränke mich nur darauf zu be-
merken, dass verschiedene von den älteren Deutungen hier zulässig
erscheinen. Die medialen Knochenstücke gleichen vollkommen gut
ausgebildeten Praeinterparietalknochen; die seitlichen Teile scheinen
vollständig auf Kosten der Scheitelbeine entstanden zu sein, wie der
Verlauf der Lambdanaht verrät, wenn auch die Scheitelbeine im
ganzen verhältnismässig etwas länger erscheinen,**) was eben durch
das infolge der anormalen Naht in sagittaler Richtung gesteigerte
Wachstum erklärt werden kann.

Immerhin wäre es möglich, diesen Umstand auch zu Gunsten der
Theorie von einfacher Intercalarknochenbildung zu deuten.***)

*) Uebrigens erscheint die Oberfläche hinter dem Obelion uneben, so dass
man nicht beurteilen kann, wie weit diese vermeintlichen Spitzenknochen nach
vorn reichten.

**) Vom Längsbogen entfallen auf den Stirnteil (Nasion-Bregma) 119, auf
den Scheitelteil (Bregma-Lambda) 145 und auf die Hinterhauptsschuppe (Lambda-
Opisthion) 111 mm.

*#*) Ich bekenne, dass auch das manchmal bedeutende Misverhältnis in der
Grösse der beiden Knochenteile dazu verleiteten kann, den kleineren Knochen als
Schaltknochen zu deuten. An einem jungen Chimpanzeschädel meiner Sammlung
weist der auf der rechten Seite (ähnlich wie in dem Raxxze’scuen Falle Fig. 17)

i
[4
I
\
t
$

9 XXVIL H. Matiegka: Der Fall von partieller Zweiteilung des Scheitelbeins.

Man könnte aber auch nach Ranke’s Vorgehen den ganzen
Befund durch Abknickung des einerseits durch die obere Parietal-
spalte, anderenteils durch die Asterialrandspalte abgegrenzten Teiles
erklären. Spricht man jedoch den Torpr-Rankes’cHEn Zentren be-
züglich ihrer Lage zu einander, sowie bezüglich ihrer Wachstum-
geschwindigkeit eine grössere ‘Freiheit zu, wobei man sich auf die
schwankenden Befunde beim Menschen, bei den Anthropoiden und be-
sonders bei den niederen Affen berufen kann, bietet auch die Deutung
unseres Falles durch selbstständige Erhaltung der beiden primären
Zentren keine Schwierigkeiten.

Unser Fall lässt daher abermals verschiedene Deutungen zu.
Es ist übrigens möglich, dass die Teilung des Scheitelbeins aber
auch in der Tat auf verschiedene Art zu stande kommen und daher
eine verschiedene Deutung der einzelnen Fälle möglich sein kann.

in die ganze Schläfennaht eingeschobene, aber — wie die Messung vom Bregma aus
zeigt — ganz dem Parietale angehörige Knochenstreifen vorn nur eine Höhe von
10 mm. hinten von 3 mm. Es ist in solchen Fällen schwer von 2 gleichwertigen
Parietalteilen zu sprechen.

<,

XXVIII.

à|

Ueber einige Süsswasser-Amphipoden.

IT

Die Augenreduktion bei einem neuen Gammariden aus
Irland und über Niphargus Caspary Pratz aus den
Brunnen von München.

Von Prof. Dr. Fr. Vejdovsky.
Mit zwei Tafeln und 14 Textfiguren.

> Vorgelegt in der Sitzung den 13. Oktober 1905.

Die Mitteilung von W. F. ne Vısurs Kane (21) über die Amphi-
poden des irischen Sees Loush Mask ist in mancher Beziehung be-
achtenswert. Nach derselben sammelte hier der Verfasser etwa
130 Exemplare von Niphargus Kochianus, unter welchen sich drei
befanden, „which had well-developed pigmentation and a fourth which
showed a cloudy shading in the optic region“. Da ich schon früher
berichtet habe (20), dass bei „N. Kochianus“ pigmentlose Augenrudi-
mente vorhanden sind, musste ich der Arbeit pe Vismes Kaxr's be-
sondere Aufmerksamkeit widmen, der zufolge auch bei einzelnen Indi-
viduen wirklich noch Pigmentanlagen erhalten bleiben.

Herr pe Vismes Kase hatte die.Freundlichkeit, mich mit einem
Teile seiner Ausbeute aus Lough Mask zu überraschen, indem er
mir einige Exemplare der erwähnten Gammariden zur Nachunter-
suchung zu Gebote stellte und dies sowohl ganz blinde Niphargen,
als auch jene 4 in Formol fixierte Individuen mit den fraglichen
Augenflecken. Diese wertvolle Sendung, für welche ich Herrn ve
Vısues Kane auch an dieser Stelle danke, erweist sich aus manchen
Gründen sehr wichtig, nämlich:

Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 1

2 XXVIII Fr. Vejdovský:

1. weil sie Belege liefert, in welchem Grade das erste Reduktions-
stadium der zusammengesetzten Augen eintreten kann;

2, weil es auf Grund dieser Degeneration die Bedeutung des
schon früher bekannt gewordenen Pigmentschleiers von Crangonyx sub-
terraneus zu erklären möglich ist, und

3. weil schliesslich die Möglichkeit geboten ist, die Verwandt-
schaft des. in den Münchner Brunnen vorkommenden und meist als
Niphargus „Kochianus“ bezeichneten Flohkrebses mit der gleich-
namigen Art aus England und Irland festzustellen.

I. Ueber Bathyonyx n. g.

In seiner Arbeit bezeichnet pr Vısues Kane sämtliche in Lough.
Mask gefundenen Gammariden als eine einzige Art, nämlich Mphargus
Kochianus Bate. Dasselbe habe ich auch sicherstellen können, bis auf
jene 4 Individuen mit Augenpigment, welche keinesfalls die Char-
aktere der Gattung Niphargus besitzen, sondern Vertreter eines neuen,
zwischen Crangonyx und Gammarus stehenden Genus vorstellen,
welches ich als Bathyonyx bezeichne und die Art zu Ehren des Ent-
deckers mit dem Namen B. de Vismesi n. g. n. sp. belege.

Gattungs- und Artdiagnose: Bathyonyx mit sehr kurzen Antennen
des 1. und 2. Paares (die Geissel der ersten meist Ggliedrig, der zweiten
Agliedrig), mit zweigliedrigem Seitenaste auf den ersten Antennen. Augen
aus diffus im Pigment verteilten Krystallkegeln bestehend. Gnathopoden
mit schwach entwickelten Händen; die Hände der vorderen Gnatho-
poden breiter als die des zweiten Paares. Telson zu zwei Dritteln längs-
gespalten, somit zweilappig. Uropoden des dritten Paares mit einem
äusseren 2gliedrigen und kurzem inneren eingliedrigen Aste, spärlich
beborstet, wie bei Crangonyx. Segmentale kapselartige Hautsinnesorgane
spindelförmig.

Bathyonyx de Vismesi n. g. n. sp.

Alle vier untersuchte Exemplare waren von gleicher Länge,
nämlich 3 mm und gleichgestaltet. In Formol konserviert zeigten
sie noch Spuren des ursprünglichen schwach orangerosa Färbung, wie
sie in lebendem Zustande auch besonders von ne Vısuns Kane her-
vorgehoben wird.

Die Antennen sind auffallend kurz, etwa 1, der Körperlänge
erreichend; ein wesentlicher Unterschied zwischen den Gliedern des

Ueber einige Sússwasser-Amphipoden — III. 3

Stammes und des Flagellums ist nicht vorhanden, indem die drei ba-
salen Glieder allmälig in die des Flagellums übergehen. Auf diese
Weise beträgt die Gesamtzahl der Glieder der oberen Antennen bei
2 Exemplaren 9, bei dem dritten 8. (Das vierte Exemplar wurde in
eine Schnittserie zerlegt.) Das dritte Glied trägt den zweigliedrigen
Nebenast, derselben Gestalt wie z. B. bei Niphargus, d. h. mit einem
basalen, stark angeschwollenen und verlängerten und einem distalen
kurzen und schlanken Gliede (Taf. I. Fig. 2 n.) Die Antennenborsten
sind schwach, kurz und spärlich (je 1—4) auf jedem Gliede wie bei
Niphargus. Die Sinnesborsten, die ich auf den Antennen von Cran-
gonyx als Sinnespinsel dargestellt habe, sind auch bei Bathyonyx vor-
handen, nur sind sie äusserst schwach entwickelt, so dass man sie
leicht übersehen kann.

Sonst sind diese merkwürdigen Sinneshaare nicht nur für diese
Gattungen, sondern auch für Niphargus und Gammarus namentlich
für das erste Glied der oberen Antennen charakteristisch, bei der
letzten Gattung sogar in der grössten Anzahl.

So fand ich bei G. fluviatilis aus Herzegovina (gesammelt von
Herrn Dr. Taos) am distalen äusseren Rande des ersten Gliedes in
der Zone zwischen den grossen Deckborsten je 7 Sinnespinsel. Ausser-
dem sind in der Mitte desselben Gliedes noch zwei Sinnespinsel, be-
gleitet mit einer dickeren Deckborste, vorhanden, durchaus derselben
Gestalt wie bei Crangonyx.

Auch bei Bathyonyx sind die Sinnespinsel je 2 in der Mitte
des ersten Gliedes und am vorderen Rande je 4 Siunespinsel vor-
handen, Die Struktur ist dieselbe wie bei Crangonyx, Niphargus und
Gammarvs. Es besteht nämlich jeder Sinnespinsel aus einer basalen
in die untere faserige Kutikula eingesenkten Urne. (Diese faserige
Kutikula ist noch mit einer feinen homogenen Kutikula bedeckt.
Taf: I. Fig. 14 c.)

Aus der Urne erhebt sich der am distalen Ende in feine Seiten-
haare zweizeilig verzweigte Borstenstiel. (Tai. I. Fig. 14.) Diese Sinnes-
haare habe ich bei Crangonyx als „Zitterhaare“ bezeichnet, indem sie
im lebenden Zustande beobachtet periodische Zitterbewegungen aus-
üben und dadurch auf bestimmte Sinnestätigkeit hinweisen. Die Zitter-
bewegung ist gewiss bei den in Rede stehenden Haaren der Amphi-
poden bemerkenswert, zumal sie an die Wimperbewegung erinnert,
wenn sie auch in anderer Weise geschieht als die letztere. Das

Zittern der Sinneshaare erinnert eher an die Zitterorgane der Rota-
1*

4 XXVIII. Fr. Vejdovský:

torien, oder an die Büschelhaare, die ich bei Bothrioplana bohemica
beschrieben habe.*)

Bei der Beobachtung der oberen durchsichtigen Antennen im

Profil kann man sich leicht überzeugen, dass die Sinnespinsel aus
dem Ganglion der Antennen innerviert sind; lange und feine Ganglien-
zellfortsätze stehen mit besonderen Kolbenzellen in Verbindung, deren
kurze Fortsatz sich an der Basis der Borstenurne schüsselförmig er-
weitert. (Tab. I. Fig. 14 ne.) Die Struktur der Ganglien in den
Antennen der Gammariden ist nach dem, was ich bisher von Gam-
marus pulez etc. sicherstellen konnte, sehr eigentümlich und verdient
eine spezielle Aufmerksamkeit der vergleichenden Nervenhistologen.

Auf den unteren Antennen kommen die Sinnespinsel nur ver-

einzelt vor; so habe ich auf dem zweiten Gliede 2, auf dem dritten

und letzten Gliede je einen Sinnespinsel derselben Gestalt und Grösse
wie auf den oberen Antennen sichergestellt.

Die blassen sog. Riechkolben fand ich nur auf einem Exemplare
(Taf. I. Fig. 3); sie sind sehr kurz, nicht die Länge der Glieder er-
reichend und daher sehr schwierig zu beobachten.

Ausser den Antennen sind die Sinnespinsel noch am Telson vor-
handen,**) wie bereits bei vielen Amphipoden sichergestellt wurde.
Ihre Stellung auf der Telsonfläche scheint für die Niphargus- und
Gammarusarten charakteristisch zu sein. Bei Bathyonyx ist das Telson
zu zwei Dritteln der Länge nach gespalten, somit nach hinten zwei-
lappig, die Lappen allmälig sich verengend und an der Spitze mit je
einer langen und einer kurzen Deckborste ausgerüstet. (Taf. I. Fig. 13.)

Nebst dem ist hier noch je ein kurzer Sinnespinsel vorhanden.
Etwas nach vorne von dieser Ausrüstung stehen äusserlich je zwei
längere Sinnespinsel derselben Gestalt und Grösse wie auf den Antennen,
Die Innervierung sämtlicher Sinnespinsel am Telson findet statt
offenbar von den Seitennerven des letzten Bauchstrangsganglion, wie
ich z. B. am Telson des neuzealändischen Crangonyx compactus
Chilton sicherstellen konnte.

Von den Sinnespinseln sind der Struktur nach ganz verschieden
die segmentalen Sinneskapseln, welche bei verschiedenen Gammariden
eine für die Gattung typische Gestalt aufweisen. Nach diesen Sinnes-
organen kann man die Gattungen Niphargus, Crangonyx und Gam-

) Zur vergleich. Anatomie der Turbellarien. Z. f. w. Z. Bd. 60. 1905.
‘) Cmvrox hat sie auch auf dem vorletzten Gliede der vierten Sorsopotén
von Gammarus fr agilis beobachtet.

À) P "VE W

Ueber einige Süsswasser-Amphipoden — III. 5

marus ganz verlässlich bestimmen, nur sind die Organe ziemlich
schwierig, namentlich wenn sie in geringer Zahl auf den Segmenten
vorkommen, zu finden, da sie durch äusserst winzige Dimensionen
ausgezeichnet sind. Nur aus diesem Grunde habe ich früher von deren
Vorhandensein bei Crangonyx keine Erwähnung getan. Ich bezeichne
.die Kapseln als segmentale Sinnesorgane, zumal sie teils auf den
Körpersegmenten, teils auf den Seitenplatten (Epimeren) verteilt sind.
Von der Gestalt, Anzahl und Verteilung der Kapseln kann man sich
ohne grössere Schwierigkeiten am auspraeparierten zweiten Epimeren
überzeugen, wo sie in einem Halbkreise am Rande regelmässig ein-
gelagert erscheinen und infolge der scharf kontourirten kutikularen
Wandungen sowohl in lebendem Zustande als auf Praeparaten deutlich
hervortreten. Auch die mit den Kapseln in Verbindung stehenden
Sinneshaare erleichtern die Erkenntnis der in Rede stehenden Kapseln.

Bei den Arten der erwähnten Gattungen habe ich nachfolgende
Formverbältnisse der Sinneskapseln festgestellt:

Bei Niphargus sind sie meist flaschenfórmig, nach aussen, wo
sie in das Sinneshärchen übergehen, allmählich sich verengend. Die
Sinneshaare sind meist gefiedert, pinselförmig, selten einfach, zugespitzt.

Ich habe die Sinneskapseln von verschiedenen Niphargus-Arten
auf ihre Gestalt geprüft und nachfolgende Formen sicherstellen
können:

Niphargus puteanus aus Prag. (Taf. Il. Fig. 23 u. 24.) Die Sinnes-
kapseln 12 w lang, 4 u breit, mit einem meist kurzen und büschel-
förmig endigenden Sinneshaare. Seltener sind die Sinneshaare ein-
fach, nicht verästelt.

Niphargus elegans aus Modena. (Taf. II. Fig. 22.) Sinneskapseln
derselben Gestalt wie bei N. puteanus aus Prag, aber die Sinnes-
haare gabelförmig endigend, mit einseitigem langen Haarbüschel.

Niphargus tatrensis (Schweiz, Fig. 26), stärker angeschwollen,
mit einem einfachen, fadenförmig endigenden Sinneshaare.

Niphargus aus Lille hat sehr kleine Sinneskapseln mit pinsel-
förmigen Sinneshaaren (Fig. 27).

Bei Niphargus Caspary aus München sind die Sinneskapseln
sehr blass, důnnwandig, verkürzt und in ein einfaches, kurzes Sinnes-
haar Salem (Fig. 28).

Niphargus Kochianus (Lough Mask in Irland) ist mit fast kugligen,
nach aussen verengten Sinneskapseln und büschelförmigen Sinneshaaren
versehen (Fig. 29).

XXVIII Fr. Vejdovský:

Bei Crangonyx subterraneus, den ich neuerdings in grösserer
Anzahl in Bezug auf die in Rede stehenden Sinnesorgane prüfen
konnte, sind die Kapseln fast cylindrisch, länger als breit, die Sinnes-
haare lang, nicht gefiedert, Sinneskapseln 4—5 x lang, Sinneshaare 20 u
lang (Fig. 30).

Bei Crangonyx compactus aus Neu Zealand sind die Sinnes-
kapseln sehr schlank, mit einfachem Haare endigend (Fig. 25.).

Bei allen Gammarus-Arten sind die Kapseln im grossen Ganzen
spindelförmig, schlank, nach aussen zugespitzt, nicht selten in der
Mitte eingeschnürt, die Sinneshärchen kurz, nicht gefiedert. Die
Länge der Kapseln variiert je nach den Arten von 16—22 u (Fig. 20
u. 21). Dieselben Formverhältnisse der Kapseln gelten im Allgemeinen
auch für Bathyonyx, nur sind die Gebilde viel kleiner und schwierig
zu finden (Fig 17, 18, spo, spó).

Die innere Struktur der Sinneskapseln ist eine andere als bei
den Sinnespinseln, bei allen Gattungen aber eine und dieselbe, wie
man am genausten an grósseren Gebilden der Gammariden feststellen
kann. Der proximale Teil der kutikularen Kapselwand stülpt sich
nämlich nach innen ein und bildet einen hohlen axialen Stiel, an
welchen sich die Sinnesborste ansetzt. Bei einigen Gammaren und
bei Crangonyx ist der distale Teil des Stieles köpfchenartig verdickt,
da nämlich, wo die Sinnesborste sitzt. Es ist nicht schwierig nach-
weisbar, dass die Kapseln von den Hautnerven innerviert sind; an der
Basis jeder Kapsel zieht nämlich ein blasser, aber doch scharf kon-
tourierter Nervenfaden, welcher offenbar den Stiel der Kapsel durch-
tritt und mit der Sinnesborste in Verbindung steht. Die Nervenfaser
entspringt aus je einer Ganglienzelle, wie richtig Hamann abbildet.

Die Sinneskapseln sind auf allen Segmenten verteilt. Auf dem
Kopfsegmente von Bathyonyx findet man dicht hinter dem diffusen
Auge 4—5 bogenförmig eingelagerte Kapseln (Fig. 17 spo), und
unweit hinter diesem Bogen die zweite Reihe mit 3—4 Kapseln
(Fig. 17 spó). Auf den nachfolgenden Segmenten kann die Anzahl
der Kapseln geringer sein, wiederholt sich aber mehr oder weniger
regelmässig auch auf den hinteren Segmenten.

Bei Crangonyx fand ich in dieser Körperregion auf jedem Seg-
mente je 4 Kapseln, 2 vordere und 2 hintere, während sie auf den
vorderen Segmenten spärlicher und unregelmässiger verteilt sind,
allerdings aber muss man mit dem Umstande rechnen, dass die Ge-
bilde bei ihrer Kleinheit und meist schwáchem Brechungsvermögen
leicht der Aufmerksamkeit des Beobachters entgehen.

Ueber einige Süsswasser-Amphipoden — III. 7

Den Sinneskapseln ist sehr oft die Aufmerksamkeit früherer
Forscher gewidmet worden. So hat sie LA Varerre am Rücken beob-
achtet und daher als „capilli in corporis dorso siti“ angeführt. —
HvmBERT erkannte sie als Sinnesorgane.und bezeichnet sie richtig als
„eapsules sensitives“. Wie später Hamann zutreffend angibt, hat
Leyoıe die Richtigkeit dieses Ausdruckes bestritten, „denn es handle
sich nicht um Kapseln, sondern um modifizierte Hautkanäle. Allein
aus seiner Darstellung geht hervor, dass er diese Organe mit den
ähnlich gebauten Haarbildungen der Fühler zusammenwarf und nur
die letzteren untersucht hat“. Vom Rarn und später Hamaxy haben
richtig die Sinneskapseln (von Hamwaxx als „Sinneskolben“ bezeichnet)
beschrieben und abgebildet. Bei Deuza Varre sind die Organe als
„peli“ bezeichnet worden, die Abbildungen sind aber bei schwachen
Vergrösserungen reproduziert, so dass die Struktur der Kapseln,
Nerveneudigungen und Sinnesborsten nicht klar hervortritt.

Die merkwürdigsten Organe von Bathyonyx sind gewiss die
Augen, aus welchem Grunde wir dieselben ausführlicher beschreiben
wollen. Bei keinem der 4 erwähnten Exemplare findet man normale
zusammengesetzte Augen wie bei Gammarus, sondern Sehorgane
mit den zu beiden Seiten des Kopfes diffus verteilten Komponenten.
Leider war das Pigment infolge der Fixierung nicht ganz erhalten,
so dass es unmöglich ist, die Anzahl der Pigmentzellen genau anzu-
geben.

Ein Exemplar wurde in eine komplete Schnittserie zerlegt, vor-
nähmlich zu dem Zwecke, um das Verhältnis der Nerven und
optischen Ganglien zu äusseren Sehapparaten genauer zu präzisieren.
Leider aber wirkte die Konservierung im Formalin so verletzend auf
die inneren Nervenapparate und das Gehirnganglion ein, dass man
in dieser Beziehung nichts Bestimmtes angeben kann und sind nur
die äusseren Flächenbilder des Auges un höchstens noch die Lage
der dioptrischen Medien unter der Hypodermis zu berücksichtigen,
wie sie sich auf den Praeparaten der ganzen Tiere bei mässigen und
starken Vergrösserungen verfolgen lassen. Aber auch nach diesen Bildern
kommt man zu interessanten Resultaten.

Ueberhaupt bildet das Auge von Bathyonyx kein kompaktes
Organ, wie wir das zusammengesetzte Auge der Arthropoden uns
vorzustellen gewohnt sind, sondern gestaltet sich als ein grosser, un-
regelmässig umschriebener Fleck von ungleicher Grösse und mit
variierender Zahl der Krystalikegel bei jedem der vorliegenden Exem-
plare. Ich bilde in Fig. 16—18 solche Augen ab.

g XXVII. Fr. Vejdovský:

In Fig. 16, welche bei schwacher Vergrösserung reproduziert
ist. findet man 24 Kegeln. Sie sind in einem dunklen (braunen bis
braunschwarzen) feinkörnigen Pigment eingelagert, welches im Centrum
des Auges am dichtesten entwickelt erscheint.

Hier war offenbar das ursprüngliche Auge, wie z. B. bei Gam-
marus, angelegt. In diesem zentralen Pigment sind auch die meisten
Krystallkegel angesammelt, ohne jedoch ein kompaktes Organ zu
bilden. ©

Sie sind ebenso unregelmässig im Pigment zerstreut, und be-
wahren keine bestimmte Lage wie die peripheren Krystallkegel, die
meist ohne Pigment unter der gewöhnlichen Hypodermis eingelagert
sind. Alle Krystallkegel sind meist aus je zwei Segmenten zusammen-
gesetzt oder nur einfach eingeschnürt, von bald gleicher Grösse, bald
sind die Halbkugeln ungleich gross; auch findet man hin und wieder
auf der Peripherie ganz isolierte kleine Kugeln. Die Krystallkegel
bestehen aus einer stark lichtbrechenden, homogenen, bräunlichen
Substanz und treten daher auf den Praeparaten scharf hervor.

In diesem Zustande erschienen die einzelnen Kegel bei allen
4 Individuen. Bei starken Vergrösserungen (wie mit hom. Imm., Apochr.,
obj. 2 mm, Oc. 4) habe ich ein anderes Auge reproduziert, wo der
Bau der Kegel interessante Resultate bietet (Fig. 17).

Hier sind die zerstreuten Augenkomponenten noch auffallender ;
im Zentrum des Augenfleckes begegnet man grossen, einfachen,
selten doppelten, 6seitigen oder unregelmässig verzweigten Pigment-
zellen, aus deren körnigen Pigmentsubstanz ein kleiner kugliger Kern
durchschimmert (p). Der gesamte Komplex der Kegel mit den zentralen
Pigmentzellen bewahrt im grossen Ganzen eine nierenförmige Gestalt,
die auch bei den normalen zusammengesetzten Augen von Gammarus
als typisch gilt. Bei Bathyonyx besteht aber kein Zusammenhang
zwischen den einzelnen Kegeln. Sie sind ebenfalls isoliert und meist
auf der Peripherie der Pigmentzellen eingelagert. Die Gesamtzahl
der Kegel in dem von uns reproduzierten Exemplare beträgt nur 14,
und man kann sich aus der Abbildung von der variierenden Gestalt
und Grösse der Komponenten überzeugen.

Die Zahl, Gestalt und Grösse der Krystallkegel variiert aber nicht
nur bei einzelnen Individuen, sondern ist verschieden auch in dem
rechten und linken Auge eines und desselben Tieres. Das eben be-
schriebene Auge gehört der linken Kopfseite (Fig. 17). In Fig. 18 ist
das Auge der rechten Seite desselben Tieres entworfen. Im Zentrum
der Pigmentzellen liegt nur ein Kıystallkegel, die übrigen sind auf

Ueber einige Süsswasser-A mphipoden — TIT. 9

der Peripherie der Pigmentzellen eingelagert, unregelmässig zerstreut
und sogar zwei unweit vom vorderen Kopfrande liegend. Hier sind
nur 11 Krystallkegel der verschiedensten Grösse und Gestalt vor-
handen.

Der Bau der reproduzierten Krystallkegel ist jedenfalls sehı
sonderbar und mit den Verhältnissen eines gewöhnlichen zusammen-
gesetzten Gammarus-Auges schwierig vereinbar. In jedem Kegel be-
gegnet man nämlich einer dunkleren, feinkörnigen, scharf kontourirten
Grundsubstanz, an deren Rande in günstiger Lage ein Körperchen
zum Vorschein kommt, das ich als Kern deuten möchte. In dieser
Grundsubstanz sind nun grössere und kleinere Kugeln von ungleicher
Anzahl vorhanden. Im einfachsten Falle trifft man eine grosse zentrale
Kugel und daneben eine oder mehrere kleine Kügelchen. Es können
sich aber beiderlei Gebilde in dem Maasse vermehren, dass die Grund-
substanz wie von Vakuolen ausgefüllt erscheint. Der Inhalt dieser
inneren vakuolenartigen Kugeln ist eine homögene, schwach licht-
brechende Substanz, die sich im’Karmiu’ nur äusserst schwach diffus
färbt. |

In der oben erwähnten Schnittserie, in welche ein Exemplar
zerleot wurde, habe ich leider wenig gefunden, was die beschriebenen
Gestaltsverhältnisse der Flächenpraeparate der Krystallkegel mit den
Nervenapparaten: erklären könnte. In Fig. 19 ist ein solcher Quer-
schnitt reproduziert. Von den Nervenorganen jst hier nichts zu sehen.
Die Kopfkutikula (c) ist stark vom Auge abgehoben. Die Hypodermis
(hp) bildet eine flache Schicht, in der nur die regelmässig von ein-
‚ander eingelagerten Kerne erhalten sind. Darunter findet man drei
Gruppen von grösseren kernlosen Pigmentklumpen, zwischen welchen
vakuolenartige Kugeln eingelagert sind. Es sind dies die Rudimente
der Krystallkegel, welche auf den 5 u dicken Schnitten bei weitem
nicht so lichtbrechend sind wie auf den Flächenpraeparaten. Eine
direkte Verbindung zwischen den äusseren grösseren Pigmentklumpen
und der tieferen Lage kleinerer Pigmentzellen (rf) existiert auf der
Schnittserie nicht. :

Zwischen beiden Schichten ist ein Hohlraum vorhanden, ob ein
Artefakt, vermag ich nicht zu entscheiden. Aber nach den bekannten
- Gestaltsverhältnissen des Auges von Gammarus hätten wir in der
unteren fast epithelartig angeordneten pigmentierten Zellage mit den
Retinulazellen zu tun, zu denen noch die äusseren Pigmentklumpen
gehören und gewiss nur durch die ungünstige Fixierungsmetode ab-
gehoben wurden. Hiernach wäre also bei Bathyonyx noch der Reti-

10 XXVIII Fr. Vejdovsky:

nulaapparat erhalten, wenn auch die dioptrischen Medien allmälig zu
Grunde giengen. Denn die oben beschriebenen Krystallkegel miissen
als in Degeneration begriffen aufgefasst werden. Erstens, weil sie kein
einheitliches, kompaktes Auge bilden, sondern nur lose unter der
Hypodermis zerstreut sind, und zweitens, weil die eigentliche Substanz
der normalen Krystallkegel allmähliger Degeneration anheimfällt.

Eine spezielle Analyse der Mundorgane von Bathyonyx ergibt
nun, dass die letzteren der Gestalt nach an diejenigen von Crangonyx
erinnern, nur sind sie viel schwächer entfaltet, was der Gesamtorga-
nisation von Bathyonyx entspricht. Die bildliche Darstellung der
Mandibeln und deren Palpen (Fig. 4), sowie der Maxillen des ersten
(Fig. 5,6) und zweiten Paares (Fig. 7), und schliesslich der Maxillar-
füsse (Fig. 8) unterstützt wesentlich diese Auffassung. Die Palpen der
Maxillarfüsse sind fast so lang wie die Gnathopoden, die ebenfalls
sehr schwach entwickelt sind, und namentlich sind es die Hände, die
man bei schwachen Vergrösserungen kaum von den fast so breiten
oder noch breiteren Proximalgliedern (Carpopoditen) unterscheiden
kann. Die Gestalt der Hände der Gnathopoden beider Paare erinnert
an die von Crangonyx, im grossen Ganzen kann man aber hier wie
dort eine Variabilität sicherstellen. Um dies zu veranschaulichen,
habe ich die Hände von drei Exemplaren mit Camera in Fig. 9—11
reproduziert. Die Fig. 10 und 11 sind bei gleicher, Fig. 9 bei ein
wenig stärkerer Vorgrösserung dargestellt, aus allen drei Abbildungen
gewahrt man nur das gemeinschaftliche, dass die Hände des ersten
Paares merklich breiter und kürzer sind als die des zweiten Paares.
Ferner geht aus den Abbildungen hervor, dass der schiefe äussere
Rand beider Hände fein gezähnelt ist, und dass die starke Borsten-
ausrüstung, welche für die Hände von Gammarus, Crangonyx und
teilweise Niphargus charakteristisch ist — wie ich namentlich bei
Crangonyx hervorgehoben habe, — bei Bathyonyx gänzlich fehlt. Sonst
sewahrt man eine leichte Variabilität der Gestaltsverhältnisse der
Hände in allen drei Fällen, was ebenfalls für Crangonyx gilt. Ein
Vergleich der Formverhältnisse der Gnathopodenhände der letzt ge-
nannten Gattung, wie ich sie in meiner Arbeit (21, Fig. 12—14)
zeichne, mit den von Crizrox (7, Fig. 4 gm, gn?) abgebildeten, dürfte
leicht zur Ansicht führen, dass der in Böhmen gefundene Crangonyx
gewissermassen eine andere Art vorstellt als der in den englischen

Ueber einige Süsswasser-Amphipoden — III. 11

Brunnen beobachtete. Tatsächlich hat SrEBBING auf Grund meiner
Darstellung und seiner Erfahrungen den aus Radotin bei Prag ge-
fundenen Crangonyx als Repräsentanten einer besonderen Gattung
und Art „Euerangonyx Vejdovskyi“ angesprochen. Erst nach dem Ver-
gleiche der Originale aus Böhmen und England, die wir in Prag mit
CHıvron gemacht haben, wurde über jeden Zweifel sichergestellt, dass
man es mit einer und derselben Art zu tun hat, bei der die Gestalt
der Gnathopodenhände bei einzelnen Individuen einer merklichen
Variabilität unterliegen kann.

Dass dem nun tatsächlich so ist, überzeugte ich mich neuerdings
bei zahlreichen Individuen von Crangonyx, welche im Laufe des letzten
Jahres in den Brunnen von Podbaba bei Prag in grosser Menge von
meinem strebsamen Schüler Herrn Niessner gesammelt worden waren.

Die übrigen Füsse habe ich speziell nicht analysiert, da sie im
grossen Ganzen an die entsprechenden Extremitäten von Crangonyx
der Gestalt nach erinnern. Auch die Doppelhäkchen auf den Schenkeln
der 1. und 2. Pleopoden weichen nur unbedeutend von denselben Ge-
bilden anderer Gammariden, namentlich den von Gammarus ab (Fig. 15).
Auch die Uropoden des letzten Paares entsprechen den von Cran-
gonyx; sie sind ziemlich kurz, das Basalglied fast so hoch wie breit,
der äussere Ast besteht aus einem langen proximalen und einem
kurzen, schlanken, distalen Gliede (Fig. 12).

Das proximale Glied trägt seitlich nur eine oder zwei Borsten
und unterscheidet sich dadurch wesentlich von dem stark mit Borsten-
büscheln ausgerüsteten entsprechenden Gliede der Niphargen und
Gammaren.

Der innere Ast ist eingliedrig, mehr als die Hälfte des äusseren
Astes erreichend. Jedenfalls ist er verhältnismässig länger als bei
Niphargus, und kürzer als bei Gammarus. Doch muss ich bemerken,
dass ich diese Uropoden nur von zwei Exemplaren analysiert habe.

Vom allgemein biologischen Gesichtspunkte ist die Entdeckung
von Bathyonyx sehr wichtig. Seiner systematischen Stellung nach ist
das Genus zwischen Gammarus und Crangonyx einzuordnen, da es
durch die kapselförmigen segmentalen Sinnesorgane mit der ersteren,
durch die übrige Organisation mit der letztgenannten Gattung über-
einstimmt. Nur die Abwesenheit der sog. sekundären Kiemen, die für
Crangonyx (und Boruta) so charakteristisch sind, und durch den zwei-

12 XXVIII. Fr. Vejdovsky:

lappigen Telson unterscheidet sich Bathyonyx von den genannten
Gattungen und reibt sich dadurch nahe teils an Gammarus, teils an
Niphargus.

Nach ve Vismes Kane ist Bathyonyx aus der Tiefe von 130 bis
150 engl. F. im Lough Mask gefischt worden. Seinem ganzen Körper-
habitus und der meisten Organisation nach stellt Bathyonyx eine de-
senerierte Form dar, welche Auffassung namentlich durch die Sinnes-
organe, speziell Augen, wesentlich unterstützt wird. Sämtliche oben
erwähnte Hautsinnesorgane, wie die Sinnespinsel und Sinneskapseln,
sind bei allen in gewöhnlichen Süsswasserbecken lebenden Gammarus-
Arten vorhanden, aber in viel grösserer Zahl und Entfaltung als bei
Bathyonyx, wo sie gleichen Schrittes mit den Augen in beiden
Richtungen einer Verkümmerung anheimfallen und daher nicht als
Kompensationsorgane aufgefasst werden können. Die Vorfahren von
Bathyonyx waren offenbar mit denselben Sinnesorganen, wie z. B. der
gewöhnliche Gammarus, in demselben Maasse und Entfaltung vorhanden,
verkümmerten aber im Laufe der Generationen in den Tiefen von
Lough Mask. Es liegt kein Grund zur Annahme vor, dass die Krebse
mit dem Quellenwasser ir den genannten See gelangt wären; ihre
Organisation bestärkt uns eher in der Auffassung, dass die Vorfahren
vielleicht nur in einer Cragonyx- oder Gammarus-Art zu suchen sind,
die sich allmählich den Tiefen von Lough Mask angepasst hatten. Kennt
man doch mit Augen versehene Arten von Crangonyx, von denen na-
mentlich C, recurvus nach GruBE im Vrana-See auf Cherso lebt,
leider aber bisher nicht genau in seiner Organisation analysiert
wurde.*) Aus dem Gesagten geht hervor, dass wir auf die Augen das
grösste es legen müssen.

Die allmählige Anpassung an das Leben in der Dunkelheit der
tiefen Seen und der subterranen Wässer überhaupt hat zur Folge
dass die Sehorgane nicht plötzlich, sondern allmählich verkümmern, bis
das Tier schliesslich ganz augenlos erscheint und die Blindheit sich
auf die nachfolgenden Generationen vererbt. Was die Süsswasser-
amphipoden anbelangt, so liest uns derzeit eine Reihe von Fällen vor,
wo wir auf das frühere Vorhandensein der Augen schliessen müssen.
Es wird oft der Beobachtung Leynic's Erwähnung getan, nach welcher
einzelne Individuen von Niphargus puteanus mit dem Augenpigmente

7) Aus einer interessanten Arbeit von M. Grocuowskı (10) erfahre ich
dass derselbe mit Prof. B. Dysowsxr eine grössere Menge von Crang. recurvus
in dem genannten See im J. 1895 gefunden haben. Hoffentlich düften wir eine
spezielle Bearbeitung dieser Art erwarten.

Ueber einige Süsswasser-Amphipoden — III. 13

versehen waren, und zwar in den Kopfteilen, wo z. B. bei gewöhnlichem
Gammarus die Augen liegen.

Obwohl ich im Laufe von drei Dezennien hunderte von der se-
nannten Art in dieser Richtung; untersuchte, so konnte ich doch bei
keinem einzigen Individuum etwas von den fraglichen Pigmentflecken
wahrnehmen, und glanbe dafür halten zu dürfen, dass Luyors eher
nur Crangonyx vorlag, bei welchem ich immer und ohne Ausnahme,
sowohl auf den Exemplaren von Radotín bei Prag, als neuerdings auf
grosser Menge von Individuen aus den Brunnen von Podbaba bei
Prag, die aus grossen verästelten Zellen bestehenden Pigmentflecke
jederseits des Kopfes gefunden habe, wie sie auch schon früher von
mir beschrieben wurden.

Sehr interessant ist die weitere Nachricht von Monırz, nach
welcher der Autor in dem Trinkwasser von Emmerin bei Lille einen
„Gammarus flwviatilis“ beobachtete, dessen Augen in der Gestalt von
dunkeln Flecken erschienen.

Sie waren nicht so kompakt gebaut wie bei den normalen Floh-
krebsen, sondern erschienen einzelne Ommatidien mit schwarzen
Pigmente umgeben und die Krystallkegel waren nicht so rundlich wie
bei typischer Art. Daher bezeichnet Monrez die von ihm beobachtete
Art als G. fluviatilis, var. d’Emmerin. Nach dieser Darstellung würde
uns ein ganz entsprechender Fall der Augenrudimente vorliegen, wie
wir bei Bathyonyx im Speziellen dargestellt haben, und es ist nur zu
wünschen, die Emmerinsche Varietät auf ihre übrigen Speziescharaktere
einer Analyse zu unterziehen, ob sie vielleicht eine besondere, dem
Bathyonyx de Vismesi nahe Art nicht vorstellt.

Nicht weniger wichtig ist die Mitteilung von R. Scavermer über
den in den unterirdischen Wässern von Claustal lebenden Gam-
marus pulex, bei welchem der Verfasser die Augen in eingetümlichen
Gestaltsverhältnissen vorgefunden hat. Dieselben sind von unregel-
mässiger Gestalt, nicht bestimmt kontouriert, mit wenigem schwärz-
lichem, auf das Augenzentrum sich beschränkendem und gegen die Peri-
pherie sich verlierendem Pigmente. Die Krystallkegel sind von einander
getrennt, das Auge ist daher ebenso diffus entwickelt wie bei unserem
Bathyonyx. R. Scnverner bezeichnet die Art als G. pulex var. sub-
terraneus.*)

*) Es ist zweckmässig, die Darstellung Scnveiper’s wörtlieh zu reproduzieren:

„Das Auge des unterirdischen Gammarus (der älteren Grubenwässer) ist

nicht mehr das intacte, normal entwickelte des oberirdisch lebenden G. pulex,
wiewohl gleich hinzugefůst werden muss, dass die hier bisher eingetretene

14 XXVIII Fr. Vejdovský:

Nach GanBIxr soll auch der von ihm beobachtete G. fluviatilis

1

bei Verona dieselben Augenverhältnisse aufweisen wie der SCHNErDER'sche
G. pulex, und er bezeichnet die Form als G. fluviatilis var. mam-
ophthalmus. Derselbe Autor erwihnt auch N. elegans var. imperfectus
mit kleinen bráunlichen Pigmentflecken, wie ich sie auf den Exem-
plaren von Modena angeführt habe.

Die .grossen Pigmentflecke von Crangonyx subterraneus, die ich
als Pigmentschleier bezeichnet habe, erinnern zwar der Lage nach an
das frühere Vorhandensein der Augen; ich habe sie aber nicht als
Augenrudimente gedeutet, so lange uns ein strikter Beweis fehlte,
dass dieses Pigment mit den Krystallkegeln auf der einen und mit
den optischen Ganglien auf der anderen Seite in direktem Zusammen-
hange steht. | =

Nun wissen wir, dass es einerseits Crangonyx-Arten mit nor-
malen Augen gibt, anderseits belehrt uns Cr. compactus aus Neu-
Zealand, dass hier nach Cæirrox die Augen nur durch 2 oder 3 kleine
„Linsen“ ohne Pigment vertreten sind. Wenn man nun unseren Cr.
subterraneus in Betracht zieht, so müssen wir den Pigmentschleier
als ein Augenrudiment deuten, in welchem die Krystallkegel ganz zu

teduction eine noch in den ersten Anfängen begriffen ist: ein Hinweis darauf,
dass selbst solche„höher entwickelte Augen, die schon unter normalen Verhält-
nissen sich dem vollen Lichte zu entziehen suchen (wie es doch bei dem G.
pulex unbestritten der Fall), erst nach sehr langen Zeiträumen streng subterranen
Einflusses die ersten deutlichen Spuren der Verkümmerung an sich tragen. Die
das Auge konstituirenden Krystallkegel zeigen nämlich in ihrem Gesammtverbande
eine entschiedene und persistente Auflockerung, verglichen mit jenen eines
normalen (G. pulex-Auges (vergl. Fig. 1 und 2). Damit im Zusammenhang
mag es stehen, dass das sanze Auge erstlich im Allgemeinen eine grössere
Fläche einnimmt, also grösser ercheint als das eines entsprechend grossen @.
pulex, dann aber auch nicht mehr die gewöhnlich mehr schmal bohnen- oder
nierenförmige, gestreckte Gestalt des intacten Gammarus-Auges, sondern: eine
breitere, mehr unregelmässig ovale besitzt und eine geringere Geschlossenheit
der Conturen aufzuweisen hat. Dass die Krystallkegel nicht mehr die normal
feste, gegenseitige Bindung haben, verräth sich übrigens auch durch die Neigung,
bei Schnitten u. dergl. leichter auseinander zu fallen. Der Grund dieses ganzen
gelockerten Zusammenhanges: aber ist in dem Pigmente zu suchen, welches
Krystallkegel und Retinula-Endigungen auszukleiden hat und hier eine entschiedene
Reduction zeigt. Dieses hat nämlich einen gewissen Grad von Contraction oder
Zusammenschrumpfung erfahren, mit anderen Worten, es reicht (nebst den
Retinulae) nicht mehr so tief in die Krystallkegel selbst hinein (bis zum Ende
ihres vorderen Drittheiles unter normalen Verhältnissen), und umfasst dieselben
auch von aussen nicht mehr so geschlossen becherförmig, sondern nur die ein-
zelnen Längsstreifen; letzteres macht sich besonders geltend bei den periferisch

Ueber einige Süsswasser-Amphipoden — III. 15

Grunde giengen und nur die Pigmentzelien zurůckblieben. Wir finden
daher, dass sich die Gattung Crangonyx durch alle möglichen Stadien
der in Reduktion befindlichen Sehorgane auszeichnet. Und ähnliche
Degenerationsreihe dürften wir auch bei anderen Gattungen erwarten.
Für Gammarus habe ich schon die Beobachtungen von Momez und
SCHNEIDER angeführt, eine ganz augenlose Art, G. fragilis ist aus Neu-
Zealand von UnıTon beschrieben worden und ich selbt kenne eine
grosse Art aus Herzegovina, die mir in 2 Exemplaren vorliegt und
jeder Spur der Augen entbehrt.

Dieselbe Reihe lässt sich für Niphargus aufstellen. Man kennt
zwar nicht die mit normalen Augen versehenen Arten, aber die nur
mit Augenpigment ausgezeichnete Art N. elegans lässt vermuten, dass
es augenführende Arten gibt, und es folgt eine ganze Reihe vollständig
blinder Arten, wie N. Kochianus, Caspary, puteanus ete. (Die Arbeit
von Viré ist mir unzugänglich geblieben.)

Es ist nun möglich, dass es augenlose Arten gibt, die gleich-
zeitig mit den mit reduzierten und normalen Augen in einem und
demselben Fundorte vorkommen. Wenigstens verdient eine erneute

gelegenen Kegeln, so dass diese oft in ihrer ganzen Länge freizuliegen scheinen
und jedenfalls eine nur noch sehr lockere Beziehung zum Pigmente verrathen.
Dass die peripherischen Glaskörper bei manchen auch oberirdisch lebenden
Gammariden-Arten ihren Zusammenhang mit Retinula und Pigment am ehesten
zu lockern geneigt sind, im Vergleiche mit den centralen, — dass dieselben
morphologisch sogar degenerieren, d. h. kleiner, unregelmässiger etc. werden
können ist mehrfach beobachtet, so durch ©. Sans bei G. neglectus, durch GRENACHER
bei G. locusta. Ich habe aber bei zahlreichen Vergleichsuntersuchungen an Exem-
plaren des oberirdischen G. pulex nie finden können, dass hier eine ähnliche
Auslösung der randständigen Krystallkegel vorliege wie beim unterirdischen.
Die allgemeine Form der Krystallkegel selbst ist überhaupt mancherlei Schwan-
kungen unterworfen und giebt keine besonderen Anhaltspunkte für unseren Fall.

Ich kann ferner hervorheben, dass das Augenpigment des unterirdischen
Gummarus eine Dunkelung erfahren hat. Während es bei der superterranen
Form lebhaft rothbraun bis chocoladebraun erscheint, deutlich da, wo die Aus-
läufer desselben in die Krystallkegel eintreten und im macerirten Zustande, —
ist es bei ersterem fast trübschwarz auch nach der Macerirung. Schliesslich will
ich noch erwähnen, dass die im Ernst August-Stollen gefangenen Exemplare noch
keinen deutlich erkennbaren Unterschied hinsichtlich des ebenmässigen Zusammen-
hanges zwischen Krystallkegeln und Pigment vom Normalzustande darboten.

Die Beziehung des Ganglion opticum zu den Glaskörpern ist, soweit ich
bis jetzt beurtheilen kann, beim unterirdischen Gammarus noch eine unveránderte,
indessen hoffe ich auf Grund weiterer Untersuchungen, die ich augenblicklich
noch nicht abschliessen konnte, baldigst einiges Specielle noch über diesen Punkt
mittheilen zu können.“ ;

16 XX VIII. Fr. Vejdovsky:

Untersuchung ,Gammarus pulex“ von Wädenschwyl in der Schweiz,
welcher in der Tiefe von 40 m nach der Angabe Asprr’s sowohl in
blinden als mit Augen versehenen Exemplaren vorkommen soll. Bei
anderen Tieraıten bestätigt diesen Fall der variierenden Vollkommen-
heit der Senorgane : PAcKARD von verschiedenen Individuen einer und.
derselben Art, und wie. speziell Forez hervorhebt, kann der blinde
Asellus Forelii Blanc: in seltenen ‘Ausnahmen noch Augenrudimente
tragen. Bei dieser Gelegenheit. mag erinnert werden, dass. ich‘ vor
Jahren in einem Prager Brunnen sowohl augenlose als mit ‘Augen
versehene Rhabdocoelen Gyrator notops Duaés gefunden habe. Die
augenlose Form ist von L. v. Grarr als eine selbständige Art Gyrator
coecus bezeichnet: worden.

Die angeführten Fälle mögen die von PACKARD und neuerdings
Cnmrox ausgesprochene Vermutung) unterstützen, nach welcher es
möglich ist, dass bei verschiedenen Arten verschiedene Stadien der
Augenreduktion und möglicherweise auch bei Individuen aus verschie-
denen Fundorten vorkommen. !

Die Entdeckung von Bathyonyx bietet nun einen vortrefflichen
Beleg, wie man sich das erste Stadium der Augendegeneration vor-
stellen kann. Die Vorfahren dieser Gattung waren gewiss nahe ver-
wandt mit dem»mit normalen Augen versehenen Gammarus, wie man
namentlich aus der Gesamtorganisation, speziell auch nach den
kapselförmigen segmentalen Hautsinnesorganen schliessen kann. Auch
die Sehorgane stellten die bekannten nierenförmigen Augen eines
Gammarus-artigen Vorfahren dar. Die sich zum Leben in den dunkeln
Seetiefen *) anpassende Nachkommenschaft verlor allmählich das Sehver-
mögen der zusammengesetzten Augen, indem die Funktion einzelner
Ommatidien nicht zur Geltung kam und infolge dessen die Krystallkegel
der Degeneration anheimfielen. Es blieben nur die Pigmentzellen zurück
und die noch funktionierenden Ommatidien erscheinen dann als zer-
streute Augenkomponenten zu beiden Seiten des Kopfes. In diesem
Stadium der Augenreduktion liest uns nun Bathyonyx vor.

Aber auch die noch vorhandenen Krystallkegel sind in Désène-
ration begriffen, wie die homogenen Kügelchen in den Kegeln be-
weisen. Die Hypothese der fortschreitenden Augenreduktion glaube ich
durch nachfolgende Tatsachen unterstützen zu können:

) Aus der geringen Anzahl der gefischten Exemplare von Bathyonyx dürfte
man vermuten, dass die Art vielleicht im Schlamme lebt und: nur gelegentlich
frei im Wasser herumschwimmt.

Ueber einige Süsswasser-Amphipoden — III. im

1. Aus der variierenden Zahl der Krystallkegel bei einem und
demselben Tiere auf der rechten und linken Kopfseite.

2. Aus den verschiedensten Grössen der einzelnen Krystallkegel,
welche in einem und demselben Auge an Grösse abnehmen und
schliesslich als kleine lichtbrechende Komponenten erscheinen.

3. Aus den Gestaltsverhältnissen der Krystallkegel selbst. Die
homogenen Kugeln innerhalb der feinkörnigen Grundsubstanz glaube
ich als nachweisbare Spuren der Degeneration deuten zu müssen.
Auf diese Weise verlieren die Krystallkegel ihr dioptrisches Ver-
ınögen. Die Degeneration findet aber nicht in bestimmter Reihe statt,
sondern kann die einzelnen, weit von einander entfernten Ommati-
dien treften, während die inzwischen liegenden Kegeln noch erhalten
bleiben.

Infolge dessen zerfällt das ursprünglich kompakte Auge in eine
varlierende Anzahl unregelmässig zerstreuter Komponenten, die ohne
bestimmte Regel eine bedeutende Kopffläche einnehmen.

Aus dem Geschilderten geht hervor, dass wir die Gestaltsver-
hältnisse der Augen von Bathyonyx als das erste Degenerationssta-
dium auffassen und somit diese Gattung als diejenige bezeichnen
müssen, welche aus den mit normalen Augen versehenen Gammarus-
artigen Vorfahren entstehen konnte. Die Genealogie der blinden
Gammarus-Arten und von Bathyonyx dürfte sich demnach folgender-
massen herausstellen:

1. Die mit Augen versehenen Arten von

Gammarus (pulex, fluviatilis etc.)

eee
pa | ma
A A a
2. Die von Scaxeiner | 4. Augenlose Gammu-
und MonrEz erwähn- rus-Arten (G. fragilis
ten Formen mit redu- Chilton)

zierten Augen (G. |
pulex var. subterraneus

Schn.) (G. flwiatitis 3. Bathyonyx Vejd. (B.
var. d Emmerin Mon.) de Vismesi Vejd.)

Eine ganz entsprechende Artenreihe lässt sich auch für Cran-
gonyx aufstellen, und wenn man in ähnlicher Weise verfährt, so er-
hält man nachfolgende Uebersicht:

Sitzber. d. kön. bohm, Ges. d. Wiss. II. Classe. 2

18 XX VIII. Fr. Vejdovský:

1. Die mit Augen versehenen Arten von

Crangonyx (gracilis, recurvus etc.)

2, C. compactus 3. C. subterra- 4. Blinde Arten

Chilt. (Mit 2 bis neus Bate. Mit in Nordamerika.
3 Krystallke- Pigmentschleier. 5. Borura Wrzes.
seln.) (B. tenebrarum).

Auch für Niphargus lässt sich mit grosser Wahrscheinlichkeit
eine entsprechende Artenreihe zusammenstellen, wenn auch bisher
Augen-führende Arten nicht bekannt sind. Dass aber solche existiert
haben müssen, beweisen die mit rudimentären Sehorganen versehenen
Spezies.

Hier stellt sich also die Reihe folgendermassen heraus:

1. Niphargus (hypothetische, mit Augen ausgerüstete Arten).
Den
Dr
2. N. elegans Garb. (Mit 3) Augenlose Arten
kleinen Pigmentflecken.) a) Mit optischen Ganglien
N. Kochianus Bate
N. Casparyi Pratz
b) Ohne Sehnerven
N. puteanus etc.

I. Ueber Niphargus Kochianus Bate und N. Gaspary
Pratz.

Unter dem Namen Niph. Kochianus wurde 1859 von Barr eine
Niphargus-Art aus einem Brunnen aus der Nähe von Dublin beschrie-
ben. Eine genaue Darstellung der äusseren Organisation dieser Art
namentlich der Mundorgane und Extremitäten ist erst neuerdings
von Cirrox veröffentlicht worden, wozu noch von DE Vısmes Kane
einige Beiträge bezüglich des letzten Uropoden-Paares, Mandibeln und
der Unterlippe beigefügt wurden. Bei der Bestimmung von N. Ko-
chianus wurde namentlich die Gestalt der Greifhände berücksichtigt

Ueber einige Süsswasser-Amphipoden — III. 19

und so lange noch genauere Analysen der Mundorgane nicht vorlagen,
glaubte man, dass Niph. Kochianus auch in den unterirdischen Wässern
des europäischen Kontinentes verbreitet ist, namentlich als von ve
RousEnoxr eine Art mit ähnlichen Gnathopoden in den Münchener
Brunnen entdeckt und nach seiner Auffassung als eine Varietät von
N. puteanus unter dem Namen var. Kochianus beschrieben wurde.
Neben den verschiedenartigen Einzelnheiten konnte man aber schon
aus der Analyse der Mundorgane schliessen, dass die vermeintliche
Varietät sich vollständig von N. puteanus unterscheidet und eine
selbständige Art vorstellt.

So habe ich speziell hervorgehoben, dass die Münchner Speeies
ganz verschieden von allen bisher beschriebenen Niphargus-Arten ist
und führe die Art unter dem Namen N. Kochianus an, namentlich
auf Grund der mir damals bekannt gewordenen Mundorgane.

Aber die in Rede stehende Art aus den Münchner Brunnen war
schon lange vorher als eine selbständige Spezies bekannt und in ihrer
äusseren Organisation sehr ausführlich von Prarz unter dem Namen
Gammarus Caspary beschrieben worden. Die Dissertation von
Prarz ist nur in wenigen Exemplaren erschienen und ist bisher, mit
Ausnahme von MovrEz allen Autoren, die sich mit der Systematik und
Ethologie der subterranen Fauna beschäftigt haben, entgangen. So-
wohl die meisten englischen Autoren, als ne Roucemoxr, und später
WRzesnıowskt und seine Nachfolger hatten von dem Inhalte der
PRarTz'schen Dissertation keine Kenntnisse. Erst neuerdings gelang
mir, diese vergessene Schrift zu Gesicht zu bekommen und so kann
‘ich jetzt feststellen, dass „Gammarus Caspary“ Pratz in jeder Be-
ziehung dem ne RovcEmovrschen und meinem „Niph. Kochianus“
entspricht, keinesfalls aber mit der gleichnamigen Art von Bare über-
einstimmt. Diese Behauptung ist dadurch ermöglicht, dass mir sowohl
die Exemplare von München als die aus Lough Mask vorliegen und
auf Grund der Analysen sämmtlicher Extremitäten, namentlich der
Mundorgane, kann man sicherstellen, dass beide Arten nur in Bezug
auf die Gestalt der Gnathopoden-Hánde übereinstimmen, bezüglich
der Mundorgane aber noch mehr von einander entfernt sind als ein
Crangonyx von Gammarus.

Eine erneuerte, mit Abbildungen begleitete Beschreibung von
Niph. Caspary Pratz ist daher um so wünschenswerter, als die Ab-
bildungen von Prarz mit Hilfe der älteren optischen Hilfsmittel ent-

worfen sind und meist nicht der Wirklichkeit entsprecben. Auch die
9%

-

20 XXVIII. Fr. Vejdovský:

von pe RouGemonr gegebenen Abbildungen sind allzu schematisch und
die Beschreibungen ziemlich oberflächlich.”)

Niphargus Caspary Pratz.

Syn. 1866. Gammarus Caspary, Pratz (15).
- 1876. Gammarus Kochianus, de Rougemont (16).
1900. Niphargus Kochianus, Vejdovsky (20).
1888. 1890. Niphargus Caspary (?) Wrzesniowski (22, 23).
1900. Niphargus Kochianus, Chilton (6).

In der nachfolgenden Beschreibung werde ich so verfahren, dass
ich das Wesentliche aus dem Texte von Prarz wörtlich anführen

werde, was für die künftigen Forscher, denen die Dissertation des
genannten Verfassers nicht zu Gebote stehen würde, von Nutzen sein

dürfte. Wo meine Beobachtungen mit den Angaben von Prarz nicht
übereinstimmen, bzw. einer Korrektur und Vervollständigung be-
dürfen, werde ich die diesbezüglichen Bemerkungen beifügen.

Prarz: „Obenerwähnte Brunnenkrebse habe ich ziemlich häufig in München
und zwar in Pumpenbrunnen gefunden, deren Wasser ganz und gar vom Lichte
abgeschlossen. Es waren meist Gartenbrunnen; der Boden ziemlich locker, auf-
geschwemmt, meist aus Geröll bestehend.

Wie schon oben bemerkt, ist es ziemlich bestimmt anzunehmen, dass die
von Caspary”*) und Hosıus***) beschriebenen Brunnenkrebse derselben Species
angehören; jedoch möchte ich hier die Frage stellen, welchen Nutzen die genaue
Beschreibung irgend eines Gegenstandes, welcher selbst schon an und für sich
Zweifel an seiner Vollkommenheit aufkommen lässt, schaffen soll? Insofern
haben sich denn auch viele Mängel in beide Arbeiten eingeschlichen, von denen
der Mangel an Ueberzeugung bei obigen Autoren jedenfalls nicht als der geringste
anzuschlagen ist.

Hierzu habe ich Nachfolgendes zu bemerken: Es ist nicht
„ziemlich bestimmt anzunehmen“, dass die von Casrary und Hosıus
beschriebenen Brunnenkrebse derselben Species angehören. Sowohl die
Beschreibungen als Abbildungen namentlich von Casrary zeigen
darauf hin, dass die Art, mit welcher sich der Autor befasst hat,

*) Cnrurox (6) erwähnt zwar, dass ihm Exemplare aus München zu Gebote
standen und dass er sie mit der britischen Art verglichen und nur einige wenige
Unterschiede gefunden hat. Offenbar hat Cururox die Mandibeln und Maxillen
dos 1. Paares nicht speziell analysiert, sonst mässte er die grossen Uaterschiede
zwischen beiden Arten gefunden haben.

“*) Verhandlungen des naturhistorischen Vereins der preussischen Rhein-
lande und Westphalens. 6. Jahrgang. 1849. pag. 39.

Le “*) Wıremann’s Archiv. 1850. pag. 233.

Ueber einige Süsswasser-Amphipoden — III. 9]

keinesfalls mit N. Caspary Pratz übereinstimmt, sondern eher nur
dem N. puteanus entspricht. Mehrere Gründe sprechen dafür, na-
mentlich aber die Bezahnung der ersten Maxille, welche für die
Artunterscheidung maassgebend ist. Sie stimmt keinesfalls mit den
bei N. Caspary Pratz sichergestellten Bauverhältnissen überein, wie weiter
unten noch besonders hervorgehoben wird. Auch das letzte Uropoden-
paar spricht dafür, dass Caspary eine ganz andere Art, nämlich N.
puteanus vorlag. Jedenfalls ist N. Caspary bisher nur an die Grund-
wässer von München beschränkt und ist nirgends als hier gefunden
worden.

Prarz: „Als massgebendes Objekt benutzteich ausgewachsene Exemplare
männlichen Geschlechtes, leicht an dem letzten falschen Fusspaare, dem dorni-
sen Fortsatze an der unteren Seite des 12. Segmentes, unmittelbar vor dem
ersten Springfusspaare gelegen — und, als negatives Zeichen, an dem Fehlen der
Lamellen zur Befestigung der Eier erkennbar. Bei der speciellen Beschreibung
werde ich auf diejenige Caspary’s und Hosrus hauptsächlich Rücksicht nehmen.

Die Grösse der ausgewachsenen Exemplare variirt unter einander ziemlich
stark. Die Grössten erreichten etwa 15 mm., die Antennen mitgerechnet. Es sind
mir jedoch geschlechtsreife Weibchen vorgekommen, welche nicht mehr als
6 mm. zählten. Die Gestalt ist, wiebei allen, bis jetzt beobachteten unterirdischen
Gammariden, schlank, der Körper ziemlich stark zusammengepresst. Färbung
weiss. Augen fehlen.

Der Körper besteht aus 14 Segmenten, wovon 1 auf den Kopf, 7 auf den
Vorderkörper und 6 auf das Abdomen kommen. Die Körpersegmente nehmen, vom
Kopfe ausgehend, an Grösse zu, so etwa, dass das 11. Körpersegment oder das
3. des Abdomens das grösste ist. Der Rücken ist hin und wieder mit feinen,
“ wenig bemerkbaren und unregelmässig verteilten Härchen bedeckt, und zwar so,

. dass auf ein Segment nicht mehr als 2—3 solche Haare kommen. Das Weibchen
trägt ausserdem auf dem oberen Teile und an der hinteren Seite des 6., 7. und
S. Segmentes kleine Dornbůschel, aus 3—5 kurzen Dornen in einer Reihe ste-
hend zusammengesetzt.“

Hierzu habe ich Nachfolgendes zu bemerken. Es standen mir
10 Exemplare von N. Caspary zu Gebote; alle waren nur junge
Tiere, vielleicht Männchen, von 8 mm. Länge; somit kann ich mich
von den „Dornbüscheln“ des Weibchens nicht näher aussprechen
Was aber die feinen, unregelmässig verteilten Härchen auf dem
Segmenten anbelangt, so hat man es hier gewiss nur mit den Sinnes-
härchen der kapselförmigen segmentalen Sinnesorgane zu tun. Dieselben
sind bei N. Caspary sehr schwierig zu finden, weil die Kapseln äusserst
dünnwandig und daher blass sind. Nichtsdestoweniger sind sie sehr
eigentümlich gestaltet, so dass man nach diesen Kapseln die Art
sofort zu bestimmen vermag. Ein solches Hautsinnesorgan ist in Fig. 28

99 XXVIII. Fr. Vejdovský:

Taf. II. bei (hom. Imm. 2:00 mm) reproduziert und stellt ein fast ellipti-
sches Bläschen vor, dessen untere Hälfte stärkere Wandungen besitzt
als die obere. Von der Basis des Bläschen erhebt sich ein niedriger
Knopf, auf dem eine ziemlich kurze Sinnesborste steht. Die Länge des
Sinnesbläschens beträgt 7 u, die Breite 4 u. |

- Prarz: „Das Männchen besitzt, wie schon oben angedeutet, am 12. Segmente,
unmittelbar vor der Insertion des ersten falschen Fusspaares, einen starken,
nach unten und rückwärts stehenden Dorn, während beim Weibchen, an Stelle
des Dornes blos eine kleine Verlängerung des Körpersegmentes bemerk-
bar ist.“

Leider war ich nicht imstande auch bei einem einzigen Exemplare
den erwähnten Dorn zu entdecken, obwohl ich zu wiederholtenmalen
denselben zu finden trachtete; nach der Grösse, wie das Gebilde von
Prarz reproduziert wird, müsste man den Dorn leicht und sofort zu
Gesicht bekommen. Somit möchte ich sowohl bei dieser, als bei jeder
anderen Art das Vorhandensein des Dornes am 12. Segmente in
Abrede stellen.

Da mir wie gesagt, die Weibchen nicht zu Gebote standen, so
lasse ich die weitere Beschreibung deren Brutlamellen nach Prarz
folgen. Er sagt nämlich:

„Die Lamellen zur Befestigung der Eier befinden sich an den Segmenten
der 4 ersten Fusspaare. Jedes Segment trägt deren 3-5 dachziegelförmig über
einander liegend und unmittelbar neben den Kiemenblättchen angeheftet, und
scheint die Zahl derselben im Verhältnis zur Grösse des Individuums zu
stehen.

Caspary sowohl wie Hosıus haben diese Lamellen nicht sehen können, doch
gibt Letzterer eine Abbildung derselben für Gammarus pulex, welche in der
Form ziemlich denen von mir gesehenen ähnlich sind. Beim Gammarus pulex
sind die Lamellen, wie Hosıus angiebt, am 2. bis 5. Fuss befestigt; die des 2.
Fusspaares sind die grössten. La Varerre lässt dieselben bei der von ihm be-
schriebenen Species am 3., 4., 5. und 6. Segmente befestigt sein.

Was erstens die Stellung anbelangt, kann ich obigen Angaben nicht ganz
beistimmen, indem ich die Lamellen wohl auch vieren Segmenten entsprechend
gefunden, jedoch denen der 4 ersten Fusspaare, wie auch Sr. Bark angiebt. *)
Möglich ist es, da die Lamellen immer ziemlich weit nach der hinteren Seite des
Segmentes stehen, dass Hosıus und La Varerre sie den nächsten Körper-
segmenten zugerechnet haben. Dieser Vermuthung stehen jedoch wieder die
Zeichnungen des letzteren gegenüber, in welchen die Lamellen mit den entspre-
chenden Körpersegmeuten widergegeben sind.

Zweitens unterscheiden sich die Lamellen des hier zu beschreibenden
Brunnenkrebses in der Form sowohl, wie in der Behaarung, bedeutend von denen

*) Report of the British association for the advancement of Science. 1856.
pag. 54.

Ueber einige Süsswasser-Amphipoden — III. 23

La Varerte’s. In Hinsicht der Form sind sich die Lamellen der 4 Segmente
ziemlich gleich. Die des4. Segmentes, also des dritten Fusspaares, fand ich
am grössten und von der Gestalt der Taf. I, Fig. 3a. Die Behaarung ist undicht,
und beschränkt sich ziemlich auf die unteren °/, der Lamellen. Die Länge der
Haare entspricht etwa der Breite: der Lamellen, oder übertrifft dieselbe. Die Haare
sind wenig elastisch, und daher sehr gefügig.

v. SrEBoLD gibt in seiner vergleichenden Anatomie an, dass die Brut-
taschen sich zur Zeit der Brunst bilden, später aber wieder verschwinden. Das
Erstere ist jedenfalls wahr, und kann insofern die Gegenwart derselben ein
Zeichen für die geschlechtliche Reife des Thieres sein. Was jedoch das Ver-
schwinden, oder auch das Abnehmen der Lamellen an Grösse, anbelangt, so kann
ich dieses nicht bestätigen. Ich fand dieselben bei allen weiblichen Exemplaren
ohne eine Abnahme derselben an Grösse, — welches an und für sich schon eine
ziemlich gewagte Behauptung scheint, — oder eine beträchtliche Reduktion an
Zahl und allmähliges Verschwinden derselben zu beobachten.

Die Kiemenblättchen (Fig. 35). Was die Zahl der Kiemenblättchen
betrifft, so habe ich dieselben, in Uebereinstimmung mit Caspary, an allen Fuss-
paaren, mit Ausnahme der Spring- und Schwimmfüsse, gefunden.*) Dieselben sind
an einem cylindrischen Stiele der inneren Fläche der Seitenplatten angeheftet,
und theilweise durch dieselben geschützt, so dass sie namentlich an den 4 ersten
Segmenten nicht immer oder schwer sichtbar sind. Die der 3 folgenden Segmente,
den grossen Gangbeinen entsprechend, sind, in Folge der kleineren Seitenplatten,
leichter zu bemerken.

Die Grösse der Kiemen unter einander ist ungleich, und auch die Gestalt
derselben variirt je nach ihrer Stellung. Die Kiemen der 2 ersten Fusspaare sind
oft blos rudimentär, die des 3. und 4. Fusspaares sind die grössten, verschoben
viereckig, 0:8 mm lang und etwa halb so breit; die der folgenden Fusspaare sind
kleiner, ei- oder bohnenförmig. Sie stellen dünne, flache Körper vor, deren
Durchmesser kaum mehr als 0:01—0'02 mm. betragen kann; die Membran ist von
ausserordentlicher Feinheit. Das Innere der Kiemenblättchen ist, wegen einer

grossen Zahl in denselben vertheilter, stark lichtbrechender Körper (Paren-

chyminseln von SreBoLD), gefleckt, und hat diese Fleckung oft, infolge einer ge-
reihten Anordnung, ein wolkiges Aussehen. Diese Anordnung ist bei den Kiemen-
blättchen der ersten Fusspaare bedeutend markierter, während sie bei den letzten
mehr regellos wird. Auch sind die ersten reicher an Flecken (Parenchyminseln)
als die letzteren. Der Rand der Kiemen, etwa in einer Breite von 0-04 mm, ist
frei von denselben und führt die dem Kopf zugewandte Seite den arteriellen
Blutstrom abwärts, während auf der entgegengesetzten der venöse wieder dem
Herzen zufliesst. Bei Einwirkung von Aetzkali zogen sich die Kiemenblättchen
etwas zusammen,. auch wurde die innere Struktur in ihren Kontouren un-
deutlicher.“

Nun folgt bei Prarz eine ausführliche Beschreibung der An-
tenen, die wir wörtlich nicht reproduzieren wollen, weil sie meist

*) Hosius sagt, dass die ersten Fusspaare ohne Kiemenblättchen sind, und
La Varerre beschränkt die Zahl noch mehr, indem er bloss 5 Paar derselben
annimmt.

24 XXVIII. Fr. Vejdovsky:

allgemein gehalten wird, was auch für andere Arten passt. Wir ent-
nehmen daher der langwierigen Beschreibung nur das, was für N.
Caspary charakteristisch ist und mit unseren Beobachtungen über-
einstimmt.

„Der Stamm der oberen Antennen besteht aus 3 Gliedern. Das Basalglied
entspricht in der Länge den 3 ersten Gliedern der Geissel, und ist 2'/,mal so
lang als breit. An der oberen Seite, d. h. in der Nähe des Ansatzes des zweiten
Gliedes befinden sich einige nicht starke Borsten.

Das zweite Glied des Stammes, das Mittelglied, ist annähernd um ein
Dritttheil kürzer und um die Hälfte geringer im Durchmesser als das Basalglied
in der Mitte sowohl als auch an der oberen Seite mit kleinen Borsten besetzt.
Das dritte Glied, Endglied, ist gegen das vorige wieder um !/, kürzer, um '/,
geringer im Durchmesser und ebenfalls, an seiner inneren Seite hauptsächlich,

beborstet. Das Verhältniss der Stammglieder zu einander wäre also in Zahlen —

ausgedrückt folgendes:

Basalglied | Mittelglied | Endglied
Länge | 1 Re EA
Breite | 1 zn | 2,

Die Zahl.der Geisselglieder wird für Gammarus Caspary Pratz
25—26 als die gewöhnlichste, angegeben, doch hat er auch 29, bei
den ausgewachsenen Weibchen aber auch — ausnahmsweise — nur
12—15 Glieder gefunden.

Die Frage nach der Anzahl der Geisselglieder bedarf einer spe-
ziellen Besprechung, indem sie indirekt mit der Frage der Segmen-
tierung zusammenhängt. Wenn man nämlich bei jungen Tieren — und
das gilt für alle Arten — in der Geissel der oberen Antennen z.B.
12 Glieder findet und in den erwachsenen beinahe dopvelt so viel,
so entsteht die Frage, wie sich die Glieder vermehrt haben, ob nám-
lich durch blosses terminales Wachstum oder durch Knospung der älteren
Anlagen. Diese Vorgänge bedürfen einer speziellen Bearbeitung ; ich habe
wir nur zufällige Beobachtungen notiert, aus welchen es hervorgeht,
dass die ursprünglichen Antennenglieder nur Anlagen für die späteren
vorstellen, indem sich jedes Segment wieder zu einer Anzahl neuer
Glieder teilen kann. Nachträglich findet das Heranwachsen der ur-
sprünglichen Teilstücke zu normaler Länge statt. Als Beispiel führe
ich nachfolgende Beobachtungen über die Vermehrung der Antennen-
glieder von Gammarus fluviatilis an. Bei jungen, etwa D mm. langen

Ueber einige Süsswasser-Amphipoden — III. 25

Tieren, bestehen die Geisseln der oberen Antennen aus 12 Gliedern.
Jedes von diesen Gliedern kann in neue gleichwertige Segmente zer-
fallen. Der Anfang dieses Vorganges findet noch in der alten kutiku-
laren Umhüllung der Segmente statt‘ und verrät sich durch sehr
zahlreiche Mitosen. Die Segmentierung beginnt proximalwärts, d. h.
das erste Geisselglied vermehrt sich zuerst, dann schreitet die Seg-
mentierung in dem nächstfolgenden, dann im 3., 4. etc. Geisselgliede. Das
erste Glied bildet sich regelmässig zu drei neuen, gleichwertigen Glie-

Fig. 1. Fig. II.
Erste drei Glieder (I, II, III) des Fla-
gellums der oberen Antennen. Im ersten É à
Gliede (I) sind drei Glieder der defini- oberen Antennen in erwachsenem sta-
tiven Antenne enthalten (1, 2, 3). Junges | dium, entstanden aus dem ersten Gliede

Exemplares. des vorgehenden Stadiums.

Frste drei Glieder des Flagellums der

dern um, die schon gut entwickelt noch von der alten Kutikula umhüllt
sind.. Das zweite und dritte Geisselglied zerfallen nur zu je zwei
neuen Segmenten. Zur Veranschaulichung dieser interessanten Vor-
gänge habe ich den Anfangsteil der Geissel eines jungen Niph. Cas-
pary in der Textfigur I abgebildet, wo eben die neu angelegten drei
Segmente aus dem ersten Gliede, zwei neue Segmente aus dem zwei-
ten Gliede in der Bildung begriffen erscheinen.

26 XXVIIL Fr. Vejdovský:

In der Textfigur II ist der Anfangsteil der Geissel des älteren Exem-
plars derselben Art veranschaulicht, wo die Segmente bereitsihre de-
finitive Länge und Selbständigkeit erreicht haben. Hierzu muss man
natürlich die Längenverhältnisse der Nebengeissel in Betracht ziehen.

Prarz gibt an, dass die Nebengeissel annähernd die Länge der
zwei ersten Glieder der Hauptgeissel erreicht, wovon */, auf die Länge
des ersten Gliedes kommen, dessen Durchmesser auch das Doppelte
desjenigen des zweiten Gliedes hat. Nach den vorstehenden Beobach-
tungen kann die Angabe von Prarz nur für einzelne Fälle giltig sein wie
ich auch an einem Exemplare sichergestellt habe, ohne mich jedoch
von der Anzahl der Glieder an der Hauptgeissel zu überzeugen. Bei
jungen Tieren ist natürlich die Länge der Nebengeissel im Vergleich
zu den Gliedern der Hauptgeissel eine andere, (wie auch aus den
Textfiguren I und II erhellt), als bei erwachsenen Tieren, wo die Glie-
der der Hauptgeissel nicht nur stark in die Länge herangewachsen
sind, sondern sich auch vermehrt haben.

Dann folgt bei Prarz eine ausführliche Beschreibun der Ge-
stalt und Verteilung der blassen Kolben auf der Geissel der oberen
Antennen. Für unsere Zwecke kommt nur die Gestalt und Lage in
detracht.

„Ihre Stelleng ist zwischen den zwei Borsten, an der unteren, vorderen
Seite der Geisselglieder (Taf. I. Fig. 6). Sie sind immer nach vorwárts gerichtet
und allen Gliedern angeheftet, mit Ausnahme des ersten (Basal-) Gliedes der
Geissel *) und, bei ausgewachsenen Exemplaren, mit Ausnahme der Spitze des
Endgliedes. Bei jungen Exemplaren kann man dieselben jedoch auch am letzten
Geisselgliede finden, nur bedeutend kleiner (Fig 7), und insofern scheint mir
dieses Glied nur so lange auf der Spitze der Geissel vorzukommen, als noch ein
neues Glied nachwächst, wo dann der, anfänglich an der Spitze stehende Körper,
selbstverständlich seine gewöhnliche Lage, am oberen Theile des Gliedes, unter
der Basis des Nachfolgenden, einnehmen muss. Es scheint mir daher die Abwesen-
heit eines solchen Organes an der Spitze der Geissel, ein Zeichen für das voll-
endete Wachsthum der Antennen zu sein.

Diese Organe bestehen im vorliegenden Falle aus 2 Theilen: einem kurzen,
dickwandigen Stiel, und einem längeren Kolben von sehr zarter Membran. Der
Stiel, hat etwa die Länge von 0:016—0'021 mm, während der cylinderfórmige
Körper 005—0:07 mm lang ist, also den Stiel um das dreifache übertrifft. Die
Breite des Kolbens beträgt annähernd den achten bis zehnten Theil seiner Länge.

Ferner beschreibt Prarz die Innervierung der Kolben, die er ge-
sehen haben will, und betrachtet die Körnelung innerhalb der Organe

| *) Hin und wieder, jedoch ausnahmsweise, fehlten diese Anhänge bis zum
vierten Basalgliede.

E

Uober einige Sůsswasser-Amphipoden — III. DR

als feine Nervenfáden mit Ganglien. Wichtiger ist Nachfolgendes (l.
ep. al):

„Bei jungen Thieren sind die eylinderförmigen Körper nicht kleiner als bei
Erwachsenen, und scheinen dieselben insofern schon viel eher ihre normale
Grösse zu erreichen, als das entsprechende Glied, an welchem sie befestigt sind.
Denn, — während die Anhänge anfänglich oft der Länge des Geisselgliedes
entsprechen, findet man dieselben bei älteren Thieren im Verhältniss fast um
die Hälfte kürzer als die Länge des Gliedes, an welchem sie befestigt, und steht
folglich fest, dass die einzelnen Geisselglieder auch nach der vollkommenen
Ausbildung der cylinderförmigen Körper dem Wachsthum unterliegen.“

Es ist gewiss, dass Prarz, wohl zum erstenmale, auf dem Ba-
salgliede der oberen Antennen unsere Sinnespinsel beschrieben hat. Er
beschreibt sie als gefiederte, haarförmige Organe (Taf. I. Fig. 4 f.),
„welche grosse Aehnlichkeit, sowohl der Stellung als auch dem Baue nach,
mit den von Hensen”) als „Aörhaare der freien Fläche“ bezeich-
neten, und bei Crangon, Palaemon und Mysis vorkommenden Anhän-
gen haben. Dieselben bestehen aus einem Säckchen (s), welches viel-
leicht der Kugelmembran Hexsens entsprechen könnte, und dem
Haarkörper, welcher an jeder Seite 6—8 sehr feine Härchen trägt.“

Bezüglich der zweiten Antennen teilt Prarz Nachfolgendes mit
(I. c. pag. 39):

„Die zweiten Antennen sind annähernd halb so lang als die ersten,
wovon die drei Basalglieder etwa die Hälfte der ganzen Länge erreichen und
um ein Vierteltheil ihrer Gesamtlänge die Basalglieder der oberen Antennen
überragen, wie auch Caspary in seiner Beschreibung richtig anführt, Hosrus aber

etwas zu lang angibt.“
Das erste Basalglied (Fig. V. a) ist kurz, so breit wie lang, und an seiner

unteren Seite mit einer oder zwei Borsten besetzt, welche eben so lang wie das

Glied sind.“

Die nachfolgende Beschreibung des Exkretionsstummels können
wir übergehen, namentlich auch aus diesem Grunde, weil sich Prarz
mit seiner physiologischen Deutung vorzugsweise befasst, und nach
der damals giltigen Ansicht von v. SırsoLp, Mrrxe-Enwanps den Stum-
mel für ein Gehörorgan mit Gehörröhre und Labyrinth annimmt, ob-
wohl er „einen labyrinthartigen halbzirkelförmigen Kanal, wie Rexrscx
ihn beschreibt, hat nicht sehen können‘.

Die Zahl der Geisselglieder der zweiten Antennen hat Prarz
nicht selten 12 zählen können.

Die Oberlippe beschreibt Prarz als von runder Gestalt, während
ich sie länger als breit, zu beiden Seiten eingeschnürt, unten schwach

*) Studien über das Gehörorgan der Decapoden. 1863.

98 XXVIII. Fr. Vejdovsky:

ausgerandet und mit feinen Borsten besetzt, gefunden habe. (Vergl.
Textfig. III.)

Die Maudibeln von Niph. Caspary zeichnen sich durch Gestalts-
verhältnisse aus, wie man bei keinem anderen Niphargus wiederfindet.
Diese Mundorgane und die Maxillen des ersten Paares sind wohl die am
meisten charakteristischen Gebilde, durch welche man unsere Art von allen
anderen Gammariden überhaupt leicht unterscheiden kann. Die Aus-
rüstung der Mandibeln hat Prarz richtig erkannt und seine Polemik
mit Casrary und Hosıus bezüglich der Angaben dieser Autoren lässt
sich dadurch entschuldigen, weil PrArz dafür hielt, dass seine Vor-
gänger dieselbe Art wie er untersuchten, während es gewiss ist, dass
ihnen nur Niphargus puteanus vorlag.

EN
N

Fig. III. Oberlippe.

Die Mandibeln (Textfig. IV. u. V.) bestehen aus je einer mächtig
entfalteten chitinigen Platte mit innerer Ausrüstung und den seitlich
sitzenden Palpen. Die Platte der rechten Mandibel (IV) bildet nach
vorne zwei starke Fortsätze, von denen jeder an der Spitze mit 2
mächtigen und seitlich mit kleineren Zähnen ausgerüstet sind. Die
zwischen den Fortsätzen beginnende und nach hinten ziehende innere
Kante der rechten Mandibularplatte ist nur mit etwa 33 starken
Leisten besetzt, die gegen die linke Mandibel (V) gerichtet sind und
dieselbe Länge erreichen wie die Zahnfortsätze selbst. Bei schwachen
Vergrösserungen scheint es, als ob hier einfache haarförmige Borsten
vorhanden wären, starke Vergrösserungen belehren uns aber, dass
man es hier mit ebenso starken, platten, messerförmigen Zähnen zu
tun hat. Eben durch diese mächtige Ausrüstung und die grosse Zahl
der borstenförmigen Zähne unterscheidet sich Niph. Caspary von

Ueber einige Süsswasser-Amphipoden — III. 29

allen bisher bekannten Niphargen, ja ich habe vergeblich nach einer
solchen Ausrüstung bei den übrigen Gammariden gesucht.

Der starke chitinige Molarfortsatz der rechten Mandibel ragt
unter der erwähnten Zahnreihe nach Innen hervor und ist mit einer
langen Borste seitlich versehen.

Der Mandibulartaster (Textfigur IV p) ist wie gewóhnlich drei-
gliedrig; das erste Glied ist ziemlich schwach entwickelt, das zweite
fast doppelt so lang und breit, das dritte noch etwas länger als das

Fig. IV. Fig. V.
Mandibel der rechten Seite von unten Mandibel der linken Seite, von innerer
gesehen. Seite gesehen.

zweite Glied. Prarz drückt dieses Längeverhältniss ziemlich richtig
in"der Formel 1 : 1!/, : 1'/, aus. „Das Ansatzglied ist cylindrisch und
frei von Haaren. Das zweite Glied ist nach unten (innen) etwas aus-
gebaucht, so dass der grösste Durchmesser ungefähr in die Mitte des-
selben kommt. An seiner unteren Seite hat es 3 Borsten.“ Das
dritte Glied ist aussen mit feinen und dichten Haaren besetzt, wäh-
rend es unten und vorn lange schlanke Borsten trägt.

on XXVIII. Fr. Vejdovský:

Die linke Mandibel (Textfigur V) ist ebenfalls mit zwei starken
chitinicen Fortsätzen ausgerüstet, von denen der äussere 5, der in-
nere 2 kurze, aber scharf endigende Zähne trägt. Auch hier ist die
innere Kante der Mandibularplatte mit messerförmigen Borsten, de-
ren Zahl 34 beträgt, bewaffnet. Die Kaufläche des Molarfortsatzes
ist. von der Fläche betrachtet, oval, mit zahlreichen Chitinleisten
ausgerüstet.

LLM,
LL

777

77
Miet IL LS

2 M
Im M
A
JÍ
m
Mm
a

MU
N AND
w

CA

fl 7
=< A

Eiozavit. Fig. VII.
Maxillen des ersten Paares. p Palpus; 17 Innenlappen, al Aussenlappen; rb
regenerierende Borstenzáhne.

Auch die Maxillen (Textfig. VI, VII) des ersten Paares weisen
Gestaltsverháltnisse auf, wie ich sie nirgends bei den Gammariden
gefunden habe. Jede Maxille besteht aus dem äusseren und inneren
Lappen und dem Palpus. Der Aussenlappen ist auf den Praeparaten
stark ausgebreitet, in seiner natürlichen Lage leicht dütenförmig ge-
wunden, fächerförmig. Am äusseren Rande sind Borsten eingepflanzt,
deren Zahl variiren kann, wie auch schon Prarz angiebt, dass er nie unter
20 gesehen hat. Ich habe 28—33 gezählt, in der Gestalt sehr va-
rierend. Zu innerst stehen 1—2 Paare gefiederter Borsten, dann fol-
gen 6—8 merkwürdig gestaltete Gebilde, die von der Aussenfläche
betrachtet am meisten die Gestalt der Zahnbürsten wiederholen. Der
lange schlanke Stiel verbreitet sich distalwärts und trägt am Rande

p V ON

Ueber einige Süsswasser-Amphipoden — III. 31

borstenförmige, gleich lange Zähne (Taf. VIII a). Bei der niederen Einstel-
lung erkennt man aber, dass die Zähne nicht auf der ganzen Peri-
pherie der Borstenplatte vorhanden sind, sondern an deren Scheitel
mit je einem längeren wimperartigen Zahne aufhören (VIII. b). Von
der Fläche betrachtet stellen die Gebilde breite Platten vor, deren
äusserer, Dogenfórmiger Rand eben bezahnt ist, während der innere
borstenlose Rand gerade verläuft (Textfig. VIII. c). Prarz beschreibt diese
zierlichen Organe als in zwei Reihen stehende Zähne, von denen die
oberen kleiner und schneidenförmig, die unteren dagegen grösser
und hakenförmig sein sollen. Tatsächlich aber stellen die vermeintli-
chen unteren Zähne nur den inneren Kontour der bürstchenartigen
Borsten vor.

Fig. VIII.
Bůrstchen der Maxillen des I. Paares. a äusserer, 5 innerer Kontour, c von der
Fläche gesehen,

Die hinter den Bürstchen stehenden Borsten sind zugespitzt
und mit feinen Zähnen einseitig besetzt, sodass sie kammförmig
erscheinen.

Der innere Lappen der ersten Maxillen (Textfig. VII 27) ist
sehr unbedeutend entwickelt, so dass man ihn leicht übersehen kann ;
er erscheint als ein kleiner Stummel an der Basis des Aussenlappens,
mit 1—3 Borsten besetzt. Prarz bezeichnet den Innenlappen als
„unteren Palpus“.

u LA NLLLLLLCLEWÄEMLLRDLELLDEEELLRELLLEDLE

XXVIII. Fr. Vejdovský:

8%
DO

Der eigentliche Palpus (Textfig. VI. u. VII. p) der ersten Ma-
xillen ist verhältnissmässig kurz, zweigliedrig. Das Basalglied ist
niedrig, das zweite Glied stark ae mit abgerundetem Ende
und mit drei bis vier terminalen und einer seitlichen Borste versehen.

Die Maxillen des zweiten Paares (Textfig. IX.) sind ähnlich
den der übrigen Gammariden und unterscheiden sich nur durch die Gestalt
der abgestumpften Borsten am inneren Lappen, welcher ein wenig
niedriger ist als der Aussenlappen. Die Borsten stehen in 2 Reihen

Fig. IX. Fig. X.
Maxille des II. Paares. Seitlich zwei Maxillarfuss der rechten’ Seite.
Borsten des inneren Lappens.

zu 10, die Borsten des äusseren Lappens zu 11 in jeder Reihe.
Sonst bedürfen die Maxillen keiner eingehenderen Beschreibung.
Prarz beschreibt diese Maxillen folgendermassen :

„Das zweite Maxillenpaar besteht jedes aus zwei Theilen: einem oberen —
Hauptkörper (a), und einem unteren — Nebenkörper (b). Der erstere ist bedeutend
grösser als der letztere, an der Spitze abgerundet, und hat, in Folge einer
Einkerbung in seiner Mitte, ein zweigliedriges Aussehen. Die Spitze desselben
ist ringsum mit Haaren besetzt, von denen die oberen die längsten, die unteren

Ueber einige Süsswasser-Amphipoden — III. 33

etwa halb so lang sind. Der Nebenkôrper ist an Gestalt der oberen Hálfte des
Hauptkörpers gleich, im Durchmesser */, von jenem, und ebenfalls mit Haaren
besetzt, welche jedoch mehr nach unten gerichtet, und bis zur Hälfte der unteren
Seite des Nebenkörpers angesetzt sind.“

Die Maxillipeden (Textfig. X.) sind kräftig entwickelt. Der
innere, dem niedrigen Koxalgliede aufsitzende Lappen stellt das
zweite Fussglied vor und ist lappig erweitert mit einer inneren ge-
Taden Kante, welche etwa sieben einseitig gefiederte Borsten trägt.
Am oberen freien Rande sitzen 4 zahnartige, scharfe Borsten
und am äusseren Rande findet man 5 haarförmige Borsten. Das dritte
Fussglied (Ischiopodit) erweitert sich zu einem breiten blattförmigen
äusseren Lappen (c), welcher auf dem inneren und oberen Rande mit
scharfen und kurzen Zähnen ausgerüstet ist. Das Meropodit (d) und
Carpopodit (e) bilden einen stark verlängerten Abschnitt der Maxilli-
peden; das erstere ist auf dem inneren Rande mit einem, das andere
mit 6 langen Haarbüscheln bewaffnet. Das Propodit erweitert sich
am distalen Ende und trägt einen Haarbüschel (f).

Prarz bezeichnet die Maxillipeden als „dritte Maxille* und be-
schreibt sie folgendermassen :

„Die dritte Maxille besteht aus4 Theilen. Erstens dem Basalglied, welches
unten schmal und verwachsen, sich nach oben erweitert und schliesslich zwei
Endglieder bildet, welche den anderen Gliedern zum Ansatz dienen. An jedem
dieser Glieder stehen zwei, nach oben etvas erweiterte, zusammengedrückte
Lamellen, eine innere (b) und eine mittlere, und nach aussen ein in einen Dorn
endigendes Palpus. Was die Anordnung dieser Glieder unter einander betrifft,

so kann ich mit Hosius nicht ganz übereinstimmen.“

Hosius aber beschreibt die Maxillipeden einer anderen Art. Prarz
beschreibt die Lappen von N. Caspary, wie folgt:

„Die innere Lamelle trägt an ihrer oberen Seite und etwas nach innen
gekrümmt, bis zu 12 starken Zähnen, deren äusserster und oberster der grösste
und stärkste, der innerste der kleinste und schwächste ist. Die mittlere Lamelle
(unsere Erweiterung des dritten Fussgliedes) besitzt zwar auch an ihrem oberen
Rande, nach oben und innen gestellt, einige Zähne, jedoch sind dieselben bedeu-
tend kleiner, wie bei der vorigen. Die innere Lamelle sowohl wie die mittlere
sind beide mit Haaren besetzt, jedoch thut man Unrecht, dieselben lang zu
nennen.“

Aus dem Vergleiche meiner und Prarzexs Beschreibung gehen
gewisse Unterschiede bezüglich des Borstenbesatzes beider Lappen
hervor. Da ich sorgfältig nur die mir zu Gebote stehenden Exemplare
untersucht habe, Prarz dagegen über zahlreicheres Materiale verfügen
konnte, so muss man auf die Variabilität der Ausrüstung der Maxilli-
peden schliessen.

Sitzb. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 3

XXVIII Fr. Vejdovsky:

Auch bezüglich „des Palpus“ existieren Differenzen zwischen
meiner und Prarzexs Darstellung, vornämlich darin, dass Prarz den-
selben als 5gliedrig angibt, „den Haken abgerechnet, welcher dem
letzten Gliede angeheftet ist“. Einzelne Glieder sind von Prarz der
Gestalt nach ausführlich beschrieben ; die angegebenen Kennzeichnisse
dürften indessen auch für andere Arten Geltung haben und es kommt
auch auf die Lage der Maxillipeden, in welcher die Gestalt der Glie-
der verschiedentlich beschrieben werden kann.

Von den Füssen sind für unsere Zwecke die Gnathopoden (Text-
figur XI) die wichtigsten, die sowohl in der Gestalt der Greifhände
als die Gesamtlänge der Füsse mit den entsprechenden Extremitäten
von N. Kochianus übereinstimmen. Die Gnathopoden waren es vor-
zugsweise, nach denen man die britischen und Münchner Niphargen
als zu einer einzigen Art angehörend betrachtete.

Fig. XI. Gnathopodenhände.

Prarz beschreibt sehr eingehend alle Glieder der Gnathopoden
und deren Borstenbesatz; ich habe mich begnügt, nur die Hände mit
den Dactylopoditen vorzuführen, um teilweise auf die leichte Variabi-
lität in der Gestalt der Propoditen hinzuweisen.

Die künftigen Bearbeiter dürften einen Nutzen aus der Be-
schreibung von Prarz haben, weshalb ich dieselbe hier wörtlich re-
produziere. L. c. p. 47 schreibt der genannte Autor Nachfolgendes:

„Beide Paare bestehen aus 6 Gliedern, jedoch ist das zweite Paar derselben
etwas grösser als das erste, übrigens im Verhältniss der einzelnen Glieder zu

Ueber einige Süsswasser-Amphipoden — III. 35

einander gleich. Fig. 15. zeigt einen Fuss des zweiten Paares. Das erste Glied
(a) ist stark, nach unten breit und ein wenig spitz zulaufend. Die innere Fläche
des ersten Gliedes trägt fünf biegsame Haare, wovon jedes annähernd die Länge
des Gliedes erreicht. Nach aussen und nach der‘unteren Seite steht ein kürzeres,
stärkeres Haar. Das zweite Glied (5b) ist etwas weniger als halb so lang, und
halb so breit als das erste, cylindrisch, und trägt an seiner unteren Seite und
nach innen gerichtet 2 lange Haare. Das dritte Glied (c) ist unregelmässig vier-
eckig, nach innen gewölbt, kurz, und trägt das vierte Glied (d) an seiner unteren
und äusserer Seite derartig eingelenkt, dass dasselbe mit den folgenden Gliedern
ganz gegen die oberen zurückgeschlagen werden kann. Das vierte Glied (d) ist
an Länge dem ersten Gliede gleich, ausgebaucht, und mit 5 Reihen langer,
sefiederter Haare besetzt, unter welchen sich noch zwei kürzere befinden. Nach
aussen, in der Mitte, trägt es ein kurzes Haar. Das fünfte Glied (e), welches ein
Hauptmerkmal der unterirdischen Gammariden bildet, ist sehr stark, von vier-
eckiger Gestalt, nach innen mit 7 Reihen langer, nach unten mit einzelstehenden,
kürzeren Haaren besetzt. An seiner Aussenseite trägt es oben zwei einzelstehende
kurze Haare, unten, von dem Ansatze des 6. Gliedes, in einer Reihe 3—4 nach
unten gerichtet. Das sechste Glied (f) besteht aus einem Basalglied und einem
hakenförmigen Endgliede. Das 6. Glied ist dem vorhergehenden an der äusseren,
uuteren Seite eingelenkt und gegen den übrigen unteren Theil zurückgeschlagen
Nach aussen trägt es zwei kurze Haare, — ebenso vor dem Ansatze des haken-
förmigen Endgliedes.

In Hinsicht der Bekleidung sind die drei äusseren Glieder des 1. und 2.
Fusspaares verschieden. Das 4. Glied des 1. Fusspaares trägt nach innen blos
4 Haarreihen; nach aussen hat es in der Mitte kein einzelstehendes Haar, nahe
vor dem Ansatz des folgenden Gliedes aber eine Reihe solcher nach unten
gerichtet. Das fünfte Glied hat nach innen bloss 4 Haarbüschel, nach aussen
hingegen, in der Mitte trägt es eine Reihe von 6—S Haaren. An seiner unteren
Seite, nach innen gerichtet, steht an Stelle der Haare beim 2. Fusspaare ein
starker, gebogener Dorn.“

Dann folgen die Beschreibungen der Pereiopoden, wobei meist
nur die Längen- und Breitenverhältnisse berücksichtigt werden.
Die Füsse sind überall als nur sechsgliedrig angegeben, da der Ver-
fasser die Koxopoditen gar nicht erwähnt. Die Pleopoden und Uro-
peden werden folgendermassen beschrieben:

„Die Schwimmfüsse sind sich an Gestalt ziemlich gleich, und bestehen
aus einem Basalglied und zwei Endgliedern. Das Basalglied ist cylinderfórmig,
ohne Behaarung. Die Endglieder sind von der Länge des Basalgliedes. Jedes der
Endslieder besteht aus 10—15 ebenso langen als breiten Gliedern, welche nach
der Spitze an Durchmesser allmälig abnehmen, und an ihrer unteren Seite
jedes 2 lange gefiederte Borsten tragen.“

Die Doppelhäckchen (Textfig. XII.) der 1. und 2. Pleopoden
erwähnt Prarz nicht. Dieselben bilde ich in der Textfig. Nr. XII. ab.
Die Uropoden beschreibt Prarz folgendermassen :

„Die drei Sprungbeine des 12., 13. und 14. Segmentes bestehen alle auf
einem Basalgliede und zwei Endgliedern, sind aber sonst unter einander ungleich,

3*

Rd EEE n n

36 XXVIII. Fr. Vejdovský :

Das erste Paar (Taf. III, Fig. 23. b, und Taf. II. Fig. 20.) als Fortsatz
des 12. Segmentes, ist annáhernd doppelt so gross als das des 13. Segmentes.
Das Basalglied ist breit und stark, an der oberen Seite mit einer Reihe Dornen
besetzt.

Die Endglieder des ersten Springfusspaares sind ebenso lang als das
Basalglied, jedoch bloss vom halben Durchmesser, und an der oberen Seite mit
4—5 nebeneinanderstehenden Dornen besetzt. An der Basis der Endglieder stehen
zu jeder Seite zwei starke, grosse Dornen und eben so ist die Spitze derselben
mit 4—5 Dornen besetzt.

Das Fusspaar des 13. Segmentes ist wie gesagt, etwa halb so lang als
das vorige, sonst ihm ähnlich.“

Wie man ersehen kann, passen die Beschreibungen der Uro-
poden für jede beliebige Niphargus-Art. Abweichend und jedenfalls
richtig ist die Beschreibung des letzten Uropoden-Paares, von dem es
heisst:

„Das Fusspaar des 14. Segmentes weicht von den zwei vorigen in Gestalt
bedeutend ab. Das Basalglied ist von der Länge des 14 Segmentes und unbedornt.
Die Endglieder sind unter sich ungleich, und variiren auch in der Gestalt, je
uach dem Geschlechte des Thieres. Beim Männchen ist das äussere Endglied,
wie schon oben bemerkt, zweigliedrig und 4—5mal länger als das Basalglied,
oben und unten mit 4—5 paarig gestellten Stacheln bekleidet. Zwischen den
oberen Stacheln steht eine gefiederte Borste. Das zweite Glied des äusseren
Gliedes bildet eine directe Fortsetzung des ersten, ist bedeutend kürzer, spitz
zulaufend, und an seiner Basis mit 3—4 Borsten umgeben. Das innere Endglied
ist kurz und lamellenförmig, mit einigen kurzen Borsten an der Spitze. Beim
Weibchen ist das äussere Endglied des letzten.Springfusspaares eingliedrig, nicht

viel länger als das Basalglied, und trägt an seiner Spitze im Kreise mehrere
stehende Stacheln.“

Hierzu habe ich Nachfolgendes zu bemerken:

Die Uropoden des letzten Paares (Textfig. XIII) verhalten sich
so, wie Prarz für das Männchen angibt, nur stehen die Borstenbů-
schel der oberen und unteren Seite nicht paarweise, sondern alternieren
die mittleren Paare mit einander, wie sonst auch Prarz zeichnet.
Sonst zeichnen sich die Uropoden des letzten Paares durch dieselbe
Gestalt und Borsten-Ausrüstung auch bei N, Kochianus und puteanus aus,
so lange bei dem letzteren die beiden Glieder nicht enorm in die Länge
heranwachsen, wie es zu oft vorkommt und mehreremals beschrieben
wurde. Es ist nun fraglich, ob beim Weibchen sich die Uropoden so
verhalten wie Prarz beschreibt. Es standen mir zwar keine Weibchen
zu (sebote, indessen die kurzen Stummel mit 2 Fiederborsten, wie
sie Prarz abbildet, scheinen gar nicht die Uropoden, sondern nur das
Telson vorzustellen, und es handelte sich um ein Exemplar, bei
dem die Uropoden weggefallen waren. Es kommt oft vor, und ich

Ueber einige Süsswasser-Amphipoden — III. 37

besitze auch mehrere Exemplare, wo die Uropoden fehlen und wo das
in Profillage beobachtete Telson leicht als solche gedeutet werden
kann. Diese Ansicht ist um so wahrscheinlicher, als Prarz in der-
selben Gestalt und Grösse wie die vermeintlichen weiblichen Uro-
poden auch das Telson (Textfig. XIV) zeichnet, von dem er sagt:

„Das 14. Segment trägt ausserdem an seiner oberen Seite vor der Anheftung
des dritten Springfusspaares 2 cylindrische Fortsätze, welche an ihrer Spitze mit
mehreren kurzen Borsten besetzt sind,“

s | RER | |
/ k | | | |
x CRU) \ >
Mm T VÁM V 4 N \
VA / \ / / \ | \
SE \ d
Fig. XIII. Fig. XII. Fig. XIV.

Telson a) mit normaler
Borstenendigung 5b) anor-
male Borstenendigung.

Doppelhäckchen der 1. und

Uropod des 3. Paares. 2. Pleopoden.

Es ist jedenfalls höchst angezeigt, diese Frage des vermeintlichen
geschlechtlichen Dimorphismus, den ich an dem mir zu Gebote stehenden
Materiale nicht zu bestätigen vermag, durch die künftigen Beobachtun-
sen zu lösen. Die vorliegende Mitteilung hatte nur den Zweck auf
die Selbständigkeit des Münchner Brunnen-Flohkrebses aufmerksam
zu machen sowie auf die Vielheit der Niphargus-Arten, welche wohl
nur an kleine geographische Distrikte beschränkt bleiben, hinzuweisen.

38

1.

00

XXVIII. Fr. Vejdovský:

Literatur.

Asren G., Beiträge zur Kenntniss der Tiefse efauna der Schweizerseen. Zool.
Anz. III. 1880 p. 130—134, 200—207.

. Bars €. Spence, Nat. Hist. Review, 1859. VI. Proc. Soc. p. 165. Citiert

nach de Vısmrs Kane.

3. Bars C. Spence, and Wesrwoon J. 0., A History of the British Sessil-

eyed Crustacea. 2 vol. London 1863—1868.

. Bare C. Spence, Catalogue of the Specimens of Amphipodous Crustacea

in the Collection of the British Museum. London 1862.

. Casrary Rob., Gammarus puteanus. Verhandl. nat. Ver. preuss. Rheinl. u.

Westphal. Bonn 1849 p. 39—48.

. Cæicron Chas., The Subterranean Crustacea of New Zealand: with some

general Remarks on the Fauna of Caves and Wells. Trans. Linn. Soc.
London, Second Series. Zoology. Vol. VI. 1894. p. 163—284. Pl. XVI.—XXITI.

. CHrurox Chas., The Subterranean Amphipoda of the British Islands. Journ.

Linnean Society. Zoology. Vol. XXVIII. November 1900. pp. 140—160.
Pl 16-18.

. Derra VarzE, Gammarini del Golfo di Napoli. Fauna und Flora. Mono-

graph. XX. 1593.

. Forez F. A., La Faune profonde des Lacs suisses. Mém. de la Soc. Hel-

vétique des Sciences nat. Vol. XXIX. 1885.

. Gargini Adr., Gammarus ciechi in aque superficiali basse. Accad. di Agri-

coltura Arti e Comercio di Verona. Vol. LXX. Ser. III. 8 pp.

. GRocHowskr M., O rodzaju studniczka (Niphargus). Odbitka z czasopisma

„Kosmos“. S 45 rycinami cynkograficznemi. Lwów. 1904. 75 8.

. Hosius Aug., Ueber die Gammarus-Arten d. Gegend von Bonn. Arch. Nat.

1850. p. 232—248.

. LeypiG F., Amphipoden und Isopoden. Anat. u. zool. Bemerkungen. Z. f.

w. Z. XXX. Suppl. pp. 235 —274. Taf. IX.—XII. 1878.

. Moxxz R., Faune des Eaux souterraines du Département du Nord de la

France. T. I. 1888—89, 68 pp. Lille 1889.

5. Pacxarn A. S., The Cave Fauna of North America, with remarks on the

Anatomy of the Brain and Origin of the Blind Species. Nat. Acad. of
Sciences. Vol. IV. pp. 3—156. pl. L —XXVII.

. Parker G, H., The compound Eyes in Crustaceans. Bull. Mus. Comp.

Zool. Harvard College. Vol. XXI. No. 2. 3 Plates. Cambridge. 1891.

. Prarz Ed., Ueber einige im Grundwasser lebende Thiere. Beitr. z. Kenntn.

der unterird. Crustaceen. Dissert. inaug. Petersburg 1866. 64 pp. 4 Taf.

S. RoucEmovr Ph. de, Etude de la faune des eaux privées de lumiére. 4° avec

5 planch. Paris 1876.

9. Senseiver Rob., Der unterirdische Gammarus von Clausthal (Gammarus.

pulex var. subterraneus) Sitzber. königl. preuss. Akad. Wiss. Berlin 1885.

20. SreBBING T. R. R., Report on the Amphipoda collected by H. M. S. ‚Chal-

lenger‘ during the years 1873—1876. Zool. Vol. XXIX. London 1888.

. Vemovský F., Ueber einige Süsswasseramphipoden. I. Ueber Crangonyx.

Sp. Bate. Sitzber. königl. böhm. Gesellsch. Wiss. Prag. 1896. X.

Ueber einige Süsswasser-Amphipoden — III. 39

22. VrinovskY F., Ueber einige Süsswasseramphipoden. II. Zur Frage der

Augenrudimente von Niphargus. Ibidem. 1900.

23. Vismes Kane W. F. de, Niphargus Kochianus Bate in an Irish Lake and

N. subterraneus, Leach jn Kent. Ann. Mag. nat. Hist. Ser. 7. Vol. XIV.
1904. pp. 275—283. Pl. VII.

24. Wnzesniowskr August, O trzech kielžach podziemnych. De tribus Crustaceis

Amphipod. subterraneis. Pam. fyziogr. VIII. 1888.

25. Wrzesniowskt August, Ueber drei unterird. Gammariden. Z. f. w. Z. B

C,
db,
hk,

hp,

50. pp. 600 —725. 1890. Taf. XXVIIL—XXXII.

Tafelerklärung.

Allgemeine Buchstabenbezeichnung.

Kutikula kr, Krystallkegel

Deckborste n, Nebenast der oberen Antennen

hyaline Kügelchen in den Krystall- p, Pigmentzellen

kegeln r, Retinulazellen

Hypodermis sp, Sinnespinsel

spo, spó, Segmentale Hautsinnesorgane,
Taf. I.

1. Bathyonyx de Vismesi, schwach vergrössert. Die Extremitäten nur von der
linken Seite eingetragen.

2. Teil des dritten Gliedes der oberen Antennen mit dem Nebenaste n.

3. Endstück der Antenne mit 2 hyalinen Kolben und einem Sinnespinsel.

4. Mandibule der linken Seite von unten.

5. Maxille des ersten Paares, der innere Lappen ist in dieser Lage nicht
zu sehen.

6. a innere, 5 äussere Zahnbewaffnung des mittleren Lappens der Maxille
des 1. Paares.

7. Maxille des zweiten Paares.

8. Maxillarfuss der linken Seite.

9—11. Gnathopoden des 1. (a) und zweiten (b) Paares von drei Individuen
bei fast gleicher Vergrösserung, zur Veranschaulichung einer leichten
Variabilität deren Gestaltsverbältnisse.

, 12. Uropod des dritten Paares.

. 13. Telson von oben, um die Lage der Sinnespinseln zu veranschaulichen.
ig. 14. Äussere (c) und faserige (cí) Cuticula, in welcher die Urne des Sinnes-

pinsels eingesenkt ist. ne Nervenendigung.

. 15. Doppelhäkchen der 1. und 2. Pleopoden.

Taf. II.

. 16. Verteilung der Krystallkegel im Pigmente und an der Peripherie des-

selben von Bathyonyx bei schwacher Vergrösserung.

. 17. Kopf mit Basalgliedern der ersten und zweiten Antennen mit diffusem

Auge und segmentalen Hautsinnesorganen, von der linken Seite, bei
starker Vergrösserung. db Deckborsten, sp, sp‘ Sinnespinsel, spo segmen-
tale Sinneskapseln, p Pigment, kr Krystallkegel, Ak homogene Kügelchen.

un

40. XXVIII Fr. Vejdovský: Ueber einige Süsswasser-Amphipoden —- III.

Fir, 18. Kopf desselben Tieres von der rechten Seite aus gesehen und bei der-

selben Vergrösserung gezeichnet, um die variable Zahl der Krystall-

kegel zu veranschaulichen. Buchstabenbezeichnung wie bei voriger Figur.

Querschnitt durch das diffuse Auge eines im Formol konservierten In-

dividuums. Die Kutikula (c) ist von der Hypodermis (hp) stark abge-

hoben. p Pigment, k Krystallkegel, 4 Retinula.

Fig. 20—31. Segmentale Sinneskapseln von verschiedenen Vertretern der Gat-
tungen Gammarus, Nipharqus und Crangonyx.

Fig. 20. Von einer Gammarus-Art aus Herzegowina (22 « lang).

Fig. 21 a, b. Von Gammarus aus Lautenthal (16 «).

Fig. 22. Von Niphargus elegans aus Modena.

Fig. 23. und 24. Von Nipharqus puteanus aus Prag (12 u).

Fig. 19.

Fig. 25. Crangonyx compactus.

Fig 26. Von Niphargus tatrensis (Schweiz.

Fig. 27. Von Niphargus aus Lille.

Fig. 28. Von Niphargus Caspary aus München.

Fig. 29. Von Niph. Kochianus aus Lough Mask. 9 im optischen Durchschnitt.
Fig. 30. Von Crangony& subterraneus aus Podbaba bei Prag.

A SS X

VEJDOVSKY: AUGENREDUKTION.

Vejdovský del. Farský Prag.

NEE M V VA EA aaa no ic UNRNLO20
Sitzber d kôriql höhm Gesellsch dWissenschate Mathematnaumviss [lasse 1903. NS 28.

=

1

VEJDOVSKY: AUGENREDUKTION.

Hg 18

Fig 28

Vejdovský del.

| n

a le ll le N AA AA TR TEL FETES PURE NE ee ne
Sitzber úkor. bůhm. JESCLSCLU MV ISS6nSdhalu MATREMALNAUPATS:

a
]

-1 99

XXIX.

Nová methoda k měření okamžitých hodnot
střídavého proudu.

Napsali
Ph. Dr. Vlad. Novák, m. professor české techniky v Brně,
Ph. Dr. Bedř. Macků, assistent fysikalního ústavu české techniky v Brně.

Předloženo v sezení dne 13. října 1905.

Nepřímé methody k měření okamžitých hodnot střídavého proudu
jsou vesměs založeny na Jouserrovi!) myšlence okamžitého kontaktu.
Methodu Jouserrovu a četné její modifikace popsal jeden z nás“) na
jiném místě, úkolem těchto řádků jest popsati novou methodu nepřímou,
která nemá základních vad kontaktu Jouserrova. Vady mechanického
doteku JouBERTOVA záleží v neurčitosti a v nestalosti kontaktu. Kontakt
musí býti pohyblivý, jsa upraven v podobě kartáčku, který se smýká
podél otáčejícího se kotouče, spojeného přímo se strojem, jenž zkou-
maný proud poskytuje, nebo s motorem, který je hnán synchronně
daným proudem. Franke?) ukázal, jak nesnadno jest zaručiti stálost
kontaktu při posouvání a jaká zvláštní opatření nutno provésti, nemá-li
kontakt trvati přéliš dlouho vzhledem ku krátkým často periodám
měřeného proudu. Při asymetrické úpravě kontaktu snadno se dosta-
vují vibrace doteku, které mají též na určitost kontaktu vliv nepříznivý.

Zmíněné obtíže a vady odpadají při nové methodě naší, při níž
kontakt mechanický nahrazen jest momentnim odrazem světla, ozaïu-
jícího pole polarimetru, kterým se měří stočení roviny polarisační

a

1) JouBERT, C. R. 91. 161.. 1880.

2) V. Novák, Casop. p. p. math. a fys. 54. 230. a 348. 1905.

S) R. Franke. Elektrot. ZS. 20. 802. 1899 a ZS. f. Instrumk. 27,
11. 1901. ;

Věstník král. české spol. náuk. Třída II. il

9 XXIX. Vlad. Novák a Bedř. Macků:
způsobené proudem. Periodicky opakující se osvětlení děje se v oka-
mžiku, určujícím určitou fázi měřené hodnoty proudové.

Při provádění zmíněné základní myšlenky, vyskytly se rozmanité
způsoby řešení, z nichž popsány tu buďtež dvě uspořádání, která se
prakticky dobře osvědčila.

Obr. 1.

Po První z těchto uspořádání naznačeno jest v obr. 1. a to v hořejší
části v pohledu, v dolejší pak v půdorysu. Na osu dynamoelektrického
stroje PQ, jehož střídavý proud měl býti v okamžitých hodnotách
promos připevněn byl plechový kotouč B, opatřený u kraje radialní
štěrbinou. V téže ose postavena kruhová deska 4 s malým kruhovým

Nová methoda k měření okamžitých hodnot střídavého proudu. 3

otvorem při O. Deska tato měla dělení na kruhu K, mohla býti libo-
volně kolem prodloužené osy PQ stočena a postavení její odečteno
na pevném ukazovateli JZ. Úhel při Z odečtený určuje fázi střídavého
proudu. Osvětlení polarimetru M nastane jen po krátký okamžik
splynutí kruhového otvoru O sradialnf. štěrbinou v otáčející se desce,
tak že se osvětlení opakuje při každé otočce stroje. K osvětlení užito
obloukové lampy Z, jejíž paprsky koncentrovány kondensorem na
otver O; tímto otvorem a štěrbinou radialní dopadly paprsky na
zrcádko Z,, skloněné pod úhlem 45“ ke směru horizontalnímu, tak že
paprsky odrazily se odtud na zrcadlo Z,, podobné skloněné a odtud
prošedše filtrem 7 osvětlily teprve zorné pole polarimetru. Zrcádka
Z, a Z, montována byla na společném rameni vertikalním, které jako
celek dalo se posunovati podél horizontalní lati, tak že zrcádko Z,
zachovávalo stále svůj směr, zrcádko Z, posouvalo se pak podél tyče
vertikalní středem svým vždy proti kruhovému otvoru Ó v desce À.
Ke koncentraci paprsků, které se za otvorem © rozbihaly, užito
spojné čočky Jednotlivá pozorování po sobě däla se tím. způsobem,
že nejprvé stočen kruh s deskou A, odečteno postavení Z, lampa
postavená proti otvoru O, vertikalní tyč posunuta tak, aby přímka
Z,Z, protínala otvor v desce A a zrcádko Z, posunuto proti středu
otvoru. Všechna tato manipulace, ačkoliv byla provedena na zařízení
improvisovaném, dála se snadno a rychle a pozorování mohlo býti
provedeno bez pohnutí desky B vzhledem k ose PQ po celých třech
čtvrtinách otočky, neboť spodní čtvrtině překážela osa stroje. Stavění
lampy provedeno jednak posouváním po hladkém podkladu, jednak hru-
bými dřevěnými šrouby stavěcími.

Při druhé methodě stavění lampy vůbec odpadlo, neboť zařízeno
osvetleni ve směru osy dynama. Uspořádání této druhé methody

znázorněno jest schematicky na obr. 2. Na osu dynama připevněn ple-

chový kotouč opatřený kruhovým otvorem ©. Kolem tohoto kotouče může
byti otáčeno zrcadlovým zařízením R, jehož osa splývá s osou stroje PQ.
Toto zrcadlové zařízení skládá se ze tří navzájem pevně spojených zrcádek
Zu Z, a Z,, dále pak ze zrcádka Z,, které ve všech polohách přístroje À
zachovává svou zrcadlící rovinou týž směr, t. j. směr skloněný o 45°
ke směru vertikálnímu. Zrcadla Z, a Z, jsou montována navzájem
rovnoběžně a to tak, aby Z, svíralo s osou dopadajícího svazku
paprskového úhel 45°. Zrcadlo Z, jest rovinou svou kolmo postaveno
ke směru zreädka Z,. Aby zrcádko Z, zachovávalo stále svůj směr,
jest otáčivé kolem osy horizontalné a opatřeno ve spodní části olovem,
které uděluje zrcadlu stále týž směr v různých polohách přístroje R.
1*

K ig

|
|

|
’
k
F
.

4 XXIX. Vlad. Novák a Bedř. Macků:

Otočení přístroje À odečítáno bylo na děleném kruhu K, který se
spolu otáčel podél pevného indexu Z. Paprsky vertikalně od Z, vzhůru
odražené, dirigovány do horizontalního směru zrcadlem Z,, které se
dalo posouvati podél horizontalní lati, rovnoběžné s osou polarimetru
a kolmé ke směru osy dynama. Postavení zrcadlového zařízení R
fixováno zvláštním šroubem fixačním.

Při správné justaci zrcadel Z, ... Z, funguje uvedená methoda
zcela spolehlivě a jednotlivá odečtení lze rychle za sebou prováděti.
Ačkoliv jsme při této methode zrcadlový přístroj AR pouze impro-
visovali, osvědčilo se druhé toto uspořádání zcela dobře a bylo by
v dokonalém provedení 8 možnou justaci zreädek jistě pohodlným zaří-

Nová methoda k měření okamžitých hodnot střídavého proudu. 5

zením k měření okamžitých hodnot střídavého proudu na základě
polarimetrickém.

Uvedenými methodami nejsou nikterak vyčerpána zafizenf k mo-
mentnímu osvětlení polarimetru, jež by odpovídalo určité fázi proudu stří-
davého. Velmi jednoduchou byla by methoda, při níž by se pohyb dynama
převedl na rotační pohyb kolem osy vertikalní, kolem níž by se spolu
otáčelo zrcádko odrážející světlo lampy do polarimetru. Lampa
i polarimetr stály by na obvodu horizontálního kruhu, soustředného
s osou převedeného pohybu dynama a stáčely by se po tomto kruhu
tak, aby středový jich úhel se neměnil. Na horizontálním onom kruhu
odečítala by se fáze střídavého proudu. Methoda tato prakticky zkou-
šena nebyla a to z důvodů nesnadné improvisace popsaného zařízení.

K měření stočení roviny polarisační proudem užito Lippichova
zařízení polostínového, s kruhem, na němž možno bylo odečítati minuty.
Analysator s děleným kruhem odděleny od ostatních částí přístroje
stínítkem, škála osvětlována malou žárovkou, tak že při pozorování
nalézal se pozorovatel v úplné tmě. Poněvadž bylo nutno vložiti
zvláštní cívku mezi polarisator a analysator, sestaven celý přístroj
z příslušných částí velkého spektrometru. Fuessova“) s neobyčejně
dokonalou optikou. Jako cívky magnetisační užito z počátku cívky
vinuté přímo na skleněnou trubici obsahující kapalinu. Zahřátím
kapaliny (teplem Jouleovým) povstávaly však tak veliké rozdíly
v indexu lomu, že okraj polostínové desky ze zorného pole okuláru
úplně unikal. Z tohoto důvodu zhotovena cívka navinutá na mosazné
trubici tak upravené, že mezi sklem a touto trubicí mohla nepřetržitě
protékati voda stálé temperatury. Úprava tato se osvědčila dokonale,
měření mnoha okamžitých hodnot střídavého proudu mohlo býti pro-
vedeno při temperatuře stálé na 0:1“ a bylo možno užiti mnohem
intensivnějších proudů v cívce magnetisační. Vnitřní trubice skleněná,
plněna byla benzolem, který byl z prodejného benzolu získán mrznutím.

Stočení roviny polarisační dáno jest výrazem
x o CH;
kde C značí Verdetovu konstantu (v našem případě pro benzol)
H intensitu magnetického pole a d délku vrstvy, kterou světlo
prochäzi. ©

Cívka magnetisační proměřena byla při vinutí určením obvod
na třech místech a stanovením počtu závitů. Výsledky tohoto měření
sestaveny jsoů v tabulce č. 1.

+) Model čís. I.

XXIX. Vlad. Novák a Bedř. Macků:

1. tabulka. Měření cívky magnetisační.

| Obvod“) | Obvod osy| Poloměr| © Počet
(cm) drátu (cm) (cm) závitů Vrstva
Ten Tě
Set, NT OS UNE 121:5 je
u | 7866 | 1:25 1207 II.
Bee 8610 | 1:37 1905 III.
aan | 98687 [NAH © Ti 1.
10097 | 161 190:0 Y.
104110818 1:72 OS VI.
Dee |, > VIL.
He 12396 | 1-97 11900 une
a | 18182 | 209 1192 IX.
na 1 | ıssor | 220 | 1187 X.
ogg | 14637 | 233 | 1170 XI
| os 2 1122 XIL
1065 | 16262 | 2581 Matos
ng toren 1090 | XIV.
|

Značí-li v obr. 3. délka 2 tlouštku vrtvy kapaliny, 2a délku, po které
vinuty jsou závity, 7 pak poloměr závitu (počítaný z obvodu osy drátu,

Obr. 3.

viz tab. 1.), jest střední intensita magnetického pola na ose 25 pro
jednu vrstvu dána vzorcem

n TH
P

VED Var)

5) NB. Hodnota střední ze tří pozorování.

Nová methoda k měření okamžitých hodnot střídavého proudu. 7

kde » značí počet závitů ve vrstvě ao intensitu proudu v absolutních
jednotkách. Pro celou cívku jest určena intensita magnetického pole
součtem

H=ZX="2n ED GE |

V případě dané cívky 2a — 16:36 cm, 2b — 2194 a tudíž

2b.H = 20050 pro absol. jednotku intensity proudu
il — 2005 pro 1 ampere. ®)

. Dle tabulek Laudoltových “) jest specifická rotace elektromagne-
tická pro benzol 2'592, z toho vychází, přijmeme-li číslo 0:0131 jako
Verdetovu konstantu pro vodu, pro stočení roviny polarisační při
benzolu

a — 002994 Hd
a pro užitou cívku
60:0

(ühel měřen v minutách, ? v ampére)

Bylo tedy v daném uspořádání stoteni polarisační roviny
způsobené proudem / ampére velice přibližně rovno jednomu stupni.

Uïitim sirouhlíku nebo těžkého skla Faradayova bylo by bývalo
možno učiniti methodu citlivější, při sirouhlíku však pozorovány byly
změny povstávající rozpouštěním se kaučuku, jehož užito bylo při tě-
snění planparallelních uzavírek trubice; příhodné Faradayovo sklo- té
délky, jakou měla cívka magnetisační, nebylo pak k disposici.

V tabulce 2. uvedeny jsou dvě řady měření okamžitých hodnot
intensity střídavého proudu čtyřpólového dynama, jehož napětí v prvém
případě regulováno bylo na 50 volt, v druhém případě na 70 volt. Měření
provedeno methodami na str. 2.a 3. jako methoda první a druhá uve-
denými. Rovnovážná poloha i odečtení stočené polarisační roviny pro-
vedeno pro každý fázový bod dvakráte za sebou. Rozdíly odečtených
üchylek nebyly větší + 0:1' proti hodnotě střední, jež na stupně pře-
počítána poskytla okamžitě hodnotu intensity proudové. Mírné od-
chylky od normalního napětí (50, resp. 70 volt) pozorovány a dle toho

6) Přibližný výpočet dle vzorce 24 H--47n: poskytl hodnotu 2070 pro
1 ampére. :

7) H. Landolt & R. Bórnstein, „Physikalisch-chemische Tabellen“, Berlin
1894, pg. 463.

Pal.

Tin:

> p N ka IT Tr ‘ur.

XXIX. Vlad. Novák a Bedř. Macků:

> Tabulka. Měření okamžitých hodnoť intensity proudu.

i.

< | |

Napěti 50 volt | Napětí 70 volt
fáze |intensita) fáze |intensita| fáze intensita| © fáze |intensita

stupně | ampére stupně | ampére | stupně | ampére | stupně | oné

0:32 | 1617 |—321) a7) 146-7 — 8:38

998 | 134 | 1623 |—262| 149 | —0:18 | 1562 | =845
320 | 219] 1715 |=168 | 266 | 258 059
42:0 3:03 | 1818 |—041| 368 455 | 1757 —465
52:0 3:34 | 1920 | 051 | 474 | 6:65 | 185:9 | 2:43
622 3:04 | 2026 1.61 | 563 | 788 | 19622055
3 9:59 1 2125 | 2:55| 664 813 | 2062, 2207
327 1:59. | 2224 | 3:11) 76:6 | 6:60. oo
926 | 064 | 2323 | 317 | 862, 452 | 2210 (713
1025 |—0:41 | 2427 | 2:91| 969 | 2:48 | 2368 | 792
1124 |-1:53 | 252:2 | 2:61 | 1064 | 0:53 | 247428
1228 |—241 | 2623 | 150) 115:9 —2:32 | 257:0 | 6:32
1324 |—3:15 | 272-4 | 0:43 || 126:1 | —4:88 | 2664 | 418
1417 |—3:32 | | 1368 | —6:63 | 2766 | 1:23

hodnoty pozorované intensity opraveny. Z čísel tabulky 2 sestrojen pak
obr. 4. jenž v hořejší části ukazuje průběh intensity pro napjetí 50 volt
v dolejší části pak průběh intensity pro napětí 70 volt. Křivky nejsou
dle osy horizontalní úplně symetrickými a jak zvláště druhý případ
ukazuje, nejsou jednoduše sinusové, jevíce i tu určitou asymetrii
vzhledem k ose vertikální. Maximalní intensita v prvém případě byla
(dle diagrammu odečteno) 3:22, — 332, 3:18, tedy nad osou menší
asi 0 3°/, než pod osou, a podobně ve druhém případě 8:31, — 8:62,
8:02 asi o 5°, větší v hodnotě záporné proti hodnotám kladným.
Průseky křivek s osou poskytují hodnoty

v L případě: 87 985 1870- 2768

v II. případě: 151 1056 1950 2823
Jednotlivé půl vlny neodpovídají tudíž přesně čtvrtině kruhu, ale
úhlům 89-8 885 898 SS) v I. pfipade a
905 894 873 92:8 v IL případě.

Zároveň vychází z hořejších čísel, jakož viděti přímo i z dia-
gramu č. 4., větší fázové posunutí v druhém případě proti
prvému. k

Nová methoda k měření okamžitých hodnot střídavého proudu. 9

Uvedená měření vztahují se pouze ke třem útvrtinám ceélho
kruhu; k měření poslední čtvrtiny bylo by bývalo potřebí stočiti desku
s otvorem vzhledem k ose dynama o 90° a toto stočení změřiti na

276

kruhu fázovém. Měření vykonaná postačí úplně k posouzení této
nové methody, jejíž výhody, jak již předem bylo podotknuto, vystu-
pují při měření jednotlivých okamžitých hodnot proudových.

D AS. RS PT RSS. OR SR ana eere

"W B-

A new method for measuring the momentary values
of the alternating current.

by Ph. Dr. Vlad. Novák, professor of the Bohemian Technical Highschool at
Brůnn,

and Ph. Dr. B. Macků, assistant of the Physical Laboratory of the Bohémian
Technical Highschool at Brůnn.

The indirect methods for observing the momentary values of the
alternating current have their common origin in Jouserrs’ (C. R. 91.
161. 1880.) idea of the momentary contact. This arrangement however
suffers hrom the instability and indefiniteness of the contact, which —as
Franke (Elektrot. ZS. 20. 802. 1899 and ZS. f. Instrkunde 21. 11.
1901) did — must be specially provided for good measurements.

We changed the mechanical contact of Joubert in an optical
method, which allows to measure the momentary intensity of the al-
ternating current by means of a polarimeter, which is illuminated
periodicaily in the moment determining the phase of the measured
intensity. The method was tried in two arrangements, which are sche-
matically illustrated in figures 1. and 2. The axis of the used
dynamo is provided with a circular dise B with a radial linear ap-
perture. The light from an electric arc-lamp Z comes through this
apperture only for the very moment, in which the slit coincides with
the apperture of the disc A, which fixes the phase of the measured
intensity. The periodical illumination of the polarimeter by means of
a system of mirrors in both cases, was accomplished in the first case
only with éwo mirrors, the lamp beeing mooved horizontaly as also
verticaly according the moved hole in the dise A. In the second case
five mirrors were used, system of four being arranged in that way,
that the lamp stood fixed in the axis of the dynamo. Both methods

Nová methoda k měření okamžitých hodnot střídavého proudu. 11

proved to be very convenient for fast operations, though they were
only improvised and not for precise adjustement accomplished.

The magnetic coil, constants of which vere observed by win-
ding it, was cooled with flowing water.of constant temperature and
contained in his axis a tube filled with benzene, The magnetic rota-
tion a due to the intensity % was

«© — 6001 % (« in minutes),

or very nearly given by the same number as 2, if a measured in degrees.

Table 2 (see page 8.) contains two series of measurements, done
with a dynamo (having four poles) regulated in one case to 50 and in
the other to 70 volts. The fig, 4. shows two sinusoidal curves con-
structed from the numbers of table 2.

got ii
i hi

Fos

| is P {7
, čb
A !
| \
M À ITS
d u
bu ď À
"M U
À à i
Le
4
M
3
7a
| ; té à
N
ři T A i
»
5
! a 1
Li 7
4 k À x
4 C
f m

L 4

V

> .

i,

AN |

+ 7e

XX.
Note über den Ausgleich von Streckenmessuneen.

Von Ingenieur Franz Rogel.

Vorgelegt in der Sitzung am #0. November 1905.

1. Der Endpunkt = einer von einem festen Punkte A aus-
gehenden Strecke wurde durch Messungen von demselben Grad der
Präcision mittels Polar oder Coordinaten-Methode n-mal bestimmt,
woraus » verschiedene Punkte e,. &, ..., &, ..., e, hervorgehen. Für
jenen Punkt e, für welchen die Wahrscheinlichkeit, dass er dem
richtigen Punkt am nächsten liegt am grössten ist, muss bekanntlich,
wenn der unvermeidliche Fehler e,e; mit &; bezeichnet wird, die
Summe

Da 8,
ein Minimum sein.

Ein solcher dieser Bedingung entsprechende Punkt ist aber
der Schwerpunkt s, aller als gleich schwer gedachten Punkte e,, e,, ...e,
Die Verbindungslinie As, vom Verfasser in seiner Abhandlung „Ueber
die graphische Zusammensetzung von Kräften“, Sitzungsbericht der
Königl. Böhm. Gesellsch. d. Wissensch. in Prag 1905, XX, Schwer-
strecke genannnt, stellt somit jene Strecke vor, welche unter allen
Strecken die wahrscheinlichste Grösse und Lage hat.

2. Ist der Grad der Präcision bei den Messungen verschieden,
so muss, wenn g; das Gewicht bedeutet, die Summe

2 9; č
ein Minimum werden, wobei die g, ohne die Allgemeinheit der Uuter-
suchung zu beeintráchtigen, als ganze Zahlen angenommen werden
Sitzber. der kön. böhm. Ges. der Wiss. II. Classe. 1

9 XXX. Franz Rogel: Note über den Ausgleich von Streckenmessungen.

kónnen, da es nur auf die Verhältnisse der g zu einander ankommt.
Dieser Fall lässt sich auf den vorigen zurückführen, wenn jedes 8;
so oft als Summand gesetzt wird, als 9; Einheiten enthält, wodurch
die Zahl der Glieder der Summe auf

29;

anwächst und eine Summe von Quadraten von Fehlern mit denselben
Gewichten. entsteht Der Schwerpunkt s, dieser Z g; Punkte ist aber
offenbar der Schwerpunkt von » Punkten e;, von welchen jeder mit
dem Gewicht g belastet ist. Die „wahrscheinlichste“ Strecke wird
also durch die Strecke A s, dargestellt.

3. Eine Strecke ae, wo a mit À nicht zusammenfällt, wird
wieder durch Messungen von gleicher Güte m-mal bestimmt; es
finden sich » Punkte a, @,, --- Qu ..., a, uud. 07 Buuktegen nem
© <<. en. Die „wahrscheinlichsten“ Punkte a, e sind nach Obigem
die Schwerpunkte s, und s, der als gleichschwer gedachten Punkte a und
e daher die „wahrscheinlichste“ Strecke ae die Strecke sa s, d. h. die
Schwerstrecke der Punktsysteme.

4. Sind die Messungen von ungleicher Güte, so sind nach
Punkt 2 die Schwerpunkte s4, s der mit den „Gewichten“ g, h
behafteten Punkte a, bezw. e aufzusuchen, um in der Verbindungs-
strecke s,s, wieder die „wahrscheinlichste“ Strecke ae zu erhalten. —

Beim „Růekwárts einschneiden“ wird in Uebereinstimmung mit
Obigem der Schwerpunkt des sich hiebri ergebenden Fehlerdreiecks
als „wahrscheinlichster“ Schnitt-Punkt angenommen.

Nebenbei bemerkt, kann die „Schwerstrecke“ eines Stabsystemes
als eine Art „Mittelwert“ der Stábe angesehen werden.

Limbach, 21. Oktober 1905.

ka

-REJSTŘÍK ODBOROVÝ, © FACHREGISTER.

I. Zoologie. Palaentologie.

BraxcHaRD R., Hirudineen aus Montenegro. 3 S. — XII.
Brožek Arruux, Variačně statistická zkoumání na Atyačphyra desmarestii (Joly)
z jezera Skadarského. II. Meristika a vnější organisace. 69 str., 2 tabelky,

33 obrazce v textu. Deutsches Résumé p. 64. — 1.

Frirsch A., Synopsis der Saurier der böhm. Kreideformation. 7 S., 3 Tex'fir. —
VII.

— Vorläufige Notiz über Miscellanea palacontologica aus Böhmen und Amerika.
38. — XXI.

Marseexa Hervricm, Über einen Fall von partieller Zweiteilung des Scheit>l-
beins beim Menschen. S S. 1 Abb. — XXVII.

Mrázek A., Über Taenia acanthorhyncha Wedl. (Ein Beitrag zur Kenntniss der
Gattung Tatria Kowalewski.) 24 S., mit 2 Tafeln und 7 Textfiguren. — VII.

Rousar Jan, Nová řada zrůdných Coleopter. 4 str., 1 tab. — IX.

— Prodromus myrmecophilů českých. 44 str. — XV.

Tıron Karez, O žlazách Holothyridů. 41 str., 2 tab., 4 obr. v textu. Deutsches
Résumé. — X.

Vrjpovský F., Über die Nephridien von Aeolosoma und Mesenchytraeus. 11 8.
eine Tafel. — VI.

— Über einige Sůsswasser-Amphipoden. — III. Die Augenreduktion bei einem
neuen Gammariden aus Irland und über Niphargus Caspary aus den
Brunnen von München. 40 S., 2 Taf., 14 Textfig. — XXVIII

Zeuizko J. V., Nové příspěvky k poznání fauny pásma D-d, středočeského siluru.
7 str. — XL

II. Botanika.

Domx Karz, Vierter Beitrag zur Kenntniss der Phanerogamenflora von Böhmen
60 S., 1 Taf., 1 Texttig. — XIX.

III. Mineralogie. Geologie.

Banvíň Heinrich, Zusatz zu den Bemerkungen über die Verhältnisse zwischen
dem Atomgewicht und der Dichte bei einigen Elementen. 6 S. — II.
Úbersicht der wahrscheinlich geraden Reihen einiger Elemente bezüglich ihrer
Dichte und des Atomgewichtes für einzelne Gruppen des Mendelejevschen
period. Systems. 2 8. — XIV.
Über die Richtungen einiger geraden Reihen von Elementen bezüglich des
Atomgewichtes und der Dichte in festem Zustande. 7 S. — XVIII.
Zur Frage nach der Entstehung der Graphitlagerstätte bei Schwarzbach in
Südböhmen. 13 S. — XXII.
ZsuAuka Běemstav, O některých horninách v okolí Mělníka a Mšena. 79 str. —
Deutsches Resumé. — III.
Zauirka Čevěk, Pásmo X. křídového útvaru v Pojizeří. 185 str. — XVII.

TEC:

Ernest Ap., Příspěvek k seznání některých cellulos. 5 str. — XXV.

Havvš J. a Cnocexský Karer, Použití ponorného refraktometru v analysi potravin
12 str. — XXVI.

Voroček E. a VesezY V., O kvalitativním dokazování volně vázaných skupin
methylenových. 7 str. — XXIII.

Voroček E. a Kastner Jar., O novém rhamnosidu z Ipomaea turpethnm. 4 str.
XXIV. >

o

V. Mathematika. Geometrie. Geodásie.

NovorsY Fr., Versuch der geographischen Koordinaten der k. k. Sternwarte in

Prag geodätisch abzuleiten. 21 S. — XII.

Roceı Franz, Über die graphische Zusammensetzung vor Kräften. 26 S., 23 Text- -
figuren. — XX.

— Note über den Ausgleich von Streckenmessungen. 2 S. — XXX.

ZamRADNÍK K., Zur Theorie der linearen Die dla ocel 58. — X VIS

VI. Mikroskopie.

SrupniékA F. K., Ueber eine neue Anwendung des Abbe'schen Kondensors. Vorl.
Mitt. 4 S. — IV.

— Ueber eine neue Konstruktion des Praeparier-Mikroskopes. 4 S., 1 Textfig. — V.

Nákladem Královské Ceské Společnosti Näuk. — Tiskem Dra Ed. Grégra a syna v Praze,

4
\
OBSAH. | INHALT.
SAT | =
Abecední seznam prednäsek, | Alphabetisches Verzeichnis der
konaných ve schůzkách třídy | Vorträge, welche in den Sitzungen
mathematicko-přírodovědecké r. | der mathe-matisch - naturwissen-
1905 Ban... . st. IV.) schaftlichen Classe im J. 1905
| abgehalten wurden ......8V,

DE

XIV.

Barvir Hernricn, Zusatz zu den Bemerkungen über die Verhältnisse
zwischen dem Atomgewicht und der Dichte bei einigen Elementen. 6 S.

Barvit Hreinrien, Uebersicht der wahrscheinlich geraden Reihen einiger
Elemente bezüglich ihrer Dichte und des Atomgewichtes für einzelne
Gruppen des Mendělejevschen period. Systems. 2 S.

Barvik Heinrich, Ueber die Richtungen einiger geraden Reihen von
Elementen bezüglich des Atomgewichtes und der Dichte im festen
Zustande. 7 S.

. Barvik Heinric, Zur Frage nach der Entstehung der Graphitlagerstätte

bei Schwarzbach in Südböhmen. 13 8.

. BraxvcHaRD R., Hirudineen aus Montenegro. 3 8.
. Brozer Arruur, Variačně statistická zkoumání na Atyačphyra desmarestil

(Joly) z jezera Skadarského. II. Meristika a vnější organisace. 69
stran, s 2 tabellami, a 33 obrazci v textu. Deutsches Resumé p. 64.

. Domix Karr, Vierter Beitrag zur Kenntniss der Phanerogamenflora

von Böhmen. 60 S., 1 Taf. und 1 Textfig.

. Ernest An., Příspěvek k seznání některých cellulos. 5 str.
. Frirscm A., Synopsis der Saurier der böhm. Kreideformation. 7 8.,

G

3 Textfig.

. Frrrsom Anr, Vorläufige Notiz über Miscellanea palaeontologica aus

Böhmen und Amerika. 3 8.

. Hanuë Jos. a CHocexský Karez, Použití ponorného refraktometru v ana-

lysi potravin. 12 str.

. Marırexa Heinrich, Ueber einen Fall von partieller Zweiteilung des

Scheitelbeins beim Menschen. 8 S., 1 A'b,

VII. Mrázek A., Ueber Taenia acanthorhyncha Wedl. (Ein Beitrag zur
Kenntniss der Gattung Tatria Kowalewski.) 24 8., mit 2 Tafeln i
und 7 Textfiguren. A
XXIX. Novák Vr. a Macků B., Nová methoda k měření momentáních hodnot ©
proudů střídavých. 11 str., 4 Textfig. Engl. Resumé.
XIII. Novorvý Fr., Versuch die geographischen Koordinaten der k. k. Stern- ©
warte in Prag geodätisch abzuleiten. 21 S.
XX. Rosen Franz, Ueber die graphische Zusammensetzung von Kräften. ©
| 26 S., mit 23 Textfiguren.
XXX. RoceL Franz, Note über den Ausgleich von Streckenmessungen. 2 S.
IX. Rousar Jan, Nová řada zrůdných Coleopter. 4 str., 1 tab. ;
XV. Rousaz Jan, Prodromus myrmecophilů českých. 44 str. ra
IV. Srupxıcka F, K., Ueber eine neue Anwendung des Abbe'schen Konden-
sors. Vorl. Mitteilung. 4 8.
V. Srupnıcka F. K., Ueber eine neue Konstruktion des Praepariermikro-
skopes. 4 S, mit einer Textfigur. E
X. Tnox Karez, O žlázách Holothyridů. 41 str., 2 tab. a 4 obr. v textu.
Deutsches Resumé.
VI. Vesvovsky F., Ueber die Nephridien von Aeolosoma und Mesenchytraeus.
MS ní einer Tafel.
XXVIII VespovskY F., Über einige Süsswasser- -Amphipoden. III. Die Augen-
aka, bei einem neuen Gammariden von Irland und über Niphar-
Caspary Pratz aus den Brunnen von München. 40 S., 2 Taf. und
14 Textfiguren.
XXIII. Voroček Emın a VesezŸ Virézscav, O kvalitativném dokazování volně ©
vázaných skupin methylenových. 7 str.
XXIV. Voroček Eure a Kasrwer JaR., O novém rhamnosidu z Ipomaea turpethum.
4 str.
III. Zamârxa BěerisLAv, O některých horninách z okolí Mělníka a Mšena.
79 stran. — Deutsches Resumé p. 78.
XVII. Zamirxa Čevěk, Pásmo X. křídového útvaru v Pojizeří. 185 str.
XVI. Zaurapnik Kart, Zur Theorie der linearen Differenzialgleichungen. 5 S.
XI. Zerizko J. V., Nové příspěvky k poznání fauny pásma D-d, středo-
českého siluru. 7 str. ;

KNIHTISKÁRNA DR. ED. GRÉGR A SYN V PRAZE.

ee

AA ere
nm em

ssl me ae 68,
R

JE, P Bo eb go m Poet tm
r m = er