Skip to main content

Full text of "Vestník Královské ceské spolecnosti náuk. Trída mathematicko-prírodovedecká. Sitzungsberichte der Königl. Böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften. Mathematisch-naturwissenschaftliche Classe"

See other formats


UEmPM 

THE NEW YORK 50TANICAL GARDEM 
BRONX, NEW VeRK 10458 





DER KGL. BÖHM. 

GESELLSCHAFT DER WISSENSCHAFTEN. 

MATHEMATISCH- 
NATURWISSENSCHAFTLICHE CLASSE. 

1905. 



VĚSTNÍK 

KRÁLOVSKÉ ČESKÉ SPOLEČNOSTI NAUK. 

TŘÍDA 

MATHEMATICKO-PŘIRODOVĚDECKÁ. 



^A^ 



VËSTN 1 1 



v 



KRÁLOVSKÉ 



ČESKÉ SPOLEČNOSTI NÁIJK 



TŘÍDA MÂTHEMÂTICKO - PŘÍRODOVĚDECKÁ. 



ROČNÍK 1905. 



OBSAHUJE 30 ROZPRAV, S 11 TABULKAMI A 87 OBRAZCI V TKXTU. 



= -<5^;>- — 

V PRAZE 1905. 

NÁKLADEM KRÁLOVSKÉ CESKÉ SPOLEČMOSTI HÂUK 
V KOMMISSI U FR. ŘIVNÁČE. 



SITZONGSBERICHT 



n 



DER KONIGL. BÖHMISCHEN 



mr T n 



LLfflFT DER fflSSEBSCHAFÍEi 



MATHEMATISCH-NATURWISSENSCHAFTLICHE CLASSE. 



JAHRGANG 1905. 



ENTHÄLT 30 AUFSÄTZE MIT 11 TAFELN UND 87 TBXTFIGUREN. 



SI 



<'.r^>- 



PRAG 1905. 

VERLAG DER KÖNIGL. BÖHM. GESELLSCHAFT DER WISSENSCHAFTEN 

IN COMMISSION BEI FR. BIVNÁČ. 






Seznam přednášek 

konanýcli ve schůzkách třídy mathematicko-přírodovědecké 



roku 1905. 



Dne 13. ledna. 

J. BarvIk: Další poznámky o poměrech mezi atomovou váhou a hustotou u ně- 
kterých prvků. 
Bá. Zauálka : O některých eruptivních horninách a okolí Mělníka a Mšena. 

F. K. Studnička: O novém použití kondensoru Abbeova. 
F. K. Studnička : O novém preparaéním mikroskopu. 

Dne 27. ledna. 

Al. Mrázek: O meziproglottidealním spojení ženského pohlavního apparátu u no- 
vého rodu Cestodů. 
Fr Vejdovský : Nefridie rodu Aeolosoma a Meseuchytraeus. 

Dne 10. února. 

St. Hlava: Anatomie vířníka Conochiloides natans. (Vyšlo v Zeitschi-ift fürwiss. 
Zoologie, 1905. Bd. 80.) 

Dne 24. února. 

Ant. Fric: Synopsis Saurií českého křídového útvaru. 
J. Roubal : Nová řada zrůdných Coleopter. 

Dne 10. března. 

Rapu. Blanchard : Hirudinea z Černé Hory. 

J. V. Želízko: Nové příspěvky k poznání fauny pásma D — dj/ středočeského 

siluru. 
K. Thon: O žlázách Holothyridů. 



«EW YORK 

botanicai. 



Verzeichnis der Vorträge, 

mie in iw Sitziingeii der inÉeiMliscfi-oÉridisseiiscliiiclieii Classe 

im Jalir© 190Ö abgehalten wurden. 



Den 13. Januar. 

H. Bakvíř: Weitere Bemerkungen über die Verhältnisse zwischeu dem Atomge- 
wicht und der Dichte bei einigen Elementen. 

Bř. Zahálka: lieber einige Eruptivgesteine aus der Umgebung von Mělník und 
Mšeno. 

F. K. Studnxóka : Ueher eine neue Anwendung des x\bbe'schen Kondensors. 

F. K. Studnička: lieber ein neues Präpariermikroskop. 

Den 27. Januar. 

Al. Mrázek: lieber interproglottideale Verbindung der weiblichen Geschlechts- 
organe bei einer neuen Cestodeugattung. 
Fr. Vejdovský: lieber Nephridien von Aeolosoma und Mesenchytraens. 

Den 10. Februar. 

St. Hlava : Anatomie des Rädertieres Conochiloides natans. (Erschienen in der 
„Zeitschrift für wiss. Zoologie". 1905. Bd. 80.) 

^ Den 24. Februar. 

^y Ant. Fric : Synopsis der Saurier der böhmischen Kreideformation. 
-jQ J. Roubal: Neue Reihe monströser Koleopteren. 

CO Den 10. März. 

CM 

Cr> Raph. Blanchard : Hirudinea aus Montenegro. 

Q-j J. V. Zklízko: Neue Beiträge zur Kenntniss der Fauna der Etage B — ů^y des 

^.^ mittelböhmischen Silur. 

^^ K. Thon: lieber die Drüsen der Holothyriden. 



yj Sezuani přednášek. 

Dne 24. březua. 

Fb. Novotný: Pokus o geodetické odvozeuí geogi-afických koordinát c. k. hvě- 

. zdárný v Praze. 
J. Barvík:, Přehled rovných řad některých prvku vzhledem k atomovó váze 
a hustotě pro jednotlivé skupiny soustavy Mendélejevovy. 

Dne 5. května. 

K. Zahradník: K theorii linealních rovnic differencialních. 
Ó. Zahálka : Pásmo X. křídového útvaru v Pojizeří. 
J. Kouual: Prodroraus českých Myrmekofilu. 

Due ly. kvètuîi. 

J. Barvíř : O směrech rovných řad prvků se zřetelem k atomové váze a hustoté 

v pevném skupenství. 
K. Dojun: Čtvrtý příspěvek k poznání jevnosnubné flory české. 

Dne 2. června. 

F. Vkjdovský: O vzniku úst a systematickém postavení ryb krnhoústých. (Vyjde 

1906.) 
Fr. Rogel : O grafickém složení sil. 

Dne 23. června. 

J. Barvíř- K otázce o původu grafitu ložisk jihočeských. 

Ant. Fric : Miscellanea palaeontologica z Cech a Ameriky. 

Daa 7. července. 

E. VoTOČEK & V. Veselý: O kvalitativním dokazování volně vázaných skupin 

methylenových. 
E. VoTočEK & J. Kästner: O novém rhamnosidu z Ipomea Turpethuni. 
Ad. Eknest: Příspěvek k seznání některých cellules. 
J. Hanuš & K. Choceňský: Použití ponorného refraktoraetru v analyse potravin: 

I. Stanovení kofifeinu. 
J. Matiegka: Rozdělení kosti temenní. (Os parietale bipartitura.) 

Dne 13. října. 

Fr. Vejdovský : O redukci očí u nového Gammarida (Bathyonyx) z hlubin irského 
jezera Lough Mask a o Niphargus Casparyi ze studní mnichovských. 

Em, Mencl: O histogenesi t. zv. Leydigovy „Punktsubstanz". (^ Vyjde 1906.) 



Verzeichnis der Vorträge. YJJ 

Den 24. März. 

Fr. Novotný: Versuch tue geograpliischen Koordinaten der k. k. Sternwarte in 
Prag geodetisch abzuleiten. 

H. Barvíii: Uebersicht gerader Reihen einiger Elemente mit Bezug auf Atom- 
gewicht und Dichte für einzelne Gruppen des Mendelejev'schen Systems. 

Den 5. Mai 

K. Zahradník: Zur Theorie der linearen Differenzialgleichungeu. 
C. Zauílka; Zone X. der Kreideformation im Isergebiet. 
J. Roubal: Prodromus böhmisciier Myrmekophiliden. 

Den 19. Mai. 

H. Barvíř: Ueber die Richtungen gerader Reihen der Elemente mit Rücksicht 

auf das Atomgewicht und die Dichte im festen Zustand. 
K. Domin: Vierter Beitrag zur Kenntniss der Phanerogameuflora Böhmens. 

Den 2. .Tuni 

F. Vejdovský : Ueber die Anlage des Mundes und systematische Stellung der 

Cyclostomen. (Wird im J. 1906 erscheinen.) 
Fr. Rogel : Ueber graphische Zusammensetzung der Kräfte. 

Den 23. Juni. 

H. Barvíř: Zur Frage nach der Herkunft des Graiits in den südböhmischen 

Lagerstätten. 
Ant. Fric: Miscellanea palaeontologica aus Böhmen und Amerika. 

Den 7. Juli. 

E, VoTočEK & J. Veselý : Ueber kvalitativen Nachweis lose gebundener Methylen- 
gruppen. 

E. VoTočEK & J. Kastner: Ueber ein neues Rhamuosid aus Ipomea Turpethum. 
Ad. Ernest: Beitrag zur Kenntniss einiger Cellulosen. 

J. Hanuš & K. Choceňský: Die Anwendung des Refraktometers bei der Analyse 

der Nahrungsmittel. I. Bestimmung des Koffeins. 
H. Matie&ka: Zweiteilung des Scheitelbeines. (Os parietale bipartitum.) 

Den 13. October. 

F. Vejdovský: Ueber Augenreduktion bei einem neuen Gammariden (Bathyonyx) 

aus den Tiefen des irischen Sees Lough Mask und über Niphargus Casparyi 
aus den Brunnen von München. 
Em. Mekcl: Ueber Histogenesis der sog. Loydig'schen Punktsubstanz. (Wird im 
J. 1906 erscheinen.) 



yiJI Seznam přednášek. 

Vr,. Novák & B. Macků: O nové metliodé ku měření okamžité hodnoty proudů 

střídavých. 
K. TnoN : Zevaí morfologie a systematika ITolothyridů. (Vyjde v Zoologische 

Jahrbücher 1906.) 

Dne 27. října. 

J. Barvíř: o světelné lámavosti zlata, stříbra, mědi a platiny. (Vyjde 1906.) 

Dne 10 listopadu. 

Fií. Rogel: Poznámka o vyrovnání měření délkových. 

Dne 24. listopadu. 

J. V. Žklízko: Spodní silur v okolí Radotína a Velké Chuchle. (Vyjde 1906.) 

Dne 7. prosince. 

Fr. Vejdovský: Další dodatky k haemoceltheorii. (Vyjde v „Zeitschrift für wiss. 
Zoologie 1906.) 



Verzeichnis der Vorträge. IX 

Vl. Novák & B. Macků: Ueber eine neue Methode zur Messung der Momentan- 
Werte der Wechselströme. • "• 

K. Thon: Aeussere Moiphologie und Systematik der Holothyriden. (Erscheint in 
den Zoologischen Jahrbüchern 1906.) 

Den 27. October. 

H. Bakvíř: Ueber Lichtbrechungsvermögen von Gold, Silber, Kupfer und Platin. 

Den 10. November. 

Fr. Rogel: Note über den Ausgleich der Streckenmessungen. 

Deu 24. November. 

J. V. Želízko: Der untere Silur in der Umgebung von Radotin und'GrossKuchel- 
bad. (Wird im J. 1906 erscheinen.) 

Deu 7. Dezember 

Fr. Vejdovský: Neue Belege zur Hämocoeltheorie. (Wird in der „Zeitschrift für 
wiss. Zoologie" erscheinen.) 



Variačně statistická zkoumáni na Atyaëpliyra 
desmarestii (Joly) z jezera Skadarského. 

II. část: Meristika a vnější organisace. 

Napsal Arthur Brožek v Praze. 

(Práce z ústavu zoologického české university v Praze,) 

Předloženo v sezení dne 25. listopadu 1904. 



Pťáci tutu, pojednávající o meristice a vnější listrojnosti tegu- 
mentu i okončin specie Atyaëphyra desmarestii Joly prováděl jsem 
na témž materiálu, který mi byl základem při vyšetřování variability 
a korrelace v počtu chitinových zubů a trnů, tvořících na telsonu 
i rostru této specie důležitý znak rodový. Poznav některé zajímavé 
v literatuře neuváděné podrobnosti ve vnější ústrojnosti Atya'éphyry 
během měření 30 exemplářů, zahrnul jsem je do této II. části po- 
jednání. [Část I. viz „Věstník král. české spol. náuk% XI., 1904, 
pag. 79, Lit. č. 27.]*) 



*) K doplnění přehledu o geografickém rozšíření tohoto rodu (I. část 
pag. 2,-6.) uvádím dodatečně novou sladkovodní lokalitu v Tunisu: tok MilUany 
v okolí Zaghouaiiu, kde nalezl ji hr. H. du Ciiaignon. (E. L. Bouvier : „Atyaëph. 
desm. en Tunisie", pag. 245. in „BuH- de la soc. entomol. de France". 1903. 
Viz lit. 29.) Též tato pobřežní lokalita opět svědčí pro názor o potertierním 
stáří tohoto mouotypického rodu co sladlcovodního tvaru vzhledem ku geolog, 
poměrům a kontinentálním změnám ve Stí'-edomoří. (Bližší viz Dr. J. N. Woldřich: 
„Geologické příspěvky k otázce o posledních kontinentálních změnách Evrop- 
ských". — Rozpr. čes. Akad. etc. Roč. I. 1892. — Tř. II. pag. 1.— 25.) 
Věstník král. eeské společnosti nauk. Třída II. 1 



2 I. Arthur Brožek: 

(Vykonaná měření na specii Palaemonetes*) varians Leach 
(lit. 27. pag. 9.) pro malý počet jedinců měření schopných — 6 ex. — 
neuvádím, ježto by z toho důvodu neměla širšího významu.) 

Atyaépliyra desmarestii (Millet.) 1832. [lit. 13. pag. 401.] 

Hippolyte desmarestii (Millet.) 1832. Annal. Sei. Nat. t. 25. 
p. 461. pi. 10 B. 

Hippolyte desmarestii Millet. 1837. Milne-Edwards. Hist. Nat. 
Crust., IL p. 376. 

Caridina desmarestii (Mill.). Joly. 1843, Annal. Sei. Nat. (2), 
Zool. t. 19. p. 34. pi. 3. [lit. 11.]. 

Caridina desmarestii (Mill.) Heller. 1863. Crust. sildl. Europa, 
p. 238. pi. 8. fig. 3. [lit. 16.J. 

Atyaëphyra rosiana Britto-Capello. 1866. Descr. esp- nov. Crust. 
Arachn., Portugal. Lisboa. p. 6. pi. 1. fig. 1. 

Hemicaridina desmarestii (Mill.) Ortmann, 1890. Zool. Jahrb. 
etc. [lit. 15.]- 



A. Tělo. 



Tělo Atyaëphyry jest se stran smačklé, takže vůči šířce jest 
značně vysoké, zvláště ve střední partii své délky. Tégument celého 
těla jest slabý, málo inkrustovaný. Karapax vybíhá nad očními stonky 
v dlouhé rostrum s typickou kombinací trnů (řada na svrchní hraně) 
a zubů (řada na spodní hraně), při jehož basi vzniká po každé straně 
po jednom supraorbitálním trnu. [Viz lit. č. 27. pag. 25. fig. 1.] Švů 
neukazuje. Přední jeho kraj po obou stranách těla vysílá plochý, 
špičatý výběžek, jenž jest trnem antennálním (fig. 1. a'). Jinak jest 
celý tégument karapaxu úplně holý, též okraje jeho jsou jednotné 
a holé. Při pohledu se strany (fig, 1.) má tvar nepravidelného oválu 
a jest na dorsální straně rovný; shora pak po obou stranách vejčitě 
se rozšiřuje (fig 2.). 

Spodní kraje tegumentu I., II. a III. abdominálního článku jsou 
zaokrouhlené, II. článek (fig. 1. II.) má laterální partie kruhovitě 
rozšířené — všeobecný znak fam. Atyïdae a Palaemonidae — a pře- 
sunuje se dorsálně i laterálně napřed i v zadu přes okraje článků I. 



*) O variabilitě zubů rostra sp. P. vulgarit odkazuji na práci: G. Duncker 
,,0n variation of the rostrum etc." (28). 



Variačně statistická zkoumáuí na Atyaëphyra desmarostii f-Toly). 3 

a III. Články IV. a V. mají sobe velmi podobný tvar. Jeden 
i druhý nese na zadní straně po obou Sti'anacli okrajní zářezy, takže 
úhel tohoto zářezu pro článek IV., < qpj jest (průměrem dle 30 ex.) 
137" 9' 50", pro článek V. < 92 jest 137« O' 21". Velikost úhlu <p, 
i 9)3 variruje v nevelkých mezích (viz tabulku I. dimmensí karapaxu) 
a oba úhly jsou (zvi. v průměrech) přibližně stejné. Spodní okraje 
laterálních částí těchto článků nejsou zaokrouhlené, nýbrž — na roz- 
díl od I., II. a III. trojúhelníkovitě protaženě a mají cípy jemně 
obrvené. Článek VI. jest dlouhý, válcovitý, v části proximální širší) 
v distální znenáhla se zužuje. Článek VIL prodlužuje se v telson 
(lit. 27. pag. 51. fig. 4.). Jestliže na telsonu jinak úplně holém vy- 
skytují se tři druhy trnů a štětin, — jak bylo dříve popsáno, — jes^ 
článek předcházející (VI.) zcela holý; oba články VI. i VII. jsou 
průměrně stejně dlouhé. 

Dimmense popsaných částí v délkové jedničce A z=: 0*03672 mm 
uvedeny jsou v tabulce a označeny jsou spolu písmeny, která ozna- 
čují nakreslené rozměry na obrazcích 1. a 2. — Měření v tabulce 
provedeno na 30 exemplářích nahodile zvolených, které pak sestaveny 
byly dle vzrůstající délky rostra a karapaxu. Údaje, které neřídí se 
velikostí individuí, označil jsem v tabulce *. Průměrné hodnoty vypo- 
čítány jsou dle způsobu naznačeného rovnicí: 

2J{1) 
p — • — ^j 
n 

kdež I jest dimmense, n pak počet všech pozorovaných exemplářů 
(vzhledem k příslušné dimmensi). Dle délek e, d, /, změřených oku- 
lárním mikrometrem v /I, byl příslušný úhel qp] neb <pn trigonometricky 
vypočítán (lit. 27. pag. 8.) ; empirické hodnoty úhlů pak odečítávány 
ještě mimo to dle geometrické konstrukce úhloměrem, Tab. I. v příloze. 



B. Okonciny. 

a) O. praeorální. 

I. První antenna Atyaëpliyry skládá se ze tří článků basalních, 
z nichž poslední nese 2 bičíky. Oba jsou mnohočlánkované a neliší 
se příliš (viz tab. II. dimmensí) svou délkou od sebe, avšak 
vnější bičík jest od base směrem k volnému konci asi do třetiny své 
délky nápadně stlustlý (íig. 3. e), jednak oproti šířce vlastního pokra- 



A I. Arthur Brožek: 

čování V dalších svýcb 73» jednak proti bičíku vnitřnímu (ve stejné 
vzdálenosti od base). 



b" f 



Obr. 1 , Tégument sp. ALyaéjjhyra desmarestii Joly s označeuými dimmensemí při 

pohledu se strany. 
Obr. 2. Totéž. Pohled se strany dorsální. 

Bičík vnitřní (fig. 3.*) nemá žádných zvláštností, má jedno- 
duchý průběh, vykazuje velkou řadu článků a pokud jde o jeho 



Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Jolyj. 5 

Šířku, tu nenápadně této od baso ku. konci ubývá (od 3A ku IX). 
Okraje clánko obou bičíků mají jodnoduché bivy, na dolejších člán- 
cích ve větším počtu, na prostředních jen v menším, konečné jsou 
zcela holé. 




Obr. 3. První, pravá antenna (poliled na spodní stranu) sp. AUjaephyra desmarestii 

Joly s označením dimmensí. — I., H. a III. článek násadce tykadlového ; «. spinna 

antennalis. Bičík vnitřní (i), vnější (e). 

Článek I. tykadlového násadce, jímž antenna přisedá pod očními 
stonky k tělu, jest na basi směrem vertikálním smiačklý oproti přední 
partii i vůči ostatním dvěma článkům, které jsou válcovité, shora ne- 
stlačené. Vůbec tento znak lze vytknouti u antenn Atyaéphyry za 



g I. Arthur Brožek: 

charakteristický při srovnání s tykadly Palaemoneta, neboť články její 
jsou oblé, hmotné, kdežto články Pal. velmi silně shora stlačené 
a docela ještě i laterálním směrem rozšířené. Při své basi (asi v po- 
lovině své délky postranní) na vnější straně vybíhá mohutný, plochý, 
jen několika brvami na vnější straně opatřený, jinak holý, lištovitý, 
trojúhelníkovitý trn (fig. 3. «, íig. 4. a), spinu antennalis, jenž délkou 
rovná se asi V2 celkové délky I. článku. 

Přední kraj I. článku při pohledu se strany spodní vysílá po 
vnější straně tupý, plátkovitý, chitinový výběžek (fig. 3. a, fig. 4. a), 
jenž asi polovinou své šířky volné přiléhá ku spodní ploše následují- 
cího článku (II.), ostatní okraj I. článku jest zcela holý, což platí 
též o laterální jeho části na straně vnější. Na vnitřní straně sleduje 
jediná řada mohutných, odčlánkovaných, dutých, speřených štětin, 
charakteristických pro okraje exopoditû i endopoditů ostatních okončin; 
jsou však takové štětiny též na II. a III. článku antennálního ná- 
sadce (a to na spodní ploše při krajích). Řada takových štětin (Ď, b^) 
[fig. 4. a] počíná od ^1^ délky I. článku a táhne se až k jeho 
přednímu okraji, base jednotlivých štětin pak vznikají na spodní 
ploše, poblíž okraje tohoto článku. Při pohledu na svrchní stranu 
(fig. 4.b,A)isou poměry jednodušší: jest tu jen jediná ku délce 
článku příčná řada jednoduchých, chitinových brvek, běžící podél před- 
ního okraje článku (fig, 4.b, x^), která při straně vnější počíná ne- 
patrnými chloupky a končí u přečnívající části se spodní strany oné 
chitinové plošky (a) již skupinkou dosti hustých, větších štětinek. 
Posléze třeba připomenouti, že první článek je ze všech tří nejdelší. 

Druhý článek stonku jest kratší a málo užší předešlého ; při 
pohledu na spodní jeho stranu po pravém i levém kraji má po jedné 
řadě oněch speřených štětin a to po celé své délce; base štětin opět 
vznikají na spodní ploše při krajích článku. Na svrchní straně má 
povrch zcela holý, kromě předního okraje, podél něhož táhne se 
příčná k délce článku řada brvek (fig 4.Ď, a?^), přecházejících v moc- 
nější skupinku štětinek jednoduchých, nespeřených při vnějším okraji. 

Na třetím článku tato příčná řada brvek schází, takže celá 
jeho svrchní plocha jest lysá, na spodní ploše (fig. á.B) táhne se při 
pravém i levém kraji jedna řada odčlánkovaných speřených štětin; obě 
tyto řady jdou po celé délce III. článku a na předním jeho okraji oblou- 
kovitě se spojují (fig. 4.a, III.). Base jejich zvláště v tomto oblouku 
značně posunují se od kraje na spodní plochu článku, jenž posléze 
nese dva bičíky, o nichž bylo pojednáno. 



Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly). 



II. tabulka : Dinimense 



1, páru antenn sp. Atyaëphyra desm. J, 

(A = 003672 Wn) 



I. článek 


n3 




« 


6 , 



Spina aotcD. 






II. Článek 



a 



III. článek 



Bičík vnější 



Bičík vnitřní 



1. 

2. 

3. 

4. 

5. 

G. 

7. 

8. 

9. 
10. 
11. 
12. 
13. 
14. 
15. 
16. 
17. 
18. 
19. 
20. 
21. 
22. 
23. 
24. 
25. 
26. 
27. 
28. 
29. 
30. 



20 


8 


27 


8 


26 


8 


28 


9 


27 


8 


29 


9 


28 


9 


29 


9-5 


28 


10 


30 


10 


30-5 


10-5 


32-5 


11 


34 


11 


33 


11 


33-5 


10-5 


34 


11 


34 


10 


33 


11-5 


33 


11 


34 


11-5 


34-5 


11 


34 


11 


35 


12 


35 


U 


36 


12 


36 


11 


38 


12 


37 


13 


36 


12 


37 


12 



3-5 
3 

3-5 

3-5 

4 

4 

4 

4 

4 

4-5 

4-5 

4 

4 

4-5 

4 

5 

5 

5 

5 

5 

5 

5 

5 



5 
5 

4-5 
5 



12 
13 
12 
13 
13 
12 
12 
14 
13 
14 
14 
15 
16 
16 
15 
15 
16 
15 
16 
16 
16 
15 
16 
17 
17 
16 
18 
18 
17 
17 



13-5 

14 

14 

15 

15 

15 

15 

15-5 

15 

16 

17 

17-5 

18-5 

18 

18 

19 

18-5 

18 

18 

20 

18 

20 _ 

19-Ó 

20 

20 

20 

21 

21 

21 

21 



7-5 

7 

7 

8 

7-5 

8 



8 - 

9 

9 

9 

8-5 

9 

9 

9 

9-5 

9 
10 

9-5 
10 
10 
10 
10 
10-5 
10 
11 
10 
11 



9 

8 

9 

9-5 

9 

9 

9 

9-5 
10 
10 
10 
10-5 
11 
11 
11 
10 
11 
11 
12 
11-5 
12 
13 
12 
11 
13 
14 
14 
14 
13-5 



6-5 

6 

6 

7 

7 

7 

7 

7 

7 

7-5 

8 

8 

8-5 



8-5 



9 

8-5 

9 

9 

9 

9 

9-5 

9 

9 



92 



108 



100 



102 
108 
108 
106 



112 
113 
115 



125 



124 



3 

2-5 

3 

2-5 

3 

3 

3 

3 

3 

3 

3 

3 

3 

3 

3 

3 

3 

3 

3 

3 

3 

3 

3 

3 

2-5 

3 

3 

3 



100 



104 



102 



110 
122 



120 



118 



127 



131 



Min. 
Prüm. 



26 
32-26 

38 



8 
10-48 
13 



3 

4-11 

5 



12 
14-97 

18 



13-5 
14-4 
21 



10-85 
14 



6 

7-93 

9 



92 

109-41 
125 



2-5 

2-94 

3 



100 

113-77 

131 



g I. Arthur Brožek: 

Dle měření na 30 exemplářích Atyaéphyry sestavena jest násle- 
dující tabulka dimmensí 1. páru antenn, v níž seřadény jsou jedinci 
]. — 30, die téhož pořádku jako na tabulce I. (tegumentu). Hodnoty 
uváděny opét v A =z 0"03672 nim. Průměry počítány týmž způsobem 
jako v tabulce I. 

Organisace 1. antenny Palaemoneta neliší se v segmentaci od 
Atyaéphyry. Tykadlový násadec má opět 3 články, z nichž poslední 
nese však tři bičíky nestejné délky. Nejkratší z nich, asi % délky 
bičíku vnějšího a vnitřního se rovnající, srůstá po celé své délce 
s bičíkem vnějším, až na několik málo volných článků distálních. 
Tato věc jest zajímavá při srovnání poměrů bičíků Afyaëphyry 
s bičíky Palaemoneta, neboť u ní vyskytují se jen dva bičíky, ale 
jak jsem se přesvědčil (a v literatuře podobně se uvádí) jest šířka 
vnějšího bičíku (asi v Vg od své base) náhle zmenšena. Výklad 
stlušténí vnějšího bičíku Atyaéphyry dá se dle srovnání s poměry 
u Palaeomoneta snadno podati, neboť jest patrno, že toto stlušténí 
u Atyaéphyry úplně rovná se třetímu bičíku u Palaemoneta, jenž 
zde zcela srostl po celé své délce s bičíkem vnějším, aneb že volné 
články srůstajícího bičíku Atyaéphyry úplně degenerovaly. Jest tedy 
úplná homologie mezi stluštěním vnějšího bičíku Atyaéphyry a mezi 
třetím bičíkem Palaemoneta. Že pak antenny Atyaéphyry vůči anten- 
núm Palaemoneta ještě v jiných částích značně jsou zredukované, 
ukážeme ještě z následujícího srovnání. 

Zajímavý součástkami i tvarem jest basální článek tykadlového 
násadce Palaemoneta, jenž jest silně smáčkly shora i se spodu a při 
basi na vnější straně asi v dolení jedné čtvrtině celkové délky článku 
opatřen anteunálním trnem, štíhlejším a menších rozměrů (vůči 
dimmensím článku Atyaéphyry) — Sploštění basálního článku 
zveličuje se ještě tím, že tělo článku přechází na vnější straně 
v postranní, tenkou, plátkovitou lamellu (fig. 4. c, d, — a), 
kteráž jednak na venek jest opatřena neobrvenou, chitinovou 
silnější nežli tlouštka lamelly, téměř rovnou hranou b^, kteráj zakončuje 
se na předním konci nízkým, trnovitým, pokrajním hrotem.*) Od to- 
hoto má lištovité rozšíření na předním ellipsovitém okraji jedinou 
řadu odčlánkovaných, na basi dutých, obrvených štětin, které přestá- 
vají tam, kde ellipsovitý okraj na spodní ploše článku přechází v jedno- 



*) O varirujícím tvaru a zakončení této squammy I. či. basálního odkazuji 
na práci V. E. Boasovü. (L. 14., fig. 2., sp. Pal aemonetes varians, forma mořská 
a sladkoYodní.) 



Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly). 9 

duchy, holý, téměř rovný kloubní okraj {x). Za další pokračování 
těchto štětin můžeme považovati jedinou řadu stejné ustrojených 
štětin, která se táhne po spodní ploše podél vnitřního okraje článku 
nejsouc od něho příliš oddálena (o). Přerušení této řady na 
kloubním okraji článku lze jednoduše vyložiti vlivem kloubních po- 
hybů, jimž by tak mocné štětiny, jako jsou právě tyto, překážely. 
Při pohledu na svrchní stranu tohoto I. basálního článku (fig. 4. d.) 
pozorujeme podél jeho přední, téměř rovné, kloubní hrany táhnoucí 
se příčně ku délce článku řádku jednoduchých štétinek (ccj, kteréž tvoří 
v místu, kde končí ellipsovitý okraj lamellovitého rozšíření, churaáček 
již mocnějších, jednoduchých, chitinových štétinek (zcela tak, jako 
u Atyaéphyry) (ícJ. 

Srovnáme-li všechny tyto popisované, byť i velmi minuciesní po- 
drobnosti I. článku tykadla Palaemoneta s těmi, jak byly vylíčeny 
na stejném článku u Atyaëphyry^ přesvědčíme se, že jest mezi nimi poměr 
úplné homologie, že však u Atya'éphyry vzhledem k Palaemonefu jsou 
ve svém vývoji redukované, což platí v první řadě o částích, podmi- 
ňujících sploštění tykadla a rozšíření jeho v rovině horizontální, zvláště 
pak o laterálním, lamellovitém rozšíření vlastního těla článku. Ono 
jest u Palaemoneta (varians i vulgaris) značných rozměrů, tvarem 
i ustrojením shodné s (pouze menších dimmensí) lištovitou, jedno- 
článkovanou šupinou II. páru tykadel (v literatuře všeobecné co plat- 
kovitý exopodit II. páru antenn označovanou). (Srovnej s fig. 5., sg. 
s fig. 4 c, d.\ a). U Atya'éphyry však jest toto lamellovité rozšíření 
basal, článku téměř zcela ve své šířce zredukováno, ztratilo počáteční 
hrot, zakončující krajní jeho hranu. 

Též 2článkované štětiny zanikly beze stopy na silné zmenšeném, 
redukovaném předním ellipsovitém okraji. Zbytkem jsou štětiny (h) 
(fig. 4 rt, &), sestavené v jedinou řadu na spodní ploše podél vnitř- 
ního laterálního pokraje článku. Následek této zřejmé redukce lamel- 
lovitého rozšíření jest, že znamenitě vyvinuté této části u Pal. odpo- 
vídá co rovnocenná součást I. článku u Atya'éphyry jen velmi nepatrný 
zbyteh v podobě oné plosky {a) s neobrveným okrajem, která polovinou své 
šířky přiléhá ku spodní ploše II. článku násadce (fig. 4. a, b, — a. — ). 
Proto musí také vnější, postranní okraj I. článku tykadlového Atyaé- 
phyry (rovnaje se neobrvené lištové hraně u Pal. [ĎJ) býti zcela ho- 
lým, kdežto vnitřní postranní okraj {b) nese odčlánkované štětiny. 
Posléze příčná řada chitinových brvek podél přední (x-^), kloubní 
hrany na svrchní straně článku zcela souhlasí u At. s Pal., podobně 
jako neobrvený, spodní, kloubní okraj {x). 



IQ I. Arthur Brožek: 

Zbývá popsati II. a III. článek anteiiiiálního násadce Pal. a zá- 
roveň ukázati na redukci rovnocenných součástí u II. článku ná- 
sadce At. 

Prostřední (lí.) článek, menších rozměrů nežli basálnl ukazuje 
opět pro Pal. charakteristické splošténí shora a zdola, kteréž se zve- 
ličuje postranním, šupinovitým výběžkem, pouhou to chitinovitou emer- 
gencí, která se shoduje oválním obrysem a okrajem opatřeným od- 
článkovanými štětinami s lištou I. článku. Tyto tvoří po okraji 
řadu, přerušenou jen spodní, zcela holou, přední kloubní hranou 
II. článku (c, K fig. 4.). Toto rozšiřování týká se zvláště spodní plochy 
článku, což jest důležité vzhledem pro výklad postavení štětin na 
IL článku At., kteréž jsou sestaveny do jedné řady při pravém 
i levém okraji článku, takže basemi sedí na zpodní jeho ploše. Toto 
postavení lze vyložiti pouhou redukcí šířky oné omergence u Pal., 
jejíž okraje se štětinami posunuly se u At. až na spodní plochu 
vlastního těla článku. Na svrchní straně II. článku Pal. podél jeho 
přední kloubní hrany táhne se příčná řada štětinek směrem k vnější 
straně se zvětšujících, jimž u Atyaéphyry odpovídá polohou i tvarem 
stejná řádka {x^^ chitinovitých brvek. 

Konečně III. článek antennálního násadce, nesoucí tři (dva srů- 
stající) bičíky, není u Pal. tak sploštělý jako II. a I. a jest na 
povrchu zcela holý, kdežto u -á., jak předem popsáno^ opatřen na 
zpodní ploše mohutnými štětinami. 

Za příčinou úplnosti třeba uvésti, že I. bas. článku u A. schází 
statocyst (st., fig. 4.), jenž naproti tomu v I. či. násadce Pal. jest 
velice nápadný, již co malá tečka makroskopicky patrný. Jestliže 
dále přijímáme, že sploštění článků antennálních a rozšiřování v ro- 
vině vodorovné u Pal. podporuje stabilitu polohy a jestliže pozoru- 
jeme, jak ono jest redukováno u At.^ takže články její jsou válco- 
vité, hmotné, můžeme berouce spolu zřetel u Atyaéphyry k redukci 
statocystu přímo ze srovnání konstatovati (oproti Pal.) redukci orgánu 
stejného fysiologického výmamu. 

Poměr popisovaných detailů i změny jejich lépe objasní obrázek 
(íig. 4.), nežli jak slovy se říci dá, jenž znázorňuje pravou antennu 
I. páru obou specií při pohledu se strany spodní (B) a svrchní (A), 
kdež rovnocenné části označeny jsou souhlasnými písmeny, takže 
jest na první pohled patrná redukce homologických částí tykadla 
Atyaéphyry vůči Palaemonetu. 

II. Druhý pár antenn (fig. 5.). Vnější šupinovitý, lamellovitý 
přívěsek {sg) 2. antenny Atyaéphyry jest asi 2násobné délky nežli 



Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly). H 

eutopoditový násadec tykadlového bičíku a jsa volné pohyblivý na své 
basi, pokrývá jmenované dva články násadce. Vnější okraj lainelly 
jesťholá, stluštělá, chitinovitá, zcela rovná hrana, vybíhající na přídé 
v jednoduchý plochý hrot. Vnitřní její okraj, počínaje od tohoto hrotu, 
jest ellipsovitý, silně protáhlý ve směru delší její osy. Celý vnitřní 




a o c d 

Obr. 4. První, pravé antenny specií: Atyaëphyra desm. J. (a. h) a Palaevionetes 
varians Leach (c, d) — A) Pohled na svrrliní, B) na spodní stranu. — Spinna 
antennalis (a), statocyst (.•</:), krajní šupinovitá lamella (o) [zvi. u Atya'éph. 
zredukovaná]; I.. II. a III. či. násadce tykadlového. — Ostatní rovnocenné části 
anténu obou specií jsou týmiž písmenami označeny. Antenny Pal. jsou vůči At. 

asi o -/s zmenšeny. 



okraj jest posázen odčlánkovanými, při basích dutými, obrvenými štěti- 
nami, které přisedajíce kloubnate k okraji, jsou pohyblivé. Nejdelší 
z nich připadají na přední část oválného okraje a na jeho přední, 
lateráluí část, načež jednak směrem k počátečnímu hrotu vnější hrany, 



12 



1. Arthur Brožek: 



jednak ku buši vnitřního okraje zvolna na délce ztrácejí. Dimmense 
lameily hledati dlužno v tabulce III. 

Zcela stejný tvar i detaily povrchu má exopodit posledního páru 
pleopoditů, tvořících spolu s telsouem ocasní vějířek; liší se jen ne- 
patrně od lameily 2. páru autenn (mimo nepatrné rozdíly v dimmensích) 
tím, že u Atijaěphyry mezi okrajem se štětinami a mezi krajním 
plochým, hrotitým ukončením rovné, vnější hrany, vyvinuje se nízký, 
odčlánkovaný, kužel ovitý trn, a mimo to, že v blízkosti tohoto vzni- 
kají z plochy lištové dlouhé, jehlicovité štětiny, zcela slabé a holé, 





Obr. 5. Pravá antenna 2. páru sp. ALyaëphyra desm. J. se spodní strany s označenými 
dimmensemi. — B) Bičík s 2 či. násadcem endopoditovým; sg, šupinovitý exopodit. 

(Squamma). A) Basální článek (basipodit.) 
Obr. 6. Oko sp. Atyaéphyra desm. J. s rozměry části fassetované (/) a ommatoforu (o). 

Záhyb zorné plochy, (s). 



jak ještě bude podrobně na svém místu popsáno. U Palaemoneta 
(varians Leach) přistupuje k těmto rozdílům ješté obloukovitá, kloubní 
linie, táhnoucí se od hrotu na přič délky exopoditu, v níž přední 
jeho část může se přeložiti. (Lit. 12.) 

Dále třeba upozorniti k tomu, že u Palaemoneta i povrchem 
shoduje se tato vnější šupina (sy.) II. antenny s rozšířením basálního 
I. článku násadce 1. páru tykadel (fig. 4 c, d. — a.), které u Atvaé- 
phyry bylo na popsanou nepatrnou plošku (a) zredukováno. 



Variačně statistická zkoumání na Atyaëplijra desmarestii Moly). 



i; 



III. tabulka: Dimmense 2, páru antenn sp. Atyďéphyra desm. J. 

(A — 0-0367-2 tmti). 





'a 

a 

03 

X 
a> 

M 

O 


"03 O 


■ P^ 


Šířka 
inserce 


Délka 
šupiny 


Délka 
vnější hra- 
ny šupiny 


C3 >' 


Délka 
entop. 


Šířka 
entop. 


Délka 
bičíku 


eS Ö 




a 


b 


c 


f 


e 


d 


^^■9 _ 


h 


o' 




1. 


12 


13 


16 


49-5 


44 


15 


29 


6 




3 




2. 


12-5 


12 


15 


50 


45 


15 


29-6 


6 


— 


3 




3. 


13 


12 


15 


51 


45-5 


16 


29 


6 


— 


3 




4. 


13 


13-5 


16 


52 


46 


15^5 


31 


6-5 


— 


3 




5. 


14 


14 


17 


52 


47-5 


17 


31 


6-5 


265 


4—1 




6. 


15 


14 


17 


54 


48-5 


16 


31-5 


7-5 


- 


3 




7. 


15 


15 


17 


53 


49 


16 


— 


7 


— 


— . 




8. 


14-5 


14 


17 


54 


48-5 


17-5 


31-5 


7-5 


— 


3 




9. 


14 


14 


17 


54 


48^5 


17 


32-5 


7 


295 


4 — 1 




10. 


14 


14 


18 


66-5 


50-5 


18 


33 


8 


— 


3 




11. 


16 


14 


18 


62 


55 


18 


36 


8 


— 


4 




12. 


17 


14 


18 


60 


54 


19 


35 


8 


— 


3 




13. 


15-5 


14 


18 


64 


56 


20-5 


38 


8 


— 


4 




14. 


17 


16 


18-5 


63 


56 


19 


37-5 


8 


— 


4 




15. 


16 


17 


19 


61 


55 


19 


38 


8 


312 


4—1 




16. 


16 


15 


19-5 


64 


56 


20 


38 


3 


— 


4 




17. 


15 


16'5 


19-5 


63-5 


56 


21 


37 


8 


— 


4 




18. 


16 


17-5 


19^5 


63 


58 


20 


38 


8-5 


— 


— 




19. 


18 


17 


20 


62 


57 


20 


37 


8 


3-21 


4—1 




20. 


18 


17 


19-5 


65 


58 


21 


40 


8-5 


— 


4 




21. 


18 


18-5 


21 


66 


58-5 


21 


39 


9 


— 


4 




22. 


18 


18 


21-5 


67-5 


59 


22 


40 


9-5 


— 


4 




23. 


20 


18 


21 


67 5 


61 


22 


40 


9 


374 


4—1 




24. 


18-5 


18 


21 


66 


58 


21 


39 


9 


— 


4 




25. 


19 


18-5 


23 


67 


58-5 


22 


39 


9 


— 


4 




26. 


19 


19 


22 


67-5 


61 


22-5 


40 


9 


— 


4 




27. 


20 


19-5 


22 


72 


63-5 


22 


41 


9 


- 


4 




•28. 


19 


20 


22 


74^5 


64 


24 


42 


95 


— 


4 




29. 


19 


18 


21 


70 


65 


20 


Sd 


8 


— 


4 




30. 


•JO 


19 


21 


73 


6 i 


23 


42 


10 




4 




iMin. 


!•„> 


1-2 


15 


49-5 


44 


15 


•29 


6 


265 


3—1 




Prfim. 


16-4 


16 


19 


61^48 


54^81 


19-33 


:35'ii 


8 


313-4 


3-5-1 




Max. 


20 


20 


23 


74-5 


65 


24 


|42 


10 


374 


4-1 



14 



1. Arthur Brožek: 



IV. tabulka: Dimmense očí sp. 
Atyaéphyra desm. J. 

(A = 0-03672 mm.) 



6. 

7. 

8. 

9. 
10. 
11. 
12. 
13. 
14. 
15. 
16. 
17. 
18. 
10. 
20. 
21. 
22. 
23. 
24. 
25. 
26. 
27. 
28. 
29. 
30. 



Min. 
Prům. 
Max. 



■" ca 



a 



16 

15 

15 

16 

15-5 

16 

15 

16 

15 

15-5 

16-5 

17 

18 

17 

18 

17-5 

17 

17 

18 

18-5 

18 

18 

18-5 

18 

18 

19 

20 

19 

18 

20 



> 



15 

17-2 
20 



9 
10 
11-5 
13 
11 
10 
11 
11 
11 
11 
12 
12 
13 
11-5 
13 
12 
12 
12 
12 
12 
12 
12 
12 
12-5 
12-5 
13 
14 
13 
12 
12 



d 



13 

12 

12 

14 

12 

13 

12 

12 

12 

13 

14 

14 

14 

13 

15 

14 

14 

13 

15 

15 

15 

14-5 

15 

14 

16 

14 

17 

15-5 

14 

16 



9 
11-83 
14 



12 
139 

17 



15 

14-5 

15 

15 

14-5 

16 

14-5 

15 

15 

15 

15-5 

15-5 

16 

16 

15 

16 

16 

15-5 

16 

15-5 

16 

15-5 

16 

15-5 

16 

155 

16-5 

18 

16 

17 



14-5 

15-61 

18 



Vedle této volné pohyblivé 
lamelly vzniká na její společné, 
jednočláokové basi vlastní tykadlo, 
složené z jediného bičíku, téměř 
tak dlouhého, jako celé zvíře (roz- 
měry hledati dlužno v tab.), jenž 
kloubně se připojuje ku svému 
basalníinu 2článkovanému násadci 
(entopoditu) (fig. 5. B). Base obou 
větví {A) tohoto tykadla jest stejné 
tak dlouhá co široká a vysílá po 
vnější straně ze svého okraje 
plochý hrot. 

Ocř (fig. 6.). tmavé, hnědočerně 
pigmentované, skládají se z velikého 
počtu ominatidií, sestavených do 
polokoule na předním, distálním 
konci ommatoforû. Tyto oční stonky 
jsou silné, válcovité, o málo delší 
nežli jejich šířka; přisedajíce pak 
tenkou, krátkou částí, jsou volně 
pohyblivé. Vznikají pod basí rostra 
nad 1. článkem 1. páru tykadel 
při jejich inserci. Polokulovitá 
plocha fasetovaného oka má rovný, 
jednoduchý okraj na obvodu stonku, 
jenž pouze na svrchní straně tvoří 
nehluboký zářez a jemu odpovídající 
nepatrný záhyb (s), zasahující do 
plochy ommatoforu. 

Vedlejšího oka u A. jsem ne- 
pozoroval, 

U Palaemoneta odpovídá uve- 
denému záhybu okraje fasetované 
plochy oční, zřetelně od ní od- 
dělené, vedlejší oko — patrné 
makroskopicky co malá tečka — 
které jestumístěno na svrchní straně 



*) Všechna označení v kterékoli ta- 
bulce odpovídají rozměrům na přísluš- 
ných obrázcích. 



Variačně statistická zkoumání na Atyaëpliyra desmarestii fJoly). 15 

oinmatoforů (širších nežli u At.) v místech, kde by byl ii Atyaěphyry 
záhyb fasetované plochy. V ostatních ;4q.acích povrchových shodují se 
oči Palaemoneta s Atyaephyrou. 

Dimmense očí dle 30 ex. Atyaëphyry obsahuje tab. IV. 



ß) OJcončiny postorální. 

1. M a n d i b u 1 y (fig. 7., 8.)- Prvním párem postorálních okončin 
jsou mandibiily, kteréž u Atyaëphyry tak jakou jiných jednoduchých 
forem Eucyphideí fam. Atyïdae (Kingsley 1879.), subfam. Atyinae 
i Xiphocarinae jsou velmi jednoduchého tvaru i velmi primitivní, na 
první pohled zcela palpu^) postrádající ([13] pag. 397.). [Víjči maudi- 
bulám Palaemoneta jsou opět velmi redukované v délce svých ozu- 
bených výběžků {A) i podpůrných {B) na přední své rozeklané části.] 

Na nich můžeme v hlavním rozeznávati dvě části, od sebe sice 
nijak se neoddělující, ale morphologicky i fysiologicky dobře od sebe 
odlišené, jak v následující části práce vyložíme. Jest to část zadní 
jednoduchá a dále přední, ve dvě lišty rozeklaná. („Molar-Fortsatz 
u. Psalistom.") 

Zadní jejich část odděluje se od přední, rozeklané, dvoulištové 
zcela zřetelným zaškrcením (šířku jeho v tab. V. hledati jest u c) a 
jest asi uprostřed své vlastní délky (v tab. V. viz e) značně rozší- 
řena (v tab. viz dimmensi h) zužujíc se na zad do cípu, takže její 
vnější okraj následkem toho jest obloukovitě prohnut. Dále jest tato 
zadní polovina mandibuly zcela jednoduchá, shora i se spodu jen 
slabě smáčkla, svalnatá, s povrchem zcela holým, takže i vnější, oblou- 
kovitý okraj není obrven a má jen tu a tam nepatrnou brvku. Na 
tuto zadní část, kterou právem můžeme jmenovati rukojetí (manu- 
briem) mandibuly, upíná se celý plexus svalů (fig. 7. sv.), spojujících 
pravou i levou mandibulu a mimo tento ještě celá řada menších, pod- 
řízených svalů, různého významu, takže vlastně tato zadní část každé 
mandibuly jest ramenem, na kteréž jako na rameno 2-ramenné páky 
působí síla svalů při rozvírání a svírání předních částí jejich. Místa, 
o která se obě mandibuly při svém pohybu (rozvírání a otáčení) opí- 



*) [13] . . . ., the Atyïdae are dosely connected with the family Acanthe- 
pliyridae, which live at great deptlis in the sea and contain, without doubt, the 
most primitive Eucyphidea. The morphological différences between the two 
families are the foUowing: 1. The mandible in the Acanthephyridae is furnished 
with a palpus (synaphipod), in the Atyïdae H is wanťmg . . . 



16 



I. Arthur Brožek: 



rají, jsou celkem dvé, sobě velmi blízká, takže obyčej uě při pohybu 
současně o obě se mandibuly opírají, a sice jest to jednak kloubní 
spojení konců oporných lišt (k) i částečně jejich vnitřní hrany, jimiž 
se pravá a levá mandibula sebe dotýkají, jednak jsou to ty hrany 
těchže oporných lamell obou niandibulí (h), které přiléhají k šikmo se 
sbíhajícím, zadním okrajům svrchního pysku (labrum). 

Přední část každé mandibuly (viz íig. 8. Â, B.) jest nesval- 
natá, rozbíhající se ve dvě lamelly, dosti široké, jednu spodní, ma- 
jící vnitřní okraje zuby ozbrojené, druhou svrchní lamellu, šikmo ku 
ploše prvé skloněnou, opornou, mající na svém konci i po přední 
hraně onen kloub a onu kloubní hranu, jíž dotýká se hrany labra. 




Obr. 7. Sestavení maudibul (1.), svrchního (labrum) (2.) a spodaiho C3.) (labium) 
pysku při pohledu shora, (pro sp. At. desm. J.) Označení dimmensí souhlasí 
s tabulkami. — Â) Žvýkací lamella, B) oporná lamella s kloubem {k) a kloubní 

hranou (7t); sv. svaly. 



Vnitřní hrana oné spodní (žvýkací) {Ä), dosti široké lamelly 
(Molar-Foitsatz), rozložené v rovině, v níž také se rozšiřuje zadní 
svalnatá část mandibuly, určena jest patrně dle svého ozbrojení k roz- 
mělňování potravy a má následující detaily. Není rovná, nýbrž na 
předním konci protahuje se v nízký, plochý výběžek, jenž nese na 



Variačne statistická zLouaání na Atyaëphyra desmarestii (Joly). 17 

svém konci 3—5 těsně k sobe sestavených zubu, silných, chitinovi- 
tých, jakoby z jeho okraje vystříhaných ./a). Zuby mohou býti v je- 
diné řádce, těsně vedle sebe buď v rovině lišty aneb i mimo tuto, 
takže pak na sebe často dva se kupí. Zuby tyto i velikostí se mohou 
různiti, bud! jsou všechny stejné, aneb velké střídají se s menšími. 
Vždy však vyvinují se zuby na levém výběžku i na pravém tak, aby 
při sevření mandibul zuby jedné strany zapadaly do výřezů druhé 
strany, což platí v každém případu, ať jsou zuby jedné i druhé strany 
stejné velké neb nestejné. (Srovnej fig. 7.) Dle tohoto ovšem musí 
se na obou raandibulách vyvinovati ve stejném počtu a musí býti tyto 
zoubky tedy párové. Přes to však velmi často stejný počet na levé 
i pravé strané bývá porušen a to nepravidelné na jedné neb druhé 
straně vyvinujícími se zoubky ; často tím, že zub od vrcholu svého 
se neúplné rozděluje, neb že místo jednoho zoubku vznikají dva bud" 
vedle sebe neb na sobě. Takovým i jiným ještě nepravidelnostem na 
jedné straně odpovídají pak normálně vyvinuté zoubky na druhé strané. 
Následek ovsem toho jest ten, že zvláště v tabulce dimmensí (kde 
počet těchto zubů označoval jsem značkou n) čísla odpovídající n 
nejsou pro pravou i levou mandibulu stejná, což jest podmíněno pravé 
popsanými nepravidelnostmi ve vývoji těchto zoubků. Korrelace v počtu 
jejich jest asi zcela takového rázu, jako ta, kterou jsem podrobně 
popsal i korrelační její koefficient vypočetl pro postranní ostny tel- 
sonu, jejichž párovitost byla porušována také různými nepravidel- 
nostmi v jejich vývinu právě tak, jako jest porušena párovitost těchto 
zubů mandibul; ale případ s telsonem komplikován byl ještě jinými 
vlivy, zvláště růstem jeho do délky. (Viz korrelaci pro postranní pá- 
rové trny telsonu [27.].) I pro tyto zoubky lze pravděpodobně před- 
pokládati, že by jejich korrelační koefficient (f) pohyboval se svou 
hodnotou kolem hodnoty stanovené pro telson a že by také se blížil 
jednotce, jako u telsonu (u něhož byl r =1 -|- 0'5814). Byl by i zde 
tento korrelační koefficient svou hodnotou > O' — , a spolu «< 1" — , 
jsa výrazem pro „prostřední" („mittelstarke") korrelaci v počtu pá- 
rových zoubků mandibul. Jest ovšem pochopitelné, že na základě po- 
zorování na 30 exemplářích není mi vůbec možno přesnou jeho čísel- 
nou hodnotu uvésti, a že musíme se spokojiti s výsledkem approxima- 
tivním, patrným z tabulek. 

Z těchto 30 individuí připadá maximální počet případů pro 
4 zuby, což platí pro pravou i pro levou mandibulu. Tyto, v obou 
případech stejné, maximálně zastoupené varianty (viz průměr v tah. 
V.: 4-|-l, 4-f-Oj, třebas jen malého množství exemplářů, dokazují 

věstník kráU ces. spol. nauk. Třída U. 2 



■^Q I. Arthur Brožek: 

páťovitost zubů v normálních tvarech, třebas i jednotlivé případy pro 
sebe vzaty (ku př. v řádkách 1,, 2. etc.) některé mají zuby (n) 
párově vyvinuté, některé nepárově. Očekávaná párovitost těchto zubů 
jest potvrzována dále i shodou obou krajních (t. j. minimem a ma- 
ximem) variant pro pravou i levou mandibulu. (Viz tab. V. Minimum, 
Průměr, Maximum.) Z téže tabulky jest dále patrno, že počet těchto 
zoubků velmi značně kolísá jak pro pravou, tak i pro levou stranu, 
třebas zde není veliký počet variant f= počet zubů 3, 4, 5). Jest 
zajímavo, že variační rozsah počtu zubů pro obě strany, jakož i va- 
rianty maximální a minimální jsou stejné, což potvrzuje jejich páro- 
vitost dosti často nahodilými příčinami porušovanou a na první pohled 
nezřetelnou, (Nejmenší varianty : 3 -|- 1, 3 -|- 0; normální 4 -f- 1, 4 -|- 0; 
maximální : 5 -j- 1, 5 -f- 0.) 



Obr. 8. Přední část mandibuly sp. Ât. desm. J, rozeklaná v lamellu žvýkací (A) 
a oporiiou (B). — Zuby (o), a štětiny žvýkavé (6, c), kloub (k) kloubní hrana {h). 



Vnější a přední okraj spodní lamelly obou maudibul jest holý, 
jednoduchý a obloukovité prohnutý. Jen levá mandibula. má proti 
pravé na tomto okraji, a sice na přídě zcela Jconstantní znaJc, totiž 
jediný, osamocený zoubek, zcela stejné povahy jako oněch 3 — 5 zoubků 
párových. Tento zoubek jest licht), nepárový, neboť jemu na témže 
místě u pravé mandibuly neodpovídá žádný zoubek. Proto také v ta- 
bulce označován symbolicky počet zubů pro levou mandibulu n -\- I, 
pro pravou n -\~ O, kdež čísly 1 a O hleděl jsem označiti rozdíl obou 
mandibul co do přítomnosti tohoto lichého zubu. Dle toho ovšem 
levá maudibula musí vykazovati vždy převahu v počtu zoubků, jest- 



Variačně sfatistická zkouniáuí na AtyacpL}ia dcbinarestii (Joly). 19 

liže i tento lichý k nim počítáme. Ovšem, že to platí pro normálné 
vyvinuté individuum, na němž pak počet zubů znázorňuje zlomek 

n-{- 1 _ 4-f 1 
n-{-0 ~~ 4-t-O' 

Tento lichý zub nescházel ani jedinému zkoumanému exempláři na 
levé mandibule. 

Tato asymmetrie jest zajímavá vzhledem ku asymmetrii v počtu 
zcela homologických zoubků na mandibulách Palaemoneta varians 
Leach a sice speciálně ve formách sladkovodních , jak udává ve 
své práci V. Boas [14.]. Uváděje rozdíly mezi sladkovodní a moř- 
skou formou této specie na dospělých exemplářích, zmiňuje se, že na 
mořských tvarech kousací část mandibuly pravé i levé měla po 6 
zubech (pouze jeden exemplář měl na levé části 4, na pravé 3), 
Sladkovodní však formy měly na levé mandibule vždy po 4 zoubcích, 
na pravé pak po 3 (pouze jeden exemplář měl na pravé i levé mandi- 
bule po 4 zubech). V úplném souhlasu s údajem Boas-ovým pro 
sladkovodní formu konstatoval jsem také na svých Palaemonetech, 
také sladkovodních, že všichni měli na levých mandibulách po 4, na 
pravých po 3 zoubcích. Tato nápadná asymmetrie u Palaemoneta 
(sladkov.) dá se úplně převésti na případ s Atya'éphyrou, jestliže 
stotožnujeme onen nepárový, lichý, na předním okraji levé mandibuly 
se nalézající zub Atyaëphyry s 1. zoubkem levé mandibuly Palaemo- 
moneta (v pořádku od předu). U Atyaëphyry tento zoubek jest oddá- 
lený od oněch 4 — 5 stěsnaných zubů (n), při sevření mandibul do 
sebe zapadajících, kdežto u Palaemoneta jednoduše se posunuje s to- 
hoto předního okraje a staví se docela těsně do řady k ostatním 
třem (u Pal.) zubům levé mandibuly, jimž by i zde — jako u Atyaë- 
phyry odpovídal stejný počet (3) párových zoubků pravé mandibuly, 
takže způsobí asymmetrii v tom smyslu, že levá mandibula má 4 zuby, 
pravá jen 3. — Analogicky s Atyaëphyrou označili bychom pak počet 

zubů pro Palaemoneta : q Xn ' ^^^^i^^^ vyznačiti párovitost zubů (a). 

Vnitřní okraj spodní, žvýkavé lišty (přední mandibulární části) 
Atyaëphyry mimo počáteční, nevysoký, plochý výběžek s oněmi 
3—5 zuby na konci, tvoří v dalším pokračování obdélný výkroj, 
v němž sedí malý počet, 5—8 tuhých, jednoduchých, chitinových, 
žvýkacích štětin. Tyto jsou holé, uprostřed své délky do tupého 
úhlu přehnuté a jen několika málo tuhými chloupky opatřené, 
fig. 8. — Ď — ). Počet jejich velmi značně variruje a sice pro mandi- 



20 I- Arthur Brožek: 

bulu levou v mezích 5—8, pro pravou v mezích 5—7. Nejčastěji za- 
stoupený počet štětin (ze 30 ex.) pro obě strany jest 6, což by opět 
poukazovalo k tomu, že tyto štětiny párově se vyvinují. Než nepáro- 
vitost jest u nich téměř pravidlem pro velikou část probraných indi- 
viduí a možno opět konstatovati (jako u zubů), že celkem levá strana 
mívá větší počet štětin, nežli pravá, — ačkoliv jsou i dosti četné 
(přece však v menšině) doklady pravého opaku. 

Na dalším, poněkud vyčnívajícím, silněji zchitinisovaném kraji 
vzniká celá řada jemných, vláskovitých, tuhých, jednoduchých štětin, 
tak těsně k sobě sestavených, že tvoří plochý kartáček. Fig. 8. — c — ). 
Tyto štětiny na dalším pokračování okraje řídnou a konečně zcela 
mizí tam, kde okraj přechází ve vnitřní, vzhůru se obracející kraj 
oporné lamelly, jímž jedna mandibula dotýká se volně vnitřní hrany 
oporné lamelly druhé mandibuly. 

Druhá, svrchní lišta na přední, nesvalnaté polovině mandibuly 
jest oporná, neboť nahoře na svém konci nese kloubní, zprohýbané 
plochy. Vypuklé části plochy této na jednom konci lišty zapadají do 
prohloubené plochy konce lamelly druhé, čímž vytvoří se kloubní 
spojení obou mandibul. Plochy kloubní k sobě přiléhající nejsou 
hladké, nýbrž posázené nízkými kuželovitými hrbolky, těsně do 
hustých, parallelních řad sestavenými. Svrchní, vnější hrana této 
oporné lamelly přikládá se poblíže „kloubu" ku šikmo probíhající 
hrané svrchního pysku a v té části také tvoří podél hrany kloubní 
spojení, jehož dotykové plochy opět drsnými, malými hrbolky 
jsou posázeny. Děje-li se pohyb v kloubu, rozevírají se od sebe 
zvláště zuby mandibul, kdežto, otáčejí-li se mandibuly v kloubních 
hranách labra (v pravé i levé), odsunují se po celé délce (stále paral- 
lelně k sobě) oba ozbrojené okraje spodních lamell mandibulárních. 
Obyčejně oba pohyby se komplikují (fig. 7., 8.). 

K mandibulám přikládají se ještě dvě části tegumentu náležející: 
lahrum a labium. 

Lahrum má podobu srdčitého, chitinového, slabě vydutého 
plátku, jenž má na zad dvě, skoro rovné pod úhlem se sbíhající, 
šikmé hrany, jimiž přikládá se — jak bylo vyloženo — k mandi- 
bulám, poskytuje jim při pohybu opory. Na přední hraně má okraj 
zaokrouhlený, na přídě vlnitě prohnutý, s přehnutým (směrem dolů) 
okrajem, na němž sedí několik štětinek a vroubků. Tento přední okraj 
jest volný a sklání se nad zuby (a) (fig. 7., 2.) mandibul. 

Dimmense mandibul a počet zubů (a) a štětiu (b) dle 30 exem- 
plářů Atyaéphyry obsahuje následující tabulka V. 



Variačné statistická zkoumání na Atyaëpbyra desmarestii (Joly). 



21 



V. tabulka: Dimmeuse mandibul sp. Atyaéphyra desm. Joly. 

(A = 0-03672 mm.) 



1. 

2. 

3. 

4. 

5. 

6. 

7. 

8. 

9. 
10. 
11. 
12. 
13. 
14. 
15. 
16. 
17. 
18. 
19. 
20. 
21. 
22. 
23. 
24. 
25. 
26. 
27. 
28. 
29. 
.SO. 



Mio*) 
Prüm. 
Max. 



fi « 

a 



21 

19 

19 

20 

20 

20 

20-5 

23 

22 

21 

21 

22 

22 

23 

24 

24-6 

25 

25 

27-5 

25 

26 

26 

27 

26 

26 

27-5 

27-5 

25 

27-5 



19 

23-55 

27-5 






Siř. zúže- 
né části 
manubria 


Délka 
kous. 
hrany 


Délka celé 

mandi- 

buly 


e 

N 

« + 1 
(levé) 


c 


d 


e 



ÎSJ 



n+_0 
(praïé) 



8-5 
9 



10 
10 

9 
10 
10 

9 



10 

11 

11 

11 

11-5 

12-5 

12 

12 

12 

12 

12 

11 

11 

10 

12 



10-22 
12-5 



5 


6 


30 


4+1 


6 


10 


30 


3+1 


5 


10 


28 


3+1 


6 


12 


30 '5 


4+1 


6 


12 


28 




6 


11 


27-5 


4+1 


5-5 


11 


30 


4+1 


6 


11 


34 


3 + 1 


6 


13 


32 


4 + 1 


5-5 


11-5 


31 


3 + 1 


7-5 


12 


31 


3+1 


8 


13 


34 


3 + 1 


6-5 


13 


32 


3 + 1 


6 


13-5 


33 


4 + 1 


— 


— 


34 


3+1 


6-5 


14 


35 


5+1 


7 


14-5 


36 


4+1 


7-5 


13-5 


36 


4+1 


7 


14-5 


36 


3 + 1 


7-5 


14-5 


39 


4+1 


7-5 


15 


37 


3 + 1 


7 


17 


36 


4 + 1 


8 


15-5 


38 


34-1 


7 


15-5 


39 


4+1 


8 


16 


39 


4+ 1 


6-5 


14-5 


39 


4—1 


9 


15-5 


39 


4--1 


10 


17-5 


40 


3+1 


6-5 


14 


35-5 


3 + 1 


7-6 


18 


41 


4+1 


5 


6 


27-5 


3 + 1 


6-81 


1339 


34-35 


4 + 1 


10 

1 


18 


41 


5-t-l 



4 + 
4 + 
4 + 
4 + 

3 + 

4 + 

4 + 

5 + 

3 + 

4 + 
4 + 
4 + 
4 + 

3 + 

4 + 
4+0 
4 + 
4 + 
4 + 

4 + 

3 + 

5 + 

4 + 
4 + 
4 + 

4 + 

5 + 
3 + 

3 + 

4 + 



3 + 

4 + 

5 + 



(levé) 



(pravp) 



*) Minima, průměry a maxima — per parenthesin — všech tabulek značí 
varianty, z nichž průměrná jest vždy nejčastěji zastoupena. Vzhledem ku malému 
poctu (30 ex.), nelze frequencím náležejícím k těmto variantám přikládati týž 
význam jako v I. části práce při variabilitě a korrelaci. (Yiz var. polygony 

2 (/. V) 
a srovnej vzorec pro Afrz: ; jsou proto tato čísla jen orientační. Dle 

toho počítaný průměr I P =z I přibližně rovná se střední průměrné hod- 
notě varirujícího znaku M (normální hodnotě znahu); minimum a maximum jsou 
pak extremní varianty, označující svou odlehlostí variační rozsab. 



22 I- Arthur Brožek : 

Lahium jest dvoudílné, ze dvou symmetrických, jednoduchých 
laniell, zcela od sebe oddělených, volných, jen k sobě vnitřním 
okrajem přiléhajících, které ze spodu se přikládají k mandibulára 
(fig. 7. -:3. -). 

Všechny tyto poměry mandibul, labra i labia znázorňuje lépe, 
nežli se dá slovy říci obrázek fig. 7. a fig. 8. 



Maxilly. 

I. Maxilla jest celkem velmi jednoduchá, malých rozměru, 
v menší počet částí rozlišená, nežli maxilla 2. páru. Ze společné 
svalnaté base, jíž přisedá, vysílá na vnitřní stranu dva výběžky, 
z nichž přední jest silnější, v podobě násadce na konci lopatkovitě 
se rozšiřujícího, jenž dle tvaru i vyzbrojení tuhými štětinami a trny 
určen jest k rozmělňování potravy (fig. 9, A.)] zadní pak jest slabý, 
v podobě chitinové, téměř okrouhlé šupiny (fig. 9. B.). Tento druhý, 
zadní zaokrouhlený plátek (inner lobe, tige), kryje téměř celou spo- 
lečnou basi maxilly. Na vnitřním okraji, jenž jest velmi slabě oblou- 
ků vitý, téměř rovný, nese z okraje vznikající, dlouhé, od článkované 
duté, obrvené štětiny, kteréž zvolna směrem k okrajům vnějším mizí. 
Jest velmi tenkostěnný. Dle tohoto zařízení patrně vykonává týž 
úkol, jenž zvláště náleží velmi mocnému v rozměrech i obrvení, 
listovitému exopoditu 2. páru maxill, totiž úkol při respiraci. 

Přední násadec (A) (outer lobe, Kaulade, tige) ku rozmělňování 
potravy určený, má tvar výběžku, silného, na basi válcovitého (slabě 
sploštělého), jenž na volném předním konci lopatkovitě se rozšiřuje 
a splošťuje ; a v této sploštělé části vykazuje tvar zhruba ovální. 
Vnější jeho okraj, jakož i celý jeho povrch (mimo vnitřní, rovnou 
hranu sploštělé partie) jest zcela holý, jen několika brvkami posázený 
(zvláště po stranách). Pouze rovná hrana či okraj sploštělé části dovnitř 
obrácený jest tuhými štětinami a hustými, velmi četnými kuželovi- 
tými trny posázen. Štětiny i trny zoubkům se podobající (k témuž 
také účelu jako zuby určené), jsou zcela symmetricky dle hrany v pa- 
rallelní řady sestaveny. 1. Zubovité trny, silné, kuželovité, ostré 
(odčlánkované od své base) — v obrázku č. 10. «, označené a — 
nesedí přímo na samém okraji plochy, nýbrž basemi vznikají ne- 
daleko kraje na plochách rozšířené partie a tvoří tak po jedné 
řadě na svrchní i spodní straně. V těchto dvou řadách zubovité trny 
jsou sestaveny párově a spolu symmetricky ku holé, rovné hraně 



Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly). '23 

vniiřul sploštělého násadce. [Diagram obr. 10. ß, objasní véc lépe 
nežli popis, neboť párovitost, jakož i'symmetrické rozložení zubů a 
jest z něho na první pohled patrné]. 2. Na svrchní i spodní ploše 
táhne se ještě druhá řada, obsahující tuhé, pohyblivé (s kloubnatou 
basí), štíhlé chitinovité, jednoduché brvy (fig. 10. «, fi), kterážto řada 
brv (b) jest souběžná s řadou zubů [ovšem i holým, vlastním okrajem, 
jak patrno na diagramu i obrázku]. 




r. 
a 



nd 



ß) 



Obr. 9. I. maxilla sp. Al. d. J. s dimmensemi. — A. Žvýkací násadec. B. Ploska 
respirační. G. Endopoditový palpus. 

Obr. 10. a) Přední partie hrany na kusadlové lamelle í. maxilly sp. At. d. J. se 
štětinami tvarů a, b, c, d] ß) diagram rozestavení jejich dle hrany lamelly {h). 



Jednoduché štětiny v těchto dvou druhých řadách jsou roze- 
staveny nesymmetricky vzhledem ku hraně a nejsou tudíž i párové, 
jak tomu bylo u kuželovitých zubů. Tímto způsobem jest celý rovný, 
vnitřní okraj ozbrojen. Komolcovité trny pravého i levého násadce 
žvýkaclho při sevření maxill zapadají mezi sebe asi právě tak, jako 
zoubky mandibul. Na přídě, kde rovná tato vnitřní hrana oblouko- 
vitě se zahýbá na stranu vnější, přestávají tyto párové, zubovité 
trny (a), přecházejíce v jediný pár neb v několik málo párů štíhlých, 
tuhých delších štětin neobrvených (c), rovněž ne okrajních, konečně 
následují v dalším postupu již pouze liché, jednoduché, dlouhé ště- 
tiny, které vznikají však přímo na okraji a jsou slabě obrvené (d). 
Zcela tak zakončuje se dvojitá řada zubovitých trnů {a) na zadním 
konci vnitřního rovného okraje (fig. 10. a, ß). 



24 I- Arthur Brožek: 

Při basi ozubenélio násadce vzniká na straně vnější ze spo- 
lečného základu maxilly palpus co entopodit (rámus interior) zcela 
nečlánkovaný, prstovitý, jenž na tupeni distálním konci u Atyaë- 
phyry jest opatřen 1—3 brvkami. Tento velmi nepatrný znak uvádím 
zde vzhledem ku palpu Palaemonefa, na němž, třebas i velmi primi- 
tivním a nečlánkovaném, počet těchto brvek jest konsfatním mákem 
pro formu sladJcovodní a pro formu mořsTiou.^) 

Dimmense uvedených částí 1. páru maxill uvedeny jsou v jed- 
ničce I v tabulce VI. (na str. 25.). 

II. Maxilla fig. 11. má mnohem větší dimmense nežli první a 
rozlišuje se též ve větší počet různě upravených lamell. Endopodit 
maxilly (fig. 11. End.) vyvinuje se tu co zřetelný, primitivní^ nečlán- 
Tiovaný palpus^ exopodit zase na straně vnější má podobu po- 
dlouhlé, tenké, široké, velmi mocné lamelly (fig. 11. Ex.) Mimo tyto 
dvě hlavní části má 2. maxilla ještě na vnitřní straně dvě lamelly 
kusadlové, z nichž přední neúplně ve dvě se rozštěpuje (fig. 11,-4., B.) 

Palpus jest neclánkovauý (fig. 12. I. End.), prstovitý, na basi 
v lamellu se rozšiřující a nese na tupém, distálním konci malý počet 
brv (2— 3). Délkou svojí jest vůči exopoditu velmi malý. Sedí pak na 
maxille mezi přední, vnitřní kusadlovou lamellou a plátkovitým exo- 
poditem, jenž jej i částečně kryje. [Joly palpus 2. maxilly snad pře- 
hlédl, neboť o něm vühec ve své podrobné práci se nezmiňuje, a též 
na obrázku maxilly této Pl. 3., fig. 9. jej nekreslí.] [11.] Dobře jest 
patrný při pohledu se strany (II.) k tělu obrácené, se strany opačné (I.) 
bývá celý zakrytý exopoditem a kus. lamellami. 

Největších rozměrů na 2. maxille (na její vnější straně) dosa- 
huje exopodit lamellovitě se rozšiřující a značně do délky protáhlý. 
Na přední, nejširší partii má téměř půlkruhovitý okraj, na zad však 
zužuje se v protáhlý, plochý cíp, jenž na konci jest šikmo uťatý 
(fig. 11., 12. II.) Na celém obvodu — mimo zadní, šikmo uťatou 



*) V. E. BoAs [14.] uvádí mezi rozdílnými znaky na dospělých tvarech 
sladkovodních a mořských pro sp. Palaemonetes varians Leach též různý počet 
brv palpů maxijlarních (1. páru). Na formě mořské v počtu 3 — 4, na sladko- 
vodní v počtu menším, 1. — Též během vývoje, ve stadiu Zoëy u obou forem 
se jeví stejné rozdíly, totiž, že endopodit (palpus) maxill obou [1. i 2. páru, 
i 1. kus. nožky] u Zoëy mořské má již tuhé štětiny, kdežto u Zoëy sladkovodní, 
byť i dokonaleji vyvinuté, jest palpus bez nich. Tato věc, dle výkladu autorova, 
souvisí s tím, že mořská larva, majíc menší zásobu výživného žloutku nežli sladko- 
vodní, musí dříve samostatně se živiti, pročež má také dříve lépe ozbrojené ony 
části nežli sladkovodní. 



VariaSně statistická zlcoumani na Atyaëphyra desmarestii (Joly). 



25 



VI. tabulka : Dimmense I. maxilly sp. AtyaëpJiyra desm. J. 

(A = 0-03672 mvi.) 



1. 
2. 
3. 

4. 

5. 

6. 

7. 

8. 

9. 
10. 
11. 
12. 
13. 
14. 
15. 
16. 
17. 
18. 
19. 
20. 
21. 
22. 
23. 
24. 
25. 
26. 
27. 
28. 
29. 
30. 



Min. 
Prüm. 
Max. 






7-6 

7 

7 

7-5 

8 

75 

7 



8 

9 

9 

9 

8-5 

8 

9 

9 

9 

9 

10 
10 
10 
10 

9-5 
10 
10 
10 
10 

9 
10 



O i::- 



S a 

o U 



d 



TO rj 



5 

5 

5 

5 

5 

6 

5-5 

6 

6 

6 

6 

6 

6 

ß 

6 

6 

6 

6 

6 

6-5 

7 

6-5 

6-5 

6-5 

6-5 

6-5 

6 

7 



7-5 

7 

8 

8-5 

9-5 
11 

9 

8-5 
10 

8 

9 

9 
10 
10 
11 
11 
10-5 
11 
11 
12 
12 
12 
11 
12 
10-5 
11 
10-5 



5-5 

5 

5 

6 

6 

6 

5 

6 



5 
6-5 



MB" 
•Í3 CS 



5-5 

6 

5-5 

5-5 

5 

5-5 

5-5 

5 

6 

6 

6-5 

6 

6 

6 

6-5 

6 

G 

6 

7 

7 

7 

7 

G 

5-5 

7 

7 

8 

7-5 



/ 



co ^ (S5 

»* 5 :2 

rn -^ '05 



2 

1-6 

2 

2 

2 

1-5 

1-5 

2 

1-5 

2 

2 

1-5 

<) 



1-5 
2 



7 

8-78 
10 



5 
5-9 

7 



7 

9-82 
IJ 



5 

5-88 

8 



5-5 
6-25 



1-5 

1-89 



3 

3 

2-5 

3 

3 

3 

3 

3 

3 

3 

3 

4 



O X3 
Pí 



2-5 

3-53 

4 



=1^. 

10 
10 
15 
15 
15 
15 
16 
15 
15 

15 
12 
15 
16 

15 
16 

18 

18 

18 
18 
19 
18 
19 
19 
19 
17 



10 
15-92 

19 



26 



I. Arthur Brožek : 



îirariu, jest exopodit posázen jemnými štětinami, hustě j po celé délce 
obťvenými-, na kloubních basích přisedajícími a pohyblivými (q)). 




Obr. IL Orientační obrázek 2. maxilly sp. Át. d. J. s dimmensemi. Ex, Lauiella 
exopoditová; End. Palpus endopoditový. A, B, kusadlové, vnitřní lamelly; e^, e^, 
části lamelly A; a, (f, k, typické druhy štětin této maxilly (ostatní tvary jejich 
jsou v diagramu obr. 13. a obr. 14.). — R. Chitinová obruba. — [Pohled na 
svrchní plochu (II), k tělu obrácenou.] 

[Fig. 12. I J Spodní jejich části jsou duté, distální (zaujímající nej- 
větší část délky), solidní. Vznikají vždy na samé .hraně. [Jsou to 
tytéž štětiny, s jakými setkáváme se ua násadcových článcích 1. an- 



Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly). 



27 



tenny, na exopoditu 2. antenny, na 1. maxille, na exopoclitecli 1., 2., 
3. kusadlové nožky, i na exopoditech (palpovitých) pereiopodu, vše- 
obecně pak na okrajích lamellovitých exo- a entopoditů všech pleo- 
podů]. Štětiny mají různou délku: nejdelší jsou na přídě na půlkru- 
hovitém okraji a na vnitřním laterálním (přední části) ; na postranním 
okraji vnějším, jakož i na zadní polovině vnitřního okraje laterál- 
ního se nápadně zkracují (směrem k šikmé hraně distální), takže 
i ^4 i Vö délky předních dosahují. Po celém obvodě obráceny jsou 





I. II. 

Obr. 12. I. Okolí palpu endopoditového {Fjnd) na 2. maxille sp. At. d. J. — Ex 

exopodit; A, přední lamella kusadlová. — (p, speřené štětiny. — II. Zadní cíp 

exopoditu {Et) 2. maxilly téže sp. se svazkem dlouhých štětin (a), speřených 

štětin ((f) a trnů (c) na chitiuové obrubě {R). 



Štětiny do předu, pouze na vnitřním, zadním, laterálním okraji smě- 
řují na zad*). Jedině hrana šikmo utínající zadní cíp exopoditu má 
štětiny velmi dlouhé, stěsnané, jednočlánkové, silné a štíhlé v kolí- 
savém počtu 6 — 10 (obyč. 6—7), kteréž jsou téměř holé (fig. 13. II. 
— a — ). (Joly kreslí je obrvené, jen řídce, oddálenými cWoupky 



*) Různý tento směr vysvětluje postavení a směr štětin na okraji exo- 
poditu téže maxilly u Palaemoneta, jak v této práci na svém místě jest popsáno. 



28 I. Arthur Brožek:. 

V nepatrném počtu opatřené). Dvě i tři z nich dosahují značné 
délky, poloviny i % délky exopoditu a jsou oproti délce ovšem i při- 
měřeně silné. Base všech jsou pohyblivé, kloubnatě přisedající. Spodní 
jejich části (asi V4 délky) jsou duté, v ostatní délce, v největší jejich 
části jsou solidní. 

[Ačkoliv tak nápadně délkou i tvarem liší se tyto štětiny od 
ostatních okrajních, možno je považovati za rovnocenné s (p, neboť 
jsou vlastně jen silně vzrostlými a velmi do délky protaženými štěti- 
nami okraj nimi.] 

Tyto dlouhé štětiny tvoří jakýsi chumáček (dle Joly-ho „ à son 
côté externe d'un appendice très long fouet"), jenž při podrobnějším 
ohledání sestává z jediné řady těchto štětin, ale tak těsně sestavených 
na samé hraně lamelly, že z této řady některé se vysunují a seřadují 
tím v nezřetelné dvě řady parallelní, některé pak inserují se svými 
basemi mimo hranu na kraji plochy. Též celý tento šikmý okraj, jenž 
nese tak mohutné štětiny jest silněji zchitinisovaný (širší) nežli 
ostatní okraje, na nichž sedí obrvené štětiny. Posléze na tomto silně 
zchitinisovaném kraji, z jeho plochy vynikají ještě 3 tuhé, nízké, 
ostré zubovité trny. (c) [fig. 12. II. — c. — ]. 

Popsaný exopodit ukládá se v dutině žaberní a jest patrno, že 
má důležitý úkol respirační. 

Kusadlové lamelly na vnitřní straně jsou dvě: přední protáhlá, 
dvojitá (A) a zadní jednoduchá, ellipsovitá (B). První rozděluje se 
neúplné v přední úzkou část s okrouhlým okrajem (na diagramu 
fig. 13., e^) na vnitřní straně a v zadní širší lamellu s rovnou vnitřní 
hranou (eg), fig. [13.]. Obě části co orgány žvýkací jsou na pokrajních 
plochách i vnitřních hranách opatřeny jednak smyslovými štětinami, 
jednak tuhými štětinami, chlupy a trny nejrozmanitějších tvarů dle 
různé své funkce. Při pohledu na plochy obou částí e^ a e^, přední 
kusadlové lamelly A jest při pohledu na plochu I. (v normální 
poloze od těla obrácené; plocha spodní) nápadná na e^ při kraji 
skupinka 7 — 8 smyslových brv tvaru | (fig. 13., — I — ). Ostatní 
okrajní plochy i celá hrana jest silně obrvena (jsou tu tvary 'O-, ri, 
ti £). Druhá část e^ (s téže strany pozorovaná) má typické spořá- 
dání štětin zvláštního tvaru ^t do souběžných 8 — 10 řad, které 
šikmo jsou ukloněny ku směru rovné hrany vnitřního kraje lamelly 
a které také až do samé hrany zasahují. Řady jsou asi stejně dlouhé, 
obsahující velmi četné, hustě vedle sebe sestavené štětiny (fi) a za- 
ujímají tím podélnou zónu okrajní plochy, do V3 šířky celé lamelly 
zasahující. Tato zona jest na vnějším obvodu ohraničena jedinou 



Variačně statistická zkoumání ua AtyaëpLyra desmarestii (Joly). 29 

řadou, řídkých brv tvaru v probíhající parallelué s rovnou krajní 
hranou. 

Obrátíme-li lamellu e^ pozorujeme (viz diagram íig. 13. II.) na 
její opačné straně (strana k tělu obrácená, svrchní II.) opět podél 
okraje táhnoucí se zónu brv, štětin i trnů, mnohem užší nežli pře- 
dešlou. Štětiny sestaveny jsou zde opět do řad ale souběžných k sobe 
i k hraně a tak sblížených, že rozdíly mezi řadami mizí, zvláště na 
počátku a na konci této zóny, kde vyskytuje se ne 4—5 řad, nýbrž 
obyčejně 2 až 1 řada podél okraje postupující. Kůzné tvary štětin: 
a, ß, y, à, £, t, (íig. 14) neomezují se na určité řady a vznikají v zóně 
na hranách i na plochách lamelly, tvoříce mezi sebou velmi četné pře- 
chody. Jen tolik třeba poznamenati, že na krajích v dolejší třetině 
a polovici délky vnitřní lamellární hrany (fig. 13. h) nejčetnější jsou 
tvary ß, přeměňujíce se často v méně četné tvary a. Tvar štětin ô 
tvoří nepravidelnou řadu na vnější straně zóny, která při krajích 
pokračuje i tam, kde a, ß a, y mizí a v jednoduché řadě po krajích 
postupují jen tvary ^, 'ï] a #-. Na přední části, kde rovná hrana se 
zahýbá sedí několik (3 — 4) štětin s ^odpovídají štětinám | na části ej; 
formy ^ jsou pak všeobecné na hranách i na plochách, vyplňujíce 
— řídce roztroušeny — mezery mezi štětinami v zóně do řad sesta- 
venými. Zcela tytéž poměry opakují se na části e, při pohledu z téže 
strany (II.). 

Věc tuto, kterou slovy těžko vylíčiti, představuje diagram obr. 13., 
v němž hrany kusadlových lamell označeny jsou čarou (a sice plnou 
hrany rovné, vnitřní, tečkovanou, pak jejich pokračování v zářezech 
a ohybech lamell). Plochy I. a II. označují pak plochy na jedné a na 
druhé straně lamell. Na ploše I. jest znázorněno široké pásmo šikmých 
řad štětin í* s řadou v ; na ploše II. opět úzká zona se stěsnanými 
parallelními řadami tuhých štětin {a, ß, y etc.) 

Posléze ovální, kusadlová lamella B má na svém vnitřním, 
ellipsovitém okraji na samé hraně jedinou řadu holých, vláskovitých 
brv, dlouhých, jejichž base jsou duté, ostatní části pak soUduí. 
(x. fig. 14.) Tyto štětiny jsou velmi těsně vedle sebe rovnoběžně 
srovnány. Chitinová obruba, na jejíž hraně sedí, jest slabá, ale do 
šířky značně zchitinisovaná. (R. fig. 11.) Při vnitřním okraji na obou 
(I. i II.) plochách chitinové obruby táhne se po jediné řádce řídce k sobě 
sestavených štětin tvaru A ; štětiny x tím, že těsné k sobě přiléhají, tvoří 
jakýsi hřebínek. Též tato ovální kus. lamella -B jest na diagramu uvedena 
spolu se schematickým označením polohy štětin x a A [fig. 13. - B —.] 

Dimmense 2. maxilly dle 30 exemplářů obsahuje tabulka VII. 



30 



I. Arthur Brožek: 



VIL tabulka : Dimmense 2. raaxilly sp. Atyaëphyra desůi. J. 

{X — 0-03972 mm.) 



>ü 



1. 

2. 

3. 

4. 

5. 

6. 

7. 

8. 

9. 
10. 
U. 
12. 
13. 
14. 
15. 
16. 
17. 
18. 
19. 
20. 
21. 
22. 
23. 
24. 
25. 
26. 
27. 
28. 
29. 
30. 



Min. 
Prüm. 
Max. 






Û <^ ^ 

O) 






tS3 »00 lí 



32 
34 
28 
34 
33 
32 
32 
36 
36 
36 
40 
39 
41 
36 
41 
41 
42 
37 
40 
40 
42 
44 
44 
43 
44 
42 
42 
47 
41 
46 



10 

9 

7 

9 

9 

9 

8-5 
10 
10 
10 
11-5 
11 

11-5 
10-5 
11 
11 
12 

9 
11 
11 
11 
12 
12 
13 
13 
11 
11 
13 
11 
13 



28 

38-83 
47 



7 
10-7 
13 



S 

3 

2 

2 

2 

2 

2 

2 

2 

2 

2 

2 

2-5 

2-5 

3 

3 

3 

2 

2 

3 

3 

3 

2-5 

2-5 

3 

3 

3 

4 

3 

4 



OJ sž 2 



(Z 



19 

20 

15 

18 

18 

17 

17 

18 

18 

19 

22 

20-5 

23 

20 

21 

22 

22-5 

18 

21 

21 

23 

23 

22 

23 

24 

23 

23 

26 

21 

25 



14 


8 


14 


8-6 


13 


7 


14 


9-5 


14 


10 


14 


8 


14 


8 


15 


8 


14 


8-5 


15 


9 


17 


10 


16 


9 


17 


10-5 


15 


9-5 


17 


95 


16 


10 


16 


11 


16 


9 


17 


105 


17 


11 


18 


11 


18 


11 


17 


10 


18 


10 


18 


10 


17 


10 


18 


10 


19 


12 


16 


11 


19 


13 



2 

2-6 

4 



15 


13 


7 


21-43 


16-1 


9-42 


25 


19 


13 



9 
10 
11 
11 
10 

11 

9 
10 
12 
11 
11 
11 
12 
12 
i2-5 
11 
11 
12 
12 
12 
12 
12 
125 
12 
12 
13 
11 
13 



11-13 
13 



Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestij (Joly). 31 



^ 






N> 



N 

\ 



'/ 



h' 
h 



A 



I 






4- I 

K 



J 



B 



Obr. 13. 

Obr. 13. Diagram pro rozestavení 
štětin na vnitřním okraji kus. 
lamell 2. maxilly sp. At. d. J. — h, 
rovná, h\ zahnutá hrana, e^, e^, 
přední a zadní partie kus. lamelly^. 
B. druhá kus. lameila (ovální). 

1. Plocha spodní (od těla), II. 
svrchní (k tělu), i, S, e, fi, v, X, 

t, tvary štětin (viz obr. 11.). 

Obr. 14. Různé formy štětin na 

2. maxille At. d. J. (označení sou- 

hlasí s obr. 13.). 







Obr. 14. 



32 I- Arthur Brožek: 

Exopodit II sladkovodní foimy Palaemoneta jest plátkovitý, po 
celém obvodu štětinami obrvenými posázený a vybíhá na přídě v zužu- 
jící se část, kdežto v zadní partii se rozšiřuje a ukončuje polokruho- 
vitým okrajem,*) Na předním a postranním okraji přední a střední 
partie exopoditu směr krajních kloubnatě přisedajících, obrvených 
štětin (9-), (s dutými basemi, jinak solidních) jest souhlasný s po- 
měry u Atyaěphyry^ pouze na zadní partii, na obloukovitém okraji 
postupují tytéž štětiny v nepřetržité řadě, srpovitě se zakřivujíce, 
a zachovávajíce směr polohy štětin na laterálním okraji. U Atyaé- 
phyty v této zadní partii jest řada jejich přerušena dlouhými 6—7 ště- 
tinami (a) a tím stává se, že směřují obrvené štětiny vnitřního late- 
ráhidio okraje na sad, kdežto vnějšího laterálního okraje do předu. 
[Varirující tvar v obrysu těchto exopoditových lamell Palaemonetů, 
dílem u forem mořských, dílem u sladkovoduích znázorňuje celou 
řadou obrázků V. E. Boas]. 



KusadloYé nožky. 

I. Maxilliped 

má tyto články: na vnitřní straně kusadlové nožky jsou dvě kusadlové 
lamelly : přední a zadní; na straně vnější pak má širokou, s úzkým 
výběžkem na přídě, esopoditovou lamellu. Mezi přední kus. ploškou 
a exopoditem vzniká zřetelný endopoditový palpus. Base kus. nožky 
má na vnější straně slabý, holý výběžek, pravděpodobně rudimentu 
zaber odpovídající. [11.] Dle celkové organisace, dle splošlění a la- 
mellovitého rozšiřování všech uvedených částí, dle přítomnosti palpu 
a analogického rozestavení štětin na kus. lamellách ukazuje tento 
1. pár kus. nožek nápadnou shodu s poměry a organisací 2. páru 
maxill. 

Zadní kusadlová lamella {B, fig. 15.) má obrys ellipsy (jako 
u 2. maxilly), její vnitřní hrana jest holá (vůči hraně kus. lamelly^ 
u 2. p. maxill) a má štětiny v řadách řídce sestavené podél okraje 
lamelly na svrchní i spodní ploše.**) Štětiny s těchto řad (íig. 17. £. 
jsou řídce obrvené, pohyblivé, volně odčlánkované, s basemi dutými 



*) Dle údajů E. BoAsovÝca přední část exopoditu v tupý cíp zužuje se jen 
u forem sladkovodnícb, kdežto u mořských se rozšiřuje tak, že jest širší nežli 
zadní okrouhlá partie. S tím souhlasil můj materiál sladkoYoduí. [14] 

**) Spodní (od těla) plocha lamell kusadlové nožky naznačena jest v dia- 
gramu fig. 18. I., svrchní (k télu přiléhající) pak II. 



Variačně ř-tatistická zkouiriání na Atyaëphyra dosrnarostii (Joly). 33 

asi do Vs své délky. Na svrchní (II.) (Diagram fig. 18. £.) ploše 
sestavují se do dvou s okrajem soubožn-ých řad, na spodní (I.) jen 
do jediné řádky. Vnitřní okraj této lanielly postrádá široké, chitino- 
vité obruby (i?), jaká jest u zadní kus. plošky 2. maxilly. Predni (A, 
fig. 15.) kusadlová lamella jest protáhlá, s rovnou vnitřní, silné štěti- 
natou hranou. Tvarem podobá se úplně přední kus. plošce 2. páru 
maxill, jenže není v přední partii nedokonale ve dvě části rozdělená, 
nýbrž jest zde 0cela jednotná. Rovná hrana má dosti širokou, chiti- 
novou obrubu, tvořící oporu silným, četným štětinám, k nimž také 
chitinem této obruby prostupují z nitra lamelly parallelní kanálky 




Obr. 15. Habituální obrázek 1, kusadlové nožky sp. Ät. d. J. s označením 
dimmensí. — Ex, exopodit. P, palpus; A, B, kusadlové lamelly; x, rudiment 

zaber (dle Joly-ho). 



(íig, 16. II. n). Tyto poměry poukazují na chitinovou obrubu kraje po- 
sledního článku 2, páru kus. nožek, kde však tato vyvinuje se ve 
velmi značných rozměrech. Na okrajích a plochách přední kus. plošky 
(A) vyskytují se celkem 4 různé druhy štětin, jejichž sestavení zná- 
zorňuje diagram (fig. 18.). Na předním zaokrouhleném konci, kde 
právě počíná širší chitinová obruba kraje, sedí na samé hraně ně- 
kolik hustě speřených štětin y (fig. 16.) solidních, pouze na přise- 
dajících částech dutých. Štětiny, přisedajíce ku kloubním basím, jsou 
pohyblivé, bývají též mimo hranu v nepatrném počtu sestaveny na 
ploše svrchní neb spodní oné obruby. Skrze chitin vedou k nim 

Věstník král. české spol. nauk. Třída II. 3 



I 



34 



I. Arthur Brožek: 



kanálky (fig- 16. n). Rovná hrana význačná jest důkladnými štěti- 
nami tvaru cc (fig. 17. a, 16. 1., II. a,), kteréž za druhem štětin y 
ihned počínají, netvoříce žádných přechodů. Sestavují se jednak 
po celé délce na samé hrané, jednak v úzké zóně pokrajní na 
svrchní ploše chitin. obruby. Sestavují se v řadách těsných vedle sebe 
a sice velmi hustě; v přední a zadní partii zóny tvoří řady o 1—2 
štětinách, v partii střední (fig. 17 a, ß,) řádky o 3 štětinách. 





I. II. 

Obr. 16. I. Endopoditový palpus 1. kus. nožky sp. ÄL d. J. (iÍMcZ.p.) s okolními, 

předními partiemi exopoditu {Ex) s násadcem (V) a přední kusadlové lamelly 

ÍA) s chitinovou obrubou [R). — II. Přední cíp kus. plošky A se štětinami 

a obrubou {B). — a, y, â, druhy štětin ; ?j kanálky. 



Všechny tyto řádky ve velkém počtu v zóně přítomné staví se šikmo 
ku směru hrany. Parallelně táhne se se zónou štětin a a. ß jedno- 
duchá řada řídce rozestavených štětin tvaru ô (fig. 17. â.), kteráž 
vzniká mimo chitinovou obrubu z plochy lamelly. Tvar štětin a 
jest zvláště typický pro 1. kusadlovou nošku: jsou holé, od base 
volně odčlánkovaDé, pohyblivé, do 72 své délky duté. Solidní jejich 
konce lopatkovitě se rozšiřuji na koncích pak dorůstajíce, vytvořují 



Vaiiačup statibtická zkoumáuí na Atyaëpbyra dosríiareotii (Joly). 3", 

5—8 i více lopatkovitých rozšířenin, které jedna ze diulié úzkou 
stopkou vynikají. Štětiny ß jsou s « stejné dlouhé i mocné, pouze 
ostře se zakončují a nemají lopatkovitých rozšířenin, jsouce jen na 
koncích hustě obrveny. Jsou jen ojedinělé mezi a. — Posléze na 
opačné (I.) straně téže přední kus. lamelly (A) vyskytují se štětiny 
tvaru Ô jednak tvoříce poblíž okraje s ním paiallelní zónu z jedné, 
dvou neb tří řídkých řádek, jednak jednoduchou od zóny oddálenou, 
s okrajem parallelní řadu (fig. 18. â). Zona i řádka má štětiny, které 
vznikají vždy mimo chitinovou obrubu kraje. — 

Exopodit (íig. 15.) jest slabý, lamellovitý, obrysu téměř obdél- 
níkového ; vysílá na přídě ku vnitřní straně ze své hrany plochý, úzký 
výběžek (fig. 16. I. — F. — ) podobný palpu, jenž jest od exopo- 
ditu vůbec neodčlánkovaný (Joly ve své monografii na tabulce 3. 
fig. 10. kreslí chybně tento výběžek odčlánkovaný). Po celém obvodu 
jest jmenovaný výběžek posázen řídce spořenými štětinami, obyčejnými 
u exopoditû maxill, palpů etc. Exopoditová lamella (fig. 15. 1. — Ex.^ 
jest na předním a vnějším postranním okraji týmiž speřenými ště- 
tinami posázena, kteréž nejdelší jsou na přídě. [Base jejich, od nichž 
se volně odčlánkují, způsobují vroubkováni okrajů. Vnitřní postranní 
kraj jest holý. 

Endopoditový palpus (fig. 16. — End. p.) sedí mezi přední 
kusadlovou lamellou a exopoditem. Tvarem svým zcela podobá se 
endopoditovému palpu u 2. maxilly a jest jen větších rozměrů. Jest 
válcovitý, slabý, nečlánkovaný, několika brvami opatřený; při basi se 
lamellovitě rozšiřuje a část tato nese na okraji několik speřených 
štětin. Palpus sám má též několik štětin. Délkou nepřesahuje endo- 
poditový palpus konec přední kus lamelly. (Dobře patrný opět při 
pohledu na stranu k tělu obrácenou.) Tento útvar Joly úplně přehlédl 
právě tak jako u druhé maxilly. [11. PÍ. 3., fig. 10.] 

O prvním páru kus. nožek podává Joly tuto diagnosu: 

pag. 35. „[11.] Trois paires de pattes-mâchoires (Pieds- mâchoires, 
ou pattes-mâchoires auxilaires), se composent d'une tige de deux 
articles fortement velus, d'un palpe très développé, à la base duquel 
on aperçoit un petit organe que je crois être une branchie rudimeu- 
taire" (pag. 41.). 

Dimmense die 30 exemplářů shledal jsem tyto: 



36 



I. Arthur Brožek: 



YIII. tabulka: Dimmense 1. páru kusadlových 

nožek Aíijaepll. dcsm. J. (X ■=. 0-03672 mm) 



g.^ 









CÖ ř» 3 

"^ I Ol 






1. 


9 


2. 


9 


3. 


7 


4. 


8 


5, 


8 


6. 


9 


7. 


9 


8. 


9 


9. 


10 


10. 


9 


11. 


9 


12. 


10 


13. 


10 


14. 


10 


15. 


11 


16. 


11 


17. 


11 


18. 


10 


19. 


11 


20. 


10 


21. 


10 


22. 


10 


23. 


10 


24. 


10 


25. 


10 


26. 


11 


27. 


11 


28. 


11 


29. 


10 


30. 


10 


Min. 


7 


Prüm. 


9-77 


Max. 


11 



16 

16-5 

15 

16-5 

16 

16 

16 

18 

16 

18 

20 

19 

20 

18 

20 

19 

19 . 

17 

20 

20 

20 

21 

21 

21 

20 

20 

21 

23 

20 

23 



6-5 


7-5 


9 


6-fi 


8-5 


8 


6 


7 


8 


7 


8 


8 


6-5 


8-5 


9 


6-5 


7-5 


8 


6 


9 


8 


7-5 


9 


9 


8 


8-5 


8-5 


7-5 


9 


8 


8 


10 


9-5 


8 


10 


10 


8-5 


10 


11 


8 


9 


9 


8 


9-5 


9 


8-5 


10 


10 


8 


9-5 


9 


8 


8 


8 


8 


10 


9-5 


8-5 


10 


9-5 


9 


10 


10 


8 


10 


10 


9 


10 


9-5 


9 


10 


9 


9 


10 


9 


9 


9 


9 


9 


10 


9-5 


10 


1 1 


10 


9 


10 


Q 


9 


11 


11 



15 

18-87 
23 



6 


7 


8 


7-98 


9-31 


9-13 


10 


11 


11 



/ 



2 
2 

1-5 
2 

2 



2 

2 
2 

2 
2 
3 
2 
2 
2 
2 
2 
2 

2-5 

2 
2 
3 

2 
2 

3 

•2-5 

3 



1-5 

2-15 
3 



Konečně jest nutno 
zmíniti se, že při basi 
exopoditu, základní člá- 
nek kus. nožky nese 
po straně vnější, holý, 
plochý, přišpičatělý, ne- 
patrný výběžek (x íig. 
15.), jenž dá se srovnati 
s delším válcovitým vý- 
běžkem, jejž Joly kreslí 
na svých obrazech a 
který vykládá za rudi- 
mentární žábry („bran- 
chie rudimentaire", a), 
kteréž na 2. páru ku- 
sadlových nožek vy- 
vinují se již hřebínko- 
vitě, jednoduše speřeně. 
(Zdokonalují se dále 
ve vývoji na dalším 3. 
páťu i na pereiopodech, 
kdež jsou 2řadě spa- 
řené, vějířovité.) 

II. Maxilliped seg- 
mentací exo- a endo- 
poditů liší se zcela od 
předešlého páru. Má 
3 — 4článkovaný endo- 
podit a bičíkovitý exo- 
podit na basi nožky pak 
zřetelné žábry hřebín- 
kovité, jednoduše spe- 
řené (fyllobrauchie). 
Článkovaný endopodit 
má basální 1. článek 
nedokonale, ve dva od- 
stavce rozdělený; 2. 
článek jest prvního 
kratší, třetí nejkratší. 
Ty tvoří násadec, na 



Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly). 73 

jehož distal, konci nasazuje se lamellovité sploštělý, téměř 3úhel- 
níkovitý 4. článek, jenž funguje jako kusadlové lamelly niaxill 
a kus. nožek. Válcovité násadcové články jsou jen na vnitřní straně 
několika spořenými štětinami opatřeny, jinak jsou téměř holé; však 
vnitřní kraj rovné hrany 4. článku jest silně štětinatý, zvláště na 



/. 



ß- 




A 



' 1 


;^-, 






















I M 








1 j 












' 1,1 


>^ 


1 1 1 


C - 






1 ' 1 


ť^^ 


1 1 1 






.y"; 


1 '" 'yř--' 


1 


^ 



II. 



B 



-i + 

+ 

t 



Obr. 17. Obr. 18. 

Obr. 17. Štětiny («, ß, â, s) chitinového okraje kusadlových lamell {Ä a B) na 

1. maxillipedu sp. At. d. J. [Tvar « zvlášť typický pro 1. maxilliped.] 
Obr. 18. Diagram pro sestavení štětin (viz obr. 15., 16., 17.) na okraji kus. lamell 
{A, B) 1. maxillipedu sp. At. d. J. — I. Plocha spodní (od těla), IL svrchní 
(k lělu). Označení druhů štětin (vzhledem k fig. 15., 16., 17.) « x, /^ X, y ==? f'" I j « + 



silně zchitinisovaném okraji. Na přídě okraj tohoto článku oblouko- 
vitě se zahýbá a jest zářezem oddělen od zadní partie kraje rovného, 
se silnou, širokou chitinovou obrubou (fig. 19.). Zářezem tímto 
fig. 20. L.) (fig. 10. L.) tvoří se přední a zadní partie lamelly, obě 
od sebe neoddělené (u Palaemoneta varians, tvoří chitinová, štěti- 



38 



I. Arthur Brožek: 



natá obruba zcela oddělený, samostatný článek). Okraj přední partie 
(A) jest slabě zchitinisovaný, na hraně i po obou stranách obyč. spa- 
řenými štětinami (exo- a endopoditů) posázený (viz tvar ß) [fig. 20.] ; 
štětiny jsou však jen řídce speřené. Druhá partie lamelly {B.) má 
zmíněDOu širokou obrubu chitinovou, jíž prostupují k sobě souběžné 
kanálky (w) k jednotlivým štětinám z nitra lamelly. Na této druhé, 
zadní partii vyskytuje se celkem trojí druh štětin ; v přední části rovné 




Obr. 19. Obr. 20. 

Obr. 19. Druhý maxilliped sp. At. d. J. s ozaačeaím dimmensí. — Ex, exopoditový 
bičík; End, endopoditový násadec kusadlový; R, chitinová obruba kus. lamelly; 

Bj; žabra; L, zářez obruby. [Pohled se spodu.] 

Obr. 20. Okolí zářezu (L) na kus. lamelle 2. maxillipedu sp. At. d. J. — (A) Přední 

a zadní, (B) část lamelly; B. chitin. obruba s kanálky (ra) a štětinami (a, ß). 



hrany na okraji i po stranách rozestavují se štětiny tvaru /3, ty pak 
směrem na zad náhle přecházejí v dlouhé, až ku končím široké, silné, 
téměř do polovice délky duté, odčláukované a na basích pohyblivé 
štětiny tvaru a (fig. 20.). Štětiny a svým tvarem charaMerisují 2. pár. 
maxil. nožek, vznikají jednak na hraně, jednak těsně podél ní na 
svrchní ploše [fig. 21. «. IL] ve dvou řadách souběžných, takže štětin 
jedné řady střídají se se štětinami řady druhé. Pokračují tyto řady 
po hrané směrem na zad až ku zadnímu cípu lamelly. Na spodní ploše 



Variačně statistická zkoumání na Atyaéphyra desmarestii (Joly). 39 

(I.) chitiuové obiuby (viz fig. 21., 2, I.) rozestavují se jednoduché 
holé štětiny tvaru y jednak do řady souběžné s hranou, jednak do 
několika (3—5) nesouběžuých, šikmých řad, jak ukazuje diagram 
(fig. 21. 2.). 

Exopodit (palpus) jest válcovitý, protáhlý; vzniká na postranním 
výstupku uprostřed délky 1. násadcového článku a sice v té partii, kde 
jest tento článek vždy neúplně ve dva rozdělen (fig. 19.). Bičík jest 
v distální třetině několika-článkovaný (na mém materiálu velmi ne- 





Obr. 21. 1. Sestavení štětin y na chitinové obrubě {R) kus. lamelly 2. maxillipedu. 

2. Diagram téhož. Označení štětin (vzhledem k obr. 20., 21. [1.]) a \, ß'\-, y —'■, 

I. Plocha spodní (od těla), II. svrchní (k tělu). 



zřetelně) a posázený v těchže místech obvyklými hustě speřenými štěti- 
nami; v ostatní části téměř holý, zcela nečlánkovaný (až k basi). 

Na basálním článku, k němuž přisedá kusadlová nožka po straně 
připínají se širokou basí jednoduše speřené, hvQhinkoyiié fyllohranchie. 
(fig. 19. Br.) 

Na materiálu jihofrancouzském (Canal du Midi) shledal Joly 
organisaci 2. maxillipedu (celkově) stejnou. (11.) Dimmense dle 30 exem- 
plářů jsou tyto: 



40 



I. Arthur Brožek: 



IX. tabulka: Dimmense 2. kus. nožky sp. Atyaëph. desm. J. 

{X — 0-03672 mm.) 



Délka 

kus. 
lamelly 


Šířka 

kus. 

nožky 


Šířka 

kus. 

lamelly 


h 


c 


d 1 



;2 ft 



/ 



T^ CO 



1. 
2. 
3. 

4. 

5. 

6. 

7. 

8. 

9. 
10. 
11. 
12. 
13. 
14. 
15. 
16. 
17. 
18. 
19. 
20. 
21. 
22. 
23. 
24. 
25. 
26. 
27. 
28. 
29. 
30, 



17 
17 
16 

18 

17-5 

17-5 

17 

18 

18 

17-5 

18-5 

20 

20 

18 

20 

20 

20-5 

19-5 

20 

20.5 

20 

22 

21 

21 

21 

21 

21 

22 

20 

24 



11 

12 

11 

12 

12 

12 

12 

12 

12-5 

12 

12-5 

13 

14 

135 

13 

14 

14 

14 

13 

14 

14-5 

15 

15 

15 

15 

15 

15 

16 

14 

16 



3-5 


5 


3 


5 


3 


4-5 


4 


5 


4 


5 


3-5 


5 


3 


5 


4 


5 


4 


5 


4 


5 


3 


6 


4 


6 


4 


6 


3-5 


5 


4 


6 


4 


5 


4 


7 


4 


5-5 


4 


5 


4 


5 


4 


6 


4 


6 


4 


6 


5 


6 


5 


6 


5 


6 


5 


6 


4 


6 


4 


6 


4 


6 



28 

27 

27 

28 

30 

26-5 

27 

30 

30 

30 

31 

34 

34 

31 

34 

33 

32 

33 

32 

33 

34 

36 

36 

34 

32 

35 

35 

39 

34 

39 



2 

2 

1-5 
•1 

2 

1-5 

2 

2 

1-5 

1-5 

1-5 



2 
2 
1-5 

1-5 

2 
2 
2 
2 
2 



6 
6 

5-5 
7-5 
9 
6-5 

7 
7 
7 
7 
8 
9 



6-5 

7 
8 
8 
8 
8 
8 

9-5 
9 
9 
8 
8 

9-5 
10 



Min. 
Prům. 
Max. 



16 

19-45 

24 



11 


3 


4-5 


26-5 


1-5 


13-47 


3-95 


5-53 


32-15 


1-87 


16 


5 


7 


39 


2 



55 

7-77 
10 



Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly). 41 

III. Maxilliped má celkový habitus kráčivých okončin. Organi- 
sace téhož shodovala se v hlavních rysech s popisem JoLY-ho, pročež 
připojuji jen několik poznámek. Poslední distální článek nožky jest 
charakterisován štětinami tvaru, jak ukazuje fig. 23. lí. a; tyto 
trnité, silné štětiny, tvaru a, odčlánkované, duté, jsou pouze na 
tomto článku a sestavují se do řad šikmé sestavených ku směru pro- 
dloužení článku a sice tak, že krajní štětiny každé řady staví se 



/Ú" J 




Obr. 22. III. maxilliped sp. At. d. J. s dimmeüsemi. p, Epipodiální, riižkovitý 
přívěsek [„appendice corné" (Joly)]; z, žabry; Ex, exopoditový bičík; En, endopodit. 



i na samou vnitřní hranu článku, kdežto řady tvoří pokrajní zónu na 
ploše spodní se rozkládající. Zona sahá od base článku jen do 
poloviny jeho délky. Štětiny tyto tvoří 1 — 1, 8 — četné řady. Okraj 
vnitřní a sice přední poloviny článku posázen holými, silnými štěti- 
nami, z nichž jedna na špičce článku přeměňuje se v silný, dutý, 
holý, drápkovitý trn. (íig. 23. I., &.). Vnější kraj článku tohoto jest 
holý, opatřený jen jemnými, holými štětinami, v málo četných skupin- 
kách. Článek (dle JoLY-ho) 2. jest vždy slabé obloukovitě prohnut 
(na íig. 22. má rozměry ď, c) a svou délkou i šířkou rovná se téměř 



42 



I. Arthur Brožek; 



Článkům dle našeho výkresu s dimmenseml d,ea.f,g. — Epipodiálni 
přívěsek *) rohovitého tvaru, na spodním konci háčkovitě zahnutý 
sedí po vnější strané basal, článku okončÍDy a jest při pohledu se 
strany kryt žabrami, kteréž zde jsou jen ve tvaru fyllobranchií 
(fig. 23.111. z, p.) a sice na rozdíl od 2. páru maxil. nožek zde již 





II. 




I. III. 

Obr. 23. I. Distáluí článek 3. maxUlipedu sp. J-í. cž. J. II. Řada trnitých štětiu (a) 

distal, článku téže sp. [tvar a typický pro 3. maxilliped]. III. Basální článek 

3. maxillipedu téže sp. se žabrami (ž) a epipod. růžkov. přívěskem {p). 



dvouřadé speřených. Epipodiálni hákovitý přívěsek vyskytuje se zvláště 
dokonalý na všech 5ti párech pereiopodů ; byl shodný do všech detailů 
s výkresy Joly-ho. 

Dimmense dle 30 exemplářů obsahuje tabulka X. 

*) Dle monografie Joly-ho: „un petit appendice corné, creux.'' etc. pag. 42 — 
Předcházejícím párům okončin tento přívěsek zcela chyhèl; vůči následujícím 
vyznačuje se jen menšími rozměry. 



Variačně statistická zkoumání na Atyacpbyra desrnarestii Moly). 



4P, 



X. tabulka: Dimmeiise III. 

(A: 



maxillipetlu sp. 

z 0-03672 mm.) 



Aetyaëph. dcsin. J, 



co g 

>o s 

OJ 



a 



-O) . 



-^4.0 



cZ 






Délka 
4. ČI. 


c3 . 


•3 ci 
p p- 

h 


/ 


ff 



1. 

2. 

3. 

4. 

5. 

6. 

7. 

8. 

9. 
10. 
11. 
12. 
13. 
14. 
15. 
16. 
17. 
18. 
19. 
20. 
21. 
22. 
23. 
24. 
25. 
26. 
27. 
28. 
29. 
30. 



11 

1-2 

11 

11 

11 

10 

11 

12 

12 

12 

12 

12 

12 

10 

13 

13 

13 

13 

13-5 

13-5 

13 

14 

14-5 

12 

12 

14 
14 
15 



26 
26 
25 
26 
26 
26 
28 
29 
28 
27 
30 
30 
31 
31 
30 
32 
32 
31 
31 
32 
34 
33 
35 
35 
34 
36 
35 
38 
32 
38 



4 

4 

4 

4 

4 

4 

4 

4-5 

4 

4 

4 

4 

4 

4 

4 

4 

4-5 

4 

5 

5 

5 

5 

4 

5 

5 

5 

6 

5 

6 



21 
21 

22 
23 
22 
24 
23 
24 
23 
25 
26 
26 
27 
26 
26 
27 
27 
27 
27 
27 
29 
30 
29 
28 
30 
30 
31 



31 



3 

3 

3 

3-5 

3 

3 

3 

3 

3 

3 

3-5 

3-5 

4 

3 

4 

4 

4 

3-5 

3-5 

3 

4 

4 

4 

4 

4 

4 

4 

4 
5 



27 


3 


30 


26 


3 


29 


26 


3 


28 


28 


3 


32 


28 


3 


30 


28 


3-5 


30 


27 


3-5 


30 


29 


3-5 


33 


29 


3 


32 


29 


3 


30 


30 


4 


35 


32 


4 


37 


31 


3 


37 


30 


3 


35 


31 


3 


38 


34 


3 


37 


34 


3 


38 


32 


3-5 


35 


33 


3 


35 


34 


3 


38 


36 


3 


30 


36 


4 


36 


35 


4 


38 


34 


4 


38 


35 


3-5 


29 


36 


4 


38 


3G 


4 


40 


— 


— 


43 


32 


•J 


35. 


36 


4 


35 



2 

1-5 

1-5 

1-5 

1-5 

1 

2 

1-5 

1-5 

1 

2 

1-5 

2 

2 

1-5 

2 

2 

2 

2 

2-5 

2-5 

2 



2 
2-5 



Min. 
Prüm. 
Max. 



10 

12-37 

15 



25 

30-9 

38 



4 


21 


4-47 


26-21 


6 


31 



3 

3-57 
5 



26 

32 -.55 
36 



3 

3-36 
4 



34-37 
43 



1 

1-85 
2-5 



44 1- Arthur Brožek; 



Pereiopody. 

I. II. První dva páry pereiopodü mají dlouhé, dokonalé exopo- 
dity ve tvaru palpû a dva jejich poslední články (propodit a dacty- 
lopodit) vytvořují klepýtka pro oba páry téměř stejné velká. Násle- 
dující 3 páry pereiopodů liší se od předcházejících dvou jednak ne- 
dostatkem exopoditových palpû"*) (až na malý rudiment), jednak tím, 
že chybí jim klepýtka a zakončují se jednoduchými, drápky opatře- 
nými články. 

Celková organisace 1. i 2. páru pereiopodů jest stejná, morpho- 
logie pak článků jejich podobá se sobě velice (fig. 24. L, IL). Základní 
článek, coxopodit (1.), na němž celá okončina jednoho neb druhého 
páru volně se pohybuje, jest nízký, přibližně tak dlouhý jako široký, 
na vnitřní straně posázený speřenými štětinami mnohem hustěji, 
nežli na svém ostatním povrchu; na vnější straně, poblíž volného 
kraje vysílá nepatrnou, silněji zchitinisovanou vyvýšeninu, na níž při- 
sedají dlouhé, solidní, chitinové, vlasovité štětiny coxopoditové, kteréž 
na mém materiálu byly velmi řídce a slabé obrveny, (ale dle 
JoLT-ho jsou dokonale speřené). Na téže straně, poblíž tohoto chiti- 
novitého výstupku připíná se protáhlý, válcovitý, hákovitě na volném 
konci zahnutý epipodiální přívěsek, (fig. 25. 3. ep.). Tento jest 
po celé délce přitiskly ku vnějšímu boku coxopoditu. Týž přívěsek, 
poněkud méně dokonale vyvinutý byl popsán při 3. kus. nožce; na 
těchto dvou párech, jakož i na dalších tří kráčivých párech pereio- 
podů vyvinuje se zvláště dokonale a shodoval se ve své organisaci do 
všech detailů tak, jak jej dle svého materiálu kreslí a popisuje Joly. 
[11.] — Přívěsek tento tvoří oporu žabrám (I, fig. 24. I., II.; fig. 25. 3. 
jimiž jest při pohledu se strany zcela zakryt. 

Žábry 1. i 2. páru jsou 2řadě speřené s lístkovitými, tenko- 
stěnnými lamellami a to u 1. páru v menším (ale četném) počtu nežli 
u 2., takže habitem blíží se tyto žábry prvního páru 3. maxillipedu, 
u 2. páru pereiopodů zase podobají se vějířovitým žabrám kráčivých 
pereiopodů (3., 4. a 5. páru). 

Za coxopoditem (1) následují 3 články, nestejné délky: basi- 
í)0(ži# (nejkratší ; 2., fig. 24., I., II,), «'sc/itopoížřY (3., prostřední délky) a 

*) Přítomností palpû na 1. a 2. páru pereiopodů a chybením jich na ostatních 
párech právě staví se Alya'éphyra na rozhraní obou subfamilií Atyid: Xiphocarinae 
(s palpy na všech pereiopodech) a Alymae (se všemi pereiopody bez palpû) [13. 
p. 399.] 



Variačně statistická zkoumání na Atyacphyra dosrnarestii f.Ioly). 45 

meropodit (4., nejdelší), které vzájemně jsouce nepohyblivé, tvoří jed- 
notný násadec (s rozměry v tabulkách: b—c). 

První pár od druhého liší se tím, že nemá tolik protáhlé vťíči 
šířce jmenované 3 články. Basipodity, ischio^ i meropodity, obyčejné 
jsou zcela holé. Basipodit u obou párů má stejnou organisaci v tom 
smyslu, že na vnější straně vysílá nízký, válcovitý, neodčlánkovaný 




A 



B 




I. II. 

Obr. 24. I. Pereiopod 1. páru {A) s dimmensemi. Klepýtko téhož (7?). — 
IL Periopod 2. páru {A) s dimmensemi. Klepýtko téhož (B). 7íb, Exopodit; Ead, 
endopodit; cp, epipod. bákov. přívěsek; ž, žábry; I, coxopoditové štětiny. — 
1. Coxopodit; 2. basipodit; 3. ischiopodit; 4. meropodit; 5. carpopodit; 6. propodit; 

7. dactylopodit. 



násadec (íig. 25., 3. — n.), jenž tvoří basis, ku které přisedá dlouhý, 
(téměř délce tří článků se rovnající) válcovitý exopodit ve tvaru 
palpu. Tento palpus tvarem shoduje se s palpem 2. a 3. páru maxil. 
nožek; jest však na basi nečlánkovaný, poněkud rozšířený a po- 
sázený spořenými štětinami. Volný jeho konec jest (v délce asi V3) 
několika-článkovaný, posázený dlouhými, speřenými štětinami. (Clánko- 
vitost palpu byla na mém materiálu neúplně znatelná.) Carpopodit 



46 



I. Arthur Brožek 



(5) jest u obou páru pereiopodû volně pohyblivý, téměř holý a sice 
se dvěma znaky: 1.) na distálním konci širší nežli na proximálním, 
2.) s vydutou částí distáluího konce, do níž zadní část vypuklého pro- 
poditu (6) dá se zasunouti. Oba znaky jsou důl. charakterem fam.*) 
Atyidae. [16., 16.]; [13., p. 398.]. Carpopodit 1, páru jest kratší nežli 
u 2. páru, takže rozdíly v šířce na distálním a proximálním konci 
lépe vynikají. 

3. 




Obr. 2.5. 1. Konec dactylopoditu í. pereiopodu sp. At. d. J. Pohled se strauy; 
E, cbitiiiový kraj.; c, h, d různé tvary štětin (viz obr. 26.) a drápků (a, x). — 
2. Diagram rozestavení štětin na témž. II. Strana svrchní, I. spodní. 3. Ukolí 
base 1. pereiopodu. Ex, Exopodit (^bičík) na násadci {u) basipoditu (2). En, 
Endopodit; ejj, epipodiální, hákovitý přívěsek; ž, žábry; ř, coxopoditové štětiny. — 
1. Coxopodit, 2. basipodit, 3. ischiopodit, 4. meropodit. 



Následující dva články propodit (6) a dactylopodit (7) tvoří 
u obou párů klepýtka, jejichž tvar a chumáčky štětin na koncích 
prstců tvoří opět důležitý charakter familie Atyid. Klepýtka jsou velmi 
silná, široká, oblá na prstcích i na zadní části palmy. Dactylopodit 
dosahuje délkou polovice délky propoditu. Klepýtka jsou téměř stejně 

*) [13, p. 399.] Atya'éphyra. — „Oaly the íirst two pairs of pereiopoda with 
exopodites. Carpal joints of the íirst and second pair of pereiopoda distally 
excavated." 



Variačně statistická zkoumání na Atyacpljjra desmarcstii (Joly.) 47 

velká, pouze části jejich při 2. páru jsou štíhlejší a jsou v té cá^^ti, 
kde propodit přechází v prst, v tupém úhlu slabé prohnutá vûci rov- 
ným klepýtkům 1. páru. Posléze v diramensích ne|)atrně se různí. 
Pokud jde o morfologii a rozestavení koncových štětin a zoubků 
v chumáčky sestavených, tož platí téměř' stejné poměry pro klepýtka obou 
párů, pro špičky propoditů i dactylopoditů. Konce jejich jsou opa- 
třeny silnou chitinovitou obrubou (fig. 25., 1.), prostoupenou kanálky 
z nitra ku štětinám vedoucími. Ta tvoří u prstců 1. páru oporu plochým, 








Obr. 26. 1. a 2. Tvary drápků zakončujících prstce klepýtka 1. pereiopodu. [Posta- 
vení jich viz na obr. 25. 2.) I. II.] 1. Pro konec dactylopoditů. 2. Pro konec 
propoditů. 3., 4., 5. a 6. Tvary štětin na prstcích klepýtka 2. pereiopodu. — 
3. Hákovité drápky distální (typické pro 2. pereiopod); 4. a 5. pilovité postranní 
(tvar h na obr. 25. 1.), a 6. speřené štětiny odpovídající postavením tvaru d 

na obr. 25., 1, 2. 



dvěma distálním zubům a a štětinám trojího druhu: 1. jednak ště- 
tinám tvaru d, velmi dlouhým, řídce na spodní straně obrveným, které 
sestavují se po obou stranách kteréhokoli prstce v Súhelníkovité 
políčko a zakrývají ploché drápky a. Na obou prstcích jsou dva ta- 
kové drápky; mezi nimi pak sedí jednoduché drápky íc a to na 
dactylopoditů dva, na propod. jeden. (Viz íig. 26., 1., 2.). 2. Po 
okrajích postupují holé štětiny c, které v blízkosti zubů a mění se 
ve tvar 5, ve štětiny holé, po jedné straně pilovité, pravidlem v menším 
počtu přítomné. Štětiny c vyskytují se též na rovných plochách, jimiž 



48 



I Arthur Brožek: 



při sevření klepýtka prstce se dotýkají a sestavují se v pořádku, 
jak jest naznačeno na diagramech : (fig. 25., 2 ). Plochy svrchní (II.) jsou 
vypuklé, spodní (I.) rovné. Špičky dactylopoditu a propoditu 2. páru 
liší se málo od poměrů popsaných pro pár první: rozestavení štětin 
na chitinové obrubě jest opět dle plánu, jak ukazuje diagram (fig. 25., 2.), 
pouze na místě drápků tvaru a a, x jsou zde hákovité drápky 
(fig. 26., 3.) v počtu 4—3; ostatní tvary (fig. 26., 4., 5. a 6.) 
odpovídají jen dokonaleji vyvinutým popsaným štětinám 1. páru. 



II. 




Qbr. 27. Celkový obrázek 4. (I.) a 5. (IL) pereiopodu s označením dimmeusí. 
1. Coxopodit, 2. basipodit, 3. ischiopodit, 4. meropodit (femur), 5. iambus, 

6. metatarsus, 7. tarsus. 



Drápky hákovité jsou typické pro 2. pereiopod. Štětiny tvaru 6. 
sestavují se také (jako u 1. páru) do postranního trojúhelníkového 
políčka a tvoří tak hustý chumáček. — Popsaná zakončení jsou důl. 
znakem celé familie Atyid a odpovídají způsobu, jak vyhledávají 
si tito raci potravu. 

Dimmense částí 1. a 2. pereiopodu dle 30 jedinců obsahují ta- 
bulky XI. a XII. 



Variačuě statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly). 49 



XI. tabulka: Dimmense 1. páru pereiopodů sp. Atyaéph. desni. J. 

{X — 0-03672 mm.) 



>o 



13 
o3 




03 r 


03 d 






=«'2 
■^ 


"^V. 


03 


c3 


>OT g 


Jí k; 


^ co 


4íl 


'« 


'^ 2 


^ 


riďr 








c3 Dh 


c3 Ph 


-D 


.i^ a. 




u 


h 


!o 




e 








TS 


'0 1 
Ic 1 


a 


c 


d 


ÇI 


A 


i 



os-? 

■« o 

O («1 



03'« 



1. 

2. 

3. 

4 

5. 

6. 

7. 

8. 

9. 
10. 
11. 
12. 
13. 
14. 
15. 
16. 
17. 
18. 
19. 
20. 
21. 
22. 
23. 
24. 
25. 
26. 
27. 
28. 
29. 
30. 
Min. 



9 


25 


4 


9 


29 


4 


9 


25 


4 


9 


27 


4 


10 


25 


4 


10-5 


29 


4 


10 


28 


4 


11 


30 


4-5 


- 


30 


5 


11 


31 


5 


12 


30 


5 


11 


34 


5 


11 


35 


5-5 


10 


32 


5 


11 


33 


5 


11 


36 


5 


13 


36 


5 


14 


35 


5 


12 


34 


5 


12 


— 


5 


13 


36 


5 


13 


35 


6 


12 


36 


5 


13 


H 7 


5-5 


13 


35 


6 


13 


36 


7 


13 


37 


6 


12 


38 


6 


12 


34 


5 


12 


38 


6 



12-5 

13 

13 

14 

12-5 

14 

13 

15 

15 

15 

15 

16 

16 

16 

16 

16 

16 

16 

16 

17 

17 

18 

17 

17 

18 

17 

18 

19 

16 

19 



18 


5 


18 


6 


17 


5 


18 


6 


18 


6 


17 


6 


17 


6 


21 


7 


20 


7 


19 


6 


20 


7 


21 


7 


21 


6 


19 


6 


20 


7 


21 


7 


21 


7 


20 


6 


20 


8 


22 


8 


22 


8 


22 


7 


21 


7 


22 


8 


23 


7 


22 


7 


22 


7 


23 


8 


20 


7 


23 


8 



85 
35 
33 

38 
38 
38 
35 
38 
39 
36 
44 
45 
42 
40 
43 
42 
44 
43 
45 
45 
44 
45 
46 
46 
45 
46 
42 
49 
45 
49 



2 

2 

2 

2 

2 

2 

2 

2 

1-5 

2 

1-5 

2 

2-5 

2 

2-5 

2 

2 

2 

2 

2 
2 
2 
2 
2 
2 



Vnim. 
Max. 

Věstn 



9 
11 

ík král 



25 

33; 

38 
. české 



4 
5 

7 
spole 



12-5 

19 

čnosti 



3 

5 

nauk. 



6 

7 

10 

Třida II 



17 


5 


6 


2 


33 


20-1"^ 


m 


8 


3x', 


i2i 


23 


8 


10 


4 


49 



1-5 

2 

2-5 



ôO 



I. Arthur Brožek: 



XIX. tabulka: Diinmense 2. páru pereiopodů téže specie. 

(A =: 0-03672 mm.) 



ÎS o 
>ÎZÎ ^ 



'^ 


•tÍ 




tň 


r/3 . 


=i 


ci r 


ež r 
^ co 


jaj o 


^^ 


ta o 


^ T3 






Q es 






Q o 














6 


>w 




>CC 


>cn 




c 


fZ 


é 


f 


a 






C3 O 

•iß y 






9. 
10. 
11. 
12. 
13. 
14. 
15. 
16. 
17. 
18. 
19. 
20. 
21. 
22. 
23. 
2-1. 
25. 
26. 
27. 
28. 
29. 
30. 



31 

33 
32 
37 
36 
37 
38 
38 
38 
38 
42 
45 
46 
46 
43 
48 
47 
48 
46 
47 
49 
47 
50 
51 
50 
50 
48 
61 
51 
47 



3 

3 

3 

4 

3-5 

3-5 

3 

4 

4 

4 

4 

4 

4-5 

5 

4 

4 

4 

4 

4 

5 

5 

4 

4 

5 

4 

5 

4 

5 



20 
20 
19 
2-2 
18 
22 
21 
22 
21 
21 
24 
24 
25 
26 
24 
26 
27 
25 
26 
25 
27 
26 
28 
27 
27 
27 
27 
29 
27 
29 



5 

6 

4 

5 

5 

5 

5 

6 

6 

6 

6 

6 

tí 

5-5 

5 

6 

6 

6 

5 

6 

7 

7 

6 

7 

6 

6 

6 

7 

7 

6 



19 
18 
20 
19 
18 
17 
20 
21 
20 
21 
22 
23 
23 
19 
22 
22 
22 
21 
'i2 
23 
24 
•25 
23 
23 
24 
24 
23 
24 
23 
26 



10 
9 
9 
10 
10 
10 
10 
10 
9 
11 
11 
11 
12 
10 
12 
13 
13 
11 
12 
12 
12 
13 
12 
13 
12 
13 
13 
14 
12 
14 



Min. 
frůra. 
Max. 



9 
13 



32 
51 



18 


3 


4 


17 


5 


9 


3 


29 


24 í 


3^% 


5Ž 


211 1 


6A 


lliji 


o 2 


38iš< 


29 


4 


7 


26 


8 


14 


4 


45 



30 

29 
32 
31 
30 
33 

34 
32 
39 
39 
38 
35 
38 

40 
37 
40 
40 
40 
43 
37 
39 
39 
41 
42 
45 
39 
39 



Variačně statistická zkoumání na Atyacphyra desrnarestii (Joly). 51 

III. IV. V. Třetí, čtvrtý a pátý pár pereiopodä Atymphyry ku 
lezení zařízeoý postrádá exopoditových palpů a klepýtek. Óláiikovitost 
těchto tří párů jest vzájemaé téměř stejná, pouze 5. pár pereiopodů 
má poněkud úchylný tvar tarsálního článku nežli dva předchozí. Co- 
xopodit (fig. 28., L, 1.) nemá zvláštností vůči coxopoditûm před- 
chozích párů 1. a 2. pereiopodů, nesena vnější straně silněji zchitinisovaný 
výstupek (Tubercule pilifere*) s chumáčkem coxopoditových, dlouhých 
štětin (1) na mém materiálu holých (poils épineux*), pod níin upevňuje 
se okrouhlou insercí protáhlý epipodiální přívěsek (fig. 28. II ; 28. 1, ep.), 
jenž zde u 3., 4., 5. v rozměrech a tvaru zvláště dokonale se vyvi- 
nuje oproti okončinám předcházejícím, u nichž byl popsán [„(appendice 
corné de 1' article basilaire")]. Jest na volném konci zahnut a má 
výběžek mimo to a (fig. 28. IL); na povrchu svém opatřen jest jedinou 
řadou nespeřených brv. Žábry (I, fig. 28. I.) u všech tří párů jsou 
vějířovité, na cípu dorsálním i ventrálním zúžené. Mají na společné 
ose dvě řady oválních, tenkosténných lamell. V normální poloze při- 
pínají se ku vnějšímu boku coxopoditu tak, že jejich společná osa staví 
se do směru dorsoventrálního, a zakrývají při pohledu se stran zcela 
epip. hákovitý přívěsek, {ep.) 

Basipodit (2. fig. 28. I.) má zvi. u 3. páru po vnější straně 
cylindrický nízký výběžek, na němž sedí rudiment exopoditového 
palpu (fig. 28. I. a). Basipodit a následující dva články ischiopodit 
(3;) a meropodit (4.) navzájem málo pohyblivé, tvoří válcovitý, slabě 
prohnutý násadec okončiny (fig. 27. I., IL); či. 4. bývá posázen zvi. 
na spodní straně krátkými, silnými trny, a sice v největším počtu na 
páru 3. (7—4), méně na 4. páru (5 — 3), v nejmenším počtu na pátém 
páru (3 2). Počet jejich značně variruje. Na femur (meropodit) na- 
sazuje se volně pohyblivý jambus (5.) (carpopodit), jenž na 3. a 4. páru 
nese při distálním konci 3-2 trny, při 5. páru v největším počtu 
případů 2 — 1 trn. Za jambem sleduje metatarsus (6) (= propodit), 
válcovitý, se stran slabé smáčkly, silně protáhlý do délky, bez trnů; 
jest opatřen pouze na spodní straně několika málo četnými skupin- 
kami štětinek. Poslední článek jest tarsus (— dactylopodit) (7), jenž 
u 3. a 4. páru má stejný tvar, u 5. jen poněkud se liší (zvi. v dim- 
mensích). 

Tarsus 3. a 4. páru jest se stran silně smáčkly, dorsálaě holý 
na ventrální straně posázený 6—7 krátkými, silnými trny, které po- 
stupují po hrané až ku distal, konci, na němž jeden z nich přemě- 

*) [11.] 



52 



I. Arthur Brožek: 



öuje se v siluý drápek, (fig. 29. II.) Tarsus 5. páru jest vždy 
širší, oválního tvaru, lamellovitý ; na straně svrchní holý, na spodní 
hraně však úzkými, hustě seřaděuými trny opatřený vždy ve velkém 
počtu. Poslední z nich na špici tvoří drápek (fig. 29. III.). Rozdíl 
tento — ač velmi nápadný a pro Atyaëphyru úplně konstantní Joly 





I. 11. 

Obr. 28. I. Okolí base 3. páru pereiopodů (=1 páru kráčivých okončin). — Ep, 

Epipod. hákoT. přívěsek; I, cóxopoditové štětiny na výstupku (íí) coxopoditu (1.); 

2, žábry; a, rudiment exopod. bičíku s vj^stupkem basipodítu (2); 3. ischiopodit, 

4. femur. — II. Hákovitý epipod. přívěsek («, výstupek). 



[11.] zcela přehlíží. Články 3. páru jsou v poměru ku článkům 4. a 
5. nejdelší, při 5. páru nejkratší. Šířka jejich jest u všech párů stejná, 
Kráčivé páry pereiopodů Atyaéphyry jsou sice slabé a štíhlé, však 
vůči velmi slabým okončinám Palaemoneta variaus značně silné. 

Ku konci této stati třeba upozorniti na zajímavou abnormitu, 
kteráž vyskytla se na levém pereiopodů 3. páru (fig. 29. I. a), totiž na 



Variačně statistická zkoumám' na Alyaëphyra desmarestii (Joly). 



53 



abnoririDÍ, nedokonalé klepýtko. Tato abnormita potvrzuje jednak ho- 
mologii dactylopoditu klepýtek s tarsem kráčivých párů 3., 4. a 5., 
jednak homologii metatarsii okončin s propoditem klepýtek, jehož pro- 
táhlá, přední část tvoří při nich spodní nepohyblivý prst. Jako pro- 
podit vyvinuje nepohyblivý píst, tak i zde abnormně metatarsus vy- 

I. 




II. lil. 

Obr. 29. I. (a) Abnormita ve vyvinutí tarsu 3. pereiopodu. (= 1. páru kráčiv. 
okončin). [b) Normální případ. II. Tvar tarsu 3. a 4. pereiopodu. III. Tvar tarsu 
5. pereiopodu. [e. Metatarsus, 7. tarsus]. 



vinul svůj výběžek, resp. spodní prstec, jenž v normálních případech 
jest úplné zaniklý, když okončiny tyto dostaly funkci lokomoční a vy- 
tvořování klepýtek ztratilo význam. 

Zajímavé jest, že tento abnormálně vyvinutý dactylopodit meta- 
tarsu i v detailech shoduje se se spodním prstcem Mepýteh, neboť jest 
dovnitř holý, a jen na distálním konci má chumáček štětinek a sice 
s týmiž tvary štětin, jak u klepet bylo popsáno, takže i tento důl. 



Q^ I. Arthur Brožek: 

charakter Atyid neschází této abnormité. Tarsus, jeuž zde tvoří vlastní 
dactylopodit (7) jest v moťphologických detailech zcela shodný, i ve 
tvaru s ostatními tarsy, jest na spodní straně trny posázen i silným 
drápkem ukončen. Tato abnormita byla asymmetrická, nebof pravá 
okonßina téhož páru byla ukončena normálním tarsem, považovati ()ak 
ji sluší za jakýs zpětný krok při vývoji kráčivých okončin Decapodů 
(íig. 29. 1.). 

Meií^ení délek článků 3., 4. i 5. páru dle 30 ex. zanesena jsou 
pro Atyéphyru v jedničce A do tabulky: XIII., XIV. a XV. 



OJcončiny abdominu, 

Mimo telson má každý článek abdominu po jednom páru nor- 
málních pleopoditů. Všechny nožky stavěny jsou stejným způsobem, 
totiž, že každá má basální článek, propodit, na němž sedí dva jedno- 
duché, plátkovité články vedle sebe a sice exopodit a endopodit. Mimo 
poslední, šestý pár, jenž s telsonem tvoří ocasní vějířek ku plování 
určený, všech předchozích pět párů má na vnitřních hranách endo- 
poditů epipodiální přívěsky (epipodity různé délky i tvaru). Propodit, 
exo- i endopodit jsou sploštělé z předu a ze zadu, takže se rozšiřují 
lamellovitě v jediné rovině; prvních 5 párů umísťuje se uprostřed 
každého článku na ventrální straně, poslední 6. pár však posunuje se 
na zadní konec válcovitého segmentu a staví své lamelly exo- a endo- 
poditové i s basí do roviny, v níž se rozkládá telson. Tvarem svých 
částí, postavením, nedostatkem epipoditû i dimmensemi liší se od před- 
cházejících pěti párů pleopoditů, o nichž jedná následující část. 

Sploštélá, téměř lamellovitá basis jest svalnatý propodit (Pp.), 
jenž ze zadu neb ze předu jest tvaru obdélného, při basálním konci 
užší, na distálním širší. Postranní, rovné kraje jsou zcela holé.*) Exo- 
a endopodit k němu přisedajicí mají podobu málo svalnatých, chi- 
tinových, protáhle oválních lamell, ve špičku zakončených. Celý 
okraj exopoditů a endopoditů těchto 5. párů jest posázen odčlánkova- 
nými, dlouhými, obrvenými štětinami, volně pohyblivými, při basích 
asi do V5 své délky dutými, jinak solidními. Jejich kloubní inserce 
vystupují z hrany lamell a způsobují vroubkování okrajů (íig. 30., 33.). 

Tytéž štětiny jsou na antennách, na exopoditech maxill, kusad. 
nožek etc. 



*) Pi-opodity 2. páru Ciď kreslí Joly po stranách jemné obrvené [11-]; 
vlastnost tuto nemel ani jediný exemplář mého materiálu. 



Variačně statistická zkoumání na Atyacpbyra desiri arestu (Joly). 



55 



XIII. tabulka : Dimmense 3. páru pereiopodu sp. Atyaëph. desm. J. 

(;i = 003672 mvi.) 





a 

o 
X 

OJ 
m 

O 




rt r 
^ co 
^ r 








»O) . 


1" 






a 


h 


c 


d 


e 


f 


S 


Ä 




1. 


8 


50 


4 


17 


3 


28 


3 


9 




2. 


9 


51 


4 


15 


3 


28 


3 


10 




3. 


9 


51 


4 


16 


3 


29 


3 


10 




4. 


9 


50 


4 


16 


3-5 


29 


3 


9 




5. 


9 


50 


4 


16 


.•i 


28 


3 


8 




6. 


11 


55 


5 


20 


4 


32 


3 


9 




7. 


9 


52 


5 


19 


3 


31 


3 


8 




8. 


- 


51 


4 


17 


3-5 


31 


3 


10 




9. 


9 


54 


5 


18 


3 


31 


3 


10 




10. 


10 


60 


5 


19 


4 


33 


3 


9 




11. 


12 


60 


5 


19 


4 


37 


3-5 


9 




12. 


12 


63 


5 


20 


4 


36 


3-5 


10 




13. 


11 


66 


6 


20 


4 


36 


3-5 


10 




14. 


11 


62 


5 


10 


4 


35 


4 


10 




15. 


12 


65 


5 


19 


4 


36 


3 


10 




16. 


13 


67 


6 


20 


4 


38 


3 


11 




17. 


11 


69 * 


5 


25 


3 


35 


3 


11 




18. 


12 


55 


5 


19 


4 


35 


3 


10 




19. 


11 


65 


6 


20 


4 


38 


4 


10 




20. 


13 


69 


6 


23 


4 


— 


— 


- 




21. 


14 


71 


6 


23 


4 


S9 


4 


11 




22. 


14 


75 


6 


24 


5 


42 


4 


11 




23. 


12 


71 


6 


22 


4-5 


39 


4 


10 




24. 


11 


69 


6 


23 


4 


— 


- 


— 




25. 


12 


72 


6-5 


25 


5 


39 


4 


11 




26. 


14 


75 


6 


25 


5 


40 


5 


11 




■27. 


14 


76 


7 


24 


5 


43 


4 


11 




28. 


14 


76 


6 


25 


5 


42 


4 


10 




•i9. 


10 


88 


6 


23 


4 


— 


— 


- 




30. 


16 


79 


7 


27 


5 


41 


4 


10 




Min. 


8 


50 


4 


15 


3 


28 


3 


8 




Prüm. 


His 


63t,\ï 


5^ 


19} í 


4. i 


30 


Ql2 
Ö1 


n 




Max. 


i 16 


79 


7 


27 


5 


48 


5 


11 



56 



I. Arthur Brožek 



XIV. tabulka: Dimmense článků 4. páru pereiopodů. 

(A = 0-03672 mvi.) 





'S. 

a 

X 
0? 


>S-) 05 


eä r 

-o r 


^ «5 


Q>'3 




Qk3 








có 




b 


^ 














a 


c 


d 


e 


/ 


ff 


h 




1. 


10 


48 


4 


15 


4 


27 


3 


9 




2. 


10 


47 


4 


15 


4 


- 


- 


- 




3. 


|10 


50 


4 


15 


4 


30 


3 


10 




4. 


1 ' 


51 


5 


16 


3 


30 


3 


9 




5. 


10 


51 


5 


16 


3 


30 


3 


8 




6. 

7. 
8. 


10 

10 

9 


50 


5 


15 


3 


30 


3 


9 




55 


5 


18 


4 


_ 


— 


_ 




9. 


10 


49 


5 


15 


4 


30 


3 


10 




10. 


10 


50 


5 


16 


4 


32 


3 


9 




11. 


12 


52 


5 


18 


4 


- 


- 


— 




12. 


10 


53 


5 


16 


4 


36 


3 


9 




13. 


11 


57 


5 


18 


4 


36 


3-5 


9 




14. 


10 


55 


5 


18 


4 


34 


3 


9 




15. 


12 


60 


5 


19 


4 


35 


3 


10 




16. 


11 


59 


5 


19 


4 


37 


3 


10 




17. 


12 


59 


5 


18 


4 


36 


3 


10 




18. 


— 


64 


5 


20 


4 


37 


4 


10 




19. 


11 


57 


5 


19 


4 


35 


3 


10 




20. 


14 


60 


5 


•20 


5 


37 


3 


10 




21. 


11 


50 


(i 


20 


4 


39 


4 


11 




22. 


13 


60 


5 


22 


4 


41 


4 


10 




23 


12 


62 


6 


21 


4 


39 


4 


11 




24. 


13 


62 


6 


21 


: 4 


— 


— 


- 




25. 


13 


59 


6 


20 


5 


38 


4 


11 




26. 


13 


60 


6 


22 


5 


30 


4 


11 




27. 


13 


65 


7 


22 


5 


- 


- 


- 




28. 


14 


70 


7 


22 


6 


- 


- 


- 




29. 


12 


60 


6 


21 


5 


37 


4 


10 




30. 


14 


69 


6 


22 


5 


40 


4 


10 




Min. 


8 


47 


4 


15 


3 


27 


3 


8 




Prům. 


1112 


561 P 


5/9 


18'' 


*29 


34H 


3 

^27i 






Max. 


14 


70 


7 


22 


6 


41 


4 


11 



Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly). 



57 



XV. tabulka: Dimraense či. 5. páru pereiopodů. 

(A = 0-03672 mm.) 





S 


c3 'Zu 


■^ co 

•a> t 




Délka 

ČI. 5. 




^ CO 
-tu . 


>č/3 ^ 


«5 w 








O 




>ü 


>'o 


















a 


h 





d 


e 


/ 


'J 


Ä 


i 






1. 


— 


— 


4 


16 


3 


31 


3 


10 


3 






2. 


10 


46 


4 


15 


4 


31 


3 


10 


3 






3. 


— 


— 


5 


16 


4-5 


— 


— 


— 


— 






4. 


10 


45 


4 


15 


4 


30 


3 


10 


3 






5. 


10 


47 


5 


18 


4 


30 


3 


9 


3 






6. 


8 


45 


4 


16 


4 


33 


4 


10 


3 






7. 


— 


45 


5 


17 


4 


— 


— 


— 


— 






8. 


10 


48 


4 


18 


4 


36 


3 


10 


3 






9. 


10 


48 


4 


16 


4 


33 


3 


10 


3 






10. 


10 


50 


5 


18 


4 


— 


- 


— 


— 






11. 


10 


— 


— 


— 


— 


— 


— 


— 


— 






12. 


11 


51 


4 


18 


4 


39 


4 


12 


4 






13. 


12 


53 


5 


18 


4 


41 


4 


13 


4 






14. 


10 


53 


5 


18 


4 


40 


4 


H 


3 






15. 


11 


53 


4 


18 


4 


— 


— 


— 


— 






16. 


11 


54 


5 


19 


5 


44 


4 


12 


4 






17. 


12 


55 


5 


20 


4 


— 


— 


— 


.— 






18. 


12 


52 


5 


20 


5 


42 


4 


12 


3-5 






19 


12 


53 


5 


•20 


5 


40 


4 


13 


4 






20. 


12 


54 


5 


20 


5 


43 


4 


13 


4 






21. 


12 


53 


5 


20 


5 


43 


4 


12 


3 






22. 


13 


60 


5 


23 


5 


43 


4 


15 


4 






23. 


13 


55 


6 


21 


5 


40 


5 


15 


4 






24. 


13 


54 


5 


22 


5 


— 


— 


— 


— 






25. 


12 


56 


5 


22 


5 


44 


4 


13 


4 






26. 


13 


60 


7 


26 


6 


— 


— 


— 


— 






27. 


— 


60 


6 


25 


6 


— 


— 


— 


— 






28. 


12 


52 


5 


22 


5 


41 


4 


13 


4 






29. 


— 


62 


6 


24 


6 


47 


5 


14 


4 






30. 


12 


6-2 


7 


23 


5 


48 


6 


14 


4 






Min. 


8 


45 


4 


15 


3 


30 


3 


9 


3 






Prüm. 


11Ä 


52.^2 


4.28 
*29 


1 q 1 2 


Aie 

*29 


39 


DIS 


1120 


ql 1 






Max. 


13 


62 


7 


26 


6 


48 


6 


15 


4 





58 



I. Arthur Brožek: 



Líístkovitý endopodit (End.) dosahuje pravidelně téměř stejné 
délky s propoditem a staví se v normální poloze do jeho roviny 
i směru; exopodit (Ex.) jest o málo delší endopoditu a obyčejně od- 
chyluje se od tohoto směrem šikmo na venek. Lamella exopoditu ovšem 
rozšiřuje se v rovině propoditu. Následkem toho při pohledu se strany 
jsou všechny uvedené části tenké a rovné, jen špičky exo- a endo- 
poditu slabě na zad se zahýbají. 

Epipodiální (Ep) přívěsky náležejí endopoditům. Jsou válcovité, 
s tupým volným koncem, s basi více neb méně zřetelně odčlánkova- 




Obr. 30. Pleopodity sp. At. d. J. označením dimmensí. «. pár 1.; ,tf ay. pár 2.; 
ď. pár 6. U.d, Endopodit; Ex, exopodit; Ep, epipodit; Pp, propodit. 



nou. Sedí vždy na vnitřní hraně endopoditu na jejím basálním zcela 
holém, svalnatém výstupku. Epipodity jsou rovné, na povrchu holé, 
pouze volný konec jejich jest na straně do vnitř obrácené více zchi- 
tinisovaný a má na té části malou skupinku, obsahující různý počet 
chitinových háčků, zvláštního tvaru (fig. 32. III.). Háčky ty jsou 
neodčlánkované, holé, pouhé chitinové emergence zchitinisované stěny; 
mají tvar solidních tyčinek, krátkých, na konci do jednoduché spirály 
neb v postranní paličku svinutých. Orgánům těmto náleží jistá funkce 
při kopulaci [Joly, 11.]. Zahnuté konce směřují vždy u háčků směrem k di- 



Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly). 59 

stáluímu konci propoditu. Tyto háčky *) jsou ua všech epipoditech samců 
i samiček přítomny a jsou stejného tvaru, též počet jejich jest zcela 
nahodilý. Tvar těchto epipoditů jest na všech 5ti párech pleopoditů 
samců i samiček stejný, válcovitý, jen délkou v řadě párů se liší. 
Jest ve svém původním tvaru vyvinut též při dvojitém epipoditů samců 
u 2. páru okončin abdomenu (fig. 32. II. Ep.), jen u silně redukova- 
ného endopoditu 1. páru okončin samiček vůbec sanihá (fig. 31. I. En.). 
Organisace jednotlivých párů (prvních 5ti) jest taková: třetí, 
čtvrtý a pátý pár tvarem svých propoditu, exopoditů i endopoditu 
úplné mezi sebou se neodlišují, také každý má na endopoditech po 
jednoduchém epipodiálním přívěsku, jak bylo popsáno. Pouze dim- 
mense všech uvedených částí různí se a sice tak, že nejmenší vzá- 
jemně rozměry má pár V., větší pak pár IV. a ještě větší III. Totéž platí 

délce epipoditů. Dle pohlaví rozměry a tvar částí těchto tří párů 
vůbec se nemění. 

Druhý pár abdominálních nožek (fig. 32. L, II.) jeví malé 
rozdíly dle pohlaví ve tvaru exo- a endopoditu (které u samců jsou 
jen málo štíhlejší nežli u samiček), však důležitý rozdíl v epipodiál- 
ních přívěscích. Propodity (Pp) tohoto páru u Ç i (5' jsou stejného 
tvaru jako u ostatních okončin, po straně neobrvené, jen rozměry vy- 
kazují vždy vůči všem ostatním párům největší. To platí též o vnější 

1 vnitřní lamelle exo- a endopoditové. Epipodiální přívěsek samičky 
u tohoto páru jest zcela jednoduchý, válcovitý (fig. 32. I. Ep.) 
na konci háčky opatřený, od výstupku hrany zřetelně odčlánkovaný. 
Délkou svou jest největší vůči epipoditům ostatních párů. Při své 
basi mívá mohutnou smyslovou štětinu. (U epipoditů (^ jsem ji nepozo- 
roval.) Celkovým habitem tedy neliší se — mimo dimmensí — tento 
pár u samiček od ostatních pleopoditů. U samečků (fig. 32. II. 
Ep. Epi) pozorujeme na basálním výstupku vnitřní hrany epipodity 
dva: jeden válcovitý, vnější, pravý epipodit (Ep), jenž má zcela 
do detailů shodnou organisaci — jak byla popsaná — s epipoditem 
samičky, neb s epipodity ostatních párů; druhý, (EpJ nepravý epi- 
podit, vždy na mém materiálu kratší prvního, sedí mezi lamellou a 
mezi pravým epipoditem, od něhož odčlánkován na mém materiálu nebyl. 
(Dle obrázků Joly-ho práce jest odčlánkován.) Oba dva přívěsky (Ep, 
Ep,) odčlánkují se od endopoditu zřetelně. Vnitřní, nepravý epipodit 
měl u samečků mého materiálu tvar prstovitý, úplně na povrchu holý, 

*) Ačkoliv Joly kreslí na tabulce své práce [11.] konec epipoditů silně 
zvětšený, přehlíží úplně tvar chitinových háčků a kreslí je nejasně v podobě ku- 
lovitých papilek. 



60 



I. Arthur Brožek : 



jen na distálním, tupém konci 3—4 holými brvami opatřený. Pravý epi- 
podit byl u některých samců*) jemné opýřený po straně obra'cené ku 
endopoditu. (Podobně též u jednoduchého epipoditu některých samic.) 
První pár abdominálních nožek (fig. 31. I. II.) má rozměry 
propoditů (na basi značně zúžených), a exopoditů asi takové jako 
pár V. Tvar jejich shoduje se s ostatními okončinami. Jedině 
endopodity jsou jiné u samců a samiček. Endopodit samců (fig. 
31. II. a) jest silně v délce a šířce zredukovaný normální endo- 
podit; na okraji vnějším posázen obrvenými štětinami, na vnitřním 
jen několika holými, tuhými štětinami, téměř trnům se podobajícími. 
I. II. 





Obr. 31. Pleopodity 1. páru u Ç (I.) a J (H) -^'»j Endopodit; Ep, epipodit ; 
Ex, exopodit; Pp, propodit. R^ a R-, rovnocenné okraje endopoditu při 9 a cf. 



Na distálním konci, zúženém a protáhlém, sedí na samé špici neod- 
článliovaný^ zřetelný, epipodiální, jednoduchý přívěsek, normální orga- 



*) Pokud jedná se o epipodiální přívěsky samečků, tu Joly ve své mono- 
grafii vykládá i kreslí poměry ponékud jiné, nežli jsem shledal na svém inate- 
1'ialu [11.] a sice v tom smyslu, že pravý i nepravý epipodit kreslí od sebe zcela 
odělánkované, sedící vedle sebe na odčlánkované basi od endopoditu. Pravý epi- 
podit kreslí o polovinu kratší epipoditu nepravého, jenž dle jeho výkresů není 
holý, prs' ovitý, nýbrž spíše lam^dlovitý, úzký, po celém okraji obrvený stejným, 
způsobem jako exo- a endopodit. — 

P. Mayee ve své práci o metamorfose Palaemoneta varians Leach, kreslí 
a popisuje organisaci jednoduchých a dvojitých epipoditu 2. páru nožek u Ç a cT 
velmi podobné ku poniěrnm, které jsem popisoval pro Atya'éphyru. [17.] 



Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly). 



61 



nisace. Přítomnost tohuto epipoditu jest v luouografii Joly-lio úplné 
přehlédnuta, ačkoliv autor v textu podává výklad tvaru endopoditu 
samců i samiček a spolu je kreslí na figurách v tabulce ([11.] 
fig. 20., c). Tento epipodit 1. páru samečků také na svém konci nese 
chitinovité háčky s oněmi paličkami. Endopodit 1. páru u samiček 
jest opět lamella do délky i šířky velmi silně zredukovaná, obrysu 
špičatě vejčitého, na vnější hraně posázená řídce obrvenými štětinami, 
na vnitřním okraji pak zcela holá [Tento kraj, kde u samiček redu- 
kují se úplně štětiny, odpovídá u samců okraji, na němž sedí jen 
málo štětin — zcela holých (fig. 31. I. R^ R^)]- Volný konec lamelly 





£r -JW 



I. 



O- n 

II. 




líi 

Obr. 32. Pleopodity 2. páru sp. At. d. J. u Ç (1.) a cT (H.) — III. Zakončení 
epipoditu. Pp, Propodit; En, endopodit; Ex, exopodit; Ep, epipodit; Ej^, druhý 

epipodit u cf. 



jest zašpičatělý, holý a má vůči endopoditu samců beze stopp za- 
niklý epipodit.*) (fig. 31. I. En.) Lamelly exopoditové, normální 
organisace bývají u samců užší nežli u samic. [Na fig. 32. I. II. jsou 



*) Na tuto důl. okolnost Joly [11.] rovněž neupozorňuje. O epipoditech 
2. páru u Ç a cT praví: „On voit en outre, au bord interne de la plus petite pa- 
lette des pattes sous-abdominales, un appendice conique et velu, qui manque à la 
ftmelle, et h la base de cet appendice un autre organe plus petit, cylindrique, et 
terminé par un renflement garni de tubercules rougeâtres, lequel n' est peut-être 
pas sans usage au moment de la copulation. Enfin, le pédicule de toutes les fausses 
pattes est plus épais, plus charnu, mais les lames ou palettes sont moins longues 
et moins larges que chez la femelle" [pag. 43.]. 



(52 1- Arthur Brožek: 

Části sobě odpovídající stejně označeny, takže lépe tuto věc ob- 
jasní. — ] 

Poslední, 6. pár abdominálních okončin jest tvarem součástí od- 
chylný od pleopoditu dosud popsaných (fig. 30. â.). Jeho propodit 
slabé sploštělý jest tak dlouhý jako široký, a jest v délce rovný jen 
asi V^ně délky obou lamell. Při vnější straně jeho okraj vybíhá 
v plochý trnový výběžek. Exopodit i endopodit (bez epipodiálního 
přívěsku) jsou protáhle-ovální, Endopodit jest po celém okraji posázen 
štětinami obi-venými, kdežto exopodit pouze na vnitřním okraji a na 
distáluím. Vnější okraj tvoří holou, kýlnatou hranu, silněji zchitini- 




Obr. 3'à. Zakončení exopoditové iamelly na 6. pleopoditu. — a, Krajní trn; qp, speřené 

štětiny. 



sovanou, zcela rovnou, kteráž zakončuje se hrotem. (Analogicky ydko 
u „šupiny", exopoditu 2. páru antenn.) Mezi hrotem a obloukovitým 
štětinatým okrajem sedí jediný, mohutný, odčlánkovaný trn. (fig. 
33. a). Tento jest vždy jediný na každém exopoditu, jen výminkou 
byl podvojen u exempláře, jehož postranní trny telsonu i ohrajní di- 
stální trny byly podvojeny. ([27.] fig. 6., 4 c.) Od tohoto trnu napříč Ia- 
melly táhne se kloubní prohnutá linie, v níž zaokrouhlený konec 
Iamelly se může přeložiti. Tato linie jest dokonale patrná u Palae- 
moneta, na Atyaephyrách byla jen velmi slabě naznačena, u většiny 
mých exemplářů chyběla. Okraj ní štětiny obrvené, při basích duté» 



Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Jolyj. f>;-5 

jsou V kloubních insercích pohyblivé a podminují zoubkování kraje 
lauiell. Poblíže trnu (a) exopoditu pozorujeme řídce dlouhé, vlásko- 
vité, holé štětiny. 

Dimmense všech šesti párů abdom. okončin dle 30 exemplářů 
ukazuje tabulka XVI (Tab. v příloze.) 



Dodatek k literatuře.*) 

11. M. Joly: „Etudes sur les moeurs, le développement et les métamophoses d'une 
petite Salicoque d'eau douce {Caridina Desmarestii) suivies de quelques 
réflexions sur les métamorphoses des Crustacés Décapodes en généra'." 
lu: Annales des sciences nat. Seconde ser. Tome XIX. (Zool.) 1843. Paris, 
(pag. 34—86.) Avec 2 pi. 

27. A. Brožek: „Variacoé statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii Joly 

z jezera Skadarského". Věstník kr. čes. spol. nauk v Praze. XI. Roč. 
1904, pag. 79. 

28. Dr. g. Ddncker: „On variation of the rostrum in Palaemonetes vulgaris 

Herbst". — In: „The American Naturalist etc." Boston. Vol. XXXIV. 
No. 404. 1900. 

29. E. L. Bouvier: „Atyaëpli. desm. en Tunisie", pag. 245. iu „Bul. de la soc. 

entijuiol. de France". 1903. 



*) OstaLní literatura [1.]. 14. 15., 16 a 17.] jest v I. části práce. („Vést. 
kr. čes. spol. nauk-* v Praze. IX. Roč. 1904.1 




^4 I- Arthur Brožek: 



Résumé. 

Der vorliegende Teil der variations-stalistischen Untersuchungen 

über Atyaëphyra desmaresHi (Joly) aus dem Skutari-See befasst sich 

mit der Meristik und äusseren Morphologie der genannten Species.*) — 

In allen Dimmensions-Tafeln sind die Angaben in der Längeeinheit 

X =z 0' 0367 2 mm gemessen. Minima und Maxima in den letzten 

Reihen stellen die zwei extremen Dimmensions-Varianteii dar, da 

2J (l) 
der Durchschnittswert — nach der Formel — — ausgezählt (l = die 

n 

Dimmension, n =^ die Zahl der gemessenen Exemplaren) — an- 
nähernd dem Mittelwert [27. p. 14] bei Variation entspricht und die 
unter 30 gemessenen Individuen häufigste Mittel-Variante (z= Normal- 
variante) vorstellt. In allen Dimmensionstafeln sind die Exemplare 
nach den Zahlen 1 — 30 gleich der steigenden Carapaxtotallänge 
(Rostrum und Carapax) angeordnet. 

A. Das Tégument des Carapaxes, durch das typische Rostrum 
(mit der Kombination der oberen Stacheln-Reihe und den unteren 
Zähnen) charakteristisch, ist. ganz einfach, ohne Falten, schwach und 
sehr wenig inkrustiert. An der Basis des Rostrum befindet sich an 
jeder Seite ein Supraorbitalstachel und vorne am Rande ein flacher 
Antennalstachel. Von den sechs Abdominalsegmenten sind das IL, V. 
und VI. durch ihre eigentliche Form charakterisiert. (Fig. 2.) Die 
Dimmensiouen, gleich wie auf den Figuren 1, 2. eingetragen, befinden 
sich auf der Tafel L (I. Beilage). 

B. cc) Die praeoralen Extremitäten: 

Die 1. Antennen (Antennulae) besteheo aus 3gliederigem Schaft, 
dessen distales Glied 2 Geissein trägt. Die äussere Geissei ist in der 
Mitte etwas stärker als die innere, die eine normale Form aufweist. 
Die VergleichuDg der äusseren Geissei mit derjenigen von Palaemo- 
nefes zeigt, dass die Verdickung bei Atyaëphyra der 3. Geissei bei 
Palaemonetes entspricht. Das I. Schaftglied trägt an der äusseren 
Seite eine mächtige Spina antennalis und sein vorderer Rand läuft 
in eine kleine Oval platte (a, Fig. 4,) aus, welche nach der 



*) Eine neue (1903) Süsswasser-Localität: Millîane-'ètvom in der Zaghouan- 
Umgebung in Tunis ergänzt die üebersicht [pag. 1.] von der geographischen Ver- 
breitung dieser Species und bestätigt gleich die Meinung von dem posttertiären 
Alter derselben als einer Süsswasserform bezüglich zu den Verhältnissen der 
Montenegrischen Localität [29.], [27. pag. 1 — 6]. 



Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii fJolyj. (55 

Vergleichung mit dem I. Schaftgliede bei Palaemonetes einer sehr 
stark reducierten, schuppenartigeu Verbreitung (welche der Form 
nach mit der Scliuppe der 2. Antenne stimmt) entspricht. Auch noch 
in anderen Detailen der äusseren Morphologie (siehe Text pag. 8—9 
und Fig. 4. ~ a, &, c, d) erkennen wir aus der Vergleichung der homo- 
logen Teile eine allgemeine Reduktion der Antennorgane (von gleicher 
physiologischen Bedeutung) bei Atyaëphyra gegen denjenigen bei 
Palaemonetes. Für dasselbe spricht auch der volle Mangel von 
Statocyste in der Basis des I. Schaftgliedes, bei Atyaëphyra gegen die 
schon makroskopisch sichtbare bei Palaemonetes. Die Dimmensionen 
befinden sich auf der IL Tafel (pag. 3.). 

Die 2. Antenne, bei welcher sich die Schuppe mächtig entwickelt 
bat, zeigt normale Organisation wie bei allen Atyiden und Palaemo- 
niden (Fig. 5. Text pag. 10. — 12.). 

Die Stielaugen von Atyaëphyra entbehren des punktförmigen 
„Nebenauges", welches bei Palaemonetes deutlich hinter der Fasseten- 
fläche an der oberen Seite des Augeustieies hervortritt. Bezüglich 
der Dimmensionen vergl. die Tafel IV. (pag. 14.) 

ß) Die postoralen Extremitäten: 

Die Mandibeln sind ganz einfach, ohne Palpus, in der Mitte 
durch eine Einschnürung in das vordere, aus zwei Lamellen bestehende 
Molarfortsatz und in das hintere, musculöse Manubrium eingeteilt. 
Die .untere kauende Lamelle ist mit 3 — 4 starken gegenseitig in ein- 
ander greifenden Zähnen versehen, die zweite, obere dient als ein 
Lenkapparat bei der Bewegung der Mandibeln und besitzt deswegen 
auf seiner oberen Partie ein Gelenk und gelenkartige Kante, mit 
welcher sie sich an die Kante der Oberlippe stützt. (Siehe die Be- 
schreibung auf pag. 16. und die Fig. 7.) In der Regel sind die beider- 
seitigen Mandibelzähne paarig und in normalen Fällen auf der linken 
und rechten Seite in derselben Zahl vorhanden. Wir bemerken noch 
dabei eine interresante Asymmetrie in der Zahl der Zähne der linken 
und rechten Seite, welche dadurch hervorgerufen wird, dass normaler- 
weise ein Zahn sich selbständig auf dem vorderen Rande der linken 
Mandibel unpaar, isoliert entwickelt. Denselben habe ich im Symhol 

w-l-1 

— ^ mit 1 bezeichnet. (Siehe Fig. 7., Taf. V. w+ 1, w-fO.) Diese 

W-f-0 o 7 1,1/ 

Asymmetrie bei Atyaëphyra ist von einem besonderen Interesse mit 
Eücksicht auf einen ganz ähnlichen Fall bei Palaemonetes, wo auch 
die linke Mandibel immer (bei normalen Exemplaren) um 1 Zahn 
mehr aufweist, wo aber der unpaare Zahn nicht isoliert bleibt, sondern 

Věstník král. èeské společnosti nauk. Třída 11. 5 



QQ I. Arthur Brožek: 

sich in eine einzige Pieihe mit den anderen (paarigen) (n) Zähnen stellt. 
Diese Asymmetrie ist hei Palaenionetes varians (siehe Boas: Kleinere 
carcinol.Mitth. etc. [14]) für die Süsswasserformen charakteristisch, 
während bei den Meeresformen der unpaare Zahn — dem isolierten 
bei AUja't.-phyra entsprechend — völlig verschwindet. Die Zahl der 
paarigen Mandibelzähne bei Atijaëphyra variiert in den Grenzen 3—5. 
Die innere Kaute der unteren Lamelle des Molarfortsatzes besitzt 
hinter den Zähuchen einen rechteckigen Einschnitt mit 6 — 8 festen 
Kauborsten, deren Zahl wieder variiert. (Siehe Taf. V.) Endlich 
folgt gleich hinter diesen ein stark chitinöser Rand mit einem dichten 
Borsten-Büschel. (Fig 8.) Manubrium ist sehr musculös. Die Dim- 
mensionen — wie sie auf den Figuren (Fig. 7.) abgebildet sind — 
stellt die Taf. V. dar. 

Die erste Maxille besteht aus einem fingerförmigen Palpus, aus 
einer Kaulade und aus einer behaarten Platte. Die kauende Kante ist 
parallel mit dem Rande (derselbe ist frei) auf der oberen und unteren 
Seite mit einer Reihe kurzer Stachelzähne versehen. Die anderen 
Details sind aus der genauen Beschreibung und den Abbildungen 
(Fig. 9. und 10.) klar. Die Dimmensionen befinden sich auf der 
VI. Tafel. 

Die zw^eite Maxille ist aus 2 Kauladenplatten {A, B), einem 
deutlichen Palpus und einer mächtig ausgewickelten Exopoditen- 
lamelle zusammengesetzt. (Fig. 11.) Der palpus ist sehr einfach^ an 
der Basis flach verbreitet, am Ende mit 1 — 3 Spürborsten versehen. 
Das Exopodit trägt am ganzen Rand behaarte Borsten und sein hinteres 
verengtes, schief abgestumpftes Ende endet mit längeren, mächtigen, 
schwach behaarten Borsten. 

Die vordere Kauladenplatte (A), welche sich unvollständig in 
2 Teile spaltet, hat eine mächtige Behaarung mit einigen Borsten 
von typischer Form (Fig. 14. «, /?, y) und mit charakteristischer 
Anordnung derselben in schiefe und mit dem Rande parallele 
Reihen. (Fig. 13.) Die hintere, ovale Kauladenplatte (B) ist 
an ihrem Rand mit dicht aneinander einreihig anliegenden Haar- 
borsten (x) besetzt. Die Dimmensionen einiger Teile im A gemessen 
zeigt die Taf. VII. pag. 30. 

Das 1. Maxilliped ist in seiner Organisation ganz ähnlich der 
vorhergehenden Extremität. Es hat einen sehr deutlichen Palpus, 
dann eine äussere Exopoditenlamelle, vorn mit engem Fortsatze und 
mit 2 inneren Kauladenplatten, von welchen die vordere [A) ein- 
heitlich ist. Der Kaurand namentlich der ersten Lamelle A (die 



Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly). 67 

hintere, ovale ist schwach mit Borsten besetzt) ist durch Borsten 
von typischer Form (Fig. 17. a, ß.) und Anordnung (Fig. 18.) 
charakterisiert. Die Basis der Extremität trägt einen einfachen, kurzen 
Fortsatz, (rudimentäre Kiemenanlagen nach Joly). Die Dimmen- 
sionen sind auf der Taf. VIII. zusammengestellt und stimmen mit 
den in Fig. 15. bezeichneten Dimmensionen ein. 

Das 2. MaxüUped erinnert nur durch die Abplattung des 
distalen Gliedes (Kauladenplatte) auf die vorhergehenden Extremitäten, 
und nähert sich sonst dem 3. Maxilliped. Die Kauladenplatte trägt 
wieder auf ihrem stark und breit in die Fläche chitinisierten Rande 
eine mächtige Behaarung, die auf beiden Flächen typisch ange- 
ordnet ist (Fig. 21., 1. 2.). Diese Anordnung entspricht den Verhältnissen 
bei den zwei vorhergehenden Gliedmassenpaaren. Die Kaulade sitzt 
aaf einem gegliederten Schafte. Aus dem Basalgliede tritt ein 
geisseiförmiges Exopodit (wie es der Fall ist schon bei allen folgenden 
Extremitäten-Paaren) auf. Nahe daneben ist eine einfache kämmchen- 
förmige Kieme vorhanden. Durch diese Verhältnisse stellt diese 
Extremität in der Organisation einen Uebergang, zu den nach- 
folgenden Paaren vor. (Text. pag. 36.— 40. Fig. 19 , 20., 21.) Die 
Dimmensionen enthält die Taf. IX. pag. 40. 

Das 3. Maxilliped gleicht der äusseren Form nach, im 
Allgemeinen ganz den echten Beiufüssen. Sein Endopodit ist 4gliederig; 
und von seinem Basalgliede ragt ein geisseiförmiges Exopodit vor. 
Das letzte Glied des Endopodits, das mit einer Stachelkralle endigt, 
ist an der Innenseite seiner ganzen Länge nach mit eigenartigen 
Stachelborsten besetzt (Fig. 23. IL a), die in Gruppen von je 6—7 
(auch mehr) in transversalen Reihen angeordnet sind. Diese trans- 
versalen Reihen erinnern noch auf die schiefen Reihen der vorher- 
gehenden Extremitäten. Die Kiemen besitzen schon beinahe diesselbe 
Form^ wie bei den Thoraxfüssen, aber sie sind noch nicht so voll- 
kommen entwickelt. Als Stütze für dieselben bemerken wir da zum 
erstenmal einen hackenförmigen Epipodialanhang (Fig. 23. III. p.), 
der die Gattung Atyaëphyra charakterisirt. 

Die Pereiopoden. Die Bivei ersten Paare haben eine völlig mit- 
einander gleiche Organisation und unterscheiden sich nur durch die 
Dimmensionen und äusseren Habitus. Vom Basalgliede entspringt 
ein geisseiförmiges Exopodit und das 7gliederige Endopodit, dessen 
zwei letzten Glieder die Scheere bilden. Jeder Finger derselben ist 
stark auf der Spitze behaart. (Fig. 24. 1. u. IL ; 25., 1. u. 26.) Die hintere 
Partie des Propodit kann sich in eine Aushöhlung des vorderen Endes 



gg Arthur Brožek: 

des Carpopoclit einschalten. (Ein Cliarakter der Familie Atyidae, 
nach E. Ortüakn.) Auf dem Basalgliede sieht man wieder die zwei- 
reihig blätterige Kiemen neben dem hackenförmigen Epipodialanhang. 
Neben diesem setzen sich auf einem niederen chitinösen Höcker die 
Coxopoditborsten auf. (Fig. 25. 3.) Die Dimmensionen der beiden 
Paare befinden sich auf den Tafeln XL, XII. zu welchen die Figuren 
24. I. u. II. gehören. 

Auch die nachfolgenden 5 Paare der Schreitheine weisen eine 
gemeinschaftliche Organisation auf. Durch das Tarsalglied (Fig. 29., 
III.) unterscheidet sich das letzte (5.) Paar hauptsächlich von den 
vorhergehenden (Fig. 29., II.) zwei Paaren. Diese 3 Schreitbeine 
entbehren schon der geisseiförmigen Exopoditen (ein Charakter für 
Atyaëphyra), von denen nur ein Meiner Rest (a) (Fig. 28. 1.) übrig- 
bleibt. Die Dimmensionen mit den Textfiguren No. 27. I. u. II. 
übereinstimmend sind in die Tafeln XIII., XIV. und XV. einge- 
tragen. Die Kiemen sind vollständig als fächerfömige aus 2 Reihen 
von dünnen Plättchen bestehende Kiemen gebildet. Die hacken- 
förmigen Epipodialanhänge sind an jedem Paar in bester Entwicklung 
vorhanden. (Fig. 28. IL) Unter meinem Materiále bin ich auf eine 
Tarsaldeformation bei dem 3. Periopode (3. Thoraxfusse) gekommen, 
welche die Fig. 29. I. a. darstellt. Dieselbe trug eine abnormal 
entwickelte Scheere. Sie war nur auf der linken Seite und beweist 
als ein Rückschlag bei der Scheeren-Entwickelung die bekannte 
Homologie d^s Tarsalgliedes mit dem Scheerenfinger (Dactylo- 
podit). Bei dieser Deformität war der Finger unbeweglich und ganz 
dem Tarsus gleich. 

Die Pleopoden. Alle 6 Paare sind nach gleichem Plan gebaut 
und besitzen das basale, längliche, abgeplattete Propodit, welches die 
Exo- und Endopoditenlamelle trägt. Die letzteren sind auf den Rändern 
mit behaarten Borsten versehen. (Mit Ausnahme des letzten Paares.) 
Das Exopodit hat auf seiner inneren Seite einen Epipodialanhang 
von typischer Form (Fig. 32. IL), einen fingerförmigen Anhang , versehenen 
am Ende mit spiralen, schlägelartigen, chitinösen Hacken. Dein 
1 Paare beim Weibchen fehlt dieser ganz, auch die Dimmensionen des 
Endopodites mit glatten Rändern sind kleiner. Beim Männchen ist 
das Endopodit zwar auch reduciert, aber trägt noch endständig einen 
wohl entwickelten Epipodialanhang. Das Fehlen des Epipodialan- 
hanges beim Weibchen und seine endständige Stellung bildet ein 
charakteristisches Kennzeichen unserer Species. In grösster Entfaltung 
kommen die Epipodialanhänge auf dem 2, Paare vor. Beim Weibchen 



Variačně statistická zkoumání na Atyaëphyra desmarestii (Joly). 69 

sind sie einfach, fingerförmig, aber bei den Männchen sind sie als 
ein äusserer fingerförmiger und ein innerer, mit 3—4 Spürborsten 
versehener Anhang vorhandeo. Das letzte Pleopodenpaar, welches mit 
Telson den Schwanzfächer bildet, weicht durch die Form seiner Teile 
bedeutend von den übrigen ab. Sein Basalglied ist kurz, Endopoditlamelle 
oval; Exopodit mit glattem geradem, an dem distalen Ende in 
Stachel auslaufendem Rande versehen. Zwischen diesen und dem 
ovalen, mit behaarten Borsten besetzten Rande befindet sich ein Dom, 
welchen ich nur einmal gedoppelt fand bei demselben Exemplare, wo 
auch die endlichen (äusseren) distalen Stacheln und die seitlichen 
Paardörnchen vom Telson verdoppelt waren. Auch die Dimmensiouen, 
mit den Abbildungen Fig. 30. zustimmend sind auf der Tafel XVI. 
eingetragenv Die Verhältnissen von allen 6. Pleopoditen-Paare sind 
viel genauer im Text pag. 54. — 63. und in den Abbildungen Fig. 30., 
31. u. 32. dargestellt. 



Zakončuje touto II. částí výsledky své práce, používám této 
přílpžitosti, abych vyslovil své uctivé díky svému učiteli p. prof. dr. 
F. Vejdovskému za všestrannou přízeň a podporu práci mojí proka- 
zovanou; též p. prof. dr. Al. Mrázkovi srdečně dekuji za ochotné 
přenechání celého, bohatého materiálu Atyaëphyr a zapůjčení nejdů- 
ležitější litteratury, jakož i p. asistentu dr. E. Menclovi za různé 
rady, jež mi během práce ochotně poskytl. 



XVI. Tabulka: Dimmense pleopoilitů sp. Atyaephyrä desm. Joly. (A = 0'03ß72 mm). 



i jedinec měl podvojeaé krajDí troy <* na exopoditecli 6. 



ifchny elementy (mimo Jiaiál. sper. átétiay) byly poihojeiiy- (Viz L-^-I P'ig- ''^J- F'g- 



I. Tiibullia : Dimmense tegumentu sp, ^ yaephyra acsniín-eslii Joly. (J. = 0'03672 »řwr). 



,= ., v 



IL 

Zusatz zu (len Bemerkungen über die Verhältnisse 

zwischen dem Atomgewicht und der Dichte bei 

einigen Elementen/) 

Vou Prof. Dr. Heinrich Barvíř ia Prag. 
(Vorgelegt iu der Sitzung eleu 13. Jaüuar 1905.) 



Die iu der Erdkruste mit Eiuschluss der Atmosphäre enthaltenen 
weseutlichsten Elemente sind dem Gewichte nach geordnet: 0, Si, 
AI, Fe, Ca, iMg, Na, K (H, C, CI, P, S, N . . , nach Clarke)- 
Sämtliche diese Elemente befinden sich in dem oberen Teile des 
ersten Diagramms, ja vier oder fünf von den erstereti acht sind Glieder 
der zweiten kleinen Periode. 

Man sieht, wie die queren Pteihen des Diagramms nach oben 
zu an Länge abnehmen, wie die uieisten Linien sich dort einander 
nähern, also gleichsam dorthin konvergieren ; mit der xlbnahme des 
Atomgewichtes nimmt also auch die Dichte im Gänsen gegen oben 
ab, auch die Anzahl der Elemente wird geringer. Bezüglich der even- 
tuellen Bildung einzelner Elemente aus den anderen Hesse es sich 
im allgemeinen -erwarten : 

1) dass manche derjenigen Elemente, welche ein kleineres 
Atomgewicht zeigen, aus anderen, welche ein grösseres a besitzeui 
dwch Spaltung — nach einfachen oder nach komplizierteren Ver- 
■hältnissen — hätten entstehen können. 



*) Ueber die Verhältnisse zwischen dem Atomgewicht und der Dichte bei einigen 
Elementen; diese Sitzixiigsber. 1904 Nr. '29, Weitere Bemerkurgeu, daselbst Nr. 31- 
Sitzb. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Clase. 1 



2 II Heinrîcli Earvír: 

2) dass einige Elemente wolil auch — eventuell im Zustande 
von eigenartigen Modificationen — durcli eigentümliche, ebenfalls 
nach einfachen oder nach komplizierteren Verhältnissen erfolgte Ver- 
bindung andere Elemente liefern konnten, 

3) dass einige Elemente vielleicht auf mehreren Wegen, also 
auf mehrfache Weise entstanden sind. 

Es sollen hier einige Beispiele von „geraden Reihen" folgen, 
in welchen die additiven Verhältnisse der Atomgewichtszahlen der 
Elemente mit den Forderungen der Annahme von Spaltuugserschei- 
nungen mehr oder weniger übereinstimmen, wobei in der Wirklichkeit 
freilich auch andere Combiiiationen durch entsprechende Vertretung 
sowie auch der umgekehrte Weg der Bildung von Verbindungen als 
möglich anzunehmen wären. 

Eine solche Ueberlegung dürfte schon deswegen nicht jedes 
Interesse entbehren, da die „geraden Reihen" von Elementen gebildet 
werden, bei welchen das Verhältnis zwischen a und d nach der 

Formel dasselbe zu sein scheint. 

a 

In der Gruppe der Alkalimetalle: 

Rb 85-4, 2 K + Li 85-33, Na.-, + K 85-25. 

Na. 46-10, K-j-Li 46-18. Na, = 2 Na. 

Das a von Cs (132-9) lässt sich mit der Summe der übrigen a 
der Gruppe in einfacheren Verhältnissen nicht vergleichen, da immer 
eine ziemlich grosse negative Differenz zum Vorschein kommt 
(Rb + K4-Li:= 131-58, Rb + Na. 131-5, 2 Na. + K = 131-35). 
Darin könnte aber vielleicht ein Hinweis auf die Zugehörigkeit noch 
eines anderen Elements zu den genannten eventuellen Spaltungs- 
gliedern enthalten sein. 

In der Gruppe der Alkalierdmetalle: 

Ba 137-4, 2 Mg, -f Ca 137-54. Mgo = 2 Mg. Mit Be und Sr 
entstehen wieder grössere negative Differenzen : Sr -f- Ca -|- Be = 1368 ; 
Sr 87-6, Mg2 + Be + | Ca — 87-9. 

Wegen der verhältnismässig geringen in der Erdkruste vor- 
handenen Menge von Rb, Cs und Ba wäre es aber nicht leicht 
denkbar, dass alles Na und K bez. Mg und Ca nur durch Spaltung 
von Rb und Cs resp. von Ba hätte entstehen sollen, man möchte für 
die Entstehungsweise der ersteren auch auf die Möglichkeit manig- 
facher Wege denken. Im Diagramm trifft die Richtung Ba — Sr die 
Stelle des Na und Li. Da nun vom Sr auch die gerade Reihe 



Ueber die Verhältnisse zwischen ilem Atomgfwicht und der Dichte. 3 

Sr — Mg2 — Ca abzweigt, so entstellt die Frage, ob nach der Grösse 
des a ein Vergleich zwischen Sr, Mg, Ca und Na mit Li ni<iglich 
wäre. Ist es nun bedeutungslos, dass Ca -f ^ig + Na 87-51, Sr =z 87'ř;? 
?){ Ca -f- Li = 137-36, Ba 137-4. Dann würde man per analogiam von 
Ba aus nach unten eine Linie so verlaufend erwarten, dass dieselbe in 
ihrer oberen Fortsetzung wohl K treffen sollte. Ist es wieder ein Zufall, 
dass 3 K -|- l Ca =137-5? (Für Sr und Be wieder mit negativen 
Differenzen: K + Mg, -f Ca + Be = 137-1. Sr + l K -f i Ca 
- 137-24.) 

Dann würde man auf konsequente Weise fragen, ob die Al- 
kalierdraetalle nicht etwa ähnliche Beziehungen zu den Elementen 
der C— Zr Gruppe zeigen. Aus dem Diagramm Nr. 2 ist es aber 
ersichtlich, dass die Linie Ce — Zr-Sig auch Ca trifft. Man möchte 
also nachforschen, ob für das a des Ca Beziehungen zu dem a der 
Glieder der C— Zr Gruppe bestehen könnten. Ist es w^ieder bedeu- 
tungslos, dass, während Ce — 140-25, 3,1 Ca = 140-35, Ti -f C + 2 Ca 
= 140-3, (Zr + J Si + Ca =140-2)?' Ti 48-1, 4 C 48. Zr 90'6, 
11 Si-f Ti 90-7. 

Ganz besonders interessant dürfte auch die Reihe C — Ge — Th 
erscheinen, welche auch Sn treffen würde, falls die Dichte des letzteren 
zwischen 7-1 und 7-2 beträgt. Im Diagramm ist d für Sn mit 7-29 
zu hoch genommen worden, es ist dies die Dichte des geschmolzenen 
Zinns, während d für das künstlich tetragoual krystallisierte Sn nach 
Millp:b 7'18 beträgt, ja für das rhombisch krystallisierte nur 6-54 
ausmachen soll. Die Gerade C — Ge — Sn — Th wäre dann recht be- 
deutungsvoll, indem sie (ähnlich wie die Gerade B — As — In — Ta — TI) 
(jlieder der nach rechts fallenden Reihen C und Th mit Ge und Sn 
aus den nach links fallenden Reihen verbinden würde — auch Si^ 
dürfte nur für eine wenig kleinere Dichte in jene Gerade fallen. — 
Durch diese Umstände erscheint das Th wohl als ein wesentliches 
Glied des Elementensystems und seine Zerlegung, me eine solche 
Baskertille angezeigt hat, würde eine weittragende Bedeutung haben. 
Die Atomgewichtszahlen der genannten Elemente bilden fast Multipla 
von 12. Das zugehörige Sn würde auch ein Glied der Reihe 
Ti — Sn — Pb werden. 

In der Gruppe B — Sc: B 11-0, ] Sc 11 02. Sc 44-1, i Y 44-5. 
2 La 278-2, 3 Y -f- B 278-0. Für AI scheinen in der alleinigen 
Gruppe keine einfachen Relationen zu bestehen. 

Die Linie B — Sc trifft w^ohl Sr. Es entsteht die Frage, ob irgend 
Relationen für a zwischen Sr und den Gliedern seiner Gruppe einer- 



4 ' 11. Heinrich Barvíř: 

Èeits sowie den Gliedetn der Reihe Sc — B andererseits möglich 
wären. 

(Sr-87-6,A14-l.l Ca 87-25, 2Sr 175-2,2Sc + AI + lA Ca'175-45.) 

Y 89-0, Al + 2 B + Ca SQ-l, AI f ,1 Sc + Ca 89-15." 

(B-i-Y=: 100-0, 2.1 Ca 100'25.) 

Die Gerade La — Y zielt in die Nähe von K. La 139-09, 
Y + B + Kz:i 139-L5. 

Für die gerade Reihe P- — As - Sb : P f As = lOfrO, Sb 1202, 
Diff. 14-2, a für N 14-04. Die Gerade As — Sij trifft AI, möglicher- 
weise auch Mgg. 

Für die Reihe PiJ — Sb — Bi: Bi + P == 2.119-8, Sb 120-2. 

In der S — Gruppe: Te = 127-6, Se + 1 ,^ S z= 127-3, S + Se f 
= 127-26. 

In die Reihe Se — Telionimt nebat Ä.j auch P.j m liegen. Vielleicht 
ist nur zufällig 2 P -^ 3 S =: 2.79-1, Se 79-2? Die bekannte Ver- 
bindung PoSg ist freilich anders beschaffen als Se. 

Die Gruppen der sogen, schweren Metalle zeigen gewisse Ana- 
logien zu den vorderen Gruppen des Diagramms, doch sind die Be- 
ziehungen der entsprechenden Atoingewichtszahlen ohne die Glieder 
der fehlenden Periode zu berücksichtigen, nicht leicht zu verfolgen. 
Sollten die von Ti, Ge, Zr, Su etc. nach rechts liegenden Elemente 
als Fortsetzung der verwandten vorderen Gruppen betrachtet werden, 
dann müssteu ihre Atomgewic'htszahlen gehörig vervielfacht werden. 
Vielleicht bringt ein weiteres Licht auf die gegenseitigen Verhältnisse 
der Elemente die Nachforschung über die Ursache, warum einige 
deutlich verwandte Elemente im Diagramm in anders gerichteten 
Reihen sich befinden, z. B. Mg in einer nach rechts, Zq in einer 
nach links fallenden Reihe. 

Cr, Mo und W dürften bei geringen Correctionen eine gerade 
Reihe Cr — Mo — Wo liefern. 

In der Linie Zn — Cd — ^ — Pb würde das Glied * a zz: etwa 
1596 haben. Dann wäre Zu 4- * zr 2.112-5, während Cd =112-4. 
Wahrscheinliche gerade Reihen sind ferner: 
Pb — Sn — ïi, 
W — Mo— P:, 
Ta — Nb — V — P^ 

Fe., (— Sb - As) — AI; — 0: (- P^) bei d für ca . 2-5, 
Bi — Ni.3 — Sb — P!; — N bei d für N ca 2-9 (2-87). 
K — Ba — Zn, oder eher K - Zn;' — Ba? 



♦ 



Ueber die Verliältnisse zwischen dem Atompfewif-ht und dor Diflite. 5 

Die Riclitiing Ag — Au entweicht aus der Richtung Ou — Ag 
(vielleicht auf ähnliche Weise wie z. B. die Richtung Ba— Sr aus 
der Richtung Ca — Sr), wobei die Linie Au---Ag ziemlich gut AI 
antrifft. Dabei ist jedoch AI + Cu + Ag =: 198-6, Au 197-2, also Ditf. 
für Au— 1-4. In der wahrscheinlich geraden Reihe Cu — Rh — Au 
resultiert 3 Cu + 2 Rh = 3968, 2 Au 394-4, Diff'. für Au — 1-2. (Auch 
Lässt sich eine Gerade Cu^ Au Pt. ziehen, für welche Ptg = 389'6, 
3 Cu -f Au = 3880, Diff. für die Au enthaltende Summe— 1-6). 

Zum Zweck einer richtigen Auffassung der gegenseitigen Ver- 
hältnisse der Elemente könnten wohl die Relationen der geraden 
Reihen einige beachtenswerte Winke liefern, vielleicht z. B. auch zur 
Erklärung einiger Spektralerscheinungen, wonach man durch das 
weitere Studium der letzteren vielleicht wieder die wechselseitigen 
Beziehungen Avenigstens für einige von unseren Elementen noch 
besser festzustellen im Stande wäre. Fe, eines der verbreitetsteu 
Elemente, welches wahrscheinlich in dem inneren Teile unseres Erd- 
körpers angehäuft ist, liefert bekanntlich auffallend zahlreiche Spek- 
trallinien. Bezüglich der Alkalimetalle hat man schon öfters eine 
Ähnlichkeit der Spektra von Cs, Rb und K hervorgehoben, sowie 
3ine gewisse Fortschreituog ihrer homologen Teile, wobei die Linien 
Cs/7 und ,, sich bei Rb einander nähern, bis sie beim K gleichsam 
iusammengefallen erscheinen dürften (Cs enthält wohl noch eine rote 
Linie in dem linken unsichtbaren Teile des Spektrums). Eine gewisse 
L^'ortschreituug der Linien tritt beim Vergleichen der Spektra von 
Ba, Ca und Sr ; P, As und Sb, Zn und Cd, Ag und Hg, Cl, Br, J u. s. w. 
zum Vorschein, aus welcher Erscheinung bekanntlich Ciajuciax seinen 
Satz über die Spektra der natürlichen Gruppen von Elementen ab- 
geleitet hat, Lecoq de Boisbaudrax versuchte aus der Variation der 
Wellenlänge der homologen Linien oder Liniengruppen unter Berück- 
sichtigung des MENüELEjEPF'schen periodischen Systems die Atomge- 
wichtszahlen zu vergleichen und zu berechnen etc. 

Würde man zugeben, dass in den Spektren einiger Elemente 
auch Spektra von eigentümlichen Modificatiouen anderer Elemente 
enthalten sind, so könnte dann die Bedeutung der geraden Reihen 
auch von diesem Standpunkte aus geprüft werden. Falls man in dem 
Cs- Spektrum modifizierte und verschobene Spektra von Rb. K und 
Li und vielleicht noch einer vierten Substanz ahnen dürfte, dann 
dürfte die Annäherung der Summe von a für Rb -f- K -j- Li allein 
(131-58) an das a von Cs 132-9 kaum jede Bedeutung entbehren. 
D"ärfte man in dem Rb — Spektrum modifizierte und verschobene 



(3 II. H. B:u*víř : lieber die Verhältnisse zwischen dem Atomgewicht. 

Spektra lianptsächlich von K und Na, also schon mit Ausschluss von 
Li sehen, so würde auch die Summe der a von Na^ -[- K = 85"25 
gegenühei' dem a des Rb 85"4 beachtenswert sein. Der Hauptteil des 
ßa-Spektrums könnte wohl per analogiam als aus modifizierten und 
verschobenen Spektren von Sr, Ca und Mg zusammengesetzt gedacht 
werden, wobei wiederum eine analoge Fortschreitung der blauen Linie 
in der Richtung Ba — Sr — Ca wie in der Reihe Cs— Rb— K wahr- 
nehmbar wäre. Dürfte man in dem vorderen Teile des Cs Spektrums 
die verschobene Linie Li« ahnen, so sollte man wohl eine solche 
auch in dem vorderen Teile des Ba- Spektrums annehmen. Da sonst 
das Ba- Spektrum auch gelbe Linien enthält, ist es nun ein Zufall, 
dass die Richtunj Ba — Sr im Diagramm tvirklich Na und Li an- 
trifft ? Mit Rücksicht auf den eventuellen Zusammenhang zwischen 
der Alkalierdmetall-Gruppe und der Reihe B — Sc— Alg — Sr wäre 
wohl zu bemerken, dass das Spektrum des AI und B grüne Linien 
enthält u, s. w. 



Aus den oberen Zeilen geht hervor, wie die Atomgewichts- 
zahlen der entsprechenden Elemente die Annahme zu unterstützen 
scheinen, dass die Richtung Ba — Sr zu der Gruppe der Alkalimetalle 
hinführt, dass eine ähnliche Erscheinung für eine andere Richtung 
über Ba zu erwarten ist, dass die Richtungen Ce — Zr und B — Sc 
nach der Gruppe der Alkalierdmetalle zielen, dass P^ in die gerade 
Reihe S.^ — Se — Te fällt. Könnten denn solche Erscheinungen nicht 
darauf hinw^eisen, dass auch unter den ain meisten verbreiteten Elementen 
ein genetischer Zusammenhang besteht? Es wäre also die Annahme, 
dass auch solche Elemente, — ja, wie es mehrfach angenommen 
wird, unsere Elemente überhaupt ~ einst wohl aus einem einzigen 
gemeinschaftlichen Stoffe entstanden wären, auch aus diesem Grunde 
kaum nur als ein blosser Traum zu bezeichnen. 



^^ 



m. 

O nekterých eruptivních horninách z okolí Mělníka 

a Mšena. 

Podává Břetislav Zahálka v Praze. 
(Předloženo v sezení dne 13. ledna 1905.) 

Úvod. 

České StředohoH, jako každé veliké středisko vulkanické, vysílá na 
všechny strany daleko široko výběžky v podobě osamocených erupcí, 
které svou rozmanitostí skýtají místem podobné zajímavostí jako 
centrum Středohorské samo. 

Obral jsem si úkolem prostudovati menší, souvislý okrsek 
takových osamocených erupcí mezi Roudnicí, Mělníkem, Mšenem a 
Houskou položený, poněvadž zahrnuje v sobě řadu velmi zajímavých 
typů hornin. Navštívil jsem několikráte příslušnou krajinu s panem pro- 
fessorem drem. J, L. Barvířem a nasbíraný materiál v jeho petro- 
grafických cvičeních na c. k. české universitě prozkoumal. Vyslovuji 
na tomto místě panu dru J. L. Barvířovi nejsrdečnější díky za četné 
pokyny a neúnavnou péči, s jakou vedl mne při provádění práce 
této; taktéž jsem povinen díkem panu c. k. dvornímu radovi dru 
Karlu Vrboví za ochotu, s jakou opatřil mi chemické analysy tří 
hornin, poskytl příležitost studovati odbornou literaturu a dovolil 
prohlédnouti původní výbrusy Bořického, uložené v Českém Museu, 
a panu docentu Jos. Hanušovi za pečlivě provedené ony tři chemické 
analysy. 



Věstník král. čes. spol. nauk. Třída II. 



2 III- Břetislav Zahálka: 

Basaltické, osamocené erupce okolí Mélnicko-Mšenského jsou 
v přímé souvislosti s Českým Středoliořím a proto jest záhodno pře- 
deslati uèkteré poznámky o všeobecných geologických poměrech 
hlavního horstva samého. 

České Středohoří jest protáhlé dle osy jdoucí směrem SV— JZ 
v prodlouženém pak směru této přímky leží basaltické pohoří Dou- 
povské. Oboje horstva tvoří jakoby dvě zvláštní střediska, v nichž 
vulkanická činnost za doby třetihorní dostoupila svého vrchole, a které 
v obou okrscích se vzdáleností od centra ubývalo, ale osamocené 
erupce, roztroušené v kotlině Žatecko-uhomutovské, naznačují přece 
zřejmě souvislost obou pohoří. Oboje horstva rozkládají se v hluboké 
propadlině podél SZ hranice Čech, směrem JZ se táhnoucí, vyplněné 
hlavně sladkovodními vrstvami třetihorními. Propadlina táhne se od 
západního kraje hor Doupovských až ku východnímu kraji vlastního 
Českého Středohoří. Na severu jest ohraničena rozsedlinou Krušuo- 
horskoUj za níž hned strmí příkře Krušné Hory, a na jihu mírnou 
vyvýšeuinou permského a křídového útvaru, přes okolí Krýr a Loun 
se táhnoucí. 

Dle tektonických poměrii zdá se, že značné propadnutí se vrstev 
předtřetihorních, které dle Hibsohe^) v okolí Děčína obnáší místy ve 
směru vertikálním 800 — 900 w, udalo se po ukončení epochy křídové, 
před počátkem ukládání se vrstev spodního oligocaenu, ač vyslovuje 
HiBscH 'O domněnku, že klesání povrchu zemského mohlo začíti již 
v horní třídě, tak že vápence a sliny turonské ukládaly se také již 
v předem utvořené kotlině. 

Ve velkém sladkovodním jezeře, které za doby třetihorní sní- 
ženinu tuto vyplňovalo^ ukládaly se nejdříve vrstvy spodního a střed- 
ního oligocaenu, a to celkem dosti klidně. Ku konci středního oligocaenu 
bylo dle Hibscue") přerušeno ono klidné usazování se vrstev obrov- 
skými erupcemi, jež daly vznik obéma vulkanickým horstvům, Českému 
Středohoří a hornatiuě Doupovské. 

Osu příslušné hlavní eruptivní činnosti sledovati můžeme od 
Doupovského pohoří přes České Středohoří, okolí Rumburku až do 
Lužice. Výběžky Doupovského pohoří sahají však částečně až do 
Bavor, Smrčin a jsou též roztroušeny v JZ části Rudohoří. Rozlehlost 
ojedinělých erupcí při Českém Středohoří jest však ještě větší. 

1) Geol. Karte des böbmischen Mittelgebirges nebst Erläuterungen. Blatt 
II, pg. -à. 

'^) Tamtéž, pg. 4. 

'•) Tamtéž, Blatt I, pg. 229. 



o některých eruptivních horninách z okolí Mělníka a Mšena. 3 

Ojediněle roztroušené erupce sem příslušné vyskytují se jednak 
v severní části Kudohoří, jednak, a to nejhustěji, jsou roztroušeny 
v prodlouženém směru lilavní osy Středohorské od České Kamenice 
přes okolí Rumburku, Zitavy až ku Fridlandu, kromč toho možno 
sledovati místy hustěji seskupené erupce v širokém pruhu, protáhléni 
směrem JV, jenž rozprostírá se asi z krajiny Českolipské do okolí 
Jičínského a Pardubického a protíná osu hlavní eruptivní činnosti 
v tupém úhlu. Tento právě jmenovaný pruh sleduje smér velké roz- 
sedliny Labské^) a do jakéhosi pokračování jeho míležejí též basal- 
tické erupce moravsko-slezských Sudet mezi Dvorcem a Bruntálem, 
okrsku Ostravského a Pruského Slezska. 

Obě tyto osy šikmo se protínající sledují směr variscinského 
oblouku, který táhne se celou střední Evropou a k němuž náleží 
souvislá řada cizích basaltických pohoří, jako Rhön, Vogelsberg, 
Westerwald a Eifel.'^) Doba třetihorní značí tedy pro střední Evropu 
epochu obrovských převratů. 

Erupce okolí Mélnicko-Mšenského tvoří jižní hranici východních 
výběžků Středohoří v této krajině, která jest naznačena čarou jdoucí 
ve směru SZ— JV přes Vrutici, Chlum, Ostrý, Ješovlcký vršek, 
Chlomek a Zaboř — opět směrem oblouku variscinského. Těsně dle 
této čáry probíhá od Štětí ku Mělníku poměrně rozsáhlá rozsedliua •^) v kří- 
dovém útvaru, která zdá se časově souviseti s rozpukáním míst, nyní erup- 
tivními horninami prostoupených, a jest mimo to důležitá tím, že dala 
direktivu utváření se terrénu celé krajiny, neboť dle ní vymlelo si 
Labe dnešní své hluboké řečiště. 

Nejmladší sedimenty, kterými erupce okrsku Mélnicko-Mšenského 
prorazily, byly vrstvy útvaru křídového, jež na kontaktu značně byly 
proměněny, staly se značně tvrdšími a tak mohly snáze vzdorovati 
v místech takových větrání i erosivní činnosti, jak viděti jest z okol- 
nosti, že, je-li kde v okrsku Mělnicko-Mšenském zachováno nejvyšší 
pásmo křídové (X. •*) i= Fricovy Teplické vrstvy v okolí Ripu), jest to 
ponejvíce jen v sousedství erupce některé (Vrátenská hora, Chlomek, 



^) Srovnej F. E. Suess: Bau und Bild der böhmischen Masse. Wien und 
Leipzig. 1903, pg. 2. 

-) Na souvislost erupcí okolí Pardubic se směrem variscinského oblouku 
poukázal Dr. K. Hinteklechnee : Ueber Basaltgesteine aus Ostböhmeu. Jahrb. 
d. k. k. geol. Reichsaustalt. 50. Bd. 1900, pg. 469—526. 

^) C. Zahálka: Geotektonika kříd. útv. v okolí Ripu, pg. 3. Vést. král. 
ces. spol. Nauk. 1893. 

*) Pásma křídového útvaru značím dle prací otce svého C. Zahálky. 

1* 



4 III- Břetislav Zahálka: 

Kamínek a Ostrý). Jinak skládají povrch zemský ve větší části okrsku 
Mělnicko-Mšenského kvádrové pískovce pásma IX. (Fricovy vyšší 
jizerské vrstvy v okolí Mělníka a Mladé Boleslavi), s nimiž též většina 
erupcí na povrchu v kontaktu jest a pouze při některých erupcích na 
jižním a západním kraji okrsku jsou vrstvy křídové orodovány hlou- 
běji až ku pásmu VIII., V. neb IV. (Fricovy Dříuovské koule v Polabí 
Roudnicko-Mělnickém). 

Eruptivní horniny naše tvoří rozmanité vzájemné přechody, 
tak že někdy bylo velmi těžko dle dosavadní klassifikace je pojme- 
novati. Některé z nich jsou typy zcela nové a zasluhovaly by po 
způsobu některých petrografů nového jména; přec varoval jsem se 
zavádění nových jmen a volil jsem názvy tak, by již ze jména samého 
postavení horniny v systému bylo patrné. 

Budiž tu však předem poznamenáno ještě o světelné lámavosti 
základní hmoty sklovité a o způsobu provádění mikrochemických 
reakcí uá onu hmotu sklovitou a na nefelin. — Čiré sklo jevilo sice 
vždy lom nižší než kanadský balsam a podobně též sklo nahnědlé 
limburgitu z Kohlbergu a hauynofyru z Koraošína, avšak hnědé sklo 
horniny z Kostelce mělo zřetelně vyšší lom než kanadský balsam. — 
Lom světla pro obsidian udává Rosenbusch v Hilfstabellen etc. na 
1*484 — 1*495. Také pravé čiré i hnědavé sklo v limburgitu ze Saas- 
bachu má menši lom nežli kanadský balsam lámavosti 1"545. Za to 
hnědožluté, isotropní sklo hyalobasaltu z Gethiirms (Angerode) jeví 
lom zřetelně vyšší nežli 1*545. Podobně žlutohnědá hmota v téže 
hornině obsažená, přejemně polarisujíd, až skoro isotropní, má lom 
značně vetší nežH r545. V palagonitovém tufu z Beseliger Kopf 
v Nassavsku sklo slabounce nažloutlé jeví lom poněkud menší nežli 
1*545, kdežto isotropní, hnědožluté až žlutohnědé sklo má tuto lom 
značně vyšší nežli 1*545. Tato různost v lámavosti skelné hmoty jest 
ovšem podmíněna různým chemickým složením jeho, a hlavně zvýšený 
obsah železa zvyšuje jeho lámavost. 

Isotropní neb nezřetelně krystalované čiré hmoty jest v hor- 
ninách zde zkoumaných vttšinou poskrovnu. I bylo se spokojiti se 
zkoumáním rozpustnosti prášku horniny kyselinou solnou a po od- 
paření porovnáváním množství vyloučeného rosolu SiO^ a osazených 
krychliček NaCl. Kyselina solná rozpouští sklo i hmotu nefelinovou, 
tato však rozpozná se od čirého skla snadno větší lámavosti světel- 
nou. Že pak v horninách haujnickým nerostem bohatých jest skelné 
hmoty velmi málo a ostatní křemičitany kyselinou solnou nesnadno 



o nekteryc'h ornptivních liorninách z okolí Mělníka a Miena. 5 

se porušují, bylo možno kyselinou solnou v téchto přesvědčiti se 
o obsaliu Na v hauynickém nerostu samém. 

Poněvadž v literatuře nenalezl jsem přesně udáno, jak nutno 
dlouho působiti kyselinou solnou na prášek horniny, aby rozloženo 
bylo sklo neb hmota nefelinová, byly učiněny některé předběžné po- 
kusy s čistým nefelinem : nefelin byl rozetřen na velmi jemný i)rášek, 
dán na hodinové sklíčko a polit studenou, málo zředěnou kyselinou 
solnou (1 HCl: 2 HoO) — ve ^/^ hodině rozpustila se většina prásku, za 
hodinu pak všechen. (Kyseliny dle volumu bylo asi 10 krát tolik co 
prášku.) Zbylo jen něco hlenu isotropního, jejž těžko jest bez od- 
paření tekutiny za gelatinu považovati. Kapka filtrovaného roztoku 
samotného byla olpařena zvolna na vodní lázni na rovném sklíčku 
a zbytek odpařením vzniklý jevil v mikroskopu četné pěkné krychličky 
NaCl a zároveň zřetelnou rosol kyseliny křemičité, dříve hlavním 
dílem v HCl rozpuštěné. Zřetelnější reakce objeví se prostým od- 
pařením nefiltrované tekutiny. — Kde jest rosolu málo vyloučeno, 
bývá někdy sotva poznatelným, tu pak jest ku jeho zjištění vhodno 
použiti barviva, na př. roztoku fuchsinu ve vodě. Při pokusech 
s nefelinem byl čistý roztok nefelinu s HCl zvolna odpařen na vodní 
lázni do polosuchá, že bylo viděti zřetelné krychličky kamenné soli 
a rosolovitou hmotu kyseliny křemičité, seschlou v tenké mázdřičky, 
rozpukané na způsob schnoucích mázdřiček klihu. Souvislejší partie 
rosolu jevívají povrch poněkud vlnitě vrásčitý, což zvláště stává se 
patrným, když rukou poněkud stíníce pozorujeme spíše ve světle 
šikmo dopadajícím. Přidána kapka intensivně zbarveného roztoku 
fuchsinu ve vodě, ponechána 10 min., pak sebrána opětně od kraje 
pipetou, načež přidáno zvolna několikráte něco destilované vody, 
zředěný roztok pak odsát pijavým papírem, přidáno silného alkoholu 
opětovně, také ten odsát pijavým papírem, a po vyschnutí preparát po- 
zorován mikroskopem. Bylo viděti čiré krychličky kamenné soli, a rosol 
kyseliny křemičité byla zbarvena červenavě, což zvláště bylo patrno při 
upotřebení silnějšího zvětšení a kondensoru. Takovýmto způsobem 
zkoumán byl prášek všech ostatních hornin a zjišťována přítomnost a dle 
množství krychliček NaCl i poměrné množství Na. Dle síly reakcí dospěl 
jsem k resultátu, žeV4hodinové působení kyseliny solné (I HCl: 2 HgO) 
úplně stačí na rozpuštění skla, nefelinu i hauynického nerostu a že 
jen mírné a pozvolné sušení nejvíce způsobuje dobré vyvinutí krychlí. 

Dle provedených reakcí obsahuje sklo v horninách přimísené 
vesměs něco Na. 



III. IBřeti slav Zabálka: 



. Hefelinický augitit z vršku Záboře u Mělníka. 

Ve hřbetu táhnoucím se od Mělníka ku Všetatům vystupuje 
vršek Zaboř (225 m n. ni.), kde nalezena byla osamocená erupce 
basaltické horniny. Vršek tento snižuje se na všechny strany a na 
temeni jeho založen jest malý lom na onu eruptivní horninu. Erup- 
tivní hmota zdejší na prvý pohled tvoří těleso ojedinělé a jest na 
západu a východu, částečně i na jihu a severu omezena písčitým 
slínem křídového útvaru pásma V. Východní a západní hranice 
písčitého slinu jest v lomu celá odkryta, jižní však a též severní je 
z části hlínou a rumem z místa samého zanesena. Západní hranice 
písčitého slinu je téměř kolmou stěnou a má směr skoro přesně 
S — J. Písčitý slin jest vůbec rozpukán v několika směrech, hlavně 
však tímto směrem asi S— J o úklonu téměř svislém. V tomto směru 
jest celé místo prodlouženo, a zdá se, že hornina eruptivní také asi 
k severu pokračuje, neboť v této straně jsou již od vrcholu lomu 
zřetelný zvětralé stopy její. Přímý kontakt horniny eruptivní se slínem 
nebyl nalezen, jen při JZ straně shledal jsem zbytky vypáleného 
slinu písčitého. Vrstvy slinu, jak na tomto místě, tak i všude jinde, 
zůstaly dosti pravidelně horizontální, což svědčí o tom, že při erupci 
horniny basaltické nepůsobil velký postranní tlak. 

Hornina eruptivní zdá se tu vyplňovati prostě puklinu ve slinu 
křídovém vzniklou a pokračuje-li sem od severu, je to část žíly. | 
V severní stěně je těleso eruptivní horniny basaltické mocné něco 
přes 4 m, uprostřed lomu zdá se rozšiřovati a na jižní straně je 
stěnou písčitého slinu ukončeno. 

Hornina rozpukává balvanitě, a balvany ovětráváním nabývají 
podoby koulí; ve stavu čerstvém jest barvy tmavé, je-li zvětralá, má 
barvu světlejší. Úlomky cizích hornin, uzavřené ve hmotě eruptivní 
jsou kusy vypálených slínů křídových a snad i něco břidlice 
z Barrandovy etáže B, ale ani stopa po sedimentech permských neb 
karbonských. Z toho dalo by se souditi, že pod křídovým útvarem 
zdejším není staršího útvaru, leč teprve etáže B. 

Hornina basaltická jest barvy tmavošedé, drobně porfyrická 
s četnými drobnými vrostlicemi basaltického augitu 1—3 mm velkými. 

Hmota základní, která pro oko jest nerozlučitelná, jeví se 
v mikroskopu býti větším dílem holokrystalickou a jen místy poněkud 
hypokrystalickou ; složena jest hlavně z basaltického augitu, vyvinutého 
idiomorfně neb skoro idiomorfuě v podobě úzkých krátkých lišten, 



ii 



o některých eniptivních horninách z okolí Mělníka a Mšena. 7 

podlouhlých zrnek neb i širokých krátkých jehlic. Nemalý díl hmoty 
náleží magnetitu a nefelinu, ojediněle nalezeno i zrnko apatitu. 
Magnetit má obyčejné tvary, nefelin jest většinou omezen allotriomorfné 
dle tvaru soiisedních augitů a jen málo kdy zdá se býti blízek omezení 
krystalografickému. Sklo dá se dílem zřetelně rozeznati, dílem spíáe 
tušiti jako spojivo některých velmi jemné vyvinutých skupin augitových. 
Struktura základní hmoty blíží se tedy struktuře některých jemné 
složených nefelinitů neb nefelinických basaltů. 

Aitgit tvoří v hornině dvě generace, starší v podobě vrostlic, 
mladší ve hmotě základní. Vrostlice ve výbruse jeví se býti zbarveny 
světle žlutavě hnědě a jsou opatřeny místy na okraji slabým proužkem 
barvy temnější s nádechem do fialová. Pleochroismus jest velmi slabý 
a jeví přechod od tonu žlutavě hnědého do žlutavého, místy však 
jest úplně nezřetelný. Nejvyšší dvojlom nemohl býti přesně stanoven, 
ježto ve výbruse nebyl nalezen žádný přesný průřez dle co P co. 
Podélné průřezy jsou šesti- neb čtverhrané, příčné průřezy jsou osmi- 
boké s převládající plochou orthopinakoidu. Krystaly jsou omezeny 
plochami (100) (010) (110) (111). Štěpnost ve průřezech jest zřetelná 
dle (110). Uzavřeuinami v augitech jsou velmi hojná zrna magnetitová, 
v menším počtu objeví se uzavřeniný skelné, jež uloženy jsou zonálně, 
obyčejně při samém okraji. Augity hmoty základní dosahují délky 
0'02— 0-12 mm a jsou většinou téže barvy jako vrostlice, místy však 
značné světlejší. Poměrné množství veškerého augitu v hornině tvoří 
přes ^/^ celé hmoty. Magnetit činí zrnka nestejně velká. Ve vrost- 
licích augitových obsažena jsou zrnka drobná, jiná, dílem značné 
větší, dílem mikroskopicky opět drobná až velmi drobná zrnka činí 
příměs hmoty základní, při čemž větší zdají se tvořiti jakési vrost- 
lice ve hmotě té, kdežto nejmenší činí dojem vlastních součástek 
hmoty základní. Celkem jest magnetitu v hornině asi V4 celé hmoty její, 

Mikrochemickou reakcí dokázáno bylo ve hmotě základní značné 
množství Na. Lom světla nefelinové hmoty jest stejný neb o něco nižší nežli 
v kanadském balsamu. Dvojlom patrný, ač místy velmi slabý. Množství 
nefelinu činí méně než Y16 celé hmoty horniny. Čiré sklo má lom 
zřetelně nižší nežli kanadský balsam. 

Celkem vyvinovaly se součástky hmoty základní asi tím pořádkem, 
že nejprve vyvinovalo se něco magnetitu, brzy však magnetit i au- 
gitové vrostlice zároveň, při čemž část magnetitu, v podobě drobnějších 
zrnek byla uzavřena vrostlicemi augitovýrai. Po vývoji vrostlic au- 
gitových nastala změna v poměrech krystalace, začala se vyvinovati 
hmota základní, při tom však magnetit dále rostl, i nový ještě se 



g III. Břetislav Zahálka: 

vyvíjel, a zároveň vylučovala se druhá generace augitu, zprvu idio- 
morfně, posléze však allotriomorfně, když přidružil se vývoj allotrio- 
niorfní hmoty uefelinové. Celý pochod vývoje horniny ukončil se 
tuhnutím skla, jehož čii'á barva prozrazuje, že veškeré železo z hmoty 
bylo již vyčerpáno. 

Hornina popisovaná jest augititem^ avšak pro poměrně značné 
množství nefelinu nutno jest ji definovati augititem nefelinickým, 
a tím zároveň vyznačena jest příbuznost její s nefelinity. 



Přechod mezi augititem a nefelinitem z Ghlomku. 

Kiiželovitý vršek Chlomek, půl hodiny SV od Mělníka vzdálený, 
sestává až téměř k samému vrcholu z vrstev křídového útvaru. Nej- 
výše jest tu slínitý vápenec pásma X., jenž končí ve výši 266 m n. 
m., odkud až ku côte 281 m n. m., ku kostelíku sv. Jana, rozložena 
jest hornina basaltická.^) Hornina tato proráží vrstvy křídového útvaru 
celkem v podobě sloupu, kontakt však přístupný není. Hornina 
basaltická jest na povrchu silně ovétralá, zvláště na straně severní, 
kde jsou ve skále, bývalém to lomu, dutiny dosti velké, větráním 
vzniklé, a v nich je hornina pokryta silnou bílou vrstvou, částečně 
zeolitickou. Též na straně SV jest hornina zvětralá a pouze na straně 
JZ vystupuje čerstvá skála a tvoří tu pod kostelíkem několik vysokých 
sloupovitých balvanů. Ze zarostlých cizích hornin v hornině basaltické 
nalezen byl vypálený pískovec křídový barvy zelenavé a hojné úlomky 
slinu křídového. 

Hornina jest barvy tmavošedé, struktury drobně porfyrické a 
jen velmi pořídku vynikají z jemnozrnné hmoty základní ^2 — ^ mm 
velké krystalky augitu. Větší krystalky téhož nerostu až 4 mm délky 
dosahující jsou velmi vzácné. 

Základní hmota jeví se býti v mikroskopu slabé hypokrystalickou, 
složenou hlavně z basaltického augitu, menším množstvím z nefelinu 
a magnetitu. Spoře jsou roztroušeny nepravidelně omezené šupinky 
hnědého biotitu. Augit jest vyvinut v podobě úzkých krátkých lišten, 
podlouhlých zrnek, porůznu i širokých jehliček a omezen ponejvíce, 
alespoň v pásmu vertikálním, idiomorfně. Magnetit má obyčejný tvar. 
Nefelin je ponejvíce allotriomorfní, vyplňuje zbývající prostory mezi 
augity a zřídka kdy blíží se tvar jeho omezení krystalografickému. 

') O erupci této zmiňuje se C. Zahálka: Pásmo X., pg. 27. Vest. Král. 
čes. spol. nauk. 1894. 



i 



o některých eruptivních horninách z okoh' Mělníka a Mšena. 9 

Vrostlice augitové jsou ve výbruse barvy žlutavé hnédé, místy 
až žlutavé. Některé větší vrostlice obsahují slabé nazelenalé jádro 
přechodu ku augitu aegirinickéniu. Pleochroismem nabývají augity 
odstínů žlutavých a uaíialovělých. Pozorován byl obyčejný srůst dvoj- 
čatný i dle orthodomatu. Jako uzavřeniny lze pozorovati ve vrostlicích 
drobná zrnka magnetitu a částice skelné. Augit druhé generace jest 
vyvinut ve hmotě základní v podobě lištiček 0"02 — 012 mm velkých, 
barvy vždy žlutavě hnědé. Veškerý augit činí skoro ^/.^ celé hmoty. 

Magnetit vyvinut jest vedle drobných zrnéček, součástkám 
hmoty základní přimíseuým, též v podobě větších krystalků, činících 
dojem vrostlic. Hmota magnetitová zaujímá V^ celé hmoty. 

Hmota nefelinová, které jest v hornině této více nežli v pře- 
dešlé, jeví lom nižší nežli kanadský balsam a dvojlom patrný, ač opět 
místy slabý. Mikrochemická reakce dokázala hojný obsah Na. 

Postupný vývoj součástek dál se jako v hornině předešlé, 
struktura však jest méně porfyrická, byly patrně poměry při chladnutí 
horniny poněkud jiné. 

Hornina činí přechod mezi augititem a nefelinitem^ stejným 
právem mohla by nazvána býti nefelinitem augitem bohatým neb 
augititem, bohatým nefelinem, a tím potvrzuje ještě více příbuznost 
augititů a nefeliuitů. Přechody hmoty augitu basaltického ku hmotě 
aegirinického augitu, třeba velmi sporé, naznačují směr příbuznosti 
ku trachytickým horninám okolí Vrátenské hory a Housky, kde augit 
aegirinický hojně se vyškytá. 

Augitit od Chlomku. 

Asi 300 m od právě popsané erupce Chlomecké ve směru SSV 
naskytla se v lese menší erupce basaltická. Místo má nyní podobu 
okrouhlé jámy asi 11 m hluboké o průměru poněkud větším. Erup- 
tivní hornina proráží tu jemnozrnný pískovec pásma IX. křídového 
útvaru, který na jižní, západní a severní straně tvoří kolmé stěny 
a jeví trhliny horizontální i vertikální, na sobě téměř kolmé, jdoucí 
ve směrech asi SJ a VZ. Východní stěna sestává však z vypáleného 
slinil křídového, který pravděpodobně při erupci byl z větší hlubiny 
utržen a do této polohy vynesen. Hornina eruptivní jest v lomu 
vlastně částí žíly, místy až 1 m mocné, probíhající přibližné směrem 
S— J s malým úklonem ku V, odpovídá tudíž směr její směru místních 
trhlin v pískovci; pokračování její možno sledovati v severní i jižní 
straně lomu; v místě lomu se mocnost žíly patrně rozšiřuje. Poněvadž 



JO ni. Břetislav Zahálka: 

prodloužený směr žíly protíná zcela přesně prvou erupci chlomeckou, 
jest oprávněna domněnka, že obě erupce náležejí jedné a téže žíle. 
Hornina basaltická jest opět slohu balvanitého a místy ovětráním 
vznikají též tvary kulovité. Uzavřenin cizích hornin je velké množství, 
vesměs úlomky slínů a pískovců křídových, kontaktem úplné vypálené 
a do zelena zbarvené. Nalezen byl též zarostlý oblázek křemene, 2 cm 
v průměru měřící, pocházející nejspíše z některé vrstvy hrubozrnného 
pískovce křídového. 

Barva horniny basaltické jest tmavošedá, struktura porfyrická; 
v jemnozrnné hmotě základní lze pouhým okem spatřiti vzácně roz- 
troušené 1—4 mm dlouhé vrostlice augitu, v tenkém výbruse pak až 
r/o ^'^^'* velká zrna amfibolu. Místy obsahuje hornina množství malých 
dutinek, vyplněných druzami kalcitu, a tím nabývá vzhledu man- 
dlovcovitého. 

V mikroskopu jeví se hmota základní složena býti z velmi 
jemných, krátkých jehliček augitových, spojených malým množstvím 
hmoty skelné s příměsí drobounkých zrnéček magnetitu a tím nabývá 
vzhledu kalného. Také se zdá býti něco hmoty nefelinové přítomno. 
V této základní hmotě jsou uložena poněkud větší individua augitová, 
činící velikostí svou přechody ku drobným vrostlicím, ve výbruse 
makroskopicky patrným. 

Vrostlice augitové jsou ve výbruse barvy žlutavě hnědé, poněkud 
světlejší nežli v předešle popsané erupci chlomecké. Jehličky augitu 
ve hmotě základní jsou 0"04— 02 mm velké, barvy stejné s vrost- 
licemi. Množství veškerého augitu zaujímá asi ^/^ celé hmoty horniny. 

Magnetit zdá se dle velikosti zrnéček činiti tamtéž dvě generace 
a zabírá asi Vg celé hmoty. 

Ákcessoriclcý hasaltichý amfibol jest ve výtruse barvy tmavohnědé. 
Pleohroismus má silný, kolísíijící mezi tmavohnědou a světlehnědou 
barvou. Obrysů jest skoro vesměs následkem korrose allotriomorfních, 
zaoblených, různě laločnatých, a pouze tam, kde dvě zrna amfibolová 
vzájemně se dotýkají, zachováno jest původní idiomorfní omezení. 

Zrna křemenná, pocházející z cizích hornin, v hornině basaltické 
uzavřená, jsou vesměs objata známým věncem zelenavých jehliček 
pyroxenu^) a dosahují velikosti nanejvýše 2 mm; obrysů jsou vždy 



^) Cf. H. Rosfnbüsch: Mikroskop. Phj^s. d. mass. Gesteine, pg. 514, í036 až 
1037; V. Rosický: O čediči z Trosek, pg. 4., Rozpr. čes. Akademie cis. Fr. Jos. 
I, 1903, II. tř., čís. 7.; F. Zirkel: Lehrbuch der Pétrographie III. Bd. pg. 102, 
103; J. E. HiBscii: Geol. Karte d. höhtn. Mittelgebirge nebst Erläiiteningen 
Blatt V., pg. 50, 80. 



o některých ernptivních horninách z okolí Mělníka a Máena. 11 

zaokrouhlenýcli následkem kurrodující činnosti magmatu a obsahují 
množství jemných ponl, jež snad někdy uzavíraly kapky tekutiny. 
Jehličky pyroxenové částečné vnikají do hmoty křemenné, při samém 
doteku se zrnem křemenným jsou dobře rozeznatelný, poněkud dále 
od křemene však jeví příměs kalné, zelenavé hmoty sklovité, a celek 
jest dosti ostře odlišen od okolní hmoty základní. 

Sukcesse vývoje nerostného jest tedy dle struktury opět ana- 
logická jako v hornině předešlé, a jen to zmínky zasluhuje, že amfi- 
bolové vrostlice jsou starší vrostlic augitových: vývoj křemičitanů 
počal tedy vývojem amfibolu, ježto pak amfibol obsahuje uzavřená 
zrna magnetitu, jest magnetit nějakou částí nejstarší vyloučeninou 
nerostnou v hornině této vůbec. 

Hornina právě popsaná jest nerostným složením svým augititem. 
Příbuznost její se sousední horninou z vrcholu Cblomku jest zřejmá, 
liší se od této hlavně jen úbytkem nefelinu a hmoty skehié, kromě 
toho přítomností akcessorického amfibolu, 

Kefelinický augitit s olivinem x Homole u Hepína. 

Jihozápadně od Repína, v „Borech", mezi Hostinnou a Libní, 
na západ od cesty z Byšic do Řepína vedoucí, vystupuje kopec, 
zvaný Homole. Vršek skládá se až ku temenu z vrstev křídových 
pásma IX., nejvýše ze souvrství IX c. Na nejvyšším bodu vyvýšeniny 
této otevřen byl ještě před několika léty asi 30 m hluboký lom na 
horninu basaltickou,^) v němžto bylo patrno, že těleso basaltické 
horniny se do hloubky zužuje; hornina vybírána byla až ku samému 
kontaktu jejímu se sousedním písčitým slínem. Při stěnách kontaktu 
zanechány byly místem zbytky její slohu zřetelně sloupovitého se 
sloupy kolmo ku stěnám kontaktu stojícími. Dnes jest lom úplně 
zasypán a zbývá pouze malá prohlubeň, v níž povaluje se množství 
větších i menších kusů horniny basaltické. Uzavřeniny křídových pískovců 
a slínů v eruptivní hornině byly hojné; místy lze spatřiti ve zbýva- 
jících kusech dosti četné dutinky o průměru až 5 mm^ hmotou kal- 
citovou vyplněné. 

Hornina jest barvy tmavošedé, struktury porfyrické, s 1 — 7 mm 
dlouhými krystaly basaltického aiigitu, poněkud sploštělými dle ortho- 
pinakoidu. 



') O erupci této zmiňuje se Č. Zahálka : Pásmo IX. kříd. úty. y okolí 
ílipu. Repíaské podolí, pg. 4. Vést. král. čes. spol. nauk. 189.5. 



12 lïl- Břetislav Zahálka: 

Základní hmota jest mikroskopicky poněkud liypokrystalická, 
složená hlavně z basiAltického augitu, k němuž druží se značně menší 
množstvi magnetitu, něco nefelinové hmoty a skla, šupinek biotitových, 
jakož i stopy živce. Augit základní hmoty jest vyvinut nej stejnoměrně, 
čině dílem podlouhlá zrna neb široké lišty asi ^4 ^'^"^ velké, dílem 
menší a užší lišty neb podlouhlá zrnka, tu a tam i široké jehlice a jest 
pravidlem omezen idiomorfně aspoň v pásmu vertikálním. Hrubší 
zrnka jeho činí jakýsi přechod od jemnějších ku vlastním vrostlicím 
augitovým. 

VrostUce augitové jsou ve výbruse barvy žlutavěhnědé a jeví 
nezřídka zonální proužkování, přecházejíce k okraji zhusta v pásmo 
tmavší, způsobené obsahem železa, neb i v ton nafialovělý, podmíněný 
přítomností titanu. Porůznu obsahují vrostlice jádro nazelenalé slabého 
přechodu k augitu aegirinickému, které však neodpovídá všude obrysy 
svými vnějšímu krystalografickému omezení, nýbrž bývá omezeno ne- 
pravidelně. Pleochroismus zelenavých partií těchto je slabý a kolísá 
mezi barvou zelenavou a žlutavou, světelný lom pak jest vyšší nežli 
v pásmu augitu basaltického. V příčných průřezech, které ve výbruse 
ve větším množství se vyskytly, jsou kromě štěpnosti dle ooP též 
poněkud vyvinuté trhlinky dle acPoo. Ve vrostlicích jsou opět hojné 
uzavřeniny zrnek magnetitových. Augity hmoty základní jsou 0*04 —0'2 mm 
veliké, barvy stejné s vrostlicemi. Poměrné množství veškerého augitu 
obnáší přes ^/^ celé hmoty. 

Magnetit činí jednak větší zrna, která jako vrostlice ze hmoty 
základní vynikají, jednak zi-na drobnější, která ostatními součástkami 
hmoty základní jsou promísena. Množství jeho činí přes ^'g celé 
hmoty. 

Mikrochemickou reakcí dokázáno bylo v základní hmotě dosti Na. 

Hornina obsahovala něco alccessorichého olivinu, čemuž nasvěd- 
čují pseudomorfosy po něm v podobě serpentinu a uhličitanu magnes- 
natého. Druhotných rud jest v pseudomorfosách málo vyvinuto, ob- 
sahoval patrně olivín málo železa. Kromě olivinu bylo tu též původně 
něco amfibolu, jenž však později byl magmatem úpluě resorbován na 
shluk tmavohnědých až černých lištiček železné rudy, které promíseny 
jsou malými krystalky augitu ve výbruse žlutavěhnědého. Skupiny 
tyto jsou zcela analogické oněm, jež v jiných horninách zde popiso- 
vaných buď uzavírají ještě zbývající část amfibolu nebo jeví aspoň 
obrysy amfibolových krystalů. 

Struktura nerostná jest celkem podobná jako v horninách pře- 
dešlých, přece však nejstaršími křemičitany byly tuto olivin a amfibol, 



o některýcli eniptivních liorťiinách z okolí Mělníka a Mšena. ]3 

a teprve po uicli začaly se vyvinovati vrostlice augitové, částečně 
vlastní zelenavá jejich jádra. Přiniísené lištičky živcové vyvinovaly s(; 
skoro naposled. 

Hornina jest nefdinicJcým migititem s olivínem. Obsahem neťelinu 
blíží se horiiináni nefeliuickým a stopami živce poněkud též plagio- 
klasickým basaltům. 



Augitit z Kamínku u Strážnice. 

Jihozápadně od obce Strážnice, nedaleko Mělníka, táhne se 
hřbet, na jehož nejvyšším místě otevřeno jest několik lomů na horninu 
basaltickou.^) Lom prvý založen jest př-i nové silnici před Strážnicí 
ve stráni ku SZ skloněné, směřující od VJV ku ZSZ. Jáma je 
asi 20 m hluboká a čtverhraná. Hornina eruptivní proráží tu nejvýše 
slínitý vápenec křídový pásma X. a větrá na kulovité kusy. Chová 
v sobě přehojné uzavřeniny slínů křídových, které se již z povzdálí 
ve stěně bělají; velikost jich jest různá, největší pozorovaný, uzavřený 
balvan, asi l^/j m široký a V2 '^'^ vysoký spatřiti lze ve východní 
stěně lomu. Celý kus ten patrně, tak jak byl urván, byl vynesen 
nahoru tlakem jen od spodu působícím, neboť trhliny dle vrstev 
jdoucí jsou v poloze horizontální, podobně jako tomu jest i při menších 
úlomcích. Z druhotných nerostů v hornině basaltické nalezeny byly 
v dutinkách drûzy kalcitu. Několik kroků od této jámy ve směru 
skoro jižním je druhý lom, v němž hoi'uina má tutéž povahu. Kovněž 
ve směru skoro severním od prvého lomu na svahu stráně je menší 
jámou odkryta táž hornina. Dle těchto tří otevřených lomů zdálo by 
se, že směr žíly eruptivní jde od SV ku JZ, poněkud ku SSV a JJZ, 
a vůbec, že žíla tato jest snad v souvislosti se žílou Chlomeckou, 
která probíhá v prodlouženém směru jejím, arcit zuačně opodál. 
Vyvýšenina má však tvar takový, že nemůžeme s určitostí zdejší 
erupci pokládati za žílu jdoucí ve směru vytčeném, neboť jest úplně 
možno, že celé návrši Kamínek je uvnitř vyplněno hmotou basaltickou, 
a snad jen na těchto místech nahodile lom na ni byl otevřen. Možná, 
že i na sousedních polích by bylo možno na horninu basaltickou pod 
zemí přijíti. 



') O erupci této zmiňuje se Č. Zahálka: Pásmo X. kříd. útv. v okolí 
Kipii, pg. 27. Vést. král. čes. ř-pol. Nauk. 1894. 



14 III. Břetislav Zahálka: 

Hornina jest barvy tmavošedé, stiuktuiy spoře porfyrické a jen 
velmi vzácně vystupují z celistvé hmoty základní 1—4 íum dlouhé 
krystalky augitu. 

Hmota záJdadni ohjeví se v mikroskopu složena býti hlavně z augitu, 
mnohem menšího množství magnetitu, a též přimíseno jest něco čiré, 
vápenaté hmoty, která iníiltrována byla do dutin aneb horninou při- 
brána byla z okolí. Místem zdá se býti něco skla jako spojivo mezi 
drobnějšími augity, ale při pětkrát opětované zkoušce mikrochemické 
nebylo zle zjistiti ani stopy Na. Augit základní hmoty vyvinut jest 
v podobě krátkých lišten a podlouhlých zrnek, větším dílem idio- , 
morfně omezených, a zdá se, že původně základní hmota byla silně 
porovitá čili miaroliticky vyvinutá. 

Vrosilice augitové jsou ve výbruse barvy žlutavěhnědé a jeví při 
kraji proužek temněji zbarvený, místy však jsou vrostlice nafialovělé 
se značným pleochroismem. Vzácné vyskytne se jádro zelené se silným 
pleochroismem, silnější to přechod ku aegirinickému augitu. Lištičky 
augitu ve hmotě základní jsou barvy nahnědlé jako vrostlice, rozměrů 
004— 0'22 mm. Veškerá hmota augitová zaujímá přibližně ^/g hmoty. 

Magnetit vyvinut jest pouze ve tvaru drobných zrnek, a množství 
jeho nezaujímá celou ^g hmoty. 

Byla též nalezena pseiidomorfosa po oUvinu v podobě uhličitanu 
magnesnatého s malým množstvím serpentinu, rud prostá; byla tu 
patrně látka nerostná forsteritu blízká. 

Tento oliviu byl asi ze součástek nerostných nejstarší. Postupný 
vývoj ostatních nerostů dál se jako v horninách předešlých. 

Hornina právě popsaná nerostným složeníiu jest augititem. 



Kamptonitický augitit od Žitné. 

Uprostřed výšiny, zvané „Na Žitné", mezi obcemi Tupadly,, 
Žitnou a Dolní Zimoří, severně od Mělníka, založen byl v poli přii 
nové silnici, JZ od côty 293 lom na horninu basaltickou. Lom má 
tvar chodby asi 2 m široké, jdoucí směrem ZSZ — VJV. Hornina i 
basaltická tvoří tu žílu, probíhající směrem lomu a proráží křídový 
pískovec pásma IX. Kontaktem změněný pískovec dobře jest viděti 
v SSV stěně. Směr rozpukání horniny basaltické jest SSV — JJZ,i 
kolmo na tento směr a horizontální, vznikají tudíž tvary kostkovité. 
Ze sekundárně vyvinutých nerostů pozorováno v hornině basaltické 



o některých ernptivníclj horninách z okolí Melníka a Mšena. 15 

množství kalcitu, tvořícího výplň malých dutinek. Uzavřenin cizích 
hornin křídových jest málo. 

Hornina basaltická jest barvy tmavošedé^ struktury porfýrické; 
ze základní hmoty vynikají četné vrostlice augitové, méně hojné am- 
fibolové a porůznu i destičky biotitu. Krystaly amfibolu dosahují 
délky až 2 cm, krystaly augitu 4 nim, destičky biotitu, nékdy přesné 
šestiboké, mají průměr až 1 cm. 

Základní hmota jeví se v mikroskopu složena býti z basaltického 
augitu, menší množství činí magnetit a čirá hmota, augity spojující, 
nemálo jest i drobných šupinek biotitových. Augity základní hmoty 
jsou vyvinuty v podobě podlouhlých krystalku, částečué krátce lišto- 
vitých. Čirá hmota náleží větším dílem nefeliuu, částečně však jest 
i sklo tu přítomno. 

Vrostlice augitové jsou zíijímavé zonálním proužkováním, pro- 
zrazujícím přechod od hmoty aegirinickému augitu blízké ku hmotě 
augitu basaltického. Hlavní díl krystalu bývá barvy slabě natialovělé, 
při kraji pak s proužkem temněji fialovým, jádro pak bývá nazelenalé. 
Zelenavé partie jeví pleochroismus slabý. Opětně byla pozorována 
četná zrnka magnetitová jako uzavřeniny ve vrostlicích. Lištičky 
augitu, ve hmotě základní obsažené, dosahují délky 0"04 — 0'24 mm 
a jsou barvy stejné s vrostlicemi augitu basaltického. Množství všeho 
augitu obnáší přes ^4 ^^^^ hmoty. 

Magnetit i v této hornině zdá se tvořiti dvě generace a zaujímá 
asi ^/-^Q celé hmoty. 

Mikrochemická reakce dokázala ve hmotě základní dosti Na. 

Akcessorický amfibol basaitický, barvy hnědé jeví někdy při 
okraji proužek světlejšího neb temnějšího odstínu. Krystaly jeho jsou 
korrosí všeobecně porušeny, při kraji vyhledány jsou nepravidelné 
záhyby a prohlubinky, jež vyplněny jsou okolní hmotou základní a jen 
velmi spoře jsou obdány rámečkem aggregátně složeným z temně 
hnědých až černých tyčinek železité hmoty a zrnéček magnetitu. 
Rámečky tyto celkem prozrazují, že původní vrostlice amfibolové 
měly tvar idiomorfní. 

Nejstarší součástkou horniny jest amfibol s biotitem ; po vývoji 
těchto následoval vývoj ostatních součástek postupem jako v horninách 
předešlých. 

Hornina popsaná dle mikroskopické povahy své náleží k augititům, 
avšak výskytem hrubých vrostlic biotitu, poměrné vysokou váhou 
'Specifickou (2'974) a povahou cheuáckoU;, jak níže bude doloženo, 



16 III. Břetislav Zahálka: 

přibližuje se Jcamptotiitům, a s tím shoduje se i geologický výskyt její 
v podoíaě žíly. 

Augitit z Ostrého. 

Vršek Ostrý, zdvihající se východně od Štétí u Roudnice sestává 
až téměř ku temeni z vrstev křídových, nejvýše z vápnitých slínů 
pásma X. Na vrcholu otevřeny jsou dva lomy na horninu basaltickou^) 
a ve svahu ku JJZ založen byl lom třetí. Lom prvý, na severní 
straně vršku založený, má tvar okrouhlé jámy, jejíž stěny sestávají 
z horniny basaltické, slohu nepravidelně sloupovitého; na tuto při- 
kládají se vrstvy vápnitého slinu, spodního oddělení pásma X. křídového, 
který v severní stěně jeví značné zborcení, při povrchu jest měkký 
a má svou původní barvu modravou, blíže kontaktu jest proměněn 
a tvoří velmi tvrdou, 20 cm mocnou vrstvu porcelánového jaspisu. 
Tato tvrdá vrstva poměrně dlouho vzdoruje větrání a tím se udržuje, 
zároveň pak v ní nacházejí oporu i okolní části slinu kontaktem ne- 
proměněného, a tím zachovávají se ve značné výši vůči částeo 
vzdálenějším, již silně erodovaným. Asi o 10 w ve směru jižním, 
v nejvyšší poloze vršku, je otevřen druhý lom v hornině basaltické 
a v prodlouženém směru dvou těchto lomů jest ve stráni ku JJZ 
skloněné lom třetí na tutéž basaltickou horninu. V obou posledně 
jmenovaných lomech kontakt přístupný není, a v téže výši na svahu 
západním odkryté vrstvy pásma X. jeví neporušené horizontální 
uložení. Zdá se, že erupce zdejší má tvar žíly, probíhající dle zmí- 
něných tří lomů směrem SSV — JJZ a je snad ve spojení s erupcí 
na nedalekém vršku Ješovickém, který leží v prodlouženém směru 
jejím. Přikrytí vrstvami slínovými, jakož i částečné zborcení těchto, 
svědčí zajisté o mocném tlaku, jaký erupci magmatu horniny basaltické 
provázel. 

Hornina basaltická obsahuje hojné uzavřeniny vypálených slínů 
křídových, jest barvy tmavošedé, struktury porfyrické s Četnými 2— 16 mm 
dlouhými krystaly augitu a sporými destičkami biotitu až 9 mm 
v průměru měřícími. 

ZáJcladni hmota jest na pohled skoro celistvá a jeví se v mi- 
kroskopu složena býti hlavně z podlouhlých krystalků augitových 



') Erupci tuto popsal F. A. Reuss : Mineral. Geographie von Böhmen. I. 
B. Dresden. 1793, pg. 276 a zmiňuje se o ní C. Zahálica: Pásmo X. kříd. útv. 
v okolí Řipu, pg. 26. Vést. král. čes. spol. nauk. 1894 a Pásmo IX. kříd. útv. 
mezi Chocebuzy a Vidímí, pg. 2. Tamtéž, 1896. 



i 



o nekterýcli eruptivních horninách z okolí Mělníka a Msena. 17 

a ze značné menšího množství magnetitu a čiré hmoty, krystalky 
augitové spojující. Tato náleží dle optických vlastností dílem nefelinu 
dílem sklu. 

VrobUice augitové ve výbruse jsou barvy šedavěžlutavé s nádechem 
do tialova, při zonálním proužkování s okrajem nahnědlýni. V některých 
pnÏÏ'ezech augitu jsou stopy zelenavého jádra slabého přechodu ku 
aegiriuickému augitu s pleochroismem málo zřetelným. Obrysy krystalu 
jsou většinou pravidelné, místy však korrosí poněkud zaoblené neb 
vyhledané. Tu a tam lze viděti v průřezech vrostlic větší i menší 
okrouhlé dutinky, vyplněné směsí součástek okolní hmoty základní; 
vnikla patrně hmota základní do podélných dutin korrosí vyhledaných, 
které ve výbruse napříč protnuty byly. Uzavřených částic skelných 
a osamocených zrnek míignetitu jest ve vrostlicích augitových hojné. 
Krystalky augitové druhé generace jsou 0'06 — 0-3 mm dlouhé a barvy 
stejné s vrostlicemi. Poměrné množství veškerého augitu činí 
^/4 hmoty. 

Maijnetit vyvinut jest ve tvaru drobných zrnek, a pouze vzácně 
íjvyskytne se zrnko poněkud větší; množství jeho činí asi Vs cölß 
hmoty. 

Sklo má zřeteluě nižší lom světla nežli kanadský balsam, a ne- 
felinová hmota jest lomu skoro stejného s kanadským bal samém. 
Mikrochemickou reakcí zjištěno dosti Na. 

Akcessoricky vystupující hasaltický amfibol má ve výbriise barvu 
hnědavou, místy s vyvinutým zonálním proužkováním. Jest vesměs 
korrodován, pročež jsou krystaly obrysů zaoblených, někdy s vyhle- 
danými, nálevkovitě do vnitra krystalu se rozšiřujícími dutinkami, 
vyplněnými okolní hmotou základní. Opět spoře, jako v hornině 
předešlé, vyvinut bývá kolem korrodovaných vrostlic amfibolových 
rámeček, skládající se tu ze shluku tyčinek a zrnek železitých barvy 
temněhnědé, mezery pak mezi těmito vyplňují lištičky augitové, 
shodné s okolním augitem hmoty základní. Magnetitová zrna v rá- 
mečcích zjištěna nebyla. Množství amfibolu jest u přirovnání s pře- 
dešlými horninami značné a zabírá asi Vie ^^^^ hmoty. 

Byla však v této hornině pozorována také zvláštnost, že v jedné 
vrostlici amfibolové bylo nalezeno allotriomorfně omezené zrno 
basaltického augitu. Zjev ten svědčí zajisté o jakési proměnlivosti 
poměrů krystalačnich na počátku doby vývoje augitu. Vedle biotitu 
a amfibolu lze za nejstarší součástku považovati magnetit, který jest 
ve všech ostatních součástkách uzavřen. 

Hornina popsaná jest augitifem. 

Věstník král. čes. spol. nauk. Třída II. 2 



III. Břetislav Zahálka: 



Äugitit Z Chlumu u Yeležic. 

Chlum jest vzdálen 3 km seveniè od Štětí a strmí nad obcí 
Veležicemi v podobě ostrohu, který zakončuje planinu táhnoucí se 
k Veležicům od JV a sestává při úpatí z pásma IV. křídového 
útvaru, nejvýše pak z pásma VIII. Na ZJZ svahu Chlumu jest 
opuštěný lom na basaltickou horninu ve tvaru podélného příkopu, 
táhnoucího se po svahu směrem ZJZ— VSV. JJV stěnu lomu skládá 
v dolní části písčitý slin a nad tímto spočívá pískovec křídový. Obě 
horniny jsou kontaktem s eruptivní horninou změněné a nepravidelně 
rozpukané. Ve VSV stěně lomu vystupuje nevrstevnatározdrobenina barvy 
žluté, místem naíialovčlé i šedé, sestávající ze směsi částic slínových, 
kontaktem poněkud změněných a zdejší horniny basaltické. SSZ 
strana lomu jest ssutinami hlíny zakrytá, není tudíž možno určiti, 
pokračuje-li hornina eruptivní i v tomto směru dále, či je-li i na této 
straně stěnou kontaktních hornin omezena. Jest však pravděpodobno, 
že těleso eruptivní má tvar žíly, táhnoucí se směrem ZJZ — VSV. 

Hornina basaltická jest barvy tmavošedé a struktury velmi 
jemně porfyrické; ze hmoty základní, na oko skoro celistvé, vynikají 
přečetné, úzké vrostlice augitu. zřídka V2 ^^''* dlouhé. 1 

Hmota základní v mikroskopu objeví se býti složena velkým 
dílem z krátkých lišten a podlouhlých zrnek augitových, idiomorfně neb 
skoro idiomorfaě omezených, s něco krystalovými aggj-egáty magnetitu, 
spojených základní hmotou, složenou ze mnohem jemnějších lišten 
a zrnek augitových, něco skla a prášku mngnetitového. Vzácně roz- 
troušen jest andesih, hlavně v podobě jemných lištiček ve hmotě 
základní, vzácně pak ve tvaru větších zrnek, mikroporfyricky vyni- 
kajících. Také něco nefelinové hmoty jest místem přimíseno. 

Vrostlice augitové ve výbruse jsou barvy světlé, žlutavěhnědé 
a pouze vzácně vyškytá se ton červenavéfialový. Ve vrostlicích jsou 
opětně uzavřena četná, drobná zrnka magnetitová. Augity hmoty 
základní jsou průměrně 0*14 mm velké a barvy nahnědlé jako 
většina vrostlic. Veškerý augit zaujímá asi '^/^ celé hmoty. 

Magnetit činí jednak větší zrnka, jednak je vyvinut v podobě 
jemných zrnéček, jimiž hlavně hmota základní je promísena. Zaujímá 
asi ^8 c^lé hmoty horniny. 

Mikrochemickou reakcí zjištěno v hornině dosti Na. Na někdejší 
přítomnost amfibolu poukazují vzácné se vyskytující shluky tmavých 
lišten železitých, promísených hustým práškem rudním. 



o některých eriiptivních horninách z okolí Mělníka a Msena. 19 

Časově vyvinul se amfibol opětně nejdříve, andesin pak, jakožto 
součástka nejkyselejší, ku konci krystalace horniny. 

Hornina jest auyUítem] příměsí plagioklasu směřuje však ppněkud 
ku plagioklasickým basaltům. 



Augitit od Ynitice.^) 

Blíže západního kraje obce Vrutice^ as dvě hodiny severně od 
Roudnice vzdálené, po pravé strano silnice vedoucí odtud k nádraží 
Polepskérau, vystupuje malý pahorek, asi 5 í» vysoký, složený v jádru 
svém z horniny basaltické. Hornina ta přístupna jest pouze v lomu 
na SZ straně pahorku založeném, a sice vystupuje tu pouze na dně, 
kdežto kolmé stěny Jomu sestávají z pískovce křídového, který 
blízkostí kontaktu jest velmi ztvrdlý a zcela nepravidelně rozpukán. 
Pro nepřístupnost dalších vrstev křídových v samém okolí kontaktu 
nebylo možno přesně zjistiti horizont, ku kterému pískovec náleží, 
možno však souditi dle stratigrafické polohy a dle blízkých pramenů 
Vrutických, které v jejich oboru vynikají, že jsou to vrstvy pásma V. 
Na úpatí pahorku ukládá se na skálu pískovcovou vrstva rozdro- 
beuiny, skoro tufu podobné, asi 7^ ^'^ mocná, jež ku vrcholu se po- 
znenáhlu vytrácí. Dle tvaru pahorku není vyloučeno, že těleso basal- 
tické horniny vyplňuje dutinu podoby komínu. Hojné jsou v basaltické 
hornině zelenavé uzavřeniny úlomků slínů a pískovců křídových, 
kontaktem velmi změněných. 

Hornina basaltická jest barvy tmavěšedé, struktury jemně 
a zároveň spoře porfyrické; velmi vzácně vystupují z celistvé hmoty 
základní 1 — 2 mm velké vrostlice augitu a V2 — ^ ^^^ velká zrna, 
náležející analcimu, jenž vyplňuje drobné dutiny a pukliny. 

Hmota základní i^Ni se býti v mikroskopu slabě hypokrystalickou, 
složenou z basaltického augitu, menšího množství magnetitu, sporého 
biotitu a malounko nefelinové hmoty a skla. Augit její jest vyvinut 
idiomorfně v podobě úzkých lišten. Magnetit činí větší i menší kry- 
stalky, místy v aggregáty seskupené. 

Vrostlice augitové jsou ve výbruse barvy žlutavěhnědé, s nádechem 
do fialová a uzavírají opět hojná, drobná zrnka magnetitu. Lištičky 
augitu hmoty základní bývají 0"04 — 0*22 mm dlouhé a jsou barvy 

^) O erupci této zmiňuje se F, A. Reuss : Min. Geographie von Böhmen, 
I. B. Dresden. 1793, pg. 280. 

2* 



20 III- Břetislav Zahálka; 

shodné s vrostlicemi. Veškerý augit zaujímá sotva ^|^ celé hmoty 
horniny, magnetit pak méně nežli Vr 

Mikrochemickou reakcí zjištěno v hornině málo Na. Vývoj jed- 
notlivých součástek nerostných dál se týmž způsobem jako v horninách 
předešlých. 

Hornina právě líčená jest augititem a to dosti typickým. 

Kolem uzavřených zrn zmíněných písčitých hornin křídových 
vyvinut jest věnec jehliček zelenavého pyroxenu, shodný s věnci, 
které obdávají pravideluě uzavřená cizá zrnka kí-emenná (cf. výše 
popsaný augitit od Chlomku str. 10 a níže uvedený z Čepičky str. 
26 a plagioklasický basalt z Vinné hory u Mšena). Pyroxenový 
věnec vznikl tu zajisté podobným způsobem jako onde žhavé magma 
korrodovalo povrch uzavřeniuy a ze směsi magmatu a roztavené 
hmoty příslušné uzavřeniny vyvinula se vrstva jehliček pyroxenových. 
Kromě toho jsou v hornině ještě hojná místa, obrysů často protáhlých, 
vyplněná při okraji pásmem drůzovitě seskupených jehliček téhož 
zelenavého pyroxenu, jako kolem uzavřených zrn slínových, jenže 
uvnitř těchto aggregátů naskýtá se hmota analcimová. Analcim činí 
čirou hmotu, jež určena byla dle své isotropuosti, lámavosti světelné 
a pravoúhle síťovitého rozpukání. Na zevnějším okraji aggregátů 
těch J80u jehličky pyroxenu průměrně 004 mm velké a zcela ne- 
pravidelně rozložené a promísené nahnědlým práškem, jenž dodává 
okrajům stěn vzhledu kalného. Dále dovnitř aggregátů nejsou jehličky 
pyroxenové již tak těsně směstnány, jsou delší, průměrně O' 14 mm 
dlouhé a tvoří paprskovité aggregáty a některé zdají se býti osamocené 
ve hmotě analcimové. V pásmu veitikálním jsou jehličky omezení vždy 
idiomorfuího a pouze na pólech bývají nedokonale vyvinuty 
Barva pyroxenových jehliček jest blédězelená s pleochroismem slabými 
a úchylka zhášení činí přibližně 55*^ (ciú př.), poukazující na] 
jakési přiblížení ku hmotě aegirinického augitu. Takovéto aggregáty] 
augitových jehliček, uzavírající uvnitř analcimovou hmotu, jsou tudíž 
celkem analogické aggregátům téhož minerálu, vytvořeným kolem 
uzavřených a částečně resorbovaných úlomků slínových, i vznikly asi 
podobným způsobem, jenže tu resorbce uzavřených částic slínových} 
byla úplná a kromě toho vyvinovaly se bublinky, jejichž místo po- 
zději zaujala hmota analcimová. Tato jest totiž zřetelně druhotnéhol 
původu, vyplňujíc, nepřevážena augitovými jehličkami, i jiné dutinky] 
a rozmanité pukliny této horniny basaltirké. 



o některých eniptiviiícli ]ioniiiiá(;li z okolí Mělníka a Mšena. 21 



Nefelinický augitit s olivínem (přechod k limburgitu) 
z návrší „Na Šibenici" u Mšena. 

Jižně od Mšena zdvihá se návrší „Na Šibenici," na jeliož temeni 
byla nedávno otevřena jáma, ve které zastižena byla směs zvětralých 
i čerstvéjších úlomků horniny basaltické, pocházející očividné ze 
staršího lomu, v těchto místech dříve založeného. Úlomky tyto svědčí 
o přítomnosti erupce^ která proráží tu nejvýše pásmo X. křídové. 
Odtud pocházely zajisté vzorky basaltické horniny, již podrobné 
popsal již BoŘicKÝ v práci své o čedičích/) kde ji uvádí mezi svými 
jemnozrnými (anamesitickýrai) nefelinitoidy. Moje vzorky tu sebrané 
jeví poněkud jinou povahu nežli Boí^ický líčí. Vzorky ty jsou barvy 
tmavošedé, na oko skoro celistvé. 

V tenkém výbruse makroskopicky převládá napohled základní 
hmota a v ní lze, hlavně íeprve proti světlu, rozeznati úzké, drobné 
vrostlice augitové, dosahující kolem ^/o mm délky a ještě menší čirá 
nebo rozkladem hnědavá zrnka olivínová. 

V mikroskopu objeví se býti základní hmota složena hlavně 
z basaltického augitu, něco magnetitu a nefelinu, také něco skla lze 
místem spatřiti, ale poměrně málo a vzácně jen zrno apatitové. Augit 
činí úzké, krátké lišty a podlouhlá zrnka. Magnetit má obyčejné 
tvary, nefelin je allotriomorfuí a vyplřiuje mezery mezi angitem. 

Vrostlice augitové jsou ve výbruse barvy žlutavéhnědé, místy 
se slabým tonem nafialovělým. Větší vrostlice jsou značně korrodovány 
a obsahují vesměs dosti hojná zrnka magnetitová uzavřená. Krystalky 
augitu ve hmotě základní, 0-04— 0"22 mm velké, jsou barvy vždy 
žlutavěhnědé. Množství augitu obnáší asi ^/^ celé hmoty. 

Magnetit tvoří opětně drobná i větší zrnka, kteráž poslední činí 
dojem vrostlic, a zaujímá přes '/g hmoty. 

Nefelinová hmota má stejný lom světla s kanadským balsamem 
a jest jí v základní hmotě poměrně dosti; tomu odpovídá též značný 
obsah Na, mikrochemicky zjištěného. Čiré sklo jeví lom značné nižší 
nežli kanadský balsam. 

Akcessorický oliviti jest čirý, nepravidelně rozpukaný a postrádá 
omezení idiomorfního, jest při krajích vesměs přeměněn ve hmotu 
barvy žlutohnědé, místy zelenavé neb rezavé. Hnědavé partie jsou 
nejspíše iddingsitem, který přeměňuje se tu v zelený serpentin 



*) Archiv pro přírod, výzkum Čech. 11. díl. 1874, pg. 62. 



22 ÏII- Břetislav Zahálka: 

a tento v rezavou hmotu železitou. Nejstarší součástkou v hornině 
této jest olivin s apatiteni; vývoj pak dalších součástek dál se způ- 
sobem u předešlých hornin poznamenaným. 

Hornina jest nefelinickým augititem, význačným akcessorickým 
olivinem. Pro poměrné značný obsah olivinu činí zároveň přechod 
k limburgitu, obsahem nefelinu jeví pak jakousi příbuznost s horninami 
nefelinickým i. 

Popis BoŘicKÉiio neshoduje se s povahou mých vzorků tím, že 
BoŘicKÝ uvádí za hlavní součástku amfibol, který jsem v hornině 
nenalezl, a o augitu pak vůbec se nezmiňuje. Rovněž leucit, jím 
popsaný, jsem nenalezl. Prohlédnuv původní výbrus Bokického 
z této lokality, shledal jsem, že jeho určení nerostů jest chybné. 
Jeho výbrus amfibolu vůbec neobsahuje, a nerost jím za amfibol 
určený jest augitem basaltickým. Také leucitu jsem ve výbruse Boi^iokého 
neshledal. Celkem však výbrus Bořického jeví analogické vlastnosti 
jako vzorek můj a hlavně tím se liší, že obsahuje poněkud více 
hmoty nefelinové, totiž asi Vs ^^^^^ hmoty, kdežto ve vzorku mém 
množství téže ani Vie lii^oty nezaujímá. 



Kefelinický augitit z Kluóku u Vísky. 

Východně od obce Vísky, SV od Mšena, zdvihá se upostřed 
polí malá vyvýšenina s bývalým lomem na horninu basaltickou, jejíž 
úlomky se ještě hojně v místech těch povalují, jinak celistvá skála 
horniny eruptivní přístupna není. Erupce prorazila nejvýše kvádrové 
pískovce pásma IX. 

Hornina basaltická jest barvy tmavěšedé, struktury spoře por- 
fyrické, s porůznu roztroušenými krystalky augitu 2 až 5 mm 
dlouhými, z jemnozrnné hmoty základní vynikajícími. Ve vzorcích 
nalezených obsaženo jest značné množství zrnitých aggregátů kalcitu, 
vyplňujícího malé dutinky. V tenkém výbruse poznají se však již 
pouhým okem místa 3 — 5 mm velká, obsahující hojnější, hrubší rudu, 
jako pseudomorfosy po magmaticky resorbovaném amfibolu. 

Základní hmota jest v mikroskopu složena hlavně z basaltického 
augitu, menší díl činí nefelin a magnetit; porůznu l'oztrouseny jsou 
drobné šupinky biotitu, místem lze poznati i něco skla. Augit její činí 
podlouhlá zrnka neb drobounké, krátké lištičky. Magnetit má obyčej.ný 
tvar. Nefelin jest allotriomorfní, vyplňuje místo mezi augitem. Sklo 



o některých ernptivních horninách z okolí Mélníka a Mšena. 23 

se jeví jako i)říměs v některých jemněji struovaných místech v základní 
limotě a je celkem sporé. 

Vrostlke auyitové jsou ve výbi'ii«e barvy žlutavěliiiědé, místy 
do Šeda přecházející, při zonální struktuře s okrajem nafialovělým. 
Některé vrostlice obsahují nazelenalá jádra, kteráž jeví pleochroismus 
málo zřetelný a značí hmotu blížící se skladbě aegirinického augitu; 
obrysy jader souhlasí s vnějšími obrysy průřezu augitových. Augity 
hmoty základní jsou 0"04— 016 íwwí velké a jeví barvu žlutavěhnědou. 
Množství veškerého augitu činí asi '^j^ celé hmoty. 

Magnetit vyvinut jest pouze v podobě drobných zrnek a zaujímá 
asi Vs cö'ö hmoty. 

Mikrochemickon reakcí zjištěno v základní hmotě dosti Na. 

Produkty úplné korrose někdejších individuí amfibolových jeví 
se ve výbruse mikroskopem složeny býti z tmavohnědých až černých 
zrnek a lištiček železitých, rovnoběžně uložených, promísenýcli 
s hnědožlutými krystalky augitovými a menším množstvím nefelinové 
hmoty. Jako příměs horniny vůbec objeví se ve výbruse místem zrna 
magnesitová, barvy čiré, místem obrysů značně protáhlých. Lze je 
snad pokládati za pseudomorfosy po nerostu forsteritu blízkém. Vedle 
těchto jsou tu též zrna kalcitová, patrně ze sousední horniny sem se 
dostávší. 

Místy lze nalézti ve hmotě základní partie rezavé hmoty haematitové, 
vzniklé asi přeměnou serpentinu. Při krystalaci horniny vyvíjel se 
zajisté nejdříve amfibol a nerost forsteritický, načež následovala 
korrose amfibolu a vývoj ostatních součástek obyčejným způsobem. 

Hornina jest nefelinickým augititem. Značný obsah nefelinu 
dodává struktuře horniny vzhledu, jaký shledáváme ve mnohých ne- 
felinitech a nefelinických basaltech. 



Kefelinický augitit z Klučkové hory u Bezdědic. 

Nevysoký vršek ten, východně od Bezdědic (Klein Bösig) se zdvi- 
hající, skládá se až k vrcholu svému z křídových pískovců pásma 
IX. Na SSV straně vrcholu Klučkové hory založena byla malá jáma 
po hornině basaltické, souvislá skála horniny té však nevyčnívá. 
Nepochybně tu proráží malá osamocená erupce basaltická, jejíž magma 
způsobilo ztvrdnutí přilehlých partií vrstev křídových a tím zabránilo 
větší erosi jich. 



24 ni. Břetislav Zahálka: 

Hornina basaltická jest barvy světle šedé, struktury drobné 
porfyrické, s velmi sporými, 1 — 2 mm dlouhými krystaly augitu, 
z jemnozruné hmoty základní vynikajícími. V tenkém výbruse jsou 
kromě toho viděti přes 2 mm velké aggregátní pseudomorfosy po 
amfibolu, magmaticky korrodovaném a sporá zrnka akcessorického 
olivinu. Základní hmota, mikroskopicky pozorovaná, sestává větším 
dílem z basaltického augitu, menší díl, místem dosti značný, činí 
nefelin, nemálo jest i magnetitu. Spoře roztroušeny jsou stopy 
haematitu a šupinek biotitových a též něco plagioklasu zjištěno bylo. 
Augit základní hmoty činí krátké, úzké lišty neb podlouhlá zrnka 
a jest omezen na vertikálním pásmu, často i na koncích, idiomorfně. 
Magnetit má obyčejnou podobu, nefelin činí dílem drobounká zrnka, 
vyplňující místo mezi augity, místem však i zrnka hrubší až přes 
P/a tnm veliká, ve kterých jsou krystalky základní hmoty zarostlé. 

Vrostlice augitu jsou ve výbruse barvy žlutavěhnědé, místy 
nafialovělé, zvláště při krajích, je-li vyvinuto zonální proužkování. 
Zřídka obsahují vrostlice jádro slabého přechodu ku aegirinickému 
augitu, barvy nazelenalé s pleochroismem málo zřetelným. Na nékolika 
vrostlicích pozorováno bylo dvojčatné lamelování dle oořoo. 
Uzavřených drobných zrnek magnetitových ve vrostlicích jest opét 
hojně. Augit hmoty základní dosahuje velikosti až 0"2 mm a má 
tutéž žlutavěhnědou barvu jako vrostlice. Množství veškerého augitu 
jest o něco málo menší nežli v hornině předešlé. 

Magnetit jest vyvinut rovněž stejně jako v hornině předešlé. 

Mikrochemickou reakcí zjištěno v hornině mnoho Na. Také 
ještě v základní čiré hmotě, z nefe]inu a skla sestávající, lze při 
velikém zvětšení spatřiti velmi bledé jehličky augitu, jež snadno by 
mohly zaměněny býti s apatitem. 

Akcessoricky vystupující olwin přechází na okrajích a trhlinkách 
svých v serpentin, který opět dále přechází v rezavou hmotu železitou, 

Aggregáty vzniklé úplnou magmatickou resorbcí amfibolových 
individuí jsou opět složeny z tyčinek tmavohnědé až čiré hmoty 
železité, lištiček augitu a něco málo lístků biotitových. Tyčinek 
železitých, jež při okraji korrodované vrostlice jsou hustě a radiálně 
sestaveny, do středu ubývá, a v tom poměru přibývá hmoty augitové. 

Nejstaršími součástkami byly patrně amfibol s olivínem. Kry- 
stalace augitu hmoty základní končila vývojem velmi jemných jehliček, 
uložených nyní v čiré hmotě základní. 

Hornina jest nefelinichým augititem. Větším obsahem nefelinu 
ve hmotě základní vzniká právě jako v hornině předešlé struktura 



o nělfterýcl) cruptiviiícli horninácli z okolí Mélníka ;), Mšena. 25 

aualogická struktuře, jakou shledáváme ve inuohýcli nefelinitecli 
a uefelinických basaltech. 



Augitit z Čepičky u Mšena. 

Vrch Čepička, 2 l<m severné od Mšena vzdálený, skládá se až 
ku svému vi'cholu z křídového pískovce pásma IX. Na samém vrcholu 
je stará jáma, asi 2 m hluboká a 3 wi v průměru měřící, 
v jejíž stěně vystupuje velmi zvětralá hornina basaltická. Kontakt 
se sousedním pískovcem přístupný není, přece však zdá se, že těleso 
eruptivní není rozsáhlé, neboť v blízkosti všude již opět pevný 
pískovec půdu skládá. Hornina basaltická obsahuje mnoho zarostlých 
a kontaktem proměněných úlomků křídových pískovců a též něco slínů. 

Jest barvy tmavě šedé, struktury drobné porfyrické s dosti 
hojnými, 1 — 4 mm velkými vrostlicemi augitu. V tenkém výbruse lze 
též makroskopicky rozeznati tmavé obrysy resorbovaných krystalů 
amfibolových. 

Základní hmota jeví se v mikroskopu býti hypokrystalickou, 
složenou hlavně z velmi jemných částeček augitových, nezřetelně 
omezených, spojených sklem a promísených práškem magnetitovým, 
v kteréžto směsi jsou porůznu roztroušeny zřetelné krystalky augitu. 
hojná drobná zrnka neb krystalky magnetitu, pak i něco tabulek 
haematitové hmoty. 

VrostUce augitové jsou v mikroskopu barvy žlutá věhnédé, místy 
s jádry nazelenalými, kteráž značí slabý přechod ku aegirinickému 
augitu a mají pleochroismus zřetelný. Hojná jsou ve vrostlicích těch 
uzavřená zrna magnetitová. Veškerý augit zaujímá necelé ^|^ celé 
hmoty horniny. Augity hmoty základní jsou průměrně 0'16 mm velké 
a barvy shodné s barvou vrostlic. 

Magnetit jest vyvinut v podobě nestejně velikých zrn a zaujímá 
asi ^8 <íelé hmoty. 

Nefelin v základní hmotě není, a menší množství Na mikro- 
chemicky zjištěného náleží tudíž sklu. Červenavé, šestiboké tabulky, 
dosti hojně v základní hmotě roztroušené, jsou haematitem, který 
místy stává se temnějším a přechází v magnetit; částečně lze je 
snad pokládati za pseudomorfosy po biotitu. 

Nejstarší součástkou jest amfibol. Eventuální biotit začal se 
snad vyvinovati před samým počátkem vývoje hmoty základní. 



26 m. Břetislav Zahálka: 

HoJDcá jsou V hornině uzavřená zrna křemenná \) dosahující 
velikosti až 4 mm\ zrna objata jsou úzkým ráme&kem hmoty sklovité, 
barvy našedivělé, v němž rozeznati lze v samém sousedství zrna 
křemenného jehličky pyroxenové, čiré neb slabě nahnédlé, průměrně 
0*02 mm velké a též něco prášku rudního. Barvou zdají se býti 
jehličky pyroxenové blízké diopsidu. Zrna křemenná pocházejí ze 
sousedního pískovce, kterým erupce proráží, neboť vedle samotných 
zrn křemenných uzavírá hornina ještě také velké množství malých 
úloinkil pískovce tohoto, které jsou objaty podobným rámečkem 
hmoty skelné. 

Hornina popsaná jest angititem. 



Přechod mezi augititem a plagioklasickým basaltem 
z Lípové hory u Housky. 

Mezi Vrátenskou horou a Houskou, severně od Spitzbergu, 
zdvihá se přímý, kůželovitý vrch, „Lípová hora" (Lindenberg) zvaný. 
Celý vrch skládá se z hmoty eruptivní, druhu však dvojího. Vrchol 
sestává z horniny barvy tmavošedé, struktury jemně porfyrické, 
která popsána jest níže ve skupině hornin trachytických. Na JZ 
svahu hory vystupuje velký útes horniny basaltické barvy černé, 
struktury hruběji porfyrické. Balvany této horniny jsou roztroušeny 
po celém svahu, a zdá se vůbec, že hornina na vrcholu vystupující 
jest objata dokola horoinou basaltickou. Oboje horniny prorážejí 
nejvýše kvádrové pískovce pásma IX. 

Hornina basaltická obsahuje v základní hmotě, na pohled skoro 
celistvé, četné vrostlice augitu a amhbolu, 2 — 13 mm velké. V tenkém 
výbruse lze pouhým okem kromě toho spatřiti spoře roztroušené 
krystalky apatitové. 

Pod mikroskopem objeví se hmota nákladní hypokiystalickou. 
Je složena hlavně z basaltického augitu, vyvinutého v podobě širokých 
jehliček, rozmanitě seskupených, s příměsí dosti hojného magnetitu, 
hnědavého skla, jež činí místem souvislejší partie ; tu a tam objeví 
se ne právě vzácně lištička andesinu. 

Vrostlice augitové jsou v mikroskopu barvy žlutavéhnědé a ob-^ 
sáhují hojná jádra nazelenalá slabého přechodu ku aegirinickému 



^) Cf. iDodobné zjevy v augitu od Cliloroku, sír. 10, z Vrutice str. 20 a plagio- 
klasický basalt z Vinné hory. 



o některých eniptivních horninách z okoh' Mělníkn, a Mšeiia. 27 

augitu. V obojí linioté augitové jsou hojně uzavřená drobná zrnka 
magnetitová. Augit hmoty základní činí jehličky průměrné 0'OG mm 
dh)uhé, barvy vždy žlutavěhnědé. Veškerý augit zaujímá necelé '*/., 
hmoty. 

Magnetit vyvinut jest v podobě drobných i větších zrn a zaujímří 
asi ^/g celé hmoty. 

Lištičky živcové dosahují rozměrů nanejvýš O 14 mm a prokázaly 
se býti větším dílem andesinem dle úchylky průměrně 13" obnášející, 
měřené ve průřezech dle albitového zákona několikačetně složených 
a ku hranici dvojčatué souměrně zhášejících, dle lomu světelného, 
vyššího poněkud nežli má olej hořkomandlový, pro který stanoveno 
ni=: 1-544. Menší díl náleží sanidinu, sestávajícímu veskrze z individuí 
pouze dvojených a zihášejících skoro rovnoběžné ku hranici dvojčatné. 

Mikrochemickou reakcí zjištěno dosti Na, jež náleží, pro ne- 
přítomnost nefeliuu, hnědavému sklu ve hmotě základní. Akcessorický 
amfibol jest téměř vždy úplně resorbován a pouze uvnitř bývalé 
vrostlice jest ještě malá partie hmoty amfibolové, kolem níž radiálně 
sestaveny jsou hněděčerné tyčinky železité hmoty, promísené hnědavým 
sklem. Zrnka apatitová jeví se v mikroskopu obsahovati hojný prášek 
magnetitový a tímto zakalena býti. 

Nejstarší součástkou zdá se býti amfibol s apatitem ; vývoj 
živců spadá pro jich poměrnou kyselost ku konci krystalace sou- 
částek vůbec. 

Hornina jest přechodem mezi aiiyititeni a plagioklasicl-fím basaltem 
a jest jí zřejmě vytknuta příbuznost mezi skupinou augititů a pla- 
gioklasických basaltů. 

BoŘicKÝ^) popisuje z Lípové hory „šedočerný čedič" a řadí jej 
mezi „krystalicky celistvé nefelinitoidy". Mikroskopický popis jeho 
neshoduje se s povahou mých vzorků, při srovnání pak půvoilních 
výbrusů shledána byla sice jistá podobnost obou ve struktuře, Bořickkho 
však vzorek liší se dosti značným množstvím nefelinu v základní 
hmotě obsaženého a allotriomorfně omezeného, příměsí olivínu a ne- 
přítomností amfibolu a živce. Leucit Bokickým popsaný jest dle mého 
soudu nepochybně sklem. Jest zajímavé, že v hornině této určil 
BoŘicKÝ augit správně, ač v hornině ze Šibenice (viz str. 22) prů- 
řezy augitové stejné povahy určil za amfibol. Vzorek Bgřického 
byl by tudíž dle klassifikace Rosenbuschovt přechodem mezi nefe- 
linitem a augititem. 



^) Archiv pro přírodověd, výzkum Čech. II. díl. 1874 str. 68. 



28 HI. Břetislav Zahálka: 



Augltit ze Spitzbergu. 

JV od Lípové hory směrem ku Vrátenské hoře zdvihá se 
kuželovitý vrch Spitzberg, v jehož příkrých úbočích až ku temeni 
vystupuje zvětralá a skvrnitá hornina tufovitá/) celkem barvy hnědéšedé. 
Hornina tato jest složena převahou z kousků barvy černošedé, 
většinou drobných, různě nepravidelně omezených a z menšího 
počtu světlejších kousků podobné velikosti, kteréžto kousky jsou 
spojeny tak, že světlejší bývají částečně neb úplně objaty hmotou 
tmavší, způsobem uzavřenin, tmavší pak kousky pospolu bud se těsně 
uzavírají neb těsně spolu sousedí aneb jest mezi nimi úzký prostor 
vyplněný hmotou zeolitovou. 

Struktura tmavších partií horniny jest porfyrická; základní 
hmota sklovitá, barvy špinavě hnědé, obsahuje, jak ve výbruse 
již lupou patrno jest, četné bublinkovité dutinky zeolity vy- 
plněné, a z té vynikají průměrně asi 2 mni velké vrostlice mujitu 
hasalticMho, buď jednotného složení, ve výbruse světlehnědé barvy 
neb s jádrem augitu aegirinického, pleochroického mezi tony žlutavým 
a slabě neb i prostředně silně zeleným, kteréžto vrostlice augitové 
jsou jednak krystaly úplnými^ jednak úlomky krystalů; též něco 
úlomků amfibolu basaltického se vyskytuje. Některé vrostlice augitové 
jeví zonáloí proužkování, aneb aspoň poněkud tmavší okraj. Änif- 
bolová zrna činí většinou patrně úlomky větších zrn, tu a tam zdají 
se býti korrodovány, leč produktů korrose většinou nebývá viděti 
žádných, ač některá zrna jsou zřetelně a sice, jak lze souditi, pů- 
sobením magmatickým zaoblena, t. j. byla dříve asi poněkud větších 
rozměrů. Tu a tam vyskytne se drobné zrnéčko aegirinicMho augihi 
samotného, vzniklé patrně rozprasknutím zeleného jádra větší vrostlice 
augitu basaltického. 

Základní hmotu činí hlavně kalné sklo, patrně již počínající se 
rozkládati, jemuž přimíseny bývají tu a tam roztroušené lištičky 
basaltického augitu, ve výbruse bleděhnědavě zbarvené, zaoblená 
zrnka amfibolu, krystalky neb zrnka magnetitová, špinavě zbarvený 
prášek rudní, a poměrně široká zrnka apatitu, V některých kouscích 
jest skelná hmota bohatá železem, tak že jeví se býti skoro černou 
a jen hnědavě prosvítá, aneb jest i úplně neprůhlednou. Také takové 



') Horninu tuto popsal F. A. Reuss: Mineralogische Geographie von 
Böhmen. Dresden. IT. B. 1797, pg. 40. 



o nekterj'ch eriiptivných horninách z ukrtlí Mélníka a Mšena. 29 

partie uzavírají vrostlice augituvé neb i zrnka amfibolová. Ve vrost- 
licícli augitových byl shledán iizaviený magnetit a apatit. 

Celkem převládající hmota horniny sestává z úlomkovitých dílů 
augititu^ jenž dle povahy své hlavní součástky t. j. augitu jest zřejmé 
příbuzen se všemi augitity okrsku zde popisovaného, vzhledem pak 
ku struktuře tufovité jest přece poněkud odchylný. 

Světlejší ťdonikovité části náležejí hauynickénm trachytii. V zá- 
kladní bmoté barvy šedé jsou vyloučeny hlavně velu. i drobné vrostlico 
augitu aegirinického a sotva znatelná zrnka hauynického nerostu. 
V tenkém výbruse pozuají se průřezy aegirinického augitu, silné 
pleochroického mezi tonem zeleným až syté zeleným a žlutým, dosti 
hojné vrostlice hauynického nerobtu, jenž dle povahy produktů roz- 
kladu zdá se býti noseanu bližší, příměs vrostlic basaltického augitu, 
slabé nahnědlého a zvláště při kraji nafialovělého, obsahujícího bledé 
jádro zelenavé a s poněkud větší úchylkou zhášení c : c , příměs oje- 
dinělých zrn syté hnědého amfibolu basaltického, jak se podobá po- 
někud korrodovaných, poměrné dosti velkých krystalků titanitu, něco 
sloupečků a zrnek apatitu a tu a tam i zrno neb krystalek magnetitu. 

Základní hmota složena jest hlavně ze skla a ze živců, jež ná- 
ležejí hlavním dílem orthoklasu (sauidinu) a malým dílem oligoklasu ; 
sklu jest přimíseno něco velmi drobných zrnéček magnetitových, po- 
různu velmi bledě zelené jehličky augitu, průměrně OlG mm dlouhé 
řidčeji ještě malé zrnko hauynického nerostu, někde i titanitu, leč 
oba tyto nerosty náležejí vývojem svým ku nejstarším součástkám 
horniny a dlužno i malá jich zrnka považovati za staiší vyloučeninu 
nežli veškerá hmota základní. Živce mají podobu tenkých lištiček až 
jehliček, průměrně O- 14 mru dlouhých a jeví seřadění Často zřejmě 
tíuidálDÍ. Sklo hmoty základní má světelný lom nižší nežli živce její. 

Jest patrno, že hornina augititová, třeba že má podobu tutu, vy- 
stoupila na místě svého nynějšího uložení, a že prorazila při tom horninu 
trachytickcu, podobně jako na Chlumu (viz popis). Nejspíše erupce 
byla spojena s explosemi, jichž působením byla jak trachytická, tak 
i augititová hornina rozmetána, a tím vznikl celkový charakter tufový. 
Patrně j('st tu tedy hornina trachytická starší nežli hornina augititová, 
kterýžto poměr jest analogen poměrů na Chlumu a, jak se podobá, 
i na Kostelním vršku u Housky. Zároveň však jest, jednak z charakteru 
jader augitu v augititu, jednak ze přítomnosti basaltického amfibolu, 
částečně i basaltického augitu v hornině trachytické patrno, že obě 
tyto horniny, jinak od sebe značně rozdílné, přece geneticky jsou 



30 Ilf. Břetislav Zahálka: 

příbuzný. Nejbližší lokalita augititu jest na sousední Lípové hoře, 
jehož hornina však obsahuje příměs plagioklasíí. 



Limburgit z Kohlbergu u Housky. 

Vrch Kohlberg (cota 452), jižně od Housky u Mšena se zdvi- 
hající, skládá se z kvádrových pískovců pásma IX. a přechází výše 
ve dva nestejně vysoké vrcholy, prostoupené oddělenými partiemi 
téže hmoty eruptivní, které pravděpodobně ve hloubi spolu souvisejí. 
Na vyšším vrcholu jest v hornině basaltické otevřen lom, na nižším 
vrcholu prozrazuje se erupce pouze roztroušenými balvany téže hor- 
niny. Hornina basaltická jeví rozpukání horizontálně sloupovité. Uza- 
vřenin cizích hornin obsahuje velmi málo. Jak vysoko sáhalo původně 
těleso horniny basaltické, nelze dnes uhodnouti, avšak vrstvy křídové 
jsou tuto dle mého srovnávání hluboko erodovány a odhaduji 
mocnost erose jejich s připočtením zbytku pásma IX. a X. až na 
70 m. 

Hornina basaltická jest barvy černé, poněkud našedivělé, stru- 
ktury drobně porfyrické a lomu drsného. Ze základní hmoty vystu- 
pují četné, drobné vrostlice basaltického augitu, ponejvíce ^2 — ^í 
zřídka až 3 mm dlouhé, porůznu i zrnka olivínu až 3 mm velká, 
zvětralá. 

Základní hmota mikroskopem objeví se býti hypokrystalickou, 
složenou z basaltického augitu a poměrně dosti hojného skla, slabě 
nahnědlého, práškem magnetitovým promíseného, jenž místem tvořívá 
i souvislejší partie. 

Vrostlice axgitové jsou ve výbruse barvy žlutavě hnědé, při zo- 
nální struktuře s okrajem poněkud Imědším neb nafialovělým. Místy 
obsahují nazelenalá jádra slabého přechodu ku aegirinickému augitu. 
Pozorováno bylo též několik srostlic dle plochy ooFoo. Uzavřených 
zrnek magnetitových jest ve vrostlicích hojně. Lištičky augitu ve 
hmotě základní jsou 0"3 — 04 mm dlouhé, barvy vždy žlutavěhnědé. 
Veškerý augit zaujímá asi ^/g celé hmoty. 

Vrostlice olivinové jsou na okrajích, jakož i dle trhlin proměněny 
v zelenavou hmotu serpentinovou, a tím stalo se původní idioformní 
omezení nezřetelným. Jest pozoruhodno, že při změně této nebyla 
Vyloučena žádná ruda, obsahoval patrně olivín málo Fe a byl tudíž 
blízký forsteritu. 



o některých eruptivmVh horninách z okolí Mélníka a Mšena 31 

Magnetit jest vyvinut zřetelně ve dvou generacích a množství 
jeho obnáší V4 celé hmoty. 

Nahnědlé sklo jeví lom nižší nežli kanadský balsam a místy 
jest v něm obsaženo množství tvarů kostrovitých,^) ponejvíce podoby 
větviček na obě strany husté rozvětvených. Místy uprostřed většího 
shluku tvaru kostrovitých, jsou menší partie ještě neúplně individua- 
lisované hmoty augitové, které jsou omezeny počátky kostrovitých 
tvarů, svírajících vzájemně nezřídka úhly. odpovídající vnějším obry- 
sům krystalku augitových. Tu a tam vystupující shluky temných ty- 
činek železité hmoty naznačují někdejší přítomnost amíibolu. Mikro- 
chemickou reakcí dokázáno v hornině hojně Na, jež tudíž přísluší 
hnědému sklu. Sklo toto jest nepochybně kyselinou solnou rozloži- 
telné, kdežto BücKiNG") shledal při limburgitech z Rhonu a Vogels- 
bergu, že základní skelná hmota, pokud jest barvy hnědé, není kyse- 
linou solnou rozložitelná, kdežto, je-li barvy čiré, vždy s kyselinou 
solnou poskytla rosol. — Nejstarší součástkou horniny jest amfibol 
s olivínem ; vývoj ostatních součástek dál se způsobem u předešlých 
hornin popsaným. 

Hornina jest typickým Iwiburgitem. Dle klassifikace Bořickkhu 
náležela by mezi jeho typické magraatové čediče, a sice do oddílu 
tmavších typů, zejména také pro značný obsah skla, na nějž Bořioký 
při definici této skupiny čedičů hlavní důraz kladl. 

Limburgit z Ješovického vršku.' 

Jihovýchodně nad obcí Stračí u Štětí zdvihá se nízký pahorek 
s jádrem eruptivním, pojmenovaný dle blízké obce Ješovic. Na samém 
temeni povaluje se množství větších i menších kusů horniny basal- 
tické, které prozrazují přítomnost erupce, jež tu proráží pásmo VIII. 
Erupce zdá se býti v souvislosti s erupcí na blízkém vrchu Ostrém, 
v jejímž prodlouženém směru leží. Z uzavřenin cizích hmot v hornině 
basaltické pozorovány byly sporé úlomky vypálených slínů kří- 
dových. 

Hornina basaltická jest barvy tmavěšedé, struktury porfyrické ; 
v základní hmotě, na oko skoro celistvé, jsou uzavřeny četné vrostlice 

^) ;, K)-ystallskelette" a Rosenbusche: Mikroskop. Phys. d. pet. wicht. 
Min. pg. 3t^. „Krystallgerippe u Ziekela : Lehrbuch der Pétrographie. I. Baud, 
pg. 147. „Výtvory kostrové'' u Boiuckého : Petrografická studie Ced. horstva. 
pg. 35. 

-) Ptosenbusch: Mikroskop. Phys. d. mass. Gest. pg. 1284. 



32 m. Břetislav Zahálka: 

basaltického augitu, až 1 cm velké a velmi hojné destičky biotitu, 
až 8 nim v průměru měřící. 

V tenkém výbruse lze pak makroskopicky rozeznati ještě drobné 
serpentinové pseudoniorfosy po vrostlicícli olivinu a až 4 mm velké 
vrostlice basaltického amfibolu, vyznačené zřetelnou korrosí pokrajní. 

Základní hmota v mikroskopu jeví se býti složena z augitu 
basaltického druhé generace, stmeleného nahnědlým sklem, jež zaka- 
leno jest práškem magnetitovým. Augit její jest vyvinut v podobě 
sloupků a úzkých, krátkých lišten, jeví však značně různou velikost, 
i činí větší jeho zrnka jakýsi přechod ku drobnějším vrostlicím. 
Magnetitová zrnka v základní hmotě přimísená jsou dosti četná, ale 
mikroskopicky pouze malá. 

Vrostlice augitovc jsou ve výbruse barvy žlutavěhnědé, s okraj - 
ním proužkem nafialovělým a jen vzácně obsahují nazelenalé jádro 
slabého přechodu ku aegirinickému augilu. Ye vrostlicích jsou uza- 
vřena opětně drobná zrnka magnetitová. Lištičky augitu hmoty zá- 
kladní jsou průměrně 0*12 mm dlouhé, barvy vždy žlutavěhnědé, 
Množství všeho augitu zaujímá "'/^ celé hmoty horniny. 

Akcessorický olivin jest vesraés úplně pseudomorfosován ve 
hmotu serpentinovou a též, jako v hornině předešlé, nevyloučila se 
při přeměně té žádná ruda ; patrně byl olivin i této horniny blízký 
forsteritu. 

Magnetit jest vyvinut v podobě zrnek mikroskopicky drobných. 

Mikrochemickou reakcí dokázáno v hornině dosti Na, jež obsa- 
ženo jest ve sklu, neboť hmota nefelinová zdá so scházeti. Krystalky 
akcessorického amfibolu objaty jsou věncem známých tyčinek tmavo- 
hnědé hmoty železité, kolmo na obvod krystalů postavených a hustě 
rovnoběžně sméstnaných, seskupení tak pravidelné, jaké v pseudo- 
morfosách amfibolu předešlých hornin pozorováno nebylo. Některé 
tyčinky zasahují samy o sobě hluboko do neporušené ještě hmoty 
amfibolové, zbývající pak prostor mezi tyčinkami vyplněn jest na- 
hnědlou hmotou skelnou. 

Byla však, ač vzácně zastižena táž individua amfibolová, srostlá 
s vrostlicemi basaltického augitu, na místě tohoto srůstu jsou nepo- 
rušena a rovně, idiomofuě omezena, kdežto mimo plochu srůstu jsou 
hluboko korrodována. Patrně připojily se tu řečené vrostlice augitové 
na amfibol před korrosí tohoto a náležejí ku nejstarším vrostlicím 
augitovým. Od ostatních liší se poněkud slabším tonem zbarvení, ale 
jest nesnadno rozhodnouti, zdali jsou starší nežli amfibol, přece 



o nékterých eiupfivnírh horninách z ottlí Mělníka a Mšena. 33 

však svědčí o proměnlivosti poměrů, provázevších kry sta^i sací horniny. 
Hornina popsaná jest limburgitem. 



Přechod mezi plagioklasickým basaltem a limbur- 
gitem, limiburgitu bližší, z Kostelce.') 

Severovýchodně od zámku Tupadelského u Liběchova rozkládá 
se výšina „Kostelec^^ s malým pahorkem, „Kopeček" zvaným, který 
jen asi 700 m od zámku jest vzdálen. Pahorek sestává z horniny 
biisaltické, v níž otevřen byl lom, dnes již opuštěný. Hornina byla 
vybírána hlavně v samém jádru eruptivního tělesa, kde jest nejpe- 
vnější. Při okraji jest poněkud zvětralá a zbývají v ní na JZ straně 
lomu místy koulovité, čerstvé zbytky původní horniny, kteréž jsou 
olivínem zvláště bohaté, kdežto v jádru erupce jest hornina olivínem 
zřetelně chudší. Basaltická hornina má sloh balvanitý a chová v sobě 
uzavřeniny pískovců, kterými proráží. Kontakt se sousedními vrstvami 
pásma IX. přístupný tu není. Pod pásmem IX., které tvoří tu jen 
úzký pruh kolem „Kopečku" samého a je diluvialní hlínou kryto, 
proráží hornina basaltická kvádrové pískovce pásma VIII. 

Hornina basaltická z nitra tělesa eruptivního jest barvy tmavě- 
šedé a zmíněné kulovité zbytky olivínem bohaté jsou na čerstvém 
lomu nazelenalé. Struktura jest porfyrická a v základní hmotě, skoro 
celistvé, jsou vyvinuty četné vrostlice basaltického augitu, 2 — 7 nwi 
dlouhé, velmi hojné krystaly a zrna olivínu, až 6 mm velká, a vzácně 
vystupující destičky biotitu, obrysů často zřetelně šestibokých, až 
5 mm v průměru měřící. V koulích olivínem bohatých zaujímají 
všechny různé vrostlice až asi ^/^ celé hmoty, hornina z vnitřní části 
lomu obsahuje vrostlic méně. 

Základní hmota sestává mikroskopicky hlavně z augitu, vyvinu- 
tého v podobě krátkých, velkou částí dosti širokých krystalků, hoj- 
ného magnetitu, nemálo jest též skla čirého i nahnědlého, a místy 
vystupují amorfní partie hmoty nefelinové. Kromě toho jest tu roz- 
troušeno něco poměrně dosti hrubých lištiček živcových, dosahujících 
délky průměrně 0'14 mm, a šupinek biotitových, jež mají místy pra- 
videlné obrysy šestiboké. Některé poměrně hrubší krystalky augitu 
činí tu přechod ku augitovým vrostlicím. 



') O erupci této zmiňuje se Č. ZahAlka: Pásmo IX. kříd. útv. mezi Cho- 
cebuzy a Vidímí, pg. 5. Vest. král. ces. spol. nauk. ,1896. 

Věstník král. čes. spol. nauk. Třída II. 3 



34 III- Břetislav Zahálka: 

Vrosilice augitové jsou ve výbruse barvy žlutavěhnědé s okrajním 
pásmem hnědším neb nafialovělým. Dosti vzácně vyskytují se zelená 
jádra slabého přechodu ku aegirmickému augitu, s pleochroismem 
málo zřetelným. Krystalky augitové ve hmotě základní jsou průměrné 
02 mm velké a barvy vždy žlutavěhnědé. Množství všeho augitu za- 
ujímá až asi ^'3 celé hmoty. 

Vrostlice oUvinové jsou při okrajích, jakož i dle trhlin, promě- 
něny v zelenavou hmotu serpentinovou. Kuda vyloučena není žádná, 
obsahuje tudíž olivin tento, podobně jako v horninách předešlých, 
poměrně málo Fe. 

Živce dle velikosti lomu světla a dle úchylky zhášení určeny 
byly za andesin, a též stopa kyselého labradoritu byla zjištěna. 

Lom skla čirého jest nižší nežli lom kanadského balsamu a sho- 
duje se tudíž asi s lomem obsidianu, lom však skla nahnědlého jest 
zřetelně vyšší nežli v kanadském balsamu, — Nejstarší ze součástek 
jsou olivin, amfibol a biotit. Vývoj celkem dál se způsobem jako 
v horninách předešlých. 

Hornina právě popsaná jest limhit-giteni, ve kterémžto zře- 
telná příměs plâgioklasû naznačuje nachýlení ku plagioklasíckým ha- 
saltům. 



Haiiynofyr hauynem chudý z Komošína. 

Na S V od Mšena, mezi obcemi Březinkou a Bezdědicemi, zdvihá 
se vrch Komošín (348 m n, m.), jenž ve svém jádru chová sloup 
hmoty basaltické. Na vrcholu jest v hornině té otevřen hluboký lom. 
Kontakt s okolním pískovcem pásma IX., které obaluje erupci na 
všech stranách až téměř k vrcholu^ jest přístupný pouze na západní 
straně lomu. Tu zbývá tenká partie horniny basaltické, vedle níž jest 
2^2 "* silný pruh směsi vyzdvižených úlomků hornin křídových, kon- 
taktně proměněných, ale později velkou částí — snad i působením 
horkých pramenů — rozložených. Za pruhem tímto následuje dále 
souvislý, svislý proužek kontaktně ztvrdlého a zčervenalého pískovce 
v původní poloze, za nímž uložen jest pískovec, jevící neproměněné, 
horizontální vrstvení. V tomto pískovci jest pak asi 2 m vzdálený 
nafialovělý proužek žíle podobný, sestávající z hmoty jílovité, nejspíše 
výplň pukliny, osazená cestou vodní a pocházející částečně snad 
z rozložené hmoty basaltické, částečně z hornin křídových. Uzavřenin 
cizích hornin jest v eruptivní hornině velmi málo. 



J 



o některých eruptívních horninácli z okolí Mělníka a Mšena. 35 

Sloh její jest sloupovitě balvanitý^ barva tmavošedá a struktura 
porfyrická; v základoí hmotě, na oko skoro celistvé, jsou obsaženy 
velmi četné vrostlice basaltického augitu, 12 — 10 mm velké. Některé 
l)artie horniny obsahují méně porfyrického augitu. 

Základní hmota jest mikroskopicky hypokrystalická, sestávajíc 
hlavně z krystalků augitových, dílem úzkých, značně podlouhlých, 
dílem širších a krátkých a ze skla nahnědle zbarveného. Menší díl 
základní hmoty činí hauyn idiomorfně omezený a magnetit, jenž však 
náleží částečně ku nejstarším vyloučeninám horniny, jsa obsažen i ve 
vrostlicích augitových. Sklo jest barvy hnědé a činí místem souvislé 
partie s dutinou vyplněnou hmotou zeolitovou, částečně i hmotou, 
spíše na čiré sklo upomínající. Místem objeví se zrnko nefelinu nebo 
tenký sloupek apatitu nebo vrostlice amíibolu. 

Vrostlice augitu jsou ve výbruse barvy žlutavěhnědé s hojnými 
jádry sytě zeleného aegirického augitu neb slaběji zbarveného pře- 
chodu k tomuto. Místy vyskytují se i celé vrostlice aegirinického 
augitu se silným pleocliroismem mezi barvou sytě zelenou a citró- 
nově nažloutlou. Lištičky augitu ve hmotě základní jsou průměrně 
0'08 mm dlouhé, barvy vždy žlutavěhnědé. Množství veškerého au- 
gitu zaujímá asi % celé horniny. 

Hauynicliý nerost jest vyvinut v individuích různé velikosti, 
z nichž největší dosahují až O' 12 mm v průměru. Větší individua 
bývají allotriomorfně, menší však idiomorfně omezena. Průřezy jsou 
ve výbruse na četných místech barvy slabounce namodralé a spatřuje 
se v nich uzavřený prášek rudní, někdy tak hustě, že na prvý pohled 
činí částečně dojem zrn magnetitových. Množství hauynického nerostu 
jest méně než ^/^g celé hmoty horniny. 

Magnetit vyvinut jest ve tvaru mikroskopicky drobných i větších 
zrn a zaujímá asi ^g veškeré hmoty. Vedle magnetitu roztroušeny 
jsou v hornině též krystalky pyritové, poněkud větší nežli zrnka 
magnetitová. Hnědé sklo jest lomu nižšího než kanadský balsam a 
jest tedy povahy jiné než nahnědle sklo z limburgitové horniny z Ko- 
stelce. Vedle skla zdají se tu býti též stopy nefelinu. Mikrochemickou 
reakcí dokázáno v hornině dosti Na, jež přináleží sklu, dílem též ha- 
nynickému nerostu a pravděpodobnému nefelinu. — Byla též nalezena 
pseudomorfosa serpentinu po olivínu. 

V hornině jsou hojné dutiny a pukliny vyplněné hmotou zeoli- 
tickou, jež jest částečně zřetelně natrolithem a pochází pravděpodobně 
odtud, že po ukončení erupce proudily ve vnitru hmoty horké pra- 
meny, které tuto hmotu osadily. — Vývojem jsou nejstarší z nerostů 



36 III- Břetislav Zahálka: 

amfibol, apatit a olivin. Hauyn počal se tvořiti teprve po ukončení 
vývoje vrostlic augitových, ježto často obrysy těchto určují tvar vět- 
ších zrnek hauynových. Vývoj menších zrnek hauynových ukončen byl 
patrně před vývojem alespoň větší části augitu hmoty základní. 

Hornina jest hauynofyrem, ač hauynem není právě ještě bohatá. 
Obsahem hanynu odlišuje se od blízkých augititů, činí však jiěkný 
přechod od těchto ku blízké hornině Nosalovské a tím naznačuje 
přechod od augititů ku ostatním kyselejším horninám hauynem bo- 
hatým. 

Hauynofyr z Hosalovského vrchii. 

Nosalovský vrch, jihovýchodně od obce Nosalova se zdvihající 
skládá se téměř až ku samému vrcholu z kvádrového pískovce pásma 
IX., nejvýše pak prostoupen jest erupcí basaltiçkoii, ve které otevřen 
jest veliký lom. Kontakt přístupný není a též rozloha erupce zřejmě 
patrná není, zdá se však, že těleso eruptivní proráží pískovce v po- 
době sloupu. Erupce byla opět příčinou, že vrstvy křídové v soused- 
ství zůstaly do značné výše zachovány. Sloh horniny basal tické jest 
balvanitý a ovětráním balvanů vznikají koule. Z uzavřenin cizích 
hornin pozorovány byly četné úlomky vypálených slínů i pískovců 
křídových. 

Barva horniny basaltické jest tmavošedá, struktura porfyrická ; 
z drsné, na oko skoro celistvé, hmoty základní vynikají hojné 1 až 
12 mm velké krystaly basaltického augitu. výjimkou pouze nalezen 
byl krystal augitu 35 nim dlouhý. Ve výbruse jsou prostému oku 
zřetelná táž zrna magnetitová a zbytky magmaticky korrodovaných 
starších vyloučenin basaltického amfibolu, mikroskopem pak vynikne 
též něco poměrně hrubých krystalků apatitových. 

Základní hmota složena jest mikroskopicky z podlouhlých kry- 
stalků augitových; dílem dosti tenkých, dílem i širších, menší díl za- 
ujímá hauyn a magnetit, oba idiomorfuě vyvinuté, vše pak jest se- 
tmeleno malým množstvím nefelinové a skelné hmoty. Akcessorickou 
příměs hmoty základní činí šupinky biotitii. 

Vrostlice augitové jsou v tenkých průřezech barvy žlutavěhnědé, 
vyvinuté zonálně s okraj ním proužkem poněkud tmavěji nahnědlým 
neb nafialovělým a obsahují hojná jádra přechodu ku aegirinickému 
augitu, místy i sytě zelená jádra vlastního aegirinického augitu, kte- 
rážto poslední jeví silný jdeochroismus mezi barvou sytě zelenou a 
skoro citrónově žlutou. Zajímavá jest jedna vrostlice dutě vzniklého 



o některých cruptivnícli horninách z okolí Mělníka ;i Mšena. 37 

augitu, mající vyvinutý pouze vnější obal; vnitřek jest vyplněn okolní 
hmotou základní; která vnikla tam postraním otvorem. I toto indivi- 
duum augitové vykazuje při kraji zřetelně vyvinuté zonální proužko, 
vání: uejzevněji jest proužek nafialovělý, pak následuje pásmo bělo- 
šedé, na to proužek nazelenalý a nejvnitrnější pásmo jest nafialo- 
vělé. Ve hmotě základní tvoří augit lištičky průměrně 0-]2 mm 
dlouhé, barvy vždy žlutavěhnědé. Množství veškerého augitu zaujímá 
asi ^4 bmoty. 

Hauynický nerost jest vyvinut větším dílem v podobě drobných 
zrn, průměrně 0*06 mm velikých, menší částí ve tvaru větších kry- 
stalků až 0'26 mm velikosti dosahujících. Průřezy krystalků i zrn 
jsou ve výbruse barvy tmavošedé s nádechem do modra, vzhledu 
kalného, což podmíněno jest jednak jemným práškem rudním, kterým 
individua hauynického nerostu jsou přeplněna, jednak jich částečným 
rozkladem. 

Provedena byla též mikrochemická reakce na zjištění kyseliny 
sírové v hauynickěm nerostu, a to tím způsobem, že na jemný prá- 
šek horniny dána zředěná kyselina solná (zředění 1:1), pak zahří- 
váno slabě, načež roztok přefiltrován a kápnuto chloridu barnatého, 
i objevilo se zakalení, známka to přítomnosti H2SO4, ale jen slabé; 
bylo by asi silnější, kdyby hauynický nerost nebyl zvětrán. Množství 
hauynického nerostu jest větší nežli v hornině předešlé a zaujímá 
asi 7i6 veškeré hmoty. 

Magnetit vyvinut jest v podobě větších i menších zrnek a za- 
ujímá asi ^8 c^^é hmoty. Několik rudních zrn prokázalo se býti py- 
ritem. — Mnoho Na, mikrochemicky zjištěného, přináleží dílem 
amorfní hmotě nefelinové a skelné, dílem též hauynickému nerostu. 
— Na někdejší přítomnost amfibolu poukazují známé shluky tmavo- 
hnědých tyčinek rudních. — Z druhotných nerostů přítomna jsou 
zrna zeolitová jako výplně puklin, vzácně i zrna Jialcifu, obdaná pa- 
prsčitým shlukem, jenž prokázal se býti natrolithem. — Nejstarší ze 
součástek jest amíibol s apatitem a magnetit, pak následoval vývoj 
ostatních součástek způsobem jako v horuinácb předešlých. 

Hornina popsaná jest hauynofyrem, velké množství hauynu, 
mnoho Na ve hmotě základní a též hojně jader aegirinického augitu 
ve vrostlicích augitu basaltického svědčí o příbuznosti horniny této 
s trachytickými horninami od Vrátenské hory. Obsahem nefelinu jest 
naznačena příbuznost s nefelini'.y. 



38 III- Břetislar Zahálka: 

Plagioklasický ]Dasalt Jdgz olivínu z Vinné hory 

u Mšena. 

Na SZ úbočí Vinné hory, obecně „Víno" zvané, založen byl 
blízko vrcholu lom na horninu basaltickou, nyní opuštěný. JV stěna 
lomu tvořena jest kolmou stěnou, skládající se z kvádrového pískovce 
pásma IX., kontaktem s basaltem vypáleného, do něhož vtěsnány jsou 
shluky vypálených slínů a jílů křídových, z hloubi při erupci vyne- 
sených. Místy sestává stěna tato ze směsi hmoty basaltické a pískov- 
cové, jakoby rozvětrané kontaktní brekcie.^) Celistvá skála basaltická 
v lomu přístupna není, povaluje se tu jen množství více méně zvě- 
tralých balvanů horniny basaltické s vnitřním jádrem dosud čerstvým. 
Erupce tato netvoří jádro hory, nýbrž proráží vrstvy křídové na 
úbočí jejím a zdá se míti tvar osamoceného sloupu eruptivního. Ze 
na jedné straně erupce zachován jest pískovec do větší výše, toho 
příčinou byla nestejnoměrnost errose, jež dala se větší měrou dle 
údolí směřujícího k samotě Ráji. Uzavřenin cizích hornin, pískovců 
a slínů křídových, jest v hornině eruptivní hojně. 

Hornina basaltická jest barvy tmavošedé, poněkud světlejší nežli 
horniny předešlé, struktury porfyrické. V základní hmotě na oko 
skoro celistvé jsou vyloučeny velmi hojné vrostlice, 2—9 mm veliké, 
náležející většinou basaltickému amfibolu, menším počtem augitu. 
Lupou nalezneme velmi vzácně ojedinělou vrostlici živcovou. 

Základní hmota objeví se v mikroskopu býti složena hlavně 
z jehliček augitových, dílem velmi tenkých, dílem i širších, menším 
množstvím pak, ale přece podstatně, je zastoupen živec v podobě 
uzounkých, většinou velmi jemných lištiček. K této směsi jest přidru- 
ženo dosti hojně zrnek magnetitových, náležejících dílem zřetelně 
generaci starší, dílem i mladší, a něco málo skla. Tu a tam objeví 
se šui3inka biotitu, málo kde zrnko hauynu. Někde nalezne se lištička 
živce poněkud hrubší. Celkem však je struktura hmoty základní 
blízka hyalopilitické, ale sklem přece chudá. 

Jemné lištičky živcové jsou průměrně 0*06 mm velké, vesměs 
dvojené dle zákona albitového a pouze výjimkou jeví více než dvě 
lamely. Dle lomu světla a dle úchylky zhášení určeny byly živce za 
básičtější oligoklas a snad též něco sanidinu jest přimíseno. Množství 
živců obnáší přibližně Vg celé hmoty. 

^) O kontaktních brekciích srovnej na př, Dr, E. Reyer: Theoretische Ge- 
ologie, pg. 14, 532. Stuttgart 1888. 



o některých eniptivnyf.h horninách z okolí Mělníka a Mšena. 39 

Vrosťlice augitové jsou ve výbruse barvy žlutavčlinedé neb bě- 
lavěšedé, částečně i nafialovělé a obsahují velmi často nazelenalá 
jádra blízkého přechodu ku aegirinickému augitu se slabým pleo- 
chroismem neb sytě zelená jádra vlastního aegirinového augitu s pleo- 
chroismem silným. Hojné jsou případy srůstu dle plochy 00^*00 a 
též dle plochy í' 2 zjištěna jedna srostlice. Krystalky augitu ve hmotě 
základní jsou průměrně 0'06 mm velké, barvy vždy žlutavělmědé. 
Množství augitu zaujímá asi 'V* hmoty. 

Magnetit jest vyvinut mikroskopicky jednak v podobě velkých 
zrn, jednak tvoří drobná zrnka ve hmotě základní. Jest hojný jako 
uzavřenina ve vrostlicích augitu i amfibolu a zaujímá asi ^/g celé hmoty. 
— Skrovnému obsahu skla odpovídá těž málo Na mikrochemicky 
zjištěného. Nefelin shledán nebyl. — VrostUce amfibolu basaltického 
mají obrysy vesměs okulacené následkem korrose, ale věnců tmavých 
tyčinek rudních postrádají. 

Hornina obsahuje hojně uzavřených 0rn Jcřetnenných, pocházejí- 
cích z okolního pískovce, kolem nichž vytvořen jest věnec^) čirých 
neb slabě nazelenalých lištiček pyroxenových, mezi nimiž bývá něco 
skoro našedivělé hmoty sklovité. Vedle toho vyskytují se ve velkém 
množství zmíněné věnce pyroxenové též bez zrn křemených uvnitř, 
dutina pak zbývající vyplněna jest hmotou zeolitovou. Skupiny pyro- 
xenové bývají někdy silně protáhlé, tak že činí ve průřezech zvláštní 
dojem, ale srovnáváním dá se zjistiti jich původ a význam. 

Nejstarší součástkou jest amfibol s hauynem. Vývoj živců spadá 
do peridy krystalace hmoty základní. 

Hornina popsaná jest plagioJclasickgm basaltem bez olivínu. Živců 
jest v základní hmotě méně nežli augitu, celkem, jak svrchu uvedeno, 
jen asi Vg veškeré hmoty, přece však dle celkového obrazu základní 
hmoty v mikroskopu jest nutno pokládati je za součástku podstatnou. 
Obsahem jich jest hornina příbuzná přechodům ku trachybasaltům 
z blízké Lípové hory a Bezdědic. Větší množství augitu v hornině 
naznačuje pak směr hlavní příbuznosti její, t. j. s augitity, ač struk- 
turou hmoty základní i na některé typy andesitůra blízké mohla by 
upomínati. 

BoŘicKÝ ^) popsal též tuto horninu a zařadil ji do skupiny svých 
čedičů andesitových a fonolitových. Popis nerostů shoduje se úphiě 



') Cf. podobné zjevy v augititech od Chlomku, pg. 10., z Vrutice, pg. 20. 
a z Čepičky, pg. 26. 

'■'j Petrografická studia čed. horstva, pg. 153. 



40 in. Břetislav Zahálka: 

S popisem mým, až na to, že o sklu ve hmotě základní praví, že 
náleží dílem nefelinu, dílem leucitu. Ony okrouhlé neb protáhlé shluky 
jehliček pyroxenovýcU s vnitřní hmotou zeolitovou, jež způsobeny byly 
uzavřeninami cizích hmot, vykládá za ,,rychle utuhlou a tudíž ne- 
úplně krystalovanou hmotu, kolem níž sousední, zřejmé krystalické 
součástky směsi čedičové hustě se nahromadily," načež praví dále, že 
„stalo se patrně magma, vyloučivši podíly železa, velmi kyselým a 
pozbyvši za touže příčinou roztopnosti, vyloučilo se rychle v podobě 
na polo krystalo váných konkrecí," Avšak uzavřená cizá zrna kře- 
menná v některých oněch shlucích mikrolithů pyroxenových a srov- 
nání s podobnými zjevy v hornině z Vrutice a i v literatuře popsa- 
nými vysvětluje s dostatek původ míst takových. 



Plagioklasický iDasalt plagioklasem chudý s olivínem 
a hojnými vrostlicemi amfibolu, z Housky. 

V samé obci Housce, 5 hm severně od Mšena, při cestě, jež 
vede od zámku na východ, jest malá vyvýšenina, jejíž půda, barvy 
šedé, hnědé až rezavé jest zvětralou horninou basaltickou^) a obsa. 
huje dosud malé úlomky původní horniny. V nejbližším okolí vynikají 
kvádrové pískovce pásma IX., ale kontakt přístupný není. 

Čerstvější zbytky horniny basaltické jsou barvy tmavěšedé a 
struktury porfyrické. V základní hmotě, na oko skoro celistvé, jsou 
vyloučeny četné vrostlice basaltického amfibolu a poněkud méně taktéž 
četných vrostlic basaltického augitu, porůznu i zvětralé zrno olivínu. 
Vrostlice dosahují 1—6 mm velikosti. 

Struktura hmoty základní jest mikroskopicky velmi jemná a pro 
příměs skla jest hyalopilitické blízká. Hlavní součást hmoty záldadní 
činí augit, vyvinutý v podobě krátkých, tenkých neb i širších jehliček, 
ve značně menší míře zastoupeny jsou jemaé lištičky živcové, ve kte- 
réžto směsi roztroušeno jest dosti hojně magnetitových krystalků a 
uéco poměrně hrubších tabulek biotitu a stopy nerostu hauynického. 
Živce jest sice ještě méně nežli v hornině z Vinné hory u Mšena, 
přece však ještě tolik vzhledem ku množství hmoty základní, že jest 
nutno vzíti naň zřetel při pojmenování horniny. 

Vrostlice augitové jsou ve výbruse barvy žlutavěhnědé, částečně 
nafialovělé s hojnými jádry aegirinického augitu neb slabšími přechody 

^) O erupci této zmiňuje se C. Zahálka: Pásmo VIJI. kříd. útv. v Pojizeří, 
pg. 14. Vést. král. čes. spol. uáuk. 1903. 



o některých eruptivaích lioniiriách z okolí Mělníka a Msena. 41 

k němu. Činívají jednoduché krystalky, místem i obyčejné srostlice 
dle plochy ooPoo. Augit v této hornině jest tím zajímavý, že zdá se 
býti vyvinut ve tií"ech generacích; byly totiž pozorovány ki-ystaly 
i zrna augitová, uzavřená ve vrostlicích amfibolu, pročež jsou zajisté 
starší nežli tato a liší se od ostatních vrostlic augitových světlejší 
barvou a tím, že neobsahují uzavřená zrnka magnetitu. Ostatní vrost- 
lice jsou barvy hnědší a obsahují hojná uzavřená zrnka magnetitová. 
Lištičky augitu ve hmotě základní jsou průměrně 0'14 mm velké, 
barvy vždy žlutavéhnědé. Množství veškerého augitu obnáší něco méně 
než ^/g veškeré hmoty. 

Lištičky êivcové jsou průměrně 0'02 mm dlouhé a byly určeny 
dle lomu světla a dle úchylky zhášení za andesin, částečně kyselému 
labradoritu blízký. 

Magnetit tvoří ponejvíce drobná zrnka ve hmotě základní a tu 
a tam objeví se zrnko větší, jakoby starší. Množství jeho zaujímá asi 
Vg celé hmoty. — Hmota nefelinová zjištěna nebyla, a přítomnost 
skla, již mikroskopicky tušeného, potvrzuje dosti Na, mikrochemickou 
reakcí dokázaného, které jen nepatrnou částí můžeme přičísti stopám 
hauynického nerostu. — Barva akcessorických vrostlic amfibolových 
jest ve výbruse nápadně hnědá, temnější nežli ve všech dosud po- 
psaných horninách. Jsou většinou obrysů zaoblených, následkem kor- 
rose, bez vyloučení rudních lištiček při okraji, jaké jsme u většiny 
dosud popsaných amfibolů shledali. Vzácně jsou vrostlice amfibolové 
tak slabě korrodované, že jejich původní idiomorfní omezení jest ještě 
znatelné. Nalezena byla též jedna srostlice amfibolu dle plochy odPco. 
Po olivínu zůstaly pseudomorfosy, složené z aggregátů nazelenalých 
talkových šupinek. Původně olivin činil vrostlice značně velké, idio- 
morfně omezené, a povšimnutí hodno jest opětně, že nebyly při pro- 
měně vyloučeny žádné druhotné rudy, i byl olivínový nerost zajisté 
opět forsteritu blízký. Vedle toho jsou tu stopy po olivinu v podobě 
roztroušených zrn uhličitanu magnesnatého, při okraji haematitem do 
rezavá zbarvených. — Nejstarší ze součástek zdá se býti olivin, uza- 
vřená pak zrna augitová ve vrostlicícb amfibolových svědčí o promě- 
nách poměrů npři krystalaci horniy. 

Hornina jest dle složení svých součástek plagioklasickým basaltem 
s olivinem. Od plagioklasického basaltu z Vinné hory odlišuje se, 
jak již poznamenáno, menším množstvím plagioklasů, dále též poněkud 
značnějším obsahem amfibolu a někdejší přítomností olivinu. Obsahem 
plagioklasů směřuje, podobně jako basalt z Viané hory, ku přechodům 



42 III. Břetislav Zahálka : 

mezi hauynickým trachytera a tradiybasaltem z Lípové hory a Bezdě- 
diček, poněvadž však množství plagioklasů jest menší, jeví zároveň 
ješté větší příbuznost s augitity a limburgity, nejspíše ještě s augititem 
z Lípové hory aneb s limburgitem z Kostelce. 



Přechod mezi traohytem. a živcovitým basaltem 
z Chlumiu u Yeležic. 

Poněkud dále na sever od žíly augititové z Chlumu jest ve 
stráni otevřen lom druhý, rovněž podélný a s prvým rovnoběžný, směru 
asi ZJZ — VSV. Pozorují-li se kusy horniny v lomu tomuto zastižené samy 
o sobě, činí namnoze dojem tufové brekcie,^) avšak hornina tvoří pravdě- 
nejpodobněji žílu intrusívní, třeba že kontakt její se sousední horninou 
křídovou nebyl pozorován. Šířka tělesa horniny jest nepochybně malá. 
délka však poměrně značná, neboť hornina dá se sledovati po celém 
svahu návrší, zvláště nad domkem čís. 57 a v samé obci Veležicích 
při cestě u domku čís. 28, dle některých stop zdá se pokračovati 
i dále za údolím do protější stráně. V lomu samém jde též zřetelně 
do hloubky. V basaltické značně zvětralé a tudíž již hnědošedavé a 
značně porosní hmotě, jsou obsaženy četné drobné, ostrohrané úlomky 
křídových slínů, jílů a pískovců, různou měrou vypálené, kromě toho 
i 4{usy světlejší horniny ernptivní, od velikosti vlaského ořechu do 
velikosti hlavy. Soudil bych, že tato hornina světlejší byla v těchto 
místech v rozsedlině — snad ve hloubce — utuhlá a že byla, třeba 
ne o mnoho později, proražena a v kusech, nejspíše původně ostro- 
hraných, rozptýlena basaltickou hmotou, která ji, jsouc sama ještě 
tekutá, na hranách korrosivně okulatila. Když pak i tato utuhla, 
vznikla hornina smíšená, struktury zvláštní, jakou uvádí na př. 
z různých českých porfyrů Bořioký^) a z žíly porfyrové od Bohulib 
J. L. Barvíř.^) Poněvadž pak světlejší ona hornina jeví zřetelnou pří- 
buznost s basalty a vyskytla se v okrsku mnou zkoumaném, pokládám 
za vhodno o ní se tuto zmíniti, třeba že byla nalezena jen v podobě 
oblých kusů, zarostlých v basaltické hornině. 



') O hornině této zmiňuje se F. A. Reuss: Min. Geogr. von Böhmen. I. B. 
1793, pg. 278. 

-; Petrograf. studia porfyrových hornin v Čechách, pg. 116,154. Aixhiv pro 
přírodověd, výzkum Cech. Praha. 1881. 

^) Úvahy o původu zlata u Jílového, pg. 27. Tamtéž, 1901. 



o některých eruptivních horninách z okolí Mělníka a Mšena. 43 

Hornina zaoblenýcli oněch kusů jest struktury di-obně porfyrické, 
barvy šedé, prostředního tonu; některé kusy jeví kraj narudlý, ná- 
sledkem zvětrání. V základní hmotě, barvy skoro světle šedé, jsou 
uzavřeny dosti hojné, diobné vrostlice, náležející dílem basaltickému 
amfibolu, dílem augitu, ^2 — 4 mm velké. Vzácně vyskytují se též vro- 
stlice živcové, ale pouze ^4 — V2 ^'*'^* veliké, jež teprve ve výbruse jsou 
oku patrný a náležejí oligoklasu, dílem prostřední směsi, dílem oli- 
goklasu básickému. 

Základní hmota má v mikroskopu strukturu jemně trachytickou, 
jsouc složena převládajícím dílem z tenkých lištiček živcových, jež 
určeny byly dílem jakožto oligoklas-albit, dílem jako oligoklas střední 
a básický, menší množství činí podlouhlá, skoro jehličkovitá zrna 
augitu, velmi slabě zbarvená, též je tu něco magnetitu přimíseuo, 
stopa nefelinu a skla. Akcessoricky objeví se apatit. Lištičky živcové 
jsou povahou svou úplně shodné se svrchu zmíněnými vrostl icemi 
živcovými a dosahují průměrně O' 16 mm délky. 

Lištičky živcové ve hmotě základní jsou dvojeny a seskupeny 
často fluidálně kol vrostlic amfibolových a augitových. Množství jich 
zaujímá přes V2 hmoty celé horniny. 

Vrostlice auyitové i zrnka téhož nerostu ve hmotě základní jsou 
vesměs augitem basaltickým a jeví ve výbruse barvu světle žlutavě- 
hně lou, a jen velmi vzácně lze nalézti slabě nazelenalý krystal pře- 
chodu ku aegirinickému augitu. Zrnka augitu ve hmotě základní jsou 
průměrné O 12 mm velká. Veškerý augit zaujímá asi ^/^ hmoty. 

Magnetit tvoří drobná zrnka, stejnoměrně ve hmotě základní 
rozložená, a jen tu a tam vyskytne se zrnko větší. Hojně jsou zrnka 
jeho obsažena jako uzavřeniny ve vrostlicích augitových. Celkové 
množství magnetitu činí asi ^/^g celé hmoty horniny. — Mikro- 
chemickou reakcí zjištěno málo Na, s čímž shoduje se nález pouze 
malých stop hmoty skelné a nefelinové. — Akcessoricky vystupující 
vrostlice amfibolové jsou tmavohnědé a vždy při okraji korrodované, 
objaté věncem zrnéček magnetitových. Množství jich jest jen o málo 
menší nežli vrostlic augitových, činí asi -/lo hmoty horniny. — Přímí- 
sený apatit vystupuje v podobě větších sloupků až 1-2 mm veli- 
kosti dosahujících, uzavírajících v sobě hojně prášku magnetitového, 
nahromaděného částečně nepravidelně, částečně v podélných pruzích, 
rovnoběžných s hlavní osou krystalu, a v partiích takových jest hmota 
apatitová úplně neprůsvitná. Takovéto apatity s rudním práškem vy- 
skytly se na četných místech v horninách Českého Středohoří, jak 



44 ni. Břetislav Zahálka: 

sliledar BoŘiCKÝ,^) J. E. Hibsch") v trachytecli, J. Hopmann^) v nefe- 
linickém basaltu ze Řipu, J. Blumrich*) ve fonolitech okolí Friedland- 
ského a J. M. Clements'') v leucititu od Redenic v Doupovském pohoří. 
Tímto zjevem jeví horniuy, v pojednání tomto popisované, společnou 
známku s horninami velikého okrsku Českého Středoboří. 

Nejstarší ze součástek jest apatit, dílem i částečně magnetit. 
Z ostatních součástek zdá se býti nejstarším amfibol, avšak četné pří- 
pady uzavřenin augitových v amfibolu svědčí opětně o nepravidel- 
nostech ve vývoji horniny. Vývoj živců spadá hlavně na konec celé 
krystalace. 

Hornina právě popsaná jest přechodem mezi trachytem a šivco- 
vitým basaltem. Zřetelně vyvinutou strukturou trachytickou, třeba že 
jemnou a množstvím živců činí hornina na prvý pohled dojem bezmála 
trachytu. Od těchto však liší se již poněkud větší báslckostí živců, 
jež naznačují přechod ku horninám básičtějším, od nejobyčejnějších 
trachytových typů kromě toho i nedostatkem větších vrostlic živcových. 
Výskyt augitu výhradně basaltického, pak i přítomnost basaltického 
amfibolu naznačuje ráz přechodu, t. j. přechod ku živcovitým basaltům, 
a nehledíme-li na přítomnost hauynického nerostu a aegirinického 
augitu, byl by tu naznačen snad zvláštní typ trachybasaltů. 



Přechod mezi hauynickým trachytem a tra chy basal tem. 
z Lipové hory'') u Housky. 

Při popisu náleziska augititu z Lípové hory byla učiněna 
zmínka, že uprostřed tělesa horniny basaltické, jež skládá vnější 
obal vrchu, jest též hornina barvy tmavošedé, vzhledem blížící se 
fonolitům. Nejvýše jest hornina tato tence břidličnatě rozpukána a to 
skoro vodorovně, níže pak rozpukána je v desky poněkud silnější. 

V Petrografie čed, horstva, pg. 31. 1. c. 

'■') Ueber einige minder bekannte Eruptivgesteine des böhm. Mittelgebirges. 
Tschermack's Min. u. pet. Mittb., IX. B. 1888., pag. 232-268. 

■') Das basaltiscbe flestein vom St. Cleorgsberg bei Raudnitz. Lotos XXIV. 
P.. 1896. 

*) Die Phonolithe des Friedländer Bezirkes in Nordböhm en. Tschermak's 
Min. u. pet. Mitth. 1892, pg. 466—495, 

°) Die Gesteine des Duppauer Gebirges in Nordböhmen. Jahrbuch d. 
k. k. geol. Reichsanstalt. 1900, pg. 317-390. 

'') Horninu tuto popsali: F. A. Reuss : Mineralogische Geographie, pg. 39. 
II. Band. Dresden 1797. — Boiuoký: Pctrograf. studie cod. horstva, pg. 143. 



o některých eruptivních horninách z okolí Mělníka a Msena. 45 

Lom příslušný založen je na JV svahu. Uzavřeniny ze sousedních 
křídových pískovců jsou vzácné. 

Hornina jest struktury drobně porfyrické, barvy tmavošedé, 
v základní hmotě jsou obsaženy sporým počtem velmi drobné vrostlice 
basaltického amfibolu a augitu a obojí dosahují velikosti 7-2 — Vl.,mm. 

Základní hmota objeví se v mikroskopu složena z dosti jemných 
lištiček živcových, jimž přimíseno jest poměrně hojně jehliček augitu, 
velmi bledě hnědavě zbarvených, tak že jejich množství vynikne 
teprve, když sníží se kondensor, kromě toho jest tu nemálo drobných 
zrníček magnetitu a krystalků hauynického nerostu, taktéž něco málo 
skla. Ojediněle nalezne se krystalek apatitu neb titanitu. Místem lze 
tušiti též něco hmoty nefelinové. Celkem struktura hmoty základní, 
nehledí-li se na příměs skla, blíží se pilotaxitické. Je-li v některé 
partii skla poněkud více, přechází v hyalopilitickou. 

Živce vyvinuty jsou pouze jakožto součást hmoty základní. Jsou 
rozměrů velmi malých, průměrně 0*08 mm dosahujících. Jeví se býti 
l)onejvíce dvojeny a dle úchylky zhášení a lomu světla byl v nich 
poznán střední oligoklas a něco málo sanidinu. Uspořádání jich jest 
zcela nepravidelné, nejsou seřaděny ňuidalně jako v hornině předešlé; 
zaujímají značně přes V2 ^^lé hmoty horniny. 

Vrostlice aiigitové jsou ve výbruse barvy nazelenalé a tvoří 
přechod ku aegiriuickému augitu ; zonální proužkování bývá hojně 
vyvinuto, při čemž bývá jádro nazelenalé objato úzkým pásmem žlu- 
tavěhnédého augitu basaltického, což opět souhlasí s celkovým 
geologickým výskytem obou zdejších hornin. Nazelenalé partie augi- 
tových průřezů jeví dosti silný pleochroismus. Ve hmotě základní 
činí augit jehličky průměrně 009 mm dlouhé. Veškerý augit zaujímá 
přes Vs celé hmoty horniny. 

Magnetit vyvinut jest v podobě drobných zruéček a jen vzácně 
lze spatřiti zrnko větší. Množství jeho činí asi ^j^o hmoty. 

Hauynichý nerost vyvinut jest ve tvaru drobných zrnek neb 
i krystalků, které ve výbruse dávají průřezy čtyřboké neb šestiboké; 
vzácněji vystupuje vetší krystal. Vetší individua jsou čirá a opatřena 
při okraji rámečkem tmavým, způsobeným množstvím uzavřených 
jemných částeček rudních. Drobnější zrnka liauynová jsou někdy úplně 
přeplněna rudním práškem a čirá hmota hauynického nerostu jen slabé 
prosvitá, tak že na prvý pohled upomínají až skoro na zrna magne- 
titová. Dle mikrochemické reakce, kterou dokázáno v hornině mnoho 
Na, dá se souditi, že ku hmotě bauynové jest přimíseno též poměrně 
dosti hmoty noseanové, neboť dokázané Na přináležeti musí hlavně 



46 III- Břetislav Zahálka: 

nerostu hauynickéiiiu a jen malým dílem obsaženo je ve stopách skla 
a hmoty nefelinové. Hauynického nerostu jest oproti hornině předešlé 
více a zaujímá bezmála Vs hnioty. 

Vrostlice amfibolové jsou sice korrodovány ale bez výluky něja- 
kých rámečků rudních. — Vývojová sukcesse nerostů jest v hornině 
dosti zřetelná až na hauynický nerost, který nebyl zastižen nikde 
uzavřený v nerostu jiném^ že však v jiných horninách hauynické ne- 
rosty náležívají i k nejstarším vyloučeninám ^) lze pravděpodobně i zde 
haunický nerost pokládati za součástku poměrně starou. Amfibol jest 
opět patrně starší nežli vrostlice augitově, u těchto pak jest po- 
všimnutí hodno, že jako zevnější rámečky činívá hmota augitu basalti- 
ckého, tak i augit hmoty základní jest povahou svou blízký augitu 
basaltickému a jeví se tudíž býti pokračováním vývoje hmoty onoho 
zevnějšího obalu vrostlic. Živce jsou arciť opět součástkou naposledy 
vyvinutou. 

Hornina jest přechodem mezi hauynichým tracliytem a trachy- 
hasaltem. Povahou živců stojí uprostřed mezi trachyty a trachybasalty, 
neboť střední oligoklas stojí právě na hranici mezi živci, které obě 
čeledi vyžadují. Strukturou a augitem ve výbruse nazelenalým smě- 
řuje ku trachybasaltům, k nimžto též by se blížila tmavším vzhledem 
svým oproti obyčejným trachytům, 

BoŘiCKÝ při popisu svém zařadil horninu tuto do své skupiny 
jemnozrných a krystalicky celistvých, živcem bohatých čedičů ande- 
sitových a praví, že blíží se fonolitům. Celkem shoduje se jeho popis 
horniny s povahou mých vzorků až na to, že amorfní čirou hmotu 
základní určuje za hmotu iiefeliuovou a leucitovou, ale sám jsem 
neshledal v jeho původních výbrusech po leucitech ani stopy. 



Jiný přechod mezi hauyniokým trachytem a trachy- 
hasaltem z Bezdědic.-) 

Na severním konci obce Bezdědic (Klein Bösig) u Mšena jest 
při silnici lom na horninu eruptivní, předešlé nemálo podobnou. Ač 



*) Cf. na př. RosENBDSCH : Physiographie d. mass. Gest., pag. 807 a i zde 
v horninách Vrátenské hory a Housky. 

-) O erupci této zmiňují "se : F. A. Reuss : Mineralogische Geographie, 
II. Band. 1797 pg. 20, a Č. Zahálka: Pásmo VIII. kříd. útvaru v Pojizeří, pg. 17. 
Věstník král. čes. spol. nauk. 1903. 



o nekterýcli eruptivních horninách z okolí Mělníka a Mšena. 47 

kontakt horniny se sousedním pískovcem pásma ÍX. c, d přístupný není, 
přece dle povahy terrainu zdá se hornina tato činiti žílu, která pro- 
stupuje celou vyvýšeninu, na níž obec se rozkládá a to směrem asi 
S — J, neboť stopy její lze znamenati též na jižním konci obce, a sice 
v půdě hřbitova. Možná, že jest hornina eruptivní na jižním konci 
osady prostoupena jednou nebo dvéma příčnými žilkami horniny 
tmavší, která nyní jest již zvětralá, jak by se zdálo dle poměru půdy, 
jednak pod domkem č. 33, kdež zahýbala by do pískovce téhož pásma 
IX., neboť jest tu i kontakt patrný, kromě toho vyniká podobná zvě- 
tralá hornina i poblíže nejvyšší polohy obce. 

Hlavní hornina Bezdedická na severním konci osady jest rozpu- 
kána sloupovitě. Sloupavité kusy jsou seřaděny poněkud véjířovitě, 
a sice v rovině skoro horizontální. Uzavřenin cizích hornin pozoro- 
váno nebylo. Sama jest barvy tmavošedé a struktury velmi jemně 
porfyrické. V šedé základní hmotě, pro oko skoro nerozlučitelné, lze 
spatřiti jen málo vrostlic augitu basaltického, kolem 2 mni velkých 
a tu a tam též šupinku biotitu. 

Mikroskopem objeví se býti základní hmota složena z tenkých 
lištiček kyselých živců, pak z tenkých krystalků a podlouhlých zrnek 
basaltického augitu, jež zaujímají značnou část základní hmoty, ač 
množstvím hmota živcová přec poněkud převládá. Menším množstvím 
zastoupen jest hauynický nerost. Kromě toho zdá se býti něco málo 
skla, leč při mikrochemickém zkouuiání nebyla obdržena ani stopa 
Na^ ani při kolikrát opětované zkoušce. Povšechně lze o struktuře 
hmoty základní říci, že větším dílem jest blízka panidiomorfnímu 
vyvinutí toho způsobu, jaký shledává se často u plagioklasických 
basaltů. Akcessoricky objevuje se titanit a apatit. 

Živce jsou vyvinuty pouze v generaci hmoty základní a lištičky 
jich dosahují průměrně 0'08 mm délky. Jsou omezeny idiomorfné, 
aspoň v pásmu vertikálním a většinou dvojeny obyčejným způsobem. 
Dle lomu světla a úchylky ve zhášení určeno bylo, že převládá sanidin 
(částečně sodnatý sanidin), nemálo však je též oligoklas-albitu. Lištičky 
nejsou seskupeny flitidálně, nýbrž stejnoměrně všemi směry jsou roz- 
loženy. Živce zaujímají skoro ^i^ celé hmoty horniny. 

Vrostlice tmgitové jsou vesměs augitem basaltickým, barvy žlu- 
tavěhnědé, místy s okrajním pásmem nafialovělým a jen něco málo 
vrostlic obsahuje jádra slabého neb i silnějšího přechodu ku aegiri- 
nickému augitu. Pozorováno bylo několik srostlic dle orthopinakoidu. 
Ve hmotě základní tvoří augity krystalky průměrně O'IS mm velké 



48 III- Břetislav Zahálka: 

a náleží taktéž k augitu basaltickému, jenže jest zbarven slaběji nežli 
příbuzné vrostlice. Veškerá hmota augitová zaujímá přes V4 c^lé 
hmoty. 

Magnetit jest vyvinut hlavním množstvím v podobě drobných 
zrnéček ve hmotě základní a jen vzácné vystupují zrna poněkud větší. 
Hmota jeho zaujímá asi '^j^^ hmoty. 

Hauyniclcý nerost, dosti hojně ve hmotě základní roztroušený, 
jest vyvinut pouze v jedné generaci v podobě drobných zrnéček, tak 
hustě protkaných černými tyčinkami rudními, že činí místy dojem 
průřezů magnetitových. V některých zrnech je hmota hauynického 
nerostu úplně přeměněna ve vápenec, takže zbývá již jen rudní síť, 
jež kdysi prostupovala původní hmotou. Hauynický nerost zaujímá ve 
výbruse asi Vio hmoty. 

Vrostlice biotitu objeví se mikroskopem silně korrodovány a pro-^ 
duktem korrose bývá rámeček složený z drobných zrnéček rudních, 
mezi nimiž zbývají ještě stopy hnědé hmoty biotitové. Pokročilou 
korrosi tuto možno vysvětliti tím, že biotit vyvinul se záhy, kdy ještě 
magma bylo ve hloubce pod velikým tlakem, když pak dostalo se do 
větší výše, vznikly podmínky nepříznivé existenci hmoty biotitové, 
tato byla korrodována, za to však mohl krystalovati spíše augit. Po- 
dobné korrose bývají v jiných horninách též po 'amfibolech, při pro- 
měně biotitu však vzniká poněkud jiné seřadění zrnéček rudních, 
t. j. lupenatosti nerostu; také bývají zachovány stopy někdejších 
štěpných trhlin v biotitu i v aggregatech korrosi vyloučených rud. 

Pokud skla se týče, není jeho povaha snadno vyložitelna, neboť, 
jak praveno, nebylo při opětovaných pokusech možno zjistiti ani stopy 
Na pomocí kyseliny solné. — Nejstarší ze součástek vedle rud a bio- 
titu jest hauyn, jenž jest sice vyvinut v podobě drobných zrnek, přes 
to však náleží nejstarší generaci součástek, ježto mnohá zrnka jsou 
uzavřena ve vrostllcích augitu. Dle vzájemného poměru součástek 
hmoty základní lze souditi, že živce jsou opět mladší nežli veškeren 
augit, a že jsou nejmladší krystalovanou součástkou horniny vůbec. 

Hornina jest přechodem mezi hauynichým trachytem a trachy- 
basaltem. Povahou živců směřuje ku trachytům., strukturou však a ba- 
saltickým augitem ku trachybasaltům. Charakteristickou jest opět 
přítomnost hauynu a něco zelenavých jader augitových. Barvou upo- 
míná hornina na světlejší basalty. 



o některých eruptivních horninách z okolí Mělníka a Mšena. 4<J 



Hauynický trachyt z Yrátenské hory') u Mšena. 

Vrátenská hora (cota 506), 4 hn severně od Mšena vzdálená 
sestává v jádru svém z horniny trachytické, která obdána jest vrst- 
vami křidovými. Až do výše 400 m p., im. sahají pískovcové kvádry pásma 
IX., nad nimiž uložen jest vápnitý slin pásma X., 60 m mocný. 
Proniklo zde tudíž magma až na povrch zemský, t. j. na útvar kří- 
dový a utvořilo tu malou kupu. Oboje vrstvy křídové nikde nejeví 
zborcení ani vyšinutí ze své původní polohy. Erupce sama působila 
na upevnění sousedních vrstev křídových, čímž stalo se, že tyto 
v úbočích Vrátenské hory se zachovaly do nejvyššího pásma, kdežto 
v dalším okolí jsou hluboko errodovány. V hornině eruptivní jsou na 
JZ svahu hory založeny dva hluboké lomy a na straně západní, kde 
Vrátenská hora vybíhá v ostroh se samostatným vrcholkem, zvaným 
Šibeničnou horou (Galgenberg), otevřen jest lom třetí. 

Ukázky horniny ze všech tří lomů jeví úplnou shodu. Jest slohu 
nepravidelně sloupovitého, barvy světle šedé, zvětralé partie jsou 
bělošedé neb hnědavěšedé s bílými tečkami po zvětralých hauynech. 
Struktura horniny jest drobné porfyrická a ze hmoty základní, skoro 
iierozlučítelné, vynikají 1 — 4«řm dlouhé krystalky augitu, velmi četná 
zrnka hauyníckého nerostu, ^j^- — 1^2 mm velká, malým počtem drobné 
krystalky živcové, 1 — 4 mm velikostí dosahující, vzácně lze spatřiti 
1 — 2 mm dlouhý krystalek medově žlutého titanitu a mikroskopem 
sezná se též akcessorický apatit. 

Na samém vrcholu hory, JZ od rozhledny jest otevřen čtvrtý 
lom, kde přístupna jest hornina světlejší barvou a velikými vrostli- 
ceraí sanidínu poněkud odhšná od oné z předešlých tří lomů. Z uza- 
vřenín cizích hornin pozorována byla v zářezu cesty, vedoucí od 
dolejšího lomu na svahu JZ ku lomu pod vrcholem, několik metrů 
dlouhá i silná kra vápnitého slinu, barvy tmavošedé, kontaktně ztvrdlá 
a snad i ztmavěla, náležející pásmu X., které v této výšce na jiných 
místech vrchu jest zachováno v poloze původní. Slin tento v kyselině 
šumí, což svědčí o přítomností uhličitanu vápenatého. Poněvadž drob- 
nější kousky podobných vápnitých slínů, kontaktem s eruptivní hor- 
ninou změněné, obyčejně v kyselině nešuniějí neb jen slabě šumějí, 



^) O erupci této zmiňují se: F. A. Keuss: Mineralogische Geographie, 

11. B. pg. 41, a Č. Zahálka: Pásmo IX. křid. útv. v Pojizeří, pg. 33, obr. 32. 
Vest. král. čes. spol. nauk. 190 i. 

Věstník král. české spol. nauk'. Třída II. 4 



50 III. Břetislav Zahálka: 

jest ve zmíněné velké kře právě asi její mohutnost příčinou, že 
účinek kontaktu nebyl tak intensivní a že ještě mnoho uhličitanu 
vápenatého se v ní zachovalo. 

Mikroskopem sezná se, že základní hmota složena jest hlavně 
z tenkých lištiček živcových, mezi něž přímíseno jest značně méně 
drobných, podlouhlých zrnek aegirinického augitu, sporadicky pak 
něco zrnek rudních, pak i něco žlutohnědých, velmi silně zbarvených 
zrnek rutilu. Tu a tam přimísen jest drobný krystalek noseanu a po- 
měrně velké zrnko neb krystalek titanitu. Často jest přimíseno mezi 
živci něco málo čirého skla, tu a tam nalezne se i stopa nefelinu. 
Uspořádání lištiček živcových jest často zřetelné fluidální. Celkem 
může býti nazvána struktura základní hmoty trachytickou. Sporadicky 
roztroušen jest též apatit. 

Lištičky živcové, průměrně 0*2 mm dlouhé jsou většinou dvojeny 
a dle úchylky zhášení a lomu světla určeny téměř všechny za sanidiu 
(též soduatý sauidin) a pouze některé hrubší lišty objevily se býti 
oligoklas-albitem. Množství živců zaujímá ve výbruse asi ^2 veškeré 
hmoty. 

Vrostlice pyroxenové jsou vesměs augitem aegirinickým, barvy 
ve výbruse sytě zelené se silným pleochroismem mezi tonem žlutavým, 
někdy až citrónově žlutým a tonem sytě zeleným. V některých kry- 
stalech jest zřetelně znatelné zonální proužkování, vznikající střídáním 
se proužků silněji a slaběji zeleně zbarvených, rovnoběžných s vněj- 
šími obrysy krystalů. Místy vyskytne se jádro ve výbruse slabé na- 
hnědle zbarvené, tvořící tudíž přechod ku augitu basaltickému. Pozo- 
rován byl dvojčatný srůst dle plochy <xPoo. Lištičky augitu ve hmotě 
základní jsou průměrné 0"06 mm dlouhé. Množství veškerého augitu 
zaujímá přes ^/g celé hmoty. 

Magnetitu jest v hornině málo a tvoří drobná zrnka ve hmotě 
základní roztroušená a jen vzácněji vyskytne se zrnko poněkud větší. 

Hauynického nerostu jest v hornině mnoho, zaujímá ve výbruse 
asi Vs veškeré hmoty horniny. Vyvinut jest většinou v podobě prů- 
měrně dosti velkých vrostlič, ve výbruse modravě přibarvených, ob- 
rysů šestibokých neb čtverečných. Individua jeho uzavírají hustou 
síť tenkých jehliček rudních, jež pravým úhlem se protínajíce, vět- 
šinou při okraji, ale dosti často i celý průřez zatemňují. Hauynický 
nerost snadno větrá: první stupeň větrání jeví se v zakalení a zbě- 
leni hmoty hauynové, což podmíněno jest tvořením se uhličitanu vá- 



o některých eriiptivních horninách z okolí Mělníka a Mšena. 51 

penatého a částečnou přeměnou ostatní hmoty v zrnitou hmotu zeoli- 
tovou. Dle povahy produktů rozkladu zdá se připadati nerost mezi 
hauyn a nosean. Učiníme-li výbrus blíže okraje horniny, jest přeměna 
ještě znatelnější: průřezy jsou při okraji a podél trhlin i uvnitř 
zbarveny žlutavě. Pokračuje-li větrání ještě dále, přemění se i uzavře- 
niny hmoty rudní v krystalech hauynových v kysličník železitý, který 
barví celý krystal červeně, odkudž i příslušná partie horniny nabývá 
červenavého zbarvení. Podobnou změnu hauynů v červenavou hmotu 
z českých eruptivních hornin připomíná J. E. Hibsch ^) z hauynického 
tefritu z údolí Dobranky u Děčína a J. Bldmrich ^) z trachytoidních 
fonolitů z okrsku Fridlandského. 

Mikrochemickou reakcí zjištěno v horniué velmi mnoho Na, jež 
dle poměrného množství svého přináleží vedle sklu a nefeliuu zajisté 
valnou částí hmotě hauynického nerostu. — Nejstarší ze součástek 
jest pravděpodobně apatit a titanit, pak následoval vývoj hauynického 
nerostu, po tomto vývoj vrostlic augitových a živcových. Této po- 
sloupnosti ve vývoji nasvědčuje několik zrnek apatitu, zjištěných jako 
uzavřenina ve vrostlicích hauynových, a dosti hojná zrnka titanitu 
neb hauynického nerostu, aspoň částečně zarostlá ve vrostlicích 
augitových. Hornina popsaná jest dle nerostného složení svého hauyni- 
ckým trachytem. 

Hornina z vrcholu hory následkem menšího množství vrostlic 
augitových jest barvy poněkud světlejší. V bělošedé základní hmotě 
velmi jemnozrné, pro oko nerozlučitelné jest vyloučen značný počet 
drobných vrostlic živcových, dosahujících velikosti 1—4 mm, porůznu 
i ojedinělé vrostlice větší, až 8 mm dlouhé. Makroskopicky lze spatřiti 
v kuse arci spoře, lépe však v tenkém výbrusu drobounké krystalky 
hauynického nerostu, sotva 1 mm velké, poměrné málo zrnek neb 
aggregátů aegirinického augitu, V2~4 mm velkých, a vzácnéji zrnko 
titanitu. 

Mikroskopem objeví se základní hmota složena býti. z lištiček 
živcových, dílem úzkých, dílem širších, jimž přimíseno jest něco krát- 
kých neb podlouhlých zrnek aegirinického augitu a něco málo drob- 
ných zrnek rudních, tu a tam zrnko titanitu a rutilu, něco hmoty 
skelné, a také dá se tušiti něco hmoty nefelinové. Celkem jest struk- 
tura hmoty základní blízká struktuře trachytické. Analogickou struk- 



'j Erläuterungen zur geol. Specialkarte des böhm. Mittelgebirges. Bktt L, 
pg. 256. 

-) Die Phonolithe des Friedländer Bezirkes in Nordböhmen. 1. c. 

4* 



52 III. Břetislav Zahálka: 

turu mají mnohé tracliyty, leč od typické struktury trachytické, jakou 
jeví horniny z lomů na JZ svahu hory, liší se tím, že individua živ- 
cová nejsou stejnoměrná. Kromě toho jeví se v mikroskopu v lomu 
zastižená partie horniny býti značně porušena a prostoupena práškem, 
hlavně z rozkladu noseanu pocházejícím. 

Vrostlice sanidinu jsou tabulkovité dle plochy M, menší lišty 
jsou protažené dle osy a. Téměř každá, jen poněkud větší vrostlice 
činí dojem, jakoby byla krajem korrodována, ježto jsou na hranách 
a rozích více méně zaobleny, tu a tam lze též pozorovati hlubší du- 
tinky, vyplněné hmotou základní. Ve hmotě základní činí živec lišty 
průměrně 0*2 mm dlouhé, většinou dvojené. Dle úchylky zhášení a 
lomu světla určeno, že převládá sanidin a sodnatý sanidin a že pří- 
tomno jest též něco oligoklas-albitu a oligoklasu středního. Obsah 
živců jest o něco větší nežli v hornině z JZ svahu Vrátenské hory 
a zaujímá přes V2 c^^^ hmoty horniny. 

Hmota augitová jest vývinem shodná s hmotou augitu partie 
horniny z JZ svahu hory a zaujímá celkem necelou ^g veškeré hmoty 
horniny. — Magnetitu jest ještě něco méně nežli v hornině z lomů 
doleních. — Pokud se týče ostatních vlastností, jest tato partie hor- 
niny též analogická partii z lomů doleních až na to, že průřezy hau- 
ynického nerostu nejsou namodralé, dle produktů rozkladu obsahují 
nepochybně též dosti hojně kalcia. — Mezi akcessorickými součást- 
kami zjištěn byl rutil, jen vzácně roztroušený v podobě velmi drob- 
ných zrnéček ve hmotě základní, obrysů většinou oblých a též srost- 
lice dle plochy P'^, barvy tmavohnědé až černé byly pozorovány. 

Ze značné velikosti vrostlic sanidinových možno snad souditi, 
že vývoj jejich poněkud déle trval, nežli vývoj vrostlic téhož nerostu 
v partiích hornin z lomů doleních. Sanidinové vrostlice uzavírají mí- 
stem drobná zrnka magnetitu, ba i augitu. Celkem lze i světlejší tuto 
partii horniny nazvati hauynickým trachytem, který zevnějším habiteu] 
přibližuje se trachytům ještě více než v partiích spodních. Není tudíž 
vyloučeno, že jest zde vyvinut jakýsi slabý ohlas poměrů Lípové hory 

BoŘicKÝ^) ve svém díle o čedičích popisuje z Vrátenské horj 
horninu, která již dle popisu jest naprosto odlišná od naší a řadí j 
mezi nefelinity. Vyhledav příslušný výbrus Bořického, shledal jsem 
že se tu jedná nepochybně o změtení vzorků. 



^) Petrograf. studia čed. horstva. pg. 79. 



o některých eruptivuích horninách z okoh' Mělníka a Mšena. 53 



Hauynický trachyt od. vsi Housky/) severně od 

Mšena. 

Na západ od obce Housky, v blízkosti zámku samého zdvihá 
se v lese nízký pahorek Kirchberg (Kostelní vršek) zvaný, skládající 
se, jako celá okolní krajina, z kvádrového pískovce pásma IX. ; na 
JZ svahu jeho, nad sochou sv. Ludmily, jsou v lese při pěšině roz- 
troušeny kusy trachytické horniny, drobně porfyrické, barvy světle 
šedé, a tu a tam lze nalézti kus silně zvětralé eruptivní, snad ba- 
saltické horniny barvy tmavohnědé, sihiéji porfyrické. Půda okrsku, 
po němž obojí kusy jsou roztroušeny a v níž byly nejspíše kdysi 
uzavřeny, jest barvy žlutavěhnědé a má vzhled skoro tufovitý ; skládá 
se z jí lo vité hmoty, v níž roztroušeny jsou krystalky augitu a drobná 
zrnka křemenná, pocházející nepochybně ze sousedního pískovce. 

Kusy horniny prvé, trachytické, v čerstvých partiích jsou barvy 
světle šedé s nádechem do zelenavá, při povrchu, v pásmu poněkud 
navětralém, barvy červenavé od zvětralých hauynů. V základní hmotě 
světle šedé, poněkud nahnědlé, vyloučena jsou četná drobná zrnka a 
krystalky aegirinického augitu V2 — 3 mm velikosti dosahující, kromě 
toho četné drobné krystalky a zrnka hauynického nerostu, celkem 
Vo — 2 mm velká, poněkud uahnědle přibarvená. 

Mikroskopem objeví se hmota základní býti složena převahou 
z jemných jehliček a lištiček živcových, pak ze drobných, většinou 
podlouhlých zrnéček augitu aegirinického, místem jest nemálo nefeli- 
nové hmoty a skla; kromě toho jsou tu drobné krystalky hauynického 
nerostu a něco málo zrnéček rudních. Z akcessorických nerostů po- 
znají se mikroskopem krystalky titanitu a apatitu; tento uzavírá opět, 
leč jenom při okraji, jemný prášek rudní. Struktura základní hmoty 
je opět trachytická, ale zřetelně jemnější nežli v typické stuktuře tra- 
chytické, blíží se tudíž poněkud, nehledí-li se na malé množství přimí- 
seného skla, struktuře pilotaxitické. Fluidální seřadění lištiček živco- 
vých bývá místem dobře zřetelno. 

Živce jsou. vyvinuty pouze ve hmotě základní; jich lištičky do- 
sahují průměrně O' 12 mm délky a jsou největším dílem dvojčatně 
lamelovány. Dle lomu a zhášení převládá sanidin a zdá se býti též 

^) Erupci tuto popsal F. A. Reuss: Min. Geographie. II. B. 1797 pg. 32. 
a BoŘicKÝ: Petrografická studia znělcového horstva v Cechách pg. 35. Archiv, 
pro přír. výzk. Cech. 1874; zmiňuje se o ní Č. Zahálka: Pásmo Vili. kříd. útvaru 
v Pojizeří, pg. 14. Vést. král. čes. spol. nauk. 1903. 



54 III- Břetislav Zahálka: 

uěco oligoklasu. Veškerá hmota živcová zaujímá asi ^/g celé hmoty 
horniny. 

Veškeré vrostlice augitové náležejí augitu aegirinickému jako v hor- 
nině z Vrátenské hory a jsou ve výbruse většinou celé nazelenalé; 
pouze v jádrech některých zjištěny byly stopy po přechodu k augitu 
basaltickému, barvy žlutavě hnědé, místy nafialovělé. Zonální proužko- 
vání se střídajícími se pásmy silněji aslaběji zelenými jest hojně vy- 
vinuto. Augit ve hmotě základní jest též augitem aegirinickým a prů- 
měrná velikost' zrnéček činí 008 mm. Veškerá hmota augitová zaujímá 
asi V4 hmoty celé horniny. 

Magnetitem jest hornina velmi chudá, podobně jako trachyt 
z Vrátenské hory. Vedle drobných zrnéček ve hmoté základní, jen 
vzácně vyskytují se zrnka větší. 

Větší ináiviána. hauí/nicJcého nerostu činí zřetelné vrostlice a jsou 
omezena idiomorfně, menší až velmi malá jsou omezena allotrio- 
morfně, nejmenší pak zrnka zdála by se býti součástkou hmoty zá- 
kladní. Při okraji individuí jest hmota načervenalá následkem pro- 
měny drobounkých, čeraýců rudních zrnéček ve hmotu haematitovou. 
Uprostřed větších individuí bývá hmota změněna v zrnitý zeolit. 
Veškerá hmota hauynického nerostu zaujímá asi ^/^ celé hmoty 
horniny. 

Mikrochemickým zkoumáním dokázáno v hornině velmi mnoho 
Na; vzhledem na malé množství skla a nefelinu náleží část Na též 
hauynickému nerostu. — Nejstarší součástkou horniny vedle apatitu 
jest titanit, jenž dosti často vyskytuje se jako uzavřenina ve vrostlicích 
augitových. Postupný vývoj ostatních součástek dál se analogicky jako 
v traehytu z Vrátenské hory. 

Hornina jest dle mineralogického složení svého liauynickým 
trachytem a jest velmi podobna traehytu z Vrátenské hory, lišíc se 
pouze poněkud jemněji vyvinutou strukturou. Popis Bořiokého sho- 
duje se pomérně dosti s mým a liší se pouze uvedeným větším množ- 
stvím nefelinu a poznámkou, že snad i něco leucitu v hornině jest 
přítomno. Za leucit pokládal Bgřický nejspíše hmotu sklovitou, jak tomu 
nasvědčují již svrchu uvedená některá srovnání Bořiokého a mých po- 
pisů hornin. 

Kusy horniny druhé, tuším basaltické, obsahují ve zvětralé 
hínotě základní 2—11 mm dlouhé krystalky amfibolu. Pro značné 
pokročilé zvětrání nemohla býti hornina tato mikroskopicky přesněji 
určena. 



M 



o některých eriiptivních horninách z okolí Mělníka a Máena. 55 



Hauynický trachyt s akcessorickým amfibolem ze 

Spitzbergu. 

Pod svrchu popsanou tufovitou horninou, skládající vetší část 
vrchu Spitzbergu, byla zjištěna v SV úbočí pod cestou vedoucí 
od Vrátenské hory k Housce čerstvá hornina trachytická, která 
jest nepochybné příbuzná s horninou světlejších úlomků ze zmíněné 
horniny tufovité a pravděpodobně činila s nimi jednotné těleso geo- 
logické, ač také se od ní poněkud liší. Kontakt její se sousedním 
pískovcem pásma IX. přístupen není a rovněž uzavřeniny cizích hornin 
zjištěny nebyly. 

Hornina jest barvy tmavěšedé, struktury drobně porfyrické. 
Z šedé hmoty základní, pro oko skoro nerozlučitelné, vystupují četné 
vrostlice, náležející aegirinickému augitu a poněkud menším počtem 
amfibolu, ve výbruse hnědě zbarvenému, obojí ^/g — ámm velké, značoé 
množství krystalků hauynického nerostu, průměrně V2 *^*^* velkých. 

Základní hmota má strukturu trachytickou a jeví se ve výbruse 
složena býti hlavně z tenkých lištiček živcových, dosahujících prů- 
měrně 0'16 mtn délky, pak ze sporých a drobných zrnéček augitu, 
poněkud nahnědlých, menším počtem slabě nazelenalých, průměrně 
0"08 mm velkých; k oběma těmto součástkám přidružuje se pak něco 
drobných zrnek rudních, porůznu i drobné zrnko hauynu, krystalek 
titanitu a apatitu, místy znatelná jest malá příměs skla, vzácně pak 
dá se tušiti malá příměs nefelinu. 

Lištičky êivcové jsou vyvinuty pouze v generaci hmoty základní, 
seskupeny fluidálně a celkem vývinem i velikostí podobny lištičkám 
horniny z Chlumu. Jsou většinou dvojeny a dle úchylky zhášení a 
lomu světla určeno, že převládá oligoklas-albit, nemálo jest však i sa- 
nidinu (částečně sodnatého sanidinu). Hmota živcová zaujímá asi 
V2 hmoty. 

Vrostlice augitové jsou augitem aegirinickým, ve výbruse dosti 
intensivně zeleně zbarveným a jen některé vrostlice jsou slaběji ze- 
leně zbarveny. Pleochroismus jest obyčejně silný mezi sytě zelenou 
a citrónově žlutou. Zrnka augitová hmoty základní jsou nepravidelně 
omezená, většinou podlouhlá, až poněkud jehličkovitá. Veškerá hmota 
augitová zaujímá málo přes Vs celé hmoty horniny.^ 

Magnetit, kterým jest hornina velmi chudá, vyvinut jest většinou 
v podobě drobných zrnéček ve hmotě základní a pouze vzácně spatřiti 
lze poněkud větší zrnko. 



56 III- Břetislav Zahálka: 

Hauynického nerostu je v hornině celkem asi V* veškeré hmoty. 
Vrostlice jeho jsou obrysů většinou idiomorfních, ve průřezech šesti- 
neb čtyřbokých, řidčeji poněkud zaoblených, tu a tam jsou i drobná 
zrnka hauynová ve hmotě základní roztroušena. Všechny průřezy kry- 
stalků hauynových jsou při okraji vroubeny úzkým proužkem tmavým, 
způsobeným příměsí jemného prášku rudného neb vláskovitých ty- 
činek; místy i uprostřed vrostlic jsou partie nahromaděných tyčinek 
rudních, křížovitě se protínajících. Některé vrostlice jsou již značné 
zvětrány, částečně ve hmotu kalcitovou změněny, obsahoval tedy pů- 
vodní nerost hojně kalcia, leč zdá se býti přece noseanu bližší. 

Mikrochemickou reakcí zjištěno dosti Na, jež z části též hmotě 
hauynického nerostu náleží. — Vrostlice amfibolové jsou ve výbruse 
barvy tmavé, ponejvíce tmavohnědé s odstínem skoro do zele- 
navá, někdy však kloní se i zřetelně do tmavozelená, tudíž pak zcela 
různé od amfibolu basaltického, Pleochroismus jeví vždy silný a jsou 
vroubeny okrajním pásmem, korrosí způsobeným a sestávajícím 
z rudních zrnéček. — Dosti častý jest vzájemný srůst augitu s amfi- 
bolem, při čemž byly přistiženy vrostlice augitové z části obrostlé 
hmotou amfibolovou, a v místech srůstu není amfibol korrodován. 
Zjevy takové svědčí zajisté o proměnlivosti poměrů za doby vývoje 
vrostlic oněch. — Hlavním množstvím náležejí individua amfibolová 
nepochybně k nejstarším součástkám horniny. Vedle tohoto patří ku 
nejstarším součástkám hauynický nerost, augitové pak vrostlice dlužno 
považovati za průměrné mladší než amfibol. 

Hornina jest trachytem^ vyznačeným akcessorickým amfibolem, 
a odpovídá složením svým dosti dobře některým typům Rosenbus chov y 
čeledě fonolitoidních trachytů, ač poměrně značné množství amfibolu 
spíše směřuje ku trachytům než ku fonolitům. Obsahem hauynického 
nerostu přidružuje se k ostatním hauynický nerost obsahujícím hor- 
ninám této krajiny. — Úlomky hauynického trachytů ve svrchu po- 
psané hornině tufovité liší se od horniny této hlavně větším obsahem 
skla ve hmotě základní a pak poměrně značně větší převahou ortho- 
klasu (sanidinu) nad oligoklasem. 



Bylo mým přáním míti chemické analysy zajímavějších typů 
hornin tuto popsaných, leč bohužel nemohl jsem dosud získati jich více 
nežli patero. 



o některých eruptivních horninách z okolí Mělníka a Msena 57 



Yýsledky chemických analys. 

Analysy I., II. a V. provedl p. docent Jos. Hanuš v chemické 
laboratoři p. prof. K. Preise, analysy III. a IV. p. dr. E. Kohx v la- 
boratoři dra J. Fbiedbicha. 

Eozbory hornin udané v %. 

1. IL III. IV. V. 
SÍO2 37-17 40-48 46-60 1 _^. 51-84 



I 



50-^.5 
TiOa 0-72 0-50 0-14 J^"^' 0-43 

AI0O3 21-79 16-10 20-92 21-50 18-96 

FcoOg 9-04 11-20 6-42 5-97 6-25 

Feb 2-84 1-18 3 74 stopy 3-55 

MnO 0-46 028 0'48 0-42 0-43 

CaO 14-79 13-21 7-29 451 507 

MgO ... ... 4-42 9-04 2-75 0-15 1-34 

K2O 3-25 2-74 4-46 5-68 3-21 

Na.O 2-85 126 559 7-79 3'00 

CO, — — — 0-52 — 

Ztráta žíháním . 3-67 3-26 1-86 3-64 4-85 

Součet 101-00 99-25 100-25 100-53 98-93 

Hustota') .... 2-974 2-840 2-729 2-567 2-637 

Rozbor I. náleží kamptonitickému augititu ze Žitné. 

„ II. „ přechodu mezi plagioklasickým basaltem a lim- 

burgitem, limburgitu bližšímu z Kostelce. 
„ III. „ přechodu mezi hanynickým trachytem a trachy- 

basaltem z Bezdédic. 
„ IV. „ hauynickému trachytu z Vrátenské hory. 
„ V. „ hauynickému trachytu s akcessorickým amfibolem 

ze Spitzbergu (lom pod cestou). 

Porovnání hornin dle % skladhy. 

SiOo. Obsah SiO., augitů basaltických kolísává, jak známo, oby- 
čejně v mezích 47 — 51 7o» i lze dle povahy nerostného složení 

*) Hustotu určoval jsem pomocí Kleinova roztoku vážkami Westphalo- 
yými, vždy protři kousky téže horniny. Při horninách I. a III. všechny 3 kousky 
vykázaly totéž číslo, při horninách II., IV. a V. objevily se malé différence, i byl 
vzat průměr. 



58 m. Břetislav Zahálka: 

hornin analysovaných očekávati, že průměrný obsali tento přírijstkem 
hojnějšítio magnetitu se sníží, přírůstkem pak kyselejších živců značné 
se zvýší, ač ovšem současný výskyt značnějšího množství hanynického 
nerostu také ku snížení SiOj přispěje. Souhlasně s touto úvahou jeví 
také augitit a limburgit (anal. čís. L, II.) nejmenší, kdežto hauynické 
trachyty (anal. čís. IV., V.) vykazují největší obsah SÍO2. Hornina, 
čís. III., jevící se již dle nerostné skladby býti přechodní mezi hor- 
ninami basaltickými a trachytickými, dala také v analyse hodnotu 
pro SiOg o málo větší než střední hodnota SiOg mezi čís. II. a IV. 
neb V. 

Al^O^. Množství AlgOg stojí v zřetelném antagonismu, s obsahem 
MgO, neboť v hornině IV., která obsahuje nejvíce AlgOs, jest MgO 
nejméně a opět v hornině II., mající nejmenší obsah A1203, jest MgO 
nejvíce. Náhlé klesnutí AlgOg v hornině IL, u porovnání s horninou 
I., jest podmíněno menším množstvím augitu a stoupnutím obsahu oli- 
vínu. Nějaký určitý vztah mezi AlgO, a SiOo nebylo možno při tak 
malém počtu analys vyšetřiti. 

Fe^O^ -f- FeO. Množství železa zřetelně klesá s přibývajícím SiOg. 
Postupné ubývání obsahu železa způsobeno jest zřetelně klesáním 
obsahu magnetitu a augitu. V hornině V., vzhledem ku hornině 
čís. IV., jest stoupnutí obsahu železa nápadným a zdá se býti způso- 
beno přítomností poměrně hojného amfibolu basaltického. 

CaO. Obsah CaO klesá stejnoměrně od horniny I. ku IV., resp. 
ku V., tedy opačným směrem, nežli jakým stoupá SiOo. Úbytek CaO 
způsoben jest menším množstvím hmoty pyroxenuvé ev. amfibolové, ač 
v horninách III., IV. a V. jest CaO vázáno též na molekulu anorthi- 
tovou a hauynovou. 

MgO. Množství MgO klesá celkem stejnoměrně s úbytkem CaO 
až na hranice čís. II., která jest vyznačena obsahem olivínu, jehož 
přítomností i obsah MgO stoupl. Jinak jest vázáno MgO hlavně na \ 
hmotu pyroxenovou a amfibolovou a dle toho řídí se též jeho ! 
množství. 

NttoO -\- K^O. Množství alkalií činí řadu stejnoměrně stoupající 
s příbytkem SÍO2 toliko v horninách L, III. a IV. ; v hornině IL 
klesá obsah alkalií, patrně opět výskytem olivínu. 

Nà.^0. Množství NagO jest, až na horninu IV., nižší.nežli KoO, 
celkem však přibývá NagO s přírůstkem K2O. Hornina IV. jeví ná- 
padnější vzrůst Nag Oj kterýžto poncíérzdá se býti podmíněn větším 
vzrůstem molekuly noâeanové. 



o některých eruptivních horninách z okolí Mélníka a Mšena. 50 

KX>. Přihlédneme-li ku samotnému KoO, jest největším číslem 
zastoupeno v hornině IV., a také tato obsahuje nejvíce oithoklasu. 
V hornině III. zdálo by se vzhledem na povahu živců číslo 
S'oO^/q KgO býti příliš vysoké, ale není zajisté vyloučeno, že hlavnf 
množství KgO mohlo by býti obsaženo v augitu. S tím by se pak 
shodoval i úkaz, že v augititu a limburgitu (anal. čís. I. a II.) jest 
množství KoO větší nežli NagO.') 



Rozpočet analys methodou Ecsenbuschovou. 

a) Analysy po vy nechání H.^O a vzácnějších součástí, 

přepočtené na 100. 

I. II. m. IV. v. 

SÍO2 + TÍO2 38-93 42-69 47-51 52-25 55-56 

AI2O3 22-39 16-77 21-26 22-31 2015 

Fe'sOg . 9-29 11-67 6-53 619 6-65 

FeÖ-L-MnO 3-38 i-52 4-29 0-44 4-23 

CaO 15-20 13-76 7-41 4-68 5-39 

MgO 4-54 9-42 2-79 0-16 1-42 

KoO 3-34 2-86 4-53 5 89 3-41 

Na^O 2-93 1-31 5 68 8-08 3-19 

Součet 100-00 100-00 100-CO 100*00 îOO'OO 



b) Poměrná molekulám á čísla stonásobná. 

I. II. III. IV. v. 

SiOg-fTiO, . . . . ,64-45 70-68 78-66 8651 91-99 

AI2Ö3 . ...... .21-91 16-41 20-80 2183 19-72 

FeoOg 5-81 7-30 4-02 3-87 4-16 

Feb + MnO 4-70 2-11 597 062 5-88 

CaO 27-73 24-53 13-21 8-34 983 

MgO 11-25 23-34 6*91 040 3-52 

K2O ... ... . 3-54 3-03 4-80 6-25 3-62 

Na,0 4 61 2-11 915 13-01 5-14 

Součet („číslo") . . . 144-00 149-51 14352 140-83 143-86 

') Podohně bylo nalezeno v augitu z limburgitu z Keichenweiteru poměrné 

mnoho KjO, a něco více nežli NajO. (Rosenbusch: Elemente der Gesteinslehre, 

p. 378, analysa d.). : ■ ■ .; 



60 in. Břetislav Zahálka: 

c) Molekulárná čísla přepočtená na součet 100. 

I. II. III. IV. V. 

SiO, + TiOo 44-77 47*27 54-79 61-42 63-94 

Al^Og 15-21 10-98 14-58 15-51 13-71 

Fe^Og 4-03 4-88 2-80 2-75 2 89 

FeO + MnO 3-26 1-41 4-12 044 4-09 

CaO 19-26 16-41 9-19 5-92 6-83 

MgO 7-81 15-61 4-81 0-28 2-45 

KgO 2-46 2-03 3-34 4-44 2-52 

NaoO 3-20 1-41 6-37 9-24 3-47 

Součet 100 00 100-00 100-00 10000 100-00 



Rozpočty nerostného složení hornin. 

I. KatnptoniticJcý augitit se Žitné. Za základ rozpočtu byla vzata 
molekulárná čísla v tabulce c) uvedená. Čítají-li se 2 molekuly Na20 
na hmotu nefelinovou a sklovitou, jest složení hmoty té : 2 Na^O . 2 
AI,03.4 SiOo t. j. dle váhy 8 molekulárných 7o nefelinu a skla. 
Cítá-li se veškeré FeO na magnetit, obdrží se: 3*3 FeO + 3-3 FejOg 
r= 6-6 mol, 7o magnetitu. Zbývající alkalie jest počítati na alkalickou 
hmotu pyroxenovou : 37 RoO . 3-7 R2O3 14-8 SiOg = 22-2 mol. % 
aikalické hmoty pyroxenové. Zbytek lze počítati na ostatní alumini- 
ckou hmotu pyroxenovou (z části amfibolovou hmotu), na kterou by 

připadlo asi : 10*2 RO . 10-2 R0O3 . 102 SiO, — 30-6 mol. 7o, zbývá 

II ' II 

16-9 RO . 15 7 SÍO2, čili s malou chybou (+ M SiO^ neb — 1-1 RO) 

II 
32-6 RSiOy mol. ^j^ bezaluminické hmoty pyroxenové. Malá diffé- 
rence 1-1% ve složení poslední části pyroxenové hmoty zaviněna 
jest hlavně asi tím, že v rozpočtu nebyl vzat ohled na hmotu bioti- 
tovou, která jen velmi malým muožstvím je přítomna. Obsahovala by 
tedy hornina v molekulárných 7o • 

85-4% pyroxenu (z části amfibolu) 
6-67o magnetitu 
8*0*'/n nefelinu a skla 



Součet 100-0 mol. ^q. 

Vypočtené složení nerostné shoduje se dosti dobře s poměrným 
množstvím nerostů, mikroskopicky zjištěným. 



i 



o některých eruptivních horninách z okolí Mélníka a Mšena. Ql 

JI. Přechod mezi plagioJdasicJcým hasaltem a limburgitem, lim- 
durgitu bližší z Kostelce. Při rozpočítávání analysy dle součástek 
v mikroskopu patrných zdá se býti SiOg příliš mnoho. Není však 
vyloučena možnost, že číslo to jest správné, předpokládaje ovšem, 
že část vzorku horniny, z něhož analysa byla pořízena, obsahoval 
značně více živců nežli část, z níž mikroskopické výbrusy byly poří- 
zeny. V tom případě náleželo by alkalické hmotě živcové spolu se 
sklem a hmotou nefelinovou : 2-35 R^O . 2*35 AlgOg . 14-10 SiO^ — 18-80 
mol. %. Zbývající alkalie připadly by na alkalickou hmotu pyroxe- 
novou: 1-09 R.O . 1*09 RoOg . 436 SiOo — 6-54 mol. "^ alkalické hmoty 
pyroxenové. Na anorthitovou hmotu bylo by čítati asi : 2*68 CaO . 
2-68 AUOg . 5-36 SÍO2 = 10-72 mol. %. Dle poměrně nízkého čísla pro 
FeO lze souditi, že olivín jest forsteritu blízký a připadalo by naň 
asi 8 MgO . 4 SiOo = 12 mol. 7o- Rovněž by musel magnetitu po- 
dobný nerost obsahovati též značný podíl MgO (čině jakýsi přechod 
ku magnesioferitu), bylo by tudíž hmoty magnetitové: 3-3 RgO + 33 
RO =: 6'6 mol. °/o. Ostatek náležel by aluminické hmotě pyroxenové: 

6-44 RO . 6-44 R^Og . 6-44 SiOg = 19-32 mol. % a bezaluminické 

II 
hmoty pyroxenové: 13-01 RO . 13-01 SiO. = 26-02 mol. 7«. Hornina 

obsahovala by v molekulárných °/o • 

Hmoty živcové, skla a hmoty nefelinové . . . 30% 

„ pyroxenové 527o 

olivínu ,. . . 127o 

magnetitu 77n 

Součet ... 101 mol. Vq. 

lil. Přechod mezi hauynickým trachytem a trachyhasaltem z Bez- 
dědic. Cítáme-li na hmotu orthoklasovou 2 molekuly Ko O, obdržíme: 
2 K3O . 2 AloOg . 12 SiO. = 16 mol. % živce draselnatého. Plagio- 
klasy určeny byly mikroskopicky za oligoklas-albit, jsou tudíž složeny 
asi ze tří dílů hmoty albitové a jednoho dílu hmoty anorthitové, a dle 
množství v mikroskopu určeného lze přibližně vzíti: 3 Na^O . 3 
AUOg . 18 SÍO2 — 24 mol. 7o hmoty albitové, CaO . AlgOg . 2 SiO^ 
= 4 mol. °/o hmoty anorthitové. Dle množství NaaO soudíme, že hmota 
hauynického nerostu jest větší Částí složena z molekul noseanových, 
menší částí z hmoty hauynové: 2-5 Na20 . 1-7 Al.Og . 3-5 SiOo a CaO . 
0-7 AI2O3 . 1-4 SÍO2, dohromady 10-3 mol. 7o hauynové hmoty (ne- 
čítaje kyselinu sírovou). Zbývající NagO mohlo by náležeti hmotě 



62 UI- Břetislav Zahálka: 

nefelinové a sklu: 0-5 NagO . 0*5 Al^Og . SiOo = 2 mol. °/o- Na ma- 
gnetit lze čítati asi 2-5 FeO . 2-5 Fe.^O.^ =. 5 mol. 7o. Zbytek náležel 
by pyroxenu a sice alkalické hmotě pyroxenové asi: K2O . AlgOg . 4 
SÍO2 = 6 mol. 7o5 alurainické hmotě augitové asi 5 MgO . 5 
AI2O3.5 SÍO2, 0-1 FeO. 0-1 Al.Og.O-l SiO^, 0-5 FeO . 0-5 Fe^ • 
5 SÍO2, dohromady 16-8 mol. "/o ^ pyroxenová hmota bez AI2O3 
činila by: 7 CaO . 7-5 SiO^ = 14-5 mol. 7^ (différence + 0-5 SiOo). 

Hornina obsahuje tedy v molekulárných 7r • 

447o hmoty živcové 

10"87o hmoty hauynického nerostu 

27o nefelinu a skla 

5^/0 magnetitu 

37*37o hmoty pyroxenové 

0-97, différence 



Součet 100 mol. 7o. 



Tím byla by analysa rozpočtena až na zbytek 09 FeO a diffé- 
rend + 0*5 SiOg ve hmotě pyroxenové, tedy vzhledem ku mikro- 
skopem seznanému složení horniny a při zanedbání akcessorického 
biotitu, apatitu, titanitu a ku theoreticky pouze očekávatelnému slo- 
žení augitu a hauynického nerostu zajisté s uspokojivou přiblížností. 

IV. Hauynický trachyt s VrátensJcé hory. Vzorek horniny pro 
analysu pochází z lomu na vrcholu hory, JZ od rozhledny. Vezme-li 
se všechno KgO na výpočet molekuly orthoklasové, obdrží se: 4*44 
KgO . 4-44 AlJOg . 26-64 SiO, = 35-52 mol. 7o. Odhadujemé-li množ- 
ství aegirinického augitu asi na 137o ^^^ ^^^Y ^ skladbu jeho 
vezmeme většinou z hmoty aegirinové a ostatek z hmoty augitové, 
obdrží se: aegirinové mol.: 1*5 NaoO . 1"5 Fe203 .6 SÍO2 a augitové 
mol. 1-25 (MgO . CaO) . 0-62 Fe203 . 6-63 Al.Og ". 1-25 SiO^ , dohromady 
12-75 mol. 7o- Přijme-li se kolem 167o hmoty albitové, vzniklo by 
2 Na^O . 2 AI2O3 . 12 SiOo a přijme-li se kolem 47o hmoty anorthi- 
tové, činilo by CaO . AloOg . 2 SiOj, dohromady 20 mol. 7o plagio- 
klasu . FeO a FogOg budiž čítáno ku hmotě rudní, i obdrželo by 
se 1-07 mol. 7o hmoty rudní. Vezme-li se všechno zbývající CaO 
na hmotu hauynického nerostu (nečítaje kyseliny sírové), násle- 
dovalo by: 395 CaO . 2-64 AUOg . 5-28 SÍO2 = 1187 mol. 7o hmoty 
hauynické. Čítalo-li by se všechno zbývající Na20 na hmotu 
noseanovou následovalo by: 5*74 Na20 . 3-82 AI2O3 . 7-64 SÍO3 =: 17-20 
mol. 7o ťmoty noseanové. Přebývá ještě 0-98 R^Og a 0'61 SÍO2, 



o některých eruptivních horninách z okolí Mělníka a Mšena. (J3 

vzhledem však ku shledané povaze mikroskopického složení horniny 
a ku zanedbání nefeliuu, skla, apatitu a titanitu byla by analysa dosti 
uspokojivě rozpočtena. 

Obsahuje tudíž hornina přibližné 35-5 mol. 7o orthoklasu 

13 „ „ aegirinického augitu 
20 „ „ kyselého plagioklasu 

I „ „ rudné hmoty 
29 „ „ hanynové hmoty 

1-5 „ „ différence 



Součet 100 mol. 7o- 

V. Hauyyiický trachyt s aJcccssorickým amfibolem ze Spitzbergu. 
Analysa, přirovnána s nálezem mikroskopickým, zdá se míti poněkud 
mnoho SiOg a málo alkalií neb spíše málo NaoO, rovuéž i velkou 
ztrátu žíháním, pročež nebylo možno rozpočet dle povahy horniny 
mikroskopem shledané provésti. Dle toho nutno též posuzovati hod- 
noty dle vzorů Löwinsona-Lessinga vypočtené, ač při porovnávání 
s analysou trachytu z Vrátenské hory zdají se býti hodnoty pro 
AI2O3, Fe203, FeO, CaO, MgO dosti přiměřené. Také větší ztráta 
žíháním^) může míti částečně původ svůj ve přítomnosti hauyni- 
ckého nerostu. 

d) Poměrný počet atomů kovových. 

I. II. III. IV. V. 

Si 64-45 70-68 78-66 86-51 91-99 

AI . 43-82 32-82 41*60 43-66 39-44 

Fe 16-32 16-71 14-01 8-36 14-20 

Ca 27-73 24-53 13-21 8-34 983 

Mg 11-25 23-34 6-91 0-40 3-52 

K 7-08 6-06 9-60 12-50 7-24 

Na 9-22 4-22 18-30 26-02 10-28 

Součet-) 179-87 178*36 182-29 185-79 176-50 

^j Obsah kyseliny sírové nebyl v žádné analyse určován zvlášť, jest však 
obsažen ve ztrátě žíháním. Siran vápenatý jest v tmavo-červeném žáru nepro- 
ménitelný, ale při prudším světle-červeném žáru uniká dle Al. Mitscheklicha 
(Journal für praktische Chemie: Bd. 83, pg. 487) kyselina sírová a při dalším 
žíhání do béla (jakož děje se právě, žíhají-li se horniny za účelem zjištění pří- 
slušné ztráty) uniká dle Boussingalta (Zeitschrift für analyt. Chemie. Bd. 7, 
pg. 244) všechna kyselina sírová. 

^) „číslo atomu kovových" Rosenbuschovo („Metallatomzahl"). 



64 



III. Břetislav Zahálka: 



e) Počet atomů 


kovových a kys 


Ák ových 




I. 


II. 


III. 


IV. 


V. 


Pro SÍO2 .... 193-35 


21204 


235-38 


259-53 


275-97 


„ AI.O3 . . . 109-55 


82-05 


104-00 


109-15 


98-60 


„ FeoOg -f FeO 38-45 


39-72 


32-04 


20-59 


32-56 


„ CaO . . . . 55-46 


4906 


26-42 


16-68 


1966 


„ MgO .... 22-50 


46-68 


13-82 


0-80 


7-04 


„ K.,0 .... 10-62 


9-09 


14-40 


18-75 


10-86 


„ NaoO . . . 13-8.3 


6-33 


27-45 


39-03 


15-42 


Součet') .... 443-76 


444-97 


454-11 


464-53 


46U-11 


/) Počet atomů kovov 


ých převedený 


na souče 


t 100. 


I. 


II. 


III. 


IV. 


V. 


Si 35-83 


39-63 


43-14 


46-56 


52-12 


AI 2436 


18-40 


22-82 


23-50 


22-35 


Fe 907 


9-37 


7 69 


4-50 


8-05 


Ca 15-42 


13-75 


7-25 


4-49 


5-57 


Mg . . . . . 6-25 


13-09 


3-79 


0-22 


1-99 


K 3-94 


3-40 


5-27 


6-73 


4-10 


Na .... . 5-13 


2-36 


10-04 


14-00 


5-82 



Součet 



100-00 iOO-00 100-00 100-00 100-00 



g) Přehled jader Kosenbdschových z tab. / vypočtených. 



Jádro 



II. 



III. 



III.3) 



IV. 



IV.^) 



(NaK)AlSÍ2 . 
(NaK)AlSi . 
lV2(NaK)AlSi 
CaAl^Si, 
Ca AI2 SÍ2 
ß" Ala Si 
R«Si . . 
R," Si . 
Magnetit 



Součet 



20 
12 



30 
29 



99 



23 



47 
10-5 



10 
17 
32 

12 
6 



10-5 
20 



47 
3 
6 

7 

12-5 
19 



100 



101-0 



99-5 



52 
23 

10 

14 



52 

18 
17 

1 
9 



100 



99 



^) „Číslo atomů" Rosenbuscliovo („Atomzahl"). 

-) kde zdá se pravděpodobněji do rozpočtu se hoditi. 

=') S jádrem 17^ (NaK) AlSi. 



o nekterýcii eniptivnícli horninách z okolí Mělníka a Mšena. 



Ö6 



Hornina I. 

n. 
„ in. 

« IV. 

v. 



Chemické vzorce hornin: 

1-9 KÖ.R,0;, .2-3 SiO,. 
2-3 RO . RoO, . 3 SiO^'. 
1-6 RO . R^O, • 3-2 SiOo. 
ri2RO.R,30\3-35Si02'. 
I-ITRO.R^^O, .S-SöSiOo. 



Z čísel mole kula mého složení plynou hodnoty 

Lowinson-Lessingovy : 





I. 


IL 


III. 


IV. 


V. 


a . . . . 


. . 0-94 


1-13 


1-37 


1-63 


1-85 


ß . . . . 


. . 126 


110 


82 


62 


56 


R^OiRO , 


. . 1:41 


1:9-8 


1:2 


2:1 


1 : 2-2 



Rozpočty hornin dle jader Rosenbuschovýcli. 

Hornina I. 

Poměr procentních čísel pro atomy kovové ukazuje, že hornina 
Dbsahuje poměrně mnoho (Na -|- K) a málo Si. RozpoČte-li se obsah 
tak, aby veškerá jádra obsahovala Si, obdrželo by se: (NaK) AlSi27%, 

RAI2SÍ3170, RSi307o, R, Sil2%. Leč jádro R,Si sotva v hornině 
ze předpokládati, poněvadž není tu olivínu. Obsahuje tudíž rozpočet 
malysy přebytek basí, poukazující ve shodě s mikroskopickým se- 
ínáním, na příměs nesilikatovou, totiž na magnetit, který jest tedy 
lutno předem odečísti. Odečte-li se přiměřený pro magnetit podíl že- 
eza (asi 8 procent), jest možno ostatek přepočísti na jádra Si obsa- 
lující. Pokud lze rozpočet provésti, vycházelo by pro jádro (NaK) 
USig asi 207o> pi'0 jádro (NaK) AI Si, jež by alkalie vyčerpalo, asi 
12"/o- Prvé jádro odpovídalo by alkalické hmotě pyroxenové, druhé 
3ak základní hmotě horniny, jež by tudíž měla jádro nefelinové. Na 
ádro CaALSi^ obsahuje hornina málo SiO^, ba i na jádro Ca AL Sio 

\ souhlasně s tím také skutečně hornina postrádá anorthitu. Za to 

II 
ze odečísti, jako nejpodstatnější součástku jádro aluminické R AI2 Si^) 
ri 
bezaluminické RSi, jež patrně poukazují na převládající součást 



*) Rosenbosch: Uiber die chemischen Beziehungen der Eruptivgesteine, 
rscherraack's Min. u. pet. Mith. 1890. XI. Bd., pg. 172. 
Věstník král. české spol. nauk. Třida II. 



66 III. Břetislav Zahálka: 

horniny,, totiž hmotu pyroxenovou, a sice vycházelo by pro první 
jádro 307o5 pi'o druhé 29%. Čísla pro jádra Rosenbusohova získaná 
neliší se tudíž mnoho od čísel pro množství nerostů na základě mo- 
lekular ných poměrů vypočtených. 

Hornina IL 

Rozpočet dle jader Rosenbuschových svědčí, podobně jako roz- 
počet dle nerostného složení, o poněkud větším obsahu živcového 
jádra v analysovaném vzorku. Dále lze z poměrů čísel atomových 

11 II 

souditi na přítomnost jádra nikoli sice RAl._,Si^, nýbrž jen Rk\ Sig, 

tím však zdá se prozrazována býti přítomnost anorthitu, zároveň pak 
vysvítati poměrná básickost horniny. Čísla pro jádra vypočtená sho- 
dují se opět dosti dobře s čísly dle nerostné skladby z poměrných 
čísel molekulárných vypočtenými. 

Hornina III. 

Při rozpočítávání zdálo by se příhodnějším vzíti místo jádra (NaK) 

AI Si jádro analogicky ku vzorci noseanovému ve tvaru VU (NaK) AI Si, 

neboť vyjde pak přiměřenější číslo pro aluminickou hmotu pyroxenovou. 

Čísla tím obdržená jsou obsažena ve sloupci III.'') označeném. Alumini- 

II II 

ckéhojádrapyroxenového s R a prostého jádra RSi lze očekávati zajisté 

značně méně nežli v horninách I. a II. Také zde rozpočet poukazuje 

na vhodnost vyloučení podílu železa magnetitu příslušného bez Si. 

Čísla jader takto vypočtená blíží se poněkud podílům z molekulárných 

čísel obdrženým pro hmotu živcovou, pro součet hmoty auorthitové a 

hauynové, pro bezaluminickou hmotu pyroxenovou a pro magnetit; 

poměrně značnější rozdíl však vycházel by hlavně pro hmotu alumi- 

II 
nického pyroxenu s R, čehož příčina aspoň částečně vězí v jiném po- 
měru Si, jak se počítá v jádrech a jak je v obyčejných chemických 
vzorcích příslušných nerostů. 

Hornina IV. 

Poměr čísel atomů kovových zdál by se prozrazovati ještě větší 
množství jádra (NaK) AlSij nežli v hornině III., a skutečně v sou- 
hlase s tím obsahuje hornina živců značně více. Rozpočte-li se nyní 
další část čísel atomových na jádra, a sice nejprve na jádro Ca Alg SÍ4 
vyjdou poměrná čísla jader, jež nezdála by se odpovídati nerostnému 



o některých eruptivních horninácb z okolí Mélníka a Mšena. 



67 



složení horniny (sloupec IV.). Mnohem lepší resultáty zdají se vy- 
svítati, přijme-li se pro zbývající alkalie jádro 1^2 (NaK) AI Si 
(sloupec IV.^)). 

Hornina V. 

Rozpočet této horniny ani dle jader Rosenbuschových se nepo- 
dařil. I v tomto případě vyniká nápadně značné množství Si, kdežto 
(Na-|-K) jest poměrně málo. 



Hornina čís. III. činí dle mikroskopické povahy své jakýsi střed 
mezi kyselými a básickými horninami, i přišel jsem na myšlénku 
srovnati, v jakém je poměru její chemická skladba ku skladbě aspoň 
horniny čís. L, IV. a V., nedalo-li by se snad souditi se stanoviska 
chemického, že máme tu komplex hornin, vzniklých štěpením ze spo- 
lečného magmatu. K tomu cíli byl vzat průměr z čišel atomů ko- 
vových jednak pro horniny I. a IV,, jednak pro I. a V. a průměry 
ty srovnány s čísly příslušnými hornině III. 



Hornina 



I. + IV. 



Si . 
AI . 
Fe . 
Ca . 
Mg. 
K . 
Na . 



Součet 



41-2 
23-9 
6-8 
100 
3-2 
5-3 
9-6 



1000 



III. 



43-1 

22-8 
7-7 
7-3 
3-8 
5-3 

10-0 



992 



Tímto srovnáním vysvítá zajímavý a zajisté nemálo důležitý 
výsledek, že v hornioě čís. III. zachováno jest téměř magma, jež 
|V horninách I. a IV. jeví se rozštěpeno. Dosti dobrá jest shoda pro 
|A1, Fe, relativně i pro Si, až překvapující pak shoda pro Mg, K, Na, 
Zároveň se vysvětluje, že nápadné množství Ca v hornině čís. I. a 
značně menší množství téhož v hornině čís. IV,, pak zcela zvláště 
daleko menší, skoro zanikající podíl Mg jsou dobře určeny a jich 
množství má svůj význam. 



6Ö 



íll. feřetislav Zahálka! 



Ani čísla pro průměr z hornin I. a V. nejsou tuze vzdálena, 



obdržif se pro 



I.+V. 



Si — 43-1, AI — 21-0, Fe - 6-9, Ca — 9-] , 



Mg — 6-7, K- 5-6, Na — 7-2, součet = 996. 

Také průměrná čísla ze součtu hornin II. a IV. jsou značně 
blízka číslům horniny III. pro Si, AI, Fe, K, skoro i pro Ca, arciť 
pro Mg a Na jsou značnější rozdíly patrný, ale příčinou toho jest tu 
zřejmě vzájemné se zastupování obou posledních prvků v hornině 
č. II., ve které, jak obsah olivínu prozrazuje. Mg zajisté jest dobře určeno. 

Kovněž zajímavo jest, že poloviční součet atomového čísla 
hornin I. a IV. dá číslo 454'1, čili totéž, jako má hornina III. sama. 
Podobně poloviční součet atomového čísla pro horninu II. a IV. dá 
číslo blízké, totiž 454'8. 

Zvláště jest pozoruhodno dále, že chemická skladba horniny 
čís. III. jest velice blízká skladbě essexitu ze Salem Neck (Masse- 
chusset)^) a zároveň až na diííerenci 3-9°/o SiO.. skladbě essexitu od 
Roztok-) blíže Ústí. 



SiO, . 

TiO., . 

Al,03 . 

Fe.Os . 

FeO , 

MnO . 
CaO 

MgO . 

Ko O . 

Na.,0 . 

P.3O, . 

CO2 . 

Ztráta žíh 



Součet 



a) Hornina 
z Bezdědic 

(III.) 



b) Essexit ze 
Salem Neck 



c) Essexit 
z Roztok 



46-60 
0-14 

20-92 
6-42 
3-74 
0-48 
7-29 
2-75 
4-46 
5-59 



1-86 



100-25 



47-94 
0-20 

17-44 
6-84 
6-51 

7-47 
2-02 
2-79 
5-63 
1-04 

2-04 



99-92 



50-51 
0-95 

17-84 
5-25 
4-46 

7-93 
3-34 
3-49 

5-09 
1-11 
0-43 

0-74 



101-14 



^) R08ENBUSC11 : Elemente der Gesteinslehre, 2. Aufl. pg. 177. 

^) HiBscH : Geol. Karte des böhm. Mittelgeb. nebst Erläut. Bl. IL 1899, pg. 55, 



o některých ernptivních horninách z okolí Mělníka a Mšciia. C,Q 

přepočteme li analysy na molekulárně vzorce, obdrží se: pro 
«)_ 1 6 RO . E.,0, . 3-2 SÍO2, pro b) Vd RO . R.Og . 37 SiO„ pro c) 
2R0 . R0O3 . 4"i SiOg. Koeficient acidity cc ve smyslu Lowinsona- 
Lessinga: pro a) 1-37; pro Ď) 1'5, pro c) 1-7. Číslo /3 ve smyslu téhož 
autora: pro a) 82, pro b) 78, pro c) 73. Poměr RoO : RO : pro a) 
1 : 2, pro b) 1 : 2-3, pro c) i : 2-4. 



Porovnání hornin dle klassifikace Löwinson- 
Lessingovy. 

Hornina I. Dle hodnoty koeficientu a přibližovala by se hornina 
augititûm a limburgitijm (a ^z ri4), ba ještě více melilitickým ba- 
saltům («=103), ac ani tu průměrné hodnoty a nedosahuje. Boha- 
tost na AI2O3 přiděluje však horninu zřetelně k augititům. — Dle 
chemického vzorce zdála by se hornina býti nejbližší kamptonitům, 
Jimž přiděluje Löwinson-Lessing vzorec 1*5 RO . R0O3 . 2'8 SiOo a ba- 
saltům a basauitům leucitickým, jimž dle téhož autora přísluší vzorec 
1-9R0 . R0O3 . oSiO^. Specifická váha o sobě poněkud směřuje ku 
kamptonitům, a dle poměru RoO : RO náležela by hornina určitě mezi 
kamptonity. Aby tudíž příbuznost augititu tohoto se skupinou žilných 
hornin kamtonitických byla vyjádřena, byl nazván augititem kampto- 
nitickým. 

Hornina IL Dle hodnoty koeficientu a a dle vzorce chemického 
náležela by ku limburgitům, dle poměru R._,0 : RO však upomíná na 
plagioklasické basalty, kterýžto výsledek shoduje se s mikroskopickou 
povahou její. 

Hornina lU. Dle koeficientu « připadá hornina skoro na roz- 
hraní mezi horninami básickými a ultrabásickými, i zdálo by se snad 
« příliš malé. Naproti tomu vzorec chemický upomíná jednak na 
kamptonity a basalty neb basanity, jednak na trachyty. Poměr RoO : RO 
nejeví se čísly Lowinsona-Lessiäga určitou shodu, jen jakési přiblí- 
žení k analogickým poměrům stanoveným Löwinsonem-Lessingem pro por- 
fyrity, syenity a křemité diority. 

Hornina IV. Dle hodnoty koeficientu a upomíná na diabasy a 
basalty živcovité, ač není daleko vzdálena ani od trachytitů, resp. od 
« horniny z Bezdédic. Vzorec chemický upomíná též na vzorec 
horniny z Bezdědic a jest nejbližší vzorci Lowinsona-Lessikga pro 
trachytity stanovenému, t. j. vzorci 1-25 ŘO .R0O3 .3-8 SiO... Poměr 
R20:R0 jest přechodní mezi pom"ěrem stanoveným Lowi^sgneíi-Les- 



70 III. Břetislav Zahálka: 

siNöEM pro tťacliytity (1-2:1) a pro elaeolitické syenity (arci mezi 
horninami lilubinnými) — (3'2 : 1). 

Hornina V. Dle koeficientu « upomínala by na trachytity (na 
elaeolitické syenity mezi horninami hlubinnými a na tinguaity mezi 
horninami žilnými). Dle chemického vzorce byln by hornina rovněž 
blízká t rachy titum (elaeolitickým syenitům). Dle poměru R^O : RO 
zdála by se upomíuati na andesity (na syenity neb křemité diority 
mezi horninami hlubinnými). 

\ 

Yšeobecné úvahy. 

Popsané horniny okrsku Mélnicko-Mšenského byly sestaveny 
v řadu počínající nejbásičtějšími a zakončující se nejkyselejšími typy. 
Také v geografickém seskupení jednotlivých druhů hornin jeví se 
značná a pozoruhodná pravidelnost : v okolí Vrátenské hory a Housky 
vystupují hlavně nejkyselejší z popsaných hornin (horniny trachytické 
a trachybasaltické) a zároveň jsou tu erupce nejhustěji seskupeny, 
jest to jakési eruptivní ohnisko celého okrsku, od kterého na jih, 
východ i západ horninám kyselosti celkem ubývá a erupce jsou zá- 
roveň více od sebe vzdáleny, na obvodu pak okrsku rozloženy jsou 
horniny nejbásičtější (skoro samé augitity a limburgity). Chemická 
různost hornin zřetelná jest již při mikroskopickém výzkumu pří- 
tomností a poměrným množstvím příslušných nerostů. Se stoupající 
kyselostí přibývá v horninách živců, často i alkalické hmoty pyroxe- 
nové a ubývá magnetitu a augitu basaltického. V horninách nejky- 
selejších (hauynický trachyt z Vrátenské hory a Housky) zatlačen 
jest augit basaltický skoro úplně, a vyskytne-li se i tu, tvoří pouze 
jádra ve vrostlicích augitu aegirinického. Ze způsobu vzájemného 
obrůstání obojí hmoty pyroxenové jest patrno, že ten druh její, kte- 
rého bylo v hornině méně, počínal se dříve vylučovati ; s analogickými 
případy, to jest měnlivostí vývojové sukcesse, setkáváme se, jak známo, 
nezřídka v diabasech a doleritech, ve kterých, pokud jsou živcem 
chudší, byl živec dříve vyloučen než augit, kdežto v případech chu- 
dosti na hmotu augitovou spíše augit dříve se vylučoval nežli živec. 
Pyroxeny z obou na pohled různorodých hornin z Lípové hory (totiž 
přechodné horniny augititické a přechodné horniny trachytické) jsou 
po této stránce zvláště významný, neboť vzájemné spojení obojích 
hmot augitovýcb v nich shoduje se s místním vzájemným poměrem 
obou hornin, čímž zdá se býti osvětlen vznik celého komplexu toho. 



o některých eruplivuícb horninách 7. okolí Mělníka a Mšena. 71 

Pyroxenové vrostlice obou hornin obsahují totiž jádra augitu aegi- 
riuického objatá pásmy augitu basaltického, a tím naznačena jest nejen 
genetická příbuznost těchto hornin, nýbrž i pořádek vývoje jejicli, 
lze zajisté souditi, že ze společného magmatu odštěpila se dříve část 
kyselejší, později pak krystalovala část básičtější. Možná dokonce, 
že erupce básičtější části pokrajní dala se i poněkud později nežli 
erupce části kyselejší. 

V literatuře českých hornin basaltických jsou hojně zmínky 
o augitu basaltickém s jádrem zeleným. Již Bořický^) zmiňuje se o po- 
dobných zjevech, ač jen povšechně, o významu však této různosti 
úsudek nepřenáší. Zelená jádra augitová uvádějí dále: Dr. J. Gränzek^) 
z leucitového tefritu Soví hory od Litoměřic, J. E. Hibsch'') ze 
živcových basaltů Českého Středohoří, A. Rosiwal *) z nefelini- 
ckého basanitu vrchu Glatze od Mariánských lázní, E. Prüft ^) z meli- 
liticko - nefelinického basaltu Komorní Hůrky (Kammerbiihlu) od 
Chebu a Dr. K. Hinterlkchnkr ^) z limburgitu Spojilské žíly u Par- 
dubic. Též v cizích horninách čedičových nejsou zelená jádra v augi- 
tech vzácností, jak o tom svědčí hojná literatura. 

Také opačný zjev, kde vnější vrstva barvy zelené uzavírá jádro 
nahnédlé, případ to v horninách svrchu popsaných vzácný, vyskytuje 
se v různých českých eruptivních horninách třetihorního stáří hojně, 
uvádějí jej na př. J. E. Hibsch") z gauteitových žil, J. Blumricii ^) 
z trachytoidních fonolitů okolí Fridlandu, F. Bauer ^j z pyroxeoitu 
z východního svahu Flurbühlu u Doupova a A. Stelzner ^°) z nefeli- 
nitu z Podhorn u Mariánských Lázní. 



*) Petrografie čedičového horstva, pg. 8. 

^) Das orthoklasähnliche Drusenmaterial und der Leucittephrit vom Euleu^ 
berge bei Leitmeritz. Tschermack's Min. u. pet. Mitth. 1890, pg. 277—294. 

^) Geol. Karte des böhmischen Mittelgebirges nebst Erläuterungen. Blatt 
II, 1899, pg. 43. 

^) Über ein neues Basaltvorkomrneu (Nephelinbasanit) bei Marienbad nebst 
einigen Bemerkungea über den Nephelinbasalt vom Podhornberge. Verhandlungen 
der k. k. geol. Reichsaustalt 1896, pg. 63-70. 

■') Kammerbühl u. Eisenbühl, die Schichtvulkane des Egerer Beckens in 
Böhmen. Jahrbuch d. k. k. geol. Reichsanstalt 1894, pg. 25—86. 

") Über Basaltgesteine aus Ostböhmen 1. c. 

') Geol. Karte des böhm. Mittelgeb. nebst Erläut. Blatt IL, 1899, pg. 71. 

^) Die Phonolithe des Friedländer Bezirkes in Nordböhmen 1. c. 

^) Petrografische Untersuchung des Duppauer Theralithvorkommens. Tscher- 
mack's Min. u. pet. Mitth. 1903, pg. 266—296. 

") Nephelinit vom Podhornberge bei Marienbad in Böhmen Jahrbuch d. 
k. k. geol. Reichsanstalt 1885, pg. 277—282. 



72 III- Břetislav Zahálka: 

Úchylka zhášení c:c hýwá, v zeleném jádru větší ^) nežli ve 
vnější hmotě, náležející augitu basaltickému. Nalezl jsem v průřezech 
polohou blízkých klinopinakoidu, že v partiích augitu basaltického 
obnášela úchylka c :c' kolem 49", úchylka pak ve hmotě aegirini- 
ckého augitu neb přechodu k němu průměrně c : c kolem 62". Tyto 
hodnoty úchylek zhášení upomínají přibližně na Čísla, jež se vše- 
obecně pro oba druhy augitu udávají: dle Rosenbusche -j bývá v ba- 
saltickém augitu úklon zhášení průměrně c'-c^öi", v aegiriuickém 
augitu c : č = přibližně 60". Ubýváním intensity zeleného tonu ve 
hmotě augitové snižuje se vehkost úchylky zhášení a klesá také veli- 
kost lámanosti světelné. Při zonálním proužkování hmoty basaltického 
augitu samého, při zbarvení zřetelněji nafialovělém nastává úchylka 
zhášení c:č poněkud větší nežli v partiích slaběji zbarvených. V po- 
psaných horninách vyskytují se totiž nejrůznější přechody od augitu 
basaltického k aegirinickému, od slabě nazelenalých nuancí až ku 
tonům syté zeleným. — Acgirinickým augitem nazývám augit, mající 
v tenkém výbruse zelenou barvu značně silnou, pleochroismus dosti 
silný, podobný pleochroismu aegirinu a úchylku zhášení ve klinopina- 
koidu c : à značně větší než v obyčejném augitu basaltickém, pak 
lom světla také zaačně vyšší než tuto. Pokud se týČe nejvyššího 
dvoj lomu y — a, nezdá se býti srovnávání interferenčních barev 
dosti bezpečným, poněvadž vzniká dojem, že následkem silného zele- 
ného zbarvení aegirinického augitu jsou interferenční barvy tohoto 
modifikovány. Průřezy neb partie ve výbruse slabě zelenavě zbarvené 
a jen velmi slabě pleochroické dlužno pokládati za bližší basaltickému 
augitu. 

Výskyt jader aegirinického augitu v příslušných horninách pouka- 
zuje zajisté na relativní hojnost alkalií, srovnáním pak chemické 
skladby aegirinického augitu se skladbou živců nejpodobnějšího slo- 
žení vychází, že jest v nich celkem poměrně méně SiOo, čímž po- 
ukazuje se zase přímo na magma básičtější, kromě toho jest tu méně 

VI 

Ab za to více Fe^. Tento zajímavý vzájemný poměr látkový značí 
se pak i v celkové nerostné skladbě týchž hornin. Z akcessorických 
součástek titanit jest omezen pouze na nejkyselejší z popsaných 
hornin. 

O geologickém výmamu rozšíření hornin v pojednání tomto po- 
psaných. V okrsku, z něhož byly tuto eruptivní horniny popsány, 



^) Totéž potvrzuje Dr. F. Zirkel: Lehrbuch der Pétrographie. IL Band 880. 
■^) Mikroskop. Phys. d- pet. wicht. Min., 3. Aufl. pg. 538. 



o některých eruptivních horninách z okolí Mělníka a Mâena. 



V.^ 



vystupují při jižní obloukovité hranici, jak svrchu řečeno, celkem 
horniny nejbásičtější, totiž hlavně augitity a limburgity. Jest pak 
dlužno poznamenati, že hranice tato jest zároveň jižni hranicí eruptiv- 
ních výběžků v této krajině. 

Přehlédneme-li rozšíření augítitu a liinburgüä v celém Českém 
Středohoří, shledáme, že rozšíření jich i jinde jest jako v okrsku 
našem. Bořjcký ^) nečinil rozdílu mezi augitity a limburgity a oboje 
zahrnoval pod názvem „magmatových čedičů" a přes to, že nebyly 
jím prozkoumány všechny lokality Středohorské, přec jest pozoru- 
hodné, že všechny magmatové čediče jeho pocházejí taktéž z okraje 
Středohoří a sice z kraje jižního a jihozápadního (od Bořislavi, z Pa- 
škopole, z Králičí hory u Mirešovic, ze Svinského vrchu u Svinčic, 
ze Zinkensteinu u Kozlů a j.), aneb přináležejí vzdálenějším výběžkům 
Středohoří (z Holého vrchu u České Lípy, ze žíly Spojilské u Par- 
dubic-) a j.). Z dosavadních podrobných prací Hibschových, zejména 
jeho dosud vydaných částí mapy ^) Českého Středohoří a příslušných 
popisů vysvítá, že augitity jsou rozšířeny také při severní hranici 
téhož horstva, totiž v blízkém okolí Děčína, a také tam směrem 
k jádru horstva jich ubývá. Spojíme-li vzdálenější osamocené erupce 
augititů a limburgitů, připojíce k nim lokality naše, obdržíme čáru, 
ohraničující z hiuba nejvzdálenější výběžky eruptivnlho Českého 
Středohoří. Z Doupovského pohoří popisuje J. M. Clements *) též 
augitity, avšak přesný úsudek o jich rozšíření si učiniti nemůžeme, 
ježto horstvo dosud jen velmi kuse bylo prozkoumáno. 

Z augititů a limburgitů zde popsaných můžeme za čisté typy 
považovati ovšem pouze augitit z Ostrého, Kamínku, Čepičky, Chlomku 
(erupce severní menší), od Vrutice, ze Spitzbergu a liraburgit z Kohl- 
bergu a Ješovického vršku. (Budiž však připomenuto, že ony lim- 
burgity, ač vyhovují náležitě definici limburgitů dle Rosenbusche, přec 
nemají zcela téhož vzhledu s horninou od Limburgu u Sasbachu 
(Kaiserstuhl), dle níž Rosenbusch celou skupinu nazval.) Augitit, či- 
nící žílu na Žitné, blíží se dle chemických vlastností kamptonitům. 
Augitit ze Záboře jeví příměsí nefelinu přechod ku nefelinitům. Pa- 
trnější přechod ku nefelinitu činí hornina z jižní, větší erupce Chlomku, 
která jest složením svým právě uprostřed mezi augititem a nefeli- 



*) Petrograf. studie čed. horstva, 1874. 

^) Nověji popsal Dr. K. Hinterlechner: Über Basaltgesteine aus Ostböh- 
luen 1. c. 

=>) Blatt I., IL, III., V. 

*) Die Gesteine aes Duppauer Gebirges in Nordböhmen 1. c. 



74 III- Břetislav Zahálka: 

nitem. Obsahují-li augitity nefelinické též něco olivínu, mohou značiti 
přechod buď ku nefelinickým basaltům nebo k limburgitům, takovými 
jsou horniny z Homole u Řepína, ze Šibenice u Mšena, z Klučkové 
hory u Bezdědic a z Klučku u Vísky. Přechod od augititů ku pla- 
gioklasickým basaltům naznačuje augitit z Lípové hory, poněkud též 
limburgit z Kostelce a augitit z Chlumu. Příbuznost obou čeledí, 
augititů a limburgitů s plagioklasickými basalty vytknul již Zirkel^), 
naproti tomu Rosenbusch ^) popírá veškeré příbuzenské vztahy mezi 
skupinou augititů a vlastních plagioklasických basaltů, pokládaje augi- 
tity a limburgity za třetihorní analoga pikritů a pikritových porfyritů, 
plagioklasické basalty pak za čeleď samostatnou, analogickou čeledi 
diaJbasů a melafyrů, horniny naše však dostatečně podporují náhled 
Zirkelův. 

Hmiynofyry popsané naznačují svým obsahem hauyuického ne- 
rostu jakýsi stupeň přechodu od augititů ke kyselým horninám hauy- 
nický nerost obsahujícím z okolí Vrátenské hory a Housky. Podobné 
horniny popisuje též Hibsch^) ze Středohoří z okolí Velkého Března, 
jest však pozoruhodné, že všechny vystupují veskrze v podobě žil, 
kdežto zde popsané činí mohutnější geologická tělesa. Hibsch roze- 
znává tři skupiny hauynofyrů (sodalitofyrů) : 1. černé až tmavošedé, 
celistvé až jemuozrné, 2. tmavošedé jemnozrné se vzácnými lišti- 
čkami alkalického živce a 3. světle šedé, trachyticky drsné s hoj- 
nějším živcem alkalickým. — Oba hauynofyry naše souhlasily by nej- 
lépe s prvou skupinou Hibschovou. — Z hornin Bořickým popsaných 
stojí nejblíže hauynofyrům našim skupina noseanitů "*), ač vzájemná 
příbuznost jest daleko menší nežli s hauynofyry Hibschovými. Nosea- 
nity, jež zaraduje Bořický jako odrůdu nefelinických čedičů, bohatších 
noseanem, uvádí z následujících lokalit: z Èipu, ze Slánské hory, 
Milého u Bělošic, Dlouhého u Kozlů a z Miihlbergu u Doupova; 
tyto pak liší se od hauynofyrů našich svým obsahem olivínu a po- 
někud menším množstvím hauynického nerostu. Kromě toho dlužno 
poznamenati, že Bořický v práci své o čedičích uvádí za hlavní sou- 
částku všech hornin těchto amfibol a o augitu, až na horninu z Ripu, 
vůbec se nezmiňuje; prohlédnuv však původní výbrusy jeho nalezl 

*) Lehrbuch der Petrograi^hie. III. B., pg. 76—78. 

^) Mikroskop. Phys. d. mass. Gest., pg. 1281, 1282. Elemente der Gesteins- 
lehre, Stuttgart, 1901, pg. 376. 

^) Geol. Karte des böhm. Mittelgebirges nebst Erläiit. Blatt V. 1903, 
pg. 62. 

*) Petrograf. studia ceď. horstva, pg. 72. 



o některých eniptivních horninách z okolí Mělníka a Mšena. 75 

jsem, že nerost Bořiokým za amfibol určený jest basaltickým augitem, 
místy se zelenými jádry augitu aegiriuickélio, a sice jak v hornině 
z Èipu, tak i z ostatních svrchu jmenovrj,nych čtyř lokalit. Nesprávné 
určení augitu v noseanitu z Èipu opravuje později Bořický sám ve 
své učebnici nerostopisu, ') kde při popisu jednotlivých nerostů, při- 
loženému ku vyobrazení výbrusu této horniny, určuje zcela správné 
průřezy augitové a ponechává pouze dva průřezy nmfibolu, ale i ty 
náležejí nepochybně též augitu basaltickému. — Basaltickou horninu 
z Řipu popisuje nověji J. Hofmann, ^) který usuzuje též dle svých 
vzorků horniny pochybení Bořického stran augitu, ale neviděl původ- 
ních praeparátů jeho a zmíněné již pozdější opravy od Bořického 
samého učiněné si nepovšiml. 

Též v Riidohoří'^) některé osamocené erupce jsou hauynofyry, 
které dle popisu velmi se podobají oběma naším hauynofyrům; jsou 
to : Spitzberg u Božidaru, Steinhöhe u Hengstererben a Neudorf 
u Annabergu '). 

Oba plagioMasicícé basalty popsané činí další stupeň ku kyselým 
horninám z okolí Vrátenské hory a Housky. Povahou živců jest při- 
blíženi jich ku kyselým horninám z Lípové hory, Bezdědic a Chlumu, 
jež obsahují ze živců převahou plagioklasy, větší nežli k horninám 
z Vrátenské Hory, Housky a Spitzbergu, v nichž převládají živce alka- 
lické. — Celkovou skladbou nerostnou přibližují se však plagiokla- 
sické basalty tyto přece více augititům nežli ostatním horninám živ- 
covitým zdejšího okrsku. — Plagioklasické basalty jsou v ústředí 
Českého Středohoří velmi hojně rozšířeny, jak vysvítá z prací Bo- 
řického ^) a HiBscHovÝCH. ^) Bořický dle své klassifikace dělí živcové 
čediče na obecné čediče živcové a na zvláštní : melafyrové, andesi- 
tové, fonolitové, trachytové a tachylitové. Dle povahy výbrusů nále- 
žely by oba naše plagioklasické basalty ku Bořického obecným če- 
dičům živcovým. Horninu z Vinné Hory u Mšena Bořický sám zařadil 
mezi své čediče andesitové a fonolitové, hauynem bohaté a dle klas- 
sifikace ZiRKELOvY, vzhledem ku vlastnímu popisu Bořického bylo by 



*) Nerostopis pro vyšší gymuasialní a reahií školy. Praha. 1876, pg. 177. 
^) Das hasalticshe Gestein vom St. Georgsberg bei Raudnitz. Lotos. 1896. 
^) Da. G. Laube: Geologie českého Rudohoří. Díl. L, pg. 31. Archiv pro 
přír. výzkum Čech. I IL III. odděl. 

*) Rosenbusch: Elemente der Gesteinslehre, pg. 371. 

°) Petrograf. studia čed. horstva, pg. 108. 

") Geol. Karte d. böhm. Mitteigeb. nebst Erläut. 



76 III- Břetislav Zahálka: 

ji dlužno nazvati bauynem clmdým tefritem. ^) Mimo ústředí Českého 
Středohoří jsou plagioklasické basalty rozšířeny dosti hojně též ve 
výběžcích jeho, jak jest viděti již z práce Bořického (Lysá u České 
Lípy, Vyhlídka u Mimoně, Velký Jelení hřeben u Varteiiberga, Rade- 
chov u Bělé, Tolcberg u Jablonce a j.). Další od Středohoří vzdá- 
lené erupce plagioklasických basaltů uvádějí A. Stelzner, -) Dr. K. 
HiNTEULECHNER ^) a J. Hazaud. ^) — V Doupovském pohoří zjistil řadu 
plagioklasických basaltů J. M. Clements^) a z východních výběžků jeho 
popsal Dr. K. Vrba ^) plagioklasický basalt od Krásného Dvora. Též 
v Rudohoří jsou roztroušeny plagioklasické basalty, jak je uvádí 
odtud Dr. G. Laube. ^) 

Nejkyselejší z popsaných hornin (horniny trachytické a jich pře- 
chody ku trachybasaltům a ku plagioklasickému basaltu) jsou sku- 
pinou nejzajímavější, nebot vyjma hauynické trachyty z Vrátenské 
hory a Housky, na něž upomínají některé trachyty Hibschem z Če- 
ského Středohoří popsané, a přechod mezi hauynickým trachytem a 
trachybasaltem z Lípové hory, jenž by upomínal opětně poněkud na 
basaltoidní typy Hibschových ^) sodalitických a hauynických tefritů, 
jsou ostatní kyselé horniny popsané typy zcela nové, jimž analogické 
druhy z českých a moravsko- slezských okrsků eruptivních v literatuře 
jsem nenalezl. Horniny z Vrátenské hory. Housky, Spitzbergu (obě 
horniny kyselé) jmenuji hauynickými trachyty dle jich nerostného slo- 
žení. Dle názvosloví Rosenbuschova a jiných byly by zvány trachyty 
fonolitoidními neb i dokonce noseanickými fonolity, '■') a není vylou- 
čeno, že by taktéž posledního názvu bylo lze užíti v našich případech, 
neboť nedaleko od Vrátenské hory vypíná se Bezděz, jehož hornina 
jest taktéž bohatá hauynickým nerostem a ještě více ku vlastním fo- 
nolitům se kloní (cf. krátký popis v Boí^ického: Petrograf. studia znělco- 
vého horstva v Čechách, IH. sv. 1874 pg. 40.). 



^) Srovnej: Dr. J. L Barvíř : Nova učebnice petrografie (Referát), pg. 22. 
Věstník České Akademie, r. IV. 

^) Ueber Melilith u. Melilithbasalte. Neues Jahrbuch für Miu., Geol u. Pal. 
1882. II. Beil.-Band. pg. 369—440. 

'■') Ueber Basaltgesteine aus Ostböhmen 1. c. 

*) Ueber petrographische Unterscheidung von Decken und Stielbasalten in 
der Lausitz. Tschermak's Min. u. pet. Mitth. XIV. B. 1895, pg. 297—310. 

°) Die Gesteine des Duppauer Gebirges 1. c. 

*) Augit und Basalt von Schönhof in Böhmen. Lotos 1870, pg. 53—59. 

''} Geologie ces. Rudohoří. I. a II. díl 1. c. 

*) Geol. Karte d. böhm. Mittelgeb. nebst Erläut. Blatt. V., pg. 68. 

^) Dr. f. Zirkel; Lehrbuch der Pétrographie. 2, Aufl. II. Bd., pg. 463. 



o některých eruptivních horninách z okolí Mělníka a Mšena. 77 

Porovnání kyselých hornin s trachytickými a trachybasaltickýnni 
horüiuami Bořického, popsaných s názvy různých fonolitû, čedičů 
trachytových, fonolitových a andesitových stíženo* ba místy i zne- 
možněno jest nedostatečným definováním druhu augitu a zmatkem 
v rozeznávání augitu od amfibolu vůbec. Také druhy živců nebývají 
BoŘicKÝai vždy dosti určité definovány. 

Horniny kyselé zdají se býti staršími nežli ostatní horniny bá- 
sičtéjší, jak možno souditi z geologického výskytu obou hornin na 
Lípové hoře, kde hornina kyselá, tvořící jádro vrchu, jest obemknuta 
básičtější horninou augititickou, a ze Spitzbergu, v jehož tufovitó 
hornině augititické uzavřeny jsou úlomky horniny kyselé; s takto 
přijatou posloupností hornin na Lípové hoře souhlasí též způsob zo- 
nálního proužkování augitu kyselejší horniny této lokality, kde jádro 
aegirinického augitu objato jest pásmem augitu basaltického. Srov- 
náním pak posloupnosti této s onou Hibschem ^) pro eruptivní horniny 
Českého Středohoří stanovenou, odpovídaly by naše horniny kyselé 
HiBscHovÝM starším fonolitům a části trachytických a tefritických fo- 
nolitû. 

KosENBuscHûv pojem trachydolerit nahrazen v pojednání tomto 
názvem trachybasalt, ježto horniny takto definované bývají struktury 
drobně porfyrické a nikoliv doleritické a povahou svou naznačují pře- 
chod mezi skupinou trachytů a plagioklasických basaltů. 

') Geol. Ivarte d. böhm. Mittelgebirges nebst Erläiit. Blatt. II., pg. 23, 
Blatt V., pg. 41. 



78 III- Břetislav Zahálka: 



Resumé. 

In der vorliegenden Arbeit wird eine Gruppe von Eruptivge- 
steinen beschrieben, welche au den süd- östlichen Ausläufern des böh- 
mischen Mittelgebirges, in der Gegend zwischen Raudnitz, Melnik, 
Mscheno und Hauska vorkommen, im ganzen von 29 Lokalitäten. 
Die grösste Anzahl derselben gehört zu den Augititen (15), drei zu 
den Limburgiten^ ausserdem werden zwei Gesteine den Hauyno- 
phyren, zwei den feldspatarmen Plagioklasbasalten, vier den Hauyn 
(Nosean-) Trachyten zugerechnet und drei werden als Übergangs- 
typen zwischen den Hauyntrachyten und Trachybasalten aufgefasst. 
Aus der mikroskopischen Beschaffenheit der zugehörigen Präparate 
ist ersichtlich, dass alle jene Gesteine miteinander, und zwar in 
dem Grade verwandt sind, dass man einen gemeinsamen Ursprung 
für dieselben annehmen könnte. Sie bilden zumeist nicht etwa rein 
typische Repräsentanten der einzelnen genannten Gesteinsfamilien, 
sondern deuten vielmehr verschiedene Übergänge zwischen den letz- 
teren an. Es ist dies freilich eine im geologischen Sinne sehr wich- 
tige Erscheinung, welche aber für die Benennung einzelner Vor- 
kommnisse grosse Schwierigkeiten bietet. Es wäre allerdings möglich 
gewesen, einige Typen mit neuen Namen zu belegen, ich habe 
aber vermieden dies zu tun und gab derjenigen Benennungsart den 
Vorzug, aus welcher die geologische Bedeutung der Gesteine am 
deutlichsten zu ersehen wäre. Leider war es mir nur bei fünf Ge- 
steinsarten möglich, chemische Analysen zu erhalten. Aus der Be- 
rechnung dieser Analysen folgte als Resultat, dass ein Gestein (Anal. 
Nr. III), welches seiner mineralogischen Zusammensetzung nach 
gleichsam ein Übergangsglied zwischen Hauyntrachyt und Trachyba- 
salt bildet, auch in chemischer Beziehung zwischen einem Augitit 
(Anal. Nr. I) und einem Hauyntrachyt (Anal. Nr. ÏV), resp. Hauyn- 
trachyt Anal. Nr. V fast ein Mittelding bildet. Daraus könnte man 
wohl den Eindruck bekommen, das Gestein Nr. III repräsentiere 
seiner chemischen Zusammensetzung nach gleichsam ein gemeinsames 
Magma, aus welchem vielleicht Gesteine von der Art des Typus I 
und IV hätten durch Spaltung entstehen können. Durch eine nähere 
Betrachtung der chemischen Zusammensetzung des Gesteines Nr. III 
wurde es'^klar, dass das letztere stofflich mit Essexiten verwandt ist, 
Gesteinen, welche, wie es aus den Publikationen von Hibsch bekannt 



o některých eruptivních horninách z okolí Mělníka a Mšena. 79 

ist, auch im böhmischen Mittelgebirge vorkommen, und von welclien 
besonders der Rongstocker Stock von zahlreichen, wahrscheinlich 
durch Spaltung aus einem gemeinsamen Magma entstandenen Gang- 
gesteinen begleitet wird. Dadurch wurde es noch wahrscheinlicher, 
dass die Eruptivgesteine des untersuchten Gebietes einen gemeinsamen 
Ursprung haben könnten, und dass das Urmagma den Charakter etwa 
eines essexitischen Magmas besass. Bemerkenswert und im genetischen 
Sinne wohl auch nicht bedeutungslos dürfte auch eine gewisse Regel- 
uiässigkeit in der Art des Auftretens der beschriebenen Gesteine 
sein. Die sauersten Typen (Hauyntrachyte vom Wratner Berg, Spitzberg 
(hier die zwei saureren Gesteine), Hauska und die Übergangsglieder 
zwischen Hauyntrachyt und Trachybasalt : von Leipenberg und Klein 
Bösig) liegen einander am nächsten. Um diese herum nimmt gegen 
Westen, Süden und Osten die Acidität der Gesteine zumeist ab, und 
weiter an der Peripherie sind hauptsächlich die basischesten Augitite 
und Limburgite vertreten. 



i 



IV. 

üeber eine neue Anwendung des Abbe'schen 
Kondensors.*) 

Vorläufige Mitteilung 

Von F. K. Studnička in Brunn. 

(Vorgelegt in der Sitzung den 13, Januar 1905.) 



Der Kondensor des AßnE'schen Beleuchtungsapparates, wie er 
bei allen modernen grösseren Mikroskopen angewendet wird, stellt 
bekanntlich ein umgekehrtes Objektiv vor. Vor seiner nach oben ge- 
wendeten Frontlinse entsteht ein reales, umgekehrtes Bild jener 
Gegenstände, die sich in einiger Entfernung vor seiner unteren Linse, 
befinden. Dieses Bild kann man, vorausgesetzt, dass man nicht ein zu 
starkes Objektiv benützt, durch das Mikroskop beobachten, wobei es, 
da das letztere die Bilder der Gegenstände umkehrt wieder in der 
richtigen Lage erscheint. 

Diese durch den AßBE'schen Kondensor gebildeten Bilder sind 
einem jeden Mikroskopiker gut bekannt, ein jeder hat doch bei der 
Benützung des Planspiegels das Bild der Lichtquelle in dem Mikroskope 
gesehen,**) auch hat man bereits daran gedacht, diese Eigenschaft 
des Kondensors praktisch auszunützen ; es wurde z, B. vorgeschlagen 
auf diese Weise das Bild eines Objektmikrometers auf das unter dem 
Mikroskope zu messende Praeparat zu werfen. Die betreffende Eigen- 

*) Die vorliegende Abhandlung erscheint in extenso und mit einigen Zu- 
sätzen und Abbildungen in „Zeitschrift für wissenschaftliche Mikroskopie." 

**) Das Bild der Lichtquelle, das man im Mikroskope zu sehen gewohnt 
ist ist jedenfalls umgekehrt, doch daran Í3t nur der Spiegel, in dem die von dem 
Gegenstande kommenden Lichtstrahlen reflektiert werden, schuld. 

Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. 11. Classe. 1 



1 



IV. F. K. Studnička: 



Schaft lässt sich, wie ich darauf in diesem Artikel aufmerksam 
machen will noch auf verschiedene andere Weise ausnützen. Mit der 
Hilfe des vor einem verhältnismässig stärkeren Objektive einge- 
schalteten ABBR'schen Kondensors kann man schwache, leicht abstufbare 
Vergrösserungen bekommen, die sich besonders zum Zeichnen und zum 
Praeparieren verschiedener Objekte sehr gut eignen. 

Das vor der Frontlinse des Kondensors entstehende Bild ist 
verschieden gross, je nach dem, wie weit sich das Objekt von der 
unteren Linse befindet; mit dem Entfernen des Objektes von dem 
Kondensor wird das Bild kleiner. Auf die angegebene Weise bekommt 
man mit dem Kondensor eine kontinuirliche Beihe von Vergrösserungen, 
von angefangen bis zu einem Maximum. Natürlich kann man das Bild 
mit verschiedenen Kombinationen von Objektiven und Okularen und bei 
verschieden langem Tubus des Mikroskopes untersuchen, wodurch man 
eine sehr grosse Auswahl von Vergrösserungen bekommt, von denen 
die maximalen immer beträchtlich schwächer sind, als die Vergrösse- 
rung, welche das dabei zur Anwendung kommende Mikroskopobjektiv 
mit dem schwächsten Okulare liefert. 

Die Mitte der durch den AcBE'schen Kondensor gelieferten Bilder 
ist, vorausgesetzt, dass dasselbe genau gearbeitet ist, und dies ist bei 
den aus besseren Werkstätten stammenden Mikroskopen wohl immer 
der Fall, ganz gut brauchbar, die an der Peripherie des Bildes 
sehr bemerkbare sphaerische und chromatische Aberration der Linsen 
ist in der Mitte desselben, welche man allein im Sehfelde des Mikro- 
skopes bei der Benützung eines Objektives von der Stärke des No. 3 
sieht nicht bemerkbar, die Konturen der Objekte werden da nicht 
verzeichnet. Selbstverständlich können die bei der Kombination mit 
dem Kondensor erhaltenen Bilder nicht so klar sein, wie diejenigen 
die man ohne diesen mit den Objektiven bekommt,*) doch bei Be- 
nützung schwächerer Objektive, wie es z. B. das oben erwähnte No. 3 
ist ist dieser Fehler nicht so gross, die Schärfe der Bilder leidet, dabei 
was eben entscheidend ist, nicht. Statt des Kondensors kann man auch 
schwache achromatische Mikroskopobjektive nehmen, die man an die 
Stelle des AßBE'schen Apparates einschaltet. Diese lassen stärkere Ver- 
grösserungen zu als der Kondensor, doch sind sie wegen ihrer bedeu- 
tenderen Fokaldistanz nicht so bequem zum Arbeiten. Am besten er- 
wies sich mir das Obj. 2 von Reichert, mit dem ich bis eine 
öOfache Vergrösserung erzielen konnte. 

Die Vorteile die man bei der Benützung des AßBK'schen Konden- 
sors als eines Objektives hat, sind etwa die folgenden: 



i 



i 



Ueber Ainvendiiiig des Alj1)e'schf'ii Kondensors. 3 

Man kann mit einem Vüiiiiiltnissmässig stiirkoron Objektive eine 
kontinuierliche Reihe von schwachen, zu gewissen Zwecken ganz gut 
bi'auchbaren Vergrösserungen bekommen. Man erspai't somit bei seinem 
Mikroskope entweder eine Reihe von ganz schwaclien Systemen oder 
ein System mit aneinander annälierbaren Linsen, das durcli seine 
grosse Fokaldistanz unbequem und ausserdem ziemlich teuer ist. 
Man muss weiter bedenken, dass alle solche Systeme entweder ein 
Gewinde des Revolvers einnehmen oder besonders an das Mikroskop 
angeschraubt werden müssen, während man, wenn man mit dem „Abbk" 
sich z. B. über ein Praeparat orientieren will, nur mit der Mikrometer- 
schraube das betreffende Bild des jetzt unter dem „Abbe" an einem 
besonderen Tische placierten Objektes auszusuchen braucht. Einen Nach- 
teil führt die ganze Sache selbstverständlich mit sich: die Objekte, die 
man mit der Hilfe des Kondensors untersuchen will, muss man an 
einer anderen Stelle befestigen als an dem gewöhnlichen Mikroskop- 
tische; wenn man jedoch bedenkt, dass es sich da um ganz schwache 
Vergrösserungen handelt, bei denen man nicht zu fürchten hat, dass 
man eine bestimmte Stelle des Praeparates nicht wiederfinden würde 
und dass man die ganze Vorrichtung nur bei gewissen Gelegenheiten 
benützen wird, so erscheint dieser Nachteil als nicht so schwerwiegend. 

Die Fälle, in denen man den Kondensor des AßBE'schen Be- 
leuclitungsapparates mit Vorteil auf die von uns angegebene Weise an- 
wenden könnte, wären etwa die folgenden : 

1. Man kann sich mit der Hilfe des Kondensors einfach und 
schnell über Praeparate, die man dann auf die gewöhnliche Weise 
untersuchen will, orientieren. 

2. Die Eigenschaft des Kondensors, dass man mit dessen Hilfe 
leicht' abstufbare Vergrösserungen bekommen kann, wird demjenigen 
willkommen sein, der bei schwachen Vergrösserungen zeichnen will, 
es kann auf die angegebene Weise, wie ich glaube, ein besonderer 
Zeichenapparat für schwache Vergrösserungen ersetzt werden. 

Die mikroskopischen Praeparate, die man mit der Beihilfe des 
[Kondensors zeichnen will, müssen auf einem besonderen Objekttisch 
'befestigt werden, mit dem sie sich leicht zu dem „Abbk" annähern 
und von diesem entfernen Hessen. Die Konstruktion eines solchen 
Tisches werde ich an einer anderen Stelle **) näher beschreiben. Von 



*) Bessere Bilder bekommt man, wenn man durch ein schwarzes, über den 
Oberteil des Mikroskopes geworfenes Tuch den Seitenstrahien deu Zutritt verbietet. 
**) In Zeiischr. f. wiis. Mikroskopie. 

1* 



4 IV- F- I\'- Studnička; Ueber Anwendung des x^bbe'ssclen Kondensors. 

unten werden die Praeparate entweder von einem Planspiegel be- 
leuchtet oder es genügt zu dem betreffenden Zwecke da es sich ja 
um ganz schwache Vergrösserungen bandelt, vollkommen ein Stück 
weissen Papiers. 

3. Die Eigenschaft des Kondensors, als eines Objektives, welches 
zusammen mit den Mikroskopobjektiven sehwache Vergrösserungen 
liefert wobei die betreffenden Bilder in richtiger Lage erscheinen, erlaubt 
die Anwendung eines jeden mit „Abde" versehenen Mikroskopes als 
eines Praepariermikroskopes. Die Objekte, die man praeparieren 
will, legt man entweder beim aufrechtstehenden Mikroskope mit einer 
Glasplatte auf die obere Fläche des hufeisenförmigen Fusses des Mi- 
kroskopstatives, oder man arbeitet einfach an dem gewöhnlichen 
Arbeitstische vor dem Mikroskopstative, dessen Oberteil man ent- 
sprechend geneigt hat. Falls man beim durchfallenden Lichte ar- 
beiten will, so kann man sich so helfen, dass man das Mikroskop 
auf eine nicht zu hohe Schachtel stellt, die in ihrem Inneren einen 
Planspiegel enthält und mit entsprechenden Oeffnungen für die Licht- 
strahlen versehen ist. Auch jetzt kann man mit senkrecht stehendem 
oder, was bequemer ist nach hinten geneigtem Mikroskope arbeiten. 
Dass in letzterem Falle die Ebene, in der das Objekt sich befindet, zu 
der optischen Achse des Mikroskopes nicht senkrecht steht, schadet, wie 
mau sich überzeugen kann bei den schwachen Vergrösserungen (8mal 
bis lOmal) die da zur iVnwendung kommen, nicht. 

4. Mit der Hilfe des AßnE'schen Kondensors und des diesem 
beigegebenen Planspiegels kann das aufrechtstehende Mikroskop leicht, 
in ein horizontales umgewandelt werden, und man kann es leicht z. 
B. als ein Aquariummikroskop anwenden.*) Auf dieselbe Weise wird 
ein umgelegtes Mikroskop in ein umgekehrtes umgewandelt. 

5. Die Eigenschaft des mit dem zusammengesetzten Mikroskope 
kombinierten AnBE'schen Kondensors, dass durch ihn nämlich nahe 
Gegenstände vergrössert entferntere jedoch in natürlicher Grösse oder 
verkleinert erscheinen, kann man sehr gut zum Kopieren von Abbil- 
dungen und überhaupt zum' Zeichnen benutzen. Man braucht nur 
das Mikroskop mit dem gewöhnlichen Zeichenapparate vereinigen 
und so verfahren, als ob es sich um ein mikroskopisches Praeparat 
handeln würde. Die Bilder der Gegenstände werden in diesem Falle 
natürlich durch den Planspiegel auf den „Abbe" geworfen. 

') Auf die jMügliclikeit einer solchen Anwendung des mit dem „Abbe" 
kombinierten zusammengesetzten Mikroskopes baben mich meine Freunde Prof. 
Némec und Doc. Dr. Mrázek aufmerksam gemacht. 






v. 

lieber eine neue Konstruktion des Praepaiier 
Mikroskopes. 

Von F. K. Studnička in Tirünii. 
(Vorgelegt in der Sitzung den i:!. Januar 1905.) 



In einem anderen Artikel (No. IV.) habe ich darauf aufmei-ksam 
gemacht, dass man mit der Hilfe des ABBE'schen Kondensors, der ja ein 
umgekehrtes Objektiv mit einer sehr nahen Brennweite ist, oder mit 
der Hilfe eines schwachen achromatischen, an der Stelle des Konden- 
sors mit der Frontlinse' nach oben befestigten Mikroskopobjektives 
schwache Vei-grösserungen bekommt, wobei die Bilder der beobach- 
teten Gegenstände in richtiger Lage erscheinen. Auf die eben ange- 
gebene Weise kann ein jedes mit einem AßBE'schen Beleuchtungs- 
apparate versehenes Mikroskop ohne weiteres als ein Praeparier- 
mikroskop angewendet werden.*) 

Die Einrichtung, die ich in dem erwähnten Artikel beschrieben 
habe, bei der man nämlich mit dem Kondensor oder dem an dessen 
Stelle befestigten Objektive**) arbeitet, hat den Nachteil, dass 
man die zu untersuchende Objekte an einen anderen Tisch als an den ge- 
wöhnlichen Objekttisch des Mikroskopes legen muss. Den Objekttisch 
des Mikroskopes kann man nur bei der folgenden Anordnung der 
Objektive benützen: 

*) Nach einem ähnlichen Prinzip wurde seinerzeit das sog. „pankratische" 
Mikroskop (Fischer; näheres in Z. f. w. M.) konstruirt. 

**) Man kann, wie ich darauf anderswo (Zeitschr. f. wiss. Mikroskopie) 
aufmerksam mache, das untere Objektiv im Diaphragmaträger des Beleuchtnngs- 
apparates aus dem man den Kondensor beseitigt hat befestigen. (Bemerkung 
bei der Korrektur.) 

Sitzber. d. kün. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 1 



2 



V. F. K. Studnička: 



Mau schraubt mittelst eiues möglichst niedrigen Zwischengewindes 
das umgekehrte achromatische Objektiv (No. 2) an das untere Ende 
des Tubus (event. auf den Revolver); das gewöhnliche Objektiv, welches 
zum Vergrössern des umgekehrten Bildes der Gegenstände bestimmt 
ist, befestigt man am unteren Ende des Tubusauszuges. (Grosse 
Mikroskope haben hier manchmal schon ein Gewinde.) Das Okular 
bleibt natürlich an der gewöhnlichen Stelle. Auf diese Weise be- 
tindet sich das ganze zusammengesetzte Mikroskop in dem Auszuge 
des Tubus vereinigt, und kann durch Einschieben des Auszuges auf 
das oben erwähnte Bild des Gegenstandes leicht eingestellt werden. 
Auf der anderen Seite kann man mit Zahn und Trieb die ganze jetzt 
im Tubus vereinigte Linsenkombination zu dem auf dem Objekttische 
liegenden Objekte annähern oder von diesem entfernen.*) 

Nur wenige Vervollkommnungen wären da noch wünschenswert. 
Da erstens das Einschieben des Tubusauszuges mit der Hand sich 
nicht bequem genug ausführen lässt, sollte ein Mikroskop, welches man 
an die eben angegebene Weise benützen wollte mit Zahn und Trieb zum 
Verschieben des Tubusauszuges versehen werden, und zweitens sollte 
der Auszug leicht ausziehbar sein, damit man an sein Eude die Ob- 
jektive, ohne viel Zeit zu verlieren befestigen könnte. 

Die eben beschriebene Einrichtung erlaubt die Ausnützung der 
neuen Linsenkombination nur bis zu gewissen Grenzen. Der Tubus 
des Mikroskopes der sie in seinem Inneren enthält kann nur so weit 
nach oben verschoben werden, wie es der Zahn und Trieb, der ihn 
bewegt, n sp. die Hülse, in der er sich bewegt, erlaubt. Um die 
ganz schwachen Vergrösserungen, die man beim grösserem Objektab- 
stande bekommt, auszunützen, muss man entweder die früher von 
uns beschriebene Anordnung mit dem Objektive in der Tischebene 
wählen oder muss man besondere auch sonst zum Praeparieren be- 
sonders eingerichtete Stative benützen. Ich werde in folgenden Zeilen 
einen Vorschlag zur Konstruktion eines solchen machen : 

Für den Oberteil des Statives kann mit kleineu Aenderungen, 
dieselbe Anordnung gewählt werden, wie wir sie in den vorangehenden 
Zeilen beschrieben haben. Es handelt sich also um einen Tubus (T) 
der mit einem mittelst Zahn und Trieb verschiebbaren, genügend 
langen Auszuge (A) versehen ist. Am unteren Ende des ganzen 
Tubus befindet sich das umgekehrte Objektiv (Obj. 1), am unteren Ende 



*y Eine änliliche Anordnung habeu sclion Fisciieü und Oberhäuser bei 
ihrem paukratischen Mikroskopen gewätilt. 



üeber eine noue Konstnilítion des rrneparier-Mikroslcopep. 3 

(les Auszuges das gewöhnliche, (Obj. 2) da,a Okular (Oc.j ist an der ge. 
wohnlichen Stelle. Der Auszug niuss so lang sein, dass das an seinem 



oc 



^--obj^ 




p - 



»>>>>:v:-:v:vv>:^Mf 



unteren Ende sich befindende Objektiv, wenn der Tubus vollkommen 
eingeschoben ist, aus der unteren Oeffnuug des Tubus, vorausgesetzt 
dass hier das umgekehrte Objektiv nicht angeschraubt ist, ausragt. 
Auf diese Weise kann, wie man sieht, durch Abschrauben des unteren 



4 V. F. K. Studnička: Ueber eine neue Konstruktion des Praeparier-Mikroskopes. 

Objektives iiud durch Einschieben des Auszuges das Mikroskop ohne 
weiters in ein gewöhnliches zusammengesetztes verwandelt werden 
und so z. P). als ein Hilfsstativ im Laboratorium benützt werden. 
Ein Unterschied von einem gewöhnlichen Mikroskope besteht 
weitor darin, dass der eben beschriebene Tubus mit einem sehr langen, 
mittelst Zahn und Trieb verschiebbaren Prisma (P) verbunden ist.*) 
Der Tubus mit der beschriebenen Linsenkombination kann auf diese 
Weise sehr weit von der oberen Fläche des Objekttisches entfernt 
werden. Es sollte weiter dafür gesorgt werden, dass sich der Tubus 
zusammen mit dem ihn tragenden Prisma schief stellen lässt. Bei 
den schwachen Vergrösserungen schadet es nämlich, wenn man unter 
ihnen praeparieren will, nichts, wenn sich die optische Achse des Appa- 
rates etwas schief zu dem Objekttische befindet und auf der anderen 
Seite würde diese Lage des hoch aufgeschraubten Oberteiles des 
Mikroskopes das Arbeiten mit demselben an einem normal hohen 
Arbeitstische viel bequemer machen. Der untere Teil des Mikroskopes 
unterscheidet sich von dem eines grösseren gewöhnlichen Praeparier- 
mikroskopes dadurch, dass man den Objekt-Tisch in verschiedener 
Höhe befestigen kann. Will man beim auffallenden Lichte und einer 
ganz schwachen Vergrösserung preparieren so bringt man den Tisch 
in die Lage wie es unsere Abbildung zeigt. 



'•) In der Abbildung ist dieses Prisma zu lang gezeichnet. 



VI. 

Ueber die Nephridien 
von Aeolosoma und Mesencliytraeus. 

Von F. Vejdovský (Prag). 

Mit einer Tafel. 

Vorgelegt in der Sitzung den 27. Jänner 1905. 



Ueber die Nephridien von Aeolosoma herrscht noch immer eine 
gewisse Verwirrung, w^elche durch neuere Arbeiten lieiuesfalls beseitigt 
wird, sondern eher noch dadurch sich kompliziert, dass die Nephridien 
als männliche Gonodukte gedeutet werden. Bei der Kleinheit der Ar- 
ten und unbedeutender Leibeshöhle war früher die Sicherstellung 
der Gestaltsverhältnisse der Nephridien mit gewisser Schwierigkeit 
verbunden, namentlich was* den Verlauf des inneren Kanälchens und 
dessen Verhältnis zum Nephridiostom anbelangt. Daher habe ich in 
meinem Werke 1884 nicht gewagt, die Dignitaet der Nephridien zur 
systematischen Unterscheidung der Arten zu verwerten und es blieb 
den künftigen Untersuchungen vorbehalten, eine genauere Analyse der 
in Kede stehenden Organe durchzuführen. Eine solche ist nun tat- 
sächlich von Dr. A. Štolo (8) vorgenommen worden und der Verfasser 
glaubt auf Grund des Kanälchensverlaufes in den Nephridien bezw. 
dessen Schlingenbildungen gute Unterscheidungsmerkmale für einzelne 
Arten gefunden zu haben. 

Für die vorliegende Mitteilung ist diese Frage von untergeord- 
neter Bedeutung, wichtiger scheint mir die Beantwortung der Frage 
zu sein, ob die Nephridien als Gonodukte funktionieren können, ob 
nämlich ihr Bau und die Struktur geeignet sind, die Geschlechtspro - 

Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 1 



2 VI. F. Vejdovský: 

dukte — in der ersten Reihe die Spermien — aus der Leibesliöhle 
nach aussen zu befördern. Von diesem Gesichtspunkte aus erachtete ich 
für höchst notwendig, neue Beobachtungen anzustellen, was sich als 
fruchtbringend erwies, als ich eine sehr günstige, durch grosse Durch- 
sichtigkeit und bedeutende Leibeshöhle sich auszeichnende Art zu 
Gesicht bekam, an welcher man die Nephridienfrage ohne grössere 
technische Schwierigkeiten prüfen konnte. Die fragliche Art lebt in 
den Aquarien des Warmhauses des hiesigen botanischen Gartens zwi- 
schen den Wasserpflanzen und in dem Detritus und ist von ihrem 
Entdecker Mrázek (6) als Äeolosoma Headleyi angeführt worden. 
Nach dem genaueren Vergleiche mit der BEDDARo'schen Art ist es 
aber angezeigt, die Spezies aus dem Prager botanischen Garten als 
neu zu bezeichnen, für welche ich den Namen A. thermopJiilum n. sp, 
vorschlage und deren eingehendere Beschreibung ich mir für eine an- 
dere Gelegenheit vorbehalte. An dieser Stelle beschränke ich mich 
lediglich auf die Darstellung der Nephridien, welche man bei der ge- 
nannten Art auch bei den stärksten Vergrösserungen (hom. Imm. 
Zeiss, 20 mm.) ziemlich verlässlich verfolgen kann. Aus einer Reihe 
von Beobachtungen in der angegebenen Richtung führe ich 3 Nephri- 
dien aus einem 9gliedrigen Individuum an, bemerke aber gleichzeitig, 
dass ganz entsprechende Verhältnisse auch für andere in Knospung 
und Teilung begriffene Individuen giltig sind. 

Die letzten zwei Segmente entbehren der Nephridien, sowie auch 
deren Anlagen überhaupt. In dem drittletzten Segmente erscheint das 
jüngste Nephridiumstadium in der in Fig. 1 reproduzierten Gestalt, 
wo man nachfolgende Komponenten unterscheiden kann : 1. Den Ne- 
phridiostom (ws), halsartig verlängert uu'd sich 2. in den drüsigen 
Seitenlappen fortsetzend. 3. Aus derselben Stelle entspringt der Aus- 
führungsgang {ex). 

Der Nephridiostom {ns) ist zweiiippig, die obere Lippe ragt 
hoch über die untere Lippe hervor. Von der inneren Wand der Ober- 
lippe ragt tief in das Lumen des Nephridiostoms eine lange, lebhaft 
schwingende Geissei (b) hinein. Das Halskanälchen setzt sich fort in 
das Kanälchen des Seitenlappens, welches letztere als absteigendes 
zu bezeichnen ist (1), da es bis in das Ende des Lappens verläuft, 
hier sich nach vorne wandet und so in den aufsteigenden Teil (2) 
fortschreitet, welcher leicht wellig gewunden in den Ausführungsgang 
übergeht. Von dem letzteren habe ich mich nicht überzeugen können, 
ob er schon jetzt nach aussen ausmündet oder nicht. Das eben be- 
schriebene Nephridium ist sehr interessant, indem es einem Entwick- 



lieber die Nephridien von Aeolosoma und MeHenchytraeiis. 3 

liingstadium der Nephridien entspricht, welches ich bei Rhynchefmis 
vor Jahren dargestellt habe. Hier wie dort besteht es niUnlich aus 
denselben Komponenten, bewahrt dieselbe Gestalt und besitzt das- 
selbe ab- und aufsteigende einerseits mit dem Nephridiostom, anderer- 
seits mit dem Ausführungsgang kommunizierende Kanälchen. 

Im Vergleiche mit diesem einfachen Nephridiumstadium erschei- 
nen die Nephridien des ersten Paares von Aeolosoma bedeutend kom- 
pliziert, wie man aus der Fig. 2 ersehen kann. Man begegnet hier 
zwar denselben Komponenten, nämlich 1. dem Nephridiostom {ns) 
mit einem langen Halse (ä); ^- dem drüsigen Lappen und 3. dem Aus- 
führungsgange (ex); aber das ganze Organ ist mächtiger entfaltet, 
was auf die Wachstumsvorgänge zurückzuführen ist. 

Der Nephridiostom von der unteren Seite betrachtet ist birn- 
förmig angeschwollen, besitzt durchsichtige Wandungen und sind da- 
her die Schwingungen der mächtigen Geissei (h) bei starken Vergrös- 
serungen leicht wahrnehmbar. Die Geissei besteht aus mehreren Wim- 
pern, welche bei der aufhörenden Tätigkeit der Geissei auseinander- 
gehen und in diesem Zustande scheint es, als ob der Nephridiostom 
mit einfachen Wimpern ausgestattet würde. In solchen Gestaltsver- 
hältnissen ist der Nephridiostom schon von mir (9), Viktor Janda (4) 
und Štolc gezeichnet, vom letzteren als typisch gedeutet worden. 
Auch auf den Schnittserien erscheint der Nephridiostom mit einfachen 
Wimpern besetzt. Nur die Beobachtung im lebenden Zustande belehrt 
uns von der Existenz der Geissei. 

Dicht unter dem Nephridiostom schwillt sein Hals bedeutend 
an, indem dessen Wandungen (/) mit einer körnigen, farblosen, bei 
anderen Oligochaeten, z. B. Tubificiden und Lumbriculiden, braun ge- 
färbten Substanz angefüllt sind. Das Halskanälchen geht direkt in 
den Seitenlappen,; welcher verhältnismässig verlängert und mit seinen 
freien Enden mittels membranöser Suspensorien auf die Darmwaud 
aufgehängt ist. Die Länge des Lappens veranlasst nun, dass derselbe 
bald der Quere nach in demselben Segmente zusammengelegt ist oder 
in das nachfolgende Segment eingreift. Bei der Streckung des Tieres 
erscheinen die Nephridien in der in Fig. 2 u. 3 abgebildeten Ge- 
stalt. Im Vergleiche mit dem erst beschriebenen Stadium ist daher 
der Lappen bei völlig entwickelten Nephridien mächtig in die Länge 
herangewachsen, so dass das darin verlaufende Kanälchensystem stark 
nach vorne verschoben wurde. Aus diesem Grunde ist also auch er- 
klärlich, dass das Halskanälchen ebenfalls zuerst nach vorne im Seiten- 
lappen verläuft, sich nach hinten wendet und den absteigenden Ast 



^ VI. F. Vejdovský: 

(1) bildet, welcher nach wie vor bis in das hintere Ende des Lap- 
pens geht. In dieser Region ist der Lappen mehr oder weniger an- 
geschwollen, was durch die Bildung einer Doppelschlinge des Kamäl- 
chens (A-ä) veranlasst wird. Das absteigende Kanälchen bildet näm- 
lich, bevor es in den aufsteigenden Ast übergeht, eine doppelte Win- 
dung und erst nachher steigt es nach vorne auf und verläuft parallel 
mit dem absteigenden bis in das vordere, ebenfalls angeschwollene 
Ende des Seitenlappens, wo es gleicher Weise eine Doppelschlinge 
ßp) bildet. Aus dieser Schlinge entspringt ein kurzes, noch im Seiten- 
lappen verlaufendes Seitenästcheu, das direkt in den Ausführungs- 
gang (ex) übergeht. 

Das eben beschriebene Nephridium des ersten Paares gehört 
einem und demselben Individuum. Der annäherungsweise komplizierte 
Verlauf des Kanal chens in dem Seitenlappen und die mehr oder we- 
niger mächtige Entfaltung des letzteren kann in Einzelnheiten bei 
anderen Individuen variieren, namentlich auch was die Schlingenbil- 
dung im vorderen Ende des Lappens und seinen Uebergang in den 
Ausführungskanal anbelangt. Entsprechende Verschiedenheiten gelten 
auch für die übrigen Körpersegmente zwischen dem ersten und letzten 
Nephridienpaare. Eine bestimmte, in jedem Falle sich wiederholende 
Gestalt der Nephridien gibt es nicht, namentlich nicht die Schlingen- 
bildungen. Denn das in Fig. 2 abgebildete Nephridium des nachfol- 
genden Segmentes zeigt in Anbetracht des Exkretionsorgans des er- 
sten und letzten Paares eine ganz neue Abweichung, welche sich 
darin kundgibt, dass das absteigende Kanälchen nur im hinteren Lap- 
penende eine Doppelschlinge bildet, das aufsteigende Kanälchen da- 
gegen ohne jede Schlingenbildung im vordem Lappenende sich ein- 
fach nach hinten umbiegt und direkt in den Ausführungsgang über- 
geht. Eine andere Abweichung zeigt ferner der Hals des Nephridiostoms, 
dessen Lumen nicht direkt in das absteigende Kanälchen übergeht, 
sondern zuerst eine Schlinge bildet. Durch die dargestellten drei 
Fälle der Nephridien eines und desselben Individuums aus verschie- 
denen Köipersegmenten von Aeolosoma ist daher von Neuem die 
Regel begründet, dass diese Organe einzelner Körperregionen nicht 
gleichgestaltet sind. Sie können variieren nicht nur in verschiedenen 
Körpersegmenten, sondern auch auf der rechten und linken Seite 
desselben Segmentes. In dem Verlaufe des Kanälchensystems und 
dessen Schlingenbildung kann daher kein bestimmtes Kennzeichen 
für die BestimmuDg der Arten erblickt werden, wie neuerdings ange- 
nommen wird (8). 



Ueber die Nephridien von Aeolosoma und Mesenchytraeus. 5 

Zweitens konnte in unserem Falle nicht die Angabe von Štolo 
bestätigt werden, dass das ab- und aufsteigende Kauälchen eiuesNe- 
phridiums seine eigenen Zellwandungen besässen, sondern wird von 
Neuem die alte Tatsache bekräftigt, dass beide Kanälchen intracellu- 
läre Gänge einer den Seitenlappen bildenden Zellreihe vorstellen. 

Drittens geht aus unserer Darstelking hervor, dass die kompli- 
ziertesten Gestaltsverhältnisse die Nephridien der vorderen Segmente 
bewahren; je mehr nach hinten, desto einfacher werden die Nephri- 
dien und entsprechen auf diese Weise den Stadien der Gesamtent- 
wicklung dieser Organe, wie für Rhynchelmis und Lumbriciden fest- 
gestellt wurde. Die Nephridien sind nach dem Typus der Oligochaeten 
gebaut. 

Die Gestalt der Nephridien ist für einzelne Gattungen (sogar 
Familien) typisch, wie besonders für die Lumbriciden, Naidomorphen, 
vorzugsweise aber für die Enchytraeiden festgestellt wurde, bei wel- 
chen letzteren der drüsige Lappenteil charakteristisch ist. Auch ein- 
zelne Arten können sich durch die Gestaltsverhältnisse der Nephri- 
dien auszeichnen, allerdings aber ist die Variabilität in einzelnen Kör- 
perregiouen bedeutend, so dass man bei der Artbestimmung mit die- 
ser Tatsache rechnen muss. Ich habe schon bei Fridericia Zt/kovi 
auf diese Variabilität hingewiesan und kann noch jetzt einen spe- 
ziellen Fall derselben sowohl in der Gesamtform, als auch in dem 
Verlaufe der intrazellulären Kanal eben anführen. 

Unter den Enchytraeiden ist es das Genus MesencJvytràeus, wel- 
ches bezüglich seiner Organisation eine besondere Stellung in dieser 
Familie einnimmt, wie speziell von EisexX und Michaelsex (5) hervor- 
gehoben und neuerdings durch den erstgenannten Autor auf den merk- 
würdigen Arten von Alaska (3) bestätigt wurde. Noch vor wenigen 
Jahren war kein einziger Repräsentant dieser Gattung in Böhmen be- 
kannt, im Laufe der letzten 4 Jahre sind indessen namentlich in den 
Gebirgsgegenden von Böhmen und Mähren 4 Arten gefunden worden, 
nämlich Mesenchytraeus flavus Lev. aus dem Böhmerwalde (Roubal), 
M. moravicus n. sp. von Lysá Hora in den Beskyden (1325 m) (Roubal), 
M. setosus Mich, (von Neuhaus in Böhmen) und schliesslich eine 
neue Art aus dem Isergebirge in Böhmen, wo sie von Dr. Mencl mit 
Bryodrilus Ehlersi Ude gesammelt wurde und welche ich somit als 
M. Mencli n. sp.*) bezeichne. 



*) Hauptcharakter: Borsten wie bei allen Meseuchytraen, ca. 35 Seg- 
mente, Herz im 12. Segmente beginnend, Gehirnganglion hinten gerade abgestutzt, 
vorne tief ausgeschnitten, Lymphocyten spindelförmig mit farblosen KügelcHen. 



g VI. F. Vejdovský: 

Wie durch die übrigen Organe, so unterscheidet sich diese Gat- 
tung auch durch die Nephridien von allen anderen Enchytraeiden, wie 
bereits von Michaelsen (5) hervorgehoben wurde. Mit Bezug auf den 
Vergleich mit anderen Gattungen bedarf Mesenchytraeus einer einge- 
henderen Darstellung seiner Nephridienstruktur. il/. Menai ist wegen 
seiner ausgezeichneten Durchsichtigkeit besonders geeignet für die 
Beobachtungen in lebendem Zustande und es gelaug mir die Nepliri- 
dien auch mit starken Yergrösserungen in der Gesaratorganisation 
zu ermitteln. Sonst habe ich ganz dieselben Verhältnisse auch für 
die Nephridien von M. setosus und ßams sicherstellen können. Be- 
züglich der in dieser Arbeit behandelten Frage gilt auch hier die 
Regel : Die Gestalt der Nephridien variiert bedeutend nach dem Ver- 
laufe des Kanälchensystems in einzelnen Körperregionen, wie aus der 
nachfolgenden Darstellung erhellt. 

Untersucht wurde ein Individuum mit 34 Segmenten. Das im 
Profil beobachtete Nephridium des 26. Segmentes (Fig. 4) besteht 
aus einem praeseptalen Nephridiostom (ws), welcher sich hinter dem 
Dissepimente zu einem kurzen Halse {h) verlängert. Hinter dem 
Halse folgt ein mächtig entfalteter Drüsenlappen und auf der Grenze 
zwischen diesem und dem Halse entspringt der Ausführungsgang {ex). 
Diese allgemeine Regel gilt für alle Nephridien und diese Anordnung 
der Komponenten erinnert wieder an das oben angeführte Entwick- 
lungsstadium von Rhynchelmis. Aber die Gestalt des Lappens und 
der Kanälchenverlauf ist verschieden je nach den Segmenten. In dem 
erwähnten 24. Segmente geht das Kanälchen aus dem Halse in eine 
kleine Aussackung, die als kleines Läppchen (Im) bezeichnet werden 
kann. Aus diesem Läppchen tritt das Kanälchen {1) in den grossen 
Lappen (Iv) ein, an dessen Ende es Doppelschlinge wie bei Aeolosoma 
bildet und von hier aus entsteht der aufsteigende Ast (2) auf der 
rechten Seite des Lappens. In der Mitte des Lappens verengt sich 
das Kanälchen und bildet einen dicht gewundenen Knäuel ijd), wel- 
cher Teil in Einzelnheiten deshalb nicht zu ermitteln ist, dass der 
umliegende Zellinhalt mit einer dunkeln grobkörnigen Sub- 
stanz erfüllt ist, aus welcher die Kanälchenwindungen nur schwach 
durchschimmern. Aus dem Knäuel steigt nun das Kanälchen mit dem 
ersten rechten Aste (2) parallel nach hinten ab (5), am Ende des 
Lappens setzt sich dann nach vorne als zweiter aufsteigender 
Gang (4) fort, beteiligt sich hier wieder an der Bildung des 
erwähnten Knäuels, von welchem es in den Ausführungsgang {ex) 
übergeht. 



Ueber die Nephridien von Aeolosoma und Mesenchytraeus. 7 

Mit denselben Komponenten und dem Verlaufe des Kanälchens 
zeichnet sich auch das Nephridium des nächstfolgenden 25. Segmen- 
tes aus, wie in klarer Weise die in derselben Lage und bei derselben 
Vergrösserung reproduzierte Abbildung (Fig. 5) zeigt. Aber eine Ab- 
weichung ist hier sogleich auffallend ; einerseits ist hier das kleine 
Läppchen nicht vorhanden und andererseits ist der Kanälchenknäuel 
(Ici) etwas nach hinten verschoben. 

Noch bedeutendere Unterschiede zeigen die Nephridien der vor- 
deren Segmente, von denen in Fig. 6 ein Nepluidium des 17. Seg- 
mentes reproduziert ist. Dasselbe ist von der Rückenseite abgebildet 
und man begegnet darin allen Komponenten in voller Entfaltung. In 
dieser Lage besteht das Nephridium aus 3 Lappen, von denen man 
einen hinteren mittleren {Is), einen vorderen grösseren (II) und eineu 
kleineren rechten (Im) unterscheiden kann. Durch die Bildung der 
Seitenlappen erweitert sich das Nephridium zwischen den ab- und 
aufsteigenden Kanälchen und im Zentrum liegt der Kanälchenknäuel. 
Im grossen ganzen ist das Nephridium kürzer als in den hinteren 
Segmenten, die Kauälchen im vorderen rechten und im hinteren Haupt- 
lappen verlaufen nicht gerade, sondern bilden ein regelmässig ange- 
ordnetes Schlingensystera, wodurch deren innere Fläche bedeutend 
vergrössert wird. 

Innerlich sind die Kanälchen nicht mit Wimpern ausgestattet. 
Nur an bestimmten Stellen sind starke Geissein vorhanden und dies 
in gleicher Höhe in den ab- und aufsteigenden Aeslen (Fig. 7 a, b). 
Bei sorgfältiger Beobachtung habe ich meist nur 3 solche Geissei- 
paare sicherstellen können. Die mit Geisselu versehenen Stellen sind 
in Fig. 5. u. 6. mit g bezeichnet. 



In den angeführten Beispielen ist daher die Variabilität der Ne- 
phridien sowohl für Aeolosoma als für Mesenchytraeus in einzelnen 
Körpersegmenten nachgewiesen worden. Es ist nun einleuchtend, dass 
es Niemanden einfallen würde die Nephridien von Mesenchytraeus 
funktionell mit den männlichen Gonodukten zu vergleichen. Die mit 
so kompliziert gewundenen und mit spärlichen Geissein verseheneu 
Kanälchen, kleinen und engen Nephridiostomen versehenen Nephri- 
dien vermögen kaum die Funktion der Gonodukte zu vertreten. Der 
weitere Vergleich des beschriebenen Nephridiums mit dem von Aelo- 
soma führt nun zur ungezwungenen Ueberzeugung, dass zwischen bei- 
den sowohl bezüglich der Komponenten als hinsichtlich deren Eut- 



g VI. F. Vejdovský: 

faltung wesentlich kein Unteischied bestehe. Der äusserst kleine Ne- 
phridioätom von Aeolosoma mit einfacher Geissei und ohne äussere 
Bewimperung vermag kaum dieselbe Funktion wie der grosse bewim- 
perte Samentrichter des Gonoduktes zu vertreten^ dem engen und 
vielfach gewuûdenen, der Wimpern entbehrenden Kanälchen ist kaum 
die Möglichkeit geboten, die Spermien nach aussen zu befördern. 
Kurzum, aus der Struktur der Nephridien ist es unmöglich, die letz- 
teren als Gonodukte zu deuten. 

Und doch vertritt man zu wiederholtenmalen die Ansicht, dass 
bei Aeolosoma die Nephridien als männliche Gonodukte funktionieren. 
Aber die in dieser Richtung ausgesprochenen Behauptungen wider- 
sprechen sich gegenseitig. Zunächst soll die Angabe von Dr. A. Stolc, 
der diese Ansicht zuerst formulierte, angeführt werden. Die uupaare 
Oeffüung mitten am 6. Segmente, welche von D'Udekem als Ovi- 
dukt bezeichnet wurde, soll nach Štolc äussere Mündung eines Ne- 
phridiums vorstellen, welches, sowie die Nephridien des 5. und 7., 
Segmentes die Spermien nach aussen entleeren. In den inneren 
trichterartigen Mündungen hat der Verfasser angeblich Spermien- 
klumpen gefunden. 

Schon die Lage und die Unpaarigkeit des als Nephridium ge- 
deuteten Gonoduktes spricht gegen die Identität beider Organe, In 
der Gestalt, wie das vermeintliche Nephridium vom Autor veranschau- 
licht wird, erscheinen die Nephridien bei keiner einzigen Art. Die 
letzte Arbeit des genannten Verfassers beweist am klarsten, dass die, 
wenn auch allzu schematisch reproduzierten Nephridien, der von ihm 
beobachteten Arten anders gestaltet sind als die Gonodukte in seiner 
ersten Arbeit. Der weitere Widerspruch ist ferner im Werke von 
Beddard enthalten, wo etwas ganz Anderes behauptet wird, als in der 
Arbeit von Dr. Stolc. Beddaed schreibt nämlich Nachfolgendes : „the 
nephridia of all the segments of the body conduct the 
spermatozoato the exterior; this was proved by direkt observa- 
tions." Und weiter: „the ova escape by a large pore on the ventral 
surface of the sixth segment." 

Diese Angabe, welche von Beddard nicht weiter auf ihre Rich- 
tigkeit geprüft wurde, hat zum Verfasser denselben Autor, nämlich 
Dr. A. Štolo*), welcher aber seine erstere Mitteilung nicht korrigiert 
und auch nicht angibt, aus welchen Gründen er dies nicht tut. 

Der jüngste Autor, welcher sich mit der in dieser Arbeit be- 
handelten Frage beschäftigt, ist Dítlevsen (2). In seinen Beobaclitun- 

*) Ich entnehme diese Angabe seiner letzten Arbeit. (8). 



Ueber die Nephridien von Aeolosoima und Mesenchytraeus. rt 

gen über die Ethologie und Organisation der dänischen Oligochaeten 
gelang es ihm geschlechtlich entwickelte Aeolosomen zu Gesicht zu be- 
kommen. Er findet den Bau der Segmentalorgane (Fig. 50) von Aeol. 
quaternarium, namentlich was den Verlauf des „Kanälchens" anbe- 
langt, übereinstimmend mit den Zeichnungen von Štolo, (W^e^en 
konnte er „nichts von den grossen klaren Zellen, die dieser Schriftsteiler 
von einem Teil des Kanälchens abbildet" finden. „Bei den geschlechts- 
reifen Individuen scheinen die sonst im 6. Segment liegenden Se'^- 
mentalorgane ganz verschwunden." Die grosse Oeffnung mitten am 
6. Segment hat Ditlevsen nicht gesehen, wahrscheinlich wegen der 
grossen Clittellardrüsen. „In dem vorn und hinten liegenden Segmente 
lagen dagegen zwei Segmentalorgane. A.m Trichter dieses und zu- 
gleich an den Trichtern der Segmentalorgane im 4. und 8. Segment 
wurde ein grosses Bündel Speruïatozoeu gefunden." „Es scheint daher, 
dass die Spermatozoen sich an den Trichter der Segmentalorgane 
festsetzten, wie sie bei den anderen Familien sich an den Samen- 
leitertrichter setzen." „Es herrscht kein Zweifel darüber, dass die 
Spermatozoen bei Aeolosoma, ganz wie bei den Polychaeten, also 
im Gegensatz zu den anderen Oligochaeten durch die Segmentalor- 
gane ausgeführt werden." 

Wenn man aber die Abbildung der „Segmentalorgane" von 
Aeol. quaternarium, wie sie der Verfasser in Fig. 50 und 51 repro- 
duziert, mit den normalen Nephridien von Aeol. tliermophilum ver- 
gleicht, so findet man bedeutende Unterschiede im Bau der fragli- 
chen Organe beider Arten. Die inneren Mündungen der „Segmental- 
organe" von Aeol. quaternarium stellen breite, mit äusseren Wimpern 
ausgestattete Trichter vor, gleich denen der normalen Samentrichter 
anderer Oligochaeten-Familieu. Mit den engen, mit einer Wimper- 
flamme versehenen Nephridiostomen von Aeol. thermophilmn sind 
sie kaum zu vergleichen. Zweitens findet man auf den fraglichen 
„Segmentalorganen" von Aeol. quaternarium keinen drüsigen von den 
auf- und absteigenden Kanälchen durchbohrten Lappen, sondern stellt 
der Ausführungsgang einen einfachen, gewundenen Gang mit selb- 
ständigen Wandungen vor, der sich gar nicht mit den Gestaltsver- 
hältnissen der Nephridiallappen von Aeol. tJiermopJiilum identifizieren 
lässt. Dagegen entspricht der Gang von Aeol. quaternarium völlig 
den männlichen Gonodukten anderer Oligochaeten. 

Wir resümieren daher Nachfolgendes: 

Aus der angeführten Schilderung des dänischen Autors geht 
hervor, dass er zwar sorgfältig beobachtete, aber aus seiner, wenn 



IQ VI. F. Vejdovský: 

auch — wie er sagt — etwas schematischen Abbildung erhellt am 
klarsten ein ^Yesentlicher Unterschied zwischen den Nephridien von 
Aeol. thermopliihim und fraglichen Gonodukten von Aeol. quaternarium. 
Der breite an äusserer Peripherie bewimperte Samentrichter entbehrt 
der Geissei, geht in einen dünnwandigen Samengang über, welcher 
durch eine verhältnissmässig weite Öffnung nach aussen mündet. Es 
fehlt hier der drüsige für die Nephridien charakteristische Seiten- 
lappen, kurzum dei Bau der Gonodukte ist ein ganz anderer als 
der von Nephridien und erinnert auf dieselben Strukturverhältnisse 
der Gonodukte anderen Oligochaeten. 

Aus allen diesen Gründen, namentlich aber aus dem Vergleiche 
der echten Nephridien und Gonodukte, wie die letzteren von Ditlevsen 
dargestellt werden, geht über jeden Zweifel hervor, dass Aeolosoma 
seine Geschlechtsprodukte durch normale Nephridien nicht nach aussen 
entleren kann, sondern dass zu dieser Funktion spezielle Ausfuhrs- 
organe nötig sind, welche, wenn auch verhältnissmässig schw^ach 
entwickelt, den gewöhnlichen Samenleitern entsprechen. Das in 
mancher Hinsicht im primitiven Zustand seiner Organisation stehende 
Aeolosoma besitzt einen nach dem Typus der Oligochaeten gebauten 
Geschlechtsapparat. Die Eierstöcke sind nach dem Typus der Naido- 
morphen, Enchytraeiden etc. entwickelt, indem sie bei der Eibildung 
in zahlreiche Eizellenklumpen zerfallen, die irrtümlich neuerdings als 
eigentliche Eierstöcke gedeutet werden. Die Spermarien kennt man 
allerdings in ihren ersten Anlagen nicht genauer, aber die Spermien 
werden nicht durch Nephridien, sondern durch die Samenleiter nach 
aussen entleert. 

Der primitive Bau von Aeolosoma, namentlich in Bezug auf 
das Nervensystem, den Hautmuskelschlauch, den Mangel der Dis- 
sepimente etc. ist neuerdings eingehend von Viktor Janda bei Aeo- 
losoma tenebrarnm, dargestellt worden. 



Ueher die Nephridien von Aeolosoma und Meaenchytraeus. ] \ 



Literatur. 

1. Beddard Fk. E., Monograph of the Order of Oligochaeta 1895, Oxford, p. 98- 

2. DiTLEVSEN AsGER, Studicn an Oligochäten. Zeitschr. f. w. Zool. Bd. 77. 1904 

p. 441-445. 

3. Elses Gustav, Enchytraeiden of the west coast of North America. Ilarriman 

Alaska Expedition 1906. 

4. Janda Viktor, Příspěvky ku poznání rodu Aeolosoma. Věstník král. české 

spol. nauk. Praha 1900. XXXI. 

5. Michaelsen W.. Enchytraeiden Studien. Arch. mikr. Anat. XXX. Beitr. z. 

Kenntniss der deutsch. Enchytraeidenfauna. Ibidem XXXI. 
G. Mrázek A., Fauna der Warmhäuser. Sitzber. d. konigl. böhm, Gesellsch. d. 
W. 1902. 

7. Štolc a., o pohlavních orgánech rodu Aeolosoma a jejich poměru k organum 

exkrečaím. Věstník král. české spol. nauk. Praha 1889. 

8. — — Bullet, internat. Acad. Sc. Prague. Sc. math. nat. 7. 1903. 

9. Vejdovský f., System und Morphologie der Oligochaeten. 1884. Prag. 
10. — — Eutwickelungsgesch. Untersuchungen 18S9 — 1892. 

Tafelerklärung. 
Allgemeine Buchstabenbezeichnung. 

b, Geissei des Nephridiostoms, 
ds, Dissepiment, 
e, Ausführungsgang des Nephridiums, 
h, Hals des Nephridiostoms, 
kl, Kanälchenknäuel, 
kp, vordere Kanälchenschlinge, 
kz, hintere Kanälchenschlinge, 
U, linker Lappen, 
Im, kleiner Lappen, 
Is, Mittellappen, 
Iv, grosser Lappen, 
ns, Nephridiostom, 
/, 3, absteigende Kanälchen. 
2, 4, aufsteigende Kanälchen. 

Fig. 1—3. Aeolosoma thermophilium n. sp. 
Fig. 1. Junges Nephridium aus dem drittletzten Segmente. 
Fig. 2. Nephridium des ersten Paares. 
Fig. 3. Nephridium des zweiten Paares. 

Fig. 4—7. Mesenchytraeus Mencli. n. sp. 
Fig. 4. Nephridium des 26. Segmentes. 
Fig. 5. Nephridium des 27. Segmentes. 
Fig. 6. Nephridium des 17. Segmentes. 
Fig. 7. a, b, Teile des auf- und absteigenden Kanälchens mit Geissein. 



Vejdovský: Nephridien von Aeolosoma etc. 




Vejdovský ad nat.del. FarstrvPraçj. 

'-' - "berdJ\ömgl.böhm GesellscLdA'/issenschaftJviatheinaLnatOT^^^ 



VIL 

Über Taenia acanthorhyncha Wedl. 

(Ein Beitrag zur Kenntnis der Gattung Tatria Kowalewski.) 

Von AI. Mrázek in Prag. 

Mit 2 Tafeln und 7 Textfigiiren. 

Vorgelegt in der Sitzung am 27. Januar 1905. 



Die überaus formeureiche Gruppe der Vogeltänien erfreute sich 
im letzten Dezennium der Aufmerksamkeit zahlreicher Forscher und 
die Arbeiten derselben haben uns schon viele wertvolle Anhaltspunkte 
zu einer systematischen und wohl auch anatomischen Sichtung des 
früheren Chaos geboten, wenngleich nicht verschwiegen werden darf, 
dass wir von einer definitiven zusammenfassenden Bearbeitung noch 
weit entfernt sind. 

Die erwähnten Arbeiten haben auch dargetan, dass insbesondere 
was den Bau der Geschlechtsorgane betrifft, eine früher kaum geahnte 
Mannigfaltigkeit herrscht, und auch namentlich in der allerletzten 
Zeit eine Fülle von sehr interessanten und sogar überraschenden 
Tatsachen bekannt gemacht. Es kann hier z. B. nur das Auffinden 
von getrenntgeschlechtlichen Cestoden (Fuhrmann) oder solcher „tera- 
tologischer" Formen wie die Triplotaenia mirabilis Boas (Böj^s, y. Ja- 
NicKi) angeführt werden. 

Zu diesen Tatsachen kann auch die Atrophie der Leitungswege 
des weiblichen Geschlechtsapparates, die bereits bei einer Anzahl von 
Vogeltänien festgestellt wurde, und sogar zur Aufstellung neuer Ge- 
nera {Aporina Fuhrmann) teilweise Anlass gab, ja auch zur Charakte- 
risierung einer neuen Unterfamilie (Acoleinae) mit benutzt wurde, 

Stzber. d. kön. böhm Ges. d. Wiss. II. Classe. 1 



2 VII. AI. Mrázek: 

(freilich wurde die systematische Tragweite des erwähnten Charakters 
von anderer Seite iu Zweifel gezogen), gezählt werden. 

Diese Atrophie der weiblichen Begattungsorgane, resp. der 
weiblichen Genitalöffuung und der distalen Partie der Vagina zeigt 
übrigens bei den einzelnen Tänienformen sehr verschiedene Grade 
ihrer Ausbildung und wird gewiss nicht auf die wenigen Arten, bei 
denen sie bisher beobachtet wurde, beschränkt bleiben, sondern es 
ist zu erwarten, dass spätere Untersuchungen die Zahl derselben noch 
bedeutend vermehren werden.*) 

So bin ich gleich in der Lage, von einer Täuienart berichten zu 
können, bei welcher ebenfalls die Vagina keine äussere Öffnung be- 
sitzt und zivar niemals, also nicht nur in den alten reifen Proglottiden, 
sondern auch bereits in den jungen Gliedern blind endigt. 

Wenn nun schon diese Tatsache, obgleich nicht neu, doch immerhin 
als ein neuer Beleg für bisher doch ziemlich selten beobachtete Er- 
scheinung einer Publikation wert wäre, so ist dies umsomehr der 
Fall, als die von mir untersuchte Form ausser der Atrophie der Va- 
gina noch solche Gestaltsverhältnisse des weiblichen Begattungsappa- 
rates aufweist, die noch weit interessanter sind und etwas vollkommen 
Neues darstellen. 

Es ist dies die Bildung neuer sekundärer weiblichen Geschlechts- 
öffnung {vielleicht als Ersatz für die atrophierte eigentliche Vagina?), 
und weiter die Tatsache einer freien Kommunikation zwischen den 
weiblichen Geschlechts- resp. Begattungsorganen der einzelnen Proglot- 
tiden. ^ 

Diese Tatsachen sind neu für die Wissenschaft, nicht aber 
das Tier selbst, bei welchem sie von mir festgestellt wurden : es han- 
delt sich um Taenia acanthorhyncha Wedl. Da diese Form meines 
Wissens bisher nicht ein Gegenstand einer anatomischen Untersuchung 

*) Ich will hier z. B., wenn auch nur als eine blosse Vermutung, einen Fall 
anführen, der mir beim Durchsehen der Litteratur aufgestossen ist. Er bezieht 
sich auf Leptotaenia ischnorhyncha (Luhe), eine Form die habituel eine gewisse 
Ähnlichkeit mit T. acanthorhyncha zeigt. Bei dieser Form erwähnt Cohn (1. c p. 
388): „Obgleich sie hier in vollster Funktion vorhanden sein muss, konnte ich 
auf Schnitten keine Vagina finden, was sich wohl auf den, wie auch Luhe bemerkt, 
nicht guten Erhaltungszustand der Exemplare zurückfuhren lässt." Es ist mir 
jedoch wahrscheinlich, dass wir es auch hier mit einer Form mit atrophierter Va- 
gina zu tun haben werden. 



über Taenia aciinthorhyncha Wedl. 

wurde, so benutzte ich eine unlängst sich mir bietende Gelegenheit*) 
zu einer solchen. Dabei stiess ich auf die oben angeführten merk- 
würdigen Tatsachen, die Anlass zu dieser Publikation gaben. Erst 
nachträglich, nachdem die dieser Arbeit zu Grunde liegenden Unter- 
suchungen abgeschlossen waren, nahm ich Kenntnis von der neuesten 
Arbeit M. Kowalewski's, in welcher eine der Taenia acantJiorhyncha 
Wedl nächstverwandte neue Form auf Grund ihrer eigentümlichen 
anatomischen Verhältnisse als Repräsentant einer neuen Gattung 
Tatria aufgestellt wurde, zu welcher er auch T. acantJiorhyncha Wedl 
zählt (neben T. scolopendra Diesing als ine. sed.?). Da tatsächlich 
Tatria biremis Kowalewsei und Tatria acanthorhyncha (Wedl) nächst- 
verwandte Formen sind, so ist es nicht überraschend, dass sich in 
der gesammteu Organisation beider Formen weitgehende Übereinstim- 
mungen finden. Auch bei Tatria biremis Kow. ist das Eeceptaculum 
seminis das eigentümlichste Organ und auch hier stehen die 
Eeceptacula der einzelnen auf einander folgenden Proglottiden mit 
einander in Verbindung, doch wie weiter unten ausführlich dargestellt 
werden wird, gestalten sich die Verhältnisse des Eeceptaculum seminis 
und seiner Ausführungsgänge bei Tatria acanthorhyncha (Wedl) doch 
bedeutend anders und bieten etwas Neues dar. Auch hat Kowalewski 
die morphologische Bedeutung der in Frage kommenden Gebilde nur 
kurz gestreift, während die von mir bei Tatria acanthorhyncha be- 
obachteten Tatsachen sich zu einer solchen Betrachtung vorzüglich 
eignen. 

Es liegt mir fern, im Folgenden eine monographische Bearbei- 
tung sämtlicher Organsysteme zu liefern, vielmehr will ich mich 
hauptsächlich auf die Schilderung der Formverhältnisse des Geschlechts- 
apparates beschränken, die ja das meiste Interesse erfordern und 
ihrer bereits kurz angedeuteten Eigentümlichkeiten wegen auch über 
den engeren Kreis der Cestodenspezialisten hinaus vom allgemeineren 
Interesse sind. Die übrigen Gestalts- und Organisationsverhältnisse 
unserer Tänie will ich nur kurz berühren, soviel es mir zur Ver- 
vollständigung der Originalbeschreibung W^edl's, der zur besseren 
Charakterisierung der vom Eowalewski aufgestellten Gattung Tatria 
nötig schien. 



*) Das betreifende Material fand ich in einem Colymbus fluviatUis, -welcher 
Anfang Dezember 1904 vom Herrn stud. pbil. J.Niesnee lebend in das zoologische 
Institut gebracht wurde und welcher auf der Moldau bei Prag gefangen wurde. 
Im Ganzen fand ich im Anfangsteile des Darmes ungefähr 20 Exemplare dieses 
Bandwurmes, eine Anzahl davon aber leider nur in scolexlosen Bruchstücken. 

1* 



4 VII. Al. Mrázek 

Taenia acanthorhyncha "Wedl wurde von ihrem Entdecker*) auf 
die damalige Zeit recht gut charakterisiert. Übrigens ist es eine 
Form, die ihrer eigentümlichen Form wegen leicht erkennbar und 
nicht so leicht mit einer anderen verwechselbar ist. Die Fig. 19 bei 
Wbdl sowohl, als auch seine Angabe: „Der Kopf ist flach gebaut, 






Fig. 1. Fig. 2. Fig. 3. 

Fig. 1. Tatria acanthorhyncha (Wedl.) Habitusbild nacli einem Totalpräparat. 

Fig, 2. Bruchstück eines schmalen Exemplares mit relativ langen Proglottiaien. 

Fig. 3. Habitusbild eines jungen Exemplars von T. acanthorhyncha nach einem 

Flächenschnitt. (Photogramm des Herrn Prof. K. Kruis.**) 



sitzt mit seiner breiten Fläche auf dem vordersten Gliede auf, von 
dem er durch eine Einschnürung getrennt ist," zeigen deutlich, dass 



*) Wedl's Originalexemplare stammten aus Colymbus nigricoUis. 
**) Die drei dieser Arbeit beigegebenen Photogramme wurden im mikro- 
photographischen Laboratorium der böhm. techni-ichen Hochschule in Prag ange- 
fertigt. Es ist mir eine angenehme Pflicht dem Vorstand desselben Herrn Prof. 
K. Keuis für seine Liebenwürdigkeit meinen verbindlichsteo Dank auszusprechen. 



über Taenia acanthorhyncha Wedl. 5 

die Zeichnung nach einem stark gequetschten Exennplare angefertigt 
wurde. Die breitesten Exemplare dieser kleinen Tänie, die ich zur 
Sicht bekam besassen ungefähr die in Textfigur 1. dargestellte Form. 
Dieselbe ist zwar nach einem mit Sublimat fixierten und als Total- 
präparat aufgehobenen Exemplar entworfen und zeigt daher das Tier 
im kontrahierten Zustande, doch kann ich bemerken, da ich die 
Exemplare zunächst auch im lebenden Zustande untersucht habe, 
dass der Kontrast nur unbedeutend ist, und die Textfigur also un- 
gefähr dem Habitusbild der lebenden Taenie entspricht. Doch scheint 
es, dass die allgemeine Körperfonn recht bedeutenden Schwankungen 
unterworfen ist. Ich fand auch Exemplare, die bedeutend schmäler 
und bei denen auch die Dimensionsverhältnisse der Proglottiden ab- 
weichend waren. Diese Verschiedenheit war mitunter so gross, dass 
wir besonders da, wo es sich nicht um vollständige Exemplare, son- 
dern nur um scolexlose Bruchstücke, wie z. B. das in Textfigur 2. 
abgebildete, handelte, leicht auf den Gedanken kommen könnten, dass 
wir es hier mit zwei verschiedenen Tänieuarten zu tun haben. Die 
ein wenig verschiedene Ausbildung der Receptacula seminis schien 
zunächst einer solchen Auffassung eine gewisse Wahrscheinlichkeit 
zu verleihen. Doch es fanden sich auch deutliche Übergänge von den 
breitesten Exemplaren zu den schlanken, so z. B. gleich in dem 
Exemplar, nach welchem das in unserer Textfigur 3. dargestellte 
Photogramm aufgenommen wurde; und in solchen Fällen, wo der Scolex 
vorhanden war, konnte in der Zahl, Grösse und Form der Rostellar- 
haken kein ircend welcher bemerkbarer unterschied festgestellt 
werden. Auch die verschiedene Ausbildung des Geschlechtsapparates 
erwies sich bei näherer Betrachtung als nicht ganz parallel der ver- 
schiedenen äusseren Form verlaufend, und so kam ich auf Grund des 
mir vorliegenden Materials schliesslich /ur Ansicht, dass es sich hier 
nur um eine einzige Form handelt, die natürlich ziemlich bedeu- 
tenden individuellen Variationen, und zwar sowohl in der äusseren 
Form als auch in der inneren Organisation (in dem Bau des Ge- 
schlechtsapparates) unterworfen ist. Höchstens wäre es möglich, dass 
einige kleine Bruchstücke mit etwas abweichender Form des männ- 
lichen Begattungsapparates und der Receptacula seminis (z. B. das- 
jenige der Fig. 18.) nicht der 7. acanthorhyncha^ sondern der T. bi- 
remis argehören oder gar einer weiteren di'itten Art. (Uebrigens ist 
es interessant, zu bemerken, dass eine ähnliche Variabilität Kowa- 
LEwsKi auch bei seiner Tatria biremis beschreibt, bei welcher er von 
einer forma major und forma minor spricht. Gerade so wie bei T. 



ß VII. AI. Mrázek: 

acanthorhyncha unterscheiden sich beide Formen dieser Art haupt- 
sächhch nur durch die Breite und Länge der einzelnen Proglottiden 
und es kamen ebenfalls Uebergänge zwischen den beiden Formen vor.) 
Immerhin bleibt aber bei den verschiedensten Exemplaren eine eut- 
schiedene habituelle Ähnlichkeit, verursacht durch die besondere Ge- 
stalt der Seitenteile der einzelnen Proglottiden, die „fransenähnlich 
ausgezogen" sind, wie sich Wedl ausdrückte. Diese Eigentümlickeit, 
die sich ganz genau so bei Tatria hiremis wiederfindet und mithin 
also für die Gattung Tafria charakteristisch ist, kommt da am schön- 
sten ausgeprägt vor. wo die Proglottiden, wie an den beiden Strobilae, 
ganz kurz sind, aber sie ist auch an den schmälsten Ketten mit 
langen Proglottiden angedeutet. Die Abbildung und Beschreibung bei 
Wedl (Fig. 20) sind vollkommen genau und entsprechend. 

Bei vollkommen intakten Exemplaren mit vorhandener ursprüng- 
licher Endproglottis (die jedoch beiläufig bemerkt keineswegs steril 
bleibt) fehlen jedoch den 2 — 3 letzten Proglottiden, wie schon KRABBe 
hervorhebt, diese seitlichen Flügel, oder sind nur sehr unbedeutend 
oder gar nur einseitig entwickelt. 

T. acanthorhyncha (Wedl) gehört zu den kleinen Tänienformen 
Nach den Angaben Wedl's erreicht sie eine Länge von höchstens 
10 mm (3 — 10), bei einer Breite von 1-5 — 3 mm, Krabbe konnte 
Exemplare von einer Länge von 6 mm (Breite 2 mm) untersuchen. 
Die mir vorliegenden intakten Exemplare waren bedeutend kleiner, 
höchstens 2 mm lang und 1 mm breit. Doch einige Bruchstücke 
schienen von etwas grösseren Exemplaren, die den Angaben Wedl's 
und Krabbe's wohl entsprechen dürften, zu stammen. Dementsprechend 
war die Zahl der Proglottiden an den von mir untersuchten Tieren 
nur gering, gewöhnlich nur gegen 20, während Wedl in seiner Fig. 18 
über 30 Proglottiden zeichnet und Krabbe die Zahl der Proglottiden 
zwischen 50 — 70 angiebt. Die erwähnten Bruchstücke wiederum be- 
sassen eine proportionell grössere Proglottidenzahl. 

Der Scolex ist gegen die Proglotlidenkette scharf abgesetzt, so 
dass es nicht zur Bildung eines Halsteiles kommt, vielmehr geschieht 
die Bildung der Proglottiden und Anlage der Geschlechtsorgane 
sofort hinter dem Scolex (vergl. die Textfigur 3. [Photogramm] und 
Taf. L fig. 1, 2, 6) Tiere mit vollständig ausgestülptem Rostellum 
traf ich nie, aber soviel scheint sicher zu sein, dass bezüglich der 
Gestalt der Rostellarbasis zwischen der Tatria biremis Kow. und T. 
acanthorhyncha (Wedl.) ein, wenn nur unbedeutender, specifischer 
Unterschied besteht. 



über Taenia acantliorliyncha Wedl. 7 

Das Kostellura trägt zunächst einen einfachen Hakenkranz. Die 
Zahl der Haken betrug bei meinen Exemplaren stets 14, die Länge 
derselben 0,020 mm. Die Form derselben veranschaulicht Tai". I. Fig. 3. 
Alle diese Verhältnisse entsprechen vollkommen den Angaben Wi.;dl\s u. 
Krabbe's und beweisen die spezifische Identität der vor mir untersuchten 
Form mit T. acanthorhyncha Wedl. Ausser diesem Hakenkranz trägt aber 
das Rostellum eine Anzahl Reihen feiner Häkchen. Dieselben hat bereits 
Wedl beobachtet und sie gaben Anlass zur Benennung unserer Form 
{acanthorhyncha) . Doch es besteht eine kleine Differenz zwischen 
meinen Beobachtungen und Angaben Wedl's. Nach diesem Autor soll 
die Zahl der Häkchenringe nur etwa 10 betragen, und die Häkchen 
selbst sollen in proximaler Richtung (gegen die Rostellarbasis hin) an 
Grösse abnehmen. Da ich, wie oben bemerkt wurde, kein Exemplar 
mit vollkommen ausgestülptem Rostellum sah, so bin ich auf das 
Studium der eingestülpten Rostella, dazu grösstenteils nur auf Schnitt- 
serien, angewiesen und kann keine ganz bestimmten Angaben machen, 
aber es schien mir, dass die Zahl der Ringe bedeutend grösser 
ist, als bei Wedl angegeben ist (sicher über 20 beträgt), und dass in 
der Grösse der Häkehen (ungefähr 0-004 mm) kein bemerkbarer 
Unterschied zwischen den einzelnen Querreihen besteht. Aber diese 
Querreihen feiner Häkchen kehren bei Tatria hiremis Kow. wieder, 
und wir müssen annehmen, dass dieselben mit zum Charakter der 
Gattung Tatria gehören, und es kann hier hervorgehoben werden, 
dass die Angaben Kowalewski's zienilicli gut zu meinen Befunden 
an T. acanthorhyncha passen. Mit Tatria biremis übereinstimmt unsere 
Form noch in einer anderen Erscheinung, die den früheren Unter- 
sii ehern von T. acanthorhyncha (wohl nur in Folge ungenügender 
optischen Behelfe) entgangen ist : die Kutikula ist nicht glatt, sondern 
auf ihrer Oberfläche mit kurzen, überaus kleinen stachelartigen Härchen 
besetzt. Am schönsten und leichtesten sind dieselben an den Saug- 
näpfen zu beobachten, wo sie offenbar viel dauerhafter sind, aber bei 
näherer Betrachtung finden wir die ganze Oberfläche des Scolex von 
derselben Beschaffenheit, ja wir finden, dass dieser Härchenbesatz 
nicht nur am Anfang der Proglottidenkette, also an gnnz jungen Pro- 
glottiden, wie es Kowalewski für Tatria biremis anführt, sondern oft 
auch an ganz alten Gliedern bei genügender Vergrösserung sich nach- 
weisen lässt. Freilich seheint es, dass ähnlich, wie bei anderen Ge- 
stoden mit ähnlich beschaffener Kutikula, an älteren Gliedern diese 
Stachelchen sehr leicht abfallen können. 



8 VII. Al. Mrázek: 

Die Gestalt der Proglottiden wurde schon bereits oben einmal 
berührt. Je nach Exemplaren wechselt diese in beträchtlichem Maasse, 
wie auch aus den Textfiguren zu ersehen ist. Auf Querschnitte bieten 
die einzelnen Proglottiden je nach dem Schnittniveau sehr verschiedene 
Umrisse (vergl. Taf. II. Fig. 9—12.) dar. Nur in der Mitte des Gliedes 
begegnen wir einem ovalen Querschnitt (Fig. IL), während vorne (Fig. 
9., 10.) und besonders hinten (Textfigur 4.) die Proglottis in der Me- 
dianlinie eingeschnürt erscheint. In Folge dessen entsteht in der 
Medianlinie eine Reihe von grubenartigen Vertiefungen, immer je eine 
zwischen zwei auf einander folgenden Proglottiden, die sich auf den 
ersten Flächenschnitten als interproglottideale Fenster präsentieren 
(Taf. I. Fig. 5). Diese Gruben entsprechen der Gegend, wo sich die 
in dorsoventraler Richtung aufgetriebenen vordersten Abschnitte der 
Receptacula befinden, die bis dicht unter die Oberfläche der Proglottis 




Fig. 4. Querschnitt durch den hintersten Teil einer Proglottis von T. acanthorhyncha' 

In der Zeichnung sind nur die inneren Längsmuskel, die Exkretionskanäle und 

Stiel des Receptaculum angedeutet. 



herantreten (Taf. IL Fig. 9) und eigentlich intersegmental liegen 
(Taf. I. Fig. 1 u. 2). Über die eventuellen Beziehungen dieser Gestalts- 
verhältnisse zum Kopulationsakte (nach der Ansicht Kowalewski's) 
werden wir weiter unten zu sprechen kommen. 

Was die innere Organisation der T. acanthorhyncha betrifft, so 
habe ich nur dem Genitalapparat meine Aufmerksamkeit geschenkt. 
BezügUch der übrigen Organsysteme bemerke ich nur, dass das 
Exkretionssystem sehr reich entwickelt ist, dass die Längsstämnie des- 
selben mittels zahlreicher Anastomosen kommunicieren, so dass ein 
regelrechtes Maschenwerk entsteht, und dass in die flügelartigen seit- 
lichen Fortsätze der Proglottiden stark geschlängelte Äste des Ex- 
kretionssystem s hineinreichen. Die Wimperflammen sind besonders an 
den mit Heidenhainschem Eisenhämatoxylin gefärbten Präparaten sehr 
leicht bemerkbar und kommen besonders im Scolex und den seitlichen 



4 



über Taenia acanthorhynchá Wedl. g 

Fortsätzen der einzelnen Proglottiden (Taf. IL Fig. 14) massen- 
haft vor. 

Von den inneren Längsmuskeln fand ich nur eine einzige Schicht. 
Es untersclieidet sich also in dieser Hinsicht T. acanthorhyncka von 
den Vertretern der Gruppe Acoleinae^ zu welchen die Gattung Tatria 
von KowALKWSKi in Beziehung gebracht wurde. 

Was den Bau des Genitalapparates betrifft, so verläuft die 
Bildung der Genitalorgane, wie wohl überall, bei Taenien mit kleiner 
Proglottidenzahl sehr rasch. Schon in den jüngsten Proglottiden gauz 
dicht hinter dem Scolex finden wir bereits deutliche Anlagen der 
einzelnen Komponenten des Genitalapparates, so z. B. des Cirrhus- 
beutelSj des Receptaculum seminis und auch der Vagina. Ebenso rasch 
erfolgt dann die Umbildung, resp. die Degenerierung der einzelnen 
Komponenten in den reifen Proglottiden, so dass gewöhnlich nur 
einige wenige Proglottiden, z. B. die hintersten in jüngeren Ketten, 
oder etwa 5 — 7 mittleren Glieder bei älteren Exemplaren, sämmtliche 
Komponenten gut entwickelt zeigen. Ganz genau so verhält sich die 
Sache bei Tairia htremis nach Angaben Kowalewski's. 

Die äusseren Geschlechtsöffnungen sind regelmässig alternierend. 
(Nach der gewöhnlichen Bezeichnungsweise, die freilich für unsere 
Form nicht wörtlich passt, da die Verhältnisse der Vagina sich sehr 
abweichend gestalten und es mitunter zur Bildung einer besonderen 
weiblichen Öffnung an der der männlichen Öffnung entgegengesetzten 
Seite der Proglottis kommt.) 

Die Zahl der Hoden beträgt gewöhnlich 7. Dies scheint die 
normale Zahl zu sein, die nach den Angaben Kowalewski's über T. 
hi remis als typisch für die Gattung Tatria angesehen werden kann. 

Zuweilen habe ich nur sechs Hoden gefunden, während» bei T. 
biremis diese Zahl auch acht betragen kann. Vollkommen entwickelte 
Hoden sind ziemlich regelmässige ovale Gebilde von grösstem Durch- 
messer etwa 007 mm. In jungen Proglottiden bilden die Anlagen 
derselben eine einzige Reihe. In einer solchen befinden sie sich auch 
bei denjenigen Exemplaren, wo die Proglottiden breit und kurz sind, 
während bei den Exemplaren mit schmäleren und längeren Proglot- 
tiden diese ursprüngliche Anordnung bedeutende Modifikationen er- 
leidet. (Taf. I. Fig. 4 u. 6.) In solchen Exemplaren befinden sich 
die Hodenbläschen in der hintereu Hälfte der Proglottiden,, aber 
irgend welche Gesetzmässigkeit ihrer Lagerung in den beiden Seiterr- 
hälften der Glieder, wie sie nach Kowalkwski bei T. biremis vor- 
kommen soll, konnte nicht konstatiert werden. Nur soviel kann be- 



10 vu. Al. Mrázek: 

merkt werden, dass den Befunden Kowalewski's au T. biremis gerade 
entgegengesetzt bei T. acanthorhyncha zuweilen gerade in derjenigen 
Hälfte der Pruglottis, wo der Cirrhusbeutel liegt, 4 Hoden, auf der 
anderen dagegen nur 3 sich befanden. 

Über den männlichen Begattungsapparat kann ich nur ganz 
kurze Bemerkungen machen, da ich nur auf das Studium der Schnitt- 
serien angewiesen war, und da es mir auch nicht gelang, Tiere mit 
frei herausgestülpten Penisen zu beobachten. Der Penis ist, wie schon 
Wedl beobachtete, bestachelt, und ist von einem starken Cirrhus- 
beutel umschlossen. Dicht hinter demselben befindet sich eine mächtige 
Vesicula seminalis, deren Wand aus relativ wenigen, aber hohen 
Zellen besteht, wie man sich an jungen Gliedern, wo die Vesicula 
noch leer ist, überzeugt (Taf. II. Fig. 13). Nachdem die Vesicula mit un- 
geheueren Spermamassen angefüllt und stark gedehnt ist (Taf. IL 
Fig. 10 u. 14), ändert sich dies Bild auch bedeutend. Zuweilen fand 
ich solche Bilder, wo vor der grossen Vesicula noch eine zweite 
kleinere zu liegen schien (auf solche Weise Hessen sich z. B. gleich 
auch die Fig. 13 u. 14 der Taf. IL deuten). Dies würde den Angaben 
Kowalewski's für Tatr biremis entsprechen und es wäre somit die 
Doppelheit der Vesiculae, wie es dieser Autor auch hervorhebt, ein 
Charakter der Gattung Tatria. Bei T. acanthorhyncha scheint übrigens 
der männliche Begattungsapparat stärker entwickelt zu sein als bei 
T. biremis. Dies erhellt aus dem Vergleich der Abbildungen Kowa- 
lewski's (besonders seiner Querschnitte Fig. 11, 12) mit unserer Ab- 
bildung Taf. II. Fig 10, wo der männliche Kopulationsapparat weit 
mehr als die Hälfte des Gliedes einnimmt. 

Wie gesagt wurde, habe ich nie aus der Genital Öffnung frei 
herausgestülpte Peni.=!e weder an lebenden noch an konservierten 
Exemplaren beobachten können. Nichtsdestoweniger fand ich auch 
solche Fälle, wo der Penialapparat zwar ausgestreckt, aber unter der 
Genitalöifnung im Innern der Proglottis in dem flügel artigen Seitenteil 
des Gliedes scheinbar ganz frei im Körperparenchym lag. Möglich 
ist es, dass diese Erscheinung mit dem Begattungsakt zusammenhängt, 
welcher auf Grund der besonderen Eigentümlichkeit des weiblichen 
Begattungsapparates auf eine ganz ungewöhnliche Art möglich wäre, 
wie später ausgeführt werden wird. Für eine solche Auffassung spricht, 
wie hier gleich bemerkt werden soll, noch eine Tatsache. Es wurde 
nämlich bereits erwähnt, dass die Geschlechtsorgane, resp. die einzelnen 
Komponenten, nachdem sie ihre Aufgabe verrichtet hatten, sehr schnell 
degenerieren. So findet man auch den Penialapparat nur in einigen 



über Taenia acanthorhynclia "Wedl. H 

wenigen Gliedern, während die älteren Proglottiden desselben ent- 
behren. Nun fand ich aber einigemale in ganz alten Gliedern, wo 
sonst von den Geschlechtsorganen nichts übrig beblieben wai-, als 
der mächtige sackförmige Uterus mit schon ziemlich vorgeschrittener 
Embryonenbildung, in den Seitenpartien frei im Paren chym noch 
deutlich erhaltene Reste des Penialapparates. 

Die Ovarien sind gross, deutlich zweilappig und liegen vorne 
in der Proglottis. Der. Oviduct führt nach hinten gegen den kleinen 
Dotterstock, um sich von da, nachdem er sich mit dem kurzen Be- 
fruchtungsgang verbunden hat, wieder nach vorne als Uteringang 
umzubiegen. Der noch leere Uterus ist au jungen Proglottiden als 
kleiner doppelter Spaltraum nur mit gewisser Mühe nachweisbar 
(Tai. I. Fig. 7). Sobald aber die Eier aus dem Ovarium in den Uterus 
übergetreten sind, befindet sich der mächtige Uterus ganz an der 
Stelle, 'wo früher das Ovarium sich befand. Eine distinkte Schalen- 
drüse konnte nicht festgestellt werden, doch befinden sich in der 
Nähe des kurzen Dotterganges einzelne diííuse Drüsenzellen. Der 
eigentliche Befruchtungsgang ist ganz kurz, aber stets sehr deutlich 
und mündet mit seinem verjüngten, stark muskulösen Ende in das 
Receptaculum seminis. Dasselbe ist derjenige Teil Geschlechtsorgane, 
welches seiner Gestaltsverhältnisse wegen das meiste Interesse erfor- 
dert und das wir nun ausführlich schildern wollen. 

Zunächst müssen wir kurz die Verhältnisse, welche dieses Organ 
nach der Schilderung von Kowalewski bei Tatr. biremis darbietet, 
uns anzusehen. Die Receptacula liegen hier vor dem vorderen Rande 
einer jeden Proglottis, doch sind die Receptacula der einzelnen auf 
einander folgenden Glieder in der Medianlinie von einander vollkommen 
getrennt. Aus dem Receptaculum führt nun wie gewöhnlich eine 
Vagina gegen den Cirrhusbeutel, ohne jedoch hier auszumünden, 
sondern biegt ohne eine äussere Öffnung nach hinten, dringt in die 
folgende Proglottide ein und setzt sich hier als ein in das Receptaculum 
seminis dieses Gliedes einmündender Kanal fort. Die einzelnen Re- 
ceptacula sind also mit einander durch einen geweiten Gang (die 
Vaginae nach Darstellung Kowalewski's) verbunden. 

Etwas ähnliches kann zuweilen auch bei T. acanthorhyncha 
vorkommen (vergl. Textfigur 7.), doch sind hier die allgemeinen Ge- 
staltsverhältnisse der Receptacula seminis ganz andere, und auch die 
morphologische Auffassung Kowalewski's muss auf Grund unserer 
Beobaclitungen modifiziert werden. Die Receptacula seminis von T. 
acanthorhyncha legen sich sehr frühj^eitig in den einzelnen Proglottiden 



12 



VII. Al. Mrázek: 



als enge iu der Mittellinie gelegene Röhren an (Taf. I. Fig. 6), 
deren vorderer Teil sich jedoch bald erweitert, so dass eine mehr 
oder minder deutliche Sonderung in einen sackartigen vorderen Ab- 
schnitt und einen „Stiel" zu Stande kommt. Diese Sonderung ist 
besonders an den Längschnitten durch junge Proglottiden gut sichtbar 
(Taf. I. Fig. 2), da die Ausdehnung des vorderen sackartigen Abschnittes 
grösstenteils in dorsoventraler Richtung geschieht. Der „Stiel" des 
Receptaculum zieht sich nach dem hinteren Ende der Progiottis hin, 




Fig. .5. Flächenschnitt durch die mittlere Partie eines grösseren Exemplars der 

T. acanthorhyncha, die an einander stossenden Receptacula zeigend. (Nach einem 

Photogramm des Herrn Prof. Kkuis). 



in de r Richtung gegen den vorderen Abschnitt des Receptaculum des 
nächstfolgenden Gliedes. Es ist interessant zu bemerken, dass der 
vordere Abschnitt eines solchen jungen Receptaculum, in der be- 
treffenden Gegend eine Verdickung seiner Wand und zugleich auch 
wie prädestiniert eine tricliterartige Einsenkung zeigt, obgleich noch 
die beiden nachfolgenden Receptacula von einander noch absolut ge- 



über Taenia acanthorhyiicha Wedl. 



13 



trennt sind. Bald jedoch stossen die einzelnen Receptacula mit ihren 
Stielen dicht an einander an, so dass es schliesslicli scheinbar zur 
Bildung eines einzigen vielkammerigen medialen Organes (Taf. 1. Fig.^6 
oder Textfig. 5.) kommt. 

Diese Berührung der einzelnen Receptacula untereinander ist, 
wie die Zeichnungen und besonders ganz objektiv die selbstverständ- 
lich ohne jede Retouche gemachten Photogramme zeigen, so intim, dass es 
nicht wunder nehmen kann, dass es schliesslich zur voUkommenen 




Fig. 6. Photogramm eines Flächenschnittes derselben Schnittserie der auch die 
Fig 5. entnommen wurde. Man sieht die freie Kommunikation der zwei letzten 

Keceptacula. 



Verbindung derselben kommt. Natürlich gilt dies nur von den einigen 
letzten, in ihrer Ausbildung am vorgeschrittensten Receptacula, doch 
kann kein Zweifel über die wirkliche Verbindung der einzelnen Lu- 
mina mit einander übrig bleiben. Man kann sich sehr leicht schon 
durch Verfolgung der ziemlich gut entwickelten Muskulatur der Wand 
des Receptaculum davon tiberzeugen, und sieht übrigens auch, wie 



14 VII. Al. Mrázek: 

die SperiiiaiDassen an den Berülirungsstelleii der Receptacula als ein 
einziger massiver Zapfen aus dem einen Receptaculum in das andere 
liinüberrageu. Da, wo es zu einer solchen Vereinigung der Lumina 
der einzelnen auf einander folgenden Receptacula kam, bieten insbe- 
soudere die Längsschnitte eine hübsche Ansicht (Fig. 1. Taf. L), da 
durch die Mitte der Proglottiden eine intersegmental angeschwollene 
Röhre verläuft, die ganz das Aussehen eines Darmrohres besitzt, wozu 
auch besonders der Umstand beiträgt, dass die Wand des Recepta- 
culum von bedeutender Stärke ist und einen deutlichen epithelialen 
Charakter zeigt. 

Diese soeben geschilderte Kommunikation der einseinen, auf ein 
ander folgenden Receptacula ist ganz neu und unterscheidet sich 
wesentlich von dem Befund Kowalewski's an T. bireinis. Es ist sicher, 
dass eine solche Verbindung falls dieselbe, was aber wenig wahr- 
scheinlich ist, nicht erst sekundär in Folge des Druckes der Sperma- 
masseu, durch Platzen der Scheidewand zwischen den beiden bereits 
mit Sperma gefüllten Receptacula entstanden ist, von gewisser phy- 
siologischer Bedeutung wäre, indem also durch die von einer, sagen 
wir letzter Proglottis, vollgeführte einmalige Begattung das Sperma 
für eine Anzahl wenn nicht sämmtliche Proglottiden derselben Kette 
geliefert werden könnte. Die einzelnen Proglottiden können sich auf 
diese Weise auch ohne eigene Begattung das für dieselben nötige 
Sperma aus der benachbarten begatteten einfach holen. 

Doch wie geschieht die Begattung, auf welche Weise gelangt 
das Sperma in das Innere der Receptacula, die es gewöhnlich in 
enormen Mengen ausfüllt? Bei der Mehrzahl der Cestoden geschieht 
dies auf dem gewöhnlichen Wege bei dem Begattungsakt durch die 
weibliche Genitalöffnung und Vagina. Bei einigen Formen isr, eine 
Vagina, resp. deren äussere Mündung noch nur im jugendlichen Zustande 
vorhanden, es kann zu dieser Zeit vielleicht eine normale Begattung 
stattfinden, aber es gibt auch Fälle, wo die distale Partie der Vagina 
mit dem Porus genitalis vollkommen fehlt. In solchen Fällen geschieht 
wohl die Begattung einfach durch die Körperwand und Parenchym- 
gewebe hindurch. Wir haben bereits erwähnt, dass in den jungen 
Proglottiden schon ganz frühzeitig die Anlagen der Vaginae sich 
beobachten lassen. Wir finden (Taf. I. Fig. 6), dass von der medianen 
Doppelreihe von Zellenkerneu (Anlage des späteren Receptaculum) 
eine einfache Reihe solcher Kerne gegen die als Anlage des Cirrhus- 
beutels zu deutende Kernanhäufung sich verfolgen lässt. An etwas 
älteren Gliedern bemerken wir aber, dass sich auf der entgegenge- 



Ül)er Taenia aciuitliorhyucha Wedl. iP^ 

setzten Seite jeder Progiottis, dicht vor dem vorderen Rande der- 
selben, eine Anlage eines anderen, ebenfalls vom Receptaculum gegen 
den Seitenraud des Gliedes führenden engen Kanälchens zeigt. An 
älteren Proglottiden, in welchen der gesammte Geschlechtsapparat 
schon beinahe in allen seinen Komponenten gut ausgebildet ist, suchen 
wir vergeblich nach einer äusseren Öffnung der Vagina. Eine solche 
existiert überhaupt nicht und wir finden, dass auch die distale Hälfte 
der Vagina fehlt und dass nur die kurze proximale Strecke derselben 
vorhanden ist (Taf. I. Fig. 4). Sehr stark entwickelt sich der andere 
soeben erwähnte Ausführungsgang auf der entgegengesetzten Seite 
des Gliedes, welcher besonders in seinem Aufangsteil (Tai. I. Fig. 4) 
deutlich ist und hier oft eine Knickung aufweist. Dieser Gang ist 
stets mit Spermatozoen vollgepfroi)ft und lässt sich bis zur Oberfläche 
des Gliedes verfolgen. (Taf. II. Fig. 6). In einer Anzahl von Fällen, 
besonders in solchen, wo das Receptaculum seminis noch nicht seine 
grösste Entfaltung erreicht hat, schien es mir, dass dieser Seitengang 
blind unter der Oberfläche endigt, aber es kamen auch solche Fälle 
zur Beobachtung, wo mit aller nur möglichen Klarheit eine äussere 
Öffnung vorhanden war. (Taf. I. Fig. 6 links an der vorletzten Pro- 
giottis, oder Taf. IL Fig. 15). Wir sehen also, dass neben der eigent- 
lichen Vagina, die wir als rudimentär und teilweise atrophiert erklären 
müssen, ein anderer Kanal besteht, der zuweilen frei nach Aussen 
mündet. Bevor wir sowohl auf die morphologische Bedeutung dieses 
Kanals, als auch seine eventuelle Beziehung zum Begattungsakt näher 
eingehen, müssen wir noch einer Erscheinung unsere Aufmerksamkeit 
widmen. Bevor dieser zweite Ausführungsgang des Receptaculum 
seminis sich dem seitlichen Proglottisrande genähert hat, sehen wir, 
dass derselbe nach vorne in die vorhergehende Proglottis einen dünnen 
Nebenast entsendet. Dieses feine Kanälchen liess sich je nach Um- 
ständen und verschieden vorgeschrittenem Entwicklungszustand der 
betreffenden Proglottiden verschieden weit verfolgen, in einem oder 
zwei Einzelnfällen kam ich durch Verfolgung der Schnittserien zur 
Überzeugung, dass dieses Kanälchen mit der Vagina in Verbindung 
tritt (vergL Textfigur 7.). Wir hätten also vor uns einen anderen 
Modus eines Zusammenhanges der Eeceptacula zweier auf einander 
folgender Glieder einer ProglottidenJcette, und zwar einen solchen, 
welcher sich eng an die von Kowalewski bei Tatria hiremis aufge- 
deckten Verhältnisse anschliesst, und hier ist es am Platze die mor- 
phologische Bedeutung dieser merkwürdigen Erscheinung zu erörtern. 
Kowalewski spricht einfach von einem Vaginalkanal, welcher in die 



16 



VII. Al. Mrázek: 



nachfolgende Proglottis hineinbiegt und sich dortselbst mit dem 
Receptaculum derselben vereinigt. Es ist ja aber ohne weiters evident, 
dass wir den ganzen Verbindungsbogen zwischen je zwei Receptacula 
nicht einfach Vagina oder Vaginalkanal nennen dürfen. Wir haben 
auf Grund der von uns bei T. acanťhorhyncha gewonnenen Ergeb- 
nisse sich den Verhalt etwa folgendermassen vorzustellen. Es legen 




Fig. 7. Schematische Darstellung der Receptacula seminis und ihrer Kommuni- 
kationsweisen unter einander. 



sich ursprünglich zwei ganz verschiedene selbständige Ausführungs- 
kanale an: die eigentliche Vagina in der bei denTaeniaden üblichen 
Lage und auf der entgegengesetzten Seite (und bei unserem Objekt 
noch an einer anderen mehr nach Vorne gerückten Stelle) ein an- 
derer sekundärer Kanal, welcher als Bildung sui generis anzusehen 
ist. Zu welchem Zweck dieser Kanal ursprünglich diente, ob er auch 



über Taenia acauthoihyncha Wedl. JY 

als Begattungsgang, oder als blosser Abüusskaual für überzähliges 
Sperma, als Analogon, oder gar Homologon der LAuuKu'schen 
Kanales der Trematoden anzusehen ist, tut vorläufig Nichts zur 
Sache." 

Sicher ist mir nur, dass die Verbindung dieses Kanals und der 
Vagina eine sekundäre ist. Der wichtigste und ausschlaggebende Be- 
weis dafür ist, dass beide Organe unabhängig als ganz separate Bil- 
dungen sich anlegen, nnd dass die Verbindung zwischen Beiden sehr 
spät zu Stande kommt. Eine solche Verbindung dürfte nur bei T. hi- 
remis normal vorkommen, bei T. acanthorhyncha gehören, wie gesagt, 
solche Falle, wo sich eine Verbindung zwischen Vagina und dem se- 
kundären Kanal nachweisen Hess, zu grossen Seltenheiten. In anderen 
Fällen Hess sich der Verbinduugsgang nur eine kleine Strecke weit 
verfolgen. Weiter schien es sich auch da, wo eine wirkliche Verbin- 
dung bestand, kaum um einen Verbindungskanal, sondern weit eher 
um einen einfachen Gewebsstrang zu handeln. Während der ganze Gang 
bei T. biremis nach Kowalewski prall mit Sperma angefüllt ist und 
deshalb sehr deutlich hervortritt, war bei den mir vorgelegenen 
Exemplaren von T. acanthorhyncha nur der sekundäre Gang, aber 
nicht die kurze deutliche Strecke des Vaginalkanals mit Sperma ge- 
füllt. Auch führte da, wo der sekundäre Kanal keine wirkliche äussere 
Öffnung besass (abgesehen davon, dass ein solches Verhalten sich 
noch als eine Jugenderscheinung erklären Hesse), derselbe nicht ein- 
fach, wie in dem von Kowalewski beobachteten Fall, im glatten 
Bogen in das vorhergehende Glied, sondern zweigte sich von dem in 
das vordere Glied führenden dünnen Nebenast als ein deutlicher bis 
dicht unter die äussere Körperbedeckung herantretender blinder 
Fortsatz ab (Fig. 16. Taf. IL). Durch sekundäre Queranastomosen 
sind also bei den in der Gruppe Tatria zusammengefassten Formen 
zwei ganz separate Bildungen (die Vagina und der „sekundäre 
Gang") verschiedener Proglottiden mit einander verbunden. Bei T. bi- 
remis scheint diese Verbindung viel intensiver, vorgeschrittener zu 
sein. Innerhalb der Gattung Tatria zeigt sich nach dem Mitgeteilten 
überhaupt eine starke Neigung zu einer Kommunikation zwischen 
den einzelnen Receptacula, die sogar durch direkte Verschmelzung 
der Receptacula (bei T. acanthorhyncha) zu Stande kommt. Doch 
lassen sich gewisse Anklänge dazu auch anderswo finden. Wie Coms 
nachgewiesen hat, kommunizieren bei Amabilia die Geschlechtsorgane 
der einzelnen Proglottiden gewissermaasseu untereinander, indem sie 
mit dem Exkretionssysteni in Verbindung stehen. 

Sitzb. d. kön. böhm. Ges. d. VViss. II. Classe. 2 



i 



18 



Vil. Al. Mrázek: 



Diese erwähnte Erscheinung verläuft jedoch bei Tatria parallel 
mit einer anderen, die, wie in der Einleitung angeführt wurde, in der 
Neuzeit bereits bei einer Anzahl von Taenien beobachtet wurde, nära^ 
lieh mit der Atrophie der äusseren weiblichen Genitalöffnung und der 
distalsten Partie der Leitungswege. Und diese Reduktion bezieht sich 
nicht nur auf die eigentliche Vagina, welche niemals eine äussere 
Öffnung besitzt, sondern auch auf den von uns beschriebenen sekun- 
dären Ausftihrungsgang des Receptaculum, welcher bei T. acanthor- 
hyncha nach unseren Beobachtungen sehr oft, bei T. biremis wahr- 
scheinlich ebenso wie Vagina stets blind endigt (resp. scheinbar in 
die Vagina des vorhergehenden Gliedes übergeht). 

Trotz vieler prinzipieller Ähnlichkeit herrscht also bezüglich der 
Gestaltsverhältnisse der Receptacula seminis doch ein bedeutender 
Unterschied zwischen T. acanfhorhyncha und T. biremis. Doch damit 
sind die möglichen Modifikationen noch nicht erschöpft. Ich fand in 
dem erwähnten Colymbus auch einige Bruchstücke einer Tänie, die 
zwar habituell sich ganz an T. acanthorhyncha anschliessen, aber im 
Bau der Geschlechtsorgane, insbesondere der Receptacula und ihrer 
Ausführungsgänge sich stark von derselben entfernen, und in dieser 
Beziehung sich mehr wieder der T. biremis nähern, so dass es mög- 
lich wäre, dass sie zu dieser Art gehören könnten. Doch auch von 
dieser Form, die ich natürlich nicht aus eigener Anschauung, sondern 
nur nach der Darstellung Kowaleavski's kenne, weichen sie in, wie 
mir scheint, nicht unwichtigen Punkten ab, so dass es sich am Ende 
hier um eine dritte Form desselben Genus handeln könnte (Taf. L, 
Fig. 5., Taf. IL, Fig. 18.). Bei diesen Exemplaren waren die Recepta- 
cula bedeutend kleiner als bei T. acanthorhyncha und wohl in der 
Medianlinie gelagert, aber ohne einander zu berühren. 

Die Vagina war hier mit Sperma angefüllt, aber wieder ohne 
äussere Öffnung. Der mächtige sekundäre Gang gieng, ohne am äus- 
seren Rande auszumünden, mit einem dünnen Teil in die vorher- 
gehende Proglottis über. Es gelang mir zwar nicht auf meinen Schnitt- 
serien, trotzdem sowohl Vagina, als auch der sekundäre Gang prall 
mit Sperma angefüllt waren, die Verbindung zwischen beiden nachzu- 
weisen, aber es ist nicht ausgeschlossen, dass eine solche Verbindung 
nichtsdestoweniger existieren könnte, und es würde sich die Form 
dann der T. biremis zureihen lassen, wenn nicht ein bedeutender 
Unterschied zwischen meinen Exemplaren und der Darstellung Ko- 
wALEwsKi's bestehen würde. Nach den Angaben Kowalewski's befinden 
sich die Receptacula seminis im vordersten Teil der Proglottis und 



über Taenia acanthorliynclia VVedl. in 

aus denselben entspringen auf beiden Seiten zwei Kanäle : die eigent- 
liche Vagina und der sekundäre Gang (nach unserer Bezeichnungs- 
weise). Bei den mir vorliegenden Bruchstücken waren jedoch die 
Receptacula im hinteren Teil der Proglottiden gelegen, und zwar so 
weit hinten, dass sie sogar ganz intersegmental lagen, so dass nur 
aus dem Zusammenhange mit dem übrigen weiblichen Genitalapparat 
ihre Zugehörigkeit zu dem betreffenden Gliede der 'Strobila er- 
schlossen werden konnte. Die beiden Ausführungsgänge entsprangen 
nicht von einander getrennt auf entgegengesetzten Seiten des Recep- 
taculums, sondern in der Medianlinie an einer und derselben Stelle 
entweder dicht nebeneinander, oder gar mit einem kurzen gemein- 
samen Wurzelstück (Taf. II. Fig. 18.). Dementsprechend ist der Ver- 
lauf dieser Kanäle ein anderer als auf den Figuren Kowalewski's . 
Entweder sind also die Formen der Gattung Tatria auch mit Bezug 
auf ihre innere Organisation variabel, oder aber wir haben es hier, 
wie bereits oben bemerkt wurde, mit einer dritten, sowohl von T. 
acanthorhyncha als auch T. biremis verschiedenen Form zu tun. 
Doch dies kann vorläufig nicht entschieden werden, dazu gehört zahl- 
reicheres, vollständigeres Material, als dasjenige ist, über, welches ich 
verfügen konnte. 

Kehren wir jetzt wieder zurück zu der oben aufgeworfenen 
Frage nach dem Begattungsmodus. Die eigentliche Vagina besitzt bei 
Tatria keine äussere Öffnung. Kowalewski in Anlehnung an eine Be- 
obachtung Wollffhügel's bei einem anderen Cestoden kommt zu dem 
Schluss, dass die Begattung direkt nach dem Receptaculum durch 
die Körperwand hindurch geschieht. Bei der besonderen Lagerung des 
vorderen Abschnittes des Receptaculum seminis, dicht unter der äus- 
seren Körperbedeckung, würden sich einem solchen Vorgang keine be- 
sonderen Schwierigkeiten bieten, doch glaube ich kaum, dass auf diese 
Weise die Begattung tatsächlich geschieht. Insbesondere halte ich die 
Offnungen, welche Kowalewski auf seiner Abbildung 17. (x) abbildet 
und für Begattungsperforationen hält, für identisch mit den Fenstern, 
die sich in meiner Fig. 5. Taf. I. finden und die ich bereits oben als 
eine Folge der eigenartigen Gestalt der Proglotiden (Auschnittsbilder 
grubenartiger Einsenkungen) erklärt habe. In solchen Fällen, wo der 
sekundäre Ausführungsgang des Receptaculum eine wirkliche äussere 
Öffnung besitzt, ist es wohl möglich, ja sogar wahrscheinlich, dass 
dieselbe als Begattungsöffnung funktioniert. Da, wo eine solche Öffnung 
fehlt, kann oder muss die Begattung auf dieselbe Weise geschehen, 
wie bei anderen Taenien mit atrophiertem Anfangsstück der Vagina, 



20 VII. Al. Mrázek : 

durch die Körperwand und das Parenchymgewebe hindurch, es kann 
dies jedoch ganz leicht in den sekundären Gang hinein geschehen, da 
derselbe als ein oft ganz weiter (bei T. biremis oder der von uns 
beobachteten Form, Fig. 18) Kanal dicht bis unter die Oberfläche des 
Gliedes herantritt und also leicht zugänglich ist. Ich habe zwar auch 
Fälle beobachtet, wo dass Receptaculum seminis eine äussere 
dorsale Öffnung bessass, ähnlich wie es Kowalewski in seiner Fig. 15, 
abbildet, aber ich glaube, dass es keine Begattungsöffnung sondern 
gewissermassen ein Artefakt ist, verursacht durch Platzen des hier 
äusseren Einwirkungen leicht zugänglichen Receptaculum seminis, wabr- 
scheinlich erst bei den mit dem Aufsuchen und Konservieren der 
Exemplare verbundenen Prozeduren. 

Der bereits oben mitgeteilte Umstand, dass wiederholt auch 
zwar ausgestreckte, aber nicht aus der Genitalöffnung nach Aussen 
hervorgestülpte Penise, die im Seitenflügel der Proglottis lagen, vor- 
gefunden waren, könnte zu der Vermutung führen, dass vielleicht 
auf diesem Wege eine „innere" Begattung möglich wäre. Offenbar 
befindet sich ein solcher Penis in der unmittelbaren Nähe des sekun- 
dären Receptacularganges oder des zur Vagina aufsteigenden Neben- 
astes desselben, und es wäre denkbar, dass auf diese Weise das 
Sperma in diesen Kanal und von da in das Receptaculum übertreten 
könnte. Natürlich sind das Alles nur Vermutungen, die erst durch spä- 
tere, wohl nur vom Zufall abhängige Beobachtungen entschieden Ver- 
den können. 

Damit wäre also die Behandlung der Organisation der T. acan- 
thorhyncha Wedl abgeschlossen, und es bleibt uns nun übrig, über 
die systematische Stellung derselben einige Betrachtungen anzustellen. 

Wie oben angeführt wurde, hat für eine ähnliche Form Kowa- 
lewski jüngst eine besondere Gattung Tatria aufgestellt. Die beson- 
deren Eigentümlichkeiten der T. biremis lassen eine solche Aufstel- 
lung als vollkommen berechtigt erscheinen, und T. acanťhorhyncha 
tritt, wie schon Kowalewski mit Sicherheit vermutete, als eine zweite 
Art in das Genus hinein. Die Originalgattungsdiagnose Kowalewski's 
kann als vollkommen zutreffend betrachtet werden und es könnten 
nur einige Zusätze (wie z. B. Penis bestachelt, Kuticula [besonders 
des Scolex] mit feinem Härchenbesatz [von Kowalewski nur als Spe- 
ziescharakter angeführt]) hinzugefügt werden. Der Passus über den 
Zusammenhang der weiblichen Geschlechtsorgane, resp. der Recepta- 
cula muss natürlich nach dem von uns Mitgeteilten eine etwas andere 
Fassung erhalten, aber es wäre vielleicht verfrüht schon jetzt, eine 



über Taenia acanthorhyncha Wedl. 21 

solche versuchen zu wollen, da es möglich ist, dass weitere Unter- 
suchungen, die sehr wünschenswert wären und wahrscheinlich auch 
noch weitere neue Arten liefern würden, uns noch mit weiteren Modi- 
fikationen der Gestaltsverhältnisse der Receptacula bekannt machen 
werden. 

Bezüglich die Art Taenia Scolopendra Diesing glaube ich, dass 
wir es vielleicht mit einer zwar verwandten Form, aber vielleicht 
nicht mit demselben Genus zu tun haben. Kowalewski stellt die 
Gattung Tatria zu der von Fuhrmann aufgestellten Unterfamilie der 
Acoleinen. Doch mir erscheint eine solche Einreihung als nicht zutref- 
fend. Unterscheidet sich ja Tatria in einer Anzahl von Charakteren 
von den Vertretern dieser Gruppe, so gleich durch die Zahl der 
Hoden, das Muskelsystem, welches doch nach den Angaben Funn- 
mann's für diese Gruppe so typisch sein soll etc. Einstweilen muss 
also die Stellung der Gattung Tatria im System noch unbestimmt 
gelassen werden. 

Eins aber lehrt uns die Gattung Tatria mit Bezug auf die Sy- 
stematik: sie zeigt uns wieder sehr schön, wie es sich mit Gattungsbegriff 
bei Cestoden verhält. Der einzige richtige Standpunkt in dieser Frage 
ist, wie ich es nur so nebenbei im einer meiner früheren Arbeit (Über 
die polypharyngeale Planarie aus Montenegro) ausgesprochen habe, 
und zu dessen Unterstützung ich bald auch die versprochenen ent- 
wicklungsgeschichtlichen Untersuchungen publizieren werde, derje- 
nige den Looss vertritt. 

Die beiden Arten T. hiremis und T. acanthorhyncha beweisen, 
dass zwei Arten eines und desselben Genus nicht nur in einem ein- 
zigen Charakter, z. B. der Hodenzahl, der ja nach unserer Ansicht 
vielen, sonst ganz verschiedenen Gattungen gemeinsam sein kann, 
sondern in gesammter innerer Organisation, ja auch sogar in vielen 
sogenannten äusseren Merkmalen, wie z. B. die äussere Gestalt, die 
Beschaffenheit der Kutikula, Bewehrung des Rostellums und wohl 
auch in biologischer Hinsicht, indem beide bei Vögeln derselben 
Gruppe oder gar Arten (auch T. scolopendra Dier. stammt aus einem 
Colymbiden) übereinstimmen. 

Beide Formen unterscheiden sich, abgesehen von gewissen Modi- 
fikationen des Receptaculum, über deren spezifische Natur wir noch 
Vorderhand (in Anbetracht solcher Fälle, wie der in Fig. 18. abge- 
bildete, welcher sich sowohl von T. acanthorhyncha als T. hiremis 
unterscheidet) in Ungewissheit sind, eigentlich nur durch ganz gering- 
fügig scheinende Merkmale : durch die Form und Zahl der Rostellar- 



.,., VIL Al. Mrázek: 

haken. Wir koiiunen schliesslich zu der Ansicht, dass, mag das uns 
Modernen" noch so misslich klingen, die Zahl und Form der Haken 
(loch das sicherste spezifische Charakter bleibt. In unserem Fall sind 
also sowohl die Form, als auch die Zahl der Haken nur Speziescharaktere, 
aber wir würden einen grossen Fehler begehen, wenn wir dies verall- 
gemeinen wollten. Es ist ja vollkommen denkbar und nach meinen 
Erfahrungen auch ganz sicher, das in manchen Fällen die generische 
ibereinstimmung sich sogar auf die Form der Hacken ausdehnt, so- 
dass die Form selbst ein Genusmerkmal sein kann und nur die Zahl 
und Grösse spezitische Charaktere darstellt. Es zeigt sich hier deutlich, 
dass wir in solchen Fragen nicht an die Natur mit schon fertigen 
aprioristischen Ansichten herantreten dürfen, sondern dass wir ob- 
jektiv erst möglich viele Einzelnfälle untersuchen und vergleichen 
müssen, ehe wir allgemeiner klingende Aussagen machen können, falls 
sich überhaupt solche allgemeinen Aussagen überhaupt machen lassen. 
Und doch war gerade um diese Frage nach der Bedeutung der Zahl 
und Form der Haken ein, wie mir scheint, ziemlich müssiger, weil 
;illzu aprioristischer Streit in der Cestodenlitteratur der letzten Jahre. 



Litte ratur. 

Coir.v L., 1898: Zur Anatomie der Amabilia lamelligera (Owen). Zoolog. Anzeig. 
XXI. p. 5.Ó7— 662. 

- 1901 : Zur Anatomie und Systematik der Vogeicestoden. Nova Acta K. Leop. 

Car. D. Ak. T^aturf. Bd LXXIX. Nr. 3. 
DiAHARK V., 1897: Anatomie der Genitalien des Genus Amabilia. Gentralblatt f. 

Hakter. u. Parasit. XXI. 
I»iK8iN<; K. M., 18.56: Zwanzig Arten von Cephalocotyleen. Denkschr. k. Ak. Wiss. 

Wien. Math.-naturw. Kl. B. XII. 
FuHHMA.NN 0., 1899: Deux singuliers Ténias d'oiseaux. Rev. Suisse de Zoologie. 

T. 7. 

- 1899: Mitteilungen über Vogeltänien. II. Centralbl. f. Bakter. u. Parasit. XXXVI. 

p. 618-622. 

- 1900: Nene eigentümliche Vogeltänien. Zoolog. Anzeig. XXIII. p. 48-51. 

- 1902: Die Anoplocephalinen der Vögel. Centralbl. f. Bakter. u. Parasit. XXXII. 

p. 122-147. 

- 1902: Sur deux nouveaux genres des Cestodes d'oiseaux. Zoolog. Anzeig. 

XXV. p. 367- Ö60. 

- 1904: ř:in merkwürdiger getrenntgeschlechtlicher Cestode. Zoolog. Anzeig. 

XXVII. p. 327—330. 

- 1904: Ein getrenntgeschlechtlicher Cestode. Zoolog. Jahrbücher. Abt. f. Syst. 

XX. p. 131-150. 



über Taenia acanthoíhyncha Wedl. 23 

v. Janicki C, 1904: Weitere Angaben über Triplotaenia mirabilis J. E. V. Boas. 
Zoolog. Auzeig. XXVII. p. '243—247. 

— 1904: Bemerkungen über Cestoden ohne Genitalporus. Gentralbl. f. Bakter. u. 

Parasit. XXXVI. p. 222-22;3. 

— 1905: Beutlercestoden der niederländischen Neu-Guinea-Expedition. Zugleich 

einiges Neue aus dem Geschlechtsleben der (lestoden. Zoolog. Anzeig. 
XXIX. p. 127-131. 
KuwALEwsKi M., 1904: Helminthological studies. P. VIII. On a new tapeworm: 
Tatria biremis, gen. nov. sp. nov. Bull. Ac. Gracowie. p. .367—369. 2 PI. 

— 1904; Studia helminthologiczne. VIII. nowym tasiemcu : Tatria biremis gen. 

nov. sp, nov. Rozpr. W. mat. prz. Ak. Umj. Krakow. T. XLIT. p. 284 — 

304, 2 Tab. 
Khabbe H., 1869: Bidrag til Kundskab om Tugleues Baendelorme. Vid. Selsk. 

Skr. Kjobenhavn. 5 H. natiirv. Afd. 8. VI. 
LiNSTOv 0. v., 1877: Enthelminthologica. Arch. f. Naturg. 

— 1892: Beobachtungen an Vogeltäuien. Gentralbl. f. Bakter. u. Parasit. XII. p. 502. 
Luhe M., 1898: Beiträge zur Helminthenfauna der Berberei. Sitz. Ber. k. Akad. 

Wiss. Berlin. XL. p. 619—628. 
Wedl C., 1856: Gnarakteristik mehrerer grösstenteils neuer Tänien. Sitzber. Ak. 

Wiss. Wien. Mat.-nat. Kl. XVIIL p. 5-27. 
WoLFFHüGEL K. 1900 : Beitrag zur Kenntniss der Vogelhelmiuthen. Dissert. 

— 1903 : Ein interessantes Exemplar des Taubenbandwurmes Bertia delafondi 

(Railliet). Berl. Tierärztl. Wochenschr. Nr. 3. p. 1—10. 

Erklärung der ÄlDbildungen. 

Fig. 1. Längsschnitt durch eine ganze Strobila von Tatria acanthorhyncha 
(Wedl). In den zwei mittleren Proglottiden sind nur die in dorsoventraler Richtung 
aufgetriebenen vorderen Abschnitte der Receptacula vom Schnitt getroffen, in den 
drei folgenden Proglottiden befanden sich die Receptacula in ihrer grössten Ent- 
faltung und sind der ganzen Länge nach geschnitten, so dass sie vorzüglich ihre 
Kommunikation mit einander zeigen. In der vorletzten Proglottide Querschnitt der 
Vesicula seminalis. 

Fig. 2. Ein Schnitt derselben Serie wie Fig. 1. Im vorderen Drittel der 
Strobila ist die Art und Weise der Verbindung resp. der Berührung der einzelnen 
Receptacula in noch jungen Proglottiden sichtbar. 

Fig. 3. Ein Rostelarhaken. 

Fig. 4. Ein Flächenschnitt duixh fünf Proglottiden im Niveau der Recepta- 
cula. In den drei mittleren Proglottiden die rudimentären Vaginae, in 2., 4. u. 5. 
Proglottis die Anfangsteile der sekundären Ausfübrungsgänge der Receptacula. 
vorhanden. 

Fig. 5. Ein Flächen schnitt durch einige Proglottiden eines Exemplars mit 
kleinen abweichend gebauten Receptacula (vielleicht zu Tatria biremis Kow. ge- 
hörig?) Die grubenartige Vertiefung der Proglottidenoberfläche in der Gegend der 
Receptacula zeigt sich (im Anschnitt) in den zwei letzten Proglottiden als inter- 
proglottideale Feuestration (Pendant zu Fig. 17 bei Kowalewski). 

Fig. 6. Flächenschnitt durch ein ganzes Exemplar. Diese Figur widergibt 
sehr schön das eigentümliche Bild, welches die in der Mittellinie dicht aneinander 



YII. Al. Mrázek: Über Taenia acauthorhyncha Wedl. 

eereihten Receptacula darbieteu. Die beiden letzten Receptacula an der medialen 
lîenihruncsstelle mit einander kommunizierend. Im ersten Drittel die Anlagen der 
Vtti:ina.' als .Icutlicbe zur Anlage des Cirrhusbeutels führende Reihen von Kernen 
sichtbar Die auf entgegengesetzter Seite befindlichen sekundären Ausführungs- 
cÄnge treten besonders gut in den mittleren Proglotiiden der Kette hervor, am 
vorletzten Glied links sogar eine wirkliche äussere Öffnung vorhanden. 

Fig. 7. Ein Teil eines Flächenschnittes die Disposition der weiblichen Ge- 
schlechtsorgane zeigend, ov die beiden Ovariallappen, rs Eeceptaculum seminis mit 
\ufaDgsteilc seines sekundären Ausfiihruugsganges, ds Dotterstock, hfg Anfangs- 
teil des Hefruchtungsgauges mit engem muskulösem Stiel mit dem Receptaculum 
(etwa in dor Mitte der Proglottis) zusammenhängend, vor demselben über dem 
Receptaculum die noch leere Anlage des Uterus und der Uteringang. 

Fig. 8. Ein weiterer Schnitt derselben Serie. Verbindung des Befruchtungs- 
gauges mit Uteringang. 

Fig. 9—12. Querschnitte der Proglottiden in verschiedenen Höhen zur Dar- 
stellung der wechselnden Umrisse der Proglottiden und der Lage und Form der 

Ueceptacula. 

Fig. 9. Querschnitt durch den vordersten Teil einer Proglottis (die beiden 
Seitenflügel [in der Zeichnung nur durch Umrisse dargestellt] gehören noch dem 
vorhergehenden Gliede). Der aufgetriebene vordere Teil des Receptaculum nimmt 
die Mitte des Gliedes vollkommen ein. Links der sekundäre Ausführungsgang der 
ganzen Länge nach getroffen. 

Fig. 10. Querschnitt in der Höhe des männlichen Begattungsapparates. Re- 
ceptAculum nur als ein enger Stiel vorhanden. 

Fig. 11. Querschnitt ungefähr in der Mitte der Proglottis in der Höhe der 
Ovarien. Die Einmündung des Befruchtungsganges in das Receptaculum sichtbar. 

Fig. 12. (Querschnitt durch den hinteren Teil einer Proglottis (die Hoden- 
gegend) mit beginnender flügelartigen Verlängerung der seitlichen Teile. Oberhalb 
des Receptaculumstiels der Dotterstock. 

Fig. 13. Längsschnitt durch einen jugendlichen männlichen Begattungs- 
apparat. 

Fig. 14. Längsschnitt durch vollkommen entwickelten männlichen Begattungs- 
apparat mit beinahe ganz ausgestreckten, aber aus der äusseren Genitalöffnung 
nicht vorgestülpten, sondern im Parenchym der Seitenteiles befindlichen Penis. 
(Die in den ,.Flügeln'' des Proglottis überaus zahlreich vorhandenen Wimper- 
tlammen des Exkretionsapparates sind in der Zeichnung scheraatisch dargestellt.) 

Fig. it). Ausmündung des sekundären Ausführungsganges des Receptaculum 
seminis nach Aussen am vordersten Rande der Proglottis. Von der ampullen- 
artigen kleinen Erweiterung zweigt sich ein dünner, in die vorhergehende Proglottis 
ftlbrender Kanal ab. 

Fi^'. 16. Eine ähnliche Figur, nur endigt hier der sekundäre Ausführungs- 
kanal blind, doch auch hier setzt sich derselbe noch nach Abgabe des in die 
Torhergobende Proglottis führenden Seitenkanälchens eine kurze Strecke fort. 

Fig: 17. Querschnitt durch den Scolex mit den vier Saugnäpfen. 

Eig. Iřt. Schematische Darstellung des Geschlechtsapparates von Tatria sp. 
>T. hir^imi,?^ nach einem Flächenschnitt. 



Tat: I 




I 



Fansi<ý. Pnag. 



■.asssieOö.ri"?. 



Mrázek. -Taenia acanthorhyncha Wedl. 




Mrá-reK del. 



Silzti er d.l\ömgllj cIitr. G e s ells cIldA^lsss] 



I 



Mrázek :Taenia acanthorhyncha Wedl. 




ÍO. 







SitzberdtömglbohiiLGeselisckiV'.: 



Taf: n. 






:atliein3.t.T.3ídTv.iss, Classsl905^ Ifp 7. 



Fars.ký, Prao. 



Vlil. 

Synopsis der Saurier der höliiii. Kreideionuation. 

Von Prof. Dr. Ant. Fritsch. 
Mit ?j Textfiguren. 



In der 2. Hälfte des vorigen Jahrhunderts kamen nach und nach 
Reste von Sauriern in unserer Kreideformation zum Vorschein, welche 
ein helles Licht über das damalige Leben an den Ufern des Kreide- 
meeres werfen. Wenn wir auch nicht so glücklich sind, prachtvolle 
ganze Skelette zu besitzen wie die Amerikaner so ist es doch unsere 
Pflicht, die spärlichen Knochenfunde genau zu untersuchen, was na- 
türlicher Weise besondere Schwierigkeiten bildet. 

Binnen Kurzem wird ein grösseres Werk mit vielen Tafeln 
über diesen Gegenstand erscheinen*) und hier soll nur eine kurze 
Übersicht der erlangten Resultate folgen. 



Ordnung Sauropterygia. 

Cimoliosaurnis (Plesiosaurus) Bernardi Ow. sp. Der von Geinitz 
aus den Teplitzer Schichten von Strehlen bei Dresden beschriebene 
Zahn giebt keine Sicherheit von dem Vorkommen von Plesiosauriden 
in unserer Kreideformation und könnte eventuell dem ähnlich ge- 



*) ÎTeiie Fische und Eeptiliea aus der böhmischen Kreideformation von 
Dr. A. Fritsch und Dr. Fr. Bayer, 9 Tafeln und Si Texttiguren. Prag 1905, in 
Comission von Fr. Řivnač. 

Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 1 



I 



f> VIII. Ant. Fritsch: 

rippUMi Polyptycbodon augehören, dessen Zugehörigkeit zu den 
Sauroptengiern fraglich ist. 

CimoUosaunts Lissaensis Fr. Ein 20 cm lauger Extremitäten- 
küochen aus dem turonen Wehlovicer Pläner von Lissa zeigt am 
Längsschnitt das für Plesiosauriden charakteristische Verhältnis der 
festen Knocheurinde, die gegen die Mitte an Stärke abnimmt. 




Fig. I. Restaurirung des Gehirnes von Polyptychodon von oben. 

In V4 natürl. Grösse. 

/ Lolii oliactorii. 1. Vorderhirn. 2. Zwischenhirn mit der Glandula pinealis P. 

3. Hinlerhirn. 4. Kleines Gehirn. 5. Medula oblongata. 



Polyptychodon interruptus. Im Margarethen - Steinbruch am 
Weissenberge bei Prag, wo vor Jahren die Zähne und Knochenreste 
dieses riesigen Sauriers gefunden wurden, wurde ein Vorderhin eines 
Sauriers gefunden mit stark entwickelter Zirbeldrüse, an der auch 
Spuren des Parietalorganes wahrzunehmen sind. Fig. 1. 



Synopsis der Saurier der höhm. Kreideformation. 3 

Es sind die beiden Hemispliärcn gut erhalten, zeigen an der 
rechten Seite aus einer Grübe entspringende drei Stränge, die wahr- 
scheinlich den Augennerveu angehören. Die untere Fläche ist fest 
mit dem Gestein verwachsen. 

Die Länge des Vorderhirns beträgst "IT cm und man kann die 
Gesammtlänge des ganzen Gehirnes samnit den Lobi olfactorii fast 
auf '/i '^* schätzen, was mit der Grösse von Polyptychoden, der nach 
den Zähnen und Wirbelkörpern etwa 15 m botragen haben mag, über- 
einstimmen würde. 

Die systematische Stellung des Polyptychodon, der bisher zu 
den Plesiosauriren gestellt wurde (bloss auf Grundlage der Zähne) 
ist zweifelhaft und die Wirbelkörper weisen eher darauf hin, dass 
dieser Saurier zu den Mosasauriden gehört. 

Ordnung CJielonia. 

Chelone (?) regulayis Fr. Es liegt ein rechtes Schienbein einer 
an 116 cm langen Schildkröte vor aus dem Pläner des Weissen Berges 
bei Prag. Auch ein Hornschild der Neuralreihe eines ähnlich grossen 
Thieres wurde am selben Fundorte gefunden. 

Eudastes (Chelone) Benstedi Ow. sp. Das von Reuss beschrie- 
bene (aber verkehrt abgebildete) Schild stammt aus dem W^eissen- 
berger Pläner von Patek bei Laun und nicht aus den Teplitzer 
Schiebten, wie es Reuss vermuthete. Der in das Negativ des Originals 
gemachte Gypsabguss erleichtert die Vergleichung mit den englischen 
Orginalen und bestätigt die Identität der Art beider Funde. 

Pygmaeochelis Michelohana Laube. Die hintere Hälfte eines 
kleineu rundlichen Schildkrötenrestes aus dem Weissenberger Pläner 
von Mècholup bei Saatz, das auf ein etwa 10 cm langes Thier hin- 
weist; wurde (in Lotos 1896) von Prof. Laube beschrieben und genau 
mit dem Eucl. Benstedi Ow. verglichen. 



Ordnung Sqiiamata, 

Iserosaurus litoralis Fr. Riesiege Skelettreste wurden in Milovic 
bei Lissa in den tiefsten Lagen der Iserschichten in grauen festen 
Kalkknolleu gefunden. 

Dieselben scheinen alle einem Schädel von etwa 130 cm Länge 
anzugehören. Die Gesammtlänge des Thieres kann durch Vergleichung 



kl 



, VIIT. A lit. Fritsch: 

„lit lien anioiikaiiischen Funden auf 10 m geschätzt werden. Die 
Deutnug; der einzelnen Knochen wurde nach Vergleich mit dem von 
Osb(»rne abgebildeten Schädel von Platecarpus versucht. (Vergl. Text- 
fiiiur Nr. 2.) 





Fig. 2. Iserosaurus litoralis Fr. Versuch einer Darstellung der Lagerung der 

Scliädelknochen. 

1. Nasaüa. 2. Maxiila. 3. Frontalia. 4. Postfrontale. 5. Dermalia. 6. Pterygoideum 

7. Quadratuni. 8. Articulare. 9. Coronoideura. 10. Subarticulare. 



Synopsis der Suuiier der höhm. Kreideforniation. 5 

Ich bescliränke micli hier auf ilio Mittheilung der Diagnose der 
neu aufgestellten Gattung Fserosaurus: „tíchaddkmchen lose miteinander 
verbunden, Stirnheine su einem Schild vtruachsen, Vomer mit Z<i,hn- 
Jcerbung. Augen ivahrsclieinlich im vorderen Viertel gelegen Unterkiefer 
mit Subarticulare und Cooronoideum ivier bei Platecai-pus." 

Hunosaurus Fasseli Fr. Von diesem grossen Saurier wurden 
in den Teplitzer Schichten von Hundorf mehrere Wirbel, Kipix-n und 
ein Extramitätenknochen gefunden. 

Die Keste deuten auf Verwandtschaft mit Mosasaurus und I'lato- 
corpus hin. Die Diagnose der neuen Gattung lautet: Wirheikörper 
»lässig amphicoel, ohne Hypapophyse ; Diapophysen und Neurapophy- 
sen stark entivickelt, von verschiedener Form. Rippen mit einfachem 
proximalen Ende. Extremitätenknochen gestreckt^ massiv mit spangiöser 
Masse erfüllt, ohne Markraum." 

Demselben Thiere dürften vier Metatarsuskuochen angehören, 
welche in denselben Steinbrüchen vom f Lehrer Mann aufgefunden 
wurden und genau mit dem Metatarsus übereinstimmen, wie ihn Willi- 
ston und Osborne bei Platecarpus abbilden. 



In die Verwandtschaft von Hunosaurus und Platecarpus gehört 
ein Beckenknocheu, der in den Weissenberger Schichten in Pribylov bei 
Chrast gefunden wurde und ein Ilium darstellt. 



Ordnung Dinosauria. 

Procerosaurus Exogirarum Fr. Aus den Steinbrüchen von Ho- 
lubic bei Kralup, wo der cenomaue, an Exogira columba reiche Kalk- 
stein gebrochen wird, besitzen wir zwei schlanke Extremitätenknochen, 
die einem Landsaurier angehören und von mir als Iguanodon? be- 
schrieben wurden. Es stellte sich später heraus, dass dieselben einer 
neuen Gattung angehören. 

Alhisaurus scutifer Fr. Aus den Priesener Schichten von Srnojed 
bei Pardubic besitzen wir einen Tarsalknochen ohne Gelenkenden 
und mehrere viereckige Hautknochen. Da die letzteren bei Iguanodon, 
zu dem ich vorläufig den^Rest stellte, nicht vorkommen, so stellte ich 
für diese Art die Gattung Albisaurus auf, da dieselbe am Ufer der 
Elbe von Dr. Jahn gefunden wurde. Das Thier besass etwa die Hälfte 
der Grösse der Ignanodonten von Bernissart. 



Vlil. Ant. Fritsch: 



Ordnung Ornithosauría. 

Ornithochcirus Hlaváči Fr. sp. Aus den Trigonialagen der Iser- 
scliiditen von Chotzen besitzen wir mehrere Elemente der vorderen 
Extremität, welclie zuerst, als einem Vogel angehörend, als Cretornis 
beschrieben wurden. Spätere Vergleichung der Reste mit dem von 
Seeley bearbeiteten Ornithocheirus aus dem Grünsande von Cambridge 
zeigte, dass der Cretornis zu den Flugsaiiriern gehört und in die 
Gattung Ürnitbocheirus gestellt werden kann. 



^ 




'ï'^^l^ 



Fig. 3. Versuch der Restauririing des linken Flügels von Ornithocheirus Hlaváči. 

Vä natürl. Grösse. 
//. numerus. B. Radius. U. lllna. Mt. Metacarpus mit dem Carpus am proxi- 
malen Ende. Ph 1. Erster Phalange des Fluglingers. Ph 2. Zweiter Phalange des 

Flugfingers. 



Wir besitzen einen Humérus, zwei Fragmente des Unterarmes 
und den 1. und 2. Phalang des Flugfingers. Die Länge des Flügels 
hat etwa 65 cm betragen und die Spannweite bei ausgebreiteten 
Flügeln, mit Zurechnung von 20 cm für den Brustkorb, erreichte 
150 cm. Fig. 3. 



Synopsis der Saurier der böhm. Kreideforinatioo. 7 

Cenoman Tiiron 



grJa 



II 

CO •-< 

CO rP 









CO Vj o 



Cimoliosaurus Ber- 
nardi Ow. sp. 



Cimoliosaurus Lis- 
saeusis Fr. 



Polyptychodon inter- 
ruptus Ow. 

Clielone regularis 
Fr. 



Euclastes Benstedi 
Ow. sp. 

Pygmaeochelis Miche- 
lobana Laube 

Iserosaurus litoralis 
Fr. 



Hunosaurus Fasseli 
Fr. 



Pfocerosaurus exogi- 
rarum Fr. 



Albisaurus scutifer 
Fr. 



Ornithocheirus Hla- 
váči Fr. sp. 



+ 
+ 



+ 



+ 



+ 



+ 



4- 



+ 



+ 



IX. 

Nová rada zrůdných Ooleopter. 

Napsal Jan Roubal, demonstrátor zoologického ústavu české university v Praze. 

S tabulkou. 
Předloženo v sezení dne 24. února 190,5. 



Od té doby, co jsem v tomto Věstníku („Několik nových zrůd 
u Coleopter pozorovaných" — 1904) podal zprávu o nových mon- 
strosních formách broucích, jsem získal opět několik interessantních 
exemplám, mezi nimiž na př. 3 kusy s redukovaně vyvinutou extre- 
mitou, jež krásně dem.onstrují výsledek pokusů Tornierových a jsou 
dokladem, že ona poranění, jimiž při experimentech svých Tornier 
vyvolal redukce příslušných extremit, jsou za jistých podmínek i ve 
volné přírodě možný i s konsekvencemi s tím souvisícími. 

Uvedu 7 případu, z nichž 4 patří do kategorie zrůd tlakem 
neb podobným mechanickým účinkem sil na elythry působícím, další 
pak tři týkati se budou redukce noh. 

1. Znetvoření elythry: 

Cicindela hybrida L. Tab. I., obr. 1. Levá krovka vyvinuta 
jako pouhá chitinosuí blanka v nepravidelné záhyby stočená a jen 
do půli normální délky sahající. Charakteristického zbarvení a kreseb 
postrádá. U kořene jest zelená, jako jsou krovky, příbuzných C. 
campestris L. a germanica L. 

Příčinou této zrůdy jest, že nemohly se trachey naplniti vzdu- 
chem a krovka pak se svraštila a stočila. Jest to známý případ 
u Lepidopter a u některých velkých Carabidů a Chrysomel. Exemplář 
jß od Sušice (Maule). 

Věstník král. čes. spol. nauk. Třída 11. 1 



„) IX. Jan Roubal: 

Carabus morbillosus F. Tab. I. obr. 2. Mám pouze 2 exempláře, 
a oba jsou na téže levé krovce poraněni, vykazujíce tu naprosto ne- 
pravidelnou strukturu. Popíši ono zrůdné individuum, kde nepravidel- 
nost ta jeví se v míí'e poněkud větší. U obou ostatně zasažena jsou 
místa stejná jistým tlakem na mladé individuum působivším. Levá 
elytbra vykazuje zcela nepravidelné sestavení cbarakteristickýcli žeber 
u řetízkovitýcb článku mezi těmito. Drubé a třetí žebro jsou za 
středem od sebe nepravidelně rozstoupena, příslušné řetízkové články 
mezi prvním a drubým žebrem jsou v zadní třetině stroj násobněny, 
následkem čebož je žebro prvé posunuto k samému okraji krovečuému. 
Žebro třetí sahá jen až do dvou třetin krovky. Také ona řada článků 
mezi rozestouplými žebry jest rozdělena, a to na tři větve, z nichž 
levá má články pouze dva, pravá se jeví článkem jediným. Střední 
pak jest nepravidelně přetrhávána. Články mezi žebrem třetím a 
čtvrtým od prothoraxu až as do třetiny délky splývají, tvoříce jakoby 
žebro nové. 

Druhé individuum má v týchž místech podobné nepravidelnosti, 
avšak v rozměrech menších a ještě nepravidelněji. U obou pak první 
článek řetízku švu nejbližšího je na levé krovce značně delší, než 
korrespondující na straně pravé. 

Zřejmě zde viděti, jak as náhodnými mohou býti faktoři pod- 
miňující značnou onu variabilitu struktury krovečné, což potom zvláště 
markantně se ukazuje u forem žeberuatých. Oba exempláře jsou 
z Alžíru. 

Bt/nhus pilula L. (tab. I., obr. 3.) s bizarními dvěma výrůstky 
na krovkách. Mechanický tlak zpiisobil, že na obou krovkách v zadní 
polovině vytvořily se symetricky ke švu krovečnému dva podlouhlé 
hrboulky, jež na rozdíl od celého povrchu ostatního těla se intensivně 
lesknou, činíce as týž dojem, jako ona „zrcadélka" u Notiophilus. 
^Makroskopicky se zdá, jakoby to byly zcela pravidelné výrůstky; při 
pohledu lupou lze však okamžitě poznati, že se tu jedná o zajímavou 
zrůdnost. V době, kdy larva ještě měla schopnost regenerační, byla 
ona místa mechanickým účinkem zasažena, a to směrem poněkud 
šikmým, protože před jedním, levým totiž oním hrboulkem možno zname- 
nati malou prohlubeninu, a hojnost haemolymfy na místě zasaženém 
se nahromadivší dala vznik oněm útvarům. Týkalo se poranění to více 
krovky levé, kdež mimo onen velký možno ještě druhý malinký 
hrboulek znamenati v prvé as třetině této krovky. (Cechy.) 

2. Další tři ukázky monstrosit týkají se zakrnění nohy. Noha 
taková vznikne, byla-li larvě větší neb menší část této odňata, nebo 



Nová řada zrůduých Coleopter. ;j 

suad mechanickým účinkem síly jakkoli poraněna a to dříve ješté, 
než se larva naposled svlékala. 

Noha taková vykazuje všechny komponenty, avšak každá ta část, 
čím je položena distálneji od inserce, tím je zakrnělejší. Takže tarsus 
bývá redukován vždy nejvíce a jeví se pVoto často jako pouhý pa- 
hýlek. Markantně se toto vše jevilo u onoho Geotrupes stercorarius, 
jejž jsem v poslední své práci o zrůdách popsal. 

Takové redukce nohy shledal jsem nově u forem následujících: 

Dytiscus marginalis L. (^ (tab. I., obr. 4.) má levou přední 
nohu tak redukovanou;, že její celá délka rovná se pouze délce femuru 
normální nohy levé. Femur jest poměrně dlouhý, znaSně slabší, tibia 
pouze 1 mm dlouhá, hladká, jen několik malounkých trnít jest na 
vnitřní straně. Konečné trny jsou dva nepatrně vyvinuté. Tarsus jeví 
be jen jako se stran smáčkly, ke konci porozšířený násadec složený ze dvou 
Částí, z nichž jest první ukryta v prohlubenině tibie. Na konci je jamka 
zoubkované vroubená a odtud pak vyčnívají dva drápky snadno zna- 
telné černým zbarvením. Base nepatrného tohoto tarsu ukazuje velmi 
slabé stopy příssavky. Exempláí- jest ze středních Čech. 

Oryctes nasicornis L. (J" (tab. I., obr. 5.) Vykazuje redukci 
téže nohy jako předešlý. Redukce tato jest vyvinuta zde v měřítku 
poněkud menším ; jest totiž femur na prvý pohled docela normální, 
jen při bedlivém prohlížení jest viděti, že ke konci jest poněkud 
slabší. Značnější redukce doznává tibia, která jest poměrně velice 
slabá a místo typických tří zubů na vnější straně vykazuje pouhé tři 
slabé lištny. Tarsus vyvinut jest celý, ovšem též značné zkrácen, a 
sestává ze všech pěti článků, jež jsou brvami posázeny a nepravidelné 
strukturovány. Každý článek jest nepravidelně jakoby zaškrcován a při 
některém pohledu mikroskopem při světle napadajícím jeví se tu a tam 
prohlubeninka ledvinovitého neb polomésíčitého tvaru se záhybem k di- 
stálnímu konci mířícím. Poslední článek je nepravidelné rýhován 
a poněkud se stran smáčkly. Na konci je uálevkovitý; drápky nor- 
málně strukturovány. Pulvilius poměrně dosti dlouhý a na konci nese 
ve dvě rozdělený chomáček brv. Taktéž z Čech. 

Teufibrio molitor L. (tab. I., obr. 6.) má prvou zadní nohu velmi 
silně redukovanou: femur je velice slabý, na konci obrubovitě na- 
běhlý, odtud pak vyrůstá nepatrná tibia hákovitě ohnutá do vnitř, jež 
je ke konci porozšířena a zaškrcena. Na konci jejím vybíhají direktně 
drápky a vedle nich několik malinkých zoubků. Tarsus tedy redu- 
kován úplně. Femur a tibia jsou tečkovány jako za normálních po- 
měrů a lysý. Poranění, jež mladou larvu zasáhlo, způsobilo ono zne- 

1* 



IX. Jan Roubal: Nová řada zrůdnýcli Coleopter. 

tvuí-oní tibie i zakruění nohy celé. Zajímavo, že právě s Tenebrio 
niolitor L. Tounier konal své četné experimenty v tomto směru. 
Kxempář popsaný jest z Cech. 

Za laskavé zapůjčení některých z popsaných exemplářů dekuji 
l)anu MUDru Št. Jurečkovi a za přispění při kreslení obrázků panu 
rh. St. V. Maim-lmu. 



Z literatury k clánhu tomuto hylo íéito : 

1. Bateson "Wiliam M. a.: Materials for the study of variation treated with 
especial regard to discontinuity in the origin of species. London. 189^. 

2. Formánek R. & Zoufal Vl. : Znetvořeniny brouků. Věstník klubu přírodo- 
vědeckého v Prostějově. Prostějov 1904. 

3. Gangelbauer Ludwig: Die Käfer von Mitteleuropa I— IV. Wien. 1892—1904 

4. RouB.AL Jan: Několik nových zrůd u Coleopter pozorovaných. Věstník král. 
české společnosti nauk v Praze. Praha. 1904. 

5. Tornier G. : Entstehen von Käfermissbildungen. Zool. Anz. V. 303, 464. 

6. ToRNiER G. : Das Entstehen von Käfermissbildungen, besonders Hyper- 
antennie und Hypermelie : Roux's „Archiv für Entwicklungsmechanik der 
Organismen." IX. Bd. S. 501 -.562. 

7. Weber Ludw. : üeber Missbildungen bei Käfern. lUustr. Wochenschr. für 
Entomol. 1897. 



Výklad vyobrazení. 

1. Cicindela hyhrida L.: skroucená zakrnělá levá elythra a následkem toho 
odstálé příslušné křídlo blanité. 

2. Carahus morbillosus F.: nepravidelná struktura levé elythry. 

3. Byrrhus pilula L.: u švu v zadní polovině obou elyther vystupují dva 
šikmé dosti souměrně postavené podélné hrboulky. Pohled se strany dorsální. 

4. Bijtiscus marginalis L. : silně redukovaná levá přední noha. U t dva články 
zakrnělého tarsu. 

.0. Oryctes nasicornis L. rf : redukovaná levá přední noha; tibia a tarsus 

zvláště jsou deformovány nepravidelné. 
0. Tenebrio molitor L. : pravá zadní noha velice malinká ; c = coxa, /= femur, 

th =: tibia, ils rz tarsus. 
(Vše více méně zvětšeno.) 



Roubal; Novf zrůdy koleopter. 




Věstník král české společnosti náiu-L IrídamatkeinaL přírodověd. 1905. č.9. 



X. 

o žlázách Holothyridů. 

Napsal Karel Thon. 

(Se 2 tabulkami a 4 obrázky v textu.) 

Předloženo v sezení dne 10. března 1905. 

Úvod a technické poznámky. 

Až do poslední doby neměli jsme o arachnoideích prací, které 
by stejnoměrně vyčerpávaly stránku morfologickou, jemnou histologii 
a braly zřetel na detajly a problémy cytologické. Vznikla sice během 
posledních let řada prací, jež důkladněji se obíraly jednotlivými the- 
maty a jež možno za mezníky v bádání o jednotlivých skupinách po- 
važovati. Ale do času, kdy budeme míti stejnoměrné vědomosti o po- 
drobně skladbě všech skupin, jest ještě daleko a zbýv^á mnoho práce. 
Rada mezer ponenáhlu se vyplňuje. Po velkém pokusu Bernardově (2) 
vznikly práce i podrobně celými skupinami se obírající. Uvádím tu 
monografii Lomanovu a po řadě předběžných sdělení velkou práci 

BöRNEROVÜ (4). 

Ještě větší nedostatky v poznání jemné skladby shledáváme 
u acaridů. Měl jsem jinde příležitost poukázati na tento stav a jeho 
příčiny. Technické obtíže jsou hlavní závadou. Aniž bych na starší 
literaturu, jinde dostatečně citovanou, zacházel, uvádím tu řadu velmi 
záslužných prací Michaelových. Ty probírají deskriptivuí anatomii 
celé řady rodů a skupin s úplnou správností, méně přihlížejíce 
k jemné histologii. Podobným způsobem vedl si Nordenskiöld. Udělal 
jsem svého času pokus vniknouti do jemností a vztahů skladby těla 

věstník král. české společnosti nauk. Třída II. 1 



o X. Karel Thon: 

roztočů s respektováním pokud možno všech detajlů a otázek. Je při- 
rozeno, že prvý pokus ten mél mnoho slabých stránek. Tam jsem se po- 
kusil stavěti systematiku na základech nejen morfologie, ale i jemné 
histologie. A znám málo skupin živočišných, kde by u nejbližších 
nejen skupin, ale i rodů tolik bylo růzností a kde by specifita nejen 
jednotlivých tkaní, ale i jednotlivých elementů buněčných s takovou 
praegnantností vystupovala, jako právě u roztočů. A prvý pokus teu 
vedl aspoň k tomu, že navázala naň celá řada systematiku, ale i Sig 
Tiioit začal studovati anatomii roztočů podrobněji. On ve dvou pracích 
popsal a vyobrazil velmi precisně a s respektováním všech detajlů 
histologii kůže u některých rodů, pak nalezl řadu nových žláz u vodulí 
a jeho poslední, velká a důkladná práce o srovnávací anatomii pro- 
stigmatů bude sloužiti bez odporu za základ k bádáním dalším. 

Následující sdělení jest ukázkou a částí větší monografie, v níž 
chci vyčerpati jemnou anatomii jednoho acarida, o jehož skladbě ne- 
měli jsme dosud vůbec tušení, do pokud možno posledních podrob- 
ností. Také po illustrační stránce podal bych rád vyobrazení co 
možno nejdokonalejší, 

Material velmi obsáhlý a výtečně konservovaný obdržel jsem od 
prof. A. Brauera v Marburku (v Hessensku) z jeho expedice na 
Seychelly. Je to prvý větší a dobře fixovaný materiál tohoto rodu 
vůbec. 

Jak materiál byl fixován, nevím; ani sběratel sám se na to již 
nepamatuje. Ale byla to jedna z nejjednodušších a nejobvyklejších 
method. Material byl konservován výtečné, takže udržení nejen hrub- 
ších ale i nejjemnějších elementů histologických překvapuje a předčí 
vše, co dosud v tě věci nejen u roztočů, ale i u arachnoideí vůbec 
mi bylo známo. Zkoumání se dalo z největší části na sériích řezových. 
Jest pochopitelno, že chitin poskytoval při řezání značných obtíží. 
Ani ne svou tvrdostí, jako hladkostí a pružností. Nůž mikrotomu 
velmi často přeskakoval a řezy byly nestejné tlouštky. Proto zvířata 
s chitiuera řezal jsem jen k vůli organologii a zjištění vztahů jednot- 
livých orgánů k pokryvu chitinovému. V mnohých případech konala 
ovšem tu dobré služby Lendenfeldova mtthoda přetírání objektu před 
říznutím parafinem. Osvědčila se mnohem lépe a řezání šlo mnohem 
rychleji, než jak tomu při přetírání řezů coUodiem, jak činil Pürcell. 
Řezy za takovýchto okolností nikdy nemohly býti tenčí než 10 fí, 
obyčejné řezal jsem 15 [i. K vystižení jemnější skladby buněk zba- 
voval jsem zvířata chitinu. Poněvadž mohutný systém svalový je pevné 
srostlý s pokryvem dutinovým, připravovalo vypraeparováuí útrob 



o žlázách Holotliyridů. 3 

na zvířatech nezalitýcli do parafinu mnoho obtíží, hlavně pro velikou 
křehkost útrob. Tak isoloval jsem jednotlivé orgány — pokud bylo 
lze — nebo jich fragmenty, a ty jsem pak řezal velmi tence {A — S/ï), 
nebo je jako totální praeparaty k vůli kojitrole resultátů na řezech 
získaných do kanadského balsamu uzavíral. Lépe jsem zbavil cbitinu 
zvířata po zalití do parafinu. Před zaléváním ukázalo se nutným 
odstřihnouti na postranní hraně čásť carapaxu nebo plastronu, aby 
povstal otvor, hlavně v krajině orgánů vzduchových, ježto jinak zů- 
stávaly v lamellách ústrojů těch neodstranitelné bubliny vzduchové, jež 
při řezání činily nemalé obtíže. Na zalitých tak objektech jemným 
skalpellem jsem velmi pozorně ořezal parafin s pokryvem chitinovým. 
Při náležité opatrnosti šlo to velmi lehce a chitinový štít na mnoha 
místech, hlavně tam, kde nebyl spojen svaly, sám odprýskával. Takto 
vypraeparované objekty byly pak znovu pokud možno rychle zality 
a řezány. 

K barvení použil jsem Heidenhainova železitého haematoxylinu, 
liaematoxylinu Delafieldova, boraxkarminu a pikrokarminu, methody 
Malloryho (s některými modifikacemi), tekutiny van Giesonovy, 
gentianové violeti, orange G, rubinu S, nebo směsi obou těchto po- 
sledních, bordeaux R, kongské červeni, světlé zeleni, kombinace azuru 
s eosinem, lyonské modře a j. 

Velmi dobré resultáty poskytla kombinace rubinu S s orangí G, 
(rubin l7o vodn. roztok s několika kapkami koncentr. vod. roztoku 
orange); docílíme velmi krásných differenciací svalů a vaziva, sekretů 
etc. Praeparaty však záhy blednou. Špatné se osvědčila Griiblerova 
„Kernschwarz". 

Bionomie. 

Rod Holothyrus Gervais žije na ostrovech v Indickém okeanu 
volně pod kameny a listím, v pralesích. Systémem a pokud jednotlivé 
specie starších autorů jsou oprávněny nebudeme se tu obírati. Uvedu 
dvě dosud známé zprávy o zvláštnostech bionomických tohoto zajíma- 
vého acarida, ježto úzce souvisejí s naším thematem. 

E. Eenesï Green (1892) napsal G. F. Hampsonovi: 

„The accompanying insects — apparently Oribatid mites — were fouud by 
me in the district of Tallawakelle, Ceylon (alt. 4600 fí.), under stoues aad rocks 
in damp, shady situations. It was only by accident that I became aware of theír 
remarkable weapons of defence — an exceedingly pungent sécrétion. 

Abüut live hours after handling one of these insects I accidentally toucbed 
my tongue with my finger. Immediately an extraordinarily pungent, galvanic 

1* 



A X- Karel Ibon: 

sensation or taste commenced rapidly to spread over my mouth, quickly reaching 
my throat. Einsing my mouth and gangliug with hot water failed to arrest the 
progress of tbe sensation, which was accompanied with excessive salivation. The 
unpleasantness lasted for several hours, and then died away without any further 
conséquences. I also unconscionsly rubted my face, at the angle of the eye, with 
tbe same finger; after which a rather pleasant warmth spread over that part of 
my face, and was distiactly perceptible the following morning. 

I could not for sorae time trace the cause of this eflfect. I at first put it 
down to the agency of a fungus that I had been carrying, but a further expe- 
riment negatived this idea. I afterwards tested the insect, and found it to be the 
real agent. The experiment was repeated at my suggestion, by a médical friend 
— Dr. R. J. Drummond — who can testify to the resuit. He described the sen- 
sation as somewhat like that produced by the strengest menthol, We both noticed 
that it had a numbing efifect upon the mucous membrane of the mouth. 

It is evident that this property must be a very efficient protection to the 
insect. The rapidity with which the sécrétion acts would cause it to very quickly 
ejected if picked up by either a bird or a lizard — the only enemies that would 
be likely to attak it." 

Hampson k tomu poznamenává: 

„Mr. R. J. Pocock informs me that the Acaroid ist almost certainly Holo- 
thyrus coccineUa Gerv., a species that appears to be common in Mauritius, and 
that in the lateral membranous area between the carapace and the cephalotho- 
racic limbs is a distinct orifice which was regarded by Dr. Thorell as of respi- 
ratory import, but in connection with Mr. Green interesting discovery of the 
existence of offensive glands in this animal it is necessary to bear in mind the 
possibility of its being the outlet of these organs." 

Ze ona skulina Thorellem za stigma označená jest skutečným 
trachealním stigmatem a že Pocockova domněnka jest nesprávnou, 
dovodil jsem v jiné práci (49). 

Později (1897) obíral se tímto zajímavým úkazem P. Mégnin. 
Jemu zůstalo sdělení Geeenovo docela neznámým. Ze sdělení Mégni- 
NovA nejzajímavějším a pro naše thema nejdůležitějším jest dopis 
dra. Charmoya z Mauritiu : 

„Le rôle pathologique de cet Acarien, qui porte ici le nom vulgaire de 
Touille-Canards, n'est un secret pour personne. Les éleveurs d'oiseaux de basse- 
cour le savent si bien qu'ils ont renoncé à l'élevage des canards et des oies dans 
les endroits élevés de l'île, où cet Acarien se trouve en très grand nombre, 
caché pendant le jour sous les mousses et les pierres dans les endroits humides, 
trop fréquentés, malheuresement par les oiseaux en question que leur genre de 
vie expose à être généralement victimes de ces dangereux Acariens, lesquels le 
sont aussi pour l'homme. Les enfants surtout sont principalement exposés à en 
souffrir quand, imprudemment, ils portent à leur bouche leurs mains qui ont 
saici ces Acariens. 

On le trouve communément à Guasipe et dans les lieux froids, alors quo 
leur absence est presque absolue dans les endroits secs et chauds. 



o žlázách Holothyridû. g 

Plusieurs cas d'empoisonnement ont eu lieu à Guasipe, causés par l'inge- 
stioa des Touille-Canards qui déterminent immédiatement une inflammation grave 
des muqueuses. M. le Dr, Drouin a signalé dernièrement un cas curieux de ce 
genre sur un enfant de Guasipe; des oedèmes de la langue et de toute la région 
pharyngienne menaçaient les jours du patient par asphyxie; le Dr. Drouin ne 
s'aperçut de la cause de ces troubles qu"après 'avoir fair restituer au patient 
des fragments de l'Acarien. 

Ces faits sont à la connaissance de tous, continue M. de Charmoy, et M. 
de Grandpré, directeur du Muséum, assure avoir été un des premiers à signaler, 
à Maurice, les propriétés toxiques de cet Acare," 

De Charmoy poslal potom Mégninovi několik živých exemplářů, 
ty však došly mrtvy. Přes to však učinil s nimi Még.nix pokus a po- 
dává (22) o tom takovou zprávu : 

„Néanmoins, comme ils paraissaient être dangereux surtout par leur 
simple contact, je fixai ces dis Holothyres, en un groupe, sur mon avant-bras et 
je les y maintenais au moyen d'un bracelet de tali'etas gommé. — — Au bout 
d'une heure j'éprouvais une légère sensation de brûlure qui alla progressivement 
en augmentant, au point qu'après quatre ou cinq heures cette sensation était 
une vraie douleur, très désagréable, et qui se faisat sentir par poussées. Au 
bout de six heures je défis l'appareil pour me rendre compte de l'effet produit 
sur la peau. Cet effet consistait simplement eu un léger oedème sans changement 
de coloration, mais autour de la région se montraient un assez grand nombre 
de petits boutons de prurigo ; on en voyait aussi au poignet opposé où, sans doute, 
les doigts qui avaient manipulé les Acariens avaient touché. Plusieurs heures 
après avoir enlevé les Holothyres de dessus mon bras, la sensation de brûlure 
revenait avec persistance, et le lendemain encore en frottant sur la région, on 
la réveillait, mais beaucoup moins intense. 

Sur une muqueuse, Taction des Holothyres doit être beaucoup plus violente 
et on s'explique facilement le véritable empoisonnement dont sout victimes les 
oies et les cauards qui les ingèrent, aussi bien que les pharyngites et les glos- 
sites que contractent les enfants qui ont manipulé imprudemment ces Acariens 
et porté ensuite les mains à leur bouche." 

Mégnin srovnává tato onemocnění s nemocí atriplexismem, jež 
u chudých Číňanu se objevuje, dle všeho nějakým malým arachnidem 
jest vyvolávána a od Matigngsa byla popsána (22), dále pak se zná- 
mými účinky Cantharidů. 

O jedovatých účincích druhů seychellských není ničeho známo. 
Poněvadž však jednak druhové rozdíly ve vnitřní organisaci jednot- 
livých specií jsou docela nepatrné, jednak pak jednotlivé druhy na 
různých ostrovech — pokud dosud známo — promiscue přicházejí, 
lze skoro s absolutní jistotou míti za to^ že i formy, jež jsem zkoumaly 
podobnými jedovatými vlastnostmi jsou obdařeny. 

O původu oněch jedovatých účinků bylo lze a priori se domní- 
vati, že bud jsou působeny lymfou těkí, jež, podobně jako u některých 



g X. Karel Thon: 

bmyzû, niňže z tèla vystoupiti, anebo že původ svůj mají ve zvlášt- 
ních jedovatých sekretech, jež jsou produktem určitých žláz. 

Lymfa tělesná na základě stavby celého pokryvu chitinového 
nemůže nikde na venek pronikati. Jediná, však velmi účinná možnost 
jest, že transuduje do podivných těch vzdušných apparatů, jež jsem 
jinde popsal, a tu se shromažďuje ve váčcích jako coagulovaná, silně 
barvitelná hmota, jež pak v hojné míře zadním stigmatem na venek 
jest vylučována. 

Zda jedovaté lièinky přísluší této lymfé nebo sekretům žláz, 
jež dále popíšeme, nebo oběma najednou, mohly by rozhodnouti pouze 
experimenty na živých zvířatech. My spokojiti se musíme pouze 
výčtem všech eventualit, jež by mohly s jedovatými účinky souviseti. 
Učinil jsem několik pokusů obdobných Mégninovu se zvířaty v lihu 
konservovanými, však docela bez výsledku. Jest zajímavo, že líh, do 
nějž byla uložena, za krátko nabude specifického, pronikavého zápachu. 

V následujícím chci popsati veškery žlázy, jichž sekrety mohly 
by míti vlastnosti jedovaté. Mnohem větší zajímavost a důležitost 
mají žlázy ty po stránce morfologické, jednak, že ponejprv, anebo 
jako případ neobyčejně řídký, přítomnost jich u roztočů zjištěna, 
jednak že i skladba jejich a histologické detajly poskytují řadu za- 
jímavostí. Veškerá zkoumání, pokud zvlášť není poznamenáno, konána 
byla na druhu Holofh. brauen n. sp^) 

Na prvém místě probereme 



Žlázy príústní. 

Jsou velmi mohutně vyvinuty ve třech párech. Podle vztahů 
jejich vývodů k okončinám budeme je nazývati žlázami cheliceralními, 
maxillarními a pedalními. Žláza cheliceralní a pedalní jsou dle téhož 
plánu stavěny, žláza maxiljarní upravena jest docela jinak. Žláza che- 
liceralní tvoří komplex asi deseti kulovitých acinů, jež hroznovitě na 
sebe jsou nahloučeny a leží podle pochvy cheliceralní, kterážto, mimo- 
chodem řečeno, jest u tohoto rodu podivuhodně dokonale vyvinuta, 
v horizontální rovině mezi pochvou tou a dermální muskulaturou 
okončin. V rovině příčné a sagitální těsně pod předním lalokem 
traktu zažívacího nad muskulaturou okončin, jež bére původ svůj na 
endosternitu. Přední membranosní apodemy endosternitu vkládají se 



*) Popis uveřejním při jiné příležitosti. 



o žlázách Holothyridů. 7 

pak mezi žlázu a mezi pochvu cheliceralní. Jednotlivé aciny jsou, 
jak praveno, kulovité a mají as 0-3 mm v průměru. Jsou typickým 
způsobem hroznovitých žláz staveny. Skládají se z konických, tčsné 
na sobě ležících buněk, jež jsou radiálně kol společného středu uspo- 
řádány. Všechny adenocyty jsou úplně- ďistinktní, mají zřetelnou 
blánu buněčnou, jež však daleko není tak pevnou a silnou, 
jako u žlázy pedalní. Na jjeriferii každého acinu vyvinuta zřetelná 
membrána basalní, na níž pak se zevnějška přikládají se elementy 
vazivové, ony však nevrůstají do nitra acinu, jako u žlázy pedalní. Na 
rozšířeném periferním konci v basalní části každé klínovité buňky 
leží jádro a zbytky těla buněčného. Ostatek adenocytu naplněn jest 
většinou sekretem. Už u nejmladších zvířat, jež měl jsem k disposici, 
kde ovšem žlázy byly značně menší, byla sekrece v plném proudu. 
Sekret naplňuje veškerý skoro vnitřek adenocytu a sáhá skoro až 
k samému jádru. Cytoplasma jest roztrháno a udrženo v nepatrných 
zbytcích, hlavně na periferii a kol jádra. Tyto malé ostrůvky cyto- 
plasmatické, většinou dendritického tvaru, mají velmi hustou strukturu 
a tingují se tudíž dosti intensivně haematoxyliny Delafieldovým i žele- 
zitým. Tím způsobem při slabších zvětšeních mohou snadno vyvolati 
zdání ergastoplasmy neb chromidialního apparátu. Při pečlivém 
ohledání immersí najdeme však vždy strukturu a o totožnosti těchto 
elementů s chromatinem nemůže být řeči. Ergastoplasmatických a chro- 
midialních struktur, jež znám z jiných orgánů Holothyridů, které 
se objevují v příústních žlázách jiných roztočů v různých, mnohdy 
velmi zajímavých modifikacích, jak nejnověji bez dalšího ocenění 
a obšírnějšího popisu zaznamenali Sig Thor (51) a Erik Nordex- 
sKiOLD (31) a jež znám i z vlastních zkušeností u různých acaridů, 
v žádné z příústních žláz Holothyridů jsem nenalezl. — O vzniku 
sekretu a pochodech jeho přeměny nelze mi ničeho říci, ježto nemám 
počátečných stadií. Ale celá úprava žlázy cheliceralní i pedalní jest 
tak typickou a normální, že by bylo zbytečno uváděti tu celou tu 
nesmírnou literaturu o tomto předmětu, jež v poslední době doznala 
důkladného zpracování v několika knihách; a také sotva by studium 
počátečných stadií sekrece vedlo tu k nějakým novým poznatkům. 
Sekret vystupuje ve dvojí formě: Jednak jako velmi četná a velmi 
hustě nahloučená, značně velká granula, jednak jako jednotná massa 
skoro homogenní. Druhá forma jest dalším stadiem prvé. Sekret ten 
nebarví se haematoxyliny, za to intensivně barvivy plasmatickými 
a eosinem. Jest tudíž acidofilní a buřiky jsou typickými serocyty. 
Na praeparátech při slabém zvětšení vypadá žláza cheliceralní traav 



g X. Karel Thon: 

zbarvena, 6ímž se liší od vedle ležící žlázy pedalní. Temné ono 
zbarvení pochází od temně se tingujících zbytků a ostrůvků cytoplas- 
matickýcli. Při immersním zvětšení najdeme vždy mezi těmito temnými 
ostrůvky četné a nahromaděné, jinak (červeně) zbarvené schedoplasty. 
Na větších zrnech pozorujeme pak rozpad v menší a konečně jejich 
rozplývání se. Jedná se tu tedy o typickou chondroklasi a chondro- 
lysi (podle C. C. Schneidera). 

Ony téměř homogenní massy polotekutého sekretu v serocytech 
barví se ještě dokonale. Později však nastává rozplynutí úplné a my 
nalézáme začasté vývod až k vyústění plný sekretu bledého, jenž 
se skládá z nesčetných, různě velikých vakuol, které pouze na stě- 
nách svých se tingují barvivy plasmatickými. Je to typický vzhled 
sekretů sliuných. 

Jádro nemění valně svoji velikost během různých fásí sekrece. 
Rozdíly ty jsou celkem nepatrné a nedají se uvésti v jednotnou řadu, 
z níž by na kausalní vztahy a pochody v cytoplasme se odehráva- 
jící se dalo uzavírati. Rozdíly ty jsou spíše individuálního rázu. 
V celku rozeznáváme dva extremní případy. V prvém je jádro váčko- 
vité, oválného tvaru s hladkou konturou Obsahuje hojně enchylema, 
v němž leží řídká síť lininová a na ní uložena okrouhlá, většinou 
stejně veliká, malá zrna nukleinová, namnoze v řadách. V takovýchto 
jádrech nalézáme ve středu nebo u periferie nukleolus ne příliš veliký, 
za to velmi zřetelný, který docela jinak se barví, než zrna nukleinová. 
Zabarvuje se plasmatickými barvivy a chová nepatrné stopy diffus- 
ního chromatinu na svém povrchu. Nalézáme jej v různých veliko- 
stech. Takové veliké nukleoly pak sedí více na periferii, ztrácejí na 
barvitelnosti, stávají se bledšími, světlolomnějšími, stopy chromatinu 
na nich zmizely. Konečně sedí takový veliký nukleolus těsně u peri- 
ferie. Mnohdy nalézáme dva nukleoly v jádře, většinou nestejné 
velikosti. 

Jádra ve druhém extrému mají kontury svraštělé, méně šťávy 
jaderné, obsah nukleinu jest však, jak se zdá, stejný, nukleolus schází. 

Ježto buňky naplněny jsou až na nejvyšší míru sekretem, ne- 
bylo lze direktně zjistiti, zda nukleoly ty jsou z jádra vypuzovány, 
poněvadž pak neliší se od schedoplastů, jež jsou tu v obrovském 
počtu v nejbližším sousedství jádra přítomny. Ale z docela analogi- 
ckých zjevů na žlazkách maxillarních, v buňkách žlázy coxalní 
a ze zjevů docela — aspoň morfologicky — identických v t. zv. žlázách 
malpighických uzavírám, že nukleolus ten je občasně z jádra vypu- 
zován. Ostatně pak i v tomto případě svědčí pro to okolnost, že čím 



o žlázách Holothyridâ. g 

nukleolus jest starším, tím více blíží se periferii jádra, pak leží tésnè 
na periferii ; mimo to viděl jsem v několika velmi řídkých případech 
na jádře v cytoplasme ležeti tělísko nukleolu velmi podobné, jež 
za vypuzený nukleolus považuji. 

Toto vypuzování nukleolovitých útvarů během energické činnosti 
jádra a výměny látek mezi ním a cytoplasmou jest zjevem dosti 
častým a dlužno jej za regulatorní zařízení považovati. V jádrech 
žláz Holothyridů tvoření se nukleolu jest už následkem předchozích 
fysiologických funkcí struktur jaderných. Ve všech orgánech a jejich 
buňkách u Holothyra — vyjma propagocyty — nevytvořuje se nukle- 
olus za účelem určitých funkcí. Nukleolarní substance s chroniatinem 
jost neustále stejnoměrně spojena a po jádře rozptýlena ve formě 
větších nebo menších chromatických zrn. U všech buněk však, jež 
energicky fungují, objevuje se dočasné tvoření se nukleolu, jež zprvu 
obsahují trochu chromatinu, ten však později se ztrácí, nukleoly bled- 
nou a pak mizí v mnohých případech a per analogiam patrně ve všech 
jsou přímo z jádra vypuzovány. Jsou tudíž tyto nukleoly produktem 
sekundárním, složeným z nepotřebných již částí plastinu a chroma- 
tinu, Lze je tedy přímo srovnávati s pseudochromosomy sekundárně 
z jádra do cytoplasmy vyputovavšími a chromidiemi. Jest zajímavým 
zjevem, že jsem podobné vztahy mezi jednotlivými komponentami 
jádra a mezi jádrem a cytoplasmou nalezl u Holothyra u všech téměř 
orgánů (žlázy příústní, coxalní, malpighické, vajíčka). Považuji to za 
doklad k názoru, že specifitu druhovou hledati dlužno v samotných 
elementech, jež skládají buňku a její organula. 

Středem žlázy táhne se centralný a mohutný vývod, jenž vysílá 
kratičká, široká ramena do každého acinu. Distalní přišpičatělé konce 
serocytů nasedají přímo na začátek vývodového ramene. Vývod má 
značné silnou stěnu, jež složena jest takto: Matrix značně silná 
z husté plasmy s nezřetelnou, vláknitou strukturou ; v ní leží velmi 
četná, silně konturovaná a temně se tingujíci jádra podlouhlého, 
oválního tvaru, pak četná, svěMolomná, hnědě zbarvená zrnka pigmen- 
tová. Tuto okolnost považuji za důkaz, že jest matrix vývodu původu 
čistě ektodermalního, pouhé pokračování hypodermis. Pak následuje 
tenká, skoro homogenní mezivrstva, konečaě pak vrstva cuticularní, 
o něco silnější, než matrix. Jest homogenní, na povrchu jest ztlustlou 
a nese četné a dosti hluboké rýhy longitudinalné probíhající. Od nich 
vycházejí kolmo do nitra vrstvy přečetná vlákénka oporná, jež kom- 
munikují a tvoří opornou sít, jejíž některá vlákénka až .do matrix 
pronikají. 



10 



X. Karel Thon : 



Když vývod opustí žlázu, jest průběh jeho následující: Směřuje 
nejprve dolů, pak stoupá šikmo vzhůru a blíží se k lateralní stěně 
pochvy ústního orgánu. Těsně za místem, kde se k okraji maxillarní 
steny listního orgánu přikládají krátké a silné zevní svaly dorsoven- 
traloí a tato přechází ve svou pochvu, obrátí se vývod horizontálně 
v příčné rovino zvířete a vstupuje do prostory mezi stěnou maxillarní 
a pochvou chelicer. Morfologicky jest tuto cbeliceralní pochvu vyložiti 
jako membranosní, kolmo lateralně probíhající pokračování labra, jež 
sekundárně dorsalně s maxillarní částí srůstá. Pak probíhá vývod 
skoro úplně horizontálně paralellně s podélnou osou těla v oné pro- 



ř"/ v^df 



skm 




oe 



Obr. 1. Příčný průřez ústním orgánem Holothyrus hraueri ku znázornění vy- 

iistění žlázy rlielicerové. «ic7,, md^ chelicery, skm, vývodná skulina žlázy 

chelicerové, oe, Oesophagus. 



stoře mezi stěnou maxillarní a pochvou cbeliceralní úplně volně jako 
tenká, velmi tuhá a pevná, rovná, chitinová rourka. Konečně krátce 
před místem, kde silná, chitinosní, lateralní stěna labra, srostlá dor- 
salně se stěnou maxillarní přechází v blanitou cbeliceralní po- 
chvu, obrací se vývodná rourka mírně vzhůru, přiblíží se ku silné 
lateralní stěně labralní, prorůstá ji a vylévá se ellipsovitým, mírně 
rozšířeným otvorem do dutiny, v níž chelicera leží. (Text. obr. 1.) 
Skulina vroubena jest mírnou, hladkou ztluštěninou. 

Co &e histologické skladby týče, jest vývod celkem podobně 
stavěn, jako ve žláze samé. Když vystoupí ze žlázy, zmohutní ono 



o žlázách Holothyridfi . 1 \ 

sítivo V cuticiilarní vrstvě, tvoříc pak většinou okružní, delší nebo 
kratší, namnoze anastomosující spiralní vlákna; mezivrstva se ztrácí, 
za to vystupuje zřetelně tenká, hyalinní intima, podélně rýhovaná 
a vrásčitá. Tam, kde jest vývod pevnou a rovnou rourkou (v pro- 
stoře mezi stěnou maxillarní a pochvou- cheliceralní), obě vnitřní 
vrstvy zmohutněly, staly se solidnějšími, takže lumen se súžilo. 
Okružní vlákénka čím blíže ku kraji, tím stávají se hustšími, až se. 
stýkají, takže povstane posléze solidní, consistentní membrána chiti 
nosní, jež tu a tam ukazuje okružní, světlé, skulinovité proužky — 
místa to, kde oporná vlákénka spolu nebyla splynula. Krátce před 
vyústěním pak jest vnitřní, silná stěna vývodu pouhou silnou chiti- 
novou membránou. 

Maxillarní žláza jest v přímém spojení se žlázou cheliceralní, 
ježto hlavní její vývod vlévá se do sběracího, centrálního kanálu 
cheliceralní žlázy; leží v téže výši, jako cheliceralní žláza, za ní dále 
ku středu těla, těsně pod předním lalokem traktu zažívacího. Skládá 
se asi z 10 — 12 úplně oddělených, malých žlazek. 

Zlazky ty tvoří jednotlivá malá tělesa různé velikosti a různého, 
více méně elliptického, kulovitého neb ledvinitého tvaru, jež leží 
úplně volně v těle. Z každého žlaznatého tělíska vychází jeden neb 
více rourovitých vývodů. Tyto jednotlivé vývody ubírají se dosti 
dlouho samostatně paralellně vedle sebe, posléze se spojují, hlavně 
ty, jež vycházejí z nejdistalnějších, středu těla nejbližších těles, v jeden, 
silnější vývod společný. Tento silný vývod spolu s několika tenkými, 
jednotlivými vývody žlaznatýcb těles nejproximalnějších vyúsťuje do 
sběracího kanálu žlázy cheliceralní. 

Každé těleso představuje syncytium. Plasma na periferii jest 
velmi hustě alveolarní, skoro zdá se býti homogenní a barví se velmi 
intensivně všemi barvivy plasraatickými; možno tu mluviti p zřetelné 
plasmě corticalní. Ve středu však syncytia přechází plasma corti- 
calní více nebo méně náhle v bledou endoplasmu, jež má strukturu 
mnohem řidší, více méně reticulosní a barví se mnohem slaběji, než 
vrstva corticalní. Sekret morfologicky rozlišiti nelze. Jest jistě teku- 
tým a sluší onu šťávu, jež vyplňuje dutinky mezi stěnami reticulosní 
struktury u endoplasmy syncytia za sekret považovati. 

V každém syncytiu nalézáme dvojí druh jader. Jedna leží více 
méně na periferii, jsou poměrně velká a váčkovitá. Druhá leží hustěji 
neb řidčeji nahloučena blíže středu, jsou plochá, temnější, se svra- 
skalou blanou. Tato druhá jádra jsou jádry v matrix vývodu a nemají 
se sekrecí ničeho co činiti. V jádrech žlázových jsou četná zrna 



y-, X. Karel Thon: 

chrouiatiiiová, zhusta pozorujeme dočasué tvoření nukleolû, jež, jak 
jsem už povèdèl, občas jsou vypuzovány. Aspoň pokládám tělíska 
kulatá, tu a tam v blízkosti jádra ležící, za vypuzené nukleoly. Mimo 
to celý vznik a sunutí se nukleolu k periferii jádra a jeho násle- 
dující zmizení potvrzují moji domněnku. 

Z každého menšího tělíska žlaznatého vychází jeden, z větších 
i 2 až 3 silné vývody, jež sbírají několik intracelullarních kanálků. 
Takový- silnější vývod, tedy vývod už jako takový, ne intracellularný 
kanálek, má zajímavou skladbu. Je to poměrně silná roura, tvořená 
z iiniuty hyalinní a homogenní, s luminem nápadně úzkým, takže stěny 
jsou nad obyčej silné. Na zevní periferii této homogenní, silné stěny 
vytvořena jest jemná a teničká raatrix mírně se barvící a granulosní. 
V ní leží plochá jádra s nepravidelnými konturami, chudá na chro- 
matin. Vývod jest na dlouhou distanci všude stejně široký. V plné 
své šířce vniká do syncytia, tlustá jeho stěna přestává celkem velmi 
náhle a lumen pokračuje pak dále a rozpadá se v několik stejně širo- 
kých, nepřesně konturovaných intracellullarných kanálků, jež se táhnou 
až k bezprostřední blízkosti jádra a tam v plasmě se ztrácejí. • — 
Na silné stěně vývodu pozorujeme od místa k místu příčné, jemné, 
téměř rovné linie, jež zdánlivou a nepravidelnou segmentaci roury 
vývodné vyvolávají. 

Čím dále k vyústění hlavního vývodu do žlázy cheliceralní, tím 
více rozšiřuje se jeho lumen. Stěny stávají se méně silnými, přes to 
však jsou tlusté nápadně. Ona homogenní, vnitrní vrstva se značně 
sužuje, za to matrix nabývá větší tlouštky. V homogenní vnitřní vrstvě 
příčné linie opakují se častěji a praesentují se jako oporné kroužky, 
lumen objímající. U mladých individuí jsou přirozené lalůčky 
žlaznaté menší, jsou mnohem těsněji na sebe nahloučeny a leží tam 
těsně za žlázou cheliceralní. 

Kdežto obě právě popsané žlázy vývody svými kommunikují, 
jest třetí žláza, žláza pedalní úplně od těchto isolována, vyúsťuje 
docela jinam, totiž na basi prvého páru noh, fakt to u roztočů docela 
nový a neobvyklý. V posledním oddílu této práce budeme věnovati 
poměrům těmto větší pozornost. Žláza pedalní jest docela stejně 
stavěna, jako žláza chelicerová. Už u nejmladších individuí, jež byla 
v mém materiálu, žláza byla dokonale vyvinuta a intensivně fungo- 
vala. Jest největší ze všech tří žláz, leží pod oběma žlázami před- 
chozími, blíže k bokům těla jsouc posunuta, nad vedlejší větví žlázy 
coxaloí. Skládá se opět z několika velikých, kulovitých acinö, jež 
všechny ústí do společného, rourovitého, kratičce rozvětveného a širo- 



o žlázách Ilolothyridň. " J3 

kého vývodu podobné úpravy a stavby, jako u žlázy chelicerové. 
Buňky acinus skládající jsou zase veliké, klínovité, typické serocyty. 
Mají neobyčejně silné membranosní stěny, což souvisí s obrovskou 
produkcí sekretu, jehož veliká quanta, -vyžadují potom pevné opory 
ve stěnách. Většinou jsou serocyty úplně naplněny sekretem, 
který se praesentuje jako veliké massy hmoty téměř homogenní, 
intensivně plavSmatickými barvivy a eosinem se tingující, jež ponenáhlu 
směrem k vývodu stává se tekutější a méně se barví. Vývod bývá 
hustě naplněn sekretem. Cytoplasma s jádrem posunuto na nejzazší 
periferii, cytoplasma ztlačeno na nepatrný ostrůvek kolem jádra. 




Obr. 2. Maxillarní žláza podle celkového praeparatu (Heidenhain.- haemat., rubin S) 
zchl) laloky žlázy cheliceralní, vmx) hlavní vývod žlázy maxillarní. 



Jednotlivé ostrůvky cytoplasmy mezi shluky sekretu, jako bylo 
u žlázy chelicerové, zde nejsou. Jádra jsou veliká, s četnými zrny 
nukleinovými ; pozorujeme na nich střídavé napjetí blány a tvoření 
nukleolû, pak svraštění spojené se zmizením nukleolů: zjevy podobné, 
jaké jsme už prve popsali. Sekret objevuje se podobně, jako u žlázy 
cheliceralní ve formě shluků drobných granul. 

Granula ta jsou mnohem drobnější, než v cheliceralní žláze, 
záhy se rozpadnou ve shluky husté, homogenní a intensivně se bar- 
vící massy, jež se pak znenáhla rozplývá. Okolní vazivo husté objímá 



1^ X. Karel Thon: 

pedíiliií žlázu a vlákna jeho vnikají na jistou vzdálenost mezi jed- 
notlivé serocyty, zjednávajíce tak opory serocytům při mohutné jich 

činnosti. 

Vývod je široká, silná roura, podobně stavěná jako u žlázy 
prvé. Za matrix, jež chová v sobě plochá jádra a hojná zrna pigmen- 
tová, následuje vrstva okružních vláken oporných, jež čím dále ku 
distalnínui konci vývodu, tím jsou hustší a posléze v jednotnou chiti- 
uosní stěnu splývají. Nejvnitrnější vrstva pak jest tenká, hyalinní 
intima, podélně vráskovaná, jež posléze s vrstvou okružních vláken 
splyne, s ní jednotnou chitinosní stěnu tvoříc. — Vývod opouští 
žlázu na ventralní straně a směřuje téměř rovně šikmo dolů k me- 
diáně těla. Pak obrací se ku předu a ubírá se přímo jako široká, 
nápadná, skoro rovná roura ku zadnímu, vnitřnímu konci coxy prvé 
nohy. Tam vyúsťuje jednoduchým, značné širokým otvorem v synar- 
throdialní membráně těsně pod vývodem žlázy coxalní. (Viz Tab. II. 
obr. 15). Vývod žlázy pedalní leží ventralněji a blíže mediány tělní- 
vývod žlázy coxalní více dorsalně a k periferii. 

Z celého vzhledu žlázy pedalní a jejího sekretu, z obrovských 
quant sekretu a způsobu, jak a kde žláza na venek vyúsťuje, lze 
se s bezpečností domnívati, že sekret slouží všem jiným funkcím, 
jen ne jako žláza slinná nebo zažívací. Jest pravdě nejpodobnější, že 
právě tato žláza způsobuje ony jedovaté účinky a slouží účelům 
obranným. 

Po stránce uiorfologické jest nejzajímavější 



Žláza coxalní. 

Holothyrus' jest prvým acaridem, kde ponejprv nesporná žláza 
coxalní mnou byla objevena (47). Pak nalezl ji With u nové skupiny 
Notostigmatů (58). U Holothyridů jest to krásný, veliký, poměrně 
jednoduchý orgán, zaujímající tutéž posici jako u arachnidů ostatních, 
vyúsťující u coxy prvého páru noh a táhnoucí se téměř^ horizon- 
tálně až ku tělu endosternitu, k jehož lateralním stěnám se přikládá 
co nejtěsněji. Skládá se ze dvou dlouhých, jednoduchých rour s dosti 
širokým luminem : z větve hlavni, delší, jež blíže leží mediáně těla 
a přímo dotýká se lateralní stěny těla endosternitového, a z větve 
vedlejší, jež jest kratší (ws -f wa), blíže k periferii těla posunuta 
a slepé ukončena. Obě větve jsou spojeny a přecházejí ve společný, 
jednoduchý, skoro rovný vývod, jenž se na venek vylévá. Jest tudíž 



o žlázách Holothyridû. r[5 

Žláza coxalní dvojklanná: jedna, hlavni, vétev jest svinuta a přechází 
ve váček konečný, vétev vedlejší jest značné kratší, pouze ohnuta 
a slepě ukončena. Větev hlavní má následující průběh a můžeme na 
ní rozeznávati tyto části. Od basalní části vývodu {bv) počínaje, ubírá 
se na větší vzdálenost téměř parallelné s podélnou osou těla, stoupajíc 
mírně vzhůru až skoro těsně k přednímu laloku roury zažívací, těsně 
k lateralním apodematům endosternitu (1. a 12., e?jcž.). Tam tvoří ostrý 
roh a obrací se náhle, skoro vertikálně dolů, tvoříc tak vertikální 
rameno {vs). Toto obrací se pak podobné náhlým způsobem na straně 
k mediáně tělní, tedy k endosternitu obrácené opět vzhůru [hsp] 
a přechází do dorsalního horizontálního ramene části konečné. Tuto 
část konečnou budeme rozeznávati od části hlavní, poněvadž vykazuje 
rozdíly ve skladbě histologické. Dorsalní ono rameno táhne se skoro 
horizontálně mírně ku předu, pak se zahne směrem k endosternitu 
mírné dolů a přechází ve ventralní rameno části konečné, jež těsně 
se lateralní stěny těla endosternitového dotýká a s ním na četných 
místech přímo srůstá. Toto ventralní rameno obrací se zase poněkud 
na zad a sklání se těsně podle endosternitu dolů, ohýbá se pak opět 
mírně na před a směrem k periferii, tedy od endosternitu, a přechází 
v krátkou část ampullaruí {am), na níž nasedá membranosní váček 
konečný. Ten směřuje skoro vertikálně vzhůru a umístěn jest s jedné 
strany mezi dorsálním a ventralním ramenem části konečné, s druhé 
stiany mezi hlavním kmenem větve hlavní a dorsálním i ventralním 
ramenem větve vedlejší. (Obr. 3. tab. I.) Už předem budiž o tomto 
konečném váčku řečeno, že jej za váček coelomový považujeme 
a budeme jej prostě váčkem coelomovým nazývati. 

Větev vedlejší má průběh velmi jednoduchý. Od společného vý- 
vodu táhne se na delší vzdálenost rameno ventralní mírně šikmo 
na zad, to ohýbá se pak náhle vzhůru a přechází v rameno dorsalní, 
jež táhne se skoro úplně rovnoběžně s ramenem ventralním v bez- 
prostřední jeho blízkosti, těsně nad ním na před. Pouze distalní jeho 
část krátce před koncem se mírně odchýlí k mediáně tělní a těsně 
před spojením větve hlavní s větví vedlejší prostě slepě konci. Všechny 
oddíly žlázy coxalní jsou téměř vesměs stejně široký. Tu a tam na- 
skýtají se v uspořádání a v délce jednotlivých částí malé variace, tak 
na př. tam, kde část vertikální vétve hlavní obrací se opět vzhůru 
a přechází v dorsalní rameno části konečné, v délce obou ramen části 
konečné a p., ale tyto variace jsou docela nepatrné a bez dalšího vý- 
znamu. U nejmladších zvířat, jež jsem zkoumal, byla už žláza úplné 
tak vyvinuta, jak jsme právě sdělili. 



16 



X. Karel Thon: 



liistologická skladba žlázy jest velmi zajímavá a docela odchylná 
ode všech dosud ziiámých arachnoideí. Hlavní horizontální a vertikální 
rameno hlavní větve a celá větev vedlejší jsou úplně stejně upraveny, 




Obr. 3. Schema žlázy coxalní, kombinované ze sagitalní série dorostlou 9 ob jeden 
řez. Označení totéž jako na tabulích. 



Část konečná liší se od nich poněkud. Buňky, jež žlázu mimo ko- 
nečnou část skládají, podržují neobyčejně praegnantně svoji individu- 
alitu. Největší takové samostatnosti dosahují v končině kol dorsalního ohbí 



o žlázách Holothyiidû. j'y 

(dk) ve hlavní větvi, tedy v přiléhajících partiích hlavního ramene hori- 
zontálního {hs) a vertikálního {vs). Za příklad sloužiž obr, 4. Buňky 
jsou od sebe docela isolovány, fungují každá úplné samostatné. Spojení 
jejich sprostředkuje pouze síť oporných lišten, které jsou tu velmi 
siluě vyvinuty (7). Místa ta, v nichž biiříky navzájem jsou spojeny, 
jsou v poměru k tělu buněčnému velmi nepatrná. Na těchto místech 
znamenáme jemné hranice buněk Qirh) a mezi nimi vyvinuty jsou 
lišty značně silné, úplně hranice buněk sledující, takže tvoří pak na 
řezech vedených touto končinou úhledné sítě (7), Také na sagi- 
talních řezech praesentují se jako tmavší, dosti markantní body ve 
hranicích buněk {si). Ostatné, jak řečeno, jsou buňky docela volné 
a odděleny velikými poměrně intercellularnýnii prostory. Vedeme-li 
v těchto partiích tangentialný řez, jest zjev tento velmi nápadný 
a buňky leží úplně volně vedle sebe. (Obr, 6.) Jsou to tedy jedno- 
buněčné žlazky, kde není basalní membrány a úkol její, t. j. hlavní 
spojení buněk převzala soustava oporných lišten. Následkem toho 
rostou buňky při sekreci ne v hrbolky sekreční dovnitř, ale prodlužují 
se libovolně na venek, do nitra haemocoelu. Tvary buněk jsou velmi 
různé, ale vždy nápadné a dosti zvláštní a liší se podle fysiologických 
stadií buňky. Bez dlouhých slov odkazuji na připojená vyobrazení. 
(4, 9, 12, 14). Skladba jejich jest velmi zajímavá. Nejnápadnějším 
a velmi úhledným zjevem jest nad obyčej markantní rozlišení silné 
vrstvy corticalní a endoplasmy. 

Vrstva corticalní jest velmi mohutná a od endoplasmy mar- 
kantně, hlavně u starých zvířat, oddělena. (Obr. A, 6). Barví se velmi 
intensivně barvivy plasmatickými, čím dále k periferii buňky, tím jest 
temnější. Vlastní blána buněčná jest velmi tenká, sotva patrná, ohra- 
ničení buněk tvořeno jest v prvé řadě hustou a tuhou plasmou 
vrstvy corticalní. Str?iktura této vrstvy jest velmi droboučká a hustá. 
Základní hmota zdá se býti docela homogenní a barví se temně; po- 
chodí to od velmi husté a drobné, koncentrované alveolarní struktury, 
V této základní hmotě pak pozorujeme jemné a husté, tu slabší, jinde 
zase velmi zřetelné a markantní podélné žíhání, jež čím blíže k peri- 
ferii buňky, tím jest hrubší. Jednotlivá delší vlákna vnikají pak zhusta 
dosti daleko do endoplasmy (9). Vlákna ta považuji za íibrilly 
sekretové, neb jejich vznikání a zřetelnost velmi se mění dle různých 
buněk a dle různých jejich stadií, Corticalní vrstva někdy dosti splývá 
s endoplasmou, četná a jemná vlákna vnikají do endoplasmy (9), 
jindy zase ohraničení jest velmi ostré a přesné (6). Endoplasma na- 
proti tomu barví se velmi slabě a tím odlišuje se velmi nápadné od 

Věstník král. ces. spol. nauk. Třída II. 2 



.^ X. Karel Thon: 

vrstvy corticalní (6). Má jemnou a krásnou alveolarní, neb spíše reti- 
cu lesní strukturu a v jejím středu leží jádro. 

Eudoplasma sahá až k vnitřnímu kraji buňky, kdež od lumina 
žlázy ohraničeno jest jemnou blanou buněčnou (4, 9), jež ve středu 
buňkv se ztrácí a tvoří tak otvůrek ne dosti ohraničený a patrný (4). 
Produkce sekretu jest celkem nepatrná a těžko lze nějaký morfo- 
logicky charakterisovaný sekret zjistiti. Buňky nabývají mnohdy bi- 
zarních tvarů, hlavně v dorsalním onom ohbí hlavního kmenu (4), ale 
nenalezl jsem v luminu hlavní části žlázy ani ve hlavní, ani ve ve- 
dlejší větvi nikdy nějakého sekretu. Pouze tu a tam, jmenovitě v dor- 
salním ohebu nalezneme, že z otvůrku žlazky vystupují do lumina 
shluky droboučkých a stěží patrných zrníček (4, mezi značkami si), 
jež považuji za sekret. On tvoří se patrně v přechodních partiích 
mezi vrstvou corticalní a endoplasmou a shromažďuje se v pro- 
stůrkách mezi alveolkami endopřasmy. 

Jádro, jak už praveno, leží asi ve středu endoplasmatu a má 
více méně elliptický neb oválný tvar, delší neb kratší. Jsou-li žlazky 
krátké a široké, jest i jádro více kulovitého tvaru, jsou-li žlazky 
směrem podélné svojí osy protaženy, protáhne se i jádro do délky. 
Má tenkou, ale zřetelnou blánu a obsahuje poměrně nečetná, ale 
zřetelná zrnka chromatinová. Podobně jako u žláz příústnich, pozoru- 
jeme i zde dočasné tvoření nukleolů a mohl jsem přímo zjistiti, že 
nukleolus, když dosáhl určité velikosti a zbledl, jest do cytoplasmy • 
vylučován, kdež patrně bére za své. (Obr. 8.) Ostatně úplně iden- 
tický případ zaznamenal u některých gregarin {Stylorhynchus), hlavně 
v jich deutomeritu Léger. 

U mladých zvířat není rozlišení ve vrstvu corticalní a endo- 
plasmu v buňkách žlaznatých dosud vytvořeno. Také spojení jejich 
jest mnohem těsnější a ráz epithelový dosud zachován (textová 
íigura 4., obr. 3, 5). Ona individualisace buněk dostavuje se později 
a sekunderně, když vlákénka vazivová a oporné výběžky buněk coelo- 
mový váček skládajících do prostûrkû mezi jednotlivými buňkami 
žlázy coxalní vnikají. O tom promluvíme ještě později. U takových 
mladých zvířat jsou buňky ty skoro homogenní, s plasmou velmi 
hustou, skoro bez struktury, stejnoměrně a silně se barvící. Pouze 
ve větších jest už kolem jádra světlejší dvůrek a počíná žíhání. 
Jádra mají většinou svraštělé kontury a obsahují hojná, drobná zrna 
nucleinová. 

Konečná část hlavní větve mnohem více podržela epithelový, 
původní, embryonalný ráz. Hranice mezi vertikálním oddílem, kde 



o žlázách Holothyridů. 19 

ješte buňky jsou velmi individualisovány, přesnou není. Přechod od 
jodividualisovaných oněch buněk do nízkého epithelu konečné části 
jest nenáhlý. Celá konečná část až k oddílu ampularnímu jest stejně 
upravena. Ale ani tento oddíl ampularní nelze nijak přesné odlišiti, 
označuji tak pouze místo, kde vlastní stěna konečné části, z nízkých 
buněk tvořená, přechází ve váček coelomový. O tom se ještě zmíníme. 
Buňky, jež skládají stěnu konečné části, možno charakterisovati takto: 
Jsou mnohem nižší, než buňky oddílu předchozího, spojení jejich jest 
mnohem těsnější, ony spolu docela komunikují po celé délce late- 
ralních stran, prostůrky intercelullarní jsou zjevy velmi řídkými a ob- 
jevují-li se, jsou velmi krátké. Plasma není rozlišeno ve vrstvu corti- 
calní a endoplasmu. Periferní části buněk stávají se sice ponenáhlu 
tmavšími, ale hranic markantních mezi oběma druhy plasmy činiti 
nelze. Tu a tam pozorujeme jemné, podélné žíhání. Jádra jsou po- 
někud menší a většinou okrouhlá. Charakteristickým jest, že v celé 
konečné části nalézáme dosti zhusta shluky sekretu. Mimo to jsou 
buňky na vnitřním svém kraji, jenž ohraničuje lumen, namnoze vrou- 
beny tenkou, ale markantní vrstvičkou, jež mnohdy rozprostírá se na 
větších prostorách, tvoříc tak membránu buňky od lumina ohraniču- 
jící, a tato vrstva barví se silně Delaíieldovým haematoxylinem, takže 
na praeparátech jest jasně znatelnou. (Srovnej obr. 3, 14, shr.) Při 
immersním zvětšení nalezneme na této vrstvě jemnou čké, příčně žíhání, 
jehož jednotlivá jemná a tenoučká vlákna vnikají do plasmy buněk; 
na jiných pak místech shledáme, že tato vrstva se rozpouští a rozpadá 
v shluky roztékajících se zrníček. Považuji ji za jemnou vrstvu baso- 
filního sekretu, z buněk této části žlázy coxalní vyloučeného. 

Jak už pověděno, není tu intercellularných prostor, buňky spo- 
jeny jsou epithelialně. Příčinu toho hledati dlužno v tom, že není 
v okolí elementů vazivových, jež by výběžky svoje mezi žlaznaté buňky 
zapouštěly a tak prostůrky intercellularné zjednávaly. Za to srůstají 
tu stěny jednotlivých oddílů na četných místech tím, že buňky žlaznaté, 
dotknuvše se srostou a ve spojující můstek se protáhnou. (Obr. 14). 
Ventralní rameno konečné části přikládá se pak těsně k lateralní 
stěně endosternitu, jež na těchto místech jest vyhloubena (obr. 14), 
a srůstá s ní na četných místech podobným způsobem, jako s jinými 
sousedními oddíly žlázy. Čím dále ku konci, tím jsou buňky žlázy 
nižšími, konečně stanou se stěny docela plochými a spojují se s váčkem 
coeloraovým. Tuto část zovu částí ampullarní {ani), ačkoliv o nějakém 
ohraničení, jak už praveno, nemůže tu býti řeči. Ani nějakých větších 
buněk, jež by skládaly ampüllu, nebo myoblastů a p. vůbec jsem 

•2* 



nfx X. Karel Thon: 

ueDalezl. U mladých zvířat lumen ampullarní části přechází celou 
svojí šířkou do dutiny váčku coelomového. Přechod mezi epithelialními 
buřikanii části ampullarní do membranosních buněk váčku jest dosti 
nenáhlý. Pouze podle struktury a barvitelnosti buněk nalezneme hra- 
nici: buňky ampullarní části barví se mnohom intensivněji. Otvor, 
jímž kommuaikuje váček se žlázou, súží se poněkud během stáří, ale 
zůstává pořád — aspoň soudě dle mého materiálu a praeparátů, na 
nichž přechod ten mohl býti zjištěn — otevřeným. Počet buněk, jež 
skládají coelomový váček, jest poměrně velmi malý. 

Na nejmladším individuu, jež mám, jeví se poměry takto. (Viz 
připojený obraz textový !) Na jednotlivé oddíly žlázy přikládají se 
téměř kolmo sloupkovité buňky téměř tak veliké, jako buňky coxalní 
žlázy. Tyto buňky sloupkovité jsou téměř všechny stejného vzhledu: 
Mají válcovité tělo, jež na basi se rozšiřuje a ve výběžky se rozbíhá, 
na opačném, distalním konci, který jest rovněž mírně rozšířen, leží 
poměrně vehké jádro a zde rozbíhá se tělo buňky opět ve výběžky 
více méně membranosní, jimiž anastomosují buňky ty navzájem. Ba- 
salní výběžky pak vnikají velmi energicky do intercellularních prostor 
žlázy coxaluí, tlačíce před sebou stěny její buněk a zjednávajíce si 
dostatečné prostory. Tyto výběžky vnikají později velmi hluboko a po- 
skytují tak důkladné opory jednobuněčným žlazkám mezi jednotlivými 
laloky žlázy. Již na tomto stadiu jest tělo coelomatických buněk velmi 
markantně konturováno, hlavně po stranách a na jednotlivých vý- 
běžcích. Původní alveolarní struktura cytoplasmy jest už valně po- 
tlačena a potrhána, buňky nabývají už vzhledu jasného a homogen- 
ního se silnými, membranosními stěnami. Kolem jádra udržuje se 
barvitelná a granulosní plasma nejdéle, později už jen jako nepatrný 
prsten. Jádra v tomto stadiu jsou dokonale zachována, jsou veliká, 
váčkovitá, tvaru široce elliptického až okrouhlého, naplněna hustou 
šťávou a velmi četnými zrny nucleinovými, takže po haematoxylinech 
mají vzhled dokonale černý. Nukleoly nevytvořeny. 

Tato konstelace nemění se znatelně během vzrůstu, I u dospělých 
zvířat stojí buňky váčku většinou kolmo ku stěně žlázy, ony však 
došly svého konečného vývoje, strukturovaná plasma zmizela, jádra 
zdegenerovala, stala se plochými, chromatin jejich zřídnul nebo téměř 
docela zmizel. Sloupková těla buněk i membranosní plochy buňky 
navzájem spojující a stěnu váčku tvořící staly se homogenními s pev- 
nými a markantními konturami a nabyly vzhledu čistě membranosního. 
Kdežto po Mulloryho směsi buňky žlázy červeně se barví, nabývají 



o žlazíích Holothyridû. 21 

buňky váčku coelomového, jakož i oporné elementy, o nichž později 
budeme mluviti, barvy modravě violové. 

V dutině váčku nalezl jsem někdy značné shluky sekretu, o němž 
však nemohu podati zpráv, je-li baso- či acidofilním. Beze vší po- 
chyby vznikl tu diffusí z haemolymphy váček na zevnějšku obklopu- 
jící, podobně jak tomu u crustaceí. Dalších domněnek a srovnání s ji- 
nými skupinami živočišnými pronášeti nechci, ježto nebylo možno ex- 
perimentovati na živých zvířatech. 




Obr. 4. Část příčního řezu nejmladším individuem v končině coelomovélio váčku 
(Delatíeld, rubin S -(- orange G). Basalaí části těl buněk, skládajících váček, 
počínají vrůstati mezi buňky žlázy coxalní. A) laloky žlázy coxalní, bl) lymfocyt, 
si) sloupkovité tělo buněčné, vh) distalní, membranosní výběžky, vh) basalní, do 
intercellularných prostor žlázy coxalní vrůstající vj'bëzky. C) dutina coelomového 
váčku. N'a buňkách žlázy coxalní dosud nerozlišena markantně vrstva corticalní 

od endoplasmy. 

Zbývá ještě zmíaiti se několika slovy o vývodu, V obou větvích, 
hlavní i vedlejší, blízko spojení se jich ve společný vývod stávají se 
buňky značně kratšími, jsou široké, intercelullarní prostory však stále 
pěkně patrný a vyvinuty, také rozlišení vrstvy corticalní a endoplasmy 
zachováno, ale na vývodu nabývají buňky zase rázu epithelového. Roze- 
znávám tu část basalnou vývodu a část distalní, ale ony do sebe úplně 



22 



X. Karel Thon: 



znenáhla přecházejí. Posléze na distalni části má stěna vývodu ráz do- 
cela epitlielový, intercelullarní prostory, jakož i rozruznění cytoplasmy 
zmizelo. Krátce před vyústěním spojují se buňky stěny vývodu s buň- 
kami hypodermalnými. Vývod pak vyúsťuje otvorem, který vrouben 
jest značně silným, cbitinovým, přesně konturovaným valem. (Obr. 
15, chs.) Otvor tento leží v hluboké nálevce, tvořené chitinosní, syn- 
arthrodialní membránou, která tu tvoří mezi coxami prvého a druhého 
páru noh hluboký záhyb (obr. 15), takže otvor není na totálních prae- 
paratech v žíravém draslu leptaných zvířat a na zvířatech nepraepa- 
rovaných patrným. Kolem chitinosního valu, vroubícího vývodný otvor, 
pozorujeme nahloučení jader buněk hypodermalných. 

Celá větev vedlejší a větev hlavní, mimo celou konečnou část, 
opředeny jsou mohutným systémem zvláštní oporné tkáně, jež jednak 
spojuje coxalní žlázu s periferií těla, jednak tím, že výběžky buněk 
této tkané vnikají do intercellularních prosturků jmenovaných oddílů 
žlázy, sjednává pevné opory jednotlivým, žlázu skládajícím buňkám. 
Jmenovitě vývod žlázy, hlavně na dorsalní straně opředen jest úplně 
opornou tou tkaní. O jejím složení nabudeme názoru z připojeného 
vyobrazení (Tab. II. íig. 13) podle celkového praeparátu. 

Jsou to plochá, pentlicovitá vlákna zoačné však tlouštky, různé 
široká, jež se blízko spojení s buňkami žlázy rozvětvují, obyčejně 
dichotomicky ve vlákénka tenčí, jež pak — hlavně u starých zvířat — 
spojena jsou plochými, bledými blankami. Tyto blanky jsou tenké, 
skoro homogenní, nebarví se v barvivech, vzhledu chitinosního. 
V úplném rozsahu vyvinuty jsou teprve u zvířat starých a dorostlých. 
Tvoří po každé straně těla membranosní, ovšem na mnoha místech 
provrtanou stěnu, jež vycházejíc od hlavní větve žlázy a vývodu, 
upíná se na přední, membranosní apodemy endosternitu, takže po- 
vstává tak po každé straně těla oporné septum, paralellně s mediánou 
uložené. Tu a tam nalézáme v blankách těch veliká, plochá a bledá, 
sotva patrná jádra téměř bez chromatinu, jako poslední zbytky buněk 
tkáň tu vytvořivších. 

Ona pentlicová vlákna mají velmi různou délku podle distancí, 
jež probíhají, a tlouštku. Tam, kde spojují nejdorsalnější ohyb hlavní 
větve s lateralním apodematem endosternitu, jsou krátká a široká, 
na periferních částech hlavní i vedlejší větve blízko vývodu a na vý- 
vodu dosahují velmi značné délky. Barví se poměrně slabě barvivy. 
Pochybuji, že by byla kontraktil ní, jsou to vlákna oporná, jež snad 
pouze směrem nejdelší své osy mírně se mohou protáhnouti nebo 
skrčiti. Spojení jejich se žlázou děje se trojím způsobem. Bud" vlákna: 



Ü 



o žlázách riolothyridû. 23 

svými konci — hlavně platí to o vláknech silnějších — narůstají 
přímo na buňky paralelluě s podélnou osou žlaznatých bunčk. Pak 
buĎky vytaženy jsou na periferii ve výběžky značně dlouhé. (Tab. II. 
fig. 12.) Nebo, tak činí hlavně slabá a téměř bezbarvá, konečná vlákna, 
vnikají do prostor intercellularných až ťám, kdo buňky spolu jsou 
srostly, podobné, jako basalní vláknité výběžky buněk coelomového 
váčku ; tím způsobem jsou téměř veškeré intercellularní prostory na- 
plněny vlákny (obr. 9), jež tvoří opornou síť, v níž jsou jednobuněčné 
ty žlazky uloženy. Konečně pak široké a silné pentlice přikládají se 
většinou své délky na plochu žlázy^, bud! se buněk jen dotýkajíce 
nebo s jejich distalní stěnou úplně srůstajíce. Tento poslední způsob 
převládá hlavně na vývodu žlázy. Tam konvergují všechny silné, 
paralleluí pentlice ty k vývodu a upevňují se na membranosních, 
vývodných částech na periferii a hlavně na chitinosníni valu vývodnou 
skulinu obdávajícíni. Pentlice ty jsou tu velmi husté uloženy a tvoří 
opornou rouru, v níž jest vývod žlázy uzavřen (obr. 13, 15). 

Kromě tohoto systému ubírá se od různých míst žlázy k periferii 
těla několik proudů silných, nad míru dlouhých, rovných, pentlico- 
vitých vláken, takže tímto způsobem jest žláza v dutině těla velmi 
důkladně zavěšena a upevněna. Vlákna ta upravena jsou stejným 
způsobem jako ta, o nichž jsme se právě zmínili. Tam, kde ku žláze 
se přikládají, rozvětvují se ve vlákna slabší, jež zapadají do inter- 
cellularných mezer, nebo srůstají na periferii s jednobuněčnými žlaz- 
kami, zhusta pak mezi sebou anastomosují. Blíže však k periferii 
těla a to nedaleko za žlázou probíhají úplně volně paralelluě 
a těsné vedle sebe jako rovný, napjatý svazek. V takovém 
svazku jest jich pak 20—40. Nejmohutněji vyvinut jest proud hori- 
zontální (fig. 5, pvl) a obsahuje 30—40 pentlicovitých vláken, Inse- 
ruje na vedlejší větev žlázy na dorsalní, slabé její rameno, krátce 
za ohybem, kde spojuje se s ramenem ventralním. Kdybychom 
proložili v těchto místech tělem transversalnou rovinu, zasáhne tato 
asi trachealní stigma. Proud ubírá se pak rovně, skoro úplně hori- 
zontálně šikmo napřed a upíná se na hypodermis na krátký její vý- 
čnělek asi v polovici výšky těla, nedaleko před trachealním stigmatem 
v končině centrálního nervstva. Dlouhá tato vlákna béřou jisté vznik 
svůj z několika buněk. U nejmladšího individua nalézám na nich, 
hlavně blízko žlázy, dosti četná jádra v krátkých řádcích uložena, 
s hojným dosud chromatinem a zbytky těla buněčného (T. I. 5.). V tomto 
individuu jsou vlákna dosud slabá. Blízko žlázy anastomují spolu; čím 
dále však k periferii těla, tím jsou isolovanější. Vedle tohoto horizon- 



o^ X. Karel Thon: 

talDíbo proudu jsou tři proudy ventraluí, jež táhnou se od žlázy 
šikmo dolu a inserují na krátkých, do nitra trčících, širokých vý- 
běžcích, jež chitiii plastronu do nitra vysílá, u zadní části každé coxy. 
PlastroQ tvoří tu arthrodialní vydutiny, v nichž coxy spočívají. Ony 
tři pi'oudy vláken upínají se ku výběžkům těm u druhé až čtvrté 
coxy. PrvQÍ proud opouští žlázu na ventralním rameni vedlejší větve 
blízko vyústění jejího do společného vývodu a ubírá se k druhé noze. 
Druhý proud inseruje na vedlejší větev tam, kde se dorsalní rameno 
ohýbá a přechází ve ventralní, a táhne se ku třetí noze. Třetí proud 
pak narůstá na vertikální část hlavní větve, kde tato zase obrací se 
vzhůru a přechází v část konečnou, a upevňuje se pak u coxy čtvrté 
nohy. Proudy ty, hlavně u starých zvířat, mohou na některých místech 
příčnými spojkami navzájem býti spojeny (T. IL fig. 12.) Konečné 
ubírá se ještě jeden úzký proud od nejdorsaluějšího ohybu hlavní 
větve a táhne se šikmo vzhůru podél lateralních apodematů endo- 
steruitu. 

Mezi vlákna vnikají pak trachée a usazují se tu velmi četné 
lymfocyty. Vlákna a pentlice na praeparatech na mnoha místech po- 
kryta jsou kuličkami a kapičkami různé velikosti a hnědé nebo žlu- 
tavé barvy, jež se tuku, který se v alkoholu etc. nerozpustil, podo- 
bají. Tyto kuličky nalézám na periferii všech orgánů, mnohdy 
u značné míře, pak v prostorách mezi orgány a i v srdci. Patrné 
jsou to nějaké, tuku podobné sloučeniny, v hojné míře v coelolymfě 
obsažené. 

V jednom případě nalezl jsem v této oporné tkáni několik srp- 
kovitých stadií nějakých protozoí. Dvě taková stadia ve společnou 
kapsuli uzavřená a diametrálně uložená nalezl jsem v jedné žlaz- 
naté buííce coxalní žlázy. Lze tedy míti za to, že tato stadia parasi- 
tují v buňkách žlázy, jednalo by se tudíž o nefridiozoa; ale nějaké, 
aspoň přibližné určení bylo tu naprosto nemožným. 

Zbývá nám projednati 



žlázy cruralní. 

Jsou umístěny po obou stranách každé coxy noh, vyjma prvý 
pár, jako jednoduché vaky. Každá coxa mimo prvého páru noh má 
jeden pár žláz cruralních, v celku tedy jest jich 6. Jsou to jedno- 
duché vaky, pouhé vchlipky hypodermaluí, podléhající podle individuí 
a stáří různým variacím co do tvaru i rozsahu. Jsou všechny stejně 



o žlázách Hólotbyri dû . 25 

stavěny a liší se pouze velikostí. Přikládají se ke každé coxe se 
strany v místech, kde spojena jest coxa s kloubní vydutinou plastron u 
synarthrodialní, chitinosní blanou a kde se ku coxe přikládají tělní 
svaly. Ony žlázy, jež obráceny jsou k periferii tělní, směřují oby- 
čejně ku předu, vnitřní, k mediáně obráčéhé žlázy pak na zad a to 
značně daleko, takže sáhají distalní jejich cípy až ku následující 
zadnejší coxe. Nejmohutněji vyvinuty jsou na druhém páru, hlavně 
vnitřní žláza. Ta sahá až ku třetí coxe (obr. 2.), jest velmi sym- 
metricky na obou stranách těla uložena a směřuje značně dovnitř, 
takže pak dotýká se neurilemového obalu centrálního nervstva. Vý- 
běžky buněk néurilemových srůstají s buňkami žlázy a upevňují ji. 
Skladba žláz cruralních jest velmi jednoduchá. Jest to jednotná stěna, 
složená z buněk většinou kubických. Basainí membrána vyvinuta není. 
Buňky jsou na basi spojeny pouze svými tenkými stěnami, plasma 
jejich však, hlavně na basi, značně jest pevnější a tužší, takže 
dostatečného spojení buňkám zjednává. Směrem do nitra však, hlavně 
u starších zvířat jsou buňky od sebe odděleny. Plasma jejich je velmi 
hustá a temně se barví, tu a tam pozorujeme jemné, podélné žíhání, 
dle všeho se sekrecí souvisící. Na četných místech, jmenovitě u starých 
zvířat, kde žlázy dosahují značného vývoje, nalezl jsem v buňkách 
intracellularné prostůrky nepravidelného tvaru, spíše však dutinky 
než podlouhlé kanálky, jež na Holmgrenovo trophospongium upo- 
mínají. Blízko base každé buňky sedí pěkné jádro, skoro úplně kulo- 
vité a váčkovitého vzhledu. V něm zrnka nucleinová a dočasné tvo- 
ření nukleolů. Jak už praveno, jest žláza pouhým pokračováním, 
pouhou vchlipkou hypodermis. Také synarthrodialní, chitinová 
membrána vkládá se do nitra žlázy značně daleko. Nejprve jest stěna 
ta dosti silnou a uzavírá uzoučký, rourovitý, vývodný kanálek (T. II. 
17.), pak se stává tenší a rozprostírá se do plochy a posléze se ztrácí 
beze všech pravidelností. O nějakém zvlášť specialisovaném vývodu 
nemůže tu býti řeči, je to pouhá, kanáikovitá a nepravidelná skulina 
v synarthrodialní membráně. Dle celé organisace žláz cruralních po- 
chybuji, že by jejich sekrece byla zvláště účinnou a že by měly 
nějaký zvláštní fysiologický význam. 

Velmi zajímavé poměry nalezl jsem u jediného samce druhu 
Hol. niger u. sp., kterého jsem mikrotomoval. Tam byla jedna 
z vnitřních žláz nesmírně vyvinuta. Ježto však individuum ono před 
řezáním bylo chitinu zbaveno a všechny periferní části odřezány, ne- 
mohu zjistiti, náleží-li mohutné vyvinutá žláza ta druhé nebo třetí 
coxe. Také, poněvadž se jedná o případ jedinečný, nelze mi se vyšlo- 



c)ß X. Karel Thon: 

viti o tom, zda jest to zuak druhový nebo stadium fysiologické, či 
spíše patliologické. Tato třetí možnost zdá se nejvíce pravdě se 
blížiti, poněvadž také v jiných orgánech (na př. malpighických žlázách) 
shledal jsem nápadné nepravidelnosti. Žláza ta jest podobným způ- 
sobem stavěna, jako žlázy normální, dosáhla pouze neobyčejné hyper- 
plasie. Buňky se nadmíru zmnožily a žláza tvoří obrovské laloky 
(T. IL 16.), jež vnikají daleko do nitra těla, obracejí se vzhůru i na 
zad, vkládají se mezi silné trachealní kmeny a objímají téměř celé 
atrium a vestibul systému trachealního. Žláza obsahuje velmi četné 
a velké shluky sekretu, jenž bére původ svůj ze sekretových hrbolků 
na jednotlivých buňkách. Hrbolky ty vykazují namnoze vláknitou 
strukturu a sekret jest zprva vláknitý, později se roztěká. V každé 
buňce sedí jádro zase pěkně kulovité a váčkovité. Poměry chroma- 
tinu jsou tu nadmíru zajímavý, objevuje se dočasné tvoření nukleolů, 
vedle toho však nalezl jsem tu v bezprostřední blízkosti jádra velmi 
krásné chromidialní struktury, z nichž chromatin v jádře bére svůj 
původ. Touto otázkou zde blíže se obírati nebudu, poněvadž bude 
svého času předmětem specielní práce. 

Do skupiny popsaných dosud žláz počítati nutno konečně 



^ orgán parastigmalní, 

o němž jsem se už při jiné příležitosti zmínil. Na zvířatech praesen- 
tuje se na povrchu jako malé, okrouhlé, bledé místo na okraji pla- 
stronu mezi třetí a čtvrtou coxou pod stigmatem trachealuím. Leží 
těsně na hranici, kde plastron spojuje se s carapaxem. 

Za normalných okolností a ve většině případů jeví se nám 
orgán ten na praeparátech jako váček, utvořený z buněk nade vší po- 
chybnost původu hypodermalního, jež sedí na tenké homogenní ba- 
salní membráně. K membráně té přikládají se ze zevnějška tu a tam 
buňky, častěji vlákna vazivová. Váček nasedá těsně na silný chitin 
plastronu. Hypodermis, z malých, většinou kubických buněk složená, 
jež opatřeny jsou jádrem, jsou dobře distinktní a naplněny poměrně 
řídkými, ale velikými zrny pigmentovými, oválního neb více méně 
kulovitého tvaru a hnědé barvy, těsně doléhá k basalní membráně 
váčku. 

Uvnitř váčku nalézáme následující: Na basalní membráně sedí 
buňky veliké, více méně kubického tvaru, dokonale distinktní. Na basi 
se dotýkají, dále však ku středu jsou úplně odděleny. Jelikož zjev 



o žlázách Holothyridů. 27 

tento jest tak nápadným, vyškytá se na všech praeparatech a zvířata 
byla jinak dokonale fixována, považuji jej za úplné pravdě odpoví- 
dající. Buňky naplněny jsou plasmou velmi hustou, silně se 
barvící a stejnoměrně celý cytosark napliíující. Při silných zvět- 
šeních jeví se skladba její jako drobounce, velmi hustě a stejno- 
měrně alveolarní. Na basi sedí veliké, kulovité jádro se zřetelnou 
blanou jaderní ; uvnitř, síť lininová s četnými drobnýuii, více méně 
kulovitými a po různu roztroušenými zrnky nucleiuovýrai. Tvoření 
nukleolû jsem nenalezl. Na vnitřním, distalním kraji jsou však buňky 
zdánlivě uťaty a ukončeny, ale hranice ta jest při silných zvětšeních 
nezřetelná a jeví se pouze jako mez onoho hustého cytoplasmatu. 
Stěna buněčná pokračuje však dále do nitra jako teničká membrána 
úzce cylindrického, k periferii konicky se sužujícího tvaru. Posléze 
pak súží se docela, stává se poněkud silnější a bez odporu mírně 
chitinisovanou a přechází v rourkovitý, úzký vývod, který se přímo 
na venek do rýhy mezi carapaxem a plastronem vylévá. Vývody tyto 
leží pak těsně vedle sebe, všestranně se dotýkajíce, takže není mezi 
nimi prostor a vyplňují tak cele onen kruhovitý otvor v plastronu. 
Jest tedy tu chitin úplně provrtán a naplněn vývody, tvořenými vlast- 
ními, ztlustlými stěnami žlaznatých buněk. Na příčném řezu jeví 
otvor ten pak podobu sítka nebo cedníčku. Okraje jednotlivých vý- 
vodů jsou mírně ztlustly a vroubkovány. Pravidelně nalézáme na 
všech malá tělíska, jako prachová, vesměs cizí elementy, patrně na 
okraje sekretem zvlhlé se přilepivší. Na praeparatech se celé stěny 
buněk od basalních částí hustou plasmou naplněných počínaje až 
k vývodu velmi zřídka udrží, obyčejně při fixaci, řezání etc. bývají 
zpřetrhány. 

O významu tohoto orgánu dlouho jsem byl v pochybnostech. 
Zprvu pokládal jsem jej za záhadný orgán citový pro nápadnou po- 
dobnost jeho s adcoxalními citovými orgány, hlavně v periferní části. 
V jednom případě pak nalezl jsem v zevním okolí vývodu barvitelný 
sekret ve značném množství a buiiky zastihl jsem v jiném fysiolo- 
logickém stadiu. Už v nejmladších zvířatech, jež měl jsem k disposici, 
jest orgán dokonale vyvinut a takového vzhledu, jak právě popsáno. 
U jednoho ze starších zvířat, kde však chitinový krunýř byl dosud 
tenkým a měkkým, měly buňky parastigmalního orgánu jiný vzhled 
(tab. I. 11). 

Basalní membrána byla opět velmi zřetelná, buňky na basi byly 
vesměs od sebe odděleny, dotýkaly se však stěnami svými poněkud 
dále od base, takže povstávaly na četných místech zřetelné intercellu- 



no X. Karel Thon: 

hinií skuliny. Zřetelné tělo buněčné táhlo se mnohem dále do nitra 
ondánu, než za obvyklých okolností, buňky pak mely dlouze pyrami- 
dalnv tvar. Na četných místech bylo lze lehce konstatovati — zvíře 
bylo vvl)oi'ně íixováno, — že stěna buňky stává se pak membranosní 
a sužuje se v kanálek vývodný, který na periferii slabě ztlušťuje 
a chitinisuje. Plasma buněk nebyla daleko tak hustá a intensivně se 
barvící, jako v prvém případě a měla zřetelnou, pěkně zachovalou, 
dosti řídkou alveolarní strukturu. Jádra vesměs byla poněkud kontra- 
hována, se staženou, drobně, ale hustě laločnatou blanou a hustě na- 
plněna zrny chromatinovými bez nukleolû. — Vývodná skulina v po- 
kryvu chitinovém byla upravena stejným způsobem a pokryta četnými 
tělísky cizínii. Prostor mezi carapaxem a plastronem, jež u tohoto 
individua byly značné tenké, naplněn jest značným množstvím sekretu 
skoro hyalinního, z droboučkých zrníček složeného, jež se poměrně 
intensivně barví haematoxylinem. 

Na základě těchto okolností jest žlaznatá povaha parastigmalního 
organu nesporná. Stadium právě popsané jest jednou z fasí secreční 
činnosti orgánu. Bohužel však materiál neposkytl obrazů, jež by aspoň 
jednotlivé fase zachytily. U všech zvířat měl orgán onen vzhled, jaký 
prve jsme popsali. K nějakým domněnkám o významu tohoto orgánu 
nemám naprosto žádných dokladů. 



Část theoretická. 

Všecky tři páry příústních žláz jsou beze všeho homologické 
s podobnými útvary jiných roztočů, jež na př. u prostigmatů v po- 
slední době dosti důkladně prostudovány byly Thorem. Ježto v matrix 
vývodu, která jest přímým pokračováním hypodermis, ještě ve žlázách 
samých nalezli jsme četná zrna pigmentová, identická s pigmentem 
v hypodermis vlastní, lze s úplnou bezpečností míti za to, že žlázy 
ty jsou produkty ektodermalní. Ostatně mluví pro to v plné míře ná- 
lezy Wagnerovy na Ixodes calcaratus, kde rovněž žlázy ty tvoří se 
jako Ychlipky ektodermalní. Obyčejně u roztočů spojují se vývody všech 
těch žláz v jeden společný, který vyúsťuje do dutiny ústní (Michael, 
NoRDENSKiüLD, VAN Vleet, Pollock, Thor). U Holothyrldů nalézáme 
prvý případ, kde zadní pár vyúsťuje úplně samostatně za prvou 
nohou. Zjev tento nápadně souhlasí se situací u myriopodů, jak Herbst, 
Hey.mons a DuBoscQ popsali. Touto posicí vývodů u Holothyridů zachována 
jest nápadným způsobem segmentalní úprava hlavy a mohli bychom tu 



o žlázách Holothyridù. 29 

citovati vetu Heymonsovu: „Bemerkeuswerth ist die Thatsache, dass 
die verschiedenen zusammengesetzten Drüsen (příústní žlázy u Scolo- 
pendry) einen unverkennbaren Zusammenhang mit Extremitäten auf- 
weisen." (Heymons, Scolopendra; p. 102),. Možno míti za to — po 
dobně předpokládá Heymons pro myriopody — že püvodnö každý pár 
okončin opatřen byl jedním neb dvěma páry ektodermalných či cruralných 
žláz. Žlázy ty původně vyúsťovaly úplně isolované na každé okoncině. 
Žlázy příústní a cruralní budou tedy homologické. U Holothyra pů- 
vodní ten stav jest zachován, až na to, že žláza maxillarní spojuje 
se se žlázou cheliceralní a u prvého páru noh nemáme žlaz cruralních. 
Jest tedy Holothyrus v této věci jediným dosud známým typem roz- 
točů, jenž jest původnímu stavu — ať už primerně či sekunderně — ■ 
nejbližším. Žlázy cruralní jsou i posicí i skladbou úplně podobny 
žlázám těm u Onychophor, jak zvlášť popsáno od Pübcella a Evansb. 
Nápadným zjevem jest, že u prvého páru noh, kde vyúsťuje žláza 
coxalní — tutéž posici ústí nalézáme u Pedipalpů, kdež podle 
nových zkoumání Bornerových jest žláza coxalní jednoduchou rourou, 
morfologicky třetímu páru extremit (z^z prvé noze) náležející — ne- 
nalézáme cruralných žlaz. Že konečný váček podle celého vzhledu 
nutno homologisovati s coelomovým váčkem konečným na coxalní 
žláze, na př. opilionidů (Faussek, Loman), a s tímž útvarem na skořa- 
pečných a tykadlových žlázách crustaceí (Vejdovský, Loško), jest 
z celé skladby váčku a vztahů jeho k ostatní žláze na prvý pohled 
a bez další debatty saraozřejmo. Téžko lze však rozhodnouti, jakého 
původu je žláza sama, do jaké míry účastní se tu ektoderm a ele- 
menty původu mesodermalního. Jak už praveno, jest zajímavým fakt, 
že u prvého páru noh není žláz cruralních, dále to, že skládá se 
žláza coxalní ze dvou stejně, aspoň z větší části stavěných větví. 
Z dalších pak okolností, že buňky žlázy coxalní, aspoň před svou 
differenciací jsou podobně složeny, jako buňky žlaz cruralních a že 
na vývodu nelze rozeznati přesných hranic, kde počíná vlastní žláza 
a končí vývod, kloním se k názoru, že většina žlázy coxalní, aspoň 
celá větev vedlejší a větev hlavní až ku konečné části jest ektoder 
malního původu a tudíž homologická se žlázami cruralními a že vnikla 
část ta původně splynutím obou cruralních žlaz. Jest ovšem samo- 
zřejmé, že definitivní výklad podati může jen ontogenèse. Pro náš 
výklad mluví analogické poměry u crustaceí (Bučinsky, Waite, Vej- 
dovský), proti nálezy Leredinského u opilionidů a Brauerovt u skor- 
piona, který praví, že „mit grosser Wahrscheinlichkeit eine Betheiligung 
des Ektoderms an der Anlage dieses Organs nicht anzunehmen ist." 



30 



X. "Karel Thon : 



.lest otázkou, jsou-li popsané poměry u Holothyridů zjevem 
prinieruíin či sekiinderním. Vůbec otázka phylogenie acaridů v po- 
sledním čase objevením Notostigmatů a našimi zprávami o Holothy- 
ritlecli doznala většího ještě zauzlení. Ti, kdož odvozují acaridy re- 
dukcí z arachnoideí ostatních cestou přímou, naleznou v Holothy- 
ridecli zachování původních poměrů a budou je považovati za jedny 
z nejstarších acaridů. Naproti tomu druzí, kteří považují acaridy za 
samostatně progressivně se vyvíjející, postranní větev arachnoideí, 
budou pokládati Holothyra za jednoho z posledních výběžků, za formu 
vysoce diíferencovanou a fylogeneticky mladou. Téhož názoru jsem 
i já a vidím v organisaci Holothyra výborný doklad pro svoji theorii, 
jinde načrtnutou. Holothyrus dospěl ve fylogenetickém vývoji s Noto- 
stiguiaty co nejdále. Ona segmentalní úprava předních partií tělních 
je zjevem druhotným, teprve později, během vývoje se dostavivším. 



Seznam literatury. 

Celou řadu prací, jež sem spadají, neuvádím proto, poněvadž citáty jejich 
obsaženy jsou v pracích tuto uvedených: 

1. Appelt: Studie o nervové soustavě Phalaugiinů. Věstník král. čes. Spol. 

nauk, 1900. 
* 2. Beknard H. M.: The comparative Morphology of the Galeodidae. Trans. 

Lián. Soc. London, Zool. Vol. 6. 1896. 

3. Borner C: AracLnologische Studien. Mundbildung bei den Milben. Zool. 
Anzeiger XXVI. 1902. 

4. BöKNER C. : Beiträge zur Morphologie der Arthropoden. I. Ein Beitrag zur 
Kenntnis der Pedipalpeu. Zoologica 1904. 

5. Brauer A. : Die Seychellen auf Grund eigener Anschauung. Verhandlungen 
der Gesellsch. f. Erdkunde Berlin 1896. 

6. Brauer A. : Beitrag zur Kenntnis d. Entwickelungsgeschichte des Scorpions. 
II. Zeitsch. f. wissensch. Zoologie. Bd. 59. 

7. Davtydoef: Les résultats du voyage scientifique au Java et les autres îles 
de l'Archipel Malais. I. Sur les organes excréteurs et la phagocytose 
éliminatrice chez les Telyphonus de Java. Bull. Acad. Se. St. Péters- 
bourg. T. 18. 

8. DuBoscQ 0.: Recherches sur les Chilopodes. Arch. Zool. expér, et gén. 3, 
s. T. VL 1898. 

9. Evans E. : On Two New Species of Onychophora from the Siamese Malay 
States. Quar. Micr. Journ. Vol. 44. 1901. 

10. Faussek V.: Studien z. Entw. u. Anatomie d. Phalaiigiidae. Arb. aus d. 
Zool. Lab. Univ. St. Pétersbourg 1891. 

11. Faussek V.: Untersuchungen über die Entwicklung der Gephalopoden. 
Mittheil, aus der Zool. Stat. z. Neapel T. XIV. 1900. 



o žlázách Holothyiidû. ^\ 

12. Goldschmidt R. : Der Chromidialapparat lebhaft puiiktiorierender Gewebs- 
zellen. Zoologische Jahrbücher, Abt. für Anatomie, Bd. XXI. 

13. Goldschmidt R. : Die Chromidien der Protozoen. Archiv f. Protistenkunde. 
Bd. V. 1904. 

14. Gkeen & Hampson: Remarkable Weapous of Defence. Nature, Vol. 47. 
Nro. 1209. p. 199. 1892. 

15. Hansen J. H. & Sökbnsen W. On Two Orders of Arachnida Opiliones espe- 
cialy the Suborder Cyphophthalmi and Ricinulei, námely the Family Crypto- 
stemnatoidae. Cambridge 1904. 

16. Herbst C. : Beiträge zur Kenntnis der Ghilopoden. Zoologica. Hefe IX. 1891. 

17. Hetmons R. : Die Entwickelungsgescbichte der Scolopender. Zoologica, Heft 
33. 1901. 

18. Lebedinsky: Die Entwicklung der Coxaldrüse bei Phalangium. Zool. An- 
zeiger. Bd. XV. 

19. Léger L.: La réproduction sexuée chez les Stylorhynchas. Archiv f. Pro- 
tistenkunde. Bd. III. 

20. LoMANN J. C. C. : Vergleichend-anatomische Untersuchungen an chilenischen 
und andern Opilioniden. Zoologische Jahrbücher, Supplement VI. 1902. 

21. LošKo J. : Morfologie exkrečních orgánů crustaceí. Věstník král. české 
Společ. nauk. 1903. 

22. Mégnin p.: Un Acarien dangereux des îles de la mer des Indes. Bulletin 
de l'Académie de médecine. Paris 1897. 

23. Michael A. D. : Observations on the anatomy of Oribatidae. Journ. R. Micr. 
Soc. 2. s. III. t. London 1883. 

24. Michael A. D.: Observations int. anatomy of Uropoda, Ibidem. 1889 
& 1890. 

25. Michael A. D. : Tlie internai anatomy of Thyas petrophilus. Proceedings 
of Zool. Soc. London 1895. 

26. Michael A. D. : Internai anatomy of Bdella. Transaction Lianean Soc. 
London 2. s. T. 6. 1896. 

27. Michael A. D.: On the variations intern, anatomy, esp. genit. organs Ga- 
masiaae. Ibid. 1892. 

28. Michael A. D.: British Tyroglyphidae. London. I. 1901. 

29. Němec B. : Studie o Isopodech. I. H. Věstník král. české Společn. nauk. 
Třída mathem. -přírod. 1895 a 1896. 

30. Nettovich: Neue Beiträge zur Kenntnis der Arguliden. Arbeiten aus d. 
zoolog. Instit. Wien. Bd. 13. 

31. NoRDENSKiöLD E. : Ziir Anatomie und Histologie von Ixodes reduvius. 
Zool. Anzeiger 1905. 

32. Oppel A. : Lehrbuch der vergleichenden mikroskop. Anatomie. III. Theil. 
1900. 

33. Oüdemans A. C.: Notes on Acari. XL ser. Tijdschrift voor Entomologie 
t. XLVI. 1903. 

34. Paten W. & Hanzen A. H. : The Development of the Coxal Gland, Branchial 
Cartilagss and Genital ducts of Limulus polyphemus. Journ. Morphol. 
Vol. XVI. 

35. Pelseneer p.": Les Glandes coxales de Mygale. Bull, scientif. du départ, du 
Nord, 2. s. 7. & 8. ann. No. 3. 



qo X. Karel Thon: 

36. PocüCK R. J.: Studies on íhe Arachnid Endosternite. Quart. Jouru. Mier- 
Soc. Vol. 46. 1902. 

37. PuRCELL W. F.: On the Anatomy of Opisthopatus cinctipes Pure, with 
Notes on otber, principally South Afričan Ouychophora. Annales of the 
South Africau Museum. Vol. II. 

38. Ray Lankkstek: On the sceletotrophic Tissues etc. of Limulus, Scorpio 
and Mygale. Quar. Micr. Journal. Bd. 24. 1885, 

39. Uay Lankesteb : The Structur and Classification of the Arachnida. Ibid. 
1904. 

40. Sedgwxck a.: The development of the Cape Species of Peripatus. Ibid. 
Vol. 2.i— 28. 1885-88. 

41. SciiiMKEwiTscH W. : Ueber Bau und Entwicklung des Endostermits der 
Arachniden. Zoologische Jahrbücher, Abth. f. Anatom. Bd. VIII. 

42. ScuiMKKwiTscH W. i lieber die Entwickelung von Telyphonus caudatus 
Zool. Anzeiger Bd. XXVI. 

43. ScH.NEiDER C. C. : Lehrbuch der vergleichenden Histologie der Thiere. 
Jena 1902. 

44. ScHiBERG A.: Untersuchungen über Zellverbindungen. Zeitschr. f. wissensch. 
Zoologie. Bd. 74. 

45. Sturany R.: Die Coxaldrüsen der Arachnoideen. Arbeit, aus d. zoolog. In- 
stitute d. Univ. Wien. T. IX. 1891. 

46. TuoN K. ; Monografie českých vodulí. I, Limnocharidae. Archiv pro přírod 
výzkum Čech. Sv. XII., čís. 2. 1903. 

47. Thon K.: Neue Exkretionsorgane bei der HydrachnidenfamilieJLimnocharidae. 
Verhandlungen der deutsch, zoologischen Gesellschaft, Würzburg 1903. 

48. Thon K. : Neue Exkretionsorgane bei der Hydrachuidenfamilie Limnocharidae- 
f Kramer. Zeitschr. f. wissensch. Zoologie, Bd. 79. 

49. Thon K. : Neue Luftorgane bei Milben. Zoolog. Anzeiger, Bd. XXVIII. 
60. Thob Sig: Eigenartige, bisher unbekannte Drüsen bei einzelnen Hydra- 

chniden-Formen. Zool. Anzeiger, Bd. XXV. 1902. 

51. Thor Sig: Recherches sur l'anatomie ce mparée des Acariens Prostigma- 
tiques. Annales des Scienc. naturel. Zoologie. 8. s. T. XIX. 1903. 

52. Thorell T. : Descricione di alcuni aracnidi inferiori delP archipelago malese. 
Annali del museo civico di St. Nat. di Genová. Vol. XVIIÍ. 1882. 

5î. Vejdovský f.: Zur Morphologie der Antennen- und Schalendrüse der 
Crustaceen. Zeitschr. vřissensch. Zool. Bd. 69. 

54. Vejdovský F.: Noch ein Wort über die Entwicklung der Nephridien. Ibid. 
Bd. 67. 

55. ^'os.sKLER J.: Untersuchungen über glatte und unvollkommen quergestreifte 
Muskeln der Arthropoden. Tübingen 1891. 

56. Wagner J. : Die Embryonalentwicklung von Ixodes calcaratus Bir. Travaux 
de la Société des naturalistes de St. Pétersbourg. Zoologie & Physiologie. 
T. XXIV. Livr. 2. 1894. 

57. Winkler AV.: Anatomie der Gamasideu. Arbeiten aus d. zoolog. Institute 
Wien. T. Vn. 1888. 

58. WiTu C. J. : The Notostigmata, a new suborder of Acari. Copenhageu 1904. 



o žlázách Holothyridû. 



33 



Výklad tabulek. 



am) ampullarní část žlázy coxalní, 
atr) atrium systému tracbealního, 
bl) lympbocyty, 

hv) basalní část vývodu žlázy coxalní, 
Cj konečný váček žlázy coxalní, 
cp) carapax, 
crd) žlázy cruralní, 
crt) corticalní vrstva žlaznatých bunèk 

žlázy coxalní, 
ct) cuticula, 
dv) cuticularní, napříč vláknitě skul- 

pturovaná vrstva, 
dk) nejdorsalnější obyb žlázy coxalní, 
dr) zažívací roura, 

dv) distalní část vývodu žlázy coxalní, 
ed) vnitřní, reticiilosní plasma žlaz- 
natých buněk žlázy coxalní, 
.end) endosternit, 
enda) blanité jeho apodemy, 
fť) tukové těleso, 
Jip) hypodermis, 
hrb) hranice buněk, 
hs) hlavní roura žlázy coxalní, 
hsd) dorsalní rameno konečné roury 

žlázy coxalní, 
hsjj) rameno, jež spojuje verticalní 
část hlavní větve s dorsalním ra- 
menem konečné roury žlázy co- 
xalní, 
hsv) ventralní rameno konečné roury 

žlázy coxalní, 
chm) chitinosní membrána synartbrodi- 

alní, 
chr) blanité stěny žlaznatých buněk 

parastigmalního orgánu, 
chs) peritrema vývodní skuliny žlázy 
coxalní, 
iť) chitinosní intima, 
j) jádro, 

If) váčky vzduchového orgánu, 
md) chelicera, 

mg) t. zv. žláza raalpighická, 
mso) muakulatura ústního orgánu, 
mt) matrix, 

Věstník kráU české spol. nauk. Třída U. 



N) centrální nervstvo, 
na) dorsalní rameno vedlejší větve 

žlázy coxalní, 
ni-c) smyslový orgán coxalní, 
ns) ventralní rameno vedlejší větve 

žlázy coxalní, 
nvl) proud vazivových řpentlic, ubíra- 
jících se od coxalní žlázy ku 
coxám, 
oe) Oesophagus, 
pír) plastron, 
pmd) pochva chelicer, 
pvl) horizontální proud vazivových 
pentlic, ubírajících se od coxalní 
žlázy ku bokům těla, 
2}so) proříznutý lalok pochvy ústního 

orgánu, 
rch) chitinosní výstelka žlázy cru- 
ralní, 
se) secret, 
sh) svaly okončiny, 
skm) vývodná skulina žláz cheliceral- 

ních, 
skr) vrstvička secretu v konečné rouře 
žlázy coxalní, 
si) oporné lišty, 

sst) stará, odpadávající sténá tracbe- 
alního systému, 
tr) trachée, 

vd) vývod parastigmalního orgánu, 
vl) vazivová, pentlicovitá vlákna žlázy 

coxalní, 
vs) vertikální část hlavní větve žlázy 

coxalní, 
vt) proud pentlic vazivových nahoru 
na zad od coxalní žlázy se tá- 
hnoucích, 
vz) vazivové elementy, 
vzl) vazivová vlákénka vrostlá do 
intercellularných prostor žlázy 
coxalní, 
vzn) membranosní vazivové elementy^ 
spojující coxalní žlázu s apodemy 
endosternitu, 

a 



g4 X. Karel ThoQ: 

vzp) výrod žlázy pedalní, zmx) žláza maxillarní, 

mul) žláza clieliceralní, zpd) žláza, pedalní. 

Všechny obrazy kresleny jsou pomocí kamery z mikroskopu Leitzova. 
Není-li zvlášť udáno, patří vesměs druhu Holothyrus hraueri n. sp. 



Tab. I. 



1. Přední část sagitalního řezu končinou žlázy coxalní u dorostlé Q, 55/1. 
Heidei-hain, congo R. 

2. Příčný řez mladším individuem na předním okraji třetí coxy. 70/1. Děla- 
ti eld. haematoxylin, eosin. 

3. Příčný řez ampularní částí coxalní žlázy u mladšího individua 110/1. Dela- 
üeld. haematoxylin, orcein. 

4. Sagitalní řez z nejdorsalnější části hlavní větve coxalní žlázy. Jednotlivé 
buňky v různých fysiologických stadiích, 400/1. Haematoxylin. Delafield., 

orange G, 

5. Příčný řez coxalní žlázou v místech, kde se připojuje horizontalný proud 
vazivových peutlic oporných u nejmladšího individua, 300/1. Delafield. hae- 
matoxylin, rubin S -f orange G. 

6. část plošného řezu z vertikální části hlavní roury coxalní žlázy, asi 
v polovici délky žlaznatých buněk, 450/1. Rozlišení vrstvy corticalní a endo- 
plasmy, intercellularné prostory s vrostlými vazivovými vlákénky. Heiden- 
hain, haematoxylin, congo R. 

7. Plošný řez z téže partie téhož praeparatu, jako obr. 16. v končině opor- 
ných lišt. 

8. Jedna buňka z téže partie s vypuštěným nukleolem. 

9. Sagitalní řez z vertikální části hlavní větve žlázy coxalní s vrostlými vlá- 
kénky do intercellularných prostor. 400/1. Haematoxylin. Delafield, orange G. 

10. Parastigmalní orgán u staršího individua ve stadiu, jak se obvykle nasky- 
tuje. Příčný řez. 80/1. Delafield. haematoxylin, orange G -\- rubin S. 

11. Parastigmalní orgán na příčném řezu se secernujícími buňkami. 330/1. Dela- 
field. haematoxylin, eosin. Mladší individuum. 



Tab. IL 

12. Část sagitalního řezu končinou žlázy coxalní u dorostlého samce ku zná- 
zornění situace vazivových pentlic, 70/1. Heidenhain, rubin S. 

13. Střední část vývodu žlázy coxalní podle totálního praeparatu, 70/1. Heideil- 
hain, rubin S. 

14. Příčný řez mladším individuem v místech, kde vertikální část hlavní větve 
žlázy coxalní přechází do dorsalního horizontálního ramene. Haematoxylin 
Delafield., orange G + rubin S. 100/1. 

15. Vyústění žlázy coxalní a pedalní za prvou coxou. Sagitalní řez cf. Heiden- 
hain, haematoxylin, rubin S. 150/1. 

1tí. Přední část sagitalního řezu samcem Hol. niger n. sp. s hyperplastickou 
žlázou cruraluí. 70/l. Haematoxyliu Haidenhain. rubin, S -\- orange G. 



o žlázách Holothyridû. gg 

17. Žláza cruralní na příčaém řezu mladším individuem. Delafield, rubin S. 
100/1. 

18. část řezu vývod ným kanálem žlázy pedalní nedaleko za žlázou. Některé 
partie proříznuty napříč i na plocho. Heidenhain, congo R. 1500/1. 



Resumé des böhm. Textes über die Drüsen der 
Holothyriden. 

Die Holothyriden leben bekanntlich auf Inseln im Indischen 
Ozean. Über ihre giftige Wirkungen gebe ich zwei Nachrichten, die 
eine von Green, die zweite von Mégnik im vollen Wortlaute wieder. 
Über die Herkunft des giftigen Sekrets könnte man a priori schliessen, 
dass es entweder durch die Körperlymphe, die an einigen Stellen aus 
dem Körper heraustreten kann, verursacht wird, oder dass es in 
speciellen Drüsen seinen Ursprung nimmt. Die einzige Stelle, wo die 
Körperlymphe mit der Aussenwelt in Contact kommen könnte, sind 
die merkwürdigen Luftorgane, die ich anderswo beschrieben habe, 
wenn wir die coagulierte, färbbare Masse, welche einzelne Luft- 
säckchen füllt, als Transsudat aus der Körperlymphe betrachten. Dieser 
Masse könnte eine solche giftige Wirkung zukommen. Dagegen sind 
aber bei Holothyriden mächtige und morphologisch hochinteressante 
Drüsensysteme entwickelt, denen wir auch ähnliche Wirkungen zu- 
schreiben können. Definitiv könnte es blos ein Experiment an lebenden 
Tieren entscheiden. In Nachfolgendem sollen blos die Drüsen be- 
schrieben werden. 

An erster Stelle sind die Munddrüsen zu nennen. Sie sind in 
drei Paaren entwickelt und nach ihren Beziehungen zu Extremitäten 
werden wir sie als die Cheliceral-, MaxUlar- und Pedaldrüse be- 
zeichnen. Die Cheliceral- und Pedaldrüse sind nach demselben Plane 
gebaut. Es sind etwa 10 grosse, kuglige Acini, die aus grossen, 
konischen, radiär zu einem gemeinsamen Centrum geordneten, dicht 
aneinander liegenden Zellen — typischen Serocyten — zusammen- 
gesetzt sind. Einzelne Acini sind dicht aneinander gehäuft und alle 
sind mit einem gemeinsamen, breiten, sehr kurz verästelten Aus- 
fuhrgang verbunden. Die Wände der Serocyten sind sehr dick und 
fest, membranös, namentlich bei der Pedaldrüse. Das Cytoplasma ist 
vom Sekret, dass in ungehäueren Massen produziert wird, vollständig an 
die Peripherie verdrängt, oder bei der Cheliceraldrüse in dünne, Insel- 
artige Stränge zerrissen, die dann chromidiale Strukturen vortäuschen 

3* 



36 



X. Karel Thon: 



köDaen. Solche habe ich in allen drei erwähnten Drüsen nie gefunden, 
obzwar sie mir von anderen Acariden in zahlreichen, manchmal hoch- 
interessanten Modificationen bekannt sind. Der Kern liegt in den 
Resten des Zellleibes an der Peripherie, wir beobachten in ihm zeit- 
weise Bildung von Nucleolen, die dann ausgestossen werden und daher 
als Cberschuss- und Endprodukte der Tätigkeit der Kernstrukturen 
aufzufassen sind. Das Sekret macht die üblichen Erscheinungen der 
Choudroklase und Chondrolyse durch, ist acidophil und praesentiert 
sich schliesslich als eine flüssige, fast homogene Masse. Der Aus- 
fuhrgang der Cheliceraldrüse zieht als eine enge, solide und feste 
Röhre nach vorne, tritt dann in den Raum des Camerostom zwischen 
der Maxillarwand und Wand der Chelicerenscheide ein, geht fast hori- 
zontal bis nahe zu dem vorderer Ende des Mundorganes, bohrt die 
laterale, stark chitinisierte Wand der Cheliceralscheide — seitliche 
Fortsetzung des Labrums — durch und mündet in den Cheliceral- 
raum ein (Textfigur 1). Der Ausfuhrgang der Pedaldrüse schlägt eine 
ganz selbständige Bahn ein, ist viel kürzer uud breiter, als der von 
der Cheliceraldrüse, geht gerade aus nach unten und mündet mit 
einer breiten Ofí"nung an der Basis des ersten Gangfusses in un- 
mittelbarer Nachbarschaft der Ausmünduug der Coxaldrüse — Ver- 
hältnisse, die lür die Morphologie des Acaridenkopfes höchst interes- 
sant sind. Die Wände der Ausfuhrgänge beider Drüsen sind ähnlich 
gebaut. Auf einer Matrix, die zahlreiche Kerne führt und mit vielen, 
kleinen Pigmentkörnern gefüllt ist, was an einen unverkennbaren 
hypodermalen Ursprung derselben hindeutet, folgt eine Schicht mit 
zahllosen, stützenden Spiralfasern, welche je näher zu der äusseren 
Ausmündungsstelle, desto dichter werden und schliesslich in eine ein- 
heitliche, chitinöse, innere Wand zusammenfliessen. Im Innern ist 
diese Schicht gegen das Lumen von einer dünnen, homogennen und 
hyalinen Intima abgegrenzt, die longitudinale, manchmal ziemlich 
tiefe Furchen und Rinnen aufweist und nahe der Körperperipherie 
mit der zweiten Schicht vollständig verschmilzt. 

Die Maxillardrüse ist mit der Drüse der Cheliceren verbunden, 
indem ihr Ausfuhrgang in der centralen Sammelröhre der letzteren 
einmündet. Sie besteht aus einigen isolierten Drüsenkörpern (vergL 
Textfig. 2.), die syncjtialer Natur sind. Aus einem Syncytium tritt 
ein oder mehrere Ausfuhrgänge aus, die sich dann mit der Haupt- 
röhre verbinden. Im Innern der Syncytien zerfallen sie im einzelne, 
unregelmässige, intracellulare Canäle. Die hyaline, innere homogene 
Wand der Ausfuhrgänge ist ausserordentlich dick, mit sehr spärlichen 



o žlázách Holothyridů. 37 

StiitzringeD, so dass das Lumen sehr eng ist. Das Plasma der Syn- 
cytien ist in ein dichtes, stark färbbares Corticalplasma und in das 
innere, blasse und reticulose Endoplaènïa differenziert, aber ohne 
scharfe Grenzen ; ein morphologisch unterscheidbares Secret ist nicht 
vorhanden ; für solches halte ich die Flüssigkeit, die die Räume 
zwischen den Balken im Endoplasma ausfüllt. 

Dann beschreibe ich ausführlich die Coxaldrüse. Da ich aber 
eine Beschreibung dieses Organs in deutscher Sprache au einer an- 
deren Stelle veröffentliche, werde ich mich hier nicht wiederholen. 

Es folgt dann die Schilderung derCruraldrüsen. Zu beiden latera- 
len Seiten einer jeden Coxa der Gangbeine — ausgenommen das erste 
Paar — sitzt je eine Cruraldrüse, im Ganzen also 6 Paare von Crural- 
drüsen. Das erste Fusspaar entbehrt derselben. Es sind das einfache, aus 
kubischen Zellen, die epithelial verbunden sind, gebaute Säcke, blose 
Einstülpungen der Hypodermis. Die äussere, chitinöse, synarthrodiale 
Membran folgt den Einstülpungen und bildet eine unregelmässige, 
riunenartige Ausfuhrröhre (T. II. fig. 17) und kleidet an grossen 
Strecken das Innere der Drüsen aus. Die Production eines Sekrets 
ist gewiss eine äusserst geringe. In einem einzigen Falle und zwar 
bei einem Männchen von Hol. niger n. sp. fand ich eine Drüse in 
einer enormen Entwicklung, vermag aber nicht zu entscheiden, ob es 
sich hier um einen Speciescharakter oder einen pathologischen oder 
physiologischen Fall handelt. Die Drüse bildete zahlreiche Lappen, 
welche die Tracheenstämme und das Vestibulum und Atrium des 
Tracheensystems umgaben, war fast voll von einem Sekret, welches 
aus faserig strukturierten Sekrethügeln einzelner Zellen seinen Ursprung 
nahm. In manchen Zellen habe ich prachtvolle chromidiale oder 
ergastoplasmatische Strukturen angetroffen, die Frage aber will ich 
bei einer anderen Gelegenheit bearbeiten. Schliesslich ist noch das 
Parastigmalorgan zu erwähnten. Über die Lage des Organes habe ich 
schon an einer anderen Stelle berichtet. Es ist das ein hohles Säckchen, 
welches mit einer dicken Basalmembran umgeben ist (T. I. Fig. 10 u. 11). 
An der Basalmembran sitzen fast kubische, an distalen Enden von 
einander ganz isolierte Zellen, die mit einem dichten, stark färbbaren 
Plasma gefüllt sind und einen grossen, rundlichen Kern führen. Bei 
normalen Verhältnissen und in Mehrzahl der Fälle sind diese Zellen 
ganz niedrig. Ihre Wände aber werden fortgesetzt, sind membranös 
und nahe vor dem Ende verengen sie sich in eine schlanke, schwach 
chitinisierte Ausführungsröhre. Diese Endröhrchen aller Zellen kom- 
men dann dicht aneinander zu liegen und füllen die Öffnung im 



oii X. Karel Thon: 

riastron vollständig netzartig aus. In einem Falle (Taf. I. Fig. 11) 
waren die Zelleiber viel länger, das Plasma viel blasser und alveolär 
und vor der Ausmündungsöffnung traf ich eine grössere Ansammlung 
eines basophilen Sekrets an. 

Die giftigen Eigenschaften kommen am wahrscheinlichsten der 
Pedaldrüse zu. Alle die drei Munddrüsenpaare sind ohne weiters ho- 
molog mit ähnlichen Gebilden bei anderen Acariden, in erster Reihe 
bei Prostigmaten, wie sie neulich von Sic Thok ausführlich behandelt 
wuiden. Aus dem Umstände, dass die Matrix ihrer Ausfuhrwege blos 
eine Fortsetzung der Hypodermis ist und aus analogen Befunden 
J. Waoers an Ixodes halte ich die Drüsen für rein ektodermal. In 
gewöhnlichen Fällen bei Acariden verbinden sich die Munddrüsen in 
einen gemeinsamen Ausfuhrgang, der dann in die Mundhöhle hin- 
einmündet. Der Holothyrus ist das erste Beispiel, wo das dritte 
Drüsenpaar an der dritten Extremität (erstem Gangbeine) ausmündet. 
Dadurch ist die segmentale Anordnung des Acaridenkopfes in. auffal- 
lender Weise bewahrt und wir könnten hier den Satz Heymok's 
zitieren : „Bemerkeiiswerth ist die Thatsache, dass die verschiedenen 
zusammengesetzten Drüsen einen unverkennbaren Zusammenhang mit 
Extremitäten aufweisen" (Scolopendra, p. 152). Man kann dafürhalten, 
d'ass auch bei Acariden ein jedes Extremitätenpaar ursprünglich mit 
einem oder zwei Paaren von Drüsen versehen war, die ganz isoliert 
ausmündeten. Bei Holothyriden sind die ursprünglichen Verhältnisse 
mit Ausnahme der Maxillardrüse bewahrt und durch die Anwesenheit 
einfacher Cruraldrüsen, die hier bei Acariden zum erstenmale fest- 
gestellt worden und ohne weiters mit denselben Gebilden bei Onycho- 
plioien (PüRCELL, Evj^ns) homolog sind, noch gesteigert. 

Es ist aber eine offene Frage, ob die beschriebenen Verhält- 
nisse bei Holothyriden eine primäre oder secundäre Erscheinung sind. 
Jene Forscher, welche Acariden von übrigen Arachniden durch Re- 
duktion direkt abstammen lassen, werden in der Organisation der 
Holothyriden sehr ursprüngliche Verhältnisse auffinden und das Tier 
als ein dem Ursprünge des Acaridenstammes sehr nahe stehendes be- 
trachten. Dagegen die Anderen, nach welchen die Acariden einen 
seitlichen, sich selbständig, progressiv entwickelnden Art am Arach- 
noideeustamme darstellen, werden im Holothyrus einen äusserst 
entwickelten, phylogenetisch sehr jungen Zweig erblicken. Ich neige 
der zweiten Ansicht zu und erblicke in der Holothyrus-Organisation 
eine heftige Stütze für meine Theorie, die ich anderswo skiziert habe. 
Die segmentale Anordnung der vorderen Körperparthien ist eine 



o žlázách Holothyridû. 



39 



sekuDdäre, erst später im Laufe der Phylogenese erworbene Er- 
scheinung. 

Prag^ Anfang März 1905. 



Erklärung der Tafeln. 



Sämtliche Bilder, soweit nichts 
Holothyrus brauen n. sp. 

am) Ampulärer Abschnitt der Coxal- 
drüse, 

atr) Atrium des Trachealsystems, 
hl) Lymphocyten, 

bv) Anfangsteil des Ausfiihrganges 

der Coxaldrüse, 
C) Endsäckchen der Coxaldrüse, 

cp) Carapax, 

crd) Cruraldrüsen, 

C7't) Corticalschicht des Plasmas in 
Coxaldrüsenzellen, 
et) Cuticula, 

ctv) innere Schicht mit stützenden 
Spiralfasern, 

dk) die dorsale Umbiegung der Coxal- 
drüse, 

dr) Verdauungstraktus, 

dv) der distale Teil des Ausfuhrganges 
der Coxaldrüse, 

ed) reticuloses Endoplasma der Coxal- 
drüsenzellen, 

end) Endosternit, 

ejida) seiue membranöse, vordere Apo- 
demen, 
ft) Fettkörper, 

h]3) Hypodermis, 

hi-h) Zellgrenzen, 

hs) Hauptstamm der Coxaldrüs«?, 
hsd) dorsaler Arm des Endteils der 
Coxaldrüse, 

hsp) verbindender Teil des vertikalen 
Schenkels des Hauptstammes und 
des dorsalen Schenkels des End- 
teils, 

hsv) ventraler Schenkel des Endteils, 
rhm) chitinöse, synarthrodiale Membran, 

ck7-) membranöse Wände der Zellen 
im Parastigmalorgane, 



anderes bemerkt ist, beziehen sich auf 

cJis) chitinöses Periti'emma der Aus- 
fuhröifuung der Coxaldrüse, 
it) chitinöse Intima, 
j) Kern, 

If) Luftsäckchen, 
md) Chelicere, 

mg) s. gen. malpighische Drüse, 
mso) Muskulatur des Mundorgans, 
mt) Matrix, 

N) centrales Nervensystem, 
na) dorsaler Schenkel des Nebenastes 

der Coxaldrüse, 
7ij-c) coxales Sinnorgan, 
ns) ventraler Arm des Nebenastes der 

Coxaldrüse, 
nvl) Bündel von Bindegewebsschleifen- 
fasern, welches von der Coxaldrüse 
zu einer Coxa hinzieht, 
oe) Oesophagus, 
plr) Plastron, 
2)md) Chelicerenscheide, 
pso) ein durchgeschnittener Lappen der 

Scheide des Mundorganes, 
pvl) Das horizontale Bündel von Schlei- 
fenfasern, 
rch) chitinöse Intima der Crural- 

drüse, 
sc) Secret, 

sh) Muskeln der Extremitäten, 
skm) Ausfuhröfinung der Cheliceral- 
drüsen, 
skr) basophile Secretschicht im End- 
teile der Coxaldrüse, 
sl) Stützleisten, 
SS/) alte, zugrunde gehende Wand des 

Trachealsystems, 
tr) Tracheen, 



íQ X. Karel Thon: 

vd) Ausführung des Parastigmal- vzl) Bindegewebsfasern, welche in die 

Qrffj^B Intercellularräume derCoxaldrüse 

eingewachsen sind, 
vi) Biudegewebsschleifenfasern, ^^^^ membranöse Bindegewebsele- 

t,.,) vertikaler Schenkel des Haupt- mente, welche die Coxaldrüse mit 

Stammes der Coxaldrüse, ^^n Apodemen des Endosternits 

verbinden, 

vt) Das vertikale, längs der Endo- ^^^^^ Ausfuhrgang der Pedaldrüse, 

sternifsapodemen sich ziehendes ^^^^ Cheliceraldrüse, 

Bündel der Schleifentaseru, ^^^^ Maxillardrüse, 

fz) Bindegewebselemente, zpd) Pedaldrüse. 



Tafel I. 



Fig. 1. Vorderer Teil eines Sagittalschnittes durch die Gegend der Coxaldrüse 

von einem erwachsenen Weibchen. 551. Heidenhain's Haem., Congo R. 
Fig. 2. Ein Querschnitt durch ein jüngeres Individuum am vorderen Rande der 

dritten Coxa. 70/1. Delafield. Haem., Eosin. 
Fig. 3. Ein Querschnitt durch den ampullären Teil der Coxaldrüse bei einem 

jungen Individuum, lio/l. Delafield's Haem., Orcein. 
r'ig. 4. ř^in Sagittalschnitt aus dem dorsalen Teile des Hauptstammea der Coxal- 
drüse. Einzelne Drüsen in verschiedenen physiologischen Stadien. 400/1. 

Di'lafield's Haem., Orange G. 
Fi^. 5. Ein Querschnitt durch die Coxaldrüse des jüngsten Individuums, wo das 

horiziontale Bündel von Schieilenfasern sich mit der Coxaldrüse verbindet. 

300/1. Delafield, Rubin S -f Orange G. 
Fig. 6. Ein Teil aus einem flächenhaften Schnitte durch den vertikalen Schenkel 

des Hauptstammes der Coxaldrüse etwa in der Hälfte der Länge der Coxal- 

drüsenzellen. Corticalschicht und Endoplasma, die Intercellularräume 

mit eingewachsenen Bindegewebsfasern erfüllt. 450/1. Heidenhain, 

Congo R. 
Fig. 7. Ein flächenhafter Schnitt aus derselben Gegend und demselben Praepa- 

rate, wie Fig. 6 in der Höhe der Stützleisten. 
Fig. 8. Eine Drüsenzelle aus derselben Gegend mit einem ausgeworfenen 

Nucleolus. 
Fig. 9. Ein Sagittalschnitt aus dem Hauptstamme der Coxaldrüse mit in 

die Intercellularräume eingewachsenen Bindefasern. 400/1. Dieselbe 

Methode. 
Fig. 10. Dasselbe Organ in gewöhnlichem Zustande bei einem erwachsenen Tiere. 

80/1. Delafield, Orange G + Rubin S. 
Fig. 11. Das Parastigmalorgan am Querschnitt mit secernierenden Zellen. 330/1. 

Delafield, Eosin; ein jüngeres Exemplar. 

Tafel II. 

Flg. 12. p:in Teil aus einem Sagittalschnitte durch die Gegend der Coxaldrüse 
bei einem erwachsenen Männchen um die Situation der queren, ver- 



o žlázách Holothyridû. 41 

bindenden Schleifeufasern zu veranschaulichen 70/1. Heidenhain's Haem., 

Rubin S, 
Fig. 13. Der mittlere Teil des Ausfuhrganges der. Coxaldrüse nach einem Total- 

praeparate. 70/1. Heidenhain, Rubin S. 
Fig. 14. Ein Querschnitt durch ein jürgeres Individuum in der Gegend, wo der 

vertikale Schenkel des Hauptatammes in den dorsalen Arm des Endteils 

übergeht. Delafield, Orange G -f Rubin S. 100/1. 
Fig. 16. Ausmündnngsstelle der Coxal- und Pedaldrüse an der ersten Coxa. (f. 

Heidenhain + Rubin S. 100/1. 
Fig. 16. Vorderer Teil eines Sagittalschnittes durch ein Männchen von Holoth. 

niger n. sp. mit einer hyperplasiischen Crnraldrüse. 70/1. Heidenhain 

Rubin S j- Orange G. 
Fig. 17. Crnraldrüse an einem Querschnitt durch ein jüngeres Individuum. 100/1 

Delafield, Rubin S. 
Fig. 18. Ein Tt-il eines Schnittes durch den Ausiührgang der Pedaldrüse unvřeit 

hinter der Drüse. Einige Teile durchgeschnitten quer und flächenhaft. 

Heidenhain, Congo R. 1000/1. 



■JJ.:'>Ü .lÜlin'. 



•VI.;, i ■j-.: 



Thon: Žlázy Holothyridu. 




Triou del 



Věstník kâ. čestó spole 



Tab. I. 




Lit FarSKVv?rí:e 



;i přírodověd. 1905. č.lO. 



Thon: Žlázy Holothyridu. 



end 




L_ 



Věstník král česlíé spol 



Tab. n. 




t. Farslcy v Pra;:: 



KÎheinat. přírodověd. 1905 č.lO 



■■'-Si, 



í 



XL 

Nové prispèvky k poznání fauny pásma D-di, 
středočeského siluru. 

Podává J. V. Želízko. 

Předloženo v sezení dne 10. března 1905. 



Koncem minulého roku byla mi zaslána panem piof. J. J. Jahnem 
z Brna k určení kollekce zkamenělin z pásma D-d^,, spodního siluru 
od nlálých Přílep, a několik kousků z Prahy, a sice z Nerudovy 
(— Ostruhové) ulice na Malé Straně. Krátce na to, obdržel jsem 
k témuž účeli od pana prof. C. rytíře Purkyně z Plzně větší zásilku 
kulovitých konkrecí se zkamenělinami od Siré — CeJcova, a doda- 
tečný materiál ze známého naleziště od Ejpovic, kterážto místa ná- 
leží rovněž s hora uvedenému pásmu d^,,. 

Ač některé z těchto lokalit, anebo některé v jich blízkosti se 
nalézající, uvedeny jsou v literatuře jako naleziště na zkameněliny 
bohatá, přec seznamy jich nebyly dosud nikde uveřejněny. 

Z té příčiny má býti tato přítomná práce jednak dalším novým 
příspěvkem k poznání fauny pásma D-d^,,, jednak i doplňkem k pracem 
onéch autorů, jež se zkoumáním této fauny zabývali, jmenovitě pak 
doplňkem předchozích prací, pisatelem této zprávy ve „Verhand- 
lungen" říšského geologického ústavu čas od času uveřejňovaných. 

Ze od doby Barrandovy břidlice a konkrece pásma D-d^,, celou 
řadu nových druhů zkamenělin poskytly a dosud poskytují, jest 
známo s dostatek, a proto studium fauny zmíněného pásma jest 
jedno z nejzajímavějších a nejvděčnějších. 

Dříve ještě nežli přikročím k popisu nalezišť a seznamu jich 
zkamenělin, budiž mi dovoleno vzdáti upřímný dík pp. prof. J. J. Jahnovi 

věstník král. české spol. nauk. Třída II. 1 



9 XI. J. V. Želízko: 

a prof. C. ryt. Purkyňovi, za laskavé zapůjčení dotčeného materiálu, 
jakož i za některé přátelské informace nalezišť samých se týkající. 

Malé Přílepy. 

Naleziště toto nachází se v úzkém, tak zvaném severozápadním 
pruhu tmavých, slídiiatých osecko-kváňských břidlic pásma D-d^,,, na 
jihovýchod směrem k Chrustenicům a poblíže známého naleziště 
zkamenělin téhož pásma, Lhotky, ^) ssv od Berouna. Jedna čásť uve- 
deného severozápadního pruhu těchto břidlic, k západu značné roz- 
lohy nabývajících, táhne se od Lhotky směrem k Malým Přílepům, 
Drahelčicům, Dušníkům a Chrášťanům, kdež se pod cenomanskými 
vrstvami křídovými ztrácí, načež zase poblíže Motola na den vystu- 
puje a pokračuje směrem ke Kotlářce a Košířům, Odtud táhne se 
dále přes pravý břeh Vltavy, Nové město pražské, Žižkov, Hrdlo- 
řezy, až k Hioupětínu, kdež pod křídovými vrstvami mizí úplně. ^) 

Z profilu, jejž podali Krejčí a Faistmantel vysvítá, že břidlicové 
pásmo D-cl;^;, jest u Přílep dosti vyvinuto a dobře přístupno. Tvoří 
podklad jedaak kamenouhelné pánve přílepské, která též z části na 
vrstvách pásma zahořanského (d^) spočívá, a jest jednak i podkladem 
vrkev drábovských (d.j), kteréž celý zmíněný pruh břidlic pásma 
D-d^y od západu k severu provází. 

Z uvedeného naleziště určil jsem následovní druhy zkamenělin : 

Trilobiti. 

Placoparia Zippeí BoecJc sp. — Jeden úplný, menší exemplář , 
a část jednoho většího exempláře. Vyskytuje se ve všech skoro dosud 
známých nalezištích pásma d^,,. 

Aeglina prisca Barr. — Několik dobře zachovalých pygidií. 
Známá taktéž z různých nalezišť výše uvedeného pásma. 

PterojJodi. 

Hyolithes sp. — Dva smáčknuté, těžko blíže určitelné kusy. 



^) Peunf.r: Kove naleziště zkamenělin z pásma D-d,,,. (Vesmír, r. XXXII. 
str. 81. Praha 1903.) — Želízko: Ueber das neue Vorkommen einer iinter- 
silurischen Fauna bei Lhotka. (Verhandl. d. k. k. geolog. E. A. Nr. 3. Wien 1903.) 

-) Viz Krejčí — Helmhacker: Vysvětlení geologické mapy okolí praž- 
ského. (Archiv pro přírodověd, prozkoumání Čech, díl VI. Č. 2. Praha 1880.) 



Nové příspěvky ku poznání fauny pásma D-div středočeského siluru. 3 

Brachiopodi. 

Lingula trimera Barr. — Jeden úlomek; Baruanue uvádí druh 
tento od Sv. Dobrotivé. 

Lingula impar. — Několik exemplářů. Známá rovněž z pře- 
dešlého naleziště. 

Lingula sp. — Několik nezřetelných, těžko blíže určitelných 
kousků. 

Orthis (Orthostrophia) socialis Barr. — Několik exemplářů. 
Známá z několika nalezišt pásma dj,, a dg. 

Strophomena primula Barr. — Jeden dobře zachovalý exemplář 
Barrande uvádí druh tento od Sv. Dobrotivé. 



Gastropocli. 

Temnodiscus pusillus Barr. — Jeden exemplář; hojný v růz- 
ných nalezištích pásma d^,,. 

Temnodiscus sp. — Úlomek jednoho malého exempláře. 

Pleurotomaria ^p. — Několik malých kousků. 

Podobně jako v jiných nalezištích, tak i u Přílep vyskytují se 
vbřidle pásma d^;, kulovité konkrece, jež dle Krejčího a Feistmantela ^) 
vedle kuliček od Oseku, Mýta, Šárky, Modřan a Ouval, mají obsa- 
hovati hojné zkameněliny. Které druhy zkamenělin z tohoto naleziště 
by to byly, není však nikde uvedeno. (V jedné konkreci jež mi byla 
odtud zaslána, zjistil jsem těžko určitelný zbytek nějakého graj)tolita) 

Ač se i v blízkém nalezišti u Lhotky vyskytuje množství ku- 
lovitých konkreci, přec jsem v nich přes bedlivou pozornost marné 
po zkamenělinách pátral. 

Naleziště přílepské souhlasí petrograíicky i faunisticky s pro- 
filem nádraží Františkovy dráhy v Praze, *) s Ejpovicemi, ^^ Lhotkou, 
Sv. Dobrotivou a j. Není však na zkameněliny tak bohaté, jako 
veškerá tuto uvedená naleziště. 



^) Orografický a geotektonický přehled území silurského ve středních 
Cechách. (Archiv pro přírodověd, prozkoumání Čech, díl V. č. 5. Praha 188.5) 

*) Počta : O geologickém profilu v nádraží c. k. státní dráhy císaře Fran- 
tiška Josefa v Praze. (Věstník král. české společnosti nauk. Praha 1892.) 

'") Želízko : Weitere neue Beiträge zur Kenntnis der Fauna des böhmischen 
Untersilurs. (Verhandl. d. k. k. geolog. R.— A. Nr. 2. "Wien 1902.) 

1* 



XI. J. v. Želízko 



Sirá — Cekov. 

Zmíněné naleziště kuliček na zkameněliny bohatých, nachází se 
v témž severozápadním pruhu temných, slídnatých břidlic pásma D-dj,, 
jako Lhotka a Malé Přílepy, a sice mezi Sirou a Cekovem, ssv od 
Mýta. Vlastní naleziště, odkud byl pisateli této zprávy materiál 
k určení zaslán, jest totiž sám vylovený Cekovský rybník, uprostřed 
vrstev pásma D-d,;, založený, na jehož dně kuličky zkameněliny ob- 
sahující byly sbírány. ^) Následkem toho že konkrece ty dlouho 
v bahně rybníka ležely, nabyly poněkud jiného vzhledu než ony, 
které pochází z povrchu některých jiných, známých nalezišť. Jsou 
tvaru bud kulovitého nebo vej čitého, místy velmi sploštělé, uvnitř 
barvy šedé, nahnědlé, místy i černé. Z tenkých, sploštělých tonkrecí 
nebylo vůbec možno zkamenělin vytlouci, a některé větší kulovité 
konkrece byly podobně jako jinde úplně bez zkamenělin. Některé 
zkameněliny jsou žlutě, hnědě nebo krvavě kysličníkem železitým 
zbarvené, jinak celkem dobře zachovalé. 

Kuličky tyto nacházejí se též v polích okolí Cekova, jakož i jak 
známo u Siré, Volduch, Oseká atd. 

/ V konkrecích z Cekovského rybníka zjistil jsem tyto zkame- 
něliny : 

THloMti. 

Dalmania atava Barr. — Vyskytuje se zde z trilobitů nejhoj- 
něji, jmenovitě pygidia, hlavy a střední části těla; úplné exempláře 
nezjištěny. 

Dalmania sp. — Jedna hlava. 

Placoparia Zippei BoecJc sp. — Hlavy, střední části těla; též 
i jeden malý stočený exemplář a jeden malý pěkně zachovalý 
liypostome. 

Lichas incola Barr. — Jedna dobře zachovalá hlava. 

Ogygia desiderata Barr. — Jedno pygidium. 

Ogygia sp. cf. desiderata Barr. — Jedna hlava asi o dvě 
třetiny menší, než jak ji Barrande popisuje a vyobrazuje. (Syst. Sil. 
Vol. I. Suppl. PÍ. 4. obr. 1.) 

Asaphus alienus Barr. — Část pygidia. 



") KREJČÍ — Helmhacker: Vysvětlení geologické mapy atd. 



Nové příspěvky ku poznaní fauny pásma D-diy středočeského siluru. 5 

Ulaenus Katseri Barr. — Jedno pygidium s částí těla. 

Illaenus sp. — Jedno stlačené pygidium, a čásC těla jednoho 
exempláře. . .. 

Calymene pulchra Barr. — Dvě pěkně zachovalá pygidia. 

Calymene Árago Barr. Jedna menší hlava a čásť těla a hlavy 
jednoho většího exempláře. 

Trinudeus Réussi Barr. — Jedna dobře zachovalá hlava. 

Aeglina prisca Barr. — Jedna hlava a pygidium s částí těla. 

V konkrecích cekovských jsou dosti hojným zjevem i známé 
shluky, jež Barrande ^^Oeufs ďorigine indéterminée^'' nazývá a zobra- 
zuje. (Syst. Sil. Vol. I. Suppll. PÍ. 18, 35.) 

Ostracodi. 

Primitia boJietnica Barr. — Dosti hojná. 

Pteropodi. 

Hyolithes cinctus Barr. — Dosti hojný. 

Hyoliťlies ceres Barr. — Jeden exemplář. 

Conularia nov. sp. — Jeden exemplář 65 mm dlouhý a 20 mtn 
široký. (O zajímavém tomto kusu promluveno bude později v obšír- 
nější studii o nových zkamenělinách pásma di,, středočeského spod- 
ního siluru.) 

Brachiopodi. 

Orthis {Orthostrophia) socialis Barr. — Dva exempláře. 
Orthisina moesta Barr. — Dosti hojná. 
Lingula sp. — Jeden exemplář. 

Gastropodi. 

Sinuites Soiverbyi Ferner var. evóluta mihi. — Jeden exemplář. 
Oxydiscus (Cyrtodiscus) nitidus Barr. sp. — Několik kousků. 
Pleurotomaria viator Barr. — Jeden exemplář. 

Cephalopodi. 

Orthoceras sp. — Nezřetelný otisk jednoho většího kusu. 



XI. J. v. Želízko; 
b 

Lcimellihranchiati. 

Nucida lohemka Barr. 

Graptoliti. 

'Gtaptólithus avus Barr. 

Ze seznamu tohoto vysvítá, že veškeré tuto uvedené zkameně- 
liny, až na nový druh Conularie, vyskytují se skoro ve všech dosud 
známých nalezištích tak zvaných osecko-rokycanských kuliček. Barrande 
také tytéž zkameněliny vesměs od Oseká uvádí. 

Praha. 

V několika kouscích temné slídnaté břidlice pásma D-dj,,, jejíž 
vrstvy při nedávném kopání základů budov v Nerudově r= Ostru- 
hové) ulici na Malé Straně byly odkryty, a která mi byla panem 
prof. Jahnem zaslána, zjistil jsem pouze tyto zkameněliny: 

Placoparia Zippei Boeck sp. 

Acidaspis Buchi Barr. — (Úplný, krásně zachovalý exemplář.) 

Ulaenus Salteri Barr. 

Strophomena primula Barr. 

Petrografický charakter této břidly jest týž, jaký vykazuje- 
břidla profilu nádraží Františkova v Praze, jakož i Ejpovice, Lhotka 
a Přílepy. ^) 

Ejpovice. 

V minulé své zprávě o fauně z černých břidlic ejpovických, ^)| 
uvedli jsme celkem 23 zkameněliny, jichž počet poslední zásilkoui 
nového materiálu p. prof. C. ryt. Purkyně je o několik druhů roz- 
množen. 

Jsou to druhy následovní: 

') V nedávno vyšlé studii Poctově o geologii Prahy nečiní se však žádné; 
zmínky o výskytu vrstev pásma D-d^y na Malé Straně. (Věstník král. české; 
spol. nauk 1904.) 

*j Weitere neue Beiträge zur Kenntnis der Fauna des böhmischen Unter 
Silurs etc. (Verhandlungen d. k. k. geolog. Reichsanstalt 1902, Nr. 2. S. 61.) 



Nové příspěvky ku poznání fauny pásma D-diy středočeského siluru. 7 

TriloMti. 

Dalmania oriens Barr. — Jedna hlava. Barrande uvádí a vy- 
obrazuje druh tento z kollekce Scharyhó* od sv. Dobrotivé. (Syst. 
Sil. Vol. I. Suppl. PÍ. 14. obr. 22—26). 

JPterojyodi. 

Conularia hohemica Barr. — Dva úlomky s dobře zachovalou 
strukturou. Známa z různých nalezišť pásma d^ až d.j. 

HQ'achiopodi. 

Lingula trimera Barr. — Jeden exemplář; Barrande uvádí 
druh tento od Sv. Dobrotivé. 

Strophomena primula. — Jeden exemplář. Známa taktéž z pře- 
dešlého naleziště. 

Mimo to nalezena ještě jedna pěkně zachovalá část článku 
stvolu nějakého crinoida nového druhu, o němž bude podrobněji na 
jiném místě promluveno. Jinak zastoupeny jsou v posledním materiálu 
i ony ostatní druhy zkamenělin, ve výše zmíněné práci již uvedené. 

Zajímavo jest, že vedle Placoparia Zippei vyskytují se hojně 
hlavy Dalmania atava, jakož i četná, dobře zachovalá pygidia Aeglina 
rediviva. V břidle ejpovické vyskytují se též ony známé podlouhlé 
konkrece, podobného tvaru jako u Lhotky, jenže daleko ne v ta- 
kovém množství, jako přichází v tomto posledním nalezišti. 

Fauna od Ejpovic vykazuje dnes celkem 28 druhů zkamenělin. 
Z profilu nádraží Františkova známo je dosud 12 druhů a ze Lhotkv 
35 druhů. Z nedávno popsaného nového naleziště zkamenělin pásma 
d,;, u Rokycan, v břidle poněkud petrograficky odchylného rázu než jaký 
vykazují shora jmenované lokality, určil Iserle 29 druhů zkamenělin. ^) 



^) Zpráva o novém nalezišti fauny v břidlici pásma D-djj. u Rokycan. 
(Věstník král. české spol. nauk. 1903 ) 



XII. 



Ilirudineen aus Montenegro. 



Von Prof. Dr. R. Blanchard (Paris). 
Vorgelegt iu der Sitzung den 10. März 1905. 



Die von Dr. Mbázek in Montenegro gesammelten Hirudineen 
bestehen aus den durch ganz Europa gemeinsten Arten; die einzige 
Ausnahme betrifft eine gewisse Diwa-Art, welche nur in den südlichen 
Gegenden Europa's vorkommt und die ich vorläufig noch als identisch 
mit Dina quadristriata betrachte. Sieben Arten sind vorhanden, alle 
im Süsswasser lebend. 

Es wäre eine willkommene Ausbeute gewesen, wenn dazwischen 
der südösterreichische Land-Blutegel Xerobdellá Lecomtei anwesend 
wäre ; derselbe scheint aber Montenegro nicht zu bewohnen, da 
er gewiss unter Steinen mit Myriapoden, Insekten, Schnecken u.s. w. 
gefunden worden wäre. Ebenfalls fehlt er in den französischen 
Dauphinee-Alpen, wo ich ihm wiederholt, aber immer umsonst, 
nachgesucht habe. Hoffentlich wird Dr. Mrázek auf seiner nächsten 
'Reise glücklicher sein und dieser seltenen Sehenswürdigkeit begegnen. 



Glossosiphonidae. 

Helohdella stagnalis (Linné, 1758). 

Synonymie. — Hirudo stagnalis Linné, 1758. — Helohdella 
stagnalis (L.) R. Bl., 1896. 

Bibliographie. — R. Blanchard, 1894, p. 25; 1896, p. 4. 

Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. l\. Classe. 1 



,^ XII. R. Blauchard: 

Kin Exemplar aus Podgoiica, 21. August 1902. — Ein Exemplar 
aus ŽablJak. 

Glossosiphonia complanata (Linné, 1758). 

Si/uom/iiiic. — Hirudo complanata Linné, 1758. — Glossiphonia 
sexocnlatu Mo(iuin-Taudon, 1846. 

/lihliog rapide. — R. Blanchard, 1894, p, 27. 

Elf Exemplare aus Podgorica, 21. August 1902. 

Memiclepsis tessellata (O. F. Müller, 1774). 
Synonymie. — Hirudo tessulata O. F. Müller, 1774. — Glosr 
aina tessellata Moquiu-Tandou, 1846. 

Bibliographie. — R. Blanchard 1892 a, 1892 o. 
* Ein Exemplar aus Zabiják. 



GnathoblelličLae. 

Birudo tnedicinalis Linné, 1758. 
Bibliographie. — R. Blanchard, 1894, p. 39. 
* Zwei Exemplare aus Kropač. 

Haetnopis sangiiisuga (Linné, 1758). 

Bibliographie. — R. Blanchard, 1894, p. 48. 

Ein Exemplar aus der Station 68. — Ein Exemplar aus dem 
Schwarzen See (Órno jezero). — Drei Exemplare, deren zwei junge 
aus Nikšió. 



HerpoĎdelličLae. 

Ilerpohdella atomaria (Carena, 1820). 

Synonymie. — Hirudo atomaria Carena, 1820. — Nephelis ato- 
maria Moquin-Tandon, 1826. — N. octoculata, var. atomaria Moqniu- 
Tandon, l'^iQ. 

Bibliographie. - R. Blanchard, 1892 c, p. 170; 1894, p. 56. 

Acht Exemplare aus Podgorica, 21. August 1902. — Fünf Exem- 
plare aus Poščensko jezero, 18. August 1902. — Acht Exemplare aus 
Ivica, 1600 Meter über d. Meer. — Ein Exemplar aus Žabljak, — Ein 
Exemplar, var. Meyeri, aus Nikšič. 



Hirudineen aus Montenegro. 3 

Dîna quadristriata (Grube, 1850j. 

Synonymie. — Nephelis quadristriata Grube, 1850. — N. gran- 
dis Apáthy, 1888. • -. 

Bibliographie. — R. Blanchard, 1894, p. 60. 

Sieben Exemplare aus Podgorica, 21. August 1902. — Drei andere 
Exemplare aus Podgorica. — Vier Exemplare aus der Station 286. 

Wie oben bemerkt, soll die hier als Dina quadristriata ange- 
gebene Art einer näheren Revision unterworfen werden, über welche 
ich späterhin zu berichten beabsichtige. 



Literatur. 

1892 a. — Pt. Blanchard, Description de la Glossiphonîa tessellata. Mémoires 
de la Soc. Zoolog, de France, Y., p. 56 — 68. 

1892 h. — K. Blanchard, Présence de la Glossiphonia tessellata au Chili.' 
Description complémentaire de cette Hirudinée. Actes de la Soc. Scientif. du Chile, 
II., p. 177—187. 

1892 c. — P»,. Blanchard. Courtes notices sur les Hirudinées. — III. Des- 
cription de la Nephelis atomaria Caréna. Bulletin de la Soc. Zoolog, de France, 
XVIL, p. 165; cf. p. 170. 

1894. — Pi. Blanchard, Hirudinées de l'Italie continentale et insulaire 
Bullettino dei Musei di zool. ed anat. comp, délia R. Unie, di Torino, IX., n** 192, 
in -8» von 84 Seiten. 

1896. — R. Blanchard, Viaggio del dott. A, Borelli nella Republica Argen- 
tina e nel Paraguay. Ibidem, XL, n" 263, in -8" von 24 Seiten. 




XIII. 

Versuch die geographischen Koordinaten 
der k. k. Sternwarte in Frag geodätisch abzuleiten. 

Mit zwei Textûguren. 

Mitgeteilt von Ing. Fr. Novotný, o. ö. Professor an der k. k. böhm. technischen 

Hochschule in Prag. 

Vorgelegt in der Sitzung am 24. März 1905. 



In der letzten Zeit wurden Zweifel über die Genauigkeit der 
geographischen Länge der k. k. Sternwarte in Prag ausgesprochen 
und es wurde an das geodätische Institut der k. k. böhm. technischen 
Hochschule zu Prag eine Anfrage gerichtet, es möge den Wert der 
geographischen Länge der Prager Sternwarte angeben. 

Das genannte Institut beschäftigt sich seit längerer Zeit mit 
dem Anschluí3 des trigonometrischen Netzes in der Umgebung der 
königl. Hauptstadt Prag an das trigonometrische Netz I. Ordnung 
des k. und k. militär-geographischen Institutes. 

In dieses Netz hat dieses Institut auch die k. k. Sternwarte in 
Prag als festen trigonometrischen Punkt einbezogen. Wegen Mangel 
materieller Mittel und wegen Mangel an Zeit ist es nicht möglicli 
gewesen, die örtliche Triaugulierung zu beenden und die Entfernung 
sowie die Koordinatendifferenz des trigonometrischen Punktes Ďáblic 
und der Prager Sternwarte neu zu bestimmen. 

Es ist infolgedessen derzeit nicht möglich die geographische 
Länge der k. k. Sternwarte in Prag aus der bekannten geographischen 
Länge des Punktes Ďáblic anders als durch eine neue Messung zu 
bestimmen, welche das geodätische Institut der k. k. böhm. technischen 
Hochschule in Prag auszuführen beabsichtigt. Erst durch eine neue 

Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. II. Classe. 1 



o XIII. Fr. Novotný: 

Messung wird die geographische Länge der Prager Sternwarte definitiv 
bestimmt werden. 

Bevor diese Arbeit beendet sein wird, läßt sich die bisher 
anj:egebi?ne geographische Lauge aus den durchgeführten trigono- 
metrischen Netzen der Umgebung der königl. Hauptstadt Prag nur 
teilweise kontrollieren. 

Ueber die bestehenden trigonometrischen Netze der Umgebung 
der königl. Hauptstadt Prag hat der Verfasser in „ Věstník král. české 
spoleàwsti nauk v Prase'' im Jahre 1901 eine Abhandlung ,,Trigono- 
metrickd síť král. hlavního města Prahy'' veröffentlicht; man kann nur 
die dort angegebenen Daten zur Ableitung der geographischen 
Koordinaten der Prager Sternwarte aus den bekannten geographischen 
Koordinaten des Punktes Ďáblic benützen. 

In der Publikation des k. und k. militär-geographischen Institutes 
in Wien ,,Die Ergebnisse der Triangulierung des k. und k. militär- 
geographischen Institutes" Wien 190L sind die geographischen 
Koordinaten des Punktes Ďáblic wie folgt angegeben : 

■ (p = 50'' 8' 12" . 5.9^7 
A = 52" 7' 56" , 1064 ö. v. Ferro. 

Diese Koordinaten unterscheiden sich von dem Werte, den Litbow 
in „Bestimmung der Breite und des Azimutes m Dahlits"' angiebř, 
wo für die geographische Breite des trigonometrischen Punktes 
Ďáblic zwei Werte angegeben sind: 

cp = 50'' 8' 13" .31 ±0" .18 
cp — 50' 8' 13" .81 ±0" .21. 

Was die geographische Länge betrifft, giebt Bakhuyseií in 
„ Verhandlungen der X. allgemeinen Conferens der europ. Gradmessung"^ 
für Ďáblic 

K — O^öl'^öP. 87 ö. V. Greemvich. 

Reduzieren wir diesen Wert auf das Bogenmaß und auf den 
Meridian der Insel Ferro, so ergiebt sich: 

A zr 32'' 7' 42" . 60 ö. v. Ferro. 

In den folgenden Berechnungen werden wir die ausgeglichenen 
geographischen Koordinaten des trigonometrischen Punktes Ďáblic 
nach den Angaben des k. und k. militär-geographischen Institutes 
beibehalten. 



Die geographischen Koordinaten der k. k. Sternwarte in Prag. 3 

Die geographischen Koordinaten der Prager Sternwarte sind 
im Jahre 1803 von dem Direktor der Prager Sternwarte Prof. Alois 
David bestimmt worden und in der Einleitung zur Publikation des 
Hauptmanns JosEP Jüttnre: ^^Trigonometrische Vermessungen derlcönigl. 
Hauptstadt Prag und ihrer Umgehungen von 1804 bis 1812" 
(Abhandlungen der königl. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften 
1823) werden von den Astronomen David diese Werte angegeben: 

Ç) == 5ö° 5' 18" .5 

1 = 32^6' 0" .0 ö. V. Ferro. 

Nach den Angaben des Berliner astronomischen Jahrbuches 
1901 sind die geographischen Koordinaten der Prager Sternwaa'te 
folgende: ., .,., 

(f = 50° ry 18" .5. 

k :=. 0'' 4"" 6^ . 6 ö. V. Berlin, oder 
A = 52" 5' 7" .2 ö. V. Ferro. 

Oberst Dr. Robeut Daudlebsky von Sterneck, Direktor der 
Sternwarte und der astrom. geodätischen Arbeiten des militär- 
geographischen Institutes in Wien, führt in seiner Abhandlung: 
„ Trigonometrische Bestimmung der Lage und Höhe einiger Punkte der 
Jcönigl. Hauptstadt Prag'-'' (Mittheilungen des k. und k. militär- 
geographischen Institutes in Wien, VII. Band 1887) die geographischen 
Koordinaten der Prager Sternwarte, geodätisch abgeleitet aus den 
geographischen Koordinaten des trigonometrischen Punktes Ďáblic, 
wie folgt an : 

Ç) rr 50'^ 5' 16" .2 
X — 32''4'49".oö. V. Ferro. 

Ev schreibt über die Genauigkeit dieser Angaben in der genannten 
Abhandlung wörtlich: 

Die sich bei den Polhöhen ergebende Differenz von 2'^ . S kann leicht ihre 
Erklärung in Störungen der Richtung der Lothlinie finden, da ja ähnliche Fälle 
schon vielfach, ja man kann sagen, fast ausnahmlos constatiert wurden, und 
zwar dürfte die Ursache dieser Abweichung in D ab lie, welcher Punkt am Süd- 
rande eines ausgedehnten Plateaus liegt, zu suchen sein. 

Die auffallend groí3e Differenz der Länge im Betrage von 17^' . 7, demnach 
bedeutend mehr als einer Zeitsecunde, dürfte jedoch kaum durch Lothstörungcn 
erklärt werden können. Allerdings kann man den Punkt Dablic auch als nahe^^ 
am Westrande dieses Plateaus liegend ansehen und duixh die Attraction des 
letzteren den Zenithpunkt nach Westen abgelenkt annehmen, doch dürfte der 
Betrag dieser Ablenkung kaum größer sein als jener im Meridiane, demnach 

1» 



, XIII. Fr. Novotuý: 

hi-clistens zwei bis drei Bogensecunden. Xachdem ferner die Sternwarte iu 
Pra" so gelegen ist, dass größere Lothstörungen in der Richtung Ost- West 
kaum wahrscheinlich sind, so dürfte diese große Differenz der Länge wohl 
einer anderen, dermalen unbekannten Ursache zu zuschreiben sein. 

Es wäre ein lohnendes Unternehmen, den Läugenunterschied zwischen 
der Präger Sternw^arte und Dablic mittelst Lichtsignalen oder durch 
Clironometerübertraguug direct zu ermitteln; schwierig wäre diese Ausführung 
keinesfalls, umsoweniger als eine so große Differenz bald konstatiert sein müsste." 

Professor Dr. Gulss und der Direktor der Prager Sternwarte 
iii Prag PuoFEssoR Dr. L. WEmECK, haben nach der Horrelow-Talcot 
Methode die geographische Breite der Prager Sternwarte aus mehr 
als 3500 Beobachtungen ermittelt. Die Beobachtungen und das eud- 
giltige Resultat sind in den „ Verhandlungen der von 15. his 21. October 
1806 in Lausanne ahg. Conferenz der europ. Gradmessung'' publiciert 
worden und zwar: 

(p — ÖO'ö' lô'\86±0'' .00. 

Im Jahre 1899 hat Dr. Y. Láska in .^Rospravy česJcé aJcademie 
císaře Františka Josefa pro védy., slovesnost a umění'' einen Artikel 
veröffentlicht (Stanovení zeměpisné šířky observatoře c. k. české 
university v Praze), wo er die geographischen Koordinaten der 
Stei'nwaite in Prag durch folgende Werte angiebt: 

<p — ÖO"" 5' 15" . 86 

l — 0^ 57'"- 40^ ,346 ö. v. Greenwich, oder 

X — SŽ"" 4' 49" . 14 ö. V. Ferro. 

Der genannte Verfasser hat die geographische Länge der Prager 
Sternwarte geodätisch aus der geographischen Länge des Punktes 
Ďáblic, und zwar aus den Angaben des Obersten von Sterneck 
a = 32° 4' 39" . 50 ö. V. Ferro, oder l — 0'' 57"^ . 40' 33 ö. v. Greemvich) 
abgeleitet. 

Die angeführten Werte der geographischen Koordinaten der 
k. k. Sternwarte in Prag unterscheiden sich ziemlich stark von den 
Werten, die das „Berliner astronomische Jahrbuch" angiebt. 

Was die geographische Breite der Prager Sternwarte betrifft, 
ist die Angabe nach Gruss und Weineck als eine genaue zu betrachten, 
da diese aus den zahlreichen astronomischen Beobachtungen mit 
einem mittleren Fehler von ±0" .00 bestimmt ist. 

Die geographische Länge der Prager Sternwarte nach der 
Angabe des Obersten von Sterneck (A — 32° 4' 49" . 5) unterscheidet 
sich von der Angabe des Berliner astronomischen Jahrbuches 



Die geographischen Koordinaten der k. k. Sternwarte in Prag. 5 

(Â ~ 52« 5' 7" . 2) um 17" .7\ diesen Wert giebt auch Sterneck in 
seiner Abhandlung an. 

Da es sich um eine so bedeutende., Differenz und nur ura eine 
Kontrolle der Sekunden der angeführten geographischen Länge handelt, 
so können wir zu diesem Zwecke die bestehenden trigonometrischen 
Netze benützen, wenn wir dieselben als ebene betrachten, da die 
Entfernung der Punkte nicht den Wert von 7 hm übersteigt. 

1. Der trigonometrische Punkt „Sternwarte''' ist in das 
trigonometrische Netz des Katasters einbezogen und seine Koordinaten 
auf Gust er ber g bezogen, sind nach der Angabe des k. k. Triangu- 
lierungs- Calcul-Bureau des Grundsteuer-Katasters: 

X — — 227. 884-38 (nördlich) 
yz=i- 1.9.7Ö7-69 {östlich). 

Der trigonometrische Punkt Ď á b I i c des Katasternetzes ist 
nicht identisch mit dem heutigen Punkt Dáblic des k. und k, militär- 
geographischen Institutes, und nach der Angabe des Hofrates A. Broch 
lag der Katasterpunkt Dáblic südlich um 28-9 m und westlich um 
69-8 m vom Sterneck'schen Punkt. 

Der Steinpfeiler des Katasternetzes ist nämlich vernichtet worden 
und an seiner Stelle befindet sich gegenwärtig ein Steinbruch. Es ist 
also nicht möglich, die Entfernung und die Koordinatendifferenz direkt 
aus den trigonometrischen Netzen der Katastervermessungen zu ermitteln. 

Oberst von Sterneck hat im Jahre 1877 das trigonometrische 
Netz der Umgebung der königl. Hauptstadt Pj'ag durchgeführt und 
hat dieses Netz an den Punkt Dáblic und an den trigonometrischen 
Punkt „Na pískách'- angeschlossen. Die Lage der einzelnen Türme 
in Prag hat er durch rechtwinklige Koordinaten bestimmt und für 
den Anfangspunkt des rechtwinkligen Axensystems hat er den Punkt 
Dáblic gewählt. Li dieses trigonometrische Netz hat aber Oberst 
von Sterneck nicht den trigonometrischen Punkt „Sternwarte" 
direkt einbezogen; und es ist deshalb abermals nicht möglich aus 
dem trigonometrischen Netze des Obersten von Sterneck die Entfernung 
und die Koordinatendifferenz der beiden Punkte direkt abzuleiten 
und darnach auch geodätisch die geographischen Koordinaten der 
Prager Sternwarte aus den geographischen Koordinaten des Punktes . 
Dáblic zu bestimmen. 

In beiden trigonometrischen Netzen sind jedoch gemeinschaftliche 
Punkte und es ist besonders der trigonometrische Punkt 1 St. Veit 
gemeinschaftlich für beide Systeme. 



G 



XIII. Fr. Novotný: 



Die rechtwinkligea Koordinaten des  St. Veit sind nach 
Angaben des k. k. Triangulierungs- und Calcul-Bureaus des Gruud- 
steuerkatasters (auf Gusterberg bezogen) folgende: 

a; — — 228.325-70 m (nördlich) 
y z=z — 18.611-38 m (östlich). 

Die rechtwinkligen Koordinaten des  St. Veits auf Ďábli c 
bezogen sind nach Angaben des Obersten von Sterneck: 
s) — 6046 ■69 m (südlich) 
y ■=. 4578-60 m (ivestlich) 




Fig. 1. 



Wen wir die angegebenen rechtwinkligen Koordinaten auf den 
Anfangspunkt des Systems A St. Veits reduzieren (Fig. 1.), so 
bekommen wir folgende Koordinaten: 



l\)y^—öst. 4578-60 m -, 
P^)y.^ —östl. 1146-31 m; 



ÍP, =: nörd. 5046-59 m 
X., in Süd. 441-32 m 



zly^,_ = 3432-29 m-, ^ x^., 



5487-91 m 



Die Entfernung  St. Veit — a Ďáh\ic = 6814-08 m (Vergleiche 
Tafel II und III der Abhandlung des Verfassers „TrigonotnetricJcá 
síť král. hlav. města Prahy''). Sind die angeführten Koordinaten- 
differenzen bekannt, so lässt sich leicht die geographische Lage der 
Präger Sternwarte aus den bekannten geographischen Koordinaten 
des trigonometrischen Punktes Ďáblic bestimmen. 



Die geographischen Koordinaten der k. k. Sternwarte in Prag. 7 

Nach den Tafeln des Oberstlieutenants H. Hartl: „Tafdn 
enthaltend die Ausmasse der Bieridian- und Par allelhreis- Bögen, dann 
die Logarithmen der Krümmung s - Radien des BesseVschen Erd- 
ellipsoides'' (Mittheilungen des k. und k. militär-geographischen 
Institutes in Wien. 1894.) gehören zu der mittleren geogiaphischeu 
Breite der beiden Orte folgende Werte für eine Sekunde des Meridian- 
und Parallelkreises : 

arc 1" M = 30-89404 m 

arc 1" p = 19-8666 m. 

Die früher angeführten Koordinatendifferenzen auf den Meeres- 
horizont für die Meereshöhe der Prager Sternwarte h,, = 197-0 m 
und Ďáblic h-^ =1 359-97 m reduziert geben : 

z/i/j2 =: — 3432-14 m (ivestlich) ^) 
zJx^. = — 5487-61 m (süd.) 

Da diese Entfernungen verhältnismäßig sehr klein sind, so 
kann die sphäroidische Gestalt der Erde vernachlässigt werden und 
wir können kurzerhand die geographischen Koordinaten der Prager 
Sternwarte aus den Koordinatendifferenzen und aus der bekannten 
Länge einer Sekunde des Meridian- und des Parallelkreises ermitteln. 

log ^^,0 = 3-535 5650 n log ^cc,. = 3-739 3880 n 

log arc 1^ = 1-298 1235 log arc 1';^ = 1489 8747 



log ^^ = 2-257 4415 log ^^\-„ = 2-249 5133 



arc ip arc 1'^ 



M= —172". 7593 zJ(p:=z - 177". 6288 

A,= 32^ 7' 56". 1064 <p^= 50"" 8' 12". 5967 

z/A = — 0« 2' 52". 7593 z/g) =: — 0» 2' 57". 6288 



l — 32"" 5' 3". 3471, oder cp = 50" 5' 14". 9679, oder 

A — 52° 5' 3". 35 cp zr 50" 5' 14". 97 

Durch die angeführte Methode haben wir also die geographi- 
schen Koordinaten der Prager Sternwarte berechnet, ohne die sphä- 
roidische Gestalt der Erde zu berücksichtigen. Rechnen wir nun die 
geographischen Koordinaten der Prager Sternwarte mit Rücksicht 
auf das Bessel'sche Ellipsoid, so bekommen wir Werte, die sich sehr 
wenig von den berechneten Werten unterscheiden. 



*) Dr. V. Láska giebt in der citierten Abhandlung folgende Werte an: 
zJy,^— 3434-70 m, Jx^^:= 5495-01 m 



XIIÍ. Fr- Novotný: 



Já y^ 



— ít 


í Cvi 


— íl 








zn -^ 




et 




ř í- 


'- 1 



-J — --c 

^ ÏJj — 
o C O 

p- «u «+-< 

^ .2 ^ 



^ 




— Î 


Î 


t^ 


o 


s 


^^ 


c-a 


^ 


o 






>-1 




^ 


c 


o 




ť>. 






> 


^ 


'^ 


_ 


■3 


^ 


co 


^ 
•c 


s 


■^ 


""i 


c 




.1^ 




^ 


O 


1 


^ 


X 


■-^ 


^': 


1 










ÍS 




—i 


1 1 


II 


^4-1 








1 1 


tt 


.22 


— 


o 


H 






ft. 
































^ 


■£ 


= 


.50 


■§ 


~ 


^ 


"g 


s 


Ci 


























,~\ 


š 


• — 




3 


-> 




•^ 


sc 


•^ 




35 



-Ž 'ř HP 



s?: 



7 = O 









o 
^ 



8^1 
+ 






o 
o 

o 



«:> 






21 

55^ 



o CM 

>0 or, 



&- 



9^^ 
^ 



&- 



I O/- 



KO 



&■ 



'M 



&• 



+ 







=^ 










,-i 


Ol 


Ä 


ö^ 




CM 


co 


1 



8^ 



+ =« 



&- 



0^ 



Ol 



«Sa 



II 
8- 



CM 

^" 
CM 

Ci 

OD 
O 

'-O 



co 



ÖS 



CM O 

IC 00 

CM CO 

>-i co 

<^ s 

>-i co 

00 '^ 



Ö5 



g 




o 


'^O 


CM 






00 


CM 


Ci 


II 


II 




8^ 




co 




ç^ 



Co 

Ci 



CM 



8- 



CM 



QO 
CM 






CM 



C\J 



1^ t- 

Ci CM 

^ Il "^ "to 

^ t^ -' -• 
S^ GO O, ř, 

»O ^ "^ ^ 

A* ^ ô^ 

CM >S lo ^ 



H II 



8^ 



8- 



Die geographischen Koordinaten der k. k. Sternwarte in Prag. 



SVl 


t^ 


o 


Ci 




fo 


Oi 


o 


cva 




CVI 


^ 


«^ 


o 




'-^ 


00 


o:> 


Oi. 




l>- 


oo 


'-0 


■^ 




II 


II 


ÖD 
II 


ib 


CM 

O 


-"; — 








o 



05 



CM 
O 
O 




C^^ 



^ 


^ 


CO 




i 


öi ö~. 



CM 



CO 






^ 



CM 
CM CM 



1:0 Cvi 

>0 iO 



o 

01 O 



M 



^t TT: 



to 


00 


to 








'^ 


co 


Ci 


Í-O 


co 


oc 


co 


Ci 


^ 


to 


<3:> 


^ 


>-l 


>o_. 


CM 


00 


t^ 


>~l 


\tH 


CM 


ce 


t^ 





'^ 


*o 











co 


•-O 



'^00 



&^ 



*i &1 



ř^ ř.*A 



^ 



^ |CM 

Í5i 



to 

co 

o 



Co to 
to Ci-S 
Ci ■ o 



"^ O 



00 






CM 



CM 



■qo 

'S 






a 



o 

« 



co ^ 



^ co 



^ >o 



o Ol 

»o co 



cá 



(D OS 



Qc^ 






23 


^ 


í-t 


^ 











r^ 


^ 


Cb 


















ö 


li 


fl> 






O» 


^ 


.!-:> 






QJ 




n: 


c 


fl 


s 




Ol 





J=Í 








co 03 

fcß 2 

?ä O) T3 

'n =^ 'čc 

Oj p: 
/— ^ !-i -tJ 

O . CJ 

3 2 'S 

a ^ ^ 

Ö 
Oi 



n3 



H 



^ *3 ^* 

<U ^ ÍP 

Q O "-5 



10 



XIII. Fr. Novotaý: 



Nach der Publikation des Verfassers ,, Trigonometrická sít kráL 
hlav. města Prahy'' (Verhandlungen der königl. böhm. Gesellschaft 
der Wissenschaften. Prag 1902) erhalten wir für beide Systeme (des 
Katasters und des Netzes von Sterneck), wenn wir den trigono- 
ineti-ischen Punkt  St. Veit als gemeinschaftlichen Punkt für 
beide Netze wählen, die relative Lage der beiden trigonometrischen 
Punkte A Sternwarte und A Ďáblic, sowie auch die relative 
La'^e der anderen trigonometrischen Punkte der königl. Hauptstadt 

Prag. 

Die so reduzierten Koordinaten der einzelnen trigonometrischea 
Punkte unterscheiden sich, und die betreifenden Differenzen sind ia 
(1er angeführten Abhandlung (Tafel VII.) zusammengestellt worden. 



VII. Tafel der Koordinatendifferenzen von  St. Veit. 



Trigono- 
metrischer 
Punkt 



Ver- 
messung 



Abscisse x 

von St. Veit 

in m 



Differenz 
in m 



Ordinate y 

von St. Veit 

in m 



Diífereuz 



^ Karlo V . . 
^ St. Katharina 
^ St. Stephan 



Kataster 
Sterneck 

Kataster 

Sterneck 

Kataster 
Sterneck 



2432-43 Süd]. 
2443-31 „ 

1887-27 „ 
1897-18 „ 

1586-04 „ 
1595-96 „ 

Mittel: 



—10-88 

— 9-91 

— 9-92 

— 10-24 



2012-45 östlich 
1998-40 „ 

1772-44 
1761-89 

1732-42 
1723-67 

Mittel: 



-1-14-05 

-f- 10-55 

-j- 8-75 
+ 11-12 



Zur Bestimmung der Genauigkeit und Verläßlichkeit der berechneten 
geographischen Koordinaten der Prager Sternwarte kann man also 
die angeführte Tafel benützen. 

Es ist also möglich, wenn wir beide Systeme auf diese Vv^eise 
vergleichen, die trigonometrischen Punkte des Katasternetzes mit 
Rücksicht auf die trigonometrischen Punkte des railitär-geographischeu 
Institutes nach Norden um 10-24 m und nach Osten um 11-12 m zu 
verschieben. 

Da wir in die Berechnung den trigonometrischen Punkt  Stern- 
warte aus dem trigonometrischen Katasternetze genommen haben, 
so können wir annehmen, daß diese Unsicherheit oder Möglichkeit 
der ähnlichen Verschiebung auch für den Punkt  Sternwarte 



Die geographischen Koordinaten der k. k. Sternwarte in Prag. l \ 

des Katasternetzes mit Rücksicht auf das trigonometrische Netz des 
militär-geographischen Institutes gilt. Dadurch ist gleichzeitig bestimmt, 
mit welcher Genauigkeit sich die geographischen Koordinaten der 
Prager Sternwarte derzeit und auf diese Weise berechnen lassen. Da 
zur Entfernung 10-24 m in der Richtung Nord-Süd ein Winkel von 
0" . 33 und zur Entfernung 11-12 m (West-Ost) ein Winkel von 0" . 64 
gehört, so können folgende Werte für die geographischen Koordinaten 
der Prager Sternwarte angeführt werden: 

ipzzzöO^'ö' 14" .93±0" .33 
1 = 32"" 5' 3" .44 ±0" .54 

Die geographischen Koordinaten der Prager Sternwarte können 
nicht auf geodätischem Wege ohne neue Messung mit größerer 
Genauigkeit bestimmt werden. 

Die geographische Länge ist daher auf 0" . ö bestimmt. 

Eine direkte Ableitung der geographische Länge und Breite 
der Prager Sternwarte von dem Anfangspunkt Gusterberg des Koordi- 
natensystems des Katasters aus den gegebenen rechtwinkligen 
Koordinaten der Prager Sternwarte kann nicht empfohlen werden. 
Die geographische Lage des Anfangspunktes Gusterberg ist in der 
L Auflage der ,^ Instruktion sur Ausführung der trigonometriscJien 
und polygonometrischen Vermessungen, behufs Herstellung neuer Pläne 
für Zwecke des Grimdsteuer- Katasters'-^ Wien 1887 folgendermaßen 
angegeben : 

(p — 48'' 2' 20". 50 

X — 3P 48' 9" .17 ö. V. Ferro. 

In der neuen Auflage der angeführten Instruktion aus dem Jahre 1904 
sind für Gusterberg folgende Werte angegeben : 

g5=:48» 2' 18". 47 
- X — 3P48' 15" .05. 

Die letztgenannten Werte sind wahrscheinlich korrigierte Werte 
nach den Ergebnissen der internationalen Erdmessung. Es ist das 
besonders die geographische Länge, die sich mit jeder neu aus- 
geführten Gradmessung ändert. So z. B. wurde für Berlin bis 1859 
die geographische Länge 1:=^ 11° 3' 41" .25 ö. v. Paris angegeben, 
die durch die neue Messung auf A =: 1P3' 28" .30 korrigiert wurde. 
Der neue Wert unterscheidet sich von den früher angeführten um 
12" ,95. Es ergab sich ebenfalls eine Änderung der Werte der 



12 



XIII. Fr. Novotný: 



fteo"Taphischeu Länge der Sternwarte zu Greenwich und zu Paris, 
bezogen auf den Meridian der Insel Ferro. 

In dieser Abhandlung ist di3 Differenz der geographischen 
Liin^^en (h-eenwich-Ferro — 17° 39' 44" . 55 benützt worden und die 
Ergebnisse sind auf den Meridian von Ferro reduziert. 

Die Meridian-Konvergenz zwischen Ďábli c und Güster ber g 
ist nach Berechnungen des Verfassers y ~ 14' 45" {,,Das trigono- 
metrische Nets des Katasters im Gebiete der Jcönigl. Hauptstadt Prag'-^ 
Sitzungsberichte der königl. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften 
in Prag, 1903.) und da der Fehler bei der Orientierung der Basis 
bei Gusterberg 4' 6" 2 beträgt, so unterscheiden sich die Azimute 
des trigonometrischen Netzes des Katasters von dem trigonometrischen 
Netze des militär-geograpliischen Institutes uta 18' 51" .2 (Siehe 
Tafel V., NovoT.xr : „Trigonometrická síť král. hlav. města Prahy. '■• 

Naclideni aber die Entfernungen der einzelnen trigonometrischen 
Punkte in beiden Systemen gut stimmen, kann doch die geographische 
Länge und Breite der Prager Sternwarte auf die angeführte Weise 
l)estimmt werden. 

Wenn wir nämlich die Entfernungen der einzelnen trigono- 
metrischen Punkte in beiden Systemen von dem gemeinschaftlichen 
PuiJřkt A St. Veit vergleichen, so bekommen wir nach der Tafel IV 
der angeführten Abhandlungen folgende Werte : 



Dreieckseite 



■Kj \, A^ I Nach dem 
Nach dem i ^ . 

Kataster- ! ..'^^^^ ^^\ 
netze jmil.geograph. 
Institutes 



Differenz 



A St. Veit — A Karlo V . . . 
^ St. Veit — A St. Katharina 
^ St. Veit — A St. Stephan . 



3157-00 VI 
2589-08 m 
2348-79 m 



3156-48 m 
2589-12 m 
2349-07 m 



+ 0-52 

— 0-04 

— 0-28 



Es bestehen daher in den Entfernungen der trigonometrischen 
Punkte des einen und des anderen Systems nur kleine Differenzen. 
Dadurch ist auch die Berechtigung für die angeführte Berechnung 
der geographischen Koordinaten der Prager Sternwarte bewiesen. 

Die so berechnete geographische Breite {(p = 50° 5' 14" . 93) 
unterscheidet sich von dem astronomisch bestimmten Werte (y = 50^ 
o' 18" . 86) um 3" . 93, was teils durch Störungen der Richtungen 
der Lotlinie und teils auch durch den angeführten Vorgang sich 
erklären läßt. 



Die geographischen Koordinaten der k. k. Sternwarte in Prag. 13 

Endlich sei noch auf die Dissertationsarbeit des Herren Dr. A. 
Semerad hingewiesen, welcher die geographischen Koordinaten der 
Prager Sternwarte von Hermannskogel bei Wien aus dem trigono- 
metrischen Netze I. Ordnung des k. und k. militär-geographischeu 
Institutes und aus dem Dreiecke: Â Sternwarte, a Ďáblic 
A Wim mer o vy sady des trigonometrischen Netzes des Katasters 
abgeleitet hat. 

Diese Arbeit hat der Verfasser zur Beurteilung erhalten und 
kann aus derselben folgende geographischen Koordinaten angeben: 

(p = 50' 5' W . 6949 
A = 52^5' 3". 2462. 

2. Es ist aber noch eine andere Metode, die geographischen Koordi- 
naten der Prager Sternwarte direkt abzuleiten möglich, nämlich aus 
der Lagendifferenz des trigonometrischen Punktes D á b 1 i c der Kataster- 
vermessung und des trigonometrischen Punktes Ďáblic des militär- 
geographischen Institutes. 

Der trigonometrische Punkt Ďáblic der Katastervermessung 
ist vernichtet worden und derzeit ist nur der gleichgenannte trigono- 
metrische Punkt des militär-geographischen Institutes vorhanden. 

Im Jahre 1863 wurde jedoch die gegenseitige Lage der beiden 
Punkte durch ein kleines trigonometrisches Netz bestimmt und die 
zugehörigen Ergebnisse sind in der Abhandlung Littrows „Bestimmung 
der Meridiandifferens Leipzig- Dablitz für die von Herrn General- 
Ueutenayit J. J. Baeyer vorgeschlagene 3Iitteleuropäische Gradmessimg. 
Wien 1868'' — angeben. 

Littrow beschreibt die gegenseitige Lage der beiden Punkte 
wie folgt: 

„Zur Ausführung der geodätischen Messungen war bereits im Jahre 1862 
von den Offizieren des geographischen Institutes auf dem westlichen Hochplateau 
des Berges eine Pyramide und ein steinerner Beobachtungspfeiler errichtet 
worden, beiläufig 40 Klafter südwestlich von jener Stelle, avo ein Steinhaufen 
den Ort anzeigte, an welchem bei derjoben erwähnten frühereu Triangulation der 
trigonometrische Punkt sich befunden hatte." 

Einzelne Längen und Winkel maaß im November 1863 Dr. E. 
Weiss und an diesen Arbeiten beteiligte sich auch der damalige 
Lieutenant Robert von Sterneck. 

Die gegenseitige Lage des Observatoriums 0, des alten Kataster- 
punktes K und des neuen Punktes P des militär-geographischen 
Institutes, ist in der Fig. 2. dargestellt. Der Punkt S ist ein Hilfs- 



14 



XIII. Fr. Novotný: 



punkt und die Richtung PF giebt die Richtung auf den trigono- 
metrischen Punkt Bezděz (Bössig) an. Im Observatorium befanden 
sich steinerne Pfeiler 0, i)/, F; für ein Universal-Instrument, 
M für einen Meridiankreis und V für einen Vertikalkreis. 




Durch direkte Messung sind folgende Winkel und Längen 
bestimmt worden: 



^PKV— e^" 29' 27''. 8 
^ PKS — 31 10 40 .8 
^KPS = 67 47 51 .5 

Oj_= 3-189 Wiener 
MV= 2-038 „ 
M0_= 1-418 „ 
KV =23-711 „ 
'KŠj= 37-788 „ 
PH = 21- 134 ,, 
S0 = 16-115 „ 
KP =40-3 19 „ 



^PSO zrz 45'> 15' 33' 

^PSK =81 1 10 
^ KPP' = 134 5 57 
Klafter z= 60479 m 

„ = 3-8650 „ 
=z 2-6892 „ 
= 44-9675 „ 

„ =71-6643 „ 
= 40-0803 „ 
= 30-5618 „ 
= 76-4643 „ 



.5 
.3 

.4 



Andere Seiten und Winkel sind berechnet worden. Die Seite 

KP wurde auf 40316 Wiener Klafter berechnet und dieser Wert 
ist auch für die weitere Rechnung benützt worden. 



Die geographischen Koordinaten der k. k. Sternwarte in Prag. 15 

Die Winkel in dem Dreiecke KPS sind um den Betrag von 
-f- 5" . 8 korrigiert worden, da ihre Summe um 17" . 4 kleiner war 
als 180\ 

Littrow giebt mit Bezug auf die Punkte K und P diese end- 
giltigen Werte an : 

^^FPK—lSá^^ry .9 = 134''5'54" 

PK = 40-3 16 Wiener Klafter = 76-4586 m. 

Das Azimut der Seite Ďáblic-Bezděz (Bössig) ist nach der 
Publikation : „ Ergebnisse der TrianguUerungen des Je. und Je. militär- 
geographischen Institutes. I. Band 1901, S. 11.", von Norden gegen 
Süden gerechnet 21'^ 59' 42" . 206, oder wenn wir das Azimut dieser 
Seite von Süden über W^esten gegen Norden rechnen, so bekommen 
wir : 

app> — 20P 59' 42" . 206 ] da der gemessene Winkel KPF : 
okpp' == 134 5 57 .4 beträgt; so ist das Azimut der Seite PK: 
apK — 67'' 53' 44" . 806 

Aus dem berechneten Azimut apK und der Seite PK können wir 
leicht die Koordinaten-Differenzen ^ x, zl y bestimmen : 

log 76-4o86 — 1-883 4263; log 76-4586 zr 1'883 4263 

jpg sin 67^03' 44" .806 — 9-966 8458 ; log cos 67^ 53' 44" . 806 = 9-57.5 5256 

logzJy =: 1'850 2721 ; log J x — 1-458 9519 

ZI y z=i 70-839 m ; ^x = 28-771m^) 

Die Katasterkoordinaten des alten trigonometrischen Punktes Dáblic 
{K) sind nach der Angabe des k. k. Triangulierungs-Calcul Bureau 
folgende : 

Xk z=^ 233. 369- 03 m (nördl), y^ —23091-61 m (ösfl.) 

' zJx= 28-771 m (nördl), zJy = 70-839 m (östl.) 

xp —233.397-801 m {nördl.), yp —23162-509 m {bsÜ.). 

Dadurch sind die Koordinaten des neuen trigonometrischen Punktes 
Ďáblic (P) des militär-geographischen Institutes in dem Koordinaten- 
systeme des trigonometrischen Katasternetzes bestimmt. Da in diesem 



^) Nach der Publikation: „Vie astronomisch-geodätischen Arbeiten des k. und 
fc. militär-geographischen Institutes in Wien. VI. Band^ ist jdyzz:70-84 m und 
^x-=:z 28-77 m. Punkt K lag 70-S4 m westlich und 28-77 m südlich vom Punkte P. 



1^ XIII. Fr. Novotný: 

Netze auch der trigonometrische Punkt  Sternwarte bestimmt 
ist und zwar durch die Koordinaten: 

xs= 227 .884-38 m (nördl), ys— 197Ö7-69 m (östl), 

so. sind die Koordinatendifferenzen zwischen a Ďábli c (P) und 
A Steiunvarte: 

Jx^^ — 55 13-421 m\ J y^. = 3404-819 m. 

Der trigonometrische Punkt  Sternwarte liegt deshalb um 
5513-421 m südlich und 3404-819 m westlich von dem trigonometrischen 
Punkte Ďáblic (P) des militär-geographischen Institutes. 

Die geographischen Koordinaten des trigonometrischen Punktes 
A Ďáblic (P) sind nach der Publikation: „Ergebnisse der Trianga- 
licrungen des Je. und Je. miUtär-geograpJiiscJien Institutes. Band I. 
1901. S. 11" folgende: 

q)p=:50^8' 12" . 5967 
Ip — 32"" 7' 56" . 1064. 

Da arc l'^^zzi 30-8940 m und arc lp=^ 19-8666 m, gehören zu den 
Werten ^ x^ç, = 5513-421 m, ^ yy2 == 3404-819 m diese Winkelwerte: 

zlx'l, — 178" . 4625 zz: -J' 58" . 462, 
^y"l = 171" . 3841 — 2' 51" . 384. 

Es sind deshalb die geographischen Koordinaten der Prager Stern- 
warte, ohne Rücksicht auf die Reduktion der Meereshöhe und ohne 
Rücksicht auf die sphäroidische Gestalt der Erde : 

(fs — 50^ 5' 14" . 1342 = 00" 5' 14" .13 

Is = 32^ o' 4" .7223 — 32° 5' 4" . 72. 

Wenn wir aber die geographischen Koordinaten der Prager Stern- 
warte unter Berücksichtigung des BesseVschen Ellipsoïdes und der 
Reduktion auf die Meereshöhe rechnen, so bekommen wir mit. 
15cnützung der Tafeln von Jordan folgende Werte: 

Gegeben : Ďáblic: cp,^ — 50" S' 12" . 5967; X^ — 32^^ 7' 56" . 1.064 
Sternwarte: x '—. — 551318 m\ y ^= — 3404 67 m 

(f,„— ^i + y» — 50° Ö' 43" . 80 

ç)j = 50« 5' 15" . 00 
log \l\zz: 8-5101251,2; log [2] =z 8-5089273,2; log V- = 0-0011996,5 



Die geographischen Koordinateü der k. k. Sternwarte in Prag. 



17 



&■ 






I ^ 






sT 5si 8- 



^ 






5si 


8^ 5Si 


2L 


■O 1 ! 



CS) ts. 

CO CVI 
Q, O CO 






ÇJï öi 





s 


OD 


■^ 






î^ 


o 


(M 


or, 


O 


N. 


O 


C^ 


^ 


tv 


'^ 


O 


o 


UO 


11 


II 


11 


1 1 


■ — 1 




CM 


O 


1 1 


o 


Ç^ 


Ö- 


o 


O 







^ 



<^J 










<u^ 










cc 






* 




C^J 












nT 


Ol 


^; 




f-H 


^ 


':^ 


r^ 


f-H 


O-j 


co 


co 


íM 


O 


'^ 


Ci 


<Ä 




IV 


l> 


UÎ 


O 


1 


?o 


Cv 


co 


K5 



O 

o 

o 

Ö 



g 


Ci 












IV 


■tc 












CO^ 


00 












'^ 


(M 












<M 














tv 


>• 












CO 
co 
CM 


IV 


tv 


CM 


c? 


Ci^ 


o 


>-H 


■^ 


o 


IV 


o 


"^ 


>~< 


Ci. 


^ 


^ 


o 


ól 


1 


o 


ÍO 


Ci 


■to 


r^, 


1 1 


1 


IV 


IV 


co 


co 




11 


II 


Í5 


či 


cb 


'Ó 



Oo Ci. 

co" o" 

(M CO 

o 'M 

1-H Iv 

^ O 

o 00 

cf-1 či 



Cíi &i 



5S,' 



5i 



8- 



co 



^ 


Ol 


íM 


1 


1^ 




co 




co 


II 


Ol 


11 


Ol 


Ci 




ÍO 


II 


ÜO 




Oq 



t^ 



C. ..«5 



GC 



^ 


^ 


ÎC 


'VO 


o 


CC; 


>^ 


Ol 


^ 


^ 






ÍT- 


~~l 


^ 


'0 


^ 


^ 


ÍV 


Ol 


Ol 


I 


co 
II 


11 


II 

c 


II 


'-í 


-< 



»!5 



8^ 



I — I 
Ol 



+ 

o 

8« 

II 



8^ 



OJ 


'^^ 


oa 


CM 


O 


(v 


co 

II 


co 

1! 


•^ 


H 


J" 





\H 










»JTS 










^ 








g; 




t^ 


■^ 


^ 


<o 




^ 


o 


Oi 


»o 


.^ 


O 


co 


Ci 


^ 


'/J 


o 


iO 


>-H 


>o 


^J 


Oí 


IV 


■f-l 


^ 


^ 


Ü0 


IV 


o 


co 


'->! 


o 


o 


o 


co 



« « 



Çïi 



\H o o 






Ol 



8^ 



Öi íSi Öi Î5i 
O O O C> 

P..Ä ^*o r.*o r^ù 



^ 




Ci 


Ci 


l^ 


o 


Ol 


'O 


lO 


co 


^ 


o 


'Q 




Co 


:; 



8- 



^ 



8^ 

5^ 



(M 


i-i- 






Ä> 


Or^ 1 


Ol 


"^ "Si 


i=^ 


'oa' 


í; 


2^1 ^^ 



IV 

■to 

Ci 

»o 


o 


O] 


■ci? 


5^1 

O 

1H 


Ol 


00 




o 


^ 

^ 


So 


Ol 


>o 




»IC 


O 

o 

11 


1 


o 
O 

II 


1 


O 

o 

II 


^ 




& 




^ 



Or 
Ol 



Sitzber. d. kun. böhm. Ges. d. Wiss. II, Classe. 



Ig XIII. Fr. Novotný: 

Die fi Über angeführten Koordinatendifferenzen auf den Meereshorizont 
für tlie angegebene Meereshöhe der Prager Sternwarte (197-0) 
und í>áblic {359-97 m) reduziert geben nämlich: 

X — — 5513- 18 m\ y — — 3404 67 m. 

Demnach ist das Resultat der zweiten Berechnung der geogra- 
phischen Koordinaten der Prager Sternwarte: 

<ps — öO'^ 5' 14" . 1072 ť^ ÖO'' 5' 14" . 11 

ÁS — 52» 5' 4" .8195±: 32'' 5' 4" . 82 östlich von Ferro. 

Durch die angeführte Methode ist das Resultat der ersten Rechnung 
uuabhängig kontrolliert. Im ersten Falle sind die rechtwinkligen 
Katasterkoordinaten und die Koordinaten des Obersten von Sterneck 
benutzt worden. Es wurde in den beiden Systemen ein gemein- 
schaftlicher Punkt gewählt (Â St. Veit) und die Koordinaten- 
differenz des trigonometrischen Punktes Ďáblie des militär-geogra- 
phischen Institutes bestimmt. Diese Koordinatendifferenz ist das 
zweitemal unabhängig aus der Messung des kleinen trigonometrischen 
Neizes auf Ďáblie, in dem die beiden trigonometrischen Punkte 
enthaltend sind, berechnet worden. 

Im ersten Falle sind die Koordinatendifferenzen durch folgende 
Werte ermittelt: 

Unredusiert. Reduzierte. 

l)zlx = 5487-91 m (südl.) zJx = 5487-67 m (südl.) 

Ay — 3432-29 m (westl) Zly = 3432-14 m (ivestl.) 

Die zweite Berechnung gab dagegen folgende Werte: 

2) Jx = 5513-42 m (südl.) zlx — 5513-18 m (südl.) 

Ay ~ 3404-82 m (ivestl.) Ay = 3404-67 m (ivesil.) 

Da diese Koordinatendifferenzen die Entfernung der Prag er 
Sternwarte von dem trigonometrischen Punkt Ďáblie des mililär- 
geographischen Institutes angeben, so sind die zugehörigen Differenzen : 

ÔX = — 25-51 m dx = — 25-51 in 

dy — -f 27-47 m îî> = + '^^'^'^ m 



Die geographischen Koordinaten der k. k. Sternwarte in Prag. [[) 

Es ist derzeit schwer zu entscheiden, welche von den angeführten 
Methoden genauer ist. Nach dem Resultate der ersten Berechnung 
sind die geographischen Koordinaten der P r a g e r Sternwarte: 

(ps — 50"^ 5' 14" . 93 

?.s — 32° 5' 3" . 44 östlich von Ferro. 

Nach der zweiten Berechnung sind die geographischen Koordi- 
naten der Prager Sternwarte: 

çps — 50° 5' 14" . 11 

Is = 32° 5' 4" . 82 östlich von Ferro. 

Es treten also in den beiden unabhängigen Berechnungen 
diese Differenzen auf: 

dif = -{-0" .82 
dlz=: — 1" .38. 

Was das Resultat der zweiten Rechnung betrifft kann folgendes 
bemerkt werden. Littrow giebt in seiner Publikation an, daß er jene 
Stelle, wo man den Steinhaufen gefunden hat, für diejenige gehalten 
hat, wo sich früher der trigonometrische Punkt Ďáblic der 
Katastervermessung befand. Er giebt aber nicht an, daß man den 
ursprünglichen Katastersteiii mit den Buchstaben „Z". F" auf- 
gefunden hat. 

Da im Jahre 1863 der Katasterpfeiler nicht festgestellt wurde, 
so hat man wahrscheinlich angenommen, das der Pfeiler unter dem 
Steinhaufen sich befindet. Es besteht daher keine volle Sicherheit 
für die Identität dieser so bestimmten Stelle des trigonometrischen 
Punktes Ďáblic der Katastervermessung. 

Eine zutreffende Erklärung könnte nur Oberst von Sterneck 
geben, der nach der Littrow's an der damaligen Messung auf dem 
Berge Ďáblic teilnahm. Er hat daher die Gelegenheit gehabt sich 
davon zu überzeugen, ob sich der Katasterpfeiler wirklich unter 
dem Steinhaufen befand. 

Wenn wir die bisher erwähnten und in dieser Abhandlung 
berechneten geographischen Koordinaten der Prager Sternwarte in eine 
Tafel zusammenstellen, so bekommen wir folgende Werte: 



20 



XIII. Fr. Novotný: 



Geographische 
Breite (p 



Prof. Dr. David 1803 

Berliner Astronomisches Jahrbuch 

r. 1901 

Dr. von Sterneck 1877 

Trof. Dr. Weineck und Prof. Dr. 

Gruss 1896 

Prof. Dr. Láska 1899 

Dr. A. Semerad 1904 

Prof. Fr. Novotný I. 1905 . . . . 
Prof. Fr. Novotný II. 1905 . . . . 



50 

50 

50 

50 
50 
50 
50 
50 



18-5 

18-5 
16-2 

18-86 

18-86 

14-6949 

14-93 

14-11 



Geographiscjie 
Länge l 



32 



32 
32 
32 
32 



00 



7-2 
49*5 



49-74 
3-2462 
3-44 

4-82 



Aus der angeführten Tafel geht hervor, daß die geographische 
Länge, welche vom Obersten von Sterneck bestimmt worden ist, nicht 
ganz genau sein dürfte, indem da ein Unterschied von 15" {450 m) 
vorljanden ist. Da sich in seiner Abhandlung kein Rechenvorgang 
befindet, kann man ihn nicht kontrollieren. Ebenfalls läßt sich nicht 
die Berechnung von Professor Dr. Láska kontrollieren, da die 
angegebenen Koordinatendifferenzen {Ay = 3404-70m^ Jxr=. 5495-01 m) 
anderen Werten entsprechen als denen, die der Verfasser als Resultat 
seiner Berechnung angiebt. 

Aus den angeführten Resultaten geht zugleich hervor, daß man 
heutzutage ohne neue Messung die Frage, welche ist die geographische 
Länge der Prager Sternwarte, nicht lösen kann. 

Die geographische Breite (ps =: 50^ 5' 18" . 86, für welche der 
mittlere Fehler ±^0",00 angegeben ist, kann man für genau halten. 

Da die angeführten geographischen Breiten geodätisch bestimmt 
sind, kann man leicht die betreffenden Differenzen einerseits durch 
die Rechnungsmethode und durch die Unsicherheit in der Bestimmung 
der Koordinatendifferenzen und anderseits durch die Lotstörung 
erklären. 

Die genaue geographische Länge der Prager Sternwarte kann 
man geodätisch nur durch neue Triangulierung bestimmen und aus 
dem trigonometrischen Netze, in welchem die beiden trigonometrischen 



Die geographischen Koordinaten der k. k. Sternwarte in Prag. 21 

Punkte  Sternwarte und A Dáblic enthalten sein müssen, 
'bereclinen. 

Vom Resultate dieser Messung, • w-elche das geodätische Institut 
der k. k. böhmischen technischen Hochschule in Prag auszuführen 
beabsichtigt, wird seiner Zeit Bericht erstattet werden. 



XIV„ 

Übersicht (1er wahrscheinlich geraden Reihen einiger 

Elemente 

bezüglich ihrer Dichte und. des Atomgewichtes für 
einzelne Gruppen des Mendelejeff sehen period. Systems. 

Von Prof. Dr. Heinrich Barvíř in Prag. 
Vorgelegt in der Sitzung den 24. März 1905. 



Die Dichte bezieht sich auf den festen Zustand der Elemente. 
Bei Er bedeutet m die m fache Dichte, n die n fache Atomgewichts- 
zahl. 

I. Grupp e: 

Li— K-Vao— Rh— Cs— Cui3 oder Cu,. 
Cu— Ag-?"Cs« (-Hg) 
Cu (— Tli)— Au 

Li- K — Na„ — Rb— Cs-Cu'^— Ag^ —Aul 

II. Gruppe: 

Be— Mg-Ca 

Ca-Mg^-Beg-Sr-? Hg^ 
Mg— Ba— Zn^ 
Zn-Cd (— Pb) 

Ca— Ball Sc— Y aus der IIL Gruppe, 
||As— Sb aus der V. Gruppe. 

Sitzber. d. kön. böhm. Ges. d. Wiss. 11. Classe. 1 



9 XIV. H. Barvíř: Übersicht d. wahrscheinlich gfraden Reiben einiger Elemente. 

III. Gruppe: 

B— Sc— Alo 
B— In— Tl. 
B_Y-Ga, 

Y— La||Zr— Ce aus der IV. Gruppe. 

Sonst vergl. die V. Gruppe. 

IV. Gruppe: 

C-Ti-Zr-Geg 
Sio— Zr— Ce 
C-Ge-Sn-Th 
Ti— Sn— Pb. 
Ti— Zr||Li-Cs aus der I. Gruppe. 

V. Gruppe; 
P-Pl— As— Nb 
N-P;i Sb— Bi 
P2— A's-Sb 

p2 V-Nb--Ta. 
f Zusammentreffen mit den Gliedern der III. Gruppe u. a. : 
Die Reihe As — Ta fällt mit der Reihe B — In— TI zusammen zu 

B— As -In -Ta— Tl. 
Die Reihe Y— La trifft Bi, Y -Sc trifft P, Ga— In trifft P-. 

VI. Grup pe: 

?0-Sr^-Se— Te 
Cr— M0-W2 
Cr— Moo-Ü,? 

VII. Gruppe: 
Cl— F.— Br— J ? 

VIII. Gruppe: 

Fe,— Ni^-Pt ' 

Fe— Ru-Pt? 

Fe-Pd,-Pti, oder Fe, Pd, Pt^. 

Ni~Os||Co— Jr und (Mn)— Os [j Fe-Jr? 
Pd— Pt||Rh-Jr||Ru— Os. 



XV. 

Prodromiis inyrmecopliilů českých. 

(Studie zoogcografická s ethologicliými pozaámkami.) 

Jan Roubal, demonstrátor zoologie na české universitě v Praze. 

Předloženo v sezení dne 5. května 1905. 

Všeobecný úvod. 

Velkolepého významu dosáhlo studium ethologie společenských 
hmyzů, zejména Formicidů, když posledními pracemi v tomto směru 
se nesoucími byly vylíčeny též ony přerozmanité vztahy životní mezi 
mravenci samými a mezi jistými živočichy jinými, již sdílí společné 
bydliště s nimi, v jich domácnosti. Přicházíme tu k pojmu myrmeco- 
philie — který dlužno všeobecně bi'âti jen ve smyslu „vztah ethologický". 
O tomto poměru existuje veliká literatura, kde interpretuje se jednak 
příčina symbiosy této, kde se kategorisuje poměr různých „myrme- 
cophiiů" k hostitelům, nebo studuje se dopodrobna účel tohoto spolu- 
žití, zaznamenávají data o metamorfose hostů a hostitelů a o poměru 
obou stran v růzuých stadiích této atd. 

Dochází se konečné k těmto ethologickým pojmům o vztahu myrmeco- 
philů k hostitelům: parasitismus (exo- a endo-, sensu Janet), phoresie 
(s. Lesné), myrmecocleptie (s. Janet), synechtrie (s. Wasmann), syn- 
oekie (s. Wasmaun), myrmecoxenie. Podrobný výklad pojmů téch 
v pracích Janetovýcb. — Myrmecophily jsou většinou Hexapodi, ale též 
Arachnoidea, Isopoda i Nematodes. 

Účelem práce této jest podati soustavný přehled myrmecophilů 
českých, jich geografické zde rozšíření, výkaz o tom, u kterých dosud 
mravenců ta ona forma pozorována byla a jaký jest poměr hostitelů 

Věstník král. čes. spol. nauk. Třída II. 1 



^, XV. Jan Roubal : 

k svmbiontûm. S etliologického stanoviska uvedena bude řada nových 
supienientů k stávajícím už pracím, zejména Wasmannovým. Podány 
budou i resultáty o době výskytů jich se u různých mravenců 
v rozličných dobách ročních. Rozšířena bude zvláště též řada t. zv. 
iiuliťlVMentně trpěných hostů mravenců, pokud nové v mraveništích 
pozorováni byli. 

Se stanoviska faunistického jest to jaksi první pokus, zvláště 
u Coleopter a Hemipter, vypočísti všechny známé lokality české. 
V naší literatuře o zoogeografickém rozšíření na př. Coleopter existuje 
jen Lokayův (sen.) seznam (v „Archivu pro výzkum Čech" 1868): 
,. Seznam brouků českých", kde citováno naleziště jen z některých 
krajin; mimo to uváděn počet Coleopter zde jen na 2867 specií, 
který do dnes vzrostl o více než 1000 specií nových pro Čechy» 
Samozřejmé, že do rámce této práce spadají pouze lokality různých 
forem myrmecophilních. 

Některé partie Čech nebylo mi možno ovšem prozkoumati, avšak 
dle stejných a podobných faktorů zoogeografických pro poměry známé 
lze namnoze souditi alespoň na velmi pravděpodobnou analogii oněch 
krajin nenavštívených. 

Geografické, klimatické a geologické poměry naší vlasti jsou velice 
příinivy rozšíření mravenců a tedy i různých hostu jejich. Než dlužno 
též akcentovati tu okolnost, že ne všude, kde jsou kolonie mravenčí, 
jsou též u nich hosté — rozhodují tu zvláště klimatické poměry. 
Tak na př. v Šumavě, Pošumaví, Krkonoších jsou hosté Tetramoria 
velmi vzácni nebo se nevyskytují vůbec, třeba někde jest Tetramorium 
caespitum ubikvistem. Jsouť hosté ti většinou teplomilnými formami 
(Centrotoma, Cheunium, Euconus, Lamprinus, Tetromopria atd.) To by 
však nasvědčovalo tomu, že formy, jako Centrotoma, Chennium, Euconus, 
jsou myrraecophily teprve sekundárně, (jsou obyvateli teplých poloh 
se substrátem vápeným namnoze) — neboť většinou příbuzenstvo 
Pselaphidů a Scydmenidů náleží pásmům horským; jsou tedy tyto 
formy hosty Tetramoria pouze v nejteplejších krajinách, u nás spe- 
cielně jen v okolí Pražském. 

Jinak ovšem jest zřejmá aplikace hostů mravenčích na hostitele 
hojné a pravidelně se v různých krajinách vyskytujících. V horách, 
vyšších jiolohách a lesích, kde hojně jest mravenišť Formica rufa, 
jsou četnými zde i jejich hosté; u ojedinělých kolonií v drsnějších 
polohách Tapinoma erraticum jsem žádných symbiontů nenašel. 
Někteří hosté všude rozšířených Lasius, Myrmica, Formica fusca 
a sangiiinea jsou s malými výjimkami též stejně rozšířeni. 



Prodronius myrmecopliilů českých. ;.j 

Tedy celkem shrnuto, možno rozeznávati jakési formace na zří- 
kladè podmínky hlavní — totiž rozříšení mravenců a t(^ž na základě 
ostatních faktoru geografického rozříšení zvířat vůbec. Převážná většina 
myrmecophilů tvoří tudíž jaksi vlastní faunu, často beze všech vztahů 
k nejbližším příbuzným svým, řídíc se s malými jen výjimkám 
zoogeografickým rozřířením svých hostitelů. 

Možno na základě toho rozeznávati formaci vysokohorskou 
(Krkonoše, Šumava), podhorskou (Pošumaví, Brdy, Pokrkonoší, Česko- 
moravská vysočina), teplomilnou formaci Rudohoří a Středohoří, for- 
maci rovin, úrodných vodnatých atd. krajin. Než s těmito hrubým 
nárysy rozdělení ve formace kombinují se další faktoři veledůležití, totiž 
geologický substrát a klimatické poměry. Tyto podminují hlavně vele- 
zajímavou faunu silurské pánve, zvláště teplého okolí pražského. 

Veliká většina myrmecophilů právě jen tomuto okruhu náleží 
jsou to začasté formy, jež poprvé zde hojněji sbírány, neb vůbec' 
poznány byly. Zmíněné formy Pselaphidů a Euconnus jsou jen odtad 
v množství větším známy. Myrmoecia plicata a confragrosa jsou skoro 
ve všech sbírkách pouze z českého Povltaví u Prahy a dosud patří 
k největším vzácnostem coleopterologické fauny palaearktické. Většinu 
experimentů na hostech Tetramoria, Strongylognathech, Myrmoeciích 
íitd. konal Wasmann na materiálu odtud pocházejícím. 

Methody sbírání myrmecopliilů. 

Životem jsouce vázáni na mraveniště přizpůsobují se hosté pod- 
mínkám životním svých hostitelů. Ježto pak jsou způsoby stavby 
mravenišť přerozmanité, dlužno dle toho též zaříditi sbírání jejich 
hostů ev. studování jich života. Forel rozeznává tyto druhy mravenišť: 
a) zemní (Erdnester) : kupy, hnízda pod kameny, hnízda v zemi samé 
atd; b) hnízda ve dřevě (Holznester), jež jsou založena v materiálu 
dřevěném, jenž jest ale pohromadě zevně, uvnitř pak jsou chodby 
a větší dutiny, c) hnízda stmelená (eingehüllte Nester, nids en carton) 
jsou takové, jež z třístiček dřeva pomocí sekretu lepkavého mravenci 
zbudují — tak tomu jest u Lasius fuliginosus; d) hnízda vystavěná 
ze smíšeného materiálu, dřívek, stébel, mechu, listů, země a p. — 
kupy mravenčí v lesích; e) mravenci používají za obydlí jistých míst, 
aniž by hnízda stavěli; tak bydlí v skulinách, skalách, rozličných 
stavbách tvorů jiných i v obydlích lidských. Tak mouhou žíti ovšem 
mravenci stavící normálně hnízda i některé z předešlých forem. K to- 
muto třeba bráti zřetel při vyhledávání jich hostů. 

1* 



, XV. Jan Roubal: 

Formica rufa Syl. a conyerens Ni/l. staví hnízda ve spůsobé 
kupy, a to z jehlic, listí, větviček a vůbec podobných drobných 
přťamětů, a sice prvý staví homolovité ony známé kupy v jehličnatých, 
smíšených a též listnatých lesích, kdežto hnízdo F. congerens Nyl. 
jest více (io plochy se rozestírající vyvýšenina, často pod kamenem 
založená a spíše v listnatých lesích a hájích niožuo je nalézti. Zde sbíral 
jsem tím si)ůšobem, že jsem buď direktně celé hnízdo domů přinesl 
o prosíval na řešeté, neb, což mnohem výhodnější- jest, prohledával 
jsem tím spůsobem listí, jehličí, mech, zem detrit a p. z úpatí a okolí 
hnízda a to na místě samém, neb dlouhou dobu vyprosívané partikule 
v skleněných nádobách jsem choval doma. Velice výhodué jest obložiti 
patu hnízda mechem a plochými kameny a v určitých periodách 
časových rayrmecopliily sem slezlé vybírati. Často jsem užíval té 
methody, že uravziv vrchol kupy F. rufa Ny!. přikryl jsem vršek 
plochými kameny a za jistou dobu, často už za jeden den mohl jsem 
hosty v skuliuách a důlcích kamene znamenati. 

Doporučované methody se sýrem selhaly vždy. 

U mravenců stavících pod kameny hnízda jest poněkud práce 
usnadněna tím, že v jisté době hosté jejich sed;ijí na spodní strano 
kamene, v skulinkách a důlcích zde hojně se vyskytujících a možno 
je ^tak direktně pincettou neb štětečkem vybrati. Na zemi v samém 
mraveništi sedají obyčejně jen Aphidi, Atemeles a Claviger. 

Tak možno direktně studovati hosty u všech Formica (ostatní 
sp.), Lasiics, Mijrmica a Tapinoma. Také zde s velikou jest výhodou 
vyhrabati mraveniště a doma sítem na bílý papír vytřepati. 

O hostech Tctramorium caespitum Latr mám mnoho vlastníck 
zkušeností. Tak nutno zvláště na to upozorniti, že táž kolonie jest 
velmi bohatá a že různými vývody z pod země ústí pod více kamenů 
— tu ovšem so stává práce více méně illusorní chtíti hnízdo vyko- 
pati celé; ješto zvláště v teplém okolí pražském, kde tak hojni 
a vyznačili jsou symbionti tohoto mravence, kde však zpravidla hnízdo 
jest v substrátu kamenitém, není možno ani z části vyhrabati mravence 
z hlubiny. 

Cekati nutno jen na náhodné vyskytnutí se jejich hostů na 
spodní ploše kamenů, což bývá časně z jara a na podzim. 

Zjara, brzy-li sbíráme, jest třeba veliké opatrnosti, aby při obracení 
kamene nespadly různé formy hostů mravenčích s těmito dolů, 
ježto mravenci jsou ještě velmi mdlí a špatně se na kameni drží. 
Na půdě mraveniště samého jsem nikdy mimo Lamprinus erythropterus- 
a ony Aphidy typické u Tetramoria ničeho nenašel. — Acartaucheniu». 



Proflromus myrmccopbilň ccskj'ch. 5 

Tetťomopria, Napoehus, Chennium, Centrotoma atd. vždy sedí na 
kameni. 

U mravenců starých — znatehíýcíli tmavočernoii barvou ani 
Klasa ani já jsem nenašel některého z jmenovaných pi-ávě Coleopter; 
i formy ostatní jsou zde velkou vzácností. Totéž platí o Tapinoma. 

U Lasius fuliginosus Latr., jenž v starých kotlavých stromech 
a pařezech žije, nutno si počínati způsobem podobným jako u Formica 
rufa Nyl. uvedeno, totiž výhodno jest léčiti kol hnízda mech, listí 
a p., což zde obzvláště důležité jest, ježto velká většina jejich hostů 
(Quedius brevis, Mynnedonia) jsou nepřátelsky pronásledovaní hosté, 
již se neustále snaží unikati stíhajícím je mravencům a zalézají proto 
rádi do přerozmanitých skrýší poblíž mraveniště, ač tomuto stále 
blízkými zůstávají. 



Umělá hnízda. 

Vedle vylíčených způsobů sledování života myrmecophilů počínal 
jsem si i tím způsobem, jako činili autoři Forel, Wasmann, Janet a j., 
choval jsem totiž doma živé mravence a jich hosty a sice: 

Tapinoma eryaticum Latr. s Platyartbrus Hoffmanseggi, Hetaerius 
ferrugineus, Astilbus canaliculatus. 

Formica rufa Nyl. s Thiassophila angulata, Dinaida Márkelli, 
Atemeles pubicollis. 

I. congerens Nt/l- (= pratensis Deger.) s Formicoxenus nitidulus, 
Stenus aterrimus. 

F. sanguinea Latr. s Dinarda dentata. 

F. rufibarhis F. 

F. fusca L. s Hetaerius ferrugineus, Dinarda pygmaea Wasm. (!) 

Lasius fuliginosus Latr. se čtyřmi speciemi rodu Myrmedonia 
a Hetaerius ferrugineus. 

L. niger L. s různými Aphidami, množstvím Tettigomctra 
atra,Lepismimapolypoda, Platyartbrus Hoffmanseggi, Claviger testaceus; 
Phrurolithus festivus, Myrmecuphila acervorum, Lecanopsis formicarum. 

Z. alienus Forst. 

L. hrunneus Maijer. 

L. flavus F. s Claviger testaceus. 

Strongylognathus testaceus ScJienck. s Tetramorium caespitum. 

Tetramorium caespitum Latr. s Tychaea setariae, Acartauchenius 
scuriiis, Phrurolithus festivus, Tetramopria aurocincta, Centrotoma 



\.V. Jan Roubal: 
b 

lucilïiga, Clienuiuiii bituberculatum, Napochus chrysocomus, Ripersia 
Tomliui News? 

Myrmica laevinodis Nijl. s Atemeies emarginatus. 

Si'lr)iopsis fugax Latr. 

Mimo to jsem kombinoval jednak různé mravence k sobě do 
téže krabice a jich poměr pozoroval, jednak u jednoho mravence 
normální hosty vkládal do hnízd mravenců jiných. 

Seznam spořádán jest systematicky a u každého druhu uvedena 
patřičná noticka o jeho poměru k hostitelům, ev. o stupni jeho povahy 
myrniecophilní. Samo sebou zřejmo, že nutno ignorovati ony formy 
živočichů, již pouhou náhodou mezi mravenci byli nalezeni a pro něž 
ani označení ..náhodný host" neplatí. 

Systém Hexapodů jest dle Comstocka; systém Coleopter dle 
Tningelbauera. Pod jménem mravence uvádím podrobněji lokalitu, 
datum a sběratele příslušného hosta. 

Nejupřímnější díky vzdávám slovutnému panu prof. Dru Fr. 
Vejdovskému, panu prof. Dru. AI. Mrázkovi, panu E. Wasmannovi 
S. J. (v Belevue v Luxembursku), panu Dru E. Lokayovi, lékaři 
v Praze, panu JUC. Th. Krásovi ve Vraném n. Vltavou, panu Dru 
Gézovi V. Horváthovi, řediteli zool. odd. kr. musea v Budapešti, panu 
Dru és se, ingenieuru Ch. Janetovi v Beauvais, a p. Dru A. Šulcovi, 
lékaři v Michálkovicích, jakož i všem pánům, již mi svěřili jakýkoliv 
materiál k zpracování neb laskavě se mnou sdělili lokality svých nálezů. 



Vysvětlení značek: Er. = Krása, Lok. j. = Lokay junior, 
Lok. sen. = Lokay senior, R. = Eoubal, Skal. = Skalitzky, Wasm. 
— Wasmann. — Čísla vedle lokality značí datum nálezu. 

Crustacea. 

Isopoda. 

Pravým myrmecophilem jest jen Platyarthrus Hoffmanseggi 
Brdt. Zcela náhodně se objevuje častéji i Porcellio v mraveništi. 

Platyarthrus Hoffmannseggi Brdt. 
Jest formou panmyrmecophiluí. Po Čechách roztroušen a jen ve 
střední teplé části hojný. — Praha (Lok. s., Wasm.), Keje (Dr. Mrázek) atd. 
Též mimo mraveniště. 

U Formica ruf a Nyl. 
Klatovy (Pt.). 



Prodi-oiiuis myrmecopliilû českých. 7 

U Lasius niger Latr. 

Chuchle, u přístavu, 6 kusů ; 8. III. 05. (U.)- Praha (Jelení 

příkop) 6. V. 05 (K.). 
U L. umbratus Nyl. 

Roztoky, hojně; 13. III. 05. (Maule.) 
U L. hrunneus Mayer. 

(Praha, Furstenbergská zahrada 11, IV. 05 (R.) 

Arachnoidea. 

Araneae. 

Někteří pavouci žijí u mravenců jako indlíferentně trpění hosté 
nebo jako lupiči. 

Acartauchenius scurilis Cbr. 

U Tetramorium caespitwn L, 

V hnízdech těchto mravenců pouze jest na stráních vltav- 
ského údolí od Chuchle až k Trnové hojný, tak zvláště 
v Závisti, na Homoli, v okolí Vraného. (Kr. R.) 

Jinde v Čechách jsem jej našel jen několikrát. (Chudenice, 
Klatovy, Putim, Ražice, V. 05). 
V smíšené kolonii Strongylognathus festaceus >^Schenck a Tetra- 
morium caespitum L. 

Jednou u Vraného 1903. (R.) 

Phrurolithus festivus C. K. 

U Lasius niger L. 

V umělém hnízdě z Chuchle as za 14 dní se objevil jeden 
^. 3. III. 05. (R.). - Skochovice; 17. III. 05. (R.). 

S a 1 1 i c u s f o r m i c a r i u s D e g. 

Dle Wasmanna jest jen asi náhodným hostem. 
U Lasius niger L. 
Chudenice (R.) 

Acarina. 

Velmi mnoho forem roztočů žije v mraveništích, a tu jsou in- 
differentně trpěni, ať už živí se detritem, neb mrtvým hmyzem do 
hnízda zavlečeným, neb mrtvými mravenci samými, nebo parasituji 



o XV. Jan Roubal : 

o 

na živých hostitelích, v kterémžto případě mohou býti příčinou 
velikých epidemií. Tak zejména ua těle Formica sanguinea se usadí 
Aoaridů taková spousta, že tito jako jemným práškem posypáni jsou 
(dle Wasmaiina). Podobný případ jsem pozoroval u Lasius niger. 
Zajímavá data mám z letošního jara, kdy jsem J7. lil. 05 našel menší 
kolonii Tetramorium caespitum u Vraného a na velké většině exem- 
plářů sedel vždy ua hlavě značně veliký žlutohnědý Acarid. V umělém 
hnízdě se pustili a v brzku zahynuli. Podobná forma parasitovala též 
na jedné Tettigometra atra, jichž jsem choval větší počet z Chuchle 
v únoru 1905, držíc se hlavy hostitele svého pevně i při jeho prudkých 
pohybech a nárazech na tvrdé stěny umělého hnízda. 

Některé formy, jako Hypopus a Tyroglyphus jsou i endoparasiti. 

Mohu uvésti pouze některá data o našich Acaridech Myrme- 
cophilních. 

LaelaspisequitansNich. 

Na těle (zejména na hlavě). 
Tetramorium caespitum L. 

V okolí Prahy pouze (R.) 

Tyroglyphus Was man ni Mon. 

U Formica sanguinea Latr a Camponottis ligniperdus Latr. 
Praha (Mon.) 

Cosmolaelaps cuneifer Mich. 
U Lasius niger L. a Formica fusca Latr. V okolí Prahy (R.) 

V údolí vltavském jsem v mraveništích našel ještě tyto rody : 
Laelaps^ Uropoda, Dísparipes^ Ti/roglppJms, Neoherlesia. 



a. 

\ mraveništích se vyskytují vždy jen náhodně, ježto většina druhů 
žije za podobných okolností, jako jest hnízdo mravenčí, toťiž v zemi, 
jehličí, listí, pod kameny atd.; mimo to pevný chitinový krunýř činí 
je immunními. 

Při prosívání různých hnízd našel jsem tyto rody: Lithobius, 
Polydesmus, Geophilus, Julus, Blanjulus atd. Velmi mnoho stonožek 
bývá za takových okolností v hnízdech Formica a Lasius fuligi-. 
nosus. 



Pťodromus myrmecophilû českých. f) 

U Troje jsem 14. III. 05 našel v jednom hnízdě Camponotus 
silvaticiis v. aethiops 8 kusů Julus terrestris. 



Hexapoda. 

Thysanura. 
Několik indifferentně trpěných forem žije u mravenců. 

Po du ride a. 

Vedle náhodných různých forem Podurid, jako Campodea staphy- 
linus Westw. žije ii nás jakožto absolutně myrmecophilní forma po 
celé Evropě rozšířená: 

Cyphodeirus albinos Nico!. 

Uzel uvádí: „Cechy: Praha: u Bohunic v mraveništi pod 
cihlami; u sv. Prokopa (Svoboda.) — Hradec Kr. : v hradbách 
pevnostních v mraveništi pod cihlami; v lese u Piletic 
v mrav. ve zpuchřelém kmeni. — Slané: u Klobouk 
(Svoboda). — Závist (Vařečka)." — Po celých Čechách 
u všech skoro mravenců hojný: (R.) 

L e p i s m i d c a. 
U nás žije jen jedna forma myrinecophihií. 

L e p i s m i n a p o 1 y p o d a G r a s s i e Pt o v. 

Jest panmyrmecophilní host indifferentně trpěný. Dle Wasmanna 
jest proto mravenci nerušena, protože jako zvíře velmi hbité, vždy 
unikne a se skryje. V umělém hnízdě Lasius niger L. jsem choval 
množství Lepismiu; kdykoli se přiblížil mravenec k některé, popolezla 
dále, ač někdy docela seděla delší dobu těsně vedle několika hostitelů. 
Jsou to zvířata fotofobní a jen v době, kdy bylo hnízdo velmi vyschlé 
pobíhaly na povrchu. 

U Prahy a Nové Hutě je sbíral Wasm. u Camponotus Ugniperdus^ 
Formica sanguinea, Lasius niger, alienus, Tetramorium caespitum, 
Leptothorax tuberum. — Dr. Mrázek u Lasius u Prahy 1904 velmi 
hojně. — U různých mravenců 1904: Roztoky, Závisť, Zvol, Královice 
u Brandýsa (R.) Tohoto roku byla vůbec velmi hojna. 



. -j • XV. Jan Roubal: 

U L. niijer L. 

Chuchle, u mostu blíže přístaviště 8. III. 05 velmi mnoho 

kusů u samé zdi společně s Platyarthrus Hoffmanseggi, 

kteří seděli na kameni, a s Tychaea (R.). — Vrané (Kr.). — - 

Uzel uvádí ji jako vzácnost: ,Lepismina sp.. Nalezena poprvé 

v Bechljné u Roudnice panem prof. Vejdovským, pak panem Ant. 

Štulcem pod cihlami na stráni u Troje mezi mravenci." 



Orthoptera. 

Gryllidae. 
jM y r m e c o p h i 1 a a c e r v o r u m P a n z. 

Jediný druh celého řádu, jenž jest řádným myrmecophilem. 

Jest rozšířena po celé skoro Evropě, někde dosti hojná (Prusko, 
Italie), někde však schází úplně (Hollansko, Luxembursko, Porinsko, 
Švýcarsko) — Sausaure, Wasm. Mezi kobylkou touto a mravenci jest 
přátelský poměr (Sa vi: „Osservazioni sopra la Blatta acervorum di 
Panzer, gryllus myrmecophilus nobis."), ježto se živí škůdci mravenců 
(jest oninivorní); mimo to dokázal Wasmann, že mravenci hosta tohoto 
potřebují, aby je čistil a dle Whelera živí se též vyloučeninami 
žláz na nohou mravenců. 

Většinu pozorování Wasm. konal na exemplářích českých 
z Bohosudova, o čemž píše Wroughton : „On the habits of Myrmeco- 
phila acervorum and her relations to the ants I mage observations 
for serval mouths at Prag, by means of artifical nests. Acervorum 
is amicabby tolerated by the ants, but neither fed nor licked by 
them as is the case with Claviger, Lomechusa, Atemeles and other 
„Gemine" gnests. I háve often observed her cleansing the abdomen 
of an ant, vřho seemed to be pleased by this treatment just as if it 
came from an ant. Probably the nourishment of Myrmecophila consist 
of the excréta of the ants, or of the Hypopus parasites adhering to 
the ants." 

Některé zvyky tohoto synoekenta jsem pozoroval v umělém, 
hnízdě Lasius niger od Klatov 1903. 

Z Čech je znám z hnízd těchto mravenců: 

U Formica sanguinea Latr a F. fusca L. 

Bohosudov 1891 (Wasm.) — „Čechy" (Wasm., Skalitzky). 



Prodromus myrmecophilû českých. il 

ü F. fusca L. 

„Cechy" (Wasni.)- — Klatovy (li.). 
U Lasius niyer L. . .^ 

Praha (Lok. s.). — Klatovy: Husín, na okraji borového 

lesa nad Úhlavou, 23. IV. 1903. (R., teste Dr. Bílek.) — 

Chudenice (R.). 
U Myrmica laevmodis Nyl. 

„Čechy" (Nickerl dle Wasm.) 
U Tetraniorium caespitum L. 

Praha (Wasm.) ve stadiu zcela mladých larev. 
Bez udání mravence: Praha, Strahovské lomy (Zavadil). — 
Praha (Dr. Mrázek). — Karlův Týn (Zavadil). 

Hemiptera. 

Heteropoda. 

Rada Heteropodů jsou trpění synoekenti v mraveništích. Někteří 
jsou příklady krásného mimikry. 

Odontoscelis fuliginosa L. 

Dle André-a („Description des Fourmis d'Europe pour servir 
à l'étude des insectes myrmecophiles." Rev. Mag. II. 1874) jest 
hostem mravenců, jako u Tetramorium caespitum L. 

U Tetramorium caespitum L. 

Závist (R.) Oužice 1904 (R.). 

Mimo mraveniště známa z Čech: Písek (Dr. Vávra). Ve sbírce 
Dudově několik ex. U Káraného jsem našel několik ex. v labském 
náplavu 12. I. 1903. V Chuchli jsem vyprosíval jeden ex., kde též 
Lasius alienus byl 3. III. 1905. — Hnidousy u Kladna (Mužík). 

Alydus calcaratus L. 

Jest ve stadiu larválním myrmecophagem a jest krásným 
příkladem mimicry s Formica piatensis nebo rufa, o čemž více 
v:Puton „Note sur de Hémiptères vivant dans les fourmilières." (Pet. 
Nouv. Ent. 1869) a Reuter: „Till kännerdomen om mimiska Hemiptera 
och deras lefnads historia." Öfvers. Finsk. Vet. Soc. Foch. XVI. 
1870—9. S. 141-198. 

Na úpatí Milešovky jsem pozoroval veliké množství larev za par- 
ného dne na Ononis procurrens Wallr. 10. VII. 1904 ve společnosti jiné 



I .) XV. Jan Roulial : 

larvy iiiravencfi iiapodobiuijící, totiž Nabis lativentris. Forma tato jest 
ze středních Čech uváděna Dudou. U Hnidous larvy na písku (Mužík). 

P t e r o t m e t u s s t a p h y 1 i n o i d e s B u r m. 

V hnízdech různých mravenců. 

I' Lasius niger L. 

Klatovy v imaginálním stadiu jednou 1902 (K) 

Z Čech ještě jiiak znám: Blatná, imago i larva (Duda). 
Nová Huť (Nickerl), Štěchovice pod kamenem (R.), Jindř. Hradec 
(Duda), závist, /a Nickerlovou deskou (Dr. Vávra). 

Ischnocoris heniipterus Schill. 

Brachypterní formu jsem mnohokráte sbíral u různých Lasiů. 
Praha, Beorun. Sázavu atd. (1901—03.) 

E r c m o c o r i s e r r a t i c u s F. 

Jest myrmecophilem jako larva; jako imago náhodným hostem. 
Zvláště časti na okraji hnízd mravenčích. Tak jsem jej našel z pro- 
sívání hnízda Formica rufa u Bratronic u Nové Hutě VI. 1901. 

Jinak z Čech: Jindř. Hradec 3 888 (Duda), Hradec Králové 
1885 (Duda), ve sbírce „Klubu přírodovědeckého" od Dudy, 
Puikovník (Mužík), Závist (Rambousek, R.) 

Scolopostethus affinis Fieb. 

Dle Ern. André-a ve stadiu larválním v mraveništích. 

V Čechách hojně rozřířen dle coll. Duda. Kralupy (Mužík.) 

Notochilus contractu s H. Seh. 

Namnoze náhodným hostem, jak i Wasm. uvádí. V Čechách 
hojná specie. Z hnízda Formica rufa jsem vytřepal 2 ex. — Hnidousy, 
pod mechem (Mužík). 

N. limbatus Fieb. 
Častěji v mraveništích, Z Čech dle seznamu Dudova. 

Campylostira věrna Fall. 

žije jako indifferentnë trpěný a snad jen jako nahodilý host u různých 
Lasiů. 



Prodromus inyrmecopliilû českých. ];-> 

V středDÍcli Čeclidcli hojii<4. Ve sbírce Dudové z Cibulky 
(1878). Jindř. řlradce (1887). — Mimo to: Chudenice, 
Klatovy, Lysá, Xaverov (R.).,Pod kameny hojnu dle sdělení 
p. Mužíka. 

Orthostira obscur a Fieb, 

Indifferentně jest trpěna u Lasiiis flavus Deg., L. umbratus Nyl. 
Tetramorium caespitum L., Solenopsis fugax Latr. 
V Čechách sbírána Dudou. 

D e r e p h y s i a f o 1 i a c e a Fall. 
Jen náhodný host, 
U Camponoius ligniperdus Latr. 

Praha (Nickerl), Nová Kdýii (Pt.). Jinak: Duda, hojně, Mužík, 

na pasekách. Klatovy. (R.) 

N a b i s 1 a t i v e n t r i s 13 o h. 

Kalezena u Lasius fuliginosns Latr. (Holi., Limburg, Wasm.) 
a u Myrmica (severní Francie, Reuter), mimikrující forma. 

Pod Milešovkou jsem ji sbíral s Alydus calcaratus ve stadiu 

larválním na Ononis procurrens Wallr. ve společnosti Lasius fuliginosus, 

jemuž se nanejvj^š podobá, 10. VIL 1904. — Střední Čechy; rozšířena 

(Duda, Mužík), Jindř. Hradec li- 85 (Duda), Praha (Duda). Kralupy. 

C e r a t o c o m b u s m u s c o r u m Fall. 
Tu a onde v kupách Formica rufa L. Z Čech uváděna Dudou. 

Piezostethus for m i ce tor um Boh. 
Jest pravým symbiontem u Formica rufa L. a jiných mravenců. 
U Formica rufa L. 

Praha, Klatovy, Jindř. Hradec, Kralupy 1904 (R.). Ve 
sbírce Dudově jest od Jindř. Hradce 1887. (Duda.) 

J\I i c r o p h y s a t e s t a c e a M e y. 

Jako nahodilý patrně host u Formica rufa L. a pratensis Deg. 
Z Čech uváděna v Dudově seznamu, ale ve sbírce jeho není. 



.1 XV. Jan Roubal: 

j\l y r m e d O b i a c o 1 e o p t r a t a Fall. 

Platí ní totéž, co o předešlé. — Wasmannem uváděná M. 
Signoreti Fieb. jest jen Ç tohoto druhu. 

M y r nie co ris gracilis Sahlbg. 

íládný symbiont u Formica rufa L. a fusca dle Reutera. Jest 
opět přikládám mimikry s Formicou. 

Z Čech: Jindř. Hradec, 5 larev (Duda), Sedmihorky 

1885 (Duda), V českém středohoří u Kožova na kameni, 
kde bylo hojnost mravenišť, jeden ex. 1903 (R.). 

P i 1 o p h o r u s. 

4 specie tohoto rodu žijí jako praví syuoekenti v mraveništích 
Formica a Lasius. 

P. clavatus L. 

uvádí z Cech Duda a ve sbírce „Klubu přírodovědeckého" 

jest jeden exemplář. 
Z mraveniště F. pratensis Deg. jsem vyprosíval v Nové Huti 
jeden ex. Pilophorus confusus, jejž Wasmann neuvádí mezi 
rayrmecophily. Jinak jest ve sbírce Dudově : / Jindř. Hradce 1885 
(Duda), Kr. Bradce 1886 (Duda) a ve sbírce „Klubu přírodovědeckého." 
Kralupy, v topolech (Mužík.) 

P. perplexus D. A. Se. 

U Formica rufa L. dle Douglase. — Z Čech dle sbírky Dudovy: 
Teplice, Jindř. Hradec, Kysibel. 

Systellonotus triguttatus L. 

Jako (^ není ani myrmecoídem, ani myrmecophilem, za to larva 
Ç žij9 normálně v mraveništích — dle Wasmanna. Příklad mimikry 
s mravenci. 

U Lasius niger L. 

Praha (Wasm., Nickerl), Štěchovice 1902 (R.) 

V teplém okolí pražském dosti rozšířen; dále: Král. Hradec 

1886 (Duda), Houška (Duda), Stromovka 1893 (Duda.) 

Erotice mis rufescens Bur m. 

Ziie dle Bedela u Aphaenogaster structor Latr. (Paříž), u Formica 
dle Putona. 

Z Čech uváděn Dudou. 



Prodi'omus myriiiocopliilû čfských. I5 

Lab op S brevis Pan z. 

Není Wasmannem uváděn; protože však jsem druh tento několi- 
kráte vytřepal z hnizd Formica rufa L.' v Pošumaví, uvádím jej jako 
alespoň náhodného hosta. 

Honioptera. 
Několik druhů jsou pravými syrabionty. 

Tettigometra atra Ha g en b. 

žije u mravenců v celém údolí Vltavy od Prahy k Stěchovicura, Od 
jinud z Čech ji neznám. 

U Tapinoma erraficum Latr. 
Závist 1903 (R.) 

U Lasius niger L. 

Závist (R), Chuchle 3. III. 1905 velmi hojně; 8. III. 05 
u přístaviště v jednom hnízdě 14 kusů. (R.) Odtad jsem je 
choval v umělém hnízdě, kde nejraději sedají na koncích 
stébel, na skle a stěnách krabice. Často seděl mravenec 
na ní a hladil ji nohama a tykadly. Pozoroval jsem páření, 
jak na př. i 4 ç^ byli kol jedné ^. Nikdy však je zde 
mravenci nepřenášeli, jako Dr. Mrázek, Krása a já jsme 
pozorovali v přírodě, což děje se často, i jsou-li křískové 
v kopule (u L. niger.) Také Acaridi, žijící v mraveništích 
se jich přichycují. 

Mimo to je sbíral v mraveništích Dr. Mrázek (Praha), 
Krása (Vrané). 
Ve sbírce Dudově jsou exempláře z Nové Hutě (Nikerle.) 

F. o b 1 i g u a Pauz. 

iije u Formica pratensis Deg. jako pravý myrmecophil. 

Z Čech dle sbírky Dudovy: Králové Hradec 1886, Jindř. 
Hradec 1885, 86. 

F. obligua v. bimaculata Fieb jest ve sbírce Dudově ze 
Závisti 1888. 

Pediopsis virescens Fall. 

Wasmannem neuváděna; jako náhodného hosta jsem ji našel 
u Lasius emarginatus v Chuchli 3. III. 05. 



,,. XV. Jan Roubal: 

A S i J" a c a c 1 a v i c o r n i s P. 

Náhodou snad dle Wasm. v mraveništích. 
Z Čech uvádí ji Duda. 

Aphidae. 

Mnoho druhů mšic si mravenci chovají pro sladké šťávy, jež vy- 
pocují. 

Zvláště v údolí Vltavském u Prahy žije více druhů, avšak nebylo 
mně možno zjistiti všechny pro velice roztříštěnou literaturu a ne- 
ustálenou nomenklaturu. 

F o r d a f o r m i c a r i a C. H e y d. 

Jest ještě s dalším druhem onou tak často, i v populární 
literatuře uváděnou mšicí, již mravenci si chovají a také na rostliny 
olizovat chodí. 

U Lasius flatus Deg. 

Koztroušeně po celých Čechách. 

r. vi ri daná Buckt. 

U Lasius flavus, Deg. 

„Čechy" (Wasm.), údolí Vltavské (R.), Polabí (R.). 

P a r a c 1 e t u s c i m i c i f o r m i s H e y (1 . 

Wasman uvádí u Formica rufa L. Já ji našel několikrát 
u Lasius alineus Förster a L. niger L. u Prahy. 

Te trau euer a setariae Pas s. 

V hnízdech Tetramoria.' Veliká tato mšice jest často zde tak 
hojna, že převyšuje počet mravenců. Dle svých pozorování sděluji, 
že nikdy v mraveništi, kde žije, není žádných jiných symbiontů, ani 
Centrotoma, Chennium, Enconnus atd. 

Dosud jsem ji v Čechách zjistil jen v teplém okolí pražském. 

Pentaphis trivialis Pass. 

Wasman uvádí ji jen u Formica sanguinea Ltr. Já ji u Troje 
našel i u Lasius (1905). 

U Tetranionium caespihim L. 

„Čechy" (Wasm.) V celém údolí Vltavy od Chuchle až do 
Stěcliovic. Také po Sázavě jde, tak jsem ji našel u Pikovic 



Prodfoiniis myrmocopliilfi českých. ]7 

25. III. 05 v jednom hnízdě, kde jich bylo mnohem více 
než mravenců. 

T y c li a e a g r a* m i n i s. 

Dosud jen v středních Čechách. 
U Tetramorium caespitum L. 

Chuchle, Závisť, Jarov, Vrané (Homole) hojně 25. II. 05, 
8. III. 05, 17. III. 05 (R.). V únoru 1905 jsem jich sbíral 
velký počet na Homoli pod kamenem, kde ještě nebyli 
mravenci venku. Pikovice 25. III. 05. (R.) 
Jest to ona forma, již uvádí Wasm. z Cech pod jménem 
Rhizobius sp. (snad graminis či poae Pass?) od Lasius 
alienus Forst. 
U Lasius alienus Förster, 
u Roztok. (R.) 

Coccida. 

6 rodů žije ve více druzích v mraveništích a způsob života 
jest podobný jako u Aphidů. 

Lecanopsis form icar lus News t. 

U Lasius niger L., alienus Forst. 

Chuchle (R.) hojné. Sázava (R.). 

R i p e r s i a. 

Ve dvou druzích žije hojně u Tetramorium caespitum L, a Lasius po 
celých Čechách, zvláště v Povltaví. 



Lepidoptera. 

Housenky něktei-ých Lycaenidů žijí v mraveništích a tam se též 
zakuklují. Poměr mezi oběma, mraveQci a housenkami, jest tu čisté 
symbiotický, k čemuž poukazují u housenek na 11. segmentu vyúsťu- 
jící žlázky, jež sladký sekret vylučují. 

L y c a e n a a r g u s L. 

U Lasius niger L. 

U Josefodolu jsem sbíral as v 30ti hnízdech kukly 
22. V. 04. — Pod Milešovkou 1904. — U Bělé pod Bez- 

věstník král. české společnosti nauk. Třída II. 2 



.^ XV. Jau Rouhal; 

dézem skoro ve všech hnízdech u jednoho lesa; 1004. — 
Chudenice 1903. (R.). — Kukly Lycaena sp. sbíral u Vraného 
Krása. 

Lycaena dorylas W. V. 

Housenka jest skoro vždy ve společnosti mravenců na Anthyllis 
vulneraria L. Tak jsem sbíral je u Hrabanova a Lysé v Polabí 1901 a 
sice ve společnosti Lasius. V Pošumaví se mi toho nepodařilo, ač jsem 
mnohokráte na Anthyllis hledal. 



Diptera. 

Microdon, Ceratopogon, Ephippium prodělávají proměnu v mra- 
veništích ; larvy rodu Microdon jsou ošetřovány. Rody Phora, Scatopse 
a j. žijí často v mraveništích, jsou však dle Wasm. přehlíženy. 

Phora r u f i p e s M e i g. 

Jest náhodný často vetřelec u mravenců. Z Cech je uváděna 
tatc specie Kowarzeii', já jí dosud v mraveništi nenašel. Jednu Phoru 
jsem našel u F. fusco-ruťibarbis For. u Davle 14. V. 1905. 

M i c r o d o n m u t a b i 1 i s L. 

jest Kowarzem z Cech uváděna, avšak žádný z dipterologů mně zná- 
mých ji nesbíral, ani ve sbírkách jsem jí nikde neviděl. 

Ephippium t h o r a c i c u m Low. 

Ve stadiu larvy a pupy v hnízdech Lasius fuliginosus. Jednou 
jsem vytřepal larvu muší z tohoto hnízda, avšak nepodařilo se mi ji 
vypěstiti; pravděpodobně as tomuto druhu náležela (Bezděz 1904.). 

Moucha tato žije v Čechách rozšířena v teplejších polohách, 
ale dosti řídce. 

Coleoptera. 

Vykazují nejvíce myrmecophilních forem a patří sem i praví 
niyrmecoxeni. 



Prodrom us myrmiicopjulû <3oských. ]^Q 

(Staphylinidae ) 
A 1 e c h a r a s ]) i s s i c o r n i s Erichs. 

Převzácná tato foi'raa, jeti z několika lokalit dosud u nás známá, 
má jisté vztahy k mravencům, což dosud nikdo nepozoroval; žije totiž 
ve vymírajících koloniích Tapinoma erraticum a Tetraniorium caespi- 
tum a když vyhynuli mravenci, živí se jejich zbytky. — Vrané 
26. V. 1903. (Kr.) 

D i n a r d a M ;l r k e 1 i K i e s w. 

Normální host Formica rufa. Jako všechny Dinardy živí se Aca- 
ridy mravencům škodícími, ježto však i larvy napadá, jest často ho- 
stiteli pronásledována. 

V Cechách rozšířena, avšak jen někde hojna, ne vždy tam, kde 
kupy F. rufa jsou, zvláště ne v horách. Dosud jsem ji sbíral vždy 
jen u normálního hostitele : 

Formica rufa L. 

Klatovy, Chudenice, Přeštice, Domažlice, N. Kdyně, Jindř. 
Hradec, Pacov, Nová Hut, Strašíce — R. 
U Nemělkova u Klatov jich sbíral Dr. Bílek 1903 na sta. 
V širším okolí pražském, kde jsou F. rufa vzácností, 
jen zřídka. 

D. dentata Grav. 

U Formica sanyuinea Latr. 

Hojná. Chudenice 1894—1904, Klatovy, Švihov, Jindřich. 

Hradec, Vrané, Chuchle, na mnoha místech v Polabí 

i v Ces. Středohoří — E,., Vrané (Kr,). 
U F. sanguinea a fusca L. 

„Čechy" (Wasm). 
U F. rufibarhis F. 

Závist, Krč, Chuchle — Lok sen. — Wasmann vůbec ne- 
uvádí. 

Bez udání mravence: Rainwiese, Jablonec, dle Lok. sen. 

Dinarda pygmaea Wasm. 
známa jen z několika míst v teplém povltavském údolí. 
U Formica fusca L. 



iyrx \V. Jan Roubal: 

„Čechy" (Skalitzky). Na Sázavě u Pikovic 25. III. 05 (R.). 
Zde jsem sbíral jeden ex. na pastvině blíže řeky a sice 
v chomáči hnědých Acaridii stranou mravenčil. Choval 
jsem ji v umělém hnízdě, avšak za několik hodin se mra- 
vouci na hosta sesypali a rozkousali jej. 
U^Fonnica rujiharhis F. -\- fusco-nifibarhis For. 
Homole u Vraného (Krása). 

H o m e u s a a c u m i n a t a M ä r k 1. 

Vždy jen v mraveništích. — Po Čechách roztroušeně. 

U Lasius niger L. 

Praha (Lok. s., Nickerl, Wasm.j. Polabí (Lok. j.). 

U Lasius fuliginosus Lotr. 

Závist (Lok. s., Nickerl, Kr. skoro každoročně). V jednom 
starém buku tímto mravencem obydleném přicházejí zde 
skoro všichni jeho symbionti. 

M i c r o g 1 o s s a p u 1 1 a G y 1 1. 

' Pravý synoekent, jako i následující druhy. 
U Lasius fuliginosus Latr. 

Závist (Kr.), Letky n Roztok 05 (R.). Také u L. brunneus 
Latr. — Jinak: Rainwiese, Stromovka. 

M. gen til i s Mär kl, 

U Lasius fuliginosus Latr. 
Závist (Kr.). 

Casto i mimo mi^aveniště a brzy z jara se objevuje. Jednou 
jsem ji našel v Labském uáplavu. 

M. m a r g i n a 1 i s G r a v. 
U Lasius fuliginosus Latr. Z Čech uváděna v Klímově seznamu. 

C r a t a r a e a p r a e t e x t a Er. 

Žije u mravenců, ale též ve sklepích. 
r Lasius fuliginosus Latr. 

„Čechy" (Skalitzky, Lok. s.), Stromovka. 



Prodroinns rnyniiocopliilů čcskýcli. 21 

O X y p O (1 a 1 o n ^' i p e s R e y. 

Jako předešlí, jsou i některé druli^ tohoto polyinorínílio rodu 
synoekeaty mravenců. Někteří z tiich často i na prýštící šťávo stro- 
mové, v ovčincích, syslích norách, na nirpinácli, v mrvě a p. žijí. Znám 
jen z Vraného tuto specii Wasmannem z hnízd Lasius fuliginosus uvá- 
děnou. — Krása V. 05. 

O. vit ta ta Mark I. 

U Lasius fuliginosus Latr. 

Vrané (Kr.). Mimo to též v syslích norách (Vr,ané). 

O. s e r i c e a Heer. 

U Formica rufa L. V Cechách vzácná. Krása ji sbíral u Vraného 
na písku. 

O. h a e m o r r h o a M a n n e r U. 

V hnízdech Formica dle Wasm. 
U Formica rufa L. 
Vrané (Kr.). 

O. f o r m i c e t i c o 1 1 a M ä r k 1. 

Jen u Formica rufa, často ve velkém množství. Pouze v teplejších 
polohách. 

U Formica rufa L. 

Česko-sas. Švýcarsíío (Lok. s.), Dobříš (Kr.), Švihov (R.). 
Jak velice jsou příbuzné druhy tohoto rodu, dokazuje ta po- 
dobnost jich života, že i O. lividipennis Mannerh. a O. spectabilis 
Márkl. někdy u mravenců žijí; tak byly obě nalezeny v hnízdech 
Lasius fuliginosus Latr. u Vraného. Wasm. jich neuvádí, ač poměr všech 
Oxypod k mravencům jest stejuý. 

T h i a s o p h i 1 a a n g u 1 a t a Er. 

Brouci tito jsou pravými synoekenty^ 
U Formica rufa L. 

V každém skoro hnízdě jest je možno nalézti, jest totiž po Ce- 
chách všude, kde kupy tohoto mravence jsou, rozšířena. 

Chuchle (Lok. s.), Cibulka, Ces. -sas. Švýcarsko, Pošumaví 

všude (R.), Polabí, tu a onde. 



f,., XV. .1:111 Roubal: 

U F. pratensis Deg. 

Vrané, na 400 ex. (Kr.). Také pod korou (Česko-sas. Švýc.^ 
Lok. s.) 

T. c a n a 1 i c u 1 a t a E e y. 

U nás vzácná. Uváděna Klímou v seznamu českých brouků. Žije 
však jen u F. exsecta Nyl. 

T. i n q u i 1 i n a M ä r k 1. 

Hojná. 

U Lasius fuUginosus Latr. 

Závist a tu a tam v údolí Vltavském. V Pošumaví schází. 

— Cibulka (Lok. s.). 

Dexiogya corticina Er. 

Wasm. tuto formu neuvádí v „Kritisches Verzeichniss der 
Myrmekophilen und Termitophilen Arthropoden", avšak ve „Ver- 
zeichniss (1er Ameisen und Ameiseugäste von Holländisch Limburg" 
(Tijdschrift voor Entomologie uitgegeven door der nederlandische ento- 
moîogische Verehriguog 1890— 9L, s. 37 — 64:) ji cituje jako velmi 
vzácného hosta u Formica sanguinea v kategorii IV. — Indifferentné 
trpéna. 

U Formica sanguinea Latr. 

Chuchle, na okraji lesa na západní straně 2 ex. IIL 1901 
(R.). Jinak v Čechách vzácná. Též u Lasius fuliginosus Latr. 

1 1 y o b a t e s (A m a r o c h a r a) B o n a i r e i F a u v e 1. 

Velmi vzácný druh, z Čech znám pouze v několika exemplářích 
z nejteplejšího okolí Prahy. 
U Lasius niger L. 

.Čechy" (Skalitzky). 
U Tapinoma erraticum Latr. 
Naleziště u tohoto mravence Wasm. neuvádí. 

Vrané 1904(Kr.)ï U jiných mravenců z Čech mi není znám. 

L p r o p i n q u u s A u b é. 

Dle Mulsanta a Reye u Formica rufa a Myrmica rubra. — 
V Cechách žije jako vzácnost v nejteplejších jen polohách na čei-stvě 
vyhrabaných hromadách písku a p. 



Piodromus myimecophilû ceskj'ch. 23 

Ate mêles emarginatus Payk. 

Myrmecoxenni, Zije u různých druhů Myrmica a metamorfosu 
prodělává u Formica sanguinea Latr. Normálně u Myrmica. Po celých 
Čechách rozšířen. 

U Myrmica (hlavně laevinodis Nyl.). 

Celé Pošumaví, Jindř. Hradec, Pacov, Veselí, Ražice, Praha 
a celé okolí (Všenory 6 ex. v jednom hnízdé), Polabí, Ba- 
bina v Čes. středohoří, Bělá pod Bezd. — R. 
V slos. hnízdě Myrmica laevinodis Nyl. a Lasius niger L. 

Bolá pod Bezd. (R.) 
U Hrabanova V. 1902. jsem našel dva ex. v čerstvém hnoji ho- 
vězím na písčitém poli. Mravenců kolem nebylo nikde. Také v lab- 
ském náplavu u Čelákovic v lednu 1903 s Janelem. — Prof. Saska 
jich sbíral mnoho v jednom domě v Roždlalovicích, kde pod podlahou 
byli mravenci zahnízděni a tak účinkem tepla byli tito brouci vylákáni 
na stěny, kde ve velkém množství lezli. 

A. p a r a d o X u s G r a v. 

Platí o něm totéž, pokud se života týče, jako o předešlém. 
Avšak jest poměrně druhem velmi vzácným. 
U Myrmica. 

Praha (Lok. j.), Vrané, dosti (Kr.). Chuchle. 
Ü Myrmica laevinodis Nyl. 

Chuchle, 2 ex., Závist — Lok. s. 
U Formica rufibarbis F. 

Vrané (Kr.). 

A. pubicollis Bris. 

Žije jako imago u Formica rufa, odkudž pak přechází koncem 
jara k Myrmica laevinodis, kde prodělá metamorfosu a zase se na 
podzim vrací. V Čechách vzácný, nejméně znám z našich Atemelesů. 

U Formica rufa L. 

Praha (Wasm. Lok. s.). Nová Huť, kde ve Vůznici jsem 
sítem vytřepal jeden ex. 12. V. 1904. 

L o m e c h u s a s t r u m o s a F. 

Karakter pravé myrmecophilie v značnějším ještě stupni než 
u předešlého rodu. 



.), XV. Jan Koubal: 

V Čecliácli roztroušen, ač mnohem hojněji v pásmu studenějším 
a na substrátu pralioruím; tak ku př. v Pošumaví jsem ji mnohem 
častěji sbíral, než v okolí Prahy, středních Čecliách vůbec, Polabí 
atd. V ces středohoří velmi vzácná. 

Normálně u Formica sanguinea. Vázána jest úplně na mravence ; 
proto popírá Wasm. Sahlbergovo tvrzení, že též z hnízda vyletuje, 
k čemuž dodávám, že Krása chytil letící Lomechusu u Vraného, též 
l»r. Kodt ji létající pozoroval a já ji tak chytil u Chudenic. 

r Fonnica sanguinea Latr. 

Všude, kde více hnízd jest, je alespoň několik exemplářů. Jako 
interessantní nálezy sděluji tyto: u Chudenic na začátku března 1897 
jsem našel jeden ex. pod kamenem dále od mraveniště vzdáleným. 
Na sta jich sbíral Dr. Bílek u Nemělkova u Klatov, a to až 20 ex. 
v jednom hnízdě. 

U Formica sanguinea Latr. s F. fusca L. 

Praha (Wasm.), Sv. Prokop 1903 (R.). 
Ü Formica rufa L. 

Sekundárné. Praha (Lok. sen.). Nová Hut (R.), Vše- 
nory (R.). 
Ü Formica pratensis Deg. 
Vrané (Kr.). 

Myrmoecia plicata Er. 

Tato a následující specie jsou pro faunu českou velmi význační 
brouci, ježto nejvíce exem. odtud jest známo. Jsou symbionti Anthophor 
a Andren, a v jisté době žijí též jako vetřelci u Tapiuoma, jsouce 
zuřivě mravenci pronásledováni. Žijí v Čechách jen na několika mí- 
stech v údolí Vltavy od Chuchle do Davle. Náleží mezi nejvzácnější 
Staphyliny. 

U Tapinoma erraticum Latr. 

„Čechy" (Skalitzky). Chuchle (Srnka). Vrané (Lok. j. R. 
Kr.) v květnu 1903. 

Myrmoecia Fussi Kr. 

Jako předešlá. 

L Tapinoma erraticum Latr, 

„Čechy" (Lokay s. teste Skalitzky, Wasm., Nickerl). Vrané 
(Lok. j. Kr.) s předešlou. Davle 14. V. 05 (R). 



Prodromus myrmecopliilû českých. 25 

M y r m e d O n i a f ii n e s t ;i G v a v, 

Yšechoy Myrmedoiiie v poměru k mravencům řídí s(! pojmom 
synechtrie. Jsou, při každé příležitosti mravenci pronásledovány. Z pra- 
vidla žijí u Lasius fuliginosus. 

Forma tato v Čechácli všude rozšířená a dosti hojna. Nejvíce 
jsem ji sbíral u Chudenic, v Dubí v stai'ém buku u Lasius fuli- 
ginosus Latr. 

M. h u m e r a 1 i s G r a v. 

Jako předešlá, rozšíření stejné. Mimo hnízda Lasius fuliginosus 
sbíral jsem ji též: 

U Lasius niger L. 

Zbraslav, 2 ex. na poli blíže řeky 16. IIL 05. 

M. c o g n a t a M ä r k 1. 

Jako předešlé. Avšak vzácnější. 
U Lasius fuliginosus Latr. 

Závist; Česk.-sas. Švýc. — Lok. s. 

M. similis M är kl. 

Stejné as rozšíření jako M. humeralis grav. 
Také u Lasius niger L. 

Chudenice (R.). 
U L. alienus Forstr. 

Kundratice (Kracík — teste R. 19. 10. 05) 1 ex. 
Jednou v Klatovském parku na šťávě stromu 1900 (R.). Také 
v labském náplavu. Čes.-sas. Švýcarsko. 

M. 1 i m b a t a P a y k. 

Po celých Cechách. Často v náplavech (Lok. s.), Wasm. jí ne- 
uvádí jako myrmecophila. Gangelbauer píše o ní: „Bei Lasius fiavus 
und fuliginosus." 

Jako nové datum sděluji: 

U Formica sanguinea F. 

Ve dvou ex. u Troje v úvoze 14. IIL 05. (R.) Choval jsem ji 
v umělém hnízdě dlouhou dobu a pozoroval, že byla mra- 
venci netknuta. 

U Lasius niger L. 

Vrané (Kr.) — velmi hojně. 



Q,. XV. Jan Rouhal: 

U Mynnica laevinodis Nyl. 
Vrané (Kr.) hojně. 

M. 1 u g e n s G r a v. 

Z Cech více lokalit známo. Lok. s. uvádí ji z Hvězdy. Já ji 
sbíial u Domažlic. Taktéž u L. fuliginosus Latr. 

M. laticollis Märkl. 

Jako předešlá. 

U Lasius fuliginosus Latr. 

Závisť, velmi liojna (Lok. s.), Strašíce (R). 

(Myrmecophagy z tohoto příbuzenstva jsou: 

Astilbus caualiculatus F. 

Po celých Čechách velmi hojný. Skoro v blízkosti všech men- 
ších mravenců. 

Zyras Haworti Steph. 

Jest vzácná forma jen v nejteplejších polohách žijící. Druhdy 
hojhá ve Hvězdě, u Tuchoměřic, na Štvanici, též v Závisti, u Sv. 
Prokopa, Brandýsa. Krč (Ptambousek). Blíže Lasius briinneus a Myrmica. 

Z. collaris Payk 

Celkem vzácný. Já jej sbíral vždy jen v náplavech. Rozšířen po 
celých Čechách. Udává se u Myrmica laevinodis Nyl. 

Z. f ulgi d a Gra v. 
Velmi vzácný. Druhdy nalezeny 2 ex. v Stromovce.) 

Notothecta flavipes Gra v. 

Poměr k hostitelijm jako u Thiasophila. 
U Formica ruf a L. 

Dosud jen z několika lokalit známá, ač není vzácná. 
Dobříš (Kr.). Klatovy (R.). 

N. confusa Märkl. 
Jako předešlý 
U Lasius fuliginosus Latr. 

V okolí Prahy několikráte. (Dr. Fleischer a j.) 



Prodromus myrmecopliilň českých. 27 

N. anceps Er, 

Jako předešlý. U Formica riifa a- pratensis u nás skoro všude. 
U Formica ruf a L. 

Všude skoro (R.). 
U F. pratensis Deg. 

Vrané, velmi hojně (Kr.). 

Amisclia talpa Heer. 

Malá tato Atlieta známa z Cech (Dr. Fleischer) v několika jen 
exemplářích. Žije u Formica rufa L. a pratensis Deg. 

M e o t i c a i n d o c i 1 i s H e e i\ 

Bledě žlutá mikroskopická tato Atheta žije jako iodifferentní 
host u menších mravenců. Wasra. toho neuvádí. 

U Tetramorium caespitiim L. 

Vrané, v skulinách na spodu kamene 1903 R. jednou, Kr. 
třikrát. 

U Solenopsis fugax Latr. 

Skochovice 16. III. 05. Kr. R. — 2 ex. Velmi zajímavý 
nález u stejně zbarveného hostitele, kde seděla zcela v cho- 
máči malinkých mravenců těchto. 

X e n o t n m y r m e c o b i a E r. 

Žije u Formica rufa. Dosud z Čech známa z málo lokalit. 
U Lasius fuliginosus Latr. 

Praha (Lok. j.). 

Krkonoše (Dr. Rodt). 

Dimetrota subrugosa Kiesw. 

U Lasius fuliginosus Latr. 

Praha (Lok. j.). — Wasm. neuvádí této formy. 

Ptychandra hepatica Er. 

Jediný zástupce této sekce jako nový druh pro Čechy na- 
lezen byl 

u Lasius fuliginosus Latr. 

V Závisti (Skalitzky, Dr. Rodt, Kr.). Wasm. jí neuvádí. 



.•JO XV. Jan Roubal; 

l'a la gl- i il nigra Grav. 

U mravenců jen náhodou. Po celých Cechách dosti hojná, mimo 
vyšší polohy. 

U Trframorkim caesxïdwn L. 
a u Lasms niger L. 

Závist (Lok. j.^. 
U Lasiiis fuliginosus Latr. 

Letky 1905 (R.). 
Nálezy jsou jenom náhodné. 

E u ť y u s a s i n u a t a E r, • 

Vzácná. 

U Lasitis bnmneus Latr. 

Praha (Lok. s., j. Wasm.) na stromech v kúře. 
Též v Česko-sas. Švýcarsku. 
Dosud se mi jí nepodařilo nalézti, také Kr. jí nenalezl. 

E. laticollis Heer. 

' Rovněž vzácná. 

U Lasiiis emarginatus Ol. 

„Čechy" (Skalitzky), Praha (Lok. j.). 
TJ L. niger L. 
Ü L. hrunneiis Latr. (Lok. j.). 

Velmi vzácná. „Čechy" (Skalitzky), Časko-saské Švýcarsko 

(Lok. s.). 

1 i g o t a p u s i 1 1 i m a G r a, v. 

Mikroskopická tato forma žije pod spadlým listím, v náplavech 
a pod kameny po celých Čechách i vysoko na Šumavě (R.). 
U Lasius fuliginosus Latr. 

Stromovka, as 40 ex. (Lok. j., R.). 

Wasm. ji uvádí jen v seznamu z Limburku u Formica rufa pod 
in. (náhodní hosté!). 

Lamprinus erythropterus Panz. 

Nepřítel mravenců; taktéž i druh následující. Pouze v teplém 
okolí Prahy. Nepodařilo se mi dosud někde jinde ho nalézti. Vzácná 
attrakce naší fauny. 



Prodromus myrmecophiln č('ských. 20 

IT Tetraniorium caespitum L. 

Pralia (Lok, s., j,, Skalitzky). Závisť (Lok. s.), Vraiió; né- 

koliknite (Kr.). Vrané, Zvo],.J)avle (li), Otéchovice (Dr. 

Fleischer). 

Někdy i mimo niraveništé, t. j. vyliledává-li právě nové bydliště; 

tak ve Vraném na nádraží v letě chytil K)'á-a jeden ex. Já jej našel 

pixl kamenem na Homoli u Vraného 1903. Dolní .Počernice VI. 01. 

fsl. Hradecká). Jarov, na počátku údolí; (Maulecomm. Pi. I ex.24. H. 05j. 

L. s agi natu s Grav. 

Ještě vzácnější. 

U Myrmica laevinodis Nyl. 

Vrané (Kr.). Lysá (R.). Cheb — coll. Gradl. - Mimo to 
i u jiných druhů Myrmica, u L. fuliginosus Latr. a F. 
rufa L. 

Q u e d i u s m i c r o p s Grav, 

Velmi vzácný. 

U Lasms fuliginosus Latr. 

„Čechy" (Skalitzky). Stromovka (pí. Lokayová). Praha, ně- 
kolikráte 

Q. b re vi s Er. 

Poměr k mravencům — synechtrie. Vždy v mraveništích. Roz- 
troušeně. 

U Lasius fuliginosus Latr. 

Stromovka, Závist a jinde v okolí Prahy. 
U Formica rufa L. 
Zde žije v larválním stadiu. 

Liblice, ohromné množství (Wendler). Chudenice, Vy- 
tňně (R.). 

Q. brevicornis Thoms. 

Velmi vzácný tento druh není jako myrmecophil u Wasmanua 
uváděn. 

U Lasius fuliginosus Latr. 

Stromovka. Ze tří nálezů pí. Lokajové byly všechny u to- 
hoto mravence ve společnosti Q. brevis a microps. 
Eppelsheim uvádí ve svém článku „Ueher deutsche Stapliy- 
linen^-' jako pro Německo nový druh tuto specii těmito slovy: „Ich 



., v Jan Roubal: 

besitze eine 9 aus Böhnieu (Srnka), ebenso Dr. Skalitzky." (Deutsche 
Kiit. Zeitsch. 1878. 385—403). 

t li i u s m y r ni e c p h i 1 11 s Kies w. 

Ač ho Wasinaiin neuvádí, přec žije u větších forem našich mra- 
venců j^ko indiíferentuí host. Gaiigelbauer cituje: „Bisweilen bei 
Lasius fuliginosus und Formica congerens Selten." 

V Cechách jen na něktei-ých místech. Forma vyšších poloh. 
Já jej sbíral u 
Formica fusca L. 

Ü Labského Kostelce VI. 03. Jinak: Děčín, Eisenstein 
i Chudenice (R.). 

X a n t h o 1 i n u s g 1 a b e r N o r d m. 

Roztroušen. 

U Lasius fuliginosus Latr. 

„Čechy" (Skalitzky), Praha (Lok. s.). Závisť. Šumava (R.). 

X. a t r a t u s He e r. 

Jest dle Kraatze, Wasm. pravidelným nepřítelem v hnízdech 
Formica rufa a pratensis a Lasius fuliginosus na rozdíl od X. punctu- 
latus, jenž u mravenců zpravidla vůbec nežije, ač obé formy nanejvýš 
si podobny jsou, takže Fauvel na př. oba stotožňuje. Larva jest 
čisté myrmecophilní (Wasm.). Velmi vzácný. Žije též u sršní. 

U Lasius fuliginosus Latr. 

Praha (Lokay s.). Brandýs iSkalitzky). 

L e p t a c i n u s f o r m i c e t o r u m M ä r k 1. 

Pravidelný synoekent. U nás tu a onde, ale vždy řídce. 
U Formica rufa L 

Liblice, ohromné množství (Vendler). Praha (Lok. sen.). Doma- 
žlice. (R.). 

S t e n u s a t e r r i m u s Er. 

Pravidelný symbiont u Formica rufa a pratensis. V Čechách jen 
v teplé části střední, tudíž hlavné u formy druhé. 
U Formica pratensis Deg. 

Praha (Lok s.). Vrané velmi hojně (Kr., R.). 



Pťodromiis niyriiiecopiiilň českýcli. 3J^ 

T r O g O p h 1 e u S p u n c t a t e 1 1 u s Er. 

Velmi vzácuý. Jen v údolí Vltavském k Davli od Prahy. Novéji 
už dlouho nenalezen. . -. 

U Tetramorium caespitimi L. 

Praha (Lok. s., Dr. Fleischer teste Skal). 

Tho raco pho r US corticinus iMotscii. 

U Lasius brunneus Lair. 

Hvězda u Prahy (Haber, dle Wasm.). 

(Pselaphidae.) 
E u p 1 e c t 6 s r' i s c h e r i A u b é. 

Malinká tato forma jest dle Wasm. obyvatelem v hnízdech F. 
rufa L. Dle mého pozorování žije též u F. pratensis Deg., kdež jsem 
ji sbíral u Vraného 28. IV. 1903. Též Krása. 

Jinak rozšířen po celých Čechách, ale celkem dosti vzácný. 

Ze není pravým obyvatelem hnízd mravenců, svědčí, že jsem ho 
často nalezl jinde, i na vysokém javoru v Lázni u Chudenic V. 1898. 

(Roubal: „Fundorte einiger seltenerer und für Böhmen neuer 
Käfer. Verhl. d. k. k. zool.-bot. Geselsch. in Wien 1903.) — Též v ná- 
plavech a u jiných mravenců (Lasius). 

T r i c h o n y X s u 1 c i c o 1 1 i s R c h b r. 

V Čechách jen ze středních částí, hlavně z Prahy známý. Vždy 
u mravenců Lasius brunneus Latr. a Ponera contracta Latr. 

Praha: Stromovka, Jelení příkop, Štvanice, (mezi několika 
mravenci v pařezu, Dr. Klíma). Smíchov (mezi několika 
mravenci, Dr. Rodt). Roku 1904 v červnu jsme je s Mau- 
lem chytali v letu ve velkých massách na Olšanech — 
v době jejich stěhování. 

A m a u r o n y X M ä r k e 1 i A u b é. 

Pouze v teplých krajinách. 
U Tetramorium caespitum L. 

Praha (Nickerl, Wasm. [„bei Prag mehrmals"], Lok. s.). 

Také Dr. Fleischer mimo mraveniště. 



oí> XV. Jan Eoubal : 

Batrisus f ormicarius Aubé. 

Všecliiiy druhy rodu Batrisus, pokud žijí u mravenců (Lasius) jsou 
iiuiilVereiitiié trpěni. Stávají se užitečnými hostitelům, ježto požírají 
cizopasné Acaridy a živí se mimo to i odpadky v mraveništi. — Druh 
tento je v Čechách velmi vzácný. Čes.-sas. Švýc. 

LT L. hnmnens Latr. 

B. venustus Reiclib. 

Jen v středních Čechách dosud sbírán hojněji. Celkem řídký. 
U Lasius nigey L. a L. bninneus Latr. 
dle Skalitzkého. 

Praha, ku př. Cibulka. — Rainwiese (íjok. s.). 

B. Delaportei Aubé. 

Jako předešlí. 

U Lasius fuliginosus Latr. 

Praha (Lok. s,)- 
U L. hrunnens Latr., Praha. 

t U Myrmica laevinodis Nyl. 

Krč (Lok. j.), Hřensko (Lok. j.). 

Chennium bi tub erculatum Latr. 

Žije výhradně u Tetramorium caespitum L. Jest na rozhraní mezi 

myrmekoxeny a trpěnými hosty. Jest též olizován, ale mnohem méně, 

než na př. Claviger. Larvy pozoroval u Prahy r. 1890, 1891 Wasm. 

Velevyznačný druh pro naši faunu; známý zde od r. 1859 (Lok. s.). 

Pouze v Povita ví od Prahy k Štěchovicům. 

U Tetramorium caespitum L. 

Zde od časného jara až as do konce dubna, pak opět na 
podzim. Možno jej zde sbírati zvláště ve dnech mlhavých ; 
sedí vždy na spodině kamenu mezi mravenci, často v sku- 
lině. Na zemi v hnízdo není skoro nikdy. 
Zpravidla nebývá v takové kolonii, kde je Tychaea, nebo kde 
už mají mravenci plod. Zvláště rád žije u mladých mravenců. 
Všichni entomologové starší v Čechách zde jej sbírali. 
Lokalita tato jest nejvýznačnější snad vůbec; sám Kraatz 
ji navštívil. 
Také dle Lok. s. žije u Slabce. 



Prodromus myrmecophilů českých. 33 

Mně se jej nepodařilo zjistiti nikde na Sázavsku ani za 
Štěchovicemi. 

Velice interessantní nález jsem učinil u Klatov na Hnsínň 
nad Úhlavou, kde na okraji lesa jsem sbďal jej v kopulo 
r. 1901. 
V smíšené kolonii títrowjylog nathus tcstaceus tíchcnk. a Tdru- 
niorium cavspitum L. 
Vrané (R.)- 

Cent roto m a lu ci fuga Heyd. 

Jest stálým průvodcem Cliennia, ač poněkud dříve se objevuje 
a dříve z jara vymizí; platí o ní totéž, co o předešlém. 
U TetraiHorium caespituni L 

„Prag" (Nickerle, Lok. s , j., Wasin., Skalitzky atd.) - dle 

VVasm. Vrané (Kr., R.). 
Někdy jich bývá v hnízdě až 12! 

C. rubra Sa ulev. 

Jako předešlá, avšak jest nad mírn vzácná Jest jen několik 
údajů z Cech známo. 

U Tetramorium caespituni L. 

Praha (Wasm., Nickerle). Vrané (Kr.) jedinkrát. (Závist). 

Claviger longicornis iMiill. 

Pravý, nejdokonalejší ještě s následujícím myrmecoxen. Vzácný. 
U Lasius umbratus Ni/L porůznu; Sušice V. 05. (Maiile.) 
U L. hnmneus Latr. Nemělkov (Dr. Bílek). Praha., (Lok. s., 
Wasm.). Vrané (Kr.). . „ 

U L. niger L. Chuchle 05. (Dr. Mrázek).. 
U Z. alienus Förstr. 

Vrané (Kr.). 
U Formica rufibarbis F. v. fus co rußbarbis For. 

Závisť. (Lok. j.). 

C. testaceiis Preyssl. 

Jako předešlý. Primérně u L. flaviis, sekundérně u L. alienus 
a jen výjimkou u L. niger. Za příhodných okolností rozšířen po 
celých Čechách. V některých krajinách velmi obecný a v každém 
mraveništi L. ňavus. 

Věstník král. ces. spol. nauk. Třída II. 3 



i 



.-, . XV. Jan Roubal : 

o4 

V Čechách jest zvláště hojný u sekundérního hosta L. alienus 
1 ..istr. V údolí vltavském v některéiu hnízdě na sta (Kr. R.). 
I' /.. w'iief L. (Chudenice, Klatovy, Raná. — R.) 
Jako nové datum sděluji 
u L. biunneus Latr. 

Praha 1904 (Dr. Mrázek). 

Scydmaenidae. 

Jsou jen trpění hosté. Někteří požírají též Acaridy v mrave- 
ništích. Pravým myrmecophilem jest pouze Napochus chrysocomus 
Saule. Nápadná jest podoba jich s mravenci. 

Euthia i>licata Gyll. 

Dle Lok. s. Rainwiese (Schönbach). 

Euthia scydmaenoides Step li. 

Nejisto, je-li myrmecophilem. Udáván u F. rufa L. Velmi 
vzácný. Několikrát u Prahy. 

N o u r a p li e s S p a r s h a 1 1 i D e n n y. 
Jako předešlý. — Z Čech uváděn Klímou (bez udání mravence). 

Napochus chrysocomus Sa ulcy. 

Pravý myrmecophil se zlatožlutými chloupky. O výskytu jeho 
platí úplně totéž, co o Centrotoma a Chennium; význačný brouk 
l)ro Čechy. 

Ü Tdramorium caespitum L. 

Od Chuchle až k Štéchovicum. 

Eu connu s cl av i gor M. 

Podoben způsobem života předešlému, žije však u Formica 
rufa L. normálně; také u jiných mravenců. 

Jen v okolí Prahy. 
U F. rufa L. 

Závist. 
U Lasius níger L. 

Praha (Skalitzky, Wasm.). 



Prodromua myrmecophilů českých. 35 

U L. fulif/inosus Latr. 

Pralia (Sk.ilitzky). Mně se ho dosud nepodařilo nalézti. 

S c y d m a e ini s ru f u s M ü 1 1. 

Vzácná forma tato žije u /''. rufa L. — Dle Lok. s. seznamu 
na Štvanici v dubnu pod koron topolů 5 ex. 

S. riellwigi F. 

Jako předešlý. I u jiných mravenců. 
U Formica rufa L. 

Klatovy. Klenová 1899 (R.). Dle Lok. s. v Loketském 
kraji (1842). 

Silphidae. 

Z této skupiny jako hosté mravenců u nás žijí dle Klímova 
seznamu tyto druhy: 

Anemadus strigosus Kr. 

Ü Lasius hrunneus Latr. 
Praha (Lok. s.). 

N e m a d u s c o 1 o n o i d e s K r, 
U Lasius bnmnens Latr. Jest však velice vzácný. 

Trichopterygidae. 
Některé formy jsou indiferentně trpěny. 

P t e n i (1 i u m m y r m e c o p h i 1 u m M o t s c h. 

; U Formica rufa L. 
Hojný. 

P. Gressneri Gillm. 

Snad jen jako náhodný host. 
U L. fuliginosus Latr. 
Stromovka (Lok. j.). 

P t i 1 i u m m y r m e c o p h i 1 u m A u b é. 
U Formica rufa L. 
Z Čech dle Klímy uváděn. 

S* 



^^-^ XV. Jap Roubal: 

Endomychidae. 

Nùktorr formy žijí pravidelně v mraveništích. 

M y r m e c o X e n 11 s s u b t e r r a n e u s C li e r v. 

N(um:ilnň dle Wasni. žije jen u Formica rufa, pratensis, ex secta ; 
já /nám jej ponze z hnízd Lasiiis. — Celkem hojný. 
I' Laaius niger L. 

„ťediy" (Wasm.). Klatovy, „Káj" (Maule 2 ex. 1899.)- 

Chudenice (R.). Švihov. Nová Kdyně (R.). Jindř. Hradec (R.) 
U L. alienus Forstr. 

Závist 01 (R.). Polabí (R.). 
l^ Formica fusca L. 

Vrané (Kr.). — Dr. Fleischer. 

S y rabiotes latus Redt. 

V nás jen roztronšeně žije tento synoekent. 
Ü Lasiu'i fnlů/inosus Latr. 

Stromovka (Lok. j.) v starém dubu. 

S. gi bberosus Luc. 
Jako předešlý. 
U Lasms fuliginosus Latr. 

Stromovka, v shnilém dubu (Lok. j.). 

Cryptophagidae. 
Druhy r. Cryptophagus jsou jen zcela náhodní hosté. 

Emphyl lus g la ber. Gyll. 

Jest na rozhraní mezi hosty pravými a trpěnými. 
U mravenců na Rainwiese dle Lok. s. Vzácný. 

Lathridiidae. 
Indifferentní hosté pouze. 

Cartodere elongata Curt. 

U Lasius fuliginosus Latr. 

„Čechy" (Lok. .s. dle Wasm.). 
U Tetramorium caespitum L. 

Čechy (Lok. s. dle Wasm.). 



Prodromus myrmorophilfi českýcli. 3Y 

V lednu 1905 jsem mnoho těchto hrouku sbíral v ('hudénicích 
v starém hnízdě vosím pod krovem. 

C o r t i c a r i a 1 o n g i c o ] 1 i s Z e 1 1. 
U Formica ruf a L. 

V Cechách dle Dra. FhMSclira. 

Nitidulidae. 
A m p h o t i s m a r g i ii a t a F. 

Jest pravým myrmecophilom; často jest i od mraveucň krmena ; 
olizována též, ale zřídka. V Čechách hojna, avšak jen v teplejších 
polohách. V Pošumaví jsem jí nenašel. 

U Lasius fuliginosus Latr. 

V okolí Prahy hojna, jinde roztroušeně. 

Colydiidae. 
O X y 1 a e m u s c a e s u s Er. 

Jen v některých polohách. U mravenců jako předešlí, 
U Lasius fuliginosus Latr. 

„Čechy" (Skalitzky dle Wasm.). 

Cucujidae, 
M o n o t o m a c o n i c i c o 1 1 i s A u b é. 

Jest to brouk u Formica rufa trpěný, který zde často ve velkém 
množství se vyškytá. Jest rozšířen po celých Čechách. Často jsem jej 
houfně sbíral při západu slunce poletujícího kol obydlí lidských, 
stodol, sýpek, kup sena na lukách. 

U Formica rufa L. 

Závist, Černošice (Kr.), Dobříš (Kr.). — Mimo mraveniště : 
Pošumaví (R.), Rainwiese (L. s.). 

M. an gu stic oll is Gyll. 
Jako předešlý. 
U Formica rufa L. 

Dobříš, ve společnosti Emphylus glaber Gyll. hojný (Kr.). 
- Též Rainwiese (L. s.) 



qo XV. Jan Koubal: 



Histeridae. 



/ iiinohotvárnc této skupiny žije u uiiavenců mnoho forem. Jakýsi 
vzUili hiiilogicky k mravencům mají z našich forem zvláště jen 
Hetaerius ferrugineus, Dendrophilus a Hister ruficornis, již jsou 
indiflVreiitnř trpěni a živí se detritem, mrtvými mraven<M i jich 
plodem. 

Hister ruficornis G r i m. 

Značně habitem i velikostí se lišící tato forma jest přec jen mra- 
venci trpěna. U nás tu a tam. 
LI Líisius fuUginosus Latr. 

„(■'echy" (Skalitzky, Wasmann), Závist (Kr. R.). 

Hetaerius ferrugineus 1. 

ITojný. Žije téměř u všech druhů mraveucii normálně. 
U Formica fnsca L. 

Rozšířen. Chudenice, Klatovy, Putim, Pacov, Litoměřice, 

Praha atd. 
U F. sanguinea L. 

Dobřichovice (R.). 
Ü F. rufibarhis. F. 

Vrané (Kr.). 
n Lasius niger L. 

Vrané (Kr.) 
U L. alienus Förstr. 

Vrané (Kr.). 
U Tapinonia erraUcum Latr. 

Závisť, 1903 (R.). 
Z různých sbírek bez udání mravence : Cheb, Rožďalovice, Sloup - 
nice u Litomyšle, Praha. 

Dendrophilus j) y g m a e u s L. 
Jen v teplejších polohách. 
U Lasius fuUginosus LmU: 

Závisť (Kr.), hojně. — Ces. sas. Švýc. (L. s.) 

D. p u n c t a t u s H b s t. 

Zijc též pod stromovou korou a v trouchu stromů. Také 
v hnízdech Vespa crabro. Jinak jako předešlý. 



Prodromus myrmecophilû českých. 39 

U Lasius fuliginosm Latr. 
Závist (Kr.). 

A b r a e u H g 1 o b o s u s H o f í id. 

Malá tato forma je vzácně po celých skoro Čecliácli loztioušeiia. 
Žije u Lantus bninneus Latr. íi Formica ruf a L. 

Vrané, pod kameny časně z jara, v únoru (Kr.). Pralia (1{.). 

Scaiabaeidae. 
Cetonia floiicola Hbst. 

V stadiu kukly žije vždy v kupách F. luťa nebo u F. pratensis, 
jsouc od mravenců nevšímána. Veliké kokony z třístiček jsou i lidu 
známy — jmenují je „mravenčí králové". 

Jiné Cetonie jsou tu jen náhodou, jako ku př. C. specio.sissima. 

Výskyt se některých forem Tenebrionidû (Opatrum a j.) jest jen 
zcela náhodný. 

Curculionídae. 

Někteří žijí velmi hojné v mraveništích jako hemimyrmeco- 
philové. 

Wasm. uvádí jen : 

T r a c h y p h 1 o e u s s c a b r i u s c u I u s L. 

Často v hnízdech F. ruf a Z. — LÎ Lasius na Císař, ostrově. (R.) 
Také velmi často jsem sbíral u Tetramorium, Lasius brunneus 
a uiger rod Omias (Vrané, Chuchle, Závisť). 

Chrysomelidae. - 

CI y t h r a (j u a d r i [) u n c t a t a L. 

Ve stadiu nymfáiním žije u F. rufa nebo vzácně u F. pratensis, 

sauguinea, Camponotus liguiperdus a Lasius flavus, jako Cetonia. 

Dosud jsem ji sbíral jen u Formica rufa L. v Pošumaví. 
Též Lok. j. v Závisti v mraveništích. 

C. laeviuscula Ratze b. 
Jako předešlá, a to u F. sanguinea Latr. 






.r. XV. Jâu Roubal: 

Hymenoptera. 

(Formicidae.) 

I. Hnízda složená. 

r.iuť {irlsliiáuíci téže podčeledi nebo podčeledí různých žijí zde 
každá kolonie ueodvisle od druhých — společným je jim jen totéž hnízdo. 

1. Případy náhodných složení: 

(i) Jistí mravenci založí si hnízdo v jiném, aby konali loupežné 
výpady na zásoby atd. mravenců domácích. 
Tetramorium caespitwn L. u F. ruf a L. (Chudenice 1902, 
Jirná 14. VI. 03. R.) 

b) VetreLi se usadí v cizím hnízdé, aby měli tak lepší a po- 
hodlnější bydliště. Bývají to dvě formy systematicky od 
sebe daleko postavené. 

Formica fusca L. často v kupovitých hnízdech F. riifa L. 
neb u pratensis Dcg. Porůznu. - 

Myrmica sp. u F. rufa L. a pratensis Deg. v Pošumaví 
několikrát. 

Lasius niger L. s F. fusca L. Klatovy, Výhorice (R.) 
Lasius niger L. u F. rufiharhis F. a fusca L. pod Ranou 
v Českém Středohoří. (R.) 

Lasius niger L., F. ffavus^ F. fusca L. Závisť. (R.) 
Leptothorax unifasciatus Latr. u Myrmica pod korou u Pi'ahy 
často. 

L. unifasciatus Latr. poblíž Lasiiisfuliginosiis Latr. Špičák. (R.) 
Camponotus silvaticus v. aethiops a Tetramorium caespitum 
L. direktně pod týmž kamenem. Trója. III. 05. (R.) 

2. Zpravidla jest poměr takovýto : 

a) Vetřelec jest lupičem neb zlodějem: Solenopsis fugax Latr. 
Malé kolonie tohoto mravence u všech skoro vetších mra- 
venců jsem pozoroval. Doma jsem je přidával všem mra- 
vencům a vždy byli nevšímáni. Mohou však též samo- 
statně žíti. 

b) Host je v přátelském poměru k hostiteli. Jediný úkaz: 
Formicoxenus nitidulus NyL v hnízdech F. rufa L. a pra- 
tensis Deg., kde staví uvnitř svoje jako pěst velké hnízdo. 
V Cechách jsem jej dosud našel než u Vraného na Homoli 
u F. pratensis Deg. Také p. Krása. — Mimo tyto jen více 



ProdroDius inyrmecopliilů českýcb. ^\ 

méně typické případy možno by bylo uvésti ještě cobjíi 
řadu různých kombinací xložených hnízd; přestávám jen 
na některých příkladech. ' ' 

II. S míšené kolonie. 

Tím rozumíme společnosti ríi/uých mravenců, již vždy jen téže 
podčeledi náležejí a již mají společný zájem při hospodaření a vykonaná 
práce přichází ku společnému blahu všech. 

1. Normálně: 

a) mravenci vládnoucí mají vlastní jednu furnui pomocných, 
již mají kusadla zubatá. 

F. sanguinea Latr. ç^, Çî V i^i'U^ ve svém hnízdé [^ a kukly 
F. fusca L. neb F. rufibarbis F, Oba úkazy hojně, avšak 
jen v teplém okolí pražském. (R.) 

b) Pracující formy mají čelisti neozubené: 

Polyergus rufescens Latr. má u sebe F. fusca. L. Praha 
(Nickerl). I jinde. 

Polyergus rufescens Latr. s F. rufibarbis F. Chuchle (Kr.). 
btrongylognatlms testaccus Schcnck. má za pracovníky Tetra- 
morhim. Jediné místo, kde hojné možno nalézti tyto 
t. zv, Wasmannovy „Bundeskolouien'^ jest údolí vltavské 
cd Chuchle do Štěchovic. Jednou jsem kolonii takovou 
našel u Yšenor 1904. Pod kamenem jest jich vždy málo, 
ježto tráví většinou pod zemí. Na první pohled jsou si obé 
formy velice podobny, možno však je rozeznati habituelné 
už dle pohybů a bledší barvy. 

c) Vládnoucí jsou zastoupeny jen formami pohlavními. 
Anergates atratulus Schenck. (/ a Ç a jich vývojová stadia 
jsou dle Wasm. jen s v Tetramoria složená. Avšak Krása 
pozoroval u Vraného složené hnízdo Tetramorium cf ? 9 ? íí 
s Anergatem. 

Klassický jest nález Nickerliiv : Anergates u Tapinoma erra- 
ticum u Vraného. 

2. Nepravidelné kolonie. 

a) F. sanguinea Latr. má za pomocníky 9 F. pratensis Deg. 
To jsem našel v N. Huti 1904. 

F. sanguinea Latr. má ^ F. rufa L. Chudenice, Nemělkov. 
F. sanguinea Latr. má v fusca L. i ^ nifa L. Tu a onde 
jsem pozoroval v Pošumaví. 



if, XV. Jan Roubal: 

b) Nebo je poměr opačný: hosté normáluí jsou 9. F. pratensis 
Dey. má za pomocníky I. fusca L. — N. Huť. — F. pra- 
tensis Deg. a rufa L. Strašíce. — Také zde nevyčerpávám 
Yšech případů. 

l>raconidae, Cbalcidae, Proctotrupidae. 
T e t r a m o p r i a a u r o c i n c t a. Wasm. 

Malinká tato forma žije výhradně u Tetramoriuni caespitum L., 
a to pouze v údolí Vltavy od Chuchle k Davli jsem ji našel. Sedí 
vždy na kameni mezi mravenci ve společnosti Chennium, Centrotoma, 
Napochus, Acartauchenius a není nikdy přítomna, kde jsou Tychaea 
neb plod mravenců. V stejné době s jmenovanými. 

Zvláště hojna bývá na Homoli, u Trnové a u Davle. (R ) 

T. c i n c t i c o 1 1 i s. Wasm. 

Jako předešlá. Zjistil jsem ji též u Vraného. Bližší mi o ní sdělil 
Wasm., který ji u Prahy před lety sbíral. — V údolí Vltavském žije 
u Solenojjsis fugax Latr. ještě Solenopria. 

C h a 1 c u r a B e d e 1 i C a m. 

Parasit jako larva v kokonech mravenců. Tak ji vychoval Polák 
u Formica rufa L. Praha. (Dle Wasm.) 



Jako uovou noticku podávám, že jsem 3. III. 05 u Chuchle 
našel pod kamenem u Lasius alienus Förstr. jeduu formu Procto- 
trupida, jež měla malé rudimenty (^) křídel a (j okřídleného pak 
jsem našel opodál. Habitem se podobala ona Ç úplně malé Poneře. 
Podám ještě o věci té zprávu později. 



I 



Prodromus myrmeeopbilů českých. 4,3 



Literatura. 

Beklese Ant.: Illustrazionc iconographica degli Acari niiímecopliili. íii „l!.i'ilia". 
Vol. II. Fasc. II. 1904. V. 299—474. 

Duda L. : Seznam hmyzu českého, Khyiichota. (l''yí3Íukr. si)ol.) 

EscHEiucii K.: Ameisen und Käfer. — Zoul. Gart. 4ß. Jhg. No. 197. 

Gangelbaukk L.: Die Käfer von Mitteleuropa. L — IV. Wien, 1892 — 1901. 

IIktsciiko Alf.: Zur Biologie von Claviger testaceus Prcyssl. — Berl. Ent. Zcitsch. 
1896. P. 45-50. 

Janet Gh.: Études sur les fourmis les Guêpes et les Abeilles: liapports des Ani- 
maux myrmecopliilcs avec les fourmis. Limoges 1897. 

Klapálek f.: Atlas brouků středoevropských. Piaha 1903. S. 1 — 462, 1 — ySO. 

Klíma A.: Seznam hmyzu českého, Goleoptera (Fysiokr. spol.) 1902. 

Kliment J.: Geští brouci. Ném. Brod. 1896. 

Kořenský J. : Zoologické drobnosti z okolí pražského. Vesmír XXVII. Str. 254. 

Koavauz F. : Seznam hmyzu českého, Diptera. (Fysiokr. spol.) 

KuBEs A.: Ze života mravenčího. Cas. ces. sp. ent. 1904. S. 46 — 49. 

LoKAv E. jun.: Qnedius brevicornis Thoms. Čas. ces. spol. ent. 1905. S. 27. 

Lokay E. sen.: Popis mravenců českých s ohledem na hosty přicháziyící v kupách 
mravenčích. Živa. 1860. 

— Seznam brouků českých. Arch. pro přírod, výzk. Cech. 1868. 

Mäkkl Fr.: Beiträge zur Keuntniss der unter Ameisen lebenden Insekten. Zeitsc!] . 

f. d. Entom. III. Bd. 203-225. 
Mayr G. : Die europäischen Formiciden (Ameisen). Wien. 1861. 
PßEYS.sLEK J. D. E.: Vcrzeichniss böhmischer Insekten. Prag. 1790. 
Puton: Synopsis des Hémiptéres-Heteropteres de France, Remiremout — 

1876—1881. 
Reitter E. : Bestimmungsfabelleu der europaeischen Coleopteren. 
Rossi de: Ameisen und Schmetterlinge. 111. Wochonsch . f. Ent. 1896. 
Roubal J. : Fundorte einiger seltenerer und für Böhmen neuer Käfer. Veriiandl. 

d. k. k, Zool.-bot. Gesellsch. in Wien. 1903. 
Rudow: Ameisenwohnungen. 111. Woch. f. Ent. 1896. 

— Beobachtungen bei Ameisen. Ins. Börse. 1898. P. 223 — 224. 
ScHENKLiNG. S.: Über echte Ameisengäste. 111. Wochenschr. f. Ent. 1806. 
Schmidt Goebel H. M. : Coleopterologische Kleinigkeiten. Stett. Et. Ztg. 1876, 

S. 389. 
Uzel J. : Šupinušky země české. Král. ces. spol. nauk. 1890. Pg. 1 — 82. 
Wasmann E. (chronologicky): Verzeichniss der Ameisen und Ameisengäste von 

Holländisch Limburg. Tijdschr. Ent. XXXIV S. 39-64. 

— Zur Bedeutung der Fühler bei Myrmedonia. Biol. Centralbl. XL S. 23—25. 

— Vorbemerkungen zu den internationalen Beziehungen der Ameisengäste. Biol. 

Centralbl. XL S. 331-343. 

— Die zusammengesetzten Nester und gemischten Kolonien der Ameisen. Münster. 

1891. 

— Die internationalen Beziehungen von Lomechusa strumosa. Biol. Centralbl. XII 

Heft 18 - 21. 



I j XV- Jan Roubal: Pťodromus niyrmecophilu českjch. 

Wap-mann E. Zuř Biologie, eiuigcr Ameiseügäste. Deutsch. Ent. Ztschr. 1892. S. 
347—351. 

— Eiue luyrmecopliile Ceratopogou-Larvc. Wien. Eut. Ztg. 1893. S. 257. 

;2„i- Myrmekophileuťauna des Rheinlaudes. Deutsch. Ent. Ztsch. 1894. S. 

•j7;i-'274. 
Die oiuoiiäischen Dinarda, mit BeschreibuDg einer neuen deutschen x\rt. Deutsch 
Eût. Ztschr. 1894. S. 275-280. 

— Zur Lebens- und Eutwicklungs-Geschichte von Atenieles pubicollis, mit einem 

Nachtrag über Atemeies emarginatus. Deutscli. Eut. Zt-chr. 1894. S. 281. 
bis 28.3. 

— Ueber Xatitholiuus atratus Heer, (picipes Thoms.) Deutsch. Eut. Ztsch. 1894 

S. 285-287. 

— Kritisches Verzeichuiss der myrmekopbilen und termitophileu Arthropoden. 

Berlin. 1894. S. 1-231. 

— Die biologische Lit eratur über Käfer Europa's von 1880 an. Biol. CeutralbL 

XV. S. 31—32. 

— Zur Kentoiss der myrmekophilon und termitophiien Arthropoden. Zool. Anz. 

1895. Nro. 471. 

— Dinarda-Arten oder Rasen? Wien. Ent. Ztg. 1896. S. 125 — 142. 

— Kritische Bemerkungen über einige Myrmekopbilen und Termitophiien. Wiou. 

Eut. Ztg. 15. Jhg. S. 32—36. 

— Uebcr Myrmekopbilen. Tijdschr. v. Ent. Nederl. Entom. Vereen. 41. 

— Zur Lebensweise der Ameisengrillen (Myrmecopbila). (115 Beitrag zur 
^ Kenntniss der Myrmekopbilen.) Lis. Börse. XIX. S. 43, 52, 59, 68, 75, 83. 

91, 99, 107, 115. 

— Die psychische Fähigkeiten der Ameisen. Stuttg. 1899. Fg. 1 — 138. 

Jak viJno, existují v české literatuře jen malé noticky o tomto biologicky 
tak důležitém thematu. — Nemohl jsem bohužel použiti práce p. Dra. E. Lokaye 
o myrmekophilních broucích (v 2. seš. „Časopisu české spol. entomologické"), 
ježto £8 současně obě práce se tiskly. 



Ze sbírek mi byly k disposici: velká sbírka Coleopter pana Dra E. Lo- 
kaye, sbírky musejní, zejména sb. B. Fleischra, Gradla, Helfita, sbírka Dipter, 
všechny kollekce Dudovy a j. Dále sbírka Coleopter fScbiffnera, sbírky pana Th. 
Krásy, JUC, ve Vraném n. Vit , p. Dra. P. Bílka v Klatovech, sbírky „Klubu přírodo- 
včdpckého" a menší různé jiné kollekce. Vedle toho chovám sám množství 
myrmecophilû ve sbírkách svých, jež jsou k volnému nahlédnutí. 

Jmenovaným pp. majitelům vzdávám patřičný dik. 



!l 



i 



XVI. 

Zur Theorie der linearen Diíferenzialgleichungen. 

Prof. Dr. Karl Zahradník in Brunn. 
Vorgelegt in der Sitzung am 5. Mai 1905. 

Gegeben sei eine lineare, niclit homogene Differenzialgleicbung 
zweiter Ordnung 

y" -\-q>{x)y'^iP{x)y-f{x). (I) 

Sind w, V zwei partikulare Integrale der zugehörigen homogenen 
Differenzialgleicbung 

y"-\-cp{x)y'-{-^{x)y-0, (2) 

und w ein partikulares Integral der gegebenen Gleichung (1), so stellt 
das allgemeine Integral der Differenzialgleicbung (1) 

y zz: c, U A;- C, V -^ lü 

ein Kurveonetz dar; jede einzelne Kurve des Netzes wird durch zwei 
Punkte festgelegt. Durch jeden Punkt der Ebene gehen oo Kurven 
des Netzes, welche ein Kurvenbüschel bilden, und einzelne Kurve 
des Büschels ist bestimmt durch Festlegung einer Geraden durch den 
Punkt als einer Tangente der Kurve in diesem Punkte. 

Es sei ilfo(^ol^o) dieser Punkt und a^(||^;) der Krümmungs- 
mittelpunkt einer durch diesen Punkt gehenden Integralkurve, 
dann ist 

Sitzber. der kön. böhm. Ges. der Wiss. IL Classe. 1 



2 * XVI. Karl Zahradník: 

der Richtungskoeffizient der Tangente im Punkte M^ dieser Kurve. 

Da nun für diesen Punkt M^ 

ist, so erhalten wir für die Koordinaten des Punktes S 



,j, _ j 1 + y? 

'' -^0 i- f (^^^-) — cp{x^) y\ — t(x,) y. 



(4) 



Für jeden AVert y'„ , d. i. jeder durcli den Punkt l/g gehender 
Tan-ioute entspricht eine Kurve des Büschels, somit auch ein Krüm- 
niungsniittelpunkt S, und umgekehrt durch die Fixirung des Punktes 
iS' ist auch die Tangente im Punkte il/^ , somit auch die entsprechende 
Kurve des Büschels gegeben. Nehmen wir somit y[, als rationalen 
Parameter des Punktes S an, und setzen y'„ = t, so erhalten wir als 
Ort ('S) der Punkte S eine rationale Kurve dritter Ordnung, vierter 
Klasse, deren Gleichung 



Xn 



(l-i-nt 



v — yo + 






oder 

-i^-x,r-{r}~yj^ = 0, 

wenn wir aus vorstehenden Gleichungen den rationalen Parameter f 
eliminiren. 

Verschieben wir die Koordinatenachsen parallel auf den Punkt 
J/„ als Koordiuatenaufang, so erhalten wir die Gleichung des Ortes 
(N) der Krüinmungsmittelpuukte der durdi den Punkt M, gehenden 
Integralkurven 

2/^ (ax + by) — ix' + y'') = 0, (5) 

wo der Kürze wegen gesetzt wurde 



Zur Theorie der linearen Differenzialgleichnngen. 3 

Aus der Gleichurg (5) ist ersichtlich, dass die Kurve (S) die 
unendlich ferne Gerade berührt. Konstruiren wir dieselbe als eine 
Zissoidalkurve/) so müssen wir setzen . -, 

c, = ť + --i-^-^, = o 

a a 
P^^ax-\-oy -r, — =: 0. 

Der Grundkegelschnitt ist hier eine Parabel, was schon daraus 
erhellt, dass die Kurve (S) die unendlich ferne Gerade berührt. Die 
von G. LoRiA angegebene Konstruktion einer Kurve dritter Ordnung, 
welche die unendlich ferne Gerade berührt, stimmt somit mit der 
Konstruktion der Kurve als einer Zissoidalen überein.-) 

2. Unter den Kurven des durch den Punkt 31^ bestimmten 
Kurvenbüschels besitzt eine Kurve in diesem Punkte einen Wende- 
punkt. Für dieselbe ist 

ž/o' = 0, 

somit 

cp{x,) a 

und die Gleichung der Inflexionstangente ist 

b , aVn — hxn 

Der Krümmungsmittelpunkt S der ihr zugehörigen Kurve ist 

der unendlich ferne Punkt der Kurve (S) für t — — Bezeichnen wir 

a 

mit T den Schnittpunkt der Inflexionstangente (7) mit der X — Achse, 
so ist 

Untersuchen wir nun den Fall, wo OT unabhängig von y^ ist. 
In diesem Falle bilden die Inflexionstangenten der Kurven der Kurveu- 
büschel, welche den Punkten der Geraden 

entsprechen, einen Strahlenbüschel mit dem Zentrum T. 

') K. Zaheadník: „Křivky cissoidalné"' , Casopis pro pěstování mathematiky 
a fysiky, roc. IL, pg. 183, Praha 1873. 

^) Dr. G. Loria: „Spezielle algebraische und transscendente ebene Kurven'^, 
deutsch V. F. Schütte. Leipzig, Teubner, 1902, pg. 74. 

1* 



XVI. Karl Zahradník: 



Dies tritt ein, wenn 

(() die gegebene Differenzialgleichung homogen ist, somit f(x) 
— ("• : dann ist 

^^-^" + ^(^- («) 

Auf dasselbe kommen wir, wenn wir bemerken, dass für die 
Kurve des Büschels, welche im Punkte ilV,, eine Inflexionstangente 
besitzt, nachstehende Gleichungen gelten: 

y'o — Cx <• + <^i'^'o + «<^o 

wo wir mit dem Iudex Null den Wert für cc := íCq bezeichnen. Aus 
dieser Gleichung folgt 



y'o — < K K 

— w'' u' v' 



= 0, 



wQraus sich der Richtungskoeficient der Inflexionstangente 

ergibt. Für die Abscisse des Schnittpunktes der Tangente mit der 
X — Achse erhalten wir 

somit erhalten wir für die Abscisse OT des Schnittpunktes der In- 
flexionstangente im Punkte M^ der Kurve des durch den Punkt M^ 
bestimmten Kurvenbüschels 



^-OT—x, 



ž/o K^«) 



Ist nun 
dann hat man 






Ç — X(. 



(w>ö) 



Zur Theorie der linearen Differenzialgleichungen. 5 

unabhängig von der Ordinate y^. Dies tritt ein, wenn w; = o, da die 
Werte der partikularen Integrale der homogenen DifFerenzialgleichung 
(2) von Null verschieden sind. 

Nun ist 

K + <5P (^o) K + i> K) % - 0, 
somit ist 

me in der Gl. (8). 

Wenn die Differenzialgleichung nicht homogen ist, so müssen 
ß) die Koefficienten (p, ip sowie / Konsfanten sein. Durch parallele 

f 
Verschiebung der A" — Achse auf den Punkt 0, (Ol — ) als neuen Ko- 

ordinatenanfang geht die Gleichung (1) in diesem Falle über in 

rj^' -^ (p , rj' -\- xfj . 7] zz: 0. 

Die Inflexionstangenten der Kurven in den Kurvenbüscheln der 
Punkte der Geraden 

haben wieder in diesem Falle einen gemeinschaftlichen Schnittpunkt; 
derselbe liegt aber in der neuen X — Achse, seine Koordinaten in 
Bezug auf das ursprüngliche Koordinatensystem sind 

I 9^ / 



XVIL 

Pásmo X. křídového útvaru v Pojizeří. 

Sepsal Čeněk Zahálka. 

S obr. 55. až 88. 
Předloženo v sezení dne 5. května 1905. 

Úvod. 

Přistupujeme ku nejmladšímu pásmu křídového útvaru v Po- 
jizeří, kterým se ukončuje řada pásem českého útvaru křídového vůbec. 

Byl jsem velice žádostív zvěděti již při studiu západočeského 
útvaru křídového, v jakém poměru, co se týče stáří, stojí naše pásma 
ku Chlomeckým vrstvám Krejčího a Frice. Zdaž některému z vyšších 
pásem našich budou aequivalentní, či mladší ještě nežli pásmo X.? 
Tato otázka tanula mí ustavičně na mysli. 

V západočeském útvaru křídovém děly se jíž pokusy nalézti 
v řadě tamních vrstev aequívalent Chlomeckých kvádrových pískovců. 
Jíž Krejčímu^) se zdálo, že viděl Chlomecké vrstvy v nejhlubších 
třetihorních pískovcích, jež pokrývají křídový útvar pří jižním okrají 
Českého Středohoří od Loun přes Tříblíce k Lítoměřicům. Když jsem 
se však přesvědčil, že pískovce tyto, spočívající na Inoceramových 
slínitých vápencích pásma X. souvrství d, chovají třetíhorní floru, jíž 
ze Žiteníckého nálezíska u Litoměřic popsal Engelhardt,^) jako floru 



^) Studie v oboru křídového útvaru v Čechách, str. 69. Zahálka : Rozšíření 
pyropových štěrků, str. 4. 

-) Srovnej Zahálkovo: O bludivých valounech atd. v Českém Středohoří, 
str. 171-172. 

věstník král. české spol. nauk. Třída n. 1 



9 XVII. Čeněk Zahálka: 

Aquitanskélio stupně spodního miocänu, tu ovšem přestala domněnka, 
hledati v oněch pískovcích obdobu Chlomeckých vrstev. Též se ukázalo 
klamným srovnávati s Chlomeckými vrstvami ony písky a štěrky Kipské 
vysočiny, které pokrývají zmíněné souvrství Xd. Tyto písky a štěrky 
náleží útvaru diluvialnímu.^) 

Tak zůstávalo pásmo X., t. j. pásmo odpovídající Krejčího 
a Frice Teplickým vrstvám v Teplicích'^), v našem studiu ustavičně 
nejmladším pásmem v celém západočeském útvaru křídovém od Loun 
přes Řip až ku řece Jizeře. Již tato okolnost byla nápadná, neboť 
Chlomecké vrstvy hned na protější levé straně Jizery rovněž byly 
uznávány jako nejmladší pásmo v českém útvaru křídovém. 

Přešed na levou stranu Jizery došel jsem ku velmi zajímavým 
a překvapujícím výsledkům. Rozšířiv tam prohledávání pásma X., kde 
toho potřeba kázala, i do vzdálenějších krajin, ku př. až do Polabí 
v okolí Poděbradském, shledal jsem, že u Poděbrad shoduje se pásmo X. 
ještě úplně s pásmem X. v Poohří, v okolí Ripu a v Polomených 
Horách. Však z okolí Poděbrad na sever až ku čáře Dobrovice-Libán 
počíná vrstvám pásma X ubývati vápnitějšího složiva, a pevnější sliny, 
vápnité sliny a slinité vápence jeho mění se ponenáhle v méně pevné 
a měkké sliny. 

' Od čáry Dobrovice-Libán na sever, až ku čáře Bakov-Sobotka- 
Jičín, kde zdvihá se Chlomecký hřbet, Markvartická vysočina a Ve- 
líšský hřbet, počínají se pojednou vkládati vrstvy pískovce do onoho 
souvrství slinu, které odpovídá v okolí Ripu souvrství Xc. Ve spodní 
části tohoto souvrství jen tu a tam teninká vrstvička pískovce vápni- 
tého se objeví, ve vyšší části i mocnější desky, ba i kvádrový pí- 
skovec. Sliny, do něhož kvádrové pískovce jsou vloženy, jsou ještě 
chudší vápencem než v kraji předchozím, místy vytrácí se vápenec 
docela a bývalé sliny z předchozího kraje nahrazeny jsou jíly často 
dosti písčitými. 

Zcela tatáž změna faciová v oboru souvrství Xc spadá do čáry 
Mladá Boleslav-Jenšovice a postupuje od západu k východu, a do čáry 
Velíš-Brada (u Jičína), kde postupuje od východu k západu. 

Zmíněný přechod faciový jeví se tedy na pokraji okresu, který 
má tvar trojúhelníka, jehož vrcholy jsou Malá Skála, Mladá Bole- 
slav^ Jičín. 

Od obvodu tohoto trojúhelníka do vnitř nastává rychlá změna 
faciová všech souvrství pásma X. — V souvrství Xc. vymizí poslední 

*) Zahálka: Geologie Roliatecké vj'siny, str. .32 — 34. Tab. 1. 
*) Nikoliv Tšem Teplickým vrstvám jiných krajin. 



Pásmo X. křídového útvaru v Pojizeří. o 

sliny a jíly a jich místo zaujme kvádrový pískovec. Sliny ve svrchní 
části souvrství Xb. počnou se prokládati lavicemi kvádrovcovými, 
vždy mocnějšími až sliny vymizí a kvádnsvým pískovcem se nahradí. 
Méně rychle přecházejí nejspodnější sliny souvrství \d. v pískovce. 

Ještě větších změn nabývá pásmo X. od Hrubé Skály ku Malé 
Skále, t. j. v severním cípu trojúhelníka a maximum změn nabývá na 
Sokole a Drabovně u Malé Skály. Zde již celé pásmo X. složeno je 
z kvádrových pískovců až na nejspodnější vrstvy jeho náležející k sou- 
vrství Xa. a nejspodnější části souvrství Xb. Však i tyto nabyly 
zde poměrně nejpísčitějšího složiva, neboť je zde souvrství Xa. 
z pískovce glaukonitického slinitého složeno a onen nejspodnější 
zbytek souvrství Xb. z písčitých slinu a písčitých jílů se skládá. 

Kvádrové pískovce pásma X. v Pojizeří určovali Krejčí a Fric 
a po nich i mnozí jiní geologové co Chlomecké vrstvy, sliny neb jíly 
pásma X. buď co Teplické a BřezensJcé vrstvy neb jen co JBřezensJcé 
vrstvy. I tenkráte, když na přechodu faciovém vrstvy slínii (neb jílů) 
s kvádrovými pískovci se střídají, určovali sliny (neb jíly) co BřesensTié 
vrstvy a kvádrové piskovce co Chomecké vrstvy, tak ze se jim tyto 
dvoje vrstvy různého stáři několikráte nad sebou vystří- 
daly ! 

Teplické vrstvy v Teplicích jsou tedy téhož stáří co Chlomecké 
kvádrové pískovce v Pojizeří, náležíť jednomu a témuž pásmu X. 

Jak jednotliví geologové pásmo X. na různých místech Pojizeří 
posuzovali, o tom podrobně pojednáváme v této práci a přehledně na 
konci. 

Faciové změny pásma X. v Pojizeří. 

Ve svých dosavadních studiích v oboru českého útvaru křído- 
vého měl jsem mnohokráte příležitost poukázati na faciové změny 
vrstev. Tyto změny dají se jen tenkráte vypozorovati, když se ne- 
přetržitě sledují vrstvy z jednoho kraje do druhého. Změny až dosud 
nalezené nebyly na přechodu svém nikdy náhlé, nýbrž ponenáhlé. Na 
př. ponenáhlým ubýváním vápence a jílu ve slinu a přibýváním kře- 
menného písku přešel jeden a týž horizont slinu ku př. ve kvádrový 
pískovec. Tento ponenáhlý přechod děl se vždy v délce několika kilo- 
metrů. Nazývejme tuto změnu: Faciová změna s ponenáhlým přechodem. 

Zcela jiného druhu je však faciová změna v oboru pásma X. 
v Pojizeří. Tu rázně přechází jedna facie ve druhou, ku př. slin ve 
kvádrový pískovec. V jednom a témže místě, v dosti skrovném lomu, 



4 XVII. Cenèk Zahálka: 

lze často zrněnu faciovou vystihnouti, spadá-li do polohy přechodní. 
Ze dvou stran přichází tu proti sobě petrograficky zcela různé vrstvy; 
z jedné slin (po případě písčitý jíl), z druhé kvádrový pískovec kaoli- 
nický. Slíu vysílá výběžky do pískovce a vytrácí se v něm klínovitě 
Také může býti vrstva slinu do kvádrovce vnikající trvalejší a vyklíní 
se v pískovci o mnoho metiů dále. Vrstvy slinu vnikající do pískovce, 
proměňují se obyčejné v pisčitý jíl, někdy však své slinité složení až 
do konce udržují. Naproti tomu zase pískovec vysílá výběžky do slinu 
a vytrácí se v něm rovněž klínovitě. Tak se vrstvy dvou facií do sebe 
střídavě zakliňují, jsou velmi nepravidelné, někdy zvlněné. Vykliňo- 
váni vrstvy některé děje se jazykovitě někdy prstovitě jak na proíilu 
vertikálném tak horizontálném. 

Porovnáme-li tento zjev s popisem tektoniky vrstev ve vše- 
obecných geologiích, shledáme, že odpovídá uložení vrstev střídavě se 
vykliňujících. V našem případě jeví se však toto střídání vyklinujících 
se vrstev velmi nepravidelně, v divokém prostupování výběžků jedné 
facie ve druhou. Budeme tuto změnu faciovou v našem českém útvaru 
křídovém nazývati : Faciová směna střídavé se vyJcliňující. 

Takové změny faciové zvláště jsou přístupné v souvrství Xc. 
na obvodu okresu, o němž jsme předeslali^ že má tvar trojúhelníka 
určeného vrcholy: Malá Skála, Mladá Boleslav, Jičín. Zvláště pěkně 
odkryté nalezl jsem na Chlomeckém hřbetu, Markvartické vysočině 
a Velíšském hřbetu. Obraz 55. znázorňuje styk dvou facií jednoho 
a téhož souvrství Xc4. jak se jeví ve stěně lomu zvaného „Skála" 
u Chlomecké myslivny na profilu 147. Jedna facie složena je z kvádro- 
véJio pískovce kaolinického bílého {pb) neb žlutého {pš) jemnozrnného, 
druhá facie složena je z písčitého jílu (j). Jíl nadržuje místy vodu {v). 
Uzavřený jílem obrys pískovce uprostřed obrazce je příčný průřez 
výběžku pískovcového, který se před stěnou lomu, t. j. k západu vy- 
tratil, avšak k východu souvisí s mocnou partií téhož kvádrovce, 
kterou spatřujeme po pravé, t. j. JZ. stěně lomu. Facie kvádrového 
pískovce vůbec se tu k západu vytrácí a na její místo nastupuje facie 
písčitého jílu. („s" na obr. 55. značí ssutiny zakrývající hlubší vrstvy 
v lomu.) 

Každým krokem mění se scenerie kvádrového pískovce s písčitým 
jílem. Na obrazci 56. spatřujeme styk kvádrového pískovce slinitého (p) 
s pískovcem jílovitým (p;) tence deskovitým, který též v jz7 přechází (j). 
Je to u souvrství poněkud mladšího nežli v předešlém nálezisku, a sice 
Xc7. profilu 145., jak se jeví ve stěně Panského lomu na pokraji 
lesa, za šancemi, poblíž P. Marie, S. od obce Chlomku. 



Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří. 




6 



XVII. Čeněk Zahálka: 



Jakmile se dost mcálo vzdálíme od obvodu trojúhelníka, u něhož 
zmèua faciová nastává, do vnitra jeho, nahrazují se souvrství slinitá 

JZ sv 



Xo 




Ohr. 56. 



Xc 



^^TT^-^rrT^^Ť^Ťf^šióššsšŠ^áŠásŠŽSŠ^S?^^ 



ššásššíšSJ 



•.•r.:M.o 



9m 



-6 

pb 

~J 
S 



-* 



zpv 

1 
pb 



Obr. 57. 



} : 100 



(po případě jilovitá) rychle kvádrovými. Ten ukaž znázorňuje obr. 57., 
představující stěnu panského lomu v lese S. od Nových Telib, v S. 



Pásmo X. křídového útvaru v Pojizeří. 7 

Stráni Chlomeckého hřbetu. Vrstvy náleží (tak jako na obr. 55. a 56.) 
ku svrchní části souvrství Xc, a sice Xc2. až 7. profilu 151. Zde se 
dokonává faciová změna jilovitého slinu ('s) ve kvádrové pískovce vá- 
pencové (pv) neb kaolinické bílé a žluté (pb, pè). Tu se zakončují 
poslední zbytky slinu, aby učinily místa výhradné kvádrovým pískovcům. 

Při faciových změnách souvrství slinu neb jílů pásma X. ve 
kvádrový pískovec vyskytují se též koule pískovce vápencového jenino- 
zrnného. Koule tyto vloženy jsou buď ve kvádrovém pískovci, z jehož 
zvětralého povrchu nápadné vyčnívají, poněvadž více větrání vzdorují, 
aneb tvoří ve slinu samostatné lavice několikráte se slínem se stří- 
dající. Poslední případ jeví se nápadně často ve spodním oddělení 
souvrství Xť. 

Koule pískovce vápencového vytrácí se, postoupla-li faciová 
změna ve kvádrový pískovec ve větší míře. Na obr. 57., kde se změna 
slínů ve kvádrový pískovec ve vyšší poloze souvrství Xc dokonává, 
vyskytují se takové koule zřídka (ku př. v Xc^.). V čisté kvádrovcové 
facii je pak koule vzácná. 

Ze při tak pronikavých změnách faciových, jak jsme je byli 
popsali, nastávají náhlé změny v palaeontologických poměrech pásma X., 
rozumí se samo sebou. O tom podrobně i přehledně pojednáme v této 
práci dále. 

Jizera křídová a Jizerské delta mořské za doby pásma X. 

Obr. 58. na Tab. I. 

Uvažujme některé výsledky, ku kterým jsme došli studiem 
pásma X. v Pojizeří. 

Pod Malou Skalou ve Vranově, t. j. v místech, kde dnešní Jizera 
opouštějíc území archaické a permské, vniká do oboru křídového útvaru, 
je pásmo X. z celého Pojizeří nejpísčitější a až na malou výjimku 
téměř celé z kvádrového pískovce složeno. V Sokolských skalách, kde 
je pásmo X. poměrně nejlépe zachováno, dosahuje výška kvádrových 
pískovců — od mocnosti mnoho se nelišící — 1195 m. Byla však 
ještě větší, neboť jest vyšší část souvrství XřZ. denudována. Vykazuje 
zde s hora dolů : 

Souvrství XťZ«. z kvádrového pískovce . 12 m» s 

souvrství Xc. z kvádrového pískovce a slepence ....... "I _ :*? 

souvrství Xft/S. z kvádrového pískovce / J ;^ . 

souvrství Xfta. ze slinitého písčitého jílu, písčitého slinu a pisěi- (l^ 

tého jílu 10'5 m 

souvrství Xct z glaukonitickébo slinitého pískovce . l.S m 



g XVII. Cenèk Zahálka: 

V tomto nejpísčitějším stavu svém počíná pásmo X. bezprostředně 
0(1 břehu bývalého moře křídového ve Vranově. 

Ačkoliv jsou celkem všude \ Pojizeří kvádrové pískovce pásma X. 
jemnozruné (tak jako v pásmu IX.), přece objevují se u Vranova též 
hrubá zrna křemene, větší valounky křemene, ba i vrstvičky slepence 
(Chocholka, Rotštýn, Sokol). Jsou zde tedy tyto usazeniny mořské 
poměrně nejhrubší z celého Pojizeří. 

Tyto okolnosti svědčí tomu, že již za doby křídové vtékala ve 
Vranově do českého zálivu moře křídového řeka, předchůdce dnešní 
Jizery, Jizera křídová, přináševši se svými přítoky z blízkých Jizer- 
ských hor a Krkonoš písčitý náplav, hlavně písek křemenný, živcový, 
šupinky muskovítu a biotítu, zvláště ze svého masivu žulového. Hrubší 
materiál usazován v moří bh'že ústí Jizery křídové. Z něho složeny 
jsou nynější kvádrové pískovce i vrstvičky slepence, jenže živce, hlavně 
Orthoklas, zvětraly dávno již v kaolín. Jemnější nános písčitý odplaven 
dále od ústí Jizery křídové až do kraje spadajícího mezi nynější Mladou 
Boleslav a Jičín. Muskovít a biotit v malých a tenkých šupinkách 
unášel proud dále od ústí a čím dále od ústí do moře, tím více 
jemnějších šupinek slídy naplaveno. Poněvadž v Jizerských horách 
a Krkonoších muskovít převládá nad bíotítem, proto onen ve větším 
množství nanesen. Proto vznikly mezí Mladou Boleslavi a Jičínem 
kvádrové pískovce s nejjemnějším zrnem křemenným a živcovým 
a s největším množstvím šupinek obojí slídy, zvláště muskovítu. Také 
zde živce v kaolín se proměnily. 

Nejlehčím materiálem, jejž voda Jizery křídové do moře při- 
nášela, byly kousky dřev, větévek, listů a jejích drf, a proto také 
nejdále zanášeny. Pískovce uvedené mezí Mladou Boleslavi a Jičínem 
oplývají množstvím uhelného smetí, zuhelněných větévek, dřev a místy 
jsou i otisky dosti poškozených lupenů. 

Ze Jizera křídová přinášela do moře též usazeniny jilovíté, 
rozumí se samo sebou. Kaolín ze zvětralých živců z Krkonoš a Ji- 
zerských hor, zvětraníny z hurónských břidlic a permských vrstev 
z tehdejšího Pojizeří a Podkrkonoší poskytly jím dosti látky. Při ústí 
Jizery křídové usazovaly se jen v nejstarších dobách pásma X., a sice 
za dob souvrství Xa. a Xba.; dále od ústí i za dob pozdějších a čím 
dále od ústí tím více. 

Na jižním okrají usazenin, na jejíchž uložení měla ještě vliv 
Jizera křídová, zároveň ale i jiné řeky, jeví se nejméně pískovcových 
vrstev. Vizme ku př. sled vrstev pásma X. na Z. okraji Chlomeckého 
hřbetu (víz profil 146.) : 



Pásmo X. křídového iitvaru v Pojizeří. 9 

souvrství XřZ«. ze slinu, zachováno jen 20'0 m 

souvrství Xcß. z pískovce deskovítého neb kvádrového, střídajícího se 

s písčitým jílem •. • lO'ö m s 

souvrství Xc«. ze slinu, v němž jsou nepatrné vrstvičky vápnitého > 

pískovce 445 m 

souvrství X6. ze slinu 71-0 m 

souvrství Xa. ze slinu 1*0 m^ 

Povšimněme si nyní plošné rozlohy, již zaujímají pisčité facie 
jednotlivých souvrství pásma X. a jak se tyto mění od nejstarších 
dob až do konce doby pásma X. 

O rozloze pískovcové facie nejstaršího souvrství Xa. nemůžeme 
mnoho říci. Jesti nepatrné mocnosti 1*3 m a jen málo kde přístupno. 
Známe je toliko z Besedic u Vranova a z Károvska v Turnově. Na 
obou místech složeno je z glaukonitického pískovce slinitého. Daleko 
za Turnov tato pískovcová facie nejde, nýbrž mění se ve facii jemnější, 
slinitou, vždy ale značně glaukonitickou s nepatrnými drobečky pí- 
skovcovými, jak svědčí nálezisko ve Vlkavě, jižně od Dobrovice, u Ji- 
zerného Vtelna a na Chlomku u Vtelna. Tolik je jisto, že je mezi 
Vranovem a Turnovem, tedy při ústí Jizery křidové nejpísčitější. 
Jizera křídová naplavovala do moře za doby souvrství Xa. menší 
množství písku, a to jen blízko ústí, sotva dále než za nynější Turnov, 
a proto množství vody v řečišti jejím tekoucí i rychlost její byly 
mírný. 

Po usazení se souvrství Xa. nastal ještě mírnější proud Jizery 
křidové, neboť na počátku doby souvrství Xb. usazovalo se v moři 
jen málo velmi jemného písku křemenného poblíž ústí Jizery. Tichý 
proud říční přinášel převahou jíl, čím dán hlavní materiál k utvoření 
se písčitých jílů, slinitých písčitých jílů a písčitých slinu. Rozloha 
této chudě pisčité facie spadá mezi ústí řeky u Vranova, Turnov 
a Rovensko a má tvar trojúhelníka čili delta, které se od ústí do 
moře rozbíhá. Dále do moře od tohoto delta, ubývá těmto nejstarším 
vrstvám souvrství Xba. písku a mění se ve sliny. Patrně proud Jizery 
odnášel dále od ústí jemnější jílovitý náplav, který čím dále do moře 
tím více mísil se s jilovitými náplavy jiných proudů říčních. 

Již na konci usazování se jemných náplavů z dob Xbcc., jichž 
výška v Jizerském delta je 7 m až 15 m, lze pozorovati, že počalo 
se měniti podnebí v Cechách, neboť přibývá křemenného písku ná- 
plavùm v nejvyšších vrstvách, což předpokládá mocnější a rychlejší 
proud řeky. Tato změna stává se však po usazení souvrství Xboc. 
mnohem patrnější, neboť Jizera křídová zanášela pak téměř samý 



j,^ XVII. čeněk Zahálka: 

písek křemenný a živcový poblíže ústí, z něhož se nám kvádrový 
pískovec utvořil. Z počátku sahal tento deltový náplav písku jen od 
ústí až ku čáře Chocholka-Blatce, za ním usazovány sliny. Později 
za dob souvrství Xbß. zaujímal pisčitý náplav v moři vždy rozsáhlejší 
delta, které se rozbíhalo k jihu až ku čáře Mnichovo Hradiště-Jičín. 
Na západním a jižním obvodu tohoto delta tříštily se již náplavy 
])isčité a nedávaly proto vznik k nepřetržitým vrstvám kvádrových 
pískovců, ani ve směru horizontálném ani vertikálném, nýbrž jednou 
byl proud jizerský mocnější a zanášel písek dále do moře, po druhé 
změnou podnebí neb počasí slabší a písčité delta ustoupilo o něco 
zpět, takže se usazovati mohl na předchozí vrstvu písku jíl, jejž při- 
nášely proudy jiných řek z protivné strany. Zanesen-li opět větším 
proudem jizerským písek dále. přikryl se jíl (dnešní jíl neb slin) 
vrstvami písku. To se opakovalo několikráte. Proto lze pozorovati při 
uvedeném obvodu delty střídání se usazenin písčitých a jilovitých. 
Tím vysvětlujeme ony faciové změny střídavě se vykliňujících vrstev. 

Ptozloha Jizerského písčitého delta mořského vzrůstala postupem 
času vždy dál a dále od ústí a my shledáváme, že za časů spodního 
oddělení souvrství Xc, t. j. Xca., zanášen byl jizerským proudem 
samý písek do delty mořské od ústí Jizery až ku čáře Bakov-Jičín 
nepřetržitě, a tím dán materiál k mohutným kvádrovým pískovcům 
v těchže místech. Byly však v době té periody, kdy mocnější proud 
jizerský zanesl písek ještě dále a Jizerské písčité delta mořské po- 
stouplo až ku čáře Dobrovice-Libáň-Velíš. Písek naplavený utvořil 
v rozšířené takto části deltové jen tenkou vrstvu, pokryv jiloyitý 
nános proudů jiných řek, jmenovitě křídového Labe. Když na to proud 
jizerský se zmenšil, ustoupilo zpět písčité delta a na zmíněné tenké 
vrstvě písku usazoval se opět jilovitý náplav Labského proudu po 
delší dobu. Proto v souvrství Xca. jsou mezi Mladou Boleslavi a Ji- 
čÍQem jen slabší vrstvy pískovce mezi mocnými vrstvami slínů. 

Za dob vyššího souvrství Xc , totiž Xc/5., dosáhly usazeniny 
písku Jizery křídové co do mocnosti i rozlohy v jejím deltě mořském 
svého maxima. Od ústí až ku čáře Bakov-Jičín usazoval se písek ne- 
přetržitě, a proto až sem tvoří kvádrové pískovce z doby té jeden 
celek; avšak v několika po sobě se vystřídajících periodách zaneseny 
mocné vrstvy písku až ku čáře Dobrovice-Libáň, davše základ ku 
mocným kvádrovým stolicím na Chlomeckém hřbetu, Markvartické 
vysočině a Velíšském hřbetu. Ustoupil-li nános tehdejšího pisčitého 
delta zpět, tož jen na krátko. V takovém intervalu menším pokryly 
se mocné písky slabými vrstvami jilovitými z protivné strany — 



Pásmo X. křídového útvaru v Pojizeří. n 

dnešní jíly a sliny těchže vysočin. — Na to opět písčité náplavy ji- 
zerské nabyly vrchu a dosáhly předešlého rozsahu. To jsou zase pří- 
činy oněch střídavě se vykliňujících faciových změn, které při zá- 
padním, zvláště ale při jižním okraji Jizerského delta mořského tak 
často v profilech našich uvádíme. Z uvedeného je patrno, že Jizera 
křídová dosáhla podle toho nejmocnějšího proudu za dob vyššího sou- 
vrství Xc. 

Kdežto od dob souvrství X6. ponenáhlu postupovala rozloha 
Jizerského písčitého delta mořského od ústí dál a dále k jihu až 
na konec doby souvrství Xc, tož v období souvrství Xd. ustupovala 
zase hranice této delty zpět, avšak tempem zrychlenějším. Proud 
Jizery se mírnil, písek zanášen na počátku souvrství Xd. ve skrovné 
míře jen za nynější hrad Kosť u Sobotky, později ustoupily nánosy 
písku ještě více zpět. Nepřetržitě naplavován byl písek v době sou- 
vrství Xd. jen v úzké deltě od ústí u Vranova až ku nynější Hrubé 
Skále, kde z něho kvádrové pískovce vznikly, všude jinde opanovaly 
pole usazeniny jilovité. 

Na obrazci 58. znázorněna je rozloha Jizerského mořského delta 
písčitého za doby pásma X. Jemně a hustě tečkovaná plocha značí 
ony do dnešního dne zachované kvádrovce ve vyšší poloze souvrství 
Xc, které se střídají ještě s jíly neb sliny. V tu dobu bylo písčité 
delta nejrozsáhlejší. Drobně tečkovaná plocha značí rozlohu kvádrovců 
vyšší polohy souvrství Xď. a celého souvrství Xc Do té zasahují jen 
nepatrné a nejspodnější vrstvičky pískovce ze souvrství Xď. Hrubě 
tečkovaná plocha značí rozlohu kvádrovců těchže souvrství jako pře- 
dešle, ale mimo to i z mladšího souvrství Xb. a ze souvrství Xd. 
Éídce a jemně tečkovaná plocha poukazuje na pravděpodobnou rozlohu 
Jizerského písčitého delta mořského po ukončení periody křídové 
v Cechách. Èeka Jizera s nejbližšími přítoky tekla po ukončení pe- 
riody té po nejvyšších písčitých vrstvách souvrství Xd. mezi Vra- 
novem, Turnovem a Rovenskem, a tím si vysvětlujeme, proč je tam 
souvrství Xd. tak skrovně zachováno. 

Ještě jsou jisté okolnosti nápadný v oboru našeho Jizerského 
delta. Předně sahají výminečně pískovcové vrstvy v oboru vyššího 
souvrství Xď. až ku Zelenské Lhotě u Líbáně. Za druhé je nápadno, 
že hřbety dnešních zachovaných kvádrovců rozbíhají se od ústí Jizery 
křídové a od střední osy deltové ku západnímu a východnímu obvodu 
delta. Za třetí přiléhá východní obvod deltový ku Kozákovskému 
hřbetu. Tyto okolností nasvědčuji tomu, že Jizera křídová vniknuvši 
do křídového moře rozbíhala se v několik hlavních proudů (kanálů), 



y, XVII. čeněk Zahálka: 

tak jako to i nynější řeky činí, do moře vniknouce. Jeden z těchto 
proudů vinul se středem delta. Týž unášel písek za mladší doby sou- 
vrství X&. od Vranova^) až ku Zelenské Lhotě u Libáně. Od toho 
středního proudu rozbíhala se ramena, zatáčivše se ku západnímu 
a východnímu obvodu mořského delta. Z počátku nedaleko od ústí 
směrem ku Jenšovicum a Rotštýnu; později ku Všeni a Rovensku, 
na to přes Mužský ku Káčovu a na Brada u Jičína; posléze za doby 
souvrství Xc. až ku Chlomku u Mladé Boleslavi a ku Velíši u Jičína. 
Východní proud ubíral se vždy dle Kozákovského břehu mořského od 
Vranova na Roveňsko a proto zde nemohou býti ony střídavě se vy- 
kliuující faciové změny, o nichž vpředu pojednáno. Z nánosu písčitého 
hlavních proudů utvořil se poměrně nejpevnější pískovec, který de- 
nudacím v dobách pokřidových nejvíce vzdoroval a až po dnešní dobu 
v četných osamocených hřbetech se dosti zachoval. Ovšem uvidíme, 
že také tektonika vrstev přispěla mnoho ku vytvoření se těchto hřbetů. 

Malinkou rozlohu, u porovnání s předešlým, mělo písčité delta 
mořské Mohelky křídové, jehož pravděpodobnou plochu z dob sou- 
vrství Xc. od Hodkovic k Sychrovu vyznačiti jsme se pokusili na 
obrazci 58. 



Rozčlenění pásma X. 

V širším okolí Ripu dalo se pásmo X. rozčleniti ve čtyři sou- 
vrství, která jsme nazývali shora dolů 

Xd. 
Xc. 
X6. 
Xa. 

V Poohří a Polomených Horách často se stávalo, že jsme sou- 
vrství XÖ. a Xc. v jedno spojovali, znamenavše je Xbc. Bud! nebyly 
vrstvy jejich tak přístupné, abychom mohli mezi nimi hranici vésti, 
aneb nebylo možno rozeznati petrografických a palaentologických 
rozdílu. Tak tomu jest i v západním Pojizeří — vyjímaje Turnov- 
ských skal — a v oné části východního Pojizeří, které se rozkládá 



") Rozuměj od nynějšího Vranova a p. i jinde. 



Pásmo X. křídového útvaru v Pojizeří. 13 

na jih od čáry Dobrovice-Libáň až k Labi. Nejednou užili jsme opět 
rozdělení shora dolů: 

Xťí. • •• 

K&c. 

Xa. 

Petrografické a palaeontologické poměry těchto souvrství dosti 
se podobají oněm v okolí Èipu a v Polomených Horách. 

V oboru Jizerského písčitého delta mořského z dob pásma X., 
shledáváme opět pásmo X. rozdělené na čtvero souvrství shora dolů : 

Xc7. 
Xc. 
Xb. 
Xci. 

Souvrství ta vpadají zcela dobře v ona místa pásma X., kde 
byla stejnojmenná souvrství v okolí Éipu. Jak jsme již předeslali, 
mají následkem změn faciových jiné petrografické složení a následkem 
toho i jiné poměry palaeontologické. Poněvadž faciové změny v jed- 
notlivých souvrstvích nepokračují od obvodu delta k ústí Jizery kří- 
dové stejnoměrně, nýbrž nestejnoměrně, takže se ku př. spodní část 
souvrství některého pomaleji mění v pískovce, svrchní část však 
rychleji, lze v každém souvrství, vyjímaje souvrství Xa., rozeznávati 
opět dva horizonty: spodní (a) a svrchní (ß). Bude tedy možné ná- 
sledující rozdělení souvrství pásma X.; 

--.{^ 

-I' 
Xa. 

U každého z těchto horizontů mění se však facie od obvodu 
delta do středu, zvláště k ústí Jizery křídové. Změní-li se ku př. 
svrchní část souvrství slínového Xba. v pískovec kvádrový, bylo by tu 
potřebí dalšího differencování ku př. na spodní pozůstalou část slíno- 
vých vrstev Xö«l. a na svrchní pískovce Xba2. Faciové změny v oboru 
pásma X. postupují místy dosti rychle a i v Xbccl. bylo by opět další 
differencování možné. To však provésti je nesnadno. Proto jsem se 



j^ XVIÍ. Cenèk Zahálka: 

rozhodl, že řecká písmena v profilech uvedená neznačí pro všecky 
profily jeden a týž complex vrstevní, nýbrž je to jen nutná poznámka 
pro naše profily, upozorňující, že vrstvy náleží buď k nižší neb k vyšší 
řásti souvrství. Není tedy Xba. v Mášově u Turnova úplně roven 
Xfta. na Sokole, nýbrž Xba. v Mášově jest mnohem více než polovice 
dolní části souvrství Xď., kdežto Xbcc. na Sokole jest jen malá část 
nejspodnějšího souvrství Xď., vlastně spodní část od Xbal. 

Promění-li se více horizontů za sebou ve stejné kvádrové pí- 
skovce, je těžko vésti hranice mezi nimi. Tak nalézáme na Hrubé 
Skále horizonty Xbß., Xc. a Xd. ve kvádrovce proměněné. Hranici 
mezi nimi vésti nemožno. Proto označíme veškeré vrstvy kvádrových 
pískovců na Hrubé Skále : Xbß -\- c-^d. 

Souvrství Xa. složeno bylo v Poohří ze slinitého jílu a má 
u spodu pevnější Coprolithovou vrstvičku. Tato vrstvička je vyvinuta 
ještě v Nučničkách u Terezína, vyšší vrstvy jsou však poněkud změ- 
něny v glaukonitický vápnitý slin, z něhož potom složeno je souvrství 
X«. v celém Polabí Eoudnicko-Mělnickém, a jen podřízené jsou v něm 
teninké vrstvičky slinitého, hrubozrnného pískovce a ojedinělá hrubá, 
zelená zrna křemene. V Poohří vyznačuje se souvrství Xa. velkým 
množstvím Coprolithů i jiných zbytků rybích a hojnou Terebratulinou 
gracilis. V okolí Ripu chová význačná, olivově zelená jádra gastro- 
podů. Určili jsme tuto hmotu zkamenělin co glaukoniticko-limonitický 
slin, z něhož tu i spongie složeny jsou. Součást limonitická je pro- 
měna z pyritu. V Poohří dosud jsou zkamenělé spongie v souvrství 
Xa. z pyritu. V západním Pojizeří podobně je složeno souvrství Xa. 
jako v okolí Èipu. Na povrchu bývá v mazlavý jíl rozpadlé a dosti 
zeleného, hrubého písku v něm roztroušeno. Ona charakteristická 
glaukonitická jádra gastropodů a spongií i jiných zkamenělin s vápni- 
tými skořápkami Ostrei semiplany všude se znamenají. 

Také na východní stranu Jizery pokračuje souvrství Xa. v po- 
dobném složení, jak svědčí nálezisko u Vlkavy, kde vrstvy jeho ze 
glaukonitického vápnitého slinu jsou složeny a chovají nepatrné drobty 
glaukonitického slinitého pískovce, hojnou Ostreu semiplanu a glauko- 
nitické zlomky spongií. 

V oboru Jizerského písčitého delta mění se však souvrství Xa. 
v písčitější facii, takže v Turnově a v Besedicích pod Sokolem složeno 
je ze slinitého pískovce velmi glaukonitického, avšak ony význačné 
gastropody udržuje. 



Pásmo X. křídového útvaru v Pojizeří. 15 

V celém Pojizeří počíná tedy pásmo X. jako v předchozích krajích 
velmi charakteristickým glaukonitickým souvrstvím Xa.^ které i co do 
mocnosti se nemění, obnášíť 1 m až l'3.m- 

Vyšší, velmi mocná souvrství X&. aXc. udržují v celém Poohří, 
v okolí Řipu, v Polomených Horách a odtud až k Jizeře (vyjma Tur- 
novská) jednu a tutéž facii vápnitých slinu; rovněž tak v čáře od 
Nových Benátek až na Voškobrd u Poděbrad, tedy v nejjižnější části 
východního Pojizeří. 

Od nejjižnější hranice pásma X. ve východním Pojizeří na sever 
nabývají souvrství Xft, a Xc. více jilovitého složení na úkor vápence ; 
určujeme je co sliny. Jsou měkčí než vápnité sliny, snadněji větrají 
a vodou splakovány bývají, V tom stavu trvají obě souvrství až ku 
čáře Dobrovice-Libáo. 

Tak došli jsme ku Jizerskému pisčitému delta mořskému. Majíce 
nyní na paměti předchozí články o změnách faciových v oboru našeho 
pásma X. a o Jizerském písčitém deltu mořském, snadno porozumíme 
změnám, jež v souvrstvích Xb. a Xc. od čáry Dobrovice-Libáň k ústí 
bývalé Jizery křídové nastávají. 

Souvrství XĎ. jest od této čáry na sever složeno z jemných 
měkkých slinu jako dříve až po čáru Bakov-Sobotka. Severně od této 
čáry proměňují se vyšší vrstvy Xbß. ve kvádrový pískovec a v tom 
stavu vytrvají až ku Vranovu, Spodní vrstvy Xbcc. udržují své sliny 
až k údolí Libuňky. Pak počíná i svrchní část jejich měniti se ve 
kvádrový pískovec směrem ku Vranovu a čím dále ku Vranovu, tím 
hlubší vrstvy mění se v pískovce a tím méně zůstává v nejspodnější 
části souvrství tohoto slinitých vrstev, přibývá jim na písku a mění 
se v písčité sliny, slinité písčité jíly a písčité jíly. 

Souvrství Xc. počíná se mnohem dříve měniti ve facii pískov- 
covou než Xb. a sice hned od čáry Dobrovice-Libáň k ústí Jizery 
křídové a od čáry Mladá Boleslav-Mnichovo Hradiště Jenšovice, t. j. 
od západního obvodu delta ku středu delta. Tato proměna neděje se 
však u všech vrstev stejnoměrně, jako se neděla u vrstev Xb., nýbrž 
napřed počínají se proměňovati sliny vyšší části, t. j. Xcß. ve kvá- 
drové pískovce, kdežto spodní část slínů Xca. prokládá se jen ne- 
patrnými tenkými vrstvičkami vápnitého pískovce. Od čáry Bakov- 
Sobotka-JiČín k ústí křídové Jizery jest již celé souvrství Xc, ve 
kvádrovec proměněno a jen některá místa v souvrství Xca. při zá- 
padním obvodu delta jsou ještě slínová, jako ku př. ve Všeni neb 
u Jenšovic, ale i ta se rychle směrem ku středu delta ve kvádrový 
pískovec proměňují. 



,^. XVÍI. Čeněk Zahálka: 

Souvrství Xd. vyznačuje se v celém Poohří, Českém Středohoří, 
v širším okolí Éipu, v Polomených Horách a odtud až ku Jizeře 
pevnými slinitými vápenci, jichž ku stavbě se všude užívá. Vodící zka- 
menělinou je tu vedle oněch ze souvrství Xbc. zvláště Inoceramus 
Brongniarti. V tomto složení najdeme souvrství Xeř. i v jižní části 
východního Pojizeří až ku Voškobrdu u Poděbrad. K severu, t. j. ku 
čáře Dobrovice-Libáň, ztrácí na vápencovém složivu a přibývá mu 
jílu. tak že pevné slinité vápence mění se ve vápnité sliny méně 
pevné a u čáry Dobrovice-Libáň přejdou již v měkké sliny. V tom 
složení trvají málo zachované tyto vrstvy až ku čáře Bakov-Sobotka- 
Jičín. Od této čáry k ústí Jizery křídové počínají se nejspodnější 
vrstvy souvrství XcZ. proměňovati v pískovce, vyšší zůstávají slínové, 
čím dále k ústí Jizery, tím více nastává proměna ve kvádrový pí- 
skovec i u vyšších a vyšších vrstev, až konečně od Hrubé Skály ku 
Vranovu je v úzkém delta proměna souvrství Xď. ve kvádrový pí- 
skovec dokonána. 

Souvrstvím Xcř., právě tak jako v západočeském útvaru kří- 
dovém, ukončuje se řada pásem našeho útvaru i v Pojizeří. Usazením 
tohoto souvrství utuchla v Čechách činnost mořská v době křídové 
a ukončilo se vynořování dna mořského nad hladinu moře. 



Prozkoumané profily pásma X. 

Předeslavše, co nutného bylo ku porozumění našeho studia 
o pásmu X., přistoupíme ku sledování nejdůležitějších profilů pásma 
tohoto v Pojizeří, navázajíce je ku krajinám, kde jsme posledně 
pásmo X. zkoumali. Projdeme napřed východní část Polomených Hor 
a odtud až ku Jizeře postoupíme. Na to přejdeme na levou stranu 
Jizery, prohlédneme jižní stranu východního Pojizeří a prodloužíme 
svá pozorování až do Polabí u Poděbrad. Pak se obrátíme k severu 
a ukončíme svá pozorování u samého břehu zálivu moře křídového mezi 
Pioveňskem a Hodkovicemi. Východní hranicí popsaného terainu je 
přímka Poděbrady- Rov eňsko. 



Západní Pojizeří vyjma Turnovských skal a Vlastibořicka. 

Již při popisu pásma X. v okolí Éipu a Polomených Hor se- 
znáno, že pásmo X. nepokrývá dnes pásmo IX. na větší nepřetržité 



Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří. 27 

ploše, nýbrž že je zachováno v menších ostrůvkách. Vrstvy pásma X. 
větrají a splakují se snadno. Čedičové a znělcové erupce udržely na 
mnoha místech pásmo X., zvláště když. se po nich rozlily. Mnohé 
zbytky nejspodnějších vrstev z oboru Xa. a Xb. dochovaly se nám 
po dnešní den tím, že jsou přikryty mocnou diluvialní hlinou. 

Ve vytknutém západním Pojizeří nalezneme souvrství pásma X. 
jen ve slinitých faciích. K tomu třeba ale podotknouti, že u samé 
řeky Jizery od Mladé Boleslavi až k Turnovu nejsou vyšší souvrství 
pásma X. zachovány a není vyloučeno, že, kdyby zachovány byly, že 
by se v nich zvláště mezi Mnichovo Hradištěm a Turnovem i písčité 
vrstvy nalézaly. Vede nás k tomu náhledu ku př. kvádrový pískovec 
souvrství Xc, který v mocných vrstvách pokrývá vrch Káčov nad 
levou stranou Jizery u Mohelnice. 



1. Ytelno. Chlomek. 

Profil 127. Obr. 10. 

Ve studii své o pásmu IX. v Kepínském podolí ®) popsali jsme 
též pásmo X. na vrchu Libni. Pásmo toto pokrývá zde pásmo IX. 
při temeni hřbetu v úzkém pruhu od vrchu Libně přes obec Vysokou 
Libeň, Radoun až na Chlomek u Vtelna, jsouc často diluvialní žloutkou 
pokryto. Dotyčné obce zaujaly vysokou polohu na vysočině jen ná- 
sledkem přítomnosti pásma X., poněvadž nadržuje vodu. Po jižní straně 
Chlomku nepokrývá diluvialní hlína pásmo X., tak že se tu dá lépe 
pozorovati, ač spodní a střední vrstvy jeho ornicí dosti jsou pokryty. 
V rozoraném poli, asi ve výši 276 m n. m. jsou četné známky po 
souvrství Xřř., výše zlomky vápnitého slinu souvrství Xďc, jež i pod 
vrcholem Chlomku otevřeno bylo na straně jižní i severní (zde v jámě). 
Na vrcholu odkryto pak bylo souvrství Xd. se svým slinitým vápencem. 
Jeví se tu pásmo X. v následující poloze. 

Profil 127. 

Temeno vrchu Chlomku u Vtelna. 294 m n. m. 

^ (d. Slinitý vápenec bílý v pevných deskách, křidlák zvaný \t- j 

oXhc. Vápnitý slin šedý, měkký, rozpadlý ils 

i ja. Slinitý jíl (na povrchu) s hrubším pískem., krytý ornicí s glaukcni- J2E 
0-1 ' tickými jádry gastropodû a j l' 

Pole po 0. straně Chlomku. 276 m n. m. 

«) Str. 17.— 18. Obr. 45. 
Věstník král. české společnosti nauk. Třída II. 2 



A 



ç XVII. čeněk Zahálka: 

1 c 

Vrstvy jsou tu ua zkamenělioy chudý. V souvrství Xřř. objevuje 
se \ke zkamenèlin, a sice: 

Troclms Engelhardti? 
Acteon ovum. 
Aporhais stenoptera ? 
Inoceramus Broiigniarti (zlomky). 
Ostrea sp. (zlomky). 
Parasmilia centralis. 
Veutriculites sp. 

2. Horní Slivno. 

Profil 128.— 130. Obr. 7. 

Nejvyšší polohu Sliveuské vysočiny mezi Horním Slivnem, Dolním 
Slivnem, Vinicí a Mečeříší zaujímá nad pásmem IX. pásmo X. Je 
kryto v okolí Horního a Dolního Slivna diluvialní hlínou, někdy až 
4 m mocnou, v okolí Mečeříše opět diluvialním štěrkem a pískem. 

Souvrství Xabc. odkryta byla úpravou cesty po západní straně 
Horního Slivna do Kojovic. Odtud popsali jsme již nejhořejší část 
pásma IX. Také půl kilometru na SV. od Horního Slivna počíná se 
vyvinovati údolí, kde se odkopáním vrstev zjistilo ve stráni souvrství 
XÖC. Nad počátkem tohoto údolí při cestě do Dolního Slivna dobývá 
se již ode dávna slinitý vápenec (křidlák) souvrství Xd. Také mezi 
Horním Slivnem, silnicí k Dolnímu Slivnu a návrším Lipkou viděti 
jsou v polích do dnes značné prohlubně, kde pod diluvialní blinou 
kií-idlák byl vybírán. Na základě všech uvedených nálezisek sestavil 
jsem 

Profil 128. 

Horní Slivno, kostel. 296 m n. m. 

Diluvium. Hlína žlutá 36 m 

292-4 



í í 'à. Slinitý vápenec v pevných deskách, zvonivý, bílý, hloubš i mo- 

^ I dravý s bílými skvrnami. S Inoceramus Brongniarti l'O 

I 2. Vápiiitý slin šedý, měkký, nepřístupný . .1 ^.„ 

y 1. Slinitý vápenec v pevné stolici, bílý, nepřístupný '/ 

284-4. Zed! dvora. 



L 



5. Vápnitý slin, měkký, modravý, na povrchu v šedý jíl rozpadlý . 7*4 
4. Slinitý vápenec při povrchu úplně rozpadlý. Jinak týž co 2. . . 01 

13. Vápnitý slin měkký, modravý, na povrchu v šedý jíl rozpadlý . l"5 
2. Slinitý vápenec pevnější, bělavý s modravými skvrnami .... 0-3 
1. Vápnitý slin měkký, modravý na povrchu v šedý jíl rozpadlý . . 5-1 

273 






a. Slinitý jil tmavošedý, na povrchu v jíl rozpadlý 1-OJ 

— 272 



Pásmo X. křídového útvaru v Pojizeří. 19 

t>^ „ < 2. Pískovec slinitý glauJconiiicJcý, deskovitý, šedý neb žlutý s vápen- I 

'^ I covitějšimi malými peckami 1'6) *= 

m o? I 1- Piscitý slin glmikonitický, šedý, drobivý s koulemi neb plackami \% 

Ch y bèlavého, velmi glaukonitického vápence re' 

Rozcestí as 300 7n na Z. od okraje obce (ku Kojovicûm) 268'8 m n. m. 

Slinitý vápenec (křidlák) souvrství Xd. je velmi dobrý kámen 
stavební. Místy tence deskovitý, místy v silnéjšíth deskách. Budovy 
z něho vystavěné, i neovržeiié, velmi dlouho vydrží. Staví se z něho 
v Horním Slivně, v Dolním Slivně i Slivenku. 

Při špatné přístupnosti vrstev Xd. je těžko říci, kolik je lavic 
křidláku, jsou-li stálé v celé vysočině neb ne. Tak jest ku př. v jižuí 
části Slivna přístupna u domu č. 68 stolice bílého křidláku v mocnosti 

1 m. Náleží-li některé shora uvedených, nevíme. Snad je to jiná 
samostatná lavice. V jižní části Horního Slivna je tento 

Profi! Í29. 

Horní Slivno, kostel. 296 m n. m. 

Diluvium. Nepřístupný vrstvy žlutnice • .... I 1 



rNepřístupné vrstvy j 

d {Slinitý vápenec (křidlák) bílý, v pevně stolici u č. d. 68 1"0 ^ 

[Nepřístupné vrstvy. (^ 

íNepřístupné vrstvy. 
■ \ Vápnitý slin, mékký, modravý, na povrcbu rozpadlý. 

a. Nepřístupno. J 



Základ: Pásmo IX. souvrství d. Pískovec slinitý, glaukonitický, rozdrobený, 
jemnozrnný, zažloutlý, v jámě u rozcestí tří cest přístupný, při J. okraji 
Hor. Slivna as 276 m n. m. 

V lomu as ^2 ^*^ "^^ SV. od Hor. Slivna byla nejspodnější 
•lavice křidláku Xdl. (v následujícím profilu) v nejvyšší poloze své 
v kusy měkké rozpadlá. Kousky ty byly bílé a v mnohých vlastnostech 
shodovaly se s psací Mídou. Psaly úplně tak jako křída. Lom měl 
toto složení: 

Profil 130. 

Vrchol lomu ve výši as 285'2 m n. m. 

Ornice hlinitá, hnědá O 3 m 

Diluvialni hlína, žlutá O'i „ 

■? 2^ [ 2. Rozpadlý vápnitý slin, šedý 0-2 „ 

P a I 1. Slinitý vápenec (křidlák) deskovitý, zvonivý; barvy jeho, modravá 
g .^- I a bělavá, se střídají. Nejvýše v křídu proměněný. Inoceramus 
^ yA y Brongniarti vzácný 1'3 „ 

Dno lomu. Blíže cesty z Hor. Slivna do Dolního Slivna. 



20 XVII. Čeněk Zahálka: 



3. Dolní Slivno. 

Profil 131. 



Roku 1900 byly přístupny vrstvy souvrství Xöc. od kostela 
v Dol. Slivně při silnici vedoucí k Hor. Slivnu. Z těchto vrstev 
a z vrstev dle lomů u V. str. Hor. Slivna sestavili jsme 

Profil 131. 

Nejvj'šší bod na silnici v Hor. Slivně, vých. od Kostela 296'5 m n. m. 

Diluvium. Žlutá hlína 3-25 m. 

293-25 ■■ 



X 



(4. Sli7i{t^ vápenec (křidlák) deskovitý, zvonivý, bílý, s Ino- 

ceramus Brongniarti 1-5 

3. Vápnitý slin Šedý, ve studnách v šedý jíl rozpadlý . . . 4-95 ■ 

I 2. Vápnitý slin uvedený v předcházejícím lomu 0-2 1 

litý vápenec nahoře s křídou v předchozím lomu . . 1*3 / 



a = 






^ 1. Slinitý _ _ 

|{ 283 '. j,^ 

/TíijjřířVi^ sřm tmavošedý se světlými skvrnami, měkký, v tenké \ 

I desky při povrchu rozpadlý, horní vrstvy přístupny SV. 1; 

^' \ od Hor. Slivna v údolí, spodní v Dolním Slivně. I 



a. Nepřístupno 1-0 

Základ: Pásmo IX. nejvyšší v jámě na řízky v SV. konci obce co šedý, slinitý 
pískovec se šedými, vápencovitéjšími deskami, 270 m n. m. 



1. Vinice u Dolního Slivna. 

Půl druhého hm JV. od Dol. Slivna při silnici do Nových Be- 
nátek, zvedá se nízký, podlouhlý kopec, jehož vrstvy náleží pásmu X. 
Při silnici ve škarpě odkryty byly rozpadlé šedé vápnité sliny sou- 
vrství IXÖC. Vrstevnice 260 m zdá se býti rozhraním mezi pás. IX. 
a X. Kopec je přes 280 m vysoký. Zaujímá tedy mocnost více než 
20 m. 

5. Sedlec. 

Východně od předešlé Vinice zvedá se kopec, na němž roz- 
ložena je obec Sedlec. Vrstvy jeho náleží též pásmu X. Ve vápnitých 
slínerh souvrství XÖC. jsou zdejší studny založeny a nadržují jim 
vodu. Že tu je souvrství Xa., o tom svědčí Fric.') Píše, že tu je 

") Teplické vrstvy, str. 43. 



Pásmo X. křídového útvaru v Pojizeří. 21 

silné glaukonitická, hrubá pisčitá jádra obsahující vrstva kontaktní 
mezi nejvyššími vrstvami Jizerskými a nejhlubšími Teplickými, po- 
dobně jako na hřbitově v Chocni. Nemůže zde proto pomísení zka- 
menělin obojích vrstev překvapovati. Gastropodi zastoupeni jsou 
olivově hnědými, hladkými jádry rodu 

Mitra 
Aporhais 

s četnými otisky po rourkách Serpulových; mimo to 

Exogyra conica 

Ostrea Četná 

Inoceramus, úlomky skořápek 

Magas Geinitzi 

Serpula gordialis 

Achilleům rugosum var. elliptica. 

Ve výplaku: 

Frondicularia inversa. 

Textillaria conulus. 

Nodosaria. 

Globigerina. 

Cristellaria. 

Dentalina. 

Planorbulina. 

Cytherella ovata a Münsteri. 

Bairdia subdeltoidea. " 

Zcela správně poznamenává Fbič, že tato vrstva ukazuje na 
Kostičky horizonty čímž myslí též naše Xa. v Košticích. 



6. Bezno. 

Profil 48. Obr. 23. 

Z našeho pojednání o pásmu IX. je známo, že v okolí obce 
Bezna jsou nejvyšší vrstvy pásma IX. zachovány. Na nich spočívá 
pásmo X. při obvodu obce Bezna. Na povrch však nikde nevychází. 
Diluvialní hlína pokrývá důkladně pásmo toto. Při západním okraji 
městečka Sovinek přístupna byla v profilu 48. nejvyšší vrstva sou- 



90 



XVII. Čeněk Zahálka: 



vrství IXá. Odtud výše k Beznu počíná tedy pásmo X. se svým sou- 
vrstvím Xa. Třeba diluvialní hlína zakrývala nám toto celé pásmo, 
přec se někde bude nalézati blíže povrchu, jsouc jen ornicí kryto. 
Nemohl jsem místo takové vypátrati, ale obdržel jsem od pana Pra- 
žáka z Živonína několik charakteristických jader pro souvrství Xa. 
z Bezna.: 



Ammonites sp. (jedna komora). 

Cerithium sp. 

Voluta sp. 

Acteon ovum. 

Natica Gentii. 

Tripronia limbata. 



Area subglabra? 
Solen sp. 
Venus (parva?). 
Parasmilia centralis. 
Ventriculites angustatus. 
Pleurostoma bohemicum. 



Také se zkamenělinami těmito vyskytovaly se cicváry. Kde bývá 
zvětralé souvrství Xa. blíže povrchu, tam bývají v něm často cicváry. 
Zjistili jsme to již několikráte. 

Též Fric ^) se zmiňuje o tom, že glaukonitickou vrstvu kon- 
taktní vyorávají u Bezna a že větší jádra zkamenělin sbíral p. řídicí 
učitel Vaněk. Seznam jejich uvádí takto :^) 



Nautilus sp. 

Scaphites Geinitzi. 

Natica Roemeri. 

Natica sp. 

Pleurotomaria sp. 

Turbo sp. 

Rostellaria Schlottheimi. 

Rostellaria (calcarata?). 

Fusus sp. 

Voluta saturalis. 

Rapa sp. 

Avellana? 

Cardium productum. 



Crassatella ? 

Cyprina? 

Nucula sp. (větší druh). 

Nucula sp. (menší druh). 

Trigonia limbata. 

Area subglabra. 

Area (echinata?). 

Vola quinquecostata. 

Serpula ampullacea. 

Nucleolites Bobemicus. 

Ventriculites. 

Plocoscyphia. 

Vioa sp. 



Souvrství Xbc. zjištěno ve zdejších studnicích, i na dně rybníka 
uprostřed obce Bezna. Na povrch vynesené vždy vypadá co šedý 
mastný slinitý jíl. 



^) Teplické vrstvy, str. 44. 
^) Jizerské vrstvy, str. 36. 



Pásmo X. křídového útvaru v Pojizeří. 23 

7. Jizerné Ytelno. 

Profil 63, 6e. Obr. 34a. 

V návrší pojizerském, z Jizerného Vtelna na jih, táhne se pásmo 
X. v délce asi 2 Jem až ku i-okli Čertůvce, Tam ve stráni blíže tratě 
železniční vychází na povrch slinitý jíl tmavošedý dále od povrchu 
modravým místy s hrubším zrnem křemene, místy i s hnízdem písku. 
V něm jsou vedle cicvárů známá glaukonitická jádra gastropodů a la- 
stůrek, na př. : 

Natica canaliculata. 

Nucula sp. 

Spongií zlomky. 

Ostrea semiplana ve vápencových skořápkách. 

To je karakteristické naše souvrství Xa. Spočívá na pásmu IX. 
(srovnej s profilem 66. u pásma IX.), má tu mocnost 1 m a hned 
na něm spočívá štěrk s pískem diluvialním a výše hlína diluvialní 
Však dále odtud k Jizernému Vtelnu pokračují i vyšší vrstvy Xbc. 
v podobě vápnitých slínů, v nichž založeny též studnice obce Vte- 
lenské. Diluvialní hlína žlutá s podloženým pískem a štěrkem nedo- 
voluje bližší poznání těchto vrstev. 

Frió zmiňuje se též o nálezisku souvrství Xa. u Jizerného Vtelna, 
jak jsme se o tom již u pásma IX. zmínili a má je za vrstvy Tri- 
goniové (čili naše IXc). 

Již ScHLöNBAcH^") uvádí toto souvrství Xa. jakožto Plastische 
Thone mit Ostrea semiplana a klade je nad nejvyšší polohu svých 
Jizerských vrstev. 



8. Yrch Mšeno (Šibenice). 

Po jižní straně města Mšena vypíná se vrch téhož jména. Erupcí 
čedičovou zachovaly se tu nižší vrstvy pásma X. v nejvyšší části 
kupy. Nad nejvyšší polohou pásma IX. souvrství d, pozorovati jsou 
jílovité půdy, zvláště jdeme-li od Velkého Újezdu na vrch Mšeno. 
Budou tu zachovány vrstvy souvrství Xa, a něco z oboru Xh. Dilu- 



") Die Kreideformation im Isergebiete. Yerbandl. d, k. k. geolog Reichs- 
anstalt, 1868. S. 254. 



<, , XVÍI. čeněk Zahálka: 

vialuí hlína zakrývá důkladné vrch, takže nelze vrstvy pásma X. blíže 
studovati- 

9. Yrátenská hora. 

Profil 53. Obr. 32. 

Vlastní kupa Vrátenské hory je ze znělce. Pásmo IX. stopovali 
jsme lia jižním úpatí Vrátenské hory až do obce Libovic. V profilu 53 
uvedli jsme kvádrové pískovce temene pásma IX. při Z. okraji Li- 
bovic ukončené ve výši 400 m n. m. Vyšší poloha Libovic spočívá 
již na souvrstvích Xa, a XĎ. z jichž oboru vyvěrají prameny vodní. 
Vrstvy pásma X. pokračují pak nad obec Libovici až ku okraji lesa 
do výše 460 m, kde počíná již znělec. Výška 60 m byla by tedy 
blízka mocnosti pásma X. Vrstvy pásma tohoto jsou špatně přístupny. 
Vyjma souvrství Xa. jsou to tmavošedé deskovité sliny, které se na 
povrchu snadno rozpadávají v jíl. 

Po JZ. straně znělcové kupy je nízký kopeček. Tuším, že také 
znělcový a v sedle, které vzniká mezi ním a Vrátenskou kupou, mezi 
Fučíkem a ^Libovici nalezl jsem při rozcestí odkrytý slin nejvyšší 
části pásma X. v kontaktu se znělcem a ve znělci uzavřený. Slin ve 
vzdálenosti více než 3 m od znělce byl tmavošedý, měkký, deskovitý, 
v kyselině mocně šuměl. Slin ve vzdálenosti 3 m od znělce byl tmavo- 
šedý se světlými skvrnami, měkký, snadno drobivý, v kyselině šuměl. 
Slin 1 m od znělce vzdálený byl tmavošedý, měkký, pevný, šuměl 
v kyselině. Slin ve znělci uzavřený byl nejtmavší, tvrdý a pevný, 
v kyselině šuměl. Vzhledem k tomu, že i slin ve znělci uzavřený 
v kyselině šuměl, neměl znělec při vyvření vysokého žáru na tomto 
místě. 

10. Bezdězy. 

Profil 86. Obr. 33. 

Pásmo X. objímá úpatí obou Bezdězů mezi pásmem IX. a kupou 
znělcovou. Popsali jsme vrstvy jeho v profilu 86. V obci Bezdězu 
u samého kostela a u rybníka končí se nejvyšší pískovec kvádrový, 
velmi hrubozrnuý, až ve slepenec přecházející souvrství IXcž. Nad 
tímto souvrstvím nalezl jsem šedý a resavý jíl, hrubým pískem pro- 
míšený, který náleží souvrství Xa. V kyselině nešuměl. Do výše po- 
kračovaly pak vápnité sliny měkké, deskovité, tmavošedé do modra. 
Blíže povrchu byly zažloutlé s modravými skvrnami. Tyto se rozpa- 



Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří. 25 

dávají zprvu v tenké desky, později v jíl. Nejvyšší poloha pásma X. 
je ssutinami znělcovými pokryta. Odhadli jsme mocnost pásma X. na 
47 m. Podle toho ubývá mocnost pásma -X. v tyto končiny valné. 

11. RadechoY velký. 

Profil 91. 

Mezi pásmem IX. a čedičovou kupou Velkého Radechova nad 
Dolní Křupou lze dle jiiovité půdy a vlhčích pozemků souditi, že 
tam zaujímají své místo shny pásma X., jak jsme v profilu 91. na- 
značili. 

12. Bukovno. 

Profil 74. Obr. 46. 

V profilu 74. po z. straně Bukovna došli jsme ve výši 298"5wi 
n. m. na temeno pásma IX. Výše nad pásmem IX. pokračují slinité 
jíly pásma X. Budou náležeti souvrství Xa. a částečně Xďc. Diluvi- 
alní hlína zakrývá je úplně. Obyvatelé tvrdí, že studny jejich vězí 
v mastném jílu pod diluvialní hlínou a jíl ten že vodu studnicím 
nadržuje. 

13. Okolí Zvířetic u Bakova. 

Profil 77, 78. Obr. 34a. 

Vrstvy Útvaru křidového klesají od Hrdlořez ku Malé Bělé dosti. 

V Hrdlořezích je témě pásma IX. na samém povrchu zemském ve 
výši 288 m n. m., kdežto v Malé Bělé totéž témě pásma IX. jen 
málo nade dnem údolí Jizery a Bělé vystupuje ve výši 220'9 m n. m. 

V tom poměru, v jakém pásmo IX. zapadá, v tom poměru přibývá 
nad ním zachovalých vrstev pásma X. V místech mezi Bitouchovem, 
Zvířeticemi, Dolanky, Malou Bělou a strání Pojizerskou dá se na ně- 
kolika místech zjistiti. Na př. při cestě z Malé Bělé do Zvířetic a 
Bitouchova (prof. 78.), při silnici, která vede za S. koncem nádraží 
Bakovského vzhůru kolem cihelny ku Zvířetickému dvoru (prof. 77.). 
Všude jsou, při povrchu v šedý neb žlutý mazlavý jíl rozpadlé a ná- 
ležejí vápnitému slinu tmavošedému souvrství XĎ. Mikroskopický písek 
křemenný dosti je v něm zastoupen i křemité jehlice spongiové. Sou- 
vrství Xa. je nepřístupno. Diluvialní štěrk jizerský s naloženou dilu- 
vialní žlutou hlínou kryjí obyčejně vrstvy souvrství XaĎ. 



,)f, XVII. Genèk Zahálka: 

14 MaňkoYice. 

Profil 87. Obr. 38. 

Okolí obce Maiikovic pokryto je mocným jizerským diluvialním 
štérkem a pískem. Mezi ním a hloubš položeným pásmem IX. sou- 
vrství d. vloženy jsou vrsty Xab. Souvrství Xa. není přístupno, za 
to Xb. často odkryto bývá. Při silnici od myslivny Klokočky k Maň- 
kovické hájovně byl přístupen šedý a žlutý mazlavý jíl, jenž povstal 
zvětráním vápnitých slínů souvrství Xb. Mezi hájovnou a Maňkovicemi 
byl odkryt pod 1 m mocným štěrkem a pískem. V podobných pomě- 
rech uložen je v obci Maňkovicích. Pozemky na dně úvalu mezi lesem 
Novotínem (Lovotín) a Maňkovicemi na témž jílu jsou založeny. 



15. Hai)!. 

Profil 93, 132. Obr. 34b. 

Nejvyšší poloha obce Habru spočívá na pásmu X., jež místy, 
jako při silnici do Bílé Hlíny, pokryto je jizerským diluvialním štěr- 
kem a pískem. Při této silnici mezi č. d. 34. a pomníkem z r. 1866. 
odkryto bylo nad souvrstvím d. pásma IX. souvrství Xa. (profil 93.) 
v podobě píshovce slinitého hrubozrnného, deskovitého, šedého neb 
žlutého. Na povrchu je dosti zvětralý. Glaukonit má sporý, avšak 
jeho zrna křemenná jsou často zelenavá, jako bývá v glaukonitických 
pískovcích. Zřídka má zrna křemene červená, za to čirá převládají. 
Mocnost souvrství toho obnáší asi r2 m. 

Nedaleko odtud nalezl jsem ještě jednou odkryto souvrství Xa. 
i Xb. v kalu u č. d. 13. v Habru, při temenu stráně údolí Zábrdky 
proti Klášteru Hradišti takto: 

Profil 132. 

Vrchol kalu u stodoly 6. d. 13. v Habru. 

. ( b. Slin šedý, při povrchu v jíl rozpadlý. Místy chová jemná oblá zrna 

^ I křemene. Trorí břeh kalu 1 m 

ç^ a. PhJconec síinitý, hrubozrnný, deskovitý, šedý a žlutý. Při poí^rchu je 
« I zvětralý a proto křehký. Glaukonit sporý. Má zrna křemene často 
I zelenavá. Zřídka jsou zrna ta červenavá, za to převládají čirá . . 1-2 m 

Základ: Pásmo IX. souv. d. Pískovec vápnitý, velmi pevný, jemnozrnný, 

deskovitý, bílý. v mocnosti as 5"3 m a pod ním kvádrový pískovec jemnozrnný, 

jako v profilu 93. tvoří nejvyšší část stráně proti Klášteru Hradišti. 



Pásmo X. křídového útvaru v Pdjizeří. 27 

16. Bílá Hlína. 

Profil 88. Obr. 40. 

Obec Bílá Hlína spočívá též na vrstvách pásma X. a sice na 
souvrstvích Xa. a Xb. jak profil náš 88. a obr, 40. naznačují. Ve 
stráni Klokočského důlu po J, straně obce poznali jsme souvrství IXd, 
Pískovce jeho ukončují se u prvních jižních domků, na př. u č. d. 26. 
Odtud výše počíná pásmo X. Nejprve souvrstvím Xa. Jest nepřístupno, 
jsouc kryto diluvialní blinou žlutou, avšak dle výpovědí obyvatelů 
bude to as pískovec slinitý. Sliny souvrství Xb. při povrchu v šedý 
jíl rozpadlé, vodu nadržující, přístupny jsou ve studnicích zdejších. 
Jméno obce bylo asi odvozeno od těchto vrstev. 

Podobné poměry budou v blízké Bukovině. 



17. Klášter Hradiště— Jivina—MeveklOYice. 

Profil 95. Obr. 34b., 39. 

Mezi Jizerou, Zábrdkou (Malou Jizerou) a Mohelkou je protáhlý 
hřbet, jenž příkře spadá ku jmenovaným tokům. Stráně jeho složeny 
jsou hlavně z pískovců souvrství IXcž. nad nímž v temeni hřbetu 
uložena je spodní část pásma X. Souvrství Xa. nebylo přístupno buď 
pro jizerský diluvialní štěrk a písek, neb hlínu, aneb pro mocnou 
ornici. Na S. konci obce Kláštera Hradiště zakončuje se nejvyšší po- 
loha souvrství IXd. Nad ním podle silnice k Vodárně na nejednora 
místě odkryt je šedý slin s Cristellarii rotulatou souvrství XĎ. Mnohá 
místa svědčí tu o tom, jak vodu nadržuje. Od Vodárny do Jiviny 
pokryt je slabou vrstvou jizerského diluvialního štěrku a písku a dále 
k Neveklovicům i diluvialní blinou. 



18. Mohelnice, dvůr. 

Profil 99. Obr. 34b. 

Stráně Jizery a Mohelky v Mohelnici jsou složeny z pískovců 
svrchní části souvrství IXc. a celého souvrství IXd. V temeni površí 
od Mohelnického dvora ku Kocuěvicům lze nad souvrstvím IXd. kon- 
statovati i nejspodnější vrstvy pásma X. U Mohelnického dvora sou- 
vrství Xa. přístupno není, ale sliny souvrství Xb. jsou mezi Hořenní 
Mohelnicí a dvorem patrné a v tmavošedý jíl při povrchu rozpadlé. 



ftQ XVII. Čeněk Zahálka: 

Jizerský diluvialoí štěrk v mocnosti 0'3 m a hlína diluvialní v moc- 
nosti as 2 m je pokrývá. 



19. Kocněvice. 

Profil 115. Obr. 47, 54. 

V Kocněvicích je nad souvrstvím velmi pevných pískovců sou- 
vrství IXti. přístupno souvrství Xa. v mocnosti 1-5 m hned pod tamějším 
kalem. Je to deskovitý pískovec shnitý^ šedožlutý, jemnozrnný, s čet- 
nými hrubými zelenými zrny křemene. Pískovec ten byl as druhdy 
dosti glaukonitický, jekož glaukonit je rozložen a hydrát železitý 
z něho vyloučený zbarvil pískovec do žlutá a rezavá. Bývá na po- 
vrchu v rezavý písek rozpadlý. Kocněvický kal vězí již v šedém, žluto- 
šedém a tmavošedém jílu, který zvětráním šedého slinu souvrství XĎ. 
povstal. Slin ten má hojně mikroskopických zrnek křemene a limo- 
nitu. Poslední budou proměnou z glaukonitu. U kostela, jakož i na 
navrší J. a V. od Kocněvic pokrývá souvrství Xô. diluvialní hlína až 
2 m mocná, která má vždy u spodu několik cm jizerské diluvialní 
vrstvy štěrku a písku. 



20. Svijanské površí. 

Profil 100. Obr. 34b. 

Mezi Jizerou u Svij an a Újezdským údolím táhne se nevysoké 
površí od Loukovce přes Loukov a Svijany a svažuje se ku Prepeři, 
kde se též končí. Pásmo IX. a sice souvrství IXd, které před Lou- 
kovcem ještě celou stráň pojizerskou skládalo, kloní se pořád blíže 
ku břehům Jizery, tak že v Loukově již jen ke kostelu sahá, tedy 
asi 10 m nad hladinu řeky, kdežto půl hn na východ za Přepeří již 
jen v břehu Jizery 1 m nad hladinou vystupuje, tak že v Nudvojo- 
vicích již více viděti není. V celém tomto površí pokryto je pásmo 
IX. nejnižšími vrstvami pásma X. Souvrství Xa. není přístupno, avšak 
souvrství XĎ. je patrno proto, poněvadž se na povrchu v šedý jíl 
mastný mění, který nadržuje vodu, tak že jsou pozemky v jeho oboru 
mokré. Tak zvláště v cestách, které jsou ve stráních v Loukovci, 
Loukově, Mocídkách, Svijanech. Dále od povrchu jsou tam deskovité 
sliny šedé, obsahující dosti mikroskopického křemene. Na temeni ce- 
lého površí pokryty jsou vrstvy Xď. v západní části površí, jako 



i 



Pásmo X. křídového útvaru v Pojizeří. 29 

u Loukova, jen menší vrstvou diluvialiíího štěrku a písku jizerského, 
čím ale dále k východu, ku Přepeři, tím je mocnost jeho větší (u Pře- 
pere 1 m). Diluvialní hlína žhjtá kryj,e.^pak štěrk tento po celém 
temeni površí od Loukovce až na Přeper, čímž stávají se tam vrstvy 
XĎ. nepřístupny. 

U Loukova může mocnost těchto nejspodnějších vrstev pásma X. 
obnášeti asi 35 m. Sklon vrstev je JV. 



21. Újezd (Svijanský), Pencln, Stverin. 

Profil 103. 

V podobných poměrech jako v předchozím površí vyskytují se 
nejnižší vrstvy pásma X. v Újezdě, Penčíně a Štveříně, s tím jen 
rozdílem, že jsou ve větší výši nadmořské nežli ony jižně od nich ve 
Svijanském površí ležící. Vstoupají totiž vrstvy útvaru křídového ve 
zdejším okolí ku SZ. a tak vstoupají i sliny zachovalého souvrství X&. 
(a nepřístupného souvrství Xa.) výše v tamních hřebenech, které mezi 
četnými roklemi, vybrázděnými dle sklonu vrstev od SZ. ku JV., vy- 
stupují, jako ku př. při silnici z Újezda do Soběslavic, jsouce všude 
mocnou diluvialní blinou pokryty, u Penčína a Stveřína i mocným 
diluvialním štěrkem jizerským. Nyní rozbrázděná vysočina tato pokryta 
byla druhdy souvisle pásmem X. až ku Vlastibořicum a Sychrovu, 
kdež posud pásmo toto značnější plochu pokrývá. O tom zmíníme se 
později. 

22. Lažany, Ohrazenice. 

Profiil 106. 

Od Penčína a Stveřína pokračují nejspodnější vrstvy pásma X., 
náležející souvrství Xa. a souvrství X&., přes Lažany a Ohrazenice 
k Malému a Hrubému Rohozci. Jsou pokryty diluvialním štěrkem 
jizerským a žlutou blinou, takže zřídka lze stopy jejich na samém 
povrchu zjistiti. V údolí, které se vine po V. straně Lažan a v Odal- 
novickém údolí po V, straně Ohrazenic, je poněkud přístupno. V Ohra- 
zenických studních přichází se na sliny souvrství X&. V jíl na po- 
vrchu rozpadlé je souvrství Xž». po levé straně Odalnovického údolí, 
při pěšině od Vojenské střelnice k Malému Rohozci, kde jest půda 
dosti mokrá. 



o^ XVII. ČeDěk Zahálka: 

Krejčí ^^) určuje naše pásmo X. v krajině, kterou jsme právě 
probrali, co Teplické aBřezenské vrstvy. Souvrství Xa. neuvádí. Te- 
plické vrstvy slinité a jílovité, vodu zadržující, vztahují se k našemu 
souvrství Xbc. Jmenujeme náleziska: Sedlec u Benátek, Slivno, Bezno, 
Bukovno, Stránov, Jizerné Vtelno, Hrušov, Mšeno, Vrátenská hora, 
Bezdězy, Radechov, Horka u Prosíéka, Maíikovice, ßohozec, Přeper 
a Podol, Klášter, Neveklovice, u Dolanek při silnici do Malé Skály. 
Naše souvrství Xd. ku př. v Horním Slivně, jež kreslí Krejčí též na 
Bezdězích, považuje za Březenské vrstvy, to jest za naše pásmo IX. 
v Březně u Loun. Z našeho pojednání je známo (profil 128.), že sou- 
vrství Xd. má asi polovici oné mocnosti, jíž má souvrství Xabc, 
kdežto Kbejčí naopak kreslí své stvrdlé Březenské opuky v mnohem 
větší mocnosti a Teplické sliny v mocnosti mnohem menší, ba ne- 
chává poslední i vyklíniti (obr. 25, 33) jako u Slivna a na Bezdězích, 
což se skutečností nesouhlasí. 



Východní Pojizeří s Turnovskými skalami a Vlastibořickem. 

f A. SlinitáfacieceléhopásmaX. 

Jižně od čáry Dobrovice-Libáii. 

23. StrašnoY-IxUŠtěnioe. 

Profil 67. Obr. 21. 

Mezi Lhotou Pískovou, Libichovem a Brodcemi vypíná se vrch 
Strašnov. Při východním okraji temene jeho rozkládá se obec téhož 
jména. V profilu 67. popsali jsme, jak souvrství IXc. a IXd. pásma 
IX. skládají stráň pojizerskou ze Zámostí až do Pískové Lhoty (obr. 21.). 
V úvozu cesty, která jde od hostince „Na písku" do obce Strašnova, 
as 200 m na JV. od hostince, vychází ještě v desky rozpadlé drobno- 
neb hrubozrnné, žluté až rezavé pískovce nejvyšší části souvrství IXd. 
na povrch. Nad tímto pískovcem a sice nad 244 m n. m. ukazují již 
slinité půdy na pásmo X. Souvrství Xa. nenalezl jsem tu odkryto. 
Za to odkryto bylo souvrství XĎ., jež vrch Strašnov skládá, v obci 
Strašnovu. Na povrchu jsou vrstvy jeho v šedý jíl rozpadlé, pod ním 
ukáží se drobky šedého slinu a pak i destičky jeho. Od Strašnova 
k Libichovu, Yoděradům a Luštěnicum dá se pásmo X. se svými sliny 



") Studie, str. 114—115. Obr. 41, 25, 32, 33. 



Pásmo X. křídového útvaru v Pojizeří, 



31 



i do větší hloubky nadmořské stopovati. Patrně se ku obcím těai, 
v nichž se dají vrstvy IXíž. vyhledati (proíil 37.), svažují. 

Diluvialní štěrk a písek pokrývá- temeno Strašnova a rovněž 
pokrývá souvrství Xď. u Voděrad, Luštěnic a odtud až k Vikavě. 



24. Ylkava. 

Profil 36, 133. Obr. 65. 

O tomto nálezisku zmínili jsme se již při pásmu IX. Ono má 
pro nás tu důležitost, že tu opět nalézáme souvrství Xa. Úplně od- 
kryto nalezl jsem je při úpravě cesty do Všejan, na Z. úpatí vrchu 
Vinice (nikoliv Vinice dle mapy), 200 m od J. okraje Vlkavy. Stráně 
nad souvrstvím Xa. prozrazují všude sliny souvrství XĎ. jak na Vinici 
tak Na horách. Diluvialní písek a štěrk pokrývá temena těchto vrchů. 



Profil 133. 



Vrchol kopce Na vinici. 



235 m n. m. 



í 



X 



{-{ 



Ph 



I 



h. Sliny šedé, na povrchu v jíl rozpadlé 23-9 m 

2. Olauko7iitický vápnitý slin měkký, Šedý, na povrchu v jíl roz- 
padlý, s vel. hoj. Ostreou semiplanou a vzácným Spondylem spi- 
nösem. V nejnižší poloze u vrstvy Xal. je řádka s roztrouše- 
nými malými pískovcovými drobty. Tyto samy o sobě jsou 
slinitým glaukonitickým pískovcem. Má jemná až drobná zrna 
křemenná, čirá, šedá a zelená s jemnými zrnky zeleného glau- 

konitu 1-0 ?íi 

1. Glaukonitický vápnitý slin v pevnější lavičce, světle šedý. Místy 
má více vtroušených zrnek křemene a glaukonitu. Zrnka kře- 
mene někdy i hrubší s karakteristickou zelenou barvou. Je 
v něm vel. hoj. Ostrea semiplana s přirostlými tíerpxdami a 
Memhranipo7-ami. Význačné jsou tu hnědé zlomky spongií (jako 
v Poohří a v okolí Řipu), i na těch přirostlé jsou Ostrei a 
Membra7Úpora curta Nov 0'1 m 



Základ : Pásmo IX. popsané v profilu 36. 



210 m n. m. 



25. Ixouóeňský hřbet. 

Profil 134—137. 



Od Vlkavy přes Loučen u Mcely ku Brodku táhne se od JZ. 
ku SV. hřbet, který nad úpatím svým as 60 m se vypíná. Příkrou 
strání spadá na jihu. V této stráni, poskytující rozsáhlou vyhlídku 



í^o XVII. Cenèk Zahálka: 

k jihli, rozkládá se celá řada obcí, zejména Loučen, Velký Studec, 
Mcely, Seletice. Severní svalí povlovněji spadá do Dobrovické roviny 
a jen v čáře od Vlkavy k Jabkenicům a Ledcům s příkřejšími se 
potkáváme svahy. Hřbet Loučeňský pokryt je důkladně diluvialním 
štérkem a pískem, tak že jsou vrstvy útvaru křidového přístupny jen 
ve stráních příkřejších, zvláště tam, kde obce jsou založeny a silnice 
je protínají. Všude pozoruje se ve stráních těchto značné sesouvání 
zvětralých vrstev, jež náleží vodu nadržujícím slínům pásma X., na 
povrchu v jíl rozpadlým, k nimž přimísí se často písek a štěrk dilu- 
vialní shora splavený neb spadlý. 

Při silnici z Vlkavy k Loučeni shledáváme výhradně sliny sou- 
vrství X6. až k cihelně; na povrchu jsou v šedý jíl rozpadlé. Poloha 
jejich ku vrstvám ve Vlkavě je následující: 

Profil 134. 

Návrší nad cihelnou při silnici do Loučeně. 250 m n. m. 

Diluvium. Písek žlutý se Merkem z hílého křemene 10 m 

Cihelna 240. — 

^ í 1) Slin, dále od povrchu v tmavošedých deskách, při povrchu v šedý 

B \ jíl rozpadlý 26-6 m 

2 [ a) Glaukonitický vápnitý slin v profilu 1'lm 

Základ: Pásmo IX. (v profilu 36.). Vlkava. 210 m n, m. 

26. L-OTičeň, Studec. 

Profil 135, 136. 

Postoupíme-li od Vlkavy ku SV., zapadne nám pod úpatí stráně 
pásmo IX., ba i souvrství Xa., a tu opanuje jižní stranu Loučeňského 
hřbetu výhradně pásmo X. Bylo by nám zajíti od Loučeně. na jih až 
ku čáře spojující obce Všejany a Jíkev, abychom došli ku staršímu 
pásmu IX. Ještě dále k SV., k Eožďalovicum, opanuje krajinu již 
výhradně pásmo X. Stráň, v níž Loučen se rozkládá, zaujímá výšku 
od 210 do 250 m n. m. a složena je takto: 

Profil 135. 

Silnice při SV. konci zámeckého parku v Loučen i. 257 m n. m. 

Diluvium. Písek žlutý nebo bílý střídá se ve vrstvách říčního slohu 
s vrstvami štěrku bílého křemene, který dosahuje až velikosti pěstě. 

Odkryt ve velké pískovně u SV. strany parku 10 m 

■ 247 ■■ 

le. Slin tmavošedý, při povrchu úplné v jíl rozpadlý. V jeho oboru 

vytryskují prameny vody 37 m 

Úpatí stráně v Loučeni. 210 m n. m. 



Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří, 33 

Podobné poměry jsou ve Velkém Studci a jeho přilehlé osadé 
Sichrovu. Ve zdejší štěrkovně se střídá písek a štěrk diluvialní říč- 
ného zvrstvení s vrstvami šedého slinitého jílu, který úplně souhlasí 
s jílem, jaký větráním zdejšího slinu pásma X. vzniká. Patrně se na- 
plavoval v době diluvialní ze sousedních míst. 

Profil 136. 

Silnice nad Sichrovem (osada Vel. Studce). 26.5 m n. m. 

Diluvium. Vrstvy žlutého j^^'sku střídají se s vrstvami šth-ku s bílým kře- 
menem (nejvýše velikosti pěstě) rázu říčného a s vrstvami šedého sli- 
nitého jílu. Odkryto pouze 5 m 10 m 

. 255 



hc. Slin tmavošedý při povrchu v šedý jíl rozpadlý. V jeho oboru vy- 
tryskují prameny vody 55 



Úpatí stráně ve Velkém Studci. 200 m n. m. 



27. Mcely. 

Profil 137. 

Poměrně nejlépe nalezl jsem odkryto pásmo X. v obci Mcely. 
Obec rozkládá se od úpatí stráně až k jejímu temeni. Ve strouze 
silnice, která obcí probíhá, odkryl jsem na několika místech pásmo X. 
Zámek založen v nejvyšší poloze pásma X. a sice v křidláku Xcž., který 
není tak pevný jako v Dymokurách. 

Profil 137. 

Nejvyšší bod hřbetu u Myslivny při silnici. Kříž. Cota 273 m n. m. 

Diluvium. Písek a štěrk jako v Loučeni 12 7?i 

■ Zámek. 261. — — 

;xj I d. Vápnitý slin v pevnější lavici světle šedé (křidlák) , 1 m 

o I bc. Slin šedý až tmavošedý do modra, na povrchu v jíl zvětralý, 
ra I S Cristellaria rotulata a četnými válcovitými jehlicemi spongii váp- 
P-i ^ nitých 61 m 

Úpatí stráně u Dvora panského. 199 m n. m. 



28. Rožďálovice. Kopidlno, 

Tak jako u Mcel, nalézáme pásmo X. u Seletic. Sejdeme-li 

s Loučeňského hřbetu do nízké krabatiny kol Rožííálovic, přicházíme 

věstník král. české společnosti nauk. Třida II. 3 



n. XVII. Čeněk Zahálka: 

(lo spodní části pásma X. souvrství Xbc. ze samých tmavošedých aneb 
svetlešedých slinu složené, na povrchu v šedý jíl rozpadlé, všude vodu 
nadržující, často diluvialním pískem a štěrkem pokryté. Již Fr. A. 
Reuss^-) zmiňuje se o Thonmerglu, jenž ve střídavě mocnějších neb 
slabších vrstvách skládá v Rožďálovicích kopec, na němž zámek po- 
staven. Slin ten zaujímá tu výšku od 199 do 218 ni n. m. Na východ 
od nádraží Roždálovického odkrývá v háji průřez dráhy asi 2 m vy- 
soký břeh, z něhož vyčnívají desky čerstvého, proto také pevnějšího 
slinu bělavého a šedého. Místo to zaujímá 210 m n. m. 

V Kopidlně a nejbližším jeho okolí jsou tytéž poměry. Stráně 
tamější ku pr. kolem rybníka aneb „Na vinici" 261 m n. m. všude 
^7kazlljí na povrchu šedý jíl vodu nadržující, po dešti mazlavý. Od- 
kope-li se tento, dojdeme pod ním na tence deskovité tmavošedé, (do 
modra) měkké a vlhké sliny souvrství Xbc. o mocnosti 40 až 50 w, 
pokryté ve vyšších polohách diluvialním pískem a štěrkem, dále k Ji- 
čínu i diluvialní blinou. 



29. Chotnc a Kunstberg nad Křinoem. 

Profil 138. 

' Ze všech stran a z velké vzdálenosti viděti jest nad Křincem 
nápadně kuželovitý vrch se zvedati — Chotuc. Osamocen vystupuje 
po pravé straně Mrdlíny do výše 252 m n. m. Nad Myslivnou od 
200 m n. m. až skorém po vrchol, ve výši 51 m pozorovati je všude 
na povrchu šedé jíly, povstalé zvětráním šedých slinu souvrství Xďc. 
Teprve v nejvyšší poloze vrchu je pevnější vrstva vápnitého slinu 
světle šedého, která kopáním hrobů tamějšího hřbitova se odkrývá a 
ku nejvyššímu souvrství Xd. náleží. 

Profil 138. 

Kostelík hřbitovní na vrcholu Chotuce. 252 m n. m. 

o I (1. Vápnily slin Světle šedý, místy i nažloutlý, poněkud pevnější as . 1 m 
J I bc. Sliny šedé na povrchu v jíl rozpadlé 51 m 

Úpatí vrchu nad myslivnou. As 200 m n. m. 

Sliny souvrství Xbc. jdou tu ještě hloubš, jsou však pokryty di- 
luvialním štěrkem a pískem. Jak mocný je tento štěrk na některých 

'-) Mineral. Beschr. d. Bunzlauer Kreises. 1797. Str. 314. 



Pásmo X. křídového útvaru v Pojizeří. 35 

místech, poznati lze v rozsáhlé štěrkovně u katolického kostela v Bo- 
šíni a odtud při silnici do Sovenic. Písek složen je ze zrn křemen- 
ných a štěrk rovněž z křemene, obyčejně bílého až zvíci pěstě. 

Také nižší kopec Kunstberg, na jehož vrcholu ve výši 216 m 
n. m. zámek založen, složen je z tochže slínů Xbc, jaké jsme v pře- 
dešlých profilech seznali. 



30. Dymokurský taras. 
Dymokury, Činšves, Yelenice, Podmok, Yrbice. 

Profil 139—143. 

Náš výzkum pásma X. v Pojizeří končil by se již v Křiuci, 
kdyby nás ne vybízel zajímavý Voškobrd u Poděbrad ku srovnání 
s právě popsaným terrainem pásma X. K tomu se hodí velmi pěkně 
taras Dymokurský, který je zakončen po západní straně příkrou strání, 
v níž jsou vrstvy útvaru křídového velmi pěkně odkryty. Náleží vý- 
hradné pásmu X. a sprostředkiije stopování pásma X. mezi Křincem 
a Voškobrdem. 

Dymokurský taras má svůj počátek u Křince a jde odtud smě- 
rem JV. Na JZ. jej ohraničuje stráň, ku JV. vždy víc a více nad 
úpatí své se vyvyšující. V ní rozprostírají se obce Zábrdovice, Dymo- 
kury, Činěves, Velenice, Podmok, Vrbice, Opočnice. Na SV. ohraničuje 
se potokem, podle něhož se vine dráha z Křince do Králové Městce. 
Taras tento má své pokračování ještě dále na JV, ku Chlumci, kam 
jej však prozatím sledovati nebudeme, přiblíživše se již ve Vrbici 
k samému Voškobrdu. 

Profily v celém tarasu jsou shodný; na temeni shledáme pevné 
deskovité slinité vápence souvrství Xd., které jen v malé mocnosti 
je zachováno, ostatní stráň skládají měkké sliny souvrství Xbc, jak 
následující profily dokazují. 

Profil v Dymokurách 139. 

Kostel na temeni stráně v Dymokurách. 221 m n. m. 

^ í d. Slinitý vápenec v pevných deskách, na povrchu bílý. Ü školy | 

oj vychází na povrch, u vodárny se vybírá ku stavbě 1-2 ml s 

i I bc. Slin měkký, šedý a tmavošedý do modra, na povrchu vjílroz- 1^ 

2 i padlý 24-8 m' 

Úpatí stráně v Dymokurách. As 195 m n. m. 



o,, XVII. Čenék Zahálka: 

Profil v Činěvsi 140. 

Kostol na temeni stráně v Činěvsi. 218 m d. m. 



o I d. Slinit// vápenec bílý, pevný '^'^"^L 

i i bc. Slin mékký, šedý a tmavošedý do modra 23-8 ml (n 

Sj ^ ^ : 

Ipatí stráně v Činěvsi. 193 m n. m. 

Souvrství XfZ. určil Friö'') jako své Březenské vrstvy, t. j. jako naše 
pásmo IX. v Březně, a uvádí v nich : 

Aspidolepis. Pecten Nilssoni Goldf, 

Cladocyclus. Ostrea juv. 

Osmeroides. Terebratulina gracilis 
Jemné rybí kůstky. Schlott. 

Scaphites. Callianassa brevis Fr. 

Mytilus Neptuni, Goldf. Frondicularia. 

Venus. Cristellaria. 

Nucula semilunaris v. Buch. Nodosaria. 

Inoceramus. Cytherella. 



Profil ve Velenicích 141 

Temeno stráně ve Velenicích. 



^ I d. Sliniťíj vápenec bílý, pevný, dobývá se co stavební kámen a co 

g < štět na silnice s Inoceramus Brongniarti a Otisky rostlin 1"3 m 

^ hc. Slin sedy. 

úpatí stráně ve Velenicích. 

Profil v Podmoku 142. 

Kostel na temeni stráně v Podmoku, 237 m n. m. 



^ d. Slinily vápenec bělavý, dosti pevný, ku stavbě se láme. Nazývá 

II se tu „opuka" 1-2 

bc. Slin měkkjr, šedý a tmavošedý do modra 35-8 



Pí 



Úpatí stráně v Podmoku. 200 m n. m. 



^) Březenské vrstvy str. 39. 



Pásmo X. křídového útvaru v Pojizeří. 37 

Profil ve Vrbici 143. 

Kostel na temenu stráně ve Vrbici. . -. 239 m n. m. 

í (1. Slinitý vápenec bčlavý, pevný s Inoceramus Broncjniarti ... \ \ 
bc. Slin měkký, šedý a tmavošedý do modra 3 mikrospickým glau- 
konitem, deskovitý, při povrchu buď v pecky neb tenké třípky 

se rozpadávající, na povrchu v jíl zvětralý. V nejvyšší poloze ><jj 

poněkud pevnější. V souvrství iovaio ]Q Inoceramus Brongniarti, V^ 

Terehratula scmiglohosa a zlomek Micrastera, Všecky zkameně- I 

i liny zřídka se objevují 38 ] 

Úpatí stráně ve Vrbici. 200 m n. m. 

Obce založeny jsou v uvedených stráních proto, poněvadž sou- 
vrství Xďc. nadržuje dosti vody. V něm založeny jsou studnice. Sou- 
vrství pak Xď. poskytuje velmi dobrý, pevný a tvrdý, vlivům po- 
větrnosti dosti vzdorující stavební kámen. 

V oboru souvrství Xďc. tvoří se větráním dobrá slinitojilovitá 
půda, která se již ode dávna splavovala a sesouvala na úpatí celé 
Dymokurské stráně od Křince až pod Voškobrd, dávajíc vznik k utvo- 
ření výborné „černavky", 0*4 w až 1 m mocné. Tato slinitojilovitá 
ornice, mající za spodinu nepropustný jíl souvrství Xöc, má tu zvlášt- 
nost, že jest velmi úrodnou tehdy, když je v Čechách sucho. Dva 
deštíky během vegetace stačí, aby urodila výbornou cukrovku, cikorku, 
pšenici a ječmen. Za deštivého počasí však voda v ornici stojí, rost- 
liny hospodářské trpí a při slunci se, jak hospodáři dí, „uvaří". 

Tak přiblížili jsme se ku Voškobrdu. 



31. Voškobrd (Yoškovrch). 

Profil 144. 

Ve Vrbici opustili jsme Dymokurskou stráň, abychom přešli 
k cíli našeho pozorování: pásmu X. na Voškobrdu. Cestou z Vrbice 
do Vlkova shledáme pod černavkou v zářezu příkopů cestních šedý 
měkký slin souvrství Xďc. 

Ve Vlkově odkryta je 3 m mocná část souvrství Xftc. v nejjiž- 
nějším cípu obce při silnici do Poděbrad, kde se vybírá a odváží. Je 
to slin měkký, světle šedý až bělavý s tmavošedými do modra skvrnami, 
na povrchu snadno v jíl se rozpadávající. Toto nálezisko slinu jest 
nižší nežli nejnižší vrstvy přístupné v jižní stráni Voškobrdu (pro- 
fil 144.). 



„£, XVII. čeněk Zahálka: 

v západní stráni Voškobrdu pozorovati jest již od úpatí 200 m 
n. m. černá vku, jaká bývá v zdejším okolí v oboru pásma X. Nemů- 
žeme však tvrditi, co za vrstvy jsou pod touto ornicí. I výše nad 
úpatím sesouvají se vrstvy jilovité s hora sem pošinuté a důkladně 
pokrývají spodní vrstvy pásma X.; teprve blíže k vrcholu zhotoviti 
můžeme po západní straně vrchu následující 

Profil 144. 

Vrchol Voškohrdu. Trigon. bod. 285 m n. m. 

í d. Slinit^ vápenec deskovitý, zvonivý, na povrchu bélavý, dále -j 

od povrchu šedý až tmavošedý. Čerstvý je dosti pevný a proto 

se vybírá ku stavbě. Na povrchu se rozpadává snadno (roz- 

hasí). Má nápadný Inoceramus Brongniarti 4"5 

I 4. Slin podobný 2 , avšak o něco pevnější 9*0 

3. Pevnější lavička glaukoniticlcého slinu šedého s tmavošedými 
>^ skvrnami, se zlomky kostí rybích, Micraster sp., Inoceramus 

%l sp., a bohatou mikroskopickou faunou, zejména Cristellarií, >r 

Bairdií, jehlic spongií Q-l 

bc.[ 2. Slin měkký, šedý s tmavošedými do modra skvrnami, na 
povrchu zbělá, s mikroskopickým glaukonitem a drobnou 
faunou. V něm je Terébratula semiglobosa (zř), Inoceramus 

BrongniarUizv) 15'0 

1. Slin jako 2., místy i bělavý, pevnější vápnitý slin s četnými 
( zlomky zkamenělin. V něm Micraster breviporus 4*5 ) 

Nepřístupné vrstvy pásma X 251*9 m n. m. 

Vrstvy našeho profilu 144. na Voškobrdu popsal Frič^*) jako 
své Březenské vrstvy, to jest jako naše pásmo IX. v Březně, i roze- 
znává s hora dolů: 

Bílé zvonivé opuky inoceramové t. j. naše Xd. 
Šedé inoceramové opuky, t. j. naše Xbc. 

V souvrství Xd. uvádí Fric: 

Cladocyclus Strehlensis Gein. 

Aspidolepis Steinlai Gein. 

Scaphites Geinitzi D'Orb. 

Aptychus. 

Pinna nodulosa Reuss. 

Avicula pectinoides Reuss. 



'*) Teplické vrstvy str. 45. a 46. Obr. 18. vrstvy 6. a 7. Březenské vrstvy 
str. 40. 



Pásmo X. křídového útvaru v Pojizeří. 39 

Inoceramus Cuvieri Sow.^') 
Pecten Nilssoni Goldf. 
Anomia subtruncata D'Orb." 
Ostrea hippopodium Nils. 
Terebratulina chrysalis Schlott. 
Stenocheles esocinus Fr. 
Callianassa brevis Fr. 
Frondicularia inversa Reuss. 
Cristellaria rotulata D'Orb. 
Chondrites. 
Séquoia Reichenbachi Gain. sp. 

O šedých inoceramových opukách (naše Xbc. 1 — 4.), dle Frióe 
nejhlubším to loži březenských vrstev, praví Fmč, že jsou velmi chudé 
na zkameněliny. Jsou to vrstvy, v nichž jsme po krátkém hledání 
nalezli Terebratulu semiglohosu, Mícr aster breviporus, zkameněliny to, 
které kdyby tam byl Fmó nalezl, byl by je určil jako své Teplické 
vrstvy, t. j. jako naše pásmo X. v Teplicích. 

Také Krejčí ^^) zmiňuje se o vrstvách našeho pásma X. jižně 
od čáry Dobrovice — Libáň. O vrstvách Loučenského hřbetu praví, že 
se skládají z měkké slinité opuky a že se dá v nich Teplický stupeň 
(naše pásmo X. v Teplicích) očekávati, jelikož jsou nepochybnými 
opukami Břesenskými (tím myslí Krejčí na naše souvrství Xíž. zdej- 
šího okolí, avšak Březenské vrstvy v Březně u Loun náležejí pásmu 
IX.) pokryty. 

Vrstvy pásma X. v Dymokurském tarasu a na Voškobrdu po- 
važuje Krejčí též za Teplické (t. j, za naše pásmo X. v Teplicích) 
a Březenské (t. j. za naše pásmo IX. v Březně). 

Naše souvrství X5c. 1 — 4. z Voškobrdu má Krejčí za Teplické 
a píše, že to jsou šedé sliny se střídavými písčitými vrstvami, obsa- 
hujícími : 

Spondylus spinosus, 
Terebratula subglobosa, 
Terebratulina rigida, 



^^) Náš Inoceramus Brongniarti. 
1«) Studie, str. 138., obr. 44. 



, -. XVII- Čeuěk Zahálka: 

a naše souvrství Xd. z Voškobrdu má za Březenslié a uvádí, že jsou 
to tenkodeskovité, světložluté opuky s 

Inocei-amus Cuvieri, 
Scapbites Geinitzii, 
Baculites, 
dlouhoocasý nový rak. 

Sledováním pásma X. od Loučenského tarasu na jih poučili 
jsme se, že pásmo X. nabývá tu týchž vlastností jako v okolí Řipu. 
Souvrství X(Z. bylo i zde mocnější, a pevnější lavice střídaly se i zde 
s měkčími vrstvami; avšak větráním a splavením jen nejstarší jeho 
část zachována. 



B. Pásmo X. severně od čáry Dobrovice— Libáň až po 
čáru Bakov — Sobotka. 

Tento pruh Pojizerského kraje jest jižní částí Jizerského delta. 
Vrstvy pásma X. v předchozích vysočinách slinité, počínají se tu mě- 
niti, částečně v pískovce. To se děje v oboru souvrství Xc. a pouze 
v Markvartické vysočině poněkud i v souvrství X&. 

Souvrství Xc. mění se ve facii pískovcovou tím, že se vrstvy 
slínů, místy dosti písčitých a málo vápnitých, počínají prokládati vrst- 
vami pískovcovými rázem střídavě se vykliiiujícím. Toto střídavé vykli- 
ňování děje se velmi nepravidelně. Maximum faciových změn nalé- 
záme v Markvardcké vysočině. Tam počínají se i do vyšší části sou- 
vrství X&. vkládati ojedinělé stolice pískovcové. 

Uzemí, o němž tuto jednati budeme, rozděluje se ve tři 
oddíly: 

1. Chlomecký hřhet čili Chlum^ 

2. MarkvarficJcá vysočina, 

3. Kosmonosská výšina. 

Chlomecký hřbet čili Chlum táhne se od Nepřeváz u Mladé Bo- 
leslavi až k průsmyku Domousnickému od Z. k V. 

MarTcvartická vysočina odděluje se od Chlumu Domousnickým 
prûsmykem, a zaujímá krajinu mezi Střevačí u Jičína, Sobotkou, 
Dolním Bousovem, Domousnicemí a Líbání. 



Pásmo X. křídového útvaru v Pojizeří. 4,1 

Kosmonosshá výšina rozkládá se mezi Kosmonosy a Bakovem, 
mezi Jizerou, Kopriiickým potokem a potokem Klenicí. 



Chlcmecký hřbet čili Chlum. 

Obr. 65, 66. 

Ve značné výšce nadmořské až 366 m vypíná se nad okolní 
krajinou z daleka viditelný a nápadný Chlum mezi Mladou Boleslavi 
a Dobrovicemi, odkud táhne se na východ přes Teliby do Domousnic. 
Severní stráň jeho je příkrá, více lesy pokrytá, kdežto jižní je méně 
srázná. Jsouc z většího dílu slinitá^ hostí jižní stráň úrodné pozemky, 
a množství obcí, zvláště na jejím úpatí. Hojné cesty v jižní stráni 
odkrývají někde vrstvy slinité, na temeni hřbetu pak četné lomy od- 
halují nám kvádrové pískovce. Málo přístupny jsou vrstvy ve stráni 
severní. Prohlédněme si nejdůležitější profily Chlomeckého hřbetu. 



32. Mladá Boleslav — Karlův vrch — Švédské šance. 

Profil 145. Obr. 56, 59. 

Počnem naše pozorování od východního konce Mladé Boleslavi 
u Libuše, kde most přes Klenici se pne. Nad Klenicí zdvihá se tu 
skála „Spravedlnost" u vojenské střelnice, kde se láme pískovec váp- 
nitý souvrství IXd. ku stavbě. Vyhledali jsme místo toto při sledo- 
vání pásma IX. a popsali v profilu 71. Nad tímto nejvyšším souvrst- 
vím Wd. má následovati pásmo X. Styk obou pásem je tu zakryt 
diluvialním pískem, ale od côty 232 m n. m. lze již konstatovati 
pásmo X. vzhůru dle cesty kolem Karlova vrchu, severního okraje 
Chlumského lesa, podle cesty lesní, poblíž côty 319 m a sochy P. 
Marie až na Švédské šance. Tím dojdeme až k nejvyšší zde zacho- 
vané poloze pásma X. 

Profil 145. 

Vrchol východního konce Švédských hradeb. Cota 366 m n. m. 

Švédské hradby. Umělý návoz hradební, uvnitř ze žlutého písku, obložený 
z desek pískovcových, vnější obal jilovitý. Výška na severu 6-5 tji. Po J. straně 
jsou vyšší, poněvadž tu vykopán val široký v jílu, jenž použit na obal hra- 
dební. Švédskou hradbou uzavírá se ostroh Chlumu jako přirozená pevnost. 

Chlum 359-5 



I 



42 



XVII. čeněk Zahálka: 



Slin šedý a zažloutlý na povrchu v jíl rozpadlý. V tomto povrcho- 
vém jílu Izetuatam jemná zrnka křemene spatřiti (z ornice hno- 
jené pískem?). V jeho oboru vlhké půdy 10-0 



349-5 



í 11 



o 



í 
I 

b..' 



{ 



30 



9-5 

1-5 
1-5 

3-15 



Pískovec kvádrový bez vápence, jemnozrnný, s bílými kao- 'i 

íinickými zrnky, málo muskovitu, křehký a sypký, bílý 

ueb žlutý 

iO. Pískovec jilovitý žlutý, měkký, křehký, místy s pevnější 
o néco vrstvičkou, s muskovitem, na povrchu v jilovitý 
písek rozpadlý, který se dá hnísti poněkud. V jeho oboru 
písčité ale vlhké půdy 

2. Pískovec kvádrový jemnozrnný, zažloutlý neb bélavý, s hoj- 
ným muskovitem, málo biotitem 

I Vrstvy nepřístupné, v jich oboru však písčitá půda . . . 
j I Socha P. Marie. 334. 

I Vrstvy nepřístupné, v jejich oboru však písčitá půda . . 

7. Pískovec jilovitý, jemnozrnný, s tmelem jilovitým, bez vá- 
pence, tence deskovitý, složený z jemných zrnek křemene, 
méně muskovitu a hojného černého neb hnědého smetí 
uhelného i drobky. Tu a tam skvrny jílu šedého. Barva 
pískovce šedá až hnědá (od uhelnatých součástek). Lože 
jsou někde křivá. Přechází místy v jíl šedý, deskovitý. 
V panském lomu je v tomto souvrství lavice pískovcová, 
03 m mocná, šikmá, která se při SV. straně náhle a dosti 
tupě kouči. (Viz obr. 56.) TQVíto pískovec slinitý je jemno- 
zrnný, bílý, šedý neb zažloutlý s bílými, kaolinickými teč- 
kami, s muskovitem 0'95 

6. Pískovec kvádrový slinitý, jemnozrnný, bílý, šedý a za- 
žloutlý, s bílými kaolinickými zrnky a s muskovitem, 
křehký. Vybírá se na kvádry pro stavbu v panském lomu 
Jil šedý tvoří základ v panském lomu u P. Marie . 0*2 

Nepřístupné vrstvy 11-7 

Jíl písčitý, Žlutavý 0-5 

Kvádrový pískovec, bez vápence, jemnozrný, žlutavý, s jem- 
nými bílými zrnky kaolinu z proměněného živce; zrnka 
křemenná žlutavá, místy černá. Tu a tam muskovit. Na 
plochách ložných více muskovitu 1'5 

1. Vrstvy na povrchu v šedý jíl rozpadlé a žlutým pískem 
pokryté. Zde budou asi deskovité sliny a desky pískovce 
vápnitého 18'8 j 

296 



1-20 



12-4 



2. Slin, měkký, tmavošedý, na povrchu zbělá neb sežlontne 
s hojnou mikroskopickou faunou Foraminifer, Bairdií a 
jehlic spongií. U povrchu v tenkých destičkách, na po- 
vrchu v jíl rozpadlý, často mazlavý, poněvadž v oboru 
tom vlhko. Desky pískovce s horních vrstev sesuté jsou 
na povrchu roztroušené. Černavky v nejhlubší poloze po- 
krývají často vrstvy 66'0 

230. Dno údolí mezi Karlovým vrchem a côtou 232. 



30 



1. Nejhlubší vrstvy slinu nepřístupny pro diluvialní písek 

■ 227 

Nepřístupno pro diluvialní písek žlutý s bílým štěrkem kře- 
menným as 1'0 



; 



Základ: Pásmo IX. souvrství d. popsané v profilu 71. Na Spravedlnosti. 

226 m n. m. 



Pásmo X. křídového útvaru v Pojizeří. 43 

Ve slínech nelze pro jich pokročilé zvětrání zkamenělin větších 
nalézti, v pískovcích žádných jsem nenalezl. Jsou tu také vrstvy na 
zkameněliny vůbec chudé. 

Krejčí^'') považoval za Teplické vrstvy, t. j. za pásmo X. v Tep- 
licích, nejspodnější část našeho souvrství Xž>. u Mladé Boleslavi, Li- 
bichova, Mnichova Hradiště (Kačov, Horka), u Trenčína a Bradlec. 
Má je za hlinité šedé opuky obsahující 

Achilleům rugosum 

Ostrea sulcata 

Terebratula subglobosa (semiglobosa Zahálka) 

Scaphites Geinitzii. 

Mně nepodařilo se ve vrstvách těchto v obvodu jmenovaných 
nálezisek Terebratulu semiglobosu zjistiti. 

33. Bezděóín, Hepřeváz, Chlomek. 

Profil 146. Obr. 66. 

Pásmo IX. jako základ pásma X. poznali jsme pod Chlomkem 
ve stráních Jizerského údolí a známe profily z Dolního Krnska, Zá- 
mostí, Čejtiček, Neubergu a Mladé Boleslavi. 

V obci Bezděčíně přístupny jsou nejvyšší vrstvy pásma IX. sou- 
vrství d. ve východním břehu tamějšího kalu ve výši asi 218wřn. m. 
Jsou to deskovité pískovce vápnité. Hned za JV. koncem Bezděčína 
ukládají se již slinité vrstvy pásma X. na souvrství IX. Souvrství 
Xa. není tu přístupno. Vyšší vrstvy prozrazují se již slinitojiio vitou 
půdou, vodu nadržující, podle cesty až po západní stranu Nepře váz. 
Také v místech, kde je vojenská střelnice, S. od Nepřeváz, jakož 
i mezi jmenovanou střelnicí, lesem Chlomeckým a Nepřeváží, lze 
v polích, v břehu cesty a příkopů, odkrýti na mnoha místech pásmo X. 
Po žních, když se pole zorávají, vyorávají se kusy slinu. Tam nej- 
lépe se dokopáme pevných vrstev. Velmi poučné jsou vrstvy pásma X. 
dle cesty, která vede za S. koncem Nepřeváz, napřed na pokraji lesa 
a pak lesem po Z. straně Chlomku až do obce stejnojmenné. Asi 
od 290 m n. m. počínají se vkládati do vrstev slinu tenké, tvrdé 
vrstvičky pískovců. Výše stávají se i mocnější. Pod samou obcí 
Chlomkem přibývá na mocnosti pískovcům, a tyto střídají se s písči- 
tým jílem. Pískovce, místy i kvádrové, nemají tak jako vrstvy jílu 
stálý, ani déle trvající horizont, nýbrž vytrácí se jedny do druhých. 
Tu pozorujeme třeba pevnou vrstvičku pískovce vápnitého několik 

") Studie, str. 137, obr. 39. 



, . XVll. čeněk Zahálka: 

metrů, ale püjeduou zmizí ve vrstvách slinu a nepokračuje dále, vy- 
klíní se. Jinde vystupuje mocná stolice kvádrového pískovce, jehož 
vrstvy jsou velmi zprohýbány. V témž horizontu opodál je písčitý 
jíl. Pískovec vysílá několik klínovitých výběžků do jílu a ztrácí se 
v Jièm. Zrovna tak jíl do pískovce. 

Sestavíme profil z obce Bezděčína kolem západní strany Ne- 
převáz do obce Chlomku a na Švédské šance. 

Profil 146. 

Vrchol Chlumu m ezi Švédskými šanci a Chlomkem 365 m n. m. 

i d. Slin šedý a zažloutl}', na povrchu v jíl rozpadlý. Pokryt v obci ^ 

Chlomku diluvialní hlinou. Mezi obcí a Švédskými hradbami 

vychází zvětralý co jíl na povrch 20 m 

^— ^-^— ^■^— JZ. část obce Chlomku. 345. 



í 6. Pískovec jemno- až drobnozrnný, bílý, v desky rozpadlý, "i 

pevný, s tvrdšími kulovými shluky pískovce vápnitého, 
jako Xc3. Místy se ztrácí a místo něho drží horizont 
piscihj jil šedý. Také uprostřed vyvinuje se vrstva jílu 
šedého. Splavený shora jíl přikrývá někdy pískovec. 
Třeba jej při zjištění pískovce odstraniti 4-5 

5. Pískovec kvádrový jemnozrnný, sypký jako Xc2. s pev- 
nějšími, nahoře kulovými shluky vápnitého pískovce ^emno- 
zrnného. Uprostřed vložka písčitého jílu 3-0 

4. Kvádrový pískovec jako Xc2 1'0 

3. Pískovec vápnitíj, deskovitý, s bílým, jemně vtroušeným 
vápnitým tmelem, tvrdý a pevný, jemnozrnný, šedý. Šu- 
pinky slídy málo zastoupeny; muskovitu více, biotitu 
méně. Četná zrnka bílá a žlutavá kaolinu, jsou proměnou 
živce. Zlomky zkamenělin vápencovité 0"5 

2. Pískovec kvádrový bez vápsnce, jemnozrnný, sypký, bělavý 
c. \ neb žlutavý, s chudým tmelem kaolinu v zrnkách bílých 
neb zažloutlých, proměna to živce. Zrnka křemene čirá. 
Tu a tam zrnko velikosti máku neb větší. Šupinky musko- 
vitu dosti četné, biotitu řidší 1-5 

334-5 






1. Slin deskovitý, měkký, tmavošedý, tu a tam se zrnkem 
křemene, na povrchu v šedý jíl rozpadlý. V něm uloženy 
jsou ve větších od sebe vzdálenostech tenké vrstvičky 
tvrdého a pevného pískovce vápnitého šedého, velmi jemno- 
zrnného. Vrstvičky jeho mají mocnost 1, 2, 3 cm i více. 
Na ložích má dosti šupinek muskovitu. Křemenná zrnka 
nejvíce čirá, méně šedá, nejméně červená. Místy s hoj- 
nými drobty uhelnými hnědé neb černé od smetí rostlin- 
ného, otisky listů. Štípe se v tenké desky, větráoím 
žloutne. Zřídka vyskytne se lavice sypcího pískovce. Pí- 
skovec nedrží na dlouho horizont. Ztratí se a místo jejich 
zaujímá slin 44*5 

290 — 



Pásmo X. křídového útvaru v Pojizerí. 



45 



..{ 



2. Slin tmavošedý, v pevnějšícli deskách, u povrchu v tencí 
desky rozpadlý, světle šedý, až do béla. Na povrchu v jíl 
rozpadlý. Po otřeni kartáčem ve .víide objeví se málo 
zrnek křemene. Obsahuje : Inoceramus Brongniarti, Niicula 
sp., jádro baJculitaf, Osmeroides Lewesiensis v šwpiuej Chon- 
drity, Fukoidy, Chomáčky Cristellarií, zejména rotulat, 
Bairdií, zejména suhdeltoid, kostiček 7-ylj, ostnů ježovek. 
Tytéž drobné zkameněliny se objeví po otřeni kartáčem 
ve vodě. Zvláště byly vrstvy přístupny při cestě za se- 
verním koncem Nepřeváz ve výši 270?)iana pokraji lesa 
a vedle v poli mezi Nepřevázkou a vojen, střelnicí v téže 
výši 270 m n. m. 40"0 

250 



1. Slin jako Xb2., jenže pouze v tenkých destičkách při po- 
vrchu přístupný. Má zlomky Chondritů, ve výplaku vedle 
málo zrnek křemene hojně Oristellarii, zvláště rotulat, 
Bairdii, jehlic sponcjii válcovitých i zašpičatělých (i s vi- 
ditelným centrálním kanálkem), limouitové hnědé drobky, 
proměny po pyritu. Ve vodě v několika hodinách úplné 
se rozpadne. V horní části vojen, střelnice až k lesu, 
špatně mezi Bezděčínem a Nepřevázy 31-0 ] 



y a) Nepřístupné souvrství sliníte ............... as 1'0 ; 



Dvůr v Bezdéčíné. V kalu přístupny nejvyšší vrstvy souvrství d. pásma IX. 

jako základ pásma X. v podobě zažloutlých deskovitých pískovců vápnitých 

s nerovným povrchem ve výši as 218 m. 

V profilu 146. lze vrstvy Xcl. znamenati též co Xca., vrstvy Xc2, 
až 6. co Xc/3. 

Sliny a jíly na povrchu velmi snadno se rozpadnou, vodou se 
se stráně splakují a dávají mastnou nepropustnou půdu, která se tu 
drainuje. Jsouc bohatá organickými látkami, jako pod Bezděčínem, 
stává se na dně údolí černavkou. Tak jako v pásmu X. západočeského 
útvaru křídového, tak i zde se zvětralé sliny a jíly ve stráních dolů 
pošinují. Totéž děje se s půdou, která má takové sliny a^ jíly za 
spodinu. 

34. Sej cín, Hrádek, Myslivna u Chlomku. 

Profil 147. Obr. 55, 59, 60, 



V předchozích profilech povšimli jsme si vrstev jež skládají 
Chlomek po straně S. a Z. Důležitost naleziště tohoto vybízí nás 



4,-. XVII. Ceuèk Zahálka: 

k tomu abychom prohlédli i J. stranu Chlomku, aby tak pořádek 
vrstev byl co nejlépe zjištěn. Od Sejcína budem pozorovati sled 
vrstev ve zdejších stráních na Hrádek. Tu je souvrství Xc. pěkné 
odkryto, zvláště spodní čásť jeho, obsahující tenké desky pískovce 
vápnitého vložené do slinu. 

Velmi zajímavá erupce čedičová na Hrádku vystupuje v oboru 
souvrství Xc. Hrádek jest podlouhle kuželovitý kopec čedičový 140 m 
na J. od Myslivny Chlomecké, aneb 450 m na JJZ. od obce Chlomku. 
Po východní straně je příkopem umělým oddělen od Chlomecké pláně, 
ostatní stráně jeho kuželovitého povrchu zakončují malý asi 50 m 
široký ostroh na JZ. cípu Chlomeckého hřbetu. Umělým příkopem 
rozdělen je vejčitý půdorys vrcholu jeho na dvě části: JZ. menší a 
větší S V. čím nabývají půdorysů skorém kruhových. Vrcholy obou 
těchto dílů jsou bezpochyby uměle zplanýrovány čímž celý ten kopec 
mohl sloužiti co obranné místo. Na vrcholu jeho povalují se sloupky 
čediče olivinickeho barvy černé. Čedič tento má zde celou řadu zvě- 
tranin, podle toho jak olivin pokročil ve zvětrání. Jedny jsou barvy 
šedé, u nich je olivin zažloutlý; druhé jsou tmavohnědé, u nich je 
olivin již žlutý a narezavělý ; třetí jsou hnědé s rezavým olivínem. 
Vedle čediče povalují se tu porcelanity vzniklé vypálením slínů pásma 
X. 'souvrství XÖ. aneb Xc. vy vřelým čedičem. Jsou tence deskovité 
a lze pozorovati stupnici od slabě vypálených barvy šedožlaté, které 
v kyselině zcela slabé šumí a dají se ještě nožem krájeti ku žluto- 
hnědým, tvrdým, které již v kyselině nešumí až ku červeným co 
cihla lomu lasturového. K těmto druží se škváry povstalé vypálením 
písčitých jílů jaké tu jsou v souvrství Xc. I u těch lze sestaviti ce- 
lou stupnici vypálení od šedých ku žlutým, hnědým, červeným co 
cihla ano i černým (pod mikroskopem zeleným) jako sklo vypada- 
jícím. Póry jsou od jemných, sotva viditelných, až do velikosti něko- 
lika mm. Konečně jsou tu i pískovce ze souvrství Xc. mírně vypá- 
lené. Jsou jemnozrnné se zrnky posud moučkovitého bílého kaolinu, 
šedé s nádechem do červena. Škoda, že čedičová tato erupce není 
nikde odkryta, ani styk její s okolními vrstvami pásma X. Mohly by 
se totiž některé z uvedených vypálenin považovati též za umělé jako 
i jinde na hradištích v Čechách bývají. 

Sled vrstev ukončíme ve Skále, při S. straně Myslivny u Chlomku, 
kde není ještě absolutně nejvyšší poloha souvrství Xc. 



Pásmo X. křídového útvaru v Pojizeří. 



47 



Profil 147. 



Vrchol Skály u Chlomecké myslivny. 



340 m n. m. 



í í 



c< 



X 
o 
S< 

to ' 



I 
í 

I 

I 



4. Pískovec kvádrový /mo/m-icA;?/ jemnozrnný bez vápence, bílý, 1 ) 

místy zažloutlý s muskovitem a biotitem v náhlém styku 
s facií piscitéJio jílu šedého s nádechem do žlutá s mu- 
skovitem a biotitem. Souvrství tohoto náleziska pro jeho 
důležitost co do náhlých změn faciových popíšeme a vy- 
obrazíme v samostatném následujícím článku: „Skála 

u Chlomecké myslivny" 4*0 

' Myslivna a vrchol Hrádku 336. 

3. Slin měkký šedý, dále od povrchu tmavošedý do modra. 
Místy chová málo kde jemné zrnko křemene, místy více. 
Šupinky muško vitu tu a tam. Mikroskopické foraminifery 
zvláště Cristellarie. Na povrchu v jíl rozpadlý. Tvoří vrchol 
Hrádku a obejímá nejvyšší polohu popsané erupce čedi- 
čové na Hrádku 9-5 

2. Pískovec kvádrový kaolinický jemnozrnný, zažloutlý bez vá- 
pence. Zrnka křemenná čirá, žlutavá, šedá a zřídka kdy 
červenavá. Bílá zrnka kaolinická a velmi jemná černá 
zrnka glaukonitu. Zřídka šupinky muskovitu. Neudržuje 
stálý horizont, nýbrž lavice třeba půl metru mocná trvá 
jen ku př. do délky dvou metrů a hned po lev6 i pravé 
straně přestává a místo ní náhle počíná slin šedý dále od 
povrchu tmavošedý, týž co ve vrstvě 3. Patrně jsou tyto 
pískovce průřezy výběžků lavic, kterými pískovcové facie 
do facií slínových se končí. Přístupno v lomu na V. straně 
Hrádku. Vyobrazili jsme souvrství toto na zvláštaím 
obrazci 60 3-0 

1, Slili deskovitý šedý, dále od povrchu tmavošedý, tu a tam 
se zrnkem křemene na povrchu v šedý jíl rozpadlý. V něm 
jsou ve větších vzdálenostech tenkodeskovitě vrstvy pí- 
skovce, takže slin převládá. Pískovec je vápnitý šedý neb 
žlutý, jemnozrnný, s muskovitem a hojným biotitem. Také 
lavice jeho nedrží stálý horizont. Poněvadž je pískovec 
tento dosti pevný a tvrdý, používá se ho ku štěrkování 
cest 37-5 



Cota 286. ' 



Slin tmavošedý, měkký, na povrchu v šedý jíl rozpadlý. 
Na povrchu jeho povalují se desky pískovce z oboru sou- 
vrství Xc 1. sem sesuté 64 

Kostel v Sejcíně 222. 

Slia jako nad kostelem 12 



Úpatí stráně v obci Sejcíně. 



210 m n. m. 



.<-. XVII. čeněk Zahálka: 

35. Skála u Chlomecké myslivny. 

Profil 147. Obr. 55. 

Od JZ. konce Chlomku jde cesta ku Myslivně. Před myslivnou 
je lom, v němž odkryty jsau skorém nejvyšší vrstvy souvrství Xc, 
které jsme v předešlém profilu poznali. Právě proto, že jsou tu vrstvy 
čerstvě odkryty, lze tu lépe než-li jinde styk obou facií nejvyšších 
vrstev pásma X. studovati. Nejlépe bude, sledovati popis na obrazci 
55. Po pravé či JZ. straně lomu, který u samého temene stráně Chlo- 
mecké nad Nepřevázy je umístěn, vystupuje skalisko hvádrovéJio pí- 
skovce jemnozrného bez vápence. Je bílý, místy zažloutlý. Zrnka kře- 
menná jsou nejvíce čirá, místy do bělá, žlutá i červená. Mezi zrnky 
křemene jsou i zrnka kaolinu bílá a zažloutlá, povstalá proměnou 
živce. Šupinek slíd je nejméně. Více muscovitu, méně biotitu. Ska- 
lisko to je odkryto v mocnosti 3 m. V horní polovici je pískovec/ 
prostoupen slabými žlutými vrstvami téhož pískovce. Jsou nahoř^/ 
mírně i vlnité zprohýbány. Po levé straně přechází pískovec tento ve 
tři výběžky klínovitě se do písčitého jílu ztrácející. 

Skalisko kvádrového pískovce pokryto je písčitým jílem. Týž 
sousedí též pískovci po levé či S V, straně. Také jeho vrstvy jsou 
všelijak zohýbány a výběžky jeho též se v pískovci klínovitě ztrácejí. 
Má v sobě slabé vrstvičky žlutého pískovce shodného s prve popsa- 
ným. Tak jak se zprohýbá jíl, tak zprohýbají se vněm vrstvičky vlo- 
ženého pískovce. Některá vrstva pískovce má na průřezu stěny lomu, 
délku 2 m, jiná 3 m i více. Nemají tedy dlouhé rozšíření, v brzku 
se ztrácejí. Tu a tam končí se na stěně výběžek nějaké vrstvy pí- 
skovce. 

Písčitý jíl nešumí v kyselině, je šedý s nádechem do žlutá. Již 
na omak jeví se drsným od písku. Otřeme-li jej málo ve vodě objeví 
se dosti jemného písku shodného s oným v sousedním pískovci. Zřídka 
má zrnko jak mák velké. Šupinky muskovitu tu a tam. Jsou velmi 
malé. Muskovitu je více, biotitu málo. Dosti chová hnědých uhelných 
drobtů a smetí. Po navlhčení loupá se jíl v nepravidelné střepiny. 
Je plastický. Ve výplahu shledáno nejvíce písku, čirého křemene, 
zřídka žlutého a červeného. Dosti drobků limonitu, méně kaolinových 
zinek. Jediná jehlice spongie válcovitá z vápence. 

Jak v lomu, tak i v obci i pod obcí Chlomkem je viděti, že tu 
přicházely do styku náplavy dvou proudů, z nichž jeden přinášel 
náplav písčitý — křídové Jizery — druhý jilovitý — hlavně křído- 
vého Labe. 



Pásmo X. křídového útvaru v Pojizeří. 4.9 

Písek křemenný a živcový v jílu poukazuje na týž původ z Ji- 
zery křídové, jako v sousedním pískovci. 

Poněvadž vrstvy pískovce a jílu s6 "navzájem klínovité prostu- 
pují, někdy divoce prošlehávají, neudržují stálý horizont a brzy ta 
neb ona vymizí a druhou facií se nahrazuje, je přirozeno, že profily 
souvrství Xc. v těchto místech jsou takřka každým krokem jiné. 



36. Druhá rokle při západní straně Yinařic. 

Profil 148. Obr. 61. 

Od Vinařického zámku 600 m na západ vybrázděna je v jižní 
stráni Chlomeckého hřbetu rokle. Počíná u cesty do Chlomku a smě- 
řuje ku jižnímu konci Vinaříc. Při cestě do Chlomku, u temena 
stráně, dobývá se pískovec ku stavbě, V hlubší poloze stráně nejsou 
vrstvy přístupny, místy ssutinami shora dolů pošinutého slinu a pí- 
skovce zakryty. Je zde 



Profil 148. 

Diluvium. Žlutá hlína pokračuje výše. 330 m n. m. 

4. Kvádrový pískovec kaolinický, jemnozrnný, bílý, drobivý 
se žlutými pruhy všelijak zohýbanými v lomu u cesty. 
Petrografické poměry jako u obce Chlomku 1-5 

3. Jíl písčitý šedý s limonitovými ploškami přerušen tu a 
tam pískovcem kvádrovým bílým, jemnozrnným jako 4. . . 1*0 

2. Kvádrový pískovec jako 4. udržuje horizont několik metrů 2-0 

1. Slin tmavošedý deskovitý, při povrchu v třípky, na po- 
vrchu v šedý jíl rozpadlý. V něm vloženy jsou pevné a 
tvrdé vrstvičky pískovce vápnitého bělavého s muskovitem. 
Vrstvičky pískovce neudržují dlouho horizont. Brzy se 
vytratí a jiné výše neb hlouběji se vyvinují. Na povrchu 
rozpadá se v tabulky, které se pak povalují po stráni a 
dolů s jílem pošinují. Přístupno jen do hloubky 10 m. 
Hlubší vrstvy nepřístupny 48*5 

277 



X 

-OS 



' zívl 



b. Slía tmavošedý, špatně přístupný, na povrchu v šedý jíl 
rozpadlý, neb shora pošinutými ssutinami jílu a pískovce 
pokrytý 67 j 

Dno údolí pod Cihelnou mezi Sejcínem a Dobrovicemi. 210 m n. m. 

Věstník král. české spol. nauk. Třída II. 4 



50 XVII. Čeněk Zahálka: 

O kvádrovcích \c2. a Xc4. platí to samé co o nejvyšších 
kvádrech souvrství Xc. u Chlomku. Neudržují se ve stálém horizontu, 
nýbrž vytratí se a místo jejích zaujme jíl písčitý. 



37. Yinařice. 

Profil 149. Obr. 62, 

Stráu Chlomeckého hřbetu ve Vinařících není tak poučná. Nejsou 
zde vrstvy tak přístupny a poloha nejvyšších kvádrů souvrství Xc. 
zakryta je diluvialní žloutkou nad obcí. Poněvadž ale geologové vrstev 
pásma X. v obci této uvádí, třeba, abychom si i zdejších povšimli. 
Prohlédnem profil od nádraží Dobrovického skrze obec Vinaříce až 
ku zámku Novému Valdštýnu. Úpatí stráně bývá zde, tak jako zá- 
padně od Sejcína v cihelně, diluvialní žloutkou kryto. 



Profil 149. 

Zíimek Nový Valdštýn. 325 m n. m. 

^ 2. Slin tmavošedý, na povrchu v šedý jíl rozpadlý, se čtyřmi n 
lavicemi jemnozrnného pískovce, z nichž dolní dvě se kou- 
lovitě oddělují 18-5 

Kal. 



'■■{ 



l. Slin tmavošedý na povrchu v jíl šedý rozpadlý. Obsahuje 
tenčí neb i mocnější vrstvy pískovce vápnitého, bělavého, 
jemnozrnného, sypkého, místy i kulového, vápencovitejsího 

(kvarce) pevného 29-5 

2 m nad č. d. 57. — 277. 






3. Slin na povrchu v šedý jíl rozpadlý. Také jsou v oboru ^ 

tomto jíly a pískovce různého objemu s hora svezené, 
takže při odkopávání jílu i na kusy pískovce se přijde. 
Slin v celině zachovaný neobsahuje však žádné pískovce 17-0 

Most u J. konce Vinaříc. 260. — 

f^{ 2. Slin tmavošedý na povrchu v šedý jíl rozpadlý, blíže sil- 
nice diluvialní žloutkou pokrytý 16-5 

Kříž při silnici Dobrovické. 248-5. — — 

1. Slía pod Cdiluvialní) žloutkou v šedé kousky jílu rozpadlý. 
V údolí pokrývá jej černavka mokrá, kterou dlužno od- 
\ y vodňovati 37>5 



a 
}2 



) ) 



Dno údolí u Dobrovického nádraží. 206 m n. m. 



Pásmo X. křídového útvaru v Pojizeří. 



51 



Ježto jsme probrali onu část nejzápadnější Chlomeckého hřbetu 
mezi Nepřevázkou, Vinařicemi a Jemníky u Mladé Boleslavi, o níž 
zmínku činí geologové, proto je potřeba abychom naše pásmo X., 
Chlomecký hřbet výhradné skládající, srovnali s prácemi ostatních 
geologů. 

Především Gümbbl'^) stopoval vrstvy křidového útvaru z Mladé 
Boleslavi od našeho pásma IX. až na Chlomek i popsal a určil je 
takto : 



NI 


Gümbel 


aä 

«S 
tšj 


X. 


Mit der Firste betritt man die auf- 
lagernde Sandsteinbildung. Zwischen 
den weichen Mergeln und dem Sand- 
steine besteht auf ihrer Begrenzung 
eine Art Wechsellagerung. 


Tiefere Lagen des 
Gross-Skaler 
Sandsteines 


X. 


Das Steilgehänge des Chlomek besteht 
fast ganz aus den weichen Mergeln. 


Pries euer 
Schichten. 


IX. 


< 


An einer Stelle, wo von 0. her eine 
Schlucht einschneidet, beobachtete 
ich die versteinerungsreichen Schich- 
ten von Turnan. 

Düngeschichtete, knollige, kalkige 
Sandsteinlagen mit ähnlichen Ver- 
steinerungen wie unten 25' 

Bei Jung-Bunzlau bestehen die 
Thalgehänge zu tiefst aus grau- 
gefleckten, gelblichen, kieselig- 
sandigen Mergeln, in welchen W. 
von der Stadt ein Steinbruch be- 
trieben wird 36' 


Melnik-Libocher, Malnitzer, Hundorfer 
und Callianassen Schichten. 


X! 

1— I 

>< 

> 

1— ( 

1— c 
1—4 



GüMBEL^^) shledal vrstvy našeho pásma X. u Viuařic takto; 



18) Beiträge S. 542. 
") Beiträge, S. 543. 



i 



o'2 



XVII. čeněk Zahálka: 



Zahálkovo : 
prolil 148. 



Diluvium 



X. 



GÏ.MBLL-V profil na Chlomku u Nového Vadštýna 
(Vinaříc) blíže Mladé Boleslavi 



1. Sandig-lehmíge Ueberdeckung 



IV2' 



2. eine Bank weisslicben, ziemlich weichen 
Sandsteins, obere Lage im Steinbruche 4' 

3. dunkelgrauer, glimmeriger Mergelth on 2' 

4. zweite Sandsteinbank mit festeren 
Concretionen und sehr zahlreichen 
Pflanzenresten 3' 

5. dunkelgrauer Thon mit Versteinerun- 
gen, Ananchites cf. ovatus, Ostrea la- 
ciniata, Belemnites cf. quadratus u. s. w. 5' 

6. dritte Sandsteinbank in 2 Lagen, er- 
füllt von Pflanzenresten 9' 

7. schwarzer Thon 1' 

8. vierte Sandsteinbank mit undeutlichen 
Einschlüssen von Ostreen, Bryozoen . 2' 

9. dunkler Thon, mit Inoceramus Cuvieri 
(selten) 10' 

10. fünfte Sandsteinbank mit Algen-artigen 
Einschlüssen 2' 

11. dunkelfarbiger Mergel 15' 

12. Sandsteinplatten, oben mit vielen Fuss- 
spuren und ähnlichen Zeichnungen be- 
deckt V2' 

13. graulicher Mergel ohne Zwischen- 
schichten 60' 

14. grünlichgrauer Mergel 15' 

Die untersten Mergellagen verschwinden im 
Dorfe Vinaříc nach und nach unter den über- 
handnehmenden Schuttmassen und es lässt sich 
hier ihre Unterlage nicht beobachten. 



5 .2 

" a 

d "^ 

h- ! U 
Ol 

<D O 
t-i 

tu 

i3 OJ 

■-3 .^ 

'S 



ü 


^ 


rf) 


u 








a 


OJ 


ft 


OT 


1-, 


O) 


O) 


Sh 


^ 



PL, O 



Zahál- 
kovo 



Diluvium 



X. 



IX. 



Za základ těchto vrstev považuje Giimbel naše vrstvy IXcď. 
v obou stráních řeky Jizery v Mladé Boleslavi, jimž přisuzuje totéž 
stáří co u Rohožce, totiž hlavné stáří pásma III, IV, IXcfZ, X. 
(viz tam). 

ScHLöNBACH, '^^) podobně jako Gümbel, považuje sliny pod Chlo- 
meckými pískovci za Baculitové sliny (t. j. za Březenské vrstvy čili 



="•) Verhandlungen, 1868, S. 255. 



Pásmo X. křídového útvaru v Pojizeří. 



58 



naše pásmo IX.), nad nímž leží Oberquader Chlomku a Hrubé Skály. 
Schlönbach také ví o našem souvrství Xř/. a nazývá jej Plastische 
Thone mít Ostrea sulcata a klade je správné nad své Jizerské pískovce 
(čili naše IXcd.) v přilehlém údolí Jizery. 

Schlönbach představuje si sled vrstev útvaru křídového v Pojizeří, 
v krajině mezi Dolanky a Krnskem takto: 



S chl Ö n b a ch 


Zahálka 


1. Oberquader von Cblomek u. von Gross-Skal. 

2. Schiefrige, leicht zerfallende Baculiten-Mergel 
(naše pásmo IX.). 

3. Plastische Thone mit Ostrea sulcata (naše souvrství Xa). 


X. 


4. Isersandsteine mit ihren verschiedenen Unterabtheilungen. 


IXcř^. 

Krnsko- 
Dolánky 


5. ? Aequivalente der unteren Eegion des Pläners vom weissen 
Berge bei Prag. Im Iser-Gebiete noch nicht anstehend be- 
obachtet, doch wahrscheinlich bei Dřínov unter der Schotter- 
decke vorhanden. 


III. 

nižší 


6. Mariner Unterquader von Zlosejn und Eudisten Schichten 
von Koritzan etc. 


IL 



Kbejčí ^^) určuje rovněž sliny Chlomeckého hřbetu co BřezenM 
vrství/ a kvádrový pískovec ve vyšší poloze se nalézající co Chlomecké 
vrstvy. Kbejčí nabyl přesvědčení nejen u Vinaříc, ale i v pokračování 
hřbetu Chlomeckého na východ až k Velíši u Jičína, že se jeho 
Březenské sliny střídají s Chlomeckými pískovci a píše : „ Toto střídání 
slinitých vrstev s kvádrovým pískovcem jest výjevem pro vysvětlení 
některých poměrů dulešitým^ něhot z toho pomáváme, ze sliníte vrstvy 
i ve vyšších pásmech Chlomeckých se objevují a že tudíž vlastně 
Březenské a Chlomecké vrstvy jeden geologický celek vytvořují."" 

Podobně píše Kbejčí ^^) jinde: „Ostré oddělení Březenských 
vrstev od Chlomeckých není tedy možné, nýhrž i z paleontologického 
ohledu jeví se jak Březenské tak i Chlomecké vrstvy co členy jednoho 
a téhož pásma ..." 

Ačkoliv se Kbejčí přesvědčil, že jmenované sliny a pískovce 
našeho pásma X. jedním a týmž pásmem jsou, přec nebyl si důsledným 
a oboje tyto vrstvy ve dvě pásma i jinde rozlišoval. 

-1) Studie, str. 141. Obr. 39. 
"j Tamtéž, str. 116. 



54 



XVII. čeněk Zahálka: 



V nižší Části našeho pásma X. u Mladé Boleslavi ^^) poznal 
Krejčí dobře naše pásmo X. čili jeho Teplické vrstvy z Teplic, po- 
něvadž tam SVŮJ petrografický i palaeontologický ráz ještě zachovalo. 

V okolí Mladé Boleslavi a Chlomku představoval si tedy Krejčí 
tento sled vrstev: 



Zahálkovo 
v Tojizeří 


Krejčího 


Zahálkovo 


X. 


Chlomecké vrstvy 


X. nejvyšší na Chlomku 


Březeuské vrstvy 


IX. v Březně u Loun 


Teplické vrstvy 


X. v Teplicích 


lXc(J. 


Jizerské vrstvy 


IXcd. u Mladé Boleslavi 



Krejčí uvádí z tvrdších shluků pískovce, jež se co stavební 
kámen vybírají v lomu u Vinařic: Baculites incurvatus, Keilostoma 
sp., velká Natica (h), Cardium tubuliferum, Cardium Ottonis, Corbis 
sp., velká Cyprina, Trigonia, Pholadomya caudata, Pholadomya de- 
signata, Exogyra laciniata a četné Bryozoy. 

Frič^*) rozeznává v Chlomeckém hřbetu od Mladé Boleslavi 
a Bezděčína k Vinařicům tento sled vrstev: 



Zahálka 


Fric 


Zahálka 


X. 


c. 
h. 


9. Slabá lavice pískovce hrubozrnného, sypkého. 

Sedá slinitá opuka. 
8. Slabá lavice pískovce jako 9. 
7. Šedá slinitá opuka vzhledu Březenských vrstev. 
6. Sypký, zahnědlý pískovec, jenž se láme. 
5. Sedá slinitá opuka jako 7. 
4. Pevná lavice pískovce se zbytky rostlin a Fu- 

koidy. 
3. Sedá slinitá opuka jako 7. 
2. Pevná lavice pískovce jako 4. 
1. Sedá, slinitá opuka jako 7. 


Chlomecké vrstvy střídající se 

s Březenskými. Vrchní poloha 

na Chlomku u Vinařic. 


IX., X. 


Šedé sliny ve hlubší poloze Chlomku | Březenské vrstvy. 


IX. 


Sliny na úpatí Chlomku u Bezděčína. | Teplické vrstvy. X. 


IXcd, 


Jizerské vrstvy v přilehlém údolí Jizery. .í?*^'; 



") Tamtéž, str. 137. 

") Chlomecké vrstvy, str. 17-19, obr. 11.; Březenské vrstvy, str. 39 
Teplické vrstvy, str. 44. 



Pásmo X. kridovélio útvaru v Pojizeří, 



55 



V nejhlubší poloze našeho pásma X. (Teplické u Frice) připo- 
míná Fric větší bohatství foraminifer. 

Západně od Vinaříc, v nejvyšší poloze svých domnělých Bře- 
zenských vrstev, kde se již vrstvy ty střídají s Chlomeckými pískovci^ 
tedy již z našeho komplexu Xc. profilu 148, jmenuje Fric tyto zka- 
meněliny : 



Schlönbachia Texana. 
Aporhais stenoptera. 
Acmaea depressa. 
Dentalium polygonům. 
Nucula semilunaris. 
Leda siliqua. 
Gastrochaena amphisbaena. 



Spondylus asper. 

Ostrea proteus. 

Serpula. 

Phymosoma radiatum. 

Plocoscyphia. 

Cristellaria rotulata. 

Deotalina. 



Výplav z jedné nejvyšší vrstvy dal množství ostrohranných zrnek 
řemenných, jichž vnitřek často černou drt obsahoval, pak něco zrnek 
glaukonitových a zcela ojedinělé foraminifery. 

Z nejvyšších dvou lavic pískovcových u Vinaříc z našeho sou- 
vrství Xcß. podává Friö bohatý seznam zkamenělin : 



Ottodus appendiculatus. 
Nautilus Réussi. 
Scaphites binodosus. 
Baculites incurvatus. 
Turritella sexlineata. 
TurritelJa iniqueornata. 
Turritella Noegerathiana. 
Turritella multistriata. 
Natica acutimargo. 
Natica dichotoma. 
Turbo glaber. 
Turbo deceracostatus. 
Trochus Engelhardti. 
Xenophora onusta. 
Belemnites Merceyi. 
Rissoa Réussi. 
Solarium baculitarum. 
Keilostoma labiatura. 
Aporhais megaloptera. 



Aporhais stenoptera. 

Aporhais papilionacea. 

Rapa cancellata. 

Fusus Nereidis. 

Tritonium Proserpinae. 

Cerithium fasciatum. 

Cerithium Chlomekense. 

Voluta semiplicata. 

Voluta elongata. 

Cyliťhna expansa. 

Mitra Roemeri. 

Acteon doliolum. 

Acteon ovum. 

Avellana Humboldti. 

(Cyprina) Venilicardia van Reyi. 

Mutiella ringmerensis. 

Eriphyla lenticularis. 

Trigonia alaeformis. 

Nucula semilunaris. ■ 



56 



XVII. Čeiiék Zahálka: 



Nucula pectiuata. 
Nucnla ini pressa. 
Pectuuculus Geinitzi. 
Area veiuiinensis. 
Area subglabra. 
Area cf. pholadiforinis. 
Area sp. 

Seapharea pouticeriana. 
Piuua decussata. 
Pinna cretacea. 
Mytilus lineatus. 
Clavagella elegans. 
Solen compressus. 
Solen Guerangeri. 
Solen mareomyus. 
Pholadomya designata. 
Pholadomya aequivalvis. 
Pholadomya noludifera. 
Mactra porrecta. 
Tellina plana. 
Teflina strigata (?). 
Venus fabacea. 
Corbula striatula. 
Avieula triloba. 
Gervillia ovalis. 
Gervillia solenoides. 
Inoceramus Cuvieri (?). 
Lima granulata. 
Lima Hoperi. 



Lima semisulcata, 
Pecten curvatus. 
Plicatula inflata. 
Vola quadricostata. 
Exogyra lateralis. 
Exogyra laciniata. 
Cylichna expansa. 
Dentalium glabrum. 
Dentalium laticostatmn. 
Dentalium medium. 
Cardium productum. 
Cardium Ottoi (Beksii). 
Protocardium Hillanum. 
Crassatella regularis. 
Crassatella sp. 
Plieatula inflata. 
Ostrea hippopod-ium. 
Ostrea frons. 
Anomia subtruncata. 
Anomia semiglobosa. 
Magas Geinitzi. 
Petalopora seriata. 
Pollieipes glaber. 
Serpula gordialis. 
Serpula socialis. 
Cidaris subvesiculosa. 
Cylindrites spongioides. 
Spongites saxonieus. 



38. DoJDrovice. 



V Dobrovici jsou přístupny ve výši asi 245 m n. m. sliny šedé, 
hlouběji pod povrehem tmavošedé, v tenkých měkkých destičkách. 
Náleží ku souvrství Xď. 

Poněvadž jsme pořádek souvrství pásma X. v okolí Chlomku 
dostatečně vysvětlili, nebudeme studovati profil z Dobrovice na Bo- 
jetiee, který by se od předchozích v celku ničím nelišil, i vyhledáme 
profil vzdálenější. 



Pásmo X. křídového útvaru v Pojizeří. 



57 



39. Ouřec— Ctiměrice— Myslivna Březenská. 

Profil 150. Obr. Ga. 

V Ouřeci jsou při silnici přístupjiy tmavošedé sliny mékké, 
deskovité a v nich vystupuje belavý pevnější vápnitý slin. Je z tolio 
viděti, že vápnité sliny v souvrství Xb. ještě nevymizely. Ostroh, 
přes nějž vede cesta z Ouřece do Ctiměřic, je pokryt až 10 m mocnou 
diluvialní žloutkou, která se rozděluje ve svislé sloupy. Obec Ctiměřice 
rovněž leží na žloutce. Od V. konce Ctiměřic jsou podle cesty ku 
Březenské myslivně pěkně přístupné vrstvy souvrství Xc. To zvláštní 
je u nich, že obsahují též vrstvičky, pecky a koule slinu, limonitem 
proniknuté, barvy žluté a hnědé, což jinde v tom souvrství nebylo. 
Při temeni stráně navštívíme pískovcové lomy. Profil náš končí se 
SZ. od Březenské myslivny aneb Z. od Větrníku u côty 314., kde 
jsou rozsáhlá pískoviště z rozpadlých kvádro vců nejvyšší polohy sou- 
vrství Xc. 

Profil 150. 

Nejvyšší bod hřbetu Z. od Větrníku. Côt^ .314 m u. m. 



í 17. Písek jemnozriiný, bélavý, povstalý zvětráním kvádro- 
vého pískovce jako ve vrstvě 14 1'5 



^ \ 



Vrchol pískovny, 312-5 



16. Písek jako nad pískovnou 17 0'85 

15. Písčitý jíl šedý s muskovitem. Zrnka křemene má mikro- 
skopicky jemná, čirá 008 až 005 

!4. Kvádrový pískovec bílý se žlutými pruhy, jemnozrnný 
s četnými bílými tečkami kaolinu, bez vápence, s mu- 
skovitem, málo biotitem, vzácným glaukonitem. Zrnka 
křemenná ponejvíce čirá. Jest téměř v písek rozpadlý 0'6 

13. Písčitý jíl jako 15 0"05 

12. Pískovec kvádrový jako 14 l'OO 

Dno pískovny. 

11. Pískovec bezpochyby jako 14., při povrchu ve žlutý písek 

rozpadlý. V jeho oboru pole 995 

Temeno stráně a lomu. 300. 

10. Pískovec jeronozmný, deskovitý, bez vápence, žlutý s mu- 
skovitem a kaolinem, střídá se na povrchu se žlutým 
pískem, jenž rovněž rozpadnutím pískovce povstal. Tvoří 
odkrývku v lomu 
9. Kvádrový pískovec bez vápence, jemnozrnný, žlutý, s mu- 
skovitem, jemnými, bílými zrnky kaolinu: zrnka kře- 
mene čirá, žlutá, šedá, vzácná jsou zarůžovělá. Poměrně 

dosti pevný. Ku stavbě se láme 2'45 

Dno lomu. 

8. Písek žlutý na povrchu svědčí, že pískovec 9. pokra- 
čuje hlouběji. 
Vrstvy 8., 9., 10. mají úhrnnou mocnost 7'5 



i 



58 



XVII. čeněk Zahálka: 



y i 



7. riskovec slinit/j, žlutý, tence deskovitý, jemnozrnný. 
Z něho vyčnívHJí kvádry pískovce bělavóho, jemnozrnného 
aneb tenké desky pískovce žlutého jako dole .... 12-0 

t). Slin tmavošedý s tenkými destičkami (vrstvičkami) pí- 
skovce skrovně vápnitého, velmi jemnozrnného, šedého 
aneb slabě žlutého, s dosti muskovitem na plochách 
ložných, jemnými zrnky glaukonitu a chomáčky jemného 
biotitu. V souvrství tomto vyskytují se pevnější destičky 
slinu žluté neb hnědé, Umonitickt; jsou z téže hmoty 
jako pecky a koule ve vrstvách nejblíže nižších 5. . . 1-5 

5. Pískovec slinitý, jemnozrnný, zažloutlý s lavicemi kvádro- 
vého pískovce (neudržují vždy horizont, pak místo nich 
pískovec slinitý) jemnozrnného, zažloutlého, skrovně 
vápnitého, s muskovitem a málo biotitem a glaukonitem. 
Tu a tam objevuje se v pískovci slinitém pecka neb 
koule slinu limoniíického, t. j. proniknutého hydrátem 
železitým, od něhož jest žlutě neb hnědě zbarvený. 
Koule jsou někdy soustředně slupkovité, takže na prů- 
řezu jeví soustředné kruhy více měně hydrátem 
železitým proniknuté, čímž jsou bud barvy hnědší neb 
světlejší 1"5 

4. Nepřístupné vrstvy; v jejich oboru písčitá půda žlutavá 7-5 

3. Blín deskovitý, tmavošedý, s partiemi pískovce jako 
hlouběji 1'5 

2. Kvádrový pískovec, udržující s přestávkami horizont. 
Přestávky vyplněny jsou slínera tmavošedým. Je barvy 
žluté neb šedé, jemnozrnný, pertograficky podobný 
onomu na Hrádku v prof. 147. Xc2 1-5 

1. Slin tmavošedý, měkký, deskovitý s tenkými vrstvičkami 
pískovce žlutavého s muskovitem a hojným biotitem jako 

v profilech u Chlomku . 7-0 

U východ, konce Ctiměřic. 260. 

3. Slin tmavošedý, deskovitý, měkký, obyčejně diluvialní 
žloutkou pokrytý • 39'0 

2. Vápnitý slin v pevné lavici bělavé v Ouřeci 0*3 

1. Slin tmavošedý, deskovitý, měkký v Ouřeci 0'7 






] ) 



Úpatí stráně v Ouřeci. 



220 m n. m. 



Všecky sliny v profilu tomto jsou na povrchu v šedý jíl rozpadlé 
a dávají velmi dobrou ornici. 



Pásmo X. křídového útvaru v Pojizeří. 59 

Vrstvy Xcl. až 7. lze těž nazvati Xc«., vrstvy Xc8. až 17. lze 
znamenati Xcß. 



40. Myslivna Březenská— Kladěruby— Kove Teliby. 

Obr. 66. 

Návštěvou pískovny u côty 314., SZ. od Březenské inyslivny, 
opustili jsme cestu vedoucí ze Ctimeřic do Nových Telib. Vraťme se opět 
na ní. Cestou okolo Myslivny ku Kladěrubům až do Nových Telib 
kráčeti budeme v samém žlutém písku. Je to onen písek, který povstal 
rozpadnutím kvádrových pískovců nejvyšší polohy souvrství Xc. z před- 
chozího profilu. Jen před samými Teliby, kde cesta přejde nepatrné 
návrší, vystupuje skalisko kvádru jemného a rovněž v obci Telibech 
při 300 m n. m. Nejvyšší poloha souvrství Xc. v Telibech ve výši 
305 m n. m. kryta jest diluvialní písčitou hlínou žlutou, tak jako 
nejvyšší návrší při S, a SV. straně Telib, které dosahuje 316 a 317 m 
n. m. Kvádrovec v Telibech souhlasí petrograficky s vyššími kvádrovci 
předchozího profilu ku př. s Xc9. 



41. Stráň Chlomeckého hřbetu S. od Nových Telib. 

Profil 151, 15-2. Obr. 57. 

Velmi poučné jsou lomy pískovcové v S. lesnaté stráni Chlome- 
ckého hřbetu, S. od Nových Telib, k nimž vede z obce této cesta na 
S. Je v nich viděti přibývání na mocnosti kvádrových pískovců na 
újmu slinu v souvrství Xc, čili jinak řečeno: z mohutnění pískov- 
cové facie souvrství Xc. 



Profil 151. 

Obr. 57. • 

Návrší při SV. straně Nových Telib. As 315 m n. m. 

Diluvium. Žlutá písčitá hlína. Táž místy i boky stráně kryje, as 1 m. 

. 314 



60 



XVII. čeněk Zahálka: 



X 



a^ 



■*-:.■; 



8. Pískovce kvádrové, jemnozrnné, s písčitým jílem se střída- 
jící. Pískovce ve žlutý neb bílý písek rozpadlé. Platí o nich 

totéž, co o nejvyšších v profilu 150 14-0 

Vrchol panského lomu nad Myslivnou. 300. 

7. Fiskovec kvádrový, jemnozruný, bílý a žlutý se střídají. Jest 
úplně v písek rozpadlý. S muskovitem 2-0 

o"; Movitý slin tmavošedý. Místy se ztrácí. Tudíž mocnost 
od 00 až 0-1 

ó. Kvádrový pískovec v mocných stolicích, jemnozrnný, bílý, 
týchž vlastností co 2. Při S. straně lomu počíná se v něm 
as v dolní třetině vyvinovati tvrdší slin, který dosáhne 
mocnosti 10 cm 4*0 

4. Jilovitý slin tmavošedý do modra, na povrchu šedý, v tenké 
desky neb kousky rozpadlý. Desky i kousky navlhčené 
rozpadávají se v teninké jak papír lístky. Má málo mi- 
kroskopicky malých, čirých zrnek křemene. Dosti je za- 
prášen žlutým a hnědým limonitem co hmotou zkameňu- 
jící. Choval zbytky skořápky od Inocerama Brongniarti a 
jemné válcovité, vápnité jehlice spongií. Má v dolní části 
8 cm mocnou vrstvičku pískovcovou. Ku J. straně lomu 
se jilovitý slin vykliůuje ku svému základu a na místo 
něho nastupuje facie vápencového pískovce zcela takového, 
jako je ve vrstvě nejblíže nižší 3. Takto asi: 



Jih y' Jilovitý slin . . 0.97 
Pískovec X Vrstvička pískovce . 0'08 
vápencový / Jilovitý slin 0-25 



Sever 



1-3 



3. Kvádrový pískovec vápencový (u skalníků kvarc), jemno- 
zrnný, šedý do modra, velmi pevný a tvrdý. Zrnka kře- 
mene čirá, muskovitu málo, dosti jemného černého uhel- 
ného smetí. S nezřetelnými otisky dřev a listů 0-6 m až . 0'4 

2. Kvádrový pískovec bez vápence, jemnozrnný, bélavý, s mu- 
skovitem; málo bílými zrnky kaolinu, jemnými černými 
zrnky uhelnými; zrnka křemene čirá, tu a tam zarůžo- 
vělá. Sestává ze dvou stolic: horní je slabší, dolní silnější. 
V této jsou velké, 60 až 100 cm v průměru mající, koule 
vápencového pískovce velmi pevného a tvrdého (kvarce) . 1-8 

Dno lomu. 

ca. 1. Nepřístupné vrstvy, v jichž oboru žlutý písek 30-4 



260 



h. Slin tmavošedý, měkký, na povrchu v jíl rozpadlý. Nejvyšší 
to poloha souvrství X& 20"0 



Dvůr Ovčín ná úpatí lesní stráně, SZ. od Malé Lhoty. 



240 m n. m. 



Pásmo X. křídového útvaru v Pojizeří. 



61 



Procházka od Ovčína ku rybníku Vraždě přesvědčí nás, že vrstvy 
souvrství X&. pokračují až na dno údolí Klenice ku 215 m n. ra. a 
ani tam nedosáhneme ještě jejich základu. 

Asi 200 m na východ od předešlého lomu je lom jiný, v téže 
výši skorém a v oboru těchže vrstev, při cestě lesní k Malé Lhotě 
směřující. Nejvyšší vrstvy v příkré stěně byly nedostupné. Sled jejich 
udává. 

Profil 152. 

Vrchol lomu. As 300 m n. m. 



> . 
2 i 



8, Písek bílý, rozpadlý to kvádrový pískovec jeranozrnný .... 

7. Kvádrový pískovec jemnozrnný, bílý 

6. Jilovitý slin tmavošedý. Při V. straně se vytrácí 

5. Kvádrový pískovec jemnozruný, bílý a zažloutlý .... 

4. Jilovitý slin tmavošedý do středu se vykliůující, na západ a 
východ se sesiluje až na 

3. Kvádrový pískovec jemnozrnný, bílý a žlutavý, uprostřed se 
slabou vrstvičkou tmavošedého jilovitého slinu, vytrácející se 
k západu i východu 

2. Jilovitý slin tmavošedý, obsahující tenké (místy až čtyři) vrst- 
vičky pískovce, které se místy vytrácí 

\ 1. Kvádrový pískovec jemnozrnný, bílý 



!{ 



ro 

1-5 
0-1 
2-0 

0-1 



1-0 



)t 



0-6 
20 j 



Dno lomu. 



Vrstvy obou posledních profilů srovnati lze takto: 



Profil 151 


Profil 152 


7 


7, 8 


6 


6 


5 


3, 4, 5 


4 


2 


2, 3 


1 



Kkbjčí^^) píše: „u Telib byl ten pískovec (Chlomecký) před lety 
malou kutištní šachtou, jíž se zde po uhlí pátralo, odkryt, a obsa- 
hoval mimo Vinařické mušle také EcJiinitp." r 



42. CížoYka — Domousnice. 

Mezi Čížovkou a Domousnicemi zařezávají se silniční příkopy 
ve výši nadmořské mezi 250 a 270 m do tmavošedého slinu sou- 



25) Studie str. 142. 



^n XVII. Cenèk Zahálka: 

vrství Xc. Na povrchu rozpadává se slin ten v tenké třípky a nabývá 
barvy žlutohnědé. U prvních domků domousnickvch „Za rybníkem", 
Z. od rybníku, pokryto je souvrství slínů náplavy žlutého písku, v němž 
bílé oblázky křemene dosahují velikosti lískového oříšku. Za mého 
pobytu byl písek do hloubky 7 m odkryt, aniž celá mocnost jeho pro- 
kopána byla. 

Tak došli jsme až k V. okraji Chloraeckého hřbetu. 

Povšimneme-li si nadmořských výšek, jež zaujímá souvrství Xc. 
v Chlomeckém hřbetu, shledáváme, že vrstvy pásma X. mají směr od 
JZ. ku SV. a sklon ku JV. Sestrojíme-li pak pro temeno souvrství Xc. 
sklon ten z trojúhelníka: Chlum (349-5 m), Vinařice (330 m), Cti- 
méřice (314^0, z profilů 145, 148, 150, tu obdržíme sklon JV. 
o 03V2'. Tím se také vysvětluje, proč údolí a rokle, které si vybráz- 
dují jižní stranu Chlomeckého hřbetu, mají směr ku JV. Ku př. dvě 
rokle po Z. straně Viuařic, v Bojeticích, Ctiměřicích, Žerčicích a údolí 
v Řehnících. 



Markvartická vysočina. 

' Markvartická vysočina zaujímá krajinu mezi Střevačí, Sobotkou,. 
Dolním Bousovem, Domousnicemi a Libání. Domousnický průsmyk^ 
kterým prochází též dráha od Libáně do Dolního Bousova, odděluje 
Markvartickou vysočinu od Chlomeckého hřbetu. Dva hřbety, kterými 
se vysočina končí u Domousnického průsmyku, jsou jaksi pokračo- 
váním Chlomeckého hřbetu na východ; jsou to: Křížánek (Křepenice) 
a Dobravá hora. Prvý končí se u Domousnic Hladoméří (371 m nad 
m.), druhý Kopaninou (371 až 372 m n. m.). Údolí od Příchvoje ku 
Střevači odděluje Markvartickou vysočinu od Velíšského hřbetu. 



43. Domousnická dislokace. 

Obr. 65, 66. 

Sklon vrstev ve Chlomeckém hřbetu je JV. Také v Markvar- 
tické vysočině bude týž sklon. Sestrojíme-li profil od Bezděčína přes 
Chlum na Nové Teliby, Domousnice, Hladoměř až ku Zelenské Lhotě, 
shledáme, že v tomto profilu zapadají vrstvy pásma X. ve Chlomeckém: 
hřbetu od obce Chlomku do Domousnic. Domousnickým průsmykem 
jsou však vrstvy přetrženy tak, že na Hladoměři a Kopanině vrženy 



Pásmo X. křídového útvaru v Pojizeří. 



63 



jsou vrstvy vzhůru a zapadají pak ve směru ku Lhotě Zelenské, po- 
dobně jako na Chlomeckém hřbetu. Je tedy Domousnickým prusmy- 
kem, směřujícím od SZ. k JV., naznačejia dislokační čára. Jak značné 
je zde vržení, vychází z toho, když uvážíme, že témě souvrství Xc. 
zaujímá po Z. straně Domousnického průsmyku výšku něco málo nad 
300 m n. m., kdežto po V. straně téhož průsmyku 371 m n. m. 
Velkost vržení obnáší 80 m. 



44. Domousnice— Veselíce— Hladoměř. 

Profil 153. Obr. 77. 

Nad SV. stranou Domousnic zvedá se vysoký hřbet směrem od 
Z. k V. jménem Hladoměř. Podle silnice z Domousnic do Veselíc a 
pak podle cesty z Veselíc k lesu Křižánku poznáme, že nejvyšší 
vrstvy pásma X. ještě více v pískovec kvádrový přechází nežli dříve. 

Profil 153. 

Hladoměř. 371 m n. m. 



í í 



X 



ai 



Ph 



'■{ 



Kvádrový pískovec jemnozrnný, s velmi jemnými bílými zrnky 
kaolinu a se šupiakami muskovitu. Bez vápnitého tmelu. 
Má barvu bélavou neb šedou se žlutými proužky, místy žlu- 
tavý. Drobivý. Některé proužky žluté jsou bohatší hydrátem 
železitým, barvy hnédé, mnohem pevnější nežli ostatní pí- 
skovec. Mohli bychom nazývati tento pískovec železitým. V lo- 
mech u rybník íi, půl km SV. od Veselíc, láme se ku stavbě. 
Pod côtou 364. u Veselíc vystupuje z tohoto kvádru koulová 
lavice pískovce vápnitého jemnozrnného, pevného, šedého, 
s muskovitçm a rezavými zrnky limonitu 

344-5. Veselíce č. d. 13. — — 



26-5 



2. Äž^'« tmavošedý, s nepřístupnými vrstvami pískovce, na němž 
obec Veselíce se rozkládá. Je pokryt ponejvíce diluvialuí 
hlínou až do okolí cihelny . . • 19 5 

Lom u silníce. 325. — 



1. Kvádrovii pískovec iemxíozvnnf, bez vápence, s jemnými zrnky 
kaolínu bílého, se šupinkami muskovitu. Dirkovitý na prů- 
řezu. Stěny dírek vyloženy aneb zbarveny hnědým limonítem. 
Barva pískovce zažloutlá. Poměrně dosti pevná stolice. Vy- 
bírán ku stavbě v lomu, nyní opuštěném 



30 



}2'2 



I 



b. Slin tmavošedý, na povrchu v šedý jíl rozpadlý. V oboru jeho 

mokré pozemky 54"5 j 



Domousníce, hladina rybníka. 



267-5 m n. m. 



Q^ XVII. čeněk Zahálka: 

Pískovec Xcl. dokazuje, že se střídá v té poloze slin s pískov- 
cem. Možná, že, kdyby byly vrstvy v oboru Xc2. přístupnější, našli 
bychom třeba více lavic pískovcových do slinu vložených. 



45. Kopanina. Část západní. 

Profil 154. Obr. 66. 

Hřbet, táhnoucí se od Domousnic k Bačálkum, sluje Kopanina, 
Má směr od SZ. ku JV. Vysoká jižní stráň jeho, podobného složení 
i vzhledu, jako jižní stráň Chlumu svažuje se k Rabakovu, Dolním 
a Horním Rokytňanům. Povšimněme si napřed části stráně mezi Ra- 
bakovem, Dolními Rokytňany a Sv. Janem jižně od Veselíc. 

Profil 154. 

Sv. Jan ua temeni hřbetu J. od Veselíc. 371 m n. m. 

( 7. Kvádrový pískovec jemnozrnný, s bílým tmelem kaolíníckým, 
bílý neb žlutavý, bez vápence. Nevychází na povrch. Místy 
prozrazuje se co písek v půdě, místy vyorávají se větší kusy 

jeho 9 

Vrchol lomu. 362. 

6. Kvádrový pískovec jako 4. v desky neb písek rozpadlý ... 0*6 
5. Kvádrový pískovec v bílý písek jemnozrnný rozpadlý .... 0*8 
4. Pískovec kaolinický jemnozrnný, zažloutlý, bez vápence. Ka- 
olin v bílých zrnkách. Má hojně muskovitu, málo biotitu. 

Větráním stává se žlutším 03 \ 

3. Kvádrový inskovec kaolinický, jemnozrnný, bílý neb zažloutlý, 

týchž vlastností co 4, jenže pevnější 2-0 

Dno lomu r. 1902. 

2. Kvádrový pískovec jako 3., místy v písek rozpadlý. Při cestě 
od sv. Jana do Dol. Rokytůan jen do hloubky 3 m pozorován. 

Dále na Z. pozorován i hlouběji 13-8 

1. Slin tmavošedý, měkký, na povrchu v jíl rozpadlý. Do něho 
vloženy jsou ojedinělé vrstvy pískovce. Tyto jsou při povrchu 
rozpadlým slínem zakryté 22-5 



a{ 



322 



b. Slin tmavošedý, měkký, na povrchu v jíl rozpadlý. V jeho oboru 
vlhké pozemky 77 



Dno údolí od J. strany Rabakova. 245 m n. m. 

Kvádrových pískovců ze souvrství Xc. 2., 3. používá se ku stavbě. 
Souvrství slínů Xď. nadržuje vodu a živí množství rybníků i močálů 
širšího okolí. 



Pásmo X. křídového útvaru v Pojizeří. f)5 



46. Kopanina. Část východní. 

Profil 155. 

V té samé výši, ve které jsme shledali u Sv. Jana pískovce 
souvrství Xc, nalezneme v okolí coty 372, Z. od Bačálku, sliny sou- 
vrství Xd. Z této okolnosti soudíme, že i v Dobrové Hoře mají vrstvy 
útvaru křídového sklon ku JV. jako ve Chlumu. Sled vrstev v jižní 
stráni Kopaniny od Horních Rokytnan na témě Kopaniny (cota 572.; 
u Bačálků je tento : 



Profil 155. 

Témě Kopaniny při Z. straně obce Bačálků. Cota 372 m n. m. 

í d. Slin tmavošedý, na povrchu v jíl rozpadlý 5-5 m 

■ .366-5 



{Kvádrové pískovce jako v profilu předešlém 26'5 
SUny s vloženými tu a tam lavicemi pískovců jako v profilu pře- 
dešlém 22*5 



317-5 



Ď. Slin tmavošedý, při povrchu v šedý jíl rozpadlý. V jeho oboru 
( vlhké pozemky • 87-5 m 

Dno údolní u Horních Rokytnan. 230 m n. m. 



47. Baóálky— Iilcno. 

Profil 156. 

Spatně přístupny jsou vrstvy z Kopaniny přes Bačálky a Lično. 
Podle sporých výchozů vrstev podávám tento profil. 

Profil 156. 

Témě Kopaniny při Z. straně Bačálek. Cota 372 m n. m. 

d. Slin tmavošedý, na povrchu v jíl rozpadlý. Sahá až do Bačálek. 

Splakuje se s hora dolů na pískovce souvrství Xc. a zakrývá je . 17 m 



355? 



Věstník král. české spol. nauk. Třída II. 



66 



X! 
o 



XVII. čeněk Zahálka: 

7. Kvádrové pískovce nepřístupné v Bačálkách as 265 

6. Vrstvy pískovrů, yložené do sUnu. Ony povalují se v plackách 
na povrchu, tyto na povrchu v jíl se rozpadnou. Ve východní 
strané Bačálku a v Ličnu. Blízko za vých. stranou Lična na- 
lezen v lomu tento sled vrstev při cestě k Milkovickému dvoru : 

310. Vrchol lomu. 

5. SHn šedý, rozpadlý 1*5 

4. Pískovec kaoli nicky jemnozrnný, v kulovitých tvarech ze sZínw vy- 
stupuje 0*4 

3. SHn jako 5 0-4 

2. Kvádrový pískovec s kaolinickým tmelem, jemnozrnný, zažloutlý, 
bez vápence, s hojným muskovitem a biotitem. Dosti pevný. Má 
v sobě pískovec vápencový (kvarc), velmi jemnozrnný, šedý, pevný 
a tvrdý, s málo muskovitem, s bílým vápencovým tmelem. Moc- 
nost jeho nebyla celá do hloubky přístupná. 

Dno lomu. — — 

1. Vrstvy slínů a pískovců jako 2. — 6. pokračují hlouběji. 
Rozhraní nepřístupno. — 



b. Slin tmavošedý, na povrchu v jíl šedý rozpadlý, skládá spodní část strání 
pod Ličnem a Bačálky. 

Silnice J. od Lična. 240 m n. m. 



Slin všech souvrství jest jako dříve měkký, snadno se v jíl roz- 
padne, dolů se stráně pošinuje aneb splakuje, čím se vrstvy ve stráni 
nepřístupny stávají. 



48. Milkovice, dvůr. 

Kopec, na němž založen Milkovický dvůr, složen je též ze slínů, 
které jsou na povrchu ve žlutavý neb šedý jíl rozpadlé. Rovněž úpatí 
jeho až ku silnici západně od Libáně. Vrstvy tyto spadají do výše 
nadmořské 227—250 m a náleží ku spodní části souvrství XĎ. 

Krejčí ^^) poznal vrstvy našeho pásma X. od Bousova přes Do- 
mousnice na vrchol Kopaniny a odtud až k Libáni. Počítá slinité 
vrstvy jejich ku svým Březenským vrstvám (t. j. k našemu pásmu IX) 
a nazývá je shnitými opukami; uvádí z nich velké exempláry Inoce- 



^^) Studie, str. 141. 



Pásnio X. křídového útvaru v Pojizeří. (J7 



rámus Cuvieri (Brongniarti Zahálka) a je mu známo, že v lomu, zva- 
ném v Peklách, střídají se kvádrové pískovce se slinitými opukami. 
Poněvadž určuje kvádrové pískovce co Clilomecké vrstvy, proto se mu 
Bfezenské vrstvy s Chlumeckými střídají a dochází k závěrce, že 
„BřezensJcé a Chlomecké vrstvy jeden geologický celek vytvořují". 

Ve větší mocnosti poznal Keejčí^'') kvádrový pískovec svých 
Chlomeckých vrstev na Křižánku a Markvartické vysočině s lomem 
u Skuřiny. 



49. Záhuby, Lhota Zelenská, Skuřiny. 

Profil 157, 158. Obr. 64, 66. , 

Od V. strany hřbetu a lesa Křižánku prohlubuje se v pásmu X. 
dosti hluboké údolí směru JV. a vyústí se pod Milkovickým dvorem 
do rybničně kotliny Dětenické. 

V horní části tohoto údolí roztroušeny jsou domky obce Záhub 
a ve stráních přilehlých dal se pěkně zjistiti sled vrstev pásma X. 
Poněvadž někteří hospodáři vybírali na svých pozemcích pískovec ku 
stavbě, mohl jsem zjistiti polohu mnohé lavice pískovcové v oboru 
zdejších slínů, která by byla zůstala nepovšimnuta v našem profilu, 
poněvadž by ji půda zahalovala. Poučný je profil, který jsem zho- 
tovil v levé (východní) stráni Záhubského údolí od č. d. 11. v Zá- 
hubech k lomům u J. konce Zelen ské Lhoty a odtud až do Skuřin. 

Sliny souvrství Xö. nadržují vodu. Tato místy, na př. v č. d. 
11., jako pramen vyvěrá. 

Profil tento je tím důležitý, že tu poprvé shledáváme v horní 
části souvrství Xď. stolice pískovcové. 



Profil 157. 

Vrchol stráně při S. konci Skuřin. As 361 m n. m. 

Diluvium. Hlína žlutá, pisčitá. Mocnost různá, místy 1 m. 
360 

") Tamtéž, str. 142. 



I 

I 



68 



XVII. čeněk Zahálka: 



X 



I 13. Kvádrový pískovec kaolinický, bez vápence, jemnozrnný, bílý, ^ 
šedý a žlutý. Dobývá se ku stavbě v lomech při S. straně 
Skiirin u sv. Jana a v háji. Několik m mocný. 

Kříž Z. od Skuřin. 

1-2. riskovec kaolinický deskovitý, šedý a žlutý, jemnozrnný, se 
šupinkami muskovitu a uhelnými drobky u kříže. 
Jsou-li v souvrství 12. a 13. také vložky slinu nemohl jsem 
zjistiti, poněvadž není vrstva za vrstvou přístupna. 

li. Vrstvy pokryté diluvialní žlutou blinou písčitou. 

U J. konce Zelenské Lhoty. Cota 334. 

10. Slin šedý neb žlutavý 7-2 

9. Vrstvy kryté diluvialní blinou žlutou, písčitou 160 

Temeno stráně a lomu nad č. d. 11. Záhub 3108. 

8. Pískovec kaolinický jemnozrnný, žlutý, rozpadlý Q-ó 

7. Pískovec kaolinický v pevnější vrstvě jinak jako 8 0'1 

6. Pískovec kaolinický jako 8., rozpadlý 1-0 

5. Pískovec kaolinický deskovitý, jemnozrnný, zažloutlý, s boj- 
c.< nými šupinkami muskovitu, méně biotilu, s kaolinem v bí- 
lých zrnkách; větráním stává se žlutohnědým 0-5 

4. Jíl velmi pisčitý, tence deskovitý, šedý až šedožlutý. Zrnka 
křemenuá neviditelná, teprve po otřeni kartáčem ve vodě 
zjevná. S četnými šupinkami muskovitu, málo biotitu a drobky 
uhelnými. Místy je tento jíl poněkud slinitý 1-6 

3. Pískovec slinitý deskovitý, šedožlutý, jemnozrnný, tu a tam 
s hrubším zrnem křemene tmavošedého. Má jemné šupinky 
muskovitu, méně biotitu a drobky uhelné 7 

2. Kvádrový pískovec jemnozrnný, zažloutlý, s bílým tmelem 
kaolioickým, s jemnými šupinkami muskovitu a biotitu, sypký 
bez vápence. Zřídka kde obieví se v některé stolici boule 
pískovce vápencovitého (kvarcu). Složen je ze čtyř stolic, které 
s hora dolů mají mocnost: 08 m, 1-5 m, 0'4 m, 0-3 m. Vy- 
bírá se ku stavbě 3*0 

303-4. Dno lomu r. 1902. ^— — 

1. Vrstvy nahoře nepřístupné, v hlubší poloze vychází písek 
z rozpadlého kvádru a nejhlouběji kvádrový pískovec jako ve 
souvrství 2 7-6 

295-8 



*•{ 



5. Slí?i tmavošedý, na povrchu v jíl rozpadlý 6*0 

4. Pískovec vápencovitý (kvarc) jemnozrnný, bělavý, s málo bio- 
titu a muskovitu, pevný a tvrdý. Z něho zhotovena je stírka 
v č. d. 11. Byl vybírán v poli a shledáno, že je místy kvá- 
drem sypkým 2-0 

3. Slin tmavošedý na povrchu v šedý jíl rozpadlý 4*0 

283-8. Č. d. 11. Záhuby. 

2. SIÍ7Í tmavošedý, na povrchu v šedý jíl rozpadlý. Obsahuje 
stolice pískovce vápencového aneb pískovce kvádrového právě 
takové jako v následujícím profilu 158 , v souvrství Xb4, 2 13-5 
Tyto v osamocených balvanech někdy ve stráni vyčnívají. 
Temeno břehu potoka. 

1. Slin tmavošedý, na povrchu v šedý jíl rozpadlý, skládá břeh 
potoka. Z něho tu a tam vyčnívá okulacený balvan pískovce 
vápencového (kvarcu) velmi jemnozrného, bílého. Týž má 
dosti muskovitu a biotitu, drobky uhelné, tmel vápencový, 
[ [ bílý. Je pevný a tvrdý 1*5 



Hladina potoka u lávky v Záhubech pod č. d, 11. 268-8 m n. m. 



Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří. 



69 



Neméně poučné nalezl jsem poměry geologické v pravé stráni 
Záhubského údolí od jmenované lávky přes potok (v předešlém pro- 
filu) k sušárně, náležející ku č. d. 10. v -Záhubech, jakož i ve stráni 
Z. od č. d. 10. 



Profil 158. 

Temeno stráně nad ložiskem vápenného tufu. 



.320 in n. m. 



[ c. Slin střídající se s kvádrovým pískovcem jako v protější Stráni pře- 
dešlého proíilu 24-2 

■■ 295-8 



X 
o I 

0° I 



"■{ 



K I 



í 5. Vrstvy pokryté mocným vápenným tufem 

4. Kvádrový jpiskovec kaolinický, bez vápence, jemnozrnný, za- 
žloutlý, s málo muskovitem a biotitem. Kvádrový pískovec 
tento nedrží stálý horizont, nýbrž se vytratí a na místo něj 
je v témž horizontu slin. Přístupen je kvádr v sušárně nále- 
žející k č. d. 10, v Záhubech. 

3. Slin tmavošedý, na povrchu v šedý jíl rozpadlý, 

2. Pískovec vápencový (kvarc), bílý, velmi jemnozrnný; má dosti 
muskovitu i biotitu, místy drobky uhelné, pevný a tvrdý 
v kulovitém tvaru vězel ve slíau. 

1. Slin tmavošedý na povrchu v jíl šedý rozpadlý. Z něho vy- 
stupují tu a tam koule pískovce vápencového jako 2. 



20-5 1 



I I s 



Hladina potoka u lávky jako v profilu předchozím 268-8 m n. m. 

O pískovcích v souvrství Xď. dlužno poznamenati, že nedrží 
stálý horizont, nýbrž se často vytrácí a místo jejich zaujme slin. 
Souvrství toto nadržuje vodu, která při sklonu vrstev JV. mnohem 
více z této stráně prýští. Je přirozené, že z takových slinu voda 
vytékající je dosti vápenitá. Taková voda srážela odedávna vápenný 
tuf na značné ploše ve stráni od č. 10. v Záhubech na západ sko- 
rém v šířce 150 m. Vápenný tuf je místy pevný, místy křehký a 
sypký, velmi porovitý, s dutinami a otisky po větévkách a listech. 
Je bílý, šedý neb žlutavý. Stěny dutin pokryty jsou často černým 
uhelným mourem v tenké vrstvě a na něm bývá povlak hnědého li- 
monitu, aneb jsou stěny dutin pokryty pouze povlakem žlutého až 
hnědého limonitu. V obecním lomu vápencovém nad Záhubským 
mlýnem je vápenný tuf několik metrů mocný a z pevných kusů do- 
cílilo se tam pálením dobrého bílícího vápna. Sypkého vápenného 
tufu užívá se s prospěchem místo písku do malty, hotoví se z něho 
dlažba ve dvorech hospodářských, kde upěchován, po dešti se sleje 
a ztvrdne. 



•jQ XVII. Čenék Zahálka : 

50. Markvartice— Sobotka. 

Profil 159. Obr. 72. 

Nejvyšší polohy, zřídka stráně a úpatí, Markvartické vysočiny 
pokryty jsou důkladné diluvialní blinou žlutou, která bývá často 
dosti písčitá a u porovnání s diluvialními blinami (obyčejně co löss) 
jiných krajin křídových v Čechách méně úrodná. Zdejší hlíny jsou 
totiž často naváty ze zvětráni n kvádrových pískovců souvrství Xc. 
a těm chybí vápenec. Proto jsou hlíny ty chudý vápnem a třeba jim 
vápno bud šámou z cukrovarů aneb navážením zvětralých slínů zdej- 
ších dodati, aby půdy jejích úrodnějšími se staly. Takové hlíny jsou 
zejména od Zelenské Lhoty přes Skuřinu a Mrchojedy k Markvarti- 
cuni. Mocnost jejich je různá, někdy dosti veliká Tak při S. straně 
Markvatic je až b m mocná. V oboru slínů souvrství Xd. bývá hlína 
diluvialní někdy velmi dobrá, dosti vápnitá a mastná jako to je v ob- 
vodu vrchu Óakově pří. S. straně Markvartíc. 

Pod diluvialní hlínou bývá někdy zachován ve slabé vrstvě di- 
luvialní štěrk, jehož oblázky bílého křemene dosahují velikostí pěstě. 
V severním obvodu Markvartické vysočiny, zvláště mezi Markvarti- 
cemí a Sobotkou, dosahuje diluvialní štěrk s pískem několik metrů 
mocnosti. Tak jest v rozsáhlé pískovně při silnicí z Markvartíc do 
Sobotky Z. od Zajakur, kde ve výši as 370 m n. m. odkryty jsou 
vrstvy štěrku a písku do hloubky 3 m, aniž základu jejích dosaženo. 
Obsahují hlavně žlutý křemenný písek, který ponejvíce ze zdejších 
kvádrů pásma X. pochází, v němž jsou oblázky křemene bílého, méně 
žlutého a nejméně červenavého. Vedle nich vystupuje hulimíhu po- 
dobný vrstevnatý černý křemen, zelenavý phylit, který také v žíl- 
kách v křemenu se spatřuje, šedá r^ola biotitická a šedá rula musko- 
vitová, konečně kusy jemnozrnného Jcvádrového pískovce, zcela takové 
jako jsou v oboru zdejšího souvrství Xc. Oblázky jmenovaných ne- 
rostů a hornin dosahují až velikosti pěstě a jen kusy kvádrového 
pískovce bývají též větší. 

Severní svah Markvartické vysočiny pokryt je právě mocnými 
pásmy štěrku a hlíny diluvialní. Pásmo štěrku sahá tam od vrcholu 
Oakova (396 m n. ni.) podle Sobotecké silnice až před Lhotu Staň- 
kovu, ku rozcestí silnic (360 m n. m.), odtud pak až do Sobotky 
diluvialní hlína panuje. Podle západního svahu Čakova, dle lomů 
pískovcových, v lese ukrytých, poblíž silnice, rovněž po Z. straně 
Čakova a dle sporých známek Z. od silnice do Sobotky, lze tento 
profil sestaviti: 



Pásmo X. křídového útvaru v Pojizeří. 7]^ 

Profil 159. 

Vrchol Cakova. Trigonom. bod 396 m n. m. 

Diluvium. Hlína žlutá, pod ní stopy roztroušeného stěrku s oblázky bí- 
lého křemene až do velikosti pěsté. 

' í 2. SUn tmavošedý, při povrchu v šedý a zažloutlý jíl roz- 
I padlý. 



X 



1 1. *s 



Silnice. 886. 



n 



{ 1. Slin tmavošedý, se šupinkami muskovitu, tence deskovitý, na 
I povrchu úplně rozpadlý, pokryt v lese u silnice žlutým pís- 
{ kern, který sem byl s vyšších vrstev diluvia splaven .... 2-2 J 
383-8 



í 3. Kvádrový pískovec kaolinický, bez vápence, přechod zjemno- 

Izrnného do drobnozrnného, bílý, šedý a žlutý, křehký ; není 
I dobrým stavebním kamenem jako týž od Skuřiny a Mrchojed. 

S \ I Zrnka kaolinu má bílá, jako mák velká 30 

cl /=" 

I Dnn Inmii .^80» ^.^_»i_i_ à 



Dno lomu 380-8 
2. Nepřístupné kvádrové pískovce kaolinické jako 3. 



í 1. Kvádrové pískovce kaolinické, které snad budou míti ještě 

^^ slabé mezivrství slínů. Nepřístupno. } 



330? 



( 2. Kvádrový pískovec kaolinický, bez vápence, po případě stolice ^ 

! pískovce vápencového, několik metrů mocné, střídají se s vrst- ! g 

I vámi slinu. jg 

^ 1. Slin tmavošedý skládá spodní část souvrství. j 

Dno údolní po J. straně Sobotky. 260 m n. m. 

Fric ^^) uvádí z kvádrových pískovců okolí Sobotky Pholadomyu 
noduliferu Münst. (Může býti též ze severního okolí Sobotky.) 



51. Dolní Bousov— Ylóí Pole— Hlaloměr. 

Profil 160. Obr. 78. 

Sliny spodní části pásma X. souvrství Xď., v nichž žádné 
lomy se nenalézají, poněvadž pro snadné větrání ku stavbě se ne- 
hodí, jsme zvyklí posuzovati jen v nahodilých jamách, silničních pří- 
kopech a p. Bývají obyčejné v teninké lupénky, na samém povrchu 
v jíl rozpadlé. Proto nám bylo příjemno poznati v Dolním Bousově 
mocné a pevné desky slinu z hloubky 6 w ze studnice č. d. 220. na 



^^) Chlomecké vrstvy str. 19. 



72 



XVII. čeněk Zahálka: 



S. strauè obce, z výšky mezi 230 a 240 m n. m. Měly barvu tmavo- 
šedou. Na povrclm stávají se šedými, bělavými i žluté pruhy nabý- 
vají. Krom četných Chondritových větévek nebyly v nich žádné zka- 
meněliny. V témž niveau skorém nalezl však Frič^'') v místech, kde 
nyní stojí cukrovar a nádraží, tyto zkameněliny: 

Ošmeroides Lewesiensis Corbula caudata. 

Beryx, Leguminaria truncata. 

Otodus. Venus subdocussata. 

Lamna. Venus laminosa. 

Turritella multistriata. Astarte acuta. 

Fusus? Tellina concentrica. 

Aporrhais Réussi. Inoceramus Cuvieri. 

Turbo decemcostatus. Pecten Nilssoni. 

Trochus amatus. Auomia subtruncata. 

Acmea depressa. Ostrea frons. 

Dentalium medium. Rhynchonella. 

Dentaliura glabrum. Cytherella. 

Cardium lineolatum. Pollicipes glaber. 

Cardita tenuicosta. Trochocyathus? 

Eriphyla lentipularis. Cristellaria rotulata. 

Nucula semilunaris. Frondicularia inversa. 

Leda siliqua. Dentalina. 

Fric považoval vrstvy, z nichž tyto zkameněliny pocházejí, za 
Březenské, totiž za naše pásmo IX. 

Tytéž sliny souvrství Xö. co v Dolním Bousově, jsou též při 
silnici na J. do Vlčího Pole. Ve výši asi 250 m u, m. mezi oběma 
obcema dobývala se v poli před mnoha léty stolice velmi pevného 
a tvrdého, šedého a zažloutlého Memitého pískovce, křemenci podob- 
ného. Vápence nemá, místy je však proniknut hydrátem železitým. 
Vzorky tohoto pískovce nalezl jsem ještě v poli roztroušené. O této 
stolici píše již Krejčí: ^'^) „. . . viděti je ve slínech (Březenské 
vrstvy) asi tři stopy mocnou křemennou žílu, z níž se štěrk pro sil- 
nici vyrábí a jejíž směr jde od J. k S." 

Podlé Krejčího obsahují sliny blíže této žíly následující zka- 
meněliny: Inoceramus Cuvieri, Nucula semilunaris, N. Siliqua, Car- 



^°) Březenské vrstvy, str. 38. 
'") Studie str. 141, 



Pásmo X. křídového útvaru v Pojizeří. 73 

dium semipapilatum, Turritella costata^ Solarium decemcostatum, Le- 
guminaria truncatula, Aulolepis Réussi, Osmeroides leivesiensis a ko- 
prólithy s rybími šupinami. • ■• 

Podle mokrých, mazlavých, jilovitých pud lze souditi, že tyto 
sliny pokračují z Vlčího Pole vzhůru po severní straně Hladoměř- 
ského hřbetu, více než do prostřed stráně. Hustý porost lesní z buj- 
ných dubů, buků, jilm, modřínů a borovic, činí bližší pozorování těchto 
vrstev nemožným. Jsou-li tedy i zde vložky pískovcové ve slinu, ne- 
víme. Teprve, když se octneme v horní části Hladoměře, pozorujeme 
pojednou půdu písčitou s nakupenými, svalenými balvany kvádrového 
pískovce jemnozrnného, žlutého, sypkého, jako jsme poznali v profilu 
z Doraousnic přes Veselíce na Hladoměř. 

Na základě uvedeného lze jen povrchní sestaviti profil z Dol. 
Bousova přes Vlčí Pole na Hladoměř. 



Profil 160. 

Hladoměř, vrchol. 371 m n. m. 

c. Kvádrový ^jískovec jemnozrnný, žlutý, jako Xc5. u Veselic. Hlouběji 

snad i slin, ale pískem a pískovcem svaleným pokrytý 49 

322 — 



4. Slin tmavošedý na povrchu ve žlutavý jíl zvětralý. Na nej- 
spodnější části jeho spočívá obec Vlci Pole. V obvodu obce 
pokryt je žlutým pískem ve vrstvách uloženým, v mocnosti až 
6 m. Je splaven s Hladoměře 72-5 



s{ 



Çu. 



250 



3. Křemenitý pískovec, křemenci podobný, bez vápence, šedý, 
Ď .< aneb hydrátem železitým žlutě zbarvený, velmi pevný a tvrdý 

(mezi Dol. Bousovem a Vlčím polem) as 1'0 

2. Slin tmavošedý, při povrchu v tenké desky rozpadlý na po- 
vrchu v šedý neb žlutavý mastný jíl rozpadlý 9*0 



Bousov Dolni. 240. 



1. Slin tmavošedý (do modra), v tlusté desky dělitelný, ve stud- 
nách Dolního Bousova 60 

234 m n. m. 

Již tedy i v Xö. počíná se objevovati pískovcová lavice, a to 
v dosti hluboké poloze 250 m n. m. 



- . XVII. čeněk Zahálka: 



52. Dolní Bousov— Spárenec. 

Profil 161. Obr. 72. 



Západní stráň Markvartické vysočiny mezi Dolním Bousovem 
a Spářencem jeví takové poměry vrstev pásma X. jako mezi Dolním 
Bousovem a Hladomeří. Při cesté z Dolního Bousova přes Zahrádku, 
na východ k Myslivně prozrazuje jilovitá šedá půda vznik svůj z de- 
skovitého, tmavošedého do modra slinu, jenž tvoří její podklad. Týž 
odkryt je v jílovišti ve výši 240 m. Také při cestě ze Zahrádky přes 
Šance až do Pávovy cihelny lze na některých místech pod šedým 
jílem odkrýti týž slin co dříve a rovněž v Pávové cihelně mezi 255 
a 260 m n. m. Od Pávovy cihelny jdeme dle potoka ku Spářenci 
roklí. V břehu jeùo tu a tam odkryty jsou sliny podobné; často však 
jsou břehy potoka i stráně Spářenecké rokle posety balvany kvádro- 
vého pískovce, s vyšších poloh sem svalené. Teprve nejvyšší poloha 
stráně u Spářence složena je ze žlutavých neb šedých kvádrovců kao- 
linických, jemnozrnných, s pevnějšími lavicemi vápnitého pískovce. 
Temeno stráně, jako celá pláň u Markvartic, pokryta je diluvialní 
žlutou hlinou s podloženým štěrkem. 

Při nedokonalé přístupnosti vrstev lze jen tento profil na- 
značiti : 

Profil 161. 

Temeno stráně u Spářence. 371 m n. m. 



Diluvium. Žlutá hlína s podloženým štěrkem. 



í v. Kvádrový pískovec kaolinickj'^, jemnozrnný, žlutavý neb šedý, hloubš í ^ 
i slabé vrstvy sUnu. ] 

as 322 



X 



S*^ h. Slin tmavošedý, deskovitý, na povrchu v šedý jíl rozpadlý. Od Pá- , 

2 I vovy cihelny vzhůru povalují se na jeho povrchu tu a tam balvany | S 

kvádrového pískovce s hora sesutého. Ve vyšší poloze stolice pískovce | g 

\ kaolinického. I 

Dno údolní J. od Dolního Bousova. 240 m n. m. 

Fric ^'^) posuzuje vrstvy našeho pásma X. mezi Dolním Bouso- 
vem a Spářencem takto: „Východně od Dolního Bousova přicházíme 

") Březenské vrstvy str. 39. 



Pásmo X. křídového útvaru v Pojizeří. 



75 



na Březenské vrstvy, vystupující v lesní rokli při potoce podél pěšiny 
ku Spářenci, kdež mezi Jizerskými vrstvami a Chlumeckými pískovci 
jsou uloženy. Tato lokalita jest také z té příčiny zajímavá, že pan 
FiERLiNGER nalozl zde v hlíně, s výšin splavené, hromadu ostnokožcu 
Hemiasfer plebeius a Micraster Michelini, jež potok ze sypké polohy 
vrstev Jizerských vyplavil a dolů do údolí zanesl." Přehledně: 



Zahálka 


Fric 


Zahálka 


X. na Chlomku 


Chlomecké vrstvy 


X 

u Bousova 


IX. v Březně 


Březenské vrstvy 


X. v Teplicích 


Teplické Fric neuvádí 
.Tizerské vrstvy 


IX. v Pojizeří. 



Jak z našich studií o pásmu IX, v Pojizeří známo, zapadají již 
nejvyšší vrstvy Fíitóových typických Jizerských vrstev, totiž Bryozoi- 
cké vrstvy čili naše IXď. pod povrch zemský a pod pásmo X. 
u Mladé Boleslavi, západně od Dolního Bousova. Nemůže tedy u Dol. 
Bousova, kde výhradně pásmo X, panuje, vysTtytnouti se pásmo IX. 
To odporuje však i Feičovým pracím. Neboť v Dolním Bousově ve 
studni nádraží — tedy pod 240 m n. m. — má Fric ^^) své Bře- 
zenské vrstvy, kdežto ve vyšší (mladší) poloze vrstevné, v lesní rokli 
při potoce, podél pěšiny ku Spářenci — tedy nad 260 w n. m. — 
má Jizerslté vrstvy své. A právě o této domnělé lokalitě Jizerských 
• vrstev ve Spářenecké rokli uvádí Faič, že tu p. Fierliíígee nalezl 
v hlíně, s výšin splavené, hromadu ostnokožcu Hemiaster plebeius a 
Micraster Michelini! To je patrně omyl v nalezišti. Chtěl jsem okol- 
nost tuto vyšetřiti za svého pobytu v okolí Dol. Bousova, nezastal 
jsem však již nálezce oněch ježovek mezi živými. 



53. Kosmonosská výšina. 

Profil 73, 76. 



Mezi Jizerou od Bakova ku Mladé Boleslavi, mezi údolím Kle- 
nice a mezi potokem Koprnickým zdvihá se dosti vysoká kopcovina. 
Západní úpatí její omývá Jizera a v břehu jejím odkryto je pásmo 
IX. s jeho souvrstvími IXc. a IXd. Jen při ústí Koprnického potoka 
lze sledovati témě souvrství IXď. dále od Jizery, Rybním dûlem přes 



^) tířezeaské vrstvy str. 38. a 39. 



76 



XVII. Cenèk Zjhálka: 



TreučÍQ směrem ku Bažantnici, kde zapadá pod sliny pásma X. 
Všude jinde potkáváme se na Kosmonosské výšině jen s pásmem X. 
a to v délce od Pojizerské stráně u Debř a Bradlce až po Všeborsko, 
od Z, ku V. a v šířce od Klenice u Repova až po Trenčín, od J. 
na S. Nižší, východní část Kosmonosské výšiny pokryta je zvláště 
mezi Koprníkem, Žitnovsí a Všeborskem známým diluvialním štěrkem 
jizerským. Západuí polovice zvedá se do větší výše, má pásmo X. 
ve větší mocnosti zachováno, poněvadž je proraženo na několika 
místech čedičem mezi Kosmonosy, Horními Stakory a Bradlcem; 
z těch zvláště nejvýše se zdvihá známá Baba (360 m n. m.) 
u Brejlová. 

Z profilu pravé stráně Jizery (obr. 34a.) je známo, že výchozy 
vrstev útvaru křídového ve stráni jizerské od Dolního Krnska až po 
Debř stoupají a v Debři nejvyššího místa zaujímají. Odtud klesají 
pak opět ku Bakovu. Právě tak je tomu v levém břehu Jizery na 
úpatí Kosmonosské výšiny. Od Bezděčína a Dobrovice vstoupají vrstvy 
následkem sklonu JV. až ku Kosmonosům, kde největší výše nabý- 
vají a odtud vidíme zase klesati vrstvy následkem sklonu SV. ku 
Bakovu. 

Již v pojednání našem o pásmu IX. v Debři (profil 73.) a Chudo- 
plésích (profil 76.) poukázali jsme k tomu, že na Kosmonosské výšině 
spočívá na pásmu IX., a sice na jeho nejvyšším souvrství bryozoickém 
IXf?., pásmo X. Nejnižší souvrství glaukonitické Xa. není tu pří- 
stupno, za to však vrstvy vyšší v podobě tmavošedého slinu. Již 
jílovitá, mastná, vlhčí půda prozrazuje se na celé Kosmonosské vý- 
šine. Povstala větráním slinu. Největší výše a mocnosti dosahují sliny 
tyto na vrchu Babě u Brejlová. Studny (na př. č. d. 15 v Chudo- 
plesích), vyčištěné škarpy silniční, četné jámy, zvláště u bývalé cihelny 
SZ. od Kosmonos, vykazují všude tence deskovitý, tmavošedý, měkký 
slin jaký jsme vídali buď na Chlomeckém hřbetu aneb na protější 
straně Jizery mezi Zvířeticemi, Malou Bělou a Bitouchovem v oboru 
souvrství X6. ; avšak mocnost zachovalých vrstev slinitých pásma X., 
která u Brejlová asi 98 m obnášeti může, poukazuje k tomu, že 
v nejvyšší poloze těchto slínů v obvodu Baby mohly by se nalézati 
také vrstvy pískovců z oboru nejspodnější části souvrství Xc, jak 
jsme se je učili znáti na blízkém Chlomeckém hřbetu. Mocná ornice, 
která se ze slínů tvoří, nedovoluje nám sledovati vrstvu za vrstvou 
v oboru pásma X. Kosmonosské vysočiny a tam, kde bychom i sou- 
vrství Xc. konstatovati mohli, pokryt je mimo to povrch zemský 
ssutinami čedičovými a bujným porostem lesním. 



Pásmo X. křídového útvaru v Pojizeří. 77 



C. Pásmo X. severně od čáry Bakov-Sobotka (Jičín) až 
k ústí Jizery křídové. 

V tomto okresu nabývá pásmo X. nejpísčitějšího rázu. Západní 
okraj je však blízký hranice Jizerského delta a tu dosti slinitých 
vrstev se objevuje. 

Souvrství Xa. je složeno ze slinitých pískovců glaukonitických. 

Souvrství Xb. má v nejspodnější části sliny neb písčité jíly, 
střední i svrchní je ve kvádrový pískovec proměněno. Pouze na 
okrajích Jizerského delta jsou ve vyšší části též slinité vrstvy. 

Souvrství Xc. je úplně ve kvádrový pískovec proměněno. Vý- 
jimku činí opět okraj Jizerského delta, kde ve spodní části sliny 
převládají a lavice pískovců do nich tu a tam vloženy jsou. Svrchní 
oddíl souvrství toho je však i zde kvádrem. 

Souvrství Xcl., dříve úplně slinité, počíná se v jižní části okresu 
tohoto proměňovati v pískovce a čím dále k severu mění se i vyšší 
vrstvy v pískovce, až konečné při ústí Jizery křídové jest souvrství 
toto ve kvádrový pískovec proměněno. 

Při ústí Jizery křídové je takřka celé pásmo X., až na nepatrnou 
část nejspodnějších vrstev, ve kvádrové pískovce proměněno a i ta 
nepatrná část je dosti písčitá. 



Hruboskalská vysočina. 

Vysočina pískovcová rozkládající se mezi Malou Skalou, Mni- 
chovo Hradištěm a Jičínem patří mezi nejkrásnější kraje vlasti naší. 
Nejen pro svůj ráz, ale i pro zvláštní původ geologický zasluhuje 
zvláštního jména v oboru severočeského pískovcového horstva. Chceme 
ji nazývati „Hruboskalskou vysočinou", poněvadž v okolí Hrubé Skály 
malebnost jejích skal dávno jest již známa a svého vrcholu do- 
stupuje. 

Jádrem této vysočiny jsou kvádrové pískovce kaolinické, nále- 
žející hlavně souvrství Xc. Všude, kde tyto na povrch vystupují, pod- 
robeny jsou rychlému větrání a denudaci podle loží a rozsedlin jejich, 
čím vznikají divokoromantické skalní skupiny. 

Vysočinu Hruboskalskou možno po stránce geotektonické roz- 
děliti na několik částí a sice: 



7Q XVII. čeněk ZaMlki: 

1. Žehrovské sltály, 

2. Hruboskalsko, 

3. TrosJcovicko, 

4. Prachovské skály, 

5. Turnovské skály. 

Žehrovské skály omezeny jsou údolím Jizery u Mnichova Hra- 
diště, Žehrovským důlem a úvalem od Sobotky přes Bousov, Vše- 
borsko, Kněžmost k Bosini. K nim druží se odtržená Horka a Káčov 
nad Mnichovo Hradištěm. 

Hruboskalsko omezeno je Jizerským údolím mezi Všeiií a Tur- 
novem, Libuňským údolím, Roketnickým a Žehrovským důlem. Po- 
slední dělí je od Žebrovských skal. 

Troskovicko jemuž vévodí Trosky, omezeno je Eoketnickým důlem, 
částí údolí Libuňky a Žehrovky a Střelečskou Hůrou. 

Prachovské skály obkličují: Střelečská Hůra, Libuňské údolí, 
údolí Cidliny, Jičínská kotlina. 

Turnovské skály vymezují se údolím Libuňky od Turnova ku 
Ktové, Hodkovickým úvalem dislokačním od Roveňska až pod Fried- 
štejn a čarou od Friedštejna přes Jenšovice k Turnovu. Řeka Jizera 
vybrázdila si velkolepý důl v těchto skalách mezi Vranovem a Tur- 
novem. To je zároveň jediné místo, kde Hruboskalská vysočina pře- 
stupuje na pravou stranu Jizery. 



Žehrovské skály. 

Tyto skály tvoří jižní oddíl Hruboskalské vysočiny. Vrstvy jejich 
náležejí výhradně pásmu X. a mají sklon JV. Ve Střehomi zjistili 
jsme dislokaci v podobě vržení ve směru od JZ. k SV., jež sotva 
bude omezeno jen na Střehom. Nestopovali jsme dislokaci tuto dále, 
ale zdá se, že má své pokračování v okolí Hůry nad Libošovicemi. 
Hlavní rozsedliny řídí se podle uvedených směrů od JV. ku SZ. a od 
JZ. ku SV., jakož i směry četných důlů a roklí. U porovnání se stej- 
nodobými vrstvami v Markvartické vysočině a Chlomeckém hřbetu 
nabyly vrstvy zdejší mnohem písčitějšího rázu. Ke studiu přechodních 
facií hodí se, abychom vnikli do Žehrovské vrchoviny od jihu, z okolí 
Sobotky. 



Pásmo X. křídového útvaru v Pojizeří. 79 



54. Sobotka. Humpreoht. 

V městě Sobotce pokrývá diduviaíňí hlína žlutá spodní část 
souvrství XÖ. V tamějších studnách nejednou byly odkryty jeho 
tmavošedé deskovité sliny. Také vrch Humprecht zvedající se po S. 
straně Sobotky složen je z těchto slinu. Ač i zde diluvialní hlína 
pokrývá stráně jeho, zvláště jižní, přece lze odkrýti sliny zdejší 
v silničním příkopu při silnici do Kosti, při Oboře. Čedič Humpreclitu 
proráží tyto sliny. Přístupná mocnost souvrství tohoto obnáší od So- 
botky na Humprecht as 18 m, od Oseku na Humprecht 52 m. 

55. Střehom. Yoštovice. 

Obr. 70. 

Procházíme-li stráň hřbetu mezi Huprechtem a Střehomí, shle- 
dáme, že se skládá z těchže tmavošedých slinu jako na Humprechtu. 
Mocná diluvialní hlína žlutá, nad Osekem až 4 m mocnosti, zakrývá 
je sice v širokých plochách, ale tam, kde stran promleta je úžlabi- 
nami, jako u Střehomi, tam šedý jíl jako zvětralý slin souvrství 
X&. na povrchu se objevuje. 

Tytéž sliny najdeme v protější stráni u Vošťovic, jíž omívá na 
úpatí svém potok Klenice, a dosahují i zde takové mocnosti jako 
v Sobotce. I zde pokrývá mocná hlína diluvialní souvrství toto, zvláště 
mezi Přepeři, Horním Bousovem a Vošťovicemi. 

56. Střehomská dislokace (vržení). 

Profil 162, 163, 164. Obr. 70. 

Sliny spodní části souvrství Xď., které se jednak od Dolního 
Bousova, jednak od Sobotky, po obou stranách Klenice ku Koste- 
ckému dûlu táhnou, končí se rázem ve Střehomi, totiž při ústí Ko- 
steckého důlu v kotlinu Dolno-Bousovskou, Stráně tohoto důlu, které 
při ústí jeho ze slínů spodního souvrství X6. složeny byly, jsou 
v dalším pokračování svém ku Kosti složeny z pískovců vyšší části 
souvrství Xc. Rozsedlina dislokační je mezi vrženými vrstvami 30 m 
široká, a vyplô její obsahuje rozdrcenou hmotu z obou sousedících 
souvrství Xöa a Xc/3. V levé stráni Kosteckého důlu mezi Dolním 
mlýnem a Horním mlýnem ve Střehomi jeví se tento profil vržených 
vrstev. 



80 



XVII. čeněk Zahálka: 



^•'X 



0) 


^ 






33< 

Ci- 


S 


M 

■-S 
B 




^ 


o 


aj 


c 
3 


-?■ 


^» 




D 
«ti- 


ty 


O 




















^- 




-< 


3 


P- 




S' 

o 




o 
1^ 


CD 




O 

p- 


•-í< 


a 


o- 


O 

?Í4 




^ 




3 


p- 


ty 


« 


*' 
■^■"S" 




5' 


Fl 


B 
3 
p. 


o 
2^ 


"<- 


2 




00 


a 


CB< 


(D 


«<!- 


R 


B 


a, 




















C3_ 

5' 




GO 

O 

rn 


o" 

■< 
"5 


O 

c 


CD 


tsi 

Ö 


O. 


o 


p 


o 


jT 


co< 


cr 


ft) 


B 


o 
cr' 




B 


tt> 

a 


Ci 




P^ 




B 

en 


B 

O 


o" 



po rj 



řV 2: s 



«i 



CD ^- ín 

O "■ S 

'"^ >^- 2: 

B" rt -, 

3 5 5^ 

o ti c 

ct>> tr 

o" ^ N 
O I-! 

B' <-. -^ 

B P j2 



5" 5" ^ 
S' 3 ^ 



f6x !- 



n> 



^ 2: S '^^ 



E. 5< S. 

B B ^^ 

B ^ B 



fc s s 

^ CD 

B (=1. a^ 

CD% 3 r*. 

cr S> ^ 

o £L o 

■=> 2 S 

cr g í^' 

2: 5' řo 



N o- 



N »73 



co CD 

PT B 
B P- 



i:^ 



c^ < 

'^ o 

co< 
— G. 
cc 

ď Oj 

'^^ CD 

co 

ct> o 

Oj t=^ 

«— t. o 






T\ 









WJ P- " 






^ 5 



t^ 






řd 



J f 



< ^ 

2. -^ 

P N* 



© ^, 

PT 



-. S 



XĎa 



Pásmo X. křídového útvaru v Pojizeří. g i 

Okolí této dislokace podrobněji jsme prozkoumali. Především 
stran, která složena jsouc ze slínů, leží na JV. od dislokační čáry. 
Od náhonu mlýnského pod Dolním mlýhem k sušárně, přináležející 
ku čís. d. 14., odkryty byly deskovité sliny stavbou nové silnice a su- 
šárny; od sušárny stopoval jsem pak vrstvy dle cesty na SV., jakož 
i ve stráni dále na S V. k malému hájku. Ačkoliv jsou sliny pokryté 
dosti diluvialní hlinou, přec v úžlabinách hlína chybí a je patrný jíl 
z těchto slínů zvětralý. Však i hospodáři znají podrobně základy půd 
v této stráni i pod diluvialní hlinou, a tak sestaviti můžeme násle- 
dující jednoduchý 

Profil 163. 

Obr. 70. 
Temeno stráně SV. od Dolního mlýna ve Střehomi. .300 m n. m. 



( 

3. Slin tmavošedý, deskovitý, při povrchu v šedý jíl rozpadlý, mimo ^ 

žlahy ve stráni je krytý diluvialní hlinou žlutou 39-2 I 

rai 2. Slin tmavošedý, deskovitý, v místech, kde sušárna i nad ní . . 5-8 ^ 
X j Silnice před sušárnou 



gl 1. Slin tmavošedý, deskovitý, na povrchu v šedý jíl se rozpadáva- 
-až 



jící. Odkryt stavbou silnice. K němu přiléhá též Dolní mlýn . . 60 



Odpad náhonu mlýnského pod Dol. mlýnem u mostu. 249 m n. m. 

Z profilu tohoto vychází na jevo, že tu máme hlavně spodní 
část souvrství Xö., kterou jsme od J. stopovali až v tato místa, na- 
posledy od Dolního Bousova a Sobotky. 

Souvrství XĎ. končí se rázem mezi sušárnou a čís. domu 14. 
a sice 14 m zdi sušárnou čili 8 m před č. d. 14. Zde počíná dislo- 
kační rozsedlina mající šířku 80 m, takže celý statek čís. d. 14, na 
ní spočívá. Je vyplněna horninou drobivou, která je směsí rozmělně- 
ných částic z obou stran sousedících hornin, totiž slínů Xď. z před- 
chozího profilu 163., jakož i z pískovců Xc. profilu následujícího 164. 
Hornina taková je sypká, snadno se vyplakuje vodou dešťovou a proto 
vidíme v místech, kam spadá rozsedlina, úzkou rokli ve stráni směru 
od JZ. ku SV. To bude pravděpodobný také směr rozsedliny. Kopá-li 
majitel statku č. 14. jámu na svém dvoře, je mu nápadno, že se dá 
kopati snadno, nenalézá takového odporu jako v čerstvých horninách 
po obou stranách dislokace. To je přirozené, neboť kope ve výplni 
dislokační. 

věstník král. ces. spol. nauk. Třída II. 6 



09 XVII. Čeněk Zahálka: 

Jak řečeno, je šířka rozsedliny dislokačaí 30 m a končí se mezi 
statkem čís. 14. a čís. 11. Zde u č. d. 11. vystupují při SZ. straně 
rozsedliuy vrstvy pískovcové souvrství Xc. zaujímajíce týž obzor 
výškový jako ony sliny souvrství X&. po JV. straně dislokace. Statek 
číslo 11. spočívá již úplné na pískovci. Profil, vedený vrstvami po 
SZ. straně dislokační rozsedliny od potoka Klenice ku čís. d. 11. 
a vzhůru do stráně směrem S., je tento. 



Profil 164. 

Obr. 70. 
Vrchol ostrohu mezi Kosteckým dûlem a Plakánky. Cóta 305 m vl. m. 

{ d. Slin tmavošedý, při povrchu svém v šedý jíl rozpadlý. Je pokryt ve strání 
i na vrcholu ostrohu diluvialní hlínou 31 m 
274 ^ 



2{ 



>3í 



( 3. Kvádrový pískovec kaolinický, krytý diluvialní hlínou žlutou. ■j 

Temeno jeho ve výši 274 stanoveno konstrukcí 17-5 

2. Pískovec jilovitý hrubozrnný- neb jemno- až drobnozrnný 
s četnými hrubými zrny křemene (menší hrachu), drobivý, 
velmi křehký, šedý. Zrna křemenná jsou čirá, bílá, šedá, 
tmavošedá. Tmel jilovitý šedý. Byl asi dříve slinitý, vápenec 
však je vyloučen, neboť dále od rozsedliny dislokační je sli- 
nitý. Je to faciový přechod v kvádrový pískovec čili vyvinu- 
jící se facie kvádrového pískovce. Nejspodnější část v moc- 
nosti as 3 m vyčnívá nad č. d. 11. na povrch, vyšší je kryta 
diluvialní blinou, v níž výše založena r. 1902 cihelna ... 3 m 

2.ó3'5. Cesta mezi č. d. 11. a č. d. 14. 

1. Pískovec jilovitý jako 2 5*4 | 

Hladina potoka Klenice. 248-1 m n. m. 



Pískovce jilovité vrstev 1. a 2, tohoto profilu, o mocnosti as 
8-4 m přístupných, naleží nejspodnější části souvrství Xc/3., tedy 
vrstvám, které u Nových Telib složeny byly z kvádrových pískovců 
s vložkami slinu. (Profil 151. a 152.). Zde jsou pískovce tyto bez 
vložek slínů, jsou však jilovité, po případě slinité a vidíme je v tak 
mocných stolicích vystupovati, že činí přechod ve kvádrové pískovce. 

Velmi poučný příklad pro rychlou změnu faciovou vrstev po- 
skytují t}to pískovce souvrství Xc. ve Střehomi, stopujeme-li je hoře 
Kosteckým dûlem, jak z následujícího bude patrno. 



Pásmo X. křidovébo útvaru v Pojizeří. 33 



57. Střehom, hráz rybníka. 

Profil 165. Obr.-7</ 

Jderae-li od předchozího profilu 164. dále podle cesty k SZ. 
při levé stráni Kosteckého dûlu, mineme v délce 38 m statek č. 11. 
a po dalších 40 m, čili po 78 m od předešlého profilu, dojdeme proti 
rybničně hrázi. Pískovcové stolice souvrství Xr*. jsou již poněkud 
více odhaleny; odkryté jsou nad cestou již 4*5 m. 

Profil 165. 

Vrchol ostrohu jako v předešlém profilu. 305 m n. m. 

d. Slin tmavošedý pokrytý diluvialní hlínou 30-5 

. 274-5 



li 



2. Kvádroví'/ pískovec kaolinický, diluvialní hlínou krytý. 

1. Pískovec slinily, hrubozrnný, s četnými jemnými a drobnými zrny 
křemene, šedý. Vypadá jako onen Xc 1, 2 předešlého profilu, 
má však zachovaný vápenec. Na povrchu snadno zvětrává a je 
'^"l rozdrobený. Je-li čerstvé vylámán, podobá se kvádrovému pí- 
skovci. Nejsou-li vrstvy velmi zvětralé, bývá v nich pozorovati 
poněkud pevnější vápnitější stolici. Souvrství toto přístupno jen 
v nejnižší části stráně v mocnosti 4*5 m nad cestou proti hrází 
rybníka. Výše kryto je diluvialní hlínou žlutou. 

Cesta, 60 cm nad hrází rybničnou ve Střehomi. 252-6 m n. m. 

Pozorujme nyní vrstvy pískovce shnitého Xc. podle této stráně 
dále. Jsou čím dále tím více odkryté, holé, takže stěna jejich vždy 
víc a více nad dnem údolním vystupuje. Ve vzdálenosti asi 80 m 
(měřeno kroky) docházíme ku Hornímu mlýnu. 



58. Horní mlýn ve Střehomi. 

Obr. 70 

Profil je tu podobný jako v profilu předešlém. Souvrství Xc/3. 
má ve spodní části pořád ještě pískovec slinitý drobno až hrubozrnný, 
šedý až tmavošedý; avšak počínají se v něm objevovati již světlejší 
partie méně slinitého pískovce. Stolice jsou asi po půl metru moc- 
nosti. Nejsou to sice ještě stolice typického kvádrového pískovce, ale 
velmi podobné. 

6* 



g. XVII. Cenèk Zahálka: 

Pokračujeme dále v ohledávání pískovcové stráně hoře dûlem 
a povšimněme si profilu ve vzdálenosti 180 m od Horního mlýna. 



59. Stráň od Hor. mlýna 180 m na SZ. 

Obr. 70. 

Pískovce spodního souvrství Xc/5. jsou ještě více odhaleny a tvoří 
příkrou stěnu nad údolím. Podobají se velice kvádrovým pískovcům, 
ba mohli bychom je již za kvádrovce považovati, neboť již podobných 
tvarů nabývají větráním jako tyto. Ba již i ony jamky, seskupené 
jako voštiny na povrchu pískovců kvádrových, počínají se tu vyvino- 
vati. Ve vyšší poloze ovšem je kvádrový pískovec kaolinický jako dříve. 

Profil 166. 

Vrchol ostrohu mezi Kosteckým důlem a Plakánky. 305 m n. m. 
/ d. Slin tmavošedý, pokryt diluvialní hlinou žlutou 28 m 



277 



\ (2. Kvádrový písJcovec kaolinický, bílý, nahoře jemnozrnný až drobno- •j 

^ I zrnný, dole hrubozrnný. I 

%^' I 1. Skorém Icvádi-ovíi pískovec hrubozrnný, "kvéhkÝ , málo jilovitý , s bí- I -^ 

lými zrnky kaolinu v malém množství. Tmel jilovitý je šedý. y^ 

Barva pískovce světle sedá. Hrubých zrn málo, jemných a drob- r^^ 

ných zrn nejvíce. Výška kvádrových pískovců holých nad ná- I 

' \ honem as 8 m, nad cestou as 10-5 m. \ 

Cesta při úpatí skal 251'5 m n. m. (Dno údolní o 0-5 m hlouběji.) 

Krejčí ^^) rozděloval naše pásmo X. na Chlomeckém hřbetu na 
tři pásma z dola nahoru: Teplické, Březenské a (Jhiomecké. O po- 
sledních dvou připouští, že tvoří jeden celek a nechává vrstvy jejich 
střídati. Ve Hruboskalské vysočině nemá více Teplických vrstev, neboť 
od Chlomeckóho hřbetu ku Střehomi vytrácí se mu Teplické vrstvy 
tak, že potom po Jizerských vrstvách hned Březenské následují. Těmito 
Březenskými vrstvami myslí naše sliny po případě jíly souvrství Xft. 

Střehomskou dislokaci Krejčí nenašel, proto rýsuje ve Střehomi 
Březenské vrstvy pod Chlomeckými. 

Ve Hruboskalské vysočině veškery kvádry pásma X. tvoří u Krej- 
čího samostatné pásmo : Chlomecké vrstvy s podloženými Březenskými 
vrstvami. 



**j Studie, str. 140, 142, 143, obr. 39. 



Pásmo X. křídového útvaru v Pojizeří. 



60. Stráň 300 m na SZ. od Hor. mlýna. 

Profil 167. Obr.. 7^, 

Projdeme-li ještě o 120 m dále hoře dûlem, čili 300 m od Horního 
mlýna, octneme se naproti počátku lesa protější stráně pravé. Tu 
jsme již u typických kvádrových pískovců i v oboru nejspodnější 
části souvrství Xcß. Od předešlého proíilu až k tomuto profilu vy- 
tratil se v nejspodnějších vrstvách pískovců i ten trošek jílu^ který 
tam ještě byl, a bílá zrnka Ttaolinu, vyskytující se jen tu a tam 
v předešlém profilu, tvoří nyní již výhradní tmel písJcovců. Proto není 
již také barva pískovců těch světle šedá, nýbrž bílá aneb žlutavá. 
Mocnost stolic je větší, as po 1 m, a oddělují se již v typicM kvádry 
s povrchem voštinovitým. Je zde následující profil. 



Profil 167. 

Vrchol ostrohu mezi Kosteckým dûlem a Plakánky. 305 m n. ra. 

i d. Slin tmavošedý, diluvialní hlínou žlutou pokrytý 27 ??i 

■ — - 278 ^ 



m 






2. Kvádrový pískovec kaoliuícký, nahoře drobno- neb jemno- 

zrnný, hlouběji hrubozrnný, bílý. 
1. Kvádrový pískovec hrubozrnný, kaolínický, s bílými zrnky 
kaolínu, bílý neb zažloutlý. Hrubých zrn křemenných, men- 
ších hrachu, nejméně, více jemných a drobných. Zrnka kao- 
linu až jako mák velká. Rozděluje se na stolice kvádrové 
po 1 m mocností, s povrchem voštinovitým. Odtud počato 
tvoří již romantické skupiny skalní, jak to v dûlerh kvádro- 
vými pískovci tvořených bývá. To je nová facie oněch jilo- 
vitých aneb slinitých pískovců od Horního mlýna a od ě. d. 11. 
v Střehomi. Souvrství 1. a 2. odkryto zde nad cestou 13'8 m. 
j^ Vyšší kryto diluvialní hlínou. 

Cesta na úpatí skal (dno iidolní o 1 m níže). 253 m n. m. 

Ačkoliv je pískovec tento dosti křehký při povrchu, vybírá se 
již ku stavbě. 

Blížíme-li se odtud k ústí Plakánků, počínají se v pravé stráni 
také již ukazovati kvádrové pískovce souvrství Xc/3. a proti Plakán- 
kům je v nich již založen velký lom na stavební kámen. V levé 
stráni pak vždy výš a výše odhalují se kvádrové stěny skalní. 



86 



XVIL Cenèk Zahálka: 



61. Plakánky-Yesec. 

Protil 168, 169. Obr. 70, 79, 80. 



Plakánky jsou postraním důlern Kosteckého dùlu. ^^) Počínají 
u Vesce a ve vzdálenosti 2V2 '^'^^ prohlubují se při svém ústí již 
přes 60" m hluboko do povrchu zemského. Při ústí jejich je tento 
profil v levém rohu skalním po levé straně Plakánků a levé stranè 
Kosteckého důlu. 



Profil 168. 

Vrchol ostrohu mezi Kosteckým dûlem a Plakánky. 305 m n. m. 

( d. Slin tmavošedý, diluvialní hliuou žlutou krytý 23'5 m 

281-5 



I Kvádrový pískovec kaolinický, jehož jednotlivé vrstvy popíšeme v ná- 
sledujícím profilu. Tak vysoko odhaleny jsou již kvádrovce ve 
I sténě skalní, svisle nad námi strmící, že již do výšky 21 m nade 

I dnem důlu Kosteckého je vidíme. Jdou však ještě o něco výše 
a téměř až ka jich temenu jsou odkryty 27 m 

Dno Kosteckého důlu při ústi Plakánek. 254-5 m n. m. 

V příkiých stráních Kosteckého důlu lze těžko studovati vrstvu 
za vrstvou; proto se nám hodí postraní důl Plakánky velmi dobře 
k tomu, abychom poznali veškeré vrstvy souvrství Xc, zvláště když 
jsou v nich dále k Vesci i lomy otevřeny. 

Zhotovíme si tedy profil údolím Plakánky od jeho ústí až do 
obce Vesce. 



Profil 169. 

Obr. 79, 80. 
Kříž na silnici při SV. okraji Vesce. 302 m n. m. 



Diluvium. Hlína žlutá. Mocnosť stanovena dle studní ve Vesci .... ó-O m 
— 297 



-**; Někteří obyvatelé nazývají pouze tento důl od Vesce k Oboře Pla- 
kánky; jiní mimo to také důl od Obory ku Kosti, kterýžto důl v našem pojed- 
náni část Kosteckého důlu tvoří. 



X 



Pásmo X. křídového útvaru v Pojizerí. gj 

í 2. Slin tmavošedý, pod samotnou blinou diluvialni v šedý jíl 

I rozpadlý ,- až do něho sahají Vesecké studny. Pokryt i ve 

I stráni diluvialni hlínou žlutou 17-2 

\ 1. Aříre tmavošedý a šedý v tenkých deskách při povrchu, měkký, ('^2 
I střídá se s červenavým a žlutým pisčilým, poněkud sUnitým ~ 
! jUem. Odkrytý při vrcholu obecního lomu v Plakánkácb. . . 0-3 j 
2-9Ó ■ — 



8. Pískovec kaoUnický jemno- až drobnozrnný, bez vápence, 
žlutý. Zřídka s ojedinělým hrubým zrnem křemene. Vrst- 
vička při vrcholu lomu o mocnosti 0'2 

7. Haematitový pískovec jemno až drobnozrnný, červený, s tme- 
lem krevelovým v prášku. Místy nahromaděn krevel i v men- 
ších hloučkách. Vryp pískovce červený. Při povrchu mění se 
krevel v hnědel a pískovec je pak hnědý neb žlutý. Zrnka 
křemene jako vrstvě 8. Nemá vápence. Je tvrdý a pevný. 
Kde méně krevele, tam je sypcí O -^ 

6. Pískovec kaoUnický žlutý jako ve vrstvě 8 O'.ô 

b. Kvádrový pískovec kaolinický, žlutý, jemno- až drobnozrnný 
s ojedinělými hrubými zrny křemene, tvoří s hlubším 4. v lomu 
jednu stolici 1'14 

4. Kvádrový pískovec kaolinický jako 5. ale bílý 3'80 

3. Pískovec kaolinický hrubozrnný, šedý a žlutý, pevný. Po- 
dobný onomu z vrstev 4. a 5., má však červená hnízdečka 
pískovce s chudým tmelem krevelovým a kaolinovým .... 0'3 

2. Kvádrový pískovec kaolinický, hrubozrnný, bílý, s kaolinem 
v bílých zrnkách. Křemenná zrnka jsou čirá, bílá, zažloutlá, 
zaružovělá, šedá, tmavošedá. Křehký. Vzácné jsou v něm 
(v čerstvém lomu nepoznatelné polohy) koule pískovce váp- 
nitého (kvarcu). Tento je velmi pevný, tvrdý, zažloutlý, 
drobno- neb jemnozrnný. Jeví se v čerstvém lomu v mohut- 
ných kvádrech, na povrchu se větráním dělí ve stolice kvá- 
drové, menší mocnosti s oblými obrysy. Dva metry pod 
temenem má malá slepencová hnízda tvrdá, jehož zrna kře- 
mene jsou větší bráchu. Povrch kvádru voštinovitý 10"84 

— Dno obecního lomu r. 1902. 

1. Kvádrový pískovec kaolinický, hrubozrnný, žlutý s bílými teč- 
kami kaolinovými. Na povrchu voštinovitý a jamkovitý. Jako 
2. Ve spodní části Plakánků 8-92 



Dno Kosteckéko dûlu při ústí Plakánků. -Ibi-ö m n. m. 



Ve vrstvách Xcß 2. až 4. objevuje se vzácná 

Pinna decussata (velké exemplarj) 
Fucoides (vz). 



j^g XVII. čeněk Zahálka: 



62. Od Obory ku hradu Kosti. 

Profil 170, 171. Obr. 7.5, 81. 

Kostečky důl od pily Obory ku hradu Kosti je typickým ca- 
iionem. Pilíře a stěny z kvádrových pískovců složené a lesním stro- 
movím krášlené strmí tu kolmo nad úzkým dnem údolním vyplněným 
místy hladinou rybníku a ovlažovaným potokem Klenicí. Malebnost 
pískovcových skal v Žehrovské vysočině dosahuje tu svého vrcholu. 
Směr důlu není tu přímý nýbrž klikatý; jednotlivé části mají směr 
hud od JZ. ku SV., aneb od JV. ku SZ. To souhlasí se směrem 
hlavních rozsedlin, jimiž jsou kvádrové pískovce prostoupeny a dle 
nichž větrání a vyplakování pískovců se podporuje. Na svislých stě- 
nách pískovcových skal měříme tento směr hlavních k sobě kolmých 
rozsedlin : 

16 h JZ. a 10 h JV. 

Sklon celkový pískovcových vrstev je mírný a míří ku JV. 
Obnáší asi 50'. Na pískovcových kvádrech pozorujeme však ješté 
různé místní sklony, jak jsme to měli příležitost pozorovati i v jiuých 
krajinách pískovcových skal našeho útvaru křídového. Tak pozoru- 
jeme v nejvyšší poloze vrstvy vodorovné, uprostřed 5° k V. aneb 5° 
k JV., u paty skal V k JV., často 10" k JZ. při směru vrstev 20 h 
ku SZ. 

Také tyto pískovce kvádrové náleží ku souvrství Xc/3., jsou 
hrubozrnné, kaolinické, žluté a mají v sobě též partie červené co 
cihla zbarvené i v nejspodnější části souvrství. Červená barva po- 
chází od krevelu, jímž je tmel kaolinický zbarven. Větráním tvoří se 
povrch voštinovitý a mimo to ?ětší jamky uspořádány jsou v čarách 
ložných, podle nichž jde místní sklon a podle nichž pískovec snadněji 
větrá a ve kvádry se odděluje. Často je pozorovati, že při úpatí skal 
rychleji vrstvy větrají nežli nahoře, takže některé pilíře skalní po- 
dobají se obráceným komolím kuželovým a stěny stráně jako by po- 
demlety byly. 

Výška pískovcového souvrství obnáší průměrně 27 w a mění 
se místy o něco málo více neb méně dle poměrné vyšší neb nižší 
polohy dna důlního. 

V levé stráni Kosteckého důlu při ústí Semtínské rokle jeví 
se tento 



Pásmo X. křídového útvaru v Pojizeří. g9 

Profil 170. 

Vrchol Poráně. Cota 32;}. 
^ I d. Slin tmavošedý, diluvialaí žlutou hlínou, pokrytý ?,•>, m 

_ 291 



^ [ cß. Kvádrové pískovce kaolinické jako v předchozím proíilu 27 



Oh 



Dno Kosteckého důlu při ústí Semtínské rokle. 2(;4 m n. m. 

Vybrázdění několika důlů, které se sbíhají u hradu Kosti, mělo 
za následek osamocení skály, která uprostřed Kosteckého důlu nese 
romanticky položený hrad KosC. Vrchol skaliska jeho bude míti tutéž 
výšku jako souvrství Xc. po obou stranách důlu. 

Profil od hradu Kosti na východ, v levé stráni Kosteckého důlu 
nad rybníkeui je takový: 

Profil 171. 

Obr. 81. 
Temeno návrší SV. od Podkostí. 321 m n. m. 

f<< I d. Slin tmavošedý, diluvialní hlínou žlutou krytý 24 m 

|J ■ 297 



!1 

' I cß. Kvá 



Kvádrové pískovce kaolinické jako v následujícím profilu .... 22-5 m 
Vrchol hráze rybničné při hradu Kosti. 274*5 m n. m. 

63. Horní část Kosteckého důlu. 

Obr. 65- 

Kostečky důl, který jsme stopovali od jeho ústí u Střehomi do 
Kosti, pokračuje při té samé klikatosti jakou měl i dále na sever, 
vrouben jsa ustavičné kvádrovci souvrství Xc/5. V této horní části 
jeho má dno větší sklon než vrstvy pískovcové, takže při počátku 
jeho mezi Dobšicemi a Lhotou Rytířovou vystupujem již k temenu 
souvrství kvádrového, které tu, právě tak jako sliny souvrství Xď., 
pokryto je diluvialní hlínou. Temeno kvádrových pískovců Xc/3. do- 
sahuje tu 316"5 m n. m. 



64. V LilDošovickém důlu. 

Profil 172, 173. Obr. 82. 

Libošovický důl počíná u Libošovic, jde od východu na západ 
a končí se u prostředka Kosteckého rybníka do Kosteckého důlu. 



çj,^ XVII. čeněk Zahálka: 

Jím protéká Klenice, která má svůj počátek v Libošovicich a vchází 
do Kosteckého důlu. 

V pravé stráni Libošovického důlu poblíž ústí jeho, nalezli 
jsme pěkné odkrytý profil vrstev zdejších podle cesty na Křečkov a 
Lištici. 



Profil 172. 

Temeno stráně v Lištici (Kouty) nad Křečkovém. 325 m n. m. 

t ( 3. Slt/i tmavošedý, pokrytý diluvialní hlínou žlutou 13-5 ] 

I 2. Hlinitý pískovec, který je na povrchu rozpadlý ve hlinitý pí- 
sek šedožlutý s rezavými skvrnami. Zrnka písku jsou kře- 
) menná, velmi jemná, ponejvíce čirá. V kyselině nešumí. Je 
'* j poněkud mastný a tvárlivý, nadržuje vodu ve studánce ... 6*0 
1. Piskovec drobnozrnný, šedý neb žlutý, chudý tmelem, velmi | 

I křehký, tak že se mezi prsty drtí, na povrchu buď v tenké 

[ tabulky aneb v písek rozpadlý 3-3 ^ 

302 -2 



'>. Kvádrový piskovec kaolinický, jemnozrnný, s ojedinělými hru- ) 

bými zrny křemene, zažloutlý, v desky se na povrchu rozpa- 
dávající. Má místy ve tmelu haematit vtroušen; taková místa 
jsou pak červená , . . . 1'0 

4. Kvádrový piskovec kaolinický, jemno- až hrubozrnný, s oje- 
dinělými hrubšími zrny křemene, žlutý a bílý 3*3ó 

3. Kvádrový piskovec kaolinický, hrubozrnný, žlutý a bílý; bílé 

proužky střídají se v něm se žlutými a zvláště nahoře mají >;2 

šedé plátky a skvrny jilu. Snadněji se drobí než horní a dolní 
kvádr 0-5 

2. Kvádrový piskovec kaolinický, hrubozrnný, žlutý a bílý, při- 
měřené pevný, zrnka kaolinu jemná a ojediněle 2 — 3 mm 
v průměru. Zrnka křemenná velikosti hrachu jsou ojedinělá. 

Povrch voštinovitý a větší jamky v řádkách 19*3 

1. li. Kvádrový pískovec jako 2. krytý pískem s hora spadlým . . 3-0 ) 



Dno Libošovického důlu (louka) pod J. stranou Křečkova 275-05 m n. m. 



Profil tento má pro nás velkou cenu, neboť se z něho učíme, 
že již také nejspodnější vrstvy souvrství Xrř. počínají se k severu 
v pískovcové facie měniti. Srovnejme je s oněmi z profilu 169. 
v Plakánkách. , . , 



Pásmo X. křídového útvaru v Pojizeří. 



91 







Profil 169. v Plakánkách 


• 


Profil 172. u Křečkova. 




o 

a 

'S 


d 


2. Slin tmavošedý (i s dil. 
hlínou jej pokrývající). 22-2 

1. Slin tmavošedý a šedý 
střídá se s písčitým, po- 
někud slinitým jílem čer- 
venavýro a žlutým ... 0-3 


e 

.o 

TI 


3.' Slin tmavošedý (i 3 dil. 
hlínou) 1 ■{■.-) 

2. Pískovec hliniLý velmi 
jemný, šedožlutý, s re- 
zavými skvrnami, po 
zvětrání poněkud ma- 
stný 6-0 

1. Pískovec drobnozrnný, 
8 chudým tmelem, šedý 
neb žlutý, v tabulkách .3-3 




X 
o 

S 

CD 


cß 


8. Pískovec kaolinický de- 
skovitý, žlutý, jemno- 
až drobnozrnný s oje- 
dinelými hrubšími zrny, 
s vložkou haematilového l'O 


5. Kvádrový pískovec kao- 
linický, jemnozrnný s 
ojedinělými hrubšími 
zrny, místy haematitem 
zbarven 10 




Kvádrový pískovec kaolinický 
zrny 


jemno- až drobnozrnný s hrubými 
křemene atd. 





Uvážíme-li dále, že sliny pásma X. měnící se v Pojizeří po- 
stupem cesty k severu, t. j. k ústí křídové Jizery, v pískovce, pře- 
chází pak ve facie kvádrových pískovců, což jeví se v hořejším po- 
rovnání též od vrstev v Plakánkách ku vrstvám u Křečkova, tu 
možno očekávati, že i pískovce Xdl. a Xď2. od Křečkova přejdou 
na Hruboskalsku ve kvádrovce kaolinické, které nebude pak možno 
od souvrství Xc. odděliti. 



Pískovcové skály souvrství Xc, lesem porostlé, vroubí stráné 
důlu až do Libošovic. Sklon vrstev k JV. je příčinou, že se témě 
skal těchto blíží vždy víc a více dnu údolnímu, zvláště když výstup 
dna údolního je značný, až konečné v Libošovicích zapadá témě sou- 
vrství Xc. pod povrch zemský a vyšší část povrchu nad obcí opanují 
pak sliny souvrství Xd. pokryté i zde skorém všude diluvialní hlí- 
nou. Poloha výšková je tato: 



q.) XVII. Čeněk Zahálka: 

Profil 173. 

SV. -konec Libošovic při silnici. 305 m n. ni. 



x I d. Slin tmavošedý, diluvialní hlínou krytý . 11 

I ' ...^ . Kostel v Libošovicích. 294. 

•Ä I cß. Kvádrový jnskovec jako v předchozím profilu, následuje do hloubky. 

Duo důlu Z. Libošovic. 



U souvrství Xd. není tu přístupna vrstva za vrstvou. Pod di- 
luvialní hlínou jen co šedý jíl je známo. 

65. Levá stráň Žehrovského důlu u Malé Lhotky. 

Profil 174. 

Žehrovský důl, který činí rozhraní mezi Žehrovskými skalami 
a Hruboskalskem, proráží pískovcové skály, náležející hlavně souvrství 
Xť. Ze zelených lučin dna údolního, zavlažovaných Žehrovkou, 
vystupují v obou stráních svislé stěny a pilíře kvádrových pískovců, 
poseté obyčejně borovými háji a teprve nad nimi v mírnějším svahu 
ustupují k temenu vysočiny sliny souvrství X«ř., pokryté jako oby- 
čejně diluvialní hlínou s úrodnými pozemky. Kde tyto jsou, tam roz- 
troušeny jsou v nich četné samoty i vísky. Počátek tohoto důlu mohli 
bychom vyhledávati u pramenů Žehrovky již po Z. úpatí Prachov- 
ských skal u Blat. Celkový směr jeho jest SZ. Čím dále tím více 
zahloubává se do vnitra skal a zvyšuje se půvabnost jeho strání, 
zvláště mezi Mladéjovem a Podvyskří, až konečně u Zehrova opustí 
vysočinu Hruboskalskou a vchází do žirného Jizerského údolí mezi 
Mnichovo Hradištěm a Turnovem. 

Pod J. stranou obce Lužan je Žehrovský důl zvláště úzký a 
v těchto místech proražena je levá stráň jeho krátkou a příkrou roklí, 
spadající mezi Malou Lhotu a Záhorsko. V této rokli jsou četné a 
hluboko do povrchu zemského vyhloubené lomy, v nichž vybírá se 
daleko široko vyhlášený, výborný pískovec kvádrový — jménem „La- 
žanský kámen" — ku stavbě, zvláště ale ku kamenickým pracím. 

Pro svou pevnost, trvanlivost, jemné zrno, barvu bílou se žlu- 
tými proužky, je vyhledáván i pro hotovení pomníků a soch. Jediná 
vada jeho je, že neodolá žáru; ohněm popraská. Tuto vadu sladko- 
vodní pískovce kvádrové pásma I. nemají a to proto, že nemají vá- 
pence. 

Povšimněme si nyní sledu vrstev podle zmíněné rokle k Libo- 
šovicum. 



Pásmo X. křídového útvaru v Pojizeří. 93 

Profil 174. 

SV. konec Libošovic při sil nici. 305 m n. m. 

d. Slin tmavošedý, při povrchu v šedý jíl rozpadlý .")»(, 

300. Počátek rokle. 






4. Kvádrový pískovec kaolinický, drobnozrnný 3 ojedinělými hrub- 
šími zrnky křemene, s jemnými bílými zrnky kaolinu, bílý a 
žlutý, křehký. 

3. Kvádrový pískovec kaolinický, hrubozrnný, žlutý a bílý. 

2. Kvádrový pískovec kaolinický (Lažanský kámen), jemnozrnný, 
místy i drobnozrnný, bílý neb bílý se žlutými proužky, s velmi 
jemnými černými zrnky (glaukonitu ?). Zrnka křemenná jsou 
čirá, bílá, šedá, zarůžovělá. 

1, Kvádrový pískovec kaolinický, hrubozrnný, bílý. Povrch vošti- 
novitý i s většími jamkami v řádkách. 

Dno Žehrovského důlu pod Žalany. 258 m n. m. 

Také v tomto profilu nejsou vrstvy Xd. dokonale přístupny. 

66. Podvyskrí — Dehetník. 

Profil 175. Obr. 65. 

Povšimněme si vrstev v levé stráni Žehrovského důlu, dále na 
SZ. od předešlého profilu, podle silnice, která vede od mlýna Pod- 
vyskrí vzhůru k Dehetníku. Pozorujeme zde tu zvláštnost, že jsou 
tu v druhém tarasu pískovcovém i pískovce vápnité s pevnějšími la- 
vicemi téhož pískovce. 

Profil 175. 

Vrchol stráně me zi Podvyskrí a Dehetníkem. Cota 349 ?)i n. m. 

Diluvium. Hlína žlutá im 

345 



[ d. Slin tmavošedý, pod diluvialní hlínou zvětralý a co šedý jíl 

známý . 10'5 m 

334-5 



XI 
o 



PL, 



I 



j 3. Kvádrový pískovec kSLolinický, hily neh žlutý, jemnozrnný, sypký, 
místy zachovalý, místy v písek rozpadlý na povrchu. V nej- 
vyšší poloze limonitové destičky pískovcové. 
2. Pískovec váp)nitý, jemnozrnný, šedý, v desky se rozpadávající 
s Fucoidy. Má v sobě tvrdé a pevné lavice vápnitějšího pískovce 
(kvarce) s uhelnými drobty. Tyto lavice ostřeji vystupují z po- 
vrchu mezi zvětralými vrstvami deskovitého pískovce v němž 
uložen. 

Vrstvy 2. a 3. tvoří zde druhý taras v terainu. 
1. Kvádrový pískovec kaolinický, jemnozrnný, bílý neb žlutý. Tvoří 
prvý vyčnívající taras nad úpatím stráně z mohutných holých 
kvádrů složený. Na samém úpatí zahalen pískem shora spadlým 
y a splaveným. 



Dno Žehrovského důlu u mlýna Podvyskrí. Cota 250 m n. m. 



04 



XVII. Cenèk Zahálka: 



Také pláň mezi Dehetníkem, Dobšicemi a Lhotou Rytířovou má 
pod mocnou diluvialní hlínou šedý jíl, zvětralý to slin souvrství Xfř. , 
lilouběji deskovitý tmavošedý slin. > 



67. Zehrovské skály. 

Profil 170. 

Do značné výše zvedají se pískovcové skály nad Zebrovém a 
Skokový. Dno údolní mezi Olešnicí a Žebrovém vyplněno je sliny 
souvrství Xba. až po úpatí skal. Souvrství Xd. se svými sliny spla- 
veno je mezi Podvyskři a silnicí Kostečkou v Zebrovských skalách, 
Sestrojíme profil od dna údolního v Žebrově přes Žebrov na vrchol 
Skokovských skal porostlých rozsáhlými lesy. 

Profil 176. 

Vrchol Skokovských skal V. od silnice do Kosti. 354 m n. m. 

. í Kvádrové pískovce kaolinické, jemnozrnné až drobnozrnné, bílé neb 
I "^ I zažloutlé, vyplňují krajinu mezi silnicí Kostečkou a Žehrovským 
dûlem v rozervaných skupinách skalních a osamocených pilířích. 

c !"* I Rozsáhlé lesy pokrývají jejich rozlohu 94 w 

260. Okraj lesa u Obory. 



y. 



ba.. Slin tmavošedý, na povrchu v šedý jíl rozpadlý v oboru obce Že- 
brová od Žehrovky až k úpatí skal s mokrými půdami 17 m 



Dno údolní v Žebrově. Cota 243 m n. m. 



68. Příhrazy. 

Obr. 67. 

V podobných poměrech jako u Žebrová, nalézáme pásmo ,X. 
u Příhraz, jen že ve vyšší poloze. Souvrství slinu na úpatí skal sahá 
při V. straně obce ku 270 m n. m. a v hájemství Arnoštickém až 
ku 290 m n. m. Ovšem jsou nejvyšší polohy těchto slinu pokryty 
pískem s hora splaveným. Temeno pískovcových skal kvádrových do- 
stupuje na Kobylí hlavě, J. nad Příhrazy 362 m n. m. a v Chodové 
až 380 m n. m. Poslední místo je v hájemství Arnoštickém Z. od 
Příhraz. 

V Příbrazských skalách olesněnýcb jsou zajímavé partie skalní : 
Kobylí hlava, Mnich, Na Hynstech, Černé Louže, Hrázka, sluj Krtoln, 
Staré Hrady, Chodov. 



Pásmo X. křídového útvaru v Pojizeří. 95 

Tak postoupili jsme sledováním \rstev pásma X. až ku stráním 
pojizerského údolí u Mnichova Hradiště. V okolí Mnichova Hradišto 
známe již základ pásma X. ; bude tedy. Studium profilu od základu 
pásma X. přes Dnebožské stěny na vrchol Mužského zvláště poučné, 
j)oněvadž tu budou přístupny skorém všecky vrstvy pásma X. Bu- 
deme moci posouditi mocnost pásma X. Čedičová Mužská hůra dosa- 
huje výšku 462 m n. m. Pro značnou tuto výšku je široko daleko 
viditelná a s vrcholu jejího překrásná se jeví vyhlídka do dálného 
okolí, zvláště lze pěkně přehlédnouti Vysočinu Hruboskalskou. 



69. Hoškovice—DneíDohy— Mužský. 

Profil 177. Obr. 67. 

Při popisu pásma IX. v okolí Mnichova Hradiště, poznali jsme, 
že je v okolí města nejvyšší poloha pásma IX. rozšířena. Sledovali 
jsme ji až do Hoškovic (Profil 97.), kde na ní spočívá již pásmo X. 
Souvrství Xa. nebylo tu odkryto, ale nejblíže mladší vrstvy souvrství 
X&. při východní straně Hoškovic v břehu dráhy u strážného domku. 
Jsou to sliní/ na povrchu úplně v šedý jíl rozpadlé. Ty sledovati lze 
v nízkém hřbetu do Dneboh a odtud do Kavčin. Proti číslu domu 31. 
v Kavčinách jsou odkryty slim/, bohaté zkamenělinami. To je známé 
naleziště zkamenělin u různých geologů. V rokli Peklo, která se tu 
končí, lze pozorovati dle močálovité půdy pískem pokryté, že slin po- 
kračuje ještě výše až ku studnici, kde je počátek vodovodu pro zámek 
Mnichovo-Hradišťský. Studna ta založena je ve slinu na samém úpatí 
mohutných stěn kvádrových pískovců. Úzkou a příkrou lesnatou roklí 
Ivlamornou, okolo studny přilehlých Hradů, projdeme kvádrovými pí- 
skovci veliké mocnosti až vyjdem nad druhým tarasem jejich do oboru 
diiuvialní hlíny, která v mírnějším již svahu pokrývá slin Xd. na 
lípati čedičové kupy Mužské Hůry. 

Dle popsaného směru sestrojili jsme tento profil. 
Profil 177. 

Vrchol Mužské Hůry. 462 m n. m. 

M\ Cedic olivinický, černý, sloupovitý, skládá kupu Hůry , 42 m. 

4-20 ' ■ 



96 



XVII. Cenèk Zahálka: 



í SHn tmavošedý, hlinou diluvialní po Z. straně kupy pokrytý. 



(1. 



Na něm rozkládá se obec Mužský 44 

, 376 



cß- Kvádrový pískovec kaolinický, jemnozrnný neb drobnozrnný, bé- 
lavý, šedý neb nažloutlý, chudý tmelem, sypký, na povrchu 
voštinovitý, místy i velkými důlky vyhlodaný. Tvoří vyšší taras 
pískovcových stěn v Klam orné • . 30 

Studna Hradů. 



8 I Kvádrový pískovec kaolinický jako horní s povrchem voštinovitýni 
-I-' v mohutných stolicích, pilířích, stěnách; tvoří nižší taras pískovců 

^j v Klamorné 60 

Studna vodovodu. 286 



o) 



Í3. Slin tmavošedý, dosti písčitý, vodu nadržující. Pokrytý pískem 

s vyšších pískovců splaveným v Pekle i 16 

č. d. 31. \ 



(^ 



Slin deskovitý, tmavošedý se žlutavě šedými skvrnami při po- 
vrchu šedý do žlutá s tmavošedými skvrnami. Dosti mikro- 
skopického čirého písku křemenného, málo muskovitu, pyritu 
a glaukonitu. Po vypláknutí objeví se dosti foraminifer, zvláště 
Cristellarii rotulat a Báirdií {suhdeltoidea). Bohatý zkameněli- 
nami. Skořápky bývají vápnité, bílé. Na povrchu jsou vrstvy 
v šedý jíl rozpadlé. V břehu proti domku č. 31. u Kavčin, při 

ústí rokle Peklo přístupný 7'5 

262 

SlÍ7i tmavošedý na povrchu v mastný, šedý jíl rozpadlý. Dosti 
jemného písku má. Od železniční tratě v Hoškovi cích ku stráž- 
nému domku tamtéž, přes obec Dnebohy až ku počátku rokle 

Peklo u Kavčin 21 

\a. Nepřístupné glaukonitické sou\rství, více než 1" — ) 

Základ : Pásmo IX. souvrství d. v Hoškovicích 240 m n. m. 

O vrstvách našeho souvrství Xba2. zmiňuje se již Krejčí. ^^) Po- 
važoval je za Březenské vrstvy (totiž za naše pásmo IX. v Březně 
u Loun) a nalezl v nich: zvláště hojně Scaphiées Geinítm, Scaphite- 
auriius, Baculites, Nucula semilunaris, Nucula siliqua a Bourguefocrinus 
ellipticus. 

Také Friö^^) souvrství toto za Březenské vrstvy považoval 
a podrobil je důkladnému studiu palaeontologickému. Jmenuje z nich : 

Špatně zachované zbytky ryb. Scaphites auritus. 

Placenticeras D'Orbignyanus? Baculites. 

Scaphites Geinitzi. Helicoceras Reussianum. 

") Studie, str. 140. 

") Březenské vrstvy, str. 37. 



Pásmo X. křídového útvaru v Pojizeří. 



97 



Turritella multi striata. 
Natica vulgaris. 
Turbo decemcostatus. 
Piissoa Réussi. 
Solarium baculitarum. 
Aporrhais megaloptera. 
Aporrhais subulata. 
Aporrhais arachnoïdes. 
Rapa cancellata. 
Mitra Roemeri. 
Cerithium fasciatum. 
Acteou elongatus. 
Cylichna cylindracea. 
Deutalium glabrum. 
Isocardia sp. 
Cardium semipapillatum. 
Cardita tenuicosta. 
Astarte nana. 
Nucula pectinata. 
Niicula ovata. 



Leda siliqua. 
Corbula caudata. 
Area undulata. 
Area bifida. 

Leguminaria truncatula. 
Venus laminosa. 
Tellina concentrica. 
Avicula Geinitzi. 
Avicula glabra. 
Avicula pectinoides. 
Pinna nodulosa. 
Inoceramus Cuvieri. 
Pecten Nilssoni. 
Hemiaster sp. 
Stelaster. 
Trochocyathus. 
Frondiculaiia inversa. 
Frondicularia angusta. 
Flabellina elliptica. 
Cristellaria rotulata. 



K tomuto seznamu připojuji ješté: Inoceramus Brongniarti a 
Holá ster sp. 

70. Bosen— Yalečov hrad. 



Kvádrové pískovce Dnebožských stěn, které jsme poznali v pře- 
dešlém profilu, pokračují ve svislých skorém stěnách ku hradu Vale- 
čovu nad Bosní. Díváme-li se s protější (pravé) stráně pojizerské nad 
Klášterem Hradištěm, ku př. od Jiviny, na Dnebožské stěny, je viděti 
zřetelně, jak zapadají k Valečovu a Kněžmostu, třebať dle těchto stěn 
nesměřuje sklon, neboť ten jde ku JV. Podobný profil jako z Hoškovic 
přes Dnebohy na Mužský jeví se z Mnichova Hradiště podle silnice 
do Bosně a pak vzhůru do stráně, kde je hrad Valečov. Hradiště leží 
na nejvyšším souvrství Wcl. pásma IX. až ku nádraží České severní 
dráhy. Za nádražím podle silnice okolo Dobré Vůdy do Bosně shle- 
dávííme se se šedými jíly, rozpadlými to sliny souvrství Xď. Na roz- 
hraní mezi IXcř. a Xď. má býti glaukonitické souvrství Xí?., které 
tu však přístupno nebylo. Nad Bosní zvedají se již stěny kvádrového 

Věstník král. české společnosti nauk. Třída II. 7 



(,g XVII. Čenék Zahálka: 

pískovce Xc. a ve výši 354 m n. m. strmí na nich zříceniny hradu 
Vaíečova. Ješté o něco výše nad hradem zakončují se pískovce, ne- 
jsouce pokryty souvrstvím Xd. 

71. KomároYská kotlina 

Profil 178, 179. Obr. 67. 

Vysočina Žehrovských skal pískovcových mezi Žehrovkou, Bosní, 
Kněžuiostem a Malobratřicemi je ve středu svém valně rozrušena. 
Nejen souvrství sh'nů Xíř., ale i veškery pískovce, hlavně ku souvrství 
Xr. náležející, jsou denudovány až ku slínům Xba. ve větší rozloze 
plošné, čím vznikla kotlina mezi obcemi a osadami : Branžež, Vepřsko, 
Zakopaná, Srbsko, Komárov, Nová Ves. Má délku 3 lem, šířku sotva 
1 hn. Dno této kotliny složeno je ze slínů poněkud písčitých, při 
l)ovrchu v písčitý jíl proměněných, pouze při středu v Křinči malé 
skalisko pískovce se ještě zachovalo. Kol dokola vroubena je kotlina 
úhlednými skalami pískovcovými. Na mokrých loukách dna kotliny, 
které živí také rybník Velký Komárov, vzniká potok Koprník. Poloha 
vrstev je tu následující. 

Profil 178. 

Vrchol vrchu Vepřsko. Cota 342 m n. m. 

í 5i [ Kvádrový pískovec kaoliuický, jemnozrnný, bílý, místy zažloutlý, 
• I +.' křehký. Místy se drobí tak, že se kope na písek, místy poněkud 

o I o 1 pevnější, tak že se z něho hotoví kvádry ku stavbě 82 m 

s; >260? Silnice u Vepřska. 



Ph 



Slin poněkud písčitý při povrchu v šedý jíl rozpadlý. Nadržuje vodu. 
! "■ V jeho oboru mokré louky 12 m 

Dno kotliny v nejnižší poloze u rybníka Velkěho Komárova. Cota 248 m n. m. 

Na vrchu Vepřsku není úplná mocnost kvádrových pískovců za- 
chována. 

U Srbska lze sledovati kvádrové pískovce až ku jich temenu 
zachovanému. Ku př. ze Srbska k severu. 

Profil 179. 

Obr. 67. 
Temeno kvádrových skal S. nad Srbskem. 343 m n. m. 



C j ^. kvádrový pískovec jako v předešlém profilu 80 1 

+) 263 Srbsko. ' I 



=il 2. Půda „černava^ kryje polohu kvádrovce nejspodnějšího 
j ^ 1. Fisek žlutý kryje nejspodnější polohu kvádrového písko 



1 



nejspodnější polohu kvádrového pískovce 

260 



^ba. Fisciiý jíl dle výroku obyvatelstva následuje. Vodu nadržuje. 



Pásmo X. křidového útvaru v Pojizeří. 99 

Při sklonu vrstev ku JV. je přirozeno, že kdybychom navštívili 
temena skal pískovcových po J. strano Srbska, nalezneme je níže, 
ku př. u Kamenice ve výši asi 330 m- a. m. 



72. Hrad Zásadka— Sychrovek— vrch Kácov. 

Profil 98. Obr. 53, 54. 

Vrstvy pásma X. od hradu Zásadky přes obec Sychrovek až na 
vrch Káčov popsali jsme v profilu 98. při pásmu IX, Souvrství Xa. 
není tam přístupno. V následujícím souvrství Xö. v podobě jilovitébo 
slinu tmavošedého, výše šedého, jeví se vzácné stopy po zkameně- 
linách v bílých zlomcích skořápek. O jeho proměnách vyvřelým če- 
dičem v bol a porcelanjaspis pojednáváme zvláště. Souvrství Xc. 
složeno je z kvádrového pískovce se zrnky kaolinu, chudého tmelem 
hlinitým. Vápenec snad se z něho již vyloužil. V kyselině více nevře. 
Dobýval se v lomech ku stavbě. Nejvyšší souvrství, jež je proměněno 
a velmi proniknuto z části i obaleno čedičem, bude asi náležeti hor- 
nímu souvrství Xc. Také o jeho proměněných vrstvách v porcelan- 
jaspis a „kačovák" pojednáváme zvláště. Podle všeho střídaly se 
v souvrství tom vrstvy pískovce podobné petrograficky zdejším kvá- 
drovým s pískovcem deskovitým, jehož tmel byl bud slinitý neb jilovitý. 



73. (Mnichovo Hradiště)— Podol— vrch Káóov. 

Obr. 54. 

Mezi Mnichovo Hradištěm a Podolem pokrývá diluvialní žlutá 
hlína nejvyšší souvrství IXcř. Na některých místech, kde se silnice 
obě obce spojující, do povrchu hlouběji zarývá, tam vycházejí v břehu 
silnice rezavé desky vápnitého pískovce IXcZ. na povrch. Před obcí 
Podolem pátral jsem po prvé vrstvě, která by z oboru pásma X. nad 
souvrstvím YLd. uložena byla, poněvadž se Schlönbach^^) zmiňuje 
o své Ostreové vrstvě v Podole. Nepodařilo se mi však odkrýti sou- 
vrství Xíř. Myslím, že Schlönbach počítal ku své Ostreové vrstvě 
i nejblíže vyšší vrstvy ze souvrství XĎ., kde mu naše souvrství Xa. 
zrovna přístupno nebylo, jak jsem to i na jiných lokalitách jeho seznal. 
Diluvialní blina neb mocná ornice zakrývají styk obou pásem. Za to 



"j Die Kreideformation im Iser-Gebiete. Verhandl. d. k. k. geol. Reicbs- 
anst. 1868. S. 253. 

7* 



,p.rv XVII. čeněk Zahálka: 

nejblíže vyšší jilovité sliny souvrství X&. přístupny byly před obcf 
Pt.dolem, v obci samé, na cestě z Podola do Sychrovka, jakož 
i v příkrých svazích vrchu Káčova nad Podolem, kde pošinování 
zvětralého slinu v podobě jilovitých hrází ve velkých rozměrech se 
děje. I zde najdeme nad slínem kvádrovce souvrství Xc. a konečně 
v nejvyšší kupě čedičové proměny nejvyššího souvrství Xc. jako 
v předchozím profilu. 



74. O čedičové erupci v Sychrovku. 

Profil 98. Obr. 53, 54. 

Severně od Mnichova Hradiště zdvihá se mezi obcemi Sychrovkem 
a Podolem vrch Káčov. Je podlouhlý a směr podélné osy jde od JV, 
ku SZ. Na temeni jeho nalézáme plno stop po proměněných pískovcích 
pásma X. následkem vypálení, aneb lépe řečeno upražení vyvřenim 
čediče. Totéž jeví se v západním boku Káčova mezi Sychrovkem 
a Bažantnicí. Čedič sám strmí ve špičaté trosce na nejseverozápad- 
nějším konci temene, objímá svými sloupy na témž místě proměněné 
vrstvy pískovců pásma X. a pokračuje po SZ. boku valně z povrchu 
již vylámaný skrze obec Sychrovek pořád ve směru SZ. a přetíná 
silnici tamnější. Pod silnicí nedaleko ovčína hradu Zásadky, lámal se 
r. 1901, kdež styk jeho se slinitým jílem pásma X. pěkně byl odkryt. 

Erupce tato zasluhuje bližšího povšimnutí. Mocnou rozsedlinou 
směrem od JV. ku SZ. vyvřel olivinický čedič barvy černé od Káčova 
přes Sychrovek vrstvami křídového útvaru. My vidíme jej na povrchu 
prostupovati pouze v oboru nejvyššího pásma X., skrze slinité jíly a 
kvádrové pískovce. 

V dolním Sychrovku pod silnicí otevřen byl v lomu r. 1901 
v podobě žíly, jejíž šířka nebyla úplně odkryta, až do hloubky 8 m. 
Z čediče tloukl se štěrk na silnice. Čedič byl ve styku se slínem 
jilovitým a tvořil žílu směru již popsaného, která byla o úhel 60^ 
skloněna ku JZ. Při této JZ. straně byl sUn jilovitý as 20 až 30 cm 
od žíly čedičové velmi jemně písčitý, barvy šedé, úplně zachovalý. 
Šuměl v kyselině jako odjinud. Při čedičové žíle asi v šířce 20 až 
30 cm je tento slin jilovitý tvrdší, tmavošedý až černý. 

V kyselině vře ještě dosti. Nebyl tudíž čedič při vy vření již 
tak horký, sice by byl sliuitý jíl ještě více změněn a zbaven kyseliny 
uhličité. Ovšem je také možné, že byl vápenec při vyvření čediče 
rozložen, avšak později zase infiltrován. Mezi tímto ztvrdlým jílem 



Pásmo X. křídového útvaru v Pojizeří. IQ] 

a Čedičem bývá místy žilka tvrdého, černého slinu jilovifého, který také 
ještě v kyselině vře. Na to následuje čedič sloupovitý, černý. Sloupy 
jdou kolmo ku styčné ploše slinu. Nèkde je v koule rozpadlý. Má 
malá zrnka vápence krystal 1 in ického čirého neb bílého, velikosti máku, 
zřídka větší. Za sloupovitým čedičem následuje koulovitý černý čedič 
olivinický spolu s holém černošedým a černým sprovázený. Tento 
v kyselině nevře. V čediči koulovém uzavřeny jsou kusy tmavo- 
modrého porcelanitu. Ten v kyselině též nevře. Také posledně jme- 
nované dva nerosty jsou proměny slinu jilovitého pásma X., a sice 
největší. Lze tu sestaviti stupnici proměněného slinu, a sice : 

1. Slin jilovitý, ztvrdlý, tmavošedý až černý. 

2 Bol černošedý až černý. 

3. Porcelanit tmavomodrý. 

Jak mocná je žíla eruptivná a jak zakončena na straně SV., 
nevíme. 

Podle opuštěných lomů lze souditi, že čedičová žíla pokračuje 
na Káčov, po jehož SZ. straně posud se láme. V SV. konci temene 
Káčovského vrchu jest opět zajímavě odkryta žíla čedičová. Při samém 
vrcholu rozlévá se též poněkud na obě strany JZ. a SV., nabývajíc 
poněkud tvaru kupy. Vrchol čedičové kupy naznačen jest již jen 
malým zbytkem špičatého skaliska, které buď sesutím aneb lámáním 
snadno může vzíti za své, čímž vrchol Káčova o 6 m klesne ve své 
výšce. Pod tímto skaliskem obaluje sloupový čedič proměněné vodo- 
rovné vrstvy pískovců pásma X. Asi 12 vrstev pískovců se tu střídá 
pravidelně za sebou. Mají úhrnnou mocnost 4"5 m. Jedna vrstva náleží 
proměněnému pískovci podobného petrograficky kvádrovému z Xc, 
který tu sluje Jcačovský kámen aneb zkrátka kačovák. Budeme jej tak 
jmenovati k vůli snadnějšímu dorozumění. Druhá vrstva je podobna 
porcelanitu, třetí je kačovákem, čtvrtá porcelanitem atd. Kdežto sloupy 
čedičové, obalující tyto vrstvy nahoře a po stranách, leží vodorovně, 
jsou sloupy čedičové pod těmito vrstvami svislé, ku vrstvám kolmé. 

Kačovák je horkým čedičem upražený bývalý pískovec drobno- 
zrnný tu a tam s hrubším zrnem křemene, který byl již před vy- 
vřením čediče bud! porovitý aneb měl tmel vápencovitý. Působením 
horkého čediče upražila se drobná zrnka křemenná. Nejsou více čirá, 
jak bývala, nýbrž bílá a křehká. Vetší zrna mají jen povrchovou kůru 
tak proměněnou, uvnitř je čirý křemen zachován. Pro tuto proměnu 
křemene dá se kačovák snadno na moučku bílou umlýti (rozetříti). 
Měl-li pískovec původně co tmel vápenec, pak působením vyvřelého 
čediče prchla kyselina uhličitá a zbyl po vápenci kysličník vápenatý 



iQ9 XVII. čeněk Zahálka : 

a pískovec stal se porovitým. Proto je kačovák mnohem lehčí nežli 
obyčejný pískovec. Také by se tím vysvětlovalo, proč kámen ten, jehož 
se užívá ku stavbě jezů, ve vodě tvrdne. Příčinou toho byl by onen 
kysličník vápenatý spolu s ostatní hmotou kačováku. Zasluhuje tedy 
kámen tento bližšího povšimnutí v technických kruzích. Měl by býti 
chemicky a technicky vyzkoušen, zdali by se nedal upotřebiti podobně' 
jako tras z okolí Laašského jezera v Porýnsku. 

Porcelanit, který se střídá s kačovákem (viz profil 98. Neogen, 
souvrství 2.) je tence deskovitý bývalý pískovec jemnozrnný s větším 
množstvím tmelu, snad jilovitého. Tento tmel chránil při erupci čedi- 
čové zrna křemenná před větši proměnou. Zrna křemenná zdají 
se býti neporušena. Není porovitý, má váhu přiměřenou podobným 
pískovcům neporušeným, barva jeho je jako u porcelanitù rozmanitá: 
žlutá, hnědá, modravá, tmavošedá, skoro černá. Poněvadž je vnitřní 
sloh jeho jemnozrnný a není tak vypálen jako sliny a jily útvaru kří- 
dového v Českém Středohoří, tak se ovšem od porcelanitů Středo- 
horských poněkud liší. Nemá také tak lasturového lomu. 

Znamenitý kačovák nalezli jsme v lomu p. Jos. Ferkla mezi 
Sychrovkem a Bažantnicí v západním boku vrchu Káčova. Tam kvá- 
drový pískovec pásma X. souvrství Xc, jejž poznamenali jsme v pro- 
filu 98. čísly o. a 4., proměněn je vyvřením čediče v kačovák barvy 
bílé (předešlý jde více do žlutá) a veskrz je sloupkovitý. Sloupky 
jsou 4 , 5- až 6boké a zapadají k JZ. Styk s čedičem tu viděti není. 
V jednom kusu viděl jsem negativní otisk neurčitelného hlavonožce, 
dle zevrubného pak popisu skalníků byl tu též nalezen Ammonit. 
Tohoto kačováku užívá se v okolí jako výborného stavebního kamene 
a ku stavbě jezů, kdež prý ve vodě tvrdne. Poněvadž je lom p. Ferkla 
dosti rozsáhlý a čedič v kontaktu s kačovákem viděti není, následuje 
z toho, že žár vyvřelé hmoty čedičové byl vysoký. 



Krejčí 2^) má naše pásmo X. na Káčově za Teplické (X.), Bře- 
zenské (IX.) a Chlomecké (X.), neboť píše: „Osamotnělým zbytkem 
Chlomeckého pískovce je vrstva pískovce na vrcholu Káčova, severně 
od Mnichova Hradiště, kopci to v geologickém ohledu velmi zajíma- 
vém, an se na úbočích jako od Jizery k temenu, nejenom pásma Ji- 
zerských, Teplických, Březenských a Chlomeckých rozeznati dají, nýbrž 
i čedič celý tento vrstevní sled proráží." 

^^} Studie, gtr. 143. 



Pásmo X. křídového útvaru v Pojizeří. 103 

Hruboskalsko a Troskovicko. 

Jak již uvedenO; odděluje obě tyto vysočiny Roketnicltý dul ; 
podle něho jeví se vržení vrstev. Vrstvy* po straně Troskovické jsou 
níže vrženy proti ,straně Hruboskalské. Je to zvláště nápadně pozo- 
rovati v pravé stráni Žehrovského dûlu od Semína ku Vyskři, sestro- 
jíme-li profil od Všeně přes Pohoř a Vyskeř na Semín atd. 

V obou vysočinách je sklon vrstev JZ. Poněvadž je však v Že- 
hrovských skalách sklon vrstev JV., spadá na rozhraní obou skupin 
obrat v tektonice vrstev. Na rozhraní tomto je Žehrovský dul. Při 
sestrojení profilů z Žehrovských skal do Hruboskalska nebylo pozo- 
rovati u Žehrovského dûlu nápadného vržení, proto možno považovati 
Žehrovský důl jen za puklinu dislokační. 

Poněvadž hlavní rozsedliny skalní jdou dle sklonu a sméru 
vrstev, řídí se dle těchto směrů též většina žlabů, roklí a důlů obou 
vysočin. 

75. Podsemínský mlýn, Semín. 

Profil 180. Obr. 73. 

Od Podsemínského mlýna sledujme vrstvy pásma X. ku dvoru 
Semínu. Podle cesty procházíme kvádrovými pískovci, hlavně sou- 
vrství Xc. přináležejícím. Výše kryje diluvialní hlína žlutá opět šedý 
jíl zvětráním slinu Xd. povstalý. Ve větší hloubce je deskovitý slin 
zachován. 

Profil 180. 

Semín dvůr (vrata) při temenu stráně. 320 m n. m. 

ti Slin tmavošedý, pod diluvialní blinou v šedý jíl rozpadlý. Po celém 

s I prostranství mocnou diluvialní blinou pokrytý 25-2 m 



294-8 



,^ 3. Kvádrový pískovec, kaolinický, jemnozrnný, místy, zvláště 
uprostřed poněkud i drobnozrnný, bílý a zažloutlý, pevný 
zvláště spodní, jako Lažanský kámen v protější stráni ... 24 
< 2. Kvádrový pískovec kaolinický, hrubozrnný, žlutý neb bílý, 

dosti pevný 5-8 

265. Hráz rybníka. 



^^ 1. Kvádrový pískovec jako 2. pokračuje až ke dnu důlnímu . . 3'4 j 
Dno Žehrovského dûlu na louce při Podsemínském mlýně . . 261*6 m n. m. 

V podobných poměrech, jako v levé stráni, vystupují vrstvy 
pásma X. i v pravé stráni Žehrovského důlu- 



jQ. XVII. čeněk Zahálka: 

Sklon vrstev v Troskovickém oddílu vysočiny Hruboskalské smě- 
řuje ku JZ. Měli bychom tedy shledati souhlasné vrstvy pásma X. 
itod Lažany v téže asi výši. Zatím však je nalézáme hned za Roket- 
uickým dňlem mnohem výše. To by ukazovalo k tomu, že Roketni- 
ckým dûlem je naznačena dislokační rozsedlina, podle níž Hrubo- 
skalsko áo větší výše vrženo bylo nežli Troskovicko. 

76. Yysker. 

Profil 181. Obr. 65, 68. 

Ze Žehrovského důlu v Poddoubí a sice od Mlýna Podvyskří 
vzhůru do obce Vyskře a odtud až k vrcholu vrchu stejnojmenného 
známy jsou veškery vrstvy zdejší stráně. Ty, které pokryty jsou pů- 
dou neb stavbami, jsou známy zdejšímu obyvatelstvu, jehož laskavostí, 
jakož i vzorky ze studny asi 24 m hluboké, pod č. d. 22, založené, 
umožněno mi sestaviti tento 

Profil 181 

Vrchol vrchu Vyskře. 465 m n. m. 



Čedič olivinický éern}^, sloupovitý, při vrcholu. Hloubš čedičová droha 
šedá, se sloupy olivinicMho Čediče černého, jenž se v lomu vy- 
bírá ku Tiýrobě silničního štěrku a s kusy proměněného pískovce 
kvádrového pásma X., shodného s Jcačovákem (viz či. 7i.). 
404-7 u č. d. 80. 



í d. Slíu tmavošedý, s četnými zlomky drobných lastůrek, jichž sko- -i 

řápky jsou bílé. Zaujímá polohu od č. d. 80 až za JZ. okraj 

obce . • 66-7 

338 ■ 



X 



( 3. Pískovec deskovití) rezavý, limonitem proniknutý (přístupný 
dále nad silnicí k Olešnici) zakončuje druhý taras na horní 
straně. 
2. Kvádrový pískovec kaolinický, jemnozrnný žlutý neb bílý, 
sypký, v nejvyšší poloze s hrubšími zrny křemene, až jak 
+ 1 hrách velikými. Tvoří druhý taras ve stráni zdejší, bývá di- 
^» luvialní blinou dosti pokrytý a z povrchu tak nápadně ne- 
vystupuje 25*5 

1. Kvádr ovil pískovec kaolinický, jemnozrnný, bílý neb žlutý, vy- 
stupuje v mohutných pilířích holých na povrch a tvoří prvý 
taras pískovcový ve zdejším Zehrovském důlu. Úpatí jeho 
pískem splavenj^m zakryto 61-5 

Mlýn Podvyskří. — — 

Alluvialni náplav písčitý dna údolního zakrývá hlubší vrstvy . . . . . . 1'0 

Dno Žehrovského důlu u mlýna Podvyskří. 250 m n. m. 



Pásmo X. křídového útvaru v Pojizeří. 205 

Mimo náš profil jsou sliny souvrství Xcř. kolkolem hory Vyskře 
často diluvialní hlínou žlutou pokryté a pod samou hlínou neb na 
povrchu zemském jsou v šedý jíl rozpadlé. Schopnost vodu nadržo- 
vati mají všude. 

Krejčí^") a Frič*°) ve svých profilech vrchem Vyskeř neuvádí 
náš slin o mocnosti 66'7 m souvrství X(Z., nýbrž jen kvádrový pískovec 
Chlomeckých vrstev a čedič jej prorážející. V textu však se Krejčí 
o slinu zmiňuje, tak jako na Mužské Hůře, Fric rovněž se v textu 
o něm zmiňuje (str. 35.), omylem však píše, že má za pokrývku Chlo- 
mecký kvádr. 

77. Žehrov, Olešnice, Pohoří. 

Profil 182. 

Jdouce od Poddoubí při úpatí pískovcových skal směrem k Oleš- 
nici, brzy shledáme, že vyjdou tyto úplně na povrch a že se počne 
pod nimi ukazovati slin souvrství Xď, I tento vystupuje značně výš 
a výše, tak že jej shledáme skládati rozsáhlé úpatí stráně od Zehrova, 
přes dvůr Borčice, obec Olešnici až pod kvádro vce u Pohoří. Na po- 
vrchu jsou ovšem sliny ty v šedý jíl rozpadlé a v krajině mezi Že- 
brovém, Zďárem, Doubravou, Dařenicemi, Plavkonicemi, Všeny a Oleš- 
nici pokrývá je diluvialní jizerský štěrk. Tento štěrk složen jest ze 
šedého a žlutého písku křemenného, v němž vězí oblázky zelenavého 
phyllitu a bílého křemene. Mezi Olešnici a Žebrovém je 3 m až 5 m 
mocný. Od Žehrova přes Olešnici až na Pohoří jeví se tento 

Profil 182. 

Pohoří, obec a temeno hřbetu V. od obce. 376 m n. m. 

í d. Slin tmavošedý, pokrytý diluvialní hlínou žlutou ...... 32 m 

— 344 ^ ■ '. 



X 



í 2. Kvádroví/ pískovec kaoliuický, chudý tmelem, jemnozruný, bílý, | 

I sypký. V nejvyšší poloze má desky pevnější železitého pískovce, j 
Qj_; Tvoří vyčnívající pilíře ve stráni. i 

o,^ ^ I 1. Kvádrový pískovec kaolinický, chudý tmelem, drobnozrnný až hrubo- 
E I zrnný, bílý neb žlutý, sypký. Někde tak sypký, že se z něho kopá 

( písek. 

as 290 



* I Slin, na povrchu v šedý jíl rozpadlý. Pod samými skalami pí- 
-\-l skovcovými zahalen pískem s hora splaveným; mezi Olešnici a 
»c I Borčicemi diluvialním štěrkem jizerským 47 m 



Dno údolní v Žebrově. Cota 243 m n. m. 



3») Studie, Str. 128., obr. 39, str. 143. 

*") Březenské vrstvy, str. 36., obr. 20., str. 35. 



2Qß XVII. Čeněk Zahálka: 

Profil tento nás učí, že od Vyskře ku Všeni pozbývá souvrství 
kvádrového pískovce na pevnosti i na mocnosti. 



78. Mokrý, Yšeň, Pohoří. 

Profil 183. Obr. 68, 83. 

Skalní ostroh Všeňský je nejzápadnějším výběžkem Hruboskalska, 
proto poznání vrstev jeho má pro nás větší cenu. Ze studia našeho 
o pásmu IX. je známo, že vrstvy útvaru křidového mají zde na druhé 
straně Jizery sklon k JV. a směr od JZ. k SV. Týž směr má také 
Jizerské údolí od Loukova k Turnovu. Při vystupujícím dnu údolním 
blíží se témě pásma IX. ke dnu údolnímu tak, že u Přeper zapadá 
pásmo IX. úplně pod dno (viz profil na obr. 34b.). Proto sliny, které 
počínají v našem profilu následujícím ode dna údolního, budou nále- 
žeti ku nejhlubšímu souvrství Xö., i lze tedy podle toho posouditi 
mocnost souvrství pásma X. 

Sled vrstev ze dna Jizerského údolí u Mokrého přes Všeň na 
Pohoří je tento: 



Profil 183. 

Temeno hřbetu Z. Pohoří, Cota 371 m n. m. 

d. Slin šedý, pokryt všude diluvialní hlínou žlutou. Pod hlínou 

je v jíl vodu nadržující rozpadlý 25 m 

346 



X 



3. Kvádrový pískovec kaolinický, drobno- až hrubozrnný, bílý 
neb žlutý. V nejvyšší poloze poněkud pevnější, tak že kvádry 
z něho zhotovené obstojné drží, přece však je dosti křehký. 
Y prostřední poloze jsou kvádry ponejvíce v písek roz- 
sypány 18 

^^ 2. Kvádrový pískovec, týž co 1. takřka úplně rozsypán; poloha 

jeho pokryta diluvialní hlínou žlutou 6 

1. Kvádrový pískovec s chudým tmelem kaolinickým, místy bez 
tmelu, jemnozrnný, nejčastěji žlutý, méně šedý. Často v písek 
při povrchu rozsypán a v něm vězí ještě zachovalé poněkud 
kusy pískovce. Odkryt při úpravě cesty r. 1902 21 



301. Okraj lesa 



X 



Pásmo X. křídového útvaru v Pojizeřf. 207 

i ( 3. Sl{7iy kryté diluvialní hlínou žlutou, pod samou hlínou v šedý ^ 

jíl rozpadlé 18-0 

Všeňský kostel. 233. 



2. SUny jako 3. diluvialní hlínou žlutou pokryté 23-1 

Všeň, č. d. 36. 

' 1. Slin na povrchu v šedý neb žlutý jll rozpadlý. Obsahuje v nej- 
nižší poloze kvádrový pískovec kaolinický, jemnozrnný, žlu- 
tavý. Tento pískovec netvoří souvislou stolici, nýbrž vyonívá 
v osamocených balvanech na povrch, a mezi jednotlivými 
balvany uložen je slin. Balvany kvádrového pískovce udržují 

\ horizont 4*6 

255 -3 



I 2. SUn v šedý jíl rozpadlý, pokryt diluvialním jizerským štěr- 

^ \ kem s phyllitem a křemenem 1-5 

[ \ í. Slin při povrchu v šedý jíl rozpadlý 13-8 )^ 

Dno Jizerského údolí v osadě Mokré. 240 m n. m. 



79. Yšeň — Mašov. 

Pojizerská stráň od Všeně k Mašovu u Turnova, připomíná po- 
někud podobnou stráň od Kněžmostu k Mužskému. Sliny souvrství 
XÖ. -\- ca. vstoupají od 301 m n. m. ku 320 m. V jejich oboru po- 
hybuje se silnice do Turnova a rozkládají se osady Podhájí, Kade- 
řavec, Kalužník, neboť v nich nalézají prameny svých vod. Vyšší část 
slínů proměňuje se od Všeně k Mašovu v kvádrový pískovec. Násled- 
kem toho kvádrové pískovce od Všeně k Mašovu rostou co do moc- 
nosti tak, že se u Hlavatice již zdvojnásobí mocnost jejich. 

Ve Všeni zaujímalo temeno kvádrovce 346 m a temeno to zdvihá 
se ve stráni jmenované výš a výše, tak že dostoupí nad Hlavaticí 
410 m n. m. 

80. Mašov, Hlavatice. 

Profil 184. Obr. 84. 

Podobně jako u Všeně vybíhá Hruboskalsko u Mašova v ostroh 
ohraničený údolím Jizery a Libuňky. V tomto ostrohu zhotovíme 
profil ze dna údolí Libuňky u mlýna „Pod Masovém" přes horní 
okraj Mašova ku Hlavatici až na vrchol hřbetu Hruboskalského nad 
Hlavaticí při cestě ke hradu Valdštýnu. Týž profil doplníme výchozy 
vrstev v obci Masově. 



,/^o XVII. Cenèk Zahálka: 

Profil 184. 

Vrchol hřebenu pískovcového mezi Hlavaticí a hradem Valdštýnem. 
As 410 m n. m. 



X 



■). Kvádrový pískovec kaolinický, jemnozrnný neb drobnozrnný, 
bílý, šedý neb žlutavý. Chudý tmelem. Povrch voštinovitý. 
Nejspodnější částí tohoto kvádrovce je osamocený obelisk 
zvaný „Hlavatice" o výšce 12-1 m. blíž okraje lesa .... 39-1 
Kvádroví'/ 2JÍskovec kaolinický, drobnozrnný, rozsypaný na po- 
vrchu. Místy zachovaný sypký kvádr vyčnívá. V nejhlubší 
poloze na okraji lesa stopy železitých plošek pískovcových . 20-9 > 

;. Kvádrový pískovec s chudým tmelem kaolinickým, drobno^ 
zrnný, tu a tam s hrubým zrnem křemene, ponejvíce žlutavý, 
méné šedý, sypký, v písek rozsypaný, z něhož vyčnívají za- 
chovalé balvany sříceného kvádru téhož souvrství. Na jed- 
nom z těchto balvanů byla ložná plocha pokryta hojnými 
i Spo7ig{tes saxo7iicus a Fucoidy 30"0 

320 



2. Slin Šedý až tmavošedý pokryt s hora splaveným pískem a 
kusy kvádrového pískovce. V jeho oboru je 6. d. 74. (300 m 

n. m.) 22*5 m 

1. SUn tmavošedý, na povrchu v šedý jíl zvětralý. Při základě 
jeho vychází na dvoře, č. d. 21. (uprostřed obce Mašova) 
lavice pískovce kvádrového, jemnozrnného, sypkého, tmelem 

chudého 4'5 m 

U S. konce Mašova (při pěšině ku mlýnu) pokryt je 
tento slin diluvíalnim, štěrkem a piskem jizerským; ve Štěr- 
kovně přístupen v mocnosti 4 m. 

293. Č. d. 21. 



bu. Slin tmavošedý neb šedý, místy se žlutými pruhy, se stopami 
malých vápnitých skořápek bílých; na povrchu v šedý jíl 
zvětralý. Tento jíl posouvá se za velmi deštivých časů po 
stráni dolů. Tím vytvořují se ve stráni tarasy sButin, v nichž 
promíšen bývá někdy jíl se sesutým diluvialním štěrkem neb 
žlutou hlínou 48 m 

Dno údolí Libuňky u mlýna „Pod Masovém". As 245 m n. m. 

Je možQO, že tak jako v souvrství 1. jsou i v souvrství 2. sto- 
lice pískovcové. Možná, že souvrství slinu X&a. jde ještě pode dno 
údolí Libuňky, neboť majitel mlýna odkryl jíl za mé přítomnosti i na 
dně potoka, o 2 m hlouběji. 

Diluvialní štěrk jizerský pokrývající souvrství X&/3 1, má ve 
žlutavém křemitém písku oblázky až 30 cm v průměru z následují- 
cích hornin: 



Pásmo X. křídového útvaru v Pojizeří. 209 

kvádrový pískovec kaolinický z našeho pásma X. v kulo- 
vitých kusech (sfř), 

žula biotitická zvětralá {zf}^ ■ •- 

phyllit zelenavý {vh), 

křemen bílý (a), někdy se stopami předešlého phyllitu, 

slepenec železitý (zř), 

melaphyr mandlovcovitý (zř). 



81. Pelešany, Yaldštýn, PočLháj. 

Přecházíme nyní v levou stráň údolí Libuňky mezi Masovém a 
Hrubou Skálou, V Masové skládaly sliny nižší část stráně ode dna Libuň- 
ského údolí od 245 m až nad nejvyšší okraj obce, t. j. ku 320 m n. m. 
Zaujímaly tedy výšku 75 m. Poněvadž je směr stráně této blízký směru 
vrstev, měla by se výška slinu přes Pelešany do Podháje o něco zvy- 
šovati. To však nejen že se neděje, naopak úroveň slinu klesá ve 
stráni od Mašova k Podhájí až ku 300 m n. m. Z toho následuje, že 
nastává od Mašova k Podhájí střídavě se vykliňujíci faciová změna 
slinu v pískovce kvádrové, jejíž počátky jsme konstatovali v před- 
chozím profilu v obci Masově. Tato změna faciová děje se v oboru 
souvrství Xď/3, Xc« a v oboru Xřř. Dosahují pak následkem toho 
kvádrové pískovce pásma X. na Hrubé Skále mocnosti z posud uve- 
dených největší: 124 m. 

Sliny tmavošedé bývají při povrchu v šedý a zažloutlý jíl zvě- 
tralé. V některých polohách, zvláště k Podhájí, ztrácí vápence a jíly 
z nich vytvořené ani v kyselině nevrou. Písku čirého, velmi jemného, 
mikroskopického, mají dosti. Místy je odkryt jako v Pelešanech, při 
cestě na Valdštýn, při cestě na úpatí stráně a lesa z Pelešan do 
Podháje, v jámě při západním cípu rybníka v Podhájí. Poněvadž vodu 
nadržuje, prozrazuje se prameny vodními a svěžím porostem, ač jest 
často pískem, s pokrývajících jej kvádrovcii splaveným, dosti zakryt. 

Mocné kvádrové pískovce skládají nad souvrstvím slinu skalní 
hřeben mezi Hlavaticí a Hrubou Skálou a jsou rozryté nesčetnými 
roklemi a slujemi podle směru a sklonu vrstev, t. j. od SZ. k JV. 
a od JZ. k SV., Čím vzniká známý romantický labyrint skalní, cíl 
našich milovníků přírody. Na jedné z vyšších skupin skalních stojí 
v lese ukrytá zřícenina hradu Valdštýna ve výši 389 m a tam, kde 
příroda vykouzlila pravý ráj skalní, tam zdobí jeden z vyšších tarasů 
jeho zámek Hrubá Skála (364 m). 



jjQ XVII. Čeněk Zahálka: 



82. Sedmihorky— Hrubá Skála. 

Profil 185. Obr. 65. 

Důležitým profilem jeví se profil ze dna Libuňského údolí podle 
silnice do Sedmihorek, kde lze odkrýti tu a tam polohu jílů souvrství 
XOu. a jejich pokračování přes Podháj ku pramenům lázeňské vody. 
Podle silnice ze Sedmihorek na Hrubou Skálu a podle Myší díry se- 
znati lze prvý taras kvádrů, kdežto druhý vypíná se jednak JZ. nad 
Hrubou Skálou, jednak při silnici do Vyskře, mezi Hrubou Skálou a 
Bukovinou. 

Profil 185. 

Vrchol nejvyššího tarasu mezi Hrubou Skálou a Bukovinou. 424 m n. m. 

í I 2. Kvádrový pískovec jemnozrnný neb drobnozrnný s hrubým ~| 

I co hrách zrnem křemene, místy i hrubozrnný s oblázky bí- i 

} lého křemene až co lískový ořech velké. Chudý tmel kaoli- 

I nicky bilý, tu a tam bílé zrnko kaolinu. Obyčejně zažloutlý i 

I méně šedý neb do béla. Porovitý, sypký a křehký, povrch | 
voštinovitý. Tvoří nejvyšší taras zdejších skal ...... 60 I ^ 

^ Zámek Hruboskalský 364. 



o 



1. Kvádrový xnskovec jemnozrrmý s chudým tmelem kaolini- 
i ckým, místy s bílým zrnkem kaolinu, na povrchu sypký, 
voštinovitý, bílý neb žlutý. Tvoři známé mslebné skupiny 
romantických skal zdejších. Jednou nalezl jsem ve střední 
poloze kulatou limonitovou konkreci se soustřednými slup- 
kami, jejíž základní hmota byla týž pískovec 64 

300 



í 2. Slinitý jíl tmavošedý jako 1. Byl přístupen od Sedmihorek 1 

I až ku pramenům vody lázeňské nad Podhájí. Obyčejně za- | 

kryt pískem s hora svaleným a splaveným .20 I 

|{ Sedmihorky 280 ^^ 

1. Slinitý jíl málo jemného písku obsahující, šedý, vodu nadržu- 
jící. Přístupný při cestě k Hořensku po západní straně Sed- 
mihorek. V jeho oboru svěží zeleó, prameny vody 21 

Dno údolí Libunky u silnice k Hořensku. 257 m n. m. 

GüMBEL*^) se též zmiňuje o Hruboskalskéra kvádrovci na Hrubé 
Skále a shledal, že je pod ním uložen šedý slin Březenských vrstev 
u Podhajského mlýna a nad lázněmi Sedmihorskými. Hruboskalský 

*') Beiträge, S. 542. 



Pásmo X. křídového útvaru v Pojizeří. ] ] j 

pískovec má za aequivalent saského Oberquadersandsteinu (svého 
Oberplänersandsteinu). 

Krejčí *^) tak jako Fmč '^^) určují vrstvy našeho pásrna X. a sice 
Xba co Březenské vrstYj^ [Xßb -\- c-{-d co Chlomecké vrstvy. Fuič 
pozoroval ve kvádrovém kamýku Mariánské skály (proti zámku Hrubo- 
skalskému se vypínajícího) tento sled vrstev s hora dolu (naleží na- 
-šemu souv. Xc). 

5. Píshovcový slepenec s řadami kulatého štěrku a s měkčí vrstvou, 

otvory vykazující. 
4. Vrstva pískovce s dvěma pravidelnými řadami dutin, spočí- 
vající nad pevným pískovcem. 
3. Vrstva pískovce s malými dutinami po houbách, v řadách 

seskupenými. 
2. Vrstva pískovce s dutinami, nepravidelně rozdělenými. 

1. Pevná vrstva pískovce s velkými vodorovnými dutinami. 
Feič") na svém profilu od Vyskře přes Sedmihorky na Kozákov 

rýsuje své Jizerské vrstvy (naše pásmo IX.) co podklad svých Bře- 
zenských vrstev tak, jako by nepřetržitě od Volavce přes Hořensko 
pod Sedmihorky zapadaly. Tak tomu není. Údolím Libuňky jsou 
vrstvy zdejší přetrženy (naše Libuíiská dislokace). Teplické vrstvy 
Fric zde neuvádí a u Volavce vymizí mu i Březenské, takže pak 
-Chlomecké kvádry přímo na Jizerské vrstvy rýsuje. 

HocHSTETTER*^) zccla jíoak posuzuje vrstvy v levé stráni údolí 
Libuňky v Sedmihorkách. Udává ve stráni zdejší shora dolů tři pásma 
jako u Kotštýna: 

„3. Oberquader von Gross-Skal. 

2. Isersandstein durch abgebrochene und niedergerutschte Theile 
■des Oberquaders verstürzt. 

1. Graue Thonmergel, welche in den Wiesengründen bei Warten- 
berg zu Tage treten, fasse ich nicht als Bakulitenschichten, sondern 
als Unterplänermergel.^'' 

Kdežto všecky tři pásma Hochstetterova u Sedmihorek našemu 
pásmu X. přísluší, považuje je Hochstetter za velmi různé horizonty, 
jak následující tabulka vysvětluje. 



*2) Studie, str. 140. 

") CMomecké, str. 19, 6, obr. 1.; Březenské, str. 36, obr. 20. 

**) Březenské vrstvy, str. 36, obr. 20. 

*'°) Ein Durchschnitt etc. S. 253—254. Obr. na str. 249. 



112 



XVII. Čeněk Zahálka 



Zahálka | Hochstetter 

'1 


Zahálka 


X 


d 
c 

hß\ 

S) 

'î\ 


3. 

2. 


Oberquaáer 


X 


Isersand- 
stein 


buď považuje 

za naše 
líl, IV, X 

u Loun 


aneb za naše 
III 

u Prahy 


aneb za naše 
VI, VII 

u Vehlovic 


&«! 


1. 


Unterpläner- 
mergel 


III dolní 



Než HocHSTETTEEův Iscrsandsteín v Sedraihorkách neexistuje. 
Aby tedy Hochstetter objasnil svůj sled vrstev, domnívá se, že jest 
Isersandstein shora zřícenými kvádrovci Hraboskalskými zakryt, jak 
to na obrazci svém také znázorňuje. 

Jak odůvodňuje však Hochstetter přítomnost svého Isersand- 
steinu v Sedmihorkách ? Srovnává mocnost Oberquadru na pravé 
straně Libuňky s mocností na levé straně. Na pravé straně odhaduje 
mocnost Oberquadru na 100 stop nejvýše (na Eotštýně odhaduje moc- 
nost 60 až 30 stop), kdežto na levé straně, na Hrubé Skále, měla 
by býti pojednou mocnost 300 stop nejméně. Proto soudí Hochstetter, 
že to nemožné, aby nad Sedmihorkami byl Oberquader 300' mocný, 
t. j. třikrát mocnější, nežli po levé straně Libuňky, i vkládá tam 
Isersandstein, a domnívá se, že je pokrj't sřícenými pískovci vyššího 
Oberquadru. 

Nad touto mocností Oberquadru na Hrubé Skále nebyl by se 
ovšem pozastavil Hochstetter, kdyby byl znal vůbec mocnosti svého 
Oberquadru ve zdejším okolí. Vždyť vedle Rotštýnu je vrch Sokol, 
ca němž dosahuje přibližně mocnost pásma X. 131 "3 m, z čehož na 
kvádrovec — Hochstetterův Oberquader — 119"5 ni připadá. Na 
Sokole se mocnost kvádrovce proto lépe zachovala, protože je čedi- 
čem proražen, kdežto u Rotštýna zachována jest jen spodní část 
kvádrovce toho, vyšší je splavena! 

83. DrahoňoYice. 

Obr. 65. 



Silnice z Hrubé Skály přes Drahoňovice k Vyskři, pohybuje se 
skorém podle sklonu temene kvádrových skal zdejších. V Nouzově, 



Pásmo X. křídového útvaru v Pojizeří. j ]^3 

kde absolutně nejvyšší vrstvy splaveny, pokrývá diluvialní hlína te- 
meno výšiny. Při silnici v Drahoňovicích nalezneme nejvyšší kvádrový 
pískovec kaolinický. Má místní sklon písčitých vrstev 14" k JZ., 
směr loží asi 20 h k SZ. Směry hlavních rozsedlin jsou k sobě sko- 
rém kolmé a řídí se dle 

21 h k SZ. 

1 h 10" k SV. 

Poloha jejich je svislá. Odtud k Vyskři počínají se přikládati na 
kvádrové pískovce i sliny souvrství Xřř., kryté slabým diluvialním 
štěrkem jizerským a hlínou. Tato i štěrk pokrývají i kvádrovec 
Drahoňovický. 



84. Krčkovice. 

K podobným poměrům uložení vrstev jako v předešlém případě 
docházíme při silnici z Hrubé Skály do Krčkovic. Od Hrubé Skály 
přes Myslivnu až blízko nad Krčkovicemi procházíme nejvyšší polohou 
našich kvádrovou a w samých Krčkovic podobné sliny souvrství X<?. 
jako u Vyskře pokrývají kvádrovce kaolinické. Také zde diluvialní 
štěrk jizerský roztroušen je po těchto slínech. Sejdeme-li s Krčkovicí 
do malebných důlů, které jak na západě, tak na východě i jihu se 
táhnou, projdeme bezmála celou mocností kvádrových pískovců. 



85. Trosky-Ktova. 

Profil 186. Obr. 73. 

Vrstvy pásma X. kolkolem Trosek mají sklon ku JZ. Proto se 
povrch zemský mírně svažuje ku JZ., kdežto SV. stráně jsou příkré 
a strmí při Libuňské dislokaci. Také mezi Hrubou Skálou a Troskami 
je patrno přetržení vrstev v podobě menšího vržení podle čáry od 
JZ. k SV. v místech, kde je Roketnický důl. Nápadná je zde menší 
mocnost kvádrových pískovců a velmi pěkné zachovaly se tu sliny 
souvrství Xfř, skorém téže mocnosti jako na Vyskři. Zhotovili jsme 
profil ode dna údolí Libunky ve Ktové přes Kavátka ku čedičovým 
Troskám. Čísla výšková jsou jen přibližná. 

věstník král. české spol. nauk. Třída II. 8 



, , , XVII. Čeněk Zahálka : 

Profil 186. 

Vrchol ranuv. 514 m n. m. 



Xeogen. Čedič černošedý, plagioklasem chudý, augitem hohatý (V. Ro- 
sický) 

._ Čedičové úpatí Panny V. 442 



72 m 



C Slin při povrchu v šedý a zažloutlý jíl rozpadlý. Má velmi 
jemný křemenný písek. Nejnižší poloha jeho je 6 m pod 
okrajem lesa ve stráni nad Kavátky. Nejvyšší poloha je 

"í nad č. d. li), pokryta ssutinami čedičovými. Pod č. d. 19. je 

I odkryt ve studánce. Mezi č. d. 19. a okrajem lesa proražen 

I je též čedičem, který se tam láme. 

374 



I 2. Kvádrový pískovec kaolinický, jemnozrnný, hílý se žlutými | 

! proužky. ^ g 

''^ 1. Kvádrový 2}iskovec kaolinický, hrubozrnný, bílý, se šikmými í;* 

I řadami větších jamek a voštinovitý s Pinna decussata. i 

Poblíž dol. okraje lesa. 320 — 



I Slin při povrchu v šedý jíl rozpadlý. V oboru jeho pozemky | 

Í"'l mokré. Osada Kavátka v jeho oboru leží | 

Dno Libunského údolí na louce při S. str. Ktové. 274 m n. m. 



86. Semín-Troskovice-Trosky. 

Profil 180, 187. Obr. 73. 

Vrstvy pásma X. u dvora Semína poznali jsme v profilu 180. 
Nejvyšší polohu v terrainu zaujímaly tam sliny souvrství Xřř., byly 
však v celé rozsáhlosti pokryty žlutou hlínou cliluvialní. Zrovna tak 
je tomu od Semína ku côte 329,, podle silnice na V. směrem k Tro- 
skovicům. Povrch se ponenáhlu zdvihá, neboť je sklon vrstev JZ., 
všude zříme jen diluvialní hlínu, pod ní však je známý šedý jíl vě- 
tráním slinu vzniklý. Za côtou 329. se silnice k Troskovicûm tak 
sníží, při rozcestí k Hrubé Skále, že tu témě kvádrovce Xc. na po- 
vrch vyjde. Odtud podle silnice přes Troskovice až na úpatí čedičo- 
vých Trosek kráčíme výhradně v oboru slínů souvrství Xfř. Souvrství 
toto má zde větší rozšíření plošné než jsme se nadali. 

Profil 187. 

Vrchol čedičové Panny jako v předchozím profilu 186- 514 m n. m. 



Neogen. Čedič černošedý jako v profilu 186 .li 

V. úpatí čedičové Panny. 442 — ^-^— 






Pásmo X. klidového útvaru v Pojizeří. |j5 

2. íiUn při povrchu v šedý a zažloutlý jíl rozpadlý, s velmi 
jemným křemenným pískem. Přístupen ve studánce u č. d. 
19. při vých. úpatí Panny. Nad č. d. 19. pokryt ssutinami 

čedičovými - 22 

<l{ Hostinec „U Trosky". 420 .• 

1. Slin po případě jíl dosti pisčitý, mezi Troskovicemi a ho- - 

stincem u Trosky, ve výši asi 370 m n. m., hyl vykopán 
v cestě inscilý jíl mazlavý, šedý a zažloutlý, s velmi jemným, 
ponejvíce čirým pískem křemenným, v kyselině nešuměl . . 95- 

324-5 



c. Kvádrový pískovec kaoJinický, drobno- až hrubozrnný, bílý, při 
rozcestí silnic 3 m 

ßozcesti silnic SZ. od Zdaru, JZ. od Troskovic. 321-5 m n. m. 

Od tohoto rozcestí hlouběji, bud! k Želejovu aneb k Nebákovu, 
panují ve stráních kvádrové pískovce souvrství Xc. 

Mocnost souvrství Xd. velmi se liší od výšky 117-5 m v tomto 
profilu (obr. 73.) 

Dále na JV. nebudeme prozatím popisovati vrstvy pásma X., 
ponechávajíce si popis ten až při studiu útvaru křídového v okolí Ji- 
čína, pouze připomínáme, že již po J. straně Ktovy, počíná se pod 
pásmem X. ukazovati na povrchu pásmo IX. 

Krejčí'*'^) považuje slin souvrství X6. pod Troskami za Březeu- 
ské vrstvy, kvádrovec Xc. za Chlomecké vrstvy o mocnosti 300 stop 
a sliny souvrství X(?. nazývá měkké sliny zcela Březienským podobné. 
Ve kvádrovcích Xc. uvádí dosti hojně Piunu quadrangularis (decus- 
sata Zahálka). 

Poněvadž se u Krejčího Březenské sliny s Chlomeckými kvádry 
střídají, proto se domníval Krejčí, že je k víře podobno, že nad tě- 
mito vyššími Březenskýrai sliny Trosek byly ještě vyšší vrstvy Chlo- 
meckých kvádrů, jež čedičový dvoujehlan Trosky obalovaly a že teprva 
po zvětrání a splavení jich, Trosky ve své nynější podobě odha- 
leny byly. 

Tato domněnka Krejčího ku které i Frič^'^) svědčí, nesrovnává 
se s geologickými poměry zdejšího kraje. Jestiť souvrství Xd. na 
němž čedič Trosek se rozlil nejniladším souvrstvím našeho útvaru 
křídového, i nemohly tedy vyšší vrstvy útvaru křídového Trosky oba- 
lovati. Vyvřením Trosek zachovalo se nám zde celé pásmo X. právě 
tak jako na Vyskři. 



«) Studie, str. 143. 

^) Březenské vrstvy, str. 37. obr. 21. 



1 1 Q XVII. čeněk Zahálka : 

Fric"'') určuje vrstvy našeho pásma X. v okolí Trosek jako 
Krejčí. I jemu se Březenské vrstvy (naše Xb. a Xd. na profilu 186.) 
s Chlomeckými (naše Xc.) střídají. Na svém profilu obr. 21. .nemá 
Libuíiské dislokační rozeedliny jdoucí podle dna Libuiiského údolí, 
nýbrž myslí, že jeho Jizerské vrstvy (naše pásmo IX.) od Roveiiska 
bez přetržení souvisí s vrstvami Jizerskými na samém úpatí Trosek. 



87. Turnovské skály. 

Severní část Hruboskalské vysočiny zaujímají Turnovské skály 
mezi Turnovem, Eoveňskem a Malou Skálou. Jizera proráží je při SZ. 
konci. Rozloha jejich má tvar trojúhelníka, jehož jedna strana jde 
podle potoku Libuňky od Ktovy do Turnova, druhá strana naznačena 
je známým dislokačním tarasem Roveňským od Roveňska přes Blatce, 
Volavec, Loktuše, Loučky do Vranova pod Malou Skalou a třetí 
strana, poněkud zakřivena jde od Turnova přes Malý Rohozec, Jen- 
šovice a Voděrády ku Vranovu. 

Základem Turnovských skal jsou jemnozrnné pískovce vápnité 
pásma IX. souvrství IXcíZ. Poznali jsme je při probírání pásma IX. 
v nižší části, strání Jizerského důlu od Turnova až ku Vranovu pod 
Malou Skalou. Od řeky Jizery směrem k Roveňsku, tedy k JV., mění 
se ve facii písčitých slínů, a ty tvoří dislokační taras od Vranova 
přes Loučky, Loktuše, Volavec do Roveňska. Severní polovice Tur- 
novských skal mezi Turnovem, Loktuší a Voděrády je tak rozbráz- 
déna hluboko mnoha duly a roklinami, že tam často odkryty nalé- 
záme nejvyšší vrstvy pásma IX. 

Pásmo IX. pokryto bylo druhdy úplně pásmem X. Denudacf, 
podporovanou mnohými dislokacemi, zrušeno bylo pásmo X. na mnoha 
místech částečně neb zcela. Souvrství X«. podařilo Se mi odkrýti na 
dvou místech. Při hloubení studny v Károvsku u Turnova a v Besedi- 
cích u Malé Skály. Souvrství toto je zde také bohato glaukonitem a 
změnilo se ve facii písčitou. Tvoří slinité písJcovce velmi glaukoni- 
ticlié, jemno- až drobnozrnné. Na mocnosti mu málo přibylo, ohnášít 
1-27 m. 

Souvrství Xď. je složeno při západním okraji od Turnova přes 
Malý Rohozec k Jenšovicum ze slínů. Mění se však rychle ku Ro- 
veňsku, Rotštýnu i Vranovu, t. j. k východu, právě tak jako na Hrubo- 
skalsku. Z prvu se počíná měniti vyšší část tím, že se počínají do 
souvrství slínii vkládati lavice pískovcové, těmto přibývá na mocnosti. 



Pásmo X. křídového útvaru v Pojizeří. 1[Y 

oněm pak ubývá, až se konečně promění úplně v kvádrový pískovec 
kaolinický. Spodní část slinu stává se v témž směru chudší na vápe- 
nec a bohatší jemným pískem křemenným až so promění v písčitý jí 
skrovné mocnosti. Tyto písčité jíly nadržují vodu a proto na jejich 
výchozech ve stráních je živější vegetace a v nich neb při nich za- 
loženy jsou osady neb roztroušené samoty a kde tomu mírnější svah 
stráně dovolí i role neb lučiny. Město Turnov přivádí si vodu pitnou 
ze souvrství těchto slinu od Hruštic. Bez mála všecky obce v oboru 
Turnovských skal odkázány jsou spotřebou vody na toto souvrství. 

Souvrství Xc. tvoří hlavní část kvádrových pískovců kaolinických 
jako v předchozích vysočinách. Tímto souvrstvím, jehož vyšší část 
bývá již splavena, končí se obyčejně nejvyšší (nejmladší) vrstvy zdej- 
šího křídového útvaru. Kvádrové pískovce tohoto souvrství skládají 
překrásné, lesem pokryté skaliny Drabovny, Zbiroha, Sokola, Rot- 
štýna, Klokočských skal, Rohlin, Studený důl, Bory a j. 

Souvrství Xd. známe jen z vrcholu Sokola nad Vranovem. Je 
to jen spodní část jeho o mocnosti 12 m. Část vyšší je denudována. 
Všude jinde souvrství toto chybí ; zvětralo a splavilo se snadno, ne- 
boť vrstvy zdejší mají větší sklon než jinde. Že na Sokolu se zacho- 
vala aspoň část, toho příčinou je čedič, který v sousedství zachovalého 
skaliska Xď. proráží vrch tento. 

Údolí LibuĎky je údolím dislokačním. Středem dna jeho pro- 
chází rozsedlina dislokační, podle níž Hruboskalsko vrženo bylo 
vzhůru se sklonem JZ., kdežto souhlasné vrstvy Turnovských skal 
v pravé stráni údolí Libuňky jsou hluboko pod nimi (obr. 65.). Však 
míra toho vržení není všude stejná a jeví se u Hořenska větší než-li 
u Bořku a Turnova. Je pozorovati, že od J. konce Roveňska přes 
Radvanovice k Ghlomku u Turnova jde opět dislokační čára (obr. 65, 
71). Čára tato — jmenujme ji Radyanovickou — je rovnoběžná s Li- 
buňskou čarou dislokační a je naznačena v povrchu zemském značně. 
Předně údolím směrem od JV. k SZ. mezi Borem (u Bořku) a Ště- 
pánovicemi, za druhé údolím od JV. k SZ. od Štěpánovic přes Rad- 
vanovice pod Přáslavice, za třetí údolím od JV. k SZ. v Karlovicích 
a odtud k Ovčínu, za čtvrté údolím směru od JV. k SZ., pod po- 
sledně jmenovaným Ovčínem až do Ghlomku u Turnova, kterým smě- 
rem částečně také Štebeňka protéká. 

Mezi Libuûskou a Radvanovickou čárou dislokační je tedy do- 
cela úzký pás skalní, ale i u toho je pozorovati porušení dislokační, 
jak již řečeno, uprostřed v okolí Hořenska, kde tento pás skalní je 



-, jcç XVIL Čeněk Zahálka: 

ua přič zlomen. Západní polovice má sklon směřující více k J., vý- 
chodní polovice více k Z. 

Mezi Radvanovickou a Krkonošskou čarou dislokační mocné vy- 
stupuje k VSV. ostatní část Turnovských skal se sklonem k ZJZ., 
který v Roveiiském tarasu se zakončuje a na Drabovnè, zvláště ale 
ua Sokolu, největší výše dostupuje. Při sestrojování podélných a 
příčných profilů celým územím těchto skal, shledali jsme i tu nepra- 
videlnosti v tektonice vrstev i možno říci, že jsou Turnovské skály 
dislokacemi značné prostoupeny, ba roztrhány a to ve dvou na sobe 
kolmých směrech, celkem od JV. k SZ. a od JZ. k SV. 

88. Blatoe u Roveňska. 

Profil 188. Obr. 66. 

Posledně studovali jsme profily ua Hruboskalsku v okolí Tro- 
sek. Hodí se tedy, abychom přešli do okolí Roveňska. Zde je pří- 
stupno pásmo IX. jako základ pásma X. Popsali jsme je již při pro- 
bíraní Roveňského tarasu. Na okraji tohoto tarasu málo kde zacho- 
váno je pásmo X. Obyčejné je odplaveno a teprve dále od kraje část 
jeho menší neb větší se udržela. K výminkám těm patří též zbytek 
pásma X. u Blatec. Sledujme ku př. složení vrstev tarasu z Pod- 
týna v Roveňsku, okolo Týna vzhůru dle cesty Štěpánovické až ku 
křížku a odtud ku Skalce pískovcové po JV. straně Blatec a doplňme 
je pozorováním dle cesty od hřbitova do Blatec i v tarasu po V. 
straně Blatec. Tím opravujeme částečně profil 126. 

Profil 188. 

Vrchol skalky po JV. straně Blatcû. Cota 393 m n. m. 

2. Kvádrový pískovec kaoliuický, bez vápence, jemnozrnný, bílý ^ 

a zažloutlý se žlutými pruhy. Nejvyšší vrstva ve žlutý písek i 

.. 1'ozpadlá, hlouběji pevnější stolice. U těch měřen sklon 12" 's 

•a j až 15" k Z. V témž směru šli hlavní rozsedliny 4*0 /^ 

1. Kvádrový pískovec kaolinický jako 2. obyčejně nepřístupný. \^ 

, V jeho oboru role. Při povrchu často v písek rozpadlý . . . 25-2 | 

c ;- — 363-8. Kříž na rozcestí J. od Blatec. — — — — 



.^MĎ«. Velmi písčitý jíl šedý, vodu nadržující. Odkryt v jámě -1 m hlu- 
'^ [ boké u kříže. Tamtéž je kal v něm. Písek v jílu obsažený je 
v mikroskopických zrnkách křemene čirého, má též šupinky 
jemné muskovitu, v kyselině nešumí. Je ještě dosti hnétlivý. 



a. Nepřístupné souvrství glaukonitické ? 

Pásmo IX. co základ popsáno v profilu 126. 3568 m n. m. 



Pásmo X. křídového útvaru t Pojizeří. i\() 

V tomto profilu máme tedy zachovány jen nejnižší vrstvy pásmíi 
X. Souvrství Xalja je diluvialní blinou žlutou pokryto. Pásmo IX. co 
základ pásma X. sahá až k Václavskému potoku do hloubky 300 vi 
n. m. v Podtýně, Vychází tu tedy vrchní část pásma IX. o výšce 
56-8 m. 

89. Bora u Bořku. 

Profil 189, 190. Obr. 71, 74. 

Při cestě od kříže v předešlém profilu na J. k Borům najdeme 
zbytky nejhlubších vrstev pásma X. Je tu odkryt jíl pisčitý místy 
kvádrovec souvrství Xb. Značný sklon podporuje splakování vrstev. 
Před lesem Bora je údolí směrem od JV. ku SZ. jímž prochází Bad- 
vanovická dislokace, jak jsme se o ní již z předu zmínili. Vrstvy 
v Boru nesouvisí se souhlasnými vrstvami u Blatec, nýbrž jsou pře- 
trženy. Jeví se tu vržení, při kterém vrstvy u Blatce jsou výše po- 
loženy nežli v Borech. Bora jsou zachovalým dílem kvádrového pí- 
skovce spodní části pásma X. po východní straně Bořku se značným 
místním sklonem 13'5° k Z. V tomtéž směru je vytvořeno údolí po 
J. straně Borů k obci Bořku, Hlavní rozsedliny jdou též od V. k Z. 
Severní či pravá stráň údolí je svislou stěnou kvádrovou, která je 
rozdělena rozsedlinami od J. k S. směřujícími ve hranoly, následkem 
sklonu nakloněné. Důl je zde vymletý celou mocností kvádrových pí- 
skovců až ku jílovitému souvrství Xba. To odkryli jsme v malém 
kalu na mokré louce ve výši asi 295 m n. m. Naproti tomuto místu 
obnášela mocnost kvádrové stěny 42 m v následující poloze : 

Profil !89. 

Obr. 71. 
Temeno skalní stěny břízou olesněné. .337 m n. m. 

_i_j Kvádrový pískovec kaolinický hlouběji jemnozrnuý s hrubým zrnem 
X --c^l křemene, výše hrubozrnný, bílý a zažloutlý se sklonem 13o° k Z. 42 m 

|<J ■ 295. Kal, louka. ■ 

^ \0a. Písčitý jíl šedý vodu nadržující vychází ve výši 295 m n. m. na úpatí 
skal, t. j. na dně důlu na povrch a pokračuje do hloubky. 



Následkem sklonu svažují se pískovcové skály až ku silnici 
y obci Bořku, kdež strmí až přes 20 m vysoko od 280 až 300 m n. 
m. V opačném směru, totiž k V., skály vystupují a u coty 357 vi 



iOQ XVII. čeněk Zahálka: 

dosahuje temeno jejich největší výše. Jižně od této côty nalezl jsem 
v nejvyšší poloze pískovců limonitové konkrece a mimo to byly pí- 
skovce prostoupeny limonitovými žilami a vrstvičkami v této poloze: 

Profil 190. 

Obr. 71, 74. 
Temeno skal blízko u côty 357 m n. m. 



S t\ 



3. Kvádrový pískovec kaolinický, hrubozrnný, bílý neb žlutý . . . . 3 m 
•2. Kvádrový pískovecka.oliuickýjhrxihozrauj, obyčejně žlutý, prostou- 

. pěný vrstvičkami, žilami a konkrecemi limonitického pískovce . . 2 to 

1. Kvádrový pískovec jako 3 6 to 

Kvádrové pískovce pokračují hlouběji jako v proíiiu 189. 

Ve 2. stolici kvádro vce o mocnosti 2 m jsou především tenké 
bud krátké neb delší vrstvičky limonitického pískovce (obr. 74). Je 
to týž pískovec jako matečný, totiž jemnozrnný až hrubozrnný, má. 
však hnědý tmel limonitový a od toho i pískovec barvu hnědou. 

Vedle těchto vrstviček vlní se žíly téhož limonitického pískovce. 
Ty nejdou podle vrstevnatosti pískovce. Taková žíla je místy až 
10 cm tlustá, místy se rozdvojuje v žilky tenčí. Místy je několik 
žil vlnitých mezi sebou rovnoběžných. Ve spodní části bývají také 
konkrece ze železitého pískovce. Taková konkrece bývá obyčejně vej- 
čitá, stlačená, její kúra čili skořápka je ze železitého pískovce hně- 
dého, ale jádro bývá složeno z téhož pískovce jako je ve stolici kvá- 
drovcové ; ku př. bílé, vězili v pískovci barvy bílé. Jak takové vrst- 
vičky, žíly a konkrece vznikati mohou, vyložili jsme v pojednání svém : 
„O limonitových, soustředně slupkovitých konkrecích. " ^*) 

Také po S. straně Bor vine se pískovcový důl neméně malebný 
než .předchozí a ústí se rovněž v Bořku při silnici Turnovské. Při- 
cházíme-li do důlu tohoto, tuším „V Rybníčkách" zvaného, od Bořku, 
tu kvádrovec jen nepatrně nade dnem dúlu vyčnívá. Čím dále od 
ústí však popojdeme, tím více kvádrové skupiny skalní vystupují ze 
dna údolního, až pod Štěpánovicemi fantasticky jsou navršeny 
(obr. 76.). 

90. Studený a Radvanovický důl. 

Obr. 65. 

Mezi Štěpánovicemi a Radvanovicemi jdou dvě rovnoběžné vedle 
sebe doliny směřující od JV. k SZ. Východní či Radvanovický důl 

") Zahálka : Pásmo IX. křídového útvaru v okolí Ripu. JSTebuželské podolí. 
Věstník Král. Čes. Společ. Nauk. 1895. 



Pásmo X. křídového útvaru v Pojizeří. 221 

má sice též srázné stráně, zvláště levou, mnohem více však západní, 
který sluje Studeným důlem aneb „Ve Studeným". Poněvadž mají 
zdejší vrstvy Xbc. kvádrového pískovce kaolinického, jemnozrnného, 
bílého neb žlutého, sklon více k Z. jako v Bořku, a dle toho smér 
rozsedlin jde od V. k Z. a k nim kolmo od J. k S., proto vyčnívají 
svislé hrany pilířů kvádrových ze stráně důlu a pilíře kvádrovcové 
stojí tu, jak již Hochstetter^-') poznamenal, jako kulisy za sebou. 
Obrovské pilíře v podobě svislých hranolů ční tu do výše 13 až 20 m. 
Jsou lesem porostlé a ve stálém stínu (Studený důl) po levé strano 
důlu. Studený důl zasluhuje pro svou svéráznost většího povšimnutí. 
Pod samými Radvanovicemi, jižně od obce, zarývá se dno důlu již 
do jílů spodní části souvrství Xb. ve výši 280 až 285 m n. m. Stu- 
dený důl je puklinou dislokační. Vedlejší Radvanovický důl, s ním 
rovnoběžný, je dislokačním důlem v Radvanovické dislokaci. Týž po- 
kračuje od Radvanovic dále až k Přáslavicům. 

Jíly souvrství Xba., které podloženy jsou kvádrovým pískovcům 
mezi Bořkem, Štépánovicemi, Přáslavicemi a Hořenskeui, vyjdou na 
povrch při silnici Turnovské mezi Hnanicemi a Hořenskem a tvoří 
tam úpatí pravé stráně Libuňského údolí. 

Mezi Radvanovicemi a Hořenskem čedič proráží vrstvy pásma X. 

Kbejčí^*^) uvádí z Chlomeckých pískovců od Přáslavic nezřetelné 
otisky mušle z rodu Pinna. 

91. Hořensko— Turnov. 

Úzký pruh pásma X. mezi Hořenskem a Turnovem, málo je pří- 
stupen pro diluvialní usazeniny, které jej pokrývají. U Turnova roz- 
šířen je diluvialní štěrk Jizerský, u Hořenska diluvialní hlína. Ze 
skromných výchozů možno souditi, že vrstvy tu mají sklon J. až JZ. 
Proto pískovce pásma IX. souvrství d. znamenající se v údolí Šte- 
beňky, zapadají ku Libuňskému údolí tak, že při silnici Turnovské 
mezi Turnovem a dvorem Valdštýnem nevychází, nýbrž sliny souvr- 
ství Xb. Sliny tyto jsou tu jižj několikráte mocnější nežli jíly Xö. 
u Roveňska, z čehož soudíme, majíce na paměti geologické poměry 
protější stráně Libuňské od Sedmihorek přes Pelešany k Mášovu, že 
se předně jíly písčité spodní části souvrství Xď. od Roveňska a 
Bořku pres Radvanovice k Turnovu proměňují ve sliny — přibývá- 

*8) Tamtéž str. 253. 
5°) Studie, str. 144. 



j.)o XVII. Čeněk Zahálka: 

ním vápence a ubýváním písku křemenného — a za druhé promě- 
ňují se vyšší pískovce souvrství Xö. v témž směru ve sliny, týmž 
způsobem jako od Sedmihore